UNIVERZITA TOMÁŠE BATI VE ZLÍN Fakulta humanitních studií
Institut mezioborových studií Brno
Maska lidskosti – manipulativní chování lov ka jako spole ensko pedagogický problém
BAKALÁ SKÁ PRÁCE
Vedoucí bakalá ské práce:
Vypracovala:
PhDr. Antonín Olejní ek
Jana Vojtková
Brno 2007
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalá skou práci na téma „Maska lidskosti – manipulativní chování lov ka jako spole ensko pedagogický problém“ zpracovala samostatn a použila jen literaturu uvedenou v seznamu literatury.
Brno 24.2.2007 ……………………………... Jana Vojtková
Pod kování
D kuji panu PhDr. Antonínu Olejní kovi za poskytnutou metodickou pomoc p i zpracování mé bakalá ské práce. Sou asn bych ráda pod kovala i mým rodi m, partnerovi a p átel m za podporu p i studiu.
Jana Vojtková
OBSAH ÚVOD.......................................................................................................................... 3 1.
MANIPULACE................................................................................................... 5 1.1 POJEM MANIPULACE ....................................................................................... 5 1.2 PROJEVY MANIPULACE ................................................................................... 6 1.3 OBRANA PROTI MANIPULACÍM ...................................................................... 10 1.4 JAK POZNAT, ŽE JE NAŠE JEDNÁNÍ MANIPULATIVNÍ?....................................... 11 1.5 CO NENÍ MANIPULACE? ................................................................................ 13 1.6 OSOBNOST MANIPULÁTORA .......................................................................... 15 1.7 LOGICKÝ KLAM ............................................................................................ 19 1.7.1 Klamy spo ívající v odvád ní pozornosti ............................................. 19 1.7.2 Klamy oslovující emoce a další psychologické motivy.......................... 20 1.7.3 Zám na p edm tu ................................................................................ 21 1.7.4 Induktivní klamy .................................................................................. 22 1.7.5 Statistické sylogismy ............................................................................ 23 1.7.6 Kauzální klamy.................................................................................... 23 1.7.7 Jde o n co jiného................................................................................. 25 1.7.8 To nevyplývá! (non sequitur) ............................................................... 26 1.8 MANIPULACE Z HLEDISKA POHLAVÍ .............................................................. 26 1.8.1 Žena manipulátorka............................................................................. 26 1.8.2 Muž manipulátor ................................................................................. 28
2.
ASERTIVITA ................................................................................................... 33 2.1 POJEM ASERTIVITA ....................................................................................... 33 2.2 LEN NÍ ASERTIVITY ................................................................................... 35 2.3 ASERTIVNÍ PRÁVA A ZÁSADY ........................................................................ 36 2.3.1 Asertivní práva – tzv. Asertivní desatero .............................................. 36 2.3.2 Asertivní zásady................................................................................... 37 2.4 ASERTIVITA JAKO OBRANA PROTI MANIPULACI ............................................. 37 2.5 KLADY A ZÁPORY ASERTIVITY ...................................................................... 39
3.
KOMUNIKACE................................................................................................ 40 3.1 VERBÁLNÍ KOMUNIKACE .............................................................................. 40 3.2 NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE .......................................................................... 41 3.2.1 Proxemika ........................................................................................... 42 3.2.2 Posturologie ........................................................................................ 43 3.2.3 Kinezika .............................................................................................. 44 3.2.4 Haptika................................................................................................ 45 3.2.5 Gestika ................................................................................................ 45 3.2.6 Mimika ................................................................................................ 47 3.2.7 Paralingvistika .................................................................................... 48 3.3 NESOULAD VERBÁLNÍHO A NEVERBÁLNÍHO SD LENÍ ..................................... 49
EŠENÍ PROBLÉM SOU ASNOSTI Z POHLEDU SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY ........................................................................................................ 51 ZÁV R...................................................................................................................... 56
1
RESUMÉ................................................................................................................... 58 ANOTACE................................................................................................................ 60 SEZNAM LITERATURY ........................................................................................ 61 SEZNAM P ÍLOH .................................................................................................. 63
2
Úvod Celý náš život je ur en hraním n jaké role. Narodíme se a rázem jsme se ocitli v roli novorozen te, aniž bychom si ji sami vybrali. Jak rosteme, postupn se z nás stávají kojenci, batolata, školáci… Až se jednoho krásného dne rozhlédneme kolem sebe a zjistíme, že jsme se stali dosp lými. A to s sebou op t p ináší hraní dalších rolí a „oblékání“ dalších masek. Manžel-manželka, rodi -dít , zam stnanec-zam stnavatel nebo t eba jen „ lov k, kterého mají všichni rádi“. A kdopak by necht l, aby ho všichni m li rádi? A tak si ob as každý z nás, n kdo ast ji, n kdo mén
asto, hrajeme
na n koho úpln jiného, na n koho, kdo by se líbil tomu, p ed kým si tuto masku práv nasazujeme. Stává se to b žn , tém
každý den – p i rozhovoru s nad ízeným,
p i pohovoru na nové zam stnání, když chce dít po rodi ích novou hra ku, když se dvo íme lov ku, kterého chceme získat a n kdy prost jen proto, abychom se nelišili od ostatních. Co nás d lá tím, ím jsme? Co nás odlišuje od zví at? Co potla uje naše primitivní instinkty? Práv ona lidskost. Lidmi nás totiž ne iní to, že umíme mluvit, ani to, že chodíme po dvou, ba ani to, že dokážeme tvo it i ni it zárove . To, co nás iní lidmi je schopnost cítit. Schopnost soucitu, lítosti, radosti, smutku, schopnost dávat lásku a p ijímat ji. To je to, co nás odlišuje od zví at, která projeví radost jenom nap íklad vrt ním ocasu, protože se nemohou smát, nebo smutek k u ením, protože nemohou plakat. Zví ata nedokážou cítit, mít vý itky sv domí, mít soucit s jinými. Jenže co když tuto schopnost ztratíme, možná d sledkem jí samé, a to velkým citovým vyp tím i útrapami? Jak taková prázdná osoba poté m že žít? Jako t lo bez duše? Ano, práv tak, lze ji pak snáz místo lásky naplnit nenávistí. M že být napln na touhou po pomst , touhou lidem ubližovat, jen tak si s nimi pohrávat, aniž by ji to n jak zasáhlo. Dokáže vážn vyslovit slovo láska bez jakéhokoliv promyšlení toho slova a jeho významu. Dokáže si pohrávat s city jiných jako loutká se svými výtvory a prost ednictvím nich být jen str jcem velkého divadla. Z stává pak tato osoba n ím jiným než d myslným mu itelem? Z stává ješt v bec lov kem…?
3
Ve své bakalá ské práci jsem se zam ila na t i oblasti, které jsou, dle mého názoru, s problematikou manipulativního jednání propojeny nejvíce, a to samotný pojem manipulace, asertivitu, coby jednu z nejú inn jších možností obrany proti manipulaci a neverbální stránku komunikace, jako jeden ze zp sob jak rozeznat pokusy druhých osob námi manipulovat. Cílem mé bakalá ské práce je shromážd ní informací o manipulativním jednání, které p edstavuje velice závažný problém sou asnosti, a na základ
t chto informací
navrhnout možnosti obrany proti t mto manipulacím. V záv ru uvádím základní sociální a pedagogické problémy, se kterými se sou asná pedagogika potýká a možnosti jejich ešení z hlediska sociální pedagogiky.
4
1. Manipulace 1.1 Pojem manipulace Ovládat sv t, znát sv tový ád je odv ké p ání a pot eba lidstva. Celý život se u íme tisíce v tších nebo menších zákonitostí, které vládnou sv tu. Malé dít se u í, že plá em je možno p ivolat matku. V tší ví, že úklidem pokoje si vyslouží pochvalu rodi . Mnohé ženy v dí, jak hezkým oble ením a rafinovan zvolenou vo avkou p ivábit pozornost muž . Ale jd me dále do extrém . Kolik lidí bylo a stále je fascinováno manipulátory dav , jako byl Hitler i Stalin? Ano, n kde v hloubi naší duše je nám jakoby cejchem vypáleno hadovo pokušení z Ráje: „V den, kdy ze stromu pojíte, otev ou se vám o i a budete jako B h znát dobré i zlé“. Pot eba být jako B h, znát vše a ovládat celý sv t je nám tak trochu vrozená, ale pozor - každý extrém je škodlivý a ni í samotného lov ka.
lov k nikdy nem že
být všemohoucí, i když toho m že hodn dokázat, lov k nikdy nem že být všev doucí, t ebaže toho m že hodn v d t. Jedním takovým extrémem, kdy zkoušíme být „všemohoucími bohy“, jsou pokusy manipulovat lidmi. Jsou lákavé jak rajské ovoce, jsou však také stejn destruktivní. Ale p edevším si musíme uv domit, že ne každé chování, kterým chceme n eho dosáhnout, je manipulace. Obecn
íkáme, že „manipulovat lidmi se nemá“ - když ale vidíme maminku,
jak šikovn zmanipuluje dít ve stadiu opozi ního vzdoru, nebráníme se souhlasu, a možná dokonce i obdivu. Jak to tedy je? Existuje „oprávn né“ manipulování? as od asu se každý lov k uchýlí k manipulaci - p sobí na druhého tak, aby dosáhl svého. N kdy v dom , jindy nev domky. N která manipulace je pom rn nevinná. Jindy však mohou být d sledky pro manipulovaného bezmála ni ivé (ztráta autenticity a sebev domí, strach, pocity viny...). Bylo by dobré, kdybychom manipulaci z kontakt se svými blízkými zcela vylou ili? Anebo je vhodné ji ob as, v dom a omezen , použít?
5
Slovo manipulace nezap e sv j p vod od latinského slova manus - ruka a nazna uje, že manipulující lidé degradují okolní osoby na neživé p edm ty, které je možno p esouvat a umis ovat na požadované místo. Již tento fakt sv d í o patologi nosti manipulací. P i manipulacích lov k usiluje pomocí nejr zn jších metod získat na druhém lov ku n co, co by mu z ejm v dom a dobrovoln neposkytl. Chce tedy n jak pokoutn obejít jeho v domí i svobodnou v li. Manipulace je p edevším náš postoj k druhým lidem, teprve druhotn naše chování, které druzí lidé pozorují. Pokud je n kdo vtipálek a „bavi spole nosti“, pak jeho jednání m že být vnit n prožíváno manipulativn - strhává na sebe p íze a pozornost okolí a tak je chce ovládnout. N kdo jiný m že být bavi , který není manipulativní - má radost, když vidí, že i ostatní mají radost. Manipulativního „bavi e“ stejn nakonec poznáme podle toho, že je zábavný pouze p ed cizími lidmi, ale v rodinném kruhu bývá nesnesitelný morous nebo despota.1
1.2 Projevy manipulace Manipulující lidé mají sklon ned kovat a neomlouvat se - stejn jako ned kujeme a neomlouváme se neživým p edm t m. Manipulující nejsou s to projevit vlastní slabost ani soucit s druhými, což souvisí op t s degradací druhých na pouhé p edm ty. Soucit projeví, teprve když druhý dá najevo masivní projevy smutku a nelibosti (bezmocný, zoufalý plá apod.). Díky vynaloženému úsilí jsou manipulující vnit n p esv d eni, že na manipulované osoby i zisky mají „nárok“. Tento jev z ejm souvisí s faktem, že za své považujeme to, emu jsme v novali spoustu asu i energie. V i manipulovaným lidem tedy nejsou schopni prožívat pocit vd ku. Spíše naopak, manipulovaní lidé jako by nem li nárok v bec na nic. Pro
vlastn ? Vždy
v jejich o ích jsou to neživé v ci. Vše,
co zmanipulovaní lidé ud lali, museli ud lat, byla to p eci nutnost nebo jejich povinnost.
1
www.wikipedia.cz
6
Manipulující nereagují na o ekávání druhých vyplývající nap íklad ze zvyku i dosavadního chování. To je považováno v principu za nelegitimní, ohrožující jejich svobodu, proto je bu
naprosto ignorují - chovají se, jako by se nic ned lo - nebo
je vysloven zleh ují a zesm š ují. Od manipulující osoby tedy neuslyšíme v tu typu: „Já vím, že se te
t šíš nebo o ekáváš to i ono, ale kdybys dovolil(a), tak dneska
bychom to mimo ádn ud lali trochu jinak.“ Tragédie manipulujících lidí spo ívá v tom, že neznají jiný zp sob, jak si udržet druhého lov ka, než systematickou manipulací. Avšak zisky manipulací jsou tristní, a jim manipulace vychází nebo ne. Manipulující nejsou s to radovat se ani z úsp chu svých vlastní manipulací. Pocit úsp chu je krátkodobý a má charakter kýžené satisfakce, na kterou jako by m li nárok a která se m la už dávno dostavit. Zda ilá manipulace nakonec paradoxn stejn znamená, že získali „neživý p edm t bez v le a bez rozumu, se kterým si mohou d lat, co cht jí“. Kdo degraduje ve svých o ích své blízké na neschopné jedince, „kterým, co se ne ekne, to neud lají“, žije ve sv t plném neschopných jedinc . Kdyby naopak byl schopen najít na nich n co hezkého, eho si m že vážit, žil by mezi hezkými lidmi, kterých si váží. Selhání vlastních manipulací vyvolává pocit ohrožení i dokonce ztráty žádoucího objektu - partnera, obdivovatele, dít te, spolupracovníka apod. a dostavují se hluboké pocity deprese, které neodpovídají mí e skute né ztráty. Tento jev je dán mimo jiné i tím, že p íprava manipulací ve fantazii je dlouhodobá a systematická záležitost, která stojí jedince mnoho energie a lehce se obrací vnive . Manipulující jsou zpravidla vnit n nep ející, chronicky závistiví a nemají schopnost se radovat s druhými. Radost a spontaneita druhých ohrožuje a nabourává ú innost manipulací a oni ztrácí pocit kontroly nad okolím, který tak pot ebují. Z tohoto d vodu manipulující lidé mívají sklon omezit své sociální kontakty na rodinu i malý okruh lidí, kte í reagují na jejich manipulující jednání a tak dávají pocit bezpe í. Tito lidé se pak asto cítí osam lí v kolektivu (pokud ovšem sami nejsou v dci nebo hlavní bavi i), protože v kolektivu stále mnoho jedinc nereaguje na jejich manipulace. Ze stejného d vodu mívají i málo p átel. Dá se
íci, že dv
v ci jsou pro manipulující
charakteristické - neschopnost vd ku a nep ekonatelná záš .
7
Degradace lidí na manipulovatelné p edm ty se m že projevovat sklony k využívání r zných podp rných prost edk jako jsou protekce, konexe, úplatky apod. Manipulující mají totiž pocit, že vše je výsledkem tvrdé práce, nic nedostáváme zadarmo, vše si musíme zasloužit, vybojovat. Problém manipulujících tkví mimo jiné v tom, že mají sklon uchylovat se k tvrdým, nep íjemným metodám, které sice mají krátkodobý úsp ch, ale v dlouhodobé perspektiv jsou zhoubné. Takovým velice ú inným, ale zato nebezpe ným nástrojem, který funguje na principu „jeden krok vp ed a dva zp t“, je moralizování a vy ítání. Manipulující vý itky sice na jedné stran mobilizují síly druhého a iní jej povolným, ale to pak následn vyváží citový odpor v i manipulujícímu, který následné vý itky jen prohlubují. Na manipulující vý itky je možné pohlížet jako na krátkodobou p j ku s vysokým úrokem, která se nám vyplatí jen výjime n . Patrná je i neustálá pot eba dokazovat si vlastní úsp šnost a upev ovat svou t žko nabytou pozici. Tato tendence udržet si stav neohroženosti se m že projevovat r zn souvislým úsilím nebo naopak ojedin lými iny, kterými si lov k as od as dokáže svou jistotu. Tato tendence dokazovat si vlastní neohroženost je jen projev strachu z jakékoliv závislosti na komkoli, strach z jakéhokoli závazku
i povinnosti v i
komukoli. Tento strach je asto tak velký, že tito lidé nejsou schopni si uv domit svou nesmírn
silnou citovou závislost na manipulovaných osobách, kterými navenek
paradoxn opovrhují. Myšlení manipulujících je pro normálního lov ka t žko pochopitelné. Pro nejsou schopni vycházet s ostatními lidmi jinak než pomocí manipulací? Ten za arovaný kruh je živen pro druhé lidi nenápadným faktem - manipulující totiž tém
vždy mají
negativní sebehodnocení. Manipulující se vždy ve fantazii p ipravují na negativní odmítavou reakci a selhání svých manipulací. Práv fantazijní p íprava manipulací, p i které jsou promýšleny všechny nežádoucí eventuality, které mohou nastat, je živena z pocitu vlastní zbyte nosti, škaredosti až odpornosti a vyvolává pocity nep átelství a zášti v i manipulovaným osobám.
8
Manipulující se práv proto snaží obejít v domí a v li lidí, které cht jí ovládnout, protože podv dom
p edpokládají, že na jakoukoli p ímou, otev enou a up ímnou
žádost musí být odmítnuti. V jejich v domí je manipulace sice pokoutný, ale p esto jediný zp sob, jak dosáhnout spln ní svých pot eb, p ání i tužeb. Musíme si uv domit, že v p edstavách manipulujícího lov ka, bez ohledu na to, jak p esn nebo nep esn je schopen odhadnout chování druhých lidí, mají vždy druzí lidé v i n mu nep átelský postoj, a proto se mezi nimi cítí ve stavu trvalého ohrožení. Je z ejmé, že skute ní lidé tento postoj k n mu mít nemusí, ale že je to p edevším on, kdo do nich jako by promítá svou nenávist v i sama sob a nenávist v i okolí. Manipulující mívají asto pocit, jakoby žili dva životy - ten vnit ní - erný a naprosto osam lý, který mají sklon zatajovat, protože jsou sebenenávistn p esv d eni, že by do n j nikdo jiný dobrovoln nevstoupil, a druhý vn jší, kdy se pomocí, navenek líbivých manipulací, snaží vlákat a p ipoutat lidi do toho opušt ného vnit ního prostoru. Tyto tendence jsou však liché, protože i když manipulace nakrásn vychází, dochází p i nich k degradaci získaných lidí na p edm ty bez v le, které nejsou prožívány jako lidi a tudíž nemohou zaplnit jejich samotu. Manipulující se tedy zmate n
to í
v pekelném bludném kruhu, ze kterého nevidí východisko. Manipulující chování má tedy destruktivní d sledky p edevším pro manipulujícího. Cesta k p ekonání manipulujících postoj je dlouhá a t žká. Za átkem bývá uv dom ní si sebedestruktivních tendencí, jejich zhoubnosti a vliv na manipulativní jednání. Zm na vnit ních postoj - z pokoutné snahy „získat vše za každou cenu“ na p ející postoje, nabízející druhým možnost v domé a svobodné volby. Manipulativní lidé tedy asto mohou zm nit sv j vnit ní postoj, aniž by byli nuceni zm nit vn jší projevy svého chování. Nicmén
zpravidla je nezbytný i nácvik komunika ních dovedností -
neautoritativní vyjad ování svých p ání a pot eb, otev ené a up ímné komunikace, schopnost ukázat slabost, zármutek, ublížení i obecn jakýkoliv cit apod. U t žkých a chronických p ípad je nutná odborná terapie.
9
Ale i v b žném život je vhodné se vyhýbat manipulacím, pokud je to možné, nap íklad tím, že se otev en nau íme vyjad ovat své skute né pot eby, p ání a city, vyhneme se polopravdám, lžím a moralizování a systematicky budeme usilovat o p ející postoje v i sob a druhým, kdy jim p ejeme svobodnou volbu. 2
1.3 Obrana proti manipulacím Když si uv domíme, že druhý lov k nás tla í k n jakému jednání pomocí r zných pseudoargument ,
nechutného
moralizování,
citového
vydírání,
nebo
naopak
pod rouškou nejr zn jších p íjemných záminek, jsme relativn ve výhod , protože my známe jeho skute né úmysly. On se totiž snaží tyto úmysly p ed námi a možná i sám p ed sebou zatajit - bu je nem že íci nahlas nebo se za n sám stydí. P edevším si uv domme vlastní p ání, své vlastní pot eby a porovnejme, jak se shodují s p áními našeho manipulujícího prot jšku a podle toho postupujme dále. Uv domme si, že manipulující nás vidí jako v ci, které když vyhoví jeho p ání, tak je to samoz ejmost, a když nevyhoví, je to tragédie. Jestliže budeme
elit ob ma t mto extrém m,
pom žeme nejen sob , ale i jemu. a) naše p ání se shoduje s p áním manipulujícího Musíme n jakým zp sobem ukázat manipulujícímu, že vyhovíme-li jeho p ání, pak to není z naší strany n jaký „povelový automatismus“, ale svobodné rozhodnutí. Jedním takovým zp sobem je vyjád ení skrytých úmysl manipulujícího s vyjád ením našich pozitivních cit k n mu. Manipulující m že na vyslovení skrytých úmysl reagovat podrážd n . Stydí se nejen za n , ale i za jejich odhalení. My rovn ž asto též neznáme bezpe n jeho úmysly, proto je dobré íci: „Já bych ti nerad k ivdil, ale prost si to myslím a nevidím žádný d vod, který by m p esv d oval o opaku.“ A na tomto si trvat.
2
Klimeš, J. – Rajské pokušení manipulací, Psychologie Dnes 1997 (str. 8-11)
10
b) naše p ání se neshoduje s p áním manipulujícího Pokud se rozhodneme odmítnout manipulující tendence, vyhn me se ponížení prot jšku. Již sám fakt, že mu nevyšly manipulace, bude zdrojem depresivních pocit a ím více ho nyní ponížíme, tím pe liv ji se bude p íšt snažit své skute né úmysly skrýt, a tím se jeho manipulativní sklony ješt zhorší. Nejvhodn jší je opatrn se pokusit vyjád it o ekávání manipulujícího lov ka, s tím, že nás mrzí, že mu nem žeme vyhov t. Pop ípad mu nabídnout pro nás p ijateln jší alternativu. Obecn se dá íci, že s manipulujícími lidmi budeme mít tím v tší trvalé úsp chy, ím mén manipulující a manipulovatelní budeme sami a ím otev en jší a kvalitn jší bude naše komunikace.
1.4 Jak poznat, že je naše jednání manipulativní? Když máme tendenci maskovat naše skute né úmysly. Kdykoli usilujeme o n co, za co se sami tak trochu stydíme, a máme pocit, že kdyby vyšly najevo naše skute né úmysly, tak bychom se strašn znemožnili. Když nejsme schopni vyjád it své skute né p ání i pot ebu a máme sklon vymýšlet jiné pseudoargumenty nebo d vody, které jsou pro nás samotné druhotné až bezvýznamné. Pokud sami cítíme, že tzv. „mlžíme“. Když máme p ekvapiv silné pocity zoufalství i odmítnutí, když nám nevyjde n jaká zdánliv bezvýznamná v c (pozvání do kina apod.). Když si nem žeme vzpomenout, kdy jsme naposledy poci ovali vd k v i n komu, ale naopak asto se p istihneme, že n komu n co závidíme. Když naše jednání v i cizím lidem je mnohem p íjemn jší a vst ícn jší než v i našim blízkým. Když nedokážeme n koho pochválit za „samoz ejmosti“, nap íklad za to, že dob e plní své povinnosti. Když negativní emoce („Vypadáš jak leklá ryba“) vyjad ujeme snadno, ale pozitivní emoce („Dneska Ti to opravdu sluší“) nevyjad ujeme bu v bec nebo jen výjime n a s obtížemi. Když máme pocit, že víme p edem tém
11
vše, co náš partner ud lá.
Když máme dojem, že víme mnohem lépe než druzí, co je pro n dobré a co ne. Když nechceme, aby nás druzí lidé nahlas pochválili, ale spíše, aby si tak tiše pro sebe ekli, že jsme dob í. Když p estáváme být zamilování v okamžiku, kdy se do nás náš prot jšek taky zamiluje (viz. Forman v film Valmont). Když míváme sklon si ov it, zda druzí ud lají to, co chceme, zejména n co, co je pro n nep íjemné.
Jak p ekonat své vlastní sklony k manipulacím? Jestliže sami na sob pozorujeme sklony k manipulacím, zkusme k sob zaujmout vlídný postoj. Touha manipulativn ovládat prost edí je jen d tsky nevyzrálá touha po jistot , bezpe í a lásce, kterou všichni pot ebujeme. Bylo by tedy krátkozraké v sob potla ovat tuto pot ebu, musíme jen zm nit zp sob jejího uspokojování: Zkusme si poctiv
p iznat své skute né d vody alespo
sami p ed sebou
a bezd vodn se za n nezatracujme. Bu me ochotní p iznat je i p ed druhým, pokud je odhalí. Zkusme najít takový zp sob uspokojení svých pot eb, který by byl p íjemný a lákavý i pro druhého lov ka, na který by sám dobrovoln a ochotn p istoupil. Dávejme p ednost pro druhého p íjemným a lákavým nabídkám p ed nep íjemnými nátlakovými metodami, jako je moralizování, vý itky, vyvolávání hádek ap. P ipravme se i na eventualitu, že druhý naši nabídku odmítne, smi me se s tím, že taková možnost existuje, a p ejme druhému svobodnou volbu. Nacvi me si takovou nabídku, která netla í druhého do rozhodnutí. P i jednání nemusíme vždy otev en
íkat naše skute né úmysly i vzdálené plány,
ale v žádném p ípad bychom se za n nem li p ed druhými styd t. Pokud možno se však zatajování skute ných úmysl vyhýbejme.
12
1.5 Co není manipulace? Manipulace je p edevším vnit ní postoj lov ka, který zachází s lidmi a v dom nebo nev dom jako s neživými p edm ty. Je p esv d en, že zná prost edky, aby druzí ud lali p esn to, co on chce. Pokud chybí tento vnit ní postoj, nejedná se o manipulaci.
Manipulace tedy nemusí být: Když p inutíme pod ízeného, aby vyplnil naše p ání, ale vážíme si jeho názoru. Když ne íkáme svá tajná i vroucná p ání p i prvním setkání. Když se snažíme být pro druhého tak krásní a lákaví, že jakoby „nem že“ odolat, nicmén po ítáme i s eventualitou, že naši nabídku m že odmítnout. Jestliže druzí lidé nabudou pocitu, že s nimi chceme manipulovat, ztrácíme jejich d v ru, náš sociální status je ohrožen a zvyšuje se pravd podobnost, že na jakoukoliv žádost budeme odmítnuti. D v ra lidí se, jak známo, lehce ztrácí, ale t žko nabývá, proto je v našem vlastním zájmu p edcházet tomu, aby si druzí o nás vytvo ili takový nelichotivý obrázek. Lidé jsou p esv d eni, že s nimi chcete manipulovat, protože mají pocit, že skrýváte své skute né úmysly. To m že být pravda, ale nemusí: a) Máte sklon skrývat své skute né úmysly V tomto p ípad je t eba se poctiv zamyslet, pro je skrýváte. Je to nutné? Neexistují lidé, kte í jsou schopni vás akceptovat i s vašimi sklony? Co vlastn chcete dosáhnout a co je jen prost edek? Snad je možno najít jiný zp sob uspokojení vašich pot eb, který by byl p ijatelný i pro druhou stranu. b) Své skute né úmysly neskrýváte Mylné p edsv d ení druhých pramení z naší neobratnosti v komunikaci. Máte problémy vyjád it své pozitivní city k druhým? Máte strach jít s k ží na trh? Zde je možno doporu it následující pravidla:
13
íkejte lidem to, co na vás vidí, to, co jim p i pr m rné inteligenci musí dojít. Tím jim ne íkáte nic víc, než co oni sami stejn ví, ale p esto je to paradoxn zbavuje pocitu, že s nimi chcete manipulovat. Snažte se slovn vyjád it a akceptovat obavu druhých lidí. Víte-li, že druhý lov k se z vaší strany n eho skute n obává, pak slovn vyjád ete jeho obavu (nap íklad „Nemusíš se bát, že budu n jak obt žovat.“) a dokažme mu vlastním chováním pravdivost svých slov. Dejte si však pozor, aby tato vyjád ení nezn la kárav nebo ironicky. Manipulativní lidé vedou s okolím nevyhlášenou válku na silné a slabé, o které ví jenom oni, jejíž pravidla znají taky jenom oni. I když musíme podotknout, že ne všichni dosáhnou této „dokonalosti“. Tato pravidla jdou nap í všem zásadám duševní hygieny. Vyjmenujme si jich n kolik jako odstrašující p íklad: Slabší je ten, kdo projeví cit (zejména pozitivní), kdo se omluví, kdo vyjde vst íc, kdo vyjád í prosbu. Na jakoukoliv žádost i prosbu druhého, odpov
zní NE. Prohrává ten, kdo ud lá
(bez otálení) to, co druhý po n m chce, kdo zareaguje na výzvu apod. Hloupý a slabší je ten, kdo se nechal napálit, kdo spoléhal na slovo druhého apod. Nap íklad za slabšího hlupáka se považuje ten, kdo ekal na smluveném míst , a ne ten, kdo schváln nep išel. Triumfalistický pocit vít zství se nezmenší, ani když zmanipulovaný netuší, že práv prohrál v tichém, lítém boji. Slabší je ten, kdo se nechá „vyto it“, kdo je zmaten, kdo ztrácí kontrolu nad prost edím. Jen slaboch ustoupí i nabídne kompromis. Nic se není zadarmo, št drost je iré bláznovství, za vším je skryt n jaký úmysl, taktika. P edevším si dát pozor, abychom nedali víc než druhý. 3
3
George H. Green a kol.: P esta te být manipulováni, Pragma, 2000 (str. 13-16)
14
1.6 Osobnost manipulátora Dostali jste se n kdy do spole nosti lov ka, o n mž se neustále vedou diskuse a dlouhá debata o n m jen vyvolává spory? O dva dny pozd ji se s ním setkáte a nev íte svým o ím (a všem ostatním smysl m). Je úžasný, uchvátí vás hloubka jeho duše, jeho inteligence, znalosti, jednoduše v n m spat íte 8 div sv ta. Usoudíte, že myslet si o takovém lov ku n co špatného, nedej bože se zaplést do podobné diskuse, jako byla ta p edv erejší, je pod vaší úrove . Jste p ece inteligentní osoba a umíte si na lov ka ud lat vlastní názor. Nezazlíváte mu ani lehké pohrdání, které tak asto dává najevo. Jen se prost v jeho p ítomnosti postupn za ínáte cítit stísn n jší, ale odep ít mu cokoli se neodvážíte. Dokonce si myslíte, že máte vlastní názor, ale je to jen produkt jeho myšlení, který vám neustále podsouvá. Dokáže vás svými slovy p esv d it, že je vskutku takový, jak se jeví na povrchu, ale až když ho poznáte, zjistíte, že n co není v po ádku. V tu chvíli už plníte všechny jeho rozkazy, ovšem v tšinou si myslíte, že to je ve váš prosp ch, nebo je to prost jen vaše povinnost ve shod s obecnými mravními zásadami. Nemá cenu se s ním hádat. Nevyhrajete. Má neskute nou schopnost argumentovat, hovo it dlouze o tom, co je „skute ná“ pravda, p i emž vlastn prezentuje jen sám sebe. P timinutový monolog skon í vy íslením jeho životních úsp ch , v krajních p ípadech se dopracuje k tomu, co je vlastn
podstatou sv ta, což p íliš s tématem hovoru nesouvisí.
Každopádn vám nezapomene dát vždy najevo, jak je hodný a dobrosrde ný – a vždy lepší, než vy. Manipulátor je lov k, který ovládá jiné. Jeho cílem je donutit ostatní jednat podle jeho p edstav. Používá obranného mechanismu - nau ený a zvrácený zp sob, jak dosáhnout svého, povýšit se. Manipulátory se lidé stávají už v d tství. Zpozorují, že to, co eknou, n jak zap sobí na druhého a do ur ité míry ovlivní jeho jednání, pocity atd.. Takové dít , když uvidí kou it maminku, namísto „V bec se mi nelíbí že kou íš“ ekne „Co kdyby se tatínek dozv d l, že kou íš?“. Jeho oblíbeným zp sobem jednání je také uvád ní jiných do nejistoty v tami, které nemají p esný význam. Z takové v ty se totiž m že lehce vykroutit a neponese za její obsah zodpov dnost. M že vás také dostat do situace, ze které nevyjdete bez ponížení. Nap íklad nejste-li iniciativní a nerozhodujete, jste ozna en za neschopného, když však rozhodnete špatn , jste také 15
neschopný. Manipulátor asto hlásá v ci jako pravdy a a koli je jen interpretuje, my tomu v íme. Reagujeme zcela automaticky a normáln , protože už od d tství nám sociální schémata diktují postoje, které se zavedou a p etrvávají (je nutné íci, že v tšina manipulátor si své jednání neuv domuje).
Druhy manipulátor a) sympatický manipulátor – je vždy veselý, p sobí vyrovnan , asto se uchyluje k povrchním lichotkám, nakupuje dáre ky, n kdy je i pozorný. Hlavním cílem je dob e zap sobit. b) okouzlující manipulátor – bývá v tšinou atraktivního zevn jšku, asto se dívá p ímo do o í a klade otázky, které mohou druhé zasko it. Sám se p itom vyhýbá odpov dím. Rád fascinuje a okouzluje lidi, má sklony k lichotkám. T mto manipulátor m v tšinou podlehnou jedinci, citliví na ur itou jeho vlastnost nebo krásu. c) altruistický manipulátor – dá druhým všechno, o ho nežádají. Ale pak po nich chce pomoc, která je neúm rná té jejich. d) vzd laný manipulátor – jde o skute n „inteligentního lov ka“. S oblibou se vyjad uje specifickým odborným žargonem p ed lidmi, kte í nemohou vše pochopit (mají jiné zájmy nebo profese). K takové h e pat í celý arzenál vlastních jmen, názv , zvláštních, málo známých zkratek, složitých medicínských pojm
nebo
nepochopitelných burzovních termín . Hra spo ívá v tom, že projev mluv ího má být co nejmén srozumitelný. U t ch, kte í ho poslouchají, vzbuzuje dojem, že ví spoustu v cí a je nesmírn vzd laný. Dává tak najevo, že ví víc, než ten, s nímž hovo í. Manipuláto i jsou mezi námi, a dokonce zaujímají prestižní místa na sociálním žeb í ku. Jsou léka i, noviná i, u iteli a v tšinou vykonávají povolání spojené s n jakým druhem moci. Ale najdeme je i mezi ženami v domácnosti nebo kade níky. innost, které se v nují, z nich manipulátory ned lá. Manipulace není výsadou žen nebo muž . Manipuláto i se nevyskytují ast ji na ur itých místech. P sobí ve spole nosti, v rodin , v partnerských vztazích i na pracovištích.
16
Manipulátor je typ osobnosti, není to ten, kdo n kdy užije taktiku manipulace. Jedná se o narcistickou osobnost, která je z psychiatrického hlediska patologická, ale etn jší hlubší studie o ní chybí. Je tedy zásadní rozdíl mezi tím být manipulátor a používat manipulaci. Ne, skute n nejsme všichni manipuláto i, protože ti p edstavují p ibližn t i procenta populace. Zajímají nás však, protože systematicky p sobí zna ná devastující poškození devadesáti procent m lidí ve svém okolí. Pro definování t chto osobností se sice používá termín „manipulátor“ nebo „osobnost s manipulativními rysy“ i „s manipulativním jednáním“, ale neznamená to, že takoví jedinci neustále projevují jen své temné a démonické stránky. Jako všichni lidé mají i manipuláto i pozitivní vlastnosti, a práv proto je obtížné rychle a jednozna n jejich osobnost odhalit. Svými slovy,
iny a postoji neustále lidi ve svém okolí matou.
Manipulátory charakterizuje t icet znak . Pokud chcete v d t, zda máte co s manipulátorem, musíte zjistit, jestli odpovídá nejmén
init
deseti charakteristickým
znak m. P i nižším po tu znak se jedná spíš o ojedin lé chování a postoje, které sice neblaze ovliv ují vývoj vašeho vztahu, ale nelze hovo it o „manipulátorovi“. Manipulátor: Navozuje u ostatních pocit viny a dovolává se p itom rodinných vztah , p átelství, lásky, profesionální zodpov dnosti atd. Dává druhým najevo, že nesm jí nikdy m nit názor, musí být dokonalí, všechno v d t a okamžit reagovat na žádosti i otázky. Využívá morálních zásad druhých k napln ní vlastních pot eb (zdvo ilosti, lidskosti, solidarity, laskavosti št drosti, hodnocení „dobrá“ nebo „špatná“ matka apod.). Zpochyb uje dobré vlastnosti, schopnosti a osobnost druhých, kritizuje a soudí je a hovo í o nich s despektem. Závidí, dokonce i rodi m, p íbuzným nebo partnerovi. Lichotí, dává dárky nebo ne ekan prokazuje drobné úsluhy, aby se zalíbil. Dokáže ze sebe d lat ob , aby ho ostatní litovali (p ehání závažnost nemoci, st žuje si na nesnesitelné lidi ve svém okolí, na pracovní p etížení apod.). Snaží se vykroutit ze zodpov dnosti a svaluje ji na druhé. Nesd luje jasn své žádosti, pot eby, pocity a názory. Obvykle odpovídá neur it . 17
Neomalen m ní téma uprost ed hovoru. Vyhýbá se pracovním sch zkám a poradám, utíká z nich. Nechává své vzkazy vy izovat jinými lidmi nebo se uchyluje k nep ímému sd lení (místo osobního rozhovoru telefonuje, nechává písemné vzkazy). Své žádosti zakrývá logickými d vody. Hlásá lež, aby se dov d l pravdu, p ekrucuje a interpretuje výroky druhých. Nesnáší kritiku a popírá zcela z ejmá fakta. Skryt vyhrožuje nebo otev en vydírá. Zasívá nesvár, podn cuje podezíravost, rozd luje, aby mohl lépe panovat, a je schopen rozvrátit cizí manželství. M ní názory, chování a pocity podle situací a osob, s nimiž je práv v kontaktu. Lže. Sází na nedostate né znalosti druhých a snaží se vyvolat dojem, že „má navrch“. Je egocentrický. Jeho slovní projev zní logicky a koherentn , ale jeho postoje, iny a zp sob života sv d í o pravém opaku. asto až na poslední chvíli vysloví požadavky, dává pokyny a nutí druhé jednat. Nedbá na práva, pot eby a p ání druhých. Nedbá na žádosti druhých (a koli tvrdí pravý opak). V jeho p ítomnosti se lidé cítí nep íjemn a nesvobodn . P im je nás d lat v ci, které bychom pravd podobn o vlastní v li ned lali. Jde za svými cíli d sledn , ale na úkor druhých. Lidé, kte í ho znají, o n m stále hovo í i v jeho nep ítomnosti. Pokud se domníváme, že máme co init s manipulátorem, snažme se mít stále na pam ti uvedené charakteristické znaky. Díky nim se lze postupn nau it rozpoznávat n které projevy spojené s tímto typem osobnosti.4
4
Isabelle Nazare-Aga: Nenechte sebou manipulovat, Portál, 1999 (str. 18-20)
18
1.7 Logický klam Logický klam je tvrzení, porušující zásady logického d kazu. Protože u málokterého je to na první pohled z etelné, bývají logické klamy oblíbenou sou ástí argumentace propagandy a manipulátor . Logické klamy a jejich r zné druhy byly rozlišovány již Aristotelem.
1.7.1
Klamy spo ívající v odvád ní pozornosti
Falešné dilema Falešné dilema vyvolává dojem, že existují pouze dv (nebo t i i více) možností tam, kde jich je ve skute nosti celá škála. Kdo m nepodporuje, je m j nep ítel. Argument oslovující nev domost Tvrdí, že nedokazatelnost n jakého výroku znamená, že platí opak. Nelze dokázat, že b h neexistuje, tudíž b h existuje. Nelze dokázat, že b h existuje, tudíž b h neexistuje. Šikmá plocha (slippery slope) Tvrdí, že zavedení jednoho opat ení povede ješt k dalšímu opat ení, a to ve svém d sledku zp sobí celý et z ím dál tím mén pravd podobných následk , které zp sobí totální katastrofu. Když povolíme volné pobíhání ps
po parcích, lidé si je budou bez košík
brát
i do autobus a za chvíli i na palubu letadel, a od toho už je jen kr ek k tomu, aby pokousali pilota a zp sobili leteckou katastrofu. Slou ená otázka Jedna otázka obsahující ve skute nosti otázky dv tak, že jakákoliv odpov
dostane
reagujícího do nežádoucí situace. Zejména oblíbené u právník . „P estal jste už bít svoji ženu?“ ve skute nosti obsahuje otázky dv : „Bil jste svoji ženu?“ a „P estal jste s tím?“
19
Falešná stopa (red herring) V angli tin výraz znamená p vodn uzený sle , obrazn ( asto v detektivkách) falešná stopa. Druhotný význam je patrn odvozen z triku p i honu na lišku, kdy uzený sle tažený jezdcem p es území lovu dokázal psy snadno svést ze stopy. V diskusích se jedná o odvedení pozornosti od meritu v ci k podružnostem. Podstatu klamu elegantn vystihuje známá anekdota: USA: „Kolik je v SSSR pr m rný plat kvalifikovaného d lníka?“ SSSR: „A vy zase bijete ernochy!“ Nebo: Manžel: „Opravdu si nem žeme dovolit norkový kožich. Pracuji dvanáct hodin denn a i tak máme sotva na nájem.“ Manželka: „A na tu mladou servírku tehdy p ed deseti lety jsi peníze m l, co?!“
1.7.2
Klamy oslovující emoce a další psychologické motivy
Argument klacku Cíl klamu místo zd vodn ní p esv d íme nep íjemnými d sledky, které vyvstanou, jestliže nebude souhlasit. Jsem si jist, že se ve vašem podniku najde trocha pen z pro naší dobro innou nadaci. (rozhlédnutí se kolem) Vypadá to u vás docela ho lav . Sta ilo by, aby n kdo neopatrn upustil kanystr s benzínem, a celé by to tu lehlo popelem. Argument vzbuzující soucit Místo v cné argumentace se snaží p sobit na city. Pracoval jsem na svém projektu celý týden. Když jej odmítnete, ztratí m j život smysl. Argument poukazující na d sledky Tvrdí, že z p esv d ení nebo teorie plynou (údajn ) nep ijatelné d sledky, a z toho vyvozuje, že musí být mylná. Lidé musí být nad azeni zví at m. Jaký by jinak byl smysl naší existence? Kvalifikující jazyk Spojuje žádoucí výrok s pozitivním ozna ením a vyvolává dojem, že jeho odmítnutím se poslucha automaticky adí do opa né skupiny.
20
Každá rozumná hospodyn ví, že bez Mega istidla4000 je kuchyn k ni emu. Hodné dít na strý ka nedonáší. Spole enský apel (bandwagon fallacy, argumentum ad populum) Zd vod uje myšlenku tím, že s ní ostatní souhlasí. To p itom nemá na její faktickou správnost žádný vliv. Znárodn ní je správné, protože ho podporuje 98% procent lidí. Všechny d ti ve t íd p ece mají kolob žku/mobil/leukémii!
1.7.3
Zám na p edm tu
Útok na lov ka (argumentum ad hominem) Místo argumentace hodnotí jejího p edkladatele. To se dalo od recidivisty ekat. Té práci se nedá v it, napsal ji jen proto, aby ho nevyhodili ze školy. Copak m že být kou ení nezdravé, když tolik doktor kou í? Dovolávání se autority Každé odvolání se na autoritu nemusí nezbytn být klamem. Klamem takové tvrzení je, pokud odkazovaná autorita je autoritou v jiném oboru, nebo pokud existuje autorita jiná, stejn d ležitá, která tvrdí opak. Policejní zásah proti CzechTeku byl oprávn ný – íkal to Karel Gott. Jak zjistil Dr. SlavnáAutoritaPlacenáTabákovouSpole ností, kou ení cigaret m že prodloužit život až o dvacet let. Anonymní autorita Klam se odvolává na nepojmenovaný, ale údajn dob e informovaný zdroj. Elegantní zp sob ší ení smyšlených fakt (faktoid ). Jak uvedl dob e informovaný zdroj, ministr kultury se v noci bojí a zalézá pod postel. Experti zjistili, že Michael Jackson je ve skute nosti žena. V poslední dob se tvrdí, že ty i nemusí být celé íslo.
21
Zdání klame Vzhled e níka, stejn jako záb r kamery v televizi nebo hudba v pozadí ovliv uje, do jaké míry mu budou poslucha i d v ovat. Upravenému muži ve vkusném obleku zabíraném z mírného podhledu a s p íjemnou hudbou v pozadí televizní diváci uv í spíše než špinavému dreda i.
1.7.4
Induktivní klamy
Induktivní úvaha spo ívá v odhadu vlastností celku na základ zkušeností s jeho ástí. Induktivní klamy vyplývají z nedodržování základních statistických pravidel. Unáhlené zobecn ní Usuzování na vlastnosti celku na základ p íliš malého vzorku. Ekonomové neum jí psát na stroji. Znal jsem jednoho, a ten si p i tom málem zlámal ruce. Nereprezentativní vzorek Vzorek, na jehož znalosti zakládáme svou úvahu, je sice dostate n
velký,
ale neodpovídá rozložení celku. Bleskový pr zkum ve ejného mín ní, provedený dnes odpoledne ve foyer obchodu Hugo Boss, prokázal, že eši považují svoji životní úrove za uspokojivou. Klamná analogie Klamná analogie porovnává dva zcela nesouvisející jevy, a tvrdí, že má-li jeden n jakou vlastnost, musí ji mít i druhý. Státní správa je jako bomboniéra ve spíži: musíte urvat, co se dá, než na vás p ijdou. S reformou je to jako s prasetem. Když chcete prase zreformovat do uzeného, musíte ho nejd ív zabít. Do této chvíle Neviditelného r žového jednorožce ješt
nikdo nespat il. To ale
neznamená, že neexistuje – ve st edov ku také nikdo nemohl vid t bakterie. Lenivá indukce Záv r induktivního úsudku je odmítnut, p estože existuje dostatek d kaz podporu.
22
na jeho
Pan F. byl dnes ráno zadržen policií celý od krve, když se pokoušel hodit do obecní p ehrady velký barel se zatím nezjišt ným obsahem. Jak tisku ekl editel policie, shodou okolností bratr zadrženého, zatím nebyly nalezeny žádné stopy nazna ující, že by celá záležitost mohla souviset se v era oznámeným zmizením tchýn pana F. Klam daný vylou ením Abychom dosáhli žádoucího úsudku, je n kdy nezbytné nevyhovující skute nosti z úvahy vylou it, a to nap íklad jejich zaml ením. editel zv ince p ekro il své pravomoci, když lam , tu ákovi a ptakopyskovi zkrátil p íd l pohanky. O p íd lech pohanky p itom má právo rozhodovat jen kolegium chovatel . St žovatel p itom opomn l uvést, že zkrácení p íd lu pohanky pro tu áka a ptakopyska prosadil u editele on sám ve chvíli, kdy kolegium chovatel m lo úporné pr jmy a bylo tedy mimo dosah.
1.7.5
Statistické sylogismy
Klamy vyplývající ze zám ny platnosti obecných pravidel a jejich výjimek. Je špatné ubližovat zví at m. Tudíž bys nem l ude it ani psa, co se ti pokouší prokousnout hrdlo. Humbert Starý pracoval šestnáct hodin denn v kamenolomu a dožil se sta let. Z toho plyne, že kdo se chce dožít sta let, musí pracovat šestnáct hodin denn v kamenolomu.
1.7.6
Kauzální klamy
Chybná asová následnost (post hoc ergo propter hoc) Z toho, že dva jevy následují po sob se myln usuzuje, že mezi nimi existuje p í inná souvislost. (O p í inné souvislosti hovo íme, pokud druhý jev obecn nastane tehdy a jen tehdy, dojde-li p edtím k prvnímu. P íkladem p í inné souvislosti m že být rozsvícení lustru následující po sepnutí vypína e.) Kdykoli se v letadle za ne podávat káva, dojde k turbulencím. Podávání kávy tudíž zp sobuje turbulence. Týden jsem m l ch ipku, ale potom jsem za al pít ko i í džus a ch ipka p ešla. Ko i í džus tedy lé í ch ipku.
23
Spole ný efekt Oba zdánliv závislé jevy mají nepozorovanou spole nou p í inu. Za ala ho et p ístrojová deska a pak se auto zastavilo. Zastavení auta zp sobil požár p ístrojové desky. (Auto m že jet i s ho ící p ístrojovou deskou, oba jevy zp sobil zkrat v elektroinstalaci, který odstavil i zapalování motoru.) Nevýznamná p í ina První je opravdu p í inou jevu druhého, ale v porovnání s ostatními p í inami je nevýznamná. Za klam se nepovažuje, pokud všechny p í inu druhého jevu mají stejnou d ležitost (nap íklad ve volbách). Nedojedl jsi ovesnou kaši. D ti v Kamerunu kv li tob hladov jí. Chybný sm r Zám na p í iny a následku. ast jší používání kondom zp sobuje rozší ení AIDS. V tší po et p í in Jev má v tší po et p í in, ale je ozna ena jen jedna z nich. Druhou sv tovou válku zp sobila politika appeasementu. Ke kauzálním klam m dále pat í i omyl hazardního hrá e, který hledá vztahy p í iny a následku tam, kde nic takového není. P íkladem m že být hrá , který v loterii sází dlouho netažená ísla v nad ji, že loterie ve snaze „vrátit se k pr m ru“ vytáhne práv je. Pravd podobnost tažení všech ísel je p itom stejná v každém ase bez ohledu na minulost. Genetický omyl spo ívá v p esv d ení, že je možné povahu jevu odvodit z jeho p vodu, zdroje nebo po átku, nebo zamítnutí n eho s poukazem na to, že to má podez elé po átky. Oblíbenou aplikací tohoto omylu je odvozování podstaty v cí pitváním ko en a historie jejího slovního ozna ení.
24
1.7.7
Jde o n co jiného
Argumentace kruhem (begging the question) Výrok, který dokazujeme, je již zahrnut do premis. P edpokládejme, že Adam nikdy nelže. Z toho, že Adam mluví, tedy logicky vyplývá, že íká pravdu je sice dedukce formáln zcela korektní, o Adamov pravdomluvnosti ale ne íká zhola nic. Irelevantní záv r D kaz dokazuje n co jiného, než p edm tné tvrzení. N kdy se do této kategorie zahrnují i argumenty ad hominem a jim podobné. Uv domte si, jak dlouho je na sv t kreacionismus a jak dlouho evolu ní teorie. Proto je kreacionismus pravdiv jší. Takže jak jsem ukázal, m l obžalovaný neš astné d tství a ve škole ho každý den spolužáci bili rezavým et zem a nutili ho jíst penál. Žádám tedy, aby byl obžaloby v plném rozsahu zprošt n. Variantou tohoto klamu je klam irelevantního cíle, který n co zpochyb uje tvrzením, že to nedosáhlo cíle, o který ale ve skute nosti nikdy nešlo. K emu je NASA, když dodnes nedokázala postavit stálou základnu na M síci? Strašák (straw man) Podstatou klamu je demonstrativní roznesení protistrany na cucky. Argumenty protistrany zastupuje práv strašák. Ne vždy je strašákem n co, co oponenti opravdu tvrdí, tém
vždy se ale jedná o tvrzení co do váhy argumentace výrazn slabší.
Zastánci potrat vám budou tvrdit, že jít na potrat je levn jší, než kupovat výbavu pro dít . To je ale zjevný nesmysl – do ceny potratu je totiž t eba zapo ítat i nezbytnou hospitalizaci, nemluv o tom, že na výbavu pro novorozence naše vláda nabízí zvláštní sociální p ísp vky. Je tedy jasné, že neexistují žádné rozumné d vody, pro potraty povolovat.
25
1.7.8
To nevyplývá! (non sequitur)
Klamy založené na znásil ování implikace. Doložení vyplývajícího P edpokládá, že automaticky platí i opa ná implikace. Každý policista je státní zam stnanec. Já jsem státní zam stnanec, a tudíž musím být policista. Zamítnutí p edešlého íká, že v p ípad neplatnosti p edpokladu nem že platit ani záv r. Implikace p itom ne íká v bec nic o tom, co se stane, když p edpoklad nebude platit. ekl, „jestli mi nedáš bombón, kopnu t “. Takže když mu bombón dám, nem že m kopnout. Inkonzistence Klam založený na tvrzení, že jsou pravdivé dva odporující si výroky. M že být založen i na používání obecných pravidel místo výjimek a naopak (viz. statistické sylogismy). V žádném p ípad neúto ím na živé bytosti. Toho tu áka jsem zast elil, protože do m kloval. Proto spl uji p edpoklady pro funkci MírumilovnéhoOchránceP írody.5
1.8 Manipulace z hlediska pohlaví 1.8.1
Žena manipulátorka
Žena s manipulativním zp sobem chování izoluje partnera od ostatních. Nežádá jej, aby zanechal práce. Zato ho však p ipoutá doma o každém víkendu pod záminkou nutných domácích prací a oprav. Jde o skute ný systém. Systém myšlení, který vyžaduje, že „veškerý volný as se musí v novat druhému“. Mnoho pár takové kognitivní schéma uznává, aniž by se dalo vypozorovat, že jeden z nich systematicky manipuluje.
5
František Koukolík, Jana Drtilová: Život s deprivanty II: základy stupidologie, Praha, 2002 (str. 20-27)
26
Pokud vašemu partnerovi je toto nev domé schéma vlastní, ale vy ho nesdílíte, logicky prožíváte velkou frustraci (pokud se proti své v li pod izujete) nebo máte pocity viny (pokud se n jaké innosti v nujete sami). Jestliže takové schéma sdílíte oba, z ejm
nep ijmete žádné pozvání (na ve e i,
do divadla, na výlet apod.), pokud partner není p ítomen nebo tam odmítá jít. Pravd podobn máte jen spole né p átele a obvykle se s nimi stýkáte již dlouho. Vlastn nemáte možnost seznámit se s dalšími lidmi. Ani jeden z partner se nerozvíjí mimo partnerský vztah, i když se lze domnívat, že skute ný dlouhodobý osobní rozvoj je za t chto podmínek možný. Nebezpe n jší je jiné podobné schéma: „Když se mají dva rádi, musí cítit pot ebu být stále spolu - pokud ne, tak to není opravdová láska.“ Taková schémata vytvá ejí stavy závislosti na druhém. Manipulátor jich využívá k posílení vlivu na partnera. P íklad: T i roky po svatb Martin vstoupil do období, jemuž sám íká druhá fáze manželství. V této dob vznikalo mnoho konflikt , které se týkaly dvou hlavních témat: Martin v volný as, citové a sexuální vztahy Martin se zmínil o n kolika výrocích své ženy (v jejímž chování obecn bylo možno ur it osmadvacet charakteristických znak manipulátora). Když nap íklad ob as jezdil na
kole
s
kamarádem
(kterého
žena
samoz ejm
nesnášela),
íkala:
„Na co si st žuješ? Znáš snad n koho jiného, komu by bylo s manželkou tak dob e?“ (Hovo ila o tom, co by k ní Martin m l cítit, aniž by se ho zeptala, co k ní opravdu cítí.) Nebo: „Hra sluší dít ti, ale zralému muži sluší práce.“ (Výrok jako z lidového mudrosloví.) Nebo: „Zodpov dný ženatý muž má respektovat svou ženu a rodinu.“ (Komentovala jeho úmysl projet se na kole: „Jestli pojedeš, je to projev neúcty.“) Snažila se partnerovi namluvit, že projíž ka s kamarádem je d kazem negativního zám ru, který je obrácen 27
proti ní. Aby v n m vzbudila ješt v tší pocit viny, podsouvala, že nerespektuje ani d ti. Nebo ješt : „Tvé místo je p i nás, a ne b hvíkde.“ (Tím cht la íci, že si nestrukturuje sv j volný as, jako by se „b hvíkde toulal“.) Jednou jí Martin odpov d l: „Víš, ob as se pot ebuju uvolnit.“ Odsekla mu: „Ty si troufáš nazna ovat, že se mnou se neuvolníš? Ty jsi ale ubožák! Po kej, jednou budeš muset pry z ráje, který jsi u m našel. Tak si ho zatím užívej.“ Manipulátorka odmítá vyslechnout partnerovy názory. Mluví o tom, co by m l poci ovat. Vyhrožuje, ale p itom na sebe nebere odpov dnost za p ípadné rozhodnutí („budeš muset pry “, a ne „já t vyženu“). Když se o mnoho let pozd ji Martin rozhodl, že zase za ne chodit do ve erních kurz , žena mu to kategoricky zakázala. „Nep ipadá v úvahu, že bys po ve erech chodil na kurzy. Zakazuji ti nechávat m samotnou!“ Potom ješt vydírala: „Jestli na ty kurzy p jdeš, eknu mamince, aby s námi jela na dovolenou!“ Martin
na
to
nedbal
a
na
kurzy
se
zapsal.
Dodal
k
tomu:
„Draze jsem za to zaplatil. Setkal jsem se tam se ženami, které mi dávaly najevo, že se jim líbím, a s muži, kte í m považovali za zajímavého lov ka (úplný opak toho, co moje žena stále tvrdila). Vracel jsem se z kurz v dobré nálad a s úsm vem. To nemohla unést.“
1.8.2
Muž manipulátor
Muž krom toho, že stále kritizuje lidi v okolí, hned se k nim chová mile, hned zas nep íjemn ,
snaží
se
p inutit
partnerku,
Pracovní prost edí jí totiž poskytuje p íležitost: aby projevila své schopnosti; uplatnila své znalosti; rozvíjela své kvality;
28
aby
zanechala
zam stnání.
dosáhla uznání svého nadání; se setkávala s dalšími ženami a muži; navazovala hlubší vztahy. N co takového si samoz ejm muž manipulátor nep eje. Za ne tedy podkopávat veškeré snahy své partnerky v tomto sm ru, aby si nad ní udržel kontrolu. Když uplyne fáze svád ní, v níž nešet í chválou a „komplimenty“, za íná znevažovat a o er ovat vše, eho by si na jeho partnerce n kdo mohl cenit. O své partnerce se vyjad uje pohrdav a uráží ji. Její sebeúcta potom klesá závratnou rychlostí. Za n kolik m síc už pak ani neví, jestli to, co íká, co d lá a co je, je správné, nebo ne. Pochybuje o sob . N které ženy mohou mít solidní sebed v ru, a p ece ji ztratí, než uplyne jediný rok. Dochází ke zna ným psychickým i somatickým poškozením. Pochybnosti o sob zapustí v nitru partnerky manipulátora hluboké ko eny, pokud je p átelé, kolegové a chápaví lenové její rodiny neuvedou na pravou míru,. Pracovní prost edí, v n mž se pohybuje, jí naproti tomu poskytuje záchytné body a jiný náhled na situaci. Snáze si v n m uv domí, že nemá v tšinu chyb a nedostatk , z nichž ji partner obvi uje. Bohužel se vždycky nepoda í, aby v pracovním prost edí znovu získala sebev domí. M že na pracovišti vynikat, být dobrá kolegyn , a p esto v it, že za nic nestojí, protože jí to manipulátor stále opakuje a všemožn
podsouvá. Osoba s manipulativním
jednáním nerada vidí jakoukoli sílu, která by p sobila proti jejímu tlaku. Muž manipulátor partnerku m že p im t, aby odešla ze zam stnání. Za záminku mu poslouží tvrzení, že bude lépe, když manželka z stane doma a bude se starat o d ti, nebo bude prohlašovat, že vyd lává dost, aby ji uživil. Ve snaze p ipravit partnerku o p du pod nohama ji manipulátor t eba donutí k p est hování z jejího bytu do jeho, a koli se partnerka zdráhá. P ípad žen, které ustoupily nátlaku partnera manipulátora, jsou spousty. Jiné se zase vdaly p íliš brzy, a proto nemohly studovat a nemají žádnou kvalifikaci. Bývaly sice doby, kdy se slušelo, aby žena byla v domácnosti. Ale „normální“ manžel jí nijak nebránil vyvíjet innosti mimo domov. Manžel manipulátor t chto závislých žen si osobuje právo kontrolovat veškeré výdaje. Dozor je p ísný. Situace je ješt více ponižující, pokud se manželé rozvedou. Finan ní 29
nesamostatnost p edstavuje zna nou p ekážku v emancipaci ženy, zejména ve v ku mezi ty iceti a p ta ty iceti lety. N které ženy, které jejich profese velmi zajímá, se odmítly ob tovat. Až pozd ji si pln uv domily, že se rozhodly správn . P íklad: Alice vypráví, jak se cítila stále víc jak ve v zení, v izolaci od okolního sv ta. Manžel jí
prý
íkal:
„P ece
nepot ebuješ
chodit
k
rodi m
tak
asto!“
„Chodila jsem tam jen na pár hodin jednou nebo dvakrát týdn “, pokra uje Alice. „N kdy jsem se tam setkávala se sestrami. Žádná svatba se nekonala, ale asi v polovin mého t hotenství na m za al vyvíjet silný psychologický nátlak, abych nechala práce, pustila sv j byt - pod záminkou, že v bibli je psáno, že žena musí vše opustit a následovat muže!“ „Musím dodat, že byl nezam stnaný, žil ve dvoupokojovém nájemním byt , takže jeho starší syn musel spát v obývacím pokoji. M l podanou žádost o sociální byt. Kdyby m l vyživovací povinnost na dv další osoby, mohl by žádat o v tší. Jakmile by ho dostal, mohl by ho dál užívat, i kdyby se jeho situace zm nila. Jsem u itelka a svou práci mám ráda. Bydlím ve t ípokojovém nájemním byt a cht la jsem z stat finan n nezávislá. Proto jsem pracovala až do porodu. Ale navrhla jsem mu, aby u m p echodn bydlel, než se p est huje. Domnívala jsem se, že to bude jen nakrátko, ale trochu proti mé v li se u m zabydlel. Žili jsme tedy spolu. Soužití, které jsem si nep ála, probíhalo velmi bou liv . Nakonec podlehl tlaku svého staršího syna (17 let), z mého bytu odešel (v dob , kdy jsem byla v zahrani í) a nast hoval se do svého nového sociálního bytu. Našemu dít ti byl m síc. Ubývalo mi sebejistoty. Opakovan mi íkal: ,Vždy ty si ani neuv domuješ, jak jsi nemožná!‘ Rozchod byl bolestný, ale ulevilo se mi. Umožnil mi nabýt ur ité autonomie. Našt stí k n mu došlo v dob , kdy jsem zase nastoupila do práce, takže jsem ho zvládla bez v tších potíží. Byl to jen za átek boje, avšak to jsem tehdy nev d la!“
30
Na první pohled se Pavlin p ípad zdá zcela opa ný. Pro Pavlu byla práce úto išt m. „Vdala jsem se za n j, abych mu vyhov la, ale dál jsem pracovala ve své profesi zubní léka ky. Moje praxe vzkvétala, pracovala jsem hodn a da ilo se mi. Snažil se m izolovat. Dokonce mi jednou
ekl: ,Rad ji bych t
vid l jako prodava ku
v supermarketu než jako zuba ku!‘ Nem l zdaleka takové vzd lání jako já. Mezi mými p áteli byli advokáti, editelé podnik apod. Necítil se v jejich spole nosti dob e, takže se mi je snažil odcizit a kritizoval je. Z m sta jsme odešli na venkov, kde dob e zapadl, ale já jsem se tam cítila osam lá. Postavili jsme si d m. Byla jsem jako ve v zení. Necht l už cestovat ani n kam jet na víkend, vymlouval se, že se n co musí v dom ud lat (což potom neud lal). D ti byly malé. V práci jsem m la všeho nad hlavu. Z vn jšího pohledu vypadal jako vzorný otec a zodpov dný manžel. Ale ve skute nosti mi zp etrhal všechny spole enské kontakty. Ocitla jsem se v úplné izolaci.“ Po n kolika letech hotového pekla požádala o rozvod. Manžel chodil s d tmi na procházky po vesnici a ší il o ní pomluvy, že je špatná matka a své d ti nemá ráda. Snadno získal sv dectví soused , aby jimi mohl argumentovat p i soudním ízení. Od té doby, co Pavla nežije s manželem, navázala znovu kontakt s p áteli z m sta, kte í jí poskytli podporu, a s jinými, kte í zmizeli, když se vdala. Co d lat? Neztrácejte kontakt s p áteli, kte í k vám vždycky byli laskaví. Sv te se jim se svými pochybnostmi, myšlenkami a manželskými starostmi. P átelé, kte í jsou vyrovnaní, vám eknou sv j názor na to, co není v partnerském vztahu p ijatelné. Nezapome te však, že celou situaci by pak s vámi m l ešit terapeut, ne p átelé! Pokud p átelé a rodina nebudou moci uv it tomu, co jim sd líte, nevzdávejte se, nenechte se odradit a dejte jim konkrétní p íklady. Navšt vujte své p átele a rodinu pravideln
(spíš jednou za týden než jednou
za m síc), a to bez partnera/partnerky. V partnerském vztahu máte právo zachovat si osobní kontakty a aktivity. Pokud jste ztratili p átele z o í, vyhledejte jejich adresu a telefonní íslo a znovu se s nimi za n te stýkat. Vyli te jim, co se s vámi stalo. P iznejte jim svou slabost i svou ást zodpov dnosti za zp etrhání styk s nimi. Odho te svou pýchu!
31
Pokud nemáte žádné známé nebo p átele mimo partnerský vztah, snažte se n jaké najít. Zapište se do kurzu, do spolku, sportovního oddílu nebo t eba rozvíjejte své um lecké vlohy. Pus te se do t chto aktivit, abyste se seznámili s novými lidmi. Ty z žen, které mají rády svou práci, a ji neopoušt jí. Pokud vychovávají d ti, je dobré si ponechat alespo
áste ný úvazek a v každém p ípad se poohlédnout
po n jaké podn tné innosti mimo domov. lov k je spole enská bytost. Podpora ostatních lidí je nezbytná k nalezení rovnováhy nebo alespo k jejímu áste nému uchování.6
6
Nazare-Aga, I. – Nenechte sebou manipulovat, Portál 1999
32
2. Asertivita Ve druhé
ásti mé bakalá ské práce jsem se zam ila na problematiku asertivity
a úsp šného vyjednávání coby jednoho z mnoha prost edk , jak se vyhnout manipulaci nejen ze strany ostatních osob, ale i té vlastní.
2.1 Pojem asertivita V každodenním život se setkáváme se situacemi, které jsou pro nás složité, které nás tzv. vyvád jí z míry. Jak reagovat? Jak se prosadit, abychom se druhého nedotkli? Existují dovednosti, díky kterým lze z t chto situací pohodln „vyklouznout“ – jedny z nich jsou dovednosti asertivní. Asertivita je zp sob komunikace a jednání, kterým
lov k vyjad uje a prosazuje
up ímn , otev en a p im en své myšlenky, city, názory a postoje jak pozitivní, tak i negativní podoby. Pro n které jedince tvo í asertivita celoživotní strategii jejich jednání. Autor této metody, Ameri an A. Salter, ji definoval ve významu um t n co jasn tvrdit, stát na svém slovu. P i prezentaci našeho názoru existují t i základní druhy chování: dohoda potla ení, únik boj V oblasti teorie asertivity tomu odpovídají t i základní pojmy: asertivita pasivita agresivita Pasivn p im en
jednající
lov k nedokáže prosadit své požadavky, neumí je ani
sd lit. Je nejistý, omlouvá nebo zpochyb uje svá rozhodnutí.
Z pohledu asertivity však ne každá pasivita ustoupením lze n kdy také realizovat sv j cíl. 33
i rezignace znamená porážku,
Agresivn jednající lov k se bezohledn snaží prosadit na úkor jiných, jedná násilnicky, arogantn . M že takto dosáhnout úsp chu, ale ten je vykoupen rezervovaným i odmítavým postojem okolí k n mu. Agresivní jednání p ináší lov ku uvoln ní nap tí, ovšem pouze do asné. Oba zp soby jednání, pasivita i agresivita, mají spole ný základ – považování protistrany za nep ítele, kterého jediným cílem je škodit. Protikladem obou výše uvedených zp sobu je asertivn
jednající
lov k,
který dokáže p esn a jasn vyjád it, o co mu jde. Má pozitivní postoj k druhým lidem, dokáže poslouchat, p istoupit na kompromis, jedná klidn
a rozvážn ,
p sobí uvoln n . Termín „asertivita“ zahrnuje pom rn
širokou škálu chápání lidského chování
v interakci se sociálním prost edím. Je obtížné p eložit úpln p esn tento pojem tak, aby nedošlo k nep esnostem. Takto definují pojem „asertivita“ n které slovníky: to assert - tvrdit, prohlašovat, prosazovat assertive - rozhodný, d razný, kladný, konstatující7 as-seró - p i azovat, p ipojovat, prohlašovat, osobovat si n co, osvojovat, ujiš ovat, zd raz ovat, tvrdit assertor - p ivlast ovatel (na soud ), vykonavatel svobody8 Assertion - tvrzení, výpov Assertive - tvrdící, jistící assertoire, assertoique - tvrdící, jistící, asertorický9 V našich p ekladech se setkáváme s pojmy „zdravé sebeprosazování, „p ímé“, „sebeuplat ující“, sebezd raz ující“ jednání. 7
Slovník anglicko- eský (Praha, SPN 1958) Latinsko- eský slovník (Praha, SPN 1957) 9 Velký francouzsko- eský slovník (Praha, Academia 1974) 8
34
Jednostranné chápání asertivity p etrvává i mezi n kterými odborníky, nejen mezi laiky. Asertivní chování bývá n kdy hodnoceno jako hostilní až agresivní. Vychází to ze zkušenosti p edevším pasivn jších jedinc – ím je míra asertivity u lov ka nižší, tím více se tomuto jedinci asertivní jednání u druhého zdá jako tvrdé, bezohledné. Proto je jednou z velmi d ležitých podmínek p ípadného nácviku asertivity nejen zvládnutí asertivního reagování a jednání, ale i dovednost co nejp esn ji odhadnout reakci lidí na naši asertivitu.
2.2
len ní asertivity
Asertivita se projevuje v komunikaci lidí i v jejich celkovém jednání v r zné intenzit a r znými zp soby. Podle t chto hledisek ji lze roz lenit do následujících skupin: a) základní asertivita – jednoduché, jasné a p ehledné sd lování a vyjad ování cit , myšlenek a názor b) empatická asertivita – obsahuje vnímavost a citlivost v i lidem, proniká do vztahu k jinému lov ku, respektuje jeho názory, ale zárove se snaží o napln ní vlastních zájm c) stup ovaná asertivita – lze k ní p ejít, když prot jšek ignoruje naše stanoviska, je t eba mít postup pod kontrolou a p i dosažení cíle okamžit p estat vyvíjet nátlak – nesklouznout k agresivit d) konfrontativní asertivita – podstatou pro použití tohoto typu je rozpor mezi slovy a skutky partnera, na rozdíl od agresivní konfrontace však na partnera neúto íme, ale klidn
a nevzrušen
žádáme o dopl ující, vysv tlující informace, vedoucí
k vy ešení problému – p i náznaku st etu t eba zd raznit snahu domluvit se Asertivitu nelze uplatnit ve všech situacích a v komunikaci s každým partnerem. P ed rozhodnutím jednat asertivn je dobré zvážit: KDY asertivitu použít v i KOMU ji použít jakou FORMU použít jaké to bude mít NÁSLEDKY
35
2.3 Asertivní práva a zásady Cílem uplat ování asertivních práv v život
je p edevším snaha neakceptovat
manipulativní jednání druhých v i nám a zárove nemanipulovat ostatními lidmi.
2.3.1
Asertivní práva – tzv. Asertivní desatero
1) Máte právo sám posuzovat své chování, myšlenky a emoce a nést za n i za jejich d sledky sám zodpov dnost – manipula ní pov ry zastávají názor, že lov k musí být kontrolován vn jšími pravidly a nad azenou autoritou. Asertivita však íká – jde o náš život, co se v n m stane, záleží na nás samotných a na nikom jiném. My sami musíme být soudci vlastního chování. 2) Máte právo nenabízet žádné výmluvy i omluvy ospravedl ující vaše chování – manipula ní pov ra nám vnucuje názor, že za své chování jsme zodpov dni druhým lidem
to, co d láme, jsme povinni ospravedlnit. Asertivní je slušn , le
jednozna n podat vysv tlení bez zbyte ného zaplétání 3) Máte právo sám posoudit, zda a nakolik jste zodpov dný za problémy druhých lidí – manipula ní pov ra tvrdí, že lov k musí být zodpov dný za své blízké i skupiny lidí a instituce, v i kterým má závazky. Asertivní zásadou je – každý lov k má právo posoudit, za co a do jaké míry nese zodpov dnost 4) Máte právo zm nit sv j názor – asertivita popírá tvrzení, že lov k by si m l za svým názorem stát i že zm na názoru znamená omyl. Je rozhodující zda se lov k zm nou názoru p iblížil více k pravd 5) Máte právo d lat chyby a být za n zodpov dný 6) Máte právo íci „já nevím“ – sociální mýtus, opírající se o to, že rodi , u itel a vedoucí by m li v d t všechno, aby mohli být autoritou, vede k tomu, že je pro n jednoduší si rad ji odpov
vymyslet, než p iznat, že nev dí
7) Máte právo být nezávislí na dobré v li ostatních – „není na sv t
lov k ten, aby se
zavd il lidem všem“ 8) Máte právo d lat nelogická rozhodnutí – vycházet i z nelogických rozhodnutí, protože v b žném život nelze najít jedno tvrzení pro všechny stejné p íklady 9) Máte právo íci „já ti nerozumím“ – není naší povinností být vždy empatický v i druhým. Povinností blízkého lov ka není vycítit, co ten druhý žádá, ale má právo se zeptat, co vlastn chce
36
10) Máte právo íci „je mi to jedno“ – máte právo nebýt perfektní podle definic n koho jiného. Protože co je pro jednoho perfektní, m že být pro druhého perverzní.
2.3.2
Asertivní zásady
Nejen asertivní práva, ale i asertivní zásady jsou d ležité p i komunikaci, tady jsou n které z nich: U me se kontrolovat své emoce Respektujme i osobní práva druhého Stru n a up ímn vyjad ujme své pocity Snažme se vid t sebe i druhého reáln Pokusme se poznat i stanovisko druhého Važme si názor druhých Nem jme navrch za každou cenu P iznejme omyl a napravme ho Nacházejme kompromisy10
2.4 Asertivita jako obrana proti manipulaci Hlavním smyslem uplat ování asertivních práv v život manipulativní jednání druhých v
je snaha nep ipustit
i sob , ale s nadhledem a v klidu jej
odmítnout. Manipulativní jednání lze rozd lit do n kolika skupin: ne estné jednání k dosažení vlastního cíle – prosazení si neoprávn né pot eby, úlevy v povinnostech, získání neoprávn ného nebo nep im eného ocen ní snaha vyvolat v druhém pocit viny – „slušný, dob e vychovaný lov k se p ece musí o m postarat, musí se zajímat o druhé, íst jejich požadavky a myšlenky“ ohlupování – odvolávání se na zvyklosti, morálku podle svého výkladu, poukazování na úsp chy druhých lidí
10
Caponni V., Novák T., Asertivn do života, Praha, Grada 1994 (str. 37-38)
37
získávání vlastního komfortu na úkor druhého – využívání dobroty a laskavosti druhého, snaha uvolnit se na druhém, p enést na druhé ást své bolesti, neúsp ch a nešt stí snaha mít jen práva – druhý má jen povinnosti, p enášení zodpov dnosti na druhé
Nácvik asertivního jednání V našem normálním život existuje n kolik problémových situací, které lov ka nutí chovat se nep irozen , neprojevovat své pocity. Mezi ty hlavní bychom m li za adit : vyjád ení prostého ne, když chceme odmítnout vyjád ení prostého ano, když n co pot ebujeme p ijímání a adresování kritiky p ijímání a ud lování ocen ní, pochval p ijímání a sd lování emocí, cit projevování p ání, pot eb vhodným zp sobem Na každou z nich lze uplatnit n kterou z mnoha asertivních technik nácviku: Asertivní NE Pokažená gramofonová deska (vytrvalé opakování požadavk
stále dokola aniž
bychom dali najevo rozrušení) P ijatelný kompromis (není-li v sázce vaše sebeúcta) Otev ené dve e (p iznáme svému kritikovi, že v tom, co íká, m že být n co pravdy, p itom nám tato technika dovoluje z stat kone ným soudcem sebe a toho, co d láme) Negativní aserce (u í bez obrany a úzkosti p ijímat oprávn nou kritiku) Negativní dotazování (technika, která vede k aktivní podpo e kritiky s cílem použít získané informace nebo je vy erpat) Sebeotev ení (usnad uje sociální komunikaci a redukuje manipulaci pomocí sd lování kladných i záporných aspekt
naší osobnosti,
ídí se principem:
dej-dostaneš) Volná informace (u í nás hovo it o sob bez p ehnané plachosti, ne tak hluboké jako „sebeotev ení“)
38
2.5 Klady a zápory asertivity Jsou mezi námi jedinci, kte í jsou schopni obsah techniky asertivity pochopit relativn snadno, dokonce i bez bariér a zkreslení ji používají v praxi. Ostatním zájemc m nezbývá jiná šance, než se seznámit s touto problematikou prost ednictvím trenéra. Lze totiž potkat i takové jedince - samouky, kte í vše d lají pouze pro rozší ení své osobní moci. A v tomto vidím velkou hrozbu nejen asertivity, ale i ostatních psychologických technik. Nedokonalým studiem, zkreslením i špatným vyložením fakt mohou tito lidé zp sobovat ješt
v tší nenapravitelné škody než agresivní nebo pasivní jedinci.
P esto nelze pominout pozitiva – asertivita preferuje nemanipulativní chování, napomáhá rozvíjet zdravé sebev domí, prohlubuje mezilidské vztahy, jejich otev enost, jasnost a p ímost a hlavn umož uje být sám sebou. Na záv r jedno z asertivních práv, o kterém jsem se zatím nezmínila: Mám právo sám se rozhodnout, zda budu jednat asertivn nebo ne. Asertivní jednání je velmi kvalitní a efektivní zp sob komunikace, m že napomoci i zlepšení sebed v ry, otev enosti a up ímnosti jedince. N kterým lidem je asertivita vrozená, jiní mají možnost zdokonalovat ji tréninkem asertivních technik. Asertivitu však nelze uplatnit ve všech situacích, nelze všeobecn
vymezit kdy jednat asertivn , každý se musí sám rozhodnout, zda
pro dosažení cíle zvolí jednání asertivní i jiné.
39
3. Komunikace Komunikaci, jako jednu z nejvýznamn jších lidských
inností, je možno obecn
definovat jako proces vým ny informací. K p edávání a p ijímání informací m žeme využívat r zné komunika ní kanály - nap íklad telefon, e-mail, chat a p edevším osobní rozhovor. A práv
i fax
p i p ímém kontaktu mezi lidmi dochází
k vým n informací nejen pomocí slova mluveného, ale i pomocí gest, postoj , mimiky obli eje, dotek a pohled . Tyto mimoslovní projevy komunikace nazýváme souhrnn komunikací neverbální.
3.1 Verbální komunikace Hned ze za átku si dovoluji podotknout, že ten, kdo není schopen vést a rozvíjet rozhovor, vytvá í d ležitou podmínku pro postupné izolování své osoby od okolí. Nepat í sem pouze situace, kdy nevím jak za ít, ale i reagovat nebo co d lat, když mne n kdo osloví. Zd razním dv
d ležité v ci, které umož ují zahájení a rozvíjení
rozhovoru. První je um ní poskytovat partnerovi tzv. volné informace, druhá je tzv. sebeotev ení. Volné informace vymezíme jako sd lování takových údaj druhé osob , jež jí umožní pokra ovat v rozhovoru. Nebude-li tomu tak, dostáváme sebe nebo druhého do role vyšet ované osoby, která nám nic nesd lí. To, co se potom dostaví, je siln nep íjemný pocit u obou osob a následuje snaha z tohoto rozhovoru „utéct“. Sebeotev ení je druhá d ležitá podmínka pro fungování konverzace. Tímto pojmem budeme chápat vše to, co souvisí se sd lováním osobního vztahu k n emu, n komu, svých pocit , názor a myšlenek. P i nácviku asertivních reakcí nesta í nau it se jen správným slov m, ale celkovému stylu a tónu komunikace. Podmínkou asertivity je slušnost.
40
3.2 Neverbální komunikace Komunikace mezi lidmi probíhá v mnoha rovinách, z nichž rovina verbální, tedy pomocí slov, p edstavuje jen menší ást. Podle r zných výzkum je podíl neverbální komunikace až šedesát sedm procent, to znamená, že z celkového množství informací až 67% t chto informací vnímáme z mimoslovního projevu našeho partnera. Tento podíl se však r zní podle výzkum . Asi nejuznávan jší výzkum A. Mehrabiana hovo í o 55% podílu neverbální komunikace a 45% podílu komunikace verbální (pouhých 7% informací vnímáme z obsahu slov a zbývajících 38% informací p ipadá na tón e i, intonaci, sílu a zbarvení hlasu). V tšina mezilidské komunikace tedy probíhá spíše neverbální cestou – tzv. e í t la, skrze gestikulaci, mimiku, proxemiku, o ní kontakt a podobn . Snad proto, že se d íve, než se vyvinula e , lov k domlouval gesty. Jistou informaci nese dokonce i v n partnera, která je jiná, pokud je klidný, a jiná, je-li úzkostný. Významná je také komunikace taktilní – tedy prost ednictvím dotyku. Jsou chvíle, kdy si lov k svou e t la zvláš uv domuje, pokouší se ji pe liv kontrolovat a snaží se jí samoz ejm využít ve sv j prosp ch – nap íklad u pohovoru p i výb rovém ízení nebo p i d ležitém firemním i obchodním jednání. Jenže tady mnozí narazí. Ovládat e t la a rozum t jí není tak snadné, jak se na první pohled zdá. Jde to jen díky dlouhodobému výcviku a zvýšené schopnosti regulovat své emoce. Gesta, která v tšinou d láme bezmyšlenkovit , nejen zd raz ují to, co íkáme, ale navíc sama tlumo í myšlenky, které mluvená e nedokáže vyjád it. Podle pohyb t la se dá dokonce na rtnout jakýsi psychologický portrét lov ka. Neverbální komunikace je ve srovnání s komunikací pomocí slov starší jak z pohledu vývoje lidstva, tak z pohledu vývoje jedince. Neverbáln
lov k vyjad uje své duševní rozpoložení, pocity, emoce, prožitky nebo
myšlenky asto ryzeji a pravdiv ji než prost ednictvím slov. To, jakým zp sobem sami využíváme e i t la bývá podmín no naší osobností a p edevším temperamentem. Rozdíly jsou mezi muži a ženami, mezi d tmi a dosp lými, mezi r znými spole enskými skupinami. Ve svém vn jším projevu odrážíme rodinné tradice i kulturní oblast, z níž pocházíme.
e t la nemálo vypovídá i o našem aktuálním zdravotním
stavu. 41
Pohled vypovídá o sebed v e a o vztahu k druhému. Mimika informuje o emocích, je relativn nejsnadn ji itelná a napodobitelná (úsm v, zachmu ení se apod.). Výraz hlasu - výška, barva, melodie, intenzita - vypovídá o psychickém nap tí i uvoln ní (monotónní hlas vyjad uje nap tí, melodický uvoln ní; vysoký nap tí); velmi hlasitý slovní projev je signálem touhy ovládnout komunikaci. Gesta jsou pr vodcem verbální komunikace. Server Job3000.cz provád l v íjnu letošního roku mezi svými návšt vníky zajímavý pr zkum. Zjiš oval, do jaké míry uživatelé tohoto personálního serveru využívají mimosmyslovou komunikaci. Výsledky jsou velice zajímavé – tém
dv
t etiny
respondent (p esn ji 62 %) uvedlo, že v n jaké form komunikuje i neverbáln , a už prostým napodobováním protistrany nebo využitím t ch nejzákladn jších postoj a gest.11 Projevy neverbální komunikace je možno rozd lit do n kolika oblastí: Proxemika Posturologie Kinezika Haptika Gestika Mimika Paralingvistika
3.2.1
Proxemika
Meziosobní vzdáleností komunikujeme vztah k
lov ku ve smyslu pod ízenosti
a nad ízenosti a ve smyslu sympatií a antipatií. Každý máme ur itý osobní prostor, jehož narušení v nás m že vyvolat nejistotu, nap tí nebo dokonce agresi. Bezprost ední fyzickou blízkost ochotn sdílíme jen s rodinnými p íslušníky a d v rnými p áteli. Narušení osobní zóny výrazn špatn snášejí úzkostní lidé, lidé uzav ení a lidé trpící bolestmi. Vnímání osobního prostoru je podmín no i kulturn , nap . Arabové ve srovnání s Evropany nemají požadavek na prostorovou vzdálenost tak velký. 11
viz. p íloha . 4
42
Existují 4 typy komunika ních vzdáleností:
1. Intimní prostor 15-46 cm M žeme ho také nazvat t lesný kontakt, jelikož tento prostor je velmi malý. Vidíme ho u lidí si velmi blízkých.
2. Osobní prostor 46-120 cm Tento prostor vidíme nap . p i r zných oslavách, ve írcích. Jsou to lidé, kte í jsou p áteli.
3. Spole enský prostor 1,2-3,6 m Tento prostor známe z pracovního prost edí nebo také mezi lidmi, kte í se sice znají, ale nemají tak blízko k sob , jako v p edešlých možnostech.
4. Ve ejný prostor Tento prostor nás provází na každém denním kroku. Je to nap . p i procházkách, nákupech atd.12
3.2.2
Posturologie
Postoj t la vyjad uje míru jistoty a sebev domí lov ka. Co vyjad ují n které postoje? a)
ve stoje: zk ížené horní a dolní kon etiny - polozav ený až uzav ený postoj nekomunikativní postoj ležérní postoj (opíráme se o n co) - uvoln ní, relaxace, okázalý nezájem, agrese ruce v bok - agrese, zlost ruce v kapsách - nekomunikativní, odpor, neúcta, drzost ruce p ek ížené p ed t lem - malé sebev domí ruce v p st – zlost ruce zkroucené i spojené p ed t lem – plachost nakro ení dop edu - snaha p iblížit se nakro ení dozadu - ústup (lépe ustoupit do boku) p ešlapování - nejistota, submise (podrobení se, poslušnost, pod ízení, pokora)
12
Pease, Alan: e t la, Portál, Praha, 2001 – viz. p íloha . 3
43
b)
v sed : mírný p edklon – soust ed nost na kraji židle, pohledy ke dve ím, na hodinky - netrp livost, chystání k odchodu zk ížené horní a dolní kon etiny - nekomunikativní, bariéry, nap . v cizím prost edí ležérn natažené dolní kon etiny, horní kon etiny za hlavou - uvoln ní, relaxace, nezájem zkroucené dolní kon etiny – k e ovitost dolní kon etiny t sn vedle sebe, ruce na kolenou - plachost, nejistota otá ení hlavy, t la na opa nou stranu - odpor, nezájem o komunikaci
c)
hlava Vzty ená – vnit ní jistota, samostatnost úsudku, vyrovnaný a stabilní stav Sklopená dop edu – momentální beznad je a ztráta d v ry Naklon ná doprava – eká na n jaké sd lení, ochota hovo it a komunikovat Naklon ná doleva – odmítnutí, nechu komunikovat Odklon ná ze sm ru komunikace – odmítavý postoj, nem jte velké nad je Pohození hlavou dozadu – vytvo ení odstupu od druhého P ivrácená – vzbuzení v rohodnosti
3.2.3
Kinezika
Jedná se o sd lování pohybem t la. pohyby se skládají z: bodových inností - nap . uchopení p edm tu pohybových sekvencí - celý pohybový d j (mytí, oblékání, podávání ruky) pohybové prezentace - pohyb po ur itou dobu (od p íchodu až po odchod) lze vysledovat: rozsah pohybu - do ší e prostoru, závislé na temperamentu po et pohyb - zvýšený po et signalizuje nap tí r znorodost pohyb - jinak se pohybuje lov k agresivní, jinak lov k v depresi apod.
44
3.2.4
Haptika
Komunikace probíhá prost ednictvím dotek . Dotekem m žeme vnímat teplo, chlad, vlhko i t es druhé osoby. druhy dotek : a) p ímé X nep ímé (p es od v) b) profesionální (masé i, kade níci) X neprofesionální c) p átelské, nep átelské, spole enské (podání ruky), láskyplné (rodi e), erotické Stisk ruky: M kký – ur itá nervozita Chabý, tzv. „leklá ryba“ – ned v ra, pochybnosti v i jiným Letmý stisk ruky – strach z celého sv ta i sám ze sebe Stisk pouze prsty – nad azenost Propjaté prsty – signalizuje obranu Podání ruky kolmo – rovnocennost Podání ruky více dlaní nahoru – osoba podávající takto ruku bere druhého jako nad azenou osobu, nabízí se Podání ruky více h betem nahoru – osoba, která podává takto ruku chce vládnout
3.2.5
Gestika
Jedná se o sd lování prost ednictvím pohybu, nej ast ji hlavy a ruky. gesta: a) ilustrativní - doprovázející e b) sémantická – významová c) akustická - luskání prst , hvízdání ruka: a) gesta moci - naho e je h bet ruky b) gesta kooperativní - naho e jsou dlan
45
hlava: kývání - ano x ne chytání za nos – rozpaky chycení celého nosu – zlost masáž h betu nosu – p emýšlí ruka na tvá i - zájem, uznání doteky kolem o í – lhaní zatáhnutí dolního rtu - pocit viny, rozpaky kousání prstu - lítost, nervozita V následující tabulce jsou vyjmenována r zná gesta s popisem, co vyjad ují:
Zájem
Nezájem
Opozice
Gesto, poloha
Signál, informace
naklon ná hlava ke stran
zaujetí
ukazovák sm ující k uchu
pozornost, zájem
hlazení, škrabání na h betu nosu zamyšlení se, zv davost hlazení po brad
zv davost, pozornost
pohled do stropu
nep ítomnost, nezájem
masírování ela
únava, nesoust ed nost
hraní si se šperky
nep ítomnost, snaha o ukon ení
kreslení si na papír
neú ast
posazení v ele stolu
autorita, nad azenost
hlava mírn p edklon ná
útok
brýle v ústech
pasivní nesouhlas
vzty ený ukazovák
pou ování, pokárání
p ivírání o í
nelibost, p íprava na úto ení
ob ruce v kapsách
pohrdání, opovržení
46
3.2.6
Mimika
Sleduje pohyby obli ejových sval a orgán na obli eji (o i, uši, nos, jazyk, rty). pravé emoce: št stí x nešt stí p ekvapení strach x jistota radost x smutek klid x hn v, zlost, roz ilení spokojenost x nespokojenost zájem x nezájem hrané emoce: snadno rozpoznatelné, jsou delší, intenzivn jší než pravé úsm v m že mít více význam - radost x agresivní, ironický, rozpa itý, nejistota, výsm ch na mimický projev bývají velmi citliví lidé labilní, nevyrovnaní Pohledová innost Dob e známým typem neverbální komunikace je o ní kontakt. Mnozí z nás v dom nebo podv dom p ijímají informace vysílané pohledem o í druhého lov ka. Je to možná proto, že signály vysílané o ima, resp. jeho zornicemi, jsou p i všech setkáních základem komunikace. Nem žeme je však v dom kontrolovat a reagujeme na n pouze podv dom . Je prokázáno, že pokud spat íme n co, co nám p ipadá p itažlivé nebo zajímavé, zornice se nám rozší í a zv tší. Na druhé stran , pokud v nás n co vzbudí pocity zlosti, nep átelství nebo nesympatií, naše zornice se zúží a zmenší. Druhy pohled T kání o í vyjad uje strach nebo nejistotu. Vaše neverbální komunikace íká, že Vám daná situace není p íjemná a nejste si p íliš jisti výsledkem Vaší innosti. Pokud Vám položí n kdo otázku, u které si nejste jisti, pokud toto chcete skrýt, zam te o i do jednoho bodu a hledejte správnou odpov
47
.
Up ímným pohledem do o í vyjad ujete jistotu a sílu Vaší osobnosti. Dávejte si pozor na správnou délku pohledu do o í. P íliš krátký o ní kontakt je op t nejistotou a dlouhý je naopak dot rný. Odtržení pohledu je op t velmi d ležitý prvek neverbální komunikace. Pokud Váš pohled za ne p i p erušení o ního kontaktu sm ovat sm rem dol , vyjad ujete pod ízený postoj. Pohled nahoru naopak vyjad uje nad azenost. Pokud si vybavujete pravdivou událost, sm ují Vaše o i mírn nahoru a vlevo. Pokud si vymýšlíte, jde pohled spíše vpravo. délka pohledu: normální - 3 sekundy kratší - nezájem o komunikaci dlouhý - od neznámých lidí nep íjemný, provokující velmi dlouhý – „civ ní, zírání“, p edevším u mentáln
retardovaných lidí,
psychopat žádný - lhostejnost, šok po sd lení nep íjemné zprávy rovina o í: o i by m ly být ve stejné rovin p i rozhovoru bychom se m li dívat více jak 50% doby do o í
3.2.7
Paralingvistika
Na první pohled se m že zdát, že paralingvistika nemá nic spole ného s neverbální komunikací, ale domnívám se, že rozhodn stojí alespo za krátkou zmínku. Paralingvistika je rys hlasové komunikace, což lingvisté nazývají jako parajazyk. Týká se tónu hlasu, hlasové innosti, rozdíly ve výšce hlasu, tempu, artikulaci, intenzit , pomlkách. Také se zde m že v adit smích, plá , vzdechy, sténání.
48
3.3 Nesoulad verbálního a neverbálního sd lení Psychologové varují p ed jevem, který nazývají „dvojná vazba“. Opakovaný nesoulad verbálního a neverbálního sd lování m že mít dalekosáhlé d sledky zejména v citovém a osobnostním vývoji dít te. Matka volá dít k sob : „Poj sem milá ku“, zárove se však od n j mimovoln odtahuje a v jejím hlase je cítit zloba a nep átelství. Opakované prožívání takovéto situace dít mate a znejiš uje. Takové dít pak obtížn rozlišuje mezi projevy náklonnosti a nezájmu, pozd ji m že mít potíže v navazování a zejména v udržení kvalitních vztah . N které psychologické teorie dokonce nazna ují, že práv tato „dvojná vazba“ m že hrát svou úlohu v etiologii schizofrenie. Pokud se chceme orientovat podle e i t la druhých lidí, pak si m žeme být jisti pouze tehdy, když jsou alespo t i projevy mimoslovní komunikace v souladu, vyjad ují totéž, když t i signály vyjad ují nap íklad rozpaky, pohodu, nervozitu, agresivitu nebo oddanost. Jako pozitivní signály e i t la, které vyjad ují vnit ní klid a vyrovnanost, m žeme vnímat, když druhý
lov k klidn
a voln
využívá prostor, který má
k dispozici, má uvoln ný postoj, nesoum rné posazení, vizuální kontakt a p sobí p irozen . Jako negativní signály typu „n co není v po ádku“, m žeme hodnotit nevyužívání prostoru, nervózní projevy, manipulaci s p edm ty, rozt kanost, neklid, dotýkání se obli eje, za até p sti, upjatost, afektovaný projev. Nervozitu poznáme podle rukou a podle nohou - podle podv domých pohyb , kterými druhá osoba uvol uje svoje nap tí. Ti, co nemluví pravdu
i p edstírají, mívají mén
gestikulace a více
tzv. autokontakt (mnou si ruce, tahají se za uši, nos, dotýkají se tvá í). Na nep átelství lze usuzovat podle agresivních pohyb rukou a nohou, n kdy i úst, podle sev ených p stí, „studených“ o í apod. Signály sd lující, že chce partner uzav ít dohodu jsou náhlé uvoln ní nap tí, zvýšený zrakový kontakt, p iblížení se. Pokud s námi n kdo psychicky vyložen „ladí“, pak se to projeví i souladem, zrcadlením mimoslovní komunikace. M žeme pozorovat stejnou polohu t la, podobné držení hlavy, ramen a rukou, podobné tempo a hlasitost e i, podobnou dynamiku t la. S takovým lov kem jsme si sympati tí a oba máme dobrou v li spolupracovat s tím druhým. 49
Lidé tyto signály vnímají spíše podv dom , ale velmi siln . P evážná v tšina vašeho dojmu z projevu n koho jiného závisí na tom, jak vnímáte jeho e t la. Existují desítky teorií objas ujících význam toho i onoho pohledu, pohybu nebo gesta. M li bychom je však využívat spíše jako orienta ní vodítko než jako slovník tajné e i neverbální komunikace. Intuice, vnímavost a nalad ní se na partnera v komunikaci jsou nejlepším prost edkem k vzájemnému porozum ní.
50
ešení problém
sou asnosti z pohledu sociální
pedagogiky Zde bych si dovolila citovat prof. PhDr. Blahoslava Krause, CSc. a jeho referát ve
sborníku
p ísp vk
z odborného
seminá e
uskute n ného
ve
spolupráci
s Univerzitou Tomáše Bati ve Zlín na téma „Konstituování Sociální pedagogiky jako v deckého oboru“. Snad nejt žším úkolem stojícím p ed pedagogikou v této spojitosti je pomoc p i hledání identity, jakéhosi vnit ního zakotvení v této rychle se m nící dob , pomoci t m, kte í tomuto tempu nesta í, nejsou vybaveni dostate nou flexibilitou, nezvládají úkoly p ed n stav né a selhávají. A t ch výrazn p ibývá. Je tedy pot ebné nau it se ovládat strategie pro zvládání t chto životních situací, je nutné se nau it i prohrávat, ale nez stat definitivn poražen. To vše m žeme zahrnout pod termíny sociáln pedagogická práce, sociální (prosociální) výchova. Prosociální chování je v tšinou charakterizováno jako chování vst ícné, pomáhající druhému ve svízelné situaci, chování altruistické. Jako významná a aktuální pro sociální pedagogiku se jeví následující témata:
1.
Sociální podmín nost výchovného procesu, faktory sociální determinace výchovy. Je d ležité postihnout vzájemné souvislosti výchovného procesu a sou asného vývoje spole nosti v oblasti ekonomiky, kultury, hodnotového systému, ve ejného mín ní, úrovn
mezilidských vztah . D ležitý je pohled stochastický (kam
spole nost sm uje, jaké lze p edpokládat dopady na výchovn vzd lávací proces a v em je naopak možné vid t priority výchovy a vzd lávání pro budoucnost).
2.
Výchova jako sou ást procesu socializace. Vztah obou zásadních proces formujících osobnost, který je možné chápat jako regula ní zásahy do objektivn probíhajícího procesu socializace. K tomu se váží procesy jako akulturace, enkulturace, sociální zrání, adaptace, sociáln pedagogické d ní. Jako aktuální se jeví pohled na vztah socializace a výchovy z hlediska jednotlivých životních fází, stejn socializa ní faktory v sou asnosti.
51
jako svou roli hrají jednotlivé
3.
Prost edí a výchova Téma tradi ní, nepozbývající na aktuálnosti, protože je t eba reflektovat zm ny, ke kterým dochází jak na úrovni lokální, tak až po úrove globální, jejíž význam neustále stoupá. Z hlediska úlohy prost edí ve výchovném procesu je d ležité uv dom ní si dvou základních stránek, které existují a p sobí v každém konkrétním prost edí, tj. v cn prostorové (materiální) a osobnostn vztahové (sociáln
psychické).
D ležitost
tématu
stoupá
optimálního rozvoje osobnosti (dít te p edevším),
s rostoucím
ohrožením
ke kterému v jednotlivých
typech prost edí dochází, a hledáním možností sociální pedagogiky v souvislosti s profylaxí a kompenzací t chto ohrožení.
4.
Charakteristika konkrétních základních prost edí. K nim pat í v prvé
ad
rodina, která prochází ur itým vývojem, který
poznamenává její funkce, vnit ní život i její prost edí. Na základ diagnostikování rodinného prost edí je t eba obzvláš
v novat pozornost
narušenému rodinnému prost edí (disociální prost edí). Nemén
d ležité je
zamyšlení nad sou asnou rolí prost edí r zných výchovných za ízení. Lze to demonstrovat na zm nách sociáln psychického klimatu ve školách. Z toho však vyplývá, že je t eba zm nit pojetí výchovy a celkovou atmosféru ve školách i dalších výchovných institucích. Stranou pozornosti by nem ly z stat ani vrstevnické skupiny. M li bychom se o prost edí t chto skupin (part) zajímat více jak po stránce teoretické, tak v praxi. Stejn
tak o fungování d tských
a mládežnických organizací a hnutí. Zamýšlet se nad možnostmi, jak komunikovat s t mito skupinami a ovliv ovat jejich orientaci, jak vytvá et prostor pro participaci.
5.
P sobení médií a výchovný proces Téma, které nabývá rovn ž ím dál více na závažnosti. Vstupují (internet) ím dál více do života ve sm ru pozitivním i negativním. Je t eba reflektovat jejich manipulativní ú inek, hledat vztahy a možnosti výchovy v souvislosti s p sobením médií.
6.
Životní zp sob a jeho utvá ení. Je t eba analyzovat strukturu životního zp sobu sou asné populace (p edevším d tí a mládeže) a v té spojitosti zvláštní pozornost v novat charakteristice zdravého životního zp sobu a p edevším pak úloze a funkcím volného asu.
52
Pro sociální pedagogiku je vedle problematiky zdravého životního zp sobu nemén
d ležité pojetí sociáln
devia ního (disociálního) životního zp sobu
a hledání cest jeho kompenzace.
7.
Životní a výchovné situace, krizové situace a jejich ešení pokládáme za zásadní. Podstatou daného tématu je uvedení problematiky životních situací do souvislostí sociáln
pedagogických. Vycházíme z p edpokladu, že každá životní situace
m že mít jistý pedagogický efekt. Jádrem tématu by m la být analýza výchovných situací (fáze, uzlové body, znaky, principy ovliv ování). Na to pak navazující problematika krizových životních situací a jejich
ešení, kde
pomáhající profesionál m že sehrát významnou roli. Vyúst ním tématu je úvaha o možnosti prevence krizových životních situací, zvyšování odolnosti v i nim, pomoci ku svépomoci.
8.
Profese (osobnost) sociálního pedagoga Vzhledem k jejímu rozvoji rozhodn zasluhuje rovn ž pozornosti. Stále není dostate n
rozpracována charakteristika dané profese (pracovní
innosti,
kompetence, podmínky pro výkon profese, možné typologie). S tím je spojena i problematika pojetí p ípravy sociálního pedagoga stejn
jako možnosti
uplatn ní v nejr zn jších za ízeních a v r zných oblastech spole enského života.
9.
Práce sociálních pedagog v terénu. Práce sociálních pedagog není zdaleka zarámována jen do prost edí konkrétních výchovných za ízení.
ím dál více se hovo í o pot eb kontaktních pracovník
pohybujících se v terénu, která má svá specifika. Typickým p íkladem je innost sociálního asistenta – streetworkera (práce na ulici). Jedná se o práci s ur itými cílovými skupinami v jejich asoprostoru. Cílovou skupinu p edstavují p evážn d ti a mladiství žijící rizikovým (disociálním) zp sobem života (drogov závislí, prostitutky, d ti ulice). Prioritním úkolem této práce je asistence (doprovázení) p i zvládání krizového období života.
10. Sociáln
výchovné p sobení v minoritních a rizikových skupinách, práce
s komunitami. Navýsost aktuální je problematika multikulturality a s ní související multikulturní výchovy. V praxi se pak jedná o využití znalostí o terénní práci. Problematika minorit je aktuální a významná nejen s ohledem na romské etnikum, ale vzhledem k demografickému vývoji naší spole nosti a o ekávanému p ílivu
53
p ist hovalc . Na to navazuje problematika komunit a práce s komunitou. To vše staví na principu spolupráce a p em ny pasivního p íjemce ur ité pomoci v aktivní za sebe odpov dnou osobnost.
11. Probace a mediace Téma, které vychází z toho, že dekriminalizace, depenalizace, reintegrace mladistvých je jedním z pilí
Úmluvy o právech dít te. Vzhledem k tomu by
m lo být mladistvým pachatel m, kte í se p iznají ke spáchání trestného inu, nabídnuto alternativní soudní ízení, od za átku s v tší nad jí resocializace. Jedná se tedy o zabezpe ení hladkého pr b hu odklonu v trestním ízení.
12. Pomáhání, dobrovolnická práce. Podstatou daného
problému je charakteristika pomáhání jako jednání
vycházejícího z jedné z nejd ležit jších morálních norem, reflektující altruistické pot eby. Nového étosu se pomáhání dostává s jeho postupnou profesionalizací v pr b hu 20. století. Jsou také již vypracovány styly této práce a postupy – metody pomoci. I v sou asnosti je aktuální pomáhání na bázi nestátní, neprofesionální a v té spojitosti dobrovolnictví. Jedná se o
innost r zných
nadací, charitativní, diakonie, ob anská sdružení, ve ejn prosp šné spole nosti.
13. Metody sociáln výchovného p sobení. Zatímco tradi ní pedagogika pojednává p edevším o metodách p ímého výchovného p sobení, sociální pedagogika akcentuje metody nep ímé. Jedná se o takové metody, kdy vliv vychovatele není bezprost ední a p ímo arý sm rem k vychovávanému (nap . vysv tlování, vytýkání chyb apod.), ale využitím okolností, prost edí, vliv
z okolí se snaží vychovatel na danou osobnost
zap sobit. Tedy napl ují tyto postupy princip, kdy vychovávaný co nejmén poci uje, že je vychováván. Lze sem zahrnout: organizování prost edí, práci se skupinou (m že mít podobu využití skupinového mín ní, dramatizace, intervence do sociáln
psychického klimatu skupiny), využívání životních situací
(základních životních aktivit: hra, práce), inscenaci (založena na modelových situacích), režim (metoda staví na navození jistého ádu).
54
Shrneme-li, sociální pedagogika p edstavuje obor, který se soust e uje na otázky pomoci p i utvá ení optimálního životního zp sobu. Vstupuje do interak ních a socializa ních teritorií, ve kterých jsou procesy výchovy (vzd lávání), organizování podmínek rozhodující a také tam, kde „standardní“ výchovné postupy selhávají i vedou k psychosomatické újm . Sociální pedagogika pojednává o tom, jak optimalizovat a usm r ovat životní situace a procesy, a to s akcentem na vnit ní potenciál jedince a jeho individualitu. Centrálním tématem, které se prolíná celým obsahem sociální pedagogiky, je rozvoj sociální kreativity, aktivizace sil každého vychovávaného. Specifika sociální pedagogiky (ve srovnání s tradi ní pedagogikou jako takovou) m žeme hledat v souvislosti s: a) objektem výchovy, kde akcent klade ne na jedince, ale na sociální skupiny r zného charakteru (profesní, r zné komunity, minority, vrstevnické skupiny apod.).
Jedince
jako
objekt
výchovného
ovliv ování
pojímá
v širších
souvislostech prost edí, ve kterém žije, b) cíli výchovy, kde preferuje orientaci na altruistické jednání, filantropistické cít ní, spolupráci a vzájemnou pomoc, p edevším pomoc „slabším“, tendence demokratizace a humanismu, c) metodami a prost edky, kde up ednost uje postupy, kterými vychovávaného neovliv ujeme p ímo, ale prost ednictvím podmínek, prost edí, využívání interpersonálních vazeb, režimu apod. 13
13
Prof. PhDr. Blahoslav Kraus, CSc. – K aktuálnímu pojetí a postavení sociální pedagogiky, Sborník p ísp vk z odborného seminá e uskute n ného ve spolupráci s Univerzitou Tomáše Bati ve Zlín na téma „Konstituování Sociální pedagogiky jako v deckého oboru“, IMS Brno, 2004 (str. 53-57)
55
Záv r Cílem mé bakalá ské práce bylo shromážd ní informací o manipulativním jednání, které p edstavuje, dle mého názoru, velice závažný problém sou asnosti, a na základ t chto informací navrhnout možnosti obrany proti t mto manipulacím. Uvedla jsem zde i cíle a metody sociální pedagogiky a její pohled na ešení n kterých základních spole enskopedagogických problém , manipulaci nevyjímaje. Sociální komunikace vyplývá z pot eby lov ka vym ovat si informace s jinými lidmi a integrovat se s nimi. Je to podmínka lidské existence. P erušení komunikace, izolace od informací, m že vyvolat psychickou deprivaci. Sociální komunikace je prost edkem a sou asn základním aspektem sociálního styku. Jejím vlivem se rozvíjí a m ní vztah mezi ú astníky sociálního styku. P i sociální komunikaci se ovšem m žeme stát i ob tí manipulací ze strany druhých osob. A nemusí jít pouze o profesionální manipulátory, ale mnohdy – bohužel – o naše nejbližší. Tato práce by m la být pou ením a návodem, jak rozeznat základní znaky manipulátora a zejména jaké jsou možnosti obrany proti takovému jednání. Zmínila jsem se i o rozeznávání našich vlastních pokus o manipulaci a o zp sobech, jak zm nit p ístup k sob i k druhým a tím se z bludného kruhu svých manipulací vymanit. Zam ila jsem se na asertivitu, jako na jeden z mnoha zp sob
obrany proti
manipulacím, její práva a zásady, nácvik a techniky. Um ní jednat asertivn je nezbytné k dosažení zdravé komunikace a dosažení svých cíl
bez použití agrese i jednání
na úkor druhého. Asertivn jednající lov k je zdrav sebev domý, nestydí se za sv j názor, dokáže íci „ano“, pokud souhlasí nebo „ne“, pokud nesouhlasí a nebojí se toho, že ho za to n kdo odsoudí. Takový lov k svobodn vyjad uje, co cítí a nepot ebuje ke svému životu žádnou manipulaci, ani žádné ovliv ování.
56
S otázkou asertivity je nerozlu n spjata otázka komunikace a to zejména komunikace neverbální. Z nejr zn jších výzkum , které se provád ly po celém sv t , vyplývá zcela jasn , že p i vnímání druhé osoby se zam ujeme z více jak devadesáti procent na to, co nám íká neverbáln . Verbální komunikaci v nujeme pouhých sedm procent, zbývající procenta jsou vnímána z e i t la – pohledu, postoje, tónu hlasu, upravenosti, výrazu tvá e apod. Proto jsem se zam ila nejen na popis jednotlivých disciplín, které se neverbální komunikací zabývají, ale i na návod, jak se nau it „ íst“ n které základní znaky e i t la. Konkrétní p íklady jsou uvedeny v p ílohách bakalá ské práce. P i studiu odborné literatury a sbírání informací z nejr zn jších zdroj
jsem si
prohloubila své dosavadní znalosti, získala spoustu nových a ráda bych toto téma dále prohloubila v rámci své diplomové práce, zejména pak i provedením výzkumu se zam ením na zjišt ní pov domí ob an
o manipulativním jednání a možnostech
obrany. Sou asn bych se ráda v novala i témat m, pro která již v této práci nebyl prostor – nap . persvaze, brainwashing, manipulace mysli - projekty CIA, mediální manipulace i náboženství a sekty.
57
Resumé Práce je rozd lena do t ech hlavních ástí – manipulace, asertivita a komunikace. V úvodu je popsáno celkové zam ení bakalá ské práce a p edstavení
ešeného
problému. První ást je v nována samotnému problému manipulace, a to vysv tlení pojmu, popis základních projev
manipulace a možnosti obrany proti ní. Zmi uji se zde
i o rozpoznávání našich vlastních sklon
k manipulování a ovládání jiných lidí
a o možnostech jejich p ekonání. Vzhledem k tomu, že v dnešní dob , plné informa ních šum , zahlcení reklamou a jakéhosi odosobn ní vztah , je velmi t žké odhadnout, kdy se jedná o manipulaci a kdy druhá osoba pouze nemá ten správný „ e nický talent“. Proto jsem se zmínila i o možnostech rozpoznání toho, co manipulací není. V další kapitole jsem se zam ila na osobnost manipulátora a jsou zde vyjmenovány znaky, podle kterých je možno manipulaci odhalit. Velká v nována tzv. logickým klam m, se kterými se setkáváme tém ale málokdy si je uv domujeme. V záv ru první
ást je
každý den,
ásti jsou uvedeny p íklady
manipulátor z hlediska pohlaví. Druhá ást je zam ena na asertivitu, kterou jsem vybrala jako jeden z mnoha možných zp sob obrany proti manipulaci a sou asn zdravého sebeprosazení. Dle mého názoru se jedná o jeden z nejú inn jších nástroj
v boji proti manipulativnímu jednání.
Charakterizuji zde pojem asertivity, její len ní, práva a zásady a možné využití v b žném život , v etn praktického nácviku asertivního jednání. V záv ru druhé ásti je shrnutí klad a zápor této metody. Ve t etí ásti jsou popsány zp soby komunikace, a to jak komunikace verbální, tak i neverbální, p i emž p evážná ást je v nována práv komunikaci neverbální. Jsou zde popsány jednotlivé obory, které se neverbální komunikací zabývají a uvedeny p íklady „ tení“ e i t la. Zmi uji se zde i o nesouladu verbálního a neverbálního sd lení, které m že mít, zejména v dob d tství i dospívání, neblahý vliv na vývoj lov ka.
58
Samostatnou kapitolou mé bakalá ské práce je ešení problém sou asnosti z pohledu sociální pedagogiky, kde jsem si dovolila citovat prof. PhDr. Blahoslava Krause, CSc. a jeho referát ve sborníku p ísp vk z odborného seminá e uskute n ného ve spolupráci s Univerzitou Tomáše Bati ve Zlín na téma „Konstituování Sociální pedagogiky jako v deckého oboru“. Touto kapitolou jsem cht la vyjád it, že manipulativní jednání a manipulace všeobecn je jen kapkou v mo i sou asných spole ensko-pedagogických problému, které p ed námi vyvstávají. Záv r obsahuje shrnutí a komentá ke zpracované bakalá ské práci, v etn vyty ení témat, kterým bych se ráda v novala ve své diplomové práci. V p ílohách jsou pak obsaženy zejména praktické návody ke tení e i t la.
59
Anotace Jana Vojtková Maska lidskosti – manipulativní chování
lov ka jako spole ensko pedagogický
problém Bakalá ská práce se v nuje vysv tlení pojmu manipulace, doporu ení zp sob obrany proti manipulativnímu jednání se zam ením na nácvik asertivního jednání a um ní tení e i t la. Shrnuje poznatky z oblasti všeobecné i sociální pedagogiky a ostatních souvisejících v dních disciplín. Je zde nastín na otázka dalšího manipulativního
jednání,
ale
i
dalších
ešení nejen
spole ensko-pedagogických
problém
sou asnosti z pohledu sociální pedagogiky.
Klí ová slova Manipulace, manipulativní jednání, manipulátor,
logický klam, asertivita, asertivní
desatero, neverbální komunikace, e t la
Annotation Jana Vojtkova Mask of humanity – manipulation behaviour of person as a sociopedagogic problem Bachelor final work attend to explanation what manipulation is, recommend ways of guard against manipulation behaviour with a view to practise assertion and body language. Work summarizes knowledges from area of general and social pedagogy and another related science disciplines. Therewithal is trying to find out a solution not only of manipulation behaviour but also of another actual sociopedagogic problems in social pedagogy view.
Keywords Manipulation, manipulation behaviour, manipulator, logical illusion, assertion, assert decalogue, non verbal communication, body language
60
Seznam literatury 1.
eho , A. Metodické pokyny pro vypracování bakalá ské práce, IMS Brno, 2006
2.
Olejní ek, A. Výcvik asertivního jednání, IMS Brno, 2003
3.
Kohoutek, R. Sociální psychologie, IMS Brno, 2004
4.
Vízdal, F. Techniky poznávání osobnosti, IMS Brno, 2004
5.
Švandová, B. Úvod do logiky a argumentace, IMS Brno, 2003
6.
Sýkora, F. Sociální komunikace, IMS Brno, 2003
7.
Kraus, B., Polá ková V. a kol.
lov k-prost edí-výchova - k otázkám sociální
pedagogiky, Paido, 2001
8.
Kraus, B. K aktuálnímu pojetí a postavení sociální pedagogiky, Sborník p ísp vk z odborného seminá e uskute n ného ve spolupráci s Univerzitou Tomáše Bati ve Zlín na téma „Konstituování Sociální pedagogiky jako v deckého oboru“, IMS Brno, 2004
9.
Zákon . 231/2001 Sb.
10.
Slovník anglicko- eský, SPN, Praha 1958
11.
Latinsko- eský slovník, SPN, Praha 1957
12.
Velký francouzsko- eský slovník, Academia, Praha 1974
13.
Orwell, G. román 1984
14.
Caponni, V., Novák, T. Asertivn do života, Grada, Praha 1994
15.
Pease, A. e t la, Portál, Praha 2001
16.
ezá , J. Sociální psychologie, Paido, Brno 1998
17.
Watzlawick, P. Úvod do nešt stí, Konfrontace, Hradec Králové 1994
18.
Laing, Ronald D. Uzly, Rowohlt, Reinbek 1972
19.
Nazare-Aga, I. Nenechte sebou manipulovat, Portál 1999
20.
Green, G.H. a kol. P esta te být manipulováni, Pragma 2000
21.
Koukolík, F., Drtilová, J. Život s deprivanty II, základy stupidologie, Praha 2002
22.
Drapel, Hrabal Vybrané poradenské sm ry, Karolinum, Praha 1995
23.
Hayesová N. Základy sociální psychologie, Portál
61
24.
Drapela, V.J. P ehled teorií osobnosti, Portál
25.
Goleman, D. Za maskou je lov k, Columbus, Praha 1997
26.
Nakone ný, M. Encyklopedie obecné psychologie, Academia, Praha 1997
27.
Nakone ný, M. Úvod do psychologie, Academia, 2003
28.
Novák, T. Otestujte si svou duši, Grada, Praha 1998
29.
Fisher R., Ury W., Patton B. Dohoda jistá, Management Press, Praha 1994
30.
Alder, H. NLP pro manažery, Pragma, 1997
31.
Carnegie, D. Jak získávat p átele a p sobit na lidi, P. Dobrovský-BETA, 2004
32.
Atkinsonová, R.L. a kol. Psychologie, Victoria Publishing, Praha 1995
33.
Morschitzky, H., Sator, S. Když duše mluví e í t la, Portál
34.
Lauster, P. Testy osobnosti, Svoboda, Praha 1996
35.
Klimeš, J. Obrana proti manipulacím obchodník , Psychologie Dnes 10/2002
36.
Klimeš, J. Rajské pokušení manipulací, Psychologie Dnes 1997
37.
Koucká, P. Psychologie Dnes 12/2005
38.
Hanák, A. Co vy tete z tvá e, Moje psychologie 1/2006
39.
Sutphen Dick Bitva o Vaši mysl, p eklad Jan Kreps
40.
www.gybon.cz/~rusek/zsv/index-psychologie.html
41.
http://seminarky.cz/Asertivita-8049
42.
http://referaty-seminarky.cz/asertivita/
43.
http://www.sszdra-karvina.cz/uvod.htm
44.
http://www.seminarky.cz/Rec-tela-podle-Erharda-Thiela--7524
45.
http://poradna.prace.cz/image_a_uspech/rec_tela/
46.
http://www.hledampraci.cz/poradna-zamestnani/neverbalni-komunikace-prace.php
47.
http://stehlikovaeva.sblog.cz/psychologie/
48.
http://www.kariera.cz/poradna/clanek/co-zamerit-behem
49.
http://www.dama.cz/clanek.php?d=2678
50.
www.wikipedie.cz
51.
www.kyberpunk.cz
62
Seznam p íloh P íloha . 1 - P ehled základních emocí P íloha . 2 - Pohyby o í P íloha . 3 - Vzdálenost a zaujímání prostorových pozic P íloha . 4 - Výsledky pr zkumu provád ného Serverem Job3000.cz
63
P íloha . 1 – P ehled základních emocí 1. Pohrdání Hlavním rysem pohrdavého výrazu je stažený a mírn pozdvižený koutek úst, podobn jako p i ušklíbání. Na rozdíl od hn vu nebo znechucení se brada lehce zdvihá, jako kdybyste na n koho cht li shlížet svrchu a dát mu najevo sv j nesouhlas. Je zajímavé, že v tšina lidí se dokáže ušklíbnout s lehce pozdviženým rtem pouze na jednu stranu. Na druhou jim to nejde, a se snaží sebevíc.
2. P ekvapení P i p ekvapení se obo í zdvihá vzh ru, aniž by se p ibližovalo k sob , a o i se zdají být v tší a zakulacené. Na okamžik se mohou ústa pootev ít k úsm vu, to do té chvíle, než zjistíme, zda je situace libá i nelibá. Když se p ekvapení pi
mísí
sledování
se
strachem
strašidelného
-
nap .
filmu
nebo
vyslechnutí špatné zprávy - zdvižené obo í se k sob p iblíží a spodní ví ka ztuhnou. Už hodn malé d ti p i p ekvapení povysko í, ve v ku, kdy ješt
v bec neznají strach.
P ekvapení je emoce, která se velmi obtížn p edstírá, jak vám potvrdí každý, kdo se n kdy musel tvá it, že n jakou zásadní zprávu slyší poprvé, p estože už o ní v d l.
1
3. Smutek Poznáte ho podle koutk
úst, které se kloní
sm rem dol . Spolehliv napov dí o i, které postrádají lesk a jiskru. Smutné o i prozradí mnoho, i když se doty ná osoba m že snažit vypadat spokojen . Smutek se n kdy mísí s radostí. Když je zdvižené, široce od sebe posazené
obo í
doprovázeno
vyjad ující
úsm vem,
smutek
znamená
to
sladkobolný prožitek, nap . š astné vzpomínky na zem elého. Nejlépe identifikujeme emoce, které sami cítíme, takže pokud jste tuto neuhodli, je to možná tím, že jste š astní. Ženy poznají smutnou tvá rychleji než muži a dokonce dvoutýdenní miminka rozliší mezi smutkem, št stím a p ekvapením.
4. Št stí Lidé, kte í se
asto sm jí, jsou všeobecn
vnímáni jako p íjemn jší spole níci. Podle studií už sám fakt, že se sm jeme, m že být p í inou lepšího pocitu. Je to zp sobeno mechanismem, kterému se
íká „obli ejová
zp tná vazba/odezva“. Mozek si úsm v spojuje s pocitem št stí, a tak když se sm jeme, obli ejové svaly vyšlou do mozku signál a ten uvolní neurotransmitery p sobící pozitivn na lidskou psychiku. Poznat p irozený úsm v od p edstíraného je obtížné, když se pot ebujete p esv d it, zda je úsm v up ímný, dávejte pozor, jestli se zdvihají tvá e a zárove nepatrn klesá obo í. Falešné úsm vy bývají trošku sklon né.
2
5. Strach Tato tvá se opravdu bojí. Prozrazují to široce rozev ené o i. Když strach zobrazuje celá tvá , rozší í se o i, koutky úst se protáhnou dozadu, ústa se pootev ou a uprost ed ela se objeví vrásky, zatímco obo í se zdvihne a pohne sm rem k sob . Takový výraz spat íme jen ojedin le, protože strach je emocí, kterou se u íme skrývat už jako d ti. Zdvižené obo í m že znamenat také obavu. Když se n kdo snaží p edstírat, že se nebojí, musíte se mu pozorn dívat do o í. Televizní moderáto i potvrdí, že úsm v a zdánliv
klidné chování ve vypjatých situacích jsou snadné, ale co skute n cítí,
vždycky prozradí o i. Rozší í se, a tak je vid t ást b lma, existuje ješt další vodítko ve ví kách: horní se zdvihnou, zatímco spodní strachy strnou. 6. Skrývaná zlost Obli ej na obrázku se snaží zakrýt sv j vztek nebo podrážd ní. Mohlo by jít i o odhodlání, které se také pozná podle stisknutých, pevn sev ených rt , ale zúžené o i prozrazují vztek. Už pouhý pohled na obrázek m že zp sobit, že se cítíte napjatí a nervózní. Nejenže se zlost pozná rychleji než jakákoli jiná emoce, ale v dci navíc dokázali, že ve chvíli, kdy spat íte naštvaný obli ej, se zrychlí tlukot vašeho srdce, protože se podv dom
p ipravujete
k boji. S lidmi, kte í se snaží zakrýt sv j vztek, se asto setkáte v práci. Pokud kolegu n co na vás štve, ale snaží se nic nedat najevo, stejn ho prozradí jeho rty. Ekman v výzkum prokázal, že ješt p edtím, než si v bec lov k svou zlost uv domí, se jeho rty zúží.
3
7. Zlost Tohle jste asi uhodli. Zlost je jednou z
nejsnadn ji
identifikovatelných
emocí.
Odjakživa bylo t eba poznat naštvanou osobu pro p ípad, že by nás cht la napadnout. Znamení všichni poznáme: p imhou ené o i, pevn
sev ená ústa a zatnuté
elisti. Je
prokázáno, že naštvaný obli ej dokážeme identifikovat nejrychleji. Zlost samotnou ale nikdy nevidíme p íliš dlouho. Bývá doprovázena dalšími emocemi, které jí t sn p edcházejí nebo následují. M žete se cítit zhnusení chováním kolegy v práci nebo zran ní, když hn v vyvolá váš partner. Pokud jste v ohrožení, nejprve cítíte strach a teprve pozd ji, když už jste v bezpe í, se dostaví zlost.
8. Znechucení Tento výraz si
asto pleteme se zlostí, ale
znamená pohrdání a opovržení. Prozradí to vrásky po stranách nosu. Ve stejné chvíli se zúží nosní dírky, zdvihne se horní ret, spodní ret mírn
vy uhuje kup edu, obo í nepatrn
klesne a p iblíží se k sob . Je to dost typický výraz, který každého ihned upozorní, že n co není v po ádku. Pokud nám nechutná jídlo, ostatní to na nás okamžit vidí.
4
P íloha . 2 - Pohyby o í
P i pohledu o í doprava nahoru, lov k „dokresluje“ i vytvá í ur ité vizuální p edstavy.
P i pohledu o í p ímo dop edu, lov k momentáln „neuvažuje“.
P i pohledu o í doleva nahoru, vyvolává vzpomínky po stránce vizuálních podn t .
P i pohledu o í doprava si lov k vytvá í i „dokresluje“ ur ité akustické signály.
P i pohledu o í doleva si lov k snaží vybavit ur ité akustické vzpomínky. P i pohledu o í doprava dol
lov k vnímá cít ní a r zné t lesné pocity, které se v n m odehrávají.
P i pohledu o í doleva dol
5
lov k vede „vnit ní dialog“.
P íloha . 3 - Vzdálenost a zaujímání prostorových pozic
6
P íloha . 4 - Výsledky pr zkumu provád ného Serverem Job3000.cz
Používáte p i jednání s ostatními mimosmyslovou komunikaci?
používám ji jen instinktivn , nep emýšlím o ní 26%
ne 20%
nevím, co to je 17% pouze kopíruji n která gesta protistrany 16%
ano, snažím se používat alespo základní v ci 21%
7
