Vývoj specifické části sektoru služeb a jeho vliv na ekonomiku okolí Kralovic u Plzně
Diplomová práce
Bc. Natalie Křížová
Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r.o. Katedra ekonomie a ekonomiky
Studijní obor: Management hotelnictví a lázeňství Vedoucí diplomové práce: PhDr. Jan Máče, Ph.D. Datum odevzdání diplomové práce E-mail:
[email protected]
Praha 2016
Master´s Dissertation
The Development of the Specific Part of the Service Sector and its Influence on the Economy of the Kralovice near Pilsen Area
Bc. Natalie Křížová
The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Departement of Economics and Economy
Major: Hospitality and Spa Management Thesis Advisor: PhDr. Jan Máče, Ph.D. Date of Submission: E-mail:
[email protected]
Praha 2016
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vývoj specifické části sektoru služeb a jeho vliv na ekonomiku okolí Kralovic u Plzně zpracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použila, uvádím v seznamu použitých zdrojů a že svázaná a elektronická podoba práce je shodná.
……………………………. Jméno a příjmení autora
V Praze dne
Poděkování Chtěla bych v této části poděkovat všem, kteří mi pomohli s napsáním diplomové práce. Mnohokrát Vám děkuji za poskytnutí pro mne nezbytných informací. Nejprve bych chtěla poděkovat svému vedoucímu práce panu PhDr. Janu Máčemu, Ph.D. za pomoc při výběru tématu a za vedení diplomové práce. Dále můj dík patří paní Haně Tupé za poskytnutí bohaté literatury z archivu Muzea a Galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici. Poté bych chtěla poděkovat následujícím lidem za poskytnutí informací, bez kterých by tato práce nemohla vzniknout: panu hostinskému Josefovi Janečkovi paní hostinské Haně Hřebečkové manželům Marii a Václavovi Fakanovým paní Šárce Fakanové panu Václavovi Fakanovi nejmladšímu paní Janě Beranové. A v neposlední řadě bych chtěla poděkovat svému tatínkovi Tomášovi Křížovi za psychickou podporu a za vše, co pro mne udělal.
Abstrakt KŘÍŽOVÁ, Natalie. Vývoj specifické části sektoru služeb a jeho vliv na ekonomiku okolí Kralovic u Plzně. [Diplomová práce] Vysoká škola hotelová. Praha: 2016. Celkový počet stran 85. Diplomová práce se zabývá popsáním historie hostinců v městech a obcích v okolí Kralovic u Plzně ve 20. a na počátku 21. století. Hlavním jejím cílem je tedy popsání historie. Dalším cílem je zmapovat tento segment trhu a díky tomu poté říci, zda-li je smysluplné či nikoli – z historického hlediska – otevřít nový hostinec. Dále se pak zabývá socio – ekonomickou rolí hostinců ve zkoumaných městech a obcích. V neposlední řadě je jejím cílem zjistit, zdali se v nynější době ve zkoumaných městech a obcích nachází více či méně hospod než v minulosti. Součástí výzkumu historie hostinců bylo i bádání o zaniklých pivovarech v okolí Kralovic. Metody, pomocí kterých je práce napsána, jsou zejména řízené rozhovory (z důvodu nedostatku písemných či jiných zdrojů), bádání v kronikách měst a obcí, deskripce, komparace situace dnes a dříve, analýza, dedukce a terénní výzkum. V závěru práce bylo zjištěno, že se skutečně na počátku minulého století nacházelo ve zkoumaných městech a obcích více hostinců. Tato situace byla pravděpodobně způsobena změnou režimu v roce 1948 a v obcích je podpořena ještě klesajícím počtem obyvatel. Ve zkoumaných městech se nachází potencionální prostor pro otevírání nových hospod, ale samozřejmě je omezený. Hostince byly a stále jsou centrem dění a setkávání – hrají důležitou socio – ekonomickou roli jak v městech tak i menších obcích (zde je opravdu nezbytná). Bohužel je zachování těchto malých hostinců v ohrožení, protože nynější vláda chystá změny v podobě elektronické evidence tržeb, což by pro ně znamenalo konec.
Klíčová slova: Hospoda, hostinec, Plzeň – sever, pivovar
Abstract KŘÍŽOVÁ, Natalie. The Development of the Specific Part of the Service Sector and its Influence on the Economy of the Kralovice near Pilsen Area. [Master´s Dissertation] Vysoká škola hotelová, Praha: 2016. Number of Pages: 85. The thesis deals with describing the history of the inns in towns and villages in the neighborhood Kralovice near Pilsen in the 20th and early 21st century . Its main objective is therefore to describe history. Another goal is to monitor this market segment and then say whether it is sensible or not - in historical terms - to open a new pub. It then deals with the socio - economic role of inns in the surveyed cities and towns. Finally , it aims to determine whether presently there are more or fewer inns and pubs in the surveyed cities. The search of defunct breweries around Kralovice is also part of this thesis. The research methods used in this thesis are mainly directed interviews ( due to lack of documents and other resources ), research in the chronicles of towns and villages, description, comparing the situation today and before, analysis, deduction and fieldwork. The conclusion of this thesis is that there were indeed more pubs and inns in the surveyed cities and towns in the past. This was most likely due to the change of regime in the year 1948, as well as fewer people living in the villages. In the surveyed cities there is still potential for opening new pubs, however this is limited. Inns were and still are the center of events and meetings - and therefore play an important socio - economic role both in towns and smaller villages (the role is really necessary there). Unfortunately, the preservation of these small inns is in jeopardy because the current government intends to change the form of electronic recording of sales, which would mean the end for them.
Key words: Pub, Inn, Pilsen – North, Brewery
Obsah Úvod....................................................................................................................................... 9 1. Obecné informace k danému tématu ............................................................................... 12 1. 1 Vývoj pohostinských služeb ..................................................................................... 12 1. 2 Okres Plzeň – sever ................................................................................................... 15 1. 3 Města a obce, jejichž hostince byly předmětem zkoumání ....................................... 16 1. 3. 1 Kralovice ........................................................................................................... 16 1. 3. 2 Kožlany.............................................................................................................. 17 1. 3. 3 Hedčany ............................................................................................................. 18 1. 3. 4 Dřevec................................................................................................................ 19 1. 3. 5 Hodyně .............................................................................................................. 20 1. 4 Grafy s počtem obyvatel zkoumaných měst a obcí ................................................... 20 2. Historie pivovarů a hostinců (ve 20. a na počátku 21. století) v okolí Kralovic ............. 23 2. 1 Pivovary v okolí Kralovic ......................................................................................... 23 2. 1. 1 Plasy .................................................................................................................. 23 2. 1. 2 Kralovice ........................................................................................................... 26 2. 1. 3 Kožlany.............................................................................................................. 29 2. 1. 4 Kaceřov.............................................................................................................. 30 2. 1. 5 Chříč .................................................................................................................. 31 2. 1. 6 Čistá ................................................................................................................... 33 2. 1. 7 Hrad Krašov....................................................................................................... 38 2. 1. 8 Liblín ................................................................................................................. 39 2. 1. 9 Hrad Libštejn ..................................................................................................... 40 2. 2. Vývoj hostinců ......................................................................................................... 41 2. 2. 1 Kralovice ........................................................................................................... 41 2. 2. 2 Kožlany.............................................................................................................. 47 2. 2. 3 Hedčany ............................................................................................................. 54
2. 2. 4 Dřevec................................................................................................................ 57 2. 2. 5 Hodyně .............................................................................................................. 60 2. 2. 6 Grafy znázorňující vývoj počtu hostinců ve zkoumaných městech a obcích .... 62 3. Návrhová část .................................................................................................................. 64 3. 1 Přínos autorky ........................................................................................................... 64 3. 2 Návrhy pro zlepšení aktuální situace ........................................................................ 65 3. 3. 1 Kralovice a Kožlany .......................................................................................... 65 3. 3. 2 Hedčany, Dřevec a Hodyně ............................................................................... 68 Závěr .................................................................................................................................... 70 Literatura .............................................................................................................................. 73 Přílohy.................................................................................................................................. 77
Úvod Téma této práce je zaměřeno na vývoj hostinců nacházejících se ve vybraných městech a obcích v okolí Kralovic na severním Plzeňsku. Jedná se o následující: -
Kralovice
-
Kožlany
-
Hedčany
-
Dřevec
-
Hodyni.
Nejprve bychom si měli definovat co to hostinec, hospoda, lokál či pivnice vůbec je. Jedná se o místo, kde se za poplatek čepuje a konzumuje pivo. Většina hospod má tuto nabídku rozšířenou i o doplňkový sortiment v podobě různých brambůrků, sušenek, pokrmů hodících se k pivu (jako jsou párky, šunka, nakládané hermelíny nebo slanečky). Ve výkladovém slovníku cestovního ruchu nalezneme tuto definici: „hospoda (angl. pub, inn, public house) → stravovací zařízení zpravidla nižší cenové skupiny s nepříliš luxusním vybavením (což neplatí v některých zemích – např. Velká Británie a Irsko), podávající zejména různé druhy piva a další alkoholické a nealkoholické nápoje, omezený sortiment jídel. Je využívána především → rezidenty jako místo občerstvení, ale i společenské vyžití (součást občanské vybavenosti) – proto je typická svou atmosférou a vybavením odlišným v různých → destinacích (česká hospoda, anglická hospoda, irská hospoda (…). Pro svou typickou atmosféru je vyhledávána také jako → atraktivita CR nejen v rámci → pivního CR.“ (Prof. RNDr. Zelenka Josef, CSc. a Ing. Pásková Martina, PhD. 2012, s. 205). Na internetu najdeme dvě definice hostince jednu z dob Rakouska – Uherska, která jej definuje jako: „""společenské shromaždiště"", jehož provozovatel poskytuje hostům za přiměřený plat ""dočasné zaopatření""“ (tomas, Dostupné na internetu: http://pivniobzor.cz/ dne 15. 3. 2016). Druhá definice říká, že hospoda je: „Místo, kam chodíme s přáteli, kamarády, spolupracovníky nebo jen sami za dobrým jídlem či osvěžujícím pivem.“ (Marek Kodeda, Dostupné na internetu: http://www.pivovary.info/ dne 16.3. 2016). Téma bylo vybráno, aby byl popsán vývoj hostinců ve vybrané lokalitě (v okolí města Kralovice na severním Plzeňsku). V kronikách se autoři o nich mnoho nezmiňují, a proto je tato práce důležitá, aby byla zaznamenána historie daného oboru. Hostince vždy zastávaly 9
socio-ekonomickou roli. Jednalo se o místo, kde se lidé setkávali, hovořili, chodili si pro rady nebo se domlouvali s řemeslníky. Také zde vzniklo mnoho sdružení, spolků a podobných organizací jak politických tak zájmových. Také ji mohou použít potencionální zájemci o podnikání v oboru pohostinství, kterým by tato práce měla pomoci zhodnotit, zda-li je žádoucí a smysluplné otevírání nových hospod a také je zde uvedeno pár nápadů, jak by se mohla zlepšit situace stávajících hostinců, které se ve městech a obcích nacházejí. Autorku této diplomové práce velice zajímají dějiny, především českého národa. Důvodem pro vybrání tématu spojeného s tímto místem je ten, že odsud pochází část její rodiny. Bylo pro ni také lákavé pátrání ve starých kronikách, kde byl předpoklad, že se dozví i informace nad rámec zadané práce. Téma hostinců je velice oblíbené širokou veřejností, a tudíž byli při pátrání místní obyvatelé a štamgasti ochotni zodpovídat otázky. I když práci mnohdy ztěžoval právě nedostatek informací, protože pamětníků ubývá. I přes to ale lidé rádi vzpomínali na dřívější dobu a bylo vidět, že jsou rádi, že se někdo zajímá o historii jejich rodné obce. Díky tomu se rozvířila debata o tomto tématu. Cílem této práce je popsat vývoj počtu hostinců ve vybraných městech a obcích v okolí města Kralovice. A zmapovat tímto tento segment trhu. Díky tomu pak určit, zda-li je smysluplné otevřít novou hospodu či nikoli (v této oblasti) na základě historických podkladů a poznatků. Hypotézy byly stanoveny tři. Jedná se o následující: Hypotéza číslo jedna je: Dříve se v obcích a městech v okolí města Kralovice nacházel větší počet hostinců než dnes. Hypotéza číslo dvě zní: Trh je již přesycený, a tak by nové hospody neměly vznikat. Hypotézou číslo tři je: Hospody jsou stále důležitým centrem setkání. V zájmu naplnění diplomové práce je tato práce rozdělena do tří částí. První teoretická kapitola je rozdělena do čtyř subkapitol. V první si popíšeme, jak se vyvíjelo pohostinství v Čechách, ve druhé si poskytneme základní informace o okresu Plzeň – sever,
10
ve kterém se zkoumaná města a obce nacházejí. Ve třetí subkapitole se povíme něco o historii těchto měst a obcí a v poslední najdeme grafy popisující vývoj počtu obyvatel. Druhá část je zaměřena nejen na samotné zkoumání hostinců, ale i místních pivovarů, které měly bezpochyby vliv na jejich počet a někdy i návštěvnost. Pokud by totiž pivo v hostinci hostům nechutnalo, mohli si vybrat jiný. Pro pivovary byly hostince nezbytné, aby našly odbyt pro svou produkci. Je rozdělena do dvou subkapitol. První je zaměřena na pivovary nacházející se v okolí Kralovic (Plasy, Kralovice, Kožlany, Kaceřov, Chříč, Čistá, hrad Krašov, Liblín, hrad Libštejn) a druhá na hostince ve vybraných městech a obcích v okolí Kralovic (Kralovice, Kožlany, Hedčany, Dřevec a Hodyně). V poslední (třetí) kapitole se dozvíme, jaký přínos má tato diplomová práce pro praxi. Je rozdělena na dvě části: na přínos práce a na výčet nápadů pro zlepšení aktuální situace hostinců. Dozvíme se zde, v jaké situaci se nachází trh hostinců a zda-li je ještě žádoucí, aby na trh vstoupil nový aktér – nový hostinský (nová hostinská). Autorka zde také uvádí své návrhy, jak by se dala zlepšit stávající situace hostinců. Jaké mají potencionální příležitosti, které ještě jejich majitelé / provozovatelé nevyužili. Vědecké metody použité v této diplomové práci jsou zejména řízené rozhovory (z důvodu nedostatku písemných či jiných zdrojů), bádání v kronikách měst a obcí, deskripce, komparace situace dnes a dříve, analýza, dedukce, ale především terénní výzkum. Byla navštíveno Muzeum a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici, městský úřad v Kralovicích i v Kožlanech, kdy byly zapůjčeny a prostudovány kroniky zkoumaných měst a obcí. Dále pak byly navštíveny doposud a nově existující hostince, kde probíhaly řízené rozhovory s majiteli (s obsluhou) a pamětníky. Informace byly také získávány od pamětníků mimo hospodská zařízení. Nejdůležitějšími zdroji pro tuto diplomovou práci byli místní pamětníci a obyvatelé a kroniky měst a obcí.
11
1. Obecné informace k danému tématu Stáří českého piva se podle výrazů užitých ve staročeských slovnících odhaduje na více než 700 let (pravděpodobně je ale české pivo ještě starší). Ovšem nejstarší zpráva o vaření piva pochází z roku 1088, kdy se o tom zmiňuje nadační listina kapituly na Vyšehradě. Piva se původně vařila v domech, pivovary se začaly stavět až kolem 13. století, ale zdokonaleny byly až ve století 16., kdy se o vaření piva začala zajímat i šlechta. Ta nejprve povolení od krále neměla (to byla výsada královských měst), ale později jej také získala. Poddaní byli nuceni kupovat od vrchnosti pivo, ať se zdařilo či nikoli. Proto se v té době říkalo: „Zdař nebo nezdař, musí se vypít“. Definice šenkýře, krčmáře, hospodského najdeme v knize Život v uplynulých letech (staletích), na Kralovicku, Plasku a Manětínsku Jaroslava Sklenáře: „byli (to) prodejci piva, kteří tento nápoj prodávali v šenku, krčmě, hospodě nebo hostinci.“ (Sklenář, 2007, s. 82) První část této diplomové práce je zaměřena spíše všeobecně. Je rozdělena do čtyř subkapitol. První hovoří o všeobecném vývoji pohostinství a později i „klasických“ českých hospod. Ve druhé si řekneme nějaké informace o okresu Plzeň – sever, protože zde se nacházejí všechna města a obce, jejichž hostince jsou zkoumány. Další subkapitola je zaměřena právě na tato města a tyto obce a v poslední nalezneme grafy zobrazující vývoj jejich počtu obyvatel.
1. 1 Vývoj pohostinských služeb Jednou specifickou vlastností člověka je pohostinnost. Úroveň společnosti ovlivňuje i úroveň pohostinnosti. To znamená, že vývoj člověka působí i na její vývoj. Původně význam slova pohostinnost vyjadřoval, podle internetového článku Náhled do historie pohostinství: „bezplatné poskytnutí noclehu a jídla a pití poutníkovi“ (Marek Kodeda, Dostupné na internetu: www. pivovary.info Dne 6. 4. 2016). Později se tato činnost stala předmětem podnikání za účelem zisku. Pohostinství se stalo nedílnou součástí hospodářství, které každoročně přináší do státní kasy nezanedbatelné částky a které se podílí se na zaměstnanosti.
12
Nejstarší středověké dochované záznamy o pohostinství pocházejí z oblasti Palestiny a Mezopotámie. V té době byla poskytována tato služba zdarma – pouze z dobré vůle hostitele. Cestování bylo sice nebezpečné ale ne zakázané (to bylo až ve středověku). Podél tras, které lidé pro své cesty využívali, se nacházely prosté noclehárny a výčepy vína. Ty byly určeny pro chudší klientelu. Bohatá klientela cestovala s vlastními prostředky. Zajímavostí je, že pokrmy se konzumovaly rukama. První zmínka o hostincích na území Mezopotámie pochází ze 2. tisíciletí před naším letopočtem. Známé zájezdní hostince se nacházely v Lydii (v západní části dnešního Turecka). Byly využívány karavanami kupců cestujících z Orientu do Řecka. V dobách největšího rozvoje Egypta vznikala první zábavní střediska v přístavech. V nabídce egyptských hospod bylo několik druhů piv. Díky rozvoji Řecké a Římské říše ve starověku, se rozvíjel i cestovní ruch. K tomu přispělo hlavně pořádání sportovních her a kulturních slavností. Dokonce lidé začali cestovat i služebně, k tomu bylo za potřebí vytvoření nových ubytovacích a pohostinských zařízení. Neopominutelnou součástí byl i náboženský cestovní ruch. Díky tomu vznikala ubytovací zařízení, která nenabízela pouze ubytovací a stravovací služby ale i zábavní. Podnikat v tomto oboru tehdy mohl každý, ale začala se uplatňovat jistá omezení jako například stanovení zavírací doby nebo používání odměrek. Díky rozmachu Římské říše se rozvíjel i cestovní ruch – bylo postaveno mnoho nových silnic. U nich se začaly stavět pohostinská zařízení, která mimo občerstvení nabízela i ubytovací sužby (nacházela se zde i koupelna a stáje pro zvířata). Tato zařízení byla zakládána státem a byla určena pouze pro státní úředníky. V místech, kde se přepřahávali obyčejní cestující koně, vznikaly prosté hostince a hotelové domy. V těch hosté našli podobně jako v těch státních i koupelnu. Ve městech v té době vznikaly i nové hostince. Jejich výčet najdeme v internetovém článku Náhled do historie pohostinství : „hostince pro prostý lid, přepychové „restaurační“ domy pro movitou klientelu s bazény a koupelnami, obchody s vínem, u kterých byly nápojové výčepy.“ (Marek Kodeda, Dostupné na internetu: www.pivovary.info Dne 6. 4. 2016). Bylo zde používáno sklo a porcelán. Celkově se úroveň stolování zvyšovala. Dokonce se začaly používat příbory, ubrousky, nebo párátka z husích brk. Pohostinská zařízení začala používat vlastní jména a vývěsní štíty. 13
Bohužel tento rozvoj zastavilo období středověku. Především ve venkovských oblastech se značně snížila kvalita poskytovaných služeb. Cestování bylo omezeno hlavně nevolnictvím. Cestovat směli chudí lidé jen z náboženských důvodů, a tak provoz ubytovacích služeb převzala církev. Postupem času ale vznikla síť středověkých krčem. Církev je ovšem označovala: „jako místo nečisté, kde dochází ke krádežím, podvodům, smilstvu“ (Marek Kodeda, Dostupné na internetu: www.pivovary.info Dne 6. 4. 2016). Tyto hostince byly navštěvovány širokým spektrem zákazníků – od prostých lidí až po zámožnější klientelu. Existovala celá řada předpisů a norem, které upravovaly fungování hostinců. Týkaly se například vah, cen či otevírací doby. K velkému rozvoji došlo ale až v období novověku, protože bylo zrušeno nevolnictví. Lidé, kteří disponovali větším množstvím peněz než dříve, začali vyhledávat způsoby, jak strávit volný čas. Díky tomu začaly vznikat restaurace, kavárny a podobně. Samozřejmě i hostince byly více navštěvovány. Tradiční hospoda či pivnice, jak ji známe dnes, vznikla pravděpodobně někdy v 16. století a je nazývána „pivnice německého typu“. Ve východní Evropě existovaly pouze dva typy pohostinských zařízení: levné krčmy nebo drahé restaurace. Ale v Čechách a na Moravě existovala celá řada zařízení (mimo ta, jež se také nacházela ve východní Evropě), která nabízela „střední“ kvalitu služeb. Jednalo se například o: -
Hostince pro dělníky
-
Hostince pro živnostníky
-
Hostince pro studenty
-
Měšťanské hostince (kde se nacházely i stoly pro místní elitu).
V roce 1883 byl zaveden rakouský živnostenský řád, který vyžadoval označení každé živnosti (zda se jednalo o hotel, hostinec či kavárnu a podobně). Tento řád platil až do doby, než se k moci dostal komunistický režim. Pravá česká hospoda německého typu vypadala podle internetového článku Klasické české hospody asi takto: „tmavě lakovaným dřevem obložené stěny byly doplněné v horní části dekorovanou tapetou nebo různou tematickou výzdobou či výmalbou (v hostincích, které 14
byly shromaždištěm různých českých vlasteneckých spolků, byla výmalba často doplněná o motivy z české historie a mytologie), kde byly dřevěné masivní stoly a lavice či židle thonetky a výčepní pult s mosaznou výčepní stolicí.“ (tomas, Dostupné na internetu: www.pivniobzor.cz Dne: 10. 4. 2016). Součástí hospod na venkově (někdy i ve městě) býval velký sál pro pořádání různých plesů, zábav, maškarních bálů a podobně. Většinou se jednalo o rodinné podniky, ale ty bohužel byly násilně po roce 1948 znárodněny. Samozřejmě, že byly nadále provozovány těmito rodinami, ale oficiálně patřily pod nějaký národní podnik (v naší práci většinou pod Jednotu Plasy).
1. 2 Okres Plzeň – sever Okres Plzeň – sever se nachází v severovýchodní části Plzeňského kraje. Na západě sousedí s okresem Plzeň město, na jinu s okresem Plzeň – jih, na výhodě s Rokycanami a s Tachovem na západě. Dále sousedí s kraji Středočeským, Ústeckým a Karlovarským. K 31. prosinci 2009 jeho rozloha zaujímala 1 287 km2, což tvořilo 17 % z celkové rozlohy Plzeňského kraje. Díky této velikosti okres Plzeň – sever zaujímá třetí místo v celkové rozloze kraje.
Zdroj: http://www.obce-mesta.info Okres leží v nadmořské výšce mezi 400 – 600 mnm. Na jeho území se nachází šest přírodních parků a dvacet zvláště chráněných území. Například v jeho nejvýchodnější části leží Křivoklátsko. Na území se nachází rozsáhlá ložiska kaolinu, který se u Kaznějova těží dodnes. Najdeme zde ale kaolin spíše hrubší, který je vhodný pro výrobu stavební a hospodářské keramiky. Okres je také bohatý na keramickou hlínu, která se nachází například v mezi Kožlanami a Dřevcem. 15
V okrese Plzeň – sever najdeme mnoho lesů, nedotčenou přírodu, přírodní památky a překrásná údolí řek Střely, Berounky a Úterského potoka. Dále se zde nachází architektonické památky, jako jsou kláštery Mariánská Týnice či cisterciánský v Plasích, perlu západu města Manětín, malebná městečka – Úterý nebo Rabštejn nad Střelou a v neposlední řadě hrady – Krašov nebo Libštejn (o kterých se v této práci budeme ještě zmiňovat).
1. 3 Města a obce, jejichž hostince byly předmětem zkoumání Města a obce, jejichž hostince si budeme popisovat, najdeme na mapě v příloze č. 1 vyznačené modrou barvou. Obce a místa, kde se nacházely pivovary, najdeme na té samé mapě, ale budou vyznačeny barvou fialovou. Tato subkapitola je rozdělena do 5 částí – na jednotlivá města (Kralovice, Kožlany) a obce (Hedčany, Dřevec, Hodyně). 1. 3. 1 Kralovice Město Kralovice leží 35 km severně od Plzně. Bylo založeno kolem roku 1170 polskými kolonisty Hedčany1. První písemná zmínka ale pochází až o třináct let později, kdy ji její majitel kníže Bedřich věnoval cisterciáckému klášteru v Plasích. V obci se nachází gotický, renesančně přestavěný kostel Petra a Pavla. Ten je poprvé zmiňován v roce 1250. V roce 1425 věnoval obec král Zikmund bratrům Hanušovi a Benešovi z Kolovrat. Ti ji v roce 1432 rozdělili na dvě části: Krašovskou a Libštejnskou.2 Část Kralovic, která patřila k hradu Krašov, byla v roce 1480 navrácena cisterciáckému klášteru v Plasích. Ale v letech 1531 a 1543 získává obě části Florián Gryspek3. Díky tomu se Kralovice opět sjednotily, staly se součástí kaceřovského panství a získaly několik významných výsad – nejdůležitější bylo povýšení na město v roce 1547.
1
Stejný název nese obec vzdálená necelých 7 Km od Kralovic. Hedčané byli polští váleční zajatci, které roku 1039 na České území přivedl Kníže Břetislav I. 2 Krašov a Libštejn jsou hrady nacházející se nedaleko Kralovic. O jejich historii si řekneme více ve druhé části práce. 3 Rod Gryspeků pocházel původně z Bavorska, ale v 16. století se rozdělil na tři větve: bavorskou, tyrolskou a českou. Českou založil právě zde zmiňovaný Florián Gryspek. Tento rod se velice zasadil o rozvoj Kralovic a jejího okolí.
16
Ale bohužel po bitvě na Bílé hoře bylo Gryspekům celé jejich panství zkonfiskováno a město Kralovice se navrátilo původnímu majiteli. V té době, kdy bylo celé panství Gryspekům zkonfiskováno, rozhodl se podle pověsti Florián spolu s celou svou rodinou otrávit na svém zámku Kaceřov. Celá rodina byla vložena do rakví a uložena do podzemní klenuté krypty nacházející se pod kaplí Božského srdce Páně v kralovickém kostele Petra a Pavla. Tuto pověst ovšem pozdější antropologický rozbor vyvrací, protože lidé zde odpočívající zemřeli v různých dobách. Díky příznivým podmínkám se tato těla zachovala ve velice dobrém stavu, a tak vznikly kralovické mumie. Roku 1794 byly Kralovice spolu s plaským klášterem přiděleny do plzeňského kraje, ve městě byl zřízen regulovaný magistrát. Roku 1826 byl klášter zrušen, a tak Kralovice přešly spolu s klášterem do správy náboženského fondu. Celé panství pak koupil v roce 1826 kníže Metternich. Po zrušení patrimoniální správy se město stalo sídlem okresních úřadů. Působí zde Sokol či dobrovolní hasiči. V roce 1949 byly úřady přestěhovány do Plas. Do správního obvodu Kralovic dnes náleží tyto obce: -
Bukovina
-
Hradecko
-
Řemešín
-
Trojany.
1. 3. 2 Kožlany Kožlany se nacházejí necelých 5 km východně od Kralovic. Byly založeny pravděpodobně v době vlády Přemysla Otakara I. Po zrušení všech práv Hedčanů byla ves přidělena ke královskému hradu Křivoklátu. Roku 1230 byla prodána Václavem I. plaskému klášteru. Ale již o 8 let později si vzal Kožlany zpět. Jako náhradu věnoval klášteru ves Žihli, která je od Kožlan vzdálena necelých 20 Km. Václav I. nechal postavit v lese nedaleko Kožlan hrad, kde by mohl trávit čas lovem - Angerbach4.
4
Dnes na jeho místě najdeme pouze základy původní stavby, ale i přes to je od roku 1958 chráněn jako kulturní památka.
17
Dne 12. 8. 1351 byly Kožlany povýšeny Karlem IV. Na město s právem trhů. Kožlany spolu s Angerbachem byly přiděleny ke Křivoklátu. Později byly věnovány Joštovi z Gusidle. Za jeho věrné a dobré služby král Vladislav II. udělil Joštovi erb, právo založit pivovar a užívat všech práv a svobod jako město Rakovník. Od druhé poloviny až do konce 16. století pařilo město hradu Zbirohu. Ale v roce 1601 jej Jan Týřovský kupuje na přání Rudolfa II. Tím jsou Kožlany připojeny ke Chříčskému panství. Někdy mezi lety 1680 a 1710 byl nedaleko Kožlan založen židovský hřbitov, který se zde nachází dodnes. Raritou je taharový stůl5, který se zde zachoval do dnešních let. Dne 28. května 1884 se v Kožlanech narodil náš druhý československý rezident Eduard Beneš. Nedaleko Kožlan se nachází rybník Vožehák, kam se 19. listopadu 1944 zřítil letoun FockeWulf Fw 190. Jeho trosky byly vyzvednuty až v roce 2012, kdy rybník prošel celkovým odbahněním a úpravou jeho pláže. Působí zde sbor dobrovolných hasičů od roku 1901. Pod Kožlany spadá několik obcí, jedná se o tyto: -
Buček
-
Dřevec
-
Hedčany
-
Hodyně.
1. 3. 3 Hedčany Obec Hedčany leží asi 2 km jihovýchodně od Kožlan a 6, 5 km severovýchodně od Kralovic. Byla založena roku 1039 zajatci Hedčany, které s sebou přivedl kníže Břetislav I. z válečné výpravy. Kníže byl ten, kdo jim daroval území, na kterém se ves nachází, a také jim stanovil
5
Taharový stůl – „tahara“ znamená hebrejsky „rituální omytí“, čili jedná se o stůl, kam položili mrtvého a obřadně jej omývali
18
správce a soudce. Hedčané založili Hedčany a Hedecko – obě vsi byly autonomní. Ale na počátku 13. století byla tato práva potlačena a vsi připojeny k hradu Křivoklátu. Poté své majitele podle kroniky často střídaly. Až v roce 1529 Václav Strojetický koupil ves Chříč a po otci zdědil Hedčany (pravděpodobně v roce 1534), taky byly obě obce spojeny. Ale pouze na šest let. Pak znovu obec měnila své majitele. Roku 1902 byla na návsi postavena škola spolu s přilehlou kaplí. Škola fungovala až do 31. července 1966. Poté byly všechny děti zapsány do školy v Kožlanech. Autor kroniky si stěžuje, že: „zmizela poslední výspa kultury, vesnice opanují nyní jen auta a televize.“ (Pamětní kniha obce Hedčany poš. Kožlany, s. 146). Roku 1907 zde bylo postaveno muzeum místním rodákem architektem Františkem Štěpánkem. Jubilejní muzeum bylo slavnostně otevřeno o rok později v roce 1908. V roce 1910 se v muzeu nacházelo celkem 600 předmětů. Bohužel celá stavba muzea byla zničena v roce 1964 a dnes již neexistuje V obci působí od roku 1923 sbor dobrovolných hasičů nesoucí název Sršni. 1. 3. 4 Dřevec Obec Dřevec leží asi 3 km jižně od Kožlan a 4 km jihovýchodně od Kralovic. První zmínka o této obci pochází z roku 1250, kdy se nachází v soupise plaského kláštera. V roce 1419 byla obec spolu s dalšími obcemi v okolí doživotně zastavena opatem Gotfrýdem Hanušovi z Kolovrat na Krašově. Když tento majitel roku 1450 zemřel, byly vsi opět navráceny cisterciánskému klášteru. Roku 1558 byl Dřevec zastaven Floriánu Gryspekovi, proto od té doby náležel ke Kaceřovskému panství. Ale roku 1623 po bitvě na Bílé hoře byl majetek Gryspekům zabaven, jak jsme si již řekli, a tak ves opět patřila plaskému klášteru. Ve Dřevci se nachází malá kaple z 19. století, která byla v roce 2011 zrekonstruována. Dále se za obcí směrem na Kralovice nachází kaplička zasvěcená Panně Marii, která byla v roce 2015 také zrekonstruována. Od roku do roku 1929 do 2011 zde působil sbor dobrovolných hasičů. 19
1. 3. 5 Hodyně Obec Hodyně se nachází necelých 4, 5 km jižně od Kožlan a 4 km jihovýchodně od Kralovic. Není jasné, kdo obec založil, ale je možné, že byla založena Hedčany. Ve 13. století patřila Hodyně královské komoře, ale roku 1220 byla vyměněna cisterciánskému klášteru za jinou nedalekou obec Všehrdy. Poté změnila, podobně jako jiné obce, mnoho majitelů až se v roce 1544 dostala do rukou Floriánu Gryspekovi. Ten ji získal díky tomu, že zde chtěl postavit mlýn a rybník. To ovšem nebyla pravda. Florián Gryspek půjčil peníze plaskému klášteru, který byl v té době majitelem, ale opat neměl dostatek peněz na vrácení (což Floirán Gryspek samozřejmě věděl), a tak obec, která byla v zástavě, získal. V té době tedy patřila ves ke Kaceřovu celých 70 let. Bohužel byla při konfiskaci po bitvě na Bílé hoře zabavena. Mezi léty 1748 – 1751 byla v Hodyni postavena kaple sv. Jana Křtitele. Zajímavostí je, že od roku 1830 byly všechny děti z obce vzdělávány společně v domech hospodářů. Přesněji obyvatelé obce si „zamluvili“ učitele, který každý týden učil na jiném statku, kam děti docházely. Poté se v Hodyni v roce 1868 zřídila (přeměnou obytného domu) školní budova. V roce 1882 byla postavena budova nové školy, která zde stojí dodnes. Škola byla zrušena někdy ve druhé polovině 20. století. V obci působí od roku 1893 sbor dobrovolných hasičů.
1. 4 Grafy s počtem obyvatel zkoumaných měst a obcí V následujících dvou grafech můžeme vidět vývoj počtu obyvatel ve městech Kralovice a Kožlany a v ostatních zkoumaných obcích Hedčany, Dřevec a Hodyně. První graf se zaměřil pouze na zkoumaná města, druhý na ostatní obce.
20
Počet obyvatel
Graf 1: Vývoj počtu obyvatel – Kralovice, Kožlany 4000 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 0 1900
1910
1930
1950
1970
2016
Roky Kralovice
Kožlany
(Zdroj: Vlastní zpracování) V Grafu 1 můžeme vidět, že vývoj počtu obyvatel v obou městech je rozdílný. V Kralovicích má po celou zkoumanou dobu rostoucí tendenci, ale v Kožlanech až na mírný růst v posledních čtyřiceti letech spíše klesající. Vidíme, že na počátku měla obě města téměř stejný počet obyvatel, ale ten se v průběhu století vyvíjel rozdílně. Graf 2: Vývoj počtu obyvatel v obcích Hedčany, Dřevec a Hodyně 200 180
Počet obyvatel
160 140 120 100 80 60 40 20 0 1900
1910
1930
1950
Roky Hedčany
Dřevec
(Zdroj: Vlastní zpracování) 21
Hodyně
1970
2016
Jak můžeme vidět v grafu, vývoj počtu obyvatel v obcích Hedčany, Dřevec a Hodyně má klesající tendenci. V první polovině 20. století se dá tento fakt vysvětlit válečným obdobím, které zasáhlo celou Evropu (ne-li celý svět). Pozdější pokles můžeme vysvětlit tendencí mladých lidí stěhováním se do větších měst, kde je pro ně lepší občanská vybavenost a především širší výběr práce a větší poptávka po ní.
22
2. Historie pivovarů a hostinců (ve 20. a na počátku 21. století) v okolí Kralovic Ve druhé analytické části se zaměříme na zkoumané hostince. Ale ještě předtím si popíšeme historii pivovarů nacházejících se v okolí Kralovic. Tato kapitola je rozdělena do dvou hlavních subkapitol: o pivovarech a o hostincích. Tyto subkapitoly jsou pak ještě rozděleny na jednotlivé pivovary a jednotlivé zkoumané obce. Subkapitola o hostincích je pak ještě rozdělena na tři časová období: -
Počátek 20. století
-
Po roce 1948 – po zkonfiskování majetku státem
-
Po roce 1989 – po sametové revoluci
Léta 1948 a 1989 jistě významně zasáhla do dějin hostinců. Nejprve je stát zkonfiskoval a později v roce 1989 se otevřela možnost podnikání všem.
2. 1 Pivovary v okolí Kralovic Hospody, hostince, krčmy nebo šenky byly vždy spojovány s pivovary. Pivovary potřebovaly pro svou produkci odbyt, a proto se otevíraly nové hospody nejen v obcích, kde se pivovary nacházely ale i v okolních. I v blízkosti Kralovic se jich nacházelo několik. My si je v této části popíšeme a řekneme si něco k jejich historii. Jedná se o pivovary v těchto obcích či hradech: Plasy, Kralovice, Kožlany, Kaceřov, Chříč, Čistá, Krašov (hrad), Liblín a Libštějn (hrad). Dva z těchto pivovarů byly v nedávné době opraveny a produkce v nich byla obnovena. 2. 1. 1 Plasy Přesné datum, kdy byl v Plasích zbudován pivovar, není známo, ale přepokládá se, že se zde pivo vaří již od samotného počátku kláštera, tedy od roku 1144. První zmínka o pivovaru v klášteře pohází až z roku 1550. V roce 1599 si opat Wild stěžuje na chudobu a doslova říká, že: „lidé moji žádných piv neberou“ (Sklenář, 1996, s. 91). Na kresbě zobrazující Plasy z roku 1600 (najdeme ji v příloze č. 2) můžeme vedle sýpky vidět dvě drobné stavby se stupňovitými či renesančními ozdobnými štíty – jedná se o pivovar patřící klášteru.
23
Středověké zdroje poskytují pouze malé množství informací o klášteře, a tak převor plaského kláštera Benedikt Scheppl, který je sám pamětníkem stavu kláštera před jeho barokními úpravami, čerpá ze starých kronik a píše do svého díla (kroniky napsané k 600. výročí založení kláštera) podrobný popis kláštera. Jeho Lapis sepulchralis je důvěryhodným zdrojem proto, abychom věděli, jak to tehdy v klášteře skutečně vypadalo a co se tam nacházelo. Zmiňuje se zde mimo jiné i o pivovaru a sladovně. Roku 1710 se v Plasích nachází velký pivovar. Pivo je dodáváno i mimo obec. Což dokládá například i zmínka z roku 1713, že v Potvorově, což je obec nacházející se necelých 9 kilometrů od Plas, je na návsi panská hospoda, ve které se čepuje pivo z klášterního pivovaru. Když roku 1785 byl u nedalekých Kralovic zrušen a tím pádem i opuštěn klášter Mariánská Týnice, rozebrali plaští mniši střechy tohoto kláštera, aby z nich vytvořili nové kotle a stoky do panského pivovaru v Plasech. Roku 1826 koupil plaské panství kancléř Klement Lothar Václav, kníže Metternich – Winneburk. Plaský farář měl povoleno v pivovaru ročně vařit 6 sudů piva, ovšem ale z vlastního ječmene. Kníže Metternich chtěl zvýšit produkci pivovaru, a tak nechal pivovar přestavět. Projekt vypracoval stavitel Novák z Prahy. Starý pivovar byl přestavěn na nový moderní pivovar. Dokonce byla použita i část kláštera, přesněji jeho západní část. Dne 10. ledna 1870 byl pivovar vysvěcen a 12. ledna se v něm již vařilo pivo. Produkce pivovaru stačila na zásobování celého panství. V pivovaru se v 19. století vaří pivo svrchního kvašení. Ovšem ani plaskému pivovaru se nevyhnul požár. Ten vznikl dne 27. srpna 1894, kdy se při požehování sudů vznesl oheň tak vysoko, že zasáhl zdi tesařské ohrady kláštera, kde bylo uloženo mnoho dřevěného materiálu. Bohužel oheň se velice rychle rozšířil. V klášteře nebylo nikoho, kdo by byl schopen zorganizovat nějakou protipožární akci. Plaští hasiči sice dostali několik dní předtím novou hasící stříkačku, ale neuměli ji používat. Dokonce bylo o pomoc voláno do Plzně. Odsud přijeli na pomoc hasiči s parní stříkačkou. Prý s hasiči přijeli i dva vlaky zvědavců. Hrabě Metternich dal hasičům jako občerstvení několik sudů s pivem, ale to se muselo brzy zastavit, protože více lidí se občerstvovalo, než hasilo. Kníže také musel nechat poslat vlak z Plzně s potravinami, protože se zde nacházelo tolik lidí, že obec neměla dostatek zdrojů. Pivovar spolu s klášterem hořel čtrnáct dní. 24
V roce 1890 pod konventem a u kostela byly zřízeny pivní sklepy. Roku 1898 byla provedena ještě výraznější přestavba než ta předešlá. Bylo vyměněno celé vnitřní vybavení, byly přestavěny vysoké budovy varny a sladovny, spilky a stáčírny. Nová sladovna byla vybudována o dva roky později. Ve 20. století nabízí, jak uvádí autor knihy Pivovarnictví a pivovary na Kralovicku a Manětínsku, pivovar tři typy piv: -
„10° výčepní pivo
-
12° světlý ležák
-
14° exportní pivo Republikán“ (Sklenář, 1996, s. 100)
Pivo bylo k dostání buď čepované v okolních hostincích nebo v lahvích (0,5L či 1L). V roce 1939 nese klášterní pivovar název: Zámecký pivovar firma Metternich – Winneburg. Pivovar funguje i během druhé světové války. Zajímavostí je, že pivo bylo rozváženo do okolních hostinců nákladními auty, která byla poháněna dřevoplynem. Jako každý větší či menší pivovar potřeboval i tento na léto dostatek ledu, a tak museli jeho zaměstnanci v zimních měsících led vysekávat a dovážet z nedalekého rybníka. Aby se led snáze dovážel, vedly k rybníku úzké kolejky, po kterých jej vozily železné sklápěcí vozíky tažené koni. Takto se led dovážel až do roku 1966. Roku 1946 přechází pivovar pod národní správu. V letech 1948 a 1949 mění pivovar dvakrát svůj název: nejprve „firma Správa státního pivovaru v Plasech“, poté „firma Západočeské pivovary, národní podnik v Plasech“. I přes konfiskaci pivovar stále produkuje velice kvalitní pivo, dokonce je jeho kvalita lepší než ta plzeňských piv. Bohužel musel pivovar ke dni 31. 12. 1967 ukončit svůj provoz. Tento pivovar byl největším a nejproduktivnějším pivovarem ze všech námi popisovaných. Bohužel byl postižen negativním dopadem minulého režimu – jako mnoho jiných neméně významných podniků v té době.
25
V roce 2008 přešla správa pivovaru na Národní technické muzeum. To v té době mělo projekt památkové obnovy s následným využitím historických objektů, tak naštěstí tento pivovar svou činnost neukončil na vždy. Národní technické muzeum spolu s panem Neumanem vytvořili prostor pro výstavbu pivovaru. Pivovar byl znovu otevřen v srpnu 2015 (po 50 letech). Dnes pivovar nabízí čtyři druhy piv: -
Světlé výčepní 10°
-
Pšeničné 11°
-
Světlý ležák 12°
-
Polotmavý ležák 13.
Nabídku
nalezneme
na
jejich
webových
stránkách:
http://www.pivovarplasy.cz/index.php/sortiment. V plánu měl majitel pivovaru také vaření různých speciálů. Ty pivovar již produkuje. Například 19. února 2016 uvedl na trh zázvorové pivo – „Zázvorák 13°“. 2. 1. 2 Kralovice V roce 1437 povolil král Zikmund městu postavit pivovar, ve kterém směli obyvatelé vařit pivo, které pak směli prodávat. Udělil také právo zřídit krčmy. Tato písemná zmínka je první písemnou zprávou o kralovickém pivovaru. V pivovaru směla své pivo vařit nejen šlechta, ale také měšťané. Na žádost Floriana Gryspeka – tehdejšího majitele Kralovic – povyšuje Fredinand I. dne 29. září 1547 městečko na město. Díky tomu smělo vařit piva bílá a ječná a mělo právo provozovat šenk, v němž smělo prodávat piva a vína dokonce i ne z místní produkce. V roce 1555 nechává Florin Gryspek přistavět k pivovaru novou sladovnu i přesto, že zde již jedna stála. Zajímavostí je, že základní kámen z této sladovny můžeme dnes najít zazděný v terase na zahradě Mariánské Týnice.
26
V roce 1588 vydal rytíř Gryspek pro své panství řády. Ty se týkaly pořízení potřebných zásob, prodeje kvasnic nebo vaření piva. V řádu bylo přesně stanoveno, jaké informace se mají zaznamenávat a jak mají být přechovávány peníze. Taky rytíř Gryspek zakázal, aby se na jeho panství dováželo pivo vyrobené mimo jeho území. To bylo povoleno pouze v případě nedostatku. Tímto chránil odbyt piva vyrobeného na jeho území. Pokud by se přece jenom někdo pokusil cizí pivo dovézt, byl by potrestán sebráním veškerého piva a odnětím svobody. Ale později se toto nařízení zrušilo a bylo povoleno prodávat a čepovat i piva cizí, protože pokud byli bohatí obyvatelé města, tak bude větší zisk i pro město. V době, kdy se Kralovice staly městem, přestala pouze jedna hospoda stačit, tak se začalo pivo čepovat i v měšťanských domech. V první polovině 17. století Jíří Vašmucius
nařídil, jak se můžeme dočíst v knize
Pivovarnictví a pivovary: „že kdož mají čtvrt lánu polí, mohou vařit pivo jednou v roce, kdo půl lánu dvakrát, tři čtvrtiny lánu třikrát a kdo celý lán čtyřikrát v roce.“ (Sklenář, 1996, s. 68). To se měšťanům samozřejmě nelíbilo. V nařízení byly i uvedeny tresty v případě porušení této vyhlášky. Toto vyhlášení ovšem pravděpodobně vyšlo z důvodu toho, aby plaský klášter měl lepší podmínky pro obchod s vlastním pivem. Když měšťanům pivo nestačilo, museli si pivo koupit z kláštera. Ve druhé polovině 17. století se v Kralovicích zase pivo hojně vaří. Dokonce na konci 17. století usilují Kralovice o vlastní chmelnici, sladovnu a šenk. Město a nedaleký klášter Mariánská Týnice díky vaření piva velice bohatli. Výtěžek z prodeje piva dokonce pokryl daně, které muselo město odvádět státu. V roce se také započalo se stavbou nové sladovny, která byla během třicetileté války zničena. V této době bylo v okolí mnoho chmelnic, které patřily místním měšťanům. První byla založena v roce 1687. Zajímavostí je, že některé dokonce byly u domů místo zahrad. V roce 1785 byl zrušen plaský klášter, pod který Kralovice patřily, a tak pivovar byl postoupen právovárečnému měšťanstvu.
27
Další zmínku o zdejším pivovaru máme ze dne 5. září 1842, kdy právováreční měšťané koupili do svého pivovaru nový kotel od kotláře pana Ronoltera z Plzně. Starý kotel, který byl v pivovaru používán 62 let, byl rozebrán a měď prodána. Peníze utržené za měď byly použity na nákup nového, ale samozřejmě, že veškeré náklady nepokryly. V roce 1883 byl pivovar prodán do soukromých rukou manželům Soukupovým. Pan Soukup měl před touto koupí pronajatý pivovar v Manětíně, proto mel bohaté zkušenosti s výrobou tohoto zlatavého moku. Pivovar ale žádnou významnější změnou za dob působení pana Soukupa neprošel. Pivo se vyváželo koňským povozem do více či méně vzdálených obcí. V roce 1885 byla zrušena posední chmelnice v Kralovicích. V roce 1895 se započalo se stavbou školy, která byla postavena z daní vybraných za pivo, a proto tajemník okresního výboru Jaromír Knedlhans navrhl prvnímu řediteli školy Janu Hammerzachovi, aby na školu byl vložen nápis: „Synu uč se pílí včely, Která sbírá med do plástu – Tyto školy vystavěny Z velkého tvých otců chlastu!“ (Sklenář, 1996, s. 74) Tento nápis ovšem na školu nikdy umístěn nebyl. Když došlo v první polovině 20. století k rozšíření plaského pivovaru a rozmachu velkých pivovarů v Plzni začaly malé pivovary stagnovat. Bohužel se tomu nevyhnul ani pivovar kralovický, a tak byl po smrti svého majitele Václava Soukupa v roce 1929 uzavřen. V roce 1939 byl pivovar přebudován na mlékárnu a později na cukrářskou výrobnu. Prastará sladovna byla dlouhá léta opuštěna a chátrala. V roce 1969 zde Klub mládeže vybudoval svoji klubovnu. Sladovna bohužel byla zlikvidována, protože se na jejím místě postavily bytové domy.
28
2. 1. 3 Kožlany První zmínka o povolení vaření piva v Kožlanech pochází z roku 1472, kdy tuto činnost povolil král Vladislav na základě prosby Jošta z Ensidle. Ale první zmínky o samotném vaření piva pochází až ze století 16. V roce 1601 koupil Kožlany Jan Týřovský z Ensidle. Tento majitel ve stejném roce připojil městečko ke svému panství Křič (Chříč). Jindřich Jakub Týřovský pak roku 1612 dovolil, že hospodáři směli pivo v pivovaru vařit střídavě, poté ho směli v obci čepovat a prodávat. Dokonce bylo povolené ho i vyvážet mimo obec, ale tam se muselo prodávat za co nejvyšší cenu, jinak by pivo propadlo obci. Pokud by bylo v Kožlanech zlatavého moku nedostatek, směli si vzít z vrchnostenského nebo ho dovážet pouze ze Chříče. Zde bychom měli přiomenout, že Gryspek (majitel mimo jiné Kralovic) v roce 1588 vydal prohlášení, že na jeho panství se nesmí, pokud není nedostatek, cizí pivo dovážet. Smí se zde konzumovat pouze pivo místní. V opačném případě viníkovi hrozilo nejen zabavení zboží, ale i odnětí svobody a peněžitá pokuta. Což dokazuje, že i v ostatních panstvích bylo dbáno na to, aby se chránil místní trh a byl zaručen odbyt piv na tomto území. V Kožlanech se vařila různá piva – piva ječná a pšeničná, hustá i řídká. Ale aby „soukromníci“ nemohli konkurovat obecním pivům, byla stanovena minimální cena piva. Tito „soukromníci“ ovšem mohli piva prodávat za vysoké ceny mimo obec. Je zajímavé, že vrchnost určovala cenu po mnoho let. Tímto byl, dá se říci, chráněn místní pivní trh. Další písemná zmínka pochází z roku 1625, kdy se uvádí, že sládkem v Kožlanech byl Havel Škarvan. Kolem roku 1651 byly Kožlany ve velice špatné ekonomické situaci. Obec si půjčila peníze od Václava Josefa Lažanského, nebyla ovšem schopna splácet, a tak musela postoupit některé své pozemky vrchnosti. Nakonec bylo zde povoleno prodávat chříčské pivo, což se ovšem nelíbilo místnímu obyvatelstvu. V roce 1653 se muselo v pivovaru vařit stejně jako předešlá i následující léta podle přesně stanovených norem. Bylo přesně naplánováno, kolik piva a jaké se smí v pivovaru uvařit. Tuto vyhlášku ale porušil Jan Miller v roce 1654. Uvařil o sud a půl více, než bylo stanoveno, a tak byl odsouzen k odnětí svobody.
29
Do roku 1709 se v Kožlanech smělo čepovat pouze místní pivo. V tomto roce ovšem dovolili Kožlanští, aby Václav Lažanský ve svém domě prodával své pivo. Ten na oplátku odpustil místnímu obyvatelstvu odvody, které muselo platit z pivovaru. V roce 1710 se na území Kožlan nachází střední pivovar, což znamená přibližně 9,5 čtyřvěderních sudů (jeden čtyřvěderní sud je 229 litrů) piva na várku. V 18. století postihlo Kožlany několik požárů (v letech 1768, 1773 a v roce 1789). S velkou pravděpodobností byl zasažen i zdejší pivovar. V letech 1907 a 1908 mají pivovar v pronájmu Adolf Topinka a Carl Schelinger, což byli zdejší obyvatelé. V roce 1911 si měli právováreční občané rozdělit výtěžek z vaření piva, ale neshodli se na dělbě. Ti s více majetkem chtěli, aby se to dělilo podle velikosti polí, ti s méně majetkem rovnoměrně, a tak spor vyřešil až místní starosta Jan Klaus. Ten jim navrhl, aby peníze vložili do výstavby nové radnice. Dne 10. července 1921 byl pivovar prodán rakovnickému pivovaru. Pivo se zde přestalo vařit již v roce 1908, a tak ho rakovnický pivovar používal jako sklad. Právovárečná společnost věnovala výtěžek z prodeje pivovaru na elektrifikaci obce. V roce 1921 v Kožlanech ukončil svou činnost pivovar. Tato situace trvá dodnes. Jak bývalý pivovar vypadal, můžeme vidět na obrázcích v přílohách č. 3 a 4. 2. 1. 4 Kaceřov Tehdejší tvrz Kaceřov byla založena mezi léty 1370 a 1376. Měla několik obyvatel, ale v roce 1541 její tehdejší majitel Florian Gryspek ji přestavěl na nádherný zámek (peníze a část materiálu na stavbu mimochodem obdržel od tehdejšího krále). V té době zde byl pravděpodobně postaven i pivovar a sladovna. Z té doby pochází záznam, který uvádí že: „Při tomto zámku je kašna, do které se voda k veškerému pohodlí a odtud do pivovaru, do sladovny i do dvora po trubkách vede“ (Sklenář, 1996, s. 51). V té době se v pivovaru vaří světlé pšeničné pivo. Ale v období mezi sv. Havlem a sv. Jiřím (mezi 16. říjnem a 23. dubnem) se produkují ječná piva také nazývaná „stará“. 30
Pivo z kaceřovského pivovaru bylo dováženo i do okolních vsí. Z roku 1558 pochází seznam obcí a tamějších lidí, kteří piva nakupovali a čepovali ve vesnických hostincích: -
Planá Býkov – z této vsi dnes již zbyl pouze statek, který funguje jako ubytovací zařízení
-
Obora Rajov (Jarov)
-
Koryta
-
Kotčiny (Kočín)
-
Babiná
-
Vejrov (Výrov)
-
Hodyně.
Pivo se v roce 1580 dováželo dokonce i do Prahy. Jak již bylo uvedeno v části o pivovarnictví v Kralovicích, Florian Gryspek vydal v roce 1588 řády o pivovarnictví, čímž ho velice (pozitivně) ovlivnil. Z toho také vyplývá, že měl bohaté zkušenosti s vařením piva. Při konfiskaci majetku roku 1622 byl Kaceřov zkonfiskován a postoupen plaskému klášteru, který tak získal nejen zámek ale i vše, co k němu náleželo, tudíž i pivovar. Roku 1785 byl zámek zrušen a v popisu sekularizační komise se můžeme dočíst, že: „ vedle zpustlé sladovny jsou stáje na spadnutí a osamělá světnice“ (Sklenář, 1996, s. 55). Roku 1710 se ještě na Kaceřově pivo vařilo, ale jeho činnost byla nadobro ukončena 4. prosince 1787. Jak tehdy celý zámek vypadal, a kde se nacházel pivovar, můžeme vidět na obrázkách v přílohách č. 5 a 6. 2. 1. 5 Chříč Obec Chříč – dříve také Křič – dostala právo vařit pivo v roce 1567. Nedlouho poté zde byl postaven pivovar. Z téhož roku máme dvě svědectví dokazující existenci pivovaru v obci. První je souhrn majetku křičského a dubňanského rozděleného mezi dva bratry (Šebestiána a Oldřicha Lažanské z Bukové). Šebestián obdržel majetek křičský, ke kterému patřila: „Křič, tvrz s domem, se sladovnou, spilkou, pivovarem, pánví a různým nádobím, jeho je při várce zapotřebí“ (Sklář, 1996, s. 45) a další majetek. Druhým důkazem je dílčí cedule, 31
kde je uvedeno: „tvrz Křič při níž je sladovna, spilka, pivovar, pánev a nádobí“ (Sklář, 1996, s. 45). V roce 1585 prodal Šebastián Lažanský Křič Janu Týřovskému s Einsidle. Tento majetek pak po něm zdědili jeho synové Jan Vilém, František Pavel a Michal Antonín až do roku 1702. V roce 1710 se uvádí, že ve Chříči se nachází středně velký pivovar s várkou na 12 čtyřvědernich sudů piva (tedy 2 748 litrů piva). Dne 1. ledna 1748 zavádí tehdejší majitelka Marie Gabriela Lažanská souhrn pravidel pro své poddané týkající se mimo jiné zábavy nebo vzdělání. Dále pak také stanovuje, jak má být na jejím panství pivo čepováno a jak se mají konat „muziky“. Je například uvedeno, kdy a do kdy se smějí „muziky“ pořádat a podobně. Obec byla po její smrti v dluzích, a tak ji od jejích dědiců v roce 1764 koupil ústav šlechtičen. Během reforem císaře Josefa II., byl ústav šlechtičen připojen k ústavu Tereziánskému na Pražském hradě, a tak Chříč přešla do státní správy. Pivovar spolu s draslovnou si pronajal Josef Popr z Kožlan. V polovině 19. století je pivovar pronajatý Theibenovi, který vaří piva vrchně i spodně kvašená. Do roku 1902 patří pivovar pod ústav Tereziánský na Pražském hradě a jeho nájemcem je Josef Tichý. Do roku 1906 zde vařil pivo pod firmou Pivovarnictví ve Chříči. Mezi léty 1907 a 1926 vystřídal pivovar několik soukromých majitelů. V posledním uvedeném roce se jeho majitelem stal Josef Konopásek, který pivovar provozoval až do jeho ukončení produkce. V tomto roce ještě byly vydány firemní lahve. Pivovar ukončil svou činnost v roce 1942, ale pan Konopásek ho měl v pronájmu až do roku 1946. O dva roky později byl jako všechno v tehdejším Československu zkonfiskován státem. Po roce 1989 byl objekt navrácen původním majitelům. A v roce 2009 se o tento silně poškozený objekt pivovaru začalo starat občanské sdružení Propolis.
32
Komunistická revoluce v roce 1948 znamenala konec nadějí na poválečnou obnovu pivovaru. Pivovar začalo užívat zdejší JZD, které zde umístilo sýpky, a další prostory byly využívány jako sklady. Většina původního zařízení byla prodána do šrotu a budova celkově chátrala. Syn Josefa Konopáska, Jiří, pak dlouhou dobu působil jako sládek v pivovaru v Karlových Varech. Plánovanou asanaci objektu odvrátila revoluce v roce 1989 a vrácení objektu původním majitelům. V roce 2009 koupilo pivovar občanské sdružení Propolis, které se o zchátralý a téměř nevyužívaný objekt pivovaru začalo starat. Vizí tohoto sdružení, jak se můžeme dočíst na stránkách pivovaru je: „stát se lokálním kulturním, společenským a vzdělávacím centrem“ (Dostupné na internetu: http://www.pivovarchric.cz Dne: 1. 3. 2016) V pivovaru se dnes konají například řemeslné kurzy či tábory pro děti, snaží se také o obnovu českých tradičních svátků. V areálu pivovaru se také nachází Muzeum každodenosti. Původně chtělo sdružení vytvořit chráněnou řemeslnou dílnu, kde by pracovalo několik lidí s mentálním postižením. A díky tomu zde byl otevřen pivovar („chráněný pivovar“). V nabídce pivovaru najdeme tato piva: -
Pazdrát – klasický český spodně kvašený světlý ležák
-
Nocturno – svrchně kvašené pivo typu Ale
-
American Brown Ale – tmavý Ale
-
Nebožtík – pivo typu Stout
Aktuální nabídku najdeme na stránkách pivovaru: http://www.pivovarchric.cz/pivo/ Ale tato nabídka piv se samozřejmě během roku mění a pivovar nabízí i různé pivní speciály. 2. 1. 6 Čistá V roce 1526 král Ludvík Jagellonský povýšil ves Čistou na městečko, čímž zde bylo povoleno měšťanům vaření piva. Ale započíst se stavbou (nebo pravděpodobně s rozsáhlou rekonstrukcí) pivovaru a sladovny se mohlo až roku 1531 přesněji: „ v pondělí před hodem všech svatých“ (Sklenář, 1996, s. 20). Samozřejmě si vše měšťané museli zaplatit sami. Také byli povinni odvádět daně, které se k produkci piva vázaly. Vrchnost zde totiž již pivovar v předešlých dobách měla, ale ten byl poničen během husitských válek. Bohužel jeho přesné
33
datum založení není známo – ví se pouze, že to bylo pravděpodobně v době založení obce samotné. Ranější zmínka o pivovaru pochází z roku 1517, kdy se smělo pivo vařit pouze ve městech královských. V tomto roce díky smlouvě Svatováclavské směla pivo vařit také vrchnost. Ta ovšem za úplatu přenechávala vaření zlatavého moku svým poddaným. Také bylo dovoleno Čisteckým pivovarní pánev a vystírací káď postavit. Ty pak vrchnost věnovala měšťanům, když pivovar převzali do svých rukou. Měšťané v pivovaru vařili střídavě ale i společně (nejvíce však 4 lidé), tzv. sousedské várky. Každý přidal svůj díl surovin a poté si vše poctivě rozdělili. Každý vařil podle svých možností (velikosti majetku) a svých práv (každý měl přesně stanoveno, kolik piva si smí uvařit). V té době nebyl v pivovaru žádný stálý sládek. Sládky si měšťané „půjčovali“ mezi sebou. Pivo se v té době čepovalo doma. Vždy u toho měšťana, který zlatavý mok uvařil. Čtyřikrát do roka také probíhaly obecní várky. Ty se konaly z jednoho prostého důvodu – aby bylo dostatek financí na zaplacení všech daní a všech výdajů obce. Toto pivo se pak rozváželo do místního hostince V radnici – radhousu a do okolních vesnických hostinců. Když měšťané z Čisté začali vařit své pivo, měli již spoustu zkušeností. Zde můžeme dodat, že pivo se oficiálně vařilo pouze v pivovaru, ale na samotách kolem obce se vařilo také. Tyto „minipivovary“ byly ale neoficiální, protože nebyly povolené. V roce 1620 byla Čistá kapitule zabrána a prodána Janu Adamovi z Nostic na Kounově. Měšťané ho za svého pána uznat nechtěli, protože je mimo jiné nutil k těžké robotě a sebral jim pivovar. Z tohoto důvodu si stěžovali u nejvyšších soudců. Při komisi konfiskací roku 1622 Nostic prokázal, že se proti králi neprovinil, a tak byl odsouzen „pouze“ ke ztrátě poloviny majetku. Byl také nucen vrátit obec Čistou pražské kapitule. Roku 1629 bylo dovoleno místnímu faráři Františku nejedlému uvařit dvě várky piva. Toto bylo povoleno i následujícím farářům. Ti toho ovšem chtěli zneužít a na faře, i přes to že neměli právo pivo prodávat, jej prodávali. To samozřejmě vyvolalo pře mezi hospodskými a faráři. Roku 1651 situace došla tak daleko, že faráře Nejedlého napadl místní krčmář, že mu ničil živnost.
34
Během třicetileté války byl pivovar značně poničen. Při prodeji domů v Čisté v době po třicetileté válce se často hovoří o „kotlu, pivovarním nádobí a sladovně“ (Sklenář. 1996, s. 23), z toho lze usuzovat, že se pivo vařilo doma. Někteří měšťané čepovali své pivo doma jiní v místních krčmách. Roku 1639 stará pivovarská pánev již nevyhovovala, a tak byla zakoupena nová. V roce 1676 směli Čistečtí v okolních vesnicích hospody zřídit a pivo zde prodávat. Toto bylo povoleno z důvodu toho, aby měšťané měli zajištěný odbyt pro svoji produkci. Purkmistrův úřad vydal nařízení, že žádný z hostinců v obci a okolí nesměl být bez piva, pokud by se tomu tak stalo, musela by vrchnost platit pokutu. Poddaní nesměli navštěvovat jiné hospody a pít zde cizí pivo. Obyvatelé dále nesměli do obce a okolních vesnic cizí pivo dovážet. Ani domů si tato piva brát nesměli. Cizí piva byla povolena jen v případě, že by místních piv byl nedostatek, a za podmínky, že to povolí purkmistr. Na žádost čisteckých občanů povolila vrchnost roku 1699 opravu pivovaru. Sladovny ale ještě zůstávaly v domech občanů. Chmel, který se používal pro výrobu tamějšího piva, se pěstoval po domácku v okolí obce. Zajímavostí je, že v této době obec pronajala tři krámy řezníkům, kteří mimo obvyklý nájem museli také odevzdávat dvě libry (necelý jeden kilogram) loje na vymazání pivovarské pánve. V 18. století se opět vaří v pivovaru a měšťané se střídají jako dříve. Pokud někdo nemá dostatek surovin, požádá souseda a ten mu vše půjčí. Tyto půjčky jsou spojeny s velikou úctou projevovanou tím, že dotyčný pak musel zajít ochutnat pivo souseda. Samozřejmě z toho plynulo, že plýtvali časem, a tak roku 1786 bylo nařízeno všem městům, že musejí pivovary pronajmout a výtěžek spravedlivě rozdělit mezi právovárečné občany. O dva roky později (27. února) bylo do pivovaru vsazen nový kotel, protože ten starý již nevyhovoval.
35
Sládek, který byl odměňován v naturáliích, tzv. deputátní, pracoval v čisteckém pivovaru až do roku 1752, kdy bylo nařízeno, aby pivovary byly pronajaty. Pronájem byl v trvání šesti let. V roce 1766 byla v pivovaru postavena nová spilka a klenutý hvozd. Čistečtí občané ale požadovali, aby se opět vařilo střídavě a pivovar se nepronajímal, jejich žádost byla vyslyšena dne 25. června 1777. Ale tento způsob vaření netrval dlouho a opět se pivovar pronajímal až do ukončení jeho provozu. Roku 1785 bylo zrušeno propinační právo – výhradní právo na vaření a prodej piva. Se stavbou novějšího pivovaru bylo započato 9. června 1806. Nový pivovar stál na stejném místě jako ten předešlý. Uvádí se, že byl postaven na hlíně bez základů a že k jeho stavbě byl použit kámen. Třetina střechy budovy byla pokryta taškami zbytek šindelem. Vedle pivovaru byl postaven dům č. 245, kde se nacházela lednice, velké sklepy a i sýpka. Pivovar byl pronajímán spíše místním obyvatelům. Ale mezi léty 1824 a 1826 měl pivovar Janovský, který nebyl zdejším starousedlíkem. Přibližně v této době si místní obyvatelé stěžují na špatnou kvalitu čisteckého piva. Nájemci to vysvětlují velice špatnou vodou. Jestli tomu bylo skutečně tak, se již dnes asi nedozvíme. Pivovar byl postaven pro všechny občany města, ale pouze měšťané z něho těžili, a tak jim byl v roce 1849 připsán. Od té doby měla měšťanská kasa (zvaná také pivovárečná) hlavní příjem z pivovaru. I nadále musel místní hospodský ve své hospodě pouze místní pivo čepovat. Tím, jak jsme si již řekli, byl chráněn místní trh a byl zaručen odbyt pro zdejší pivovar. V roce 1860 byl v čisteckém pivovaru sládkem Vojtěch Bobisud, ten se ovšem nepohodl s obecní radou, a tak z pivovaru odešel. Za Čistou vlastnil několik pozemků a rozhodl se, že si postaví svůj vlastní pivovar. Jednalo se o velký pivovar s krásnými prostornými sklepy. Věděl, že základem dobrého piva je voda, a tak nechal vyhloubit 19 metrů hlubokou studnu. Bohužel mu ale během stavby došly finance, a tudíž zde své pivo nikdy neuvařil. Stavbu dokončil, ale neměl dostatek finančních prostředků na vybavení pivovaru, a tak zde otevřel aspoň hospodu. 36
O rok později je sládek povinen dávat deputátní pivo zdarma, jelikož je to uvedeno v nájemní smlouvě. V období 1871 – 1876 byly postaveny pivovarské sklepy. Dne 25. května 1872 pivovar postihla velká povodeň. Škoda byla nejen na pivovaru ale i jeho sklepích a pozemcích. Rozsáhlé proměny, které bylo zapotřebí již delší dobu, se pivovar dočkal roku 1874. Dne 8. ledna 1874 se konala volba 5 členů z výboru pro nové stavby pivovaru. Architektem tohoto pivovaru byl stejně jako pivovaru v Plasích Ing. Novák z Prahy. Po dokončení nákladné přestavby nebyl původní pivovar k poznání. Tato přestavba měla velice pozitivní dopad na kvalitu místního piva. Vodu bral pivovar ze studny vedle potoka. Byla dovážena v ruční voznici. Z tohoto důvodu byl v letech 1884 až 1885 zřízen vodovod pro pivovar. V roce 1900 byl k pivovaru dostavěn hvozd a celý pivovar prošel modernizací. Město převzalo od právovárečníků roku 1907 celý pivovar. Ale jsou to léta, kdy je pivovar ohrožen konkurencí okolních obcí a měst. Čistečtí radní povolují otevírání nových hospod pod podmínkou, že budou čepovat pouze místní pivo. V té době s velice dobrou kvalitou. Zařízení pivovaru je roku 1912 přestavěno. Je do něho vsazena nová pivní pánev, nová scezovací káď a podobně. Během první světové války se vařilo piva málo. Vařilo se z toho, co bylo. Jelikož byl nedostatek ječmene i pšenice, používali se místo nich například řepa nebo rýže. Také byl v té době vydán příkaz, že se hostu smí denně prodat pouze půl litr piva. V roce 1918 zjistil místní lékař, že se v pivovarské vodě nacházejí střevní bakterie, ale pivovar s tím nic až do ukončení své produkce neudělal. Možná proto, že se nikdy nikomu nic nestalo. V letech 1921 a 1923 se uvažovalo o prodeji pivovaru, ale žádný zájemce se nenašel, protože prodejní cena byla jeden milion korun. V té době se v místních hostincích čepovalo nejen místní ale také rakovnické pivo, které ovšem bylo o dvacet haléřů na půllitr dražší. Pivovar byl tedy pronajatý ve veřejné dražbě sládkovi Padevětovi, který vařil oblíbené černé pivo. To i stáčel do lahví a rozvážel do okolních obcí. 37
Roku 1927 byl na komín hvozdu vsazen nový klobouk, i střechy pivovaru byly opraveny. Po smrti pana Padevěta chtěla obec pivovar prodat, ale nikdo ho i přes velice nízkou cenu nechtěl, protože náklady na opravu by byly obrovské. Pivovar ukončil svou činnost dne 30. záři 1939. Jeho inventář byl rozprodán. Od 20. prosince 1939 používaly Plzeňské akciové pivovary v Plzni čistecké sklepy a lednice. Měli dokonce přednostní sekání ledů na obecních rybnících. Toto trvalo až do 30. listopadu 1942. Bohužel na přelomu let 1948 a 1949 byla budova pivovaru zbořena a na jeho místě byl vystavěn menší park. Pivovarské sklepy a lednice nějakou dobu využívala Jednota pro uskladnění ovoce a zeleniny, ale bohužel ani oni se neubránili likvidaci. Byly zbourány roku 1982. 2. 1. 7 Hrad Krašov Historie hradu se započala psát již pravděpodobně za vlády kněžny Libuše. Ale v polovině 14. a v 15. století jeho význam upadá. Ten znovu nabývá až na počátku 16. století. Pivovar byl na hradě postaven někdy na začátku 16. století, kdy hrad prošel přestavbou v renesančním stylu a stalo se z něj hospodářské středisko a moderní sídlo. Kromě pivovaru zde byla postavena i nezbytná sladovna a hospoda. Za předhradím byl zřízeny zahrady i chmelnice. V roce 1589 je hrad prodán Vilémem z Krašova Ferdinandu Renšperkovi z Renšperka a Držkovic. Uvádí se, že se v předhradí nachází výsadní krčma i pivovar, což dokazuje, že pivovar zde již musel být postaven dříve. Další zmínka o pivovaru a hradní krčmě pochází z roku 1606, kdy zemřel jeho majitel Ludvík Bernard Hrobčický. Jeho majetek byl rozdělen mezi jeho bratry. Jan Vilém dostal mimo jiné hrad Krašov, pivovar, sladovnu se spilkou výsadní svobodnou krčmu, chmelnice a další nemovitosti. V roce 1630 musel majitel Krašova Jan David Boryni ze Lhoty jednu třetinu svého jmění odevzdat, protože se podílel na odboji proti císaři. Tu jednu třetinu mimo jiné tvořil hrad Krašov s pivovarem. 38
Třicetiletá válka měla na Krašov velice neblahý dopad. Hrad byl velice poničen. Dostal se do rukou mnichů cisterciáků z plaského kláštera. Ti se o hrad pečlivě starali. Obývali ho až do roku 1785, kdy Josef II. klášter v Plasích zrušil. Ale v popise spekulační komise se pivovar ani sladovna neuvádí. Pravděpodobně byly obě stavby zničeny již dříve. Od roku 1931 působí na hradě Spolek pro ochranu přírodní rezervace a hradu Krašov, který usiluje o jeho záchranu a částečnou obnovu. Zajímavostí je, že členové na něm v létě provozují stánek s občerstvením, takže se tam nějaká forma možnosti osvěžení vrátila. Je také nutno podotknout, že výtěžek se investuje zpět do obnovy hradu. 2. 1. 8 Liblín Kdy byl postaven pivovar v Liblíně, není přesně známo, ale předpokládá se, že to bylo někdy ve druhé polovině 16. století, kdy byla na území dnešní obce postavena tvrz Vojtěchem, synem Jana z Valdštejna. V písemných zmínkách se můžeme mimo jiné dočíst, že šest let po jeho smrti si jeho tři synové ponechali pivovar ve společném držení. Aby nevznikali spory mezi nimi, domluvili se, že vařit budou vždy jeden po druhém. Když pak jeden ze synů svůj díl prodal, přešel veškerý majetek na rod Myšků. Majetek se v roce 1586 skládal mimo jiné i z pivovaru, sladovny, lednice, chmelnice, části pustého zámku Libštejna a výsadní krčmy u řeky. Roku 1599 se majitelem obce a veškerého majetku k ní patřící stali Gryspekové. Po smrti Václava Gryspeka roku 1620 připadl majetek vdově Juditě po Petrovi Příchovském z Příchovic. Ale jelikož odmítla přidat se ke katolické církvi, byl jí všechen majetek zabaven a prodán Benjaminu Fruweinovi z Podolí. V kupní smlouvě z roku 1638 se uvádí, co vše bylo prodáno: „ Celý zámek Libštejn pustý, dvůr pustý Liblín, při něm bývala tvrz od spodku od kamene, potom ode dřeva vystavěná a nyní sešlá. Skrovný ovčín, ratejna, stáje, stodoly o dvou mlatech, na díle od kamene, něco kůrkami kryté. Také zde býval pivovar, nyní je pustý, bez potřeb.“ (Sklenář, 1996, s. 83) Samozřejmě zde byl uveden i další majetek. Dále pak také bylo uvedeno, že z pivovaru zbyly pouze zdi. V roce 1675 panství kupil Jan Jindřich, hrabě ze Štampachu. Jelikož se zde téměř vůbec nic nenacházelo, byl nucen vše nově vystavět. Při budování byl opraven také pivovar. V roce 1710 se uvádí, že se zde nachází středně velký pivovar.
39
Zajímavostí je, že se v pivovaru v polovině 19. století nejprve vařilo pivo, které bylo spodně kvašené a poté pivo svrchně kvašené. Pivovar ukončil svoji činnost kolem roku 1895. Jelikož se jednalo o poměrně veliký podnik, byla zde zaměstnána spousta lidí – dokonce celé rodiny. 2. 1. 9 Hrad Libštejn Nedaleko jižně od Liblína dodnes stojí zřícenina hradu Libštejn. Kdy byl přesně vystavěn, se neví, ale první zmínky o něm pocházejí ze 14. století. Jeho pevnost a nedobytnost potvrzuje i ten fakt, že ho husité ani po sedmi týdenním obléhání nedobyli. Podle dílčí cedule se u hradu v roce 1543 nacházeli pivovar a sladovna. Okolo hradu byl vybudován příkop. Hrad a ostatní budovy byly spojeny zdvíhacím mostem. Majiteli byli stejně jako Liblína synové Jana z Valdštejna. Hrad byl sice rozdělen na tři díly, ale bratři se dohodli, že vše budou vlastnit společně. V roce 1571 koupil panství Florian Gryspek, který sídlil na zámku Kaceřově, který se nachází zhruba čtyři kilometry od Libštejna. Jelikož majitel nesídlil na hradě, který přenechal služebnictvu, tak i veškerý život se přesunul na nedalekou tvrz Liblín. V roce 1590 se střechy hradu zřítily a během třicetileté války byla zkáza dokončena. Jeho pozdější majitel Jan Jindřich, hrabě ze Štampachu použil materiál z hradu na výstavbu zámku v Liblíně. Bohužel materiál z hradu byl použit i na výstavbu nedalekého dvoru Obora. Roku 1676 vydal hejtman zbirovský Samuel Ignác do Bois zákaz používání materiálu z hradu na další výstavbu. Závěrem můžeme říci, že pivovary byly velice důležité pro rozvoj hostinců, protože dodávaly to nejdůležitější – pivo. Také pro pivovary bylo velice důležité, aby se v okolí nacházelo mnoho hostinců, aby byl zaručen dostatečný odbyt. V minulosti bylo obvyklé, že panovník vlastnící panství zakazoval dovážení piva z jiných panství, aby bylo zajištěno, že vyprodukované zboží se také prodá. To bylo velice dobré, ale již si nedovedeme představit, že by se něco takového zavedlo v dnešní době, kdy je zákazník zvyklý si vybírat ze širokého sortimentu od různých dodavatelů. Vlastně tehdy neexistoval konkurenční boj mezi pivovary. V okolí Kralovic se nacházelo mnoho pivovarů, ale bohužel všechny ukončily
40
svou činnost těsně po druhé světové válce. Je ale velice pozitivní, že dva pivovary byly zrekonstruovány a bylo zde také znovu započato s vařením piva. S ukončením činnosti pivovarů v některých obcích buď naprosto vymizela některá řemesla, nebo jsou provozována v opravdu malém množství.
2. 2. Vývoj hostinců Každý pivovar potřeboval odbyt, proto se v obcích, kde se nacházely, zřizovaly nové hospody. Ve všech obcích se hostince nacházely již nepaměti. Je to místo setkání nejen místních obyvatel. Lidé dříve neměli tolik možností zábavy jako my dnes, a tak se scházeli v hospodách, které byly centrem dění, někdy i místem různých pučů, nových nejen pracovních kontaktů a podobně. Ve druhé kapitole si zmapujeme vývoj hostinců ve 20. a na počátku 21. století. Kapitola je rozdělena podle jednotlivých měst a obcí (Kralovice, Kožlany, Hedčany, Dřevec a Hodyně) a dále pak do tří etap: na počátku 20. století do roku 1948, po komunistickém převratu v roce 1948, po sametové revoluci v roce 1989. 2. 2. 1 Kralovice Řemesla, obchody a živnosti měli v minulém století také v Kralovicích své cechy. Počátkem 20. století zde bylo zřízeno několik společenstev, která sjednocovala obyčejně několik příbuzných řemesel např. Společenstvo řemesel oděvních, Společenstvo obchodu, Společenstvo hostinských a podobně. Tato společenstva byla pokračováním cechů. Do čela společenstva byl volen předseda, který určoval konání učňovských zkoušek a který vydával výuční listy. První písemná zmínka o šenku v tomto městě pochází z roku 1400, kdy plaský klášter povolil městečku Kralovice provozovat hostinec, ze kterého ovšem muselo město klášteru platit poplatek za prodej piva. O tři roky později k tomuto poplatku přibyl ještě poplatek výčepní. Kromě hostinců, které si budeme v této části představovat, se v Kralovicích nacházely na konci 19. století ještě dva hostince: Hostinec U Halerů zrušený v roce 1886 a plzeňská pivnice nesoucí název U Kožíšků. Tuto pivnici provozovaly dvě sestry. Mezi její přední 41
štamgasty patřili učitelé a úředníci (během prázdnin ji navštěvovali i studenti). K zrušení jejího provozu došlo v 80. letech 19. století. Před znárodněním v roce 1948 Na počátku 20. století se Kralovicích nacházelo poměrně mnoho hostinců. Bylo to dáno mimo jiné přílivem nových obyvatel, konáním trhů a poutí. Největší hospodou byl před začátkem 20. století hostinec U Šimanerů, který se nacházel na náměstí a který v dřívějších dobách navštěvovali hlavně formani. V prvním patře byl sál, kde se konaly plesy, zábavy i schůze. Od 90. let 20. století byl přejmenován na hostinec u Gschwindů. Někdy od 50. letech 20. století nese název U Boháčků (tento název nese dodnes). Dále se v Kralovicích nacházel hostinec Starý zámek. Ten patřil od roku 1889 panu Václavu Brabcovi, který jej vlastnil až do roku 1924, kdy jej získal pan Josef Šebek. Tento hostinec byl známý tím, že do něj: „přicházel často mimo trhy obchodník dobytkem (…) Heřman Libštejn z Plzně, který přivedl vždy několik párů tažných volů, které pak „handloval“ dle potřeb mezi hospodáři.“ (Kronika města Kralovice 3, s. 514-515). Zde můžeme vidět, že hospoda sloužila i jako místo obchodu. Další hospoda nesla název U Janských. Ta byla později přestavěna na hotel. Ten nese název Prusík – podle tehdejšího majitele. V knize Za co? se můžeme v jednom příběhu dočíst, že v roce 1934 řádil v Kralovicích host, který neplatil. Navštívil takto minimálně pět hostinců. Ale: „ Nepovedlo se mu to však u Prusíků, kde bystré oko páně vrchního upozornilo pohotovou noční stráž.“ (Fák, 2014, s. 102). Z neplatícího hosta se nakonec vyklubal nezaměstnaný kuchař. V roce 1939 se v hotelu ubytovali říšští policisté. Na náměstí se dodnes nachází bývalý hostinec U Chaloupků, který ovšem nesl na počátku 20. století název U Veidišů. V 50. letech 20. století zde byla provozována závodní jídelna. Dalším hostincem byl lokál U Šajnerů, který koupil pan Jaromír Štrunc. Bohužel k němu více informací není.
42
Dále se v Kralovicích nacházely hospody U Kremlů, U Sládků, U Pliců, U Vackenreuthrů a kousek za městem v cihelně Na střelnici. Tyto hostince ovšem v roce 1958 již nebyly provozovány. Bohužel v kronice není zmínka o tom, kdy tyto hostince ukončily svou činnost. Ale můžeme v ní najít záznam z dob druhé světové války o zdejších hospodách, kdy se zmiňuje o německých uprchlících prchajících z pohraničí, které se zde nedaleko nacházelo: „(Němečtí) Uprchlíci se hrnuli do hostinců, poroučeli si a byli stále nadutí.“ (Pamětní kniha Kralovic, s. 322). O tom, jak byly hospody zapojeny (možná nechtěně) do politického života města svědčí i spory mezi tělocvičnými sdruženími Sokol a Dělnickou tělocvičnou jednotou. Sokol zde byl založen v roce 1873, ale v kronice, která byla psána za minulého režimu (tudíž bude pravděpodobně i zaujatá proti Sokolu), se uvádí že: „Dělníci a jejich děti byli v Sokole trpěni, pokud se nehlásili ke své třídě nebo k své politické straně“. (Kronika města Kralovice s. 401). (Co je na tom pravdy se již bohužel asi nedozvíme). V roce 1912 byla ve městě založena Dělnická tělocvičná jednota. Ta se scházela v hostinci Na cihelně (Na Střelnici). Kde byly podmínky podle kronikáře nevyhovující, ale majitel hostince: „bohatý pan Soukup (…) o nějaké úpravě, o nějakém zlepšení nechtěl ani slyšet“ (Obecní kronika Kralovice 4, s. 401). (Bohužel i zde to zní poněkud propagandisticky). Ale jakou v tom sehrály roli hostince? Jednalo se o rivalitu Sokola a Dělnické tělocvičné jednoty. Tyto dvě organizace byly do jisté míry politicky angažované. V hostinci U Gschwindů se scházel a pořádal své zábavy Sokol. Dělnická tělocvičná jednota je zde pořádat nemohla, protože v hospodě bylo vysoké nájemné. A tak byli nuceni zábavy pořádat v hostinci U Janských (dnes hotel Prusík). Jednou z možností byl hostinec U Chaloupků. Zde se ovšem mohli scházet pouze na zkoušky, protože sál byl poměrně malý. Dělnická tělocvičná jednota chtěla tuto budovo adaptovat – v prvním patře měl být vybudovaný sál, aby se tam vešlo dostatek lidí, ale toto řešení so ukázalo jako nevyhovující – dům by se musel zbourat a poté znovu postavit. A proto se v roce 1922 postavil Kulturní dům (nebo také Lidový dům).
43
Podle kroniky se v Lidovém domě nacházela dobře fungující hospoda od samého počátku. Tuto hospodu koupil v roce 1929 pivovar Grambrinus. Sokolovna byla postavena o 7 let později. Jednalo se o prostorný sál s balkónem, šatnami, jevištěm i biografem. Pravděpodobně se zde nacházel i hostinec, ale bohužel autorka nedohledala datum, kdy došlo k jeho otevření. Po znárodnění v roce 1948 Po znárodnění patřily hostince pod Jednotu Kralovice. Jednalo se o tyto podniky: -
Restaurace I – Bývalý hostinec U Boháčků
-
Restaurace II – Bývalý hostinec pana Prusíka
-
Restaurace III – Bývalý hostinec pana Štrunce
-
Prodej lahvového piva – U Nádraží
-
Bufet I – U Boháčků
-
Bufet II – Bývalý hostinec pana Štrunce
Hostinec U Chaloupků byl přeměněn na závodní restauraci. Podle Obecní kroniky Kralovice sem v roce 1962 učňové ze středního odborného učiliště chodili jíst: „protože je zde jídelna v poměrně malé místnosti musí mladí zemědělští učni jísti ve směnách“ (Obecní kronika Kralovice 4, s. 345). Samozřejmě byl také provozován hostinec v Kulturním domě. Ten byl ale po převratu v roce 1948 stejně jako ostatní podniky zkonfiskován, a tak stejně jako jiné hospody v Kralovicích patřil pod Jednotu Kralovice. Skládal se z restaurace a ze sálu. Vždy se zde čepovalo pivo Gambrinus. Město i komunistická strana využívaly především sálu k pořádání slavnostních večerů, ke schůzím a podobně.
44
Také se zde pořádaly (a stále pořádají) taneční kurzy a hodiny společenského chování. Tyto kurzy jsou velice oblíbené i dnes, protože jsou pořádány zábavnou formou. V době revoluční kolem roku 1989 se v Kulturním domě se scházeli členové Občanského fóra s představiteli Městského národního výboru. A společně zde jednali. Jedná se o místo, ve kterém se psaly novodobé dějiny. Fungoval i hostinec v Sokolovně, ale bohužel autorka nenašla informace týkající se data otevření. Po sametové revoluci v roce 1989 Po sametové revoluci pokračovalo svou činnost čtyři hostince: U Boháčků, Hotel Prusík, v Kulturním domě a v Sokolovně. Všechny hospody fungují dodnes. V budově, kde se nachází lokál U Boháčků, byla také nějaký čas provozována jídelna, která nabízela ve všední dny polední menu. Na výběr bylo asi z pěti jídel. Ceny byly velice příznivé a obsluha milá. Tato jídelna se zde již bohužel dnes nenachází. Je tomu asi dva roky, co byl ukončen její provoz. Vybavení restaurace připomínalo v nostalgickém duchu dobu předešlého režimu (i pivní tácky byly ještě původní). V té samé budově v prvním patře také po revoluci s přestávkami až do doby před několika měsíci fungoval taneční klub. Skládal se čtyř místností: z baru, salónku (kde byl i stolní fotbal), herny a tanečního parketu s dalším výčepem. Od druhé poloviny letošního roku by měl být klub zase otevřen. Hotel Prusík nabízí kromě ubytování s kapacitou dvanácti lůžek a široké nabídky alkoholických a nealkoholických nápojů i možnost stravovacích služeb. V letních měsících mohou jeho návštěvníci využít venkovního posezení přímo před hotelem. Restaurace v Kulturním domě byla po roce 1989 městem pronajata několika majitelům. V roce 1991 se zde zřídil i klub nesoucí název B – club. Ten byl otevřený každý den v týdnu. Od roku 2012 je provoz pouze víkendový. V ten samý rok převzalo město hostinec zpět do vlastních rukou. Čepují se zde dva druhy piv plzeňský Gambrinus a Velkopopovický Kozel.
45
V sále se dnes pořádají plesy (města, fotbalistů, hasičů, absolventů místního středního odborného učiliště…), zábavy, maškarní ale i soukromé akce (svatby, podnikové večírky, oslavy narozenin…). V Sokolovně také hostinec nadále funguje i po revoluci. Pořádají se zde turnaje ve volejbale, protože se ve venkovním areálu Sokolovny nachází volejbalová hřiště. Dále tu pak byly pořádány dětské maškarní plesy a podobně. Těsně po revoluci byl na náměstí Osvobození otevřen lokál nesoucí název Na Růžku. Ten fungoval přibližně patnáct let. Jednalo se o hostinec nižší třídy. Před dvaceti lety byl v Kralovicích otevřen NON STOP bar nesoucí název Akbar. Ten funguje dodnes. Nabízí široký sortiment alkoholických i nealkoholických nápojů a samozřejmě možnost hraní na automatech. Sem hosté nechodí kvůli občerstvení ale spíše právě kvůli těmto hracím automatům. Před čtyřmi lety byl v Kralovicích otevřen další NON STOP bar nesoucí název U Draka. I tento nabízí široký sortiment alkoholických i nealkoholických nápojů. O jeho kvalitě značí komentář jednoho návštěvníka, který byl uveden na stránkách Pivní deníček: „Pajzl. propálené stoly, okopané žluté zdi, ale pivo je celkem dobré. Kulečník, fotbálek, pinbal, box.“ (Dostupné na internetu: www.pivnidenicek.cz, dne 24. 4. 2016). Dále zde několik let fungovala pizzerie Na Výsluní, ta ale již dnes neexistuje. Poté se zde nachází další pizzerie nesoucí název Peggy. Ale jedná se spíše o rychlé občerstvení spojené s hostincem nižší kategorie. Dále byl v Kralovicích někdy před deseti lety otevřen hotel s restaurací nesoucí název Bílý Beránek. Restaurace kromě nápojů nabízí i pokrmy. Její kapacita je okolo sta míst. V té době se jednalo o jednu z mála lepších restaurací v okolí. Mezi hosty se stala velice populární. Restaurace nabízí dva druhy čepovaného piva: Plzeňský Prazdroj a Gambrinus. Jedná se spíše o restauraci, kterou hosté navštěvují kvůli jídlu než kvůli pivu. Také nabízí dvě bowlingové dráhy, jež jsou oblíbené a mnoho využívané.
46
Dále je zde možnost ubytování ve tříhvězdičkovém hotelu, který se nachází v prvním a druhém patře budovy. V hotelu se nachází 5 jednolůžkových pokojů, 13 dvoulůžkových pokojů a 2 apartmány. Po revoluci se mimo hostince také pořádaly slavnosti piva. První ročník se uskutečnil v roce 1992 na parkovišti u místního obchodního domu. K tanci i poslechu hrála místní známa skupina Brutus, dechová hudby, dále pak zde vystoupili známí pražští umělci a samozřejmě nechyběl program pro děti. Čepovala se zde následující piva: -
Krušovické
-
Rakovnické
-
Bránické
-
Plzeňské.
2. 2. 2 Kožlany Jelikož Kožlany mají právo na vaření piva již od roku 1472, můžeme s jistotou říci, že se zde nějaký obecní šenk jistě nacházel, jen o něm nemáme žádné zmínky. První písemná zmínka o hospodě v Kožlanech pochází z roku 1717. Jedná se o stížnost tehdejšího purkmistra, že vrchnost povolila v obci panský šenk. Bohužel ale nevíme, kde se přesně tento hostinec nacházel a ani kdo ho vlastnil. Další zmínka pochází z roku 1787, kdy se Kožlany dostaly pod městskou správu (z důvodu reformy císaře Josefa II.) a panský hostinec byl toho roku prodán Karlu Kozákovi z Čisté. Je možné, že se jednalo o obecní hospodu „Na Rathausu“, která již dnes neexistuje. Dále se pivo čepovalo v domech právovárečných měšťanů. Tím, že Kožlany měly také právo pořádat trhy, bylo zde kolem 8 až 10 hostinců, z nichž většina existovala až do meziválečného období. Před rokem 1948 – před znárodněním Na počátku 20. století se v Kožlanech nacházelo přibližně 10 hostinců. My si nyní popíšeme, o které se jedná.
47
V první řadě musíme zmínit restauraci nacházející se přímo v areálu Měšťanského pivovaru. Tento hostinec – Pod Věžičkou – byl pronajímán především zdejším sládkům, kteří vařili kožlanské pivo. Ale, jak jsme si řekli už dříve, pivovar byl roku 1921 prodán pivovaru v Rakovníku, a tak byl tento hostinec pronajímán různým nájemcům. Mezi léty 1914 a 1926 byla restaurace pronajata panu Bedřichovi Švarcovi, který zde také provozoval řeznictví. Po jeho smrti přebírá živnost Bedřich Černý, který se zde vyučil řezníkem. Ten provozuje hospodu spolu s řeznictvím až do roku 1932. Dále v restauraci pracuje pan František Říha, který také provozuje řeznickou činnost. Poté má hostinec v nájmu několik hostinských, ale ti již činnost řeznickou neprovozují. Během druhé světové války, bylo povoleno v pivovarské restauraci čepovat pivo. Zajímavostí je, že v roce 1936 se v hostinci zavádí tzv. „dámská obsluha“. Tím se restaurace s červenou lucernou na pavlači stala velice oblíbenou a věhlasnou v širokém okolí. Toto mělo dokonce i dopad na místní trhy, které byly více navštěvovány, a tím byl velice pozvednut obchodní ruch města. Stávalo se, že když sedláci neměli peníze na zaplacení, směli platit v naturáliích (například: vejci, husou). V té době se již v restauraci nečepuje pivo kožlanské ale rakovnické. Bohužel hostinec zanikl pravděpodobně někdy po druhé světové válce. Jeho provoz již nebyl nikdy obnoven a na jeho místě se dnes nachází městská knihovna. Další kožlanskou restaurací je hostinec U Českého lva, který se nachází přímo vedle radnice. Byl postaven právovárečnou společností Měšťanského pivovaru v Kožlanech. Byl to poměrně velký hostinec. Také tuto restauraci mělo v pronájmu několik nájemníků. Jednalo se o významné místo, kde se scházeli místní obyvatelé. Scházela se zde Beseda, která tu měla klubovní místnost. O významnosti restaurace vypovídá i ten fakt, že zde byl roku 1909 založen místní Sokol. V prvním patře se nacházel velký sál, kde Sokol spolu s ochotnickým spolkem Beseda sehráli velké množství divadelních her. Mimo to se zde také konaly různé bály, vystoupení
48
kouzelníků, besídky i Silvestry, které byly opravdu vyhlášené. Veřejná cvičení Sokola se konala na zahradě, která náleží restauraci. Když byl roku 1921 prodán pivovar, rozhodla se obec prodat i hostinec. Byl prodán panu Bohumilu Vodvářkovi, který se v té době vrátil z Ameriky. Ten tuto činnost po nějakou dobu provozuje, ale po několika letech se na žádost manželky vrací zpět do Ameriky. Restauraci proto pronajme. Vystřídá se zde několik nájemníků. Je pronajata i panu Bedřichu Černému (který předtím pracoval v hospodě Pod Věžičkou). Ten zde několik let provozuje i řeznickou činnost. Restaurace byla po něm pojmenována – „U Bedříška“. V restauraci byl také stupínek, na kterém hrála k poslechu hudba produkovaná místními studenty. Dokonce zde i někdy zpíval doprovázen pianem člen Národního divadla pan Hruška. Dále se v Kožlanech na počátku 20. století nacházel hostinec U Zíků. Původně se jmenoval U Lojzů, protože ho na konci 19. století vlastnil Alois Švarc spolu se svou manželkou (i všechny restaurace, které vlastnili později, byly přejmenovány na U Lojzů). Také zde se vystřídalo několik majitelů. Roku 1902 byl v Kožlanech založen včelařský spolek. Ten se scházel právě U Zíků. Konaly se zde všechny výroční i členské schůze. Dokonce tu byly uloženy i včelařské potřeby včetně slaměných úlů. Nacházela se zde knihovna s rozsáhlou včelařskou literaturou. V této restauraci se scházeli především starší generace řemeslníků, hospodářů a obecních zaměstnanců. Navštěvovali ji i ti nejchudší, kteří si z domova přinesli kus starého chleba, ke kterému si v hospodě koupili pivo. Další hostince v Kožlanech se jmenoval U Majerů (před první větovou válkou nesl jméno U Zlaté hvězdy). Tato restaurace patřila od roku 1868 až do roku 1932 jedné rodině – rodině Majerů. Předposlední její majitel zemřel na infarkt, když viděl, jak blesk zapálil sousedovi stodolu. Poslední majitel z rodiny Majerů hostinskou činnost provozuje pouze krátce a pak hospodu roku 1932 prodává a odchází do Prahy k divadlu, kde již dříve pracoval. Nový majitel restauraci nechává název U Majerů, protože pan Majer byl velice respektovaný hostinský, který se vždy k hostům choval slušně a dokázal si zjednat pořádek. V této hospodě se scházeli spíše dělnické spolky jako byl sbor dobrovolných hasičů nebo členové strany sociálně demokratické. Zde musíme zmínit, že ji navštěvoval náš budoucí 49
sociálně demokratický poslanec, bratr pozdějšího prezidenta Dr. Eduarda Beneše, Vojtěch Beneš. Pomáhal zde s organizací sociálně demokratického hnutí a jeho myšlenky byly velice blízké sociálně slabším občanům. Roku 1913 zde byla založena organizace Dělnické tělocvičné jednoty. Ta zde pořádala různé kulturní akce, plesy, bály ale také tělocvičná vystoupení přístupná pro veřejnost. Také tu působil ochotnický dělnický spolek „Pokrok“. Pro děti a mládež se pořádala loutková představení. V Kožlanech je tradicí, která je dodržována do dnes, že o Masopustu chodí průvodem i medvěd. Muž, který se za medvěda převléká, je obvázán hrachovinou. Tento proces se právě konal U Majerů. Dnes se toto dělá v areálu školy. Tento hostinec zanikl pravděpodobně stejně jako hospoda Pod Věžičkou po druhé světové válce. Dnes se v jeho budově nachází ubytovací zařízení. Hostinec U Sládků existoval již od 19. století a vystřídala se v něm řada majitelů – řezníků i hostinských. V roce 1917 se stala majiteli rodina Straků. V té době k hospodě patřilo i řeznictví. Roku 1925 kupuje restauraci pan Sládek, který byl původem ze Semčic u Mladé Boleslavi. Díky jeho příchodu se rozrostl sortiment řeznických a uzenářských výrobků, které na venkově nebyly tolik známé. Výčet jeho výrobků můžeme najít na internetu v článku nesoucí název Kožlanské hospody a hostince: „Vyráběl vynikající šunku, párky a různé druhy salámů: Gothaj, Mortadellu, pařížský salám, šunkový, polosuchý, ale i taliany, vinnou klobásu, špekáčky, tlačenku, sekanou, karbanátky, jitrnice, jelita, drob, černou polévku a sulc.“ (MVDr. Vondrášek Bohumil Dostupné na internetu: http://kozlany.unas.cz/ Dne 25.2.2016) Každé úterý se zabíjelo, aby vše bylo čerstvé (uzenářské výrobky se produkovaly dokonce dvakrát týdně). Tyto uzenářské a řeznické výrobky rodina Sládkova rozvážela i do více či méně vzdálených okolních obcí. Díky těmto výrobkům a kvalitní obsluze byla tato restaurace vyhlášená a navštěvovali i hosté ze vzdálenějších krajů. Další hospoda, která se v Kožlanech nacházela na počátku 20. století, nesla název U Baborů. Vedly do ní tři schůdky a byla rozdělena na dvě části: na šenk a na sál. Ten se ovšem 50
nevyužíval k zábavám, ale spíše k soukromým společenským událostem. Existovala již v 19. století, kdy ji v roce 1892 koupil sládek kožlanského pivovaru pan Adolf Topinka spolu se svou ženou Marií. Ti ji vlastní až do roku 1907, kdy ji koupil majitel, jehož nesla pozdější název – pan Antonín Babor. Ten byl řezník a tuto činnost spolu s činností hostinskou zde provozoval až do roku 1941. V tomto roce ji přebírá pan Vojtěch Svoboda, a tak již řeznictví nepatří k hospodě. Řeznictví funguje až do konce druhé světové války. O rok později provoz hostince přebírá jeho manželka a v roce 1938 dcera Otýlie. Ta si později vzala za manžela Josefa Kobyláka, podle něhož byla restaurace opět přejmenována. Mezi hlavní hosty patřili především kožlanští hrnčíři. Keramickou holbu na pivo z dílny Kožlanských hrnčířů najdeme v příloze č. 7. Na konci 19. a na začátku 20. století byl hlavním způsobem dopravy na kratší či delší vzdálenosti vlak, a tak i na kožlanském vlakovém nádraží nesměl chybět hostinec. Ten vznikl roku 1892. Patřil rodině Birků, kteří také vlastnili stavební a tesařskou firmu v těsné blízkosti nádraží. V roce 1932 však pan František Birka restauraci prodává panu Václavu Vackovi (hostinskému a řezníkovi v jedné osobě), který se ale zabývá především porážkou zvířat a prodejem masa. Roku 1935 se stává novým majitelem Hospodářské družstvo v Kralovicích, které mimo svou hlavní činnost také provozuje hostinec. Poté ho mají v nájmu dva nájemci, ale hospoda již nefunguje, a tak je nadobro uzavřena. Další hospodou nacházející se na území Kožlan na počátku 20. století je zájezdní hospoda U Ipoltů. V hostinci se nacházel kromě restaurace i prostorný sál a pokoje, kde se hosté mohli ubytovat. Na uzavřeném dvoře se nacházel dřevěný přístřešek pro formanské vozy a také zde byly stáje pro koně. Hospoda zde funguje již pravděpodobně od 17. století. Pro zajímavost si můžeme říct, že syn jednoho z majitelů pracoval jako sládek v plzeňském pivovaru Gambrinus.
51
V 19. století se v sále hostince koná řada kulturních akcí v obrozeneckém duchu. Působí zde i ochotnické divadlo. V té době nese restaurace jméno U Smržů, podle tehdejšího majitele. Roku 1912 ji od manželů Peškových, kteří ji vlastnili celých dvacet let, kupuje pan František Ipolt, podle kterého nese svůj poslední název z počátku 20. století. V tu dobu ale již ztrácí svůj charakter zájezdního hostince (jeho část je přestavěna na bytové jednotky). V červenci roku 1930 byl otevřen Benešův sokolský dům (Sokolovna), kde byla provozována také hospoda, ale bohužel autorka nemohla dohledat, zda-li fungovala hned od jeho otevření či později. Po roce 1948 – po znárodnění V roce 1948 se v Kožlanech nacházejí už pouze čtyři hostince. Jedná se o následující: U Kobyláků, U Sádků, U Českého lva, Benešův sokolský dům. Hostinec U Kobyláků je provozován paní Otýlií Kobylákovou až do 50. let dvacátého století. V té době ji konfiskuje stát a přebírá Jednota Plasy. Paní Otýlie hostinec provozuje až do odchodu do penze v roce 1958. Poté hospoda zaniká. Po celou dobu existence si hostinec udržoval svůj okruh štamgastů. Bylo to místo setkání a dobré nálady. Dalším hostincem, který se po znárodnění v Kožlanech nacházel, nesl název U Sládků. Samozřejmě také musel po konfiskaci přejít pod Jednotu Plasy. Nenacházel se zde žádný sál, a proto se zde také nepořádaly žádné kulturní společenské akce. I nadále se zde směly prodávat masné výrobky, jak se můžeme dočíst v kožlanské kronice: „Bylo usneseno ponechati prodejnu masa ZKD (ZŘUD) u Jos. Sládka.“ (Kožlanská kronika, 1949, s. 304) Místní štamgasti zde u piva rádi povídali a hráli karty. Tento hostinec byl v rukách rodinných příslušníků, proto o něj byl pečováno (o hosty samozřejmě také) s láskou. Dále samozřejmě fungoval i hostinec U Českého lva, který patřil pod Jednotu Plasy.
52
V Benešově sokolském domě fungoval ve druhé polovině 20. století hostinec, ale jak jsme si již řekli, bohužel autorce se nepodařilo zjistit od kdy. V kronice se ovšem můžeme dočíst, že se zde pořádaly různé kulturní akce. Jako příklad můžeme uvést rok 1966, kdy se v kronice píše: „V roce 1966 (…) pořádal 6 tanečních zábav.“ (Kožlanská kronika, 1966 s. 580). Jednalo se o zábavy masopustní, velikonoční, pro letní hosty, pouťovou, k oslavě posvícení a vánoční. Po sametové revoluci v roce 1989 Hostinec U Sládků fungoval až do roku 1994, kdy jej majitelé prodali. Provoz noví majitelé ale ukončili. Hospoda fungovala nepřetržitě celých 70 let. Byl to velice oblíbený podnik jak mezi místními tak i přespolními. U Radnice byl hostinec nacházející se vedle radnice města. Dříve nesl název U Českého lva nebo později U Bedříška. Tato hospoda byla velice oblíbeným lokálem. Sama autorka si pamatuje, jak každý pátek bylo v hostinci plno, že kdo přišel po osmé hodině, už si neměl kam sednout (a to byla opravdu velká hospoda). V pronájmu ji měl pan Milan Konopásek. Scházeli se zde fotbalisté z místního klubu i členové hokejbalového sdružení. Pořádaly se zde zábavy k oslavám popeleční středy, posezení u živé hudby, dětské dny (ty probíhaly především venku, kde pro děti byla připravena spousta zábavy) a podobně. V jistou dobu se zde také vařilo. Jídlo připravovala paní Konopásková (maminka pana Milana Konopáska). Její pokrmy byly opravdu výtečné. Sjížděli se sem hosté ze širokého okolí. Na parkovišti před hostincem nebylo občas ani místo pro zaparkování vozidla. Ale v roce 2007 pan Milan Konopásek svou činnost ukončil. Poté se zde vystřídalo několik nájemců, ale hostinec již nikdy nebyl tak oblíbený jako v 90. letech. Dnes obec zainvestovala do jeho rekonstrukce a nabízí jej k pronájmu. Další hospoda nacházející se v Kožlanech po sametové revoluci nese název U Braných. Podle jejího majitele pana Stanislava Braného. Jedná se o menší hospodu. Funguje dodnes. V Benešově sokolském domě stále funguje hostinec. Nese název U Dr. Eduarda Beneše. V pronájmu jej má v majitel Knížecího pivovaru v Plasích. Proto zde začal čepovat své pivo místo plzeňského. Toto pivo místním obyvatelům nechutná, a tak si stěžovali. Bohužel 53
majitel odmítal jejich připomínky, tudíž začali navštěvovat hospody v okolí. Tímto byl majitel „donucen“, vrátit do nabídky hostince i plzeňské pivo. Bohužel ale majitel stále nutí své zákazníky pít plaské pivo, což dokládá i článek o mysliveckém plese v Kožlanském zpravodaji, kde pan Luděk Bořek uvádí: „Myslíme si, že k akci, kam pořádající sdružení přivede kolem dvou set lidí a na kterém vydělává především provozovatel, nebo chcete – li nájemce Sokolovny, mohl a měl zaujmout poněkud jiný přístup. Myslíme si, že na výtoči a na pronájmu prostor vydělá dost peněz, na to, aby se lidem nemuselo vnucovat pivo z pivovaru Plasy. (…) Chcete – li znát i můj souromý názor na pivo značky Metternich, tak si myslím, že nic horšího jsem ještě nepil.“ (Luděk Bořek, Kožlansky zpravodaj 4/2016). Dne 16. dubna 2016 byla v Kožlanech otevřena restaurace Na Křižovatce. Jedná se o nekuřácký podnik. Je pravděpodobně jediný v okolí. Zajímavé ale zároveň pozitivní je, že hostům – kuřákům to vůbec (až samozřejmě na některé výjimky, které jej pravděpodobně ani nenavštíví) nevadí. Restaurace nabízí i polední menu. Každý den je na výběr ze dvou jídel. Je to hostinec, který v Kožlanech chyběl. Obsluha je zde velice milá a usměvavá. Jedná se o rodinný podnik. 2. 2. 3 Hedčany V obci Hedčany se nacházela pravděpodobně vždy pouze jedna hospoda. My si v této části popíšeme dvě, které se zde nacházely během 20. století, z nichž jedna funguje dodnes. Před rokem 1948 – před znárodněním V roce 1901 se zde nacházel hostinec U Šimiců, který ale fungoval již před tímto rokem. Rodina vlastnila v obci hospodářství, kde se restaurace nacházela. Skládala se ze dvou částí: hospody a malého sálu. Hospoda, kde se čepovalo pivo a scházeli hosté jak hedčanští, tak přespolní, se nacházela v kuchyni stavení. Sál sloužil pouze pro pořádání různých zábav, sešlostí, maškarních rojů a podobně. Že tento hostinec zde v té době existoval, dokazuje i kronika obce, kde se o ní autor dvakrát zmiňuje. Poprvé v roce 1916 v souvislosti s první světovou válkou, kdy byly v sále hostince ubytovány 3 rodiny polských židů – celkem 8 lidí – vystěhované z válečného pásma. Druhá zmínka hovoří o roce 1930, kdy se v kronice píše, že: „Téhož roku měla naše obec 20 závodů 54
rolnických, 4 živnostenské, a to: kovářský, hokynářský, hostinský a trafika.“ (kronika Hedčan, s. 5). Ve sklepení hostince se dokonce uchovával po celý rok led z místního rybníka. To dokládá i fotografie v příloze č. 8. Bohužel není dohledatelné, z jakého roku fotografie pochází ani, kdo je na ní vyfocen. Tento hostinec fungoval až přibližně do roku 1950, kdy tuto činnost převzala rodina Janečků. Po roce 1948 – po znárodnění Rodina Janečků ji přenesla k sobě do rodinného domu. Podobně jako ostatní hostince i tento patřil pod Jednotu Plasy. Hostinská činnost byla stejně jako v předešlé provozována v kuchyni domova. Do kuchyně se vešlo až 30 hostů, což je opravdu vysoké číslo. Takto velká kapacita dokazuje, že hospoda byla velice populární, a tak provozovatelé potřebovali hodně místa. Konaly se zde také například schůze myslivců. V případě konání nějakých zábav či oslav se místo konání přeneslo na dvůr, který se v objektu rodinného domu nacházel. Zajímavostí je i ten fakt, že hosté si zde mohli objednat jídlo a paní Janečková ho s radostí uvařila. Její syn pan Josef Janeček vzpomíná, že když jako malé děti přišly hladové ze školy, byl vždy navařeno, ale pokud hosté vyslovili přání, že by si také dali toto jídlo, tak jej dostali přednostně. Do obce jezdili autobusy také obyvatelé Mostu a Chomutova na houby. Pokud se konala nějaká zábava, tak rádi zůstali, protože se zde cítili velice příjemně. Jednalo se o opravdu rodinnou hospodu, kde se každý host cítil velice příjemně, což dokládají i pamětníci, kteří hostinec navštěvovali. Po roce 1989 – po sametové revoluci Hostinec rodina ve svém domě provozovala až do roku 1991, kdy byl provoz přesunut do přízemí budovy místní školy. 55
Nejprve v budově školy rodina provozovala pouze obchod se smíšeným zbožím, protože nejbližší možnost nákupu se nacházela až v Kožlanech, což tehdy bylo poměrně daleko, jelikož lidé ještě nevlastnili tolik aut jako dnes. V obchodě našli obyvatelé i chataři vše potřebné od jídla až po drogistické zboží. Ale, jak jsme si již řekli, v roce 1991 zde rodina Janečků (syn paní Janečkové pan Josef Janeček spolu s manželkou) otevřela hostinec Valentine (pojmenovaný podle manželky pana Janečka Valentýny). Zkušenosti pan Janeček s provozováním hospody má, protože jak sám říká, chodil svým rodičům pomáhat s obsluhou již od svých osmi let. Dokonce se i přiznává k tomu, že nikdy nečetl knížky, ale poslouchal pamětníky druhé světové války, co navštívili jejich hospodu, a tak zná velice dobře dějiny. Restaurace se skládala ze dvou částí: hospody a sálu v prvním patře budovy (bývalou třídou). Hostinec je velice populární a má věhlas v okolí, protože se zde čepuje skvělé pivo. Pan Janeček o něj pečuje s opravdovou láskou. Dokonce, když přijeli zaměstnanci pivovaru na čištění trubek, tak s prací ani nezačali, protože řekli, že tak čisté trubky ještě neviděli. Pan Janeček si je čistí sám, ale svou tajnou metodu nikomu neprozradí. V hospodě se host opravdu cítí jako doma. Někdy i jeho návštěvníci s sebou přinesou vlastní domácí výrobky jak sladké tak i slané (koláče, klobásy, uzené maso a podobně) a podělí se o ně s ostatními. Jedná se o místo setkání a dobré nálady. Hospoda se nacházela hned vedle obchodu, a tak nebyl problém přejít z jedné místnosti do druhé, pokud přišel někdo na nákup. Výhodou byl (a stále je) i ten fakt, že pokud host dostal při konzumaci piva hlad, mohl si vybrat z nabídky obchodu párky, které mu pan Janeček s radostí ohřál, nebo utopence či nakládaný hermelín a podobně. Především v letních měsících byl obchod navštěvován dětmi z nedalekého letního tábora. V dnešní době pokud je venku teplo místní štamgasti rádi pořádají různé grilovací party. Místní obyvatel pan Bílek naloží maso, udělá domácí karbanátky a podobně, a vše pak tepelně zpracuje na grilu. Sál byl původně vyučovací třídou místních dětí. Pořádaly se zde zábavy, oslavy, dokonce i taneční (které navštěvovali jak místní obyvatelé, tak i přespolní a chataři), silvestrovské
56
oslavy a podobně. Vyhlášenou zábavou je ta valentýnská, protože se oslavuje i svátek paní Janečkové. Dnes se všechny tyto akce odehrávají přímo v hospodě, protože v roce 2013 prošla rekonstrukcí, na které se podíleli i hosté. Jelikož obchod zabíral větší prostor než hostinec, byly oba provozy vyměněny, aby se kapacita zvětšila, protože původní nestačila. V závěru můžeme říci, že tato hospoda v sobě urývá i jednu kuriozitu – pivo zde doslova teče ze zdi. 2. 2. 4 Dřevec Podle kroniky obce se zde nacházely před začátkem 20. století pravděpodobně dva hostince. Jednalo se o Starou hospodu a Novou hospodu. Podle matriky byl prvním hostinským v této obci pan Jakub Sláma. Ten také vlastnil Starou hospodu, kde i šenkoval pivo. Před rokem 1948 – před znárodněním Jak jsme si již řekli, v obci Dřevec se nacházely na počátku 20. století pravděpodobně dvě hospody. Po smrti pana Jakuba Slámy vlastnilo Starou hospodu několik vlastníků nebo ho mělo v pronájmu několik nájemníků, kteří také provozovali pohostinskou činnost. Posledními nájemníky byli manželé František a Josefa Štěpánovi, cca. 3 roky. Ti si po ukončení nájemní smlouvy vzali koncesi s sebou a přešli do jiného stavení, kde podle kroniky buď zřídili nový hostinec, nebo pokračovali v hostinské činnosti, která tu již byla prováděna dříve (což by ovšem znamenalo, že se zde nacházely hostince tři. Ale to bohužel nelze dohledat, a tak se budeme řídit kronikou obce). Podle pamětníků byl celý hostinec ze dřeva a nacházel se zde sál, kde se pořádaly různé kulturní akce. Tato hospoda byla zrušena roku 1924. Dále se ve Dřevci nacházel Nový hostinec. Ten byl postaven roku 1899, kdy si místní obyvatel pan Kopta vzal půjčku od rakovnického pivovaru. V budově se nacházely dvě místnosti: hospoda, kde se čepovalo pivo a sál, ve kterém se odehrávaly veškeré kulturní akce. V sále se nacházel prostor pro kapelu, která zde hrála na 57
místních kulturních akcích. Podél zdí byly umístěny lavice, kde sedávaly matky, aby měly mládež „ pod kontrolou“ při tanečních zábavách, musíme dodat, že se zde také se pořádaly svatby. O několik let později zde byl zřízen obchod se smíšeným zbožím dokonce i se zahradnickými potřebami. Jistě byl hojně využíván, protože v obci se jednalo o jediný takto zaměřený obchod. Jelikož byl ale výčep poměrně daleko od obchodu, bylo to velice nepraktické pro provoz obou činností najednou. Proto byla jeho činnost provozována pouze do první světové války. Po první světové válce se v hostinci zřídl prostor pro sokolská cvičení – dokonce se zde nacházela i hrazda. Mladí lidé se tu scházeli a společně využívali možnosti si nejen zacvičit, ale i se sejít. Pro (nejen) starší generaci byl vedle hospody zřízen kuželník. Ten fungoval ještě nějaký čas po první světové válce. Zajímavostí je, že se uvnitř hostince prodávalo během tanečních zábav cukroví místních obyvatelek, či žen z okolních obcí (především pak Kožlan, protože nejsou nijak vzdáleny – pouze tři kilometry). Vždy tam prodávaly minimálně čtyři ženy. Při větším akcích i šest (ty pak ale už byly nuceny prodávat své výrobky venku). Od roku 1924 se jedná o jedinou hospodu ve Dřevci. Konjunktura hospody trvala až do doby po druhé světové války. Po druhé světové válce se v části hospody zřídila bytová jednotka, protože lidé přestali navštěvovat hospodu. Raději si nechali přinést pivo lahvové nebo načepovat do džbánu. Důvod tohoto úpadku byl prostý – lidé byli raději doma a poslouchali radiopřijímače nebo později se raději dívali na televizi. Jako další důvod úpadku dřevecké hospody se v kronice uvádí výstavba modernějších hostinců v okolí obce (například v sousední Hodyni či v nedalekých Černíkovicích). Po roce 1948 – po znárodnění Po znárodnění v roce 1948 připadla Nová hospoda stejně jako v jiných obcích Jednotě Plasy. Ta ho dále provozovala. V roce 1960 byla ale hospoda přestavěna. Sál byl zrušen o pět let později a místo něho se v budově postavila společná kuchyň pro pracovníky místního Jednotného zemědělského družstva, které vzniklo v roce 1955.
58
Místní obyvatelé hostinec využívali k soukromým oslavám jako například ke svatbám či loučením se svobodou. Její provoz byl ukončen v roce 1981. Důvodem byla pravděpodobně stavba kulturního domu v obci. Kulturní dům byl dostavěn v roce 1977. Skládá se z vestibulu, velkého sálu (tělocvičny), který je možné využívat jak ke sportovním tak i kulturním účelům, balkónu (který si lidé mohou pronajmout k soukromým oslavám) a v neposlední řadě z hospody. Ta patřila od počátku pod Jednotu Plasy. Od roku 1978 do 1986 ji provozovala paní Hana Hřebečková. Byly zde pořádány různé akce například: okresní plesy, dětské maškarní bály, myslivecké leče, výroční schůze místního jednotného zemědělského družstva nebo hasičské zábavy. Hostinec byl v širokém okolí velice oblíbený, což dokládá i ten fakt, že kulturní akce zde pořádané byly hojně navštěvované. Po sametové revoluci v roce 1989 Na konci 80. a na počátku 90. let 20. století, kdy po sametové revoluci, kdy bylo podnikání velice populární, se v tomto hostinci v Kulturním domě vystřídalo několik provozovatelů. Nejprve jej vlastnil pan Horáček, pod kterým pracovali dva zaměstnanci, dále pak pan Tůma a další. Zajímavé je, že všichni provozovatelé byli místní či obyvatelé z okolních měst a obcí. V roce 2006 provozoval hospodu ten samý majitel, který dnes si dnes pronajímá Sokolovnu v Kožlanech. Jako svou zaměstnankyni si zvolil paní Hřebečkovou, protože věděl, že se jedná o nejlepší volbu, jelikož zná místní poměry a rozumí hostinskému řemeslu. Díky tomu hospoda dobře fungovala. Před třemi nebo čtyřmi lety se jej dosavadní majitel vzdal, a tak je dodnes provozován paní Hřebečkovou, která se o něj pečlivě stará. Pořádají se zde turnaje v karetní hře „prší“ či taneční zábavy. Pro turnaje v karetní hře „prší“, které jsou opravdu oblíbené, je využíván velký sál.
59
2. 2. 5 Hodyně Na počátku 20. století měly hostinskou koncesi v obci Hodyně dva domy. Jednalo se o hostince nesoucí názvy U Petříků a U Smolíků. Názvy byly samozřejmě odvozeny od jejich provozovatelů. Před rokem 1948 – před znárodněním Přesné datum, kdy ukončila provoz hospoda U Petříků nacházející se v rodinném domě, není známo, ale bylo to pravděpodobně po druhé světové válce, protože v kronice je zmínka, že oba hostince fungovaly ještě během druhé světové války (1945): „Uprchlíci toho dne skutečně přišli a ubytovali se nejen ve škole, ale i obou hostincích“ (Pamětní kniha obce Hodyně, s. 294). Druhý hostinec U Smolíků fungoval o mnoho let déle. Nacházel se v rodinném domě. Hospoda se skládala z lokálu, velkého sálu, kuchyně a obchodu. V tehdejší době, kdy nebyla automobilová doprava rozšířena jako dnes, to byl opravdový přínos pro obec. Dokonce zde působil od první světové války řezník (majitel hospody), který zde prodával své výrobky. Řeznické výrobky, které pan Smolík produkoval, byly opravdu vysoké kvality. Místní pamětníci vzpomínají hlavně na skvělou paštiku, která se dávala do plechovek. Kuchyně v hospodě sloužila k přípravě pokrmů z domácí řeznické produkce pro hosty. Místní obyvatelé vzpomínají, že pan Smolík svému řemeslu opravdu rozuměl. Pokud se prase před zabíječkou splašilo, on řekl, že přijde za chvíli, aby nebylo vystresované a krev z něho tolik netekla. Když přišel ze zabíječky, vždy si sám načepoval malé pivo. To byl jeho „rituál“. Sál se využíval k zábavám, kterých bylo opravdu mnoho. Konaly se zde poutě, posvícení, bály… Ale je zvláštní, že masopustní zábavy ne. Hlavními návštěvníky hostince nebyli pouze místní obyvatelé, ale i přespolní – hlavně obyvatelé Brodeslav, Bohů, Rakolusek a Bůčku. Některé obce jsou poměrně dost vzdáleny a lidé chodili pěšky, což dokazuje, že zábavy zde byly kvalitní. K tanci i k poslechu hráli buď místní obyvatelé, či Hoffmannové z Kožlan nebo Bílí havíři z Horní břízy.
60
Když se konala nějaká zábava, uvařila paní Smolíková plný velký hrnec černé kávy, kterou pak rozlévala. Nevařila ji jednotlivě, jako se to dělá dnes, protože by ji to zbytečně zdržovalo od práce u výčepu. Po znárodnění v roce 1948 Po znárodnění připadl hostinec U Smolíků do rukou státu. Samozřejmě, že byl nadále provozován původními majiteli (nadále v jejich domě), ale oficiálně hospoda patřila, podobně jako v ostatních obcích, pod Jednotu Plasy. Řeznická činnost byla zrušena. Dokonce i zábavy a plesy, které se zde dříve v hojném počtu pořádaly. Jejich četnost byla minimální. Fungoval už pouze hostinec, kde bylo v nabídce už pouze pivo a podobný sortiment. Po sametové revoluci v roce 1989 Pa sametové revoluci byl v obci Hodyně otevřen Klub Relax. Jednalo se o zařízení skládající se ze dvou pater. V obou patrech se nacházel výčep, v horním si pak mohli hosté zahrát kulečník. Ve spodním patře byl menší sál, kde hrála reprodukovaná hudba. Dokonce klub nabízel i omezené množství pokrmů. U objektu se nacházel i bazén, který hosté mohli využívat. Ceny zde byly na zdejší poměry vysoké, a proto místními nebyl tolik navštěvován. Do roku 1995 mohl klub navštívit kdokoliv, ale poté se klientela změnila. Začali jej navštěvovat „podezřelé“ osoby. Z podniku se stal soukromý klub a byl zde vytvořen vykřičený dům. Tato situace ale trvala pouze dva roky, kdy byl tento podnik zrušen. Dnes v obci nefunguje ani jeden hostinec. Místní obyvatelé se scházejí ve staré škole – například při schůzích dobrovolných hasičů nebo při oslavách pálení čarodějnic. Tradice stavění májky je zachovaná dodnes. Pivo se zde sice čepuje, ale neprodává. Platí se z příspěvků dobrovolných hasičů. Závěrem můžeme říci, že hostince hrály a stále hrají nezastupitelnou socio-ekonomickou roli v městech i obcích. Scházeli se ze zde lidé různých sociálních vrstev, politických názorů 61
a podobně. Vznikla zde řada politických i apolitických organizací. Lidé je navštěvují nejen kvůli občerstvení ale i kvůli zábavě. Spousta hostinských také ve svých podnicích pořádají různé zábavy, oslavy, plesy někde i dokonce karetní soutěže. 2. 2. 6 Grafy znázorňující vývoj počtu hostinců ve zkoumaných městech a obcích V následujících dvou grafech je znázorněn vývoj počtu hostinců ve zkoumaném období 20. a počátku 21. století na území zkoumaných měst a obcí. První graf je zaměřen na města Kralovice a Kožlany. Druhý se zabývá vývojem počtu hostinců v obcích Hedčany, Dřevec a Hodyně. Graf 3 : Vývoj počtu hostinců – Kralovice, Kožlany 14
Počet hostinců
12 10 8 6 4 2 0 Před rokem 1948
Po roce 1948
Po roce 1989
Dnes
Zkoumaná období Kralovice
Kožlany
(Zdroj: Vlastní zpracování) Jak můžeme vidět v prvním grafu, tak počet hostinců se oproti počátku 20. století snížil. V Kralovicích o téměř polovinu, v Kožlanech o více než polovinu. Snížení počtu hostinců může mít v 50. letech původ v znárodnění majetku a v nemožnosti soukromého podnikání. Od roku 1989, kdy je soukromé podnikání opět možné se situace v Kralovicích začíná opět zlepšovat, ale v Kožlanech bohužel nikoli. Možná je to také dáno tím, že lidé mají mnohem větší spektrum možností, jak strávit svůj volný čas.
62
Graf 4: Vývoj počtu hostinců – Hedčany, Dřevec, Hodyně
Počet hostinců
2,5 2 1,5 1 0,5 0 Před rokem 1948
Po roce 1948
Po roce 1989
Dnes
Zkoumaná období Hedčany
Dřevec
Hodyně
(Zdroj: Vlastní zpracování) Ve druhém grafu můžeme také vidět mírné změny v počtu hostinců v jednotlivých obcích. Na počátku století fungovaly ve dvou ze tří zkoumaných obcí dva hostince. Dnes je tam maximálně jeden. Největší rozdíl je mezi počtem hostinců v obci Hodyně, kdy na počátku století zde byly dva a dnes nefunguje ani jeden. Zde můžeme uvést ještě jeden důvod oproti těm, které byly uvedeny u předešlého grafu (znárodnění a širší spektrum zábavy), snížení počtu obyvatel v obcích. To má jistě také dopad na poptávku po hostincích v daných obcích.
63
3. Návrhová část V poslední kapitole si řekneme, jaký byl přínos této práce pro praxi a jak návrhy by pro zlepšení situace autorka podala. Dozvíme se zde, zda-li je ještě vůbec žádoucí, aby se otevíraly nové hostince či nikoli nebo nápady pro podporu prodeje. Subkapitola s návrhy je dále rozdělena do dvou částí – na města a na obce, protože potřeby měst se liší od těch obecních.
3. 1 Přínos autorky Publikace i internetové články o pivovarech na Kralovicku již existují, ale ty o hostincích ne – až na jednu výjimku – internetový článek napsaný panem MVDr. Bohumilem Vodráškou, který se zabýval hospodami a hostinci nacházejícími se v Kožlanech počátkem 20. století. Dále se o nich občas zmiňují kronikáři (v kronikách ze 20. století), ale opravdu minimálně. Spíše sporadicky a v souvislosti s válečnými událostmi, kdy v hostincích přespávali váleční uprchlíci. Téma hostinců je mnoha lidem velice blízké, protože je to jak na venkově, tak ve městě místo shledání, diskusí i jakési relaxace. Při získávání informací se vždy zapojilo více lidí, nejen dotazovaný. Spojilo je to. Vzpomínali na dobu minulou, na své mládí, na zábavy… Zamýšleli se nad tématem i nad svou historií. Některé to vedlo k tomu, že se začali zajímat o historii svých domů, předků a byli pyšní, že jejich dům sloužil jako hostinec, či že jejich předkové vlastnili hospodu. V práci je srovnána situace z minulosti a ze současnosti. Díky této práci byl zmapován trh hostinců. Kolik se jich ve vybraných obcích a městech v okolí Kralovic nachází a jak tomu bylo dříve. Díky tomu můžeme porovnat situaci a vycházet z toho při rozhodování se, zda-li má význam a smysl zde otevírat další hostinec. Mnoho hostinců dříve bylo spojeno s domácí výrobou řeznických produktů, což by mohl být jeden z návrhů, jak přilákat zákazníky do své hospody. Lidé rádi konzumují pivo a k tomu se vždy i rádi najedí a uzenářské výrobky jsou opravdu výbornou volbou. Lidé na venkově hledají místo, kde se setkají se svými sousedy (i přespolními) a pohovoří s nimi.
64
V práci je uvedeno také, jaký smysl měli a mají hostince v dnešní době. Jedná se stále především o místo setkání s lidmi – se sousedy, s chataři. Lidé nechodí do hospody pouze kvůli pivu, ale hlavně pro zábavu. Aby chvíli mohli zapomenout na své problémy, dozvědět se něco nového. Dále se pak v hostincích společně dívají například na sportovní přenosy, kde si vyměňují své názory a podporují své kluby. Ano, mohou zůstat doma, ale raději navštíví místní nebo sousední hospodu, kde se setkají i se svými známými či přáteli.
3. 2 Návrhy pro zlepšení aktuální situace V této části si řekneme, jaké návrhy bychom mohli doporučit pro zlepšení situace hostinců ve vybraných městech a obcích v okolí Kralovic. Bude rozdělena do dvou segmentů. V první části si řekneme doporučení pro města Kralovice a Kožlany a ve druhé se zaměříme na zbylé obce Dřevec, Hedčany a Hodyni. 3. 3. 1 Kralovice a Kožlany V Kralovicích se dnes nachází dostatek restauračních a hostinských zařízení. Trh je zde pestrý a nabídka dostačující. Jsou zde hostince, restaurace i bary a ve všech se může zákazník občerstvit lahodným mokem. Ale i přes tento fakt by se zde našla možnost pro nového podnikatele, který by se rozhodl provozovat hostinskou a restaurační činnost. Restaurace nacházející se zde ve městě o víkendech mají vysokou obsazenost, což má za následek ten fakt, že ne všichni zákazníci jsou obslouženi. Například v restauraci Bílý Beránek by bylo dobré, aby při víkendových oslavách zde pořádaných, byl zajištěn větší počet obsluhy. Dobrou volbou by mohlo být brigádní zaměstnávání. Stačilo by zaměstnat jednoho zaměstnance, který by chodil vypomáhat o víkendech. Mohlo by se například jednat o studenta střední školy se zaměřením na hotelnictví a restaurace. Jen se v blízkém okolí bohužel žádná takováto škola nenachází, ale je zde jistě hojný počet studentů, kteří bydlí v Kralovicích, ale tento obor studují v některém vzdálenějším městě. Také počet obyvatel roste, což znamená, že trh se neustále rozšiřuje. Zákazníci jsou mnohem náročnější. Proto by se zde našla možnost pro nového aktéra na trhu, který by nabídku doplnil či dokonce rozšířil o nové služby. Nejlepší by bylo, kdyby se tato restaurace či pivnice nacházela na Náměstí Osvobození, aby byla v centru a tudíž i viditelná pro návštěvníky města. Bylo by dobré, aby nabídla tradiční 65
českou kuchyni spojenou s dobrým plzeňským pivem, na které jsou tu obyvatelé zvyklí a hlavně pyšní. Jednou z možností by mohl být franchising Plzeňského prazdroje. Jak jsme si již řekli, na konci 19. století se v Kralovicích plzeňská pivnice nacházela a jednalo se o velice oblíbený lokál, tudíž je zde vysoká pravděpodobnost, že by tuto možnost využili nejen místní obyvatelé, ale i návštěvníci města, kteří přijíždějí na výlet za rodinnou hrobkou Gryspeků. Pivovar by poskytl důležitý know-how i základnu respektované značky. Tím by měla být zaručena nejen kvalita piva, ale i pokrmů. V okolí by se jednalo o unikát, protože se zde takováto restaurace nenachází, a to by jistě přilákalo nové zákazníky. Jen zde vyvstává otázka, jestli by to neohrozilo ostatní podniky. Ale s největší pravděpodobností ne, protože každý hostinec má již své „štamgasty“, kteří by dále chodili do svých hospod. Jen by se v Kralovicích rozšířil sortiment nabídky a trh, který ještě má nějaký prostor pro nového aktéra. V Kožlanech podle názoru autorky potenciál trhu ještě není plně využit. Místní hospody nevyužívají všech svých možností, které jsou poměrně veliké. Například v restauraci U Dr. Edvarda Beneše je velice smutné, že se jeho nájemce snažil „vnucovat“ své pivo z plaského pivovaru svým zákazníkům. Bohužel neposlouchal své zákazníky, kteří toto pivo odmítali. Nejprve jim nabízel pouze pivo značky Metternich a využíval toho, že místní obyvatelé nemají tolik možností výběru hostince. Ale lidé začali navštěvovat hospody v okolních obcích, a tak byl nucen svůj záměr přehodnotit. Dnes je v nabídce opět spolu s plaským pivem i plzeňské pivo Gambrinus, ale za vyšší cenu. Bylo by dobré, aby své zákazníky více poslouchal a sledoval vývoj trhu, aby dokázal přizpůsobit svou strategii řízení podniku. Nabídka některých hospod je poměrně „unavená“ dokonce to vypadá, že tyto hostince se nesnaží nijak zlepšit, ale pouze využívají toho, že místní lidé nemají jinou možnost. Ano, je pravdou, že mohou navštívit hostince v okolních obcích, ale zde je již problém s dopravou. Jak jsme si již řekli ve druhé části této práce, místní obyvatelé jsou zvyklí na plzeňské pivo a nejsou ochotni pít jiné. Majitel hospody by se měl zaměřit na to, na co jsou jeho potencionální hosté zvyklí a řídit se tím. Může zkusit něco nového, ale vždy musí mít 66
v nabídce i „českou klasiku“ plzeňské pivo. Majitel hostince musí naslouchat svým hostům, protože jsou to oni, kdo rozhodnou, jestli půjdou nebo nepůjdou do jeho hospody. V dnešní době probíhá v Kožlanech rekonstrukce hostince vedle radnice. Je velice dobré, že obec do ni investuje, jen je problém, že trochu pozdě… Doufejme tedy, že se najde nějaký nájemce, který si hostince pronajme. Hospoda se nachází na poměrně rušné silnici, což by mohlo být výhodou oproti ostatním hostincům. A také se nachází jen pár set metrů od městského muzea. Nájemce by měl čepovat plzeňské pivo (protože, jak jsme si již řekli ve druhé části této práce, místní obyvatelé jsou na něj zvyklí a neradi mění své návyky). Dále by zde mohl pořádat zábavy, oslavy. Například by se mohl domluvit s místními spolky jako je například fotbalový klub TJ Olympie Kožlany. Již v minulosti zde fotbalisté oslavovali své výhry i prohry. Dnes se tato činnost přesunula do občerstvení nacházejícím se přímo u fotbalového hřiště (ale mimo město). Dále by zde mohl nabízet i teplé pokrmy. I když toto již nabízí hostinec na Křižovatce a není jisté, zda-li by se další nabídky pokrmů uživila. Již z historie víme, že je dobré, když se o hostinec starají rodinní příslušníci, protože mají opravdový zájem na její prosperitě. Nebo by zde musel být nájemce, který si své zaměstnance ohlídá, aby dobře dělali svou práci. Je velice pozitivní, že zde byla otevřena nová restaurace Na Křižovatce, která je nekuřácká, což jistě využijí, jak rodiny s dětmi, tak i kožlanští senioři nebo nekuřáci. Je to v okolí naprostý unikát, tak je zajímavé vidět, jak to lidé využívají. V Kožlanech se žádná jiná restaurace nenachází, a proto je velice přínosné, že se místní obyvatelé, řemeslníci či výletníci budou mít kde občerstvit a najíst. Hostinec nabízí každý den polední menu. Na výběr mají hosté ze dvou variant hotových jídel. Obsluha restaurace je velice milá, prostředí je příjemné a čisté. V nabídce je mimo tradiční „desítku“ i „ dvanáctka“, což jistě ocení nejen místní obyvatelé, ale také výletníci. V letních měsících je rodiště Dr. Edvarda Beneše hojně navštěvováno turisty – především muzeum, proto by bylo vhodné umístit reklamní ceduli v jeho blízkosti. Je pravdou, že v Kožlanech byl problém se najíst, a proto vždy návštěvníci města museli jet do sousedních Kralovic. To znamenalo zbytečně nevyužitou příležitost pro zdejší podnikatele provozující hostinskou činnost. 67
Je velice pozitivní, že v Kožlanech vznikla konkurence (prozatím) dvou hostinců, protože to znamená lepší a kvalitnější služby v hostinském oboru pro zdejší obyvatele a hlavně možnost volby, která zde dříve téměř neexistovala, a tak lidé raději zůstávali doma, než aby se šli s přáteli pobavit mimo něj. Pokud by byl otevřen i hostinec vedle radnice, byl by trh pravděpodobně naplněn. 3. 3. 2 Hedčany, Dřevec a Hodyně V poslední části této kapitoly si řekneme, jak by se dala zlepšit nabídka hostinců v obcích Hedčany, Dřevec a Hodyně. V obci Hedčany se nachází jeden hostinec, který pokryje poptávku. Navštěvují jej místní obyvatelé i přespolní. Konají se zde zábavy, grilovací party …, které také přilákají spoustu zákazníků. A to vše stmeluje lidi. Lidé si sem chodí pohovořit, napít se dobrého piva a dozvědět se nějaké novinky z okolí i ze světa. Zde by již další hostinec neuživil a jeden naprosto stačí. V obci Dřevec se také nachází pouze jedna hospoda, která místní poptávce naprosto vyhovuje. Navštěvují ji místní obyvatelé, pracovníci místního zemědělského družstva i přespolní. Lidé se zde rádi sejdou, pohovoří společně a dozvědí se novinky z okolí i ze světa. Konají se zde zábavy i turnaje v karetní hře „prší“, což vždy přiláká velké množství zákazníků. Stejně jako v Hedčanech i zde jeden hostinec pokryje poptávku, a proto by se zde další hostinec neuživil. V Hodyni se žádný hostinec nenachází a pravděpodobně by ani nemělo smysl zde nějaký otevírat. Buď místní obyvatelé navštěvují okolní hostince, nebo se setkají u někoho doma. Pokud je potřeba setkání většího počtu lidí (například při schůzi sboru dobrovolných hasičů) využívá se k tomu místní bývalá škola. Pokud se pořádá, obyvatelé si půjčí čepovací zařízení a společně si zaplatí pivo i občerstvení. Bohužel tradice místního hostince je již tatam. Provoz byl přerušen na delší dobu, a proto by se hosté velice špatně navraceli.
68
Od podzimu roku 2016 by měla být pravděpodobně zavedena elektronická evidence tržeb. Bohužel to pro malé podniky v obcích Hedčany a Hodyně pravděpodobně znamená konec, protože jejich majitelé nemají dostatek prostředků na zakoupení všech nezbytností k jejímu provozování. Je opravdu smutné, že tradice venkovských hostinců, kde se lidé scházeli, bavili, zasmáli se, a která přežila i znárodnění v roce 1948, celý minulý režim, sametovou revoluci, zničí jediný zákon, který ani nic pozitivního nepřinese. Všichni majitelé a provozovatelé hospod by se mohli inspirovat minulostí a ve svých hostincích nabízet řeznické výroby (samozřejmě, že někteří to již provádějí), protože tyty pokrmy patří k pivu. Možná by také mohli oslovit místní farmáře a vytvořit s nimi spolupráci, kdy hostinský by nabízel jejich produkty ve svém hostinci. V dnešní době jsou velikým trendem produkty od místních výrobců (chovatelů, pěstitelů), a proto by o to mohl být zájem. Bylo by i přínosem, že by takto hospody mohly pomoci místním farmářům s prodejem jejich produktů, čímž by se mohla trochu zlepšit ekonomika daného místa. Ale zůstává otázkou, na kolik by tato spolupráce fungovala a jestli vůbec. Pro hostinské by to znamenalo mnohem více práce. Hostince zastávají nejen v obcích ale i menších městech důležitou sociálně – ekonomickou roli. Jedná se o místo setkání všech místních i přespolních obyvatel. Zjednávají se zde obchody, najímají se zde řemeslníci nebo se sem chodí jen pro dobrou radu. Je to místo dobré nálady a příjemné atmosféry. Bohužel, pokud by skutečně byla zavedena elektronická evidence tržeb, znamenalo by to pro malé obecní hospody skutečně zánik, což by znamenalo i velkých, necitlivý zásah do tohoto sociálně – ekonomického jevu. Závěrem můžeme říci, že je nesmírnou výhodou, pokud je hospoda provozována rodinnými příslušníky, protože tito lidé k ní mají vztah. Pokud je tato činnost baví je a o hostinec pečují s láskou, je to na výsledku vidět. Samozřejmě také vědí, že pokud se budou snažit, lidé se rádi vrátí. Důležité také je, aby se zde host cítil skoro jako doma.
69
Závěr Hospoda byla a stále je místem setkávání. V dřívějších dobách, kdy neexistoval internet nebo jiné komunikační možnosti, se zde odehrával veškerý společenský život. Bohužel v dnešní době má velkou konkurenci v tom, že lidé mají na výběr ze široké škáry možností, jak strávit svůj volný čas nebo jak a kde setkat se svými přáteli. Dnes se lidé mohou setkávat i virtuálně, aniž by museli vyjít z domova. Jak jsme si již řekli v úvodu, pro tuto diplomovou práci byly stanoveny tři hypotézy: Hypotéza číslo jedna je: Dříve se v obcích a městech v okolí města Kralovice naházel větší počet hostinců než dnes. Hypotéza číslo dvě zní: Trh je již přesycený, a tak by nové hospody neměly vznikat. Hypotézou číslo tři je: Hospody jsou stále důležitým centrem setkání. H1: Hypotézu číslo jedna můžeme potvrdit. Skutečně se ve většině zkoumaných měst a obcí na počátku 20. století nacházel větší počet hostinců. Důvodů, proč tomu tak je, bychom mohli najít mnoho, ale my si definujeme tři základní: -
Snížení počtu obyvatel v obcích
-
Znárodnění v roce 1948
-
Jiné možnosti, jak strávit svůj volný čas.
Snížení počtu obyvatel mělo především dopad na malé obce, protože se zde tímto snižuje poptávka. Je pravdou, že v poslední době se počet hostinců ve městech zvýšil, ale nyní musíme čekat, než se ukáže, zda-li to je pouze krátkodobá či dlouhodobá záležitost. Komunistická revoluce v roce 1948 měla obrovský dopad na život každého občana Československé republiky. Znamenala znárodnění všeho soukromého majetku a nemožnost podnikání (alespoň ne soukromého), což znamenalo, že lidé neotevírali nové hostince, jak tomu bylo na počátku století. Je sice pravdou, že již existující hostince provozovali stále ti samí lidé, ale oficiálně jim nepatřily – patřily všem. V neposlední řadě byla důvodem klesající poptávky po hostincích také možnost strávení volného času jinak – například doma u televize. Lidé už neměli tolik potřebu chodit do 70
hospody, protože se nové informace mohli dozvědět právě z ní. Dále pak také čím dál více lidí vlastnilo automobil, čímž se rozvinul cestovní ruch. Samozřejmě, že po sametové revoluci v roce 1989 se sousta lidí snažila podnikat právě v pohostinských službách, ale neměli k tomu dostatečnou kvalifikaci a vzdělání, a proto mnoho podniků zaniklo. H2: Hypotézu číslo dvě můžeme vyvrátit, ale i potvrdit. Vyvrátit ji můžeme ve zkoumaných městech – Kožlany a Kralovice. Trh hostinců ještě není plně naplněn. Stále je zde prostor pro vytvoření nových hostinců (především restaurací ale i pivnice). Jak jsme si již řekli, v Kožlanech se nyní otevřela nová restaurace. A hostinec U Radnice je po rekonstrukci, takže nový nájemce by prostory pro své podnikání jistě měl. V Kralovicích také stále převažuje nabídka nad poptávkou. Bylo by velice vhodné zde otevřít novou restauraci (či pivnici). Samozřejmě, že je zde i prostor pro rozvoj již existujících hospod. V menších obcích musíme tuto hypotézu potvrdit, protože je zdejší trh již nasycen. Nové hostince by se zde pravděpodobně již neuživily. Většinou se zde funguje jedna hospoda, která naprosto pokrývá poptávku. H3: Hypotézu číslo tři můžeme potvrdit. Hostince stále zastupují velice důležitou roli místa setkání nejen obyvatel měst či obcí, ve kterých se nacházejí, ale i lidí odjinud. Jedná se o místo, kde se odehrávaly velice důležité okamžiky naší historie – vznikaly zde různé spolky a sdružení (jak politická tak i nepolitická). Ale nejen vznikaly, ale také zde pořádaly své schůze, Sokol a Dělnická tělocvičná jednota ke svým cvičením. Pořádala se zde divadelní představení, hrála zde (stále hraje) živá hudba hostům k poslechu. Lidé se zde setkávají (především v menších obcích), aby spolu pohovořili, sdělili si novinky z okolí, poradili se a dokonce se zde hledají i řemeslníci, pokud někdo potřebuje pomoc (například při menších či větších stavebních úpravách domů). Hospody mají nezastupitelnou hodnotu pro veřejný život a zábavu lidí. Na počátku století se v hostincích přece jenom lidé ze stejných sociálních vrstev nescházeli, ale to později pominulo. Dnes spolu u jednoho stolu sedí jak lidé finančně zajištění tak i méně. Což je ale velice dobře, protože je důležité, aby se naše společnost neoddělovala. Je důležité, aby tito lidé spolu byli kontaktu. (Tímto ale autorka nechtěla říci, že je dobře, že se v roce 1948 zkonfiskoval majetek továrníkům, zemědělcům. S tím samozřejmě nesouhlasí a myslí si, že
71
to byl necitlivý zásah pro celé obyvatelstvo). Proto můžeme říci, že hospody hrají velice důležitou socio-ekonomickou roli. V každém hostinci se stejně jako dříve i dnes nachází stůl, který je určen pro stálé hosty – pro tzv. štamgasty. Většinou se jedná o stůl, který je nejlépe umístěn. Hostince většinou patřily rodinám, které je provozovaly. Od jejích příjmení se pak většinou odvozoval i název hospody. Lidé se v menších obcích znají, proto, i když se hostinec jmenuje jinak, ho nazývají podle majitele (jako například v Hedčanech – hospoda nese název Valentine, ale všichni říkají „U Janečka“). Také byl mnohokrát provoz hostince spojen i s řeznickou činností, což dnes už žádný hostinec nenabízí. Po roce 1948 všechny hostince patřily státu. Oficiálně je v našem případě provozovala Jednota Plasy nebo Jednota Kralovice, ale ve skutečnosti je většinou stejně provozovali původní majitelé – jen vlastník se oficiálně změnil. V době minulého režimu nevznikaly nové hostince, ale spíše se stavěla velké kulturní domy, které ale dnes mají větší problém s využitím, protože lidé se již nechodí tolik bavit, poté také mají spoustu jiných možností, jak využít svůj volný čas (například televize nebo cestování). Při sběru podkladů a informací pro psaní této diplomové práce se autorka setkala s nedostatkem informací. Nejprve navštívila muzeum a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici, kde se jí dostalo dostatek literatury od paní Hany Tupé, která byla velice ochotná. V kronikách se autoři téměř vůbec nezmiňovali o zdejších hostincích, proto bylo velice obtížné tyto informace vyhledávat. Naštěstí je ještě dostatek pamětníků. I když i zde byl problém, protože se nebyli jisti přesnými daty. Ale bylo skvělé, s jakou ochotou odpovídali na otázky. Zpočátku byli překvapeni, proč se autorka zajímá zrovna o hostince, ale poté rádi vzpomínali. Dokonce v hostinci u pana Janečka v Hedčanech, kde měl probíhat rozhovor pouze s panem Janečkem, se do rozhovoru nakonec zapojili všichni hosté. Každý se snažil poskytnout co nejvíce informací, což bylo velice milé.
72
Literatura CODEMAN, Historie spolku pro ochranu přírodní rezervace a hradu Krašova. [22. 3. 2016]. Dostupné na internetu: http://www.hradkrasov.cz/index.php?id=5&n=historie Český statistický úřad: Okres Plzeň – sever [30. 3. 2016]. Dostupné na internetu: https://www.czso.cz/documents/10180/20537734/130084150325.pdf/e58e9817-b91e4d8c-88e8-6866ce854e25?version=1.2 FÁK, J., Za co? Kriminální příběhy ze severního Plzeňska I. Kralovice: Vydavatel© Ashram s. r. o. Kralovice, 2014. 136 s. FOUD, K., Vesnice Plzeňského kraje Plzeň – sever a Plzeň město. Plzeň: Plzeňský kraj, 2010. 208 s. Hádanky domů života Tahara ukrytá v Kožlanech © Česká televize 1996–2016 [14. 3. 2016]. Dostupné na internetu: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10492110205-hadankydomu-zivota/213562215800008-tahara-ukryta-v-kozlanech Historie
města
Kralovice
[14.
3.
2016].
Dostupné
na
internetu:
http://www.kralovice.cz/historie-mesta-kralovice/d-23177/p1=213 HOLUBUČKA E., Hotel Prusík, [24. 4. 2016]. Dostupné na internetu: http://hotel-prusik.cz/ Hotel Bílý beránek. Design Reklama FRYČEK© 2005, [23. 4. 2016]. Dostupné na internetu: beranek.kralovice.cz/ Historie pivovarnictví v plasích Pivovar Plasy © 2016 [19. 2. 2016]. Dostupné na internetu: http://www.pivovarplasy.cz/index.php/for-items/item/93-who-we-are JAKEŠ, F. Dřevec kronika 1558 – 1950. 1973. 469 s. KLÍR, J.; MALEČEK, V.; POLCAR, F.; SUCHÝ, K.; TOMEŠ, V.; VOREL, J. LISTY 1967 – 1970 ROČNÍK 1, č. 1. Kralovice : Klub přátel historie a přírody – Okresní vlastivědné muzeum v Mariánské Týnici u Kralovic okres Plzeň-sever 15. 6. 1967. 6 s.
73
KOČKA, V. Dějiny politického okresu Kralovického. Rakovník : AGROSCIENCE s.r.o. ve spolupráci s Musejním spolkem královského města Rakovníka a okresu rakovnického a Muzeum T. G. M. Rakovník 2010. 736 s. ISBN: 978-80-85081-32-9 KODEDA M. Náhled do historie pohostinství [6. 4. 2016]. Dostupné na internetu: http://www.pivovary.info/view.php?cisloclanku=2011020001 KRATOCHVÍLE, A. Pivovarství Českých zemí v proměnách 20. století. Praha: Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, a.s., 2005. 265 s. ISBN: 80-86576-17-6 KRAUS, M. Memoarbilienbuch stadtoemeinde Kozlan. Počátek kroniky 1836 Kralovické mumie © 2015 Všechna práva vyhrazena [14. 3. 2016]. Dostupné na internetu: http://www.gryspek.cz/kralovicke-mumie/ Kronika města Kralovice II. Kronika Kralovice V. Kronika města Kralovice VI. Kronika města Kralovice VII. Kronika města Kralovice VIII. Kožlanský zpravodaj. Kožlany : 4/2016 LÍKOVSKÝ, Z. České pivovary 1869 – 1900. Praha : Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, a.s., 2005 359 s. ISBN: 80-86576-14-0 LÍKOVSKÝ, Z. Pivovary Československého území 1901 – 1950 – Příloha časopisu Kvasný průmysl, ročník 42 a 43. Praha: Výzkumný ústav pivovarský a sladařský a.s. 1997. 339 s. ISSN: 0023-5830 Mapy.cz © Seznam.cz, a.s. [19. 2. 2016]. Dostupné na internetu: www.mapy.cz Měšťanský pivovar Čistá ; Tschistay [22. 2. 2016]. Dostupné na internetu: http://www.pivovary.info/historie/c/c.htm 74
Northern Pilsen Region – Traveller´s Guide. Mikroregion Kralovicko za přispění Plzeňského kraje, 2009 Obecní Kronika – Kronika Kralovice III. Obecní kronika – Kronika Kralovice IIII. Oficiální stránky Města Kožlany © 2016 [14. 3. 2016]. Dostupné na internetu: http://www.kozlany.cz/mesto/pridruzene-obce/hedcany/ Oficiální stránky Města Rožmitál pod Třemšínem © 2016 [14. 3. 2016]. Dostupné na internetu: http://www.rozmitalptr.cz/hlavni-menu/z-historie/gryspekove/ Pamětní kniha obce Hodyně Pamětní kniha města Kralovic I. Pilsner Region – Norden © 2016 Pilsen – TOURISMUS [24. 4. 2016]. Dostupné na internetu:
http://www.pilsen.eu/turist/besuchen-sie/umgebung-der-stadt/pilsner-region-
norden/pilsner-region-norden.aspx Pivovar Chříč. O pivovaru [1. 3. 2106]. Dostupné na internetu: http://www.pivovarchric.cz/ ROHÁČ, M. Roháčův schematismus pivovarů a firemních pivovarských lahví Kralovství Českého. Nakladatel neznámý, 2005. 540 s. ISBN: 80-86680-04-5 Seznam
SDH.
[15.
3.
2016].
Dostupné
na
internetu:
http://www.oshps.cz/kontakty/seznam_sdh.htm SKLENÁŘ, J. Pivovarnictví a pivovary na Kralovicku a Manětiínsku. Čistá : vlastní náklad – tisk RakoTISK, v. o. s., 1996. 169 s. SKLENÁŘ, J. Život v uplynulých letech a staletích na Kralovicku, Plasku a Manětínsku. Čistá : Vydavatelství Jaroslav Sklenář, 2012. 219 s.3 SUŠÁNKA, A.; ŠVEJDA, J.; MACEK, V. Pamětní kniha obce Hedčany poš. Kožlany. Hedčany : 1933. 396 s.
75
Sport – bar Drak – Komentáře 2016. [24. 4. 2016]. Dostupné na internetu: http://www.pivnidenicek.cz/restaurace-a-hospody/ceska-republika/plzensky-kraj/plzensever/kralovice/16109-sport-bar-drak KŘÍČ (CHŘÍČ) A BÝVALÉ PANSTVÍ KŘÍČSKÉ V PLZEŇSKU SLATISKÝ SMOLÍK F., Separát z Památek archeologických a místopisných z roku 1860, Xerokopie od str. 302-384. Př. Č. 8105 TOMAS,
Klasické
české
hospody
[10.
4.
2016].
Dostupné
na
internetu:
http://pivniobzor.cz/clanky/2009-03-15-klasicke-ceske-hospody/ Vlastivědný sborník č. 1 Ročník II., Vlastivědné listy 1992. Muzeum a galerie severního Plzeňska Mariánská Týnice, s. 6-7 Vlastivědné listy 1/1976 – Metodický časopis pro kronikáře a zpravodaje památkové péče a ochrany přírody na okrese Plzeň-sever. Kralovice : Muzeum okresu Plzeň-sever Mariánská Týnice KRALOVICE. Tisk vlastní. Povoleno odborem kultury ONV Plzeň-sever. Pouze pro vnitřní potřebu. 1/1976 ZELENKA, J.; PÁSKOVÁ, M. Cestovní ruch výkladový slovník, 2. vydání, Linde Praha: Praha 2012, 768 s. ISBN: 978-80-7201-880-2 ZÍBRT, Č. Z historie piva. Praha : Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r.o. 2013, 288 s. ISBN: 978-7429-339-9
76
Přílohy Příloha 1 Mapa měst a obcí zkoumaných hostinců a pivovarů Příloha 2 Kresba Plas z roku 1600 Příloha 3 Bývalý pivovar v Kožlanech – pohled zpředu Příloha 4 Bývalý pivovar v Kožlanech – pohled zezadu Příloha 5 Zámek Kaceřov – koncem 18. století Příloha 6 Plán Kaceřova Příloha 7 Keramická holba na pivo – Kožlany Příloha 8 Fotografie sekání ledu – Hedčany
77
Příloha 1 – Mapa měst a obcí zkoumaných hostinců a pivovarů
Zdroj: https://mapy.cz/zakladni?x=13.2611723&y=49.9391196&z=11 a vlastní úprava 78
Příloha 2 – Kresba Plas z roku 1600
Zdroj SKLENÁŘ, J. Pivovarnictví a pivovary na Kralovicku a Manětiínsku. Čistá : vlastní náklad – tisk RakoTISK, v. o. s., 1996
79
Příloha 3 – Bývalý pivovar v Kožlanech – pohled zpředu
Zdroj SKLENÁŘ, J. Pivovarnictví a pivovary na Kralovicku a Manětiínsku. Čistá : vlastní náklad – tisk RakoTISK, v. o. s., 1996
80
Příloha 4 – Bývalý pivovar v Kožlanech – pohled zezadu
Zdroj SKLENÁŘ, J. Pivovarnictví a pivovary na Kralovicku a Manětiínsku. Čistá : vlastní náklad – tisk RakoTISK, v. o. s., 1996
81
Příloha 5 – Zámek Kaceřov – koncem 18. století
Zdroj SKLENÁŘ, J. Pivovarnictví a pivovary na Kralovicku a Manětiínsku. Čistá : vlastní náklad – tisk RakoTISK, v. o. s., 1996
82
Příloha 6 – Plán Kaceřova
1. Most přes venkovský příkop 2. Parkán 3. Most přes vnitřní příkop k předním vratům 4. Průjezd do dvora 5. Dvůr 6.
(Není vyobrazeno)
7. Zadní vrata 8. Obydlí 9. Konírna 10. Vchod do zadního zámku 11. Pivovar 12. Pekárna 13. Bašty 14. Příkop Zdroj SKLENÁŘ, J. Pivovarnictví a pivovary na Kralovicku a Manětiínsku. Čistá : vlastní náklad – tisk RakoTISK, v. o. s., 1996
83
Příloha 7 – Keramická holba na pivo – Kožlany
Zdroj Muzeum a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici
84
Příloha 8 – Sekání ledu – Hedčany
Zdroj: Soukromá sbírka
85