UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PEDAGOGICKÁ FAKULTA

CANISTERAPIE (ZOOTERAPIE) VE SPECIÁLNÍCH VZDĚLÁVACÍCH ZAŘÍZENÍCH

CANISTHERAPY (ZOOTHERAPY) IN SPECIAL EDUCATION INSTITUTIONS

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

AUTOR PRÁCE:

LIBUŠE KUČEROVÁ

STUDIJNÍ OBOR:

VYCHOVATELSTVÍ

FORMA STUDIA:

KOMBINOVANÉ STUDIUM

VEDOUCÍ PRÁCE:

PhDr. KATEŘINA JANČAŘÍKOVÁ Ph.D.

2011

Motto: „Není snad zvířete, které bychom znali lépe neţ psa, které bychom více milovali a kterému bychom více důvěřovali. Léčebné účinky ţivota se psem nejsou objevem moderní psychologie, lidé je znají jiţ tisíce let.“ (Dr. Nicholas J. Saunders)

Anotace Bakalářská práce je zaměřena na canisterapii jako moţnou terapeutickou metodu, vyuţívající působení zvířete na zdraví člověka, a její pouţití v praxi. Cílem práce je ověřit v praxi, zda jsou dispozice některých plemen psů pro tuto metodu lépe vyuţitelné. Zaměřuje se na výběr vhodného psa, s ohledem na jeho pohlaví, stáří a charakter. Teoretická část rešeršně zpracovává formy, metody, způsoby a zásady canisterapie. Zaměřuje se na jejich vyuţití v Domovech pro seniory a v Ústavech sociální péče. Část je věnována výběru a přípravě vhodného psa a jeho vyuţití ve zdravotně sociální oblasti. Praktická část ověřuje vhodnost různých plemen pro jednotlivé metody canisterapie. Pro výzkum je pouţita metoda dotazníku a pozorování. Analýzou odpovědí na jednoduché otázky byly vyvozeny závěry, které jsou dále zpracovány do přehledných grafů. Převáţná většina výsledků se shoduje s názory odborníků, například ţe není rozhodující plemeno psa, ale jeho charakterové vlastnosti a pozitivní vztah k lidem. K novým poznatkům patří zjištění, ţe stáří psa není rozhodující pro terapii a záleţí především na aktuálním fyzickém a psychickém stavu zvířete.

Abstrakt The bachelor thesis focuses on canistherapy as a possible therapeutic method, which uses the impact of animals on the human health and its use in practice. The thesis aims to verify in practice whether the dispositions of some dog breeds are more suitable for this method. It concentrates on the selection of the right canine regarding its sex, age and character. The theoretical part of the search deals with the forms, methods, concepts and principles of canistherapy. It focuses on its use in Rest Homes and Social Welfare Institutions. One part refers to the selection and preparation of a suitable dog and its use in health and social sphere. Practical part reviews the suitability of various breeds for specific methods of canistherapy. Questionnaire and a monitoring method were used for the purposes of the research. Conclusions were drawn from the analysis of replies to simple uestions and were further processed and converted to general charts. Most of the results comply with the professionals´ views, e.g. they suggest the dog breed is not that significant as its character traits or positive approach to people. However, new observation was made concerning the age of dog as it should not be regarded as the determining factor for therapy. It rather depends on the current physical and psychological conditions of the animal.

Prohlašuji, ţe svoji bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně pouze s pouţitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. V Bernarticích 31. 3. 2011

podpis:

Poděkování: Ráda bych poděkovala vedoucí bakalářské práce PhDr. Kateřině Jančaříkové Ph.D. za

odborné

vedení

a

všestrannou

pomoc,

za

cenné

rady

a

připomínky

Mgr. Jaroslavě Eisertové Ph.D. Poděkování a obdiv patří všem dobrovolníkům Výcvikového canisterapeutického sdružení Hafík se sídlem v Třeboni a ostatním, kteří pomáhají druhým.

Obsah:

1. Úvod 2. Teoretická část 2.1

Zooterapie 2.1.1

Vysvětlení pojmu

2.1.2

Historie zooterapie

2.1.3

Typy zooterapie dle zvířecího druhu

2.2 Canisterapie 2.2.1

Vysvětlení pojmu

2.2.2

Historie canisterapie ve světě

2.2.3

Historie canisterapie v Čechách

2.2.4

Metody canisterapie

2.2.5

Formy canisterapie

2.2.6

Polohování

2.2.7

Zásady canisterapie (canisterapeutické desatero)

2.2.8

Léčebné účinky canisterapie

2.2.9

Hodina canisterapie

2.2.10 Výběr psa 2.2.10.1 Ověřování způsobilosti psa 2.2.11 Canisterapie pro seniory 2.2.12 Canisterapie v Ústavech sociální péče 2.2.13 Vyuţití psa ve zdravotně sociální oblasti 2.2.14 Moţné problémy při canisterapii

3. Praktická část 3.1

Cíl výzkumu

3.2

Hypotézy výzkumu

3.3

Metodika výzkumu a volba vzorku

3.4

3.3.1

Pozorování

3.3.2

Kazuistiky

3.3.3

Dotazník

Výsledky výzkumu

4. Diskuse 5. Závěr 6. Klíčová slova 7. Seznam zkratek 8. Seznam pouţité literatury 9. Přílohy

1. Úvod Léčebné účinky canisterapie na zdraví člověka jsou známé a ve světě běţně pouţívané. Pes spolu s člověkem vytváří společenství, ve kterém nenásilně obrací člověka z jeho uzavřenosti a vnitřního psychického světa navenek. Svým chováním provokuje v člověku zájem a vybízí ho k činnosti. Péči pak odměňuje příchylností, věrností a láskou. Práce se zvířaty je vyuţívána především v sociálních, zdravotnických i školských zařízeních. Pro tuto činnost je nutné zvolit vhodného psa, který musí mít předpoklady, projít výcvikem a sloţit zkoušky. Spolu s terapeutem tvoří tým, který působí pozitivně na psychickou a fyzickou stránku klienta. Jelikoţ mám dlouholeté zkušenosti s klienty s těţkým stupněm zdravotního postiţení, tento způsob léčby mě velice zaujal. Rozhodla jsem se mu dále věnovat nejen v této práci, ale i ve svém dalším profesním ţivotě. Důleţité poznatky jsem získala při praktických canisterapeutických hodinách v sociálních, zdravotnických a školních zařízeních v průběhu září 2009 aţ února 2011. Při hledání kontaktů a sběru informací na bakalářskou práci jsem vyuţila moţnosti stát se dobrovolníkem Výcvikového canisterapeutického sdruţení Hafík se sídlem v Třeboni.

10

2. Teoretická část 2.1 Zooterapie a zoorehabilitace 2.1.1 Vysvětlení pojmů Zooterapií rozumíme pozitivní aţ léčebné působení zvířete na člověka. Navozuje zlepšení paměti, motoriky, komunikace, zmírnění stresu (VELEMÍSKÝ, 2007). Vymezení termínu zooterapie obecně je stále nejednotné a často se hovoří o vhodnějších ekvivalentech, které by sjednotily danou problematiku. Stejný význam mají i termíny zoorehabilitace a animoterapie (METODICKÁ PŘÍRUČKA HAFÍK). Termín zoorehabilitace je nejvhodnější, jelikoţ zahrnuje všechny sloţky a metody vyuţívané při práci s cílovou skupinou klientů.

11

2.1.2 Historie zooterapie O léčebném vyuţití zvířat se dozvídáme jiţ v 8. století, kdy byla zvířata terapeuticky zařazována do léčebných zařízení. Zooterapeutické vyuţití zvířat je dle některých zdrojů datováno do roku 1792, kdy byla v Anglii zaloţena klinika York Retreat s cílem pečovat o duševně nemocné novým aktivizujícím způsobem, k čemuţ byla hojně vyuţívána zvířata. V německém Bethelu v Bielefeldu byly zhruba před sto lety zavedeny různé formy pouţívání zvířat v péči o epileptiky. V USA je první dokumentované nasazení zvířat popsáno pro rehabilitaci válečných pacientů v New Yorku v roce 1942. Rozhodující impulsy k prokázání pozitivních aţ terapeutických efektů ze vztahu člověka a zvířete přinesl v 70. letech americký psychiatr Boris Levinson. Formuloval hypotézu, podle níţ zvířata nepředstavovala způsob vyléčení, ale působila jako sociální katalyzátor, který zahajuje a podněcuje sociální kontakt (STRAKOVÁ, 1996). Systematické a do jisté míry vymezené a kontrolované pouţívání psů, jako pomocných terapeutů se datuje aţ do součastnocti. V průběhu této doby vznikalo mnoţství interdisciplinárních studií, které se zaměřují na význam a moţnosti vyuţití léčebného potenciálu zvířat jako katalyzátorů společenských funkcí, regulátorů lidského chování a aktivátorů kognitivních funkcí. Dokonce se uvádí, ţe Freud a Sullivan měli vţdy ve své ordinaci psy, ač není známo, zda hráli roli v terapeutickém procesu (GALAJDOVÁ, 1997). Z vědeckého pohledu byla nejvýznamnější 60. – 70. léta 20. století a výzkumné práce zmíněného amerického psychiatra Borise Levinsona. Ten podnikal první výzkumy na vlastním psovi. Na základě těchto výzkumů vytvořil teorii humánně-animální, tedy teorii zabývající se reakcí mezi člověkem a zvířetem (ODENDAAL, 2007). V období posledních let začaly postupně vznikat různé organizace, které zastřešují problematiku zooterapie a snaţí se o její rozvoj a uznání na poli vědy. Vydávají se nové publikace, pořádají se odborné semináře a konference, z kterých vznikají nové materiály.

12

2.1.3 Typy zooterapie dle zvířecího druhu Canisterapie – způsob terapie, při které se pouţívá působení psa na člověka. Základem léčby je poznatek, ţe nejspolehlivějším a často jediným přítelem v osamění a nemoci je pes. Tuto metodu lze vyuţít u všech věkových kategorií. Hipoterapie – je rehabilitační metoda s komplexním bio–psycho–sociálním působením koně na lidský organismus. Přenášením pohybu z koňského hřbetu na lidské tělo dojde ke stimulaci centrálního nervového systému, coţ je ţádoucí. Felinoterapie – základem je léčivé vyuţití energie koček, jejich vrozené empatie a intuice. Kočka dává člověku moţnost zapomenout na utrpení a bolest, napomáhá navodit duševní harmonii, najít ztracenou rovnováhu i vytvářet nový smysl ţivota. Delfinoterapie – vyuţití delfína v rámci zooterapie. Lamaterapie – vyuţití lamy v rámci zooterapie. Poprvé se začala provádět v některých ústavech sociální péče v Německu. U nás se tato zvířata chovají na terapeutické farmě v Praze Bohnicích. Ornitoterapie – vyuţití ptactva v rámci zooterapie. Farmingterapie – vyuţití domácích zvířat. K rehabilitační práci s dětmi se nejčastěji vyuţívá koz kamerunských. Klienti různých ústavů, kde se tato terapie vyuţívá, se učí samostatně a podle svých schopností o zvířata starat. (VELEMÍNSKÝ, 2007)

13

2.2 Canisterapie 2.2.1 Vysvětlení pojmu Název je odvozen z latinského „canis“ = pes. Autorem tohoto termínu se v roce 1993 stala Jiřina Lacinová, která zároveň byla se sdruţením Filia průkopníkem a osvětovým pracovníkem v tomto oboru. Zároveň také vytvořila metodiku léčebných kontaktů handicapovaných dětí se saňovými psy (interakce skupiny saňových psů s velkou skupinou dětí) a představila ji na ţenevské konferenci v roce 1995. Vyuţívání psích pomocníků jako terapeutů je dnes jiţ uznávaným oborem (KALINOVÁ, 2003; EISERTOVÁ, 2004; LACINOVÁ, 2003). Podle Galajdové tato terapie představuje vyuţití psa jako léčebného prostředku, který působí pozitivním vlivem na zdraví člověka Pes je odedávným společníkem člověka, představuje symbol přátelství, věrnosti a lásky (GALAJDOVÁ, 1999). Ungerová chápe canisterapii jako součást sociální rehabilitace (UNGEROVÁ, 2008), Jankovský ji řadí přímo mezi léčebné prostředky rehabilitace (JANKOVSKÝ, 2006). Nerandţič zdůrazňuje začlenění canisterapie do všech sloţek rehabilitace tj. léčebné, pracovní, sociální a pedagogické (NERANDŢIČ, 2003).

14

2.2.2 Historie canisterapie ve světě Starověk Jiţ ve starověku si člověk ochočoval vlčí mláďata, aby mu byla společníkem, spojencem, důvěrníkem a přítelem (GALAJDOVÁ, 1997). Na území severního Izraele byl objeven 12 tisíc let starý paleolitický hrob, v němţ byly nalezeny pozůstatky člověka a psa pohřbeného společně. Byla tak zdůrazněna síla vazby, která mezi nimi existovala za ţivota. Pět aţ šest tisíc let staré kresby a malby v Thébách zobrazují chrty faraónů, ovčácké hlídací psy, ale i malé domácí psíky (GALAJDOVÁ, 1997). Pes nebyl pouze domácím přítelem, ale i pomocníkem při lovu. Byl i předmětem úcty. „Egypťané ho uctívali jako stráţce podsvětí a průvodce do království smrti.“ Anubis (Anúp), staroegyptský bůh posmrtných obřadů měl lidské tělo, černou psí hlavu. Jeho hlavním posláním bylo účastnit se pochmurného obřadu, kdy se za přítomnosti bohů váţilo srdce mrtvého a rozhodovalo, zda mrtvý bude přijat do říše nesmrtelnosti. Psí pohřebiště měla všechna egyptská města. Egypťané zaloţili v Horním Egyptě Město psů, kde byli psi chráněni a uctíváni (GALAJDOVÁ, 1997). Známý případ úcty ke psu je z Etiopie, kde korunovali psího krále, který byl poradcem náčelníka a při audiencích rozhodoval svým chováním vyřízení ţádostí. Vrtěl-li ocasem, ţádost byla vyřízena kladně, štěkot znamenal nesouhlas a zamítnutí (GALAJDOVÁ, 1997). Ve starém Sumeru měli psa jako hlídače a pomocníka při lovu i v boji. „Sumerové se zabývali cíleným chovem psů nejen pracovních, ale i společenských“. „Pes patřil k výbavě babylonského lékaře, protoţe jiţ tehdy byla známa léčivá moc psích slin a bylo běţné dát psovi olízat rány nemocného“ (GALAJDOVÁ, 1997). „Mnoho kmenů na Aljašce a na Sumatře uctívá psy jako své předky“ (GALAJDOVÁ, 1997). Staří Řekové měli kromě loveckých a válečných psů i psí mazlíčky. Psi byli pouţíváni i pro léčebné účely. Revmatismus se v té době léčil přikládáním psa na postiţená místa pacienta. „Psi však slouţili také veřejnosti, kdy hlídali stáda, majetek a ţivoty občanů.“

15

„Věrnost a oddanost psa opěvuje slavný řecký básník a kronikář Homér v příběhu ithackého krále Odyssea“ (GALAJDOVÁ, 1997). Psi byli častým námětem na náhrobcích v antickém Římě. Jejich láska a oddanost sahala aţ za hrob (GALAJDOVÁ, 1997). Středověk „Postavení psa ve středověku bylo velmi významně ovlivněno náboţenstvím. Raný středověk, dokud se ještě mísilo pohanství s křesťanstvím, se chová ke psu naprosto odlišně od pozdního středověku, kdy byl jiţ patrný vliv katolicismu. Raný středověk chápe psa jako samozřejmou součást ţivota a pes se vyskytuje na tvrzích raně feudální šlechty stejně jako v chalupách rolníků“ (GALAJDOVÁ, 1997). Pohled na psa se mění se sílícím vlivem katolické církve. Pes je vnímán jako tvor bez duše a díky úzkému vztahu ke kočce vzbuzuje pocit pohanství. Patří do skupiny bytostí, jako jsou například vrahové, smilníci, čarodějníci nebo kacíři (GALAJDOVÁ, 1997). Prostý lid mohl psa chovat pouze jako uţitkové zvíře. Byla dokonce stanovena maximální dovolená výška psa. Bohatí a urození měli výjimky (GALAJDOVÁ, 1997). Ušlechtilé psy určené pro lov ale i pro potěšení chovali chovatelé panských psů ve vesnicích – Psárech. Ti slouţili zejména pro zábavu a potěchu mladých hradních pánů. Ţeny měly proti samotě malé psíky – rukávníky, kteří byli oblíbeni například mezi zbohatlými praţskými měšťany (GALAJDOVÁ, 1997). V době pobělohorské bylo psů zneuţíváno jako záminka k obvinění z čarodějnictví. Tyto praktiky byly pouţívány zejména vůči starým osamělým ţenám, kterým byl pes nebo kočka často jediným ţijícím společníkem (GALAJDOVÁ, 1997). V křesťanské víře se pes také vyskytuje jako průvodce svatých. Svatý Hubert měl psa jako lovec, svatý Vendelín jako ochránce pastýřů a svatému Suso pes denně přinášel čerstvý chléb, kdyţ ošetřoval nemocné a sám se poté nakazil morem. Svatý Bernhard Mentonský zaloţil v Alpách útulek pro poutníky, kde mniši měli psy, kteří vyhledávali zbloudilé poutníky po srázech a propastech. Těmito psy byli dnešní bernardýni (GALAJDOVÁ, 1997).

16

Orient První podoba čínského psa je známa z bronzové vázy, z doby tisíc let před naším letopočtem. Číňané charakterizovali psa jako výborného hlídače, který dokáţe odhadnout povahu lidí, jeho úmysly a rozpozná lidské přetvářky. Proto byl pes věrným společníkem zejména na hostinách, kde bylo jeho úkolem chránit „společensky unaveného“ pána před neţádoucími návštěvníky (GALAJDOVÁ, 1997). Na počátku našeho století vyřezávali Číňané psí figurky jako amulety. Plemeno psa je zastoupeno v jedné z dvanácti nebeských větví čínského horoskopu. Lidé narození ve znamení psa mají oddanou věrnou povahu. Dle tradic pak příchod psa do domu znamenal pro obyvatele očekávání peněz a dobrých zpráv (GALAJDOVÁ, 1997). Pes byl vyuţíván jako pomocník při lovu, ale také i jako společník. V Zakázaném městě byl jediným přítelem ţen pekingský palácový psík (asi 4 tisíce let před naším letopočtem). Psi byli hýčkáni a opatrováni otrokyněmi a hlídání vlastními osobními stráţci (GALAJDOVÁ, 1997). V Japonsku se nejlépe psům ţilo za vlády šoguna Tokugawy Cunajoši. Jelikoţ se ve znamení psa narodil, dal uzákonit roku 1687 povinnost milého a laskavého chování vůči psům. Neuposlechnutí, či nezdvořilé chování vůči psům bylo trestáno smrtí, v lepším případě vyhnanstvím a vězením (GALAJDOVÁ, 1997). Novověk Koncem 18. a v 19. století dochází v Evropě ke změně náhledu na vlastnictví domácích zvířat. Důvodem bylo zejména oslabení vlivu církve a racionální osvícené myšlení našeho kontinentu. Cílený chov a šlechtění bylo jakýmsi vítězstvím člověka nad přírodou. V této době také vzniká celá řada nových psích plemen díky jejich vzájemnému kříţení. Vlastnictví domácích zvířat bylo obvyklé spíše ve střední a vyšší společenské třídě. Pro niţší společenskou třídu bylo zbytečným a finančně nákladným luxusem (GALAJDOVÁ, 1997). Pouţití psa pro humánní účely se poprvé objevuje v armádě Napoleona Bonaparte, kde byl pes vyuţíván pro vyhledávání raněných vojáků tak, aby jim mohla být včas poskytnuta pomoc. Po první světové válce pak byli psi v Německu cvičeni a vyuţíváni pro nevidomé. Ve Francii a ve Spojených Státech Amerických byli pomocníky při rehabilitaci válečných pacientů v době 2. světové války (GALAJDOVÁ, 1997). 17

„ Pes je pro člověka symbolem mnoha dobrých vlastností, zejména věrnosti a oddanosti. Je povaţován za citlivého, upřímného tvora neschopného lidských špatností. Je opředen spoustou legend, a jak jsme si právě ukázali, má pro člověka i hluboký (mnohdy podvědomý) mystický význam. To jistě přispívá k jeho oblibě a úspěchům v terapii“ (GALAJDOVÁ, 1997).

18

2.2.3 Historie canisterapie v Čechách Systematický rozvoj canisterapie v Čechách se datuje od devadesátých let 20.století. „Pojem canisterapie byl prvně v České republice pouţit roku 1993“, autorkou je Jiřina Lacinová (KALINOVÁ, 2003). Roku 1995 vznikla Asociace zastánců odpovědného vztahu k malým zvířatům (AOVZ). Asociace šířila myšlenky kladného vlivu souţití mezi lidmi a zvířaty. Významnými osobnostmi, které podílely se na vývoji canisterapie, byli především Jiřina Lacinová a Zdeněk Matějček (KALINOVÁ, 2003). Canisterapie se začala vyuţívat koncem osmdesátých a na počátku devadesátých let minulého století především v Psychiatrické léčebně v Bohnicích v Praze při léčení psychiatrických pacientů, nebo v Ústavu sociální péče Kociánka v Brně (KALINOVÁ, 2003). V roce 1997 vznikla Canisterapeutická společnost, která vycházela ze zahraničních zkušeností. Zavedla udělování terapeutických atestů pro psy. Canisterapie se mediálně šířila mezi laickou i odbornou veřejnost. Dnes tato Společnost jiţ neexistuje. Asociace zastánců odpovědného vztahu k malým zvířatům zorganizovala v roce 1998 mezinárodní konferenci, která výrazně přispěla k rozvoji canisterapie v České republice. Postupně od roku 2001 začaly vznikat samostatné regionální organizace. Avšak velkým problémem byla slabá komunikace a spolupráce. To vše vedlo k nejednotnému vývoji canisterapie. Rozdíly se týkaly například poţadavků při přípravě canisterapeutických týmů (pes + psovod), dalším problémem byla oblast financování. Stále více zkušeností a úspěchů vedlo ke vzniku dalších forem a metod canisterapie, příkladem byla skupinová canisterapie nebo polohování. Ani jedna metoda nebyla brána jako léčebná. Významným krokem, který vedl ke sjednocení pravidel, se stal Mezinárodní seminář o zooterapiích, který se uskutečnil v roce 2003. Jeho účastníci zaloţili Canisterapeutickou asociaci (KALINOVÁ, 2003). V roce 2004 se podařilo povolit vstup terapeutických psů a zvířat do zdravotnických institucí (KALINOVÁ, 2003).

19

2.2.4 Metody canisterapie AAA – Animal Assisted Activities (aktivity za pomoci zvířat, společenská činnost) Jedná se o přirozený kontakt člověka a zvířete zaměřený na zlepšení kvality ţivota klienta nebo přirozený rozvoj jeho sociálních dovedností (VELEMÍNSKÝ, 2007). Canisterapeut stanovuje cíle ve spolupráci s osobami pečujícími o klienta. Můţe to být např. přirozené zlepšování komunikace, pohyblivosti, motivace k určité činnosti, odbourávání stresu, uzavřenosti a nečinnosti klienta apod. S touto metodou se nejčastěji setkáváme v zařízeních sociálních sluţeb (domovy pro seniory, pro osoby se zdravotním postiţením, centra denních sluţeb atd.), školských zařízeních (dětské domovy, speciální školy, zařízení pro výkon ústavní výchovy aj.) a méně často pak ve zdravotnických zařízeních (léčebny dlouhodobě nemocných, psychiatrické léčebny atd.) (VELEMÍNSKÝ, 2007). Typickými technikami vyuţívanými v AAA jsou hlazení zvířete, péče o zvíře, hry, přirozené procvičování komunikace, paměti apod. (VELEMÍNSKÝ, 2007). AAT – Animal Assisted Therapy (terapie za pomoci zvířat) Jedná se o cílený kontakt člověka a zvířete. Zaměřuje se na zlepšení psychického nebo fyzického stavu klienta. Cíle opět stanovuje profesionál individuálně podle stavu klienta tak, aby podporovaly jeho fyzické, sociální, emocionální nebo kognitivní funkce. Tato metoda se nejčastěji vyuţívá u klientů s tělesným, mentálním nebo kombinovaným onemocněním. Canisrerapeut je součástí týmu spolu s lékaři, terapeuty, ošetřujícím personálem, sociálními pracovníky a speciálními pedagogy. Plán canisterapie je začleněn do léčebného nebo rehabilitačního plánu konkrétního klienta. Záznamy o terapii jsou součástí klientovy dokumentace (VELEMÍNSKÝ, 2007). Typickými technikami této metody jsou polohování, hry na rozvoj motoriky, hlazení a péče o zvíře apod. (VELEMÍNSKÝ, 2007).

20

AAE – Animal Assisted Education (vzdělávání za pomoci zvířat, vzdělávací činnost nebo edukace) Jde o přirozený nebo cílený kontakt člověka a zvířete, který je zaměřený na rozšíření nebo

zlepšení

výchovy,

vzdělávání

nebo

sociálních

dovedností

klienta

(VELEMÍNSKÝ, 2007). Cíle jsou stanoveny pedagogickým personálem ve spolupráci s canisterapeutem. Jsou určeny buď pro skupinu studentů formou besed, přednášek, individuálně pak u klientů se specifickými poruchami učení, nebo výchovnými problémy. Hlavním cílem je přirozené zvýšení motivace k učení a osobnímu rozvoji. Psi mohou být také zapojováni do výuky jako motivační prvek nebo „učební pomůcka“ v různých předmětech (počty, jazyk, apod.) (VELEMÍNSKÝ, 2007). Technikami je předávání informací zábavnou formou a názornými ukázkami vyuţití zvířete jako prostředníka pro výuku - hry pro rozvoj motoriky, motivace, komunikace, péče o zvíře aj. (VELEMÍNSKÝ, 2007). AACR – Animal Assisted Crisis Response (krizová intervence za pomoci zvířat) Jedná se o přirozený kontakt zvířete a člověka, zaměřený na odbourávání stresu a celkové zlepšení psychického nebo i fyzického stavu klienta. Tato metoda zmírňuje následky proţité krize – přírodní katastrofy, teroristického činu, kriminálního činu a podobně. Zooterapeut se zde stává součástí integrovaného záchranného systému, spolupracuje s lékaři, sociálními pracovníky, krizovými poradci. V ţádném případě nesmí svou prací překáţet ostatním sloţkám záchranného systému. Zooterapeut musí být schopen samostatné práce za sloţitých podmínek a jeho zvíře musí být obzvláště odolné vůči stresu (VELEMÍNSKÝ, 2007).

21

2.2.5 Formy canisterapie Jednorázové aktivity Mohou být určeny jak uzavřené skupině klientů, tak široké veřejnosti. Provádí se formou prezentací, přednášek a ukázek canisterapie. Programy probíhají nejčastěji na školách a v ústavních zařízeních pro všechny věkové skupiny. Cílem je posílit pozitivní vztah ke psovi (EISERTOVÁ, 2007). Návštěvní program Je jednou z nejrozšířenějších forem prakticky prováděné canisterapie v ČR. Důleţitým předpokladem je nejen kvalitně připravený a otestovaný pes, vyškolený psovod, ale i řádné canisterapeutické osvědčení. Návštěvní programy se většinou odehrávají na předem dohodnutém místě ve stejném časovém intervalu po individuálně vymezenou dobu. Tak, jako klient můţe preferovat určitého psa, tak i canisterapeutický pes můţe být vhodný pro určitý druh nasazení a také psovod můţe mít blíţe k určitému typu klientů. Návštěvní program se můţe odehrávat i v domácnosti klienta. Aby pes nebyl přetěţován, jsou doporučovány návštěvy jednou aţ dvakrát týdně v trvání jedné hodiny. (www.canisterapie.org) Pobytový program Jde o jednorázový nebo pravidelný pobyt klientů v prostředí, kde se provozuje canisterapie nebo pobyt přímo můţe být na canisterapii zaměřen. Jedná se především o tábory, pobyty na ekofarmách nebo v jiných sídlech společností nabízející canisterapeutické sluţby (www.canisterapie.org). Táborů se vţdy účastní zhruba polovina dětí „zdravých“ (z běţné populace, bez závaţnějších zdravotních problémů a bez postiţení) a polovina dětí s postiţením nebo jinými zdravotními problémy (NEUBAUEROVÁ a kol., 2000; KALINOVÁ, 2005). Canisterapeutické tábory pro děti s postiţením v ČR pořádá například Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity ve spolupráci s Výcvikovým canisterapeutickým sdruţením „Hafík“. Podmínkou realizace táborů je správný poměr dětí a terapeutických týmů. Velký důraz je kladen na správný výběr otestovaných psů, kteří se jiţ znají a mají

22

vyjasněné své hierarchické postavení. Cílem těchto táborů je především kladný vliv na změnu zdravotně sociálního stavu dítěte, zlepšení integračních tendencí ve skupině dětí, zlepšení komunikace v sociální skupině atd. (www.canisterapie.org). Při rekondičních pobytech dětí, lze psy vyuţít téměř při všech činnostech. Musí být respektovány jeho základní potřeby. Pes velmi rychle navazuje přátelský vztah s neznámými dětmi, dává jim moţnost zpětné vazby. Reaguje na jejich pokyny a přání (www.canisterapie.org). Rezidentní forma Jde o trvalé drţení zooterapeutického zvířete. Pro tuto formu prováděné canisterapie není pes příliš vhodným zvířetem. Hlavním důvodem je potřeba, aby pes patřil jednomu pánovi, který má mimo jiné kynologické zkušenosti. Tato zodpovědná osoba se v rámci své profese věnuje a koordinuje kontakt psa s klienty, dbá na jeho dostatečný odpočinek, zdravotní a psychický stav, stravu, pohyb, atd. (www.canisterapie.org). U rezidentní formy canisterapie je nutné zajištění ochrany klienta i psa a stejně tak komplexní péče o psa. Pes je smečkové zvíře a je nutné, aby měl jednoho vůdce, i kdyţ se o psa v zařízení stará několik osob najednou. Za dodrţení těchto základních bodů je víc neţ pravděpodobné, ţe rezidentní forma canisterapie, kdy je pes umístěn v zařízení, nesporně zlepší kvalitu ţivota klientů. Jako ideálním řešením se jeví moţnost propojení rezidentní formy canisterapie s návštěvním programem, kdy zaměstnanec zařízení je zároveň majitelem canisterapeutického psa (www.canisterapie.org). Canisterapeutické a kynologické aktivity Jde o jednorázové nebo krátkodobé aktivity pro širokou veřejnost nebo naopak pro uzavřený okruh klientů. Canisterapeutický tým se můţe podílet na veřejných prezentacích, setkáních, seminářích, nebo přednáškách. Škála těchto aktivit je velice široká a mají nejrůznější funkce. Metody a podmínky pro jejich provozování se ve skutečnosti neliší od pravidelných canisterapeutických aktivit (www.canisterapie.org). Krizová intervence Jedná se o aktivitu, kdy canisterapeutický tým působí bezprostředně nebo téměř bezprostředně po zásahu krize, mnohdy přímo v lokalitě krize. Cílem je zmírnění 23

dopadu krize na psychiku jedince či skupiny. Canisterapeutický tým napomáhá při stabilizaci stavu, organizaci obětí do určité lokality. Snahou je monitorovat oběti krize a tím předejít prohloubení šokového stavu. Nejčastěji se canisterapeutický tým zaměřuje na nejzranitelnější ze skupiny a to na děti a seniory (www.canisterapie.org). Kombinované aktivity Lze je vyuţít pro zpestření náplně nebo pro zvýšení účinku canisterapie. Tuto činnost je moţné kombinovat s dalšími formami zooterapie, jako je hipoterapie, hiporehabilitace, felinoterapie, ale také s aromaterapií, arteterapií nebo muzikoterapií. Při kombinování náročnějších aktivit zůstává canisterapeut zodpovědný za psa, přičemţ spolupracuje s dalšími osobami, které mají odpovídající odborné vzdělání a zkušenosti s ostatními formami terapie (www.canisterapie.org). Všechny uvedené terapeutické formy je moţno aplikovat individuálně nebo skupinově. Individuální forma bývá orientována zejména na bezprostřední práci terapeutického týmu s jedním klientem. Zde se klade důraz na jeho rozvoj. Terapeut provádí dokumentaci a s personálem daného zařízení, rodiči i pedagogy stanovuje dílčí cíle i problémy k řešení při návštěvním programu (MÜLLER, 2005). Výhodou je přizpůsobení programu podle individuálních potřeb klienta, sníţení rušivých vlivů okolí. Nevýhodou je časová náročnost při potřebě uspokojit více klientů (VELEMÍNSKÝ, 2007). Skupinová forma je tvořena canisterapeutickými týmy s větším mnoţstvím klientů. Uspokojuje více klientů najednou. Výhodou je vyuţití skupiny psů, kteří mají různou velikost, temperament a vzhled. Další předností je vyuţití u více klientů najednou. Nevýhodou je omezenost specifikace individuálních cílů (VELEMÍNSKÝ, 2007).

24

2.2.6 Polohování Je jednou z technik canisterapie, jenţ je zaloţena na přímém fyzickém kontaktu klienta a psa. Touto stále více oblíbenou metodou se prakticky začala jako jedna z prvních zabývat M. Zouharová. Pro správný průběh je důleţité, aby byl klient jiţ předem se psím terapeutem seznámen a mezi klientem a psem byla jiţ navozena důvěra. Proto je vhodné tuto terapii začínat v přítomnosti rodičů či blízkého pedagoga. Pro úspěšné polohování je zapotřebí zabezpečit klidné a příjemné prostředí, tlumené světlo, měkkou podloţku, na které se bude tato technika provádět. Polohovací jednotka trvá přibliţně 15 – 20 minut. Záleţí na individualitě a náladě klienta. Vţdy je vhodné jednotlivé polohy a celkovou manipulaci s klientem konzultovat s rehabilitačními pracovníky nebo fyzioterapeutem (www.canisterapie.org). Během této metody dochází k navození příjemných pocitů, ke zklidnění zejména u hyperaktivních osob. Končetiny se prohřívají, uvolňují se spasmy. Dýchání se prohlubuje, zlepšuje se prokrvení. Klient přijme polohu, kterou jinak odmítá. U inkontinentních klientů můţe dojít vlivem intenzivního uvolnění k silnému pomočení či pokálení (VELEMÍNSKÝ, 2007). Během polohování můţeme stimulovat klienta olizováním od psa, jeli mu to příjemné. Ukončování této terapie by mělo být pozvolné, aby nedošlo k náhlému teplotnímu šoku. (VELEMÍNSKÝ, 2007). Polohování se provádí před rehabilitační jednotkou pro následný lepší průběh rehabilitace. Odborníci z oblasti canisterapie na základě zkušeností z vlastní praxe podotýkají, ţe polohování je pro psa velmi vyčerpávající a pes by měl tímto způsobem týdně pracovat nanejvýš se třemi klienty (www.canisterapie.org). Osvědčené polohy: 

Dítě leţí na zádech, hlava podloţená polštářem (tak, aby byla v ose s tělem), pes pod nohama v místě kolen. V podkoleních jamkách dochází k největšímu předávání energie.

25



Dítě vleţe na zádech, hlava podloţená polštářem, psi po stranách. Horní končetiny buď podél těla, nebo kolem krku psa, nohy dopolohovány polohovacím hadem.



Dítě na boku (lépe, kdyţ si stranu zvolí samo - individuální preference), nohy pokrčeny, hlava podloţena polštářem, psi z čelní a zádové strany (pokud jsou psi 3, moţno ze zádové strany 2 psi), mezi koleny polohovací had (či moţno i horní pokrčenou nohu dát na psa a polohu stabilizovat polohovacím hadem).



Vkleče, obličej a vrchní část trupu poloţena na psovi, horní končetiny volně přes psa.

(MOKREJŠOVÁ, 2003)

26

2.2.7 Zásady canisterapie (Canisterapeutické desatero) (aneb co by měl canisterapeut dodrţovat) 1. Před vstupem do zařízení je pes čistý (srst, tlapky) a upravený (v případě nepříznivého počasí nosíme sebou vţdy hadřík, ručník na utření) = hygiena psa. 2. Pes je kaţdoročně komplexně přeočkován (parvoviroza, leptospiroza, psinka, vzteklina,…) a minimálně 2x ročně odčervován (doloţit očkovacím průkazem) – jen zdravý pes můţe pracovat. 3. Canisterapeut se v zařízení přezouvá, je vţdy čistě oděn, upraven. 4. Pes má vţdy v zařízení k dispozici misku s vodou. 5. Doporučení: Uzavření písemné smlouvy se zařízením (datum, čas návštěvy,…). Záleţí na vzájemné dohodě. 6. V zařízení:

před první

návštěvou se prokáţe platným

Certifikátem

canisterapeutického týmu, Očkovacím průkazem psa. Canisterapeutický tým je označen – psovod tričkem a pes košilkou. 7. Se psem pracuje canisterapeut pouze tehdy, je-li pes i psovod v optimální fyzické a psychické kondici. 8. Canisterapeut nikdy nezůstává s klientem při práci o samotě. Trváme na přítomnosti odpovědného personálu a dbáme jejich pokynů. 9. Canisterapeut od psa neodchází, nenechává ho v ţádném případě s klientem, ani s personálem samotného (za svého psa nese zodpovědnost psovod). 10. Jeví-li pes známky únavy, pes neochotně pracuje (je nervózní, těkavý) canisterapii ihned ukončíme a věnujeme mu prostor pro odpočinek, regeneraci sil, vyběhání na bezpečném místě (pes po terapii v klidu načerpá síly). (www.canisterapie.cz)

27

2.2.8 Léčebné účinky canisterapie Všechny druhy canisterapie mají význam pro klienty. Často se stává, ţe canisterapeut se svým psem jsou pro klienta jedinou "návštěvou z venku" a nahrazují tak roli rodinných příslušníků. Canisteerapie rozvíjí hrubou a jemnou motoriku, podněcuje verbální i neverbální komunikaci. Rozvíjí orientaci v prostoru a čase, pomáhá při nácviku koncentrace a paměti, obohacuje sociální cítění, poznávání a citovou sloţku. Má velký vliv na psychiku a přispívá k duševní rovnováze a motivaci. Především u dětí podněcuje ke hře a k pohybu. Canisterapie má výborné vyuţití pro tělesně postiţené (nejčastěji DMO, ADHD, svalová dystrofie, epilepsie), pro mentálně postiţené, pro klienty v rehabilitaci a jinak nemocné. U autistů pozvolným a dlouhodobým působením můţe zvíře plnit roli prostředníka mezi jejich světem a okolím. Věková hranice klientely je široká, od kojenců po seniory, v nejrůznějších prostředích - sociální, vzdělávací a zdravotnická zařízení, ale třeba i v rodině klienta. Klienty mohou být také lidé celkově zdraví, kteří se ocitli v nepříznivé ţivotní situaci. Například jsou evakuováni mimo domov v důsledku přírodní katastrofy, nehody nebo teroristického útoku, lidé momentálně přebývající v azylových domech apod. V těchto případech se canisterapie vyuţívá především k odbourání stresu. Pro provozování cílené terapie je vţdy za potřebí kromě osoby vedoucí zvíře a zvířete také odborník, který vede klienta - terapeut. Spíše výjimečně terapeut vede klienta i zvíře současně (www.animoterapie.cz).

28

2.2.9 Hodina canisterapie Před zahájením samotné hodiny provedeme diagnostiku dětí z pohledu fyzického, psychosociálního a pedagogického. Stanovíme si cíle, ke kterým budeme směřovat. Na jejich základech stanovíme edukační plán. 

Hodinu zahájíme přivítáním, navozením příjemné atmosféry. Klienty získáme pro spolupráci. ( 10-15 minut)



Posílíme sebevědomí jednoduchou hrou. (5 minut)



Hlavní část hodiny věnujeme určenému cíli (např. rozvoj řeči, sociální dovednosti, posílení jemné či hrubé motoriky). (20 minut)



Závěrem relaxujeme, rozloučíme se. (5 minut)

Pracujeme podle harmonogramu se stejnou skupinou klientů. Při canisterapii je vhodné pořizovat si dokumentaci v podobě videozáznamů či fotodokumentace. Zde je nutný písemný souhlas klienta či opatrovníka. Pro docílení úspěšnosti a účinnosti je nutné: 

Nikdy nikoho do ničeho nenutíme



Nutné respektování klienta i psa



Klidná dobře větratelná stabilní místnost



Koberec i skluzná podlaha pro různé aktivity



Tlumené světlo



Vyuţití relaxační hudby při polohování



Odstraníme veškeré rušivé vlivy



Začínáme s kratší časovou jednotkou



Dává li klient či terapeut povel psu, tak jedině přes povel psovoda, to platí i při krmení psa klienty



Po skončení terapie, kdy její efekt ještě trvá, je vhodné pokračovat v další práci (například ve výtvarné či hudební výchově)

(PETRŮ, KARÁSKOVÁ, 2008)

29

2.2.10 Výběr canisterapeutického psa Definice canisterapeutického psa lze charakterizovat následující citací: „Dobře socializovaný pes, od mládí ţijící v těsném svazku s lidmi, disponující dobrým sluchem s obzvláště vysokým tolerančním prahem vůči lidem, ale také vůči ostatním zvířatům. Je vybírán na rozmanité úkoly v mezilidských oblastech po speciálním testu, kompetentními osobami cíleně cvičen a následně zkoušen oprávněnými zkušebními komisařkami a komisaři“ (LEIBETSEDER, 2004). Existuje celá řada plemen psů. Kaţdé plemeno je něčím zajímavé, má nějaké přednosti ale i nedostatky ve srovnání s jiným plemenem. Ne kaţdý pes se hodí ke kaţdému člověku a do kaţdého prostředí. Pes vyţaduje specifickou a individuální péči. Co platí pro jeden druh psa, nemusí platit pro psa jiného plemene. Pes s canisterapeutickým posláním je určen především na mazlení a hlazení. Během terapie se pouţívá cíleně k dosaţení konkrétních výsledků, k celkovému zlepšení psychického stavu nemocných nebo zdravotně postiţených klientů, krátkodobě nebo dlouhodobě, v domácnostech i v zařízeních sociální, zdravotní a jiné péče. Pracuje sám, nebo ve skupině s jinými psy, s jednotlivými klienty nebo s více klienty najednou (GALAJDOVÁ, 1999). Všeobecně se doporučují spíše feny, neboť jsou více mateřštější. Bude se jistě jednat o psa, který miluje lidi, ale naopak nikdy nelze vyuţít psa, který je nervózní a zákeřný. Velký důraz se klade na to, aby plemena byla spolehlivá, mírumilovná, s dobrou psychickou povahou. Všechny tyto charakteristiky se dají u štěněte vypozorovat jiţ ve 2 aţ 3 měsících ţivota. Je tedy jedno, zda se canisterapeutickým psem stane jen obyčejný voříšek, nebo čistokrevné plemeno (PODRÁPSKÁ, 2000). K rozhodujícím faktorům při výběru plemene, který se bude uţívat pro canisterapii, jsou jednoznačně charakterové a povahové vlastnosti, jeho zdravotní stav a vzhled (MÜLLER, 2005). Celkově o vhodnosti plemene rozhoduje jeho výchova, prostředí, ve kterém se pes nachází, socializace, kladné i záporné zkušenosti s lidmi, dále osobnost majitele i psovoda a v neposlední řadě genetické předpoklady (VELEMÍNSKÝ, 2007).

30

Canisterapii můţe vykonávat pes jakékoli rasy, velikosti a pohlaví, musí ho ovšem terapie bavit. Měl by být vyrovnaný, přátelský, neagresivní a ochotný ke kontaktu s lidmi, ovladatelný nejen svým majitelem, ale i cizími lidmi. Mezi nutné předpoklady patří zejména výborný zdravotní stav. Minimální věkovou hranicí je 15 měsíců, horní hranice je omezena pouze zdravotním stavem psa. Jeho chování k lidem i ostatním zvířatům musí být sebejisté, klidné a vyrovnané, povaha musí být přátelská a vstřícná. Nezbytná je dobrá poslušnost a souhra se svým psovodem. Nepostradatelné jsou i schopnosti pro samotnou terapii, například musí být ochoten nechat se objímat a hladit V ţádném případě nesmí být při terapii nasazena hárající, březí či kojící fena. Velice důleţitý vztah je mezi psovodem a jeho psem. Výchova a výcvik by měly probíhat v důslednosti a pro psa by to měla být radost. Pes musí mít oporu ve svém psovodu, ale zároveň cítit nadřazenost svého pána. Dobře vedená výchova je zárukou snadnějšího výcviku. Pes dělá poţadované činnosti pro radost. Canisterapeutický pes musí ovládat základní poslušnost a canisterapeutické prvky. Pes pro canisterapii se musí naučit opatrné braní pamlsků z rukou klienta, drobné ústrky, nepříjemné pocity přicházející od cizích lidí. Pejsek musí dále odolávat silným pachům, nárazovitému hluku a pohyby lidí i proti psovi. Pro canisterapii jsou nevhodné povahové typy melancholik a cholerik. Pes nesmí nikdy zůstat při canisterapii s klienty sám (MÜLLER, 2005). Je jedno zda do canisterapie zařadíme retrievra, kanadsko-amerického ovčáka, leonbergra nebo obyčejného voříška. Doporučená jsou plemena společenská. Velmi důleţitá je spolehlivost, dobrácká a vstřícná povaha, s dobrou fyzickou a psychickou dispozicí. Na pozdější uplatnění psa jako terapeuta má vliv chovatel, protoţe právě v rané vývojové fázi štěněte se rozhoduje, zda bude zdravě sebevědomé a důvěřivé a vydá se na svou cestu ţivotem bez bázlivosti a špatných zkušeností. Čím více se štěně rozvine v útlém věku, tím lépe pro jeho další ţivot u nového majitele. Chovatel a budoucí majitel (terapeut) psa si můţe vyzkoušet povahu štěněte dle povahových testů. Z těchto testů nelze odvozovat ţádné definitivní závěry o pozdějším chování štěněte nebo mladého psa, protoţe jeho nezralý charakter je ještě ovlivňován různými vnějšími vlivy. Však tyto testy poskytnou alespoň opěrné body, týkající se dalšího vývoje zvířete (MOJŢÍŠOVÁ, 2000).

31

2.2.10.1 Ověřování způsobilosti psa Jiţ v průběhu výchovy a výcviku jsou kvality psa ověřovány. Pes, který má vykonávat terapeutické poslání, musí nejdříve sloţit zkoušky podle zvláštního zkušebního řádu, během něhoţ se zjistí, zda je dostatečně klidný a vyrovnaný, a práce s lidmi je mu blízká. Zkušební řády jednotlivých společností, které se zabývají canisterapií, nejsou totoţné. Liší se však velmi málo, jelikoţ mají společný cíl. Sestavují je členové zkušební komise a po jejich schválení představenstvem je platnost zkušebních řádů podmíněna stvrzením Ministerstva vnitra České republiky (www.psisrdce.estranky.cz).

Zkušební řád pro canisterapii Podmínky k účasti na zkouškách 

Podle zákona 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů se nesmí zkoušek zúčastnit psi s kupírovanýma ušima.



V den zkoušek musí pes dosáhnout věku nejméně: 12 měsíců - „malý“(cca do 35 cm), 15 měsíců - „střední“ (cca do 60 cm), 18 měsíců - „velký“ (cca nad 60 cm). Výška je uvedena v kohoutku.



V den zkoušek se pes podrobí vstupní prohlídce u veterináře.



Psovod se prokáţe očkovacím průkazem psa potvrzujícím pravidelnou veterinární péči (očkování proti vzteklině, parvoviróze, inf. zánětu jater atd. a pravidelným odčervováním – alespoň 2x ročně).



Psovod si zajistí potvrzení v očkovacím průkaze o vyšetření psa (infekční onemocnění, vzteklina v místě původu).



Pes musí být v dobrém zdravotním stavu, bolestivost jakékoli části těla vylučuje psa ze zkoušek.



Zkoušek se nesmí zúčastnit feny v době hárání, kojící feny a feny v druhé polovině březosti.

32



V průběhu zkoušek je zakázáno pouţívání ostnatého, elektrického a stahovacího obojku. Povolen je pouze hladký koţený (látkový) obojek nebo postroj.

(www.psisrdce.estranky.cz) Poslušnost, ovladatelnost a jednotlivé body zkušebního řádu budou sledovány po celou dobu trvání víkendového kurzu (www.psisrdce.estranky.cz). Pro canisterapeutické psy je důleţité, aby v jakékoliv situaci budili důvěru klientů i personálu, musí být ovladatelní, přátelští, dobře socializovaní, zvyklí na hluk, různé prostředí a mnoţství lidí kolem. Důvěru musí ovšem budit i psovod, neboť tvoří se psem tým. Psovod musí vykazovat komunikační schopnosti, takt, dobrý vztah ke psovi i k lidem (www.psisrdce.estranky.cz). Psi musí být po dobu pobytu na víkendovém canisterapeutickém veřejném vystoupení opatřeni obojkem. Nemusí být na vodítku, ale vţdy v klidu i při volném pohybu je musí mít psovod pod dozorem, aby je mohl ihned přivolat. Při disciplínách v rámci canisterapeutických zkoušek, u kterých musí být pes na volno, musí jej mít psovod natolik pod dozorem, aby byl schopen okamţitě ho přivolat k sobě. Po dobu konání canisterapeutických zkoušek je zakázáno volné pobíhání psů bez dozoru psovoda (www.psisrdce.estranky.cz). Veřejná vystoupení jsou organizována za účelem canisterapeutických zkoušek a canisterapeutických víkendů. V rámci zkoušek psovod a jeho pes absolvují tyto jednotlivé výstupy: Kontrola poslušnosti Setkání s rozhodčím Povely: „sedni“, „lehni“, přivolání, dlouhodobé odloţení – min. 20 sekund, přinášení nebo chůze u nohy – na vodítku (pokud pes není aportér, můţe psovod zvolit chůzi u nohy, coţ je povinen nahlásit zkušební komisi před zahájením zkoušek.) Povely lze opakovat maximálně 3x. U přinášení je povolen jakýkoli předmět, který je odhozen do vzdálenosti alespoň 5 metrů, není vyţadováno předsednutí před psovoda, nebo vkládání předmětu do ruky psovoda. Je povoleno pouţívání jakékoli motivační pomůcky. Pes má zvládat povely okamţitě a s radostí. Neochota psa plnit

33

povely nebo

opakování

povelů

psovodem

sniţuje

počet

přidělených

bodů

(www.psisrdce.estranky.cz). Psovod vedoucí psa na volno nebo na volně prověšeném vodítku předstoupí před rozhodčího. Zkoušející přistoupí ke psu a osloví ho, poté ho pohladí po hlavě, podrbe za ušima, zkontroluje chrup. Poplácá ho na předhrudí. Postupně zvedne přední nohy. Pohmatem mu projede celé tělo, včetně ocasu. Na závěr psa obejme, malého psa vezme do náruče. Ve všech uvedených bodech postupuje důkladně, ale s ohledem na to, ţe se se psem ještě dobře nezná. Pes se má chovat přátelsky bez přílišné nedůvěry či bázlivosti. Neuhýbá dotekům, nesmí přehnaně reagovat na zatahání či tlak rozhodčího (www.psisrdce.estranky.cz). Kontrola dráţdivosti a útlumu Rozhodčí psa rozdovádí přiměřeným způsobem, který si sám zvolí (hází mu balónek apod.; v případě, ţe pes hru odmítá, můţe pouţít pamlsek na odvedení pozornosti od psovoda). Pes nesmí být na vodítku. Na pokyn rozhodčího musí psovod hru ukončit a psa přivolat k sobě. Povel pro ukončení hry můţe psovod opakovat bez omezení. Pouţívání různých druhů přivolání, lákání psa na předměty a pamlsky je dovoleno. Čas mezi pokynem rozhodčího pro ukončení hry a upoutáním psa psovodem na vodítko je omezen na 25 sekund (www.psisrdce.estranky.cz). Reakce na cizí psy Všichni psovodi se psy se soustředí do hloučku, ve kterém se volně pohybují. Psi mohou být na vodítku. Jejich chování má být k ostatním psům přátelské bez dominantních útoků. Případná agrese vůči psům nevylučuje pouţití psa jako canisterapeutického. Účelem tohoto bodu je zjistit, zda je moţné psa pouţít ve skupinové canisterapii s ostatními psy či nikoliv (www.psisrdce.estranky.cz). Hlouček lidí Psovod se psem prochází pohybující se skupinkou nejméně pěti lidí, kteří se spolu přátelsky baví. Jeden z lidí má v ruce deštník, který znenadání otevře. Druhý má berle, které upustí. Všichni lidé si postupně psa pohladí. Psovod se psem na vodítku dlouhém minimálně 1,5 m obejde skupinku a poté projde přímo mezi lidmi. Vodítko musí být 34

prověšeno, psovod nesmí psa tahat či násilím drţet za vodítko nebo obojek ve skupince. Ke psu přichází jedna osoba po čtyřech a pohladí ho. Všechny poţadované úkony se provádějí za pohybu. V další fázi osoby v hloučku začnou křičet a hlasitě se smát, přetahují se o berli, jedna osoba naznačuje útok deštníkem na psa. Psovod můţe psa pouze chválit či jinak podporovat. Pes se má chovat vyrovnaně, přátelsky. Chybou je snaha o útěk z hloučku nebo přílišná lekavost na podněty (www.psisrdce.estranky.cz). Reakce na běţícího člověka a pád člověka Psovod se psem na vodítku dlouhém alespoň 1,5 m kráčejí po chodníku. Kolem nich probíhá člověk, za ním další, který v blízkosti psa upadne a upustí tašku s plastovými láhvemi nebo plechovkami. Leknutí psa je běţná reakce, pes se ale nesmí zachovat příliš bázlivě nebo naopak agresivně, chňapnout po tašce. Psovod nesmí během testování tohoto bodu klást psovi ţádné povely (www.psisrdce.estranky.cz). Reakce na invalidní vozík Osoba na invalidním vozíku přijíţdí ke psovodovi se psem, naváţe přátelský rozhovor, psa pohladí a obejme kolem krku (pevnější sevření nesmí psovi vadit), malého pejska vezme na klín a dá mu pamlsek (pes jej můţe, ale nemusí přijmout). Pes nesmí projevit ţádný náznak nevole nebo agresivity. Malí psi jsou posazeni osobě na vozíku na klín. V tomto bodě se hodnotí také práce psovoda s „klientem“. Pes se má chovat přátelsky, vstřícně, bez strachu z vozíku (www.psisrdce.estranky.cz). Způsob přijímaní pamlsku psem Rozhodčí nabídne psu pamlsek různými způsoby – z roztaţené dlaně, sevřené dlaně, mezi prsty. Hodnotí se jemnost při přijímání pamlsku. Psovod můţe psa usměrňovat povelem. V případě nezájmu psa o pamlsek můţe být pouţita hračka. Pes má brát pamlsek jemně, štípnutí zuby je chybou (www.psisrdce.estranky.cz). Simulace návštěvy u postiţeného Zkoušející si lehne na deku a majitel k němu přivede psa (pokud to jde, psa převalí na bok, ale pes můţe i leţet). Zkoušející se snaţí napodobit polohování: obejme psa, a pokud jde o většího psa, jemně si na něj poloţí hlavu, poloţí mu přes bok nohu, neustále 35

psa hladí, jemně ho můţe zatahat za ucho apod. V tomto bodě se hodnotí také práce psovoda s „klientem“. Pes se má nechat napolohovat psovodem a setrvat v ní po ţádanou dobu. Vstávání nebo sedání si psa je menší chybou, pokud se nechá opět napolohovat a na dotyky rozhodčího nereaguje bázlivě. Účelem tohoto bodu je zjistit, jaké má pes k polohování dispozice (www.psisrdce.estranky.cz)

36

2.2.11 Canisterapie pro seniory Rychlost stárnutí je ovlivňovaná mnoha faktory, a to jak biologické, psychické, tak i sociální povahy. Podle definice Světové zdravotnické organizace je „stařecký věk neboli senescence obdobím ţivota, kdy poškození fyzických či psychických funkcí se stává významně manifestní při srovnání s předešlými ţivotními obdobími“ (HAŠKOVCOVÁ, 1990). K nejvýznamnějším cílům sociálních sluţeb patří dosaţení samostatnosti, soběstačnosti, integrace, aktivizace a sníţení rizik jak zdravotních, tak sociálních. Ke všem těmto cílům sociálních sluţeb totiţ dokáţe významnou měrou canisterapie přispět (PODRÁPSKÁ, JAKUBÍKOVÁ, 2008). Pracuje se individuální či skupinovou formou. Uţivatel sociální sluţby (klient) dochází za

sluţbou

do

některé

canisterapeutické

organizace

nebo

jej

navštěvuje

canisterapeutický tým v místě, kde klient ţije. Kaţdý uţivatel sociální sluţby si sám stanovuje cíle, na kterých se má ve spolupráci s personálem pracovat. Není to lehké vzhledem k tomu, ţe se často setkáváme s klienty, jejichţ zdravotní stav neumoţňuje, aby si samostatně stanovili jakýkoliv cíl. V takovém případě se cíle, na kterých se bude pracovat, stanovují formou hypotézy „Co by si přál, kdyby nám to mohl sdělit…“ Spolupracuje se s rodinou klienta a pracovníky v sociálních sluţbách (PODRÁPSKÁ, JAKUBÍKOVÁ, 2008). V praxi se u seniorů nejčastěji setkáváme s těmito individuálními cíli: 

udrţení pohyblivosti, samostatnosti, sebeobsluhy



zachování kontaktu se společností, s tím, co se děje „venku“



procvičování paměti, udrţení mentální „čilosti“



zprostředkování nových informací

(PODRÁPSKÁ, JAKUBÍKOVÁ, 2008) U zdravotně handicapovaných se stanovované cíle jen nepatrně liší v závislosti na tom, zda se jedná o dítě či dospělého: 

posílení samostatnosti, schopnosti sebeobsluhy

37



zlepšení úchopu



podpora vertikalizace



zlepšení komunikačních dovedností



zachování kontaktu se společností, zprostředkování informací



pozitivní ovlivnění zdravotního stavu prostřednictvím vhodných rehabilitačních postupů (uvolnění spasmů, prohřátí, zlepšení rovnováhy)

(PODRÁPSKÁ, JAKUBÍKOVÁ, 2008) Pes klienty motivuje k pohybu, napomáhá procvičovat hrubou a jemnou motoriku, Pokud je přímo vyuţito polohování ve spolupráci s fyzioterapeutem, je pozitivně ovlivněn aktuální zdravotní stav (přímé ovlivnění svalového tonu) a tím i psychická a sociální

pohoda

klienta.

Klient

je

uvolněný,

pohyblivější

(PODRÁPSKÁ,

JAKUBÍKOVÁ, 2008). Pes skýtá mnoho témat pro komunikaci. Pokud je psů více, procvičuje klient paměť (různá psí jména, která má zájem si zapamatovat, různé dovednosti a povely u jednotlivých psů). Celkově je klient aktivizován, motivován k pohybu, komunikaci, akci, je vytrţen ze stereotypu, dochází u něj k uvolnění, emočnímu odreagování, pozitivnímu ovlivnění psychiky i zdravotního stavu. Často je velkým přínosem pro klienta uţ jen to, ţe svou pozornost zaměří jiným směrem neţ k sobě samému. Spolupráce se psem mu umoţňuje získat nové zkušenosti, záţitky, nastupuje pocit uspokojení, pozitivního emočního vyladění. Pes přispívá k odbourání komunikačních bariér, ovlivňuje atmosféru, náladu, přispívá k tomu, ţe se klient snadněji otevře a sdělí své potíţe, komunikuje o nich, má zájem hledat ve spolupráci s odborníkem řešení (PODRÁPSKÁ, JAKUBÍKOVÁ, 2008).

38

2.2.12 Canisterapie v Ústavech sociální péče (dnes Domovy pro osoby se zdravotním postiţením) ÚSP (ústav sociální péče) je příspěvková organizace, zřizovaná krajem. Poskytuje celoroční pobytové sluţby osobám s mentálním, kombinovaným a zdravotním postiţením, jejichţ situace vyţaduje pravidelnou pomoc. Posláním ústavů je vytvořit uţivatelům domov jako důstojnou náhradu za domácí prostředí a umoţnit jim, aby se co nejvíce přiblíţili běţnému způsobu ţivota s přihlédnutím k jejich individuálním potřebám, moţnostem a schopnostem (www.domovzbesicky.cz). Cílovou skupinu tvoří 

lidé s mentální retardací (lehká, středně těţká, těţká, hluboká),



lidé s tělesným postiţením (postiţení horních končetin, dolních končetin, páteře, omezení lokomoce)



lidé s kombinovaným postiţením (nejčastěji mentální postiţení kombinované s tělesným nebo smyslovým postiţením, např. DMO).

(www.domovzbesicky.cz) Poskytované sluţby: ubytování, stravování, ošetřovatelská péče a přímá obsluţná péče, sociálně terapeutické činnosti, sociálně právní poradenství, aktivizační programy, praní a drobné opravy prádla, úklid, zprostředkování dalších sluţeb dle potřeby uţivatelů sluţby (www.domovzbesicky.cz). Ošetřovatelská činnost sleduje biologické potřeby klienta (polohování, pohybový reţim), druhy a intenzitu bolesti, výţivu klienta, psychosociální potřeby (informace, zabezpečení klidu, jistoty a bezpečí) (www.domovzbesicky.cz). Zdravotní péči poskytují v rozsahu a způsobem odpovídajícím jejich odborné způsobilosti zdravotničtí pracovníci způsobilí k výkonu zdravotnického povolání podle právních předpisů (www.domovzbesicky.cz). V zařízení je stálá pohotovost zdravotní sestry ke zvládání akutních potřeb klientů v souvislosti s jejich zdravotním stavem, nutností výkonu další ošetřovatelské péče,

39

rekonvalescence. Zdravotní péče je poskytována na odděleních, kde jsou ubytováni klienti podle stupně postiţení, jejich schopností a dovedností (www.domovzbesicky.cz). Komplexní ošetřovatelské péče je rozšířena o péči rehabilitační. Rehabilitační péče je nedílnou součástí péče o postiţené klienty. Je prováděna fyzioterapeutem s odbornou způsobilostí a pracovníkem sociální péče odborně vyškoleným absolvováním dlouholetého kurzu v oboru masér pro zdravotnická zařízení (www.domovzbesicky.cz). Rehabilitační

péče

přináší

zlepšení

kvality

ţivota

klientů,

umoţňuje

lepší

ošetřovatelskou péči tím, ţe hybnost klientů se zlepšuje, udrţuje nebo obnovuje plný rozsah pohybu. Napomáhá k udrţení a rozvoji soběstačnosti a sebeobsluţnosti klientů, obnovuje komplexní a základní motoriku postiţených končetin. Zlepšuje psychický stav klientů, přispívá ke zklidnění depresivních, úzkostných a agresivních stavů, lze ovlivnit i hyperaktivitu. Napomáhá k udrţení pozitivního ladění osobnosti, zlepšuje kvalitu ţivota, upravuje fyziologické funkce organismu. Personál je vyškolen a poskytuje péči dle konceptu bazální stimulace a ucelené rehabilitace. Canisterapie v ÚSP je pod vedením canisterapeuta ve spolupráci s fyzioterapeutem a zaměstnanci zařízení. (www.domovzbesicky.cz). Výchovná činnost 

hledají se nové cesty ke zvyšování úrovně rozumových, pohybových, komunikačních, i praktických schopností a dovedností uţivatelů s přihlédnutím ke stupni postiţení



zapojování uţivatele do pracovních terapií na jednotlivých provozech,



umoţňování uţivatelům samostatnou přípravu jídla i s nakoupením potřebných potravin



pořádání různých druhů výcviků - lyţařský, jízda na kolech, turistický,



umoţňování uţivatelům chov drobného zvířectva - křeček, morče, králík, korela, andulka

Canisterapie v zařízeních pro mentálně nebo tělesně postiţené tvoří součást rehabilitace, protoţe napomáhá procvičování některých částí těla. Je těţké přimět postiţené dítě, aby procvičovalo svaly na rukou, ale stejné dítě bez pobízení hází psu míček a natahuje se,

40

aby ho pohladilo, rozevírá dlaň, aby cítilo jeho srst, kdyţ se s ním mazlí. Děti, které jsou velmi pohybově omezené, se dokáţou za psem i plazit nebo lézt po čtyřech, aby se ho alespoň dotkly. Velmi významnou a úspěšnou metodou je v těchto případech polohování (www.domovzbesicky.cz).

Cíle canisterapie Rozvoj citových schopností 

hlazení psa, mazlení se s ním, tj. uspokojování potřeby něţnosti



povídání klienta s terapeutem, při němţ zjišťuje, ţe i pes můţe být smutný, veselý, nemocný a pokud se o něj bude dobře starat a bude ho mít rád, bude mu pes dobrým kamarádem



terapeut se snaţí navázat komunikaci klienta se psem, aby sníţil jeho nesmělost a uzavřenost a podpořil spontánnost projevu ve vztahu k jiným osobám



v případě pouţití malého psa se rozvíjí u zejména u dítěte ochranitelské a pečovatelské postoje, pouţije-li se velký pes, dítě získá pocit bezpečí



při poznávání nových věcí ve společnosti zvířete, dochází k odbourávání neopodstatněného strachu a odvedení pozornosti od vlastních potíţí klienta při pouţití skupinové terapie má klient ve „svém“ psovi spojence pro zvládnutí komunikace a chování v kolektivu. (www.uspkokory.cz)

Rozvoj rozumových schopností 

dítě získává zájem o určité aktivity prostřednictvím cílené hry a plněním úkolů, čímţ se zvyšuje doba soustředění na danou činnost



pozorování chování psa a jeho stavby těla se rozvíjí u dítěte pozorovací schopnosti i správné návyky chování ke zvířatům i lidem



prostřednictvím různých pomůcek a zadáváním úkolů klienta psovi se zlepšují komunikační dovednosti, rozšiřuje se slovní zásoba a vyjadřovací schopnosti,

41



krmení psa či jiné situace, kdy je potřeba psa nevyrušovat, se vyuţívají k nácviku sebeovládání



pro autisty je srozumitelný kontakt se zvířetem, které komunikuje jednoduše a jednoznačně a proto zde pes plní roli prostředníka v komunikaci s lidmi. (www.uspkokory.cz)

Rozvoj pohybových schopností 

formou různých společných her se zvyšuje u klientů motivace k pohybu i jejich pohybové schopnosti, rozvíjí se hrubá i jemná motorika, ve společnosti psa se klienti učí vhodně relaxovat (www.uspkokory.cz).

42

2.2.13 Vyuţití psa ve zdravotně sociální oblasti Pes potřebuje pracovat, potřebuje nějakou činnost, jinak můţe být narušen jeho charakter (např. při dlouhodobém pobytu v kotci bez moţnosti průběţně vyvíjet nějakou činnost). Z toho důvodu člověk vymyslel různé psí sporty a jiné aktivity, které psům smysluplně naplní ţivot. Jedním z nových moţností zaměstnání psa je jeho vyuţití pro pomoc lidem s postiţením. Počátky trendu vyuţití psa pro tuto pomoc lze vysledovat v období po 1. i 2. světové válce, kdy začali být psi vyuţíváni především jako pomocníci pro nevidomé.

Dnes rozlišujeme několik oblastí vyuţití psů ve zdravotně sociální oblasti. Psi servisní Pes servisní dokáţe kompenzovat osobám handicap. Patří sem psi asistenční, vodící a signální. Pes asistenční pomáhá u klientů, kteří jsou upoutáni na invalidní vozík. Kaţdý pes je cvičen podle individuálních potřeb klienta (manipulace s předměty, dveřmi, vypínači apod.) Je nutné z důvodů rehabilitace, aby pes nevykonával činnost, kterou je schopen klient zvládnout sám (VELEMÍNSKÝ, 2007). Pes vodící pomáhá nevidomým klientům a ostatním se zbytky zraku. Pes přijímá informace z okolí a bezpečně dorazí k cíli cesty. Slouţí jako prostředek sociální komunikace (VELEMÍNSKÝ, 2007). Pes signální se vyuţívá u klientů, kterým chybí některý ze smyslů (kromě zraku). Upozorňují na určité vjemy. Osobám se sluchovým postiţením označují různé zdroje zvuků. Alergické klienty upozorní na určitou chemikálii (VELEMÍNSKÝ, 2007). Psi canisterapeutičtí Tito psi pozitivně působí rehabilitační formou na biopsychosociální stránku člověka. Vychovává a cvičí ho majitel, který v rámci terapie pracuje s klienty (VELEMÍNSKÝ, 2007).

43

Psi diagnostičtí Pes diagnostický pomocí čichu rozezná u člověka některé projevy nemocí nebo psychosomatických stavů dříve, neţ se klinicky projeví (VELEMÍNSKÝ, 2007). Jsou dva typy vyuţití i výcviku psů: 

Psi jsou speciálně cvičeni k detekci přítomnosti nemoci (onkologické, intoxikace, diabetes mellitus). Pes rozpozná onemocnění přímo nebo čichem z odebraných vzorků tělních tekutin, ze stěrů, z dechu. Včasná diagnostika urychluje léčbu. Zatím je toto uplatnění psů ve fázi vývinu.



Psi speciálně vycvičení k varování před začátkem záchvatu (diabetes mellitus, epilepsie). Předchází druhotným poraněním pádem, nebo dokonce prevenci záchvatu včasným podáním medikace. Psi jsou speciálně vybíráni na konkrétní nemoci klienta. Preference na pohlaví a plemeno psa není

(VELEMÍNSKÝ, 2007) Psi záchranářští Pes záchranářský pracuje v terénu, je speciálně cvičený. Vyhledává a označuje pohřešované osoby v terénu, sněhové lavině, sutinách budov, pod vodní hladinou aj. 

Vyhledávání v sutinách – pomocí čichových schopností pes zjistí místo pohřešované osoby, ale i prověří přítomnost dalších osob v zavaleném terénu. Klade se velký důraz na samostatnou práci psa z důvodu dalšího moţného zřícení budovy. Nález ohlašuje štěkáním a hrabáním.



Vyhledáváním v terénu – práce v zarostlých a nepropustných terénech. Pracuje se v rojnicích, s psovody v rozestupech 30 m od sebe. Rojnice postupují proti větru a proti toku potoků a říček.



Vyhledávání v lavinách – práce psů podobná vyhledávání osob v sutinách. Vzhledem k velmi jemné sliznici psů v mrazech pod -20°C je nebezpečné. Rojnice jsou těsně semknuté, provádí se husté sondáţe.



Vyhledávání ve vodě – pátrání po utonulých osobách. Pes je se svým psovodem na člunu. Křiţují cik–cak vodu proti proudu a větru. Při hloubce vody přes 3 metry nutná spolupráce potápěčů. Pes čicháním po hladině lokalizuje přítomnost utonulého. Nález oznamuje štěkotem.

44



Vyhledávání po stopě – pes podle předmětu identifikuje pohřešovanou osobu. Načichá pach z nabídnutého předmětu. Při větším mnoţství pachu je úkol sloţitější, často bezúspěšný.

Pro záchranářský výcvik nejsou preferována určitá plemena. Vybírají se jedinci s výraznými dispozicemi pro pachové práce, v dobré fyzické kondici, vyrovnané povahy (VELEMÍNSKÝ, 2007)

45

2.2.14 Moţné problémy při canisterapii Hygiena Zvířata v nemocničním prostředí mohou být vnímána jako neakceptovatelné narušení hygienických standardů. Na zvířata však nelze pohlíţet automaticky jako na „špinavá“. Dosud nebyly publikovány zprávy o narušení hygieny prostředí vyuţitými terapeutickými zvířaty (ODENDAAL, 2007). Vedle zcela specifických nepřirozených podmínek, působících po omezenou dobu, ţijí přirozeně všichni lidé ve styku s mikroorganismy. Přítomnost zvířat, rostlin a dalších objektů, které nejsou sterilní, můţe být tudíţ vnímána jako „normalizující“ nejen proto, ţe se tyto objekty v blízkosti člověka přirozeně vyskytují, ale také proto, ţe tvoří součást přirozeného způsobu aplikování hygienických postupů, jako je např. mytí rukou po hře se zvířetem (ODENDAAL, 2007). Podmínkou terapie v zdravotnickém zařízení je naprosto profesionální přístup canisterapeutického týmu. Pes musí být perfektně připraven, psychicky, fyzicky i exteriérově v nejlepší kondici (úprava srsti, drápů, zubní hygiena, čistý postroj apod.) (VELEMÍNSKÝ, 2007). Zoonózy Existence onemocnění přenosných ze zvířat na člověka představuje z lékařského pohledu nejzávaţnější argument proti pouţívání zvířat v terapii. Ten můţe být ještě důleţitější v případě, ţe se zvířata vyuţívají pro lidi staré, nemocné nebo handicapované. Ve skutečném ţivotě je přenos onemocnění z dospělého zvířete na člověka vzácný. To platí zvláště v případech, kde jsou zvířata vybíraná pro terapeutické účely pod stálým veterinárním dohledem a dodrţují základní hygienická pravidla (ODENDAAL, 2007). Zoonózy se dají podle původu orientačně dělit na mikrobiální (lymeská borrelioza, salmoneloza), virové (vzteklina), parazitární (např. škrkavka, toxoplasmóza, klíště, zákoţky, blecha) a plísňové. Určitě nestačí jen vědět, jaké nebezpečí v zooterapiích

46

z hlediska pouţívaných zvířat hrozí. Je třeba vědět i to, jak se před ním chránit. Jedná se o tak zvaná zoohygienická opatření, k nimţ patří především: 

pravidelné očkování psů a koček



preventivní opatření proti vnějším parazitům



pravidelná koprologická kontrola trusu nebo odčervení



pravidelné kontroly zdravotního stavu zvířat



nepodceňování příznaků onemocnění



špičková úroveň péče o psa

(SVOBODOVÁ, TICHÁ, 2008) Zranění Zvířata pro terapii jsou pečlivě vybírána. Při splnění všech předpokladů by nemělo k těmto neţádoucím jevům docházet. Nikdy nebylo uvedeno jako problém, který by hrál roli v terapii prováděné za pomoci zvířat (ODENDAAL, 2007).

Alergie Alergie je neúčelně vynaloţená obrana proti jinak neškodným látkám, jedná se tedy o nemoc imunitního systému. Zdravý imunitní systém je schopen rozpoznat nebezpečí zvenku (vetřelce typu bakterií, virů nebo nádorových buněk) a zahájit imunitní reakci. Zdravý organismus se nebrání proti látkám, obsaţeným v běţných potravinách nebo pylových zrnech. Látky, které zdravým lidem neškodí, vyvolávají u jedinců s alergií obranné reakce. Tyto látky nazýváme alergeny. Můţe jít o pyl, zvířecí srst nebo běţné sloţky potravy. Projevy alergií mohou být různé: na kůţi způsobují ekzémy, na sliznicích překrvení a otoky. (http://www.alergie.cz/co-je-to-alergie) Zvířata jako nositelé takových alergenů tvoří pouze malou část všech moţností. Respirační potíţe mohou kolísat od lehkých aţ po váţné a citlivost můţe kolísat od nulové aţ po velmi vysokou. Bylo zjištěno, ţe nejvyšší procento alergických reakcí způsobují kočky, morčata a koně (v uvedeném pořadí), avšak psi a okrasní ptáci na seznamu stojí také vysoko. Psi a kočky s kudrnatou srstí způsobují méně alergických

47

reakcí nebo dokonce ţádné, neboť méně línají. Pokud tedy pacienti potřebují společnost zvířete, terapeut můţe zvaţovat změnu plemene nebo dokonce druhu. Pokud je pacient multialergický na většinu zvířat pouţívaných v terapii, je pouţití zvířat kontraindikací (ODENDAAL, 2007). Problémy na straně zvířete Mnoho výzkumů se zabývalo tím, za jakých podmínek by člověk mohl získat ze vzájemného kontaktu se zvířaty co největší uţitek. V podstatě ţádný přitom nezohledňoval také prospěch zvířat. Poslední dobou se touto oblastí naštěstí zabývá stále více pracovišť po celém světě. Protoţe jen zdravý a spokojený psí jedinec můţe šířit radost a štěstí dál. Terapie má svá závazná pravidla pro obě strany. Je nutno respektovat psychické s fyzické moţnosti zvířete, jeho potřeby a práva. Důleţité jsou zejména 3 oblasti: 

někdo nese zodpovědnost za péči o zvíře zahrnující nejen řádné krmení, očkování a udrţování v čistotě, ale také dostatek pohybu a různých podnětů nutných pro jeho správný vývoj a celoţivotní duševní zdraví,



o průběhu terapeutických sezení se vedou záznamy, do kterých se kromě dosaţených úspěchů klientů zaznamenávají také okolnosti sezení a veškeré neobvyklé reakce a chování zvířete, aby se daly jeho příčiny včas zjistit a odstranit,



znalost specifických potřeb daného zvířecího druhu a jejich respektování nejen mimo, ale i v průběhu terapie. Zejména je nutné odstraňovat akutní a chronické stresory – přílišnou hlučnost prostředí, tepelný stres zvířete, zabránit opakovanému nevhodnému zacházení se zvířetem apod. Naprosto nepřípustné je nutit k terapii zvíře, které je nemocné, stesované nebo kontakt odmítá.

(GALAJDOVÁ, 1999)

48

3. Praktická část

3.1 Cíl výzkumu Cílem výzkumu je zjistit, zda pro provádění canisterapie jsou některá plemena vhodnější neţ ostatní. Práce se snaţí najít a vybrat vhodného psa s ohledem na stáří, pohlaví a charakterové vlastnosti (klidný, divoký, hravý…). Dalším výzkumným cílem bylo sledovat, jak se projevuje únava na psech a jak často a v jakých typech zařízení se terapie provádí a zda není práce pro psa příliš vysilující (welfare).

49

3.2 Hypotézy výzkumu

Před zahájením výzkumu jsem si stanovila následující hypotézy:

Hypotéza č. 1 Domnívám se, ţe fena je klidnější, a proto se lépe hodí na terapii.

Hypotéza č. 2 Většina lidí se bojí velkého psa. Malá plemena budou proto upřednostňována před velkými.

Hypotéza č. 3 Nejvhodnější stáří psa je 1 aţ 5 let. Štěně je příliš neposedné, hravé a zranitelné, starší pes můţe vyhledávat samotu.

Hypotéza č. 4 Individuální canisterapie je přínosnější, neţ skupinová. Lze tak lépe zacílit terapii na potřeby konkrétního klienta.

Hypotéza č.5 Většina dobrovolníků je sdruţena v canisterapeutických organizacích.

50

3.3 Metoda výzkumu a volba vzorku Pro vypracování praktické části bakalářské práce jsem zvolila formu kvalitativního výzkumu. Vyuţila jsem nejrozšířenější techniky výzkumu a to zúčastněného pozorování a dotazníku. Důvodem byla moţnosti oslovit mnoho respondentů v poměrně krátkém časovém období a získat tak mnoţství dat a informací pro závěr svého šetření. Dotazníkové šetření jsem provedla prostřednictvím emailu.

3.3.1 Pozorování V průběhu přípravy na bakalářskou práci jsem se stala dobrovolníkem Výcvikového canisterapeutického sdruţení Hafik se sídlem v Třeboni. Účastnila jsem se výcvikového kurzu ve Veselí nad Luţnicí při skládání závěrečných zkoušek pro psy, kteří se připravují na práci s klienty. S canisterapeutickým týmem jsem v období srpen-prosinec 2010 pravidelně kaţdý týden docházela do Domova pro seniory Máj v Českých Budějovicích, do Domova pro zdravotně postiţené ve Zběšičkách (dříve ÚSP pro mentálně a zdravotně postiţené klienty). Další zkušenosti jsem sbírala na tzv. návštěvních dnech pro děti ze speciální školky a školy. Odborné znalosti získané četbou odborné literatury jsem si doplnila na konferenci „Pravda o zooterapii“ v Českých Budějovicích 19. listopadu 2010. Při praktické části jsem byla mile překvapena léčebnými účinky. Klienti z Domova seniorů kaţdý týden vyhlíţeli, kdy dorazí slečna Katka a její jorkširský teriér Izí. Ve speciální škole jsem pochopila, jak je důleţité pro psovoda znát charakterové vlastnosti pejska a pracovat podle zásad canisterapie. V Domově pro zdravotně postiţené ve Zběšičkách se celkem třináct klientů zúčastnilo skupinové canisterapie, pět klientů individuální. Účastníky individuálních hodin byly osoby s těţším a kombinovaným postiţením. Dvě zpracované kazuistiky reprezentují nejčastější skupiny klientů – osoby se zdravotním postiţením a seniory. V prvním případě se jedná o mentálně retardovanou ţenu po mozkové příhodě, ve druhém pak o dívku s dětskou mozkovou obrnou, epilepsií a těţkou mentální retardací.

51

3.3.2 Kazuistiky

3.3.2.1 Mařenka

Věk:

59 let

Diagnóza:

oligofrenie 2007 CMP

Rodinná anamnéza:

otec zdráv, matka léčena na vysoký krevní tlak-zemřela, sestra dvojče zdráva, průměrný prospěch ve škole bratr 61 let, obézní ,učil se dobře

Osobní anamnéza:

2. těhotenství, předčasný porod v 8. měsíci, porodní váha 2250 gramů, míra 55 centimetrů, byla kříšena, ranný neuropsychický vývoj opoţděn o 3 měsíce.

Anamnéza V září 1958 započata školní docházka, ke konci roku neklasifikována. V roce 1962 doporučeno umístění do ÚSP. Klientka je zde klidná, přátelská, pohybuje se bez omezení. Schopna pracovního zapojení, pomáhá v kuchyni. Má chudý slovník, zpomalenou výbavnost. Zná číselnou řadu do 30, napíše několik tiskacích písmen. Hygienické a sebeobsluţné návyky má vypěstovány. Na ústavní pobyt je velmi dobře adaptovaná. V roce 2007 prodělala mozkovou příhodu s přetrvávající paraparézou dolních končetin. Od té doby je Mařenka umístěna na oddělení pro leţící klienty. Sebeobsluha jen částečná v rámci lůţka – sama se nají, stravu musí mít krájenou, je dokrmována, pije z hrnečku. Částečná inkontinence moči i stolice, časté zvláště noční pomočování. Postupně dochází k úbytku schopností a dovedností. Trvalý zájem ze strany rodiny, časté návštěvy. Klientka je v péči psychiatra a neurologa.

52

Jemná motorika Uchopí hračku či drobnější předmět, je schopna skládat kostky na sebe a vedle sebe, maluje pastelkou klubíčka, pečlivě vybarvuje bez přetahování omalovánky.

Hrubá motorika Těţké celkové postiţení, stav po CMP s následky – paraparéza dolních končetin, s oporou si stoupne, sama si dokáţe sednout.

Řeč Vytvořena, jednoduchým otázkám rozumí, odpovídá na dotazy, je moţné se s ní domluvit, opakuje jednoduché dětské básničky a písničky.

Plán canisterapie: Canisterapie:

prováděna individuálně, metodou AAT a skupinová – 5 klientů, metoda AAA

Canisterapeutická hodina:

30 minut, 2x týdně

Program:

určen na 8 návštěv canisterapeutického týmu

Účastníci:

fyzioterapeut, canisterapeut, zdravotní sestra, klient, pes

Plemeno:

Čínský chocholatý pes: pes Falko a fena Káťa

Cíle canisterapie: 

Zlepšení vztahu mezi jednotlivými klienty Domova pro osoby se zdravotním postiţením



Zlepšení psychického stavu klientky



Zlepšení jemné motoriky



Zlepšení hrubé motoriky



Procvičování paměti

53

Průběh terapie a zkušenosti 

Zlepšení vztahu mezi jednotlivými klienty Domova pro osoby se zdravotním postiţením Mařenka je samotářská. Přítomnost ostatních klientů nevyhledává. Cílovou skupinu tvořilo 5 klientů. Při první návštěvě pejsků na společenské místnosti seděla v rohu místnosti, po ostatních jen nesměle pokukovala, aktivně se nezapojovala. Bylo zvoleno střídání skupinové terapie s individuální. Celá terapie byla podřízena momentálnímu psychickému stavu, náladě a chuti klientky. Do ţádné aktivity nebyla nucena. Na konci druhé skupinové canisterapeutické hodiny uţ seděla v blízkosti ostatních, nestranila se, na pejsky radostně pokřikovala.



Pozitivní působení na psychiku klientky Mařenka je náladová, často se vzteká, kontakt ostatních nevyhledává. Před počátkem kaţdé canisterapeutické hodiny byla motivována. Vyprávěním o pejscích, prohlíţením obrázků, zpěvem písniček. Terapie byla prováděna v útulné vyvětrané místnosti s tlumeným osvětlením. Po počáteční izolaci se klientka přibliţně po třech sezeních zapojila mezi ostatní. Špatná nálada byla vystřídána zájmem a nadšením.



Jemná motorika Jemná motorika byla u této klientky procvičována těmito úkony: házením molitanových míčků, podáváním piškotů, kartáčováním, česáním a hlazením psa. Problémy se objevily při aktivitě „podávání piškotů" , protoţe se Mařenka n bála, kdyţ jí Falko s Káťou olizovali dlaň. V rámci následné výtvarné aktivity malovala pastelkou zvířecí postavy.



Hrubá motorika Klientka změny polohy snáší s nelibostí. Za asistence zdravotní sestry či pracovnice v sociální sféře se postaví a udělá nejvýše dva kroky. Monitorována

54

přítomností pejsků udělala Mařenka postupně šest šouravých kroků s pomocí personálu, aby se jim přiblíţila. Zpočátku to nebylo jednoduché, ale po měsíci canisterapie se zlepšila a očividně měla radost, ţe vzdálenost překonat zvládá.



Procvičování paměti Paměť byla u klientky procvičována: opakováním říkanek a písniček, vybavováním si informací (jak se pejsci jmenují, jakou mají barvu srsti, odkud přijeli apod.). Dokonce se naučila, který den zase do domova přijedou.

Hodnocení Po absolvování osmi canisterapeutických hodin se Mařence prodlouţila doba soustředění, byla vytvořena citová vazba ke psovi, zvětšila se slovní zásoba, došlo ke zlepšení jemné a hrubé motoriky. Je patrné zklidnění, zmírnění výkyvů nálad, snaha o integraci mezi ostatní klienty. Závěrečné hodnocení vychází ze záznamů fyzioterapeuta a speciálního pedagoga a rovněţ zdravotnické dokumentace vedené zdravotními sestrami.

55

3.3.2.2 Zuzka Věk:

16 let

Diagnóza:

epilepsie, těţká mentální retardace, DMO, inkontinence.

Rodinná anamnéza:

pochází z úplné rodiny, oba rodiče pracují a jsou zdrávi, bratr 22 let, zdráv, studuje vysokou školu.

Osobní anamnéza:

rizikové těhotenství, předčasný porod v třicátém týdnu, porodní váha 1650 gramů, míra 36 centimetrů, byla kříšena, dva a půl měsíce strávila v inkubátoru.

Anamnéza Od porodu byla sledována na neurologii. Od šesti měsíců věku absolvovala 2x týdně rehabilitaci Vojtovou metodou. Na cvičení reagovala dobře. V roce věku jí byla diagnostikovaná dětská mozková obrna, v roce a půl epilepsie. Od pěti let je umístěna v ÚSP Zběšičky. Zuzka je odkázána na celodenní ošetřovatelskou péči, není schopna sebeobsluhy. V současné době je Zuzka na oddělení pro leţící klienty. Je plně inkontinentní. Jí sama chleba a rohlík, ostatním jídlem musí být krmena. Lţíci ani hrneček v ruce neudrţí. Jí hltavě, hrozí nebezpečí aspirace. Příjem potravy je za asistence sestry nebo pracovnice v sociální sféře. V současné době je v péči psychiatra a neurologa. Jemná motorika Úchop drobnějších předmětů je dobrý, velké předměty jsou zatím problémem. Podávanou kostku uchopí, otočí s ní, po chvilce jí padá z ruky. Hrubá motorika Těţké celkové postiţení, aktivní schopnost pohybu posouváním v lehu, překulováním, přetočí se na bok.

56

Řeč Uţívá několik jednoduchých slov (teta, táta, bába). Na oslovení reaguje úsměvem a vykřikováním. Při únavě a nespokojenosti dochází u Zuzky k výkyvům v emočním ladění, je podráţděná, trhá si oblečení, sebepoškozuje se kousáním. Často pak upadá do epileptického záchvatu. Plán canisterapie: Canisterapie:

prováděna individuálně ,metodou AAT, převáţně technikou polohování.

Canisterapeutická hodina:

20 minut 1x týdně.

Program:

stanoven zatím na 10 canisterapeutických hodin.

Plemeno:

Čínský chocholatý pes: pes Falko a fena Káťa

Účastníci:

fyzioterapeut, canisterapeut, klient, zdravotní sestra, psi

Cíle canisterapie: 

Uvolnění těla



Zlepšení jemné motoriky



Zlepšení hrubé motoriky

Průběh terapie a zkušenosti 

Uvolnění těla Jelikoţ se jedná o málo pohyblivou klientku, převáţně leţící, tak se k uvolnění těla pouţívala metoda polohování. Prováděno bylo v útulné místnost, vyvětrané, při relaxační hudbě. Při polohování byly střídány tyto polohy:

1. Poloha „na boku“, ve které Zuzka leţela ve stabilizované poloze a horními končetinami objímala tělo psa. Polohování bylo doplňováno míčkováním (krouţivými pohyby molitanovým míčkem jsme masírovali končetiny ve směru od konečků prstů ke středu těla, svaly se zahřály a více uvolnily).

57

2. Poloha „na zádech“, při níţ pes Falko leţel pod dolními končetinami v místě kolen, kde dochází k největší absorpci tepla. Horní končetiny byly polohovány v oblasti ohýbačů předloktí pomocí druhého pejska Káti. První setkání trvalo jen 10 minut, Zuzka si musela na chlupatá těla zvířat zvyknout. Zpočátku pejsky tahala za srst, ale pak se na kaţdé setkání velmi těšila. Po měsíci bylo vidět zlepšení. Došlo k uvolnění svalů na horních končetinách, a to zejména působením teplé srsti pejsků, kteří prohřívali její tělo. 

Jemná motorika Jemná motorika byla u této klientky procvičována těmito úkony: podáváním piškotů, kartáčováním, česáním a hlazením psa s dopomocí personálu, který vedl klientce ruku. Z počátku Zuzka piškoty pejskovi jedla, ale pak se naučila o pamlsky dělit. Zuzka se při krmení pejska hlasitě smála.



Hrubá motorika Vzhledem k tomu, ţe se jedná o málo pohyblivou klientku, z počátku bylo vyzkoušeno lezení-převalování za pejskem. Nebylo to jednoduché. Zuzka ale viděla, jak Káťa běţí za hozeným míčkem. Nakonec se k pejskovi začala pomalu přibliţovat převracením. Po dvou měsících překonala vzdálenost 1,5 metru.

Hodnocení: Po 10 sezeních došlo k uvolnění spasticity horních končetin. Zuzka jiţ udrţí lţíci v ruce, ale ještě není schopná nabrat potravu. Je klidnější, veselejší, frekvence epileptických záchvatů klesla z 8 na 3 měsíčně. Hodnocení se opírá především o záznamy fyzioterapeuta, zdravotních sester a vychovatelů. Dále je doloţeno údaji v kartě epileptika a zprávami z neurologické ambulance.

58

3.3.3 Dotazník Sestavila jsem dotazník, který obsahuje celkem 11 otázek (viz. Příloha č. 1). Z celkového počtu jsou 3 otázky uzavřené, 8 otevřených. Odpovědi charakterizovaly blíţe skupinu respondentů a slouţily k potvrzení či popření mých hypotéz.

Otázka č. 1:

„Jak dlouho canisterapii vykonáváte a jak často? "

Otázka č. 2:

„Které pohlaví psa při canisterapii upřednostňujete? "

Otázka č. 3:

„Vlastníte psa (psy) či fenu (feny)? "

Otázka č. 4:

„Jaké máte plemeno psa?"

Otázka č. 5:

„Jaké jsou jeho charakterové vlastnosti? "

Otázka č. 6:

„Jaký je optimální věk psa vykonávajícího canisterapii? "

Otázka č. 7:

„V jakém zařízení pracujete?"

Otázka č. 8:

„Jak je optimálně velká skupina klientů a kolik psů?"

Otázka č. 9:

„Motivujete pejska? Jakým způsobem? "

Otázka č. 10: „Jak se projevuje únava na Vašem pejskovi?" Otázka č. 11: „Jste členem nějakého canisterapeutického sdruţení? "

59

Volba vzorku: Respondenty pro svůj výzkum jsem vybírala na hodinách canisterapie a dalších akcích pořádaných canisterapeutickými organizacemi v průběhu října 2009 aţ února 2011. Výběr se omezoval na dobrovolníky, kteří canisterapii provádějí a mají vlastního psa. Působí převáţně v Jiţních a Středních Čechách a na Jiţní Moravě. Sedm respondentů pochází ze Slovenska. Celkem jsem oslovila 45 osob, z nichţ 37 bylo ochotno vyplnit dotazník. Vzhledem k tomu, ţe canisterapie není příliš rozšířený obor, zvolila jsem pro záměrný výběr respondentů ve svém výzkumu metodu „sněhové koule“ (angl. snowball sampling). Metoda sněhové koule je určena k získávání nových případů na základě procesu postupného nominování dalších osob jiţ známými případy. Vlastní proces výběru začíná u jednoho jedince, nebo více jedinců, o nichţ se ví, ţe splňují daná kritéria (např. provádějí canisterapii). Je s nimi provedeno interwiew, při němţ jsou poţádáni, aby „nominovali“ další osoby, které znají a které rovněţ splňují příslušná kritéria, a zprostředkovali s těmito osobami kontakt. S těmito „kandidáty“ je následně provedeno interwiew a celý proces se opakuje. Metoda sněhové koule je jen technikou získávání výběrového souboru. Jakmile je subjekt kontaktován, dotazování můţe probíhat způsobem podobným tomu, se kterým se setkáváme při populačních šetření zaloţených na osobním styku.

60

3.4 Výsledky výzkumu

1) Jak dlouho canisterapii vykonáváte a jak často?

Délka canisterapeutické praxe

Počet respondentů

10

10

9

8 6 4

5

5

5

3

2 0 1 rok

2 roky

3 roky

5 let

7 let

10 let a více

Frekvence terapeutických hodin

18

17

16

Počet hodin

14 12 10

10

8

8

6

2

4 2 0 2 x týdně

1 x týdně

2 x měsíčně

61

1 x měsíčně

2) Které pohlaví psa při canisterapii upřednostňujete?

Upřednostnění pohlaví psa

35

32

30

Počet

25 20 15 10

3

2

5 0 Pes

Fena

Bez preferencí

3) Vlastníte psa (psy) či fenu (feny)?

Pohlaví psů

50

47

Počet

40 30 20

15

10 0 Pes

Fena

Pozn.: 61% terapeutů má více neţ jednoho psa.

Poněkud rozporuplný výsledek přinášejí výše uvedené 2 grafy. Naprostá většina dotazovaných neupřednostňuje ţádné pohlaví psa, nicméně v počtu vlastněných zvířat jednoznačně dominují feny (76%).

62

4) Jaké máte plemeno psa?

Velikosti plemen psů

30

29

Počty

25 20

21

15

12

10 5 0 Malá

malá plemena

Střední

Velká

– bišonek, čivava, foxteriér, čínský chocholatý pes, jorkšírský teriér, bruselský grifonek

střední plemena – kolie, border kolie, boxer, pudl velká plemena

– barzoj, tosa, bordeauxská doga, labrador, retrívr (18x), bernský salašnický pes, maďarská vizsla

5) Jaké jsou jeho charakterové vlastnosti? Prakticky shodné odpovědi ve všech dotaznících – klidný, trpělivý, přátelský, společenský.

63

6) Jaký je optimální věk psa vykonávajícího canisterapii?

Optimální věk psa

90

89

80

Procenta

70 60 50 40 30

7

20

4

10 0 Individuální

3 - 5 let

Nad 5 let

7) V jakém zařízení pracujete? Zařízení s CT činností

35 32

30

Počet

25 20 17

15 10 7

5

6

0 MŠ

ÚSP

DPS

Jiná

Pozn.: 68% terapeutů navštěvuje více neţ jeden druh zařízení. MŠ, ZŠ

Mateřská škola, Základní škola

ÚSP

Ústav sociální péče, nyní Domov pro osoby ze zdravotním postiţením

DPS

Domov pro seniory

64

8) Jak je optimálně velká skupina klientů a kolik psů?

Velikost skupiny

18

18

16 14

14

Počet

12 10 8 6

3

2

4 2 0 1pes x 1 klient

1 pes x 5 klientů

2 psi x 5 klientů

1 pes x 10 klientů

9) Motivujete pejska? Jakým způsobem? 100% respondentů odpovědělo ANO . Jako příklad motivace uváděli nejčastěji: „pochvala“, „pohlazení“, „ pamlsek“, „vycházka po canisterapii“.

10) Jak se projevuje únava na Vašem pejskovi? Nejčastěji se objevily tyto odpovědi: „vyhledává klid, straní se klientů“, „je nervosní“, „sám odchází“, „přestává být poslušný“, „je ospalý, polehává, zívá“.

65

11) Jste členem nějakého canisterapeutického sdruţení?

Členem CT sdruţení

34

Počet respondentů

35 30 25 20 15

3

10 5 0 Ano

Ne

66

Hypotéza č. 1 Domnívám se, ţe fena je klidnější, a proto se lépe hodí na terapii. Z výzkumu vyplývá, ţe naprostá většina dotazovaných neupřednostňuje ţádné pohlaví psa, nicméně v počtu vlastněných zvířat jednoznačně dominují feny (76%). Hypotéza č. 2 Většina lidí se bojí velkého psa. Malá plemena budou proto upřednostňována před velkými. Hypotéza č. 2 se nepotvrdila. Téměř polovina (47%) dotazovaných vlastní velké plemeno, 19% střední a 34% malé. Z výsledků je patrné, ţe pro canisterapii jsou vyuţívána zvířata všech velikostí v závislosti na způsobu metody léčby.

Hypotéza č. 3 Nejvhodnější stáří psa je 1 aţ 5 let. Štěně je příliš neposedné, hravé a zranitelné, starší pes můţe vyhledávat samotu. Hypotéza č. 3 nebyla potvrzena. Z odpovědí vyplývá, ţe věk není limitujícím faktorem a stáří psa je nutno posuzovat individuálně.

Hypotéza č. 4 Individuální canisterapie je přínosnější, neţ skupinová. Lze tak lépe zacílit terapii na potřeby konkrétního klienta. Hypotéza nebyla potvrzena, protoţe 38% dotázaných povaţuje za nejvhodnější individuální formu. Hypotéza č.5 Většina dobrovolníků je sdruţena v canisterapeutických organizacích. Hypotéza č.5 byla potvrzena, protoţe 92% terapeutů (34 dotázaných) je členem nějaké canisterapeutické organizace, kde si mohou předávat rady a zkušenosti.

67

4. Diskuse Cílem výzkumu bylo zjistit, zda jsou některá plemena vhodnější na canisterapii neţ ostatní. Dále se zaobírá nejvhodnějším stářím psa pro terapii a preferencemi pohlaví psů. Bylo zjišťováno, jsou-li dobrovolníci členy nějaké canisterapeutické organizace a jeli vhodnější skupinová či individuální terapie. Z výzkumu vyplývá, ţe naprostá většina dotazovaných (86%) neupřednostňuje ţádné pohlaví psa, ale 76% je majiteli feny. Kaţdé pohlaví má své klady i zápory. Psi jsou nezávislí, tvrdší a zpravidla povahově vyrovnanější neţ feny. To má na svědomí kolísání hormonů, které se vyskytuje u fen v období hárání, ale i před ní a po ní. U plemen, která jsou mírnější povahy, je rozdíl mezi psy a fenami menší. Existují samozřejmě i výjimky. Výsledek se shoduje s názorem J. Podrápské, která doporučuje právě feny pro jejich mateřské chování (PODRÁPSKÁ, 2000). Téměř 47% dotazovaných osob vlastní velké plemeno, 19% střední a 34% malé, přičemţ 61% terapeutů vlastní více neţ jedno zvíře. Retrívři jsou sice s počtem 18 z 62 na prvním místě, ale není podstatné, o jaké plemeno jde. Odpovědi respondentů se shodují s odborníky. Celkově o vhodnosti plemene rozhoduje jeho výchova a prostředí, ve kterém se pejsek nachází. Dále jeho socializace, kladné i záporné zkušenosti s lidmi a v neposlední řadě osobnost majitele (EISERTOVÁ, 2007). Ideální je, kdyţ má terapeut malé i velké zvíře, coţ také často bývá. U klientů leţících jsou vhodná klidná a malá zvířata na pomazlení a blízký kontakt. Na polohování se vyuţívá malých i velkých plemen. U odpovědí týkajících se optimálního stáří psa vykonávajícího canisterapii 89% dotazovaných uvádí, ţe je to individuální, 7% volí nejideálnější věk 3-5 let, 4% pak psa staršího pěti let. Názory odborníků nejsou shodné. Lenka Galajdová uvádí, ţe s výcvikem psa se začíná ve věku 12-18 měsíců, kdy je vývoj psa téměř kompletní (GALAJDOVÁ, 1990).

68

V. Karásková a A. Krausová doporučují začínat s canisterapií u pejska ve věku 7 - 8 týdnů (KARÁSKOVÁ V., KRAUSOVÁ A., 2004). Terapii lze provádět ve věku psychické zralosti psa a po absolvování potřebného výcviku ukončeného canisterapeutickými zkouškami. Minimální hranice začátku vyuţívání canisterapeutického působení psa je u malých plemen 12 měsíců, u středních 15 měsíců. U velkých plemen je posunuta hranice aţ na 24 měsíců. Horní hranice není stanovena. Závisí to na zdravotním stavu jedince a hlavně jeho schopnosti zvládnout psychickou zátěţ. (Bc. Juraj Ferko, Kynologický klub Doggie, Hummelova 1, Bratislava, www.doggie.sk, 14.11.2010). Velká většina lidí dá přednost štěněti před starším psem, kdy mohou povahu ještě poměrně dobře ovládat. Majitelé vidí svého psa vyrůstat odmalička. Starší pes je jiţ zpravidla povahově zformovaný, obvykle se dobře přizpůsobuje novým podmínkám. (www.canisterapie.webnode.cz) U otázky preference skupinové či individuální terapie 38% dotazovaných volí individuální formu. Nutné je ovšem zdůraznit, ţe vhodné a hlavně potřebné jsou obě formy canisterapie. Individuální formy se vyuţívá hlavně u dětí s poruchami chování. Ve velkých zařízeních se individuální forma střídá se skupinovou. Do léčby se tak zapojí více klientů. Organizovanost dobrovolníků v canisterapeutických organizacích je 92%. Jsou odborně vedeni, předávají si zkušenosti, vzdělávají se v oboru na různých přednáškách, konferencích, seminářích.

69

5. Závěr Provedený výzkum zachycuje a zpracovává poznatky získané od poměrně zkušených canisterapeutů. Cílem práce bylo pokusit se nalézt nejvhodnější plemeno pro tuto metodu, čehoţ nebylo a asi ani nemohlo být dosaţeno. Nejoptimálnějších výsledků lze totiţ docílit jen velmi individuálním přístupem, jak z pohledu psa, tak i klienta. Tento způsob terapie nemá prakticky ţádné stinné stránky ani vedlejší účinky, jako například v případě farmakoterapie. Navíc je to léčba levná, jelikoţ je prováděna dobrovolníky. Efekt se někdy hůře objektivizuje, pozitivní výsledky jsou však jednoznačné. Protoţe pracuji u leţících mentálně a zdravotně postiţených klientů, chtěla bych se canisterapii věnovat i v budoucnu. Plánuji koupi vhodného psa, absolvovat s ním zkoušky a v Domově pro osoby zdravotně postiţené i v jiných zařízeních canisterapii provádět. Odměnou pro terapeuta je jistě kaţdé zlepšení zdravotního stavu klienta. Protoţe je ale terapie náročná po časové, psychické i finanční stránce (cestování, krmivo, veterinární péče a podobně), stálo by za úvahu zařazení této terapie do seznamu výkonů hrazených zdravotními pojišťovnami.

70

6. Klíčová slova Zooterapie Canisterapie Canisterapeutický tým Klient Senior Pes

71

7. Seznam zkratek AAA

Animal Assisted Activities

AACR

Animal Assisted Crisis Response

AAE

Animal Assisted Education

AAT

Animal Assisted Therapy

ADHD

Attention Deficit Hyperaktivity Disorders – Hyperkinetický syndrom s poruchou pozornosti

AOVZ

Asociace zastánců odpovědného vztahu k malým zvířatům

CMP

Cévní mozková příhoda

DMO

Dětská mozková obrna

IAHA

International Association of Human-Animal Interaction Organizations

72

8. Seznam pouţité literatury

EISERTOVÁ, J. Informační brožura. České Budějovice: Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, 2007. Materiál vznikl jako evaluace projektu Animal Assisted Therapy u dětí s hyperkinetickým syndromem, dětskou mozkovou obrnou a sluchovým postižením, GAJU, 2007. 24 s. EISERTOVÁ, J. Vliv canisterapie na klienta s hyperkinetickým syndromem. České Budějovice, 2004. 47 s. Ročníková práce na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. GALAJDOVÁ, L. Canisterapie, terapeutické působení psa na člověka. Praktický lékař 77, 1997, č. 12. GALAJDOVÁ, L. Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. 160 s. ISBN 80-7169-789-3. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. Praha: PANORAMA, 1990, 153 s. ISBN 80-038158-2. JANKOVSKÝ, J. Ucelená rehabilitace dětí s tělesným, a kombinovaným postižením, somatopedická a psychologická hlediska. 2. vyd. Praha: Triton, 2006. 173 s. ISBN 807254-730-5. KALINOVÁ,V. Evaluace VII. Integračního canisterapeutického tábora 2004. In Sborník příspěvků ze Studentské vědecké konference Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích 24. listopadu 2004. 1. vydání, 2005. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. s. 38-54. ISBN 80-7040788-3. KALINOVÁ, V. Systém vzdělávání v oblasti canisterapie. České Budějovice, 2003. 112 s. Diplomová práce na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. KARÁSKOVÁ V., KRAUSOVÁ A. Pes a dítě s mentálním postižením, 1.vyd. Olomouc: UP Olomouc, 2004, ISBN 80-244-0953-4. LACINOVÁ, J. Úvodní příspěvek – situace canisterapie v ČR. In Mezinárodní seminář o zooterapiích: sborník příspěvků, 27.6. – 1. 7. 2003 v Brně. Sborník příspěvků. Brno: Sdruţení Filia, 2003. s. 7-10.

73

LEIBETSEDER, J. Ustanovení nové odbornosti. In LACINOVÁ, J. Mezinárodní seminář o zooterapiích k tvorbě metodiky 25.-27.6. 2004. Sborník příspěvků. Brno: Sdruţení Filia, 2004. s. 34-36. ISBN 80-239-3591-7. MOJŢÍŠOVÁ, A. Model canisterapie. Kontakt, Odborný a vědecký časopis pro zdravotně sociální otázky, České Budějovice: Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity, 2000, roč. II, č. 4, s. 215-219. ISSN 1212-4117. MOKREJŠOVÁ, J. Canisterapie - polohování. In Mezinárodní seminář o zooterapiích: sborník příspěvků, 27.6. – 1. 7. 2003 v Brně. Sborník příspěvků. Brno: Sdruţení Filia, 2003. MÜLLER, O. Terapie ve speciální pedagogice. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 295 s. ISBN 80-244-1075-3. NERANDŢIČ, Z. Zooterapie v kontextu ucelené rehabilitace. In Pravda o zooterapii: Sborník příspěvků ze dvou celostátních konferencí pořádaných dne 27. 11. 2001 v Hluboké nad Vltavou a dne 18. 12. 2002 v Ústavu sociální práce v Českých Budějovicích. 1. vyd. České Budějovice: Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, 2003. s. 44–48. ISBN 80-7040-608-9. NEUBAUEROVÁ, R., a kol. Vyuţití psa na letním dětském integračním táboře Hradce. Kontakt, Odborný a vědecký časopis pro zdravotně sociální otázky, České Budějovice: Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity, 2000, roč. II, č 2, s. 62–65. ISSN 1212-4117. ODENDAAL, J. Zvířata a naše mentální zdraví: proč, co a jak. 1. vyd. Praha: Brázda, 2007. 173 s. ISBN 978-80-209-0356-3. PETRŮ, Gabriela; KARÁSKOVÁ, Vlasta Edukační aspekty canisterapie. Vyd. 1. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. 33 s. ISBN 978-80-244-1957-2. PODRÁPSKÁ, J. Povídání o canisterapii. 1. vyd. Vyškov: Piafa, 2000. ISBN 80-2386089-5 PODRÁPSKÁ, J. a kol.. Zooterapie a moţnosti jejího vyuţití v sociálních sluţbách. In Pravda o zooterapii. Sborník příspěvků. České Budějovice: Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, 2008. ISBN 978-80-7394-157-4

74

PODRÁPSKÁ, J. JAKUBÍKOVÁ, J. Zooterapie a možnosti jejího využití v sociálních službách. In Pravda o Zooterapii. Sborník příspěvků z odborné konference s mezinárodní účastí. X. ročník. Zdravotně sociální fakulta Jihočeská univerzita. 2008. ISBN 978-80-7394-157-4 STRAKOVÁ, Š. Canisterapie. Praha, 1996. Diplomová práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. SVOBODOVÁ, Ivona; TICHÁ, Vladimíra Zoonózy a zooterapie. Kontakt. 2008, 10, 2, s. 113-115. ISSN 1212-4117. UNGEROVÁ, D. Canisterapie v praxi. Kontakt, Odborný a vědecký časopis pro zdravotně sociální otázky, České Budějovice: Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity, 2008, roč. X, č. 2, s. 99-101. ISSN 1212-4117. VELEMÍNSKÝ, M. a kol. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. 1.vyd. České Budějovice: Dona s.r.o., 2007. 335 s. ISBN 978-80-7322-109-6.

Alergie.cz [online]. 2011 [cit. 2011-03-12]. Co je to alergie. Dostupné z WWW: . Animoterapie.cz [online]. 2009 [cit. 2010-09-11]. Léčebné účinky animoterapie. Dostupné z WWW: . Animoterapie.cz

[online].

canisterapeutických

2009

[cit.

zkoušek.

2011-02-08].

Předpoklady

Dostupné

z

psa

u

WWW:

. Canisterapie.cz [online]. 2009 [cit. 2010-09-12]. Canisterapeutické desatero. Dostupné

z

WWW:


informace/canisterapeuticke-desatero-11.html>. Canisterapie.org [online]. 2007 [cit. 2010-10-07]. Výcvikové canisterapeutické sdruţení

Hafík,

o.s.

Dostupné

z

WWW:

. Domovzbesicky.cz [online]. 2011 [cit. 2011-02-01]. Domov pro osoby se zdravotním postiţením Zběšičky. Dostupné z WWW: . Pomocnetlapky.cz/cz/ [online]. 2011. Pomocné tlapky o.p.s. Dostupné z WWW: . 75

Psisrdce.estranky.cz [online]. 2011 [cit. 2011-01-16]. Podmínky účasti na zkouškách. Dostupné z WWW: . Psisrdce.estranky.cz [online]. 2011 [cit. 2011-01-16]. Zkušební řád pro canisterapii. Dostupné z WWW: . Uspkokory.cz [online]. 2011 [cit. 2011-02-03]. Centrum Dominika Kokory. Dostupné z WWW: .

76

9. Přílohy Fotodokumentace - Závěrečné canisterapeutické zkoušky Veselí nad Luţnicí 6.7.2010

Úvodní nástup účastníků

Zkouška reakce psa na osobu na invalidním vozíčku

77

Reakce psa na osobu s berlemi

Ukončení zkoušek závěrečným nástupem

78

Fotodokumentace - Canisterapie v Domově pro zdravotně postiţené osoby ve Zběšičkách

Individuální canisterapie na výchovném oddělení

Polohování pejska u leţícího klienta

79

Polohování na zdravotním oddělení

Skupinová terapie

80

Skupinová terapie- hlazení pejska

Skupinová terapie- hlazení pejska

81

Souhlas opatrovníka

Souhlasím s uveřejněním šesti fotografií klientů Domova pro osoby se zdravotním postiţením ve Zběšičkách v bakalářské práci na téma

Canisterapie (zooterapie) ve speciálních vzdělávacích zařízeních , jejíţ autorkou je Libuše Kučerová.

Jsem si vědom, ţe tato práce bude zpřístupněna po jejím obhájení na internetových stránkách a tudíţ volně dostupná.

Ve Zběšičkách 4.4.2011 zákonný zástupce: Petr Pileček – starosta obce

82