UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Husitská teologická fakulta

v

,

v ,

v

,

ZIDE V CESKYCH BUDEJOVICICH JEWS IN CESKE BUDEJOVICE v

,

Bakalářská práce

Vedoucí práce: Doc. PhDr.

Bedřich

Nosek, CSc.

Praha 2008

v

.

Autor: Tereza Placerová

Bakalářská

Židé v Českých Budějovicích

práce

Anotace: Ve své práci jsem se zabývala 4ějinami Židů v Českých Budějovicích od jejich příchodu v 2. pol. 14. století až po dnešní situaci kromě období, kdy byli Izraelité z Českých Budějovic

vyhnáni.

Vycházela jsem především z literatury, kterou nabízí Okresní archiv v Českých Budějovicích,

tedy prací Karla Pletzera, Mileny Urbánkové a dalších

historiků, kteří

publikovali své poznatky v Jihočeském sborníku historickém, a pro dokreslení situace v Čechách jsem čerpala z knihy Historie Židů v Čechách a na Moravě, jejímž autorem je Tomáš Pěkný. Snažila jsem se veškerou literaturu a informace, které se mi

podařilo

získat, sepsat do mé

práce a poprvé tak uspořádat dějiny Židů v Českých Budějovicích do jedné studie. Věnovala jsem se i architektonickým památkám spojeným·s pobytem židovského obyvatelstva na území města.

Annotation: The diploma thesis "Jews in České Budějovice" disserts on history of Jews in České Budějovice

since their coming in second half of 14th century to present time, except ofperiod

when Jews were banished out ofČeské Budějovice. Main informations I found in archival materials accessible in Okresní archiv České Budějovice,

nominally I used works ofKarel Pletzer, Milena Urbánková and others historians

who published their knowledge in Southbohemian historical magazine. For completion of situation in Bohemian I drew from a publication History of J ews in Bohemian and Moravia that was compiled by Tomáš Pěkný. I tried to incorporate all of the informations in my diploma and for the first time to order history of Jews in České Budějovice into one compact document. I took interest also in architectural monuments connected to presence of jewish inhabitants in České Budějovice.

Klíčová

slova:

Židé, historie, České Budějovice, hřbitov, synagoga

Keywords: Jews, history, České Budějovice, cemetery, synagogue

2

Bakalářská


práce

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala a literaturu.

Současriě

samostatně

a použila jen uvedené prameny

dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla

umístěna

v Ústřední knihovně UK a používána ke studijním účelům.

V Praze dne 28.6.2008

Tereza Pl.cerová

3

ll; /

Bakalářská


práce

Poděkování Na tomto

místě

Bedřichu

Noskovi, CSc., za jeho pomoc a neocenitelné rady, které mi

bych ráda

práce poskytl. Dále bych

poděkovala

mému vedoucímu

chtěla poděkovat

mým

bakalářské

práce, panu Doc. PhDr.

rodičům, sourozencům

při

a přátelům;

podporovali v nelehkých chvílích a dodávali mi sílu k dokončení studia i V neposlední

řadě

tímto

děkuji

sestavovárií této kteří mě

bakalářské

práce.

mému příteli Honzovi, bez kterého by tato práce snad

vůbec

nevznikla.

4

Bakalářská


práce

OBSAH OBSAH ...................................................................................................................................... 5 1. ÚVOD .................................................................................................................................... 7 2. HISTORICKÉ ZÁKULISÍ VZNIKU PRVNÍ ŽIDOVSKÉ OBCE V ČESKÝCH BUDĚJOVICícH .........................•............................................................................................. 8 2.1 První Židé v Čechách .................................................................................................................................... 8 2.2 Křížové výpravy a privilegia Soběslava II .................................................................................................... 8 2.3 Odraz kanovnického práva 12. a 13. století v českých zemích ................................................................... 10 2.4 Statuta Judaeorum Přemysla Otakara II ...................................................................................................... 11 2.5 Lucemburkové a Židé .................................................................................................................................. 13 2.6 Židé versus husité ........................................................................................................................................ 14 2.7 Rozklad královských regálů za vlády Vladislava II. Jagellonského ............................................................ 15 2.8 Josefmské reformy a jejich přfnos ............................................................................................................... 17 2.9 Rok 1848 v

českých

zemích - rok změn ..................................................................................................... 18

3. HISTORIE ŽIDŮ V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH ........................................................... 21 3.1 Vznik Židovské obce v Českých Budějovicích ........................................................................................... 21 3.2 Židovská ulice ajejí obyvatelé ve 14. a 15.stoletf... .................................................................................... 21 3.3 Události konce 15. století ........................................................................................................................... ; 24 3.4 Krádež zlatokorunského relikviáře a

šíření

protižidovských nálad ............................................................. 27

3.5 Pogrom- zánik židovské obce ............................... ,.................................................................................... 29 3.6 Změna situace v 19. a 20.století .................................................................................................................. 33

4. ŽIDOVSKÉ HŘBITOVY ..................................-.................................................................. 36 4.1 Hřbitov u Mlýnské stoky a hřbitov před Rožmberskou bránou .................................................................. 36 4.2 Židovský hřbitov v Pekárenské ulici ........................................................................................................... 36

5. ČESKOBUDĚJOVICKÉ SYNAGOGY .............................................................................. 39 5.1 Synagoga v Židovské ulici .......................................................................................................................... 39 5.2 Založení nové synagogy ............................................................................................................................. 40 5.3 Budova synagogy ..................................................................................... ,.................................................. 40 5.4 Demolice ..................................................................................................................................................... 41 5.5 Výstavba památníku .................................................................................................................................... 43

5

Bakalářská


práce

6. ZÁVĚR ................................................................................................................................. 44 7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ......................................................... 45 8. SEZNAM PŘÍLOH .............................................................................................................. 46

6

Bakalářská


práce

1. ÚVOD Je to asi deset let, co jsem v televizi ještě

netušila, že

mě

viděla

dokument o holocaustu. V té

osloví natolik, abych poté s upřímným

překvapením

době

jsem ale

zjistila, že jsem

našla téma, kterému se· chci i nadále věnovat, a které bych si přála dokonce i studovat. Proto jsem se chtěla také seznámit s dějinami Židů v Českých Budějovicích. Jaké ale bylo mé překvapení, když mi náš rodinný přítel Stanislav Papírru'k sdělil, že o Židech v Českých Budějovicích

dosud neexistuje žádná souhrnná odborná publikace, která by

osudy židovské obce v mém rodném

městě.

Ten první impuls ke vzniku mé

alespoň

nastínila

bakalářské

práce

tedy přišel právě od pana Papírníka. Mým prvotním cílem, který jsem touto prací sledovala, bylo nabízely zkratkovité

články

v novinách a poskládat nalezené

dozvědět

střípky

něco

víc, než

informací do

alespoň

se

trochu srozumitelného kontextu dějin Českých Budějovic, které dokresluji situací v celých Čechách, a mimo jiné upozornit na nesnášenlivost vůči židovským přistěhovalcům, kteří

museli obhájit nejen své živobytí, ale samotnou existenci. Nutno dodat, že často nebylo jiného vyhnutí, nežli z města odejít a nechat všechen majetek hrabivým konšelům. Ale abych nebyla hned v úvodu tak pesimistická, v určitém historickém období se českobudějovickým Židům nevedlo tak zle. Hlavně v období přelomu 19. a 20. století, kdy

bychom mohli dokonce mluvit o rozkvětu židovské obce. Bohužel koncem třicátých let přišla obrovská rána. Hrozba genocidy nedala Židům spát. Nakonec se právě České Budějovice staly "prvním" shromaždištěm Židů zjižních Čech, jejichž další a

často

poslední cesta vedla do Terezína a dále do

pracovních táborů v Polsku, Německu, Rakousku, ...

7

koncentračních

nebo

Bakalářská


práce

2. HISTORICKÉ ZÁKULISÍ VZNIKU PRVNÍ ŽIDOVSKÉ OBCE v ,

v

,

VCESKYCH BUDEJOVICICH

2.1 První Židé v Čechách První Židé přišli do českých zemí přibližně na počátku 9. století, což dokládá příslib solnohradského arcibiskupa Arna. lékaře)

Obecněji je

a diplomata lbrahima lbn Jakuba,

965 - 966

střední

Evropu. Ve své

ale přijímána zpráva židovského kupce (možná

řečeného

zprávě

Al - Israili, který navštívil někdy v letech

o Praze, citované arabskými geografy 11. století,

zaznamenal přítomnost Židů ve městě. Bohužel ale z jeho popisu nelze vyčíst, zda šlo o Židy usedlé nebo pouze o obchodníky, kteří Prahou procházeli. Pozdější

trvalé usídlení židovských

vznikem jednoho z nejvýznamnějších

obchodníků tržišť

v podhradí Pražského hradu souvisí se

východní Evropy, a to v 10. - 11. století.

Zahraniční obchod byl u nás tehdy v rukou cizinců, hlavně Arabů, Řeků a především Židů.

V průběhu dalších století se Židé zasloužili o rozvoj domácího, zahraničního obchodu i obchodně

-

řemeslného

podnikání. Pro

hospodářský

život

země

byla nepostradatelná hlavně

jejich činnost v peněžnictví, i když byli Židé často obviněni z lichvi. Až do počátku 13. století byli v českých zemích považováni za cizince, obchodovali volně s naturálními i hotovými výrobky. řemesla,

Pravděpodobně

si také mohli

získávat půdu a domy.

Někteří

svobodně

vybrat místo, kde budou bydlet, provozovat

dokonce působili jako finanční poradci u královského

dvora, lékaři i jako vysocí dvorští úředníci. I Židovské obce měly pravděpodobně vnitřní autonomii. Jejich právní postavení bylo tedy do konce 11. století (kdy proběhla první křížová výprava) celkem příznivé.

2.2 Křížové výpravy a privilegia Soběslava lL Nejranější právní úpravy pobytu cizinců v Čechách pocházejí pravděpodobně již z dob

vlády Vratislava II. (1061 - 1092), který sv. Petra na

1 Tomáš

Poříčí.

Jejich

znění

přidělil

výsady pražské

německé osadě při

neznáme, víme ale, -že se na

Pěkný, Historie Židů v Čechách a na Moravě, Praha 2001, str. 14.

8

ně později

kostele

odvolával


Bakalářská

práce

Soběslav

II. (1173 - 1178), který je ve svých privilegiích vydaných v letech 1174 - 1178

potvrdil a

rozšířil.

Tato privilegia

na autonomii jak ve

věcech

zaručovala

všem

německým osadníkům

v podhradí právo

osobních, tak i správních a podnikatelských. Není ale německých,

že se tato privilegia týkala nejen

vyloučeno,

ale také románských a židovských

přistěhovalců.

Přesto byla situace Židů tíživá. Spadali sice pod královu jurisdikci a měli formálně zaručenou jeho

ochranu,

z důvodu nevraživosti

přesto

ale tato ochranná ruka panovníka nebyla vždy účinná.

křesťanských

obyvatel. Proto se

vladař často

Hlavně

uchýlil k poněkud

nečestnému řešení různých nevolí z řad křest'anů, kteří snad Židům jejich privilegia, zvláště

možnost volného pohybu a svobody,

záviděli.

Další a dle mého názoru i hlavní

domácí obyvatele i vládce popuzovala, byl majetek, kterým disponovali

věc,

hlavně

která

židovští

kupci. Postupem

času

značně nedostatečná,

byla právní ochrana židovského obyvatelstva

projevilo v průběhu

křížových

docházelo k obrovským

výprav. Už

masakrům téměř

při

první

výpravě

země

do Svaté

což se

(1096 - 1099)

ve všech židovských obcích, kterými tzv.

křižáci

prošli. Počet zavražděných Židů byl obrovský, ale jediné, co tehdejšího císaře Jindřicha IV. zajímalo, byl jejich ztracený majetek, po kterém k obrovskému pogromu.

Křižáci

se

řídili

heslem

usilovně "křest,

pátral. V Praze došlo roku 1096

nebo smrt".

Břetislav

II. byl tehdy

v Kladsku a protesty biskupa vyzněly naprázdno, takže se Židé pomoci nedovolali. Proto se sami postavili na svou obranu se zbraní v ruce a za "mlčenlivého souhlasu" panovníka pobili na 200 útočníků. Ale "křižácký antisemitismus" padl na úrodnou půdu. Ve strachu před novým pogromem se Židé připravovali na odchod ze země. Někteří odešli do Uher, Polska, možná i na Moravu dali

Břetislavovi

(přestože

záminku a ten vydal

zmocnit se veškerého jejich majetku.

ani té se

křižácký

pogrom nevyhnul). Tím ale

roku 1098 rozkaz vybít židovské domy v Praze a Odůvodnil

to tím, že majetek získali na jeho území,

proto ho zde také musí zanechat, jinak by to bylo považováno za rozkrádání královské pokladny. To byla předešlé

samozřejmě

neboť

bez jediného groše by si

postavení. Bohužel byl od 13. století

důsledně uplatňován.

také

lež,

Břetislavův

těžko

názor velmi

mohli vydobýt

často

aplikován a

Tento nárok poté neuplatňoval pouze panovník, ale odvolávali se na něj

křesťanští měšťané, kteří

v tomto

případě

nalezli

řešení

Bohužel, doklady tohoto jednání nalezneme i ve 20. století,

svých

finančních problémů.

například

po roce 1939, ale i

v roce 1948. Také v průběhu dalších křížových výprav byli Židé vražděni, a to přes zákaz a varování církevních i

světských

autorit. Ideová motivace 9

pogromů

se ve 12. - 13. století

rozšířila.

Bakalářská


práce

Kromě obvinění

z Ježíšovy smrti a

nařčení

z toho, že jsou

původci

moru, že otravují

křest'anům studny, popřípadě tráví lidi, byli Židé často obviňováni ze znesvěcení hostie,

hanobení symbolů křest'anského náboženství a z rituálních vražd křesťanských dívek a dětí. I Nakolik byla tato

obvinění

můžeme

pravdivá si

lehce domyslet. Bohužel ale

přetrvala

ve

skryté i zjevné podobě až do dnešní doby.

2.3 Odraz kanovnického práva 12. a 13. století v

českých

zemích

Právní ošetření postavení Židů ve společnosti bylo formálně do počátku 13. století docela uspokojivé, ale k obrovskému zlomu došlo po zasedání IV. lateránského církevního koncilu v roce 1215. Ten totiž z podnětu papeže Innocence III. (1198 - 1216) potvrdil úplnou segregaci židovského obyvatelstva, vyhlášenou roku 1179

předchozím

církevním

sněmem

a

nakázal Židům nosit viditelné zvláštní označení. To mělo v různých dobách a krajích různou podobu: kolečka

pláště,

aj.

velké krejzHky, kukly,

Přesto

nebyla tato

špičaté

nařízení často

klobouky s rolničkou, barevné stuhy, žlutá

dodržována. K tomuto

řešení

se poté uchýlily i

nacistické úřady, které u nás tyto vyhlášky obnovily v letech 1941 - 1945. Styk Židů s křesťany byl omezován výhradně na jednání obchodní, eventuáhiě soudní. Křesťanské

výše

obyvatelstvo

zmíněných

mělo výslovně

zakázáno jakýkoliv jiný styk, který by byl nad rámec

povolených jednání. Intimní vztahy mezi

členy těchto zrtesvářených

"obcí"

byly považovány ze hrdelní zločin. Přibližně od 13. století směli Židé obývat pouze uzavřené ulice, či malé čtvrtě, později ghetta. Podle kanonického práva byli v průběhu 12. a 13. století Židé považováni za "otroky a vězně říše římské", nesměli zaměstnávat křesťany, vlastnit půdu a zabývat se zemědělstvím. I

To znamená, že jediným zdrojem obživy se pro ně stal obchod s penězi, jehož součástí je také obchod s úroky, což mají nesměli vůbec

provozovat,

křesťané postupně

podle Bible zakázáno. Co se

týče řemesel,

zprvu je

ale byly některé ze zakázaných živností povoleny, nikoli

však mimo ghetto. Obchodovat směli Židé pouze tam,· kde nekonkurovali křesťanským kupcům

a

obchodníkům.

Tato

nařízení tvořila

v podstatě nonnu, ke které se mohla

světská

a církevní moc vracet v případě potřeby a tím odůvodňovat svou vlastní židovskou politiku. To znamená, že postavení židovského obyvatelstva se v průběhu 13. století velmi změnilo. Židé se stali zcela zvláštní skupinou obyvatel, ke které se vztahovaly zcela odlišné zákony 1 Tomáš

Pěkný, c. d., str. 18.

10

Bakalářská


práce

a nařízení. Lze říci, že se stali skupinou postavenou mimo křesťanskou hierarchii a zatlačenou na okraj

společnosti.

zcela závislými na legálně

právo a

stěhovat

do

Jako

osobně

nesvobodní byli přímo

panovníkově vůli.

podřízeni

Nutno podotknout, že

právě

panovníkovi,

museli za všechno platit nemalé

ochrany. Ten byl ale pouze

dočasný

a

často

částky, hlavně

porušovaný. Jen

se stali

panovník jako jediný

zasáhnout do židovských záležitostí. Jen s jeho svolením se měst. Přitom

čímž

směli

měl

usazovat

za příslib královy

výjimečně udělil

panovník

šlechtické či jiné vrchnosti právo držet omezený počet Židů. Tento dávný regál totiž patřil k hlavním

zdrojům příjmů

královské pokladny, a proto bylo ve

pokud možno pokojné soužití

křesťanského

vladařově

zájmu udržovat

a židovského obyvatelstva. To byl úkol nadmíru

složitý, jelikož peněžní obchod, vnucený Židům jako dominantní zdroj obživy, přinášel s sebou neustálé konflikty, které z hrdelního zločinu.

křesťané řešili často násilně,

Terčem různých útoků

křivým obviněním

nebo

se stávaly i synagogy, modlitebny a hřbitovy.

2.4 Statuta Judaeorum Přemysla Otakara II. Tato ale i

téměř

bezvýchodná situace dala

světských nařízení

podnět

ke vzniku mnoha papežských bul,

a privilegií jednotlivých panovníku,

poddaným svobodný výkon kultu, zachoyání

mravů

a

kteří měli

obyčejů

zajistit židovským

a celkovou právní jistotu.

Např. židovský statut císaře Fridricha II. z roku 1244, který určoval postavení Židů ve společnosti

a povinnosti jejich

dlužníků, zvláště

1254), vydané v letech 1247 a 1253. zvůle vůči obyvatelům

Právě

pak

dvě

buly papeže Innocence IV. (1243 -

tato papežova ustanovení odmítala jakékoliv akty

ghett, zakazovala je nutit ke

křtu, připravovat

o

jmění,

fyzicky je

napadat, vyrušovat při bohoslužbách a šábesu, zneuctívat jejich pohřebiště atd. 2 Tato bula z roku 1247 zakazuje také pro jakákoliv obvinění Židy bez soudu a doznání trýznit, mrzačit a upalovat. Je to tedy první oficiální církevní dokument, který židovské obyvatelstvo bránil před křivým obviněním

Na

základě

již výše

a následnou mstou. zmíněných

listin vydal král

Přemysl

Otakar II. (1253 - 1278) Statuta

Judaeorum. Ta se stala základem židovského zákonodárství v Čechách a na Moravě až do konce 18. století. Časem také získala i mezinárodní uplatnění: privilegium převzala některá

1 Tomáš 2 Tomáš

Pěkný, c. d., str. 20. Pěkný, c. d., str. 22.

11

Bakalářská


práce

slezská knížectví a později snad i Polsko, kde roku 1264 Charta Boleslava Zbožného

otevřela

dokořán dveře Židům pronásledovaným v západní Evropě. 1

Statuta Judeaorum obsahovala zákony, které konečně pevně stanovily vztah Židů k panovníkovi, omezovaly jejich styk s křesťanským obyvatelstvem a určov~ly zásady platné pro vnitřní autonomii a soudní praxi uvnitř židovské obce. Jejich definice právního postavení je následující: Židé JSou přímými poddanými panovníka, který jim

zaručuje

ochranu, mají právo svobodného náboženského života

a povolený obchod s penězi. Za slíbenou ochranu musí židovská obec platit králi a poskytovat

půjčky,

v případě

potřeby

daně

zaplatit i jiné dávky; které král stanovil. Jakýkoliv

útok proti Židům je chápán jako útok proti královské komoře. Člověk, který zabije Žida, má být potrestán ztrátou jmění, ten, kdo ho zraní nebo mu ublíží, musí zaplatit vysokou pokutu do pokladny královské komory a navíc někdo násilně

odvedl židovské

určitou částku

dítě, čekal

jako odškodné postiženému. Pokud by

by ho trest jako

zloděje.

Za nepodložená

obvinění

a lživá nařčení z rituální vraždy by čekal žalobce takový trest, jaký by stihl Žida, kdyby daný zločin

hřbitova čeká

opravdu provedl, tedy ztráta majetku a života. Za zhanobení židovského

viníka smrt, za poškození synagogy pouze pokuta. Dále byl obsahem těchto statut zákaz nutit usedlé Židy v království ke křtu a odmítnutí paušálního obvinění z rituální manipulace s lidskou krví a rituálních vražd. obchodníkům

Statuta

zaručovala

volný

pravidla obchodu s penězi, jemuž se dluhů, úroků

přechod

věnovalo

hranic, sedm

přikazovala

paragrafů

Židovským

jim platit clo a

týkajících se

určovala

půjček,

zástav,

a řešení případných sporů.

Právě kvůli

vydání Statut Judaeorum byl

Přemysl

Otakar II. ve své

době

považován za

ochránce Židů, kterým ho nazval i český rabín Richard Feder. Díky českému králi patřilo postavení židovského obyvatelstva ve 13. století v českých zemích k nejlépe zabezpečeným

v celoevropském

měřítku.

právně

Za Otakarovy vlády nedošlo k větším násilnostem

na Židech ani ze strany měšťanského stavu. Po jeho smrti se ale situace obrátila, protože židovská privilegia platila pouze do konce panovníkovy vlády, který je vyhlásil. Nový je mohl potvrdit nebo obnovit, ale za to se vždy draze platilo.

1 Tomáš


12

vladař

Bakalářská


práce

2.5 Lucemburkové a Židé Prvním, kdo potvrdil Otakarova Statuta Judaeorum z roku 1262, byl Jan Lucemburský. Na to navázal i Karel IV. v roce 1356 a Václav IV. roku 1393. Ovšem za jejich vlády se také projevila

nedostatečnost těchto zákonů,

zaručovaly

protože

Nehledě

ochranu židovských obyvatel jako celku.

práva jednotlivcům, nikoli však

na to, že byly celkem liberální

a umožňovaly nejrůznější formy exploatace Židů, přičemž docházelo i k pogromům. Přesto tu nedosáhlo mnoho

vraždění

Izraelitů

zdaleka takových

rozměrů

jako v říši. A tak do

českých

zemí utíkalo

ze západní Evropy, kde byla situace mnohem horší. V říši byli

ze zatažení moru do Evropy a

nemilosrdně

obviňováni těžiště

popravováni. Proto se duchovní

aškenázských Židů přesunulo na východ: do Čech, Polska a Litvy. Karel IV., považován za osvíceneckého panovníka, se nechoval k Židům zrovna přátelsky. Ve

finanční

tísni vydával

listiny, v nichž byla umoření může

někdy městským

radám, které mu vypomohly

půjčená částka zajištěna

být provedeno

při

nejblíže

půjčkou,

dlužní

na židovském obyvatelstvu s klauzulí, že její

příštím

židovském pogromu, kdy se

město může

zmocnit peněz a majetku vyloupených Židů nebo i převzít domy po těch, kteří budou během pogromu ubiti. l A pogromy skutečně brzy vypukly. Největší prospěch z nich měli patricijové a šlechtici,

kteří

si rozebrali domy

předem označených obětí.

Tyto násilnosti v letech

1348 - 1350 tedy neměly náboženský charakter. Šlo o velmi dobře organizovanou účelem

chladnokrevnou akci za

získání majetku, takže

vraždění

proběhlo

čistě

z

ekonomických důvodů. Abychom ale Karla IV. pouze nekritizovali, musíme dodat, že

právě

on stál u zrodu

Nového Města pražského, ve kterém Židům povolil roku 1348, aby se tam s rodinami a majetkem

nastěhovali,

a sliboval jim naprosto stejnou ochranu, kterou poskytoval

křesťanům. Později se snažil upravit i celková právní postavení Židů a podporoval jejich nová

osídlení jak ve

městech,

kde byla ghetta

zničena,

tak i na nových místech. V zákoníku

Maiestas Carolina dokonce navrhoval povolit Židům držbu vladyckých nebo jiných svobodných vesnic, z kterých se měly odvádět peníze do královské pokladny.l Tento zákoník ale nikdy nevešel v platnost. Z mého pohledu je tedy postoj Karla IV. k Židům velice rozporuplný. Domnívám se, že spíše než

křesťanská

splatit dluhy, 1 Tomáš

ať

láska k bližnímu ho kjistým

už v říši nebo v Zemích koruny


13

ústupkům

vedla

české. Přesto

čistě

mu ale

materiální

potřeba

nemůžu upřít

jisté

Bakalářská

zásluhy.


práce

Zvláště

povolení nastěhovat se do Nového

alespoň částečně ulehčilo jejich strastiplné

Města

pražského a jiných měst

Izraelitům

živobytí.

Václav IV. (1376 - 1419) měl ve vztahu k židovským obyvatelům postoj odlišný. Často je pojmenován jako

"přítel kacířů"

nebo také "židovský král",

přestože

nic

významnějšího

pro

Židy neudělal. Pouze hájil zájem svého regálu, když tlačil na dlužníky, aby Židům vše neboť právě

zaplatili i s úroky, předešlého řešení,

on, panovník, z toho

finančně těžil.

Navíc ani on se nebránil

ke kterému se uchýlilo mnoho panovníků před ním. Např. roku 1385 zbavil

38 říšských měst odpovědnosti za finanční závazky k Židům, kteří byli okamžitě pozavíráni a byl jim zabaven majetek. Mimo jiné na nich také král vymáhal výkupné. Roku 1393 ale udělil Židům privilegium, pravděpodobně draze vykoupené, které přikazovalo,

dvorských věřitelům,

pře

aby všechny

či

zemských

židovských poddaných,

soudů často marně

kteří

se u

městských,

dožadovali svých práv

církevních,

vůči křesťanským

spadaly pouze do pravomoci podkomořního soudu. Ale je dosti pravděpodobné, že

toto ustanovení bylo pouze zapsané, nikoli však dodržované, a to z důvodu minimální autority panovníka. Za vlády Václava IV. byl také spáchán jeden z největších pogromů a to 18. dubna 1389. Z pohledu obecnějšího ohlašoval blížící se reformační bouři.

2.6'Židé versus husité Smrt Václava IV.

přinesla určité změny,

které byly vyvolány

hlavně

novou

společenskou

situací. Židé nové reformační hnutí spojované s husity přivítali. Již předtím chodili naslouchat kněžím, kteří

církev kritizovali a pranýřovali i

světský

život. V Praze patřil k nejoblíbenějším

Konrád Waldhauser. Jejich pozornost přitáhlo hlavně to, že se reformátoři věnovali Starému zákonu,

především

starozákonních

knihám

bojovníků

Proroků

a jejich etice. Proto husity uvítali jako jakousi obdobu

a podporovali je jak

Dokonce jim vypomohli i v boji

obchodně

při opevňovacích

(dováželi

zbraně),

tak

finančně.

pracích proti Vyšehradu roku 1420.

Největší sympatie v Židech vzbuzovali táborité. Ale současny historik husitství František

Šmahel považuje názor o "tolerantním a šetrném postoji husitů k Židům" za zdání vyvolané pozdější

tradicí i dobovými zprávami z druhé ruky a

upozorňuje

na to, že situace byla

mnohem složitějŠí. 1 Přesto je jisté, že husitská revoluce načas uvolnila některá omezení týkající se Židů. Směli se usídlit na venkově" učit se některým řemeslům, dokonce byli 1 Tomáš

Pěkný, c. d., str, 36.

14

Bakalářská


práce

zbaveni zvláštního

označení.

Hlavní

příčinou těchto změn

byly ideové spory a války, které

odsunuly Židy mimo hlavní pozornost křesťanů. To ovšem neznamená, že by po tu dobu byli ušetřeni

husitů,

násilnostem, jak ze strany

tak jejich

protivníků.

Pronásledování ze strany

protihusitské bylo však soustavnější. Židé byli vypovídáni z měst, císař Zikmund Lucemburský (1419;1436 - 1437) je

chtěl

dokonce vyhnat z Prahy a rušil jejich dlužní úpisy.

Především ale byli obyvatelé ghett napadáni křižáky, kteří měli o důvod víc, proč Židy

masakrovat a nutit je ke křtu, a to jejich náklonnost k husitům. V letech 1431 - 1433 byly na basilejském koncilu potvrzeny všechny starší protižidovské zákony. Zanedlouho poté, v letech 1453 - 55, byli Židé ve Slezsku masově vražděni a nuceni k odchodu, aby jejich majetek mohl rodičům

křesťanům.

a dávány:na vychování ke

Jejich obce se

téměř

připadnout

obcím.

Děti

mladší sedmi let byly odebírány

To vše prožívali Izraelité v celém království.

vylidnily, zhoršilo se jejich právní postavení.

Přes

to všechno se jim

v době husitských bouří vedlo lépe, než jejich souvěrcům v ostatních zemích Evropy. Albrecht II. Habsburský (1437 - 1439), který se na

český trůn

dostal díky

sňatku

se

Zikmundovou dcerou, Židy v lásce neměl. I pro jejich sympatie s husitským reformačním hnutím. Jedním z jeho prvních

vladařských činů

bylo

vypovězení

židovských obyvatel

z Jihlavy v roce 1426. Jeho syn Ladislav Pohrobek(1453 - 1457) otcovu nelásku k Židům zdědil a pokračoval v jeho politice. Vyhnal Židy z Brna, Olomouce, Znojma, atd. a tím úplně změnil

podobu židovského osídlení českého království.

2.7 Rozklad královských

regálů za

vlády Vladislava II. Jagellonského

V 2. pol. 15. století se Židé v Čechách dostávali vlivem husitských bouří stále ve větší míře pod pravomoc panstva a měst. To se časů

pravomoci vzít ani za

krále

samozřejmě

Jiříka

vrchnosti hodilo a nenechala si nově nabyté

z Poděbrad (1458 - 1471) a už

Vladislava II. Jagellonského (1471 - 1516), kdy se rozpadat.

Města chtěla vytěžit

začala

vůbec

ne za vlády

králova moc nad regálem zcela

z pobytu židovských obyvatel co nejvíc, a tak vyžadovala

poplatky, které nebyli Židé povinni platit, a obcházela či rušila jejich výsady. Mimo jiné probíhal mezi panovníkem a feudály boj o úvěru. Stejný zápas

vlivu v oblasti židovského

probíhal i mezi králem a královskými městy, kde se Židé stávali

poddanými a dědičnými

I

uplatnění výlučného

městských

obcí. Ty si tak činily nárok na služby ghetta. Díky tomuto

Tomáš Pěkný, c. d., str. 44.

15

Bakalářská


práce

sváru se Židé dostali do nezáviděníhodné situace. Do jejich práv mohl zasahovat jak panovník, královští

úředníci,

tak i .šlechta a konšelé.

Nejsložitější

to

měli

tedy ve městech

královských. To se nakonec odrazilo i v Českých Budějovicích na počátku 16. století (viz. Kap. 3.4). Vladislav si toto oslabení královské moci uvědomoval a snažil se ji znovu upevnit.

Přinutil

zemský sněm, aby potvrdil výsady udělené Židům roku 1454 Ladislavem Pohrobkem, a roku 1499 znovu vyhlásil svou výhradní pravomoc nad židovským regálem Čech a Moravy. Také určil

jeho nejvyššího

úředního

správce. Ale ve svém znovudobývání židovských regál

uspěl

jen z části. V průběhu 90. let vydal Vladislav také a

křesťanskému

se

kromě

několik nařízení,

obchodu s penězi. Tím reagoval

toho, že

formálně

hlavně

v nichž určil pravidla židovskému

na usnesení zemských

povolovala existenci nežidovského

úvěru,

sněmů,

pokoušela

která

nepokrytě

zlikvidovat úvěr židovský. 1 Tato panovníkova nařízení ovšem značně popudila města, která opakovaně žádala, aby byli okamžitě všichni Židé vyhnáni. Ale tyto žádosti měly jen malou naději. Král totiž v Olomouci potvrdil výsady udělené Židům jeho předchůdci a požadoval,

aby se k němu sněm připojil.

Sněm,

kterého se z trucu města nezúčastnila, se ke královi přidal

a vydal usnesení, v němž žádá, aby" Židé zachováni byli v koruně České beze všech nátiskův a

vyhoštění

ze

země,

jakož jsou byli za starodávných

časův

zachováni beze všeho zmatku na

věčné a budoucí časy. ,,2 Židé měli platit ročně 500 kop grošů královské komoře a neměli být

nuceni k žádným jiným platbám. Na zemském

sněmu

se také deklarovala zásada, podle které

se za provinění jedince nesmí potrestat celá židovská obec. Ale tato zásada byla velmi

často

porušována, nebot' konšelé měli již odpradávna zvyk jakékoliv provinění z řad Židů paušalizovat. Panovník k rozhořčeným Proti

neměl

moc chránit židovské obyvatelstvo

městům přidaly

Izraelitům

tedy

nejostřeji

jednotlivě,

a pokud se

i stavy, nemohl již chránit židovskou obec ani jako celek.

vystupovala

města

a postupem

času

i cechy, které se obávaly

konkurence, protože se Židé přes všechny překážky postupem času dokázali vymanit z nejostřejší ekonomické izolace a obchodníků

začali důrazně

ohrožovat výsadní postavení nežidovských

a řemeslníků.

Docházelo tedy znovu k pogromům a právě za vlády Vladislava Jagellonského se často podařilo

městům

získat od krále souhlas s vyhnáním židovských obyvatel. K největší tragédii,

s tímto povolením související, došlo v Českých Budějovicích v roce 1505, které několik následujících století již bránu Židům neotevřely. Pěkný, c. d., str. 53. Tomáš Pěkný, c. d., str. 54 .

1 Tomáš

2

16

Bakalářská


práce

2.8 Josefínské reformy a jejich přínos Dříve,

než

přikročíme

k vlastnímu roku

1848, který byl tak významný pro

českobudějovické Židy, musíme se vrátit o několik desetiletí zpět, a to do doby Josefa II.

(1780 - 1790).

Právě

za jeho vlády vešly v platnost zákony, které

zásah do židovské politiky od dob

Přemysla

Otakara II. Tzv.

představovaly největší

Toleranční

patent, vydaný

13. října 1781, a Patent o zrušení nevolnictví v Čechách, na Moravě a Slezsku (1. listopad 1781)

tvořily

základ panovníkových reforem v oblasti židovského práva,

semitských obyvatel monarchie bezprostředně netýkaly.

Postupně

přestože

se

v dalších letech ale Josef II.

vydal řadu dalších nařízení, která nově upravovala postavení Židů, jejich práva a povinnosti a významně zasahovala do vnitřních záležitostí obce. Josefínské židovské zákonodárství se otevřelo 13. května 1781, kdy byla zrušena povinnost nosit zvláštní označení a dne 18. října 1781 povolil všem Židům v Čechách a na Moravě přihlásit

se na všechny typy vyšších škol

včetně

univerzit,

fakulty. Dále jim byla povolena veškerá živnost, mohli provozovat všechny druhy

řemesel,

kromě

samozřejmě

s výjimkou teologické

nájmu šenkoven,

desátků

mlýnů,

a

dosahovat v nich mistrovství a zakládat cechy.

Mimo jiné mohli poprvé po tolika staletích

svobodně obdělávat půdu,

ovšem s tou

podmínkou, že veškerá čeleď se bude skládat pouze ze souvěmíků. Židé tedy mohli zakládat směnárny,

provozovat obchod se

střižním,

kupeckým i smíšeným zbožím. Ale pokud

z židovských obyvatel nepracoval v některém z těchto povolených vypovězen

ze

země.

Co se týče

společenského

šenk, bydlet s křesťany v jednom

domě

zaměstnání,

života, mohli snad poprvé v

a

hlavně

byl

dějinách

pobývat v jim jinak

někdo

okamžitě

navštívit

nepřístupných

královských městech dva dny před trhem a dva dny po trhu. Po zavedení všeobecného soudního

řádu

roku 1781 a po

úpravě

soudnictví o

tři

roky

později byli Židé poprvé podrobeni stejné jurisdikci jako křesťané. I Židovské soudy poté

rozhodovaly pouze ve sporech rodinného práva, v otázkách náboženských a ceremoniálních. Po dalších 60 let byly židovské obce považovány jen za náboženské korporace a jejich hlavním úkolem bylo starat se o náboženský život. Bohužel, dalo se

očekávat,

pokrokové a zlomové, že po

že se zvedne vlna odporu, panovníkově

neboť

smrti se jejich váha

Josefovy reformy byly natolik opět

snížila,

nicméně

v jádru

byly zachovány. Roku 1797 pak posloužily jako model pro vznik tzv. Systemálního židovského patentu, který usnadnil

1 Tomáš

úřadům jednání


17

s židovskou komunitou v

českých

zemích

Bakalářská


práce

a stal se na nepřinesl.

příštích

padesát let základem jejího právního postavení,

přestože

nic nového

První oddíl pojednává o záležitostech náboženských, o daních ze synagog

a potvrzuje zákaz křtů dětí do 18 let bez souhlasu rodičů. Druhý oddíl se týká reformy školství, povoluje přístup Židům na gymnázia a univerzity a dále ustanovuje nutnost vzdělání pro výkon rabínského

úřadu

a povoluje používat pouze hebrejské knihy, které ovšem předtím

prošly cenzurou. Třetí oddíl se zabývá problematikou židovských jmen a nařizuje, aby Židé přijali německá poručník

jména. Podle patentu si musel do konce ledna 1788 každý židovský otec, německé

i svobodný muž zvolit pro sebe a svou rodinu

jméno (každý jednotlivec

pak. své vlastní jméno osobní) a museli ho užívat celý život beze seznam jmen, která byla povolena. Ale nijak velké

změny

změny.

nepřineslo.

to

Ke

Také

skutečně

přinášel

velkým

proměnám židovských jmen došlo po roce 1836, kdy bylo Židům umožněno používat

jakákoliv německá

německá

jména,

kromě

jmen

křesťanských

svatých. Po 2.

jména počešťovali, nebo s odchodem do Izraele

přeložili

světové

válce si mnozí

své jméno do hebrejštiny.

Čtvrtý oddíl určuje podmínky, za kterých se Židé smějí ženit, oddíl pátý jedná o pramenech

obživy. Ostatní

části

se

zaměřují

na podmínky ubytování židovských obyvatel, okolnosti

jejich stěhování, politické postavení obcí ajejich povinnosti vůči státu. Tyto reformy a

měly

hospodářský růst země.

za cíl

především přiblížit

Tíživé povinnosti

vztah státu a židovských obyvatel

toleranční daně,

od roku 1797 ve výši 216 000

zlatých v Čechách, přesto Josef II. židovské poddané nezbavil. Jeho nástupci se snažili reformy zbrzdit. František II. (1792 - 1835) pouze židovských rodin o pouhých 59 na 8600. němčiny,

tj.

vysvědčení

Nově

nepatrně

počet

povolených

museli židovští poddaní prokázat znalost

z německé školy. Izraelité se nadále

a usazovat se v místech, ze kterých byli

zvýšil

dříve vypovězeni,

nesměli svobodně stěhovat

slib volnosti mimo ghetta nebyl

odvolán, avšak volnost se praktikovala jen v malém měřítku. Částečné uvolnění segregace vzbuzovalo nevoli u křesťanských měšt'anů. Ještě roku 1846 požadovali, aby se všichni Židé vrátili do uzavřených ghett, jinak jim hrozili vyhnanstvím a vysokými pokutami.

2.9 Rok 1848 V českých zemích - rok změn Roku 1833 na žádost o udělení plného státního občanství všem tolerovaným Židům, kterou předneslo

být

54 významných židovských obyvatel,

osvícenějším úředníkům

dvůr

nereagoval.

Přitom

už v té

době začalo

jasné, že se vztah k židovskému obyvatelstvu musí

18

změnit,

Bakalářská


práce

protože Systemální patent byl stylizován na rozhraní absolutistické a osvícenecké vlády, jež byla stále ještě

ovlivněná

krutou minulostí středověku. Tato vznesená jednání o revizi narazila

na odpor dvorských úřadů a jednání probíhala již od počátku 40. let. Až v červenci roku 1841 vydal císař dekret, ve kterém přijal týkajících se

stěhování,

alespoň část reformačních

byl zrušen trest

vypovězení

ze

revizí. Došlo k uvolnění příkazů

země,

továrníci a velkoobchodníci

z pražského ghetta mohli bydlet v hlavních ulicích Prahy. Ale i přes úřadů

na vysoké zatížení židovského obyvatelstva,

zvláště

upozornění účetnických

chudých vrstev, nebyli Izraelité

zbaveni toleranční daně a v platnosti zůstalo mnoho dalších omezení. Revoluční události roku 1848 Židé uvítali. Sympatizovali s českými obrozeneckými

snahami. Dokonce zasedali na

kroměřížském

i

vídeňském

ústavodárném

sněmu,

v Praze

spolupracovali na březnové petici a řada Židů se účastnila březnové i říjnové revoluce (např.

MUDr; Adolf Fischhof, jeden z iniciátorů

březnových vídeňských bouří).

Bojovali

na ulicích, měli své mrtvé a raněné. Židovskou podporu vyhledávali studenti a část inteligence, ale proti stáli obchodníci, živnostníci i zrovnoprávnění

zemědělci, kteří

se obávali úplného

židovských obyvatel s křesťany, což by vedlo k mnohem

větší

která by postihla jejich obchody a živnosti. Proto vyvolávali protižidovské

konkurenci,

bouře. Největší

proběhla v Praze, kde již dlouhou dobu usilovali o segregaci Židů. Vydávali ostře

antisemitské letáky, které v roce 1848 zaplavily celé hotovost devíti tisíc

mužů,

město.

studentských legií a vojska, které

Drancování ghetta zabránila jen přišlo

díky Národnímu výboru,

na který se Židé obrátili s prosbou o ochranu. Přesto se stále nemohli cítit bezpečně. Už tehdy se

začaly

objevovat náznaky nacionalismu. Podstatné zhoršení

rodiny dokonce až k odchodu ze

země.

poměrů přinutilo některé

Po porážce revoluce museli mnozí emigrovat také

z politických důvodů. Celkově však roky 1848 - 49 znamenaly zásadní zrněnu právního postavení Židů, kteří

4. dubna 1849 získali svobodu pohybu a osídlení, což se odrazilo i na

zrněně

postoje

v Českých Budějovicích. O měsíc později jim byla udělena svoboda v právu rodinném, takže se mohli bez povolení ženit a vdávat a zrušena i toleranční získají

formálně

daň.

otevřel

se jim

přístup

do

veřejných úřadů.

Byla

Již bylo zřejmé, že je jen otázkou času, kdy židovští občané konečně

rovnoprávnost s křesťany. Vydáním tzv. prosincové ústavy roku 1867 bylo

Židům přiznáno státní občanství, politická a náboženská rovnost před zákonem. Mohli tedy

provozovat jakoukoliv živnost, dostali aktivní a pasivní volební právo. A dále mohli také poprvé v českých dějinách vlastnit a najímat půdu. Rok 1848 - 49 přináší obrovskou změnu v osídlení Čech židovským obyvatelstvem. Lidé odchází ze

stísněných

ghett a navrací se do

měst,

19

která jim do té doby byla uzavřena. Pravda,

Bakalářská

často


práce

nebylo

přivítání

zrovna

přátelské.

Dokonce

některá města

protesty. Nakonec však musela na tyto žádosti rezignovat.

proti tomu podávala

Během několika

úřední

let vzrostl

počet

židovských obcí téměř dvojnásobně. Židé se nastěhovali do Teplic, Karlových Varů, Ústí nad Labem, Olomouce, ... a Českých Budějovic. Pojďme se proto podívat blíže na osudy českobudějovických Židů, které budeme sledovat již od roku 1341.

20

Bakalářská


práce

3. HISTORIE ŽIDŮ V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

3.1 Vznik Židovské obce v Českých Budějovicích První židovská komunita v Českých Budějovicích vzniká v 2. pol. 14. století. Jan Lucemburský udělil 18. dubna 1341 souhlas, aby se v Budějovicích usadily rodiny. Král jim zajistil stejná práva a ulehčil přesídlení

dnem jejich královské To

do

Budějovic,

příchodu).

Poté šel

město, hospodářsky

samozřejmě

městech,

a aby jim

poplatků

na 10 let

(počínaje

osvobodil je ode všech daní a výtěžek

zjejich daní na opravu

počet

souvěrce.

židovské

jako v jiných královských

městských

prosperující, jim poskytovalo dostatek

lákalo i ostatní

privilegium, které zvýšilo

obyčeje

dvě

příležitostí

Za Karla IV. bylo vydáno 18.

židovských rodin ze dvou na

tři.

hradeb. Toto k obživě.

července

1364

Mimo jiné znovu oprostil

nově příchozí Židy od daně, tentokrát pouze na 5 let. Kdy se však na základě těchto privilegií

Židé do města přistěhovali, nevíme. Ale již koncem 14. století máme řadu písemných zpráv o obyvatelích Židovské ulice.

3.2 Židovská ulice a její obyvatelé ve 14. a 15. století Vicus Judeorum (dnes ulice U Černé věže) začínala za Černou věží od Děkanské ulice až ke hradbám a podle Huyera zasahovala až do hradební uličky (viz. mapka s parcelami domů). Za hradbami poté býval hřbitov. Je pravděpodobné, že sloužil k poslednímu odpočinku všech jihočeských Izraelitů. Židovská ulice sice byla jediným místem, kde mohli Židé přebývat,

ale nestály v ní pouze židovské domy.

Právě

naopak.

Většina

budov

patřila křesťanům.

V případě českobudějovických Židů tedy nemůžeme mluvit o uzavřeném ghettu, protože de facto žádný oddělený prostor výhradně pro Židy neexistoval. V knize lozunků byli v roce 1396 jmenováni jako majitelé domů tři Židé a dále zde byla zapsána synagoga. l Ta byla oceněna

jednou

hřivnou,

nikde se ale neuvádí, kdo z tohoto objektu platil

daně. Můžeme

se

však domnívat, že zde bydlel někdo, kdo se o synagogu staral. Huyer došel k názoru, že to byl v roce 1380 Žid Israel Sundel. Poplatníci v této uličce byli v roce 1396 zapsáni podle domů 1 SOkA, Státní okresní archiv, Č. Budějovice, Jihočeský sborník historický, roč. LV, 1986, sign. D 520, Milena Urbánková, Židé a Židovská ulice v Českých Budějovicích koncem 14. a počátkem 15. století, str. 197.

21

Bakalářská

v tomto


práce

pořadí:

Zikmund (zedník, Sigismundus), sladovnice Dytlinová (Dietline),

Ondřej

(Andreas) Greiner, Žid Mates (Mathes Judeus), synagoga, Žid Merkel (Merkel Judeus), koženík Václav, Michael syn Mudrice, Pfifferling, Mates syn Kerlina, Židovka Kuna (Chuna - Judea), Čech (Bohemus). Podruhy v této ulici byli šenkýř Tomel u Michaela kožešníka a Gurge kramář. I Obraťme však svou pozornost na židovské obyvatele. Dům Žida Matese, oceněný jednou hřivnou, přešel roku 1400 do vlastnictví kramáře

Henslina. Synagoga

(čp.

219) byla

oceněna

také jednou

hřivnou.

Sousední

dům (čp.

220)

patřil Židu Merklovi (byl oceněn rovněž jednou hřivnou) a po celou dobu neměnil majitele.

Zato osud domu Pfifferlingova je plný vlastnických

změn.

Roku 1398

přešel

do vlastnictví

Blahuta a od roku 1407 se stal majitelem poloviny domu kožešník Václav, zvaný také Malý, který ve stejném roce prodal

svůj původní dům

Janovi ze

Soběslavi.

Druhou polovinu domu

poté koupil krejčí Štěpán a v roce 1416 se stal majitelem Žid Gaad (Gaad Judeus). Tím pádem došlo k tomu, že spoluvlastníky jednoho domu se stali lidé dosvědčuje určitou

toleranci

budějovických občanů

k židovské

různého

komunitě.

vyznání, což

Ta ovšem trvala

pouze do doby husitské, jelikož s příchodem 16. století došlo k obrovskému pogromu (o něm se zmiňuje dokonce i Tomáš Pěkný ve své knize Historie Židů v Čechách a na Moravě,

která je jinak

zaměřená

spíše na události v Praze a ostatní

města

jsou zastoupena

méně než okrajově). Další, tentokrát obyvatelka Židovské ulice, Židovka Kuna, žila ve svém domě

3

snad až do roku 1416, kdy se stal majitelem domu Largel. Tento

hřivnami

a byl to tedy jeden z nejdražších

domů

dům

v ulici. V roce 1396 se

byl

oceněn

uvádělo,

že

v Židovské ulici stojí dvanáct domů, v roce 1416 jich už bylo čtrnáct a patřily mezi lacinější až nejlacinější nemovitosti ve městě. Ale zápisky městských dávek nejsou jediným pramenem, který by vypovídalo židovských obyvatelích. Mnoho informací se dá

vyčíst

také z listin a

městských

knih.

Např.

v Knize

soudní je v roce 1377 jmenován první budějovický Žid Muslin (Musslinus Judeus, vlastnil dům čp. věřitel

218), o kterém nalezneme záznam

sedláka Martina, který mu dlužil

85 kop pražských

grošů

čtyři

ještě

v roce 1379 a 1380, kdy vystupuje jako

kopy. V roce 1383,4. srpna mu bylo za půjčku

zastaveno všechno zboží zlatokorunského kláštera. Dále byla v roce

1380 v již zmíněné Knize soudní jmenována Židovka Muslinová. V roce 1378 byl také vystaven dlužní úpis mezi dlužníky Jaroslavem Kropnou, Janem z Myšletína a Janem řečeným Žižka z Trocnova a Židovkami jménem Stane a Johue. V Židovské ulici nalezneme

totiž také dům č. 20/234, který je nazván "Žižkův dům". Pokud by se označení týkalo slavného českého vojevůdce, jedná se tedy o dům výše zmíněných Židovek Stane a Johue, 1 Milena

Urbánková, c. d., str. 108.

22



jelikož to je jediný dům v Českých Budějovicích, do kterého Jan Žižka prokazatelně vstoupil. Významnou Židovkou je bezesporu Bendith Punzová, vdova po Židu Israeli Sundelovi, která vlastnila synagogu a dům mezi nemovitostmi řezníka Vly. Dalšími souvěrci, kteří Židovskou ulici obývali, byli Žid Leb a Jakub. "Informátorem" o činnosti židovských obyvatel je také kniha sporného a nesporného soudnictví z let 1396 - 1525, kde najdeme žalobu Židovky chtěl půjčit

Kuny na Mikuláše, který

od Kuny peníze na zástavu, kterou odmítla. On pak šel

za ní do pokoje, položil jí nůž na hrdlo, peníze jí vzal a utekl. Jak je vidno, život Izraelitů tedy rozhodně

nebyl bez

nebezpečí,

které

přinášely právě peněžní

a nesporného soudnictví je totiž Kuna uvedena

ještě

transakce. V Knize sporného

v roce 1399, 1402 a 1407

při

maj etkoprávních záležitostech. Ale s těmito údaji, které nalezneme v městských listinách a knihách, vyvstává jeden problém, na který

správně

upozornila paní Milena Urbánková. Kde tak vysoký

počet

zmiňovaných Židů bydlel, když v knize lozunků jsou uvedeny jen tři židovské domy se

synagogou, to

řádriě zdaněny

vysvětluje následovně.

pobytu

město

získávalo rodově

smyslu a více upřednostňovala

a placeny? Bydleli snad i v jiných částech města? Paní Urbánková Jednak tím, že

město

mimořádné příjmy, spřízněných

krylo

nadpočetné

židovské rodiny, zjejichž

nebo byl pojem rodina chápán v širším slova domě.

rodin bydlelo v jednom

Já sama bych

druhou domněnku.

Židům nebylo povoleno provozovat řemesla, proto museli všechny nástroje nakupovat od křesťanských mistrů.

Jedinými výjimkami z tohoto pravidla byli oční lékař Izák a košer řezník

Hirsch, jehož řemeslo nemohl zastoupit nikdo z křesťanů. Židé přiznávali ke zdanění pouze

domy,

měli

potvrzovalo

však peníze, které hyp~tézu

půjčovali

J. Mezníka, že

a

přesto nepřiznávali

zdanění částek, označených

movitý majetek. To by

jako "mobilita", znamenalo

zdanění obchodní činnosti a nikoliv movitý majetek, lichva se za obchod nepovažovala. l

Jak bylo obvyklé, obživu si Židé zajišťovali peněžnictvím, přičemž měli právo požadovat velmi vysoký úrok, aby mohli poté odvádět nemalé daně královské komoře. O půjčky je žádali

měšťané

a obyvatelé

dávali do zástavy cennosti.

města,

ale i patricijové a

příslušníci

Kromě

toho také obchodovali s propadlými zástavami a

nižší šlechty z okolí,

kteří

věcmi,

které lacino kupovali a draze prodávali. Neomezovali se jen na České Budějovice, často za obchodem cestovali. Proto jejich styky se souvěrci v Jižních Čechách, ale i v Praze, která jednala jménem všech Židů, byly čilé a přátelské. Tyto finanční aktivity, ke kterým byla de facto židovská komunita donucena zákazem řemesel a jiných živností, byly a končívaly ztrátami nebo propadnutím půjčky.

23

často

riskantní

Bakalářská


práce

Předhusitské období, pokud pomineme přepadení Židovky Kuny, bylo obdobím vcelku

poklidným a židovská komunita se nepotýkala se zvláštními

případy

náboženské

nesnášenlivosti, které by vyústily v násilný konflikt mezi křesťany a Židy. Již samotný fakt, že v Budějovicích nevzniklo samostatné ghetto na okraji

města,

nýbrž ulice

přímo

v blízkosti

centra společná jak pro křesťany tak Židy, svědčí o tolerantnosti budějovických měšťanů. Nutno dodat, že se nejednalo o

případ ojedinělý,

protože i v jiných

městech

byla situace ve

14. a poč. 15. století obdobná. Vztahy se zhoršily nejen s příchodem husitských bouří a válek, ale také s požárem, vyvolaným v 80. letech 15. století, který zavinil sluha ze synagogy. V roce 1494 byli poté Židé obviněni z toho, že si na Velký pátek dělali posměch z utrpení Ježíše Krista, a také sílilo

podezření,

že obchodují s kradenými

situace vyústila v roce 1505, kdy došlo k pogromu,

soudům

věcmi.

Tato zhoršující se

a popravám, i když

obvinění,

kterému Židé čelili, bylo nepravdivé. Izraelité, kteří tuto vlnu násilí a pomstychtivosti přežili, byli nuceni z města uprchnout.

Proč

ajak se celá tato nemilá situace přihodila?

Odpovědí jsou

pro nás události přelomu 15. a 16. století, chmurné předzvěsti konce židovské obce v Českých Budějovicích.

3.3 Události konce 15. století Židovská obec postupně rostla a bohatla, takže měla ke konci 15. století odhadem asi 100 členů.

jehož

Zájmy ve styku s městskou správou hájil zástupce volený ze starší obce křesťanským protějškem

Uher, po něm Weljl,

zeť

byl pak zvláštní židovský

rychtář.

čili

mistra,

Prvním mistrem byl Izák

zvoníka a synagogálního sluhy Hirsche.

Pokud bychom hledali jména Židů, kteří v Budějovicích trvale sídlili v letech 1482 - 1506, potřebné

informace

vyčteme

synagogou, bydlel Markl a po

z knihy

městských

něm jako

dávek. V

domě čp.

220, který sousedil se

spolumajitelé Jakub, syn mistra Izáka, a

Jakubův

syn

Mojžíš Muschl. Ob jeden dům dále (čp. 222) bydlel Žid Mojžíš. Majitelem domku čp. 223 byl Salomona mladší dcera Welflova, po něm převzal domek Welflův bratr Čelal. U hradeb sídlil v domě

čp.

224 Salomon, mladší

Davida Siesla zvaného Velký Svinské ulice

(čp.

197)

patřící

(čp.

Welflinův

syn. V

196) a k němu

uličce

přiléhal

!zradi Uhrovi. Na rohu

proti hradební zdi stál domek

velký rohový

Kněžské

dům

ulice proti

s průčelím do

hradbě

stál

dům

čp. 281, který po roce 1482 koupil od Janka Feutrata Žid Lev s manželkou Chanou.

1 Milena Urbánková,

c. d., str. 200.

24

Bakalářská


práce

Ob dva domy vedle byl oční lékař Izák (čp. 229), jehož dům poté přešel do vlastnictví Azriela a Rišky Smulových a po nich do rukou Izáka Welfla a Wachtla. Sousední

dům čp.

230

patřil

Židu Josefovi a později jej získal již zmíněný Izrael Uher. Jeho nástupci byla dcera Drazl s manželem Izákem. V malém domku u Mojžíš s manželkou Khel a po straně

na východní koupil druhý

něm

židovské ulice u

dům čp.

234

Jakubův

městské

zdi

Mojžíš, syn

městské

zdi

(čp.

232) bydlel do roku 1492 rabín

Jakubův

v čp. 231. První dva domy

měly křesťanské

syn David. Sousední

dům čp.

majitele, ale po roce 1482 235 vlastnil

Mojžíšův zeť

Samuel, po něm Mariana, manželka Welfla, a posléze jejich syn Benjamin se snachou Sárou. dům

Poslední židovský

na této

straně (čp.

236) získal koupí od ševce

Jiřího

David, syn

Jakubův, který se do města přistěhoval až po roce 1487. Byl označován jako David Černý,

aby se odlišil od jmenovce Davida Velkého, který byl původem z Volyně. I Oba byli zdatní finančníci. Zvlášť

bohatý byl ale Mojžíš, který mohl půjčovat i velké sumy peněz.

České Budějovice byli koncem 15. století opravdu prosperujícím městem s čilým řemeslným

a obchodním ruchem a poskytovaly dostatek

příležitostí

i pro židovskou

komunitu. Není proto divu, že se staly cílovou stanicí také jakéhosi Samuela, Mojžíšova zetě (ale nevíme zda Mojžíše boháče, nebo Mojžíše rabína), který tak chtěl

učinit

v roce 1485. Ale

narazil na silný odpor stávajících židovských obyvatel Českých Budějovic, zvláště pak souvěrce

Welfla. To ho ovšem nijak neodradilo a obrátil se na nejvyššího pražského

purkrabího Jana Jence z Janovic. Purkrabí měl na starosti všechny záležitosti v zemi, které se týkaly Židů, a u městské rady promluvil 23. února 1485 v jeho prospěch. To židovkou obec popudilo a jejich postoj k přijetí nového Samuel z Hrádku a

Valečova

člena

se nijak

nezměnil.

podkomoří

se do sporu vložil a za svého pobytu v září roku 1485

židovského

rychtáře

přimlouval

za žadatele Samuela, ale z výhradou, že se nebude

Pavla a

Královský

Jiříka

Jamnického, aby to vše urovnali. Poté se 4. rozkmotřovat

pověřil

října

znovu

s budoucími

sousedy, jinak ho budou moci Českobudějovičtí odmítnout. Nakonec se tedy vše vyřešilo a nový občan Samuel se v Českých Budějovicích usadil. Koupil dům po měšťanovi Štěpánovi (čp.

235), ale v židovské komunitě se nijak neprosadil. Bud' zemřel, nebo z města odešel.

Vzájemné vztahy mezi

křesťanskými

a židovskými obyvateli

města

ale

postupně

upadaly.

Nevraživost pramenila z reakce na nerovnoprávnost a ubližování, jež si Židé až bolestně uvědomovali,

ale

zároveň

prýštila z církevní propagandy, která velmi

silně ovlivňovala

značnou část obyvatel Českých Budějovic. Přívrženci církevní propagandy poté byli schopni

obvinit Židy ze všech zločinů spáchaných ve městě. To samozřejmě nemohlo přinést nic I SOkA, Státní okresní archiv, České Budějovice, Reinhold Huyer, sign. R 59, Zur Geschichte der ersten Judengemeinde in Budweis, 1911.

25



dobrého. V případě

nebezpečí

Izraelité hledali ochranu a pomoc u

podkomořího

nebo

přímo

u krále. Jak jsme si již vyložili v úvodních kapitolách, týkajících se historických okolností v širším

měřítku

židovské politiky, královská komora

měla

příliš časté

zájem na tom, aby

pronásledování židovských obyvatel neomezilo jejich schopnost odvádět poplatky a daně přímo do královské pokladny. Proto se podkomoří a panovník Židů ujímali, ale zase ne moc důrazně,

aby to nevyvolalo vlnu nevolí ze strany

měšťanů.

Z toho vyplývá, že královy

intervence byly krátkodobé a Budějovičtí je nebrali příliš na vědomí. Další zhoršení situace přišlo v 80. letech 15. století, kdy vznikl v Židovské ulici ohromující požár, který

zničil většinu domů,

a jak jsme se v předešlé kapitole zmínili,

zavinil synagogální pomocník.

Nařčena

založení požáru. Všem hrozilo

nebezpečí

neúmyslně

ho

byla ale celá židovská obec, a to z úmyslného nemluvě.

fyzického násilí, o slovních útocích

napomenutí krále Vladislava II. k násilnostem nedošlo, ale skupina

měšťanů

Po

vznesla proti

Židům žalobu za vinu na požáru. Městský soud však kolektivní zavinění nepotvrdil a došel l

k závěru, že jediný, koho z požáru vinit

může,

je sluha v synagoze a jeho nerozumné

zacházení s ohněm. K mnohem

nebezpečnějšímu osočení

židovských obyvatel došlo o Velikonocích roku

1494. Tehdy se po městě rozšířila zpráva, že si Židé tropí posměch z Kristova utrpení. Toto obvinění přerostlo

v protižidovskou

doneslo i královi. Purkmistr a

bouři

městská

provázenou násilnými akcemi. Vše se

rada se

chtěli nějak

samozřejmě

ospravedlnit, ale panovník byl

informován i z druhé strany. Nakonec došel k názoru, že vznesená

obvinění

jsou lichá

a k represáliím proti Židům nebylo důvodu. Také zdůraznil, že "takových búřek a všetečných předsevzetí" nebude napříště trpět. 2 O rok později byli Židé obviňováni z otravování studní,

jelikož ve městě propukla epidemie. Konec 15. století tedy nebyl k Židům zrovna přívětivý. To vše jistě souviselo i se situací v celých Čechách a benevolentní politikou Vladislava II. Jagellonského. Přesto ještě krize židovské komunity nedosáhla svého vrcholu.

1 SOkA, Státní okresní archiv, České Budějovice, Jihočeský sborník historický, roč. XLIV, 1975, sign. D 520, Karel Pletzer, Z temných dob, str. 37. 2 Karel Pletzer, c. d., str. 37.

26

Bakalářská


práce

3.4 Krádež zlatokorunského relikviáře a šíření protižidovských nálad

z počátku 16. stoletIpochází další obvinění, které bylo vzneseno proti Židům. V roce 1502 totiž došlo k odcizení

stříbrného

a pozlaceného

relikviáře

v podobě busty sv. Markéty

z cisterciáckého kláštera ve Zlaté Koruně. Na jaře, 6. dubna 1503, byli v Českém Krumlově za tuto krádež upáleni

tři zloději, kteří

z několika

výslechu uvedli, že to vše

kostelů. Při

se

přiznali ještě

k loupeži

směnili

kalichů

za peníze u

a mešních rouch

českobudějovických

Židů. Petr z Rožmberka okamžitě požádalo uvěznění budějovického Žida lzraela Uhra. Celý

tento

případ

vyvolal ve

k náboženským

městě

obřadům,

překupování věcí

nepokoj a rozruch, protože

Městská

bylo považováno za svatokrádež.

sloužících

rada podala žádost

ke královskému dvoru do Budína, aby odvetou za tento čin mohla vypovědět všechny Židy z města. Vladislav II. však s ohledem na usnesení z roku 1501, ve kterém se zemský dohodl na tom, že židovští obyvatelé nesmí být trestáni jako celek, nýbrž pouze odsouzení

zvlášť určeným

soudem. Proto

město

muselo

čekat

na královského

sněm

individuálně

podkomořího

Albrechta z Leskovice, který měl obžalovaného soudit. Ten přijel do Českých Budějovic několikadenního

v srpnu, ale za svého

pobytu rozsudek nevynesl. S tím byl pán z Rožmberka

velice nespokojen a vznesl stížnost až ke králi. Obvinil z průtahů jak

podkomořího,

tak

českobudějovické konšely a vyslovil pochybnost, zda záležitost patří před komorní soud.!

Král nemohl výtku mocného feudála nijak pominout, a proto

nařídil

Albrechtovi, aby bylo

Petrovi stanoveno další jednání v Českých Budějovicích. Podkomoří nebo hofrychtář Zikmund z Chmelic případ

měli

za pomoci

konšelů

a purkmistra

Izraela Uhra k závěru. Hned v listopadu Albrecht do

komo~í

soud osadit a dovést

Budějovic skutečně

dorazil, ale

ani při druhém soudním jednání nemohl být Uher uznán vinným. Vše nakonec vyústilo v osočení královského podkomořího z nadržování Židům. To si vymysleli vychytralí měšťané, kteří v tomto případě viděli příležitost, jak se Židů konečně zbavit, a vyvolali protižidovskou nejvyšší purkrabí

Jindřich

bouři.

se ale

i snaha získat vlivné

pravděpodobně přijel

i nový

z Hradce, aby se pokusil situaci uklidnit. Ke králi však přišla další

stížnost - Albrechta z Leskovice a Vzbouření měšťané

V souvislosti s nimi

chtěli

přímluvce

městské

rady, která se proti

zbavit jakékoliv

buřičům

postavila také.

odpovědnosti, přičemž důležitou

u královského dvora. Zjejich

podnětu

roli hrála

král Vladislav II.

1 sborník Naše dny se naplnily, sestavil Jan Podlešák, České Budějovice 2002, Karel Pletzer, Hospodářské aktivity českobudějovických Židů na přelomu 15. a 16. století, str. 14.

27

Bakalářská

nařídil


práce

26. prosInce purkmistrovi a

konšelům,

oněm měšťanům

aby

svědectví, která potřebují, protože se chtějí ospravedlnit z obvinění.

Následující osud nebohého !zraela Uhra není znám. Je dosti mučení

do rukou Petra z Rožmberka, což znamenalo nelítostné vina nemohla být nijak dokázána.

Upřímně řečeno,

Petr po

neodmítali vydat

1

pravděpodobné,

a smrt upálením,

důkazech

že byl vydán přestože

mu

asi ani nepátrala rovnou

vydal !zraela katovi. V prosinci roku 1505 sice několik Židů z rakouského Pleisingu v Horních Rakousích zetěm

vypovědělo

Izákem zlatokuranský

z popudu

relikviář

českobudějovického

rabína, že Uher se svým

opravdu koupili a prodali jej do Prahy, ale šlo

o vynucené přiznání mučícími nástroji. Organizátoři

listopadových bouří nejsou nikde

zmíněni,

ale s velkou pravděpodobností šlo

nejen o náboženské fanatiky, ale i měšťany, kteří byli u Židů zadluženi a stejně jako v mnoha jiných případech tak obvyklým způsobem řešili

finanční

problémy.

Shodou okolností se k nespokojenostem s průtahy soudu

připojily

obviněná

zprávy, tentokrát ze Strakonicka. Jakási tamní poddaná

další znepokojivé

z vraždy svého

dítěte

vypověděla, že tak učinila z popudu dvou Židů a jedné Židovky. Mluví tedy o rituální vraždě.

Tehdejší pán Strakonic, velkopřevor řádu johanitů Jan ze Švamberka, dal všechny podezřelé upálit. To bylo ale v přímém rozporu s tehdejšími výnosy, které

přikazovali

projednávat

prohřešky Židů proti zákonu na zvláštním soudním jednání.

Všechny tyto události

samozřejmě přilévaly

jen olej do

ohně roztrpčených budějovických

měšťanů a podněcovaly protižidovské myšlenky. Začalo přibývat výzev, "aby na Židy nějaký

počátek učinili a statky jim brali a je mordovali".2 Král na zkazky o těchto výzvách

k pogromu reagoval jako vždy obojetným naléhavě městskou

radu, aby

způsobem.

Listem z 13. ledna 1504 napomenul

neumožňovala činit příkoří

poddaným a ponechala je ve

městě,

ale na straně druhé se zavázal, že po návratu domů do Čech se bude zasazovat o právo každého, kdo bude mít vůči Židům oprávněnou stížnost. Obával se totiž, že by protižidovské nálady mohly přerůst v domácí válku. Královský list ale přišel do Českých Budějovic pozdě, neboť ještě

rok

předtím několik

židovských rodin ze strachu

oprchlo a uchýlilo se pod ochranu

podkomořího.

s dalším listem ze 14. února téhož roku, kde

před

fyzickým násilím z města

Vladislav II. Jagellonský sice

víceméně

přispěchal

potvrzoval předešlý výnos, ale nebylo

to příliš účinné. Českobudějovičtí se sice nebránili návratu židovských uprchlíků z města, ale už tehdy byli rozhodnuti, že Židy z města při nejbližší vhodné příležitosti vypudí.

1 Karel 2 Karel

Pletzer, Z temných dob, str. 38. Pletzer, Z temných dob, str. 38.

28

Bakalářská


práce

3.5 Pogrom - zánik židovské obce Dne 28.

června

1505 obdržela

městská

důvěrný

rada

list od hejtmana dolnorakouského

hrabství Hardeggu Jana Sokolíka z Dubé o doznání pastýře Štefla ze vsi Pleisingu, jež vznesl těžké obvinění

proti

českobudějovickým Izraelitům.

Tvrdil, že se o posvícení setkal

v městečku Retzu s jakýmsi Židem Michalem, kterému na žádost českobudějovického rabína Mojžíše prodal jeho společně

prostřednictvím křesťanského

podle rituálního

způsobu

šestiletého chlapce, kterého pak v lese

zavraždili a jeho krev zachytiti do láhve. Za

spoluúčast

dostal zaplaceno 12 zlatých rýnských, přestože mu Židé slíbili 32 rýnských. Dokonce po něm výpovědi

podle jeho

žádali, aby do konce týdne

a poté mu doplatí zbytek slibované

částky.

přivedl

Také

do rabínova domu ještě jedno

pastýřova

žena uvedla, že o všem

dítě,

věděla

a sama prý pomáhala opatřit druhého chlap·ce. Ale o tom, že jej Štefl do Českých Budějovic opravdu dovedl, není ani zmínka. Tento list mučením

vynucené

přiznání

okamžitě

využila

brala jako nezpochybnitelné a jako

městská

rada.

skutečný důkaz

Pastýřovo

k obžalobě

domácích Židů. Byla to výborná záminka pro to, aby je z města mohli vyhnat, jako to před rokem

učinili

postupovat, a

konšelé v Plzni. Zprávu zároveň

sdělili

okolním

šlechticům,

vyslali jednoho ze spoluradních

přímo

které žádali o radu, jak dál vyšetřil

do Hardeggu, aby

podrobnosti. Radní ale pastýře ani jeho ženu nezastihl, protože byli oba již popraveni. mu tedy písemné svědectví pěti Ještě před vyšetřování

návratem

šlechticů

Stačilo

z hradeckého panství a čtyř konšelů městečka Retzu.

"vyšetřovatele"

z Rakouska

domů

se konšelé rozhodli zahájit

sami. Snažili se veškerá jednání udržet v tajnosti, ale i tak se informace dostaly až

do Židovské ulice, kterou její obyvatelé urychleně opouštěli. Tušili, co by je všechny čekalo, a tak z města uprchli. Zřejmě to považovali za dočasné řešení, jelikož si u měšťana Šebestiána uložili plný soudek peněz a syna.

Později

důvodem

šperků. Zeť

Izraela Uhra Izák dokonce ve

si pod vlivem událostí návrat rozmyslel .a

jejich útěku z města byl strach před

spatřovali důkaz

o jejich spoluvině.

Svěřený

zůstal

neodůvodněnou

městě

v Praze.

zanechal svého

Přestože

hlavním

pomstou, konšelé v tomto

činu

soudek židovského jmění proto zabavili a uložili

na radnici. Městští

radní vznesli obžalobu proti všem židovským

obyvatelům města

a

urychleně

vyslali zvláštního posla do Prahy k nejvyššímu purkrabímu Jindřichovi z Hradce. Požadovali, aby intervenoval u krále a pomohl získat jeho souhlas s vypovězením

Izraelitů

z města.

To samé nárokovali u nejvyššího hofmistra Viléma z Pernštejna, Petra z Rožmberka a Jana ze

29

Bakalářská


práce

Švamberka. Svoje úsilí vysvětlovali jako snahu ochránit Židy před ostatními obyvateli města, které tato zpráva velice pobouřila. Budíně

Dne 4. listopadu 1505 byli do Uher ke královskému dvoru v Při

Martin a konšel Osvald Reichensteiner.

vysláni

městský písař

slyšení se Vladislav II. Jagellonský nechal

strhnout jejich sugestivním vypravováním a bez ohledu na fakta, která se ani nesnažil

řádně

prověřit, udělil 20. listopadu Českobudějovickým svolení, aby "všecky Židy, kteříž jsú kolivěk

toho zlého

účinku

účastni

a skutku

byli a vinni, do vazby vezmúce, kázali bez meškánie a beze

všie milosti ohněm podle práva trestati a odpraviti".l Současně s tímto rozsudkem vyzval

zvláštním listem české stavy, aby všichni provinilí Židé z Českých Budějovic, kterým se podařilo Zároveň

utéci, byli na požádání vydáni kancléř

dostal nejvyšší

zástupcům města

přímo

nebo

příkaz,

Albrecht z Kolovrat

odsouzeni k upálení.

aby jménem krále vydal

budějovickým měšťanům majestát opravňující k vypovězení všech Židů z města.

Českobudějovičtí okamžitě přistoupili k potrestání "provinilých" Židů a dali zajmout

všechny

dospělé

k přiznání

řady

kteří

muže,

trestných

se mezitím odvážili vrátit do

činů, přičemž některé

města. Mučením

je donutili

z nich byly velmi staré nebo zcela

vykonstruované. Vyslýchaní Jakub Taka, Veliký David, Čelal, jeho syn Markvart, Izák, Siesl, Hirsch zvoník se svým

odcizený

relikviář

zetěm

Welflem a

řezník

Hirsch

ze Zlaté Koruny koupil v Mojžíšově

V dalším osudu uloupeného

relikviáře

se ale

výpovědi

shodně

světnici

uvedli, že

před třemi

roky

zeť

Izák.

Izrael Uher a jeho

rozcházejí. Jakub

vypověděl,

že byla

prodána do Prahy, David ji viděl u Izaiáše ve Vodňanech. Také Siesl a Welf1 si prý koupili tři kalichy a byli ve spojení se zlatníkem Wolfgangem. Kupovalo se však i jiné kradené zboží a písecký Žid Daniel je odvezl pryč z města k dalšímu prodeji. Následující

přiznání

se týkala padělání dlužních listin a

znehodnocování zlatých mincí

ořezáváním

úpisů,

falšování

účetních dokladů,

a falšování Mojžíšových register. Ale nejen to.

Především David Veliký vypovídalo činech, které měly zvlášť přitěžující charakter. Přiznal,

že prý navedl strakonickou Židovku Markvartovou a její dva syny, aby podle žádosti Žida Markla z Plzně koupili

křesťanské dítě.

Dále

hovořil

o tom, že Izák, Siesl, Mošl a David

Černý o Velkém pátku zesměšňovali bičování Ježíše Krista tím, že mrskali polonahého souvěrce.

O pravdivosti

vypovězeny

těchto výpovědí můžeme

neboť

byli

pod nátlakem fyzického a psychického týrání a David Velký si jimi

pravděpodobně chtěl zachránit Přes

s úspěchem pochybovat,

holý život.

veškerá tato doznání se žádný z nich

původně obviněni,

nepřiznal

tedy z rituální vraždy šestiletého

30

ke spáchání

křesťanského

činu,

ze kterého byli

chlapce. Podle

výpovědí

Bakalářská

prý


práce

většina

z nich o

vraždě věděla,

ale nikdo v souvislosti s tím neuvedl jméno Michala, ani

se nezmínili o rabínovi. Naopak, všichni

sváděli

vinu na nepřítomného starého Welfla, který

se prý na koupi dítěte podílel. Tak svědčil Jakub Taka, že to

"skutečně ví,

že to jest starý Weljl

kúpil a hned dal deset zlatých a slíbil mu také ostatek dáti"? Údajně slyšel od Welf10va bratra Čelala, že Welf1 koupil dětskou krev. Totéž prý slyšel od Welf10vých synů Grane a Libela

také

zvoníkův zeť,

shodou okolností

rovněž

jménem Welf1. Zvoník Hirsch

vypověděl,

že se

Židé sešli u starého Welf1a vedle zdi a tu "trželi o krev a dítě". Další výpověď Velkého Davida a Čeiala se již točila okolo následujícího putování krve křesťanského dítěte, jež měla být podle žalobců použita k pečení macesů. Městský

soud

uspořádal

12. ledna 1505

závěrečný

výslech

obviněných

a v tu dobu již

odsouzených Židů, jejichž rozsudek pro sedm z nich zněl trest smrti upálením. Kvůli zdánlivé objektivitě byli přizváni jako svědci strakonický velkopřevor Jan ze Švamberka a zástupci

z okolních

měst

v tvář smrti

a

vypovědět čistou

pravdivost svých z

příslušníků

výpovědí,

drobné šlechty. Odsouzení

pravdu, aby tak nezatížili své jejichž obsah byl

obšírněji

19. prosince 1505, o které z opatrnosti požádala

z Březnice,

Oldřicha

měli

Roubíka z Havlatec na

Habří

na purkmistrovu výzvu

svědomí.

Všichni prý potvrdili

zachycen v písemném

městská

a jeho

tváří

rada vladyku příbuzného

Jiřího

svědectví

Majnuše

Ctibora Roubíka

z Havlatec na Dubném. Ještě téhož dne b"yli odsouzení odvedeni na nový židovský hřbitov před Rožmberskou

branou a upáleni. Na hranici

zemřeli

Jakub Puczka, Velký David, Siesl, Jakub Wachtl, zvoník

Hirsch, Čelal a jeho synovec Markvard. Smrti vyšli vstříc zpěvem a jen někteří z nich spílali soudcům. Ostatní Židé zůstali uvězněni a čekali na svůj osud. Ještě před koncem roku bylo třináct

z nich, mezi nimi byly i ženy, odsouzeno k smrti utopením. Tato druhá poprava byla

vykonána v noci z 29. na 30. prosince roku 1505. Brzy na to byli všichni přeživší dospělí Židé přinuceni

opustit svá obydlí i majetek a byli vyhnáni z města. Nejvíce se jich poté uchýlilo do

Prahy, někteří odešli z Čech do Krakova. Mezi vyhnanci převládaly ženy a děti. Třiadvacet větších chlapců a dívek bylo odebráno matkám a násilně pokřtěno. 3

Nenávist proti židovským obyvatelům doznívala v Českých Budějovicích ještě dlouho po prosincových událostech. Majetek popravených a vyhnaných Židů samozřejmě propadl královské

komoře

a panovník jej daroval svému

známa, ale lze ji odhadnout na

několik

tisíc kop

1 Karel

městu.

Výše zkonfiskovaného majetku není

grošů,

pomineme-li propadlé dlužní úpisy,

Pletzer, Z temných dob, str. 40. Pletzer, Z temných dob, str. 40. 3 Karel Pletzer, Hospodářské aktivity českobudějovických Židů na přelomu 15. a 16. století, str. 17. 2 Karel

31

Bakalářská


práce

které jistě měly nemalou hodnotu. Židovské domy postupně prodávala obec zájemcům z řad měšťanů.

Jen v jednom případě

zůstal dům původnímu

syna Izáka Welfla, nazývaného Jan Baptisatus a

majiteli, a to ve vlastnictví pokřtěného

později

Jan Hunger. Synagoga byla

přeměněna v kapli sv. Markéty (viz. Kap. 5.1). Také jméno Židovské ulice bylo nahrazeno hřbitov před

názvem Svatomarkétská ulice. Zrušen byl i

Rožmberskou branou, který od té

doby sloužil k pochovávání sebevrahů. Po několika letech se situace židovských obyvatel v Čechách zlepšila a příbuzní bývalých Izraelitů z Českých Budějovic se odhodlali k podání žádosti na náhradu zabaveného majetku.

Spory zahájil již roku 1507 v Praze usedlý Žid Kussiel, který sám prožil českobudějovický věznění,

pogrom a

ze kterého byl

propuštěn

díky zákroku nejvyššího

kancléře

Albrechta

z Kolovrat. Kussiel si cenil zabavený majetek, který jeho žena uschovala v sudu u Šebestiána, na 400 kop

grošů.

Bylo mu nabídnuto

odškodnění

v hodnotě

tří čtvrtin,

to ale Kussiel

nechtěl

přijmout. Jeho příkladu následovali i ostatní Židé, kteří rovněž vznesli své požadavky. Českobudějovičtí platit nechtěli a hledali znovu pomoc u krále. Vladislav II. dne 22. května

1508 přikázal všem stavům, aby žádné obtěžování ze strany Židů netrpěli, protože majetek jejich příbuzných v Českých Budějovicích propadl královské komoře a on jej rozdělil podle své

vůle.

Tento vlastní zákrok panovníka nebyl

naklonili nejvyššího

kancléře.

spokojil pouze s náhradou 280

příliš úspěšný,

jelikož si židovští obyvatelé

Purkrabský soud dal Kussielovi zapravdu a ten se po grošů,

které mu

českobudějovičtí

dohodě

radní vyplatili v roce 1510.

Další spor vedlo město s bývalým rodákem Židem Mojžíšem, ve kterém se rozhodlo ve prospěch města, narozdíl od jednání se Židem Davidem z Písku. Městská rada poté musela vyplatit odškodnění ještě dalším pozůstalým. Před

letnicemi v roce 1538 projevili

výročního

trhu. Radní o jejich

připuštění

někteří

židovští obchodníci zájem

jednali na zasedání 19.

června

zúčastnit

a kupodivu

se

přístup

schválili. Ale Židé mohli do města vstoupit pouze o svobodných výročních trzích a nemohli se zdržovat dlouhou dobu. To je

ostatně

ani nenapadlo,

neboť měli

stále v živé

paměti

kruté

pronásledování jejich souvěrců z roku 1505. Izraelité tak z Českých Budějovic zmizeli na dlouhá staletí. Pokud se v roce 1621, kdy nakrátko

někdo

pokusil do

působil

města

v Budějovicích

vstoupit, byl exortován. Tak se stalo již bankéř

Jakob Bassevi. Dokonce

v roce 1848 byl Žid J. Blunk, podomní obchodník, vyveden z města. l

32

ještě



3.6 Změna situace v 19. a 20.století V letech 1848 - 49 byla poslední dvě města, České Budějovice a Cheb, nucena ustoupit osvícenským reformám a nesmyslné zákony, které zrušeny.

Téměř

po 350 letech se brány

otevřely

umožňovaly

židovskou segregaci, byly

a prvním novodobým židovským usedlíkem

se stal roku 1849 Bernhard Kohn, který se zabydlel na Pražském předměstí. Židé se do dříve zapovězeného města znovu navraceli. Při soupisu domů a obyvatel v Českých Budějovicích

bylo v roce 1857

napočítáno

již 166 židovských obyvatel. S příchodem továrníka Emanuela představenstva

Fiirtha a s jeho volbou do

obce

začal

ve

městě

v roce 1858 nový život

židovské komunity. 2 Po složitých úředních jednáních vznikla v roce 1859 Židovská náboženská obec, která se rychle

rozrůstala.

Již v roce 1880

měla

969

členů,

v roce 1890

jejich počet vzrostl na tehdy neuvěřitelných 1 088 osob. V roce 1898 tvořili Židé 6% všeho obyvatelstva. Prvním rabínem a učitelem náboženství byl Filip Bondy. Židovská náboženská obec si zřídila

současně

modlitebnu,

vznikl roku 1893 náboženský

pohřební

spolek Chevra kadiša

(Svaté bratrstvo), Izraelský ženský spolek (1883), spolek Chanuka a tzv. Stolní spolek Izraelitů. Pohřební součástí

byla

bratrstvo

pohřební

zřídilo

roku 1866 nový

hřbitov

U

Křížku

(viz. Kap. 4.2), jehož

kaple, která v šedesátých letech 20. století podlehla devastaci a byla

asanována. Dalšími rabíny byli: Adam Wunder (1817 - 1905), 1867 - 1905 krajský rabín, za kterého byla vystavěna synagoga (viz. Kap. 5.2 ), Emil Krakauer (*1876), v úřadě 1905 - 1906, Karel Thieberger (1869 - 1938), v úřadě 1906 - 1938, a jako poslední

českobudějovický

rabín

RudolfFerda (1889 -1944), v úřadě 1938 -1942, který zahynul v OsvětimU

Židovská náboženská obec měla ve 20. letech 20. století sídlo v Biskupské ulici a jejími členy

byli

převážně občané střeních

vrstev, nebo velice vlivní a zámožní židovští obyvatelé.

Díky jejich postavení také mohla vzniknout novogotická synagoga, založená v 19. století. V

hospodářském

neboť právě

i kulturním

tito lidé se

životě

významně

zaujímala židovská komunita velmi významný prostor,

podíleli na podnikání. Za monarchie byli sice orientováni

spíše na Rakousko, ale s rozpadem Rakouska - Uherska a nástupem demokratického režimu v českých zemích se

částečně

asimilovali. Najejím počeštění nese zásluhu hlavně představitel

českých Židů Šimon Wachtl, komerční rada a prezident československých smaltoven, zvolený SOkA, Státní okresní archiv, České Budějovice, Výběr z prací členů historického klubu při JčM v Č.B., č. 1, 1991, sign. D 525, František Josef Čapek, Českobudějovická židovská obec v letech 1849 - 1940, str. 48. 2 Encyklopedie Českých Budějovic, Č. Budějovice 1998, Jan Podlešák, Židé, str. 573. 1

33

Bakalářská


práce

roku 1925 do představenstva obce. Na počátku minulého století byl představitelem obce

Izrael Kohn, jeho zástupcem Ludvík Lederer. náměstci

Představenými

synagogy byl Ignác Fantl a jeho

byli Josef Freund a Otto Ullmann. Výbor náboženského spolku tvořili: Viktor

Fiirth, Gustav Hesky, Rudolf Koprl a S. Schulz. Dále bylo v náboženském spolku asi

ještě

dalších dvanáct význačných osobností. Nejen v a

hospodářské sféře

společenská

spoluobčané

stali nepostradatelnými. Také kulturní

scéna objevila osobnosti, které dokazovali, že židovská

opravdu vysoká. umělecká

se židovští

Těmi

velikány byli: Karel Fleischmann -

lékař,

vzdělanostní úroveň

básník a výtvarník, jehož

tvorba vyvrcholila v terezínském ghettu (+ 1944 Birkenau); Emil Flusser -

a spisovatel, kjehož knize "Válka jako nemoc" napsal

je

předmluvu

lékař

Albert Einstein; Norbert

Frýd a hudební skladatel RudolfKende. Počet

v

židovských obyvatel

Budějovicích

utěšeně

rostl až do období první republiky. V roce 1921 jich

žilo již 1 423. Ale s příchodem

německé

okupace nastal obrovský zlom.

Tři roky byli Židé kvůli rasovým zákonům vyřazováni ze společenského života. Vše ale

vyvrcholilo v roce 1942. V dubnu se museli všichni shromáždit v

Taublově továrně

na lišty

a rámy a odtud byli 18. dubna 1942 v počtu 909 osob deportováni transportem Akb do Terezína. Z tohoto transportu zahynulo 878 osob v táborech, osvobození se dožilo pouze 30 osob.

Terezíně

nebo jiných

Přesný počet obětí

koncentračních

této strašlivé genocidy ale

neznáme, protože můžeme předpokládat, že mohli být někteří zavražděni gestapem, aniž by to nějaký

dokument evidoval. Ti,

svobodné ciziny. Mnozí

přitom

kteří

se zachránili

vstoupili do

před

deportací,

československých

většinou

emigrovali do

vojsk a bojovali proti

fašistům

na frontě nebo vstoupili do RAF. Za oběť okupace padla také novogotická synagoga, kterou nechalinacisti 5. července 1942 vyhodit do povětří. Tím dovršili totální likvidaci židovského obyvatelstva v Českých Budějovicích. Po osvobození byla v červnu roku 1945 obnovena Židovská náboženská obec, avšak s malým

počtem

členů.

V modlitebně byly zahájeny bohoslužby a

započaly

opravy

zdemolovaného hřbitova. To ale obec nezachránilo. Členové ubývali a náboženská obec byla přeměněna na tzv. synagogální sbor, přičleněný k Židovské náboženské obci v Plzni.

S nástupem komunistů se ale situace znovu rapidně zhoršila. Mnoho Židů odešlo do ciziny, zvláště

po událostech ze srpna roku 1968. Proto modlitebna fungovala pouze do roku 1970,

kdy.zanikla a nebyla nikdy obnovena, stejně jako vlastní tradiční židovský život v Českých Budějovicích.

1 Jan

Podlešák, c. d., str. 573.

34

Bakalářská


práce

V poválečné

době přesto

Herz (1893 - 1976), který Za války byl

vězněn

angličtiny, němčiny

věnoval

několik

působil před

v Terezíně,

výrazných osobností.

druhou

Osvětimi

světovou

Především

to byl Lev

válkou jako profesor

a Buchenwaldu, po válce se

češtiny.

věnoval učitelství

a francouzštiny, ale hlavně se spolupodílel na obnovení náboženské obce.

Dalším významným zahraničního

nalezneme

občanem

odboje, za

byl

komunistů

Bedřich

Popper (1909 - 1997). Za války se

byl perzekuován, ale z pohledu náboženské

účastnil

činnosti

se

synagogálnímu sboru a je také autorem dosud nepublikovaných pamětí.

V dnešní době se v Českých Budějovicích nachází opravdu minimum židovských obyvatel, kteří

se sdružují v Klubu

přátel

Izraele v modlitebně církve

Adventistů

sedmého dne. Jiné

společenství zde již nefunguje. Židovský hřbitov chátrá, i když byl nedávno restaurován.

Nikdo ho neudržuje, jelikož se ve městě už nikdo z pozůstalých nenachází.

35

Bakalářská


práce

4. ŽIDOVSKÉ HŘBITOVY

4.1 Hřbitov U Mlýnské stoky a hřbitov před Rožmberskou bránou Prvním místem, kam měli Židé právo pohřbívat své zesnulé, byl ve středověku prostor mezi vnitřní a vnější hradební zdí. Hřbitov existoval již v roce 1468 na břehu Mlýnské stoky v prostoru mezi ulicí U Černé věže a Kněžskou ulicí. I K pohr'bům sloužil až do konce 15. století. V té době totiž vznikl

druhý

hřbitov před

Rožnovskou bránou (doloženo v daňových knihách z roku 1514), ale

mohlo jít jen o jednorázové pohřebiště. Poté však přišel rok 1505, kdy byli Židé popravováni a vyhnáni malou brankou v hradbách Rabštejnské hřbitovy

věže,

nikoli branou hlavní, aby jejich potupa byla co možná

největší.

Oba

byly po těchto událostech zničeny. V místě hřbitova u Mlýnské stoky byla roku 1906

na rohu postavena secesní kavárna u Volprichtů. 2

4.2 Židovský hřbitov v Pekárenské ulici Po dlouhá staletí se Židé k branám Českých Budějovic nesměli skoro ani přiblížit, ale po roce 1848 jim byl hřbitov,

Vznikl

přístup

do

města umožněn.

Zanedlouho nato také vzniká nový židovský

který byl založen u steré cesty na Rudolfov (nyní cesta U

přibližně

křížku,

koncem 19. století na severovýchodním okraji

rok neznáme, protože se údaje

různých autorů

liší.

Např.

podle J.

ulice Pekárenská).

městského Heřmana

katastru.

Přesný

byl založen roku

1866, F.J.Čapek se domnívá, že vznikl v letech 1887 - 1888, a nakonec R. Huyer stanovil dobu vzniku do roku 1896. Já bych se spíše

přikláněla

k názoru J.

Heřmana

a J.Podlešáka,

neboť Židovská náboženská obec vznikla roku 1856 a na území dnešního hřbitova se začalo pohřbívat již

v roce 1866. Do té doby sloužil k pohřebním účelům židovský hřbitov v Hluboké

nad Vltavou. S jistotou ale víme, že

konečnou

podobu dostal nový

kdy byla postavena kaple s obřadní síní.

Podlešák, c.d., židovské hřbitovy, str. 574. Jan Schinko, Českobudějovické listy, 30.5.1994, Židovský hřbitov, str. 12.

1 Jan 2

36

hřbitov

v roce 1896,

Bakalářská


práce

Českobudějovický hřbitov se rozkládá na ploše 6 470 m 2 •1 Sloužil k pohr'bívání zesnulých

ze širšího regionu, proto zde nalezneme hroby Židů z Dolního Bukovska (Joachim Schwarz) nebo Pištína (Karoline Fant!). Podle seznamu

hrobů

z roku 1936 zde byl jako první

Nejstarší dochovaný náhrobek

patří

pohřben

David Waldstein (+ 1867).

Loepoldu Fiirthovi (+ 1868). Posledním zde

byl bývalý terezínský vězeň Hugo Hirsch (+ 1962), ale v

článku

pohřbeným

Jana Schinka se dozvídáme,

že nejmladší náhrobky pocházejí až z roku 1975 a 1976. Nejstarší skupinu představují tradiční

židovské stély,

pozdější

náhrobky odpovídají

standardu své doby. Nápisy na hrobech jsou převážně hebrejské a objevují i podařilo

české

a hebrejské.Texty na náhrobcích jsou

řemeslnému německé,

náhrobků

a výtvarnému

po roce 1945 se

špatně čitelné, přesto

se jich

několik

rozluštit: Adolf Bondy, lsac Ferda, Rozalinda Ferda, Barbara Lowy, Fanny Fantl.

Get. Bondy,

středoškolský profesor Lev Herz,

Významní

pohřbení:

...

krajský rabín Adam Wunder (1817 - asi 1905); rabín Karel

Thieberger (1869 - 1938); matka spisovatele Norberta Frýda Klára Friedová, roz Maierová (+ 1935);

rodiče lékaře,

spisovatele a výtvarníka Karla Fleischmanna Adolf Fleischmann

a Františka Fleiséhmannová (+ 1949), která přežila vězení v Terezíně; Armin Weisz (+ 1934); správce

hřbitova

Rudolf Fried (15.9.1886 - 23.10.1951) a hudební skladatel Rudolf Kende

(14.2.1910 - 24.8.1958). Za

německé

okupace byl

hřbitov těžce

poškozen. Nacisté prodali náhrobky

kamenickým firmám. 15.10.1950 byl ve vstupním prostoru

slavnostně

dvěma

odhalen památník

souvěrců umučených v nacistických táborech a padlých v boji proti nacismu. 2 Tento

pískovcový památník je ve tvaru tumby s hebrejskými a Židovská

náboženská

obec

v Českých

českými

Budějovicích

nápisy. Vybudovala ho

podle

návrhu

architektky

M Schwaryové. Samotného zhotovení se ujal kamenosochař JosefKřivánek. V 60. létech 20. století byla

obřadní síň

(Temp!) vybudovaná

současně

s ohradní zdí

zbořena3 a hřbitov, ačkoli byl zapsán pod č. 846 jako státem chráněná památka, nezadržitelně

chátral. V současné době je ve vlastnictví Židovské obce v Praze, která se také spolu s Úřadem města Českých Budějovic, Okresním úřadem v Českých Budějovicích a univerzitním

profesorem Henrym hřbitova

o. Hartem (synem profesora L. Herze) podílela na nákladech na opravu

v 90. letech 20. století, kdy se

započalo

1 Jan

Schinko, c. d., str. 12. Podlešák, c. d., židovské hr'bitovy, str. 574. 3 František Josef Čapek, c. d., str. 49. 2 Jan

37

s obnovou centrální

pěšiny, průčelní

zdi

Bakalářská


práce

a brány. Také se

přikročilo

možná není, protože příležitosti

50.

třetina

výročí

k restaurování zachovaných

náhrobků,

ale úplná rekonstrukce

stél chybL Celá obnova vyvrcholila v roce 1998, kdy byl

vzniku státu Izrael,

slavnostně otevřen společně

v hřbitovním domku seznamující s dějinami Židů v Českých Budějovicích.

38

při

s malou expozicí



5. ČESKOBUDĚJOVICKÉ SYNAGOGY

5.1 Synagoga v Židovské ulici S příchodem Židů do Českých Budějovic a jejich usídlením také souvisí vznik a výstavba první synagogy. Ta byla založena roku 1380 uprostřed západní strany ulice u Černé věže, dříve zvané Židovská. l Vedle konání bohoslužeb sloužila pravděpodobně i ke školním účelům, neboť

se žádné prameny o samostatné ješivě nezmiňují.

Podle. pozůstatků, které byly objeveny

při

demolici domu

o menší gotickou budovu o přibližné délce 6,5 m,

šířce

čp.219

v dubnu 1908, šlo

5 I I a výšce 7 I I s křížovou klenbou,

pro gotický sloh typickou, a hlavním vchodem umístěným v severní stěně. 2 V jižní se nacházela brána spojující synagogu se sousedním domem, který snad obýval rabín nebo synagogální sluha. Na

vnitřní straně

jižní

stěny

se zachovaly zbytky malby a hebrejského

nápisu. Ty původně zdobily i ostatní stěny synagogy. Po již

dříve zmíněných

tragických událostech v českobudějovické židovské obci v letech

1505 - 1506 (kdy na základě falešného obvinění z tzv. rituální vraždy bylo zdejších 20 Židů popraveno, 23 židovských macešského

města

dětí

a dospívajících

byli vyhnáni)

přestala

na katolickou kapli, zasvěcenou sv.

násilně pokřtěno

a zbylí židovští obyvatelé

sloužit židovským bohoslužbám a byla

Markétě

přeměněna

na paměť zlatokorunského relikviáře, jehož stopa

zde údajně zmizela. 3 Při likvidaci synagogy vzaly za své stříbrné a pozlacené desky s desaterem

přikázání.

Bohoslužebné pergamenové knihy byly

zničeny

a

rozřezané

používaly na desky a k vazbě knih v městské kanceláři.

Milena Urbánková, c. d., str. 197. Podlešák, c. d., synagogy, str. 485. 3 Karel Pletzer, Hospodářské aktivity českobudějovických Židů na přelomu 15. a 16. století, str. 17. I

2 Jan

39

listy se

Bakalářská


práce

5.2 Založení nové synagogy Roku 1849, tedy teprve po zrušení legislativní segregace Židů, se znovu usadilo několik izraelitských rodin v Českých Budějovicích. Zanedlouho poté (roku 1859) zde dokonce založili noví židovští občané Židovskou náboženskou obec, která si zřídila modlitebnu s duchovními, tedy rabínem a kantorem (tj, synagogální zpěvák).! Po

obnově

života náboženské obce se

nejdříve

konaly bohoslužby v modlitebnách. Proto

sílil tlak na vybudování nové synagogy, která by uspokojila také kulturní. A tak se v polovině 80. let 19. století

potřeby

přikročilo

skvostu v dnešní ulici F.A.Gerstnera. Došlo k tomu za

nejen náboženské, ale

k výstavbě novogotického

úřadování

krajského rabína Adama

Wundera (1817 Česká Lípa - 1905 České Budějovice), který působil v Českých Budějovicích

jako rabín od roku 1862 až do své smrti (od roku 1867 v úřadu krajského rabína), a za

představeného

náboženské obce a

městského lékaře

MUDr. Loepolda Lowyho (*1883).

Židovská obec zakoupila k tomuto účelu staveniště o rozloze 4 200 m2 předměstí,

Stavba

tj. v místě někdejšího Krumlovského rybníka. započala

vídeňské

architekt

podle architektonického plánu Maxe Fleischera - proslulý židovský radnice, který se ve své

architekturu. Vybudování německý

Stavělo

na Lineckém

svatyně

činnosti hlavně:

realizovali

specializoval na židovskou sakrální architekt Johann Midele z Vídně,

stavitel Bernhard Wandrey pod vedením pražského stavitele Alfonse Werthmiillera.

se v letech 1885 - 1888, kdy byla 5. září synagoga slavnostně vysvěcena.

5.3 Budova synagogy Samotná synagoga byla vystavěna v novogotickém slohu, takže můžeme mluvit o objemné trojlodní bazilice s vysokým zvenčí

dvojvěžím

v západním

průčelí

z červených neomítnutých cihel

a ze žlutých uvnitř. Exteriér byl velmi podobný kostelu sv. Brigity ve čtvrti Brigittenau

ve Vídni? Hlavní

loď

s křížovou klenbou byla 26 m dlouhá, 11 m široká a 11 m vysoká,

postranní lodi měly výšku 4,5 m. Na východní

straně

obě

byla hlavní loď uzavřena apsidou, v níž

byl umístěn svatostánek (schránka na Tóru, hebrejsky aron ha - kodeš), na

stěnách

pod okny

I sborník Naše dny se naplnily, sestavil Jan Podlešák, České Budějovice 2002, Jan Podlešák, Českobudějovická synagoga, str. 197. 2 Kamila Čechová, Českobudějovické listy, 28.3.1996, O Židech ajejich synagoze, str. ll.

40

Bakalářská


práce

byly ozdobným písmem namalovány citáty z Tóry.l Na její západní straně se nacházela empora s varhanami, za nimi bylo kulaté rozetové okno. Mramorové desky Desatera přikázání na západním

průčelí,

barevná okna, Davidovy

hvězdy

na vrcholu štíhlých

polychromie a hebrejské nápisy v interiéru dotvářely vzhled

věží,

svatyně, připomínající

bohatá

katolickou

katedrálu. Ale samozřejmě chyběly sochy a náboženské obrazy. Do llrostoru synagogy se vešlo ne~méne S()() osob. Ceskobuue~ovická žiuovská komunita byla velmi liberální a užívala reformované liturgie, proto nebyly v synagoze vybudovány žádné ženské galerie, které jsou v jiných synagogách naprosto běžné. Ženy seděly v postranních lodích na stejné úrovni s muži usazenými v hlavní lodi. O samotnou liturgii pečoval

rabín (v

meziválečném

období dva rabíni), dva

kantoři, pěvecký

sbor s dirigentem

a varhaník. Synagoga stála v parku, který se tehdy nacházel v již pozdějšího Justičního

zmíněné

paláce. Nutno dodat, že její interiér a

ulici F.A.Gertsnera, vedle

výtečně umělecky vytvořený

exteriér českobudějovickou synagogu přiřadil k nejhodnotnějším synagogálním architekturám střední Evropy. A snad ji můžeme i nazvat novogotickou perlou nejen Jižních Čech. Bohužel,

její krása nezdobila České Budějovice dlouho. Za německé okupace se stala jednou z prvních obětí

nacistického vandalismu.

5.4 Demolice Koncem třicátých let 20. století se na prahu Židovské náboženské obce a všech jejích členů objevila nová hrozba. Nástup Hitlera k moci a vznik Protektorátu Čechy a Morava strach všech židovských občanů umocnil. Pokud naše číslem

v kartotéce

koncentračních táborů.

země

Izraelité včas neopustili, stali se pouhým

Ale genocida, jakou

svět

do té doby nezažil, se

nedotkla jen lidí, ale i budov a jakýchkoli věcí se Židy a ostatními národy, které se nacistickému

Německu

českobudějovická Ještě

znelíbily,

spojených.

Jednou

z těchto

staveb

byla

také

synagoga.

v roce 1939 byly podniknuty dva pokusy o záchranu této stavby, ale neúspěšné. Jeden

z těchto pokusů učinila Církev' československá v Českých Budějovicích, jejíž rada starších požádala 4. května roku 1939 na Okresním úřadě v Č.B., aby při převádění neárijského majetku do árijských rukou byla synagoga postoupena zdejší náboženské obci této církve,

1 Jan

Podlešák, Českobudějovická synagoga, str. 198.

41

Bakalářská


práce

která na Lineckém

předměstí neměla

žádný vlastní svatostánek.

Leč

nebylo jí

vyhověno.

To

přimělo Židovskou obec jistě k nelehkému rozhodnutí, v té době již nevyhnutelnému. Vzdala

se své synagogy a nabídla ji městu, o čemž

svědčí

úřadu

dopis Zemského

v Praze Okresnímu

úřadu v Českých Budějovicích ze dne 14. července 1939 obsahující dotaz, zda zprávy

denního tisku o předání synagogy městu jsou pravdivé a kde nyní zdejší Židé konají bohoslužby. Dochovaný koncept

odpovědi

Okresního

úřadu dosvědčuje

jednak

převod

synagogy, ale také skutečnost, že českobudějovičtí Židé přestali bohoslužby vykonávat. Jednání o převodu synagogy do vlastnictví města probíhala ještě v roce 1940 a vedle zástupců Židovské náboženské obce, městské samosprávy a protektorátních úřadů se jich zúčastnily i německé okupační orgány (vládní komisař v Českých Budějovicích, Ústředna pro židovské vystěhovalectví

- Zentralstelle fUr jiidische Auswanderung - v Praze), ale nic pozitivního tato

jednání nepřinesla. l Veškerá snaha o záchranu synagogy byla neúspěšná. Jistě také zásluhou německého

5.července

nacistického starosty Friedricha Davida, který dal

1942 rozkaz

k podminování a následnému odstřelu novogotické synagogy. Po detonacích se _ dílo zkázy dokonáno kdy bylo

město

zřítily obě věže krumpáči

a lopatami. Možná části zdí

bombardováno

soudu, divadla, Lannovu

třídu

a klenby. Obvodové zdivo odolalo a proto muselo být

Američany,

zůstaly

na místě až do 24.3.1945,

mimo jiné (od Hartmutovy vily

přes

budovu

až do ulice Chelčického). Americké bomby možná zasáhly

i poslední zbytky synagogy. 1 Všechen zbylý materiál židovského svatostánku, který na rybníku

zůstal,

něm

dříve

synagoga stála, se zarovnal. V letech 1947 - 1948

byla postavena turistická noclehárna a

synagogy nebyl nikdy obnoven.

1 Jan

bývalého Krumlovského

byl použit na zavážku na stavbu zimního stadionu, jehož provoz byl zahájen

27.10.1946. Prostor, na kterém na

místě

Podlešák, Českobudějovická synagoga, str. 199.

42

kancelář

Cestovní

informační

služby. Park

Bakalářská


práce

5.5 Výstavba památníku V roce 1992 byl na

místě českobudějovické

synagogy postaven pomník, jehož iniciátory

byli Dr. Henry O. Hart z USA (českobudějovický rodák) a Ing. Karel Groulík z Českých Budějovic, tehdejší místopředseda Panevropské unie Čech a Moravy, který se stal zároveň

předsedou komise, která posuzovala předložené umělecké návrhy monumentu. 2

Nakonec byl vybrán a realizován návrh akademického a akademického zároveň

sochaře

českým

a synagogy byl

slavnostně

Romana Brichcína

Ivana Tláška. Památník ve tvaru sedmiramenného svícnu, který

symbolizuje ruku

s hebrejským a

malíře

vězně koncentračního

tábora, stojí na kruhovém podstavci

nápisem a siluetou synagogy. Památník odhalen 5.

července

obětí

transportu Akb

1992. Nic ale nenahradí židovskou svatyni ani

životy těch, kteří se stali obětí holocaustu.

I Jan Schinko, Českobudějovické listy. 20.1.1999, Materiál ze synagogy byl použit na výstavbu zimního stadionu, str. 14. 2 Jan Podlešák, Českobudějovická synagoga, str. 202.

43



6. ZÁVĚR Židé V Českých Budějovicích byli jistě nemalou skupinou obyvatel, která se podílela na

hospodářském

i

společenském životě města.

částečně přiblížit jejich osudy v průběhu několika Přestože

shromáždit

jsem pracovala na větší

bakalářské

množství informací.

Doufám tedy, že se mi

podařilo alespoň

staletí.

práci více než

Důvodem

půl

roku,

nepodařilo

se ml

byla mimo jiné také nezkušenost, jak

prameny získávat. Velkým pomocníkem mi byl sborník Naše dny se naplnily, který sestavil Jan Podlešák. Tato publikace je jistě velkým přínosem voblasti historie Židů v jižních Čechách, ale neobsahuje podrobnější a celistvé informace o Židech v Českých Budějovicích.

Ani v knihovně Židovského muzea v Praze jsem nenalezla významné podklady pro mou bakalářskou práci.

Souhrnné historii od příchodu Izraelitů do Českých Budějovic do počátku 20. století se věnuje

Reinhold Huyer. Jeho práce je sice

informací, které v dnešní

době

již dohledat

poněkud nepřehledná,

nemůžeme,

jelikož

čerpal

ale obsahuje mnoho z listin, které podlehly

zkáze. Mnoho poznatků z různých úseků historie Českých Budějovic nalezneme v pracích historiků.

Velice si cením studie Karla Pletzera, dle mého názoru jednoho z největších

odborníků této problematiky a historie Českých Budějovic vůbec. Bohužel již ve své práci nemůže pokračovat, neboť

v roce 2002

zemřel.

Na jeho bádání ale navazuje Jan Podlešák,

který spolupracoval i na Encyklopedii Českých Budějovic. Nepovažuji tuto práci za úplnou a uzavřenou, protože chci i nadále studovat osudy Židů v Českých Budějovicích. Tato problematika je totiž nesmírně zajímavá a nabízí také setkání s výjimečnými lidmi, kteří se tomuto tématu věnují. .

44

Bakalářská


práce

7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ Bondy Bohumil: K historii Židů v Čechách, na Moravě a Slezsku I. a II. Díl, Praha 1900. Encyklopedie Českých Budějovic, Č. Budějovice 1998. Huyer Reinhard: Zur Geschichte der ersten Judengemeinde in Budweis, Prag 1911. 1 Jihočeský sborník historický, roč. XLIV, 1975. 2

Jihočeský sborník historický, roč. LV, 1986. 3 Pěkný Tomáš: Historie Židů v Čechách a na Moravě, Sefer s.r.o., Praha 2001.

Podlešák Jan: sborník Naše dny se naplnily, České Budějovice 2002. Výběr z prací členů historického klubu při JčM v Č. Budějovicích, 1977, č. 3. 4 Výběr z prací členů historického klubu při JčM v Č. Budějovicích, 1991, č. 1. 5

Výběr z prací členů historického klubu při JčM v Č. Budějovicích, 1998, č. 3. 1 Českobudějovické listy, 17. 1. 1994: Pletzer Karel, Ukradená Markéta, upálení zloději, str.l1. Českobudějovické listy, 30. 5. 1994: Schinko Jan, Židovský hr'bitov, str. 12.

Českobudějovické listy, 28. 3. 1996: Čechová Kamila, O Židech ajejich synagoze, str. 11. Českobudějovické listy, 20. 1. 1999: Schinko Jan, Materiál ze synagogy ... , str. 14.

1 SOkA,

Státní okresní archiv, SOkA, Státní okresní archiv, 3 SOkA, Státní okresní archiv, 4 SOkA, Státní okresní archiv, 5 SOkA, Státní okresní archiv, 2

Č. Č. Č. Č. Č.

Budějovice, Budějovice, Budějovice, Budějovice, Budějovice,

sign. R 59 sign. D 520 sign. D 520 sign. D 525 sign. D 525

45

Bakalářská


práce

8. SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 - Mapa osídlení Židovské ulice v roce 18242 Příloha č. 2 - Záhlaví jedné ze zakládajících listin českobudějovické synagogy3 Příloha č. 3 - Půdorys českobudějovické novogotické synagogy4 Příloha č. 4 - Exteriér synagogy5

Příloha č. 5 - Interiér synagogy6 Příloha č. 6 - Pohlednice7 Příloha č. 7 - Fotografie zachycující demolici synagogy8 Příloha č. 8 - Zdemolovaný hřbitov v Pekárenské ulici 9 Příloha č. 9 - Rekonstruovaná brána hřbitova v Pekárenské ulici 10 Příloha č. 10 - Památnľk ll Příloha č.

11 - Náhrobky: Karel Fleischmann, rodina Fleischmannova, RudolfKende, Fanny Fantl 12

Příloha č. 12 - Významné osobnosti českobudějovické židovské obce 13 Příloha č. 13 - Fleischmannovy kresby14

Příloha č. 14 - báseň Židovský hřbitov autora Miroslava Dědiče 15

Státní okresní archiv, Č. Budějovice, sign. D 525 Reinhold Huyer, Zur Geschichte der ersten Judengemeinde in Budweis, Prag 1911. 3 sborník Naše dny se naplnily, sestavil Jan Podlešák 4 www.sweb.czlroman.tfi.zide 5 www.sweb.czlroman.tfi.zide 6 www.sweb.czlroman.tfi.zide 7 www.sweb.czlroman.tfi.zide 8 www.sweb.czlroman.tfi.zide 9 www.sweb.czlroman.tfi.zide 10 www.sweb.czlroman.tfi.zide 11 Fotoarchiv Terezy Placerové 12 Fotoarchiv Terezy Placerové 13 sborník Naše dny se naplnily, sestavil Jan Podlešák + archiv Židovského muzea v Praze 14 sborník Naše dny se naplnily, sestavil Jan Podlešák 15 sborník Naše dny se naplnily, sestavil Jan Podlešák 1 SOkA,

2

46

Příloha Č.

1

Rz'ng-Ptalz

Příloha č.

2

.Přílohač.3

·

Příloha č.

4

.,,

·

Příloha č.

5

·

Příloha č.

6

fStuss

Př-íloha č.

7

Příloha č.

8

Příloha č.

9

Příloha č.

10

Příloha ě.

11

Příloha Č.

12

Rb. Dr, A", Tlzieberger

Tgna= Fanll

Oi/o Ulman"

Jlorit=. r:llmann

J{"rkus r.:llmann

Bertha S/cin

MUDr. Korei Flciscllmlll1ll. Nor/)('rt Frýd

Příloha č.

13

Karel F7eischmann: Bedny s mrtU.I;mi do krematoria (hresba. 7erezin 1943).

Kard FÍeischmalill: no tra/lSportu vystrojellí (hresba. Terezín 1943).

d

"'bSe/lI/Will/. I1I1/u/lUrttd (1'13/)

Příloha Č.

14

Miroslav Dědič Židovský hřbitov Změť beztvarých kamenů dříme

sen, ruch okolí tu ztich a mizí v šeru, stesk v duši pad, jak kout ten opuštěn. Krok s krokem střídám v tichých besídkách smutečních stromů. Jen list se chvěje. Zeď nízká dumá v dávných povídkách, které zapadly jak do závěje. V mysli zřím ten strastiplný dějů tok, krev prolitou nevinnou, krev lidí, jež věky trestá osud nenávistí a stále životem je bude hnísti. Stopu krvavou zanechá každý krok. Jdu dál, kde márnice se bělá v keřích. I tam krev na tmavé zdi, černých dveřích.

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

Recommend Documents