Univerzita Pardubice Fakulta ekonomicko-správní
Prodej emisních práv Romana Pinkasová
Bakalářská práce 2011
Prohlašuji: Tuto práci jsem vypracovala samostatně. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci vyuţila, jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury. Byla jsem seznámena s tím, ţe se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č.121/2000 Sb., autorský zákon, zejména se skutečností, ţe Univerzita Pardubice má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití této práce jako školního díla podle § 60, odst. 1 autorského zákona, a s tím, ţe pokud dojde k uţití této práce mnou nebo bude poskytnuta licence o uţití jinému subjektu, je Univerzita Pardubice ode mne oprávněna poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, které na vytvoření díla vynaloţila, a to podle okolností aţ do jejich skutečné výše. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své práce v Univerzitní knihovně.
V Pardubicích dne 6. 5. 2011 Romana Pinkasová
ANOTACE Tato práce se zabývá problematikou obchodování s emisními povolenkami. V Teoretické části je popsána historie obchodovatelných povolení, princip pouţívání povolenek, jejich rozdělování v rámci Národního alokačního plánu, jejich moţné pouţití a další. V praktické části jsou popsány skutečnosti, které se týkají emisních povolenek. Jejich účtování, vyuţívání v programu Zelená úsporám, vývoj cen, účinnost a další.
KLÍČOVÁ SLOVA Obchodovatelná povolení, emise, sniţování emisí, povolenky
TITLE Emissions Trading
ANNOTATION This work deals with carbon trading. The theoretical part describes the history of tradable permits, the principle of using allowances and thein allocation within the National Allowation Plan, thein potential uses and more. The practical part describes the fact relativ to emission allowances. Their recognition, use of the Green Investment Scheme, price trends, efficiency and more.
KEYWORDS Tradable permits, emission, emissions reductions, allowances
Seznam zkratek EU
Evropská unie
EU ETS
European Union Emissions Trading Systém
CO2
Oxid uhličitý
SO2
Oxid siřičitý
CH4
Metan
N2O
Oxid dusný
ČR
Česká republika
USA
Spojené státy americké
Registr OTE
Operátor trhu s elektřinou
DPH
daň z přidané hodnoty
EEX
European Energy Exchange
ERU kredity
Emisní redukční jednotky
EUA
European Union Allowance
CER
Certified Emission Reductions
AAU
Assigned Amout Unit
Obsah 1.
Úvod .......................................................................................................................................9
2.
Historie .................................................................................................................................10
3.
2.1.
Program kyselého deště .............................................................................................. 10
2.2.
Kjótský protokol .......................................................................................................... 12
Obchodovatelná povolení.....................................................................................................13 3.1.
Emise ........................................................................................................................... 13
3.2.
Nástroje environmentálního managementu .............................................................. 13
3.3.
Emisní povolenka ........................................................................................................ 14
3.4.
Obchodovatelná povolení ........................................................................................... 15
3.5.
Působení emisních povolenek..................................................................................... 15
3.6.
Mechanismus úspory nákladů .................................................................................... 16
3.7.
Princip fungování obchodovatelných povolení ........................................................... 18
3.8.
Obchodování s právy na znečištění ovzduší ................................................................ 18
3.8.1.
Bubliny................................................................................................................. 19
3.8.2.
Offset ................................................................................................................... 20
3.8.3.
Banking (deponování) ......................................................................................... 21
3.8.4.
Netting................................................................................................................. 21
3.9.
Registr obchodování s povolenkami ........................................................................... 21
3.10.
Klimaticko-energetický balíček................................................................................ 22
3.11.
Principy přidělování emisních práv ......................................................................... 23
3.12.
Národní alokační plán ............................................................................................. 23
3.12.1.
4.
3.13.
Ochrana vod před znečištěním ............................................................................... 26
3.14.
Shrnutí ..................................................................................................................... 27
PRAKTICKÁ ČÁST............................................................................................................28 4.1.
Emisní povolenky ........................................................................................................ 28
4.2.
Účtování emisních povolenek ..................................................................................... 29
4.3.
Zdanění emisních povolenek....................................................................................... 31
4.4.
Krádež emisních povolenek ........................................................................................ 31
4.5.
Zelená úsporám........................................................................................................... 32
4.5.1.
Prodej emisních jednotek AAU do zahraničí ....................................................... 35
4.6.
Ceny povolenek ........................................................................................................... 36
4.7.
Emise pro leteckou dopravu ....................................................................................... 39
4.8.
Postoj průmyslu k obchodovatelným povolenkám ..................................................... 39
4.9.
Účinnost emisních povolenek ..................................................................................... 40
4.10. 5.
Národní alokační plán v České republice. ........................................................... 24
Shrnutí ..................................................................................................................... 41
Závěr ....................................................................................................................................43
6.
Seznamy ...............................................................................................................................44 6.1.
Seznam tabulek ........................................................................................................... 44
6.2.
Seznam obrázků .......................................................................................................... 44
6.3.
Seznam grafů............................................................................................................... 44
6.4.
Seznam příloh.............................................................................................................. 45
7.
Seznam literatury .................................................................................................................46
8.
Přílohy ..................................................................................................................................49
1. Úvod Pojem obchodovatelná povolení je jistě v dnešní době znám. V současné době je tlak na firmy, aby provozovali svoji činnost s ohledem na ţivotní prostředí. Jednou jejich moţností je také obchodování s emisemi. Obchodování s emisními povolenkami se týká podniků, které jsou povaţovány za větší znečišťovatele. Je to program, který se snaţí sníţit mnoţství oxidu uhličitého v ovzduší. V současné době se tímto nástrojem chce dosáhnout cílů, které byly stanoveny v Kjótském protokolu. Postatou
obchodovatelných
povolení
je
přidělené
mnoţství
kaţdému
znečišťovateli, které můţe vypustit do ovzduší. Pokud všechny povolenky nevyuţije, má moţnost je prodat jiným znečišťovatelům, kterým se jich nedostává. Obchodování s povolenkami nemusí být pouze v rámci státu, ale můţe se s nimi obchodovat také mezistátně. Důkazem toho je např. prodej emisních povolenek Českou republikou do Japonska. Česká republika si tak opatřila finanční prostředky, které investovala do jiného způsobu sniţování emisí, a to programem Zelená úsporám. Kaţdá země má přidělené mnoţství emisí, které můţe do ovzduší vypustit. Toto mnoţství je stanoveno v Národním alokačním plánu. V tomto dokumentu je rozepsáno mnoţství povolenek, které budou vydány na jednotlivé roky obchodovacího období. Vlastníci povolenek s nimi mohou během tohoto období obchodovat, nebo je vyuţívat. V současném obchodovacím období 2008 – 2012 jsou povolenky přidělovány zdarma. Od dalšího obchodovacího období, tedy od roku 2013, by jiţ měly být prodávány v aukcích.
Cíl Cílem této práce je zkoumání efektivnosti prodeje emisních poukázek pro Českou republiku a zahraničí, vyuţití financí z jejich prodeje a jejich globální dopady na svět.
9
2. Historie Emisní povolenky se poprvé začaly pouţívat v USA jiţ na konci 60. letech 20. století. V roce 1968 navrhl kanadský ekonom John Dales jako první pouţít obchodovatelná práva jako prostředek k regulaci znečišťujících látek. První programy obchodování s emisemi byly realizovány ve Spojených státech amerických v roce 1977, kdy byl vydán zákon o změně ovzduší. V následujících letech byly prováděny další obchody s emisemi. Další ustanovení pro mezinárodní obchod s emisemi skleníkových plynů bylo v roce 1997, kdy byl sepsán Kjótský protokol. Od sepsání tohoto protokolu se zvýšil zájem o obchodování s emisemi, coţ vedlo k realizaci několika programů pro skleníkové plyny a znečišťující látky.1
2.1.
Program kyselého deště Jedním ze začátků pouţívání obchodovatelných povolení byl Program kyselého
deště, který vznikl v USA. Obchodovatelná povolení měla napomoct sníţení emisí oxidu siřičitého. Cílem tohoto programu je sníţit emisi oxidu siřičitého o 10 milionů tun ve srovnání s rokem 1980. Po roce 2009 je cílové mnoţství emisí 8,95 milionů tun (viz Obr. č. 1).2
Obrázek č. 1 Vývoj emisí SO2 z elektráren v USA (1980 - 2010) Zdroj: Jílková 2003, str. 10
1
http://www.unep.fr/energy/information/publications/risoe/pdf/EmissionsTradingFeb03.pdf [cit. 2011-01-25] 2 JÍLKOVÁ 2003, str. 103 10
„Program se skládá ze dvou částí. První fáze začala jiţ v roce 1995 a zahrnovala 110 elektráren vyuţívajících většinou uhlí. Druhá fáze se uskutečnila v roce 2000, ve které byla stanovena další omezení celkového mnoţství. Vztahuje se nejenom na největší zdroje, ale stanoví restrikce pro menší zdroje vyuţívající uhlí, topné oleje a plyn.“3
Obrázek č. 2 Územní rozložení zdrojů v USA Zdroj: Jílková 2003, str. 105 Podstata prodeje emisních práv v programu kyselého deště je stejná jako u emisních povolenek na redukci emisí oxidu uhličitého (viz kapitola 3.4)
3
Jílková 2003, str. 103 11
2.2.
Kjótský protokol Kjótský protokol je systém obchodování s emisemi skleníkových plynů, který byl
postupně vytvářen od sepsání Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách. Dojednán byl v roce 1997 v japonském městě Kjóto, od kterého je odvozen název tohoto protokolu. Obsahem Kjótského protokolu je úplný a jednotný rámec, který omezuje produkci skleníkových plynů. Toto omezení představuje první krok na cestě ke stabilizaci globálního klimatu planety Země. V rámci tohoto protokolu se průmyslové země zavázaly sníţit emise šesti skleníkových plynů (oxid uhličitý, metan, oxid dusný, fluorovaný uhlovodík, perfluorovaný uhlovodík a hexafluorid síry) nejméně o 5 % v porovnání s hodnotami v roce 1990. V příloze č. 1 jsou uvedeny závazky jednotlivých zemí ke splnění tohoto protokolu.4 Kaţdá země nemá takový potenciál finančních a majetkových prostředků, ke splnění redukce emisí na svém území. Kjótský protokol umoţňuje část svých závazků splnit pomocí tzv. flexibilních mechanismů. Těmito flexibilními mechanismy jsou – obchodování s emisemi, společná zaváděná opatření a mechanismus čistého rozvoje. Kjótský protokol vstoupil v platnost po více neţ sedmi letech po svém vzniku. Bylo to tím, ţe pro jeho platnost byly stanoveny dvě podmínky, které musely být splněny zároveň. První podmínkou byla ratifikace protokolu alespoň 55 státy, druhou podmínkou byla ratifikace tolika států Dodatku I (průmyslově vyspělých zemí), aby jejich podíl emisí všech států Dodatku I v roce 1990 činil alespoň 55 %. Celkového sníţení emisí má být dosaţeno diferencovaným sníţením. Některé země musí sníţit emise, některé země však mohou naopak své emise zvýšit (Řecko, Irsko, Portugalsko, Španělsko). Evropská unie se zavázala sníţit emise skleníkových plynů pomocí „společného sdílení břemene“, tzv. bublinové strategie. U této strategie se povaţuje ovzduší nad Evropou za jednu společnou bublinu. V rámci této bubliny se jednotlivé státy zavázali ke sníţení produkce emisí v určité výši a celkové sníţení emisí těchto států musí dosáhnout 8 %, ke kterým se Evropská unie zavázala 5. V Kjótském protokolu je Evropská unie jediné sdruţení několika zemí, které se zavázalo sníţit své
4 5
BRANIŠ 2009, str. 329 BRANIŠ 2009, str. 329 12
emise.6 V příloze č. 2 jsou kvantifikovány závazky ke splnění Kjótského protokolu pro jednotlivé členské země Evropské Unie.
3. Obchodovatelná povolení 3.1.
Emise „Emise jsou znečišťující látky, které jsou vypouštěny znečišťovatelem do ţivotního
prostředí. Nemusí se jednat pouze do ovzduší. Emise mohou být také emitovány do vody nebo půdy. Při sledování emisí zjišťujeme celkové vypuštěné mnoţství konkrétní znečišťující látky za určité období (např. mnoţství vypuštěného oxidu siřičitého v t/rok).“7 K měření mnoţství emisí můţe docházet buďto přímo u zdroje znečištění nebo mohou být modelovány a expertně odhadovány. Měření emisí přímo u zdroje je pouze u velkých podniků. Mezi emise řadíme např. oxidy uhlíku, dusíku, síry, uhlovodíky, výfukové plyny, těţké kovy jako je olovo, rtuť nebo také popílek či prach.8 Z emise se následně stává imise. K této změně dochází po přenosu, rozptýlení a po fyzikálně-chemických reakcích emise s atmosférou ţivotního prostředí.
3.2.
Nástroje environmentálního managementu Environmentální politika vyuţívá svých nástroje na ovlivnění ţivotního prostředí.
Mezi tyto nástroje patří administrativní nástroje (tzv. přímé nástroje) a ekonomické nástroje (tzv. nepřímé nástroje). Administrativní nástroje jsou zaloţeny na donucovací pravomoci orgánů státní správy, které přímo ovlivňují chování znečišťovatele. Mohou to být zákazy (např. zákaz spalování odpadu na veřejném prostranství), normy, příkazy či omezení (např. nejvyšší přípustná koncentrace), které vyplývají přímo ze zákona, nebo z rozhodnutí úřadu. „Podle názorů mnoha ekonomů je státní donucování ve srovnání s decentralizovanými kooperativními postupy méně efektivní, způsobuje dodatečné náklady, a proto se můţe
6
COMMON 2005, str. 512 VEJCHODSKÁ 2007, str. 60 8 http://www.nazeleno.cz/emise.dic [cit. 2011-02-08] 7
13
přijmout jen jako druhé nejlepší řešení.“9 Tento nástrojů bývá účinný pouze tehdy, je-li velmi tvrdě nastaven. Ekonomické nástroje působí na znečišťovatele nepřímo pomocí trhu. Dávají znečišťovateli volbu mezi nástrojem a sníţením znečištění. Ekonomické nástroje jsou efektivnější, neţ administrativní nástroje. „Vţdy vycházejí z cenového mechanismu a mění pro účastníky relaci náklady – uţitek. Pro podniky maximalizující zisk tak má být vytvořen stimul ke korektuře jejich výrobních procesů a investičních plánů. Spotřebitelé maximalizující uţitek by měli být pomocí změněných relací vedeni k tomu, aby se přeorientovali na statky, které méně poškozují ţivotní prostředí. Účastníkům však zůstává (na rozdíl od přímých nástrojů) svobodný prostor pro jejich jednání a rozhodování.“10 U tohoto druhu nástroje se rozlišují dva typy. Prvním typem jsou nástroje, které se řeší pomocí stanovení ceny. Tyto nástroje mají podobu daně či poplatku. Jde o zdanění těch aktivit, které produkují znečištění a vypouštějí do ovzduší odpadní látky. Výši daňového zatíţení určuje stát a ten také inkasuje veškeré příjmy, protoţe nese stav za ţivotní prostředí. Druhým typem jsou nástroje, které řeší problémy se znečištěním na základě stanovení mnoţství. Jedná se o prodej určitého zatíţení znečištění, kde mnoţství představuje fixovaný parametr a cena je ponechána trhu. Jde o tzv. certifikáty nebo kredity na znečištění. Celkový objem emisních povolenek, které je moţno uplatnit na daném území, je limitován, a proto dochází ke vzácnosti tohoto zboţí.11
3.3.
Emisní povolenka Emisní povolenka představuje nárok majitele vypouštět škodliviny do ţivotního
prostředí. Majitel nemůţe vypouštět do ţivotního prostředí tolik škodlivin, kolik by chtěl. Má moţnost vypouštět pouze takové mnoţství, které mu emisními povolenkami dovolují.12
9
OBRŠÁLOVÁ 2000, str. 7 OBRŠÁLOVÁ 2000, str. 18 11 OBRŠÁLOVÁ, 2000, str. 28 12 http://www.tzb-info.cz/pravni-predpisy/zakon-c-695-2004-sb-o-podminkachobchodovani-s-povolenkami-na-emise-sklenikovych-plynu-a-o-zmene-nekterychzakonu [cit. 2011-02-04] 10
14
3.4.
Obchodovatelná povolení Obchodovatelná povolení jsou nepřímým nástrojem pro ovlivňování ţivotního
prostředí a jsou také výsledkem snahy zamezit globálním změnám klimatu. Podstata tohoto nástroje spočívá v několika krocích. Kaţdá země si určí, jakou chce mít kvalitu ţivotního prostředí, čili jaké přípustné mnoţství emisí můţe být v určitý čas na daném místě. Dále se stanoví pravidla, která určují, jak budou přidělena emisní práva. Tato emisní práva jsou obchodovatelná, coţ znamená, ţe je lze transferovat na jiné znečišťovatele. Drţitel příslušného mnoţství těchto práv můţe vyuţívat určitý statek ţivotního prostředí. Ovšem musí mít těchto práv dostatek. Pokud jich má málo, tak je můţe získat na trhu. Ten, kdo jich má moc, má moţnost je na trhu prodat. Kaţdý znečišťovatel srovnává cenu povolenek na trhu se svými mezními náklady na sníţení znečištění (tzv. mezní náklady na zamezení). Důsledkem tohoto srovnání je efektivní alokace opatření k omezení znečištění. Hlavním přínosem obchodovatelných povolení je úspora nákladů a ušetřené finance mohou být pouţity na další opatření k ochraně ţivotního prostředí.13
3.5.
Působení emisních povolenek
Působení emisních povolenek na znečištění ţivotního prostředí popisuje obrázek č. 3.
Obrázek č. 3 Působení povolenek Zdroj: Jílková 1996, str. 28
13
Jílková 1996, str. 29 15
„Předpokládáme dva znečišťovatele, jejichţ mezní náklady na sníţení emisí jsou MC1 a MC2. Křivka MC představuje součet jejich nákladů a současně je to poptávková křivka po povolenkách (po právu na vypouštění emisí). S* představuje stanovené celkové mnoţství emisí, tedy nabídku povolenek. Při fungování trhu se vytvoří cena p*. Znečišťovatel 1 koupí mnoţství povolenek 0Q1 a znečišťovatel 2 koupí 0Q2 povolenek za cenu p*. Znečišťovatel s vyššími náklady na zamezení koupí více povolenek. Pokud jsou mezi znečišťovateli rozdíly v nákladech na sníţení znečištění, vytvoří se trh a probíhají transakce. Můţeme říci, ţe znečišťovatel s vyššími náklady na zamezení zaplatí znečišťovateli s niţšími náklady (najme si ho), aby sniţoval emise namísto něj a levněji. Při uplatnění nástroje obchodovatelných povolení je mnoţství sníţení emisí jednotlivými znečišťovateli rozdílné, ale všichni sniţují emise do té míry, aţ jsou jejich mezní náklady na eliminaci dodatečné jednotky znečištění stejné.“14
3.6.
Mechanismus úspory nákladů Obrázek č. 4 znázorňuje fungování nástroje obchodovatelných povolení při
různých podmínkách.
Obrázek č. 4 Obchodovatelná povolení a úspora nákladů Zdroj: Jílková 1996, str. 30
14
Jílková 1996, str. 27 16
„Předpokládejme pouze dva zdroje. Při absenci jakýchkoliv opatření ke sníţení emisí vypouští kaţdý zdroj 15 jednotek škodliviny, takţe celkové mnoţství emisí je 30 jednotek. Cílem ekologické politiky je sníţení celkového mnoţství emisí na 15 jednotek. Křivka mezních nákladů na sníţení znečištění prvního znečišťovatele je MN1, druhého znečišťovatele MN2. Poţadované sníţení 15 jednotek emisí je dosaţeno v kaţdém bodě osy x. Všechny body na této ose reprezentují rozdílný stupeň podílu obou znečišťovatelů na sníţení emisí. Nákladově nejúspornější řešení je dosaţeno v situaci, kdyţ první zdroj vyčistí 10 jednotek emisí a druhý zdroj 5 jednotek emisí. Celkové variabilní náklady představuje plocha A + B + C. Plocha A + B jsou náklady prvního zdroje, plocha C představuje náklady druhého zdroje. Jakákoliv jiná alokace odpovědnosti za sníţení emisí by vyţadovala vyšší náklady. Z obrázku vyplývá, ţe právě v tomto bodě jsou mezní náklady znečišťovatelů na zamezení emisí stejné. Předpokládáme, ţe uţ před obchodováním byl první zdroj povinen sníţit znečištění o 8 jednotek emisí. Jelikoţ celkem emituje 15 jednotek, znamená to, ţe má právo emitovat 7 jednotek emisí. Podobně předpokládejme, ţe druhý zdroj měl povinnost sníţit emise o 7 jednotek. Pokud by neprobíhalo obchodování, vypouštěl by 8 jednotek emisí. Z grafu vyplývá, ţe obě firmy mají zájem na obchodování, protoţe mezní náklady druhého zdroje (G) jsou podstatně vyšší neţ u prvního zdroje (E). Pro druhý zdroj je výhodné nakoupit certifikáty od prvního zdroje za cenu niţší neţ G. Pro první zdroj by bylo výhodné prodávat certifikáty za cenu vyšší neţ E. Jelikoţ G je větší neţ E, je zde prostor pro obchodování. Při vyuţití obchodovatelných povolení bude transfer emisních práv probíhat tak dlouho, aţ první zdroj bude eliminovat 10 jednotek emisí (o dvě více neţ byla jeho původní povinnost), zatímco druhý zdroj bude sniţovat emise pouze o 5 jednotek (o dvě méně neţ byla jeho původní povinnost). Cena certifikátu bude rovna P (hodnota mezní jednotky obou zdrojů). V tomto bodě uţ nebude probíhat další obchodování a zároveň zde bude realizována nákladově efektivní alokace odpovědnosti za eliminaci znečištění ţivotního prostředí. Výsledkem transferu emisních práv je, ţe první zdroj dobrovolně více sniţuje emise a druhý zdroj méně. Můţeme říci, ţe druhý zdroj si najal první zdroj, aby za něj realizoval opatření ke sníţení emisí. Umoţní-li se znečišťovatelům obchodovat s emisními certifikáty, výsledkem jsou niţší náklady při dosaţení předem stanoveného cíle, přičemţ mnoţství eliminovaných
17
emisí je stejné. Plocha D odpovídá úspoře nákladů při obchodování ve srovnání s řešením pomocí administrativních nástrojů.“15
Princip fungování obchodovatelných povolení
3.7.
Podstatou obchodovatelných práv jako nástroje environmentální ekonomiky je, ţe se politicky stanoví přípustné mnoţství emisí za určitý čas na určitém území. Pro kaţdého znečišťovatele se určí mnoţství obchodovatelných povolenek, které poté lze transferovat na jiné znečišťovatele. „Základním principem je umoţnit zemi, která vypustila do ovzduší méně CO2, neţ má stanoveno v protokolu, prodat ušetřené emise jiné zemi a napomoci jí tímto způsobem splnit její závazek. Členské země EU mají navíc zaveden systém, kdy část zodpovědnosti za vypuštěné emise přenáší na provozovatele zařízení emitující CO2. Těmto provozovatelům je v rámci systému EU ETS (emission Trading Scheme) alokováno určité mnoţství evropských povolenek EUA (EU Allowance – odpovídá 1 tuně CO2) podle schválených Národních alokačních plánů, tedy je jim přiděleno právo bez postihu vypustit určité mnoţství emisí CO2. V případě nedosaţení povoleného limitu mají moţnost rozdíl mezi skutečně vypuštěným a povoleným mnoţstvím ve formě povolenek EUA dále prodat, naopak v případě nedostatku tento rozdíl na trhu dokoupit. Na trhu tak existuje nová komodita – povolenky EUA – se kterou mohou provozovatelé zařízení a případní obchodníci obchodovat.“16
Obchodování s právy na znečištění ovzduší
3.8.
Systém obchodování s právy na znečištění ovzduší má čtyři programy. Těmito programy jsou:
15 16
bubliny (bubbles)
offset
banking
netting
Jílková 1996, str. 31 http://www.slideshare.net/daportal/emisn-povolenky-a-jejich-obchodovn [cit. 2011-
02-02] 18
Tyto jednotlivé programy byly postupně rozvíjeny na začátku a v polovině 70. let v USA. Předpisy, kterými se tyto programy řídí, byly vydány v roce 1986 a platí dosud. Týkají se především hlavních škodlivin (oxid siřičitý, oxidy dusíku, tuhé částice a látky podílející se na vzniku přízemního ozónu).17
3.8.1. Bubliny Program bublin byl zaloţen v roce 1979 v USA a umoţňuje flexibilitu existujícím zdrojům při dosahování emisních limitů. Pro určitou oblast je stanoven emisní limit. Emise produkované v této oblasti mohou být z jednoho zdroje, nebo také z více zdrojů, ale celkové emise znečišťovatelů nesmí přesáhnout stanovený emisní limit. Bublina můţe zahrnovat více neţ jeden provoz vlastněný jednou firmou nebo provozy vlastněné různými firmami. Bubliny jsou součástí snahy zemí sníţit své emise na určitém území, např. Evropská unie jako celek se zavázala sníţit emise o 8 %. Sníţení emisí škodlivých látek do ovzduší je patrný na následujícím obrázku.
Dva zdroje emitují kaţdý
Zákon jim uloţí sníţit emise
V rámci bubliny mohou
5 000 t oxidu siřičitého
na polovinu, tedy buď kaţdý
podniky mezi sebou
ročně, tedy celkem
zdroj na 2 500 t nebo celkem
uzavřít následující
10 000 t.
5 000 t.
dohodu: podnik A sníţí emitované znečištění na 500 t, podnik B na 4 000 t, tedy celkem 4 500 t.
Obrázek č. 5 Bublina Zdroj: Jílková 1996, str. 41 17
Jílková 1996, str. 40 19
3.8.2. Offset Offset je finanční instrument, který kompenzuje produkci skleníkových plynů. Vyrovnání skleníkových plynů má tu podstatu, ţe na jednom místě máme vyšší produkci těchto plynů a na jiném místě je naopak sniţujeme. Offset můţe být prováděn v rámci celé naší planety, protoţe není důleţité, na kterém místě jsou emise kompenzovány. Díky tomu vznikly projekty na ochranu ţivotního prostředí, na výstavbu větrných elektráren nebo také výroba elektřiny z metanu. S tímto nástrojem se obchoduje ve dvou rovinách – na státní úrovni a v prostředí volného trhu. Offsety dostupné na volném trhu jsou odděleny od státních offsetů. Program offset byl pouţit například v USA v roce 1976 za účelem vyřešení konfliktu mezi ekonomickým růstem a negativními tendencemi vývoje ukazatelů kvality ovzduší v oblastech, které překračovaly imisní limity. Alokovat do těchto oblastí nové výrobní kapacity nebo rozšířit existující podniky bylo velice obtíţné. Díky programu offset je moţné umístit do oblasti nový podnik nebo rozšířit počet podniků za předpokladu, ţe získají certifikáty od existujících zdrojů.18 Tuto situaci znázorňuje obrázek č. 6.
Podnik A se chce usídlit v oblasti
Podnik B omezil své emise.
se zhoršeným ţivotním prostředím.
Přestoţe v území přibyl nový podnik, celkové emise musí zůstat stejné nebo se sníţit.
Obrázek č. 6 Offset Zdroj: Jílková 1996, str. 42
18
Jílková 1996, str. 42 20
3.8.3. Banking (deponování) Deponování je velmi důleţitým prvkem v obchodování s emisními právy. Tento princip spočívá v tom, ţe pokud majitel emisního práva nevyuţije toto právo v daném roce, tak má moţnost ho přesunout do dalšího období. Princip deponování byl zaveden v USA v roce 1977 jako Dodatek k zákonu o ovzduší.19
3.8.4. Netting Netting, neboli vyrovnání, umoţňuje, aby zdroje procházející technickou přeměnou nepodléhaly přísným pravidlům pro nové zdroje. Podnik ovšem musí prokázat, ţe celkové emise z provozu se výrazně nezvýší. Tento princip je nejčastěji vyuţívaným způsobem obchodování. U vyuţití tohoto principu je obtíţné odhadnout úsporu nákladů. Úspory nákladů vycházejí ze tří faktorů. Těmito faktory jsou:
firma se vyhne zařazení mezi větší zdroje znečištění a tím nemusí splňovat přísnější emisní limity. Sníţení nákladů v těchto případech závisí zčásti na nákladech, které nám zajistí sníţení emisí a také emisního limitu, k němuţ se musí firma po nettingu přiblíţit
při povolovacím procesu větších zdrojů znečištění vznikají další náklady, ale při vyuţití nettingu není tento proces pro firmu předepsán
úspory vyplývají z eliminace zpoţdění ve výstavbě v důsledku poţadavků povolovacího procesu20
Netting byl ošetřen tak, aby neměl negativní dopady na kvalitu ţivotního prostředí. Byla pro něj stanovena určitá hranice emisí, od které musí být zdroj zařazen mezi nové zdroje a projít povolovacím procesem.
3.9.
Registr obchodování s povolenkami Kaţdá země, která obchoduje s emisními povolenkami, musí mít zřízen registr
obchodování s povolenkami. U nás tento registr spravuje společnost OTE, a. s., která tím byla pověřena Ministerstvem ţivotního prostředí ČR, a její činnost byla zahájena jiţ v roce 2005. 19 20
Jílková 1996, str. 43 Jílková 1996, str. 43 21
Tento registr je důleţitý, protoţe se v něm eviduje vydání povolenky, nebo její drţení, převádění a rušení. Kaţdá firma, která vypouští emise skleníkových plynů na základě povolenky, musí mít u tohoto registru zřízen svůj účet. V České republice je v registru OTE vedeno kolem 600 účtů.21
3.10. Klimaticko-energetický balíček Na konci roku 2008 schválila Evropská komise klimaticko-energetický balíček a další právní předpisy, které přispějí ke sníţení emisní oxidu uhličitého z nových automobilů a paliv pro dopravu. „Balíček se skládá ze čtyř základních právních předpisů:
směrnice, která upravuje systém obchodování s emisemi v EU
rozhodnutí o tzv. „společném úsilí“, které stanoví závazné cíle z emise z odvětví pro jednotlivé členské státy
směrnice, která stanoví závazné cíle pro jednotlivé členské státy, v případě zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie
směrnice, která vytváří právní rámec pro bezpečné a ekologicky šetrné vyuţívání technologií pro zachytávání a ukládání uhlíku
Balíček je ještě doplněn o další dva právní předpisy:
nařízení, která stanovují povinnost sníţit emise oxidu uhličitého z nových automobilů mezi roky 2012 – 2015 na průměrně 120 g/km
přepracované znění směrnice o jakosti paliv, tato směrnice nařizuje dodavatelům sníţit emise skleníkových plynů při výrobě paliv o 6 % do roku 2020
Evropská unie se v klimaticko-energetickém balíčku zavázala zejména k:
sníţení emise skleníkových plynů do roku 2020 o 20 % oproti roku 1990
do roku 2020 zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie o 20 %
zvýšení energetické účinnosti o 20 % do roku 2020“22
21
http://www.ote-cr.cz/povolenky/ [cit. 2011-03-28] http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/09/628&format=HTML &aged=0&language=CS&guiLanguage=e [cit. 2011-02-05] 22
22
Evropská unie se zavázala splnit tyto závazky, ale kaţdá země má určené jiné hodnoty, které musí splňovat. Některé jsou vyšší neţ 20 % (např. Švédsko by mělo splnit 49% podíl obnovitelných zdrojů energie na celé produkci energie), nebo naopak niţší (např. Matla má stanoven podíl obnovitelné energie 10 %). Balíček dále upřesňuje principy získávání emisních povolenek. Znečišťovatelé získávali povolenky v letech 2005 – 2012 zdarma. Od roku 2013 by tomu tak být nemělo. V roce 2013 by si znečišťovatelé měli povolenky jiţ kupovat. Evropská unie chce postupně do roku 2020 sníţit počet emisních certifikátů, aby sníţila mnoţství skleníkových plynů, které je emitováno do ovzduší.23
3.11. Principy přidělování emisních práv Pro přidělení emisních povolenek má stát na výběr ze dvou moţností. První moţností je grandfathering. Tento systém je zaloţen na principu emise skleníkových plynů z minulých let. Na základě doloţení vypouštění emisí z minulých let obdrţí znečišťovatel povolenky na následující období. Poskytnutí povolenek tímto způsobem je většinou zdarma. Nevýhodou tohoto systému je, ţe emise z minulých let mohou být nadhodnoceny a tím se do oběhu dostane více povolenek, které jsou přebytečné. S přebytečným mnoţstvím povolenek se pak obchoduje. Díky tomu, ţe mnoţství povolenek je velké, klesá jejich cena a tím se stává snaha sníţit znečišťování ţivotního prostředí pomocí povolenek nevýznamná. Druhý způsob alokace povolenek je aukcí. U tohoto systému nemusí znečišťovatel dokládat mnoţství emisí, které produkuje. Povolenky jsou draţeny v aukcích za vyvolávací ceny. Znečišťovatel si nakoupí tolik emisních certifikátů, kolik potřebuje.24
3.12. Národní alokační plán Národní alokační plán určuje celkové mnoţství povolenek EUA, které jednotlivé členské země přidělí jednotlivým znečišťovatelům. Provozovatelé těchto zařízení poté mohou s povolenkami obchodovat, proto musí kaţdý členský stát předem rozhodnout o tom, kolik povolenek přidělí pro obchodování a kolik jich obdrţí kaţdá společnost zapojená do systému obchodování s emisemi. 23
http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/klimaticko-energeticky-balicek-eu-covlastne-obsahuje-a-jak-o-nem-hlasovali-cesi [cit. 2011-02-05] 24 http://www.enviwiki.cz/wiki/Obchodovateln%C3%A1_pr%C3%A1va_na_zne%C4 %8Di%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD [cit. 2011-02-05] 23
Kaţdá země si schválí svůj národní alokační plán, který poté podléhá schválení Evropské komise. 3.12.1. Národní alokační plán v České republice. Národní alokační plán České republiky sestavuje Ministerstvo ţivotního prostředí ČR ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR pro kaţdé obchodovací období. V tomto návrhu se určí celkové mnoţství povolenek, které bude během tohoto období vydáno, a mnoţství, které bude jednotlivým provozovatelům zařízení přiděleno. Pro rozdělování emisních povolenek v rámci České republiky, sestavilo Ministerstvo ţivotního prostředí ČR Národní alokační plán České republiky na období 2008 – 2012. Tento alokační plán je sestaven na 5 let, přičemţ hodnoty uvedené v následující tabulce č. 1, která zobrazuje rozdělení emisních povolenek podle Národního alokačního plánu, jsou pouze na jeden rok. Během let 2008 – 2012 bude Česká republika vydávat stejný počet emisních povolenek kaţdý rok. Jedna emisní povolenka představuje právo znečišťovatele k vypuštění jedné tuny emisí CO2. Všechny povolenky byly rozděleny zdarma. Výjimkou jsou pouze případně nespotřebované zbývající povolenky, které byly rezervou pro nové účastníky. Tyto povolenky budou prodány v aukci na konci obchodovacího období 2008 – 2012.25 Tabulka č. 1 Národní alokační plán České republiky 2008 - 2012 Referenční Emise celkem Emise celkem Základní hodnota emisí rok 2005 rok 2006 alokace (tCO2) (tCO2) (tCO2) povolenek Soubor 1 Soubor 2 Joint Implementation Nové zdroje Celkem
3 702 186 79 449 656 -
3 510 937 78 910 839 -
3 618 513 79 944 488 -
3 946 632 81 499 243 99 398
83 151 842
82 421 776
83 589 771
1 290 000 86 835 264
Zdroj: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/narodni_alokacni_plan/$FILE/OZKNAP_2-20081008.pdf [cit. 2011-03-03] 25
http://www.tzb-info.cz/pravni-predpisy/zakon-c-695-2004-sb-o-podminkachobchodovani-s-povolenkami-na-emise-sklenikovych-plynu-a-o-zmene-nekterychzakonu [cit. 2011-02-18] 24
Národní alokační plán rozděluje zdroje znečištění na dva soubory. Souborem 1 se rozumí znečišťující zařízení, jejichţ roční emise CO2 je do 50 000 tun. Tento soubor bývá také označován jako tzv. „malá zařízení“. V souboru 2 jsou ta zařízení, jejichţ emise CO2 je nad 50 000 tun ročně. Tato zařízení bývají také označována jako tzv. „velká zařízení“. Pro rozdělení do těchto dvou souborů vycházelo Ministerstvo ţivotního prostředí z průměrů vykázaných emisí za roky 2005 a 2006. Pro „malá zařízení“ je počet povolenek pro jednotlivá zařízení stanoven jako 1,07 násobek průměrné hodnoty emisí za roky 2005 a 2006. Pro „velká zařízení“ je počet emisních povolenek pro kaţdého znečišťovatele stanoven jako 1,01279 násobek průměrné hodnoty emisí za roky 2005 a 2006. U zařízení, která získala povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů nebo jim bylo změněno povolení pro navýšení projektované kapacity v roce 2006 nebo v roce 2007, byla stanovena alokace na základě vykázaných emisí za sledované období a posouzení projekce výroby zařízení v období 2008 – 2012. Na začátku tohoto období bylo registrováno 394 zařízení, které znečišťují ţivotní prostředí. Z tohoto celkového počtu bylo 303 zařízení, které byly zařazeny do souboru 1.26 Joint Implementation, neboli projekty společné realizace, jsou jedním z flexibilních mechanismů Kjótského protokolu. Cílem těchto projektů je sníţit emisi skleníkových plynů v zemích střední a východní Evropy. Ovšem tyto projekty jsou malé, protoţe jejich úspora emisí je často niţší neţ 10 000 tun CO2 ročně, coţ pro kupce těchto projektů není výhodné. Kupci poţadují minimální úsporu 50 000 tun C02 ročně, aby byly pokryty jejich transakční náklady. Proto se pro projekty společné realizace navrhl systém portfolia. „Portfolio má tyto charakteristiky:
pouţití jednotného výpočtu redukce emisí skleníkových plynů
flexibilita, dovolující nahrazení neúspěšného subprojektu novým subprojektem
postupná realizace – subprojektu jsou uskutečněny v průběhu několikaletého období
zprostředkování platby mezi kupujícím a jednotlivými projekty“27
26
http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/narodni_alokacni_plan/$FILE/OZKNAP_2-20081008.pdf [cit. 2011-03-03] 25
Prvním projektem Společné realizace v České republice je Portfolio energetických zdrojů na biomasu v České republice.
3.13. Ochrana vod před znečištěním Při znečišťování ţivotního prostředí nemusí docházet pouze ke znečišťování ovzduší, ale také vody nebo půdy. V případě vody dochází ke znečištění bodovými i plošnými zdroji znečištění. U bodových zdrojů znečištění se mají na mysli města, obce, továrny a další. Významným plošným znečišťovatelem je zemědělství. K ochraně vod před znečištěním se vyuţívají technická opatření, nebo administrativní, finanční a legislativní nástroje. Velmi důleţitým prvkem v ochraně vod je také prevence. Větší obce jsou povinny ochraňovat znečištění vod pomocí čističky odpadních vod. Podle Evropské směrnice o čištění městských odpadních vod 91/271/EHS28 mají obce, které mají více jak 2000 obyvatel, povinnost čistit odpadní vody. Obce, které mají více, jak 10 000 obyvatel mají povinnost mít ještě dodatečný stupeň čištění, který odstraňuje navíc znečištění fosforem a dusíkem. Obce, které mají méně jak 2000 obyvatel, nemají povinnost mít čističku odpadních vod, protoţe by jejich náklady na čištění vody byly vysoké. V rámci znečištění vod by se dalo uvaţovat o zavedení emisních povolenek, jako jsou u znečištění ovzduší. Kaţdá obec, továrna a další znečišťovatelé by se tak mohly zapojit do sniţování znečišťování vod. Pokud by i ty nejmenší obce měly stanoven limit, kterým mohou znečišťovat vodu, obyvatelé obcí by se tak museli zapojit do sniţování znečištění svých odpadních vod například instalací domácích čističek odpadních vod. Nyní obyvatelé menších obcí nevidí důvod, proč by si tyto čističky měli pořizovat. Jejich argumenty jsou takové, ţe odmítají čistit své odpadní vody, protoţe pokud by to udělali, tak zlepší kvalitu řeky protékající jejich městem pouze pro obce leţící na jejím dolním konci. Nezlepšili by tak řeku v jejich městě, ale jen část řeky, která protéká obcemi, leţícími pod nimi.29
27
http://www.carbonconsultancy.com/cz/portfolio.php [cit. 2011-02-08] VEJCHODSKÁ 2007, str. 74 29 VEJCHODSKÁ 2007, str. 72 28
26
3.14. Shrnutí Emisní povolenky se v ochraně ţivotního prostředí pouţívají jiţ řadu let. S první myšlenkou pro pouţití povolenek k omezování znečištění ţivotního prostředí přišel kanadský ekonom John Dales v roce 1968. Mezi první programy, ve kterých byly tyto povolenky pouţity, patří program kyselého deště. V poslední době se o nich slyší častěji a pomalu se dostávají do podvědomí lidí. Emisní povolenky jsou součástí ekonomických nástrojů, které stát můţe pouţívat k regulaci emisí skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého. Velkým krokem k redukci oxidu uhličitého bylo sepsání Kjótského protokolu v roce 1997. Země, které se pod tento protokol podepsaly, jsou povinny dodrţet své závazky k této smlouvě. Kaţdá země má přidělené určité mnoţství emisních povolenek, které mohou pouţít na vyprodukování emisí oxidu uhličitého. Stát pak toto celkové přidělené mnoţství rozděluje producentům znečištění na svém území. K tomuto rozdělní slouţí Národní alokační plán, který udává, kolik povolenek bude během jednoho roku přiděleno. Obchodování s emisemi probíhá buďto na národní úrovni (v rámci jednoho státu), nebo na nadnárodní úrovni. Nadnárodní úroveň je obchodování mezi několika státy. Pokud mají země větší mnoţství povolenek, neţ potřebují, mají moţnost je prodat zemím, kterým se těchto povolenek nedostává (Česká republika této moţnosti vyuţila, viz kapitola 4.5). Díky této spolupráci dochází k dodrţení závazků sjednaných v Kjótském protokolu. V rámci národní úrovně je podstata obchodování stejná. Podniky, které mají přebytečné povolenky, je prodávají podnikům, které jich mají nedostatek. Kaţdý stát má pro obchodování vytvořen svůj registr. V tomto systému jsou vedeny všechny informace, co se týkají povolenek. Kaţdý podnik, který je povinen vlastnit emisní práva, má u tohoto registru zřízen účet. Na tomto účtu provádí veškeré operace s povolenkami. Pokud znečišťovatel nespotřebuje veškeré emise, které mu byly přiděleny, můţe si je převést do dalšího období, tzv. deponování. Toto převádění však nelze provádět, pokud chce producent znečištění vyuţít předčasně povolenky, které mu budou přiděleny aţ v dalším roce (tzn. nelze je vyuţívat dopředu). Pravděpodobně budou povolenky v našem ţivotě stále častěji pouţívané. Jejich další pouţití by bylo moţné např. u znečištění vod, půdy a v dalších důleţitých
27
oblastech ţivotního prostředí. Je to efektivnější nástroj, který lépe dosáhne stanovených cílů. Proto se nejspíše k jejich uţití budou přiklánět státy, které se zaváţou k výsledkům, které hodlají splnit. Jako například v Kjótském protokolu.
4. PRAKTICKÁ ČÁST Emisní povolenky
4.1.
Emisní povolenky jsou pouţívány jako jeden z ekonomických nástrojů k redukci produkce skleníkových plynů. Spočívají v tom, ţe producenti znečištění sníţí své emise na stanovenou úroveň, která je dána státem. Kaţdý znečišťovatel má vůči emisním povolenkám svá práva. Pokud jich bude mít přebytek, můţe je prodat jiným podnikům, kterým se povolení na znečištění nedostává.30 „Provozovatel znečišťujícího zařízení můţe toto zařízení pouţívat pouze na základě povolení vydaného Ministerstvem ţivotního prostředí. Podání ţádosti o přidělení povolení musí obsahovat:
popis zařízení a s ním spojených činností, včetně technologií, které jsou nebo mají být pouţívány
popis surovin a pomocných materiálů, s nimiţ je nakládáno způsobem, který můţe mít vliv na emise skleníkových plynů
seznam a popis zdrojů emisí skleníkových plynů ze zařízení
popis dosavadních nebo uvaţovaných opatření pro zjišťování a vykazování emisí vypouštěných do ţivotního prostředí
Ţádost o vydání povolení podává provozovatel zařízení ministerstvu v elektronické nebo písemné podobě na formuláři stanoveném prováděcím právním předpisem. Ministerstvo povolení vydá v případě, ţe provozovatel zařízení prokáţe dostatečné materiální, technické a organizační vybavení ke zjišťování a vykazování emisí skleníkových plynů. Rozhodnutí o povolení obsahuje:
je-li provozovatel právnická osoba - obchodní firma nebo název, sídlo, identifikační číslo osoby
30
PROCEEDINGS FROM INTERNATIONAL WORKSHOP 2005, str. 12 28
je-li provozovatelem fyzická podnikající osoba – jméno, příjmení, případnou obchodní firmu, místo podnikání, identifikační číslo
je-li provozovatelem fyzická osoba, která je občanem České republiky nebo fyzická osoba, která není podnikatelem a není občanem České republiky – jméno, příjmení, číslo občanského průkazu, číslo dokladu, adresa trvalého pobytu
popis zařízení a s ním spojených činností a identifikační údaje o umístění zařízení (obec, katastrální území a je-li přiděleno téţ číslo popisné)
podmínky zjišťování emisí, včetně specifikace metodiky zjišťování a jeho frekvence
4.2.
podmínky zveřejňování a vykazování emisí“31
Účtování emisních povolenek Podle zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise
skleníkových plynů, je povolenka chápána jako majetková hodnota odpovídající právu provozovatele znečišťujícího zařízení vypustit do ovzduší určité mnoţství škodlivin. Kaţdý znečišťovatel obdrţí určité mnoţství těchto povolenek podle Národního alokačního plánu. Rozdělení certifikátů je vţdy na jeden rok. Majitelé znečišťujících zařízení jsou povinni o těchto certifikátech účtovat. V zemích, které pouţívají emisní certifikáty, neexistuje jejich jednotné pojetí. Někde jsou chápány jako druh majetku, finanční nástroj nebo určitá forma zásob. V rámci České republiky se emisní povolenka povaţuje za dlouhodobý nehmotný majetek. Pro zařazení povolenek do dlouhodobého hmotného majetku není rozhodující jejich vstupní cena. Povolenky jsou oceňovány reprodukční cenou, tj. účetní jednotka je oceňuje trţní cenou nebo lze pouţít referenční cenu povolenky obchodovatelné na burze. Při prvním bezúplatném nabytí povolenek se účtuje obdobně jako u dotací. Bezplatné nabytí certifikátů není pro podnik dotace, pouze se tak účtuje. Ačkoliv jsou emisní povolenky zařazeny do dlouhodobého nehmotného majetku, neodepisují se. Kaţdý rok k 30. dubnu musí provozovatel znečišťujícího zařízení vyřadit příslušnou část povolenek, která odpovídá mnoţství emisi vypuštěných v předchozím 31
http://www.tzb-info.cz/pravni-predpisy/zakon-c-695-2004-sb-o-podminkachobchodovani-s-povolenkami-na-emise-sklenikovych-plynu-a-o-zmene-nekterychzakonu [cit. 2011-04-15, §5] 29
roce. V případě, ţe by mnoţství vypuštěných škodliviny do ovzduší bylo větší, neţ které mu dovolují povolenky, je znečišťovatel nucen vytvořit rezervu na nákup dodatečných povolenek. Účetní jednotka můţe tyto rezervy tvořit i v případě, ţe předpokládá zvýšenou spotřebu emisních povolenek v dalším období. Tyto rezervy však nejsou daňově uznatelné.32 Příklad účtování Tabulka č. 2 Účtování emisních povolenek Popis účetního případu 1. Bezúplatné získání povolenky účetní jednotkou 2. Zaúčtování spotřeby povolenek
MD 19 548 347 2.1 Spotřeba je vyšší neţ počet povolenek 548 554 347 3. Nákup povolenek 19 4. Prodej povolenek 548 315 347 5. Prodej povolenek nakoupených účetní jednotkou 541 315 Zdroj: Změny v účetnictví podnikatelů (1. část). [cit. 2011-03-04]
Dal 347 19 648 19 459 648 325 19 641 648 19 641
Pouţité účty: 019 – Ostatní nehmotný dlouhodobý majetek 315 – Ostatní pohledávky 325 – Ostatní závazky 347 – Ostatní dotace 459 – Ostatní rezervy 541 – Zůstatková cena prodaného dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku 548 – Ostatní provozní náklady 648 – Ostatní provozní výnosy
32
http://www.ote-cr.cz/povolenky/files/novinky/Navrh%20uctovani% 20emisnich%20povolenek.pdf [cit. 2011-03-04] 30
4.3.
Zdanění emisních povolenek Na začátku listopadu roku 2010 vláda přednesla návrh zdanění emisních povolenek
ve výši 32 %. Návrh byl následně schválen senátem a podepsán prezidentem. Zdaněny by měly být certifikáty, které budou vydány bezúplatně v roce 2011 a 2012. Cena, ze které se bude vypočítávat daň z emisní povolenky, je stanovena jako průměrná trţní cena povolenky k 28. únoru 2011. Díky tomu, ţe můţe docházet ke stagnaci na trzích s emisními povolenkami v jednom obchodovacím dni, tj. k 28. únoru, je zvoleno delší časové období ke stanovení průměrné trţní ceny. Toto období začíná je od 1. ledna 2011 do 28. února 2011. Během tohoto období na burze v České republice nebyly realizovány ţádné obchody. Proto je průměrná cena emisního certifikátu stanovena z nejlikvidnějšího spotového trhu33 s emisními povolenkami (burza BlueNext) jako váţený průměr uzavíracích cen za kaţdý obchodovací den na burze. Váţený průměr cen je přepočítáván na Kč podle platného kurzu vyhlášeného ČNB pro daný den. Takto byla stanovena cena emisní povolenky k 28. únoru 2011 ve výši 349,84 Kč.34
4.4.
Krádež emisních povolenek35 Na začátku ledna 2011 došlo k hackerskému útoku na registry s povolenkami OTE.
Jako první se o zmizení emisních certifikátů zmínila společnost Blackstone Global Ventures. Ta oznámila, ţe jí z účtu zmizely povolenky v hodnotě 170 milionů Kč. Díky tomuto oznámení byl uzavřen český registr OTE, kde se obchoduje s emisními povolenkami. Uzavření českého registru vyvolalo uzavření řeckého, polského a estonského registru. Rakouský trh také dočasně omezil obchodování s emisními povolenkami. Tato situace donutila Evropskou komisi zastavit obchodování na evropské burze. Na začátku února 2011 bylo obchodování na burze obnoveno v pěti zemích. A to ve Francii, Velké Británii, Německu, Nizozemsku a na Slovensku. Registry byly opět obnoveny, protoţe Evropská komise byla spokojena s jejich zabezpečovacím systémem. Český registr byl otevřen koncem února. Do 24. března 2011 se na registru ještě neobchodovalo. Od tohoto dne dostal ředitel správcové firmy
33
Trh, na kterém dochází k uzavření transakce, dodání a vyrovnání „okamţitě“ http://www.tretiruka.cz/news/oceneni-emisni-povolenky-pro-ucely-zdaneni-emisnichpovolenek-vyrobcu-elektriny/ [cit. 2011-03-04]. 35 Hospodářské noviny [cit. 2011-03-04]. 34
31
registru účtů s emisními povolenka OTE svolení k zahájení obchodování s emisními certifikáty od Evropské rady.36 Na základě toho, ţe kaţdá povolenka má elektrickou podobu a je jí přiřazen jedinečný identifikační kód, zjistil registr OTE, ţe zmizelé povolenky se pohybovaly na účtech v Itálii, Německu, Lichtenštejnsku. Celkem došlo v české republice ke krádeţi povolenek na šesti účtech v počtu 1,3 milionu certifikátů. O důvodech těchto hackerských útoků se lze jen dohadovat. Cílem mohou být také daňové úniky. Tento podvod spočívá v tom, ţe kaţdá emisní povolenka je vedena v elektrické podobě v počítači. K její manipulaci z jednoho účtu na druhý stačí pouze pár vteřin a lze s nimi obchodovat v celé Evropě. Firmy zneuţívají toho, ţe se certifikáty mohou pohybovat i v několika zemích během transakce. V kaţdé zemi však existují jiné daňové předpisy a jedna z firem v řetězci pak z obchodu neodvede DPH. Tak dojde k daňovému úniku v dané zemi. K útokům na trh s povolenkami docházelo jiţ dříve. V listopadu roku 2010 došlo ke zmizení 1,6 milionu povolenek z rumunského účtu. K napadení českého registru OTE nedošlo poprvé. Jiţ v lednu 2010 byl zaznamenán pokus o krádeţ emisních povolenek. Jednalo se o tzv. phising. Někdo se snaţil narušit bezpečnostní systém registru. Tomuto útoku se však podařilo zabránit. Další napadenou společností je ČEZ. Té se při hackerském útoku ztratilo 700 000 povolenek. Jejich ztráta se pohybuje kolem 240 milionů Kč. Navrácení ukradených emisních certifikátů nebude tak jednoduché. Na začátku března jednala vláda, jak se tato situace bude řešit. Vláda došla k závěru, ţe se hodnota ukradených povolenek vyplatí společnostem ze státních rezerv. Zároveň však Česká republika bude usilovat o co největší mnoţství navrácení emisních certifikátů ze zemí Evropy, kde se ukradené povolenky nacházejí.37
4.5.
Zelená úsporám Zelená úsporám je dotační program, který zavedlo Ministerstvo ţivotního prostředí
České republiky. Tento projekt je zaměřen nejen na podporu instalací zdrojů 36
http://www.finance.cz/zpravy/finance/302762-cesky-trh-emisnich-povolenek-vectvrtek-obnovi-obchodovani/ [cit. 2011-03-24]. 37 http://ekonomika.idnes.cz/stat-nahradi-ztracene-povolenky-ze-svych-rezerv-f6i/eko_euro.aspx?c=A110309_190954_eko_euro_fih [cit. 2011-03-09] 32
na vytápění s vyuţitím obnovitelných zdrojů energie, ale také na investice do energetických úspor při rekonstrukcích i v novostavbách. Je podporováno kvalitní zateplování
rodinných
a
bytových
domů,
náhrada
neekologického
vytápění
za nízkoemisní zdroje na biomasu a účinná tepelná čerpadla, instalace těchto zdrojů
do nízkoenergetických
novostaveb
a
také
výstavba
v pasivním
energetickém
standardu.38 Finanční prostředky, které získala Česká republika na tento projekt, jsou z prodeje emisních certifikátů z Kjótského protokolu o sniţování emisí skleníkových plynů. Celková částka, kterou poskytne projekt k dispozici, se odhaduje na 25 miliard Kč. Program byl spuštěn 22. dubna 2009. Ţádosti o podporu z tohoto projektu budou přijímány aţ do konce roku 2012, nebo do vyčerpání finančních prostředků. O dotaci lze ţádat před realizací daného opatření, ale jiţ po realizaci. O podporu však nemohou ţádat opatření, která byla dokončena před vyhlášení programu Zelená úsporám. „O dotaci z projektu Zelená úsporám mohou ţádat fyzické osoby podnikající i nepodnikající, společenství vlastníků bytových jednotek, bytová druţstva, města a obce (včetně městských částí), podnikatelské subjekty, případně další právnické osoby. Podporu lze poskytnou na zařízení instalovaná v obytných domech, ne však na objektech určených k individuální rekreaci nebo průmyslových objektech. A to ani v případě, ţe zde má ţadatel trvalé bydliště.“39 Počet ţádostí o podporu po zahájení programu neustále rostl. V únoru roku 2010 byla rozdělena první miliarda Kč. Prvních 250 milionů korun bylo rozděleno za 215 dní, dalších 250 milionů korun bylo rozděleno za 43 dní a poslední dvě čtvrtiny miliardy byly vyčerpány za 20 dní.40 Následující graf znázorňuje vývoj počtu ţádostí a jejich finanční podporu od června 2009 do února 2010.41
38
http://www.zelenausporam.cz/sekce/470/popis-programu/ [cit. 2011-03-25] http://www.zelenausporam.cz/sekce/470/popis-programu/ [cit. 2011-03-25] 40 http://mzp.cz/cz/news_100217_Zelena_usporam [cit. 2011-03-25] 41 http://mzp.cz/cz/news_100217_Zelena_usporam [cit. 2011-03-25] 39
33
Obrázek č. 7 Vývoj počtu žádostí a výše rezervované podpory Zdroj: http://mzp.cz/cz/news_100217_Zelena_usporam [cit. 2011-03-25] Program Zelená úsporám získává finanční prostředky z prodeje přebytečných emisních kreditů. Pokud má nějaká země větší mnoţství emisních kreditů, neţ spotřebuje, má moţnost je prodat zemím, které potřebují větší mnoţství. Česká republika prodává své přebytečné kredity převáţně do Japonska, dále také do Rakouska, Španělska a také uzavřela smlouvu se Světovou bankou. Prodej emisních povolenek znázorňuje tabulka č. 3
34
4.5.1. Prodej emisních jednotek AAU do zahraničí42 Tabulka č. 3 Prodej emisních AAU do zahraničí v letech 2009 - 2010 Datum
Počet (v mil. AAU)
Příjemce
2009 březen 2009 září 2009 říjen 2009 říjen 2009
40 20 3,5 5
Japonsko Japonsko Rakousko Španělsko
2010 březen 2010 2,5 Japonsko květen 2010 2 Světová banka květen 2010 2 Japonsko srpen 2010 1,2 Japonsko prosinec 2010 9,55 Japonsko Zdroj: http://mzp.cz/cz/pressReleases k 27. 3. 2011 (vlastní zpracování) Prodej emisních kreditů má svá pravidla. Země, která získá výnosy z prodeje kreditů, musí vyuţít tyto finance výlučně na další sniţování vlastních emisí skleníkových plynů. Sleduje se efektivita jejich vyuţití. Čím je jejich vyuţití efektivnější, tím má stát lepší vyhlídky pro prodejní cenu svých přebytečných kreditů. Je důleţité rozlišovat rozdíly mezi emisními kredity (jednotka AAU – Assigned Amount Unit) a emisními povolenkami. „S emisními povolenkami se obchoduje v rámci evropského systému emisního obchodování (EU ETS) a obchodují s nimi jednotliví znečišťovatelé, tedy podniky. Emisní kredity jsou součástí mechanismů Kjótského protokolu, v jehoţ rámci Česká republika musela celkově sníţit produkci skleníkových emisí o 8 % vůči roku 1990. Česká republika aktuálně produkuje o 24 % méně skleníkových emisí neţ v roce 1990. Rozdíl mezi svým závazkem a reálně sníţenými emisemi můţe naše republika prodat v podobě jednotek AAU zemím, kterým se Kjótský protokol plnit nedaří.“43 Projekt Zelená úsporám byl od října 2010 uzavřen k přijímání nových ţádostí o dotaci. Důvodem byl velký zájem o tyto dotace. Všechny podané ţádosti nebyly ještě 42 43
http://mzp.cz/cz/pressReleases [cit. 2011-03-27] http://mzp.cz/cz/news_tz090330GIS_CZ_JPN [cit. 2011-03-25] 35
překontrolovány, a proto došlo k pozastavení. Program měl být otevřen a opět přijímat ţádosti od 1. nora 2011. K tomu ovšem nedošlo. Během roku 2009 bylo v programu Zelená úsporám vyplaceno 3 287 100 Kč a v roce 2010 činila hodnota dotací 1 998 830 620 Kč.44 Z těchto čísel je patrné, ţe zájem obyvatelstva na těchto dotacích značně vzrostl. V příloze č. 3 jsou uvedeny výše dotací, které jsou poskytovány v rámci programu Zelená úsporám.
4.6.
Ceny povolenek „Emisní povolenky je nutné za kaţdý kalendářní rok ocenit průměrnou cenou, která
se vypočte z cen na příslušné burze v České republice, popř. na jiné příslušné burze v rámci Evropské unie, pokud nebudou v regulovaném roce realizovány obchody s emisními povolenkami na burze v České republice. Vzhledem k tomu, ţe dosud nebyly realizovány obchody s emisními povolenkami na burze v České republice, je proto průměrná cena emisní povolenky stanovena z jejich cen na stopovém trhu s emisními povolenkami BlueNext. Na této burze byl v roce 2010 uskutečněn největší objem obchodů s povolenkami v rámci Evropské unie. Dříve se průměrná cena určovala na burze EEX. Od roku 2008 se jiţ určuje na burze BlueNext, protoţe se na ni převedla převáţná část obchodů z burzy EEX. Průměrná cena emisní povolenky se počítá jako váţený průměr uzavíracích cen za kaţdý obchodovací den na burze BlueNext (nebo EEX), přepočtený na Kč podle platného kurzu vyhlášeného ČNB pro daný den, kde váhou je mnoţství zobchodovaných emisních povolenek za kaţdý obchodovaný den.“45 Tabulka č. 4 Průměrná cena emisních povolenek pro Českou republiku46 2005 2006 2007 Rok Průměrná cena (v 613,46 416,4 485,81 Kč) EEX EEX EEX Burza Zdroj: www.ote-cr.cz – vlastní zpracování
2008
2009
2010
459,71
336,37
358,25
BlueNext BlueNext BlueNext
Průměrná cena emisní povolenky k 28. 2. 2011 je 349,84 Kč.47
44
http://mzp.cz/ [cit. 2011-03-25] http://www.ote-cr.cz/povolenky/files/novinky/prumerna_cena_EUA_2010.pdf [cit. 2011-03-28] 46 http://www.ote-cr.cz/povolenky/ [cit. 2011-03-28] 45
36
V letech 2005 aţ 2007 byla Česká republika zapojena do EU ETS (Evropského schématu obchodování s emisemi skleníkových plynů). V rámci tohoto schématu přidělují vlády jednotlivých členských zemí evropské povolenky (EUA) jednotlivých znečišťovatelům v rámci Národního alokačního plánu. Od roku 2008 mohou provozovatelé znečišťujících zařízení pouţít na pokrytí svých emisí kredity CER a ERU v rámci Kjótského protokolu. Znečišťovatelé mají moţnost vyměnit 10 % alokovaných povolenek na období 2008 – 2012 za stejný počet CER jednotek. Cena povolenek EUA a CER kreditů je odlišná.
Obrázek č. 8Vývoj cen EUA v roce 2009 Zdroj: Rejstřík obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v roce 2009
Obrázek č. 9 Vývoj cen CER kreditů v roce 2009 Zdroj: Rejstřík obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v roce 2009 47
http://www.tretiruka.cz/news/oceneni-emisni-povolenky-pro-ucely-zdaneni-emisnichpovolenek-vyrobcu-elektriny/ [cit. 2011-03-04]. 37
Obrázek č. 10 Vývoj cen EUA v roce 2010 Zdroj: www.bluenext.eu – vlastní zpracování
Vývoj cen EUA v roce 2011 16,59
16
13,9
14,15 14,35
12
€
8 4 0
01/1 1
02/11
03/11
Graf č. 1 Vývoj cen EUA v roce 2011 Zdroj: www.bluenext.eu – vlastní zpracování Z grafu č. 1 je patrné uzavření burz, ke kterému došlo při hackerskému útoku na rejstřík s emisními povolenkami. V té době se na burze neobchodovalo.
38
4.7.
Emise pro leteckou dopravu V roce 2010 došlo ke schválení novely zákona o obchodování s povolenkami
na emise skleníkových plynů. Tato novela vychází ze směrnice Evropského parlamentu z roku 2008. Díky schválení novely zákona byla rozšířena pravidla pro obchodování s emisními povolenkami i na oblast letecké dopravy. Právě ta má v posledních letech velký podíl na produkci oxidu uhličitého. Cílem je sníţit produkci emisí na průměr tzv. historických emisí, coţ jsou emise produkované v letech 2004 – 2006.48 Letecká doprava bude zařazena do systému obchodování s emisními povolenkami od roku 2012. Zařazeni budou ti letečtí provozovatelé, kteří přistávají nebo vzlétají z území Evropské unie. Letečtí dopravci jsou povinni vykazovat mnoţství emisí, které vyprodukují, jiţ od toku 2010. Po ověření vykázaného mnoţství vyprodukovaných emisí, budou moci dopravci ţádat o přidělení emisí. Emisní povolenky budou přidělovány zdarma a také draţbou. V prvním obchodovacím období (rok 2012) bude rozděleno 97 % historický emisí. Pro druhé obchodovací období (rok 2013 – 2020) bude toto mnoţství sníţeno na 95 % historických emisí. Pokud leteckým provozovatelům nebudou stačit přidělené povolenky, mohou si další obstarat v draţbě, nebo je nakoupit u jiných provozovatelů.
4.8.
Postoj průmyslu k obchodovatelným povolenkám Svaz průmyslu se v roce 2008 ohradil na návrh novelizace směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2003/87/ES49. Tato směrnice má zlepšit a rozšířit systém obchodování s emisními povolenkami. Přináší změny, které by měly být platné jiţ od roku 2013. Oproti prvnímu obchodovacímu období (2008 – 2012) by povolenky měly být alokovány v aukcích a ne bezplatným přidělením. Ze studie předpokládaných dopadů systému obchodování s povolenkami na emise CO2 po roce 2012 na ekonomiku ČR vyplývá, ţe se průmysl brání této novele. Argumentuje tím, ţe dojde ke zvýšení cen emisí CO2 a to se následně projeví na růstu výrobních nákladů pro tu skupinu výrobců, kteří podléhají emisnímu obchodování. Výrobci budou muset finančně pokrýt veškeré náklady spojené s nákupem emisních povolenek na pokrytí svých emisí. Dosud
48
http://mzp.cz/cz/news_tz100608novela_emise%20_letectvi [cit. 2011-03-25] http://www.spcr.cz/cz/infoservis/tiskovezpravy/studie_ets_zari2008.pdf [cit. 2011-04-10] 49
39
vynaloţili potřebné finance pouze na ty povolenky, které museli sami dokupovat (tzn., ţe potřebovali větší mnoţství povolenek, neţ které jim bylo bezplatně alokováno). Novela dále navrhuje, aby byly ze systému obchodování vyloučeny ty zdroje znečištění, které mají instalovaný tepelný výkon menší neţ 25 MW a jejich produkce emisí je menší neţ 10 000 tun. 50
4.9.
Účinnost emisních povolenek „Inventarizace emisí skleníkových plynů je zaloţena na diferencovaném přístupu
k významným a méně významným kategoriím emisí. Za klíčové jsou označovány ty emise, které se na celkových agregovaných emisích podílejí z více neţ 95 %. Nejvýznamnější kategorií inventarizace je sektor energetiky, odkud pochází více neţ 83 % celkových emisí skleníkových plynů, převáţně CO2. Z hlediska jednotlivých plynů je nejvýznamnějším skleníkovým plynem CO2 s podílem téměř 85 % na celkových emisích následovaný CH4 8% a N2O 5%.“51 Prováděním emisních inventur v České republice je pověřeno Ministerstvo ţivotního prostředí ČR. Organizací, která je zodpovědná za provádění měření a výsledných textových zpráv je Český hydrometeorologický ústav. Příloha č. 4 obsahuje zprávy z prováděných měření za roky 1990 - 2008. Ze zveřejněných výsledků je patrné, ţe emise CO2 od roku 1990 aţ na výjimky klesají. V letech 2005 – 2009 došlo v EU ETS k poklesu emisí o 13 %, v České republice byl pokles za toto období 15 %. Ale názory na pokles pomocí emisních povolenek nejsou aţ tak pozitivní, jak by se dalo očekávat. Ekolist.cz prováděl průzkum mezi zástupci průmyslu, soukromých firem, nevládních organizací a státní správou. Podle Josefa Zabořila ze Svazu průmyslu a dopravy je účinnost EU ETS ke sniţování emisí skleníkových plynů fikce. Podle Zabořila, můţe za pokles emisí v roce 2008 a 2009 ekonomická krize, nikoli program EU ETS. „EU 15 do roku 2012 nesplní kjótský závazek v absolutním sníţení vlastními opatřeními. Splní se kreativním účetnictvím,“ prohlásil Zbořil.52
50
http://www.spcr.cz/cz/infoservis/tiskovezpravy/studie_ets_zari2008.pdf [cit. 2011-04-10] 51 http://www.mzp.cz/cz/emisni_inventury [cit. 2011-04-18] 52 http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/debata-ekolistu-pomaha-obchodovani-spovolenkami-snizovatemise?sel_ids=1&ids[x213089a76b73dd3bca960ae9e9436d2a]=1 [cit. 2011-04-18] 40
Chemik Vladimír Novotný zastává názor, ţe podle dosavadních zkušeností s EU ETS je patrné, ţe samotné obchodování emise nesníţí. 53
4.10. Shrnutí Podniky, které pouţívají emisní práva, mají určité povinnosti, které musí dodrţovat. Podniky, které produkují znečištění, mohou provozovat svoji činnost pouze tehdy, mají-li k tomu povolení od Ministerstva ţivotního prostředí. Aby toto povolení dostali, musí podat ţádost. Pokud je podniku povolení uděleno, je zařazen do Národního alokačního plánu, který určuje, jak budou povolenky pro dané obchodovací období rozděleny. Znečišťovatelé musí emisní povolenky evidovat jako svůj dlouhodobý nehmotný majetek. V obchodovacím období 2008 – 2012 nabývají producenti znečištění těchto povolenek bezplatně, takţe je účtují jako dotace, ale ve své podstatě to dotace nejsou. Kaţdý rok musí k 30. dubnu vyřadit takové mnoţství povolenek, které v předchozím roce spotřebovali. Ačkoliv jsou emise účtovány jako dlouhodobý nehmotný majetek, neodepisují se. Další povinností spojenou s emisemi je povinnost majitele odvádět z nich daň. Zdanění povolenek je ve výši 32 % a to na certifikáty, které budou vydány v roce 2011 a 2012. Znečišťovatelé mohou s povolenkami obchodovat. Obchodují s nimi na burzách, kde je stanoven vţdy kurz za jednu emisi. Pro potřeby účetnictví je kaţdý rok stanovena průměrná cena povolenky. Vychází se z kaţdodenních cen obchodovaných na burze BlueNext (dříve také na EEX burze). Cena emisních povolenek je velice kolísavá a reaguje na všechny podněty, které se na burze odehrají. Začátkem roku 2011 bylo z českého registru OTE ukradeno přes 1,3 milionů povolenek. Díky této události došlo k pozastavení obchodování na burzách a národní rejstříky byly uzavřeny. V České republice je s obchodovatelnými povolenkami spojen program Zelená úsporám. Tento program zavedlo Ministerstvo ţivotního prostředí. Účelem projektu je podpora rodinných domů, bytů a novostaveb při zavádění nových technologií, které jsou 53
http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/debata-ekolistu-pomaha-obchodovani-spovolenkami-snizovatemise?sel_ids=1&ids[x213089a76b73dd3bca960ae9e9436d2a]=1 [cit. 2011-04-18] 41
šetrnější k ţivotnímu prostředí. Finanční prostředky jsou získávány z prodeje povolenek do zahraničí. Velkým odběratelem pro Českou republiku je Japonsko, dále byla pomoc poskytnuta také Rakousku, Španělsku, Světové bance. Při zavádění systému obchodovatelného povolení do České republiky došlo k pobouření průmyslu. Nesouhlasil s tímto systémem, ale musel ho přijmout. Při aplikaci jakéhokoliv nového projektu se najde vţdy někdo takový, kdo ho bude odsuzovat a nebude s ním souhlasit.
42
5. Závěr Bakalářská práce se zabývala prodejem emisních práv. Cílem je zkoumání efektivnosti prodeje emisních poukázek pro Českou republiku a zahraničí, vyuţití financí z prodeje a jejich globální dopady na svět. Obchodovatelná povolení se začaly pouţívat jiţ v 60. letech 20. století. Jedním z prvních projektů, kde byl tento systém pouţit, byl projekt Kyselého deště. V současné době se pouţívá jako nástroj na splnění závazků stanovených Kjótským protokolem. Země musí splnit své stanovené závazky. Některé země mají nadbytečné mnoţství těchto povolenek, proto je mohou prodávat zemím, které jich mají nedostatek. Díky tomuto obchodování mezi zeměmi se stávají obchodovatelná povolení globálním nástrojem. Firmám nebo státům, které obchodují mezistátně, tak vznikají nové kontakty, které mohou vyuţít i v jiných sférách podnikání. Vznikají tak také nové vztahy spolupráce. Pro znečišťovatele jsou emisní povolenky přínosem nových povinností, které musejí vykonávat. Jednou z těchto povinností je zanesení obchodovatelných povolení do účetnictví. Bylo těţké určit, jak by se měly povolenky účtovat. Nakonec se rozhodlo, ţe budou vedeny jako nehmotný dlouhodobý majetek, který se neodepisuje a je účtován jako státní dotace. Další povinností je také k 30. dubnu kaţdého roku obchodovacího období vyřadit patřičné mnoţství emisních povolenek z účetnictví. Vyřazené mnoţství odpovídá mnoţství emisí, které podnik vypustil do ovzduší. U ţádného nového projektu nenastane situace, ţe by nikdo nebyl proti jeho zavedení. I v tomto případě tomu tak nebylo. Svaz průmyslu a dopravy se ohradil proti aukčnímu systému rozdělování povolenek. Obchodovatelná povolení se řadí mezi ekonomické nástroje ovlivňování ţivotního prostředí. Rozdíl mezi administrativními a ekonomickými nástroji je v tom, ţe ekonomické nástroje dávají znečišťovateli moţnost volby a jsou efektivnější. Můţe to být způsobeno tím, ţe je omezené mnoţství povolenek pro danou oblast a tak se s nimi bude nakládat efektivněji. Navíc nejsou povinné pro všechny znečišťovatele. Pouze pro větší. Malí producenti znečištění jsou od tohoto systému osvobozeni. Z emisní inventury, kterou provedenou Českým hydrometeorologickým ústavem, vyplývá, ţe sníţení emisí oxidu uhličitého od roku 1990 většinou klesá. Není jednoduché říci, jestli je to zásluha pouze emisních povolenek. Ale myslím si, ţe i přes některé negativní názory by tento nástroj mohl být účinný. 43
6. Seznamy 6.1.
Seznam tabulek
Tabulka č. 1 Národní alokační plán České republiky 2008 - 2012 ................................. 24 Tabulka č. 2 Účtování emisních povolenek .................................................................... 30 Tabulka č. 3 Prodej emisních AAU do zahraničí v letech 2009 - 2010 ......................... 35 Tabulka č. 4 Průměrná cena emisních povolenek pro Českou republiku ....................... 36 Tabulka č. 5 Kvantifikovaný závazek smluvních stran Kjótského protokolu (k výchozímu roku nebo období) ........................................................................................ 49 Tabulka č. 6 Cíle členských zemí EU v rámci Kjótského protokolu, kterých má být dosaţeno do roku 2012 ................................................................................................... 50 Tabulka č. 7 Výše dotace v programu Zelená úsporám pro stávající rodinné domy ...... 51 Tabulka č. 8 Výše dotace v programu Zelená úsporám pro stávající bytové domy ....... 51 Tabulka č. 9 Výše dotace v programu Zelená úsporám pro novostavby ........................ 52
6.2.
Seznam obrázků
Obrázek č. 1 Vývoj emisí SO2 z elektráren v USA (1980 - 2010)................................. 10 Obrázek č. 2 Územní rozloţení zdrojů v USA ............................................................... 11 Obrázek č. 3 Působení povolenek ................................................................................... 15 Obrázek č. 4 Obchodovatelná povolení a úspora nákladů .............................................. 16 Obrázek č. 5 Bublina ...................................................................................................... 19 Obrázek č. 6 Offset ......................................................................................................... 20 Obrázek č. 7 Vývoj počtu ţádostí a výše rezervované podpory ..................................... 34 Obrázek č. 8Vývoj cen EUA v roce 2009 ...................................................................... 37 Obrázek č. 9 Vývoj cen CER kreditů v roce 2009.......................................................... 37 Obrázek č. 10 Vývoj cen EUA v roce 2010 ................................................................... 38 Obrázek č. 11 Emise jednotlivých skleníkových plynů 1990 - 2008 v ČR .................... 53 Obrázek č. 12 Emise skleníkových plynů 1990 - 2008 v odvětvovém členění .............. 54
6.3.
Seznam grafů
Graf č. 1 Vývoj cen EUA v roce 2011 ........................................................................................ 38
44
6.4.
Seznam příloh
Příloha č. 1 Tabulka č. 5 Kvantifikovaný závazek smluvních stran Kjótského protokolu (k výchozímu roku nebo období) Příloha č. 2 Tabulka č. 6 Cíle členských zemí EU v rámci Kjótského protokolu, kterých má být dosaţeno do roku 2012 Příloha č. 3 Tabulka č. 7 Výše dotace v programu Zelená úsporám pro stávající rodinné domy Tabulka č. 8 Výše dotace v programu Zelená úsporám pro stávající bytové domy Tabulka č. 9 Výše dotace v programu Zelená úsporám pro novostavby Příloha č. 4 Obrázek č. 11 Emise jednotlivých skleníkových plynů 1990 – 2008 v ČR Obrázek č. 12 Emise jednotlivých skleníkových plynů 1990 – 2008 v odvětvovém členění
45
7. Seznam literatury [1] BRANIŠ, M, HŮNOVÁ, I, Atmosféra a klima – aktuální otázky ochrany ovzduší. 1. vydání Praha: Karolinum, 2009, 351 s, ISBN 978-80-246-1598-1 [2] COMMON, M, STAGL, S, Ecological economics. 1. vydání Cambridge: University press, 2005, 560 s, ISBN 0-521-01670-3 [3] DIRNER, V, a kol, Ochrana životního prostředí. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 1997, 333 s, ISBN 80-7078-490-3 [4] JÍLKOVÁ, J, Daně, dotace a obchodovatelná povolení – nástroje ochrany ovzduší a klimatu. 1. vydání Praha: IREA, 2003, 156 s, ISBN 80-86684-04-0 [5] JÍLKOVÁ, J, Obchodovatelná povolení – svazek 45. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 1996, 102 s, ISBN 80 – 7078-379 [6] JORGENSEN, S, E, Encyclopedia of ecology. 1. Vydání Amsterdam: Editor – in – Chin, 2008 1726 s, ISBN 978-0-444-52033-3 [7] KRAMER, M, URBANIEC, M, OBRŠÁLOVÁ, I, Mezinárodní management životního prostředí – svazek I. interdisciplinární rámcové podmínky environmentálně orientovaného řízení podniku. 1. vydání Praha: C H Beck, 2005, 400 s, ISBN 80-7179-919-X [8] OBRŠÁLOVÁ, I, RUDOLF, E, Environmentální ekonomika. 2. doplněné vydání Pardubice: Univerzita Pardubice, 2000, 99 s, ISBN 80-7194-289-8 [9] Proceedings from international workshop, Economic and social aspects of sustainable development – enviromnental accounting application on micro and macro level. Univerzita Pardubice, 2005, 140 s. ISBN 80-7194-791-1, [10] ŠTĚPÁNEK, Z, JÍLKOVÁ, J, Malý výkladový slovník z oblasti ekonomiky ţivotního prostředí. 1. vydání Praha: Ministerstvo ţivotního prostředí, 1998, 160 s, ISBN 80-7212-053-0 [11] VEJCHODSKÁ, E, Ekonomie a politika městského životního prostředí. 16. vydání Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2007, 176 s, ISBN 978-80-245-1241-9 [12] Češi se obávají otevření trhu s povolenkami v Německu. Hospodářské noviny. 4. 6. 2. 2011, 025, s. 19. [13] ČEZ při útoku hackerů ztratil 700 000 povolenek. Hospodářské noviny. 28 - 30. 1. 2011, 020, s. 19. [14] Hackeři ukradli povolenky nejméně za půl miliardy. Hospodářské noviny. 21. - 23. 1. 2011, 015, s. 15. [15] Šéf OTE: Registr s povolenkami bude uzavřen dva aţ tři týdny. Hospodářské noviny. 25. 1. 2011, 017, s. 15. [16] A Guide to Emissions Trading [online]. 2010 [cit. 2011-01-25]. UNEP. Dostupné z WWW:
.
46
[17] Bluenext.eu [online]. 2011 [cit. 2011-03-30]. Bluenext.eu. Dostupné z WWW: . [18] Český trh emisních povolenek ve čtvrtek obnoví obchodování [online]. 2011-03-22 [cit. 2011-03-24]. Finance.cz. Dostupné z WWW: . [19] Emise [online]. 2008 [cit. 2011-02-08]. Nalezeno.cz. Dostupné z WWW: . [20] Emisní inventury [online]. 2008 - 2011 [cit. 2011-04-18]. Ministerstvo ţivotního prostředí. Dostupné z WWW: . [21] Emisní povolenky [online]. 2010-07-13 [cit. 2011-03-09]. Ekologické bydlení. Dostupné z WWW: . [22] HANKOVÁ, Jaroslava. Emisní povolenky z daňového hlediska [online]. 2009-0504 [cit. 2011-03-20]. APOGEO. Dostupné z WWW:. [23] Joint Implementation [online]. 2009 [cit. 2011-02-08]. BTG Carbon Consultancy. Dostupné z WWW: http://www.carbonconsultancy.com/cz/portfolio.php. [24] Klimaticko-energetický balíček EU [online]. 2009-01-13 [cit. 2011-02-05]. Ekolist.cz. Dostupné z WWW: . [25] Komise vítá přijetí klimaticko-energetického balíčku [online]. 2009-04-23 [cit. 2011-02-05]. EUROPA - Press Releases. Dostupné z WWW: . [26] Návrh účtování emisních povolenek [online]. 2010 [cit. 2011-03-04]. OTE, a. s. Dostupné z WWW: . [27] Národní alokační plán 2008 - 2012 [online]. 2008 - 2011 [cit. 2011-03-03]. Ministerstvo ţivotního prostředí. Dostupné z WWW: . [28] Obchodovatelná práva na znečištění [online]. 2010-05-25 [cit. 2011-02-05]. Enviwiki. Dostupné z WWW: . [29] Obchodování s emisemi [online]. 2005 [cit. 2011-03-28]. Ministerstvo průmyslu a obchodu. Dostupné z WWW: . [30] Ocenění emisní povolenky pro účely zdanění emisních povolenek výrobců elektřiny [online]. 2011-03-02 [cit. 2011-03-4]. Třetí ruka - více času na podstatné. Dostupné z WWW: .
47
[31] OTE: Obchodování s povolenkami by mohlo začít v nejližších dnech [online]. 2011-03-21 [cit. 2011-03-25]. EnviWeb. Dostupné z WWW: . [32] Pomáhá obchodování s povolenkami snižovat emise [online]. 2011-03-31 [cit. 2011-04-18]. Ekolist.cz. Dostupné z WWW: . [33] Popis programu [online]. 2009 [cit. 2011-03-25]. Zelená úsporám. Dostupné z WWW: http://www.zelenausporam.cz/sekce/470/popis-programu/. [34] Povolenky [online]. 2010 [cit. 2011-03-28]. OTE, a. s. Dostupné z WWW: . [35] Průměrná cena EUA [online]. 2010 [cit. 2011-03-28]. OTE, a. s. Dostupné z WWW: . [36] Rejstřík 2009 [online]. 2010 [cit. 2011-03-30]. OTE, a. s. Dostupné z WWW: . [37] Slovník pojmů emisního obchodování. [online], dostupné z http://www.carbon warehouse.eu/userfiles/general/slovnik_pojmu_emisniho_obchodovani.pdf. [38] Stát nahradí ztracené povolenky ze svých rezerv. [online] 2011-03-09 [cit. 201103-09]. Dostupné z http://ekonomika.idnes.cz/stat-nahradi-ztracene-povolenky-zesvych-rezerv-f6i/eko_euro.aspx?c=A110309_190954_eko_euro_fih [39] Studie 2008 [online]. 2008 [cit. 2011-04-10], [cit. 2011-04-26]. Svaz průmyslu a dopravy. Dostupné z WWW: < http://www.spcr.cz/cz/infoservis/tiskovezpravy/ studie_ets_zari2008.pdf>. [40] Tiskové zprávy [online]. 2008 - 2011 [cit. 2001-03-25 - 2011-03-27]. Ministerstvo ţivotního prostředí. Dostupné z WWW: . (např. http://mzp.cz/cz/news_100217_Zelena_usporam [41] Rejstřík 2009 [online]. 2010 [cit. 2011-03-30]. OTE, a. s. Dostupné z WWW: . [42] Zákon č. 695/2004 Sb. o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů [online]. 2001 - 2011 [cit. 201104-22]. TBZ-info. Dostupné z WWW: . [44] Životní prostředí [online]. 1998 - 2011 [cit. 2011-02-10]. České aerolinie. Dostupné z WWW: . 48
8. Přílohy Příloha č. 1 Tabulka č. 5 Kvantifikovaný závazek smluvních stran Kjótského protokolu (k výchozímu roku nebo období)
Země Austrálie Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko Estonsko Evropské společenství Finsko Francie Chorvatsko Irsko Island Itálie Japonsko Kanada Lichtenštejnsko Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko
Sníţení/Zvýšení (v %) 8 8 8 8 8 8 8
Země Monako Německo Nizozemsko Norsko Nový Zéland Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Ruská federace Řecko Slovensko Slovinsko Velká Británie USA Španělsko Švédsko Švýcarsko Ukrajina
8 8 5 8 10 8 6 6 8 8 8 8 6
Sníţení/Zvýšení (v %) 8 8 8 1 0 6 8 8 8 0 8 8 8 8 7 8 8 8 0
Zdroj: Příloha B Kjótského protokolu – vlastní zpracování 54
54
http://www.mzp.cz/ris/ais-risdb-ec-table.nsf/383C30241B4836DCC1256DDA 003D88CD/$file/22002A0515%2801%29Fin.pdf [cit. 2011-04-09]. 49
Příloha č. 2 Tabulka č. 6 Cíle členských zemí EU v rámci Kjótského protokolu, kterých má být dosaženo do roku 2012 Podíl jednotlivých členských států EU-15 na plánovaném celkovém sníţení emisí o 8 % podle Kjótského protokolu Belgie Dánsko Finsko Francie Irsko Itálie Lucembursko Německo Nizozemsko Portugalsko Rakousko Řecko Španělsko Švédsko Velká Británie
Členské země EU, Sníţení/Zvýšení kterým byly stanoveny Sníţení/Zvýšení individuální cíle 8 21 0 0 13 7 28 21 6 27 13 25 15 4 13
Česká republika Estonsko Litva Lotyšsko Maďarsko Polsko Rumunsko Slovensko Slovinsko
8 8 8 8 6 6 8 8 8
Zdroj: Příloha B Kjótského protokolu – vlastní zpracování 55
55
http://www.mzp.cz/ris/ais-risdb-ectable.nsf/383C30241B4836DCC1256DDA003D88CD/$file/22002A0515%2801%29Fi n.pdf [cit. 2011-04-09]. 50
Příloha č. 3 Výše dotace v programu Zelená úsporám Tabulka č. 7 Výše dotace v programu Zelená úsporám pro stávající rodinné domy Přijímané opatření
Dotace max. 50 % nákladů, aţ 1950 Kč/m2 podlahové plochy max. 50 % nákladů, aţ 850 Kč/m2 podlahové plochy
Komplexní zateplení Dílčí zateplení
Přechod vytápění ze zdrojů na tuhá a kapalná fosilní paliva a elektrického aţ 60 % nákladů, max. 80 000 vytápění na zdroje na biomasu s nízkými Kč emisemi Přechod vytápění na tepelná čerpadla 30 % nákladů, max. 75 000 Kč 50 % nákladů, max. 55 000 solární systémy na ohřev vody a přitápění nebo 80 000 Kč (podle typu systému) dotace na jednotlivá opatření + bonus 20 000 Kč/dům
kombinace opatření
Zdroj: http://mzp.cz/cz/letter_il090407zelena_usporam [cit. 2011-03-27]. Tabulka č. 8 Výše dotace v programu Zelená úsporám pro stávající bytové domy Přijímané opatření
Dotace max. 50 % nákladů, aţ 1350Kč/m2 podlahové plochy max. 50 % nákladů, aţ 600 Kč/m2 podlahové plochy
Komplexní zateplení Dílčí zateplení Přechod vytápění ze zdrojů na tuhá a kapalná fosilní paliva a elektrického vytápění na biomasu - platí i pro panelové domy solární systémy na ohřev vody a přitápění platí i pro panelové domy kombinace opatření
50 % nákladů, max. 25 000 Kč/byt 50 % nákladů, max. 25 000 –35 000 Kč/byt dotace na jednotlivá opatření + bonus 50 000 Kč/dům
Zdroj: http://mzp.cz/cz/letter_il090407zelena_usporam [cit. 2011-03-27].
51
Tabulka č. 9 Výše dotace v programu Zelená úsporám pro novostavby Přijímané opatření Pasivní rodinný dům Pasivní bytový dům Vytápění čerpadly
biomasou
solární systémy kombinace opatření
nebo
Dotace 220 000 Kč/dům 140 000 Kč/byt aţ 60 % nákladů, max. 80 000 tepelnými Kč u rodinných domů, resp. 50 % nákladů, max. 25 000 Kč/byt u bytových domů 50 % nákladů, max. 35 000 – 80 000 Kč bonus 20 000 Kč/rodinný dům, případně bonus 50 000 Kč/bytový dům
Zdroj: http://mzp.cz/cz/letter_il090407zelena_usporam [cit. 2011-03-27].
52
Příloha č. 4
Obrázek č. 11 Emise jednotlivých skleníkových plynů 1990 - 2008 v ČR Zdroj: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/emisni_inventury/$FILE/OZKemise_GHG_1990-2008-20100204.pdf [cit. 2011-04-18].
53
Obrázek č. 12 Emise skleníkových plynů 1990 - 2008 v odvětvovém členění Zdroj: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/emisni_inventury/$FILE/OZKemise_GHG_1990-2008-20100204.pdf [cit. 2011-04-18].
54
