UNIVERZITA PARDUBICE FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2013
Bc. Lenka Palečková, DiS
Univerzita Pardubice Fakulta zdravotnických studií
Informovanost členů výjezdových skupin zdravotnické záchranné sluţby o problematice zdravotnického práva
Bc. Lenka Palečková, DiS.
Bakalářská práce
2013
Prohlášení autora Prohlašuji: Tuto práci jsem vypracovala samostatně. Veškeré literaturní prameny a informace, které jsem v práci vyuţila, jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury. Byla jsem seznámena s tím, ţe se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, zejména se skutečností, ţe Univerzita Pardubice má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona, a s tím, ţe pokud dojde k uţití této práce mnou nebo bude poskytnuta licence o uţití jinému subjektu, je Univerzita Pardubice oprávněna ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, které na vytvoření díla vynaloţila, a to podle okolností aţ do jejich skutečné výše. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své práce v Univerzitní knihovně. V Pardubicích dne 9. 5. 2013
…………………….......... Bc. Lenka Palečková, DiS.
Poděkování Děkuji vedoucí práce Mgr. Martině Jedlinské za cenné rady, podněty a připomínky při zpracování bakalářské práce. Dále děkuji všem respondentům – členům výjezdových skupin ZZS za jejich ochotu, čas a vstřícnost.
ANOTACE Bakalářská práce je zaměřena na problematiku zdravotnického práva v přednemocniční neodkladné péči (dále jen PNP). Teoretická část popisuje legislativní vývoj i současnost zdravotnických záchranných sluţeb (dále jen ZZS) a základní rozdělení právní odpovědnosti. Detailněji se zabývá problematikou neposkytnutí pomoci, negativního reversu, povinné mlčenlivosti a zdravotnické dokumentaci v praxi ZZS. Praktická část interpretuje výsledky výzkumného šetření provedeného mezi členy výjezdových skupin ZZS a klade si za cíl zjistit úroveň jejich znalostí o problematice zdravotnického práva.
KLÍČOVÁ SLOVA zdravotnická záchranná sluţba, zdravotnické právo, právní odpovědnost, neposkytnutí pomoci, negativní revers, povinná mlčenlivost, záznam o výjezdu
TITLE Emergency Medical Response Team Members Awareness Of Healthcare Law Issues
ANNOTATION The bachelorship work is focused on the issues of healthcare law in an emergency pre-hospital care (further only EPC). The theoretical part describes the legislative development as well as the present time of emergency medical services (further only EMS), and the basic division of legal liability. The work deals in detail with the issues of failure to provide aid, negative declaration, mandatory confidentiality and medical documentation used by EMS. The practical part interprets results of research survey carried out among the members EMS response teams, and sets the objective to determine and compare the levels of their knowledge regarding the issues of healthcare law.
KEYWORDS an emergency medical rescue service, healthcare law, a legal liability, failure to provide aid, negative declaration, mandatory confidentiality, emergency response documentation
OBSAH 0 ÚVOD ....................................................................................................................................10 1 CÍLE PRÁCE .........................................................................................................................11 1.1 Cíl teoretické části ..........................................................................................................11 1.2 Cíle praktické části ..........................................................................................................11 2 TEORETICKÁ ČÁST ...........................................................................................................12 2.1 Legislativní vývoj ZZS ...................................................................................................12 2.2 Stávající legislativa ZZS .................................................................................................13 2.3 Zákon č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné sluţbě ..............................................13 2.3.1 Dojezdová doba .......................................................................................................13 2.3.2 Financování ZZS......................................................................................................14 2.3.3 Sociální program ......................................................................................................14 2.3.4 Zneuţívání ZZS .......................................................................................................15 2.3.5 Návaznost zdravotních sluţeb .................................................................................15 2.4 Právní odpovědnost.........................................................................................................15 2.4.1 Trestní odpovědnost .................................................................................................16 2.4.2 Občanskoprávní odpovědnost ..................................................................................16 2.4.3 Pracovněprávní odpovědnost ...................................................................................16 2.4.4 Funkční odpovědnost ...............................................................................................17 2.4.5 Krajní nouze .............................................................................................................17 2.5 Odpovědnost při činnosti ZZS ........................................................................................17 2.5.1 Podřízenost...............................................................................................................17 2.5.2 Kompetentnost .........................................................................................................18 2.6 Neposkytnutí pomoci ......................................................................................................18 2.7 Souhlas pacienta a negativní revers ................................................................................19 2.8 Povinná mlčenlivost ........................................................................................................20 2.9 Zdravotnická dokumentace v praxi ZZS ........................................................................21 3 VÝZKUMNÁ ČÁST .............................................................................................................22 3.1 Výzkumné otázky ...........................................................................................................22 3.2 Metodika výzkumu .........................................................................................................22 3.3 Analýza dat a interpretace výsledků ...............................................................................24 3.4 Diskuze ...........................................................................................................................40 4 ZÁVĚR ..................................................................................................................................42 5 POUŢITÁ LITERATURA ....................................................................................................43 6 PŘÍLOHY ..............................................................................................................................47
SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK Obrázek 1 Charakteristika respondentů dle pracovní pozice ...................................................24 Obrázek 2 Charakteristika respondentů dle věku .....................................................................24 Obrázek 3 Charakteristika respondentů dle délky praxe..........................................................25 Obrázek 4 Hodnocení důležitosti vzdělávání se v problematice zdravotnického práva ...........26 Obrázek 5 Hodnocení znalostí v problematice zdravotnického práva .....................................27 Obrázek 6 Obavy z právní odpovědnosti ..................................................................................28 Obrázek 7 Trestní postih za neposkytnutí pomoci ....................................................................29 Obrázek 8 Povinnost poskytnutí pomoci ...................................................................................30 Obrázek 9 Právo na neposkytnutí pomoci ................................................................................30 Obrázek 10 Modelová situace – právo na neposkytnutí pomoci ..............................................31 Obrázek 11 Možnost vystavení negativního reversu RZP posádkou ........................................32 Obrázek 12 Náležitosti negativního reversu .............................................................................33 Obrázek 13 Možnost nahrazení reversu zápisem do dokumentace ..........................................33 Obrázek 14 Modelová situace – transport bez souhlasu ..........................................................34 Obrázek 15 Koho se týká povinná mlčenlivost .........................................................................35 Obrázek 16 Na co se vztahuje povinná mlčenlivost ..................................................................35 Obrázek 17 Právo na informace ...............................................................................................36 Obrázek 18 Modelová situace – právo na informace ...............................................................37 Obrázek 19 Znalost vyhlášky č. 55/2011 Sb. ............................................................................37 Obrázek 20 Modelová situace – kompetence ............................................................................38 Obrázek 21 Úspěšnost ve znalostních otázkách .......................................................................39
Tabulka 1 Hodnocení důležitosti vzdělávání se s ohledem na věk ...........................................26 Tabulka 2 Hodnocení obav z právní odpovědnosti s ohledem na délku praxe .........................28 Tabulka 3 Úspěšnost ve znalostních otázkách s ohledem na pracovní pozici ..........................39
SEZNAM ZKRATEK ARO – anesteziologicko-resuscitační oddělení ČR – Česká republika EKG – elektrokardiografie im. – intramuskulárně iv. – intravenózně IZS – integrovaný záchranný systém KPR – kardiopulmonální resuscitace MZ ČR – Ministerstvo zdravotnictví České republiky NLZP – nelékařský zdravotnický pracovník PČR – Policie České republiky PNP – přednemocniční neodkladná péče POS – pomocné operační středisko RLP – rychlá lékařská pomoc RZP – rychlá zdravotnická pomoc VS – všeobecná sestra ZOS – zdravotní operační středisko ZZ – zdravotnický záchranář ZZS – zdravotnická záchranná sluţba
0 ÚVOD V posledním období v souvislosti s legislativními změnami z roku 2011 ošetřujícími činnost výjezdových skupin ZZS se právní odpovědnost a právní vztahy v PNP dostaly do popředí zájmu nejen zaměstnanců ZZS, ale i široké veřejnosti. A to hlavně skrze populární média. V České republice (dále jen ČR) nejsou dostupná data, která by tuto problematiku komplexně mapovala. MUDr. a JUDr. Lubomír Vondráček v rámci odborného výstupu na konferenci Pelhřimovský podvečer v roce 2009 přednesl, ţe v tehdejší době byl největší poţadavek na odškodné za zdravotní péči 175 milionů Kč. MUDr. Jarmila Drábková v odborném textu, který se zabývá právními riziky v PNP v roce 2009 konstatovala, ţe psychologové vyjadřují názor, ţe asi 15 % stíţností je oprávněných a 15 % pramení z nedostatečné komunikace. MUDr. Oto Masár v odborném periodiku v roce 2008 zveřejnil, ţe v roce 2007 Slovenská lékařská komora zaznamenala narůstající počet stíţností na zdravotní péči, které však nebyly motivované zhoršením kvality práce, ale nabádáním pacientů na jejich podávání s cílem dosáhnout finančního profitu za údajné poškození zdraví. Americká lékařská asociace na základě vědecké studie z roku 2009 doloţila, ţe kaţdý šestý z deseti lékařů ve Spojených státech amerických ve věku 55 let byl jiţ jednou ţalován, a ţe průměrná částka vyplacená ve zdravotnicko-právních sporech dosáhla téměř 325 $. To jsou nepochybně alarmující zjištění. (1, 2, 3, 4) Práce výjezdové posádky ZZS je velmi náročná odborně, psychicky a mnohdy také fyzicky. Členové záchranných týmu mohou být napadáni nejen verbálně a brachiálně, ale i právními prostředky, například osočování z neposkytnutí pomoci, z nedostatečného poskytnutí pomoci či nekvalifikovaného postupu, nebo naopak z omezování osobní svobody. Kvalitní právní podpora a erudice je proto zcela nezbytná. Zadání této práce mne vedlo k myšlence, zdali jsou členové výjezdových skupin ZZS o problematice zdravotnického práva vůbec informováni, eventuelně v jaké šíři. Dále pak jakou důleţitost této problematice přikládají a zdali z ní mají patřičné obavy. Odpovědi vyplývají z výsledků výzkumu této práce, kterému je oporou dostatečný teoretický podklad.
10
1 CÍLE PRÁCE 1.1 Cíl teoretické části Zmapovat současnou legislativu ošetřující činnost výjezdových skupin ZZS.
1.2 Cíle praktické části Zjistit, jak bude respondenty subjektivně hodnocena míra důleţitosti vzdělávání se v problematice zdravotnického práva v PNP. Zjistit, zda bude úroveň znalostí lékařů o problematice zdravotnického práva v PNP vyšší neţ úroveň znalostí ostatních členů výjezdových skupin ZZS. Zjistit, zda bude míra obav členů výjezdových skupin ZZS plynoucí z jejich právní odpovědnosti souviset s délkou praxe.
11
2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Legislativní vývoj ZZS Systém ZZS se v ČR začal formovat v 70. letech 20. století. Potřebu budování rychle dostupných, mobilních ambulancí s erudovanými zdravotnickými pracovníky a speciálním vybavením si vynutila jednak změna zdravotního stavu obyvatelstva, kdy došlo k nárůstu akutních stavů u tzv. civilizačních nemocí a dále prudký rozvoj dopravní a průmyslové infrastruktury spojený s nárůstem dopravních nehod a podnikových havárií. (5) Do té doby jediný mobilní systém v terénu představovaný návštěvní sluţbou praktických lékařů a lékařskou sluţbou první pomoci slouţil zejména k zajištění zdravotního stavu obyvatelstva v poválečné době, a to především v oblasti prevence a léčby infekčních nemocí. Tento systém přestal být v nových podmínkách efektivní a selhával díky nedostatečné odbornosti (praktická medicína versus urgentní medicína), nedostatečnému vybavení (mobilní resuscitační lůţko) a absenci vícečlenného zdravotnického týmu a operačního řízení. (5) Jedním z opatření přijatých k řešení této situace bylo zřízení stanic rychlé zdravotnické pomoci (dále jen RZP), které byly součástí anesteziologicko-resuscitačních oddělení (dále jen ARO) nemocnic. Organizační, technický, odborný vývoj v oblasti PNP a především speciální zaměření týmů RZP a jejich financování si v 90. letech vynutily oddělení této činnosti od nemocnic a budování systému samostatných pracovišť ZZS. (5) Realizace těchto změn si vyţádala novou právní úpravu. Mezníkem ve vývoji se stala vyhláška č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné sluţbě, na jejímţ základě vznikla územní střediska ZZS na území krajů, zřizovaná Ministerstvem zdravotnictví ČR (dále jen MZ ČR) a okresní střediska ZZS pod pravomocí okresních úřadů. Její novelizace z roku 1995 pak podrobněji definovala činnost ZZS, tvorbu sítě ZZS a zapojení ZZS do záchranného řetězce i do řešení krizových situací. (5, 6) Tato vyhláška byla jedinou komplexní právní úpravou ošetřující činnost ZZS a v průběhu let zcela logicky přestala korelovat s reálnou praxí. Jedinou pozitivní změnu v organizaci ZZS přinesl zákon č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků ČR, na jehoţ základě došlo k transformaci veřejné správy – vzniku nového krajského uspořádání a převodu ZZS pod kraje. Další vývoj se tedy ubíral myšlenkou vytvoření zákona. (5)
12
2.2 Stávající legislativa ZZS ZZS je poskytována na základě zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné sluţbě a zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních sluţbách a podmínkách jejich poskytování. Tyto zákonné normy jsou doplněny prováděcími vyhláškami o věcném a technickém vybavení ZZS a o personálním vybavení ZZS. MZ ČR je pro ZZS nositelem legislativních direktiv a orgánem, který metodicky řídí poskytování PNP na území ČR. Zřizovatelem jsou jednotlivé kraje a hlavní město Praha. (7)
2.3 Zákon č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě Zákon č. 374/2011 Sb. vstoupil v platnost 1. dubna 2012. Upravuje jednotné podmínky pro poskytování neodkladné péče, stanovuje podmínky financování a ukládá práva a povinnosti členům výjezdových skupin a dalším zaměstnancům ZZS. Mimo jiné prodluţuje dobu příjezdu k pacientovi o 5 minut. Dává záchranářům právo vstupovat do cizích objektů a poţadovat od občanů pomoc. Pokud by byl při poskytování pomoci ohroţen ţivot či zdraví zachránců, dovoluje ji zákon neposkytnout. (8, 9, 10) Aby byl dodrţen stanovený rozsah bakalářské práce, budu se teoretická část podrobněji zabývat pouze vybranými paragrafy, a to zejména problematikou dojezdové doby, která byla nepochybně nejvíce mediálně vyzdvihována a absencí sociálního programu, který povaţovali zaměstnanci ZZS za stěţejní. Celý zákon je uveden v příloze A.
2.3.1 Dojezdová doba Dopad zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné sluţbě do samotné praxe se směrem k laické veřejnosti prostřednictvím médií zbytečně démonizuje, a to především co se týká dojezdové doby, která se však neprodlouţila ani nezkrátila. Posádky ZZS se dále snaţí být u pacienta co nejrychleji. Přesto i nadále platí, ţe několik procent výzev dojezdovou dobu překročí. Kapacity ZZS z hlediska logistických moţností jsou omezené a při zdvojení či ztrojení výzev se limit splnit nedá. To nevyřeší ţádné uzákonění dojezdové doby, ale zřízení dalších stanovišť ZZS, včetně jejich finančního krytí. Z tohoto pohledu je nesmyslné tvrdit, ţe prodlouţením dojezdové doby se ohrozily ţivoty lidí. (11) Kdo je však rigidním časovým intervalem 20ti minut ohroţen, jsou samotní zaměstnanci ZZS. Nepříznivé geografické a klimatické podmínky, dopravní nehody, technické závady sanitního vozidla, náhlá zdravotní indispozice člena výjezdové skupiny a další případy mohou dojezd 13
k pacientovi do 20ti minut znemoţnit a vystavit tak posádku ZZS stíţnostem či trestním oznámením ze strany nespokojeného pacienta či jeho blízkých. (12) Příloha B zachycuje senátní diskuzi o této problematice a příloha C zobrazuje mapu dostupnosti ZZS Královéhradeckého kraje.
2.3.2 Financování ZZS ZZS je jedním z mála segmentů zdravotních sluţeb, kde existuje více-zdrojové financování. Z veřejného zdravotního pojištění jsou hrazeny zdravotní a dopravní výkony (1,10 Kč/1 bod), tj. výjezdy posádek ZZS od chvíle přijetí výzvy operátorem do chvíle, kdy je ukončen výjezd příjezdem posádky na základnu, bez zohlednění 24 hodinového provozu. Ze státního rozpočtu jsou hrazeny náklady na krizovou připravenost (10 Kč/1 občana s trvalým pobytem na území kraje) a provoz letecké ZZS. Z rozpočtů krajů jsou hrazeny ostatní provozní náklady. (8, 13) Zdravotní pojišťovny dlouhodobě neakceptují navýšení platů, růst cen pohonných hmot, energií, léčiv, nájmů atd., takţe úhrada stagnuje, přestoţe náklady vzrůstají. Stejný přístup pak volí i MZ ČR, které rovněţ dlouhodobě odmítá potřebné prostředky na neodkladnou péči uvolnit. Krajům pak nezbývá nic jiného neţ nákladný deficit na provoz ZZS dorovnat, ale ochotu pro to rovněţ odmítají. (13) V roce 2010 zdravotní pojišťovny uhradily náklady za zdravotní sluţby ZZS ve výši 1,62 mld. Kč, coţ činilo pouhých 0,7 % z celkových výdajů na zdravotní péči v ČR. Kdyby se úhrada ze zdravotních pojišťoven dostala na 1 % z celkových výdajů, zvýšily by ZZS ročně své příjmy o 700 mil. Kč, coţ je zhruba 50 mil. na jednu ZZS. Byly by finance nejen na investice a obnovu, ale i na zřízení více stanovišť, ze kterých by se lépe plnily např. dojezdové limity. (14)
2.3.3 Sociální program Zákon postrádá plnohodnotné řešení sociálního programu, tzn. předčasný odchod do důchodu, výsluhy, lázeňskou péči a další sociální výhody, které zcela standardně mají ostatní sloţky integrovaného záchranného systému (dále jen IZS). Jistě si nikdo nedovede představit, ţe záchranář bude v 70 letech schopen bezpečně řídit sanitní vůz s výstraţnými znameními, resuscitovat, transportovat pacienty na nosítkách atd. Pokud by toto mělo být i nadále skutečností, tak by mohlo docházet k zhoršení poskytované PNP včetně nárůstu pracovních úrazů a invalidity. (15) 14
S platností od 1. 1. 2013 je do zákona zařazeno odchodné, a to ve výši šesti měsíčních platů pro ty, kteří jsou starší 50tilet a kteří u ZZS pracují minimálně let patnáct. Zaměstnanci ZZS, jsou však toho názoru, ţe odchodné v podstatě nic neřeší – je to jen o jeden plat více, neţ by zaměstnanec dostal, v případě, ţe by byl z organizačních důvodů propuštěn. Sociální program by měl být řešen komplexně. Je to naprosto legitimní poţadavek pracovníků ZZS. (10, 16)
2.3.4 Zneužívání ZZS Veřejné zneuţívání ZZS, ať uţ marnými výjezdy nebo notorickými bezohlednými voláními na tísňové linky, zákon netrestá. Stát, potaţmo kraje nemají dostatek finančních prostředků na to, aby své zaměstnance sociálně zrovnoprávnili s ostatními sloţkami IZS nebo investovali např. do obnovy vozového parku, ale ţe jim na druhou stranu unikají statisíce aţ miliony Kč za zneuţívání ZZS neřeší. Na sankce za zneuţití ZZS zákon bohuţel nepamatuje. (17)
2.3.5 Návaznost zdravotních služeb Nejednoznačný výklad umoţňuje pasáţ zákona věnující se předávání pacientů ZZS do cílových lůţkových zdravotnických zařízení. Ta jsou povinna převzít pacienta od ZZS pouze v případě bezprostředního ohroţení ţivota, jinak pouze po předchozím potvrzení avíza zdravotním operačním střediskem (dále jen ZOS). Transporty odmítnutých pacientů – např. chronicky nemocných pacientů, bezdomovců, alkoholiků nebo cizinců do vzdálenějších zdravotnických zařízení přináší váţnou potenciální hrozbu pro dojezdovou dobu ke skutečně potřebným stavům ohroţení ţivota. (12, 18) Názory na obsahovou kvalitu a jasný výklad jednotlivých paragrafů první zákonné normy se různí napříč politickým i odborným spektrem. Přes výše uvedené výhrady, však doufají posádky ZZS v jedno, a to, ţe budoucí smysluplné novelizace z této právní normy vytvoří dobrý základ pro rozvoj ZZS, z čehoţ budou profitovat nejen pacienti, ale i oni samotní, kteří v tomto systému pracují a obětují mu celý svůj profesní a mnohdy i osobní ţivot. (19)
2.4 Právní odpovědnost Právo definuje odpovědnost jako povinnost strpět sankce za protiprávní jednání. Kritéria pro chování zdravotnických pracovníků jsou přísnější a sankce tvrdší, neţ je tomu u jiných profesí. Např. trestný čin ublíţení na zdraví pod vlivem alkoholu, který spáchal zdravotnický záchranář, nebo porušení povinné mlčenlivosti jsou společností hodnoceny kritičtěji, 15
neţ kdyţ stejný čin spáchá osoba bez zdravotnických kompetencí. Členy výjezdových skupin ZZS volá k odpovědnosti pacient, častěji rodina zpravidla při úmrtí, ale není výjimkou, kdyţ tak činí i zdravotničtí pracovníci. (20) Právní odpovědnost vyţaduje splnění následujících předpokladů: protiprávnost jednání, vznik škodlivého následku, příčinná souvislost mezi jednáním a škodlivým následkem, zavinění úmyslné či nedbalostní. (21) Zásady právní odpovědnosti mají na jedné straně přispívat k pocitu právní jistoty, na straně druhé však hrozbou potencionálních sankcí musí působit i jako stimul ke kvalitnímu výkonu činnosti. V praxi ZZS přichází v úvahu nejčastěji odpovědnost trestní, občanskoprávní, pracovněprávní a funkční. (22, 23)
2.4.1 Trestní odpovědnost Trestní odpovědnost má oporu v trestním zákoně a je odpovědností fyzické osoby za spáchání trestného činu. Příklady trestných činů, které se nejvíce vztahují k činnosti ZZS jsou ublíţení na zdraví, usmrcení z nedbalosti, neposkytnutí pomoci a neoprávněné nakládání s osobními údaji. Trestní odpovědnost lze uplatňovat pouze ve společensky škodlivých případech, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného předpisu. Soud v trestním řízení můţe uloţit zejména trest odnětí svobody, peněţitý trest nebo zákaz výkonu činnosti. (20, 21, 24)
2.4.2 Občanskoprávní odpovědnost Občanskoprávní odpovědnost je ve smyslu občanského zákoníku odpovědností poskytovatele zdravotní péče za způsobenou škodu – škoda na zdraví, škoda na majetku, škoda zásahem do práva na ochranu osobnosti. Právní předpis stanovuje kaţdému povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodě na zdraví, majetku, přírodě a ţivotním prostředí. Při protiprávním jednání se hradí účelně vynaloţené náklady spojené s léčbou, ztráta výdělku, bolestné a ztíţení společenského uplatnění. (20, 25, 26)
2.4.3 Pracovněprávní odpovědnost Jde o odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. Podle zákoníku práce je limitována výší 4,5 násobku průměrného měsíčního výdělku. Limit neplatí v případě, ţe škoda byla způsobena úmyslně nebo pod vlivem návykových látek. (25, 26) 16
2.4.4 Funkční odpovědnost Funkční odpovědnost vychází ze zákoníku práce. Řadíme ji proto k odpovědnosti pracovněprávní. Vychází ze základních povinností vedoucího zaměstnance organizovat, řídit a kontrolovat podřízené. Porušení stanovených povinností můţe zakládat postih odpovídající závaţnosti porušení nebo velikosti vzniklé škody. (27, 28)
2.4.5 Krajní nouze Krajní nouze je jednání, které by bylo jinak posouzeno jako trestný čin, avšak za splnění zákonem stanovených podmínek o trestný čin nejde. Podmínky krajní nouze jsou následující: 1) je odvraceno přímo hrozící nebezpečí, které hrozí zájmu chráněnému trestním zákonem, 2) hrozící nebezpečí nelze odvrátit jinak, 3) následek způsobený odvracením nebezpečí nesmí být zřejmě stejně závaţný nebo závaţnější, neţ ten, který hrozil. (21, 28) Při náhle zástavě oběhu provádí zdravotnický záchranář zevní srdeční masáţ a přitom dojde ke zlomení ţebra pacienta. Způsobení zlomeniny ţebra by v jiném případě bylo trestným činem, v daném případě však zdravotnický záchranář odvracel podstatně závaţnější nebezpečí, jednal tedy v krajní nouzi a nepůjde o trestný čin. (28)
2.5 Odpovědnost při činnosti ZZS Schopnost členů výjezdových skupin ZZS pracovat v týmu je podmínkou k odvádění kvalitní PNP a k eliminaci profesních pochybení a právních neshod. Výhodou výjezdových týmů ZZS je, ţe jsou malé a tím i lépe organizovatelné, nevýhodou je však jejich obměna. Kaţdý člen týmu si musí být plně vědom své funkce. Respekt k nadřízenému, kompetentnost a disciplína jsou její neodmyslitelnou součástí. (30, 31)
2.5.1 Podřízenost Výjezdová skupina ZZS má nejméně dva členy, z kterých určí poskytovatel ZZS jejího vedoucího. Podle sloţení a povahy činnosti se výjezdové skupiny dělí na rychlou lékařskou pomoc (dále jen RLP), jejichţ členem je lékař a RZP, jejichţ členy jsou nelékařští zdravotničtí pracovníci (dále jen NLZP). Vedoucí zodpovídá za práci celého týmu a ostatní členové jsou povinni plnit jeho pokyny, s výjimkou těch, které by byly protiprávní. V případě 17
poskytování PNP více výjezdovými skupinami na jednom místě události koordinuje jejich činnost vedoucí výjezdové skupiny, kterého určí zdravotní ZOS nebo pomocné operační středisko (dále jen POS). (8, 30) Častá představa, ţe velitel týmu odpovídá automaticky i za chybu, které se dopustil jeho podřízený je mylná. V oblasti ZZS nese nadřízený větší díl odpovědnosti, tuto odpovědnost nelze ovšem absolutizovat. Můţe se však na této odpovědnosti podílet, a to tak, ţe zanedbá své povinnosti řídit práci, vytyčit konkrétní úkol, stanovit způsob jeho provedení, vybrat erudované pracovníky i prostředky k jeho realizaci, kontrolovat práci podřízených apod. (28)
2.5.2 Kompetentnost Kaţdý člen musí mít jasně dané úkoly, které plní a jeho dovednosti, znalosti a vzdělání mu to mají umoţnit. Činnosti NLZP stanovuje vyhláška MZ ČR č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. (30, 32) Oproti předchozímu znění získal v § 17 zdravotnický záchranář další kompetence a to: moţnost výkonu činnosti na ARO a ZOS, moţnost bez indikace zahájit a provádět kardiopulmonální resuscitaci (dále jen KPR), včetně defibrilace, moţnost po zajištění ţilního vstupu bez indikace aplikovat krystaloidní roztoky, při naměřené hypoglykémii bez indikace aplikovat glukózu, provádět neodkladné výkony v rámci porodu, na základě indikace zajistit dýchací cesty dostupnými prostředky a vést přístrojovou ventilaci, na základě indikace zajistit intraoseální vstup. (32) Detailní rozbor kompetencí zdravotnického záchranáře je uveden v příloze D.
2.6 Neposkytnutí pomoci Neposkytnutí pomoci osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky váţné poruchy zdraví, pokud tak můţe učinit bez nebezpečí pro sebe či jiného je podle § 150 trestního zákona trestným činem a pachateli hrozí trest odnětí svobody aţ na dvě léta. Jde-li o osobu, která je dle povahy svého zaměstnání povinna takovou pomoc poskytnout, zvyšuje se trestní sazba aţ na tři léta a není zde zproštění této povinnosti ani v případě, ţe by tím hrozilo poskytovateli pomoci vlastní nebezpečí. (30, 31, 33) To ale platí pouze relativně a do určité míry. V zájmu pacienta musí totiţ kaţdý zdravotnický pracovník poskytující první pomoc, včetně pracovníků ZZS, především dbát na ochranu svého vlastního ţivota a zdraví, neboť mrtvý či těţce zraněný lékař ZZS nebo zdravotnický 18
záchranář neposkytne řádnou první pomoc ani pacientovi, ke kterému byl vyslán, ani dalším pacientům, které můţe naopak tím, ţe se vyřadí z poskytování první pomoci a neodkladné péče ohrozit. Proto by pracovníci ZZS neměli neuváţeně přebírat úkoly náleţející spíše Hasičskému záchrannému sboru ČR, Policii ČR (dále jen PČR), vyprošťovacím četám, nebo i jiným orgánům. (34) § 19 zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné sluţbě, uvádí: „Vedoucí výjezdové skupiny je oprávněn rozhodnout o neposkytnutí PNP v místě události v případě, pokud by a) při poskytování PNP byly bezprostředně ohroženy životy nebo zdraví členů výjezdové skupiny nebo b) měla být PNP poskytnuta za podmínek, pro jejichž zvládnutí nebyli členové výjezdové skupiny vycvičeni, vyškoleni nebo vybaveni vhodnými technickými či osobními ochrannými prostředky a poskytnutí PNP toto vyžaduje“. (8, str. 4845) Senátní diskuze o této problematice je uvedena v příloze E.
2.7 Souhlas pacienta a negativní revers Podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních sluţbách a podmínkách jejich poskytování, i podle dalších právních norem, musí být veškeré diagnostické a terapeutické výkony prováděny výhradně se souhlasem pacienta nebo jeho zákonného zástupce, a to i v případě nezletilých a nesvéprávných osob. Poskytování zdravotních sluţeb proti vůli pacienta (zákonného zástupce) by mohlo být povaţováno za trestný čin omezování osobní svobody či poškozování cizích práv. (21, 30, 35, 36) Má-li být souhlas pacienta (zákonného zástupce) platný, musí být svobodný – prostý jakéhokoliv nátlaku a informovaný – předchází mu srozumitelné a kvalifikované poučení o vyšetřovacích a léčebných postupech i o moţných rizicích poskytované zdravotní sluţby. Výjezdové skupiny ZZS se v terénu prakticky vţdy spoléhají na předpokládaný souhlas pacienta a písemný informovaný souhlas (pozitivní revers) nevystavují. V případě zdravotnicko-právních sporů, jim ale poté schází nezpochybnitelné důkazní břemeno o tom, ţe potřebné informace pacientovi podaly a jeho souhlas byl udělen. (30, 34, 36) Poskytovat zdravotní sluţbu a hospitalizovat pacienta bez jeho souhlasu (souhlasu zákonného zástupce) lze pouze v zákonem stanovených případech viz příloha F. Při výkonu ZZS půjde především o případ, kdy je pacient buď v bezvědomí, nebo v takovém zdravotním stavu, který neumoţňuje jeho platný souhlas či nesouhlas s poskytnutím zdravotní sluţby, přičemţ jde o neodkladné výkony nezbytné k záchraně jeho ţivota a zdraví. (34) 19
Právním rizikem se stává pacient, který ošetření a hospitalizaci potřebuje a odmítne k nim dát souhlas. V těchto případech musí lékař nebo zdravotnický záchranář pacienta (zákonného zástupce) srozumitelně a kvalifikovaně poučit o moţných zdravotních rizicích v případě odmítnutí zdravotní sluţby. Pokud se i přesto nepodaří pacienta (zákonného zástupce) přesvědčit, pak je nutné toto stanovisko respektovat a vyřešit situaci podepsáním informovaného nesouhlasu (negativního reversu) viz příloha G. Ten, musí jasně ilustrovat situaci, za které došlo k jeho sepsání, poučení a porozumění pacienta s důrazným poukázáním na závaţné zdravotní následky aţ smrt. Rozhodně nikdy nestačí pouhý záznam do zdravotnické dokumentace o tom, ţe pacient odmítl potřebnou zdravotní sluţbu. (19, 28 32)
2.8 Povinná mlčenlivost Poskytování zdravotní sluţby, včetně té co poskytují výjezdové skupiny ZZS, je nemyslitelné bez vzájemné důvěry mezi pacientem a zdravotnickým pracovníkem. Důvěra se pak projevuje rovněţ tím, ţe pacient členům záchranného týmu svěřuje skutečnosti osobního a často i intimního obsahu, včetně skutečností, které se přímo neváţí k jeho zdravotnímu stavu. Pacient, tak koná v přesvědčení, ţe sdělené skutečnosti zůstanou utajeny a nebudou v ţádném případě zneuţity. (26) V našem právním řádu upravují problematiku mlčenlivosti zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních sluţbách a podmínkách jejich poskytování, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a další právní normy. Povinná mlčenlivost se vztahuje na všechny skutečnosti, tedy nejen na diagnózu a léčbu. Vztahuje se i na skutečnosti týkající se rodiny pacienta, jeho sociálních poměrů, pracovního zařazení, náboţenství, atd. Zachování mlčenlivosti je uloţeno striktně všem pracovníkům ve zdravotnictví, tedy i nezdravotnickým pracovníkům a platí i tehdy pokud jiţ nevykonávají zdravotnické povolání. (28, 35) Pokud není pacientem výslovně dovoleno konkrétní osobě informaci podat nebo pokud tato povinnost nevyplývá z právních předpisů je zdravotnický pracovník povinen dodrţovat mlčenlivost prakticky vůči všem. I vůči jiným zdravotnickým pracovníkům či zdravotnickým zařízením, kteří nejsou zainteresování na léčbě pacienta. (26, 28, 30) Problém můţe nastat při poskytování PNP, pokud je pacient ve stavu, kdy nemůţe rozhodovat o podávání informací dalším osobám a ani to nemůţe výslovně zakázat. V tomto případě
20
vedoucí výjezdové skupiny musí postupovat dle příslušných ustanovení zákona č. 372/2011 Sb. a dle § 116 občanského zákoníku a můţe podat informace tzv. osobám blízkým. (37) Povinnost oznamovat určité skutečnosti – oznamovací povinnost, která vyplývá z právního předpisu má přednost před povinnou mlčenlivostí. Případů, kdy je zdravotnický pracovník povinen sdělovat určité skutečnosti o pacientech je mnoho. Činnosti ZZS se týká zejména povinnost hlásit trestný čin nebo jeho přípravu, znásilnění, vraţdy, pohlavní zneuţívání, týrání svěřené osoby atd. (30, 35)
2.9 Zdravotnická dokumentace v praxi ZZS Samotná skutečnost, ţe PNP je v rámci ZZS poskytována v nestandardních podmínkách, neomlouvá chybné nebo nedostatečné zpracování zdravotnické dokumentace (záznamu o výjezdu viz příloha H). Oprávněně se poţaduje, aby záznam o výjezdu poskytoval dostatek validních informací, aby byl pravdivý, čitelný, věcný a autorizovaný. Slouţí jako informace pro přijímajícího lékaře o okolnostech výjezdu, o podstatných údajích z pacientovy anamnézy se zvláštním zaměřením na chronickou medikaci a alergie, o stavu pacienta na místě prvotního ošetření a během transportu, o aplikaci léků se zdůrazněním dávky a času. (38, 39) Záznam o výjezdu je tím nejdůleţitějším a prakticky jediným důkazem, který dokazuje, ţe poskytovaná zdravotní sluţba v rámci ZZS a preventivní, diagnostický či léčebný výkon byly poskytovány buď správně, v souladu se stanovenými postupy – lege artis nebo naopak v rozporu se stanovenými postupy – non lege artis. Při pečlivém vyplnění můţe člena ZZS ochránit, naopak při méně svědomitém vyplnění se můţe obrátit i proti němu, přestoţe ve skutečnosti stav pacienta zhodnotil správně a léčba byla adekvátní. (38, 39) Záznam o výjezdu má obsahovat správnou medicínskou terminologii. Negativně se hodnotí nadměrné uţívání zkratek a slovních obratů, které neodpovídají pravidlům českého pravopisu. Kvalita zdravotnické dokumentace je zpochybněna, obsahuje-li slangové nebo vulgární výrazy, a to i kdyţ je záznam uváděn v uvozovkách a jedná se tedy o citaci. Často a oprávněně je dokumentaci ZZS vytýkáno, ţe obsahuje neúplné anamnestické údaje, často chybí údaje o chronické medikaci a negativních nálezech (např. náplň krčních ţil nezvýšena, dolní končetiny bez otoků, neurologicky bez deficitu atd.). Je-li v rámci ZZS zdravotnický personál obviňován z postupu non lege artis, komplikuje situaci rovněţ nejednotnost tiskopisu. Kaţdá organizace má svůj vlastní tiskopis, do kterého jsou konkrétní zjištění zapisována rukou. (38) 21
3 VÝZKUMNÁ ČÁST 3.1 Výzkumné otázky Jak
bude
respondenty
subjektivně
hodnocena
míra
důleţitosti
vzdělávání
se v problematice zdravotnického práva v PNP? Bude úroveň znalostí lékařů o problematice zdravotnického práva v PNP vyšší neţ úroveň znalostí ostatních členů výjezdových skupin ZZS? Bude míra obav členů výjezdových skupin ZZS plynoucí z jejich právní odpovědnosti souviset s délkou praxe?
3.2 Metodika výzkumu Pro výzkum byla zvolena metoda dotazníkového šetření, která je řazena mezi nejrozšířenější techniky určené ke sběru dat. Je časově a finančně nenáročná, obsáhne vysoký počet zkoumaných osob a je jednoduchá na zpracování. Finální podobě dotazníku předcházela pilotáţ, která byla po dohodě s vedoucími zaměstnanci provedena na předmětném výjezdovém stanovišti ZZS v měsíci říjnu roku 2012. Osloveno bylo 15 náhodných členů výjezdových skupin ZZS a na základě jejich zpětné vazby byly 2 poloţky v dotazníku přepracovány. Konkrétně ty, jejíţ výklad nebyl jasný a jednoznačný. Dotazník viz příloha I o celkovém počtu 20ti otázek byl rozdělen do tří oddílů. První zahrnoval údaje důleţité ke kategorizaci respondentů podle věku, délky praxe na ZZS a pracovního zařazení – 3 otázky identifikační. Druhý dal respondentům prostřednictvím hodnotících škál prostor k vyjádření subjektivního postoje ke konkrétním otázkám zdravotnického práva v PNP – 3 otázky škálové. Grafická škála byla stupňovaná od 1 do 10, přičemţ stupeň 1 nebo 2 odpovídal ţádné, 3 nebo 4 nízké, 5 nebo 6 střední, 7 nebo 8 vysoké a 9 nebo 10 velmi vysoké hodnotě ve vztahu k dané problematice. Poslední oddíl se zabýval základními znalostními otázkami ze zdravotnicko-právní praxe ZZS. Jeho součástí byly 4 modelové situace s právním aspektem – 14 otázek znalostních. U otázek s výběrem odpovědi – tzv. uzavřených měli respondenti označit vţdy pouze jedno řešení, u otázek doplňujících – tzv. otevřených měli formulovat odpověď vlastními slovy. 22
Pro sběr dat bylo stanoveno několik kritérií. Jedním z nich bylo zachování objektivity výzkumu, a to zejména ve vztahu ke znalostním otázkám. Pro dodrţení tohoto kritéria se mi podařilo zajistit optimální podmínky. Po dohodě se staniční sestrou daného pracoviště byly dotazníky rozdány NLZP k vyplnění v rámci provozní schůze. Respondentům tak byl znemoţněn přístup k internetu, odborné literatuře s právní problematikou a k dalším informačním zdrojům. Rovněţ jim byla zaručena anonymita, diskrétnost a zdůrazněno vyuţití získaných dat pouze pro účely bakalářské práce, čímţ byla splněna další kritéria pro sběr dat. Na provozní schůzi nebyli přítomni lékaři a stáţisté. Bylo však ţádoucí je do výzkumného souboru rovněţ zapracovat. Vedoucí lékař výjezdové základny tedy dotazníky svým kolegům předal v rámci společného školení lékařů a zajistil jim srovnatelné podmínky, tak aby byla zachována objektivita výzkumu. Stáţistům byl dotazník předloţen v rámci výukového období a rovněţ byly zajištěny adekvátní podmínky pro jeho vyplnění. Ne všichni stáţisté konali praxi na předmětném výjezdovém pracovišti ZZS, ale to nebylo pro výzkum nijak zavádějící. Časový limit pro odevzdání dotazníků nebyl stanoven. Ţádné dotazníky nemusely být z výzkumného vzorku vyřazeny např. pro jejich neúplnost či nečitelnost. Vlastní výzkum probíhal v měsíci březnu 2013. Z celkového počtu 50 rozdaných dotazníků jich bylo odevzdáno 35, coţ představuje 75% návratnost. K analýze dat byl pouţit tabulkový program Microsoft Excel a textový editor Microsoft Word. Byl vytvořen přehledný výstup výzkumu s popisnou a grafickou interpretací výsledků. Grafy a tabulky zobrazují relativní četnost (fi), která je vypočítána ze statistického vzorce fi = (ni/n)*100 a udávána v procentech, přičemţ (ni) značí absolutní četnost a (n) celkovou četnost. Kompletní data včetně přehledné kontingenční tabulky jsou uloţena na datovém disku (CD), který je součástí této bakalářské práce.
23
3.3 Analýza dat a interpretace výsledků Charakteristika respondentů dle pracovní pozice Pracovní pozice 37 %
40% 35% 30%
26 %
25% 20%
20 % 17 %
15% 10% 5% 0% 1 lékař
ZZ/VS
řidič - záchranář
stáţista
Obrázek 1 Charakteristika respondentů dle pracovní pozice
Obrázek 1 zobrazuje kategorizaci respondentů dle pracovního zařazení na ZZS. Z celkového počtu respondentů (n = 35) tvoří nejčetnější skupinu ZZ/VS v počtu 13 osob. 9 respondentů uvedlo pracovní jako řidič – záchranář a vytvořilo tak celek s druhým nejčetnějším zastoupením. Skupinu s nejniţším počtem respondentů (n = 6) zastávají osoby s nejvyšší kvalifikací – lékaři. Počet respondentů bez kvalifikace – stáţistů je 7.
Charakteristika respondentů dle věku Věk 40%
34 %
35%
31 %
30% 25%
23 %
20%
15%
11 %
10% 5% 0% 1 20 - 25 let
26 - 35 let
36 - 45 let
Obrázek 2 Charakteristika respondentů dle věku
24
46 a více let
Věkové sloţení výjezdových skupin ZZS ukazuje obrázek 2. Respondenti byli, dle věku zařazeny do jedné ze čtyř věkových kategorií. Z celkového počtu respondentů (n = 35) spadá více neţ jedna třetina dotazovaných (n = 12) do věkové kategorie 36–45 let. Druhou nejčetněji zastoupenou věkovou kategorii 26–35 let utváří necelá jedna třetina dotazovaných (n = 11). Nejmladší věková kategorie 20–25 let čítá o polovinu respondentů více (n = 8) neţ je tomu u věkové kategorie nejstarší 46 a více let (n = 4). Bylo by zavádějící a nic neříkající vypočítávat průměrný věk či medián věku.
Charakteristika respondentů dle délky praxe Délka praxe 45%
40 %
40% 35%
31 %
29 %
30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%
0 - 5 let
6 - 10 let
11 a více let
Obrázek 3 Charakteristika respondentů dle délky praxe
Délku praxe respondentů znázorňuje obrázek 3. Z celkového počtu respondentů (n = 35) vykazují nejkratší praxi na ZZS, a to v rozmezí 0–5 let necelé tři čtvrtiny dotazovaných (n = 14). Odslouţených 6–10 let praxe má téměř třetina dotazovaných (n = 11). Délku praxe 11 a více let splňuje nejmenší počet dotazovaných (n=10). Rozdíl oproti předchozí skupině je však zanedbatelný a utváří ho pouze 1 respondent. Z praxe lze konstatovat, ţe zatímco počet lékařů se na ZZS všeobecně sniţuje nebo zůstává neměnný, počet zdravotnických záchranářů vykazuje stoupající tendenci. Tento trend je moţné vyčíst i z obrázku 1, kde právě zastoupení nelékařských zdravotnických pracovníků dominuje nad zastoupením lékařů. Obrázkem 2 lze doloţit fakt vycházející opět přímo z praxe, ţe personalisté ZZS zaměstnávají nejčetněji osoby středního věku, coţ je logické, a to hned ze dvou důvodů. Tito zaměstnanci mívají obvykle jiţ odpovídající kvalifikaci a potřebné zkušenosti pro výkon profese a zároveň bývají nejvíce produktivní a výkonní. 25
Délka praxe respondentů bude mít nepochybně vliv na hodnocení subjektivního postoje respondentů ke konkrétním otázkám zdravotnického práva v PNP, jejichţ rozbor je předmětem následujícího textu.
Hodnocení důležitosti vzdělávání se v problematice zdravotnického práva Hodnocení důležitosti vzdělávání 43 %
45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%
31 %
17 % 6%
3% 1
ţádná
nízká
střední
vysoká
velmi vysoká
Obrázek 4 Hodnocení důleţitosti vzdělávání se v problematice zdravotnického práva
Na grafické škále stupňované od 1 do 10 (1 = ţádná, 10 = velmi vysoká) měli respondenti vyznačit míru důleţitosti vzdělávání se v problematice zdravotnického práva. Obrázek 4 ukazuje, ţe téměř tři čtvrtiny respondentů (n = 15) z celkového počtu (n = 35) označili míru důleţitosti vzdělávání se jako velmi vysokou, téměř třetina respondentů (n = 11) ji označili za vysokou a téměř pětina respondentů (n = 6) za střední. Analýza dat grafu s podivem rovněţ ukazuje, ţe 1 respondent přikládá problematice vzdělávání se ve zdravotnickém právu nízkou důleţitost a 2 respondenti nepřipisují této problematice důleţitost ţádnou.
Hodnocení důležitosti vzdělávání se v problematice zdravotnického práva Tabulka 1 Hodnocení důleţitosti vzdělávání se s ohledem na věk věk respondentů 20 – 25 let
hodnocení na škále
26 – 35 let
36 – 45 let
46 a více let
ni
fi [%]
ni
fi [%]
ni
fi [%]
ni
fi [%]
ţádná
0
0
2
18
0
0
0
0
nízká
0
0
1
9
0
0
0
0
střední
0
0
2
18
4
33
0
0
vysoká
0
0
6
55
5
42
0
0
velmi vysoká
8
100
0
0
3
25
4
100
n
8
100
11
100
12
100
4
100
26
Míru důleţitosti vzdělávání se v problematice zdravotnického práva s ohledem na věkové kategorie respondentů zaznamenává tabulka 1, která se vztahuje k první výzkumné otázce. Velmi vysokou míru důleţitosti přikládají vzdělávání shodně všichni respondenti (n = 8) z nejmladší věkové kategorie 20–25 let. V další věkové kategorii 26-35 let subjektivní hodnocení míry důleţitosti vzdělávání klesá. Z počtu 11 respondentů této věkové kategorie připisuje 1 z nich problematice vzdělávání nízkou důleţitost a 2 z nich dokonce ţádnou. Ve starších věkových kategoriích 36–45 let a 46 a více let význam vzdělávání opět vzrůstá.
Hodnocení znalostí v problematice zdravotnického práva Hodnocení znalostí 37 %
40% 35%
30% 23 %
25% 20% 15%
20 % 14 %
10%
6%
5% 0% 1 ţádné
nízké
průměrné
vysoké
velmi vysoké
Obrázek 5 Hodnocení znalostí v problematice zdravotnického práva
Úroveň znalostí v problematice zdravotnického práva, tak jak ji subjektivně ohodnotili členové výjezdových skupin ZZS zpracovává obrázek 5. Z výzkumu vyplynulo a graf ukazuje, ţe nejvíce respondentů (n = 13) hodnotí své znalosti v problematice zdravotnického práva jako průměrné. Ačkoliv téměř tři čtvrtiny respondentů (n = 15) z celkového počtu (n = 35) povaţují míru důleţitosti vzdělávání se v problematice zdravotnického práva za velmi vysokou (viz obr. 4), hodnotí jen 2 z nich stejnou mírou i své znalosti. Naopak nízkou míru důleţitosti připsal vzdělávání v této problematice jen 1 respondent (viz obr. 4), ale své znalosti ohodnotilo stejnou mírou respondentů 8. Za vysoké povaţuje své znalosti necelá čtvrtina dotázaných (n = 7). Skupina, která nepociťuje ţádné znalosti v problematice zdravotnického práva, čítá 5 dotázaných.
27
Obavy z právní odpovědnosti Obavy z právní odpovědnosti 60%
54 %
50% 40%
34 %
30%
20% 10%
3%
6%
3%
0% 1 ţádné
nízké
střední
vysoké
velmi vysoké
Obrázek 6 Obavy z právní odpovědnosti
Výběrem ze stupnice na škále v rozmezí od 1 do 10 (1 = ţádné, 10 = velmi vysoké) respondenti vyznačovali míru obav plynoucí z jejich právní odpovědnosti. Z obrázku 6 plyne, ţe z celkového počtu respondentů (n = 35) má nadpoloviční většina respondentů (n = 19) velmi vysoké obavy z právní odpovědnosti. U třetiny dotázaných (n = 12) jsou obavy z právní odpovědnosti vysoké a u zbylých respondentů jsou obavy buď střední (n = 2), nízké (n = 1) nebo dokonce ţádné (n = 1). Z grafu dále plyne, ţe si je absolutní většina dotázaných vědoma vysoké míry právní odpovědnosti a má z ní patřičné obavy. Ti, jeţ označily obavy jako nízké nebo je dokonce negovaly si je, buď neuvědomují, anebo váţnost celé situace podceňují a bagatelizují. Vzhledem k celkovému počtu respondentů je však jejich zastoupení minimální.
Obavy z právní odpovědnosti s ohledem na délku praxe Tabulka 2 Hodnocení obav z právní odpovědnosti s ohledem na délku praxe délka praxe respondentů 0 – 5 let
hodnocení na škále
6 – 10 let
11 a více let
ni
fi [%]
ni
fi [%]
ni
fi [%]
ţádné
1
7
0
0
0
0
nízké
1
7
0
0
0
0
střední
1
7
0
0
1
10
vysoké
6
43
5
45
1
10
velmi vysoké
5
36
6
55
8
80
n
14
100
11
100
10
100
28
Tabulka 2 se vztahuje k výzkumné otázce č. 3. Ve skupině s nejkratší délkou praxe 0–5 let, kde bylo 14 respondentů (100 %) uvedlo nejvíce z nich (n = 6), ţe mají vysoké obavy z právní odpovědnosti. Překvapivě uvedl shodný počet respondentů (n = 1) z této skupiny, ţe obavy nepociťují ţádné, anebo jsou nízké či střední. Naopak ve skupině s nejdelší praxí 11 a více let, která čítá 10 členů (100 %) výrazně převyšuje podíl respondentů (n = 8), kteří se právní odpovědnosti obávají velmi vysoce. Skupina s praxí 6 – 10 let zahrnuje 11 členů (100 %) a ti hodnotili míru obav plynoucí z jejich právní odpovědnosti buď jako vysokou (n = 5), anebo velmi vysokou (n = 6). Trestní postih za neposkytnutí pomoci Trestní postih za neposkytnutí pomoci 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%
43 %
43 %
14 %
1 správně
chybně
nevím
Obrázek 7 Trestní postih za neposkytnutí pomoci
Cílem otázky č. 7 bylo zjistit znalost členů výjezdových skupin ZZS v oblasti trestního práva. Konkrétně nás zajímalo, jaký je trestní postih pro zdravotnického pracovníka, který osobě, která jevila váţné poruchy zdraví, neposkytl potřebnou pomoc. Z výzkumu je patrné, ţe 15 respondentů odpovědělo správně, tedy odnětí svobody aţ na 3 léta nebo zákaz činnosti. Shodný počet respondentů (n = 15) odpověděl chybně, tedy odnětí svobody aţ na 2 léta nebo zákaz činnosti. Moţnost nevím volilo 5 dotazovaných. Studentka Univerzity Pardubice Anna Šedová, která porovnávala ve své bakalářské práci v roce 2011 znalosti mezi členy IZS v oblasti trestního práva a neposkytnutí pomoci došla k závěru, ţe jsou si shodně všichni příslušníci IZS, kteří byli předmětem jejího výzkumu (n = 96) vědomi trestního postihu za neposkytnutí pomoci. Nicméně předmětem jejího zkoumání jiţ nebyl dotaz na konkretizaci tohoto postihu. Proto lze její výzkum rozšířit o poznatky mé, které jsou výše zhodnoceny. (40) 29
Povinnost poskytnutí pomoci Povinnost poskytnutí pomoci 120% 100% 100% 80% 60% 40% 20%
0%
0%
0% 1 správně
chybně
nevím
Obrázek 8 Povinnost poskytnutí pomoci
Cílem otázky č. 8 bylo ověřit, zda jsou členové výjezdových skupin ZZS obeznámeni s povinností poskytnout PNP i bez tísňové výzvy. Z obr. 8 vyplývá 100% úspěšnost při řešení této otázky. Všichni respondenti (n = 35) zvolili správnou moţnost, ţe jsou členové výjezdových skupin povinni poskytnout PNP i bez tísňové výzvy. Ţádný z dotazovaných nezvolil odpověď nevím a ani nechyboval. Právo na neposkytnutí pomoci Právo na neposkytnutí pomoci 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
86 %
14 %
1 správně
chybně
Obrázek 9 Právo na neposkytnutí pomoci
30
V otázce č. 9 měli respondenti vypsat situace, v kterých je vedoucí výjezdové skupiny oprávněn rozhodnout o neposkytnutí PNP. Respondenty jsem rozdělila do dvou skupin. Na ty, jejichţ odpověď byla správná a kompletní tzn., ţe zahrnovala obě moţné situace zakotvené v zákoně č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné sluţbě. Ty, jejichţ odpověď byla neúplná, chybná či zůstala nezodpovězená, jsem zahrnula do skupiny druhé. Obrázek 9 demonstruje, ţe absolutní většina dotázaných (n = 30) bylo v řešení neúspěšných a jen 5 dotázaných bylo úspěšných. Všichni respondenti (n = 35) zaznamenali, ţe je vedoucí výjezdové skupiny oprávněn rozhodnout o neposkytnutí PNP v případě bezprostředního ohroţení ţivota a zdraví zachránců, ale jen 5 z nich do své odpovědi zahrnula i moţnost odmítnutí PNP za podmínek, pro jejichţ zvládnutí nebyli členové výjezdové skupiny vycvičeni, vyškoleni nebo vybaveni vhodnými prostředky. Modelová situace – právo na neposkytnutí pomoci Modelová situace - právo na neposkytnutí pomoci 70% 60%
57 %
50%
40 %
40% 30% 20% 10%
3%
0% 1 správně
chybně
nevím
Obrázek 10 Modelová situace – právo na neposkytnutí pomoci
Cílem této modelové situace bylo zjistit, zdali by členové výjezdové skupiny ZZS věděli jak adekvátně postupovat v případě hlášené rvačky se zraněním. V otázce jsem se zaměřila na oprávnění vedoucího výjezdové skupiny odmítnout poskytnout první pomoc v případě ohroţení vlastního ţivota a zdraví. Přestoţe všichni dotázaní (n = 35) byli schopni tuto situaci teoreticky popsat (viz obr. 9), 14 z nich v případě totoţném, ale konkrétním chybovalo. Neúspěšní řešitelé by tedy pomoc poskytovali i v případě vlastního ohroţení. Správně situaci vyhodnotila nadpoloviční většina respondentů (n = 20). 1 dotázaný odpověděl, ţe neví.
31
Možnost vystavení negativního reversu RZP posádkou Možnost vystavení negativního reversu RZP posádkou 80%
74 %
70% 60% 50% 40% 26 %
30% 20% 10%
0%
0% 1 správně
chybně
nevím
Obrázek 11 Moţnost vystavení negativního reversu RZP posádkou
Cílem této otázky bylo zjistit, zda mají členové posádek ZZS znalosti v oblasti problematiky negativního reversu. Zda vědí, zdali je RZP posádka kompetentní vystavit u pacienta negativní revers, a za jakých podmínek. Graf ukazuje, ţe tři čtvrtiny respondentů (n = 26) vybralo správně, ţe je k tomuto kroku RZP posádka oprávněna, ovšem za splnění podmínky nahrávané telefonní konzultace s lékařem. 9 dotázaných chybovalo. 1 se domníval, ţe je RZP posádka kompetentní vystavit revers kdykoli na ţádost pacienta. 8 si naopak myslelo, ţe je k vystavení reversu opravňuje jen přítomnost lékaře. Ţádný nezvolil moţnost nevím. Student Jihočeské univerzity Jaroslav Černý se zaměřil ve své bakalářské práci v roce 2012 na kompetence zdravotnických záchranářů v České republice. Jeho výzkumným záměrem bylo rovněţ zhodnotit z tohoto hlediska problematiku negativního reversu. Výsledky jeho výzkumu, kdy se konkrétně tázal, kdy můţe zdravotnický záchranář vystavit u pacienta negativní
revers, hovoří
rovněţ
ve prospěch vyšší
četnosti
úspěšných řešitelů.
Ze 72 respondentů (100 %) odpovědělo 27 (38 %) správně, 13 (18 %) špatně a 32 (44 %) označilo odpověď nevím. Správná odpověď je nejen zvykem praxe, ale nalézá svou oporu rovněţ v legislativě a interních směrnicích výjezdových středisek ZZS. Neúspěch v řešení pramení pravděpodobně z krátké doby působnosti daných respondentů ve výjezdových skupinách ZZS a nedostatku praktických zkušeností s touto problematikou. (41)
32
Náležitosti negativního reversu Náležitosti negativního reversu 56%
54 %
54% 52% 50% 48% 46 %
46% 44% 42% 40% 1 správně
chybně
Obrázek 12 Náleţitosti negativního reversu
V této otázce měli respondenti vypsat, co musí obsahovat negativní revers. Respondenti byli opět rozděleni do dvou skupin. Ve skupině první byli ti, kteří vyjmenovali všechny náleţité a nezbytné poloţky negativního reversu – identifikační údaje, suspektní diagnózu, jméno lékaře, který byl konzultován, poučení o výkonu a následcích v případě odmítnutí, datum, hodinu, podpis pacienta, svědka a záchranáře. Ostatní, jejichţ odpověď nebyla kompletní nebo chyběla, byli zařazeni do skupiny druhé. Data obrázku 12 ukazují, ţe nadpoloviční většina respondentů (n = 19) odpověděla správně. Zbylých 16 dotázaných opomenulo některé poloţky negativního reversu poznamenat. Nejčastěji edukaci a podpis svědka. Možnost nahrazení reversu zápisem do dokumentace Možnost nahrazení reversu zápisem do dokumentace 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
86 %
14 %
0% 1 správně
chybně
nevím
Obrázek 13 Moţnost nahrazení reversu zápisem do dokumentace
33
Grafické znázornění odpovědí respondentů na otázku, zda zápis do záznamu o výjezdu nahrazuje negativní revers, ukazuje, ţe absolutní většina (n = 30) byla ve svém řešení úspěšná. Věděli, ţe pouhý záznam do zdravotnické dokumentace v případě odmítnutí léčby či hospitalizace nestačí a je vţdy nutné vystavit rovněţ negativní revers. Jen 5 dotazovaných chybovalo. Odpověď nevím neoznačil nikdo. Modelová situace – transport bez souhlasu Modelová situace - transport bez souhlasu 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
77 %
23 %
0% 1 správně
chybně
nevím
Obrázek 14 Modelová situace – transport bez souhlasu
Cílem této modelové situace bylo prověřit znalost adekvátního postupu členů výjezdové skupiny ZZS v případě odmítnutí transportu pacientem s podezřením na akutní infarkt myokardu. Zaměřila jsem se na problematiku negativního reversu a oprávnění vedoucího výjezdové skupiny transportovat pacienta v indikovaných případech bez jeho souhlasu do zdravotnického zařízení. Více neţ tři čtvrtiny dotazovaných (n = 27) odpovědělo správně, ţe nelze takového pacienta bez získání souhlasu transportovat. Chybovalo 8 dotázaných, kteří by pacienta neoprávněně transportovali i proti jeho vůli. Odpovědi nevím nevyuţil nikdo.
34
Koho se týká povinná mlčenlivost Koho se týká povinná mlčenlivost 120% 100 % 100% 80% 60% 40% 20% 0%
0%
0% 1 správně
chybně
nevím
Obrázek 15 Koho se týká povinná mlčenlivost
Tato otázka měla prověřit znalosti členů výjezdových skupin ZZS v oblasti povinné mlčenlivosti. Konkrétně se tázala, na koho se povinná mlčenlivost vztahuje. Všichni z celkového počtu respondentů (n = 35) shodně zvolilo správnou moţnost. Všichni dotazovaní jsou si tedy vědomi faktu, ţe se povinná mlčenlivost týká striktně všech pracovníku ve zdravotnictví, tedy i nezdravotnických pracovníků. Odpověď nevím a chybnou moţnost tedy, ţe se povinná mlčenlivost týká jen lékařů, NLZP a stáţistů nezvolil ţádný z dotazovaných. Na co se vztahuje povinná mlčenlivost Na co se vztahuje povinná mlčenlivost 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
94 %
6%
0%
1
správně
chybně
nevím
Obrázek 16 Na co se vztahuje povinná mlčenlivost
35
Tato otázka rovněţ měla prověřit znalosti členů výjezdových skupin ZZS v oblasti povinné mlčenlivosti. Konkrétně se tázala, zdali se povinná mlčenlivost vztahuje i na jiné skutečnosti neţ je zdravotní stav pacienta. Absolutní většina respondentů (n = 33) zvolilo správnou moţnost. Tedy, ţe se povinná mlčenlivost nevztahuje jen na zdravotní stav pacienta. 2 dotazovaní chybovali, jelikoţ byli opačného mínění. Moţnost nevím opět nezvolil ţádný z respondentů. Právo na informace Právo na informace 120% 97 %
100% 80% 60% 40% 20%
3%
0% 1 správně
chybně
Obrázek 17 Právo na informace
V této otázce měli respondenti určit osobu, eventuelně osoby, které mají právo na informaci o zdravotním stavu pacienta, který je v bezvědomí. Opět bylo nutné rozdělit dotazované do dvou skupin. Do první skupiny byli zařazeni respondenti, jejichţ odpověď byla správná, do skupiny druhé spadali jako v předchozích případech, respondenti, kteří otázku buď
nezodpověděli,
nebo
jejich
odpověď
byla
mylná.
Z výzkumu
vyplynulo,
ţe jen 1 respondent netušil, ţe se jedná o osobu blízkou, a poskytl by informaci komukoli z přítomných svědků události. 34 respondentů zodpovědělo otázku správně. Studentka Jihočeské univerzity Klára Němcová zkoumala ve své bakalářské práci v roce 2009 problematiku povinné mlčenlivosti u všeobecných zdravotních sester. Analýza dat jejího výzkumu ukazuje, ţe si je naprostá většina (85 %) dotázaných respondentů vědoma, komu je oprávněna informace o zdravotním stavu pacienta sdělovat. Její výzkumné šetření se však vztahuje pouze na pacienty při vědomí a správnou odpovědí je tedy pouze osoba (eventuelně osoby), které pacient sám určí. Moje poznatky se zaměřují na pacienty v bezvědomí a výsledky jsou výše popsány. (42) 36
Modelová situace – právo na informace Modelová situace - právo na informace 120% 100%
97 %
80% 60% 40% 20%
3%
0%
0% 1 správně
chybně
nevím
Obrázek 18 Modelová situace – právo na informace
Cílem této modelové situace bylo ověřit, zdali by se členové výjezdové skupiny ZZS zachovali adekvátně v případě poskytování informací o zdravotním stavu pacienta, který upadl do bezvědomí, ale předem určil konkrétní osobu (manţelku), které smí být tyto informace svěřeny. V této situaci byl pouze 1 neúspěšný řešitel, který by poskytl informace o zdravotním stavu také vnukovi pacienta, který se jich doţadoval. Ostatní respondenti (n = 34) vyhodnotili modelovou situaci správně a pacientovu předem vyslovenou vůli by respektovali. Moţnost nevím opět nezvolil ţádný z dotázaných. Znalost vyhlášky č. 55/2011 Sb. Znalost vyhlášky č. 55/2011 Sb. 52% 52% 51% 51% 50% 50% 49% 49% 48% 48% 47%
51 %
49 %
1 správně
chybně
Obrázek 19 Znalost vyhlášky č. 55/2011 Sb.
37
Cílem otázky č. 16 bylo zjistit zda, si členové výjezdových skupin ZZS uvědomí, ţe vyhláška č. 55/2011 Sb. vymezuje ve vztahu k činnosti ZZS jejich vlastní profesní kompetence. Dle odpovědí byli respondenti rozřazeni do dvou skupin. Do skupiny správně spadali úspěšní řešitelé, do skupiny druhé naopak, ti kteří byli v řešení neúspěšní nebo neodpověděli. Obrázek 19 ukazuje, ţe nadpoloviční většina respondentů (n = 18) si to neuvědomila a na tuto otázku nebyla schopna vůbec odpovědět. Zbylých 17 respondentů odpovědělo správně. Student Jaroslav Černý se zabýval v bakalářské práci kompetencemi záchranářů. Jeho záměrem bylo zjistit, zdali budou respondenti schopni z více moţností určit správnou právní normu, která právě kompetence pro výkon jejich povolání vymezuje. Výsledky výzkumu dokládají, ţe ze 72 respondentů označilo správnou odpověď (vyhlášku č. 55/2011) 38 (53 %) z nich. Špatně odpovědělo 10 (14 %) z nich a odpověď nevím volilo 24 (33 %) z nich. Tři čtvrtiny dotazovaných (89 %) z celkového počtu dále nebylo schopno napsat celý název dané vyhlášky, anebo volilo odpověď nevím a pouhých 11 % dotazovaných bylo úspěšných. (41) Modelová situace - kompetence Modelová situace - kompetence 60% 50%
51 % 43 %
40% 30% 20% 6%
10% 0%
1 správně
chybně
nevím
Obrázek 20 Modelová situace – kompetence
Cílem této modelové situace bylo zjistit, zdali členové výjezdové skupiny ZZS znají rozsah svých kompetencí při péči o pacienta s hypoglykémií, u kterého nelze z důvodu agrese zajistit iv. vstup. Správnou moţnost zvolilo 15 respondentů. Ti si jsou vědomi, ţe jim vyhláška č. 55/2011 Sb. aplikaci Glukagenu im. neumoţňuje. Naopak 18 respondentů chybovalo a domnívalo se, ţe jsou k im. aplikaci Glukagenu v dané situaci kompetentní. Chybné vyhodnocení této modelové situace u nadpoloviční většiny respondentů vyplývá zcela jistě z nedostatečného teoretického základu o této problematice, coţ dokládá i obrázek 19. 38
Úspěšnost ve znalostních otázkách Úspěšnost ve znalostních otázkách 80%
70 %
70% 60% 50% 40% 28 %
30% 20% 10%
2%
0% 1 správně
chybně
nevím
Obrázek 21 Úspěšnost ve znalostních otázkách
Graf 21 se vztahuje k výzkumné otázce č. 2. Celkový počet respondentů (n = 35) odpovídal celkem na 14 znalostních otázek dotazníku. Z čehoţ plyne, ţe celkový počet moţných odpovědí byl roven číslu 490 (100 %). Dle úspěšnosti odpovědí respondentů byli utvořeny tři skupiny (správně, chybně, nevím). Je patrné, ţe téměř tři čtvrtiny odpovědí (n = 345) bylo správných a více neţ čtvrtina chybných (n = 137). Odpověď nevím byla zaznamenána 8krát. Úspěšnost ve znalostních otázkách s ohledem na pracovní pozici Tabulka 3 Úspěšnost ve znalostních otázkách s ohledem na pracovní pozici
lékař
odpověď
pracovní pozice respondentů řidič ZZ/VS - záchranář
stáţista
ni
fi [%]
ni
fi [%]
ni
fi [%]
ni
fi [%]
správně
64
76
128
70
87
69
66
67
chybně
20
24
50
27
36
29
31
32
nevím
0
0
4
2
3
2
1
1
n
84
100
182
100
126
100
98
100
Tabulka 3 zobrazuje úspěšnost respondentů ve znalostních otázkách dotazníku s ohledem na jejich pracovní pozici. Analýza dat hovoří ve prospěch nejvyšší úspěšnosti lékařů a nejniţší úspěšnosti stáţistů. Úspěšnost ZZ/VS a řidičů – záchranářů je zhruba na srovnatelné úrovni, přičemţ ZZ/VS prokázali druhý nejvyšší stupeň znalostí v dané problematice a řidiči – záchranáři třetí. Vzhledem k rozdílnému počtu respondentů (6 lékařů, 13 ZZ/VS, 9 řidičů – záchranářů, 7 stáţistů) není však moţné přijmout výsledky jako validní. 39
3.4 Diskuze V diskuzi zodpovím tři předem stanovené výzkumné otázky. Výzkumná otázka č. 1 Jak bude respondenty subjektivně hodnocena míra důleţitosti vzdělávání se v problematice zdravotnického práva v PNP? První výzkumná otázka se vztahuje ke dvěma dotazníkovým poloţkám (poloţka č. 2 a 4). Bylo zjištěno, ţe hodnocení míry důleţitosti vzdělávání se v problematice zdravotnického práva v PNP můţe souviset s věkem respondentů. Kromě vlivu věku se zde projevují zřejmě také další faktory jako je např. stupeň dosaţeného vzdělání a kvalifikace. Velmi vysokou důleţitost přikládají vzdělávání shodně všichni respondenti z nejmladší věkové kategorie 20–25 let. Tato skupina je tvořena převáţně studenty, pro něţ je vzdělávání všeobecně základním předpokladem studijních úspěchů. V další věkové kategorii 26–35 let význam vzdělávání klesá. Tento pokles připisuji faktu, ţe se jedná o respondenty s relativně čerstvě získanou kvalifikací, kteří se orientují spíše na praktický profesní růst a pociťují proto menší potřebu se vzdělávat. Odlišná je situace v nejstarších věkových kategoriích 36-45 let a 46 a více let, ve kterých opět význam vzdělávání vzrůstá. Jednou z příčin tohoto vyššího zájmu by mohla být letitá ţivotní zkušenost a uvědomění si, ţe odborná erudice v oblasti zdravotnického práva je neodmyslitelnou součástí jejich právní ochrany. Výzkumná otázka č. 2: Bude úroveň znalostí lékařů o problematice zdravotnického práva v PNP vyšší neţ úroveň znalostí ostatních členů výjezdových skupin ZZS? Druhá výzkumná otázka byla testována 14 znalostními otázkami (otázky č. 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20). Chtěla jsem porovnat úroveň znalostí mezi členy výjezdových skupin ZZS. Vzhledem k obsahu, délce a intenzitě kvalifikační přípravy na lékařský post jsem předpokládala, ţe úroveň jejich odborné erudice v problematice zdravotnického práva bude jednoznačně vyšší, neţ tomu bude u nelékařských profesí. Vycházela jsem z obecně platného očekávání jak laické tak i odborné společnosti, která právě lékařům nejvyšší stupeň odborné erudice připisuje, ačkoli realita na mnoha výjezdových stanovištích ZZS můţe být odlišná. Ačkoliv výsledky výzkumu skutečně dokazují nejvyšší úroveň znalostí u lékařů (viz tabulka 3), nelze je přijmout za průkazné, a to vzhledem k rozdílnému počtu respondentů jednotlivých kvalifikací (viz obrázek 1). Výstup analýzy dat mě přivádí k domněnce, ţe ve zkoumaném souboru muselo být znatelně vyšší procento kmenových lékařů neţ externích, u nichţ je PNP jejich hlavní pracovní náplní a sluţby na ZZS pak činí jejich nejvyšší předmět zájmu. Jejich 40
profesní erudice pak logicky v tomto ohledu stoupá a s tím i orientace v legislativním prostředí. Není překvapivé, ţe stáţisté prokázali téměř srovnatelný stupeň znalostí v dané problematice s řidiči – záchranáři, přestoţe mají nepochybně menší zkušenosti z terénu, je ale osnovami vyšších odborných a vysokých škol jasně stanoveno své studenty s právní problematikou seznámit. Přestoţe odpovědi na některé znalostní otázky byly chybné a vyplynulo z nich, ţe by někdy i profesionálové s letitými zkušenostmi postupovali protiprávně, lze konstatovat, ţe členové výjezdových skupin ZZS mají solidní a dostačující přehled o základní problematice zdravotnického práva v PNP, coţ je jistě pozitivní zjištění (viz obrázek 21). Výzkumná otázka č. 3: Bude míra obav členů výjezdových skupin ZZS plynoucí z jejich právní odpovědnosti souviset s délkou praxe? K třetí výzkumné otázce se vztahovaly dvě poloţky v dotazníku (otázky č. 3 a 6). Ve skupině s nejkratší délkou praxe 0-5 let uvedlo nejvíce respondentů, ţe má vysoké obavy z právní odpovědnosti. Překvapivý je fakt, ţe 1 respondent z této kategorie uvedl, ţe nepociťuje obavy ţádné, přestoţe míra jeho teoretických znalostí a praktických dovedností musí být nepochybně v porovnání s ostatními skupinami niţší. Ve skupině s délkou praxe 6-10 let uvedla nadpoloviční většina dotázaných, ţe má vysoké obavy z právní odpovědnosti a zbylých 6 respondentů označilo své obavy za velmi vysoké. Tato skupina tedy nezaznamenala ţádného člena, jenţ by obavy z právní odpovědnosti podceňoval, bagatelizoval a označoval je jako nízké nebo dokonce ţádné. Lze tedy předpokládat, ţe absolutně všichni dotázaní z této skupiny si jsou vědomi vysoké míry právní odpovědnosti při výkonu jejich profese. V poslední skupině s nejdelší délkou praxe 11 a více let se téměř všichni respondenti shodli na velmi vysoké míře obav plynoucí z jejich právní odpovědnosti. Na tuto výzkumnou otázku tak odpovídám ano, obavy z právní odpovědnosti souvisí s délkou praxe. Výsledky analýzy dat ukazují, ţe míra obav se zvyšuje s délkou klinické praxe. Alarmující je zjištění, ţe právě respondenti s nejkratší délkou praxe si obavy z právní odpovědnosti připouštějí nejméně.
41
4 ZÁVĚR Tato bakalářská práce zjišťovala jaká je informovanost členů výjezdových skupin ZZS o problematice zdravotnického práva. Po sumarizaci pramenů, v nichţ je tato problematika řešena, byl vypracován dotazník zaměřený zejména na znalostní otázky ze tří zásadních oblastí zdravotnického práva. A to z oblasti neposkytnutí pomoci, negativního reversu a povinné mlčenlivosti, které do činnosti výjezdových skupin ZZS nejvíce zasahují. Následně byl proveden výzkum, kterého se zúčastnilo celkem 35 respondentů – členů výjezdových skupin ZZS předmětného výjezdového stanoviště nejmenovaného kraje. Z výzkumu vyplynulo, ţe členové výjezdových skupin ZZS mají solidní informační základ o problematice zdravotnického práva v PNP. Nepochybně je ale stále co zlepšovat. Některé odpovědi na znalostní otázky nebyly úspěšně řešeny a vyplynulo z nich, ţe by někdy i profesionálové s letitými zkušenostmi postupovali protiprávně. Bylo by proto jistě vhodné věnovat této problematice v rámci školení a vzdělávání řádný prostor a zaměřit se zejména na modelové situace z praxe. Z analýzy dat také vyplývá, ţe by členové výjezdových skupin ZZS toto praktické obohacení výuky nejspíše rozhodně uvítali, neboť si je naprostá většina z nich vědoma vysoké míry právní odpovědnosti plynoucí z výkonu jejich profese a významu vzdělávání se v této problematice připisuje vysokou aţ velmi vysokou důleţitost. Obecně lze konstatovat, ţe se touto tématikou zabývá málo informačních zdrojů s výjimkou médií a internetových portálů, kde je tato problematika poměrně hojně diskutována. Tyto zdroje však nelze vţdy povaţovat za relevantní. I přesto tato práce nachází oporu v několika výzkumných studiích s podobným, avšak ne srovnatelným zaměřením, a to zvyšuje, dle mého soudu její kvalitu. Samostatné a důkladné zpracování by si zaslouţila rovněţ oblast prevence „zdravotnickoprávních nehod“ s akcentem na empatii v komunikaci. Dále pak problematika slovní a fyzické agrese vůči členům výjezdových skupin ZZS. Tím by však rozsah značně vzrostl nad plánovaný rámec. Uvedená témata tak zůstávají námětem pro texty budoucí. Smyslem této práce bylo podat čtenářům věcnou, praktickou informaci o těch otázkách práva v PNP, které jsou pro členy výjezdových skupin ZZS zásadní. Pro dobré pochopení jsou některé výklady zpestřeny modelovými situacemi ilustrujícími na konkrétních případech danou problematiku, viz příloha J.
42
5 POUŽITÁ LITERATURA 1. VONDRÁČEK,
Lubomír.
O
ochraně
záchranářů
při
výkonu
RZP.
In:
PELHŘIMOVSKÝ PODVEČER 2009, Pelhřimov 23. – 24. října 2009: sborník příspěvků konference [online]. Pelhřimov, 2009 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://pelhrimovskypodvecer.cz/?sid=29/ 2. DRÁBKOVÁ, Jarmila. Medicínskoprávní rizika v PNP ze zahraničního i z našeho pohledu. In: Komora záchranářů zdravotnických záchranných sluţeb České republiky [online].
9.2.2009
[cit.
2013-05-06].
Dostupné
z:
http://www.komorazachranaru.cz/aktuality.php?aktualita=372 3. MASÁR, Oto a Katarína MASÁROVÁ. Trestnoprávna zodpovědnost při výkone povolania. Urgentní medicína: časopis pro neodkladnou lékařskou péči. 2008, roč. 11, č. 4, s. 33-35. ISSN 1212-1924. 4. DOLEŢAL, Tomáš. Malá poznámka k medicínsko-právním sporům – kdo je vlastně oběť. In: Zdravotnické právo a bioetika [online]. 18.5.2011 [cit. 2013-05-06]. Dostupné
z:
http://zdravotnickepravo.info/mala-poznamka-k-medicinskopravnim-
sporum-kdo-je-vlastne-obet/ 5. Návrh věcného záměru zákona o Zdravotnické záchranné sluţbě. In: Svaz zdravotních pojišťoven
ČR
[online].
2007
[cit.
2013-03-05].
Dostupné
z:
http://szpcr.cz/reforma/zzs.pdf. 6. POKORNÝ, Jiří. Urgentní medicína. Praha: Galén, 2004. ISBN 80-726-2259-5. 7. SLABÝ, Marek. Zdravotnická záchranná sluţba v České republice, Bavorsku a Sasku. In: Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR [online]. 23.11.2011 [cit. 2013Dostupné
03-05].
z:
http://www.azzs.cz/uploads/doc/ostatni/ZZS_v_ČR_Bavorsku_Sasku.pdf 8. ČESKO. Zákon č. 374 ze dne 6. listopadu 2011 o zdravotnické záchranné sluţbě. In: Sbírka zákonů České republiky. 2011, částka 131, s. 4839–4848. Dostupný také z: http://www.komorazachranaru.cz/download/Zakon_374-2011_Sb._o_ZZS.pdf 9. Ministerstvo zdravotnictví představilo reformní zákony. In: Ministerstvo zdravotnictví České republiky [online]. 27.01.2011, 31.01.2011 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/dokumenty/ministerstvo-zdravotnictvi-predstavilo-reformnizakony_4613_2160_1.html 10. Zákon o zdravotnické záchranné sluţbě. In: Český rozhlas [online]. 10.11.2011 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2480906 43
11. KNOR, Jiří. Nové zákony o zdravotních sluţbách a o ZZS v praxi. In: Zdravotnické noviny
[online].
18.6.2012
[cit.
2013-03-05].
Dostupné
z:
http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-zdn/nove-zakony-ozdravotnich-sluzbach-a-o-zzs-v-praxi-465222 12. SIGMUND, Drahomír. Co přinesl nový zákon záchranářům? Florence. 2012, roč. 8, č. 7-8, s. 41. ISSN 1801-464X. 13. SLABÝ, Marek. Zdravotnické záchranné sluţby a nedohoda se zdravotními pojišťovnami: Co bude dál?. In: Zdravotnické noviny [online]. 26.9.2011 [cit. 201303-05]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-novinyzdn/zdravotnicke-zachranne-sluzby-a-nedohoda-se-zdravotnimi-pojistovnami-cobude-dal-461541 14. DRAHOMÍR, Sigmund. Za malý obolus hodně PNP. In: Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky [online]. 21.6.2011 [cit. 2013-0305]. Dostupné z: http://www.komorazachranaru.cz/aktuality.php?aktualita=790 15. SCHWARZ, Zdeněk. Zásadní připomínky k návrhu zákona o ZZS. In: Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky [online]. 19.8.2011 [cit.
Dostupné
2012-03-05].
z:
http://www.komorazachranaru.cz/download/AA2011schwarz_k_zakonu.pdf 16. SIGMUND, Drahomír. Zlatej padák to tedy není, ţe?! In: Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky [online]. 2.11.2012 [cit. 2012-0305]. Dostupné z: http://www.komorazachranaru.cz/aktuality.php?aktualita=1027 17. BEREC, Jiří. Zneuţívání Zdravotnické záchranné sluţby aneb sanitka není taxík. In: Asociace řidičů zdravotnických záchranných služeb a Integrovaného záchranného systému České republiky [online]. 5.6.2012 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: http://www.ar-zzs.cz/aktuality/zneuzivani-zdravotnicke-zachranne-sluzby-anebsanitka-neni-taxik/ 18. SIGMUND, Drahomír. Co přinesl nový zákon záchranářům? Florence. 2012, roč. 8, č. 9, s. 41. ISSN 1801-464X. 19. SLABÝ, Marek. Rok 2011 a zdravotnické záchranné sluţby: Přelomová norma. Zdravotnické noviny. 2012, č. 2, s. 1. ISSN 1805-2355. 20. VONDRÁČEK, Lubomír a Jan VONDRÁČEK. Odpovědnost při poskytování ošetřovatelské péče. Praha: Galén, 2006. ISBN 80-726-2392-3.
44
21. VOSÁTKA, Josef. Trestněprávní odpovědnost lékaře při poskytování přednemocniční neodkladné péče. Postgraduální medicína: odborný časopis pro lékaře. 2000, roč. 2, č. 5, s. 603-605. ISSN 1212-4184. 22. ERTLOVÁ, Františka a Josef MUCHA. Přednemocniční neodkladná péče. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2000. ISBN 80-701-3300-7. 23. VONDRÁČEK, Lubomír. Právní předpisy: nejen pro hlavní, vrchní, staniční sestry. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-1198-2. 24. FRANĚK, Ondřej. Nový trestní zákoník a my. Urgentní medicína: časopis pro neodkladnou lékařskou péči. 2009, roč. 12, č. 4, s. 28-29. ISSN 1212-1924. 25. PRUDIL, Lukáš. Základy právní odpovědnosti ve zdravotnictví. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1999. ISBN 80-701-3296-5. 26. VONDRÁČEK, Lubomír a Vlasta WIRTHOVÁ. Právní minimum pro sestry: příručka pro praxi. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-802-4731-322. 27. MACH, Jan. Lékař a právo: praktická příručka pro lékaře a zdravotníky. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-802-4736-839. 28. STOLÍNOVÁ, Jitka a Jan MACH. Právní odpovědnost v medicíně. Praha: Galén, 1998. ISBN 80-858-2488-4. 29. VONDRÁČEK, Lubomír a Vladimíra DVOŘÁKOVÁ. Pochybení a sankce při poskytování lékařské péče. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-802-4721-811. 30. NĚMEČEK, Vratislav. Rizika pracovníků výjezdových skupin při činnosti ZZS. Písek, 2002. 31 s. Atestační práce. Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Škola veřejného zdravotnictví. 31. FRANĚK, Ondřej. Krizové řízení lidských zdrojů. Urgentní medicína: časopis pro neodkladnou lékařskou péči. 2011, roč. 14, č. 4, s. 11-14. ISSN 1212-1924. 32. SIGMUND, Drahomír. Platnost zákona od 14. března 2011. In: Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky [online]. 13.12.2011 [cit. 201203-05]. Dostupné z: http://www.komorazachranaru.cz/aktuality.php?aktualita=752 33. ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 8. ledna 2009 trestní zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky.
2009,
částka
11,
s.
354
-
464.
Dostupné
také
z:
http://www.komorazachranaru.cz/download/sb011-09.pdf 34. MACH, Jan. Právo ve zdravotnictví: Manuál pro pracovníky Zdravotnické záchranné služby. Praha, 2012. 35. ŠTEFAN, Jiří a Jan MACH. Soudně lékařská a medicínsko-právní problematika v praxi. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-0931-7. 45
36. ČESKO. Zákon č. 372 ze dne 6. listopadu o zdravotních sluţbách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních sluţbách). In: Sbírka zákonů České republiky. 2011, částka
131,
s.
4730
-
4801.
Dostupné
také
z:
http://www.komorazachranaru.cz/download/Zakony_372,_373,_374_a_375.pdf 37. ŠÍN, Robin a Jan MACH. Povinná mlčenlivost zdravotníků v podmínkách přednemocniční neodkladné péče. Urgentní medicína: časopis pro neodkladnou lékařskou péči. 2011, roč. 14, č. 2, s. 28-31. ISSN 1212-1924. 38. POKORNÝ, Jiří. Zdravotnická dokumentace v přednemocniční neodkladné péči. Urgentní medicína: časopis pro neodkladnou lékařskou péči. 2000, roč. 3, č. 1, s. 1518. ISSN 1212-1924. 39. VONDRÁČEK, Jan. Zdravotnická dokumentace v praxi zdravotnické záchranné sluţby z pohledu moţné obhajoby. Urgentní medicína: časopis pro neodkladnou lékařskou péči. 2011, roč. 14, č. 4, s. 35. ISSN 1212-1924. 40. ŠEDOVÁ, Anna. Zásady první pomoci při dopravní nehodě: porovnání znalostí mezi jednotlivými složkami integrovaného záchranného systému. Pardubice, 2011. 69 s. Bakalářská práce. Univerzita Pardubice. Fakulta zdravotnických studií. Vedoucí práce Mgr. Martina Jedlinská. 41. ČERNÝ, Jaroslav. Kompetence zdravotnického záchranáře v České republice. České Budějovice, 2012. 59 s. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Zdravotně sociální fakulta. Vedoucí práce Mgr. Pavlína Picková. 42. NĚMCOVÁ, Klára. Sestra a povinná mlčenlivost. České Budějovice, 2009. 87 s. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Zdravotně sociální fakulta. Vedoucí práce Mgr. Ondřej Doskočil.
46
6 PŘÍLOHY Příloha A Zákon č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě ........................................48 Příloha B Senátní diskuze o dojezdové době .............................................................................58 Příloha C Mapa dostupnosti ZZS Královéhradeckého kraje ....................................................63 Příloha D Vyhláška č. 55/2011 Sb. – kompetence zdravotnického záchranáře ........................64 Příloha E Senátní diskuze o neposkytnutí pomoci .....................................................................66 Příloha F Poskytování zdravotních služeb a hospitalizace pacienta bez souhlasu ...................68 Příloha G Negativní revers .......................................................................................................70 Příloha H Záznam o výjezdu .....................................................................................................71 Příloha I Dotazník .....................................................................................................................73 Příloha J Modelové situace .......................................................................................................76 Příloha K Kontingenční tabulka ...............................................................................................80
47
Příloha A Zákon č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné sluţbě
48
49
50
51
52
53
54
55
56
Zdroj: ČESKO. Zákon č. 374 ze dne 6. Listopadu 2011 o zdravotnické záchranné sluţbě. In: Sbírka zákonů České republiky. 2011, částka 131, s. 4839–4848. Dostupný také z: http://www.komorazachranaru.cz/download/Zakon_374-2011_Sb._o_ZZS.pdf
57
Příloha B Senátní diskuze o dojezdové době Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: „Jednou ze změn, které návrh zákona oproti současnému stavu přináší, je prodlouţení dojezdové doby výjezdových skupin k pacientovi ze současných 15 na 20 minut. Vzhledem k tomu, ţe dostupnost zdravotnické záchranné sluţby je dána nejen dojezdovou dobou, ale také pokrytím území z hlediska kapacity systému a odbornosti výjezdových skupin, tak prodlouţení dojezdové doby nemá zásadní vliv na dostupnost zdravotnické záchranné sluţby. V roce 2010 bylo dojezdové doby do 15 minut dosaţeno podle jednotlivých krajů v 83 – 96 % případů a dojezdové doby do 20 minut pak v 94 – 100 % z celkového počtu výjezdů.“
Senátorka Jiřina Rippelová: „Zabývali jsme se v této souvislosti § 5 odst. 2, který tuto dobu prodluţuje na 20 minut, nicméně hned následný § 5 odst. 3 stanoví, ţe dojezdová doba se počítá od okamţiku převzetí pokynu k výjezdu výjezdovou skupinou od příslušného operátora, a zároveň ale § 19 odst. 1 členům výjezdové skupiny ukládá splnit pokyn příslušného operátora k výjezdu do 2 minut od obdrţení pokynu. Z toho lze mít za to, ţe faktická dojezdová doby nemusí být 20, ale 22 minut, a je potřeba ještě podotknout to, ţe není zřejmé, v jaké lhůtě má příslušný operátor nejpozději vydat pokyn k výjezdu výjezdové skupiny od okamţiku vyhodnocení tísňového volání.“
Senátor Jiří Lajtoch: „Mám však, jak tady bylo řečeno, taktéţ výhradu k § 5 navrhovaného zákona. Dle tohoto paragrafu se stanovuje dojezdová doba ze stávajících vyhláškou upravených 15 minut na nově 20 minut. Doba se však počítá od doby, kdy si výzvu převezme od operátora operačního střediska výjezdová skupina. Kdyţ tedy připočítáme čas, který je nutný na převzetí důleţitých informací operátorem od volajícího a dále čas, za který předá operátor výzvu výjezdové skupině, zjistíme, ţe dojezdová doba můţe být ne 20, ale 23 minut i více. Co je však zásadní, a současný návrh tohoto zákona to neřeší, je doba, do které musí operátorka předat výzvu výjezdové skupině. V praxi to znamená, ţe v případě, ţe nemá volnou výjezdovou skupinu, předá výzvu aţ v době, kdy se některá z výjezdových sloţek uvolní. Tato doba můţe činit klidně 15 minut a připočteme-li dojezdovou dobu maximálně 20 minut, tak jsme na delším čase neţ 30 minut. V některých případech to můţe mít fatální následky. K porušení zákona nedojde, ale dostupnost přednemocniční neodkladné péče se vzdaluje. V případě, ţe se má přijmout navrhované znění tohoto zákona a dojezd 20 minut, tak se přikláním k tomu, aby se čas začal počítat od doby převzetí výzvy operátorem, nikoli aţ výjezdovou skupinou.“
Senátor Pavel Eybert: „Jsem víc neţ 45 let řidičem a také vím, jaká je síť výjezdových pracovišť zdravotnické záchranné sluţby v jiţních Čechách. Přes to, ţe v posledních letech přibyla celá řada nových výjezdových pracovišť, nelze z nich dosáhnout všechna místa do 15 minut od předání výzvy, a to ani za příznivých klimatických podmínek a příznivé dopravní situace. Jistě si dovedete představit,
58
jaké to způsobuje problémy, pokud dojde ke sporu, zda měla či neměla záchranka dorazit k pacientovi ve stanoveném čase. Proto jsem přesvědčen, ţe prodlouţení dojezdového času na 20 minut má své opodstatnění, a to alespoň do doby, neţli budeme mít daleko více prostředků na činnost zdravotnické záchranné sluţby a budeme moci pokrýt Českou republiku tolika výjezdovými pracovišti, aby dojezdová doba 15 minut byla skutečně dosaţitelná a měli jsme tolik výjezdových prostředků a lékařů, aby se nestalo, ţe budou všechny tři sanitky i s posádkou na výjezdu a přesto dojde k nějakému dalšímu volání, které si ţádá nový výjezd. Doba 15 minut je naším sice krásným, leč zboţným přáním. Z tohoto důvodu nemohu pozměňovací návrh na stanovení 15minutového dojezdového času podpořit, protoţe ani dnes, kdy platí, ji nelze občas dodrţet. Bude-li dojezdová doba jako maximální stanovena na 20 minut, nebudou sanitky vyjíţdět později, ani nebudou jezdit pomaleji. Jen se přiblíţíme realitě, vytvoříme právní prostředí odpovídající moţnostem.“
Senátor Vladimír Dryml: „Váţení, ono to totiţ není o 15 nebo 20 minutách, a divím se tomu, a pan ministr to tady jasně řekl, ţe v roce 2010 bylo pokryto 96 % území dojezdem do 15 minut. Ono to totiţ není o těch 20 minutách nebo 22 minutách. Ono to je moţná někdy i o určitém nekonečnu. Protoţe, a to tady také zaznělo, počítá se to od doby, kdy vedoucí dispečinku to předá operační skupině. A ještě tam jsou ty dvě minuty. Takţe se domnívám, ţe je to zhoršení současného stavu. Dále je tam jeden významný krok a vy, kteří jste tady z krajů, jste zastupitelé, nebo máte co do činění s kraji, víte, ţe odpovědnost za nedodrţení 20 minut, nebo spíše 22 minut se přesouvá, váţení na kraje, ne na ministerstvo. Na kraje se přesouvá!“
Senátorka Soňa Paukrtová: „Na jednu stranu je tam kritizováno prodlouţení dojezdové doby, která vychází z reality, na druhou stranu jsou tam kritizovány pasáţe, které jednoznačně vedou k tomu, aby pacient byl jaksi včas a lépe ošetřen. Já ze všech těchto důvodů, protoţe nepodporuji prodlouţení té doby, vám navrhuji, abychom tento návrh zákona schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.“
Senátor Stanislav Juránek: „Prosím vás, přestaňme si lhát. V současné době – pan ministr to tady řekl – na základě patnáctiminutové dojezdnosti je 84 % výjezdů. To znamená, je zde 16 % výjezdů. A já vám řeknu, záleţí to také na tom, je-li jaro, léto, podzim nebo zima, jestli prší nebo neprší, a jsou situace, kdy je prostě jasné, ţe 25 % území nelze pokrýt do 15 minut. Ano, takhle to vychází 16 minut jako průměr, protoţe je dost často u nás hezké počasí. A jestliţe budeme chtít jít cestou, ţe schválíme 15 minut, tak vám řeknu, co to znamená. My jsme se jako kraj, konkrétně Jihomoravský kraj, rozhodli, ţe zkusíme udělat všechno pro to, aby byla patnáctiminutová dojezdová sluţba zabezpečena. Investovali jsme do toho za 11 let jako investičních peněz 160 mil. Kč na vybudování nových stanovišť a ročně nás to stojí provozně přibliţně někde mezi 24 a 25 miliony Kč provozních nákladů navíc. My jsme to udělali, protoţe jsme si řekli, ţe to jako kraj chceme dělat, a ţe se o to pokusíme.
59
Ale ta záleţitost neznamenala, ţe máme stoprocentní pokrytí. My bychom museli vybudovat ještě nejméně další tři, moţná čtyři stanoviště, abychom této věci dosáhli. My jsme se prostě takto rozhodli, bylo to naše svobodné rozhodnutí. Já do toho teď nechci plést ani ministerstvo, ani jiné finance. Ale v současné době situace není taková, jaká byla dřív, kdy příjmy kraje rostly. Teď příjmy kraje klesají. Já vám zcela zodpovědně říkám, ţe jestliţe to není schopen náš kraj, tak moţná Středočeský kraj je jediný, který je schopen tuto záleţitost zabezpečit. Praha to má zabezpečeno automaticky uţ teď, v tuto chvíli, dojezdovou vzdálenost. To znamená, jestliţe skutečně schválíme pozměňovací návrh, který zde je, a přijme ho Poslanecká sněmovna, tak se dostaneme do situace, ţe bychom tedy poctivě měli napsat, kolik stovek milionů korun to bude stát z rozpočtu krajů navíc. Já bych byl velmi nerad, abychom tímto způsobem si řekli, ano, my zlepšujeme péči. My nezlepšujeme péči, my bychom tu péči zlepšili jedině za předpokladu, ţe bychom k tomu dali finanční prostředky. A prosím vás, jestli Jihomoravský kraj do toho investoval 160 mil. Kč, on je zhruba jedna desetina této republiky, tak si to vynásobte deseti, a to je ta částka, kterou bychom k tomu museli poskytnout, abychom tuto věc dodrţeli.“
Senátor Luděk Sefzig: „Diskuse o tom, jestli je tam 15, 17, 20 nebo 22 minut dojezdu, je diskuse, která skutečně je druhořadou diskusí. Přece všichni víme, ţe fyziologicky vzato by ten dojezd musel být daleko kratší. Jenom pokud bychom zachraňovali utopeného pod ledovou tříští, tak bychom měli šanci do 20 minut takového člověka zachránit před ireverzibilními změnami mozku. Není tedy podstatná doba dojetí. Podstatné je to, jakou jsme schopni zajistit sluţbu podle financí, které máme k dispozici.“
Senátor Radek Sušil: „K těm 15 minutám bych se mohl vyjádřit jenom v tom, ţe si myslím, ţe je dobré, ţe se tam ustavuje těch 15 minut, poněvadţ proč by měl mít občan z regionu, který je špatně dostupný, mít jiné právo nebo jiné podmínky poskytnutí akutní péče, neţ člověk, který je v centru nebo větším osídlení. Myslím si, ţe je to otázka priorit. Samozřejmě vyţadující vyšší finanční náklady zřizovatelů, ale myslím si, ţe těch 15 minut je správný limit a správný čas, s kterým já souhlasím.“
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: „V současné vyhlášce, pokud vím, tak je také formulace, ţe doba dojezdu o 15 minut, pokud to vnější okolnosti umoţňují. Natáhnout tu dobu není dobře. Já vím, ţe ta praxe ne vţdycky můţe vyhovět. Ale to je určitě odůvodnitelné právě tím, co je v oné vyhlášce. Okolnostmi. Ale znovu říkám, rozvolňovat tu dobu si nemyslím, ţe je dobře.“
Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: „Já samozřejmě bych byla raději, kdyby dojezdová doba byla co nejkratší, ale věřím, ţe i kdyby se to náhodou nestalo, tak ţe záchranáři nebudou
60
odkládat a nebudou čekat aţ na těch 20 minut. Na druhou stranu vám nikomu, ani sobě, nepřeji, abychom nad někým ze svých blízkých čekali a počítali minuty, kdy skutečně přijde pomoc.“
Senátor Vladimír Dryml: „Těţko lze povaţovat za pokrok, pokud dojezdová doba místo dosavadních 15 minut tak, váţení, platila od roku 1992, po téměř 20 letech se mění na dvacetiminutovou dojezdovou dobu. Je pochopitelné, ţe v některých oblastech a v určitých povětrnostních
podmínkách
nebude
moţno
dodrţet
ani
tuto
dvacetiminutovou
dobu,
ale obecně v naprosté většině případů zdravotnická záchranná sluţba patnáctiminutovou dojezdovou dobu dodrţovala a přísně hlídala.“
Senátor Miloš Vystrčil: „Druhou věc, kterou chci říct, a která tady takhle úplně ještě nezazněla – já neznám krajskou reprezentaci a neznám ţádnou zdravotní záchrannou sluţbu, ţádné stanoviště, kde by nechtěli přijet, jak je to moţné, co nejdříve. Všichni chtějí přijet co nejdříve. V tomto smyslu mi připadá absurdní si myslet, ţe kdyţ dáme do zákona 20 minut místo 15, ţe se něco změní. Nic se nezmění. Lidé se přece budou snaţit přijet včas, co moţná nejdříve, a ţivoty zachraňovat. Já vás ubezpečuji, ţe pokud např. na Vysočině, a jsem přesvědčen, ţe tomu tak bude i v jiných krajích, se stane, ţe do místa 1 nebo 2 km vzdáleného, i v současné době přijede záchranka třeba za 13 minut, tak je to velmi pečlivě šetřeno a lidé jsou velmi pečlivě prověřováni, proč přijeli aţ za 13 minut, byť to bylo v limitu. Tak toto funguje. A je úplně nesmyslné si myslet, ţe to ovlivníme nějakými minutami v zákoně. Tady jenom tím zákonem dáváme věci do reálné skutečnosti.“
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: „Já si myslím, kdybychom tu navrhovali dojezdovou dobu 10 minut, ţe stejně bychom nepostihli ty kritické pacienty, kteří potřebují resuscitaci během pěti minut, neţ jim začne nezvratně odumírat mnoţství mozkových buněk a dojde k těţkému handicapu. A na tomhle příkladě je jasné, ţe těch pět minut vţdycky za kaţdých podmínek, všude, v kaţdém koutu této země prostě dosáhnout nelze. Kdyţ se řekne 20 minut, tak to vypadá uţ hrozivě, ţe tady sniţujeme péči, ale já znovu upozorňuji, ţe přesto, ţe 20 minut se objevuje v zákoně v protikladu 15 minutám současné vyhlášky, takţe se jedná pouze o replikaci současného stavu.“
Senátor Zdeněk Schwarz: „Nejvíce připomínek se týká dojezdové doby. K té dojezdové době nezazněl jeden z argumentů, a to je, pakliţe mluvíme o finančních prostředcích, ţe prodlouţení dojezdové doby také zvýší náklady zdravotních pojišťoven, protoţe samozřejmě budou více platit za výjezd záchranné sluţby, který je hrazen za 15minutové sekvence, kdyţ to tak řeknu. I prodlouţení dojezdové doby prodlouţí náklady zdravotního pojištění na úhradu činnosti záchranné sluţby jako takové. Já se domnívám, ţe společnost by měla dbát na to, aby zlepšila nejenom kvalitu poskytované péče, ale i její dostupnost. Protoţe ve zdravotnické záchranné sluţbě je dostupnost, rychlost jedním z měřítek kvality poskytované péče. Typickým příkladem by bylo, kdyby teď někdo z vás měl
61
zdravotní potíţe, a praţská záchranka sem přijela za 20 minut. Jak byste se asi kdo z vás cítil. Myslím, ţe pro nikoho z vás by to nebyl příjemný záţitek, kdybyste tady 20 minut čekali na zásah záchranné sluţby. Já vím, ţe se to někomu z vás moţná nezná, ale slyšel jsem mnoho telefonátů, kdyţ jsme zasahovali v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu, kdy záchranka tam byla do 5 minut, a přesto to bylo kritizováno, kde jsme tak dlouho. Ten, kdo zaţil situaci na místě, kde jde skutečně někomu o ţivot, tak ví, ţe minuta trvá hodinu, ţe i těch 5 minut můţe být nejenom dlouhých, velmi nepříjemných pro přítomné, ale můţe být opravdu kritických a závaţných pro toho pacienta, kterého se to týká, ke kterému záchranná sluţba jede. Pakliţe mluvíme o prodlouţení dojezdové doby o pět minut, někdo tady argumentuje tím, ţe to je vlastně těch konečných pět minut. Já tvrdím, ţe to je i těch prvních pět minut. To tady také nezaznělo, ţe dojezdovou dobu vlastně stanovuje síť stanovišť. Čili netýká se to jen některých pacientů, týká se to všech pacientů. Pakliţe bychom zajistili dostupnost na celém území republiky do 15 minut, tak logicky z toho vyplývá, ţe všechny dojezdy ke všem pacientům budou kratší. Uţ z těch důvodů, ţe ta síť výjezdových stanovišť bude hustší, neboli rozmístěna tak, nebo zabezpečena tak, ţe vlastně ke kaţdému pacientovi se ta dostupnost zlepší a záchranná sluţba přijede dříve.“
Zdroj: Dostupné z WWW: http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasovani?action=steno&O=8&IS=4650&D=12.10. 2011#b115
62
Příloha C Mapa dostupnosti ZZS Královéhradeckého kraje
Zdroj: Dostupné z WWW: http://www.ceda.cz/files/tiskove-zpravy/2011/2011_05.jpg
63
Příloha D Vyhláška č. 55/2011 Sb. – kompetence zdravotnického záchranáře § 17 Zdravotnický záchranář vykonává bez odborného dohledu a bez indikace poskytuje v rámci přednemocniční neodkladné péče, včetně letecké záchranné sluţby, a dále v rámci anesteziologicko-resuscitační péče a v rámci akutního příjmu specifickou ošetřovatelskou péči. Přitom zejména můţe a) monitorovat a hodnotit vitální funkce včetně snímání elektrokardiografického záznamu, průběţného sledování a hodnocení poruch rytmu, vyšetření a monitorování pulzním oxymetrem, b) zahajovat a provádět kardiopulmonální resuscitaci s pouţitím ručních křísicích vaků, včetně defibrilace srdce elektrickým výbojem po provedení záznamu elektrokardiogramu, c) zajišťovat periferní ţilní vstup, aplikovat krystaloidní roztoky a provádět nitroţilní aplikaci roztoků glukózy u pacienta s ověřenou hypoglykemií d) provádět orientační laboratorní vyšetření určená pro urgentní medicínu a orientačně je posuzovat e) obsluhovat a udrţovat vybavení všech kategorií dopravních prostředků, řídit pozemní dopravní prostředky, a to i v obtíţných podmínkách jízdy s vyuţitím výstraţných zvukových a světelných zařízení, f) provádět první ošetření ran, včetně zástavy krvácení g) zajišťovat nebo provádět bezpečné vyproštění, polohování, imobilizaci, transport pacientů a zajišťovat bezpečnost pacientů během transportu h) vykonávat v rozsahu své odborné způsobilosti činnosti při řešení následků hromadných neštěstí v rámci integrovaného záchranného systému, i) zajišťovat v případě potřeby péči o tělo zemřelého, j) přejímat, kontrolovat a ukládat léčivé přípravky, manipulovat s nimi a zajišťovat jejich dostatečnou zásobu, k) přejímat, kontrolovat a ukládat zdravotnické prostředky a prádlo, manipulovat s nimi a zajišťovat jejich dezinfekci a sterilizaci a jejich dostatečnou zásobu, m) provádět neodkladné výkony v rámci probíhajícího porodu, n) přijímat, evidovat a vyhodnocovat tísňové výzvy z hlediska závaţnosti zdravotního stavu pacienta a podle stupně naléhavosti, zabezpečovat 64
odpovídající způsob jejich řešení za pouţití telekomunikační a sdělovací techniky, o) provádět telefonní instruktáţ k poskytování první pomoci a poskytovat další potřebné rady za pouţití vhodného psychologického přístupu.
Zdravotnický záchranář v rámci přednemocniční neodkladné péče, včetně letecké záchranné sluţby, a dále v rámci anesteziologicko-resuscitační péče a v rámci akutního příjmu můţe bez odborného dohledu na základě indikace lékaře vykonávat činnosti při poskytování diagnostické a léčebné péče. Přitom zejména můţe a) zajišťovat dýchací cesty dostupnými pomůckami, zavádět a udrţovat inhalační kyslíkovou terapii, zajišťovat přístrojovou ventilaci s parametry určenými lékařem, pečovat o dýchací cesty pacientů i při umělé plicní ventilaci, b) podávat léčivé přípravky, včetně krevních derivátů, c) asistovat při zahájení aplikace transfuzních přípravků a ošetřovat pacienta v průběhu aplikace a ukončovat ji, d) provádět katetrizaci močového měchýře dospělých a dívek nad 10 let, e) odebírat biologický materiál na vyšetření, f) asistovat při porodu a provádět první ošetření novorozence g) zajišťovat intraoseální vstup.
Zdroj:
ČESKO. Vyhláška č. 55 ze dne 1. března 2011 o činnostech zdravotnických
pracovníků a jiných odborných pracovníků. In: Sbírka zákonů České republiky. 2011, částka 20, s. 482–544. Dostupné také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=55/2011&typeLaw=zakon&what= Cislo_zakona_smlouvy
65
Příloha E Senátní diskuze o neposkytnutí pomoci Senátor Vladimír Dryml: „§ 19 - vedoucí výjezdové skupiny je oprávněn rozhodnout o neposkytnutí – slyšíte dobře, o neposkytnutí přednemocniční neodkladné péče v místě události! Já se domnívám, ţe vedoucí výjezdové skupiny by měl být vţdy lékař a ţe kaţdý lékař přísahá a platí pro něj určitá Hippokratova přísaha. Já si nedovedu představit, jak tento lékař řekne, ţe péči neposkytne, a to i za cenu, ţe by ohrozil svůj ţivot. Já osobně jsem zasahoval u jisté autonehody, kde hořelo auto, a nedovedl jsem si představit, ţe bych jako lékař neposkytl lidem v autě pomoc. Ostatně, vţdyť to je ze zákona povinností pro kaţdého občana České republiky! Ale tady vedoucí výjezdové skupiny můţe rozhodnout o neposkytnutí neodkladné péče. Opravdu se tady deformují jiné zákonné normy, které jsou platné v celém civilizovaném světě, alespoň v oblasti Evropy.“
Senátor Stanislav Juránek: „Já jenom prosím, protoţe tady byla velká zmínka o § 19, kdy se mluvilo o vedoucím výjezdové skupiny, který je oprávněn rozhodnout o neposkytnutí přednemocniční neodkladné péče, tak vás upozorňuji na to, ţe, v současné době je situace mnohem horší. On kdyţ přijede, přijede tato výjezdní skupina do krizového řízení v rámci krizového stavu, uvedu konkrétní příklad, kdyţ v Brně vybuchl plyn, hrozily tam následné výbuchy plynu, tak tam nebyl naopak nikdo, kdo by mohl rozhodnout o tom, aby tam ten zdravotník šel, protoţe je to v rozporu s krizovým zákonem. Zdravotní sluţba nemůţe zasahovat v ohroţeném území. Teď kdyţ se tady tato záleţitost přesune na velitele výjezdové skupiny, existuje někdo, kdo můţe říci, ţe tam ten zdravotník půjde také. Tzn. abychom si uvědomili, ţe ten zákon nemluví jenom o tom, co je horší, abychom se na to nedívali jenom pesimisticky, ale ţe můţe rozhodnout i o tom, co je lepší.“
Senátor Miroslav Antl: „Všichni víte, ţe jsem specialista na trestní právo, a v podstatě § 19, o kterém mluvil i pan kolega senátor Stanislav Juránek, odst. 3 písm. a), je o tom vedoucím výjezdové skupiny, který při poskytování přednemocniční neodkladné péče byly bezprostředně ohroţeny ţivoty nebo zdraví členů výjezdové skupiny. On můţe rozhodnout tak, ţe se neposkytne pomoc. Upozorňuji na ustanovení § 150 odst. 2 trestního zákoníku, kde je dané jasně povinnost, a okolní paragrafy 150 odst. 1, kde tato podmínka, ţe nemusí poskytnout, je řečena, a § 151, kde je řidič, jako by konkrétní subjekt řidič účastník dopravní nehody, rovněţ nemusí, kdyby byl ohroţen jeho ţivot nebo zdraví. Ale u zdravotníků to není a trestní zákoník s tím od začátku počítal. Bylo to v bývalém trestním zákoně, je to v novém trestním zákoníku, který jsme tady jasně schválili, připomínky k tomu nebyly, a náhle tímto § 19 odst. 3 v písm. a) my vlastně modifikujeme trestní zákoník a připouštíme, ţe tam ţádná trestní odpovědnost nebude, a zdůrazňuji to slovo zdraví. To je pak i infekční choroba, to je cokoliv, a myslím si, ţe šéf výjezdové skupiny se můţe rozhodnout jakkoliv.“
66
Senátor Luděk Sefzig: „Není moţné, aby laik byl daleko více povinován poskytovat první pomoc přednemocniční, neţ odborník. Dokonce mám dotaz na pana ministra, jestli celý 3. odst. v § 19 není v nepořádku. Já si nedovedu představit, ţe by bylo moţno neposkytnout první pomoc skupinou, která je na to trénovaná, vyškolená, jejímţ je to hlavním úkolem. Nedovedu si představit ten případ, na který by neměli být pracovníci záchranky vyškoleni.“
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: „Věc, která se týkala § 19, jak o tom pan senátor Antl a pan senátor Sefzig diskutovali, a která je údajně v rozporu s trestním zákoníkem – prošla Legislativní radou vlády a tato interpretace tam tímto způsobem nezazněla. Jedná se tedy evidentně o různý výklad právních názorů. Ministerstvo se přiklonilo k tomu výkladu, ţe zdravotník nemůţe být povinen zachraňovat ţivoty v případě, kdy by došlo ke ztrátě nebo ohroţení jeho ţivota. Já se ještě zároveň pokusím odpovědět na to, co říkal pan senátor Sefzig. Douška v § 19 odst. 3, kdy nejsou členové vycvičeni – jedná se nikoliv o výcvik ve smyslu zdravotnického poskytování péče, ale o poskytování péče v nějakých mimořádných podmínkách, kde jsou potřeba báňští záchranáři, záchranáři, kteří mají k dispozici potápěče. Je jisté, ţe resuscitovat pacienta musí umět kaţdý záchranář, který slouţí na záchrance. Ale resuscitovat ho někde na římse horolezecké stěny, to není asi úplně ve všech situacích pro toho standardního záchranáře nebo lékaře moţné. To, jestli se rozhoduje o tom, ţe záchrana nebude poskytnuta na místě či se rozhoduje o vlastním místě – bude záleţet na okolnostech. Já si umím představit oba případy. Ale v naprosté většině případů se bude rozhodovat aţ na místě, protoţe zkušenost je taková, ţe záchranáři k výzvám, které jsou dramatické, jezdí. I v případě, ţe jsou pochybnosti, ţe tam mohou být co platní.“
Senátor Zdeněk Schwarz: „Neposkytnutí péče. O tom je tady pozměňovací návrh kolegy Antla. Tady bych jenom zdůraznil, ţe na tom se také všichni zástupci a zaměstnanci záchranných sluţeb shodli, protoţe odmítají, skutečně odmítají nasadit ţivot za pacienta v situaci, kdy jim půjde o ţivot. To jsou vyhraněné situace, pro které je tady právě integrovaný záchranný systém, proto tady jsou hasiči. Jeden důvod je i ekonomický, protoţe vychovat nebo získat hasiče trvá podstatně krátkou dobu za méně finančních prostředků, neţ vychovat zdravotnického záchranáře vysokoškolsky vzdělaného, nebo dokonce lékaře s odborností pro práci v urgentní medicíně. Tam to má tuto logiku, a proto bych tady jenom apeloval na to, aby se to neměnilo a zůstalo tak, jak to je. Protoţe skutečně při naší práci nastávají situace, kdy jde o ţivot a tam ten záchranář nebo lékař by neměl ten ţivot poloţit. Ne nasadit, ale poloţit.“
Zdroj: Dostupné z WWW: http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasovani?action=steno&O=8&IS=4650&D=12.10. 2011#b115
67
Příloha F Poskytování zdravotních sluţeb a hospitalizace pacienta bez souhlasu § 38 Pacienta lze bez jeho souhlasu nebo v případě nezletilého pacienta nebo pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům bez souhlasu zákonného zástupce hospitalizovat, jestliţe a) mu 1. bylo pravomocným rozhodnutím soudu uloţeno ochranné léčení formou
lůţkové péče, 2. je nařízena izolace, karanténa nebo léčení podle zákona o ochraně veřejného zdraví, 3. je podle trestního řádu nebo občanského soudního řádu nařízeno vyšetření zdravotního stavu, b) ohroţuje bezprostředně a závaţným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky
duševní poruchy nebo touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky, pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak, nebo c) jeho zdravotní stav vyţaduje poskytnutí neodkladné péče a zároveň neumoţňuje,
aby vyslovil souhlas. Nezletilého pacienta nebo pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům lze bez souhlasu zákonného zástupce hospitalizovat téţ v případě, jde-li o podezření na týrání, zneuţívání nebo zanedbávání. Pacientovi lze bez jeho souhlasu poskytnout pouze neodkladnou péči, a to v případě a) kdy zdravotní stav neumoţňuje pacientovi tento souhlas vyslovit; tím není
dotčeno dříve vyslovené přání podle § 36, nebo b) léčby váţné duševní poruchy, pokud by v důsledku jejího neléčení došlo
se vší pravděpodobností k váţnému poškození zdraví pacienta. Nezletilému pacientovi nebo pacientovi zbavenému způsobilosti k právním úkonům lze poskytnout neodkladnou péči bez souhlasu zákonného zástupce a) jde-li o případy podle odstavce 3 písm. b b) jde-li o zdravotní sluţby nezbytné k záchraně ţivota nebo zamezení váţného poškození zdraví, nebo c) pokud je u něj podezření na týrání, zneuţívání nebo zanedbávání.
Pacientovi, který je hospitalizován podle odstavce 1 nebo 2, lze poskytnout bez jeho souhlasu nebo souhlasu zákonného zástupce pouze neodkladnou péči, která je v přímé souvislosti s důvodem hospitalizace. Tím není dotčeno ustanovení § 31.
68
Poskytovatel je povinen o hospitalizaci podle odstavce 1 písm. b) nebo c) informovat osobu určenou podle § 33, není-li taková osoba, některou z osob blízkých, popřípadě osobu ze společné domácnosti, nebo zákonného zástupce pacienta, pokud jsou mu známy. Není-li mu ţádná osoba podle věty první známa nebo ji nelze zastihnout, informuje Policii České republiky. Bez souhlasu pacienta nebo zákonného zástupce nezletilého pacienta nebo pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům (dále jen „zákonný zástupce pacienta“) lze poskytnout téţ jiné zdravotní sluţby, stanoví-li tak zákon o ochraně veřejného zdraví. Zdroj: ČESKO. Zákon č. 372 ze dne 6. Listopadu o zdravotních sluţbách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních sluţbách). In: Sbírka zákonů České republiky. 2011, částka 131, s. 4730 - 4801. Dostupné také z: http://www.komorazachranaru.cz/download/Zakony_372,_373,_374_a_375.pdf
69
Příloha G Negativní revers
Zdroj: ZZS Královéhradeckého kraje 70
Příloha H Záznam o výjezdu
71
Zdroj: ZZS Královéhradeckého kraje 72
Příloha I Dotazník Váţená paní, váţený pane, jmenuji se Lenka Palečková a jsem studentkou 3. ročníku oboru zdravotnický záchranář na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice. Dovoluji si Vás poţádat o vyplnění tohoto dotazníku, který poslouţí jako podklad k výzkumnému šetření mé bakalářské práce na téma: Informovanost členů výjezdových skupin zdravotnické záchranné služby o problematice zdravotnického práva. Dotazník je anonymní a získaná data budou vyuţita pouze pro účely bakalářské práce. Dotazník je koncipován z otázek identifikačních, škálových a znalostních, jejichţ součástí jsou také modelové situace. U otázek s výběrem odpovědi prosím označte vţdy pouze jedno řešení, u otázek doplňujících zformulujte odpověď vlastními slovy. Řiďte se prosím obecně platnou legislativou nikoli interními směrnicemi. O výsledcích průzkumu Vás mohu informovat na emailové adrese
[email protected] Děkuji Vám za Vaši ochotu a čas, který jste mi věnovali. L. P. 1. Jakou pracovní pozici na ZZS zastáváte? a) lékař b) zdravotnický záchranář/všeobecná sestra c) řidič – záchranář d) stáţista 2. Kolik je Vám let? ……………….. 3. Jaká je délka Vaší praxe na ZZS? ……………….. 4. Vyznačte na škále míru důleţitosti vzdělávání se v problematice zdravotnického práva.
5. Vyznačte na škále úroveň Vašich znalostí o problematice zdravotnického práva.
6. Vyznačte na škále míru obav plynoucí z Vaší právní odpovědnosti.
73
7. Jaký je trestní postih pro zdravotnického pracovníka, který osobě, která jevila váţné poruchy zdraví, neposkytl potřebnou pomoc? a) odnětí svobody aţ na dvě léta nebo zákaz činnosti b) odnětí svobody aţ na tři léta nebo zákaz činnosti c) nevím 8. Jsou členové výjezdové skupiny povinni poskytnout PNP i bez tísňové výzvy? a) ano b) ne c) nevím 9. V jakých situacích je vedoucí výjezdové skupiny oprávněn rozhodnout o neposkytnutí PNP? ……………………………………………………………………………………………………... ……………………………………………………………………………………………………... 10. Kdy můţe RZP posádka vystavit u pacienta negativní revers? a) kdykoli na ţádost pacienta b) pouze v přítomnosti lékaře c) po telefonické konzultaci s lékařem na nahrávané telefonní lince d) nevím 11. Co musí obsahovat negativní revers? ……………………………………………………………………………………………………... ……………………………………………………………………………………………………... 12. Nahrazuje zápis do zdravotnické dokumentace (záznamu o výjezdu) negativní revers? a) ano b) ne c) nevím 13. Koho se týká povinná mlčenlivost? a) jen lékařů, NLZP, stáţistů b) striktně všech pracovníků ve zdravotnictví tedy i nezdravotnických pracovníků c) nevím 14. Vztahuje se povinná mlčenlivost i na jiné skutečnosti neţ je zdravotní stav pacienta? a) ano b) ne c) nevím 15. Právo na informaci o zdravotním stavu pacienta, který je v bezvědomí má? ……………………………………………………………………………………………………... 74
16. Co vymezuje vyhláška č. 55/2011 Sb. ve vztahu k činnosti ZZS? ……………………………………………………………………………………………………... ……………………………………………………………………………………………………... 17. Posádka ZZS vyjela na výzvu „rvačka v restauraci“. Přes ZOS zjištěno, ţe v objektu jsou 2 zraněné osoby, z nichţ jedna nereaguje. Více informací k dispozici nemají. PČR je na cestě – dojezd cca za 10 minut. Je vedoucí výjezdové skupiny v tomto případě oprávněn první pomoc neposkytnout? a) ano b) ne c) nevím 18. Pacient není pod vlivem návykových látek, má prudkou bolest za hrudní kostí, která můţe být známkou akutního infarktu myokardu. EKG nelze z technických důvodů natočit. Odmítá však hospitalizaci. Můţe lékař ZZS pacienta transportovat do zdravotnického zařízení bez jeho souhlasu? a) ano b) ne c) nevím 19. Pacient sdělil lékaři ZZS na začátku ošetření, ţe s jeho zdravotním stavem můţe být seznámena jen manţelka. Pacientův stav se zhoršil a při transportu upadl do bezvědomí. Při příjezdu na oddělení urgentního příjmu zde čeká vnuk a doţaduje se informace o zdravotním stavu dědečka. Můţe lékař ZZS vnukovi informaci o zdravotním stavu pacienta sdělit? a) ano b) ne c) nevím 20. Jsou zdravotničtí záchranáři na výjezdu bez konzultace lékaře kompetentní podat Glakagen im., pokud ho na sanitním vozidle mají, předpokládejme, ţe ano, při naměřené hypoglykémii, pokud nelze z nějakého důvodu např. agrese zajistit iv. vstup? a) ano b) ne c) nevím
Zdroj: Vlastní zdroj 75
Příloha J Modelové situace ___________________________________________________________________________ Pacient po požití alkoholu upadl a poranil si hlavu, je ošetřován posádkou ZZS, ale odmítá transport do nemocnice, chce podepsat revers. Především bude nutno z medicínského hlediska posoudit, zda zdravotní stav pacienta umoţňuje svobodný projev vůle, tedy zda je pacient způsobilý chápat podávané informace a plnohodnotně se rozhodovat. U pacienta pod vlivem alkoholu s těţším úrazem hlavy hrozí poškození mozkové tkáně s moţnými váţnými následky, a proto je nutný transport do zdravotnického zařízení i bez souhlasu. Posádka ZZS nepostupuje v rozporu s právními předpisy, jelikoţ zdravotní stav pacienta – pod vlivem alkoholu a úrazu, dokládá, ţe není způsobilý k platnému projevu vůle. Do zápisu patří, ţe pacient jeví známky nadměrného poţití alkoholu, nepřiměřeně nebo nepřiléhavě reaguje na otázky posádky ZZS, není orientován v čase, prostoru či v jiných otázkách. Závěr zápisu by měl vyznít tak, ţe za této situace hodnotí zdravotník pacientův zdravotní stav tak, ţe není způsobilý k podepsání reversu a k platnému projevu vůle. Proto s ohledem na potřebu poskytnout neodkladnou péči rozhodl o hospitalizaci bez souhlasu pacienta. Pokud pacient klade fyzický odpor a odmítá převoz do zdravotnického zařízení, je třeba tuto skutečnost hlásit dispečinku ZZS a vyţádat si součinnost PČR při převozu takového pacienta do zdravotnického zařízení. Můţe se samozřejmě stát, ţe v případě, kdy pacient neprodělal těţší úraz a nejeví známky těţší opilosti, vyhodnotí posádka ZZS jeho stav tak, ţe je způsobilý k platnému projevu vůle (podepsání reversu po náleţitém vysvětlení moţných důsledků) a rozhodne se nesouhlas pacienta s hospitalizací respektovat. V těchto případech by mělo být ze zápisu ve zdravotnické dokumentaci zřejmé, z jakých důvodů dospěla posádka ZZS k závěru, ţe je pacient, byť částečně pod vlivem alkoholu a po úrazu, plně způsobilý k platnému projevu vůle. Do zápisu patří, ţe je pacient plně orientovaný, přiléhavě odpovídá na otázky, nejeví známky opilosti. ___________________________________________________________________________ Pacient je ošetřen pro intenzivní bolest na hrudi, která může být známkou akutního infarktu myokard. Nejeví známky požití návykové látky a odmítá hospitalizaci. V případě probíhajícího infarktu zpravidla bývá schopnost platného projevu vůle zachována. Pacientovi je třeba poskytnout neodkladnou zdravotní péči, kterou lze poskytnout na místě, vyšetřit jej dostupnými metodami, které jsou na místě k dispozici a posléze mu vysvětlit, ţe v zájmu záchrany
76
jeho ţivota a zdraví je nutná hospitalizace ve zdravotnickém zařízení, jinak hrozí úmrtí, nebo váţné zhoršení zdravotního stavu. Pokud pacient přes toto vysvětlení trvá na svém rozhodnutí, ţe nesouhlasí s hospitalizací, je třeba sepsat negativní revers, v němţ zejména zdůraznit, ţe pacientovi bylo vysvětleno, ţe v případě, ţe nebude hospitalizován, můţe dojít k jeho úmrtí nebo k váţnému zhoršení zdravotního stavu s trvalými následky a pacient i přes toto vysvětlení hospitalizaci odmítá. Je-li tedy pacient způsobilý k platnému projevu vůle, byť je současně ohroţen jeho ţivot a zdraví, je třeba respektovat jeho vůli a není důvod k hospitalizaci bez souhlasu. ___________________________________________________________________________ Zuřivý pacient napadá okolí, devastuje nábytek a vyhrožuje i posádce ZZS. Jde o typickou situaci, ve které by nejprve měla zasahovat PČR a teprve poté přistoupit k zásahu posádka ZZS. Výjezdová skupina by měla oznámit dispečinku ZZS zjištěný stav na místě s tím, ţe je třeba nejprve zajistit zákrok PČR a bezpečnost posádky ZZS a teprve poté přistoupit k zákroku v rámci poskytnutí zdravotní péče, zejména za situace, kdy její okamţité neposkytnutí neohrozí ţivot nebo zdraví pacienta. Výjezdová skupina PČR by měla po konzultaci s vedoucím výjezdové skupiny ZZS, zakročit tak, aby nebylo nikomu ublíţeno. Pacient by měl být zpravidla znehybněn a teprve poté by měla posádka ZZS přistoupit k provedení zákroku, např. k aplikaci uklidňující injekce, rozhovoru s pacientem, ošetření případného zranění, apod. V této situaci platí pro rozhodnutí o hospitalizaci opět medicínské hledisko, ale hospitalizace bez souhlasu pacienta bývá v těchto situacích zpravidla plně indikována.
___________________________________________________________________________ Zdroj: MACH, Jan. Právo ve zdravotnictví: Manuál pro pracovníky Zdravotnické záchranné sluţby. Praha, 2012.
______________________________________________________________ Výjezdová skupina RLP přijíždí k pacientovi ležícímu na ulici v bezvědomí se zástavou dechu a oběhu, který před kolapsem sdělil kolemjdoucím, že trpí dušností a palčivou úpornou bolestí na hrudi. Prvním zachyceným rytmem na EKG je komorová fibrilace. Po 10 min. KPR je obnoven spontánní oběh, pacient je v bezvědomí na řízené umělé plicní ventilaci, má proběhnout další směrování na oddělení urgentního příjmu. Na místo příhody přichází plačící žena, která tvrdí, že je družkou pacienta a bydlí spolu, stejné trvalé bydliště má i průkazu totožnosti, ovšem pojem družka v tomto dokladu samozřejmě nelze najit. Jak má lékař adekvátně postupovat, když tato žena požaduje poskytnutí informací o zdravotním stavu pacienta?
77
V daném případě lékař nemá a nemůţe mít jistotu, zda ţena, která se doţaduje informací, je skutečně osobou pacientovi blízkou. Neměl by proto informace podléhající povinné mlčenlivosti sdělovat. ___________________________________________________________________________ Výjezdová skupina RZP se po zásahu u dopravní nehody s lehkým zraněním jedné osoby vrátila na výjezdové stanoviště. Pacient byl předán na spádovou chirurgickou ambulanci s tržnou ránou na čele a na levé tváři. Na výjezdové stanoviště přijíždí hlídka dopravních policistů a žádá zdravotnického záchranáře o sdělení informace o povaze zranění pacienta, který způsobil dopravní nehodu a zároveň je celostátně hledanou osobou, která opakovaně páchá majetkovou trestnou činnost. Pacienta dle sdělení policistů v nemocnici po jejich příjezdu náhle postihly kruté bolesti hlavy a stěžoval si na zhoršené vidění. Požadují informaci, zda byly tyto příznaky přítomny již při prvotním ošetření na místě události. Jak se má zdravotnický záchranář adekvátně zachovat? V daném případě nejsou splněny podmínky pro poskytování informací policistům ze strany zdravotnického záchranáře. Lze doporučit, aby zdravotnický záchranář poţádal policisty, aby svůj dotaz zaslali písemně na ředitelství ZZS a doloţili jej, s ohledem na povinnou mlčenlivost zdravotnických pracovníků, buď souhlasem pacienta, nebo souhlasem soudce. ___________________________________________________________________________ RLP zasahovala u vážné dopravní nehody osobního automobilu s autobusem, pacient – řidič osobního automobilu i přes veškerou snahu zdravotnických pracovníků zemřel během převozu do traumacentra. Za týden se dostaví manželka zemřelého a dožaduje se kopie záznamu o výjezdu. Má ZZS žádosti manželky vyhovět? Záznam o výjezdu je součástí zdravotnické dokumentace. Podle § 65 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních sluţbách, mají právo na informace o zdravotním stavu pacienta, který zemřel, příčinách úmrtí a výsledku pitvy, byla-li provedena, právo v přítomnosti zdravotnického pracovníka nahlíţet do zdravotnické dokumentace, nebo do jiných zápisů vztahujících se ke zdravotnímu stavu pacienta, na pořízení výpisů, opisů nebo kopii těchto dokumentů, osoby blízké zemřelému pacientu, neurčil-li za svého ţivota jinak, popřípadě další osoby určené pacientem. Manţelka je osobou pacientovi blízkou a má tedy právo obdrţet kopii záznamu o výjezdu. ___________________________________________________________________________ ZZS byla volána k ženě v bezvědomí v parku. Na místě nalezena žena, která reaguje na zatřesení a následně i na oslovení. Jeví známky opilosti, má kalhoty stažené ke kolenům, je slovně agresivní a je schopná se sama posadit. Výjezdová skupina prostřednictvím ZOS vyžádá asistenci PČR. Opilá žena je vyšetřen lékařem, není shledáno žádné zranění ani akutní
78
onemocnění. Žena má být dále převezen policisty na protialkoholní záchytnou stanici. Může lékař ZZS předat policistovi záznam o výjezdu? Záznam o výjezdu je součástí zdravotnické dokumentace, která je chráněna zákonem stanoveným způsobem. Její kopie lze poskytovat jen osobám výslovně uvedeným v zákoně. Lékař by tedy neměl předávat policistovi v daném případě záznam o výjezdu. ___________________________________________________________________________
Zdroj: ŠÍN, Robin a Jan MACH. Povinná mlčenlivost zdravotníků v podmínkách přednemocniční neodkladné péče. Urgentní medicína: časopis pro neodkladnou lékařskou péči. 2011, roč. 14, č. 2, s. 28-31. ISSN 1212-1924.
79
Příloha K Kontingenční tabulka
R 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 25 27 28 29 30 31 32 33 34 35
1 b b b b a a b b a a a a d b c b c b b c d b c b d c c c c b c d d d d
2 a a c c b b d d b d d c b c c c c c c c a c b b a b b b c b b a a a a
3 b a a b b b b c c c c c a b c b b c c b b b c c a a a a a a a a a a a
4 5 6 7 8 9 10 4 8 a a F 10 5 1 b a F 8 8 4 c a F 5 8 7 a a F 8 4 7 b a T 8 3 8 b a F 10 3 7 a a F 10 4 6 a a F 8 5 7 b a F 10 9 10 b a F 10 7 10 a a F 8 6 10 b a T 8 6 5 b a F 7 5 10 a a T 6 1 9 a a F 6 5 10 b a F 10 2 9 a a F 7 3 10 c a F 8 6 10 a a F 10 2 9 b a F 10 5 10 a a F 6 8 10 a a F 7 6 10 c a F 8 1 10 a a F 10 3 10 c a F 4 5 8 c a F 1 10 10 a a F 1 5 7 b a F 10 1 10 a a F 5 8 10 b a F 6 7 10 b a T 10 5 8 b a F 10 4 8 a a F 10 8 8 b a T 10 6 7 b a F
číslo otázky 10 11 12 13 c T b b c T b b c T b b b F b b b F b b c T b b c F b b c F b b c F b b b T b b b F a b c T b b c F a b c T a b b T b b c T b b c F b b c T b b c T b b c F b b c F b b c T b b c F b b c F b b b T b b c F b b c T b b c F b b c F a b c T b b b T b b c T a b c F b b b T b b b T b b
F – chybně T – správně Zdroj: Vlastní zdroj 80
14 a a b a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a b a a a
15 T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T F T
16 F T T T F T F T T F T T F T F T T F F T F F F T F T F F T F F T F T F
17 b a a a a a a b a a a a a b a a a b b a b b a c b b b a b a b a b a b
18 b b b b b a a b a b b b b b b b b b b b b a a a b b b a b b b a b b b
19 b b b b b b b b b b b b b b b b b b b b b b b b b b b b b b b b b a b
20 a a a a a a c b a b a b b a a a a b b c b a b a b b b b a b a b a a b
81
