Vliv společenského prostředí na vznik pervitinové závislosti. Bc. Jiří Kalmár

Vliv společenského prostředí na vznik pervitinové závislosti

Bc. Jiří Kalmár

Diplomová práce 2010

ABSTRAKT Diplomová práce se věnuje vlivu společenského prostředí na vznik pervitinové závislosti. Charakterizuje jednotlivá společenská prostředí a osobnostní vlastnosti jedince, které mají významný vliv na vznik této závislosti. Popisuje příčiny zneuţívání omamných a psychotropních látek, včetně podmínek přerodu v drogovou závislost. Definuje základní pojmy, jako jsou droga a drogová závislost, popisuje pervitin z pohledu jeho vzniku, získávání, výroby a účinků na lidský organismus. V diplomové práci je rovněţ věnována pozornost vztahu a postojům společenského prostředí ke drogám a osobám, které je zneuţívají. V závěru práce je vypracován přehled o drogové scéně v České republice a právní úprava týkající se zneuţívání omamných a psychotropních látek. Výzkum v praktické části navazuje na teoretická východiska a odhaluje pohnutky, motivy a okolnosti, které byly příčinou vzniku závislosti na pervitinu. Klíčová slova: společenské prostředí, pervitin, drogová závislost, rodina, vrstevnická skupina

ABSTRACT The dissertation concerns on influence of social environment on methamphetamine addiction development. It specifies individual social environments and personal characteristics of an individual, which have significant influence on development of this addiction. It describes causes of abuse of narcotic and psyche activity influencing substances, including conditions for regeneration into drug addiction. It defines fundamental concepts as drug and drug addiction, it describes methamphetamine from the point of view of its development, obtainment, production and effects on human organism. The dissertation also takes heed of relations and attitudes between social environment and drugs and people who abuse drugs. In the dissertation conclusion there is an overview of a drug scene in the Czech republic, and law adjustment concerning abuse of narcotic and psyche activity influencing substances. Research in the practical part is based on theoretical knowledge and reveals ground, motives and circumstances, which caused the methamphetamine addiction.

Keywords: social environment, methamphetamine, drug addiction, family, group of the same age people

Motto:

„Neexistuje ţádný kontakt mezi lidmi, aniţ by tito vzájemně nepůsobili jeden na druhého. Ţádné setkání dvou lidí, ţádná konverzace mezi nimi kromě ovšem naprosto náhodné, neponechává ani jednoho z nich nezměněného…“ Erich Fromm, Umění být

Děkuji paní Mgr. Radaně Novákové, Ph.D. za vstřícný přístup a velmi uţitečnou metodickou pomoc, kterou mně věnovala při zpracování této diplomové práce. Rovněţ tak vyjadřuji poděkování své manţelce Denise Kalmárové za morální pomoc, podporu a povzbuzení při zpracování mé diplomové práce.

OBSAH ÚVOD ......................................................................................................................................... 7 I TEORETICKÁ ČÁST........................................................................................................ 10 1 ZÁKLADNÍ POJMOSLOVÍ ...................................................................................... 11 1.1 DROGA ..................................................................................................................... 11 1.2 DROGOVÁ ZÁVISLOST .............................................................................................. 12 1.3 PERVITIN .................................................................................................................. 13 2 DROGOVÁ ZÁVISLOST........................................................................................... 15 2.1 HISTORICKÉ SOUVISLOSTI........................................................................................ 15 2.2 KLASIFIKACE DROG ................................................................................................. 16 2.3 MOTIVACE VZNIKU DROGOVÉ ZÁVISLOSTÍ ............................................................. 18 2.3.1 Osobnostní charakteristiky – dědičnost.......................................................... 21 2.3.2 Vlivy prostředí ................................................................................................. 24 2.3.3 Přítomnost drogy a její charakteristiky .......................................................... 28 2.4 KATEGORIE UŢIVATELŮ ........................................................................................... 29 2.4.1 Experimentátor................................................................................................. 29 2.4.2 Uţivatel (nezdrţenlivý) ................................................................................... 31 2.4.3 Zneuţivatel (nutkavě – nezdrţenlivý) ............................................................ 33 3 PERVITINOVÁ ZÁVISLOST ................................................................................... 35 3.1 VÝROBA A ZÍSKÁVÁNÍ PERVITINU ........................................................................... 35 3.2 APLIKACE ................................................................................................................. 35 3.3 ÚČINKY PERVITINU .................................................................................................. 36 4 SPOLEČENSKÉ PROSTŘEDÍ ................................................................................. 38 4.1 RODINA .................................................................................................................... 38 4.2 VRSTEVNICKÁ SKUPINA ........................................................................................... 40 4.3 ŠKOLA ...................................................................................................................... 42 4.4 OSOBNOST TOXIKOMANA A SPOLEČNOST ............................................................... 45 4.5 EXPANZE DROG V NAŠÍ SPOLEČNOSTI ..................................................................... 46 4.6 DROGOVÁ SCÉNA V ČR ........................................................................................... 48 4.7 PRÁVNÍ ÚPRAVA ....................................................................................................... 51 II PRAKTICKÁ ČÁST .......................................................................................................... 53 5 ZÁKLADNÍ SCHÉMA VÝZKUMU ........................................................................ 54 5.1 VÝZKUMNÁ STRATEGIE ........................................................................................... 55 5.2 METODY ZÍSKÁVÁNÍ DAT ......................................................................................... 56 5.3 METODA VÝBĚRU VÝZKUMNÉHO VZORKU.............................................................. 57 5.4 METODA ANALÝZY DAT ........................................................................................... 57 5.5 OVĚŘENÍ VALIDITY A RELIABILITY .......................................................................... 58 6 PŘÍPRAVA A PRŮBĚH VÝZKUMU ...................................................................... 60 6.1 PŘEDSTAVENÍ RESPONDENTŮ .................................................................................. 62 7 INTERPRETACE VÝSLEDKŮ ................................................................................ 64

7.1 FAKTORY RODINNÉHO PROSTŘEDÍ ........................................................................... 64 7.1.1 Rodinné vztahy ................................................................................................ 64 7.1.2 Vzdělání rodičů ................................................................................................ 66 7.1.3 Kulturní úroveň rodiny .................................................................................... 67 7.1.4 Způsob trávení volného času .......................................................................... 68 7.2 KLIMA VRSTEVNICKÉ SKUPINY ................................................................................ 69 7.2.1 Závislost některého člena vrstevnické skupiny ............................................. 69 7.2.2 Postoje vrstevnické skupiny k pervitinové závislosti člena .......................... 70 7.2.3 Charakteristiky skupiny podporující nebo odmítající pervitinovou závislost ............................................................................................................ 71 7.3 DALŠÍ OKOLNOSTI OVLIVŇUJÍCÍ VZNIK PERVITINOVÉ ZÁVISLOSTI ......................... 73 7.3.1 Okolnosti podporující vznik pervitinové závislosti ....................................... 74 7.3.2 Okolnosti podporující vzdalování se od drogy .............................................. 75 ZÁVĚR .................................................................................................................................... 77 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ................................................................................. 79 SEZNAM POUŢITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK ....................................................... 81 SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................................................... 82 SEZNAM TABULEK ............................................................................................................ 83 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................ 84

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií

7

ÚVOD Oblastí, kterou se v diplomové práci zabývám, je problematika zneuţívání drog dnešní mladou generací. V poli mého zájmu stojí příčiny zneuţívání omamných a psychotropních látek, včetně podmínek jejího přerodu v drogovou závislost. V této oblasti se nabízí několik moţných výzkumných témat, já se zaměřuji na Vliv společenského prostředí na vznik pervitinové závislosti. Závislost na pervitinu volím záměrně kvůli tomu, ţe je to droga, která je určitou „českou specialitou“. Důvodem pro výběr tohoto tématu je jeho aktuálnost, neboť s tímto fenoménem se v běţném ţivotě setkáváme stále častěji. Jak prostřednictvím vlastní zkušenosti, tak i prostřednictvím informací zprostředkovaných masmédii. Neméně důleţitou okolností vedoucí k výběru tohoto tématu je, ţe moje profese se s touto problematikou přímo prolíná a zasahuje do ní. Jako komisař Sluţby kriminální policie a vyšetřování odhaluji trestné činy týkající se nedovolené výroby a distribuce drog, a v souvislosti s těmito úkony přicházím do styku s osobami, které drogy zneuţívají. Přitom zjišťuji okolnosti a příčiny vzniku zneuţívání drog jednotlivými osobami a okolnosti vzniku drogových závislostí. V úvodu teoretické části práce je definováno základní pojmosloví, které se váţe k danému tématu. Vymezen je zejména pojem droga a to z obecného hlediska, které charakterizuje její základní vlastnosti. Dále je charakterizován pojem drogová závislost a to shrnutím klíčových bodů, které jsou pro její vystiţení nejvýznamnější. V závěru této části práce je vymezena charakteristika pervitinu, která je důleţitá pro pochopení dalších faktů diplomové práce. V další části práce, která je věnována drogové závislosti, je nejprve pojednáno o historických souvislostech, které se týkají drog. Formou historického ohlédnutí je popsán a shrnut vztah člověka k droze a k pervitinu a to od nejstarších etap lidského bytí po současnost. V této kapitole je rovněţ vymezen vztah člověka k drogám a jejich význam pro lidstvo s ohledem na různá historická období. Nezbytnou součástí práce je zmínka o klasifikaci drog, způsobu jeho výroby či získávání, jeho účincích a dopadu na lidskou psychiku a t ělesné zdraví. Následuje část zabývající se motivací vzniku drogové závislosti, kterou zastupují zejména osobnostní charakteristiky, vlivy prostředí, přítomnost a charakteristika drogy. Kategorie uţivatelů drog vymezených v následující části práce jsou důleţité pro pochopení vývoje toxikomana od stadia experimentátora přes uţivatele aţ ke zneuţivateli.


8

Další část práce se týká samotné pervitinové závislosti. Stručnou formou je zde popsána výroba a získávání pervitinu v podmínkách toxikomanské subkultury. Dále jsou zde zmiňovány způsoby aplikace pervitinu s jejich „výhodami“ a „nevýhodami“. Následuje popis účinku pervitinu a jeho projevy v oblasti duševní a tělesné, faktory podílející se na vzniku pervitinové závislostí a jejich stádia. Současně je charakterizován negativní dopad závislosti na pervitinu v sociální sféře jedince, zejména jeho vztah k rodině, přátelům, zaměstnání a celé společnosti. V této souvislosti je nutné zmínit spojitost mezi zneuţíváním drog a kriminalitou. V závěru teoretické části práce je pozornost věnována vztahu a postoji společenského prostředí ke drogám a k osobám, které je zneuţívají. Zmíněn je zejména vliv rodiny, vrstevnické skupiny a školy, který se podílí na vzniku drogové závislosti. Rovněţ je vypracován přehled o pervitinové scéně v České republice. V návaznosti na předcházející část je shrnuta právní úprava, která se týká a postihuje drogovou problematiku a charakterizuje jednotlivé protiprávní jednání a to na rovině přestupků a trestných činů. Teoretická část diplomové práce vychází z dostupné literatury, která se týká dané problematiky. Na základě uceleného zpracování teoretické části formuluji cíl výzkumu, jehoţ zpracování v praktické části, za pouţití výzkumných metod, a jeho následná interpretace doplní a rozšíří dosud zveřejněné a probádané oblasti této problematiky. Cíl výzkumu a tedy celé práce se odvíjí a navazuje na dosud zjištěné skutečnosti a poznatky, které se týkají drogové problematiky. Výzkum v praktické části diplomové práce se týká drogové problematiky, zejména zneuţívání drog mladou generací. Pohnutkami, motivy a okolnostmi, které byly příčinou vzniku drogové závislosti či pouhého uţívání drog. Vzhledem k současné realitě na drogové scéně se bude zaměřovat především na problematiku zneuţívání pervitinu. Výzkum se pokouší odpovědět na otázky, které se týkají zneuţívání drog, příčinami jejich vzniku a moţnostmi cíleného působení na určitou oblast sociálních vztahů, které na jejím zrodu hrají nejsilnější a nejvýznamnější roli. Zaměřen je zejména na oblast sociálních vztahů v rodině, ve škole a ve vrstevnické skupině, je hledán vztah mezi kvalitou vztahů v těchto institucích a vznikem zneuţíván drog. Dalším cílem výzkumu je ověřit, zda se na vzniku zneuţívání drog nebo drogových závislostí podílí nevhodně nebo nesprávně konceptovaná a prezentovaná prevence.


9

Cíl diplomové práce Cílem práce je popsat sociální a psychické vlivy, podmiňující vznik a vývoj pervitinové závislosti. Dále v práci kladu důraz na prevenci vzniku tohoto jevu a odstranění jeho neţádoucích projevů a důsledků a to jak v rovině samotného jedince tak i celé společnosti. Význam a účel práce spočívá v nalezení, objasnění a vymezení okolností, které mají vliv na vznik zneuţívání drog. Na základě tohoto zjištění můţeme definovat efektivní způsoby intervence do společenských vztahů v rodině, škole a vrstevnické skupině za účelem předcházení vzniku těchto závislostí a tím i přizpůsobit a případně novelizovat formy prevence. Práce má hodnotu ve třech rovinách: 1.

Pervitinová závislost v rovině sociální pedagogiky. Výzkum můţe napomoci pochopit mechanismy vzniku těchto závislostí a vytvořit optimální postupy k co nejefektivnějším preventivním postupům.

2.

Přínos pro ţivot člověka drogově závislého nebo osobu drogy zneuţívající. Zjištění, vyhodnocení a vysvětlení okolností vzniku závislosti můţe takovému člověku pomoci se jí zbavit a nalézt nový smysl a směr ţivota.

3.

Přínos výzkumu pro mě, jako výzkumníka samotného. Vzhledem ke své profesi jsem ve styku s osobami náleţejícími do kategorie závislých. Poznatky plynoucí z provedeného výzkumu budou důleţitým východiskem pro další činnosti s těmito lidmi.


I. TEORETICKÁ ČÁST

10


1

11

ZÁKLADNÍ POJMOSLOVÍ

1.1 Droga Drogu chápeme stejně, jak ji uţ tisíce let před námi označovali Hippokratés a Galénos: „jako látku, jeţ namísto, aby byla tělem „přemoţena“ (a strávena jako běţný pokrm), je schopná tělo „přemoci“ a vyvolat – i při dávce směšně malé v porovnání s jinými pokrmy – značné organické a duševní změny“ (Escohotado, 2003, s. 6). Co je to tedy droga? Existuje řada definic. Podle Presla (1994) můţeme jako drogu chápat kaţdou látku, ať přírodní nebo syntetickou, která splňuje dva základní poţadavky: 1. má tzv. psychotropní účinek, tj. ovlivňuje nějakým způsobem naše proţívání okolní reality, mění naše „vnitřní“ naladění – působí na psychiku, 2. můţe vyvolat závislost, má tedy něco co se někdy označuje jako „potenciál závislosti“. Ta je u různých drog různě vyjádřena, můţe být větší nebo menší, ale přítomna je vţdy. Jestliţe se podíváme kolem sebe z hlediska těchto dvou kritérií, zjistíme, ţe jsme drogami obklopeni na kaţdém kroku. Látky ovlivňující psychiku a schopné vyvolat závislost jsou všude okolo nás. Vstoupíme – li do běţného obchodu s potravinami, zjistíme, ţe drogy tvoří podstatnou část nabídky. V tomto případě se ale jedná o drogy společensky tolerované, tzv. legální drogy. Jedná se především o alkohol v celé jeho šíři, od piva přes víno k destilátům. Dále je to káva, protoţe i u ní se dá zjistit ovlivnění psychiky („ne, já uţ si kávu nedám, to bych potom nespal“, nebo „musím si dát ranní kávu, abych se probral a nastartoval“), ale i třeba zdánlivě nevinný čaj. O drogových účincích tabákových výrobků není třeba vůbec pochybovat. S vývojem naší civilizace se objevují stále nové drogy. Mluví se o návykovém sledování televize nebo stále častěji o tzv. gamblingu – návykovému hraní na výherních automatech. Úplná a naprostá abstinence od jakékoliv psychotropní látky, tj. zásadní a trvalé odmítání čaje, kávy, tabákových výrobků a alkoholu v jakékoliv podobě a při jakékoliv příleţitosti, je v naší společnosti spíše výjimkou. Konzumace legálních drog je běţná věc a nikdo se nad ní nepozastavuje. Tolerance společnosti je v této oblasti vysoká a drogy výše uvedeného typu jsou nejen povoleny zákonem, ale i nabízeny na kaţdém kroku. Z toho vyplývá i společenské pojetí pojmu droga v současnosti. Jako drogy jsou označovány téměř výlučně


12

látky, které splňují, stejně jako výše vyjmenované, základní definici, ale jsou naší společností zapovězené – tedy jejich výroba a distribuce. Tato skupina je také příslušným způsobem démonizována a označována jako původce drogových problémů. Můţeme si všimnout, jak vymizelo dříve běţné chápání pojmu droga (snad z nizozemského „droog“, tedy suchý, či anglického „drug“ – medicína) – tedy lék přírodního původu. Toto klasické chápání pojmu droga vidíme dnes jen v názvu „drogerie“, kde byly dříve prodávány léčivé čaje a další léky přírodního původu. Pomocí nejrůznějších účelových definic je problém zjednodušován a vytvářeno rovnítko – droga = cosi nelegálního a škodlivého. Negativní účinek drog nelze popřít, ale zároveň nelze vynechat i jejich často pozitivní účinky, kterých lidstvo vyuţívalo a vyuţívá. Jestliţe se na drogy podíváme zcela obecně, bez ohledu na jejich legalitu či ilegalitu v té či oné společnosti a době, můţeme je charakterizovat známým „dobrý sluha, ale špatný pán“. Kaţdá droga má svoje rizika a přednosti a oboje je nutno alespoň v základech znát. Měli bychom být informováni o tom, jaký je poměr rizik a výhod a podle toho k drogám přistupovat.

1.2 Drogová závislost Pojem drogová závislost je převzatý z anglosaské literatury (drug dependence), přičemţ v anglickém odborném názvosloví „drug“ znamená především lék. Drogová závislost představuje onemocnění, čehoţ důkazem je přijetí závislosti na návykových látkách do Mezinárodního klasifikačního seznamu onemocnění. Přestoţe je definic celá řada, lze říci, ţe všechny jsou zaloţeny na společných bodech: a) nezvladatelná, neodolatelná touha po opakovaném braní drogy b) tendence ke zvyšování dávek c) existence psychické či fyzické závislosti na určité droze vyjádřená přítomností tzv. abstinenčního syndromu psychického či fyzického d) negativní důsledky pro jedince a společnost (Presl, 1994).


13

1.3 Pervitin Po obecném seznámení se s pojmem droga a výčtu několika nejpouţívanějších dělení podle různých kritérií, se dostáváme ke skupině stimulačních drog, jejímţ nejvýznamnějším představitelem je v našich podmínkách pervitin1. Tento je předmětem závislosti, o které tato práce pojednává, a proto se jím budeme zabývat podrobněji. Člověk potřebuje spát, ale také bdít; odpočívat, ale také být činný. Někdy se mohou objektivní potřeby, k nimţ člověka nutí organizmus, dostat do rozporu s jeho přáním nebo také s nutností danou vnějšími okolnostmi. Tělo si říká o odpočinek, on se však chce bavit. Snaze člověka, aby mohl řídit potřebu spánku a odpočinku, vycházejí vstříc látky, označované jako stimulancia (Urban, 1973). Pervitin, jak jiţ bylo uvedeno výše, patří do skupiny stimulačních drog. Tyto látky zahánějí pocit hladu, únavy nebo potřebu spánku a navozují pocit svěţesti. Vzbuzují velmi silný pocit posílení a jejich abúzus vede k silnému návyku a někdy aţ neovladatelnému chování. Stimulační drogy nejčastěji dělíme na ty, které jsou přírodního původu a na ty, které jsou vyrobeny synteticky. Nejznámějším představitelem první skupiny je kokain, který se získává z listů rostliny koka. Představitelem druhé skupiny jsou amfetaminy, jejichţ nejvýznamnějším derivátem je právě pervitin (Noţina, 1997). Urban (1973) dále vysvětluje, ţe slovo amfetamin vzniklo z chemického označení Alfa-Methyl-FEneThyl-AMIN.

Obr. 1. Chemický vzorec amfetaminu

1

Vzhled pervitinu viz obr. 2-4, příloha P I


14

Presl (1994) doplňuje výše uvedené, ţe pervitin patří do skupiny stimulačních drog, jejichţ základním efektem je celková stimulace a povzbuzení organizmu. Pervitin – metamfetamin, který je slangově označován „perník“, „piko“, „péčko“, je zástupcem širší skupiny amfetaminových drog, resp. derivátů základní stimulační látky – amfetaminu.

O této

droze se hovoří především v souvislosti s jeho „domáckou“ výrobou a údajným rozšířeným exportem u nás vyrobeného pervitinu na Západ. Noţina (1997) dále dodává, ţe amfetaminy jsou jednoduché sloučeniny, známé také jako tzv. „budivé aminy“. Amfetamin byl poprvé syntetizován v r. 1887. Jeho působení bylo prozkoumáno aţ později, počátkem 20. století. Název „budivý amin“ dostal snad proto, ţe poprvé byl pouţit v medicíně ve 30. letech 20. století k léčbě narkolepsie (porucha, která se projevuje nekontrolovanými záchvaty spánku). Neumann ještě v roce 1939 povaţuje návyk na tyto preparáty za vyloučený, avšak za necelý rok musel svůj názor změnit a sám popisuje jejich zneuţívání v USA. Svého času byly prodávány bez předpisů v inhalanciích a v dalších volně prodávaných lécích v lékárnách. Zneuţívání inhalačních prostředků se stalo populární zejména mezi teenagery a vězni. Mezi těmi, kdo uţívali amfetaminy perorálně ve značných mnoţstvích, byli rovněţ studenti, domácí hospodyňky a řidiči nákladních vozidel. Návyk na amfetamin u nás poprvé zaznamenal Janota v roce 1941, a to u pacienta, kterého ošetřoval v roce 1940. Do dějin československé toxikomanie se amfetamin výrazně zapsal aţ po válce ve formě u nás vyráběného přípravku Psychoton. Známé byly případy dopingu u sportovců. Ilegální československou drogou č. 1 se pak stal jeden z derivátů amfetaminu: metamfetamin – pervitin. Amfetamin a metamfetamin jsou si ve svých účincích natolik podobné, ţe mohou být vzájemně rozlišeny pouze laboratorní analýzou. Pervitin není českým vynálezem, jak by se mohlo zdát ze zpráv ve sdělovacích prostředcích. Pouţívali ho mimo jiné jiţ za druhé světové války japonští sebevraţední piloti kamikadze a také němečtí výsadkáři. Tato droga byla poprvé syntetizována v Japonsku v roce 1888. Na západ se dostala aţ v roce 1929. Rovněţ název pervitin je německého, nikoliv českého původu. Čeští toxikomané však dokázali tento přípravek znovu objevit a vyvinout jeho výrobu v podmínkách domácích laboratoří.


2

15

DROGOVÁ ZÁVISLOST

2.1 Historické souvislosti Člověku byly zcela jistě nejprve známy drogy, které bychom dnes nazývali psychedelika. S nimi ţil jiţ člověk sběratel a lovec. Byly uţívány přísně rituálně a v kontextu tehdejšího náboţenství. S jejich pomocí se snáze orientoval, pomáhali mu přeţít v kaţdodenním zápase o ţivot a o potravu. Člověk divočiny, eventuálně dţungle, byl odkázán na bystrost svých smyslů, na intuici, předvídavost. Musel být velmi dobře vyladěn na to, co bychom nazvali vědomím divočiny. Psychedelický rituál tuto schopnost naladění podporoval. Takto se př ipravoval na hon, na číhanou, ale i na boj se sousedním kmenem. V období člověka pěstitele drogy získávají jiţ rozhodně jiný význam. Podstatně se rozšířily, avšak jejich religiózní a rituální poslání ubylo na významu. Člověk zemědělec a pěstitel jiţ objevoval byliny, které slouţily hédonistickým a extatickým praktikám ve formě omamných, či stimulujících látek. Začíná se posun od naprostého souznění a souţití s přírodou k dlouhému údobí vyuţívání přírody, jejích zdrojů a jejího bohatství ve "prospěch" člověka. Význam halucinogenů, jakoţto katalyzátorů mystické šamanské cesty, se vytrácel. Ve 20. století došlo k podstatným změnám ve sloţení drog. Z přírodní koky obsaţené v mírné koncentraci v listech je nyní průmyslově vyráběný kokain a crack, z přírodního opia morfin a heroin, z přírodních vín destilované koncentráty, z přírodního konopí hašišový olej. Cílem při jejich zneuţívání je zejména zlepšení výkonnosti, rychlé vyladění, rychlá moţnost odreagování, zapomnění, utlumení nepříjemných stavů. Zájem o pochopení vlastního osudu je zatlačován zájmem o "zlepšení" svého osudu. K tomu má poslouţit změna proţívání, navozování iluzivních hodnot pomocí návykových drog či nahromadění většího materiálního bohatství (http://www.drogy.net/portal/ilegalni-drogy/drogy-ahistorie/historie-uzivani-a-zneuzivani-psychotropnich-latek_2006_01_05.html). Amfetamin byl prvně syntetizován v r. 1887 chemikem Edeleanu. V r. 1910 si britští fyziologové Barger a Dale všimli podobných vlastností amfetaminu a adrenalinu. Jeho budivé účinky byly více zkoumány a terapeuticky byl vyuţíván při léčbě Encephalitis lethargica. Ve 30. letech se rozběhla celá řada psychologických výzkumů zaměřených na změny výkonnosti pod vlivem amfetaminu. První zprávy o zneuţívání amfetaminu jsou z r. 1937, kdy studenti Minesotské university uţívali tyto látky proti ospalosti a ve snaze zlepšit stu-


16

dijní výsledky. Amfetaminy našli další zneuţití ve vrcholovém sportu hlavně v zátěţových vytrvaleckých disciplínách a za druhé sv. války k dopování bojových letců. Další budivý amin Efedrin je znám nejméně 5000 let, pochází z rostliny Ephedra vulgaris, a byl ve staré čínské medicíně pouţíván jako antiastmatikum. Amfetaminy mají u nás velkou tradici. V 60. letech zneuţívání Fenmetrazinu a Psychotonu, v 80. letech pak domácí výroba metamfetaminu - Pervitinu. Ten je historicky nejzneuţívanější tvrdou drogou na našem území, původně vyráběn v domácích laboratořích z léků obsahujících efedrin, později spíše z čisté efedrinové báze, odcizované přímo z výroby. Výroba se stále více profesionalizuje podobně jako výroba dalších syntetických amfetaminů - extáze a jejích derivátů. Těmto látkám se říká designer drugs, coţ je výraz označující jejich původ. Ten je v chemických laboratořích. Novými úpravami (designe) molekuly metamfetaminu se vytváří stále nové látky s různě odlišnými psychotropními účinky (Kudrle, In Kalina, 2003).

2.2 Klasifikace drog Světová zdravotnická organizace (WHO) klasifikuje drogy podle stupně kontroly doporučovaného zákonodárcům, nad obchodem s těmito látkami a nad jejich uţíváním. Tato klasifikace počítá se: 1. „skupinou a“ – především halucinogenní látky s pouze výjimečným terapeutickým účinkem, 2. „skupina b“ obsahuje látky terapeuticky uţitečné, ale vyţadující kontrolu uţívání vzhledem k váţnému riziku, jeţ tyto látky pro jedince představují; dělí se na podskupinu b1 (látky s dosti omezenou terapeutickou hodnotou, zvláště amfetaminy) a podskupinu b2 (látky terapeuticky efektivnější, zejména barbituráty a některá hypnotika) a 3. „skupina c“, kam patří látky se zaručenou terapeutickou hodnotou a s malým, i kdyţ nezanedbatelným zdravotním rizikem (uklidňovací prostředky, hypnotika, sedativa).


17

Klasifikace zaloţená na původu prostředků: a) prostředky přírodního původu – opium, konopí, alkohol b) prostě zneuţívané léky – hypnotika, uklidňující prostředky, amfetaminy atd. c) prostředky vzešlé z výzkumu – LSD, STP atd. d) prostě zbavené obvyklého uţití – těkavá rozpouštědla atd. Klasifikace podle účinku prostředku na organismus: a) podle stupně toxicity – např. smrtelné drogy, drogy způsobující skutečnou choromyslnost nebo drogy vedoucí k závislosti b) podle účinku v psychofyziologické rovině – změny ve vegetativní nervové soustavě, v extrapyramidálním systému atd. Kanadská vláda provedla v roce 1969 roztřídění hlavních psychotropních látek na sedativa a hypnotika, stimulanty, psychedelika a halucinogenní látky, opiáty, těkavá rozpouštědla, neomamná analgetika, antidepresiva a hlavní uklidňovací prostředky. Ve Francii obvykle vycházejí z klinických klasifikací a drogy dělí na: a) „euforika“, která oslabují emotivitu a některé vjemy (opiáty, kokain atd.), b) „fantastika“ vyvolávající iluze (indické konopí, různé houby, LSD), c) „hypnotika“ – především uspávací prostředky a barbituráty, d) „excitatnty“ neboli stimulátory psychické aktivity (tabák, čaj, káva atd.) a e) prostředky vyvolávající vzrušení a posléze depresi (alkohol, těkavá rozpouštědla). Klasifikace empirické dělí drogy na ty, s nimiţ se „vznáší“ (konopí, opium), a na ty, s nimiţ se „cestuje“ (opiáty, kokain, LSD, amfetaminy). Často pouţívanou klasifikací je rozdělení drog podle P. Denickera (In Bergeret, 1995, s. 910) na: a) „psycholeptika“ – hypnotika, neuroleptika, uklidňující prostředky a antiepileptika, b) „psychoanalytika“ stimulující bdělý stav – amfetaminy a různé další stimulanty a


18

c) „psychodysleptika“ - halucinogenní a delirogenní prostředky, omamné drogy, alkohol a jejich deriváty. Jak jiţ bylo zmíněno dříve, různé drogy jsou spojeny s různou mírou rizika. Jedním z hlavních rizik je ztráta kontroly nad původně občasnou konzumací a postupný vznik závislosti. Tohle riziko existuje a je přítomno u kaţdé drogy, i u těch nejvíce tolerovaných a zdánlivě neškodných. Právě míra rizika vzniku závislosti, jak uvádí Presl (1994), slouţí jako hlavní kritérium pro dělení drog na tzv. měkké a tvrdé, lehké a těţké. Tento způsob dělení je však značně nepřesný a jako daleko vhodnější a srozumitelnější se jeví způ sob uţívaný v Holandsku, kde drogy dělí na skupinu s akceptovatelným, přijatelným rizikem a na skupinu s rizikem nepřijatelným. První skupina je charakterizována tím, ţe drogy sem zařazené lze v podstatě konzumovat, tedy uţívat v přijatelných intervalech a přijatelných mnoţstvích – aniţ v neúnosné míře dojde ke vzniku závislosti či k jiným negativním důsledkům. Příkladem tzv. lehkých drog je třeba káva, tabákové výrobky a alkohol. Druhou skupinu z výše jmenovaných tvoří tzv. tvrdé drogy, u nichţ je vznik závislosti jednoznačně vysokým, „neakceptovatelným“ rizikem.

2.3 Motivace vzniku drogové závislostí Motivace je důleţitou součástí a podmínkou pro vývoj návyku a závislosti. Mezi nejčastější návyky řadíme: Motivace fyzická – přání fyzického uspokojení, fyzického uvolnění, odstranění fyzických obtíţí, přání získat více energie, udrţet si fyzickou kondici… Motivace senzorická – přání stimulovat zrak, sluch, hmat, chuť, potřeba smyslověsexuální stimulace, touha po celkovém posílení vnímání čidly. Motivace emocionální – uvolnění od psychické bolesti, pokus řešit osobní komplikace, uvolnění od špatné nálady, sníţení úzkosti, emocionální relaxace. Motivace interpersonální – přání proniknout interpersonálními bariérami, získat uznání od vrstevníků, komunikovat s nimi, zejména neverbálně, vzdorovat autoritě, posílit vazbu s druhou osobou, uvolnit interpersonální blokády.


19

Motivace sociální – potřeba prosadit si sociální změny, identifikovat se s určitou subkulturou, unikat z obtíţných aţ nesnesitelných podmínek prostředí, měnit společenské vědomí vrstevníků. Motivace politická – identifikovat se se skupinami protestujícími proti establishmentu, měnit drogovou legislativu, nedodrţovat společenská pravidla… Motivace intelektuální – uniknout nudě, dosáhnout intelektuální kurióznosti, řešit umělé problémy, produkovat originální světové ideje, zkoumat své vlastní vědomí a podvědomí… Motivace kreativně estetická – vylepšit uměleckou tvorbu, zvýšit poţitek z umění, ovlivnit a rozšířit představivost… Motivace filozofická – objevovat významné hodnoty, hledat smysl ţivota, nalézat osobní identifikaci, objevovat nové pohledy na svět… Motivace specifická – osobní potřeba proţít dobrodruţství, jinak nevyjádřitelné proţitky, získat ocenění u určitých osob… Základním principem vzniku závislosti je dnes všeobecně uznávaná tripolární koncepce příčin; první pól se týká uţívané látky a působení této látky na organismus; druhým pólem je osobnost toxikomana a všechny jeho afektivní funkce; třetí pól se týká úlohy různých prostředí, jimiţ toxikoman procházel od útlého dětství, nebo v nichţ se následně vyvíjel (Bergeret, 1995). Na počátku drogového experimentu často stojí zvědavost. O drogách se stále mluví, ve třídě jsou v kurzu lidé, kteří uţ je aspoň trochu zkusili. K ochutnání drogy vede prvopočáteční touha okusit nepoznané, získat si prestiţ mezi vrstevníky. Zárodečný experiment je záleţitost jednorázová, která záhy skončí. Za víkendovým, rekreačním (jednou za týden, občas) uţíváním drogy nejsou motivy hlubší, neţ je bezprostřední psychotropní efekt – odpočinu si, cítím se svěţí, dobře se na drogách bavím, občerstvím se. Hlubší důvody se uplatňují většinou aţ u pravidelných, problémových uţivatelů, kdy chemická substance začne být důleţitější neţ škola, přátelé, rodina. Často jde o reakci na pocit „já ten svět nezvládám“ – všichni jsou úspěšní, krásní, mocní, jen já nemám ty potřebné schopnosti, pro které by si mě ostatní i já sám mohli váţit. Jsem moc slabý na to, abych přeţil zraňování světa. Potřebuji buď silného ochránce, nebo znecitlivění, které mi dají drogy. Problémové


20

uţívání mnohdy bývá odpovědí na nedostatek sebeúcty, sebedůvěry, ţivotní energie, nestabilní zakořeněnost v zemi. U uţivatelů, kteří za drogu platí nejen penězi, ale i zdravím, trestnou činností,… můţeme v duchu čínského přísloví říct, ţe: „záměr opilého starce byl jinde, neţ v samotné číši vína“ (Hajný 1999, s. 53-54).

Na otázku, proč lidé berou drogy, není snadné odpovědět. Jednoduchá odpověď neexistuje. Vţdy jde o souhru řady faktorů, které působí na toho kterého jedince. Existuje mnoho teorií vysvětlujících (alespoň zčásti) vznik závislosti na drogách. Z pohledu analytické psychologie souvisí závislost s procesem individuace, tedy procesem sebeuskutečnění. V psychoanalytickém pojetí se hovoří nejen o závislosti somatické a psychické, ale i o tzv. parareligiózní potřebě. Ta není na rozdíl od předchozích dvou prvků ani získaná, ani kulturně podmíněná. Tato potřeba stojí u drogově závislých v pozadí spontánní tvorby rituálů, sklonů k esoterismu, fanatismu a pseudoideologie. Droga přenáší závislého do jiného světa, můţe ji vnímat jako element kreativní a osvěţující. Existují modely biologické, vycházející z představy komplementarity mezi určitou drogou a jedincem. Podle těchto teorií závisí vznik problémů na jednoduché podmínce vzájemného setkání těchto dvou působků. Není-li vhodná droga k dispozici, závislost nevznikne. Naopak, jestliţe se jedinec s určitou drogou, na kterou je „biologicky nastaven“, setká, závislost vzniká neodvolatelně. Existují modely, které jako základní faktor působící na vznik závislostí udávají určitou, specifickou souhru okolností, bez kterých by závislost nevznikla. Tato souhra okolností spojená s přítomností drogy působí na organismus příslušného jedince tak silně, ţe bariéry prevence se bortí a vzniká závislost. Existují také modely, které jako základ závislosti na drogách vidí učení neţádoucích postojů, kde příčinně působí především primární rodina (rodiče závislé osoby). Jedním z těchto modelů je tzv. pojmový model, který hovoří o toxikomanii jako o součásti cyklického procesu, zahrnujícího tři nebo více individuí, zpravidla toxikomana a jeho dva rodiče. Tito lidé tvoří interpersonální systém, který můţe být narušen různými situacemi, jejichţ výsledkem je vznik drogové závislosti (Presl, 1994). Nesmíme také zapomínat na demonstrační význam zneuţívání drog. Pokud se jedná o zneuţívání drogy jako sekundárního projevu, je droga obvykle prostředkem k dosaţení někte-


21

rých osobních cílů u jedinců zvýšeně poţivačných, nezdrţenlivých aţ sociopatických, u psychastenických jedinců se sníţeným frustračním prahem, popřípadě i jako prostředek ke sniţování úzkosti (Heller, 1996). O experimentu s drogou, braní drog i o vzniku závislosti lze říci, ţe příčina leţí někde ve vzájemné kombinaci osobnostních charakteristik, vlivů prostředí a přítomnosti drogy jako takové.

2.3.1

Osobnostní charakteristiky – dědičnost

K tomuto okruhu lze říci, ţe neexistuje tak nešťastná kombinace osobnostních charakteristik, která by určitého jedince neodvolatelně předurčovala ke vzniku závislosti na drogách. Na straně druhé však neexistuje osobnost, která by byla proti vzniku závislosti na drogách stoprocentně chráněna. Závislost lze v podstatě vypěstovat za určitých podmínek u kaţdého. Otázka dědičnosti je v tomto směru často přeceňována a navíc se o dědičnosti u nelegálních drog ví poměrně málo. Existuje řada obecných biologických faktorů, které mohou rizika pozdějšího vývoje závislosti zvyšovat. Jedná se o nejrůznější prenatální poškození plodu vedoucí k narození celkově oslabeného jedince. Působí i zhoršující se ţivotní prostředí, nevhodné aţ škodlivé sloţení stravy, alergizující faktory. Svoji roli hraje příliš vysoký či příliš nízký věk matky, který opět zvyšuje celkové riziko. Odborná literatura se shoduje v tom, ţe nezvykle vysoké procento osob s pozdějšími drogovými problémy má jiţ nemorbidně stanovitelnou psychiatrickou diagnózu. Nejčastěji je zde citován sklon k poruchám v emoční sféře, především náchylnost k patologickému smutku - depresím. Mezi další významné faktory se řadí vlastnosti jako nezdrţenlivost, nestálost, zvýšená sebestřednost, sklon k poţivačnosti a sníţená odolnost vůči běţné denní zátěţi. Predisponované osobnosti by se daly zařadit do dvou hlavních skupin: 1) osoby zvýšeně citlivé, zranitelné a úzkostné Tito lidé mají problém v komunikaci, jsou zraňováni ve svých vztazích k autoritám a trpí svojí neschopností navázat uspokojující partnerský vztah. Patří sem i sklony k úzkostnému sebesledování a očekávání i objevování různých chorob. Setkání takto strukturované osobnosti se stimulační drogou, která jí poskytne to, co se nedostává, můţe být velmi významné. Zjištění, ţe stav intoxikace umoţňuje překonat zatím nepřekonané, ţe dochází k jakési


22

přeměně osobnosti, zasahuje plnou silou. Stejně silně pak působí fakt, ţe tato posila je jen dočasná a ţe návrat do normy je spojen s nepříjemnými proţitky. Tento stav je slangově označován jako „dojezd“. Jde o vychýlení opačným směrem, tedy namísto stimulace nastupuje skleslost a únava. Nástup tohoto neţádoucího stavu je často potlačován drogami jiného typu, coţ situaci dále komplikuje. Samotná charakteristika stimulačních drog, kde je vyjádřen především tzv. psychický abstinenční syndrom (nutkavá touha vracet se znovu do stavu intoxikace), je pro vznik závislosti dostatečně riziková. Pokud tuto drogu bere člověk jako způsob řešení svých problémů, riziko závislosti je enormní. 2) osoby extrovertní, obrácené svojí reaktivitou navenek Projevuje se zde zvýšená dráţdivost, sníţená schopnost koncentrace, sklony k impulzivitě a dramatizování spolu se zvýšenou sebestředností. Zvýšená aktivita, projevovaná nevhodným způsobem, vede k problémům jiţ ve školním věku a později pak i ke konfliktům s okolím aţ agresivním projevům. Psychiatrická terminologie hovoří o osobách anomálních, o osobnostech s psychopatickým vývojem. Stejně jako u prvé skupiny je zřejmé, ţe pro disponovaného jedince je setkání s příslušnou drogou významnějším jevem neţ pro osobu, které tyto dispozice chybí a která je vůči drogám v neutrálním postoji. Byla by chyba si myslet, ţe tato vyhraněnost vůči určitým drogám je všeobecně platná. Věc je opět sloţitější. V současné situaci převládá tzv. polymorfní způsob braní drog. Člověk tedy bere více drog, není zaměřen jen na jednu skupinu. Známá a velmi oblíbená je kombinace dvou zcela odlišně působících drog tzv. speed ball (kokain a heroin). Podobně funguje i kombinace pervitinu s hypnotiky či sedativy při „dojezdu“. Bylo by zjednodušením domnívat se, ţe k návykovým látkám inklinují pouze osobnosti v jistém smyslu anomální, a ţe tudíţ mezi závislými jedinci je tato charakteristika nutná. U těchto jedinců jde pouze o zvýšené riziko. Problémy s návykovými látkami riskuje kaţdý sebenormálnější jedinec. Zde ovšem dochází k významnějšímu působení dalších vlivů.


23

Tab. 1. Ochranné a rizikové činitelé plynoucí z osobnostních charakteristik a dědičnosti

Činitelé zvyšující riziko problémů

Činitelé sniţující riziko problémů

Problémy s návykovými látkami u předků

Nepřítomnost návykových látek u předků

Duševní nemoc u předků

Nepřítomnost duševních nemocí u předků

Komplikovaný porod, poškození mozku při porodu

Porod bez větších komplikací a nepřítomnost těţkého úrazu hlavy

Návykové látky vyvolávající spíše příjemné pocity

Návykové látky vyvolávající spíš nepříjemné pocity

Chronická traumatizace – dlouhodobé týrání, pohlavní

Nepřítomnost chronické traumatizace

zneuţívání nebo šikanování Sklon k násilí, špatné sebeovládání, impulsivnost

Dobré sebeovládání, tendence řešit problémy nenásilně

Poruchy pozornosti s nadměrnou aktivitou

Normálně ţivé nebo klidné dítě

Niţší inteligence

Dobrá inteligence

Setkání s návykovou látkou v mladém věku

S návykovou látkou se nesetkal, nebo se setkal ve vyšším věku

Chronické onemocnění, zejména bolestivé

Dobré tělesné zdraví

Neumí zvládat stresové situace

Umí zvládat stresové situace zdravými způsoby

Nemá sociální dovednosti (neumí navázat kontakt, spolu-

Má dostatek sociálních dovedností a umí čelit sociálnímu

pracovat a vyjednávat). Neumí odmítat nevhodné nabídky

tlaku. Umí plánovat a řešit problémy

z okolí (neumí čelit sociálnímu tlaku) Má nízké sebevědomí

Má zdravé sebevědomí

Nedošlo k osvojení dobrých hodnot

Vnitřní přijetí hodnot, které usnadňují vyhýbání se návykovým látkám

Neumí si vyvolat příjemné stavy zdravými způsoby

Umí si vyvolat příjemné stavy zdravými způsoby

Malá odolnost vůči neúspěchu a zklamání

Odolnost vůči neúspěchu, vytrvalost a pilnost

Neumí ovládat dobrým způsobem úzkost, smutek a hněv

Ovládá dobré způsoby, jak ovládat nepříjemné duševní stavy

Sklon k sebelítosti, depresím a malá pruţnost v myšlení

Veselost a schopnost se dobře přizpůsobit nové situaci

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 2.3.2

24

Vlivy prostředí

Jde o faktory, které se na vzniku problému s drogami nebo závislosti podílejí nejvýznačněji. Do této skupiny můţeme v podstatě zařadit působení všeho, co nás obklopuje. Rodiče, sourozenci, škola, vrstevníci, parta, zaměstnání, vojenská sluţba, působení společnosti jako takové, působení hromadných sdělovacích prostředků, veřejné mínění. To jsou faktory, které formují náš postoj k světu, nevyjímaje postoj k návykovým látkám. Dále pak k osobám, které drogy berou, k prevenci, léčbě a represivnímu působení – prostě k drogám jako celku. Vlastní postoj se vytváří v procesu učení, který nejintenzivněji probíhá v rodině, kde jsou vlivy prostředí nejsilnější. Rodiče poskytují základní identifikační vzory. Vznikají zde modelové situace a na základě jejich řešení dochází k posilování vhodných či nevhodných reakcí. Dominantním prvkem působícím na vznik drogového problému se zdá být v rodině matka. Otec často není vůbec přítomen, a pokud ano, pak funguje spíše v pozadí. Prostor, který uvolňuje pasivnější z rodičů, je rychle vyplňován aktivnější polovinou. Mnohdy jde o dysfunkční rodiny, kde vnitřní vazby selhávají a rodina funguje jen navenek. Z dlouholeté praxe vykrystalizoval prototyp chování matky, které je pro vznik drogového problému vysoce rizikové. Jde o tzv. hyperprotektivní model. Na veřejnosti stále převládá názor, ţe drogové problémy vznikají v rodinách, kde je nedostatek rodičovské péče. Ţe jde o zanedbání ve výchově, o působení „ulice“, o „krkavčí matky“. Opak je však pravdou. Jde zde o přepečlivost. Musíme si uvědomit, ţe přepečlivost stejně jako zanedbávání jsou krajní přístupy, jsou mimo normu. U velké části matek lze vysledovat jakési ustrnutí na určitém stupni vývoje vztahu k dítěti. Tento vztah se vyvíjí vcelku normálně do předpubertálního věku, pak ale jaksi „zamrzá“. Matka není schopna adekvátně vnímat proměny a potřeby svého potomka. Vidí ho stále jako malé dítě a není schopna přijmout jeho rostoucí potřeby sebeprosazení a identifikace. Matka je ochotna poskytnout cokoli, ale nechápe, ţe méně je často více. Stará se, pečuje, kontroluje, zařizuje – vše způsobem zcela nepřiměřeným věku dítěte. Dalším významným faktorem zvyšujícím riziko drogového problému je vliv vrstevníků, kamarádů, part či různě strukturovaných společenství. Tento faktor však působí dvěma směry. Určitá struktura společnosti můţe riziko zneuţívání drog zvýšit (party, kde postoj k drogám je vstřícný nebo kde se s drogami experimentuje či se jiţ pravidelně berou), v jiných společnostech je riziko abúzu drog menší. U skupin mládeţe s vysokou vnitřní soudrţností, s vysokým stupněm identifikace, záleţí na hodnotícím postoji. Je-li vůči dro-


25

gám záporný, pak příslušnost k takové skupině působí jako skvělá protidrogová prevence. Problém ale je, ţe právě tyto skupiny jsou nejednou problematické v jiných oblastech a jejich člen je sice chráněn před drogami, zato je ale ohroţen třeba těţkým zraněním nebo smrtí v kultovních rvačkách. Obecně lze říci, ţe čím více ideologicky nebo kultovně orientovaná skupina s odmítavým postojem vůči drogám, tím menší riziko drogového abúzu. Jinak je tomu ovšem u skupin mládeţe, kde vztah k drogám je vysoce tolerantní nebo je droga součástí určitého stylu. Tyto skupiny však nejsou přísně strukturovány, jedná se spíše o volná seskupení příznivců určité ţivotní filozofie nebo jen módního trendu. Sem by se dala zařadit populární vlna „house“ kultury, „rave“ parties. V těchto společenstvích jed droga chápána jako módní prostředek pro dosaţení příjemného stavu, cosi, co slouţí „víkendově“ nebo rekreačně. Většina lidí v těchto skupinách se nesoustředí na drogu v pravém slova smyslu. Pokud vlna módnosti pomine, většina z nich se plynule přeorientuje na nový trend. Sociální skladba těchto skupin se liší od klasické “toxikomanické subkultury“. Je zde více středoškoláků a vysokoškoláků a také jejich ekonomická úroveň je vyšší. Jejich zájem se ve většině případu neorientuje jen na drogu. Droga je zde pouze prostředkem, nikoliv cílem. I způsoby aplikace drog jsou spíše méně rizikové. V poslední době je vidět, jak s přechodem populárního pervitinu z typických toxikomanických part do širších vrstev mládeţe došlo ke změně způsobu aplikace. Původně prakticky výlučná aplikace do ţíly se změnila v převáţnou aplikaci šňupáním. Přes všechny uvedené rozdíly lze říci, ţe „peer pressure“ neboli tlak ze strany vrstevníků je vţdy významným faktorem. Na této skutečnosti je zaloţena i jedna z metod protidrogové prevence. Ta se snaţí vyuţít tohoto tlaku správným směrem, resp. pouţívat jako nositele protidrogových postojů mezi mládeţí jednotlivce, kteří prošli výcvikovým programem. Parta je riziková tím, ţe je to pro nezasvěceného jedince místo setkání s drogou a místo, kde koriguje své původní představy. Jedinec, který přichází do party z hyperprotektivního prostředí, je touto partou přitahován silněji neţ kdokoliv jiný. Sebeprosazení ve skupině vrstevníků, získaný respekt, mu dává pocit touţeného odtrţení se od primární rodiny. Jestliţe je to zároveň místo první intoxikační zkušenosti, pocit úniku od rodiny se ještě posiluje. Parta pak představuje faktor vstupující do vzájemných manipulací mezi rodiči a potomkem. Zajímavé je, ţe původní soudrţnost toxikomanické party je většinou jen dočasná. Čím více členů se dostává do skutečných drogových problémů, tím více se parta rozpadá. Dochází ke stále většímu rozštěpu mezi iluzí a realitou. Jednotliví členové se dlouho snaţí udrţet původní pocit sepětí a často dobře organizované vzájemné spolupráce.


26

Skutečnost je však taková, ţe si kaţdý hraje stále více na svém „písečku“. Dochází ke stále větším komplikacím při shánění a výrobě drog a do hry často vstupuje represe. Projevují se také změny psychiky jednotlivých členů, kde u pervitinu dochází ke vzniku „stíhy“ čili pocitů podivných změn v okolí, nepřátelského naladění vůči vlastní osobě, pocitů pronásledování apod. Vlivy skupin vrstevníků nelze podceňovat, ani přeceňovat. Tolerance vůči drogám různého druhu je v naší současné mladší společnosti dost vysoká, ať máme na mysli drogy legální či ilegální. Drogové experimenty jsou poměrně častým jevem, ale ve většině případů to u nich končí. Naprostá většina mládeţe dovede odhadnout míru rizika, a i kdyţ projde drogovým experimentem, do problému se nedostane. Experimentování prostě patří k určitému věku a uspokojení z toho, ţe „vím, o co jde“ můţe být pro další ţivot pozitivním faktorem. Významným faktorem patřícím do této skupiny vlivů je partnerský vztah. Rozvoj drogové závislosti vede k postupné izolaci jedince, a tedy i k rozpadu původně funkčního partnerského vztahu. Ţivot s člověkem závislým na drogách je utrpení. Nezávislý partner je neustále vystaven sérii manipulací postiţeného jedince s cílem zbavit se zodpovědnosti za vlastní jednání a přenést ji na své okolí. Kdyţ pomineme rizika vlastního pádu do drogových problémů, jsou zde u nelegálních drog pro dosud abstinujícího partnera rizika právní a zdravotní. Sem patří i plynulá kriminalizace vlastní osoby a tedy i partnera. Riziko postihu za spoluúčast na výrobě či distribuci drog je stále přítomno. Nesrovnatelně vyšší je však riziko zdravotní. Skupina tzv. intravenózních toxikomanů, tedy osob, které si drogy aplikují stříkačkou a jehlou do ţíly, patří vůbec k těm nejrizikovějším co do přenosu infekcí, především infekce HIV/AIDS. Stejným způsobem nás můţe ve vztahu k drogám pozitivně nebo negativně ovlivňovat profese. Můţe být rizikovým faktorem (místa se zvýšenou dostupností návykových látek), můţe být ale zároveň silnou motivací pro změnu vzniklého drogového stereotypu ţivota. Profese vysoko zasazená v hodnotovém systému působí pozitivně. Problém ale je, ţe v klasickém toxikomanském prostředí buď ke vzniku profese vůbec nedošlo (drogy tu byly prostě dřív), nebo byla její ztráta jedním z prvních příznaků vzniklého drogového problému. Rizikem poslední doby jsou profese, které s sebou nesou celkovou vysokou zátěţ organismu. Novým fenoménem je drogový problém u vrstvy vysoce vytíţených, úspěšných podnikatelů. Mají vysokou zodpovědnost, coţ přináší trvalý stres, který se můţe projevovat pocity úzkosti, poruchami koncentrace, nespavostí apod. Na odpočinek a relaxaci není čas. K tomu se připojuje opojný pocit vlastních schopností, pocit, ţe zvládnu, co potřebuji


27

a ţe si mohu dovolit prakticky všechno. Existují různé způsoby relaxace a mnohé z nich tito lidé vyzkoušejí. Volbou, která se nabízí nejčastěji, je tenzi odplavující účinek alkoholu. Alkohol je uţíván jako kaţdá jiná droga především pro jeho psychotropní účinky. Jde o prostředek přirozený a prakticky kaţdému volně přístupný. Právě to ale můţe sníţit jeho cenu v očích některých lidí. Mohou si dovolit zkusit i něco jiného, něco, co není pro kaţdého. Pokud je u těchto jiných drog (heroin, kokain) jejich účinek vnímán jako vysoce pozitivní – riziko problému se zvyšuje. Droga stojí nečekaně mnoho peněz, které je třeba vydělat, coţ vede k další tenzi a ta se opět řeší drogou. Vzniká bludný kruh problémů, které vedou k vytvoření určitého stereotypu chování, a posléze můţe vzniknout závislost. U těchto lidí je přirozená snaha udrţet si svoji profesi a svůj sociální a ekonomický statut. Společnost však často reaguje naprosto opačně. Místo aby se snaha udrţet si profesi vyuţila jako silný motivační faktor v průběhu léčky, dochází nezřídka k represivnímu působení. Problém se zviditelnil a společnost má tendence se od něho izolovat. Nejjednodušší je pak postiţeného jedince odvrhnout a tím ho připravit o jednu z nejpevnějších berliček na moţné cestě zpět. S tímto postupem se bohuţel setkáváme také v institucích, jako jsou školy. Tyto se obávají, ţe drogový problém postihne ostatní ţáky a poškodí jejich image. Tento postup není nejrozumnější, protoţe postiţeného jedince poškodí a instituci nepomůţe. Daleko lepší by bylo tyto případy vyuţít jako součásti preventivních aktivit, které mohou ještě větším problémům předcházet.

Tab. 2 Rizikové a ochranné činitele – společnost a prostředí Činitelé zvyšující riziko problémů


Návykové látky a hazardní hry jsou dětem snadno do-

Návykové látky a hazardní hry jsou dětem obtíţně do-

stupné.

stupné, věková omezení prodeje se důrazně prosazují.

Aktivní nabízení návykových látek (včetně alkoholu a

Zákazy a omezení reklamy návykových látek a hazard-

tabáku) a hazardních her (reklama, sponzorování spor-

ních her.

tovních podniků, koncertů populární hudby apod.). Nízká cena alkoholu, tabáku a návykových látek.

Návykové látky jsou relativně velmi drahé.

Chudoba, nedostatek příleţitosti ke vzdělávání a uplat-

Přiměřené materiální podmínky, dostatek příleţitostí

nění, náhlé sociální a politické změny, nestabilita.

k uplatnění při studiu nebo v zaměstnání, sociální stabilita.

Společnost nenabízí dobré moţnosti, jak trávit volný čas.

Společnost poskytuje dobré moţnosti, jak trávit volný čas.

Nedostatečná zdravotní a sociální péče.

Dobrá zdravotní a sociální péče.


28



Psané i nepsané společenské normy a zákony se

Společenské normy a zákony omezují dostupnost alkoho-

k alkoholu, tabáku, drogám a hazardní hře staví kladně.

lu, tabáku, drog a hazardních hrách a poptávku po nich.

Ve společnosti převládá cynický postoj ke zdraví.

Ve společnosti převládá zodpovědný postoj ke zdraví.

Neinformovaní, lhostejní nebo zkorumpovaní političtí

Informovaní a zodpovědní političtí vůdci.

vůdci. Nespolupracují sdělovací prostředky orientované na

Spolupracují zodpovědné sdělovací prostředky orientova-

senzaci a reklamu.

né prosociálně, nabízející pozitivní modely a poskytující prostor pro skutečnou prevenci.

Velký pohyb obyvatel vedoucí k nestabilitě vztahů.

Relativně malá mobilita obyvatel a stabilita vztahů.

Nedostatečné sociální zajištění, chudoba, špatné bytové

Dostatečné sociální zajištění a přiměřené bytové podmín-

podmínky.

ky.

Rasová nebo jiná diskriminace, jazyková bariéra.

Rasová i náboţenská tolerance, nízká kriminalita.

V okolí vysoká kriminalita, případně i drogové gangy.

V okolí nízká kriminalita.

Nevládní organizace jsou málo aktivní nebo pouţívají

Rodičovské i další nevládní organizace jsou aktivní

neefektivní postupy.

v prevenci a vyuţívají efektivní postupy.

Soukromý sektor se na efektivní prevenci nepodílí, nebo

Zájem soukromého sektoru na prevenci.

jen málo. Velkoměsto nebo oblast s vysokou koncentrací obyvatel.

Menší město nebo vesnice.

Společnost je vnímána v zásadě jako špatná a nepřátel-

Společnost je vnímána jako v zásadě dobrá a přátelská,

ská.

coţ pomáhá vytvářet společenské vazby.

2.3.3

Přítomnost drogy a její charakteristiky

Přítomnost drogy jako faktoru ovlivňujícího vznik závislosti nelze vyloučit. Je zřejmé, ţe pokud by kolem nás neexistovaly ţádné návykové látky ovlivňující psychiku, drogový problém by těţko vznikal. V naší civilizaci je ale taková situace vyloučena a nezdá se, ţe by v tom budoucnost mohla cokoliv změnit. Experimenty státní moci s cílem ochránit občana před zlem návykových látek skončily vţdy tragicky. Historickým příkladem jsou zde léta alkoholové prohibice v USA, která vedla pouze ke vzniku organizovaného zločinu v takové míře, ţe stát nakonec od prohibičních opatření ustoupil. Velmi podobně se vedlo Sovětskému svazu kolem roku 1985, kdy v rámci tehdejší perestrojky vyhlásil stát boj alkoholismu. Výsledky byly podobné jako ve Spojených státech: masové rozšíření organizovaného zločinu, sníţení kvality a vzrůst cen alkoholu. Důsledky v oblasti zdravotní a soci-


29

ální si lze snadno představit. Neúspěch těchto pokusů spočívá v tom, ţe přehlíţejí základní skutečnost, ţe poptávku po drogách všeho druhu nelze mocensky zlikvidovat, a pokud existuje poptávka, vznikne vţdy i nabídka. Je to jen otázka ceny. Smiřme se s tím, ţe drogy jsou všude kolem nás a těch ilegálních bude stále více. Stát nás neochrání, jedinou pomocí je pomoci si sám. Znát realitu a její rizika. Umět odmítnout. Umět zvolit menší zlo, pokud je to nutné. Přijmout odpovědnost za vlastní chování. Toto by mělo být klíčem k tomu, jak omezit působení výše zmíněného faktoru na minimum (Presl, 1994).

2.4 Kategorie uţivatelů Jedinec, který se z jakéhokoliv důvodu rozhodl pro cestu zneuţívání omamných a psychotropních látek, se závislým na těchto látkách nestává ze dne na den. Prochází několika stadii, od těch nejméně škodlivých a nebezpečných aţ po stadium finální, stadium naprosté fyzické a psychické závislosti na droze. V jejím průběhu sledujeme změny v jeho ţivotním stylu, v sociálním postavení, vztazích k rodině, mění se jeho perspektivy a cíle, chování, vztahy k ostatním, hodnoty a osobnost. Autor Hajný (1999) rozlišuje a charakterizuje vývoj toxikomana ve třech kategoriích: experimentátor, uţivatel (nezdrţenlivý) a zneuţivatel (nutkavě nezdrţenlivý). 2.4.1

Experimentátor

Ţivotní styl. Jedinec si i nadále zachovává nebo dále obohacuje ve svém ţivotě aktivity, které vykonával před kontaktem s omamnou látkou. Kontakt uţivatele s omamnou látkou je nepravidelný a výskyt uţívání nemá vzrůstající tendenci. Proţitek experimentátora při intoxikaci je jím vnímán jako relaxace ve vhodných chvílích. Nadále zachovává bohatost a kvalitu svého ţivotního stylu. Omamná látka není pouţívána k úniku před zátěţovou situací či k mírnění stresových nebo jinak náročných stavů. Sociální status. Sociální pozice jako symbol určité zakotvenosti v rámci sociálních struktur, ve kterých je uţivatel začleněn, není výskytem drogového experimentu změněn. U uţivatele nedochází k výrazným změnám nastavení a otevřenosti v rámci sociálních skupin, ve kterých se vyskytuje.


30

Rodina. Vztah jedince k nejbliţší rodině je vesměs uspokojivý. Jedinec si nenese ze základní rodiny emoční zátěţ, která by mohla blokovat jeho další vývoj. Rodina je schopna úměrným sociálním tlakem korigovat aktivity jedince s omamnými látkami. Ten je ochoten adekvátně reagovat na reakce rodiny a spolupracovat na odstranění moţného výskytu obav nebo úzkosti rodiny plynoucí z výskytu drogového experimentu Perspektivy a cíle. Uţivatel i nadále sleduje pro něho důleţité krátkodobé i dlouhodobé cíle. Cíle jsou adekvátní jeho duševnímu, tělesnému i společenskému zrání. Perspektivní cíle navazují nebo jsou stejné jako ty, které byly v centru zájmu uţivatele před začátkem kontaktu s omamnou látkou. Jedinec je i nadále schopen o cíle usilovat a případné nezdary na cestě k nim jsou jím vnímány jako nepříjemná, ale normální součást procesu při jejich dosahování. Chování. Uţivatel byl schopen před experimentem přiměřeně reagovat na vyskytující se zátěţové situace a tato schopnost není experimentováním výrazně změněna. V chování jsou zastoupeny korigující prvky, které ve většině případů brání jedinci nepřiměřeně reagovat na zátěţové okamţiky jeho ţivota. Vztahy. Jedinec je i nadále schopen navazovat kontakty s odlišnými názorovými skupinami. Je otevřen novým vztahovým zkušenostem a to i nepříjemném smyslu. Schopnost přizpůsobení na nové vztahy je i nadále experimentem s drogami nepoznamenána. Uţivatel je schopen přizpůsobovat své jednání situaci, ve které se nachází. Chování v rámci vztahu k druhému člověku se převáţně vyznačuje přiměřeností, a to vzhledem k dosaţenému stupni důvěrnosti vztahu. Jedinec je zároveň schopen těţit ze svých minulých vztahových zkušeností pro přítomně vznikající nebo probíhající vztahy. Jeho vztahy k lidem se vyznačují dostatečnou mírou otevřenosti, přirozenost a stability. Hodnoty. Pro uţivatele je důleţité vnímat a dodrţovat hranice vlastního bezpečí. Dalšími důleţitými hodnotami jsou samostatnost a odpovědnost za svoje jednání. Dobrý vztah k sobě je pro něj základem dobrého vztahu k druhým lidem. Osobnost. Náhled a porozumění uţivatele sobě a okolí je na přiměřené výši odpovídající věku uţivatele. V popředí jeho snahy je adekvátní potřeba a schopnost sledovat své bezpečí. Hranice sebe a ostatních jsou uţivatelem vnímány, coţ se projevuje v jeho chování k samostatnosti směřujícího člověka, který je schopen navazovat vztahy přiměřeně ke svým potřebám a proţitku uspokojení. Emoční ladění osobnosti je v normě stability, bez výrazných sklonů ke vzteku nebo impulzivitě.


31

Uţivatel (nezdrţenlivý)

Ţivotní styl. V ţivotním stylu uţivatele je pravidelný výskyt konzumace omamných látek. Uţívání omamných látek tvoří v jeho ţivotě stále se opakující součást ţivotního stylu. Tento proces nemusí vnímat jako důleţitý, jeho usilování o opakované uţívání je však důsledné a těţko jím nebo okolím ovlivnitelné. Jeho schopnost odpoutat se od ţivotního stylu spojeného s uţíváním omamných látek je zmenšena. Jeho postoje k moţným rizikům, které plynou z uţívání drog, se vyznačují zlehčováním moţných následků. Uţivatel vnímá uţívání drogy především jako moţnost, jak se odpojit od nepříjemných proţitků ţivotní reality. Relaxace, jako význam uţívání drog v minulosti, je odsunuta do pozadí ve prospěch významu odpoutání se uţivatele a úniku před zátěţovými situacemi. Sociální status. Sociální pozice uţivatele má v důsledku uţívání omamných látek tendence k proměně a v důsledku toho dochází ke změně pohledu uţivatele na svět a jeho místa v něm. Uţivatel se začíná dívat k dřívějšímu sociálnímu postavení s rostoucími pochybnostmi. To se projevuje v těţkostech uţivatele udrţet si v minulosti dosaţené sociální pozice. K udrţení získaného místa v sociálním prostředí musí v přítomnosti vyvinout podstatně více energie a přemáhání neţ v minulosti. Rodina. V rámci rodiny dochází v souvislosti s uţíváním drog k opakovaným konfliktům. Uţivatel má menší schopnost zachovávat v minulosti přesvědčivé a rodinou pozitivně přijímané postoje. Rodina jako zdroj zázemí ztrácí pro uţivatele svoji důleţitost. Rodina má sníţenou schopnost korekce uţivatele v jeho činech, týkajících se získávání a uţívání drog. Dochází k odpoutávání uţivatel od rodiny a jeho znovusbliţování s ní je více z důvodů materiálních neţ citových. Ve vztahu uţivatele k rodině se začínají projevovat tendence k citovému a materiálnímu vydírání, kterému nezkušená rodina vyhovuje pod tíţí strachu z moţnosti úplné ztráty kontroly nad ţivotem uţivatele drog. Dochází k postupnému napětí v rodině, které svojí tíţí zasahuje všechny její příslušníky. Uţivatel na pokusy rodiny o korekce jeho jednání reaguje sliby, týkající se změn jeho chování. Praktický efekt však často chybí. Perspektivy a cíle. Perspektivy a cíle jsou u uţivatele i nadále zachovány, nicméně se u něj projevuje tendence ke sledování přítomného uţitku a uspokojení. Často u něj bývá omezena schopnost sledovat cíle dlouhodobější, vyţadující unesení přítomného neúspěchu nebo oddálení úspěchu do budoucna. Cíle jsou formulovány spíše vágně, neosobně. Častým projevem uţivatele je spíše uvaţování o cílech, neţ se k nim činem přibliţovat. Projevuje se


32

zmenšená schopnost uţivatele vyvíjet úsilí směrem k povinnostem, které nemohou splnit okamţitý zisk, nebo je jejich dosaţení uţivatelem vnímáno jako nejisté. Cíle bývají uţivatelem ustavovány buď velmi vysoko, nebo velmi nízko, takţe se o ně většinou nepokouší. Chování. S postupným uţíváním omamných látek se v chování uţivatele projevují výrazné změny. Vyznačují se výbušností, impulzivitou a selháváním v oblasti spolehlivosti. Chování uţivatele se pro okolí stává nepředvídatelným. Vykazuje známky nepřiměřenosti, některá období jsou poznamenána úplnou ztrátou zájmu uţivatele o předešlé aktivity. Následkem konzumu drog a ţivotního stylu z něho vyplývajícího dochází k útlumu výrazových prostředků v extrémním smyslu vzteku nebo euforie projevovaného chování. Vztahy. Vztahy uţivatele jsou poznamenány menší schopností unést nejistotu a moţné odmítnutí, a tak se soustřeďuje především na vztahy, kde nebude vystaven přílišné zátěţi. Vyhledává skupiny, jejichţ členové zaujímají velmi blízké postoje jeho vlastním, coţ vede k vyhledávání jedinců a skupin jiných uţivatelů. Tím se zmenšuje jeho otevřenost lidem s jiným ţivotním stylem a dochází k postupnému chudnutí jeho moţnostem seznámení. V ostatních, uţivatelem sice nevyhledávaných, ale nutných vztazích, je patrná zvyšující se úroveň ambivalence. Hodnoty. V oblasti hodnotové orientace uţivatele dochází k výraznému vyhledávání cílů slibujících jen příjemné pocity a ostatní moţnosti jsou ponechány jako nezajímavé. Z toho pramení i vzrůst důleţitosti uţivatelova úniku před skutečnostmi neskýtajícími okamţité příjemné záţitky. Osobnost. Během doby strávené konzumací drog dochází vlivem kombinace negativních vlivů prostředí a drog k narůstání napětí u uţivatele. Ten vnímá určitou míru vnitřního nesouladu, který zahání dalším uţíváním látek se schopností ho přeladit do opačného záţitkového pólu. Emoční proţitek uţivatele je více postaven na stavech příjemný versus nepříjemný. Začínají se u něj projevovat prvku nezdrţenlivosti a neschopnosti přiměřeně reagovat na zátěţové situace. Emoční ladění je nestabilní a náchylné ke zvýšenému výskytu stresových stavů, které zvyšují jeho celkovou podráţděnost.


33

Zneuţivatel (nutkavě – nezdrţenlivý)

Ţivotní styl. Ţivotnímu stylu člověka zneuţívajícího omamné látky vládne konzumace drog. Jeho styl ţivota je do velké míry podřízen diktátu sehnání dávky a ostatní moţnosti ţivotního stylu je buď nemoţné vykonávat, nebo je jejich praktikování výrazně sníţeno. Ţivotní styl je masivně ochuzen, vše se v jeho ţivotě vztahuje k tématu drog. Sociální status. V této fázi uţívání jsou předešlé sociální pozice jiţ ztraceny. Jeho sociální neukotvenost začíná výrazně zasahovat do jeho stability. Přestoţe se i nyní u uţivatele dá vysledovat sociální pozice, jedná se o místo nepřijatelné z hlediska rodiny a společnosti. Jde o pozice výlučně antisociální se sklony ke kriminálním aktivitám. Rodina. V této fázi existují rodinné vztahy ve dvou polohách. Buď rodina přijme uţivatele jako nemocného a snaţí se o něho pečovat, nebo v rodičích převaţují tendence obranné, které vedou k odmítnutí tolerování další existence nutkavě – nezdrţenlivého jedince uvnitř rodiny. Rodinné vztahy jsou zatíţeny minulou zkušeností nepochopení rodiny a lţí a nespolehlivostí uţivatele. Dochází k rozpadu rodinných pout a k rodinné atmosféře bezmoci a vzteku. Uţivatel postupně v rodině zaujímá roli černé ovce, která má buď privilegia z nemoci (nemocné dítě), nebo zatracení za své selhání (nenáviděné dítě). Perspektivy a cíle. Uţivatel zcela opouští cíle a perspektivy, které v minulosti vyhledával. Cílem nejdůleţitějším a jediným se stává droga sama a jedinec je schopen vyvinout úsilí jen kvůli ní. Jeho časová perspektiva se smršťuje na nejbliţší hodiny nebo dny ve spojení s velikostí vlastněného mnoţství omamné látky. V jeho projevu jsou někdy formulovány cíle odlišné od přítomně dosahovaných (intoxikace), nicméně všechny zůstávají jen na úrovni slov bez skutečného usilování. Chování. V chování uţivatele výrazně převládá nastavenou na vyhovění si bez ohledu na situaci a cítění druhých. To se projevuje především parazitováním na druhých, silných manipulativních tendencích a jeho neschopnosti pohledu na sebe samého. V chování jsou silně zastoupeny ambivalence a nepřátelství proti všem osobám neschvalujícím jeho chování. Jeho chování se vyznačuje nadměrnou formou euforizace a spokojenosti a impulzivní nezdrţenlivou reakcí v případě kontaktu s překáţkou. Pod tíhou nutnosti opatřit si další dávku jsou postupně z chování vytlačeny zábrany, hranice a svědomí. Vztahy. Vztahy jsou postupně přeměněny na moţnosti aktuálního zisku. Uţivatelovo vztahování je jednostranně orientováno na ostatní lidi. U těch primárně nehledá pochopení a spolubytí, ale moţnost obohacení se v materiálním významu, a tím získat prostředky na


34

sehnání omamné látky. Jeho vztahování kolísá od naprosté oddanosti (příslib zisku) k naprosté bezcennosti druhé osoby. Ve vztahu k sobě nedbá na hlásící se příznaky tělesného nebo duševního poškození. V jeho vztahovém spektru je na prvním místě droga a jen pro ni je ochoten úsilí. Hodnoty. Postupně se důleţitou hodnotou vzhledem k ţivotnímu stylu jeví stav bezbolestnosti. V tomto případě je to ochrana před nepříjemnými stavy vyvolanými nedostatkem omamné látky. Osobnost. Osobnost nutkavě nezdrţenlivého uţivatele začíná postupně jevit známky neschopnosti adekvátně vnímat vinu, trest, odměnu od sebe nebo okolí a podle toho upravovat své jednání. Dochází k výraznému omezení proţitků druhých (empatii), jedinec je egocentricky orientován. Vše ve světě je vnímáno v dimenzích dobré (intoxikace) nebo špatné (abstinence). Ztrácí se schopnost uţivatele přizpůsobit se na nejistou situaci. Osobnost se vyznačuje neklidem, nezdrţenlivostí a nutkavostí. Emoční ladění je dominantně napjatě dráţdivé; vlivem stresových faktorů je porušena schopnost osobnosti ke stabilizaci a klidu.


3

35

PERVITINOVÁ ZÁVISLOST

3.1 Výroba a získávání pervitinu Výroba pervitinu není příliš sloţitá. Jako vstupní produkt slouţí jiná stimulační látka, efedrin2, který lze získat z různých kompozitních léků. Po extrakci jej pak lze za pomoci louhu, červeného fosforu a dalších chemikálií změnit na metamfetamin3. Tato cesta není sice příliš sloţitá, ale ani tak jednoduchá. Je pravda, ţe potřebné chemikálie lze poměrně snadno získat a ţe vybavení pro „var“ se skládá z nejjednodušších pomůcek 4, jako je teploměr, zdroj tepla, laboratorní sklo a PET lahve. Ke skutečné výrobě je však znalostí na úrovni alespoň chemické průmyslovky. Mezi mládeţí se prodávají spousty receptů na výrobu pervitinu, ale ne všechno, co se podle těchto „kuchařek“ uvaří, je skutečně čistý metamfetamin. V tom právě tkví jedno z velkých rizik současného černého trhu. Údajný pervitin je nabízen k prodeji na různých místech za cenu kolem 800 aţ 1000 Kč za gram (10 aţ 15 běţných dávek). Jiţ prostým pohledem, bez nutnosti chemické analýzy, je často patrno, ţe se o čistý produkt nejedná. Nejrůznější zabarvení produktu do ţluta či fialova svědčí o příměsích jodu nebo fosforu, tedy o nedokonalém čistění nebo o tom, ţe konečného produktu nebylo vůbec dosaţeno a je nabízen pouhý „mezistupeň“. Tohle je výsledek zjednodušování, které vede k přesvědčení, ţe tuto drogu je schopen vyrobit kaţdý, kdo si seţene recept. Riziko poškození organizmu těmito nečistými drogami je zvyšováno tím, ţe velká většina začátečníků volí na základě příkladu jako cestu první aplikace vpich do ţíly. Taková je zdejší tradice (Presl, 1994).

3.2 Aplikace Pervitin se aplikuje ústy, šňupáním 5 nebo nitroţilně6, coţ je v ČR nejčastější způsob aplikace. Běţné dávky se pohybují od 50 do 250mg. Jsou však známy i případy, kdy denní dávka překračuje mnoţství 1 gramu. Látky ze skupiny budivých aminů se pouţívají (nebo pouţívaly) i léčebně, ovšem v dávkách daleko niţších. Nejvyšší povolená terapeutická dávka je asi 3x menší neţ zmiňovaných 50mg. Účinek nastupuje u intravenózní aplikace

2

Získávání efedrinu viz obr. 18-20, příloha P II Výroba metamfetaminu viz příloha P II 4 Pomůcky k výrobě pervitinu viz obr. č. 5-13, příloha P I 5 Aplikace šňupáním viz obr. č. 14 a 15, příloha P I 6 Aplikace nitroţilně viz obr. č. 16 a 17, příloha P I 3


36

ihned, u sniffingu za 5-10 minut, při uţití per os do 1 hodiny. Hlavní příznaky intoxikace zmizí za 8-24 hodin. Z těla se vylučuje močí z velké části nezměněn po řadu dní (v moči se objevuje jiţ za 20 minut po aplikaci). Biologický poločas je 12-34 hodin. Jeho průkaz laboratorními metodami v moči je moţný po 2 – 14 dnech (Minařík, In Kalina, 2003).

3.3 Účinky pervitinu Prvotní psychotropní efekt pervitinu je výrazný, příjemný, a proto velice ţádaný. Podobně jako u ostatních amfetaminů dochází k celkovému povzbuzení, odstranění únavy, pocitu zlepšené tělesné a duševní výkonnost, celkovému zrychlení psychických procesů a nabídky představ, euforizaci, zvýšené empatii (tedy schopnosti vcítit se do problému druhých), uvolnění zábran – coţ můţe být u mladých lidí např. v oblasti sexu i kýţeným efektem. Pro sociálně nejistého teenagera, často plného hlubokých a zraňujících komplexů, jenţ má problémy navázat vztah s opačným pohlavím, je neobyčejně lákavé stát se, i kdyţ jen na chvíli, extrovertním „šarmérem“ plným energie, nápadů a vtipu. Stejně se tak i z průměrného řidiče obstaroţní škodovky v jeho vlastní mysli stává neporazitelný „král silnic“. Disproporce mezi sebehodnocením a realitou pak můţe mít tragické následky. Je nutno uvést i další riziko stimulačních drog. Po určité, individuálně dlouhé době dochází prakticky u všech konzumentů pervitinu k zásadním proměnám psychiky: Toxikomanské skupiny tento stav dobře znají a v jejich slangu má i svůj výraz – „stíha“. Jedná se o rozvoj duševní poruchy způsobené stimulační drogou

–

paranoidního či paranoidně-

halucinatorního syndromu v rámci vznikající toxické psychózy. Projevuje se tím, ţe postiţený postupně získává pocit, ţe se v jeho okolí děje něco divného. Začíná si všímat, ţe ostatní se k němu chovají jinak, registruje pokusy ho nejrůznějším způsobem „podrazit“, stává se nedůvěřivým a ostraţitým. Mohou se objevit i zrakové a sluchové halucinace, tedy šalebné vjemy tajemných výhruţných stínů, zvuků a podobně. Nastupuje stálý pocit ohroţení. Pervitinový zoufalec vidí všude kolem sebe úklady a snaţí se jim utéci. Nejsou vzá cné případy probdělých nocí a úzkostného sledování situace na ulici, kdy uţ uţ hrozí zásah policie – vše samozřejmě jen v mysli postiţeného. To vše vede daného člověka k iracionálnímu jednání, panickým útěkům i zdánlivě sebeobranným útokům, východiskem je často sebevraţda. Jen nepatrné mnoţství těch, kteří pervitin trvale zneuţívají, dokáţe jeho konzumaci korigovat natolik, ţe neztrácí kontrolu a neklesnou postupně do fáze nekontrolovatelných excesivních několikadenních „tahů“, vedoucích aţ k úplnému psycho-


37

somatickému vyčerpání. Pervitin a stimulační drogy vůbec jsou sice jako tzv. rekreační drogy vysoce ţádané, ale těţko zvladatelné (Noţina, 1997).


4

38

SPOLEČENSKÉ PROSTŘEDÍ

4.1 Rodina Při formování ţivotního stylu a celkové prosperity dítěte hraje nejdůleţitější a prvořadou úlohu rodina. Vztahu rodiny a škodlivému uţívání drog u dětí a mladistvých je věnována pozornost z hlediska demografického, sociálního postavení rodiny, povahových vlastností rodičů, funkcí rodiny jako celku, úrovni a druhu výchovných přístupů rodičů, vztahu a přístupu k dítěti a adolescentovi a opačně. Patogenní faktory vytvářející se v rodině mají rozličný vliv v jednotlivých stupních vývoje abúzu drog. Uplatňují se většinou prostřednictvím sociálního učení. Například jestliţe otec kouří, nadměrně pije alkoholické nápoje nebo uţívá jiné psychoaktivní látky, zvyšuje se téţ ohroţení dítěte nejen kouřením, ale i poţíváním alkoholu a jiných drog. Rodina je ve svých přístupech k dětem charakterizována přístupem pólovým. Na jedné straně nadměrná projektivnost, pečlivost, autoritativnost a dominantnost rodičů, na druhé straně malá důslednost, nedostatečný kontakt a kontrola se sníţeným zájmem o dítě. Vztah k rodičům u dítěte zneuţívajícího drogu prochází přes odmítavý postoj, konfliktní situaci aţ k hostilitě. Rodina je často dysfunkční svojí omezenou soudrţností, nekvalitními a poruchovými mezilidskými vztahy a chudým a plochým způsobem ţivota. Rodina absolvuje méně společných aktivit, více rodinných konfliktů, ztrácí stabilitu svých struktur, častější je traumatizace a deprivace jednotlivých členů rodiny. Dle koncentrace těchto nepříznivých faktorů v rodině se také vyvíjí rozsah a kvalita problémů provázejících rozvoj návyku a závislosti. Nejniţší rozsah problémů komplikujících rozvoj závislosti je v případě, kdy jsou rodiče i dítě v normě. Lepší situace je v případě normy na straně rodičů, horší v případě rodičů mimo normu a dítěte v normě. Z hlediska moţnosti pomoci je situace nejsvízelnější a situace nejsloţitější v případech poruch všech členů rodiny (Heller, 1996).


39

Tab. 3 Rizikové a ochranné činitele v rodině Činitelé zvyšující riziko problémů


Nedostatek času na dítě zvláště v časném dětství.

Přiměřená péče, dostatek času na dítě, zejm. v časném dětství.

Nedostatečné citové vazby dítěte.

Pevné citové vazby dítěte.

Malá péče, nedostatečný dohled.

Dostatečná péče, přiměřený dohled.

Nesoustavná a přehnaná přísnost střídaná se zanedbává-

Styl výchovy je vřelý a středně omezující, výchova je

ním dítěte.

laskavá, ale důsledná.

Nejasná pravidla týkajícím chování dítěte.

Jasná pravidla týkající se chování dítěte.

Dlouhodobý manţelský konflikt mezi rodiči.

Dobré vztahy mezi rodiči.

Rodiče na výchově nespolupracují.

Rodiče na výchově spolupracují.

Rodiče schvalují alkohol a jiné návykové látky u dětí.

Rodiče ani sourozenci neschvalují alkohol a návykové látky u dětí.

Někdo z rodičů nebo sourozenců ţijících ve společné

Nikdo z rodičů ani sourozenců nezneuţívají alkohol nebo

domácnosti zneuţívají alkohol nebo jiné návykové látky.

jiné návykové látky.

Rodiče jsou osamělí, vůči společnosti lhostejní nebo

Rodiče jsou společenští a mají prosociální cítění. Cení si

dokonce vysloveně nepřátelští.

dobrých hodnot, jako je např. vzdělání, přátelství a pomoc druhým.

Výchova nepomáhá vytvářet dobré vztahy dítěte

Výchova

pomáhá

vytvářet

kvalitní

vztahy

dítěte

s dospělými mimo rodinu.

s dospělými mimo rodinu.

Malá očekávání od dítěte a podceňování ho nebo naopak

Přiměřená a jasná očekávání od dítěte, respekt vůči němu.

přehnaná ctiţádost rodičů. Špatné duševní a společenské fungování rodičů.

Dobré přizpůsobování rodičů ve společnosti.

Časté stěhování rodiny.

Stabilita prostředí, ve kterém dítě vyrůstá.

Duševní problémy nebo nevyrovnanost rodičů.

Rodiče jsou duševně zdraví a vyrovnaní.

Chudoba či nezaměstnanost rodičů.

Je zajištěno přiměřené uspokojování hmotných potřeb.

Sexuální zneuţití nebo týrání dítěte v rodině.

Dítě je v rodině v bezpečí.

Rodiče nevytvářejí prostor pro kvalitní záliby a zájmy.

Rodiče vytvářejí prostor pro kvalitní záliby a zájmy.

Výchova pouze jedním rodičem bez pomoci dalších

Výchova v úplné rodině.

příbuzných. Dítě ţije bez rodiny a bez domova.

Výchova v rodině.

Špatné mezigenerační vztahy a mezigenerační spoluprá-

Dobré mezigenerační vztahy a mezigenerační spolupráce

ce a špatné vztahy v širší rodině.

a špatné vztahy v širší rodině.


40

4.2 Vrstevnická skupina Pubescence s adolescencí jsou nejbouřlivějšími úseky vývoje člověka. Člověk mezi 11. aţ 20. rokem uţ není dítětem a ještě není dospělým. Pro pubescenta je typická snaha vymanit se ze závislosti na autoritách. Odtud plynou konflikty s rodiči a učiteli. Snaţí se vyvzdorovat si větší samostatnost. Adolescent dobře cítí, ţe k dospělosti a zralosti patří nezávislost na autoritách samostatnost. Tento oprávněný poţadavek však často prosazuje „dětskou“ formou. „Ty mě ţiv a šať a já budu nezávislý dospělý.“ Je to období hledání nového ţivotního stylu – dospívající je chvíli vegetarián, pak přechází k punkovému stylu, stává se „skejťákem“, pohraje si s kariérou fotomodela, vyzkouší ţivot squattera, experimentuje s drogami atd. Hledá směr, orientaci kudy se dát v ţivotě, do čeho investovat energii. Je zdravé a ţádoucí, aby tento proces proběhl. Pohrávání si s drogou je dobré vidět v kontextu velkého hledání. Je to sice riskantní, ale takový ţivot je. Pokud násilně tento proces zastavíme, je pravděpodobné, ţe se znovu aktivuje ve třiceti letech, kdy jedinec bude mít partnera a děti. Nebo se nezaktivuje a jedinec bude ţít s věčným pocitem nespokojenosti, hledání, sebelítosti. Parta slouţí jako mezistupeň mezi rodinou a plnou dospělostí. Je vlastně vztahovou laboratoří. Jedinec si zde zkouší různé role (vůdce, podřízený, kamarád, pečovatel, milenec…), různé typy chování a dostává zpětné informace o tom, jak jej ostatní vnímají, kdyţ dělá to či ono. Adolescent hledá idol. Vzor někoho, s kým by se mohl identifikovat, kdo mu je předobrazem dospělosti. Touha po nové identitě se promítá i do přezdívek. Mladí lidé si mění jméno, aby odlišili staré Já od Já nově se klubající. Je nerozumné „tvrdě“ ničit zelené účesy, partu odrbanců a nechutné plakáty. Ne ničit, ale usměrňovat. Říct: „Prosím tě, nevoď své kamarády z party do našeho bytu. Mám z nich nepříjemné pocity.“ Chceš-li mít Jacksona nad postelí, nechť, ale v obývacím pokoji NE.“ Dát to do snesitelných mezí, ne stopnout (Hajný, 1999, s. 59-60). Skupiny mládeţe, kamarádi, vrstevníci, se kterými se biologicky, psychologicky a sociálně oslabený a často nevyzrálý jedinec stýká, mají nesporný vliv na to, ţe adolescent sahá po návykových látkách a experimentuje. Mnoho rodičů, vychovatelů, pedagogů i dalších odborníků a veřejnosti je přesvědčeno, ţe příčinou zneuţívání návykových látek u dětí a mládeţe je špatný kamarád, nedobrá parta či vliv narušené mládeţe ţijící ve specifické subkultuře s často specifickou pseudofilozofií. Naopak se často potvrzuje fakt, ţe jedinec vyrůstající v dobrém, intaktním rodinném prostředí se také nutně setkává s narušenými jedinci, se


41

špatnou partou a s nepříznivě působícími vrstevníky. Nepodléhá jim však, jeho vývoj není váţně narušen a dokáţe se vyhnout negativním návykům a zlozvykům. Podlehne-li přesto tlaku negativně strukturovaných jedinců či party, jedná se o krátkodobé změny s následnou autosanací, popřípadě se změnou při pomoci okolí. Zacházení s drogou se obvykle omezí na experimentování a jeho délka je dána rozsahem negativních změn struktur osobnosti způsobených ať biologicky, nebo sociálně. Je však nutné konstatovat a podtrhnout sílu působení mechanismů party i na normálně strukturovaného jedince. Často se stává, ţe se partner snaţí svého partnera uchránit od negativního a nakonec devastujícího vlivu party a drogy. Je však pravidlem, ţe zachraňující člen dříve nebo později podléhá vlivu party a drogy. Délka času, za kterou dosáhne „sta ndardního stavu“ party, je opět obvykle dána přirozenou odolností. (Heller, 1996) Tab. 4 Rizikové a ochranné činitele – vrstevníci Činitelé zvyšující riziko problémů


Přátelé a známí pijí alkoholické nápoje, berou drogy

Alkohol, drogy a hazardní hry odmítají.

nebo hazardně hrají. K alkoholu a drogám se staví spíše pozitivně. Začínají

K alkoholu a drogám se spíše staví negativně. Alkohol a

alkohol a drogy zneuţívat.

drogy nezneuţívají, nebo aţ ve vyšším věku.

Mají problémy s autoritami a rebelují.

Respektují dobré dospělé autority.

Chovají se protispolečensky, jsou odcizení a cyničtí.

Jsou schopni ctít a přijímat dobré hodnoty.

Jsou mnohem více ovlivňováni špatnými kamarády neţ

Respektují dobré rodičovské autority.

rodiči. Mají sklon dítě zesměšňovat, sniţovat jeho sebevědomí

Respektují jednotlivé členy dětského kolektivu a jejich

nebo ho dokonce šikanovat.

přínos pro ostatní.

Vrstevníci mají další přátele, kteří zneuţívají alkohol,

Vrstevníci mají přátele, kteří ţijí spíše zdravým způsobem

tabák, drogy nebo hazardně hrají.

ţivota.

Bez vazby na nějakou organizaci s dobrým programem

Existuje vazba na nějakou organizaci s dobrým progra-

nebo dokonce vazba na organizaci s destruktivními rysy.

mem.

Mají zájmy a záliby, které mají blízko k alkoholu, dro-

Mají zájmy a záliby neslučitelné nebo nesouvisející

gám nebo hazardní hře (např. scházení se v prostředí

s alkoholem nebo drogami.

restaurací a diskoték). Vrstevníci dítě aktivně vybízejí pít alkohol, kouřit, brát

Vrstevníci dítě aktivně odrazují od alkoholu, tabáku, drog

drogy nebo hazardně hrát.

a hazardní hry (sami nebo v důsledku cílené prevence).


42

4.3 Škola Škola jako instituce, která udrţuje kontakt s dítětem po mnoho let mnoho hodin denně, hraje jednu z velmi důleţitých úloh v oblasti prevence vzniku drogového problému. Oficiálně se školství tohoto úkolu nezříká. Je pravdou, ţe praktická realizace je leckdy svérázná. Často na úrovni „udělá se pořad, naţeneme tam celej druhej stupeň a hotovo.“ Nezřídka se preventivní úsilí formalizuje do nesystémově podávaných informací „o drogách“. Jak tedy poznáme školu, která se prevencí opravdu zabývá? Existuje řada postupů a technik primárního působení školy, mezi které patří zejména: a)

Kontakt s rodinou. Kontakt školy s rodinou je hodně o vysvětlování, hledání kon-

sensu, nalézání lepšího porozumění. Je to náročné jak pro učitele, tak pro rodiče. Ale bez ornamentní diskuse je vztah rodina – škola jen šalbou, servilní hrou. Kdyţ dítě vidí, ţe rodiče neberou školu moc váţně, i ono začne mít tendenci si ji „nepouštět tak k tělu“. A utrpí tím především dítě, protoţe ztratí plnou oporu v jedné z autorit, která ho doprovází ţivotem, říká mu, co je dobré a co je špatné, co zkusit a čemu se vyhýbat. To si učitelé často uvědomují a poţadují, aby rodina trpně snášela jejich odborné počínání na dítěti. Nicméně, pokud má matka pocit, ţe ten diktát nebyl na čtyřku, měla by mít šanci otevřeně, v klidu (ne na chodbě o přestávce) a při kávě s kantorem věc prodiskutovat a pokusit se společně nalézt řešení. Způsob komunikace rodina – škola se podepisuje na tom, jak rodina školu vidí. Rodina zatrpklá, ublíţená, s pocity neporozumění, s postojem „je to kráva“ (a před dítětem to můţe tajit sebelíp), přispívá i u dítěte k oslabení vnímání školy jako místa záruky, jistoty, moci, správnosti. A o to slabší je pak preventivní působení školy. Platí, ţe nejprve musím rodiče přesvědčit o tom, ţe to co dělám (jaký jsem) je O.K., a oni o tom následně přesvědčí svého potomka. Škola, která se věnuje rodičům, je škola s dobrým základním kamenem pro další preventivní působení na ţáka. b)

Způsob hodnocení. Dítě potřebuje zaţít úspěch. A to uţ od mateřské školy. Vý-

zkumy jasně říkají, ţe častou pohnutkou k drogovému experimentu je potřeba zbavit s nepříjemných duševních stavů a pocitů nekompetence. Celá jedna skupina drog, které se říká stimulancia (pervitin, kokain, efedrin), masivně zvyšuje sebevědomí, dodává odvahu, sílu energii, optimismus. Výzkumné práce zřetelně říkají, ţe čím horší prospěch, tím více zkušeností a alkoholem a nikotinem. Škola, která to myslí s prevencí váţně, dává ţákům zaţít pocit „jsi dobrý, tohle ti jde, tamhle přidej a bude to bezvadný“. V této souvislosti je důleţité zmínit způsob hodnocení ţáků. Jako vhodnější se jeví hodnocení slovní, které je


43

sice pro učitele pracné, na druhou stranu však umoţňuje vyjádřit to, co klasifikací nikdy nevyjádříme. Slovním hodnocením můţeme u propadajícího ţáka ocenit to, ţe např. zaléval květiny ve třídě, ţe je kamarádský, ţe si umí pěkně srovnat věci na lavici apod. Na první pohled se zdá, ţe jde o oceňování banalit a zbytečností, ale pro vývoj sebevědomí malého dítěte je to rajská hudba. Kantoři se často nechtějí vzdát známkování a odvolávají se na „objektivitu“ čísel. Dnes se ví, je to experimentálně zjištěno, ţe tentýţ pedagog tutéţ písemnou práci po určité době neoznámkuje stejně. Známkování navíc nahrazuje vnitřní motivaci (chci něco vyzkoušet, poznat, namalovat, baví mě to) motivací vnější (cukr a bič, zas bude malér). Jiţ šestileté dítě učíme, ţe to co s ním hýbe, nevychází z jeho vnitřních zdrojů, nýbrţ z venku. Dítě pasivní, zvyklé na vnější stimulaci (dělám to ne, ţe chci, ale protoţe mi to přikázali) se snáze stane závislé na libovolném vnějším podnětu (přeřadí z chtění paní učitelky na chtění party, dealera,…). Pokud škola hodnocením své ţáky deptá a vytváří atmosféru strachu, otrávenosti, nechuti, můţe pořádat desítky přednášek a stejně budou k ničemu. Školu, kde druhách nosí domů trojky, čtyřky, paní učitelka ţáky dělí na „chytroušky“ a „lemplíky“, kde se s rodiči o způsobu hodnocení ţáků odmítají bavit, je lepší obejít velkým obloukem. c)

Duševní hygiena ţáků. Na dítě časem ve škole dolehne únava jakoţto důsledek psy-

chické a fyzické námahy. Únava nás provází celý ţivot a měli bychom se s ní naučit zacházet. Dítě, které umí odpočívat, snáz odolá svodům chemických regenerátorů (kofein, nikotin, pervitin). Uţ od prvních ročníků lze do výuky zařazovat prvky jógy, relaxační cvičení, taiči. Únavu ţáků můţe ovlivnit i barevné ladění třídy, skladba obědů školní jídelny, osvětlení, vůně nerosty ve třídě. Škola by měla s těmito faktory cíleně zacházet. d)

Samostatnost ţáků. Škola můţe spatřovat prioritu v „přelévání“ věčných pravd do

hlav ţáků, za hrobového ticha třídy a nepřerušované samomluvy učitele. Nebo naopak to hlavní vidí v „nastartování“ ţáků do práce, činnosti, poznávání světa, odpalovaném ţivým dialogem. Pasívní a trpně přijímající versus aktivní a tvůrčí. V proaktivních školách se ţáci aktivně podílejí např. na výzdobě školy (gymnazisté si třeba vymalují třídu, nátěr pak neničí, protoţe je to „jejich“), tvorbě školního řádu i na přiměřené volbě tématu, kterým se budou chtít ve výuce zabývat. V opačném případě se dítě, které je drezírované do pasivity, bude chovat pasivně i v době, kdy uţ dítětem nebude.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií e)

44

Atraktivní volnočasové aktivity. Atraktivní z pohledu ţáků. Mnohé školy kaţdoroč-

ně nabízejí stále stejné volnočasové aktivity. Nikdo nezkoumá poptávku ţáků. O váţných úmyslech školy s prevencí sociálně patologického chování ţáků svědčí šťavnatá, proměnlivá nabídka volnočasových atrakcí. Od sportovních her, přes seminář o rokenrolu aţ po divadelní krouţek. Školní řád srozumitelně upravuje problematiku neţádoucího chování. Měl by říkat nejen, ţe to a ono je zakázané, ale i to, co se stane, pokud se ve škole objeví a měl by také definovat způsoby kontrolování zákazu. Pravidla hry v oblasti šikanování, krádeţí, sexuálního obtěţování, uţívání drog, neomluvených absencí musí být pečlivě rozpracovány. Na některých středních školách sepisují smlouvu se studentem, ve které se škola zavazuje poskytovat vzdělávací servis a student se zavazuje k dodrţování určitých pravidel a v případě neplnění dohody následují sankce (Hajný, 1999).

Tab. 5 Rizikové a ochranné činitele ve škole Činitelé zvyšující riziko problémů


Škola prevenci neprovádí nebo pouţívá neúčinné postu-

Škola provádí prevenci problémů způsobených návyko-

py jako jednorázové přednášky.

vými látkami systematicky a pouţívá účinné postupy jako peer programy a nácvik sociálních dovedností.

Pokusy o prevenci mají neinteraktivní charakter (ţáci

Prevence má interaktivní charakter (ţáci jsou při ní spíše

jsou při ní spíše pasivní).

aktivní).

Škola při prevenci problémů s návykovými látkami do-

Škola při prevenci s rodiči dobře spolupracuje a komuni-

statečně nespolupracuje s rodiči.

kuje.

Škola nespolupracuje s uţitečnými organizacemi a insti-

Škola komunikuje a spolupracuje s prospěšnými organi-

tucemi ve svém okolí.

zacemi v okolí (např. pedagogicko-psychologické poradny, zdravotníci, zájmové organizace).

Neexistují rozumná, jasná a prosazovaná pravidla týkají-

Rozumná, přiměřená a prosazovaná pravidla týkající se

cí se zákazu návykových látek ve škole.

návykových látek ve škole a na akcích, které škola pořádá.

Alkohol, tabák a jiné návykové látky nebo hazardní hry

Alkohol, tabák a jiné návykové látky nebo hazardní hry

jsou ve škole a v jejím okolí ţákům snadno dostupné.

jsou ve škole a v jejím okolí ţákům málo dostupné.

Učitelé jsou vnímáni jako nepřátelští nebo lhostejní a

Učitelé jsou vnímáni jako pomáhající a pečující. Pomáhají

zdůrazňují především nedostatky ţáků.

rozvoji ţáků, dobře s nimi komunikují, spolupracují a dokáţou rozpoznat jejich dobré moţnosti.


45



Selhávající a problémoví ţáci jsou zesměšňováni a poni-

Pro selhávající a problémové ţáky škola hledá pozitivní

ţováni.

alternativy i cesty, jak jim pomoci. Chrání i jejich sebevědomí.

Atmosféra na škole je cynická, odcizená, postrádá nabíd-

Škola vede k formování prosociálního chování, pomoci

ku pozitivních hodnot.

druhým, k pozitivním hodnotám.

Neexistuje návaznost na kvalitní mimoškolní aktivity a

Je dobrá návaznost na kvalitní způsoby trávení volného

vhodné způsoby trávení volného času.

času a mimoškolní aktivity.

4.4 Osobnost toxikomana a společnost První a velmi často opakovanou chybou ve výkladu příčiny návykového chování je to, ţe osobnost toxikomana povaţujeme za logický důsledek zlořádů (nebo neřestí) určité speciální formy společnosti. Společnost je přitom definována jako ekonomická, politická nebo ideologická volba, která přirozeně není volbou těch, kteří tyto soudy vynášejí. Tak by se osobnost toxikomana pouţívala pro ospravedlnění existujících osobností ideologických postojů. Stačí si udělat dostatečně obsáhlý přehled, podívat se do různých částí světa, abychom mohli konstatovat, ţe různorodé, ale autentické toxikomanické osobnosti existují ve větším či menším mnoţství, ţe jich přibývá, a ţe jim tu i onde ani lépe nerozumí, ani více nepomáhá, ať jde o jakýkoliv politický reţim, ekonomickou situaci, převaţující sociálně kulturní, náboţenské nebo etické ideály. Po poměrně důkladném antropologickém výzkumu se problém drog jeví více jako závada ve vývoji naší civilizace jako celku neţ jako výsledek volby, týkající se místního způsobu uspořádání společnosti. Místní a momentální sociálně kulturní podmínky a zvolený způsob ekonomického a společenského uspořádání mohou samozřejmě, do jisté, nikoli nezanedbatelné míry, ovlivnit aspekty drogového jevu a podmínky více či méně rychlého šíření tohoto individuálního a kolektivního zla. Je rovněţ samozřejmé, ţe způsob, jakým široká veřejnost pohlíţí na toxikomana, se různí podle stanovisek, které jsou v tom či onom místě v módě. Konečně je i samozřejmé, ţe osobnost toxikomana (závislá na svém prostředku z hlubších důvodů) na oplátku reaguje na své sociálně kulturní okolí různě, podle povahy


46

tohoto okolí. Mimo tyto nevyhnutelné variace není přímá ani zásadní souvztaţnost mezi místní sociálně politickou situací a toxikomanií obecně (Bergeret, 1995). Presl (1994, s. 8) dodává, ţe jiţ při zběţné znalosti světové literatury můţeme pozorovat, ţe drogy provázely vývoj naší civilizace od samého počátku, jsou neoddělitelným prvkem našeho současného ţivota a není důvodu se domnívat, ţe by mělo v budoucnosti dojít k zásadním změnám. Ze svých zkušeností vyvozuje, ţe ţádný přístup společnosti, ať jiţ represivní či liberální, drogovou problematiku nevyřeší. Taková je zkušenost všude na světě. Různé přístupy mohou drogovou problematiku jen zkomplikovat či sníţit příslušné negativní dopady na společnost – ale problém prostě nezvládnou. Jestliţe někdo říká něco jiného, tak buď o věci samotné nic neví, nebo lţe. Zástupců obou kategorií je stále dost a dost. Autor shrnuje, „ţe drogy byly, jsou a budou – ať uţ se nám to líbí nebo ne, a je na nás, abychom se s tímto faktem vyrovnali, jak umíme nejlépe“.

4.5 Expanze drog v naší společnosti Rozšíření drog a jejich přenos z tradičních regionů po celém světě je spojeno s industrializací. V industrializovaných zemích se rozvíjí zneuţívání návykových látek se všemi nepříznivými důsledky na zdraví zhruba od konce minulého století. Zpočátku se objevovalo převáţně u jednotlivců, zneuţívání ve skupinách bylo spíše výjimkou a zůstávalo vázáno především na země ekonomicky zaostávající, sociálně a kulturně méně rozvinuté. V šedesátých letech 20. století došlo v Evropě a předtím také v Americe k explozi uţívání drog. Tato drogová scéna byla charakterizována: zneuţíváním návykových látek ve skupinách, ve skupinách se často vyskytují jedinci, kteří nemají sociální nejistoty a nedostatek hmotných prostředků, objevují se tzv. měkké drogy, látky průmyslové, léky s psychotropním účinkem, jsou konzumovány různé kombinace návykových látek k dosaţení kvantitativního, ale i kvalitativního potencování účinku, u konzumentů dochází ke sníţení věkové hranice.


47

Závislými se dříve stávali jedinci ve zralém věku, nebo ti, kteří při své profesi přicházeli do styku s drogou. Závislost se do té doby vyskytovala jako vedlejší rizikový produkt např. u zdravotníků, umělců, spisovatelů apod. Tedy v tradičních místech výskytu drogy se společenskou tolerancí. Od uvedených šedesátých let však nastal přesun k adolescentním věkovým skupinám, někdy i níţe. Tato skupina je charakterizována somatosexuální vyspělostí, avšak nezralostí emocionální a sociální. Přibývají mladiství a děti, které sahají po drogách s cílem experimentování, protestu, úniku, či později i s cílem uspokojení své závislosti. Koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let minulého století se u nás začíná vytvářet subkultura „šlechty toxikomanů“. Výraz „šlechta“ je uţíván z toho důvodu, neboť první zkušenosti byly přeneseny z „rozvinutějších“ západních zemí a nositelé těchto zkušeností (často děti rodičů pracujících v zahraničí) prezentovali zneuţívání drog podobně jako jejich rodiče své auto západní výroby. V těchto počátcích byla konzumace alkoholu povaţována za primitivní a toxikoman se od alkoholika štítivě distancoval. Závislost na nealkoholových drogách byla povaţována za závislost jinou, lepší, a společná léčba obou byla ze strany toxikomana vnímána jako potupná. Tomu všemu napomáhal i oficiální názor a potlačování informací o této problematice. Rozvinutí spotřeby nealkoholových drog jako je marihuana, hašiš, kokain a heroin, popřípadě jejich další modifikace, postavila v naší zemi pevnou bariéru chybějící směnitelnost koruny. V této oblast se naplňuje druhá část termínu „šlechta“. Naši toxikomani si dokázali najít způsob vlastní výroby z léků a dalších dostupných látek a vyrobit si velmi účinné opiátové deriváty a stimulancia. Tato tradice a um se zachovaly do současné doby, dokonce u nás vyráběný pervitin si našel cestu na německé trhy. Z toho vyplývá i další specifická struktura toxikomanických part. Kaţdá parta byla jakousi soběstačnou společností a zajišťovala si veškeré potřebné sluţby. To znamená, ţe členové party zajistili suroviny k výrobě, další členové drogu vyrobili, další rozdělili a zajistili kontakt. Obchodovalo se s drogou za reţijní ceny nebo za naturální platby, ale také jako kamarádská výpomoc. Dalo by se říci, ţe za minimálních finančních nákladů se získalo poměrně velké mnoţství účinné drogy a tím i velký počet závislých. Z těchto důvodů není zatím v současné době u jiţ existujících toxikomanických part výrazná exploze spotřeby tvrdých drog získaných z drogových trhů. Pašované drogy jsou stále ještě finančně méně dostupné (Heller, 1996).


48

4.6 Drogová scéna v ČR Šíření a zneuţívání nezákonných drog se po roce 1990 objevilo ve všech zemích střední a východní Evropy a to v dosud nebývalé míře a závaţnosti. Doprovází tak zákonitě ekonomické, politické a sociální změny po pádu komunistických reţimů. Kaţdá země se však s tímto novým jevem vyrovnávala jinak a po svém. Drogová problematika a její řešení v jednotlivých zemích do jisté míry představuje „boční zrcátko“ transformačních procesů, mnohdy znázorňuje kontrast „západních“ aspirací a „východních“ obtíţí a nezdarů ve zvládání situace, a jindy naopak dokládá schopnost vlád a občanů nacházet na ni účinnou odpověď. Prudký nárůst problémů s nezákonnými drogami, charakteristický pro země střední a východní Evropy v první polovině devadesátých let, je označován jako odloţená epidemie. Země „na západ od ţelezné opony“ proţívaly příval drog od 60. -70. Let, naučily se rozumět jejím bezpečnostním, zdravotním a sociálním rizikům a aspoň částečně je kontrolovat. V komunistických zemích však tento více méně standardní vývoj proběhnout nemohl. Uzavřenost a vysoká vnější sociální kontrola, typická pro totalitární státy, zabraňovala sice výraznějšímu šíření drog, zároveň však také znemoţňovala vytvoření účinných obranných mechanismů. Problém drog byl většinou spojován s upadajícím Západem a jeho ideologickou diverzí, jeho skutečný rozsah byl utajován a informace nebyly přístupné ani veřejnosti, ani odborným zájemcům. Po pádu komunismu odborníci jednohlasně předpovídali, ţe se odloţená epidemie v krátké době dostaví jako určitá daň za celkovou liberalizaci společnosti: svobodu cestování, podnikání a chování bez vlivu státu na kaţdodenní ţivot občanů. Jiţ v prvním období transformace bylo zřejmé, ţe se v zemích střední a východní Evropy uplatňují faktory větší zranitelnosti vůči šíření drog. Mezi ně je moţné zařadit měnící se hodnoty a ţivotní styl, oslabení vnějšího pořádku a sociálních jistot, zrychlenou sociální stratifikaci, nedostatečnou infrastrukturu občanského ţivota a nedostatečné porozumění a komunikaci o dříve tabuizovaném problému. Významné místo mezi těmito faktory zranitelnosti měla i absence vhodné legislativy, slabá nebo zkorumpovaná státní správa včetně represivních sloţek a nekontrolované finanční toky v procesu privatizace. Tyto faktory se neuplatnily ve všech zemích stejnou měrou, jejich výčet však bylo moţné přinejmenším číst jako seznam úkolů, na které nelze zapomenout (Bém, Kalina, Radimecký, In Kalina, 2003).


49

Trendy a rozsah uţívání drog v ČR: Před r. 1990. Takřka výhradním zdrojem drog byla domácí produkce – pěstování marihuany, výroba hydrocodonu (opiát, známý pod názvem „braun“) a pervitinu. Drogová scéna měla archaické rysy, neexistoval trh v pravém slova smyslu s vyhraněnou stranou nabídky a poptávky. Nevelký počet uţivatelů byl sdruţen do tradičních malých, uzavřených a vzájemně nepropojených skupin, v nichţ probíhala produkce, distribuce i spotřeba. Šíření drog mělo malý záběr a rozsah, postupovalo se v okruhu „známých“ s příslušnou skupinou, přičemţ kritériem výběru byla spolehlivost a schopnost poskytovat skupině nějaké sluţby. Tento typ drogové scény se v současnosti udrţuje ve venkovských okresech. Období let 1990-1994. V souvislosti s celkovým uvolněním poměrů a sníţením vnější sociální kontroly se situace rychle mění. Domácí produkce stále dominuje, ale je stále více zpestřována dovezenými drogami, především heroinem. Česká republika se v té době stává významnou tranzitní zemí a část prováţených drog se dostává k domácím uţivatelům jako odměna za sluţby nebo jako testování trhu. Dosud uzavřené a izolované skupinky se vzájemně více propojují, vzniká typický trh se stranou nabídky a poptávky, výroba či dovoz drogy uţ představuje samostatnou pozici či „povolání“, ostatní za drogu platí penězi nebo sexem. Drogy se poměrně rychle šíří, vytvářejí se rozsáhlejší populace experimentátorů a rekreačních uţivatelů. Drogová scéna dosud výrazně neproniká na veřejná prostranství. Také kriminalita v souvislosti s drogami není příliš nápadná, protoţe celkové mnoţství spotřebované drogy lze ještě do jisté míry uhradit bez rozsáhlé majetkové trestné činnosti. Období let 1994-2000. Česká republika se stává cílovou zemí z hlediska mezinárodního nezákonného trhu. Rok 1994 je pokládán za zlomový, protoţe v předstihu před dosaţením konvertibility české měny dochází k masivní invazi kvalitního a levného heroinu z dovozu na domácí trh. Počet uţivatelů heroinu rychle roste, a i kdyţ si pervitin udrţuje své postavení, domácí produkce obecně ztrácí svůj význam. Ve velkoměstech a městských aglomeracích vzniká otevřená drogová scéna se značným finančním obratem, hierarchií distributorů, konkurenčním bojem a výraznou drogovou kriminalitou. Drogy se stávají všeobecně dostupné, věková hranice prvních uţivatelů se sniţuje. Současnost. Uţívání drog s akceptovatelným a neakceptovatelným sociálním rizikem začíná vykazovat odlišný trend. Výrazně a trvale roste uţívání marihuany, extáze a jiných tzv. „tanečních drog“ či „drog technoscény“, zatímco křivka nárůstu heroinu a pervitinu tak strmě nestoupá a spíše se stabilizuje. Subkultury uţivatelů se diferencují a často uţ prvou-


50

ţivatel ví, „kam patří“. Mezi začínajícími uţivateli heroinu i pervitinu se více neţ dříve objevují neinjekční formy aplikace (šňupání, kouření, inhalace z aluminiové folie), uţivatelé však obvykle z úsporných důvodů přecházejí na injekční způsob aplikace. Navzdory převládající injekční aplikaci heroinu a pervitinu se mezi jeho uţivateli nešíří HIV, zjišťují se však stále více infekční hepatitidy. Kokain se zatím objevuje velmi výjimečně. Po úspěšných zásazích policie proti domácím laboratořím na výrobu pervitinu se rozkládají poslední zbytky tradiční „vařičské“ subkultury a trhu s pervitinem se ujímají nezákonné mezinárodní organizace. Souběţně s tím dochází k šíření distribučních sítí a vzorců uţívání prakticky po celém území státu. Je nutno konstatovat, ţe ţádný okres není bezpečný a šíření drog ještě nedosáhlo svého maxima (Bém, Kalina, Radimecký, In Kalina, 2003). Závěrem této kapitoly je nutné zmínit statistiky, které vyjadřují míru uţívání drog v České republice a společenské dopady, které toto uţívání doprovází. Josef Radimecký (In Kalina, 2003) tuto problematiku shrnuje následovně: V České republice alespoň jednou vyzkoušelo nelegální drogu cca 1 150 000 osob, tj. 16% obyvatel ve věku 15 – 64 let. Alespoň jednou za rok nelegální drogu uţije asi 570 000 osob. Do kategorie problémových uţivatelů drog – tedy těch, kteří zatěţují společnost náklady – spadá v ČR cca 15 000 osob uţívající dlouhodobě a/nebo injekčně heroin a asi 22 500 osob uţívajících stejným způsobem pervitin, celkem tedy cca 37 500 osob, coţ tvoří 0,5% všech obyvatel ČR ve věku od 15 do 64 let. V České republice narůstá obliba rekreačního uţívání marihuany a to zejména mezi nejmladší populací (ve věku 15 – 25 let). Pravidelně marihuanu uţívá cca 15% populace ve středoškolském věku, alespoň jednu zkušenost s ní má v téţe věkové skupině téměř polovina populace (46%). Spolu s nárůstem obliby „taneční hudby“ stoupá počet osob, uţívajících MDMA (extázi) v týdenních nebo delších intervalech. Počet problémových uţivatelů drog (injekčních a/nebo dlouhodobých uţivatelů opiátů, amfetaminových drog nebo kokainu) je stabilní – neroste. V posledních letech dochází k přelévání mezi jednotlivými typy drog – stoupá míra uţívání heroinu „na úkor“ pervitinu. V České republice se kaţdoročně spotřebují nelegální drogy v hodnotě 15 miliard Kč, měřeno podle ceny na černém trhu.


51

Společenské náklady v souvislosti s uţíváním drog (náklady na prevenci, léčbu, represi a hodnota ušlé produktivity) činí nejméně 2,8 miliardy Kč ročně; zhruba 80% přímých nákladů je v souvislosti s drogami vynaloţeno na represivní opatření, tj. na práci policie, soudů a vězeňství. Podle odhadů je v ČR především majetkovými trestnými činy, páchanými v souvislosti s drogami, způsobena kaţdoročně škoda jednotlivcům a institucím ve výši 1,9 miliardy Kč.

4.7 Právní úprava Zneuţívání drog a drogová závislost nepostihuje pouze jedince, kteří se jim oddávají nebo jim propadli, nýbrţ i další lidi, širší společenské celky, společnost jako celek a nakonec celé lidstvo. Proto se jim také organizované společenské celky brání na různých úrovních, počínaje různými skupinami a konče státy a mezinárodními společenstvy. Dějiny obrany společnosti proti důsledkům zneuţívání drog jsou dlouhé, pestré a sahají hluboko do minulosti. Např. čínský císař Vu Vong vydal roku 1220 př. n. l. nařízení, podle něhoţ se trestaly smrtí všechny osoby přistiţené při pitce. Emír Sudun Sheikum dal zničit všechny konopné rostliny, poţivače hašiše poslal do vězení a mnohé potrestal vytrháním zubů. O čtyři století později, dne 8. října 1800, vydal jistý francouzský generál jménem Napoleon Bonaparte pro oblast Egypta zákaz pojídání a kouření hašiše. Podobných příkladů z minulosti vzdálené i nedávné by bylo moţno citovat bezpočtu. Občas se v denním tisku dočteme o popravách překupníků drog, které byly provedeny předchozího dne. Avšak i vysoce civilizované státy se energicky brání drogám. Nejběţnější a nejstarší formou obrany je trest, který má zabránit pachateli nebo přestupci, aby pokračoval ve své protiprávní činnosti, a dále mají odstrašit potenciální pachatele. Většina zákonů vychází ze zásady, ţe bez drogy není moţné ani zneuţívání drog a ani nedochází k neţádoucím důsledkům jejich zneuţívání. Snaţí se proto kontrolovat drogy a jejich pohyb. Zákonná opatření jednotlivých států jsou přitom zpravidla ovlivněna mezinárodními dohodami a jsou srozumitelná jen v jejich světle (Urban, 1973).


52

Základní zákonná opatření týkající se nealkoholové toxikomanie platná v České republice jsou obsaţena v zákoně o návykových látkách 7, trestním zákoníku 8 a zákoně o přestupcích9.

7

Příloha P III Příloha P IV 9 Příloha P V 8


II. PRAKTICKÁ ČÁST

53


5

54

ZÁKLADNÍ SCHÉMA VÝZKUMU

Punch (2008) zmiňuje návrh základního schématu výzkumné práce takto: 1. O čem je navrhovaný výzkum? 2. Co se pokouší odhalit nebo čeho chce dosáhnout? 3. Jak se bude při tom postupovat? 4. Jaké bude ponaučení, co se dozvíme a proč je to cenné?

Podle tohoto schématu konkretizuji charakter zamýšleného výzkumu: O čem je navrhovaný výzkum Výzkum se týká drogové problematiky, zejména zneuţívání pervitinu mladou generací. Pohnutkami, motivy a okolnostmi, které byly příčinou vzniku drogové závislosti či pouhého uţívání drog. Vzhledem k současné realitě na drogové scéně se bude zaměřovat především na problematiku zneuţívání pervitinu. Co se pokouší odhalit nebo čeho chce dosáhnout Výzkum je zaměřen zejména na oblast sociálních vztahů v rodině, ve škole a ve vrstevnické skupině, je hledána vazba mezi kvalitou vztahů v těchto institucích a vznikem zneuţívání pervitinu. Výzkum odpovídá na otázky, které se týkají zneuţívání pervitinu, příčin jejich vzniku a moţností cíleného působení na určitou oblast sociálních vztahů, které na jejím zrodu hrají nejsilnější a nejvýznamnější roli.

HVO1: Jakým způsobem ovlivňují faktory rodinného prostředí vznik pervitinové závislosti? Za faktory rodinného prostředí ovlivňující vznik pervitinové závislosti povaţuji: -

vztahy uvnitř rodiny

-

výše dosaţeného vzdělání rodičů

-

kulturní úroveň rodiny

-

způsob trávení volného času.


55

HVO2: Jakým způsobem se promítá klima vrstevnické skupiny do vzniku pervitinové závislosti? Za okolnosti tvořící klima vrstevnické skupiny povaţuji: -

pervitinovou závislost některého člena vrstevnické skupiny

-

postoje vrstevnické skupiny k pervitinové závislosti některého člena

-

charakteristiky skupiny podporující nebo odmítající pervitinovou závislost

Jak se bude při tom postupovat K zodpovězení výzkumných otázek je nutné zvolit vhodné výzkumné metody. Tyto jsou voleny na základě výzkumných otázek, které se týkají zvoleného výzkumného tématu. Správná volba výzkumných metod otázek je podmínkou a předpokladem validity výzkumu. Jaké bude ponaučení, co se dozvíme a proč je to cenné Význam a účel výzkumu spočívá v nalezení, objasnění a vymezení obecných okolností, které mají vliv na vznik zneuţívání pervitinu. Na základě tohoto zjištění můţeme definovat efektivní způsoby intervence do společenských vztahů v rodině, škole a vrstevnické skupině za účelem předcházení vzniku těchto deviací a tím i přizpůsobit a případně novelizovat formy prevence.

5.1 Výzkumná strategie Ve své diplomové práci jsem zvolil kvalitativní přístup, protoţe ten povaţuji vzhledem k charakteru oblasti výzkumu a stanoveným cílům jako nejvhodnější. Vycházím přitom z tvrzení Strausse (1999), ţe pro některé zkoumané oblasti se hodí spíše kvalitativní typy výzkumu. Podle Slovníku pedagogické metodologie (Maňák, J., Švec, Š., Švec, V., 2005) se termínem kvalitativní výzkum označují různé přístupy ke zkoumání pedagogických jevů, kdy do popředí nevystupuje kvantifikace empirických dat, ale jejich podrobná kvalitativní analýza. Kvalitativní výzkum jde do hloubky zkoumaných jevů a v jeho průběhu nezaujímá výzkumník tak velkou distanci od zkoumaných subjektů, naopak je s těmito subjekty v bliţší, spíše neformální interakci.


56

Mohou být také pouţity k získání nových a neotřelých názorů na jevy, o nichţ uţ něco víme. V neposlední řadě mohou kvalitativní metody pomoci získat o jevu detailní informace, které se kvantitativními metodami obtíţněji podchycuji. Tyto charakteristiky nejlépe vyhovují způsobu, kterým chci výzkum provést – získání co nejvíce podrobných výpovědí od malého počtu subjektů.

5.2 Metody získávání dat Jako metodu získávání kvalitativních dat jsem vybral interview (Maňák, J., Švec, Š., Švec, V., 2005), která se pouţívá na zjišťování specifických a podrobných informací o osobních znalostech (co osoby vědí, jak vypadají apod.), o hodnotových postojích (jak o čem přemýšlejí nebo nepřemýšlejí) a o jejich preferencích (co mají rádi, čeho si cení, co chtějí nebo potřebují a naopak) pomocí série ústních otázek vhodných na řešení zvoleného problému zkoumání. Ta interview je zaloţená na dobře strukturovaných dotazech, ne na pozorování toho, co dotazované osoby dělají nebo nedělají, chtějí nebo nechtějí, věří nebo nevěří anebo jak něco proţívají nebo neproţívají a podobně. Miovský (2006) uvádí, ţe za interview označujeme takový rozhovor, který je moderovaný a prováděný s určitým cílem a účelem výzkumné studie. V rámci interview jsem zvolil interview polostrukturované (Miovský, 2006, s. 161), protoţe „dokáţe eliminovat nevýhody obou zbývajících variant metody interview (nestrukturovaného a plně strukturovaného) a vytěţit současně maximum jeho výhod“ a také poskytuje „moţnost pokládat doplňující otázky i u odpovědí, které účastník dává na pevně strukturované podněty“. Také je u něj moţné „dosáhnout vyšší přesnosti a výtěţnosti neţ při klasickém plně strukturovaném interview“. U polostrukturovaného interview vytváříme určité schéma 10, které je pro tazatele závazné. Toto schéma obvykle specifikuje okruhy otázek, na které se účastníků budeme ptát. Přitom je moţné pořadí, v jakém se okruhům věnujeme, dle potřeby a moţností upravovat (Miovský, 2006).

10

Schéma polostrukturovaného rozhovoru viz příloha P VII


57

5.3 Metoda výběru výzkumného vzorku Pro výběr respondentů jsem pouţil nepravděpodobnostní metodu výběru a to metodu prostého záměrného (účelového) výběru. Podle Miovského (2006) za záměrný výběr výzku mného vzorku označujeme takový postup, kdy cíleně vyhledáváme účastníky podle jejich určitých vlastností. Kritériem výběru je právě vybraná vlastnost (její projev) nebo stav (např. příslušnost k určité sociální nebo jiné skupině). Znamená to, ţe na základě stanoveného kritéria cíleně vyhledáváme ty jedince, kteří toto kritérium splňují a jsou ochotni se výzkumu účastnit. Vzhledem k tomu, ţe se výzkum týká osob uţívajících pervitin a závislých na pervitinu, je metoda záměrného výběru zřejmě metodou nejvhodnější. Interview musí být vedeno právě s osobami zneuţívajícími pervitin a ty nelze nalézt „náhodně“. Pro účely výzkumu budou vybrány tři osoby ze souboru tvořeného uţivateli omamných a psychotropních látek (záměrný výběr). Tento soubor je tvořen osobami, se kterými jsem se setkal při své profesi, a kteří v trestním řízení vystupovali v různém procesním postavení (svědek, obviněný). Za kritéria výběru jednotlivých respondentů stanovím následující: 1. Osoba musí výzkumníka znát (z důvodu dosaţení důvěry a tím větší otevřenosti) 2. Osoba musí mít zkušenosti s pravidelným uţíváním omamných a psychotropních látek, v tomto případě s pervitinem 3. Osoba je ochotna na výzkumu spolupracovat

5.4 Metoda analýzy dat Získaná data budou analyzována metodou otevřeného kódování. Slovník pedagogické metodologie (Maňák, J., Švec, Š., Švec, V., 2005) charakterizuje v obecném smyslu kódování jako převádění informací z jednoho systému znaků do jiného, lze je chápat jako systematickou registraci a kategorizaci zkoumaných jevů. Výzkumnému materiálu jsou přiřazovány kódy v podobě symbolů, jejichţ pomocí je moţné výzkumná data třídit, typizovat a současně „komprimovat“. Parafrázované části textu se uspořádají podle určitých témat, přičemţ dochází k obsahové redukci. Cílem kódování je objevit kategorie a vztahy mezi údaji a na jejich základě budovat zakotvenou teorii. Miovský (2006, s. 228-229) upřesňuje otevřené kódování jako proces, při kterém jsou pojmy označující jednotlivé události (jevy, pocity, soudy) skládány ve významové jednot-


58

ky. Srovnáváním a tříděním významových jednotek vzniká třída pojmů, kterou nazýváme kategorie. Tento proces probíhá tak, ţe pojmy obsaţené ve významových jednotkách porovnáváme a snaţíme se zjistit, zda náleţí jinému podobnému jevu, nebo jinému jevu nenáleţí a tvoří samostatný odlišný celek.

5.5 Ověření validity a reliability Podle Miovského (2006) je validita konstruktem toho, zda způsob, jakým jsme našim výsledkům dospěli (metody, procedura), a samotná tato zjištění (argumenty, zjištění), jsou pravdivé, teda zda odpovídají realitě a jsou věrohodná. V nejobecnější rovině validita výzkumu závisí na tom, jak pravdivě je v tomto výzkumu reprezentován zkoumaný jev, popřípadě jak přesvědčivě je tento jev výzkumem doloţen (Čermák, Štěpaníková, In Miovský, 2006). Smékal dále uvádí, ţe spolehlivost kvalitativních dat spočívá především v jejich kontextuální, empirické zakotvenosti. Kvalitativní data se podle něj vyznačují bohatostí a komplexností, umoţňují důkladný popis zkoumaného jevu a odkrývání jeho různých souvislostí. Zachycují autentickou lidskou zkušenost, coţ umoţňuje jejich lepší sdílení dalšími lidmi. Díky reálným souvislostem mají tato data velkou výpovědní hodnotu. Rozeznáváme epistemická kritéria validity, která potvrzuji oprávněnost tvrzení z hlediska způsobu, jakým jsme k němu dospěli, dále politická kritéria potvrzující uţitečnost a dopad získávaných poznatků a dále etická kritéria, která zohledňují morální rozměr výzkumu (Altheide, Johnson, In Miovský, 2006). Konstrukt validity je především epistémickým kritériem. Tvrdíme-li, ţe výsledky výzkumu jsou validní, znamená to, ţe tyto výsledky musí být pravdivé a jisté. Tím se míní, ţe zjištěné závěry jsou podepřeny nebo zaručeny důkazy. Pyettová (In Miovský, 2006) upozorňuje na to, ţe v rámci kvalitativního přístupu je klíčovým nástrojem samotný výzkumník. Musíme zohlednit jeho připravenost ke kvalitnímu, validnímu výzkumnému procesu prostřednictvím posouzení jeho teoretické vybavenosti, praktických dovedností a osobní znalosti. V průběhu jádrové fáze interview volíme různé strategie. Musí však stále reflektovat a hodnotit validitu odpovědí. Za tímto účelem vyuţíváme různé metody a techniky kontroly validity. Obecně nejvýznamnější metodou je metoda propojování podávaných informací s konkrétní zkušeností. Při této technice vyţadujeme, aby nám účastník například vysvětlil na základě čeho, jaké zkušenosti se domnívá, ţe je něco lepší, výhodnější atd. Poţadujeme, aby nám popsal, jak fenomén proţil (konkrétní záţitek, ne zobecnění, „ţe to takto obvykle


59

probíhá“). Univerzální pravidlo, které aplikujeme se záměrem kontroly validity, je poţadavek na zkušenostní zakotvení a popis kontextu, jak se daná situace odehrála naposledy (Miovský, 2006).


6

60

PŘÍPRAVA A PRŮBĚH VÝZKUMU

Sběru dat předcházelo vytipování vhodných respondentů a to s ohledem na kritéria výběru výzkumného vzorku. V průběhu výkonu mého zaměstnání, při provádění některých úkonů trestního řízení, byli v rozmezí devíti aţ třech měsíců před započetím samotného výzkumu oslovování vytipovaní respondenti a přitom byli seznamování s cílem a způsobem zamýšleného výzkumu. V této fázi výzkumu se podařilo získat dostatečný počet respondentů, který fakticky překročil počet plánovaný k výzkumu. Vytipovaní respondenti s účastí na výzkumu souhlasili, projevovali dokonce určité nadšení, někteří oceňovali projevený zájem o jejich „ţivotní osudy“. Jiţ v průběhu tohoto „namlouvání“ se podařilo navázat blízký a přátelský vztah, který měl usnadnit následný proces výzkumu. To bylo velmi důleţité z hlediska mé profese, neboť jako komisař sluţby kriminální policie a vyšetřování jsem pro ně byl někdo z druhé strany barikády. Vytvoření přátelské atmosféry a vzájemné důvěry bylo nutným předpokladem k uskutečnění samotného výzkumu. Všichni byli ubezpečeni, ţe výzkum se týká pouze prostředí, které je obklopuje a mělo vliv na vznik jejich závislosti a netýká se okolností získávání, výroby či distribuce pervitinu, coţ obvykle odhaluji při výkonu své profese. V následujících týdnech byl s vytipovanými respondenty udrţován telefonický i osobní kontakt a docházelo k postupnému upřesňování doby a místa provedení výzkumu. Ke zlomu došlo v okamţiku, kdy byl stanoven přesný termín interview. Rozhovor s prvním respondentem proběhl podle vzájemné dohody na dohodnutém místě a ve stanoveném čase. Avšak další respondenti postupně z přislíbeného rozhovoru odstupovali a to nijak čestným a přímým způsobem. Zajímavé na celé skutečnosti bylo to, jakým způsobem k „odmítnutí“ rozhovoru došlo. Ačkoliv se respondenti vzájemně neznali, způsob jakým od výzkumu odstupovali, byl značně podobný. Probíhalo to následovně. V den dohodnutého rozhovoru jsem respondenta ještě telefonicky kontaktoval, abych se ujistil (a připomenul), zda (ţe) naše dohoda platí. Z vlastní zkušenosti podpořené praxí si totiţ jsem vědom určitých negativních vlastností charakterizujících členy výběrového vzorku, mezi nimiţ popřední místo zaujímá nespolehlivost. Odpovědí bylo pravidelně sdělení, ţe „dnes to nepůjde“, ţe „nemají čas“, „jsou mimo lokalitu“, „sehnali si na ten den práci“ apod. Sami by mně pochopitelně tuto změnu neoznámili, já bych pouze marně čekal na dohodnutém místě. Následovala dohoda o náhradním termínu. Přitom jsem byl opakovaně respondenty ujišťován, ţe na samotné domluvě ve věci výzkumu k ţádné změně nedochází. Z důvodu výše uvedeného jsem provedl telefonický dotaz v den náhradního termínu. To uţ jsem se však nikdy niko-


61

mu nedovolal, telefonický hovor nejprve nikdo nepřijímal a při pozdějších pokusech byly telefony jiţ vypnuté. Marně jsem také očekával i SMS, která by do problému vnesla známku vysvětlení. Osobní kontakt nebyl moţný, neboť tito lidé jsou téměř stále na pohybu, a pokud je zastihnete doma, nemívají ve zvyku otevírat. V následujících dnech jsem se opakovaně pokoušel o telefonický kontakt, coţ se mně nakonec podařilo. Bylo mně sděleno, ţe od rozhovoru odstupují s odůvodněním, ţe „to jsou velmi osobní věci“ a ţe „má svých problémů dost, ať si hledám někoho jiného“ apod. A to přesto, ţe v samotném úvodu byli seznámeni s tématy výzkumných otázek a ujištěni o anonymitě výzkumu. Postupně se tak nadpočet plánovaných respondentů zredukoval na jediného respondenta. Nastala další fáze výzkumu, která však nebyla plánována a značně zasáhla do celkového časového rozvrhu. Novými okolnostmi a komplikacemi jsem byl nucen vyhledat další vhodné respondenty. Vzhledem k lokalitě, svým schopnostem a časovým moţnostem jsem byl postaven před staronový úkol. Nalézt další respondenty a celý proces seznamování a navazování vzájemné důvěry opakovat. V této fázi jsem se s prosbou obrátil na centra pro narkomany, např. ONYX a K-Centrum s prosbou, zda by mně pomohli s vytipováním a oslovením vhodných respondentů. Neodmítli, ale mezi řádky mně sdělili, ţe není v jejich zájmu, abych jako policista vstupoval na půdu jejich instituce a zde prováděl své aktivity. Někteří jejich klienti by mě mohli rozpoznat a pak by se uţ zde necítili „dobře a v bezpečí“. Přislíbili však, ţe můj vhodně formulovaný poţadavek na vhodném místě v jejich instituci vyvěsí a kdo by měl zájem, mě pak můţe zkontaktovat. Po uplynutí dalších šesti týdnů se nikdo neozval. V průběhu této doby pokračovalo intenzivní „shánění“ respondentů. Po časově a finančně vyčerpávajícím hledání se podařilo získat další dva respondenty, kteří doplnili můj minimální poţadavek na počet dotazovaných. Rozhovory vedené s respondenty byly ve dvou případech zaznamenávány na digitální diktafon a následně přepisovány do bloku. Poslední rozhovor byl z důvodu technické závady diktafonu přepisován přímo do bloku (porucha zjištěna bezprostředně před zahájením rozhovoru, náhradní přístroj nebylo moţno opatřit a z důvodů výše uvedených jsem nechtěl provedení rozhovoru přesunovat na náhradní termín). Rozhovory probíhaly s ohledem na garantovanou anonymitu a na ţádost respondentů v jejich domácnostech, ve kterých pociťovali dostatek soukromí pro hovor na toto téma a ve kterých nedocházelo k narušování kvality záznamu interview na diktafon vlivem vnějších rušivých vlivů (nízká hladina hluku, nepřítomnost nepovolaných osob). Pouze v jednom případě docházelo k menšímu narušování rozhovoru činností dvouletého syna respondentky. Rozhovor byl proto několikrát


62

přerušen a následně v něm bylo pokračováno. Na samotné vyjádření respondentky to však nemělo ţádný vliv. Před zahájením rozhovorů jsem vţdy věnoval potřebné mnoţství času na vytvoření přirozené atmosféry a to rozhovorem na volná témata, která se samotným výzkumem nesouvisela. Tento postup se rozhodně vyplatil, neboť se respondenti cítili uvolněně, coţ v samotném výsledku ovlivnilo i jejich postoj k rozhovoru samotnému. V úvodu rozhovoru jsem respondenta vyzval, aby stručně charakterizoval svoji osobu, např. svůj věk, vzdělání, strukturu rodiny apod. Otázky jsem následně v průběhu rozvorů pokládal na základě předem připraveného seznamu, jejich pořadí jsem zcela striktně nedodrţoval. Některé otázky jsem nepoloţil, neboť zcela vyplynuly z předchozích informací vyjádřených respondentem. Kromě těchto otázek jsem občas pokládal i otázky doplňující, které rozvinuly nebo upřesnily otázku jiţ poloţenou. S kaţdým respondentem jsem provedl jeden rozhovor, jehoţ délka byla, dle potřeby mé, zájmu a stavu respondentů v jeho průběhu, v rozmezí 1,5 - 2 hodin. Výpovědi respondentů se různily ve způsobu vyjadřování, někteří komunikovali a byli schopni o skutečnostech mluvit otevřeně aţ do detailů a někdo vypovídal poněkud stručně a bylo jej nutno k hovoru trochu povzbuzovat.

6.1 Představení respondentů Respondentka V Veronika, věk 19 let. V současné době bydlí u rodiny svého přítele, u jeho rodičů. Je v osmém měsíci gravidity. Vzdělání má jen základní, nedodělala 2. ročník výučního oboru prodavačka textilu a oděvů. Důvodem ukončení studia bylo uţívání pervitinu a v souvislosti s tím nechození do školy a příliv jiných zájmů. Pervitin začala uţívat v šestnácti letech šňupáním a po roce uţívání přešla na nitroţilní aplikaci drogy. První informace o droze získala od sestry. K uţívání drogy ji dovedl kamarád, který byl členem party, kde se drogy zneuţívaly. S těmito se později začala stýkat. Zaměstnána byla jeden rok a to brigádně jako prodavačka v obchodním středisku. Ţila v úplné rodině s otcem, matkou a starší sestrou, která teď ţije sama se svým synem. V rodině kromě sestry nikdo neuţíval omamné a psychotropní látky a ani neměl problémy s nadměrným uţíváním alkoholu. Pervitin přestala uţívat před třemi měsíci a to z důvodu svého těhotenství.


63

Respondentka Z Zuzana, věk 21 let. Má dvouletého syna, je na rodičovské dovolené a v současné době bydlí v pronajatém jednopokojovém bytě. Dříve bydlela se svým bývalým přítelem a otcem svého dítěte v pronajaté garsoniéře. Bývalý přítel je rovněţ uţivatelem pervitinu. V současné době ţije s jiným partnerem, který ţádné drogy neuţívá. Zuzana má základní vzdělání, nedokončila učební obor gastronomie – kuchař, číšník. Učební obor ukončila ve 2. ročníku. Vlivem vrstevnické skupiny se začala škole vyhýbat a současně se v tuto dobu odstěhovala od rodičů a začala přebývat podle moţností u svých kamarádů. To bylo v 17 letech. Po odchodu ze školy pracovala jako pokladní v obchodních řetězcích, pokaţdé asi 3 měsíce. V rodině se nevyskytoval nikdo, kdo by měl zkušenosti s uţíváním pervitinu, znala však takové kamarády ve škole a na různých společenských akcích. V současné době pervitin uţívá jen příleţitostně, naposled před dvěma měsíci. Respondent J Jaroslav, věk 29 let, bydlí ve Zlíně ve vlastním bytě, v současné době je bez pracovního poměru. Vyučen je v oboru opravář strojů a zařízení. V tomto oboru nikdy nepracoval, byl postupně zaměstnán jako číšník, řidič rozvozu pizzy, montér plastových oken a dalších. Zaměstnání střídal z důvodu problémů s pervitinem, protoţe nedodrţoval pracovní podmínky, zejména pravidelné nástupy do zaměstnání. Má mladšího bratra, který je také uţivatelem pervitinu a pervitin také umí vyrobit. Rodiče se rozvedli, o výchovu se starala matka. V současné době ţije matka jiţ 10 let ve Švýcarsku, kde podniká. Byt a veškeré náklady s jeho provozem hradí matka. Otec se po rozvodu rodičů s nimi nestýká, neví, kde se v současné době nachází. V roce 2005 byl trestně stíhán za nedovolenou výrobu omamných a psychotropních látek a jedů, kdy trestní stíhání bylo později zastaveno.


7

64

INTERPRETACE VÝSLEDKŮ

Jak jiţ bylo zmíněno v úvodu praktické části, cílem této práce je nalézt odpověď zejména na tyto otázky: „Jakým způsobem ovlivňují faktory rodinného prostředí vznik pervitinové závislosti a jakým způsobem se promítá klima vrstevnické skupiny do vzniku pervitinové závislosti“.

7.1 Faktory rodinného prostředí 7.1.1

Rodinné vztahy

Vztah k matce a otci – tento vztah se jeví jako velmi důleţitý, zejména ve smyslu důvěry, snahy o pochopení a ochoty řešit problémy jednotlivých respondentů. Vztah k matce je většinou upřednostňován před vztahem k otci. Rovněţ se projevuje negativní hodnocení vztahu způsobené nedostatkem času věnovaného dětem. „S mamkou jsem měla dřív dobrý vztah. Vztah s mamkou byl takový normální, některé dcery jsou s mamkou kamarádky, já jsem to tak neměla. Svěřit jsem se jí mohla, řekla mi názor, ale nějak se to nesnaţila rozebírat. Spíš jsem za ní moc nechodila. Mamka se ptala pouze co ve škole a toť vše. Osobní ţivot neřešila. S taťkou jsem vycházela asi do 13 líp neţ s mamkou. Pak se vztah s taťkou pokazil. Nevím proč. Ve Zlíně jsem s ním měla lepší vztah, chodila jsem za ním raději, byla jsem takový jeho mazlíček.“(V)

„S mamkou byl vztah v pohodě, bavily jsme se úplně o všem, akorát s otcem byl takový uzavřený vztah, protoţe je to chlap. Ale jinak rodina byla v pohodě jakoţe, takhle celkem. Akorát nám taťka zakazoval chodit po nocích venku, takţe jsme toho vyuţívala a zdrhávala jsem z baráku.“(Z) „S otcem jsem míval dobrý vztah, hlavně kdyţ jsme byli malí. Myslím si, ţe on byl taky rád, ţe má kluky. Celkem se nám věnoval, hlavně se snaţil nás nějak zabavit, hlavně sportem. On sám byl ve sportu dost aktivní. Měl jsem ho rád, asi raději neţ matku. Ta se snaţila jen o kariéru, nás si moc nevšímala. Jen nějaké to základní zabezpečení a starost, tak jak to matky dělají. Ale cit jsem z ní necítil téměř ţádný.“(J)


65

Zájem rodičů o děti se prakticky vytrácí. Projevuje se převáţně nezájem rodičů o to, co jejich děti dělají a s kým se stýkají. Současně dochází k ignorování potřeb dětí a nedostatečné stimulaci rozvoje osobnosti. „V rodině jsem se cítila dobře, rodiče se jen mohli víc zajímat o moje zájmy a kamarády a prostě to začali řešit pozdě, aţ uţ to bylo jinde, aţ to došlo k perníku. Kdyby věnovali víc pozornosti, vedli mě k tomu, co mě zajímalo, nemuselo to dojít aţ k pervitinu. Rodiče mě nevedli k zájmům a netrávili se mnou čas, nezabavili mě, neptali se, s kým trávím čas, nevedli mě k něčemu, co mě bavilo. Já si myslím, ţe kdybych se věnovala těm koním, tak ţe bych tak neskončila. Vznikl nějaký prostor, který bylo třeba nějak zaplnit. Co jsem chtěla dělat tak mi nebylo zcela umoţněno, tak jsem se upnula na takové kamarády a na toho přítele a to mě stáhlo.“(V)

„Nevím, máti se nám věnovala tak nějak normálně, ale otec, otec se nám nevěnoval, nezajímala ho škola nebo takhle vůbec. Ani třeba naši kamarádi nebo co děláme o volném času. To ho nezajímalo. Máti se ptala, kam jdeme, co tam budeme dělat a tak. S kým jdeme ven.“(Z) „Otec se nám snaţil věnovat. Od mala nás vedl ke sportu, já s bráchou jsme zpočátku byli nadšení. Teda ještě jako děcka. Pak ale na nás začal být takový přísný, uţ to nebylo o zábavě ale o drilu a cepování. Tak nás to taky přestávalo bavit. Ale musím uznat, ţe snahu měl. Matka se nám nevěnovala, furt se snaţila vyniknout ve své práci a nás čas pak neměla. Nezajímala se o naše potřeby, o to co chceme dělat. Nebo na to spíš uţ neměla sílu.“(J) Problémy a hádky rodičů respondenti převáţně povaţují za normální stav, který přirozeně patří do kaţdé rodiny. Získávají tak negativní vzor a zkušenost, které si s sebou berou do dalších osobních vztahů a v tomto stavu je předávají dál. Hádky a problémy jsou přesto příčinou snahy dětí o únik z této reality. „Měli nějaké hádky. Důvodem bylo, ţe jsme se přestěhovali. Táta se věnoval jen, čemu on chtěl, měl málo času na mamku, věnoval se jen svým psům. Kaţdý z rodičů si „jel“ v tom svém, docházelo k oddalování. Byli také hodně zaneprázdněni prací. Já jsem to vnímala jako skutečnost, tak jak to je. Neřešila jsem to, nechávala jsem tomu volný průběh.“(V)


66

„Hádali se, hodně se hádali. Máti vinila taťku, ţe na nás nemá čas a taťka zas mamku. Mně to přišlo úplně normální, v kaţdé rodině jsou hádky, nějaké. Blbě to na mě působilo. Šla jsem do pokoje, tam jsem si třeba pustila televizi nebo nahlas rádio a hotovo. Snaţila jsem se nějak odvracet od těch jejich hádek. Nebo jsem šla ven za kamarádkami, abych je nemusela poslouchat.“(Z) „Naši jsou rozvedení. Rozvedli se, kdyţ mi bylo čtrnáct let. Důvodem jejich rozvodu byla zřejmě matčina kariéra. Snaţila se ve svém podnikání o co největší úspěch. Furt byla v tom svém obchodě a doma se jen vţdy jen vytočila. Vydělávala sice dobré prachy, ale to bylo na úkor nás všech. Asi nejhůř to nesl mladší brácha. Otec se sice snaţil, ale pak ho to asi přestalo bavit. Měl taky svoji práci a své zájmy, ale díky matce a jejímu podnikání na nic neměl čas. Hádali se. A asi jim to pak neklapalo ani v posteli, jako manţelům. Otec si pak našel nějakou přítelkyni a to byl konec jejich vztahu. Ani se mu moc nedivím.“(J) 7.1.2

Vzdělání rodičů

Vzdělání a zaměstnání rodičů hraje významnou roli v motivaci respondentů k dosaţení určité úrovně kvalifikace. Zpočátku, v době studia respondentů, není povaţováno za důleţitý faktor, ale později se projevuje jejich snaha vzdělání dokončit a nechat se kvalifikovaně zaměstnat. Určitý stupeň dosaţeného vzdělání chápou jako předpoklad „dobře placené práce“. „Mamka má maturitu, otec má výuční list. Školy nevím přesně, mamka má asi koţařskou průmyslovku a taťka je lakýrník, stříká auta. Vadí mi, ţe mám základní vzdělání, cítím, ţe by bylo dobré dodělat si nějaké vzdělání. Cítím, ţe jsem měla na to dodělat aspoň ten „blbý“ učňák. Chci si dodělat nějaký obor, abych se mohla nechat kvalifikovaně zaměstnat. Jakési dosaţené vzdělání rodičů mě motivuje.“(V) „Máti má střední školu, dělá účetní a otec je vyučený, má výuční list a dělá brusiče. Nevím jakou má mamka střední školu a taky nevím, čím je vyučený otec. V té době, před těmi 3-4 rokama mě dokončené vzdělání rodičů nemotivovalo, ale teď jo. Teď mě to štve, ţe jsem si nedodělala školu. V té době mně to bylo jedno, kdyţ jsem odcházela ze školy a teďka mně to vadí. Je mi to blbé, kdyţ se mě někdo ptá, jaké mám vzdělání. Tak řeknu základku jako.“(Z)


67

„Matka má vysokou školu, nějakou ekonomickou. Hned po revoluci si zaloţila ţivnost a začala podnikat. Původně to byl obchod s hadrama, ale pak si k tomu nabalila i všelijaké voňavky a doplňky k těm hadrům, nějakou biţuterii. Předtím dělala účetní nebo sekretářku v nějaké stavební firmě. To si uţ moc nepamatuji, byl jsem tehdy ještě dost malý. Myslím si, ţe je ve svém podnikání spokojená, má prachy a to vţdycky chtěla. Otec má stavební průmyslovku. Dříve pracoval ve stavební firmě co matka, tam se vlastně seznámili. Ale on dělal takovou tu manuální práci po stavbách. Nebo byl stavbyvedoucí, taky uţ nevím. V té době se budovaly sídliště ve Zlíně a tak měl práce pořád dost. Teď jsem ho dlouho neviděl, nevím, co teď dělá. Ale asi pořád ve stavebnictví, tato práce ho myslím vţdycky bavila. Naši mě ke studiu motivovali hlavně tím, ţe říkali, ţe je to nutné k získávání prostředků na ţivobytí. Ţe bez vyučení nebo bez školy se nikde neuplatním. Já jsem na to však měl svůj názor, tak asi jako kaţdý v tom věku.“(J)

7.1.3

Kulturní úroveň rodiny

Kulturní úroveň a schopnost rodiny vytvořit předpoklady pro rozvoj duševní stránky osobnosti je u respondentů značně omezena. Moţnosti četby jsou prakticky zredukovány absencí domácí knihovny s výběrem vhodných titulů. Kulturní vyţití rodiny, pokud můţeme hovořit o kulturním vyţití, se prakticky odehrává před televizní obrazovkou. Naprosto chybí účast na divadelních, resp. filmových představeních. „Měla jsem moţnost číst si, ale nečetla jsem, nebaví mě číst. Aţ později jsem začala číst o drogách, to mě začalo zajímat. Intenzivně jsem nečetla nikdy. Do kina nebo do divadla jsem chodila jen se školou a to bylo povinné. S rodinou jsem nechodila nikdy, jen s tou školou. Teď do kina nebo divadla taky nechodím.“(V) „Knihovnu? .........nee. Pár knih tam bylo, ale knihovnu jako takovou větší, to ne. Předtím jsem ani moc nečetla, dřív jo, ve 13, 14 to jo, ale v 15 ne. Od 15 vůbec ne. Kino a divadlo jsem nenavštěvovala vůbec. Divadlo akorát kdyţ jsem ještě chodila do školy. Jinak ne. Kino? Kino ne.“(Z) „Knihovnu jsme doma měli. Já jsem však z ní prakticky nic nečetl. To co tam bylo, mě nezajímalo. Občas jsem si nějakou dobrou kníţku půjčil od kamarádů, bavily mě hlavně válečné kníţky. Do kina jsem chodil jen někdy a to s kámošema, s našima nikdy. V divadle


68

jsem byl jen se školou. Oni nechodili ani do divadla nebo na nějaké koncerty. Nebyl na to čas a taky síla. Po práci otec pospával u televize a matka vlastně taky. Pokud teda nedělala ještě něco do práce.“(J)

7.1.4

Způsob trávení volného času

Neúčelně trávený volný čas, absence koníčků, zájmových aktivit a nezájem rodičů vedly u respondentů k vytvoření volného prostoru a vzniku nudy. Východiskem z této situace byl čas trávený v partě, v tomto případě partě závadové jednající v rozporu s formálními i neformálními společenskými pravidly. „O víkendu jsme jezdili k babičce, ale jinak jsme nikam nechodili, spíš jsme si sedli k té televizi, ale to mě nebavilo. Na výlety jsme nejezdili, později uţ ne. Ze začátku, kdyţ jsme byly malé to asi ano, ale kolem těch 13 uţ ne. Z tohoto důvodu, tedy ţe se nic nedělo, jak jsme byly se sestrou starší, tak sestra a později i já jsme okusily drogu. Kdyţ člověk nemá co dělat a taky s postupem času, kdy se člověk schází s kamarády, chodí se ven a pak také začaly hospody. Jak se má člověk jinak zabavit? Rodiče mě k mým koníčkům nevedli, nebo kdyţ jsem jim řekla, ţe mě to baví tak to neřešili nebo si o tom se mnou nevykládali.“(V) „Buď jsme jeli za prarodiči do Uherského Hradiště, ale to bylo málokdy. Nebo jsme pomáhaly doma. Já jsem taťkovi pomáhala se dřevem. Jinak jsme chodívaly ven samy. Jinak práce okolo domu. Kdyţ rodiče potřebovali, tak jsem pomohla. Jinak jsem spíš radši chodívala ven. Koníčky jsem ţádné neměla, jenom ty kamarády. Dřív jsem ještě kreslívala, pak jsem se ale na to vykašlala. Ke sportu ani k nějaké volnočasové aktivitě mě rodiče nevedli.“(Z) „Kdyţ jsme byli malí, tak s námi otec chodil hrávat fotbal, jezdili jsme na kole a chodili jsme taky na nějaké výlety. Otec byl v tomto poměrně aktivní, chtěl, aby z nás byli dobří sportovci. Ale pak to uţ nebylo moc dobré, začal nás nutit do něčeho, do čeho se nám nechtělo. A tak to skončilo. Matce bylo jedno, co děláme, neměla na nás čas. Koníčky teď ţádné nemám, dřív jsem se bavil sestavováním modelů letadel. Chvíli jsem chodil i do takové krouţku. Pak mě to ale přestalo bavit. Nic nového mě nenadchlo a ani rodiče mě k ničemu novému nepřivedli. Tak jsem se začal nudit a flákal jsem se po venku. To bylo asi ve čtrnácti.“(J)


69

7.2 Klima vrstevnické skupiny 7.2.1

Závislost některého člena vrstevnické skupiny

Vliv nových kamarádů hrál zásadní roli na vzniku závislosti na pervitinu. Vytvořil prostředí pro rozhodnutí respondentů okusit drogu a seznámit se s jejími účinky. Noví kamarádi se objevují a jsou vyhledáváni v okamţiku, kdy nuda přerůstá v potřebu „něco“ dělat a toto dělat odlišně od majoritní skupiny. „Ségra kamarádila s lidmi ze Zlína. V té době mně začala mluvit o pervitinu. Já jsem v té době uţ znala cigarety a alkohol. Říkala mi, ţe pervitin zkusila, jaké to je, co to dělá a jestli to nechci zkusit. Já jsem tehdy byla ještě zásadně proti. Později jsem začala chodit s klukem, se kterým se stýkala i sestra. Byl to její kamarád, který patřil do party, kde se fetovalo. Já jsem o tom nevěděla – ţe fetuje. To jsem se dozvěděla aţ později a tak jsem se s ním rozešla. Bývala jsem však s těma lidma, kteří patřili do feťácké party. Postupem času mě začalo zajímat, proč to dělají, co je na tom tak baví, co na tom vidí. Tak jsem si řekla, ţe to chci také zkusit.“(V) „Já jsem první chodívala do „Áčka“ a tam jsem potkala kamarády, kteří dávali. Oni furt o tom mluvili, ţe je to dobrý a ţe jednou za čas neuškodí“(Z) „Kdyţ jsem neměl co dělat a nudil jsem se, začal jsem chodit ven a začal jsem dělat s kamarádama různé blbosti. Nejprve jsme jen tak sedávali u hřiště, kouřili cigára a kecali o samých hovadinách. Prostě nebylo co dělat. Časem jsme začali chodit krást do obchodů, jen nějaké drobné věci, za které jsme pak kupovali cigára nebo alkohol. Pokud jsme teda nebrali přímo to. Začali jsme se cítit a chovat jako největší borci, kašlali jsme na ostatní, dělali jsme si, co jsme chtěli. V té době v partě nikdo nefetoval, ale bavili jsme se o tom, ţe by jsme to mohli někdy vyzkoušet.“(J) Seznámení se s pervitinem proběhlo v atmosféře zvědavosti a pod vlivem kamarádů, kteří pervitin prezentovali jako něco „normálního“ a přitom „výjimečného“. „Jednou jsem přišla za tím přítelem, se kterým jsem se rozešla, ţe bych to chtěla zkusit, jestli „to“ seţene. Tak pervitin sehnal, dala jsem si ho jednou, dvakrát a prostě mě to začalo bavit. Potom jak jsem se stala součástí té komunity, tak to nijak neřešili, teda to moje braní. Po dvou nebo třech nocích intenzivního braní poznali, ţe si stojím za svým a brát


70

pervitin budu. Ani by to nemělo význam mě to rozmlouvat. Byla jsem přesvědčená o tom, ţe brát chci a budu. Nedá se na druhou stanu ani říci, ţe by mě v tom nějak podporovali, bylo jim to jedno. Kaţdý si jel v tom svojem.“(V)

„Kámošky si to dávaly na záchodě a pak jsme ještě jely pro fet k Rákosovi (přezdívka) a on se mě ptal, jestli jsem to uţ někdy měla. A já mu řekla, ţe jo – přitom jsem to neměla. A on ţe mi teda dá, tak mi to naředil a to to to a tak mě to nastřelil. Na začátku jsme měla strach, ale potom zvítězila zvědavost. Já jsem viděla, co to s nima udělalo, s těma holkama, jakoţe takhle jsme počkala co to s nima udělá. Pak řekly ať to zkusím a tak jsme to zkusila.“(Z) „Kdysi jsme s kámošema něco slavili, bylo to na chatě rodičů jednoho z nich. Kromě nás tam byli i nějací cizí borci, byla to větší akce. Tam jeden z nich nabízel pervitin, prý na vyzkoušenou. My jsme o tom uţ dřív mluvili, teda ţe by jsme to mohli zkusit. Tak jsme to někteří zkusili. Samozřejmě nosem, do ţíly jsme se ještě báli. Potom nás ten díler zásoboval pravidelně.“(J)

7.2.2

Postoje vrstevnické skupiny k pervitinové závislosti člena

Počáteční nepřijetí vrstevnickou skupinou, ve které dochází ke zneuţívání pervitinu, se projevilo rozmlouváním a vysvětlováním negativních dopadů závislosti. Respondentky byly členy těchto skupin vyzývány, aby od uţívání pervitinu upustily. Tyto však svá rozhodnutí vlivem účinků drogy a pocitu své výjimečnosti nezměnily. Projevuje se také nedůvěra v nové členy feťácké party. „V partě se na začátku na mě dívali divně. Jako na začátečníka. Všichni si tam „stříleli“ a já jsem to „jela“ jenom nosem. Všichni mi říkali: “vyser se na to“. Mysleli tím, ţe se mám vysrat na uţívání. Po roce jsem přešla na nitroţilní uţívání.“(V) „S kámošema jsme to neřešili, nikdo nikoho nenutil. S fetem jsme začali všichni přibliţně stejně a tak jsme si v tom byli takoví rovní. Aţ později jsem se začal stýkat s jinými lidmi, ale ti uţ o mně věděli, ţe beru. Takţe to pochopitelně neřešili. Moţná na začátku se na mě dívali trochu nedůvěřivě, neznali mě. Ale to pak přestalo, vzali mě mezi sebe. Ten fet dělá z lidi paranoiky, furt se jim zdá, ţe je někdo pronásleduje“(J)


71

Varování před braním pervitinu se objevuje jak ve skupině drogově závislých tak i ve skupině, kde ke zneuţívání drog nedocházelo. Tato varování apelovala na ukončení braní pervitinu respondenty a na popis jeho negativních dopadů. „Ten kamarád však na začátku byl proti tomu, abych drogu zkusila. Dlouho jsem ho přemlouvala, on uţ znal ty účinky, věděl, jak to dopadá a nechtěl, abych taky tak dopadla. Perník uţ znal jinak, z té špatné stránky. Sestra o tom, ţe začínám brát drogy, věděla. Řekla jsem jí, ţe jsem „to“ měla. Na začátku mě od toho odrazovala, ţe se na to mám vykašlat. Kdyţ v partě viděli, ţe jen šňupu, tak mi řekli, ať se na to včas vykašlu, ţe to nestojí za to, ţe začnu časem střílet. Já jsem odpovídala, ţe nezačnu, ţe to mám pod kontrolou. Zpočátku mě od toho odrazovali, snaţili se mně dopředu říct, jaký perník je, ukázat mi, ţe ten perník není jen o tom, ţe ho to na začátku baví a ţe je to ve skutečnosti naopak.“(V) „Nikdo z party mě nepřesvědčoval. Prostě říkali, ţe je to dobré, ţe je to normální a ţe to záleţí na mě. Jestli si dám nebo nedám. Určitě neříkali, ţe je to výborná věc, ţe to musím zkusit.“(Z) „V té první partě, neţ jsme někteří začali fetovat, se někteří snaţili fetování odsuzovat. Říkali, ţe je to jen na průser a ţe si tím zkurvíme zdraví. A ţe to stojí hodně prachů. Někteří feťáci sice říkali, ţe to není jen o těch stavech, ale taky se tak člověk odpálí od svých známých a rodiny. “Jak do toho spadneš, tak to s tebou jde z kopce, těţko se z toho dostává ven.“ říkali.“(J)

7.2.3

Charakteristiky skupiny podporující nebo odmítající pervitinovou závislost

Vrstevnická skupina nezneuţívající pervitin nebyla respondenty výrazně specifikována, byla vymezena pouze negativně ve srovnání s „partou feťáků“. Normálnost takových skupin je pro ně nezajímavá aţ nudná a po proniknutí do „feťácké party“ se stávají zcela nezajímavými a opomíjenými. Postupně dochází k jednostrannému a později i oboustrannému ukončení vzájemných vztahů. Tyto vztahu primárně ukončili respondenti. „Měla jsem také kamarády, kteří nefetují, ale s těma jsem se přestala bavit v té době, kdy jsem začala brát. Bylo to teda v souvislosti s tím uţíváním. Oni byli takoví normální, takoví obyčejní. S těmi jsem se přestala stýkat já, bylo to z mé strany. Feťáci se mi zdáli být lepší a také mě ti „normální“ nebavili. Tito kamarádi, kteří nefetovali, se s postupem času do-


72

věděli, ţe fetuju, vídali mě s těma feťákama. Udělali si podle toho o mě obrázek a tak mi řekli maximálně ahoj. Dostala jsem od nich nálepku feťačky, ţe je dál nezajímám, ţe jsem se sníţila a ţe jsem spadla dolů. Samozřejmě to nechápali.“(V) „Měla jsem i partu, kde se nebralo. My jsme se pak přestali spolu stýkat, jenom občas jsme se stýkali. Víc jsem se stýkala s těmi, co brali. Odsuzovali to. Říkali, ţe proč, ţe jako co na tom vidím a tak. Ale zajímalo je co je se mnou, kde jsem. To, ţe beru, slyšeli od ostatních lidí. Ptali se mě, jestli je to pravda, jestli beru. Já jim řekla, ţe jo. Ptali se, proč jsem začala, co mě k tomu vedlo. Měli dále zájem se se mnou stýkat, ale já jsem to jednostranně ukončila. Nechtěla jsem s nima chodit ven. Ze začátku se na mě snaţili působit, abych od toho odešla, ale já jsem se pak na ně vykašlala.“(Z) „Já jsem vlastně ani nějakou normální partu nezaţil. Vţdy jsem byl takový grázlík. Né ţe bysme pořád dělali nějaké výtrţnosti, ale taky jsme nedělali nic pořádného. A to jsme ještě nikdo nefetovali. Ale do té události na té chatě to někteří z nás odsuzovali. Zachlastat nebo zahulit to jo, ale s drogama si to někteří rozdat nechtěli. Měli jakousi brzdu, báli se těch účinků a taky svých rodičů. Vlastně jsem se s nima pak přestal scházet. Kdyţ jsem byl nastřelený tak jsem si s nima nerozuměl a oni nerozuměli mně. Říkal jsem jim, ţe je to docela fajn, ale oni to samozřejmě nechápali. Líbilo se mi, jak jsem dokázal prolétat celé dny a noci, připadlo mi, ţe kámoši měli ţivot takový nezábavný, jednoduchý, nic moc.“(J) Vrstevnická skupina zneuţívající pervitin měla největší podíl na vzniku pervitinové závislosti. Přes počáteční rozmlouvání se stala okolností, která výrazně ovlivnila její vývoj. Nevšímavost, lhostejnost a celkové klima této skupiny vytvořily atmosféru podporující respondenty v jejich rozhodnutí pokračovat v braní drogy. Ţivotní styl členů této skupiny se stal významným faktorem motivujícím ke členství v takové skupině. Moţnost získání drogy v této komunitě se stalo důleţitým činitelem setrvání v ní. „Ovlivnil mě vzhled feťáků. Feťáci byli něco víc, jakoţe víc zajímavější. Zajímavější byli v tom smyslu, ţe fetovali, ţe dělali něco, co nedělá kaţdý, něco co je zakázáno, něco co by se nemělo, něco co není normální. Myslím tím to, ţe brali drogy a to jak vypadali. Bavilo mě být s nimi v bytě, bavit se, zajít na pivo, být zfetovaná. Nedělat ale nějaké krádeţe, to mě nebavilo. To samotné chování, to jak se chovali po uţití drogy, mě nijak nemotivovalo. Spíš ten vzhled, a ţe se vymykali průměru, ţe byli výjimečnější neţ normální lidi na ulici.


73

Čím víc vypadal jako feťák, tak tím víc se mi to líbilo. Později, po tom roce, kdy jsem začala střílet, jsem byla s těma lidma a třeba nebyly peníze na perník, tak potom uţ nějaké svádění bylo – „Pojď, seţenem si!“, nebo „Memáš peníze? Dáme si!“. Později mě spíše podporovali, ale bylo to vzájemné. Feťák s feťákem se nemají o čem jiném bavit neţ o drogách. Máš něco, nemáš?“(V) „My jsme se občas stýkali tak pohromadě. Spíš se dvěma nebo jedním z té party a pak aţ třeba někdy jsme se sešli dohromady. Kecali jsme o tom, jaký jsme měli nájezd, co jsme dělali tu noc a řešili jsme další fet. My jsme se o závislosti nebavili, my jsme dávali a hotovo. Vůbec jsme to neřešili, co bude a tak. Setkávali jsme se hlavně, kdyţ jsme to řešili, kdyţ jsme jeli pro fet, bavili jsme se úplně o všem, protoţe jsme byli vyfetovaní. O rodičích, kamarádech, o fetu – co nám to dělá a tak.“(Z) „Na začátku jsem se s těmato kámošama scházel spíše náhodně. Potkali jsme se třeba někde na ulici nebo třeba v parku – tam teda nejčastěji, a hned jsme to řešili. Jestli některý z nás něco má nebo nemá. Kdyţ něco bylo, tak jsme si dali. Jindy, kdyţ nic nebylo, jsme si to začali shánět. Věděli jsme o místech, kde se to dá stoprocentně sehnat. Byly to takové víceméně nárazové akce, nic domluveného předem. Ale později to získalo zcela jiný rozměr. Matka asi v mých dvaceti odjela podnikat do zahraničí a nechala mi tady zařízený třípokojový byt. Náklady na jeho provoz hradila a taky posílala peníze, dost peněz. Postupně se u mě začali scházet různí fenci, někteří tady taky přespávali. Můj byt byl taková transférka. Dávali mi za to perník nebo občas něco nakoupili. Pak se ke mně nastěhoval jeden vařič a perník vyráběl přímo v bytě. Takţe jsem byl přímo u zdroje. Jel jsem v tom na plné pecky. To uţ jsem nebyl schopen dělat vůbec nic.“(J)

7.3 Další okolnosti ovlivňující vznik pervitinové závislosti Respondenti vyjádřili, mimo jiţ výše uvedené, další okolnosti a skutečnosti, které dle jejich názoru měly největší vliv na vznik jejich pervitinové závislosti. Tyto skutečnosti vyplynuly z obsahu rozhovorů, aniţ by byly původně zahrnuty v jejich navrţené struktuře.


74

Okolnosti podporující vznik pervitinové závislosti

Za nejdůleţitější faktor byl povaţován neúčelně trávený volný čas, který vedl k nudě a následným začleněním do závadných part. Tomuto předcházel nezájem rodičů o to, co jejich děti dělají a co by rády dělali. Současně svým dětem neumoţňovali a nevytvářeli podmínky pro rozvoj jejich osobnosti. „Rodiče mě nevedli k zájmům a netrávili se mnou čas, nezabavili mě, neptali se, s kým trávím čas, nevedli mě k něčemu, co mě bavilo. Já si myslím, ţe kdybych se věnovala těm koním, tak ţe bych tak neskončila. Vznikl nějaký prostor, který bylo třeba nějak zaplnit. Co jsem chtěla dělat tak mi nebylo zcela umoţněno, tak jsem se upnula na takové kamarády a na toho přítele a to mě stáhlo. Kdybych se v té době stýkala s nějakým přítelem, který např. sportuje nebo se zabývá nějakým zdravým aktivitám, tak bych fetovat nezačala. Ale kdyţ jste s někým, v nějakém prostředí kde se mluví jen o tom perníku… Je to o tom, s kým se člověk stýká. Dala bych se ovlivnit i jiným směrem, teda tím zdravým. Člověka hodně ovlivní to jejich bavení. Chceš se zařadit mezi ně – ať jsou to sportovci nebo feťáci“.(V) „Před těma pár rukama by to změnilo asi to, kdybych měla jinačí zájmy, nebo kdybych měla nějaké aktivity. Kdybych nevysedávala doma a nudila se. Kdyţ jsem dřív kreslila tak jsem kreslila doma, ale nějak zvlášť jsem se v tom dál nevyvíjela. Tak mě to odradilo úplně. Kdybych chodila do nějakého krouţku, víc se zdokonalovala, tak jo s nějakým cílem. Rodiče neměli zájem mě v tom podporovat. Určitý díl z toho je i na jejich triko, věděli, ţe se nezajímám o nic konkrétního. V té době jsem se setkala s těma lidma v „Áčku“ a začala jsem si s nima rozumět. Takţe největší podíl na tom stavu měl nedostatek nějakého koníčku a setkání se s takovou partou.“(Z) „Kdyţ se nad tím kriticky zamyslím, tak mě napadá, ţe problém byl určitě v přístupu rodičů. Matka si furt něco dokazovala svým podnikáním, neměla pak na rodinu čas. Táta se sice snaţil, ale to jeho snaţení z mého pohledu nebylo ideální. Moc chtěl, abychom byli nej. Byl jsem z toho i zmatený – matka nezájem, otec přehnaný zájem. Otec navíc od nás odešel a my jsme vyrůstali bez pevné ruky. Zájmy jsem ţádné neměl, kromě trošky toho sportu jsem k ničemu nečuchl. Tak jsem pochopitelně chodil ven, sedět doma mě nebavilo. No a pak jsem byl s těma kámošema, občas jsme si dali. Postupně jsme dávali čím dál častěji. Dal jsem se dohromady s feťámama a tak jsme fetovali, kdybych se dal dohromady s alkoholikama, tak chlastáme. Největší vliv na to měl samozřejmě ten vařič, který se ke


75

mně nastěhoval. Neustálý přísun perníku bez nutnosti ho shánět někde v parku…tomu se nedalo odolat.“(J) 7.3.2

Okolnosti podporující vzdalování se od drogy

Podle vyjádření respondentek existují v současné době okolnosti, které svědčí o jejich snaze zbavit se pervitinové závislosti. Jsou to zejména těhotenství, mateřství a souţití s novými ţivotními partnery. Vliv na oddalování se od této závislosti má také dohled příslušných institucí, zejména pak odbor sociální péče, který o závislosti respondentky ví a provádí dohled na výchovu jejího nezletilého syna. Respondent si neuvědomuje ţádné konkrétní okolnosti, které by ho oddalovaly nebo mu bránily v uţívání pervitinu. Pociťuje pouze tlak ze strany státních institucí, zejména Policie České republiky. „Fetovat jsem přestala. Jak jsem se dověděla, ţe čekám dítě tak jsem ještě pořád fetovala a aţ tak nějak v 6. měsíci jsem braní začala omezovat. V současné době uţ nefetuju. Je to kvůli tomu, abych dala šanci na nový ţivot toho malého. V tomto okamţiku se povaţuji za čistou, necítím potřebu brát, občas si na to sice vzpomenu, na tu chuť, ale uvědomuji si, ţe to dítě je důleţitější. Vítězí rozum nad poţitkem. Po narození dítěte nepřemýšlím o návratu k fetování, mám sice strach, přemýšlím nad tím, aby se něco nepokazilo. Mám strach z toho, ţe kdyţ si něco dám, tak se k malému nebudu chovat tak, jako kdybych byla za normálního stavu, ţe budu jiná a tím mu budu ubliţovat.“(V) „Naposledy jsem měla před dvěma měsíci, kdyţ jsem ještě chodila s Ondřejkovým otcem, který mě do toho tahal, který to tahal i domů. Teď mám nového přítele, který nechce, abych dávala, který se tomu vyhýbá, nedává, nic nedával, věnuje se autům, má prostě jinačí zájmy, koníčky a nechce, abych dávala uţ kvůli Ondřejovi a kvůli němu. Ztratila bych přítele a ztratila bych i syna asi, protoţe sociálka o tom ví a budou mi určitě dělat testy. Láká mě to, hodně mě to láká, třeba potkám ty kamarády, kteří dávají a o kterých vím, ţe jsou vyfetovaní a mají třeba něco v tu chvíli u sebe tak mám chuť se zeptat, jestli něco nemají. Kdyby nebyl přítel, malý, tak v tom jedu dál. Pouze vzhledem k těm okolnostem nemám v úmyslu brát.“(Z)

„Povaţuju se za feťáka, v současné době perník beru pravidelně, jsem na něm závislý. Ten můj byt je vlastně feťácké doupě, skoro pořád tam někdo je a dává. Fet je součástí mého ţivota, nevím, co by mě od toho mohlo odradit. Štve mě jen zájem policajtů. Však vy to víte,


76

pořád u mě někdo od vás zvoní a ptá se po tom nebo onom. To mně na tom fakt vadí, někteří feťáci jsou hrozní pitomci, nerad bych se kvůli nim do něčeho namočil. Zvlášť kdyţ se u mě vařilo a fetky si sem chodily pro perník. Taky jsem byl před několika lety stíhaný jako spolupachatel při výrobě pervitinu, naštěstí to zastavili a já jsem nebyl potrestán.“(J)


77

ZÁVĚR Na otázku, jak a proč vzniká drogová závislost, existuje mnoho různých názorů. To ukazuje na to, ţe se doposud nepodařilo najít jednu jedinou příčinu, která by vysvětlovala vznik, trvání a popřípadě zánik drogové závislosti. Tato nejednotnost vede k závěru, ţe drogová závislost je sloţitý jev, který nelze vysvětlovat jednou jedinou příčinou. Není moţno z ní „vinit“ ani jen (nebo především) drogu, ani jen osoby, u nichţ k závislosti došlo, ani jen prostředí, nýbrţ je třeba brát v úvahu všechny tyto příčiny. Z výše uvedených faktorů, které mají vliv na vznik drogových závislostí, je z pohledu sociální pedagogiky nejvýznamnější vliv prostředí. Prostředí vytváří jejich rámec a je zdrojem ochranných nebo naopak rizikových činitelů vzniku těchto závislostí. Aby vůbec mohlo dojít ke zneuţití drogy nebo drogové závislosti, musí se člověk s drogou někde setkat. Kde, v jakém prostředí se člověk s drogou obvykle setkává? Člověk je tvor společenský, zpravidla neţije sám a izolovaně, nýbrţ jako člen různých primárních skupin jako jsou rodina, přátelé, pracovní kolektiv, parta a jiné skupiny, jejichţ členové se osobně znají a jsou v intenzivních kontaktech. Tyto skupiny mají značný vliv na utváření osobnosti a její chování. V interakci s ostatními členy skupiny se člověk záměrně i bezděčně učí. Pozoruje a napodobuje, někdy úmyslně, jindy neúmyslně. Také s drogami se člověk setkává především jako člen primárních skupin a to zejména ve vrstevnické skupině. Východiskem z této nelehké situace je, aby tato pokud moţno vůbec nenastala. Není nutné na tomto místě dlouze definovat prevenci, většina z nás jiţ slyšela o primárním, sekundárním a terciálním rozměru tohoto pojmu. Je však důleţité si uvědomit, ţe nic nefunguje univerzálně. To, co platí na jednoho, nemusí nutně platit na druhého. Myslím tím stavění rovnítka mezi postavení rodiny v sociální hierarchii a vznikem drogové závislosti. Teorie a dovolím si konstatovat, ţe i praxe vypovídají o tom, ţe vůbec nezáleţí na výši příjmů rodiny, vzdělání a profesi rodičů, na politickém, duchovním či světonázorovém vyznání. Záleţí totiţ na způsobu výchovy rodičů, na předkládání vhodných vzorů, na nastavení zdravého hodnotového ţebříčku a na způsobu trávení volného času. A zda tyto podmínky předloţí rodina sociálně slabá nebo rodina zbohatlá, je v tuto chvíli druhořadé. Nutné je také zdůraznit, ţe správnou cestou k zabránění tohoto jevu je trpělivost na straně rodičů a to zejména při vysvětlování negativních důsledků, které braní drog přináší. Ne přikazovat a vyhroţovat, ale vysvětlovat a přesvědčovat. Stejným způsobem však musejí k tomuto problému přistupovat i další výchovné instituce, musejí mít stejný směr a ideu. Velkou roli zde hraje


78

volný čas. Všechny výchovné činitele by měly mít zájem na tom, aby dítě svůj volný čas trávilo smysluplnými a přínosnými aktivitami. Nabízejí se zejména nejrůznější sportovní, naučně-technické a umělecké krouţky, které u dítěte rozvíjejí nejen jeho osobnost a nadání, ale také zabraňují asociálnímu vlivu všelijakých part z ulice. Právě tyto dokáţou silně působit na jedince a zatáhnou jej do problémů. Nemusím mluvit jen o drogovém problému, jedná se také o majetkovou kriminalitu, které se stále častěji dopouštějí děti mladšího věku. Rovněţ není nutno připomínat známý vztah mezi drogovou a majetkovou kriminalitou. Ty jdou ruku v ruce, jedna doprovází druhou, vzájemně se podmiňují a prolínají. Zde pak dochází k přechodu z asociálního chování k chování antisociálnímu. Na tomto místě a v tomto okamţiku je třeba výhruţně vztyčit prst, jde totiţ o opravdový společenský problém. Výsledky výzkumu vypovídají o vlivu vrstevníků jako významného faktoru zvyšujícího riziko drogového problému. Tento faktor však působí dvěma směry. Určitá struktura vrstevnické skupiny, kde postoj k drogám je vstřícný nebo kde se s drogami experimentuje či se jiţ pravidelně berou, riziko zneuţívání drog zvyšuje. V jiných skupinách, kde k uţívání drog nedochází a které se zabývají zdravými aktivitami, je riziko abúzu drog menší. U skupin mládeţe s vysokou vnitřní soudrţností, s vysokým stupněm identifikace, záleţí na hodnotícím postoji. Je-li vůči drogám záporný, pak příslušnost k takové skupině působí jako skvělá protidrogová prevence. Na závěr je moţno konstatovat, ţe stanovených cílů diplomové práce bylo dosaţeno. Výzkum napomohl pochopit mechanismy vzniku pervitinové závislosti a definovat optimální preventivní postupy, napomohl uvědomit si okolnosti a příčiny vzniku závislosti uţivatelem samotným a současně je přínosem pro profesi sociálního pedagoga, kdy poznatky plynoucí z tohoto výzkumu budou důleţitým východiskem pro další činnost s těmito lidmi.


79

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY 1.

BARTLOVÁ, S. Sociální patologie. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1998. 53 s. ISBN 80-7013-259-0.

2.

BEČKOVÁ, I., VIŠŇOVSKÝ, P. Farmakologie drogových závislostí. Praha: Karolinum, 1999. 112 s. ISBN 80-7184864-6.

3.

BERGERET, J. Toxikomanie a osobnost. Praha: Victoria Publishing, 1995. 91 s. ISBN 80-7187-003-X.

4.

ESCOHOTADO, A. Stručné dějiny drog. Praha: Volvox Globator, 2003. 173 s. ISBN 80-7207-512-8.

5.

HAJNÝ, M., KLOUČEK, E., STUCHLÍK, R. Akta „Y“. Drogový problém versus rodina. Praha: Votobia, 1999. ISBN 80-7220-022-4.

6.

HELLER, J., PECINOVSKÁ, O. a kol. Závislost známá neznámá. Praha: Grada Publishing, 1996. 168 s. ISBN 80-7169-277-8.

7.

ILLES, T. Děti a drogy. Praha: ISV, 2002, 2. vydání. 55 s. ISBN 80-85866-50-1.

8.

KALINA, K. a kol. Drogy a drogové závislosti 1. Úřad vlády České republiky, 2003. 319 s. ISBN 80-86734-05-6.

9.

KALINA, K. a kol. Drogy a drogové závislosti 2. Úřad vlády České republiky, 2003. 343 s. ISBN 80-86734-05-6.

10. MAŇÁK, J., ŠVEC, Š., ŠVEC, V. (eds.) Slovník pedagogické metodologie. Brno: Paido, 2005. ISBN 80-7315-102-2. 11. MIOVSKY, M. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing, 2006. 332 s. ISBN 80-247-1362-4. 12. NEŠPOR, K. Vaše děti a návykové látky. Praha: Portál, 2001. 160 s. ISBN 80-7178515-6. 13. NOŢINA, M. Svět drog v Čechách. Praha: Koniash Latin Press, 1997. 348 s. ISBN 8085917-36-X. 14. PRESL, J. Drogová závislost. Praha: Maxdorf, 1994. 85 s. ISBN 80-85800-18-7. 15. PUNCH, K. F. Úspěšný návrh výzkumu. Praha: Portál, 2008. 232 s. ISBN 978-807367-468-7. 16. STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J. Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert, 1999. 228 s. ISBN 80-85834-60-X. 17. ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ, K. a kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál, 2007. 377 s. ISBN 978-80-7367-313-0.


80

18. URBAN, E. Toxikománie. Praha: Avicenum, 1973. 200 s. ISBN 08-073-73. 19. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2002, 3. vyd. ISBN 80-7178-678-0.

Elektronické zdroje 20. Internetové stránky. Drogový informační server. Historie uţívání a zneuţívání psychotropních látek. [on line] cit. 19. července 2009. Dostupný z WWW: http://www.drogy.net/portal/ilegalni-drogy/drogy-a-historie/historie-uzivani-azneuzivani-psychotropnich-latek_2006_01_05.html. 21. Internetové stránky. KŘP SmK. SKPV SSmK Ostrava. Nealkoholová toxikomanie. [on line] cit. 19. září 2009. Dostupný z WWW: http://skpv_sm1.ks.sm/extrem-toximladez-mravnost/index_toxi.asp. 22. Internetové stránky. Pervitin – Speedy Gonzáles. Aplikace. [on line] cit. 16. listopadu 2009. Dostupný z WWW: http://gabulle.blog.cz/0710/pervitin-speedy-gonzales. 23. Internetové stránky. Zdraví. Drogy zkusil kaţdý dvacátý člověk na světě. [on line] cit. 10. listopadu 2009. Dostupný z WWW: http://zdravi.idnes.cz/vasetelo.asp?c=A070626_105244_koureni_bad. 24. Internetové stránky. Fotoaparát. S tebou mě baví svět. [on line] cit. 17. října 2009. Dostupný z WWW: http://www.fotoaparat.cz/article/10613/print. 25. Internetové stránky. iDnes. Kolik stojí feťáci. [on line] cit. 16. listopadu 2009. Dostupný z WWW: http://macuch.blog.idnes.cz/c/43969/Kolik-stoji-fetaci.html. 26. Internetové stránky. ASPI. Zákon České národní rady č. 200/1990 Sb. o přestupcích. [on line] cit. 8. listopadu 2009. Dostupný z WWW: http://www.aspi.cz/. 27. Internetové stránky. ASPI. Trestní zákoník č.40/2009 Sb. [on line] cit. 8. listopadu 2009. Dostupný z WWW: http://www.aspi.cz/. 28. Internetové stránky. ASPI. Zákon č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a změněn některých dalších zákonů. [on line] cit. 8. listopadu 2009. Dostupný z WWW: http://www.aspi.cz/. 29. Internetové stránky. Minarčík – pervitin. [on line] cit. 16. listopadu 2009. Dostupný z WWW: http://www.minarcik.cz/drogy/str1_per.htm.


SEZNAM POUŢITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK apod.

a podobně

atd.

a tak dále

atp.

a tak podobně

č.

Číslo

ČR

Česká republika

např.

například

Obr.

obrázek

odst.

odstavec

písm.

písmeno

př. n. l.

před naším letopočtem

s.

Strana

Sb.

Sbírka

Tab.

tabulka

tj.

to je

tzv.

takzvaný

81


82

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1. Chemický vzorec amfetaminu……………………………………………………...str. 14 Obr. 2. Čistý pervitin…………………………………………………………………..příloha P I. Obr. 3. Znečištěný pervitin……………………………………………………………příloha P I. Obr. 4. Znečištěný pervitin……………………………………………………………příloha P I. Obr. 5. Chladiče………………………………………………………………………..příloha P I. Obr. 6. Trychtýř………………………………………………………………………...příloha P I. Obr. 7. Prachovnice……………………………………………………………………příloha P I. Obr. 8. Reagenční láhev……………………………………………………………….příloha P I. Obr. 9. Kádinka………………………………………………………………………...příloha P I. Obr. 10. Odměrný válec……………………………………………………………….příloha P I. Obr. 11. Frakční baňka…………………………………………………………….....příloha P I. Obr. 12. Varná baňka………………………………………………………………….příloha P I. Obr. 13. Trojhrdlá baňka……………………………………………………………..příloha P I. Obr. 14. Aplikace pervitinu šňupáním……………………………………………....příloha P I. Obr. 15. Aplikace pervitinu šňupáním……………………………………………....příloha P I. Obr. 16. Aplikace pervitinu nitroţilně……………………………………………....příloha P I. Obr. 17. Aplikace pervitinu nitroţilně……………………………………………....příloha P I. Obr. 18. PET láhev s tzv. matečákem, horní vrstva rozpouštědlo s efedrinem, spodní vrstva zbytky léku a hydroxid – matečák……………………………………..příloha P II. Obr. 19. Rozpouštědlo bez efedrinu, na dně malé mnoţství kapaliny – kyselina solná s efedrinem…………………………………………………………………..příloha P II. Obr. 20. Krystalizace efedrinu………………………………………………………příloha P II.


83

SEZNAM TABULEK Tab. 1. Ochranné a rizikové činitelé plynoucí z osobnosti a dědičnosti……………… str. 24 Tab. 2. Rizikové a ochranné činitele - společnost a prostředí ………………………… str. 28 Tab. 3. Rizikové a ochranné činitele v rodině …………………………………………… str. 40 Tab. 4. Rizikové a ochranné činitele – vrstevníci ……………………………………… str. 42 Tab. 5. Rizikové a ochranné činitele ve škole …………………………………………… str. 45


84

SEZNAM PŘÍLOH

PI

Obrázková příloha

P II

Výroba pervitinu

P III

Výběr ze zákona o návykových látkách – č. 167/1998 Sb.

P IV

Výběr z trestního zákoníku – č. 40/2009 Sb.

PV

Výběr ze zákona o přestupcích - č. 200/1990 Sb.

P VI

Psychotropní látky uvedené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách

P VII Schéma polostrukturovaného rozhovoru

PŘÍLOHA P I: OBRÁZKOVÁ PŘÍLOHA

Obr. 2. Čistý pervitin (29)

Obr. 3. Znečištěný pervitin

(29)

Obr. 4. Znečistěný pervitin

(29)

Obr. 5. Chladiče (21)

Obr. 6. Trychtýř (21)

Obr. 7. Prachovnice (21)

Obr. 8. Reagenční láhev (21)

Obr. 9. Kádinka (21)

Obr. 10. Odměrný válec (21)

Obr. 11. Frakční baňka (21)

Obr. 12. Varná baňka (21)

Obr. 13. Trojhrdlá baňka (21)

Obr. 14 (22) a 15 (23). Aplikace pervitinu šňupáním

Obr. 16 (24) a 17 (25). Aplikace pervitinu nitroţilně

PŘÍLOHA P II: VÝROBA PERVITINU

Metamfetamin lze vyrábět z těchto prekurzorů: 1. P-2-P = fenylpropanon (hlídaná CHL) – prakticky jen v provozech nebo laboratořích 2. Benzylchlorid – poměrně sloţité k získání 3. Izomery efedrinu

Další potřebné chemikálie: 1. methylamin, kyselina mravenčí (methylformamid) 2. methylamin, acetaldehyd, kovový hořčík 3. kyselina octová, perchloroctová, Pd na BaSO 4 kyselina jodovodíková, červený fosfor jód, červený fosfor (moskevská cesta) jód, červený fosfor, kyselina fosforečná (česká cesta)

Pomocné chemikálie hydroxid sodný kyselina chlorovodíková nerozpustné rozpouštědlo = toluen, benzín, RX, ředidla aceton, ethanol (líh)

Laboratorní pomůcky P2P, benzylchlorid – chladič, trojhrdlá baňka, teploměr, dělící nálevka Efedrin – Nagai + Moskva – jako P2P Efedrin – česká cesta – co dům dá PET láhve, trychtýře, injekční stříkačka, sklenice, baňka ze ţárovky, kanystry, teploměr, varné kuchyňské nádobí (mísy s víky), hrnky atd.

Výroba pervitinu (metamfetaminu) probíhá ve dvou stadiích: I. Izolace Efedrinu z léčiv II. Výroba pervitinu z Efedrinu

I. Izolace efedrinu z léčiv – např. Modafen, Panadol, Nurofen 1. lék se rozpustí ve vodě + hydroxid sodný = „louhování“ 2. přidá se nepolární organické rozpouštědlo – protřepe se

matečák (spodní vrstva

s balastem z léčiv) + rozpouštědlo s efedrinem

Obr. 18. PET láhev s tzv. matečákem, horní vrstva rozpouštědlo s efedrinem, spodní vrstva zbytky léku a hydroxid - matečák

3. Horní vrstva obsahuje rozpouštědlo a tzv. bázi efedrinu = nerozpustná forma ve vodě 4. Rozpouštědlo se odsaje a přidá se kyselina solná (chlorovodíková) a protřepe se – tak se báze efedrinu převede na formu rozpustnou ve vodě (hydrochlorid efedrinu)

Obr. 19. Rozpouštědlo bez efedrinu, na dně malé mnoţství kapaliny – kyselina solná s efedrinem

5. Oddělení dolní vrstvy s kyselinou a efedrinem 6. Krystalizace v míse z varného skla

Obr. 20. Krystalizace efedrinu

II. Výroba pervitinu z Efedrinu 7. Vlastní reakce: efedrin + kyselina fosforečná + červený fosfor – zahřát na cca 110 °C. 8. Ve dvouminutových intervalech se přihazuje jód (10 dávek) + vyfoukávání. 9. Zahřívání reakční směsi 127 – 135 °C. 10. Prudké zchlazení směsi na laboratorní teplotu. 11. Filtrace reakční směsi - k filtrátu se přidá toluen a hydroxid sodný – třepe se a čistí (produkt do toluenu). 12. K toluenu s produktem se přidá kyselina chlorovodíková a třepe se (produkt do kyseliny). 13. Krystalizace vodného roztoku hydro-chloridu metamfetaminu. (http://skpv_sm1.ks.sm/extrem-toxi-mladez-mravnost/index_toxi.asp).

PŘÍLOHA P III: Výběr ze zákona o návykových látkách – č. 167/1998 Sb. ČÁST PRVNÍ

HLAVA I ÚVODNÍ USTANOVENÍ §1 Předmět úpravy (1) Tento zákon upravuje v návaznosti na přímo pouţitelné předpisy Evropských společenství 1) zacházení s prekursory a pomocnými látkami. (2) Tento zákon dále upravuje a) zacházení s návykovými látkami, jejich vývoz, dovoz a tranzitní operace s nimi, b) zacházení s přípravky obsahujícími návykové látky nebo prekursory nebo obsahujícími návykové látky a prekursory (dále jen "přípravky"), jejich vývoz, dovoz a tranzitní operace s nimi, c) zacházení s přípravky obsahujícími efedrin nebo větší mnoţství neţ 30 mg pseudoefedrinu v jednotce lékové formy, d) pěstování máku, konopí a koky a vývoz a dovoz makoviny. §2 Pojmy Pro účely tohoto zákona se rozumí a) návykovými látkami omamné látky a psychotropní látky uvedené v přílohách č. 1 aţ 7 tohoto zákona 11, b) přípravkem roztok nebo směs v jakémkoli fyzikálním stavu obsahující jednu nebo více

11

Psychotropní látky zařazené do seznamu II., viz příloha P VI

návykových látek nebo jeden nebo více prekursorů, c) prekursorem látka uvedená v kategorii 1 přílohy I přímo pouţitelného předpisu Evropských společenství nebo v kategorii 1 přílohy přímo pouţitelného předpisu Evropských společenství, d) pomocnou látkou látka uvedená v kategorii 2 a 3 přílohy I přímo pouţitelného předpisu Evropských společenství, nebo v kategorii 2 a 3 přílohy přímo pouţitelného předpisu Evropských společenství, e) makovinou všechny nadzemní části (kromě semen) máku setého (Papaver somniferum), jakoţ i jejich drť po sklizni, f) konopím kvetoucí nebo plodonosný vrcholík rostliny z rodu konopí (Cannabis) nebo nadzemní část rostliny z rodu konopí, jejíţ součástí je vrcholík, g) keřem koka všechny druhy keře rodu Erythroxylon a listem koka listy z keře koka, s výjimkou listů, z nichţ byl extrahován všechen ekgonin, kokain a jiné ekgoninové alkaloidy, h) konečným příjemcem prekursorů a pomocných látek kategorie 2 a 3 podle přímo pouţitelných předpisů Evropských společenství 1) kaţdá fyzická osoba nebo právnická osoba podle bezprostředně závazného předpisu Evropských společenství, i) uváděním na trh dodání prekursorů a pomocných látek kategorie 2 a 3 podle přímo pouţitelného předpisu Evropských společenství, j) vývozem nebo dovozem návykových látek a přípravků je obsahujících jejich fyzické přemístění z jednoho státu do druhého (http://www.aspi.cz/).

PŘÍLOHA P IV: Výběr z trestního zákoníku – č. 40/2009 Sb. ZVLÁŠTNÍ ČÁST Hlava VII - Trestné činy obecně nebezpečné. Díl 1 § 274 Ohroţení pod vlivem návykové látky (1) Kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit ţivot nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, bude potrestán odnětím svobody aţ na jeden rok, peněţitým trestem nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na šest měsíců aţ tři léta, peněţitým trestem nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 havárii, dopravní nebo jinou nehodu, jinému ublíţení na zdraví nebo větší škodu na cizím majetku nebo jiný závaţný následek, b) spáchá-li takový čin při výkonu zaměstnání nebo jiné činnosti, při kterých je vliv návykové látky zvlášť nebezpečný, zejména řídí-li hromadný dopravní prostředek, nebo c) byl-li za takový čin v posledních dvou letech odsouzen nebo z výkonu trestu odnětí svobody uloţeného za takový čin propuštěn. § 283 Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy (1) Kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok aţ pět let nebo peněţitým trestem. (2) Odnětím svobody na dvě léta aţ deset let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a) jako člen organizované skupiny, b) ač byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán,

c) ve značném rozsahu, nebo d) ve větším rozsahu vůči dítěti nebo v mnoţství větším neţ malém vůči dítěti mladšímu čtrnácti let. (3) Odnětím svobody na osm aţ dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těţkou újmu na zdraví, b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, c) spáchá-li takový čin ve velkém rozsahu, nebo d) spáchá-li takový čin ve větším rozsahu vůči dítěti mladšímu čtrnácti let. (4) Odnětím svobody na deset aţ patnáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těţkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt, b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, nebo c) spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. (5) Příprava je trestná. § 284 Přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu (1) Kdo neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává v mnoţství větším neţ malém omamnou látku konopí, pryskyřici z konopí nebo psychotropní látku obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol, izomer nebo jeho stereochemickou variantu (THC), bude potrestán odnětím svobody aţ na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Kdo neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává jinou omamnou nebo psychotropní látku neţ uvedenou v odstavci 1 nebo jed v mnoţství větším neţ malém, bude potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (3) Odnětím svobody na šest měsíců aţ pět let nebo peněţitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 ve větším rozsahu. (4) Odnětím svobody na dvě léta aţ osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 ve značném rozsahu.

§ 285 Nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku (1) Kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje v mnoţství větším neţ malém rostlinu konopí, bude potrestán odnětím svobody aţ na šest měsíců, peněţitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje v mnoţství větším neţ malém houbu nebo jinou rostlinu neţ uvedenou v odstavci 1 obsahující omamnou nebo psychotropní látku, bude potrestán odnětím svobody aţ na jeden rok, peněţitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (3) Odnětím svobody aţ na tři léta nebo peněţitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 ve větším rozsahu. (4) Odnětím svobody na šest měsíců aţ pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 ve značném rozsahu. § 286 Výroba a drţení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu (1) Kdo vyrobí, sobě nebo jinému opatří anebo přechovává prekursor nebo jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku, který obsahuje omamnou nebo psychotropní látku, nebo jedu, bude potrestán odnětím svobody aţ na pět let, peněţitým trestem, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na dvě léta aţ deset let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin ve značném rozsahu, c) spáchá-li takový čin ve větším rozsahu vůči dítěti, nebo d) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. § 287 Šíření toxikomanie (1) Kdo svádí jiného ke zneuţívání jiné návykové látky neţ alkoholu nebo ho v tom

podporuje anebo kdo zneuţívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří, bude potrestán odnětím svobody aţ na tři léta nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na jeden rok aţ pět let nebo peněţitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a) jako člen organizované skupiny, b) vůči dítěti, nebo c) tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem. (3) Odnětím svobody na dvě léta aţ osm let bude pachatel potrestán, spáchá -li čin uvedený v odstavci 1 vůči dítěti mladšímu čtrnácti let (http://www.aspi.cz/).

PŘÍLOHA P V: Výběr ze zákona o přestupcích - č. 200/1990 Sb. ČÁST DRUHÁ Zvláštní část § 29 Přestupky na úseku zdravotnictví (1) Přestupku se dopustí ten, kdo a) úmyslně zmaří, ztíţí nebo ohrozí poskytnutí zdravotnické sluţby nebo se nepodrobí povinnému vyšetření nebo léčení, b) nedodrţí opatření stanovené nebo uloţené ke sníţení hluku a vibrací, s výjimkou povinností stanovených pro pořádání nebo poskytnutí prostor a pozemků pro veřejné produkce hudby, c) ohrozí nebo poruší zdravotní nezávadnost pitné vody, d) padělá nebo úmyslně neoprávněně změní lékařskou zprávu nebo zdravotní průkaz anebo zneuţije lékařskou dokumentaci, e) poruší povinnost při zacházení s omamnými látkami, psychotropními látkami nebo jinými látkami škodlivými zdraví, f) poruší zákaz nebo nesplní povinnosti stanovené nebo uloţené k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění, g) padělá lékařský předpis nebo pozmění jeho obsah v úmyslu, aby ho bylo pouţito jako pravého, nebo uţije takového předpisu jako pravého anebo poskytne tiskopis lékařského předpisu jinému v úmyslu, aby ho bylo pouţito k padělání, nebo v témţe úmyslu odcizí či jinak neoprávněně získá takový tiskopis, h) poruší zákaz nebo nesplní povinnosti stanovené nebo uloţené k ochraně zdraví před neionizujícím zářením, i) poruší zákaz nebo nesplní povinnosti stanovené nebo uloţené pro provoz koupaliště ve volné přírodě, umělého koupaliště nebo sauny, j) poruší zákaz nebo nesplní povinnosti stanovené nebo uloţené pro pořádání zotavovací akce, jiné podobné akce pro děti nebo školy v přírodě, k) poruší v rozporu se zvláštním právním předpisem 7) zákaz inzerování a reklamy za účelem poptávky nebo nabídky tkání a orgánů,

l) za účelem získání dárce tkáně nebo orgánu pro transplantaci nabídne finanční odměnu nebo jinou výhodu, m) poruší v rozporu se zvláštním právním předpisem 8) anonymitu mezi dárcem tkáně nebo orgánu a jeho příjemcem, n) poruší nebo nesplní povinnosti stanovené pro výkon činností epidemiologicky závaţných, o) jako pořadatel veřejné produkce hudby nezajistí, ţe hluk z ní nepřekročí stanovené hygienické limity, nebo poskytne stavbu, jiné zařízení nebo pozemek k veřejné produkci hudby, aniţ by zajistil, ţe hluk z ní nepřekročí stanovené hygienické limity. (2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) aţ j) a písmen l) a n) lze uloţit pokutu aţ do výše 10 000 Kč a za přestupek podle písmen k) a o) lze uloţit pokutu aţ do výše 50 000 Kč. Zákaz činnosti do 1 roku lze uloţit za přestupek podle odstavce 1 písm. k) a l). V blokovém řízení (§ 86) můţe orgán ochrany veřejného zdraví uloţit za přestupky pokutu aţ do výše 5 000 Kč. § 30 Přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi (1) Přestupku se dopustí ten, kdo a) prodá, podá nebo jinak umoţní poţití alkoholického nápoje osobě zjevně ovlivněné alkoholickým nápojem nebo jinou návykovou látkou, osobě mladší osmnácti let, osobě, o níţ lze mít pochybnost, zda splňuje podmínku věku, nebo osobě o níţ ví, ţe bude vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při níţ by mohla ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek, b) neoprávněně prodá, podá nebo jinak umoţní druhé osobě škodlivé uţívání jiné návyk ové látky, neţ jsou omamné látky, psychotropní látky a alkohol, c) se nepodrobí opatření postihujícímu nadměrné poţívání alkoholických nápojů nebo uţívání jiných návykových látek, d) úmyslně vyrobí líh nebo destilát bez povolení anebo úmyslně líh nebo destilát bez povolení vyrobený přechovává nebo uvádí do oběhu, e) úmyslně umoţňuje poţívání alkoholických nápojů nebo uţívání jiných návykových látek neţ látek omamných a psychotropních osobě mladší osmnácti let, ohroţuje-li tím její tělesný nebo mravní vývoj, f) umoţní neoprávněné poţívání omamných a psychotropních látek osobě mladší osmnácti let, nejde-li o čin přísněji trestný,

g) poţije alkoholický nápoj nebo uţije jinou návykovou látku, ačkoliv ví, ţe bude vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při níţ by mohl ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek, h) po poţití alkoholického nápoje nebo uţití jiné návykové látky vykonává činnost uvedenou v písmenu g), ch) ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil poţitím alkoholického nápoje nebo uţitím jiné návykové látky, vykonává činnost uvedenou v písmenu g), i) odepře se podrobit vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, k němuţ byl vyzván podle zvláštního právního předpisu 10), j) neoprávněně přechovává v malém mnoţství pro svoji potřebu omamnou nebo psychotropní látku, k) prodá jednotlivé cigarety nebo neuzavřené jednotkové balení cigaret, l) kouří na místech zákonem zakázaných, m) prodá výrobek podobný tabákovému výrobku, tabákové potřebě ve formě potravinářského výrobku nebo hračky, a nebo podobný alkoholickému nápoji ve formě hračky, n) prodá tabákový výrobek, tabákovou potřebu nebo alkoholický nápoj v zařízení nebo na akcích určených osobám mladším 18 let, o) prodá, podá nebo jinak umoţní uţití tabákového výrobku osobě mladší 18 let nebo neodepře jejich prodej fyzické osobě, o níţ lze mít pochybnost, ţe splňuje podmínku věku. (2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) aţ d) lze uloţit pokutu do 3 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. e) a f) pokutu do 5 000 Kč a zákaz činnosti do 1 roku, za přestupek podle odstavce 1 písm. g) aţ i) pokutu od 25 000 Kč do 50 000 Kč a zákaz činnosti od 1 do 2 let a za přestupek podle odstavce 1 písm. j) pokutu do 15 000 Kč. (3) Sankci za přestupek uvedený v odstavci 1 písm. g) aţ i) lze sníţit pod stanovenou hranici jen tehdy, ţe byl prokázán dechovou zkouškou nebo lékařským vyšetřením obsah alkoholu v krvi v mnoţství pod 0,5 promile a současně nebylo uţito ţádné jiné návykové látky. Řízení o přestupcích § 51 Obecné ustanovení Není-li v tomto nebo jiném zákoně stanoveno jinak, vztahují se na řízení o přestupcích obecné předpisy o správním řízení.

§ 52 Příslušnost Přestupky projednávají a) obecní úřady nebo zvláštní orgány obcí (§ 53 odst. 4), b) jiné správní orgány, stanoví-li tak zvláštní zákon. § 53 (1) Obce projednávají přestupky proti pořádku ve státní správě ve věcech, které jsou jim svěřeny, přestupky proti pořádku v územní samosprávě, přestupky proti veřejnému pořádku, přestupky proti majetku, jakoţ i přestupky proti občanskému souţití, pokud nebyly spáchány porušením zvláštních právních předpisů o provozu na pozemních komunikacích, a přestupky na úseku vyhledávání, ochrany, vyuţívání a dalšího rozvoje přírodních léčivých zdrojů, zdrojů přírodních minerálních vod a lázeňských míst. (2) Obecní úřady obcí s rozšířenou působností projednávají přestupky ve věcech, které spravují, a ostatní přestupky, pokud k jejich projednání nejsou příslušné jiné správní orgány. (3) Obce mohou jako svůj zvláštní orgán zřizovat komise k projednávání přestupků. Tyto komise jednají a rozhodují v tříčlenném sloţení vţdy za předsednictví osoby s právnickým vzděláním nebo se zvláštní odbornou způsobilostí pro projednávání přestupků; usnášejí se většinou hlasů. Stejné podmínky platí, pokud by projednáváním přestupků byla pověřena komise rady obce. (4) V hlavním městě Praze náleţí a) působnost podle odstavce 1 městským částem s tím, ţe městským částem přísluší projednávat přestupky proti pořádku ve státní správě jen ve věcech, které jsou jim svěřeny, b) působnost podle odstavce 2 úřadům městských částí vymezeným Statutem hlavního města Prahy (http://www.aspi.cz/).

PŘÍLOHA P VI: Psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách

Příl. 5 PSYCHOTROPNÍ LÁTKY zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb. )

Mezinárodní nechráněný název v českém jazyce Amfetamin

2C-B

Další mezinárodní nechráněný název nebo obecný název

Chemický název

(+/-)-2-amino-1-fenylpropan 4-brom-2,5-dimethoxy-fenethylamin Amineptin 7-(10,11-dihydro-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-5-ylamino) heptanová kyselina Buprenorfin 21-cyklopropyl-7-alfa-[(S)-1-hydro-1,2,2-trimethylpropyl]-6,14endo-ethano-6,7,8,14-tetrahydrooripavin Dexamfetamin (+)-2-amino-1-fenylpropan Fencyklidin PCP 1-(l-fenylcyklohexyl)piperidin Fenetylin dl-3,7-dihydro-1,3-dimethyl-7-2-[(1-methyl-2 fenylethyl)aminoethyl-1H-purin-2,6-dion Fenmetrazin 2-fenyl-3-methylmorfolin Flunitrazepam 1,3-dihydro-5-(o-fluorfenyl)-1-methyl-7-nitro-2H-1,4-benzodiazepin-2-on Levamfetamin 1-2-amino-1-fenylpropan Levometamfetamin 1-1-fenyl-2-methylaminopropan Meklokvalon 3-(o-chlorfenyl)-2-methyl-4(3H)-chinazolinon Methakvalon 2-methyl-3-o-tolyl-4(3H)-chinazolinon Metamfetamin (+)-1-fenyl-2-methylaminopropan Metamfetamin racemát (+/-)-1-fenyl-2-methylaminopropan Methylfenidát methylester kyseliny 2-fenyl-2-(2-piperidyl)octové Sekobarbital 5-allyl-5-(1-methylbutyl) barbiturová kyselina Dronabinol delta-9-THC, jako např. [(-)-transdelta-9-THC] delta-9-THC delta 9 tetrahydrokanabinol a jeho stereochemické varianty Zipeprol alfa-(alfa-methoxybenzyl)-4-(beta-methoxyfenethyl)-piperazinethanol -----------------------------------------------------------------------------------------------------Včetně solí látek uvedených v této skupině ve všech případech, kdy existence takových solí je moţná. (Zákon č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a změněn některých dalších zákonů).

PŘÍLOHA P VII: Schéma polostrukturovaného rozhovoru

Podle Punche (2008) můţeme rozlišit pět úrovní konceptů a otázek, které se liší v úrovni zobecňování. Dále tyto úrovně uvádím a konkretizuji. Výzkumná oblast Zneuţívání pervitinu dnešní mladou generací

Moţná výzkumná témata 1.

Vliv společenského prostředí na vznik pervitinové závislosti

2.

Okolnosti a příčiny vzniku pervitinové závislosti

3.

Moţnosti prevence vzniku pervitinové závislosti

Obecné výzkumné otázky (OVO) K výzkumnému tématu „Vliv společenského prostředí na vznik pervitinové závislosti“ OVO 1. Jakým způsobem ovlivňují faktory rodinného prostředí vznik drogové závislosti? OVO 2. Jakým způsobem se promítá klima vrstevnické skupiny do vzniku drogové závislosti?

Specifické výzkumné otázky (SVO) K obecné výzkumné otázce č. 1 (OVO1): SVO 1. Jakým způsobem ovlivňuje úplnost rodiny vznik drogové závislostí u dětí? SVO 2. Jakým způsobem se promítá výše dosaţeného vzdělání rodičů na vznik drogové závislosti u dětí? SVO 3. Jakým způsobem ovlivňuje kulturní úroveň rodiny vznik drogových závislostí u dětí?

SVO 4. Jakým způsobem ovlivňuje způsob trávení volného času rodiny vznik drogové závislosti u dětí? K obecné výzkumné otázce č. 2 (OVO2): SVO 5. Za jakých okolností má drogová závislost některého člena skupiny vliv na vznik závislosti u dalších členů této skupiny? SVO 6. Jaké postoje zaujímá skupina k drogové závislosti některého jejího člena? SVO 7. Za jakých okolností můţe skupina působit jako facilitátor nebo inhibitor vzniku drogové závislosti?

Otázky při sběru dat Otázka při sběru dat je otázka, kterou pokládáme, abychom získali data, jeţ pomohou odpovědět na výzkumnou otázku. V tomto smyslu je více specifická neţ výzkumná otázka, na kterou má výzkum odpovědět. Abychom mohli zodpovědět výzkumné otázky, je při sběru dat zapotřebí více neţ jedna otázka (Punch, 2008). Návrh tazatelských otázek (Wengraf, In Švaříček, 2007) týkajících se jádra polostrukturovaného interview: SVO 1: TO 1. Jak byste popsal Vaši rodinu? TO 2. V jakém rodinném prostředí jste vyrůstal? TO 3. (Konfrontační otázky) a) Říkal jste, ţe se Vaši rodiče rozvedli. Kolik Vám, bylo let? b) Říkal jste, ţe rodič (rodiče) zemřeli. Kolik Vám bylo let? TO 4. Jak spolu rodiče vycházeli (vychází)? TO 5. Jak jste vnímal vztahy Vašich rodičů? TO 6. Jak na Vás působily jejich problémy? TO 7. Jak jste reagoval na rodinnou situaci? TO 8. Jaký byl Váš vztah k otci/ matce?

SVO 2: TO 9. Jaká je úroveň vzdělání vaší matky/ otce? TO 10. Vykonávají Vaši rodiče zaměstnání adekvátní svému vzdělání?

TO 11. Pokud ne, jak se s tímto vyrovnali, cítili to jako problém či křivdu? TO 12. Jak Vás motivuje úroveň dosaţeného vzdělání rodičů k získání určitého stupně vzdělání? TO 13. Jak řeší vaši rodiče problémy či neúspěchy v zaměstnání?

SVO 3: TO 14. Máte domácí knihovnu? TO 15. Jaké knihy čtete? TO 16. Jaké knihy čtou Vaši rodiče? TO 17. Za jakých okolností navštěvujete kina, divadla, výstavy? TO 18. Na jaká představení chodíte do kina, divadla,….?

SVO 4: TO 19. Jaké pořady nejčastěji sledujete v televizi, popř. na DVD či VHS nosičích? TO 20. Jakým způsobem trávíte se svojí rodinou volný čas? TO 21. Jaké máte koníčky či záliby? TO 22. Vedli Vás rodiče k nějakému sportu nebo jiné zájmové volnočasové aktivitě?

SVO 5: TO 23. Jaký vliv na Vás měla drogová závislost některého člena party (kamaráda)? TO 24. Lákalo Vás vyzkoušet drogu v souvislosti s jejím uţíváním některým kamarádem? TO 25. Jaký byl vliv Vašeho kamaráda - uţivatele drog na vznik Vaší závislosti?

SVO 6: TO 26. Jak na Vás pohlíţejí členové skupiny (party) jako na uţivatele drogy?

SVO 7: TO 27. Jakým způsobem ovlivnila Vaše parta vznik Vaší drogové závislosti? TO 28. Byla parta faktorem podporujícím vznik Vaší drogové závislosti nebo vznik závislosti spíše potlačovala?

Vliv společenského prostředí na vznik pervitinové závislosti. Bc. Jiří Kalmár

Recommend Documents