Vliv horolezectví na přírodní prostředí a krajinu v České republice

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta Ústav geologie a pedologie

Vliv horolezectví na přírodní prostředí a krajinu v České republice Bakalářská práce

2011/2012

Vedoucí práce: Mgr. Aleš Bajer, Ph.D. Vypracoval: Ivo Kohn

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma:Vliv horolezectví na přírodní prostředí a krajinu v České republice zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne:........................................

….……………………. Ivo Kohn

Oficiální zadání

Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat svému vedoucímu práce Mgr. Aleši Bajerovi, Ph.D. za metodické vedení a věcné připomínky, mé rodině a blízkým přátelŧm za podporu při zpracovávání práce a v neposlední řadě mým horolezcŧm kamarádŧm, bez kterých bych nemohl plně vychutnat chvíle strávené nejen ve skalách. Pokud tímto mŧţu také vyjádřit obdiv, tak horolezcŧm prŧkopníkŧm a sportovním legendám, jejichţ odvaha a vztah k přírodě mě nepřestane udivovat.

Abstrakt Vlivem vzrŧstajícího zájmu o horolezectví se začínají projevovat jeho vlivy na sloţkách přírodního prostředí. Cílem bakalářské práce je pokus o ucelení problematiky interakce horolezecké činnosti s přírodním prostředním České republiky. Lezec se pohybuje ve skalních oblastech, které často tvoří nejzachovalejší části přírody a jeho disturbance se týkají jak neţivé sloţky skalních ekosystémŧ, tak především jejich sloţky ţivé. Dílčí částí zpracování je snaha o praktické ukázky některých těchto vlivŧ na třech rŧzných lokalitách s rozdílným horninovým sloţením, stupněm ochrany a s rozdílnou lezeckou a turistickou významností. Klíčová slova: horolezectví, přírodní prostředí, ochrana přírody, skalní biotop, vegetace

Abstract Growing interest of climbing has a considerable influence on environment and its components. The aim of this thesis is attempt to complete available sources and knowledge about interaction between climbing and environment in the Czech Republic. Climber does his hobby in rock areas, which are usually the most unharmed parts of nature. He damages both the inanimate constituent of nature and mainly the animate. A part of thesis is an effort to show some of these impacts on three different areas with different rock composition, level of conservation and with different climbing and hiking importance. Key words: climbing, environment, nature conservation, rock biotope, vegetation

Obsah 1

ÚVOD A CÍL PRÁCE .................................................................................................. 10

2

LITERÁRNÍ PŘEHLED .............................................................................................. 11 2.1

Horolezectví a jeho vývoj ...................................................................................... 11

2.2

Prostředí ................................................................................................................. 13

2.3

Vliv na ţivou přírodu ............................................................................................. 14

2.3.1

Skalní vegetace v ČR ...................................................................................... 14

2.3.2

Situace ve světě, studie ................................................................................... 15

2.3.3

Ţivočišné druhy .............................................................................................. 20

2.4

Terén a mikroreliéf ................................................................................................. 23

2.4.1

Přístup pod skálu ............................................................................................. 23

2.4.2

Skalní povrch .................................................................................................. 23

2.4.3

Prvovýstupy .................................................................................................... 25

2.5

Magnézium ............................................................................................................. 27

2.6

Ostatní aspekty lezení ............................................................................................ 29

2.6.1

2.6.1.1

Právo ........................................................................................................ 31

2.6.1.2

Vyjednávání výjimek ze strany ČHS ...................................................... 32

2.6.2 3

Ochrana přírody .............................................................................................. 29

Český horolezecký svaz .................................................................................. 33

MATERIÁL .................................................................................................................. 35 3.1

Adršpašské skály .................................................................................................... 35

3.1.1

Geomorfologie ................................................................................................ 35

3.1.2

Geologická stavba ........................................................................................... 35

3.1.3

Vegetace a ochrana přírody ............................................................................ 35

3.2

Moravský Kras: Rudice.......................................................................................... 36

3.2.1

Geomorfologie ................................................................................................ 36

3.2.2

Geologická stavba ........................................................................................... 36

3.2.3

Vegetace a ochrana přírody ............................................................................ 37

3.3

Skalný..................................................................................................................... 38

3.3.1

Geomorfologie ................................................................................................ 38

3.3.2

Geologická stavba ........................................................................................... 38

3.3.3

Vegetace a ochrana přírody ............................................................................ 38

4

VÝSLEDKY, DISKUSE .............................................................................................. 39

5

ZÁVĚR ......................................................................................................................... 42

6

SUMMARY .................................................................................................................. 43

7

POUŢITÁ LITERATURA ........................................................................................... 44

8

PŘÍLOHY ..................................................................................................................... 48

Seznam zkratek: ČHS – Český horolezecký svaz CVK, OVK – centrální/oblastní vrcholová komise UIAA – Union Internationale des Associations d'Alpinisme – Mezinárodní alpinistická federace DAV – Deutscher Alpenverein – Německý alpský klub OEAV – Oesterreichischer Alpenverein – Rakouský alpský klub TR – Top Rope, technika lezení s horním lanem, tzv. na rybu ÚSES – Územní systém ekologické stability EVL – Evropsky významná lokalita v rámci soustavy NATURA 2000 AOPK ČR – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR OOP – Orgán ochrany přírody ZCHÚ – Zvláště chráněné území ZOPK – Zákon o ochraně přírody a krajiny NP – Národní Park CHKO – Chráněná krajinná oblast NPR – Národní přírodní rezervace NPP – Národní přírodní památka PR, PP – Přírodní rezervace, přírodní památka Seznam obrázků: Obr. 1: Četnosti zvolených rostlinných faktorŧ v Gerstelflue. ............................................ 17 Obr. 2: Procenta zastoupení rostlinných ţivotních forem v Gerstelflue.. ............................ 18 Obr. 3 Vertikální transekt široký 4 metry rozdělen na 8 sekcí. .......................................... 19 Obr. 4 Střední hustota hlemýţďŧ v Niagara Escarpment (Ontario, Kanada) ...................... 21 Obr. 5 Střední počet druhŧ suchozemských hlemýţďŧ v Niagara Escarpment (Ontario, Kanada) ................................................................................................................................. 22

Slovníček pojmů Pro účely této práce jsou pouţity některé výrazy (horo)lezecké hantýrky. Pro lepší práci s textem jsou zde vysvětleny: lezení na rybu – druh lezení, při kterém je lezec navázán na lano vedoucí od něj po skále nahoru. Pád je eliminován pouze na bezpečné „odsednutí“ do úvazku. Je jištěn lezcem ze země a lano je na vrcholu provlečeno vratným bodem. V podstatě „nehodnotný“ styl přelezu cesty. Odlišná věc je jištění prvolezcem na vrcholu skály, za účelem stanout společně na vrcholu. prvovýstupce – lezec, který je historicky prvním, kdo danou linii vylezl. Neplést s prvolezcem, který cestu leze na prvním konci lana (opak lezení na rybu). canyoning – adrenalinový sport provozovaný v zaříznutých údolích horských říček a potokŧ vyuţívající slaňování, plavání tŧněmi apod. chyt, stup – přirozené útvary na skále, kterých se lezec drţí a na nichţ stojí. Jsou základním prvkem výstupu. Chyty a stupy v linii tvoří skalní cestu. chipping, doktoring – synonymum pro sekání či upravování chytŧ ve skále. Účelem je vytvořit úplně nový chyt, nebo stávající chyt zvětšit pro usnadnění výstupu. francouzská stupnice – obtíţnost výstupu je klasifikována určitou stupnicí. Slouţí pro informovanost lezcŧ, aby věděli, jaké obtíţe v cestě čekat. Je jich několik druhŧ a mezi nejpouţívanější patří ta francouzská. V textu př.: 8b+, 8c coţ je hodně obtíţné. zatemování – v podstatě usazení dříku od kruhu či skoby do olověné výplně v díře. úvazek - postroj lezce, za kterou se váţe lano a v případě pádu lezce tento úvazek zachytí. prsní úvazek, prsák – postroj v oblasti hrudníku. Dnes se pouţívá jen v kombinaci se sedacím úvazkem, zpravidla v horském terénu. pískařství, pískařina – lezení na českých pískovcích a v Sasku. Je tak zvláštní a hodnotné, ţe si vyslouţilo vlastní pojem. komínový, spárový charakter – charakter linie skalní cesty, který vznikl mezerou mezi dvěma skalními bloky. Do komína se lezec vleze celý, do spáry zpravidla jen ruce a nohy. olezenost – opotřebenost skály, chyty a stupy jeví známky hojného pouţívání mágování – pouţívání magnézia sikování – lepení chytŧ zvláštním lepidlem

1

ÚVOD A CÍL PRÁCE

Horolezectví je kromě pěší turistiky a jízdy na koni snad nejstarší rekreační a sportovní aktivitou provozovanou ve volné přírodě v České republice (Hušek, 2008). Historicky však byla aktivitou vyvolených. Díky nedokonalému technickému vybavení a metodice provozování horolezectví si mohli tuto činnost dovolit jenom nebojácní a odváţní lidé. Společně s rostoucí dokonalostí vybavenosti lezcŧ a pouţíváním bezpečnějších metod výstupŧ se do skal dostává stále více lidí. Horolezectví se tak stává součástí narŧstající obliby dobrodruţných a adrenalinových sportŧ po celém světě (Cater, 2008). Z toho vyplývá nutný vliv na přírodu, ve které jsou tyto aktivity provozovány. Tato bakalářská práce se zabývá dopady horolezectví na jednotlivé sloţky přírodního prostředí a problémy s touto činností spojenou, hlavně pak na střet s ochranou přírody. Je pojata jako přehled dostupných informačních kanálŧ a dosaţeného poznání. Druhá část práce je věnována krátké prezentaci těchto vlivŧ na třech rŧzných skalních terénech v rámci České republiky. V textu budou pouţity pojmy horolezec a lezec jako synonyma, přestoţe lezce bychom mohli povaţovat za „podmnoţinu“ horolezce. Cílem práce je rešerše dostupných zdrojŧ a poznání v problematice horolezectví a jeho vlivu na přírodu, objasnit pozitivní a negativní vlivy na skalní povrch, vegetaci a přírodní prostředí při provozování horolezecké činnosti v České republice a následně se pokusit tyto vlivy prezentovat na konkrétních případech.

10

2

LITERÁRNÍ PŘEHLED

2.1 Horolezectví a jeho vývoj Prapŧvod horolezectví mŧţeme spatřovat jiţ velmi brzy, a to v podobě budování vztahu k horám. Dieška a Širl (1984) zmiňují hory jako sídla bohŧ, později lidmi chápané jako místo, kde je bohŧm nejblíţe. To dosvědčují rŧzné symboly víry a obětiště. Lidé se stávali horolezci také čistě z praktického hlediska. Jako příklad Dieška a Širl (1984) uvádí prŧsmyk Nangpa La, který spojuje Nepál s Tibetem. „Makedonský král Alexandr Veliký přešel ve 4. století za svůj krátký život tolik horstev, že by mohl být patronem vysokohorské turistiky. Dnes máme spolehlivě historicky ověřenou činnost horských vůdců a horolezeckých instruktorů nejen v Alexandrově armádě, nýbrž i v Hannibalových oddílech, v čínských dobyvatelských výpravách, ve Zlaté hordě, u Napoleona i Suvorova, v první i druhé světové válce.“ (Dieška, Širl, 1984). První skutečnou vyloţeně horolezeckou výpravou však byl výstup na Mt. Aiguille v Dauphinéských Alpách na příkaz Karla VIII. Ostrá skalní jehla byla dobyta vojenskou technikou a taktikou. Historickým milníkem byl výstup na nejvyšší horu Alp – Mont Blanc (4810 m) Jacquesem Balmatem a Michelem Paccardem. Jejich motiv nebyl jen vědecký, ale téţ peněţitá odměna vypsaná Horace Bénédict de Saussurem (Dieška, Širl, 1984, Hušek, 2011). S jejich motivem souvisí i to, ţe horolezectví dřív nebylo povaţováno za sportovní aktivitu, spíš se jednalo o zvídavost a objevování dobrodruţství (Hušek, 2011). Smyslem horolezce bylo srovnání se s „velikostí horské přírody, cítil se vymaněn z pout všednosti, konvencí rodinného života“ (Librová, 1988 in Geryková, 2007). Dnes je to zřejmě trochu jinak, základní definice však zŧstává pořád stejná. Podle Procházky (1990) je horolezectví pohybová činnost v terénu, kde v dŧsledku převládající vnější síly -gravitace -jsme vystaveni riziku zřícení, a kde proto musíme překonávat volním úsilím pud sebezáchovy. Horolezectví není dnes homogenní aktivitou, vývojem se diferencovalo na řadu disciplín, které mají svoje specifika i vŧči ochraně přírody (Hušek, 2008). Pouze část z nich mŧţe být z technického hlediska provozována na území České republiky. Nabízí se členění disciplín podle terénu, ve kterém se horolezectví provozuje. Nejčastěji viditelnou disciplínou je skalní lezení, ke kterému je potřeba lano, karabiny, úvazek a druhý lezec 11

k jištění. Dŧraz je kladen spíše na vytrvalost. Pŧvodně vzniklo jako lezení na cvičných skalách, kde se horolezci učili metodiku a trénovali na výstupy v horách. Samostatně ze skalního lezení se vyčleňuje pískovcové lezení, které prošlo odlišným vývojem a je známé svými přísnými pravidly, fyzickou a hlavně psychickou náročností. Dalším odvětvím je bouldering. Je vývojově nejmladší a nejméně náročný na vybavenost lezce pomŧckami, stačí mu pouze lezecké boty a tzv. bouldermatka (matrace). Leze se po balvanech či částech skály, zpravidla do tří metrŧ výšky. Dŧraz je kladen na maximální sílu. Vznikl ve Francii během druhé světové války poblíţ městečka Fountainebleau. Druhá větev se vyvíjela v USA kolem 60. let 20. st. V ČR se bouldering objevil v 80. letech (Resch, 2011). Mezi méně provozované disciplíny v ČR se řadí lezení v ledu, drytool a mixové lezení, kdy se jedná o lezení po ledu, po skále resp. po obojím. K výkonu je potřeba cepínŧ, maček a šroubŧ do ledu, případně skob. V ČR je moţné pouze na pár místech, u ledolezení pozorujeme rostoucí trend zájmu. Historicky tyto disciplíny vznikaly jako přenášení horolezeckých aktivit v horách do niţších poloh (Resch, 2011). Přístup k pískovcovému lezení je spíše tradiční, vzdálenosti mezi jištěními (kruhy ve skále) jsou veliké a lezci tak hrozí nemalý pád. Dodrţují se striktní pravidla vycházející právě z tradic a historického vývoje, který navazuje na šetrnost k přírodě. Zatímco nepískovcový bratr je svázán pravidly sportovnějšího pojetí. Vzdálenosti mezi kruhy či jiným jištěním (nýt, skoba) jsou menší a hrozí tak menší nebezpečí zranění. Pojem tradiční mŧţe znamenat (ve Velké Británii hodně rozšířené), ţe pro výstup je pouţito vlastního jištění, které si lezec při výstupu nese s sebou a postupně jej do skály zakládá, po dokončení výstupu jej opět vyjme.

12

2.2 Prostředí „Horolezectví se odehrává v přírodě a je na ní absolutně závislé. Je závislé na reliéfu, na počasí a dalších okolnostech, kterým se lezci snaží porozumět. Vzhledem ke zmasovění horolezectví zažívají populární skalní oblasti přetlak návštěvníků. Také se k lezení dostávají lidé různého ražení, což se může na jeho povaze dříve či později projevit.“ (Geryková, 2007). Horolezectví přichází tedy do kontaktu s přírodním prostředím. Pohyb lezce se soustřeďuje na oblasti se skalními terény, přístupové cesty jsou namáhány z větší části ve směru parkoviště – skála. Lezec se nevědomě stává turistou, a proto lezecké terény mŧţeme srovnat s turistickým místem, kterým se často stávají, bez ohledu na jejich lezeckou významnost. Vzácnost skalních terénŧ předurčuje jejich návštěvnost, stejně tak jejich ochranu: „V kulturní krajině bývá hospodářsky nevyužitelná skalnatá „divočina“ přírodně nejcennějším (chráněným) územím.“ (Hušek, 2011). Díky jejich nedostupnosti se skály řadí mezi pár ekosystémŧ, které nejsou ovlivněné lidskou činností v posledních stoletích. Avšak s rostoucí lezeckou aktivitou se toto mění (Vogler, Reisch 2011). Naráţíme zde na problém zvláště chráněných území a jejich vyuţitelnost ze strany lezeckého a turistického zájmu. Je třeba obě skupiny odlišit, jelikoţ kaţdá má uţ z principu onoho zájmu jiné chování, jiný cíl, kterého chce při návštěvě dosáhnout a jiný dopad na prostředí. Nicméně spadají pod společnou hlavičku cestovního ruchu. „Ve srovnání s ostatními evropskými destinacemi ČR relativně zaostává z hlediska vhodnosti pro horolezectví, dobrodružství, adrenalinové sporty, ale i zimní sporty, turistiku a pobyt v přírodě, veškeré asociace jsou městské.“ Jedná se o jeden ze závěrŧ marketingového prŧzkumu agentury CzechTurism zaměřené na vnímání ČR a jejich regionŧ jako destinace cestovního ruchu (MPMR ČR, 2011). Na druhou stranu prŧzkum neuvádí chování rezidentŧ. Vítězem hlasování o nejoblíbenější tuzemskou výletní destinaci se stalo skalní město u Adršpachu. Výsledky hlasování oznámila agentura CzechTourism. Na druhém místě se v počtu hlasŧ umístila další přírodní památka, vyhlídka Belvedér v Českém Švýcarsku (ČTK, 2011). To znamená, ţe hned první dvě místa oblíbenosti obsadily lokality, které mají co dočinění se skalním městem. Bohuţel nemŧţeme z této ankety určit, u kterých hlasujících převaţoval zájem lezecký a u kterých turistický. 13

2.3 Vliv na živou přírodu 2.3.1 Skalní vegetace v ČR Skalní povrch tvoří substrát pro řadu rostlinných druhŧ. Nejvíce jsou zastoupeny mechy, lišejníky a kapraďorosty (Foto 2). V menší míře pak další cévnaté rostliny, které však díky své ekologické valenci bývají často předmětem ochrany přírody. Skály jsou přístavištěm pro spoustu vzácných, endemických a ohroţených rostlinných druhŧ a výrazně přispívají k regionální biodiverzitě (Larson, Matthes, Kelly, 2000 in Vogler a Reisch 2011). Tyto rostliny se v prŧběhu let adaptovaly na extrémní podmínky, které najdeme v blízkosti skalních terénŧ (teplota - mrazy, nedostatek vody, oslunění, zastínění…). Skály tak tvoří často vzácné biotopy s rostlinami, které jsou místně izolované: S1.1 - Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin, S1.2 - Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin, S1.3 - Vysokostébelné trávníky skalních terásek, S1.5 - Křoviny skal a drolin s rybízem alpským (Ribes alpinum), K4A - Nízké xerofilní křoviny na skalách s druhy rodu Cotoneaster. Stínomilných druhŧ, které rostou i na malých balvanech, je více a horolezectví pro ně nepředstavuje takovou hrozbu, jako pro druhy světlomilné, které dokáţou rŧst jen na osluněných lezci vyuţívaných skalách (Urbanová, 2011). Na pískovcových skalách je nízká variabilita vyšších rostlin z dŧvodu chudého podloţí a na tvrdém pískovci se rostlina i špatně uchycuje. Naopak v místech, kde masív navazuje na sprašové návěje, se mŧţou vyskytovat teplomilné druhy. Například na Kokořínsku, kde je lezení zakázáno, se objevuje kosatec bezlistý (Iris aphylla). Inverzní fenomén znamená, ţe v pískovcových skalách je často velký teplotní gradient, kde v inverzní rokli mŧţeme najít horské druhy, jako vranec jedlový (Huperzia selago), který najdeme jak v Krkonoších, tak v Adršpachu, Kokořínském dole nebo v Českém Švýcarsku. Na měkkém písku je situace jiná, rostliny se zde uchycují výrazně snadněji, např. Dubské skály. V drobných voštinách, kam by se dala zaloţit smyčka pro jištění, mŧţe být kapradina vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum Wild.) (Urbanová, 2011). Server botany.cz (Svobodová, 2012) uvádí, ţe je jedinečný svou generací sporofytŧ a gametofytŧ, které mají rozdílnou ekologickou toleranci. Vegetativně se mnoţící gametofyty snesou o něco sušší, chladnější a tmavší stanoviště, jejich populace jsou mnohem četnější. Jsou povaţovány za relikt dřívějšího rozšíření tohoto druhu ve střední Evropě. V ČR je řazen do kategorie 14

kriticky ohroţených druhŧ (C1), podle pozměňovací vyhlášky (175/2006 Sb.) je zařazen k druhŧm zákonem chráněným, a to v kategorii silně ohroţených (§2). Mezi negativní vlivy managementu skal patří vyřezávání vrcholových borovic na hranách skal, které však nemusí mít nutně negativní vliv. Lépe vysýchá skála a mŧţe se zde objevit více druhŧ. Pozitivní „vliv“ je odstranění akátu, který je nepŧvodní. Vyřezávání náletŧ u paty skály je spíše pozitivní, jelikoţ dříve byla tato místa spásána. Uvolní se tak prostor pro pŧvodní stepní vegetaci. Suchý strom často bývá povaţován za nehodnotný strom, coţ není správně, například suché duby jsou biotopem pro spoustu druhŧ hmyzu a hub. Na vrcholech také dochází ze strany lezcŧ k pošlapu keříčkové vegetace, např. v Tisé (Urbanová, 2011). Dalším problémem je, ţe rostliny trpí nenápadností, například slezinník zelený (Asplenium viride), který roste jen na vápnitých podkladech. Jsou těţko poznatelné a pro běţného člověka neuchopitelné na rozdíl od nápadného sokola. Těchto druhŧ je více a pro lezce, nebo laickou veřejnost nemoţné se je učit nazpaměť (Urbanová, 2011). Přezimovací orgány rostlin jsou schované a při zimním lezení hrozí jejich poškození výstrojí horolezce (Urbanová, 2011). 2.3.2 Situace ve světě, studie Larson, Mathews a Kelly (2000) tvrdí, ţe skalní lezení má naneštěstí vysoký potenciál pro narušení skalního prostředí, protoţe lezci nevyuţívají jen skalní stěny, ale také horní okraje, plata, paty skal a suťoviska (Foto 1). Kelly a Larson (1997) píší, ţe skalní lezení představuje jedinou antropogenní disturbanci na území Niagara Escarpment v Ontariu. Zkoumali vliv skalního lezení na populaci Zeravu západního (Thuja occidentalis) na výše zmíněné lokalitě. Jako východisko uvádí studie dopadu lezení na ohroţený zlatobýl (Solidago sciaphila). Nuzzo (1995 in Kelly, Larson, 1997) zjistil významný vliv na hustotu populace zlatobýlu v horních částech útesu v Missisipi Palisades State Park, Illinois. Nuzzo (1996 in Kelly, Larson, 1997) dále navázal srovnáním lezených a nelezných skal a zjistil, ţe lezecká aktivita výrazně redukovala pokryv lišejníkŧ a hustotu lišejníkových druhŧ, ale neredukovala bylinnou vegetaci. Z toho dŧvodu se Kelly a Larson (1997) na 3 nelezených a 4 lezených skálách (lezené od r. 1950) rozhodli zjistit vliv lezení na populaci starého zeravu. Na kaţdé skalní stěně bylo zvoleno 5 transektŧ širokých 5 15

metrŧ a sahajících od paty stěny aţ na náhorní plato. Pro zjištění rozdílu mezi hustotami stromŧ na lezených a nelezených stěnách, bylo pouţito oboustranného nepárového t-testu. Hustota byla výrazně větší v nelezených oblastech na skalních stěnách (9 – 21,2 stromŧ na 100 m2) neţ v lezených (2,1 – 7,8 na 100 m2). Na skalním okraji však významný rozdíl nebyl. Na rŧzné úrovni poškození stromŧ byl zjištěn silný vztah s přítomností lezecké aktivity: v prŧměru kolem 20% poškozených stromŧ na lezených stěnách k 3% poškozených stromŧ na nelezených (na okrajích to bylo v poměru 37:12). Zjistili tedy, ţe rekreační lezení při Niagara Escarpment má zjevný dopad na skalní stěny: (1) sníţená hustota ţijících stromŧ na lezených částech oproti nelezeným; (2) rozdílná věková struktura s redukcí počtu starších a mladších na lezených stěnách; a (3) šest aţ osmkrát více fyzických známek poškození na lezených stěnách. Na skalních okrajích jsou disturbance menší. V roce 2000 se vrátili (Kelly, Larson, 2002) zkoumat vliv na cévnaté rostliny, mechy a lišejníky. Stanovili 50 jeden metr širokých vertikálních transektŧ. V kaţdém z nich byly zvoleny 3 kvadráty (1 x 2m), jeden na vrcholovém platu, jeden uprostřed stěny a jeden na údolním suťovisku. Mechy byly přítomny v 44 % nelezených kvadrátech, ale jen v 8 % lezených. Mechový pokryv byl také významně niţší neţ v nelezených částech. Lišejníkový pokryv byl v obou případech podobný, avšak počet druhŧ byl niţší v případě lezených kvadrátŧ. Některé druhy byly však zastoupeny více v lezených kvadrátech. Zjistili také, ţe druhové sloţení cévnatých rostlin bylo ovlivněno větším mnoţstvím nepŧvodních druhŧ na lezených stěnách. Propagule donesené na botách, oblečení či vybavení povaţují za hlavní ohroţení přírodní divočiny. Camp a Knight (1998) se zabývali vlivem skalního lezení na rostlinná společenstva v Joshua Tree National Park, California. Zkoumali celkem 18 stěn v roce 1993, 6 bez lezení, 6 s mírnou frekvencí a 6 s intenzivním lezením. Útesy byly dále rozděleny podle výšky a expozice a opět byl zvolen určitý systém transektŧ, na jejichţ základě se statisticky testovalo. Bylo pozorováno celkem 1446 jedincŧ 48 rostlinných druhŧ. Počet taxonŧ i jedincŧ klesal s rostoucí intenzitou lezení, tento pokles však nebyl statisticky významný (pro alfa 0,05). Rusterholz, Müller a Baur (2004) se zaměřili ve Švýcarské Juře na 4 skály a na nich vylišili lezenou a nelezenou (kontrolní) část. Na kaţdé pouţili horizontální transekty ve 16

třech výškových úrovních (od 0 do 3 metrŧ), přičemţ v kaţdém transektu byly zvoleny vzorové čtverce. Měření abundance probíhalo v květnu, červenci a září roku 2001. Pro analýzu vlivu skalního lezení na rostlinný pokryv, skálu a druhovou bohatost a diverzitu, stejně tak na hustotu kapradin, graminoidŧ, bylin, keřŧ a stromŧ byla pouţita ANOVA. V lezených částech byla hustota druhŧ a jejich diverzita sníţena o 50, respektive o 30 %. Hustota bylin a keřŧ byla redukována o 66 a 41 %. Naproti tomu hustota kapradin měla tendenci rŧst v lezených oblastech. Nejvýraznější úbytek druhŧ byl ve výškách 1,1 - 3 metry.

Obr. 1: A – rostlinný pokryv v %, B – druhová hustota v počtu jedinců na m2, C – Shannon-Weiner index (druhová diverzita) v různých výškách lezených a nelezených oblastí ve 4 vápencových skalách v Gerstelflue. Zdroj: Rusterholz, Müller, Baur (2004)

17

Obr. 2: Procenta zastoupení různých rostlinných životních forem vyskytujících se v různých výškách v lezených a nelezených oblastech ve 4 vápencových skalách v Gerstelflue. Obrázky ukazují počet vzorových buněk o velikosti jednoho m2. Zdroj: Rusterholz, Müller, Baur (2004)

Časté uţívání stejné cesty mŧţe ničit stávající rostliny rostoucí ve štěrbinách a prasklinách. Dostupné materiály předpokládají, ţe četnost výskytu trav roste s nízkou intenzitou lezení, ale klesá s velkou intenzitou lezení (Rusterholz, Müller, Baur, 2004). Rostlinné druhy, které jsou tolerantní k lidským disturbancím, mohou úspěšně přeţívat a úspěšně se reprodukovat nehledě na lezení, zatímco citlivé druhy, zahrnující spoustu keřŧ, vykazují nízkou vitalitu nebo dokonce úplně vymizí z útesu (Parikesit et al., 1995 in Rusterholz, Müller, Baur, 2004). Wezel (2007) však přichází se zjištěním, ţe počet jedincŧ druhu chudiny vţdyzelené (Draba aizoides) byl vyšší v lezených oblastech. Výskyt dané rostliny byl zkoumán ve Švábské Albě (Juře) na lezených a na chráněných stanovištích. Připouští však, ţe vyšší počet mŧţe být ovlivněn velikostí skály, která byla výrazně větší v lezených částech. Předchozí studie srovnávaly sektory s ovlivněním stejných faktorŧ, jako byla právě velikost či expozice. Naopak pro lomikámen vţdyţivý (Saxifraga panicula) byl výskyt korelovaný 18

v negativním směru s lezeckou aktivitou. Po statistické analýze však uznává moţnou hrozbu lezení pro výskyt obou zmíněných druhŧ (Wezel, 2007). Výzkumníci Vogler a Reich (2011) provedli studii vlivu skalního lezení na populační strukturu a genetickou variaci vzácného a ohroţeného skalního druhu chudiny vţdyzelené (Draba aizoides) jako reprezentanta typických středoevropských rostlinných druhŧ. Zkoumali celkem 8 lezených a 8 pŧvodních skalních útesŧ v severní Franské Jurě a Švábské Albě. Byly zvoleny opět transekty 4 metry široké, rozdělené do 8 sekcí, přičemţ zasahovaly na náhorní plato i do suťoviska (obr. 3).

Obr. 3 Vertikální transekt široký 4 metry rozdělen na 8 sekcí. Zdroj: Vogler a Reich (2011)

Pro molekulární rozbor byl kaţdý transekt ve Francké Juře rozdělen na horní a dolní polovinu a z těchto částí byly odebrány rosety chudiny. Celkem bylo zaznamenáno 1727 chomáčkŧ chudiny. Četnost a velikost jedincŧ byla zřetelně niţší na lezených útesech. Studie zaznamenala posun v populační struktuře, kdy na platu se druhy objevovali se stejnou frekvencí, na hlavní stěně byly druhy výrazně redukovány v případě lezených skal a na úpatí byly naopak hojnější při lezených skalách. Dále studie odhalila silnější 19

genetickou variaci uvnitř populace Draba aizoides na lezených skalách, nicméně rozdíly mezi populacemi horní a dolní poloviny útesu byly větší na nelezených skalách. 2.3.3 Živočišné druhy Obývání skalních biotopŧ rŧznými ţivočichy není tak výrazné, nicméně je o to dŧleţitější a ochrana přírody zde hraje podstatnou roli. Hnízdící druhy mŧţeme potkat na výchozech a římsách skal bez ohledu na jejich geologický vývoj. Z třídy ptákŧ se jedná převáţně o dravce, z dalších jsou to dva pěvci a jeden brodivý (Urbanová, 2011). Pro sokola stěhovavého (Falco peregrinus) jsou hlavním domovem mimo jiné pískovcové římsy Broumovska a Děčínska (Kadlíková, 2012), kde na něj upozorní viditelný trus, peří či jiné zbytky potravy, vývrţky. Nestaví si hnízda, někdy zŧstává v hnízdech po krkavcích (Urbanová, 2011). Co se týče jeho ochrany, server www.priroda.cz uvádí: „V současnosti patří mezi kriticky ohrožené druhy naší fauny a je tedy dle vyhlášky 395/1992 sb. zákonem zvláště chráněn. Podle evropské klasifikace patří mezi druhy vzácné a vyžadující zvláštní ochranu. Je obsažen i v druhé příloze Bernské úmluvy - druh přísně chráněný. Mimo to je zapsán v příloze CITES.“ V Krkonoších hnízdí pouze jeden pár (Flousek, Gramsz, 1999). Poštolka obecná (Falco tinnuncullus) hnízdí podobně jako sokol, častěji však ve městech, není zvláště chráněným druhem. Hnízdění raroha velkého (Falco cherrug) bylo na skále zaznamenáno pouze jedenkrát, a to v CHKO Pálava v hnízdě po sokolu stěhovavém, jinak hnízdí na stromech. Je kriticky ohroţený. Ohroţený druh výr velký (Bubo bubo) hnízdí na skále ve starých hnízdech po dravcích, ale je schopen pobývat i na zemi. Ohroţený krkavec velký (Corvus corax) je dalším ptákem hnízdícím na římsách skal, ale i na stromech. Sporadicky se na skále objeví čáp černý (Ciconia nigra) či kavka velká (Corvus monedula), oba druhy silně ohroţené (Urbanová, 2011). Nejvýraznější projev ptákŧ při ohroţení je hlasité křičení. Kdyţ si sokol letící s potravou do hnízda všimne ohroţení, otočí se a zmizí. Rušení při hnízdění je pro ptáky nezvyklé, jelikoţ na skále nečekají přirozeného nepřítele (Urbanová, 2011).

20

Mimo ptactvo jsou ohroţenými obyvateli skal netopýři. Vyuţívají štěrbiny jako přechodné útočiště od pozdního jara, aţ do konce léta. Jejich rušení ze strany lezcŧ je však nevýznamné (Urbanová, 2011). Etologové poznamenávají, ţe některá zvířata jsou čím dál nervóznější (medvědi na Slovensku odkládají kvŧli ruchu v horách zimní spánek), zatímco jiná si zvykla na civilizaci a její odpadky a potřebují je (Cílek, 2004). McMillan, Nekola a Larson (2003) vzali 250 ml pŧdní vzorky z 50 vertikálních pásŧ 1 metr širokých v lezených a nelezených oblastech, aby zjistili vliv skalního lezení na populaci hlemýţďŧ na Niagara Escarpment. Získali 14 023 ulit, které patřily 40 druhŧm, coţ reprezentuje polovinu diverzity suchozemských hlemýţďŧ v Ontariu (88 druhŧ). Hustota výskytu byla téměř 5krát větší v „nelezných“ vzorcích. Druhová bohatost byla významně niţší okolo lezených cest, zatímco nelezené oblasti hostily dvakrát více druhŧ neţ lezené. Dále uvaţují, ţe enormní lokální četnost a neobvykle vysoká diverzita v nerušených oblastech naznačuje, ţe hlemýţdi mohou produkovat energii a látky ve vysoké míře, a tak mohou být dŧleţitou součástí potravinové sítě skalních ekosystémŧ.

Obr. 4 Střední hustota hlemýžďů na 250 ml půdního vzorku z Niagara Escarpment (Ontario, Kanada). Každá svíce reprezentuje průměr z 25 vzorků. Zdroj: McMillan, Nekola a Larson (2003)

21

Obr. 5 Střední počet druhů suchozemských hlemýžďů přítomných v 250 ml půdních vzorcích sesbíraných v Niagara Escarpment (Ontario, Kanada). Každá svíce reprezentuje průměr z 25 vzorků. Zdroj: McMillan, Nekola a Larson (2003)

22

2.4 Terén a mikroreliéf 2.4.1 Přístup pod skálu Jak uţ bylo naznačeno, lezec se musí pod svŧj objekt zájmu nejdříve nějak dopravit. Dopad dopravy v širším smyslu slova (automobilismus atd.) nebude uvaţován, i kdyţ zde svŧj podíl určitě má. Lezcŧv vliv se soustředí na přesun z místa zastávky či parkoviště. Doprovodným, ale poměrně častým problémem je vjíţdění a parkování motorových vozidel v blízkosti skal mimo zákonem povolená a vyhrazená místa (Hušek, 2008). Lezce mŧţeme srovnat s turistou, který se dle Huška a Vítka (2010) při outdoorových disciplínách často povaţuje za srovnávací subjekt. V některých případech pod skálu vede totiţ zřízená turistická stezka, která slouţí k soustředění a případnému usměrňování pohybu návštěvníkŧ přírody. V takovýchto případech jsou disturbance na terénu totoţné s turistou. Tedy narušování pŧdního povrchu zpŧsobující erozi, vyšlapávání stezek a potlačování vegetace, poškozování povrchových kořenŧ, hluk, rušení ţivočichŧ apod. Tam, kde se skály objevují mimo značené cesty, se lezec vydává po vlastních stezkách. Camp a Knight (1998) zjistili nepřímou úměru mezi vzdáleností parkoviště a lezeckou intenzitou. Rostoucí boom sportovního lezení znamená chuť podnikatelŧ na tomto participovat. Návštěvy skalních oblastí horoškolami či záţitkové zájezdy cestovních kanceláří zintenzivňují dopady na prostředí. Cater (2008) to povaţuje za součást komerčního záţitkového turismu stejně jako canyoning, který zaţívá taktéţ zvýšený nárŧst účastníkŧ. Sešlap okolí skal je umocněn vyuţitím tohoto prostoru jako úloţiště věcí, odpočinkové místo mezi jednotlivými výstupy a jako místo pro jištění lezce (Foto 1) (Kelly, Larson, 2002). Významné jsou, kromě sešlapu terénu v okolí skal a na přístupových cestách, pobytové znaky po horolezcích – ohniště (nebezpečí poţáru), odpadky a exkrementy (Hušek, 2008). 2.4.2 Skalní povrch To samé platí pro skalní povrch. Destrukce chytŧ a stupŧ je jedním z nejvíce typických a zřetelných vlivŧ na mikroreliéf skály při vyšší návštěvnosti skal (Hušek, 2008; Mertlík, 2011). Pískovcové oblasti zaţívají dva typy rozrušování chytŧ. Jedním je typické „solení“, kdy měkký pískovec podléhá tlaku a jednotlivé frakce (klasty) se z tmelu uvolňují. Druhým 23

typem je ulomení chytŧ kvŧli jejich jemné struktuře. Náchylné jsou například voštiny s tloušťkou stěn v řádu několika milimetrŧ. Tento typ destrukce ovlivňují také zkušenosti lezce (Mertlík, 2011). Lámavost a obrusnost roste zejména po dešti a jarním tání (Geryková, 2007). Na vápenci dochází častým vyuţíváním ne k solení, ale k olezení, vyleštění, oklouzání chytŧ a stupŧ (Fiala, 2012; Geryková, 2007). Dochází zde i k ulomení, většinou se jedná o malé chyty. K narušení struktury povrchu dochází i ve vrcholových částech skály, na skalních břichách či v hodinách, kde dochází ke kontaktu s lanem (Merlík, 2011). Skalní hodiny jsou sloupky v pískovci, svisle orientované, které zdola i shora plynule přecházejí v masivní skálu. Tvar sloupkŧ tak připomíná přesýpací hodiny (Adamovič, Mikuláš, Cílek, 2010). Slouţí často jako jistící bod provlečením smyčky. ČHS ve svých pravidlech zakazuje na pískovcích lézt tzv. na rybu (TR) (Foto 12), při kterém dochází k velkému tření mezi lany a skálou. Lano společně s postupovým jištěním tvoří základ bezpečného výstupu lezce a bez nich se dá těţko obejít. ČHS omezuje ve svých pískovcových pravidlech i pouţití postupového jištění, přesněji řečeno – nemŧţe být pouţito vlastní vyjímatelné kovové jištění (Foto 14), pouze smyčky či jiná zařízení nepoškozující povrch skály. Vybavenost lezce má tedy také vliv. Dnešní poměrně tvrdá lezecká obuv má větší ničící schopnost neţ dřívější boty pouţívané na pískovcích, pokud lezec vŧbec nějaké pouţíval (Mertlík, 2011). Při lezení se kromě ulomení chytu mŧţe narazit na jiţ uvolněný kámen, tzv. „lokr“, který erozní činností pozbyl soudrţnosti se skálou, ale ještě nespadl. Při zatíţení tak dojde k jeho úplnému uvolnění. Opět je tento jev ovlivněn zkušenostmi lezce. Negativní zásah do skály nepŧsobený samotnou lezeckou aktivitou je betonování chytŧ, které se pouţívalo na pískovcích za účelem zpevnění chytŧ. Naopak některé nestabilní bloky skal byly koncem 70. let i odstřelovány (Mertlík, 2011). V historii sportovního lezení je moţné postřehnout, ţe bylo zvykem si obtíţné úseky skály upravit vytesáním chytu. Argumentace se točila někde kolem výrazŧ nelezitelný nebo nereálný. Dnes se ví, ţe za pár let vývoje tohoto sportu se dané úseky dokáţou vylézt i bez sekání. Jako příklad mŧţeme uvést upravenou cestu „Missing link“ ve slovinské oblasti 24

Mišja Peč. Její klasifikace je 8b+ francouzské stupnice, bez inkriminovaných chytŧ se nazývá „Natural link“ a je za francouzských 8c (Kašpárek, 2011). Ve Francii byl „chipping“, někdy téţ „doktoring“ poměrně častou záleţitostí. Dnešní lezecká komunita sekání odsuzuje a povaţuje jej za nesportovní a neetické. Najdou se však ojedinělé případy i u nás v ČR nejen v historii, ale i v blízké minulosti. V roce 2009 se objevilo pár seknutí na Bořni a ve Vesci (Masár, 2012; Čermák, 2012). Jiná záleţitost jsou bývalé lomy, jejichţ vznik byl podmíněn lidskou činností. Někteří lezci jsou však jiného názoru. Například po vytvoření cest Petrem Reschem v českém krasu poblíţ obce Srbsko v Alkazáru – Černém domě (jedná se o starou umělou štolu) bylo navrhnuto cesty vytlouct, tedy odřezat jištění a cesty zrušit (Resch, 2012). Naštěstí vše zŧstalo jak má. V těţkých cestách znamená ulomení chytu někdy velmi podstatné ztíţení, a tak se často raději chyt přilepí, tzv. „zasikuje“. Souvisí to s příběhem cesty, lezci ji lezli takovou několik let a její název je spjat s určitými pohybovými sekvencemi, a tak je těţké se „rozloučit“ s mnohdy pěkným záţitkem a nechat lidskou erozi formovat novou cestu. Někdy se však sikuje uţ při dělání cesty, aby se předešlo budoucímu vylomení chytŧ (Foto 6). Jestli zpevňovat chyty či uţ ulomené znovu lepit je debata lezecké obce jiţ delší dobu a rozhodnutí takového zásahu se většinou nechává na autorovi cesty. 2.4.3 Prvovýstupy Na lezcem nikdy nedotčenou, holou skálu se prvovýstupce nejdřív musí nějak dostat. V případě, ţe si stoupne pod linii, kterou zamýšlí lézt a vezme s sebou všechno potřebné pro osazení kruhŧ (pevné postupové jištění), je tento zpŧsob označován za dělání cesty „zdola“ (Foto 13). Postupně leze a kdyţ uváţí, ţe je před ním těţké místo, nebo kdyţ hrozí nebezpečí velkého pádu, tak si poměrně sloţitým zpŧsobem osadí kruh na zabezpečení. Jedná se o nejsportovnější zpŧsob a na pískovcových skalách je jako jediný povolený. Druhým zpŧsobem je dělání cest „zvrchu“. Skála se obejde, nebo obleze jinou cestou, z vrcholku se hodí lano, po kterém lezec slaní a pohodlně osadí kruh, bühlerŧv nýt (borhák, Foto 5) či expanzní nýt s plaketou. Druhŧ jištění existuje více, ale při kaţdém se musí udělat díra do skály buď vrtačkou, nebo ručně, a jištění se v ní zalepí, zabetonuje či zatemuje do olova. Takto osazené jištění vydrţí desítky let. Dříve se hojně vyuţívaly skoby 25

zatlučené do spár, prasklinek. Mŧţou se vyndat nebo ponechat. V případě prvním dochází k nešetrné manipulaci se skálou a je potřeba jistá zručnost. Proto se vyvinuly jistící pomŧcky vyjmutelné ze skály jednoduše, aniţ by porušovaly skálu. Výše v textu jsou zmíněny jako vlastní vyjmutelné jištění. Jedná se o friendy, abalaky, hexy, vklíněnce, tricamy apod. (Foto 14). Fungují na principu tření mezi jistítkem a skálou, nebo vyuţívají zúţenin ve spárách. Na druhém principu funguje i nejšetrnější jištění - smyčky z lanového, textilního materiálu, které vyuţívají na jejich konci zhotoveného uzlu. Negativním vlivem je dělání díry do skály a osazení stálého jištění. Kdyţ je toto postupové jištění řídké, stěţí ho zpozorujeme. V hustších liniích je však zřetelné a zanechává stopy na estetice. Lze pouţít i jištění v přirozené barvě. Stávají se také neřesti neřesti typu zvětšování chytŧ nebo provrtání hrany skály za účelem vytvoření umělých hodin. Například v Měsíčním údolí, se takto vytvořené hodiny vyskytují, aby se ušetřilo na jistícím materiálu (Mertlík, 2011). Snad všechny přírodní oblasti jsou uţ objeveny a vyuţívány. Lezecky jsou tak vyuţívané i staré a opuštěné lomy. Lezci se tak snaţí najít alternativy šetrné k pŧvodní přírodě (Cílek, 2004).

26

2.5 Magnézium Pouţívání magnézia neboli 4MgCO3-Mg(OH)2-4H2O má za účel vysušit ruce od potu a zvýšit tak tření mezi kŧţí a skálou. Zvyšuje výkonnost a malé chyty se bez něj těţko udrţí. Mezi lezci je toto téma poměrně ţhavé, co se týče měkkých pískovcŧ. V 80. letech bylo magnézium tabu i na ostatních materiálech (Chudoba, 2012). Oficiálně je pouţívání regulováno opět pravidly ČHS pro pískovcové lezení a podmínkami uvedenými ve výjimkách ze zákazu činnosti ve zvláště chráněných územích. Jeho vliv na fyzické a chemické zvětrávání pískovce ani jiných hornin nebyl údajně nikdy exaktně přesně změřen ani vyzkoumán. Velmi přínosným v tomto směru je rešeršní článek Marka Matury vyvěšený na webu ČHS. Matura (2012) se zde zabývá nejdříve vstupními parametry ovlivňujícími zvětrávání a výčtem 4 typŧ zvětrávacích procesŧ: výkvět solí (Fitzner et al., 2003; Přikryl et al., 2007; Hosono et al., 2006; McCabe et al., 2007; Sweevers et al., 1998; McKinley et al., 2001

in Matura, 2012), rozpouštění

minerálŧ, migrace iontŧ a objemové změny pórové vody. O solném zvětrávání se také zmiňují Adamovič, Mikuláš a Cílek (2010). Definují jej jako druh eroze, při kterém na povrchu nebo těsně pod povrchem pískovce krystalizují soli, jeţ při krystalizaci produkují tlaky měřitelné v desítkách aţ prvních stovkách atmosfér. Jev je zintenzivněn kyselými dešti a atmosférickými sráţkami bohatými na dusičnany a sírany. Jsou velice běţné v českých pískovcových skalních městech, nejvíc pravděpodobně v Českém Švýcarsku, které leţí na okraji silně atmosféricky kontaminované mostecké pánve. Nasvědčují tomu izotopové analýzy solí v ČR, které poukazují, ţe síra v síranech pochází ze spalování sirnatého hnědého uhlí. Solná destrukce skalních útvarŧ i památek je tak do značné míry antropogenního pŧvodu. Dle Mertlíka (2011) mŧţe být větší počet nitrátŧ zpŧsoben také nárŧstem dopravy. Matura (2012) potvrzuje, ţe se v souvislosti s pouţíváním magnézia nejčastěji hovoří o rozpouštění hořečnatého karbonátu vlivem kyselých roztokŧ (atmosféra), redistribuci hořčíku v roztoku směrem pod povrch horniny a následné rekrystalizaci, nejčastěji ve formě sulfátŧ, případně opět karbonátŧ. Tlaky pŧsobící při rekrystalizaci by v takovém případě mohly zpŧsobovat oslabování horniny a její odlupování ve vrstvách paralelních s povrchem, jak je tomu v případech vzniku solí a krust obecně. 27

Z dŧvodu neprovedených konkrétních studií tak vyvozuje hypotézy na základě analogie s jinými studiemi a odhadŧ: „Užívání magnézia na pískovcích nemusí způsobovat negativní efekty v podobě zvýšené eroze chytů. V některých případech by naopak mohlo magnézium lokálně napomáhat prodloužení životnosti horniny. K potvrzení nebo vyvrácení nastíněných hypotéz by přispělo provedení detailní studie hornin (chytů) z hlediska mineralogického složení (XRD, optická mikroskopie), vrstevných struktur (SEM-EDS), velikosti a distribuce pórů a rozpustných solí (AAS, chromatografie). Užitečné by bylo provést jednoduché pozorování chytů in situ – srovnání chytů lezených dlouhodobě s magnéziem a bez něho. Doba, po kterou je na některých cestách magnézium používáno (roky), je dostatečně dlouhá na to, aby se negativní vliv magnézia projevil statisticky výrazně.“ (Matura, 2012) Článek od Davida Chudoby (2012) na serveru lezec.cz odkazuje na vydání časopisu miniHORY z roku 1988, který přepisuje zprávu z časopisu Der Bergsteiger. Zde byly předloţeny výsledky pozorování geologa Dr. Hannes Aschauera (na příkaz DAV), které zveřejnil v červenci roku 1985. Na lištách z 3 rŧzných hornin aktivně trénovalo asi 30 lezcŧ na vysoké technické škole v Mnichově. Výsledky potvrzují zvýšení výkonnosti lezce. Opotřebení chytŧ, na kterých se magnézium nepoţívalo, bylo údajně 5krát rychlejší. Vliv magnézia na vegetaci u pat skal nebyl zaznamenán. Míra vypovídací hodnoty této studie mŧţe klesat vzhledem k dlouhému řetězci nevědeckých citací a k jazykovým překladŧm. Ve stanovisku, které ČHS vydalo s vyjádřením zachování zákazu, se argumentuje studií DAV, která prokazuje škodlivý vliv na povrch skály, a to zejména ucpáváním porézní horniny. Dále výkonný výbor ČHS argumentuje lezeckou etikou (tradicí) a zvýšením počtu návštěvníkŧ v případě povolení jeho vyuţívání s odkazem na udrţitelný rozvoj oblastí (Mellan, 2003). Nezanedbatelnou páku pro zachování jeho zákazu ze strany OP má estetika. Při častém pouţívání na skále zŧstávají totiţ zřetelné bílé fleky (Foto 11, 12 a 13) (Hušek, 2011).

28

2.6 Ostatní aspekty lezení 2.6.1 Ochrana přírody Zákon 114/92 Sb. uvádí, ţe ochrana přírody a krajiny je veřejným zájmem. Kaţdý je povinen při uţívání přírody a krajiny strpět omezení vyplývající z tohoto zákona. Ochrana přírody a lezení se paralelně vyvíjí dlouhou dobu vedle sebe, v jednom prostoru. Yosemitský národní park byl vyhlášen v roce 1890, boom sportovního lezení však zaţil v 50. letech 20. století. V České republice se první horolezci objevili v Adršpachu v roce 1923, národní přírodní rezervací byl vyhlášen roku 1933 (Hušek, 2011; Sýkora, 2004). Zájmy OOP i lezcŧ se dostávají často do rozporu, přestoţe společné zájmy obou skupin jsou daleko větší, neţ se na první pohled zdá. Stejně tak směřují ke stejnému cíli, a to zachování přirozeného přírodního prostředí dalším generacím nejenom lezeckým (Frank, Kublák a kol., 2007; Pásková a Zelenka, 2010). Jaké problémy tedy vyvstávají při interakci lezce a ochrany přírody? „Tlak na chráněná území roste, jsou předmětem zájmu intenzivního, ekonomicky silného průmyslu cestovního ruchu a horolezectví se stává součástí tohoto tlaku. Vliv horolezců na chráněnou přírodu nelze účinně oddělit od vlivu ostatních uživatelů, jak bylo zmíněno již v souvislosti s turisty. Řádově se zvyšuje intenzita lezení, mění se způsoby jeho provozování včetně dopravy, doba

přináší

nové technologie i

konzumní

prvky, sportovní

(„gymnastická“) stránka nabývá vrchu nad stránkou mentální, individualismus zhusta přerůstá v egoismus.“ (Hušek, 2011). Tuto tezi potvrzuje i Cílek (2004). Ten říká, ţe vzrŧstá počet lidí, kteří vidí přírodu jen jako kulisu svých aktivit. Toto soustředění se na sebe je trendem, který jiţ přišel a pravděpodobně zde nějakou dobu zŧstane. Akcelerují přirozené rozpory mezi horolezectvím a OP, které bylo moţné v rámci tolerance zanedbávat a ponechat nápravu negativních vlivŧ na přírodě. Bylo to moţné díky tradiční lezecké etice, kdy tato rovnováha s OP fungovala takřka 150 let (Hušek, 2011). Východiska mohou být rŧzná, ze strany ČHS se to děje pomocí interních pravidel, které jsou povinni horolezci dodrţovat. Existují však zpŧsoby ochrany na principu zákazŧ, jako je nepovolení lezení TR (top rope, lezení s horním lanem) nebo moţnost prvovýstupŧ 29

jen zdola (Hušek, 2011). Druhým zpŧsobem je buďto přirozená ochrana skály jejími dispozicemi (solivost pískovce, lámavá skála, zarostlá, vzdálená od parkoviště…), nebo takové zabránění (nebezpečí) vytvořit uţ při dělání cesty zvolením větších vzdáleností mezi jištěními. Lezec by měl chodit do skal uţ s tím, ţe tam to nebezpečí existuje (Mertlík, 2011). Dnešní trend lezení je totiţ bezpečnost a obtíţnost. Resch (2011) tvrdí, ţe se sportovní aspekt snaţí tlačit z nepískovcových skal do pískovcových. Ochranou cesty horším zajištěním přesouváme lezeckou masu směrem k lépe zajištěným. Je lepší populaci rozmělnit mezi všechny skalní oblasti, nebo koncentrovat jen někam? Vznikají nám oblasti s rŧznou intenzitou, kde dostupnost a olezenost hraje rŧznou roli. Dle Patezlta (2010) lze regulovat návštěvnost výběrem vstupného. V ČR je celkem 7 zpoplatněných míst (přírodních). Nejširší formou zpoplatnění je ale parkovné. Tyto peněţní prostředky jsou pouţity na správu rezervace v případě vlastnictví státu. V případě soukromého vlastnictví OOP přichází o tyto prostředky. Na Galapágách z těchto prostředkŧ čerpá např. i národní letectvo nebo MŢP. Ledové lezení reguluje v KRNAP online systém registrací, který omezuje počet tzv. ledolezcŧ. Jde o jednu lokalitu, která se nachází v místech, kde disturbance lezcŧ nejsou výrazné (Šťastná, 2011). Co se porušování pravidel týče, Mertlík (2011) říká, ţe v době, kdy se padalo do prsního úvazku, bylo jednoduché „porušovače“ pravidel usměrnit pár dobře mířenými ranami do obličejové části. Tato forma samoregulace však dneska v takovém mnoţství lidí uţ není moţná ani etická, jelikoţ lezeckou obec netvoří jen pár lezcŧ v partách (Resch, 2011). „Čím přírodnější je navštívené prostředí, tím lépe návštěvník vstřebává informace o přirozeném fungování procesů. Na základě takto vytvořeného vztahu k přírodě dokáže následně správněji vyhodnocovat důsledky svého chování i chování ostatních a případně upravovat jeho vzorce, aniž by musel být v této oblasti vzdělán. Z toho je zřejmé, že umožnit veřejnosti přístup do přírody je pro samotnou ochranu přírody v konečném důsledku lepší, než přístupu bránit.“ (Vítek, Pešout 2010).

30

2.6.1.1 Právo Právo je zobecnění reality a nedokáţe postihnout všechny aspekty, se kterými se v praxi setkáváme. Základním právním předpisem upravující chování horolezcŧ ve zvláště chráněných územích je zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. Rozlišuje buď územní, nebo druhovou ochranu (Landová, 2011). V §16, odst. 1 písm. f) zákona je uvedeno: „Na celém území národních parků je zakázáno provozovat horolezectví a létání na padácích a závěsných kluzácích a jezdit na kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody.“ V §19 písm. f) zákona je uvedeno: „Na celém území národních přírodních rezervací je zakázáno provozovat horolezectví a létání na padácích a závěsných kluzácích a jezdit na kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená orgánem ochrany přírody.“ V některých územích se vysloveně horolezectví nezakazuje, ale mŧţou zde být zakázány sportovní aktivity nebo zakázáno území poškozovat (Landová, 2011). Podle § 78 odst. 2 písm. g) ZOPK vydávají souhlasy k vyhrazení míst pro provozování horolezectví (…) [§ 16 odst. 1 písm. f)] a podle § 78 odst. 2 písm. i) ZOPK vydávají souhlasy k vyhrazení míst k činnostem a k táboření a rozdělávání ohňŧ [§ 29 písm. f) a j)]. Souhlas se dává správním rozhodnutím, nebo návštěvním řádem (jen v případě NP). Souhlas s vyhrazením místa se vztahuje na kohokoliv, udělení výjimky ze zákazu činnosti se vztahuje na konkrétní osobu. Stále však platí zbytek zákona, zákazy druhové ochrany, zákazy vjezdu, vstupu. Do listopadu 2009 bylo moţné výjimku povolit pouze na úrovni vlády, kdyţ jiný veřejný zájem výrazně převaţoval nad zájmem ochrany přírody. V případě, ţe veřejný zájem pouze převaţuje nebo povolovaná činnost neovlivní zachování stavu předmětu ochrany, uděluje výjimku OOP příslušný správě toho konkrétního území. Toto je případ horolezectví (Landová, 2011; Tŧma, 2012). Typ povolení by měl odráţet účel. Vyhrazení místa vydávat pouze tam, kde je jistota, ţe území neutrpí širokou masou lezcŧ. Dávat by se měl jen na určitou dobu, na zkoušku, jaký vliv lezení bude mít na stav území. Výjimka by se měla dávat tam, kde je potřeba kontrola jednoho subjektu (u citlivých území). Dále § 64 uvádí, hrozí-li poškozování území v NP, NPR, NPP a v 1. zóně CHKO, zejména nadměrnou návštěvností, mŧţe orgán OP omezit nebo zakázat přístup do těchto území nebo jejich částí. § 66 pokračuje: orgán OP je oprávněn stanovit podmínky pro 31

výkon činnosti, která by mohla zpŧsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody, popř. takovou činnost zakázat (Valentová, 2011). Uţivatelsky příjemně je pro lezeckou veřejnost tato problematika také zpracována v kníţce horolezecká abeceda (Frank, Kublák a kol., 2007). 2.6.1.2 Vyjednávání výjimek ze strany ČHS Potřeba oficiálně řešit vztah horolezectví a ochrany přírody se u nás objevila cca ve 2. polovině 20. st., v souvislosti s novou právní úpravou ochrany přírody a s rozvojem horolezectví (zákon o státní ochraně přírody – nešel však do hloubky). V 70. letech 20. století na ţádost Horolezeckého svazu vydalo Ministerstvo kultury Povolení horolezecké činnosti v chráněných územích ČSR (1974). Horolezecký svaz v návaznosti na toto povolení vydal Zásady pro provozování horolezectví na pískovcích České křídové tabule. Konkrétní podmínky byly stanoveny v dohodách mezi HS a krajskými středisky památkové péče a ochrany přírody. V 80. letech 20. století Ministerstvo kultury opět na ţádost vydalo Rozhodnutí udělující výjimku ze zákona o státní ochraně přírody pro provádění sportovní horolezecké činnosti a výcviku vysokohorské turistiky ve vybraných chráněných územích ČSSR (1983). Konkrétní podmínky opět dohodly místně příslušné orgány. Po roce 1989 vznikla nová úprava (114/92 Sb.), vznikl ČHS (1990) a objevil se výrazný nárŧst příznivcŧ (Valentová, 2011). Zákazy v jednotlivých ZCHÚ jsou následující: NP, NPR – zákaz horolezectví dán zákonem, CHKO a PR – zákaz měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bliţšími podmínkami ochrany, NPP, PP – změny a poškozování jsou zakázány. Zákaz mŧţe být stanoven v bliţších ochranných podmínkách a poté vázán na souhlas OOP (Valentová, 2011) Druhy povolení lezení jsou: (1) udělením výjimky, pokud veřejný zájem výrazně převaţuje nad zájmem OP (§ 43 odst. 1, vláda ČR) (Foto 15 – 17), (2) udělení výjimky, pokud jiný veřejný zájem převaţuje nad zájmem OP, nebo pokud činnost významně neovlivní stav předmětu ochrany (§ 43 odst. 3), (3) vydáním souhlasu s vyhrazením míst k provozování horolezectví (§ 16, § 29), (4) vydáním souhlasu ve vazbě na bliţší ochranné podmínky (§ 44 odst. 3), (5) stanovením podmínek ve vazbě na § 66. Povolení je dále vázáno na časovou platnost, okruh oprávněných osob, časové uzávěry v prŧběhu roku, 32

územní omezení, hnízdící ptactvo, prvovýstupy, pomoc při údrţbě a informovanost lezcŧ. Podmínky ze strany horolezcŧ týkající se OP jsou: přístup jen po značených cestách, obecně šetrné chování k přírodě, nerušení zvěře, hlášení hnízdění, nepoškozování vegetace, respektování lokálních uzávěr, zákaz táboření. Podmínky týkající se zpŧsobu lezení se obvykle týkají: upravování skály (např. sekání chytŧ), druhu jištění a specifikace pouţívání horolezecké, výstroje a výzbroje, lezení na mokré skály, pouţívání magnézia, sestupu ze skály (slaňování), lezení TR, výcviku nováčkŧ (Valentová, 2011). Problémy při vyjednávání jsou tyto: nejednotné právní řešení povolení (výjimka, vyhrazení míst, ústní dohody…), nejednotné právní řešení dočasných uzávěr (označení lokality vs. opatření obecné povahy ve vazbě na § 64), nedostatečná znalost problematiky horolezectví (problematické stanovení podmínek pro horolezectví), nejasnosti týkající se PR, NPP, PP (absence explicitního zákazu, co znamená poškozování či měnění ZCHÚ), nedostatečná evidence a zveřejňování informací (Valentová, 2011). 2.6.2 Český horolezecký svaz ČHS je občanským sdruţením. Jeho posláním je rozvíjet zájmy a chránit práva svých členŧ tak, aby se mohli svobodně věnovat horolezectví, skalnímu lezení a dalším aktivitám s tím spojeným. Zároveň je jeho posláním aktivně se podílet na ochraně přírody v místech, kde jsou horolezecké aktivity provozovány (Wolf, 2011). V rámci hierarchické struktury svazu jsou dŧleţité Oblastní vrcholové komise (dnes jich je 18), které zastupují zájmy ČHS v jednotlivých skalních oblastech dle své pŧsobnosti a zajišťují prostřednictvím správcŧ skal údrţbu jednotlivých skalních oblastí. Spolupracují také s OOP v místě své pŧsobnosti. Jejich pŧsobnost však nekopíruje rozdělení ČR ani velkoplošné ZCHÚ. Na údrţbu skal jde ¼ rozpočtu. Jedná se právě o osazování jištění, jejich výměnu, údrţbu přístupových cest atd. oblastní vrcholovou komisí. Dále OVK zajišťuje časové povolení lezení a hlášení hnízdících ptákŧ. Z celkového počtu cest v ČR jich je 80 % na pískovci (Wolf, 2011). Pravidla vznikla nejdříve pro pískovcové lezení, pro které je ochrana přírody vlastní. Pravidla pro skalní lezení vznikla mnohem později (Valentová, 2011). Ačkoliv ve světě existují i jiné pískovcové oblasti, pískařství se svou tradicí a historií se váţe pouze na Německo, Českou republiku a Polsko (Geryková, 2007). Bouldering neměl v ČR historický 33

vývoj, ale převzala se pravidla ze zahraničí. Dnes je vyvíjeno úsilío standardizaci pravidel této disciplíny v rámci horolezeckých disciplín. Ze strany svazu je také snaha drţet oddílovou koncepci, kde se předávají zkušenosti, vztah k přírodě a mentalita dodrţování pravidel (Resch, 2011). Toto chování potvrzuje Geryková (2007), která provedla analýzu hloubkových rozhovorŧ se sedmi členy horolezeckého oddílu Lokomotiva Brno i přesto, ţe výsledky odmítá vztahovat na širší kategorie lezcŧ. Účastníci rozhovorŧ však přiznávají mírné porušování pravidel a problém horolezectví ve vztahu k přírodě vidí hlavně v lidech. Tŧma (2012) říká, ţe v CHKO Moravský Kras jsou vztahy lezcŧ a OOP poměrně vřelé a nejsou jen v situaci vzájemné snášenlivosti. OVK zde úzce spolupracuje a zapojují se i místní lezci, kteří hlásí hnízdící ptactvo, stejně jako v Adršpachu. Zároveň poukazuje na občasné přešlapy lezecké veřejnosti i ze strany ČHS. Pásková a Zelenka (2010) také tvrdí, ţe správy ZCHÚ musejí mít jasnou představu o tom, jaké formy cestovního ruchu a partnerství podporovat. Horolezectví v České republice provozuje více neţ 20 000 osob. Přibliţně 14 tisíc je organizováno v Českém horolezeckém svazu, další tisíce Čechŧ jsou členy rakouského nebo německého horského spolku (OEAV, DAV) nebo jiných členských organizací mezinárodní unie UIAA. Blíţe neurčitelná, ovšem zcela podstatná část lezcŧ včetně těch velmi aktivních, není nijak organizována. V českých terénech se pohybuje i mnoho cizincŧ, především Němcŧ a Polákŧ (Hušek, 2008). Tato čísla vzhledem k jejich čtyřletému stáří mohou být někde jinde, nehledě na skutečnost, ţe OEAV i DAV vystoupili z UIAA v roce 2008. ČHS by neměl být účastníkem správního řízení, stejně jako ČMMJ, neboť ochrana přírody je jen jedna z jeho vedlejších činností (Landová, 2011). Velkou roli v informovanosti lezcŧ hraje web Skalní oblasti ČR, který soustřeďuje čerstvé informace o výjimkách, povoleních a aktuálních podmínkách pro lezení na pískovcích. Současně je mohutnou databází cest, skal a oblastí. Funguje také jako portál pro komunikaci mezi správci jednotlivých oblastí a prvovýstupci. Je snaha propojit tento systém s AOPK ČR, která projevuje tendenci a zájem pomocí metodického listu, upravujícího vztah mezi OOP a horolezectvím (Hušek, 2011).

34

3

MATERIÁL

3.1 Adršpašské skály 3.1.1 Geomorfologie Celek Broumovská vrchovina, podcelek Polická vrchovina, okrsek Polická pánev, podokrsek Teplická pánev, část Adršpašsko-Teplické skály (Adamovič, Mikuláš, Cílek, 2010). 3.1.2 Geologická stavba Pro účely této práce je dobře zpracována v publikaci Atlas pískovcových měst České a Slovenské republiky (Adamovič, Mikuláš, Cílek, 2010): „Adršpašské skály leží jižně od osy synklinály polické pánve, která je součástí české křídové pánve. V podloží křídy spočívají kontinentální usazeniny karbonu až triasu – pozůstatek tzv. vnitrosudetské pánve, fungující jako sedimentační prostor koncem prvohor a na počátku druhohor. Pískovcová plošina Adršpašsko-teplických skal je tvořena mírně ukloněným, prohnutým tělesem křemenných pískovců teplického souvrství (svrchní turon až coniak). Osa pánve má směr severozápad-jihovýchod, vrstvy ležící jihozápadně od osy jsou proto ukloněny k severovýchodu (pod úhlem kolem 5). Mocnost pískovcového tělesa se pohybuje kolem 120-140 m. Základním prvkem sedimentární architektury jsou mnohametrové soubory šikmého zvrstvení, ležící jeden na druhém, se stejnou orientací šikmých lamin (foresetů). Tyto proudové sedimentární textury ukazují na sedimentaci ovlivněnou dmutím, s převládajícími odlivovými proudy směrem k jihu až jihozápadu. Sklon šikmých lamin je asi 20˚ a lze jej pozorovat i z několikakilometrových vzdáleností (okolí věží Starosta a Starostová, dvojvěží Milenci aj.) Skalní město je porušené puklinami a drcenými pásmy. V soutěskách a údolích jsou často mocné akumluace pískovcových bloků, které vznikly v plestocénu i v poledové době a vlivem skalních řícení dosud zvolna narůstají.“ 3.1.3 Vegetace a ochrana přírody V Adršpašských skalách rostl pŧvodně prales sloţený z buku (Fagus sylvatica), jedle (Abies

alba),

borovice

(Pinus

sylvestris),

smrku

(Picea

abies),

klenu

(Acer

pseudoplatanus), břízy (Betula pendula) a dalších druhŧ dřevin. Dnes přetrvávají ve skalách reliktní bory. Zastoupení smrku bylo mnohem menší, neţ je dnes - lesnickým 35

hospodařením byly lesy na většině plochy přeměněny na málo stabilní smrkové monokultury (Divy přírody, 2012). Plán péče (VÚLHM VS Opočno, 2012) dále uvádí chráněné a ohroţené druhy. V prvé řadě jsou to jiţ zmíněné reliktní bory submontánních poloh (Betulo carpaticae Pinetum; Mikyška, 1970) a vysokobylinné nivy podél vodotečí ve skalních městech, zařazované do řádu Adenostyletalia G. Br.-Bl. 1931. Významný je rovněţ výskyt azonálních typŧ smrčin v inverzních polohách a fragmentŧ rašeliništní vegetace. Flóra cévnatých rostlin je na většině území poměrně jednotvárná, tvořená nevelkým počtem acidofilních druhŧ. Pro inverzní stanoviště je charakteristický výskyt některých druhŧ vyšších poloh, diferencujících území od okolního mezofytika (fytogeograficky se jedná o rŧzné geoelementy). Celá oblast NPR spadá do CHKO Broumovsko, do EVL Adršpašsko-teplické skály a Ptačí oblasti Broumovsko soustavy NATURA 2000 (AOPK ČR, 2012a).

3.2 Moravský Kras: Rudice 3.2.1 Geomorfologie Celek Drahanská vrchovina, podcelek Moravský kras, okrsek Rudická plošina (AOPK ČR, 2012a). 3.2.2 Geologická stavba Geologický vývoj začal v paleozoiku, ve středním devonu, kdy došlo k poklesu východního okraje brněnského masivu a vytvoření mořské sedimentační pánve. Zde se usazovaly pískovce, arkózy a slepence (Němec, Pojer a kol., 2007). Ve svrchním devonu došlo k sedimentaci vilémovských vápencŧ macošského souvrství, ze kterých jsou tvořeny skalní stěny (Hladká, 2010). Povrchový areál Rudického propadání tvoří menší skalní město Kolíbky, představující podle nejnovějších poznatkŧ zbytky fosilní jeskyně s denudovaným stropem. Nachází se asi 30 m nad úrovní stávajícího aktivního ponoru Jedovnického potoka. Fluviální výplně této staré jeskyně tvořené štěrky a písky jsou dochovány v několika výchozech v severním svahu Jedovnického údolí mezi Rudickým propadáním a Matuškovým mlýnem (Vávra, 2012; Balák 1997).

36

Ve výsledcích jsou spíše míněny skály přírodního amfiteátru, skály u propadání vzhledem k jejich odlišné charakteristice budou vynechány. 3.2.3 Vegetace a ochrana přírody V národní přírodní památce Rudické propadání převaţuje lesní vegetace. Na velkých plochách je přirozený les nahrazen smrkem (Picea abies) a jeho přirozený výskyt je pravděpodobný

pouze

v nejchladnějších

inverzních

polohách.

Břehové

porosty

Jedovnického potoka tvoří zejména olše lepkavá (Alnus glutinosa). Na svazích roste smrk obecný (Picea abies), habr obecný (Carpinus betulus), javor klen (Acer pseudoplatanus), buk lesní (Fagus sylvatica) v podrostu s rŧţí převislou (Rosa pendulina), rybízem alpínským (Ribes alpinum), pitulníkem ţlutým (Galeobdolon montanum), vraním okem čtyřlistým (Paris quadrifolia) aj. Na odlesněných skalkách Kolíbky rostou druhy náročnější na teplo jako svída krvavá (Cornus sanguinea), brslen evropský (Eonymus europaeus), dobromysl obecná (Origanum vulgare), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundaria), rozchodník bílý (Sedum album), oţanka kalamandra (Teucrium chamaedrys) aj. Na skalách spatříme sleziník červený (Asplenium trichomenes), puchýřník křehký (Cystopteris fragilis), osladič obecný (Polypodium vulgare) aj. (AOPK ČR, 2012b). Jeden z hlavních cílŧ ochrany jsou lokality význačných rostlinných druhŧ osluněných vápencových skalek a lezci jsou povinni všemoţně šetřit rostlinná, ţivočišná společenstva i neţivou přírodu (Balák, 1997). NPP Rudické propadání spadá do CHKO Moravský Kras. Celé území spadá do EVL Moravský kras (AOPK ČR, 2012a).

37

3.3 Skalný 3.3.1 Geomorfologie Celek Hostýnsko-vsetínská hornatina, podcelek Hostýnské vrchy, okrsek Rusavská hornatina (Adamovič, Mikuláš, Cílek, 2010). 3.3.2 Geologická stavba Na rozdíl od Adršpašských skal je Skalný reprezentantem tvrdého flyšového pískovce s hrubšími klasty, brekciemi a pevným tmelem. „Skalní výchozy patří rusavským vrstvám (střední až svrchní eocén) zlínského souvrství račanské jednotky magurského flyšového pásma. Převládají zde spodní, tj. hrubozrnné členy sekvencí turbiditních proudů: pískovce, slepence a brekcie. Nahoru zjemňující cykly začínají tělesy hrubých písčitých brekcií a nahoru zjemňují do lavicovitě vrstevnaté, středně zrnité až hrubozrnné štěrčíkovité arkózy. Ta může obsahovat tenké, neostře omezené polohy brekcií. Například ve skalách jižně od vrcholu Skalného je sledovatelné 7 m mocné těleso brekcie s až 20 cm velkými úlomky fylitických břidlic, silicitů a křemene. Celé těleso rusavských vrstev je ukloněné pod úhlem 30 k jihovýchodu a příčně porušené drobnými zlomy. Z jihu je omezeno zlomovou plochou, podle níž se na něj nasunuly flyšové horniny převážně křídového stáří.“ (Adamovič, Mikuláš, Cílek, 2010). 3.3.3 Vegetace a ochrana přírody Stromové patro tvoří v okolí převáţně smrkové a bukové porosty. V blízkosti skal a na skalách tvoří hojně příměs bříza bělokorá (Betula pendula), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), borovice lesní (Pinus sylvestris), osika (Populus tremula), občas i třešeň ptačí (Prunus avium), bez (Sambucus sp.) a javor klen (Acer pseudoplatanus), jedle (Abies alba) zřídka. V podrostu najdeme třtinu rákosovitou (Calamgrostis aundinacea), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), ostřici kulkonosnou (Carex pilulifera), biku hajní (Luzula luzuloides), starček Fuchsŧv (Senecio ovatus), ostruţiník maliník (Rubus idaeus) i věsenku nachovou (Prenanthes purpurea) (Buček, Lacina, 2007). Území se nenachází v ţádném zvláště chráněném území, pouze v Přírodním parku Hostýnské vrchy. Část území spadá do Ptačí oblasti a EVL Hostýnské vrchy (AOPK ČR, 2012a). 38

4

VÝSLEDKY, DISKUSE Rešeršní část shrnuje problematiku popsanou odborníky v oblasti přírodních věd

a snaţí se tyto poznatky dát do kontextu s lezeckou komunitou. Adršpašské skalní město trpí vysokou návštěvností jak domácích, tak zahraničních turistŧ. Jako řídící a regulační nástroj tu funguje zpoplatněný vstup, který je však pro členy ČHS zdarma. Přes skalní město vede turistická stezka, nicméně ke kaţdé skalní věţi se horolezci musí dostat individuálně po vlastních stezkách, kde dochází k pošlapu keříčkové a jiné vegetace. Moravský Kras plošné zpoplatnění nemá, ale výběr vstupného se odehrává při jednotlivých atrakcích. Rudické stěny nejsou dotčeny ţádným zpoplatněním, stejně jako skalní suky a mrazové sruby na Skalném. V obou případech však v blízkosti skal vede značená turistická stezka. Obecná problematika ničení skalní vegetace se dá vztáhnout na všechny tři lokality. Adršpach má své specifikum velké rozlohy a na jeho území se nachází více druhŧ rostlin, které by mohly být poškozeny horolezeckou činností (Foto 3). Tyto biotopy jsou poměrně vzácné. V Rudici dochází k vychození a ošlapání pat skal (Foto 1). Vzhledem k jiţní orientaci se na skalách nezdrţuje ţádná stínomilná vegetace. Na stěnách se rostliny vyskytují sporadicky (Foto 2), většinou jen na vrcholových plošinách, pod nimiţ jsou umístěná slaňovací oka (Foto 5). Na Skalném se většinou dolézá aţ na vrchol. Na osluněných místech, zpravidla ukloněných, roste mechová vrstva (Foto 2), která se během roku v místě klíčových stupŧ oleze. Jak v Rudici, tak na Skalném jsou viditelné stopy po vyřezání náletu v blízkosti skal (Foto 4). K Adršpašským skalám je vzhledem k jejich poloze velmi snadný přístup, turistický ruch však podnítil výstavbu parkoviště a jak uţ bylo řečeno, vstup je korigován „mýtnými bránami“. Rudické Kolíbky jsou na tom s přístupem podobně, v blízké obci je moţno nechat auto. Parkování zde bylo nějakou dobu předmětem sporŧ, neboť obtíţnost lezení je v Rudici na vysoké úrovni, a tak většina skalních lezcŧ sem jde lézt čistě ze sportovního hlediska. Jejich prioritou je dostat se ke skalám co nejblíţe. Přírodní překáţku v podobě strmého svahu a 20minutové cesty mají skály na Skalném. Vrchol lezení zde spadá spíše do 60. a 70. let (Skýpala, Wolf, 2010) a tlak moderních sportovních lezcŧ zřejmě nezaţijí. Stávají se cílem trampŧ a skalních romantikŧ (Foto 10). 39

Adršpašských skal se týkají veškeré popsané problémy s povrchem skály. Přísná pravidla tradičního pojetí však eliminovala tato poškození i přes dlouhou historii zdejšího lezení. Toto je umocněno více méně komínovým a spárovým charakterem cest, které jsou odjištěny výrazně méně neţ stěnové cesty, které jsou ve větší míře v sousedních Teplických skalách. Rudice je názornou ukázkou oklouzaných stupŧ a chytŧ (Foto 7), stejně jako ostatní významné sportovní oblasti Moravského Krasu jako je Sloup či Holštejn. V Itálii v lezecké oblasti Muzzerone jsem byl svědkem pokusu o zdrsňování těchto chytŧ rytím rýh v podobě mříţky, coţ osobně povaţuji za významný zásah, kdy příroda ustoupila lezeckému zájmu. Na tvrdém pískovci Hostýnských vrchŧ mŧţe taktéţ dojít k olezení. Při častém lezení se „vysolí klasty“ a poměrně tvrdý tmel se oleští. Nejde tedy o klasické solení měkkého pískovce, které je „nekonečné“, jelikoţ eroduje výrazně i tmel. Ve slovinském Ospu jsem naopak viděl pár chytŧ přilepených ke skále, které sem očividně nepatřily a nejednalo se tudíţ ani o stmelení chatrných nebo ulomených chytŧ. Dle mého názoru je to stejný prohřešek jako sekání chytŧ, kdy tyto zásahy nemají nic společného s historií cesty. Na Skalném se objevuje pár seknutí do skály, nicméně jsou pŧvodu historického. Býval zde zřejmě nejvýše poloţený hrádek na Moravě. Krom toho je např. v cestě Pálená zabetonováno křídlo (Foto 9), které se pouţívá jako chyt, stup a hrot pro jištění smyčkou. Tento úkon je poměrně dobrým příkladem, jak zpevnit chyt nenásilně a esteticky. V podstatě kdo o tom neví, tak si toho ani nevšimne. V Rudici je v cestě Jedenácté přikázání silně pouţito sikování chytŧ (Foto 6), které na vápenci není tak zřetelné, jako u pískovce. Je moţné, ţe existují lepidla v rŧzných barvách, nemyslím si však, ţe by se kvŧli pár chytŧm pouţila. Na Skalném se někdy kolem roku 2010 objevily na věţi Zub zalepené poměrně dávno vytesané stupy v Normální cestě (Foto 8). O estetice a účelu takového zákroku se dá polemizovat. Vzhledem k nízkému počtu skalních oblastí v ČR se nabízí otázka, do jaké míry je moţné dělat nové cesty (ve smyslu prostoupení nového směru). V některých oblastech je zákaz nových prvovýstupŧ, nebo je povolený jen po dohodě se správcem skal. Většinou se tak děje proto, aby nedocházelo k přeplňování a nelogickým liniím. Nové oblasti vznikají v zarostlých lomech očištěním a většinou děláním cest shora hromadně. Staré lomy však často dávají velmi dobrý předpoklad pro rŧst pionýrských dřevin a postupné sukcesi území.

40

Takový segment přírody je ekologicky významným prvkem krajiny a mŧţe se stát v budoucnu součástí ÚSES. Pouţívání magnézia je odkázáno na spor mezi tradicí a moderním pojetím skalního lezení. I kdyţ uţ tradice, zdá se mi, ustupuje, velkou roli hrají OOP a estetika. Opodstatněnou argumentaci také vidím v počtu návštěvníkŧ. Povolení uţívání magnézia na pískovcích by mohlo zvednout návštěvnost a tím poškodit na intenzitu náchylné měkké pískovce. Adam Ondra byl jako světová lezecká hvězda sankcionován za pouţití magnézia ve velmi těţkých cestách. V dŧsledku toho se raději lezení v těchto oblastech vzdal (Kromě např. Labského údolí na levém břehu, kde je „mágování“ povoleno – Foto 13). V Rudici (Foto 11) i na Skalném se magnézium běţně pouţívá. To ovšem neznamená automatickou platnost pouţívání v nepískovcových terénech. Např. v Jizerských horách nebo v PP Váňŧv Kámen na Štramberku je magnézium také zakázáno. Vliv magnézia na okolní faunu, ani flóru není nikde zdokumentován, nicméně mŧţeme usoudit, ţe v rámci mikroklimatu výrazně přispívá ke změnám podmínek pro rŧst vegetace. V lezených chytech jeho zbytky po pouţití mění chemismus a zabraňují tak uchycování spor mechorostŧ a niţších rostlin, které pomáhají vytvářet substrát pro rostliny vyšší. Toto mŧţe také být naprosto eliminováno smyvem pomocí deště. Byly tu určité snahy podat alternativní návrhy řešení „bílého“ problému. Některé z nich jsou jiţ implementovány v pravidlech ČHS viz výše. Některé jsou otázkou zahraničí. Například magnézium v barvě skály nebo pouţití kalafuny. Ta však ve francouzském Fountainebleau zanechala po pouţití výrazné známky, které jsou trvalé. Magnézium kromě převislých míst, jak bylo výše zmíněno, dešťová voda smyje. „Zájem značné části veřejnosti – horolezců, je zcela legitimní, na druhé straně ochrana přírody nemůže ustupovat od svého hlavního poslání v chráněných územích, tedy udržení nebo zlepšení stavu přírodního prostředí v nich. Nalézání přijatelného kompromisu je stále složitější.“ (Hušek, 2008) Nejen v hospodářských lesích povaţuji člověka za naprosto přirozenou součást ekosystémŧ. Volný pohyb v přírodě je dŧleţitým prvkem svobody a je úzce vázán na mimoprodukční funkce lesa. Na druhou stranu zachování jakéhokoliv území dalším generacím v tom nejlepším stavu je velmi dŧleţitým veřejným zájmem.

41

5

ZÁVĚR

Tato práce se zabývá interakcí lezecké činnosti se sloţkami přírodního prostředí. Pro pochopení vztahŧ byl popsán stručný vznik a vývoj jak horolezectví, tak chápání této aktivity. Konkrétně byl pak popsán dosud zjištěný vliv na prostředí v obecném smyslu, na vegetaci, skalní povrch a také na ţivočišnou sloţku skalních biotopŧ. Mezi hlavní poznatky patří posun v populačních strukturách, změna v genetické variaci, abundancích a hustotách jedincŧ a rušení hnízdícího ptactva. Vegetace, stejně tak i skalní povrch, zaţívá fyzickou destrukci, přičemţ lezecká etika pískovcového lezení se tomuto snaţí bránit. Brání se i pouţívání magnézia, u kterého negativní či pozitivní vliv nebyl potvrzen dostatečně pádnými argumenty. Dŧvody pro jeho zákazy jsou prozatím spíše estetické, etické a „mnoţstevní“. V tomto smyslu je chápán jako obrana proti přílišné návštěvnosti skal. Tímto ale zároveň směřujeme lezce k dobře zajištěným skalám s povoleným magnéziem. Měkký pískovec je třeba chránit přísněji, a proto tato restrikce nabývá smyslu. Významný je střet zájmŧ ochrany přírody a lezecké obce. Nicméně je zde vidět snaha o vzájemnou komunikaci a snaha o nalezení rozumného kompromisu i přes jeho těţké zformování. V kaţdém případě má horolezectví podstatné dopady na skalní biotopy. Regulace těchto dopadŧ, kontrola lezeckého vyuţívání a ochrana biotopŧ je na bedrech příslušného orgánu ochrany přírody i Českého horolezeckého svazu.

42

6

SUMMARY

This thesis deals with interaction of climbing activity with components of environment. For understanding of relationships a brief origin and development both climbing and understanding this activity were described. Concretely discovered influence on environment in general, on vegetation, rock surface and also on animate constituent of rock biotopes were described. The main findings were migration within population structure, changes in genetic variation, abundances and densities of individuals and disturbing of nesting birds. Vegetation and rock surface enjoy physical destruction, while climbing ethic reduces these impacts. It prevents also chalk using, which negative or positive influence were never confirmed by cogent arguments. Reasons for its banning are more aesthetic, ethic and “quantity”. This means, that banning is a defence against excessive attendance. This means also aiming climbers to well-bolted areas with allowed chalk using. Conflict of nature conservation and climbing society interests is significant. However there is an effort to mutual communication and effort to find some reasonable compromise despite its difficult forming. In every case, rock climbing has substantial impacts on rock biotopes. Regulation of these impacts, control climber using and biotope conservation is on the back of relevant authority of nature conservation and Czech mountaineering association.

43

7

POUŽITÁ LITERATURA

Monografie: ADAMOVIČ, J, MIKULÁŠ, R., CÍLEK, V.: Atlas pískovcových skalních měst České a Slovenské republiky : geologie a geomorfologie. Vyd. 1. Praha : Academia, 2010, 459 s. ISBN: 978-80-200-1773-4 BALÁK, I.: Rudická plošina v Moravském krasu. Vyd. 1., Blansko : Městská knihovna, 1997, 94s. BUČEK, A., LACINA, J., Geobiocenologie II – Geobiocenologická typologie krajiny České republiky, Vyd. 1., Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2007,251 s. ISBN 978-80-7375-046-6 CATER, C.: High impact activities in parks: best management practice and future research. Vyd. 1., Gold Coast : Cooperative Research Centre for Sustainable Tourism Pty Ltd, 2008, 58 s. ISBN: 9781920965723 CÍLEK, V. a kol.: Vstoupit do krajiny: o přírodě a paměti středních Čech. Vyd. 1. Praha : Dokořán, 2004, 110 s. ISBN 80-86569-58-6 FLOUSEK, J; GRAMSZ, B.: Atlas hnízdního rozšíření ptáků Krkonoš (1991-1994). Vyd. 1. Vrchlabí : Správa Krkonošského národního parku, 1999, 424 s. ISBN: 80-902489-6-9. FRANK, T., KUBLÁK, T. a kol.: Horolezecká abeceda. Vyd. 1. Praha : Epocha, 2007, 664 s. ISBN 978-80-87027-35-6 NĚMEC, J., POJER, F. a kol.: Krajina v České republice, Vyd. 1. Praha : Consult, 2007, 400 s., ISBN 80-903482-3-8 LARSON, D.W., MATTHES, U., KELLY, P.E.: Cliff Ecology – Patterns nd Processes in Cliff Ecosystems. Vyd. 1. Cambridge : University Press, 2000, 358 s. ISBN 9780521554893 PROCHÁZKA, V.: Horolezectví. Vyd. 1. přeprac. Praha: Olympia, 1990, 248 s. fot. příl. ISBN 80-7033-037-6 SÝKORA, B.: Bohumil Sýkora – Pískaři: kapitoly z historie lezení v AdršpašskoTeplických skalách. Náchod : Juko, 2004, 262 s. ISBN 80-86213-30-7 VÍTEK, J.: Tajemný svět skal: skalní zajímavosti České republiky. Vyd. 1., Ústí nad Orlicí : Oftis, 2004, 192 s. ISBN: 80-86845-03-6 44

Časopisecké články: HUŠEK, J., Horolezectví. Ochrana přírody, 24. 6. 2008, 3, dostupné online: HUŠEK, J., VÍTEK, O. Jak na rekreaci a sport. Ochrana přírody, 2. 8. 2010, 65, str. 17 VÍTEK, O., PEŠOUT, P. Význam cestovního ruchu pro ochranu přírody. Ochrana přírody, 2. 8. 2010, 65, str. 13 PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J. Udrţitelnost cestovního ruchu. Ochrana přírody, 2. 8. 2010, 65, str. 19 PATZELT, Z. Poplatky a chráněná území. Ochrana přírody, 2. 8. 2010, 65, str. 23, 25 MELLAN, M. Stanovisko výkonného výboru ČHS k pouţívání magnézia. Montana, 2003, ročník 4, str. 28 CAMP, R.J., KNIGHT, R.L. Effect of rock climbing on cliff plant communities at Joshua Tree National Park, California. Conservation Biology, 1998, 12, str. 1302–1306. KELLY, P.E., LARSON, D.W. Effects of rock climbing on populations of presettlement easternWhite Cedar Thuja occidentalis on cliffs of the Niagara escarpment, Canada. Conservation Biology, 1997, 11(5), str. 1125–1132. MCMILLAN, M.A., LARSON, D.W. Effects of Rock Climbing on the Vegetation of the Niagara Escarpment in Southern Ontario, Canada. Conservation Biology, 2002, 16(2), str. 389–398. RUSTERHOLZ, H.P., MÜLLER, S.W., BAUR, B. Effects of rock climbing on plant communities on exposed limestone cliffs in the Swiss Jura Mountains. Applied Vegetation Science, 2004, 7, str. 35–40. MCMILLAN, M.A., NEKOLA, J.C., LARSON, D.W. Snail Community of the Niagara Escarpment in Southern Ontario, Canada. Conservation Biology, 2003, 17(2), str. 616–621. VOGLER, F., REISCH, CH., Genetic variation on the rocks – the impact of climbing on the population ecology of a typical cliff plant. Journal of Applied Ecology, 2011, 48, str. 899-905.

45

Elektronické zdroje: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Koncepce státní politiky cestovního ruchu v České republice, [online] citováno 28. 11. 2011, dostupné na: ČTK, IHNED, Kam jezdí Češi nejraději na výlet? Vítězí skalní město u Adršpachu., [online] citováno 28. 11. 2011, dostupné na: SVOBODOVÁ, V., Botany, Trichomanes speciosum Willd. – vláskatec tajemný/vláskovec tajomný., [online] citováno 14. 4. 2012, dostupné na: KADLÍKOVÁ, L., Příroda, Sokol stěhovavý – Falco peregrinus, [online] citováno 14. 4. 2012, dostupné na: FIALA, A., Idnes, Sportovní lezení netrénuje jen svaly, ale i rozum a vŧli, [online] citováno 29. 4. 2012, dostupné na: MASÁR, M., Bořeň a vše nejenom o něm, Bouldering – návrat k přírodě, [online] citováno 29. 4. 2012, dostupné na: ČERMÁK, M., Euroclimbing, Sekání chytŧ na Vesci, [online] citováno 29. 4. 2012, dostupné na: RESCH, P., Lezec, Černý dŧm, [online] citováno 29. 4. 2012, dostupné na: MATURA, M., Moţné vlivy magnézia [4MgCO3-Mg(OH)2-4H2O] při zvětrávání pískovcových

skal,

6str.,

[online]

citováno

26.

4.

2012,

dostupné

na:

CHUDOBA, D., Lezec, Nostalgické vzpomínky na 1. bílou válku, [online] citováno 21. 5. 2012, dostupné na: Divy přírody, Teplicko-adršpašské skály, [online] citováno 4. 5. 2012, dostupné na: VÚLHM VS Opočno, Plán péče o národní přírodní rezervaci Adršpašsko-teplické skály a její ochranné pásmo na období 2001 – 2016, Správa CHKO Broumovsko, 2001, [online] citováno 26. 4. 2012, dostupné na: 46

VÁVRA, V., Mineralogicko-petrografický exkurzní prŧvodce po území Moravy a Slezska, Rudice – Kolíbky, [online] citováno 4. 5. 2012, dostupné na: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, mapový server, [online] citováno 4. 5. 2012a, dostupné na: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Národní přírodní památka Rudické propadání, [online] citováno 4. 5. 2012b, dostupné na:

Ostatní: SKÝPALA, V., WOLF, V.: Moravské skály: horolezecký průvodce. Vyd. 1., Valašské Meziříčí : Skýpala Vladimír, 2010, 520 s. ISBN 978-80-254-8777-8 TŦMA, A.: Ústní sdělení, Blansko – Správa CHKO Moravský Kras, 22. 2. 2012. HUŠEK, J., LANDOVÁ, B., URBANOVÁ, H., MERTLÍK, ŠŤASTNÁ, P., J., RESCH, P., WOLF, V., VALENTOVÁ, B.: Seminář: Ochrana přírody a horolezectví, Ústní sdělení, prezentační materiál, Praha - Strahov 14. 4. 2011 KAŠPÁREK, I.: Ústní sdělení, Přerov, 2011 HlLADKÁ, Z.: Studium půdních reziduí ve vztahu k litostratigrafickému charakteru podložních vápenců Moravského krasu, Diplomová práce, Brno : Masarykova univerzita, 2010, 59 s., Jindřich Štelcl GERYKOVÁ, Z.: Horolezci a příroda: Vztah členů oddílu Lokomotiva Brno k přírodě a krajině, Bakalářská práce, Brno : Masarykova univerzita, 2007, 69 s., Pavel Klvač Zákon č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisŧ.

47