V VOJ GEOGRAFIE NA UNIVERZITÃ KARLOVÃ V KONTEXTU»ESK GEOGRAFIE OD POLOVINY 19. STOLETÕ

GEOGRAFIE ñ SBORNÕK »ESK… GEOGRAFICK… SPOLE»NOSTI ROK 2006
»ÕSLO 4
RO»NÕK 111

LEOä JELE»EK, PAVEL CHROM›, JIÿÕ MARTÕNEK

V›VOJ GEOGRAFIE NA UNIVERZITà KARLOVà V KONTEXTU »ESK… GEOGRAFIE OD POLOVINY 19. STOLETÕ L . J e l e Ë e k , P . C h r o m ˝ , J . M a r t Ì n e k : Development of geography at Charles University in the context of Czech geography since the middle of the 19th century. ñ GeografieñSbornÌk »GS, 111, 4, pp. 343ñ367 (2006). ñ The article informs readers of the monothematic issue of Geografie journal devoted to the 150th anniversary of geography at Charles University in Prague about historical roots of geography at Prague University in the context of its development in Czechia during the last 150 years. The aim of the contribution is not to assess either the history of geographical thinking or the latest history of geography, but to present above all the development of personal and institutional backing of scientific and pedagogical activities in Czech geography. When assessing this development, the authors take account of the fact that Czech geography, as a discipline of science at Charles University, was developing in relatively frequently changing and sensibly different constitutional and political systems, socio-economical and socio-cultural conditions and also in different geopolitical situations and links of the Czech state. Besides external conditions that have been determining the changes of geography, the authors stress also the role of internal (subjective) factors ñ existence of key personalities of the discipline (fathers founders), their capacity to get recognition in the international context and to form their continuators. KEY WORDS: history of Czech geography ñ Charles University ñ Czechia P¯ÌspÏvek vznikl v r·mci ¯eöenÌ v˝zkumnÈho z·mÏru geografickÈ sekce P¯F UK v Praze MSM 0021620831 ÑGeografickÈ systÈmy a rizikovÈ procesy v kontextu glob·lnÌch zmÏn a evropskÈ integraceì.

⁄vodem Rok 2006 byl na UniverzitÏ KarlovÏ v Praze, P¯ÌrodovÏdeckÈ fakultÏ ve znamenÌ oslav 150 let geografie na UK. CÌlem p¯ÌspÏvku je informovat Ëten·¯e o historick˝ch ko¯enech praûskÈ univerzitnÌ geografie v kontextu v˝voje geografie v pr˘bÏhu uveden˝ch 150 let. Auto¯i si nekladou za cÌl hodnotit dÏjiny geografickÈho myölenÌ ani nejnovÏjöÌ dÏjiny geografie, n˝brû p¯edstavit zejmÈna v˝voj person·lnÌho a institucion·lnÌho zajiötÏnÌ vÏdecko-pedagogick˝ch aktivit v geografii na UK. V˝voj souËasnÈ geografie (po roce 1989) pak reflektujÌ ostatnÌ Ël·nky tohoto ËÌsla (nap¯. Hampl 2006, Mucha 2006, PavlÌk 2006, P¯ibyl 2006). Praûsk· (albertovsk·) geografie poslednÌch desetiletÌ je zde proto p¯edstavena pouze prost¯ednictvÌm p¯ehledu habilitacÌ a doktorsk˝ch disertacÌ, kterÈ byly v tomto obdobÌ obh·jeny. Auto¯i vych·zejÌ a v jistÈm smyslu i navazujÌ p¯edevöÌm na pr·ce k dÏjin·m geografie na UniverzitÏ KarlovÏ (H‰ufler 1967) a k dÏjin·m »eskÈ geografickÈ spoleËnosti (Tr·vnÌËek 1994). P¯i posuzov·nÌ v˝voje ËeskÈ geografie je t¯eba p¯ihlÌûet k tomu, ûe se jako vÏdeck˝ obor vyvÌjela v pomÏrnÏ Ëasto se mÏnÌcÌch a v˝raznÏ odliön˝ch st·343

topr·vnÌch a politick˝ch systÈmech, socioekonomick˝ch a sociokulturnÌch podmÌnk·ch a v neposlednÌ ¯adÏ takÈ v rozdÌln˝ch geopolitick˝ch situacÌch a vazb·ch ËeskÈho st·tu. PoË·tky ËeskÈ vÏdeckÈ geografie spadajÌ do poloviny 19. stoletÌ. Tedy do obdobÌ, kdy byly zemÏ Koruny ËeskÈ souË·stÌ mnohon·rodnostnÌ habsburskÈ monarchie. Druh· v˝znamn· etapa v˝voje geografie na UniverzitÏ KarlovÏ spad· do obdobÌ meziv·leËnÈho »eskoslovenska. T¯etÌ etapa je spjata s obdobÌm komunistickÈho reûimu a Ëtvrt· s v˝vojem po roce 1989. Etapa poË·tk˘ ËeskÈ univerzitnÌ geografie (zaË·tek 19. stoletÌ aû do roku 1918) OsvÌcenectvÌ druhÈ poloviny 18. stoletÌ a zaËÌnajÌcÌ obrozeneckÈ obdobÌ prvnÌ poloviny 19. stoletÌ bylo v oblasti naöÌ vÏdy spojeno p¯edevöÌm s tvorbou ËeskÈ vÏdeckÈ terminologie. Zpracov·nÌm Ëesko-nÏmeck˝ch slovnÌk˘ ñ vöeobecn˝ch (Josef Jungmann, 1773ñ1847) a p¯ÌrodovÏdn˝ch (Jan S. Presl, 1791ñ1849) ñ badatelÈ navazovali na Ëinnost nejv˝znamnÏjöÌho osvÌcence, jazykovÏdce, historika a zakladatele ËeskÈ slavistiky Josefa DobrovskÈho (1753ñ1829). V tÈ dobÏ zaËal v »esku takÈ z·pas o zrovnopr·vnÏnÌ Ëeötiny s nÏmËinou, neboù jen ta se pouûÌvala v ˙¯ednÌm styku (ölo p¯i tom vlastnÏ jen o uzn·nÌ Ëeötiny za druh˝ ˙¯ednÌ jazyk ve st·tnÌ spr·vÏ); i tak bylo vÏtöÌch ˙spÏch˘ v tÈto vÏci dosaûeno aû koncem 19. stoletÌ. ZemÏpis jako p¯edmÏt se zaËal objevovat na st¯ednÌch ökol·ch, a to jiû od reforem v roce 1805. St¯ediskem vÏdeckÈho b·d·nÌ v »esku byla praûsk· univerzita, zaloûen· cÌsa¯em ¯Ìmsk˝m a kr·lem Ëesk˝m Karlem IV. jiû v roce 1348 jako nejstaröÌ univerzita ve st¯ednÌ EvropÏ. V roce 1654 byla p¯ejmenov·na na Karlo-Ferdinandovu univerzitu a postupnÏ germanizov·na; Ëeötina se na nÌ vöak objevila aû v polovinÏ 19. stoletÌ. PoËet Ëesk˝ch student˘ i pedagog˘ nar˘stal tak rychle, ûe z·konem z 28. 2. 1882 doölo k jejÌmu rozdÏlenÌ na dvÏ samostatnÈ instituce ñ Ëeskou (v roce 1920 nazv·na opÏt Univerzitou Karlovou) a nÏmeckou (od 1920 n·zev NÏmeck· univerzita v Praze; jejÌ existence skonËila v roce 1945). VÏda se vöak zaËala rozvÌjet i mimo univerzitu. V roce 1818 bylo v Praze zaloûeno Museum kr·lovstvÌ ËeskÈho (nynÏjöÌ N·rodnÌ muzeum), kterÈ mÏlo znaËn˝ vliv na rozvoj ËeskÈ n·rodnÌ vÏdy, kultury a vzdÏlanosti. K jeho v˝znamn˝m aktivit·m pat¯ilo i vyd·v·nÌ »asopisu N·rodnÌho muzea. »asopis byl zaloûen v roce 1827 (je nejdÈle vych·zejÌcÌm Ëesk˝m vÏdeck˝m periodikem v˘bec) a zpoË·tku jej redigoval zakladatel modernÌho ËeskÈho dÏjepisectvÌ a pozdÏji v˝znamn˝ politik Frantiöek Palack˝ (1798ñ1876). Ten spolu s jazykovÏdcem J. Jungmannem a slavistou Pavlem J. äafa¯Ìkem (1795ñ1861, Slov·k p˘sobÌcÌ v Praze) do svÈho pl·nu rozvoje ËeskÈ vÏdy zahrnul jako samostatn˝ obor i geografii. V tomto Ëasopise se zaËaly objevovat prvnÌ p¯ÌspÏvky informujÌcÌ o geografii v zahraniËÌ. Podobnou funkci mÏly dodnes vych·zejÌcÌ »asopis matice moravskÈ (zaloûen 1869) a Slezsk˝ sbornÌk (1878), geografickÈ p¯ÌspÏvky p¯in·öel i pod redakcÌ brat¯Ì Presl˘ vyd·van˝ Krok (od 1821), pozdÏji takÈ éiva (1853) Ëi VesmÌr (1872). ObrozenskÈ obdobÌ se vyznaËovalo takÈ vyd·v·nÌm Ëetn˝ch topografick˝ch slovnÌk˘ (Schaller, Sommer, Woln˝ aj.) Ëi p¯ekl·dan˝ch geografick˝ch dÏl, p¯edevöÌm zemÏpisu italskÈho uËence A. Balbiho. Z dom·cÌch pracÌ vynikly t¯ÌdÌln˝ Vöeobecn˝ zemÏpis K. V. Zapa (z let 1846ñ48) Ëi ZemÏpis Kr·lovstvÌ ËeskÈho od J. A. Dundra. 344

Revoluce 1848/49 urychlila proces n·rodnÌho obrozenÌ, tj. p¯edevöÌm ekonomickou a n·slednÏ politickou emancipaci ËeskÈho n·roda v˘Ëi ekonomicky a politicky silnÏjöÌm Ëesk˝m NÏmc˘m. Utv·¯ely se ekonomicky silnÈ ËeskÈ podnikatelskÈ vrstvy nejen ve mÏstech, ale i na venkovÏ. Do mÏst rozvÌjejÌcÌch se rozmachem tov·rnÌ pr˘myslovÈ v˝roby p¯ich·zelo obyvatelstvo z n·rodnostnÏ ËeskÈho venkova. Z tÏchto niûöÌch spoleËensk˝ch vrstev se zaËala rodit poËetn· vrstva ËeskÈ inteligence. I ve mÏstech v pohraniËÌ se zvyöoval podÌl »ech˘. V tÏchto souvislostech se zaËala rozvÌjet i Ëesk· vÏda a vysokÈ ökolstvÌ. Pro geografii mÏlo tehdy rozhodujÌcÌ ˙lohu jejÌ sepÏtÌ (i institucion·lnÌ) s historiÌ, kter· se vyuËovala na filozofickÈ fakultÏ praûskÈ univerzity. TehdejöÌ Ëesk· historiografie vedla na pozadÌ Ëesko-nÏmeckÈho politickÈho soupe¯enÌ vÏdeck˝ diskurz s historiografiÌ nÏmeckou hlavnÏ o v˝voji osÌdlenÌ Ëesk˝ch zemÌ ve st¯edovÏku, tj. hlavnÏ v obdobÌ velkÈ kolonizace, ale i o dalöÌch ot·zk·ch (mj. problematice husitstvÌ). Pr·vÏ historikovÈ vedli vÏtöinu p¯edn·öek, kterÈ lze oznaËit za geografickÈ, aû do poË·tku 20. stoletÌ. Byli takÈ Ëasto Ëleny geografick˝ch zkuöebnÌch komisÌ; z nich zvl·ötÏ vynikli C. von Hˆfler a K. J. Vietz, pozdÏji nap¯. W. W. Tomek a V. Novotn˝. PoË·tky obrozeneckÈ geografie byly vÌce neû skromnÈ, zaost·vala za ˙rovnÌ historiografie, jazykovÏdy a ¯ady p¯ÌrodnÌch vÏd (nap¯. geologie). V n·vaznosti na zamϯenÌ tehdejöÌho studia dÏjin (v˝voj osÌdlenÌ, vlastivÏda, mÌstnÌ dÏjiny) lze mnohÈ geografickÈ pr·ce z druhÈ poloviny 19. stoletÌ oznaËit spÌöe za vlastivÏdnÈ a jen dÌlem historickogeografickÈ. V˝voj svÏtovÈ geografie byl reflektov·n nesoustavnÏ, spÌöe n·hodnÏ. PrvnÌm univerzitnÌm geografem se stal syn historika a politika Frantiöka PalackÈho Jan Kaöpar Palack˝1 (1830ñ1908), kter˝ se v roce 1856 habilitoval prvnÌm Ëesk˝m docentem geografie (obr. 1). P˘sobenÌ Wilhelma Volkmanna a Eduarda Bruny, kte¯Ì geografii p¯edn·öeli jako nehabilitovanÌ docenti jiû v letech 1847ñ48, bylo z·leûitostÌ pouze epizodickou. J. K. Palack˝ p¯edn·öel p¯edevöÌm region·lnÌ geografii (Ëasto vöak zamϯenou na p¯Ìliö exotick· tÈmata ñ jiû v prvnÌm roce to byla Afrika a Austr·lie) a biogeografii. V tÈ vynikal, byù jeho pr·ce s Ëetn˝mi encyklopedick˝mi v˝Ëty fakt˘ a seznam˘ obvykle nep¯es·hly vÏdeckÈ pozn·nÌ jeho generace a z·hy zastaraly. Jako prvnÌ ñ inspirov·n K. Ritterem, u nÏhoû studoval v BerlÌnÏ, a jeho historickou ökolou ñ se vöak pokusil o naps·nÌ syntetickÈ pr·ce o obecnÈm zemÏpisu (Palack˝ 1857ñ1860). V roce 1866 Palack˝ ukonËil svÈ pedagogickÈ p˘sobenÌ a vÏnoval se spÌöe podnik·nÌ (po matce zdÏdil velkostatek Lobkovice na MÏlnicku) a politice. Proto byl po nÏkolika letech ñ roku 1872 ñ do Prahy povol·n rod·k z P¯erova Dionys W. Gr¸n (1819ñ1896), v tÈ dobÏ profesor zemÏpisu na jednom z vÌdeÚsk˝ch gymn·ziÌ a takÈ dom·cÌ uËitel korunnÌho prince Rudolfa. Kr·tce potÈ, kdy skuteËnÏ v Praze zaËal p¯edn·öet (1875), se Gr¸n stal prvnÌm ¯·dn˝m profesorem geografie nejen na praûskÈ univerzitÏ, ale v Ëesk˝ch zemÌch v˘bec. V oËek·v·nÌ rozdÏlenÌ univerzity na Ëeskou a nÏmeckou Ë·st, obdobnÏ, jako k tomu doölo jiû v roce 1869 na technice, obnovil Palack˝ roku 1878 svou docenturu a skuteËnÏ p¯i rozdÏlenÌ univerzity (1882) p¯eöel Gr¸n na nÏmeckou, zatÌmco Palack˝ na Ëeskou n·stupkyni. V tÈ dobÏ vöak uû Palack˝ vÏdecky zaost·val za sv˝mi kolegy, jak˝mi byli geolog a geomorfolog Jan KrejËÌ (1825ñ1887) Ëi fyzik a meteorolog Frantiöek Josef StudniËka (1836ñ1903). V d˘sledku postoje nÏkter˝ch mladöÌch vÏdc˘ a historik˘, mezi nimiû v kritice vynikal T. G. Masaryk, proto zÌskal Jan K. Palack˝ mimo¯·dnou profesu1

BlÌûe viz ävambera (1908) a Tr·vnÌËek (1954)

345

ru aû roku 1885 a ¯·dnou teprve v roce 1891 (podrobnÏji viz H‰ufler 1967). Pro rozvoj ËeskÈ geografie bylo rozhodujÌcÌ vybudov·nÌ jejÌ institucion·lnÌ z·kladny na UniverzitÏ KarlovÏ. Na filozofickÈ fakultÏ se formovalo p¯i souËinnosti s historiky a p¯ÌrodovÏdci ˙silÌm J. K. PalackÈho a D. W. Gr¸na st¯edisko geografickÈho v˝zkumu a v˝uky geografie. DruhÈ centrum kolem sebe vytv·¯el Karel Ko¯istka (1825ñ1906), kter˝ vöak p˘sobil na nÏmeckÈ technice v Praze, neboù p˘sobenÌ na ËeskÈ technice mu nebylo umoûnÏno. P¯emÏnou jÌm ¯ÌzenÈ StatistickÈ kancel·¯e kr·lovstvÌ »eskÈho (zaloûena 1897) vznikl v roce 1905 Zemsk˝ statistick˝ ˙¯ad kr·lovstvÌ »eskÈho, p¯edch˘dce dneönÌho »eskÈho statistickÈho ˙¯adu. Ko¯istka jiû v roce 1872 publikoval prvnÌ regionalizaci zemÏdÏlstvÌ »ech vych·zejÌcÌ z homogenity oblastÌ z hlediska p¯ÌrodnÌch podmÌnek a p¯ihlÌObr. 1 ñ Jan Kaöpar Palack˝ (10. 10. 1830 ñ 22. 2. 1908) ûejÌcÌ k jejich v˝robnÌmu zamϯenÌ (KoAutorka: akad. mal. Z. Landov· ¯istka 1872). Spolu s J. KrejËÌm a A. FriËem st·l Ko¯istka takÈ u vzniku ÑKomitÈtu pro p¯ÌrodovÏdn˝ v˝zkum »echì (1862), kter˝ vykonal velk˝ kus pr·ce p¯i popisu zejmÈna orografie a p¯Ìrody Ëesk˝ch zemÌ. DalöÌm p¯elomem byla devades·t· lÈta 19. stoletÌ, obdobÌ vyvrcholenÌ politick˝ch, n·rodnostnÌch a soci·lnÌch z·pas˘ v ekonomicky vyspÏl˝ch Ëesk˝ch zemÌch, s upevÚujÌcÌ se strukturou politick˝ch stran a spÏjÌcÌch k vöeobecnÈmu volebnÌmu pr·vu (1907). Vedle n·rodnostnÏ nevyhranÏnÈ Kr·lovskÈ ËeskÈ spoleËnosti nauk (byla zaloûena jiû v roce 1784) byla v roce 1890 zaloûena n·rodnostnÏ vymezen· »esk· akademie vÏd a umÏnÌ. Ta sice byla spoleËnostÌ v˝znamn˝ch vÏdc˘, vlastnÌ vÏdeck· pracoviötÏ vöak nemÏla. Badatelskou instituci vybavenou ˙stavy navrhl z¯Ìdit jiû v roce 1861 v˝znamn˝ lÈka¯, fyziolog a filozof Jan E. PurkynÏ (1787ñ1869). Ten na univerzitÏ ve Vratislavi zaloûil prvnÌ fyziologick˝ ˙stav v EvropÏ, pro zaloûenÌ Akademie vöak jeötÏ nedozr·l Ëas... Ve druhÈ polovinÏ 19. stoletÌ vznikaly takÈ ËetnÈ novÈ vÏdeckÈ Ëasopisy, v roce 1895 »esk˝ Ëasopis historick˝, v roce 1897 N·rodopisn˝ sbornÌk Ëeskoslovansk˝ (dnes vych·zÌ s n·zvem »esk˝ lid), v roce 1899 Slovansk˝ p¯ehled aj. Tyto Ëasopisy vych·zejÌ dodnes a zpoË·tku slouûily i geografii. RovnÏû byly zakl·d·ny vÏdeckÈ spolky jako Historick˝ klub (1872), Jednota Ëesk˝ch matematik˘ a fyzik˘ (1862), Jednota filozofick· (1881) apod. TakÈ pro Ëeskou geografii nazr·la pot¯eba ustanovit kolektivnÌ organiz·tory oboru a platformu pro vÏdeckÈ diskuze, tj. vÏdeck˝ Ëasopis a k zajiötÏnÌ jeho vyd·v·nÌ svou vÏdeckou spoleËnost. Hybatelem p¯Ìprav zaloûenÌ geografickÈ spoleËnosti byl st¯edoökolsk˝ profesor Jind¯ich Metelka (1854ñ1921). SpoleËnost byla zaloûena 1. kvÏtna 1894 na ustavujÌcÌ sch˘zi v Praze, jÌû p¯edsedal jiû v˝öe zmÌnÏn˝ Karel Ko¯istka (1825ñ1906). PrvnÌm p¯edsedou »eskÈ spoleËnosti zemÏvÏdnÈ, kter· p˘sobÌ dodnes, se stal nikoliv geograf, ale geolog Jan N. Wold¯ich (geologovÈ byli jednÏmi z hlavnÌch Ëinitel˘ spoleËnosti aû do dvac·t˝ch let 20. stoletÌ). Jiû v lÈtÏ 1895 se J. Metelka a J. K. Palac346

k˝ z˙Ëastnili jako deleg·ti praûskÈ SpoleËnosti 6. Mezin·rodnÌho geografickÈho kongresu v Lond˝nÏ. HlavnÌm cÌlem SpoleËnosti bylo vyd·v·nÌ vÏdeckÈho Ëasopisu (vÌce nap¯. Tr·vnÌËek 1994). S n·zvem SbornÌk »eskÈ spoleËnosti zemÏvÏdnÈ zaËal vych·zet s vroËenÌm 1895 (prvnÌ ËÌslo vöak vyölo jiû v listopadu 1894). Jeho prvnÌmi redaktory byli J. Metelka a z·hy zesnul˝ Josef Frejlach. Aû na kr·tkÈ p¯eruöenÌ na konci druhÈ svÏtovÈ v·lky sbornÌk vych·zÌ pravidelnÏ a jeho rozsah se postupnÏ stabilizoval na Ëty¯i ËÌsla roËnÏ. V roce 2006 tak vych·zÌ jiû jeho 111. roËnÌk, a to pod n·zvem Geografie ñ SbornÌk ËeskÈ geografickÈ spoleËnosti. Od rozdÏlenÌ univerzity se v »esku vyvÌjely Ëesk· a nÏmeck· geografie spÌöe vedle sebe neû koordinovanÏ. V˝voj nÏmeckÈ geografie na UniverzitÏ KarlovÏ v tomto obdobÌ je charakterizov·n nap¯. ve struËnÈ pr·ci W. Ludwiga (1934); z v˝znamn˝ch osobnostÌ, p˘sobÌcÌch na praûskÈ nÏmeckÈ univerzitÏ, vynikli africk˝ badatel Oskar Lenz (1848ñ1925), fyziËtÌ geografovÈ Alfred Grund (1875ñ1914) a Fritz Machatschek (1876ñ1957), pozdÏji ñ za druhÈ svÏtovÈ v·lky ñ tu p˘sobil i nap¯. Hans Spreitzer. V roce 1888 Jan K. Palack˝ z¯Ìdil geografick˝ semin·¯ a tzv. geografick˝ kabinet, v roce 1891 p¯ejmenovan˝ na Geografick˝ ˙stav. Ten byl ovöem Ñvybavenì jen t¯emi mÌstnostmi a jednÌm neplacen˝m asistentem. JÌm byl jeho û·k V·clav ävambera2 (1866ñ1939), kter˝ studoval jeden Ëas i u F. von Richthofena v BerlÌnÏ. Palack˝ se ävamberou v roce 1902 zaloûili ediËnÌ ¯adu ÑTravaux gÈographiques tche`quesì. V. ävambera (obr. 2) byl pozdÏji, v roce 1908, jmenov·n ¯editelem tohoto ˙stavu. Snahy vedenÌ fakulty o zÌsk·nÌ srbskÈho geografa evropskÈho form·tu Jovana Cvijiće (zejmÈna v roce 1907) na tento post neuspÏly, z¯ejmÏ na z·sah PalackÈho, kter˝ ˙stav Ñbr·nilì pro svÈho chr·nÏnce ävamberu. (Cvijić ovöem na Prahu a Ëeskou geografii nezanev¯el, jako uËitel ovlivnil celou ¯adu Ëesk˝ch vÏdc˘ dalöÌ generace, mj. Daneöe, DvorskÈho, ale i KorË·ka). V˝voj ËeskÈ geografie v 19. stoletÌ v tomto obdobÌ metodologicky nejvÌce ovlivnil Karl Ritter, mÈnÏ jiû spoluzakladatel modernÌ geografie Alexander von Humboldt, kter˝ spÌöe oslovil ËeskÈ ÑryzÌì p¯ÌrodovÏdce (nap¯. chemika a astronoma V. äafa¯Ìka). Ritterova tzv. srovn·vacÌ geografie a jeho historick˝ p¯Ìstup korespondovaly s dosavadnÌ pr˘pravou Ëesk˝ch geograf˘, kte¯Ì Ëasto studovali z·roveÚ historii. FyziËtÌ geografovÈ byli dÏdici Humboldtov˝ch p¯Ìstup˘ a tÌm z˘st·vali spÌöe v r·mci vÏd matematicko-p¯ÌrodovÏdn˝ch. Humboldtovy ÑAnsichten der Naturì byly p¯eloûeny i do Ëeötiny (1906). Matematik F. J. StudniËka napsal a vydal t¯ÌdÌlnou fyzickogeografickou syntÈzu (StudniËka 1880ñ1883) jako prvnÌ ËeskÈ dÌlo tohoto druhu. Na jeho dÌlo nav·zal dalöÌ meteorolog, profesor UK a kr·tce takÈ p¯edseda »eskÈ spoleËnosti zemÏvÏdnÈ, Frantiöek Augustin (1846ñ1908). V celÈm obdobÌ do I. svÏtovÈ v·lky bylo formov·nÌ ËeskÈ geografie v d˘sledku politick˝ch pomÏr˘ a polohy Ëesk˝ch zemÌ dominantnÏ ovl·d·no nÏmeckou geografiÌ. Aù jiû to byl jiû zmÌnÏn˝ vliv zakladatel˘ modernÌ geografickÈ vÏdy A. von Humboldta a K. Rittera, tak i navazujÌcÌho geografickÈho determinismu F. Ratzela, jednoho ze spolutv˘rc˘ klimatologie Julia von Hahna a dalöÌch. Aû v poslednÌch p¯edv·leËn˝ch letech nabyly na vÏtöÌm v˝znamu koncepce francouzskÈ ökoly geografie ËlovÏka, jejichû zprost¯edkovatelem ve vztahu k ËeskÈ geografii byl v prvÈ ¯adÏ Emmanuel de Martonne (1931), spÌöe neû Vidal de la Blache, jehoû dÌlo bylo u n·s ale takÈ zn·mÈ ñ mj. i prost¯ednictvÌm Cvijićov˝m. P¯edevöÌm to vöak bylo dÌlo AmeriËana Williama M. Davise, jehoû u n·s propa2

Z hlavnÌch pracÌ o nÏm: äalamon (1936), Nikolau (1939), Dvo¯·Ëkov· (1966).

347

goval zejmÈna Ji¯Ì V. Daneö, jenû se s Davisem osobnÏ poznal na geografickÈm sjezdu ve Washingtonu v roce 1904. ObdobÌ meziv·leËnÈho rozmachu Fundament·lnÌm meznÌkem Ëesk˝ch dÏjin a vÏdy byl vznik samostatnÈho »eskoslovenska v roce 1918 jako jednoho z n·stupnick˝ch st·t˘ zhroucenÈ habsburskÈ monarchie. RychlejöÌ rozvoj vÏdy podnÌtilo zaloûenÌ nov˝ch univerzit: Masarykovy univerzity v BrnÏ (1919) a Univerzity KomenskÈho ve slovenskÈ metropoli BratislavÏ (1919). Na tÈ zpoË·tku vypom·hali ËeötÌ vÏdci, neboù vrstva slovenskÈ n·rodnÌ inteligence byla tehdy (po letitÈ maÔarizaci) velmi slab·. Pro Ëeskou geografii bylo v˝znamn˝m momentem zaloûenÌ P¯ÌrodovÏdeckÈ fakulty UK v Praze dne 24. 6. 1920. Nov·, Obr. 2 ñ V·clav ävambera (10. 1. 1866 ñ 27. 9. 1938) v po¯adÌ vzniku p·t· fakulta Univerzity Autorka: akad. mal. Z. Landov· Karlovy se stala hlavnÌ z·kladnou institucion·lnÌho rozvoje ËeskÈ vysokoökolskÈ geografie. Bylo to d·no p¯edevöÌm jak poËtem jednotliv˝ch geografick˝ch disciplÌn na nÌ zastoupen˝ch, tak rozsahem vÏdecko-organizaËnÌ agendy. Geografick˝ ˙stav UK, kter˝ se stal jednou z jejÌch hlavnÌch souË·stÌ, byl jiû od roku 1914 umÌstÏn v rozestavÏnÈ modernÌ budovÏ v Praze na AlbertovÏ, v nÌû byl takÈ umÌstÏn dÏkan·t novÏ z¯ÌzenÈ fakulty (obr. 3). Z geograf˘ v meziv·leËnÈm obdobÌ se v ˙¯adu dÏkana vyst¯Ìdali V·clav ävambera (1922/23), Ji¯Ì V. Daneö (1925/26) a Bed¯ich äalamon (1939/40). V. ävambera se p¯edevöÌm soust¯edil na ¯ÌzenÌ ˙stavu, vÏdeckÈmu v˝zkumu se vÏnoval mÈnÏ (byù jeho ob¯Ì monografie o Kongu, kterÈ s·m nikdy nespat¯il, byla oceÚov·na i mezin·rodnÏ, a dodnes jsou oceÚov·ny i jeho v˝zkumy öumavsk˝ch jezer), ale vytv·¯el dobrÈ podmÌnky k vÏdeckÈ kariȯe novÈ generaci. Tak se jiû p¯ed prvnÌ svÏtovou v·lkou habilitoval Ji¯Ì Viktor Daneö3 (1880ñ1928; obr. 4), ve svÏtovÈ geografii patrnÏ dodnes nejzn·mÏjöÌ Ëesk˝ geograf, kter˝ se jako û·k Jovana Cvijiće specializoval na geomorfologii, ale nevyh˝bal se ani tÈmat˘m sociogeografick˝m. Zakladatelem ËeskÈ soci·lnÏekonomickÈ a politickÈ geografie (tehdy oznaËovanÈ jako antropogeografie) byl Viktor Dvorsk˝4 (1882ñ1960; obr. 5). V. ävambera podporoval i rozvoj geografickÈ kartografie, v tom zejmÈna dÏjin kartografie, nap¯. zaloûenÌm edice star˝ch map Monumenta Cartographica Bohemiae, v nÌû pokraËovali v˝born˝ uËitel Bed¯ich äalamon5 (1880ñ1967; obr. 6) a Karel Kucha¯ (1906ñ1975). V. ävambera byl v roce 1930 jmenov·n, jako jedin˝ Ëesk˝ geograf, Ëestn˝m Ëlenem britskÈ Royal Geographical Society. 3 4 5

O Daneöovi asi nejpodrobnÏji: éivot a dÌlo J. V. Daneöe, Praha 1928. Srv. StÏhule (1945), KorË·k (1953). Jeho vÏdeckÈ dÌlo ovöem ponÏkud devalvuje nÌzk· publikaËnÌ Ëinnost. PodrobnÏji Kaöpar (1956) a Z·topek (1956).

348

Obr. 3 ñ DÏkan·t P¯ÌrodovÏdeckÈ fakulty Univerzity Karlovy v Praze na AlbertovÏ. Foto P. Chrom˝.

349

Druh· vlivn· geografick· ökola se ve 20. a 30. letech zformovala na MasarykovÏ univerzitÏ. Tu reprezentovali jednak historick˝ geograf Bohuslav Hor·k (1881ñ1960), ale p¯edevöÌm odchovanci praûskÈ univerzitnÌ geografie: fyziËtÌ geografovÈ Frantiöek Kol·Ëek (1881ñ1942), Frantiöek Vit·sek (1890ñ1973), pozdÏji Bohuslav HrudiËka (1904ñ1942) a Frantiöek ÿÌkovsk˝ (1901ñ1942). F. Kol·Ëek byl autorem prvnÌ Ëesky psanÈ syntÈzy geografie »eskoslovenska (Kol·Ëek 1934). JinÌ geografovÈ vychovanÌ v Praze, nap¯. Ji¯Ì Daneö, Frantiöek ät˘la (1883ñ1943) a Ji¯Ì Kr·l (1893ñ1975) pom·hali budovat slovenskou vysokoökolskou geografii na UniverzitÏ KomenskÈho v BratislavÏ, kde se z·hy uplatnil p¯edevöÌm Ñotecì slovenskÈ geografie, p˘vodem JihoËech Jan Hrom·dka (1886ñ1968). Obr. 4 ñ Ji¯Ì V. Daneö V tomto obdobÌ postupnÏ konËila sou(23. 8. 1880 ñ 12. 4. 1928) Ëinnost a zejmÈna vliv historik˘ z filozoAutorka: akad. mal. Z. Landov· fick˝ch fakult. Na filozofickÈ fakultÏ UK v Praze nÏkte¯Ì vÏdci pokraËovali v zamϯenÌ na vlastivÏdu a historickou geografii, nap¯. Josef V. äim·k (1870ñ1941) a Frantiöek RoubÌk (1890ñ1971). Vznik »eskoslovenska podnÌtil i rozvoj ËeskÈ aplikovanÈ geografie. Geografick˝ ˙stav UK zpracov·val totiû geografickÈ a kartografickÈ podklady nap¯. pro Ëeskoslovenskou delegaci na pov·leËn˝ch mÌrov˝ch jedn·nÌch v Pa¯Ìûi. To mÏlo nemal˝ vliv na dalöÌ tematickÈ smϯov·nÌ ËeskÈ geografie. Do tÏchto pracÌ byli zapojeni i jinÌ geografovÈ p˘sobÌcÌ mimo univerzitu. V˘dËÌ, koncepËnÌ i obsahovou roli zde mÏl zejmÈna soci·lnÌ geograf V. Dvorsk˝, z dalöÌch badatel˘ se tu uplatnili nap¯. geodet Jaroslav PantoflÌËek (1875ñ1951) Ëi öt·bnÌ kapit·n Ladislav Beneö (1882ñ1969) z ËerstvÏ z¯ÌzenÈho VojenskÈho zemÏpisnÈho ˙stavu v Praze. Jednalo se tu i o zd˘vodÚov·nÌ nov˝ch hranic st·tu, tj. jiûnÌch hranic Obr. 5 ñ Viktor Dvorsk˝ Slovenska a zejmÈna celÈ PodkarpatskÈ (22. 9. 1882 ñ 26. 11. 1960) Rusi, jakoû i o potvrzenÌ a korekce tisÌciAutorka: akad. mal. Z. Landov· let˝ch hranic »eska. Dvorsk˝ tÌm poloûil z·klady ËeskÈ politickÈ geografie a geopolitiky (srov. Dvorsk˝ 1918, 1923b, resp. Galandauer 2003). V nÌ Dvorsk˝ nav·zal na svÈ p¯edv·leËnÈ inspirace F. Ratzelem v tom smyslu, ûe jeho p¯Ìstupy vyuûÌval ke zd˘vodÚov·nÌ geopo350

litickÈ polohy a obranÏ historickÈ p¯irozenosti »eskoslovenska jako novÈho st·tu, vzniklÈho spojenÌm »eska, Slovenska a ZakarpatskÈ Ukrajiny. V˝öe zmÌnÏn˝ J. V. Daneö byl v roce 1919 jmenov·n po V. ävamberovi druh˝m ¯·dn˝m profesorem geografie, z·hy ale na nÏkolik let z fakulty odeöel, kdyû se stal prvnÌm Ëeskoslovensk˝m konzulem v australskÈm Sydney (1920ñ22). Jeho slibnÏ rozvinut· vÏdeck· kariÈra byla v roce 1928 n·hle ukonËena ˙mrtÌm p¯i autonehodÏ bÏhem studijnÌ cesty po USA. Po Daneöovi byl jmenov·n mimo¯·dn˝m profesorem geomorfologie V·clav DÏdina (1870ñ1956; obr. 7), zn·m˝ p¯edevöÌm jako hlavnÌ redaktor monument·lnÌ »eskoslovenskÈ vlastivÏdy, vÏdecky vöak nedosahujÌcÌ Daneöov˝ch kvalit. Geografick˝ ˙stav UK se ve dvac·t˝ch letech person·lnÏ a tÌm i odbornÏ rozvÌjel Ëetn˝mi habilitacemi zejmÈna Obr. 6 ñ Bed¯ich äalamon (16. 7. 1880 ñ 26. 7. 1967) v oborech fyzickogeografick˝ch a kartoAutorka: akad. mal. Z. Landov· grafick˝ch, jichû dos·hli nap¯. Bed¯ich äalamon (1880ñ1967), Karel Absolon (1877ñ1960), VladimÌr J. Nov·k (1882ñ1951), Ji¯Ì Kr·l (od roku 1929 p˘sobil na UK v BratislavÏ), Josef Pohl-Dobersk˝ (1888ñ1967), Frantiöek ät˘la aj. Viktor Dvorsk˝ p¯eöel v roce 1920 na Vysokou ökolu obchodnÌ a na svÈm dosavadnÌm pracoviöti p˘sobil jako externista. V tÈ dobÏ napsal dvÏ vÌcesvazkovÈ uËebnice geografie obchodu (Dvorsk˝ 1921, 1922ñ1923), jimiû poloûil z·klady ËeskÈ ekonomickÈ geografie. V roce 1929 jej bohuûel z·chvat mrtvice prakticky vy¯adil z tv˘rËÌ vÏdeckÈ Ëinnosti. Spory o obsazenÌ mÌst po Daneöovi a DvorskÈm, namnoze motivovanÈ spÌöe osobnÏ, pak ÑzamÏstn·valyì Ëeskou geografii aû do druhÈ svÏtovÈ v·lky. V. Dvorsk˝ byl ve svÈm v˝zkumnÈm zamϯenÌ spÌöe individu·lnÌ v˝jimkou, poË·tek v˝raznÏjöÌho rozvoje socioekonomickÈ geografie byl vöak jiû na obzoru. Ve t¯ic·t˝ch letech tomu napomohla skuObr. 7 ñ V·clav DÏdina (6. 12. 1870 ñ 30. 11. 1956) pina geograficky orientovan˝ch demoAutorka: akad. mal. Z. Landov· graf˘ p˘sobÌcÌch ve St·tnÌm ˙¯adÏ statistickÈm. MnozÌ z nich se habilitovali na P¯ÌrodovÏdeckÈ fakultÏ v Praze, zejmÈna Jan Auerhan (1880ñ1942) a AntonÌn Boh·Ë (1882ñ1950), z mladöÌ generace pak vynikl p¯edevöÌm JaromÌr KorË·k 351

(1895ñ1989). SvÈ vÏdeckÈ pr·ce mohli podloûit kvalitnÌmi a rozs·hl˝mi statistick˝mi datab·zemi a jejich matematicko-statistick˝m zpracov·nÌm. V tÈ dobÏ tam vzniklo z¯ejmÏ v˝znamnÏjöÌ vÏdeckÈ pracoviötÏ v ekonomickÈ geografii neû bylo na praûskÈ nebo brnÏnskÈ univerzitÏ. »asopis »eskÈho ˙¯adu statistickÈho, Statistick˝ obzor, publikoval vÌce Ël·nk˘ z ekonomickÈ geografie a geografie obyvatelstva neû SbornÌk »eskoslovenskÈ spoleËnosti zemÏpisnÈ, kter˝ byl Ñovl·d·nì p¯edevöÌm fyzick˝mi geografy. Na druhou stranu je ovöem nutno poznamenat, ûe statistikovÈ v tÈ dobÏ do jistÈ mÌry st·li mimo vlastnÌ geografii a nap¯. v univerzitnÌ v˝uce bylo jejich zapojenÌ spÌöe okrajovÈ. TehdejöÌ Ëesk· geografie se hl·sila ke koncepci jednotnÈ geografie (jak tomu bylo vcelku i ve svÏtÏ), avöak teorii geografie se tÈmϯ nevÏnovala. ObdobnÏ jako Obr. 8 ñ Julie Moschelesov· (21. 8. 1892 ñ 7. 1. 1956) zahraniËnÌ se specializovala na ¯eöenÌ v˝Autorka: akad. mal. Z. Landov· zkumn˝ch tÈmat jednotliv˝ch disciplÌn bez vÏtöÌ snahy o jejich integraci a zkoum·nÌ jejich interakcÌ. J. V. Daneö aplikoval na naöe pomÏry zejmÈna teorii geografickÈho cyklu W. M. Davise a rozvÌjel uËenÌ J. Cvijiće o v˝voji krasu; v tom na nÏj nav·zali i dalöÌ badatelÈ, nap¯. Ji¯Ì »erm·k (1884ñ1955) a pozdÏji moravsk˝ geograf Jan KrejËÌ (1907ñ1993). Na nÏkterÈ dalöÌ fyzickÈ geografy mÏly vliv zejmÈna koncepce W. Pencka a n·slednÏ E. de Martonna6. NÏmeck· geografie postupnÏ ztr·cela sv˘j p¯evaûujÌcÌ metodologick˝ vliv na Ëeskou geografii, i kdyû v nÏkter˝ch oborech byla st·le siln· (nap¯. v klimatologii ñ W. Kˆppen). Nahrazovala ji geografie francouzsk· a jejÌ posibilismus: Paul Vidal de la Blache, Jean Brunhes, Albert Demangeon7 aj., mÈnÏ pak geografie anglick· a americk· u n·s propagovan· Julii Moschelesovou8 (1892ñ1956; obr. 8). Na konci dvac·t˝ch let 20. stoletÌ byla Ëesk· geografie p¯ipravena podÌlet se na zpracov·nÌ a vyd·nÌ naöeho prvnÌho n·rodnÌho atlasu (Atlas republiky »eskoslovenskÈ 1935); jeho hlavnÌmi redaktory byli J. PantoflÌËek a V·clav L·ska (1862ñ1943), ˙Ëast praûsk˝ch univerzitnÌch geograf˘ vöak byla pomÏrnÏ slab·. Atlas byl dÌlem na svou dobu faktograficky a technicko-kartograficky reprezentaËnÌm, vybaven˝ dobrou textovou p¯Ìlohou, kterÈ na 55 dvoulistech velkÈho form·tu zda¯ile podalo kartografick˝ obraz p¯ÌrodnÌ a socioekonomickÈ sfÈry ˙zemÌ »eskoslovenska v obdobÌ mezi obÏma svÏtov˝mi v·lkami. 6

7

8

Jovan Cvijić se stal v roce 1907 Ëestn˝m Ëlenem »eskÈ spoleËnosti zemÏvÏdnÈ, William Morris Davis a Emmanuel de Martone v roce 1926 Ëestn˝mi Ëleny »eskoslovenskÈ spoleËnosti zemÏpisnÈ. (Tr·vnÌËek 1994, s. 73). Jean Brunhes a Albert Demangeon se stali Ëestn˝mi Ëleny »eskoslovenskÈ spoleËnosti zemÏpisnÈ v roce 1927. (Tr·vnÌËek 1994, s. 73) Julie Moschelesov· se sv˝m vÏdeck˝m zamϯenÌm, öÌ¯Ì studia (ovl·dala fyzickou a soci·lnÌ geografii i kartografii) i odbornÈho rozhledu do znaËnÈ mÌry vymyk· z ¯ad Ëesk˝ch geograf˘. To, ûe je p¯evyöovala, jÌ ale ¯ada lidÌ nemohla odpustit... Z literatury k nÌ, poh¯Ìchu velmi skromnÈ, zmiÚme aspoÚ: Kettner a kol. (1952), H˘rsk˝ (1992).

352

V roce 1936 V. ävambera ukonËil svou Ëinnost ¯editele GeografickÈho ˙stavu P¯ÌrodovÏdeckÈ fakulty UK a jeho n·stupcem se stal jen o m·lo mladöÌ V. DÏdina. Teoreticky a aplikaËnÏ nejhodnotnÏjöÌ z DÏdinov˝ch dÏl byly pr·ce zab˝vajÌcÌ se od dvac·t˝ch let fyzicko- a ekonomicko-geografickou regionalizacÌ »eskoslovenska (DÏdina 1925, 1927). Spolu s v˝znamnou studiÌ J. KorË·ka (1934) byly v˝sledky jejich regionalizace »eskoslovenska vyuûity i p¯i p¯ÌpravÏ pov·leËn˝ch reforem ˙zemnÌ spr·vy. V tragickÈm obdobÌ p¯ed mnichovsk˝m dikt·tem v z·¯Ì 1938 dok·zal J. KorË·k reagovat jako politick˝ geograf na novÏ vzniklou situaci ojedinÏl˝m zp˘sobem. Vych·zeje z pracÌ V. DvorskÈho a obecn˝ch koncepcÌ geopolitiky vypracoval v˝znamnou publikaci, v nÌû zd˘vodnil nejen geopolitickou opr·vnÏnost existence »eskoslovenska (KorË·k 1938). MarnÏ... Jiû v roce 1938 musela Prahu pro sv˘j ûidovsk˝ p˘vod opustit Julie Moschelesov·, kter· naöla druh˝ domov aû v australskÈm Melbourne; na fakultÏ ji nahradil Ji¯Ì Kr·l, vyhnan˝ z bratislavskÈ univerzity. Samotn· okupace neznamenala pro pedagogick˝ sbor v˝raznÏjöÌ katastrofu; avöak v odpovÏÔ na studentsk˝ odpor a v souladu se z·mÏry politiky nacistickÈho NÏmecka p¯i ÑkoneËnÈm ¯eöenÌì existence ËeskÈho st·tu a n·roda byly 17. listopadu 1939 ËeskÈ vysokÈ ökoly aû do konce druhÈ svÏtovÈ v·lky zav¯eny. PostupnÏ byla paralyzov·na i Ëinnost »eskÈ spoleËnosti zemÏpisnÈ, koncem roku 1944 bylo (spolu s mnoha dalöÌmi periodiky) zastaveno i vyd·v·nÌ jejÌho SbornÌku. VedoucÌ osobnosti brnÏnskÈ a ËeskÈ geografie, B. HrudiËka, F. ÿÌkovsk˝ a F. Kol·Ëek, zahynuly v roce 1942 v koncentraËnÌm t·bo¯e, v dobÏ tzv. Heydrichi·dy byl popraven i J. Auerhan. SouhrnnÏ lze konstatovat, ûe obecn˝m rysem meziv·leËnÈho v˝voje naöÌ geografie bylo nepochybnÏ hluböÌ sblÌûenÌ s celosvÏtov˝mi tendencemi v˝zkumu p¯i rozhodujÌcÌm ovlivnÏnÌ francouzskou ökolou geografie ËlovÏka. P¯ednostnÏ byla rozvÌjena fyzick· geografie a kartografie, poloûeny vöak byly z·klady pro formov·nÌ soci·lnÌ geografie v modernÌm slova smyslu. Navzdory tradiËnÌ p¯evaze popisnosti v region·lnÌ geografii byly i v nÌ vytvo¯eny modernÏ koncipovanÈ studie s teoretick˝m i aplikaËnÌm zamϯenÌm (zejmÈna o regionalizaci »eskoslovenska). Integr·lnÌm geografick˝m a rovnÏû interdisciplin·rnÌm poËinem byl pak zmÌnÏn˝ n·rodnÌ atlas »eskoslovenska z roku 1935. Z dneönÌho pohledu je opr·vnÏnÈ vyzdvihnout zejmÈna t¯i (dodnes Ëasto citovanÈ) studie J. KorË·ka: o region·lnÌm ËlenÏnÌ »eskoslovenska (KorË·k 1934), o jeho geopolitick˝ch z·kladech (KorË·k 1938) a o dualistickÈ strukturaci hromadn˝ch jev˘ (KorË·k 1941) ñ ta v˝znamnÏ ovlivnila Ëeskou teoretickou geografii ve druhÈ polovinÏ 20. stoletÌ (Hampl 1971, 1989, 1998a, 2000). V˝voj po druhÈ svÏtovÈ v·lce: poË·teËnÌ konsolidace a n·slednÈ deformace K obnovÏ Ëinnosti univerzit doölo hned po osvobozenÌ »eskoslovenska v kvÏtnu 1945, kdyû se jinde p˘sobÌcÌ Ëi p¯edËasnÏ penzionovanÌ uËitelÈ mohli vr·tit do univerzitnÌho prost¯edÌ. VysokÈ ökoly byly pochopitelnÏ zavaleny obrovsk˝mi poËty student˘, jimû bylo na nÏkolik let studium p¯eruöeno nebo znemoûnÏno, a proto se musely soust¯edit p¯edevöÌm na v˝uku. ObÏ hlavnÌ Ëesk· univerzitnÌ pracoviötÏ byla posilov·na mlad˝mi geografy; praûskÈ (albertovskÈ) pracoviötÏ i n·vratem J. Hrom·dky z univerzity v BratislavÏ. V roce 1946 byla zaloûena PalackÈho univerzita v Olomouci, na nÌû vznikla dalöÌ katedra geografie. Svou Ëinnost obnovila i »eskoslovensk· spoleËnost zemÏpisn·, v roce 1946 (s vroËenÌm 1945) zaËal znovu vych·zet jejÌ SbornÌk. Obsa353

hovÏ navazoval na p¯edchozÌ trend, tj. p¯evaûovaly v nÏm Ël·nky fyzickogeografickÈ, pomÏr s tematikou ekonomicko-geografickou se zaËal vyrovn·vat aû v pr˘bÏhu pades·t˝ch let. N·stup komunistickÈ strany k moci v ˙noru 1948 byl z·sadnÌm zlomem v novodobÈm dÏjinnÈm v˝voji »eska (»eskoslovenska). Tvrd· aplikace komunismu sovÏtskÈho typu zejmÈna v obdobÌ pades·t˝ch let poznamenala i Ëeskou geografii, a to hlavnÏ ve dvou smÏrech. Jednak person·lnÌm oslabenÌm o odbornÌky politicky ÑnevyhovujÌcÌì (i kdyû nap¯. v Praze to postihlo prakticky jen Ji¯Ìho Kr·le, kter˝ navÌc jiû v tÈ dobÏ mÏl i ¯adu problÈm˘ spÌöe osobnÌho charakteru), jednak ñ a to hlavnÏ ñ tÈmϯ ˙plnou izolacÌ od geografiÌ z·padnÌch st·t˘. Ta zp˘sobila teoreticko-metodologickÈ zaost·v·nÌ ËeskÈ geografie. N·sledovalo pod¯ÌzenÌ metodologickÈho rozvoje ËeskÈ vÏdy, zejmÈna spoleËensk˝ch vÏd, v˝hradnÏ marxismu, p¯esnÏji jeho deformovanÈ odnoûi, tzv. filozofii marxismu-leninismu. SoubÏûnÏ byl p¯ebÌr·n i organizaËnÌ model sovÏtskÈ vÏdy. HlavnÌ proud z·kladnÌho geografickÈho v˝zkumu byl v pades·t˝ch letech tehdejöÌm tuh˝m stalinistick˝m reûimem z˙ûen na ideologicky mÈnÏ ÑnebezpeËnouì fyzickou geografii (V. J. Nov·k, J. Kunsk˝; blÌûe viz P¯ibyl 2006), z tÈ hlavnÏ na speleologii a geomorfologii (nap¯. geomorfologickÈ ËlenÏnÌ »eskoslovenska, zpracovanÈ J. Hrom·dkou a kol.), v kartografii na jejÌ dÏjiny (B. äalamon, K. Kucha¯; blÌûe viz Mucha 2006), v ekonomickÈ a region·lnÌ geografii hlavnÏ na geografii sÌdel a obyvatelstva (J. KorË·k; blÌûe viz Hampl 2006). P¯esto se geografickÈ metody zaËaly postupnÏ uplatÚovat p¯i ekonomickÈm, region·lnÌm a ˙zemnÌm pl·nov·nÌ jak na centr·lnÌ, tak na region·lnÌch ˙rovnÌch p¯i st·le vÏtöÌm zapojenÌm k tomu vyökolen˝ch mlad˝ch geograf˘, neboù popt·vku po nich vyvolal extenzivnÌ rozvoj ekonomiky. Po celÈ obdobÌ aû do souËasnosti tento trend chv·lyhodnÏ nar˘stal. Geografick˝ ˙stav UK byl v roce 1950 zruöen a nahrazen katedrou geografie, kter· byla n·slednÏ (v roce 1953) rozdÏlena na katedru ekonomickÈ a region·lnÌ geografie a katedru kartografie a fyzickÈ geografie. ZnaËn˝ vliv v obdobÌ komunistickÈho reûimu na v˝voj celÈ ËeskÈ Ëi ËeskoslovenskÈ vÏdy, v tom zejmÈna z·kladnÌho v˝zkumu, mÏlo z¯ÌzenÌ »eskoslovenskÈ akademie vÏd v roce 1952. Ta byla institucÌ organizovanou podle sovÏtskÈho vzoru, v nÌû kaûd˝ v˝znamnÏjöÌ obor mÏl sv˘j ˙stav. Vznikem Akademie a jejÌho nakladatelstvÌ se zlepöily podmÌnky pro rozvoj ËeskÈ vÏdy, na druhÈ stranÏ byly odËerp·ny lidskÈ zdroje z vysok˝ch ökol, p¯iËemû pracovnÌci Akademie se tÈmϯ v˘bec nepodÌleli na jejich pedagogickÈ Ëinnosti. Geografick˝ ˙stav »SAV byl po vleklÈm dohadov·nÌ vedoucÌch osobnostÌ oboru zaloûen aû v roce 1963 (spojenÌm nÏkolika jiû d¯Ìve vytvo¯en˝ch pracoviöù ñ Kabinetu pro geomorfologii, Kabinetu pro kartografii apod.) se sÌdlem v BrnÏ a poboËkou v Praze. ⁄stav vyd·val ¯adu publikacÌ, nejv˝znamnÏjöÌ v˝sledky v˝zkumu v ¯adÏ Studia Geographica. Od poloviny öedes·t˝ch let do zaË·tku sedmdes·t˝ch let odpovÌdal za zpracov·nÌ a vyd·nÌ novÈho n·rodnÌho atlasu (1966), a kromÏ podÌlu na historickÈm a vojenskÈm atlase byl tÈû garantem hlavnÌho v˝zkumnÈho ˙kolu, jÌmû byla nalÈhavÏ pot¯ebn· fyzickogeografick· (vËetnÏ klimatickÈ) a ekonomicko-geografick· regionalizace »eska. V öedes·t˝ch a sedmdes·t˝ch letech Ëesk· geografie a kartografie vytvo¯ily velk· kolektivnÌ dÌla a monografie. P¯edevöÌm to byl prestiûnÌ, geografick˝m a kartografick˝m zpracov·nÌm a obsahovou n·plnÌ kvalitnÌ n·rodnÌ atlas »eskoslovenska (Atlas »SSR 1966), dÌlo dosud nep¯ekonanÈ. Na jeho zpracov·nÌ se podÌlely desÌtky univerzitnÌch geograf˘, jejich koleg˘ z akademick˝ch 354

˙stav˘ »eskoslovenskÈ i SlovenskÈ akademie vÏd i z jin˝ch (kartografick˝ch aj.) pracoviöù. VedoucÌm redaktorem Atlasu se po Karlu Kucha¯ovi stal AntonÌn Gˆtz (*1929) z GeografickÈho ˙stavu »SAV. MnozÌ geografovÈ se soubÏûnÏ ve velkÈ m̯e podÌleli na zpracov·nÌ a vyd·nÌ unik·tnÌho (obsahem, rozsahem, kartografick˝m zpracov·nÌm, Ëasov˝m z·bÏrem atd.) Atlasu Ëeskoslovensk˝ch dÏjin (1965), kter˝ p¯ipravilo oddÏlenÌ historickÈ geografie HistorickÈho ˙stavu »SAV. Sv˘j podÌl mÏli ËeötÌ geografovÈ i na velmi kvalitnÌm VojenskÈm zemÏpisnÈm atlase svÏta (1975). Na nÏj nav·zalo vyd·v·nÌ edice seöit˘ Pozn·v·me svÏt, vybaven˝ch kvalitnÌmi mapami (vËetnÏ tematick˝ch) a struËn˝mi informaËnÏ bohat˝mi textov˝mi p¯Ìlohami, v nakladatelstvÌ Kartografie. TamtÈû vznikl i popul·rnÌ KapesnÌ atlas svÏta (z autor˘ a editor˘ zmiÚme aspoÚ Ji¯Ìho NovotnÈho, *1931), kter˝ se doËkal desÌtek vyd·nÌ vËetnÏ mnoha cizojazyËn˝ch. K popularizaci geografie nezanedbatelnÏ p¯ispÏl Ëasopis LidÈ a ZemÏ, zaloûen˝ v roce 1952 V. H‰uflerem. Z geografick˝ch syntÈz dluûno uvÈst zda¯il˝ ZemÏpis »eskoslovenska (H‰ufler, KorË·k, Kr·l 1960), dvoudÌlnou region·lnÌ geografii zahraniËnÌch zemÌ (H‰ufler, Kr·l, Chrobokov· 1964). VÏtöinou byly koncipov·ny jako univerzitnÌ uËebnice a p¯ÌruËky pro öiröÌ ve¯ejnost. V angliËtinÏ vyöla i geografie »eskoslovenska jako jedin· pr·ce tohoto druhu (Demek, St¯Ìda a kol. 1969). Ve v˝uce fyzickÈ geografie mÏly v˝znamnou ˙lohu t¯i svazky Vit·skova ÑFysickÈho zemÏpisuì (1952ñ1965), J. KunskÈho ÑzemÏpisn˝ n·kresì (1954) a fyzick· geografie »eskoslovenska (1974). VÏdeck˝ a aplikaËnÌ v˝znam v praxi mÏly dalöÌ pr·ce brnÏnsk˝ch geograf˘ z GG⁄ »SAV vzniklÈ p¯i z·sluûnÈ geografickÈ regionalizaci »eskoslovenska z konce 60. let. (Quitt 1971, StehlÌk 1981, T. Czudek 1972) uskuteËnÏnÈ Geografick˝m ˙stavem »SAV. DalöÌm neblah˝m negativnÌm z·sahem do v˝voje ËeskÈ geografie byla okupace »eskoslovenska v roce 1968 a n·sledn· tzv. normalizace, kter· se promÌtla i do person·lnÌch ot·zek (nap¯. rychl˝ vzestup ideologicky ÑvyspÏlÈhoì brnÏnskÈho klimatologa M. Noska). Moûnosti v˝zkumnÈho ˙silÌ byly tak opÏtnÏ omezeny na ideologicky neutr·lnÌ tÈmata, z·vaûnÈ byly i mnohÈ person·lnÌ Ñselekceì. Proti p¯edchozÌmu obdobÌ doölo i k vÏtöÌmu omezenÌ publikaËnÌch aktivit zejmÈna v p¯ÌpadÏ rozs·hlejöÌch monografiÌ nebo atlasov˝ch dÏl. V oblasti soci·lnÌ geografie p¯esto vyöla nap¯. Ekonomick· geografie »eskoslovenska (H‰ufler 1978, 1984), pr·ce o sociogeografickÈ regionalizaci (Hampl, Jeûek, K¸hnl 1978), o regionalizaci ekonomickogeografickÈ (Blaûek 1977), nebo o systÈmu osÌdlenÌ (Hampl, Gardavsk˝, K¸hnl 1987). Ve sfȯe fyzickÈ geografie byla vedle tradiËnÌch tÈmat vÏnov·na zv˝öen· pozornost zejmÈna problematice ûivotnÌho prost¯edÌ (Demek a kol. 1978). PokraËoval d·le v˝zkum v oboru geomorfologie (nap¯. ¯ada pracÌ B. Balatky a J. Sl·dka ñ ¯ÌËnÌ terasy ñ srov. zejmÈna Balatka, Sl·dek 1962; RubÌn, Balatka a kol. 1986, A. Ivan aj.), klimatologie (klimatick· regionalizace »eskoslovenska ñ Quitt a kol.), ¯adou tÈmat z fyzickÈ geografie se zab˝val J. Demek, V. Kr·l a dalöÌ (viz seznam literatury). P¯ÌnosnÈ byly i fyzicko-geografickÈ svazky ZemÏpisnÈho lexikonu »eska (Demek a kol. 1987, VlËek a kol. 1987, navazujÌcÌ na pr·ce z fyzickogeografickÈ regionalizace »eskoslovenska. Jeho t¯etÌ dÌl se t˝k· obcÌ a sÌdel (Nov·kov· a kol. 1991). SyntetickÈ pr·ce ve fyzickÈ geografii, vËetnÏ vysokoökolsk˝ch uËebnic, byly zpracov·ny zejmÈna z·sluhou brnÏnsk˝ch geograf˘ (Netopil a kol. 1984, HornÌk a kol. 1986, Br·zdil a kol. 1988). ZnaËn˝ mezin·rodnÌ ohlas zÌskala brnÏnsk· ökola historickÈ klimatologie budovanÈ v souËinnosti s archiv·¯i R. Br·zdilem a J. Munzarem (Br·zdil 2000) V tÈto dobÏ byl takÈ zah·jen geografick˝ v˝zkum pol·rnÌch oblastÌ skupinou vÏdc˘ kolem P. Proöka. ObdobnÏ zaËal I. BiËÌk vytv·¯et svou ökolu v˝355

Obr. 9 ñ Karel Kucha¯ (15. 4 .1906 ñ 16. 4. 1975) Autorka: akad. mal. Z. Landov·

Obr. 10 ñ Josef Kunsk˝ (6. 10. 1903 ñ 21. 9. 1977) Autorka: akad. mal. Z. Landov· 9

10

zkumu dlouhodob˝ch zmÏn ve vyuûitÌ ploch statisticko-evidenËnÌ metodou, kter· se mohla plnÏ rozvinout a dos·hnout mezin·rodnÌho uzn·nÌ aû po roce 1989 a od r. 1994 z·sluhou podpory GrantovÈ agentury »R (BiËÌk 1988; BiËÌk, JeleËek, ätÏp·nek 2001). Za ne˙spÏch lze povaûovat nedokonËenÌ projektu geografickÈho v˝kladovÈho slovnÌku. Geografii na P¯ÌrodovÏdeckÈ fakultÏ UK v Praze v tomto obdobÌ reprezentovali zejmÈna soci·lnÌ geografovÈ JaromÌr KorË·k9 (1895ñ1989; obr. 11) a Vlastislav H‰ufler (1924ñ1985)10, fyziËtÌ geografovÈ Josef Kunsk˝ (1903ñ1977; obr. 10) a V·clav Kr·l (1924ñ2005) a kartograf Karel Kucha¯ (1906ñ1975; obr. 9). VÏdecky dozr·vala takÈ generace jejich û·k˘: Ivan BiËÌk (*1943), Josef Brinke (1934ñ2001), V·clav Gardavsk˝ (*1932), Martin Hampl (*1940), BohumÌr Jansk˝ (*1951), Libor KrajÌËek (*1932), Karel K¸hnl (1936ñ1996), Hana K¸hnlov· ñ FriËov· (*1941), LudvÌk Mucha (*1927), ZdenÏk PavlÌk (*1931), V·clav P¯ibyl (*1937), Jitka Rychta¯Ìkov· (*1949), Jan Vot˝pka (*1938), kte¯Ì pak rozvÌjeli praûskou univerzitnÌ geografii (a demografii) i v 90. letech, za lepöÌch spoleËensk˝ch podmÌnek a ¯·dovÏ jin˝ch moûnostÌ svobody projevu, b·d·nÌ i mezin·rodnÌ spolupr·ce. V tÈto ȯe existovalo na UK jeötÏ jedno geografickÈ pracoviötÏ ñ katedra geografie na PedagogickÈ fakultÏ UK. Katedra byla zaloûena v roce 1964 (tehdy vznikla sÌù pedagogick˝ch fakult, sÌdlÌcÌch v kaûdÈm krajskÈm mÏstÏ, kterÈ p¯ipravovaly uËitele pro z·kladnÌ stupeÚ ökol) a jejÌ Ëinnost byla spojen· p¯edevöÌm s osobnostmi JaromÌra Janky Ëi Marie RiedlovÈ a spoËÌvala p¯edevöÌm v didaktice geografie a region·lnÌm zemÏpisu. PedagogickÈ fakulty byly po roce 1990 vÏtöinou transformov·ny v j·dra region·lnÌch univerzit.

JaromÌr KorË·k je povaûov·n za zakladatele tzv. ÑalbertovskÈ ökolyî v ËeskÈ geografii, zamϯenÈ p¯edevöÌm na ot·zky regionalizace a teorie region·lnÌ geografie. K jeho ûivotu a dÌlu publikoval naposledy Hampl (2004). Vlastislav H‰ufler byl v letech 1966ñ1970 dosud poslednÌm dÏkanem P¯ÌrodovÏdeckÈ fakulty UK v Praze z ¯ad geograf˘.

356

Praûsk· geografie v postkomunistickÈm obdobÌ »tvrt· etapa v˝voje geografie, kter· zaËala p·dem komunistickÈho reûimu v roce 1989, je z hlediska dÏjin etapou Ñp¯Ìtomnostiì. Ta na svÈ hodnocenÌ, moûnÈ aû s delöÌm Ëasov˝m odstupem, teprve Ëek·. Z institucion·lnÌho hlediska doölo k ustavenÌ samostatnÈ geografickÈ sekce v r·mci P¯ÌrodovÏdeckÈ fakulty UK a reorganizaci kateder. Geografie se stala (vedle biologie, geologie a chemie) jednÌm ze Ëty¯ stÏûejnÌch vÏdnÌch obor˘ P¯ÌrodovÏdeckÈ fakulty. V r·mci reorganizace byly transformov·ny st·vajÌcÌ katedry (ekonomickÈ a region·lnÌ geografie, kartografie a fyzickÈ geografie), ËÌmû vznikla Ëty¯i nov· pracoviötÏ: katedra soci·lnÌ geografie a region·lnÌho rozvoje, fyzickÈ geografie a geoekologie, demografie a geodemografie, kartografie a geoinformatiObr. 11 ñ JaromÌr KorË·k (12. 7. 1895 ñ 6. 10. 1989) ky (do roku 2003, pak aplikovanÈ geoinAutorka: akad. mal. Z. Landov· formatiky a kartografie). V Ëele geografickÈ sekce stojÌ prodÏkan. Tuto funkci postupnÏ zast·vali: Ivan BiËÌk (1990ñ1994), Jan Kalvoda (1994ñ1997), BohumÌr Jansk˝ (1997ñ2003), LudÏk S˝kora (2003ñ2006) a nynÌ jÌm je VÌt VilÌmek (od roku 2006). V˝razn˝ vliv na rozvoj praûskÈ univerzitnÌ geografie mÏl i z·nik GeografickÈho ˙stavu »SAV v roce 1993 (necel˝ rok po vyd·nÌ Atlasu ûivotnÌho prost¯edÌ a zdravÌ obyvatelstva »SFR), jehoû pracovnÌci z praûskÈ poboËky vÏtöinou p¯eöli na P¯ÌrodovÏdeckou fakultu UK. Geografie (a to nejen praûsk·) tÌm ovöem ztratila v˝znamnou vÏdeckou a vÏdecko-organizaËnÌ z·kladnu. NovÈ spoleËenskÈ podmÌnky v oblasti vÏdy a vysokÈho ökolstvÌ a absence geograficTab. 1 ñ P¯ehled profesorsk˝ch ¯ÌzenÌ na geografickÈ sekci P¯F UK (od konce 70. let; staröÌ seznamy lze nalÈzt in H‰ufler 1967) JmÈno

Obor

Rok jmenov·nÌ

prof. RNDr. V·clav Kr·l, CSc. prof. RNDr. V·clav Gardavsk˝, CSc. prof. Ing. ZdenÏk PavlÌk, DrSc. prof. RNDr. Martin Hampl, DrSc. prof. RNDr. JaromÌr Demek, DrSc. prof. RNDr. Miroslav Havrlant, CSc. prof. RNDr. Jan Kalvoda, DrSc. prof. PhDr. Ji¯Ì Musil, CSc. prof. RNDr. Ing. Vladislav K¯Ìû, DrSc. prof. Petr Dost·l, M.A., Ph.D. prof. RNDr. Anton Bez·k, DrSc. prof. RNDr. Jitka Rychta¯Ìkov·, CSc.

fyzick· geografie 1979 ekonomick· a region·lnÌ geografie 1986 demografie 1990, 2003* ekonomick· geografie 1992 fyzick· geografie 1992 region·lnÌ geografie 1992 fyzick· geografie 1993 demografie 1995 fyzick· geografie 1996 soci·lnÌ geografie 1998 soci·lnÌ geografie a region·lnÌ rozvoj 2003 demografie 2005

* Jmenov·n emeritnÌm profesorem.

357

Tab. 2 ñ P¯ehled habilitaËnÌch a jmenovacÌch ¯ÌzenÌ na geografickÈ sekci P¯F UK JmÈno

Obor

Rok jmenov·nÌ

doc. RNDr. V·clav Kaöpar, CSc. doc. RNDr. Miroslav Havrlant, CSc. doc. RNDr. Libor KrajÌËek, CSc. doc. RNDr. Hana FriËov·, CSc. doc. RNDr. LudvÌk Mucha, CSc. doc. RNDr. Karel K¸hnl, CSc. doc. RNDr. V·clav P¯ibyl, CSc. doc. RNDr. Josef Brinke, CSc. doc. RNDr. Ivan BiËÌk, CSc. doc. RNDr. Martin Hampl, DrSc. doc. PhDr. Duöan Tr·vnÌËek, CSc. doc. RNDr. Jan Kalvoda, CSc. doc. RNDr. V·clav ZajÌËek, CSc. doc. RNDr. BohumÌr Jansk˝, CSc. doc. RNDr. Jitka Rychta¯Ìkov·, CSc. doc. RNDr. Duöan Drbohlav, CSc. doc. RNDr. LudÏk S˝kora, Ph.D. doc. RNDr. ZdenÏk »erm·k, CSc. doc. RNDr. Ji¯Ì Blaûek, Ph.D. doc. RNDr. VÌt VilÌmek, CSc. doc. RNDr. Daniela ÿez·Ëov·, CSc. doc. RNDr. Petr PavlÌnek, Ph.D. doc. RNDr. Dagmar Dz˙rov·, CSc.

geografie region·lnÌ a ekonomick· geografie ekonomick· geografie didaktika geografie geografick· kartografie ekonomick· geografie fyzick· geografie region·lnÌ geografie soci·lnÌ geografie a region·lnÌ rozvoj ekonomick· geografie region·lnÌ geografie fyzick· geografie fyzick· geografie fyzick· geografie demografie soci·lnÌ geografie soci·lnÌ geografie a region·lnÌ rozvoj soci·lnÌ geografie a region·lnÌ rozvoj soci·lnÌ geografie a region·lnÌ rozvoj fyzick· geografie fyzick· geografie soci·lnÌ geografie a region·lnÌ rozvoj demografie

1982 1982 1983 1983 1983 1985 1985 1987 1990, 2005 1991 1991 1991 1992 1992 1993 1998 2001 2002 2002 2004 2005 2006 2007

kÈho v˝zkumnÈho ˙stavu se jiû v pr˘bÏhu devades·t˝ch let promÌtly jak do rozö̯enÌ tradiËnÌch aktivit (zejmÈna v˝uky), tak hlavnÏ do v˝zkumnÈ Ëinnosti (realizovanÈ na b·zi grantov˝ch projekt˘ a v˝zkumn˝ch z·mÏr˘). Rozö̯il se i region·lnÌ z·bÏr v˝zkumn˝ch aktivit Ëesk˝ch geograf˘, kte¯Ì svÈ v˝zkumy prov·dÏjÌ nap¯. v LatinskÈ Americe (Peru ñ B. Jansk˝, V. VilÌmek ad.), USA, Kyrgyzst·nu (B. Jansk˝), velehor·ch Him·laje a Karakoramu (J. Kalvoda), dokonce i AntarktidÏ (zejmÈna brnÏnötÌ geografovÈ, nap¯. P. Proöek) ad. Vedle jiû zmÌnÏn˝ch osobnostÌ z fakulty i z GeografickÈho ˙stavu »SAV (nap¯. A. Gˆtz Ëi B. Balatka) byla geografie posÌlena i o odbornÌky z jin˝ch ˙stav˘ Akademie ñ Jan Kalvoda (*1943), VÌt VilÌmek (*1959) i ze zahraniËÌ ñ Petr Dost·l (*1947). SouËasnÏ svÈ dÌlo zavröili i nÏkte¯Ì z geograf˘, pat¯ÌcÌch jeötÏ k p¯edeölÈmu obdobÌ, nap¯. syntÈzou evropskÈ fyzickÈ geografie V. Kr·l (1999). V pr˘bÏhu 90. let byla albertovsk· geografie takÈ z·kladnou a hybatelem Ëinnosti »eskÈ geografickÈ spoleËnosti. Do roku 1994 byl jejÌm p¯edsedou V·clav Gardavsk˝, v letech 1994ñ2006 zast·val funkci prezidenta Ivan BiËÌk. Od roku 2006 je jÌm T. Siwek z P¯F OstravskÈ univerzity. Rok 1994 byl pro Ëeskou geografii v˝znamn˝ i z hlediska svÏtovÈ geografie. PoprvÈ v dÏjin·ch se v Praze uskuteËnila region·lnÌ konference Mezin·rodnÌ geografickÈ unie. Druhou, poËtem ˙ËastnÌk˘ nejvÏtöÌ akcÌ, pak byla 2. Mezin·rodnÌ konference EvropskÈ spoleËnosti pro environment·lnÌ dÏjiny, kterou v roce 2003 organizoval t˝m historick˝ch geograf˘ z katedry soci·lnÌ geografie a region·lnÌho rozvoje P¯F UK v Praze. Vedle vÏdecko-v˝zkumnÈ Ëinnosti a p¯Ìpravy geograf˘ pro odbornou praxi se albertovötÌ geografovÈ v pr˘bÏhu 90. let d·le (a pro albertovskou geografii tradiËnÏ) podÌleli i na v˝chovÏ pedagog˘ (uËitel˘ zemÏpisu). V roce 1991 vyölo (zejmÈna z·sluhou I. BiËÌka a H. K¸hnlovÈ) prvnÌ ËÌslo Ëasopisu GeografickÈ 358

Tab. 3 ñ P¯ehled doktorsk˝ch disertacÌ z geografie na P¯F UK (podle novÈho vysokoökolskÈho z·kona z r. 1990, tj. drûitelÈ titulu Dr., resp. Ph.D.) 1996 Ji¯Ì Blaûek: Regional development in the Czech Republic under new conditions: agents, organization framework and regulatory mechanisms. ñ LudÏk S˝kora: Contemporary transformations of physical, functional and social spatial structure of Prague. ñ Milan V·Úa: Surface ozone on the regional level of the Czech Republic. 1998 VÌt JanË·k: ⁄zemÌ diferenciace ËeskÈho zemÏdÏlstvÌ v obdobÌ transformace. ñ Ji¯Ì StehlÌk: Variabilita poklesovÈ f·ze odtoku. 1999 Alena Chv·talov·: Horizont·lnÌ a vertik·lnÌ zak¯ivenÌ reliÈfu Luûick˝ch hor. ñ Jakub Langhammer: V˝voj kvality vody v Labi. Aplikace matematick˝ch model˘ jakosti vody. ñ Ji¯Ì V·gner: GeografickÈ aspekty druhÈho bydlenÌ v »eskÈ republice. 2000 Pavel »ervinka: AntropogennÌ transformace p¯ÌrodnÌ sfÈry v povodÌ hornÌho toku S·zavy. ñ Ji¯Ì äÌp: ProblÈmy cestovnÌho ruchu na p¯Ìkladu okresu T·bor. ñ Jan Voz·b: Strategie pl·nov·nÌ ve mÏstech »eskÈ republiky. 2001 Dana Fialov·: Transformace druhÈho bydlenÌ (v z·zemÌ Prahy). ñ Carole Pommois: Les villes díEurope Centrale et Orientale, du socialisme au libÈralisme. Expertise ommerciale díune capitale en mutation: Prague (RÈpublique TchÈque). ñ Petr Rumpel: Teritori·lnÌ marketing jako koncept ˙zemnÌho rozvoje. 2002 Petr DanÏk: StrukturnÌ a geografickÈ p¯edpoklady rozvoje mÌstnÌ samospr·vy v pohraniËÌ Ëesk˝ch zemÌ. ñ Blanka H·lkov·-Mal·: Tvorba kartografick˝ch model˘ pod CAD systÈmy. ñ Eva Jansk·: Adaptace cizinc˘ v »eskÈ republice. ñ Milan Je¯·bek: P¯eshraniËnÌ spolupr·ce a rozvoj ËeskÈho pohraniËÌ. ñ Martin Ou¯ednÌËek: UrbanizaËnÌ procesy obyvatelstva v PraûskÈm mÏstskÈm regionu. 2003 ZbynÏk Engel: V˝voj pleistocÈnnÌho zalednÏnÌ ËeskÈ Ë·sti Krkonoö. ñ Renata Klufov·: CestovnÌ ruch T¯eboÚska. ñ Miroslav Marada: DopravnÌ hierarchie st¯edisek »eska: vztah k organizaci osÌdlenÌ. ñ Milada Matouökov·: Ekohydrologick˝ monitoring jako podklad pro revitalizaci vodnÌch tok˘ ñ modelov· studie RakovnickÈho potoka. ñ Martina P·skov·: ZmÏny geografickÈho prost¯edÌ vyvolanÈ rozvojem cestovnÌho ruchu ve svÏtle kritickoñrealistickÈ metodologie. ñ Jaroslav V·vra: Mikroregion·lnÌ diferenciace okresu Semily: geografickÈ, administrativnÌ a ment·lnÌ hodnocenÌ. ñ Luk·ö Zem·nek: V˝voj, stav a perspektivy ËeskÈho venkova (nejen) z hlediska lok·lnÌ kultury. 2004 Dagmar BartoÚov·: Dom·cnosti a rodiny v »eskÈ republice a v evropsk˝ch zemÌch v kontextu souËasnÈho populaËnÌho v˝voje. ñ Pavel Chrom˝: Historick· a kulturnÌ geografie a novÈ p¯Ìstupy v region·lnÌm studiu. ñ VladimÌra Kantorov·: Family life transitions of young women in a changing society: First union formation and birth of first child in the Czech Republic, 1970ñ1997. ñ Jan Kopp: EkohydrologickÈ hodnocenÌ povodÌ v p¯ÌmÏstskÈ krajinÏ: P¯Ìpadov· studie povodÌ LuËnÌho potoka. ñ Jan Krop·Ëek: Problematika stÌn˘ v druûicov˝ch datech s vysok˝m rozliöenÌm. ñ Josef Novotn˝: SpoleËenskoñekonomick· diferenciace svÏta se zvl·ötnÌm d˘razem k rozdÌl˘m region·lnÌm. ñ Pavel Pt·Ëek: V˝voj mÏst a jejich z·zemÌ v transformaËnÌm obdobÌ. ñ Renata ätÏp·nkov·: Vliv fyzicko-geografickÈho prost¯edÌ na vznik a v˝voj povodnÌ v povodÌ Berounky. ñ Kryötof Zeman: Divorce and Marital Dissolution in the Czech Republic and in Austria ñ The Role of Premarital Cohabitation. 2005 Jacques Celestin Moliba Bankanza: Analyse de la variabilite pluviometrique et du caractere de la secheresse au Congo. ñ Radek »ekal: Hydrosynoptick· anal˝za povodÚov˝ch situacÌ v povodÌ hornÌ Oh¯e. ñ Jan DaÚhelka: Nejistota operativnÌch hydrologick˝ch p¯edpovÏdÌ. ñ Tom·ö HavlÌËek: PohraniËÌ a periferie v region·lnÌm rozvoji: p¯Ìklad ËeskÈho pohraniËÌ. ñ Jana Chaluöov·: Vliv fyzickogeografick˝ch faktor˘ na Ëasov˝ a prostorov˝ v˝skyt povodnÌ v povodÌ Labe. ñ Tom·ö Chorv·t: Porovnanie postsocialistickej transform·cie priestorov˝ch ötrukt˙r »esk˝ch BudÏjovÌc a Banskej Bystrice. ñ Marek K¯Ìûek: Morfo-

359

Tab. 3 ñ pokraËov·nÌ struktury a morfoskulptury RusavskÈ hornatiny. ñ Aleö LÈtal: Aplikace GIS v geomorfologickÈ mapovÈ tvorbÏ. ñ V·clav Poötolka: GeografickÈ aspekty studia ûivotnÌho prost¯edÌ ñ obecn· diskuse a p¯ÌpadnÈ studie. ñ Robert Rˆlc: Hierarchie osÌdlenÌ a dopravnÌ systÈmy: specifika mϯÌtkovÈ diferenciace na p¯ÌkladÏ »eskÈ republiky. ñ Leona Staöov·: V˝voj reprodukËnÌho chov·nÌ a postoj˘ k zakl·d·nÌ rodiny v »eskÈ republice v 90. letech 20. stoletÌ v kontextu p˘sobenÌ masov˝ch mÈdiÌ. ñ Michal äkop: Statistick· anal˝za p¯eûÌv·nÌ s aplikacÌ na proces odchodu od rodiˢ v »eskÈ republice. ñ Jana Temelov·: The role of high profile buildings in physical revitalization of inner city. The case of Golden Angel in Prague. ñ Ond¯ej VÌtek: Vliv cestnÌ sÌtÏ na vegetaci subalpÌnskÈho stupnÏ Krkonoö. 2006 Byambaa Enkhtsetseg: Asian fertility transition. ñ Ji¯ina Kocourkov·: PopulaËnÌ klima a rodinn· politika v »eskÈ republice po roce 1989 v evropskÈm kontextu. ñ Jaroslav Kraus: ⁄zemnÌ diferenciace demografickÈho jevu: studie porodnosti. ñ Jana Spilkov·: ZahraniËnÌ investo¯i a jejich percepce investiËnÌho a podnikatelskÈho prost¯edÌ v »eskÈ republice: pilotnÌ studie v behavior·lnÌ geografii.ñ Lenka Tlap·kov·: N·vrh postupu anal˝zy ˙zemÌ z hlediska krajinnÈho r·zu s vyuûitÌm n·stroj˘ GIS a shlukovÈ anal˝zy. ñ Veronika Tom·nkov·: Evropsk· unie a proces rozö̯enÌ: napÏtÌ v evropskÈ integraci ve v˝zkumech ve¯ejnÈho mÌnÏnÌ. ñ Bolormaa Tsogtsaikhan: Migration Gravity of Ulaanbaatar and Its Consequences.

rozhledy, na jehoû tvorbÏ se redakËnÏ i autorsky podÌlejÌ geografovÈ ze vöech kateder geografickÈ sekce (ve ökolnÌm roce 2006/2007 vych·zÌ jiû 16. roËnÌk). GeografovÈ se takÈ v˝znamnÏ zapojili do kurikul·rnÌ reformy ËeskÈho ökolstvÌ a geografickÈho vzdÏl·v·nÌ, a to i formou v˝zkumn˝ch aktivit (ÿeznÌËkov· 2006). ZmÏny po roce 1989 umoûnily zesÌlenÌ snah o n·pravu tematickÈho a metodologickÈho opoûÔov·nÌ ËeskÈ geografie v˘Ëi svÏtovÈ geografii, tematickou re-orientaci studia, o zesÌlenÌ kontakt˘ se svÏtem a o rychlÈ p¯ekon·nÌ ztr·t z totalitnÌho obdobÌ. Jak se toto ËeskÈ geografii da¯Ì, m˘ûe alespoÚ Ë·steËnÏ naznaËit nap¯. sbornÌk vydan˝ p¯i p¯Ìleûitosti mezin·rodnÌho geografickÈmu kongresu v Glasgow (Drbohlav, Kalvoda, VoûenÌlek eds. 2004) Ëi tento svazek Geografie. Z·vÏreËnÈ shrnutÌ Geografii na UniverzitÏ KarlovÏ lze povaûovat za matku ËeskÈ (a v jistÈm smyslu i slovenskÈ) geografie. Je na ni t¯eba nahlÌûet jako na vÏdeck˝ obor, kter˝ se vyvÌjel v pomÏrnÏ Ëasto se mÏnÌcÌch a v˝raznÏ odliön˝ch st·topr·vnÌch a politicko-spoleËensk˝ch systÈmech, socio-ekonomick˝ch a socio-kulturnÌch podmÌnk·ch a v neposlednÌ ¯adÏ takÈ v Ëase rozdÌln˝ch geopolitick˝ch situacÌch a vazb·ch ËeskÈho st·tu. PoË·tky ËeskÈ vÏdeckÈ geografie spadajÌ do poloviny 19. stoletÌ a jsou sv·z·ny p¯edevöÌm s Univerzitou Karlovou. Pro geografii mÏlo zpoË·tku rozhodujÌcÌ roli jejÌ sepÏtÌ s historiografiÌ, kter· se vyuËovala na filozofickÈ fakultÏ Univerzity Karlovy. Zrod ËeskÈ univerzitnÌ geografie je spjat s jmÈnem Jana Kaöpara PalackÈho (1830ñ1908), kter˝ byl v roce 1856 jmenov·n prvnÌm Ëesk˝m docentem geografie. Jmenov·nÌ PalackÈho ¯·dn˝m profesorem geografie (1891), jakoû i habilitace jeho pokraËovatel˘ (zejmÈna V. ävambery a J. V. Daneöe) pak tvo¯Ì z institucion·lnÌho hlediska souË·st prvnÌ v˝vojovÈ f·ze, v nÌû se geografie etablovala do podoby samostatnÈho vÏdnÌho oboru. Tomu na p¯elomu osmdes·t˝ch a devades·t˝ch let 19. stoletÌ mj. napomohl vznik samostatnÈho geografickÈho pracoviötÏ v r·mci filozofickÈ fakulty Univerzity Kar360

lovy i v roce 1895 zaloûenÌ oborovÈho periodika ñ SbornÌku »eskÈ spoleËnosti zemÏvÏdnÈ (dneönÌ Geografie ñ SbornÌk »GS). V tomto poË·teËnÌm obdobÌ byla Ëesk· geografie v d˘sledku politick˝ch pomÏr˘ a polohy Ëesk˝ch zemÌ pod dominantnÌm vlivem nÏmeckÈ geografie (zejmÈna A. von Humboldta a K. Rittera, F. Ratzela a dalöÌch). PozdÏji nabyl na v˝znamu takÈ vliv idejÌ francouzskÈ ökoly geografie ËlovÏka (E. de Martonne) a v z·vÏru takÈ teorie geografickÈho cyklu W. M. Davise. Druhou v˝vojovou f·zi lze vymezit vznikem »eskoslovenska (1918), resp. vznikem P¯ÌrodovÏdeckÈ fakulty UK (1920) a II. svÏtovou v·lkou na stranÏ druhÈ. Geografick˝ ˙stav byl z filozofickÈ fakulty p¯enesen na fakultu p¯ÌrodovÏdeckou, kde se stal z·kladem pro vznik relativnÏ velkÈho geografickÈho pracoviötÏ. P¯ÌrodovÏdeck· fakulta se stala hlavnÌ institucion·lnÌ z·kladnou rozvoje ËeskÈ vysokoökolskÈ geografie ñ jak poËtem jednotliv˝ch geografick˝ch disciplÌn na nÌ zastoupen˝ch, tak rozsahem vÏdecko-organizaËnÌ agendy. Pr·vÏ v tomto obdobÌ lze hledat ko¯eny rozvoje ËeskÈ aplikovanÈ geografie (p¯Ìprava geografick˝ch a kartografick˝ch podklad˘ pro st·tnÌ org·ny apod.). Person·lnÏ je toto obdobÌ spjato zejmÈna s ËinnostÌ V. ävambery, J. V. Daneöe, V. DÏdiny, V. DvorskÈho ad. ÿada praûsk˝ch geograf˘ se od roku 1919 podÌlela i na utv·¯enÌ geografick˝ch pracoviöù novÏ vznikl˝ch univerzit v BrnÏ (F. Kol·Ëek, B. Hor·k) a v BratislavÏ (J. V. Daneö, F. ät˘la, J. Kr·l). V tomto obdobÌ byly takÈ poloûeny, z vÏtöÌ Ë·sti ovöem mimo Univerzitu Karlovu, z·klady ËeskÈ socioekonomickÈ geografie a demografie (V. Dvorsk˝, J. Auerhan, A. Boh·Ë, J. KorË·k aj.). Byl vyd·n takÈ n·ö prvnÌ n·rodnÌ atlas ñ Atlas republiky »eskoslovenskÈ (1935), geografovÈ se zab˝vali fyzicko- a ekonomickogeografickou regionalizacÌ »eskoslovenska, podÌleli se na vyd·v·nÌ »eskoslovenskÈ vlastivÏdy (V. DÏdina), ¯eöili geopolitickÈ ot·zky (V. Dvorsk˝, J. KorË·k) apod. »esk· geografie se hl·sila ke koncepci jednotnÈ geografie, avöak teorii geografie se tÈmϯ nevÏnovala. Specializovala se na ¯eöenÌ v˝zkumn˝ch tÈmat jednotliv˝ch disciplÌn bez vÏtöÌ snahy o jejich kooperaci a zkoum·nÌ interakcÌ jimi zkouman˝ch sloûek krajiny. Vliv nÏmeckÈ geografie byl postupnÏ nahrazov·n vlivem francouzskÈ geografie (possibilismus: P. Vidal de la Blache, J. Brunhes, A. Demangeon aj.), mÈnÏ pak geografie anglickÈ a americkÈ. T¯etÌ etapa v˝voje je ohraniËena n·stupem a destrukcÌ komunistickÈho totalitnÌho reûimu (1948ñ1989), p¯iËemû uvnit¯ tohoto obdobÌ lze vymezit dvÏ odliönÈ v˝vojovÈ f·ze (50.ñ60. a 70.ñ80. lÈta 20. stoletÌ). V obdobÌ komunistickÈho reûimu se praûsk· univerzitnÌ i cel· Ëesk· geografie ocitla v tÈmϯ ˙plnÈ izolaci od geografiÌ vyspÏl˝ch z·padnÌch st·t˘ a jejÌ metodologick˝ rozvoj byl pod¯Ìzen v˝hradnÏ marxismu. Z·kladnÌ geografick˝ v˝zkum se vÏnoval zejmÈna fyzickÈ geografii, dÏjin·m kartografie, v ekonomickÈ a region·lnÌ geografii hlavnÏ geografii sÌdel a obyvatelstva (tedy pro komunistick˝ reûim nekonfliktnÌm tÈmat˘m). P¯esto se geografickÈ metody zaËaly postupnÏ uplatÚovat p¯i ekonomickÈm, region·lnÌm a ˙zemnÌm pl·nov·nÌ jak v centr·lnÌ tak region·lnÌch ˙rovnÌch p¯i st·le vÏtöÌm zapojenÌ k tomu vyökolen˝ch mlad˝ch geograf˘. Z person·lnÌho hlediska doölo k oslabenÌ univerzitnÌ geografie jednak o odbornÌky politicky ÑnevyhovujÌcÌì, jednak o odbornÌky, kte¯Ì naöli uplatnÏnÌ v novÏ z¯ÌzenÈm GeografickÈm ˙stavu »eskoslovenskÈ akademie vÏd a ve z¯izovan˝ch samostatn˝ch pedagogick˝ch fakult·ch. I p¯es nep¯ÌzeÚ osudu ËeötÌ geografovÈ vytvo¯ili v öedes·t˝ch a sedmdes·t˝ch letech ¯adu velk˝ch kolektivnÌch dÏl a monografiÌ. V˝znamn· byla zejmÈna atlasov· tvorba a tvorba geografick˝ch syntÈz ñ nap¯. z oblasti region·lnÌ (H‰ufler, KorË·k, Kr·l 1960; Hufler, Kr·l, Chrobokov· 1964) a ekonomickÈ geografie (H‰ufler 1978, 1984). V˝znamn˝m poËinem byla komplexnÌ 361

geografick· regionalizace »eskoslovenska. Z hlediska dalöÌho smϯov·nÌ albertovskÈ geografie byly z·sadnÌ pr·ce o sociogeografickÈ regionalizaci (Hampl, Jeûek, K¸hnl 1978) nebo o v˝voji systÈmu osÌdlenÌ (Hampl, Gardavsk˝, K¸hnl 1987). Ve sfȯe fyzickÈ geografie byla vedle tradiËnÌch tÈmat ñ geomorfologickÈ a klimatickÈ regionalizace (Czudek a kol 1972, Quitt 1971), studium ¯ÌËnÌch teras apod.), vÏnov·na zv˝öen· pozornost zejmÈna problematice ûivotnÌho prost¯edÌ (Demek a kol. 1978). Geografii na P¯ÌrodovÏdeckÈ fakultÏ UK v Praze v tomto obdobÌ reprezentovali zejmÈna soci·lnÌ geografovÈ J. KorË·k a V. H‰ufler, fyziËtÌ geografovÈ J. Kunsk˝, V. Kr·l a kartograf K. Kucha¯. VÏdecky dozr·vala takÈ generace jejich û·k˘ (I. BiËÌk, V. Gardavsk˝, M. Hampl, B. Jansk˝ atd.), kte¯Ì rozvÌjeli praûskou univerzitnÌ geografii od poË·tku 90. let jiû v podmÌnk·ch svobodnÈho pohybu myölenek, mezin·rodnÌ spolupr·ce a kvalitativnÏ i kvantitativnÏ v˝raznÏ lepöÌch pomÏrech. »tvrt· etapa v˝voje geografie, kter· zaËala p·dem komunistickÈho reûimu v roce 1989 je z hlediska dÏjin etapou Ñp¯Ìtomnostiì. Ta na svÈ hodnocenÌ, moûnÈm jen s delöÌm Ëasov˝m odstupem, teprve Ëek·. Z institucion·lnÌho hlediska ovlivnil novodob˝ v˝voj albertovskÈ geografie hlavnÏ vznik geografickÈ sekce v r·mci P¯ÌrodovÏdeckÈ fakulty UK (1990) a z·nik GeografickÈho ˙stavu AV »R (1993). Z mezin·rodnÌho hlediska bylo v˝znamn˝m poËinem zejmÈna organizov·nÌ region·lnÌ konference IGU v Praze v roce 1994. Literatura: BALATKA, B., SL¡DEK, J. (1962): ÿÌËnÌ terasy v Ëesk˝ch zemÌch. 2., p¯eprac. a rozö. vyd. NakladatelstvÌ »SAV, Praha, 578 s. BI»ÕK, I., HAMPL, M. (2000): Czech Human Geography: Research and Problems. GeografieñSbornÌk »GS, 105, Ë. 2, s. 118ñ128. BI»ÕK, I. (1988): Areas Structure Development in the Northern Bohemia Region as the Reflection of Society ñ Environment Relation. In: Historick· geografie ñ Historical Geography, 27, ICWH CSAS, Prague, s. 199ñ223. BI»ÕK, I., JELE»EK, L., V. äTÃP¡NEK, V. (2001): Land-Use Changes and their Social Driving Forces in Czechia in the 19th and 20th Centuries. Land Use Policy, 18, Ë. 1, s. 65ñ73. BLAéEK, M. (1977): Ekonomickogeografick· regionalizace. GG⁄ »SAV, Brno, 60 s. BLAéEK, M. (1958): Hospod·¯sk˝ zemÏpis »eskoslovenska. Orbis, Praha, 470 s. BOH¡», A. (1936): Obyvatelstvo v »eskoslovenskÈ republice. »s. vlastivÏda, II. ¯ada, sv. 1, Sfinx, Praha, s. 1ñ96. BOUäKA, V., FAJKUS, B., KARPENKO, V., MUCHA, L. (1998): P¯ÌrodovÏdeck· fakulta Univerzity Karlovy 1920ñ1998. P¯ÌrodovÏdeck· fakulta Univerzity Karlovy, PERES, Praha, 111 s. BR¡ZDIL, R. (2000): Historical Climatology: Definition, Data, Methods, Results. Geografick˝ Ëasopis, 52, Ë. 2, s. 99ñ121. BR¡ZDIL, R. a kol. (1988): ⁄vod do studia planety ZemÏ. SPN, Praha, 365 s. CZUDEK, T., ed. (1972): GeomorfologickÈ ËlenÏnÌ »SR. Studia Geographica 23, GG⁄ »SAV, Brno, 137 s. »ECH, F. a kol. (1981): P¯ÌrodovÏdeck· fakulta University Karlovy: DÏjiny ñ souËasnost ñ perspektivy. Universita Karlova, Praha, 160 s. »eskoslovensk· vlastivÏda. HlavnÌ vÏdeck˝ redaktor V. DÏdina, Sfinx, Praha, 1929ñ1936. DÃDINA, V. (1925): Tv·¯ naöÌ vlasti a jejÌ v˝voj. Praha. DÃDINA, V. (1927): P¯irozenÈ kraje a oblasti v »eskoslovensku. SbornÌk »s. spoleËnosti zemÏpisnÈ, 33, s. 21ñ25. DEMEK, J. a kol. (1978): éivotnÌ prost¯edÌ »eskÈ socialistickÈ republiky. SPN, Praha, 158 s. DEMEK, J., STÿÕDA, M. a kol. (1969): Geography of Czechoslovakia. Academia, Praha.

362

DEMEK, J., STÿÕDA, M., eds. (1969): Geography of Czechoslovakia. Academia, Praha, 330 s. DEMEK, J., ed. et al. (1987): ZemÏpisn˝ lexikon »SR. Hory a nÌûiny. Academia, Praha, 584 s. DRBOHLAV, D., KALVODA, J., VOéENÕLEK, V., eds. (2004): Czech Geography at the Dawn of the Millenium. Czech Geographical Society, Palacky University in Olomouc, Olomouc, 428 s. DVORSK›, V. (1918): ⁄zemÌ ËeskÈho n·roda. »esk˝ Ëten·¯. Praha, 77 s. DVORSK›, V. (1920): Hranice ËeskoslovenskÈ republiky. St·tovÏdeck· spoleËnost a éiûka. Praha. DVORSK›, V. (1921): Vöeobecn˝ zemÏpis obchodnÌ. Sv. 1ñ3, Praha, s. 43+57+42. DVORSK›, V. (1923a): Speci·lnÌ zemÏpis obchodnÌ. Sv. 1ñ2 Praha, 31+92 s. DVORSK›, V. (1923b): Z·klady politickÈ geografie a Ëeskoslovensk˝ st·t. »esk˝ Ëten·¯, Praha, 71 s. DVOÿ¡»KOV¡, A. (1966): V·clav ävambera. Zpr·vy GeografickÈho ˙stavu »SAV, Ë. 6, s. 1ñ15. GALANDAUER, J. (2003): Pokus ËeskÈho vÏdce o p¯eklenutÌ rozporu v ËeskÈm politickÈm programu. In: Semin·¯e a studie V˝zkumnÈho centra pro dÏjiny vÏdy z let 2002ñ2003 (k vyd·nÌ p¯ipravil AntonÌn Kostl·n). Pr·ce z dÏjin vÏdy; sv. 6, s. 89ñ95. HAMPL, M. (1971): Teorie komplexity a diferenciace svÏta (se zvl·ötnÌm z¯etelem na diferenciaci geografickou). Univerzita Karlova, Praha, 183 s. HAMPL, M. (1989): Hierarchie reality a studium soci·lnÏgeografick˝ch systÈm˘. Rozpravy »SAV, ¯ada matematick˝ch a p¯ÌrodnÌch vÏd, 99, Ë. 1, Academia, Praha, 70 s. HAMPL, M. (1998a): Realita, spoleËnost a geografick· organizace: hled·nÌ integr·lnÌho ¯·du. P¯ÌrodovÏdeck· fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 110 s. HAMPL, M. (1998b): V˝zkumnÈ trendy v soci·lnÌ geografii. GeografieñSbornÌk »GS, 103, Ë. 4, s. 437ñ444. HAMPL, M. (2000): Reality, Society and Geographical/Environmental Organization: Searching for an Integrated Order. Department of Social Geography and Regional Development, Charles University in Prague, Faculty of Science, Prague, 112 s. HAMPL, M. (2004): Geograf a demograf JaromÌr KorË·k. In: ämahel, F. a kol.: UËenci oËima uËitel˘ a û·k˘, Academia, Praha, s. 18ñ22. HAMPL, M. (2006): Soci·lnÌ geografie: promÏny tematickÈ orientace i p¯etrv·v·nÌ v˝chozÌch problÈm˘ studia. Geografie ñ SbornÌk »eskÈ geografickÈ spoleËnosti, 111, Ë. 4, s. 382ñ400. HAMPL, M., GARDAVSK›, V., K‹HNL, K. (1987): Region·lnÌ struktura a v˝voj osÌdlenÌ »SR. Univerzita Karlova, Praha, 255 s. HAMPL, M., JEéEK, J., K‹HNL, K. (1978): Soci·lnÏgeografick· regionalizace »SR. V⁄SEI a »SDS p¯i »SAV, Praha, 304 s. HƒUFLER, V. (1967): DÏjiny geografie na UniversitÏ KarlovÏ 1348ñ1967. Universita Karlova, Praha, 421 s. HƒUFLER, V. (1978, 1984): Ekonomick· geografie »eskoslovenska. 1. a 2. vyd·nÌ. Academia, Praha, 639 s. HƒUFLER, V., KOR»¡K, J., KR¡L, V. (1960): ZemÏpis »eskoslovenska. NakladatelstvÌ »SAV, Praha, 667 s. HƒUFLER, V., KR¡L, V., CHROBOKOV¡, D. (1964): ZemÏpis zahraniËnÌch zemÌ. NakladatelstvÌ »SAV, Praha. HOR¡K, B. (1954): DÏjiny zemÏpisu. I. dÌl. NakladatelstvÌ »SAV, Praha, 158 s. HOR¡K, B. (1958): DÏjiny zemÏpisu. II. dÌl. NakladatelstvÌ »SAV, Praha, 178 s. HOR¡K, B. a kol. (1968): DÏjiny zemÏpisu III. dÌl. NakladatelstvÌ »SAV, Praha, 284 s. HORNÕK, S. a kol. (1986): Fyzick· geografie II. SPN, Praha, 319 s. HROM¡DKA, J. (1949): PrÌruËka zemepisu »eskoslovenskej republiky. Bratislava, 260 s. HROM¡DKA, J. (1956): OrografickÈ t¯ÌdÏnÌ »eskoslovenskÈ republiky. SbornÌk »eskoslovenskÈ spoleËnosti zemÏpisnÈ, 61, s. 161ñ180 a 265ñ299. HŸRSK›, J. (1992): VzpomÌnka na Julii Moschelesovou. SbornÌk »GS, 97, s. 261ñ263. CHROM›, JELE»EK, L. (2005): T¯i alternativnÌ koncepce historickÈ geografie v »esku. Historick· geografie, 33, Historick˝ ˙stav AV»R, Praha, s. 327ñ345. JELE»EK, L. (1983): Historick· geografie v »eskoslovenskÈ akademii vÏd a v »eskoslovensku 1952ñ1982. SbornÌk »SGS, 88, Ë. 3, s. 213ñ222. JELE»EK, L. (2004): An Outline of Czech Geography Evolution since the Second Half of the 19th Century until 1980¥s. In: Drbohlav, D., Kalvoda, J., VoûenÌlek, V. (eds.): Czech

363

Geography at the Dawn of the Millenium. Czech Geographical Society, Palacky University in Olomouc, Olomouc, s. 11ñ22. KALVODA, J. (1976): The relief of the Himalayas and its recent modellation. Rozpravy »eskoslovenskÈ akademie vÏd, ÿada matem. a p¯ÌrodnÌch vÏd, 86, Ë. 1, 52 s. KAäPAR, J. (1956): Prof. dr. Bed¯ich äalamon ñ kartograf a geodet. SbornÌk »SZ, 61, s. 20ñ25. Katalog v˝stavy 150 let geografie na UniverzitÏ KarlovÏ. Sestavila E. Novotn·, Geografick· knihovna P¯F UK, Praha 2006, 85 s. KETTNER, R. a kol. (1952): K öedes·tin·m Julie MoschelesovÈ. SbornÌk »SZ, 57, s. 19ñ25. KOL¡»EK, F. (1934): ZemÏpis »eskoslovenska. Melantrich, Praha, 440 s. KOR»¡K, J. (1934): Region·lnÌ ËlenÏnÌ »eskoslovenska. Statistick˝ obzor, 15, s. 416ñ434. KOR»¡K, J. (1938): GeopolitickÈ z·klady »eskoslovenska. Jeho kmenovÈ oblasti. Orbis, Praha, 171 s. KOR»¡K, J. (1941): P¯ÌrodnÌ dualita statistickÈho rozloûenÌ. Statistick˝ obzor, 22, s. 171ñ222. KOR»¡K, J. (1953): K sedmdes·tin·m akademika V. DvorskÈho. SbornÌk »SZ, 58, s. 6ñ13. KOR»¡K, J. (1973): Geografie obyvatelstva ve statistickÈ syntÈze. Univerzita Karlova, Praha, 147 s. KOÿISTKA, K. (1872): P¯irozenÈ krajiny v »ech·ch vzhledem k pÏstov·nÌ plodin obilnÌch. Zpr·vy ⁄V PSPLH kr·lovstvÌ »eskÈho za rok 1871, Praha, s. 7ñ23. KR¡L, V. (1999): Fyzick· geografie Evropy. Academia, Praha, 348 s. KUCHAÿ, K. (1946): P¯ehled kartografie. Praha, 173 s. KUCHAÿ, K. (1953): Z·klady kartografie. Praha, NakladatelstvÌ »SAV, 192 s. KUCHAÿ, K. (1959): V˝voj mapovÈho zobrazenÌ »eskoslovenskÈ republiky. 1. dÌl. Mapy Ëesk˝ch zemÌ do 18. stoletÌ. ⁄st¯ednÌ spr·va geodÈsie a kartografie, Praha, 68 s. KUNSK›, J. (1950): Kras a jeskynÏ. P¯ÌrodovÏdnÈ nakladatelstvÌ, Praha, 163 s. KUNSK›, J. (1954): ZemÏpisn˝ n·kres. 2nd edition, NakladatelstvÌ »SAV, Praha, 263 s. (1. vyd. 1949). KUNSK›, J., LOU»EK, D., SL¡DEK, J. (1959): Praktikum fysickÈho zemÏpisu. NakladatelstvÌ »SAV, Praha, 266 s. KUNSK›, J. (1974): »eskoslovensko fyzicky zemÏpisnÏ. SPN, Praha, 251 s. LUDWIG, W. (1934): Die Geographie an der Deutschen Universit‰t seit der Begr¸ndung des geographischen Lehrstuhles (1872ñ1932). Arbeiten d. G. Institutes d. D. Universit‰t (Neue folge 15), Praha, 82 s. MARTÕNEK, J. (2003): »esk· geografie a vznik »eskoslovenska. In: Semin·¯e a studie V˝zkumnÈho centra pro dÏjiny vÏdy z let 2002ñ2003 (k vyd·nÌ p¯ipravil AntonÌn Kostl·n). Pr·ce z dÏjin vÏdy; sv. 6, s. 97ñ104. MARTÕNEK, J., MARTÕNEK, M. (1998): Kdo byl kdo ñ naöi cestovatelÈ a geografovÈ. Libri, Praha, 509 s. MARTONNE, E. de (1931): TchÈchoslovaquie. In.: Vidal de la Blache, P., Gallois, L.: GÈographie Universell, IV/2, Libraire Armand Colin, Paris, s. 534ñ620. MUCHA, L. (2006): Kartografie na UniverzitÏ KarlovÏ. GeografieñSbornÌk »GS, 111, Ë. 4, s. 426ñ435. NETOPIL, R. a kol. (1984): Fyzick· geografie I. SPN, Praha, 272 s. NIKOLAU, S. (1939): Za profesorem V·clavem ävamberou. SbornÌk »SZ, 45, s. 82ñ84. NOV¡K, V. J. (1913): Fysik·lnÌ zemÏpis. I. dÌl., Praha. NOV¡K, V. J. (1947): ZemÏpis »eskoslovenska. Melantrich, Praha, 101 s. NOV¡KOV¡, B., ed. et al. (1991): ZemÏpisn˝ lexikon »SR. Obce s sÌdla. Stav k polovinÏ 80. let. DÌl I, II. Academia, Praha, 1ñ603, 609ñ1225 s. QUITT, E. (1971): KlimatickÈ oblasti »eskoslovenska. Studia geographica, 16, GG⁄ »SAV, Brno, 82 s., mapy. PAVLÕK, Z. (1964): N·stin populaËnÌho v˝voje svÏta. NakladatelstvÌ »SAV, Praha. PAVLÕK, Z. (1977): äet¯enÌ populaËnÌho klimatu. Universita Karlova, Praha, 298 s. PAVLÕK, Z. (2006): V˝voj demografie v kontextu pozn·v·nÌ objektivnÌ reality. GeografieñSbornÌk »GS, 111, Ë. 4, s. 401ñ426. PAVLÕK, Z., RYCHTAÿÕKOV¡, J., äUBRTOV¡, A. (1986): Z·klady demografie. Academia, Praha, 732 s. PALACK›, J. (1857ñ1860): ZemÏpis vöeobecn˝, vÏdecky srovn·vacÌ. Praha. PÿIBYL, V. (2006): Fyzick· geografie na UniverzitÏ KarlovÏ v Praze. GeografieñSbornÌk »GS, 111, Ë. 4, s. 368ñ381. RUBÕN, J., BALATKA, B. a kol. (1986): Atlas skalnÌch, zemnÌch a p˘dnÌch tvar˘. Academia, Praha, 385 s.

364

ÿEZNÕ»KOV¡, D. (2006): TeoretickÈ a metodologickÈ ot·zky geografickÈho vzdÏl·v·nÌ. DizertaËnÌ pr·ce. UK v Praze, P¯F, katedra soci·lnÌ geografie a region·lnÌho rozvoje, Praha, 63 s. + p¯Ìl. ÿÕKOVSK›, F. (1939): Z·klady k sÌdelnÌmu zemÏpisu »eskoslovenska. Spisy odboru »s. spoleËnosti zemÏpisnÈ v BrnÏ, F. Kol·Ëek, Brno. STEHLÕK, O. (1970): Geografick· rajonizace eroze p˘dy v »SR. GG⁄ »SAV, Brno, 40 s. STEHLÕK, O. (1981): V˝voj eroze p˘dy v »SR. Studia Geographica, 72, GG⁄ »SAV, Brno, 37 s. STÃHULE, J. (1945): Prof. dr. Viktor Dvorsk˝ ñ öedes·tnÌk. SbornÌk »SZ, 50, s. 79ñ83. STUDNI»KA, F. J. (1880ñ1883): Vöeobecn˝ zemÏpis, Ëili astronomick·, mathematick· a fysik·lnÌ geografie I, II, III., Praha. äALAMON, B. (1936): éivot a pr·ce prof. V. ävambery. SbornÌk »SZ, 42, Ë. 1, s. 1ñ6. äVAMBERA, V. (1908): O Janu PalackÈm. Geografick˝ ˙stav UK, Praha, s. 24. TR¡VNÕ»EK, D. (1954): J. Palack˝, prvnÌ Ëesk˝ universitnÌ profesor geografie. LidÈ a zemÏ, Ë. 3, s. 15ñ17. TR¡VNÕ»EK, D. (1994): Sto let »eskÈ geografickÈ spoleËnosti. NakladatelstvÌ »eskÈ geografickÈ spoleËnosti, Praha, 95 s. TREML, V., CHROM›, P., eds. (2006): Mezin·rodnÌ geografick· konference Ñ150 let geografie na UniverzitÏ KarlovÏì ñ SbornÌk abstrakt˘. Univerzita Karlova v Praze, P¯ÌrodovÏdeck· fakulta, geografick· sekce, Praha, 52 s. VIT¡SEK, F. (1952ñ1965): Fysick˝ zemÏpis I-III. N»SAV Academia, Praha. VIT¡SEK, F. (1966): Z·klady fysickÈho zemÏpisu. Academia, Praha. VL»EK, V., ed. et al. (1984): ZemÏpisn˝ lexikon »SR. VodnÌ toky a n·drûe. Academia, Praha, 315 s. VIT¡SEK, F. (1973): V˝voj moravskÈ geografie. Academia, Praha. Z¡TOPEK, A. (1956): Prof. dr. Bed¯ich äalamon ñ geofyzik. SbornÌk »SZ, 61, s. 25ñ27. Atlasy: Atlas Republiky ËeskoslovenskÈ. »esk· akademie vÏd a umÏnÌ a Orbis. Praha 1935. Atlas Ëeskoslovensk˝ch dÏjin. ⁄SGK a Historick˝ ˙stav »SAV, Praha 1965. Atlas »eskoslovenskÈ socialistickÈ republiky. »eskoslovensk· akademie vÏd a ⁄st¯ednÌ spr·va geodÈzie a kartografie, Praha 1966. Atlas ûivotnÌho prost¯edÌ a zdravÌ obyvatelstva »SFR. Geografick˝ ˙stav »SAV a Feder·lnÌ v˝bor pro ûivotnÌ prost¯edÌ, Praha a Brno 1992. Vojensk˝ zemÏpisn˝ atlas. Ministerstvo n·rodnÌ obrany, Praha 1975. Summary: DEVELOPMENT OF GEOGRAPHY AT CHARLES UNIVERSITY IN THE CONTEXT OF CZECH GEOGRAPHY SINCE THE MIDDLE OF THE 19TH CENTURY Geography at Charles University in Prague can be considered as ìmotherî of Czech (and to a certain degree also Slovak) geography and it has to be regarded as a discipline of science which has been developing in relatively frequently changing and sensibly different constitutional and political systems, socio-economical and socio-cultural conditions and, last but not least, in different geopolitical situations and links of the Czech state. The beginnings of Czech scientific geography date from the middle of the 19th century and are connected above all with Charles University. Decisive for geography was at first its union with historiography which was taught at the Faculty of Arts of Charles University. The birth of Czech university geography is connected with the name of Jan Kaöpar Palack˝ (1830ñ1908), who was in 1856 appointed the first Czech lecturer (docent, associate professor) of geography. His appointment full professor of geography (1891), as well as that of his successors (mainly of V·clav ävambera) belongs, from the institutional point of view, to the first development stage, during which geography became an autonomous discipline of science. At the turn of the 1880¥s and 1890¥s, this was enabled also by formation of an independent geographical workplace within the Faculty of Arts of Charles University and by the birth of geographical journal SbornÌk »eskÈ spoleËnosti zemÏvÏdnÈ (Volume of the Czech Society of Earth Science, todayís Geografie) in 1895. During this initial stage, Czech geography was strongly influenced, because of political and position conditions, by German geography (mainly by A. von Humboldt and K. Ritter, F. Ratzel and others). Later also ideas of the French school of man (E. de Martonne) gained importance.

365

The second development stage can be delimited by the birth of independent Czechoslovakia (1918), or by the founding of the Faculty of Science of Charles University (1920) on one side and by the World War II on the other side. The Faculty of Science became the principal basis of institutional development of Czech university geography ñ both due to the number of individual geographical disciplines represented at the Faculty and by the extent of its scientific and organizational agenda. Just in this period we can find roots of the development of Czech applied geography (preparation of geographical and cartographical information for state administration, etc.). The Institute of Geography was transferred from the Faculty of Arts to the new building of Faculty of Science, where it formed the basis of a relatively large geographical workplace. This period is marked above all by activities of V. ävambera as a head of Geographical Institute, J. V. Daneö, V. DÏdina, V. Dvorsk˝, and others. In addition, many Prague geographers participated, from 1919, on formation of geographical workplaces of the new universities in Brno (K. Absolon, V. J. Nov·k) and in Bratislava (J. Hrom·dka, F. ät˘la). It was also in this period that were laid bases of Czech socio-economical geography and demography (V. Dvorsk˝, J. Auerhan, A. Boh·Ë, J. KorË·k, K. MalÌk), nevertheless almost outside the Charles University. Also our first national atlas was published ñ Atlas of the Republic of Czechoslovakia (1935). The geographers were dealing with physical and economical geographical regionalization of Czechoslovakia, participated in publication of Czechoslovak national history and geography (V. DÏdina), solved geopolitical issues (V. Dvorsk˝, J. KorË·k), etc. Czech geography advocated the concept of unified geography, but practically did not take interest in the theory of geography. It was specialized in solving research themes of individual disciplines without any deeper effort to their integration (or co-operation) and studying of interactions both natural and human spheres of landscapes. The impact of German geography was progressively substituted by that of French geography (possibilism: V. de la Blache, J. Brunhes, A. Demangeon and others), less by English and American geography. The third development stage of Czech geography is limited by the beginning and the end of the communist totalitarian regime (1948ñ1989). Within this period, two different development stages can be found (the 1950¥sñ1960¥s and the 1970¥sñ1980¥s). During the period of the communist regime, Prague university geography as well as the whole Czech geography were practically entirely isolated from the geography of western countries and the methodological development was entirely subordinated to Marxism. Basic geographical research was aimed mainly at physical geography, at the history of cartography and in economical and regional geography mainly at the geography of settlements, population, and regionalisation of Czechia (i.e. non-confrontational themes for the communist regime). However, geographical methods were progressively applied in economical, regional and territorial planning both on national and regional levels with participation of young geographers trained in this discipline. As to the personal viewpoint, university geography lost specialists which were politically unacceptable for the regime as well as those who passed to the newly formed Institute of Geography of the Czechoslovak Academy of Sciences or newly established Faculties of Education. In spite of ill fortune in the 1960¥s and 1970¥s, Czech geographers wrote many large collective works and monographs. Important was above all compilation of atlases (Atlas of the Czechoslovak Socialist Republic 1966). Geographers took part also in creation of the Atlas of Czechoslovak history (1965), Military Geographical Atlas of the Word (1975), etc. Among geographical synthetic works, we can mention the Geography of Czechoslovakia (H‰ufler, KorË·k, Kr·l 1960), regional geography of foreign countries in two volumes (H‰ufler, Kr·l, Chrobokov· 1964), Economical Geography of Czechoslovakia (H‰ufler 1978, 1984), works on socio-geographical reginalization (Hampl, Jeûek, K¸hnl, 1978) or on development of the settlement system (Hampl, Gardavsk˝, K¸hnl, 1987). As to physical geography, let mention works dealing with physiccal-geographical regionalisation like (Czudek a kol 1972; Quitt 1971). A great attention was paid, besides traditional themes (Balatka, Sl·dek 1962; Kunsk˝ 1974; RubÌn, Balatka a kol. 1986; Demek a kol. 1987, VlËek a kol.1987 etc.) also to environmental issues (Demek et al. 1978). In this period, geography at the Faculty of Science, Charles University in Prague, was represented mainly by social geographers J. KorË·k and V. H‰ufler, physical geographers K. Kunsk˝, V. Kr·l and cartographers B. äalamon, K. Kucha¯. But there was also the generation of their students who have been developing the Prague university geography from the beginning of the 1990¥s, already under the conditions of free circulation of ideas, freedom of research, international cooperation and in a qualitatively and quantitatively much better situation.

366

The forth development stage of geography initiated by the fall of the communist regime in 1989 is, from the historical perspective, the ìpresentî stage. And it will be possible to proceed to its assessment only after a certain time interval. Fig. 1 Fig. 2 Fig. 3

ñ Jan Kaöpar Palack˝ (10. 10. 1830 ñ 22. 2. 1908). Author: Z. Landov·. ñ V·clav ävambera (10. 1. 1866 ñ 27. 9. 1938). Author: Z. Landov·. ñ Dean¥s office of Faculty of Science, Charles University in Prague. Photo P. Chrom˝. Fig. 4 ñ Ji¯Ì V. Daneö (23. 8. 1880 ñ 12. 4. 1928). Author: Z. Landov·. Fig. 5 ñ Viktor Dvorsk˝ (22. 9. 1882 ñ 26. 11. 1960). Author: Z. Landov·. Fig. 6 ñ Bed¯ich äalamon (16. 7. 1880 ñ 26. 7. 1967). Author: Z. Landov·. Fig. 7 ñ V·clav DÏdina (6. 12. 1870 ñ 30. 11. 1956). Author: Z. Landov·. Fig. 8 ñ Julie Moschelesov· (21. 8. 1892 ñ 7. 1. 1956). Author: Z. Landov·. Fig. 9 ñ Karel Kucha¯ (15. 4. 1906 ñ 16. 4. 1975). Author: Z. Landov·. Fig. 10 ñ Josef Kunsk˝ (6. 10. 1903 ñ 21. 9. 1977). Author: Z. Landov·. Fig. 11 ñ JaromÌr KorË·k (12. 7. 1895 ñ 6. 10. 1989). Author: Z. Landov·. (PracoviötÏ autor˘: L. JeleËek a P. Chrom˝: katedra soci·lnÌ geografie a region·lnÌho rozvoje P¯ÌrodovÏdeckÈ fakulty UK, Albertov 6, 128 43 Praha 2; e-mail: [email protected], [email protected]. J. MartÌnek: Historick˝ ˙stav AV »R, v. v. i., Proseck· 76, 190 00 Praha 9, e-mail: [email protected].) Do redakce doölo 31. 10. 2006

367