ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL A DOPRAVNÍ VÝCHOVA V LIBERECKÉM KRAJI DOPRAVNÍ VÝCHOVA Metodické materiály pro 5. ročníky základních škol Doplněné pracovními listy
5
CZ.1.07/1.1.00/53.0013 Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. Realizátorem tohoto projektu je společnost Odyssey Performance Enhancement Network, spol. s r.o. a partnerské základní školy.
Obsah 1
Úvod ...............................................................................................................................3
2
Současná situace ve výuce dopravní bezpečnosti v Libereckém kraji .............................3
3
Specifika práce s dětmi na prvním stupni ZŠ (6. – 11. rok) ..............................................4
4
Témata pro 1. - 9. třídy základních škol ...........................................................................4
5
Práce lektora a práce se skupinou ..................................................................................6
6
Metodické listy pro učitele 5. tříd základních škol ............................................................7
7
6.1
Vyučovací hodina – Bezpečné poutání ....................................................................7
6.2
Vyučovací hodina – Chodec je každý z nás .............................................................9
6.3
Vyučovací hodina – Cyklisto, jsi připraven?............................................................ 11
6.4
Vyučovací hodina – Řešení krizové situace, základy první pomoci ........................ 13
Doporučené odkazy: ..................................................................................................... 15
1
Úvod
Metodický materiál je určen lektorům ke správné realizaci výuky dopravní bezpečnosti pro 1. -9. ročníky základních škol. Metodický materiál obsahuje pokyny k tomu, jak pracovat s cílovými skupinami a jak co nejlépe využít prezentačních materiálů pro lepší pochopení tématu účastníky seminářů. Materiál obsahuje i samotný výčet výukových a prezentačních pomůcek s odůvodněním jejich vhodnosti použití.
2
Současná situace ve výuce dopravní bezpečnosti v Libereckém kraji
Pro pochopení námi navrhovaného rozsahu je zcela zásadní alespoň v krátkosti popsat současnou situaci výuky dopravní bezpečnosti. Do výuky dopravní bezpečnosti se obecně zapojuje celá řada subjektů z veřejného i soukromého sektoru a existuje velké množství projektů řešících tuto výuku jak samostatně při výuce, tak při jiných vzdělávacích aktivitách, v rámci projektové výuky nebo průřezově. Děti ve 4., případně 5. ročnících základních škol, procházejí výukou v rámci systematické dopravní výchovy na příslušném dopravním hřišti. V Libereckém kraji dosahuje účast na této dopravní výchově přes 90 %. Je tedy vhodné na tuto výuku navázat, rozvíjet ji a obohacovat. Další aktivitou, kterou je nutné v tomto ohledu vnímat, je nově vzniklá povinnost jednotlivých škol zařadit dopravní výchovu do Školních vzdělávacích programů. Tato povinnost vznikla teprve pro školní rok 2013/2014 a její rozsah ani účinnost nejsou prozatím známé. Další podpůrnou aktivitou v Libereckém kraji je školení pedagogů v rámci projektu „Inovace výuky na příkladu dopravní výchovy“, do které jsou někteří pedagogové zapojeni. Zcela zásadní se pak jeví také aktuální vytváření interaktivních učebnic a dalších pomůcek pro výuku dopravní bezpečnosti pro mateřské a základní školy dalšími subjekty, ať již ve spolupráci s Ministerstvem dopravy – BESIP, případně v rámci operačních programů, které vyhovují tématům uvedeným v Rámcovém vzdělávacím programu a dopravní výchovu se tak snaží podpořit v co největším rozsahu. Tyto tři zásadní aktivity v Libereckém kraji mohou do jisté míry ovlivnit rozsah výuky v rámci projektu na jednotlivých školách a je více než vhodné postupovat i s ohledem na již běžící projekty a výuku tomu případně přizpůsobit.
3
Specifika práce s dětmi na prvním stupni ZŠ (6. – 11. rok)
V myšlení dítěte mladšího školního věku dojde k posunu od mechanické na logickou paměť. Zpočátku projevují tzv. naivní realismus, což se projevuje bezmeznou důvěrou a závislostí na sdělených informacích, který přechází v kritický realismus, kdy si dítě samo ověřuje poznatky. V této fázi vývoje je důležité pro osvojení si kompetencí zapojit co nejvíce smyslových orgánů. Vnímání se stává systematičtější a pozornost postupně přechází v záměrnou. Tudíž můžeme vycházet z předpokladu, že děti okolo desátého roku dokážou vykonávat monotónní činnost až 40 minut. Do té doby pozornost udrží cca na 20 minut na jednu činnost, která pro ně ale musí být poutavá. Při práci s touto skupinou lze využít jejich výrazné představivosti, musíme ale mít na mysli, že stále ještě není vyvinuté abstraktní myšlení, proto se takovýmto pojmům ve výkladu vyhýbáme, stejně jako používání cizích a náročných slov.
4
Témata pro 1. - 9. třídy základních škol
Komplexní dopravně-bezpečnostní program by měl respektovat následující témata: Chůze po chodníku Znalost základních pravidel pohybu v dopravním prostředí Respekt k ostatním účastníkům provozu (chodci, cyklisté, bruslaři, maminky s kočárky atp.) Ohleduplnost k postiženým osobám a osobám se sníženou pohyblivostí (senioři) Nečekané situace – výjezd aut z garáží, pohyb složek IZS atp. Skupinový pohyb v dopravním prostředí, cesta do školy a rizika s tím spojená Chůze v prostoru bez chodníkové úpravy a mimo obec Chůze v protisměru z pohledu jedoucích vozidel a základní pravidla Identifikace vozidel a s nimi spojená rizika Viditelnost a vhodné oblečení Reflexní materiály a jejich fungování (pokusy) Modelování rizikové situace
Přecházení silnice Nejbezpečnější místo k přecházení Nebezpečná místa pro přecházení (zatáčky, horizonty) Přechody pro chodce Kolejová doprava a její nebezpečí Okolí školy Odhad vzdálenosti a rychlosti vozidla Oční kontakt s řidičem vozidla, pochopení vnímání řidiče a další Herní prostor Vhodná místa pro hru za různých podmínek viditelnosti a počasí Vhodné vybavení a ochranné prvky Vedlejší cesty, připojení z lesní a polní cesty, připojení z cyklostezky Pravidla vjezdu z vedlejší silnice Pravidla vjezdu z cyklostezky
Vnímání rozhledových překážek U nehody, zdravověda Složky IZS Postup jednání v případě nehody Základní ošetření úrazů Základní život zachraňující úkony Auto – zádržné systémy a chování ve vozidle Zádržné systémy a jejich vliv v případě nehody Autosedačky a jejich typy a vhodnost použití Správné poutání Řidič a jeho nutnost soustředění Volné předměty ve vozidle
Vozidla hromadné dopravy Chování na zastávce Nastupování Za jízdy Převážení zavazadel Vystupování Kolo Základní pravidla a dopravní značky Manévr předjíždění a objíždění překážky Vnímání okolní Rozdíly mezi pohybem na chodníku, pěší zóně, cyklostezce, pásu pro cyklisty, silnici, hřišti a dopravním hřišti Jízda ve skupině Povinná výbava kola, ochranné prvky Cyklistická přilba a její fungování Viditelnost a reflexní materiály
5
Práce lektora a práce se skupinou
Lektor musí být citlivý a vnímavý pro potřeby účastníků, kterým by měl příznivě naslouchat a akceptovat je takové, jací za ním přicházejí. Zároveň lektor musí věnovat pozornost svým sympatiím a antipatiím k jednotlivým účastníkům, nemělo by se stát, aby stranil jednomu z účastníků a dával mu více prostoru. Tento přístup je nesmírně důležitý pro zachování celistvosti skupiny a nevyvolání rivality. Zde je namístě preference zachování spolupráce ve skupině. Lektor by měl být schopen zajistit příznivou atmosféru pro práci se skupinou, ale zároveň by měl umět určit a udržet hranice mezi jím samotným a účastníky. Svůj projev musí lektor přizpůsobit cílové skupině, se kterou pracuje. Musí se vyjadřovat srozumitelně, jasně a výstižně a po celou dobu prezentace si ověřovat, zda účastníci dostatečně rozumějí řečenému. Preference skupinové prezentace vychází z předpokladu sdílených zkušeností, různých pohledů a názorů na jednotlivá témata. Při skupinové prezentaci je důležitý kontakt se všemi účastníky a zároveň ponechání prostoru pro jejich vyjádření. S každým názorem se dá pracovat, rozvíjet ho a žádný názor nebo postřeh není pro diskuzi nevhodný. Při představení tématu a jeho prezentaci je třeba dbát na to, aby se každý účastník cítil zainteresován do tématu. Ze začátku prezentace je důležité zmapovat např. pomocí herních prostředků dosavadní zkušenosti jednotlivých účastníků, se kterými pak dále můžeme pracovat. Při prezentaci je důležité umožnit účastníkům, aby si nové poznatky a informace mohli vztáhnout ke své vlastní osobě a vlastní situaci. Osvědčuje se dotazování účastníků k tématu, tedy co největší míra jejich zapojení, mající za následek neustálé udržení pozornosti.
6
Metodické listy pro učitele 5. tříd základních škol
6.1 Vyučovací hodina – Bezpečné poutání Cíl aktivity:
Návyk správného poutání ve vozidle. Demonstrovat důležitost poutání se ve vozidle. Naučit žáky přemýšlet nad bezpečným poutáním všech převážených osob ve voze.
Metody výuky:
audiovizuální přednáška, simulace, zkušenostní učení, beseda
Učební materiál:
promítací technika, simulační křeslo (př. Přistavený automobil), autosedačka (typ pro tento věk – podsedák s, nebo bez zádové opěrky), internetové připojení
Aktivita 1: Děti uvedeme do tématu bezpečné jízdy ve vozidle. Ptáme se, kdo jezdí autem, kdo používá jakou autosedačku a jestli se poutají děti samy, nebo je poutají jejich rodiče. I když je poutají rodiče, tak je důležité, aby děti systém poutání zvládaly samy. Podíváme se tedy na to, jak je to správně. K tomuto účelu můžeme využít vlastní automobil s dětskou autosedačkou a dětem přímo ukázat správné a bezpečné poutání. Při nácviku správného poutání postupujeme jako na níže popsaných obrázcích. Při této aktivitě se tak žáci naučí vlastní zkušeností správným návykům při poutání se v automobilu. Pokud takové možnosti nemáme, využijeme materiál webového portálu www.skodahrou.cz. Najdeme sekci SILNIČNÍ BEZPEČNOST – BEZPEČNĚ V AUTĚ – DĚTSKÉ AUTOSEDAČKY. V této sekci klikneme na obrázek v pozadí na zdi (chlapec připoutaný v autosedačce). Otevře se nám tam okno s obrázky, na kterých je zobrazen podrobný postup bezpečného poutání. S dětmi si tento postup projdeme a zafixujeme.
Aktivita 2: S žáky pokračujeme v tématu bezpečného poutání se v automobilu. Způsoby poutání sama sebe i předmětů v automobilu demonstrujeme za pomocí výukových videí z webového portálu www.skodahrou.cz – SILNIČNÍ BEZPEČNOST – BEZPEČNĚ V AUTĚ – CRASH TEST VIDEA. Za pomocí videí můžeme žákům přiblížit problematiku poutání – pokud se připoutám špatně, může to mít fatální následky, pokud se nepřipoutám vůbec, zcela jistě to bude mít fatální následky jak pro mě, tak můžu ohrozit celou posádku v automobilu. Dalším velice problematickým a v českých automobilech velice častým jevem jsou volné předměty v autě, neboť vše, co nepřipoutáme, pak při nehodě „letí“ v automobilu a pokud nás daná věc zasáhne, tak při nárazu v rychlosti 50 km/h každý nepřipoutaný předmět působí silou, jakoby vážil 30ti až 50ti násobek své váhy. Je fyzicky nemožné, aby se člověk při nárazu sám udržel, neboť i nepřipoutaný pasažér je volný předmět a může ublížit všem členům posádky. Každý žák si může spočítat, kolik by v případě nárazu v rychlosti 50 km/h vážil. Váha žáka x 50 = váha při nárazu v rychlosti 50 km/h Následně s žáky vyhledáme za pomocí internetu jakýkoliv předmět, který má obdobnou váhu, jako někteří žáci, kteří se podělí o výsledek své váhy v nárazu (př. Vlakový vagón, automobil…). Necháme žáky zvážit. Jestli by dotyčný předmět unesli. Jelikož automobil ani jeden neunese, tak se žádný z nich neudrží v sedačce, když se nepřipoutá. Žáci mohou pokračovat v dokazování toho, jak je důležité věci připoutat na své místo a počítání, kolik by vážila např. lahev s vodou při nárazu a diskutovat, co taková nepřipoutaná lahev dokáže napáchat na těle cestujících. Veškerý výklad a diskuze propojíme s videi na uvedené adrese. Videa jsou komentovaná, žáci se tedy dozvědí vše podstatné. Vždy po zhlédnutí videa necháme žákům další prostor pro vyjádření a diskuzi.
6.2 Vyučovací hodina – Chodec je každý z nás Cíl aktivity:
Pochopení, proč je důležité dávat pozor při přecházení v zatáčce, či za překážkou na silnici a vnímat rizika s tím spojená. Rozvíjení smyslů s ohledem vnímat okolí, předvídat a hodnotit dopravní situaci. Uvědomění si důležitosti viditelnosti chodce a cyklisty Pochopení funkce reflexních a fluorescenčních materiálů Naučení správného umístění reflexních materiálů na tělo
Metody výuky:
audiovizuální přednáška, simulační hry, hraní rolí, práce s pracovními listy
Učební materiál:
promítací technika či interaktivní tabule, připojení k internetu reflexní vesta, papírový tubus (může být např. papírová role po vyčerpání tapety s víkem), více druhů reflexních materiálů na ukázku, pracovní listy 5B
Aktivita 1: S dětmi navážeme komunikaci na téma chodce – bezpečný pohyb na chodníku, na silnici. Za tímto účelem volíme jako vhodný prostředek interaktivní výukovou hru, dostupnou na webovém portálu www.skodahrou.cz, kde pro tento účel využijeme sekci SILNIČNÍ BEZPEČNOST – S KRISTÝNKOU PO MĚSTĚ – KRISTÝNKA JDE DO ŠKOLY. Pro tuto věkovou kategorii je vhodné vypnout zvuk a nechat komentáře pouze formou komiksových „bublin“. Při spuštění této hry se žáci ocitnou v simulačním dopravním prostředí, kde na ně čeká spousta nástrah, které žáci musí vyřešit. Popíšeme veškeré děje, které jsou vyobrazeny. Necháme nejprve děti zapřemýšlet samotné, následně si návrhy a řešení na lepší, bezpečnější chování jednotlivých účastníků na obrázku povíme. Poté budeme plnit úkoly, odpovídat na otázky, které klade hlavní hrdinka Kristýnka. Je na dětech, aby jí poradily. Během používání herního prostředku je vhodné klást cílené doplňující otázky tak, aby si děti samy uvědomily, proč je takové chování správné. Typy doplňujících otázek: Je lépe přecházet vně, nebo uvnitř zatáčky? Nebylo by třeba lepší popojít o kousek dál a přejít na rovném úseku? Jaké je riziko při přecházení za stojícím autem? Jaká jsou rizika spojené s přecházením silnice a jak se jim dá předejít? Další část této aktivity je zacílená na rozvíjení a pochopení mezilidských vztahů. Abychom se tematicky neodchýlili, zůstaneme u interaktivní hry škoda hrou, tentokrát v sekci SILNIČNÍ BEZPEČNOST – S KRISTÝNKOU PO MĚSTĚ – NA TRAMVAJOVÉM OSTRŮVKU. Zde se žáci setkají opět s hrdinkou Kristýnkou, která stojí na tramvajovém ostrůvku, a potkávají ji různé situace, které ji žáci pomohou vyřešit. Opět je důležité klást doplňující otázky cíleně tak, aby si žáci uvědomili, proč je znázorněné chování správné. Typy doplňujících otázek: Kdo je nevidomý a jak mu můžeme pomoct i v jiných dopravních situacích? Jak nevidomého poznáme? Proč nemůžeme s batohem na zádech do autobusu? Z jakého důvodu by měl mít pes náhubek? Aktivita 2: Mezi správné a bezpečné chování patří nejen chování v dopravním prostředí, ale i způsoby jak se chránit. Proto je následující téma viditelnosti tolik spjaté nejen s tématem chodce, ale i cyklisty. S žáky komunikujeme téma barev a jejich viditelnost v různém prostředí, jak si myslí, že jsou různé barvy ve tmě (nebo snížené viditelnosti) vidět. Je možné vždy do tuby vložit kousek barevného papíru a zjišťovat/ověřovat si tak jejich viditelnost. Žáci mohou poznatky diskutovat rovnou při pohledu na různé barvy a jejich viditelnost, nebo si mohou dělat individuální poznámky a pak teprve diskutovat na toto téma. Žákům ukážeme reflexní vestu a ptáme se jich, co vidí. Jestli vědí, z jakého materiálu je vyrobena, která část je reflexní materiál a která část je fluorescenční materiál, jaký je mezi nimi rozdíl. Důležité je ukázat všechny prvky na praktické ukázce na reflexní vestě tak, aby si ji mohli všichni žáci vzít do ruky a ohmatat materiál. (Vesta je vyrobena ze dvou částí, první je nejčastěji žlutá, nebo oranžová látka, která zvyšuje
viditelnost chodce/cyklisty za denního světla, v mlze, dešti, nebo za soumraku, v noci ale svoji funkci ztrácejí. Naproti tomu reflexní materiály jsou vidět lépe ve tmě – odrážejí světlo zpět ke zdroji. Žáků se pak ptáme, jaké jiné druhy reflexních materiálů než reflexní vestu znají. (Mohou to být třeba plyšáci z reflexního materiálu nebo pásky na ruce a nohy, dále taháčky na zip, samolepky…) Když už jsme zjistili co je reflexní materiál a jak funguje, je důležité vědět kam jej správně umístit, aby plnil svoji funkci. Necháme žáky zamyslet se nad různými situacemi, jak nás vidí řidiči aut (jinak nás vidí/osvítí jako chodce po chodníku, z jiné strany nás vidí/osvítí jako chodce po silnici). Tyto situace si můžeme zkusit nasimulovat ve třídě, kde žáky ohraničíme prostor „silnice“, jeden žák se posadí na kolo, a bude předstírat jízdu, druhý může jít za ním jako automobil. Je důležité, aby si žáci uvědomili, že řidič auta jede po pravé straně jako cyklista. Cyklista má při jízdě na kole ruce vepředu na řídítkách, když si tedy dá reflexní pásek na zápěstí, tak jej řidič jedoucí za ním nevidí. Stejnou simulaci můžeme provést s rozdílem, že místo cyklisty bude simulace chodce, který jde po levé straně vozovky, s protijedoucími auty se tedy střetává čelně. Tudíž zjistíme, že bychom měli být viditelní pro řidiče ze všech stran. Správné umístění reflexních materiálů není jen na tělo zepředu a zezadu, ale nejdůležitější je mít viditelnou část těla od pasu dolu a to z důvodu, že pokud řidič svítí tlumenými světly, svítí více dolu, osvětluje nás tedy nejprve od kotníku postupně nahoru. V závěru hodiny upevníme nabyté znalosti pomocí pracovního listu 5B, který vyplníme dle instrukcí.
6.3 Vyučovací hodina – Cyklisto, jsi připraven? Cíl aktivity:
Seznámit žáky s ochranou funkcí povinné výbavy cyklisty Naučit žáky povinnou, doporučenou výbavu cyklistického kola a výbavu snížené viditelnosti Seznámit žáky s ochranou funkcí cyklistické přilby Naučit žáky správným návykům v používání cyklistické přilby
za
Metody výuky: zkušenostní učení, simulační hry, diskuzní metody, praktické ukázky, práce s pracovními listy Učební materiál:
cyklistické kolo (odstrojené bez povinné výbavy), povinná výbava kola, výbava za snížené viditelnosti, doporučená výbava kola, ukazovátko, meloun, cyklistickou přilbu, igelitový ubrus, promítací techniku (či interaktivní tabuli), internetové připojení, pracovní list 5A
Popis aktivity: Navážeme s žáky rozhovor na téma bezpečné cyklistiky. Nedílnou součástí cyklistiky je pravidelná údržba kola, proto by jedna z cílených otázek měla být, jak připravíme kolo po zimně na sezonu a jakým způsobem kolo pravidelně kontrolujeme. Důležité je, aby všechny úkony, které si se žáky popíšeme, žáci sami vyzkoušeli. O jaké hlavní úkony kontroly kola a údržby kola se jedná: 1. Kontrolujeme, jestli je řetěz promazaný – zkusíme přetřením hadříku, jestli zanechává jemný film. 2. Je možné, že jsme přes zimu vyrostli, tak zkontrolujeme výšku sedátka a rovnou i to, jestli na něm nejsou nikde povolené šrouby – zadní kolo podržíme mezi koleny a zkusíme vzít za sedátko, jestli drží. 3. Šrouby mohou být povolené i na řídítkách – přední kolo podržíme mezi koleny a zkusíme řídítky otočit do stran, a zároveň zkontrolujeme, jestli se neprotáčí směrem nahoru a dolu. 4. Zkusíme funkčnost brzd – silou se smáčknutými brzdami se snažíme otočit koly, pokud brzdy nefungují, vyhledáme odbornou pomoc. 5. Zkontrolujeme dohuštění pneumatik – silou promáčkneme pneumatiku, v případě, že jde promáčknout, kola dopustíme vzduchem, zároveň zkontrolujeme hloubku dezénu pneumatik, v případě sjetí vzorku pořídíme nové – hrozí prasknutí pneumatiky a je vyšší nebezpečí smyku.
Pokračujeme povídáním o tom, co je důležité mít na sobě a jestli je důležité mít i něco na kole. Dojdeme k tomu, že většina dětí vnímá jako důležitou součást cyklistiky právě cyklistickou přilbu, už ale nepřikládají takovou důležitost právě povinné výbavě kola. Zeptáme se tedy, jestli na kole jezdí a co na kole doma mají. Věci, které děti považují za důležité, můžeme průběžně zapisovat na tabuli. Poté si všechny věci, které jsme vyjmenovali s dětmi, rozdělíme na 3 skupiny, povinná výbava cyklistického kola, doporučená výbava cyklistického kola a výbava za snížené viditelnosti. Po vyjmenování všech potřebných věcí pro cyklistu dáme žákům do ruky všechny zmiňované komponenty a pod dozorem necháme žáky samotné, aby kolo jimi kompletně vybavili. Vysvětlíme dětem rozdíl mezi těmito skupinami věcí: Povinná výbava cyklistického kola: výbava, kterou, jak nám ukládá zákon, za každých okolností musíme na cyklistickém kole mít.
Dvě na sobě nezávislé brzdy, kryty šroubů a matic kol nebo křídlové upínáky kol, vpředu umístěná odrazka bílé barvy, vzadu umístěná odrazka červené barvy, oranžové odrazky umístěné ve výpletu kol a na pedálech, záslepky do volných boků řídítek (gripy) Výbava za snížené viditelnosti: výbava, kterou nám ukládá zákon, že musíme v případě snížené viditelnosti mít na cyklistickém kole. Světlo vepředu bílé barvy, světlo vzadu červené barvy, náhradní zdroj elektrického napětí (baterky), zajišťující svítivost světel na 1,5 hodiny Doporučená výbava: výbava, jejíž povinnost není určená zákonem, nicméně je dobré ji na kole pro zvýšení bezpečnosti cyklisty mít. Kryt na řetěz, blatníky, zvonek Obměna programu: Povinnou výbavu lze demonstrovat pomocí výukového portálu www.skodahrou.cz, kde v sekci silniční bezpečnost – s Tomíkem na kole – Tomík se chystá na kolo, najdeme interaktivní verzi povinné výbavy na kolo. Lze buď vyučovat pomocí interaktivní tabule, kdy s předměty povinné výbavy děti mohou pohybovat samy, nebo i za pomocí promítání na plátno, kdy s předměty pohybuje učitel.
Aktivita 2: S žáky si povídáme na téma cyklistiky, a o tom co máme mít na sobě, jak se můžeme chránit, abychom byli v bezpečí. Cílem je dojít k závěru, jak je důležité nosit na hlavě správně připnutou přilbu. Důležitost nošení cyklistické přilby si můžeme demonstrovat pomocí následujícího pokusu. Ukážeme dětem meloun a zeptáme se jich, kterou část našeho těla nám svým tvarem nejvíce připomíná. Samozřejmě že hlavu, a to nejen tvarem, ale i váhou. Vezmeme tedy meloun a nasadíme mu pevně cyklistickou přilbu. Meloun pak pustíme z výšky na zem (přilbou na zem). Pak meloun vyjmeme a ukážeme dětem, že je v pořádku, neporušený. Položíme na zem igelitový ubrus a pokus opakujeme bez přilby. Meloun se po dopadu na zem rozbije. Ukážeme tak dětem, jak důležité je mít přilbu na hlavě. Užitečné rady o cyklistických přilbách naleznete na webových stránkách: www.nakolejensprilbou.cz, kde v sekci Vše o přilbách najdeme obrázky přileb upnutých na hlavě. S dětmi si prohlédneme obrázky, které promítneme na plátno či interaktivní tabuli a povídáme si, co je na nich dobře a co je špatně. Obrázek č. 1 – přilba je příliš zakloněná dozadu – je odkryté čelo, čímž je zvýšené nebezpečí úrazu v oblasti hlavy - čela Obrázek č. 2 - přilba je příliš nakloněná dopředu – odkrytý týl, nebezpečí úrazu a špatný/omezený výhled dopředu, tedy potencionální nebezpečí vzniku úrazu Obrázek č. 3 - přilba otočená kšiltem dozadu – takto přilba ztrácí veškeré preventivní účinky Obrázek č. 4 - přilba správně nasazená – tento obrázek si mohou děti vybarvit jako správný příklad a detailně popsat, proč je to tak správně. Upozorníme je na to, že stejně tak jako mít přilbu na hlavě je důležité ji i správně nasadit a zapnout. Na jednom dobrovolníkovi můžeme ukázat, jak se taková přilba správně na hlavě nosí. V závěru bloku rozdáme žákům pracovní list 5A a pracujeme s ním dle instrukcí.
6.4 Vyučovací hodina – Řešení krizové situace, základy první pomoci Cíl aktivity:
Zopakování důležitých telefonních čísel. Bezpečné chování při průjezdu vozidel s právem přednosti jízdy Správný postup přivolání záchranné služby Fixace základů v poskytování první pomoci – kardiopulmonální resuscitace (KPR)
Metody výuky: dramatizace, divadlo Fórum, řízená diskuze, praktické ukázky, zkušenostní učení, simulační hry Učební materiál: zvukové nahrávky vozidel s právem přednosti jízdy, přehrávač, figuríny pro nácvik resuscitací (alespoň 2 velikosti – dítě cca 10 dospělý)
let,
Aktivita 1: Za pomocí zvukových nahrávek vozidel s právem přednosti jízdy uvedu děti do tématu dopravní nehody. S žáky si říkáme, který výstražný systém komu patří. Při rozklíčování zvuků si zopakujeme důležitá telefonní čísla s pomocí mnemotechnické pomůcky, kterou můžeme znázornit na tabuli: 150 – 0 je rybníček, ze kterého hasiči čerpají vodu – HASIČI 155 – 5 je invalidní vozíček, ve kterém v nemocnici vozí zraněné – SANITKA 158 – 8 jsou pouta, kterými spoutají zločince páni policisti – POLICIE 112 – a když nevím si rady, svolám všechny dohromady – HASIČI, SANITKA I POLICIE Po fixaci důležitých telefonních čísel s žáky prodiskutujeme správné chování v rolích cyklisty a v rolích chodce formou řízené diskuze. Během diskuze postupně přejdeme k tématu, co když se dítě samotné ocitne v krizové situaci. Necháme žáky samotné, ať si vymyslí situaci, ve které je třeba zavolat jakoukoliv složku záchranného systému. Např. děti si hrají ve skate parku, kamarád upadne a asi si zlomí nohu. Jakým způsobem se o něj postarám? V tuto dobu vybereme dva dobrovolníky, kteří se vžijí do role zraněného a jeho zachránce. Dobrovolníci tak vyzkouší hrát scénku volání na tísňovou linku. Ostatní žáci bedlivě sledují postup při záchraně zraněného a v případě, že by se zachovali v danou chvíli jinak, tak se přihlásí a postaví se na místo zachránce, který se stane pozorovatelem. Takto se děti mohu střídat a dojít ke správnému postupu přivolání první pomoci. Na co nezapomenout při telefonátu, když si chci přivolat první pomoc: Představit se Nahlásit co se stalo Kde se to stalo Kolik je zraněných Nikdy nezavěšovat jako první! Aktivita 2: Pod odborným dohledem si žáci vyzkouší nácvik KPR a to na dvou druzích figurín. Jedna z nich je simulace KPR na osobě ve věku cca kolem 10ti let, tedy ve věku samotných žáků a druhá je figurína simulující dospělou osobu. Ke KPR patří celkový přístup ke zraněnému, který si každý žák vyzkouší. Přístup ke zraněnému: Pokud vidím nehybnou osobu, přistoupím k ní z dálky a zkusím ji nejdříve oslovit, pokud nereaguje, přijdu blíž a zkusím ji oslovit znova. Pokud stále nereaguje, zkusím s ní mírně zatřást. Pak štípnout do ušního lalůčku. Pokud nereaguje, otočím zraněného na záda a zkusím, jestli dýchá tím, že položím ucho nad jeho ústa a sleduji, jestli se zvedá hrudník. Pokud necítím dech ani nevidím, že by se zvedal hrudník, tak
dotyčnému zkusím zaklonit hlavu, čímž uvolním dýchací cesty, a moment vyčkám, jestli se sám nerozdýchá. Pokud stále nedýchá, zahájím resuscitaci. Nácvik KPR: Zraněný musí být na tvrdé rovné podložce, ne z kopce ani do kopce. Přikleknu k němu v oblasti ramene a hrudníku z boku. Na rukou propletu prsty, stlačují hrudník v oblasti hrudní kosti na spojnici mezi bradavkami a začnu resuscitovat vahou celého těla v intervalech rytmu písně Rolničky, rolničky, kterou může zpívat celá třída. Takto pokračujeme v resuscitaci v intervalu 30 stlačení hrudníku ku 2 vdechům. Vdechy provádíme se záklonem hlavy zraněného. Tímto způsobem si všichni žáci vyzkouší praktický nácvik KPR. Mohou trénovat samostatně, nebo zkusit KPR ve dvou lidech. Ve dvou lidech KPR vypadá tak, že jeden člověk provádí masáž srdce a druhý člověk umělé dýchání.
7
Doporučené odkazy:
http://www.bezpecnenasilnicich.cz/ http://www.bezpecne-ops.cz/ http://www.ibesip.cz/ http://www.cdv.cz/ http://www.visionzeroinitiative.com/ http://www.erscharter.eu/cs http://www.skodahrou.cz/ http://www.bezpecnecesty.cz/ http://www.jihocesi-bezpecne-na-cestach.cz/
