UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a ţurnalistiky

Bc. Karolína Jelínková

Česká politická satira na televizních obrazovkách v porovnání s americkými pořady

Diplomová práce

Praha 2015

Autor práce: Bc. Karolína Jelínková Vedoucí práce: PhDr. Petr Bednařík, Ph.D. Rok obhajoby: 2015

Bibliografický záznam JELÍNKOVÁ, Karolína. Česká politická satira na televizních obrazovkách v porovnání s americkými pořady. Praha, 2015. 135 s. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce PhDr. Petr Bednařík Ph.D.

Abstrakt Diplomová práce se zabývá televizní politickou satirou. Charakterizuje vybrané audiovizuální relace tohoto ţánru české a americké produkce. Z českého prostředí se jedná o pořady Česká soda, S politiky netančím a Politické harašení aneb S politiky stále netančíme, 168 hodin a Kancelář Blaník. Z amerických pořadů pak zkoumá The Daily Show, The Colbert Report a The Onion News Network. Všechny tyto relace jsou nejprve charakterizovány po formální i obsahové stránce. Poté jsou tyto americké a české pořady porovnávány z formálního hlediska, například se to týká vyuţívání hudby, jazykové a vizuální komiky, parodie, komické mystifikace apod.

Klíčová slova satira, politická satira; televizní pořad; politika, humor, parodie

Abstract This thesis deals with the TV political satire. It characterizes the selected audio-visual session of the genre of the Czech and American productions. Programs from the Czech environment were Česká soda, S politiky netančím and Politické harašení aneb S politiky stále netančíme, 168 hodin and Kancelář Blaník. The American programs were The Daily Show, The Colbert Report and The Onion News Network. All these TV programs were initially characterized from formal and content points of view. Then, these American and Czech programs were compared from a formal point of view, for example, it refers to the use of music, language and visual comedy, parody, comedy hoax , etc.

Keywords satire; political satire; television program; politics; humor; parody

Rozsah práce: 201 405 znaků včetně mezer

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci „Česká politická satira na televizních obrazovkách v porovnání s americkými pořady“ vypracovala samostatně, ţe jsem řádně citoval všechny pouţité prameny a literaturu a ţe práce nebyla vyuţita v rámci jiného vysokoškolského studia či k získání jiného nebo stejného titulu. Zároveň souhlasím s tím, aby byla práce zpřístupněna pro další studijní a výzkumné účely.

V Praze dne 5. ledna 2015

…………………………………... Karolína Jelínková

PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce panu PhDr. Petru Bednaříkovi, Ph.D. za odborné vedení, trpělivost, cenné rady a připomínky. Dík patří i Lukášovi za trpělivost a podporu během vzniku diplomové práce. Děkuji také svojí rodině, která mě podporovala po celou dobu studia. Děkuji také opicím, ţe slezly ze stromu a mohli se z nich vyvinout vyšší narovnaní savci tj. lidé a děkuji Darwinovi, ţe na to přišel.

Institut komunikačních studií a ţurnalistiky FSV UK Teze MAG STERSKÉ diplomové práce TUTO ČÁST VYPLŇUJE STUDENT/KA: Příjmení a jméno diplomantky/diplomanta: Razítko podatelny: Jelínková Karolína Imatrikulační ročník diplomantky/diplomanta: 2012/2013 E-mail diplomantky/diplomanta: [email protected] Studijní obor/forma studia: Ţurnalistika/ prezenční Předpokládaný název práce v češtině: Česká politická satira na televizních obrazovkách v porovnání se zahraničím Předpokládaný název práce v angličtině: Czech political satire on TV and it´s comparation with foreign countries Předpokládaný termín dokončení (semestr, akademický rok – vzor: ZS 2012/2013) (diplomovou práci je moţné odevzdat nejdříve po dvou semestrech od schválení tezí) LS 201 /2014 Charakteristika tématu a jeho dosavadní zpracování (max. 1800 znaků): Politická satira zaznamenala, vzhledem k politické situaci, velký rozmach po roce 1989. Zvláštním aspektem je pak politická satira na televizních obrazovkách a to zejména v počátku 90. let, kdy se v televizi objevovaly pořady jako Česká soda, S politiky netančím, Gumáci či později Stalo se, Politická střelnice aj. Kaţdý z těchto pořadů pracoval se ţánrem politické satiry specifickým způsobem. O jednotlivých pořadech se dají najít zmínky v různých publikacích pojednávajících o televizní tvorbě, nicméně samostatná publikace pořadům zabývajícím se politickou satirou dosud věnována nebyla. Politická satira je vděčným ţánrem i v zahraničí jak dokazuje např. americký projekt TheOnion.com či oblíbené pořady Comedy Central Daily Show a The Colbert Report. Obsahově se samozřejmě, vzhledem k aktuální p litické situaci liší, nicméně co se týče formální stránky, mohou být jednotlivé postupy vyuţívány stejně u nás, tak i v zahraničí. Předpokládaný cíl práce, případně formulace problému, výzkumné otázky nebo hypotézy (max. 1800 znaků): Politická satira na televizních obrazovkách zaznamenala v českém prostředí rozmach počátkem 90. let. Vyvinulo se mnoho pořadů vysílaných na veřejnoprávní ČT i na

komerčních televizních stanicích (např. TV Nova), které pracovaly se ţánrem různým způsobem. Postupem času se však politická satira z televizních obrazovek pozvolna vytrácela či se vytrácela kvalita jednotlivých pořadů. I přes odlišnou politickou a historickou zkušenost se nabízí srovnání s politickou satirou v zahraničí – pro srovnání byly vybrány pořady a projekty z USA. a) jaké byly koncepty politické satiry a v jakém prostředí vznikaly po r. 1989 b) existuje v současné době na televizních obrazovkách politicko-satirický pořad c) jak vypadá koncept politické satiry v USA d) v čem se liší pojetí p litické satiry v ČR a v USA (práce s podobnými x odlišnými prvky) Předpokládaná struktura práce (rozdělení do jednotlivých kapitol a podkapitol se stručnou charakteristikou jejich obsahu): 1. Úvod 2. Politická satira 2.1 Česká politická satira 3. Česká politická satira na televizních obrazovkách po r. 1989 3.1 Politické prostředí 3.2 Mediální prostředí 3.3 Česká soda 3.4 S politiky netančím/ Politické harašení 3.5 Politická střelnice 3.6 Stalo se 3.7 Gumáci 3.8 Další satirické pořady na televizních obrazovkách 4. Politická satira v USA – audiovizuální forma 4.1 TheOnion.com 4.2 The Daily show 4.3 The Colbert Report 5. Srovnání konceptů politické satiry 6. Závěr – shrnutí tématu, cílů a přínosu práce. Vymezení podkladového materiálu (např. titul periodika a analyzované období): Podkladovým materiálem budou jednotlivé televizní pořady s prvky politické satiry. Archiv České televize (1990 – 2013) Archiv TV Nova (1994 – 2013)

Archiv TV Barrandov (2008 – 2013) – video archiv na internetových stránkách TheOnion.com CC.com Metody (techniky) zpracování materiálu: sběr materiálu (zejm. rozhovory s tvůrci, čerpání z archivů a literatury), jeho třídění, syntéza a následná komparace se zahraničním konceptem (USA). Základní literatura (nejméně 5 nejdůleţitějších titulů k tématu a metodě jeho zpracování; u všech titulů je nutné uvést stručnou anotaci na 2-5 řádků): BEDNAŘÍK, Petr, Jan JIRÁK a Barbara KÖPPLOVÁ. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 439 s. Ţurnalistika a komunikace. ISBN 978-802-4730-288. - Kniha zachycuje českou mediální scénu od jejich počátků aţ po současnost. Kromě médií zachycuje také společenskou situaci, na jejímţ pozadí se komunikační prostředky vyvíjely. FENIČ, Fero. Fenomén Febio. Praha: Febiofest, c2008, 503 s. ISBN 978-80-2541521-4. - kniha zachycuje tvorbu společnosti Febio. Obsahuje kompletní tvorbu nezávislého studia včetně podrobného popisu všech pořadů, mezi kterými nechybí ani Česká soda. GRAY, Jonathan Alan, Jeffrey P. JONES. Satire TV: politics and comedy in the postnetwork era. [Online-Ausg.]. New York: New York University Press, 2009, 204 s. ISBN 08-147-3199-6. - hlavním tématem knihy jsou satirické pořady. Autoři se zabývají otázkou, co se stane, kdyţ se terčem vtipů stává politika a její aktéři. Soubor esejí pojednává o pořadech jako The Daily Show, The Colbert Report či The Boondocks to Saturday Night Live. JONES, Jeffrey P. Entertaining politics: new political television and civic culture. Lanham, MD: Rowman, 2005. ISBN 978-074-2530-881. - kniha popisuje humorné, satirické pořady vysílané v USA, např. The Daily Show. Je zde nastíněna role právě takovýchto pořadů, jeţ jsou ve společnosti potřeba jako alternativa k oficiálním politickým zdrojům či klasickým zprávám. KONČELÍK, Jakub, Pavel VEČEŘA a Petr ORSÁG. Dějiny českých médií 20. století. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010, 310, xxxii s. příl. ISBN 978-807-3676-988. - kniha přibliţuje dějiny českých médií ve dvacátém století. Obsahuje přehled tisku, rozhlasu, televize či zpravodajských agentur a spolu s dalšími informacemi tak podává ucelený obraz o dobové mediální scéně. POSTMAN, Neil. Ubavit se k smrti: veřejná komunikace ve věku zábavy. 2., opr. vyd. Překlad Irena Reifová. Praha: Mladá fronta, 2010, 204 s. ISBN 978-802-0422-064. - kniha představuje autorův skeptický pohled na svět, který byl ovlivněn

komunikačními technologiemi, zejména pak televizí. Kritice podrobuje také televizní zábavu a vliv, jaký na televizní diváky má. TABERY, Erik. Vládneme, nerušit: opoziční smlouva a její dědictví. Vyd. 2. Praha: Respekt Publishing, 2008, 300 s. Respekt. ISBN 978-809-0376-632. - kniha zachycuje období tzv. opoziční smlouvy. V jednotlivých kapitolách je zasvěceně popsáno nejen pozadí politické situace ale i skandály a události týkající se médií či jednotlivých politiků. IMDB: The Onion Movie. IMDB.com http://www.imdb.com/title/tt0392878/ [online] cit. 2010-05-11 - Bývalé undergroundové univerzitní noviny prošly přeměnou a stává se z nich televizní program. Film se skládá z řady satirických t levizních zpráv. Diplomové a disertační práce k tématu (seznam bakalářských, magisterských a doktorských prací, které byly k tématu obhájeny na UK, případně dalších oborově blízkých fakultách či vysokých školách za posledních pět let) SOMMER, Ladislav. Popularizace české politiky v letech 2002 – 2006. Brno: Masarykova univerzita, 2012. 73 listů. Vedoucí práce Anna Matušková. ŠVELCH, Jan. TheOnion.com - stírání rozdílů mezi kvaziţurnalistikou a tradiční ţurnalistikou v on-line médiích. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2010. 63 listů. Vedoucí práce Jan Jirák. VŠETÍČKOVÁ, Denisa. Politainment jako nový fenomén politické komunikace v České republice. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011. Vedoucí práce Eva Lebedová. Datum / Podpis studenta/ky ………………………

OBSAH ÚVOD ................................................................................................................................ 13 TEORETICKÁ ČÁST................................................................................................... 16 1.1

DĚJINY ČESKÉ SATIRY ........................................................................................................... 18

PRAKTICKÁ ČÁST ..................................................................................................... 25 2

ČESKÉ POŘADY ................................................................................................. 25 2.1

ČESKÁ SODA ............................................................................................................................ 25

2.1.1 POLITICKÁ SATIRA V ČESKÉ SODĚ ............................................................................. 27 2.2 S POLITIKY NETANČÍM A POLITICKÉ HARAŠENÍ ANEB S POLITIKY STÁLE NETANČÍME .............................................................................................................................. 36 2.2.1

S POLITIKY NETANČÍM .................................................................................................. 37

2.2.2 POLITICKÉ HARAŠENÍ ANEB S POLITIKY STÁLE NETANČÍME ................................ 55 2.3 168 HODIN ................................................................................................................................ 67 2.3.1

PŘEDĚLOVÉ RUBRIKY (GLOSY) ................................................................................... 68

2.3.1.1

VZESTUPY A PÁDY .................................................................................. 68

2.3.1.2

HLAS SVOBODY (OTY)........................................................................... 71

2.3.1.3

PERLY ......................................................................................................... 73

2.3.1.4

MALOSTRANSKÉ KOREKCE ................................................................... 76

2.3.1.5 REAKCE POLITIKŮ.................................................................................... 81 2.4 KANCELÁŘ BLANÍK................................................................................................................ 82

3

ZAHRANIČNÍ POŘADY ................................................................................... 89 3.1 3.2 3.3

THE DAILY SHOW ................................................................................................................... 89 THE COLBERT REPORT .......................................................................................................... 96 THE ONION.COM .................................................................................................................. 103

3.3.1

4

THE ONION NEWS NETWORK ................................................................................... 104

KOMPARACE FORMÁLNÍCH PRVKŮ ČESKÝCH A ZAHRANIČNÍVCH POŘADŮ ............................................................................ 116

ZÁVĚR .......................................................................................................................... 120 SUMMARY .................................................................................................................. 123 SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ ......................................................................... 126

ÚVOD Politická satira má v českém prostředí dlouhou tradici. Pojí se s takovými jmény české literatury, jako jsou například Karel Havlíček Borovský nebo Jaroslav Hašek. Podle Františka Buriánka (1959, s. 5) se na charakteru české satiry se podílely specifické podmínky českého národního ţivota, kdy Češi často hledali zbraň proti společenským poměrům v satiře a tím tak zdůrazňovali její význam a podporovali její rozvoj. Podle Graye, Thompsona a Jonese (2009, s. 28) je pak satira uţitečná i proto, ţe je prvkem, který podporuje zájem o politické dění. Předmětem

diplomové

práce

bude

audiovizuální

forma

satiry.

V Česku se, narozdíl od amerického prostředí, se kterým budu tuzemské relace porovnávat, satira vyvíjela ve specifických podmínkách. Nezačala se totiţ rozvíjet s počátkem audiovizuálního média, ale aţ 36 let poté. Televize, která vstoupila na kulturní pole jako nové médium s potenciálem být i novou platformou pro satiru, totiţ od počátků prvního vysílání podléhala kontrole tehdejšího reţimu, a proto zde nebyl prostor pro rozvoj politicko-satirického pořadu. Neznamenalo to však, ţe by se vůbec neobjevovaly různé satirické prvky v rámci jiných relací nebo reportáţí, nicméně o samostatném pořadu, jehoţ hlavním tématem by byla politická satira, se hovořit nedá. Rozvoj v tomto ohledu nastává aţ po roce 1989. Tehdy se objevilo mnoho pořadů tohoto typu jak ve veřejnoprávním, tak i v komerčních médiích. Postupem času se však začala televizní satira z obrazovek vytrácet. I toto byly

impulsy

pro

vznik

této

práce.

Přímo

o

české

televizní

satiře

se totiţ v literatuře příliš příspěvků neobjevuje. Cílem první části práce je samotná definice satiry, která je základem pro další výzkum. Protoţe většina teorií, ve kterých je zmiňována nebo definována satira, se týká především literatury, rozhodla jsem se pouţít jako základ právě tyto zdroje. Nejvhodnější v tomto směru byla kapitola o satiře z Encyklopedie literárních ţánrů (2004) od Dagmar Mocné, Josefa Peterky a kol. V té totiţ nejen satiru definují, ale zdůrazňují některé její znaky a také shrnují vývoj české satiry v literatuře. Poté vyuţiji také definici Františka Buriánka ze sborníku O české satiře (1959), který je jednou z mála knih, jeţ byla této tematice u nás věnována. Definici satiry a různých komických prvků vyuţiji z knihy Záhady komična (2003).

- 13 -

V další kapitole se zaměřím na analýzu konkrétních českých pořadů, které budu následně porovnávat s vybranými americkými relacemi. Ačkoliv se ve zkoumaném období objevila řada pořadů tohoto typu, budu se v práci věnovat jen některým z nich s ohledem na dobu, ve které se vysílaly tak, aby se mi podařilo co nejvíce kontinuálně pokrýt období po r. 1989 doposud. Konkrétně to budou pořady Česká soda (vysílaný 1993 – 1997), S politiky netančím/Politické harašení aneb S politiky stále netančíme (1995 – 2004 s ohledem na změnu názvu a vysílacího média), 168 hodin (2006 - dosud, především se ale zaměřením na rubriku Malostranské korekce 2007 – doposud). Jako zástupce nejnovějších satirických pořadů jsem vybrala Kancelář Blaník (2013 – doposud). Výběr pořadů se od těch uvedených v tezích poněkud odlišuje. Původně jsem do něj chtěla, kromě zmíněných pořadů, zahrnout ještě relace Gumáci, Stalo se a Politickou střelnici. Pro srovnání se ale jevilo lepší zůstat u menšího počtu českých pořadů, nicméně právě u takových, které budou co nejlépe pokrývat období od r. 1989 do současnosti. I z toho důvodu jsem se rozhodla do analyzovaných pořadů zařadit ještě seriál Kancelář Blaník, který v době odevzdání tezí byl ještě na počátku svého vzniku, nicméně se za tu dobu stal i určitým fenoménem a je vysílán dodnes. Ze zahraničních pořadů se budu zabývat relacemi stanice Comedy Central The Daily Show, The Colbert Report a videosekcí serveru The Onion.com internetovou televizí The Onion News Network. Kaţdý

z vybraných

pořadů

budu

v

jednotlivých

kapitolách

zvlášť

charakterizovat. Představím jeho formát, skladbu, vysílání, jakým způsobem zpracovává témata, krátce shrnu jeho vznik a popíši prvky, které se v rámci relace vyuţívají k dosaţení satirického efektu. V případě českých pořadů se budu snaţit vyuţít jako zdroj informací i rozhovory s tvůrci. Dále jsem se snaţila v rámci svého výzkumu vyuţít literaturu, ale narazila jsem na problém, ţe v ní jednotlivé pořady jsou

popsány pouze stručně. Týká se to například České sody, které

je věnována jedna kapitola v knize Rozmarná léta českého filmu Jaroslava Sedláčka (2012). Jako zdroj informací vyuţiji i knihy, které společně napsali Zuzana Bubílková a Miloslav Šimek, neboť jsou v nich kapitoly, které popisují vznik relace a její zákulisí. Jinak ale budu vycházet především z odvysílaných dílů jednotlivých pořadů. - 14 -

V případě amerických relací The Colbert Report a The Daily Show neumoţňoval rozsah výzkumu obsáhnout pořady jako celek, respektive celou dobu vysílání pořadu - kaţdá z těchto relací by totiţ mohla být svým rozsahem tématem samostatné diplomové práce. Proto jsem se zabývala především epizodami vysílanými v letech 2013 a 2014. V rámci výzkumu jsem také narazila na problém dostupnosti některých pořadů. Například některé díly S politiky netančím jsou dostupné pouze v archivu České televize, fanoušci pořadu však umístili některé nahrané epizody ke zhlédnutí na internet. Stejně tak je tomu u pořadů The Colbert Report a The Daily Show, které se u nás nevysílají a epizody jsou dostupné pouze na internetu. Co se týče citace u jednotlivých dílů, tak v případě S politiky netančím, Politického harašení a České sody budu uvádět především číslo dílu, podle kterého je lépe moţné danou pasáţ dohledat, neţ podle data prvního vysílání. Tyto pořady se navíc mnohokrát na obrazovkách reprizovaly. U The Colbert Report a The Daily Show zase budu uvádět především datum, protoţe právě to je totiţ klíčové pro vyhledání konkrétního dílu v archivu na internetových stránkách stanice Comedy

Central.

Stejně

jako

u

jednotlivých

částí

pořadu

168

hodin,

kde je právě také datum určující. U Kanceláře Blaník a jednolitých videí The Onion1 uvedu vţdy název příspěvku a datum, kdy byl na internetu zveřejněn. Na základě analýzy pořadu vyberu také několik hlavních znaků televizní politické satiry. V poslední části práce pak porovnám, jestli a případně jakým způsobem s těmito prvky jednotlivé pořady pracují. Z tohoto srovnání by mělo vyplynout, do jaké míry se po formální stránce podobají či nikoliv.

1

U některých videí jsem v práci vyuţila jiţ existující překlad, který byl uveřejněn na serveru Videačesky.cz (http://www.videacesky.cz).

- 15 -

TEORETICKÁ ČÁST Původní význam slova satira není úplně jasný, nicméně nejčastěji bývá spojován s latinským lanx satira, coţ je obětní mísa naplněná různými plody, která bývala obětována bohům. V přeneseném významu pak toto slovní spojení znamenalo smíšené básně. Označení Saturae pouţil jako první básník Ennius kolem r. 200 př. n. l. ve své sbírce básní, které obsahovaly obecně platné pravdy a byly určeny k zábavě (Mocná, Peterka a kol., 2004, s. 612). Satira je jedním z nejstarších literárních ţánrů a jiţ od dob antiky tvoří víceméně trvalou součást kultury. Za zakladatele ţánru jako takového je povaţován aţ řecký kynický filozof Menippos, který parodoval Homéra a Platona a vysmíval se lidské hlouposti i domýšlivosti filozofů. Právě po svém autorovi vznikla tzv. menippská satira, která byla předobrazem ţánru a měla řadu pokračovatelů (Mocná, Peterka a kol. 2004, s. 613). K vymezení pojmu satira v kontextu této práce je moţné uţít několik různých definic. Mocná, Peterka a kol. (2004, s. 612) hovoří o výsměšně kompromitujícím demaskování neţádoucích jevů. Orlický pak v knize Záhady komična (2003, s. 120) definuje satiru jako druh komična, který odhaluje záporné společenské jevy komickým způsobem a přímo nebo nepřímo je odsuzuje. I satira zaměřená na jednotlivce se podle něj týká jeho společenských vztahů. Kritičnost jako jeden z rysů satiry vidí i František Buriánek (1959, s. 5). Autor podle něj vyjadřuje odmítavý poměr k danému společenskému jevu. Konečný záměr satiry je podle něj váţný, neboť má paralyzovat nebo přímo negovat škodlivý společenský jev. Toho satira podle autora dosahuje specifickým způsobem zobrazení a to zesměšněním, resp. vyuţitím komiky. Tím daný jev odhalí a zesměšní jeho podstatu. Vyvolat komiku nutnou k satirickému účinku pak podle Buriánka (1959, s. 4) lze způsobem vyprávění, stylem, slovním vtipem, uţitím verše, rytmu, rýmu, přesahu. Dále je taky její účinek zaloţený na konfrontaci dvou hodnotově protikladných jevů. Mocná, Peterka a kol. (2004 s. 612) pak přímo mluví o tom, ţe je zaloţen na nesouladu reality a ideálu. Představa ideálního stavu věcí je někdy i v satiře konstruována, nicméně jindy si divák musí

vykonstruovat

sám

jako

protiklad

toho,

co

je

v díle

odmítáno.

Kromě toho je podle nich účinek satiry zaloţen i na karikování deformovaného obrazu, kritizovaných

jevů,

ironickém

komentáři - 16 -

a

parodických

postupech.

Mocná a Peterka a kol. rozlišují také humor, který komicky působící nedokonalosti pouze registruje a shovívavým nadhledem relativizuje. Od toho se pak satira odlišuje normativní

a

konfrontační

intencí

tj.

základem

satirického

postoje

je podle nich radikálně kritický stav autora vůči zobrazované skutečnosti. Předpokladem by měla být i intelektuální a morální převaha tvůrce nad zobrazovaným objektem a despekt vůči němu (Mocná, Peterka a kol., 2004, s. 612). Podle Orlického satira vyuţívá k dosaţení komického účinku ironii nebo sarkasmus. Obě dvě sloţky ale zároveň povaţuje za kvalitativně vystupňovanou satiru. O parodii mluví jako o zesměšňujícím napodobování, definuje ji jako „formu záměrného komična, jeţ líčí něco (skutečně či domněle) hodnotného sniţujícím (a zesměšňujícím) způsobem“ (Orlický, 2003, s. 120). Orlický také pracuje s pojmem komická mystifikace, avšak ne přímo v souvislosti se satirou. Přesto je ale tento prvek v satiře jak české, tak zahraniční hojně vyuţíván. Orlický jej definuje jako „komické klamání pomocí nepravdivé informace“ (2003, s. 121). Podobný jev pak Gray, Jones a Thompson v knize Satire TV (2009, s. 29) označují v kontextu americké televizní produkce jako fake news. Obvykle jde o někdy aţ absurdní skutečnosti, na kterých bylo poznat, ţe jsou smyšlené, nicméně bývají prezentovány váţně a někdy mohou být i váţně pochopeny. Uvedení autoři se shodují na tom, ţe rozvoj satiry přímo souvisí se společenskou situací a dobovými problémy. Její intenzita pak vzrůstá v období krizí a zásadních společenských změn. Mocná a Peterka a kol. (2004, s. 613 - 618) pak rozlišují několik typů satiry – didaktickou, filozofickou ale i komunální. Satira didaktického typu zesměšňuje podle nich negativní jevy za účelem jejich nápravy. Filozofická pak nesdílí optimismus z moţnosti dané jevy napravit. Jako o zvláštním druhu mluví i o tzv. komunální satiře, která byla obvyklá pro období po únorovém převratu 1948. Zabývala se drobnými nešvary ţivota v socialismu (Mocná, Peterka a kol. 2004, s. 618). Podle Mocné, Peterky a kol. (2004, s. 612) je satira je také jedním z ţánrů, který vyţaduje od diváka znalost kontextu a aktivní myšlenkovou spoluúčast. Zároveň ale dodává, ţe pochopení záměru napomáhá zjednodušující stylizace reality zaloţená na nadsázce nebo, jiţ zmíněném, kontrastu hodnotově protikladných jevů. - 17 -

Gray, Jones a Thompson (2009, s. 28) pak píší, ţe satira nenabízí jen kritiku politických poměrů, ale má mocný účinek v tom, aby diváky povzbudila v zájmu o politické dění, coţ dokládá onu myšlenkovou spoluúčast diváka.

1.1 Dějiny české satiry I kdyţ satira jako literární ţánr má kořeny uţ v antice, v českém prostředí se objevuje aţ s rozvojem literatury v městském prostředí. Středověká satira byla spojována s mravokárnými a nápravnými tendencemi. Satirické skladby se objevují v tzv. Hradeckém rukopisu z pol. 14. století. Jednou z nejznámějších veršovaných satir tohoto období je Podkoní a ţák, ve které se obě strany hádají o svou pravdu (Mocná, Peterka a kol., 2004, s. 614). Stylizací báseň paroduje postupy univerzitní disputace, která se pouţívala při výuce filozofie na univerzitách, kdy museli na základě logického postupu obhájit správný závěr. V době husitství se satira zapojila do boje obou stran. Většinou se vyskytovala v podobě

útočných

pouličních

písní,

které

reagovaly

na

aktuální

dění.

Během humanismu je satira spojována spíše didaktikou. Objevovaly se například návody parodicky přikazující pravý opak správného chování. Objevuje se ale uţ i politická satira, která uţ v té době útočí na konkrétní osoby ve formě hanlivých písní nebo i novinových letáků (Mocná, Peterka a kol., 2004, s. 614). To bylo povaţováno za ovlivňování veřejného mínění a za šíření pamfletů proto mnohdy hrozily přísné tresty. Preferovaným ţánrem satira nebyla v době klasicismu a osvícenství, a to především kvůli obavám autorů z cenzury. I tak si ale všímali nešvarů lidské povahy, prohřešků proti vlasteneckým ctnostem nebo soudobých literárních poměrů v nejrůznějších humoristicko-satirických dílech. V této souvislosti lze jmenovat například Františka Jaromíra Rubeše nebo i Františka Ladislava Čelakovského. Pouţívaným tématem byl i výsměšný pohled na maloměsto, např. Den v Kocourkově J. J. Langera. Za vrchol reflexivní satiry je podle Mocné, Peterky a kol. (2004, s. 615) povaţována rozsáhlá skladba J. P. Koubka Básníkova cesta do pekel. Politické téma v satiře se začalo výrazněji objevovat aţ ve 40. letech 19. století, a to v souvislosti s radikalizací veřejného ţivota. Tehdy se také objevuje tvorba Karla Havlíčka, jednoho z nejvýznamnějších českých satiriků vůbec a zároveň i zakladatele - 18 -

moderní politické satiry (Mocná, Peterka a kol. 2004 s. 616). Ve své tvorbě totiţ dokázal

spojit

náročné

intelektuální

podněty

s prostotou

lidového

projevu

– např. i včetně vulgarit a hovorové češtiny. Přispěl i k epizaci veršované satiry, která do té doby skutečnosti pouze reflektovala. Mezi jeho nejznámější skladby patří satira pomocí příběhu ţánru pohádky Král Lávra, parodujícího ţár legendy Křest svatého

Vladimíra

nebo

obměňujícího

ţánr

elegie

Tyrolské

elegie.

Havlíček zaloţil také časopis Šotek, který je povaţován za předzvěst humoristických a satirických časopisů, které jsou příznačné pro druhou polovinu 19. století. Dařilo se jim zejména po pádu Bachova absolutismu. Je moţné jmenovat například Humoristické listy, Šotek Jakuba Arbese navazující na Havlíčkovu tradici (Mocná, Peterka a kol., 2004, s. 616). Politická satira se v 80. letech objevuje v dělnických časopisech jako sociálnědemokratické Rašple, Bič a Šlehy nebo mladočeských Šípech, kde se zapojovala do politického boje. Satiře se ale věnoval i spisovatel Svatopluk Čech ve svých broučkiádách nebo veršovaných skladbách jako například Hanuman. I on ale ve svých dílech podle Mocné, Peterky a kol. (2004, S. 616) sledoval především praktické národně výchovné a zábavné cíle. Za zlatý věk satiry resp. období moderní satiry pak autoři povaţují konec 19. století. Satira uţ vzhledem k poměrům nechce jen bavit ale víc odhalovat negativní jevy a přispět k jejich zániku. Z této doby je moţné jmenovat osobnosti jako Josef Svatopluk Machara (Boţí bojovníci, Satiricon), Viktor Dyk (Satiry a sarkasmy, Pohádky z naší vesnice), Jaroslav Hašek (Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války) nebo František Gellner, který dokonce v brněnských Lidových novinách vedl denní satirickou kroniku (Mocná, Peterka a kol., 2004, s. 617). Aktuální politická satira se pouţívala zejména v první polovině 20. století v souvislosti se vznikem Československé republiky. Vznikaly také satirické časopisy jako Nebojsa nebo Trn. Rozvíjela se ale také i na divadelních prknech, zejména představeních Jiřího Voskovce a Jana Wericha. V jejich podání bylo terčem satiry zejména

nacistické

Německo

(Mocná,

Peterka

a

kol.

2004,

s.

617).

Na stránkách praţských Lidových novin se objevovaly satirické rozhlásky, na jejichţ psaní se podílel převáţně Eduard Bass, později i Karel Čapek.

- 19 -

Na odkaz Karla Havlíčka navázal v meziválečném období J. Haussmann a pokoušel se tak o oţivení formy veršované epiky. Ač právě ta byla po staletí dominantní formou satirické produkce, ve 20. století postupně jako taková zaniká. Sporadicky bývá oţivována forma epigramu nebo například ve formě zmiňovaných rozhlásků (Mocná, Peterka a kol. 2004, s. 617). S příchodem reţimu po únoru 1948 je satira ţánrem oficiálně preferovaným a vysoce vyzdvihovaným, nicméně nikoliv vůči reţimu ale terčem satiry měl být kapitalismus. Do vlastních řad mířila pouze pozitivně laděná kritika, která měla odstranit měšťácké přeţitky a byla vyvaţována patosem budování (Mocná, Peterka a

kol.

2004,

s.

618).

V praxi

tak

satira

naráţela

na

řadu

překáţek.

Podle Františka Buriánka si ale satira podle společenské situace hledá a vţdy nalézá své výrazové prostředky a nemůţe jí v tom zabránit ani nejsilnější teror vládní moci, ačkoliv ji můţe ochromit (Buriánek, 1959, s. 6). Po dobu téměř celé socialistické éry se tak satirická produkce soustředila kolem časopisu Dikobraz, který byl jediným svého druhu. Vycházel ve vydavatelství Práce, nicméně kvůli nedostatku papíru v takových nákladech, které nemohly uspokojit skutečnou poptávku čtenářů (Bednařík, Jirák, Köpplová, 2011, s. 260). Tuto satiru ale Mocná, Peterka a kol. (2004, s. 617) nazývají komunální satirou, která nereaguje na politiku jako takovou, ale na drobné problémy ţivota v tehdejším reţimu. Mezi autory tohoto typu satiry patřil i Zdeněk Jirotka. Vedle toho ale existovala i satira, která mířila na samý totalitní charakter reţimu. Vznikala zejména na půdě malých divadel a navazovat mohla např. na předúnorové Divadlo satiry. Na švejkovskou tradici zobrazování poměrů v armádě pak navázali Josef Škvorecký se svým Tankovým praporem a později i Miloslav Švandrlík s knihou Černí baroni. Na začátku 50. let ale do kultury vstoupilo nové médium – televize. První vysílání začalo 1. května 1953. Nejednalo se ale o pravidelné vysílání, to bylo spuštěno aţ od 25. února 1954 (Bednařík, Jirák, Köpplová, 2011, s. 270 - 271). Televizní vysílání v Československu tedy vzniká během doby komunistického reţimu a potenciální satira v tomto novém médiu měla omezené moţnosti, protoţe televizi měl reţim pod kontrolou.

- 20 -

Paradoxně by se ale dalo zpětně a s jistou nadsázkou hovořit o satiře uţ během vůbec prvního vysílání Československé televize, kdy František Filipovský, coby první herec, který se na obrazovce objevil ţivě, vystoupil s monologem Harpagona z Moliérova Lakomce (Bednařík, Jirák, Köpplová, 2011, s. 271). Herec tehdy mj. říkal slova: „Zloději. Zloději. Vrahové! Pomoc! Vraţda! Spravedlivé nebe, jsem ztracen. Zničen. Zavraţděn. Podřezali mi chřtán. Ukradli mi moje peníze“2. O měsíc později vstoupila v platnost měnová reforma, která mnoho občanů připravila o ţivotní úspory.

O satiře se v tomto kontextu hovořit nedá, nicméně kouzlo

nechtěného při zpětném pohledu vytváří jistou paradoxní situaci. Na počátku byla televize příleţitostí pro lidi, kteří se jinak obtíţně dostávali k umělecké práci. V prvních letech totiţ nebyl podmínkou pro zaměstnávání televizních pracovníků třídní původ ani členství v KSČ. Ještě v 50. letech si ale reţim uvědomil, ţe televize je mocné médium a proto je třeba ji mít více pod kontrolou (Končelík, Orság, Večeřa, 2010, s. 161). Počáteční relativní svoboda pak skončila v roce 1958, kdy po personální čistce, po které televizi opustily stovky lidí, uţ podléhal výběr zaměstnanců orgánům KSČ (Končelík, Orság, Večeřa, 2010, s. 157). Od roku 1957 byla uţ televize podřízená Československému výboru pro rozhlas

a

televizi.

Výbor

pro

rozhlas

Československá

Ten i

televize

zase

televizi i

podléhal vláda

přímo

zrušila

Československý

předsednictvu

o

rozhlas

dva se

roky

staly

vlády. později.

samostatnými

organizacemi a jejich úkoly a organizaci stanovovaly statuty schvalované vládou (Bednařík, Jirák, Köpplová, 2011, s. 296-297). Během poloviny 60. let měla televizní produkce několik sporů s cenzurou. Zejména v publicistice se totiţ objevovaly kritické pohledy na problémy tehdejší společnosti. V tomto kontextu se ale nedá mluvit o satiře, protoţe i kdyţ se objevila kritika dobových problémů, chyběl jeden ze základních rysů – vyjádření pomocí

2

Záznam z prvního vysílání Československé televize z roku 1953 neexistuje, nicméně

při 5. Výročí zahájení vysílání se tyto scény rekonstruovaly a natočily znovu. Záběry z roku 1958

je

moţné

zhlédnout

například

(https://www.youtube.com/watch?v=UKLjz0SKJPE)

- 21 -

na

serveru

youtube.com

komiky. Jedním z největších sporů byla reportáţ Otty Bednářové z roku 1964 Volba povolání v pořadu Zvědavá kamera, která zachycovala příběh studentky, u

níţ

sehrál

roli

kádrový

posudek

při

přijímání

na

střední

školu.

Jednou z reakcí na tento případ bylo také dosazení Jaroslava Hondíka a Jiřího Plachého

na

pozice

náměstků

ředitele

Československé

televize.

Kritické ale byly i další reportáţe pořadu Zvědavá kamera nebo i dokument Jindřicha Fairaizla Věc veřejná (Bednařík, Jirák, Köpplová, 2011, s.

302). Neznamenalo

to ovšem, ţe by se třeba v některých zábavných pořadech neobjevovaly jisté naráţky nebo

vtipy satirického

charakteru.

Nicméně

o

politicko-satirickém

pořadu

na televizních obrazovkách hovořit nelze. Politická satira se ale objevovala na divadelních prkench. Nejvýrazněji ji pěstovalo především Večerní Brno. Uvedena tam byla například hra Milana Uhdeho Král

Vávra,

která

se

částečně

odkazovala

i

na

Karla

Havlíčka.

Další autoři se přikláněli k tvorbě absurdních dramat, která měla demaskovat společenské odcizení a ztrátu lidské identity. Mezi ty patřil Václav Havel (Mocná, Peterka a kol, 2004, s. 618). Stereotyp a zaměnitelnost průměrných jedinců analyzovaly romány černé série Vladimíra Párala. Zlom nastal v roce 1968. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy se utuţují společenské i politické poměry. 30. srpna tohoto roku vzniká Úřad pro tisk a informace, který měl za úkol řídit, sledovat a hodnotit činnost médií, v podstatě tedy cenzurní úřad (Bednařík, Jirák, Köpplová, 2011, s. 312). Instituce získala některé pravomoci ministerstev kultury a informací. Zákon O některých přechodných opatřeních v oblasti tisku a dalších hromadných informačních prostředků také umoţňoval obnovení předběţné cenzury a deklaroval systém sankcí. Tím skončilo krátké období svobody médií. (Bednařík, Jirák, Köpplová, 2011, s. 313). V roce 1969, při federalizaci byl ÚTI nahrazen Českým úřadem pro tisk a informace a Slovenským úřadem pro tisk a informace. I kdyţ nedošlo na návrat předběţné cenzury, uplatňovala se cenzura následná a základem bylo autocenzurní chování autorů (Bednařík, Jirák, Köpplová, 2011 s. 314). Během 70. let se televize stala nejvlivnějším médiem v zemi, nicméně byla především oporou tehdejšího reţimu (Končelík, Orság, Večeřa, 2010, s. 240). Televize byla nástroj propagandistického a ideologického působení v duchu naplňování politiky - 22 -

vládnoucí strany. Měla vytvářet pozitivní obraz společnosti a zároveň kritizovat ideové protivníky reţimu (Bednařík, Jirák, Köpplová, 2011, s. 344). Období normalizace satiře nepřálo, byla totiţ vnímaná jako zdroj destabilizace (Mocná a Peterka a kol. 2004, s. 618). Roku 1980 vzniká FÚTI – Federální úřad pro tisk a informace. Probíhaly schůzky II. odboru hodnocení a analýz se zástupci Ústředního výboru Komunistické strany Československa, Národní fronty a vybranými šéfredaktory. Odbor potom vedením médií sděloval, pokud nějaký mediální obsah byl povaţovaný za

nevhodný.

To

ještě

utvrdilo

mnoho

novinářů

v autocenzuře

(Bednařík, Jirák, Köpplová, 2011, s. 337). Právě kvůli zmíněným zásahům reţimu do fungování televize se o rozvoji televizní politické satiry v samostatném pořadu tedy dá mluvit aţ po r. 1989. V průběhu 90. let vznikají komerční televize TV Nova a Premiéra, později Prima, a o satiru je u publika zájem. Objevuje se tak celá řada pořadů – Česká soda, v zahraničí inspirovaní Gumáci, S politiky netančím, sestřih toho nejlepšího z uplynulého týdne, kdy na sebe navzájem navazovaly promluvy politiků a scény z filmů a seriálů Stalo se. Parodie na televizní vysílání, ve kterém ale často byli terčem vtipu politici Tele tele na TV Nova nebo glosování politických témat slovně i obrazem nejrůznějšími osobnostmi z kultury a společenského ţivota v pořadu TV Prima Dementi. Politická témata se ale objevují v řadě zábavných pořadů, které ani ze své podstaty nemají být politickou satirou, např. na TV Nova vysílané Novoty, Čundrcountry show (později Countryestráda) nebo Ruská ruleta Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse. Aktuální politické události glosoval i Jan Kraus ve svých pořadech Uvolněte se, prosím a Show Jana Krause. Později přibývá pořad 168 hodin, ve kterém je politika také glosována. Po začátcích TV Barrandov v roce 2009 se na obrazovce znovu objevuje Zuzana Bubílková v pořadu Politická střelnice, který se ale na rozdíl od 168 hodin ve vysílacím schématu neudrţel. V roce 2014 se na obrazovkách ČT objevuje relace Pečený sněhulák, který má šokovat a někdy také reflektuje politická témata. V rámci ekonomické, politické i společenské proměny na přelomu 80. a 90. let se transformovala i média, resp. jejich společenské postavení, ekonomické zakotvení i

politické

působení.

Spolu

s tím

se

proměnila

i

mediální

produkce.

Diváci nyní mohli klást na média jiné nároky neţ v době, kdy byla televize nástrojem - 23 -

státní politiky (Bednařík, Jirák, Köpplová, 2011, s. 368). Zahájený byl také proces komercionalizace

médií,

který

souvisel

s ustavením

reklamního

trhu.

Pod tlakem trţních poměrů prošly mediální obsahy zřetelnou proměnou směřující ponejvíce k trivializaci a bulvarizaci – coţ jsou typické důsledky komercializace médií (Bednařík, Jirák, Köpplová, 2011, s. 368). A protoţe se tím zisk stal důleţitým smyslem samotné existence médií, působil tento fakt i na samotnou mediální produkci. U satirických pořadů tak cíl výdělku mohl přesáhnout potřebu se vyjadřovat k politickým tématům (Fila, 2014). Do televizní produkce ale zasahuje i rozvoj internetu, který začal doplňovat a v některých případech i nahrazovat tisk a rozhlasové nebo i televizní vysílání (Bednařík, Jirák, Köpplová, 2011, 360). Pro tvůrce je také ale určitým východisko, resp. řešení před omezováním programovými schématy a sledovaností nebo únik před jednáním programových rad. Na internetové televizi Stream se v roce 2013 objevuje seriál Kancelář Blaník a rozvíjí i Infobaden, který od původně psané online magazínové formy přechází i k formě audiovizuální. Svým charakterem připomíná americký projekt The Onion.

- 24 -

PRAKTICKÁ ČÁST V návaznosti na charakteristiku a definici satiry nastíněných v předchozí části práce se budu v této kapitole zabývat analýzou vybraných českých a zahraničních pořadů. Při analýze se budu soustředit na vybrané formální prvky a další prostředky, které se k dosaţení satiry uţívají a které byly popsány v teoretické části práce. Konkrétně tedy budu sledovat pouţití hudby, původních scének nebo videí, pouţití audiovizuálních ukázek, komické mystifikace, parodie nebo zapojení hostů. Na základě těchto prvků potom budu pořady české a americké produkce porovnávat.

2

ČESKÉ POŘADY Z českých pořadů jsem pro svou analýzu vybrala relace Česká soda, S politiky

netančím, Politické harašení, 168 hodin a Kancelář Blaník. Výběr se odvíjel od doby, kdy byly jednotlivé pořady vysílány, abych co nejvíce kontinuálně pokryla období od roku 1989 do současnosti.

2.1 Česká soda V této kapitole se zaměřím na pořad Česká soda. Relaci pod tímto názvem vysílala Česká televize v letech 1993 – 1997. V tomto období se na obrazovkách ČT objevilo celkem 14 původních dílů a navíc dva silvestrovské sestřihy toho nejlepšího, obohacené ale i o některé nové scénky. Protoţe se i na oficiálních stránkách společnosti Febio objevuje číslování dílů včetně těchto dvou sestřihů, budu s ním tak pracovat i já, tj. v práci budu zmiňovat díly 1 – 16. Pořad se vysílal zprvu jako dvouměsíčník, později jako občasník. Stopáţ kaţdého dílu se pohybovala mezi 15 – 20 minutami. Výjimkou byly silvestrovské díly, které měly bezmála půlhodinovou stopáţ. Sestřih toho nejlepšího ze všech dílů České sody se dostal i na filmová plátna českých kin. Na obrazovkách České televize se pořad jako občasník, po sporu o ochrannou známku s výrobcem stejnojmenného nápoje, dál objevoval uţ pod názvem Čtvrtníček, Šteindler, Vávra uvádějí, nebo pod podobnými tituly, aţ do roku 2000. U těchto epizod zůstávala stejná stopáţ, i styl humoru. Ve své práci se ale zaměřím především na počátky tohoto pořadu, tj. na zmíněných 16 dílů. - 25 -

Českou sodu pro ČT vyráběla společnosti Febio. V České televizi se na něm podílela

tvůrčí

skupina

Čestmíra

Kopeckého.

Na

internetových

stránkách

společnosti3 tvůrci hovoří o pořadu jako o první relaci televizní politické satiry v dějinách naší země. Za prvotní impuls vedoucí ke vzniku pořadu je povaţován nápad Fera Feniče, ředitele společnosti Febio. „Měl jsem dojem, ţe politická satira je a musí být přirozenou součástí demokracie, ale vůbec jsem nevěděl, jak by takový satirický magazín měl vypadat, protoţe jsem ţádný nikdy neviděl“ (Sedláček, 2012, s. 185). Fero Fenič se spojil s redaktorem časopisu Reflex Milanem Tesařem, který pak byl dramaturgem pořadu. Ke spolupráci pak přizvali skupinu lidí okolo humoristického časopisu Sorry. Pořad nevynikal jen politickou satirou. Výjimečný byl především svým provokativním a nekonvenčním humorem, který se nevyhýbal tématům, jeţ byla do té doby pro většinu populace tabu. A to buď tabu jako takové nebo to byla témata, v rámci kterých bylo zapovězeno ţertovat. Autoři často pouţívali například prvky černého humoru, legraci si tropili třeba z tématu sebevraţdy, holocaustu nebo postiţených lidí. Nevyhýbali se ale ani tématu sexu, kritice komerčních stanic, 21. srpnu 1968, odsunu Němců, shození jaderných bomb na Hirošimu a Nagasaki. Jejich humor se tak mnohdy pohyboval na hranici dobrého vkusu. K humoru často vyuţívali parodie nejrůznějších pořadů a to jak České televize, tak i komerční televize Nova. Po svém tak tvůrci pojali například pořady Klub Netopýr, Risk, Kuřátka, Tabu, projekt Vox populi (uváděné pod názvem Vox po papuli), případně několika náznaky s humorem odkazovali například na cyklus Bakaláři. Celý pořad měl charakter televizního vysílání – zpravodajství, prokládaného reklamami, případně nejrůznějšími reportáţemi, rozhovory, pořady nebo diskusemi. Uţ od druhého dílu ho tradičně zakončovala rubrika lekce německého jazyka Alles Gute. I tam se místy objevovaly prvky politické satiry, nicméně převaţovaly

3

http://www.febio.cz

- 26 -

právě vtipy zahrnující témata holocaustu, druhé světové války, parodie na tradiční české pohádky, ale někdy i aktuální dění – například války na balkánském poloostrově. Často se tu ale objevovaly i situace z běţného ţivota, ovšem podané svérázným způsobem s o nic méně svéráznou němčinou. Jednou z osobností České sody byl Petr Čtvrtníček. Ten se k projektu dostal poněkud

oklikou

–

jakoţto

dodavatel

triček

s logem

pořadu.

I přes vyplacenou zálohu ţádné zboţí ale nedodal a tak mu nabídli, aby to odčinil tím, ţe napíše nějaké příspěvky (Sedláček, 2012, s. 186). Poté se stal jednou z nejvýraznějších tváří pořadu – podílel se na reţii, scénářích a zároveň byl i moderátorem. Na České sodě se podílela celá řada dalších herců i reţisérů – Jan Hřebejk,

Igor

Chaun,

Milan

Šteindler,

David

Vávra,

Ján

Sebechlebský,

Vlastimil Zavřel, Václav Křístek, Petr Zelenka, Petr Vacek a mnoho dalších.

2.1.1 Politická satira v České sodě Jak jiţ bylo napsáno výše, pořad měl charakter televizního vysílání.4 Parodoval tak mnoho televizních ţánrů – od zpravodajství (parodovali i např. i krátký přehled nejzajímavějších zpráv na začátku relace, tzv. headliny), přes publicistiku aţ třeba po reklamy. I ty často souvisely s politikou. „(Do kuchyně, kde uklízí otec, vchází syn s kufříkem a při otevření dveří udeří klečícího otce do hlavy) Syn: Dobrý den tati, ehm, pane. Nechtěl byste si koupit něco hezkého? (vytahuje autíčko) Třeba pěkné auto? Otec: Ne. Auto ne ale můj krásný nový MečJar (Záběr na mycí prostředek s nápisem MečJar s fotografií tehdejšího slovenského premiéra Vladimíra Mečiara) Syn: A proč? Otec: Protoţe díky tvému novému MečJaru bude můj registr svazků dokonale čistý.

4

O podobné vysílání fiktivní televizní stanice se pokoušel i pořad Tele tele vysílaný na

TV Nova.

- 27 -

Syn: Úţasné, je bílý jako doktor. Otec: Správně, ty můj chytrý kluku. Hlas imitující Václava Klause: Zcela nový, naprosto nový Mečjar. Vymydlí dočista, dočista.“ (Česká soda, 1993, 1. Díl) V této reklamě dokázali parodovat jak typické reklamy na prostředky na nádobí, tak i do krátkého spotu vtěsnat politickou satiru reflektující kauzu slovenského premiéra Vladimíra Mečiara, který byl podezřelý ze spolupráce s StB a z neoprávněné manipulace s registry svazků. Vysíláním provázel moderátor – nejprve se na obrazovkách objevoval herec Vlastimil Zavřel a Viktorie Kafková, původně jedna ze sekretářek časopisu Reflex. Od šestého dílu se moderování ujal Petr Čtvrtníček. Ve vysílání nechyběly zprávy, informace ze sportu ale ani reportéři přímo z terénu.

(Česká soda, 1994, 7. díl) Tvůrci vyuţívali ke tvorbě satiry zejména parodii a komickou mystifikaci. Často také neváhali sáhnout po imitaci. Napodobovali např. hlas prezidenta Václava Havla nebo Vladimíra Mečiara, kterým politiky nadabovali. U Havla se jednalo

- 28 -

např. o novoroční projev. Později však spíš uţ politiky hlasově neimitovali, ale zanechávali jejich autentické, nicméně sestříhané výroky a přizpůsobovali jim situaci. Základem tedy byla vizuální komika, zejména pak práce se střihem – a to nejen obrazu ale i zvuku. Nejvíce pouţívaným prvkem humoru v pořadu Česká soda, pak byl právě střih v kombinaci s komickou mystifikací. Často totiţ tvůrci vzali některé z výroků konkrétních politiků a dali je do kontextu se zcela jinou, většinou komickou, situací. A to nejen, ţe do této situace uvedli výrok politika mluveným slovem, ale dotvořili k němu i vlastní obrazovou část, která s originálním výrokem korespondovala a působila někdy i velmi přesvědčivě. Často to díky prostřihům pak vypadalo tak, ţe politik třeba vede rozhovor s někým z herců. „Ministr Lom5 byl podle informací České sody odvolán kvůli jeho nepřiznanému členství v romské občanské iniciativě. (Záběr na ministra Loma; poté v opačné kantně záběr na sedící novináře) Čtvrtníček: Česká soda. Mě by zajímalo, jestli je pravda, ţe pan ministr Lom, je Rom? Lom: To je mylný posun, informační. V ţádném případě ne. První novinář: Ale vţdyť to tak formuloval docent Kříţ. Lom: Já se domnívám, nevím, jak to formuloval docent Kříţ ale, ţe tím myslel asi současnou situaci, teď, hned. Tuto krizi. Druhý novinář: Pane ministře, nás ale docent Kříţ vůbec nezajímá. Já myslím, ţe to je vaše chyba. Lom: Já bych vůbec nehovořil o chybě, já, (záběr na Loma) analyzuju situaci. Neobviňuji. Čtvrtníček. Ale já vás taky neobviňuji, pane ministře. Já jsem jenom chtěl vědět, jestli jste Rom. Lom: Ehm. Já bych řekl, ţe tato otázka je velmi důleţitá, děkuju za ni. Musíme se na ni podívat (záběr na novináře) z hlediska cíle. Čtvrtníček: To je všechno, co nám k tomu můţete říct? Lom: To je všechno, co vám k tomu mohu říci. (Česká soda, 1993, 3. Díl)

5

Petr Lom (ODS) byl ministr zdravotnictví ve vládě Václava Klause v letech 1992 –

1993

- 29 -

Jindy zase dokreslili tyto scény prostředí tak, ţe se politik náhle ocitl ve zcela jiné situaci, neţ onen výrok ve skutečnosti pronesl. Nicméně na pohled působila velmi přesvědčivě. „Čtvrtníček: (ze studia) Ţalobníček ţaluje, pod nosem si maluje. Stejně jako pan Ortman6 (záběr na Ortmana), který sám přistiţen při krádeţi skládacího metru (záběr na policistu, který drţí skládací metr a zapisuje do bločku) neváhal hbitě označit své kolegy. Ortman: Můţu konstatovat, ţe někteří členové předsednictva, mají v kapse dva metry.“ (Česká soda, 1993, 6. Díl) Uvádění do jiného kontextu a vytvoření humornosti situace, ve které se politik nacházel, se dala vyuţít například při televizních debatách. K dotočení jednotlivých scén pak mohli vyuţít úplně stejné prostředí televizního studia – a relace tak vypadala o mnoho hodnověrněji. Stačilo takto natočit promluvy Petra Čtvrtníčka coby moderátora debaty, přidat několik zvukových efektů, sestříhat výroky politiků a jinak seriozní debata v podání tvůrců České sody dostala úplně jiný rozměr. „Čtvrtníček: Pánové, my jsme sem však dnes nepřišli křičet, spíše naopak. To znamená, ţe dnes si tady u nás ve studiu dáme pár minut takového diskusního lenošení. Klaus: Já slovo lenošení, to si skoro zapíšu… Čtvrtníček: To si klidně napište, ale uţ pssst. Bašta: Já bych, já bych na to chtěl zareagovat. Čtvrtníček: Pane Bašto, nekaţte nám to hned na začátku, pssst! Ţantovský: Já jsem ještě nedostal příleţitost! Bašta: Počkejte si na to, aţ to skončí. Čtvrtníček: Pane Bašto, nezlobte. Pánové, máme dobrý čas. (záběr na Zemana, jak natahuje ruku, pak záběr na moderátora Čtvrtníčka, kterak mu ruka v podobném rukávu strká prst do ucha) Čtvrtníček: Dejte pokoj, pane Zeman.

6

Jaroslav Ortman byl v letech 1993 – 1996 poslancem, 1995 – 1997 předsedou Levého Bloku.

- 30 -

(Někdo z přítomných si uprdne) Bašta: Pardon. Čtvrtníček: Pane Bašto, vţdyť jste nám slíbil, ţe tady nebudete prdět! Klaus: To je smrtící koktejl. Bašta: Není. Klaus: To byl opravdu smrtící koktejl, co jste tady předvedl, fuj. Bašta: Já se omlouvám, já na to musím zareagovat a musel jsem na to zareagovat podobným způsobem. Čtvrtníček: No to snad proboha uţ ne! Bašta: Moment, já bych byl rád, kdybyste mě nechali, kdybyste mě nechali domluvit. To totiţ je otázka stylu. Čtvrtníček: Já myslím, ţe jste spíš něco špatného zbaštil. Zeman: Já si nevybírám partnery k televizní diskusi a ani bych to nepokládal za správné. Bašta: Já bych na to zareagoval, podívejte se, tady jsou… Čtvrtníček: Ne, to uţ není potřeba reagovat, pane Bašto. Pšššt. Zeman. A poslední věta, vy jste, pane ministerský předsedo, (znatelný střih) kráva! Čtvrtníček: To jste to hezky shrnul, dneska. Přátelé, naše debata končí.“ (Česká soda, 1997,16. Díl) Jindy ani nepotřebovali zvlášť dotáčet jednotlivé scény a pomohli si k dotvoření některou ze scén ze známých pořadů, filmů (např. Hrátky s čertem, Stínadla se bouří) nebo seriálů, jako byla např. Sanitka, Nemocnice na kraji města nebo Třicet případů majora Zemana. „(Major Zeman sedí v kinosále a sledují záběry na plátně. Scéna je vystřiţená z dílu Kvadratura ţeny. Místo údajného pachatele se ale na plátně objeví tehdejší premiér Václav Klaus a hraje na harmoniku „Kdyţ se ten tálinskej rybník nahání.“ Poté se střídají promluvy postav ze seriálu se záběry na plátno, kde Václav Klaus nepřestává hrát na harmoniku. Pavlásek: Šaráda pokračuje. Major Zeman: Doktore, řekni něco, no? Veselý: Já nejsem psycholog, Honzo. - 31 -

Major Zeman: Nebuď tak zatraceně korektní, sakra. Co ty si o něm myslíš? Pavlásek: Pozoruj ho. To je zkušenej kamufláţník. (záběr na postavy zezadu – dotáčený herci z České sody, pozorují na plátně promítaného Klause. Mají podobné oblečení a také kouří cigarety, aby dodali scéně na autentičnosti) Stejskal: Já jsem nikdy nic tak strašnýho před sebou neměl. Veselý: Teda, válí to na nás mistrně. Major Zeman: Jasně. Kdyţ jsem za ním přišel poprvé, tak jsem dělal ze sebe skoro šaška. Ale tady si ho dělá on z nás. Ne. Stopni to. (Video se zastaví v nepříliš lichotivé grimase Václava Klause) Viděli jste ho? Vţdyť to je nestvůra, to není člověk. On je úplně z jiného světa.“ (Česká soda, červenec, 1994, 10. Díl)

Dotočená scéna pouţitá v kombinaci s ukázkami ze seriálu 30 případů majora Zemana (Tamtéţ) Jak jiţ bylo napsáno výše, vyuţívali ve velké míře parodii a to nejen na pořady České

televize,

ale

zejména

na

relace

komerční

televize

Nova.

Jedním z nich byl například pořad Tabu. I v tomto případě vyuţili komickou

- 32 -

mystifikaci a dovednou práci se střihem. Kromě hosta moderátor přivítal i profesora dr. Luboše Sládka, který měl v průběhu pořadu zastupovat odbornou veřejnost. „Čtvrtníček: A já uţ nyní mohu pozvat muţe, kterému tentokrát budeme říkat pan Zet. Pane Zet, pojďte mezi nás. Posaďte se, dobrý večer. (vejde muţ s pytlem na hlavě) Pan Zet hlasem Miloše Zemana: Dobrý večer, takţe o čem si budem povídat? Já uţ jsem tady zdraţování probíral před dvěma měsíci. Sládek: Pojďme k tématu se vrátit zpátky. Já tady mám od profesora Starého knihu… Pan Zet: Kreténe. Sládek: No dovolte! Čtvrtníček: Počkejte, pane Zet, to nemůţeme takhle zhurta hned na začátku, to je o něčem jiném, ten pořad tady. To není jenom uráţení se navzájem. Pan Zet: Čím déle mluvíte, tak je to jasnější. Čtvrtníček: No pokud je to jasnější, můţeme pokračovat. Pane Sládku. Sládek: Já jsem úplně…teď jsem… Pan Zet: Ty komunistická svině. Sládek: Ale já se tu nenechám uráţet. Já tu měl bejt jako lékař! Pan Zet: Snaţte se mít trošku, pane Sládku, smysl pro humor, nebuďte tak zapšklý. Sládek: Mi to připadá, jestli vám to jako humor připadá, mně… Pan Zet: Pane Sládku, je podstatný rozdíl mezi výrokem ty hajzle fašistická nebo ty komunistická svině“ (Česká soda, 1994, 11. Díl). Z původního rozhovoru s předsedou republikánské strany Miroslavem Sládkem tak díky střihu a vlastnímu uzpůsobení situace, tj. ţe doktor se také jmenoval Sládek, tak dali dohromady pořad, který poukazoval na nevybíravý slovník Miloše Zemana. Prvky vizuální komiky tím ale zdaleka nekončily. Obrazově např. svérázně zachytili i typickou situaci, kdy politika zpovídají novináři. Většina lidí zná ze zpravodajství dobře tyto záběry, kdy má politik u hlavy řadu mikrofonů a diktafonů. V případě rozhovoru v České sodě se například objevil jeden diktafon houpající se ve

- 33 -

vzduchu, holicí strojek nebo třeba zvon na toalety, který, po vzoru novinářů, politikovi před hlavu dala kolem procházející uklízečka. V pořadu se tvůrci věnovali i tématům slovenské politiky, byť v době začátku České sody uţ Československo bylo rozdělené. Jedním z vděčných terčů vtipu pak byl slovenský premiér Vladimír Mečiar. Dalšími častými terči vtipu České sody byli zejména Václav Klaus a Miloš Zeman. Zároveň se ale častěji objevoval i předseda Republikánské strany Miroslav Sládek. Neváhali ale zesměšnit i Jiřího Dienstbiera a

Pavla

Tigrida

-

osobnosti,

které

se

podílely na

obnově

demokracie

v Československu, dali do souvislosti s podpisem Anticharty, kdyţ odvysílali záznam z národního divadla roku 1977 a k tomu dostřihli dva výše zmíněné, kdyţ se téţ nacházeli v jedné z lóţí divadla. Podobný záběr tam byl i na Václava Havla. Prvkem humoru tedy bylo to, ţe z velmi výrazných osobností, moţná by se dalo říci i symbolů protikomunistické opozice, udělali sympatizanty proreţimní strany. Jelikoţ se Pavel Tigrid i Jiří Dienstbier objevili současně v jedné z politických debat, nastříhali jejich výroky tak, ţe to vypadalo, jako by s nimi moderátor Petr Čtvrtníček hovořil právě na toto téma. A oba navíc, díky sestříhaným výrokům, působili jako zastánci předlistopadového reţimu. Stříhali tak nejen do pořadí jednotlivých vět, ale střihačské zásahy dělali i do jednotlivých slov. „Tigrid: a byli jsme mladý kluci ještě, kdyţ jsme dostali text… Čtvrtníček: Tak jste ho podepsali. Tigrid: No jistě, ţe ano. Čtvrtníček: A víte, co by vám řekly ty tišíce lidí, kteří trpěli v Jáchymově, pane Tigride? Tigrid: Kteří, kdyţ byli deset let v Jáchymově, tak já jsem utek do Švýcar. Čtvrtníček: Br, jak můţete takhle mluvit? Tigrid: Já jsem ten správný komunista, reformní Čtvrtníček: A to je sichr? Tigrid: Je to sichr. Já jsem z Moskvy. Dienstbier: Já jsem Stalin. Čtvrtníček: Prosim? Dienstbier: Já jsem Stalin, si myslím (Česká soda, 1995, 14. Díl).

- 34 -

Někdy se ale ve scéně nemusel fyzicky objevit ani jeden politik a přesto byla skeč politickou satirou na aktuální téma. „(rozzlobený muţ vejde za doprovodu dramatické hudby a hlasu z obecního rozhlasu, který mluví o privatizovaném majetku, do dvora statku. Tam štípe dříví ţena) Ţena: Tak co Vláďo, vrátili nám ty pole? (muţ přijde rozzuřeně k ţeně, cestou kope do několika věcí a vytrhává ţeně z ruky sekeru) Ţena: Jeţišmarjá. Muţ: (rozzuřeně a s máchnutím sekery) Přines ho! (ţena odchází, muţ brousí topůrko; v tom ţena z kůlny vynese vysavač a pokládá ho na špalek; muţ poté ţenu jemně odstrukuje dál, aby jí neublíţil a vší silou opakovaně mlátí sekerou do vysavače a to i kdyţ spadne na zem.) Ţena: Vláďo, prosimtě. Vţdyť ten lux za to nemůţe.“ (Česká soda, 1993, 4. Díl) I kdyţ v České sodě převládala zejména vizuální komika, vyuţívali tvůrci i komiku jazykovou. Například, kdyţ moderátor, v podání Vlastimila Zavřela, zařadil mezi zprávy o sportovních utkáních větu: A další výsledek? Veřejnost proti násilí. 3:0 (Česká soda, 1993, 1. Díl) nebo kdyţ moderátor Čtvrtníček pouţil sousloví Poučení z krysového vývoje (Česká soda, 1994, 8. Díl) v souvislosti se zprávou o krysách. Jazyk pouţívaný během pořadu se pohyboval na různých rovinách – od spisovného, hovorového aţ k nespisovnému prokládanému vulgarismy. Pro ty skutečně tvůrci nešli nijak daleko. A i kdyţ jich během kaţdého dílu zaznělo několik, kaţdý z nich působil promyšleně a nikoliv samoúčelně.

- 35 -

2.2

S politiky netančím a Politické harašení aneb S politiky stále netančíme V této části se zaměřím na dva pořady, které vytvářeli Miloslav Šimek

a Zuzana Bubílková7. První, S politiky netančím, vysílala Česká televize. Později se ale pořad vysílal na TV Nova a to pod názvem Politické harašení aneb S politiky stále netančíme. Relace prošla určitou proměnou a to nejen v kontextu změny vysílacího média z veřejnoprávního na komerční, ale zejména se změnila skladba relace. Budu se těmito dvěma pořady proto zabývat odděleně a to i přesto, ţe určité kontinuální linie obě relace propojují. Jako důvody přechodu z ČT na TV Nova oba protagonisté uváděli, ţe je lákalo vyzkoušet si podmínky v komerční televizi. Zároveň také oba chtěli pořad nějak obměnit a ČT jim prý v tomto smyslu příliš nevyšla vstříc. „Česká televize slibovala autorům změnu uţ šestý rok, pokaţdé však jen do podepsání další smlouvy. Pak ze slibů zůstal jen účet v kavárně“ (Bubílková a Šimek, 2001, s. 9). Pořad pak skutečně prošel obměnou, například se v něm častěji střídalo mluvené slovo s hudbou nebo autorskými scénkami. Po smrti jednoho z protagonistů, Miloslava Šimka, pořad na TV Nova zůstal, nicméně jej uváděla sama Zuzana Bubílková a to aţ do roku 2004. Později se v roli jejího partnera na pódiu objevoval zpěvák Martin Maxa. Pořad ale po několika dílech zanikl.

Oba protagonisté pořad označovali za satiru. „Protoţe pravdivé zrcadlo politiky existuje jen ve výzkumech veřejného mínění, ale politici je neberou příliš váţně a pak ve volbách, které kvůli nedostatku čerstvé nabídky a opoziční smlouvě znamenají v našich podmínkách jen promíchání ţidlí pod stále staršími,

7

Pro účely diplomové práce jsem poţádala o rozhovor paní Zuzanu Bubílkovou.

Několikrát jsem ji telefonicky kontaktovala, a i kdyţ zprvu připustila moţnost, ţe by se šlo na rozhovoru domluvit, později nakonec odmítla.

- 36 -

ale stále stejnými zadky, existuje jediná moţnost, jak dát politikům operativně najevo, ţe v národě nejsou jenom ovce a berani s jednotně naklonovaným ,nemyšlením . Tou je politická satira, která sice nezmění výsledky zákulisních politických hrátek, osobních a stranických ambicí a odborné neschopnosti, ale aspoň se jim vysměje. A je známo, ţe reálně podloţený veřejný výsměch podráţdí i hroší politickou kůţi víc neţ dvacet odborných diskuzí nebo tisíc sprostých anonymů. Právě o tom se snaţíme v našich televizních pořadech S politiky netančím“ (Bubílková a Šimek, 1999, s. 8). 2.2.1 S politiky netančím Pořad S politiky netančím vysílala Česká televize na prvním programu mezi lety 1995 aţ 2000. Během této doby odvysílala celkem 52 dílů. Stopáţ kaţdého z nich měla 55 minut. Natáčel se v Divadle Jiřího Grossmana a většinou se jednalo o ţivé vysílání.

Pořad

zároveň

přenášelo

i

soukromé

rádio

Frekvence

1.

Právě při přípravě pravidelných pořadů pro tuto rozhlasovou stanici se Miloslav Šimek a Zuzana Bubílková setkali a na jejich základě později televizní relace vznikla. Televizní scénář tak připravovali právě Bubílková se Šimkem. Před vysíláním pořadu jezdili na zájezdy do různých divadel po republice a scénář doplňovali a upravovali podle reakcí publika. „[…] improvizace je šlehačkou na napsaném základu. Právě proto s kaţdým čerstvě napsaným pořadem jezdíme před televizním vysíláním na týdenní zájezd, abychom večer co večer před zaplněným sálem pilovali naučený základ a zdobili ho dalšími nápady“ (Bubílková a Šimek, 1999, s. 91). I kdyţ se skladba pořadu se v průběhu času vyvíjela, základem zůstávaly dialogy Miloslava Šimka a Zuzany Bubílkové na jevišti, kde glosovali uplynulé dění. Zpočátku právě tyto dialogy, ve kterých často Zuzana Bubílková citovala výroky politiků a Miloslav Šimek je komentoval, tvořily převáţnou část pořadu.

- 37 -

„B: […] ministr zdravotnictví Luděk Rubáš8 pronesl: ,Uţ mám dost těch řečí o tom, ţe chybějí zdravotní sestry. V globálu, jich je dost. Š: Blbý je akorát to, ţe pacienti chodí většinou do nemocnice a ne do globálu“ (S politiky netančím, 1995, 3. Díl) I kdyţ dialogy zůstávaly zachovány ve velké míře, začali tvůrci později během pořadu více vyuţívat videoukázky (někdy např. místo citování politika výrok pustili ze záznamu), nejrůznější scénky, imitaci politiků, komentování fotografií apod. Relace tak s vyuţitím těchto prvků získala větší dynamičnost. Samotný pořad uváděla znělka, ve které byly nastříhány výroky politiků s výpověďmi

v kombinaci

Zuzany

Bubílkové

a

Miloslava

Šimka.

V pozadí hrála hudba a záběry politiků i obou protagonistů pořadu se střídaly se záběry tančících lidí. Celá znělka budila dojem, ţe jsou všichni na jednom plese. Poté následoval záběr na pódium divadla Jiřího Grossmana a hudba a zpěv Leška Semelky. Píseň byla tematicky politická a zazněl v ní i název pořadu.

„Z hradu táhnou mraky a z vlády prachy, to pánové hrají, politický šachy. Létají blesky kruhový, třesou se ţidle, hrozí kníry Člověk se dozví kulový, sponzore přiznej čí jsi víry.“ (S politiky netančím, 1995, 1. Díl)

Po této části přišli na pódium dva hlavní protagonisté, Zuzana Bubílková a Miloslav Šimek a další část dvakrát zazpívali společně. „Zahodmě noviny, senzací laviny, uţ není povinný, poslouchat koniny.“ (S politiky netančím, 1995, 1. Díl)

8

Luděk Rubáš (ODS), ministr zdravotnictví v letech 1993 - 1995

- 38 -

(Potom zaujali taneční postavení a zpívali další část) „Pánové dámy, zkuste to s námi, vysvětlit, ţe čím to čím, ţe s politiky netančím.“ (S politiky netančím, 1995, 1. Díl) Pak následovalo uţ uvítání samotných protagonistů. Začátek pořadu se ale v průběhu času změnil. Znělku z plesu nahradily záběry z poslanecké sněmovny a protoţe Leška Semelku nahradila skupina O.O.T.M.9, změnila se i úvodní píseň. Název pořadu v ní ale zakotvený zůstal. Taneční zahájení Šimka a Bubílkové ale zmizelo úplně. „Někdo tančí doleva a někdo doprava. Kdo tancuje pro publikum, často vyhrává, já ty tance politický miluju a ctím. Přesto ale s politiky nikdy netančím. Ten kdo tančí českou polku, vlastenců je vzor. Jinej raděj častušku a další rock ´n´ roll, je to pestrý, má to grády, smát se nestačím, přesto ale s politiky nikdy netančím. Tancuje se v širém světě, to uţ dobře vím, v jednom ale zcela jistě naši hraji prim. S arénou si parket pletou, tanec je jím vším. Proto asi s politiky nikdy netančím, jé, nikdy netančím, ou jé, s politiky netančím.“ (S politiky netančím, 2000, 46. Díl) Hudba, kromě úvodu, sehrávala v pořadu i jinou roli. Často se totiţ texty písní týkaly politiky. Například to byla píseň Vyznání politika, Rozhořčený anonym aj. Písně někdy byly doprovázeny i videoukázkami na obrazovce a většinou reflektovaly

9

Později vystupovala pod názvem Lokomotiva

- 39 -

přímo aktuální dění, například setkání českého premiéra Václava Klause a slovenského předsedy vlády Vladimíra Mečiara, dění v Poslanecké sněmovně nebo předvolební situaci. „Kdyţ Miloš Zeman předpoví, koruny krach. Kdyţ premiér spěchá říct, ţádný strach. Kdyţ ODA chce prudce sníţit daní tíhu, kdyţ důchodci dostanou přidáno v předstihu. Kdyţ vláda odmítne si, zvýšit svoje platy, to není ţádné sci-fi, to jenom za vraty Volby, další volby, číhají a přešlapují, účtují a kritizují volby, další volby smějí se a taktizují, slibují a vyhroţují volby.“ (S politiky netančím, 1996, 7.díl) Nezpíval ale výhradně Lešek Semelka – někdy se zapojila i Zuzana Bubílková10 spolu s Miloslavem Šimkem. Ten však zpíval jen zřídka, občas ale do hudby recitoval. Role zpěváků se ale někdy ujali i oba zároveň, např. kdyţ na melodii písně Milenci v texaskách z muzikálu Starci na chmelu sloţili vlastní text, který reflektoval uzavření opoziční smlouvy v roce 1998. „My intrikujem z čisté lásky, ta láska má jen jeden cíl. Poloţit Luxe na lopatky, Rumlovi sebrat zbytek sil. My jsme ty hvězdy budoucnosti. Za zády píšem zápletky. A nezkoumejte podrobnosti, Vţdyť účel světí prostředky. Vţdyť účel světí prostředky

10

Někdy byla i autorkou zpívaných textů

- 40 -

Vţdyť účel světí prostředky.“ (S politiky netančím, 1998, 28. Díl) Hudba pravidelně tvořila určitý předěl v pořadu – zpravidla píseň zazněla zhruba po 20 minutách. Během celé relace tedy dvakrát aţ třikrát. Jak jiţ bylo napsáno výše, vystřídala Leška Semelku, po 31 dílech, v roli hudebního doprovodu skupina O.O.T.M. Podle Šimka a Bubílkové (1999, s. 46) uvaţovali o náhradě zejména z toho důvodu, aby se hudba v pořadu odpolitizovala a odlehčila. Skupina s nimi jezdila na zájezdy uţ během října 1998. Televizním divákům se pak poprvé představili v silvestrovském

S politiky

netančím,

které

se

vysílalo

ţivě

téhoţ

roku

(Šimek a Bubílková, 1999, s. 45). S výjimkou úvodní písně pak zpravidla texty této skupiny politické nebyly. Hudba byla opravdu odlehčenější a zůstala jí převáţně role předělu mezi dialogy a scénkami. Občas ale protagonisté neváhali zapojit členy kapely do některé ze scének. Důleţitým prvkem pořadu byli také hosté. Těmi pravidelnými byli tehdejší primář

léčebny

v Bohnicích

Jan

Cimický

nebo

sexuolog

Uzel11.

Radim

Jan Cimický často sehrál roli glosátora, kdyţ vtipně na vyzvání okomentoval některou skutečnost z pozice své profese a to zhruba jednou v kaţdém díle. Seděl mezi hosty na jevišti, stejně jako Radim Uzel nebo třeba i někteří politici, kteří tam byli v roli diváků. „JC: Je hrozně povzbuzující, to musím říct, kdyţ si člověk uvědomí, ţe takový politik je aktivní pesimista. On očekává to nejhorší, no a kdyţ to přijde, tak je připravenej. No a kdyţ to přijde o něco lepší, tak z toho pak má dětskou radost. Š: Takţe to není na diagnózu zatím? Je to v normě? JC: Zatím ne, ale znamenám si to“ (S politiky netančím, 1995, 1. Díl). V kaţdém díle se ale objevovali v roli hostů i politici. Jim byla vyhrazená část zhruba

kolem

45.

minuty

na

zhruba

sedmiminutový

rozhovor.

Politik, který byl hlavním hostem pořadu, seděl nejprve v publiku pod jevištěm.

11

Ten byl jako host i coby zastupitel hlavního města Prahy

- 41 -

Kamera ho občas zabírala, zejména mluvilo-li se o tématech jemu blízkých nebo o něm přímo. Poté si ho protagonisté pozvali ke stolu na pódium, kde s ním ale hovořil jen Miloslav Šimek. V rámci pořadu se tak vysílání zúčastnili třeba tehdejší ministři Vladimír Dlouhý, Karel Dyba12, Jan Stráský13, Jan Ruml, Josef Lux, Ivan Langer, tehdejší

primátor

Prahy

Jan

Kasl,

předseda

fondu

národního

majetku

Roman Češka nebo kardinál Miroslav Vlk. Jak prezentovali oba protagonisté, měl to být rozhovor odlehčený. Často tedy s politiky mluvili o nepolitických tématech. S tehdejším ministrem hospodářství Karlem Dybou o sportu, dřívějším ministrem obrany Miroslavem Výborným o zkušenostech z vojny, ministrem průmyslu obchodu Vladimírem Dlouhým o hudbě. Zprvu nechávali v pořadu moţnost, aby diváci telefonicky politikům kladli otázky. Brzy od ní ale upustili.

Miloslav Šimek s tehdejším ministrem vnitra Janem Rumlem (S politiky netančím, 1996, 7. díl) V rozhovorech se samozřejmě politice nevyhnuli úplně, nicméně se vţdy snaţili se na ní dívat odlehčenější, humornou formou. Někteří hosté si tak často dělali legraci nejen sami ze sebe, ale i ze svých kolegů. Někteří byli uvolněnější, jiní se ale

12

Karel Dyba (ODS) byl ministrem hospodářství ve vládě Václava Klause v letech 1992 - 1996

- 42 -

více mluvit zdráhali a nezvládali na promluvy Miloslava Šimka reagovat. Někdy ale host zaskočil, respektive nečekaně rozesmál, i Miloslava Šimka. Podařilo se to Liboru Novákovi, tehdejšímu výkonnému předsedovi ODS, který dokázal o svém spolustraníkovi a předsedovi tehdejší vlády Václavu Klausovi nejen s humorem vyprávět, ale dovedně ztvárnit i jeho typická gesta. „LN: Někteří kolegové mají dokonce velmi dokonale vyvinuto tzv. periferní vidění, takţe při svých projevech neustále jedním okem sledují pana premiéra a čekají na jeho reakce. Pokud je reakce na jejich projev taková ta klasická (napodobuje Klausův úsměv a přikyvování), tak vědí, ţe mají pokračovat a přitvrdit argumenty a jsou schopni mluvit plynule ještě půl hodiny. Potom je taky jiná reakce, to je taková ta (Spíná ruce a kývá hlavou do strany). To kolegové zmlkají, koktají a potom pro jistotu tři měsíce nevystoupí. No a potom je reakce nejhorší to je (Zamračí se koutky úst dolů a nesouhlasně vrtí hlavou). To si okamţitě podávají přihlášku do sociální demokracie. (Miloslav Šimek se opírá hlavou o stolek a dlouho se směje) “ (S politiky netančím, 1995, 6. Díl) Miloslav Šimek a Zuzana Bubílková ale po čase začali váhat, zda politiky jako hosty vůbec ještě zvát. Zpočátku se jednalo o jeden z mála zábavných pořadů, kterého se účastnili i politici. Později ale, zejména na komerčních televizích, přibyly různé estrády a talkshow a politici se tak objevovali na obrazovce v zábavných pořadech častěji. Navíc vzhledem k ţivému vysílání pořadu často museli počítat s rizikem, ţe se politik můţe urazit nebo odejít. Pozvání také často pak přijímali jen ti, co zrovna nebyli v centru pozornosti kvůli nějakému problému a chtěli se blýsknout před voliči. Oba protagonisté také později označili okénko s politikem za nejslabší místo pořadu (Bubílková a Šimek, 1999, s. 97). Od září 1998 pak přestali politiky v průběhu relace zvát na pódium, ale nechali je sedět mezi publikem a jen krátce odpovědět na pár otázek. „Ukazuje se, ţe zapojit politiky do satiry, aby to mělo smysl, naráţí na zásadní problém: málokterý z nich totiţ dokáţe bez přípravy v přímém přenosu odpovědět tak

13

Jan Stráský (ODS), v letech 1992 – 1995 ministr dopravy; 1995 – 1998 ministr zdravotnictví

- 43 -

stručně a vtipně jako nový primátor Prahy Jan Kasl, který v silvestrovském pořadu na otázku, čím se chce odlišit od svého předchůdce Jana Koukala, odpověděl: ,Chci méně koukat a víc dělat´“ (Bubílková a Šimek, 1999, s. 98). Hosté z řad politiků ale po tom, co pořad přešel na TV Nova, uţ vymizeli úplně. Tuto tradici nezávazných rozhovorů s politiky ale později obnovila Zuzana Bubílková ve svém pořadu Politická střelnice14 na TV Barrandov. Terčem vtipu a satiry byli, samozřejmě, samy osobnosti z řad politiků. Obvykle to byli právě ti, kdo se zrovna podíleli na vládě, čili pod drobnohledem byli po dobu vysílání pořadu zejména ministři a premiér víc, neţ ostatní poslanci nebo později i senátoři. Takovými stálicemi, tj. ţe se v danou chvíli nemuseli podílet na vládě ale i přesto byli opakovaně terčem vtipu Václav Klaus, Miloš Zeman, Jan Ruml, Miroslav Macek nebo Ivan Pilip. Stranou pak nezůstával ani tehdejší prezident Václav Havel. I kdyţ se vtipy na pódiu na adresu konkrétních politiků převáţně odvíjely od aktuálních kauz, výroků nebo jiného dění, v souvislosti s některými z nich se ustálilo nějaké téma – stereotyp, ze kterého si dělali protagonisté legraci. Některé z těchto stereotypů se udrţely i později, kdyţ se pořad přejmenoval a vysílal na TV Nova. V souvislosti s Milošem Zemanem se často objevovaly vtipy na jeho gestikulaci, mimiku nebo i jeho bonmoty. Mnoho vtipů se také týkalo toho, ţe Miloš Zeman pije alkohol, uráţí lidi a pouţívá vulgarismy. „Š: Taky kdejaký mamlas si začal říkat politik. B: Vy máte výrazy. Š: Jdu s dobou. Jaký premiér, takový slovník. Ten uţ snad ani nemluví, ten uţ jenom nadává. Jestli to tak půjde dál, kaţdé jeho vystoupení by se mělo vysílat v televizi aţ po půlnoci a s hvězdičkou, aby nám pan premiér nezkazil uţ takhle zkaţenou mládeţ“ (S politiky netančím, 1999, 38. Díl).

14

Pořad se na TV Barrandov vysílal od počátku této stanice, tj. od roku 2009 do roku

2012

- 44 -

„Š: Nadprodukci mléka snad má řešit vláda, ne? B: Vţdyť oni to řeší. Premiér Zeman navrhuje, aby se na školách začalo mléko pít povinně. Š: No vidíš, tudy vede cesta. A něco ti povím. Já jsem vlastenec, ale mlíko začnu pít, aţ ho začne pít pan Zeman. Pokud vím, zatím si ho ani nemíchá s becherovkou“ (Tamtéţ) Jméno Václava Klause zase bylo v těchto pořadech často spojené s arogancí a přílišným sebevědomím. „Š: Víte, co se říká o panu premiérovi? To je zlý takový drb. To jsem četl v novinách. Jaký je rozdíl mezi premiérem Klausem a Bohem? B: No, to nevím. Š: Bůh si nikdy nemyslel, ţe je Klaus“ (S politiky netančím, 1995, 1. Díl). Častým a opakovaným terčem vtipu také byla fráze neviditelná ruka trhu, kterou opakovaně pouţíval Václav Klaus v souvislosti s tím, ţe ledajaký problém v trţním hospodářství dokáţe právě neviditelná ruka trhu vyřešit. „Š: Já věřím panu premiérovi, tak to nakonec vyřeší neviditelná ruka trhu, no. B: Prosím vás, vám uţ někdy něco neviditelná ruka trhu vyřešila? Š: Mockrát, naposled minulej tejden. Stojím na Národní třídě. V kapse volnou pětistovku koukám do výkladu, přemejšlím, jestli si koupím nový boty nebo knoflík od Bosse. Najednou neviditelná ruka trhu v kapse, pětistovka fuč a měl jsem po problému“ (S politiky netančím, 1996, 8. Díl). Častým tématem pro vtip byla také pověstná rivalita dvou výše zmíněných politiků – Miloše Zemana a Václava Klause a to zejména proto, ţe oba byli a dodnes jsou jedněmi z nejvýraznějších postav české politické scény vůbec a to jak v negativním, tak i pozitivním slova smyslu. „Š: Stejně ta nevraţivost je taková uţ mezi lidem příslovečná. Myslíte si, kdyby pánové Klaus a Zeman ztroskotali třeba spolu na pustém ostrově, ţe by se nějak skamarádili? B: Já myslím, ţe ne. Já si myslím, ţe by se hned začali hádat, jakým způsobem ten ostrov zprivatizují“ (S politiky netančím, 1995, 2. Díl). - 45 -

Stranou nezůstával ani prezident republiky Václav Havel. Tvůrci pořadu se trefovali například do jeho vztahu s novou manţelkou Dagmar nebo byl často terčem humoru například kvůli svému zlozvyku - kouření. „Š: Podívejte se, co mi věnoval v Americe jeden přítel. To jsou celkem normální hodinky, akorát (ukazuje hodinky) na ciferníku je pan prezident Clinton. A čím se liší ty hodinky od normálních? Ţe ručičky jdou pozpátku. To republikáni dali do oběhu. Ale víteco mě na tom nejvíc zaujalo? Kdo na tom vydělává. (ukáţe na hodinky) Made in China. To je vyrobeno v Číně. B: Hm, to by u nás teda neprošlo. Š:Proč? Taky bychom mohli dát drobně vydělat Číňanům. B: Legrační hodinky s prezidentem? Š: Mohli bychom. Tak samozřejmě by nešly pozpátku, to by byl nesmysl. B: No a co by dělaly tedy? Š: No třeba v celou by nepípaly, ale kouřilo by se z nich. B: No, pane Šimku, já jsem si všimla, ţe vy jste na kouření pana prezidenta vysazený. Š: Dovolte, abych vás poopravil. Ne na kouření pana prezidenta. Na kouření vůbec jsem vysazenej. B: Ale na kouření pana prezidenta zvlášť. Před rokem, asi tak zhruba, kdyţ si v koupelně přivodil takový ten úraz a bylo kolem toho hodně řečí, tak jsem se vás ptala, jak si to vysvětlujete vy a víte, co jste řekl? Š: Radši nevim. B: Hm. No kalhoty si asi nepřišláp, zakopl o popelník“ (S politiky netančím, 1995, 1. Díl). V této souvislosti glosovali také fakt, ţe prezidentův mluvčí se jmenoval Špaček a šéf poradců premiéra Václava Klause Weigel. „Š: A teďka jak pan prezident nějak vrátil ten zákon o tom kouření, jak to nepodepsal. Jak při tom nervózně propálil tři lejstra, tak jsem slyšel, ţe má vyměnit mluvčího Špačka za Weigla. Je to pravda? B: Za Weigla? Weigl to je šéf poradců pana premiéra.

- 46 -

Š: Ano? Ale tak to bude nějaká kachna. To přece není moţný. To by bylo nedůstojné, aby se pan premiér s panem prezidentem hádali vo Weigla“ (S politiky netančím, 1995, 2. Díl). Často se opakovaly i vtipy na Jana Stráského a to zejména proto, ţe vystřídal několik ministerstev. „Š:Potom je taky dobrej dopravní prostředek kolo. B: Hm. No, to si myslel i ministr Stráský. Koupil si kolo a za dva dni mu ho ukradli. Š: Jo? A to pan ministr Stráský koupil to kolo ještě jako ministr dopravy nebo uţ ministr zdravotnictví? Mezi náma, kultura prej bude brzy taky volná“ (S politiky netančím, 1995, 5. Díl) Politika Miroslav Macek z ODS byl terčem vtipu kvůli svým partnerkám, které se po jeho boku často střídaly. „B: Pane Šimku a myslíte si, ţe kdyby pan doktor Macek si zaloţil vlastní frakci nebo vlastní stranu, tak ţe by se dostal do parlamentu? Š: Já si myslím, ţe ano. Podívejte se, paní Bubílková, kdyby ho volila jen ta děvčata, které kdy přivedl před kamery nebo na plesy, prostě slečny, se kterými ztratil slovo a ony s ním ztratily – také slovo, tak já myslím, ţe by byl zvolenej“ (S politiky netančím, 1996, 10. Díl). Jiné stereotypy se zase ustálili s politiky obecně. Miloslav Šimek a Zuzana Bubílková totiţ své vtipy generalizovali. Měly se tak týkat všech českých politiků. V tomto smyslu se tedy opakovaly vtipy o tom, ţe politici jsou hloupí, lţou a kradou. Vytvořili tím tak určitý stereotyp českého politika. Tyto vtipy pak v průběhu času přibývaly. „Š: Víte, jak se anglicky řekne poctivý český politik? B: Jak? Š: Science fiction“ (S politiky netančím, 1999, 38. Díl). „B: proč jste na politiky tak naštvaný?

- 47 -

Š: protoţe nám neříkají pravdu. Ti nám lţou, s takovou samozřejmostí, ţe člověk by pomalu věřil, ţe jsou na světě poprvé. Víte, jak se vybírají funkcionáři politické strany? B: Ne Š: Všichni adepti dostanou hřebík a kladivo a funkci dostane ten, kdo z nich umí nejlíp zatloukat“ (S politiky netančím, 2000, 43. Díl). Stranou ale nezůstávaly ani instituce jako takové. Nejvíce byl předmětem humoru Senát, který se ustavil v roce 1996, tedy zhruba rok po začátku vysílání pořadu. Mluvili-li protagonisté o Senátu, byly to vtipy v souvislosti s tím, ţe je jako instituce zbytečný a ţe je to pouze lukrativní místo pro politiky. „Š: Já bych především, vybíral ty poslance do Senátu jinak. Podívejte se, je zajímavý, ţe kdyţ chce někdo řídit auto, tak musí dělat testy, neţ dostane řidičák a pustí ho na silnici. Kdyţ jde někdo řídit stát, tak stačí, ţe chce. B: Tak, to stačí, volby jsou testem, ne? Š: No, volby jsou testem, jo? Tak volte řidiče a pak je puste na silnice, to uvidíte, co se tam bude dít. Ne, já bych zavedl pro Senátory testy. A já vám ručím za to, ţe ještě před volbami by se jich polovina odhlásila a postarala se o svůj důchod jinak.“ (S politiky netančím, 1996, 10. Díl) Podobně hodnotili i novou funkci ombudsmana, veřejného ochránce lidských práv, o které se diskutovalo. „B: No, v létě se opět obnovily politické spory o tom, jestli funkce ombudsmana je nebo není potřebná. Š: No moţná teď se mnou někteří nebudou souhlasit, ale já si myslím, ţe funkce ombudsmana je potřebná. Je dokonce velmi potřebná, zejména pro tu figuru, která tu funkci dostane“ (Tamtéţ). Ve svých rozhovorech pak ale kromě samotných politiků především reflektovali

aktuální

dění

a

komentovali

aktuální

kauzy.

Všímali si jednotlivých výroků politiků v parlamentu, schvalování zákonů nebo kroků jednotlivých ministrů. Glosovali tedy například stávku lékařů, fyzický konflikt poslanců Vágnera a Grulicha, Štiřínskou aféru, kauzu Bamberk, Sarajevský atentát, kauzu kolem vytunelování Liberty a řadu dalších. Některá z témat se v pořadu také - 48 -

ustálila a glosovali je opakovaně. Takovým tématem byla kuponová privatizace a kauzy s ní spojené. „B: Já kdyţ se tak na vás tak dívám, jak vás tak poslouchám, tak mám takový pocit, ţe rychlost naší transformace také předstihla moţnost vašeho chápání. Š: To přiznávám. To některý reformy kolem mě profrčely, já jsem je ani nezachytil. Třeba ta kuponová privatizace jo. To byla první vlna, druhá vlna. To bylo vlnobití. A já jsem si ani nezapádloval. Já tam stál, najednou v rukách jsem měl takový malý lístečky, já jsem byl drobný akcionář. Tak jsem četl v novinách, jak je výhodný být drobným akcionářem, uţ jsem si to chtěl dát na vizitky, nechat to tisknout. Neţ to natiskli, já se zase dočítám, ţe drobný akcionář nemá význam, ţe bych to měl odevzdat, nejlépe Plzeňské bance“ (S politiky netančím, 1996, 6. Díl). V této souvislosti se opakovaly vtipy na adresu Viktora Koţeného. Často také naráţeli na to, ţe se právě během privatizace, resp. během transformace počátkem 90. let, odehrálo mnoho případů tunelování nebo podvodů, kvůli kterým byl okraden český stát. K tomu často poslouţil i, tehdy známý iluzionista David Copperfield, který působil v televizních pořadech a vystoupil i v České republice. Vtipy ohledně mizení majetku a Davida Copperfielda, který také někdy nechával věci mizet, se často opakovaly. „B: Tak co by u nás měl nechal Copperfield zmizet? Š: Nic. U nás uţ zmizelo od listopadu věcí. Copperfieldů u nás máme dost. My bychom spíš potřebovali takového Copperfielda, který by nějaké věci dovedl vrátit. B: Jak by pak vypadalo jeho vystoupení? Š: Copperfield by přišel, přinesli by mu na jeviště velikou bednu, on by ji rozřízl, pak by odklopil víko a z bedny by vyskočil Viktor Koţený i s kontem. Takové číslo v televizi bych uvítal víc neţ Třicet případů majora Zemana“ (S politiky netančím, 1998, 30. Díl). Často opakovaným tématem byli také komunisté – jak ti za reţimu před rokem 1989,

tak

tehdejší

členové

KSČM

a

zároveň

i

ideologie

jako

taková.

Z různých vtipů bylo jasné, ţe protagonisté k nim měli kritický přístup. - 49 -

Jednou se k tomuto tématu dostali, kdyţ hovořili o knihách, které vydali Miloš Zeman a Václav Klaus. „Š: Já mám doma staroţitnou skříň a strašně se mi kejklá. Věřím, ţe kdyţ ji podepřu z jedné strany Klausem a z druhé Zemanem, bude stát pevně jak naše hospodářství. Minule jsem potřeboval vyhnat z ní červotoče, tak jsem tam vloţil dílo soudruha Ransdorfa. Řeknu vám, ti zdrhali k sousedům, ani se nezastavili“ (S politiky netančím, 1999, 36. Díl). Opakovalo se i téma opoziční smlouvy,15 protoţe byla i významným mezníkem naší polistopadové historie, nezůstala bez odezvy a to nejen těsně po jejím uzavření, ale po celou dobu vlády Miloše Zemana. „Š: […] Opoziční smlouva není zrovna typické řešení povolební situace. Někteří voliči se domnívají, ţe z nich politici udělali voly“ (S politiky netančím, 1998, 28. Díl). Nešlo však jen o samotnou opoziční smlouvu ale i o celou politickou situaci, kterou čas po volbách 1998 přinesl. „Š: Zkrátka ODS si bude často zacpávat nos a moţná i uši. A tak umoţní, aby vládl Zemanův kamikadze tým. B: Jaký kamikadze tým? Š: Vláda sebevrahů. Tak přece nazval Miloš Zeman tu svoji kapitalistickou brigádu socialistických pamětníků, která by mohla vystupovat pod uměleckým jménem Poslední míza vzplála. B: A není to škoda, ţe malé strany přestaly být jazýčkem na politických vahách? Š: Je to škoda. Skoro. Bylo to zábavné, pozorovat, jak se malé strany tvářily jako vítězi voleb. S tím je teď konec. Ale zapříčinily si to samy. Rozehraný to

15

Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice, tzv. opoziční smlouva byla uzavřena po volbách v roce 1998 (9. 7.) mezi ODS a ČSSD. Umoţnila menšinovou vládu sociální demokracie v čele s Milošem Zemanem. Opozice, resp. ODS se v tomto dokumentu zavázala, ţe nevyvolá hlasování o nedůvěře vládě.

- 50 -

měly dobře. Zejména lidovci byli ve formě. Pamatujete si na jejich odpovědi novinářům? B: Samozřejmě. Pane předsedo, povězte nám, s kým půjdete po volbách do koalice? Ale jednoznačně. Š: Paní redaktorko, já odpovídám vţdycky jednoznačně. Naše strana půjde po volbách do koalice jednoznačně buď se seriózní levicovou stranou anebo se seriózní pravicovou stranou. B: To byla opravdu jednoznačnost de Luxe. Š: Ale v praxi to skýtá jedinečnou moţnost, zavěsit se po volbách na kterýkoliv vítězný krk a klást si podmínky. B: Jenţe Ruml to nepochopil. Š: Ano, Ruml se ukázal jako nepruţné pravicové nemehlo. Odmítal výzvy lidovců a Zemana jak vegetarián skopové“ (S politiky netančím, 1998, 28. Díl) K dosaţení vtipu ale během pořadu slouţily i audiovizuální ukázky, které někdy protagonisté doplňovali komentářem. Na obrazovce pustili například záznam jedné z debat mezi Václavem Klausem a Milošem Zemanem. Vyuţili toho, ţe oba politici vynikali výraznou gestikulací, celý záznam pustili bez zvuku a Miloslav Šimek dodával jejich gestům význam – samozřejmě absurdní, evidentně nesprávný nicméně odpovídající jejich předváděným gestům. „Š: (záběr na Miloše Zemana, který si promnul oko) Tady pan Zeman zamačkává slzu dojetí, zjevně je nadšen, ţe se opět setkává s panem Klausem. (Poté další záběr, tentokrát na Klause, který sepjal ruce) Pan Klaus naopak naznačuje panu Zemanovi, ţe nemá cenu aby sociální demokracie dále jednala s lidovou stranou, ţe ODS je v tomto jednání dále, dokonce, ţe uţ se naučil od pana Luxe modlit“ (S politiky netančím, 1995, 5. Díl). Někdy ale nebylo třeba ukázky více komentovat. Měli jen doloţit skutečnost, o které protagonisté mluvili na pódiu. Jindy zase obrazovky poslouţili pro promítnutí fotografií. Miloslav Šimek například připravil pro Zuzanu Bubílkovou kvíz, ve kterém měla hádat, co vlastně vidí na fotografii. Většinou se jednalo o nepříliš lichotivé, nicméně neupravené, fotografie politiků – např. Václav Klaus při fotbalovém zápasu

- 51 -

novináři kontra vláda ve výskoku se zdviţenou nohou nebo Vladimír Dlouhý v rádiovce. „Š: Obálka Mladého světa. Za a) je to český Honza, který se vydal do světa hledat odbyt pro rádiovky Czech made. B) je to ministr obchodu Vladimír Dlouhý, který právě přednáší americkým kongresmanům a ti nejsou schopni jeho myšlenky chápat. A za c) jste to vy sama po rozhovoru s Mečiarem, kde se ptáte na osud premiérova syna Kovacse mladšího. B: Ani jedno není správné. Je to sice ministr Dlouhý, ale je to opět pokus o humor. Š: Zase humor? Jestli ti politici to nepřehánějí s tím humorem, aby nám, humoristům, nevzali práci“ (S politiky netančím, 1995, 5. Díl).

(S politiky netančím, tamtéţ) Časem přibývalo i nejrůznějších scének v rámci pořadu. Během nich pak oba protagonisté často imitovali některé z politiků – Miloslav Šimek Václava Klause, Miloše Zemana nebo Václava Bendu. Zuzana Bubílková se občas ujala role Petry Buzkové nebo Vladimíra Mečiara. Někdy ale sehráli třeba i skeč z domácnosti politika - 52 -

nebo politickou debatu se dvěma aktéry. Jednou z takových scének, která se v pořadu uchytila a, sice nepravidelně, ale objevovala se častěji, byla tetička ze Slovenska. Poprvé se „objevila“ v silvestrovském vysílání v roce 1998 – nicméně pouze v promluvě paní Bubílkové. B: Já se přikláním k názoru mé tetičky ze Slovenska, která o současné politické situaci říká: ,Nuţ, dievka moja, poviem ti, čo sa týká idiotov, rozdělili sme si ich spravodlivo´ (S politiky netančím, 1998, 31. Díl). Po tomto vysílání prý tvůrci pořadu dostali mnoho ohlasů právě ze Slovenska. A od té doby, co nechali tetičku ţít nejen v promluvách, ale nechali ji i přijít (ztvárňovala ji Zuzana Bubílková), stoupla pořadu sledovanost právě na Slovensku (Bubílková a Šimek, 1999, s. 117). Tetička ze Slovenska pak komentovala dění nejen v Čechách ale zejména na Slovensku. Vţdy mluvila slovensky a glosovala dění pohledem prostého občana. Na druhou stranu ale působila jako intelektuálka, která dění na politické scéně bedlivě sledovala. Další častěji uváděnou rubrikou byly Lány plné Hovorů – jak název napovídá jakási parodie na prezidentské Hovory z Lán. V pořadu Českého rozhlasu hovořil k národu nejvyšší ústavní činitel – v Lánech plných hovorů pak politická témata rozebírala novinářka Zuzana Bubílková s obyčejným občanem, kterého ztvárňoval Miloslav Šimek. Opakovaly se i scénky s postavami táty a mámy. Jejich bezejmennost měla prezentovat jejich obyčejnost – chtěli tak ztvárnit běţné občany. Dialogy mezi nimi se často týkaly politiky, mnohdy se ale však uchylovaly ke kaţdodenním problémům. Časté také byly scénky, v nichţ vystupovali Zuzana Bubílková a Miloslav Šimek v rolích ředitelky a šaška. Jednou si dokonce role i prohodili. Šašek vţdy, po vzoru tradice šašků, vtipným způsobem ale s naprostou upřímností mluvil o současném politickém i společenském dění. K vytvoření

humoru

také

pouţívali

tzv.

komickou

mystifikaci.

Obvykle šlo o, někdy aţ absurdní, skutečnosti, na základě kterých bylo poznat, ţe jsou vymyšlené, nicméně byly prezentovány, jako by se jednalo o realitu. „Š: Vy o tom nevíte? Naše banky udělaly zásadní krok ke svému ozdravění.

- 53 -

B: Jaký? Š: Nechaly své zaměstnance očkovat proti chřipce, ţloutence a klíšťatům“ (S politiky netančím, 1999, 36. Díl). I kdyţ byl pořad samozřejmě primárně o politice, vystřídaly ji někdy vtipy směřující vzájemně na oba protagonisty. Často se týkaly věku Bubílkové i Šimka, jejich vzhledu, například třeba Šimkových vlasů, inteligence nebo umění vaření Zuzany Bubílkové. Nevyhnuli se ani naráţkám na svou minulost – původní učitelskou profesi Miloslava Šimka nebo toho, ţe Zuzana Bubílková vyrůstala na Slovensku. Zřejmě měly působit jako určitý předěl a chvíle odlehčení mezi politickými tématy. „B: Pro mě buš znamená step. Takový prořídlý porost. Já vím, ţe je to levné ale něco asi jako máte na hlavě“ (S politiky netančím, 1995, 2. Díl). „Š: Vţdyť jste potěšila, i vy osobně mě, minulý týden jak jste se vrátila z kosmetického salonu, kde se vám za 500 vrhli na obočí a docílili toho, ţe jste vypadala jak Breţněv po poţáru Kremlu“ (S politiky netančím, 1995, 2. Díl). „Š: Jednou mě v létě pozvala na oběd paní Bubílková, osmaţila mě rybí prsty. Olizoval jsem se ještě v záchrance (S politiky netančím, 1995, 4. Díl).“ Na jevišti oba protagonisté mluvili hovorovou a někdy ale i nespisovnou češtinou. Vulgarismy uţívali jen zřídka. V některých dílech pořadu vůbec, v jiných obvykle

jeden,

dva

takové

výrazy

za

celých

55

minut

pořadu.

Vyuţívali i prvky jazykové komiky. Často tomu poslouţila například samotná jména politiků. „B: (cituje tehdejšího ministra zdravotnictví Luďka Rubáše) Někteří občané, aby ušetřili za domácnost, jdou si lehnout do nemocnice i kdyby se mohli léčit ambulantně.

- 54 -

Š: No jo, pan ministr Rubáš, Jak uţ jméno napovídá, ten by byl nejradši, kdyby si občané lehli na hřbitov a bylo by to vyřešený“ (S politiky netančím, 1995, 2. Díl). Kaţdý díl pořadu uzavíraly titulky, na jejichţ konci se objevila věta: „Autoři se omlouvají

všem,

které

v tomto

pořadu

nestačili

urazit.

Snad

příště“

(S politiky netančím, 1995, 1. Díl).

2.2.2 Politické harašení aneb S politiky stále netančíme Pořad vysílala TV Nova od roku 2001 do roku 200316. Stopáţ jedné epizody byla obvykle necelou hodinu, většinou kolem 55 minut. Pořad uţ nezačínal písní, ale novou znělkou. V té oba hlavní protagonisté střídají nejrůznější ţidle, křesla pohovky apod. Symbolizovat měli právě politiku, ve které se aktéři, obrazně řečeno, přou právě o křesla nebo ţidle. Po této znělce jiţ následovalo přivítání obou na pódiu v divadle Jiřího Grossmanna, jehoţ scéna pro tento pořad prošla značnou obnovou. Přibyla lepší obrazovka pro pouštění audiovizuálních ukázek a taktéţ i některé kulisy.

Politické harašení aneb S politiky stále netančíme, 2001, 1. díl

16

Fakticky aţ do roku 2004, ale to uţ ovšem po smrti Miloslava Šimka pouze se samotnou Zuzanou Bubílkovou

- 55 -

V pořadu

zůstaly

klasické

dialogy

obou

protagonistů

na

jevišti.

Citovali a glosovali jednotlivé politické výroky a dokládali nebo dokreslovali je audiovizuálními ukázkami. I kdyţ se změnil název pořadu i veřejnoprávní médium na komerční, řada prvků jejich humoru zůstávala stejná, coţ je vidět na stereotypech spjatými s politiky,

které

ve

svém

základním

smyslu

zůstaly

stejné.

Z velké části i proto, ţe i aktéři těchto vtipů se nezměnili. Zůstaly například naráţky na kouření prezidenta Václava Havla i na to, ţe jeho mluvčí se jmenuje Špaček, coţ v tomto kontextu působí komicky. Stranou nezůstala ani prezidentova manţelka Dagmar, které byla vtipy přisuzována role dominantnějšího v páru. Terčem satiry se ale stávaly třeba i milosti, které prezident Havel uděloval. „B: Pan prezident opravdu se s milostma rozjel. Já jsem vypočítala, ţe náš pan prezident Havel, udělí za rok více milostí, neţ americký prezident za celé své funkční období. Š: Někteří tvrdí, ţe pan prezident je píše přes kopírák“ (Politické harašení, 2001, 10. Díl) Kritiku si vyslouţil i za to, ţe v době povodní v roce 2002 odjel do Portugalska. „B: Otázka: Bude prezident Václav Havel v případě přímé volby prezidenta opět kandidovat, jak to naznačuje Václav Klaus? Š: Ano, pan Václav Havel bude kandidovat, ovšem ne na prezidenta, ale na funkci místostarosty letního sídla v Portugalsku. B: Proč místostarosty? Š: Protoţe starostkou bude paní Dáša“ (Politické harašení, díl 12., 2002). Podobný zůstal i stereotyp v případě Miloše Zemana. Stále s ním spojovali takové věci jako pití alkoholu, kouření, nebo třeba špatné stravovací návyky. I kdyţ ho oba dva ocenili za přístup po teroristickém útoku na USA v září 2001 – a to nejprve skutečně bez vtipu nebo ironie, po chvíli k tomu přidali doplňující vysvětlení.

- 56 -

„Š: My jsme pak moţná na to přišli. Jak známo, nedávno leţel v nemocnici pan premiér Zeman, měl koliku ledvinovou a byl nucen delší dobu pít jenom vodu“ (Politické harašení, 2001, 7. Díl). „B: Kolego, představte si, ţe pan premiér Zeman se na nádraţí v Pardubicích na svého tiskového mluvčího Libora Roučka obrátil větou ´Libore, vezmi mi kytičku, abych si mohl vzít skleničku.´ Š: Aspoň je jasné, jakou kytičku má pan Zeman nejraději. Jsou to odkvetlé, zkvašené a destilované švestky. B: Tak mě napadá, kolego, becherovka a pivo jsou také původně kytky“ (Politické harašení, 2002, 12. Díl). Stranou nezůstaly ani Zemanovy bonmoty nebo jeho kritický přístup k novinářům. „B: Nechte mě domluvit, pane premiére. Já nechápu, proč kaţdý novinář je podle vás pitomec. Š: Kaţdý ne, paní Bubílková. Najdou se mezi nimi i idioti. B: No. Jinými slovy, kaţdý názorový oponent je podle vás idiot. Š: Ne, některý je i debil, který kdyby si zaťukal prstem na hlavu tak by riskoval, ţe mu ozvěna vyrazí zuby.“ (Politické harašení, 2002, 13. Díl)

„B: Právě bonmot, kterým zírajícím Indům vysvětlil, proč si zapálil cigaretu ve zcela nevhodné chvíli a na zcela nevhodném místě, jsem zařadila do druhého kola naší politické hitparády. Pan Zeman řekl, cituji: Zlepšuji tím stav českého hospodářství, protoţe cigarety jsou u nás zatíţeny vysokými daněmi. Kromě toho, kuřáci umírají dřív a není třeba jim platit důchod“ (Politické harašení, 2001, 4. Díl). Ani Václava Klause neminuly vtipy, které uţ dřív vytvořily stereotyp jeho, jakoţto arogantního politika. Terčem satiry nepřestala být ani jeho stále uţívaná fráze o neviditelné ruce trhu.

- 57 -

„Š: (hlasem napodobující Klause) Co se můţe říkat? Jenom pravda. Ţe jsem ze všech nejpilnější a nejchytřejší. A ţe mám jedinou špatnou vlastnost a to je přílišná skromnost“ (Politické harašení, 2002, 15. Díl). „Š: Já opravdu nevím, jestli naše hospodářství k tomu aby se vzpamatovalo, potřebuje cítit neviditelnou ruku trhu. Ale vím jedno bezpečně. Ţe hodně našich politiků, k tomu aby se vzpamatovalo, by potřebovalo cítit na svým zadku viditelnou nohu občanů. A opakovaně“ (Politické harašení, 2001, 4. Díl). Stejný zůstával i postoj protagonistů k Senátu. Jako instituce byl podle nich neuţitečný, drahý a zbytečný. Nazývali ho dokonce „jednotkou zbytečného posezení“ (Politické harašení, 2002, 14. Díl). „B: Jan Ruml, na otázku, jestli není v rozporu jeho několikanásobné prohlášení, ţe odchází z vysoké politiky s tím, ţe přijal funkci místopředsedy Senátu odpověděl. Není to v rozporu, protoţe to není funkce politická, je to funkce senátní. Š: Tak jestli senát není politická funkce…Moţná je pravda, co lidi říkají. B: Co říkají? Š: Ţe senát je nejdraţší státem dotované rekreační středisko, ve kterém se kaţdé dva roky mění třetina rekreantů“ (Politické harašení, 2001, 2. Díl) Glosovali ale i činnost Poslanecké sněmovny. Poslouţil jim k tomu případ Hany Marvanové, která jednou hlasovala odlišně neţ vládní poslanci, za coţ si vyslouţila nevybíravou kritiku svých vládních kolegů. „B: Pane Šimku a co říkáte názoru, ţe kdyţ Hana Marvanová podepsala koaliční dohodu, tak má hlasovat pro všechno, co vláda navrhne bez ohledu na to, jestli s tím souhlasí nebo ne. Š: No je to zajímavej názor, ale k čemu potom máme celý náš slavný váţený milý parlament? To tam nemusej ti poslanci být. To stačí, kdyţ tam budou sedět předsedové, na stěnách budou mít páky od svých stran, tam počet hlasů a před hlasováním vstanou a daj páku nahoru nebo dolů a ostatní poslanci můţou dělat něco uţitečného. Třeba zkusit pracovat rukama, kdyţ hlavou jim to moc nejde“ (Politické harašení, 2002, 14. Díl).

- 58 -

Zůstal i jasný, kritický postoj vůči komunistům – ať uţ se jednalo o ty bývalé, současné nebo politickou ideologii jako takovou. „B: Komunisté prý na internetových rádiích chtějí vysílat třikrát denně.“ Š: Já je chápu, opakovaná leţ se stává pravdou. Ale není mi jasný, pro koho chtějí komunisti vysílat“ (Politické harašení, 2001, 7. Díl). Opakovaly i generalizační vtipy, které jako by vytvářely stereotyp českého politika, který je hloupý, lţe a krade. Oproti dřívějšímu pořadu těchto vtipů dokonce přibylo. „Š: Já si někdy myslím, kdyţ jdou ty přímé přenosy z jednání parlamentu, ţe by tam měl na obrazovce běţet nápis: Váţení diváci, omluvte sníţenou kvalitu myšlenek“ (Politické harašení, 2001, 3. Díl). „Š: Paní Bubílková, víte, co vznikne, kdyţ zkříţíte včelu a krtka? B: Včelu a krtka? Tak to teda nevím… Š: Nevíte? Typická odrůda českého politika. Neúnavný hraboš“ (Politické harašení, 2001, 4. Díl). Protagonisté dál uţívali také komické interpretace fotografií politiků, které působí humorně většinou samy o sobě, nicméně je doplňovali vtipnými komentáři. „B: Milé rádio Bubu. Posílám vám fotografii z Mladé fronty dnes, na které se pan Pithart tulí k prsům pana Pilipa. Můţete mi říct, co to znamená? (fotografie promítnutá na obrazovku) Š: Rádio Bubu, fotografii pečlivě prostudovalo a nedošlo k jednoznačnému závěru. Nabízí se totiţ několik alternativ. Za a) jedná se o obrázek z klipu k písni Chtěl bych být víc, neţ přítel tvůj. Za b) Pithart poslouchá, zda nemá Pilip po návratu z Kuby šelest na srdci. Za c) Pikhart špatně vidí a spletl si Pilipa se svou ţenou. Alternativu, ţe panu Pithartovi se stýská po sunaru, jsme sami zamítli“(Politické harašení, 2001, 2. Díl). Pouţívali dál i tzv. komickou mystifikaci. Nepravdivá informace měla většinou naznačit absurditu některé situace.

- 59 -

„Š: K něčemu je to dobrý, ţe máme špatný ty okresky (silnice) protoţe ta americká výzkumná…NASA B: Pro kosmické… Š: Ano, pro ty vesmírný ty výzkumy. Ta sem bude posílat teďka kosmonauty, aby před cestou do kosmu se na vlastní oči přesvědčili u nás, jak vypadá povrch měsíce“ (Politické harašení, 2001, 4. Díl). „Š: To jste se dověděla? Teď vyšlo nějaký nařízení z ministerstva zdravotnictví, ţe v porodnicích kaţdý pátý miminko maj jemně klepnout kladívečkem do hlavičky. Hned po narození. B: A proč? Š: Protoţe i budoucí generace budou potřebovat politiky“ (Tamtéţ). Pracovali dál také s imitací jednotlivých politiků ba dokonce oproti dřívějšku jí ještě přibylo. Miloslav Šimek představoval třeba Miloše Zemana, Václava Klause, Zuzana Bubílková pak například Petru Buzkovou, Danu Drábovou nebo Vladimíra Mečiara. Většina z těchto jmenovaných se k imitaci přímo nabízela například výraznými gesty, typickou intonací apod. Jednou se protagonisté například zabývali otázkou, jak by asi vypadal prezidentský projev Miloše Zemana a v reakci na to sehráli scénku, ve které Zemana parodoval Miloslav Šimek. Převzal jeho různá gesta, tón hlasu ale i nevybíravé výrazové prostředky, kterými Miloš Zeman proslul. Vzhledem k tomu, ţe se Miloš Zeman stal v roce 2013 prezidentem České republiky, začalo se toto video hojně objevovat na internetu a stalo se populárním a v jistém smyslu i aktuálním – navzdory tomu, ţe od jeho prvního odvysílání uplynulo téměř 12 let. „Š: Váţení spoluobčané, včetně pitomců, debilů, kreténů z Respektu, adeptů na Bohnice, tedy, celé Unie svobody a jejího chuťového ocasu Demokratické unie“ (Politické harašení, 2001, 10. Díl). V pořadu Politické harašení ale přibylo mnoţství nejrůznějších scének a rubrik. Hned od počátku přinesl pořad novou rubriku tzv. rádio Bubu, které mělo

- 60 -

být obdobou rádia Jerevan – fiktivní rozhlasové stanice vzniklé za socialismu zejména za účelem vtipů na tehdejší reţim, ale i různé stereotypy společnosti17. Rubriku nazvali Rádio Bubu podle Zuzany Bubínkové a odpovídali na fiktivní dotazy posluchačů. Komický pak byl nejen dotaz, odpověď na něj, ale často i jméno nebo místo bydliště pisatele, případně obojí. „Š: Otázka: Milé Rádio Bubu. Jsem sběratel kuriozit a moţná proto miluji pana ministra Kavana. Trápí mě, ţe i kdyţ je nemocen a měl by odpočívat, urputně si hledá po celé Evropě lukrativní místo v politice, kam by se po volbách upích. Nevíte proč? Leoš Starostlivý, Katowice“ (Politické harašení, 2001, 6. Díl).

(Politické harašení, 2001, 4. díl)

17

Scénku vysílání fiktivního rozhlasového pořadu si ale Miloslav Šimek a Zuzana Bubílková vyzkoušeli uţ během vysílání na ČT v pořadu S politiky netančím. Tehdy se jednalo o fiktivní stanici Rádio Reálná fáma.

- 61 -

Tam Pro Nova

V novém

pořadu

pokračovala

Zuzana

Bubílková

citovala

ně

pak

ANO

Citované

diváci a

mohli

soutěţit

výroky

přímo

tak na

rubrika výroky

hlasovat o

nazvaná politiků

za

prostřednictvím

vstupenky

pódiu

Politická

ještě

na

uplynulý časopisu

následující

komentoval

hitparáda. měsíc. televize

představení.

Miloslav

Šimek.

Některé z výpovědí pak ještě pustili na obrazovce, aby v divadle zazněly přímo. Objevovala se i nová rubrika nazvaná Zuzibubireality show, která byla někdy jistou obměnou Lán plných hovorů. Hosta ztvárňoval Miloslav Šimek a měl být obyčejný občan, který komentuje politické dění. Jindy ale byl hostem politik a celá rubrika dostala nádech parodie na pořad TV Nova Kotel. Častěji neţ dřív se také opakovaly scénky z domácnosti dvou manţelů, nazvanými obecně jen táta a máma. Tyto dialogy zprvu měly více politický podtext, kdy o aktuálních tématech hovořili tyto postavy přímo, ale často se však uchylovaly k tématům

běţného

ţivota

jako

vaření,

tchýně,

dovolená,

práce

apod.

I do replik, které patří k běţnému ţivotu se ale pokoušeli protagonisté zahrnout politiku a to například formou přirovnání. Po příchodu Zuzany Bubílkové coby mámy domů Miloslav Šimek konstatoval: „Nazdar mámo, ještě, ţe jdeš. Já na tebe čekám zoufale jak Pithart na Fidela18“ (Politické harašení, 2001, 1. Díl). Po stíţnosti táty na příliš dlouhý čas, který máma tráví v koupelně, pak ona reagovala slovy: „Ano, já přiznávám, já jsem v koupelně často a dlouho, protoţe chci být krásná, víš, to jenom ty

18

V roce 2001 obvinily Kubánské úřady tehdejšího poslance Ivana Pilipa a bývalého

studentského vůdce Jana Bubeníka, ţe na Kubě působili jako agenti USA a udrţovali podvratné styky. Tehdejší předseda Senátu Petr Pithart nejdříve poslal na Kubu dopis a poté na pozvání Fidela Castra na Kubu odcestoval. Setkání s Pithartem ale pro „pracovní vytíţení“ Castro odkládal a tak na něj Pithart musel čekat pet dnů. Během šestihodinového setkání s Castrem se Pithartovi nepodařilo dosáhnout propuštění zadrţovaných. Poté, co zadrţovaní údajně přiznali porušení kubánských zákonů, byli oba propuštěni na svobodu a odletěli z Kuby.

- 62 -

vţdycky prolítneš koupelnou jak Hodač televizí19“ (Tamtéţ). Případně se z konverzace týkající se piva dostali aţ ke státnímu rozpočtu. „Š (jako táta): Zásoby piva v naší domácnosti jsou trvale deficitní, jak náš rozpočet“ (Tamtéţ). Většinou ale tyto scénky měly být v rámci pořadu spíše odlehčenější, a proto je tvořila zpravidla, řada vtipů, které s politikou neměly uţ nic společného. Určitým způsobem odlehčit atmosféru od politických témat měly i vzájemné vtipy obou protagonistů na svůj vzhled, věk, schopnosti apod. jako tomu bylo jiţ dříve – nicméně ve vysílání na Nově jich přibylo. „B: Vy vypadáte jak poloviční děd vševěd. Š: Z čeho se radujete, proč poloviční? B: No vědomosti nikde, akorát na hlavě máte tři vlasy“ (Politické harašení, 2001, 1. Díl). I ty se ale někdy snaţili provázat s politikou – i kdyţ jen okrajově a spíše neţ satira to zůstávalo vtipem na věk kolegyně. „Š: Já jsem chtěl říct, jak bezvadně dokáţete utajit, datum svého narození. Lépe, neţ politici svoji minulost. Jo, paní Bubílková, je to těţkej ţivot vám řeknu. Kvůli vašemu datu narození vlastně vy nejste senátorkou. Přesto, ţe byste na to hlavičku a i postavu měla. (k divákům) Ale víte, proč nemůţe být? Protoţe nechce prozradit, ţe kdysi uţ jí bylo 40. B: No počkejte, jaké kdysi? Š: No myslím, kdysi nedávno. B: Jaké nedávno? Š: No nedávno včera…No tak třicítku neukecáme paní Bubílková“ (Politické harašení, 2001, 2. Díl) Podobným odlehčenějším prvkem zůstala hudba v podání kapely O.O.T.M, později nazvané Lokomotiva. Vţdy, zhruba po dvaceti minutách, zazněla některá

19

Jiří Hodač byl v době tzv. „televizní krize“ od 20. prosince 2000 do 11. ledna 2001 Generálním ředitelem České televize.

- 63 -

z jejich písní a aţ poté pokračovali na jevišti hlavní protagonisté některou z částí pořadu. Někdy členy kapely zapojili přímo do scénky na pódiu. Část písně, kterou dřív pořad uváděli, nyní relaci zakončovala. Kromě jiţ zmíněných pravidelnějších rubrik ale odehráli Miloslav Šimek a Zuzana Bubílková na jevišti celou řadu satirických scének, ve které vyuţívali parodii, komickou mystifikaci nebo imitaci. Mezi takové patřilo například školící centrum pro politiky, ve kterém si Václav Klaus a Miloš Zeman, oba imitováni Miloslavem Šimkem, ověřovali své znalosti. Často se opakovaly i scénky z domácnosti českého politika – Zuzana Bubílková pak představovala manţelku, která svého chotě kritizovala za jeho hloupé chování. Miloslav Šimek se taky zhostil role maturanta, který si u zkoušky dospělosti vytáhl otázku týkající se současné politické scény, případně se stal redaktorem, který ve fiktivním ţivém vstupu měl informovat o dění v parlamentu. Jindy hrál také Vladimíra Špidlu ve fiktivním pořadu Hádej, co jsem řekl, který měl poukázat na nesrozumitelnost výroků tehdejšího premiéra. Parodovali také i některé pořady TV Nova – například Kotel nebo Nejslabší, máte padáka, který se měl odehrávat v parlamentu.

Miloslav Šimek jako Vladimír Špidla. (Politické harašení aneb S politiky stále netančíme, 2002, 17. díl)

- 64 -

Základem pro pořad ale byla ale aktuální témata, která hýbala politikou i společností – těch byla, samozřejmě, celá řada. Opakovaly se ale třeba naráţky na spuštění jaderné elektrárny Temelín, proti kterému protestovali například občané Rakouska. „Š: Já jsem dokonce slyšel, ţe letos v Rakousku s Mikulášem nechodil čert, ale Dana Drábová. B: A taky strašila Rakouské děti blblblblbbl… Š: Ne ne, Drábová ďála: Temelín, temelín…“ (Politické harašení, 2001, 10. Díl) Častým terčem vtipu byl také státní rozpočet, resp. v té době jeho stále se zvyšující deficit. „B: Prosím vás, mě normálně ukradli mobil. Ono teda u nás se krade strašně. Š: No, hrozně, hrozně. B: Ono teda i náš rozpočet vypadá, jako kdyby ho někdo ukradl. Š: No, to víte, proč nedávno kulhal pan ministr Mertlík? B: Ne to nevim, proč? Š: Zakopl o deficit. B: A to se teda divím, ţe ho přehlídl, protoţe to teda je pořádná hromada. Š: Pořádná, no jestli to takhle poroste, tak za chvíli máme druhej Říp. České ministerstvo financí by mělo přesídlit na hrad. B: Na Praţský? Š: Ne, na Ţebrák“ (Politické harašení, únor 2001, 2. Díl). V naráţkách na státní rozpočet pak často komentovali i korupci – zaujaly je například peníze nalezené u Karla Srby, bývalého sekretáře ministra zahraničí Jana Kavana. „Š: Jsou místa, v republice, kde ještě je hodně peněz pohromadě. B: Neříkejte, kde? Š: No, není jich tak moc, ale jedno je! Je to krabice od bot bývalého sekretáře pana Kavana Karla Srby. Tam se našlo 30 milionů. Prý to našetřil jeho tatínek. Má tak někdo štěstí na rodiče, ţe jo?“ (Politické harašení, 2002, 14 díl) - 65 -

Jan Kavan byl také častým tématem pro vtipy, zejména kvůli kauzám Českého domu v Moskvě nebo jeho údajné spolupráce s StB, kdy protagonisté neopomenuli připomenout jeho údajné krycí jméno Kato. „Š: Jde o to, jestli je rozumný pan Kavan Kató. Za to uţ Rádio Bubu dát ruku do ohně nemůţe. Domníváme se, ţe by pan Kavan, předtím, neţ začne kritizovat spojené státy, měl pozametat před vlastním prahem Českého domu v Moskvě (Politické harašení, 2001, 4. Díl) Kromě toho si ale všímali i věcí, které nebyly na titulních stránkách deníků. Naopak, občas vytáhli na světlo kauzu, která nebyla úplně známá, připomněli ji a vtipně komentovali. „B: Otázka: Na výjezdní zasedání vlády do Pardubic se přepravovali ministři vlakem, ovšem dvěma speciálními vagony, z nichţ jeden byl jídelní. Souběţně s vlakem však jela do Pardubic prázdná vládní auta, kterými se pak ministři do Prahy vraceli. Je to provokace nebo jenom blbost? Š: Je to obojí“ (Politické harašení, 2002, 12. Díl) „B: Kolik poslanců a senátorů si zaměstnává jako své poradce své vlastní manţelky nebo rodinné příslušníky. Samozřejmě za 20 tisíc měsíčně a z našich daní. Š: To by byl politický sitcom. Uţ mám i název. Hrabe celá rodina.“ (Politické harašení, 2001, 2. Díl) Jazyk pořadu zůstal na úrovni hovorové, někdy ale i nespisovné češtiny. Vulgarismů

ale

oproti

tomu,

kdyţ

byl

pořad

vysílán

na

ČT,

přibylo.

Nutno ale dodat, ţe v mnoha případech šlo o citaci politiků. „Š: Právo, první strana, to jsem si vystřih (ukazuje výstřiţek). Tam uţ druhého prosince jednali špičky v Kramářově vile. B: ČSSD? Š: No sociální demokracie… B: To vím. Š: …o tom, kdo bude prezidentem. A víte, co tam prohlásil premiér Špidla? B: (kroutí hlavou) - 66 -

Š: Jestli bude Zeman na hradě tak se strana rozdělí a sociální demokracie půjde do prdele. Tak taky mohl říct, ţe půjdou do sedínky, ale proč by to říkal, kdyţ ví, ţe půjdou do prdele“ (Politické harašení, 2002, 15. Díl) Neznamenalo to ale samoúčelnou kumulaci vulgarismů jako tomu někdy bylo u jiných pořadů, kde měl vulgarismus sám o sobě být vtipem. Autoři s nimi stále dokázali zacházet tak, aby si i přes ně udrţelo představení patřičnou úroveň.

2.3

168 hodin Pořad 168 hodin Česká televize poprvé odvysílala 10. Září 2006 a ve vysílacím

čase má své místo dodnes, pravidelně v neděli po 21. hodině. Relace samotná se má odlišovat

od

klasických

zpravodajských

pořadů

České

televize.

Reportáţe jsou publicistické, celkově trochu odlehčené, někdy doplněné známou hudbou (například reportáţ Daniely Písařovicové z r. 2006 o tom, za co utrácí bohatí lidé byla doplněná hudbou ze seriálu Dallas; reportáţ Zuzany Tvarůţkové z téhoţ roku o fotbalovém trenéru Starkovi zase melodií Gangsta´s paradise). I po formální stránce jsou odlišené – více dynamická kamera, netradiční stand-upy nebo obrazové pojetí obecně (reportáţ Terezy Strnadové o dvou policejních prezidentech pojatá tak, ţe

sama

redaktorka

se

na

obraze

objevila

dvakrát

vedle

sebe).

V rámci své práce se ale budu zaměřovat především na tzv. předělové rubriky, potaţmo glosy (Vzestupy a pády, Hlas Svobody a Malostranské korekce) a úplný závěr pořadu nazvaný Perly. Speciálním případem jsou pak silvestrovská vysílání – ta zpravidla bývají celá tvořená určitými momenty z české politiky – nejrůznější přeřeky, vtipné poznámky, začátky tiskových konferencí, neshody politiků apod. Doplňuje je i podobná část tvořená tímtéţ ze strany redaktorů nebo moderátorů České televize. Ale to uţ s politickou satirou příliš nesouvisí, pokud tedy vynecháme příspěvek, ve kterém Jakub Ţelezný paroduje Miloše Zemana.

- 67 -

2.3.1 Předělové rubriky (glosy) V rámci relace 168 hodin bylo plánované vytvořit určitý předěl mezi reportáţemi, ještě více odlehčenou část, která by se svou formou i obsahem poněkud odlišovala od vysílaných příspěvků a glosovala aktuální dění. Obvykle se tyto rubriky objevovaly zhruba v polovině pořadu. Řadím mezi ně celkem tři, které se zatím po dobu vysílání pořadu objevily – Vzestupy a pády, Hlas Svobody a Malostranské korekce.

2.3.1.1

Vzestupy a pády

Hned ve druhém vysílání pořadu 168 hodin, 17. září 2006, se objevila rubrika Vzestupy a pády, kterou provázel Václav Moravec. Na obrazovkách zůstala ale jen do 7. ledna 2007, kdy byla odvysílána naposledy. Podle Václava Moravce byla jeho účast v pořadu jen jakousi výpomocí a bylo jasné, ţe jeho pořad bude mít jen krátkého trvání20 Její stopáţ byla obvykle minuta a půl. Moderátor v ní glosoval dění v uplynulém týdnu. Kaţdý díl obsahoval dvě glosy, resp. dvě témata – jeden vzestup a jeden pád. Na začátku moderátor stál, v pozadí za ním byla reţie a po straně grafika např. fotografie politika, Úřadu vlády, ministerstva zdravotnictví apod., doplněná nejprve zelenou šipkou směřující vzhůru (vzestup) a poté u druhé glosy opět fotka a šipka, tentokrát červená a směřující dolů (pád). Nejprve se moderátor objevil na obraze, poté byl překryt záběry zmíněného politika, události apod. Stejně tomu bylo i v případě druhé glosy.

Charakter rubriky se odlišoval od ostatního obsahu –

moderátor byl neformálně oblečený o něco méně formální byl i jazyk, kterým hovořil, i témata, jimiţ se zabýval.

20

Informace poskytnul Václav Moravec při osobním rozhovoru 14. 11. 2014

- 68 -

(Vzestupy a pády, 17. 12. 2006, 168 hodin) Důleţitým prvkem v této rubrice, který ji odlišoval od ostatního obsahu, byla hudba (její vyuţití je ale typické pro celý pořad 168 hodin; v této rubrice ale vůbec poprvé v rámci celé relace zazněla znělka z Hříšných lidí města praţského, dnes uţ typická pro rubriku Malostranské korekce). Často pocházela ze známých seriálů či filmů a její text nebo konotace jí vyvolané v kombinaci se sdělovanou informací působila komicky. Hudební doprovodnou sloţku ale nevybíral moderátor a zároveň scénárista rubriky, nýbrţ hudební reţisér21 17. září 2006 hovořil Václav Moravec o vzestupu Miloše Zemana, který, ač na Vysočině, si stále najde v politice své místo. „Nevěděl-li si někdo v dobách uţ poměrně dávných někdo s něčím rady, zpravidla skončil u báby kořenářky. Bábu kořenářku nahradil postupem času, světe div se, důchodce Zeman. Nevíte jak vyhrát volby? Vydejte se za Zemanem. Chcete pomoci vyřešit stranické napětí? Zeman vám poradí. Nevíte, jak sestavit lepší státní rozpočet? Zeman Vám pomůţe. A tak se v jedné chalupě na Vysočině dveře netrhnou. Kdo ale poradí Zemanovi, jak si přiznat, ţe se mu po politice opravdu stýská?“ (168 hodin, Vzestupy a pády, 17. 9. 2006). Celá tato glosa, během níţ na obraze byly záběry Miloše Zemana na chalupě na Vysočině obklopeného lidmi, byla ještě podbarvena hudbou ze seriálu Chalupáři. V případě tématu, které se týkalo bývalého (David Rath)

21

Informace poskytnul Václav Moravec při osobním rozhovoru 14. 11. 2014

- 69 -

a tehdejšího (Tomáš Julínek) ministra zdravotnictví, zase hrála ústřední píseň ze seriálu Sanitka. Vzestup Václava Klause v souvislosti s tím, ţe po volbách byla v obou komorách většina, která by mu mohla zajistit znovuzvolení na Hrad, byl podbarven hudbou z Fantomase. Glosu o „černějším rozpočtu“ zase dokreslila hudba z filmu Adams family. Glosy reflektovaly např. dlouhé vyjednávání o vládě z roku 2006, kdy volby skončily patem. Situaci se pokoušel urovnat i Václav Klaus, kdyţ si pozval představitele politických stran na Hrad, kde s nimi jednal v bývalé hladomorně – ani toto tříhodinové setkání ale k ničemu nevedlo, nicméně místo zvolené k vyjednávání Václava Moravce zaujalo. „Vyhladovění je moţná jediný způsob, jak po pěti měsících nekonečného vyjednávání/nevyjednávání naloţit s českými politiky. Moţná by pár dní v hladomorně pomohlo, aby si uvědomili, ţe si je voliči platí z daní, aby spravovali zemi a ne, aby je uţ šestý měsíc unavovali vlastní neschopností.“ (168 hodin, Vzestupy a pády, 5.11.2006) Právě tématem ustavující se vlády a nedohody parlamentních stran se zabýval v rámci této rubriky velmi často. „Poslat na parlamentní pětku medvědy. I to můţe být jedna z moţností, jak donutit pětici předsedů politických stran zastoupených ve sněmovně, aby přestali po sedmi měsících blbnout se sestavováním vlády a konečně došli k nějakému závěru.“ (168 hodin, Vzestupy a pády, 17. 12. 2006). Tím moderátor naráţel na to, ţe nově zvolený předseda KDU-ČSL Jiří Čunek předtím navštívil pořad Jana Krause Uvolněte se, prosím, kde byl, kvůli dalšímu hostu, přímo konfrontován s medvědem. Záběry z tohoto pořadu glosu doprovázely, nicméně byly o týden dříve odvysílány v rámci reportáţe o KDU-ČSL přímo ve 168 hodinách a proto zřejmě příliš diváků nepřekvapily. Moderátorovi neunikla ale ani další kauza spojená s dlouhým jednáním o vládě a to, kdyţ následoval ještě úřednický spor. „Ať se úředníci nediví, ţe o nich lidé nemají valné mínění. Při pohledu na trapné tahanice dvou významných státních úřadů a to Kanceláře prezidenta republiky a Úřadu vlády se jeden nestačí divit. Po politické tahanici o vládu jsme svědky tahanice úřednické. Kancelář prezidenta republiky tvrdí, ţe Václav Klaus novou vládu zatím nemůţe jmenovat, protoţe nejsou pohromadě všechny papíry. Úřad vlády kontruje: všechny papíry pohromadě jsou. Kdyţ se člověk dívá na tu smutnou úřednickou taškařici, ve které čas nehraje ţádnou roli, říká si, co v této zemi v čem mají ruce politici a úředníci vlastně funguje. Zřejmě nám nezbývá nic lepšího, neţ přečkat další týden v naději, ţe - 70 -

dalších trapností ze strany Kanceláře prezidenta republiky a Úřadu vlády budeme ušetřeni“ (168 hodin, Vzestupy a pády, 7. 1. 2007). Jindy si zase Václav Moravec všiml, ţe Mirek Topolánek Václavu Klausovi na hrad přinesl švestky – a ihned ho ve své glose přirovnal k postavě Hujera z filmu Marečku, podejte mi pero. Doplnil to krátkou poznámkou o tom, ţe by si Topolánek měl příště lépe vybírat své hrdiny. Moderátor se v této rubrice ale uchyloval i k obecnějším soudům, například v glose z 10. prosince 2006, která se týkala práce zákonodárců. „Přemýšlíte uţ od června, k čemu ţe vlastně máme poslance? Po tomto týdnu můţete mít jasno. Poslance máme k trapným hrám o vystupování z poslaneckých klubů a ukrývání se před veřejností viz poslanec Melčák, donedávna sociálnědemokratický, a k trapnému přetahování se o peníze na pomníčky, viz většina poslanců v tomto týdnu“ (168 hodin, Vzestupy a pády, 10. 12. 2006), poté následovaly citace poslanců ze Sněmovny, kdy mluvili o penězích potřebných na určité projekty. To pak Václav Moravec ještě doplnil slovy: „Je jasné, ţe poslancům se v roli koňských handlířů líbí a je otázkou, zda by za to neměli veřejnosti platit neţ aby za tyto trapnosti, dostávali zaplaceno“ (Tamtéţ). Podobně tomu bylo i jindy. „Přijde vám, ţe by dnešní vzestupy a pády měly být v opačném gardu? V normální zemi by tomu tak opravdu bylo. Nikoli však v českém blázinci.“ (168 hodin, Vzestupy a pády, 1. 10. 2006)

2.3.1.2

Hlas Svobody (Oty)

Po skončení rubriky Vzestupy a pády převzal glosování v rámci pořadu 168 hodin Otakar Svoboda. Jeho rubriku uvedla Nora Fridrichová tak, ţe pracovně jí říkají „Hlas Svobody.“ Později měla rubrika, i v úvodní grafické znělce, uţ oficiálně tento název ve znění Hlas Svobody (Oty). Poprvé se v rámci pořadu objevila 14. ledna 2007. Na obrazovkách ale nezůstala příliš dlouho, odvysílalo se pouze 7 epizod. Poslední z nich 25. února 2007. V prvním vysílání měla tato rubrika téměř dvě minuty. S postupem času se ale její stopáţ zkracovala a zastavila se na minutě.

- 71 -

Na rozdíl od Václava Moravce se Otakar Svoboda zabýval pouze jedním tématem. Od Vzestupů a pádů se také odlišoval Hlas Svobody tím, ţe nepracoval s grafikou. V prvním vysílání dokonce moderátor zkrátka jen stál sám uprostřed obrazu a mluvil – po chvíli ho překryli záběry z politického jednání a on pokračoval ve svém komentáři. Jeho verbální projev byl, na rozdíl od Václava Moravce, více monotónní, bez důrazů či větší intonace. Text byl také tvořený z podstatně delších vět, které sice napsané mají svůj efekt, nicméně pro audiovizuální médium jsou typické spíše kratší, údernější věty, protoţe v těch dlouhých se totiţ divák snadno ztratí. Naopak stejné zůstalo moderátorovo méně formální oblečení. Převáţná část odvysílaných epizod se dokonce natáčela i na stejném místě jako Vzestupy a pády – v pozadí s reţií. Ve dvou případech se ale příspěvek točil i v exteriéru.

(Hlas Svobody (Oty) 14. 1. 2007, 168 hodin) V úplně první části této rubriky odvysílané 14. ledna 2007 glosu Otakar Svoboda zaloţil na tom, ţe jednání politiků (schůzka koaliční ODS, SZ a KDU-ČSL s ČSSD, celá se konala za přítomnosti kamer) přirovnával k divadelnímu představení. Vše ale odrazil od aktuální události – moţné stávky činohry Národního divadla. Pak pokračoval ve smyslu, ţe podobný kulturní záţitek mohou ale přinést i politická jednání. Politiky „ocenil“ za jejich přirozené herectví a zdůraznil, ţe rolí umí čeští zákonodárci spoustu. „Zatímco Donutil schematicky opakuje ve víc neţ čtyř stech reprízách svého Trufaldina a na Pantaloneho si netroufá a Budař nebo Liška by

- 72 -

si prostě místo s Julií pod balkonem nevyměnili, naši politici umí rolí hned celou řadu. Ministr zahraničí sahá po kultuře, vojáky klidně povede ţena (…). Byl to strhující záţitek sledovat politiky při jednání. Věřím, ţe uţ brzy je uvidíme na prknech naší první scény.“ (168 hodin, Hlas Svobody (Oty), 14. 1. 2007) V Hlasu Svobody se ale glosátor nezabýval jen politickými tématy – jeho pozornosti neunikli třeba praţští taxikáři.

Z politiky se ale věnoval například

i krátkému ministerskému působení Heleny Třeštílkové, korupci, spekulaci o spojení Jaromíra Nohavici a Josefa Tošovského s StB nebo vybudování radaru v Brdech. Na rubrice jako by byl vidět v čase sedmi epizod určitý posun – oproti prvnímu dílu se moderátor přesunul ze středu do, pro oko příjemnější, pozice zlatého řezu. Zkrátila se stopáţ, v příspěvcích se více pracovalo s hudbou i čím dál méně formálním jazykem. V případě vysílání ze 4. února se ale moţná jazyk posunul aţ na hranici. Tématem byla konference o klimatických změnách, která se konala v Paříţi. V souvislosti s tím redaktor pronesl: „A i další závan, kterej přichází z Paříţe je podivnej. Zákaz kouření. Koho to proboha zajímá, mít nekuřácký hospody. Copak pivo, copak kafe je bez cigára vůbec moţný? A hadry jsou teď tak levný, proč bysme se po kaţdym vobědě, večeři nebo příjemným pochlastání v restauraci nepřevlíkli?“ (168 hodin, Hlas Svobody (Oty), 4. 2. 2007) I kdyţ byla tato slova řečena s dostatečnou ironií a divák jasně pochopil, ţe mají provokovat a vyjadřovat postoj Čecha, kterého vlastně kromě piva nic nezajímá, přece jen na veřejnoprávní médium aţ příliš zabrousil do nespisovné vrstvy českého jazyka.

2.3.1.3

Perly

Satirickou sloţkou pořadu je, mj. i samotný závěr relace, o kterém se na internetových stránkách pořadu 168 hodin hovoří jako o rubrice s názvem Perly. Charakterizována je tam jako: „Humorná tečka prostřednictvím krátké videosekvence zachycující nechtěně vzniklou situaci.“ (168 hodin, internetová stránka ČT). Stejně jako pro rubriku Malostranské korekce i pro tuto platí, ţe vyuţívá často záběry, které vznikly například před začátkem tiskové konference nebo oficiálního rozhovoru.

- 73 -

V titulcích, resp. znělce, která obvykle uvozuje rubriku (Rozhovor, Vzestupy a pády, Malostranské korekce) ale tato tečka ţádný název nemá. Občas jí předcházela grafika s titulkem Výroky týdne nebo byla nazvána podle tématu, kterým se zabývala. Na rozdíl od Vzestupů a pádů se tato perlička nakonec objevila uţ v prvním vysílání relace – 10. září 2006 a zůstala téměř pravidelnou satirickou tečkou pořadu dodnes. Často se na ní, kromě editorky a moderátorky Nory Fridrichové podíleli i jiní redaktoři zpravodajství České televize (například Jan Šenkýř nebo Zuzana Tvarůţková) a později občas i novinář Miroslav Korecký. Ne vţdy se ale týká přímo politiky - na závěr se tam objevují i vtipné situace z řad redaktorů zpravodajství České televize. V této práci se ale budu zabývat jen těmi politickými. V rubrice Perly se často objevují vtipné výroky nebo jednání některých politiků. Takové, které zpravidla nepotřebují větší komentář – pouze jsou krátce uvedeny moderátorkou a pak samy o sobě působí komicky. Ne pravidelně, ale někdy bývá i tato část doplňována hudbou. Právě hudba, její text nebo konotace s ní spojené způsobovaly komično. Velmi často se objevuje melodie z Fantomase, Četníka ze St.Tropez, Adams family nebo Hříšných lidí města praţského. Např. spor poslance Lubomíra Zaorálka a tehdejšího předsedy Poslanecké sněmovny Miloslava Vlčka, kdy předsedající vypínal poslanci Zaorálkovi mikrofon u pultu dokreslila hudba z animovaného seriálu Mach a Šebestová, která díky svému textu My jsme ţáci třetí bé, dávala do souvislosti chování zákonodárců s chováním malých dětí (168 hodin, Perly, 1. 10. 2006). O několik týdnů později se objevily třeba spory Václava Klause a Martina Bursíka. Zastánci odlišných názorů na globální oteplování sehráli roli v Perlách, kde byly sestříhány jejich výroky z konference zabývající se tímto tématem a podkresleny romantickou hudbou J´teme. Jindy zase tehdejší prezident Václav Klaus na Hradě po jednání s tehdejším předsedou ODS Mirkem Topolánkem, kdy stáli na tradičním místě před kamerami a třásli si rukama, zavzpomínal na spartakiádní značky v souvislosti s tím, ţe i potřásání rukama na hradě má své konkrétní místo, kde by uţ také podobná značka mohla být. Jeho průpovídku doprovázela hudba Ptáčata, spjatá právě se Spartakiádou. Kdyţ příspěvek zase pojednával o tom, ţe někteří poslanci kritizovali oblečení tehdejší ministryně školství Dany Kuchtové, doprovázela ho píseň Kdyţ se načančám. S hudbou souvisela i Perla spjatá s Vlastou Parkanovou, Janem Vyčítalem a jeho textem na melodii písně - 74 -

Gustava Broma Dobrý den, majore Gagarine, kterým oslavovali radar v Brdech slovy „Dobrý den radare, já ti tleskám.“ Tuto skutečnost moderátorka uvedla slovy: „Vlasta Parkanová tenhle týden zahýbala hitparádou popmusic. A v hrobě otočila i Gustava Broma“ (168 hodin, Perly, 10. 6. 2007). V Perlách se objevilo například i nechvalně proslulé gesto tehdejšího Mirka Topolánka a to kdyţ na opoziční poslance ukázal vztyčený prostředníček. Tento příspěvek Nora Fridrichová uvedla slovy: „V pátek opozičním poslancům adresoval jisté gesto, které tu já zopakovat nemůţu, protoţe jsme slušný pořad. Premiér si asi ještě nezvykl, ţe je premiér, a chová se jako buran“ (168 hodin, Perly, 4. 2. 2007). Video z Poslanecké sněmovny bylo ještě doplněné znělkou ze seriálu Profesionálové – v kontextu úvodního slova zřejmě měla poukázat na neprofesionalitu premiéra. Jedním ze slavných příspěvků této rubriky nepotřebující větší komentář byl i záznam z cesty tehdejšího prezidenta Klause do Chile v roce 2011. „A při cestách po Latinské Americe zavítal prezident Václav Klaus i do Chile, kde se mu, mimo jiné, zalíbilo i tamní protokolární pero,“ uvedla Nora Fridrichová (Perly, 168 hodin, 10. 4. 2011). Podobně tomu bylo i v případě záznamu z hlasování o důvěře Topolánkově vládě v roce 2007. V krátkém úvodu to naznačila i Nora Fridrichová, která ho uvedla: „Víc slov netřeba“ (Perly, 168 hodin, 21. 1. 2007) Na záznamu musel předseda Poslanecké sněmovny Miloslav Vlček několikrát ukázňovat své kolegy, aby se ztišili. Kdyţ u mikrofonu mluvil například Lubomír Zaorálek, musel zase napomínat tehdejšího ministra Petra Nečase, aby po něm neopakoval kaţdou větu. V rubrice se ale objevil i záznam z kongresu ODS v roce 2006. Jeden z delegátů, Milan Franc z Děčína, se ostře pustil do kritiky sociálních demokratů, přímo pak jejich předsedy Jiřího Paroubka. Zřejmě se nechal trochu unést, protoţe jeho projev obsahoval celou řadu vulgárních výrazů. Aţ Jan Zahradil mu musel připomenout, ţe celý kongres přenáší Česká televize. Často se v této rubrice objevují i třeba záznamy z interpelací, kde je komickým prvkem nedodrţování času stanoveného jednacím řádem Poslanecké sněmovny. Z dolní komory parlamentu ale pochází celá řada závěrečných Perel. V jednom případě dokonce zůstala sněmovna téměř prázdná. Krátkou

videosekvenci

uvedla

moderátorka

Nora

Fridrichová

slovy:

„A teď se podívejte, jak to můţe vypadat při interpelacích kdyţ premiér zmizí do Pákistánu. A polovina vlády se omluví a do sněmovny nedorazí vůbec. - 75 -

Poslanci ČSSD nařknou vládu z neúcty a všechny interpelace natruc stáhnou. V pusté a prázdné sněmovně pak zůstanou dva osiřelí lidovci“ (168 hodin, Perly, 13. 5. 2007). Poté byl odvysílán záznam, na kterém předsedající vyvolal jediného přihlášeného k interpelacím, poslance Hovorku. Ten se u pultíku omluvil s tím, ţe svou otázku si ponechá na příští interpelace, protoţe nevěděl, ţe premiér nebude přítomen. Poté předsedající ukončil schůzi. Po záznamu moderátorka Fridrichová jen dodala: „Tak takhle to vypadá, kdyţ lidovci ovládnou sněmovnu“ (Tamtéţ).

2.3.1.4

Malostranské korekce

Malostranské korekce se v rámci pořadu 168 hodin objevily poprvé 2. září 2007 a vysílají se dodnes. Na oficiálních stránkách pořadu 168 hodin je tato rubrika charakterizována jako: „satirická reflexe uplynulého týdne na domácí politické scéně.“ (internetové stránky pořadu) Souvisí s ní ještě titulek „Politici, jak je obvykle nevidíte.“ Sám Miroslav Korecký, který rubrikou provází, pak o ní hovoří jako o „pohledu za oponu politiky“22 Malostranské korekce tedy nahradili rubriku Hlas Svobody (Oty). Cílem bylo, aby byl tento „předěl“ pořadu odlehčenější a vtipnější. Je spjatý s novinářem Miroslavem Koreckým a jeho psanou rubrikou v časopisu Týden Zápisník z Malé Strany. Na té Korecký pracoval uţ od svého nástupu do tohoto týdeníku, od roku 2002. Tehdy ale byla jen seriózním přehledem toho, jaké zákony schválil parlament nebo na jakou státní návštěvu zavítal prezident. Miroslav Korecký ale začal pojímat tento zápisník více autorsky. „Později mi to začalo připadat takové zbytečné, ţe nikoho nemůţe bavit přečíst si rubriku o tom, co schválil Senát, tak jsem to postupně posouval do takové odlehčenější tóniny aţ se to tak nějak posunulo úplně. Někdo mi pak vyčítal, ţe se z toho čtenář uţ nedozvěděl, co se v té sněmovně skutečně dělo, ţe se třeba schvaloval nějaký zákon, ale já o tom nenapsal a uveřejnil tam informaci, ţe některá poslankyně měla oko na punčoše. Já jsem ale oponoval, ţe to je zkrátka zápisník,

22

Informace poskytnul Miroslav Korecký při osobním rozhovoru 12. 09. 2013

- 76 -

parlament mýma očima. Já jsem si všimnul, ţe tam poslankyně měla díru na punčoše a v tu chvíli jsem neposlouchal projednávaný zákon. O tom, ať si někdo napíše nějaký delší článek, ale tohle bylo zkrátka očima Miroslava Koreckého, který tam v tu chvíli seděl.“23. Od té doby tato rubrika glosovala dění v obou komorách parlamentu, ve Strakově akademii nebo na Praţském hradě. V roce 2007 pak za novinářem přišel tehdejší dramaturg pořadu 168 hodin Ondřej Neumann, se kterým se Korecký znal uţ z předchozí novinářské praxe. Neumann mu nabídl, ţe by v rámci 168 hodin mohl svůj Zápisník z Malé strany převést do audiovizuální podoby jakéhosi televizního sloupku. Podle Miroslava Koreckého to ale nebylo jednoduché – v televizi se pouţívá odlišný jazyk a to, co v psaném projevu vyzní, jako vtip v mluveném zase můţe působit aţ příliš komplikovaně 24. Dlouhé věty, zvyklý psát do Zápisníku z Malé Strany musel pro tuto novou rubriku krátit a zjednodušovat. Odrazilo se to také ve výběru témat – některá se zkrátka během krátké stopáţe nedala divákovi podat. Název rubriky měl být podle dramaturgů spjat se jménem Miroslava Koreckého. Uvaţovalo se prý například o variantě Týden Miroslava Koreckého, která by odkazovala i na médium, ve kterém novinář tehdy působil (dnes pracuje v deníku Mladá fronta Dnes). Nakonec ale zvítězila varianta Malostranských korekcí, které částečně na redaktorovo jméno odkazují. 2. září 2007 se ve 168 hodinách objevila rubrika poprvé. Od té doby má ustálený charakter. Stopáţ se pohybuje okolo tří minut. Zhruba v polovině pořadu 168 hodin je rubrika je uvozena grafikou s jejím názvem. Zpravidla začíná jedním ze tří stand upů redaktora Koreckého. Poté následují záběry týkající se tématu, o kterém mluvil – ovšem všechny jsou několikrát zrychlené (v rámci mnou sledovaných rubrik se zrychlené záběry poprvé objevili v rámci Perly 18. 2. 2007, tehdy dokonce s hudbou

23

Informace poskytnul Miroslav Korecký při osobním rozhovoru 12. 09. 2013

24

Informace poskytnul Miroslav Korecký při osobním rozhovoru 12. 09. 2013

- 77 -

s Hříšných lidí města praţského), doprovázené mluveným slovem a hudbou ze seriálu Hříšní lidé města praţského. Jak uţ bylo napsáno výše, rubrika je prokládána, většinou třemi, stand upy. Oproti zpravodajským jsou velmi specifické – kamera je často roztřesená, pracuje s rychlými zoomy, švenky, hraje si s rovinou obrazu, je vzhůru nohama apod. Podle Miroslava Koreckého se právě tím rubrika měla výrazně odlišit. V začátcích prý dokonce měly tyto stand-upy být „na samé hranici vysílatelnosti“25. I tato forma měla dát divákovi najevo, ţe na rubriku má nazírat odlehčeně a nebrat ji tolik váţně. Později se od tohoto formátu příliš obrazově radikálních stand-upů začalo trochu upouštět. „Pak uţ někomu vadilo, ţe jsem se tam mihnul na vteřinu a ještě hlavou vzhůru“26. Nicméně charakteristický ráz stand-upů Miroslava Koreckého ale zůstal. Během dlouholetého vysílání Malostranských korekcí tak diváci mohli zaznamenat stan-up na lodi uprostřed Vltavy nebo třeba částečně uvnitř pračky.

(Malostranské korekce 18. 5. 2008, 168 hodin)

25

Informace poskytnul Miroslav Korecký při osobním rozhovoru 12. 09. 2013

26

Informace poskytnul Miroslav Korecký při osobním rozhovoru 12. 09. 2013

- 78 -

V rubrice se ale objevují i přímé citace politiků – záznam ze schůze parlamentu, rozhovoru, tiskových konferencí apod. Ty většinou Korecký uvede a zároveň pak ještě komentářem doplní. „Korecký: (hraje hudba a jsou vidět zrychlené záběry) Jiří Čunek se zřejmě vrací, Karel Schwarzenberg asi odchází. V kaţdém případě se mnoţí zvěsti o škatulatech ve vládě. Ondřej Liška: Já samozřejmě jako ministr financí…pardon (smích) to prosim střihněte, jo. Já samozřejmě jako ministr školství. Korecký: Jako ministr školství tak Ondřej Liška mimoděk prozradil víc, neţ sám chtěl. Pokud by Liška byl ministrem financí, pak by třeba Martin Bursík, podle známého e-mailu specialista na hovězí, mohl aspirovat na ministra zemědělství.“ (Malostranské korekce, 2. 3. 2008, 168 hodin). Podle svých slov během týdne Miroslav Korecký „sbírá“ nebo hledá tyto perličky, které by do rubriky mohl pouţít. Dřív sám trávil hodně času v parlamentu, protoţe psal o politice do domácí rubriky Týdne. Tam si všímal, kromě projevu poslanců nebo senátorů, i takových věcí, jako bylo oblečení. S funkcí editora domácí rubriky Týdne ale na práci v terénu uţ tolik času nezbývalo. „V zápisníku nebo Malostranských korekcích byly třeba i zmínky, co měl kdo výstředního na sobě, coţ člověk jinak nevidí, pokud v té sněmovně prostě není. Jak jsem míň a míň dělal politiku a věnoval se spíš editorské činnosti, coţ vyţadovalo větší pobyt v redakci, tak pro mě bylo obtíţnější dostat se k nějakým podobným informacím. Je to obtíţnější protoţe ten přímý kontakt se nedá za nic vyměnit“

27

. Ţe ale téma oblečení zákonodárců ani dnes

neopustil je patrné z několika nedávných vysílání. V těch se totiţ vícekrát objevil motiv hráškově zelené mikiny s kapucí místopředsedkyně poslanecké sněmovny Jaroslavy Jermanové. Pokud Miroslav Korecký nemůţe být ve sněmovně nebo Senátu, pracuje často se stenozáznamy. Díky praxi uţ také ví, u kterých jmen má při čtení zpozornět.

27

Informace poskytnul Miroslav Korecký při osobním rozhovoru 12. 09. 2013

- 79 -

„Většinou kdyţ mluví Kalousek je sranda. O někom zas vím, ţe je uspavač hadů a nemá to smysl vůbec číst - to by se člověk unudil k smrti. Jistotou byl třeba taky David Rath. Velký vtipálek je třeba senátor Jaroslav Kubera. A velkou zárukou je i Miloš Zeman, kdyţ byl zvolen prezidentem tak jsem si říkal, ţe ten nám tu rubriku bude často plnit“

28

. Dále čerpá třeba také ze záznamů tiskových konferencí, sleduje

česká i zahraniční média, ale na nějaký ten vtipný fakt ho také někdy upozorní i jiní kolegové novináři nebo známí, kteří vědí, ţe se rubrikou zabývá. Na vtipné okamţiky pořízené během tiskových konferencí nebo rozhovorů ho ale upozorňuje i Nora Fridrichová nebo další redaktoři České televize. Tématem, které se často objevuje v Malostranských korekcích jsou nejrůznější návrhy zákonů, ať uţ je projednává vláda nebo rovnou parlament. „Korecký (stand-up u bedýnky s rajčaty): Na ministerské stoly zase dorazil další z aprílových návrhů. Tentokrát jde o rajčata.(Objeví se přiblíţený záběr na dokument a poté zrychlené záběry ze zasedání vlády). Korecký: Poté, co vláda ve středu rozhodovala o tom, zda skupina britských mykologů můţe v beskydských lesích sbírat houby, budou ministři schvalovat materiál s bizarním názvem: Návrh nařízení vlády o stanovení některých podmínek poskytování oddělené platby za rajčata určená ke zpracování. Nejnovější byrokratický nesmysl z Bruselu se v Česku týká sotva dvaceti pěstitelů. Další vládní nařízení, třeba o skladování tuřínu nebo počtu kuliček hrachu v luscích, budou následovat (Malostranské korekce, 13. 1. 2008, 168 hodin). Miroslav Korecký si v pořadu ale všímá i zdánlivých maličkostí, které potom vtipně okomentuje. Jednalo se například o prodej velké čokolády v bufetu sněmovny nebo automat na léky, který se tam znenadání objevil a po týdnu opět zmizel. Často ale komentoval například překlepy v tiskových zprávách nebo oficiálních dokumentech.

28

Informace poskytnul Miroslav Korecký při osobním rozhovoru 12. 09. 2013

- 80 -

„Korecký (stand-up): Urputné shánění antiklause se podepslao na duševním zdraví českých socialistů. (začne hrát hudba a objeví se zrychlené záběry sociálních demokratů, Jana Švejnara i později zmiňovaného dokumentu) Korecký: V pondělí ČSSD písemně oznámila, ţe se na její senátorský klub přijde představit prezidentský kandidát, profesor Švejcar. Zakladatel a stoletý nestor české pediatrie by moţná na rozdíl od Jana Švejnara s Paroubkem pěkně vyběhl. Nebýt uţ ovšem 10 let na pravdě boţí. (Malostranské korekce, 11. 11. 2007, 168 hodin) Text k Malostranským korekcím většinou Miroslav Korecký zpracovává ve čtvrtek večer. Následně ho čte editorka pořadu Nory Fridrichové a šéfredaktor zpravodajství Petr Mrzena. V pátek se natočí stand-upy a v neděli se pak Malostranské korekce zpracovávají na střiţně, aby se večer mohl celý pořad vysílat29. Podle Koreckého ale je, kromě psané a audiovizuální formy, rozdíl také v práci pro veřejnoprávní médium. Oproti komerčnímu týdeníku je práce na Malostranských korekcích ve veřejnoprávní televizi diametrálně jiná. Musí totiţ zohledňovat vyváţenost a to zvlášť před volbami. V případě těch přímých prezidentských nebylo prý zase tolik náročné se všem 9 kandidátům raději vyhnout, nicméně v případě voleb do Poslanecké sněmovny na výběr pak redaktor tolik nemá. Obsah pak tvoří vyváţeně, coţ ale můţe zkomplikovat fakt, ţe ve chvíli, kdy pravice hýří vtipem, z levé strany politického spektra nic vhodného do korekcí zkrátka nezazní30.

2.3.1.5

Reakce politiků

To, ţe se politik objeví v televizi v ne zcela lichotivé situaci doprovázené glosujícím komentářem samozřejmě někdy způsobí to, ţe se ozve tvůrcům pořadu. Co se týče Malostranských korekcí, tvrdí redaktor Korecký, ţe jsou i tací politici, kteří

29

Informace poskytnul Miroslav Korecký při osobním rozhovoru 12. 09. 2013

30

Informace poskytnul Miroslav Korecký při osobním rozhovoru 12. 09. 2013

- 81 -

se ozývají i v kladném slova smyslu. Senátor za ODS Jaroslav Kubera mu prý jednou „vynadal“ ţe uţ dlouho v korekcích nebyl a zároveň si ihned posypal popel na hlavu s tím, ţe musí něco vtipného honem vymyslet31. Tehdejší poslankyně ze Strany zelených Olga Zubová prý zase Miroslavu Koreckému po odvysílání pořadu volala, ţe se u obrazovky velmi upřímně zasmála. Přicházejí ale i negativní reakce – jedna z nich byla například SMS od tehdejšího předsedy vlády Nečase, který Miroslavu Koreckému zaslal v listopadu 2012 text:„Bájná lhavost je klinická diagnóza, doporučuji vám intenzivní psychiatrickou léčbu.“

SMS často i přicházely od

Miroslava Kalouska, někdy i jen sotva pár minut po odvysílání rubriky32.

2.4

Kancelář Blaník Kancelář Blaník je seriál internetové televize Stream.cz. Pilotní díl se na

internetu objevil v listopadu 2013, další díly následovaly v průběhu roku 2014. Poslední část první série na internetu byla k vidění 12. července 2014. Od září 2014 pokračuje pořad druhou sérií následovat by měla i třetí. Na tvorbě seriálu se podílí reţisér Marek Najbrt a scénáristé Robert Geisler, Benjamin Tuček a Tomáš Hodan. Projekt produkuje Milan Kuchynka ze společnosti Negativ. Nad scénářem pořadu se prý schází dvakrát. Jeden den zabere střih a další pak postprodukční úpravy. Inspiraci tvůrci našli v britském seriálu Thick of it, u nás vysílaném pod názvem Je to soda. Náklady na jeden díl se pohybují zhruba kolem 50 tisíc korun (Fila, 2014). Protoţe všichni tvůrci mají kromě tohoto projektu i jiné činnosti, nemusí se zabývat výdělečností seriálu. Právě nutnost na satiře vydělávat byla podle filmového kritika Kamila Fily jedním z problémů české satiry „(…) nezbytnost vydělávat na ní; vyrábět ji pásově, nikoliv z nutnosti se k něčemu vyjadřovat.“ (Fila, 2014)

31

Informace poskytnul Miroslav Korecký při osobním rozhovoru 12. 09. 2013

32

Informace poskytnul Miroslav Korecký při osobním rozhovoru 12. 09. 2013

- 82 -

Tvůrci původně nabídli projekt i České televizi – programová rada ho ale odmítla s tím, ţe pro něj v televizi není místo a ţe by ho prý divák ČT nepochopil (Fila, 2014). Podle vyjádření producenta Milana Kuchynky pro týdeník Respekt jsou tvůrci rádi, ţe to tak dopadlo – v televizi by byli vystaveni větším omezením, neţ na internetu (Fila, 2014). Kaţdý díl má stopáţ kolem 7 minut. Všechny propojuje ústřední postava Tondy Blaníka (Marek Daniel) – lobbisty, přesněji řečeno zákulisního hráče, který hýbe českou politickou scénou. Příběh kaţdého dílu je zaloţen na některé z aktuálních kauz současné politické i společenské scény. Pohromadě drţí zejména díky představě, ţe za kaţdou takovou událostí je „nějaký velký zákulisní plán, ale ten ne vţdy velkému stratégovi vychází“ (Fila, 2014). To, ţe je Tonda Blaník nejlepším v oboru, má dokazovat i to, ţe sídlí v neokázalé, relativně skromně zařízené kanceláři. V seriálu vystupují další postavy, zaměstnanci kanceláře Blaník - Lenka (Halka Třešňáková) a Luboš (Michal Dalecký), zvaný Ţíţala. V seriálu zároveň vystupuje postava Libora – jakéhosi výše postaveného lobbisty, kterého ale nikdy nespatříme. Tonda Blaník s ním komunikuje zásadně po telefonu a na záchodě. Objevuje se v něm ale i celá řada dalších českých herců, kteří většinou ztvárňují sami sebe – Sandra Nováková má sehrát roli milenky českého premiéra, Tomáš Matonoha chce za pomoci Tondy Blaníka kandidovat do evropského parlamentu, Ivana Chýlková zase, coby kolegyně, komentuje náročný časový harmonogram ministra obrany Martina Stropnického. Podle reţiséra seriálu, Marka Najbrta, se uţ tvůrcům hlásí další herci, kteří by chtěli v seriálu účinkovat (Fila, 2014). V jednotlivých dílech se uţ objevila témata jako proces s Romanem Janouškem, Opencard, kontroverzní vyjádření poslankyně KSČM Semelové, volby do Evropského parlamentu, pokus o puč v ČSSD, komunální volby, cesta prezidenta Miloše Zemana do Číny apod. Během děje se pak postupně odhaluje, kdo za aférou vlastně stojí nebo kdo dokáţe politiky dostat z krize - většinou je to v obou případech právě Tonda Blaník. Poodkrývá svoji roli nejen v aktuálních kauzách, ale i v některých starších událostech, na které vzpomíná¨

- 83 -

Blaník: "Pamatuješ, jak jsme posílali ty nábojnice, kdyţ jsme tlačili Klause na Hrad? Tak mě je teď někdo poslal zpátky." (Kancelář Blaník, 2014, 14. díl 1. série) Jindy ale pak vyuţijí tvůrci určitý návrat v čase, který doplní příslušný rok, jenţ se objeví na obrazovce. Podle slov Tondy Blaníka pak lze poznat, o které kauze mluví. "Bude to taková malá, červená kartička, rozumíš mi? No přesně, nebude to skoro nic umět, bude to jenom normální tramvajenka, ale strááášně drahá tramvajenka. Hele ale mělo by se to jmenovat nějak anglicky, aby to znělo světově." (Kancelář Blaník, 2014, 11. díl 1. série) Politikům pak Tonda Blaník má pomoci s řešením situace, ve které se nacházejí. Ve většině případů tak vydává za své nápady to, co se skutečně stalo, čímţ defacto zesměšní reálné jednání politiků a ostatních aktérů. Týkalo se to například jednoho ze sloganů ČSSD v kampani ve volbách do Evropského parlamentu. Na billboardech se totiţ objevoval lídr kandidátky Jan Keller a u něj slogan Chceme hrát v Evropě první ligu. „Blaník: No, to je pravda, tenhle chlap nikdy evropsky vypadat nebude, s tím nejde dělat vůbec nic. Má plachtičku jak fotbalista. Hele ale tak se tomu nebraňte. Dejte prostě slogan Chceme hrát v Evropě první ligu a máš to z krku“ (Kancelář Blaník, 2014, 9. díl 1. série). V seriálu tvůrci vyuţívají komickou mystifikaci. Do určité míry je na ní seriál i vystavěn – předkládají totiţ divákovi verzi toho, jak se některé události měly odehrát, resp. kdo je měl ve skutečnosti iniciovat. Dále pak taky tento prvek vyuţívají v kombinaci se zpravodajským serverem Novinky.cz, kdyţ sestaví falešnou zprávu, která je například pointou některého z dílů. Díky písmu i stylu pak tato zpráva vypadá jako některé zprávy skutečné (skutečné zprávy ze serveru Novinky.cz totiţ v seriálu vyuţívají také.) Například jedna z falešných zpráv se týkala ministra obrany Martina Stropnického, jehoţ působení se po několika nezdarech Tonda Blaník rozhodl svěřit do rukou reţiséra Jana Hřebejka.

- 84 -

(Kancelář Blaník, 10. díl) V jednom případě ale vytvořili falešnou zprávu i na stránkách zahraničních internetových zpravodajských serverů. Politické aktéry Tonda Blaník oslovuje zásadně křestním jménem, aby dal najevo jeho vztah k nim. Text scénáře je vystavěný tak, aby z kontextu bylo moţné vyčíst, o kterého člověka se vlastně jedná. U některých, méně obvyklých jmen na české politické scéně, je hned jasné, kdo je na druhém konci telefonu. „Blaník: Nazdar Andreji. Jo, viděl jsem to. On uţ mi volal sám. Je to tvůj nejlepší ksicht, to chápu. Nemůţeš o něj přijít, jasně." (Kancelář Blaník, 2014, 10. díl 1. série) U jiných je ale třeba podat divákovi v dalších větách pomocnou ruku a zmínit některé věci neodmyslitelně spjaté s konkrétním člověkem. „Blaník: No dobrý den, Vladimíre, tady Tonda Blaník. Pamatujete se na mě? Já vím, ţe se vám má volat jenom v sobotu, ale u mě byste mohl udělat výjimku, ne. No, to já říkám furt, ţe tam schází Ţelezná ruka.“ (Kancelář Blaník, 2014, 7. díl 1. série)

- 85 -

Je to princip určité hry s divákem, který ale vyţaduje divákovu aktivní myšlenkovou spoluúčast a zároveň i znalost kontextu. Způsob této hry sice pro diváka pak působí komicky, nicméně u některých se můţe setkat s nepochopením. To se týká i jednotlivých kauz, respektive témat, která se v seriálu objeví a jsou naznačována postupně. Jednotlivé kauzy totiţ nevysvětlují, ale kumulují naráţky na ně. Tonda Blaník se například vzbudí v kanceláři a ve chvíli, kdy mu začne zvonit mobil se na display objeví jméno Romeš. „Blaník: No nazdar. Kde seš? Ty ještě paříš? No kde bych byl, koupil jsem poslední rundu a šel jsem do kanafasu. Coţe? Kdo do tebe zacouval? Romane, artikuluj.Jakou šipku přes kapotu? Tak cigoška nebo Vietnamka? Ty vole, jestli je tam 400 novinářů a 18 antonů tak to není ţádná prdel Romeši. Ne! Hlavně nedávej krev. Ani vlasy.“ (Kancelář Blaník, 2014, 7. díl 1. série) I přesto, ţe seriál díky svému charakteru můţe pruţně reagovat na aktuální dění, nebo snad právě proto se pak vtipnost dílu nebo různých naráţek můţe vytratit spolu s kauzami, které nahradí případy jiné. A s tím i část publika. Ţe se politická satira dá vystavět nadčasově dokazuje třeba i britský seriál Jistě, pane ministře. Principy fungování evropské unie nebo rozdělování financí jak o nich v seriálu hovoří sir Humphrey působí komicky dodnes. Jediné, co uţ se časem minulo je studená válka. Nicméně určité obavy z Ruské federace jsou ve společnosti zakotveny i dnes – proto i takové vtipy zůstávají platné a to uţ od vysílání seriálu uplynulo více neţ třicet let. Tvůrci v Kanceláři Blaník pouţívají rychlé střihy, mírně neurotickou kameru a rychlé zoomy a švenky, které sice mohou působit na první pohled jako známka neprofesionality a setkat se s nepochopením diváků, protoţe je to nezvyklé nebo to můţe dokonce diváka rušit. Zároveň ale právě tyto prvky dávají pořadu specifický ráz, který ho odlišuje od dřívější vysílané produkce. Konkrétně tyto prvky mají svůj základ ve zmíněném Thick of it. Tvůrci vyuţívají ale i prvky vizuální komiky. Jedním z takových případů jsou upravené fotografie. Vyuţili je například, kdyţ měl Tonda Blaník za úkol zlepšit image premiéra Bohuslava Sobotky.

- 86 -

„Blaník: (telefonický rozhovor s Liborem) Akorát já z něj potřebuju udělat chlapa, ne obět. Hm, nejde. Ty vole to je dneska materiál vole. To aby se jeden posral. Zlatej Topol, vid.“ (Kancelář Blaník, 2014, 3. díl 1. série) Poté zadá svým zaměstnancům úkol, aby vymysleli, návrhy na to, jak situaci zlepšit. Ţíţala se inspiroval v případě ruského prezidenta Vladimíra Putina, který se nechal nafotit v různých situacích, aby demonstroval sílu. „Ţíţala: Tohle je chlap, kterého se bojí celej svět. (fotografie Vladimira Putina) A tohle, je náš premiér (stejná fotografie Vladimira Putina, na jehoţ těle je upravená fotografie obličeje Bohuslava Sobotky). Blaník: Ty vole, cos hulil Ţíţalo? Ty si myslíš, ţe někdo uvěří, ţe by ten vůl co 20 let jezdil akorát na sjezdy a furt se smál jak kokot něco zastřelil?“ (Tamtéţ)

(Kancelář Blaník, 2014, 3. díl 1. série) Jazyk pouţívaný v seriálu zahrnuje velké mnoţství vulgárních výrazů a nevybíravých označení politických reprezentantů. „Blaník: Slávek nejen vypadá, jako tydýt, on je tydýt“ (Tamtéţ) „Blaník: Ten Hamáček, to je fakt hovado“ (Kancelář Blaník, 2014, 2. díl 1. série) Právě i v této rovině se tvůrci inspirovali v britském seriálu Thick of it, jenţ také šokoval mnoţstvím vulgárních výrazů. Scénáristé ale také pracují například i s jazykovými hříčkami - 87 -

„Blaník: Ale kdyby kurva drţeli hubu a domluvili se, jestli tam byli, kdyţ řikaj, ţe tam nebyli a přitom tam byli, tak nejsou tam, kde jsou.“ (Kancelář Blaník, 2013, pilotní díl - Sněhuláci) V případě senátorky KSČM Marty Semelové, v jejímţ případě ji chce Tonda Blaník poslat na Krym, jeho zaměstnanec ale zamění poloostrov za krim – zkratku pro kriminál, čili vězení. V jazykové rovině se objevuje také intertextualita, kterou odkazují k jiným satirickým pořadům. „Blaník: Uţ s ním nechcete mít nic společnýho. Jistě, pane ministře.“ (Kancelář Blaník, 10. díl). Slovník seriálových postav ale obohacuje slovní zásobu diváků o řadu hlášek nebo označení. Mezi lidmi se podle všeho ujala například přezdívka pro novou praţskou primátorku Adrianu Krnáčovou z hnutí ANO. „Blaník: Vy jste se fakt úplně posrali. Tohle má bejt symbol přátelství? No co udělá lev s pandou? No seţere ji. My jsme pidistát, my si nemůţeme dovolit nasrat miliardu lidí. To musí bejt něco mírumilovnýho. Ţíţala: A co panda a Manka? Blaník: Jasně a narodí se jim pandísek ty vole. Kurva, to chce něco jako český. Chápete? Ale anglicky, protoţe je to pro Číňany. Lenka: Takţe ne český ale czech. Ţíţala: Krteček. Krte-czech. Blaník: Jo ty vole! To je symbolický. Krtek a panda. Lenka: Ale to se jim pak narodí Krnda. Blaník: Lenko, tohle si nechte od cesty. My víme, ţe vy víte, ţe se tak na magistrátu říká Krnáčový.“ (Kancelář Blaník, 2014, 8. díl 2. série) Postava Tondy Blaníka jde ale svým charakterem i za hranice vysílaného pořadu. Tonda Blaník nejen, ţe s fanoušky komunikuje na sociálních sítích Facebook a Twitter, ale také je autorem sloupků v měsíčníku Reportér. V posledním, 13., dílu druhé série, se dokonce objevil náznak, ţe by měl Tonda Blaník kandidovat na prezidenta.

- 88 -

3

ZAHRANIČNÍ POŘADY Pro analýzu a následnou komparaci s českými pořady jsem zvolila relace

americké produkce a to The Daily Show a Colbert Report stanice Comedy Central. Dále potom také projekt The Onion resp. jeho audiovizuální část The Onion News Network. Rozsah výzkumu neumoţňoval obsáhnout všechny epizody u zmíněných pořadů. Zkoumání jednotlivých relací by mohlo být samo o sobě tématem diplomové práce. U The Daily Show a The Colbert Report jsem se proto zaměřila na díly z let 2014 a 2013. U starších epizod byl i problém s jejich dostupností a moţností zhlédnutí. Na základě těchto epizod a dostupných pramenů jsem tak popsala základní rysy pořadu a formální prvky, kterými autoři dosahují politické satiry.

3.1

The Daily Show The Daily Show je satirický televizní pořad stanice Comedy Central. První díl

se odvysílal 22. června 1996. Aţ do roku 1998 byl ústředním protagonistou pořadu Craig Kilborn. Ten se ale později stal moderátorem The Late Late Show a tak ho v pořadu nahradil Jon Stewart, který The Daily Show moderuje dodnes (Gray, Jones a Thompson, 2009, s. 27). Vysílá se vţdy od pondělí do čtvrtka ve 23:00 tamního času. Od roku 1996 se jedná o 2571 epizod33. Stopáţ jedné epizody The Daily Show je 22 minut a kaţdý díl se skládá z několika segmentů, které jsou odděleny reklamami. Ve znělce pořadu se objevuje planeta Země, okolo níţ je jako prstenec nápis The Daily Show with Jon Stewart a hlas oznamuje datum a začátek pořadu. Poté je záběr na moderátora sedícího za pultem ve studiu. Ten pak shrne některá témata, jimiţ se bude zabývat a prozradí i kdo bude hostem pořadu.

33

údaj k 11. 12. 2014.

- 89 -

(The Daily Show, 10. 12. 2014) V první části pak reflektuje aktuální téma – většinou jedno, někdy ale i dvě. Témata se týkají dění v americké společnosti, v Kongresu, v zahraničí, kultuře apod. Moderátor pracuje s audiovizuálními ukázkami. Často nechává zaznít výroky politiků, které glosuje, zasazuje do kontextu s výroky jinými nebo jen po zaznění výroků nasadí udivený výraz a vyřčené mnohdy samo o sobě, buď úplně. nebo díky předchozímu komentáři, působí komicky. Jedním

z témat

poslední

doby

je

hrozba

Islámského

státu.

Jon Stewart se zabýval tím, jak se američtí politici vyjadřují k otázce, zda jsou ohroţeni i občané na americké půdě. Poté zaznělo několik výroků politiků, kteří sice říkali, ţe ISIS je určitou hrozbou, ale pro Američany nepředstavuje nebezpečí. Potom zazněl výrok Lindsayho Grahama34 „Graham: Tohle není Somálsko, ani Jemen. Tohle je zlomový bod ve válce s terorismem. Naše strategie znovu selhala. Prezident se tomu musí postavit dřív, neţ nás všechny zabijí ve vlastních domovech. Stewart: (zírá a mlčí) Takhle by to asi vypadalo, kdyby se někdo v neděli probudil s kocovinou, zapnul televizi a uviděl Lindsayho Grahama.

34

Lindsay Graham je člen Republikánské strany, bývalý člen Sněmovny reprezentantů a současný senátor za stát Jiţní Karolína.

- 90 -

Graham: …neţ nás všechny zabijí ve vlastních domovech. Stewart: (předstírá kocovinu, znuděně) Opravdu? Nás všechny? Samozřejmě (objeví se vedle něj grafika znázorňující Lindsayho Grahama v pozadí s teroristy ISIS a nápisem A Nightmare on Graham street) měli bychom to (vystrašeným vysokým hlasem) všichni zemřeme, brát váţně, kvůli reputaci Lindsayho Grahama známého jeho klidnými a umírněnými vyjádřeními. Například kdyţ mluvil o vlastnictví zbraní. Graham: Pokud by moje rodina ţila v neustálém strachu z ozbrojených gangů, které můţete potkat kdekoliv v New Orleans, tak bych upřednostňoval AR-15, jako více odstrašující zbraň neţ je dvouhlavňová brokovnice a proto ji povaţuji za vhodnější pro ochranu mých nejbliţších Stewart: Nebo při hodnocení rozpočtu. Graham: Všechny ty řeči o strachu jsou opodstatněné. Pokud jde o to, ocitáme se na neudrţitelné cestě. Stewart: Nebo kdyţ mluví o íránském jaderném programu. Graham: Řítíme se cestou k Armagedonu. Stewart: Tento ubohý muţ ţije celý ţivot uvězněný v projektu Blair Witch. Proboha, viděl jsem čivavy v kabelkách, co byly míň ustrašené.“ (The Daily Show, 15. 9. 2014)

(The Daily Show, 15. 9. 2014) Jon Stewart pracuje s řadou grafických prvků – grafika se objeví vedle něj a často zobrazuje např. politiky, kteří předtím mluvili v ukázce – buď pro přehled, - 91 -

pokud zaznělo více výroků nebo kombinuje fotografie politiků s jinými prvky, které pak působí komicky. U příkladu výše je to právě situace, kdy interpretuje výroky senátora Lindsayho Grahama jako zbytečně ustrašené a parafrázuje hororový snímek Noční můra v Elm Street (v originále A Nightmare on Elm Street). Grafika nebo fotografie má tedy někdy doloţit určitou skutečnost, zesměšnit osobu, o které se mluví nebo případně zdůraznit mluvené slovo, např. v předchozím případě, mluvil-li Jon Stewart o čivavách, objevila se fotografie jedné z nich. Jedním z témat poslední doby, které Jon Stewart rozebíral dokonce v několika dílech The Daily Show, byla zpráva, kdy vyšetřovací výbor Senátu měl zveřejnit shrnutí zprávy o praktikách CIA po 11. září 2001. Mělo se jednat o data, která prokazovala, ţe ústřední zpravodajská sluţba pouţívala mučení při výsleších osob podezřelých z terorismu. Jednu část zahájil Jon Stewart sestřihem výroků několika politiků. „Otevírá to staré rány. Tím uţ jsme si prošli. Tohle jsou opravdu stará fakta. Chambers: Vracet se k tomu teď, o tolik let později, nepřinese nikomu nic dobrého. Stewart: Ano, je to opravdu o tolik let později. (stařeckým hlasem) Vše se to odehrávalo kolem roku 2000 nebo 2002. Vzpomínám si, ţe auta jezdila na benzín a Spider-mana hrál Tobias Maguire. Ne ten nově kousnutý pavoukem Andrew Garfield. (uţ normálním hlasem) Takţe, zřejmě, co jsme udělali nebylo mučení. A i kdyby bylo, kdo se na to všechno bude pamatovat? Ale samozřejmě, kdyţ je to nejlepší nepamatovat si věci z této doby, to nám implikuje, ţe nikdy nesmíme zapomenout to, co nás očišťuje. Chambers: Je důleţité mít na paměti, ţe po útocích z jedenáctého září strach z dalších moţných útoků byl všudypřítomný a bylo to skutečný. Národ byl traumatizován. Stewart: Byli jsme vystrašení. Jistě dočasné stanovisko agitace, které můţe být vyuţito v kterémkoliv případě. Například. Můj klient, Jeffrey Dahmer, ano, on zabil a snědl své sousedy ale tou dobou byl hladový. Nyní, jak můţete vidět (na - 92 -

fotce je Jeffrey Dahmer) je spokojeně najedený a jeho zkaţenost je pryč. Takţe, myslíme si, ţe jsme nikoho nemučili. Je to tak dlouhá doba, ţe se na to ve skutečnosti nepamatujeme ale pamatujeme si, ţe jsme byli vystrašení.“ (The Daily Show, 10. prosince 2014) Kromě konfrontace jednotlivých výroků, které následně dokládají jak si i jeden člověk dokáţe v tomto tématu protiřečit, Jon Stewart vyuţil taky herecké prvky, kdyţ začal předstírat staříka. I zde pouţil prvek grafický a to parodii, kdyţ pouţil logo reality show America´s got Talent a upravil v něm text na America´s got Torture. Po analýze témat následuje část, která je věnována hostům, respektive zpravodajům pořadu. Jde o inscenované rozhovory s lidmi z řad týmu The Daily Show, kteří jsou představeni buď jako odborníci na určitou oblast nebo jako zpravodajové. Někdy přijdou přímo do studia, kde sedí u pultu s Jonem Stewartem a následně vedou rozhovor na určité téma. Jedním ze zpravodajů je i Trevor Noah, který se měl vrátit z jiţní Afriky. „Noah: Abych byl upřímný, jsem trochu nervózní. Mezi vašimi policisti a na rovinu také kvůli ebole… Stewart: Vaší ebole můj příteli! Ta není naše, opravdu, (k publiku) věřte mi, on to spletl. Ty jsi z Afriky, je to vaše ebola… Noah: Ne, ne ne. Z jiţní Afriky Jone. Tam nebyl jediný případ uţ přes 18 let. Mí přátelé mě varovali. Trevore, nejezdi do států, chytneš tam ebolu! Ale já jim na to řekl, víte co, kamarádi? Jen proto, ţe tam mají pár případů eboly, to neznamená, ţe bychom měli přerušit veškeré cestování tam, to by bylo ignorantské. Stewart: Ano, jistě. To by bylo ignorantské. Myslím, ţe máme sklon zapomínat, ţe jiţní Afrika není úplně…hned vedle Libérie, ţe? Noah: Je vzdálená 4000 mil.“ (The Daily Show, 3. 12. 2014) Jindy jsou ale zpravodajové přímo na místě, kde se něco děje – často ovšem jen obrazně. Ve skutečnosti totiţ stojí před zelenou plochou a za nimi je naklíčováno odpovídající pozadí – Bílý dům, Kapitol nebo prostředí jiného státu, např. Izraele. Jednou z těch, kdo se v této roli objevují častěji je kanadská herečka Samantha Bee. Ta je zpravodajka Daily Show a expertka na mezinárodní politiku. Od Bílého domu - 93 -

jednou referovala o selhání jednání o íránském jaderném programu a zejména o tom, jak to přijímá vláda.

(The Daily Show, 13. 11. 2013) „Stewart: Sam, jak Obamova administravita bere tento diplomatický nezdar? Bee: Oooou. Oni tohle váţně potřebovali. Obama opravdu potřeboval vyhrát. Stewart: Ano, bylo to pro něj několik opravdu náročných měsíců.. Bee: Všechen ten zmatek kolem NSA, kongres zdrţuje jeho jednání… Stewart: Hotová noční můra. Bee: Je to katastrofa a parodie zabalená v neschopnosti. […] Jeho zaměstnanci se ho snaţí povzbudit. Zrovna teď hrají na basketbalovém hřišti u bílého domu a snaţí se zvednout jeho sebevědomí (objeví se fotografie Baracka Obamy, jak hraje basketbal s dětmi. Zcela evidentně upravená). Stewart: Dali kvůli němu koš níţ? Bee: Ano, ale jen trochu….“ (The Daily Show, 13. 11. 2013)

- 94 -

(The Daily Show, 13. 11. 2013) Právě tito zpravodajové zde prezentují tzv. fake news – falešné zprávy resp. komickou mystifikaci. Obvykle začnou od skutečné, reálné zprávy a mluví dál o politicích nebo o vývoji v nějaké skutečné kauze, nicméně se to jiţ nezakládá na pravdě. Případně někdy reflektují zcela smyšlenou událost. Aby tomu přidali na důvěryhodnosti, dokládají skutečnosti upravenými fotografiemi nebo inscenovaným děním okolo. Jejich odbornost záleţí na tématu reportáţe a můţe se jednat o takovou, kterou známe i běţně z televizního zpravodajství, např. politolog, expert na mezinárodní politiku, ale objevují se i absurdnější jako je odborník na neformální rasismus. Často tu pak jsou vykresleny existující stereotypy odborníků, které parodují. Jedním z těchto zpravodajů byl i Stephen Colbert, který právě v této roli poloţil základy charakteru Stephena Colberta jako politického komentátora, který později moderoval vlastní show The Colbert Report. Po okénku se zpravodaji a odborníky pokračuje Jon Stewart rozhovorem s některou ze známých osobností. Hosté jsou nejen z řad politiků, ale jsou to i různé osobnosti ze showbussinesu. Často jsou zvány v době, kdy například jde do kin nový film, ve kterém hrají nebo na jehoţ tvorbě se podíleli, případně pokud vydali knihu nebo hudební album. Host je tedy často spojený s propagací vlastního díla – od toho se odvíjí i téma rozhovoru, který je doplněn např. i ukázkou z konkrétního filmu. V The Daily Show se tak objevily osobnosti jako Angelina Jolie, Jim Parsons, Samuel L.

Jackson,

John

Cleese,

Liam

Neeson, - 95 -

Benedikt

Cummerbatch

aj.

Z politiků pak Hillary Clintonová, Bill Clinton, Barbara Boxer, John Kerry nebo Joe Biden.

3.2

The Colbert Report Pořad The Colbert Report je satirický televizní pořad stanice Comedy Central.

Jeho ústřední postavou je Stephen Colbert, který se uţ dříve objevoval jako reportér a politický komentátor v The Daily Show. V roce 2005 získala The Daily Show ocenění Primetime Emmy Awards, a i proto stanice zamýšlela zařadit do vysílání další pořad podobného formátu. Zároveň chtěla na programu udrţet Stephena Colberta, který

díky

svým

výstupů

v Daily

Show

získával

na

popularitě

(Gray, Jones a Thompson, 2009, s. 127). Chtěli zabránit podobné situaci, kdy odešla jedna z hvězd pořadu Steve Carell, kterému se nabízela i filmová kariéra. Producenti tak vymysleli spin-off úspěšné The Daily Show a jako producent s ním zůstal spojený i Jon Stewart. Show The Colbert Report se poprvé odvysílala 17. října 2005 se zkušební dobou osmi týdnů. Po pouhých dvou týdnech ale díky vysoké sledovanosti

bylo

rozhodnuto,

ţe

pořad

na

Comedy

Central

zůstane

(Gray, Jones a Thompson, 2009, 126). Od té doby se odvysílalo bezmála 1500 epizod. Vysílá se pravidelně od pondělí do čtvrtka vţdy ve 23:30 tamního času, tedy následuje po The Daily Show. Stopáţ kaţdé epizody je 22 minut. Program je parodií na konzervativní politické pořady, ve kterých hraje hlavní úlohu jedna osoba, se kterou je pořad neodmyslitelně spjatý, zejména má zesměšňovat The O´Reilly factor. Často se v pořadu objevuje obecně i kritika Fox news channel. Sám Stephen Colbert má být karikaturou vzdělaných seriózních komentátorů (Gray, Jones a Thompson, 2009, s. 128). Stephen Colbert, i kdyţ jeho jméno je shodné se jménem občanským, je během pořadu spíš fiktivní charakter, neţ osobnost, která show moderuje. Základy tomuto charakteru poloţil právě uţ v The Daily Show a později jej rozvinul. Pořad většinou začíná záběrem na Stephena Colberta sedícího u pultu ve studiu. Stručně shrne témata epizody, prozradí kdo bude hostem a celý tento krátký úvod většinou zakončí vtipem. Poté začíná znělka – některé díly ale začínají přímo jí,

- 96 -

bez úvodu se Stephenem Colbertem. Ve znělce se objevuje letící orel v barvách a symbolech americké vlajky a posléze i Stephen Colbert, který se chopí praporu americké vlajky. Jeho velké skoky s vlajkou v ruce mohou připomínat pohyby Neila Armstronga na Měsíci. Poté Colbert skáče dolů a zabodne vlajku do země, načeţ se rozsvítí vše okolo americkými symboly a vlajkami. Poté je znovu záběr na Stephena Colberta ve studiu. Publikum pak často na začátku skanduje jeho křestní jméno. Kaţdý díl obsahuje několik částí, které jsou od sebe odděleny reklamami. V té první Stephen Colbert glosuje některá témata. Občas se dostane na dvě, jindy ale, v případě většího tématu, zabere první část právě jedno téma. Druhá část je pak věnována tématu jinému, případně se jí účastní host. Jedná se ale však o falešného, resp. inscenovaného hosta. Jde o někoho, kdo se na pořadu podílí a se Stephenem ve studiu sehraje scénku. Ve třetí části uţ přichází host skutečný. Stephen Colbert ho krátce uvede od svého pultu a poté se přesune do jiné části studia, ke stolku, za nímţ je panorama New Yorku. Je to většinou jediná část pořadu, která se odehrává jinde, neţ u pultu. Po skončení rozhovoru s hostem následuje uţ jen rozloučení, i to je ale odděleno reklamním blokem. Témata, která Stephen Colbert podrobuje kritice, jsou často politická – ne však výhradně. Všímá si událostí z dění v Kongresu nebo i obecně na americké půdě a v zahraničí. Zabýval se i faktem, ţe novou velvyslankyní USA v Maďarsku se stala televizní producentka Coleen Bellová, která se proslavila zejména telenovelou The Bold and the Beautiful. „Colbert: Coleen Bell nemá zkušenosti se zahraniční politikou nebo speciální znalosti o Maďarsku (citace zprávy ABC) ale, lidi, byla nominována za nejušlechtilejší věc vůbec. Přispěla 800.000 dolarů Baracku Obamovi během posledních voleb a poslala 2,1 milionu dolarů na úsilí znovuzvolení Baracka Obamy. Lidi, tohle je prostě quid pro quo. Pomůţete prezidentovi a on vás jmenuje jako velvyslance Scratchbackistanu (v češtině se „scratch back“ překládá jako Ruka, ruku myje) Ale při projednáví v Senátu nastal šokující

- 97 -

obrat, kdyţ, od pondělí přítel tohoto pořadu, (ve zmíněné pondělí byl totiţ hostem), John McCain setřel její nominaci (následuje audiovizuální záznam). McCain: Není pochyb o tom, ţe od roku 2010, kdy se ujal úřadu maďarský premiér Viktor Orbán centralizoval moc. Orban se chce zavděčit Vladimiru Putinovi. Nejsem proti politickým jmenováním, vím, jak se tahle hra hraje. Ale tento národ je na pokraji přenechání suverenity neofašistovi, jenţ se paktuje s Vladimirem Putinem. A my tam pošleme producentku The Bold and the Beautiful. Colbert: A koho by jsi chtěl, Johne? Někoho z Mladých a neklidných? Taky by byli nezkušení, nudili by se a vykašlali by se na to. […] Colbert: The Bold and the Beautiful je super příprava na to stát se velvyslancem. Maďarsko je oblast, kde je běţné drama a stálá hrozba nebezpečí. Přesně ty situace, Forrestrovic rodina kaţdodenně zaţívá v jejich majestátném sídle a zároveň kdyţ řídí své módní impérium. A já jsem pevně přesvědčený, ţe kdyţ Coleen Bell zvládla vyřešit manţelství mezi Sallyinou dcerou Macy Alexandrovou a Thoriem Forresterem, kterého nakonec ztratila jen aby se s ním mohla dát dohromady Brook předtím, neţ se zamilovala do vyléčeného alkoholika Deacona Sharpa. Samozřejmě, to bylo předtím, neţ upadla do komatu a její rodina propadla smutku. Pak, ano, myslím, ţe Coleen Bell se nějak vypořádá s chlapem, co jezdí svlečený do půl těla na poníkovi.(Fotografie Vladimíra Putina na koni) (The Colbert Report, 3. 12. 2014)

- 98 -

(The Colbert Report, 3. 12. 2014) Kromě politiky jde ale často o lehčí témata, která však samy o sobě mohou působit absurdně – a k úplné absurditě je Stephen Colbert dovede právě svými komentáři. Mluvil například i o fenoménu Star Wars - podrobně se zabýval prvním teaserem nové epizody VII, nebo o nápadu řetězce Pizza Hut, mít přístroj, který zákazníkům přečte myšlenky a zjistí, jaké ingredience na pizzu si přejí. Během komentářů vyuţívá grafiky, fotografie, fotomontáţe, videa, citace z novin, online magazínů nebo audiovizuální ukázky ze zpráv – často výroky komentátorů nebo politiků a to z různých televizních stanic, např. Fox news nebo CNN. Některé tyto prvky, zejména pak grafiky a fotografie, které se zobrazují vedle něj při jeho monologu, mají jen doplnit vyslovený vtip. Některé však přímo dokládají něco konkrétního k tématu, o kterém hovoří, například v předchozí citaci zmíněný chlapík na poníkovi. U něj tak díky fotografii nemusel Stephen Colbert ani říkat jeho jméno.

- 99 -

(The Colbert Report, 3. 12. 2014) Jindy ale jako videoukázky pouţívá i původní, vytvořená videa, např. parodii na spot Tima Pawlentyho, který tak prezentoval svou knihu. Video bylo plné dramatických zvukových efektů, rychlých střihů a působilo spíše jako předvolební spot, neţ reklama na knihu. Stephen Colbert poté ve svém videu vyuţíval podobných efektů v kombinaci s nejrůznějšími záběry z kultovních filmů a seriálů – od Pobřeţní hlídky, přes Den nezávislosti aţ po Star Wars nebo E.T. mimozemšťana. Místo patetických slov Pawlentyho o velkém národě Colbert pouţíval jednoduché fráze jako „Daně jsou špatné. Ohňostroje jsou pěkné“ (The Colbert Report, 3. 10. 2011), nebo mluvil ke kameramanovi „Proč nemůţeš tu kameru drţet chvíli rovně?!“ (Tamtéţ). Kontroverznějších výroků se dopustil například kdyţ komentoval rozhodnutí Sněmovny reprezentantů, která přijala zákon, aby nacističtí zločinci od americké vlády nezískávali důchody ani jiné sociální dávky. Zjistilo se totiţ, ţe z penzijních fondů v USA jsou vypláceny miliony dolarů osobám podezřelým z válečných zločinů za druhé světové války. Podle přijatého zákona tak ve chvíli, kdy budou zbaveni občanství, bude výplata těchto dávek zastavena. Stephen Colbert ale ve svém monologu na toto téma, který byl doplněn pouze grafikami nebo fotkami, zesměšňoval fakt, ţe takový zákon přišel pozdě a také to, ţe si nikdo těchto vyplácených milionů nevšiml. Nacistům pak přiznal zásluhy za spojení amerických kongresmanů. - 100 -

„Colbert: Je inspirativní vidět, jak se obě strany spojily a jedním hlasem říkají „Nacisté jsou špatní.“Vypadněte náckové, nedostanete od nás ţádné peníze. Uţ ne, protoţe jste zjevně dostávali šeky po desetiletí. Chci tím říct, Hups. Nacisti. […] Ale lidi, Líbí se mi ten zákon. Ţádné jiné téma zřejmě nedokázalo republikány a demokraty tak spojit. Nespojila je krize, ani válka, ani hladomor. Nacisté, vím, ţe vás v minulosti tvrdě trestali. Ale to všechno si zaslouţíte, protoţe jste špatní! Ale. Díky vám se Kongres dokázal na něčem shodnul. Mám před sebou uţ jen zhruba deset epizod, tak nechci říct něco, co by někdo mohl vytrhnout z kontextu a pouţít proti mně, ale… Nacisti, díky!“ (The Colbert report, 1438.díl, 3. prosince, 2014) Během většiny epizod (prakticky jen s výjimkou speciálních dílů) se v pořadu objevují hosté, se kterými Stephen Colbert vede rozhovor. A i kdyţ mnoho z nich bylo z řad politiků (v jednom z posledních dílů to byl dokonce prezident Spojených států Amerických Barack Obama), většinou se objevovali v pořadu v jiných souvislostech, neţ bylo bezprostřední politické dění – často šlo například o vydání knihy, jíţ byl politik autorem. The Colbert Report za dobu jeho vysílání navštívili například Jimmy Carter, Hilary Clintonová, Chris Christie, John McCain, Henry Kissinger, James Cameron, David Milliband. Jako hosté ale do pořadu chodili i lidé z řad showbussinessu – zpěváci, herci, reţiséři apod. Christopher Nolan, Lady Gaga, Paul McCartney, Daniel Craig nebo Tom Hanks, Christian Amanpour, Timothy Garton Ash.

- 101 -

(The Colbert Report, 3. 12. 2014; hostem je senátor John McCaine) Stephen Colbert mluví hovorovým jazykem. Pouţívá řadu prvků jazykové komiky. Občas tam také zazní i vulgarismy, ty jsou ale z internetového vysílání vypípávány. Kromě jazykové komiky vyuţívá i komiku vizuální tj. zmíněné, někdy upravené fotografie. Stephen Colbert jde ale mnohdy politickou satirou i za hranice vysílání pořadu. V roce 2007 se například rozhodl kandidovat na prezidenta v nadcházejících volbách. On sám řekl, ţe k tomu aby kandidoval, potřebuje znamení. To přišlo ve formě Andurilu, meče z příběhu Pán prstenů, který mu daroval filmový představitel postavy Aragorna Viggo Mortensen. V Jiţní Karolíně, odkud pochází, chtěl kandidovat za obě dvě strany – republikány i demokraty. Započal kampaň, v rámci které například vydal i knihu, jak mají kandidáti často ve zvyku, aby se více dostali do povědomí veřejnosti. Jako spolukandidáta uvedl Vladimira Putina a dokonce i sám sebe. Místo spolukandidáta nabídl třeba i Garry Kasparovovi, výměnou za to, ţe ho podpoří v kandidatuře do čela Ruské federace. Po problémech s poplatky v obou stranách a tím, ţe mu demokraté odepřeli místo na kandidátce kandidaturu definitivně sloţil 5. listopadu 2007. I kdyţ legitimita jeho kandidatury byla zpochybňována, on tvrdil, ţe ji bere váţně (Seelye, 2007).

- 102 -

V roce 2012 zase zaloţil vlastní PAC – political act comitee, kterými se v USA financují volební kampaně. V jeho případě to byl tzv. Colbert Super PAC. Kandidovat tak měl na prezidenta Spojených států Jiţní Karolíny – tedy na smyšlenou funkci. Absurdní akcí, kdy spravování PACu předal Jonu Stewartovi, chtěl upozornit na neprůhlednost financování volebních kampaní v USA (Carr, 2012). Pořad The Colbert Report se vysílal do konce roku 2014. Od ledna 2015 totiţ Stephen Colbert nahradí Davida Lettermana v Late show na programu CBS. Na kanálu Comedy Central jeho místo zaujme Larry Wilmore s novým pořadem The Nightly Show with Larry Wilmore. Právě Larry Wilmore je další z těch, kteří se objevují v roli zpravodajů a redaktorů The Daily Show. Podobně jako Stephen Colbert tedy dostane příleţitost zaujmout vlastním pořadem.

3.3

The Onion.com Satirický zpravodajský internetový server TheOnion.com provozuje společnost

Onion, Inc. Vznikl z tištěného časopisu The Onion, který zaloţili studenti Tim Keck a Christopher Johnson na Univerzity of Wisconsin v Madisonu. První číslo vyšlo v roce 1988. Název byl inspirován starým slangovým výrazem pro šťavnatý příběh s vrstevnatou strukturou (Schillinger 1999). Časopis přinášel fiktivní satirické zpravodajství. Jeho online verze začala fungovat v roce 1996. Později praxe parodovaných zpráv získala i svoji audiovizuální podobu, a to v roce 2007, kdy vznikla video sekce The Onion News Network (ONN) jakoţto satirická verze kabelových televizních zpráv typu CNN nebo Fox News (Shankbone, 2007). Právě na video sekci serveru se budu zaměřovat v další části práce. V roce 2001 začal vznikat i celovečerní film, který byl kompilací nejrůznějších zpráv, reportáţí a dalších zpravodajských příspěvků. Na DVD vyšel aţ v roce 2008 jako The Onion Movie. Server The Onion stejně jako jiné zpravodajské weby, komunikuje se svými diváky na sociálních sítích – účet má na Twitteru i Facebooku. S kaţdým statusem či

- 103 -

tweetem přináší novou zprávu uveřejněnou na svých stránkách a to se týká videa i psaných zpráv. Celý koncept The Onion je zaloţený na parodii a nápodobě skutečných médií, a to zejména z formálního hlediska. Internetové stránky mají svou základní strukturou podobný

vzhled

jako

web

New

York

Times

(Švelch,

2010,

s.

20).

Protoţe jsou všechny sekce The Onion prezentovány s váţností, čas od času se stane, ţe jiné médium (povětšinou neamerické) převezme z TheOnion.com nějakou zprávu, kterou pak samo uveřejní jako seriózní, pravdivou informaci. Stalo se to například v případě článku uveřejněném 14. listopadu 2012 týkajícího Kim Čong una. Podle článku byl vůdce KLDR vyhlášen nejsvůdnějším ţijícím muţem roku 2012. Čínský Lidový deník na své internetové verzi ale informaci uveřejnil spolu s několika desítkami fotografií Kim Čong-una. Nebyl to ale jediný případ. Ve stejném roce íránská agentura Fars převzala informaci o preferencích amerických voličů, ze kterých mělo vyplývat, ţe by v prezidentských volbách dali hlas raději íránskému prezidentovi Mahmúdu Ahmadíneţádovi neţ Baracku Obamovi. Roku 2002 Pekingské noviny Evening News převzali zprávu, podle které měli američtí kongresmani pohrozit, ţe pokud nebude Kapitol renovován, opustí Washington. Poţadovali například zataţitelnou kopuli a více toalet (BBC News, 2007). 3.3.1 The Onion News Network Video sekce webu The Onion má parodovat 24 hodinové zpravodajství televizí jako je CNN nebo Fox News (Shankbone, 2007). Uţ jen její název The Onion News Network se zkratkou ONN připomíná právě CNN. Nejde ale o nepřetrţité zpravodajské vysílání, nýbrţ o databázi videí na webu TheOnion.com. Jsou rozděleny podle jednotlivých fiktivních pořadů. Často parodují i některé konkrétní, existující pořady, zároveň ale i ţánr relace obecně. I kdyţ jde právě o parodii a satiru, snaţí se vysílání vypadat jako skutečná média. K tomu dopomáhá propracovaná znělka kaţdého pořadu, logo, moderátoři, studio, pouţívání podobných prvků jako grafických lišt se jmenovkami apod.

- 104 -

Ve video příspěvcích je tedy rozdíl mezi formou a obsahem. Forma totiţ vypadá tak, jako u seriózních médií - obsahově jde ale o satiru a parodii. Jednoduše je to vidět u zmíněných grafických prvků. Jedním z těchto prvků je i tzv. crawl, tj. lišta s textem, která je umístěna většinou v dolní části obrazovky a objevují se v ní aktuální informace. Znát ji můţeme jak ze zahraničních zpravodajských televizí jako je CNN, tak i z české ČT24. The Onion ve svých video příspěvcích pracuje právě i s tímto grafickým prvkem, neodmyslitelně spjatým s televizním zpravodajstvím. Do textu ale umísťuje informace parodické, fiktivní, absurdní a někdy jimi i poutá na vlastní pořady. „Jak se jemně vrátit zpět do politické apatie? V příštím vydání Today Now!“ (Weather channel accused of proweather bias, 18. 12. 2008, Newsroom, TheOnion.com) „Nová kniha o atentátu na JFK tvrdí, ţe jeho hlava mohla explodovat sama od sebe“ (Social security scam robs elderly by convincing them they are death, 3. 11. 2010, Newroom, TheOnion.com) Dnes v Kongresu: Senát bude jednat o sníţení poklesu farem s jedovatým břečťanem (Preemptive Memorial Honors Future Victims of Imminent Dam Disaster, 17. 1. 2008, Newsroom, TheOnion.com). Většina pořadů (příspěvků) má stopáţ kolem 3 minut. Pro většinu z nich je typické, ţe na konci ještě moderátoři poutají na další téma příštího vydání. Ţádný pořad s tímto tématem ale nevznikne. Téma, na které poutají má tak být jakousi absurdní tečkou na konci, např. ví toho naši psi dost o vzniku Spojených států? (Boy finds own reallife E.T., 20. 11. 2009, Today Now!, TheOnion.com) Základem The Onion news Network je tedy komická mystifikace a převzatá seriózní forma. Dále pouţívají v příspěvcích absurditu, ironii, parodii, někdy i černý humor. Ve své práci jsem se zaměřila zejména na ty pořady, které se zabývají politickými tématy. Jedním z pořadů je In The Know s Cliffordem Banesem – parodie na diskusní pořady často spojené s osobností moderátora. Fiktivní moderátor Clifford Banes se ale v průběhu pořadu zatím neobjevil – vţdy místo něj moderuje někdo jiný, kdo většinou na

začátku

nezapomene

poznamenat,

ţe

zaskakuje

za

Clifforda

Banese.

Pořad má nejrůznější témata – většinou nastíněné klíčovou otázkou, jako Připraví hry naše děti na apokalypsu? Sleduje vláda dostatečně paranoidní schizofreniky? Zraňuje - 105 -

bohatství zbytku světa city Afriky? Zklamávají naši politici lobbyisty? Můţeme válku v Iráku udělat šetrnější k ţivotnímu prostředí? Pořad má charakter panelové diskuse. Na konkrétní téma spolu mluví vybraní hosté, kteří mají být s problematikou nějakým způsobem spojeni. Často se jako host opakuje například fiktivní spisovatel Duncan Birch. U toho je vţdy v titulku uvedeno, ţe je autorem nějaké knihy, která občas s tématem souvisí, jindy se zase týká něčeho úplně jiného a název knihy je sám o sobě poněkud bizarní a působí komicky. Při tématu Dáváme robotům příliš velkou moc? Diskutoval jako autor knihy Rámování velkého obrazu. U tématu olympijských her v Pekingu pak měl napsat knihu Tři věci, které musíte vědět o cizincích. Při tématu Halloweenu pak byl autorem publikace HalloWhy? Nejen tato postava je parodií odborníků,

kteří

se

v televizi

opakovaně

vyjadřují

k různým

tématům.

V In The Know pak situaci dovedou aţ k absurditě, kdy lidé ve studiu o problematice nevědí vůbec nic.

(Are Our Children Learning Enough About Whales?, 23. 4. 2008, In the Know, TheOnion.com) Moderátorka: Jak si myslíte, ţe zvolení Umara Yar´Aduy do čela Nigérie při údajně zfalšovaných volbách ovlivní celosvětový trh s ropou? Zejména vzhledem k jejich pochopitelným obavám týkajících se infrastruktury a - 106 -

pokračujících občanských nepokojů. (Záběr na čtyři komentátory, odborníky ve studiu) (Ticho.) Duncan Birch: Jistě je to důleţitá otázka. Richard Hagel: Určitě. Duncan Birch: A neexistuje jednoduchá odpověď. Je tam hodně problémů. Leslie Hillerman: Ano. Warren Shue: Souhlasím. Ten, pán, jak jste o něm mluvila, teď potřebuje víc podpory a důvěry neţ kdy dříve. Moderátorka: To myslíte Umara Yar Aduu? Warren Shue: Ano, toho.Toho myslím. Leslie Hillerman: Ta situace je tak těţko postiţitelná, kvůli všem faktorům, které zahrnuje. Warren Shue: Přesně to jsem chtěl říct. (Situation in Nigeria Seems Pretty Complex, 17. 1. 2008, In The Know, TheOnion.com) Duncan Birch pak dokonce začne vyhledávat informace na mobilním telefonu a poté tato obecná fakta o počtu obyvatel nebo tamním průmyslu cituje. Diskuse je prokládána delšími pauzami nejen mezi otázkou moderátorky a odpovědí jednoho z odborníků, ale i mezi výpověďmi samotného diskutujícího. Moderátorka: Otázkou ale zůstává, zda má Yar´Adua schopnosti potřebné k realizaci plánů vytyčených Babangidou. Podle mého osobního názoru hlavně Program pro úpravu mezinárodních peněţních fondů. Duncan Birch: Ano. Warren Shue: Taky bych řekl. Leslie Hillerman: Taky souhlasím, jsou tam podobnosti. Moderátorka: Ale je podle vás Yar Adua spíše následovníkem stávajícího prezidenta Oluseguan Obasanja nebo bývalého prezidenta Ibrahima Babangida? Richard Hagel: Prvního. Duncan Birch: Druhého Warren Shue: Prvního. (Tamtéţ) - 107 -

Politická témata nabízí i rubrika O-SPAN, která je uţ ve svém názvu parodií na televizní společnost C-SPAN – Cable-Satellite Public Affairs Network. Ta má svým obsahem nahrazovat televizi veřejné sluţby. Na třech kanálech zajišťuje přenosy z jednání Kongresu, přednášek, tiskových konferencí apod. (C-span.org). O-SPAN pak také přináší videa z nejrůznějších fiktivních jednání. Nechybí tam lišta LIVE, ani časté prostřihy na jednotlivé řečníky. V jednom z videí zasedá sněmovní výbor pro energetiku a obchod. Místo plánované diskuse ale členové nejdřív musí vyřešit přítomnost netopýra v sále. O způsobu, jakým s netopýrem naloţí, diskutují, hlasují a ve výsledku neudělají nic.

(Breaking News: Bat Loose in Kongres, 22. 9. 2009, O-SPAN, TheOnion.com )

Předseda: Je jasné, ţe většina z přítomných cítí, ţe je nutné jednat. Proto tedy navrhuji, aby se zhasla všechna světla a otevřela všechna okna. Netopýr tak poletí za sluncem oknem ven. McColum: Pane předsedo, dovoluji si nesouhlasit. Lepším plánem je chycení netopýra a jeho následné vypuštění (proletí netopýr) veeeeeen Předseda: Ou. Cummings: Vypadni!

- 108 -

Předseda: Pane poslanče McCullohu, domnívám se, ţe chytit netopýra by bylo velmi obtíţné, je totiţ hodně rychlý. McCullom: Četl jsem, ţe v podobných situacích je prý dobré umístit do slenice med nebo vodu s cukrem. Kdyţ pak netopýr vleze do sklenice… Cummings: Poslanče McCullohu, čekání na to, aţ netopýr vleze do sklenice můţe trvat hodiny. Potřebujeme jednat okamţitě. Navrhuji, abychom dali na stůl kus ovoce. Kdyţ pak netopýr přistane, aby ho snědl, prostě ho přiklopíme velkou mísou. Předseda: (asistent mu šeptá do ucha) Nemáme velkou mísu. (Breaking News: Bat Loose in Kongres, 22. 9. 2009, O-SPAN, TheOnion.com) Kromě parodie na zmíněnou kabelovou televizi mají tyto příspěvky charakter satiry na obě komory kongresu, jednání výborů apod., kde se často mohou řešit věci příliš komplikovaně, aniţ by došli k jasnému výsledku. Jednou z rubrik video sekce na webu TheOnion.com je i Newsroom – není to však nějaký konkrétní pořad, ale sbírka reportáţí nebo analýz nejrůznějších témat. Většina z nich bývá uvedena i zakončena ve zpravodajském studiu. Témata zahrnují snad všechny moţné rubriky – světové dění, americkou politiku, kulturu apod. Zpráva je zaloţena na komické mystifikaci – fiktivní informaci uvede moderátor krátce ve studiu a poté je rozvedena v reportáţi, kde je i obrazově ztvárněna a doplněna o rozhovory s lidmi, kteří jsou se situací nějakým způsobem propojeni. Zahrnuje tak většinu prvků zpravodajské reportáţe – synchrony střídající se s asynchrony, místy uţívá i gerojše nebo stand upy. Pokud se nejedná o reportáţ ale o diskusi s hosty, doplní původní fakta moderátorů výpovědi nebo přímo celá diskuse zainteresovaných osob. V příspěvcích často zesměšňují americkou vládu. Někdy je to v souvislosti s konkrétním politikem, jindy je to mířeno na vládu obecně. V tom případě pak sehraje svou úlohu i nějaká fiktivní osoba, např. zástupce některého z ministerstev, který problematiku za administrativu komentuje. Jedním z takových případů byla reportáţ o tom, ţe americká vláda zaslala 3 miliardy dolarů do Andorry – s myšlenkou pomoci africké rozvojové zemi zmítané občanskou válkou. Příspěvek měl naznačit

- 109 -

sebestřednost USA a neznalost okolního světa. Za ministerstvo vnitra hovořil zástupce šéfa rezortu Paul Heffron.

(Nation of Andorra not in Africa shocked US State, 19. 2. 2008, Newsroom, TheOnion.com) „Heffron: Bylo to nedorozumění, někdo řekl, ţe Andorra je v Africe, znělo to rozumně a tak jsme je dotovali. Moderátor: Dívám se tady na přepis vaší porady se zástupcem ministra Johnem Negropontem. Cituji: ,Andorra, kde to je? vy na to ,To bude hned vedle…jak, ţe se to jmenuje? Negroponte říká: ,Je to v Africe? a vy ,Ano, Afrika, přesně tak. Mají to tam teď opravdu těţké, v té Africe. Heffron: Ano, byla to chyba. Domníval jsem se, ţe tam daleko za oceánem je ţivot opravdu drsný. Moderátor: Můţeme dostat ty peníze zpátky? Heffron: Mluvili jsme s tamější vládou, prý se domnívali, ţe jde o dar a uţ peníze utratili. Údajně jim pomohly při renovaci horských chat a několika veřejných saun.

- 110 -

Moderátor: Podívejte se prosím na mapu, kterou nám zaslalo vaše ministerstvo s tím, ţe tohle je mapa, kterou se řídí. Tady je přece jasně vidět, ţe tam Andorra není. Heffron: Ano, mysleli jsme, ţe leţí v té modré oblasti hned pod Mumbambu ale… […] Moderátor: Koho budeme teď vinit. Heffron: Pochopitelně obyvatele Andorry, oni přece vědí, kde ţijí. Měli nám to říct.“ (Nation of Andorra not in Africa shocked US State, 19. 2. 2008, Newsroom, TheOnion.com) V reportáţích ale prezentují i informace z oblasti médií. Mluví například o analýze, která dokázala, ţe stanice Weather Channel proteţuje ve svém programu zprávy o počasí. Autorka výzkumu je šokována daty, která dokazují, ţe i kdyţ se snaţí tento fakt zamaskovat tím, ţe občas mluví o destinacích na dovolenou nebo zpoţděných letech, vţdy opět téma stočí k počasí. Jiná reportáţ také informuje o letišti v Praze. Nejde však o Letiště Václava Havla, nýbrţ o fiktivní letiště Franze Kafky, které podle reportáţe získalo nelichotivý primát nejhoršího letiště na světě. Cestující si stěţují na nesrozumitelnou komunikaci, oslovování jedním písmenem a tísnivou, neosobní atmosféru. Další reportáţ je například o tom, ţe ve městě Folsom v Kalifornii uţ několik let protéká přehrada. Její protrhnutí by pro město znamenalo zkázu a proto se místní správa rozhodla jednat a vyčlenila peníze na stavbu pomníku budoucím obětem. Častým tématem reportáţí nebo zpravodajských rozhovorů je i 11. září nebo obecně terorismus. V jednom zpravodajském rozhovoru reflektují nejen 11. září, ale hlavně i konspirační teorie spjaté s ním v tom smyslu, ţe za útokem stála americká vláda. Zároveň pak zesměšňují Al-Kaidu i tyto teorie. Diskuse se zúčastnil fiktivní spisovatel William Gerard, který měl vydat knihu o tom, ţe útok způsobila americká administrativa. Oponovat mu přišel Omar Al-Faroug z Al-Kaidy. „Moderátor: Pane Gerarde, proč by podle vás, americká vláda chtěla zinscenovat útok na své vlastní půdě? Gerard: Chamtivost. Aby se zvýšil výnos z ropy, obrat zbrojního průmyslu investice do obrany…všechno věci, na kterých mají Bush a Cheney zájem. - 111 -

Al-Farouq: Bushova administrativa, to je banda šakalů, na tom se shodneme. Ale nesedí tam, ţe by zabíjeli… Gerard: Nesedí? Al-Farouq: Proč by zabíjeli 3000 svých vlastních bezvěrců? Gerard: Je jasně vidět, ţe to bylo součástí jejich plánu na vyvolání války v Iráku. Al-Farouq: Tak proč většina národa neschvaluje Bushovy činy? A proč je Usáma bin Ládin bezpečně v………… někde. Moderátor: Válka v Iráku Rushově administrativě nesporně hodně uškodila. Al-Farouq: Podívejte se na tohle. Tady jsou jména a telefoní čísla všech zúčastněných. Gerard: To myslíte váţně? Al-Farouq: Mám tady voucher na pilotní kurzy našich statečných pilotů. Gerard: Ale jděte, očividně je to podvrh. To vám dal sám Bush? Al-Farouq: Myslíte, ţe pracuju pro Buse a po večerech spolu popíjíme?“ (9/11 Conspiracy Theories ridicolous- Al Qaeda, 1. 4. 2008, Newsroom, TheOnion.com)

(Tamtéţ)

- 112 -

Omar Al-Farouq z Al-Kaidy je častým hostem, který je někdy titulkován i jako expert na terorismus, a objevuje v několika příspěvcích, coby názorový oponent například v reportáţi o stavbě věţe svobody blízko místa, kde dřív stálo světové obchodní centrum nebo komentuje důvody ke zrušenému útoku Al Kaidy. The Onion reflektuje pravidelně prezidentské volby parodií volebního studia. Speciální vydání reportáţí, analýz a rozhovorů se jmenuje War for the White House. Má svou vlastní znělku i logo. V roce 2008 zasáhl mezi Baracka Obamu a Johna McCainea podle nich třetí kandidát – volební stroj. Podle statistik měl nejvíc hlasů právě v oblastech, kde se volební stroje pouţívají. Proč tomu tak je se ptala moderátorka Andrea Bennett volebního analytika Arnolda Renfra. „Renfro: Myslím, ţe pro osoby pouţívající elektronické volební stroje je myšlenka mít jeden z nich za prezidenta přece jen přijatelnější. Bennett: Pokud nikdy volební stroj nepouţili, těţko budou pro jeden hlasovat, ţe? Renfro: Přesně tak. Ale nesmíme zapomenout, ţe kandidát DRE 700 je jasným protikladem běţných kandidátů. Není poznamenaný Washingtonem a podařilo se nám zjistit, ţe strávil většinu ţivota zavřený ve skladišti. Dnešní situace jasně ukazuje, ţe naši voliči chtějí změnu.“ (Voting Machines Elect One Of Their Own As President, 4. 11. 2008, War For The White House, TheOnion.com)

- 113 -

(Tamtéţ) Mezi další pořady The Onion News Network patří i například ranní vysílání s názvem Today Now. Má dva pravidelné fiktivní moderátory – Jima Haggertyho a Tracy Gillovou a častěji se zabývá spíše lehčími tématy, neţ politikou. Mnohdy například z oblasti kultury nebo ţivotního stylu. Většina z nich je svým zaloţením aţ absurdní. Přináší také rozhovory s lidmi, kteří proţili něco neobvyklého. Aby zesměšnili sérii filmů Rychle a zběsile, pozvali si jejich scénáristu, kterým měl být pětiletý Chris Morgan. S malým chlapcem tam váţně diskutovali o průběhu filmu. Snímky se proslavily tím, ţe jsou plné aut, zběsilé jízdy ale také nehod a výbuchů, které chlapec komentoval dětskými výkřiky. Upozorňovali tak na jednoduchost filmu, kterou interpretovali tak, ţe by ho zvládlo vymyslet i dítě. Jindy zase muţi, kterému při nehodě zemřela manţelka a dvě děti, věnovali minikoně, aby překonal svůj ţal. Paradoxně mu tak způsobili víc problémů neţ uţitku, protoţe muţ bydlel v bytě a o koně zjevně nestál. Častými hosty Today now byly děti. Jeden z nich měl dokonce najít svého vlastního E.T. – postavu z filmu Stevena Spielberga. Oním E.T. má být ale menší, postarší ţena latinskoamerického původu, která tak svými vráskami a snědší pletí můţe připomínat vzhledem Spielbergovu postavu. Zřetelně mluví španělsky, nicméně

to

zúčastnění

vydávají

za

nesrozumitelnou - 114 -

mimozemskou

řeč.

Oba moderátoři to ale ignorovali a jednoduše přistoupili na to, ţe chlapec skutečně objevil mimozemšťana. Pořad má svou znělku i jednotné grafické prvky. Dále jsou na Onion News Network i pořady, které se zabývají kulturou, např. filmy jsou hlavním tématem Onion Rewiev, kde jsou svérázné recenze na snímky doplňovány i konkrétními ukázkami. Novinky ze světa techniky představuje pořad Tech Trends. Moderátor v této relaci mluví zcela váţně o nejrůznějších, většinou zcela absurdních technických vymoţenostech jako například auto, které šetří emise tím, ţe zabije svého řidiče nebo nová, velmi realistická počítačová hra z prostředí vojenských misí v Afghánistánu, která zahrnuje splnit úkoly jako vyčkávání na rozkazy, čištění auta nebo zírání do pouště. Na autentičnosti rubrice dodává, ţe je doplněna o rozhovory s dalšími fiktivními odborníky, vývojáři novinky nebo i prvními uţivateli technické vymoţenosti. Dál jsou tu pořady jako například Onion Wether center, který paroduje klasické předpovědi počasí nebo Sportsdome,který se zabývá tématy ze sportu. Jedním z pořadů The Onion je i The Clessbeckler Stance, který je parodií na formáty typu zmíněných Daily Show a Colbert Report. Moderátor se oblečením stylizuje zhruba tak do 19. století, podobně jako jeho asistenti. Je kontroverzní, vulgární a nekorektní. Zejména onou nekoreknotstí paroduje přímo Stephena Colberta.

- 115 -

4

KOMPARACE FORMÁLNÍCH PRVKŮ ČESKÝCH A ZAHRANIČNÍVCH POŘADŮ Při analýze jednotlivých pořadů jsem se snaţila je charakterizovat a vystihnout

tak jednotlivé formální prvky, se kterými tvůrci pracují. Z těch se nejčasněji objevovalo pouţití hudby, původní scénky nebo videa, pouţití audiovizuálních ukázek, komická mystifikace, parodie nebo zapojení hostů. Pořady nyní budu porovnávat na základě pouţití těchto zmíněných prvků. Nejprve ještě ale ke konceptu jednotlivých pořadů jako celků. The Colbert Report a The Daily Show jsou svým zaloţením komediální a je tomu tak i v případě jejich protagonistů, kteří pouţívají nejrůznější parodické a komediální prvky. Podobně tomu je i u S politiky netančím a Politického harašení, které byly svým zaloţením také primárně komediální. Oproti tomu The Onion News Network je sice jako celek parodie, nicméně naplňuje přesně tu část definice parodie, ve které se říká, ţe záměrně dělá vše přehnaně dokonale. Moderátoři a další protagonisté se snaţí být seriózní a váţní, i kdyţ někdy říkají komické nebo absurdní věci. O něco podobného se pokoušela i Česká soda, nicméně většinou se z váţné pozice vrátili do komediálního charakteru, např. Petr Čtvrtníček sice zprávy jako hlasatel uváděl občas váţně, nicméně se mnohdy choval záměrně neprofesionálně, aby se tak docílilo komického prvku. Jako moderátor politických debat nebyl moderátorem, jenţ by dělal vše přehnaně dokonale, jako je tomu u The Onion News Network. Kancelář Blaník je trochu jiného charakteru. Je to totiţ hraný seriál, který je sice komediální, určité problémy tam ale postavy řeší se vší váţností. Co se týče předělových rubrik a satirické tečky ve 168 hodinách, ty mají být odlehčenějšího charakteru a tudíţ jsou komické. Hudba je vyuţívána ve všech zmíněných českých i zahraničních pořadech. Rozdíl je jen v její konkrétní roli. U The Onion News Network je omezena víceméně hlavně na znělku, která je propracovaná aby co nejvíce vytvářela dojem váţného zpravodajství. Podobně je tomu i u The Colbert Report a The Daily Show, kde je konkrétní hudební motiv převáţně pouze spojen s úvodem pořadu. V České sodě, také hudba hrála důleţitou roli při znělce, ale také například i při parodování reklam nebo - 116 -

hudebních klipů. U české Kanceláře Blaník je hudební motiv jakýmsi doprovodným předělem v pořadu mezi jednotlivými scénami a zároveň kaţdý díl uzavírá hudba od skupiny Midi Lidi. Významný je ale i jiný zvuk – vyzvánění telefonu hlavní postavy Tondy Blaníka. U předělových rubrik pořadu 168 hodin je pak hudba významnou sloţkou způsobující komický efekt, s výjimkou Malostranských korekcí, kde uţ se ustálila jen jedna melodie a to z Hříšných lidí města praţského. Více politickou roli měla zprvu hudba u pořadů Zuzany Bubílkové a Miloslava Šimka. Ze začátku měla texty, které se týkaly politiky, někdy ji nebo konkrétní osobnosti zesměšňovaly. Později se ale i tam hudba stala doprovodnou, předělovou sloţkou pořadu. Často vyuţívány jsou i, uţ zmíněné, původní scénky nebo videa, většinou parodického charakteru. Kancelář Blaník a The Onion News Network jsou samy o sobě takovýmito příspěvky, nicméně i v Kanceláři Blaník se objeví například předvolební spot, který měli postavy natáčet pro herce Tomáše Matonohu, a jeţ byla parodií na politické volební spoty. V The Daily Show se takovéto scénky objevují ve formě rozhovorů se zpravodaji, ţivých vstupech apod. Pořad The Colbert Report také obsahuje podobné scénky, kde ale většinou se herci neobjevují jako zpravodajové, ale jako různé postavy, např. doktor, zmatená kolegyně apod. Někdy vyuţil převlek i sám Stephen Colbert. Vyuţívána jsou ale i původní videa, např. parodie na klip Tima Pawlentyho. V pořadech S politiky netančím a Politickém harašení se scénky objevovaly pravidelně. Někdy parodovaly známé televizní nebo rozhlasové pořady (Hovory z Lán, Nejslabší, máte padáka, Kotel) ale i samotné politiky. K těmto scénkám také neváhali protagonisté vyuţít i kostýmy nebo rekvizity. U předělových rubrik pořadu 168 hodin se pak podobné prvky scének neobjevují. Za jistou obdobu tohoto by se daly povaţovat stand-upy Miroslava Koreckého v Malostranských korekcích, které se mají od těch klasických zpravodajských odlišovat. A to buď netradičním prostředím, nebo například úhlem kamery. Audiovizuální ukázky nebo fotografie vyuţívají všechny zmiňované pořady. Nejvíce je, právě na audiovizuálních ukázkách, zaloţena rubrika Malostranské korekce. Ukázky tvoří základ pořadu, který je doplňován asynchrony namluvenými Miroslavem Koreckým a jeho stand-upy. Základ v audiovizuálních ukázkách měly i rubriky, které Malostranským korekcím předcházely a stejně tak i satirická tečka na - 117 -

závěr. V České sodě tyto ukázky nebo fotografie byly nejčastěji pouţívány v kombinaci se střihem, kdy díky dotočeným scénám nebo slovnímu uvedení byly v jiném kontextu, coţ působilo komicky. V relacích S politiky netančím a Politickém harašení pak ukázky zůstávaly v původním kontextu i nesestříhaném znění a protagonisté je glosovali, porovnávali s jinými výroky, v případě fotografií pak vtipně interpretovali. V Kanceláři Blaník pak tyto ukázky mají za účel doloţit realitu, resp. dodat plánům Tondy Blaníka na důvěryhodnosti. Někdy jsou výroky politiků zachyceny pomocí článku na Novinky.cz – někdy skutečném, jindy ale falešném. The Daily Show i The Colbert Report výroky porovnávají s jinými, aktuálním děním nebo je vtipně komentují. Fotografie a další grafické prvky pak doplňují komentáře moderátorů, kdyţ je graficky vyobrazeno to, o čem právě mluví, případně je fotografie vtipně upravena. The Onion News Network pracuje převáţně s fiktivními ukázkami, vytvořenými tak, aby vypadaly jako skutečné. S reálnými pracuje spíše jen ve vizuální podobě, tzn. objevují se například záběry prezidenta Baracka Obamy, nicméně bez jeho výroků. Někdy vyuţívá i originální fotografie politiků, které uvádí do jiného kontextu, případně graficky upravuje, aby působily komicky. Co se týče vyuţití hostů v průběhu pořadu, z těch českých uvedených v této práci takto pracovali jen Zuzana Bubílková a Miloslav Šimek v pořadu S politiky netančím. Jako hosty měli převáţně politiky, kteří v té době zastávali nějakou funkci. Po několika letech ale od tohoto prvku pořadu začali upouštět a kdyţ přešli na TV Nova, vymizeli hosté úplně. V seriálu Kancelář Blaník se sice občas objeví jako host někdo ze známých osobností, nicméně v roli napsané ve scénáři. Ze zahraničních relací hosté obvykle nechybí ve vysílání The Colbert Report ani The Daily Show. Je jim věnován zhruba podobný prostor, jako tomu bylo ve S politiky netančím, čili okolo pěti minut. Rozhovory jsou většinou v obou případech odlehčenější – ve zmiňovaných amerických pořadech šlo spíše často o případ vydání nějaké knihy apod. Ve S politiky netančím přece jenom občas sklouzávali k politickým tématům, nicméně rozhovor zůstával v rovině humoru a nešlo tedy o rozhovor na váţné téma a neproměnilo se to v nedělní debatu. Ve jmenovanách zahraničních pořadech ale, byli hosté i z oblasti kultury nebo i hosté inscenovaní. Výhradně inscenovaní hosté jsou i v The Onion News Network a i střihem doplnění v České sodě. Rubriky 168 hodin hosty nevyuţívají. - 118 -

Téměř všechny uvedené pořady vyuţívaly komickou mystifikaci, resp. prvek fake news. Neobjevuje se pouze v předělových rubrikách pořadu 168 hodin, kde se celou dobu drţí reality, kterou glosují. The Onion a Česká soda se na komické mystifikaci a falešných zprávách dokonce zakládají. V The Daily Show komickou mystifikaci reprezentují především rozhovory se zpravodaji, případně ţivé vstupy z místa, kde se odehrává smyšlená událost. Pořad Colbert Report komickou mystifikaci neuţívá v takové míře, většinou jen při inscenovaných scénkách, případně v mluvené řeči během glosování. V Kanceláři Blaník hraje komická mystifikace důleţitou roli. Jednak proto, ţe jedna z hlavních myšlenek je, ţe za všemi kauzami stojí Tonda Blaník a druhak pro vyuţívání falešných zpráv, které se objevují na serveru Novinky.cz a mají tak potvrdit některé činy Tondy Blaníka, případně završit pointu. V pořadech S politiky netančím a Politické harašení pak protagonisté komickou mystifikaci vyuţívají v mluvené řeči, aby dali najevo absurditu nějaké situace. Parodii pak uţívají všechny uváděné pořady, ovšem opět s výjimkou rubrik 168 hodin. The Onion News Network je celé parodií na zpravodajské vysílání, podobně tak i Česká soda, která navíc parodovala i některé reklamy, novinářské postupy obecně nebo i publicistické pořady. Relace známé z televizní obrazovky parodovali i Zuzana Bubílková a Miloslav Šimek. Vyuţívali také prvku imitace jednotlivých politiků a to i včetně kostýmů. V The Daily Show se objevuje zejména parodie zpravodajských postupů. The Colbert Report je, mj. parodií na seriózní komentátorské pořady, např. O´Reily factor vysílaný na Fox News. Kancelář Blaník parodii svým způsobem také vyuţívá, protoţe Tonda Blaník můţe být parodií na lobbyisty a podobné zákulisní hráče.

- 119 -

ZÁVĚR Cílem této diplomové práce bylo charakterizovat vybrané české a americké satirické pořady a vzájemně porovnat jejich formální prvky a zjistit tak, jaké postupy, připisované v definicích satiře, se v těchto pořadech vyskytují či nikoliv. Pro analýzu byly vybrány české pořady Česká soda, S politiky netančím a Politické harašení, vybrané rubriky ze 168 hodin a Kancelář Blaník. Z amerických potom The Daily Show, Colbert Report a videosekce The Onion.com, The Onion News Network. Ty jsem nejprve v samostatných částech charakterizovala. Zatímco S politiky netančím a Politické harašení bylo zaloţeno převáţně na mluveném slově, resp. jazykové komice, snad proto, ţe televizní pořad vznikl z pořad rozhlasového, Česká soda těţila ve větší míře z vizuální komiky. Vyuţívala především střih a dotáčené scény. Jistá vyváţenost jazykové i vizuální komiky je v případě Kanceláře Blaník. Mluvené slovo také větší roli neţ obraz hraje i u vybraných rubrik pořadu 168 hodin. U Colbert Report a The Daily Show je často doplňována jazyková komika tou vizuální, zejména zmiňovanými grafickými prvky, fotografiemi nebo ukázkami. I přesto tu ale mluvené slovo převládá. V rovnováze je jazyková a vizuální komika u většiny příspěvků The Onion News Network. Zvuk se vyváţeně vzájemně doplňuje s obrazem. Podle pouţitých definic například satira upozorňuje na negativní společenský jev. To je naplněno u The Daily Show, The Colbert Report. Témata se vázala k jednotlivým kauzám, schvalovaným zákonům apod. V českém prostředí se tomu přibliţovalo S politiky netančím a Politické harašení. Také satiricky kritizovali jednotlivé kauzy a poukazovali na neţádoucí společenské jevy. Později se ale čím dál častěji autoři pořadu uchylovali k zobecňovacím vtipům. Na nešvary společnosti upozorňují i příspěvky The Onion News Network, nicméně přeneseně, skrze falešné zprávy. Česká soda oproti tomu většinou spíš neţ aby poukazovala na určitý konkrétní jev nebo kauzy, zesměšňuje politiky jako takové. Konkrétními kauzami se ale zabývá i Kancelář Blaník. Někdy témata, uţ tak absurdní, dovádí k absurditě úplné, kdyţ

- 120 -

vysvětluje domnělé pozadí celé události nebo její dopad. Předělové rubriky, glosy, pořady 168 hodin se také přímo vázaly ke konkrétním případům nebo politikům. V rámci definicí jsem zmínila i tvrzení z kapitoly o satiře v Encyklopedii literárních ţánrů, ţe satira, jakoţto ţánr vyţaduje od diváka znalost kontextu a aktivní myšlenkovou spoluúčast. Z tohoto pohledu je toto nejvíce vyţadováno u Kanceláře Blaník. Jak bylo zmíněno v analýze, protagonisté často pouţívají jen křestní jména a nejrůznější naráţky, podle kterých musí divák sám identifikovat, ke které kauze se jednotlivé výroky váţí. To vyţaduje znalost aktuálních kauz a jejich aktérů. Společně s pominutím kauzy se ale můţe vytrácet i vtip – a po několika letech tak některé díly Kanceláře Blaník mohou tímto faktem trpět. Určitou znalost aktuálního dění je ale občas potřeba i u České sody, kdy se také objevují naráţky na něčí jména, ale objevují méně neţ u Kanceláře Blaník. U The Daily Show, The Colbert Report a S politiky netančím i Politického harašení většinou předtím, neţ danou událost komentovali, pro diváka zprávu připomněli a zrekapitulovali, čímţ doplnili moţnou chybějící znalost kontextu. Naráţky, které znalost vyţadovali, také pouţívali, často ale u opravdu známých kauz nebo u takových, které v průběhu pořadu nebo třeba i v minulém díle, jiţ připomněli. V případě The Onion News Network pak většina zpráv byla smyšlená, je předkládána divákovi od začátku do konce a postačí s obecnějšími znalostmi politiky. Z hlediska prvků, které jsem porovnávala v předchozí části práce, většinu z nich postrádají rubriky pořadu 168 hodin. I kdyţ upozorňují na nepatřičné výroky nebo chování politiků a doplňují je vtipnými komentáři, jedná se z hlediska ţánru spíš o glosu neţ o satiru. Kancelář Blaník, The Onion News Network, The Daily Show, The Colbert Report i 168hodin komunikují se svými diváky na sociálních sítích – Twitteru nebo Facebooku. Většinou poutají na nové epizody nebo jen na témata, kterými se budou zabývat. The Onion News Network pak se sociálními sítěmi zachází podobně jako obvykle zpravodajské servery, tj. informuje o nejnovějších zprávách, nicméně v případě tohoto média smyšlených. Se svými fanoušky ale takto komunikuje na facebooku i Česká soda, nicméně většinou pouze svým svérázným humorem vtipně - 121 -

komentují současné dění. V případě S Politiky netančím a Politického harašení pak komunikace na sociálních sítích neprobíhala ani neprobíhá, protoţe v době vysílání pořadu neexistovaly. Ve dvou případech uváděných pořadů pak výrazně jejich protagonisté vytvořili i určitý přesah za hranice pořadu do reálného ţivota – týká se to české Kanceláře Blaník a amerického The Colbert Report. V případě Stephena Colberta, jakoţto vytvořeného charakteru, se jednalo dokonce o kandidaturu do úřadu prezidenta USA. Tonda Blaník, fiktivní charakter, zase píše sloupky pro magazín Reportér. Obliba tohoto seriálu ale v českém prostředí roste. Moţná i v České republice se tedy dočkáme ještě většího přesahu – a to moţná i kandidatury na hlavu státu, protoţe přesně to bylo naznačeno i v poslední epizodě druhé řady Tondy Blaníka. Ačkoliv lobbisté a političtí poradci zůstávají raději v zákulisí.

- 122 -

SUMMARY The aim of this thesis was to characterize selected Czech and American satirical shows, compare their formal elements and find out what procedures attributed to the definitions of the satire are present in these programs. Czech shows selected for the analysis were Česká soda, S politiky netančím and Politické harašení and sections of 168 hodin and Kancelář Blaník. The selected American shows were The Daily Show, Colbert Report and the video sections of The Onion.com and The Onion News Network. These I first characterized in separate sections. While S politiky netančím and Politické harašení were based mainly on the spoken word and language comic, perhaps because the TV show originated from a radio show, Česká soda benefited to a greater degree to the visual comedy. Cut scenes and artificially modified cut / aftercut scenes were primarily used. There was a certain balance of the linguistic and visual comedy in the case of the Kancelář Blaník. The spoken word is more important than the visual also in the selected part of the show 168 hodin. In Colbert Report and The Daily Show, the language comic is often complemented by the visual one, especially with the above mentioned graphic elements, photographs or spots. Still, however, the spoken word prevails. For the most contributions in The Onion News Network, the linguistic and visual comedy is in equilibrium. The sound and image balance and complement each other. In some definitions, satire highlights negative social phenomena. This is fulfilled in The Daily Show and The Colbert Report. Topics there are bound to specific cases, the approved laws, etc. In the Czech Republic, S politiky netančím a Politické harašení are similar in this aspect. They satirically criticized individual cases and pointed to undesirable social phenomena as well. Later, however, the authors increasingly turned to generalization jokes. At the ills of the society draws attention The Onion News Network, however metaphorically, through hoaxes. In contrast, Česká soda, usually, rather than point to a particular event or cause, mocks politics as such. With specific cases deals also Kancelář Blaník. Sometimes, the topics, that are already - 123 -

absurd, are brought to the total absurdity, when they explain the alleged background of the entire incident or its impact. The divide columns, commentaries and shows 168 hodin were also directly tied to specific cases or politicians. In the frame of the definitions, I also mentioned allegations from the chapter on satire in the Encyclopaedia of literary genres that satire as a genre requires the viewer’s knowledge of the context and the active participation of thought. From this perspective, this is most required in Kancelář Blaník. As mentioned in the analysis, the protagonists often use only first names and a variety of cues, according to which the viewer must, for which case are the individual statements. It requires really a great knowledge of current cases and their protagonists. Together with the passing of the case the joke may disappear as well - and after a few years, some parts of Kancelář Blaník can suffer from this. Certain knowledge is sometimes necessary even for České soda, for example when referencing someone's name. However, similar cues occur there considerably less than in Kancelář Blaník. In The Daily Show, The Colbert Report, S politiky netančím and Politické harašení, the viewer first got a recapitulation of the case, usually before the satirical comments, which rectified the possible lack of knowledge of the context. The innuendos that required the knowledge were also used often but only for really known cases or those which were explained previously. In the case of The Onion News Network, where most of the reports are fictional, they are presented to the viewer from the beginning to the end and general knowledge is sufficient. In terms of features, which I compared the previous part, most of them are absent in 168 hodin. Although it draws attention to inappropriate remarks or the behaviour of politicians and complement them with witty comments, they are, from the point of view of the genre, rather a gloss than a satire. Kancelář Blaník, The Onion News Network, The Colbert Report and 168 hodin communicate with their audience also via social networks - twitter or facebook. They usually promote new episodes or topics that will be discussed. The Onion News Network uses the social networks the same way as the news sites, i.e. they present the latest news, however, in their case, all fictional. In this way communicates with their - 124 -

fans on Facebook Česká soda as well, but mostly only in their own idiosyncratic humorous comments on the current events. In the case of S Politiky netančím a Politické harašení the communication on the social networks did not and will not take place, because at the time of the broadcast, they were not available. In two cases of the mentioned programs, their protagonists have also created some overlap beyond the show in real life - this applies to the Czech Kancelář Blaník and the American The Colbert Report. In the case of Stephen Colbert, as a fictional character, it was even the candidacy to the office of the US president. Tonda Blaník, also a fictional character, writes columns for the magazine Reportér. The popularity of this series is growing in the Czech environment, however. Therefore, maybe even in the Czech Republic, we will see a greater overlap - and maybe candidacy for the head of state, because that's what was indicated in the last episode of the second series of Kancelář Blaník. However, lobbyists and political consultants prefer to remain behind the scenes.

- 125 -

SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ PRIMÁRNÍ ZDROJE 9/11 Conspiracy Theories ridicolous- Al Qaeda. (Newsroom) TheOnion.com, 1. 4. 2008.http://www.theonion.com/video/911-conspiracy-theories-ridiculous-al-qaedasays,14222/ [online] cit. 2014-12-15 Are Our Children Learning Enough About Whales?(In The Know) TheOnion.com, 23. 4. 2008. http://www.theonion.com/video/in-the-know-are-our-children-learningenough-about,14151/ [online] cit. 2014-12-15 Boy finds own reallife E.T.TheOnion.com, 20. 11. 2009. http://www.theonion.com/video/boy-finds-own-reallife-et,14384/ [online] cit. 201412-15 Breaking News: Bat Loose in Congres. (O-SPAN) TheOnion.com, 22. 9. 2009. http://www.theonion.com/video/breaking-news-bat-loose-in-congress,14369/ [online] cit. 2014-12-15 Česká soda, (1993). 1. díl [epizoda z občasníku]. Česká televize, ČT1, červen 1993 Česká soda, (1993). 3. díl [epizoda z občasníku]. Česká televize, ČT1, červenec 1993 Česká soda, (1993). 4. díl [epizoda z občasníku]. Česká televize, ČT1, červenec 1993 Česká soda, (1993). 6. díl [epizoda z občasníku]. Česká televize, ČT1, prosinec 1993 Česká soda, (1994). 8. díl [epizoda z občasníku]. Česká televize, ČT1, březen 1994 Česká soda, (1994). 10. díl [epizoda z občasníku]. Česká televize, ČT1, červenec 1994 Česká soda, (1995). 14. díl [epizoda z občasníku]. Česká televize, ČT1, listopad 1995 Česká soda, (1997). 16. díl [epizoda z občasníku]. Česká televize, ČT1, srpen 1997

Hlas Svobody (Oty), (2007). In: 168 hodin [televizní pořad]. ČT1, 14. 1. 2007

- 126 -

Hlas Svobody (Oty), (2007). In: 168 hodin [televizní pořad]. ČT1, 4. 2. 2007 Hlas Svobody (Oty), (2007). In: 168 hodin [televizní pořad]. ČT1, 25. 2. 2007 Kancelář Blaník, (2014). 2. Prohibice [epizoda z 1. řady seriálu]. Stream.cz, 19. 4. 2014. http://www.stream.cz/blanik/10001922-prohibice [online] cit. 2014-12-20 Kancelář Blaník, (2014). 3. Nadsobotka [epizoda z 1. řady seriálu]. Stream.cz, 25. 4. 2014. http://www.stream.cz/blanik/10002073-nadsobotka [online] cit. 2014-12-20 Kancelář Blaník, (2014). 7. Tři roky pro Mazánka [epizoda z 1. řady seriálu]. Stream.cz, 23. 5. 2014. http://www.stream.cz/blanik/10002447-tri-roky-pro-mazanka [online] cit.

2014-12-20 Kancelář Blaník, (2014). 9. Eurovolby [epizoda z 1. řady seriálu]. Stream.cz, 6. 6. 2014. http://www.stream.cz/blanik/10002667-eurovolby [online] cit. 2014-12-20 Kancelář Blaník, (2014). 10. Ţivotní role Martina S. [epizoda z 1. řady seriálu]. Stream.cz, 13. 6. 2014. http://www.stream.cz/blanik/10002728-zivotni-role-martina-s

[online] cit. 2014-12-20 Kancelář Blaník, (2014). 11. Opencrad. [epizoda z 1. řady seriálu]. Stream.cz, 21. 6. 2014. http://www.stream.cz/blanik/10002814-opencrad [online] cit. 2014-12-20 Kancelář Blaník, (2014). 14. Lobbisti. [epizoda z 1. řady seriálu]. Stream.cz, 12. 7. 2014. http://www.stream.cz/blanik/10003029-lobbisti-konec-1-sezony [online] cit. 2014-12-20 Kancelář Blaník, (2014). 8. Krtek a ku**a. [epizoda z 2. řady seriálu]. Stream.cz, 21. 11. 2014. http://www.stream.cz/blanik/10004235-krtek-a-kunda [online] cit. 2014-12-20

Malostranské korekce, (2007). In: 168 hodin [televizní pořad]. Česká televize, ČT1, 11. 11. 2007 Malostranské korekce, (2008). In: 168 hodin [televizní pořad]. Česká televize, ČT1, 13. 1. 2008 Malostranské korekce, (2008). In: 168 hodin [televizní pořad]. Česká televize, ČT1, 2. 3. 2008 - 127 -

Malostranské korekce, (2008). In: 168 hodin [televizní pořad]. Česká televize, ČT1, 18. 5. 2008 Nation of Andorra not in Africa shocked US State. (Newsroom) TheOnion.com, 19. 2. 2008.http://www.theonion.com/video/nation-of-andorra-not-in-africa-shocked-usstate-d,14211/ [online] cit. 2014-12-15 Perly, (2006). In: 168 hodin [televizní pořad]. Česká televize, ČT1, 1. 10. 2006 Perly, (2007). In: 168 hodin [televizní pořad]. Česká televize, ČT1, 21. 1. 2007 Perly, (2007). In: 168 hodin [televizní pořad]. Česká televize, ČT1, 4. 2. 2007 Perly, (2007). In: 168 hodin [televizní pořad]. Česká televize, ČT1, 13. 5. 2007 Perly, (2007). In: 168 hodin [televizní pořad]. Česká televize, ČT1, 10. 6. 2007 Perly, (2007). In: 168 hodin [televizní pořad]. Česká televize, ČT1, 24. 6. 2007 Perly, (2007). In: 168 hodin [televizní pořad]. Česká televize, ČT1, 10. 4. 2011 Politické harašení aneb S politiky stále netančíme, (2001). 1. díl [epizoda z televizního

pořadu]. TV Nova, 2001 Politické harašení aneb S politiky stále netančíme, (2001). 2. díl [epizoda z televizního

pořadu]. TV Nova, 2001 Politické harašení aneb S politiky stále netančíme, (2001). 3. díl [epizoda z televizního

pořadu]. TV Nova, 2001 Politické harašení aneb S politiky stále netančíme, (2001). 4. díl [epizoda z televizního

pořadu]. TV Nova, 2001 Politické harašení aneb S politiky stále netančíme, (2001). 7. díl [epizoda z televizního

pořadu]. TV Nova, 2001 Politické harašení aneb S politiky stále netančíme, (2001). 10. díl [epizoda z televizního

pořadu]. TV Nova, 2001

- 128 -

Politické harašení aneb S politiky stále netančíme, (2002). 12. díl [epizoda z televizního

pořadu]. TV Nova, 2002 Politické harašení aneb S politiky stále netančíme, (2002). 13. díl [epizoda z televizního

pořadu]. TV Nova, 2002 Politické harašení aneb S politiky stále netančíme, (2002). 14. díl [epizoda z televizního

pořadu]. TV Nova, 2002 Politické harašení aneb S politiky stále netančíme, (2002). 15. díl [epizoda z televizního

pořadu]. TV Nova, 2002 Politické harašení aneb S politiky stále netančíme, (2002). 16. díl [epizoda z televizního

pořadu]. TV Nova, 2002 Politické harašení aneb S politiky stále netančíme, (2002). 17. díl [epizoda z televizního

pořadu]. TV Nova, 2002 Preemptive Memorial Honors Future Victims of Imminent Dam Disaster. (Newsroom) TheOnion.com, 17. 1. 2008. http://www.theonion.com/video/preemptive-memorialhonors-future-victims-of-immin,14178/ [online] cit. 2014-12-15 S politiky netančím, (1995). 1. díl [epizoda z televizního pořadu]. Česká televize, ČT1,

1995 S politiky netančím, (1995). 2. díl [epizoda z televizního pořadu]. Česká televize, ČT1,

1995 S politiky netančím, (1995). 3. díl [epizoda z televizního pořadu]. Česká televize, ČT1,

1995 S politiky netančím, (1995). 4. díl [epizoda z televizního pořadu]. Česká televize, ČT1,

1995 S politiky netančím, (1995). 5. díl [epizoda z televizního pořadu]. Česká televize, ČT1,

1995

- 129 -

S politiky netančím, (1995). 6. díl [epizoda z televizního pořadu]. Česká televize, ČT1,

1995 S politiky netančím, (1996). 7. díl [epizoda z televizního pořadu]. Česká televize, ČT1,

1996 S politiky netančím, (1996). 8. díl [epizoda z televizního pořadu]. Česká televize, ČT1,

1996 S politiky netančím, (1996). 10. díl [epizoda z televizního pořadu]. Česká televize, ČT1,

1996 S politiky netančím, (1998). 28. díl [epizoda z televizního pořadu]. Česká televize, ČT1,

1998 S politiky netančím, (1998). 30. díl [epizoda z televizního pořadu]. Česká televize, ČT1,

1998 S politiky netančím, (1998). 31. díl [epizoda z televizního pořadu]. Česká televize, ČT1,

1998 S politiky netančím, (1999). 36. díl [epizoda z televizního pořadu]. Česká televize, ČT1,

1999 S politiky netančím, (1999). 38. díl [epizoda z televizního pořadu]. Česká televize, ČT1,

1999 S politiky netančím, (2000). 43. díl [epizoda z televizního pořadu]. Česká televize, ČT1,

2000 Situation in Nigeria Seems Pretty Komplex. (In the Know) TheOnion.com, 17. 1. 2008. http://www.theonion.com/video/in-the-know-situation-in-nigeria-seems-prettycomp,14171/ [online] cit. 2014-12-15 Social security scam robs elderly by convincing them they are death.(Newsroom) TheOnion.com, 3. 11. 2010. http://www.theonion.com/video/social-security-scamrobs-elderly-by-convincing-th,18377/ [online] cit. 2014-12-15

- 130 -

The Daily Show with Jon Stewart, (2013) [epizoda z televizního pořadu] Comedy

Central, 13. 11. 2013. The Daily Show with Jon Stewart, (2014) [epizoda z televizního pořadu] Comedy

Central, 15. 9. 2014. The Daily Show with Jon Stewart, (2014) [epizoda z televizního pořadu] Comedy

Central, 3. 12. 2014. The Daily Show with Jon Stewart, (2014) [epizoda z televizního pořadu] Comedy

Central, 10. 12. 2014 The Colbert Report, (2014) [epizoda z televizního pořadu] Comedy Central, 3. 11.

2011. The Colbert Report, (2014) [epizoda z televizního pořadu] Comedy Central, 3. 12.

2014. The Colbert Report, (2014) [epizoda z televizního pořadu] Comedy Central, 4. 12.

2014. Voting Machines Elect One Of Their Own As President. (War for the White House) TheOnion.com, 4. 11. 2008. http://www.theonion.com/video/voting-machines-electone-of-their-own-as-presiden,14286/ [online] cit. 2014-12-15 Vzestupy a pády, (2006). In: 168 hodin [televizní pořad]. Česká televize, ČT1, 17. 9. 2006 Vzestupy a pády, (2006). In: 168 hodin [televizní pořad]. Česká televize, ČT1, 1. 10. 2006 Vzestupy a pády, (2006). In: 168 hodin [televizní pořad]. Česká televize, ČT1, 5. 11. 2006 Vzestupy a pády, (2006). In: 168 hodin [televizní pořad]. Česká televize, ČT1, 10. 12. 2006

- 131 -

Vzestupy a pády, (2006). In: 168 hodin [televizní pořad]. Česká televize, ČT1, 17. 12. 2006 Vzestupy a pády, (2007). In: 168 hodin [televizní pořad]. Česká televize, ČT1, 7. 1. 2007 Weather channel accused of proweather bias. The Onion.com, 18. 12. 2008. http://www.theonion.com/video/weather-channel-accused-of-proweather-bias,14298/ [online] cit. 2014-12-15

SEKUNDÁRNÍ ZDROJE BAUMGARTNER, Jody; MORRIS, Jonathan S. (2006) The Daily Show Effect: Candidate Evaluations, Eficcacy, and American Youth. American Politics Research, Volume 34, Number 3, May 2006. Sage Publications. http://www.npr.org/documents/2006/jul/dailyshow.pdf [online] cit. 2010-04-18 BEDNAŘÍK, Petr; JIRÁK, Jan; KÖPPLOVÁ Barbara. (2011) Dějiny českých médií od počátků do současnosti. Praha: Grada Publishing. ISBN: 978-80-247-3028-8

BUBÍLKOVÁ, Zuzana; ŠIMEK, Miloslav. (1999) Politická záchytka aneb S politiky do němoty. Praha:nakladatelství Miloslava Švarce – Šulc a spol. ISBN 80-7244-018-7 BUBÍLKOVÁ, Zuzana; ŠIMEK, Miloslav. (2001) Politický orloj aneb Figurky se vracejí. Praha:nakladatelství Miloslava Švarce – Šulc a spol. ISBN 80-7244-070-5 BURIÁNEK, František a kol. (1959) O České satiře. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. CARR, David. (2012) Comic´s PAC is More Than a Gag. The New York Times, 22. 8. 2011. http://www.nytimes.com/2011/08/22/business/media/stephen-colberts-pac-ismore-than-a-gag.html?pagewanted=all [online] cit. 2014-12-15 Febio, Filmová a televizní společnost. 2014 [online]. Febio. [cit. 17. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.febio.cz/tvorba.php?tid=7 - 132 -

FILA, Kamil, (2014). Blaničtí rytíři politické satiry. Respekt. Praha: Economia, 25(21), 57-59. GRAY, Jonathan Alan; JONES, Jeffrey P.; THOMPSON, Ethan. (2009) Satire TV: politics and comedy in post-network era. NYU Press. ISBN 0814731996 China paper carries Onion Kim Jong-un ´heart-throb´ spoof. (2012) BBC News, 28. 11. 2012. http://www.bbc.com/news/world-asia-20518929 [online] cit. 2014-12-15

KONČELÍK, Jakub; ORSÁG, Petr; VEČEŘA, Pavel. (2010) Dějiny českých médií 20. století. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-698-8 MOCNÁ, Dagmar; PETERKA Josef a kol. (2004) Encyklopedie literárních ţánrů. Praha: Paseka. ISBN 80-7185-669-X ORLICKÝ, Jan. (2003) Záhady komična. Praha: Futura. ISBN 80-85523-93-0 POSTMAN, Neil. (1999) Ubavit se k smrti. Praha: Mladá fronta. ISBN 80-204-0747-2 Rozhovor s Miroslavem Koreckým, 12. 9. 2013 Rozhovor s Václavem Moravcem, 14. 11. 2014

SEELYE, Catherine. (2007) Colbert´s Presidential Bid Ends After a ´No´ in South Carolina.

(2007)

New

York

Times,

2.

http://www.nytimes.com/2007/11/02/us/politics/02colbert.html?_r=0

11.

2007.

[online]

cit.

2014-12-15 SEDLÁČEK,Bohumil. (2012) Rozmarná léta českého filmu. Praha: Albatros Media. ISBN: 978-80-7448-022-5 SHANKBONE, David. (2007) The Onion: An interview with 'America's Finest News Source'. November 25, 2007. Wikinews. http://en.wikinews.org/wiki/The_Onion:_An_interview_with_%27America%27s_Finest_ News_Source%27 [online] cit. 2010-04-06

- 133 -

SCHILLINGER, Liesl. (1999) Award-Winning Local Journalists Reflect Own Self-Hatred Back on Nightmarish World. March 1999. Wired. http://www.wired.com/wired/archive/7.03/onion_pr.html [online] cit. 2010-04-07

ŠVELCH, Jan. (2010) TheOnion.com – stírání rozdílů mezi kvaziţurnalistikou a tradiční ţurnalistikou v on-line médiích. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky, 2010. 63 s. Vedoucí diplomové práce prof. PhDr. Jan Jirák, Ph.D.

- 134 -