Vliv cestovního ruchu na ekonomický rozvoj Tuniska

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Vliv cestovního ruchu na ekonomický rozvoj Tuniska Bakalářská práce

Autor: Kateřina Lišková Vedoucí práce: Ing. Samuel Antwi Darkwah, Ph.D. Brno 2012

Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma „Vliv cestovního ruchu na ekonomický rozvoj Tuniska“ jsem vypracovala samostatně pod vedením Ing. Samuela Antwi Darkwaha, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné zdroje.

V Brně dne 20. prosince 2012

___________________________________________ podpis autora

Na tomto místě bych velice ráda poděkovala panu Ing. Samuelovi Antwi Darkwahovi, Ph.D. za jeho odborné vedení, trpělivost a cenné připomínky poskytnuté během konzultací. Zároveň bych velice ráda poděkovala své rodině a přátelům za jejich podporu během celého studia.

Abstrakt LIŠKOVÁ, Kateřina. Vliv cestovního ruchu na ekonomický rozvoj Tuniska. Bakalářská práce. Brno, 2012. Tato bakalářská práce si klade za cíl analyzovat a zhodnotit vliv cestovního ruchu Tuniska v letech 2006−2010. Teoretická část práce zahrnuje definice a vymezení základních pojmů v oblasti cestovního ruchu. Vlastní část práce se zaměřuje na podíl cestovního ruchu na ekonomickém rozvoji země a na analýzu turistů přijíždějících do Tuniska. Součástí vlastní práce je i predikce budoucího vývoje zvolených ukazatelů. Veškeré výsledky provedené analýzy a případná doporučení na zlepšení stávající situace jsou shrnuty a zhodnoceny v závěru práce. Klíčová slova Cestovní ruch, Tunisko, HDP, zaměstnanost, ekonomický rozvoj, turisté

Abstract LIŠKOVÁ, Kateřina. The impact of tourism on economic development of Tunisia. Bachelor‘s Thesis. Brno, 2012. The aim of this bachelor’s thesis is to analyze and evaluate the impact of Tunisian tourism from 2006 to 2010. The theoretic part of the thesis includes a definition and specification of basic terms in the tourism field. The practical part focuses on tourism’s contribution to the country’s economic development and analysis of tourists arriving to Tunisia. There is also a prediction of future development for selected indicators. In conclusion to the analysis, results and possible recommendations for the improvement of the current situation are summarized and evaluated. Key words Tourism, Tunisia, GDP, employment, economic development, tourists

1 ÚVOD ....................................................................................................................................... 8 2 LITERÁRNÍ REŠERŠE .......................................................................................................... 9 2.1 Definice a vymezení cestovního ruchu ............................................................................................. 9 2.1.1 Základní pojmy v oblasti cestovního ruchu .................................................................................. 11 2.1.2 Systém cestovního ruchu ............................................................................................................. 12 2.2 Vývoj cestovního ruchu ................................................................................................................. 13 2.3 Typologie cestovního ruchu ........................................................................................................... 14 2.3.1 Formy cestovního ruchu .............................................................................................................. 14 2.3.2 Druhy cestovního ruchu ............................................................................................................... 16 2.4 Materiálně technická základna ...................................................................................................... 19 2.4.1 Ubytovací služby .......................................................................................................................... 19 2.4.2 Stravovací služby .......................................................................................................................... 20 2.4.3 Dopravní služby ............................................................................................................................ 21 2.4.4 Služby cestovních kanceláří .......................................................................................................... 22 2.5 Faktory rozvoje cestovního ruchu .................................................................................................. 22 2.5.1 Selektivní faktory.......................................................................................................................... 23 2.5.2 Lokalizační faktory ........................................................................................................................ 23 2.5.3 Realizační faktory ......................................................................................................................... 23 2.6 Význam cestovního ruchu .............................................................................................................. 24 2.6.1 Vliv cestovního ruchu na ekonomický rozvoj ............................................................................... 24 2.6.2 Vliv cestovního ruchu na sociálně-kulturní oblast ....................................................................... 28 2.6.3 Negativní vliv cestovního ruchu ................................................................................................... 28

3 CÍL A METODIKA PRÁCE ................................................................................................ 30 3.1 Cíl práce ......................................................................................................................................... 30 3.2 Metodika práce ............................................................................................................................. 30

6

4 VLASTNÍ PRÁCE ................................................................................................................ 31 4.1 Tunisko: základní informace .......................................................................................................... 31 4.2 Nejoblíbenější turistické destinace Tuniska ................................................................................... 32 4.3 Analýza cestovního ruchu a jeho vliv na ekonomický rozvoj .......................................................... 36 4.3.1 Skladba HDP země a podíl lidí pracujících v jednotlivých sektorech ............................................ 36 4.3.2 Přímý a celkový podíl cestovního ruchu na tvorbě HDP .............................................................. 38 4.3.3 Přímý a celkový podíl cestovního ruchu na zaměstnanosti ......................................................... 40 4.3.4 Příjmy z mezinárodního cestovního ruchu ................................................................................... 43 4.4 Analýza turistů a služeb spojených s cestovním ruchem ................................................................ 45 4.4.1 Počet přijíždějích a vyjíždějících turistů ....................................................................................... 45 4.4.2 Příjezdy turistů podle jednotlivých měsíců v roce........................................................................ 46 4.4.3 Příjezdy turistů podle jednotlivých regionů a národností ............................................................ 48 4.4.4 Příjezdy turistů podle způsobu dopravy ....................................................................................... 50 4.4.5 Počet strávených nocí a průměrná délka pobytu ........................................................................ 52 4.4.6 Počet strávených nocí podle turistické destinace a kategorie hotelu .......................................... 53

5 ZÁVĚR................................................................................................................................... 56 6 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ...................................................................................... 57 6.1 Literární zdroje .............................................................................................................................. 57 6.2 Elektronické zdroje ........................................................................................................................ 58

7 SEZNAM ZKRATEK ........................................................................................................... 60 8 SEZNAM OBRÁZKŮ, GRAFŮ A TABULEK ................................................................... 61 9 PŘÍLOHY .............................................................................................................................. 63

7

1 ÚVOD Samotný pojem cestovní ruch je starý jako lidstvo samo a jeho kořeny sahají hluboko do historie. Tak jak se měnily potřeby lidí, měnily se i motivy a důvody cestování. Cestovní ruch se stal fenoménem dnešní doby a život bez něj si už nikdo nedovede představit. Je to neodmyslitelná součást života lidí, která podporuje jejich osobní rozvoj a právě díky němu lze poznat odlišné národnosti, jejich kultury a zvyky a nejzajímavější místa na světě. Cestovní ruch je také důležitý pro podporu mezinárodního porozumění a míru. Díky stálému zdokonolování služeb spojených s cestovním ruch, technologií a infrastruktuře v mnohých regionech světa, dochází k jeho obrovskému růstu a nabývá tak stále na významu. Cestovní ruch nepředstavuje pouze cestování, poznávání a zažívání nových věcí. Jedná se hlavně o odvětví, které je v celosvětovém měřítku dynamicky rozvíjeno. Cestovní ruch je pro ekonomiku jednotlivých států především významný pro svůj podíl na růstu hrubého domácího produktu, na vytváření pracovních míst a zvyšování tak životní úrovně daných zemí. Mnoho států v dnešní době řeší své problémy tím, že se snaží orientovat na rozvoj cestovního ruchu na svém území. Na rozvoj cestovního ruchu se v dnešní době snaží zaměřit i rozvojové země, které jsou zajímavé především kvůli svému přírodnímu bohatství a historii. Ekonomická situace těchto zemí se tedy díky vlivu cestovního ruchu může v budoucnu výrazně zlepšit. Jednou z takových zemí je i Tunisko, i když zdejší životní situace není tak špatná jako v ostatních zemích rozvojového světa. Tunisko se v posledních letech značně vyvíjí a začíná se tak přibližovat evropskému stylu, neboť většina turistů cestujících do Tuniska jsou právě Evropani. Turisté z Evropy se tak značně podílejí na rozvoji této země. Tunisko je velice oblíbenou turistickou destinací nejen kvůli své bohaté historii, pestrému kulturnímu vývoji a rozmanitosti, ale také kvůli nádherným písčitým plážím, teplému a čistému moři, přívětivým obyvatelům a jeho dobré poloze, především pro turisty z Evropy.

8

2 LITERÁRNÍ REŠERŠE 2.1 Definice a vymezení cestovního ruchu Vymezení pojmu cestovní ruch (tourism) je komplikováno jeho mnohooborovou povahou, neboť se používá v různých souvislotech, a proto není snadné tento pojem definovat. Cestovní ruch může být chápán jako pohyb osob, služby poskytované účastníkům cestovního ruchu a také jako významné odvětví národní ekonomiky. Jak zmiňuje Indrová (2009), cestovní ruch je nutno chápat ve dvou rovinách, a to: 

cestovní ruch jako oblast spotřeby, tedy způsob uspokojování potřeb,



cestovní ruch jako oblast podnikatelských příležitostí tvořící významnou součást ekonomiky společnosti.

Cestovní ruch je definován vícero způsoby, kterými se autoři jednotlivých definicí snaží vyzdvihnout různé stránky tohoto složitého jevu, většinou v závislosti na vědní disciplíně, z hlediska které je cestovní ruch zkoumám a definován (Ryglová, 2009). Složitost vymezení tohoto jevu je uvedena v publikaci Zelenky a Páskové (2012, s. 15) tvrdící, že „cestovní ruch vždy zahrnuje cestování, ale ne každé cestování je cestovním ruchem. Cestovní ruch zahrnuje rekreaci, ale ne každá rekreace je cestovním ruchem. Cestovní ruch se uskutečňuje ve volném čase, ale ne celý volný čas je věnován cestovnímu ruchu.“ Zelenka a Pásková (2012) dále cestovní ruch definují jako komplexní společenský jev zabývající se především souhrnnými aktivitami jeho účastníků, průběhem budování a provozování zařízení se službami zaměřenými na tyto účastníky, včetně souhrnu aktivit osob, které tyto služby poskytují. Zabývá se tedy nejen jeho účastníky, ale zároveň i poskytovateli těchto služeb.

9

Poser (1939) rozumí pod pojmem cestovní ruch „lokální nebo územní nahromadění cizinců s přechodným pobytem, které podmiňuje vznik vzájemných vztahů mezi cizinci na straně jedné a domácím obyvatelstvem, místem a jeho krajinou na straně druhé.“ (In: Vystoupil, Šauer, 2006, s. 30) Vystoupil a Šauer (2006) uvádí jako základ pro vysvětlení faktů souvisejích s cestovním ruchem definici Hunzikera a Krapfa, kteří v roce 1942 položili základ ucelené teorie cestovního ruchu. Hunziker a Krapfa (In: Indrová, 2009, s. 10) jej tedy definují jako „souhrnné označení vztahů a jevů vznikajících na základě cesty a pobytu místně cizích osob, pokud se pobytem nesleduje usídlení a pokud s ním není spojena žádná výdělečná činnost.“ Mezinárodní konference o statistice cestovního ruchu konající se pod záštitou Světové organizace cestovního ruchu (WTO) v Ottavě v roce 1991 ustanovila jednotnou definici cestovního ruchu. Definice, považována za mezník v definování cestovního ruchu, vychází z předpokladu, že se jedná o činnost osoby cestující na přechodnou dobu do místa mimo její trvalé bydliště, ne déle než jeden rok, za účelem trávení volného času a obchodu nebo za jiným účelem, který je ale jiný, než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě. Tato definice v sobě zahrnuje místní, časové i motivační vymezení cestovního ruchu (Indrová, 2009; Zelenka, Pásková, 2012). Ogilvie (In: Ryglová, 2009, s. 9) popisuje cestovní ruch jako „ekonomický jev spojený se spotřebou hmotných a nehmotných statků, hrazených z prostředků získaných v místě trvalého bydliště“. Cestovní ruch je tedy možné chápat i jako průmysl, jak uvádí Ryglová (2009), který poskytuje veškeré služby v oblasti cestovního ruchu a turistiky (viz obr. 1). Podle Heskové (2011) se průmyslem cestovního ruchu rozumí aktivity soukromého a veřejného sektoru, který vytváří statky a služby vztahující se k uspokojování potřeb návštěvníků včetně jejich marketingových aktivit.

10

Obrázek 1: Hlavní sektory průmyslu cestovního ruchu (Ryglová, 2009, s. 10)

2.1.1 Základní pojmy v oblasti cestovního ruchu Jak uvádí Palatková a Zichová (2011), většina definic používaných pojmů z oblasti cestovního ruchu byla navržena v rámci konference WTO v Ottavě v roce 1991. V roce 1993 byly návrhy přijaty komisí Organizace spojených národů (UN) a v roce 1994 byly tyto pojmy publikovány. Stálý obyvatel (resident) je v mezinárodním cestovním ruchu osoba žijící v dané zemi alespoň jeden rok a v domácím cestovním ruchu se jedná o osobu, která v dané zemi žije alespoň šest po sobě jdoucích měsíců (Indrová, 2009). Návštěvník (visitor) je osoba, která cestuje do jiného místa, než je její obvyklé bydliště na dobu nepřekračující jeden rok (v mezinárodním cestovním ruchu) nebo na dobu kratší než šest měsíců (v domácím cestovním ruchu), přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě (Čech, 1998; Indrová, 2009). Turista (tourist) je osoba cestující do jiné země, než je její obvyklé bydliště za jiným účelem než je vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě. Doba pobytu zahrnuje alespoň jedno přenocování, avšak ne delší jednoho roku (Indrová, 2009). Výletník (same-day visitor) je jednodenní návštěvník, který v navštíveném místě ani jednou nepřenocuje. Rozlišuje se zahraniční jednodenní návštěvník cestující do

11

jiného místa než je jeho trvalé bydliště a domácí jednodenní návštěvník cestující do místa odlišného od místa jeho trvalého bydliště za účelem jiným než je vykonávání výdělečné činnosti (Čech, 1998; Indrová, 2009). Destinace (destination) představuje cíl turistovy cesty, kterým může být konkrétní země, anebo místo (Čech, 1998). 2.1.2 Systém cestovního ruchu Hesková (2011, s. 10) chápe systém jako „jednota různých prvků, mezi kterými jsou určité vztahy nebo mezi kterými je možné takovéto vztahy vytvořit.“ Systém cestovního ruchu je, jak uvádí Vystoupil a Šauer (2006), tvořen nadřazenými systémi tvořící jeho vnější prostředí, ke kterým patří: 

ekonomické prostředí,



sociální prostředí,



politické prostředí,



technologické prostředí,



ekologické prostředí.

Cestovní ruch je podle Heskové (2011) otevřený a dynamický systém současně tvořený dvěma podsystémy, a to subjektem a objektem cestovního ruchu, které naopak vytváří jeho vnitřní prostředí. Hesková (2011) subjektem cestovního ruchu uvádí každého cestujícího, který z ekonomického hlediska uspokojuje svoje potřeby spotřebou statků cestovního ruchu, čímž se stává nositelem poptávky a spotřebitelem produktu cestovního ruchu. Ryglová (2009) dále za subjekty cestovního ruchu pokládá orgány a organizace, které se cestovním ruchem zabývají a také pracovníky působící v oblasti tohoto odvětví.

12

Objekt cestovního ruchu představuje místo dočasného pobytu cestujícího a všechno, co se může stát cílem změny tohoto místa (příroda, kultura, hospodářství, aj.) a zároveň je tedy nositelem nabídky (Hesková, 2011).

2.2 Vývoj cestovního ruchu Kořeny cestovního ruchu sahají hluboko do historie a lze konstatovat, že je starý jako lidstvo samo. S vývojem lidstva a změnou jejich potřeb docházelo současně i ke změnám ve vývoji motivů cestování. Za přímé příčiny vzniku cestovního ruchu lze považovat potřebu obnovení spojení s přírodou, růst vzdělání jako realizace potřeby poznání a obnovování v navazování styku s lidmi (Ryglová, 2009; Vystoupil, Šauer, 2006). Na úplném počátku lidé cestovali, aby přežili. Stěhovali se za potravou a lepšími životními podmínkami. Ve starověku se začaly podnikat obchodní cesty jak po souši, tak i po vodě. Za nejstarší cestovatele jsou považování Egypťané, Řekové a Římané. Především Řecko má svůj podíl na vývoji cestovního ruchu. Středověk s sebou přinesl počátky obchodních, objevitelských a kolonizačních cest do zámoří, které si kladly za společný cíl zvyšování bohatství a poznávání nových zemí a kultur. Mezi nejznámější mořeplavce a objevitele patří Marko Polo, Kryštof Kolumbus, Amerigo Vespucci, Vasco da Gama a Bartolomeo Diaz (Vystoupil, Šauer, 2006). Moderní cestovní ruch je ovšem potřeba hledat v 17. a 18. století, kdy bylo cestování výrazně ovlivněno průmyslovou revolucí. Němec Karl Beadecker přispěl k rozvoji novodobého cestovního ruchu svým prvním knižním turistickým průvodcem vydaným v roce 1827 s cílem usnadnit a zpřístupnit cestování i středním vrstvám obyvatelstva. Do dějin cestovního ruchu se významně zapsal Angličan Thomas Cook, který jako první organizoval skupinové poznávací zájezdy do Evropy, později do světa. V roce 1841 založil první cestovní kancelář patřící dnes mezi špičky ve světě a v roce 1855 zorganizoval první zahraniční hromadný zájezd do Paříže (Ryglová, 2009; Vystoupil, Šauer, 2006).

13

Skutečné počátky cestovního ruchu lze datovat od 19. století, které znamenalo průlom ve vývoji společnosti. V tomto období se začaly naplňovat základní předpoklady cestovního ruchu jako svoboda pohybu osob, existence volného času a míra uspokojování potřeb. Rozvoj masového cestovního ruchu spadá do 20. století, kdy se stal jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětví světové ekonomiky. Ve světě se začal rozvíjet, i když s jistými přestávkami způsobenými politickou a ekonomickou nestabilitou, díky poptávce po organizovaných zájezdech a zdokonalující se infrastruktuře. Rozvoj cestovního ruchu se stal masovým jevem ve vyspělé společnosti s hlavním cílem obnovovat pracovní schopnost a rozvíjet osobnost člověka (Ryglová, 2009; Vystoupil, Šauer, 2006). V odborné literatuře je možno nalézt různou etapizaci dosavadního vývoje cestovního ruchu. Palatková a Zichová (2011) například popisují vývoj cestovního ruchu ve čtyřech etapách v souvilosti s ekonomicko-politickými změnami od konce 80. let až po současnost.

2.3 Typologie cestovního ruchu 2.3.1 Formy cestovního ruchu Formy cestovního ruchu vycházejí podle Zelenky a Páskové (2012) z řady potřeb či motivací návštěvníků souvisejících s potřebou poznání, intenzivního prožitku a vzrušení, změny životního rytmu, odpočinku a relaxace, nových sociálních kontaktů atd. Role cestovního ruchu vychází podle Galvasové (2008) z potřeb člověka, které jsou uspořádány v tzv. Maslowově pyramidě potřeb (viz obr. 2). Americký psycholog Abraham Maslow rozdělil veškeré potřeby do pěti základních kategorií. Aby došlo ke splnění vyšších potřeb, musí nejprve dojít ke splnění potřeb nižších (Kotrba, Foret, 2009).

14

Seberealizace Uznání Sounáležitost Jistota a bezpečí Fyziologické potřeby Obrázek 2: Maslowova pyramida potřeb (Kotrba, Foret, 2009), upraveno autorkou

Podle WTO se motivem cesty, tedy důvodu, pro který se cesta realizuje a bez něhož by se neuskutečnila, považuje využití volného času, rekreace a dovolená, návštěva příbuzných a přátel, obchodní a pracovní cesty, léčení, náboženské účely a ostatní (Čech, 1998). Ryglová (2009) a Vystoupil a Šauer (2006) do základních forem cestovního ruchu zahrnují následující typy cestovního ruchu: 

rekreační cestovní ruch – přispívá k fyzické a psychické regeneraci, zahrnuje příměstskou rekreaci, pobyty na dovolené a lázeňský cestovní ruch zaměřený na léčbu, prevenci a relaxaci,



kulturní cestovní ruch – společným znakem je poznávání historie, jiných kultur, zvyků, tradic, způsobu života, náboženství apod.,



společensky orientovaný cestovní ruch – nejrozšířenější formou je návštěva příbuzných a známých a klubový cestovní ruch orientovaný na skupinu lidí spojenou společnými zájmy a zálibami,



sportovní cestovní ruch – cestovní ruch s aktivní sportovní činností (pobyty se sportovní náplní) a cestovní ruch s pasivní sportovní činností (pasivní účast na sportovních akcích),



ekonomicky orientovaný cestovní ruch – profesní aspekty motivace účastníka cestovního ruchu probíhající převážně v pracovním čase účastníka, jedná se o profesně orientovaný cestovní ruch (obchodní cestovní ruch zahrnující služební cesty, kongresový cestovní ruch aj.).

15

Ryglová (2011) dále uvádí, že kromě základních forem cestovního ruchu se začínají objevovat i nové formy tohoto odvětví reagující na změny životního stylu a konkrétních specifických činností. Autorka mezi nejznámější specifické formy zahrnuje: 

cestovní ruch zaměřený na sociální skupiny účastníků a jejich specifické potřeby – např. cestovní ruch dětí a mládeže, seniorů a osob s handicapem,



profesně motivovaný cestovní ruch – jedná se o již zmíněný obchodní, kongresový či incentivní cestovní ruch (motivační cestovní ruch),



cestovní ruch podle specifických čínností – zahrnuje např. vodácké aktivity, cestovní ruch golfový, městský, venkovský, dobrodružný, lovecký, hazardní, nákupní a kosmický.

2.3.2 Druhy cestovního ruchu Pro určení jednotlivých druhů cestovního ruchu je klíčovým kritériem jevový průběh a způsob realizace cestovního ruchu v závislosti na geografických, ekonomických, společenských a jiných podmínkách (Zelenka, Pásková, 2012). Toto obecné kritérium se dále podle Zelenky a Páskové (2012) dělí na základě objektivních faktorů: 

místo realizace cestovního ruchu,



vztah k platební bilanci státu,



doba trvání pobytu,



způsob zabezpečení cesty a pobytu,



počet účastníků,



způsob financování,



věk účastníků,



převažující prostředí pobytu,



vliv na místní komunitu a životní prostředí,



ostatní kritéria.

16

Jednotlivé faktory jsou níže stručně popsány podle publikací Indrová (2009) a Ryglová (2009). Cestovní ruch podle místa realizace 

domácí cestovní ruch trvale sídlícího obyvatelstva na území jejich státu, při němž nedochází k překročení státních hranic,



zahraniční cestovní ruch, kdy dochází k překračování státních hranic jednoho či více států a je možné jej rozdělit do dvou typů: -

zahraniční cestovní ruch aktivní, nebo-li příjezdový cestovní ruch (inbound) – příjezdy zahraničních návštěvníků do dané země

-

zahraniční cestovní ruch pasivní, nebo-li výjezdový cestovní ruch (outbound) – výjezdy obyvatel dané země do zahraničí,



tranzitní cestovní ruch představující průjezd cestujícího přes území určitého státu do cílového státu, aniž by cestující v daném státě přenocoval,



vnitřní cestovní ruch – veškerý cestovní ruch na území určitého státu, tedy cestovní ruch domácí a cestovní ruch příjezdový,



národní cestovní ruch – veškerý cestovní ruch obyvatelstva určitého státu, tedy cestovní ruch domácí a cestovní ruch výjezdový,



mezinárodní cestovní ruch – veškerý příjezdový a výjezdový cestovní ruch, při kterém dochází k překročení státní hranice.

Cestovní ruch dle vztahu k platební bilanci státu 

aktivní cestovní ruch, kdy příjmy z tohoto odvětví převažují nad výdaji a je generován příjezdy zahraničních turistů do dané země,



pasivní cestovní ruch, kdy naopak výdaje převyšují nad příjmy z cestovního ruchu a domácí obyvatelstvo vyjíždí do zahraničí.

Cestovní ruch podle doby trvání pobytu 

krátkodobý cestovní ruch vyznačující se dobou pobytu do tří přenodování,



dlouhodobý cestovní ruch zahrnující více než žři přenocování.

17

Cestovní ruch podle způsobu zabezpečení cesty a pobytu 

organizovaný způsob – účastník cestovního ruchu si nechá zprostředkovat cestu i pobyt cestovní kanceláří nebo jiným zprostředkovatelem služeb,



neorganizovaný způsob – účastník si cestu i pobyt zabezpečuje sám.

Cestovní ruch podle počtu účastníků 

cestovní ruch individuální – návštěvník cestuje sám, popřípadě s rodinou,



cestovní ruch kolektivní – organizované cestování více účastníků, tedy skupin,



cestovní ruch masový – masová účast turistů.

Cestovní ruch dle způsobu financování 

komerční cestovní ruch – účastník si veškeré náklady spojené s cestováním hradí sám,



sociální cestovní ruch – náklady spojené s cestováním jsou z části hrazeny příspěvkem nějaké organizace či instituce.

Cestovní ruch podle věku účastníků 

cestovní ruch dětí – pobyty či cesty dětí do 15 let bez rodičů, jedná se především o různé pobytové a sportovní tábory, školní výlety a školy v přírodě,



cestovní ruch mládeže – cestování mladých lidí od 15 do 24 let bez rodičů,



cestovní ruch seniorů – cestování obyvatel postproduktivního věku.

Cestovní ruch dle převažujícího prostředí pobytu 

městský cestovní ruch – krátkodobější charakter, hlavním motivem je návštěva měst, jejich památek a života v nich,



venkovský cestovní ruch – pobyt v příznivém životním prostředí, na farmách, statcích, obvykle spojen s aktivní účastí na životě,



lázeňský cestovní ruch – dlouhodobé léčebné pobyty v lázních,

18



přímořský cestovní ruch, horský cestovní ruch apod.

Cestovní ruch podle vlivu na životní prostředí 

tvrdý cestovní ruch – masový cestovní ruch, který nebere ohled na svůj vliv na environmentální, sociální a kulturní vnější prostředí,



měkký cestovní ruch – snaží se šetrně chovat k životnímu prostředí, přičemž přispívá k trvale udržitelnému rozvoji cestovního ruchu.

Cestovní ruch dle ostatních kritérií Za ostatní kritéria lze považovat roční období, cíl cesty, použitý dopravní prostředek, způsob ubytování atd.

2.4 Materiálně technická základna Materiálně technická základna poskytuje účastníkům cestovního ruchu slyžby, které jsou s tímto odvětvím spjaty a díky těmto účastníkům je možné tyto služby realizovat. Mezi základní služby cestovního ruchu patří služby ubytovací, stravovací, dopravní, cestovních kanceláří a doplňkové jako např. průvodcovské služby, směnárny a prodej suvenýrů (Ryglová, 2009). 2.4.1 Ubytovací služby Ubytovací služby představují základní podmínku pro rozvoj cestovního ruchu. Indrová (2009) ubytovací služby charakterizuje jako „umožnění přechodného ubytování mimo místo trvalého bydliště“. Ubytovací služby se značně podílejí na zajištění a realizaci cestovního ruchu. Nevyužití ubytovacích kapacit znamená ekonomickou ztrátu (Ryglová, 2009). Existují různé druhy ubytovacích zařízení poskytující účastníkům cestovního ruchu služby na různé úrovni a v různém rozsahu. Indrová (2009) zmiňuje členění ubytovacích služeb podle následujících kritérií: 

druh (hotel, motel, penzión, chata, kemp, ubytovna, loď, obytný přívěs),

19



velikost (malé, střední, velké),



doba provozu (celoroční, sezónní,)



umístění (městská zařízení, lázeňská zařízení, horská zařízení),



převažující klientela (obchodníci, rodiny s dětmi, sportovci).

Ryglová (2009) uvádí rozdělení ubytovacích zařízení dle tříd od 1 do 5 hvězdiček. Toto rozdělení představuje mezinárodně zavedený pojem a umožňuje jednotnou klasifikaci těchto zařízení podle vybavenosti, úrovně a rozsahu jimi poskytovaných služeb: 

* Tourist,



** Standard,



*** Komfort,



**** First class,



***** Luxus.

Mezi základní faktory ovlivňující kvalitu ubytovacích služeb podle Ryglové (2009) patří

spolehlivost,

citlivost,

způsobilost, přístup, zdvořilost,

komunikace,

důvěryhodnost, bezpečnost a kladný vztah zaměstnanců k hostům. 2.4.2 Stravovací služby Účastník cestovního ruchu využívá stravovacích služeb v průběhu přemísťování a během pobytu v cílové destinaci. Z hlediska mezinárodního cestovního ruchu se jedná nejen o stravování, ale také možnost seznámit se s určitým specifickým prvkem kultury daného národa nebo regionu, což může být i samo motivem účasti na cestovním ruchu (Indrová, 2009). Potřeby stravování lze podle Ryglové (2009) uspokojit následujícími možnostmi: 

individuální stravování, kdy samotný účastník cestovního ruchu tyto služby (přípravu jídel a nápojů) realizuje sám,



společné stravování, které se vyznačuje hromadnou výrobou, prodejem a spotřebou jídel a nápojů pro velké skupiny lidí.

20

Společné stravování je realizováno jako účelové – uzavřené a veřejné – restaurační. Účelové stravování je stravování specificky vymezených skupin osob (např. školní stravování), které nemá velký vztah k cestovnímu ruchu. Veřejné stravování plní kromě funkce uspokojení potřeby stravování také funkci společenského styku a zábavy lidí. Do veřejného stravování lze zařadit restaurace (funkce podávání hlavních jídel v průběhu dne v restauracích, jídelnách, rychlých občerstveních, bufetech atd.) a bary (funkce uspokojování společensko-zábavní potřeby v barech jako např. pizzerii, kavárně, pivnici, vinárně nebo nočním klubu) (Ryglová, 2009). Zvláštní nabídku stravování připravují hotely pro turisty v rámci svých komplexních služeb. Turista si tedy může vybrat ubytovací zařízení poskytující snídani, polopenzi, plnou penzi nebo all inclusive (Indrová, 2009). Podle Indrové (2009) se v rámci stravovacích služeb na rozdíl od služeb ubytovacích neprovádí další členění podle kvality poskytovaných služeb a vybavení provozovny. Každý konkrétní podnikatel si může zvolit úroveň kvality poskytovaných služeb a stanovit jejich ceny, které jsou samozřejmě v souladu se zákony upravující tuto činnost. 2.4.3 Dopravní služby Dopravní služby v cestovním ruchu jsou spojeny se zajištěním vlastní přepravy cestujících a jejich zavazadel včetně služeb doplňkových jako jsou např. informace o dopravním spojení či rezervování míst v dopravních prostředcích. Doprava představuje hlavní podmínku realizace cestovního ruchu. Cena těchto služeb se určuje na základě tarifního systému podle vzdálenosti, rychlosti a komfortu (Ryglová, 2009). Indrová (2009) rozlišuje následující druhy dopravy: 

silniční doprava,



železniční doprava,



letecná doprava,

21



vodní doprava,



zvláštní druhy dopravy (městská hromadná doprava, horská dopravní zařízení).

Ryglová (2009) dále dopravu rozlišuje podle oblasti dopravy na vnitrostátní a mezinárodní a podle jízdního řádu na dopravu pravidelnou a nepravidelnou. 2.4.4 Služby cestovních kanceláří Cestovní kanceláře (CK) představují základní provozní jednotku cestovního ruchu, bez kterých by organizovaný cestovní ruch nebyl možný. Základní činností těchto kanceláří je zprostředkovat, zorganizovat a zabezpečit veškeré služby související s cestovním ruchem (Ryglová, 2009). Cestovní kanceláře lze dle hlediska poskytovaných služeb rozdělit na základní (zaměřující se na služby v plném rozsahu) a specializované (specializující se na určitý druh a rozsah služeb, určitou klientelu). V praxi ovšem dochází ke kombinaci těchto typů cestovních kanceláří v rámci vzájemné spolupráce za účelem uspokojení každého zákazníka svojí nabídkou, rozšíření své klientely a zvyšování svého zisku (Ryglová, 2009). Indrová (2009) dále uvádí, že služby poskytované cestovními kancelářemi závisí na formě a druhu cestovního ruchu.

2.5 Faktory rozvoje cestovního ruchu Vystoupil a Šauer (2006) dělí faktory ovlivňující rozvoj cestovního ruchu z hlediska ekonomického a geografického na: 

selektivní faktory stimulující vznik cestovního ruchu ve funkci poptávky,



lokalizační faktory vytvářející možnosti pro jeho lokalizaci ve vztahu nabídky,



realizační faktory umožňující jeho faktickou realizaci.

22

2.5.1 Selektivní faktory Pásková (2009) označuje selektivní předpoklady rozvoje cestovního ruchu jako preferovaný potenciál, který vyžaduje historicko-hermeneutický přístup a slouží především k popsání, pochopení a interpretování preferencí jistých území a aktivit cestovního ruchu na straně poptávky. Vystoupil a Šauer (2006) zmiňují čtyři druhy selektivních faktorů stimulující rozvoj cestovního ruchu: 

demografické faktory,



urbanizační faktory,



ekonomické faktory,



politické faktory.

2.5.2 Lokalizační faktory Lokalizační předpoklady rozvoje cestovního ruchu podle Páskové (2009) vyjadřují atraktivnost destinace a slouží zejména k podchycení potenciálu území pro rozvoj a predikci dalšího vývoje destinace a vymezení vhodných typů cestovního ruchu. Rozhodují o využití konkrétní oblasti cestovním ruchem z hlediska přírodních možností a kvality společenských podmínek nebo atraktivit. Existují tedy přírodní předpoklady rozvoje cestovního ruchu (atraktivity představující přírodní zvláštnosti tvořící konkrétní oblast cestovního ruchu přitažlivější např. klimatické a hydrologické podmínky, rostlinstvo a živočišstvo) a kulturně-historické předpoklady rozvoje cestovního ruchu (atraktivity cestovního ruchu přitahující svou hodnotou okruh návštěvníků, patří zde kulturně-historické památky, kulturní zařízení a akce a společenské události) (Vystoupil, Šauer, 2006). 2.5.3 Realizační faktory Díky existenci realizačních předpokladů může dojít k vlastnímu uskutečnění cestovního ruchu a rekreace. Tyto předpoklady se realizují prostřednictvím

23

materiálně-technické základny, což jsou všechna zařízení umožňující nebo podporující rozvoj cestovního ruchu a dopravních předpokladů, kdy dopravní síť a dopravní prostředky tvoří základní předpoklady rozvoje cestovního ruchu (Vystoupil, Šauer, 2006).

2.6 Význam cestovního ruchu Cestovní ruch neznamená pouze cestování, poznávání nových míst a odpočinek. Jak zmiňuje Sharpley (2002), cestovní ruch přináší mnoho různorodých a pozitivních důsledků především pro cílové ekonomiky, ovšem s sebou přináší i důsledky negativní, a to zejména v rámci životního prostředí. Není překvapující, že cestovní ruch je obecně uznávaný v praxi a také v akademických kruzích jako efektivní prostředek k dosažení rozvoje. Jak prohlašuje WTO v deklaraci Manila o Světovém cestovním ruchu, cestovní ruch může pomoci odstranit rozšiřující se ekonomický rozdíl mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi a zajistit tak stabilní urychlení ekonomického a sociálního rozvoje a pokroku zejména v zemích rozvojových. Rozvinuté země tedy podporují ekonomický růst a rozvoj méně rozvinutých zemí tím, že do jejich cestovního ruchu investují. (Sharpley, 2002). 2.6.1 Vliv cestovního ruchu na ekonomický rozvoj Cestovní ruch představuje jeden z nejpozoruhodnějších ekonomických a sociálních fenoménů současného století. Pro většinu zemí se cestovní ruch rozvíjí jako jeden z nejdynamičtějších a nejrychleji rostoucích sektorů ekonomiky (Vystoupil, Šauer, 2006). Aby bylo možné popsat, jak cestovní ruch přispívá k ekonomickému rozvoji, je nezbytné vymezit dva pojmy související s danou problematikou. Štýrský (2011) popisuje ekonomický růst jako neustálé zvyšování celkové produkce statků a služeb v dané společnosti, přičemž se celková produkce měří jako hrubý domácí produkt

24

(HDP). Ekonomický rozvoj je tedy ekonomický růst doprovázený podstatnými strukturálními a organizačními změnami v ekonomice daného státu. Cestovní ruch má z ekonomického hlediska podle Vystoupila a Šauera (2006) vliv na HDP, zaměstnanost, platební bilanci státu, příjmy státních a místních rozpočtů a investiční činnost. Na tvorbě přidané hodnoty cestovního ruchu se přímo nebo nepřímo podílejí hospodářská odvětví či sektory. Uvedené vlivy zachycuje tzv. satelitní účet cestovního ruchu (TSA), který zachycuje poptávku a nabídku cestovního ruchu a zhodnocuje celkový přínos tohoto odvětví pro ekonomiku dané země. Důležitým pojmem řešené problematiky je tzv. multiplikátor cestovního ruchu. Tento multiplikátor představuje nástroj pro měření vlivu cestovního ruchu na ekonomický rozvoj. Informuje o tom, o kolik jsou vyšší příjmy než výdaje cestovního ruchu, které je způsobily. Multiplikátor cestovního ruchu závisí především na objemu dovozu, který závisí na velikosti a vyspělosti národního hospodářství a čím je objem dovozu nižší, tím je multiplikátor příjmů vyšší. Dále závisí na sklonu ke spotřebě – vyšší sklon ke spotřebě znamená vyšší multiplikátor příjmů (Vystoupil, Šauer, 2006). 

Cestovní ruch a HDP

Přímý vliv cestovního ruchu na HDP Podle WTTC (2012) přímý vliv odráží vnitřní výdaje spojené s cestovním ruchem vynakládané místními obyvateli a turisty na účely týkající se obchodu nebo trávení volného času v konkrétní zemi. Vláda vynakládá výdaje na cestovní ruch přímo spojené s turisty, jedná se o výdaje kulturní nebo rekreační. Přímý vliv cestovního ruchu na HDP se počítá, aby byl shodný s výstupem charakteristických odvětví cestovního ruchu jako jsou hotely, letecké společnosti, letiště, cestovní kanceláře a služby věnující se přímo rekreaci a trávení volného času.

25

Celkový vliv cestovního ruchu na HDP Celkový vliv zahrnuje jeho nepřímé a indukované vlivy na ekonomiku daného státu. Nepřímý vliv zahrnuje HDP a pracovní místa, která jsou podporována investičními výdaji na cestovní ruch (zahrnuje investiční činnost jako je nákup nových letadel a budování nových hotelů), celkovými vládními výdaji (jedná se např. o výdaje vlády na marketing a propagaci cestovního ruchu a bezpečnostní a hygienické služby) a nákupy zboží a služeb sektory přímo souvisejících s turisty (úklidová služba v hotelech, stravovací služby leteckých společností, IT služby poskytované cestovními kancelářemi). Indukovaný vliv představuje výdaje těch, kteří jsou přímo nebo nepřímo zaměstnáni v průmyslu cestovního ruchu (WTTC, 2012).

Obrázek 3: Vliv cestovního ruchu na HDP a zaměstnanost (WTTC, 2012), upraveno autorkou

26



Cestovní ruch a zaměstnanost

Vliv cestovního ruchu na zaměstnanost je vedle vlivu na HDP druhým základním ukazatelem postavení cestovního ruchu v ekonomice. Cestovní ruch je podle údajů WTO a WTTC největším zaměstnavatelm na světě. Stejně jako u HDP se může vliv cestovního ruchu na zaměstnanost rozlišit na zaměstnanost přímou, nepřímou a indukovanou (Palatková, Zichová, 2011). Přímá zaměstnanost zahrnuje pracovní místa, která jsou vytvořena v přímých odvětvích cestovního ruchu (např. v ubytovacích službách). Nepřímá zaměstnanost představuje pracovní místa v odvětvích nepřímých (např. v maloobchodních prodejnách). Indukovaná zaměstnanost je zaměstnanost vyvolaná výdaji osob zaměstnaných v přímých nebo nepřímých odvětvích cestovního ruchu (Palatková, Zichová, 2011). Cestovní ruch si udržuje relativně vysokou poptávku po pracovní síle, převážně se jedná o pracovní pozice ve službách spojených s cestovním ruchem, tj. v hotelech, restauracích, barech, maloobchodních prodejnách a místní dopravě. Dále se poptává po pracovních pozicích v turistických informačních centrech, v cestovních agenturách a také po vykonávání manažerských funkcích (Williams, 1998). 

Cestovní ruch a platební bilance státu

Cestovní ruch je na mezinárodní úrovni schopný vydělávat cizí měnu a v pozitivním směru ovlivňovat účet platební bilance státu. Jedná se o příjmy, které země získá výdaji od zahraničních turistů v porovnání se sumou, kterou místní obyvatelé země utratí v zahraničí. Možný přínos cestovního ruchu do platební bilance státu je hlavní důvod, proč vláda podporuje rozvoj cestovního ruchu (Sharpley, 2002; Williams, 1998). 

Cestovní ruch jako strategie vývozu

Cestovní ruch je podle IMF klasifikován jako strategie vývozu vysoce zadlužených zemí. Tyto země neprosperují na scéně mezinárodního obchodu, ale díky

27

cestovnímu ruchu jsou schopny se na tuto scénu dostat a prosperovat zde. Ekonomové považují cestovní ruch za tzv. neviditelný vývoz. Turisté tím, že spotřebovávají produkty cestovního ruchu, přináší cílové zemi devizové příjmy. Tyto produkty jsou produkovány, prodávány a spotřebovány ve stejný čas a na jednom místě současně. I když produkty nepřekračují hranice státu, vznikají devizové příjmy, jak kdyby byly tyto produkty vyváženy (Sharpley, 2002). 2.6.2 Vliv cestovního ruchu na sociálně-kulturní oblast Díky cestovnímu ruchu dochází ke zvýšení popularity a větší znalosti a porozumění národů a kultur cílových zemí ve světových společenstvích, zavedení nových a modernějších hodnot a postupů týkající se cestovního ruchu a znovu oživení tradičních řemesel, umění a rituálů (Williams, 1998). V rámci sociálně-kulturní oblasti vytváří cestovní ruch také značná pracovní místa, zmírňuje chudobu, z hlediska kulturní funkce se lidé vnitřně vzájemně obohacují a dochází ke zvyšování životního standardu obyvatel. Cestovní ruch rozvíjí oboustranné pochopení mezi místními obyvateli a turisty, zmenšuje předsudky, zmírňuje napjatou situaci ve světě a přispívá tak k míru (Ryglová, 2009). 2.6.3 Negativní vliv cestovního ruchu 

Negativní dopady cestovního ruchu na ekonomický rozvoj

I když je cestovní ruch významnou součástí národního hospodářství většiny států, bohužel s sebou přináší i negativní dopady, které nelze opomenout. Williams (1998) mezi tyto dopady řadí ekonomický pokles v generujících zemích, změny cen pobytů plynoucí z výkyvů mezinárodních měnových kurzů, změny v nákladech na dopravu odrážející především změny v cenách ropy, krátkodobá nebo střednědobá ekonomická a politická nestabilita v oblastích destinací, možný výskyt negativních externalit, ekonomická závislost rozvojových zemí na zahraničních investorech, vytvořené pracovní pozice jsou převážně nekvalifikované nebo sezónní.

28



Negativní dopady cestovního ruchu na sociálně-kulturní oblast

Williams (1998) za negativní dopady cestovního ruchu na sociálně-kulturní oblast považuje znehodnocení a zpeněžení kultur, napjatou situaci mezi místním obyvatelstvem a turisty v rámci tradičního a dováženého životního stylu, narušení síly místního jazyka a nebezpečí podpory nespolečenských aktivit jako je hazard nebo prostituce. Jistým sociálním efektem je tzv. demonstrační efekt, který se podle Páskové (2009, s. 50) projevuje „napodobováním vzorců chování návštěvníků místními obyvateli.“ Pásková (2009) dále zmiňuje turistickou iritaci, tedy zaujatosti místních obyvatel ve vztahu k turistům, xenofobii, vyznačující se strachem z cizinců, jiných ras a nových kultur a akulturaci, což je proces dlouhodobějšího a opakovaného styku kulturně odlišných skupin, přičemž dochází k negativnímu procesu změn kultury a místní společnosti. 

Negativní dopady cestovního ruchu na životní prostředí

Životní prostředí je základní humánně geografickou jednotkou, ve které se cestovní ruch odehrává a na kterou cestovní ruch působí. Pokud počet turistů v cílové zemi překročí míru únosnosti, životní prostředí ztrácí schopnost vypořádat

se

s nadměrným využíváním,

což vede

k jeho

oslabení,

ale

i zničení. Mezi výrazné dopady cestovního ruchu patří neúměrné využívání přírodních zdrojů, znečišťování přírodního prostředí, z hledika způsobu působení na životní prostředí lze uvést emise, erozi a narušení přírodních procesů vedoucí k degradaci ekologických procesů (Galvasová, 2008). Pásková (2009) dále jako problém působení cestovního ruchu na životní prostředí uvádí zavlečení nepůvodních rostlinných a živočišných druhů na dané místo aktivitami lidí, jejichž expanze může zapříčinit vytlačení nebo úhyn ohrožených druhů živočichů a rostlin. Autorka dále zmiňuje poškozování přírodních hodnot a biodiverzity turisty, jež se často projevuje jako vandalismus, anebo ve snaze místních obyvatel si na cestovním ruchu vydělat.

29

3 CÍL A METODIKA PRÁCE 3.1 Cíl práce Hlavním cílem této bakalářské práce je zhodnocení vlivu cestovního ruchu na ekonomický rozvoj Tuniska během let 2006−2010 a analyzovat jeho budoucí vývoj u vybraných ukazatelů. K dosažení cíle hlavního bude nejdříve potřeba naplnit cíle částečné. Mezi tyto cíle patří analýza podílu cestovního ruchu na tvorbě HDP v porovnání s ostatními sektory tvořící HDP země, podílu cestovního ruchu na zaměstnanosti v porovnání s celkovou zaměstnaností a analýza příjmů z mezinárodního cestovního ruchu. Dalším částečným cílem je analýza turistů a služeb spojených s cestovním ruchem. Budoucí vývoj zvolených ukazatelů – podíl cestovního ruchu na tvorbě HDP a zaměstnanosti a počet přijíždějích turistů do země v letech 2011−2013, bude vyhodnocen pomocí časových řad a bude popsán trend jejich vývoje.

3.2 Metodika práce Vlastní práce byla zpracována na základě dostupných údajů z jednotlivých světových organizací. Potřebná data byla shromážděna z internetových statistik Světové Banky (World Bank), Světové rady cestování a cestovního ruchu (WTTC), Světové organizace cestovního ruchu (WTO) a Národního institutu statistiky Tuniska (INS). Data potřebná k jednotlivým analýzám, byla zpracována v programu MS Excel ve formě tabulek a grafů pro přehledné nastítění zvolené problematiky. Pro predikce budoucího vývoje zvolených ukazatelů byla zvolena metoda časových řad.

30

4 VLASTNÍ PRÁCE 4.1 Tunisko: základní informace Tunisko, oficiálním názvem Tuniská republika, je stát ležící v severní Africe na pobřeží Středozemního moře. Vzdálenost od ostrova Sicílie je necelých 200 km. Tuniská republika sousedí jak na západě, tak i na jihu s Alžírskem a na východě a jihu s Libyí. Tunisko zaujímá rozlohu 164 150 km2 a žije zde 10,7 milionů obyvatel (WB, 2011). Dle počtu obyvatel lze tedy zemi srovnat s Českou republikou. Hlavním městem Tuniska je Tunis, který má přibližně 2 miliony obyvatel. Tunisko se rozděluje do čtyř oblastí. První oblastí je severní část země, kde se nachází úrodná půda, hodně říčních toků a údolí Mažardu, druhá část se táhne kolem východního pobřeží, je vysoce zalidněna a nachází se zde taktéž úrodná půda. Třetí, jižní oblast je oblastí stepí a poslední, čtvrtá oblast zahrnuje Saharu a solná jezera. Tunisko je spíše rovinatá země, přesto průměrná výška v zemi je 300 m n. m. Severní část země tvoří převážně hory, kde se nalézá pohoří Tuniský Atlas, jihovýchodní oblast tvoří pohoří Nifúza a na jihozápadě se nachází poušť Sahara. Poušť pokrývá třetinu území Tuniska. Přirozené mořské tuniské hranice jsou delší než 1 300 km. Severní pobřeží je kamenité a divoké, ale jsou zde k vidění nádherné korálové pobřeží. Východní pobřeží je naopak písečné a nachází se tu nekonečné písčité pláže s klidnějším mořem. Hlavním náboženstvím v zemi je islám. 95 % z tamních muslimů jsou sunnité málikovského madhabu. Křesťané a židé tvoří 5 % obyvatelstva. Úředním jazykem je arabština, obyvatelé však běžně mluví i francouzsky. Oficiální měnou Tuniska je 1 Tuniský dinár (TND), který je roven 1 000 milimů. Podle aktuálního kurzu je 1 TND v přepočtu roven 12,31 Kč. Od roku 1956 je Tuniská republika nezávislým státem. V roce 2006 se Tuniská republika stala zakladatelem Organizace lidských práv při OSN a od roku 1999

31

podporuje Tunisko Fond solidarity při OSN. V roce 1997 zvolilo UNESCO hlavním městem kultury Tunis a v roce 2009 byl pak Qajruwán zvolen hlavním městem islámské kultury, což svědčí o značném významu této severoafrické země a o jeho světové roli, kterou hraje v dialogu mezi civilizacemi a kulturami. Tunisko je dnes moderní civilizovaný stát, který navazuje na své bohaté historické kořeny. Je to velmi pohostinná a slunečná země, kulturní rozmanitost Tunisanů je výsledkem střídání mnoha národů na tomto území.

4.2 Nejoblíbenější turistické destinace Tuniska Bizerte Město bylo založeno jako přístav a vystřídaly se tu všechny středomořské kultury a národy. V současné době je město velkým a moderním přístavem, kde se nachází staré centrum Qasba, propletené mnoha starými uličkami s tržnicemi a domy v andaluském nebo španělském stylu. Za prohlídku určitě stojí mohutná kasba s působivými hradbami, zbytky kartaginského vodního kanálu, přístavní pevnost s rozhlednou a mořské muzeum. V okolí města se nachází řada pěkných a udržovaných pláží. Djerba Ostrov Djerba, patřící k Tunisku, představuje největší ostrov severní Afriky. Ostrov nabízí krásné dlouhé pláže, příjemné podnebí a čisté moře. Díky relativně teplému počasí po celý rok je zdejší sezóna téměr nepřetržitá. Dugga Starověké město, které je zapsané na seznamu Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Je to jedno z největších a nejcennějších míst v severní Africe. Celá Dugga se nachází na zeleném pahorku, je vsazena do okolní krajiny. Nachází se zde zachovalé mauzoleum, divadlo, chrám, římské lázně a staré obytné a jiné stavby.

32

Qafsa Město uprostřed pouště plné datlových palem a berberských tradic. U města jsou zachovalé římské lázně, do kterých přitéká nazelenalý termální pramen. Hammamet Hammamet je přístavním městem a turistickým letoviskem. Medína je obklopená hradbami, uvnitř se nachází záplava obchůdků se suvenýry. Z hradeb kasby je výhled na zátoku i staré město. Nachází se zde také vila Sebastian, pojmenována podle svého původního majitele, rumunského aristokrata George Sebastiana, jež se do Hammametu zamiloval. Vila Sebastian je v dnešní době známým kulturním centrem. V části Hammamet Jasmín se nachází tzv. nová medína, která představuje kulturní, zábavní a nákupní čtvrť. Kartágo Slavné město pyšnící se svojí bohatou historií nedaleko Tunisu, je významné pro své slavné lázně Antonia Pia, římské vily a amfiteátr, kde se pořádají různé festivaly a koncerty. Je zde vystavěna i katedrála svatého Ludvíka, ve které se nacházejí varhany z roku 1921, odborníky považovány za nejkrásnější varhany v severní Africe. Za pozornost stojí také římské sídlo s pěknými mozaikami nalézající se v Archeologickém parku. Mahdía Nejdůležitější rybářský přístav Tuniska, který je i zároveň kulturním centrem bohatým na stavební památky. Monastir Monastir představuje historické město, jehož staré památky jsou zde velice citlivě začleněny do moderní architektury. Ve městě je k vidění muzeum astrologie a rukopisů a také Mauzoleum rodiny Bourghibů. Monastir je náboženským střediskem, jelikož Monastir v překladu znamená klášter.

33

Mys Bon Mys Bon je poloostrov, který představuje jeden z nejpůvabnějších koutů Tuniska. Pyšní se řadou zajímavostí jako je rybářská vesnice Kelibia s nepřehlédnutelnou byzantinskou pevností, Kerkouane, jediné punské město objevené na území Tuniska a malé lázně založené Římany s teplými prameny. Nabeul Nabeul je centrum tuniského hrnčířského a keramického průmyslu. Tuto tradici zde založili obyvatelé Andalusie, kteří ji s sebou do Tuniska přinesli ze slunného Španělska. Domovní zdi a mnohé chodníky jsou pokryty dlaždicemi v barvách nabeulské keramiky (bílá, modrá, zelená a žlutá). Ve městě se tradičně konají tzv. velbloudí trhy. Sfax Přístavní město Sfax ležící v oblasti Sahelu je druhým největším městem Tuniska. Jde o hlavní centrum obchodu, průmyslu a zemědělství. Město se pyšní krásnou kompaktní medínou, řadou historických památek a zajímavých muzeí. Sídí bú Saíd Sídí bú Saíd je město velmi lákavé pro turisty. Nachází se na pahorku, ze kterého je nádherný výhled na malý přístav a modré hladiny moře. Město dělají neobyčejným místem domy a paláce v bílé barvě s jasně modrými doplňky. Tato vzájemná kombinace barev je zde důsledně dodržována. Město nabízí spoustu maurských kaváren, čajoven, kvalitních restaurací, které zaručují proslavené tuniské speciality s osobitou chutí speciálních směsí koření. Sousse Přístavní město plné kontrastů, kde jsou vystavěny hradby, tisíciletá pevnost a staré paláce vedle moderních ulic s hotely. Sousse každoročně láká návštěvníky

34

na všudypřítomné vysoké palmy, staleté eukalypty a olivovníky, krásné písčité pláže s jemným pískem a azurové moře. Tunis V hlavním a zároveň nejdůležitějším městě Tuniska je k vidění řada přepychových mešit a paláců, významným palácem je palác Bardo, ze kterého je dnes slavné archeologické

muzeum.

Muzeum

představuje

největší

sbírku

antických

i byzantských mozaik na světě. Ve městě se dále nachází katedrála svatého Vincence. Pro turisty je nejatraktivnější medína přístupná Bránou moře, kde je k vidění olivovníková mešita, proslulý súk s kořením a parfémy, anebo mauzoleum dynastie Husejnovců. Tabarka Tabarka je moderním městem, které má za sebou bohatou historii a řadu dobyvatelů. Letovisko má v blízkosti krásné hory a je zde přirozený dostatek zeleně. Město nabízí turistům řadu možností, jak zajímavě trávit dovolenou, ať už golfem, potápěním za korály, anebo podmořským lovem. Během léta zde probíhá letní kulturní festival, který navštěvují amatérské skupiny z různých zemí.

35

4.3 Analýza cestovního ruchu a jeho vliv na ekonomický rozvoj Tato kapitola se věnuje analýze podílu cestovního ruchu na ekonomickém rozvoji Tuniska. Jednotlivé podkapitoly se zabývají dílčími analýzami, podle kterých je čtenář schopen zjistit, jak se cestovní ruch podílel na ekonomickém rozvoji Tuniska během let 2006−2010. V rámci ekonomického rozvoje je analyzován HDP země, přímý a celkový podíl cestovního ruchu na tvorbě HDP a zaměstnanosti země a příjmy z mezinárodního cestovního ruchu. 4.3.1 Skladba HDP země a podíl lidí pracujících v jednotlivých sektorech Jak je patrné z grafu 1, největší podíl na tvorbě HDP Tuniska představují služby. V grafu je zvláště ukázán podíl samotného cestovního ruchu, který během sledovaného období tvořil přibližně 20 %. Celkově se sektor služeb na tvorbě HDP v roce 2010 podílel 59,7 %. Kromě cestovního ruchu v rámci služeb se na tvorbě HDP významně podílí doprava a také obchod. Druhý největší podíl na tvorbě HDP představuje průmysl. Z grafu je patrné, že podíl průmyslu na tvorbě HDP v roce 2008 vykazoval rostoucí trend a představoval 33,1 % podílu. Příčinou tohoto růstu byl pravděpodobně vznik zóny volného obchodu mezi Tuniskem s Evropskou unií, což přilákalo zahraniční investory zajímající se především o sektor průmyslu. Největším investorem v rámci Evropské unie je Francie. Z průmyslu je pro Tunisko významný především zpracovatelský průmysl, konkrétně textilní, strojírenský a elektronický. Značným přínosem je i potravinářský průmysl zaměřující se hlavně na zpracování olivového oleje, vinné révy a citrusů. Tunisko se také zaměřuje na těžbu ropy, zemního plynu a fosfátů. Nejmenší podíl na tvorbě HDP představuje zemědělství Tuniska, které během sledovaného období přispívalo k tvorbě HDP necelými 10 %, od roku 2006 do roku 2010 zaznamenovalo stálý mírný pokles z důvodu zvýšení podílu na tvorbě HDP ostatními sektory. Tunisko je na čtvrtém místě světa v produkci oliv a také produkce tuniských datlí představuje vysokou tržní hodnotu.

36

Graf 1: Jednotlivé sektory podílející se na tvorbě HDP země 50

% podíl

40 30 20 10 0 2006

2007

2008

2009

2010

Ostatní služby Průmysl Služby spojené s cestovním ruchem Zemědělství a rybolov

(Zdroj dat: WB a WTTC, vlastní zpracování)

Graf 2 ukazuje podíl zaměstnaných lidí v jednotlivých sektorech HDP. Největší podíl osob zaměstnávají služby, celkový podíl zaměstnaných osob v tomto sektoru v roce 2010 představoval 49,3 %. Zvlášt je opět ukázán samostatný cestovní ruch a jeho podíl na pracovní síle. Podíl počtu zaměstnaných osob v odvětví cestovního ruchu během sledovaného období mírně klesal, což bylo pravděpodobně způsobeno nižším počtem přijíždějících turistů do země, s čímž souvisí nízká poptávka po pracovní síle ve službách s tímto odvětvím souvisejícím. Druhým největším zaměstnavatelm je průmysl, který se v roce 2010 na tvorbě zaměstnanosti podílel 33 %. Zemědělství, stejně jako při podílu na tvorbě HDP, vykazuje nejnižší počet osob, které zaměstnává. Zaměstnanost v tomto sektoru během sledovaného období zůstává spíše konstatní, v roce 2010 zaměstnávala 17,7 % z celkového počtu zaměstnaných.

37

Graf 2: Zaměstnanost v jednotlivých sektorech HDP země 35 30

% podíl

25 20 15 10 5 0 2006

2007 2008 2009 Průmysl Ostatní služby Zemědělství a rybolov Služby spojené s cestovním ruchem

2010

(Zdroj dat: INS a WTTC, vlastní zpracování)

4.3.2 Přímý a celkový podíl cestovního ruchu na tvorbě HDP Podíl cestovního ruchu na tvorbě HDP lze rozdělit na vliv přímý a vliv celkový. Graf 3 znázorňuje, jaký podíl představuje vliv přímého a celkového cestovního ruchu v porovnání s celkovým HDP země. Z grafu je patrné, že celkový vliv je dvakrát vyšší než přímý vliv cestovního ruchu. Do roku 2008 hodnota celkového vlivu cestovního ruchu rostla, v roce 2008 dosahovala hodnoty 8,6 mld. USD. V roce 2009 zaznamenala menší pokles z důvodu světové ekonomické krize, která negativně ovlivnila celý svět. Celkový podíl cestovního ruchu na tvorbě HDP představuje podíl z odvětví, které přímo souvisejí s turisty a dále také nepřímo, což představují jednotlivé výdaje a výdaje vyvolané, což jsou výdaje na zaměstnance zainteresované v odvětví cestovního ruchu přímo, anebo nepřímo.

38

Graf 3: Přímý a celkový vliv cestovního ruchu na tvorbě HDP 50

mld. USD

40 30 20 10 0 2006

2007

Přímý vliv CR na tvorbě HDP

2008

2009

Celkový vliv CR na tvorbě HDP

2010 Celkový HDP


Přímý podíl cestovního ruchu na tvorbě HDP je dán příjmy, které v rámci cestovního ruchu a služeb s tímto odvětvím spojených turisté přímo vynakládají. Přímý podíl cestovního ruchu na tvorbě HDP tvořil v roce 2008 4,09 mld USD. Stejně jako celkový podíl cestovního ruchu na tvorbě HDP zaznamenal v roce 2009 menší pokles z důvodu světové ekonomické krize. Graf 4: Podíl přímého a celkového vlivu cestovního ruchu na tvorbě HDP 25

% podíl

20 15 10 5 0 2006 2007 Přímý vliv CR na tvorbě HDP

2008 2009 2010 Celkový vliv CR na tvorbě HDP

(Zdroj dat: WTTC, vlastní zpracování)

39

V grafu 4 je znázorněn procentuální podíl přímého a celkového vlivu cestovního ruchu na tvorbě HDP a jeho vývoj během sledovaného období. Podíl celkového vlivu během let klesal, v roce 2010 tvořil 17,8 % z HDP. Přímý vliv vykazoval téměř konstatní stav po dobu sledovaného období, v roce 2010 se na tvorbě HDP podílel 8,6 %. Graf 5: Predikce celkového vlivu cestovního ruchu na tvorbě HDP Tuniska do roku 2013 10000

mld. USD

8000 6000 4000 2000 0 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Celkový vli CR na tvorbě HDP Poly. (Celkový vli CR na tvorbě HDP)


Vývoj hodnot celkového vlivu cestovního ruchu na tvorbě HDP byl vyrovnán polynomiálním trendem, jak znázorňuje graf 5. Odhadovaná polynomiální funkce má tvar y = -156,05x2 + 1455,2x + 4820,1. Při stávajícím charakteru trendu lze očekávat rapidní pokles celkového vlivu cestovního ruchu na tvorbě HDP do roku 2013. 4.3.3 Přímý a celkový podíl cestovního ruchu na zaměstnanosti Jak již bylo uvedeno, sektor služeb představuje největšího zaměstnavatele Tuniska. Graf

6

ukazuje

počet

vytvořených

pracovních

míst

vlivem

přímého

a celkového podílu cestovního ruchu na zaměstnanosti v porovnání s celkovou zaměstnaností. Tvorba pracovních míst vytvořených přímým vlivem cestovního ruchu během sledovaného období vykazovala rostoucí trend. Pouze rok 2009

40

zaznamenal menší pokles, a to od roku 2008 došlo ke snížení pracovních míst o 2,5 tisíc. Tento pokles byl způsoben nižším počtem přijíždějících turistů do země, což pravděpodobně vyvolalo nižší poptávku po pracovní síle na trhu cestovního ruchu. V roce 2010 bylo přímo vytvořeno 256 tisíc pracovních míst, což představovalo 7,8 % z celkové zaměstnanosti.

počet pracovních míst v tis.

Graf 6: Přímý a celkový vliv cestovního ruchu na zaměstnanost

5000 4000 3000 2000 1000 0 2006

2007

Přímý podíl CR na zaměstnanosti

2008

2009

Celkový podíl CR na zaměstnanosti

2010 Celková zaměstnanost


Celkový vliv cestovního ruchu na zaměstnanost měl v letech 2006 a 2007 rostoucí tendenci, nicméně od roku 2008 začala tato tendence až do roku 2010 pomalu klesat. V roce 2010 bylo vytvořeno 531 tisíc pracovních míst, což představovalo 16,1 % z celkové zaměstnanosti.

41

Graf 7: Podíl přímého a celkového vlivu cestovního r uchu na zaměstnanost 20

% podíl

15 10 5 0 2006

2007

2008

2009

2010

Přímý vliv CR na celkové zaměstnanosti Celkový vliv CR na celkové zaměstnanosti


Vývoj procentuálního podílu přímého a celkového vlivu cestovního ruchu na zaměstnanost je znázorněno v grafu 7, který ukazuje, kolika procenty se na celkové zaměstnanosti podílí přímý a celkový vliv cestovního ruchu. Celkový vliv je téměř dvakrát větší než vliv přímý. Důvodem je, že kromě pracovních míst, která jsou vytvořena přímo díky turistům, spadá do celkového vlivu i pracovní místa vytvořená nepřímo nebo indukovaně. Graf 8: Predikce celkového vlivu cestovního ruchu na zaměstnanost v Tunisku do roku 2013

počet pracovních míst v tis.

560 540 520 500 480 460 2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Celkový vliv CR na zaměstnanost Poly. (Celkový vliv CR na zaměstnanost)


42

Časová řada vlivu cestovního ruchu na zaměstnanost v Tunisku byla opět vyrovnána polynomiální přímkou, jak je znázorněno na grafu 8, jelikož korelační koeficient r má hodnotu 0,999, což jasně vypovídá o tom, že daná funkce prochází zjištěnými hodnotami lépe než ostatní funkce. Vývoj hodnot počtu vytvořených pracovních míst vykazuje klesající trend. Odhadovaná polynomiální funkce má tvar y = -3,5018x2 + 26,715x + 493,69. Za předpokladu neměnnosti charakteru přímky by počet vytvořených pracovních míst vlivem cestovního ruchu mohl poklesnout na hodnotu necelých 500 tisíc pracovních míst v roce 2013. 4.3.4 Příjmy z mezinárodního cestovního ruchu Příjmy z mezinárodního cestovního ruchu jsou generovány výdaji zahraničních příjezdových turistů, které vynakládají na cestovní ruch a služby s tímto odvětvím spojeným. Turisté tedy spotřebovávají produkty a služby nabízené Tuniskem a tím vytváří značné příjmy země. Celkové výdaje na cestovní ruch zahrnují výdaje na cestování a výdaje za položky osobní dopravy. Jak znázorňuje graf 9, výdaje zahraničních turistů na cestovní ruch v letech 2006−2008 značně rostly, poté byl zaznamená pokles až do roku 2010, což bylo způsobeno poklesem příjezdů zahraničních turistů do Tuniska z důvodu světové ekonomické krize. Součástí příjmů z mezinárodního cestovního ruchu jsou i příjmy za položky osobní dopravy, které představují výdaje zahraničních turistů na služby poskytované místními dopravci v rámci mezinárodní dopravy. Tyto příjmy jsou porovnány s příjmy z mezinárodního cestovního ruchu očištěny o příjmy za položky osobní dopravy a srovnány s celkovými přijmy z mezinárodního cestovního ruchu.

43

Graf 9: Příjmy z mezinárodního cestovního ruchu 5000

mld. USD

4000 3000 2000 1000 0 2006

2007

2008

2009

2010

Celkové příjmy z cestovního ruchu Příjmy z cestování Příjmy za položky osobní dopravy

(Zdroj: WB a WTO, vlastní zpracování)

Příjmy z mezinárodního cestovního ruchu, očištěny o příjmy za položky osobní dopravy, souvisejí i s účelem cesty, podle kterého turisté přijíždějí do Tuniska. Z grafu 10 je patrné, že většina turistů přijíždí do Tuniska kvůli svojí osobní dovolené, ať už za poznáním nebo rekreací a odpočinku u moře. Výrazně menší počet turistů cestuje do Tuniska kvůli obchodu, práci nebo jiným profesním záležitostem. Graf 10: Příjmy z mezinárodního cestovního ruchu podle účelu cesty turistů

mld. USD

4000 3000 2000 1000 0 2006

2007

2008

2009

2010

Výdaje na osobní dovolenou Výdaje na cestování kvůli obchodu, práci

(Zdroj dat: WTO, vlastní zpracování)

44

4.4 Analýza turistů a služeb spojených s cestovním ruchem Kapitola 4.4 se zaměřuje na analýzu zahraničních turistů přijíždějích do Tuniska a služby spojené s cestovním ruchem. Nejprve je provedena analýza příjezdového cestovního ruchu během sledovaného období a během jednotlivých měsíců, analýza turistů podle regionů a národností, podle způsobu dopravy do země a na závěr je provedena analýza počtu přenocování v hotelech podle jednotlivých turistických destinací země, podle kategorie hotelu a podíl obsazenosti hotelů. 4.4.1 Počet přijíždějích a vyjíždějících turistů Graf 11 znázorňuje počet přijíždějích a vyjíždějících turistů v letech 2006−2010. Počet přijíždějích turistů do Tuniska vykazoval do roku 2008 rostoucí tendenci, téhož roku zemi navštívilo rekordních 7 050 tisíc turistů. Důvodem tohoto rostoucího trendu byl vznik zóny volného obchodu Tuniska s Evropskou Unií, což lze také vidět u rostoucího počtu přijíždějících turistů z Evropy do Tuniska ve stejném roce (graf 16). Graf 11: Počet přijíždějích a vyjíždějích turistů 8000

počet turistů v tis.

7000 6000 5000 4000 3000 2000 1000 0 2006

2007

Celkový počet příjezdů

2008

2009

2010

Celkový počet výjezdů

(Zdroj dat: WB, vlastní zpracování)

45

Je patrné, že celkový počet přijíždějích turistů je výrazně větší než počet turistů vyjíždějích. Počet přijíždějích turistů je téměř třikrát větší než počet vyjíždějích turistů. Tento rozdíl je pochopitelně dán turisty, kteří do Tuniska přijeli trávit svoji dovolenou, ale také ostatními lidmi, kteří do země přijeli kvůli rodině, studiu či práci. 4.4.2 Příjezdy turistů podle jednotlivých měsíců v roce Jak již bylo možné se dozvědět, většina turistů přijíždí do Tuniska kvůli svojí osobní dovolené, ať už za poznáním či rekreaci a odpočinku u moře. Následující graf ukazuje, které měsíce v roce sčítají největší počet turistů a které zase naopak nejmenší. Počty turistů v jednotlivých měsících se během sledovaného období nijak zvláště neměnily, pro jasné zobrazení těchto měsíců byly tedy zvoleny roky 2006 a 2010. Graf 12: Příjezdy turistů podle jednotlivých měsíců v roce 2006 a 2010 1200


1000 800 600 400 200 0

Rok 2006

Rok 2010

(Zdroj dat: INS, vlastní zpracování)

Graf 12 vykazuje značný rostoucí trend od března a dubna v obou letech, kdy ve většině turistických destinací začíná období sezóny. Nejoblíbenějšími měsíci v obou letech na dovolenou v Tunisku byly červenec a srpen, pravděpodobně z důvodu letních prázdnin a velice vysokých teplot, kdy se většina turistů jezdí

46

rekreakovat k moři a tyto teploty jsou tak pro tuto činnost ideální. Během těchto letních měsíců dosahují teploty v Tunisku více jak 30 °C. Oblíbenými měsíci na dovolenou v Tunisku byly také září a říjen, kdy mnohé cestovní kanceláře nabízí levné zájezdy do turistických destinací, tzv. last minute. Ovšem pokud se turisté nechystají do Tuniska pouze za odpočinkem a relaxací u moře ve zmíněných měsících, doporučuje se do Tuniska vycestovat na jaře a na podzim, kdy jsou teploty mnohem příznivější, dosahují hodnot 25 °C a kromě koupání v moři se dají podniknout i památkové prohlídky. Graf 13: Predikce vývoje počtu přijíždějících turistů do Tuniska během jednotlivých čtvrtletí do roku 2013


3500 3000 2500 2000 1500 1000 500

I.06 II.06 III.06 IV.06 I.07 II.07 III.07 IV.07 I.08 II.08 III.08 IV.08 I.09 II.09 III.09 IV.09 I.10 II.10 III.10 IV.10 I.11 II.11 III.11 IV.11 I.12 II.12 III.12 IV.12 I.13 II.13 III.13 IV.13

0

Očekávaný počet turistů Skutečný počet turistů Linear (Očekávaný počet turistů)

(Zdroj dat: INS, vlastní zpracování) Tabulka 1: Předpokládaný vývoj počtu přijíždějících turistů v tisících do Tuniska během jednotlivých čtvrtletí v letech 2011−2013 I.11

II.11

III.11

IV.11

I.12

II.12

III.12

IV.12

I.13

II.13

III.13

IV.13

1152

1957

2834

1454

1181

2006

2904

1490

1210

2056

2975

1526

Časová řada vývoje počtu příjíždějích turistů do Tuniska byla vyrovnána trendovou přímkou,

což znázorňuje graf 13. Vývoj hodnot počtu přijíždějích

47

turistů vykazuje rostoucí trend. Odhadovaná lineární trendová funkce má tvar Tt = 1709,4 + 11,55t. Z grafu je tedy patrné, že i do budoucna bude více turistů do Tuniska cestovat v letních měsících, než těch zimních, jak znázorňuje graf 12. Za předpokladu neměnnosti charakteru trendu by hodnota počtu přijíždějích turistů do Tuniska v roce 2013 stoupla na 7 767 tisíc turistů.


Graf 14: Predikce vývoje počtu přijíždějících turistů do Tuniska do roku 2013 7200 7000 6800 6600 6400 6200 6000 5800 5600 5400 5200 2006

2007

2008

2009

Počet příjezdů

2010

2011

2012

2013

Poly. (Počet příjezdů)


Pokud ale dojde k vyrovnání časové řady vývoje počtu přijíždějících turistů do Tuniska během jednotlivých let pomocí polynomiální přímky, nastane naopak trend klesající. Odhadovaná polynomiální funkce má tvar y = -58,643x2 + 440,56x + 6161. Korelační koeficient r je roven hodnotě 0,932, což vypovídá o tom, že daná funkce lépe prochází zjištěnými hodnotami než lineární trendová funkce, u které korelační koeficient nabývá hodnot r = 0,206. Lze tedy konstatovat, že v budoucích letech může nastat výrazný pokles turistů přijíždějích do Tuniska, a to až na hodnotu necelých 6 000 tisíc turistů v roce 2013. 4.4.3 Příjezdy turistů podle jednotlivých regionů a národností Jak ukazuje graf 15, Tunisko je bez pochyby nejoblíbenější destinací pro Evropany, v roce 2008 přijelo až 4 107 tisíc turistů z tohoto kontinentu. V roce 2010 Evropa

48

představovala 55,3 % turistů z celkového počtu přijíždějích turistů do země. Evropané si v poslední době Tunisko oblíbili z důvodu jeho rostoucího potenciálu jako oblíbené turistické destinace, země se nachází v dobré lokalitě, je omývána Středozemním mořem a jsou zde relativně nízké ceny, což mnoho turistů ocení. Druhá početná skupina turistů je tvořena návštěvníky z Blízkého východu, a to převážně z Egypta a Turecka. Největší růst zaznamenal Blízký východ v roce 2009, kdy počet návštěníků z tohoto regionu do Tuniska činil 2 034 tisíc. V roce 2010 tak tvořil 27 % podíl z celkového počtu přijíždějích turistů do země. Třetí početnou skupinou návštěníků jsou turisté z Afriky, a to převážně z Alžírska, Maroka a Súdánu. Počet turistů během sledovaného období nezaznamenal značný nárůst či pokles. V roce 2010 turisté z Afriky představovali 16,4 % z celkového počtu přijíždějících turistů do Tuniska. Ostatní regiony jako Amerika, Východní Asie a Oceánie a ostatní, nespecifikované regiony tvoří nižší počty přijíždějích turistů do Tuniska, které dohromady představují 1,3 % z celkového počtu přijíždějících turistů. I tak je ale pozoruhodné, že do Tuniska cestují lidé z amerických zemí jako Kanada, Spojené státy americké a Brazílie a také z Austrálie. Graf 15: Počet přijíždějích turistů podle regionů 4500


4000 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 0 2006

2007

2008

2009

2010

Evropa

Blízký východ

Afrika

Amerika

Východní Asie a Oceánie

Ostatní, nespecifikované


49

Pro zobrazení jednotlivých národů, které do Tuniska přijíždí nejvíce, bylo vybráno deset národů Evropy, které představují největší počty přijíždějích turistů do Tuniska. Z grafu 16 vyplývá, že největší skupinu turistů Evropy tvoří Francie, která v roce 2008 představovala 1 395 tisíc návštěvníků. Mezi další evropské státy, které nejvíce přijíždí do Tuniska, patří Německo, Itálie a Velká Británie. Zajímavé je, že mezi TOP 10 vybraných evropských zemí přijíždějích do Tuniska, se umístila i Česká republika. Tunisko je pro Českou republiku velice oblíbenou destinací, stejně jako např. Egypt. Od roku 2006 (154 tisíc turistů) do roku 2010 (77 tisíc turistů) se ovšem počet českých turistů cestujících do Tuniska výrazně snížil. Graf 16: Počet přijíždějích turistů podle evropských států 1600


1400 1200 1000 800 600 400 200 0 Francie

2006

2007 Německo

Itálie

2008

2009 Velká Británie

2010 Belgie

Česká republika

Španělsko

Polsko

Rusko

Švýcarsko


4.4.4 Příjezdy turistů podle způsobu dopravy Z grafu 17 je patrné, že většina turistů cestujících do Tuniska během sledovaného období využila dopravu leteckou. V roce 2008 do Tuniska přiletělo 4 371 tisíc turistů. Důvodem využívání letecké dopravy je její pohodlí, pravidelné spoje v rámci evropských zemí, její relativně nízké sazby a existence řady leteckých společností organizující přímé lety do Tuniska, převážně v rámci cestovních kanceláří. Většina zemí cestujících do Tuniska nemůže ani využít jiný způsob

50

dopravy kvůli svojí poloze a značné vzdálenosti od destinace. V Tunisku se nachází celkem osm mezinárodních letišť, jedná se o Tunis – Carthage, Sfax – Thyna, Monastir – Habib Bourguiba, Djerba – Zarzis, Tozeur – Nefta, Tabarka – Ain Draham, Gafsa – Ksar a Hammamet – Enfidha. Druhý nejvyužívanější způsob dopravy, který turisté využili, aby se dostali do Tuniska, byla pozemní doprava. Tento druh dopravy využívají především státy severní Afriky v rámci dálkových autobusů, osobních automobilů či železniční dopravy. Vodní doprava byla způsobem nejméně využívaným pro cestování do Tuniska, avšak v posledních letech se tento způsob dopravy do destinace stává více oblíbenější. Mezi nejvýznamnější přístavy Tuniska ve Středozemním moři patří Tunis, Bizerte, Gabes, La Goulette, Sfax, Sousse a Zarzis. Mezi pravidelná lodní spojení z Evropy do Tuniska je z francouzského přístavu Marseille, italského Janova a sicilského Trapani. Graf 17: Příjezdy turistů podle způsobu dopravy


5000 4000 3000 2000 1000 0 2006 Letecká doprava

2007

2008 Pozemní doprava

2009

2010

Vodní doprava


Doprava v Tunisku je na velmi dobré úrovni. Funguje zde vnitrostání letecká doprava, silniční doprava, která je ve výborném stavu, takže lze po Tunisku cestovat pohodlě autobusy, které mají většinou pravidelné linky, mikrobusy tzv. louage nebo autem, ať už vlastním či zapůjčeným. Dále je možné po Tunisku

51

cestovat vlakem, místní železniční síť je na slušné úrovni, takže je možné cestovat bez problémů. Rozšířeným způsobem dopravy po Tunisku jsou také taxi, které jsou rychlé, pohodlné a levné. 4.4.5 Počet strávených nocí a průměrná délka pobytu Graf 18 znázorňuje, kolik turistů z celkového počtu přijetých turistů do Tuniska během sledovaného období využilo ubytování v hotelech a podobných zařízeních. Tento rozdíl během jednotlivých let činil jeden až dva miliony turistů. Tito turisté byli buď jednodenní návštěvníci země, anebo využili jiného ubytování, např. u rodin nebo přátel. Největší počet strávených nocí turisty v Tunisku zaznamenal rok 2008, který také vykazoval nejvyšší návštěvnost destinace během sledovaného období. Graf 18: Počet strávených nocí v porovnání s ubytovanými turisty a celkovým počtem přijetých turistů

počet strávených nocí a turistů v tis.

40000 30000 20000 10000 0 2006

2007

2008

2009

2010

Počet strávených nocí Počet ubytovaných turistů Celkový počet příjezdů

(Zdroj dat: WTO a WB, vlastní zpracování)

Z počtu strávených nocí a z celkového počtu přijetých turistů do Tuniska lze vypočítat průměrnou délku pobytu turistů v zemi. Průměrnou délku pobytu turistů ukazuje graf 19. Od roku 2006 po rok 2008 byla průměrná délka pobytu 5 dní, ovšem v roce 2009 a 2010 se tato délka snížila na 4,6 dní.

52

Graf 19: Průměrná délka pobytu turistů

počet dní

5,5 5 4,5 4 2006

2007

2008

2009

2010

Průměrná délka …


4.4.6 Počet strávených nocí podle turistické destinace a kategorie hotelu Národní statistický úřad Tuniska řadí do nejoblíbenějších turistických destinací ty, které jsou znázorněny v grafu 20. Nejvíce turistů během sledovaného období bylo ubytováno na ostrově Djerba, kdy počet strávených nocí činil 9 347 tisíc v roce 2008. Dalšími nejoblíbenějšími destinacemi turistů v Tunisku podle počtu strávených nocí jsou Sousse, Hammamet, Monastir a hlavní město Tunis.

počet strávených nocí v tis.

Graf 20: Počet strávených nocí podle turistické destinace 10000 8000 6000 4000 2000 0 2006 Jerba-Zarzis-Gabés Monastir-Skaness Mahdia-Sfax Bizerte-Béja

2007 2008 Sousse-Kairouan Yassmine Hammamet Gafsa-Tozeur Sbeitla-Kassrine

2009 2010 Nabeul-Hammamet Tunis-Zaghouan Tabarka-Ain Draham


53

Graf 21 ukazuje, ve které kategorii hotelu turisté trávili nejčastěji své dovolené během sledovaného období. Jelikož je Tunisko destinací s relativně nízkými cenami a nabízí služby vysoké kvality, není divu, že většina turistů dává přednost hotelům lepší úrovně a podmínkám jimi poskytovanými. Jak je tedy patrné z grafu, nejvíce využívanými hotely byly hotely se čtyřmi hvězdičkami, kde během sledovaného období v jednotlivých letech přespalo 14 až 15 milionů turistů. Druhou nejvyužívanější hotelovou kategorií jsou hotely se třemi hvězdičkami, které představují průměrné služby. Třetí nejoblíbenější hotelovou kategorii představují hotely s pěti hvězdičkami, které turistům nabízejí nejvyšší kvalitu služeb a komfortu. Hotely s dvěmi a jednou hvězdičkou nabízí služby základní úrovně a jsou většinou využívány mladistvými a turisty, kteří cestují sami. Naopak hotelová zařízení od tří do pěti hvězdiček jsou většinou využívány manželskými páry, rodinami s dětmi a seniory, kterým většinou zprostředkovávají ubytování cestovní kanceláře v rámci organizované dovolené. Graf 21: Počet strávených nocí podle kategorie hotelu

počet strávených nocí v tis.

18000 16000 14000 12000 10000 8000 6000 4000 2000 0 2006 4 hvězdičkové hotely 2 hvězdičkové hotely

2007

2008

3 hvězdičkové hotely 1 hvězdičkové hotely

2009

2010

5 hvězdičkové hotely


54

Z důvodu rostoucího počtu přijíždějích turistů do Tuniska je potřeba, aby země disponovala dostatečnými ubytovacími kapacitami. Jak je zřejmé z grafu 22, země každým rokem tyto kapacity navyšovala.

tis. postelí

Graf 22: Celková kapacita hotelů 244 242 240 238 236 234 232 230 228 226 2006

2007

2008

2009

2010

Kapacita hotelů


Tabulka 2 ukazuje procentuální obsazenost těchto ubytovacích zařízení během jednotlivých let. Ubytovací kapacity byly obsazeny pouze z poloviny, další polovina těchto kapacit byla nevyužita. Pro Tunisko tento nevyužitý podíl představuje ekonomickou ztrátu. Tabulka 2: Podíl obsazenosti hotelů 2006

2007

2008

2009

2010

51,5 %

51,7 %

52,7 %

50,2 %

50,7 %


55

5 ZÁVĚR Cestovní ruch se v Tunisku neustále vyvíjí a během sledovaného období, tzn. od roku 2006 do roku 2010 nezaznamenal výrazný pokles či růst. Situace u analyzovaných ukazatelů je po dobu sledovaného období většinou konstatní, popřípadě s mírným nárůstem či poklesem. Rok 2008 znamenal pro Tunisku růst jak podílu cestovního ruchu na tvorbě HDP, tak zaměstnanosti a počtu turistů přijíždějících do země. Důvodem tohoto růstu byl vznik zóny volného obchodu mezi Tuniskem a Evropskou Unií. Rok 2009 ovšem způsobil pokles, takže rostoucí trend z roku 2008 bohužel nevydržel. Tento pokles byl způsoben světovou ekonomickou krizí během které poklesla ekonomika zemí světa, což výrazně ovlivnilo i příjmy jednotlivých domácností. Vzhledem k nižšímu počtu cestujících do Tuniska tedy klesly i příjmy z mezinárodního cestovního ruchu, což mělo i negativní dopad na tvorbu HDP a zaměstnanosti země. Jednotlivé predikce u zvolených ukazatelů – podíl cestovního ruchu na tvorbě HDP a zaměstnanosti a počtu přijíždějících turistů do země, vykazují klesající tendence do roku 2013. Podle již dostupných dat, jaká byla situace v Tunisku během roku 2011 lze usoudit, že predikce se se shoduje se skutečností. Rok 2011 byl totiž pro Tunisko velice špatný, neboť zde panovaly nepokoje, povstání a revoluce v rámci tzv. arabského jara. Toto období mělo pro Tuniskou ekonomiku velice špatný dopad, který značně zasáhl i odvětví cestovního ruchu. Klesl počet turistů zde přijíždějících, což vedlo ke snížení příjmů z mezinárodního cestovního ruchu a výraznému poklesu podílu cestovníhoh ruchu na tvorbě HDP a zaměstnanosti. Během roku 2012 se ovšem Tunisko začalo otřepávat z této krize a dokonce vykazovalo i mírný růst ekonomiky. Není tedy pravděpodobné, že v roce 2013 se sníží počet přijíždějích turistů do Tuniska a rapidně se sníží vlic cestovního ruchu na tvorbě HDP a zaměstnanosti. V případě žádných dalších revolucí nebo jiné negativní události ohrožující situaci v Tunisku, by měla země předpokládat výrazný nárůst turistů a generovaných příjmů do státního rozpočtu z tohoto odvětví.

56

6 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ 6.1 Literární zdroje BAHBOUH, Charif. Tunisko: historie, kultura, geografie. Brandýs nad Labem: Dar Ibn Rushd, 2010, 104 s. ISBN 978-80-86149-59-2. ČECH, Jiří. Malá encyklopedie cestovního ruchu: vybrané pojmy v češtině a angličtině, definice, zkratky. 1. vyd. Praha: Idea servis, 1998, 130 s. ISBN 80-85970-19-8. GALVASOVÁ, Iva. Průmysl cestovního ruchu. Vyd. 1. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2008, 262 s. ISBN 978-80-87147-06-1. GIRGLE, Patrik. Tunisko. 1. vyd. Praha: Libri, 2007, 147 s. ISBN 978-80-7277-313-8. HESKOVÁ, Marie. Cestovní ruch: pro vyšší odborné školy a vysoké školy. 2., upr. vyd. Praha: Fortuna, 2011, 216 s. ISBN 978-80-7373-107-6. INDROVÁ, Jarmila. Cestovní ruch: (základy). Vyd. 2., přeprac. V Praze. Oeconomica, 2009, 122 s. ISBN 978-80-245-1569-4. KOTRBA, Tomáš a Miroslav FORET. Základy managementu. Znojmo: Soukromá vysoká škola ekonomická, 2009, 131 s. ISBN 978-80-87314-00-5. MINAŘÍK, Bohumil. Statistika I: popisná statistika. Vyd. 1. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2000, s. 105-207. ISBN 80-7157-427-9. PALATKOVÁ, Monika a Jitka ZICHOVÁ. Ekonomika turismu: turismus České republiky: vymezení a fungování trhu turismu, přístupy k hodnocení významu a vlivu turismu, charakteristika turismu České republiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 205 s. ISBN 978-80-247-3748-5. PÁSKOVÁ, Martina. Udržitelnost rozvoje cestovního ruchu. Vyd. 2. Hradec Králové: Gaudeamus, 2009, 298 s. ISBN 978-80-7435-006-1.

57

RYGLOVÁ, Kateřina. Cestovní ruch: soubor studijních materiálů. Vyd. 3., rozš. Ostrava: Key Publishing, 2009, 187 s. ISBN 978-80-7418-028-6. RYGLOVÁ, Kateřina. Michal BURIAN a Ida VAJČNEROVÁ. Cestovní ruch – podnikatelské principy a příležitosti v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 213 s. ISBN 978-80-247-4039-3. SHARPLEY, Richard. Tourism and development: Concepts and issues. United Kingdom: Multilingual Matters, 2002, 397 p. ISBN 1-873150-34-2. ŠTÝRSKÝ, Jiří a Jiří ŠÍPEK. Geografie udržitelného turismu světa v ekonomických, environmentálních a multikulturních souvislostech: metodologie moderní geografie, sociální a ekonomická geografie turismu a rekreace regionů světa, komparativní geografie a ekonomika: zdroje a možnosti destinací v regionech světa. Vyd. 6. Hradec Králové: Gaudeamus, 2011, 234 s. ISBN 978-80-7435-127-3. VYSTOUPIL, Jiří a Martin ŠAUER. Základy cestovního ruchu: distanční studijní opora. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 2006, 163 s. ISBN 80-210-4205-2. WILLIASM, Stephen. Tourism geography. New York: Routledge, 1998, 212 p. ISBN 04-151-4215-6. ZELENKA, Josef a Martina PÁSKOVÁ. Výkladový slovník cestovního ruchu. Kompletně přeprac. A dopl. 2. vyd. Praha: Linde Praha, 2012, 768 s. ISBN 978-807201-880-2.

6.2 Elektronické zdroje CIA - The World Factbook: Tunisia [online]. [cit. 2012-12-10]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ts.html Čedok, a. s.: Tunisko - praktické rady a informace [online]. [cit. 2012-11-25]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/zahranicni-obchod-eu/teritorialniinformace-zeme/tunisko.html

58

Ministerstvo zahraničních věcí ČR: Tunisko – ekonomika [online]. [cit. 2012-12-10]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/afrika/tunisko/ekonomika/index. html National Institute of Statistics: Tunisia [online]. [cit. 2012-10-23]. Dostupné z: http://www.ins.nat.tn/indexen.php Oficiální portál pro podnikání a export: Tunisko - souhrnné teritoriální informace [online]. [cit. 2012-11-17]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/zahranicni-obchod-eu/teritorialni-informacezeme/tunisko.html Oxford Business Group: The Report: Tunisia 2008 [online]. [cit. 2012-10-26]. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=fRa1SlekJHUC&pg=PA6&dq=tunisia+report+200 8&hl=cs&sa=X&ei=zB_nUMXHIIfJtAbVyYHgCw&ved=0CDsQ6AEwAA#v=onepage& q=tunisia%20report%202008&f=false Oxford Business Group: The Report: Tunisia 2010 [online]. [cit. 2012-10-26]. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=ThwIIvtU_68C&pg=PA98&dq=tunisia+report&hl =cs&sa=X&ei=Cx_nUPk0xdKyBu-4gbgJ&redir_esc=y The World Bank: Tunisia Overview [online]. [cit. 2012-12-10]. Dostupné z: http://www.worldbank.org/en/country/tunisia/overview World Travel and Tourism Council: Tunisia Economic Impact Report [online]. [cit. 2012-11-14]. Dostupné z: http://www.wttc.org/site_media/uploads/downloads/tunisia2012.pdf

59

7 SEZNAM ZKRATEK WTO

Světová organizace cestovního ruchu (World Tourism Organization)

UN

Organizace spojených národů (United Nations)

TSA

Satelitní účet cestovního ruchu (Tourism Satellite Account)

WTTC

Světová rada cestování a cestovního ruchu (World Travel and Tourism Council)

HDP

Hrubý domácí produkt

IMF

Mezinárodní měnový fond (International Monetary Fund)

WB

Světová banka (World Bank)

INS

Národní statistický institut (Institute of National Statistics)

60

8 SEZNAM OBRÁZKŮ, GRAFŮ A TABULEK Obrázek 1: Hlavní sektory průmyslu cestovního ruchu Obrázek 2: Maslowova pyramida potřeb Obrázek 3: Vliv cestovního ruchu na HDP a zaměstnanost Graf 1:

Jednotlivé sektory podílející se na tvorbě HDP země

Graf 2:

Zaměstnanost v jednotlivých sektorech HDP země

Graf 3:

Přímý a celkový vliv cestovního ruchu na tvorbě HDP

Graf 4:

Podíl přímého a celkového vlivu cestovního ruchu na tvorbě HDP

Graf 5:

Predikce celkového vlivu cestovního ruchu na tvorbě HDP Tuniska do roku 2013

Graf 6:

Přímý a celkový vliv cestovního ruchu na zaměstnanost

Graf 7:

Podíl přímého a celkového vlivu cestovního ruchu na zaměstnanost

Graf 8:

Predikce celkového vlivu cestovního ruchu na zaměstnanost v Tunisku do roku 2013

Graf 9:

Příjmy z mezinárodního cestovního ruchu

Graf 10:

Příjmy z mezinárodního cestovního ruchu podle účelu cesty turistů

Graf 11:

Počet přijíždějích a vyjíždějích turistů

Graf 12:

Příjezdy turistů podle jednotlivých měsíců v roce 2006 a 2010

Graf 13:

Predikce vývoje počtu přijíždějících turistů do Tuniska během jednotlivých čtvrtletí do roku 2013

Graf 14:

Predikce vývoje počtu přijíždějících turistů do Tuniska do roku 2013

61

Graf 15:

Počet přijíždějích turistů podle regionů

Graf 16:

Počet přijíždějích turistů podle evropských států

Graf 17:

Příjezdy turistů podle způsobu dopravy

Graf 18:

Počet strávených nocí v porovnání s ubytovanými turisty a celkovým počtem přijetých turistů

Graf 19:

Průměrná délka pobytu turistů

Graf 20:

Počet strávených nocí podle turistické destinace

Graf 21:

Počet strávených nocí podle kategorie hotelu

Graf 22:

Celková kapacita hotelů

Tabulka 1:

Předpokládaný vývoj počtu přijíždějících turistů v tisících do Tuniska během jednotlivých čtvrtletí v letech 2011−2013

Tabulka 2:

Podíl obsazenosti hotelů

62

9 PŘÍLOHY Příloha 1: Mapa Tuniska

(Zdroj: www.tunisko.com)

63

Vliv cestovního ruchu na ekonomický rozvoj Tuniska

Recommend Documents