Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta
Vliv rodinné politiky na míru porodnosti v České republice Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing. Jan Ostřížek
Vypracovala: Lucie Ježková
Prohlášení Prohlašuji, že tuto bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně výhradně s použitím literatury, kterou uvádím v Použitých zdrojích. V Brně dne 5. ledna 2011
………………………………
Poděkování Ráda bych poděkovala svému vedoucímu Ing. Janu Ostřížkovi za kvalitní odborné vedení s věcnými připomínkami a postřehy, dobré rady a snahu, aby tato práce byla v co nejlepším možném stavu připravena k obhajobě.
Abstrakt JEŽKOVÁ, Lucie. Vliv rodinné politiky na míru porodnosti v České republice. Bakalářská práce. Brno, 2011. Tato bakalářská práce pojednává o vlivu rodinné politiky na míru porodnosti a zabývá se stimuly, které podněcují ženy, aby měly více dětí. V Literární rešerši je uvedena definice a vývoj rodinné politiky, dále je popisována státní sociální podpora, slučitelnost pracovních a rodičovských rolí a na závěr jsou vyjmenovány změny státní sociální podpory od roku 2011. V praktické části je zpracován a vyhodnocen dotazník, jehož výsledky mají prokázat, co ženy preferují, a slouží jako inspirace k navržení opatření, které by stimulovaly ženy, aby měly více dětí. Klíčová slova Rodinná politika, rodina, míra porodnosti, státní sociální podpora, péče o dítě, Česká republika.
Abstract JEŽKOVÁ, Lucie. Influence of Family Policy on the Birth Rate in the Czech Republic. Bachelor Thesis. Brno, 2011. This bachelor thesis is focused on the influence of family policy on the birth rate and deals with incentives that encourage women to have more children. In the literature search, the definition and development of family policy are given, further also the State social support and compatibility between job and family roles are described, and in conclusion, the changes in the State social support after the year 2011 are listed. The practical part is processed and evaluated by a questionnaire, the results of which should show what women prefer, and serve as an inspiration to propose measures that would stimulate women to have more children. Keywords Family policy, family, birth rate, State social support, child care, Czech Republic.
Obsah 1
2
Úvod a cíl práce 1.1
Úvod ...........................................................................................................1
1.2
Cíl práce a metodika ................................................................................. 2
Literární rešerše
3
2.1
Porodnost v Evropě .................................................................................. 3
2.2
Vývoj míry porodnosti v České republice................................................. 4
2.2.1
Definice hrubé míry porodnosti ....................................................... 4
2.2.2
Vývoj míry porodnosti v České republice ......................................... 5
2.2.3
Budoucnost porodnosti v České republice ....................................... 6
2.3
Rodinná politika v České republice, její cíle a nástroje............................ 6
2.3.1
Definice pojmu rodina ...................................................................... 6
2.3.2
Rodinná politika v České republice .................................................. 6
2.3.3
Vývoj rodinné politiky v České republice ......................................... 8
2.3.4
Cíle rodinné politiky ......................................................................... 9
2.3.5
Nástroje rodinné politiky.................................................................. 9
2.3.6
Nástroje rodinné politiky a jejich účinnost ..................................... 11
2.4
Finanční nástroje rodinné politiky ..........................................................16
2.4.1
Státní sociální podpora ....................................................................16
2.4.2
Slučitelnost profesních a rodinných rolí .........................................19
2.5
Další faktory, které ovlivňují rozhodování žen, kdy a kolik mít dětí ..... 22
2.5.1
Vzdělání žen .................................................................................... 22
2.5.2
Vliv regionu, kde ženy žijí ............................................................... 22
2.5.3
Zaměstnání a kariéra ...................................................................... 22
2.5.4
Nezaměstnanost.............................................................................. 23
2.5.5
Nedostupné bydlení ........................................................................ 23
2.5.6
Výše státní sociální podpory ........................................................... 23
2.5.7
Péče o děti v předškolním věku ...................................................... 24
2.6 3
1
Plánované změny dávek státní sociální podpory od roku 2011 ............. 24
Praktická část – Dotazníkové šetření
27
3.1
Výsledky dotazníkového šetření ............................................................. 27
3.2
Interpretace a vysvětlení výsledků dotazníku ........................................ 38
4
Závěr
52
5
Použité zdroje
57
6
Přílohy
62
6.1
Příloha 1 - Dotazník ................................................................................ 62
6.2
Příloha 2 – Seznam univerzit a fakult, na které byly zaslány dotazníky 67
Úvod a cíl práce
1
1 Úvod a cíl práce 1.1
Úvod
Dříve se říkalo: „Rodina základ státu“. Je však i dnes kladen na rodinu takový důraz nebo jsme se stali státem individualistů, hledících pouze na svou kariéru? Odpovědi mohou být různé. V minulosti se za společenský úspěch považovala dobrá fungující rodina, ale dnes není již rodina stavěna do popředí. Od mužů a žen se očekává plné nasazení v pracovním prostředí, což prakticky znamená omezení svého osobního a tedy i rodinného života. Pro zaměstnavatele je z pracovního hlediska nejatraktivnější mladý člověk plný energie, nápadů a síly. Tyto lidi přijímá ale ve věku, kdy plánují založení rodiny a mnoho z nich upřednostní kariéru před rodinou. Stovky mladých lidí takto odsouvají založení rodiny na později a věk prvorodiček se stále posouvá na hranici 30 let. Pokud se rozhlédneme kolem sebe po Evropě, zjistíme, že problém nízké porodnosti trápí mnoho vyspělých evropských států – například Itálie (1,30), Španělsko (1,30), Rakousko (1,38), Německo (1,41), Švýcarsko (1,44) a Evropská unie (1,50). V USA (státu individualismu a kladení důrazu na budování úspěšné kariéry) je porodnost na vysokém čísle 2,10 dítěte na jednu ženu. Toto číslo jistě ovlivňuje vysoké procento věřících lidí v USA. Téměř všichni v USA se hlásí k nějakému náboženství nebo sektě. Skoro 50 % Američanů chodí každý týden do kostela – vyjma svateb, pohřbů nebo křtů. Pro Američany je víra v Boha nepostradatelná. V porovnání s USA je ČR téměř celá ateistická a jen nepatrná část občanů se hlásí k nějakému náboženství. Dalším možným důvodem vysoké porodnosti v USA může být výše průměrné mzdy, která je v USA v přepočtu 2 290 Є, zatímco v ČR pouze 925 Є. Nejvyšší sazba daně z příjmu fyzických osob v USA dosahuje 35 %, ale je zavedena až pro příjmy vyšší než cca 10násobek průměrné mzdy. Současně jsou v USA nízké odvody na pojistném. Hrubá mzda zaměstnance v USA a ČR se tak od čisté mzdy liší přibližně stejně. Nejdůležitější, klíčový rozdíl je hlavně ve způsobu myšlení Američanů a Čechů. Američané jsou věčně dobře naladěni, optimisté a chtějí si splnit své sny. Češi v porovnání s nimi jsou pesimisté, kteří v nic nevěří a vidina budoucna jim nedělá dobře. Američané se na své dítě těší, radují se z toho, že se budou mít o koho starat a vychovávat další generace, Češi děti přepočítávají na peníze – kolik stojí kočárek, postýlka, jaká je výše mateřské apod. Američané jsou prostě snílci a Češi až příliš realističtí pesimisté. Dle mého názoru je USA zajímavým a netradičním příkladem ve vysoké míře porodnosti, avšak myslím si, že v jeho šlépějích občané ČR nepůjdou, protože k tomu nemají dostatek pozitivního myšlení, víry, peněz a ani patriotismu. V této práci se budu zabývat stimuly, které mají ženy motivovat, aby měly více dětí, ať už se má jednat o finanční nebo nefinanční stimuly, vstřícnost zaměstnavatelů nebo státu, částečné úvazky nebo kvalitnější a dostupnější péči o dítě.
Úvod a cíl práce
2
1.2 Cíl práce a metodika Cílem této bakalářské práce je zjistit, jestli opatření rodinné politiky, dávky státní sociální podpory a další různé faktory rodinné politiky podněcují ke zvýšení míry porodnosti v ČR. Budu zkoumat, jestli vyšší porodné, rodičovský příspěvek, příspěvky na péči o malé děti, budování kariéry rodičů, nedostupné bydlení a další faktory mohou ovlivnit rozhodování mladého páru, který se chystá založit rodinu. Prvním dílčím cílem je stanovit, jestli ženy odkládají mateřství kvůli zaměstnání. Druhým dílčím cílem je zjistit, jestli ženy motivuje možnost práce na částečný úvazek, aby se vrátily z rodičovské dovolené dříve do práce. Třetím dílčím cílem je určit, jestli vyšší dávky státní sociální podpory podněcují k rození více dětí. Čtvrtým dílčím cílem je zjistit, jestli by ženy využily možnosti umístit své dítě do firemní školky. Pátým dílčím cílem je stanovit, jestli by případné daňové úlevy a slevy v sociálním pojištění podpořily rození více dětí. Metodika Nejprve prostuduji systém státní sociální podpory a plány vlády ohledně rodinné politiky, jejichž pomocí sestavím otázky do dotazníkového šetření. Poté dotazník rozešlu ženám ve věku 19 až 26 let, které studují vysokou školu v Brně. Toto věkové rozpětí jsem vybrala úmyslně, protože ženy v daném věku, které studují VŠ, mají méně dětí než například ženy vyučené nebo středoškolačky, jak uvádí Možný (Němeček 2010, s. 26) – viz kapitola 2.3.6, s. 12. Domnívám se, že stimulace vysokoškolsky vzdělaných žen, aby měly více dětí je důležitá, protože zejména tyto ženy odkládají mateřství do vyššího věku a někdy také omezují počet plánovaných dětí. Oslovím 150 žen. Bude se jednat o studentky různých univerzit a fakult, které sídlí v Brně. Dotazník bude na naší fakultě vyvěšen na dokumentovém serveru. Na odlišných univerzitách a fakultách ho budu rozesílat prostřednictvím emailu. Po vrácení všech dotazníků, které mi studentky zašlou emailem zpět, data utřídím. Hodnocení dotazníku bude probíhat tak, že sečtu odevzdané odpovědi na každou otázku, vytvořím graf, pomocí kterého zjistím, která odpověď dostala nejvíce hlasů a ženy ji tedy preferují. Takto uvedu všechny zodpovězené otázky. Poté budu srovnávat vždy dvě spolu související otázky, zanesu je do grafu (např. ženy z různých fakult a jejich preference vyšší státní sociální podpory nebo ženy žijící ve městě/na vesnici a vliv dostupného bydlení na založení rodiny) a vyhodnotím. Na závěr praktické části shrnu výsledky celého dotazníku a dále uvedu, jaké závěry z toho vyplývají. Tyto výstupy pro mě budou inspirací a já následně navrhnu opatření, která by měla ženy motivovat k pořízení více dětí a tedy zvýšení porodnosti.
Literární rešerše
3
2 Literární rešerše 2.1 Porodnost v Evropě Gola (2007) tvrdí, že v téměř všech zemích Evropy dochází k úbytku obyvatel. Tento problém postihuje i země Evropské unie. Každým rokem se totiž rodí méně a méně dětí. Vlády evropských států se všemožně snaží porodnost zvýšit a tak upravují délku mateřské dovolené nebo zvyšují přídavky na děti. Evropský parlament (2007) uvádí, že v průměru má každá evropská rodina jen 1,5 dětí, avšak aby byl zachován vyrovnaný vývoj populace, tak je potřeba dosáhnout hodnoty alespoň 2,1, což prakticky v žádném evropském státě nenastává. Tab. 1 Celková míra porodnosti v evropských zemích – 10 nejnižších a nejvyšších hodnot za rok 2009
Celková míra porodnosti Nejnižší úroveň Nejvyšší úroveň Litva 1,22 Francie 1,98 Česká republika 1,23 Island 1,91 Bělorusko 1,23 Irsko 1,85 Bosna a Hercegovina 1,24 Lucembursko 1,78 Ukrajina 1,25 Norsko 1,78 Moldavsko 1,26 Monako 1,75 Polsko 1,27 Dánsko 1,74 Slovinsko 1,27 Finsko 1,73 Lotyšsko 1,29 Srbsko 1,69 Itálie 1,30 Švédsko 1,67 Zdroj: Celý svět (2009). Nejnižší hodnoty, kromě výše uvedených států zaznamenaly také např. Španělsko, Maďarsko, Slovensko, Řecko, Rumunsko nebo Rakousko. Nejvyšší porodnost dále v pořadí registrují např. Nizozemsko, Spojené království nebo Belgie. Například Německo se obává ztráty nejen obyvatelstva jako takového, ale i důsledku z toho plynoucího – ztráty postavení nejlidnatější země EU. V roce 2009 se totiž narodilo o téměř 24 000 dětí méně než v roce 2008. Sládek (2010) tvrdí, že velkou roli hraje krize a obava ze ztráty zaměstnání a z tohoto důvodu, že ženy odkládají mateřství na „příhodnější dobu“, ubývá také žen v plodném věku 25 – 49 let.
Literární rešerše
4
2.2 Vývoj míry porodnosti v České republice 2.2.1
Definice hrubé míry porodnosti
Český statistický úřad (2001) definuje porodnost neboli natalitu neboli hrubou míru porodnosti jako „Počet živě narozených dětí, připadajících na 1 000 obyvatel středního stavu.“. Je to tedy demografický ukazatel, který udává podíl narozených z určité skupiny za určité časové období (nejčastěji za kalendářní rok). Uvádí se v promilích (‰), v přepočtu na 1 000 obyvatel. Spolu s úmrtností představuje jeden z klíčových demografických procesů. Hrubá míra porodnosti je podle Demografie (2010 a) základním ukazatelem pro výpočet porodnosti a jeho stav se zjistí pomocí vzorce: hrubá míra porodnosti =
NV ∗ 1000 P
N V = počet živě narozených dětí za určité období na sledovaném území, P = střední stav obyvatelstva.
Jak uvádí Demografie (2010 b), míru porodnosti také ovlivňují další faktory, které se mohou označit jako „nebiologické“. Mezi tyto faktory patří například hodnotový systém dvojice, populační politika státu, uplatnění na trhu práce, bytová situace, náboženské vyznání a mnoho dalších. Hodnotový systém partnerů je velice důležitý, protože pokud jsou orientováni na kariérní růst, tak si v brzké době (nebo vůbec) nezaloží rodinu. Opačný názor mají partneři, kteří považují rodinu za hlavní náplň svého života a tyčí se na vrcholku jejich hodnotové pyramidy. Populační politika státu do jisté míry také ovlivňuje založení rodiny. Její příspěvky a finanční podpora rodiny působí na některé obyvatele (převážně s nízkými příjmy) motivačně a pokud se například zvýší příspěvky, tak tito lidé jsou ochotni mít více dětí, protože příspěvky, které jim stát poskytne jsou v určitých případech větší než jejich příjem a je pro ně proto mít děti i finančně výhodné. Pro partnery je velice důležité, aby měli dobré zaměstnání se slušným příjmem, aby byli schopni zabezpečit rodinu. Pokud chodí do zaměstnání, kde je to nebaví a navíc mají malý příjem, tak se budou snažit si najít lepší zaměstnání ještě než si pořídí děti (případně jejich narození odsunou na pozdější příznivější dobu), aby je mohli uživit. Pokud partneři nemají, kde bydlet, tak většina z nich si děti zatím nepořizuje. Řekla bych, že dnešní mladí lidé jsou v tomto směru velmi zodpovědní a pokud nemají odpovídající bydlení, tak čekají až se neskytne něco vhodného, kam se přestěhují a děti si pořídí až do nového bytu/domu. Náboženské vyznání také ovlivňuje míru porodnosti. Pokud nás rodiče vychovali k tomu, abychom žili podle Božího zákona, tak ti z nás, kteří v Boha věří a chtějí tak žít, budou mít určitě tolik dětí, kolik bude možné. Mladí lidé, kteří jsou ateisté nebudou mít 5 dětí, ale třeba jenom 1 nebo 2. Skutečná víra v tomto směru má na rodinu, její velikost a soudržnost opravdu neskutečně veliký vliv.
Literární rešerše
2.2.2
5
Vývoj míry porodnosti v České republice
Kučera (2008, s. 234-235) tvrdí, že poslední téměř dvacetileté období je ve všech směrech nesrovnatelné se všemi předchozími. Radikálně se změnil způsob dřívějšího života – byl vystřídán širokou paletou nejrůznějších zkušeností (možnosti vzdělávání, cestování, nová pracovní místa, podnikání). V nových životních podmínkách přestaly být vstup do manželství a péče o dítě hlavní formou životní seberealizace. Nejvýznamnější změnou se stal hluboký pokles počtu narozených dětí. Na závěr Kučera (2008, s. 238) uvádí, že mladí lidé nemají ochotu přejímat zodpovědnost a jejich krátkodobé zájmy výrazně převažují nad dlouhodobými životními postoji. Jak dokládá ČSÚ (2004, s. 6-7), na počátku 90. let nastal prudký pokles počtu narozených dětí a úrovně plodnosti. Od roku 1993 se počet narozených dětí dlouhodobě snižoval a v roce 1995 historicky klesl pod hranici 100 000 (viz Tab. 2) a v roce 1999 bylo zaznamenáno historické minimum, ve kterém počet narozených dětí nedosáhl ani čísla 90 000. Tyto hodnoty znamenaly úhrnnou plodnost na úrovni 1,13 – 1,17 dítěte a patřily k nejnižším v Evropě. Avšak v roce 2001 začala porodnost opět lehce vzrůstat a v letech 2003 – 2005 dosahoval meziroční nárůst již více než 4 %. V roce 2005 se znovu překročila hranice 100 000 narozených dětí a úroveň ukazatelů se přiblížila k hodnotám dosahovaným v polovině 90. let. Tab. 2
Vývoj počtu narozených dětí v letech 1993 – 2005 v České republice
Narození Živě celkem narození 1993 121 470 121 025 1994 106 915 106 579 1995 96 397 96 097 1996 90 763 90 446 1997 90 930 90 657 1998 90 829 90 535 1999 89 774 89 471 2000 91 169 90 910 2001 90 978 90 715 2002 93 047 92 786 2003 93 957 93 685 2004 97 929 97 664 2005 102 498 102 211 Celkem 1 256 656 1 252 781 Zdroj: Český statistický úřad (2010). Rok
Mrtvě narození 445 336 300 317 273 294 303 259 263 261 272 265 287 3 875
Literární rešerše
2.2.3
6
Budoucnost porodnosti v České republice
ČSÚ (2004, s. 12) uvádí, že obyvatelé ČR mohou očekávat v budoucnosti snížení početní velikosti obyvatelstva České republiky a jeho demografické stárnutí. Příčinou poklesu bude prohlubující se úbytek přirozenou měrou. Avšak závažnější než samotný úbytek obyvatel bude přibývání starších osob v populaci. Příčinou bude opět nízká míra porodnosti, ale také stále kvalitnější a dostupnější zdravotní péče nebo aktivnější a zdravý životní styl seniorů. V budoucnu se proces populačního stárnutí značně zrychlí, a to jak vlivem posouvání početně silných ročníků do vyššího věku, tak očekávaným zlepšováním úmrtnostních poměrů.
2.3 Rodinná politika v České republice, její cíle a nástroje 2.3.1
Definice pojmu rodina
Ačkoliv by rodina měla být co nejprecizněji vymezena, její definici lze nalézt velice obtížně, tvrdí Kuchařová (2006, s. 233). Rodinu přesně nevymezuje ani zákon o rodině. Obecně lze dnes chápat rodinu jako instituci, tvořenou rodiči a dětmi, nejlépe vlastními dětmi obou rodičů. Avšak v důsledcích proměn rodin je tato definice více problematická. „Nestabilita rodiny a praktické způsoby řešení dopadů rozpadu rodiny, kdy např. potřeby osiřelého dítěte nebo dítěte po rozvodu zabezpečují kromě „zbylého“ rodiče (nebo místo obou nežijících rodičů) jiné příbuzné nebo nepříbuzné osoby, to vše vede k tomu, že rodinu odpovídající výše zmíněnému vymezení, tj. párovou monogamickou dvougenerační rodinu, často označujeme za „tradiční rodinu“, uvádí dále Kuchařová (2006, s. 234). To, že se struktura rodiny postupem času mění, nelze opomíjet, ale je třeba to respektovat a pomáhat novým rodinným strukturám. Vzhledem ke snižování počtu „tradiční“ rodiny ve prospěch alternativní rodiny je jasné, že je třeba rodinnou politiku utvářet pro širší okruh příbuzenských soužití a nepříbuzenských soužití dětí s osobami o ně pečujícími. „Rodina je prostorem, ve kterém dochází k formování osobnosti člověka, tvorby lidského kapitálu, výchovy a růstu budoucích generací. Je základní a nejvýznamnější jednotkou naší společnosti. Na její prosperitě závisí udržitelný rozvoj naší společnosti, rozvoj kulturní, sociální i ekonomický.“, definuje pojem rodina Ministerstvo práce a sociálních věcí (2005, s. 3). 2.3.2
Rodinná politika v České republice
„Rodinná politika je v podstatě souhrn opatření vlády a vládou podporovaných subjektů ve prospěch rodin a také jednotlivců při plnění jejich rodinných, zejména rodičovských rolí a ve prospěch zdravého vývoje dětí a jejich společenského začlenění.“, tvrdí Kuchařová (2006, s. 237). Rodinná politika má dát perspektivu rodičovství, zabezpečit práva a ochraňovat zájmy dětí, rodičů, prarodičů a osob vykonávajících rodičovské funkce, a to v souladu s právy těchto osob z hlediska jejich postavení v občansko-právních vztazích.
Literární rešerše
7
Kučera (2009, s. 274) definuje rodinnou politiku jako „Úsilí vytvářet různými společenskými opatřeními příznivé podmínky pro vznik legitimních manželských svazků a jejich existenci jako prostor pro reprodukci v rodinách a současně tvorbu lidského kapitálu výchovou a vzděláváním dětí v nich.“ Jedná se vždy o politiku pro rodiny s dětmi, pro péče o ně a výchovu. Za nejdůležitější Kučera v rodinné politice pokládá preferenci uspokojování potřeb a zájmů dětí v péči o ně a výchově, a to i před zájmy rodičů. Kocourková (2008, s. 247) uvádí, že se stále zřetelněji ukazuje, že rodinná politika je pro společnost klíčová. Tato politika se stala také významnou součástí politického boje politických stran před volbami. V posledních letech sehrálo důležitou roli v rámci rodinné politiky přijetí Koncepce rodinné politiky v ČR v roce 2005. Význam této Koncepce spočívá v tom, že se jedná o první formulaci rodinné politiky v ČR a uznání odpovědnosti státu za podmínky, které jsou rodinám s dětmi v ČR vytvářeny. Dále Kocourková (2008, s. 248) tvrdí, že vytváření stabilního pro-rodinného prostředí by mělo být hlavním cílem rodinné politiky, neboť jak se ukazuje, dlouhodobější a systematická pozornost státu věnována rodinám s dětmi může pozitivně ovlivnit vývoj úrovně plodnosti. Rodinná politika by měla utvářet široké spektrum nástrojů podpory všech rodin s dětmi bez ohledu na jejich příjem. Mezi hlavní cíle v dnešní době patří skloubení zaměstnání a péče o rodinu. Komplexní a účinná rodinná politika vychází z přesvědčení, že péče o děti a jejich výchova není jen soukromou záležitostí rodičů, ale i významným prvkem úspěšného rozvoje společnosti, uvádí Ministerstvo práce a sociálních věcí (2005, s. 4). Atmosféra v ČR nestaví rodinu do popředí, dobře fungující rodina již není symbolem společenského úspěchu. Předpokladem pozitivní změny je vytvoření výrazně příznivějších ekonomických podmínek pro rodinu, především s nezaopatřenými dětmi. Součástí této změny je alespoň částečné vyrovnání „nákladů ušlých příležitostí“ rodin s dětmi ve srovnání s jednotlivci a bezdětnými rodinami, a to v rovině sociálních transferů i nabídky veřejných služeb. Kučera (2009, s. 275) tvrdí, že rodiče péčí o děti a jejich výchovu omezují své příjmy k osobní potřebě, ztrácejí část podmínek pro vlastní seberealizaci, přicházejí o volný čas, který by mohli využít jen pro sebe. Hodnota „ušlých“ příležitostí jsou vysoká. Péče o děti a jejich výchova „vytváří“ nové budoucí pracovní síly. Tyto síly jsou budoucím lidským kapitálem, který bude sloužit i těm „nezúčastněným“. I singles nebo partneři, kteří nechtějí vlastní děti, budou nárokovat svůj díl ze společných prostředků. A to bez ohledu na to, že do těchto prostředků přispěli méně než ti, kteří se určitou část života „dělili“ se svými dětmi. Týká se to především seniorského života a výrazně jeho poslední části - po ztrátě soběstačnosti.
Literární rešerše
2.3.3
8
Vývoj rodinné politiky v České republice
Kučera (2009, s. 275) uvádí, že v době, kdy legitimní manželství uzavíralo 90 % lidí, při nízké bezdětnosti mladých rodin, a kdy se rodilo minimum dětí mimo manželství, byla rodina jediným uniformním modelem životního chování převážné většiny mladých lidí, existujícím téměř bez konkurence jen s některými oslabujícími faktory. V té době (v podstatě až do sametové revoluce) nebylo nutné rodinnou politiku vytvářet. Dle Kocourkové (2008, s. 243) od roku 1990 procházela česká společnost zásadní transformací, která se dotýkala celé řady životních podmínek rodin s dětmi a faktorů ovlivňujících zakládání rodin. Kučera tvrdí, že (2009, s. 276) se rozšířily možnosti získat vyšší vzdělání, kvalifikaci, soutěžit v dosažení kariéry, rodina s dětmi se dostala do tvrdého konkurenčního boje. Vstoupit do manželství a mít děti znamená alespoň omezení podmínek k seberealizaci, výraznou změnu dosavadního způsobu života v plné osobní svobodě, bez odpovědnosti za partnera a děti. Žít bez závazků se stalo pro mnoho mladých lidí ideálem až za hranici 30 let. Do manželství nevstupuje více než třetina mladých lidí, a pokud do něj vstoupí, zůstávají častěji než dříve bezdětní nebo jen s jedním, maximálně dvěma dětmi. Tím dochází k výraznému dlouhodobému znevýhodňování rodičů s dětmi po všech stránkách. Kučera (2009, s. 276) dále uvádí, že legitimní manželství s dětmi je pro mnoho mladých lidí vysokou životní hodnotou, ale realita je jiná. Děti a manželství se stalo pro mladé lidi málo atraktivní budoucností – především pro ty vzdělanější a své zájmy prosazující ženy. Negativní roli hraje i fakt jako je nedostupné bydlení, nezaměstnanost, která nutí k opatrnosti v demografickém chování. V krátkém období se radikálně změnily životní postoje mladé generace, a to se projevilo ve snížené sňatečnosti a propadem úhrnné plodnosti na úroveň 1,3 – 1,4 dítěte. Kučera (2009, s. 276) tvrdí, že „Demografické prognózy ukazují pro další generace nejen úbytky počtu dětí, ale také postupující úbytky počtu rodin a těch s dětmi zvláště. Zužování reprodukční základny bude přitom nutně provázeno nedostatečnou tvorbou sociálního kapitálu, jeho celkový potenciál v populaci bude stagnovat a spíše klesat, což perspektivně povede k „chudnutí“ společnosti. To, co ušetří současná populace úbytkem počtu dětí, v budoucnosti tvrdě zaplatí zaostáváním. Vzniklé demografické zadlužování se bude prohlubovat, nebude možné mu zabránit dovozem pracovních sil nebo „mozků“.“ Přesto byla téměř do konce 90. let ze strany politické reprezentace ČR rodinné politice věnována minimální pozornost, dle Kocourkové (2008, s. 243). Změna nastala až s nástupem ČSSD do vlády. Z hlediska politického lze vývoj podpory rodin v ČR charakterizovat jako nestabilní a orientovaný primárně k posilování finanční podpory nízkopříjmových rodin s dětmi. V odborných kruzích probíhaly v 90. letech odborné debaty o potřebě rodinné politiky, které se posléze změnily na hovory o charakteru rodinné politiky v ČR. Celkově lze hodnotit, že o rozvoji opatření rodinné politiky na podporu rodin s dětmi, můžeme hovořit
Literární rešerše
9
v období 2001 – 2006, a to především z hlediska zavádění možností individuálních řešení. S návratem ODS do čela vlády převládala nad podporou rodinné politiky snaha o hledání úspor ve státním rozpočtu, což se v roce 2008 nejvíce dotklo právě dávek určených rodinám s dětmi: přídavků na děti, porodného a rodičovského příspěvku. 2.3.4
Cíle rodinné politiky
Základním cílem rodinné politiky je dle Ministerstvem práce a sociálních věcí (2005, s. 9) „Vytvořit všestranně příznivější společenské klima a podmínky pro rodinu, umožňující lidem realizovat vlastní životní strategie v naplňování partnerských a rodičovských plánů. Respektovat přitom diferencované zájmy a potřeby různých rodinných typů a členů rodin.“ Tradičními „užšími“ cíli jsou podle Kuchařové (2006, s. 235) podpora natality, příjmová distribuce ve prospěch rodin s dětmi, eliminace nebo snižování ohrožení chudobou. Postupně rostl také důraz na blaho a životní perspektivy dětí, na harmonizaci rodiny a zaměstnávání, na více rovnovážné postavení manželů/partnerů, na zabezpečení členů rodiny v různých životních fázích, na prevenci sociálního vyloučení nebo na formování lidských zdrojů. Rodinná politika v užším pojetí nemá jen pronatalitní cíle, ale zaměřuje svou pozornost také na podmínky a kvalitu rodičovství. Pronatalitní cíle jsou, jak uvádí Kuchařová (2006, s.236), pouze jedny z mnoha faktorů, které se mohou přizpůsobit při rozhodování o založení či velikosti rodiny. Vliv těchto opatření nelze oddělit a kvantifikovat. Jejich vliv se může hodnotit jen v kontextu vlivu ostatních podmínek. 2.3.5
Nástroje rodinné politiky
Porovnání studií o nástrojích rodinné politiky prokázalo, že rodinná politika má přínos pro zvýšení porodnosti, avšak různou mírou spolehlivosti. Přímá souvislost se jeví u finančních transferů k rodinám s dětmi, u dávek v době rodičovské dovolené, vyšší zaměstnanosti žen a vyššího podílu žen pracujících na zkrácený pracovní úvazek, uvádí Kuchařová (2006, s. 235). McDonald (2004, s. 13 - 18) tvrdí, že pronatalitní politika se může rozdělovat do 3 kategorií: 1.
Finanční pobídky • pravidelné hotovostní platby – zahrnují všechny platby v hotovosti vztahující se k dítěti, • jednorázové platby a půjčky – platby při narození dítěte, při nástupu do školy nebo platby při jiné příležitosti, • daňové rabaty, úvěry a odpočty – obsahují daňové úlevy a úvěry založené na existenci dítěte; rabaty a úvěry berou v úvahu sociální rovnost, • bezplatné nebo dotované služby a zboží pro děti – sportovní, zábavní a umělecké aktivity, školní pomůcky nebo vybavení pro sport a volný čas a
Literární rešerše
10
• dotace na bydlení – jedná se například o pravidelné/jednorázové hotovostní platby, daňové rabaty, odpočty na náklady bydlení nebo dotace na služby spojené s bydlením. 2.
Iniciativy v oblasti práce a rodiny • rodičovská dovolená – délka dovolené, zda je placená a do jaké míry, • péče o dítě – základním přístupem je poskytování kvalitní bezplatné nebo dotované péče o dítě, • pružná pracovní doba a krátkodobá dovolená pro rodinné účely – kde je to možné, zaměstnavatel by se měl dohodnout se zaměstnanci na pracovní době s ohledem na jejich povinnosti k rodině, • zákony zabraňující diskriminaci a rovnost pohlaví v pracovní praxi – musí existovat pracovní legislativa, která zakazuje diskriminaci v zaměstnání na základě příbuzenského vztahu, pohlaví nebo rodinného stavu a • pracovní doba – pracovní doba by se neměla měnit kvůli komplikacím v organizaci rodiny.
3.
Přetváření sociální sféry ve prospěch dětí a jejich rodičů • iniciativy v oblasti zaměstnanosti – stimulace pracovních míst pro ženy a mladé lidi, zejména v sektoru služeb, • prostředí přátelské k dětem – vytvořené prostředí musí být přátelské k dětem; klidnění dopravy, dětské koutky, bezpečné okolí, • rovnost pohlaví – na zvyšování plodnosti má pozitivní vliv posilování rovnosti pohlaví, a to hlavně v rodině, • podpora manželských a jiných partnerských vztahů – začlenění partnerských vztahů do výuku ve školách, partnerské poradenství; nízká plodnost souvisí s pomalým formováním vztahů; svatba v mladším věku často znamená dřívější porod a větší pravděpodobnost třetího dítěte; plodnost může snížit i rozvod a
• rozvoj pozitivních postojů společnosti k dětem a rodičovství – správný politický přístup. Všechny výše vyjmenované nástroje mají sloužit k podpoře růstu míry porodnosti. Je jen na politicích, jaké nástroje na podporu míry porodnosti hodlají použít. Důležitým faktorem je ovšem vstřícnost a ochota obyvatel ke změně, protože pokud politici zavedou novou iniciativu, která se nesetká s pozitivními ohlasy, tak se míra porodnosti nezvýší. McDonald (2004, s. 13) uvádí, že „Politika na podporu plodnosti by měla být zvažována v souvislosti s obecnou populační politikou a politikou nabídky pracovních sil. Pro většinu zemí zřejmě přinese soubor opatření zahrnující nárůst plodnosti, imigraci a míru intenzity zaměstnanosti lepší výsledky, než kdyby se snažily zvýšit pouze jednu z těchto oblastí.
Literární rešerše
11
Ve všech zemích se však těmto snahám budou v různé míře bránit různé skupiny obyvatelstva. Nedostatek sociální akceptace navržené politiky může být nakonec větší překážkou pokroku než problémy formulace této politiky.„ 2.3.6
Nástroje rodinné politiky a jejich účinnost
Němeček (2010, s. 26) vedl s profesorem sociologie Ivem Možným rozhovor, ve kterém debatovali o „singlech“, solidaritě starých s mladými a o tom, že Češi touží po rodině. Profesor Možný se domnívá, že je tolik bezdětných žen, protože intelektuálky mají dlouho pocit, že mají čas, jsou zajímavější věci než mateřství a pak už to prostě „nestihnou“. U ostatních žen si myslí, že spíše jen nepotkají toho správného partnera a rodinu tedy nezaloží. Profesor Možný dále uvádí, že „Porodnost byla vždycky rozložená podle vzdělání matek. Na vysokoškolačky připadalo 1,1 dítě, na „modré límečky“ (dělnické profese) 1,8 až 2,2 a ve starších ročnících byl velký podíl těch, které nebyly ani vyučené, a ty měly 2,4 dítěte. Jak stoupá vzdělanost společnosti, mnohé dcery modrých límečků mají maturitu a mnohé dcery maturantek jdou na vysokou. A nepokračují v reprodukční strategii svých matek, ale osvojí si zvyklosti své nové společenské třídy.“ (Němeček, 2010, s. 26). Profesor Možný uvádí, proč přibývá nemanželských dětí. Když chtějí mít vysokoškolsky vzdělané ženy děti, tak v manželství (u nich mimomanželské porody tvoří asi jen 15 %). Strategie dělnické třídy je odlišná. Ženy méně vzdělané nepokládají za důležité, aby byly nejlepší v práci, ale chtějí mít rodinu a děti. A děti mají, i když nenaleznou vhodného partnera, takže u nejméně vzdělaných žen je podíl nemanželských dětí až 75 %. Profesor Možný tvrdí, že to, aby bylo výhodné uzavírat sňatky a vydržet v nich, není ani tak složité jako nákladné. „Pro modré límečky sociální bydlení, pro intelektuálky částečné úvazky.“ (Němeček, 2010, s. 26). Dle profesora Možného u vzdělaných žen nepomohou dávky, ale silná podpora částečných úvazků. V Nizozemsku pracuje na částečný úvazek 47 % lidí. Následně uvádí, že jsou i ženy, které zvládnou práci na plný úvazek i rodinu na plný úvazek, ale společnost se, dle jeho názoru, nedá budovat na normách pro „supermany“. „Zato můžeme vyjít vstříc normální zubařce na mateřské, když ve středisku zřídíme křeslo, na kterém se bude střídat se svou kolegyní, také na částečný úvazek.“ (Němeček, 2010, s. 26). Názor tohoto uznávaného odborníka lze shrnout do několika vět. Největší vliv rodinné politiky na porodnost vysokoškolsky vzdělaných ženy, vidí profesor Možný v tom, že stát bude tyto ženy podporovat prací na částečný úvazek a nikoli sociálními dávkami. Naproti tomu, ženám méně vzdělaným by měl stát pomáhat v snadnější dostupnosti bydlení – konkrétně stavěním sociálních bytů. Vojtěch Belling v minulosti přednášel na vysokých školách v Praze a v současné době přednáší politickou teorii na Institutu politických věd univerzity v Heidel-
Literární rešerše
12
v Heidelbergu. Pracuje také jako analytik Občanského institutu a od roku 2006 je externím poradcem ministra práce a sociálních věcí pro oblast rodinné politiky. Publikoval řadu studií k problematice rodinné politiky v Evropské unii. Belling (2009) odpovídal v rozhovorech na dotazy čtenářů. Belling uvádí, jaké nástroje rodinné politiky by měl stát podle něj preferovat: „Nejsem příznivcem jednorázových podpor, jakým je porodné, jakási „odměna“ za porození dítěte. Prospěšnější je podle mého názoru zejména vysoká daňová podpora – slevy z daně na vyživované dítě, na manžela či manželku, a snížení nepřímých daní, které relativně zatěžují právě rodiny s dětmi (každý člen, včetně nemluvňat, platí stejné daně, bez ohledu na výdělek). Prosazuji také změnu v sociálním pojištění. Rodiče s dětmi by měli platit nižší odvody, než bezdětní, neboť přispívají do systému dvakrát; přímými odvody a investicemi do lidského kapitálu (jak se to poněkud nehezky nazývá), tedy výchovou budoucích daňových poplatníků.„ Kocourková (2010) na Kongresu v Pardubicích uvedla, že v roce 2005 Evropská unie přijata tzv. Zelenou knihu, ve které Evropská komise poprvé uznala existenci extrémně nízké porodnosti jako problém, který je nutné se zabývat. Současný přístup EU k této problematice lze charakterizovat následovně: „Stát nemá právo zasahovat do rozhodnutí lidí kdy a kolik budou mít dětí. Jestliže však je lidem zamezováno realizovat své plány (jak naznačují výzkumy), pak političtí činitelé mají nespornou povinnost hledat, jak podmínky pro uskutečnění individuálních preferencí zlepšit.“ Zdá se, že klíčovým faktorem ke zvýšení porodnosti je zajištění slučitelnosti práce a rodiny, dle Kocourkové (2010). Vztah mezi mírou zaměstnanosti žen a úrovní plodnosti se obrátil. Od přelomu 80. a 90. let již neplatí, že zvyšující se zaměstnanost žen vede k nižší míře porodnosti, ale naopak. Nejvyšší intenzita plodnosti je ve státech s nejvyšší zaměstnaností žen. Výborná (2010) tvrdí, že odborníci se zcela neshodují v názorech na to, proč došlo k poklesu plodnosti a krizi rodiny jakožto tradiční instituci. Jedním z faktorů, které ovlivňuje pokles plodnosti je problematika slučitelnosti rodiny a práce. Potřeba dvou příjmů v rodině je dnes vyšší než kdy dříve. Dá se říci, že mnohým ženám mateřství „překáží“ v kariéře, protože to znamená na nějakou dobu opustit pracovní trh, což může mít pro ženu i celou rodinu následky. V době mateřství mohou mít ženy dilema, jak nejlépe zajistit péči o rodinu a přitom nepřijít o jeden z příjmů rodiny či návaznost ve vykonávaném zaměstnání. Práce pro ženy není nutně pouze zdrojem příjmu. Pro vzdělanější ženy představuje práce významnou hodnotu a zúročení jejich snah. Dosažené vzdělání často koresponduje s délkou rodičovské dovolené. Ženy s vyšším vzděláním mají snahu si i při mateřské/rodičovské dovolené udržet kontakt s pracovištěm nebo dokonce docházejí do práce i několikrát týdně. Vzdělanost žen v průběhu let roste a většina žen má v dnešní době dokončenou střední školu a narůstá podíl vysokoškolsky vzdělaných žen, dle Výborné (2010).
Literární rešerše
13
„V souvislosti s rostoucí emancipací žen bylo v rámci tzv. genderově1 senzitivního přístupu konstatováno, že na jedné straně ženy dosáhly větší genderové rovnosti ve sféře veřejné (tedy co se týče vzdělání či pozice na trhu práce), ale na straně druhé se stále potýkají s genderovou nerovností ve sféře soukromé (týkající se péče o rodinu a domácnost). Ženy tedy mají víceméně podobné možnosti jako muži, pokud jde o vzdělání nebo pracovní kariéru, když ale dojde na zakládání rodiny, musejí se těchto možností vzdát.“, tvrdí Výborná (2010). Svobodová (2006) uvádí, že 28. – 29.11.2006 se v Praze konala mezinárodní konference Komplexní rodinná politika jako priorita státu aneb je ČR přátelským státem k rodině?, kterou pořádalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Na této konferenci se vyjádřilo k problematice týkající se rodin mnoho českých i zahraničních odborníků a Svobodová přinesla přehled nejzajímavějších příspěvků. Důležitým jevem v zastavení nízké plodnosti dle Kocourkové z katedry Demografie a geodemografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, která na konferenci vystoupila, je časování plodnosti, tj. zastavení odkládání plodnosti do vyššího věku. Kocourková uvádí, že to může být ovlivněno dvěma způsoby: změnou pořadí životních událostí nebo zachováním převládajícího sledu životních událostí, ale zkrácením fází, které předcházejí založení rodin (Svobodová, 2006). Kontrusová z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí na konferenci tvrdí, že „V České republice je nízký podíl osob pracujících na částečný úvazek – pouze 4,9 % (2,1 % mužů a 8,6 % žen) oproti průměru 18,4 % za EU 25 (7,4 % mužů a 32,3 % žen). Ženy zaměstnané na částečný úvazek bývají zpravidla ve věku 30-44 let, muži naopak ve věku 60 a více let. Nejčastějším důvodem pro zaměstnání na částečný úvazek je fakt, že pracovník nemůže najít práci na planý úvazek, dále jsou to zdravotní důvody nebo nutnost péče o dítě nebo osobu s postižením. Důvody nízkého zájmu o částečné úvazky jsou nedostatečný zájem ze strany pracovní síly z důvodu nízkých mezd (pod úrovní průměrné mzdy), malý zájem ze strany zaměstnavatelů a neexistence systému podpory částečných úvazků (s výjimkou evidovaných nezaměstnaných osob). Zaměstnanost na částečný úvazek by však měla být podporována, přičemž tato podpora se musí soustředit na formulaci a prosazování základní ochrany takto pracujících osob, na reformu sociálního zabezpečení a daňového systému a na schémata přímé podpory (dotace, úlevy na daních, zvýhodnění v důchodovém systému).“ (Svobodová, 2006). Ettlerová z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí na konferenci uvádí, že služby mateřských škol a jiných zařízení hrají podstatnou roli z hlediska sladění rodinných a pracovních povinností při návratu rodiče do zaměstnání po skončení rodičovské dovolené (Svobodová, 2006). Od 90. let 20. století došlo k výraznému poklesu počtu jeslí z 1 043 na 54 a poklesu počtu mateřských 1
Vyrovnaný přístup k pohlavím.
Literární rešerše
14
škol z 7 328 na 4 710 (tento pokles do jisté míry kopíroval pokles porodnosti). Návštěvnost mateřských školek je u nás velmi vysoká – u 5letých dětí je 94 %. Někteří lidé však narážejí na problémy spojené s nedostatkem míst ve školce nebo neexistencí školky v místě bydliště vůbec. Křížková a Vohlídalová (2007) uvádí, že „Rychlý pokles porodnosti v posledních 17 letech patří v České republice k často diskutovaným tématům. Vedou se spory o příčinách tohoto poklesu a debatuje se o možnostech rodinné politiky, jak tento stav změnit a příznivě ovlivnit. Nejen v nastavení rodinné a sociální politiky, ale také v podmínkách na trhu práce je třeba spatřovat důležité faktory, které ovlivňují reprodukční preference současných mužů a žen. Lze totiž přepokládat, že pokud bude trh práce nepřátelský k rodině a bude diskriminovat matky s dětmi, lze jen těžko očekávat, že se reprodukční chování českých žen radikálně změní.“ V současné české společnosti, kde je většina rodin závislá na příjmech obou partnerů, je problém zaměstnanosti žen a jejich diskriminace na trhu práce velmi úzce spojen s reprodukčním chováním populace, tvrdí Křížková a Vohlídalová (2007). Postavení žen-matek na trhu práce je možné považovat za jeden z faktorů, který ovlivňuje rozhodnutí žen odkládat nebo nerealizovat těhotenství. Spojitost mezi mírou zaměstnanosti žen, genderovou rovností ve společnosti a mírou porodnosti poukazují mnohé příklady vyspělých západoevropských zemí. Dánsko, Švédsko, Nizozemí, Finsko a Velká Británie patří k zemím, kde je vysoká úroveň zaměstnanosti žen (66 - 72 %) a zároveň vysoká míra porodnosti (1,7 – 1,8). Naproti tomu Řecko, Itálie, Polsko nebo Španělsko, ve kterých poměr pracujících žen nedosahuje ani 50 % a je zde také velice nízká míra porodnosti (1,24 - 1,34). Tato data naznačují, že vyšší míra zaměstnanosti žen , která bývá spojena také s vyšší mírou genderové rovnosti ve společnosti, se pozitivně odráží v reprodukčním chování mužů a žen, dle Křížkové a Vohlídalové (2007). Mladší ženy ve věku kolem 30 let, kdy se obecně očekává, že budou mít dítě, a ženy s malými dětmi jsou považovány za nestabilní a rizikové zaměstnankyně, protože se u nich očekává konflikt rodičovské a pracovní role. Podle Křížkové a Vohlídalové (2007), „Vedle svého prokazatelně diskriminačního charakteru je český trh práce také nepřátelský k rodině a neflexibilní k potřebám rodičů slaďovat rodinný a pracovní život. V ČR je ve srovnání s vyspělými západními zeměmi poměrně málo rozšířena pružná pracovní doba (využívá ji pouze 16,2 % žen a 28 % mužů5) a téměř zde neexistuje alternativa k plnému pracovnímu úvazku. Zatímco v průměru pro EU-25 činil podíl částečných úvazků na celkové zaměstnanosti 17,5 %, v České Republice a dalších postkomunistických zemích (v Polsku a na Slovensku) je podíl částečných úvazků zcela minimální. V ČR tvoří částečné úvazky celkem 4,7 % a je na ně zaměstnáno 8 % všech pracujících žen.“ Mateřství má velký negativní dopad na konkurenceschopnost ženy na pracovním trhu a její aktivitu na trhu práce. Pokud srovnáme míry zaměstna-
Literární rešerše
15
nosti žen ve věku 20 - 50 let, zjistíme, že v České republice je rozdíl mezi ekonomickou aktivitou matek dětí do 6 let a ostatními ženami téměř 40 %. Jako příčiny je možné označit, dle Křížkové a Vohlídalové (2007), rodičovskou dovolenou a problémy s návratem po rodičovské dovolené zpět do práce. Kdo se tedy bojí zaměstnané matky? Za prvé je to stát, protože se ČR nesnaží sladit rodičovskou a pracovní roli, za druhé jsou to zaměstnavatelé, kteří ženy diskriminují kvůli potenciálnímu nebo reálnému mateřství a za třetí jsou to samotné ženy, které bilancují a rozhodují se, zda mít dítě a nechají se výše uvedenými důvody ovlivnit a poté se rozhodnou buď rodičovství odložit nebo je vůbec nerealizovat, tvrdí Křížková a Vohlídalová (2007). Lux a kol. (2010, s. 18) uvádí, že jiným způsobem jak je možné podpořit reprodukční chování mladých lidí, je i obecnější pronatalitní (propopulační) politika státu. Tradiční důvody těchto politik byly nacionalistické nebo náboženské. Podpora porodnosti z nacionalistických důvodů byla vedena snahou větším počtem dětí zvětšit význam a sílu národa ve světě (v případě nízké porodnosti bránit zániku národa). Podpora porodnosti z náboženských důvodů byla vedena snahou naplnit náboženské povinnosti (ploďte se a množte se…). Toto byly hlavní argumenty propopulačních politik v období mezi válkami. V poválečném období byla v praxi vyzkoušena celá řada propopulačních politik, především ve Francii a v zemích bývalého komunistického bloku. Lux a kol. (2010) tvrdí, že „Tyto politiky zahrnovaly porodné, rodinné a dětské přídavky, placenou mateřskou a rodičovskou dovolenou, placenou péči o nemocné dítě, daňové úlevy pro rodiče dětí, daňové úlevy pro lidi pečující o děti (nejen nutně rodiče), dotovaná zařízení péče o malé děti, právo na flexibilní pracovní dobu matek s malými dětmi, povinnost zaměstnavatele držet pracovní místo matce na mateřské dovolené, rekvalifikační programy pro matky vracející se do práce z mateřské dovolené, příspěvky na bydlení pro rodiny s dětmi a příspěvky na vzdělávání dětí.“ Při bližší analýze poválečných pronatalitních politik lze uvést, dle Luxe a kol. (2010), tři závěry: • efektivita pronatalitních politik je sporná; státy komunistického bloku dávaly na propopulační politiky relativně nejvyšší částky z veřejných rozpočtů a stejně nebyly počty dětí nikterak vysoké, • lze těžko rozlišit, co jsou sociální politiky a co jsou propopulační politiky. Jednotlivé politiky mají často „sociální“ cíl a propopulační efekty jsou jenom jejich „by-product“ a • finanční prostředky na propopulační politiky mají tendenci se snižovat, protože státy obecně omezují veřejné výdaje. Problém nízké účinnosti, respektive dlouhodobé neudržitelnosti, pronatalitních politik je způsoben do jisté míry i tím, že existuje vždy celá kombinace faktorů, která vede lidi k rozhodnutí mít nebo nemít děti, tvrdí Lux a kol. (2010). Každá z pronatalitních politik, která se soustřeďuje na jediný aspekt
Literární rešerše
16
v rozhodování lidí (například pracovní trh), má omezenou účinnost, protože ostatní faktory mají tendenci „vracet situaci do původního (normálního) stavu“. Většina efektů je proto krátkodobých, případně politiky působí jen na některé skupiny obyvatel – například lidi s nižším vzděláním.
2.4 Finanční nástroje rodinné politiky Jedná se o finanční podporu rodin s dětmi. Stát tímto způsobem finančně vypomáhá rodinám, které vychovávají nezaopatřené děti a mají v důsledku toho vyšší výdaje. Následuje výčet a stručná charakteristika jednotlivých finančních nástrojů. 2.4.1
Státní sociální podpora
Systém státní sociální podpory je upraven zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Tento pojem označuje dávky, které jsou poskytovány osobám ve společensky uznaných sociálních situacích, kdy stát prostřednictvím jejich vyplácení z části přebírá spoluzodpovědnost za vzniklou sociální událost – na krytí nákladů na výživu, základní osobní potřeby dětí a rodiny, uvádí Ministerstvo práce a sociálních věcí (2010 a). Náklady na dávky nese stát a jsou financovány ze státního rozpočtu. Státní správu vykonávají úřady státní sociální podpory (úřady práce, v Praze úřady městských částí), krajské úřady a Magistrát hlavního města Prahy. Ministerstvo práce a sociálních věcí (2010 b) blíže uvádí dané dávky a tvrdí, že v rámci státní sociální podpory jsou poskytovány: přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, porodné, pohřebné a dávky pěstounské péče. Vyjmenované dávky se dělí do dvou skupin – na testované a netestované. A) Testované dávky Jak uvádí zákon č. 117/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů (2009), u testovaných dávek se zjišťuje rozhodný příjem, tedy čistý měsíční průměr příjmů rodiny, připadající na rozhodné období (období, za které se zjišťuje rozhodný příjem). Jedná se o příjmy: neosvobozené od daně, osvobozené od daně, dávky nemocenského pojištění, důchodového pojištění, podpora v nezaměstnanosti, podpora při rekvalifikaci, příjmy vyplácené ze zahraničí, rodičovský příspěvek pro nárok na přídavek na dítě, sociální příplatek a příspěvek na bydlení, přídavek na dítě pro nárok na sociální příplatek a příspěvek na bydlení. Přídavek na dítě Jedná se o základní dlouhodobou dávku poskytovanou rodinám s dětmi. Nárok na tuto dávku mají rodiny, jejichž rozhodný příjem činí 2,4 násobku životního minima. Přídavek na dítě je poskytován dle věku dítěte a ve 3 výších, tvrdí Vítková Rulíková (2010).
Literární rešerše Tab. 3
17
Přídavky na děti
Věk nezaopatřeného Přídavek na dítě v Kč dítěte měsíčně do 6 let 500 6 - 15 let 610 15 - 26 let 700 Zdroj: Vítková Rulíková (2010). Sociální příplatek Tato dávka má pomáhat rodinám s nízkými příjmy, konkrétně krýt náklady spojené se zabezpečováním jejich potřeb. Nárok na příplatek je vázán na péči o nezaopatřené dítě a na stanovenou hranici příjmů v rodině v předchozím kalendářním čtvrtletí. Rozhodný příjem musí být nižší než 2 násobek životního minima rodiny. Výše tohoto příplatku je značně diferencována. Se zvyšujícím se příjmem rodiny se příplatek snižuje, uvádí Finance.cz (2010). Příspěvek na bydlení MPSV Odbor 21 (2010) uvádí, že příspěvek na bydlení je dávka, kterou přispívá stát na náklady bydlení rodinám a jednotlivcům s nízkými příjmy. Ministerstvo práce a sociálních věcí (2010 b) uvádí, kdo má na tento příspěvek nárok: „Nárok na příspěvek na bydlení má vlastník nebo nájemce bytu přihlášený v bytě k trvalému pobytu, jestliže 30 % (v Praze 35 %) příjmů rodiny nestačí k pokrytí nákladů na bydlení a zároveň těchto 30 % (v Praze 35 %) příjmů rodiny je nižší než příslušné normativní náklady stanovené zákonem.“ B) Netestované dávky U těchto dávek se netestuje rozhodný příjem. To znamená, že rodina má na dávku nárok, aniž by musela dokládat výši svých příjmů. Dávky se vyplácí každému, kdo o ně požádá. Rodičovský příspěvek Nárok na tuto dávku má rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně, celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině, tvrdí Ministerstvo práce a sociálních věcí (2007 a). Rodič si může zvolit, zda bude pobírat rodičovský příspěvek po dobu 2, 3 nebo 4 let věku dítěte. Zvolenou dobou čerpání si rodič zároveň vybere i příslušnou výši příspěvku. Na výběr je z těchto variant rodičovského příspěvku: • rychlejší čerpání – o tuto variantu může zažádat pouze rodič, který má nárok na PPM2 alespoň ve výši 380 Kč/den (měla plat přibližně 17 000 Kč/měsíc); dávka se vyplácí po PPM ve zvýšené výměře 11 400 Kč do 24 měsíců věku dítěte, 2
Peněžitá pomoc v mateřství.
Literární rešerše
18
• klasické čerpání – o tuto formu může požádat rodič, který má nárok na PPM; dávka se po PPM vyplácí v základní výměře 7 600 Kč do 36 měsíců věku dítěte a • pomalejší čerpání – toto čerpání může zvolit každý rodič bez ohledu na nárok na PPM; přidělena je tato forma rodiči, který nárok na PPM nemá; po PPM nebo od narození dítěte (nevznikl-li nárok na PPM) se dává částka v základní výměře 7 600 Kč do 21 měsíců věku dítěte a dále ve snížené výměře 3 800 Kč do 48 měsíců věku dítěte. O vybranou dobu a výši rodičovského příspěvku musí rodič požádat písemně příslušný úřad státní sociální podpory na předepsaném formuláři. Jak uvádí Ministerstvo práce a sociálních věcí (2010 b), o rychlejší čerpání rodičovského příspěvku musí rodič požádat nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém nejmladší dítě dosáhne 22 týdnů života. Celkem bude rodiči v této variantě vyplaceno 216 600 Kč. O klasické čerpání rodič žádá nejpozději v kalendářním měsíci, ve kterém nejmladší dítě dosáhne 21. měsíce života. Při čerpání klasického rodičovského příspěvku po dobu 3 let rodič dostane na dávkách dohromady 235 600 Kč. Pokud rodič nepožádá o rychlejší nebo klasické čerpání rodičovského příspěvku, je mu po 21. měsíci věku dítěte vyplácen rodičovský příspěvek v režimu pomalejšího čerpání. Doposud rodič dostal po dobu 4 let v tomto režimu celkem 262 200 Kč. Výše této varianty rodičovského příspěvku se od ledna 2011 změní (viz kapitola Plánované změny dávek státní sociální podpory od roku 2011). Dobu a výši čerpání rodičovského příspěvku lze zvolit pouze v rozhodných obdobích. Po učiněném rozhodnutí je vybraná možnost čerpání již nezměnitelná a nelze ji uplatňovat zpětně. Nejčastěji si ženy vybírají klasické čerpání rodičovského příspěvku a jsou tedy s dítětem 3 roky doma. Údaje, které uvedla Vlková (2010, s. C1) k červnu 2010 to potvrzují – dvouletou variantu si zvolilo 17 900 rodičů, tříletou 256 400 rodičů a čtyřletou 55 400 rodičů. Stát vyplatil na dávkách rodičovského příspěvku za rok 2009 celkem 28,6 miliard Kč, dle Škodové (2010, s. 5). Porodné MPSV Odbor 21 (2009 a) uvádí, že porodné se poskytuje jednorázově matce, která porodila dítě nebo více dětí. Je vypláceno v pevné výši od 1.1.2008 – pro každé narozené dítě 13 000 Kč. Tuto částku dostává každé dítě bez ohledu na to, kolikáté v pořadí se narodilo, což skončí 31.12.2010 (viz kapitola Plánované změny dávek státní sociální podpory od roku 2011). Účelem této dávky je přispět na výbavu dítěte a náklady související s jeho narozením. Škodová (2010, s. 5) tvrdí, že za dávky porodného stát vydal 1,58 miliard Kč za rok 2009.
Literární rešerše
19
Podávání žádosti o dávky Dle Ministerstva práce a sociálních věcí (2010 b) se žádosti o poskytování dávek vyřizují na kontaktních místech příslušných úřadů práce podle místa trvalého bydliště osoby, která má nárok na dávku. Žádosti o dávky se podávají na tiskopisech předepsaných MPSV. Odvolacími orgány jsou krajské úřady a Magistrát hlavního města Prahy. 2.4.2
Slučitelnost profesních a rodinných rolí
Jedním z cílů Národní koncepce rodinné politiky, jak uvádí Ministerstvo práce a sociálních věcí (2010 a), je umožnit rodičům, kteří nechtějí rezignovat ani na své rodičovství ani na práci, lepší sloučení profesních a rodinných rolí. Předpokladem úspěchu je hlavně existence opatření pracovněprávní povahy a existence finančně a teritoriálně dostupných služeb péče o děti. V souvislosti s těhotenstvím, porodem a následnou péčí o dítě existuje v České republice řada opatření, které směřují ke zvýšené ochraně a zvýhodnění ženmatek a mužů-otců v pracovněprávních vztazích. Jedná se o následující opatření. Mateřská dovolená Zaměstnankyni náleží v souvislosti v porodem a následnou péčí o novorozené dítě mateřská dovolená o délce 28 týdnů, při porodu dvou nebo více dětí je doba 37 týdnů. Na mateřskou dovolenou nastupuje zaměstnaná žena zpravidla od počátku 6 týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od počátku 8 týdne. Mateřská dovolená nikdy nesmí být kratší než 14 týdnů a nemůže skončit ani být přerušena před uplynutím 6 týdnů ode dne porodu, uvádí zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (2006). O poskytnutí mateřské dovolené se nemusí žádat, stačí, aby žena oznámila zaměstnavateli nástup na mateřskou dovolenou na předepsaném tiskopise, kterou podepsal její lékař. Doba, po kterou žena čerpá mateřskou a rodičovskou dovolenou se považuje za důležitou osobní překážku v práci, po kterou je zaměstnankyně omluvena pro nepřítomnost v práci. Po tuto dobu jí nepřísluší náhrada mzdy nebo platu, ale má nárok na dávky nemocenského pojištění a státní sociální podpory, tvrdí Ministerstvo práce a sociálních věcí (2010 a). Rodičovská dovolená Dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (2006) je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnankyni/zaměstnanci na jejich žádost rodičovskou dovolenou. Rodičovská dovolená se poskytuje matce dítěte po uplynutí mateřské dovolené a otci od narození dítěte, a to v rozsahu, o jaký o ni požádají, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku tří let. Po celou dobu čerpání rodičovské dovolené matce nepřísluší náhrada mzdy, ale má nárok na dávky státní sociální podpory – rodičovský příspěvek.
Literární rešerše
20
Tato dovolená nemusí být čerpána vcelku. Pokud zaměstnanec/kyně nastoupí v jednom roce dítěte zpět do práce, může až do jeho tří let věku kdykoli znovu požádat o poskytnutí rodičovské dovolené. Společná ustanovení o mateřské a rodičovské dovolené V době, kdy zaměstnankyně čerpá mateřskou dovolenou, může zaměstnanec čerpat rodičovskou dovolenou. Rodičovskou dovolenou mohou oba rodiče čerpat současně, tvrdí zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (2006). Pracovní volno Zaměstnavatel je povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance/kyně v práci po dobu ošetřování dítěte mladšího než deset let nebo jiného člena domácnosti a po dobu péče o dítě jim nepřísluší náhrada mzdy, ale mají nárok na dávku nemocenského pojištění, uvádí Ministerstvo práce a sociálních věcí (2010 a). Při narození dítěte se pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu poskytne manželovi nebo druhovi na nezbytně nutnou dobu k převozu manželky/družky do zdravotnického zařízení a zpět. Bez náhrady mzdy se uděluje volno k účasti při porodu manželky/družky. Úprava pracovní doby Kokešová uvádí (2010), že zaměstnavatel je povinen přihlížet při zařazování zaměstnanců do směn též k potřebám zaměstnanců pečujících o děti. Zaměstnavatel nesmí zaměstnávat těhotné ženy a ženy, pečující o dítě mladší než jeden rok, prací přesčas. Pružná pracovní doba Dle Ministerstva práce a sociálních věcí (2010 c) může zaměstnavatel zavést pružnou pracovní dobu, aby byla lépe využívána pracovní doba a uspokojovány osobní potřeby zaměstnanců. V tomto případě si každý zaměstnanec volí začátek i konec pracovní doby sám v jednotlivých dnech v rámci časových úseků stanovených zaměstnavatelem. Mezi tyto dva časové úseky je vložen jeden, v němž je zaměstnanec povinen být na svém pracovišti. Na zavedení pružné pracovní doby není právní nárok. Převedení na jinou práci Pokud koná těhotná žena činnosti, které ohrožují podle lékařského posudku její těhotenství, je zaměstnavatel povinen ji dočasně převést na práci, která je pro ni vhodná. Totéž platí pro ženy pracující v noci, které požádají o zařazení na denní práci. Zaměstnavatel je povinen žádostem vyhovět, tvrdí Ministerstvo práce a sociálních věcí (2010 a). Pracovní cesty a přeložení Zaměstnankyně, které jsou těhotné nebo pečují o dítě do 8 let, smějí být vyslány na pracovní cestu mimo obvod svého pracoviště nebo bydliště jen se svým souhlasem, uvádí Sagit (2010).
Literární rešerše
21
Práce konaná doma Dle Ministerstva práce a sociálních věcí (2009, s. 25 - 26) lze v pracovní smlouvě sjednat, že pracovník nebude práci konat na pracovišti, ale doma v pracovní době, kterou si sám zvolí. Podmínky musí být ujednány v pracovní smlouvě. Zákazy některých prací Ženy nesmějí být zaměstnávány pracemi ohrožujícími jejich mateřství, uvádí Ministerstvo práce a sociálních věcí (2009, s. 25 - 26). Přestávky na kojení Ženě, která kojí své dítě, je zaměstnavatel poskytnout kromě přestávek v práci zvláštní přestávky ke kojení. Zaměstnankyni přísluší na každé dítě do konce jednoho roku věku dvě půlhodinové přestávky a v dalších třech měsících jedna půlhodinová přestávka za směnu. Tyto přestávky se započítávají do pracovní doby a poskytuje se za ně náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku, tvrdí Pačesová (2010). Rozvázání pracovního poměru Ministerstvo práce a sociálních věcí (2010 a) tvrdí, že výpovědí může zaměstnavatel rozvázat pracovní poměr s těhotnou ženou, ženou na mateřské nebo rodičovské dovolené a se zaměstnancem na rodičovské dovolené jen výjimečně, z níže uvedených důvodů: • výpovědí v případě, že se zaměstnavatel nebo jeho část ruší, • výpovědí v případě, že se zaměstnavatel nebo jeho část přemísťuje a • výpovědí z důvodu, pro který může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr. Dále se dle Ministerstva práce a sociálních věcí (2010 a) v naší republice vyskytují zejména tyto služby péče o děti podporujících lepší slučitelnost profesních a rodinných rolí. Jsou to následující služby: • služby péče pro děti do tří let věku – jedná se o zdravotnická zařízení typu jesle, soukromá zařízení dle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání a služby typu „baby-sitting“ dle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, • služby péče pro děti předškolního věku – zahrnují mateřské školy zřízené státem, obcí, krajem, svazkem obcí; mateřskými školami „soukromými“, tj. zřízenými církevními právnickými osobami či jinými právnickými osobami, jejich předmětem činnosti je poskytování vzdělávání a školských služeb podle školského zákona; soukromými zařízeními provozovanými v režimu zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, která neposkytují rekreačně-vzdělávací činnosti realizovanou v rámci výchovy a vzdělávání ve
Literární rešerše
22
školách, předškolních a školských zařízeních zařazených do sítě škol; službami typu „baby-sitting“ dle zákona o živnostenském podnikání a • služby péče pro děti mladšího školního věku – do této skupiny patří zejména školní družiny, kluby, které rovněž pomáhají skloubit rodičům práci a rodinu.
2.5 Další faktory, které ovlivňují rozhodování žen, kdy a kolik mít dětí Důvodů, které ovlivňují rozhodnutí žen pro založení rodiny je mnoho a často spolu souvisí. Mladá vzdělaná žena, která žije ve městě v bytě a pracuje na svém kariérním růstu, je předpokladem toho, že buďto nebude mít vůbec děti anebo maximálně jedno. Naproti tomu žena, která bydlí na venkově v prvním patře v domě s rodiči a pracuje v továrně, bude mít minimálně dvě i více dětí. V následujícím výčtu jsou více rozvedeny faktory, které ovlivňují rozhodnutí žen, kdy a kolik budou mít dětí. 2.5.1
Vzdělání žen
Velice důležitá je dle Kosteleckého (2010, s. 63) úroveň vzdělání žen. Čím jsou ženy vzdělanější, tím mají v průměru méně dětí. Vzdělanější ženy také často touží spíše po kariérním růstu a seberealizaci a výchova dětí jim v tom nepřímo brání. Tím, jak roste podíl vzdělanějších mladých žen v České republice, klesá také v průměru počet dětí, které se těmto ženám rodí. 2.5.2
Vliv regionu, kde ženy žijí
Kostelecký (2010, s. 63) tvrdí, že i vliv regionu může působit na míru porodnosti. V regionech, které ekonomicky prosperují jako např. Praha, Brno apod. je dražší bydlení a zároveň vyšší koncentrace vzdělanějších lidí, a tedy i žen s vyšším vzděláním. Ve městech se lidé více soustředí na svou kariéru a uplatnění se na pracovním trhu. 2.5.3
Zaměstnání a kariéra
Ženy, které se rozhodnou studovat vysokou školu, si do budoucna plánují vytvořit úspěšnou kariéru. Již příchod na vysokou školu je v tomto ohledu podporuje. Věnovaly značné úsilí tomu, aby získaly potřebné vzdělání, uspěly mezi tolika muži a měly vyhlídky na lepší budoucnost a vyšší platovou třídu. Není se čemu divit, pokud dá žena přednost před péčí o dítě kariérnímu růstu, protože dnešní společnost vyžaduje silné nasazení a porod a rodičovská dovolená velké nasazení zpomaluje. Ženy si nejprve chtějí zbudovat kariéru s příslušným slušným platem a potom, teprve až si řeknou, že teď už je všechno tak, jak chtěly, se rozhodnou pro založení rodiny. Některým ženám se však atraktivní svět práce zalíbí
Literární rešerše
23
natolik, že jejich vidina o velké rodině pomalu mizí v dáli a realizují se na pracovním poli. 2.5.4
Nezaměstnanost
Mladé ženy pracující ve vyšších pozicích, které kvůli recesi přišly o práci, odkládají založení rodiny. Porodnost v této skupině klesá až o čtvrtinu. Důvodem je opětovná potřeba budovat novou kariéru. Nejvíce to bude patrné u žen, které měly slušně vypracovanou kariéru a ve firmě pracovaly alespoň 3 roky. V této skupině, jak uvádí Stuchlík (2009), se porodnost může v příštích šesti letech klesnout o 20 až 25 %. Největší dopad má propuštění na ženy pracující na vyšších firemních pozicích. Tento typ žen investoval spoustu píle a úsilí tomu, aby se propracovaly až na kýženou pracovní pozici. Teď, když je propustily, budou muset začít budovat novou kariéru v jiné firmě, což může trvat dalších několik let. Tyto faktory znamenají u ne mála žen, že se myšlenky na děti vzdají úplně. Podobné problémy nemusejí řešit ženy zaměstnané ve výrobě. Zde totiž nemohou čekat výrazný růst mezd nebo kariérní postup, takže ztráta zaměstnání pro ně neznamená nutnost začít budovat novou kariéru. 2.5.5
Nedostupné bydlení
Úroveň dostupnosti bydlení je jedním ze zásadních faktorů ovlivňujících rozhodnutí mladých lidí, jestli založit rodinu či ne. Kostelecký (2010, s. 62) tvrdí, že mladí lidé vyčkávají s narozením dítěte, protože si jej „nemohou dovolit“, resp. nemají pro založení rodiny odpovídající bydlení. Analýza potvrdila, že souvislost mezi finanční dostupností bydlení a porodností existuje. Ženy, které žijí v místech, kde je bydlení více finančně dostupné, mají děti dřív než ženy žijící v okresech s hůře finančně dostupným bydlením. Stejně tak je i úhrnná plodnost vyšší v okresech, kde je lepší finanční dostupnost bydlení. Ministerstvo práce a sociálních věcí (2005, s. 21) uvádí, že nájemní bydlení s regulovaným nájemným je pro mladé rodiny finančně těžko dostupné, a to zejména ve velkých městech. Náklady na pořízení vlastnického bydlení znamenají pro mladé rodiny velkou finanční zátěž. Nástroje podpory na pořízení vlastnického bydlení předpokládají průměrné až nadprůměrné příjmy, což u mladých lidí s perspektivou narození dítěte je dost náročné. U většiny mladých lidí je prioritní, aby své dítě dokázali zabezpečit (dobrý plat) a měli je hlavně kam přivést (bydlení), a proto nepřiměřené bydlení je hlavním důvodem, proč nemají dítě nebo další děti. 2.5.6
Výše státní sociální podpory
Někteří lidé, většinou ti, kteří mají nižší vzdělání a nemají dostatečně vysoký příjem mohou mít děti také proto, že na ně dostávají přídavky na děti a porodné a podobně. Tyto občané jsou jistě výší státní sociální podpory ovlivněni a pokud
Literární rešerše
24
klesne, počkají než si pořídí dítě. Naproti tomu vzdělaní lidé, kteří chtějí založit rodinu, nehledí na to, jakou výši rodičovského příspěvku dostanou, protože jejich příjem bude dostatečně velký, aby s ním vystačily. 2.5.7
Péče o děti v předškolním věku
Ženy, které se rozhodují mít děti a plánují návrat do zaměstnání se jistě zajímají, komu mohou své dítě během pracovní doby svěřit. Většina žen nemá dostatečně velký příjem, aby si mohla dovolit chůvu na plný úvazek, ani soukromou školku nebo jesle. Skoro všechny ženy se tedy musejí „dělit“ o státní jesle a školky, kterých je čím dál méně. Dříve bylo v naší republice přes 1 000 jeslí a dnes je jejich počet zastaven na čísle 54.
2.6 Plánované změny dávek státní sociální podpory od roku 2011 S příchodem nové vlády (říjen 2010) se začal klást důraz na reformy a všechny resorty se snaží ušetřit. Na Ministerstvech se rozhodli provést škrty v několika oblastech státní sociální podpory a nemocenského pojištění. Nejdůležitější změny jsou v oblasti porodného a rodičovského příspěvku. Porodné Porodné jako plošně vyplácená dávka se od ledna 2011 zruší, uvádí Kučera (2010 a). Nárok na tuto dávku budou mít jen rodiny, jejichž čistý příjem je menší než 2,4 násobek životního minima. Jedná se o stejnou hranici, která platí pro získání přídavků na děti. Rodiče dostanou porodné jen tehdy, jestliže jejich čistý měsíční příjem nepřesahuje 16 992 Kč. Matky samoživitelky potom, pokud jejich příjem dělá 10 752 Kč. Dávku nově dostanou rodiče jen na první dítě, nikoli už na další v pořadí. Argumentem vlády je, že při narození dalších dětí nemají rodiny takový výdaje jako u prvního dítěte, protože oblečení nebo kočárek mohou použít znovu. Dle Hrušové (2010, s. C8) dávka zůstává ve stejný výši, tedy na 1 narozené dítě 13 000 Kč. Pokud se narodí 2 a více dětí současně, tak je částka porodného rovna 19 500 Kč, uvádí zákon č. 347/2010 Sb. (2010, s. 4758). Nově se bude muset doložit příjem rodiny. Do výpočtu čistého příjmu se započítávají také sociální dávky, výživné nebo podpora v nezaměstnanosti. Rodičovský příspěvek Dvouletá a tříletá varianta rodičovského příspěvku se finančně nezmění, tvrdí Kohoutová (2010, s. C6). Nezmění se ani podmínky pro možnost volby. Čtyřletá varianta se sníží celkem o 45 600 Kč. Studentky, nezaměstnané nebo podnikatelky, které si neplatili nemocenské pojištění a nemají nárok na PPM, dostanou rodičovský příspěvek ihned po porodu a celkově jim připadne za 4 roky 216 600 Kč. Suma příspěvků letos je na čísle 262 200 Kč.
Literární rešerše
25
Změnou je pouze prodloužení doby, po kterou se budou muset rodiče rozhodnout. Dnes se vybírá tříletá varianta do 21 týdnů věku dítěte. Od roku 2011 se možnost volby posouvá na hranici 10 měsíců věku dítěte. Do té doby budou rodiče dostávat příspěvek ve výši 7 600 Kč. Když si poté zvolí tříletou variantu, čeká je stejný příspěvek, pokud čtyřletou, budou dostávat pouze 3 800 Kč. Tab. 4
Současná výše rodičovského příspěvku
13-21 22-24 25-36 11 400 11 400 0 7 600 7 600 7 600
37-48 0 0
Celková částka v Kč 216 600 235 600
7 600 3 800
3 800
3 800
224 200
7 600 3 800
3 800
3 800
262 200
6-12 13-21 22-24 25-36 11 400 11 400 11 400 0 7 600 7 600 7 600 7 600
37-48 0 0
Celková částka v Kč 216 600 235 600
3 800
3 800
178 600
3 800
3 800
216 600
Věk dítěte v měsících Varianta 0-5 6-12 Dvouletá 0 11 400 Tříletá 0 7 600 Čtyřletá s mateřskou 0 7 600 Čtyřletá od narození 7 600 7 600 Zdroj: Kohoutová (2010, s. C6). Tab. 5
Navrhovaný rodičovský příspěvek
Věk dítěte v měsících Varianta 0-5 0 0
Dvouletá Tříletá Čtyřletá s mateřskou 0 7 600 3 800 3 800 Čtyřletá od narození 7 600 7 600 3 800 3 800 Zdroj: Kohoutová (2010, s. C6).
Sociální příplatek Hrušová (2010, s. C8) uvádí, že se sociální příplatek od ledna 2011 bez náhrady zruší minimálně na rok. Všechny výše uvedené změny v systému státní sociální podpory byly schváleny Poslaneckou sněmovnou začátkem listopadu 2010, jak tvrdí Kučera (2010 b). Změny škrtů schválil poté Senát 12.11.2010 a k jejich platnosti již chybí pouze podpis prezidenta republiky a zveřejnění ve Sbírce zákonů, uvádí Kučera (2010 c). Jaký bude vliv plánovaných změn od ledna 2011 na míru porodnosti? Dle mého názoru změněná výše porodného míru porodnosti neovlivní. Ženy, které jsou vysokoškolsky vzdělané a předpokládá se u nich vyšší příjem, nezají-
Literární rešerše
26
má částka porodného a nemotivuje je, aby měly další dítě. U těchto žen se tedy dle mého názoru porodnost ani nezvýší ani nesníží. Nemyslím si, že by zrušená částka porodného ženy odradila od toho mít děti. Avšak ženy, které jsou například pouze vyučené nebo mají základní vzdělání, se tímto faktorem mohou nechat ovlivnit, protože jejich příjmy jsou nižší a i jednorázová částka porodného je může motivovat, aby měly další dítě. Takoví lidé totiž žijí „tady a teď“ a nepřemýšlí o tom, že částka 13 000 Kč je pouze jednorázová a tedy brzy z rodinného rozpočtu vymizí. Pokud tyto dvě skupiny žen budu hodnotit souhrnně jako celek (tedy jako všechny ženy v ČR), tak musím konstatovat, že dle mého názoru se porodnost nezvýší, avšak ani nesníží. Myslím si, že míra porodnosti bude stále stejná. Jediný pozitivní faktor zrušení porodného pro některé příjmové skupiny je, že se ušetří státní peníze a budou se moci použít na jiný jistě neméně potřebný účel. Změněná výše rodičovského příspěvku ve čtyřleté variantě bude mít dle mého názoru účinek takový, že ženy, které odcházely na rodičovskou dovolenou, se budou chtít vrátit dříve do zaměstnání, protože příspěvek je tak nízký, že s ním těžko uživí rodinu. Musí se však podotknout, že ženy, které využívají 4leté varianty jsou většinou ženy nízkých příjmů, které mají mnohdy menší plat než je výše sociální dávky a je pro ně tedy „výhodnější“, že mohou zůstat doma s dětmi a mají z toho víc peněz než ze zaměstnání. Avšak příspěvek v této variantě pobírají i ženy, které měly dítě ihned po studiu nebo během studia, které nestihly pracovat a nezbývala jim jiná možnost než čerpat tuto variantu. Tyto ženy dle mého názoru nejsou na mateřské dovolené 4 roky, protože se tak „vyhýbají“ práci a nechtějí pracovat, ale protože neměly jinou možnost. Domnívám se, že velká část z nich se po 4 letech vrátí s chutí do práce a nebudou si pořizovat další a další děti ve čtyřletých variantách, aby se nemusely vracet do zaměstnání. Jejich případný příjem v zaměstnání bude totiž díky vyššímu vzdělání vyšší než rodičovský příspěvek. Celkově lze říci, že vlivem snížení čtyřleté varianty rodičovského příspěvku se možná míra porodnosti trochu sníží, protože ženy, které budou tento příspěvek čerpat, neuživí rodinu a budou nuceny se brzy vrátit do zaměstnání. Domnívám se tedy, že budou více přemýšlet nad tím, jestli mají mít další dítě nebo ne, protože pro ně dávky již nebudou tak výhodné jako doposud.
Praktická část – Dotazníkové šetření
27
3 Praktická část – Dotazníkové šetření Po nastudování mnoha článků, rozhovorů, plánů vlády a odborných studií byla vytvořena Literární rešerše, která je uvedena v předchozí kapitole. Všechny nabyté informace, sloužily k tomu, aby byl pomocí nich vytvořen dotazník (přesné znění dotazníku – viz Příloha 1). Otázky byly vytvořeny s ohledem na dílčí cíle této práce, které znějí: Prvním dílčím cílem je stanovit, jestli ženy odkládají mateřství kvůli zaměstnání. Tímto dílčím cílem se zabývají otázky číslo 5 a 6. Druhým dílčím cílem je zjistit, jestli ženy motivuje možnost práce na částečný úvazek, aby se vrátily z rodičovské dovolené dříve do práce. Na toto téma řeší otázky číslo 7 a 8. Třetím dílčím cílem je určit, jestli vyšší dávky státní sociální podpory podněcují k rození více dětí. Odpovědi na tento cíl zjišťují otázky číslo 9, 12, 13 a 14. Čtvrtým dílčím cílem je zjistit, jestli by ženy využily možnosti umístit své dítě do firemní školky. Tímto problémem se zabývá otázka číslo 10. Pátým dílčím cílem je stanovit, jestli by případné daňové úlevy a slevy v sociálním pojištění podpořily rození více dětí. Tuto tematiku řeší otázky číslo 15 a 16. Další otázky byly vypracovány z informačního důvodu. Otázka číslo 11 je vypsána za účelem zjištění, jestli ženy ví, jaká je výše porodného a rozmezí rodičovského příspěvku v ČR. Ostatní otázky jsou informačního charakteru například – jaký je Váš věk, jakou univerzitu studujete, kde bydlíte, kolik chcete mít dětí a podobně. Jedná se o otázky číslo 1, 2, 3, 4, 17, 18, 19, 20 a 21. Následně po vypracování otázek byl dotazník rozeslán 150 ženám ve věku 19 – 26 let, které studují v Brně různé univerzity a fakulty. Emaily s odkazy na dotazník byly rozeslány na různé univerzity a fakulty (viz Příloha 2).
3.1 Výsledky dotazníkového šetření Po nashromáždění 74 zodpovězených dotazníků (ze 150 rozeslaných) byly vyhodnoceny výsledky všech položených otázek. V následující části bude vyhodnocena nejprve každá otázka zvlášť. Otázka 1. S partnerem chcete žít? 66 žen odpovědělo, že chce žít s partnerem v manželství (tj. 89 %), bez oddacího listu chce žít 6 žen (tj. 8 %) a jako druh a družka chtějí žít 2 ženy (tj. 3 %). Z výsledků této otázky vyplývá, že téměř všechny vysokoškolsky vzdělané ženy preferují soužití s partnerem ve svazku manželském.
Praktická část – Dotazníkové šetření
28
Otázka 2. Máte již nějaké děti? Na tuto otázku odpovědělo 72 žen, že nemají žádné dítě (tj. 97 %) a 2 odpověděly, že mají 1 dítě (tj. 3 %). Z odpovědí vyplývá, že 97 % žen odkládá mateřství na dobu po ukončení studia. Otázka 3. Kolik chcete mít dětí? 2 ženy odpověděly, že nechtějí žádné dítě (tj. 3 %), 1 dítě chce 5 žen (tj. 7 %), 2 děti chce 52 žen (tj. 70 %), 3 děti chce 15 žen (tj. 20 %) a 4 a více dětí nechce žádná žena. Výsledky dokládají, že 70 % žen chce 2 děti, tedy klasickou rodinu a dokonce 20 % žen chce 3 děti. Domnívám se, že toto jsou pouze naivní plány žen. Myslím si, že když se ženy odstěhují od rodičů a začnou žít sami s partnerem, tak se začnou potýkat s mnoha „překážkami“ typu dostupnosti bydlení, dobré práce a podobně a to jim značně stíží a odsune jejich plány ohledně počtu dětí a většina žen z těchto plánů musí vlivem okolností slevit a tak se ze 2 dětí stane 1 a ze 3 dětí 2. Otázka 4. V kolika letech plánujete mít první dítě? Do 24 let chtějí mít první dítě 3 ženy (tj. 4 %), mezi 25 a 26 lety chce mít první dítě 14 žen (tj. 20 %), mezi 27 a 28 lety chce mít první dítě 30 žen (tj. 41 %), mezi 29 a 30 lety chce mít první dítě 20 žen (tj. 28 %) a po 31 letech chce mít první dítě 5 žen (tj. 7 %). Do 24 let chtějí mít první dítě ženy, které chtějí ukončit studium na vysoké škole bakalářským stupněm. Nejvíce žen chce mít první dítě mezi 27 a 28 lety, což je logické, protože chtějí ukončit vzdělání magisterským typem studia (tj. ve věku 24 let), poté chtějí 3 – 4 roky pracovat a poté chtějí mít první dítě. Nezanedbatelná je také část žen, které chtějí mít dítě mezi 29 a 30 lety – jedná se o stejný důvod jako v předchozím případě pouze s rozdílem, že tyto ženy chtějí získat delší praxi. Otázka 5. Jak dlouho chcete pracovat po ukončení studia než založíte rodinu? Méně než rok chce pracovat 6 žen (tj. 8,5 %), 1 – 2 roky chce pracovat 27 žen (tj. 36,5 %), 3 – 4 roky chce pracovat 30 žen (tj. 42 %) a 5 a více let chce pracovat 9 žen (tj. 13 %). Nejvíce žen chce získat praxi 1 – 2 roky nebo 3 – 4 roky. Důvodem je, že firmy chtějí praxi minimálně 3 roky, některé i 5 let a ženy se snaží praxi získat ještě před tím než nastoupí na mateřskou dovolenou. S vyšším počtem odpracovaných let se jim snáze hledá místo po skončení rodičovské dovolené, než těm ženám, které se rozhodly mít dítě hned po skončení vysoké školy nebo při ní a praxi nemají žádnou. Otázka číslo 5 je kontrolní k otázce číslo 4. Odpovědi se však různí. Možnost první, že ženy chtějí mít dítě do 24 odpovídá 3 odpovědím, ale na možnost, že ženy chtějí pracovat méně než rok, odpovědělo kladně 6 žen – tedy dvojnásobek.
Praktická část – Dotazníkové šetření
29
Možnost druhá – 25 – 26 let odpovědělo kladně 14 dotázaných žen, ale možnost praxe 1 – 2 roky zatrhlo 27 žen – znovu téměř dvojnásobek. Možnost třetí – 27 – 28 let zatrhlo 30 žen a možnost praxe 3 – 4 roky kladně odpovědělo rovněž 30 žen – zde je první shoda v počtu odpovědí. A poslední čtvrtá možnost se musí sečíst s pátou – tedy odpovědi mít dítě ve 29 – 30 letech a více než 31 letech odpovědělo 25 žen a možnost 5 a více let praxe zatrhlo pouze 9 žen. Otázka 6. Odložila byste plánované těhotenství, pokud byste měla perspektivní zaměstnání s možností pracovního postupu? Těhotenství by určitě odložilo 5 žen (tj. 7 %), spíše by odložilo 42 žen (tj. 58 %), spíše by neodložilo 22 žen (tj. 31 %) a určitě by neodložily 3 ženy (tj. 4 %). Odkládání rodičovství kvůli dobrému zaměstnání praktikuje v dnešní době čím dál více potenciálních matek a díky tomu se i odsouvá první mateřství do stále vyššího věku žen. Také můj dotazník dokládá, že více než polovina žen by odložila plánované těhotenství kvůli zaměstnání a vidině pracovního postupu. Ženy se snaží odejít na mateřskou dovolenou s co nejvyšším platem, aby získaly vyšší mateřskou a aby vydělaly dost peněz na to, aby své dítě mohly dobře finančně zajistit. Otázka 7. Přijala byste nabídku práce po skončení pobírání rodičovského příspěvku na plný pracovní poměr nebo na částečný úvazek? Plný pracovní poměr by přijalo 37 žen (tj. 51 %), kterýkoli pracovní poměr by přijalo 23 žen (tj. 32 %) a částečný úvazek by preferovalo 12 žen (tj. 17 %). Odpovědi uvádí jasně, že polovina žen by přijala plný pracovní poměr. Domnívám se, že to je z toho důvodu, protože druhý příjem v rodině chybí a v dnešní době je potřeba dvou platů, aby se rodina s dětmi uživila. Otázka 8. Vrátila byste se do práce dřív, kdybyste měla možnost práce na částečný úvazek? 14 žen odpovědělo, že by se určitě vrátily dřív (tj. 19,5 %), 34 žen by se spíše vrátilo dřív (tj. 47 %), 22 žen by se spíše nevrátilo dřív (tj. 30,5 %) a 2 by se určitě nevrátily dřív (tj. 3 %). Téměř polovina žen by se spíše vrátila dříve do zaměstnání a téměř 20 % žen určitě. Je však jasné, že jejich odpověď je čistě teoretická, protože nemohou vědět (jako v předchozí otázce), jestli nebudou mít dítě nemocné nebo budou mít zajištěno hlídání a budou se moci do práce v klidu vrátit. Otázka 9. Kdyby stát poskytoval finanční příspěvky na péči o děti (jesle, školky, babysitting) ve výši 3 000 Kč, uvažovala byste o dalším dítěti? Určitě by o dalším dítěti uvažovalo 7 žen (tj. 8,5 %), spíše by uvažovalo o dalším dítěti 17 žen (tj. 24 %), spíše by neuvažovalo o dalším dítěti 40 žen (tj. 56,5 %) a určitě by neuvažovalo o dalším dítěti 8 žen (tj. 11 %).
Praktická část – Dotazníkové šetření
30
Z odpovědí vyplývá, že finanční příspěvky na péči o děti nejsou dostatečnou motivací, aby žena měla více dětí, protože záporně odpovědělo dohromady 67,5 % žen. Otázka 10. Využila byste možnosti umístit své dítě do firemní školky? Graf 1
Výsledky odpovědí otázky 10.
Využila byste možnosti umístit své dítě do firemní školky?
40 35
Určitě ano Spíše ano
30
Spíše ne 25
Určitě ne
20 15 10 5 0 Využití firemní školky
Zdroj: Ježková (2010). Této možnosti by určitě využilo 36 žen (tj. 51 %), spíše využilo 30 žen (tj. 41 %), spíše nevyužily 4 ženy (tj. 5,5 %) a určitě nevyužily 2 ženy (tj. 2,5 %). Celkem 92 % žen odpovědělo kladně, že by své dítě umístily do firemní školky. Toto číslo je velice vysoké a domnívám se, že firmy by měly začít vycházet ženám vstříc a budovat firemní školky, protože by si tak zajistily například i dřívější návrat žen zpět do práce nebo lepší pracovní nasazení, pokud by žena mohla v klidu pracovat a nemusela se stresovat, že musí odejít, protože školka už zavírá a ona musí jít vyzvednout své dítě. Otázka 11. Jaká je podle Vás současná výše porodného a rodičovského příspěvku? Dle 34 žen je výše porodného 10 000 Kč a výše rodičovského příspěvku se pohybuje v rozmezí 1 000 – 8 000 Kč (tj. 46,5 %) a 38 žen se domnívá, že výše porodného je 13 000 Kč a rozmezí rodičovského příspěvku je 4 000 – 11 000 Kč (tj. 53,5 %) a žádná žena se nedomnívá, že porodné je 15 000 Kč a rodičovský příspěvek v rozmezí 13 000 – 20 000 Kč.
Praktická část – Dotazníkové šetření
31
Polovina žen ví, jaká je výše porodného a rodičovského příspěvku a druhá polovina to neví. Je zřejmé, že mnoho žen se o tato čísla nezajímá, dokud samy nejsou těhotné a nezačnou tyto dávky pobírat. Otázka 12. Pokud by se zvýšila vyplácená částka porodného, uvažovala byste o dalším dítěti? Graf 2
Výsledky odpovědí otázky 12.
Pokud by se zvýšila vyplácená částka porodného, uvažovala byste o dalším dítěti?
35 Určitě ano
30
Spíše ano 25
Spíše ne Určitě ne
20 15 10 5 0 Uvažování o dalším dítěti
Zdroj: Ježková (2010). O dalším dítěti by určitě uvažovaly 2 ženy (tj. 3 %), spíše uvažovalo 20 žen (tj. 26,5 %), spíše neuvažovalo 34 žen (tj. 48 %) a určitě neuvažovalo 16 žen (tj. 22,5 %). Celých 70,5 % žen odpovědělo záporně, že by o dalším dítěti vlivem vyššího porodného neuvažovaly. Necelých 30 % žen by o dalším dítěti uvažovalo. Je tedy zřejmé, že vyšší porodné míru porodnosti nezvýší. Přikládám to tomu, že částka je pouze jednorázová a každý, kdo pečuje o dítě, potřebuje spíše stále příjmy.
Praktická část – Dotazníkové šetření
32
Otázka 13. Pokud by se zvýšil rodičovský příspěvek ze současných 100 % na 150 %, uvažovala byste o dalším dítěti? Graf 3
Výsledky odpovědí otázky 13.
Pokud by se zvýšil rodičovský příspěvek ze současných 100 % na 150 %, uvažovala byste o dalším dítěti?
35 30
Určitě ano
25
Spíše ano Spíše ne
20
Určitě ne
15 10 5 0 Uvažování o dalším dítěti
Zdroj: Ježková (2010). Určitě by o dalším dítěti uvažovaly 3 ženy (tj. 4 %), spíše by uvažovalo 26 žen (tj. 35 %), spíše by neuvažovalo 32 žen (tj. 45 %) a určitě by neuvažovalo 11 žen (tj. 16 %). 61 % žen by kvůli zvýšenému rodičovského příspěvku neuvažovalo o dalším dítěti, ale 39 % by uvažovalo. Jedná se tedy o vyšší počet kladných odpovědí než v předchozí otázce. Tento vzestup přikládám tomu, že rodičovský příspěvek je dávka, kterou žena pobírá během prakticky celé doby, po kterou je doma s dítětem, a jedná se tedy o její stálý příjem, a proto některé ženy více ovlivňuje než výše porodného. Díky vyššímu rodičovskému příspěvku by se rodinám s malými dětmi výrazně „zlepšil“ domácí rozpočet, a proto vliv jeho výše má dle mého názoru vyšší vliv než jednorázová částka porodného.
Praktická část – Dotazníkové šetření
33
Otázka 14. Pokud by byla možnost přerušení čerpání rodičovského příspěvku a následné znovu čerpání (např. po roce práce), uvažovala byste o dalším dítěti? Graf 4
Výsledky odpovědí otázky 14.
Pokud by byla možnost přerušení čerpání rodičovského příspěvku a následné znovu čerpání (např. po roce práce), uvažovala byste o dalším dítěti?
30 Určitě ano
25
Spíše ano 20
Spíše ne Určitě ne
15 10 5 0 Uvažování o dalším dítěti
Zdroj: Ježková (2010). Určitě by uvažovalo o dalším dítěti 10 žen (tj. 14 %), spíše by uvažovalo 26 žen (tj. 37 %), spíše by neuvažovalo 25 žen (tj. 35 %) a určitě by neuvažovalo 10 žen (tj. 14 %). Odpovědi na tuto otázku jsou nejvíce vyrovnané. Polovina žen by uvažovala o dalším dítěti a druhá ne. Domnívám se, že ženy, které by byly zaměstnané na jakýkoli úvazek u zaměstnavatele a byly vdané nebo měly partnera by tuto možnost nevyužily, avšak ženy, které by podnikaly nebo byly samoživitelky by tuto možnost uvítaly.
Praktická část – Dotazníkové šetření
34
Otázka 15. Pokud by byly vyšší daňové úlevy na nezaopatřené dítě, uvažovala byste o dalším dítěti? Graf 5
Výsledky odpovědí otázky 15.
Pokud by byly vyšší daňové úlevy na nezaopatřené dítě, uvažovala byste o dalším dítěti?
35 Určitě ano
30
Spíše ano
25
Spíše ne
20
Určitě ne
15 10 5 0 Uvažování o dalším dítěti
Zdroj: Ježková (2010). 6 žen by uvažovalo o dalším dítěti (tj. 8,5 %), spíše by uvažovalo 20 žen (tj. 26,5 %), spíše by neuvažovalo 34 žen (tj. 48 %) a určitě by neuvažovalo 12 žen (tj. 17 %). Vyšší daňové úlevy by neovlivnily rozhodnutí 65 % žen a 35 % žen by uvažovala o dalším dítěti. Opět je vidět, že daňové úlevy jsou důležité z hlediska stálého příjmu rodiny, a proto by některé ženy ovlivnily. Nadpoloviční většinu by ovšem ani daňové úlevy nepřiměly mít další dítě.
Praktická část – Dotazníkové šetření
35
Otázka 16. Pokud by byly větší slevy na sociálním pojištění, uvažovala byste o dalším dítěti? Graf 6
Výsledky odpovědí otázky 16.
Pokud by byly větší slevy na sociálním pojištění, uvažovala byste o dalším dítěti?
40 35
Určitě ano
30
Spíše ano Spíše ne
25
Určitě ne
20 15 10 5 0 Uvažování o dalším dítěti
Zdroj: Ježková (2010). Určitě by uvažovalo 7 žen o dalším dítěti (tj. 9,5 %), spíše by uvažovalo 17 žen (tj. 22 %), spíše by neuvažovalo 36 žen (tj. 49,5) a určitě by neuvažovalo 14 žen (tj. 19 %). Téměř 70 % žen by neovlivnily ani vyšší slevy na sociálním pojištění, aby měly další dítě. A skoro 30 % by ovlivnily, aby dítě měly. Jedná se rovněž o důležitou složku jejich stálého finančního příjmu, a proto některé ženy tento faktor může ovlivnit. Ženy z mého dotazníku by však spíše neovlivnil. Otázka 17. Kolik máte sourozenců? Žádného sourozence má 8 žen (tj. 11 %), jednoho sourozence má 44 žen (tj. 60 %), dva sourozence má13 žen (tj. 16,5 %) a 3 a více sourozenců má 9 žen (tj. 12,5 %). Z odpovědí lze vidět, že nejvíce žen má jednoho sourozence a jsou tedy ze dvou dětí, potom mají 2 sourozence, následně 3 a více a nejméně odpovědí měly ženy, které nemají sourozence žádného a jsou tedy jedináčci. Tento jev lze odůvodnit tím, že odpovídaly ženy, které mají přes 20 let a jsou narozené před rokem 1990, kdy téměř všechny rodiny ještě mívaly 2 děti, některé i 3. Trend jedináčků nastoupil až po revoluci v roce 1990 a nemůže se tedy více projevit v odpovědích.
Praktická část – Dotazníkové šetření
36
Otázka 18. Kde bydlíte? Ve městě bydlí 47 dotázaných žen (tj. 63 %) a na vesnici bydlí 27 žen (tj. 37 %). Z odpovědí vyplývá, že více žen, které odpovídaly na dotazník, bydlí ve městě. Vlivem možnosti práce v terciálním sektoru se lidé se v minulosti začali stěhovat za prací do měst – jedná se o rodiče dotazovaných, a proto velká část dotazovaných žije ve městě. Otázka 19. Jakou univerzitu a fakultu navštěvujete? Tab. 6
Výsledky odpovědí otázky 19.
Název univerzity Mendelova univerzita v Brně
Masarykova univerzita
Vysoké učení technické
Počet zodpovězených dotazníků
Odpovědi v%
Provozně ekonomická Regionálního rozvoje a mezinárodních studií Agronomická Zahradnická Dřevařská
35
48 %
2 1 1 0
3% 1,3 % 1,3 % 0%
Filozofická Lékařská Pedagogická Informatiky Ekonomicko-správní Přírodovědecká Sociálních studií Právnická Sportovních studií
5 1 6 1 3 5 1 1 0
7% 1,3 % 8% 1,3 % 4% 7% 1,3 % 1,3 % 0%
5 1 2
7% 1,3 % 3%
2 0 0 0 1
3% 0% 0% 0% 1,3 %
Název fakulty
Stavební Architektury Strojního inženýrství Elektrotechniky a komunikačních technologií Podnikatelská Chemická fakulta Informačních technologií Univerzita Obrany Ekonomiky
Praktická část – Dotazníkové šetření
37
a managementu Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně
Veterinárního lékařství Farmaceutická Veterinární hygieny a ekologie -
Akademie Sting Celkem Zdroj: Ježková (2010).
0 0
0% 0%
0 1 74
0% 1,3 % 100 %
Dotazovaných studentek odpověděla bez jedné odpovědi polovina, z Provozně ekonomické fakulty odpovědělo nejvíc žen – téměř 50 %. Z jiných fakult a univerzit se odpovědi hromadily v menší míře, což lze očekávat, když mě neznají a nestuduji na jejich univerzitě ani fakultě. Otázka 20. Jakým typem studia chcete zakončit studium na vysoké škole? Bakalářským typem studia chce zakončit studium 10 žen (tj. 13,5 %), magisterským navazujícím typem chce ukončit vzdělání 55 žen (tj. 74 %) a doktorským typem studia chce vysokou školu zakončit 9 žen (tj. 12,5 %). Nejvíce žen chce dosáhnout titulu Mgr. nebo Ing. a ukončit tak studium na VŠ. Vysokoškolský titul otvírá dveře k lepší pracovní pozici a vyššímu finančnímu ohodnocení, které není nikomu lhostejné. Otázka 21. Jaký je Váš věk? Mezi 19 a 22 lety odpovědělo 34 žen (tj. 45 %), mezi 23 a 24 odpovědělo 25 žen (tj. 34 %) a v kategorii 25 a více let odpovědělo 15 žen (tj. 21 %).
Praktická část – Dotazníkové šetření
38
3.2 Interpretace a vysvětlení výsledků dotazníku V dalším bloku praktické části této bakalářské práce budu dávat do souvislostí odpovědi na dvě otázky a zobrazím je pomocí grafu. Graf 7
Vliv počtu sourozenců na počet plánovaných dětí
Vliv počtu sourozenců na počet plánovaných dětí 35 30 25
žádné dítě 1 dítě
20
2 děti 3 děti
15
4 a více dětí
10 5 0 žádný
1
2
3 a více
Počet sourozenců
Zdroj: Ježková (2010). Otázka 3 + 17 37,5 % žen, které sourozence nemají, chtějí mít jedno dítě a 62,5 % žen chce 2 děti. 4,5 % žen, které mají jednoho sourozence nechtějí mít žádné dítě, 77,5 % žen chce mít 2 děti a 18 % žen chtějí mít 3 děti. Ženy pocházející ze 3 dětí, chtějí mít v 15,5 % případů 1 dítě, 61,5 % z nich chce mít 2 děti a 23 % těchto žen chce mít 3 děti. Ženy, které jsou ze 3 a více dětí, chtějí v 55,5 % případů 2 děti a ve 44,5 % případů 3 děti. Z grafu je patrné, že největší počet žen chce 2 děti. Myslím si, že vliv počtu sourozenců na počet dětí je značný, protože z grafu je patrné, že čím více má dotyčná sourozenců, tím více chce také dětí. Ženy, které mají 3 a více sourozenců, nechtějí jen jedno dítě, ale 2 nebo 3, kdežto jedináčci chtějí 1 nebo 2. V každé kategorii chtějí ženy nejvíce 2 děti, avšak ostatní možnosti jsou s počtem sourozenců rozdílné – ty s vyšším počtem chtějí více dětí a jedináčci chtějí méně.
Praktická část – Dotazníkové šetření Graf 8
39
Vliv místa bydliště na počet plánovaných dětí
Vliv místa bydliště na počet plánovaných dětí 35 30
Žádné dítě
25
1 dítě 2 děti
20
3 děti
15
4 a více dětí
10 5 0 Ve městě
Na vesnici Místo bydliště
Zdroj: Ježková (2010). Otázka 3 + 18 4,5 % žen bydlících ve městě nechce žádné dítě, 8,5 % žen bydlící ve městě chce 1 dítě, v 70 % případů chtějí mít ženy 2 děti a v 17 % chtějí 3 děti. Ženy bydlící na vesnici chtějí ve 4 % případů 1 dítě, 70 % chce 2 děti a 26 % chce 3 děti. Domnívám se, že vliv bydliště je značný, protože ženy bydlící na vesnici neoznačily možnost, že nechtějí žádné dítě a malý počet z nich chce jen jedno. Kdežto ve městě se najdou i ženy, které po dětech netouží anebo vidí, že více než jedno si nemohou dovolit. Na vesnici mají lidé nižší náklady na bydlení, ale i život obecně. Nejčastěji bydlí ve svém domě, takže jsou osvobozeni od placení nájemného, topí dřevem z lesa, voda je levnější než ve městě a některé zboží je na vesnici také levnější. Jediný faktor, který je na vesnici dražší než ve městě jsou potraviny. Jelikož je na vesnici méně obchodů, tak si nemusejí tak konkurovat a jejich ceny bývají vyšší než v supermarketech ve městech. Také ceny zájmových kroužků ve městech bývají velice vysoké, kdežto na vesnici děti do kroužků chodí méně často a pokud, tak například jen do jednoho. V porovnání s tím chodí děti ve městě i do 3 a více kroužků, protože rodiče jim tak chtějí poskytnout rozhled, záliby, kamarády a chtějí ovlivnit jejich mimoškolní aktivity, aby děti neměly možnost přidat se k nějaké skupině, která se jen „poflakuje“ a z nudy páchá přestupky. Lidé si proto na vesnici mohou dovolit mít i 3 děti, protože díky nízkým cenám je uživí, kdežto ve městě jsou náklady na život tak vysoké, že to mnoho mladých rodin odsuzuje k tomu, aby měly často jen jedno dítě, maximálně dvě.
Praktická část – Dotazníkové šetření Graf 9
40
Vliv místa bydliště na věk prvorodiček
Vliv místa bydliště na věk prvorodiček 20 18 16
Do 24 let
14
25 - 26 let 27 - 28 let
12
29 - 30 let
10
31 a více let
8 6 4 2 0 Ve městě
Na vesnici Místo bydliště
Zdroj: Ježková (2010). Otázka 4 + 18 Ve městě chtějí mít ženy v 13,5 % případů první dítě nejčastěji mezi 25 – 26 lety, v 42 % případů mezi 27 – 28, 33,5 % žen chce mít první dítě mezi 29 – 30 lety a 11 % žen chce mít dítě po 31 letech. Na vesnici chce 11 % žen založit rodinu do 24 let, mezi 25 – 26 lety chce založit rodinu 29,5 % žen, mezi 27 – 28 lety 41 % a mezi 29 – 30 lety 18,5 % žen. Na vesnici chtějí obecně založit ženy rodinu tak o 2 roky dříve. Je tomu tak proto, že ženy ve městě si chtějí nejprve vybudovat kariéru, pořídit si bydlení a partnera, aby tak dítěti zajistily skvělý start do nového života. Ženy bydlící na vesnici se klidně nastěhují do domu rodičů a starost o bydlení jim tím odpadá, kariéru nemají budovat kde, protože míst je nedostatek a partnera většina z nich má. Pro tyto ženy je dítě a jeho výchova životní náplň a pokud nemají rodinu jsou nešťastné. Ve městě jsou naproti tomu lidé více individualističtí než na vesnici, mají mnoho zájmů. Město skýtá rozličné možnosti zábav, takže někteří lidé se raději věnují svým zájmům a práci, chodí na skleničku s kolegy z práce a vytváření rodiny je u nich na konci žebříčku jejich hodnot. Lidé na vesnici nemají možnosti takých zábav a jejich život je většinou prostý, takže realizace v rodině a rodinném životě je pro ně to pravé a rodinu plánují již v brzkém věku. Lidé na vesnici se také nedožívají tak vysokého věku jako lidé z města, a proto plánují mít dítě v mladém věku, aby si dostatečně užili jak dětí, tak později i vnoučat.
Praktická část – Dotazníkové šetření Graf 10
41
Vliv místa bydliště na dobu praxe před založením rodiny
Vliv místa bydliště na dobu praxe před založením rodiny
25 Méně než rok praxe
20
1 - 2 roky praxe 3 - 4 roky praxe
15
5 a více let praxe
10
5
0 Ve městě
Na vesnici Místo bydliště
Zdroj: Ježková (2010). Otázka 5 + 18 Z grafu lze vidět, že ženy bydlící ve městě chtějí pracovat před založením rodiny méně než rok v 2,5 % případů, 1 – 2 roky 31 % z nich, 3 – 4 roky chce pracovat 46,5 % žen a 20 % chce pracovat déle než 5 let. Ženy žijící na vesnici nechtějí vůbec pracovat před založením rodiny 5 a více let, chtějí pracovat méně než rok v 18,5 % případů, 1 – 2 roky chce pracovat 48 % žen a 3 – 4 roky chce mít praxi 33,5 % žen. Ve městě je doba praxe pro práci velice důležitá, protože ženy, které se vrátí z rodičovské dovolené a nemají žádnou nebo jen roční praxi mají velký problém sehnat zaměstnání. Lidé bydlící ve městě mají větší výběr ve firmách, které mají v daném městě sídlo. Také jsou často vybíravější než lidé na vesnici, kde nastoupí nebo ne. Firem je opravdu hodně a všechny z nich vybírají jen nejkvalitnější zaměstnance, takže požadují také hodně praxe – alespoň 3 nebo 5 let, a proto se ženy ve městech před založením rodiny snaží mít praxe co nejvíce, aby se mohly v klidu vrátit po rodičovské dovolené zpět do práce. Ženy žijící na vesnici chtějí dříve založit rodinu a není pro ně tak důležité, jestli budou před tím pracovat 2 roky nebo vůbec ne. Všechno totiž podřizují rodině a délka praxe jim nedělá těžkou hlavu. Pokud kvůli nedostatku praxe nenaleznou vhodné zaměstnání, na které mají kvalifikaci, tak klidně půjdou dělat jakoukoliv práci, aby byly schopné se uživit.
Praktická část – Dotazníkové šetření
42
To ženy z města se snaží mít co nejvíce praxe a najít si kvalifikovanou práci odpovídající jejich zaměření, jistě že pokud nemohou najít odpovídající místo, tak půjdou dělat i něco jiného, ale to je u nich až krajní řešení. Ve městě je totiž tolik firem, že někde určitě odborné místo naleznou. Graf 11
Vliv studijního oboru na dobu založení rodiny
Vliv studijního oboru na dobu založení rodiny 16 14 12
Do 24 let
10
25 - 26 let 27 - 28 let
8
29 - 30 let
6
31 a více let
4 2 0 Technický směr
Humanitní směr
Ekonomický směr
Studijní obor
Zdroj: Ježková (2010). Otázka 4 + 19 Ženy studující technický směr chtějí v 11,5 % případů založit rodinu mezi 25 a 26 lety, mezi 27 – 28 lety chce založit rodinu 53 % žen, mezi 29 – 30 lety chce založit rodinu 29,5 % žen a ve více než 31 letech chce založit rodinu 6 % dotázaných žen. Ženy, které studují humanitní směr, chtějí založit rodinu do 24 let ve 14,5 %případů, mezi 25 a 26 lety 7 % z nich, mezi 27 – 28 lety 42,5 % z nich, mezi 29 a 30 lety chce založit rodinu 21,5 % z nich a ve více než 31 letech chce založit rodinu 14,5 % těchto žen. Studentky ekonomického směru chtějí založit rodinu do 24 let v 2,5 % případů, mezi 25 a 26 lety 27 % z nich, mezi 27 – 28 lety 36,5 % žen, mezi 29 a 30 lety 29 % žen a ve více než 31 letech chce založit rodinu 5 % těchto žen. Z grafů je patrné, že ženy (ať už kteréhokoli zaměření) chtějí nejčastěji založit rodinu mezi 27 a 28 lety a potom mezi 29 – 30 lety. Ženy zaměřením technického směru nechtějí mít dítě před 25 rokem, ale studentky humanitního směru chtějí mít dítě do 24 let hned ve 14,5 % případů
Praktická část – Dotazníkové šetření
43
a studentky ekonomického směru chtějí založit rodinu do 24 let ve 2,5 % případů. Po 31 letech chce založit rodinu 6 % dotázaných studentek technického směru, 14,5 % studentek humanitního směru a 5 % studentek ekonomického směru. Graf 12
Vliv studijního oboru na dobu praxe před založením rodiny
Vliv studijního oboru na dobu praxe před založením rodiny 20 18 16 14
Méně než rok
12
1 - 2 roky
10
3 - 4 roky 5 a více let
8 6 4 2 0 Technický směr
Humanitní směr
Ekonomický směr
Studijní obor
Zdroj: Ježková (2010). Otázka 5 + 19 Ženy studující technický obor chtějí pracovat méně než rok v 6 % případů, 1 – 2 roky chce pracovat 47 % z nich, 29,5 % chce pracovat 3 – 4 roky a více než 5 let chce pracovat 17,5 % těchto žen. Studentky humanitního směru chtějí pracovat méně než rok ve 14 % případů, 1 – 2 roky chce pracovat 21,5 % z nich, 3 – 4 roky chce pracovat 43 % z nich a více než 5 let chce pracovat 21,5 % těchto žen. Studentky ekonomického směru chtějí pracovat méně než rok v 7,5 % případů, 1 – 2 roky chce pracovat 39 % z nich, 3 – 4 roky chce pracovat 46 % z nich a více než 5 let chce pracovat 7,5 % těchto žen. Ženy studující humanitní a ekonomický směr chce okolo 45 % z nich pracovat 3 – 4 roky než začnou plánovat první dítě. Ženy studující technický směr chtějí pracovat ve 47 % případů 1 – 2 roky. Studentky humanitního oboru chtějí pracovat méně než rok ve 14 % případů, kdežto technického směru pouze 6 % a ekonomického 7,5 % žen.
Praktická část – Dotazníkové šetření
44
Studentky ekonomického směru nechtějí pracovat více než 5 let – pouze 7,5 % z nich, kdežto technického směru 17,5 % žen a humanitního dokonce 21,5 % žen. Graf 13
Vliv studijního oboru na přijetí částečného úvazku
Vliv studijního oboru na přijetí částečného úvazku 25
20 Plný pracovní poměr 15
Přijala bych kteroukoli nabídku Částečný úvazek
10 5 0 Technický směr
Humanitní směr
Ekonomický směr
Studijní obor
Zdroj: Ježková (2010). Otázka 7 + 19 Ženy, jejichž studijní zaměření je technického směru, by v 41 % případů přijaly nabídku na plný pracovní poměr, v 53 % případů kteroukoli nabídku zaměstnání a pouze 6 % žen by přijalo částečný úvazek. Částečné úvazky by u nich neměly moc šance, protože jejich práce je velice náročná hlavně časově a tudíž by pro ně práce na částečný úvazek znamenala, že by nic nestihly udělat nebo musely pokračovat s prací doma. Studentky humanitního směru by preferovaly plný pracovní poměr 50 % a značná část z nich také částečné úvazky – 36 %. Kteroukoli nabídku na pracovní poměr by přijalo 14 % z dotazovaných žen. Částečné úvazky využívají určitě učitelky, poté co se vrací z rodičovské dovolené. Odučí pár hodin denně a mohou jít domů, aniž by měli špatný pocit že něco nestihly. Jistě musí se doma připravovat případně i opravovat písemné práce a podobně, ale to už je spjaté s jejich zaměstnáním. Ženy studující ekonomický směr jednoznačně preferují 56 % plný pracovní úvazek nebo by přijaly kteroukoli nabídku – v 29 % případů. Částečné úvazky by využily některé z nich – 15 %. Některá pracovní místa jdou skloubit s částečným úvazkem, ale některá nikoliv, a proto většina preferuje plný pracovní úvazek.
Praktická část – Dotazníkové šetření
45
Také jistě hraje i roli, že z plného pracovního úvazku má rodina větší příjmy než pouze z částečného. Pozitivum částečného úvazku je flexibilita a možnost lépe se starat o dítě, ale na úkor finančních ztrát. Plný pracovní poměr nabízí vidinu vysokých výdělků za cenu menší flexibility a lepší péče o dítě. Graf 14
Výše porodného dle dotazovaných žen a vliv jeho zvýšení na uvažování o dalším dítěti
Výše porodného dle dotazovaných žen a vliv jeho zvýšení na uvažování o dalším dítěti 20 18 16
Určitě ano
14
Spíše ano
12
Spíše ne
10
Určitě ne
8 6 4 2 0 10 000 Kč, 1 000 - 8 13 000 Kč, 4 000 000 Kč 11 000 Kč
15 000 Kč, 13 000 20 000 Kč
Výše porodného dle respondentek
Zdroj: Ježková (2010). Otázka 11 + 12 6 % žen, které se domnívají, že porodné činí 10 000 Kč a rozmezí rodičovského příspěvku je 1 000 – 8 000 Kč, by určitě uvažovala o dalším dítěti, kdyby se zvýšilo porodné. Spíše by uvažovala o dalším dítěti 41 % žen, spíše neuvažovala rovněž 41 % žen a určitě by neuvažovalo 12 % dotazovaných žen. Tedy souhrnně – přes polovinu dotazovaných žen by zvýšení porodného neovlivnilo a polovinu ano. Ženy, které se domnívají, že porodné činí 13 000 Kč a rozmezí rodičovského příspěvku se pohybuje mezi 4 000 a 11 000 Kč, by se spíše nechaly zvýšením porodného ovlivnit v 16 % případů, 52,5 % žen by se ovlivnit spíše nenechala a 31,5 % žen by se ovlivnit zvýšením porodného určitě nenechala. Je paradoxní, že ženy, které neví, jaké je porodné ani rodičovský příspěvek by se jejich výší spíše nechaly ovlivnit než ženy, které tyto částky znají. U nich jsou odpovědi radikální – spíše ne a určitě ne, přičemž sloupec s odpověďmi Spíše ne je celkově nejvyšší a sloupec s odpověďmi Určitě ne je dost vysoký (výrazně vyšší než sloupec u první kategorie „10 000 Kč, 1 000 – 8 000 Kč“).
Praktická část – Dotazníkové šetření
46
Lze shrnout, že vliv výše porodného na uvažování o dalším dítěti je obecně malý, ale na některé ženy i tento faktor působí. Zavádění vyššího porodného by míru porodnosti nezvýšilo, a když ano tak jen nepatrně. Pokud by mělo vliv, tak jen na některé nízkopříjmové skupiny obyvatel a k těm se vysokoškolsky vzdělaní lidé neřadí nebo by teoreticky řadit neměli. Graf 15
Zvýšení porodného a jeho vliv na uvažování o dalším dítěti dle studijního oboru
Zvýšení porodného a jeho vliv na uvažování o dalším dítěti dle studijního oboru 25 20 Určitě ano 15
Spíše ano Spíše ne
10
Určitě ne
5 0 Technický směr
Humanitní směr
Ekonomický směr
Studijní obor
Zdroj: Ježková (2010). Otázka 12 + 19 Ženy studující technický směr by se určitě nechaly ovlivnit v 6 % případů, aby uvažovali o dalším dítěti kvůli vyššímu porodnému, spíše by se nechalo ovlivnit 29,5 % žen, spíše by zvýšení porodného neovlivnilo uvažování o dalším dítěti 53 % žen a určitě by neovlivnilo 11,5 % dotazovaných žen. Ženy, které studují humanitní obor by určitě uvažovaly o dalším dítěti v 7 % případů, spíše by uvažovalo 50 % žen, spíše by neuvažovalo 21,5 % a 21,5 % by určitě neuvažovalo o dalším dítěti vlivem zvýšení porodného. Ženy studující ekonomický směr by spíše uvažovaly o dalším dítěti kvůli vyššímu porodnému v 19,5 % případů, spíše by neuvažovalo 53,5 % žen a určitě by o dalším dítěti neuvažovalo 27 % dotazovaných žen. Obecně lze tvrdit, že ženy vyšší porodné k tomu, aby měly více dětí, nepřivede. Jeho vliv je malý, protože se jedná o jednorázovou částku a ne o stálý příjem, který je v domácnosti potřeba více. Pozdější náklady na další dítě by byly jednoznačně vyšší než jednorázová částka porodného, která by pokryla tak výdaje na první měsíc života dítěte.
Praktická část – Dotazníkové šetření Graf 16 oboru
47
Zvýšení rodičovského příspěvku a jeho vliv na uvažování o dalším dítěti dle studijního
Zvýšení rodičovského příspěvku a jeho vliv na uvažování o dalším dítěti dle studijního oboru 20 18 16 14
Určitě ano
12
Spíše ano
10
Spíše ne
8
Určitě ne
6 4 2 0 Technický směr
Humanitní směr
Ekonomický směr
Studijní obor
Zdroj: Ježková (2010). Otázka 13 + 19 Studentky technického směru by zvýšení rodičovského příspěvku určitě ovlivnilo 6 %, aby měla další dítě, spíše ovlivnilo 35 %, spíše neovlivnilo 47 % a určitě by neovlivnilo 12 % dotazovaných žen. Tedy souhrnně lez říci, že větší část z nich by další dítě nechtěla, ani po zvýšení rodičovského příspěvku. Ženy zaměřením humanitního směru by určitě uvažovaly o dalším dítěti ve 7 % případů, 50 % žen by spíše uvažovaly o dalším dítěti, spíše by neuvažovalo 28,5 % žen a určitě by o dalším dítěti vlivem zvýšení rodičovského příspěvku neuvažovalo 14,5 % dotazovaných žen. Studentky ekonomického směru by určitě zvýšení v 2,5 % případů ovlivnilo, v 31,5 % případů by ženy zvýšení spíše ovlivnilo, v 49 % by zvýšení rodičovského příspěvku spíše neovlivnilo a určitě by zvýšení rodičovského příspěvku neovlivnilo v uvažování o dalším dítěti17 % dotazovaných žen. Celkově lze říci, že zvýšení rodičovského příspěvku neovlivní obecně uvažování o dalším dítěti. Některé ženy by se ovlivnit nechaly, ale větší část je těch, které další dítě nechtějí. Tedy ani vyšší rodičovský příspěvek by míru porodnosti nijak rapidně nezvýšil, pouze nepatrně.
Praktická část – Dotazníkové šetření
48
Graf 17 Možnost přerušení čerpání rodičovského příspěvku a jeho vliv na uvažování o dalším dítěti dle studijního oboru
Možnost přerušení čerpání rodičovského příspěvku a jeho vliv na uvažování o dalším dítěti dle studijního oboru 14 12 10
Určitě ano
8
Spíše ano Spíše ne
6
Určitě ne
4 2 0 Technický směr
Humanitní směr
Ekonomický směr
Studijní obor
Zdroj: Ježková (2010). Otázka 14 + 19 Studentky technického směru by určitě uvítaly možnost přerušení čerpání rodičovského příspěvku a uvažovaly by o dalším dítěti v 17,5 % případů, spíše by to ovlivnilo 23,5 % žen, spíše by o dalším dítěti neuvažovalo 53 % žen a určitě by o dalším dítěti neuvažovalo 6 % dotazovaných žen. Ženy, které jsou zaměstnané, tuto výhodu nemohou dost dobře využít a uvítaly by ji samoživitelky nebo ženy pracující na živnostenský list – stavařky, architektky, vodařky a podobně. Ženy, které studují humanitní směr, by přerušení uvítaly a spíše by uvažovaly o dalším dítěti v 64 % případů, spíše by neuvažovalo 29 % dotazovaných žen a určitě by neuvažovalo 7 % žen. Ženy studující ekonomický směr – 17 % by možnost přerušení určitě přijala a uvažovala o dalším dítěti, spíše by o dalším dítěti uvažovalo 34 % žen, spíše by neuvažovalo 29 % žen a určitě by o dalším dítěti neuvažovalo 20 % dotazovaných žen. Zde se určitě jedná o stejnou věc jako u technického oboru – nabídky by spíše využily ženy mající živnostenské oprávnění a podnikatelky, zaměstnané ženy nikoli. Celkově lze shrnout graf tak, že tato možnost by zaujala polovinu žen. Může se říci, že ovlivnění míry porodnosti by došlo ve větší míře než v předchozích 2 případech a možnost přerušení pobírání rodičovského příspěvku by měla kladný vliv na míru porodnosti – sice ne závratně, ale jisté zvýšení (byť ne radiální, ale spíše menší) by určitě proběhlo.
Praktická část – Dotazníkové šetření Graf 18
49
Vyšší daňové úlevy a jejich vliv na uvažování o dalším dítěti dle studijního oboru
Vyšší daňové úlevy a jejich vliv na uvažování o dalším dítěti dle studijního oboru 20 18 16 14
Určitě ano
12
Spíše ano
10
Spíše ne
8
Určitě ne
6 4 2 0 Technický směr
Humanitní směr
Ekonomický směr
Studijní obor
Zdroj: Ježková (2010). Otázka 15 + 19 11,5 % žen studujících technický směr by určitě uvažovala o dalším dítěti, 30 % žen by o dalším dítěti spíše uvažovala, 47 % žen by spíše neuvažovala a 11,5 % žen by o dalším dítěti určitě neuvažovala. Daňové úlevy pro ně nejsou dostatečnou motivací. Ženy studující humanitní směr – 7 % žen by o dalším dítěti určitě uvažovala, 43 % žen by spíše uvažovala, 43 % žen by spíše neuvažovala a 7 % žen by určitě o dalším dítěti neuvažovala. Odpovědi jsou rozděleny přesně napůl. Studentky ekonomického směru jsou jasně proti. 7 % žen by vyšší daňové úlevy určitě motivovaly mít další dítě, spíše by motivovaly 22 % žen, spíše by nemotivovaly 49 % žen a určitě by daňové úlevy nemotivovaly 22 % dotazovaných žen. Celkově lze shrnout, že ženy by vyšší daňové úlevy spíše neovlivnily k tomu mít další dítě. Jedná se o daňové úlevy každý měsíc, které se přičítají k platu a člověk má potom plat vyšší, kvůli tomu mě překvapuje, že toto by ženy neovlivnilo, protože ony se snaží hlavně finančně zabezpečit svoje dítě, po tom co se vrátí zpět do práce. Tyto daňové úlevy by jejich domácí rozpočet o něco zvýšily. Je ovšem fakt, že náklady na další dítě jsou vyšší než vyšší daňové úlevy, a proto ženy moc neovlivní.
Praktická část – Dotazníkové šetření
50
Graf 19 Vyšší slevy na sociálním pojištění a jejich vliv na uvažování o dalším dítěti dle studijního oboru
Vyšší slevy na sociálním pojištění a jejich vliv na uvažování o dalším dítěti dle studijního oboru 25
20 Určitě ano Spíše ano
15
Spíše ne Určitě ne
10
5
0 Technický směr
Humanitní směr
Ekonomický směr
Studijní obor
Zdroj: Ježková (2010). Otázka 16 + 19 Studentky technického oboru by určitě uvažovaly o dalším dítěti v 11,5 % případů, spíše by o dalším dítěti uvažovalo 30 % žen, spíše by neuvažovalo 47 % žen a určitě by neuvažovalo o dalším dítěti vlivem vyšších slev na sociálním pojištění 11,5 % dotazovaných žen. Ženy studující humanitní směr jsou rozděleny téměř na polovinu – 6,5 % žen by určitě uvažovalo o dalším dítěti, 33,5 % žen by spíše uvažovalo, 40 % žen by spíše neuvažovalo a 20 % dotazovaných žen by určitě neuvažovalo o dalším dítěti. Ženy, které studují ekonomický směr, by určitě uvažovaly o dalším dítěti v 9,5 % případů, spíše by uvažovalo 16,5 % žen, spíše by neuvažovalo 52,5 % žen a určitě by o dalším dítěti neuvažovalo 21,5 % dotazovaných žen. Obecně lze tvrdit, že ani vyšší slevy na sociálním pojištění by míru porodnosti nezvýšily. Jedná se sice o částku, která se odepisuje každý měsíc, ale pro ženy asi není tak důležitá. Výdaje na dítě a jeho obživu jsou vyšší.
Praktická část – Dotazníkové šetření
51
Celkově lze říci, že diskutované nástroje rodinné politiky mají pouze nepatrný vliv na míru porodnosti dané skupiny žen (vysokoškolsky vzdělané), protože převážná většina dotazovaných by o dalším dítěti neuvažovala ani kvůli vyššímu porodnému, rodičovskému příspěvku, vyšším daňovým úlevám ani kvůli vyšším slevám na sociálním pojištění. Je tomu tak zřejmě proto, že u vzdělanějších žen je předpoklad, že budou patřit do vyšší příjmové skupiny, a proto pro ně zvýšení sociálních dávek nebude motivující. Jediná věc, která by výrazněji mohla ovlivnit míru porodnosti je možnost přerušení čerpání rodičovského příspěvku – to by vliv na míru porodnosti mělo. Mírně by také ovlivnilo míru porodnosti zvýšení rodičovského příspěvku. Opatření vyplývající z výsledků dotazníkového šetření Jedinou věcí, kterou by ženy využily a která doposud v České republice chybí jsou firemní školky. Celých 92 % dotazovaných žen by firemní školku využilo, ať už určitě nebo spíše, což je velmi vysoké číslo a dle mého názoru je to podnět, aby se vláda začala problematikou firemních školek více zabývat. Je pravda, že současná vláda již o zavedení firemních školek a jejich podmínkách, ať už se jedná o hygienickou stránku, vybavení daného místa nebo vzdělání pedagogů, jedná. Může se tedy obecně doufat, že firemní školky budou ženy moci co nejdříve využívat. Domnívám se, že ženy, které mají vysokoškolské vzdělání, rodinná politika nemotivuje, aby měly více dětí. Pro tyto ženy nejsou částky, které stát nabízí, tak vysoké, aby kvůli nim uvažovaly o dalších dětech, protože mají statisticky vyšší příjmy. Avšak ženy s nižšími příjmy tyto částky ovlivňují, protože se často jedná o velkou část jejich příjmů. Myslím si, že je správný krok vlády ohledně porodného dle příjmů rodin, protože ženy s vyššími příjmy tato částka nemotivuje, je tedy zbytečné jim ji vyplácet a ušetří se tak určitá část výdajů. Avšak v případě rodičovského příspěvku je potřeba vyplácet dávky i ženám s vyššími příjmy. Je nutné, aby i tyto ženy měly po celou dobu rodičovské dovolené z čeho žít, takže bych rozhodně nedoporučovala upravovat výši rodičovského příspěvku (podobně jako porodné) dle rodinných příjmů. Jedná se totiž o dlouhodobou částku, takže její výše ovlivňuje rodinný rozpočet déle a ve větší míře než porodné. Myslím si, že současná úprava rodičovského příspěvku je správně rozčleněna na 3 varianty, které se finančně liší. Doporučuji zavedení možnosti výběru (pro všechny ženy bez ohledu na výši příjmů) varianty rodičovského příspěvku, který budou čerpat. Takže například studentky nebo prodavačky by mohly být doma jen 2 roky a poté jít znovu do práce, což v dnešních podmínkách nemohou. Pokud totiž nedosahujete určitého příjmu, tak si nesmíte zvolit vyšší variantu rodičovského příspěvku. Osobně se domnívám, že by tuto možnost ženy využily a určitá část z těch, které „vynuceně sedí doma“, by se ráda a dřív (než po 4 letech) vrátila do práce.
Závěr
52
4 Závěr Na následujících několika stranách shrnu celou mou bakalářskou práci, která se zabývá vlivem rodinné politiky na míru porodnosti. V Literární rešerši jsem načerpala nejprve informace o míře porodnosti, ať už v Evropě nebo poté i v České republice. Dále jsem se zabývala rodinnou politikou v ČR, jejími cíly a nástroji, poté jsem zkoumala finanční nástroje rodinné politiky a další faktory, které ovlivňují rozhodnutí žen, kdy a kolik budou mít dětí. Na závěr jsem uvedla plánované změny státní sociální podpory od ledna 2011. Pomocí informací, které jsem tímto studiem získala, jsem zvolila faktory, které jsem použila pro dotazníkové šetření. Jedná se o vlivy státní sociální podpory, daňových výhod, sociálního pojištění, zavedení firemních školek a dalších faktorů, které mají motivovat ženy, aby měly více dětí tzn. zvýšily míru porodnosti. Z tohoto důvodu jsem tyto vlivy zařadila do otázek dotazníku, který jsem poté rozeslala danému počtu žen studujícím v Brně. Odpovědi, které se navrátily, jsem vyhodnotila a uvedla v Praktické části této práce. Dále jsem vypracovala návrhy na opatření, které vyplývají z výsledků dotazníkového šetření. Souhrnné výsledky dotazníku lze nalézt v dalším odstavci. Nejprve shrnu obecné otázky dotazníku, které se zabývaly názory dotazovaných žen např. na soužití partnerů, počet dětí nebo dobu praxe před založením rodiny. 89 % dotazovaných žen chce žít s partnerem v manželství. Ženy, které jsou vysokoškolsky vzdělané, preferují soužití v manželství, které je v naší republice považované za významnou tradiční hodnotu. Ženy, které odpovídaly na dotazník neměly v 97 % případů ještě žádné děti. 70 % žen plánují založit rodinu, ve které bude počet dětí roven dvěma. Za významné považuji, že 20,5 % dotazovaných žen chce mít 3 děti. Ženy bydlící ve městě chtějí méně dětí než na vesnici. Je však nutné podotknout, že tato čísla jsou pouze plány dotazovaných žen a v reálném počtu dětí se mohou (a většinou tomu také je) lišit. Je tomu tak z toho důvodu, že ženy si často naivně naplánují budoucnost, ale reálný život je posune někam jinam a například kvůli nedostupnému bydlení nebudou mít děti v 25 letech, jak si myslely, ale až ve 30 letech. Dalším důvodem může být špatné zaměstnání a nízkým příjmem nebo to, že prostě nenašly přijatelného partnera. 41 % žen chce založit rodinu (=mít první dítě) mezi 27 – 28 lety, na druhém místě ve 28 % případů chtějí ženy založit rodinu mezi 29 – 30 lety. Je také rozdíl žen bydlících na vesnici a ve městě. Ve městě chtějí ženy založit rodinu o 1 – 2 roky později (mezi 27 – 30 lety) než na vesnici (mezi 25 – 28 lety). 60 % žen má jednoho sourozence, tedy pochází ze dvou dětí. Počet sourozenců má také vliv na počet plánovaných dětí. Čím více má žena sourozenců, tím více plánuje dětí – např. ženy, které jsou jedináčky chtějí 1 nebo 2 děti, ale ženy po-
Závěr
53
cházející ze 2 nebo 3 a více sourozenců chtějí mít minimálně 2 děti nebo 3 děti, ale žádné nebo 1 dítě nechce žádná z nich. 63 % z žen žije ve městě a 37 % na vesnici, tudíž dotazníkové šetření ovlivnilo názory žen bydlících v různých místech. Ženy žijící ve městě chtějí nejčastěji 2 děti, získat více praxe a mít první dítě mezi 27 – 30 lety. Ženy bydlící na vesnici chtějí mít 2 nebo 3 děti, chtějí pracovat před založením rodiny kratší dobu a první dítě chtějí mít mezi 25 – 28 lety. 47 % žen odpovědělo z Provozně ekonomické fakulty, 8 % z Pedagogické fakulty MU a 7 % shodně z Filozofické fakulty, Přírodovědecké fakulty MU a Stavební fakulty VUT. Nejvíce odpovědí se nashromáždilo z ekonomických směrů, tudíž odpovědi jsou průkazné a lze je obecně aplikovat jako názory většiny ekonomek. Jelikož z technického a humanitního směru se navrátilo méně odpovědí, nejsou jejich odpovědi průřezem názorů všech studentek a nelze je aplikovat obecně, ale je nutné na ně pohlížet jako na názory studentek tohoto dotazníkového šetření. 74 % dotazovaných žen chce ukončit studium na vysoké škole Magisterským navazujícím typem studia, 14 % bakalářským a 12 % doktorským typem studia. 45 % žen odpovídalo ve věku 19 – 22 let, 34 % 23 – 24 let a 21 % mělo 25 a více let. 53,5 % dotazovaných žen ví, jaká je výše porodného a rodičovského příspěvku a 46,5 % žen neví, jaká je jejich výše. Ženy, které ví, jaká je výše těchto dávek se jejich velikostí nenechají (ať už spíše nebo určitě) ovlivnit v 84 % případů, kdežto ženy, které jejich výši neznají se jimi nechají ovlivnit v 47 % případů a 53 % z nich se jejich výší ovlivnit nenechá. V další části závěru chci zodpovědět všechny dílčí cíle pomocí otázek z dotazníku. Prvním dílčím cílem je stanovit, jestli ženy odkládají mateřství kvůli zaměstnání. Tímto cílem se zabývaly otázky č. 5 a 6. Otázka č. 5 – 42 % žen chce pracovat 3 – 4 roky než založí rodinu a 37% žen chce pracovat 1 – 2 roky. Ve městě ženy chtějí získat více praxe a pracovat déle před založením rodiny než ženy na vesnici. Otázka č. 6 – 58 % žen by spíše odložilo plánované těhotenství kvůli práci, 31 % by těhotenství spíše neodložilo. Z odpovědí těchto otázek vyplývá, že ženy chtějí déle pracovat než si založí rodinu a přes polovinu z nich by odložilo plánované těhotenství kvůli výhodného zaměstnání. Odpověď na první dílčí cíl tedy zní – ano, ženy odkládají mateřství kvůli zaměstnání. Druhým dílčím cílem je zjistit, jestli ženy motivuje možnost práce na částečný úvazek, aby se vrátily z rodičovské dovolené dříve do práce. Na tento dílčí cíl odpovídají otázky č. 7 a 8. Otázka č. 7 – 51 % dotazovaných žen by přijalo plný pracovní poměr, 32 % by přijalo kteroukoli nabídku a částečný úvazek by preferovalo pouze 17 % žen.
Závěr
54
Otázka č. 8 – 66,5 % dotazovaných žen by se vrátilo do práce dřív (ať už určitě nebo spíše) a 33,5 % žen by se nevrátilo dříve do zaměstnání. Shrnou-li se odpovědi dotazovaných žen, může se odpovědět na druhý dílčí cíl – ano, ženy motivuje práce na částečný úvazek, aby se vrátily z rodičovské dovolené dříve do práce. Třetím dílčím cílem je určit, jestli vyšší dávky státní sociální podpory podněcují k rození více dětí. Tímto problémem se zabývaly otázky č. 9, 12, 13 a 14. Otázka č. 9 – 67,5 % žen by neuvažovalo (ať už spíše nebo určitě) o dalším dítěti vlivem zavedení příspěvků na péči o děti. Otázka č. 12 – 70 % dotazovaných žen by neuvažovalo (ať už spíše nebo určitě) o dalším dítěti vlivem vyššího porodného. 30% žen by o dalším dítěti uvažovalo. Ženy zaměřením technického směru by o dalším dítěti neuvažovaly v 65 % případů (ať už spíše nebo určitě) a 35 % by o něm uvažovalo. Ženy studující humanitní směr by o dalším dítěti uvažovaly v 57 % případů, ve 43 % nikoli. A ženy ekonomky by o dalším dítěti neuvažovaly (ať už spíše nebo určitě) v 80 % případů. Vyšší částka porodného by tedy dle oboru motivovala k pořízení dalšího dítěti nejvíce studentky humanitního směru. Otázka č. 13 – 60,5 % žen by neuvažovalo (ať už spíše nebo určitě) o dalším dítěti vlivem vyššího rodičovského příspěvku. 39,5 % žen by o dalším dítěti uvažovalo. 59 % žen technického směru by neuvažovalo (ať už spíše nebo určitě) o dalším dítěti kvůli vyššímu rodičovskému příspěvku, 41 % z nich ano. Ženy humanitního směru by o dalším dítěti uvažovaly v 57 % případů, ve 43 % ne. Ekonomky by v 66 % případů neuvažovaly o dalším dítěti, 34 % z nich by o dalším dítěti uvažovalo. Opět by vyšší rodičovský příspěvek ovlivnil nejvíce ženy humanitního zaměření, nikoli ženy technického a ekonomického směru. Otázka č. 14 – 50,5 % dotazovaných žen by o dalším dítěti neuvažovalo (ať už spíše nebo určitě) kvůli možnosti přerušení čerpání rodičovského příspěvku. 49,5 % žen by o dalším dítěti uvažovalo. 59 % žen technického zaměření by o dalším dítěti neuvažovalo (ať už spíše nebo určitě), 41 % z nich by o dalším dítěti uvažovalo. Ženy humanitního směru by o dalším dítěti uvažovaly v 64 % případů, neuvažovaly by v 36 % případů. Ekonomky by neuvažovaly o dalším dítěti v 48,5 % případů, uvažovalo by 51,5 % z nich. Lze říci, že možnost přerušení rodičovského příspěvku by ovlivnila ženy humanitního směru, ale také ženy ekonomického směru. Lze odpovědět na třetí dílčí cíl – ne, vyšší dávky státní sociální podpory nemotivují k rození více děti – z obecného hlediska. Pokud se rozčlení ženy dle oboru, tak státní sociální podpora ovlivní ženy studující humanitní směr v případech - vyššího porodného (57 %), vyššího rodičovského příspěvku (57 %) a možnosti přerušení čerpání rodičovského příspěvku (64 %). Ženy ekonomického zaměření ovlivní pouze možnost přerušení čerpání rodičovského příspěvku (51,5 %).
Závěr
55
Čtvrtým dílčím cílem je zjistit, jestli by ženy využily možnosti umístit své dítě do firemní školky. Tímto cílem se zabývá otázka číslo 10. Otázka č. 10 - 91,5 % žen by (ať už spíše nebo určitě) umístilo své dítě do firemní školky, pouze 8,5 % by tam své dítě neumístilo (ať už spíše nebo určitě). Lze odpovědět na čtvrtý dílčí cíl – ano, ženy by využily možnosti umístit své dítě do firemní školky. Pátým dílčím cílem je stanovit, jestli by případné daňové úlevy a slevy v sociálním pojištění podpořily rození více dětí. Tento cíl zkoumají otázky číslo 15 a 16. Otázka č. 15 – 65 % dotazovaných žen by neuvažovalo o dalším dítěti vlivem daňových úlev, 35 % žen by o dalším dítěti uvažovalo. Ženy studující technický směr by o dalším dítěti neuvažovaly (ať už spíše nebo určitě) v 59 % případů, 41 % z nich by o dalším dítěti uvažovalo. Ženy, které studují humanitní obor, by o dalším dítěti uvažovaly v 50 % případů a 50 % žen by o dalším dítěti neuvažovalo (ať už spíše nebo určitě). Ekonomky by o dalším dítěti neuvažovaly v 71 % případů, 29 % z nich by o dalším dítěti uvažovalo. Otázka č. 16 – 68,5 % dotazovaných žen by o dalším dítěti neuvažovalo (ať už spíše nebo určitě) o dalším dítěti vlivem vyšších slev na sociálním pojištění, 31,5 % ano. Technicky zaměřené ženy by uvažovaly o dalším dítěti ve 41 % případů, 59 % z nich by o dalším dítěti neuvažovalo. Humanitně zaměřené ženy by o dalším dítěti uvažovaly ve 40% případů, 60 % z nich by o dalším dítěti neuvažovalo. Ekonomky by o dalším dítěti neuvažovaly v 74 % případů, 26 % z nich by o dalším dítěti uvažovalo. Shrnou-li se výsledky, lze říci, že ženy studující humanitní směr by ovlivnily v početí dalšího dítěte daňové úlevy. Lze shrnout odpovědi na pátý dílčí cíl – daňové úlevy motivují k rození více dětí pouze ženy humanitního zaměření (50 %), obecně všechny ženy ne, a slevy na sociálním pojištění ženy nemotivují k rození více dětí vůbec. V další části závěru chci odpovědět na hlavní cíl této bakalářské práce. Hlavním cílem této bakalářské práce je zjistit, jestli opatření rodinné politiky, dávky státní sociální podpory a další různé faktory rodinné politiky podněcují ke zvýšení míry porodnosti v ČR. Ženy obecně motivuje práce na částečný úvazek, aby se z rodičovské dovolené vrátily dříve do práce. Než však mají první dítě, často odkládají mateřství právě kvůli zaměstnání. Dávky státní sociální podpory ženy obecně k rození dětí nemotivují. Pokud jsou však rozčleněny ženy dle jejich studijního zaměření, lze říci, že ženy zaměřením humanitního směru lze pomocí dávek státní sociální podpory ovlivnit v případě vyššího porodného, vyššího rodičovského příspěvku a možnosti přerušení čerpání rodičovského příspěvku – v těchto případech by uvažovaly o dalším dítěti. Ženy, které studují ekonomický obor, motivuje k rození více děti pouze možnost
Závěr
56
přerušení čerpání rodičovského příspěvku. Ženy technického směru nemotivuje výše státní sociální podpory vůbec. Téměř všechny ženy by využily možnosti umístit své dítě do firemní školky. Daňové úlevy by k rození více děti ovlivnily opět pouze studentky humanitního směru. Vyšší slevy na sociálním pojištění nemotivují k rození více dětí vůbec. Odpověď na hlavní cíl práce zní – opatření rodinné politiky obecně podněcuje ke zvýšení míry porodnosti v ČR v případech – částečných úvazků a tedy dřívějšího návratu žen do zaměstnání a možnosti umístění dítěte do firemní školky. Dávky státní sociální podpory obecně ženy nemotivují k rození více dětí. Avšak pokud se ženy rozčlení dle oborů, tak studentky humanitního oboru dávky státní sociální podpory motivují k rození více dětí v případech – vyššího porodného, vyššího rodičovského příspěvku a možnosti přerušení čerpání rodičovského příspěvku. Ženy studující ekonomický obor motivuje k rození více dětí pouze možnost přerušení čerpání rodičovského příspěvku. Další faktory - daňové úlevy a vyšší slevy na sociálním pojištění, které mají motivovat k vyšší míře porodnosti v ČR, ženy obecně nemotivují. Opět pouze studentky humanitního oboru by uvažovaly o dalším dítěti vlivem vyšších daňových úlev. Doporučení Tvůrcům rodinné politiky bych doporučila, aby podporovali zavedení firemních školek, větší možnost práce na částečný úvazek a zavedení možnosti přerušení čerpání rodičovského příspěvku, jelikož tyto faktory by ženy nejvíce ovlivnily, aby měly další děti. Dále bych doporučila zavedení svobodné volby ohledně výběru varianty čerpání rodičovského příspěvku, a to pro všechny ženy bez ohledu na výši příjmů. Nedoporučila bych jim snížit nebo měnit rodičovský příspěvek, zvyšovat výši porodného ani zvyšovat daňové úlevy nebo zavádět vyšší slevy na sociálním pojištění. Tyto faktory se u žen nesetkaly s pozitivními ohlasy a nemotivovaly by je k tomu, aby měly další děti. Také se domnívám, že podpora pouze žen s nižším příjmem není správná, protože ženy s vysokými příjmy také musí během rodičovské dovolené z něčeho žít a propad jejich příjmů je znatelnější než u žen s nízkými příjmy. Je pravdou, že ženy s vysokými platy nemotivují dávky státní sociální podpory, aby měly více dětí, to ale neznamená, že jim příspěvky vezmeme úplně. Každá žena, která vychovává dítě (bez ohledu na její příjmy), musí mít nárok na dávku rodičovského příspěvku, ať už v jakékoli výši.
Použité zdroje
57
5 Použité zdroje 347. Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Sbírka zákonů Česká republika, 2010, roč. 2010, č. 127, s. 4758. ISSN 1211-1244. BELLING, Vojtěch. Vojtěch Belling v Respektu o rodinné politice [online]. Publikováno 15.4.2009 [cit. 16.11.2010]. Dostupný z WWW:
. Celý svět. Celková míra porodnosti. Pořadí států. [online]. Publikováno 5.3.2009 [cit. 22.10.2010]. Dostupný z WWW: . Český statistický úřad. Narození. [online]. Publikováno 2001 [cit. 22.10.2010]. Dostupný z WWW: . Český statistický úřad. Počet a struktura narozených. [online, cit. 22.10.2010]. Dostupný z WWW: . Demografie. Porodnost. 2010 b. [online, cit. 22.10.2010]. Dostupný z www: . Demografie. Porodnost: Základní ukazatele. [online]. Publikováno 2010 a. [cit. 22.10.2010]. Dostupný z WWW: . Evropský parlament. Klesající porodnost v Evropě vytváří problém pro budoucí generace. [online]. Publikováno 7.12.2007 [cit. 22.10.2010]. Dostupný z WWW: . Finance.cz. Sociální příplatek. [online]. Publikováno 2010 [cit. 10.11.2010]. Dostupný z WWW: .
Použité zdroje
58
GOLA, Petr. Porodnost je nízká…půjdeme do důchodu později? [online]. Publikováno 26.3.2007 [cit. 4.10.2010]. Dostupný z WWW: . HRUŠOVÁ, Monika. Sníží se porodné a příspěvek na péči, sociální příplatek se zruší. Mladá fronta DNES, 5.10.2010, roč. XXI, č. 231, s. C8. ISSN 1210-1168. KOCOURKOVÁ, Jiřina. Rodinná politika v ČR: mění se přístup státu k rodinám? [online, cit. 16.11.2010]. Dostupný z WWW: . KOCOURKOVÁ, Jiřina. Současný „baby-boom“ v České republice a rodinná politika. Demografie, 2008, roč. 50, č. 4, s. 243 a 247-248. ISSN 0011-8265. KOHOUTOVÁ, Zuzana. Rodičovská: nově nižší až o 45 000. Mladá fronta DNES, 5.10.2010, roč. XXI, č. 231, s. C6. ISSN 1210-1168. KOKEŠOVÁ, Marilla. Úprava pracovní doby. [online]. Publikováno 2.11.2010 [cit. 10.11.2010]. Dostupný z WWW: . KOSTELECKÝ, Tomáš – VOBECKÁ, Jana. Bydlení v pohledu sociologie: Souvisí úroveň porodnosti s finanční dostupností bydlení? ERA 21, 2010, roč. 10, č. 3, s. 62-63. ISSN 1801-089X. KŘÍŽKOVÁ, Alena. – VOHLÍDALOVÁ, Marta. Kdo se bojí zaměstnané matky? [online]. Publikováno 31.10.2007 [cit. 16.11.2010]. Dostupný z WWW: . KUČERA, Milan. Padesát let hodnocení populačního vývoje České republiky. Demografie, 2008, roč. 50, č. 4, s. 234-235 a 238. ISSN 0011-8265. KUČERA, Milan. Pronatalitní populační politika už nestačí – nutností se stala komplexní rodinná politika. Demografie, 2009, roč. 51, č. 4, s. 274-276. ISSN 0011-8265. KUČERA, Petr. Nová vláda matkám: Porodné skončí, ale mateřská neklesne. [online]. Publikováno 13.7.2010 a [cit. 28.10.2010]. Dostupný z WWW: .
Použité zdroje
59
KUČERA, Petr. Škrty od ledna 2011: Podívejte, jaké změny už schválili poslanci. [online]. Publikováno 3.11.2010 b [cit. 10.11.2010]. Dostupný z WWW: < http://aktualne.centrum.cz/finance/grafika/2010/11/03/skrty-uspornybalicek-vlada-prehled-zmeny-2011/>. KUČERA, Petr. Škrty od ledna 2011: Podívejte se, jaké změny už schválili senátoři. [online]. Publikováno 12.11.2010 c [cit. 16.11.2010]. Dostupný z WWW: . KUCHAŘOVÁ, Věra. Rodinná politika v ČR – proč a o čem. Demografie, 2006, roč. 48, č. 4, s. 233-237. ISSN 0011-8265. LUX, Martin a kol. Moderní nástroje sociálního bydlení pro mladé rodiny jako nepřímá podpora růstu porodnosti. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2010. s. 18. ISBN 978-80-7330-177-4. MCDONALD, Peter F. Možnosti státní politiky k udržení plodnosti. Demografie, 2004, roč. 46, č. 1, s. 13-18. ISSN 0011-8265. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Informace o systému podpory rodiny v České republice. [online]. Publikováno 2009, s. 25 – 26 [cit. 10.11.2010]. Dostupný z WWW: . Ministerstvo práce a sociálních věcí. Pohřebné. [online]. Publikováno 8.11.2007 b [cit. 10.11.2010]. Dostupný z WWW: . Ministerstvo práce a sociálních věcí. Práce a právo. [online]. Publikováno 30.7.2010 c [cit. 10.11.2010]. Dostupný z WWW: . Ministerstvo práce a sociálních věcí. Rodičovský příspěvek. [online]. Publikováno 8.11.2007 a [cit. 10.11.2010]. Dostupný z WWW: . Ministerstvo práce a sociálních věcí. Rodina. [online]. 2010 a [cit. 26.10.2010]. Dostupný z WWW: . Ministerstvo práce a sociálních věcí. Státní sociální podpora. [online]. 2010 b [cit. 27.10.2010]. Dostupný z WWW: .
Použité zdroje
60
MPSV Odbor 21. Dávky pěstounské péče. [online]. Publikováno 1.1.2009 b [cit. 10.11.2010]. Dostupný z WWW: . MPSV Odbor 21. Porodné. [online]. Publikováno 1.1.2009 a [cit. 10.11.2010]. Dostupný z WWW: . MPSV Odbor 21. Příspěvek na bydlení. [online]. Publikováno 26.5.2010 [cit. 10.11.2010]. Dostupný z WWW: . Národní koncepce rodinné politiky [online]. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2005, s. 3 a 4 a 9 a 21. [cit. 25.10.2010]. Dostupný z WWW: . NĚMEČEK, Tomáš. Máte šanci, že budete v 78 vypadat jako já. Lidové noviny, 14.8.2010, roč. XXIII., č. 188, s. 26. ISSN 0862-5921. PAČESOVÁ, Hana. Kojení v pracovní době. [online]. Publikováno 17.3.2010 [cit. 10.11.2010]. Dostupný z WWW: . Populační prognóza ČR do roku 2050. Praha: Český statistický úřad, 2004. s. 67 a 12. ISBN 80-250-0815-0. Sagit. Zvláštní pracovní podmínky těhotných žen a matek. [online]. Publikováno 2010 [cit. 10.11.2010]. Dostupný z WWW: . SLÁDEK, Jiří. Porodnost klesá, Německo se vyklidňuje a stárne. [online]. Publikováno 1.6.2010 [cit. 22.10.2010]. Dostupný z WWW: . STUCHLÍK, Jan. Kvůli recesi se bude rodit méně dětí. [online]. Publikováno 2009 [cit. 27.10.2010]. Dostupný z WWW: .
Použité zdroje
61
SVOBODOVÁ, Kamila. Reportáž: Komplexní rodinná politika jako priorita státu. [online]. Publikováno 29.11.2006 [cit. 16.11.2010]. Dostupný z WWW: . ŠKODOVÁ, Hana. Drábek: Strhávat dluhy přímo z dávek by mělo být jednodušší. Hospodářské noviny, 17.8.2010, roč. LIV, č. 159, s. 5. ISSN 0862-9587. VÍTKOVÁ RULÍKOVÁ, Klára. Přídavek na dítě. [online]. Publikováno 5.8.2010 [cit. 10.11.2010]. Dostupný z WWW: . VLKOVÁ, Jitka. Cena za změnu rodičovské: více papírování i čekání. Mladá fronta DNES, 8.9.2010, roč. XXI, č. 209, s. C1. ISSN 1210-1168. VÝBORNÁ, Radka. Rodinná politika státu a slučitelnost práce a rodiny – placená péče o dítě jako alternativa ke státním zařízením. [online, cit. 16.11.2010]. Dostupný z WWW: . Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. [online]. Publikováno 2009 [cit. 10.11.2010]. Dostupný z WWW: . Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. [online]. Publikováno 21.4.2006 [cit. 10.11.2010]. §195, § 196, § 198. Dostupný z WWW: .
Přílohy
62
6 Přílohy 6.1 Příloha 1 - Dotazník Dobrý den, jmenuji se Lucie Ježková a chtěla bych Vás požádat o anonymní vyplnění dotazníku, jehož odpovědi budou sloužit výhradně pro vypracování praktické části mé bakalářské práce „Vliv rodinné politiky na míru porodnosti v České republice“. Tento dotazník slouží ke zjištění, jestli opatření rodinné politiky ovlivňují ženy, aby měly více dětí. Pokud máte zájem dozvědět se výsledky výzkumu, tak celá práce bude ke stažení na stránkách Mendelovy univerzity v Brně (UIS). Do vyhledávání lidí zadáte mé jméno a v Závěrečné práci naleznete celou bakalářskou práci.
Dotazník Vlivu rodinné politiky na míru porodnosti v České republice 1. S partnerem chcete žít? •
V manželství
•
Ve společné domácnosti bez oddacího listu
•
Jako druh a družka
•
Odděleně
2. Máte již nějaké děti? •
Žádné
•
1
•
2
•
3 a více
3. Kolik chcete mít dětí? •
Žádné (přejděte k otázce číslo 16)
•
1
•
2
•
3
•
4 a více
Přílohy
63
4. V kolika letech plánujete mít první dítě? •
Do 24
•
25 - 26
•
27 - 28
•
29 - 30
•
31 a více
5. Jak dlouho chcete pracovat po ukončení studia než založíte rodinu? •
Méně než rok
•
1 - 2 roky
•
3 - 4 roky
•
5 a více let
6. Odložila byste plánované těhotenství, pokud byste měla perspektivní zaměstnání s možností pracovního postupu? •
Určitě ano
•
Spíše ano
•
Spíše ne
•
Určitě ne
7. Přijala byste nabídku práce po skončení pobírání rodičovského příspěvku na plný pracovní poměr nebo na částečný úvazek? •
Plný pracovní poměr
•
Přijala bych kteroukoli nabídku
•
Částečný úvazek
8. Vrátila byste se do práce dřív, kdybyste měla možnost práce na částečný úvazek? •
Určitě ano
•
Spíše ano
Přílohy
64
•
Spíše ne
•
Určitě ne
9. Kdyby stát poskytoval finanční příspěvky na péči o děti (jesle, školky, baby- sitting) ve výši 3 000 Kč, uvažovala byste o dalším dítěti? •
Určitě ano
•
Spíše ano
•
Spíše ne
•
Určitě ne
10. Využila byste možnosti umístit své dítě do firemní školky? •
Určitě ano
•
Spíše ano
•
Spíše ne
•
Určitě ne
11. Jaká je podle Vás současná výše porodného a rodičovského příspěvku? První suma je porodné a druhá suma je přibližné rozmezí rodičovského příspěvku. •
10 000 Kč, 1 000 - 8 000 Kč
•
13 000 Kč, 4 000 - 11 000 Kč
•
15 000 Kč, 13 000 - 20 000 Kč
12. Pokud by se zvýšila vyplácená částka porodného, uvažovala byste o dalším dítěti? •
Určitě ano
•
Spíše ano
•
Spíše ne
•
Určitě ne
Přílohy
65
13. Pokud by se zvýšil rodičovský příspěvek ze současných 100 % na 150 %, uvažovala byste o dalším dítěti? •
Určitě ano
•
Spíše ano
•
Spíše ne
•
Určitě ne
14. Pokud by byla možnost přerušení čerpání rodičovského příspěvku a následné znovu čerpání (např. po roce práce), uvažovala byste o dalším dítěti? Např. kdybyste byla podnikatelka a naskytla se Vám výhodná pracovní příležitost, která by trvala 3 měsíce, tak byste přerušila rodičovskou dovolenou, vykonala byste práci a po skončení byste se znovu vrátila na rodičovskou dovolenou a dokončila ji. •
Určitě ano
•
Spíše ano
•
Spíše ne
•
Určitě ne
15. Pokud by byly vyšší daňové úlevy na nezaopatřené dítě, uvažovala byste o dalším dítěti? Daňové úlevy (nebo také odpočty, odečitatelné položky) jsou souhrnná opatření, která po splnění určitých podmínek umožňují snížit základ daně pomocí odečitatelné položky – např. daňové zvýhodnění na dítě. •
Určitě ano
•
Spíše ano
•
Spíše ne
•
Určitě ne
16. Pokud by byly větší slevy na sociálním pojištění, uvažovala byste o dalším dítěti? •
Určitě ano
•
Spíše ano
•
Spíše ne
Přílohy
•
66
Určitě ne
17. Kolik máte sourozenců? •
Žádného
•
1
•
2
•
3 a více
18. Kde bydlíte? •
Ve městě
•
Na vesnici
19. Jakou univerzitu a fakultu navštěvujete? Nejprve napište univerzitu a za čárkou fakultu např. - Mendelova univerzita v Brně, Provozně ekonomická fakulta
20. Jakým typem studia chcete zakončit studium na vysoké škole? •
Bakalářským
•
Magisterským navazujícím
•
Doktorským
21. Jaký je Váš věk? •
19 - 22
•
23 - 24
•
25 a více
Děkuji Vám za vyplnění dotazníku a přeji pěkný den.
Přílohy
67
6.2 Příloha 2 – Seznam univerzit a fakult, na které byly zaslány dotazníky Název univerzity
Název fakulty
Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická Regionálního rozvoje a mezinárodních studií Agronomická Zahradnická Dřevařská Masarykova univerzita Filozofická Lékařská Pedagogická Informatiky Ekonomicko-správní Přírodovědecká Sociálních studií Právnická Sportovních studií Vysoké učení technické Stavební Architektury Strojního inženýrství Elektrotechniky a komunikačních technologií Podnikatelská Chemická fakulta Informačních technologií Univerzita Obrany Ekonomiky a managementu Vojenských technologií Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně Veterinárního lékařství Farmaceutická Veterinární hygieny a ekologie Akademie Sting Celkem Zdroj: Ježková (2010).
Počet rozeslaných dotazníků 50 3 1 1 1 10 3 10 3 5 10 3 3 1 10 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 150