Mendelova Univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav Financí
Vybrané aspekty ochrany spotřebitele v úvěrovém procesu v podmínkách ČR Diplomová práce
Vedoucí práce
Autor práce
Ing. Petr Toman, Ph.D.
Bc. Pavla Jurenková
Brno 2011
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem předloženou diplomovou práci na téma Vybrané aspekty ochrany spotřebitele v úvěrovém procesu v podmínkách ČR vypracovala samostatně pod vedením vedoucího mé diplomové práce a za pomoci použité literatury, která je uvedena v seznamu použité literatury.
V Brně, dne 18. května 2011
............................................................... Bc. Pavla Jurenková
Poděkování
Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucímu své diplomové práce, Ing. Petru Tomanovi, Ph.D. za ochotu, odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi poskytl při zpracování této práce a které jsem velmi ocenila. Poděkování patří současně i všem, které jsem oslovila v rámci přehledové studie v této práci, kteří se mnou ochotně spolupracovali a poskytly mi informace důležité pro zjištěné výsledky diplomové práce.
5
Abstrakt JURENKOVÁ,
P.
Vybrané
aspekty
ochrany
spotřebitele
v úvěrovém
procesu
v podmínkách ČR. Diplomová práce. Brno, 2011. Diplomová práce se zabývá ochranou spotřebitele v úvěrovém procesu v ČR a jejím hlavním cílem je navržení doporučení, jak ochranu spotřebitele v úvěrovém procesu zvýšit. V práci je řešen vývoj zadluženosti domácností a faktory ovlivňující vývoj osobních bankrotů domácností v ČR. Práce je především zaměřena na změny v zákoně o spotřebitelských úvěrech, který je účinný od 1. 1. 2011 a měl by podstatně přispět k lepší ochraně spotřebitelů. V souvislosti s touto problematikou je v práci proveden výzkum srozumitelnosti formulářů, které by měly být přínosem pro spotřebitele při žádosti o úvěr. Součástí práce jsou doporučení posilující ochranu spotřebitele v úvěrovém procesu.
Klíčová slova: ochrana spotřebitele, zákon o spotřebitelských úvěrech, formulář standardních informací k úvěru
Abstract JURENKOVÁ, P. Selected aspects of consumer protection in the credit process in terms of Czech Republic. Diploma thesis. Brno, 2011.
This diploma thesis deals with consumer protection in the credit process in the Czech Republic and its main objective is to devise recommendations for increases of consumer protection in the credit process. This work is dealing with the development of household debt and the factors influencing the development of personal bankruptcies in the country. The thesis is mainly focused on changes in the law of consumer loans which is effective from 1. 1. 2011 and should significantly contribute to better protection of consumer loans. In connection with these problems this work made research of forms comprehensibility, which should be beneficial for consumers in the loan application. The recommendations of empowering consumer protection in the credit process is part of the work.
Key words: costumer protection, law of consumer loans, standard form of information to credit
6
Obsah Úvod ......................................................................................................................................7 Cíl práce................................................................................................................................7 Metodika ...............................................................................................................................9 1
2
3
4
5
Vývoj zadluženosti domácností v ČR.......................................................................11 1.1
Zadluženost domácností ......................................................................................11
1.2
Osobní bankroty...................................................................................................12
Úvěrové registry .........................................................................................................21 2.1
Přehled úvěrových registrů v ČR.........................................................................24
2.2
Úvěrové registry v zahraničí................................................................................31
Změny v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelských úvěrech................................34 3.1
Vybrané změny v zákoně o spotřebitelských úvěrech v praxi.............................40
3.2
Finanční arbitr......................................................................................................46
Nedostatky v novelizaci zákona o spotřebitelských úvěrech .................................51 4.1
Specifika právních úprav spotřebitelských úvěrů vybraných zemích .................52
4.2
Omezení lichvy v souvislosti se změnou zákona.................................................58
Výsledky novelizace právní úpravy exekucí v ČR..................................................63 5.1
Změny posilující pozici dlužníka.........................................................................64
5.2
Omezení pozice dlužníka.....................................................................................68
6
Přehledová studie – Formuláře předsmluvních informací ....................................70
7
Doporučení pro zlepšení ochrany spotřebitele v úvěrovém procesu v ČR...........82
Diskuze................................................................................................................................90 Závěr ...................................................................................................................................92 Seznam použité literatury .................................................................................................97 Seznam použitých grafů, tabulek a obrázků ................................................................101 Seznam příloh...................................................................................................................102
7
Úvod Rostoucí zadluženost domácností, zvyšující počty insolvencí a exekucí jsou velmi aktuální problematikou v ČR. Mnoho domácností má problémy s dluhy i díky nekalému jednání finančních institucí poskytující úvěrové produkty. Všechny tyto skutečnosti naznačují, že je potřeba zlepšit možnosti ochrany spotřebitele v úvěrovém procesu. Ochranu spotřebitelů v úvěrovém procesu by měla zvýšit novela zákona upravující problematiku spotřebitelských úvěrů. Změny v zákoně by měly přinést lepší podmínky pro domácnosti při pořizování úvěrů, které by je měly více chránit. Zákon je účinný od 1. 1. 2011. Jedná se tedy o velmi čerstvou změnu, která mě motivovala pro psaní této diplomové práce. Změny v zákoně by měly omezit asymetrii informací, kdy finanční instituce při poskytování informací nezdůrazňují podstatné informace. Zákon ale neupravuje všechny nedostatky. V práci bych se chtěla pokusit nalézt i jiné možnosti, jak by se domácnosti mohly lépe chránit před neúplnými informacemi. Důležitým podmětem pro psaní této práce je i skutečnost, že mnoho spotřebitelů v úvěrovém procesu se dostává do složitých životních situací vlastním přičiněním. V mnoha případech by stačilo, aby si spotřebitelé přečetli, co podepisují, a problém by v budoucnu nemusel nastat. I tuto problematiku se snaží novela zákona více přizpůsobit spotřebitelům. Otázkou však bude, zda změna zákona přesvědčí spotřebitele přečíst to, co podepisují. Ochrana spotřebitele, lichva a nekalé praktiky jsou v poslední době poměrně frekventovanými pojmy. Právní úprava před novelizací byla nedostačující a nahrávala všem, kteří jednají ve vztazích věřitel – spotřebitel nepoctivě. Otázkou je, změní tyto skutečnosti nový zákon o spotřebitelském úvěru?
Cíl práce V diplomové práci budu řešit problematiku rostoucí zadluženosti a insolvence domácností v ČR, právní úpravu spotřebitelských úvěrů včetně novely zákona o spotřebitelských úvěrech, která vstoupila v platnost od 1. 1. 2011. Chci poukázat na to, jak změny v zákoně více podpoří ochranu spotřebitelů v úvěrovém procesu a omezí lichvu. Také bych ráda zmínila novelizaci občanského soudního řádu, který přinesl v roce 2009 změny v problematice exekucí, a chci se věnovat i samotnému vývoji počtu exekucí v ČR. Hlavní částí práce budou doporučení pro zvýšení ochrany spotřebitele v úvěrovém procesu, které
8
vyplynou z analýzy jednotlivých problematik v diplomové práci. Pro zpracování diplomové práce je důležité si položit výzkumné otázky, na které budu v práci hledat odpovědi. Musím si tedy hned zpočátku řešení problematiky položit základní otázky ohledně posílení
ochrany
spotřebitele
v úvěrovém
procesu:
Posílí
změny
v zákoně
o spotřebitelských úvěrech ochranu spotřebitele v úvěrovém procesu? Chrání zákon po novelizaci dostatečně? Nemůže chránit lépe? Tyto otázky zodpovíme v závěru práce. Abychom zjistili odpovědi, musíme nejprve vyřešit v průběhu práce i následující otázky: Je nutné posílit ochranu spotřebitele v úvěrovém procesu? Posílily změny v zákoně informovanost spotřebitelů při žádosti o úvěr pomocí formuláře předsmluvních informací? Jsou formuláře předsmluvních informací dostatečně srozumitelné? Posílí členství
poskytovatelů
úvěrů
v pozitivních
úvěrových
registrech
ochranu
spotřebitele? Přinese větší ochranu spotřebitel rozšíření kompetencí Finančního arbitru? Omezí změna zákona „lichvářské praktiky“ v ČR? Posílila novela exekučního řádu v roce 2009 ochranu dlužníků? Na tyto otázky budu postupně hledat odpovědi a z jejich řešení zjistím, jak změny legislativy přispějí k ochraně spotřebitele v úvěrovém procesu a jaké jsou v zákoně upravující spotřebitelské úvěry nedostatky. Na základě těchto zjištění budu moci navrhnout doporučení, která by přispěla k lepší ochraně spotřebitele.
Na základě analýzy vývoje zadluženosti domácností v ČR, dopadů změn zákona o spotřebitelských úvěrech a dopadů změn v exekučním řádu CÍLEM PRÁCE je navrhnout doporučení pro zvýšení ochrany spotřebitelů v úvěrovém procesu. Doporučení doplní současné možnosti v oblasti ochrany spotřebitele, včetně novely právní úpravy pro poskytování spotřebitelských úvěrů tak, aby žadatelé i s nízkým finančním vzděláním byli o všem informováni a nebyly jim zamlčeny podstatné informace finančními institucemi. Pro splnění globálního cíle je zapotřebí si určit dílčí cíle práce. V rámci prvního dílčího cíle uvedu vývoj zadluženosti a insolvence domácností v ČR včetně jejich příčin, aby bylo zřejmé, že je lepší ochrana spotřebitelů v úvěrovém procesu potřebná. V druhé kapitole uvedu přehled úvěrových registrů a hlavní přínosy těchto registrů, což je druhý dílčí cíl práce, který je důležitý pro zjištění třetího dílčího cíle. Využití úvěrových registrů souvisí s jednou ze změn novely zákona o spotřebitelských úvěrech, která nepřímo vychází
9
z aktivního využívání služeb úvěrového registru. Změny v novele zákona upravující spotřebitelské úvěry a jejich dopady na ochranu spotřebitele uvedu v této práci, tím splním třetí dílčí cíl. Novela zákona ale neobsahuje všechny změny, které byly obsahem návrhu tohoto zákona. Čtvrtým dílčím cílem je tedy zjistit, proč tyto změny nejsou součástí novely, a uvedu, zda by tyto změny mohly být přínosné pro zlepšení ochrany spotřebitele. V práci se dále zaměřím na výsledky novely exekučního řádu z roku 2009 a pátým dílčím cílem bude zjistit, zda změny v novele exekučního řádu přinesly větší ochranu dlužníků. Poslední dílčí cíl vychází opět ze změn v zákoně o spotřebitelských úvěrech. Jedná se o formuláře předsmluvních informací. Cílem bude zjistit, jak jsou formuláře srozumitelné a jak jsou žadatelé o úvěr schopni orientovat se v pojmech uvedených v těchto formulářích.
Metodika Jednou z metod, kterou v práci využiji, bude metoda analýzy. V první kapitole budu analyzovat dopady zadluženosti domácností a faktorů ovlivňující růst insolvence domácností. Tuto metodu použiji také v druhé kapitole, kde budu analyzovat úvěrové registry a jejich přínos pro ochranu spotřebitele. V třetí kapitole budu analyzovat změny novely zákona o spotřebitelských úvěrech a novely zákona o finančním arbitru a jejich dopady pro ochranu spotřebitele. V souvislosti se změnami v legislativě v práci provedu výzkum. Stěžejní část výzkumu se týká změny, která zavedla Formuláře předsmluvních informací, kterými by finanční společnosti měly usnadnit spotřebitelům posouzení výhodnosti. Do práce jsem zařadila kapitolu Přehledová studie - Formuláře předsmluvních informací. Hlavním cílem této studie je posouzení srozumitelnosti formulářů pro spotřebitele, zjištění jak jsou spotřebitelé schopni orientovat se v informacích a jak jsou znalí v pojmech této problematiky. V rámci této studie oslovím 40 osob s různým nejvyšším dokončeným vzděláním (bez maturity, s maturitou, vysokoškolské vzdělání). K dispozici budu mít formuláře od 10 finančních institucí a chci zjistit, který z těchto formulářů je pro spotřebitele nejsrozumitelnější a nejvíce jim vyhovuje. S každou oslovenou osobou uskutečním interview, při kterém ji pověřím srovnat formuláře od nejsrozumitelnějšího po nejméně srozumitelný. Při srovnání nechám osoby komentovat jednotlivé formuláře a položím jim otázky, abych zjistila, že formulářům a pojmům v nich rozumí. Až budu mít kompletní data od všech oslovených osob, vyberu nejsrozumitelnější a nejméně srozumitelný formulář. Zároveň s těmito daty vyhodnotím odpovědi na položené otázky
10
spotřebitelům v procentuálním vyjádření. V této studii využiji také pozorování při své praxi na pobočce banky. Budu sledovat počty klientů, kteří při podpisu úvěrové smlouvy budou číst formulář předsmluvních informací. Výzkum použiji i na další změny zavedené novelami zákonů a budu zjišťovat informace od leasingových společností, provozovatelů úvěrových registrů a pracovníků Exekutorské komory. Od leasingových společností a provozovatelů úvěrových registrů budu zjišťovat, jak se začaly změny v zákoně o spotřebitelských úvěrech používat v praxi. Od pracovníků Exekutorské komory ČR budu zjišťovat, jaké změny posilující pozici dlužníka se po roce od novelizace osvědčily a naopak kde je dlužník ve velmi slabé pozici. S leasingovými společnostmi, zástupci úvěrových registrů i pracovníky Exekutorské komory ČR absolvuji odborné konzultace, které budou doplněné o informace poskytnuté elektronickou cestou. V třetí kapitole použiji komparaci zavedených stropů úrokových sazeb a stropů RPSN ve vybraných evropských zemích. Srovnání provedu i s návrhy v ČR, které v konečné novele zákona nebyly schváleny. Výsledkem této páce bude syntéza informací zjištěných z analýzy, komparace a výzkumu. Z těchto informací navrhnu doporučení, jak by se v podmínkách ČR mohla více posílit ochrana spotřebitele v úvěrovém procesu.
.
VÝVOJ ZADLUŽENOSTI DOMÁCNOSTÍ V ČR
11
1 Vývoj zadluženosti domácností v ČR Cílem této kapitoly je uvést vývoj zadluženosti domácností ČR a vývoj počtu vyhlášených osobních bankrotů. Současně s těmito výsledky uvedu i příčiny zjištěného vývoje těchto ukazatelů. Z výsledků kapitoly zjistím, zda je ochrana spotřebitelů v úvěrovém procesu dostačující.
1.1 Zadluženost domácností Zadluženost je do jisté míry normální a žádoucí jev současné ekonomiky států po celém světě. Předlužení je nesplnění platebních povinností dlužníka a spěje k jeho ekonomické a psychologické destabilizaci. Oproti zadluženosti je ale předluženost jevem nežádoucím. (Jurenková, 2009) Zadluženost domácností je z velké části ovlivněna změnou chování české populace. Ještě v 90. letech minulého století v ČR převážně platilo: dokud na to nenaspořím, tak si to nekoupím (spořit a potom kupovat). Nyní je to u velké části Čechů naopak: proč šetřit, když to můžu mít hned? (koupit a potom dluh nějak vyřešit). Určitá skupina Čechů již dlouhodobě nespoří a pokud něco koupí, tak si to jednoduše koupí na dluh. (Jílek, 2009) V letech 2002 – 2010 byl zaznamenán jednoznačný nárůst zadlužených domácností, jak můžete vidět v grafu č. 1. V roce 2008 byl zaznamenán zpomalenější nárůst zadluženosti, který byl především způsoben vysokým základem z roku 2007, kdy si brali lidé hypotéky z obavy nárůstu cen nemovitostí. Rok 2007 byl rokem s nejdynamičtějším růstem úvěrů. Jedním z faktorů zpomalení zadluženosti v roce 2008 je opatrnost domácností díky obavám z důsledků hospodářské krize. (Jurenková, 2009) Graf č. 1: Zadluženost domácností v mld. Kč v letech 2002 - 2010 1 056,27
1200 973,5 1000
877,5 726,5
800 540,6 600
417,7 315,3
400
237,5 181,5
200 0 2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
Zdroj: ČNB
12
VÝVOJ ZADLUŽENOSTI DOMÁCNOSTÍ V ČR
V roce 2010 zadluženost přesáhla bilion korun. Dle ČNB se ale poptávka po úvěrech oproti údajům z předchozích let zpomalila. Příčina tohoto snížení může být v horší příjmové situaci domácností v důsledku špatné situace na trhu práce. O rostoucí míře nezaměstnanosti budeme hovořit v této kapitole ve spojitosti s osobními bankroty. Další příčinou by mohlo být zvyšování úrokových sazeb na úvěrech, kterým si banky kompenzují zvýšené náklady na klientské riziko. Právě když se zvyšuje zadluženost domácnosti a počet insolventních domácnosti, se banky obávají úvěrového rizika, kdy dlužník nedostojí svým závazkům. Z tohoto důvodu pak banky zvyšují úrokové sazby. (Zpráva o finanční stabilitě, 2010) Jedna z možností jak zpomalit růst zadluženosti by mohla být novela zákona upravující spotřebitelské úvěry, která mimo jiné nutí finanční instituce povinně posuzovat bonitu klienta. V 3. kapitole této práce se novelou zákona budu zabývat podrobněji.
1.2 Osobní bankroty Osobní bankrot – jedná se o statut takzvaného oddlužení, který umožňuje insolventní zákon, platný od 1. ledna 2008. Podle něj může fyzická osoba, která není podnikatelem, podat soudu jako první návrh na prohlášení insolvence a až je dlužník v úpadku, může podat návrh na povolení oddlužení, a tím požádat, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek byl řešen formou oddlužení. (Jurenková, 2009) Graf č. 2: Počet podaných návrhů a počet vyhlášených osobních bankrotů 2008 - 2010 Počet návrhů na OB 10000 9000 8000 7000 6000 5000 4000 3000 2000 1000 0
Počet vyhlášených OB
9457 6202
3933 2500 1657
2008
718
2009
2010
Zdroj: CCB - Czech Credit Bureau, a.s.
V grafu vidíte počty podaných návrhů na oddlužení a počet vyhlášených osobních bankrotů. Údaje jsou za roky 2008 – 2010, protože, jak už jsem uvedla, zákon je v platnosti od 1.1.2008. Počet podaných návrhů i počet vyhlášených osobních bankrotů roste. V roce
VÝVOJ ZADLUŽENOSTI DOMÁCNOSTÍ V ČR
13
2009 vzrostl počet podaných návrhů oproti roku 2008 o 137% a v roce 2010 oproti roku 2009 o 149%. Počet samotných vyhlášených bankrotů vzrostl v roce 2009 dokonce o 249% oproti údajům z roku 2008. V roce 2010 byl nárůst 153%. Dle společnosti Czech Credit Burea (CCB) počet osobních bankrotů v roce 2011 nejspíš překoná rok 2010, i když dynamika bude nižší. Očekávaný mírný ekonomický růst doprovázený stagnací zaměstnanosti a velmi pomalým růstem mezd omezí možnosti řady domácností řádně se vyrovnat se svými finančními závazky. (Czech Credit Bureau, 2011) Z grafu můžete vidět, že zájem o oddlužení fyzických osob od zavedení této možnosti velmi roste. Tato metoda se pro dlužníky stává velmi žádanou. Přesvědčit se o tom můžete z údajů v následující tabulce, kde jsou všechny hodnoty návrhů i osobních bankrotů od změny insolventního zákona, kdy byl osobní bankrot pro fyzické osoby zaveden. Tab č. 1: Osobní bankroty ČR 2008 – 2010
Leden Únor Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Prosinec Celkem
2008 2009 2010 Návrhy Vyhlášeno Návrhy Vyhlášeno Návrhy Vyhlášeno 130 13 129 79 380 312 244 59 209 121 553 326 184 68 221 150 756 507 185 61 225 145 727 470 109 59 255 173 777 481 115 50 337 209 803 544 119 79 343 218 784 525 91 49 355 225 733 547 111 59 408 291 813 577 130 70 386 295 931 637 137 71 519 282 1136 617 102 80 546 312 1064 659 1657 718 3933 2500 9457 6202 Zdroj: CCB - Czech Credit Bureau, a.s.
V tabulce můžete vidět, jak během 3 let rostly počty návrhů i samotných vyhlášených bankrotů. Nejnižší počet vyhlášených bankrotů je 13. Tato hodnota pochází z prvního měsíce účinnosti nového insolventního zákona, kdy lidé ještě nebyli o možnostech insolventního zákona tolik informováni. Naopak nejvyšší počet vyhlášených osobních bankrotů je z prosince 2010, kdy bylo vyhlášeno 659 osobních bankrotů. Nejvyšší počet návrhů pochází z listopadu 2010. Jedná se o 1136 návrhu o insolventní řízení. Zájem ze strany dlužníků je tedy rostoucí, protože je to jedna z možností jak dlužníkovi umožnit
14
VÝVOJ ZADLUŽENOSTI DOMÁCNOSTÍ V ČR
zachovat si životní minimum pomocí splátkového kalendáře určeného soudem. (Czech Credit Burea, 2011) Růst osobních bankrotů je ovlivněn řadou faktorů:
1. Zadluženost - jedním z faktorů je neustálý růst zadlužeností domácností, jak jste mohli vidět na grafu v této kapitole.
2. Nezaměstnanost - výsledky jsou dále ovlivněny růstem nezaměstnanosti v posledních letech. Nárůst nezaměstnanosti byl vyvolán hospodářskou krizí, která zhoršila situaci českého průmyslu a tím se začala zvyšovat míra nezaměstnanosti. V následujícím grafu můžeme sledovat vývoj míry nezaměstnanosti v letech 2008 až 2010. Vývoj je jednoznačně rostoucí, stejně jako nárůst osobních bankrotů v těchto letech, jak jste mohli vidět na grafu č. 1 s názvem Počet podaných návrhů a počet vyhlášených osobních bankrotů 2008 – 2010 v této kapitole. Graf č. 3: Vývoj míry nezaměstnanosti v letech 2008 – 2010 11
9,2
10
9,6
Míra nezaměstnanost (%)
9 8
6
7 6 5
leden 08 únor 08 březen 08 duben 08 květen 08 červen 08 červenec 08 srpen 08 září 08 říjen 08 listopad 08 prosinec 08 leden 09 únor 09 březen 09 duben 09 květen 09 červen 09 červenec 09 srpen 09 září 09 říjen 09 listopad 09 prosinec 09 leden 10 únor 10 březen 10 duben 10 květen 10 červen 10 červenec 10 srpen 10 září 10 říjen 10 listopad 10 prosinec 10
4
Zdroj: Český statistický úřad ( ČSÚ)
Tuto souvislost potvrzuje i společnost Czech Credit Bureau, která ve svých tiskových zprávách
uvádí,
že
největší
počet
osobních
bankrotů
pochází
z
Ústeckého
a Moravskoslezského kraje. Právě v těchto krajích byla dle údajů ČSÚ k 31. 12. 2010 největší míra nezaměstnanosti v ČR. Největší počet vyhlášených osobních bankrotů byl v Moravskoslezském kraji. Jedná se o počet 1163 osobních bankrotů. Na konci roku 2010 byla míra nezaměstnanosti v tomto kraji 11,9%. Pro srovnání uvedu počet osobních bankrotů v kraji s nejnižší mírou nezaměstnanosti. Jedná se kraj Hlavní město Praha s mírou nezaměstnanosti 3,09%. Při této míře nezaměstnanosti bylo v Praze vyhlášeno 182 osobních bankrotů. Na nárůst osobních bankrotů má tedy vliv růst míry nezaměstnanosti,
15
VÝVOJ ZADLUŽENOSTI DOMÁCNOSTÍ V ČR
který je způsoben ekonomickou recesí, kterou byla zasažena celá ekonomika země. (Průměrná míra nezaměstnanosti v krajích, 2011)
3. Vývoj úrokové sazby Dalším faktorem ovlivňujícím nárůst osobních bankrotů může být růst úrokových sazeb u úvěrů. Vysoká sazba znamená vyšší náklady na úvěr a pro domácnosti to znamená vyšší splátky. Na následujícím grafu můžete vidět, jak se vyvíjela úroková sazba od roku 2005. Sledovala jsem úrokovou sazbu u úvěrů1 poskytnutým domácnostem v letech 2005 až 2010. Údaje jsou zjištěné ze statistik ČNB. Na grafu můžete vidět, že úroková sazba se pohybovala do roku 2007 do 12%. Od ledna 2008 se sazba vyšplhala nad 12%. Během roku 2008 proběhl postupný nárůst této úrokové sazby. Na konci roku 2008 přesáhla sazba úroveň 13%. V lednu 2009 sazba dokonce přesáhla úroveň 14% a během roku 2009 byla sazba i na úrovni 15%. V roce 2010 se sazba pohybovala podobně a k prosinci 2010 sazba byla 14,68%. Kompletní přesné úrokové sazby v letech 2005 – 2010 jsou uvedeny v Příloze č. 1. Graf č. 4: Vývoj úrokové sazby úvěrů poskytnutým domácnostem 2005 – 2010 v % 16 15 14 13 12 11
le de kv n 0 ět 5 en 0 zá 5 ří le de 05 kv n 06 ět en 0 zá 6 ř le í 06 de kv n 07 ět en 0 zá 7 ří 0 le de 7 kv n 0 ět 8 en 0 zá 8 ří 0 le de 8 n kv 0 ět 9 en 0 zá 9 ří 0 le de 9 kv n 1 ět 0 en 1 zá 0 ří 10
10
Zdroj: ČNB
Vývoj úrokové sazby u úvěrů domácnostem sledujeme v souvislosti s osobními bankroty. Osobní bankroty se v ČR začaly vyhlašovat v lednu 2008. Právě od tohoto roku sazba
1
Dle metodiky ČNB je úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem sledována nejen u úvěrů na
spotřebu, ale i u kontokorentů, u úvěrů na bytové nemovitosti a u ostatních úvěrů. Úrokové sazby měnových finančních institucích: Metodický list, 2011) V souvislosti se sledovanou problematikou nám tyto údaje výsledek neovlivní, protože insolventnost domácností je ovlivněna všemi typy úvěrů, nejen těmi spotřebitelskými.
16
VÝVOJ ZADLUŽENOSTI DOMÁCNOSTÍ V ČR
přesáhla poprvé úroveň 12% a v následujícím období začala růst rychleji než do roku 2007. Rychlý nárůst můžete pozorovat na předchozím grafu. Úroková sazba poskytovaných úvěrů se odvíjí od sazeb vyhlašovaných ČNB. Všechny změny ve vyhlášení úrokových sazeb ČNB od roku 2005 do roku 2010 jsou uvedeny v Příloze č. 2 a vývoj změn můžete vidět na následujícím grafu. Graf č. 5: Vývoj úrokových sazeb vyhlášených ČNB v letech 2005 – 2010 v %
le de kv n 0 ět 5 en zá 05 le ří 0 de 5 kv n 0 ět 6 en zá 06 le ří 0 de 6 kv n 0 ět 7 en zá 07 le ří 0 de 7 kv n 0 ět 8 en zá 08 le ří 0 de 8 kv n 0 ět 9 en zá 09 le ří 0 de 9 kv n 1 ět 0 en 10
5 4,5 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0
2T repo sazba
Diskontní sazba
Lombardní sazba
Zdroj: ČNB
V grafu je znázorněn vývoj úrokových sazeb vyhlášených ČNB. Do srpna 2008 se sazby ČNB postupně zvyšovaly. Poslední zvýšení proběhlo v únoru 2008, kdy repo sazba dosáhla úrovně 3,75%. Do této doby tedy ČNB prováděla stále restriktivní politiku. V srpnu však došlo k prvnímu snížení na 3,5%, kdy ČNB přešla na expanzivní politiku. Tato změna nastala v důsledku finanční krize, kdy ČNB chtěla snížením sazby pomoci české ekonomice. Do dnešní doby dochází stále ke snižování. Při posledním snížení v květnu 2010 byla repo sazba snížena na 0,75%. Každá změna úrokových sazeb stanovených centrální bankou vyvolá následně změny všech ostatních úrokových sazeb příslušného bankovního systému a současně i nepřímo úměrnou změnu v poptávce po úvěrech. To znamená, že jejich snižování centrální bankou znamená expanzivní monetární politiku stimulující ekonomický růst; naopak jejich zvyšování znamená politiku restriktivní. (Rejnuš, 2007) Expanzivní politika by tedy měla podporovat ekonomiku ČR a měla by ovlivňovat tržní úrokové sazby. Snižování sazeb mělo vést ke zlevnění úvěrů (domácnosti by měly lépe dostupné peníze z bank). Úrokové sazby u úvěrů měly být nižší. Z grafů výše ale vyplývá, že vývoj sazeb je opačný. Sazby ČNB se snižují, ale sazby u úvěrů
17
VÝVOJ ZADLUŽENOSTI DOMÁCNOSTÍ V ČR
poskytovaných bankami se zvyšují. Tento paradoxní efekt je ovlivněn, podle informací ze Zpráv finanční stability ČNB, obavou bank zvýšenou nezaměstnaností, která je ještě následkem finanční krize, kdy se zpomalil ekonomický růst a zvýšila se nezaměstnanost. Úroková sazba by se tedy za normálních okolností dle teorie snížila, aby lidé pomohli zapůjčenými penězi zvýšit spotřebu a nastartovat ekonomiku zpomalenou po hospodářské krizi. Úrok ale obsahuje rizikovou přirážku z obavy, že domácnosti své úvěry nebudou splácet. Tato riziková přirážka je ovlivněna rostoucí zadlužeností domácností v ČR a vyšší nezaměstnaností. (Zprávy finanční stability ČNB, 2005 – 2010) Úvěry jsou v ČR dražší než úvěry na Slovensku. V současné době se Slovensko řídí podle úrokových sazeb vyhlašovaných Evropskou centrální bankou, protože Slovensko je členem měnové unie. Současná repo sazba je na Slovensku 1% (ČR 0,75%). Na Slovensku mají tedy vyšší sazbu, od které se vyvíjí ostatní tržní sazby, tedy i sazby u spotřebitelských úvěrů by měly být vyšší než v ČR. Paradoxně tomu tak ale není. I za tohoto předpokladu má Slovensko nižší sazby. Úvěry lze na Slovensku tedy pořídit levněji než v ČR. Banky tedy na Slovensku nemají tak vysokou rizikovou přirážku z obavy vysoké nezaměstnanosti a zadluženosti domácností. (Úrokové sazby ECB, 2011) V následujícím grafu je uveden vývoj průměrné úrokové sazby spotřebitelských úvěrů v ČR i na Slovensku. V grafu můžete vidět že v současnosti jsou opravdu úvěry v ČR dražší než na Slovensku. Úvěry banky poskytují za nižší úrokové sazby, jak dokazuje průměrná úroková sazba za roky 2010, 2009 a 2008. V grafu je ale zároveň vidět, že v letech 2007 a 2008 tomu bylo přesně naopak. Graf č. 6.: Vývoj průměrné úrokové sazby u úvěrů poskytnutých domácnostem v ČR a Slovensku 2007 – 2010 v % 14,60 15,00
ČR
14,50 14,00
14,34
SR 13,60
13,60
13,50 12,57 13,00 11,98
12,50
11,47 12,00 11,50 10,89
10,80
11,16
11,00 10,50 10,00 2006
2007
2008
2009
2010
Zdroj: ČNB a SNB
18
VÝVOJ ZADLUŽENOSTI DOMÁCNOSTÍ V ČR
V současnosti tedy platí, že i když se Slovensko řídí úrokovými sazbami vyhlašovány ECB, kde je v současnosti vyšší repo sazba než v ČR, na Slovenku je možné pořídit úvěry levněji za nižší úrokovou sazbu než v ČR. Tento paradox už jsme výše vysvětlili rizikovou přirážkou, obsaženou v úrokových sazbách v ČR. V letech 2007 a 2008 byla situace ale opačná. Jednou z příčin tohoto obratu může být členství Slovenska od 1.1.2009 v měnové unii, kdy přijalo Euro a začalo se řídit sazbami vyhlašovanými ECB. V tomto období došlo právě k tomu, že se úvěry na Slovensku staly levnějšími než v ČR i přesto, že ECB měla vždy vyšší sazby než sazby vyhlášené ČNB. Konkrétní úrokové sazby jsou uvedeny v tabulkách uvedených v Přílohách č. 2 a 3.(Key ECB interest rates, 2011)
4. Zvyšující se podíl úvěrů od nebankovních společností Za další faktor ovlivňující růst osobních bankrotů můžeme považovat zvyšující se podíl nebankovních spotřebitelských úvěrů na českém trhu. Na dalším grafu můžete sledovat vývoj spotřebitelských úvěrů v ČR 1998 – 2008. Z grafu je patrné, že se postupně v ČR začal měnit podíl bankovních a nebankovních úvěrů. Graf č. 7: Podíl bankovních a nebankovních spotřebitelských úvěrů na českém trhu 1998-2008 90,0
400
344,6
80,0
305,8
70,0
250
219
50,0
200
127,2
40,0
150
88,3
30,0 20,0
300
242,5
60,0
41,2
350
60,9
100 50
10,0 0,0
0 1998
2000
2002
2004
Bankovní spotřebitelské úvěry (%)
2005
2006
2007
2008
Nebankovní spotřebitelské úvěry (%)
Spotřebitelské úvěry v mld Kč
Zdroj: Kašparovská, 2010
V grafu vidíme jednoznačný nárůst spotřebitelských úvěrů v ČR za sledované období. Velmi zajímavé je ale sledování změn procentního podílů bankovních a nebankovních spotřebitelských úvěrů na trhu. Na počátku sledovaného období měly převahu bankovní spotřebitelské úvěry. Postupně se ale začínaly vyrovnávat s nebankovními úvěry a na konci období už byly téměř vyrovnány. V ČR tedy v tomto období začal být zájem o nebankovní
VÝVOJ ZADLUŽENOSTI DOMÁCNOSTÍ V ČR
19
půjčky. Tato změna je velmi zajímavá zejména proto, že tyto úvěry jsou poskytovány s vyšší sazbou a RPSN. Důvodem zvýšeného zájmu o tyto úvěry je ale skutečnost, že tyto úvěry jsou lépe dostupnější. Pro získání nebankovní půjčky nemusíte splnit tolik požadavků, které požadují banky (např. dostatečné příjmy, zaměstnání). Nebankovní půjčky začaly být dostupnější než bankovní a začaly zvyšovat svůj podíl na trhu. (Kašparovská, 2010) V grafu vidíte údaje do roku 2008. Po roce 2008 se výrazně podle ČNB počet nově poskytnutých úvěrů snížil. Tato skutečnost byla způsobena ekonomickou recesí, zvýšenou nezaměstnaností a problematičtějším získáním úvěrů pro domácností. Problémy při žádostech o úvěry byly způsobeny nedostatečnými příjmy domácností, nestabilním zaměstnáním a zvýšenou opatrností bank při poskytování úvěrů v recesi. Na druhou stranu podle ČNB začalo růst úvěrové zatížení domácností a jejich splácení. Příčiny jsou stejné jako u poklesu nově poskytnutých úvěrů. Příjmy domácností klesají, ale úrokové náklady spojené s úvěry se nesnižují. V předchozích letech byl zaznamenán, jak jste mohli vidět v předchozím grafu, nárůst podílu nebankovních úvěrů, kde jsou úrokové náklady ještě vyšší. S těmito úvěry mají domácnosti se sníženým příjmem ještě vyšší výdaje. Z toho důvodu roste i počet nesplacených úvěrů domácností2. V posledním grafu této kapitoly můžete vidět počet nesplacených úvěrů v daném období. Tato skutečnost je samozřejmě také jedna z faktorů ovlivňující růst počtu vyhlášených osobních bankrotů v ČR. (Zpráva o finanční stabilitě, 2010) Graf č. 8: Vývoj nesplacených spotřebitelských úvěrů domácností 2007 - 2010 6
5,03 4,5
5 3,79 3,26
4 3
2,74
2,59
2,72
2 1 0 prosinec 07
červen 08
prosinec 08
červen 09
prosinec 09
červen 10
prosinec 10
Zdroj: ČNB
2
Stejně jako v případě sledování úrokové sazby, tak i v případě sledování nesplacených úvěrů, dle metodiky ČNB jsou nesplacené úvěry domácností sledovány nejen u úvěrů na spotřebu, ale i u kontokorentů, u úvěrů na bytové nemovitosti a u ostatních úvěrů (Zátěžové testy ČNB, 2010). V souvislosti se sledovanou problematikou nám tyto údaje výsledek neovlivní, protože insolventnost domácností je ovlivněna všemi typy úvěrů, nejen úvěry spotřebitelskými.
VÝVOJ ZADLUŽENOSTI DOMÁCNOSTÍ V ČR
20
Vysoký nárůst osobních bankrotů poukazuje na to, že je zapotřebí větší ochrany spotřebitele v úvěrovém procesu. Příčinou vysokého počtu osobních bankrotů je často špatný odhad bonity spotřebitele, přecenění jeho možností a následně neschopnost unést břemeno dluhů a půjček, ke kterým se spotřebitel uvázal. Často se jednalo o nebankovní instituce, které bonitu klienta často neprověřovaly. Počty osobních bankrotů by se tedy mohly snížit od 1.1.2011, kdy začíná platit nový zákon o spotřebitelských úvěrech. Přísné sankce, které nový zákon zavádí, tak mohou pomoci usměrnit především některé nebankovní subjekty, které dosud poskytovaly půjčky bez prověření schopnosti splácet klienta a zatím nepodléhaly takřka žádné regulaci. Více o změnách v novele zákona uvedu v 3. kapitole této práce.
Závěr kapitoly V této kapitole jsem zjistila, že zadluženost domácností přesáhla v roce 2010 bilion korun. Dle ČNB se ale poptávka po úvěrech zpomalila oproti údajům v předchozích letech. Příčina tohoto snížení poptávky může být v horší příjmové situaci domácností v důsledku špatné situace na trhu práce. Současně se zadlužeností domácností rostl také počet samotných vyhlášených bankrotů, který vzrostl v roce 2009 dokonce o 249 % oproti údajům z roku 2008. V roce 2010 byl nárůst 153 %. Dále jsem zjistila, že růst insolvence je ovlivněn rostoucí zadlužeností domácností, rostoucí mírou nezaměstnanosti, růstem úrokové sazby u úvěrů poskytnutých domácnostem, rostoucím podílem úvěrů poskytnutých u nebankovních společností a tím také se souvisejícím růstem nesplácených úvěrů domácnostmi. Z výsledků kapitoly je zřejmé, že je v ČR zapotřebí větší ochrany spotřebitele v úvěrovém procesu. Tímto výsledkem jsem tedy zodpověděla jednu z výzkumných otázek. Jedná se o otázku: Je nutné posílit ochranu spotřebitele v úvěrovém procesu? Odpověď tedy je, že je zapotřebí větší ochrany spotřebitele. Jedna z možností jak posílit ochranu spotřebitele, popřípadě
jak zpomalit růst zadluženosti, by mohla být novela
zákona upravující spotřebitelské úvěry, která mimo jiné nutí finanční instituce povinně posuzovat bonitu klienta a nesmí klienta záměrně předlužovat. V této diplomové práci se touto novelou zákona budu ještě zabývat podrobněji.
ÚVĚROVÉ REGISTRY
21
2 Úvěrové registry Cílem této kapitoly je zjistit jaké jsou v ČR provozovány úvěrové registry a jaké jsou jejich přínosy pro spotřebitele a poskytovatele úvěrů. Výsledky z této kapitoly jsou důležité pro změny v zákoně upravující spotřebitelské úvěry, které budu řešit v následující kapitole.
Ještě než se budeme zabývat změnami v zákoně o spotřebitelských úvěrech, je zapotřebí se seznámit s úvěrovými registry. Úvěrové registry jsou v dnešní době velmi důležitou součástí žádosti o úvěr a jejich důležitost ve světě s ohledem na propojenost trhů roste. Obzvlášť s implementací směrnice EU o spotřebitelských úvěrech (o této směrnici budeme podrobně hovořit v následujících částech práce) do právní úpravy ČR se zvýšil zájem o členství v registrech. Samotné nahlížení do registru dle zákona není povinné, ale i přesto zájem o registry roste jak ze strany bank i ze strany nebankovních společností. Nejprve se podíváme, jak úvěrový registr obecně funguje. Úvěrový registr je databáze, jejíž prostřednictvím si banky (či jiné instituce) mezi sebou vyměňují pozitivní i negativní informace o objemu úvěrů dlužníků, o platební morálce dlužníků apod. Tedy, zda klient své dluhy platí včas a v plné výši nebo nikoli. Tyto informace umožňují bankám zabránit tomu, aby si dlužník půjčil u jedné banky, nesplatil úvěr a znovu si půjčil u banky jiné. Úvěrové registry umožní bankám vyloučit poskytnutí úvěru osobě, která v minulosti u jiné banky úvěr nesplatila. Úvěrové registry chrání nejenom potenciální věřitele, ale i dlužníky. (Jílek, 2009) Význam registru •
standardní nástroj pro snižování úvěrového rizika a k rozvoji trhu úvěrových produktů
•
zkvalitnění vztahu mezi věřitelem a dlužníkem
•
bankám se snižuje pracnost a náklady spojené se zajištěním úvěrů
•
snížená rizikovost úvěrů znamená zvýšení celkové sumy kontraktů poskytnutých bankami (případně dalšími finančními institucemi)
Uvěrové registry jsou celosvětově standardním nástrojem pro posuzování bonity a rizika nesplácení úvěrových produktů klientů z řad fyzických i právnických osob, hojně využívaným finančními institucemi v bankovní i nebankovní sféře. (Úvěrové registry, 2011)
ÚVĚROVÉ REGISTRY
22
Informace v registru - osoby a úvěry V registru jsou vedeny fyzické osoby (občané i živnostníci), které u některé finanční instituce - účastníka registru - čerpají nebo čerpaly úvěr. V registru jsou uvedeny základní informace o dlužnicích jako jméno, rodné číslo a adresy, potřebné k identifikaci. Kromě úvěrů jsou zde informace i o kontokorentu, kreditních kartách nebo o leasingových produktech. V registru jsou také vedeny fyzické osoby, které o úvěr, leasing či o vydání kreditní karty teprve žádají. V nebankovním registru jsou uvedeny také leasingové kontrakty právnických osob. Je zde uveden počet existujících úvěrových smluv, výše jednotlivých úvěrů a splátek (počet splátek do splatnosti i po splatnosti a sumu splátek po splatnosti). Dále zde je historie splácení těchto závazků a informace o zajištění závazků. (Stručný průvodce úvěrovými registry, 2011) Zpožděné splátky v registru Do bankovního či nebankovního registru se může dostat i informace o zpožděné splátce, byť jen o pár dní. Roli v tom hraje, kdy ke zpoždění došlo: 1) Neuhrazení splátky do konce měsíce, kdy společnost aktualizuje záznamy v registrech, objeví se informace o neuhrazené splátce ve vašem záznamu. 2) Opoždění splátky v průběhu měsíce a uhrazení do konce měsíce, pak se informace o opožděné splátce v registru neobjeví. Tyto rozdíly jsou způsobeny jednoměsíční aktualizací údajů. V rámci této pravidelné měsíční aktualizace údajů se dostane do registru i odklad splátek. Ten však není vnímán jako negativní faktor pro hodnocení. Informace jsou v registru uchovány maximálně 4 roky po ukončení splácení úvěrového produktu a aktualizují se jedenkrát za měsíc. (Úvěrové registry, 2011) Žádost o úvěr v registru Už samotná žádost o úvěr dostane informace o žadateli do registru. Jakmile zájemce o úvěr zažádá, banky či jiné finanční instituce si ho začnou lustrovat. Nejen, že bude procházet jejich interním procesem, ve kterém posoudí schopnost žadatele úvěr splácet, ale zároveň vznesou dotaz do různých databází dlužníků na vaši případnou zadluženost. Vznesením dotazu banky zaznamenají do některých registrů žádost o úvěrový produkt včetně informace, zda úvěr poskytly, nebo byl odmítnut žadatelem nebo bankou. Důvod zamítnutí v záznamech ale uveden není. Odmítnuté žádosti se z registrů vymazávají zhruba po půl roce.
ÚVĚROVÉ REGISTRY
23
Jedná-li se při žádosti o úvěr o dobrého klienta, který své závazky splácí řádně a včas, potom tuto skutečnost uživatel registru (banka) uvidí v jeho úvěrové zprávě. Finanční instituce na něho okamžitě bude pohlížet jako na známého solidního zákazníka, a to se projeví v její nabídce a požadavcích. Jednak dostane peníze bez problémů a rychleji. Navíc žadatel bude mít lepší podmínky než klient neznámý či špatný, (např. lepší úrokovou sazbu. (Úvěrové registry, 2011) Výměna informací mezi registry Celý projekt byl ve svém průběhu několikrát konzultován s Úřadem na ochranu osobních údajů i Českou národní bankou a obě instituce se k němu vyjádřily kladně. Podle zákona o bankách jsou banky oprávněny vyměňovat si informace o bonitě a důvěryhodnosti svých klientů, a to i prostřednictvím třetí osoby; tato osoba ovšem musí být vlastněna výhradně bankou nebo bankami. Banky nepotřebují k této výměně souhlas klientů. Tato skutečnost vychází ze zákona o bankách č. 21/1992 Sb. Každá osoba, o níž budou v registru uchovávány a zpracovávány údaje, bude o tomto informována. U nebankovního registru je situace jiná, zde je souhlas klienta se zpracováním osobních údajů nezbytný proto, aby informace mohly být do registru zaslány. (Stručný průvodce úvěrovými registry, 2011) Oprava záznamů v registru Pokud klient zjistí, že některý z údajů uchovávaných v registru je chybný, může se obrátit na Klientské centrum registrů. Jedním z jeho hlavních úkolů je umožnit klientům seznámit se s údaji, které jsou o nich v registru vedeny, a v případě výskytu chybných údajů zajistit ve spolupráci s příslušnou finanční institucí nápravu. (Úvěrové registry, 2011) Bezpečnost údajů v registru Bezpečnost údajů z registru je velmi dobře zajištěna jak po technické tak po organizační stránce. Data jsou přenášena po maximálně zabezpečených privátních linkách a jsou šifrována. Všechny komunikující servery i klienti tohoto uzavřeného systému jsou navíc identifikováni a autorizováni pomocí certifikátů vydaných certifikační autoritou. Vedle technického zabezpečení dat je zde množství organizačních pravidel a kontrol zajišťujících nemožnost zneužití systému. Bylo uděláno všechno pro to, aby tyto informace nemohl nikdo zneužít ani v nejmenší možné míře. (Úvěrové registry, 2011)
24
ÚVĚROVÉ REGISTRY
2.1 Přehled úvěrových registrů v ČR V ČR je používaná řada registrů. Tyto registry jsou odlišné, každý se zabývá jiným zaměřením a některé jsou i propojeny. Jak registry současně pracují je znázorněné na obrázku č. 1. Objektivní zhodnocení rizik je možné pouze ověřením všech současných závazků spotřebitele a kompletní úvěrové historie v externích databázích, které obsahují pozitivní i negativní platební historii. Obr č. 1: Cesta úvěru v úvěrových registrech
Zdroj:Dluhy neutajíte, 2010
Než budeme pokračovat ve výčtu jednotlivých registrů, podíváme se právě na rozdíl a hlavně význam pozitivního a negativního registru. Primárním záměrem předkladatelů evropské směrnice, o které budeme hovořit v následující kapitole, je, aby financující společnosti záměrně nepředlužovaly klienty. Proto nestačí používat pouze negativní registry. Tyto registry řeší pouze historickou bonitu, nikoli klientovu současnou situaci nebo dokonce výhled jeho chování do budoucna. Současně s negativním registrem se musí prověřit i registr pozitivní. Ten je důležitý proto, aby finanční instituce žadatele o úvěr nepředlužovaly. V negativním registru víme, zda klient nemá záznam z neplacení splátek. V pozitivním nalezneme, kolik úvěrů splácí, i když bez problémů. V dnešní době je běžné, že do problémů se splácením se může dostat i dosud bezproblémový spotřebitel. Toto riziko narůstá například u klientů s pěti a více úvěrovými smlouvami. Vytváření pozitivních registrů je v současnosti celosvětovým trendem. (Úvěrové registry,2011)
25
ÚVĚROVÉ REGISTRY
CCB - Czech Credit Bureau CCB je zakladatelem Bankovního a Nebankovního úvěrového registru v České republice, jejichž prostřednictvím si zejména banky, spořitelny, leasingové a splátkové společnosti nebo faktoringové firmy ověřují schopnost svých klientů splácet budoucí závazky. Tyto úvěrové registry si za svou nedlouhou dobu působení získaly maximální důvěru svých stále rostoucích členských základen a jsou na základě sledování nezávislých mezinárodních expertů považovány za nejkvalitnější credit bureau v regionu Střední a Východní Evropy. Oba registry si navzájem poskytují informace. Oběma registrům CCB zajišťuje i technický servis. Jediným akcionářem společnosti je skupina CRIF, která byla založena v roce 1988 v italské Bologni a v současné době jde o jednoho z největších provozovatelů úvěrových registrů a systémů pro podporu úvěrového rozhodování na světě. Na Slovensku CCB působí prostřednictvím své sesterské společnosti SCB – Slovak Credit Bureau. CCB provozuje dva pozitivní registry: 1. BRIK (Bankovní registr klientských informací) V červnu 2002 byl spuštěn Bankovní registr klientských informací, pro který společnost CCB
zajišťuje
organizační
a
technické
zázemí.
Provozovatelem
registru
je
společnost CBCB - Czech Banking Credit Bureau, a.s., vlastněná pěti bankami, které registr společně založily. Jedná se o Českou spořitelnu, a.s., Československou obchodní banku, a.s., GE Money Bank, a.s., Komerční banku, a.s. a HVB Bank Czech Republic, a.s. Využívají ji pouze banky, do registru je jich zapojeno zhruba 30. Vedle bank v něm údaje o svých klientech sdílí také stavební spořitelny. Použitý systém registru je převzat z Itálie, kde bezproblémově funguje více než 10 let a slouží bankám, leasingovým společnostem a dalším finančním společnostem. Je zde použita zásada reciprocity – pouze ten, kdo informace do registru poskytuje, je může také čerpat. (Bankovní registr klientských informací, 2011) Uživateli BRKI jsou tyto společnosti: •
Česká spořitelna, a.s.
•
Československá obchodní banka, a.s.
•
GE Money Bank, a.s.
•
UniCredit Bank Czech Republic, a.s.
•
Komerční banka, a.s.
•
Raiffeisenbank a.s.
ÚVĚROVÉ REGISTRY
•
Hypoteční banka, a.s.
•
Citibank Europe plc, organizační složka
•
Českomoravská stavební spořitelna, a.s.
•
Stavební spořitelna České spořitelny, a.s.
•
Wüstenrot-stavební spořitelna a.s.
•
LBBW Bank CZ a.s.
•
Wüstenrot hypoteční banka, a.s.
•
Raiffeisen stavební spořitelna a.s.
•
Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s.
•
Volksbank CZ, a.s.
•
Oberbank AG pobočka Česká republika
•
Waldviertler Sparkasse von 1842 AG
•
BRE Bank S.A
•
Všeobecná úverová banka a.s., pobočka Praha
•
Wüstenrot hypoteční banka a.s.
•
Wüstenrot stavební spořitelna a.s.
26
2. NRIK (Nebankovní registr klientských informací) Nebankovní registr klientských informací (NRKI) – byl uveden do provozu v červenci 2004. Provozovatelem registru je společnost LLCB, z.s.p.o., sdružení Leasing & Loan Credit Bureau. Do databáze přispívá více než 20 leasingových a splátkových společností. Sdružení je založené pěti vedoucími leasingovými a splátkovými společnostmi: ČSOB Leasing, a.s., GE Money Auto, a.s., GE Money Multiservis, a.s., CAC Leasing, a.s., Santander Consumer Finance, a.s., ŠKOFIN, a.s., Leasing České spořitelny, a.s., s Autoleasing, a.s. NRKI je ekvivalentem BRKI jen s tím rozdílem, že sdružuje informace o klientech nebankovních společností. NRIK vznikl hlavně z toho důvodu, že banky mají zájem na tom, aby registr obsahoval údaje i od nebankovních institucí (tzn. např. leasingových společností a poskytovatelů spotřebitelských úvěrů), a bylo tak možné získat maximálně ucelený obraz o klientech. Tím vlastně umožňují dobrým klientům, aby jejich úvěrová historie byla k dispozici také nebankovním subjektům a klient tak získal výhody plynoucí z referencí uvedených v registru. Společnosti si mohou údaje o klientech vyměňovat jen s jejich souhlasem. Stejně tak i nebankovní subjekty, členové Nebankovního registru NRKI, musí od klienta získat souhlas se zpracováním osobních údajů. Prostřednictvím registru tak
ÚVĚROVÉ REGISTRY
27
klient získá lepší přístup k velmi široké nabídce finančních produktů nejen od bankovních domů. (Nebankovní registr klientských informací, 2011) Uživateli NRKI jsou tyto společnosti: •
ČSOB Leasing, a.s.
•
GE Money Auto, a.s.
•
GE Money Multiservis, a.s.
•
UniCredit Leasing CZ, a.s.
•
Santander Consumer Finance a.s.
•
ŠkoFIN s.r.o.
•
s Autoleasing, a.s.
•
RCI Financial Services, s.r.o.
•
FLEXICAR carmanagement, s.r.o.
•
D.S. Leasing, a.s.
•
PSA finance Česká republika s.r.o.
•
Credium, a.s.
•
Toyota Financial Services Czech s.r.o.
•
UNILEASING a.s.
•
S MORAVA Leasing, a.s.
•
AGRO LEASING J.Hradec s.r.o.
•
IMPULS-Leasing-AUSTRIA s.r.o.
•
Diners Club Czech, s.r.o.
•
Factoring České spořitelny, a.s.
•
Raiffeisen Leasing s.r.o.
•
SG Equipment Finance Czech Republic s.r.o.
•
COFIDIS s.r.o.
•
CETELEM ČR, a.s.
•
Home Credit a.s.
•
Essox
SOLUS SOLUS je zájmové sdružení právnických osob, jehož cílem je v rámci tzv. odpovědného úvěrování přispívat k prevenci předlužování klientů, k prevenci růstu počtu dlužníků v prodlení, přispívat ke zvyšování vymahatelnosti stávajících dluhů po splatnosti a snižovat potenciální finanční ztráty věřitelů. Sdružení SOLUS bylo zaregistrováno a fakticky zahájilo činnost v červnu 1999.
28
ÚVĚROVÉ REGISTRY
SOLUS vytváří dva negativní registry klientských informací, které shromažďují informace o klientech, kteří se dostali do problémů se splácením svých závazků u některého z členů sdružení SOLUS (v budoucnu se uvažuje i tom, že bude vytvářet pozitivní registr). Jedná se o registr FO, do kterého jsou zařazovány fyzické osoby (spotřebitelé) a registr IČ, do kterého jsou zařazovány fyzické osoby podnikatelé a právnické osoby. Jedná se tedy o spotřebitelský a podnikatelský negativní registr. Registry fungují na základě on-line dotazů a jednoznačně interpretovatelných odpovědí, které jsou poskytovány v čase kratším než jedna vteřina. Aktivity sdružení SOLUS mají hmatatelné přínosy nejen pro členské společnosti, ale také pro spotřebitele. Klienti, kteří splácejí bezproblémově své závazky u členů sdružení
a
nemají
v registru
klientských
informací
SOLUS
záznam,
mají
často snazší přístup ke službám členů sdružení. SOLUS funguje jediný jako tzv. negativní registr, který založily, a data si v něm vyměňují převážně banky, finanční společnosti a mobilní operátoři. Předávají si v něm vzájemně informace o dlužnících. Oproti registrům BRKI a NRKI představuje pro banky a další finanční instituce tu výhodu, že ukazuje na případnou zhoršenou finanční situaci jejich klienta mnohdy dříve (např. při neplacení účtu za telefon) a mohou ve spolupráci s ním zabránit vzniku případných dalších dluhů (např. snížením splátek). Registr SOLUS je totiž více než registrem úvěrovým registrem dlužníků. V registru dlužníků SOLUS se však můžete ocitnout, aniž byste úvěr vůbec měli. Stačí být po určitou dobu v prodlení s úhradami faktur mobilním operátorům či dodavateli elektrické energie. Členská společnost zařazuje dlužníka do registrů SOLUS zpravidla po neuhrazení tří po sobě jdoucích splátek. Výjimky tvoří začátek smluvního vztahu, kde lze dlužníka zařadit do registrů SOLUS již po dvou neuhrazených splátkách, a na konci smluvního vztahu, kdy je dlouhodobě neuhrazena jedna poslední splátka. Klienta společnost zařazuje také v případě, kdy pro neplacení došlo k zesplatnění úvěru nebo odstoupení od smlouvy, upřesňuje podmínky zápisu do registru tajemník sdružení SOLUS . V současné době má SOLUS téměř tři desítky členů jak z řad bank, stavebních spořitelen, leasingových společností, tak i mobilních operátorů. Nechybí zde ani poskytovatel elektrické energie a velkoobchodní prodejce. Informace z registru jsou vymazány po třech letech od úhrady dluhu. (SOLUS, 2011) Seznam členů společenství SOLUS: •
BRE Bank S.A., organizační složka podniku
ÚVĚROVÉ REGISTRY
•
CCS Česká společnost pro platební karty s.r.o.
•
CETELEM ČR, a. s.
•
Citibank Europe plc, organizační složka
•
COFIDIS s.r.o.
•
Credium, a.s.
•
Českomoravská stavební spořitelna, a.s.
•
Československá obchodní banka, a.s.
•
Český Triangl, a. s.
•
ČSOB Leasing, a.s.
•
E.ON Česká republika, s.r.o.
•
ESSOX s.r.o.
•
Home Credit a. s.
•
Komerční banka, a.s.
•
LBBW Bank CZ a.s.
•
MAKRO Cash & Carry ČR s.r.o.
•
MobilKom, a.s.
•
Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s.
•
PROFI CREDIT Czech, a. s.
•
Raiffeisenbank a.s.
•
RCI Financial Services, s.r.o.
•
Santander Consumer Finance a.s.
•
s Autoleasing, a.s.
•
Telefónica O2 Czech Republic, a.s.
•
T-Mobile Czech Republic a.s.
•
UniCredit Bank Czech Republic, a.s.
•
UniCredit Leasing CZ, a.s.
•
VB Leasing CZ, spol. s r.o.
•
VLTAVÍN leas, a.s.
•
Vodafone Czech Republic a.s
29
V následujícím grafu jsou uvedeny počty záznamů v tomto registru, které jsou stále rostoucí. Počet záznamů v negativních klientských registrech SOLUS meziročně roste, což dokazuje sílící potřebu efektivního řízení rizik. V souvislosti s ekonomickou krizí zaznamenal SOLUS rekordní zájem společností o jejich členství ve sdružení SOLUS a navíc se registry stávají neodmyslitelnou součástí schvalovacího procesu všech seriózních finančních institucí. Stejně tak se staly vyhledávanými BRKI a NRKI. V praxi
30
ÚVĚROVÉ REGISTRY
registrů BRKI a NRKI se to projevilo zejména masivním nárůstem počtu ověřovacích dotazů na splácení již existujících úvěrových kontraktů. Zatímco v roce 2008 členové registrů provedli více dotazů na nové klienty než dotazů kontrolních, v roce 2010 již bylo kontrolních dotazů provedeno pětkrát více než nových. (SOLUS, 2011) Graf č. 9 : Počet záznamů v úvěrovém registru v SOLUS 1789481 1539558
1 800 000 1 600 000
1232583
1 400 000 1 200 000
907 503
1 000 000 800 000 600 000 400 000 200 000 0 2007
2008
2009
2010
Zdroj: SOLUS Centrální registr úvěrů (CRÚ) Jde pro nás o nejméně zajímavý registr úvěrů, protože soustřeďuje informace o úvěrových závazcích
fyzických
osob
podnikatelů
a
právnických
osob,
údaje
o běžných
spotřebitelských úvěrech a hypotékách v něm tedy nenajdete. CRÚ je spravován Českou národní bankou a údaje do něj povinně zasílají všechny v Česku působící banky. (Centrální registr úvěrů, 2011) CERD Centrální registr dlužníku České republiky. Centrální registr dlužníků je globální informační systém, který umožňuje vyhledávat nesplacené závazky ekonomických subjektů registrovaných v České republice prostřednictvím mezinárodního Centrálního registru dlužníků, databázového systému CERD, BRKI (BRCI) a NRKI (NRCI). Zprostředkovává zobrazení negativních i pozitivních údajů vedených v jednotlivých registrech, ze kterých čerpá data (tzv. zdrojové registry). Jedná se o soukromý projekt, který parazituje na ostatních úvěrových registrech. Postupuje ale v mezích zákona, a proto nezbývá, než si před ním dávat pozor. Jeho podnikání je postaveno na registraci 1000 Kč na rok. (Centrální registr dlužníků, 2011)
ÚVĚROVÉ REGISTRY
31
Žadatelé o úvěr si mohou nechat vystavit výpis z tohoto registru (stejně jako u všech předchozích registrů). Tento výpis ale pro banky není dostačující. Banky i všechny další finanční instituce sdružené v BRKI a NRKI se od tohoto soukromého projektu distancují. S Centrálním registrem dlužníků (CERD) BRKI ani NRKI žádným způsobem nespolupracují. Jeho aktivity jsou podle BRKI a NRKI problematické a pro zákazníky finančních institucí zavádějící. Výpis, který od CERD dostanete, totiž v žádném případě neobsahuje data bank a dalších finančních institucí, pro které jsou údaje v registrech klíčové. CERD pouze vytváří takový dojem, i když je maximálně databází, kterou mezi sebou sdílí zaregistrovaní účastníci systému. Nedopouští se však ničeho nekalého. (Bankovní a nebankovní registr klientských informací, 2011)
2.2 Úvěrové registry v zahraničí Úvěrové registry fungují v zahraničí již desítky let. V západním světě je to naprosto standardní nástroj pro rozhodování o úvěrech. V zemích střední a východní Evropy byly registry založeny nedávno, anebo se na jejich tvorbě stále pracuje. Dokonce existuje výměna údajů i mezi jednotlivými zeměmi. Klienti v zemích, kde registry fungují jako tradiční součást ekonomiky, přímo vyžadují, aby jejich věřitel informace o nich do registru předával. Mají jistotu, že na ně ostatní budou pohlížet jako na solidní klienty. V jednotlivých zemích unie působí velice různorodá paleta úvěrových registrů. Jedná se například o negativní, pozitivní a negativní, soukromé, státní, zcela či částečně vlastněné finančními společnostmi. Zejména ve frankofonních a skandinávských zemích jsou z historických důvodů provozovány pouze negativní registry. Proto bylo ponecháno na jednotlivých zemích EU, aby tuto pasáž směrnice případně konkretizovaly. Druh registru tedy není směrnicí specifikován. Světová banka rozděluje úvěrové registry také podle typu informací, které jsou v nich obsaženy, a podle zdrojů, ze kterých informace pocházejí. Za registry s nejvyšší předvídatelností budoucího vývoje považuje ty, jež obsahují současně pozitivní i negativní informace a které jsou navíc sdíleny mezi subjekty z více oblastí. Mezi světově nejlépe hodnocené pak patří úvěrové registry v USA, Velké Británii nebo Itálii. (Crif, 2011) Potřeba úvěrových registrů je také spojena se směrnicí EU, která musela být implementována do právních úprav členských zemích. Jedná se o Směrnici 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru, kterou ČR implementovala do právních úpravy
ÚVĚROVÉ REGISTRY
32
1.1. 2011. Hlavním cílem směrnice je především harmonizace právních úprav zemí EU a zvýšení ochrany spotřebitele. Jednou z oblastí, kterou se CCD (směrnice EU) zabývá, je tzv. cross-border data exchange neboli nediskriminatorní přístup k informacím z přeshraničních úvěrových registrů. Do srozumitelné češtiny se tento termín dá přeložit zhruba takto - český občan, který bude žít v jiné zemi EU a bude v ní také žádat o spotřebitelský úvěr, by neměl mít jiné (tj. horší) podmínky než stejně rizikový občan této země. K tomu, aby mohla finanční instituce posoudit, jakou má tento český občan bonitu, potřebuje nutně znát jeho úvěrovou historii, tudíž potřebuje mít data z jeho domácího úvěrového registru. (Consumer Credit Directive (CCD) číslo 2008/48/ES) Technicky, metodicky i procesně je ale nemyslitelná představa, že by všechny finanční instituce v EU měly možnost stát se členem všech úvěrových registrů v EU. Kromě ojedinělého čerpání dat o cizincích by do těchto registrů i pravidelně poskytovaly informace o splácení svých klientů. Proto muselo odvětví evropských úvěrových registrů přijít s realizovatelnou myšlenkou tohoto legislativního záměru. Registry BRKI a NRKI, které jsou prostřednictvím CCB členem Evropské asociace úvěrových registrů ACCIS (Association of Consumer Credit Information Suppliers), se připojují k principu tzv. nepřímého přístupu k registrům. Ten říká, že v rámci sousedských zemí (u kterých dochází k relevantnímu přeshraničnímu poskytování úvěrových produktů) by mělo dojít k podpisu bilaterálních smluv mezi úvěrovými registry. Na základě těchto smluv pak mohou registry poskytovat výpisy o občanech své země i zahraničním finančním institucím, a to na základě jejich dotazu do svého vlastního zahraničního úvěrového registru, který si tento výpis vyžádá od příslušného úvěrového registru - svého smluvního partnera. Registry BRKI a NRKI tímto způsobem například připravují podpisy bilaterálních smluv s registry slovenskými, německými, rakouskými a polským. (Association of Consumer Credit Information Suppliers, 2011)
Závěr kapitoly Zjistila jsem, že úvěrové registry pomáhají finančním institucím lépe prověřit bonitu žadatele o úvěr, jak si žádá změna v zákoně o spotřebitelských úvěrech. Registry můžeme rozdělit na negativní a pozitivní. V negativním registru víme, zda klient nemá záznam z neplacení splátek. V pozitivním nalezneme kolik úvěrů splácí, i když bez problémů. Jednou ze změn zákona o spotřebitelských úvěrech je, aby financující společnosti záměrně nepředlužovaly klienty. Proto nestačí používat pouze negativní registry. V ČR
ÚVĚROVÉ REGISTRY
33
jsou registry provozovány společnostmi: Czech Credit Bureau, Solus, CERD, ČNB. Dále jsem zjistila, že v souvislosti s ekonomickou krizí se zvýšil počet dotazů do registru. Současně je z výsledků v kapitole zřejmé, že v souvislosti se změnou zákona o spotřebitelských úvěrech se zvyšuje zájem o členství poskytovatelů úvěrů v registrech, což budeme ale ještě potvrzovat v následující kapitole. Samotné členství v registrech ale povinné není. V závěru kapitoly jsem také zmiňovala registry v zahraničí, kde jsou stejně tak využívané jako u nás. Potřeba úvěrových registrů je také spojena se směrnicí EU, která musela být implementována do právních úprav členských zemích a díky které jsou úvěrové registry mezi jednotlivými zeměmi propojeny a předávají si informace.
ZMĚNY V ZÁKONĚ č. 145/2010 Sb. O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
34
3 Změny v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelských úvěrech Cílem této kapitoly je uvést změny v zákoně o spotřebitelských úvěrech, které posílí ochranu spotřebitele. U vybraných změn uvedu jejich aplikaci v praxi. V souvislosti se změnami v zákoně o spotřebitelských úvěrech uvedu další ze změn zvyšující ochranu spotřebitele v úvěrovém procesu. Jedná se o rozšíření pravomocí finančního arbitru i na úvěrové obchody. Tato změna bude účinná od 1.7.2011.
Od 1. 1. 2011 je účinný Zákon o spotřebitelském úvěru (č. 145/2010 Sb.) Zákon má za úkol napravit informační asymetrii mezi věřiteli a dlužníky
Zvyšování ochrany
spotřebitelů je trendem, který lze vysledovat v řadě evropských směrnic i dílčích regulačních aktivit Evropské unie. V případě spotřebitelských úvěrů je důvodem pro tuto ochranu informační a odborná asymetrie, která spotřebitele na trhu znevýhodňuje ve vztahu k poskytovatelům finančních služeb. Tímto zákonem dochází tedy k zapracování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES do právní úpravy České republiky a také k novému vymezení podmínek na trhu poskytování spotřebitelských úvěrů. Zákon o spotřebitelském úvěru posiluje postavení spotřebitele, tj. fyzické osoby, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, zejména prostřednictvím úpravy týkající se konkrétního vymezení informační povinnosti, která je uložena poskytovatelům úvěrů ve vztahu ke spotřebitelům, přičemž v této souvislosti výslovně upravuje také podmínky nabízení úvěru prostřednictvím reklamy. Spotřebitel dále získává silnější postavení také v případě odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru. Významnou změnou pro spotřebitele je také vymezení výše případných poplatků za předčasné splacení úvěru, u nichž je stanovena jejich maximální možná výše. (Zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru) Než začneme s výčtem změn v zákonu, uvedu hlavní důvody pro zavedení změn v zákonu, jak je uvedeno v Důvodové zprávě poslanecké sněmovny k této problematice: 1. růst životního standardu a reálné mzdy 2. změněný náhled na dluhy 3. výrazná orientace domácností na spotřebu a především snadná dostupnost spotřebitelských úvěrů přispívají ke každoročnímu zvyšování jejich počtu i objemu poskytnutých prostředků
ZMĚNY V ZÁKONĚ č. 145/2010 Sb. O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
35
4. podstatné zvýšení objemu prostředků poskytnutých nebankovními společnostmi prostřednictvím spotřebitelských úvěrů. 5. skutečnost, že více než polovina smluv o spotřebitelských úvěrech, které v 1. polovině r. 2008 prověřovala Česká obchodní inspekce (ČOI), porušovala zákon. Ze 133 kontrolovaných smluv neobstálo celých 72. Neobsahovaly totiž veškeré povinné náležitosti, které stanoví zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Nejvíce zjištěných prohřešků se podle ČOI týkalo ukazatele RPSN. V 21 případech byla hodnota RPSN uvedená ve smlouvě vypočtena chybně, dalších 31 smluv pak hodnotu RPSN neobsahovalo vůbec. Druhou nejčastější závadou byl chybějící závazek věřitele informovat spotřebitele (dlužníka) o všech změnách RPSN, k nimž dojde v průběhu trvání úvěrové smlouvy, který postrádalo 34 smluv. V 18 smlouvách pak chybělo přesné časové rozvržení jednotlivých splátek a 9 smluv neobsahovalo maximální výši spotřebitelského úvěru. V 16ti smlouvách také ČOI narazila na podmínky, které věřiteli umožňovaly libovolně upravit ukazatel RPSN (např. změnit výši nebo splatnost jednotlivých splátek a poplatků, změnit výši úrokové sazby apod.). Podle zákona si ovšem věřitel a dlužník mohou sjednat pouze takové podmínky změny RPSN, které nejsou závislé výhradně na vůli věřitele. Další pochybění, které ČOI při svých kontrolách odhalila, se týkala podmínek předčasného splacení úvěru nebo poplatků za poskytnutí úvěru. (Jurenková, 2009) 6. zvyšování zadluženosti, nárůst počtu exekucí a osobních bankrotů 7. nárůst agresivity poskytovatelů tzv. nebankovních úvěrů, kteří se v mnoha případech ve své podnikatelské činnosti snaží maximálně těžit z toho, že se mnozí lidé, zejména v důsledku ztráty zaměstnání, ocitají v těžké sociální situaci. Poskytovatelé kombinovali nedostatečnou informovanost dlužníka, vysoké roční procentní náklady úvěru a obratně sepsané úvěrové smlouvy
Novela zákona přinesla řadu změn, které by měly zlepšit podmínky pro spotřebitele při pořizování úvěrů. Zákon se vztahuje na úvěry od 5 000 Kč do 1 880 000 Kč a neplatí pro úvěry pro bytové účely zajištěné nemovitostí. Zabývá se tedy spotřebitelskými úvěry, půjčkami, kontokorentními úvěry, kreditními kartami, ale také americkými hypotékami. Změny by měly zabezpečit lepší transparentnost úvěrových smluv. Tím by domácnosti
ZMĚNY V ZÁKONĚ č. 145/2010 Sb. O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
36
měly získat přehled o tom, za co vše budou při čerpání úvěru platit. V této části kapitoly se budeme zabývat jednotlivými změnami v zákoně.
1. Zákon definuje informační povinnosti poskytovatelů úvěrů Nový zákon o spotřebitelském úvěru velmi detailně a taxativně definuje rozsah informací, které je věřitel povinen poskytnout spotřebiteli v různých fázích vzájemné spolupráce:
Předsmluvní informace (PI) – přesnější název je Standardní informace ke
spotřebitelskému úvěru. Informace mohou upozornit na případnou nevýhodnost úvěru. V informacích musí být totiž uvedeny všechny poplatky z úvěrem spojené, aby klient mohl být schopný rozeznat, zda není úvěr pro něho nevýhodný. Například údaje o četnosti a počtu plateb spotřebitele, poplatcích za vedení účtu nebo účtů, úrokové sazbě použité pro opožděné platby, právu na odstoupení od smlouvy, právu na předčasné splacení úvěru atd. Předsmluvní informace musí být písemné (nebo jiným trvalým způsobem), v dostatečném časovém předstihu před uzavřením úvěrové smlouvy a všechny musejí být uvedeny stejně výrazně. Pro tento účel lze použít formuláře, který je přílohou zákona a má rozsah čtyř stran. Věřitel musí kromě stanovených informací poskytnout i jejich náležité vysvětlení, aby mohl spotřebitel posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Žadatel o úvěr musí tedy podepsat PI před samotným podpisem úvěrové smlouvy. PI obsahují vždy informace pro konkrétního žadatele o úvěr s informacemi přímo k jeho konkrétnímu úvěru. Klient tak může posoudit, zda mu úvěr bude vyhovovat nebo může srovnat nabídku i s jinými nabídkami úvěrů od konkurence. Formuláři předsmluvních informací se budu v této práci ještě podrobněji zabývat. Vzorový formulář, který stanovil zákon, naleznete v této práci v Příloze č. 5 S touto změnou souvisí i povinné tisknutí návrhu smlouvy na požádání žadatele o úvěr. V takovém případě si žadatel o úvěr může vzít sebou Návrh úvěrové smlouvy a pečlivě si ho pročíst. Nemusí tedy smlouvu o úvěr podepisovat hned.
Informace v reklamě - reklama musí v případě úvěru splňovat řadu náležitostí
a musí udávat pravdivě a přesné informace. Zákon ve svých přílohách výčtem stanovuje, jaké náležitosti musí mít reklama a jaké samotná smlouva. Důraz se klade zejména na uvedení úrokové sazby a RPSN, na celkovou výši splátek, výši, počtu a četnosti splátek, na úrokové sazby a sankce pro případ opožděných plateb, na poplatky a na doplňkové služby atp. Všechny hodnoty závisí pouze na ujednáních věřitele a spotřebitele. Zákon ale nestanovuje žádné limity. Nyní bych tedy úplně shrnula, co reklama nabízející úvěrový produkt musí obsahovat dle 1. přílohy zákona o spotřebitelských úvěrech:
ZMĚNY V ZÁKONĚ č. 145/2010 Sb. O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
37
a) roční procentní sazbu nákladů, b) výpůjční úrokovou sazbu, a to spolu s údaji o veškerých poplatcích spojených se spotřebitelským úvěrem, c) celkovou výši spotřebitelského úvěru, d) výši jednotlivých splátek a celkovou částku splatnou spotřebitelem, e) dobu trvání spotřebitelského úvěru, f) v případě spotřebitelského úvěru ve formě odložené platby za konkrétní zboží nebo službu jejich cenu a výši případné zálohy, g) informaci o povinnosti uzavřít smlouvu o doplňkové službě související se spotřebitelským úvěrem, zejména pojištění, je-li uzavření takové smlouvy podmínkou pro získání spotřebitelského úvěru za nabízených podmínek a náklady na tuto službu nelze určit předem (příloha Zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru)
2. Rozšíření sdílení informací mezi jednotlivými státy EU Zákon zajišťuje, aby český občan, který bude žít v jiné zemi EU a bude v ní také žádat o spotřebitelský úvěr, neměl mít jiné (horší) podmínky než stejně rizikový občan této země. Aby mohla finanční instituce posoudit, jakou má tento český občan bonitu, potřebuje nutně znát jeho úvěrovou historii, tudíž potřebuje mít data z jeho domácího úvěrového registru. (Zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ) Dotazovaní je možné, jelikož je CCB členem Evropské asociace úvěrových registrů ACCIS (Association of Consumer Credit Information Suppliers). Členstvím dochází k principu tzv. „nepřímého přístupu“ k registrům. Ten říká v zásadě to, že v rámci sousedských zemí (u kterých dochází k relevantnímu přeshraničnímu poskytování úvěrových produktů) by mělo dojít k podpisu bilaterálních smluv mezi úvěrovými registry. Na základě těchto smluv pak mohou registry poskytovat výpisy o občanech své země i zahraničním finančním institucím, na základě jejich dotazu do svého vlastního zahraničního úvěrového registru, který si tento výpis vyžádá od příslušného úvěrového registru – svého smluvního partnera. Podrobněji o fungování registrů jsem už mluvila v předchozí kapitole, která těmto registrům byla věnována. (Association of Consumer Credit Information Suppliers, 2011)
3. Povinné prověření bonity klienta Některé nebankovní instituce dosud neprověřovaly, zda je klient schopný splatit své úvěry. Stačilo jim, když se dlužník zaručil majetkem. Tyto společnosti zastavovali i malé úvěry nemovitostí. Dle nového zákona však mohou úvěr poskytnout jen zájemci, který ho je
ZMĚNY V ZÁKONĚ č. 145/2010 Sb. O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
38
schopný splatit. Věřitel musí ve vlastním zájmu prověřit bonitu zájemce o úvěr. Věřitel má přitom vycházet z informací získaných od spotřebitele a nebo z informací příslušných registrů, které posouzení úvěruschopnosti umožňují. Touto změnou se budu v této kapitole také ještě více zabývat.
4. Lepší ochrana žadatelů o úvěr V zákoně jsou zpřesněny některé údaje, které si finanční instituce mohly nastavovat, jak uznaly za vhodné. Novela některé údaje ale limitovala. Podle Zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru se například jedná o: Možnost odstoupit od úvěrové smlouvy do 14 dnů bez udání důvodu. V případě že by smlouva byla uzavřena pod nátlakem, nebo při jejím uzavírání žadatel nedostal všechny zákonem stanovené informace. Odstoupí-li zákazník od smlouvy o koupi zboží nebo poskytnutí služby, kde cena zboží nebo služby je plně nebo částečně hrazena spotřebitelským úvěrem, smlouva o vázaném úvěru zaniká. Zákazník ovšem musí o odstoupení od kupní smlouvy informovat poskytovatele úvěru. Tato změna ovlivní především leasing. Tuto změnu budu také podrobněji popisovat v této kapitole. Nastavení limitů na poplatky za předčasné splacení úvěru, což například usnadní refinancování. Věřitel má právo na náhradu nutných a objektivně odůvodněných nákladů, které mu vznikly v přímé souvislosti s předčasným splacením – tyto jsou však omezeny procentuální částkou (1 %, popř. 0,5 %) z předčasně splácené části úvěru. Úroková sazba musí být vždy roční (p.a.) Smlouva musí být vždy písemná. Žadatel může na vyžádání dostat i návrh smlouvy, kterou si před podpisem může podrobně doma přečíst. Zákon přináší zpřesněnou definici RPSN3. Zákon upřesňuje, jaké veškeré náklady se do RPSN zahrnují s tím, že je třeba klienta upozornit, že RPSN neobsahuje sankční následky za nesplácení úvěru. Jestliže smlouva o úvěru umožňuje změnu úrokové sazby zahrnuté do RPSN, avšak nelze ji číselně vyjádřit v době výpočtu, má se pro účely výpočtu za to, že úroková sazba zůstává neměnná až do konce
3
Jedná se o roční procentuální sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr, který udává procentní podíl z dlužné
částky, který je spotřebitel povinen zaplatit věřiteli v období jednoho roku. (Kašparovská, 2010)
ZMĚNY V ZÁKONĚ č. 145/2010 Sb. O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
39
účinnosti smlouvy. Nově se RPSN počítá i u kontokorentních úvěrů a kreditních karet. Do RPSN započítáváme tedy následující poplatky: -
úroky z úvěru
-
poplatek za poskytnutí úvěru
-
cena za správu a vedení úvěrového účtu
-
cena za služby – např. u kreditní karty cena za kartu
-
cena za vedení sporožirového účtu (v případě KTK úvěru)
-
poplatek za výpis
Sankce při nesplnění zákonných povinností věřitelů dle novely zákona: Neposkytnutí stanovených informací o úvěru v reklamní kampani – až 500 000 Kč Neposkytnutí stanovených informací o úvěru před uzavřením smlouvy – až 5 mil Nedostatečné ověření bonity spotřebitele věřitelem před uzavřením úvěru – až 2 mil Kč V případě, kdy úvěrová smlouva neobsahuje všechny informace stanovené zákonem a spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele - úročení celého úvěru úrokem ve výši diskontní sazby vyhlašované ČNB Když tyto změny shrneme, zjistíme, že největší změny se týkají některých nebankovních institucí, protože oproti bankám budou muset zavést zcela nové postupy. Zejména musí začít zjišťovat, zda dlužník bude schopný splácet úvěr. Budou muset provést scoring klienta, což patří mezi běžný postup bank. Scoring je druh interního úvěrové hodnocení. Jedná se o úvěrové bodování, které se používá u jednotlivých osob pro účely poskytování nových úvěrů i pro monitorování již poskytnutých úvěrů. Bývá založeno na statistické analýze minulých i stávajících klientů. Nejprve se stanoví kritéria, kterým se po té přiřadí váhy. Mezi kritérii bývá věk, počet dětí, doba zaměstnání u stávajícího zaměstnavatele a doba klientského vztahu. Poté se sečtou vážená kritéria, tj. stanoví se jediný číselný ukazatel. (Jílek, 2009) Ostatní změny se už budou týkat všech. Já osobně beru jako nejlepší přínos změny zákona v tom, že žadatel o úvěr musí před podpisem samotné smlouvy podepsat formulář předsmluvních informací. Spotřebitelé díky formuláři mají přehled o všech možných poplatcích, které se jeho úvěru týkají, a může se ještě před podpisem rozhodnout, zda si úvěr skutečně od dané finanční instituce pořídí. Přínosné samozřejmě je propojení informovanosti mezi evropskými zeměmi, změna upravující stanovení maximálních
ZMĚNY V ZÁKONĚ č. 145/2010 Sb. O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
40
poplatků při mimořádných splátkách nebo možnost odstoupit od smlouvy do 14 dní. Tato změna však není přínosná u všech typů úvěrů. V případě zmíněných změn poplatků za mimořádné splátky se jedná také o velmi příjemnou změnu. Nyní si společnosti mohou účtovat maximálně 1% z mimořádné splátky (0,5% v případě, když mimořádná splátka proběhne rok do splatnosti úvěru). U úvěrů poskytnutých do 1.1.2011 jsou však nastavené poplatky za mimořádné splátky mnohem vyšší. Hledala jsem v sazebnících bank a jako příklad vysokých poplatků z mimořádných splátek u úvěrů poskytnutých do 1.1.2011 bych mohla například uvést: ČS, a.s.
4% z výše mimořádné splátky, min. 500 Kč, max. 5.000 Kč
GE Money Bank
5%, min. 1 000 Kč
Jak vidíte, stropy poplatků v těchto případech byly zapotřebí. Po snížení poplatků na 1% paradoxně obě banky nyní použily pro podporu prodeje možnost mimořádné splátky zdarma. Jako špatně nastavenou změnu považuji zákonem stanovené informace u reklam. Od ledna 2011 se již v reklamách nabízejících úvěry objevují tyto zákonem určené informace. Banky a nebankovní společnosti tuto podmínku sice splnily. Většina těchto informací se však v reklamě objevují velmi krátkou chvíli nebo jsou informace uvedeny velmi malými písmeny a jsou tedy nečitelné. Společnosti musely zvolit text s malými písmeny, protože v reklamě musí být hodně povinného textu. Otázkou tedy je, zda tyto změny přispěly k tomu, aby spotřebitelé znali veškeré informace uvedené zákonem. Poskytovatelé úvěrů sice povinnost splnili, ale přínos pro zájemce o úvěry změna nemá. Konkrétně se jedná o reklamy společnosti Home Credit nebo GE Money Bank. Nyní bychom si mohli částečně zodpovědět jednu z hlavních otázek, položených na počátku práce: Posílí změny v zákoně o spotřebitelských úvěrech ochranu spotřebitele v úvěrovém procesu? Z výčtu změn v zákonu upravující spotřebitelské úvěry můžu zatím říct, že většina změn přispěje k lepší ochraně spotřebitele v úvěrovém procesu. Tyto změny vychází z nedostatků, které zákon před novelou měl, a proto by změny měly problematiku ochrany spotřebitele v úvěrovém procesu jen zlepšit.
3.1 Vybrané změny v zákoně o spotřebitelských úvěrech v praxi Změny v zákoně přinesly pro poskytovatele řadu změn. Nyní bych se chtěla zabývat vybranými změnami v praxi. Jedná se o změny, které mě zaujaly nejvíce a nejvíce také ovlivní ochranu spotřebitele. Pro poskytovatele úvěrů však přinesly i různé komplikace
ZMĚNY V ZÁKONĚ č. 145/2010 Sb. O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
41
v poskytnutí úvěrů a nové náklady na aplikaci změn. Budu se zabývat následujícími změnami: Povinné prověřování bonity klienta Možnost odstoupit do 14 dní od podpisu nevýhodné úvěrové smlouvy Formuláře předsmluvních informací (Formuláře standardních informací k úvěru) V této kapitole se budu věnovat Povinným prověřením bonity klienta a možností odstoupit od úvěrové smlouvy do 14 dní od podpisu. Poslední změnou, Formuláři předsmluvních informací se budu zabývat podrobněji v samostatné kapitole, kde uvedu podrobné výsledky z výzkumu, ve kterém budu zjišťovat srozumitelnost formulářů a finanční gramotnost oslovených osob. Nyní ale přejdeme k výše uvedeným změnám. 1. Prověřování bonity klienty Primárním záměrem předkladatelů evropské směrnice, o které už jsem hovořila, je, aby financující společnosti záměrně nepředlužovaly klienty. Proto nestačí používat pouze negativní registry. Tyto registry řeší pouze historickou bonitu, nikoli klientovu současnou situaci - nebo dokonce výhled jeho chování do budoucna, jak jsme si vysvětlili ve druhé kapitole. Současně s negativním registrem se prověřuje i registr pozitivní. Ten je důležitý proto, aby finanční instituce žadatele o úvěr nepředlužovaly. V negativním registru víme, zda klient nemá záznam z neplacení splátek. V pozitivním nalezneme, kolik úvěrů splácí, i když bez problémů. V dnešní době je běžné, že do problémů se splácením se může dostat i dosud bezproblémový spotřebitel. Toto riziko narůstá například u klientů s pěti a více úvěrovými smlouvami. Vytváření pozitivních registrů je v současnosti celosvětovým trendem. V posledním roce se v některých zemích, které jsou v porovnání s ČR v oblasti retailového úvěrového trhu dále (zejména Německo), objevily již první případy, kdy klienti zažalovali finanční instituce právě kvůli záměrnému předlužení. Soudní pře vyhráli a usvědčili úvěrové společnosti ze "záměrného předlužování". Jedná se sice o první, ojedinělé případy, ale každý si jistě dokáže domyslet, jaké fatální důsledky na úvěrový trh by se daly v případě precedenčního uplatňování podobných rozhodnutí očekávat. Z podobného soudku jsou také silné tlaky různých spotřebitelských organizací a asociací zejména ve Velké Británii, Francii a Německu, které prosazují mimo jiné odtajňování interních scoringových modelů, resp. položek, které do algoritmů vstupují, a jejich vliv na finální rozhodování o poskytnutí či neposkytnutí úvěru. Proto je lepší používat pozitivní
ZMĚNY V ZÁKONĚ č. 145/2010 Sb. O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
42
registry, aby nedocházelo k záměrnému předlužování žadatelů o úvěr. (Czech Credit Bureau, 2011) Zavedení používání pozitivních registrů se především týká nebankovních institucí. Banky prověřovaly pozitivní registr i před změnami v zákonu. Zástupci NRKI sdělili, že s rostoucím rizikem předlužení u českých klientů roste zájem společností sdílet splátkovou historii klientů finančních společností. Zatímco dříve společnosti sledovaly pouze historii negativní, dnes se v rámci prevence stále více zajímají i o pozitivní splátkovou historii. Poskytnutím každého dalšího úvěru nebo jiné finanční služby totiž může u klientů docházet k předlužení, které často vede k neschopnosti splácet v budoucnu své závazky. (Nebankovní registr klientských informací, 2011) Členství v registrech sice není povinné podle zákona, ale jelikož zákon udělil poskytovatelům úvěrů povinnost prověřovat schopnost spotřebitele splácet úvěr, o členství v pozitivních registrech se zvýšil zájem. V roce 2010 přistoupily Cetelem, Cofidis, Home Credit, Essox a od začátku roku 2011 (po platnosti změn nového zákona) se navýšil počet společností, které mají zájem stát se členem úvěrových registrů. Společnost LLCB uvedla, že momentálně jedná s 15 zájemci o členství. Většinu poskytovatelů tedy dříve zajímalo pouze to, zda žadatel o úvěr nemá problémy se splácením úvěru (členství v registru SOLUS – negativní registr). Nyní už je ale zajímají i pozitivní informace o klientech. Tedy všechny informace o všech úvěrových produktech, aby žadatele nepředlužili a tím jim nezpůsobili finanční problémy. Můžeme tedy říct, že i některé nebankovní společnosti mají zájem na tom, aby ochránily své klienty. Stále roste i zájem o negativní registr SOLUS, která o členství jedná s více než 10 novými zájemci. Negativní registr je stále ještě důležitou součástí pro posouzení bonity klienta. Výsledky z registru by měly být ale doplněny i o informace z registru pozitivního. Poskytovatelé, kteří nejsou členy registru, by si měli vyžádat od žadatelů o úvěr výpis z registrů.
Z informací v této kapitole jsme si potvrdili závěr z kapitoly Úvěrové registry, z které je zřejmé, že v souvislosti se změnou zákona o spotřebitelských úvěrech se zvyšuje zájem o členství poskytovatelů úvěrů v registrech, a současně jsem si zodpověděli další z výzkumných otázek. Posílí členství poskytovatelů úvěrů v pozitivních úvěrových registrech ochranu spotřebitele? Ze skutečností uvedených v této části práce je zřejmé, že členství poskytovatelů úvěrů v pozitivním úvěru zcela jistě přispěje k lepší ochraně spotřebitele v úvěrovém procesu, protože poskytovatel úvěrů z výsledků dotazu do registru
ZMĚNY V ZÁKONĚ č. 145/2010 Sb. O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
43
může lépe posoudit, zda je spotřebitel schopen splácet své úvěry. Ze zvyšujícího počtu členů v registrech je zřejmé, že finanční instituce zjistily, že členství v registru je pro ně i spotřebitele přínosem a tímto krokem finanční instituce posílí ochranu spotřebitele v úvěrovém procesu. Z těchto skutečností usuzuji, že záměr zákona byl splněn. 2. Možnost odstoupení od smlouvy do 14 dní Jako „mezeru“ v zákoně pro leasingové společnosti bychom mohli označit možnost vrátit úvěr do 14 dní od podpisu smlouvy. Tato změna v zákoně je sama o sobě zajímavým doplněním v oblasti ochrany spotřebitele. Chrání spotřebitele v případě podepsání nevýhodné smlouvy. V případě, kdy by po podpisu i po samotném čerpání úvěru zjistil, že je úvěr uzavřen za nevýhodných podmínek (vysoké poplatky apod.), může do 14 dní odstoupit od smlouvy. U leasingu, který těmto změnám v zákoně také podléhá, je to komplikovanější. Finančním leasingem se obecně rozumí takový pronájem, kdy po skončení doby nájmu dochází k odkoupení předmětu nájmu do majetku nájemce. Uzavření smlouvy o finančním leasingu umožňuje nájemci získat věc do svého užívání (po uplynutí sjednané doby nájmu do svého vlastnictví), přitom ale za danou věc nemusí zaplatit celou pořizovací cenu najednou. Jedná se tedy o smlouvu, podle níž jedna strana s podnikatelským záměrem a za úplatu poskytne druhé straně (tzv. leasingovému nájemci) jim vybraný předmět do užívání předmětu leasingu, a to: a) s přenosem rozhodující části nebo i všech rizik a užitků spojených s vlastnictvím předmětu leasingu na nájemce, b) s právem či povinností převodu vlastnictví předmětu leasingu na nájemce za cenu obvykle podstatně nižší než tržní nebo s právem uzavření další leasingové smlouvy za podstatně výhodnějších podmínek. (Vychopeň, 2010) Při leasingu se nabyvatel auta nestává majitelem. Majitelem je stále poskytovatel. Auto má tedy jen v pronájmu. V okamžiku, kdy by chtěl odstoupit od úvěrové smlouvy, by vrátil i pronajatý automobil. V takovém případě by klesla hodnota auta a prodejci aut by byli ztrátoví. Je zde tedy riziko, že by se z prodejen aut staly „autopůjčovny“. Některé úvěrové firmy na trhu přestaly od ledna tento produkt nabízet. Auto na leasing si tedy může pořídit jen podnikatel, na toho se zákon o spotřebitelských úvěrech nevztahuje, tedy ani tato konkrétní změna. Spotřebitel, fyzická osoba, si ve většině případů může pořídit auto jen na úvěr. V takovém případě se stane majitelem auta a v případě, že
ZMĚNY V ZÁKONĚ č. 145/2010 Sb. O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
44
odstoupí od úvěrové smlouvy, si auto tedy musí nechat a financovat ho jiným způsobem. (Česká Leasingová a finanční asociace, 2011) Zajímalo mě, jak to tedy v tuto chvíli s leasingy je, a oslovila jsem největší poskytovatele leasingu. Mezi 4 největší leasingové společnosti patří v ČR dle České leasingové asociace ŠKOFIN, Unicredit Leasing, ČSOB Leasing a Credium. Dále jsem ještě ohledně této problematiky oslovila Raiffeisen Leasing, GE Money Auto a Essox. Informace ohledně leasingů jsem zjišťovala u poskytovatelů financování ale i prodejců aut, kde jsem se ptala na možnost financování konkrétního vozu. Po oslovení poskytovatelů a prodejců aut jsem zjistila následující informace: Škofin – stále poskytuje leasing, novelu respektuje a očekává od ní posílení důvěry zákazníků. Mohla by to být i jejich konkurenční výhoda, když ostatní nebudou leasing poskytovat FO nepodnikatelům UniCredit Leasing – neposkytuje leasing FO nepodnikatelům ČSOB Leasing – financování aut FO nepodnikatelům jen formou úvěrové smlouvy Credium – neposkytuje leasing FO nepodnikatelům Raiffeisen Leasing – stále poskytuje leasing GE Money Auto - neposkytuje leasing FO nepodnikatelům Essox – leasing poskytuje i FO nepodnikateli. Výše zjištěné informace ve většině případů souhlasí s informacemi prodejců aut. S tím rozdílem že zákazníkům nesdělují, že přestali leasing nabízet. Nabídku na financování auta jsem dostala přímo ve formě úvěru, s vysvětlením, že leasing se mi nevyplatí. Informace od finančního partnera a prodejce aut se ale liší v případě Essoxu. Zde mi leasing také nenabídli ani na moji žádost, i když podle informací ze společnosti Essox leasing FO nepodnikateli stále umožňují. Opět mi byl nabídnut pouze úvěr s vysvětlením, že se mi leasing nevyplatí. Když shrneme výsledky, tak z těchto 7 výše uvedených společností poskytují leasing FO nepodnikatelům pouze společnost Škofin, která tak činí na bázi důvěry se zákazníky a Raiffeisen Leasing, který změnu v zákoně pojal tak, že od smlouvy o leasingu v případě vrácení financovaného automobilu, mohou odstoupit. Spotřebiteli by bylo auto zanecháno, ale v případě odstoupení od financování leasingem, by musel auto zaplatit jiným způsobem. Odstoupení od smlouvy by mu tedy mohl situaci velmi zkomplikovat. Leasing by měl ještě stále nabízet i Essox. Ostatní společnosti leasing neposkytují. Pro financování aut nabízí účelové úvěry se zástavou – auto.
ZMĚNY V ZÁKONĚ č. 145/2010 Sb. O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
45
Vztahování novely zákona na finanční leasing je české specifikum. Evropská legislativa to nepožaduje. Podobná úprava existuje pouze ve Francii, kde s ní byly také velké problémy. Tamní úvěrové společnosti přistoupily například k tomu, že zákazník dostane úvěr i zboží až po uplynutí dvou týdnů na rozmyšlenou. (Česká leasingová a finanční asociace, 2011) Mnoho z poskytovatelů je přesvědčeno, že pokud by kvůli mezeře zákona nemohl být leasing poskytován, byla by to velká škoda, protože leasing začal být v ČR velmi vyhledávaným produktem pro financování. Pojem finanční leasing vznikl na počátku devadesátých let minulého století a stal se postupně nejsnazší cestou, jak si pořídit nové auto. Zájem o něj kulminoval v roce 2007, v dalších letech se však projevily důsledky finanční krize. Preference klientů se posunuly ve prospěch spotřebitelských úvěrů, které začaly být dostupnější a většinou i výhodnější. Leasingy se tak staly pro úvěrové firmy spíše okrajovým produktem. Leasingy jsou přitom pro poskytovatele méně rizikové než běžné úvěry. Pro klienty jsou zase rychleji a bez problémů dosažitelné. V posledním roce však leasingy začaly být opět vyhledávané jak můžete vidět na následujícím grafu. (Česká leasingová a finanční asociace, 2011) V grafu č. 10 můžete vidět, jak v ČR byl leasing na movité věci (vč. aut) velmi využívaný. Růst byl až do roku 2007, kdy hodnota objemu poskytnutých leasingů dosáhla 122,75 mld. Kč. Vývoj ekonomiky do této doby vytvářel příznivé prostředí pro leasing. V roce 2007 byla ale již poptávka po leasingu utlumena z důvodů změn daňových zákonů provedené zák. č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. V roce 2008 už došlo k mírnému poklesu, který byl způsoben poklesem tempa růstu HDP. Vývoj ekonomiky přestal být příznivý pro vývoj leasingu. Klesaly investice i spotřeba domácností, ČNB začala snižovat úrokové sazby, nezaměstnanost toho roku dosáhla 6%. V roce 2009 už vidíme ale rapidní propad, který byl způsoben ekonomickou recesí. V roce 2009 tedy pokračoval reálný pokles ekonomiky. Omezily se investiční aktivity a tím se tedy omezila i poptávka spotřebitelů po úvěrech. Začaly růst i pohledávky po splatnosti, proto poskytovatelé zpřísnili podmínky pro poskytnutí úvěrových produktů (tedy i leasingu). Pro spotřebitele bylo tedy obtížnější úvěrové produkty získat. Došlo k útlumu průmyslové výroby, ČNB opět snižovala úrokové sazby. Nezaměstnanost dosáhla toho roku 9,2%. S rostoucí nezaměstnaností se zvyšovalo riziko o nesplacení již poskytnutí úvěrů. V roce 2010 již ale vidíme mírný nárůst, který nám ukazuje opět zvýšený zájem spotřebitelů o leasing. V tomto roce došlo k mírnému ekonomického oživení. Došlo
ZMĚNY V ZÁKONĚ č. 145/2010 Sb. O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
46
prozatím pouze k mírnému oživení investic a k růstu výdajů spotřebitelů. Nárůst leasingu je spojen také s nárůstem HDP a oživením průmyslové výroby. Nezaměstnanost je však stále na úrovni 9,6%, stále tedy existuje riziko pro nesplacení závazků spotřebitelů. Zájem o leasingu ale v tomto roce rostl. Bylo to znamení, že by se leasing mohl postupně dostat na úroveň před ekonomickou recesi. (Zprávy o stavu a vývoji nebankovního leasingového, úvěrového a factoringového trhu v ČR, 2011) Graf č. 10: Poskytnutý objem leasingu na movitý majetek v mld. Kč 122,75
140 120
95,9 100
97 99,3
106,4 96,6 100,5
95,5
84,5
80
47 44,2
60 40 20 0
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Zdroj: Česká leasingová asociace4
Leasing v ČR byl tedy na nejlepší cestě vrátit se na úroveň před ekonomickou recesi. Výše zmíněná a podstatná změna pro leasing v ČR k růstu leasingu nepomůže. Právě naopak. Většina poskytovatelů bude nabízet leasing jen podnikatelům. FO nepodnikatel jen na pár výjimek bude mít možnost pořídit vůz pouze prostřednictvím spotřebitelského úvěru. Změna v novele zákonu, možnost odstoupení do 14 dní od podpisu smlouvy, je sice přínosná změna pro ochranu spotřebitele v případě podpisu nevýhodného úvěru, ale bohužel může v případě leasingu spotřebiteli i prodejci zkomplikovat situaci, protože součástí leasingu je pořízené vozidlo. Tato skutečnost omezí poskytování leasingu. Můžeme tedy říct, že záměr zákona byl naplněn, ale v kompenzaci omezeného leasingu.
3.2 Finanční arbitr Se změnou legislativy upravující spotřebitelské úvěry souvisí i změna zákona o Finančním arbitru, která by měla přispět také ke zlepšení ochrany spotřebitele. Změna zákona přinese 4
Asociace se podílí na přípravě závažnějších právních předpisů souvisejících s nebankovními finančními produkty a s postavením společností poskytujících leasing, spotřebitelské úvěry, splátkové prodeje a factoring. Napomáhá svým členům i při výkladu a aplikaci platných právních předpisů. V jejím rámci byly vypracovány všeobecné podmínky leasingu a připraveny další dokumenty k zajištění vlastnických i jiných práv leasingových společností v průběhu leasingových operací.
47
ZMĚNY V ZÁKONĚ č. 145/2010 Sb. O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
rozšíření kompetencí Finančního arbitru ČR. Novela zákona o finančním arbitrovi je plánovaná s účinností od 1.7.2011. Hlavní výhoda pro spotřebitele v úvěrovém procesu bude zajištění rychlého, bezplatného a efektivního vyřizování případných sporů klientů s institucemi mimosoudní cestou. V současné době řeší Finanční arbitr pouze spory ohledně převodů peněz a elektronických platebních prostředků. Od 1.7. 2011 by však měl řešit také spory týkající se spotřebitelských úvěrů a kolektivního investování. arbitr bude moci řešit stížnosti či spory, týkající se hlavně předsmluvních podmínek. Bude tak moci zkoumat, zda dostali dlužníci před podpisem smlouvy dostatek detailních informací o půjčce ve srozumitelné podobě, zda si věřitel účtuje sankce oprávněně, jak v praxi probíhá vymáhání pokut a zejména, jaké informace najde klient v předsmluvním formuláři. Hlavním
posláním
finančního
arbitra je
zajištění
rychlého,
bezplatného
a efektivního vyřizování sporů klientů s institucemi mimosoudní cestou. Institut finančního arbitra byl zřízen k 1. lednu 2003, a to v rámci harmonizace práva České republiky se zeměmi Evropské unie (viz. zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi). Finančního arbitra a zástupce finančního arbitra volí Poslanecká sněmovna ČR na funkční období 5 let veřejným hlasováním z osob splňujících podmínky stanovené tímto zákonem. Návrhy na volbu jsou oprávněny podávat instituce, jejich profesní sdružení a profesní sdružení na ochranu spotřebitelů. Finanční arbitr vykonává svou funkci nezávisle a nestranně. Musí se zdržet všeho, co by mohlo budit pochybnosti o jeho nepodjatosti. Za výkon své funkce odpovídá Poslanecké sněmovně ČR. (Zákon č. 229/2002 SB, o finančním arbitrovi). Finanční arbitr ČR je členem Evropské sítě finančních arbitrů, který pracuje na základě FIN-NET. Jedná se o organizaci, která sdružuje instituce pro mimosoudní řešení sporů ve finanční oblasti z členských států EU. Byla založena, aby pomáhala spotřebitelům s jejich problémy se zahraničními finančními institucemi, jako jsou například banky, pojišťovny, stavební spořitelny a družstevní záložny. Členy FIN-NET jsou Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Litva, Lucembursko, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Německo, Nizozemsko, Malta, Španělsko, Švédsko a Velká Británie a země Evropského hospodářského prostoru − Island, Lichtenštejnsko a Norsko. Členské země FIN-NET uzavřely dohodu, která stanoví rámec přeshraniční spolupráce a zásady mimosoudního řešení sporů. Obsahuje také prohlášení, že příslušné členské instituce FIN-NET budou dodržovat standardy kvality podle Doporučení 98/257/ES z 30. března 1998. Současně se Finanční arbitr České republiky stal členem
ZMĚNY V ZÁKONĚ č. 145/2010 Sb. O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
48
mezinárodní Expertní skupiny pro stížnosti spotřebitelů při Evropské komisi, která byla zřízena v roce 2009 jako neformální konzultační subjekt, který pomáhá Evropské komisi v oblasti spotřebitelských stížností. (Finanční arbitry ve státech Evropské unie, 2011) V doporučení je definováno následujících sedm zásad pro mimosoudní řešení sporů v oblasti práv spotřebitelů na finančním trhu: 1. Nezávislost institucí pro urovnání sporů, která zaručuje nestranné postupy; 2. Transparentnost řízení tak, aby byly obstarány všechny potřebné informace a výsledek mohl být objektivně posouzen; 3. Způsob postupu, který umožňuje, aby mohly být předneseny všechny argumenty a strany byly vzájemně informovány o svých stanoviscích; 4. Efektivita řízení umožňující využít přednosti alternativního řešení sporů bez účasti právního zástupce, bezplatné, případně nepříliš nákladné řízení, rychlé řízení, aktivní role instituce pro řešení sporů, která může pro řešení přizvat všechny subjekty; 5. Právní umírněnost tak, aby se rozhodnutím instituce pro řešení sporů nenarušila ochrana spotřebitele dle platných předpisů na ochranu spotřebitelů; 6. Volnost jednání; 7. Možnost zastupování třetí osobou. V rámci této sítě může spotřebitel lépe využít služeb institucí mimosoudního vyrovnání sporů mezi spotřebiteli a poskytovateli finančních služeb, a to také v tzv. přeshraničních případech. Je-li v těchto případech spotřebitel ve sporu s poskytovatelem finančních služeb se sídlem v jiné zemi Evropského hospodářského prostoru, může se obrátit na člena FINNET ve své zemi a využít přeshraniční spolupráce mezi jednotlivými FIN-NET členy. Finanční arbitr České republiky je členem řídícího výboru mezinárodní sítě FINNET. (Members of FIN-NET, 2011) Finanční arbitr tedy bude pomáhat chránit spotřebitele, zejména bude řešit jejich spory mimosoudní cestou. Ohledně Finančního arbitru ČR jsme si na počátku práce uvedli výzkumnou otázku: Přinese větší ochranu spotřebitel rozšíření kompetencí Finančního arbitru? Záměr změny zákona je takový, že by větší ochranu spotřebitele měl přinést. V současné době však nejsme schopni s určitostí říct, zda větší ochranu spotřebitele zákon přinese, protože nové kompetence Finanční arbitr v ČR bude mít od července 2011 a tedy až během jeho působnosti se ukáže, zda bude mít v oblasti úvěrů přínos. Do dnešního dne, ale v ČR pomáhá chránit spotřebitele v úvěrovém procesu i řada jiných institucí - Ochrana spotřebitele v ČR: (Jílek, 2009)
ZMĚNY V ZÁKONĚ č. 145/2010 Sb. O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
49
1) ČNB – ochraně spotřebitele ČNB podléhají všechny instituce podléhající dohledu ČNB (například se jedná o banky, pojišťovny, obchodníci s CP, investiční společnosti a fondy, penzijní fondy, Pražská burza, atd.) 2) ČOI – ochraně spotřebitele České obchodní inspekce podléhají ostatní finanční instituce (nebankovní, leasingové apod.) Dohled v oblasti ochrany spotřebitele je nad dodržováním těchto pravidel: 1.
Dodržování zákazu používání nekalých obchodních praktik. Podle definice zákona o ochraně spotřebitele je obchodní praktika nekalá, je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Taková praktika je zakázána.
2.
Dodržování zákazu diskriminace spotřebitele. Podle zákona o ochraně spotřebitele nesmí prodávající při poskytování služeb spotřebitele diskriminovat. Obecně se diskriminací rozumí úmyslné či nedbalostní rozlišování, vyloučení, omezení nebo zvýhodnění na základě diskriminačního důvodu.
3.
Dodržování povinností a pravidel pro informování o ceně služeb a způsobu jejich stanovení. Prodávající je povinen informovat v souladu s cenovými předpisy spotřebitele o ceně poskytovaných služeb nebo informaci o ceně služeb jinak vhodně zpřístupnit.
4.
Dodržování povinností stanovených občanským zákoníkem pro uzavírání smluv o finančních službách uzavíraných na dálku. Jedná se o smlouvy uzavírané pomocí prostředků komunikace na dálku (telefon, fax, e-mail či internet). Pro spotřebitele je tento způsob pohodlný, ale možnost získat informace je omezenější než při jednání s poskytovatelem finanční služby. Proto občanský zákoník stanoví podrobně rozsah informací, které musí být povinně poskytnuty. (Ochrana spotřebitele, 2011)
Závěr kapitoly V kapitole jsem zjistila, že od prvního ledna 2011 je účinná novela legislativy upravující spotřebitelské úvěry, která přinesla změny posilující ochranu spotřebitele v úvěrovém procesu. Mezi nejdůležitější změny patří: zavedení formuláře předsmluvních informací, bezplatné poskytnutí návrhu úvěrové smlouvy, rozšíření informovanosti mezi zeměmi EU, povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost splácet úvěry a možnost odstoupení od
ZMĚNY V ZÁKONĚ č. 145/2010 Sb. O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
50
smlouvy do 14 dní .V kapitole jsem si částečně odpověděla na jednu z hlavních otázek položených na počátku práce: Posílí změny v zákonu o spotřebitelských úvěrech ochranu spotřebitele v úvěrovém procesu? Změny vychází z nedostatků které zákon před novelou měl, a proto by změny měly problematiku ochrany spotřebitele v úvěrovém procesu jen zlepšit a tedy by měly posílit ochranu spotřebitele v úvěrovém procesu. V souvislosti se změnou, kdy poskytovatelé úvěru musí povinně zjišťovat, zda jsou žadatelé o úvěr schopni splácet úvěry, jsem zjistila, že vzrostl význam pozitivních úvěrových registrů a v registrech se zvýšil počet členů, čímž jsem si potvrdila závěry v kapitole Úvěrové registry a současně jsem zodpověděla jednu z výzkumných otázek: Posílí členství poskytovatelů úvěrů v pozitivních úvěrových registrech ochranu spotřebitele? ANO, zjistila jsem, že členství v registrech přispěje k vyšší ochraně spotřebitele, protože poskytovatelé úvěrů získají dotazem do registru informace, kterými určí zda je spotřebitel schopen splácet své úvěry. Záměr zákona v případě této změny byl tedy naplněn. Další ze změn významně ovlivní leasing fyzickým osobám v ČR. Zákon přinesl možnost spotřebitelům odstoupit do dní od podpisu v případě nevýhodnosti smlouvy. V případě leasingu by spotřebitel nevrátil jen zapůjčené peníze, ale i zakoupené auto. Při komunikaci s leasingovými společnostmi jsem zjistila, že řada společností přestala leasing nabízet a financují auta pouze prostřednictvím úvěru. Podobná situace nastala i ve Francii, kde ji vyřešili předáváním nakoupených vozidel až po daných 14 dnech. V případě této změny jsem zjistila, že záměr zákona byl sice naplněn, ale na úkor omezení leasingu pro fyzické osoby v ČR. Dále jsem zjistila, že případné odstoupení od leasingové smlouvy by mohlo být pro spotřebitele problematické, protože společnosti nebudou chtít zakoupená auta zpět a spotřebitelé by musely auto financovat jiným způsobem. V závěru kapitoly jsem uvedla, že od 1. 7. 2011 čeká ČR ještě další změna v legislativě. Tentokrát se jedná o Finanční arbitr, který bude od července řešit i problematiku úvěrů a tím by měl přispět stejně jako změny v legislativě upravující spotřebitelské úvěry, k lepší ochraně spotřebitele. Poznatky ohledně Finančního arbitru v ČR nám pomohly odpověď na další z výzkumných otázek: Přinese větší ochranu spotřebitel rozšíření kompetencí Finančního arbitru? Uvedla jsem, že přínos z rozšíření kompetencí Finančního arbitru v ČR v oblasti úvěrů budeme moci posoudit až během jeho působnosti, od července 2011.
NEDOSTATKY V NOVELIZACI ZÁKONA O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
51
4 Nedostatky v novelizaci zákona o spotřebitelských úvěrech Cílem této kapitoly je uvést změny, které byly obsahem návrhu zákona, ale obsahem konečného znění nejsou. V souvislosti s těmito změnami v kapitole uvedu specifika vybraných evropských zemích, které tyto změny narozdíl od ČR v legislativě zakomponovány mají. Součástí kapitoly bude i lichva, která těmito navrhovanými změnami souvisí a díky kterým mohla být více omezena.
Změny, které zákon přináší, jsou pro spotřebitele určitě velkou výhodou. Dle Sdružení na ochranu spotřebitelů5 má zákon i mnoho nedostatků. V novém zákonu chybí změna v úpravě rozhodčích doložek, které jsou právě v oblasti spotřebitelského úvěru vůči spotřebiteli úvěrovými společnostmi ve vysoké míře zneužívány. Díky těmto rozhodčím doložkám může být rozhodcem kdokoliv, třeba osoba spřízněna s věřitelem, a dlužník tak může ve zrychleném exekučním řízení přijít o byt, protože si nepřečetl třeba část záludně formulovaných obchodních podmínek psaných drobným písmem. Rozhodčí doložky se bohužel budou moci, i přes veškerou snahu SOS, ve smlouvách nadále objevovat, a to zcela bez omezení. Zákon tak nezabrání situacím a sporům, ve kterých je rozhodce napojen na společnost a rozhoduje neobjektivně a zaujatě v neprospěch spotřebitele. Rovněž úrokové sazby a RPSN nebudou nijak limitovány. Přitom to jsou právě metody, které nejčastěji využívají lichváři, „soukromí investoři“ inzerující rychlé půjčky či některé nebankovní úvěrové firmy. V zákonu není stanovena hranice úrokové sazby ani maximální horní hranice RPSN, jak bylo navrhováno a jak je to zakotveno v zákonu např. na Slovensku nebo v jiných evropských zemí. Podle dřívějšího návrhu by se hranice RPSN v ČR odvíjela od repo sazby stanovované Českou národní bankou. U půjček do 9 999 Kč by hranice RPSN činila 30 procentních bodů (dále jen p.b.) nad repo sazbu. U půjček mezi 10–30 000 Kč by se k repo sazbě připočítávalo maximálně 25 p.b. Půjčky nad 30 000 Kč by pak mohly mít RPSN maximálně 20 p.b. nad repo sazbou. Strop úrokové sazby by se odvozoval z lombardní sazby stanovované ČNB a mohla činit jen její sedminásobek. V době návrhu zákona úroková míra činila 12,25%. Nicméně tento návrh sněmovnou neprošel (evropská směrnice hranice nenastavuje, jak budeme řešit později), a tak si rozumné náklady spotřebitelského úvěru musí i nadále 5
SOS je občanské sdružení, které dává spotřebitelské veřejnosti možnost získat informace o spotřebitelských právech a konzultovat konkrétní spotřebitelský problém v poradnách SOS, které již existují ve všech krajích ČR. Spotřebitelé mohou volit mezi osobní, telefonní či online poradnou.(Informace o SOS, 2011)
NEDOSTATKY V NOVELIZACI ZÁKONA O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
52
ohlídat sám spotřebitel. Bude k tomu ale díky novému zákonu mít lepší podklady od samotných poskytovatelů. Další věc, kterou měl zákon přinést, je ochrana klienta před nadměrným zadlužováním a to tím, že úvěrující společnost bude povinna odborně posoudit schopnost žadatele úvěr splatit. Pokud tak společnost neučiní, hrozí ji sice sankce, ale jen za správní delikt. Z hlediska spotřebitele je takové ustanovení málo účinné a problém řeší nedostatečně. Z tohoto důvodu SOS dlouhodobě prosazuje možnost zavedení jisté formy stropů nákladů na úvěr, která se však v zákoně opět neobjevila. SOS i přesto zákon vítá, neboť zavede mnoho užitečných institutů, jako je možnost odstoupit od úvěrové smlouvy do 14-ti dnů od jejího uzavření, předčasně splatit dluh s minimálními sankcemi a dále zpřísňuje podnikání nebankovních poskytovatelů úvěrů, se kterými mají klienti nejčastěji potíže. SOS je však toho názoru, že tento zákon nebyl vyvolán zvyšující zadlužeností v ČR, ale musel být ČR naordinován až Evropskou unií. Hlavní však je, že byl tento zákon vůbec přijat. (SOS vítá nový zákon o spotřebitelském úvěru ale varuje, 2011)
Na začátku práce jsme si položili otázku, kterou bychom si mohli nyní částečně zodpovědět: Chrání zákon dostatečně? Podle skutečností z této části práce můžeme říct, že zákon přispěl k ochraně spotřebitele, ale nedostatky přesto má. V zákoně hlavně chybí navrhované stropy úrokových sazeb a RPSN, které jsou obsaženy v legislativách ostatních Evropských zemích (jak budeme zjišťovat v této kapitole) a které mohly k ochraně spotřebitele ještě více přispět.
4.1 Specifika právních úprav spotřebitelských úvěrů vybraných zemích Zjistili jsme tedy, že v české legislativě nebyly zabudovány stopy úrokových sazeb a RPSN, což vedlo ke kritice novelizace zákona o spotřebitelských úvěrech. Zjišťovala jsem, jak je tato problematika řešena ve vybraných zemích Evropské unie. Nejprve bych začala důležitým podmětem, který vedl ČR ale i ostatní země EU ke změně zákona o spotřebitelských úvěrech. Tímto podmětem byla Směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru, která byla přijata dne 23. 4. 2008 Evropským parlamentem a Radou. V ČR (stejně jako v ostatních členských zemích) musela být transponována do právního řádu do 12. 5. 2010. Do tohoto data byla změna v zákonu sice
NEDOSTATKY V NOVELIZACI ZÁKONA O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
53
přijata, účinná ale začala být až 1.1.2011. Země EU se zavázaly, že směrnici zakomponují do roku 2010. Směrnice vychází z principu maximální harmonizace práva v rámci EU. Přesto ale v některých případech dává členským státům možnost zvolit alternativní postup či přijmout odchylnou úpravu v podobě národní právní úpravy, která vyhovuje podmínkám členského státu. Zpravidla ve starých členských státech EU jde daleko nad rámec směrnice, v nových členských zemích (např. v České republice) zákony čistě přebírají ustanovení směrnice. Záměrem je tedy využít těchto tzv. diskrecí k vytvoření účelné a přiměřené regulace poskytování spotřebitelského úvěru přizpůsobené potřebám a podmínkám českého trhu. Cílem směrnice je zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitelů na vnitřním trhu a zároveň přispět ke vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Jde o důležitou oblast právní úpravy, jejíž význam přímo úměrně roste tomu, jak se neustále vyvíjejí různé formy spotřebitelských úvěrů a kdy také roste zadluženost domácností. Důležitou roli směrnice má ve sjednocení právních úprav v jednotlivých zemích EU. Směrnice neupravuje veškeré aspekty smluv o spotřebitelském úvěru, reguluje pouze určité otázky, které jsou významné pro dosažení cílů směrnice. Směrnice, jak je již uvedeno i výše, je založena na principu maximální harmonizace, při čemž členským státům se dává v určitých případech možnost, aby některé aspekty regulovaly samostatně. (Konzultační materiál ke směrnici o spotřebitelském úvěru, 2008) Směrnice se skládá z 8 kapitol, 32 článků a 3 příloh: První kapitola vymezuje předmět úpravy a oblast působnosti směrnice, kde je zároveň obsažen i výčet typů úvěrových smluv, na něž se daná směrnice nevztahuje. Rovněž tak umožňuje u některých typů úvěrových smluv vyloučit splnění některých stanovených podmínek. Obsahem této kapitoly jsou i definice základních pojmů jako věřitel, zprostředkovatel úvěru, úvěrová smlouva, celkové náklady úvěru pro spotřebitele, roční procentní sazba nákladů, výpůjční úroková sazba a další. Druhá kapitola vymezuje, jaké informace má spotřebitel obdržet v rámci reklamy na nabízený produkt, dále výčet předsmluvních informací, včetně výjimek na obsah informací u některých úvěrových smluv, jakož i postup věřitelů při uzavírání smluv. Třetí kapitola řeší problematiku přístupu k databázím a postup při informování spotřebitele o výsledku vyhledávání v databázích. Čtvrtá kapitola obsahuje výčet informací, které mají být uvedeny v úvěrových smlouvách, včetně požadavků na informace o výpůjční úrokové sazbě. Zvláště pak
NEDOSTATKY V NOVELIZACI ZÁKONA O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
54
upravuje povinnosti u úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání a úvěrové smlouvy na dobu neurčitou. Dále je řešeno právo na odstoupení od smlouvy včetně uplatnění tohoto práva u smluv o vázaném úvěru, právo a povinnosti při předčasném splacení, při postoupení práv a překročení meze čerpání. Pátá kapitola stanoví požadavky na výpočet roční procentní sazby nákladů (dále jen „RPSN“) a spolu s přílohou I stanoví přesnou matematickou formuli pro výpočet, jakož i veškeré položky, které musí být při výpočtu zohledněny. Šestá kapitola vymezuje některé povinnosti, které musí být splněny ze strany zprostředkovatelů úvěru vůči spotřebitelům, a stanoví požadavek na zajištění dohledu nad věřiteli. Sedmá kapitola představuje prováděcí opatření, které se zabývá problematikou harmonizace a kogentní povahy směrnice, řeší otázky sankcí za porušování stanovených povinností a zajištění postupů pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů. V osmé kapitole jsou obsažena závěrečná a přechodná ustanovení. Příloha I – obsahuje matematický vzorec výpočtu roční procentní sazby nákladů Příloha II – obsahuje standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru Příloha III – obsahuje evropské informace o úvěru pro případy přečerpání, úvěru nabízeného některými organizacemi nebo konverzi dluhu. (Consumer Credit Directive (CCD) číslo 2008/48/ES) Z hlediska transpozice směrnice EU je změněný zákon o spotřebitelských úvěrech v pořádku. Směrnice totiž nestanovuje maximální limity pro úrokové sazby nebo RPSN, což v novele zákona v ČR chybí a je tématem kritiky tohoto zákona. Stropy úroků a RPSN se sice navrhovaly, ale v samotném zákonu se neobjevily. Navrhovalo se, aby se finanční instituce při nabízení úvěrů limitovaly horními stropy RPSN a úrokových sazeb. Návrh byl inspirován jinými zeměmi, které toto omezení v zákoně mají zakomponováno. Každá země k tomu přistupuje trochu jinak. Problematiku stropů úrokových sazeb a RPSN si totiž zákon neupravuje, každá země si v zákoně tuto oblast řeší sama. Přímou formu regulace maximální výše úrokových sazeb zavedly z evropských zemí např. Itálie, Francie, Belgie, Nizozemsko, Polsko a Slovensko, z mimoevropských pak například Japonsko. Země, které nemají explicitně stanovené úrokové stropy, ovšem také uplatňují řadu alternativních regulatorních postupů, jejichž cílem je omezit lichvu a nastavit co možná nejspravedlivější podmínky smluvních vztahů. Nyní uvedu, jak k limitům RPSN a úroků přistupují vybrané země, protože přijetí směrnice EU stanovení
NEDOSTATKY V NOVELIZACI ZÁKONA O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
55
neovlivňuje. Z dokumentu Regulace úrokových sazeb a RPSN ve vybraných zemích (2009) jsme zjistila následující informace ohledně stropů úrokových sazeb a RPSN v jednotlivých zemích: Slovensko Strop úrokových sazeb u spotřebitelských úvěrů byl na Slovensku zaveden v roce 2007. Na základě novely zákona o dobrovolných dražbách z prosince 2007 byl změněn i zákon o spotřebitelských úvěrech č. 258/2001 Sb. Dále bylo přijato Nařízení vlády č. 238/2008 z 11. června 2008, které stanoví, že maximální výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) bude podle jednotlivých kategorií úvěrů limitována dvojnásobkem průměrné hodnoty RPSN reportované jednotlivými poskytovateli a současně nesmí převýšit čtyřnásobek hodnoty váženého průměru průměrných hodnot RPSN a průměrné úrokové míry za všechny typy spotřebitelských úvěrů. Zákon navíc 11.6.2010 doplnili i o změny, které byly prosazeny i v naší legislativě. Jedná se o předsmluvní informace, o možné odstoupení od smlouvy do 14 dnů, o pravidla nabízení úvěrů v reklamě, limit pro poplatek za předčasné splacení apod. Jedná se o stejné změny jako u nás, což vyplívá z toho, že i Slovensko přijalo Směrnici EU, kterou jsem v této práci již uvedla. Polsko V Polsku platí už 4 roky tzv. protilichvářský zákon. Tento zákon zavedl kromě jiného regulaci úrokové sazby a celkového neúrokového nákladu úvěru. V polském Občanském zákoníku se objevilo ustanovení, podle kterého nesmí úroková sazba překročit čtyřnásobek lombardní sazby Polské národní banky. Navíc je v zákonu o spotřebitelském úvěru (Ustawa o kredycie konsumenckim) stanoveno (§7a), že maximální sazba nákladů spotřebitelského úvěru (kromě zmíněných limitovaných úrokových nákladů), tj. celková výše poplatků, provize a ostatní náklady spojené s uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nesmí překročit 5 % jistiny poskytnutého spotřebitelského úvěru. Slovinsko Slovinsko reguluje maximální výši RPSN také. Zákonem č. 111/2007 se změnilo ustanovení Zákona o spotřebitelských úvěrech (Zákon o potrošniških kreditih, č. 77/2004), které ve svém §18a limituje hranici RPSN na 200 p.b. sazby stanovené Slovinskou centrální bankou na základě statistických zjišťování u bank a pojišťoven podle výše a doby splatnosti poskytnutých úvěrů (vydává dvakrát ročně v Úředním věstníku Slovinské republiky pro jednotlivé výše a doby splatnosti úvěrů).
NEDOSTATKY V NOVELIZACI ZÁKONA O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
56
Španělsko Ve španělském právu stejně jako v naší legislativě není zakotven limit úrokových sazeb. Za neplatnou se však považuje smlouva, která má úrokové podmínky podstatně vyšší, než je průměr. Za neplatnou se považuje každá smlouva o půjčce, ve které je stanoven úrok podstatně vyšší, než je běžný úrok, je disproporční vzhledem k situaci, nebo byla-li smlouva uzavřena s motivem, aby ji dlužník přijal z důvodu jeho tíživé situace, nezkušenosti nebo omezených duševních schopností. V poslední době se vede ohledně regulace lichvářských úrokových podmínek širší diskuze, která směřuje k vytvoření registru profesionálních poskytovatelů úvěrů a ke standardizaci podmínek úvěrů, úrokových sazeb a poplatků spojených se spotřebitelskými úvěry. Německo Německý model regulace úrokových sazeb vychází pouze z obecných ustanovení Občanského zákoníku platných pro lichvu. Rozhodnutí ohledně (ne)místnosti úrokových sazeb pak náleží soudu. Jako relevantní v otázce povolených nejvyšších úrokových sazeb je v současnosti bráno rozhodnutí Nejvyššího soudu, který za přiměřené považuje dvojnásobky úrokových sazeb vyplývajících ze zpráv německé centrální banky. Itálie V Itálii se za lichvářské, a tudíž nepovolené úrokové sazby označuje sazby převyšující oficiálně stanovenou úroveň. Se čtvrtletní frekvencí se tak přizpůsobuje tento limit úrovni jeden a půl násobku průměrné roční efektivní úrokové míry aplikované bankami a dalšími finančními institucemi. Nizozemsko V Nizozemsku je stanovena maximální výše úrokové sazby spotřebitelského úvěru. Hranice legálního maxima je nastavena vyhláškou k zákonu o spotřebitelském úvěru a vztahuje se na úvěry do 40 000 eur. Příslušná vyhláška pak upravuje maximální výši odměny při pravidelném splácení spotřebitelského úvěru (zákonný úrok + 17 procentních bodů), maximální výši poplatku za prodlení se splácením a také maximální výši poplatku za dřívější splacení úvěru. Belgie Belgické právo reguluje maximální výši úrokové sazby spotřebitelského úvěru v závislosti na výši úvěru. Zdůvodňováno je to tím, že malé úvěry mohou představovat pro věřitele stejné fixní náklady, a tudíž by měly být poskytovány s vyššími sazbami. Pro úvěry do
NEDOSTATKY V NOVELIZACI ZÁKONA O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
57
1 250 eur je strop na 21 % RPSN, sazby úvěrů od 1 250 do 5 000 eur jsou omezeny výší 16 % a sazby úvěrů nad 5 000 eur pak 13 %. Francie Francie reguluje lichvářské úrokové sazby ve spotřebitelském zákoníku (Code de la Consommation). Ve francouzském spotřebitelském zákoníku se o lichvářských úrocích píše následující: „Lichvářský úvěr je úvěr sjednaný s roční procentní sazbou, která v době poskytnutí převyšuje o více než jednu třetinu průměrnou efektivní sazbu uplatňovanou během předcházejícího čtvrtletí úvěrovými institucemi s podmínkami zahrnujícími obdobné riziko.“ V praxi jsou každé čtvrtletí vyhlašovány Ministerstvem financí maximální úrokové sazby v závislosti na aktuální tržní situaci. Nyní jsme si ukázali, že i když země EU přijali směrnici upravující problematiku spotřebitelských úvěrů, nechovají se legislativy jednotlivých členských zemích stejně. Směrnice totiž upravuje obecně co země musejí v legislativě mít zakotveno. Problematiku stropů RPSN a úrokových sazeb si ale každá země řeší sama. Původně ČR měla v limitech úrokových sazeb a RPSN následovat ostatní evropské země. Vzorem bylo především Slovensko a Belgie. Podle dřívějšího návrhu by se hranice RPSN v ČR odvíjela od repo sazby stanovované Českou národní bankou. U půjček do 9 999 Kč by hranice RPSN činila 30 p.b. nad repo sazbu. U půjček mezi 10–30 000 Kč by se k repo sazbě připočítávalo maximálně 25 p.b.. Půjčky nad 30 000 Kč by pak mohly mít RPSN maximálně 20 p.b. nad repo sazbou. Strop úrokové sazby by se odvozoval z lombardní sazby stanovované ČNB a mohla činit jen její sedminásobek. V době návrhu zákona úroková míra činila 12,25 %. V případě RPSN můžete vidět, že je to skutečné jako v Belgickém modelu. Hranice RPSN jsou odlišné podle výše úvěru. Tab 2: Srovnání navrhované hranice RPSN v ČR a hranic RPSN v Belgii
Návrh v ČR Do 9 999 Kč
Stropy RPSN v Belgii
Repo Sazba + 30 p.b.
Do 1 250 Euro
Max 21 % RPSN
10 000 -30 000 Kč
Repo Sazba + 25 p.b.
1 250 – 5 000 Euro
Max 16 % RPSN
Nad 30 000 Kč
Repo Sazba + 20 p.b.
Nad 5 000 Euro
Max 13 % RPSN
Zdroj: Regulace úrokových sazeb a RPSN ve vybraných zemích
Z tabulky můžete vidět, že ČR si hranici RPSN v návrhu vzala z Belgického modelu progresivitu dle výše úvěru. Každé z pásem má svůj limit pro stanovení výše RPSN. Návrh odvození úrokového stropu je podobný jako určování úrokového stropu v Polsku, kde se stejně jako bylo navrhované v ČR strop odvozuje od lombardní sazby.
NEDOSTATKY V NOVELIZACI ZÁKONA O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
58
Toto srovnání jsem uvedla jen proto, aby bylo zřejmé, že ČR inspirovala v zahraničí a také jsem chtěla poukázat na to, jak by stropy vypadaly, kdyby se do zákona dle návrhu zakomponovaly. Jak už zde ale bylo několikrát řečeno, v novelizaci zákona s účinností 1.1.2011 se tyto limity neobjevily. Vláda usoudila, že problém v ČR není ve vysokých úrokových sazbách ale ve vysokých nákladech. Dalším důvodem pro nestanovení limitu je obava, aby limity neomezily dostupnost úvěrů od stabilních finančních institucí a nenutily tak žadatele o úvěr, aby si půjčili peníze nějakou jinou nevýhodnější formou.
Nezařazení stropů úrokových sazeb a RPSN jsme uvedli v práci jako nedostatek zákona. I když většina zemí v Evropě toto opatření v legislativě má zabudováno, ČR v zákoně nemá. To je způsobeno tím, že Evropská směrnice udává, co se musí změnit v legislativě, ale problematiku stropů si každá země řeší sama. ČR se rozhodla stropy nestanovovat. Částečně bych ale ráda odpověděla na jedu z výzkumných otázek. Nemůže zákon chránit lépe? Podle mého názoru by se stropy mohly chovat jako protilichvářský zákon a „lichvu by mohly v ČR omezit. Zákon doplněný o tyto limity by mohl tedy chránit lépe. Problematiku lichvy a její omezení zákonem budeme nyní v práci řešit.
4.2 Omezení lichvy v souvislosti se změnou zákona Stropy úrokových sazeb, které tedy nebyly do české legislativy zakomponovány, mohli vést k omezení lichvy, jak už jsem zmínila. Změny v zákoně byly důsledky implementace evropské směrnice do právní úpravy ČR, jak jsem zmínila v předchozí podkapitole. Tato směrnice měla za cíl zvýšit právě ochranu spotřebitele v oblasti úvěrů. Lichva spočívá v půjčení peněz za enormně vysoký úrok. Lichva bývá běžně začátkem úvěrové spirály – jeden úvěr je nahrazen novým (vyšším) úvěrem, který pokrývá jistinu a úroky z předchozího úvěru. Obecně platí, že pokud dlužník nezvládl splatit jeden úvěr, nezvládne splatit ani další (vyšší) úvěr. Lichvář si běžně úvěrové riziko zajišťuje zástavou (např. nemovitostí. Český právní řád řeší problém lichvy. Přesto v roce 2005 bylo za lichvu odsouzeno pouze 7 lidí a v roce 2006 6 lidí. Všichni dostali nízké tresty. Politická podpora postihů za lichvu v ČR neexistuje. (Jílek, 2009) Podle Občanského zákoníku je lichvou právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Účastník, který uzavřel smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, má právo od smlouvy odstoupit. (Zákon č. 40/1964 Sb, občanský zákoník)
NEDOSTATKY V NOVELIZACI ZÁKONA O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
59
Podle trestního zákona, kdo zneužívá něčí tísně, nezkušeností nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plenění v hrubém nepoměru, nebo kdo rakovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. Podle Nejvyššího soudu ČR existuje u úroku určitá hranice mezi běžnou podnikatelskou činností a lichvou. Hranice je hrubý nepoměr mezi vzájemným plněními pachatele a poškozeného. Za takový nepoměr je považován roční úrok 70% a výš. (Jílek, 2009) Lichvářské chování by měla řešit Česká obchodní inspekce, ale prokázat lichvu podle stávajícího zákona je dle ČOI velmi obtížné. Podle trestního zákoníku se dopustil lichvy ten, kdo zneužil něčí tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo něčího rozrušení. Ve vztahu k úroku hovoří pouze o hrubém nepoměru půjčených a vrácených peněz. Duševní zneužití se na rozdíl od fyzického dokazuje těžko. Omezit lichvu by částečně měl právě nový zákon upravující spotřebitelské úvěry. Zda zákon lichvu omezí ukáže ale až později uplatnění zákona v praxi. V této kapitole jsme již uvedla, že SOS kritizuje to, že se do zákona neprobojovaly návrhy ohledně úrokových stropů, stropů RPSN a rozhodčích doložek. Tyto návrhy se do schváleného zákona nedostaly, i když mohly k omezení lichvy přispět. Zejména se hovořilo o úrokových stropech, které měly působit především k omezení lichvy .V ČR ale převládla argumentace (stropy nebyly schváleny), že úrokové stropy pouze omezí dostupnost úvěrů u stabilních a solidních institucí. Půjčky by se mohly přesouvat do šedé zóny6, která samozřejmě není a nemůže být nikterak regulována. Spotřebitelé by tím ztráceli na svých právech daleko více, než je tomu nyní bez maximální stanovené sazby úroku. V předchozí podkapitole s názvem Specifika právních úprava spotřebitelských úvěrů vybraných zemích, jsem uvedla, jak tuto problematiku řeší jiné evropské země, které tyto stropy narozdíl od ČR používají, legislativa se osvědčila a působí jako „protilichvářské zákony“. Podle dluhových poraden se počet lichvářských firem v ČR rozrůstá. Tyto firmy lze rozpoznat podle inzerátů s úvěrovými nabídkami. Jedná se například o inzeráty typu: půjčíme ihned, příjem nemusíte dokládat, vyhovíme, i když jste v registru dlužníků, odhad nemovitosti můžete mít zdarma apod. 6
Jedná se o souhrn ekonomických vztahů, které porušují běžné a etické a morální formy společnosti, jsou na hranici zákona a jsou těžko postižitelné. (Šedá ekonomika, 2005)
NEDOSTATKY V NOVELIZACI ZÁKONA O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
60
Dluhová poradna při finanční tísni a Dluhová poradna SPES navíc rozdělují lichvářské poskytovatele úvěrů do 3 skupin. Poradny navíc uvedly i konkrétní příklady jednotlivých skupin „lichvářů“ z praxe: První skupina se zaměřuje hlavně na chudobu a kalkuluje s tím, že prakticky každý touží dopřát si hezké věci. Nesolidní úvěrové společnosti proto využívají nejrůznější psychologické taktiky a jsou mistry inzertních nabídek, které vypadají na první pohled velmi výhodně. Umějí dokonale zmást i tím, jak sdělují, kolik korun bude klient měsíčně splácet a jaké zaplatí celkové poplatky. Při podpisu úvěrové smlouvy lidé zjistí, že jim společnost půjčí ve skutečnosti mnohem méně, než se domnívali. Ve smluvních podmínkách takových společností bývají i velmi tvrdé sankce za opožděnou úhradu dvou a více splátek. Pokuta může být ve výši až 50 % z nominální výše úvěru. Pod slůvkem „nominální“ se přitom skrývá půjčená částka plus smluvní odměna. Dluh se rázem zvýší o dalších 62 a půl tisíce korun. Příklad z praxe: U splátkové společnosti si klient vzal úvěr ve výši 125 tisíc korun, dostal ale vyplaceno jen 65 tisíc, protože zbývajících 60 tisíc korun byla smluvní odměna za poskytnutí úvěru Druhý skupina lichvářských úvěrů se podle expertů zaměřuje hlavně na to, jak získat majetek dlužníka. Zpravidla se nikdy se taková úvěrová společnost nezajímá o příjmy rodiny, ale požaduje, aby za úvěr ručil klient nemovitostí. Zástavní věřitel si pak do katastru nemovitostí nechá kromě zástavy připsat věcné břemeno užívání a předkupní právo na nemovitost. Také druhý typ úvěrových firem volí klasickou fintu, kdy klient nabývá dojmu, že si dohodl výhodný úvěr. Ve skutečnosti však spadne do tvrdého splátkového kalendáře, který přesahuje finanční možnosti domácnosti. Kvůli potížím se splátkami pak rodina přijde o střechu nad hlavou, o což právě věřiteli jde. Příklad z praxe: Rodina podepsala úvěrovou smlouvu se zástavou nemovitosti, ve které stálo, že si půjčuje peníze s úrokem nula procent a RPSN ve výši 23 procent. Výhodná půjčka to ale nebyla. Půjčená částka byla dohodnutá na 300 tisíc korun. Rodina však obdržela na účet 175 tisíc, zbylých 125 tisíc ukrojily nejrůznější poplatky a náklady spojené s vyřízením půjčky. Za devět let přitom měla rodina splatit 1 106 000 korun.
Třetí skupina volí novou taktiku, na kterou naletí i finančně zběhlí a vzdělaní lidé. Nabízí „oddlužení“ či velmi výhodný úvěr za určitý poplatek. Kdo se nechá zlákat inzerovanou nabídkou, toho ujistí, že se poplatek platí až po dodání služby. Ve smlouvě, kterou musí klient podepsat, si firma stanoví, že případný neuhrazený
NEDOSTATKY V NOVELIZACI ZÁKONA O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
61
poplatek bude řešit rozhodce a za zpožděnou platbu je nutné zaplatit penále z prodlení. I specialista má přitom problém rozpoznat, že nejde o smlouvu o úvěru, ale o zprostředkování. Fintou všeho je, že tento typ společností neposkytuje vůbec žádné úvěry, pouze přezkoumá, zda klient splní podmínky, aby se mohl o výhodnou půjčku ucházet například v bance. Většina lidí se pak dozví, že šanci získat úvěr vůbec nemá. A za tuto službu si firma nechá tučně zaplatit. Příklad z praxe: Za přezkoumání úvěru ve výši 200 tisíc korun si firma naúčtují poplatek 12 tisíc. Kdo nezaplatí včas, skončí u rozhodce. Poplatek začne narůstat o úroky z prodlení a může hrozit i exekuce.
Závěr kapitoly V návrhu zákona byly uvedeny stropy úrokových sazeb a RPSN, které by poskytovatelé úvěrů musely dodržovat. Změny ale nebyly schváleny a toto stanovisko vlády podlehlo kritice organizace na ochranu spotřebitelů. Pro navrhnutí stropů se poslanecká sněmovna inspirovala v zahraničí. Uvedla jsem, jak jsou stropy řešeny v ostatních evropských zemích a že se návrh v ČR inspiroval hranicemi RPSN v Belgickém a hranicemi úrokových sazeb v Polském modelu. I přesto, že v zahraničí jsou tyto stropy zavedeny, v ČR se od těchto stropů upustilo. Na začátku práce jsem si položila otázku, kterou bych mohla nyní částečně zodpovědět: Chrání zákon dostatečně? Zákon přispěl k ochraně spotřebitele, ale v kapitole jsem zjistila, že nedostatky zákon přesto má. V zákoně chybí navrhované stropy úrokových sazeb a RPSN, které jsou obsaženy v legislativách ostatních Evropských zemích a které mohly k ochraně spotřebitele ještě více přispět. To je způsobeno tím, že Evropská směrnice udává, co se musí změnit v legislativě, ale problematiku stropů si každá země řeší sama. ČR se rozhodla stropy nestanovovat. Na tato zjištění navazuje další z otázek: Nemůže zákon chránit lépe? Podle mého názoru by se stropy mohly chovat jako „protilichvářský“ zákon a lichvu by mohly v ČR omezit. Zákon doplněný o tyto limity by mohl tedy chránit lépe. Z problematiky lichvy jsem zjistila, že půjčky by se mohly při nastavení stropů přesouvat do šedé zóny, která samozřejmě není a nemůže být nikterak regulována. Spotřebitelé by tím ztráceli na svých právech daleko více, než je tomu nyní bez maximální stanovené sazby úroku. Tímto jsem zodpověděla další z výzkumných otázek: Omezí změna zákona „lichvářské praktiky“ v ČR? Nyní mohu říct, že i když nebyly schváleny stropy úrokových sazeb a RPSN lichva by se měla pomocí ostatních změn eliminovat.
NEDOSTATKY V NOVELIZACI ZÁKONA O SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRECH
62
Společnosti musí např. prověřovat schopnost splácet úvěry a zákon současně stanovil vysoké sankce za nedodržení této povinnosti. Lichva by se tedy novým zákonem omezit měla. Uvedla jsem 3 typické příklady lichvářských společností v ČR podle dluhových poraden: skupina zaměřená na chudobu domácností, skupina zaměřená na majetek dlužníků a skupina nabízející oddlužení pro domácnosti.
63
VÝSLEDKY NOVELIZACE PRÁVNÍ ÚPRAVY EXEKUCÍ V ČR
5 Výsledky novelizace právní úpravy exekucí v ČR Cílem kapitoly je zjistit vývoj nařízených exekucí v ČR a uvést změny v novelizaci exekučního řádu v roce 2009, které se osvědčily a přinesly větší ochranu dlužníkům. V závěru kapitoly uvedu naopak slabá místa v právní úpravě exekucí v pozici dlužníka.
S ochranou spotřebitele v úvěrovém procesu souvisí i problematika exekucí. Spotřebitel se může v rukou exekutora ocitnout při potížích se splácením úvěru, proto je tedy v této oblasti také nutná dostatečná ochrana spotřebitele. V roce 2009 byla legislativa upravující exekuce novelizována, právě pro lepší ochranu spotřebitelů v této oblasti. Samotný zákon začal být účinný v listopadu 2009. Jedná se o zákon č. 183/2009 Sb, ze dne 28. května 2009, kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 7/2009 Sb. Exekuce je výkon rozhodnutí, kdy je exekutor oprávněn zabavit dlužníkovi majetek. Exekuční řízení se zahajuje na základě návrhu oprávněného (věřitel), když dlužník nesplácí své závazky. Po doručení usnesení o nařízení exekuce, vydává exekutor exekuční příkaz, což je příkaz k provedení exekuce. (Jurenková, 2009) Nyní bychom si mohli ukázat, jak v posledních letech v ČR probíhal vývoj počtu nařízených exekucí, který souvisí s růstem zadlužeností domácností v ČR. Graf č. 11 : Počty nařízených exekucí v ČR 2001 - 2010 760 923
800 000
701 900
700 000 554 128
600 000 427 800
500 000
309 457
400 000 300 000 200 000 100 000
270 480 177 060 132 469 57 954 4 032
0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Zdroj: Exekutorská komora ČR
VÝSLEDKY NOVELIZACE PRÁVNÍ ÚPRAVY EXEKUCÍ V ČR
64
Do roku 2010 v grafu vidíme jednoznačný nárůst počtu nařízených exekucí. Růst v prvních letech je způsoben novostí institutu soudních exekucí, na který si tehdy věřitelé teprve zvykali. Nárůst v roce 2005 Exekutorská komora přisuzuje nárůstu agendy u subjektů, jako jsou dopravní podniky, splátkové a telekomunikační společnosti, ale také například městská policie. Musíme si ale povšimnout nárůstu v roce 2007. Z informací exekutorské komory se v roce 2007 poprvé výraznou příčinou nárůstu počtu nově nařízených exekucí staly nesplácené úvěry u bankovních i nebankovních finančních institucí. Nárůst exekucí v roce 2008 je podle prezidentky Exekutorské komory způsoben úspěchy exekutorů, které motivují věřitele k tomu, aby více nařizovali na dlužníky exekuční řízení. (Jurenková, 2009) Nárůst v roce 2009 je přisuzován v důsledku zvýšené nezaměstnanosti, která byla způsobena hospodářskou krizí. Nárůst nezaměstnanosti jsme již řešili v první kapitole této práce. Tento fakt souvisí zároveň s dluhovou pastí a nárůstem osobních bankrotů v ČR, kdy domácnosti nemají na hrazení svých dluhů. V roce 2010 jsme ale poprvé zaznamenali pokles nařízených exekucí, jak můžete vidět v grafu. Tento pokles je podle exekutorské komory ovlivněn balíkem jednorázových exekucí jednoho velkého věřitele, který vymáhá pohledávky nahromaděné za 12 let. Touto skutečností bude ovlivněn i rok 2011, proto se tedy podle komory může očekávat další pokles exekucí. Zajímavosti z roku 2010 podle Exekutorské komory ČR, že 1/3 nařízených exekucích tvoří drobné dluhy v řádu několika stokorun, jako jsou třeba pokuty dopravnímu podniku nebo městským policistům, poplatky obcím za svoz odpadků či penále zdravotním pojišťovnám. (Exekutorská komora ČR, 2011)
5.1 Změny posilující pozici dlužníka Novela zákona přinesla řadu změn. Hlavním cílem novely bylo zkvalitnění exekučního řízení, převedení nerozhodovací administrativy zatěžující soudy na exekutory, zjednodušení nařizování exekucí a tím přispění k vetší ochraně věřitelů před neplatiči a posílení pozice dlužníků. V této práci se zabývám posílením ochrany spotřebitele v úvěrovém procesu, a proto se budu zabývat pouze změnami upravující posílení pozice dlužníka. Nyní uvedu změny a jejich dopady na posílení ochrany spotřebitele, které přinesla novela legislativy upravující exekuce. Dopady změn na ochranu spotřebitele v úvěrovém procesu jsem konzultovala s panem Martinem Hamplem v Exekutorské
VÝSLEDKY NOVELIZACE PRÁVNÍ ÚPRAVY EXEKUCÍ V ČR
komoře ČR v Brně. Mezi hlavní změny, které novela
65
přinese pro posílení ochrany
spotřebitele, patří: 1. Institut přiměřenosti exekuce Z hlediska dlužníka se jedním z nejvyšších přínosů novely exekučního řádu jeví nová formulace přiměřenosti exekuce, která reaguje na potřeby praxe: Nově je stanoveno, že zajistit majetek k provedení exekuce lze nejvýše v rozsahu bezpečně postačujícím k uhrazení vymáhané pohledávky, jejího příslušenství včetně příslušenství, které se pravděpodobně stane splatné po dobu trvání exekuce, pravděpodobných nákladů oprávněného a pravděpodobných nákladů exekuce podle § 58 odst.1 EŘ. (Křivohlavá, 2010) Novela současně zavádí prioritu způsobu exekuce přikázáním pohledávky, srážkami ze mzdy nebo zřízením exekutorského zástavního práva (§ 58 odst. 2 EŘ). Má-li tak povinný dostatek prostředků na účtu, nemůže exekutor zvolit jiný způsob exekuce. Porušení této povinnosti může zakládat odpovědnost exekutora za škodu způsobenou výkonem exekuční činnosti. (Křivohlavá, 2010) Novela upřednostňuje způsob získávání prostředků od dlužníka přikázáním pohledávky, poté srážkou ze mzdy nebo jiných příjmů a pak teprve obstavením majetku. Podle novely musí exekutor nejdříve volit tzv. „papírové exekuce“, tedy například srážky ze mzdy. Zabavování movitých věcí a nemovitostí by mělo přijít na řadu až v krajních případech, pokud předchozí opatření nejsou dostačující. Tato novinka má dlužníkům zaručit, že mu nebude zabaven majetek mnohem vyšší hodnoty než je dlužná částka a že kvůli vymáhané tisícikoruně exekutor neobstaví celý bankovní účet nebo nemovitost. Do novely zákona v roce 2009 byl exekutor způsobilý zvolit způsob provedení exekuce a vymoci efektivně pohledávku jedním nebo i více způsoby. Zákon nařizoval pouze to, že stanovený postup nesmí být zřejmě nevhodný. Co se týče zástavního exekutorského práva, exekutorský řád dosud upravoval pouze soudcovské zástavní právo. Nyní může zřídit zástavní právo na nemovitost dlužníka i samotný exekutor. Věřitel bude mít díky tomuto opatření možnost zajistit si pro uspokojení své pohledávky z prodeje zástavy lepší pořadí.
Ze strany exekutora bude záležet na výkladu legislativních pojmů, je třeba rozlišovat pojmy zajištění majetku a provedení exekuce. Po roce změn se ukázalo, že exekutoři při provádění dbají na pořadí. Nejprve se tedy snaží provést exekuci přikázáním pohledávek,
VÝSLEDKY NOVELIZACE PRÁVNÍ ÚPRAVY EXEKUCÍ V ČR
66
či srážkami mzdy. V případě, že tyto nepostačují, provádí dále exekuci prodejem movitých věcí či nemovitostí. Z toho vyplývá, že tato změna dlužníkům zvýší ochranu před nekorektním jednáním exekutora. Podle vyjádření pana Martina Hampla z Exekutorské komory ČR (s kterým jsem problematiku konzultovala, jak jsem uvedla na začátku kapitoly), se v tomto případě jedná o uzákonění běžné praxe. Podle mého názoru změny přispějí k větší ochraně spotřebitelů, protože je exekutoři nemohou připravit o více než opravdu dluží a při vymáhání dluhů musí postupovat podle určitého postupu. Nesmí dlužníkovi hned zabavit např. nemovitost, ale musí nejprve požadovat finanční hotovosti apod., pokud dlužník má. Movitý a nemovitý majetek přijde na řadu až nakonec. 2. Práva povinného (dlužníka) Novela zákona posílila pozici dlužníka i v případě v jeho právech. Podle vyjádření pana Hampla z Exekutorské komory ČR, uvedla následující možnosti dlužníka, které uvedl jako přínos novely Exekučního řádu. Jedná se o: Možnost povinného podat návrh na zrušení zákazu dispozice s majetkem, který uvede v návrhu, jestliže zároveň prokáže, že zbývající majetek zjevně a nepochybně postačuje k uspokojení vymáhané pohledávky včetně nákladů exekuce. Možnost tzv. prodeje z volné ruky. Povinnému je dána možnost zpeněžit svůj majetek mimo exekuci se souhlasem exekutora, oprávněného, a případných přihlášených věřitelů, je-li zřejmé, že výtěžek z prodeje majetku postačuje k úhradě vymáhané pohledávky včetně nákladů exekuce 3. Povinnosti exekutora Změna zákona přinesla i exekutorům nové povinnosti, které přinesou větší ochranu dlužníkům. Jedná se o: Výzva ke splnění vymáhané povinnosti - nově se zavádí povinnost exekutora zaslat povinnému společně s usnesením výzvu ke splnění vymáhané povinnosti, v níž exekutor vyčíslí vymáhaný nárok, náklady oprávněného a snížené náklady exekuce. V případě, že povinný ve lhůtě 15 dnů vymáhaný nárok a snížené náklady exekuce uhradí, exekuce tím bude provedena. V opačném případě exekutor exekuci uskuteční. Povinný by měl být motivován sníženými náklady exekuce vymáhanou povinnost uhradit ve výše uvedené lhůtě (Křivohlavá, 2010)
VÝSLEDKY NOVELIZACE PRÁVNÍ ÚPRAVY EXEKUCÍ V ČR
67
Odklad a zastavení exekuce - stejně jako návrh na nařízení i návrh na odklad exekuce se nově podává přímo exekutorovi. Návrh, který nemá potřebné náležitosti, případně je nesrozumitelný nebo neurčitý atd., může exekutor rovnou odmítnout. Exekutor v takovémto případě nevyzývá navrhovatele k odstranění těchto vad. Tato pravomoc je významná zejména z toho hlediska, že do vydání rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce exekutor nečiní žádné úkony směřující k provedení exekuce, tj. samotný návrh na odklad má do doby rozhodnutí o něm odkladné účinky (§ 54 odst. 2 EŘ). Tímto je velmi výrazným způsobem posílena procesní obrana povinného (Křivohlavá, 2010) Vyškrtnutí věci ze soupisu
-
tato změna umožňuje na návrh třetí osoby, která je
majitelem některé ze sepsaných věcí, tuto věc vyškrtnout ze soupisu. Pokud tak exekutor neučiní, může třetí osoba na tyto věci podat vylučovací žalobu. K vyškrtnutí ze soupisu dochází vždy, pokud to navrhne přímo věřitel. Jinými slovy, když exekutor vezme i to, co nepatří dlužníkovi, ale třeba jeho blízké osobě, lze požádat o to, aby byly věci z exekuce vyřazeny. Dosud neexistovala úprava možnosti nahradit řízení o vyloučení movitých věcí takovýmto institutem. (Křivohlavá, 2010) Tato změna zrychluje řízení ve věcech, kde třetí osoby nejsou schopny prokázat své vlastnictví při samotném úkonu – soupisu movitých věcí. Rovněž umožňuje oprávněnému větší dispozici s řízením v případě sepsání movitých věcí. Podle pana Hampla z Exekutorské komory ČR se jedná o přínos, který novela exekučního řádu přinesla, protože tento institut byl zakotven jakožto posílení ochrany vlastnických práv třetích osob, jejichž věci byly pojaty do soupisu movitých věcí. Návrh se podává přímo soudnímu exekutorovi, přičemž tento je povinen o něm rozhodnout ve lhůtě 15 dnů. 4. Výplata dvojnásobku životního minima V červenci 2009 proběhla novela občanského soudního řádu. Jedná se o Souhrnnou novelu občanského soudního řádu (zákon č. 7/2009 Sb), kterou se mění občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.) Zákon je účinný od 1.7.2009. Dříve mohl exekutor dlužníkovi zabavit téměř všechny hotové peníze a jednotlivci musel ponechat jen 1 000 Kč. V současnosti musí ale podle této novele každému dlužníkovi po exekuci zůstat v ruce alespoň dvojnásobek životního minima, což je 6 232 Kč. (Zákon č. 7/2009 Sb.)
VÝSLEDKY NOVELIZACE PRÁVNÍ ÚPRAVY EXEKUCÍ V ČR
68
5.2 Omezení pozice dlužníka Nyní bych chtěla uvést problematiku v oblasti exekucí, kterou považuji jako nedostačující v ochraně spotřebitele v úvěrovém procesu a kterou je zapotřebí upravit pro posílení pozice dlužníka. Na tuto problematiku upozorňuji na základě skutečnosti zjištěné v této kapitole. Jedná se o velký podíl exekucí drobných dluhů v celkovém počtu nařízených exekucí. Exekuce na drobné dluhy v řádu několika stokorun tvoří třetinu nařízených exekucí, jak už jsme tedy v této kapitole zmínili. Jedná se například o pokuty dopravnímu podniku nebo městským policistům, poplatky obcím za svoz odpadků či penále zdravotním pojišťovnám. V případě exekucí drobných dluhů naroste dlužná částka do vysokých hodnot, kvůli vysokým nákladům na exekuci. V následující tabulce si ukážeme příklad, jak se z drobného dluhu při exekuci stane vysoký dluh. Příklad dluhu z praxe je narůstající pokuta dopravního podniku za jízdu bez platné jízdenky. (Exekutorská komora ČR, 2011) Tab č. 3: Vývoj dluhu v čase – pokuta dopravního podniku
Výše počátečního dluhu Úrok z prodlení Odměna advokáta v nalézacím řízení vč. DPH Režijní nákladový paušál advokáta vč. DPH
1 010 Kč 55 Kč 7 140 Kč 714 Kč
Náklady v soudním řízením celkem
8 919 Kč
Odměna advokáta vč. DPH Režijní nákladový paušál advokáta vč. DPH Odměna a náklady exekutora vč. DPH Paušální náklady exekuce vč. DPH
3 570 Kč 714 Kč 3 570 Kč 4 165 Kč
Náklady v exekučním řízení celkem
12 019 Kč
Náklady celkem
20 938 Kč (Zdroj: Exekutorská komora ČR)
V tabulce můžete vidět, že i drobný dluh může díky nákladům exekučního řízení narůst do vysokých částek. Dlužníci jsou o těchto dluzích informováni převážně až od exekutora, protože v současné době není informovanost dlužníků dostatečná. Dlužníci jsou pak překvapeni, jak z pokuty v hodnotě 1 000 Kč může narůst dluh s exekucí na 20 000 Kč. Z tohoto důvodu uvádím tuto problematiku informovanosti o drobných dluzích jako problematickou v pozici dlužníka a je zcela jistě zapotřebí ji upravit, aby byla více
VÝSLEDKY NOVELIZACE PRÁVNÍ ÚPRAVY EXEKUCÍ V ČR
69
posílena. Dlužník by měl být zcela určitě více informován, než se drobný dluh přesune od věřitele k exekutorovi. Na závěr bych ještě ráda uvedla, že podle pana Hampla z Exekutorské komory ČR se chystá další novela legislativy upravující exekuce. Uvedl, že exekuční řád společně s novelou občanského soudního řádu jsou již ve fázi připomínkového řízení a že jsou součástí vládního úsporného programu. Účelem této novely je jednak úspora ve státním rozpočtu, ale i urychlení a zjednodušení exekučního řízení. Jelikož je však legislativní proces teprve na svém počátku a nelze odhadovat, v jaké podobě projde Poslaneckou sněmovnou. Nelze vyloučit, že návrh novely bude schválen s jistými změnami, popř. že nebude schválen vůbec.
Závěr kapitoly Vývoj nařízených exekucí ČR byl do roku 2010 rostoucí, ale v roce 2010 byl prvním rokem klesající. Pokles je podle exekutorské komory ovlivněn balíkem jednorázových exekucí jednoho velkého věřitele, který vymáhá pohledávky nahromaděné za 12 let. Zajímavostí roku 2010 je, že 1/3 nařízených exekucích tvoří drobné dluhy v řádu několika stokorun, jako jsou třeba pokuty dopravnímu podniku nebo městským policistům, poplatky obcím za svoz odpadků či penále zdravotním pojišťovnám. V kapitole jsem zjistila, že pozici dlužníka při exekuci posílily nejvíce tyto změny: přiměřenost exekuce, nová práva dlužníka (podat návrh na zrušení zákazu dispozice s majetkem, možnost zpeněžit svůj majetek mimo exekuci se souhlasem exekutora a z výtěžku uhradit dluh), nové povinnosti exekutora (výzva ke splnění vymáhané povinnosti, odklad a zastavení exekuce, vyškrtnutí věci ze soupisu) a výplata dvojnásobku životního minima Zjistila jsem ale i oblast, kde je dlužník ve slabé pozici. Jedná se o exekuce na drobné dluhy. Dlužníci jsou o těchto dluzích informováni převážně až od exekutora, protože v současné době není informovanost dlužníků dostatečná. Dlužníci jsou pak překvapeni, jak se z pokuty v hodnotě 1 000 Kč může stát dluh s exekucí až 20 000 Kč V kapitole jsem si odpověděla na jednu z výzkumných otázek: Posílila novela exekučního řádu v roce 2009 ochranu dlužníků? Zjistila jsem, že novela exekučního řádu určitě posílila pozici dlužníka, protože dlužník má nová práva a exekutor nové povinnosti. Zároveň jsem ale zjistila, že třeba zlepšit informovanost v případě drobných dluhů, z kterých se díky vysokým poplatkům na exekuční řízení stávají vysoké dluhy.
PŘEHLEDOVÁ STUDIE – FORMULÁŘ PŘEDSMLUVNÍCH INFORMACÍ
70
6 Přehledová studie – Formuláře předsmluvních informací V souvislosti se změnami v legislativě upravující spotřebitelské úvěry jsem v práci uvedla změny, které nejvíce přispějí pro větší ochranu spotřebitele. Novela zákona zavedla formuláře předsmuvních informací, které je třeba předat žadateli o úvěr před podpisem smlouvy, aby mohl lépe posoudit výhodnost úvěru. Cílem této přehledové studie je zjistit, jak jsou formuláře předsmluvních informací poskytovatelů úvěrů pro spotřebitele přehledné a srozumitelné. Současně budu zjišťovat, jak se potenciální žadatelé o úvěr pohybují v této problematice a rozumějí pojmům uvedených ve formulářích. Výsledek studie bude výběr nejvíce a nejméně srozumitelného formuláře.
Zavedení formulářů předsmluvních informací (Formulář pro standardní informace k úvěru) mělo přispět podle záměru zákona k lepší informovanosti žadatelů o úvěr, tím tedy k jejich větší ochraně. Prvotní smysl zavedení formuláře spočíval v tom, že zájemce o úvěr může navštívit jednotlivé banky nebo nebankovní společnosti, pozeptat se na podmínky a poplatky spojené s úvěrem, s tím že by mu byly předány tyto předsmluvní informace, a teprve s těmito dokumenty by se rozhodl, zda a u které společnosti o úvěr zažádá. Záměr zákona tedy byl, aby žadatelé o úvěr nezávazně získali kompletní přehled informací k úvěru a mohli se rozhodnout, zda si o úvěr u dané společnosti zažádají.
1. Sběr potřebných formulářů od poskytovatelů úvěrů Navštívila jsem jednotlivé banky a nebankovní společnosti a zjišťovala, kde je možné získat tyto předsmluvní informace při zájmu o půjčku, aniž by se při první návštěvě banky zažádalo o úvěr. Navštívila jsem banky i nebankovní společnosti, které jsou v ČR nejrozšířenější. Jedná se o: Česká spořitelna Komerční banka Československá obchodní banka UniCredit Bank GE money bank Raiffeisen bank Home Credit
PŘEHLEDOVÁ STUDIE – FORMULÁŘ PŘEDSMLUVNÍCH INFORMACÍ
71
Provident Cofidis Essox Po jednotlivých návštěvách těchto společností jsem zjistila, že nejjednodušší získání ucelených informací v podobě předsmluvních informacích má žadatel v ČSOB. Banka je schopna po vyplnění kalkulátoru na konkrétní výši úvěru vytisknout informace k požadovaném úvěru. V této bance tedy žadatel získá formulář i bez žádosti o úvěr. Možnost tisku informací před žádostí o úvěr má i společnost Home Credit. V ostatních společnostech to už tak jednoduché pro žadatele není. Předsmluvní informace se tisknou pouze v případě, kdy se s klientem udělá žádost o samotný úvěr. Většina těchto společností mi ale nabídla jejich prázdný formulář, který mohou v případě velkého zájmu klienta vyplnit. V takovém případě by si vypočítali pomocí kalkulátoru údaje nutné pro doplnění do formuláře. Přesné předsmluvní informace ale budou tisknuty klientovi až při samotné žádosti o úvěr. U některých poskytovatelů úvěrů jsem se setkala ale také s tím, že nemají možnost ani doplnění do prázdného formuláře. Pro získaní těchto informací je zapotřebí udělat s klientem žádost o úvěr. Konkrétně se jedná o Českou spořitelnu, Komerční banku a Raiffeisen bank. Jako odůvodnění mi bylo řečeno, že při žádosti se prověřuje klient úvěrovými registry a teprve po prověření registry se vygeneruje konkrétní úroková sazba klientovi podle jeho interního ratingu7. Z tohoto důvodu není možný tedy jen orientační výpočet, protože by nemusel odpovídat výsledku při samotné žádosti. Klient však v tomto případě ani při pozitivním výsledku žádosti (pozitivním výsledku po kontrole v registrech) nemusí úvěr přijmout. Pokud by se mu tedy údaje v předsmluvních informacích nelíbily, úvěr může i v této fázi odmítnout. V úvěrových registrech tento krok nezanechá žádnou negativní informaci, jak jsme řešili v kapitole zabývající se úvěrovými registry. Abych tedy shrnula zjištěné výsledky. Moje očekávání splnila nejvíce banka ČSOB a společnost Home Credit. Mohou totiž klientovi tyto informace vytisknout i při prvotní krátké návštěvě banky, kdy se klienti chtějí pouze informovat o poplatcích a úrocích.
7
Ratingem se rozumí proces stanovení bonity klienta a její vyjádření pomocí pevně stanovené stupnice. Interní rating je rating, který stanoví banka sama. Výchozím nástrojem interního ratingu je obvykle úvěrová analýza. Její výsledek slouží jako základ pro rozhodnutí banky o poskytnutí či zamítnutí úvěru. Pokud se banka rozhodne realizovat úvěrový obchod s klientem, zařadí prodaný úvěr do určitého ratingové stupně. Ratingový stupeň vyjadřuje míru rizika spojenou s úvěrovým obchodem. Ovlivňuje základní parametry úvěru. Jedním z nich je právě úroková sazba. Čím rizikovější rating, tím vyšší riziková přirážka k úrokové sazbě je. (Kašparovská, 2004)
PŘEHLEDOVÁ STUDIE – FORMULÁŘ PŘEDSMLUVNÍCH INFORMACÍ
72
Všechny informace dostanou nezávazně vytisknuté na papíře. V ostatních bankách to tak jednoduché nebylo, ale při velkém zájmu by klientovi informace ručně dopsali do prázdného formuláře. U ostatních společností by to bylo složitější. Určitě by klient dostal alespoň vypočítaný splátkový kalendář, ale bez předsmluvních informací. Pozitivum ale je, že tyto instituce nechtějí klientům dávat nepřesné informace, ale chtějí předat informace až po prověření klienta registrem. Žádost s ním provedou, vytisknou naprosto přesné informace, a pak teprve klientovi umožní výběr, zda úvěr přijme nebo ne. O nabídce se může rozmyslet, protože nabídka je v případě žádosti 10 dní platná. Pokud se klient vrátí a úvěr si převezme, nová žádost se nemusí provést. Platí ta původní s předsmluvními informacemi předanými klientovi už na první schůzce. Je tedy důležité zvážit, zda je lepší mít informace bez žádosti, které nemusí při samotné žádosti odpovídat skutečnosti, anebo udělat hned žádost s přesnými informacemi a mít čas se o nabídce rozhodnout. U formulářů s předsmluvními informacemi jsem si všimla ještě jedné zajímavé skutečnosti. Některé společnosti nevyžadují podpis žadatele o úvěr na těchto formulářích. Jedná se o ČSOB, GE Money Bank, Home Credit, Essox a Komerční Banka. Tím, že ve formulářích není vyžadován podpis žadatele, není prokazatelné zda žadatelé o úvěr byly s těmito informacemi srozuměni a zda jim byly formuláře s informacemi předány.
2. Sběr potřebných dat Při návštěvě bank a nebankovních společností mi formuláře předsmluvních informací byly poskytovateli úvěrů ponechány. Proto jsem se rozhodla, že jednotlivé formuláře srovnám s hlediska přehlednosti a srozumitelnosti pro běžného žadatele o úvěr. Každá z těchto společností se snažila splnit všechny požadavky, které stanovuje zákon a inspirovaly se přílohou č. 6 zákona o spotřebitelských úvěrech (Příloha č. 5), kde je vzorový formulář vytvořen. Pokud nahlédnete do Přílohy č.10 (CD-rom), můžete vidět, že každá ze společností tento formulář pojala jinak. Jak už vzhledem, rozsahem nebo formulacemi. Zákonné podmínky sice splňují všechny, ale některé méně a některé více kvalitně. Z 10 formulářů, které mi poskytly banky a nebankovní společnosti, bych chtěla vybrat nejlépe a nejméně srozumitelný formulář, který by měl spotřebitelům pomoci k rozhodnutí o výběru úvěrového produktu. Před podpisem smlouvy by si měl žadatel o úvěr přečíst všechny informace ohledně poplatků, úroků, RPSN apod. Formulář by měl být tedy co nejvíce přehledný a srozumitelný, aby pomohl žadateli vyznat se ve všech důležitých parametrech úvěru. Ze získaných formulářů jsem ale usoudila, že ne všechny
PŘEHLEDOVÁ STUDIE – FORMULÁŘ PŘEDSMLUVNÍCH INFORMACÍ
73
finanční instituce pojaly formulář tou nejsrozumitelnější cestou. Proto jsem se rozhodla oslovit potenciální žadatele o úvěr a zjistit, která forma formuláře je pro ně srozumitelná. Oslovila jsem 40 osob (3 skupiny podle nejvyššího dokončeného vzdělání), aby seřadili 10 formulářů předsmluvních informací k úvěrů od různých finančních institucí. S každým z oslovených jsem udělala interview, během kterého jsem požadovala seřazení formulářů od nejvíce srozumitelného po nejméně srozumitelný. Při seřazování jsem zároveň sledovala, jak se oslovené osoby ve formulářích vyznaly, zda rozuměly údajům a co je pro ně v nich důležité. Mohla jsem si tedy udělat náhled na to, jak jednotlivé sledované skupiny mají vysokou finanční gramotnost8. Pokládala jsem jim otázky, kterými jsem chtěla zjistit, jak se v problematice vyznají, jak rozumějí pojmům uvedených ve formulářích a zda dokáží rozpoznat, jestli je úvěr pro ně výhodný nebo nevýhodný.
3. Zjištěné výsledky – srozumitelnost formulářů Zjistila jsem, že pro každého spočívá srozumitelnost v něčem jiném. Někdo upřednostňuje co nejméně textu, někdo si naopak přečte raději více. Každý člověk je individuální. Každý má jiná kritéria, podle kterých určuje srozumitelnost dokumentů. Zjistila jsem ale, že výsledky jsou podobné v jednotlivých skupinách podle nejvyššího dosaženého vzdělání: Střední vzdělání bez maturity Střední vzdělání s maturitou Vysokoškolské vzdělání Při komunikaci s oslovenými osobami při seřazování formulářů jsem zjistila následující informace: Střední vzdělání bez maturity Oslovení lidé v této skupině se ve většině případů nevyznali ve formulářích, přiznali, že smlouvy v bance příliš nečtou. Znamená to pro ně dlouhé vyřizování, pravděpodobně by si informace moc neprostudovali. Někteří ale uvedli, že by si sebou pro vyřízení úvěru přivedli někoho, kdo problematice rozumí. Upřednostňovali by jednoduché formuláře, bez zbytečného textu. Pojem RPSN neznali. Formuláře měli ve většině případů velmi rychle srovnané. Nezabývali se detaily a do hloubky je nečetli. Rozdíl byl ale u dotázaných, kteří
8
Finanční gramotnost je soubor znalostí, dovedností a hodnotových postojů občana nezbytných k tomu, aby finančně zabezpečil sebe a svou rodinu v současné společnosti a aktivně vystupoval na trhu finančních produktů a služeb. Finančně gramotný občan se orientuje v problematice peněz a cen a je schopen odpovědně spravovat osobní/rodinný rozpočet, včetně správy finančních aktiv a finančních závazků s ohledem na měnící se životní situace. (Strategie finančního vzdělávání, 2007)
PŘEHLEDOVÁ STUDIE – FORMULÁŘ PŘEDSMLUVNÍCH INFORMACÍ
74
již půjčku měli a mají tak s podpisem úvěrových smluv zkušenost. Docela se snažili hledat důležité údaje ve formulářích. Formuláře srovnávali také ale podle poskytovatelů. Formuláře nebankovních společností považovali automaticky za nesrozumitelné. U všech dotázaných se potvrdilo, že formuláře s málo textem si přečetli, ale formuláře s velkým množstvím textu nebo malými písmeny nečtou a řadí je do nesrozumitelných. V rámci této skupiny jsem oslovila pár studentů střední školy, kteří tedy ještě nemají maturitu. Ve formulářích se vyznali, porozuměli informacím, pochopili i význam RPSN a zabývali se tím, u které banky se kolik na úvěru přeplatí. Na základě těchto výsledků usuzuji, že se finanční gramotnost zvyšuje. Dnešní středoškoláci mají větší přehled v této oblasti, protože se na základních a středních školách zvyšuje finanční vzdělávání.9 Střední vzdělání s maturitou Oslovení lidé v této skupině upřednostňují také jednoduchost, přehlednost a formuláře bez dlouhých vět jako v předchozí skupině. Význam RPSN ve většině případů všichni oslovení po vysvětlení chápali. Vadilo jim, že některé formuláře neměly viditelný název instituce v hlavičce dokumentu. Ve většině formulářů by se na rozdíl od předchozí skupiny zorientovali. Každopádně by si informace vždy při žádosti o úvěr pečlivě přečetli. Dlouhý text by jim nevadil ve formulářích České spořitelny a Komerční banky, protože k těmto bankám mají důvěru a věří tomu, že v textu žádná „klička“ nebude. U ostatních institucí je ale moc textu pro ně problém. Důležitá je pro ně i velikost písma, vadí jim malá písmena. U této skupiny jsem již zmiňovala, že se ve většině případů ve formulářích vyznají, ale všimla jsem si, že také dost záleží na oblasti, ve které pracují nebo kde se pohybují. Ti co jsou zaměstnaní v oblasti, kde se s ekonomickými pojmy moc nesetkávají, dobrou orientací ve formulářích neměli. Maturita není tedy základem pro dobrou orientaci ve formulářích. Skutečnost ale je, že si tato skupina smlouvy více přečte, je zodpovědnější a více se zaměřuje na informace ve formulářích jako jsou RPSN, přeplacení úvěru a úroková sazba. Stejně jako v předchozí skupině, i v této skupině hraje roli, od kterého poskytovatele úvěr je. Formuláře od nebankovních poskytovatelů úvěrů řadili na zadní pozice, protože k nim nemají důvěru.
9
Finanční vzdělávání je klíčovým prvkem v ochraně spotřebitele na finančním trhu, k zajištění informovanosti a postavení spotřebitele ve smluvním vztahu. Finanční vzdělávání v rychle se rozvíjející oblasti finančních produktů a služeb podporuje aktivní roli občana jako spotřebitele a vede k pochopení a přijetí osobní odpovědnosti za finanční zajištění sebe i své rodiny. (Strategie finančního vzdělávání, 2007)
PŘEHLEDOVÁ STUDIE – FORMULÁŘ PŘEDSMLUVNÍCH INFORMACÍ
75
Vysokoškolské vzdělání Tuto kategorii jsem rozdělila na skupiny osob s vysokoškolským vzděláním, kteří mají ekonomické zaměření nebo zaměření v jiném oboru. Pokud se jedná o skupinu s ekonomickým zaměřením, zde měly oslovené osoby přehled a věděly, na co se mají zaměřit. Srovnání pro ně bylo jednoduché, protože rozuměly tomu, co je v textu. Dokonce neupřednostňují úplně jednoduchý formulář jako předchozí skupiny, jsou přikloněny k formulářům s textem, protože se v nich vyznají. U druhé skupiny můžu říct, že přehled ohledně úvěrových pojmů nebyl nejlepší. Vysokoškolské vzdělání rozhodně nezvyšuje finanční gramotnost, když je v jiném než ekonomickém oboru. Určitě tato skupina bude zodpovědná co se týče čtení formulářů. Oslovení lidé se mě na informace ve formulářích ptali (zajímali se) a zároveň řekli, že by se na informace prodejce úvěru zeptali, něž smlouvu podepíší. Budou chtít vědět, co podepisují. I u srovnávání formulářů se více zamýšleli nad porovnáním a více si formuláře prostudovali. Jedni z mála si i všímají, kde jsou rozepsané poplatky (Komerční banka) a berou to jako důležitou součást předsmluvních informací. Když bych shrnula všechny skupiny. Většina upřednostňuje jednoduchost, méně textu, zvýraznění důležitých informací a nelíbí se jim malá písmena ve formulářích. Nebankovní společnosti u nich vzbuzují nedůvěru a automaticky je řadí jako nesrozumitelné. Velká část oslovených formuláře důkladně nečetla a ve skutečnosti by to tedy pravděpodobně také neudělala. U všech kategorií jsem si navíc všimla, že ti, co již měli zkušenost s úvěry, více rozuměli tomu, co po nich požaduji a v textu se více vyznali. Dokonce říkali, že by si informace určitě při reálné žádosti o úvěr důkladně prostudovali. Dá se tedy říct, že zkušenost s úvěry žadatele vede k důkladnému prostudování. Srovnání formulářů je ale u každé osoby velmi individuální. Pro každého je srozumitelné něco jiného, a proto pořadí formulářů je také různorodé. Nejčastěji se ale shodli, že to, co je jednoduché, krátké a bez zbytečného textu, je srozumitelné. To se také projevilo v konečném vyhodnocení.
4. Zjištěné výsledky – kladené otázky Během interview, kdy oslovené osoby srovnávaly formuláře podle jejich srozumitelnosti, jsem poslouchala jejich komentáře k formulářům a na základě informací, které mi sdělili, jsem jim pokládala otázky. U každého osloveného jsem potřebné informace získávala jiným způsobem (řekli spontánně sami během hovoru, nebo jsem se jich zeptala), ale
PŘEHLEDOVÁ STUDIE – FORMULÁŘ PŘEDSMLUVNÍCH INFORMACÍ
76
u všech jsem získala potřebné informace k této přehledové studii. Vždy jsme při rozhovoru mluvili o čtyřech základních tématech: orientace ve formuláři, výhodnost úvěru, RPSN, čtení informací ve formuláři před žádostí o úvěr. Orientace ve formuláři Během srovnání formulářů jsem nejprve pozorovala oslovenou osobu, co si ve formulářích prohlíží, co hledá. Po té jsem pokládala otázky, abych zjistila, zda se opravdu vyzná ve formuláři (případně jim nabídla pomoc při orientaci). Ptala jsem se např. zda v textu nalezla výši úvěru a jednotlivé splátky. Jestli vidí v textu, za jakou úrokovou sazbu je úvěr poskytnut atd. Výsledek je takový, že se ve formulářích orientovalo dobře 29 lidí z celkového počtu 40 oslovených. Výsledek tedy je, že 72,5% oslovených se ve formulářích předsmluvních informací dobře orientují. Z výsledků tedy můžu říct, že většina oslovených dokáže v textu důležité informace najít. Zároveň jsem si ale všimla, že orientace byla lepší v případě jednodušších formulářů s menším množstvím textu. Výhodnost úvěru Výhodnost úvěru lze z formulářů velmi jednoduše zjistit. Mezi povinné údaje ve formulářích patří celková zaplacená částka. Lze tedy velmi jednoduše určit, kolik se na úvěru celkově přeplatí. Dále je v textu uvedena výše RPSN, úroková sazba a výše splátky. Při rozhovorech jsem ale zjistila, že mnoho oslovených osob neví, jak zjistit, zda je úvěr pro ně výhodný nebo není. Pokládala jsem opět konkrétní otázky k této problematice. Zjišťovala jsem, zda z formuláře poznají, kolik na úvěru přeplatí nebo jakým způsobem by to zjišťovali. Ptala jsem se, které údaje potřebují k tomu, aby výhodnost úvěru zjistili. U většiny případů jsem zjistila, že neví jak rozpoznat, zda je úvěr výhodný nebo nikoliv. Přitom by stačilo porovnat výši úvěru a celkovou zaplacenou částku. Oslovené osoby bohužel ale neví, jak z informacemi ve formuláři pracovat. Z formulářů bylo schopno rozpoznat výhodnost úvěru celkem 16 osob z celkového počtu 40 oslovených. Výsledek tedy je, že výhodnost úvěru je schopno rozpoznat 40% z celkového počtu oslovených. Z výsledků je zřejmé, že větší část oslovených osob není schopna použít informace ve formulářích a posoudit, zda je úvěr pro ně výhodný. RPSN Roční procentuální sazba nákladů je také povinnou částí ve formuláři předsmluvních informací. Žadatelům o úvěr by tento ukazatel měl také pomoci posoudit, zda je daný úvěr pro ně výhodný nebo naopak. Problém však je, že velká část populace tomuto pojmu nerozumí a většinou ho zaměňují za úrokovou sazbu. Při rozhovorech jsem zjistila, že
PŘEHLEDOVÁ STUDIE – FORMULÁŘ PŘEDSMLUVNÍCH INFORMACÍ
77
z celkového počtu oslovených zná význam pojmu RPSN pouze 10 osob. Výsledek tedy je, že pouze 25% oslovených rozumí pojmu RPSN. Zajímavé ale je, že těchto 10 oslovených osob zná význam pojmu proto, že jsou vzdělání v ekonomickém směru nebo se pohybují v oblasti, kde se s pojmem setkávájí (zaměstnání ve finanční sféře). Běžní žadatelé o úvěr, kteří nemají vzdělání ekonomického směru nebo v této oblasti nejsou zaměstnaní, neznají význam tohoto ukazatele a nejsou tedy schopni tuto informaci při žádosti o úvěr použít ve svůj prospěch. Čtení informací ve formuláři před žádostí o úvěr Každý hovor jsem ukončovala prostou otázkou, zda by si tyto informace přečetli podrobně při reálné žádosti o úvěr nebo naopak. Ze 40 oslovených osob mi na tuto otázku odpovědělo pozitivně (formulář si tedy přečtou) 34 osob. Výsledek tedy je, že z celkového počtu by si formulář předsmluvních informací přečetlo 85% oslovených. Většina tedy tvrdila, že si informace určitě přečtou, i když jsem si při srovnávání formulářů u řady z nich všimla, že některé informace vynechávají a nečtou je. Ostatních 6 oslovených osob mi naznačilo, že si tyto formuláře v běžné praxi nečtou a že by to neudělali ani v tomto případě. Z výsledku můžeme tedy říct, že většina oslovených osob si formulář při žádosti o úvěr přečte. Tento výsledek ale nekoresponduje s výsledky při pozorování v praxi, které uvedu v následující části přehledové studie.
5. Zjištěné výsledky - zájem spotřebitelů o formuláře v praxi Informace zjištěné při oslovení potenciálních žadatelů o úvěr doplním i z praxe. Pracuji na pozici bankovního poradce a součástí mé práce je i poskytování úvěrových produktů. Z reálného prodeje úvěrů mohu říct, že je velmi malé procento těch, co si předsmluvní informace (stejně jako smlouvu o úvěru) čtou. Většina z klientů si přijde pro úvěr a je jim takřka jedno co podepíší. Podle mého názoru je to tím, že lidé si jdou půjčit peníze proto, že je potřebují a v případě, kdy jim je úvěr bankou schválen, podepíši cokoliv. Dalším faktorem může být důvěra klienta k bance. Společně s dalšími třemi poradci na pobočce banky jsem sledovala, kolik z žadatelů o úvěr si četlo formulář předsmluvních podmínek. Každý z poradců (včetně mě) měl za úkol sledovat 10 klientů (celkový počet sledovaných klientů je 40), kteří budou podepisovat při úvěrovém obchodu formulář předsmluvních informací. Já osobně jsem z těchto 10 sledovaných klientů vysledovala pouze jednu klientku, která informace četla. Z celého formuláře ale vyhledala pouze výši úvěru a úrokovou sazbu. Ostatní informace ji
78
PŘEHLEDOVÁ STUDIE – FORMULÁŘ PŘEDSMLUVNÍCH INFORMACÍ
nezajímaly. Ostatní klienty zajímalo pouze, kde je místo na podpis. U ostatních poradců byl výsledek stejný. Zaznamenali pouze jednoho, nejvíce dva klienty, kteří si informace přečetli. Z celkového sledovaného počtu si informace přečetlo jen 15%. S poradci jsme se shodli v tom, že klienti kteří informace čtou, jsou ve většině případě vysokoškolsky vzdělaní. S formulářem předsmluvních informací souvisí také návrh smlouvy, který se klientovi tiskne na jeho požádání. V takovém případě si klient odnese smlouvu domů, může si ji podrobně pročíst a zjistit, zda se ve smlouvě neskrývá něco, co by se mu nelíbilo a s čím by nesouhlasil. Tento případ jsme zaregistrovali od 1. ledna 2011 pouze v jednom případě. Klientka si návrh vyžádala, doma prostudovala a za dva dny přišla a smlouvu podepsala. Kdyby si všichni spotřebitelé vyžádali návrh smlouvy a nechali si čas na rozmyšlení, přispělo by to podle mého názoru ke zvýšení ochrany spotřebitele, protože by si smlouvu spotřebitel mohl důkladně přečíst a případné nedostatky smlouvy by mohl odhalit dříve než smlouvu podepíše. Nevýhodné smlouvy by spotřebitelé po přečtení nemuseli podepsat. Lidé si ale půjčují peníze, protože je potřebují (ihned), a proto podepíší bez rozmyslu vše, aby dostali peníze. Závěr z toho sledování a oslovení konkrétních osob by mohl být, že ani změna právní úpravy – zavedení předsmluvních informací - nezlepší ochranu spotřebitele při úvěrovém procesu, protože si většina sledovaných klientů formuláře předsmluvních informací nečtou a neví tedy, co podepisují.
6. Zjištěné výsledky – výběr nejsrozumitelnějšího formuláře Nyní uvedu výsledky zjištěné ze srovnání formulářů oslovenými osobami. V grafu č. 12 můžete vidět celkové pořadí poskytovatelů úvěrů. U každého poskytovatele je jeho průměrná získaná známka. Čím nižší hodnotu poskytovatel získal, tím srozumitelnější jeho formulář je. V Příloze č. 6 jsou uvedeny všechna srovnání oslovených osob. V tabulce
jsem
vždy
uvedla
ohodnocení
jednotlivé
srovnávající
osoby.
Pro
nejsrozumitelnější formulář jsem dala ohodnocení 1 a pro nejméně srozumitelný formulář jsem dala ohodnocení 10. Na závěr jsem u každé společnosti udělala průměrnou známku, které jsou v grafu také uvedeny. Výsledky jsou následující: Nejvíce srozumitelný formulář:
UniCredit Bank
Nejméně srozumitelný formulář:
Essox
PŘEHLEDOVÁ STUDIE – FORMULÁŘ PŘEDSMLUVNÍCH INFORMACÍ
79
Výsledky ze srovnání pro mě nejsou překvapující, protože již při postupném oslovováním jednotlivých osob jsem takové pořadí očekávala. V případě UniCredit Bank (Příloha č. 7) se jednalo o jednoznačné prvenství, protože jako jediný poskytovatel úvěrů nabízí na první pohled velmi jednoduchý, přehledný formulář o jednom listě papíru. Důležité údaje, které se do formuláře vepíší, lze velmi jednoduše identifikovat a rozpoznat. Rozhodně nejsou skryty ve zbytečném textu. Spotřebitel tak nemusí zdlouhavě číst informace, ale během chvilky zjistí, co vše u úvěru zaplatí, což bylo záměrem změny v legislativě. Je tedy zcela zřetelné, že banka UniCredit Bank tento nový požadavek zákona splnila a ostatní poskytovatelé úvěrů by se ní mohli inspirovat, aby klientovi poskytli přehledné informace. Jednoduchost formuláře by mohla zvýšit ochranu spotřebitele v úvěrovém procesu. Graf 12: Výsledky srovnání srozumitelnosti formulářů předsmluvních informací
8 6
5,4
5,5 5,6 5,7
RB
7
HC
6,7
7,1 7,5
4,8 4
5 4 2,8 3 2
Essox
Provident
Cofidis
GE
ČS
ČSOB
KB
0
UCB
1
Zdroj: Vlastní zpracování
Nejméně srozumitelný formulář je společnosti Essox (Příloha č. 8). Již při srovnání oslovenými osobami jsem si všimla, že tento formulář byl pro většinu komplikovaný na čtení. Formulář obsahuje mnoho textu s velmi malými písmeny a více informací než je nezbytné. Všimla jsem si, že mnoho osob vyděsil vzorec pro výpočet RPSN, který je ve formuláři nadbytečný. Formulář oslovené osoby odradil od čtení, protože mu nerozuměly, považovaly ho za velmi komplikovaný a řadily ho na poslední místa srovnání. Dále bych chtěla ještě upozornit na druhé místo pro Komerční Banku, protože ta má velkou výhodu ve formuláři oproti ostatním institucím. Formulář KB už není tak jednoduchý a krátký jako UniCredit Bank, ale zato má rozepsané všechny poplatky
PŘEHLEDOVÁ STUDIE – FORMULÁŘ PŘEDSMLUVNÍCH INFORMACÍ
80
spojené s úvěrem i s účtem (pokud je spojen s úvěrem splátkami) a kompletní splátkový kalendář, který povinný není.10 Ostatní ohodnocení už je velmi podobné, protože i samotné formuláře jsou z hlediska kvality na podobné úrovni. Z výsledků vychází ještě jedna zajímavá skutečnost. Jedná se o umístění nebankovních společností na posledních pozicích, což je způsobeno nedůvěrou oslovených osob k poskytovatelům úvěrů. Lepší výsledek oproti ostatním nebankovním společnostem dosáhl Home Credit, který dosáhl 4. pozice. Jedním důvodem může být to, že Home Credit má větší důvěru než ostatním nebankovní společnosti výše uvedené, a nebo že společnost má srozumitelnější formulář, který osloveným osobám vyhovoval navzdory tomu, že se jedná o nebankovní subjekt. Závěr kapitoly V této kapitole jsem provedla výzkum srozumitelnosti formulářů předsmluvních informací, které se musí podepsat před podpisem smlouvy a měly by spotřebitele chránit před nevýhodnými smlouvami. U poskytovatelů úvěrů jsem zjistila, že původní záměr zavedení těchto formulářů o nezávazné poskytnutí formuláře splnily nejvíce společnosti ČSOB a Home Credit, které jsou jako jediné schopny formulář vytisknout před podáním žádosti o úvěr. Při výzkumu jsem zjistila, že většina oslovených osob upřednostňuje jednoduchost, méně textu, zvýraznění důležitých informací a nelíbí se jim malá písmena ve formulářích. Formuláře nebankovních společností vzbuzují nedůvěru a jsou řazeny jako nesrozumitelné. Dále jsem zjistila, že na formulářích některých společností není vyžadován podpis žadatele o úvěr a není tedy prokazatelné, zda informace byly žadateli o úvěr předány. Při interview s jednotlivými osobami jsem zjistila, že 72,5% oslovených se ve formulářích předsmluvních informací dobře orientují, 40% z celkového počtu oslovených je schopno rozpoznat výhodnost úvěru, 25% oslovených rozumí pojmu RPSN a 85% řeklo, že by si formulář předsmluvních informací přečetlo.U oslovených osob jsem si ale všimla, že formuláře moc důkladně nečtou. Tuto skutečnost jsem si ověřila v realitě na pobočce banky, kde jsem zjistila, že 15% sledovaných klientů si informace k úvěru přečetlo. Dílčím závěrem tedy je, že i nové změny v zákoně nepomohou k lepší ochraně spotřebitele v úvěrovém procesu, dokud spotřebitelé nezačnou číst to, co podepisují. Z informací 10
Splátkový kalendář ve formuláři povinný není, ale musí ho podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru na vyžádání dlužníkovi zdarma vydat kdykoliv během splácení. KB už ho poskytuje při poskytnutí úvěru, a dlužník si už ho nemusí v průběhu splácení chodit vyžádat do banky.
PŘEHLEDOVÁ STUDIE – FORMULÁŘ PŘEDSMLUVNÍCH INFORMACÍ
81
z praxe jsem také vyvodila, že přínosnou změnou související s předsmluvími informacemi je návrh úvěrové smlouvy. Spotřebitel si může návrh smlouvy od poskytovatel vyžádat a nechat si čas na rozmyšlení. V praxi jsem zaznamenala pouze jednu klientku, která si o návrh požádala. Jako nejsrozumitelnější formulář zvítězil formulář od UniCredit Bank, protože se jedná o formulář, který je jednoduchý, přehledný a neobsahuje zbytečný text. Naopak nejméně srozumitelný je formulář od Essoxu, protože se jedná o formulář s velmi malými písmeny, s nahuštěným textem a obsahuje vzorec na RPSN, který působí na spotřebitele složitě a odrazuje je od čtení. Velkou výhodu jsem zjistila u Komerční banky, která má ve formuláři uveden splátkový kalendář a podrobný výčet poplatků spojených s úvěrem. V kapitole jsem odpověděla na další výzkumné otázky, které jsem si na začátku práce položila: Posílily změny v zákoně informovanost spotřebitelů při žádosti o úvěr pomocí formuláře předsmluvních informací? Jsou formuláře předsmluvních informací dostatečně srozumitelné? Pokud se jedná o odpověď na první otázku, tato změna informovanost posílila. Spotřebitelé mají k dispozici ucelené informace, které je mohou ochránit před nevýhodnými úvěry. K tomu, aby je tyto informace ochránily, je však předpokladem, aby spotřebitelé informacím ve formuláři rozuměli a hlavně je četli. Pokud se jedná o druhou otázku (srozumitelnost formulářů), zjistila jsem, že srozumitelné formuláře poskytují pouze některé společnosti. Pokud společnost zvolila jednoduší formu formuláře, srozumitelný pro spotřebitele bude a naopak. Z výsledků přehledové studie je zřejmé, že záměr změny zákona nebyl zcela splněn. Určitě přispěl k lepší informovanosti spotřebitelů, ale formuláře nejsou natolik srozumitelné, aby spotřebitelům informace více přiblížily. Záměr změny zákona není hlavně naplněn v dostupnosti formulářů, protože všechny finanční společnosti nedokáží formulář nezávazně spotřebiteli poskytnout.
DOPORUČENÍ PRO SNÍŽENÍ ZADLUŽENOSTI DOMÁCNOSTÍ V ČR
82
7 Doporučení pro zlepšení ochrany spotřebitele v úvěrovém procesu v ČR V této diplomové práci jsem analyzovala možnosti, jak jsou v podmínkách ČR chránění spotřebitelé v úvěrové procesu. Zaměřovala jsem se především na změněné legislativy zejména ve spotřebitelských úvěrech nebo v oblasti exekucí. Zjišťovala jsem, jak změny v legislativě přispějí k zlepšení ochrany spotřebitele. Na počátku diplomové práce jsem si položila hlavní výzkumné otázky, mezi které patří: Chrání zákon po novelizaci dostatečně? Nemůže chránit lépe? Novela zákona určitě zvýšila ochranu spotřebitele, ale na základě skutečností zjištěných v této diplomové práci jsem však narazila i na určité případy, které nevyřešila ani změna legislativy. V této kapitole se právě na tyto případy zaměřím a navrhnu řešení (doporučení), jak tyto „mezery“ v legislativě vyřešit a zlepšit tak ochranu spotřebitele v úvěrovém procesu.
1. Doporučení – Limity pro RPSN a úroky Nejprve se budeme zabývat novelou zákona o spotřebitelských úvěrech. Základní idea návrhu zákona o spotřebitelských úvěrech je zvýšit ochranu spotřebitele v úvěrovém procesu. Změny v legislativě by měly spotřebiteli umožnit posouzení, zda nabízený úvěr odpovídá jeho potřebám a finančním možnostem. Nechrání však jednoznačně před nepoctivým jednáním věřitele a nijak nepočítá s žadateli o úvěr, kteří jsou ve finanční problematice nedostatečně vzděláni. Příkladem je spotřebitel, který je většinou rád, že vůbec úvěr dostane a podmínkami se zabývat nebude, i kdyby byly psány co nejvýrazněji. Takový spotřebitel nebude nikdy číst několika stránkovou smlouvu nebo formulář předsmluvních informací, jak jsme ověřili v této práci. Tomuto spotřebiteli by pomohlo jen to, co zákon neřeší. V návrhu zákona byly zahrnuty stropy úrokových sazeb a RPSN. Tyto stropy však nebyly v konečném znění zákona schváleny a v zákonu tyto stropy řešeny nejsou. Podle mého názoru by tyto stropy vyřešily to, že by spotřebitelé byli ochráněni před poskytovateli úvěrů nastavenou maximální výší těchto ukazatelů. I spotřebitelé, kteří nerozeznají výhodnost úrokových sazeb a RPSN by tedy věděli, že ve smlouvě nebudou „lichvářské úroky“ a úvěr nebude obsahovat vysoké poplatky, ty by byly omezeny stropem RPSN. Tyto stropy však nebyly schváleny, protože podle názoru vlády totiž není problém ve vysokých úrocích jako
DOPORUČENÍ PRO SNÍŽENÍ ZADLUŽENOSTI DOMÁCNOSTÍ V ČR
83
takových, ale v přemrštěných nákladech za nesplácení úvěru či poplatky za předčasné splacení. Problém tedy nespočívá ve vysokých úrokových sazbách. Na druhou stranu jsem v práci ale uvedla, že ostatní evropské země stropy úrokových sazeb a RPSN mají v legislativě zakotveny, proto si myslím, že by se ČR mohla inspirovat se zanesením stropů do své legislativy, i když se vláda usnesla jinak. Přínos v zavedení těchto stropů by mohl omezit více lichvářské společnosti nabízející vysoké úroky a náklady spojené s úvěrem. Z toho vyplývá první doporučení – doplnit zákon o původně navrhované stropy RPSN a úrokových sazeb, jako mají v legislativě zahrnuty vybrané evropské země. Navrhovala bych stropy stejně, jako byly původně navrhnuty, jedná se o:
a)
Hranice RPSN v ČR by se odvíjela od repo sazby stanovované ČNB. U půjček do 9999 Kč by hranice RPSN činila 30 procentních bodů (dále jen p.b.) nad repo sazbu. U půjček mezi 10–30 000 Kč by se k repo sazbě připočítávalo maximálně 25 p.b. Půjčky nad 30 000 Kč by pak mohly mít RPSN maximálně 20 p.b. nad repo sazbou.
b)
Strop úrokové sazby by se odvozoval z lombardní sazby stanovované ČNB a úroková sazba by mohla činit jen sedminásobek sazby lombardní.
2. Doporučení– Navržení vzorového formuláře předsmluvních informací Z výsledku výzkumu srozumitelnosti formulářů předsmluvních informací jsem zjistila, že pro běžné žadatele o úvěr byl jednoznačně nejsrozumitelnější formulář společnosti UniCredit Bank, který je uveden v 7. příloze této práce. Při prvním náhledu na formulář můžete vidět, že formulář byl jednoznačně nejlepší, protože je jednoduchý, přehledný, tvoří ho jeden list a je v něm minimum textu. Banka splňuje podmínky dané zákonem a ještě se snažila vyhovět co nejvíce klientům, aby informace pro ně byly co nejvíce srozumitelné a aby je formulář spíše neodrazoval od čtení pro ně velmi podstatných informacích. Mé druhé doporučení tedy je, aby ostatní společnosti poskytující úvěry upravily své předsmluvní informace tak, aby byly přehledné jako formulář společnosti UniCredit Bank. Zahrnoval všechny povinné informace, ale zároveň aby byl jednoduchý, stručný, bez zbytečného textu a rozsahově co nejkratší. Měl by být takový, aby spotřebitele neodrazoval od čtení. Při provádění výzkumu jsem si všimla toho, že si oslovené osoby
DOPORUČENÍ PRO SNÍŽENÍ ZADLUŽENOSTI DOMÁCNOSTÍ V ČR
84
četly jen kratší a přehlednější formuláře. Dlouhé formuláře s nahuštěným textem a malými písmeny si skoro nikdo nečetl. Toto doporučení ideálního formuláře bych ještě dále doplnila i nepovinné údaje, které jako jediná k formulářům připojila Komerční Banka a oslovené osoby to při srovnávání často zmiňovali jako výhodu. Jedná se o podrobné rozepsání poplatků spojené s úvěrem i s účtem (pokud je spojen s úvěrem) a o podrobný a kompletní splátkový kalendář. Tyto informace sice rozsah prodlouží, ale jedná se o tak přehledné informace, že spotřebitel jen vidí jednotlivé položky a splátky, takže tyto informace nemusí složitě dlouho číst. Na základě těchto skutečností jsem se rozhodla vytvořit „ideální“ ukázkový formulář, který by splňoval vlastnosti, které jsem zde uvedla. Vytvořený formulář naleznete v Příloze č. 9. Informace uvedené ve formuláři vychází z výpočtu orientačního kalkulátoru České Spořitelny. Informace ve formuláři se váží na úvěr ve výši 50 000 Kč poskytnutého na 12 měsíců. Navržený formulář bych doporučila jako jednotný pro všechny poskytovatele úvěrů. Tím, že by byl formulář jednotný, by více přispěl k lepší srozumitelnosti formulářů. Spotřebitelé by byli zvyklí na jednotný vzhled a lépe by se v nich orientovali. Jediné, co by si finanční instituce do formuláře přidala, by bylo logo společnosti. V případě, že by měl spotřebitel v ruce více formulářů, pomocí loga jednoduše zjistí ,která společnost mu nabídla nejvýhodnější úvěr. V navrženém formuláři bych chtěla zdůraznit změny oproti současným formulářům: Jednoduchost formulářů bez zbytečného textu – ve formuláři jsem se rozhodla zvolit jednoduchost, protože jsem si všimla během hovorů s osobami při výzkumu, že upřednostňují jednoduché formuláře, kde by se důležité informace neskrývaly v textu. Tím že je formulář výstižný a má stručný obsah, bude přijatelnější pro četbu spotřebiteli. (Inspirace UniCredit Bank) Poplatky – ve formuláři jsem se více zaměřila na poplatky spojené s úvěrem než dosavadní formuláře. Každý spotřebitel by měl vědět jaké poplatky by se ho během úvěrového procesu mohly týkat. Proto je důležité, aby byly viditelné a neskryté v textu. (Inspirace Komerční Banka) Návrh smlouvy – v přehledové studii jsem v praxi na pobočce zjistila, že spotřebitelé mají možnost využít možnost návrhu smlouvy, který si mohou před podpisem vzít domů, a informace obsažené ve smlouvě si podrobně pročíst. Navrhuji, aby prodejci úvěrů tuto možnost povinně žadateli o úvěr nabídnuli. V současné době návrh banky vydávají pouze na žádost klienta. Do formuláře jsem tedy přidala před podpis smlouvy
DOPORUČENÍ PRO SNÍŽENÍ ZADLUŽENOSTI DOMÁCNOSTÍ V ČR
85
větu: „Podpisem souhlasím s tím, že mi byla od poskytovatele úvěru nabídnuta možnost bezplatného návrhu úvěrové smlouvy, na který mám dle zákona č.145/2010 sb. nárok a díky kterému bych si předem přečetl veškeré informace obsažené v úvěrové smlouvě.“ Tato věta by byla umístěna viditelně přímo před podpisem, aby si ji spotřebitel přečetl při podpisu a prodejce úvěru by to vedlo k tomu, aby na informaci o možnosti návrhu smlouvy spotřebitele upozornil Splátkový kalendář - dalším doplněním formulářů je splátkový kalendář. Ten by tvořil přílohu formuláře, aby klient měl přehled o celém průběhu úvěru. (Inspirace Komerční Banka) Díky splátkovému kalendáři bude moci spotřebitel vidět celkovou zaplacenou částku za celé období včetně poplatků, celkovou částku zaplacenou na úrocích a také celkovou částku zaplacenou na poplatcích. Ze splátkového kalendáře bude také zřejmé, jakou má úvěr v danou dobu úvěru zůstatkovou hodnotu. U současných formulářů splátkové kalendáře povinné nejsou, ale dlužník má nárok na bezplatné získání tohoto kalendáře kdykoliv během úvěru. Podpis – posledním doplněním je povinný podpis žadatele o úvěr, aby bylo prokazatelné, že prodejce žadateli o úvěr informace předal. Dosud některé formuláře podpis nevyžadují, jak můžete vidět v Příloze č. 10 (CD-rom).
K problematice formulářů předsmluvních informací mám ještě jedno doporučení pro poskytovatele úvěrů. Jedná se o to, aby byli poskytovatelé úvěrů schopni vytisknout spotřebiteli formulář předsmluvních informací ještě před samotnou žádostí o úvěr. V současné době jsou schopny ještě před žádostí o úvěr vytisknout tyto informace jen společnosti ČSOB a Home Credit. Pokud by byla každá společnost schopna tyto informace vytisknout ještě před žádosti o úvěr, spotřebitel by mohl oslovit pár společností, nechat si nabídky vytisknout a informace podrobně přečíst a posoudit, kde jsou pro něho výhodnější podmínky. Finanční společnosti poskytující úvěry by mohly na webových stránkách zpřístupnit kalkulátory na výpočet úvěrů (splátka, úroková sazba, celková částka na zaplacení, poplatky, splátkový kalendář apod.), z kterých by si spotřebitel mohl formulář předsmluvních informací vytisknout sám i s informacemi na konkrétní jeho zadaný úvěr. Většina těchto společností už kalkulátory na webových stránkách má zpřístupněno na výpočet základních ukazatelů k úvěru. Stačilo by tedy tyto kalkulátory doplnit jen o možnost tisku předsmluvních informací. Informace by sice nebyly úplně přesné jako po žádosti a náhledu do úvěrových registrů, spotřebitel by ale jednoduchou cestou mohl mít
DOPORUČENÍ PRO SNÍŽENÍ ZADLUŽENOSTI DOMÁCNOSTÍ V ČR
86
v ruce informace o úvěru, které potřebuje, aby zjistil, zda je úvěr u dané společnosti výhodný či nikoliv. Když shrnu všechna uvedená doporučení, navrhuji, aby společnosti poskytující úvěry vytvořily jednoduché a srozumitelné formuláře inspirované bankou UniCredit Bank, doplněné o podrobné rozepsání poplatků spojené s úvěrem, splátkový kalendář a povinný podpis žadatele o úvěr. (příloha č. 9). Dále navrhuji, aby poskytovatelé úvěrů byli schopni spotřebiteli vytisknout formulář ještě před žádostí o úvěr a aby společnosti zpřístupnili možnost tisku předsmluvních informací na svých internetových stránkách.
3. Doporučení – Povinnost členství v registrech Jednou ze změn v zákoně o spotřebitelských úvěrech, jak jsem v práci uvedla, je povinnost prověřovat, zda je žadatel o úvěr schopen splácet úvěr. Pokud by tak společnost neučinila, je za to stanovena vysoká pokuta. Proto společnosti začaly využívat služby úvěrových registrů více než před touto změnou v legislativě. V práci jsem uvedla, že v této oblasti je přínosem pro poskytovatele úvěru především pozitivní registr, který neuvádí jen problémy se splácením, ale jsou v něm uvedeny všechny úvěry, které žadatel o úvěr splácí. Otázkou tedy je, proč legislativa přímo nenařídila povinnost členství v registru? Jednou z možností mohou být poplatky spojené se službami od provozovatelů úvěrových registrů. Oslovila jsem společnost Czech Credit Burea, a.s. (CCB) a SOLUS s dotazem ohledně poplatků a případné povinnosti členství v registru. CCB mi sdělilo, že za členství v registru se neplatí. Poplatky si ale společnost účtuje za služby spojené s úvěrovými registry, které se pohybují v řádu desítek korun. Konkrétnější poplatek mi společnost neposkytla z důvodu mlčenlivosti. Na stejný dotaz ohledně členství v registrech mi odpověděl Mgr. Jan Slanina ze sekretariátu Sdružení SOLUS, který uvedl „že využívání databází úvěrových registrů je zpoplatněno vesměs každé. Podle vyhlášky České národní banky č. 164/2002 je dokonce zpoplatněn i přístup do Centrálního registru úvěrů vedeného Českou národní bankou, tím spíše pak jsou tedy zpoplatněny databáze provozované soukromými subjekty, které si musí vydělat na svoji činnost. Rozhodnutí, zda úvěrové registry využívat, je nesporně záležitostí odborného posouzení ze strany každé společnosti. Nepochybně v něm hrají roli nejen náklady na využívání databáze samotné, ale také náklady na IT integraci s vnitřními systémy potenciálního uživatele a omezené kapacity pro IT vývoj. Musím však také poukázat na fakt, že úvěrové registry si často samy stanoví podmínky, na
87
DOPORUČENÍ PRO SNÍŽENÍ ZADLUŽENOSTI DOMÁCNOSTÍ V ČR
základě kterých jsou ochotny uchazeče o členství přijmout. ... Již v současné době je povinnost
v případě
potřeby nahlédnout
do
databáze
umožňující
posouzení
úvěruschopnosti spotřebitele stanovena zákonem č. 145/2010 Sb. S ohledem na ustanovení zákona
č.
101/2000
Sb.
a Rady 95/46/ES další zpřísnění
a
související
této
směrnice
povinnosti považuji za
Evropského
parlamentu
nepravděpodobné,
stále
rostoucí členská základna Sdružení SOLUS však svědčí o tom, že by takové zpřísnění ani nebylo nutné.“ Z vyjádření pana Slaniny tedy vyplývá, že téměř všechny společnosti už členy jsou. Tedy ty které o členství stojí a chtějí provozovat svoji činnost v rámci zákona. Proto tedy navrhuji, aby bylo členství v registrech povinné. Pro společnosti, které chtějí své klienty prověřovat a ochránit je před případnými problémy s úvěry, už tyto registry využívají a ty, co prověřovat klienty nechtějí (lichvářské společnosti), by tak musely začít žadatele o úvěr prověřovat a tím by zvýšily jejich ochranu v úvěrovém procesu. Poplatky spojené se službami registrů by neměly být překážkou, protože jak pan Slanina uvedl, zpoplatněn je i úvěrový registr vedený ČNB. Pan Slanina současně ale uvedl, že další zpřísnění vidí jako málo pravděpodobné. Z tohoto hlediska bych chtěla uvést mnohem jednoduší a realističtější doporučení. Jedná se o to, že žadatelům o úvěr bychom alespoň mohli doporučit, aby si při výběru poskytovatele půjčky ověřili, zda je členem úvěrových registru. Pokud bude členem i registru pozitivního, nemusí se obávat toho, že by ho poskytovatel předlužil a on pak měl problém se schopností splácet své půjčky. Společnostem, které nejsou členy registrů, bych doporučila požadovat výpis z registru od žadatelů o úvěr. Kromě toho, že by prověřily schopnost splácet úvěry, by navíc chránily sebe, aby nemusely platit pokutu, za neprověření této schopnosti žadatele.
4. Doporučení – Leasing Následující doporučení vyplývá ze změny zákona, která umožňuje spotřebiteli odstoupit od smlouvy do 14 dní od podpisu, v případě že se jedná o nevýhodný úvěr. Tato změna je určitě
přínosem
pro
ochranu
spotřebitele
v úvěrovém
procesu,
ale
zákonu
o spotřebitelském úvěru podléhají i leasingy, u kterých je to komplikovanější, jak jsem již v této práci řešila. Leasing navíc začíná být v ČR opět atraktivní možností financování. V minulém roce se tato možnost opět začala od ekonomické krize využívat a navíc se jedná o produkt, který je praktický jak pro věřitele tak pro dlužníka. Pro poskytovatele
DOPORUČENÍ PRO SNÍŽENÍ ZADLUŽENOSTI DOMÁCNOSTÍ V ČR
88
znamená menší riziko ztráty – auto do nezaplacení celé částky jen pronajímá a pro klienta je snadno dostupný. Proto je tedy zapotřebí tuto „mezeru“ v zákonu upravit. Navrhuji řešení, pro které mě inspirovala úprava legislativy ve Francii, kde došlo ke stejné situaci jako v ČR. V legislativě ve Francii tuto situaci vyřešili tím, že 14 dní od podpisu smlouvy dali možnost zákazníkovi rozmyslet si, zda si nakupovanou movitou věc (př. auto) opravdu pořídí na sjednaný leasing. Pokud zákazník do 14 dnů od podpisu neodstoupí od smlouvy, auto prodejce předá zákazníkovi. Zákazník si mohl během 14 dní prostudovat smlouvu a přesvědčit se, že smlouva je výhodná. Pokud zákazník zjistí, že leasingová smlouva je nevýhodná, bez problémů může odstoupit od smlouvy a nemusí řešit situaci, kdy by prodejce odmítal převzít zpět zakoupené auto a musel ho financovat jiným způsobem. Za takových podmínek by byli chráněni i poskytovatelé leasingu a leasing pro fyzické osoby v ČR by mohl být dále jednou z možností financování.
5. Doporučení – Exekuce na drobné dluhy V kapitole, kde jsem řešila exekuce, jsem zjistila, že dlužník je v omezené pozici v případě exekucí na drobné dluhy. Myslím si tedy, že by se v této oblasti měla udělat určitá opatření. Tento problém je v ČR už dlouhodobějším problémem. V roce 2010 dokonce exekuce na drobné dluhy tvořily 1/3 celkových nařízených exekucí. Proto také už v minulosti v ČR byly řečeny návrhy, jak tuto situaci řešit. Doposud však nebyla provedena určitá opatření, jak tuto situaci řešit a více ochránit dlužníky v tomto ohledu. Inspirovala jsem se tedy z návrhů, které již byly v ČR v roce 2010 doporučeny, ale kvůli politické situaci v daném roce návrhy schváleny nebyly. Navrhuji tedy, aby věřitelé vždy museli dlužníky informovat o tom, že podají návrh na exekuci a naposledy je vyzvat k zaplacení. Dlužníci by tak mohli stihnout zaplatit ještě předtím, než si exekutor a advokát naúčtují odměnu a tím by zvýšili malý dluh na vysokou částku. Návrh bych ještě doplnila o to, aby dluh do 200 korun by vůbec neměl vymáhat exekutor.
Závěr kapitoly Tato kapitola je souhrnem informací zjištěných v této diplomové práci a na základě těchto informací jsem navrhla 5 doporučení, které by mohly přispět k lepší ochraně spotřebitele v úvěrovém procesu. První doporučení vychází z kritiky nezahrnutých návrhů v legislativě, které v konečném znění zákona schváleny nebyly. Jedná se o navrhované stropy úrokových
DOPORUČENÍ PRO SNÍŽENÍ ZADLUŽENOSTI DOMÁCNOSTÍ V ČR
89
sazeb a RPSN. V kapitole tedy navrhuji, aby se Hranice RPSN v ČR odvíjela od repo sazby stanovované ČNB a současně od výše úvěru. Dále navrhuji, že strop úrokové sazby by se odvozoval z lombardní sazby stanovované ČNB a úroková sazba by mohla činit jen sedminásobek sazby lombardní. Druhé
doporučení
je
výsledkem
výzkumu
srozumitelnosti
formulářů
Předsmluvních informací. Navrhuji, aby společnosti poskytující úvěry vytvořily jednoduché a srozumitelné formuláře inspirované bankou UniCredit Bank, doplněné o podrobné rozepsání poplatků spojené s úvěrem, splátkový kalendář a podpis žadatele o úvěr. Dále navrhuji, aby poskytovatelé úvěrů byli schopni spotřebiteli vytisknout formulář ještě před žádostí o úvěr nebo spotřebitelé měli možnost tisku formuláře na webových stránkách prostřednictvím kalkulátoru. Třetí doporučení vychází ze změny zákona ohledně povinného prověření, zda je žadatel o úvěr schopen splácet své úvěry. Navrhuji povinné členství v úvěrovém registru, díky kterému by poskytovatelé úvěrů splňovali tuto povinnost a tím více chránili žadatele o úvěr. Čtvrté doporučení řeší „mezeru“ v zákoně, kdy spotřebitelé mohou v případě nevýhodného úvěru vrátit úvěr do 14 dní od podpisu smlouvy. Navrhuji řešení inspirované Francií, kde prodejci aut předají zákazníkovi auto až po 14 dnech, kdy už nemohou vrátit úvěr. V době 14 dní od podpisu smlouvy je možné bez problémů odstoupit od smlouvy a nemusí se řešit situace, kdy by prodejce odmítal převzít zpět zakoupené auto a spotřebitel by ho musel financovat jiným způsobem. Páté doporučení je nutné navrhnout, protože exekuce na drobné dluhy jsou v ČR velkým problémem a omezují pozici dlužníka. Proto navrhuji v případě malých dluhů, aby věřitel povinně informoval dlužníka o výši dluhu, než předá dluh k exekuci. Dluhů do 200 Kč by se exekuce vůbec týkat nesměla.
90
Diskuze Výsledkem diplomové práce jsou doporučení pro zlepšení ochrany spotřebitele v úvěrovém procesu. Na uvedená doporučení je ale možné podívat se z více pohledů. V některých situacích navrhovaná doporučení nemusí vždy přispět k lepší ochraně spotřebitele, některá doporučení by mohla vést dokonce i k zneužití ze strany spotřebitele. První doporučení se týká doplnění zákona o stropy RPSN a úrokových sazeb. Podle mého názoru by mohly stropy limitovat poskytovatele úvěrů a dále by mohly omezit lichvu v ČR. Stropy jsou obsahem zahraničních „protilichvářských“ zákonů, jak jsem se přesvědčila v této práci. V ČR však nebyly doposud prosazeny. Na stropy úrokových sazeb a RPSN je možné se podívat i z jiného úhlu pohledu. Je třeba zvážit argument České leasingové a finanční asociace (ČLFA), která tvrdí, že úrokové stropy neberou v úvahu, že se cena peněz vyvíjí v čase a prostoru, je dána mírou rizika, typem finančního produktu a dobou, na kterou je úvěr poskytován, včetně povahy financované komodity a dalších faktorů. Podle ČLFA by to vedlo k přesunu velké části spotřebitelských úvěrů do „šedé zóny“ vyznačující se nekalými praktikami. S přesouváním spotřebitelských úvěrů do „šedé zóny“ souvisí i další změna, kterou novela zákona přinesla. Jedná se o to, že poskytovatelé úvěrů nesmí záměrně předlužovat žadatele o úvěr a musí tedy povinně posoudit jejich schopnost splácet úvěry. V jednom ze svých doporučení uvádím, že by finanční společnosti měly být členy pozitivních registrů. Ty by jim daly komplexní informace k posouzení schopnosti žadatele splácet úvěr. Na druhou stranu by však toto opatření mohlo vést k tomu, že dlužníci budou muset pro úvěr k poskytovateli v „šedé zóně“. Tento případ se bude týkat dlužníků, kteří se nachází v „úvěrové spirále“, kdy splácí dluh dluhem. V takovém případě ho solidní poskytovatel vyhodnotí jako dlužníka, který není schopen splácet své dluhy a další úvěr mu neposkytne. Dlužník bude muset požádat o úvěr poskytovatele v oblasti „šedé zóny“, což mu v jeho špatné životní situaci nepomůže. Z tohoto úhlu pohledu tedy můžeme říct, že změna zákona dlužníka donutí půjčovat si v horších podmínkách, než aby ho ochránila před záměrným předlužením. Další z navržených doporučení vychází z výsledků v přehledové studii, ve které jsem řešila srozumitelnost formulářů předsmluvních informací. Doporučení je navržení ideálního srozumitelného formuláře, který by spotřebitelům přinesl větší užitek a splnil by se tak záměr zákona. Toto doporučení je zcela jistě přínosné pro zlepšení
91
ochrany spotřebitele, protože navrhuje jednoduchý formulář, v kterém by se spotřebitel dobře orientoval. Na druhou stranu je důležité se zamyslet, zda je změna přehlednosti formuláře nutná, za předpokladu, že spotřebitelé tyto informace před podpisem nečtou, jak potvrdily výsledky z praxe v přehledové studii. Čtvrtým doporučením se snažím vyřešit „mezeru“ zákona v případě možnosti odstoupení od nevýhodné smlouvy do 14 od podpisu. Tato změna by přinesla větší ochranu spotřebiteli. Problematičtější je ale situace v případě leasingu. Doporučuji, aby prodejci aut předali zakoupené vozidlo až po lhůtě 14 dní, pro případ odstoupení spotřebitele od nevýhodné smlouvy. Tím, že je leasing spjat s koupí vozidla, navrhované řešení by stejně jako ve Francii vyřešilo možné komplikace pro spotřebitele spojené s odstoupením od smlouvy. Doporučení také uvádím z toho důvodu, že leasing je pro fyzické osoby dobře dostupný, a proto by bylo dobré tuto možnost financování spotřebitelům dále umožňovat. Na druhou stranu se musíme zamyslet nad tím, zda by spotřebitelé tuto změnu dobře přijali. Navrhované řešení by jim sice vyřešilo případné problémy spojené s odstoupením od leasingové smlouvy, ale je otázkou, zda by byli ochotni 14 dní od podpisu smlouvy čekat na převzetí vozidla. Pravděpodobné je, že velké množství spotřebitelů by raději zvolilo financování prostřednictvím úvěru, protože by si auto mohli převzít ihned. Leasing by byl v tomto případě pro fyzické osoby v ČR, i přes doplnění legislativy o navržené řešení, nezajímavým způsobem pro financování vozidla. Poslední navržené řešení souvisí s větší informovaností v oblasti exekucí na drobné dluhy. Navrhuji, aby věřitel měl povinnost v případě drobného dluhu informovat věřitele před tím, než dluh předá k exekuci. Současně uvádím, že dluhy do 200 Kč, by nesměli podléhat exekuci vůbec. V tomto případě by neinformovaní dlužníci, kteří např. dluží pokutu dopravnímu podniku ve výši 1 000 Kč, nedostali ihned exekuční příkaz na 20 000 Kč. Na druhou stranu bych ale chtěla uvést zajímavý názor pana Martina Hampla z Exekutorské Komory ČR, z kterým jsem problematiku konzultovala a který tvrdí, že lidé by záměrně měnili adresy a vyhýbali se převzetí oznámení o dluzích od věřitelů. V takovém případě by se dlužníci vyhnuli dluhu a věřitelé by nesměli dluh předat k exekuci. Pohledávka by jim nemusela být nikdy uhrazena. Navrhované řešení by tedy výrazně přispělo k ochraně spotřebitele, v případě že by o drobném dluhu nebyl dlužník informován, ale na druhou stranu by doporučené řešení mohlo přispět i k záměrnému zneužívání této výhody některými z dlužníků.
92
Závěr Cílem práce bylo navrhnout opatření či doporučení pro zvýšení ochrany spotřebitelů v úvěrovém procesu. Při zjišťování prvního dílčího cíle jsem došla k závěru, že vývoj zadluženosti a insolvence v ČR je rostoucí i přesto, že poptávka po úvěrech se v roce 2010 zpomalila, což může být způsobeno špatnou příjmovou situací domácností. Zjistila jsem, že růst nařízených osobních bankrotů je způsobený rostoucí zadlužeností domácností, rostoucí mírou nezaměstnanosti, růstem úrokové sazby u úvěru poskytnutých domácnostem, rostoucím podílem úvěrů poskytnutých u nebankovních společností a tím také se souvisejícím růstem nesplácených úvěrů domácnostmi. V této části práce jsem si zodpověděla jednu z výzkumných otázek: Je nutné posílit ochranu spotřebitele v úvěrovém procesu? Z růstu zadluženosti domácností a počtů osobních bankrotů jsem vyvodila, že je zapotřebí lepší ochrany spotřebitele v úvěrovém procesu. V rámci druhého dílčího cíle jsem zjistila, že úvěrové registry pomáhají finančním institucím lépe prověřit bonitu žadatele o úvěr, jak si žádá změna v zákoně o spotřebitelských úvěrech. Zjistila jsem, že v pozitivním registru nalezneme, kolik úvěrů spotřebitel bezproblémově splácí, proto nestačí tedy používat pouze negativní registry. V třetí kapitole jsem již řešila samotné změny v zákoně o spotřebitelských úvěrech, kterých podle výsledků první kapitoly opravdu bylo zapotřebí. Zjistila jsem, že zákon přinesl hlavně zavedení formuláře předsmluvních informací, bezplatné poskytnutí návrhu úvěrové smlouvy, rozšíření informovanosti mezi zeměmi EU, povinnost poskytovatele úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele a možnost odstoupení od smlouvy do 14 dní od podpisu. Z těchto změn jsem si částečně odpověděla na stanovenou výzkumnou otázku: Posílí změny v zákoně o spotřebitelských úvěrech ochranu spotřebitele v úvěrovém procesu? Zjistila jsem, že změny vychází z nedostatků, které zákon před novelou měl, a proto by měly problematiku ochrany spotřebitele v úvěrovém procesu jen zlepšit. Tím by měly posílit ochranu spotřebitele v úvěrovém procesu. Některými změnami jsem se zabývala v praxi. V případě změny Povinné prověření schopnosti splácet úvěry jsem zjistila, že se zvyšuje zájem o členství poskytovatelů úvěrů v registrech a současně jsem zodpověděla další z výzkumných otázek.
Posílí členství poskytovatelů úvěrů
v pozitivních úvěrových registrech ochranu spotřebitele? Členství poskytovatelů úvěrů v pozitivním úvěru přispěje k lepší ochraně spotřebitele v úvěrovém procesu, protože poskytovatel úvěrů z výsledků dotazu do registru může lépe posoudit, zda je spotřebitel
93
schopen splácet své úvěry. Ze zvyšujícího počtu členů v registrech je zřejmé, že finanční instituce zjistily že členství v registru je pro ně i spotřebitele přínosem a tímto krokem posílí ochranu spotřebitele v úvěrovém procesu. Záměr zákona byl ze zjištěných skutečností splněn. V případě změny Možnost odstoupit od úvěru do 14 dní od podpisu smlouvy, jsem zjistila, že je sice přínosná pro ochranu spotřebitele při podpisu nevýhodného úvěru, ale v případě poskytování leasingu může tato možnost spotřebiteli i poskytovali leasingu zkomplikovat situaci. Můžeme tedy říct, že záměr zákona byl naplněn, ale na úkor omezení poskytování leasingu fyzickým osobám. V kapitole jsem řešila ještě jednu změnu, která v ČR bude platit od 1. 7. 2011 a vychází ze změny zákona o Finančním arbitru v ČR, který řeší mimosoudní spory a od července rozšíří své kompetence i v oblasti úvěrů. Ohledně Finančního arbitru ČR jsme si na počátku práce uvedli výzkumnou otázku: Přinese větší ochranu spotřebitel rozšíření kompetencí Finančního arbitru? Záměr změny zákona je takový, že by větší ochranu spotřebitele měl přinést. V současné době však nejsme schopni s určitostí říct, zda větší ochranu spotřebitele zákon přinese, protože nové kompetence bude Finanční arbitr v ČR mít od července 2011 a tedy až během jeho působnosti se ukáže, zda bude v oblasti úvěrů přínosem. Na začátku práce jsem si položila otázku, kterou bych mohla nyní částečně zodpovědět: Chrání zákon dostatečně? Zákon přispěl k ochraně spotřebitele, ale ze čtvrté kapitoly vyplývá, že nedostatky zákon přesto má. Chybí zde navrhované stropy úrokových sazeb a RPSN, které jsou obsaženy v legislativách ostatních Evropských zemích a které by mohly k ochraně spotřebitele ještě více přispět. To je způsobeno tím, že Evropská směrnice udává, co se musí změnit v legislativě, ale problematiku stropů si každá země řeší sama. ČR se rozhodla stropy nestanovovat. Na základě těchto zjištění mohu částečně odpovědět na další z výzkumných otázek: Nemůže zákon chránit lépe? Podle mého názoru by se stropy mohly chovat jako „protilichvářský“ zákon a lichvu by mohly v ČR omezit. Zákon doplněný o tyto limity by mohl tedy chránit lépe. V případě lichvy jsem zjistila, že by se půjčky ,díky stropům, mohly přesouvat do šedé zóny, která samozřejmě není a nemůže být nikterak regulována. Spotřebitelé by tím ztráceli na svých právech daleko více, než je tomu nyní bez maximální stanovené sazby úroku. Tímto jsem zodpověděla další z výzkumných otázek: Omezí změna zákona „lichvářské praktiky“ v ČR? Můžu tedy říct, že i když nebyly schváleny stropy úrokových sazeb a RPSN, lichva by se měla eliminovat. Společnosti musí např. prověřovat úvěruschopnost spotřebitele a zákon současně stanovil
94
vysoké sankce za nedodržení této povinnosti. Lichva by se tedy novým zákonem omezit měla. V práci jsem uvedla 3 typické příklady lichvářských společností v ČR podle dluhových poraden: skupina zaměřená na chudobu domácností, skupina zaměřená na majetek dlužníků a skupina nabízející oddlužení pro domácnosti. V kapitole zabývající se exekucemi jsem zjistila, že 1/3 nařízených exekucích v roce 2010 tvoří drobné dluhy v řádu několika stokorun, jako jsou třeba pokuty dopravnímu podniku. Dílčím cílem této kapitoly bylo zjistit, jaké dopady novela exekučního řádu v roce 2009 měla. Zjistila jsem, že pozici dlužníka při exekuci posílily nejvíce tyto změny: přiměřenost exekuce, nová práva dlužníka, nové povinnosti exekutora a výplata dvojnásobku životního minima. Dále jsem však zjistila, že dlužník je ve slabé pozici, co se týče právě exekucí na drobné dluhy. Dlužníci se o těchto dluzích dozvídají převážně až od exekutora. V současnosti není informovanost dlužníků dostatečná, a z pokuty v hodnotě 1 000 Kč se může stát dluh s exekucí až 20 000 Kč. V kapitole jsme si odpověděla na jednu z výzkumných otázek: Posílila novela exekučního řádu v roce 2009 ochranu dlužníků? Zjistila jsem, že novela exekučního řádu určitě posílila pozici dlužníka, protože dlužník má nová práva a exekutor nové povinnosti. Zároveň jsem ale vyvodila, že třeba vyřešit exekuce na drobné dluhy. Jednu z hlavních částí práce tvoři přehledová studie, v které byl proveden výzkum srozumitelnosti formulářů předsmluvních informací. Zjistila jsem, že původní záměr zavedení těchto formulářů o nezávazné poskytnutí formuláře splnily nejvíce společnosti ČSOB a Home Credit, které jsou schopny jej nezávazně vytisknout. Zjistila jsem, že formuláře některých společností nevyžadují podpis žadatelů o úvěr a tedy není prokazatelné, zda jim prodejci úvěrů informace předaly. Při výzkumu jsem zjistila, že většina oslovených osob upřednostňuje jednoduchost formulářů, méně textu, zvýraznění důležitých informací a nelíbí se jim v nich malá písmena. Formuláře nebankovních společností vzbuzují nedůvěru a jsou řazeny jako nesrozumitelné. Z výsledků hovorů s oslovenými osobami vyplývá, že 72,5% oslovených se ve formulářích předsmluvních informací dobře orientují, 40% z celkového počtu je schopno rozpoznat výhodnost úvěru, 25% oslovených rozumí pojmu RPSN a 85% řeklo, že by si formulář předsmluvních informací přečetlo. V praxi jsem ale zjistila, že pouze 15% sledovaných klientů si informace k úvěru přečetlo. Z toho tedy vyplývá, že i nové změny v zákoně nepomohou k lepší ochraně spotřebitele v úvěrovém procesu, dokud spotřebitelé nezačnou číst to, co podepisují. Z informací z praxe jsem také vyvodila, že přínosnou změnou související
95
s předsmluvími informacemi je návrh úvěrové smlouvy. Spotřebitel si může návrh smlouvy od poskytovatel vyžádat a nechat si čas na rozmyšlenou. V praxi jsem zatím zaznamenala jedinou klientku, která si o návrh požádala. Jako nejsrozumitelnější formulář zvítězil formulář od UniCredit Bank, protože má jednoduchou formu. Nejméně srozumitelný je od Essoxu, protože se jedná o formulář s malými písmeny, nahuštěným textem a je komplikovaný. Velkou výhodu jsem zjistila u formuláře Komerční banky, která v něm uvádí splátkový kalendář a podrobný výčet poplatků spojených s úvěrem. V kapitole jsem odpověděla na další výzkumné otázky, které jsem si na začátku práce položila: Posílily změny v zákonu informovanost spotřebitelů při žádosti o úvěr pomocí formuláře předsmluvních informací? Jsou formuláře předsmluvních informací dostatečně srozumitelné? Pokud se jedná o odpověď na první otázku, tato změna informovanost posílila. Spotřebitelé mají k dispozici ucelené informace, které je mohou ochránit před nevýhodnými úvěry. K tomu, aby je tyto informace ochránily, je nutný předpoklad, aby spotřebitelé informacím ve formuláři rozuměli a hlavně je četli. Pokud se jedná o druhou otázku (srozumitelnost formulářů), zjistila jsem, že vyhovují pouze někteří poskytovatelé úvěrů. Pokud společnost zvolila jednoduší formu formuláře, srozumitelný pro spotřebitele bude a naopak. Z výsledků přehledové studie je zřejmé, že záměr změny zákona nebyl zcela naplněn. Určitě přispěl k lepší informovanosti spotřebitelů, ale formuláře nejsou natolik srozumitelné, aby jim informace více přiblížil. Záměr změny zákona není naplněn hlavně v dostupnosti formulářů, protože je většina finančních společností nedokáže spotřebiteli nezávazně poskytnout. Nyní se dostávám k hlavnímu cíli diplomové práce. Na počátku jsem si položila hlavní výzkumné otázky, mezi které patří: Posílí změny v zákonu o spotřebitelských úvěrech ochranu spotřebitele v úvěrovém procesu? Ze všech uvedených skutečností mohu říct, že změny zákona určitě přispějí k větší ochraně spotřebitelů. Ti budou hlavně více informovaní nebo více prověřovaní, zda jsou schopni splácet své úvěry. Změny jsou také navrženy podle nedostatků v zákoně před novelou. Úprava zákona je tedy měla odstranit. Měli bychom si ale odpovědět i na ostatní hlavní otázky: Chrání zákon po novelizaci dostatečně? Nemůže chránit lépe? Novela zákona určitě zvýšila ochranu spotřebitele, ale na základě skutečností zjištěných v této diplomové práci jsem však narazila i na určité případy, které nevyřešila ani změna legislativy, a proto navrhuji doporučení, která by upravila zákon tak, aby spotřebitele lépe chránil.
96
První doporučení vychází z kritiky nezahrnutých navrhovaných stropů úrokových sazeb a RPSN. Navrhuji, aby se hranice RPSN v ČR odvíjela od repo sazby stanovované ČNB a současně od výše úvěru. Dále navrhuji, že strop úrokové sazby by se odvozoval z lombardní sazby stanovované ČNB. Sazba by mohla činit jen sedminásobek sazby lombardní. Druhé
doporučení
je
výsledkem
výzkumu
srozumitelnosti
formulářů
předsmluvních informací. Navrhuji, aby společnosti poskytující úvěry vytvořily jednoduché a srozumitelné formuláře inspirované bankou UniCredit Bank, doplněné o podrobné rozepsání poplatků spojené s úvěrem, splátkový kalendář a povinný podpis žadatele o úvěr. Dále navrhuji, aby poskytovatelé úvěrů byli schopni spotřebiteli vytisknout formulář ještě před žádostí o úvěr nebo spotřebitelé měli možnost tisku formuláře na webových stránkách prostřednictvím kalkulátoru pro výpočet úvěru. Jako třetí doporučení navrhuji povinné členství v úvěrovém registru, díky kterému by poskytovatelé úvěrů splňovali povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Čtvrté doporučení bylo třeba navrhnout kvůli mezeře v zákonu v případě leasingu pro FO nepodnikatele při možnosti vrátit úvěr do 14 dní od podpisu smlouvy. Navrhuji řešení inspirované Francií, kde prodejci aut předají zákazníkovi auto až po 14 dnech, kdy už nemohou vrátit úvěr. Tímto řešením by nevznikly spotřebiteli komplikace v případě odstoupení leasingové smlouvy do 14 dní spojené s autem, které je součástí leasingu. Páté doporučení se týká exekucí na drobné dluhy a navrhuji, aby věřitel povinně informoval dlužníka o výši dluhu, než předá dluh k exekuci. Dluhů do 200 Kč by se exekuce vůbec týkat nesměla.
Tato doporučení jsou výsledkem skutečností zjištěných v diplomové práci a řeší nedostatky, které jsem v průběhu řešení výzkumných otázek objevovala. Doporučení by měla doplnit současnou situaci tak, aby se více předcházelo problémům s dluhy jako je neplacení splátek, exekuce nebo osobní bankroty (prevence) a současně tedy více chránila spotřebitele v úvěrovém procesu.
97
Seznam použité literatury Odborná literatura •
Consumer Credit Directive (CCD) číslo 2008/48/ES
•
JÍLEK,J: Finanční trhy a investování. Praha: Grada Publishing, ČR, 2009. s 648. ISBN 978-90-247-1653-4.
•
JURENKOVÁ, P. Řešení insolvence domácností. Bakalářská práce. Brno, 2009.
•
KAŠPAROVSKÁ,V. Banky a komerční obchody. Kravaře: Marreal servis, ČR, 2010. s 172. ISBN 978-802-5467-794.
•
KAŠPAROVSKÁ, V.. Řízení obchodních bank : vybrané kapitoly. Vyd. 1. V Praze : C.H. Beck, 2006. 339 s. ISBN 80-717-9381-7,
•
Regulace úrokových sazeb a RPSN ve vybraných zemích. Praha : Parlamentní institut, Listopad 2009. s. 10.
•
REJNUŠ, O. Peněžní ekonomie : (finanční trhy). 2. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2006. 258 s. ISBN 80-214-3235-7
•
Strategie finančního vzdělávání. Praha: MFČR, Říjen 2007. s. 19.
•
VYCHOPEŇ, Jiří. Finanční leasing z účetního a daňového pohledu. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010. 160 s. ISBN 978-80-7357-590-8.
•
Zákon č. 129/2010 Z. z. o spotrebiteľských úveroch a o iných úveroch a požičkách pre spotrebiteľov
•
Zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru
•
Zákon č. 183/2009 Sb, (exekuce)
•
Zákon č. 229/2002 Sb, o finančním arbitru
•
Zákon č. 7/2009 Sb, občanský soudní řád
•
Zákon č. 40/1964 Sb, občanský zákoník
98
Odborné články z periodik •
KŘIVOHLAVÁ,
Petra.
Praktické
dopady
změny
exekučního
řádu. Daňová
a Hospodářská Kartotéka . 20.1.2010, 2010, 2, s. 26. •
KŘIVOHLAVÁ, Petra. Praktické dopady změny exekučního řádu (2). Daňová a Hospodářská Kartotéka . 3.2.2010, 2010, 3, s. 32. Internetové zdroje
•
Association of Consumer Credit Information Suppliers [online]. 2011 [cit. 2011-0418]. Accis. Dostupné z WWW:
.
•
Bankovní registr klientských informací [online]. 2011 [cit. 2011-04-12]. Czech Banking credit burea. Dostupné z WWW: .
•
Centrální registr úvěrů [online]. 2011 [cit. 2011-04-15]. Česká národní banka. DostupnéWWW:.
•
Czech credit burea [online]. 2011 [cit. 2011-03-26]. CCB. Dostupné z WWW: .
•
Crif [online].
2011
[cit.
2011-04-18].
Crif.
Dostupné
z
WWW:
. •
Česká leasingová a finanční asociace [online]. 2011 [cit. 2011-01-26]. ČLFA. Dostupné z WWW: .
•
Dluhy neutajíte [online]. 2010 [cit. 2011-02-18]. Finance. Dostupné z WWW: .
•
Exekutorská komora ČR [online]. 2011 [cit. 2011-04-10]. EKČR. Dostupné z WWW: .
•
Finanční arbitry ve státech Evropské unie [online]. 2011 [cit. 2011-04-2]. Finanční arbitr ČR. Dostupné z WWW: .
99 •
Informace o SOS [online]. 2011 [cit. 2011-04-25]. Sdružení obrany spotřebitelů. Dostupné z WWW: .
•
Jak funguje Centrální registr dlužníků [online]. 2011 [cit. 2011-03-15]. Centrální registr dlužníků. Dostupné z WWW: http://www.centralniregistrdluzniku.cz/jakfunguje-cerd.htm >.
•
Key ECB interest rates [online]. 2011 [cit. 2011-02-25]. European central bank. Dostupné z WWW: .
•
Konzultační materiál ke směrnici o spotřebitelském úvěru [online]. 2008 [cit. 2011-0125].
Ministerstvo
průmyslu
a
obchodu.
Dostupné
z
WWW:
. •
Members of FIN-NET [online]. 2011 [cit. 2011-03-20]. FIN-NET. Dostupné z WWW: .
•
Nebankovní registr klientských informací [online]. 2011 [cit. 2011-04-01]. LLCB. Dostupné z WWW: .
•
Ochrana spotřebitele [online]. 2011 [cit. 2011-04-2]. Česká národní banka. Dostupné z WWW: .
•
Průměrná míra nezaměstnanosti v krajích [online]. 2011 [cit. 2011-02-26]. ČSÚ. DostupnéWWW:
•
Solus [online].
2011
[cit.
2011-04-18].
SOLUS.
Dostupné
z
WWW:
. •
SOS vítá nový zákon o spotřebitelském úvěru, ale varuje [online]. 15.3.2010 [cit. 201101-25].
Sdružení
obrany
spotřebitelů.
Dostupné
z
WWW:
. •
Stručný průvodce úvěrovými registry [online]. 2011 [cit. 2011-04-18]. CBCB. Dostupné z WWW:http://www.cbcb.cz/download/Pruvodce_uverovymi_registry.pdf>.
100 •
Šedá ekonomika. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 6.5.2005, last modified on 18.3.2011 [cit. 2011-0425].DostupnéWWW:.
•
Úrokové sadzby ECB [online]. 2011 [cit. 2011-02-25]. Národná banka Slovenska. Dostupné
z
WWW:
sdds/urokove-sadzby/urokove-sadzby-ecb>. •
Úrokové sazby měnových finančních institucích: Metodický list [online]. 2011 [cit. 2011-02-10]. ČNB. Dostupné z WWW: .
•
Úvěrové registry [online]. 2011 [cit. 2011-03-18]. CCB . Czech credit burea. Dostupné zWWW:.
•
Zátěžové testy [online]. 2010 [cit. 2011-05-10]. ČNB. Dostupné z WWW: .
•
Zprávy o finanční stabilitě [online]. 2010 [cit. 2011-04-25]. Česká národní banka. Dostupné z WWW: .
•
Zprávy o stavu a vývoji nebankovního leasingového, úvěrového a factoringového trhu v ČR [online]. 2011 [cit. 2011-04-25]. ČLFA - Česká leasingová a finanční asociace. Dostupné z WWW: .
101
Seznam použitých grafů, tabulek a obrázků
Seznam grafů Graf č. 1: Graf č. 2:
Zadluženost domácností v mld. Kč v letech 2002 – 2010 Počet podaných návrhů a počet vyhlášených osobních bankrotů 2008 až 2010
Graf č. 3:
Vývoj míry nezaměstnanosti v letech 2008 – 2010
Graf č. 4:
Vývoj úrokové sazby úvěrů poskytnutým domácnostem 2005 – 2010 v %
Graf č. 5:
Vývoj úrokových sazeb vyhlášených ČNB v letech 2005 – 2010 v %
Graf č. 6:
Vývoj průměrné úrokové sazby u úvěrů poskytnutých domácnostem v ČR a Slovensku 2007 – 2010 v %
Graf č. 7:
Podíl bankovních a nebankovních spotřebitelských úvěrů na českém trhu 1998-2008
Graf č. 8:
Vývoj nesplacených spotřebitelských úvěrů domácností 2007 - 2010
Graf č. 9:
Počet záznamů v úvěrovém registru v SOLUS
Graf č. 10:
Poskytnutý objem leasingu na movitý majetek v mld. Kč
Graf č. 11:
Počty nařízených exekucí v ČR 2001 – 2010
Graf č. 12:
Výsledky srovnání srozumitelnosti formulářů předsmluvních informací
Seznam tabulek Tab č. 1:
Osobní bankroty ČR 2008 – 2010
Tab č. 2:
Srovnání navrhované hranice RPSN v ČR a hranic RPSN v Belgii
Tab č. 3:
Vývoj dluhu v čase – pokuta dopravního podniku
Seznam obrázků Obr č. 1:
Cesta úvěru v úvěrových registrech
102
Seznam příloh
Příloha č. 1: Vývoj úrokové sazby u poskytnutých úvěrů 2005 – 2010 v % Příloha č. 2: Vývoj úrokových sazeb vyhlašovaných ČNB 2005 – 2010 v % Příloha č. 3: Vývoj úrokových sazeb vyhlašovaných ECB v % Příloha č. 4: Průměrné úrokové sazby spotřebitelských úvěrů v ČR a na Slovensku v letech 2007 -2010 v % Příloha č. 5: Doporučený formulář podle přílohy č. 6 zákona č. 145/2010 Sb. Příloha č. 6: Data a výsledky srovnání formulářů předsmluvních informací Příloha č. 7: Nejsrozumitelnější formulář předsmluvních informací (UniCredit Bank) Příloha č. 8: Nejméně srozumitelný formulář předsmluvních informací (Essox) Příloha č. 9: Návrh formuláře předsmluvních informací
Příloha CD-rom Příloha č. 10: Formuláře pro standardní informace k úvěru od následujících poskytovatelů úvěrů: COFIDIS, Česká Spořitelna, ČSOB, Essox, GE Money Bank, Home Credit, Komerční Banka, Provident, Raiffeisen Bank, UniCredit Bank.