UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut sociologických studií
Barbora Veverková
Sociální partnerství: role zaměstnavatelů a (odborných) škol v procesu uplatnění absolventů na trhu práce Bakalářská práce
Praha 2014
Autor práce: Barbora Veverková Vedoucí práce: Mgr. Miriam Kotrusová, Ph.D.
Rok obhajoby: 2014
Bibliografický záznam VEVERKOVÁ, Barbora. Sociální partnerství: role zaměstnavatelů a (odborných) škol v procesu uplatnění absolventů na trhu práce. Praha, 2014. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut sociálních studíí. Katedra veřejné a sociální politiky. Vedoucí diplomové práce Mgr. Miriam Kotrusová, Ph.D.
Abstrakt Práce „Sociální partnerství: role zaměstnavatelů a (odborných) škol v procesu uplatnění absolventů na trhu práce“ se zabývá problematikou spolupráce škol a zaměstnavatelů v oblasti středního školství. Práce vychází z teoretických východisek zaměstnatelnosti, diverzifikovaného systému vzdělávání a duálního systému vzdělávání. Zabývá se uvedenou problematikou v rámci nastaveného systému v České republice a zkoumá jeho fungování. V souvislosti s tím, poukazuje na historický vývoj spolupráce a její ukotvení v rámci legislativy. Zkoumá změny v důsledku nové kurikulární reformy, tvorbu školních vzdělávacích programů a přibližuje pojem kooperativního modelu spolupráce v rámci odborného vzdělávání. Na základě konkrétních příkladů spolupráce škol a zaměstnavatelů práce ukazuje fungování sociálního partnerství u nás i v zahraniční, konkrétně v Německu a zároveň zhodnocuje nastavení našeho sytému a identifikuje jeho hlavní problémové oblasti.
Abstract This thesis „Social partnership: role of employers and vocational schools in employment of young people“ deals with the issue of cooperation between schools and employers in vocational education. The paper uses theoretical background such as theory of employability, diversified system of education and dual system of education. It deals with the issue within the system set in Czech Republic and it examines the way it works. In this context, the paper shows historical background of the partnership and also its legislative background. It examines changes in consequences of new curricular reform and the making of school education programs and it brings closer look at the concept of cooperative model of vocational education. On the base of specific examples of cooperation of schools and employers it is showed how this works in our country and also in Germany, it evaluates the setting of the system and identifies its main problems.
Klíčová slova Absolventi, trh práce, nezaměstnanost, vzdělávání, sociální partnerství, spolupráce škol a firem
Keywords School leavers, labor market, unemployment, education, social partnership, cooperation of schools and firms Rozsah práce: 74 397 znaků
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval/a samostatně a použil/a jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely. V Praze dne 13. 5. 2014
Barbora Veverková
Poděkování Zde bych rád poděkovala vedoucí své práce za ochotu, laskavost a cenné rady, které mi byly velkým přínosem. Poděkování si zaslouží i PhDr. Arnošt Veselý, Ph.D., který byl ochotný poskytnout mi své názory a odborné znalosti.
TEZE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Univerzita Karlova v Praze Fakulta sociálních věd Institut sociologických studií Katedra veřejné a sociální politiky
PŘEDPOKLÁDANÝ NÁZEV BAKALÁŘSKÉ PRÁCE: ABSOLVENTŮ ŠKOL NA TRHU PRÁCE V ZEMÍCH EU
AUTOR: Barbora Veverková KONZULTANT: Mgr. Miriam Kotrusová, Ph.D.
UPLATNĚNÍ
1. Vymezení předmětu zkoumání a strukturace výzkumného tématu Nezaměstnanost je jedním z hlavních problémů soudobé společnosti, ať už z ekonomického, politického, sociálního či psychologického hlediska. V důsledku hospodářské krize v poslední době navíc klesá výroba, vzniká tak nerovnováha na trhu práce, což vede ke snižování počtu pracovních míst a k celkovému nárůstu nezaměstnanosti obecně. Tímto jsou samozřejmě více postiženi ohrožené skupiny na trhu práce, tím pádem i čerství absolventi škol. Absolventi jsou rizikovou skupinou hned z několika důvodů. Prvním a jedním z hlavních důvodů je nedostatek praktických zkušeností ve vystudovaném oboru. Zaměstnavatelé většinou požadují od uchazečů praxi v oboru, kterou čerství absolventi jednoduše nedisponují. S tím souvisí i fakt, že se absolventi logicky nemohou prokázat doporučením od předchozího zaměstnavatele. V neposlední řadě je jedním z důvodů také nezkušenost absolventů s pracovním trhem a absence pracovních návyků. Ve své práci bych se chtěla zaměřit na fungování začleňování absolventů na trh práce ve státech EU. V souvislosti s tím budu mimo jiné vycházet z projektu REFLEX, který se zabývá problematikou zaměstnatelnosti a uplatnění absolventů škol na pracovním trhu. Projekt probíhá jak na národní, tak i mezinárodní úrovni a zabývá se třemi základními oblastmi, a sice oblastí kompetencí absolventů škol, rolemi vzdělávacích institucí a problematikou přechodu ze školy do zaměstnání. [REFLEX 2007]
2. Teoretická východiska Mezi další teoretická východiska patří příčiny a důsledky nezaměstnanosti absolventů. Nezaměstnanost samozřejmě ovlivňuje jak jedince a jeho životní úroveň, tak i jeho rodinu a okolí. Má tedy důsledky pro každodenní život nezaměstnaných, jejich společenské vztahy a také samozřejmě pro pokles příjmů a ztrátu životní úrovně. Nezaměstnanost tedy ovlivňuje jedince a jeho rodinu v negativním slova smyslu nejen z finančního hlediska, ale i prostřednictvím sociálních souvislostí. [Mareš 1994: 62-58] Dalším teoretickým východiskem je politika zaměstnanosti jednotlivých států, která má za úkol podpořit začleňování absolventů na trh práce. Jejich uplatnění na trhu práce je ovlivněno několika faktory, a to hospodářským a sociálně-demografickým vývojem regionu, zaměstnaností v dané oblasti, aktivním přístup k hledání zaměstnání a
také úrovní vzdělání, klíčových kompetencí či oborem vzdělání. [studentskefinance.cz 2013] Dalším důležitým teoretickým východiskem je i vývoj vzdělávání a změna významu vzdělání pro pracovní trh obecně. V poslední době se standardem ve vzdělání stává vysokoškolské vzdělání nebo minimálně střední vzdělání s maturitou. Zatímco poptávka po vzdělání stále stoupá, počet pracovních příležitostí na trhu práce pro mladé lidi klesá. To samozřejmě vede k situaci, že výše dosaženého vzdělání se pro mladé lidi stává velmi zásadní vzhledem k omezenému počtu pracovních míst dostupných pro absolventy. [ČSÚ] Posledním důležitým východiskem je problematika nezaměstnanosti na pozadí ekonomické krize. Ta s sebou přinesla problémy a překážky, kvůli kterým byli zaměstnavatele nuceni propouštět zaměstnance, což vedlo k výraznému nárůstu nezaměstnaných osob registrovaných na úřadu práce. Zmiňovaná ekonomická krize se samozřejmě promítla i do nezaměstnanosti absolventů a jejich počet vzrostl. Díky krizi se potvrdila myšlenka, že není možné směrovat studenty do oborů, které jsou pro trh práce aktuálně přínosné, nýbrž jim umožňovat studium oborů, o které se zajímají a pro které mají předpoklady. Jinak hrozí situace, kdy bude přibývat více lidí, kteří budou vykonávat zaměstnání v jiném oboru, než jaký mají vystudovaný, čímž se zvýši množství peněz, které bude třeba vyplatit ze státního rozpočtu na jejich rekvalifikace. [Robert Sukup a spol. 2012]
3. Cíle bakalářské práce Ve své práci se chci zabývat nezaměstnaností v současnosti nejvíce ohrožené skupiny na trhu práce, čerstvých absolventů škol a jejich uplatněním na pracovním trhu v zemích EU. Ráda bych se zaměřila na tuto problematiku vzhledem k současnému vzdělávacímu systému jak v ČR, tak v zemích EU. V souvislosti s tím se zaměřím na možnosti, které jednotlivé státy absolventům v oblasti vzdělání a začleňování na trh práce poskytují. V neposlední řadě se pokusím zhodnotit současnou situaci nezaměstnanosti vzhledem k vývoji vzdělanosti a poptávce po vysokoškolsky vzdělaných absolventech na pracovním trhu. Z praktického hlediska se zaměřím na problematiku v důsledku současné hospodářské krize, zhodnocení příkladů dobré praxe fungující ve státech EU a její porovnání s praxí v České Republice.
4. Výzkumné otázky a hypotézy Jaká je současná situace nezaměstnanosti v zemích EU vzhledem k vývoji vzdělanosti a poptávce po absolventech na trhu práce? Jaké důsledky má na začleňování absolventů na trh práce ekonomická krize? S jakými problémy se v souvislosti s problematikou státy EU potýkají a jak jsou zde tyto problémy řešeny? Jaké jsou příklady dobré praxe ve státech EU ve srovnání s praxí v ČR?
5. Metody a prameny Nejprve se pokusím přiblížit problematiku nezaměstnanosti, ohrožené skupiny absolventů škol a vzdělávacího systému států EU pomocí literatury. Dále bych se chtěla zaměřit na již uskutečněné výzkumy a studie v této oblasti. Budu se snažit vycházet ze statistik a projektů, které se problematikou absolventů na trhu práce zabývají. Dále se prostřednictvím literatury a již zmíněných statistik zaměřím na problematiku v důsledku hospodářské krize a porovnám příklady praxe ve státech EU a ČR. Ze získaných informací a příkladů dobré praxe ze zahraničí se pokusím navrhnout efektivnější postup v této problematice na území ČR. V souvislosti s tím, bych svou práci pravděpodobně podpořila rozhovory s odborníky, díky kterým bych mohla získat další pohledy a návrhy na to, jak zefektivnit přístupy a postupy české praxe.
6. Předpokládaná struktura bakalářské práce Úvod Teoretická část - nezaměstnanost, příčiny a důsledky, ohrožené skupiny na TP - absolventi na trhu práce zemí EU - vzdělávací systém, stát a absolventi na TP - současná situace v zemích EU v důsledku hospodářské krize Příklady dobré praxe ve státech EU, srovnání s ČR Závěr
7. Základní literatura k tématu
Kuchař, P. Trh práce. Praha, Karolinum. 2007
Kotýnková, M. Trh práce na přelomu tisíciletí. Praha. Vysoka Škola Ekonomická, 2006
Buchtová, B. Nezaměstnanost – psychologický, ekonomický a sociální problém. Praha, Grada. 2002
Mareš, P. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha, Slon. 1994
Potůček, M. 1995. Sociální politika. Praha: Slon
Tomeš, I. 2010. Sociální politika: Teorie a mezinárodní zkušenost. Praha: Portál
Vyhlídal, Jiří; Mareš, Petr. Měnící se rizika a šance trhu práce: analýza postavení a šancí vybraných rizikových skupin na trhu práce. Praha
Krebs, Vojtěch a kolektiv. 2005. Sociální politika. Praha: ASPI a.s.
Struktury systémů vzdělávání a počáteční odborné přípravy v zemích Evropské unie. Praha-Un,Gnosis, s.r.o. 1997.
VÁŇOVÁ, M. Vzdělávací systémy ve vyspělých evropských zemích. Praha,Karolinum 1994
Nezvalová, D. Vzdělávací systémy ve vyspělých zemích. UP Olomouc 1998.
Kuchař, P. Respekt institut. (2007). Článek FUTURA: Role vzdělání v profesním a pracovním životě. [online]. Dostupné z: http://www.respektinstitut.cz/clanekfutura-role-vzdelani-v-profesnim-a-pracovnim-zivote/
Český statistický úřad. Význam vzdělání pro trh práce v ČR (analýza). [online]. Dostupné z : http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/vyznam_vzdelani_pro_trh_prace_v_cr_analyza/$ File/analyza_vzdelani.pdf
Trhlíková, J. Přechod absolventů středních škol na trh práce - srovnání situace absolventů učebních a maturitních oborů. Praha. NUOV, 2014. Dostupné z: http://www.nuv.cz/uploads/Vzdelavani_a_TP/Prechod_Abs_srovnani_2014_pro _www.pdf
Jiří Tillner a spol. Národní ústav pro vzdělávání: Uplatnění absolventů škol na trhu práce – 2012. Praha. 2013. Dostupné z: http://www.infoabsolvent.cz/Temata/PublikaceAbsolventi?Stranka=9-0-76
Nekola, M., Geissler, H., Mouralová, M. Současné metodologické otázky veřejné politiky. Praha: Karolinum, 2011
Obsah ÚVOD............................................................................................................................................... 1 1
VYMEZENÍ PROBLÉMU...................................................................................................... 3
1.1 2
3
4
Vymezení pojmu sociálního partnerství...........................................................4
CÍLE A VÝZKUMNÉ OTÁZKY ........................................................................................... 6
2.1
Cíle .................................................................................................................6
2.2
Výzkumné otázky............................................................................................6
TEORETICKÁ VÝCHODISKA............................................................................................. 7
3.1
Zaměstnatelnost ..............................................................................................7
3.2
Diverzifikovaný systém vzdělávání .................................................................9
3.3
Duální systém..................................................................................................9
POUŽITÉ METODY .............................................................................................................11
4.1
Sekundární analýza a studium dokumentů .....................................................11
4.2
Expertní šetření .............................................................................................12
5 VÝZNAM SOCIÁLNÍHO PARTNERSTVÍ PRO PRACOVNÍ UPLATNĚNÍ ABSOLVENTŮ ŠKOL ...................................................................................................................13
5.1
Přechod na pracovní trh.................................................................................13
5.2
Kritéria přijetí a kompetence .........................................................................14
5.3
Vliv systému vzdělávání................................................................................17
5.4
Mezinárodní přístup ......................................................................................19 5.4.1 Přístup Evropské unie ................................................................................................19 5.4.2 Německý systém středního vzdělávání.........................................................................20 5.4.3 Výhody a slabé stránky německého systému................................................................21
6
SOCIÁLNÍ PARTNERSTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE.........................................................23
6.1
Historie spolupráce........................................................................................23
6.2
Fungování systému spolupráce v ČR .............................................................24 6.2.1 Legislativní ukotvení ..................................................................................................25 6.2.2 Kurikulární reforma a školní vzdělávací programy.....................................................26 6.2.3 Vize sociálního partnerství: kooperativní model spolupráce .......................................28
6.3
Konkrétní příklady ........................................................................................29 6.3.1 ŠKODA AUTO a.s......................................................................................................29 6.3.2 Česká pošta................................................................................................................30
6.4
Zhodnocení nastaveného systému v ČR.........................................................31 6.4.1 Překážky a problémy..................................................................................................33 6.4.1.1 Systémové problémy na straně škol......................................................................33 6.4.1.2 Systémové problémy na straně firem....................................................................34
ZÁVĚR............................................................................................................................................36 POUŽITÁ LITERATURA .............................................................................................................38
Úvod Jedním ze závažných ekonomických a společenských problémů současnosti, se kterým se ve větší či menší míře potýká většina států světa, je rostoucí nezaměstnanost. Nezaměstnanost může postihnout každého, existují ale určité skupiny jedinců na trhu práce, které jsou ohrožené více než jiné. Mezi takové skupiny patří čerství absolventi škol. Jedná se především o mladé lidi v období věku od patnácti do pětadvaceti let, přičemž je toto období podle Buchtové definováno jako „získání profesní identity“, a zároveň jde o období, kdy probíhá „volba povolání a příprava na něj“. [Buchtová 2002] Problémy spojené hledáním zaměstnání se v tomto období mohou projevit negativním formováním jedincova hodnotového rámce ve vztahu k práci nebo jeho životního stylu. Absolventi jsou považování za rizikovou skupinou na trhu práce hned z několika důvodů. Prvním a jedním z hlavních důvodů je nedostatek praktických zkušeností ve vystudovaném oboru. Zaměstnavatelé většinou požadují od uchazečů praxi v oboru, kterou čerství absolventi ve velkém množství případů nedisponují. S tím souvisí i fakt, že se absolventi nemohou prokázat doporučením od předchozího zaměstnavatele. Jiným důvodem znevýhodnění absolventů při hledání zaměstnání je jejich nezkušenost s pracovním trhem a absence pracovních návyků. Výše zmíněné jevy jsou důvodem, proč je přechod ze vzdělání na pracovní trh pro absolventy problematický. Trh práce a to, jak je v současné době nastaven, zvyšuje nároky na připravenost absolventů a tím je do velké míry nutí být flexibilní a schopní přizpůsobovat se měnícím se požadavkům a nárokům zaměstnavatelů. Tyto problémy jsou však určitým způsobem řešitelné, a to právě podporováním a rozvíjením systému spolupráce škol a zaměstnavatelů neboli sociálních partnerů. Taková spolupráce je založena především na přípravě studentů formou praxe u konkrétních firem a podniků, čímž se budoucí absolventi primárně připravují na uplatnění na trhu práce. Hlavním důvodem pro tuto spolupráci je nejen celkové propojení teorie s praxí, ale také zatraktivnění některých oborů, zejména učňovských, takovým způsobem, aby z nich vycházeli absolventi se zkušenostmi a vzděláním využitelným v konkrétních firmách a organizacích, které se právě na jejich vzdělání podílejí. Podniky si tak v podstatě vychovají své budoucí zaměstnance s praxí přesně takovou, jakou samy potřebují. Taková spolupráce funguje v současnosti převážně ve středním školství, proto se ve své práci zaměřuji na absolventy středních škol. 1
Ve své práci nejprve představuji problematiku spolupráce škol a zaměstnavatelů v teoretickém kontextu a vymezuji pojem sociálního partnerství tak, jak ho budu dále v práci používat. Poté se zaměřuji na systém spolupráce sociálních partnerů v České republice, jeho stručnou historii a legislativní ukotvení. Fungování systému u nás podporuji konkrétními příklady spolupráce a ukazuji stručné srovnání se zahraničním přístupem vysvětlením německého systému odborného školství. V návaznosti na to hledám problémy a překážky, které se v českém systému v souvislosti se spoluprací škol a zaměstnavatelů objevují a snažím se nastavení systému objektivně zhodnotit. V úvodu je ještě třeba zmínit změnu tématu práce od původního záměru, který je obsažen v přiloženém projektu bakalářské práce. Je přirozené, že téma, které je vybíráno rok před odevzdáváním samotné práce, nemusí nutně korespondovat s tématem finálním a během psaní samotné práce se člověk může od původního záměru značně odchýlit. Mé původní téma s názvem Uplatnitelnost škol na trhu práce bylo příliš nejasné, obecné a nespecifikované, rozhodla jsem se proto, po domluvě s vedoucí práce, téma blíže specifikovat na oblast spolupráce mezi školami a zaměstnavateli, které je podle mého názoru již tématem vhodnějším.
2
1 Vymezení problému Při vymezení mého výzkumného problému je nutné podívat se na obecnou situaci na trhu práce, absolventy a charakter jejich nezaměstnanosti. Pokud porovnáme statistiky z roku 2010 a 2011, můžeme mít pocit, že se situace nezaměstnanosti mírně zlepšuje, ovšem to není až tak úplně pravda. Reálné zlepšení je ve skutečnosti v podstatě minimální, jeho zdání však vychází především z kombinace několik faktorů, jako demografický vývoj, který souvisí s celkovým poklesem počtu absolventů a šířící se fenomén terciárního vzdělávání, jenž vede ke zvyšování podílu absolventů, kteří si místo přechodu do zaměstnání vyberou cestu dalšího pokračování ve studiu. [Tillner a spol. 2012; 18-19] Statistiky počtu nezaměstnaných čerstvých absolventů z dubna roku 2012 ukazují, že nejhorší léta krize do velké míry odezněly a situace mladých lidí na trhu práce se již nijak výrazně nezhoršuje. Pokud nás zajímá konkrétní situace na trhu práce a konkrétní čísla, nejvyšší míra nezaměstnanosti byla v roce 2012 zaznamenána u čerstvých absolventů s nižší úrovní vzdělání a u absolventů nástavbového vzdělání, což můžeme vidět v následujícím grafu. [Burdová, Chamoutová 2012; 16] Graf č. 1. Míra nezaměstnanosti absolventů v ČR podle kategorií vzdělání
(Zdroj: Tillner a spol. 2012; 21) Z grafu vyplývá, že se setkáváme s vysokou nezaměstnaností u absolventů škol nižšího středního vzdělávání s výučním listem, která se pohybuje kolem 29 %. Absolventi 3
odborného vzdělání s maturitní zkouškou jsou na tom podstatně lépe, míra jejich nezaměstnanosti dosahuje hodnot 9 %. Z hlediska statistik jsou na tom nejlépe studenti gymnázií, jejichž nezaměstnanost se pohybuje přibližně kolem tří procent. Takto nízká nezaměstnanost absolventů škol gymnaziálního charakteru je však logicky dána tím, že naprostá většina studentů pokračuje po ukončení střední školy dále do terciárního vzdělávání, „což odpovídá i charakteru a cílům všeobecné přípravy během středoškolského studia.“ [Tillner a spol. 2012; 21-22] Aktuální situace pracovního trhu z hlediska uplatnění absolventů není příliš příznivá. Údaje o nezaměstnanosti absolventů z posledního nejbližšího období (2012-2013) potvrzují výrazné zhoršení absorpce trhu práce. Příznivý vývoj z let 2003 – 2008, kdy díky zlepšující se ekonomické situaci v České republice začala nezaměstnanost absolventů postupně klesat, narazil náhle na překážku ve formě ekonomické krize a tempo hospodářského růstu, do té doby vysoko nastavené, tak výrazně pokleslo. [Tillner a spol. 2012; 18-19]
1.1 Vymezení pojmu sociálního partnerství Na úvod je třeba říci, že pojem sociální partnerství ve skutečnosti označuje širokou škálu aktivit probíhajících mezi školami a různými druhy institucí. Mezi tyto instituce patří například „představitelé obce a regionu, zaměstnavatelé, profesní asociace a sdružení, úřady práce, vyšší odborné a vysoké školy, Hospodářská komora ČR a její regionální a oborové složky, instituce veřejné správy, místní instituce, rodiče žáků apod.“ [Chvátalová 2012; 6] V literatuře zabývající se touto problematikou se však můžeme setkat s používáním pojmu sociální partnerství pouze v souvislosti se systémem spolupráce mezi sférou vzdělávací a zaměstnavatelskou. Pro účely mé práce tak budu pojem sociálního partnerství používat především v souvislosti se spoluprací škol a jednotlivých zaměstnavatelů, firem nebo podniků. Spolupráce škol a firem a propojení vzdělávací a zaměstnavatelské sféry je jednou z cest, které napomáhají tomu, aby kompetence, dovednosti, znalosti a schopnosti absolventů odpovídaly požadavkům pracovního trhu. Sociální partnerství zaměstnavatelů a škol je nástrojem k primární přípravě budoucích absolventů pro jejich lepší uplatnění na trhu práce. [Kalousková, Vojtěch 2008; 38]
4
Spolupráce sociálních partnerů funguje v různých formách. Zaměstnavatelé se v souvislosti s touto spoluprací podílejí na vytváření školních výukových plánů, nebo na odborném výcviku žáků, který zahrnuje především zajišťování praxe v reálném pracovním prostředí. Do systému spolupráce můžeme zařadit i spolupráci s učiteli a celkové poskytování odbornosti a zkušeností spojených s pohybem na pracovním trhu formou nabízení již zmíněné praxe, brigád, či zajištěním jistoty budoucího zaměstnání po ukončení vzdělávacího procesu. [Chvátalová 2012; 6] Mimo tyto formy spolupráce je sociální partnerství přínosné i z hlediska dostupnosti nových moderních technologií. Školy často nemají dostatek finančních prostředků pro pořízení těchto technologií a studenti jsou tak nuceni pracovat s přístroji, které neodpovídají reálné úrovni technologií na pracovním trhu, čímž jsou ve svém budoucím uplatnění opět značně znevýhodněni. Budoucí absolventi potřebují získat zkušenosti a návyky spojené s moderní technikou, na kterou by později měli být schopni reagovat v praxi. „Proto má sledování podmínek sociálního partnerství v odborném vzdělávání a hledání optimálních cest jeho rozvoje velký význam.” [ibid.; 6]
5
2 Cíle a výzkumné otázky 2.1 Cíle Cílem mé bakalářské práce je zjistit, jak u nás funguje systém sociálního partnerství, konkrétně spolupráce odborných škol a zaměstnavatelů. Na základě analýzy této spolupráce vysvětlím situaci sociálního partnerství v České republice a identifikuji hlavní překážky a problémové oblasti, které se v souvislosti se sociálním partnerstvím u nás vyskytují. V neposlední řadě je mým cílem zhodnocení participace zaměstnavatelů na vzdělávacím systému a prozkoumání příkladů fungující praxe ze zahraničí. -
Popsání současné podoby a fungování systému sociálního partnerství a participace zaměstnavatelů v odborném vzdělávání v ČR.
-
Identifikace překážek a hlavních problémových oblastí spolupráce se sociálními partnery
-
Zhodnocení systému spolupráce zaměstnavatelů a škol v ČR.
2.2 Výzkumné otázky -
Jakým způsobem se zaměstnavatelé v ČR podílejí na systému vzdělávání
-
Jaké jsou hlavní problémy této spolupráce?
-
Do jaké míry přispívá systém spolupráce v ČR ke zlepšení situace uplatnění absolventů?
-
Jak je tento fenomén řešen v zahraničí a lze zahraniční přístupy aplikovat na náš systém?
6
3 Teoretická východiska V této kapitole představím teoretické koncepty, ze kterých ve své práci vycházím. První teorií, o kterou se v práci opírám, je teorie zaměstnatelnosti, která mi pomáhá objasnit, jaké kompetence jsou na současném trhu práce pro zaměstnavatele klíčové a jaké faktory ovlivňují plynulé začlenění do procesu uplatnění na pracovním trhu. Druhou teorií, kterou uvádím, je systém diverzifikovaného vzdělávání, která klade důraz především na jeho pozitivní funkce související se zvyšováním zaměstnatelnosti mladých lidí. V souvislosti s tím dále uvádím koncept duálního systému vzdělávání. Tento koncept uvádím jako jedno z teoretických východisek záměrně, a sice proto, že duální systém, který funguje v několika zemích, slouží do velké míry jako podklad a inspirace pro nastavení spolupráce sociálních partnerů v České republice. Na základě fungování jednotlivých oblastí tohoto systému je u nás zaváděn tzv. kooperativní model spolupráce, který v mnohém vychází ze zmíněného duálního systému, a který více rozeberu v kapitole č. 6.2.3.
3.1 Zaměstnatelnost V současné době a v dnešní moderní společnosti je práce a to být zaměstnán zásadní součástí každodenního života jedince. Na základě zaměstnání v dnešní době hodnotíme finanční nezávislost, sociální status jedince, jeho prestiž ve společnosti, identitu a jedincovu sociální participaci. Zaměstnatelnost je tak důležitým zdrojem sociální integrace, ovšem její stabilita je stále více narušována neustálými změnami pracovního trhu. [Hammer 2003] Proto má teorie zaměstnatelnost jako teoretický koncept místo i v mé práci. Definicí zaměstnatelnosti máme z různých časových období za posledních několik desítek let mnoho, ta nejnovější si však zakládá na zesílení rolí dynamických prvků pracovního trhu. Na rozdíl od předchozích definic se u ní setkáváme s kladením většího důrazu na to, jak je jedinec adaptabilní a flexibilní, tedy jak je schopen přizpůsobovat se změnám a v rámci potřeby měnit své osobnostní faktory či chování. „Obecně zaměstnatelnost představuje relativní šance jednotlivců získat a udržet si různé druhy zaměstnání (…), respektive schopnost získat prvotní zaměstnání, udržet si ho a – pokud je to nutné – získat nové zaměstnání, to vše při zohlednění podmínek, které nabízí trh práce, a které jsou mimo jiné spojeny s kvalitou pracovních míst (například možnosti pracovního výcviku u zaměstnavatele ad.)“ [Horáková, Horák 2013; 130- 133] V reakci na konceptuální ukotvení zaměstnatelnosti v současné době existují dva 7
směry, a sice konsensuální a konfliktní. V konsensuálním proudu jde především o „význam procesu, který přispívá k formování a rozvoji znalostí a dovedností a k rozšiřování příležitostí pro uplatnění tzv. znalostních pracovníků na trhu práce.“ [ibid.; 133] Důležitými faktory jsou technologický pokrok a inovace Jako základní předpoklad zaměstnatelnosti je zdůrazňován význam lidského kapitálu a to, jakou roli hraje při orientaci pracovníků na pracovním trhu. Konsensuální teorie však nezohledňuje různorodost sociálních skupin a různé příležitosti zaměstnatelnosti, které tyto skupiny mají. „Zastánci konsensuální teorie totiž chápou zaměstnatelnost spíše jako technickou otázku zajištění dostatečné úrovně vzdělání pracovníků odpovídajícího požadavkům a potřebám zaměstnavatelů. Problém nízké zaměstnatelnosti je pak prezentován především jako problém nabídky práce.“ [Horáková, Horák 2013; 133-135] Konfliktuální přístup naproti tomu souvisí se soutěží o pozice na pracovním trhu a procesem vyjednávání o pracovních pozicích. V tomto přístupu jde především o “nerovné rozložení zdrojů ve společnosti” a “zjevné limity technologicky a ekonomicky vyspělých společností založených na znalostech a dovednostech.” [ibid.; 135] Jednoduše řečeno, jde o to, že v současné společnosti se objevují nerovnosti ve znalostech a dovednostech, které mají za následek nezaměstnanost některých sociálních skupin. Hlavní myšlenkou zaměstnatelnosti v souvislosti s konfliktuální teorií je klást důraz na přesunutí zodpovědnosti za směr a vývoj svého pracovního růstu na jednotlivé pracovníky, kteří mají usilovat o naplnění požadavků zaměstnavatelů na co největší flexibilitu a adaptabilitu. [Brown, Hesketh a Williams 2003] „Všechny teoretické přístupy se přitom shodují v tom, že význam zaměstnatelnosti souvisí se soupeřením o vzdělání, respektive o diplomy (…), protože právě certifikáty o dosažené úrovni vzdělání zaměstnavatelé využívají při obsazování nových pracovních míst k vyřazení nevhodných kandidátů. Mít vhodnou kvalifikaci sice neznamená jednoznačně přístup k zaměstnání, bez ní ale zůstává jedinec „mimo hru“.“ [Horáková, Horák 2013; 133] Na zaměstnatelnost lze také nahlížet z pohledu několika dimenzí. Jednou takovou dimenzí, která je pro mou práci stěžejní, je dimenze lidského kapitálu, která se zabývá tím, jakými kompetencemi jedinec na trhu práce disponuje a současně považuje tyto kompetence za klíčové pro seberealizaci v pracovním prostředí. Důležitou součástí této dimenze je úroveň a charakter dosaženého vzdělání společně se zkušenostmi člověka, jejž v podstatě předpovídají kariérní úspěch jedince. [Becker 1964]
8
3.2 Diverzifikovaný systém vzdělávání U tohoto východiska se jedná o teorii, která se ve stručnosti zabývá pozitivním dopadem diverzifikovaného systému profesního specializovaného vzdělávání na trh práce a úspěšnost uplatnění na něm. Takto diverzifikovaný systém umožňuje studentům širší výběr v různých oborech a snižuje tak pravděpodobnost předčasného odchodu ze vzdělávání. Studenti tak zůstávají ve vzdělávacím procesu převážně díky přesvědčení, že jim jeho dokončení zajistí lepší podmínky pro budoucí uplatnění na pracovním trhu. [Bishop 1989; 3 ] Takto diverzifikovaný systém má ve výsledku dopad na zvyšování zaměstnatelnosti jednotlivých absolventů, a to především proto, že jim dodává potřebné kompetence, které umožňují snadněji se na trhu práce uplatnit.
3.3 Duální systém Odborné vzdělávání je v různých zemích v rámci jejich vzdělávacího systému začleněno různě. V USA například stojí odborné vzdělávání až na úplném okraji sekundárního vzdělávání a je považováno spíše za vedlejší formu vzdělání, to vše na úkor všeobecných znalostí, které jsou pro americký pracovní trh prioritní. [Hanushek, Woessmann, Zhang 2011; 1] Vedle USA pak však existují země, které staví odborné vzdělávání a jeho význam do popředí zájmu a disponují tak nástroji pro jeho rozvoj. Mou další teorií, ze které vycházím, je proto tzv. duální systém odborného vzdělávání, který v současné době funguje převážně v německy mluvících zemích jako je Rakousko nebo Švýcarsko. Zemí, která je však považována za klíčovou v pochopení fungování duálního systému je Německo. Právě v Německu je propojení vzdělávací a zaměstnavatelské sféry velice rozšířené a založené především na tvrzení, že koncentrace na rozvíjení specifických odborných znalostí a dovedností je klíčem ke zlepšení situace vstupu absolventů do ekonomiky a k usnadnění jejich uplatnění na pracovním trhu. [ibid.; 1-2] Duální systém je tak zdaleka největší oblastí vzdělávání sekundárního sektoru, téměř dvě třetiny každé věkové skupiny vykonávají povolání, které vyžaduje toto specializované formální vzdělání. [BMBF 2003; 1] Hlavním znakem duálního systému je fakt, že žák má v průběhu studia dvojí status. Disponuje statusem studenta v prostředí školy a současně statusem zaměstnance u konkrétního podniku, se kterým má uzavřenou pracovní 9
smlouvu. Důležitým znakem, který charakterizuje duální systém vzdělávání je i oblast financování, které je právě v rukou firem, jejž nesou většinu nákladů, které odborný výcvik žáků vyžaduje. Co se týká postavení v rámci legislativy, duální systém je upravován samostatným zákonem, který vymezuje práva a povinnosti obou spolupracujících stran. Posledním specifikem je charakter závěrečné zkoušky, která probíhá pod záštitou jednotlivých zaměstnavatelů, kteří se v procesu vzdělávání podíleli na odborné přípravě jedinců. [Pospolu 2013]
10
4 Použité metody 4.1 Sekundární analýza a studium dokumentů V práci se především soustředím na výzkumy, které již byly realizovány a na již sebraná data. Sociální partnerství je poměrně aktuálním tématem vzdělávací politiky, které bylo svého času ve velké míře rozebíráno, mám proto dostatečné množství literatury a dat, se kterými můžu pracovat. Metodou, kterou využívám, je studium dokumentů a jejich sekundární analýza. Zkoumané dokumenty jsou z velké části články a závěrečné zprávy Národního ústavu odborného vzdělávání (NÚOV), statistiky MŠMT a ČSÚ, nebo zahraniční zdroje v rámci výzkumů mezinárodní organizace OECD. V těchto dokumentech identifikuji témata podle otázek, na které hledám odpověď a podle cílů, které chci naplnit. [Geissler a Mouralová in Nekola, Geissler, Mouralová (eds.) 2011] Pro získání zahraničních zkušeností ukazuji příklad dobré praxe, konkrétně příklad fungování systému odborného školství v Německu, kde je systém spolupráce dobře nastaven, a jehož úspěch je dán především historickými kořeny a dlouhodobým vývojem tohoto systému, jenž několik let v této a dalších německy mluvících zemích funguje. Jako příklad inspirativní praxe uvádím Německo především proto, že dle zahraničních studií je tento stát na pomyslném žebříčku kvality odborného vzdělávání v Evropě na vysokých pozicích a systém českého školství se jím v oblasti odborného školství do značné míry inspiruje. [BMWi] Neprovádím tak mezinárodní komparativní analýzu v jejím pravém slova smyslu, ale používám její určitou alternativu, kdy v souvislosti s praxí u nás poukazuji na příklad úspěšně fungující praxe v Německém systému odborného školstvím. Při ukazování příkladu dobré praxe stručně popisuji německý systém odborného školství a uvádím krátké shrnutí jeho silných a slabých stránek. Ovšem i při popisu příkladu dobré praxe se vyskytují určitá rizika, kterých jsem si samozřejmě vědoma, a která je nutno zohlednit. V této situaci je rizikem především přenositelnost, tedy to, nakolik jsou podmínky německého školství podobné s naším vzdělávacím systémem a do jaké míry jsou výsledky přenositelné pro fungování spolupráce u nás. Je nutné brát v potaz určité rozdíly a zohlednit je v tomto srovnání. Prvků komparativního přístupu využiji při zhodnocení situace, evaluaci. [Geissler a Mouralová in Nekola, Geissler, Mouralová (eds.) 2011] V mém případě je pro zhodnocení 11
systému důležitá míra nezaměstnanosti absolventů, počty škol, které se zaměstnavateli v rámci odborné přípravy studentů spolupracují a efektivita konkrétní spolupráce.
4.2 Expertní šetření Dílčím cílem mé bakalářské práce je také v rámci získaných informací o fungující praxi v zahraničí zhodnotit nastavení systému spolupráce v České republice. Proto je pro mne nezbytné zohlednit jak podobu spolupráce a její nastavené podmínky, tak i výsledky a dopady, které pro vzdělávání a trh práce má. [Geissler a Mouralová in Nekola, Geissler, Mouralová (eds.) 2011] Pro další vhled do problematiky a pomoc při zhodnocení systému v ČR využívám expertního šetření. Kvůli pracovnímu vytížení většiny expertů, které jsem oslovila, jsem nakonec získala názory pouze jediného odborníka, kterým je PhDr. Arnošt Veselý, Ph.D. Spolupráce proběhla z časových důvodů pouze elektronickou formou, tedy písemně přes email. Názory a znalosti docenta Veselého použiji k diskuzi současného stavu spolupráce sociálních partnerů, ke zhodnocení systému spolupráce v České republice a k reflexi problémů, které jsem zjistila studiem dokumentů.
Otázky: 1. Jaký je váš názor na současný problém nezaměstnanosti mladých lidí? Domníváte se, že by jednou z příčin mohla být nízká úroveň spolupráce mezi školami a zaměstnavateli? 2. Co si myslíte o spolupráci škol a zaměstnavatelů v souvislosti s odborným vzděláváním v podmínkách ČR? Je to, dle Vašeho názoru, efektivní způsob, jak řešit nezaměstnanost absolventů? 3. Co si myslíte o německém systému duálního vzdělávání? Bylo by to podle Vás určité řešení pro ČR? Přijde Vám kooperativní model vzdělávání, který je do značné míry inspirován prvky duálního systému, v našem prostředí použitelný? 4. Jak by se měly změnit institucionální podmínky pro lepší fungování spolupráce v ČR? Jaká by měla být role státu?
12
5 Význam sociálního partnerství pro pracovní uplatnění absolventů škol Důležitým faktorem souvisejícím uplatněním absolventů je vývoj a dynamika trhu práce. Právě díky dynamice je na pracovním trhu neustále přítomná jistá nerovnováha a úplný soulad mezi nabídkou a poptávkou po pracovní síle z hlediska stupňů vzdělání a oborového zaměření tak není možný. [Trhlíková 2013; 6] Pro absolventy je proto velice důležité počítat s tím, že ukončením studia jejich vzdělávání zdaleka nekončí a školy by měli své studenty připravit na fakt, že celý pracovní život je z velké časti provázen potřebou dalšího vzdělávání a získáváním nové potřebné kvalifikace, kterou vývoj trhu vyžaduje. [ibid.]
5.1 Přechod na pracovní trh Absolventi škol jsou problematickou skupinou na pracovním trhu především kvůli složitému přechodu ze vzdělávání do pracovního procesu. Není pochyb o tom, že „přechod absolventů středních škol do pracovního procesu, případně terciárního vzdělávání je jedním z nejzávažnějších životních okamžiků mladých lidí.“ [Křížová 2008; 3] Jedná se o životní fázi, která má svou náročností výrazný vliv na formování budoucí kariéry jednotlivce i na pracovní dráhu, kterou se vydá. Pokud hledáme definici přechodu ze vzdělávání na trh práce, jedná se o „období měnícího se statusu, během něhož se mladí přesouvají z celodenního vzdělávání do stabilního postavení na trhu práce.“ [Trhlíková 2014; 7] Existují určité systémové faktory, které přechod na trh práce ovlivňují. Jedná se o školskou soustavu, která je charakterizována především diferenciací mezi odborným a všeobecným vzděláním a o jednotlivé charakteristiky trhu práce. [ibid.] Navíc přechod ze vzdělání na trh práce je pro absolventy do velké míry problematický především proto, že nedisponují potřebnými pracovními zkušenostmi a nemají zažité návyky spojené s výkonem zaměstnání. Jediné, s čím mohou při přechodu na trh práce pracovat, je míra dosaženého vzdělání. Ovšem i přes to, že je v dnešní době vzděláni považováno ve vyspělých zemích za významný faktor pro úspěšný profesní život a čerství absolventi disponují vzděláním nejaktuálnějším, jsou mladí lidé po ukončení vzdělání relativně znevýhodněni vůči lidem, kteří se na trhu práce již nějakou dobu pohybují. „Mladí absolventi tak obvykle o pracovní místa nesoutěží s lidmi, kteří již na
13
pracovním trhu jsou, ale obsazují místa uvolněná odchody do důchodu nebo postupem na vyšší či jiné pracovní pozice v dosavadní společnosti nebo jiné.“ [Zelenka, Ryška 2011; 3] Při přechodu absolventů ze vzdělávání na trh práce je důležitých několik faktorů. V první řadě je nezbytné naplnit požadavky a potřeby pracovního trhu znalostmi a celkovými schopnostmi a dovednostmi, které absolventi v průběhu vzdělávání získávají. Očekává se, že tyto znalosti by měly vyhovovat potřebám potencionálních zaměstnavatelů. Aby došlo k propojení očekávání zaměstnavatelů se schopnostmi, či dovednostmi absolventů středních škol, je nutné propojení školní a profesní přípravy. Pro pracovní trh je třeba, aby studenti škol mohli již v průběhu vzdělávání získávat pracovní zkušenosti, setkat se s charakterem pracovního prostředí, získat představy o reálném světě práce a zároveň byli motivování k aktivnímu zapojení se do pracovního života. [Doležalová, Vojtěch 2013; 4] „V současné době se v souladu s výsledky šetření REFLEX 2010 potvrzuje, že propojenost vzdělávání a trhu práce se zvyšuje.“ [Zelenka, Ryška 2011; 3] V souvislosti s přechodem na pracovní trh je důležité zmínit, podle jakých kritérií zaměstnavatelé absolventy přijímají, jaké požadavky na ně kladou a zda jsou při výběru rozhodující rozdíly mezi absolventy a zaměstnanci s praxí. Výsledky šetření Národního ústavu pro vzdělávání z roku 2013 ukazují, že „při výběru nových pracovníků v sekundárním sektoru 19 % zaměstnavatelů nečiní rozdíl mezi absolventy a pracovníky s praxí a dalších 51 % jenom v některých případech.“ [Doležalová, Vojtěch 2013; 26]
5.2 Kritéria přijetí a kompetence Co se týká kritérií přijetí a požadavků, které zaměstnavatelé na absolventy kladou, výsledky šetření mluví jasně. Zaměstnavatelé u absolventů hledají především zájem o práci a chuť pracovat a také motivaci a ochotu k dalšímu vzdělávání. Důležitými vlastnostmi a schopnostmi, které zaměstnavatelé na absolventech oceňují, jsou takzvané „soft skills“, tedy měkké dovednosti, jako komunikativnost, flexibilita, schopnost pracovat v týmu, důslednost a dostatečná orientace v oboru. Praxe a profesní zkušenosti při přijímaní absolventů nehrají tak velkou roli, jako například při přijímání zaměstnanců s pracovními zkušenostmi z předchozího zaměstnání. [Doležalová, Vojtěch 2013; 27-29] Ze stavu aktuální míry nezaměstnanosti mladých lidí a jejich zhoršené uplatnitelnosti na trhu práce se tak může zdát, že se podniky zaměstnávání mladých lidí bez zkušeností vlastně vyhýbají, opak je ale pravdou. V některých oblastech v sekundárním 14
sektoru, jsou absolventi dokonce zaměstnavateli do velké míry preferováni. Hlavními důvody takové preference jsou vlastnosti, které pracovníci s předchozí praxí postrádají. Podniky na absolventech zpravidla oceňují především jejich flexibilitu a větší přizpůsobivost již nastavené firemní kultuře a jejím procesům. Absolventi bývají také ochotnější, co se dalšího vývoje a vzdělávání týče a nejsou zbytečně zatíženi nevhodnými pracovními návyky z předchozího zaměstnání. Zaměstnavatelé také oceňují menší náročnost absolventů v souvislosti se mzdovými požadavky, jejich schopnosti v práci s novými technologiemi i teoretické znalosti novějšího charakteru. „Podle představ zaměstnavatelů jsou absolventi jazykově vybaveni a mají originální nápady.“ [ibid.] Graf č. 2. Důvody pro přijímání absolventů
(Zdroj: Kalousková, Vojtěch, 2008; 30)
15
I přes to, že se většina zaměstnavatelů přijímání absolventů rozhodně nevyhýbá, vyskytují se na trhu práce i podniky, které o absolventy jako potenciální zaměstnance příliš nestojí. Důvodem k neochotě zaměstnávání absolventů zaměstnavatelé uvádějí hlavně jejich nereálné představy o délce pracovní doby, nebo pracovním nasazení. Nevýhodou je podle zaměstnavatelů také delší doba nutná na jejich zapracování do podniku a nedostatek praxe a předchozích zkušeností, které jsou pro některé pracovní pozice nezbytné. [Doležalová, Vojtěch 2013; 29-30] Konkrétní procentuální rozložení důvodů, které vedou k nepřijímání absolventů, nalezneme v následující tabulce. Graf č. 3. Důvody nepřijímání absolventů
(Zdroj: Kalousková, Vojtěch 2008; 32) Plynulý přechod absolventů na trh práce ovlivňuje několik faktorů, které existují jak na systémové úrovni, tak na úrovni individuální. Mezi hlavní faktory patří především to, jak jsou absolventi připraveni naplnit požadavky a potřeby zaměstnavatelů. Záleží na tom, jakými dovednostmi, schopnostmi a znalostmi, tzv. kompetencemi absolventi po odchodu z procesu vzdělávání disponují. V praxi se setkáváme s kompetencemi profesními, souvisejícími s konkrétní odborností jedince a s kompetencemi klíčovými, tedy těmi, které souvisí s celkovými znalostmi, dovednostmi a postoji jednotlivce. Klíčové kompetence jsou potřeba k vlastní pracovní seberealizaci a je nutné je v rámci celoživotního vzdělávání dále rozvíjet a aktualizovat. V současné situaci, která na trhu práce převládá, je kladen větší 16
důraz právě na kompetence klíčové, a to především z toho důvodu, že se jedná o schopnosti, které jedinci, v tomto případě absolventovi, napomáhají k lepšímu uplatnění na pracovním trhu. Ovládnutí těchto klíčových kompetencí přispívá k větší flexibilitě a pracovníci jsou tak schopni vykonávat úkoly rozličného charakteru, čímž se jejich pozice na trhu práce vylepšuje a jsou tak pro zaměstnavatele atraktivnější. [Doležalová, Vojtěch 2013; 10] Výše zmíněné potvrzuje i šetření Národního úřadu pro vzdělávání, ze kterého vyplývá, že dovednosti, které absolventi nejčastěji při přechodu ze vzdělávání na trh práce využívají, jsou již zmíněné “soft skills”, tedy tzv. měkké dovednosti. „Potvrzuje se tak skutečnost, že tyto komplexní a poměrně obtížně měřitelné dovednosti patří nejen k dovednostem vyžadovaným zaměstnavatelskou sférou, ale jsou potřebné i z pohledu osobních zkušeností absolventů středních škol v zaměstnání. K těmto dovednostem patří např. obecně velice oceňovaná schopnost komunikace. Další kompetence skloňované ve všech pádech jsou schopnost týmové práce, flexibilita, tedy schopnost rychle se adaptovat na nejrůznější změny pracovního procesu, kreativita, sebereflexe a další.“ [Trhlíková 2013; 29-30]
5.3 Vliv systému vzdělávání Zaměstnavatelé mají určité nároky a požadavky na své budoucí zaměstnance a tyto požadavky se na trhu práce setkávají s nabízenou pracovní sílou a jejím reálným charakterem. Důležitým faktorem určujícím kvalitu této pracovní síly je v první řadě kvalifikace, tedy to, jak dobře jsou absolventi vybaveni potřebnými znalostmi a dovednostmi a také schopností plně se začlenit do pracovního procesu a dále se vzdělávat. „Vzdělávací systém tak působí jako významný faktor předurčující budoucí uplatnitelnost (zaměstnatelnost) absolventů škol.“ [Doležalová, Vojtěch 2013; 4] Stěžejním konceptem se zde stává vzdělanostní struktura a vývoj vzdělání obecně. V současné době se míra dosaženého vzdělání stává klíčovou pro úspěšnost uplatnění mladých lidí na trhu práce. Vzdělanostní standardy se neustále zvyšují, proto je v dnešní době pro absolventy v podstatě nutností získat přinejmenším střední vzdělání s maturitou. Změnu ve struktuře vzdělávání také značí fakt, že například terciární vzdělávání bylo ještě do nedávné doby spíše elitní záležitostí užší části obyvatelstva, dnes se však vysoké školy dostávají do popředí zájmu a zmíněné vzdělanostní standardy tak opět procházejí změnou. 17
A zatímco poptávka po vzdělání stále stoupá, počet pracovních příležitostí na trhu práce pro mladé lidi klesá. To samozřejmě vede k situaci, kdy výše dosaženého vzdělání a zkušenosti získané v jeho průběhu se pro zájemce o zaměstnání stávají velmi zásadní vzhledem k omezenému počtu dostupných pracovních míst. [ČSÚ 2010; 1] Co se týká struktury obyvatel v ČR zobrazované podle nejvyššího dosaženého vzdělání, ta se za posledních 15 let celkem výrazně změnila. Ke změnám docházelo především v důsledku dynamiky na obou koncích věkového spektra. Stále rostoucí podíl vysokoškolsky vzdělaných osob ukazují, že se obyvatelstvo v ČR výrazně posouvá směrem k vyšší vzdělanosti. Jen pro představu, v roce 1995 byl podíl vysokoškolsky vzdělaných osob v České republice 7,8 %, zatímco v roce 2010 se tento podíl zvýšil téměř o polovinu, na 13,7 %. V tomto sledovaném období také výrazně poklesl podíl osob pouze se základním vzděláním a zároveň došlo k celkem výraznému nárůstu osob se středoškolským vzděláním s maturitou. [ibid.; 1-2] Důležitý je také příchod ekonomické krize v roce 2008, který přinesl jasný signál související se vzdělanostní strukturou absolventů. Krize potvrdila, že dosavadní zásahy státu do vzdělanostní struktury a její ovlivňování nejsou pro pracovní trh přínosné. Není tak možné „přizpůsobovat vzdělávací nabídku a směrovat žáky základních škol do konkrétních oborů,“ a to z důvodu rychle se měnící ekonomické situace a nepředvídatelným změnám poptávky po práci z důvodu celosvětové globální krize. [Tillner et al. 2012; 18] Je třeba umožnit žákům studovat obory, pro které mají předpoklady, a které je zajímají. Přílišné zásahy ze strany státu v takové situaci vedou k tomu, že se vystudovaný obor neshoduje s později vykonávaným zaměstnáním. Taková shoda má za následek zvyšování potřeb rekvalifikace a samozřejmě i zvýšení čerpání prostředků ze státního rozpočtu. [ibid.] Tento názor je však do velké míry diskutabilní, otázkou zde zůstává budoucí vývoj a celkové nasměrování vzdělávacího systému. Pokud se na problematiku vzdělání v souvislosti s uplatněním na trhu práce podíváme z tohoto úhlu, je jasné, že se nachází na rozcestí. Je otázkou, jaký přístup je pro vzdělanostní strukturu a pro samotný trh práce přínosnější. Zda výhradní podpora výuky všeobecných znalostí na školách s důrazem na klíčové kompetence a měkké dovednosti zajišťující absolventům širší škálu možností uplatnění, nebo rozvoj vzdělávání specializovaného, tedy příprava na konkrétní pracovní uplatnění formou poskytování odborných znalostí a dovedností využitelných v praxi u konkrétních zaměstnavatelů. Spolupráce škol se zaměstnavateli, kteří vyžadují budoucí pracovníky s konkrétní odborností, může určitým způsobem přispívat k snížení nezaměstnanosti. Absolventům je tím totiž usnadněn problematický přechod ze vzdělávání 18
na pracovní trh a jejich šance na uplatnění se zvyšují. Problém však nastane ve chvíli, kdy například v souvislosti s technickým pokrokem a vývojem pracovního trhu je požadována jiná kvalifikace, než kterou daný jedinec díky předchozí odborné přípravě disponuje. Na druhou stranu kladení důrazu na výuku všeobecných znalostí sice zajišťuje větší flexibilitu absolventa, vytváří ovšem poněkud jednotvárnou společnost plnou jedinců s velmi podobnými pracovními kompetencemi, což má v konečném výsledku vliv na zaměstnatelnost mladých lidí i na obraz nezaměstnanosti obecně. [Kuczera 2010; 20-22]
5.4 Mezinárodní přístup V následující kapitole se zaměřím na přístup Evropské unie k problematice sociálního partnerství a na srovnání německého přístupu v systému odborného školství. Konkrétně se moje srovnání bude týkat našeho systému a úspěšně fungujícího duálního systému v Německu, který do velké míry vychází především z toho, že klade důraz na specializované profesní dovednosti a jejich pozdější využití v praxi. Zároveň chci poukázat na jednotlivé silné a slabé stránky systému.
5.4.1 Přístup Evropské unie Ani Evropská unie nezůstává v souvislosti s problematikou mladých lidí na trhu práce nečinná. EU na toto téma vydává opatření a programy v rámci strategie Evropa 2020. Jedná se o desetiletý plán, který má za úkol nejen vyvedení států z krize, ale také „vyřešení nedostatků současného modelu hospodářského růstu a vytvoření podmínek pro jiný typ růstu, který je inteligentnější, udržitelnější a více podporuje sociální začlenění.“[Evropa 2020] Strategie má stanovených pět cílů, které chce do roku 2020 naplnit, a které se mimo jiné tykají snižování nezaměstnanosti nebo vzdělávání. [ibid.] Pod záštitou strategie Evropa 2020 vznikl program Youth on the Move, který byl odstartován společně s realizací strategie v roce 2010. Jedná se o komplexní balíček politických iniciativ v rámci vzdělávání a nezaměstnanosti mladých lidí v Evropě. Cílem programu je především zlepšit vzdělání a zaměstnatelnost mladých lidí, snížit jejich vysokou nezaměstnanost a současně zvýšit celkovou míru zaměstnanosti mladé populace. Postupy, které Youth on the Move při dosahování těchto cílů využívá, jsou hned tři. V první řadě se jedná o to, aby vzdělávání a odborná příprava mladých lidí více odpovídala 19
jejich potřebám. Druhým postupem je větší podpora využívání grantů EU, které mohou studenti využít pro studium v zahraničí. V neposlední řadě chce program Youth on the Move přimět státy EU, aby přijali určitá opatření, která by absolventům zjednodušila přechod ze vzdělávání do pracovního procesu. [ec.europa.eu] Nástroje, které pro úspěšnou realizaci cílů program využívá, se v první řadě týkají koordinace vnitrostátní politiky tak, aby byla schopná identifikovat a stimulovat činnosti i na úrovni EU. Další nástroje se pak týkají činností navržených speciálně pro mladé lidi, na základě kterých se mohou za pomoci odborníků připravit na první práci a seznámit se s mobilitou pracovního trhu v rámci EU. Youth on the Move se také zaměřuje na podporu mladých podnikatelů, ke které dochází prostřednictvím evropského nástroje financování. [ibid.]
5.4.2 Německý systém středního vzdělávání Pokud se chceme podívat na úspěšně fungující model spolupráce škol a zaměstnavatelů, je třeba prozkoumat německý systém odborného školství. Vzdělávání odborného zaměření má v Německu silnou tradici již od dob středověku, kdy byli mladí lidé vzděláváni v oborech různých řemesel potřebných pro tehdejší dobu. Systém duálního vzdělávání, který známe dnes, se začal vyvíjet na začátku dvacátého století a na základě toho byly stanoveny dva principy napomáhající tomuto vývoji. Jeden byl založen na faktu, že zodpovědnost za vzdělávací politiku by měla být v rukou státu, respektive jednotlivých spolkových zemí Německa. Druhý princip zahrnoval do procesu tvorby vzdělávacích programů i instituce a subjekty mimo veřejnou správu, tedy například i zaměstnavatele. [Tremblay, Le Bot 2003: 5] Podobně jako u nás začíná v Německu povinná školní docházka v šesti letech věku dítěte a trvá přibližně 9 let. Po čtyřech letech na základní škole si žáci musí vybrat ze tří možných cest dalšího vzdělávání. První cestou jsou gymnázia, která disponují vzdělávacími programy akademického zaměření s vyústěním v kvalifikaci pro postup do dalšího univerzitního vzdělání. Dalšími dvěma možnostmi jsou tzv. reálky a střední školy, které později vedou k přechodu jejich absolventů ve věku 15-16 let do systému odborného vyššího středního vzdělávání. [OECD 2010; 9] Problémem se zde však může stát fakt, že jsou žáci nuceni se o svém budoucím pracovním uplatnění rozhodovat poměrně v nízkém
20
věku. Takto zvolená dráha se přitom při budoucí změně názoru žáka jen velice těžko mění. [Tremblay, Le Bot 2003: 7] Žáci si v této fázi svého vzdělání mohou vybrat mezi výukou na klasické střední odborné škole, nebo mezi vstupem do duálního vzdělávání. [Tremblay, Le Bot 2003: 7] V rámci duálního systému probíhá výuka jak pod záštitou školy, tak i v režii spolupracujících zaměstnavatelů. Praktická část výuky, kterou zajišťují jednotlivé podniky v rámci reálného pracovního prostředí firmy, trvá 3-4 dny v týdnu. Zbylé dny, většinou 1-2, probíhá ve škole teoretická příprava v rámci odborné výuky. Žákům, kteří vedle statusu studenta disponují také statusem zaměstnance je díky tomu umožněno pobírat plat, a to ve výši třetiny platu zkušeného pracovníka [OECD 2010; 10] Specialisté z jednotlivých firem se zásadně podílejí na výuce a zaměstnavatelé jsou tak vysoce zainteresování do podoby konkrétních vzdělávacích programů a toho, jak bude výuka v reálu vypadat. Jejich vliv je znát také na podobě profilu jednotlivých oborových zaměstnání a na podobě závěrečných zkoušek. [BMWi]
5.4.3 Výhody a slabé stránky německého systému V dnešní době je pro pracovní uplatnění důležitý jak dostatek teoretických znalostí, tak i konkrétní odborné dovednosti a schopnost je využívat v konkrétních pracovních procesech. Spojení těchto dvou oblastí zajišťuje právě německý duální systém, a to velice úspěšným způsobem, kde se odborná a všeobecná teoretická znalost navzájem doplňuje. [OECD 2010; 13] Značnou výhodou tohoto modelu je fakt, že odborné vzdělávání a jeho podoba je s neustálými obnovami a aktualizacemi pravidelně přizpůsobována změnám a potřebám pracovního trhu a zároveň se snaží naplňovat technické požadavky. Učivo se díky tomu stává aktuální, žáci se učí pracovat s prostředky, které jsou nutné pro současnou situaci na pracovním trhu a získávají tak cenné dovednosti. [Husník 2012] Dalším v celku zásadním pozitivním aspektem německého systému je samotné podílení se zaměstnavatelů na utváření školských programů. Tím je zaručeno, že si firmy a podniky nemohou stěžovat na nepřipravenost absolventů a svalovat tak vinu například na vládní instituce. Připravenost a kompetence absolventů, kterými disponují, jsou tak výhradně v rukou podniků, které mají možnost takto chod a strukturu pracovního trhu ovlivnit. Možnost vycvičit své zaměstnance
21
podle kritérií, jež samy potřebují, je tak hlavní výhodou systému, kterou uvádějí samotní zaměstnavatelé. [BMBF 2003; 6-7] Co se týká možných slabých stránek německého systému, můžeme sem zařadit již zmíněnou příliš brzkou nutnost rozhodování o budoucí pracovní dráze. Žáci si vybírají své budoucí pracovní uplatnění v poměrně útlém věku, kdy ještě nemusí mít rozvinuté povědomí o tom, čím by se v budoucnu chtěli v rámci zaměstnání zabývat. [Tremblay, Le Bot 2003: 7] A s tím je spojená další problematická oblast německého systému. Pokud totiž dojde ke změně požadavků trhu, či modernizaci technických potřeb, je tak logicky jasné, že člověk vzdělaný ve specializovaném oboru s odbornými znalostmi pro něj využitelnými ztrácí na hodnotě a je nutná jeho rekvalifikace, která vyžaduje jisté finanční náklady. Jedinci specializovaného odborného zaměření sice disponují užitečnými schopnostmi a dovednostmi v oboru, nemají však dostatek všeobecných znalostí, které by byly v době takových změn na pracovním trhu využitelné. [Doležalová, Vojtěch 2013; 10-22]
22
6 Sociální partnerství v České republice Rozvíjení spolupráce se sociálními partnery je ve fungování škol v dnešní době velice důležité. Ať už jde obecně o spolupráci s rodiči studentů, představiteli obcí, nebo již zmíněnými budoucími zaměstnavateli. Školy by totiž neměly pracovat takzvaně na vlastní pěst, bez spolupráce se svým okolím. Mohlo by se totiž stát, že by svými kroky nemusely naplňovat reálné potřeby pracovního života, který žáky čeká po ukončení studia. [Barták 2008; 2] Obraz odborných škol, které se na spolupráci příliš nesoustředí, totiž dává jasné signály. Zaměstnavatelé si často stěžují na nesoulad mezi akademickými kvalifikacemi a schopnostmi jejich absolventů potřebnými na pracovišti, což ústí v situace, kdy podniky přednostně přijímají starší a zkušenější pracovníky. Navíc se objevují názory, že nedostatek pracovních zkušeností má za následek, že dokonce i vysoce kvalifikovaní mladí lidé se potýkají se složitostí nalezení zaměstnání a musí se před získáním práce, která odpovídá jejich vzdělání spokojit se zaměstnáním nižší úrovně, než pro jaké mají kvalifikaci. [Eurofond 2011; 6] Spolupráce mezi školami a zaměstnavateli a její rozvoj je tak v dnešní době na vysoké úrovni důležitosti, protože do značné míry pomáhá tyto rozdíly v uplatnění a s tím spojené složitosti potírat.
6.1 Historie spolupráce V období před rokem 1989 byl celkový obsah vzdělávání koordinován centrálně na národní úrovni. Stát vytvářel vzdělávací dokumenty, jako například učební osnovy a školy po celé republice se těmito osnovami řídily. Již v této době byla znát podpora spolupráce mezi zaměstnavateli a školami, ovšem vzhledem k podmínkám společnosti té doby fungovala spolupráce spíše na formální úrovni. [Barták 2008; 6] Spolupráce byla v tehdejší době založena především na přípravě učňů, a to za podmínek, kdy byla škola „přímo součástí sdružení podniků a kdy zaměstnavatelé za realizaci odborného výcviku odpovídali“ [Vojtěch 2011; 6] Zde je důležité zmínit, že podniky do značné míry odborné programy škol též financovali. Podniky před rokem 1989 však byli převážně pod správou státu a reálný trh práce v podstatě neexistoval. Již zmiňovaný společenský kontext té doby tak jednoduše nedovoloval, aby spolupráce škol a podniků nějakým významným způsobem ovlivňovala celkovou koncepci vzdělávání. [ibid.] 23
Rok 1989 a změny, které s sebou přinesl, měly na oblast spolupráce sociálních partnerů zásadní vliv. Jednalo se především o změny týkající se odklonu od centrálně nastaveného vzdělávání a dosažení větší autonomie jednotlivých škol. [Barták 2008; 7] V průběhu následujících let díky ekonomické transformaci docházelo k celkovému útlumu vztahu mezi odborným školstvím a jednotlivými zaměstnavateli. Vývoj trhu práce přinesl větší konkurenci firem a ty v souvislosti s tím ztratily zájem podílet se na systému vzdělávání. Odborné školy se z důvodu zpřetrhání vazeb s firmami dostaly do značných problémů, a celkový pokrok technologického vývoje měl za následek nedostatečnou aktuálnost některých oborů a zastaralé přístupy jednotlivých odborných vzdělávacích programů. [Vojtěch 2011; 6-7][Barták 2008; 7-9] Ekonomický růst a současně i rozvoj podnikání, který poté následoval, byl ovlivněn nedostatkem pracovníků se specializovanou kvalifikací. Absolventi nebyli připraveni na požadavky zaměstnavatelské sféry, což vedlo k nutnosti jejich rekvalifikace a s tím spojenými vyššími náklady, které byli zaměstnavatelé, popř. stát formou aktivní politiky zaměstnanosti nuceni financovat. Zaměstnavatelé tak právě díky této situaci opětovně projevili zájem o těsnější spolupráci s odbornými školami. „Ukázalo se, že klíčem ke zlepšení situace na trhu práce i k zajištění dostatečného přílivu kvalitních pracovníků je užší spolupráce a partnerství mezi podnikateli a vzdělávacím sektorem, včetně zapojení firem do samotného vzdělávacího procesu.“ [Vojtěch 2011; 6]
6.2 Fungování systému spolupráce v ČR Spolupráce škol a zaměstnavatelů pomáhá především reagovat na rychle se měnící požadavky trhu práce, kdy je třeba přizpůsobovat jim znalosti, schopnosti a dovednosti jednotlivých absolventů. V dnešní době funguje spolupráce škol různě. U některých oborů, jako jsou například služby nebo technicky zaměřené obory, je spolupráce škol a zaměstnavatelů na dobré úrovni, jinde se setkáváme s rezervami. [Šnajdrová 2014] Důležitou součástí spolupráce a podmínkou naplnění jejích cílů je možnost žáků osvojit si praktické zkušenosti v reálném pracovním prostředí a získat schopnost tyto poznatky aplikovat při budoucím uplatnění. Šetření Národního ústavu odborného vzdělávání mapující spolupráci mezi sociálními partnery uvádí, že nejvíce v současnosti mezi školami a firmami probíhá spolupráce formou zajišťování praxe studentů v jednotlivých podnicích. Takto nastavenou spolupráce nabízí školám 56 % zaměstnavatelů. 24
Další formou spolupráce, kterou zajišťuje školám 47 % spolupracujících podniků, jsou nejrůznější exkurze studentů na pracoviště, kde mají možnost blíže se seznámit s reálným pracovním prostředím. 34 % firem dále školám a jejich budoucím absolventům nabízí zprostředkování pracovního místa. Ostatní možné oblasti spolupráce, jako sponzorování škol, podílení se na různých školních projektech, participace pracovníků jednotlivých firem na výuce formou přednášek, zajišťování technického vybavení školy nebo například i účast zástupců podniků na závěrečných zkouškách, se sice v rámci spolupráce mezi školami a firmami objevují, jsou však již méně časté. [Doležalová, Vojtěch 2013; 35] Do spolupráce se nejvíce zapojují velké firmy, které zajišťují převážně exkurze a návštěvy žáků na pracovišti, praxi studentů v reálném pracovním prostředí firmy a přímo studentům nabízejí volná pracovní místa. „Ve srovnání s malými firmami je škála forem spolupráce velkých firem se školami pestřejší a více využívaná. Malé firmy se orientují především na praxe a na exkurze. Do jiných možností spolupráce se zapojují jenom ve výjimečných případech.“ [ibid. 35-36]
6.2.1 Legislativní ukotvení Sociální partnerství škol a sféry práce vychází hlavně ze zásad a cílů vzdělávání, které poskytuje školský zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Zásady formulované právě tímto zákonem v podstatě takovou spolupráci vyžadují, a to především v sektoru odborného vzdělávání. [Michek, S a kol. 2008; 52] Celkový rámec vzdělávání určují dokumenty jako vzdělávací programy a standardy, učební plány atd., na jejichž základě je zmíněným školním zákonem určena jejich struktura jak na národní tak na školní úrovni. Národní program vzdělávání sice obsahuje odkazy na potřebu spolupráce škol se sociálními partnery, ovšem díky své nekonkrétnosti v zacílení ho nemůžeme brát jako reálný odraz situace systému sociálního partnerství. Tomu jsou blíže tzv. rámcové vzdělávací programy, které obsahují konkrétní cíle, formy a obsah vzdělávání. „Rámcový vzdělávací program má podle zákona plnit úlohu standardizovaného nástroje pro zaručení kompatibility obsahového jádra vzdělání pro absolventy odpovídajících školních vzdělávacích programů škol všech zřizovatelů.“ [ibid.; 55] Sociální partneři se tak v souvislosti s rámcovým vzdělávacím programem podílejí na vymezení odborného profilu studenta, na rozvíjení jeho odborných kompetencí, dále pak na
25
konkrétním obsahu vzdělávání a na tom, s jakými požadavky se studenti setkávají při jeho osvojování. [Vojtěch 2011; 7] Jednotlivé rámcové vzdělávací programy jsou Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy předem projednávány mimo jiné i s organizacemi zaměstnavatelů. Firmám a podnikům tak uvedený proces poskytuje celou řadu možností, jak prostřednictvím podílení se na vytváření školních vzdělávacích programů konkrétních škol ovlivnit obsah a formy odborného vzdělávání ve svůj prospěch. [Michek, S a kol. 2008; 54-55] V rámci legislativního vymezení je důležité zmínit také model Evropského společného rámce zajišťování kvality odborného vzdělávání a přípravy. Tento model vznikl v roce 2003 a na základě zkušeností získaných díky používání tohoto rámce vznikl návrh Evropského referenčního rámce pro zajišťování kvality v oblasti odborného vzdělávání a přípravy, který staví především na faktu, že „systémy vzdělávání a odborné přípravy musí být dostatečně pružné, aby mohly reagovat na různé potřeby a zároveň zachovávaly soudržnost na různých úrovních provádění. Účinnost a efektivnost nabízeného vzdělání při plnění těchto potřeb je nutno pravidelně hodnotit, sledovat a zdokonalovat na základě faktů.“ [ibid.; 10]
6.2.2 Kurikulární reforma a školní vzdělávací programy V souvislosti s vymezením pojmu sociálního partnerství v rámci legislativy je nutné zmínit také probíhající kurikulární reformu školství. Tato reforma, kterou můžeme zjednodušeně nazývat jako reformu školskou, se v České republice rozběhla v roce 2005 a má za úkol přinést zásadní změny v obsahu a jednotlivých cílech vzdělávání. Systém vzdělávání již tedy není jen o předávání informací. Důraz je nyní kladen na poskytování žákům takových prostředků, aby se se získanými informacemi naučili pracovat. Důležitou součástí je také rozvoj celoživotního vzdělávání a pro něj nezbytných klíčových kompetencí, které jsou podle reformy zásadní pro plnohodnotný život v moderní době. [MŠMT] Kurikulární reforma tak do značné míry podporuje nový přístup k rozvoji užší spolupráce škol se sociálním a pracovním prostředím a zároveň tak souvisí s již zmíněnými rámcovými vzdělávacími programy. Je díky ní totiž opuštěno od koncepce centrálního vzdělávání společného pro všechny školy a důraz je kladen na získání autonomie a většího prostoru uplatňování vlastní vůle škol při výběru partnerů a celkovém přístupu k vzdělávání. „Formální rámec školské reformy je dán přechodem od jednotných učebních 26
dokumentů k rámcovým vzdělávacím programům, na jejichž základě si pak školy vytvářejí vlastní školní vzdělávací programy.” [Vojtěch 2011; 7] Školní vzdělávací programy (dále jen ŠVP) jsou vytvářeny pro jednotlivé vzdělávací obory samostatně. ŠVP pro daný obor a danou školu sice musí podléhat příslušnému rámcovému vzdělávacímu programu, ale škola zde má volné ruce v tom, jak nastavit podmínky ŠVP, aby byly v souladu s jejími vzdělávacími záměry. [Zeman 2006; 34] Při tvorbě takového ŠVP je třeba zohlednit hned několik faktorů, jako jsou například vývoj regionálního trhu práce, jeho struktura, reálné možnosti, které absolventi z hlediska uplatnění mají, nebo také konkrétní zaměření oboru a kompetencí jednotlivých absolventů. Všechny zmíněné aspekty je třeba do školních plánů začlenit tak, aby byl výsledek odrazem reálné situace pozdějšího uplatnění na trhu práce. [Vojtěch 2011; 7] Z výsledku šetření Národního ústavu odborného vzdělávání z roku 2011 vyplývá, že školy v souvislosti s tímto problémem při monitorováním trhu práce zaměřují především na údaje spojené s nezaměstnaností absolventů a možnostmi jejich uplatnění. Dalšími sledovanými faktory jsou „trendy vývoje na trhu práce“ a „uplatnění absolventů v terciárním vzdělávání.“ [NÚOV 2011; 7] ŠVP musí mít v sobě dále zahrnutou strategii spolupráce se sociálními partnery, kde se jedná především o „zprostředkování moderních technologií, zajišťování učební a odborné praxe nebo odborného výcviku na reálných pracovištích, při závěrečných zkouškách nebo profilové části maturitní zkoušky.“ [Vojtěch 2011; 7] Výsledky šetření NÚOV ukazují, že výběr vhodného sociálního partnera je pro školu velmi důležitý úkol. Ze šetření vyplývá, že školy často vycházejí z vlastních zkušeností a zpravidla hledají firmy v regionu, se kterými již mají navázané určité vazby. Výběr partnera na základě předchozích zkušeností tak v dotazování potvrdilo 95 % škol. Školy se dále řídí při výběru podle různých faktorů a aspektů, které dané firmy nabízejí. Jsou jimi kritéria jako například přístup firmy k žákům, podle čehož se při výběru rozhoduje 65 % škol, nebo technické zázemí firem, které je klíčové pro 53 % škol. V neposlední řadě je pro školy důležité navazovat spolupráci s firmami, které jejich absolventy později zaměstnají. [NÚOV 2011; 8] Součástí ŠVP je pak také profil absolventa, od kterého se odvíjí značné množství aspektů vzdělávání. Těmi jsou obsah učiva, předpokládané kompetence, kterými bude student po absolvování vzdělání disponovat a možnosti jeho uplatnění v praxi, tedy výčet povolání a pracovních činností, na které je v průběhu vzdělávání připravován. [Vojtěch 2011; 7] 27
6.2.3 Vize sociálního partnerství: kooperativní model spolupráce Jedním ze současných problémů českého trhu práce je nedostatek oborů technického zaměření. Důvodů tohoto problému v současnosti i při výhledu do budoucna je hned několik. Jsou jimi „nedostatek absolventů počátečního vzdělávání, odchod dosud aktivní technicky vzdělané pracovní síly do důchodu a nároky na navýšení pracovní síly z důvodu růstu firem a jejich navýšení produkce.“ [Divišová; 31] Řešením pro tento problém by mohl být systém, který se začíná do popředí zájmu probojovávat pod názvem „kooperativní model spolupráce“.[ibid.] Kooperativní model vychází z již zmíněného duálního systému vzdělávání, který s úspěšností funguje v zemích, jako je Německo, Rakousko nebo Švýcarsko. Vzhledem k tomu, že je Česká republika oproti německy mluvícím zemím založena spíše na všeobecné složce figurující ve vzdělávání, není možné převést prvky duálního systému na náš systém přímo. Kooperativní model tak sice vychází z určitých prvků duálu, současně ale zohledňuje reálné stávající podmínky a možnosti českého systému. Žák daného oboru tak v našem kooperativním modelu spolupráce, na rozdíl od německého duálu, disponuje pouze statusem studenta. Model je dále možno realizovat v rámci stávajícího legislativního ukotvení a není pro něj třeba vytvářet samostatný zákon, jako je tomu v německy mluvících zemích. Posledním rozdílem je oblast financování, kterou v rámci kooperativního modelu u nás zajišťuje hned několik zdrojů, ať už je to stát, nebo jednotlivé firmy.[Pospolu 2013] Pokud se podíváme na teoretický rámec kooperativního modelu spolupráce, zjistíme, že se na něm podílí řada subjektů a je postaven na několika pilířích. Jsou jimi „provázané kompetence odborných škol, zaměstnavatelů, rodičů a žáků, odborné praxe na pracovištích zaměstnavatelů v součinnosti s odbornou školou,“ dále „provázání obsahu odborného vzdělávání a jeho výstupů s požadavky praxe, zájem města, resp. obce o spolupráci škol, rodičů a zaměstnavatelů a motivace rodičů a uchazečů o odborné vzdělávání.“ [Divišová; 31] Model by tak měl být založen především na užší spolupráci firem a škol. Hlavní charakteristikou je přesunutí části odpovědnosti za kvalitní odbornou přípravu žáků na jednotlivé zaměstnavatele, kteří mají tímto způsobem možnost vychovat si své budoucí pracovníky s dovednostmi a kompetencemi přesně takovými, jaké samy pro svou firmu potřebují. [Pospolu 2013]
28
6.3 Konkrétní příklady Pro bližší seznámení s problematikou fungování spolupráce v ČR je vhodné ukázat konkrétní příklady spolupráce odborných škol a zaměstnavatelů, která úspěšně funguje v praxi. Prostřednictvím příkladů dobré praxe v ČR může být do velké míry dokázán přínos této spolupráce, jak pro zaměstnavatele, tak pro systém školství a vzdělávání. V rámci své práce jsem z velkého množství podniků, které spolupracují se školami, vybrala dvě firmy, jež mají v České republice v současnosti jistý význam, a jsou tak podle mého názoru zajímavým příkladem.
6.3.1 ŠKODA AUTO a.s. První firmou je společnost ŠKODA AUTO a.s., která je svou dlouholetou tradicí v současnosti nejprodávanější automobilkou na tuzemském trhu. Se svými 25 tisíci zaměstnanci patří mezi největší zaměstnavatele v České republice, kde si zaslouženě drží prvenství jako hlavní zaměstnavatel v odvětví českého průmyslu. [NÚVa] Tato společnost podporuje odborné vzdělávání již od svého založení a zajímavým faktem je, že se podílí jak na rozvoji vzdělávání středního, tedy středních odborných škol, tak i na rozvoji vzdělávání terciárního, kde spolupracuje hned s několika vysokými školami. Hlavním důvodem rozvoje spolupráce Škodovky se školami je, podle slov jejího vedení, nedostatek kvalifikovaných pracovníků v technických oborech, čemuž firma aktivně čelí užší spoluprací se školami a intenzivnějším propojením teoretické části výuky s podnikovou praxí. „ŠKODA AUTO (…) sází na koncepci duálního odborného vzdělávání. Teoretické vědomosti jsou v něm propojovány se zkušenostmi z výrobní praxe.“ [skodaauto.cz] Automobilka se těší velkému zájmu ze strany škol, které hledají spolupráci a podporu. Vybrala proto 14 pilotních škol pro jednotlivé kraje, kterým se ze strany firmy dostává vysoké pozornosti a podpory. Těmto školám firma poskytuje značné množství prostředků pro výuku, jako například přístup do databanky servisních informací, poskytování moderního technického vybavení, nebo darování vozidel pro jejich využití jako „názorných učebních pomůcek pro praktickou výuku.“ [Chvátalová 2012; 16-17] Školy s automobilkou rovněž konzultují úpravy učebních plánů, zaměření jednotlivých oborů, nebo zavedení nových předmětů. Součástí spolupráce je i sponzoring různých soutěží a závodů. Zajímavou součástí spolupráce je i fakt, že společnost poskytuje 29
odborný výcvik jak studentům, tak učitelům, což opět posouvá odborné vzdělávání jednotlivých škol a získávání praktických dovedností na další úroveň. Pedagogové se tak setkávají s výrobním prostředím a celkovým výrobním procesem v praxi a své poznatky pak mohou aplikovat při výuce. [NÚVa]
6.3.2 Česká pošta Druhou firmou, kterou jsem pro svou práci zvolila, je Česká pošta. Tato společnost funguje v současnosti jako státní podnik s více než 33 tisíci zaměstnanci a v rámci toho poskytuje univerzální poštovní služby „v oblasti zprostředkovávání informací, plateb a zboží tradičními i elektronickými formami.“ [NÚVb] Česká pošta spolupracuje převážně se školami, které disponují obory poštovního a logistického zaměření a tato spolupráce funguje v různých podobách již od devadesátých let minulého století. Školy v souvislostí se zájmem o spolupráci s Českou poštou založily „Asociaci středních škol informačních technologií, telekomunikací, poštovnictví a logistiky“, [NÚOVa; 13] se kterou Česká pošta později uzavřela rámcovou dohodu o spolupráci, která vymezuje pestrou škálu možností a pravidel vzájemné spolupráce. Společnost České pošty chce především formou spolupráce se školami dosáhnout větší liberalizace a modernizace. Zaměřují se na čtyři hlavní pilíře této spolupráce. Prvním pilířem je oblast odborné spolupráce na tvorbě kurikula. Z hlediska rámcového vzdělávacího programu přispívá při definování profilu absolventa, při vymezování jeho kompetencí, které je nutné si osvojit pro lepší možnosti v procesu uplatnění na pracovním trhu. Druhou oblastí, na které se Česká pošta v rámci spolupráce se školami podílí, je marketingová podpora škol. Zde se společnost snaží prostřednictvím propagačních materiálů poskytnout širší veřejnosti informace o jejich spolupráci se školami a jejím významu, který spolupráce má pro uplatnění absolventů. Třetím pilířem je oblast podpory žáků a učitelů, která je založena na poskytnutí praktické zkušenosti v oboru. Formou čtrnáctidenní praxe, která se odehrává přímo v provozu České pošty, se žáci seznamují s konkrétním pracovním prostředím. Součástí této oblasti spolupráce je i poskytování technického zázemí a finanční podpora. Poslední oblastí je konkrétní spolupráce s absolventy, která je úzce spjatá s podporou mladých lidí při vstupu na trh práce. [NÚOVa; 14-16]
30
Česká pošta v systému spolupráce škol a zaměstnavatelů figuruje jako silný sociální partner. Školy, které s Českou poštou spolupracují, mají nespornou výhodu a jejich rozvoj je zásadní. „Pestrost aktivit a bohatá iniciativa z obou stran ukazují, že koncept sociálního partnerství nabízí prostor pro kreativitu a rozvoj aktivit přínosných pro všechny zapojené strany.“ [NÚVb]
6.4 Zhodnocení nastaveného systému v ČR Podle toho, co tvrdí expert na vzdělávací politiku PhDr. Arnošt Veselý, Ph.D., nepatří Česká republika mezi země, kde by se nezaměstnanost mladých lidí pohybovala v nějakých nadprůměrně vysokých číslech. Příčinou této únosné míry nezaměstnanosti je podle něj existence odborné přípravy na školách. Důležitým faktorem se zde stává podpora učebních oborů, které připravují jednotlivé studenty na konkrétní budoucí povolání. Docent Veselý představuje domněnku, že existence takto nastavených oborů přispívá k lepšímu uplatnění na trhu práce, a to i přes to, že nezaměstnanost v takto specifikovaných oborech je podstatně vyšší než například u maturitních oborů. Co se týká efektivity spolupráce škol a zaměstnavatelů v řešení nezaměstnanosti absolventů má odborné vzdělávání zastávat úlohu přípravy na praxi. Proto je nezbytné, aby taková příprava probíhala formou spolupráce se zaměstnavateli. Pokud by se tak nedělo, je zde reálná šance, že budou žáci na odborných školách připravováni na obory, které nemají příliš vysoké uplatnění. Jako příklad docent Veselý uvádí spíše teoreticky zaměřené obory, v oblasti ekonomiky a managementu, jejichž absolventi se potýkají se složitým uplatněním a poměrně vysokou nezaměstnaností. Pokud se však na problematiku spolupráce podíváme i z jiného úhlu, je jasné, že zaměstnavatelé nemohou mít úplnou moc při vytváření toho, co a jak se bude na školách vyučovat. Je proto důležité nastavit danou spolupráci tak, aby byli obě strany a jejich míra vlivu v rovnoměrném zastoupení. Nejdůležitější součástí spolupráce je seznamovat žáky s reálným pracovním prostředím. Docent Veselý se o tomto problému vyjadřuje takto: „Pokud mají učební obory existovat, pak je určitě vhodné, aby obsahovaly vysokou míru „learning by doing“, tj. učení se přímo v daných podnicích. Nevidím důvod, proč by tento model nemohl fungovat i u nás. Koneckonců dříve tento model fungoval.“ Pokud chceme zjistit, do jaké míry se daří realizovat tento výrok do praxe, je třeba se podívat na procentuální úspěšnosti realizace jednotlivých oblastí spolupráce, které jsou uvedeny v následujícím grafu. 31
Graf č. 4. Hodnocení využívání uvedených nástrojů pro dosažení cíle školami
(Zdroj: Barták et al. 2008; 18) Z grafu vyplývá, že vysoká míra realizace jednotlivých cílů se daří jen do určité míry. Nízká úspěšnost je pak kompenzována alespoň určitou snahou o realizaci, která se ovšem příliš nedaří. Nejvyšší procentuální úspěšnost, pokud do ní započítáme i úspěšnost částečnou, můžeme vidět u účasti zaměstnavatelů na tvorbě obsahu vzdělávání (téměř 95 %) Podobné je to i u oblasti přizpůsobování vzdělávací nabídky potřebám zaměstnavatelů. Čistá úspěšnost se objevuje u realizace účasti školy v profesních organizacích, kde se jedná o 75 % dotazovaných, nebo u účasti zástupců zaměstnavatelů na závěrečných zkouškách, kde tento cíl úspěšně realizuje více než 60 % spolupracujících. Naopak méně se zaměstnavatelé podílejí na vytváření a realizaci maturitních zkoušek a dokonce i oblast partnerství škol v mezinárodních projektech EU zatím není příliš realizována.
32
6.4.1 Překážky a problémy I v systému spolupráce mezi odbornými školami a zaměstnavateli se nachází určité problémy a překážky, kterým je v souvislosti s touto problematikou nutno čelit. Hlavní problém odborného školství je v současnosti sledován v oblasti zajištění odborné praxe studentů. S tím souvisí jednotlivé dílčí problémy, které se vyskytují na straně škol i na straně zaměstnavatelů. Těmito problémy, které budou níže přiblíženy, jsou nedostatečná legislativní podpora spolupráce sociálních partnerů, která by umožňovala určité daňové úlevy pro spolupracující firmy. Další problémy se například vyskytují v názorech na to, jak ve spolupráci správně nastavit poměr teoretické a odborné přípravy ve vzdělávání. Jinými problémy mohou být obecné problémy spojené se vzděláváním, jako je vysoká poptávka po technicky zaměřených oborech, kterých je v současnosti nedostatek. Posledními překážkami jsou problémy spojené se samotnou snahou o navázání spolupráce, kterými ve většině případů bývá neochota samotných zaměstnavatelů. [Barták 2008; 45-47]
6.4.1.1 Systémové problémy na straně škol Hlavním problémem spolupráce a zároveň i obecně vzdělávání se ukazuje být absence možnosti získat během studia praktické zkušenosti, které nemusí být nutně jen technického charakteru. Důležité je během vzdělávání rozvíjet i zkušenosti psychologické, tedy motivaci k práci, vůdčí schopnosti, schopnosti zvládání práce v kolektivu atd. [Doležalová, Vojtěch 2013; 36] Nedostatek praxe je tak bez debat problémem budoucího uplatnění absolventů, ovšem teoretická příprava by měla jít ruku v ruce s přípravou odbornou. Problémem zde tedy může být správná rovnováha těchto dvou oblastí vzdělávání nastavená tak, aby odpovídala potřebám trhu. Jiným problémem je nedostatek technicky zaměřených oborů. Zde se hlavní dilema nachází v otázce, zda do škol přijímat jen žáky, kteří mají pro konkrétní obor zapálení, nebo se spokojit i s žáky, kteří sice o obor zájem nemají, jejich přijetí ovšem zajistí škole lepší zdroje financování. V souvislosti s tímto problémem se vyskytuje názor, že by bylo vhodné použít prvky již zmíněného německého duálního systému, ovšem vyloučit ze vzdělání studenty bez zájmu pro obor, či vzdělávání obecně zůstává problematické. [Doležalová, Vojtěch 2013; 37]
33
Nedostatek technických oborů souvisí s nízkou atraktivitou učňovského vzdělávání, což je v současné době problém jak ve vzdělávacím systému, tak na trhu práce. V poslední době jsou prestižní maturitní obory, studenti se ženou za teoretickým vzděláním těchto oborů a obory technické jsou díky nedostatečnému počtu jejich absolventů zanedbávané. Je třeba více propagovat obory technického zaměření, jejich možnosti uplatnění a přestat produkovat vzdělance, jejichž úroveň teoretického vzdělání svou rozšířeností ztrácí na ceně. [ibid.] Podle zaměstnavatelů jsou problémy na straně škol například i v kvalifikaci učitelů, jejichž nedostatečná praxe, či kvalifikovanost snižuje celkovou prestiž daného oboru na konkrétní škole. V neposlední řadě vidí zaměstnavatelé překážky na celkové úrovni zájmu o práci a respektu pro vzdělávání. Mladí lidé nejsou připravení na všechny aspekty života a ze zásady postrádají úctu a respekt, který je pro správný přístup ke vzdělávání potřebný. [Doležalová, Vojtěch 2013; 38-39]
6.4.1.2 Systémové problémy na straně firem Problémy se však vyskytují i na straně zaměstnavatelů a mohou vzniknout již při pouhé snaze o navázání spolupráce. Podle výzkumů NÚOV, zabývajících se touto problematikou je problematická motivace ke spolupráci. Nejčastější překážkou při navázání vztahu mezi školou a zaměstnavatelem je neochota jednotlivých firem takovou spolupráci vůbec navázat. [NÚOV 2011; 8-9] Neochota ze strany firem pramení především ze špatně nastavených podmínek na státní úrovni, kde podle nich „politika odborného školství nenabízí žádnou variantu spolupráce se zaměstnavateli.“ [Doležalová, Vojtěch 2013; 38] Stát totiž nenabízí firmám téměř žádné výhody plynoucí z takové spolupráce, zaměstnavatelé o ni proto často nemají zájem, jelikož je pro ně ve většině případů spíše zátěží. Šíří se tak názor, že by pro zaměstnavatele bylo výhodné, kdyby existoval zákon, který by jim umožňoval odečíst si náklady na takovou spoluprací z daní. [NÚOVb 2010] Dokonce i podle docenta Veselého, je pro úspěšné fungování spolupráce škol a firem v ČR nutná určitá podpora ze strany státu, a to formou daňových úlev pro firmy a kontrolou vzdělávací poptávky a nabídky. Na druhou stranu by stát neměl mít příliš mnoho moci v tom, jak se vzdělávací politika vyvíjí. „Nemyslím, že by stát měl direktivně řídit vzdělávací poptávku a nabídku. Měl by ale monitorovat, jaké obory jsou poptávané a jaké nikoli, a jaká je míra nezaměstnanosti v jednotlivých oborech. Toto by měl transparentně 34
zveřejňovat a předávat rodičům a uchazečům. (…) Firmy by určitě měly být podporovány daňovými úlevami, případně dalšími nástroji.“ Pro problém související s nedostatečnými finančními úlevami pro firmy ovšem v současnosti svítá naděje určitého řešení. Byla totiž přijata novela zákona o daních z příjmu a jako taková funguje od počátku letošního roku. Právě tato novela by měla firmám umožnit daňové úlevy a tím podpořit možnou spolupráci se školami. [Šnajdrová 2014] Vedle neochoty je druhým problémem, který nejčastěji zabraňuje školám a firmám spolupracovat, převaha malých firem v jednotlivých regionech, které nemají dostatečnou kapacitu pro takovou spolupráci. V rámci šetření NÚOV bylo dále uváděno v menší míře i několik dalších problémů a překážek, jako „dopady ekonomické krize, absence kvalifikovaných odborníků z praxe, kteří mají schopnost žáky vzdělávat., dále problematická kvalita a úroveň firem (…), legislativní aspekty aj.“ [NÚOV 2011; 8-9] Zaměstnavatelé si přejí tyto problémy řešit. Především jim jde o to, „zvýšit podíl odborné přípravy na pracovištích zaměstnavatelů a snížit její proporce na školách“. [Šnajdrová 2014] Co se týká škol, jejich přání souvisí se změnou způsobu financování. Školy by také chtěly „vyřešit problém lékařských prohlídek žáků a pravidel pro bezpečnost práce a zlepšit přípravu žáků na základních školách, konkrétně, co se týče jejich pracovních návyků, přístupu k docházce do firmy a vlastní odpovědnosti.“ [ibid.]
35
Závěr Ve své bakalářské práci jsem se věnovala problematice sociálního partnerství, konkrétně fungování spolupráce středních škol a zaměstnavatelů. Téma je stále aktuální, a to především díky svému úzkému propojení s nezaměstnaností a uplatněním mladých lidí na trhu práce. Jedním z cílů mé práce bylo zjistit současnou situaci spolupráce škol a zaměstnavatelů v rámci odborného vzdělávání v ČR. Na základě studia dokumentů jsem zjistila, že spolupráce u nás v současnosti probíhá, ovšem pouze omezeným způsobem. Z historického kontextu je patrné, že určité formy spolupráce zde existovali již v minulém století, po roce 1989 však došlo ke změnám, které měly za následek její úpadek. Až v průběhu devadesátých let zaměstnavatelé zjistili, že právě spolupráce se školami je klíčem ke zlepšení situace na pracovním trhu a systém takové spolupráce se nyní nachází spíše ve fázi vývoje. Díky sociálnímu partnerství je zaměstnavatelům umožněno se do značné míry podílet na odborné přípravě žáků, na tvorbě vzdělávacích programů a školních plánů. Na oplátku zaměstnavatelé poskytují školám finance nebo technickou podporu a studentům možnost sbírat praktické zkušenosti přímo na pracovišti, čímž jim zajišťují potřebné kompetence pro budoucí pracovní uplatnění. Mým dalším cílem bylo na základě zhodnocení spolupráce v ČR identifikovat problémy a překážky tohoto systému. Co se týká zhodnocení systému, zde výsledky mluví jasně. Spolupráce škol a zaměstnavatelů je nezbytnou součástí odborného vzdělávání, ovšem v současné době nefunguje tak, jak by bylo pro lepší uplatnění absolventů nejlepší, a to zejména kvůli překážkám a problémům, se kterými se systém spolupráce musí potýkat. Problémy se vyskytují například v legislativě, kdy podpora státu neumožňuje firmám daňové úlevy nebo obecně v oblasti vzdělávání, kde není dostatečná poptávka po technických oborech a kde je problematické správné nastavení poměru teoretické a odborné přípravy ve výuce. Problémy se často vyskytují také již v samotném počátku navazování spolupráce, kde se školy potýkají s neochotou ze strany samotných zaměstnavatelů. Pro lepší fungování spolupráce by bylo vhodné zlepšit postavení a úlohu státu v této problematice. Především tedy poskytnout firmám určité výhody například v podobě úlevy na daních. Obecně je potřeba celkové navýšení propagace odborného školství a zvýšení atraktivity učňovských a technických oborů. Důležité je zohledňovat vzdělávací nabídku
36
podle aktuálních potřeb pracovního trhu a podporovat zejména obory, o které je mezi studenty zájem a jejichž absolventi mají větší šanci při pozdějším pracovním uplatnění.
37
Použitá literatura
BARTÁK, František; et al. 2008. Partnerství škol a zaměstnavatelů. Situace v počátečním a dalším odborném vzdělávání v České republice očima škol. Praha. NUOV. Dostupné z : http://www.nuov.cz/uploads/PaK/Partnerstvi_skol_a_zamestnavatelu.pdf
BECKER, Gary. 1964. Human capital. A theoretical and empirical analyis, with special reference to education. New York: National Bureau of Economic Research.
BISHOP, John. H. 1988. Occupational training in high school: When does it pay off? Ithaca, NY: Cornell University, School of Industrial and Labor Relations, Center for Advanced Human Resource Studies. Dostupné z: http://digitalcommons.ilr.cornell.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1429&context=ca hrswp
BMBF. 2003. Germany’s Vocational Education at a glance. Bonn: BMBF Publik. Dostupné z: http://www.vvob.be/southafrica/sites/default/files/germanys_vocational_education_ at_a_glance.pdf
BMWi . Federal ministry of economic affairs and energy. The dual system of vocational training in Germany. Dostupné z: http://www.bmwi.de/English/Redaktion/Pdf/dual-system-of-vocational-traininggermany
BROWN, P; HESKETH, A; WILLIAMS, S. 2003. Employability in a KnowledgeDriven Economy. Journal of Education and Work, vol. 16, 2003, no. 2, pp. 107126.
BUCHTOVÁ, Božena. 2002. Nezaměstnanost – psychologický, ekonomický a sociální problém. Praha, Grada.
BURDOVÁ, Jeny; CHAMOUTOVÁ, Daniela. 2012. Nezaměstnanost absolventů škol se středním a vyšším odborným vzděláním – 2012. Praha.
Český statistický úřad. Význam vzdělání pro trh práce v ČR (analýza).
DIVIŠOVÁ, Dáša. Kooperativní model spolupráce škol a firem funguje. [online] [cit. 2014-04-01]
DOLEŽALOVÁ, Gabriela; VOJTĚCH, Jiří. 2013. Potřeby zaměstnavatelů a připravenost absolventů škol – šetření v sekundárním sektoru. Praha. Dostupné z: http://www.nuv.cz/uploads/Vzdelavani_a_TP/SEK_Potreby_zamestnavatelu_2012_ 38
pro_www_final.pdf
ec.europa.eu. Youth on the Move. [online] [cit. 2014-05-07] Dostupné z: http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=950&langId=en
European Foundation for the Improvement of Living and Working Conditions. (Eurofond) 2011. Helping young workers during the crisis:contributions by social partners and public authorities. Dublin.
Evropa 2020. Strategie Evropa 2020 v kostce. [online] [cit. 2014-05-07] Dostupné z: http://ec.europa.eu/europe2020/europe-2020-in-a-nutshell/index_cs.htm
HAMMER, Torild. 2003. (ed.). Youth Unemployment and Social Exclusion in Europe. AComparative Study. Bristol: Policy Press.
HANUSHEK, Eric A.; WOESSMANN, Ludger; ZHANG, Lei. 2011. General education, vocational education, and labor-market outcomes over the life-cycle. National Bureau of Economic Research.
HORÁK, Pavel; HORÁKOVÁ, Markéta. 2013. Zaměstnatelnost skupin ohrožených nezaměstnaností na současných trzích práce. Sociológia-Slovak Sociological Review, 2: 128-149.
HUSNÍK, Petr. „Němci doporučují Česku svůj duální systém.“ Učitelské noviny č. 23/2012. Dostupné z: http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=4741&PHPSESSID=0c3fd7d9dd6b 85ed5c016a157b132da4
CHVÁTALOVÁ, Lenka.; et al. 2012. Sociální partnerství očima zaměstnavatelů. Sborník příkladů dobré praxe. NÚOV: Praha. Dostupné z: http://www.nuov.cz/uploads/KURIKULUM/KURIKULUM_SPOLUPRACE_na_w eb_a_cd_s_prokliky.pdf
KALOUSKOVÁ, Pavla; VOJTĚCH, Jiří. 2008. Potřeby zaměstnavatelů a připravenost absolventů škol - souhrnný pohled. NÚOV: Praha. Dostupné z : http://www.nuov.cz/uploads/Vzdelavani_a_TP/Potreby_zamestnavatelu_souhrn.pdf
KŘÍŽOVÁ, Eva., et al. 2008. Přechod absolventů maturitních oborů SOU do praxe a jejich uplatnění na trhu práce. NÚOV: Praha. Dostupné z: http://www.nuov.cz/uploads/Vzdelavani_a_TP/Prechod_na_trh_prace_vyucenisMZ _2008.pdf
KUCZERA, M. 2010. Učení pro praxi. Přezkumy odborného vzdělávání a přípravy prováděné OECD. OECD. 39
MICHEK, Stanislav et al. 2008. Kvalita odborného vzdělávání a role sociálních partnerů. Praha, NÚOV. Dostupné z: http://www.nuov.cz/uploads/PaK/Kvalita_odborneho_vzdelavani.pdf
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Školská reforma. [online] [cit. 201403-31]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/skolskareforma
Národní ústav odborného vzdělávání. 2011. Odborné školy a jejich sociální partneři. Praha. Dostupné z: http://www.nuov.cz/uploads/KURIKULUM/ODBORNE_SKOLY_A_JEJICH_SO CIALNI_PARTNERI_inside_tisk_mensi.pdf
NEKOLA, M., GEISSLER, H., MOURALOVÁ, M. 2011. Současné metodologické otázky veřejné politiky. Praha: Karolinum.
NÚOVa. Příloha ke sborníku: Sociální partnerství očima zaměstnavatelů. Sborník příkladů dobré praxe. Dostupné z: http://www.nuov.cz/uploads/KURIKULUM/priloha_ke_sborniku_na_cd_a_web.pd f
NÚOVb. Co chybí žákům odborných škol podle OECD. [online] 2010. [cit. 201404-04]. Dostupné z: http://www.nuov.cz/nzz/co-chybi-zakum-odbornych-skolpodle-oecd
NÚVa. Spolupráce firmy Škoda Auto a. s. se středními odbornými školami. [online] [cit. 2014-04-01] Dostupné z: http://www.nuv.cz/kurikulums/spoluprace-firmyskoda-auto-a-s-se-strednimiodbornymi?highlightWords=spolupr%C3%A1ce+firmy+%C5%A1koda
NÚVb. Spolupráce firmy Česká pošta, s. p. se středními odbornými školami. [online] [cit. 2014-04-01] Dostupné z: http://www.nuov.cz/kurikulum/spolupracefirmy-ceska-posta-s-p-se-strednimi-odbornymi
OECD. Learning for jobs - Germany. 2010. Paris: OECD. Dostupné z: http://www.oecd.org/germany/45668296.pdf
skoda-auto.cz. ŠKODA AUTO rozšiřuje spolupráci se školami. [online] [cit. 201404-01] Dostupné z: http://www.skoda-auto.cz/news/Pages/2013-10-18-spolupracese-skolami.aspx
ŠNAJDROVÁ, Lucie. 2014. Jak zlepšit spolupráci škol a firem. VZDĚLÁVÁNÍ, čtvrtletník Národního ústavu pro vzdělávání, ročník 3, číslo 1/2014. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/O/18673/jak-zlepsit-spolupraci-skol-a-firem.html/ 40
TILLNER, Jiří., et al. 2013. Národní ústav pro vzdělávání: Uplatnění absolventů škol na trhu práce – 2012. Praha. Dostupné z: http://www.infoabsolvent.cz/Temata/PublikaceAbsolventi?Stranka=9-0-76
TREMBLAY, Diane-Gabrielle; LE BOT, Irène. 2003. The German dual apprenticeship system: Analysis of its evolution and present challenges. Dostupné z: http://www.teluq.uquebec.ca/chaireecosavoir/pdf/NRC03-04A.pdf
TRHLÍKOVÁ, Jana. 2013. Využití kvalifikace absolventů středních škol na trhu práce. Zpráva ze šetření absolventů škol. NÚOV: Praha. Dostupné z: http://www.nuv.cz/uploads/Vzdelavani_a_TP/Vyuziti_kvalifikace_absolventu_SS_ 2013_pro_www.pdf
TRHLÍKOVÁ, Jana. 2014. Přechod absolventů středních škol na trh práce srovnání situace absolventů učebních a maturitních oborů. NÚOV: Praha. Dostupné z: http://www.nuv.cz/uploads/Vzdelavani_a_TP/Prechod_Abs_srovnani_2014_pro_w ww.pdf
VOJTĚCH, Jiří. Et al. 2011. Spolupráce odborných škol s jejich sociálními partnery. Praha, NÚOV. Dostupné z: http://www.nuov.cz/kurikulum/spolupraceodbornych-skol-s-jejich-socialnimi-partnery
ZELENKA, Martin; RYŠKA, Radim. 2011. REFLEX 2010: Zpráva druhá. Přechod ze vzdělávání na trh práce a první práce. Praha. Dostupné z: http://www.strediskovzdelavacipolitiky.info/download/REFLEX2010_Zprava2.pdf
ZEMAN Václav. 2006. Reforma školství v České republice. Člověk v tísni. Praha. Dostupné z: http://www.clovekvtisni.cz/uploads/file/1364590232reforma%20%C5%A1kolstv%C3%AD%20v%20CR.pdf
Zpravodaj Pospolu. Podpora spolupráce škol a firem. č. 1/2013 Dostupné z : file:///C:/Users/B%C3%A1ra/Downloads/Zpravodaj_1_2013.pdf
41
