UNIVERZITA TOMÁŠE BATI VE ZLÍNĚ. Institut mezioborových studií Brno

UNIVERZITA TOMÁŠE BATI VE ZLÍNĚ FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ

Institut mezioborových studií Brno

Oblastní charita Jihlava – pomocná ruka lidem v nouzi

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Zdeněk Dragoun

Vypracovala: Anna Nováková

Brno 2012

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma „Oblastní charita Jihlava – pomocná ruka lidem v nouzi” zpracovala samostatně a pouţila jsem literaturu uvedenou v seznamu pouţitých pramenů a literatury, který je součástí této bakalářské práce. Elektronická a tištěná verze bakalářské práce jsou totoţné.

V Brně dne 11. 4. 2012

...................................... podpis

Poděkování Děkuji panu Mgr. Zdeňku Dragounovi za metodickou pomoc, kterou mi poskytl při zpracování mé bakalářské práce. Dále děkuji zaměstnancům Oblastní charity Jihlava za uţitečné informace. Také bych chtěla poděkovat své rodině za lásku, trpělivost a podporu, kterou mi poskytovali při zpracování mé bakalářské práce, a které si nesmírně váţím.

Obsah: Úvod

2

1. Postoj římskokatolické církve k pomoci sociálně potřebným

4

1.1. Prvotní křesťanské poselství

4

1.2. Skutky lásky a milosrdenství

5

1.3. Pomoc potřebným z pohledu sociální nauky církve

7

1.3.1. Prameny sociální nauky

7

1.3.2. Církev a pomoc potřebným v dnešní době

8

2. Oblastní charita Jihlava

10

2.1. 20 let Oblastní charity Jihlava

11

2.2. Současná podoba OCHJ

15

2.2.1. Sociální sluţby

16

2.2.2. Zaměstnanci a dobrovolníci

18

2.2.3. Cílové skupiny poskytovaných sluţeb

22

2.2.4. Pracoviště Oblastní charity Jihlava

27

2.2.4.1. Sluţby sociální péče

27

2.2.4.2. Charitní ošetřovatelská sluţba

32

2.2.4.3. Sluţby sociální prevence

33

2.2.4.4. Další sluţby

38

3. Charitní pečovatelská sluţba v Nové Říši a její přínos pro obyvatele obce

43

3.1. Exkurz do historie obce

43

3.2. Ţivot v Domově sv. Alţběty

46

3.3. Problémy při provozování sociálních sluţeb

49

4. Kazuistika

50

Závěr

54

Resumé

56

Anotace

57

Seznam literatury

58

Přílohy

60

Úvod V naší společnosti se objevuje stále více jevů, které vybočují z oblasti označované jako „normální“. Hranice „normy“ se posunují a my jsme svědky činů, o kterých naši předkové říkají: to za nás nebývalo, kdybychom se takhle chovali my... Pokud se podíváme do historie, děje se toto v kaţdé době, od starověku aţ po současnost. Při práci v sociální oblasti se setkáváme především s lidmi, kteří stojí na „okraji společnosti“ z důvodů hmotné nouze, stáří, zdravotního omezení, vzdoru, nepřizpůsobivosti nebo jiných osobních situací. Kaţdý má pro své „vybočení z řady“ jiný důvod. V kaţdé epoše lidstva však existuje někdo, kdo se těmto problémům věnuje. Odedávna je pomoc bliţním úlohou křesťanů. Jiţ ve Starém zákoně je nabádáno k péči o chudé, potřebné, nemocné, Nový zákon tato ustanovení umocňuje. Jak je to s pomocí dnes? Kdo se stará o ty, jeţ jsou ohroţeni sociálním vyloučením, o ty, kteří nejsou schopni se starat sami o sebe? Motivací vykonávat sociální práci byla moje touha pomáhat lidem, k níţ jsem byla vychována především svými rodiči. Během několika měsíců na pozici samostatného odborného referenta jsem došla k nepříjemnému zjištění, ţe mými klienty jsou jednak lidé, kteří jsou nějakým způsobem znevýhodnění a nacházejí se v různě těţkých ţivotních situacích, jednak ti, kteří sociální dávky uţívají jako „kapesné“. Věděla jsem, ţe spousta potřebných zůstává bez pomoci, ať jiţ z důvodů legislativní nedostatečnosti nebo z důvodů vlastních předsudků. Mezi „úředníky“ a klienty byla propast nedůvěry. Proto jsem přivítala rozvíjející se spolupráci s pracovníky charity, ke kterým měli a dodnes mají klienti kladný vztah, a tudíţ je pomoc potřebným adresnější. Bohuţel někteří z kolegů stále vidí ve jmenovaných pracovnících konkurenci, někteří je povaţují za naivní snílky a někteří přímo za „škodnou v revíru“. Proč tomu tak je? Pramení to z neznalosti organizace? Jak tedy mohu já dnes přispět k pomoci konkrétním lidem? K volbě tématu, zaměřenému na pomoc klientům poskytovanou Oblastní charitou Jihlava, mne vedlo hledání odpovědí na otázky spojené s mým zaměstnáním a studium oboru sociální pedagogika. Z přednášky prof. Mühlpachra (IMS Brno) je studentům oboru známo, ţe sociální pedagogika z hlediska brněnské sociálně pedagogické školy pojímá celou ţivotní dráhu jedince, má výrazný sociální akcent, je charakterizována jako sociální, biodromální a interdisciplinární (transdiciplinární). Cílem bakalářské práce je přiblíţit namáhavou práci charitních pracovníků a vypracovat přehled poskytovaných sociálních sluţeb, který by přispěl ke kvalitnějšímu

2

sociálnímu poradenství na úřadě, k orientaci uţivatelů sociálních sluţeb, k lepší spolupráci mezi úředníky a poskytovateli sociálních sluţeb a hlavně k pomoci potřebným. Skutečnost, ţe charita je církevní organizací, mne inspirovala k myšlence věnovat pozornost problematice poskytování péče potřebným krátce také z pohledu sociální nauky církve. Bakalářská práce je rozdělena do kapitol. První kapitola je zaměřena na postoj církve k pomoci sociálně potřebným, druhá kapitola se zabývá Oblastní charitou Jihlava. V třetí kapitole je zobrazeno jedno ze středisek pečovatelské sluţby – Domov sv. Alţběty v Nové Říši. Kazuistika, která je obsahem čtvrté kapitoly, pak dokazuje na příkladech skutečných osob, jakým přínosem je charitní péče pro občany. Inspiraci ke psaní bakalářské práce jsem čerpala z dostupné odborné literatury, dále z interních charitních písemností a také z internetových zdrojů. Velkou pomoc mi poskytli charitní pracovníci, kteří zastupují jednotlivé sluţby. Uţitek z bakalářské práce plyne jednak pro mne samotnou z hlediska profesionálního přístupu k mým klientům, neboť jsem se mohla přiblíţit k sociálně potřebným z jiné strany neţ „úřední“. Nezanedbatelné jsou i duchovní zdroje, které jsem při psaní načerpala. Dále bude práce přínosem pro činnost veřejné správy v popisované lokalitě, především pro práci mých kolegyň, neboť získají zpracovaný přehled sluţeb, které Oblastní charita Jihlava nabízí. Tím tato práci bude prospěšná našim potřebným, neboť jim v rámci sociálního poradenství budeme moci nastínit, která charitní sluţba je pro ně nejlepší a seznámíme je s činností jednotlivých středisek Oblastní charity Jihlava. V neposlední řadě je přínosem i skutečnost, ţe díky osobnímu kontaktu při získávání informací a seznámení se s širokospektrou prací charitních zaměstnanců bude spolupráce mezi úřadem, charitou a klienty na jiné úrovni neţ dosud.

3

1. Postoj římskokatolické církve k pomoci sociálně potřebným „Blaze chudým v duchu, nebo jejich je království nebeské. Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích.“ (Mt 5,2-12)1 V uvedeném biblickém citátu „Horského kázání“, je obsaţen hlavní směr církve, zvláštní pravidla jednání křesťanské církve, která jsou dále rozváděna do ţivota církve.

1.1.

Prvotní křesťanské poselství

„Mistře, které přikázání je v zákoně největší? On mu řekl: „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.„ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ (Mt 22,36-40)2 Přikázání lásky není v křesťanském světě nic nového. Křesťanské poselství vychází ze Starého zákona, kde byla zakotvena láska k Bohu a k bliţnímu. Např. v Třetí knize Mojţíšově je řečeno: “Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně, ale budeš milovat svého bližního jako sebe samého” (Lv 19,18)3 V Páté knize Mojţíšově (Dt 6,1-9) 4 Mojţíš vysvětluje význam základního příkazu Boha ctít a milovat a vyzývá k věrnosti. Jeţíš Kristus, nazývaný také Jeţíš Nazaretský, Boţí Syn, jehoţ ţivot a působení je středem křesťanské víry, tuto lásku rozšiřuje na všechny lidi. Mnohá místa v evangeliích Nového zákona ukazují, ţe Jeţíš je vnímavý vůči důstojnosti a právům lidské osoby, jakoţ i vůči potřebám těch nejslabších a nejuboţejších, kteří jsou obětí nespravedlnosti. 1

Bible, s. 1470 Bible, s. 1498 3 Bible, s. 145 4 Bible, s. 222 2

4

Uzdravování malomocných, slepých, chromých, vzkříšení mrtvých, ochrana hříšníků, jeho postoj k dětem, Jeţíšova podobenství (např. o milosrdném samaritánovi, o chudé vdově, o marnotratném synu, o dělnících na vinici, o ztracené ovci, o dobrém pastýři apod.), jeho kázání o posuzování druhých, o lásce k nepřátelům, o odpuštění, to vše svědčí o velké Jeţíšově lásce k lidem. „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.“ (Jan 15,12)5 „Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.” (Mt 10,7-8)6 Podstata nauky církve je zaměřena na lásku, která je bez konce. Kaţdý křesťanský čin má mít svůj původ v lásce, stejně tak jako v ní má mít svůj poslední cíl. „V evangeliu jsou obsaženy základní pravdy, které pronikavě utvářely sociální myšlení Církve během jejího putování dějinami. Kristus např. prohlašuje a potvrzuje zásadní rovnost a důstojnost všech lidských jedinců, mužů a žen, bez rozdílu národnosti a rasy, kultury, politické příslušnosti či sociálního postavení. V jeho poselství je též obsažen pojem člověka jako bytosti svou přirozeností společenské.“7 Církev není skupinou, která je zaměřena pro sebe. Je odedávna spojena s úkoly charitativními, společenskými... Katoličtí svatí jsou známí jako zakladatelé nemocnic, různých útulků pro chudé, sirotky, přestárlé a opuštěné lidi, i jako hybné síly společenskokulturních snah, které „zahájily éru nového humanismu, zakořeněného v Kristu“8.

1.2.

Skutky lásky a milosrdenství

„Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou. Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí. Kdo dovede povzbuzovat, ať povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí. Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.“ (List Římanům 12,6-10)9

5

Bible, s.1609 Bible, s.1478 7 Bahounek, T. Křesťanská sociologie pro kaţdého, s.26 8 Bahounek, T. Křesťanská sociologie pro kaţdého, s.26 9 Bible, s. 1677 6

5

Křesťanské přikázání lásky se šířilo po světě napříč stoletími. Církev nebyla jen nositelkou náboţenství, byla první institucí péče o chudé a nemocné. „V raném středověku se první sociální služby objevily po přijetí křesťanství za státní náboženství a po zřízení církve. S křesťanstvím přišlo do evropských zemí přikázání pomoci chudým, konání milosrdných skutků a poskytování almužen.“10 Matoušek dále říká: „V rámci katolické církve vznikaly v raném středověku první řády orientované na pomoc chudým a nemocným. Jedním z prvních a nejvýznamnějších byl řád sv. Františka, který vznikl ve 13. století. Kláštery tohoto řádu, zakládané následovníky sv. Františka, poskytovaly pomoc a často i přístřeší chudým a nemocným lidem.“11 Nejen ve světových, ale i v našich dějinách je moţné sledovat působení křesťanství. Příkladem sv. Františka byla ovlivněna i jedna z českých princezen – sv. Aneţka Česká, která vstoupila do ţenské větve řádu františkánů – tzv. klarisek. Aneţka se svou matkou zakládá jeden z nejstarších špitálů v Čechách. Kromě sv. Aneţky Přemyslovny je v „českém nebi“ také sv. Zdislava, sv. Václav, sv. Vojtěch a mnoho a mnoho dalších, kteří z lásky k Bohu a k bliţním zasvětili svůj ţivot sluţbě druhým. Láska činí lidi vynalézavými. Křesťanský kalendář je plný jmen lidí, kteří od dob Kristových aţ do současnosti konali skutky lásky a milosrdenství daleko za hranice svých povinností. Zřejmě nejznámější světicí naší doby v celém světě je Matka Tereza. Kdo by neznal jméno a činy malé ţeny v bílém sárí, řeholnice, misionářky a humanitární pracovnice? Matka Tereza, nositelka Templetonovy ceny, Nobelovy ceny za mír, vyznamenaná britský Řádem Za zásluhy a také nejvyšším indickým civilním vyznamenáním. Ţena, která se v 38 letech rozhodla vzdát se ţivota v klášteře a povolání učitelky, aby se starala o nejzbídačenější tvory v Indii. Tato řeholnice sama o sobě tvrdí, ţe ona a její sestry nejsou ţádné sociální pracovnice, ošetřovatelky nebo učitelky, nýbrţ náboţenské společenství, misionářky lásky. Kolik dalších příkladů svědectví ţivé lásky bychom mohli najít v církevních dějinách? Takových „misionářek“ není jen plné „nebe“, jsou i kolem nás. Stačí se dívat: v nemocnicích, v domovech pro seniory, v léčebnách, ve školách a v dalších institucích pracují „malé matky Terezy“, které činí velké skutky lásky a milosrdenství pro své bliţní.

10 11

Matoušek, O. a kol. Sociální sluţby, s. 18 Matoušek, O. a kol. Sociální sluţby, s. 18

6

1.3.

Pomoc potřebným z pohledu sociální nauky církve Jan Pavel II. ve své encyklice Centesimus annus říká, ţe dnešní sociální nauka církve

se zaměřuje zvláště na člověka. Společenské vědy a filozofie slouţí k výkladu ústředního postavení člověka ve společnosti. Díky nim je člověk schopen lépe chápat sebe sama jako sociální bytost. Pouze víra mu však plně odhaluje jeho pravou identitu. Z této identity vychází sociální nauka církve, která obsahuje důleţitou interdisciplinární dimenzi. „S cílem lépe uplatnit pravdu o člověku vstupuje tato nauka do dialogu s různými disciplínami, které se člověkem zabývají, sjednocuje jejich příspěvky a pomáhá jim otevřít se v širším horizontu službě člověku, poznanému a milovanému v plné šíři jeho poslání.“12

1.3.1. Prameny sociální nauky Podstatou katolické sociální nauky je osoba a učení Jeţíše Krista. Evangelium (z řeckého euangelion – dobrá zpráva, radostná zvěst) a jeho etické poţadavky k řešení úkolů v ţivotě společnosti jsou zdrojem katolické sociální nauky. „Různé společenské otázky a úkoly se současně stávají předmětem morálně-teologického promýšlení, které zraje v Církvi nejen s pomocí vědeckého bádání, ale i zkušeností Božího lidu.“13 Poselství evangelia není jen teorií, ale základem a motivací jednání. Nový počátek sociálního učení církve je moţné pozorovat od vydání encykliky Rerum novarum, kterou vydal papeţ Lev XIII. v r. 1891, jako reakci na nové uspořádání společnosti po průmyslové revoluci. Tato encyklika je jakýmsi jádrem dalších etap sociální nauky církve, které jej aktualizují a rozšiřují. „K pochopení dějinného vývoje sociální nauky Církve je třeba proniknout do sociální a kulturní souvislosti každého jejího přínosu. Je nutno objasnit společenské a kulturní podmínky, za kterých Církev přikročila k tomu či onomu počinu. Tak vyjdou najevo i záměry, které Církev sleduje v dané záležitosti.“14 Podle Kompendia sociální nauky církve pochází výraz „sociální nauka“ od papeţe Pia XI.15 Tento papeţ ve své encyklice Quadragesimo anno (r. 1931), o uspořádání společnosti, obnově společenského řádu a jeho zdokonalení podle zásad evangelia, výrazem sociální nauka označuje nauku týkající se sociálně významných témat. „Ta se den ze dne neustále šíří 12

Sociální encykliky, s. 471 Bahounek, T. Křesťanská sociologie pro kaţdého, s. 10 14 Bahounek, T. Křesťanská sociologie pro kaţdého, s. 27 15 Papeţská rada pro spravedlnost a mír, Kompendium sociální nauky církve, s. 67 13

7

a stále obohacuje neúnavným úsilím mužů, které jsme nazvali „pomocníky církve“. Ti nedovolí, aby se katolická sociální nauka ukrývala jen ve vědeckém ústraní, ale vycházejí s ní ven na slunce i do nepohody, do všedního života.“16 Zatímco papeţové Lev XIII. a Pius XI. psali sociální encykliky pro učence, teology, filozofy, právníky a ekonomy a argumentovali filozoficko – teologicky, další sociální encyklika Mater et Magistra je psaná pro „obyčejné lidi“. Papeţ Jan XXIII. reagoval na poválečné uspořádání společnosti a nastolil nový směr katolické sociální nauky, a to obrácení od davu k člověku jako jednotlivci, „jenž má být nositelem, tvůrcem i cílem veškerého společenského života. V těžišti těchto snah jsou tři duchovní síly: pravda jako základ, spravedlnost jako cíl a láska jako hnací síla.“17 Sociální otázka se stala záleţitostí univerzální a zahrnovala všechny země a v nich různé situace. S postupem času přichází na svět „nové poklady“ sociální nauky církve, obsaţené v dopisech a encyklikách jiţ zmíněného Jana XXIII. nebo jeho nástupců Pavla VI., Jana Pavla II. a Benedikta XVI. a v dokumentech II. vatikánského koncilu. Ze všech těchto zdrojů prýští úsilí o civilizaci lásky. „Jednání člověka je plně lidské, když vychází z lásky, projevuje lásku a je zaměřeno k lásce. Tato pravda platí i v sociální oblasti.“18

1.3.2. Církev a pomoc potřebným v dnešní době Na výše uvedeném příkladu Matky Terezy a dalších světců je patrné, ţe „láska k bližnímu v tom smyslu, jak je hlásána v Bibli a jak ji předkládá Ježíš, je možná“.19 Ctnost lásky je úkolem pro kaţdého jednotlivého věřícího člověka, i pro církev jako společenství. Z toho je patrné, ţe i pomoc potřebným je úkolem kaţdého křesťana. Formu pomoci si můţe kaţdý vybrat podle svého zaměření, moţností a schopností. „Všechny podoby této služby mají jediný společný kořen, lásku Kristovu. Ona je tou nejradikálnější uzdravující mocí, překonávající všechnu nemoc světa, cestou k plnému zdraví všech oblastí lidského života.“ 20 Církev není lhostejná k problémům světa (ekonomické, pracovní, právní, kulturní, společenské problémy), snaţí se je mírnit.

16

Sociální encykliky, s. 68 Sociální encykliky, s. 116 18 Papeţská rada pro spravedlnost a mír, Kompendium sociální nauky církve, s. 366 19 Benedikt, XVI. Deus caritas, s. 27 20 Halík, T. Sedm úvah o sluţbě nemocným a trpícím, s. 8 17

8

„Lásky – caritas – bude vždy potřeba, a to i v té nejspravedlivější společnosti. Neexistuje žádné spravedlivé státní uspořádání, jemuž by se podařilo to, aby služba lásky byla zbytečná. Ten, kdo se chce zbavit lásky, směřuje k tomu, že se zbaví člověka jakožto člověka.“21 Církev má v dnešní době tři úkoly, které jsou vzájemně propojené a nelze je oddělovat, a to:

zvěstování Boţího slova slavení svátostí sluţba lásky – caritas.22

21 22

Benedikt, XVI. Deus caritas, s. 40 Benedikt, XVI. Deus caritas, s. 34

9

2. Oblastní charita Jihlava Charita. Slovo, které často slýcháme z médií nebo z úst lidí, slovo běţně pouţívané. Charitní domy, charitní sluţba, rčení: “nejsem ţádná charita”. Pokud zadáme slovo “charita” do internetového vyhledávače, objeví se velké mnoţství různých odkazů. Co znamená slovo charita? V 70. a 80. letech minulého století je například charita definovaná: „charita ž. křesťanská láska k bližnímu; dobročinnost na jejím podkladě prokazovaná n. organizovaná; Česká katolická charita - účelové zařízení katolické církve v ČSR starající se o sociální zabezpečení církevních osob, zajišťující bohoslužebné potřeby (hostie, víno, roucha aj.) a pečující o vydávání náboženských knih a časopisů“23 nebo také „dobročinnost, praktická láska k bližnímu v křesťanském smyslu“.24 Internetový slovník cizích slov pojímá význam slova charita jako „dobročinnost, lidumilnost“, 25 případně: „1. křesťanská láska k bližnímu, 2. dobročinnost organizovaná a prokazovaná na podkladě křesťanské lásky“.26 “Charita je součástí katolické církve, a to nejen podle organizační struktury. Jednou z hlavních oblastí činnosti církve, spolu s udělováním svátostí a zvěstováním slova, je uplatňování lásky – caritas (Deus caritas est 22). Tato služba je zaměřená jak směrem dovnitř k potřebným členům církevního společenství, tak ke všem potřebným lidem světa. Podobně jako službou slova se má dostat radostná zpráva evangelia až na konec světa, tak skrze službu lásky církve mají potřební zakusit dotek samotné Boží lásky. To je také to navíc, co Charita ve srovnání s jinými sociálními organizacemi uživatelům svých služeb nabízí.”27 Charita Česká republika - nezisková humanitární organizace Charita Česká republika je největším nestátním poskytovatelem sociálně zdravotních sluţeb v České republice s více neţ stoletou historií. Hlavní činností Charity ČR je pomoc potřebným na území ČR. Stále větší měrou se podílí také na humanitární a zejména rozvojové pomoci do zahraničí, je partnerem OSN, Generálního ředitelství ECHO při Evropské unii a dalších mezinárodních neziskových organizací. Charita ČR je členem konfederace 162 národních charit sdruţených do Caritas Internationalis.28 23

Klimeš, L. Slovník cizích slov, s. 266 Rejman, L. Kapesní slovník cizích slov, s. 69 25 http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/charita 10. 3. 2012 26 http://www.slovnik-cizich-slov.net/charita/ 10. 3. 2012 27 Kodex Charity Česká republika, s. 3 28 http://www.charita.cz/o-charite/ 10. 3. 2012 24

10

Členem Charity Česká republika je šest diecézních (DCH Brno, České Budějovice, Hradec Králové, Litoměřice, DCH Plzeň) a dvě arcidiecézní (ACH Praha, ACH Olomouc) charity. Devátým subjektem je Česká katolická charita - Domovy duchovních a řeholnic. Všech devět členů sdruţení má vlastní právní subjektivitu. Podrobněji se budeme zabývat jednou z deseti organizačních sloţek Diecézní charity Brno, kterou je Oblastní charita Jihlava.

2.1.

20 let Oblastní charity Jihlava Činnost Oblastní charity Jihlava navazuje na poslání Svazu charity, zaloţeného

14. 3. 1922, jehoţ práce byla v období socialismu postupně likvidována, aţ původní zaměření svazu zcela vymizelo. Ke znovuobnovení charitní činnosti v brněnské diecézi došlo v roce 1992, kdy brněnský biskup Mons. Vojtěch Cikrle zaloţil Diecézní charitu Brno. Jednotlivé oblastní charity vznikaly v témţe roce - mezi nimi i Oblastní charita Jihlava. (dále OCHJ) Prvním sídlem OCHJ byla malá „vypůjčená“ místnost v budově jihlavské fary. Z těchto prostor byl řízen nejstaršího projekt – domácí péče v rodinách. Řečeno dnešní terminologií, byla poskytována péče zdravotní, hospicová a sociální, mnohdy šlo o kumulaci ošetřovatelské a pečovatelské sluţby (zdravotní sestry zastávaly vedle zdravotnické sluţby i sluţbu pečovatelky, většinou šlo o klienty v odlehlých obcích). Místnost na faře však nebylo moţné vyuţívat dlouhodobě, proto došlo k 1. stěhování – do pronajaté místnosti v budově, kterou vlastnilo Město Jihlava. V tomto objektu pracoval ředitel OCHJ, účetní a vrchní sestra, která se starala o činnost ošetřovatelek domácí péče. Po „domácí péči“ bylo dalším projektem znovuobnovené charity zaloţení romské klubovny. U tohoto projektu je zajímavé, ţe klubovna byla zaloţena na popud samotných romských dětí, shromáţděných kolem nové pracovnice paní Jany Kreslerové, na kterou děti z ulice pokřikovaly do okna: „paní charito“. Těmto dětem, jak vzpomíná jedna z prvních zaměstnankyň, chyběly základní dovednosti v oblasti např. péče o vlastní hygienu, základy stolování atd.. Zaloţením klubovny vyvstala nová potřeba většího prostoru, neboť souţití ředitele, účetní, vrchní sestry a romských dětí v jedné místnosti bylo přinejmenším problematické. Paní účetní – jediný zaměstnanec, který pracuje v Oblastní charitě Jihlava od roku 1992 – vzpomíná, jak těţké bylo pracovat, kdyţ jí děti s jejich temperamentem lezly pod stolem. Proto dochází k druhému stěhování – na ulici Brněnskou, kde jiţ jsou prostory

11

pro romskou klubovnu, sklad pomůcek a zázemí pro domácí péči, oddělen je do vlastní místnosti sekretariát. Počet zaměstnanců se rozrostl o mladíky vykonávající civilní sluţbu. V této době probíhala ve spolupráci s jihlavskými farníky velká akce, tzv. černobylské děti. Šlo o několik turnusů ozdravných pobytů dětí z Ukrajiny a Běloruska, které ţijí v oblastech postiţených černobylskou katastrofou. OCHJ spolu s římskokatolickými farními úřady zprostředkovávala těmto dětem pobyty v rodinách. V letech 1994-1997 byly otevřeny domovy s pečovatelskou sluţbou postupně v Kamenici u Jihlavy (1994), v Lukách nad Jihlavou (1994) a v Telči (1996) – ve všech případech byla a stále je vţdy obec vlastníkem majetku, OCHJ je provozovatelem sluţeb. Šlo o pečovatelskou sluţbu, středisko osobní hygieny, prádelnu, dříve zřízená ošetřovatelská sluţba byla v těchto místech zachována (materiál byl dováţen z Jihlavy). Za zmínku jistě také stojí zřízení tzv. Domovinky v Dačicích, která vznikla z popudu Farní charity v Dačicích v r. 1994 a napojila se na Oblastní charitu Jihlava - profesionální zařízení. Zde můţeme sledovat menší územní rozpor – přesto, ţe Dačice leţí v Jihočeském kraji, patří do diecéze brněnské. Proto působnost Oblastní charity Jihlava zasahuje i do zmíněného Jihočeského kraje. Další velkou akcí pomoci bliţním, které se OCHJ aktivně účastnila, byly povodně v roce 1997, kdy OCHJ vyslala do postiţených oblastí kromě materiální pomoci i dobrovolníky a zaměstnance. Vzhledem k tomu, ţe zaměstnanci charity, pamětlivi svého poslání, sledovali dění kolem sebe i narůstající sociální problémy, došlo k dalšímu rozhodnutí rozšířit sluţby na další skupinu potřebných. V roce 1996 byl zaloţen Vrakbar – mládeţnický klub, původně pro skupinu učňů z integrovaného učiliště v Jihlavě. Cílovou skupinou tohoto zařízení byla mládeţ ovlivněná negativními jevy ve společnosti. Koncem roku 1998 odpověděla Oblastní charita Jihlava na další aktuální potřebu zaloţením „káčka“, které dostalo název Centrum U Větrníku. Cílovou skupinou tohoto centra byli a jsou především uţivatelé drog. Město Jihlava (statutárním městem je Jihlava od r. 2000) nabídlo OCHJ část budovy v ulici U Větrníku za pouhých 1.000,- Kč ročně. Jednalo se o dvě místnosti a sociální zařízení. O rok později dostala charita do nájmu budovu celou za tutéţ částku, s větším prostorem se rozšířily i sluţby (např. pro pracovní program byla zřízena keramická dílna).

12

Charita byla v té době závislá na dotacích, mnoho z nich dostávala pouze jako začínající organizace. V roce 1999 představitelé státní správy a samosprávy naznali, ţe OCHJ jiţ „stojí na vlastních nohách“, a proto finanční podpora měst a obcí byla zastavena. S nástupem nového milénia se vedení OCHJ zabývalo myšlenkou, kam bude charitní činnost dále směřovat. Problémů ve společnosti přibývalo a nabízela se otázka, kterým směrem se má OCHJ rozvíjet, zdali je v moţnostech organizace adekvátně pomáhat i v jiných oblastech. Po mnoha poradách i účasti na komunitním plánování měst bylo rozhodnuto, ţe OCHJ půjde jiţ vytyčeným směrem: preventivní péče o mládeţ a péče o seniory a zdravotně postiţené lidi. Kromě práce přibývalo i nadšenců, kteří chtěli pomáhat v různých činnostech, a tak bylo v r. 2002 zaloţeno Dobrovolnické centrum. Dobrovolníci dodnes pomáhají především s uskutečněním tzv. Tříkrálové sbírky, která je hojně propagována i v médiích, dále jde o pomoc při ţivelných pohromách (povodně) a o aktivity v zařízeních OCHJ. Charitní činnost dále zdárně rozkvétala. V oblasti péče o seniory byly postupně otevřeny další domy s pečovatelskou sluţbou, a to v Nové Říši, Kostelci a Janštejně. I oblast péče o mládeţ se rozvíjela. Z romské klubovny se stalo Romské centrum, později R-centrum (neboť v názvu nesměl být kvůli diskriminaci název etnika). Další nápad, který se uskutečnil, byl vytvořit dílny pro ty, kteří nemohou najít práci a mají pouze ukončenou povinnou školní docházku. Tak vznikla „Malá řemesla“. Zpočátku se zde zájemci mohli naučit základům šití a truhlářských prací, v dalších letech se činnost pro velký zájem rozrostla i na obory zahradník a malíř-natěrač, sluţba byla otevřena v budově, kterou charita získala, na ulici Mahenova. Kapacita budovy na Brněnské ulici opět nebyla dostačující, neboť s přibývajícími sluţbami přibývali i pracovníci. V březnu r. 2003 došlo k dalšímu stěhování – do pronajatého domu na Jakubské náměstí, kde organizace sídlí dodnes. (OCHJ má ve vlastnictví pouze jeden dům, a to ten, kde sídlí „Malá řemesla“ na „Mahence“. Na opravu tohoto domu byla charitě poskytnuta účelová dotace, jakoţ i na další prostory, které má charita pronajaté k činnosti preventivních sluţeb a jsou majetkem Magistrátu města Jihlavy.) Větší prostor opět „vliv do ţil“ charitních zaměstnanců další energii – postupně dochází k rozšíření dalších sluţeb. Papeţ Benedikt XVI. ve své encyklice říká: „Láska není nikdy „uzavřenou“ a dokončenou záležitostí, v průběhu života se proměňuje, zraje.“29 Totéţ

29

Benedikt, XVI. Deus caritas est, s.26

13

platí i o činnosti Oblastní charity Jihlava, jejíţ pracovníci stále přemýšlí, jakou další sluţbou mohou být prospěšní svým bliţním. V r. 2008 byla zřízena nová sluţba – nekamenný hospic Bárka – s cílem dopřát umírajícím pobyt v jejich přirozeném prostředí v okruhu blízkých. V oblasti

prevence

byl

ve

spolupráci

s úřadem

práce

uskutečněn

projekt

rekvalifikačních kurzů, vznikla i „Následná péče“ – program pro osoby, které začínají „nový“ ţivot po odvykací léčbě ze závislosti na drogách. Stranou nezůstaly ani osoby se zdravotním postiţením, pro které byla zřízena „Adapta“, kam dochází mladí lidé se zdravotním handicapem a učí se základním dovednostem. Tato sluţba pomáhá zároveň i rodičům a osobám pečujícím o tuto skupinu znevýhodněných, kteří zde mohou své svěřence zanechat. (O kladném přínosu vyprávěla jedna z maminek, která byla v péči o svou postiţenou dceru jiţ vyčerpaná. Přes veškerou snahu naučit dceru alespoň nějakým dovednostem se výsledek nedostavoval. „Moje dcera neuměla nikdy namalovat obrázek. Byla jsem vyčerpaná a finanční situace byla nedobrá. Kamarádka mi řekla o nově otevřeném charitním zařízení. Potřebovala jsem jít na brigádu, dceru jsem však nechtěla „odloţit“ k cizím lidem, protoţe jen já sama jsem se o ni dokázala správně postarat. Nebyla to však pravda. Po jednom dni stráveném v Adaptě mi ukázala obrázek, který malovala sama.“ – řekla maminka se slzami v očích.) Na problém „toulajících se dětí bez cíle“ odpověděla OCHJ zaloţením nízkoprahového klubu „ZASTÁVka“ v Telči v roce 2010. Ne všechny projekty měly dlouhou ţivotnost. Mezi ty krátkodobější patřil projekt „integrační tábor“, coţ byla činnost prázdninových táborů pro děti, „sousedská výpomoc“, aktivizační programy pro seniory, „šatník“ a další projekty, které však nebyly dlouhodobě udrţitelné. Z finančních důvodů skončila i činnost pečovatelské sluţby v Janštejně, kterou představitelé Obce Janštejn vypověděli s odůvodněním, ţe sluţby jsou drahé a obec je nepotřebuje od charity, zajistí si je sama. Nyní se Oblastní charita Jihlava připravuje na oslavu svého dvacetiletého působení. V České republice je Charita ČR druhou největší neziskovou organizací, v oblasti Kraje Vysočina je Oblastní charita Jihlava velkou „jedničkou“. „Co je pro nás úspěchem? Že našich klientů přibývá, nebo to, že je jich méně? Že poskytnutých úkonů přibylo, nebo že jsme každému jednotlivci mohli věnovat více času? Že naši pomoc vyhledává stále více lidí, nebo že naopak lidí, kteří potřebují služby charitativní organizace, v naší společnosti ubývá? Určitě na tyto otázky bude mít jiný pohled politik, ekonom nebo sociální pracovník. Společným cílem nás všech je zdravá společnost, 14

ovšem definice tohoto zdraví může být rozdílná v závislosti na úhlu pohledu každého z nás.“ říká ředitel OCHJ. „Patří ke kultuře naší doby, že hodnotu lidské činnosti poměřujeme tím, jaký přináší ekonomický efekt. V pomoci potřebným však stále platí stará rovnice – někdo musí nezištně dát ze svého přebytku druhému to, co ten nemá.“30

2.2.

Současná podoba OCHJ

„Oblastní charita Jihlava je profesionální organizace, která poskytuje pomoc a podporu potřebným lidem a jejich okolí. Pracovníci i dobrovolníci kladou důraz na lidskou důstojnost a duchovní hodnotu každého člověka. Usilují o změnu postojů lidí vedoucí ke zvyšování společenské soudržnosti.“31 Organizační rámec OCHJ Forma: Církevní právnická osoba - součást římskokatolické církve registrované v České republice podle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboţenských společnostech, ve znění pozdějších předpisů, právnická osoba podle kánonu 312 a 313 Kodexu kanonického práva32 Oblast působení: část Kraje Vysočina, část Jihočeského kraje (viz příloha č. 1) Celkový počet zaměstnanců: 98 Zaměstnanci na rodičovské dovolené: 15 Osoby, s kterými je uzavřena Dohoda o pracovní činnosti: 15 Pracovníci Oblastní charity Jihlava se řídí platnými vnitřními předpisy organizace. Organizační struktura: (viz příloha č. 2) - v čele organizace stojí ředitel, který má tři zástupce, a to pro oblast: o

prevence

o

seniorských sluţeb

o

dobrovolnických

sluţeb

a

vnitřní

organizace - poradním orgánem je Rada OCHJ, kterou tvoří výše jmenovaní zástupci, ekonom a vrchní sestra domácí péče

30

Výroční zpráva 2006 http://jihlava.charita.cz/informace/ 11. 3. 2012 32 Kodex kanonického práva, s. 133-135 31

15

- kaţdé středisko má svého vedoucího, který se zodpovídá zástupci ředitele - další skupinou jsou pak zdravotní sestry, sociální pracovníci, pracovníci v sociálních sluţbách, terapeuti a další zaměstnanci a dobrovolníci Financování OCHJ - vícezdrojové, k zajištění provozu sluţeb čerpá evropské finance z fondů EU, státní a místní dotace státní správy i samosprávy, granty soukromých nadací a sponzorské dary firem i občanů - v oblasti rekvalifikací jihlavská Charita spolupracuje s úřady práce v Kraji Vysočina - ošetřovatelská sluţba je hrazena z rozpočtů zdravotních pojišťoven - většinu sluţeb charita poskytuje konečným příjemcům zcela bezplatně - nízkoprahové kluby pro mládeţ, sluţby pro uţivatele návykových látek, rekvalifikační programy a sluţby pro nezaměstnané či sociálně rehabilitační sluţby - pečovatelskou sluţbu si uţivatelé částečně hradí z příspěvku na péči vypláceného státem Základní rozsah sluţeb je zdarma, připlácí se za nadstandardní sluţby. - při zajištění financí spolupracuje Rada OCHJ s účetní a fundraiserem - organizace kaţdoročně vypracovává finanční zprávu, kterou zpřístupňuje veřejnosti ve svých Výročních zprávách 2.2.1. Sociální sluţby Dne 1. 1. 2007 nabyl účinnosti zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, který mimo jiné upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních sluţeb.33 Základní zásady při poskytování sluţeb stanovené shora uvedeným zákonem: “(1) Každá osoba má nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství (§ 37 odst. 2) o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení. (2) Rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální začleňování. Sociální služby musí být

33

§ 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů

16

poskytovány v zájmu osob a v náležité kvalitě takovými způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování lidských práv a základních svobod osob.”34

Zákon o sociálních sluţbách také ve svých ustanoveních: - objasňuje, co se rozumí: a) sociální sluţbou b) nepříznivou sociální situací c) dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem d) přirozeným sociálním prostředím e) sociálním začleňováním f) sociálním vyloučením g) zdravotním postiţením h) plánem rozvoje sociálních sluţeb35 - stanovuje, kdo je poskytovatelem sociálních sluţeb36 - taxativně vyjmenovává základní druhy, formy, zařízení a základní činnosti sociálních sluţeb.37 Zákon dále uvádí: „Služby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Každý má právo na poskytování služeb sociální péče v nejméně omezujícím prostředí.“38 V souladu s platnou legislativní úpravou poskytuje Oblastní charita Jihlava zejména tyto sociální sluţby: - Osobní asistence (§ 39) - Pečovatelská sluţba (§ 40) - Podpora samostatného bydlení (§ 43) - Odlehčovací sluţby (§ 44) - Chráněné bydlení (§ 51) - Sluţby sociální prevence (§ 53)

34

§ 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů § 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů 36 § 6 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů 37 §§ 32-35 zákona. č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů 38 § 38 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů 35

17

- Raná péče (§ 54) - Kontaktní centra (§ 59) - Nízkoprahová zařízení pro děti a mládeţ (§ 62) - Sluţby následné péče (§ 64) - Sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi (§ 65) - Sociálně aktivizační sluţby pro seniory a osoby se zdravotním postiţením (§ 66) - Sociální rehabilitace (§ 70) a to bezplatně, za částečnou úhradu nebo za plnou úhradu, jak stanoví zákon.

2.2.2. Charitní pracovníci Pro Charitu je svrchovanou hodnotou láska. Pracovníci organizace dávají kaţdodenním rutinním pracovním postupům charakter sluţby lásky k bliţnímu. Usilují o to, aby jejich práce byla zároveň zaměstnáním i osobním povoláním. Proto se snaţí, „na základě poznatků sociální práce, humanitární a rozvojové pomoci, psychologie, pedagogiky, teologie, medicíny, ošetřovatelství a dalších, o dosažení maximální možné kvality charitní služby.“39 Aby mohl pracovník dobře plnit své poslání, musí dbát na svoji profesní odbornost. Důraz na důsledně profesní a odborně profesionální přístup „v porovnání s hodnotou mnohaleté praktické zkušenosti, obětavosti a neproblematického intuitivního přístupu k řešení nově vznikajících etických problémů některými „zasloužilými“ sociálními pracovníky je leckdy považován za nedůležitý. Minimum pojmové abstrakce a odkazů na etické teorie je však nezbytným předpokladem profesionálního přístupu k nově se objevujícím fenoménům v sociální práci. Profesionální přístup nelze chápat jako odhlížení od praxe, ale naopak jako její umocnění.“ 40 Povinnost mít odborné vzdělání a soustavně se vzdělávat stanovují i §§ 110, 111 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, který v dalších ustanoveních uvádí okruh pracovníků a předpoklady pro výkon činnosti v sociálních sluţbách. Profesní odbornost není jediným poţadavkem na práci charitního pracovníka. Podle Kodexu Charity České republiky je vedle profesní odbornosti nutná také lidskost (ve smyslu laskavého přístupu a pozornosti věnované druhému), odpovědnost, poctivost, dobré vztahy na pracovišti, vlastní aktivita a tvořivý přístup.41 Shora uvedený Kodex dále stanovuje práva, povinnosti, závazky a omezení charitních pracovníků. Na pracovníky v pomáhajících 39

Kodex Charity Česká republika, s. 11 Fischer, O. Milfait R. a kol. Etika pro sociální práci, s. 7 41 Kodex Charity Česká republika, s. 11 40

18

profesích jsou kladeny velké nároky. Protoţe jde o práci s lidmi, má pracovník pocit, ţe musí být dokonalý, aby mohl druhému co nejlépe pomoci. „Dříve jsem se často bezmála strhala, a přece jsem měla pocit, že ničeho nedosahuji. Když se o půlnoci ozval telefon, šla jsem a mluvila s těmi lidmi. Myslela jsem si prostě, že nesmím říct ne, když je s někým zle. Ale nemohla jsem se zbavit pocitu, že mí klienti toho využívají... (sociální pracovnice, 30 let).“ 42 Tento pocit (pokud není ze strany zaměstnavatele zajišťována péče o duševní hygienu pomáhajících) se časem přemění v syndrom vyhoření, který se mnohdy dostavuje i v případech, kdy se pracovník potýká s vlastní bezmocí v řešení problémů druhých, vstřebává jejich pocity. Halík k tomuto problému říká: „Stálá konfrontace se světem utrpení (a často i umírání) v člověku přirozeně vyvolává obrany. K těmto obranám patří nezřídka póza určitého cynismu a obhroublosti, která nicméně může člověka neblaze vnitřně poznamenat. Ještě větším nebezpečím může být stažení se do role jakéhosi povzneseného a odtaživého pozorovatele života, spojená někdy se sklonem manipulovat druhými z pozice moci.“43 Proto Oblastní charita Jihlava, která si je vědoma úskalí v pomáhajících profesích, vysílá ke svým pracovníkům supervizora. „Úlohou supervizora není jen pracovníka uklidnit. Musí mu umožnit procítit emoční nepokoj v bezpečnějším prostředí supervizního vztahu, kde jej lze přečkat, uvažovat o něm a poučit se z něj.“44 Podle supervizorky OCHJ je supervize „pohled na problematiku z vnějšku. Organizace uţívá supervizi individuální (zaměřená je na práci s klientem, na vlastní problémy, na vztahy v organizaci), týmovou (supervize celého společně pracujícího týmu) a supervizi řízení. Z úspěšně provedené supervize má uţitek supervidovaný, klient, tým, celá organizace - i supervizor“. Charitními pracovníky nejsou však jen sociální pracovníci, pracovníci v sociálních sluţbách, zdravotničtí pracovníci, pedagogičtí pracovníci, a další odborní pracovníci, kteří přímo poskytují sociální sluţby. V Oblastní charitě Jihlava jsou i další zaměstnanci: personalistka, účetní a spousta dalších. V kapitole o pracovnících OCHJ není moţné vynechat člověka, jehoţ náplní je fundraising. „Co je to Fundraising? fund(ang.) = kapitál, raising (ang.)= sbírání. Jednotný český překlad neexistuje. Fundraising je proces získávání finančních prostředků nebo věcných darů pomocí

42

Schmidbauer, W. Psychická úskalí pomáhajících profesí, s. 15 Halík, T. Sedm úvah o sluţbě nemocným a trpícím, s. 16 44 Hawkins, P. Shohet, R. Supervize v pomáhajících profesích, s. 17 43

19

žádostí o podporu adresovaným individuálním osobám a firmám. Ve fundraisingu jde o budování vztahu a je zásadně spojen s charitativní činností.“45 A co o sobě říká jihlavský fundraiser? „Já jsem „lovec lidí“. Získat od někoho příspěvek je hezká věc. Ale získat pro dobré dílo „člověka“ – tedy toho, kdo bude přispívat pravidelně, to je něco jiného. To je fundraising.“ A ještě otázka pro personalistku: „Jakým způsobem jsou přijímáni zaměstnanci OCHJ?“ Oblastní charita Jihlava vypisuje na uvolněné nebo nově zřízené pracovní pozice výběrové řízení. Předpokladem je samozřejmě patřičné vzdělání, výběrová komise mimo jiné přihlíţí k osobní prezentaci, a protoţe je OCHJ církevní organizací, přihlíţí také ke skutečnosti, zda je uchazeč o místo ochotný respektovat křesťanské principy (nemusí být sám věřící, případně můţe být členem jiné církve – na to se nikdo neptá). Dobrovolníci Charita jiţ svým původem a zaměřením nese v sobě velký potenciál morálních hodnot a činů, kterých je v naší zemi právě v současnosti tolik zapotřebí. Prostředí, jeţ dlouhodobě kultivuje své členy vysokými nároky křesťanských zásad, je do značné míry zárukou a stálým zdrojem kvalitních dobrovolníků. Kdo je dobrovolník? Jak jiţ název napovídá, je to člověk, který „z dobré vůle volí dobro“. Člověk, jehoţ vlastní chuť, nadšení a snaha pomáhá druhému necítit se na okraji společnosti, zapomenutý, izolovaný. Člověk, který druhému přináší část obyčejného ţivota. Podle zákona č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické sluţbě, ve znění pozdějších předpisů, je dobrovolníkem fyzická osoba, která vykonává dobrovolnickou sluţbu (organizovanou podle uvedeného zákona) bez nároku na odměnu. Dále zákon uvádí, ţe tato osoba: - je starší 15 let, pokud jde o výkon dobrovolnické sluţby na území České republiky - je starší 18 let, pokud jde o výkon dobrovolnické sluţby v zahraničí - sluţbu vykonává ze svého svobodného rozhodnutí - sluţbu vykonává ve svém volném čase. Typologie dobrovolnické praxe podle Krause: - podle délky zapojení do dobrovolnické práce (dlouhodobá, jednorázová, příleţitostná) - podle počtu spolupracovníků (individuální, skupinová) - podle vykonané práce (podpůrné sluţby, přímé sluţby, řídící role ve výborech, řídící a dohlíţecí pozice

45

Zpravodaj Oblastní charity Jihlava č. 1/2011

20

- podle sféry působení dobrovolníků – zahraniční dobrovolníci na našem území, naši dobrovolníci v zahraničí, domácí dobrovolnická práce46 Oblast vyuţití Dobrovolnické sluţby - pomoc nezaměstnaným, osobám sociálně slabým, zdravotně nebo mentálně postiţeným, seniorům, příslušníkům národnostních menšin, imigrantům, osobám po výkonu trestu odnětí svobody, osobám drogově závislým, osobám trpícím domácím násilím, jakoţ i pomoc při péči o děti a mládeţ v jejich volném čase. „Největší počet dobrovolníků se rekrutuje z okruhu známých nebo na základě jiných osobních kontaktů. Ve většině organizací nepožadují žádné doporučení či potvrzení o zdravotní způsobilosti. Písemná smlouva s dobrovolníky byla uzavřena pouze ve čtyřech případech. To svědčí o neoficiálnosti vztahů a dále o tom, že dobrovolná pomoc je v charitě považována za více či méně nezávaznou. Podle zkušeností z charit dobrovolníci často odmítají podepisovat nějaké smlouvy a říkají: ‚Pomohu vám, ale nechci se nikam podepisovat, nechci se k ničemu zavazovat. Jsou to pro mne jen zbytečné formality.„ “47 Podle Krause je dobrovolnictví, chápané jako veřejně prospěšná činnost, profesionálně organizováno a uskutečňuje se prostřednictvím dobrovolnických center. Dobrovolníkovi se nechává prostor pro vlastní tvořivost, musí však respektovat daná pravidla, aby byla jeho činnost organizaci prospěšná.48 Mezi „organizované“ dobrovolníky patří především studenti a nezaměstnaní, kterým dobrovolnictví poskytuje „osobní výhody“. Motivací studentů k výkonu dobrovolnické sluţby bývá získat potvrzení, které přikládají k přihláškám na vysoké školy, dokazujíc vlastní aktivitu. Nezaměstnaným totéţ potvrzení zvyšuje moţnost získat novou práci. O dobrovolnickou sluţbu vzrostl zájem v souvislosti s novelou zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, v jejímţ ustanovení bylo do 31. 12. 2011 zakotveno finanční zvýhodnění osob v hmotné nouzi, kteří odpracovali 20 aţ 30 hodin veřejné nebo dobrovolnické sluţby. Z rozhovorů s dobrovolníky je patrné, ţe ačkoliv mnohdy prvotní vnitřní pohnutky pro výkon dobrovolnické sluţby nebyly nezištné, svoji sluţbu postupem času nechápou jako oběť, ale jako něco naprosto přirozeného. Přestoţe za svoji činnost ve prospěch druhých nedostávají finanční odměnu, shodují se, ţe jsou obohaceni zkušenostmi těch, se kterými pracují a dále osobními zkušenostmi, které pomoc druhým přináší. Mnohdy dochází k novému uspořádání vlastního hodnotového systému.

46

Kraus, B. Základy sociální pedagogiky, s. 138 Tošner, J. Sozanská, O. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 118 48 Kraus, B. Základy sociální pedagogiky, s. 139 47

21

Můţe být dobrovolníkem kaţdý? „Zvýšenou opatrnost by každá nezisková organizace měla projevit vůči následujícím devíti motivům uchazeče o dobrovolnou práci: -

soucit vedoucí k degradaci klienta

-

nepřiměřená a zbytečná zvědavost

-

služba pramenící z pocitu povinnosti

-

skutkaření, snaha něco si zasloužit

-

touha obětovat se, osobní neštěstí, se kterým si uchazeč neví rady, a proto chce ve službě hledat vlastní duševní rovnováhu

-

osamělost a z ní pramenící touha po přátelství

-

pocit vlastní důležitosti, nenahraditelnosti

-

nedostatek sebeúcty a s ním spojená touha potkat ještě ubožejší lidi

-

panovačnost, touha ovládat jiné a uplatnit svůj vliv

Ve všech těchto případech deklarovaná snaha pomoci zakrývá skutečnou touhu po moci nad někým jiným, po uznání apod. Pokud je nebezpečný motiv velmi silný, nebo je kombinován s některým z dalších negativních motivů, může nerozeznán silně poškodit klienta a vztahy mezi členy dobrovolnického týmu.“49 2.2.3. Cílové skupiny poskytovaných sluţeb “Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých bratří, mně jste učinili.” (Mt 25,40)50 “Poslání Charity pramení z pověření katolické církve šířit ve světě dobro, spravedlnost a naději. V tomto svém úkolu následuje příkladu Ježíše Krista, který během svého života sloužil mnoha lidem v nouzi, pomáhal druhým, aby měli život v plnosti, a svým učedníkům uložil přikázání lásky k Bohu a bližnímu jako nejvyšší přikázání.“51 V souladu se shora uvedeným ustanovením Kodexu Charity Česká republika poskytuje Oblastní charita Jihlava pomoc, péči a poradenství formou ambulantních, terénních a pobytových sluţeb následujícím skupinám:  děti a mládeţ  etnické menšiny  nezaměstnaní  osoby dlouhodobě nemocné

49

Tošner, J. Sozanská, O. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 46 Bible, s. 1504 51 Kodex Charity Česká republika, s. 5 50

22

 osoby s postiţením  osoby závislé na návykových látkách a činnostech  senioři, kteří jsou alespoň částečně soběstační Pomoc můţeme definovat jako „aktivní účast při řešení konkrétní životní situace, a to s konkrétním cílem“, jako „soubor činností, kterými se snažíme kompenzovat odhalené nedostatky, t.j. aktivizovat člověka a pomáhat mu zajistit sociální i psychickou stabilitu a sociální nezávislost, tedy zkvalitnit jeho život.“ „Pomoc může mít různé podoby – materiální (finanční), zajištění základních biologických potřeb (jídlo, bydlení), zdravotní (hygienická) péče, osvěta, poradenství, vzdělávání, výchova.“52 Pomoc můţe mít podle Krause charakter: o poskytování opory o výchovně-vzdělávacího působení o poradenský53 Pro lepší orientaci lze pomoc poskytovanou výše uvedeným skupinám rozpracovat s uvedením: - cíle, ke kterému je skupina vedena, - sluţeb, které jsou poskytovány - zařízení, v kterém jsou sluţby dostupné  Děti a mládeţ Cíl: přispívat k pozitivnímu vývoji dětí a mládeţe vzájemným setkáváním a soustředěním jejich energii do činností, jeţ mají smysl a dobrý vliv na okolí i na ně samotné Služby: poradenství, organizace a doprovázení volnočasových aktivit, vzdělávací program, sociální program, preventivní program Poskytovatel (zprostředkovatel):

Dobrovolnické centrum Domovinka Dačice Erko – nízkoprahové zařízení pro děti a mládeţ Klubíčko – sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi Nízkoprahový klub Vrakbar Jihlava Zastávka Telč – nízkoprahové zařízení pro děti a mládeţ

52 53

Kraus, B. Základy sociální pedagogiky, s. 135 Kraus, B. Základy sociální pedagogiky, s. 137

23

 Etnické menšiny Cíl: umoţnit dětem a mládeţi především z romské etnické menšiny začlenění do většinové společnosti Služby: poradenská činnost, sociálně aktivizační sluţby, vzdělávací a preventivní program Poskytovatel (zprostředkovatel):

Erko – nízkoprahové zařízení pro děti a mládeţ Klubíčko – sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi Nízkoprahový klub Vrakbar Jihlava Zastávka Telč – nízkoprahové zařízení pro děti a mládeţ

 Nezaměstnaní Cíl: Umoţnit lidem v nepříznivé sociální situaci lepší moţnost uplatnění na trhu práce Služby: poradenská činnost, realizace rekvalifikačních kurzů v řemeslných oborech, pomoc při hledání zaměstnání Poskytovatel (zprostředkovatel):

Dobrovolnické centrum OCHJ - Odrazový můstek Restart Jihlava

 Osoby dlouhodobě nemocné Cíl: Umoţnit nemocným uţivatelům sluţeb důstojný ţivot ve svém domově Služby: poradenská činnost, pečovatelská a ošetřovatelská sluţba v domácnostech, zapůjčení ošetřovatelských, rehabilitačních a kompenzačních pomůcek, zajištění zdravotní, sociální, psychologické a duchovní podpory Poskytovatel (zprostředkovatel):

Domovinka Dačice Dobrovolnické centrum Charitní domácí hospicová péče Bárka Jihlava (pro těţce a nevyléčitelně nemocné) Charitní ošetřovatelská sluţba Jihlava Charitní pečovatelská sluţba: Jihlava Kamenice u Jihlavy Kostelec Luka nad Jihlavou Nová Říše Telč OCHJ - Zájmové a aktivizační programy 24

 Osoby s postiţením (mentálním, tělesným, kombinovaným) Cíl: Umoţnit osobám s postiţením všestranný rozvoj osobnosti uţivatele Služby: poradenská činnost, doprovázení při zajišťování osobních záleţitostí, rozvoj komunikačních a smyslových dovedností, pomoc při získávání návyků v úkonech vedoucích k soběstačnosti Poskytovatel (zprostředkovatel):

Adapta Jihlava – sociální rehabilitace Domovinka Dačice Dobrovolnické centrum Charitní pečovatelská sluţba Jihlava Kamenice u Jihlavy Kostelec Luka nad Jihlavou Nová Říše Telč Charitní ošetřovatelská sluţba Jihlava OCHJ - Zájmové a aktivizační programy

 Osoby závislé na návykových látkách a činnostech Cíl: minimalizovat rizika a škody, které mohou nastat uţivatelům nelegálních nealkoholových drog, umoţnit osobám po ukončení léčby závislosti začlenění do běţného ţivota Služby: poradenství,

rodinná terapie, volnočasové aktivity, zátěţové programy, práce

s klienty v terénu Poskytovatel (zprostředkovatel):

Centrum u Větrníku Následná péče Jihlava

 Senioři, kteří jsou alespoň částečně soběstační Cíl: Umoţnit starým lidem důstojný a aktivní ţivot ve svém domově Služby: poradenská činnost, pečovatelská a ošetřovatelská sluţba v domácnostech, zapůjčení ošetřovatelských, rehabilitačních a kompenzačních pomůcek, posilování zájmových aktivit, zapojení do dobrovolnické činnosti Poskytovatel (zprostředkovatel):

Domovinka Dačice Dobrovolnické centrum

25

Charitní pečovatelská sluţba: Jihlava Kamenice u Jihlavy Kostelec Luka nad Jihlavou Nová Říše Telč Charitní ošetřovatelská sluţba Jihlava OCHJ - Zájmové a aktivizační programy Matoušek (2007) v knize Sociální sluţby uvádí typologii sociálních sluţeb podle cílových skupin: -

Sluţby pro nezaměstnané, sluţby reagující na chudobu a bezdomovectví

-

Sluţby pro děti a rodiny

-

Sluţby pro rizikové děti a mládeţ

-

Sluţby pro staré lidi

-

Sluţby pro etnické menšiny

-

Sluţby pro uprchlíky

-

Sluţby pro lidi s postiţením

-

Sluţby reagující na krize a sluţby pro lidi trpící duševními nemocemi

-

Sluţby pro nemocné

-

Sluţby pro lidi se závislostmi

-

Sluţby související s výkonem spravedlnosti

-

Sluţby pro občany54

Pokud srovnáme uvedenou typologii

se shora uvedeným

výčtem

sluţeb,

které poskytuje Oblastní charita Jihlava, vidíme, ţe zařízení Oblastní charity Jihlava nabízí sluţby téměř všem těmto cílovým skupinám.

54

Matoušek, O. a kol. Sociální sluţby, s. 79-106

26

2.2.4. Pracoviště Oblastní charity Jihlava Činnost OCHJ není soustředěna na jednom místě. Jde o širokospektrý záběr sluţeb, kaţdá z těchto sluţeb si nárokuje zvláštní podmínky pro své provozování. Forma poskytování je různá - ambulantní, terénní a od 1. 3. 2012 i pobytová.  2.2.4.1. Sluţby sociální péče  Domovinka Dačice (Antonínská 85, Dačice) – zařízení umístěné v areálu nemocnice -

poskytuje

sociální

a

aktivizační

sluţby

seniorům,

lidem

se

zdravotním

znevýhodněním, osobám sociálně znevýhodněným a rodičům s dětmi z Dačic a okolí -

činnost je rozdělena podle cílových skupin:

 Osobní asistence Dačice – osoby se zdravotním postiţením - souhrn terénních

sluţeb, které prostřednictvím

asistenta

pomáhají

osobám

s postiţením vést běţný ţivot v domácím prostředí, dělat činnosti, které dělá zdravý člověk, např. osobní péče, hygiena, toaleta, oblékání, doprava, poţívání stravy, ošetření drobných poranění, zajištění chodu domácnosti, nákupy, zájmové aktivity, změna prostředí, kontakt s druhými lidmi atd. - u dětí s postiţením spolupracuje osobní asistent se základní školou, kam doprovází dítě a poskytuje mu péči během výuky - povinností osobního asistenta je chránit důstojnost uţivatelů a vést je k co největší míře samostatnosti - sluţby jsou poskytovány v Dačicích a přilehlých obcích (v domácnostech, na pracovištích, ve škole, i na různých společenských akcích atd.) podle individuálních potřeb klienta - v Domovince se setkávají senioři při kulturně – společenských aktivitách; na přednáškové činnosti, které zde vedle pravidelných náboţenských přednášek probíhají nepravidelně v odpoledních nebo večerních hodinách, je zvána i široká veřejnost - kaţdou středu probíhá setkávání rodin, které mají osobu s postiţením, na těchto setkáních si rodiny vyměňují zkušenosti - plánují další činnosti, hodnotí společně s asistentem dílčí úspěchy či neúspěchy

27

 Mateřské centrum Dačice – rodiče s dětmi - prevence sociálního vyloučení rodičů, kteří pečují o děti - cílem sluţby je umoţnit setkávání a komunikaci rodičů (některé maminky se do lokality dačicka přistěhovaly, nikoho neznají, navazují zde nové kamarádské kontakty) - centrum slouţí i k začleňování dětí do společnosti - rodiče mohou získat nové podněty pro výchovu dětí a vymanit se ze stereotypního prostředí (mnoho maminek si stěţuje, ţe po několika letech s dětmi v domácím prostředí se jejich slovní zásoba velice zúţila) - jednou ze sluţeb je i hlídání dětí po dobu návštěvy rodiče u lékaře, na úřadech atd. - podnětné prostředí a programy pro děti ze sociálně slabších rodin pomáhají při získávání pozitivních návyků a zkušeností - zařízení podporuje důleţitost společného trávení volného času rodičů s dětmi  Domovinka Dačice – šatník pro potřebné - nejstarší sluţba provozovaná v „Domovince“ ještě před připojením k Oblastní charitě Jihlava, kterou provozovala Farní charita Dačice - do šatníku přispívají občané z Dačic a okolních měst a obcí, kteří zde odevzdávají nejen obnošené oděvy (podmínkou je čistota, oděvy nesmí být roztrhané a musí být nositelné i v dnešní době), ale i nové šatstvo, novou obuv, přikrývky, lůţkoviny, ručníky, zbytky látek, hračky, školní a sportovní potřeby, hygienické potřeby, nádobí a funkční domácí spotřebiče, knihy, časopisy apod. - šatník slouţí osobám bez přístřeší a sociálně slabým – např. osobám vracejícím se z výkonu trestu apod., sběrem je zásobena i Diakonie Broumov, která předměty dále rozděluje do tzv. zemí třetího světa, čímţ se Domovinka Dačice podílí na mezinárodní humanitární pomoci - provozní doba šatníku je od pondělí do pátku od 7 do 12 hod., kaţdou první středu je tato doba prodlouţena do 17 hodin Domovinka zajišťuje organizaci Tříkrálové sbírky pro Dačice a okolní obce a slouţí jako místo k setkávání pro členy Svazu diabetiků a členy Svazu tělesně postiţených.

28

 Charitní domácí hospicová péče Bárka Jihlava (Jakubské nám. 2, Jihlava) -

domácí hospicová péče umoţňuje nevyléčitelně nemocným lidem proţít poslední dny svého ţivota ve svém domácím prostředí, v kruhu svých nejbliţších

-

nemocné navštěvují zdravotní sestry, lékař, sociální pracovníci, pečovatelky, mnohdy je přizván psycholog a v neposlední řadě pastorační asistentka a kněz

-

nemocným je poskytována zdravotní, sociální, psychologická a duchovní podpora

-

tato sluţba je moţná pouze se souhlasem rodiny a s ochotou rodiny spolupodílet se na péči o nemocného

-

co obnáší domácí hospicová péče? Jedná se o doprovázení nemocného a jeho rodiny od počátečního rozhodnutí pečovat. Sluţba nekončí smrtí pečovaného, rodině je po úmrtí jejich drahého poskytována duchovní podpora.

-

často lidé vůbec neví, co vlastně celodenní péče (24 hodin) o těţce nemocného obnáší, někteří tuto situaci zlehčují, někdo se jí naopak děsí více neţ je třeba. V kaţdém případě je nutný individuální a citlivý přístup k nemocnému a jeho rodině. Proto charitní pracovníci „mapují terén“, a to nejen v oblasti informovanosti klientů a mezilidských vztahů, ale i v moţnostech úpravy prostředí tak, aby byla péče doma moţná a nemocnému i pečujícím vyhovovala. DHP Bárka disponuje půjčovnou ošetřovatelských,

rehabilitačních

a kompenzačních

pomůcek,

které

společně

s rodinnými příslušníky pracovníci vybírají a instalují v bytech nemocných. Dále pak je rodina zaučována v ošetřování těţce nemocného člověka, pracovníci poskytují profesionální ošetřovatelskou péči, pečují o správnou výţivu a hydrataci nemocného a podle pokynů lékaře pomáhají při tišení bolesti, celé rodině poskytují sociální oporu a odlehčovací sluţby.  Charitní pečovatelská sluţba (Jakubské náměstí 2, Jihlava) -

zajišťuje komplex sluţeb poskytovaných klientům se zdravotním postiţením a starým občanům, kteří si nejsou schopni zajistit bio-psycho-sociální potřeby v přirozeném prostředí

-

jedná se o činnost provozovanou v domácnostech uţivatelů sluţeb nebo ve střediscích charitní pečovatelské sluţby (dále CHPS)

-

úzce spolupracuje s ošetřovatelskou sluţbou, lékaři, sociálními pracovníky na úřadech a ostatními úředníky a představiteli obcí

-

sluţba je poskytována ve vymezeném čase s ohledem na soběstačnost klientů

29

-

s budoucím uţivatelem pečovatelské sluţby je uzavřena Smlouva o poskytování pečovatelských sluţeb, sluţby je moţné rozšířit nebo i zúţit na základě aktuálního zdravu pečovaného

-

úkony, které je pečovatelská sluţba povinna poskytnout, stanoví §40 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů: a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, b) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, c) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, d) pomoc při zajištění chodu domácnosti, e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím.

-

charitní pracovnice kromě další sluţeb také zapůjčí zdravotní, kompenzační a rehabilitační pomůcky

 Charitní pečovatelská sluţba Jihlava (Jakubské nám. 2, Jihlava) Ve spolupráci s Charitní ošetřovatelskou sluţbou Jihlava pomáhá osobám závislým na péči druhé osoby vést samostatný ţivot v jejich domácnostech, poskytuje především terénní sluţby, a to v Jihlavě a okolních obcích.  Charitní pečovatelská sluţba Kamenice u Jihlavy (Kamenice č. 481) V roce 1994 byl otevřen nově postavený patrový Dům pokojného stáří (s bezbariérovým přístupem), jehoţ vlastníkem je Městys Kamenice, který v části domu sídlí. Pečovatelskou sluţbu uţívají nejen obyvatelé domu s pečovatelskou sluţbou v pěti dvoupokojových a dvanácti jednopokojových bytech, ale i ostatní občané z Kamenice a přilehlých obcí. Součástí charitního zařízení jsou i dvě klubovny, které slouţí k různým aktivitám seniorů. Ke zpestření ţivota slouţí i výlety, které pro seniory pracovnice peč. sluţby pořádají.  Charitní pečovatelská sluţba Kostelec (Kostelec č. 101) Dům s pečovatelskou sluţbou v Kostelci u Jihlavy byl otevřen v r. 2005, jedná se o zrekonstruovanou budovu, přístup do domu i všech bytů je bezbariérový. V domě je sedm jednopokojových bytů, z nichţ je jeden zařízen pro imobilního občana, dále Středisko osobní hygieny a technické zázemí pracovnic. K různým aktivitám slouţí společenská místnost.

30

 Charitní pečovatelská sluţba Luka nad Jihlavou (Nová 730, Luka nad Jihlavou) Dům s pečovatelskou sluţbou převzala Oblastní charita Jihlava k účelům poskytování sluţeb v r. 1994. Vzhledem k tomu, ţe kapacita domu nebyla dostatečná, byla v r. 2000 dostavěna nová budova, která navazuje na původní. Pečovatelská sluţba je poskytována seniorům a osobám se zdravotním postiţením přímo v domě, v lokalitě městysu Luka nad Jihlavou a v okolních obcích.  Charitní pečovatelská sluţba Nová Říše (U kláštera 2, Nová Říše) Dům s pečovatelskou sluţbou byl v Nové Říši otevřen v r. 2004, v zrekonstruované části klášterního objektu. Na rekonstrukci se podílela Obec (nyní Městys) Nová Říše, která zde pronajímá jedenáct bytů (tři dvoupokojové a osm jednopokojových). Bylo zde vybudováno i Středisko osobní hygieny. Společenskou místnost, která je umístěna v přízemí, uţívá kromě uţivatelů sluţeb i široká veřejnost.  Charitní pečovatelská sluţba Telč (Špitální 611, Telč) Půlkruhová moderní budova Domu s pečovatelskou sluţbou v Telči byla dostavěna v r. 1996. Jedná se o trojpodlaţní dům s lůţkovým výtahem o třiatřiceti bytech, dva z toho jsou dvoupokojové. Budova je umístěna v sousedství Domova pro seniory Telč, mezi oběma zařízeními vládne vzájemná spolupráce, jsou pořádány společné akce pro uţivatele sluţeb i širokou veřejnost. Pečovatelská sluţba není poskytována pouze v tomto domě, kde se nachází i Středisko osobní hygieny, ale i v terénu. Dům s velkým sálem je vyuţíván „domácími“ k různým aktivitám, ale také zde mnohokrát zasedalo Zastupitelstvo města Telče, prostory pravidelně zaplňují známí i méně známí umělci při interpretaci váţné hudby, při volbách se sál mění ve volební místnost. Veškerá zařízení pečovatelské sluţby, která provozuje Oblastní charita Jihlava, se snaţí maximálně vyjít vstříc svým uţivatelům rozšířením svých sluţeb.

31

 2.2.4.2. Charitní ošetřovatelská sluţba (Jakubské náměstí 2, Jihlava)

-

spolu s pečovatelskou sluţbou je provozována od roku 1992

-

činnost je prováděna v souladu s ustanoveními zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů

-

poslání sluţby - umoţnit osobám dlouhodobě nemocným a seniorům pobyt v jejich domově

-

je poskytována sedm dní v týdnu, podle potřeby i vícekrát denně

-

o zavedení sluţby rozhoduje obvodní lékař, který předepíše zdravotnické úkony a určí rozsah jejich provádění

-

provádí kvalifikované zdravotní sestry, které jsou oprávněny k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu v oboru všeobecná sestra

-

hlavní náplní sester jsou odběry krve, aplikace injekcí, inzulínu, kontrola krevního tlaku, péče o parenterální výţivu, ošetření stomií, katetrů, pooperačních ran, defektů kůţe, prevence a ošetření proleţenin, pohybová rehabilitace

-

půjčuje zdravotní, kompenzační a rehabilitační pomůcky (např. el. zvedací zařízení do vany, antidekubitní lůţka, nafukovací vanu, toaletní křesla, chodítka, nemocniční lůţka atd.)

-

zdravotní sestry mají povinnost celoţivotního profesního vzdělávání

-

hrazena je z veřejného zdravotního pojištění

-

oblast působení pokrývá celé územní teritorium Oblastní charity Jihlava

-

přestoţe je sluţba poskytována ve spolupráci s lékařem, uţivatelem a jeho rodinou, a jejím účelem je mimo jiné moţnost nemocného zůstat ve svém domově místo hospitalizace v nemocnici, není výkon této sluţby jednoduchý jak po stránce profesní, tak po stránce lidské. Podle vyprávění jedné ze zdravotních sester obvykle nečiní problémy sám pacient, většinou jsou nespokojení příbuzní, kterým se vykonávaná činnost nezdá odborně prováděná. Tato zdravotnice uváděla příklad pacientky s hnisavými vředy na noze, jejíţ bratr (ţijící ve společné domácnosti) neustále zdravotní sestry slovně napadal a vyhroţoval soudními procesy, protoţe zdraví jeho sestry se přes poskytovanou péči nelepšilo, noha jí byla amputována. V takových situacích je zdravotní sestra vystavena velkému psychickému tlaku a navzdory své profesionalitě a čistému svědomí v oblasti odborně odvedené práce těţko odolává pokušení odejít pracovat do bezpečného prostředí nemocnic či privátních lékařských praxí. 32

 2.2.4.3. Sluţby sociální prevence:  Centrum primární prevence Vrakbar (Sídliště U Pivovaru, Jihlava) -

obsahem této sluţby je příprava a realizace projektů primární prevence pro mateřské a základní školy

-

práce je zaměřena na prevenci rizikového chování (agresivita, šikana, rasismus a netolerance, uţivání návykových látek, sprejerství, rizikové sexuální chování atd.), děti jsou vedeny k utváření vlastního názoru a k odpovědnosti

-

projekt je rozdělen podle cílových skupin na program:  pro předškoláky a 1. stupeň základních škol – tzv. Pohádková školička, cílem je upevnit v dětech hodnoty jako zdravý ţivotní styl (strava, hygiena, spánek...), kamarádství apod. a seznámit je s nebezpečím kouření, alkoholu, šikany, atd.  pro 2. stupeň základních škol a střední školy – program je zaměřen např. na seznamování, rodinné vztahy, partnerské a sexuální vztahy, plány do budoucna, ale i na nebezpečí drog, virtuálního světa apod., uplatněna je především tzv. záţitková pedagogika – hry, výtvarné dílny, hraní rolí

-

jde o dlouhodobou práci s dětmi, která by se neobešla bez spolupráce s jednotlivými školami v Kraji Vysočina

 Centrum u Větrníku – kontaktní a poradenské centrum (U Větrníku 17, Jihlava) -

„káčko“ je nízkoprahové zařízení, které poskytuje sluţby anonymně a bezplatně

-

„Posláním Centra U Větrníku je minimalizace potencionálních rizik a škod, které uživatelům, osobám blízkým a veřejnosti v Kraji Vysočina mohou v důsledku užívání nelegálních nealkoholových drog nastat. Zařízení poskytuje odborné sociální služby vycházející z individuálních potřeb uživatelů služeb v nízkoprahovém zařízení.

-

Základní ideou projektu je poskytovat kvalitní a komplexní ambulantní služby v oblasti sekundární a terciární protidrogové prevence přizpůsobených místním podmínkám.”55

-

zaměstnanci pracují se svými klienty formou sluţby terénní i ambulantní, poskytují odborné poradenství osobně, telefonicky, písemně i přes internet osobám závislým a jejich rodinným příslušníkům

55

http://www.kacko-ji.estranky.cz/clanky/sluzby.html 20.3.2012

33

-

pracovní náplní kromě shora uvedeného je poskytování sterilního zdravotnického materiálu, základní zdravotní ošetření, HIV testy, testy na hepatitidu typu B, C, zásobování potravinami, umoţnění hygienických úkonů, zprostředkování detoxikace a případná následná péče

-

pro uţivatele sluţeb je důleţité, ţe mohou do centra přijít kdykoliv – otevřeno je kaţdý pracovní den od 9 hod. do 17 hod.

-

tým „káčka“ nikoho nezavrhuje, neodsuzuje a nečiní nátlak k abstinenci, ale jde mu především o pomoc člověku a zároveň i o pomoc veřejnosti

-

centrum vysílá své terénní pracovníky i do dalších oblastí (nejen jihlavsko, třešťsko, telčsko, dačicko, ale i okres Havlíčkův Brod a Pelhřimov)

-

sluţby jsou poskytovány uţivatelům ve věkové kategorii od 16 let

 Erko – nízkoprahové zařízení pro děti a mládeţ (Joštova 3, Jihlava) -

původní romská klubovna, později R-centrum, bylo rozšířeno na nízkoprahové zařízení pro děti a mládeţ, nyní velké R znamená Rozum, Rom, Ready

-

záměrem Erka je začlenit děti a mládeţ od 6 do 26 let ze sociálně nepodnětného prostředí do většinové společnosti, k tomuto účelu je připravována řada akcí: doučování, pracovně výchovná činnost, sportovní hry, tanec, hudební aktivity, společenské hry, počítačové hry (počítače byly pořízeny nejen ke hrám, slouţí i k výuce), podpora kreativní činnosti atd.

-

vedoucí tohoto zařízení, který zde pracuje jiţ třináctý rok, vypovídá, ţe za tu dobu se v klubovně vystřídalo hodně dětí – některé sem jiţ vodí své ratolesti, z čehoţ je patrné, ţe mají k zařízení velmi kladný vztah

-

pracovníci pořádají pro děti výlety (osvědčily se tzv. výlety za odměnu, děti samy rozhodují, kam by se chtěly podívat), Erko je otevřeno i o prázdninách, program akcí bývá uveřejněn v klubovně a v časopise, který zařízení vydává

-

děti se zde učí být prospěšné druhým – návštěvy a tvorba programů pro obyvatele Domovů pro seniory, pacienty léčebny dlouhodobě nemocných apod.

-

účast zde není povinná, děti mohou anonymně přijít a zase odejít

 Klubíčko – sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi (Joštova 3, Jihlava) -

Klubíčko bylo do konce roku 2009 součástí Erka, v roce 2010 se osamostatnilo a „odkutálelo“ se od Erka

-

sluţba je určena dětem od tří do šesti let a jejich rodičům 34

-

pomoc je zaměřena na rodiny, které těţko zvládají výchovu dětí nebo svoji ţivotní situaci

-

program probíhá v dopoledních hodinách, dvakrát týdně péče o děti rozšířena na sluţbu pro rodiče, kterým je poskytnuta poradenství, seznamují se zde s jinými rodinami a navazují kamarádské kontakty, čímţ je nabourávána anonymita velkého města a dochází ke zmírnění mnohých společenských předsudků (např. vztah minoritních skupin s majoritními)

-

Klubíčko úzce spolupracuje s Pedagogicko-psychologickou poradnou, Centrem pro rodinu a Erkem

-

cílem je připravit děti na vstup do mateřských a základních škol (výchova, zvládání hygienických návyků, všestranný rozvoj: tvůrčích dovedností, komunikace, fantazie apod.)

-

pro rodiny jsou pořádány výlety i prázdninové akce

 Nízkoprahový klub Vrakbar Jihlava (Ţiţkova 20, Jihlava) 

jak název napovídá, jde o poskytování sluţeb anonymně, bezplatně, s maximální přístupností – individuální přístup k jednotlivcům, doba příchodu a odchodu je omezena pouze otevírací dobou



zařízení je vybudováno se záměrem co nejvíce se přiblíţit obvyklému prostředí, ve kterém mládeţ tráví volný čas



forma poskytování je ambulantní (otevřeno je kaţdý pracovní den odpoledne) a terénní



klub je otevřen mládeţi, která se nechce bezcílně toulat ulicemi a odmítá se účastnit (nebo nemůţe se účastnit – z osobních nebo sociálních důvodů) volnočasových aktivit provozovaných standardními institucemi (škola, sportovní kluby...)



cílem je výchovně působit na mladé lidi, zvyšovat jejich tvůrčí schopnosti a dovednosti, pomáhat v obtíţných ţivotních situacích, poskytnout sociální oporu, budovat vědomí vlastní odpovědnosti za své činy a svůj ţivot



uţivatelé se zapojují do tvorby a průběhu odpoledních programů, dávají vlastní podněty k činnostem, jsou nenásilně motivováni k výběru určitého směru (break dance, dílny, nahrávací studio), překáţkou však není ani pasivní přístup účastníků, kteří si přijdou jen posedět

35



podle sdělení jednoho ze zaměstnanců je novou formou přístupu k oslovení mladých zavedení tzv. net-worku, kterým je kontaktována skupina mladých, sedících celé dny u osobních počítačů. Oblastní charita Jihlava tak prostřednictvím facebooku nebo internetového „Radiovraku“, do kterého mohou mladí přidávat nahrávky prvních pokusů o vlastní skladby, rozšiřuje svoji působnost i do kyberprostoru.

 Nízkoprahový klub ZASTÁVka Telč (Na Posvátné 162, Telč) “ZASTAV se, odpočiň si, nespěchej, přijď si popovídat... vlak Ti neujede :). JÍZDNÉ ZDARMA!”56 -

činnost tohoto prvního nízkoprahového zařízení v Telči byla zahájena v roce 2010

-

zařízení slouţí pro děti a mládeţ od 12 do 19 let bezcílně se toulající po ulicích

-

náplní sluţby je prevence rizikového chování a odstranění společensky neţádoucích jevů, podpora mládeţe ohroţené sociálním vyloučením, výchova ke zdravému ţivotnímu stylu

-

stejně jako u ostatních nízkoprahových klubů jsou sluţby anonymní a bezplatné

-

klub je otevřen v pondělí – čtvrtek odpoledne, terénní forma sluţby je vykonávána ve čtvrtek a v pátek

-

pro mládeţ je zde připraven program, většinou však rozhodují sami uţivatelé sluţby, co budou dělat a plánují program dopředu – spolupodílí se, dávají podněty

-

do vybavení klubu patří různé společenské hry (např. „fotbálek“)

-

z vyprávění dobrovolníka (student gymnázia) je zřejmé, ţe klub je u mládeţe oblíbený, byl zpočátku překvapený, kdo do klubu chodí (čekal samé „zkrachovalé existence“), mládeţ se účastní programu nebo si přijde jen popovídat, vzdělává se zde a dodrţuje pevná pravidla klubu (nenosit do zařízení zbraně, drogy, nekouřit), dokonce se i daří umírnit způsob vyjadřování (méně vulgarizmů), někteří vrstevníci jsou velmi zruční a nápadití

 Odrazový můstek (Jakubské nám. 2, Jihlava) -

jedná se o pomoc osobám dlouhodobě nezaměstnaným, osobám s nízkou úrovní vzdělání, osobám bez pracovních zkušeností, osobám ohroţeným sociálním vyloučením a osobám pobírajícím dávky pomoci v hmotné nouzi, které jsou v evidenci úřadu práce

56

http://jihlava.charita.cz/NZDM/zastavka/20.3.2012

36

-

sluţba zahrnuje informační schůzky, bilanční diagnostiku, aktivační kurzy se třemi moduly (motivační, dovednosti, simulace pracovní činnosti), dále individuální a skupinové poradenství

-

realizátorem projektu je Úřad práce České republiky, krajská pobočka v Jihlavě (Brtnická 21, Jihlava)

 Restart – podpora pracovního uplatnění (Mahenova 16, Jihlava) -

vzdělávací a rekvalifikační zařízení

-

sluţba je zaměřena na nezaměstnané lidi s nízkou úrovní kvalifikace nebo nevhodnou kvalifikací a dalšími sociálními handicapy

-

hlavní činností je uskutečnění rekvalifikačních kurzů v řemeslných oborech truhlář, malíř, zahradník, šička/švadlena, údrţbář bytových domů

-

praktická denní sedmihodinová výuka trvající půl roku

-

uţivateli sluţby je přidělen sociální pracovník, který dohlíţí na zajištění průběhu a absolvování kurzu a pomáhá s následným umístěním na trhu práce

-

v rámci zachování pracovních návyků můţe absolvent kurzů dále navštěvovat zařízení do doby, neţ nastoupí do zaměstnání

 Následná péče Jihlava (Mahenova 16, Jihlava) -

první doléčovací centrum Kraje Vysočina

-

jde o doléčovací centrum pro ty, kdo ukončili léčbu závislostí, nebo prokazatelně minimálně 3 měsíce abstinují a chtějí ţít ţivot bez drog

-

pracovníci se snaţí pomoci osobám po ukončení léčby závislostí (na pervitinu, alkoholu...) vytvářet podmínky, aby se mohly začlenit do běţného a plnohodnotného ţivota

-

pomoc je zde poskytována v podobě individuálního i skupinového poradenství rodičům a dalším blízkým osobám (manţel, partner...)

-

pro začlenění do programu musí abstinující osoba sama a dobrovolně podat písemnou ţádost, ţivotopis, motivační dopis a vyjádření předchozího léčebného týmu

-

kaţdý uţivatel sluţby je dopředu seznámen se svými právy a povinnostmi, jakoţ i sankcemi za nedodrţení povinností, dále jsou mu vysvětleny všechny metody a fáze

37

následné péče, před nástupem na doléčovací program obdrţí příručku se základními informacemi (příručka je ke staţení na internetových stránkách57) -

obsahem Následné péče Jihlava je individuální poradenství, individuální a skupinová psychoterapie, informační servis, krizová intervence, orientační testy z moči, rodinná terapie, individuální a skupinová terapie pro rodiče a další blízké osoby, sociální práce, socioterapie, skupinová arteterapie, prevence relapsu, zátěţové programy

-

sluţbou podporující Následnou péči Jihlava je Chráněné bydlení, které Oblastní charita Jihlava provozuje od 1. března 2012. Byt 2+1 umoţní uţivatelům sluţby Následná péče Jihlava bezpečnější prostředí k absolvování programu a také k lepšímu začlenění do pracovního procesu i do společnosti. V bytě můţe být ubytován pouze uţivatel Následné péče Jihlava.

-

doléčovací program trvá 8-10 měsíců, je bezplatný (Chráněné bydlení je za úhradu.)

 2.2.4.4. Další sluţby  Adapta Jihlava (Mahenova 16, Jihlava) -

jde o sluţbu sociální rehabilitace, která je poskytována bezplatně, ambulantní i terénní formou

-

projekt je zaměřen na všestranný rozvoj schopností osob s chronickým onemocněním a osob s postiţením: mentálním, tělesným, kombinovaným

-

zájemce o tuto sluţbu (nebo jeho zákonný zástupce) je povinen sepsat se zařízením Smlouvu o poskytování sluţby

-

sluţba je poskytována v pracovní dny: v terénu - v bytě uţivatele, a to v době, která mu nejvíce vyhovuje, ambulantní sluţba v prostorách zařízení, kam se uţivatelé sami nebo s doprovodem asistenta nebo rodinného příslušníka dopravují

-

pracovníci Adapty Jihlava se věnují kaţdému uţivateli individuálně (pro kaţdého je vytvořen individuální plán), snaţí se posilovat rozumové schopnosti, komunikační a smyslové dovednosti, rozvíjí jemnou a hrubou motoriku, pohybové aktivity, dovednosti v oblasti hygieny, stravování, to vše, aby lidé s postiţením byli co nejméně závislí na pomoci druhých a vedli plnohodnotný ţivot

-

sociální pracovníci a uţivatelé sluţeb navštěvují různé kulturní akce, účastní se sportovních akcí, pořádají výlety, oblíbeny jsou návštěvy plaveckého bazénu

57

http://jihlava.charita.cz/zavislosti/naslednapece/ 25. 3. 2012

38

-

v domácnostech uţivatelů se snaţí naučit uţivatele postarat se sám o sebe, umět si připravit jídlo, zvládat běţné kaţdodenní situace

-

této sluţbě se věnuje vedoucí zařízení, sociální pedagog, sociální pracovník a další pracovníci v sociálních sluţbách

-

zařízení je otevřeno kaţdý pracovní den od rána do odpoledních hodin (kromě pátku, kdy je otevřeno do 12 hod.)

-

shrnuto slovy uţivatele sluţby: „Děkuju všem z Adapty za všechno – umějí tu všechno a naučí mě to. Když se mi něco nedaří, tak bych to nejraději vyhodil z okna, ale když se daří, tak je to prostě paráda.“58

 Dobrovolnické centrum (Jakubské nám. 2, Jihlava) -

základním posláním Dobrovolnického centra je podpora myšlenky dobrovolnictví

-

součást sítě dobrovolnických center pod záštitou Diecézní charity Brno

-

zařízení se systematicky stará o dobrovolníky, kteří se bezplatně podílí nejen na téměř všech charitních projektech, ale pomáhají i v dalších neziskových organizacích (např. Denní a týdenní stacionář Jihlava, ŢIVOT 90-Jihlava, os.), v jihlavské nemocnici, angaţují se v sociální a humanitární pomoci a při veřejných sbírkách (např. Tříkrálová sbírka, Koláč pro Bárku apod.), pracují ve farnostech a farních charitách

-

v současné době při Oblastní charitě Jihlava pracuje téměř 80 dobrovolníků dlouhodobých a 700 dobrovolníků jednorázových

-

dobrovolnické centrum spolupracuje se SOŠ sociální v Jihlavě a s GOB a SOŠ Telč

-

dobrovolníci se účastní supervizních setkání, vzdělávacích programů i neformálních posezení

-

nejlepší dobrovolníci jsou kaţdoročně odměňováni cenou DOBROCH

 Farní charity: -

Dačice, Luka nad Jihlavou, Telč, Třešť

posláním farních charit je sluţba potřebným ve farnostech, jako např. sousedská výpomoc, hlídání dětí, sbírky ošacení, pomoc při mimořádných událostech (sbírky apod.), pořádání přednášek, výstav a další pomoc podle potřeby

-

sluţba je zaloţena na idejích dobrovolnictví

-

kontakty na vedoucí jednotlivých farních charit jsou dostupné na sekretariátě OCHJ nebo na internetových stránkách Oblastní charity Jihlava

58

http://jihlava.charita.cz/clanky/adapta-jihlava-kdyz-se-dari-tak-je-to-parada/ 26. 3. 2012

39

 Pastorační sluţba (Jakubské nám. 2, Jihlava) – zajišťuje pastorační asistentka ve spolupráci s duchovními -

"Pastorační péčí v širším slova smyslu rozumíme takové jednání s člověkem, ve kterém ho respektujeme v jeho jedinečnosti, přistupujeme k němu z pozice věřících křesťanů, doprovázíme ho v jeho obtížích, nemoci, utrpení či umírání a pomáháme mu k lidsky důstojnému zvládnutí jeho životní situace včetně smrti, a to na jemu dostupné úrovni víry s perspektivou jejího možného rozvoje."59

-

co je náplní pastorační asistentky? Především je to moţnost rozhovoru. Podle slov pastorační asistentky OCHJ se hodně lidí ostýchá hovořit s knězem, a proto raději jdou za ní. A netýká se to jen hovorů o víře. Na jedné straně lidé potřebují sdělit někomu své starosti i radosti a na straně druhé je málo těch, kteří jsou ochotni naslouchat. A často jde jen o to být s bliţním a drţet ho za ruku. A pokud někdo lační po informacích o víře, pastorační asistentka má potřebné vzdělání, aby mu ţádané informace předala, případně mu zprostředkovala setkání s odborníkem. Pastorační asistentka rovněţ působí jako prostředník při zajišťování spolupráce charitních zařízení s farnostmi a duchovními,, organizuje různé přednášky a setkání s duchovní tématikou, má přehled o místech, kde se mohou rodiny rekreovat nebo kam se mohou jednotlivci uchýlit ke ztišení na duchovní obnovu. Výše uvedené samozřejmě neslouţí pouze klientům, ale veškerá činnost pastorační asistentky je dostupná i pro charitní zaměstnance. Za zmínku stojí i zpravodaj „Pastoračník“, který pastorační asistentka vydává pro občerstvení duše charitních zaměstnanců.

 Ostatní pravidelné akce  Den Charity - kaţdoroční celostátní kampaň u příleţitosti svátku patrona charitního díla - sv. Vincence z Pauly (27. září) - cílem je informovat veřejnost o smyslu charitní práce a sluţbách, které organizace poskytuje - kampaň doprovází výstavy, soutěţe, koncerty, dny otevřených dveří atd.

59

http://knihovna.net/KNIHA/open.phtml?kniha=0051

40

- v rámci Dne Charity se uděluje Cena Charity – jedním z oceněných, kterému byla celostátní cena v roce 2011 udělena za mimořádný přínos pro rozvoj charitního díla, byl pracovník OCHJ – vedoucí zařízení Erko a Klubíčko  Koláč pro Bárku – akce se koná kaţdoročně u příleţitosti Světového dne hospicové a paliativní péče (druhá sobota v měsíci říjnu) - cílem je informovat veřejnost o existenci domácí hospicové péče, upozornit na problémy nevyléčitelně nemocných, poskytnout prostor pro diskuzi na stále ještě tabuizované téma nemoc, umírání, smrt, a prodejem koláčů získat finanční prostředky na podporu a rozvoj shora uvedené sluţby - stánek s koláči označený nápisem „Koláč pro Bárku“ má své místo na jihlavském náměstí a určený tým pracovníků podává kvalifikované odpovědi na otázky týkající se moţností péče o nevyléčitelně nemocné - v loňském roce přispěli občané koupí koláčů na nákup pohotovostních brašen pro sestřičky (v r. 2011 činil výtěţek akce 23.560,- Kč, v r. 2010 15.501,- Kč – byly zakoupeny kompenzační pomůcky jako např. mechanický vozík, bazének na mytí hlavy apod.)  Postní almuţna – čtvrtý ročník sbírky navazuje na starou tradici odepření si věcí ve prospěch potřebných - počínaje první nedělí postní v liturgickém kalendáři jsou k dispozici ve farnosti papírové schránky, tzv. postničky, do kterých si mohou věřící odkládat finanční prostředky, které by utratili za nepotřebné věci a které si odřeknou ve prospěch potřebných - nejde o veřejnou sbírku, ale o pastorační akci farnosti v kostele - farníci nečekají, aţ charita rozhodne, kde jejich naspořené prostředky pomohou, ale sami (nebo ve spolupráci s profesionálními pracovníky) aktivně vyhledávají osoby v nouzi, svůj tip mohou napsat na spodní stranu papírové schránky -

„ústředním posláním postní almužny je spojit úsilí farností a místní Charity pro konání milosrdné lásky k bližním v nouzi“60

- v loňském roce obdrţela část výtěţku OCHJ na nákup nového auta pro Charitní pečovatelskou sluţbu Telč

60

http://tisk.cirkev.cz/z-domova/jiz-zanedlouho-zacne-letosni-postni-almuzna/ 21. 3. 2012

41

 Tříkrálová sbírka – kaţdoroční lednová akce, kterou zajišťuje Dobrovolnické centrum - projekt Tříkrálová sbírka vznikl v roce 2000 v Olomoucké diecézi a následující rok se rozšířil po celé České republice, od roku 2001 se jí účastní i Oblastní charita Jihlava - je určena na pomoc lidem v nouzi, z části přispívá k zajištění charitních projektů - probíhá jednak koledováním Tří králů s vybíráním peněz do tříkrálových pokladniček v domácnostech i na veřejnosti, jednak zasláním finančního obnosu na určený bankovní účet - v r. 2012 bylo v Oblastní charitě Jihlava rozpečetěno 312 pokladniček s obsahem 1.080.616,- Kč

42

3.

Charitní pečovatelská služba v Nové Říši a její přínos pro obyvatele obce

„Mějme zájem jeden o druhého a pobízejme se k lásce a k dobrým skutkům.“ (Ţid 10, 24)61 „Posláním Charitní pečovatelské služby v Nové Říši je usnadnit život potřebným seniorům a lidem se zdravotním znevýhodněním v jejich domácím prostředí. Podporovat důstojný život těchto lidí v Nové Říši zajištěním odborné a bezpečné pečovatelské služby ve vymezeném čase, s ohledem na soběstačnost uživatelů a možnosti služby.“62 Střediskem pečovatelské sluţby Oblastní charity Jihlava je v Nové Říši Domov sv. Alţběty. Jedná se o zrenovovaný objekt v části areálu starobylého kláštera. Dům s jedenácti byty je výsledkem spolupráce představitelů obce a premonstrátského řádu. Jak je jiţ zmíněno výše, domov tvoří celkem 11 bytů: 8 jednopokojových a 2 dvoupokojové jsou s bezbariérovým přístupem, jedenáctý byt (2+1) se nachází v druhém poschodí, kam je přístup moţný pouze po točitých schodech (původně byl byt zrekonstruován pro správce domu). Součástí kaţdého bytu je kuchyňská linka, sprcha a WC, z oken je vidět na náměstí a ke kostelu. Přímo proti středisku je obchod s potravinami, vedle nějţ se nachází restaurace. Byty jsou umístěny na jiţní straně objektu, takţe se obyvatelé těší ze slunečního svitu po většinu kalendářního roku. Ze společné chodby je přístup do klášterní zahrady, která zve obyvatele k příjemnému odpočinku. V Domově sv. Alţběty je také zázemí pečovatelské sluţby – provozní prostory pro zajišťování komplexní péče o seniory a osoby se zdravotním znevýhodněním, středisko osobní hygieny a rozlehlá společenská místnost.

3.1. Exkurz do historie obce „Víme-li kdo jsme a odkud přicházíme, má naše identita pevné základy. Bez této znalosti se podlamuje. Toto vědění má dopad na naše zdraví, jak psychické, tak tělesné. Také posiluje nebo oslabuje sociální soudržnost, hodnoty a stabilitu... Jde také o schopnost míst poskytnout nám jistotu, zakořenit nás. Musíme vytvářet místa, kam lidé patří: místa, která náleží tam, kde jsou, a budovy, které na tato místa patří.“63 „Město malé, v dějinách známé...“ – jsou slova z písně Říše Nová, která zaznívá při slavnostních příleţitostech. Přesné datum zaloţení obce není určeno. Nejstarší historické

61

Bible, s. 1764 Vnitřní předpis OCHJ - CHPS Nová Říše 63 Day, Ch., Duch a místo, s. 46 62

43

prameny, které zmiňují Novou Říši, jsou spojeny se zaloţením premonstrátského kláštera v r. 1211 a právě tento klášter ovlivňuje dění v obci po celou 800letou dobu jeho trvání. „Že mohla obec stále mohutněti, je zjevno, že musila míti k tomu prostředky, aby mohla majetkem síliti.“ Jedním z takových prostředků byla různá udělená a dosaţená práva, počínaje r. 1363, kdy byla obec povýšena na městečko a bylo jí propůjčeno právo trţní. Nejen obec, ale i klášter disponoval různými právy, které novoříšští občané rádi vyuţívali. „Měla tudíž obec hojně práv, kterými majetkově mohutněla. Nedají se odloučiti dějiny obce od dějin kláštera.“ 64 Nebyly však časy pro Novou Říši stále jen dobré. Neohrazené městečko s majetným klášterem lákalo vojsko ať uţ přátelské či nepřátelské, a tak byla Nová Říše pleněna a pustošena v průběhu dějin pluky Rudolfa Habsburského, husitskými vpády, vojsky Matyáše Korvína i Jiřího z Poděbrad, jakoţ i za třicetileté války nebo za válek o dědictví rakouské a také v dobách válek světových. 65 Novoříšští se však nevzdali a znovu a znovu obnovovali své statky – světské i duchovní. Pokud se týká školství – do 18. století byly školy doménou církve, farní školy obvykle vydrţoval patronát a byly navštěvovány dětmi z celé farnosti. Vrchnost či obec poskytovaly pouze finanční příspěvky. Výjimkou nebyla ani škola v Nové Říši, coţ se shoduje s údajem z roku 1586, kdy se obec zavázala platit klášteru 15 zl. ročně na učitele. Situace se začala měnit aţ v druhé polovině 18. století, kdy byl výrazně posílen státní dozor nad školami, funkci dohlíţitelů nad vesnickými školami však stále vykonávali místní faráři. Zásadní změnou bylo schválení školního řádu (6. 12. 1774), na jehoţ základě byla stanovena povinná školní docházka pro děti do 6 do 12 let a byly zakládány tzv. triviální školy vyučující čtení, psaní a počty. Stát rovněţ převzal odpovědnost za jejich hospodářskou a finanční stránku, církev se podílela na pedagogické činnosti. Novoříšský opat prosazoval zřízení gymnázia při klášteře, coţ se mu díky politickému klimatu josefinismu podařilo aţ v r. 1800, avšak kvůli vysokým nákladům jiţ v r. 1808 gymnázium zaniklo. Místo toho musel klášter od roku 1810 finančně přispívat na profesora pro fyziku a uţitou matematiku na filozofickém ústavu v Brně částkou 1000 zl.. Od roku 1819 do roku 1856 toto místo klášter obsazoval z členů vlastního konventu.66 Nová Říše měla i vlastní kreslířskou školu s vídeňskými odborníky. V této době jiţ byla v klášteře vybudována a stále doplňována knihovna se vzácnými rukopisy, konvent se těšil vzácnou sbírkou obrazů, z nichţ přes veškeré ztráty v pozdějších letech zůstala podstata sbírky zachována aţ do současnosti. (V současné době je v knihovně

64

Pamětní kniha obce Nová Říše Dušek, M. Nová Říše, s. 33 66 Kosík, M. R. Mílek, V. Osm století, s. 63 65

44

cca 25tisíc svazků z oborů přírodních věd, lékařství, filozofie, zeměpisu, historie a teologie, z toho asi 88 rukopisů - nejstarší pochází z roku 1517 – knihy stále slouţí jak ke studiu, tak i k turistickým prohlídkám, obrazy bývají zapůjčovány k výstavám.) O chudé se v Nové Říši staral především klášter. Těm, kteří mohli pracovat, obstarával klášterní dvůr práci, aby se cítili uţiteční a nebyli odkázáni pouze na almuţnu. Ti, kteří pracovat nemohli, dostávali jídlo, dětem opat kláštera rozdával peníze, pocestným poskytoval azyl. I obec se o své potřebné starala. Chudí bydleli v „chudobinci“, které byly v městečku zřízeny dva. Na památku narození syna císaře Františka Josefa, který dostal jméno Rudolf, byl v Nové Říši v srpnu 1858 zaloţen „Spolek pro nemocnici korunního prince Rudolfa“. Členy byli jak řeholníci, tak novoříšští občané, a bylo postaveno „Rudolfinum“, budova, která slouţila jako nemocnice pro chudé, opatrovna, sirotčinec, školka, škola pro ruční práce a také jako kaple. Vedení „ústavu“ bylo svěřeno milosrdným sestrám z kongregace sv. Karla Boromejského. (V r. 1948 byl dobročinný ústav přejmenován a nesl název „Ludmila“, farní odbor Charity v Nové Říši. Ještě téhoţ roku byla zavedena národní správa a v r. 1951 konečným zabráním budovy, inventáře a polí, oznámením ONV spolek zanikl. V části domu je nyní umístěna radnice, druhá část byla prodána do soukromého vlastnictví jako rodinný dům, čímţ byla jednolitost budovy zničena.) 20. století ochromilo ţivot kláštera i obce. První světová válka poznamenala rodiny mnohých, kteří museli narukovat. Obec i klášterní komunita – kromě vynucených půjček okresnímu hejtmanství na válečné účely – poskytovala příbytek uprchlíkům z Jiţního Tyrolska, zřídila sirotčí fond, určený pro děti po padlých vojínech, byly poskytovány dary finanční i materiální. Nadšení z vyhlášení Československého státu brzy utlumily běţné starosti, které vystřídala další pohroma – II. světová válka. Řeholníci byli zatčeni a odvezeni, klášter se stal „domovem“ pro nacistické Hitlerjugend, a to aţ do dubna 1945. V květnu 1945 se někteří řeholníci vrátili (jiní zahynuli v koncentračních táborech), aby mohli být opět zatčeni při tzv. Akci K, která slouţila k nezákonné násilné likvidaci klášterů a muţských katolických řeholních řádů. Klášter byl předán do péče státu a řeholníkům byl ve značně sešlém stavu vrácen aţ v r. 1991. Po celá staletí ţilo obyvatelstvo městečka a kláštera ve vzájemné spolupráci a snaţilo se o blaho všech. Byly doby, kdy docházelo ke sporům, ty však nakonec byly prospěšné k vykonání dalšího dobrého díla.

45

Není mnoho malých obcí, v nichţ se setkávají dějiny literatury (působení Otokara Březiny – vzniklo zde celé jeho básnické dílo)67, výtvarného umění (např. fresky v kostele od světoznámého malíře Jana Lukáše Krackera)68, hudby (rodiště hudebních skladatelů Pavla a Antonína Vranických, Jana Nováka)69, vědy (např. daguerrotypie, která byla sice vynalezena ve Francii, ale 1. pokusy ve stř. Evropě byly učiněny v laboratoři novoříšského kláštera)70. Veškerá činnost v Nové Říši ovlivňovala a vychovávala její občany k ohleduplnosti, spolupráci, ke vzájemné pomoci. V období socialismu, kdy péči o blaho lidu převzal stát, se sice z Nové Říše stala „vesnička středisková“, ale obyvatelé se vzájemně odcizili. Po změnách v r. 1989 novoříšští opět oţili: kromě různých kulturních i církevních akcí se obnovila spolupráce mezi představiteli obce a kláštera. Tato spolupráce navázala na odkaz zanechaný předchozími generacemi, coţ mimo jiné dokazuje skutečnost, ţe dne 30. července 2004 byl v areálu kláštera otevřen Domov pokojného stáří. Spolumajitelkou tohoto zařízení je vedle kláštera i obec, která je téţ zřizovatelem zařízení. Provozovatelem a poskytovatelem sociálních sluţeb se stala Oblastní charita Jihlava. Domov nese název Domov sv. Alţběty.

3.2. Ţivot v Domově sv. Alţběty “Neměli bychom si namlouvat, že musíme činit obrovské věci. Stačí malé, ale s velkou láskou. Láska nežije ze slov a nelze ji slovy vysvětlit... Musíme se dostat k lidskému srdci, a to správným způsobem: láska se dokazuje skutky.

(Matka Tereza z Kalkaty)”71

Co je náplní pracovnic charitní pečovatelské sluţby v Nové Říši? Pracovnice charitní pečovatelské sluţby jednají v souladu s ustanovením právních předpisů, zejména dbají na dodrţování lidských práv. Při výkonu jejich povolání jim napomáhají vnitřní předpisy organizace.

67

Dušek, M. Nová Říše, s. 181 Dušek, M. Nová Říše s. 164 69 Dušek, M. Nová Říše s. 182-185 70 Kosík, M. R. Mílek, V. Osm století, s. 65 71 Výroční zpráva 2010 68

46

Provozní doba Charitní pečovatelské sluţby v Nové Říši je od 7 hodin do 15,30 hod.. Vedoucí střediska popisuje svůj všední den takto: Pracovní doba začíná v sedm hodin ranní poradou. Je nutné stanovit úkoly, zhodnotit, co je v které denní době nutné udělat, rozvrhnout práci. Porada je krátká, neboť celkem pracují v zařízení pouze dvě pracovnice (vedoucí a pečovatelka, další dvě pečovatelky mají uzavřenou Dohodu o pracovní činnosti a vypomáhají

v nouzových

situacích).

Pravidelným

příchodem

jednoho

z obyvatel

do kanceláře je porada ukončena. Následuje kaţdodenní pracovní rutina: ranní nákupy, snídaně, naplnit a zapnout pračku. Obě pracovnice komunikují s klienty, zjišťují, co je třeba udělat – nákupy, úklid atd., uţivatelé sluţeb referují, jaké má kdo problémy, pečovatelky vyřizují potřebné záleţitosti. Do těchto činností obvykle vyzvání telefon, někdy jde o úřední záleţitosti, obvykle se hlásí uţivatelé sluţeb. Pečovatelka odchází do terénu postarat se o další potřebné, vedoucí, která vykonává činnost pedikérky, se věnuje těm, kteří – jak říkají sami uţivatelé této sluţby – přišli „na nohy“ (denně jsou ošetřeni tři aţ čtyři zájemci o pedikúru). Dopoledne je vyhrazeno práci „na zakázku“, podle toho, kdo si jakou sluţbu objedná. Často to bývá péče o seniory v jejich domácnostech, kdyţ si jejich pečující osoby potřebují zařídit soukromé záleţitosti. Obvyklou sluţbou je také pomoc při osobní hygieně – koupání. Tato sluţba je zaměřena především na osobní očistu, slouţí však také ke včasnému podchycení různých nemocí (koţní choroby, padání vlasů signalizující nemoc, úbytek váhy atd.). Po desáté hodině dopolední nastává rozvoz obědů do okolních obcí. V této činnosti se pracovnice střídají. Ta, která zůstává, roznáší obědy v domě a v blízkém okolí. V odpoledních hodinách se jedna z pečovatelek věnuje potřebným, druhá zabezpečuje administrativní činnosti. Podmínkou pro zavedení pečovatelské sluţby je sepsání smlouvy s uţivatelem sluţeb, ve které je mimo jiné uveden rozsah úkonů, které si uţivatel objednává. Kaţdý úkon, který pracovnice provede, musí být zaznamenán do informačního systému organizace. Pečující osoba vede záznamy o průběhu sluţby, o aktuálním stavu uţivatelů. Je nutné vypisovat pokladní deník, vést knihu jízd, zaznamenat nouzové situace. Neopomenutelná je i sluţba doprovodu uţivatelů sluţeb k lékaři, vyřizování záleţitostí na úřadech, doprovod do kadeřnictví atd.. Jak se stará zaměstnavatel o své podřízené? Oblastní charita Jihlava umoţňuje během roku účast na školení, a to nejen přednášky zaměřené na péči o svěřence, ale zaměřené také na osoby pečovatelek (např. přednáška s názvem „Aby záda nebolela“). Charitní pracovníky navštěvuje supervizor. Alespoň jednou ročně je pořádáno kolegium v rámci Diecézní charity Brno, kde se sejdou všichni vedoucí pracovníci z celé diecéze. Totéţ pořádá Oblastní charita Jihlava pro všechny pečovatelky v rámci své působnosti. Cílem kolegia je poznat jeden 47

druhého, vyměnit si zkušenosti, vzájemně se povzbudit. Pracovníci čerpají nové náměty k dalšímu dobrému dílu. Mezi činnosti, které se staly pravidelnými v Nové Říši, je i návštěva kněze a pravidelné konání mše sv. přímo v Domově sv. Alţběty. Účast na bohosluţbě je dobrovolná, přístup mají i senioři „zvenku“. Podle vedoucí střediska je spolupráce s řeholníky výborná, pravidelná návštěva kněze je v zařízení přínosem. Co na to říká převor novoříšského kláštera, který seniory navštěvuje nejčastěji? „Kromě duchovní sluţby (mše slouţené na úmysly „domácích“, vysluhování svátostí) vyţadují obyvatelé domova především rozhovor, ptají se na různé otázky týkající se duchovního ţivota a mezilidských vztahů, půjčují si knihy. Občas jdu také přeladit televizor, který zlobí, někdy musím urovnávat i menší sousedské spory.“ – říká s úsměvem na tváři kněz. Na otázku, jaký má Domov sv. Alţběty přínos pro farnost, pan převor odpovídá: „Jsou to všechno naši farníci přistěhovaní ze sousedních obcí. Utrpení, která proţívají, mohou obětovat za farnost. Jaká utrpení? Nejen bolest, ale i to, ţe oči nevidí, uši neslyší, nohy nechodí... Zcela jistě je tento domov přínosem nejen pro obyvatele střediska, ale i pro okolí. Je to příleţitost pro druhé, aby se setkávali s osobami starými a nemohoucími, aby je poznávali a mohli od nich čerpat jejich zkušenosti.“ Jak jsou s činností pracovnic spokojení uţivatelé sluţeb? Obě pečovatelky jsou hodnoceny jako velice pečlivé, vstřícné, hodné a pracovité. Kromě kaţdodenní práce zajišťují i zábavu nad rámec svých povinností. V domě se pravidelně schází „babinec“, kde se novoříšské seniorky věnují různým aktivizačním činnostem. Někdy obyvatele domova potěší děti ze základní školy s připraveným programem, vítanou změnu přináší i přítomnost praktikantek

nebo

dobrovolníků,

nepravidelně

probíhají

přednášky

nebo

besedy

se zajímavými hosty. Na návštěvě zde byla i první dáma České republiky. Domov sv. Alţběty je důstojným příbytkem pro jeho obyvatele.

48

3.3. Problémy při provozování sociálních sluţeb Podle vedoucí střediska charitní pečovatelské sluţby v Nové Říši patří do skupiny největších problémů financování sluţeb. Zavedením příspěvku na péči72 byly dány finanční prostředky do rukou samotných uţivatelů, kteří si mají sluţby kupovat. Skutečnost je taková, ţe mnohé činnosti, které by mohly vykonat pečovatelky, čekají na příchod příbuzných klientů. V Domově sv. Alţběty jsou umístěni nájemci bytů, kteří odstěhováním do domu s pečovatelskou sluţbou vyřešili bytovou otázku svých nejbliţších. Většinu sluţeb si nechávají dělat od svých dětí, které za nimi denně dochází. Pro charitní zaměstnance není rozdíl, jestli poskytují ambulantní nebo terénní sluţbu. Bylo by však výhodné poskytovat více sluţeb těm, kteří bydlí „pod jednou střechou“. Dalším problémem ve financování je i problém hospitalizace v nemocnici. Pokud odejde na tři týdny uţivatel, který má kaţdodenně sjednané velké mnoţství sluţeb, ubývá provedených úkonů, rozpočet dostává jinou podobu. Do jiné kategorie patří situace, jejichţ proţívání je stresující a řešení není reálné. Do Domova sv. Alţběty mohou být přijímáni ti ţadatelé, kteří jsou alespoň částečně soběstační. Zájemce o pobyt v charitním zařízení se musí smířit se skutečností, ţe se ze svého domova, kde ţil i několik desítek let, stěhuje jinam, a to pouze na dobu, kdy ještě bude schopen se o sebe částečně postarat. Pečovatelská sluţba není sluţbou pobytovou, není zde dostupná 24hodinová pomoc. Proto, kdyţ uţivateli sluţeb „dojdou síly“, musí se opět stěhovat jinam. Tato realita se vţdy bolestně dotýká konkrétního uţivatele a celého okolí. Charitní pracovnice řeší denně situace spojené nejen s mezilidskými vztahy, s problémy stáří, nemocí a nemohoucností, ale i zabezpečení údrţby domu a osobního automobilu vyuţívaného k práci v terénu. Někdy se přihodí i váţnější nepříjemnosti, jako například vylomení zámku a krádeţ hotovosti z kanceláře vedoucí. Přes veškeré překáţky, které všední ţivot přináší, je k uţivatelům sluţeb přistupováno profesionálně v souladu se Standardy kvality sociálních sluţeb. (Standardy kvality sociálních služeb jsou souborem kritérií, jejichž prostřednictvím je definována úroveň kvality poskytování sociálních služeb v oblasti personálního a provozního zabezpečení sociálních služeb a v oblasti vztahů mezi poskytovatelem a osobami.73)

72 73

Část druhá zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů § 99 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů

49

4.

Kazuistika

Paní A. Paní A. je 45tiletá vdaná matka čtyř dětí. Tato ţena vyrůstala v romské rodině, ve které nebyla vychována k základní péči o svoji osobu. Se svým manţelem se seznámila prostřednictvím inzerátu, ve 22 letech se vdala. Prvního syna porodila v r. 1990, druhého v r. 1993, třetího v r. 1995. Rodina ţila v malém domku. Manţel paní A. je osobou pracující v zemědělství s ukončeným základní vzděláním. V obci, kde ţijí, se odedávna traduje, ţe jej, jako malého chlapce, uspávali alkoholem. Na problémy v rodině upozorňovala dětská lékařka oddělení sociálně právní ochrany dětí, později se připojily i učitelky. Ve školce i škole se často objevovala upozornění na výskyt vší nebo svrabu. Orgán sociálně právní ochrany dětí vykonával nad rodinou dohled, z jejich zpráv je patrné, ţe rodiče nedokázali zajistit pro své děti základní ţivotní potřeby. Chlapcům se snaţili pomoci rodiče jejich spoluţáků, kterým osud dětí nebyl lhostejný, některé učitelky je doučovaly a učily hygienickým základům. Rodina však veškerou pomoc odmítala. Tato situace trvala aţ do roku 2000, kdy byli chlapci odvezeni do ústavní péče. Paní A. se nemohla s takovou křivdou smířit, náhradou chlapců mělo být další těhotenství. V roce 2001 porodila dalšího chlapce, který po propuštění z porodnice téměř zemřel hlady. Se souhlasem paní A. a jejího manţela byl následně přidělen adoptivním rodičům. Smlouva o poskytování pečovatelské sluţby byla s paní A. sepsána v roce 2007, iniciátorem tohoto kroku byla starostka obce. Z počátku byla s paní A. práce velmi těţká. Jmenovaná nechtěla charitní pracovnice pouštět do domácnosti, péči se bránila. V té době manţel paní A. pracoval na montáţích, domů jezdil nejdříve jednou za tři týdny, většinou byly intervaly jeho návratů domů delší. Pečovatelky uvádí, s jakým sebezapřením chodily k paní A. do domácnosti. Všude bylo plno špíny, potkani měli v domku ráj. I na skříních leţeli mrtví hlodavci. Paní A. seděla na stole a jedla plesnivý chléb. Postel (a okolí) připomínala skládku odpadků. Domácnost pečovatelky uklidily, pořídily paní A. novou postel, stůl, ţidle, oblečení, peřiny, povlečení. Druhý den se situace v mírnějším provedení opakovala. Postupně začaly učit paní A. udrţovat pořádek, učily ji hygienickým základům. Dodnes se paní A. chodí do střediska osobní hygieny koupat, dodnes se nedaří udrţet ji v čistotě. Mnohé se naučila – ví, ţe je prádlo špinavé a je potřeba ho vyprat, ví, kam se odkládá domovní odpad, umí přiloţit do kamen. To vše pod dohledem, pokud není delší dobu (víc jak jeden den) nikdo s ní, situace se opakuje. Bylo však dosaţeno takových úspěchů, ţe chlapci mohli začít jezdit na prázdniny domů. Velkým problémem byly finanční 50

prostředky. Pečovatelky spolu se starostkou vyřídily paní A. invalidní důchod, aby mohla platit elektřinu, která byla v domácnosti znovu zavedena (odběr plynu byl ukončen pro neplacení záloh). S přiznáním důchodu se objevili exekutoři, důchod, který chodil paní A. na nově zřízený účet, byl na tomto účtu zablokován. V té době jiţ pečovatelky vyřizovaly vše potřebné k přiznání příspěvku na péči. Paní A. je zcela lhostejné, dostane-li 200,- Kč nebo 20.000,- Kč. Sama tuto skutečnost uznává (coţ je oproti začátkům poskytování sluţby velký pokrok), a proto si peníze ukládá do úschovny k pečovatelkám, které o této skutečnosti vedou pečlivé záznamy. Paní A. má strach, ţe jí peníze sebere tchýně, které se uţivatelka sluţeb velmi bojí. Paní A. dělá malinké pokroky. Dluhy jsou postupně spláceny. Úspěchem je i to, ţe paní A. pravidelně bere léky (nad čímţ bdí bedlivé oko pečovatelky) a chodí na kontroly k lékaři. Záznam o průběhu sluţby z měsíce března letošního roku vypovídá: „Přes všechnu naši péči a snahu chodí paní ušpiněná a má doma nepořádek.“ Nyní se paní A. těší na velikonoční prázdniny, kdy opět přijedou domů chlapci.

Paní J. Paní J. je 89letá vdova. Její jediná dcera ţije jiţ téměř 40 let v Itálii. Paní J. pracovala jako porodní asistentka, pokud se podívá v obci kolem sebe, všichni jsou „její“. V dřívější době chodila ke všem porodům, ve dne i v noci, později, kdyţ většina maminek odjíţděla do porodnic, se po návratu starala o správnou péči o novorozence. Před dvěma roky omdlela v obchodě a byla odvezena do nemocnice. Dcera paní J., která byla přivolána, vyuţila matčinu nepřítomnost v domě a vyklidila dům od odpadu všeho druhu – zkaţené jídlo, rozbité věci, plesnivé oblečení. Dále dcera zařídila zavedení vodovodu do domu. V obci si nikdo nevšiml, ţe by se paní J. chovala jinak. Zchátralý stav paní J. připisovali sousedé pokročilému věku. Dcera zařídila matce pečovatelskou sluţbu. Charitní pracovnice paní J. denně navštěvuje, dohlíţí na podávání léků, připravuje jídlo, pomáhá s hygienou, uklízí, stará se o prádlo a nákupy. Dcera paní J. se musela vrátit do Itálie, kde má rodinu. Paní J. si pamatuje věci z historie, v současnosti však není orientovaná. Pečovatelská sluţba jí umoţňuje zůstat ve svém přirozeném prostředí, kde by jinak jiţ být nemohla.

51

Paní S. Paní S. je 82letá vdova. Vlastní děti neměla, ţila pouze s manţelem, jehoţ děti z prvního manţelství otce a jeho ţenu často navštěvovaly. Po úmrtí manţela se omezily i návštěvy jeho dětí, které nyní bydlí na druhé straně republiky. Paní S. ţije sama ve vlastním rodinném domku. Domek je starší, udrţovaný, paní S. má v domě čisto. S postupujícím věkem a ubývajícími silami však péči o domácnost přestává zvládat, rovněţ úkony spojené se sebeobsluhou jsou pro paní S. stále obtíţnější. Proto poţádala o zavedení pečovatelské sluţby a následně podepsala Smlouvu o poskytování charitní pečovatelské sluţby. Paní S. pravidelně dochází na koupele, na pedikúru, pečovatelky jí nakupují a pomáhají s úklidem. Topení je v domě plynové, obsluhují jej pečovatelky, které mají klíč od domu, aby se dostaly dovnitř. Paní S. velmi špatně slyší. Uţivatelka sluţeb se často cítí osamělá, je ráda, kdyţ za ní někdo přijde. V červenci loňského roku měla nevítanou návštěvu, šlo o vloupání. Paní S. zřejmě něco zaslechla, rozsvítila a lupiče vylekala. Naštěstí si toho nebyla vědoma a nikoho neviděla. Pokus o vloupání odhalila ráno pečovatelka, která viděla vylomený zámek u hlavního vchodu a rozbitý květináč. Pečovatelka zavolala policii, pokus o vloupání byl potvrzen. Od té doby se paní S. bojí, je plačtivá, nechce v domě zůstat. Má zaţádáno o byt v Domově sv. Alţběty.

Pan J. Pan J. bydlí v Domově sv. Alţběty v Nové Říši ode dne otevření střediska. Jde o 60tiletého invalidního důchodce, vyléčeného alkoholika. Pan J. vypráví, ţe se narodil v rodině s mnoha dětmi (kolik jich vlastně bylo neví), není mu známo, proč se právě jeho matka zřekla a byl umístěn v dětském domově. (Podle bratra pana J., který jmenovaného navštěvuje, ţili ostatní sourozenci s matkou. Pan J. sám často hovoří o tom, jak „seděl u okna a čekal, aţ si pro něj máma přijde“.) Pan J. je naprosto bezproblémový klient. On sám o sobě vypráví, ţe četl Bibli a přemýšlel o Bohu, chtěl odpovědi na své otázky. Právě šel ve městě T. kolem evangelické fary, tak tam zašel a od té doby je evangelíkem. (Pan J. otázky víry konzultuje téměř s kaţdým koho potká.) Uţivatel sluţeb má psychiatrické onemocnění. Po fyzické stránce je naprosto v pořádku. Trpí však neustálým strachem, ţe něco pokazí. Od charity si kupuje mnoho sluţeb. Příspěvek na péči je mu opakovaně nepřiznáván. Zvládá si sám dojet do lékárny, ale má strach, ţe by si špatně vyzvedl léky, řekl něco nesprávného. Z rovnováhy jej vyvede jakákoliv maličkost (např. slzící oko vyvolává úzkost z váţné nemoci), se kterou ihned běţí za pečovatelkou. Spoluprací s pečovatelskou sluţbou se pan J. 52

uklidnil a začal se více zajímat o své věci. Za pomoci pečovatelek splatil dluhy a postupně si našetřil na nový nábytek. Pan J. potřebuje být neustále s někým v kontaktu, potřebuje vyslechnout, povzbudit. Nyní se situace zhoršuje, pan J. se přestává orientovat ve věcech, které dříve zvládal. Příkladem je ovládání mobilního telefonu, se kterým nikdy neměl problémy, nyní „něco namačká a uţ to zase nefunguje“. Stejné je to i s ovládáním televizoru (pan J. je vášnivým příznivcem sportovních pořadů), jehoţ funkčnost (nebo spíš nefunkčnost) pana J. velmi rozčiluje. Je moţné, ţe i tyto problémy souvisí s potřebou nebýt sám. Charitní pečovatelská sluţba umoţňuje panu J. ţít relativně kvalitní ţivot, kterého by sám nebyl schopný.

Pan L. Pan L. ţil aţ do odchodu do starobního důchodu se svou matkou, která krátce po tom, co syn přestal chodit do práce, zemřela. Pan L. je svobodný mládenec, nyní je mu 76 let. V Domově sv. Alţběty bydlel od otevření střediska. Pan L. byl zpočátku celkem soběstačný, nebyl zběhlý v hygienických úkonech, jeho velkým problémem byla obezita a cukrovka. Pan L. nedokázal drţet dietu a nemoc se zhoršovala, coţ vyústilo ve velké zdravotní potíţe. Nekázní v dodrţování diety došlo k poškození srdce a oběhového systému. Panu L. byly postupně amputovány prsty na nohou. Po návratu z dlouhodobé hospitalizace v nemocnici se o pana L. začaly intenzívně starat pečovatelky. Dodrţoval dietu, pečovatelky dbaly o jeho hygienu. Pan L. měl v Domově sv. Alţběty opravdový domov. Zdravotní stav pana L. se přes veškerou péči zhoršoval, došlo k „otevření nohy“, do které pan L. dostal infekci. Pan L. se z nemocnice vrátil zpět. Opakující se glykemické záchvaty a skutečnost, ţe v zařízení není a nemůţe být nepřetrţitá sluţba, způsobily převezení pana L. do blízkého Domova pro seniory. Pan L. tuto situaci dodnes těţce snáší, v Domově sv. Alţběty byl velmi spokojený a byl tam „doma“.

53

Závěr „Pokud se chováte k člověku podle toho, jaký je, zůstane stále stejným. Když se ale k němu budete chovat podle toho, jaký by měl a mohl být, stane se takovým, jakým by měl a mohl být.“ (J.W. Goethe)74 Bakalářská práce byla vypracována na téma Oblastní charita Jihlava - pomocná ruka lidem v nouzi. Tato práce přináší nástin nelehké práce charitních zaměstnanců z hlediska různorodosti sluţeb, rozmanitosti cílových skupin i z hlediska nároků na osobnost pracovníka. V charitních sluţbách jsou zahrnuty mnohé profesní oblasti, např. zdravotníci, ošetřovatelé, sociální pracovníci, pedagogové, psychologové, duchovní, management, personál zabezpečující technický servis... Své uplatnění zde mohou nalézt i absolventi oboru sociální pedagogika. Přesto, ţe je Oblastní charita Jihlava církevní organizací, je otevřená všem lidem, nejen z hlediska uţívání sluţeb, ale i poskytování sluţeb. Princip, který platí při hlásání evangelijní radostné zvěsti (je určena všem lidem bez rozdílu), platí i zde. Mezi zaměstnanci charity najdeme katolíky, evangelíky, ateisty... důleţitá je ochota pomáhat a dodrţovat a chránit základní lidská práva a svobody. Ze shora uvedených důvodů byla bakalářská práce zpracována z hlediska postoje sociálního učení církve. Zdůrazněna je především základní lidská hodnota – láska. Pro mne jako studentku sociální pedagogiky bylo zajímavou zkušeností získávání přehledu o jednotlivých sluţbách. Své teoretické znalosti z oboru psychologie, sociologie, pedagogiky i práva jsem mohla porovnávat s uplatněním v reálném ţivotě. Cílem bakalářské práce bylo zaměřit se na postoj římskokatolické církve k pomoci potřebným obecně, konkrétně pak na jednu ze sloţek organizace, jejímţ zřizovatelem je Biskupství brněnské, Oblastní charitu Jihlava, a zmapovat činnost pracovníků charity na území její působnosti. Uvedením příkladu působení charity v Nové Říši jsem chtěla upozornit na nepravdivost tvrzení lektorů ministerstva práce a sociálních věcí, ţe se potřební (obzvláště senioři) musí za sluţbami stěhovat do velkých měst. Součástí záměru mé bakalářské práce bylo také seznámit čtenáře tohoto díla s historií působení Oblastní charity Jihlava a s historií obce Nová Říše. Předávání historických pramenů a tradic a seznamování se s nimi, patří, podle mého názoru, do skupiny činitelů působících na utváření osobnosti člověka.

74

http://www.citaty-slavnych.cz/autor/Johann_Wolfgang_von_Goethe 26. 3. 2012

54

V čem vidím nedostatek práce? Uvedená kazuistika slouţí jako příklad pomoci pečovatelské sluţby; k získání podkladů pro kazuistiku v ostatních sluţbách je nutné strávit více času s uţivateli těchto sluţeb, coţ jsem z neznalosti věci podcenila. Překvapil mne malý výběr literatury v oblasti charitního působení, proto jsem poznatky čerpala z vnitřních pramenů organizace a z internetových zdrojů a především z rozhovorů s pracovníky i uţivateli sluţeb. Přesto se domnívám, ţe jsem cíl práce splnila, a ţe bakalářská práce bude slouţit k dobrému dílu veřejné správy i neziskové nestátní organizace.

55

Resumé Bakalářská práce je rozdělena do čtyř základních kapitol, první tři jsou pro větší přehlednost dále děleny na podkapitoly. V první kapitole je nastíněn postoj římskokatolické církve k pomoci potřebným, vycházející z prvotního křesťanského poselství. Dále jsou vyzdviţeny skutky lásky a milosrdenství. Přiblíţena je sociální nauka církve prostřednictvím citací z církevních encyklik. Druhá kapitola je věnována činnosti Oblastní charity Jihlava, jejímu dvacetiletému působení. Sociální sluţby poskytované Oblastní charitou Jihlava jsou zde rozčleněny podle cílových skupin (komu je sluţba určena, co je obsahem sluţby a kdo je jejím poskytovatelem) a podle jednotlivých zařízení (o jaké zařízení se jedná a jaká forma pomoci je zde konána). V kapitole je přiblíţen i zákon o sociálních sluţbách. V třetí kapitole je krátce popsána historie městyse Nová Říše a činnost Oblastní charity Jihlava v této lokalitě, všední radosti a starosti pracovníků i uţivatelů sociálních sluţeb. Ve čtvrté kapitole je moţné seznámit se s působením charitní pečovatelské sluţby na konkrétní jednotlivce.

56

Anotace Bakalářská práce se věnuje působení římskokatolické církve v oblasti pomoci potřebným prostřednictvím činnosti Oblastní charity Jihlava. Snahou této organizace je zlepšit kvalitu ţivota kaţdého jednotlivce všech věkových skupin. Práce je určena především pro sociální pracovníky působící v oblasti veřejné správy, pro jejich klienty - potencionální uţivatele sociálních sluţeb, pro všechny pracovníky pomáhajících profesí a ty, kteří se o problematiku poskytování sociálních sluţeb zajímají.

klíčová slova: Charita, pomoc, sluţba, sociální učení církve

Annotation

This thesis investigates the impact of the Roman Catholic Church in the sphere of helping people in need through the local charity organization in Jihlava. The organization endeavours to improve the quality of life of individuals of all age groups. The thesis is meant for social workers employed in the sphere of public administration, their clients – prospective users of social services, for care workers and those interested in the issue of providing of social services.

Key words: Charity, help, servis, social teaching of the Church

57

Seznam literatury

Zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické sluţbě, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů

BAHOUNEK, T. Křesťanská sociologie pro každého, Třebíč: Arca Jimfa, 1997, 376 s. ISBN 80-85766-95-7 BENEDIKT, XVI. Deus caritas, Praha: Paulínky, 2006, 64 s. ISBN 80-86949-03-6 Bible, Česká biblická společnost, 2001, 1814 s. ISBN 80-85810-29-8 DAY, Ch. Duch a místo, Brno: ERA, 2004, 273 s. ISBN 80-86517-95-0 DUŠEK, M. Nová Říše, Nová Říše: NOKUS, 2007, 320 s. ISBN 978-80-239-8946-5 FISCHER, O. MILFAIT R. a kol. Etika pro sociální práci, Praha: JABOK, 2008, 224 s. ISBN 978-80-904137-3-3 HALÍK, T. Sedm úvah o službě nemocným a trpícím, Brno: Cesta, 1991, 60 s. ISBN 80-85319-07-01 HAWKINS, P. SHOHET, R. Supervize v pomáhajících profesích, Praha: Portál, 2004, 208 s. ISBN 80-7178-715-9 KLIMEŠ, L. Slovník cizích slov, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985, 791s. publikace č. 1-54-13/3, 14-621-85 Kodex kanonického práva, Praha: Zvon, 1994, 847s. ISBN 80-7113-082-6 KOSÍK, M. R. MÍLEK, V. Osm století, Brno: Kartuziánské nakladatelství, 2009, 96 s. ISBN 978-80-86953-55-7 KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky, Praha: Portál, 2008, 216 s. ISBN 978-80-7367-383-3 MATOUŠEK, O. a kol. Sociální služby, Praha: Portál, 2007, 184 s. ISBN 978-80-7367-310-9 PAPEŢSKÁ RADA pro spravedlnost a mír, Kompendium sociální nauky církve, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008, 534 s., ISBN 978-80-7195-014-1 REJMAN, L. Kapesní slovník cizích slov, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1971, 200 s. publikace č. 18-91-04, 14-086-72 58

SCHMIDBAUER, W. Psychická úskalí pomáhajících profesí, Praha: Portál, 2000, 176 s. ISBN 80-7178-312-9 Sociální encykliky (1891-1991), Praha: Zvon, 1996, 505 s. ISBN 80-7113-154-7 TOŠNER, J. SOZANSKÁ, O. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, Praha: Portál, 2002, 152 s.

Kodex Charity Česká republika, Olomouc: ACHO, 2009, 16 s. Pamětní kniha Nové Říše Vnitřní předpis OCHJ - CHPS Nová Říše Oblastní charita Jihlava, Výroční zpráva 2006 Oblastní charita Jihlava, Výroční zpráva 2009 Oblastní charita Jihlava, Výroční zpráva 2010 Zpravodaj Oblastní charity Jihlava č. 1/2011 Zpravodaj Oblastní charity Jihlava, listopad/2011

Internetové zdroje: http://jihlava.charita.cz/clanky/adapta-jihlava-kdyz-se-dari-tak-je-to-parada/ 26. 3. 2012 http://jihlava.charita.cz/informace/ 11. 3. 2012 http://jihlava.charita.cz/NZDM/zastavka/ 20. 3. 2012 http://jihlava.charita.cz/zavislosti/naslednapece/ 25. 3. 2012 http://knihovna.net/KNIHA/open.phtml?kniha=0051 http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/charita 10. 3. 2012 http://tisk.cirkev.cz/z-domova/jiz-zanedlouho-zacne-letosni-postni-almuzna/ 21. 3. 2012 http://www.citaty-slavnych.cz/autor/Johann_Wolfgang_von_Goethe 26. 3. 2012 http://www.charita.cz/o-charite/ 10. 3. 2012 http://www.kacko-ji.estranky.cz/clanky/sluzby.html 20. 3. 2012 http://www.slovnik-cizich-slov.net/charita/ 10. 3. 2012

59

Přílohy Příloha č. 1 – mapa působnosti Oblastní charity Jihlava

http://jihlava.charita.cz/informace/mapa-nasi-pusobnosti/#!prettyPhoto 60

Příloha č. 2 – Organizační struktura Oblastní charity Jihlava

Oblastní charita Jihlava - Organizační struktura Ředitel Oblastní charity Jihlava

Rada OCHJ

Správa organizace Ekonomické oddělení Asistentka ředitele

Zást. ředitele oblast sluţeb sociální péče Charitní pečovatelská sluţba Jihlava

Zást. ředitele oblast soc.prevence

Klubíčko

CHPS Kamenice u Jihlavy

Nízkoprahové centrum Erko

CHPS

Nízkoprahové centrum Vrakbar

Vrchní sestra

Charitní ošetř. sluţba Jihlava

Zástupce

Farní

ředitele

charity

Správa budov

Farní charita

a majetku

Telč

PR pracovník

Farní charita Třešť

personalista Fundraiser

Kostelec CHPS Luka nad Jihlavou

Centrum prim.prevence Vrakbar

CHPS

ZASTÁVka

Nová Říše

Telč

CHPS Telč

Centrum U Větrníku Jihlava

Domácí hospicová péče Bárka

Následná péče

Osobní asistence Dačice

Restart, podpora prac.uplatnění

Domovinka

Odrazový

Dačice

můstek

Mateřské centrum Dačice

Adapta soc. rehabilitace

Pastorační

Farní charita

asistentka

Jihlava

Dobrovolnické centrum

Farní charita Luka nad Jihlavou

61