UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2014
Andrea Šafářová
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky
Andrea Šafářová
Mediální ohlas děl Jacka Kerouaca v českých periodicích Bakalářská práce
Praha 2014
Autor práce: Andrea Šafářová Vedoucí práce: PhDr. Jana Čeňková, Ph.D.
Rok obhajoby: 2014
BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM ŠAFÁŘOVÁ, Andrea. Mediální ohlas děl Jacka Kerouaca v českých periodicích. Praha, 2014. 63 s. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Jana Čeňková, Ph.D.
ABSTRAKT Bakalářská práce na téma Mediální ohlas děl Jacka Kerouaca v českých periodicích se snaží zmapovat zájem tuzemských médií o dílo Jacka Kerouaca a analyzovat kritický ohlas jeho tvorby. K rozboru dobových reakcí na jeho knižní publikace byly vybrány zejména recenze a doslovy. Cíle práce je dosaženo pomocí kvalitativní analýzy s využitím sémiotické analýzy. Vlastní komparaci dobových reakcí odborníků předchází kapitola zachycující spisovatelův život a dobový historický a literární kontext – seznámení se s autorovou osobou napomůže pochopení souvislostí mediálního ohlasu. K analýze bylo vybráno pět děl Jacka Kerouaca tak, aby ohlasy novinářů postihly všechna tři aktivní desetiletí spisovatele; proměny kritiky na jeho tvorbu od počátků po uměleckou krizi jsou v textu patrné. Tato bakalářská práce se opírá především o texty jednotlivých kritiků, významně rovněž čerpá z kritické biografie Memory Babe literárního
kritika
Geralda
Nicosiy
a
rozhovoru
básníka
Teda
Berrigana
s pětačtyřicetiletým Jackem Kerouacem, publikovaným pod názvem Interview s Jackem Kerouakem pro Paris Review.
ABSTRACT The bachelor thesis Media reception of Jack Kerouac's writings in Czech periodicals aims to chart the Czech media's interest in the work of Jack Kerouac and analyze the critical acclaim of his work. There were chosen especially the reviews and the epilogues for analysis. The goal of this bachelor thesis is reached by the qualitative analysis using the semiotic analysis at the same time. The chapter dealing with life and period historical and literary context precedes the own comparison of the period experts' response – an acquaintance with the author's personality helps to understand
the connections of the media reception of his work. Five books by Jack Kerouac were chosen for the analysis in order to – the individual chosen works were written in all decades in which the writer has written actively; the change of the critics' stances to his books from his early career to his creative block is apparent in the text. This bachelor thesis is based mainly on the literary critics' reviews, it draws information from the critical biography Memory Babe written by Gerald Nicosia as well as from the interview with forty-five-year-old Jack Kerouac by the poet Ted Berrigan, published as The Interview with Jack Kerouac for Paris Review.
KLÍČOVÁ SLOVA Jack Kerouac, literární kritika, beatnická generace, román, spontánní próza, tuláctví, umělecká krize
KEYWORDS Jack Kerouac, literary criticism, Beat Generation, novel, spontaneous prose, vagrancy, creative block
Rozsah práce: 83 066 znaků
PROHLÁŠENÍ 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.
V Praze dne 15. května 2014
Andrea Šafářová
PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych ráda poděkovala doktorce Janě Čeňkové za nasměrování správnou cestou a optimistický přístup, partnerovi Adamu Vránovi za motivaci a důvěru, sestře Adéle Šafářové za podporu.
Institut komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK Teze BAKALÁŘSKÉ diplomové práce TUTO ČÁST VYPLŇUJE STUDENT/KA: Příjmení a jméno diplomantky/diplomanta: Razítko podatelny: Šafářová Andrea Imatrikulační ročník diplomantky/diplomanta: 2011 E-mail diplomantky/diplomanta:
[email protected] Studijní obor/forma studia: Žurnalistika/prezenční Předpokládaný název práce v češtině: Mediální ohlas děl Jacka Kerouaca v českých periodicích Předpokládaný název práce v angličtině: Media reception of Jack Kerouac's writings in Czech periodicals Předpokládaný termín dokončení (semestr, akademický rok – vzor: ZS 2012/2013): (diplomovou práci je možné odevzdat nejdříve po dvou semestrech od schválení tezí) LS 2014
Základní charakteristika tématu a předpokládaný cíl práce (max. 1000 znaků): Předpokládaným cílem mé bakalářské práce bude analýza mediální interpretace děl Jacka Kerouaca v českých periodicích. Výstupem by měl být komplexní obraz dobového ohlasu na jeho tvorbu u nás. Důraz bude přitom kladen na román Na cestě. V práci se jistě odrazí také postavení jeho osoby a díla v rámci soudobé beatnické generace. Předpokládaná struktura práce (rozdělení do jednotlivých kapitol a podkapitol se stručnou charakteristikou jejich obsahu): Struktura práce bude záviset na vybraných titulech autora s ohlasem v českých periodicích, která nějakým způsobem reagovala na vybraná Kerouacova díla. V náležitých kapitolách zaměřím svou pozornost na formu, způsob a jazyk interpretace daného novinářského příspěvku včetně vztahu jeho autora ke spisovateli. Patrné bude jistě srovnání Kerouacovy tvorby s díly ostatních zástupců beatnické generace. Struktura práce v bodech bude následující: Úvod 1. Život a doba Jacka Kerouaca 2. Ohlas díla Můj bratr oceán (Vize Codyho, Na cestě atd.) v periodiku Tvar (Reflex, Světová literatura apod.) 3. Proměna tvůrčích principů Jacka Kerouaca očima recenzentů 4. Postavení Jacka Kerouaca a jeho tvorby v literárním hnutí beatnické generace 4. Závěr Vymezení zpracovávaného materiálu (např. konkrétní titul periodika a období jeho analýzy): Česká periodika a webové portály (Světová literatura, Tvar, E15, Reflex atp., literatura.cz, vaseliteratura.cz aj.), jež publikovaly příspěvky týkající se děl Jacka Kerouaca. Postup (technika) při zpracování materiálu: Kvantitativní a kvalitativní analýza publikovaných textů o spisovatelových dílech. Analýza a srovnání recenzí a pohledů jednotlivých redaktorů na Kerouacovu narativní techniku a její vývoj po titulech v chronologickém sledu. Základní literatura (nejméně 5 nejdůležitějších titulů k tématu a způsobu jeho zpracování; u všech titulů je nutné uvést stručnou anotaci na 2-5 řádků): Jack Kerouac – Na cestě (Praha: Argo, 2009) – nejslavnější román autora poválečné americké literatury, jenž se nejen pro stěžejní motiv cesty stal manifestem beatnického hnutí. Jedná se o necenzurovanou verzi rukopisného svitku z roku 1947 s důkladnou předmluvou odborníků na
Kerouacův život a dílo. Jack Kerouac – Můj bratr oceán (Praha: Argo, 2012) – debutový text spisovatele reflektující jeho zkušenosti a postřehy ze služby na obchodní lodi. Román byl poprvé publikován až v listopadu 2011. Do českého jazyka ho přeložil David Petrů o tři měsíce později. Jack Kerouac – Vize Codyho (Praha: Argo, 2011) – Šestisetstránkový román, kterým čtenáře provází postřehy a myšlenky ústřední postavy Codyho Pomeraye. Poselství obsáhlého díla je jasné – vzdát hold inspirátorovi beatnické generace, příteli Nealu Cassadymu. Martin Hilský a Jan Zelenka – Od Poea k postmodernismu (Praha: Odeon a H & H, 1993) – Jednašedesát esejí od Martina Hilského po Josefa Škvoreckého přináší ucelený, mnohovrstevný obraz proměn americké prózy v návaznosti na tamní soudobé smýšlení. Jednotlivé texty otisklo nakladatelství Odeon jako předmluvy a doslovy k českým překladům americké prózy mezi lety 1958–1991. Ted Berrigan - Interview s Jackem Kerouakem pro Paris Review (Olomouc: Votobia, 1996) – podrobný rozhovor se spisovatelem pro francouzský časopis, pořízený krátce před jeho smrtí. Patrné jsou životní osudy mluvčího beatniků, stejně jako svérázný tvůrčí přístup. Diplomové práce k tématu (seznam bakalářských, magisterských a doktorských prací, které byly k tématu obhájeny na UK, případně dalších oborově blízkých fakultách či vysokých školách za posledních pět let) Žádné. Datum / Podpis studenta/ky ………………………
OBSAH ÚVOD................................................................................................................................1 1. ŽIVOT A DOBA JACKA KEROUACA...................................................................4 1.1 Z fotbalisty spisovatelem..........................................................................................4 1.2 Beat generation: Hrdinové i šílenci a ti druzí.........................................................8 1.3 Literární technika: interpunkce na obtíž...............................................................12 1.4 Dílo: Mozaika o životě Jacka Kerouaca...............................................................14 2. MEDIÁLNÍ OHLAS VYBRANÝCH TITULŮ JACKA KEROUACA 17 2.1 NA CESTĚ............................................................................................................17 2.1.1 Napsáno za tři týdny, vydáno za šest let.........................................................17 2.1.2 Kritická reflexe románu Na cestě v českých médiích.....................................18 2.1.3 Stručný závěr..................................................................................................21 2.2 MAG......................................................................................................................22 2.2.1 Jak Mag málem potkal Sala............................................................................22 2.2.2 Mag očima literárních kritiků.........................................................................23 2.2.3 Stručný závěr........................................................................ .........................25 2.3 BIG SUR................................................................................................................25 2.3.1 O smrti............................................................................................................25 2.3.2 Kritické ohlasy na román Big Sur..................................................................26 2.3.3 Stručný závěr..................................................................................................29 2.4 VIZE CODYHO...................................................................................................30 2.4.1 Tajemství „nejdůležitějšího“ dopisu..............................................................30 2.4.2 Vize Codyho v českých periodicích................................................................32 2.4.3 Stručný závěr.................................................................................................36 2.5 MŮJ BRATR OCEÁN.........................................................................................37 2.5.1 Začátek cesty..................................................................................................37 2.5.2 Přijetí románu Můj bratr oceán literárními kritiky.......................................38 2.5.3 Stručný závěr.................................................................................................40 ZÁVĚR..........................................................................................................................42 SUMMARY...................................................................................................................44 POUŽITÁ LITERATURA..........................................................................................47 SEZNAM PŘÍLOH.......................................................................................................54 PŘÍLOHY......................................................................................................................55
ÚVOD Tématem této bakalářské práce je Mediální ohlas děl Jacka Kerouaca v českých periodicích. Tuto problematiku jsem si zvolila hned z několika důvodů. Za ten hlavní považuji zmapování a srovnání literární kritiky na jeho tvorbu z hlediska nekonvenčnosti společného ústředního námětu titulů spisovatele, tj. tuláctví, a jeho literární techniky zvané „spontánní próza“ v různých desetiletích české historie. Tento motiv i tvůrčí styl se opakovaly ve všech dílech, jejichž mediálnímu ohlasu je věnována tato práce – české překlady těchto knih vznikly v sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých letech minulého století a druhém desetiletí jednadvacátého století. Zároveň považuji za zajímavé rozebrat ohlasy kritiků na díla česky publikovaná v období normalizace, tedy romány Na cestě (česky vydán v roce 1978 s překladem od Jiřího Joska) a Mag (1984, přeložila Olga Špilarová). Druhým důvodem je výzkum ohlasů na díla Jacka Kerouaca v českých periodicích samotný – jak velkému zájmu se jeho tituly v českém mediálním prostředí těšily a zda je recenzenti považovali za zajímavá témata pro čtenáře. S Kerouacovými romány do České republiky současně pronikaly i počiny další beatnických literátů. Zda vzrůstající popularizace beatnické generace ovlivnila mediální zájem konkrétně o díla Jacka Kerouaca, se pokusím v této práci ukázat skrze množství ohlasů na jednotlivé knihy. V neposlední řadě se tématu mediálních ohlasů na vybrané autorovy tituly hodlám věnovat z čistě individuálního hlediska. Jeho literární technika, jež se snaží svou formou napodobit proud řeči, mě nadchla stejně jako literárně pojatý způsob beatnického protestu, jenž se mimo užitý styl tvorby projevoval i návratem k přírodě a oslavou svobody. Konfrontaci osobního názoru a pohledů recenzentů na vybraná díla považuji za přidanou hodnotu této práce. Ke zmapování kritických reakcí na Kerouacovu tvorbu v českých médiích jsem si zvolila pět následujících titulů: Na cestě, Mag, Big Sur, Vize Codyho a Můj bratr
1
oceán. Výběr není náhodný – uvedená díla pocházejí ze všech dekád spisovatelovy aktivní tvorby, tedy ze čtyřicátých, padesátých a šedesátých let. Tato bakalářská práce navíc přinese obraz proměny jeho celoživotní literární činnosti. Ani počet zvolených titulů není bezdůvodný – při zvolení většího množství knih by nebylo možné provést dostatečně hlubokou analýzu ohlasů v adekvátním rozsahu bakalářské práce. Tentýž důvod se vztahuje i na nezařazenou kapitolu o postavení Kerouacových děl mezi ostatními beatnickými literáty, již jsem uvedla v tezích bakalářské práce. Zároveň oddíl týkající se proměny tvůrčích postupů spisovatele byl zařazen do závěru. Srovnání mediálního přijetí tvorby tohoto spisovatele v rámci beat generation považuji za nesmírně poutavou tematiku, jíž bych se velmi ráda věnovala například v diplomové práci.
Cílem této bakalářské práce je výzkum medializace vybraných děl amerického spisovatele a způsobu kritického uvažování o významných dílech i beatnickém hnutí. Pozornost je tudíž upřena na obsah mediálních sdělení a dešifrování jejich významů, jež lze nejefektivněji zkoumat pomocí sémiotické analýzy.1 Výchozí objekt obsahového šetření tvoří několik skupin cíleně vybraných mediálních textů vztahujících se vždy ke konkrétnímu titulu. Pro nalezení komplexního, nezkresleného obrazu mediální kritiky Kerouacových prací jsem zvolila nejméně čtyři ohlasy na jeden spisovatelův počin, jejich počet však závisí na dobovém zájmu kritiků. Z mediálních textů jsem se soustředila zejména na recenze a doslovy, jejichž hodnotící charakter poskytuje zajímavé podhoubí pro obsahovou analýzu. Bakalářská práce na téma Mediální ohlas děl Jacka Kerouaca v českých periodicích sestává ze dvou hlavní kapitol. První z nich představuje spisovatele ze čtyř úhlů pohledu – zachycuje zásadní okamžiky jeho života, popisuje jeho roli v beatnickém uskupení a zároveň přibližuje základní myšlenku hnutí, ozřejmuje jeho literární techniku a přináší detailní pohled do jeho bibliografie. Kerouacova tvorba vykazuje silné prvky autobiografičnosti, a proto považuji za velmi přínosné tento úsek do práce zařadit – povědomí o jeho životě pomůže pochopit tematiku jeho tvorby. Druhá kapitola již sdružuje mediální ohlasy na vybrané počiny. Ta je rozčleněna dle jednotlivých knih, 1
TRAMPOTA, Tomáš a Martina VOJTĚCHOVSKÁ. Metody výzkumu médií. Praha: Portál, 2010, s. 118.
2
přičemž každou pasáž uvádí stručné představení titulu a související zajímavosti. Následuje vlastní analýza kritických reakcí a stručné shrnutí.
3
1. ŽIVOT A DOBA JACKA KEROUACA Jack Kerouac. Na cestě. Beatnická generace. Bohémství – sex, drogy, tuláctví. Důkladná vlastní sonda do povědomí okolí o americkém spisovateli, romanopisci a básníkovi, beatnickém mesiáši a mluvčím jedné z nejsvéráznějších literárních generací padesátých let minulého století, poukazuje na zkreslenost obrazu života této spisovatelské kapacity očima té části populace čerpající informace pouze z médií. Nad spojitostí autorova jména právě s těmito, v kontextu tvůrcova života bezpochyby pravdivými jevy, se netřeba podivovat – již z hlediska mediální atraktivity se prostopášná stránka jeho osobnosti dostane ke čtenáři, divákovi či posluchači nejsnáze. Dostane-li se ovšem zájemce pod tuto mnohdy skálopevnou mediální slupku a rozhodne-li se s nadsázkou „prostopovat se“ jeho životem a odkazem na vlastní pěst, dost možná získá s nalezením posledních střípků mozaiky, třeba těch zastupujících víru v katolicismus či pozdější distanc od beatniků, úplný obraz Kerouacova života. Pestrý, pulsující, měňavý, ovšem vždy jednoznačný.
1.1 Z fotbalisty spisovatelem Rodné městečko Lowell ve státě Massachusetts vždy představovalo pro Jacka Kerouaca útočiště se symbolikou dětské bezstarostnosti a radosti. A v jeho nepříliš dlouhém životě vlastně figurovalo v roli pomyslných kotev – narozen jako Jean-Louis Lebris de Kerouac zde 12. března roku 1922 poprvé spatřil svět a stejně tak se tu s ním o sedmačtyřicet let později, 21. října 1969, rozloučil. Nikoho tedy nepřekvapí, že se tvůrcův
důvěrný
vztah
k
tomuto
stotisícovému,
čtvrtému
největšímu
massachusettskému městu promítl i na listy papíru. V čele s románovou dvojkou Maloměsto, velkoměsto, kde jeho neopakovatelnou magickou atmosféru zpečetil jeho originálním přejmenováním na Galloway. Ale zpět na začátek Kerouacova životního osudu. Tedy předurčení být literátem „na plný úvazek“ – již v raných sedmnácti letech prohlašoval, že se stane slavným spisovatelem. Na vrozený talent pro slovní definování
4
pocitů a jevů ale spoléhat nemohl. Jack Kerouac se totiž narodil do rodiny manuálních pracujících – otce Léona, tiskaře, a matky Gabrielle docházející od raných let do koželužny.2 S matkou ho pojil až dojemný vztah – nejenže o ni pečoval v závěru jejího života, kdy ochrnula; ostatně čtenáři slavné prózy Na cestě se o tom mohli přesvědčit prostřednictvím postav Sala Paradise (Jack Kerouac) a jeho tety (Gabrielle Kerouac).3 O mimořádně důvěrném vztahu svědčí i fakt, že navzdory silnému poutu k Lowellu ji Kerouac následoval do St. Petersburgu na Floridě, kam byla nucena se kvůli chatrnému zdraví přestěhovat.4 Jack se narodil do již poměrně početné rodiny po bratru Gerardovi a sestře Caroline. Na svou francouzsko-kanadskou krev byl náležitě pyšný. Jak připomíná profesor a shakespearolog Martin Hilský, Kerouac se s oblibou zmiňoval o svých bretaňských předcích – třeba že baron Alexandre Louis Lebris Kérouac přišel z Kanady až roku 1750.5 Mimo jiné v něm přežíval silný duch katolicismu, jenž se prohluboval od jeho studentských let na škole sv. Ludvíka Francouzského, jezuitské školy sv. Josefa i po rodinných stěhováních na Barlett Junior High School a od roku 1936 na lowellské High School. Je nevyhnutelné ale připustit, že víru v Ježíše Krista si se jménem beatnického předáka spojí spíše málokdo vzhledem k tolik propagovanému zenbuddhismu v jeho dílech. V závěru života se ho dokonce zřekl a litoval, že se k němu vůbec kdy upínal, a obrátil se zpět ke křesťanství.6 Náboženství bylo jen jedním z množství přímých vlivů na Kerouacovu tvorbu a všechny přicházely víceméně s přirozeným tokem života. Dílo vůdčího amerického romanopisce počátku dvacátého století Thomase Wolfa však pro něj bylo hotovou studnicí inspirace. A zároveň hybatelem jeho spisovatelské dráhy. „Byl jsem rozhodnut stát se ,velkým spisovatelem‘, v uvozovkách, jako Thomas Wolfe, chápeš…“7 Tehdy se psal rok 1939 a hned o dvanáct měsíců později učinil rozhodnutí, jež mu pomohlo se v začátcích své 2
NICOSIA, Gerald. Memory Babe. Olomouc: Votobia, 1996, s. 25. KEROUAC, Jack. Na cestě. Praha: Odeon, 1978. 384 s. 4 BERRIGAN, Ted. Interview s Jackem Kerouakem pro Paris Review. Olomouc:Votobia, 1996. Edice Malá díla, sv. 74., s. 7. 5 HILSKÝ, Martin a Jan ZELENKA. Od Poea k postmodernismu. Praha: Odeon, 1993, s. 279. 6 Tamtéž, s. 283. 7 BERRIGAN, Ted. Interview s Jackem Kerouakem pro Paris Review. Olomouc:Votobia, 1996. Edice Malá díla, sv. 74., s. 98. 3
5
dráhy literáta lépe orientovat – zapsal se do kurzů u profesora Marka Van Dorena na Kolumbijské univerzitě se specializací na Shakespearova dramata. Zároveň si intenzivně hýčkal svůj mimořádný sportovní talent, díky němuž získal stipendium. (Spíše než šachy, běh či baseball si Kerouacův čtenář v tomto ohledu vzpomene na basketbal a zejména fotbal, v němž literát exceloval.) Spisovatel a profesionální sportovec – kterou z těchto profesí umělec následoval, asi netřeba zdůrazňovat. V příčině Kerouacova opuštění Kolumbijské univerzity se však odborníci a blízké okolí rozcházejí. Zatímco Martin Hilský ztrátu stipendia zdůvodňuje autorovou zlomenou nohou, důsledkem čehož „vysedával tedy doma, četl romány Thomase Wolfa a byl uchvácen živelným tokem jeho prózy“,8 Kerouacova první manželka Edie KerouacováParkerová a tehdejší univerzitní spolužačka poukazuje na jeho potřebu ventilovat své niterné pochody a snažit se je formulovat do srozumitelné podoby. Jeho nezměrnou touhu vyniknout psaným slovem nepřímo vyjadřuje přirovnáním dobrovolného zřeknutí se stipendia k odmítnutí amerického snu, který měl podle ní díky sportovnímu nadání na dosah.9 Na přebalu titulu Ty to zvládneš je navíc uvedeno, že ukončení studií na Kolumbijské univerzitě v prosinci 1942 zapříčinily neshody s fotbalovým trenérem.10 Ať tak, či onak, vysoká škola sehrála významnou roli nejen v jeho životě, ale stala se rovněž podhoubím pro vznik novogeneračního literárního hnutí. Myšlenka oficiálního uskupení vyjadřujícího nespokojenost a vzdor vůči bující buržoazní společnosti formou nenásilného literárního protestu vykrystalizovala právě ze setkání několika studentů Columbia University. Neoficiálním „maskotem“ skupiny se stal Lucien Carr, pozdější zástupce šéfredaktora v United Press International. Právě přes něj si Kerouac posléze podal ruku s významnými postavami beatnické generace, tj. Allenem Ginsbergem, Nealem Cassadym a Williamem S. Burroughsem.11 Setkání s těmito personami se stala klíčovými pro literátův následující vývoj. I proto se dále
8
HILSKÝ, Martin. Osamělý poutník Jack Kerouac. Na cestě. Praha: Odeon, 1978, s. 12. KEROUACOVÁ-PARKEROVÁ, Edie. Ty to zvládneš: Můj život s Jackem Kerouacem. Praha: VOLVOX GLOBATOR, 2010, s. 15. 10 Tamtéž. 11 BERRIGAN, Ted. Interview s Jackem Kerouakem pro Paris Review. Olomouc:Votobia, 1996. Edice Malá díla, sv. 74., s. 5. 9
6
zaměřím na samotnou literární část Kerouacova života, jejíž „plody“ se později staly takřka „nedostatkovým zbožím“. Ještě předtím se ale tento sportovní talent pokusil o uplatnění svých silových schopností jinde. V roce 1942 ho vzalo pod křídla americké válečnické námořnictvo. Nesetrval zde však dlouho – lékařská zpráva diagnostikovala Newyorčana jako schizoidní osobnost s příznaky demence.12;13 Nakonec ale našel místo na obchodní lodi a s ním i téma své románové prvotiny Můj bratr oceán. Čtyřicátá léta znamenala nejen pro Kerouaca, ale celou literární obec klíčové období. V jejich druhé polovině se totiž spisovatel vydal na svou první výpravu napříč Spojenými státy. Symbolika této poutě je legendární. Zbrázdění země od New Yorku po San Francisko a nazpět, víceméně stopem a s kapesným z příležitostných brigád coby požární hlídač, česač bavlny, brzdař, nádražní nosič, ale nejvíce jako tulák, se pomyslně vyrylo do manifestu beatniků definující vše, co beatnik odmítá a po čem prahne. S Nealem Cassadym vyrazil na transamerickou túru poprvé v roce 1947. A se svou literární i životní múzou se na ní zdržel po následující tři roky.14 Přál si stát se slavným spisovatelem a jeho sen se mu vyplnil. A kdyby tušil, co mu popularita přinese, ale také vezme, dost možná by se tehdy v sedmnácti letech rozhodl jinak. Šedesátá léta. Rozpadlá přátelství. Mediální bestialita. Samota. Střízlivění z alkoholismu. Krize. A paradox. Jack Kerouac už nechce být múzou ani spasitelem bohémů, zájem veřejnosti i kritiky ho ničí. Už nechce být beatnikem. Jen z ústraní přihlížel proměně kulturní scény, tj. sesazení „ruksakové revoluce“ tou psychedelickou Timothyho Leara.15 Subkultura hippies „znárodnila“ Ameriku se svými ideály lásky a svobody a Kerouac se v tichosti v rodném Lowellu, staraje se spolu s manželkou Stellou Sampasovou o svou ochrnutou matku, ze sebe snažil „smýt“ poslední stopy po beatnictví. Pral se s buddhistickou minulostí i důsledky alkoholismu, sám, 12
HILSKÝ, Martin a Jan ZELENKA. Od Poea k postmodernismu. Praha: Odeon, 1993, s. 280. Hit The Road, Jack. Records: "Schizoid" Kerouac's military career a short story. The Smoking Gun [online]. SEPTEMBER 6, 2005 [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: http://www.thesmokinggun.com/documents/crime/hit-road-jack. 14 BERRIGAN, Ted. Interview s Jackem Kerouakem pro Paris Review. Olomouc:Votobia, 1996. Edice Malá díla, sv. 74., s. 5–6. 13
7
bez životního přítele Cassadyho (ten se od něj myšlenkově odklonil, zemřel v Mexiku 4. února 1968 na předávkování). Ginsberga naopak proklínal, coby literát odmítal místo po jeho boku – autor přelomové básnické sbírky Kvílení byl prý jeden „z těch, co táhli Ameriku novým směrem“, jenž se Kerouacovi jako úhlavnímu nepříteli životního stylu tzv. paďourů (měšťáků) a beatnickém pionýrovi zajídal. Spisovatel to konstatoval 3. září roku 1968 při natáčení celonárodně vysílané talkshow Firing Line konzervativního moderátora Williama Buckleyho.16 Beatnik prchá před beatnikem.17 Tak by se trpce, ale výstižně mohla nazývat poslední kapitola života Jacka Kerouaca. Jen těžko by si literát ve svých sedmnácti letech nejspíš dokázal představit, že chuť vysněné slávy může být také hořká. Ani že se tulák, hrdina jeho generace, stane ideálem mas. Americký spisovatel zemřel 21. října 1969. A lze téměř s jistotou prohlašovat, že neodešla pouze modla jedné silně názorové generace. Nebo tvůrce, jehož dílo zásadně ovlivnilo autory i o několik generací starší. Protest prýštící z rukopisu spisovatelské ikony byl natolik silný, že společnost neztratila „jen“ výraznou osobnost poloviny dvacátého století, ale celou „beat generation“.
1.2 Beat generation: Hrdinové i šílenci a ti druzí Generace beatniků se svým způsobem vymykala zaběhnuté představě o protestujícím hnutí. Její zástupci neužívali nátlakových, ba dokonce agresivních vyjadřovacích prostředků, nepořádali demonstrace ani se úzkostlivě nesnažili dosáhnout spravedlnosti. Již v Kerouacově dopise Allenu Ginsbergovi z roku 1952 se zformovala jedna z hlavních myšlenek vznikajícího uskupení, tj. schopnost jeho členů ventilovat své nejniternější pocity a sdílet je mezi sebou.18 Otevřenost novým zítřkům, maximální upřímnost, právo na volbu svobodného života, demonstrované někdy naplno a někdy vyhroceně, ovšem nikoliv křečovitě formou tuláctví, konzumace drog či alkoholu, homosexuálního či skupinového sexu a v neposlední řadě individualizací literárních forem – beatnický vzdor definoval nikoliv proti-čin, nýbrž myšlenka a životní styl.
15
HILSKÝ, Martin. Osamělý poutník Jack Kerouac. Na cestě. Praha: Odeon, 1978, s. 16. COLLINS, Ron a David SKOVER. Mánie. Praha: Metafora, 2013, s. 329. 17 HILSKÝ, Martin a Jan ZELENKA. Od Poea k postmodernismu. Praha: Odeon, 1993, s. 282. 16
8
To vše ale nic nemění na faktu, že jejich protest byl víceméně negativní. Založení oficiálního literárního hnutí reagovalo na prudce bující měšťáckou společnost, jež po válce, na pozadí vládnoucího politického konzervatismu, vycítila příležitost ke zvelebení vlastní životní úrovně.19 Tzv. „paďouři“, tedy měšťáci, byli pro beatniky zrcadlem zkažené společnosti vyznávající povrchní hodnoty a ti pro ně naopak snílky, pomatenci a ignoranty. Konfrontaci mezi beatnickou nonkonformní formou protestu a jejího zesměšňování odpůrci hnutí důmyslně popisuje spisovatel a akademik John Tytell v knize Nazí andělé: „Hnutí beatniků bylo krystalizací prudkého nesouhlasu s americkými ,ctnostmi‘ pokroku a úspěchu. To, co začalo průzkumem stok a střev města – kriminality, drog, blázinců –, se vyvinulo ve výraz vizionářské vnímavosti.“20 Podhoubím pro setkání pozdějších mluvčích beatnické generace se stala Kolumbijská univerzita. A právě přes spolužačku a budoucí první manželku Edie Parkerovou a její spolubydlící Joan Vollmerovou, pozdější ženu Williama Burroughse, našel Kerouac myšlenkově spřízněné duše, stojící později v čele literární skupiny – Allena Ginsberga, Williama Burroughse, Neala Cassadyho a aktivně se neangažujícího Luciena Carra.21 Mládež se začala scházet v bytě Parkerové a mezi lety 1943 a 1945 se zde studenti poprvé vzájemně svěřovali se svými pocity, třeba těmi ohledně neblahé společenské situace. Spřátelení intelektuálové vyrazili se zapálením vstříc zrealizování svých životních vizí – začátkem padesátých let uprchli z newyorské prominentní čtvrti Greenwich Village do sanfranciského bohémského „doupěte“ North Beach, fascinováni radikální historií města. A právě tam, v Galerii Šest, se v roce 1955 uskutečnil onen proslulý večírek v režii Lawrence Ferlinghettiho. Tento mejdan oficiálně (a nutno podotknout, že nanejvýš symbolicky) odstartoval činnost jedné z nejpřitažlivějších literárních skupin dvacátého století – „beat generation“. Co víc – kromě veršů Garyho Snydera, Michaela McClurea, Lewa Welche, Philipa Lamantiy a Philipa Whalena zde poprvé zazněla
18
TYTELL, John. Nazí andělé. Olomouc: Votobia, 1996, s. 5. HILSKÝ, Martin a Jan ZELENKA. Od Poea k postmodernismu. Praha: Odeon, 1993, s. 277. 20 TYTELL, John. Nazí andělé. Olomouc: Votobia, 1996, s. 5. 21 KEROUACOVÁ-PARKEROVÁ, Edie. Ty to zvládneš: Můj život s Jackem Kerouacem. Praha: VOLVOX GLOBATOR, 2010, s. 13. 19
9
Ginsbergova slavná báseň Kvílení (Howl), napsaná dva týdny nazpět pod účinkem hned tří drog.22 „Tvrdili, že jsou unaveni a zdrceni válkou, konzervativním moralizováním a tlakem podřídit se zvyklostem zaostalé společnosti. Právě Jack Kerouac pak své generaci dal jméno. Říkal jí ,zbitá generace‘, ,beat generation‘,“ vyplývá ze svědectví Edie Parkerové.23 S novými významy slova „beat“ ve smyslu „vyčerpaný“ či „zmožený“ se spisovatel seznámil prostřednictvím Herberta Hunckeho. Tento „černý hřebec“ beatniků – kriminálník, pasák, bisexuál, narkoman, zkrátka jakýsi antihrdina doby – byl svým dobrodružným stylem života pro hnutí modlou. Nepřekvapivě proto zaujímal čestné místo i v dílech jeho členů, počínaje Kerouacovým Osamělým poutníkem přes Hipstera s andělskou hlavou Ginsberga a Burroughsovým Feťákem konče. Hunckeovy charakteristiky výrazu „beat“ uplatnil Kerouac při definování svého místa ve společnosti – to jest na její periferii. „Pocitově sbližovalo chudé černochy, které viděl ve Virginii, s flákači a blázny, s nimiž se potkával v New Yorku,“ přibližuje tvůrcovo uchopení slova básník a žurnalista Steve Turner.24 Je však přinejmenším zajímavé poukázat na fakt, že anglické „beat“ nemá pouze negativní významy. Lze ho vyložit i jako „blažený“ či „oblažující“ (beatific). Dle některých autorů je tento význam beatnicky vyjádřen útěkem do přírody, který je zároveň dalším z podob společenského protestu. Distanc od města považovali beatnici za nevyhnutelný krok, pokud chtěli prožít šťastný a důstojný život. Hilský zároveň zdůrazňuje, že toto počínání nelze jednoduše nazvat eskapizmem, únikem od reality do smyšleného světa. Literárně vyjádřené tulákovy poutě dle něj nabývají mytického rázu
(dokonce
s Twainovým
v Kerouacově Huckleberrym
životním Finnem).
hrdinovi-vandrákovi Celou
beatnickou
nachází
paralelu
generaci
pak
srovnává s „rozhněvanými mladými muži“, anglickými současníky. Zástupci britského uskupení ne vždy zůstali věrni zásadám hnutí, vysvětluje základní rozdíl mezi evropskou a americkou literární skupinou.25 22
HILSKÝ, Martin a Jan ZELENKA. Od Poea k postmodernismu. Praha: Odeon, 1993, s. 280–281. KEROUACOVÁ-PARKEROVÁ, Edie. Ty to zvládneš: Můj život s Jackem Kerouacem. Praha: VOLVOX GLOBATOR, 2010, s. 12. 24 TURNER, Steve. Hipster s andělskou hlavou. Brno: Jota, 1997. Edice Ostrovy v proudu, s. 75. 25 HILSKÝ, Martin a Jan ZELENKA. Od Poea k postmodernismu. Praha: Odeon, 1993, s. 277–279. 23
10
Potírání zaběhnutých literárních postupů, tvorba za drogové stimulace, sexuální experimentování, slovní imitace zvukových (jazzových) stop, koketování se zenovým buddhismem: pro beatniky přirozená forma protestu, pro některé obscénní uskupení. Nejen svými „protipaďourskými“ postoji, ale i pro svůj bohémský životní styl se zástupci představovaného hnutí stali trnem v očích nejen buržoazní, ale i literární a intelektuální společnosti. Jejich kritika mířila především na dle nich „nezodpovědné“ protloukání se životem, nízkou odbornost, povrchní řešení krize prostřednictvím bezcílného potulování se napříč světem pod vlivem alkoholu nebo drog či přijetí poněkud „výstředních“ myšlenek zen-buddhismu za své. Newyorský intelektuál, americký spisovatel a literární kritik Alfred Kazin k tomu připojuje ještě úzkostlivé vyhledávání
akce,
dobrodružství
nebo
předstírání
chudoby.
Odborník
na neokonzervatismus, redaktor společensko-politického časopisu Commentary Norman Podhoretz spatřuje největší úskalí této literární generace v její nevzdělanosti a americký romanopisec a Ginsbergův dlouholetý přítel Herbert Gold neváhal označuje beatniky za šílence. Protibeatnické výroky zaznívají rovněž z úst angloamerického básníka W. H. Audena či literárního kritika Lionela Trillinga.26 Není překvapením, že svým charakterem přitáhla beatnická generace v období poválečného uvolnění zraky značné části společnosti – byla pro ni symbolem dosud zamezované svobody. Osvojení si beatnických zvyklostí ve velkém společenském měřítku reflektovalo znechucenost Američanů z prožité válečné éry. Zároveň chápali popularitu beatnických ideálů jako pomyslný štít na obranu proti vracejícím se myšlenkám na hrůzné scénáře z války. Prudkého nárůstu stoupenců hnutí ale využili odpůrci. Jeho komercializací uštědřili beatnikům, již věřili v život mimo civilizaci a její výdobytky jako jediný možný způsob důstojného bytí, ránu do srdce. Jejich hyenismus dostihl i Jacka Kerouaca. Mediální vřava kolem jeho osoby vzala Kerouacovi takřka veškerou svobodu a její kulminace v autorově umělecky krizovém období notně přispěla k jeho distancování se od beatnického hnutí v závěru života. Otrávení z bídného osudu „beat generation“, 26
HILSKÝ, Martin a Jan ZELENKA. Od Poea k postmodernismu. Praha: Odeon, 1993, s. 282.
11
„znásilněnou“ masovostí a neoprávněně přiřčenou radikálností, nepochopení – takové převládaly pocity v pětačtyřicetiletém „otci beatniků“, jež předznamenaly rozpad beatnického kolektivu na začátku šedesátých let. „Ále, beat generation byla jenom fráze, kterou jsem použil v rukopise Na cestě v roce 1951, abych označil chlapíky, jako byl Moriarty, ženoucí se v autech napříč zemí a vyhledávající rozličná zaměstnání, přítelkyně a vzrušení. Potom se toho chopily levičácké skupiny na západním pobřeží a překroutily to do termínů jako ,beatnická vzpoura‘ a ,beatnické povstání‘ a podobných nesmyslů; potřebovaly jednoduše nějaké mládežnické hnutí, které by mohly využít k vlastním politickým a sociálním cílům. S ničím z toho jsem neměl nic společného. Byl jsem hráčem fotbalu, student univerzity se stipendiem, námořník na obchodních lodích, železniční brzdař na nákladních vlacích, redaktor scénářů, sekretář… A MoriartyCassady byl skutečně kovbojem na ranči Dava Uhla v New Raymeru v Coloradu… Co je tohle za beatnika?“27
1.3 Literární technika: Interpunkce na obtíž Nekonvenční přístup k životu beatniků se promítl i do způsobu, jakým literáti své vize, myšlenky i dobrodružství předávali světu. Dílo Jacka Kerouaca silně prostupuje styl označovaný jako „spontánní próza“. Autor ji definuje jako volný asociační tok psaného slova nenarušovaný selekcí, Hilský její charakter přibližuje adjektivy „neochočená“ či „akcelerovaná“.28 Svébytný Kerouacův rukopis lze jednoduše vystihnout heslem „piš a nezastavuj se“, tak jako „nepřestává žít“ spisovatelův životní literární hrdina Dean Moriarty v románu Na cestě. Právě korespondence od přítele Neala Cassadyho, živé předlohy Deana, inspirovala Kerouaca k bezprostřednímu řazení slov vedle sebe: „Nápad použít spontánní styl jsem dostal, když jsem viděl, jakým způsobem mi starý dobrý Neal Cassady psal své dopisy, všechno v první osobě, rychlé, šílené, důvěrné, zcela vážné, podrobné, avšak v jeho případě s pravými jmény (byly to dopisy).“29 Čtyřicetistránkový
dopis
o
Joan
Andersonové
napsaný
Kerouacovi
v jedné
nepřerušované větě budiž toho důkazem. 27
BERRIGAN, Ted. Interview s Jackem Kerouakem pro Paris Review. Olomouc:Votobia, 1996. Edice Malá díla, sv. 74., s. 107-108. 28 HILSKÝ, Martin. Osamělý poutník Jack Kerouac. Na cestě. Praha: Odeon, 1978, s. 7. 29 BERRIGAN, Ted. Interview s Jackem Kerouakem pro Paris Review. Olomouc:Votobia, 1996. Edice Malá díla, sv. 74., s. 20-21.
12
Cassadyho psaný projev byl však pro Kerouaca pouze prvotním impulzem k definitivnímu přiklonění se k této literární technice. Na jeho tvůrčí činnost působilo celé spektrum vlivů. V prvé řadě to byla v akademismu „potopená“ literatura čtyřicátých let. Pedagog Martin Hilský se domnívá, že Kerouacova experimentální technika psaní byla historicky podmíněna koncepcí literatury soudobých amerických „nových kritiků“: „Byl popřením akademického, novokritického ideálu formální propracovanosti, intelektuálnosti, ironie a odosobněnosti.“30 Ve spisovatelově živelném psaném projevu zároveň spatřuje paralelu s technikami Williama Saroyana nebo Kerouacova vzoru Thomase Wolfa.31 Beatnická generace se zapsala do všeobecného povědomí nejenom provokativním životním stylem, opředeným drogami, alkoholem a sexem. Pověstná je i jejich láska k jazzu – Jacka Kerouaca nevyjímaje. Jazzové koncerty pro něj byly neřkuli znovuzrozením; s muzikanty prožíval každičký okamžik hry, „dýchal i potil se s nimi“. Každé vystoupení v jeho tvůrčím pojetí až nabývalo epičnosti mikropříběhu. Hluboká fascinace bopovou hudbou se otiskla do jeho rukopisu natolik, že se Kerouacův literární styl někdy označuje jako „spontánní bopová próza“. Spisovatel se snažil čtenáři co nejvěrohodněji a se všemi prožívanými emocemi přiblížit všechny elementy koncertu oblíbených hudebníků, od Charlieho Parkera po Lestera Younga, každičký riff, nádech, individuální hráčskou techniku či rovnou celé improvizace. „Duchovně se sžíval spíše s černými muzikanty, kteří transponovali své radosti i strasti do čirého zvuku, než s bílými spisovateli poválečného literárního proudu, jejichž literární díla považoval za přeplněná nudnými pokryteckými frázemi a nabubřelým slohem,“ poodhaluje autorovu psychickou stránku osobnosti Steve Turner.32 Kontinualitu hudební performance, potažmo své literární tvorby, nechtěl Kerouac narušit, a proto odmítal interpunkci a stylistickou úpravu korektora. Bouřlivák Cassady, „zkažená společnost“, jazz, ale i buddhismus se ve vzájemném působení podepsali na legendárním Kerouacově rukopisu. K úplnosti je třeba dodat, že 30
HILSKÝ, Martin a Jan ZELENKA. Od Poea k postmodernismu. Praha: Odeon, 1993, s. 276. Tamtéž. 32 TURNER, Steve. Hipster s andělskou hlavou. Brno: Jota, 1997. Edice Ostrovy v proudu, s. 19. 31
13
spisovatel čerpal z mahajánového buddhismu, původního buddhismu Gautamy Šakjamuniho, samotného Buddhy, konkrétně pak z japonského poetického útvaru zvaného haiku.
1.4 Dílo: Mozaika o životě Jacka Kerouaca Tvorbu Jacka Kerouaca lze definovat z nejrůznějších hledisek. V nejširším pojetí je třeba zdůraznit aspekt autobiografičnosti, jež prostupuje celé životní dílo spisovatele. I proto se spisovatelova bibliografie považuje za nejčiřejší zrcadlo beatnické generace. Literátovou největší inspirací byl jeho život se všemi postavami, jež do něj vstoupily i jej opustily. A právě ve významovém i časovém ohledu v něm největší roli sehrál Neal Cassady. Tedy životní Kerouacův hrdina, jenž se díky jeho literárnímu úsilí stal i hrdinou doby. Ať už jako Cody Pomeray ve Vizích Codyho (Visions of Cody, 1960)33, Dharmových tulácích (The Dharma Bums, 1958)34, Andělech pustiny (Desolation Angels, 1965)35 či Big Sur (Big Sur, 1962)36, Leroy v Podzemnících (The Subterraneans, 1958)37 nebo konečně Dean Moriarty v Na cestě (On the Road, 1957)38, požitkář Cassady figuruje v jeho literárním díle coby jednotící prvek. Současně představuje inspirační zdroj pro spontaneitu ve psaní, jež v Kerouacově případě vyústila třítýdenní tvůrčí „amok“ a beatnickou „bibli“ Na cestě. Cassadyho „putování napříč autorovou bibliografií“ symbolicky odkazuje na její tuláckou poetiku. Právě z tohoto hlediska lze určité literátovy tituly sdružit do skupiny s neoficiálním názvem „romány ze silnice“.39 Takto tematická éra proslavila Kerouaca nejvíce, nicméně i raná tvorba z čtyřicátých let minimálně za pozornost stojí. Na literární scénu se uvedl spíše tradičním, „wolfeovským“ románem Maloměsto, velkoměsto (The Town
33
Vize Codyho. Přeložil Josef Rauvolf. Praha: Argo, 2011. Dharmoví tuláci. Přeložil Josef Rauvolf. Praha: Winston Smith, 1992. 35 Andělé pustiny. Přeložila Edita Drozdová. Olomouc: Votobia, 1995. 36 Big Sur. Přeložila Markéta Kaněrová. B. m.: Cylindr, 1995. 37 Podzemníci. Přeložil Jan Lamper. Praha: Mladá fronta, 1992. 38 Na cestě. Přeložil Jiří Josek. Praha: Odeon, 1978. 39 HILSKÝ, Martin a Jan ZELENKA. Od Poea k postmodernismu. Praha: Odeon, 1993, s. 284–285. 34
14
and The City, 1950)40, napsaným již krátce po konci války. Význam mu bývá připisován nejen pro rodící se typický kerouacovský polosmutek, ale i tulácký mýtus skrze postavu Petera Martina (Jack Kerouac): „Martin před newyorskou bohémou utíká, stejně jako utekl z rodného maloměsta, na konci stojí na silnici uprostřed deštivé noci – zrodil se zbitý, vykořeněný, zoufalý a osamělý americký tulák. Peter Martin se proměnil v Sala Paradise,“ poskytuje svůj výklad díla Martin Hilský.41 Časné tvůrčí období přineslo ještě další tři tituly – románovou prvotinu Můj bratr oceán (The Sea Is My Brother, 2011)42, Zjevení Orfea (Orpheus Emerged, 2002 – při chronologickém řazení Kerouacových děl dle data vytvoření bývá častokrát opomíjeno, že tento román vznikl již v pětačtyřicátém roce)43 a ve spolupráci s Williamem S. Burroughsem i knihu A hroši se uvařili ve svých nádržích (And the Hippos Were Boiled in Their Tanks, 2008)44. Cyklus „románů ze silnice“ odstartoval román Na cestě, jehož vydání se kvůli konfrontacím mezi spisovatelem a nakladateli ohledně erotických pasáží a chybějící interpunkce protáhlo na dalších šest let, a žádný následující ho v mistrně vybroušené, překotné „naraci“ nepřekonal. Snad jen Podzemníci mu mohou v tomto ohledu konkurovat – spisovatel je skrze pero doslova vychrlil v rekordním čase tří nocí a stylistickou estetiku potlačil na minimum ve prospěch řečové autenticity. Trojice románů Vize Codyho, Tristessa (Tristessa, 1960)45, Dharmoví tuláci a Osamělý poutník (Lonesome Traveler, 1960)46 s hlavním motivem cesty skupinu uzavírají.
První polovina padesátých let zajistila Jackovi Kerouacovi pevnou pozici v literární elitě. Úroveň později publikovaných děl ale nedosahuje kvalit těch předešlých, i když k nim autora pojí důvěrný vztah. V Maggie Cassidyové (Maggie Cassidy, 1959)47 nechal čtenáře nahlédnout pod nejcitlivější slupku své osobnosti interpretací soužití s Irkou Mary Carneyovou ze střední školy v Lowellu, ve Vizích Gerarda (Visions 40
Maloměsto, velkoměsto. Přeložila Simona Mazáčová. Praha: Volvox Globator. HILSKÝ, Martin a Jan ZELENKA. Od Poea k postmodernismu. Praha: Odeon, 1993, s. 284. 42 Můj bratr oceán. Přeložil David Petrů. Praha: Argo, 2012. 43 Zjevení Orfea. Přeložila Kateřina Černá. Praha: Argo, 2004. 44 A hroši se uvařili ve svých nádržích. Přeložil Jiří Plesnivý. Praha: Maťa, 2009. 45 Tristessa. Přeložila Markéta Hančová. Hradec K rálové: Cylindr, 1999. 46 Osamělý poutník. Přeložila Světlana Obenausová, Jan Válek a Jitka Zehnalová. Olomouc: Votobia, 1993. 41
15
of Gerard, 1963)48 vzpomíná jako čtyřletý na předčasně zesnulého bratra Gerarda a nechává zde poprvé ožít klan Duluozových (tj. Kerouacových), jenž hraje pré třeba i v titulu Andělé pustiny. Poslední desetiletí spisovatelova života, prostoupené uměleckou krizí, přineslo literární scéně již jen čtyři tituly – romány Big Sur, Satori v Paříži (Satori in Paris, 1966)49, Duluozovy marnosti (Vanity of Duluoz, 1968)50 a Mag (Pic, 1971)51. Právě poslední zmíněná próza, psaná již od roku 1951 a vydaná posmrtně, je dokladem Kerouacovy „nepřekonatelnosti“ v komickém a poetickém detailu.52 Bibliografie dosud publikovaných děl Jacka Kerouaca je širší ještě o tři další tituly, kterým do dnešního dne chybí český překlad. Kolekce prozaických básní
Book
of Sketches (2008)53 reflektuje spisovatelovy zážitky z transamerických cest mezi lety 1952 a 1953, pečlivě zaznamenávaných do malých kapesních notesů. 54 Good Blonde & Others (1993)55 zase sdružuje samostatné literární či žurnalistické útvary, od kratších próz přes literární kritiky až k esejím. Snad se i český čtenář dočká překladu Old Angel Midnight (1973)56, rozsáhlé prozaické básně zachycující život literáta mezi lety 1956 až 1959, tedy v období hluboké fascinace zenovým buddhismem. Dostal by se mu tím do rukou poslední klíčový střípek k plnému zobrazení legendy Jacka Kerouaca.
47
Maggie Cassidyová. Přeložila Edita Drozdová. Olomouc: Votobia, 1996. Vize Gerarda. Přeložila Edita Drozdová. Olomouc: Votobia, 1998. 49 Satori v Paříži. Přeložil Jan Válek. Olomouc: Votobia, 1994. 50 V češtině kniha dosud nevyšla. 51 Mag. Přeložila Olga Špilarová. Praha: Práce, 1984. 52 HILSKÝ, Martin. Osamělý poutník Jack Kerouac. Na cestě. Praha: Odeon, 1978, s. 20. 53 V češtině kniha dosud nevyšla. 54 Book of Sketches. In: Penguin.com [online]. © 2014 [cit. 2014-04-22]. Dostupné z: http://www.us.penguingroup.com/nf/Book/BookDisplay/0,,9780142002155,00.html. 55 V češtině kniha dosud nevyšla. 56 V češtině kniha dosud nevyšla. 48
16
2. MEDIÁLNÍ OHLAS VYBRANÝCH TITULŮ JACKA KEROUACA Přestože tuzemská média zaměřovala svou pozornost spíše na tvůrčí činnost jiné z vůdčích osobností beatnické generace, a to Allena Ginsberga, ani Kerouacovu tvorbu neignorovala. K rozboru mediální kritiky jeho děl jsem si zvolila tituly Na cestě, Mag, Big Sur, Vize Codyho a Můj bratr oceán. Skladba analyzovaných ohlasů není náhodná – při výběru próz jsem dbala na časové rozvrstvení dle data jejich vytvoření tak, abych zachytila novinářské ohlasy na jeho knihy ze všech tří desetiletí aktivní literární činnosti spisovatele. Cílem bylo získat komplexní obraz mediální kritiky jeho celoživotního díla prostřednictvím vybraných literárních celků. Při analýze kolekcí recenzí hodlám postupovat chronologicky, dle dat vydání knih v českém překladu.
2.1 NA CESTĚ 2.1.1 Napsáno za tři týdny, vydáno za šest let Román Na cestě bývá častokrát označován za manifest beatnické generace spolu s Ginsbergovým Kvílením. Proč? Jednoduše proto, že svými atributy popírá všechny hodnoty, jež si hýčkali „noví kritici“. Kerouac v něm představuje svůj spontánní styl. Naplno si jej osvojil předcházejícím třítýdenním tvůrčím „záchvatem“, jehož vyvrcholením byl právě tento stěžejní román. Aby nenarušoval tok myšlenek vyměňováním stránek v psacím stroji, své vzpomínky na šílené jízdy napříč Spojenými státy s přítelem Nealem Cassadym (v díle jako Dean Moriarty) zaznamenával na čtyřicet metrů dlouhou roli dálnopisného papíru, stejně jako se nezdržoval interpunkcí. Tehdy pobýval v půdním bytě na 21. ulici s Lucienem Carrem. „Kerouac prý podmítl opravit jediné slovo a doplnit jedinou čárku, přepsal jen poslední metr strojopisu, protože mu jej rozžvýkal pes,“57 uvádí dvojice autorů titulu Mánie Ron Collins a David Skover, načež poukazují na negativní důsledek v podobě šestiletého protahování vydání knihy. Z nakladatelství Ace Books prý autorovi dokonce 57
COLLINS, Ron a David SKOVER. Mánie. Praha: Metafora, 2013, s. 151.
17
přišla odpověď, že jim „přibližně devadesát pět procent textu za stránkou 23 připadá jako zcela nesouvislý blábol“.58 Román Na cestě se tak oproti dokončení v roce 1951 dostal do rukou čtenářů až v roce 1957, nakonec ve zredigované verzi. První český výtisk se poprvé objevil na pultech knihkupectví až v roce 1978 skrze nakladatelství Odeon zásluhou překladatele Jiřího Joska. K padesátému výročí titulu vyšla i jeho necenzurovaná verze. První české vydání přeložené Jiřím Popelem bylo uvedeno na trh o dva roky později, v roce 2009.
2.1.2 Kritická reflexe románu Na cestě v českých médiích I přes nezpochybnitelný dopad románu Na cestě, cenzurované původní verze, na stav budoucí literární scény i společnosti jako takové nezapomínají kritici a autoři odborných publikací na historický i soudobý kontext. Například Slovník světových literárních děl 1 shledává Kerouaca v souvislosti s jeho životním dílem a jeho konkrétními atributy jako přímého pokračovatele amerických prozaiků generací minulých: „… v rámci amer. prózy navazuje N. c. svým kultem tuláka a mladého hrdiny v roli generačního mluvčího a znovuobjevovatele USA na W. Whitmana, M. Twaina a T. Wolfa, popěračstvím tabu všech typů a ideálem extáze na H. Millera a pojetím tvaru jako projekce autorovy subjektivity na W. C. Williamse a skupinu básníků Black Mountain.“ 59 Mladá fronta pro změnu otiskla v rubrice Kniha na víkend recenzi, v níž je nalezena paralela ve významu sdělení titulu s Hemingwayovou Fiestou. Oběma dílům přisuzuje důležitost na úrovni manifestu.60 Naprosto zásadním přínosem prvního českého vydání románu je předmluva Martina Hilského. Tato studie nabízí hlubokou sondu do literárního i životního odkazu Jacka Kerouaca. Autor připodobňuje úlohu spisovatele a jeho díla v polovině dvacátého století k soudobým rolím literátů Walta Whitmana nebo Thomase Wolfa – uctívanými hodnotami volnosti a lásky k životu navrátili americké literatuře ztracenou jiskru, živočišnost.61
58
COLLINS, Ron a David SKOVER. Mánie. Praha: Metafora, 2013, s. 151. MACURA, Vladimír a kolektiv autorů. Slovník světových literárních děl 1/ A–L. Praha: Odeon, 1988, s. 415. 60 (vh). JACK KEROUAC: NA CESTĚ. Mladá fronta, 10. 3. 1979, příloha s. 4. 61 HILSKÝ, Martin. Osamělý poutník Jack Kerouac. Na cestě. Praha: Odeon, 1978, s. 7. 59
18
Při analýze mediálních ohlasů Na cestě vycházím z článků vztahujících se zejména k necenzurované verzi díla s podtitulem Rukopisný svitek. Vydání „originálního“ znění románu v češtině připadlo na léto 2009 a dle některých recenzentů způsobilo poprask na literární scéně. „Literární událostí je vydání legendárního Rukopisného svitku románu klasika beatnického hnutí Jacka Kerouaca Na cestě v překladu Jiřího Popela. Je považován za dílo, které proměnilo americkou literaturu i společnost,“ osvětluje význam publikace původní verze beatnického manifestu František Cinger, redaktor deníku Právo.62 Její vydání až dnes již ale pochopitelně nešokuje tolik, jako i cenzurovaná verze v roce 1957 v Americe a o jednadvacet let později u nás, v období normalizace. Svou bohémskou tematikou a proklamovaným návratem k přírodě i stylistickou neformálností, a vůbec svou nadčasovostí se stala „biblí“ nejen soudobé generace, ale i těch nadcházejících, všímá si Klára Kubíčková z Mladé fronty DNES: „Kultovní kniha opředená mnoha legendami, symbol jedné generace a talisman dalších generací toužících po svobodě a volnosti, nespoutaný příběh, bible tuláků. Tím vším je Kerouacovo Na cestě,“ souhlasí v proměně americké společnosti s Cingerem.63 Neposkvrněnost slávy Kerouacova titulu z roku 1951 však narušuje přispěvatel kulturněpolitického týdeníku Tvorba Petr A. Bílek vytýkající „historickému manifestu jedné generace“ omezení v otázce řešení jejích problémů.64 Poněkud zostra začíná svou recenzi na Rukopisný svitek Petr Král z obtýdeníku Tvar. Hned v prvním odstavci tvrdě kritizuje překlad románu do české verze, který označuje za vulgární. „Abych se s ,rukopisným svitkem‘ knihy seznámil – a zjistil, čím se liší od ,oficiální‘ verze –, budu ho číst ve francouzském překladu, jejž nic tak odrazujícího jako v češtině naštěstí nehyzdí.“65 Takto silné rozčarování z činnosti překladatele Jiřího Popela nesdílí s Petrem Králem ani jeden redaktor uvedený v této práci, ba o překladu v jediné recenzi nepadne ani zmínka. Slova negativní kritiky rovněž adresuje autorům kvarteta předmluv – Howardu Cunnellovi, Penny Vlagopoulusové, Georgeovi Mouratidisovi a Joshuovi Kupetzovi –; jsou dle něj „zjevný důkaz vzrůstajícího
62
CINGER, František. Svědectví o odvěkém snu o svobodě. Právo, pátek 31. července 2009, roč. 19, č. 177, s. 8. 63 KUBÍČKOVÁ, Klára. 43metrová kniha. Mladá fronta DNES – Praha, pátek 31. července 2009, roč. 20, č. 177, sešit B9. 64 BÍLEK, Petr A. Slepá ulička. Tvorba, 1985, č. 2, příloha Kmen, s. 11. 65 KRÁL, Petr. Dvakrát Kerouac. Tvar, 2012, roč. 23, č. 2, s. 20.
19
podřizování literatury interpretační mašinerii universitních kateder a mafií“.66 Klára Kubíčková z Mladé fronty DNES však nesouhlasí. Ta by si právě kvůli předmluvám necenzurované znění románu pořídila. Takto rozšířený titul včetně seznamu doporučené literatury označuje za učebnici pro beatnické obdivovatele.67 Pokud jsou pánští recenzenti v něčem zajedno, pak je to zařazení některých obsáhlejších barvitých scén, jež nechávají plně vyniknout Kerouacově situační „drobnokresbě“. Ať už to je Salův druhý návrat z Kalifornie, bláznivý večírek u přítele Alana Harringtona v Arizoně nebo návštěva Williama Burroughse v Texasu.68;69;70 Tyto pasáže dle Petra Krále prózu rozsvítí, ačkoli samy o sobě nikterak strhující nejsou.71 A vlastně mezi oběma verzemi Na cestě zásadní rozdíly nevidí. „Jak z této zprávy vyplývá a jak to potvrdí i četba vlastního textu, neliší se obě verze nijak zásadně, legenda o nádherně spontánním a nespoutaném textu, který nakladatelské úpravy příliš uhladily a přičesaly – šířená zejména Allenem Ginsbergem – se při pročítání svitku rozplyne,“ domnívá se.72 Za daleko větší prohřešek považuje zásah korektorů do původních verzí Hrabalovy Perličky na dně. Kvalitě vyřazených úryvků nepřisuzuje vysoké hodnoty – dílo je literárně čistší.73 Zajímavý pohled nabízí recenzent z Práva, který upozorňuje, že za stylistickou redukci textu nese zodpovědnost rovněž autor, nikoliv pouze nesmlouvaví nakladatelé. „Autorovi šlo o větší spád vyprávění i o obavu, aby kniha vůbec vyšla,“ dodává Cinger.74 Ovšem jak chápou kritici Salovo cyklické stopování napříč Státy? Vidí v něm smysl, cíl? Nebo ho chápou elementárně jako projev svobody a nesvázanosti poválečným akademismem? Recenze v Mladé frontě z roku 1979 odpověď na tuto otázku nepřináší. 66
KRÁL, Petr. Dvakrát Kerouac. Tvar, 2012, roč. 23, č. 2, s. 20. KUBÍČKOVÁ, Klára. 43metrová kniha. Mladá fronta DNES – Praha, pátek 31. července 2009, roč. 20, č. 177, sešit B9. 68 BÍLEK, Petr A. Slepá ulička. Tvorba, 1985, č. 2, příloha Kmen, s. 11. 69 CINGER, František. Svědectví o odvěkém snu o svobodě. Právo, pátek 31. července 2009, roč. 19, č. 177, s. 8. 70 KRÁL, Petr. Dvakrát Kerouac. Tvar, 2012, roč. 23, č. 2, s. 20. 71 Tamtéž. 72 Tamtéž. 73 Tamtéž. 74 CINGER, František. Svědectví o odvěkém snu o svobodě. Právo, pátek 31. července 2009, roč. 19, č. 177, s. 8. 67
20
„Pětkrát projede Sal Paradise (jinak autor knihy) křížem krážem Ameriku a čtenáři, tomu dřívějšímu i současnému dnes, se vnucuje otázka po smyslu cesty – je to hledání, nebo únik? Hledání ryzích hodnot života, cesty, poctivé hledání sebe sama?“75 Snad pomůže Cinger: „Národ toulavých vykořeněnců vyjadřuje Kerouacovo přesvědčení o nějakém místě na konci cesty, kde si člověk může vybudovat domov a zároveň si stát na svém.“76
1.2.3 Stručný závěr Vzhledem k tomu, že úkolem kritiků bylo zhodnotit již dříve vydaný titul, ale v jeho nové necenzurované verzi, jejich pozornost se nejčastěji točila kolem obsahových změn, zásahu korektorů a překladu. Tato situace pochopitelně vedla ke srovnávání originálního a zredigovaného znění díla ve všech výše uvedených třech bodech. Zahrnutí vyřazených, mnohdy peprných scén z dobrodružství Sala Paradise a Deana Moriartyho se setkalo s pochvalnou kritikou Petra A. Bílka, Petra Krále i Františka Cingera. První zmiňovaný ovšem nenadhodnocuje jejich úroveň – román pouze oživí. Naopak jejich absence v prvně vydané verzi podporuje čtivost prózy. Stejně tak korektorské úpravy, jež ale nejsou tak očividné a spontánnost textu zásadně nenarušují. Překvapující může být minimální zájem recenzentů o překladovou stránku knihy – pouze Petr Král vyjadřuje silné rozčarování nad vulgaritou textu; pro seznámení se s necenzurovanou prózou dokonce místo českého vydání s překladem od Jiřího Popela vzal do rukou to francouzské. Král dále opovrhuje bohatou kolekcí předmluv prvního vydání Rukopisného svitku. Jejich zahrnutí je odrazem nebezpečně prorůstajícího akademismu do roviny literární interpretace. V tomto ohledu mu kontruje Klára Kubíčková s protiargumentem, že bohatší vydání může být sběratelským artefaktem.
75
(vh). JACK KEROUAC: NA CESTĚ. Mladá fronta, 10. 3. 1979, příloha s. 4.
21
2.2. MAG 2.2.1. Jak Mag málem potkal Sala Je trochu paradox, že poslední, posmrtně vydaný Kerouacův román Mag (1972, v anglickém originálu s názvem Pic) byl v českém překladu uveden již jako třetí ze spisovatelovy bibliografie, po fragmentované próze Říjen v železniční zemi a již výše zmíněnému titulu Na cestě. Do našeho jazyka jej převedla mj. odbornice na moderní americkou literaturu Olga Špilarová, aby se roku 1984 objevil v tuzemských knihkupectvích. I když byl román dokončován v pozdních šedesátých letech, v nejvypjatějším období spisovatele a takřka na sklonku jeho života, připisuje se mu nezanedbatelný význam. A to díky silnému autobiografickému příběhu pocházejícím jako z pera dětského snílka, poety. Hrdinou je černošský chlapec Magazín 38' Jackson ze Severní Karolíny, zjevně „nasáklý“ Kerouacovými vlastnostmi. Coby „těžké břemeno“ rodiny se dostává prostřednictví milujícího staršího bratra Slima do New Yorku. Kritik a básník Gerald Nicosia označuje román za „alegorii tvůrcova života“ a „velkolepý časový zlom zachycující v několika měsících Magova života celý život Kerouacův“.77 Projekcí své osoby do postavy černošského mladíka zároveň vyjadřuje svůj jednoznačný postoj v otázce rovnosti všech lidí bez ohledu na rasu, zpečetěný i v dalších dílech, kupř. prostřednictvím Mexičanů. Snad ani netřeba dodávat, že text je prošpikován Magovým severokarolínským černošským dialektem. Zajímavostí je, že román nemělo původně završit bratrské nalezení štěstí v kalifornském San Franciscu u Slimovy manželky Sheily. Kerouac zamýšlel prózu uzavřít shledáním Maga a jeho bratra se Salem Paradisem a Deanem Moriartym. Manželka Stella však tuto verzi zamítla.78
76
CINGER, František. Svědectví o odvěkém snu o svobodě. Právo, pátek 31. července 2009, roč. 19, č. 177, s. 8. 77 NICOSIA, Gerald. Memory Babe. Olomouc: Votobia, 1996, s. 610. 78 Tamtéž.
22
2.2.2 Mag očima literárních kritiků Novela Mag vzbudila v českém literárněkritickém prostředí spíše rozpačité reakce. Nejvíce nekompromisní byl ve svém hodnocení Petr A. Bílek, bohemista a autor příspěvku v týdeníku Tvorba. Už jen nad výběrem tohoto zástupce tehdy moderní americké literatury pro český překlad dle něj nelze nepovytáhnout obočí – raději by zvolil nějaké z „osvědčených“ jmen Styron, Updike, Heller nebo Roth. Domnívá se totiž, že se Kerouacovi nepodařilo, ruku v ruce s naivitou vyprávění dítěte, posunout prózu do malebnější a magičtější perspektivy; chybí jí poetická obraznost, čímž spisovatel zbytečně srazil její potenciál. „Snaha o co nejautentičtější dětské vyprávění přináší povrchní pohled plný nefunkčních detailů, bez jakékoli hierarchizace hodnot,“ upozorňuje na nedotaženost díla recenzent.79 V otázce výběru tohoto titulu k českému překladu z šíře dostupných děl americké literatury je s Bílkem zajedno recenze ze Svobodného slova. „Útlá novela, stojící ve stínu autorových slavnějších knih, či dějově neatraktivní kratičká epizoda z roku 1948“ se na pulty českých knihkupectví dostala pouze díky spisovatelovu vybudovanému jménu na literární scéně, a ještě ke všemu ve vysokém šestasedmdesátitisícovém nákladu.80 Obecnou negativní kritiku uzavírá Eva Hirschová ze čtrnáctideníku Scéna. Ta sice s absencí poetičnosti s Bílkem nesouhlasí, zato podle ní není Mag v žádném případě napínavý nebo dobrodružný.81 Titul je podle Bílka terčem kritiky i kvůli českému překladu. Připouští, že na překladatelku Olgu Špilarovou čekal tvrdý oříšek – a to neopomenout ani jeden ze signifikantních rysů Magovy řeči, v níž se střetává severokarolínské nářečí s dětským stylem vyprávění. Výsledkem je dle něj kostrbatý a nesourodý celek sdružující na jedné ploše jak nevyslovitelné (např. „pročs sem přišel“) a značně vykonstruované výrazy („jazejček a žaloudek“), tak slova vycházející z plzeňského nářečí („copa“ nebo „japa“). „Také její doslov má snad až příliš charakter slovníkové informace, ačkoli právě hlubší analýza mohla ukázat, v čem jsou hodnoty díla,“ připojuje další výhradu.82 Bílkově recenzi v tomto směru kontruje ta ze Svobodného slova – sumarizuje práci Špilarové jako vynikající. Dokázala prý Magův příběh interpretovat českému čtenáři v přirozeném
79
BÍLEK, Petr A. Slepá ulička. Tvorba, 1985, č. 2., příloha Kmen, s. 11. (aa). Kerouakův Mag na cestě. Svobodné slovo, 6. 10. 1984, s. 11. 81 HIRSCHOVÁ, Eva. Potěšení bez dobrodružství. Scéna, 1987, roč. 12, č. 3, s. 5. 82 BÍLEK, Petr A. Slepá ulička. Tvorba, 1985, č. 2., příloha Kmen, s. 11. 80
23
a neotřelém módu, čímž dodala próze na sugestivitě. „Široké zázemí dnešní hovorové češtiny je tu využito natolik nápaditě, že kniha se čte ,žjúú! prostě paráda!‘“83 Velkým tématem je pro většinu redaktorů výrazný společenský motiv knihy. „Sociální a rasový motiv není u Kerouaca typický, novela Mag je v tomto směru jedinečná,“ otevírá látku Hirschová.84 Recenze v Mladé frontě ji spolu se silniční tematikou a emočně vykresleným obrazem života sirotka označuje jako páteř celé novely.85 „Přikyvuje“ i Bílek, jenž ocenil autorův pohled na věc oproštěný od všech stereotypů: „Na druhé straně je třeba ocenit zvýšenou pozornost, kterou Kerouac v tomto díle věnuje sociálním aspektům: staví se proti idylické představě, že život černochů může být naplněn pouze jazzem.“86 I přesto podle něj nad osudem této rasy visí otazník, nezodpovězený ani sanfranciským „happy-endem“.87 Ani zde však nekončí Bílkova kritika. A nejen jeho. Společným jmenovatelem jeho textu a kritiky z Mladé fronty je rovněž dobová omezenost díla. Emocionalitu křehkého, avšak černobílého Magova příběhu dle nich zásadně potlačily tvůrčí i nakladatelské průtahy. „Zvláštní: v časovém odstupu ztrácí obraz zachycené skutečnosti syrovost a drsnost. Převládá v něm romantika tisícikilometrového putování a hlavně jistoty, že nakonec vždycky všechno dobře dopadne.“88
Poslední vydanou Kerouacovu knihu nakonec Bílek zasazuje do kontextu celé spisovatelovy literární tvorby. Tvrdí, že románem Mag pouze nastínil svůj tvůrčí potenciál, který naplno rozvinul v médii nejvíce skloňovaném románu Na cestě. Zároveň poukazuje na vystupující rysy jiného podžánrového schématu, jež v tvorbě spisovatele působí spíše exoticky: „Mag má mnohem blíže k tradici amerického realistického románu než většina Kerouacových próz, zároveň ukazuje na autorovu neschopnost tuto tradici rozvíjet, ale i se jí vyrovnat.“89
83
(aa). Kerouakův Mag na cestě. Svobodné slovo, 6. 10. 1984, s. 11. HIRSCHOVÁ, Eva. Potěšení bez dobrodružství. Scéna, 1987, roč. 12, č. 3, s. 5. 85 (iz). JACK KEROUAC: MAG. Mladá fronta, 15. 9. 1984, příloha s. 4. 86 BÍLEK, Petr A. Slepá ulička. Tvorba, 1985, č. 2., příloha Kmen, s. 11. 87 Tamtéž. 88 (iz). JACK KEROUAC: MAG. Mladá fronta, 15. 9. 1984, příloha s. 4. 84
24
2.2.3 Stručný závěr Ohlasy na prózu Mag nelze jednoznačně shrnout coby pozitivní, či negativní. Recenzenti oceňovali, nebo naopak kritizovali pouze určité aspekty díla. Nejvíce negativní článek napsal Petr A. Bílek do časopisu Tvorba, jehož stanoviska si našla mezi ostatními kritiky jak příznivce, tak odpůrce. Jako první titulu vytýká jeho samotné uvedení na český trh – domnívá se, že tuzemský čtenář by více ocenil nějaké z děl Styrona, Updikea a dalších. V otázce kvality překladu se však neshoduje s recenzí ze Svobodného slova – Bílek odsuzuje zařazení slov z plzeňského nářečí a hovorových výrazů, kritika z druhého periodika je naopak oceňuje coby prostředek ozvláštnění textu. Přispěvatel do Tvorby v negativním tónu pokračuje – spisovatelovi chybí hlubší vhled do dětské interpretace skutečností, kdy výsledkem je povrchní pohled dítěte na svět. Dále vytýká dílu ztrátu síly výpovědi vinou vydavatelských průtahů a nedotažení formy amerického realistického románu, jemuž se Mag stylisticky blíží, ale nedokáže v něm excelovat. Hirschová, Bílek i recenze v Mladé frontě shodně poukazují na svébytnost titulu v Kerouacově bibliografii díky silně prostupujícímu sociálnímu motivu. Nejen v jeho samotném užití, ale i vyhnutí se černošským stereotypům vidí zásadní spisovatelův progres oproti předchozím dílům, víceméně primárně postaveným na motivu cesty. Negativní kritika českých recenzentů tudíž nesměřovala tak na Kerouacovu činnost, jako na vnější okolnosti, jež nemohl autor ovlivnit, tj. vydání a český překlad.
2.3 BIG SUR 2.3.1 O smrti Deset nocí, psací stroj a benzedrin. Román Big Sur, publikovaný ve světě roku 1962 a v České republice v roce 1995 v překladu od Markéty Kaněrové, se rekordním časem vzniku zařadil mezi Podzemníky napsané během tří dní a tří nocí a sedminásobně déle vytvářenou prózu Na cestě. (Zajímavostí je, že podpůrným prostředkem v tomto případě
89
BÍLEK, Petr A. Slepá ulička. Tvorba, 1985, č. 2. příloha Kmen, s. 11.
25
nebyl benzedrin, nýbrž káva.)90 V takto krátkém intervalu dokázal Kerouac na roli dálnopisného papíru vměstnat postřehy z šestitýdenního pobytu ve srubu Big Sur v Kalifornii roku 1960. V románu opět nechává ožívat Duluozovu legendu – z Jacka Kerouaca je zase Jack Duluoz, tentokrát však kreativně vyčerpaný umělec a střízlivějící alkoholik. V přístřeší u Tichého oceánu ale dlouho nevydrží – pulsující San Francisco ho táhne silou magnetu a hrdina znovu „naskakuje na kolotoč“ večírků. Čtenář se prostřednictvím textu, sepsaném koncem září 1961, pomalu symbolicky loučí s neohroženým a nezastavitelným beatnikem a pomyslně celou generací. Žurnalista Gerald Nicosia vyzdvihuje v knize Memory Babe, kritické biografii literáta, silný náboženský podtext díla – střetává se v něm křesťanství s buddhismem. „Kniha se zabývá podstatou hříchu. Big Sur je několikrát ztotožňován s rajskou zahradou a Duluoz sám sebe nazývá ,chorým klaunem‘, jehož chorobou je ,morálka‘.“91 Dalším pozoruhodným postřehem redaktora, rovněž nezaznamenaným u žádného z recenzentů níže, je smrt coby klíčové slovo prózy. A to se objevuje i ve výsledném verdiktu autora nad titulem: „Big Sur je jedním z Kerouakových slabších románů, protože se v něm více otázkám vyhýbá, než se s nimi potýká. (…) Jak kdysi oplýval motivy, nyní se spokojí s tím, že skoro každou stránku prošpikuje slovem smrt a šílenství nebo jejich variacemi.“92
2.3.2 Kritické ohlasy na román Big Sur Big Sur jako svědectví o pádu beatnika – tak by se dal stručně shrnout význam svazku, na němž se shodne literární kritika. Román zastihuje Jacka Kerouaca (v díle pod pseudonymem Jack Duluoz) v umělecky krizové fázi života, tj. rovněž v době mediální
hysterie
kolem
„beatnického
krále“,
jak
nazývají
spisovatele
přispěvatel Nových knih Petr Onufer a Karel Souček ze Zemských novin.93;94 Autor se dostává do pozice, kdy je „obklíčen a přemožen“ a zoufale se snaží najít útočiště 90
BEZR, Ondřej. Žádné drogy, spousta kávy. Mýty kolem Kerouakova románu Na cestě padly. iDNES.cz [online], 11. srpna 2009 13:49, © 1999–2014 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/zadne-drogy-spousta-kavy-myty-kolem-kerouakova-romanu-na-ceste-padly-123/literatura.aspx?c=A090811_134924_literatura_ob. 91 NICOSIA, Gerald. Memory Babe. Olomouc: Votobia, 1996, s. 552. 92 Tamtéž, s. 553. 93 ONUFER, Petr. Posmutnělá hledání Jacka Kerouaca. Nové knihy, 31. 1. 1996, roč. 36, č. 4, s. 1. 94 SOUČEK, Karel. Tipy do knihovny. Zemské noviny, 5. 6. 1996, roč. 6, č. 131, s. 14.
26
před společností objektivů a reflektorů. Prchá vlastně sám „před sebou samým, či spíše před sebou vytvořeným mýtem ,osamělého poutníka‘“, popisuje Onufer.95 Neblahý Jackův osud je nejen dle něj nevyhnutelný – cyklickým pendlováním mezi srubem Big Sur vydavatele Lawrence Ferlinghettiho a San Franciscem se řítí „do pekel“, usuzuje Souček.96 Stejný názor sdílí i recenzent z časopisu Labyrint Jakub Peisert: „Neboť peklo bylo zavlečeno i sem; toužebně vyhlížená katarze je iluzí. Cestuje se z místa na místo, z města do bigsurských kopců a zase naopak. Pohyb v prostoru je pohybem metafyzickým: za spásou a ke zkáze. V tom všem se zračí víra, že jinde by bylo určitě líp.“97
Ano, právě autobiografické hledisko má největší váhu při formulacích konečných výroků kritiky. Upřímnou a věrohodnou výpověď autora o své hluboké umělecké krizi oceňují pro její význam v získání uceleného obrazu o generaci beatniků – je pravdivým svědectvím o jejich životě.98 Průvodní fáze a jevy autorovy umělecké krize, od jejího zdroje po nejrůznější způsoby řešení tohoto stavu, jako obraz vnitřního, často dramatického boje, považuje recenze ze Svobodného slova za alfu a omegu titulu. Právě autentický přesah mu dodává na sugestivnosti. Autobiografičnost děl Kerouaca považuje za jeden z důvodů neutuchajícího zájmu o tvorbu tohoto spisovatele.99 Ostatní recenzenti tento atribut díla provazují se stylistickou stránkou textu. „Román Big Sur zaujímá v kontextu celé Kerouacovy tvorby poněkud zvláštní místo – oproti jeho ostatním dílům ubývá autostylizace, tón celé knihy je daleko upřímnější, osobnější, román je prokomponovanější,“ analyzuje jazykovou stránku díla Onufer a nazývá knihu jako efektní svědectví o spisovatelově lidské i umělecké krizi.100 Karel Souček ze Zemských novin zase upozorňuje na „ich formu“, jež pomáhá čtenáři prožívat emotivní okamžiky na Big Suru. Zároveň si všímá odklonu autora od typické literární techniky – neúplnosti vět a myšlenek a záměrného narušování časové a dějové
95
ONUFER, Petr. Posmutnělá hledání Jacka Kerouaca. Nové knihy,. 31. 1. 1996, roč. 36, č. 4, s. 1. SOUČEK, Karel. Tipy do knihovny. Zemské noviny, 5. 6. 1996, roč. 6, č. 131, s. 14. 97 PEISERT, Jakub. Příběh s unhappy endem (ale vlastně bez začátku i bez konce). Labyrint, 1996, č. 2, s. 20–21. 98 (ši). Big Sur. Svobodné slovo, 25. 1. 1996, roč. 88, č. 21, s. 10. 99 Tamtéž. 100 ONUFER, Petr. Posmutnělá hledání Jacka Kerouaca. Nové knihy, 31. 1. 1996, roč. 36, č. 4, s. 1. 96
27
kontinuality. Na rozdíl od Hany Houskové z časopisu Tvar však z této textové proměny viní benzedrin (román prý pod jeho vlivem napsal v desetidenním zátahu).101 Kritička tuto odchylku odvozuje od psychické nestability spisovatele. „Do epiky autor promítá svoji autobiografii, přetváří ji v uměleckou situaci. Za každou epizodou je možné najít lidskou zkušenost, zážitek, transformovaný úryvek z životopisu,“ oceňuje naopak autorka.102 Jakub Peisert se na stylistickou i kompoziční problematiku titulu dívá z trochu jiné perspektivy. Zajímá ho její závislost na časové rovině: „Kerouacova novela míří k přítomnosti. Řeč vypravěče i postav se neustále snaží přiblížit okamžiku, vemluvit se do něj; čas má být jazykem znehybněn,“ konstatuje autor. Upozorňuje tak na odklon od většinové tvorby spisovatele, kdy spisovatel vypráví o zážitcích z absolvovaných cest i večírků
spíše
v minulém
čase.103
V této
souvislosti
zmiňuje
i
přilehlou
čtyřiadvacetistránkovou báseň Moře, při jejímž čtení se smyslově vybaví šumění a nárazy vln Tichého oceánu na Big Suru. Její přínos spatřuje v jakémsi „uzemnění“ celého díla: „Podobně jako verše haiku, v knize několikrát zmiňované, ustalují přítomnost, aby mohla být vyjádřena věčnost, je i Big Sur příběhem, jehož začátek i konec nedohlédneme.“104 Báseň upoutala i Petra Onufera. V recenzi chválí spisovatelovu literární ohebnost ve smyslu ucházející jak prozaické, tak poetické tvorby; současně poému považuje za „organickou součást díla a jeho úplné završení“.105 Jakub Peisert věnuje svou pozornost knižní „nadstavbě“ vlastního příběhu Jacka Duluoze. Vydání obsahuje ještě předmluvu od Anny Chartersové a doslov překladatelky Markéty Kaněrové. Dodatkové texty podle něj pomáhají čtenáři lépe se orientovat v kontextu a pochopit souvislosti. Oba odborné příspěvky však nejsou bez poskvrny – Chartersové i Kaněrové vytýká omezenost jejich pasáží v jednostranném pohledu na dílo z autobiografické perspektivy. Překladatelčina esej o pátrání po dějišti Kerouacovy novely navíc mate svým umístěním v knize. „Charakter vlastního
101
SOUČEK, Karel. Tipy do knihovny. Zemské noviny, 5. 6. 1996, roč. 6, č. 131, s. 14. HOUSKOVÁ, Hana. Kdybych já nepsal… Tvar, 14. 3. 1996, roč. 7, č. 6, s. 22. 103 PEISERT, Jakub. Příběh s unhappy endem (ale vlastně bez začátku i bez konce). Labyrint, 1996, č. 2, s. 20–21. 104 Tamtéž. 105 ONUFER, Petr. Posmutnělá hledání Jacka Kerouaca. Nové knihy,. 31. 1. 1996, roč. 36, č. 4, s. 1. 102
28
překladatelčina textu ovšem dává vzniknout pozoruhodné situaci: tím, že se dvakrát (v novele a doslovu) – a v dvojí iluzi naprosté korespondence textu s realitou – mluví ,o tom samém‘, dochází k možnosti ztotožnění doprovodného textu se samotným dílem,“ zamýšlí se kritik, „tento moment přináší posun ve vnímání Kerouacova textu: vytrhává jej ze stabilnosti, ne-časovosti, o které ještě bude řeč,“ odkazuje na svá slova v předchozím odstavci této práce.106 Mimo obsah Peisert oceňuje i minimalistický přebal titulu. Všudypřítomná beznaděj namísto typického kerouacovského „polosmutku“, uhlazenější technika i promyšlenější kompozice. Od raných padesátých let spisovatele se leccos změnilo. Snad nejzásadnějším (a pro beatnické nadšence nejbolestivějším) posunem je však tematika. „Všimli jste si? ,Koupím si lístek‘ – už žádné putování stopem, kterým se tak proslavil v románu Na cestě,“ cituje úryvek díla Housková, v němž nachází symbolické svědectví o „umírajícím beatnikovi“.107 Souček pokračuje: „Na zdvižený palec u silnice už řidiči nereagují a Kerouac už vlastně o svobodné cestování nestojí.“108 I přesto neopomene v recenzi zmínit, že Big Sur „bývá mnohými považován za nejvýznamnější Kerouakův román“.109 Svědectví o tom, že Jack Kerouac není jen mistrem interpretace tulácké poetiky, ale i poctivým „kronikářem“ svého života.
2.3.3. Stručný závěr Tento román souhlasně vnímají kritici jako svědectví o Kerouacově tvůrčí krizi. Ve svých textech maximálně zdůrazňují okolnosti vzniku tohoto románu, tedy dobu přetrvávající umělecké krize spisovatele, a snaží se v ní najít odpovědi na všechny otázky týkající se díla. Jednou z nich je převládající rozpoložení autora v této fázi života skrze postavu Jacka Duluoze, neboť próza je silně autobiografická. Roztěkanost a zoufalství – literát stále ještě „hledá spokojenost“, avšak způsobem, jenž ho ničí, shodují se Petr Onufer, Karel Souček i Jakub Peisert. V obecnějším měřítku je Big Sur považován za jakousi alegorii
106
PEISERT, Jakub. Příběh s unhappy endem (ale vlastně bez začátku i bez konce). Labyrint, 1996, č. 2, s. 20–21. 107 HOUSKOVÁ, Hana. Kdybych já nepsal… Tvar, 14. 3. 1996, roč. 7, č. 6, s. 22. 108 SOUČEK, Karel. Tipy do knihovny. Zemské noviny, 5. 6. 1996, roč. 6, č. 131, s. 14.
29
pojednávající o konci beatnické éry. Autobiografičnost díla je dle textu ze Svobodného slova právě základem autorova úspěchu a přínosem pro společnost. Za druhé kritici řeší stylistickou otázku textu. Jak Petr Onufer, tak Karel Souček zaznamenávají větší či menší potlačení proslulé „spontánní prózy“ – titul je čtivější, „formálnější“, upřímnější, a tudíž srozumitelněji zprostředkovává pocity, se kterými se umělec potýká v krizovém období. V příčině proměny literární techniky se ale recenzenti neshodnou – Karel Souček obviňuje benzedrin, Hana Housková literátovu labilitu. Umělecký posun zaregistrovali kritici i v dalších jazykových náležitostech; dříve výhradně užívaný minulý čas nahradila snaha o aktuální vyznění děje, dílo zároveň ovládla „ich forma“.
Poslední rozebíranou problematikou jsou doprovodné texty originálního vydání knihy. Zde se objevuje první negativní poznámka, konkrétně recenzenta Jakuba Peiserta. Příspěvky Markéty Kaněrové a Anny Chartersové jsou limitovány autorčinými pohledy čistě z autobiografické perspektivy díla, první z nich navíc mate charakterem velmi blízkým povaze samotné prózy. Spolu s Petrem Onuferem však oceňují zařazení poémy Moře, završující a stabilizující vlastní titul.
2.4 VIZE CODYHO 2.4.1 Tajemství „nejdůležitějšího dopisu“ „Dopis, ten nejdůležitější dopis, který mám na mysli, měl 40 000 slov, dávej pozor, úplně krátký román. Bylo to nejvelkolepější literární dílo, co jsem kdy viděl, lepší než něco od kohokoliv jiného v Americe, nebo přinejmenším dobré na to, aby přinutilo Melvilla, Twaina, Dreisera, Wolfa a co já vím koho ještě, převracet se v hrobě. (…) Taky jsme spolu vedli strašně moc horečných rozhovorů, nahrávaných na magnetofon, už dávno předtím v roce 1952, a pak jsme si je neustále přehrávali, takže jsme oba
109
SOUČEK, Karel. Tipy do knihovny. Zemské noviny, 5. 6. 1996, roč. 6, č. 131, s. 14.
30
odhalili tajemství JAZYKA při vyprávění příběhů a zjistili, že tohle je jediný způsob vyjádření rychlosti, napětí a extatického třeštění naší doby.“110
Korespondence od Neala Cassadyho, v tomto titulu zosobněného Codym Pomerayem, fascinovala Jacka Kerouaca natolik, že se rozhodl vzít její sloh za svůj. Právě výše zmiňovaný dopis, známý jako dopis o Joan Andersonové, otevřel spisovatelovi cestu ke spontánnímu stylu tvorby. Vize Codyho nabízejí jeho přetištěnou verzi, spolu s přepisy rozhovorů z magnetofonových pásek, detaily z Codyho mládí v Denveru či duševní přípravu vypravěče na seznámení se s hlavním hrdinou díla. To vše pojímá pět kapitol šestisetstránkového svazku, jež autor sepisoval v letech 1951 a 1952. Titul bývá označován jednoduše jako román, Gerald Nicosia však pro něj nachází konkrétnější název, tedy „nelineární román“ – takto ho Kerouac vědomě psal, uvádí v kritické biografii.111 Přispěvatel Respektu Miroslav Petříček naopak užívá přívlastku „experimentální“ vzhledem k využití více literárních postupů.112 Oslavovaných i negativně kritizovaných prvků díla je i kvůli rozsahu celá řada. Na jednom se ale recenzenti neshodnou vůbec. Data první publikace knihy se v jednotlivých příspěvcích rozcházejí. Server Rozhlas.cz počítá s cifrou 1975, online zpravodajství České televize naopak přináší informaci o roku 1973.113;114 Petr Král, autor recenze v Tvaru, se domnívá, že kniha vyšla v roce 1972 a konečně internetové periodikum iDNES.cz užívá data 1973.115;116 Pro zajímavost: např. prestižní britské nakladatelství Penguin Books uvádí rok 1972, Aaron Latham z The New York Times 1973 a James Riley, recenzent serveru Electronic Book Review, se přiklání k roku
110
BERRIGAN, Ted. Interview s Jackem Kerouakem pro Paris Review. Olomouc:Votobia, 1996. Edice Malá díla, sv. 74., s. 22; 24. 111 NICOSIA, Gerald. Memory Babe. Olomouc: Votobia, 1996, s. 328. 112 PETŘÍČEK, Miroslav. Ten, který „to“ měl. Respekt, 2011, roč. 12, č. 44, s. 62. 113 ZEMANČÍKOVÁ, Alena. Jack Kerouac: Vize Codyho. Rozhlas.cz [online], 8. října 2012 v 18:30, © 1997-2014 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/vltava/literatura/_zprava/jack-kerouacvize-codyho--1119978. 114 (jab). Tři knižní tipy Libora Dvořáka. Ceskatelevize.cz [online], 13. 4. 2011 22:06, © 1996-2014 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/120996-tri-knizni-tipy-liboradvoraka/. 115 KRÁL, Petr. Dvakrát Kerouac. Tvar, 2012, roč. 23, č. 2, s. 20. 116 BEZR, Ondřej. Nejotevřenější román Jacka Kerouaka vyšel poprvé v českém překladu. iDNES.cz [online], 19. května 2011 15:44, © 1999–2014 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/nejotevrenejsi-roman-jacka-kerouaka-vysel-poprve-v-ceskem-prekladu-1p8/literatura.aspx?c=A110519_154421_literatura_ob.
31
1972.117;118;119 Důvody opožděného vydání dle jednotlivých recenzentů srovnám v úvodu následující kapitoly, věnující se rozboru mediálního ohlasu na titul. Zvláštností je, že vůbec poprvé ve světě vyšly Vize Codyho ve slovenském překladu pod nakladatelstvím Artfórum na jaře 2010. Čeští čtenáři je dostali do rukou o rok později zásluhou Josefa Rauvolfa, který za překlad obsáhlého Kerouacova románu obdržel Cenu Josefa Jungmanna.
2.4.2 Vize Codyho v českých periodicích Na vydání své úplné verze čekal román zhruba dvě dekády. Jak jsem již nastínila v předcházející kapitole, ne všichni kritici se shodli na datu publikace. A stejně tak neuvádějí totožné důvody pro její odklad. Jedním z nich je nadčasovost knihy vyvolaná velkou literární vytříbeností. „Jak soudí literární kritika, i česká, je to kniha napsaná stylem, jímž Kerouac poněkud předběhl dobu. Objevují se v ní scény i slovník, které v té době dost dobře vyjít nemohly, takže celý román vyšel až v roce 1973,“ upřesňuje ve své „mikrorecenzi“ Libor Dvořák.120 Pojem „nadčasovost“ užívá k ozřejmění vydavatelských průtahů i Kateřina Cibulková, připojující argument rozháranosti celku.121 To Ondřej Bezr je ve své recenzi na serveru iDNES.cz konkrétnější – tvrdí, že Vize Codyho těžce nekorespondovaly s dobovou literární poptávkou. Prózu nazývá „horkým zbožím“, a to jak pro čtenáře, tak pro nakladatele.122 117
Visions of Cody. In: Penguin.com [online]. © 2014 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://www.penguin.com/book/visions-of-cody-by-jack-kerouac/9780140179071. 118 LATHAM, Aaron. Visions of Cody. Nytimes.com [online]. © 1997 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/books/97/09/07/home/kerouac-cody.html. 119 RILEY, James. 'I am a Recording Angel': Jack Kerouac's Visions of Cody and the Recording Process. Electronic Book Review [online]. 2006-12-19 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://www.electronicbookreview.com/thread/musicsoundnoise/angelic. 120 (jab). Tři knižní tipy Libora Dvořáka. Ceskatelevize.cz [online], 13. 4. 2011 22:06, © 1996–2014 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/120996-tri-knizni-tipy-liboradvoraka/. 121 CIBULKOVÁ, Kateřina. Vize Codyho je nadčasově sestavenou mozaikou. Jejím autorem je Jack Kerouac. Topzine [online], 22. srpen 2011, 19:40, © 2009–2014 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://www.topzine.cz/vize-codyho-je-nadcasove-sestavenou-mozaikou-jejim-autorem-je-jack-kerouac. 122 BEZR, Ondřej. Nejotevřenější román Jacka Kerouaka vyšel poprvé v českém překladu. iDNES.cz [online], 19. května 2011 15:44, © 1999–2014 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/nejotevrenejsi-roman-jacka-kerouaka-vysel-poprve-v-ceskem-prekladu-1p8/literatura.aspx?c=A110519_154421_literatura_ob.
32
Negativní slova kritiky na vydavatelské průtahy zazněla i v dalších kritikách. Podle Miroslava Petříčka se právě vydavatelé podíleli na tom, že Vize Codyho zůstaly nedoceněny, že setrvaly ve stínu slavnějšího románu Na cestě.123 První zmíněný titul srovnává s legendární knihou spisovatele i Ladislav Nagy na webu Americká literatura dnes, a to s ohledem na prodlevu vydání. Připomíná, že „bible beatniků“ čekala na nakladatele sedm let, kdežto recenzovaný „opus magnum“ až dvě desítky let. 124 Užití latinského termínu, zdá se, rozhodně není přehnané. Petr Král i Johana Labanczová ze serveru iLiteratura.cz přisuzují svazku velké ambice – každý však z jiného úhlu pohledu.125;126 Labanczová tyto ambice bezprostředně váže na rozsah díla. Zároveň ale jeho obsáhlost zpochybňuje – repetitivnost, a především neúnosné „plkání z magnetofonového pásku“ dle ní kvalitu titulu zbytečně sráží k zemi. „Navíc se čtenář může oprávněně ptát, jestli Cody opravdu potřeboval tolik stránek k objevu své verze ,toho‘. Na druhou stranu, měl by konec jeho cesty tutéž hodnotu, kdyby se za ním netáhly ony odžité kilometry? A není u knihy o Americe šest set stran docela ospravedlnitelná délka?“ zastává se objemnosti románu redaktorka.127 Současně naráží na všudypřítomný amerikanismus; Cody Pomeray ztělesňuje model Američana, jak jej stereotypně vnímá okolní svět, současně vyhlížejícího „alternativní budoucnost“. V očích Kerouaca je Cody novoamerický mesiáš – pacifista, vyznavač indiánské tradice či bojovník za legalizaci marihuany – oslavovaný v kapitole Joan Rawshanková v mlze. A stále odpůrce žíravého konzumu, přestože ho zároveň fascinuje, jak naznačuje úvod knihy.128 S důrazem na Kerouacovu senzibilitu oceňuje i Petr Král Vize Codyho pro detailní obraz nitra hrdiny a skrze něj Ameriky a vůbec celého světa.129
123
PETŘÍČEK, Miroslav. Ten, který „to“ měl. Respekt, 2011, roč. 12, č. 44, s. 62. NAGY, Ladislav. Kerouac, Jack: Vize Codyho. Americká literatura dnes [online], 13. 3. 2014, © 2014 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://americkaliteraturadnes.cz/kerouac-jack-vize-codyho/. 125 KRÁL, Petr. Dvakrát Kerouac. Tvar, 2012, roč. 23, č. 2, s. 20. 126 LABANCZOVÁ, Johana. Kerouac, Jack: Vize Codyho. ILiteratura.cz [online], 17. 11. 2011 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/29109/kerouac-jack-vize-codyho. 127 Tamtéž. 128 Tamtéž. 129 KRÁL, Petr. Dvakrát Kerouac. Tvar, 2012, roč. 23, č. 2, s. 20. 124
33
Vrátíme-li se k hledisku rozsahu prózy, Labanczovou v jeho obraně podporuje i Ladislav Nagy. A dokonce zachází ještě dál: „Kniha zvíci šesti set stran je skutečně monumentální a bylo by možné argumentovat, že pro autorův literární účel je taková mohutná forma nutná, snad je v tom i cosi z whitmanovské rozmáchlosti. Nicméně stejně tak lze namítat, že každé hranice jsou arbitrární a že i 600 stran by mohlo být považováno za málo. Proč ne třeba 6000?“130 Zpět k ambicím románu, nyní v pojetí Petra Krále. Ten vedle nich klade problematiku literární náročnosti, vyhrocenou právě ve Vizích Codyho.131 Jejímu rozboru se věnují všichni recenzenti. V nejširším měřítku ji chápou ve smyslu pestrosti slohových postupů (viz kapitola Tajemství „nejdůležitějšího dopisu“) a literárních technik. „Z formálního hlediska je velmi zajímavé také střídání technik - kus je psán jako próza, kus jako scénář, a objevuje se tam dokonce i poezie,“ všímá si Libor Dvořák.132 Textovou barvitostí je fascinován i přispěvatel a současný recenzent nakladatelství Argo Petr Onufer – pro šestisetstránkový svazek nachází příznačné pojmenování „ojedinělé směsice proudu vědomí, precizních i vágních popisů, autorových úvah, meandrujících asociací, přepisů magnetofonových nahrávek rozhovorů titulního hrdiny s autorem, dopisů, básní“.133 Výstižně pak shrnuje dílo, napěchované vzpomínkami, myšlenkovými obrazy a vizemi, označením „Kerouacova suma“. Po vzoru redaktora a životopisce Ellise Amburna současně
nachází
paralelu
mezi
Vizemi
Codyho
a Joyceovými
Plačkami
nad Finneganem, a to např. pro fragmentárnost, asociativnost, posedlost slovními hříčkami či absenci děje, přičemž v posledním jmenovaném pojítku je zajedno s Miroslavem Petříčkem.134;135 Ladislav Nagy vyzdvihuje z hutné vrstvy textových útvarů korespondenci Kerouaca s Cassadym a vzápětí se dostává k druhé nejvýraznější
130
NAGY, Ladislav. Kerouac, Jack: Vize Codyho. Americká literatura dnes [online], 13. 3. 2014, © 2014 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://americkaliteraturadnes.cz/kerouac-jack-vize-codyho/. 131 KRÁL, Petr. Dvakrát Kerouac. Tvar, 2012, roč. 23, č. 2, s. 20. 132 (jab). Tři knižní tipy Libora Dvořáka. Ceskatelevize.cz [online], 13. 4. 2011 22:06, © 1996–2014 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/120996-tri-knizni-tipy-liboradvoraka/. 133 ONUFER, Petr. Adios, králi Kerouaku. Lidové noviny, sobota 11. června 2011, s. 29. 134 Tamtéž. 135 PETŘÍČEK, Miroslav. Ten, který „to“ měl. Respekt, 2011, roč. 12, č. 44, s. 62.
34
pasáži knihy – přepisu rozhovorů dvou hlavních aktérů natočených na magnetofonové pásky.136 Amerikanistovi Ladislavu Nagymu na webu Americká literatura připadá toto úsilí o autentičnost křečovité. Literátova snaha o doslovnou transkripci mluveného slova vede podle něj k zamyšlení. „Což čtenáře nutně vede k tomu, aby si kladl otázku, zda nějaký takový ,otisk‘ skutečnosti, již jednou vyřčeného slova je vůbec možný a zda literatura nemá své vlastní zákonitosti jak dosáhnout přesvědčivosti,“ nabízí svůj skeptický pohled.137 Bezr v této části díla naopak vidí potenciál díky zaznamenaným historickým souvislostem. To se týká například zachycení konverzací o minulosti a zážitcích jiných slavných beatniků.138 Přínos v oblasti dobových informací, tentokrát z oblasti jazzové a popové scény, chválí i Kateřina Cibulková.139 V souvislosti s jazzem nelze neprobrat ještě jazykovou stránku titulu, k níž se kritici staví nejednotně. Labanczová, Petříček i Onufer se více či méně shodují na převažujícím charakteru „spontánní bopové prózy“. První jmenovaná se domnívá, že Kerouacův proud vědomí částečně podlehl kontrole.140 Petříček zase stvrzuje platnost užité techniky, mj. zdůrazněním četného užívání pověstné pomlčky ve funkci zjemnění přechodů větných úseků. Uznává však, že spisovatelovy nekonečné myšlenkové provazce mohou v písemné podobě narušit srozumitelnost díla. V této souvislosti skládá poklonu Josefu Rauvolfovi: „Kerouacovy Vize Codyho [Josef Rauvolf] nepřeložil, nýbrž stvořil jejich české dvojče.“141 Překlad pozitivně hodnotí i Ondřej Bezr, Petr Onufer a Petr Král. Poslední recenzent si po četbě Rukopisného svitku spisovatelovy
136
NAGY, Ladislav. Kerouac, Jack: Vize Codyho. Americká literatura dnes [online], 13. 3. 2014, © 2014 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://americkaliteraturadnes.cz/kerouac-jack-vize-codyho/. 137 Tamtéž. 138 BEZR, Ondřej. Nejotevřenější román Jacka Kerouaka vyšel poprvé v českém překladu. iDNES.cz [online], 19. května 2011 15:44, © 1999–2014 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/nejotevrenejsi-roman-jacka-kerouaka-vysel-poprve-v-ceskem-prekladu-1p8/literatura.aspx?c=A110519_154421_literatura_ob. 139 CIBULKOVÁ, Kateřina. Vize Codyho je nadčasově sestavenou mozaikou. Jejím autorem je Jack Kerouac. Topzine [online], 22. srpen 2011, 19:40, © 2009–2014 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://www.topzine.cz/vize-codyho-je-nadcasove-sestavenou-mozaikou-jejim-autorem-je-jack-kerouac. 140 LABANCZOVÁ, Johana. Kerouac, Jack: Vize Codyho. ILiteratura.cz [online]. 17. 11. 2011 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/29109/kerouac-jack-vize-codyho. 141 PETŘÍČEK, Miroslav. Ten, který „to“ měl. Respekt, 2011, roč. 12, č. 44, s. 62.
35
nejslavnější knihy (viz kapitola Kritická reflexe románu Na cestě) „oddychl“. „Vulgární“ hovorovou češtinu si totiž tentokrát český překladatel víceméně odpustil.142 Na závěr se k literární technice Jacka Kerouaca vyjadřuje ještě Petr Onufer. Podle něj dotáhl spisovatel v tomto díle metodu spontánního psaní, zároveň poukazuje na její neduhy, jež „spolehlivě přehluší spád a mimořádná působivost textu jako celku. Marná sláva. Kerouac se tu skutečně – jak se sám později vyjádřil – dostal až ,na pokraj jazyka, kde se o slovo blábolivě hlásí podvědomí‘. O moc dál už to asi nejde.“143
2.4.3 Stručný závěr Nejambicióznější román, uctívající odkaz Na cestě a Kerouacova přítele Neala Cassadyho, s geniálním českým překladem. Tak by se daly stručně shrnout ohlasy recenzentů na titul Vize Codyho. Velký potenciál díla spatřují kritici ve dvou hlavních znacích díla: v rozsahu a bohatosti co se týče literárních technik a slohových postupů. První hledisko rozebrali Johana Labanczová a Ladislav Nagy – k jednoznačnému verdiktu, zda šest set stran knihy je málo, nebo příliš, se ovšem nedobrali; jistotou však zůstává, že ani jednomu z nich rozsah nevadí. Byť nad ním Labanczová polemizuje, nakonec jej přece jen obhajuje pro významnou rovinu amerikanismu zrcadlící se v knize. Mikroskopický obraz Ameriky nachází v díle i Petr Král. Drtivou část kritiků (od Libora Dvořáka, Ladislava Nagyho a Petra Onufera po Ondřeje Bezra a Miroslava Petříčka) zaujala silná fragmentárnost prózy sdružující ve svých úsecích množství literárních stylů a slohových postupů. Druhého jmenovaného recenzenta upoutala především korespondence mezi dvěma hlavními postavami titulu. Komentovanější však byla pasáž přepsaného rozhovoru z magnetofonových pásků.
142 143
KRÁL, Petr. Dvakrát Kerouac. Tvar, 2012, roč. 23, č. 2, s. 20. ONUFER, Petr. Adios, králi Kerouaku. Lidové noviny, sobota 11. června 2011, s. 29.
36
Ta se setkala s rozporuplnými reakcemi. Zatímco Labanczová a Nagy ji zkritizovali pro repetitivní charakter a autentickou křečovitost, Bezr a Cibulková ji ocenili pro přínos informací jednak o beat generation obecně, jednak o dobové hudební scéně. Recenzenti se ve svých hodnoceních rovněž často obraceli k próze Na cestě, nejen z důvodu bezprostřední návaznosti na ni (knihu Vize Codyho začal Kerouac psát v roce 1951, kdy dokončil Na cestě), ale i kvůli metodě „spontánní tvorby“. Dle Petříčka a Onufera ji román oslavuje a zpečeťuje její platnost, Labanczová však toto tvrzení zpochybňuje podezřením ze spisovatelova narušení proudu vědomí. Takřka všichni kritici se ale shodnou v názoru na český překlad od Josefa Rauvolfa – Petříček, Bezr, Onufer a Král jej považují za excelentní.
2.5 MŮJ BRATR OCEÁN 2.5.1 Začátek cesty Pokud dvacet let pauzy od napsání Vizí Codyho po jejich publikaci připadá čtenáři jako nesnesitelně dlouhá doba, v případě Kerouacovy románové prvotiny mu zřejmě trpělivost „dojde“. Bezmála sedmdesát let – autor by jistě jen stěží odhadl, že próza Můj bratr oceán vyjde až několik desítek let po jeho vlastní smrti, v roce 2011. A přitom ji napsal již v roce 1943, tj. rok poté, co se nechal najmout na obchodní loď jako pomocná síla v kuchyni. Zde také začal zaznamenávat své postřehy z plavby, zasazené do příběhu dvou přátel, námořníka Wesleyho Martina a univerzitního pedagoga Billa Everharta. Dal tak vzniknout deníku Cesta do Grónska, jenž se stal kostrou jeho knižního debutu.144 Román vyšel poprvé v Americe v roce 2011, bohatší o řadu textů – mj. o kratší prózy s obdobnou tematikou nebo o dopisy od Kerouacova přítele, básníka Sebastiana Sampase.145
144
VONDŘICHOVÁ, Anna. Můj bratr oceán. A2 [online], 11. 04. 2012, č. 8., © 2005–2012 [cit. 201404-30]. Dostupné z: http://www.advojka.cz/archiv/2012/8/knihy. 145 TŘEŠŇÁKOVÁ, Marie. Tři knižní tipy Libora Dvořáka. Ceskatelevize.cz [online], 4. 4. 2012 11:08, aktualizováno 4. 4. 2012 11:10, © 1996–2014 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/170933-tri-knizni-tipy-libora-dvoraka/?mobileRedirect=off.
37
Můj bratr oceán (překládáno také jako Moře je mým bratrem) byl prvním střípkem bibliografické mozaiky spisovatele a zároveň základním kamenem jeho „románového cyklu“ o dobrodružstvích z cest. „Na psacím stroji lodního účetního pracoval na románu Moře je mým bratrem. Při četbě Galsworthyovy Ságy rodu Forsytů přišel na myšlenku, že napíše sérii románů, které navzájem propojí v jednu ,velkolepou pověst‘ líčící ,legendu‘ jeho života,“ konstatuje Gerald Nicosia v kritické autobiografii Kerouaca Memory Babe.146 Ne náhodou pak románový debut spojují kritici s nejslavnějším titulem literáta, prózou Na cestě. Česky vyšel roku 2012 s překladem od Davida Petrů.
2.5.2 Přijetí románu Můj bratr oceán literárními kritiky Libor Dvořák i Petr Bílek vidí tento román jako podhoubí pro vybrušování tvůrčího rukopisu, ustáleném v nejznámější Kerouacově próze – sugestivní poetika i motiv cesty se zde poprvé „hlásí o slovo“.147;148 Nemožnost neodvolávat se na mladší prózu připouští i Anna Vondřichová z kulturního čtrnáctideníku A2. „A to nejen kvůli lakonickému povzdechu (,Když jsme na cestě, tak jsme na cestě. Zajdu za ní někdy příště‘), jímž jeden z dvojice protagonistů odbude jednu z četných aférek.“149 Společné rysy obou děl jsou podle ní ale tímto vyčerpány. Můj bratr oceán totiž nepředstavuje pouhou kopii Na cestě a ani nepostrádá obsahovou svéráznost. Tu však nezajišťuje dvojice kamarádů se svými zážitky, nýbrž ty pasáže, jež reprezentují umělecký popis. Lyrizující zachycení velkoměsta, „ožívajícího v románu všemi odstíny, od růžové po námořnickou modř“, podle ní dychtivého čtenáře dostatečně nasytí.150 Ne všechny textové celky jsou však povedené; třeba ty obsahující
146
NICOSIA, Gerald. Memory Babe. Olomouc: Votobia, 1996, s. 99. TŘEŠŇÁKOVÁ, Marie. Tři knižní tipy Libora Dvořáka. Ceskatelevize.cz [online], 4. 4. 2012 11:08, aktualizováno 4. 4. 2012 11:10, © 1996–2014 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/170933-tri-knizni-tipy-libora-dvoraka/?mobileRedirect=off. 148 BÍLEK, Petr. U knihovny s Petrem Bílkem č. 12. Literarky.cz [online], pátek, 23 Březen 2012 15:07, © 2014 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z: http://www.literarky.cz/literatura/8825-unknihovny-snpetrembilkem. 149 VONDŘICHOVÁ, Anna. Můj bratr oceán. A2 [online], 11. 04. 2012, č. 8., © 2005–2012 [cit. 201404-30]. Dostupné z: http://www.advojka.cz/archiv/2012/8/knihy. 150 Tamtéž. 147
38
rozhovory o ideologiích komunismu, konzervatismu, socialismu a konzumismu.151 Tím, že se úvahám o politice spisovatel vyvaroval při psaní Na cestě a nahradil je oslavou beatnictví, zajistil nejslavnějšímu románu „doživotní“ platnost, a zvýšil tak jeho cenu na úkor prvotiny. Tvůrčí nezkušenost a mladická literární roztěkanost však v případě románu Můj bratr oceán neznamená, že je rovnou odsouzeno k záhubě. Ba naopak - titul může být vnímán coby nezbytná indicie k sestavení úplného obrazu života spisovatele. „Literárně přepracovaný Kerouacův deník z plavby do Grónska, jenž se nikdy neměl dostat ke čtenářům, je navíc cenným artefaktem pro zkoumání vývoje autorského rukopisu revolučního spisovatele,“ podtrhuje hodnotu díla Stanislav Šulc.152 Rovněž Kateřina Kadlecová z Reflexu uznává potenciál prózy: „ (...), ale přece jen, není zajímavé pozorovat rozvoj talentu jednoho z nejvlivnějších spisovatelů 20. století už od jeho raných dvaceti? Když je navíc próza protkána potenciálními životními krédy? (,Na zejtřek se vykašli!‘ zamručel Wesley pohrdavě. ,Pojď na film.‘)“153 S nadsázkou by název titulu trefně doplnil podtitul „Jak to všechno začalo“. Ústřední námět knihy lze však interpretovat i v jiných rovinách, než jen z obsahového hlediska, a proto například Petra Šmejdová ve své recenzi odhaluje i skrytý motiv komunikace autora se čtenářem: „Kerouacovy pocity a zážitky v příběhu zastupuje nadšený a zkušený Wesley Martin, kdežto neznalé čtenáře představuje Bill Everhart, který byl se svým předvídatelným životem doposud spokojený.“154 Ivan Matějka, autor recenze na webu Literárních novin, zase soustřeďuje svou pozornost na konflikt osamělosti a hledání přátelství.155 A konečně nezávislost ve své ambivalentní podobě
151
ŠULC, Stanislav. Kerouakův nultý román prozařují paprsky cesty. E15.cz [online], 15. 3. 2012 7:04, © 2014 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z: http://magazin.e15.cz/kultura/kerouakuv-nulty-roman-prozarujipaprsky-cesty-751854. 152 Tamtéž. 153 KADLECOVÁ, Kateřina. Kerouacova románová prvotina, Bukowského prasácké povídky a pařížský šarm. Reflex [online], 01.03.2012 © 2001–2014 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z: http://www.reflex.cz/clanek/kultura/45377/kerouacova-romanova-prvotina-bukowskeho-prasackepovidky-a-parizsky-sarm.html. 154 ŠMEJDOVÁ, Petra. Lahodné melodrama prostého bytí, aneb na zítřek se vykašli. VašeLiteratura.cz [online], 26. 5. 2012 2:00, © 2009–2012 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z: http://www.vaseliteratura.cz/recenze/pro-dospele/2093-muj-bratr-ocean.html. 155 MATĚJKA, Ivan. Stále na cestě. Literarky.cz [online], Čtvrtek, 08 Březen 2012 11:49, © 2014 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z: http://www.literarky.cz/component/content/article/8580-stale-na-cest.
39
vyjádřená „únikem na moře“: ten přináší jak možnost seberealizace, dobrodružství i úlevu od problémů na pevnině, tak je současně projevem lhostejnosti vůči lidem, kteří setrvali na souši: „Snadnost, až krutost, s níž se Wesley loučí se svou bývalou ženou, chytře problematizuje blýskavou auru dosahování vlastních cílů bez ohledu na ostatní,“ vysvětluje na příkladu Anna Vondřichová.156
Jazykovou stránkou díla se tentokrát zabývají pouze dva recenzenti. A zaujímají protichůdná stanoviska. „Spontánní bopová próza“ na svoje uplatnění ještě čeká a „konformnější čtenáři a lidé, kteří ještě nepronikli do struktury pozdějších beatnických textů, si u této knihy mohou oddechnout“, míní Petra Šmejdová.157 Ty nejlepší pasáže a scény titulu jsou ty psané „brutálně rychlou kadencí“, vyvrací tvrzení redaktorky Šulc. Právě ony dokážou zachytit silné charaktery obou románových protagonistů.158
2.5.3 Stručný závěr Opět se setkáváme se srovnáváním díla s nejslavnějším titulem Na cestě. Důvodem je však nyní obdobná tematika románů, potvrzuje Anna Vondřichová. Nebo vývoj spisovatelovy literární techniky od prvotiny k bestselleru – pokud čtenáři ve „spontánní próze“ nenašli zalíbení, u knihy Můj bratr oceán si ještě oddechnou, tvrdí Petra Šmejdová. Šulc ovšem podtrhuje myšlenkově hutné pasáže s velkým spádem, jež jsou zárodkem Kerouacova pozdějšího typického stylu. Románová prvotina coby klíčový článek v autorově bibliografii nezbytný pro dokončení mozaiky jeho díla – Stanislav Šulc a Kateřina Kadlecová titul označují za zajímavý už pro zkoumání vývinu literátovy tvorby, Libor Dvořák s Petrem Bílkem jej vidí jako „startovní metu“, počátek postupného Kerouacova zdokonalování se ve svém slohu.
156
VONDŘICHOVÁ, Anna. Můj bratr oceán. A2 [online], 11. 04. 2012, č. 8., © 2005–2012 [cit. 201404-30]. Dostupné z: http://www.advojka.cz/archiv/2012/8/knihy. 157 ŠMEJDOVÁ, Petra. Lahodné melodrama prostého bytí, aneb na zítřek se vykašli. VašeLiteratura.cz [online], 26. 5. 2012 2:00, © 2009–2012 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z: http://www.vaseliteratura.cz/recenze/pro-dospele/2093-muj-bratr-ocean.html. 158 ŠULC, Stanislav. Kerouakův nultý román prozařují paprsky cesty. E15.cz [online], 15. 3. 2012 7:04, © 2014 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z: http://magazin.e15.cz/kultura/kerouakuv-nulty-roman-prozarujipaprsky-cesty-751854.
40
Přestože vůdčím námětem knihy je motiv cesty, každý recenzent si v něm našel svá podobenství – ať už rozpravu autora se čtenářem jako Petra Šmejdová, samotu a hledání přátelství dle Ivana Matějky či svobodu po vzoru Anny Vondřichové. Všechny pasáže titulu však nepřijali kritici s nadšením. Konkrétně Šulc kritizoval rozhovory postav o ideologiích. Jejich absence v próze Na cestě dle něj pomohla čtenářskému úspěchu nejpopulárnějšího románu. Vondřichová naopak chválila – uchvátilo ji poetické zobrazení města.
41
ZÁVĚR Cílem bakalářské práce na téma Mediální ohlas děl Jacka Kerouaca v českých periodicích bylo zjištění zájmu tuzemské literární kritiky o spisovatelovu tvorbu a přijetí vybraných titulů odborníky v období jejich vydání v České republice. Ke kvalitativní sémiotické analýze jsem si zvolila ohlasy na romány pocházející ze všech tří desetiletí aktivní tvorby autora – čtyřicátých, padesátých a šedesátých let –, tj. Můj bratr oceán, Na cestě, Vize Codyho, Mag a Big Sur. V první části práce jsem zachytila detailní obraz literátova života, se zaznamenáním jeho úlohy v beatnickém hnutí. V další jsem navázala již kapitolou mediálních ohlasů na jeho tvorbu. Při zpracovávání tohoto úseku jsem čerpala zejména z tištěných a online recenzí a doslovů. Zájem o Kerouacovo dílo v českém žurnalistickém prostředí nebyl mnohdy valný, i přesto se ale tuzemští recenzenti vyjádřili ke všem uvedeným knihám. Nejméně recenzí vzniklo na necenzurovaný literátův bestseller Na cestě s podtitulem Rukopisný svitek – důvodem může být již dřívější publikace tematicky totožného titulu, tj. cenzurovaného, a neopakovatelnost slávy provázející vydání prózy v padesátých letech ve světě a v sedmdesátých letech u nás. Nejhojnějšího počtu kritických textů se naopak těší Vize Codyho. Nejenže se na tento román čekalo dvacet, v Česku dokonce šedesát let; objemný svazek nabízí i díky zásadní korespondenci mezi Kerouacem a Cassadym nejautentičtější svědectví o vztahu těchto dvou výrazných beatnických tváří. Za nejdůležitější autorovy počiny považují kritici prózy Vize Codyho, Big Sur a do jisté míry i Můj bratr oceán. Uvedené tituly pocházejí vždy z klíčových období Kerouacova života: prvotina Můj bratr oceán zachycuje zrození slavné literární techniky i tulácké tematiky, Vize Codyho zastihují literáta na vrcholu umělecké tvorby a Big Sur svědčí o její krizové fázi v závěru autorova života, potažmo o rozplynutí celého beatnického mýtu. Útlou prózu Mag novináři v kontrastu označují za nepříliš výrazné dílo, stojící ve stínu zdařilejších knih. Zejména motiv cesty a „spontánní próza“ zajistily spisovatelovi doživotní úspěch a staly se pomyslnými „patenty“ jeho tvorby. Ústřední námět i literární technika doznaly
42
postupem času proměn. V románové prvotině Můj bratr oceán Kerouac čtenáře teprve seznamuje s poetikou svého díla, v próze Na cestě oslavy tuláctví propuknou naplno, přičemž ve Vizích Codyho ještě doznívají, paralelně s oslavou amerického národa. V Magovi se tento motiv dělí o hlavní tematiku díla se sociálním motivem a v próze Big Sur zaznívá naposledy, přičemž hodnoty tuláctví jsou otřeseny střetem s realitou. Stejně tak literární technika se mění s každým novým dílem. Recenzenti se shodují, že v románovém debutu Můj bratr oceán se zrcadlí stále ještě „neopracovaný“ rukopis a text je stylisticky jednodušší. Následující titul Na cestě proslavil jeho styl „spontánní prózy“. Zároveň kritici uvádějí, že cenzura jeho kvalitu významně neovlivnila – někteří se dokonce domnívají, že korektura knize prospěla z hlediska literární čistoty. Nejednotně se pak staví ke stylistice díla Vize Codyho – někteří recenzenti mu vytýkají vyhrocenost, a tudíž nesrozumitelnost spontánní techniky, jiní usuzují, že podlehla kontrole. Titul na šesti set stranách sdružuje hned několik druhů textů, od korespondence k přepsanému rozhovoru nahraného na magnetofonové pásky, jenž si vysloužil tvrdou kritiku. Záměrné narušování toku vědomí lze vystopovat i v románu Big Sur; lehký odklon od spontánního způsobu psaní odhalil i Mag, jímž se podle jednoho kritika Kerouac dotýká tradice amerického realistického románu. Vzhledem k tomu, že všechny recenze byly vytvořeny k českým vydáním, obracela většina novinářů svou pozornost k jejich překladům. Coby nejkvalitnější se jim jasně jeví práce Josefa Rauvolfa, který za překlad Vizí Codyho navíc obdržel Cenu Josefa Jungmanna. Výhrady naopak adresovali překladatelovi Rukopisného svitku románu Na cestě Jiřímu Popelovi, a to za přemíru nespisovných výrazů. V případě Olgy Špilarové, překladatelky prózy Mag, se postoje k její práci lišily. I přesto, že vybrané knihy pronikaly do českého prostředí v nejrůznějších obdobích naší historie, normalizací počínaje a novým tisíciletím konče, soudobý vládnoucí režim názory odborníků významně neovlivnil. Bohémská tematika Kerouacových děl se v žádné recenzi nesetkala s rozpaky, ba pobouřením. Stejně tak literární technika, třebaže podle kritiků ne vždy splnila svůj účel. Z dobových souvislostí normalizačních let je ale přesto patrné, že se o literátových dílech nemohlo psát svobodně.
43
Nejvíce citovanými tištěnými recenzemi byly články ze Svobodného slova, Tvaru a Mladé fronty. V internetovém prostředí se kromě webů České televize, Literárních novin a serveru iDNES.cz kritiky na Kerouaca vícekrát v tomtéž médiu neobjevily. Z tištěných periodik rozbor ohlasů dále podpořily Zemské noviny, Tvorba, Scéna, Respekt, Mladá fronta DNES, Právo, Labyrint a Nové knihy. Důležité informace poskytly i online recenze z internetových stránek Českého rozhlasu a časopisů A2 nebo Reflex, mimo jiné i servery iLiteratura.cz či VašeLiteratura.cz.
SUMMARY The aim of the bachelor thesis on Media reception of Jack Kerouac's writings in Czech periodicals was to determine the interest of Czech literary criticism on the writer's creation and adoption of the selected titles by experts during their edition in the Czech Republic. There were chosen the responses to the novels coming from all three decades of the artist's active creation to the application of qualitative semiotic analysis, i.e. The Sea Is My Brother, On the Road, Visions of Cody, Pic and Big Sur. I have given a detailed insight into the writer's life in the first part, including the capture of its position in The Beat Generation. I have followed up with the chapter dealing with media reactions to his work. When preparing this section I have drawn mainly from the print and the online reviews and the epilogues.
The interest in Kerouac's works in the Czech periodicals was often rather poor, even though the Czech reviewers have written about all these books. On the one hand, the fewest reviews have been created on the writer's uncensored bestseller On the Road subtitled The Original Scroll - the reason may be that this thematically identical book has been already publicated and its fame cannot be repeated again. On the other hand, Visions of Cody were reviewed most.
The proses Visions of Cody, Big Sur, and to a certain extent, The Sea Is My Brother are considered to be the best and the most important ones. The titles always come
44
from Kerouac's key periods of life: the early creation, the height of his career and the creative block in sixties. Mag is considered to be less attractive than the other works.
"The road theme" and the "spontaneous prose" have ensured lifelong success to the writer and became a sort of "patent" of his work. Both the central theme and the literary technique have changed over time. The readers just meet the poetry of his works in the first novel The Sea Is My Brother, the celebrations of vagrancy fully break in the On the Road novel while they are dying away in Visions of Cody. This theme is combined with the social theme in Pic and its last echoes can be found in Big Sur.
Likewise, the literary technique varies from piece to piece: not refined in The Sea Is My Brother yet, becoming famous in On the Road, be mixed with other literary styles in Visions of Cody. The purity of "the spontaneous prose" is disturbed in Big Sur as well as in Pic due to its controlling by Kerouac.
The Czech journalists have often turned their attention to the translations of Kerouac's titles. They have clearly referred the work of Josef Rauvolf as the best translation, he has also won the Josef Jungmann Prize for this work. The reviewers have found the deficiencies in the work of Olga Špilarová in Pic and of Jiří Popel for his translation of The Original Scroll.
Even though the selected books have penetrated to the Czech environment in various periods of the Czech history, starting with the normalization and ending with new millennium, the contemporary ruling regime did not affect the experts' opinions in any way. On the contrary, it is obvious that the reviews could not write about the Kerouac's proses especially in the normalization time considering the Czech historici context.
The most cited printed articles were those from Svobodné slovo, Mladá fronta and Tvar. The rewiews have not appeared more times in the same periodical except for the websites of Česká televize, Literární noviny and iDNES.cz. The other articles
45
about Kerouac's works have appeared in the printed media Zemské noviny, Tvorba, Scéna, Respekt, Mladá fronta DNES, Právo, Nové knihy and Labyrint. The online periodicals A2, Český rozhlas, iLiteratura.cz and VašeLiteratura.cz have also provided the important information.
46
POUŽITÁ LITERATURA TIŠTĚNÉ ZDROJE Pramenná literatura BURROUGHS, William Seward a Jack KEROUAC. A hroši se uvařili ve svých nádržích. Přeložil Jiří Plesnivý. Praha: Maťa, 2009. Edice Cesty tam a zase zpátky, 181 s. ISBN 978-80-7287-135-3. KEROUAC, Jack. Andělé pustiny. Přeložila Edita Drozdová. Olomouc: Votobia, 1995. 328 s. ISBN 80-85885-04-2. KEROUAC, Jack. Big Sur. Přeložila Markéta Kaněrová. B. m.: Cylindr, 1995. 242 s. ISBN 80-901888-0-X. KEROUAC, Jack. Dharmoví tuláci. Přeložil Josef Rauvolf. Praha: Winston Smith, 1992. Edice Compact Nova, 296 s. ISBN 80-900912-1-0. KEROUAC, Jack. Mag. Přeložila Olga Špilarová. Praha: Práce, 1984. 131 s. ISBN 24034-84. KEROUAC, Jack. Maggie Cassidyová. Přeložila Edita Drozdová. Olomouc: Votobia, 1996. Edice angloamerické prózy, 166 s. ISBN 80-7198-069-2. KEROUAC, Jack. Maloměsto, velkoměsto. Přeložila Simona Mazáčová. Praha: Volvox Globator. 444 s. 80-7207-458-X. KEROUAC, Jack. Můj bratr oceán. Přeložil David Petrů. Praha: Argo, 2012. 143 s. ISBN 978-80-257-0500-1.
47
KEROUAC, Jack. Na cestě. Přeložil Jiří Josek. Praha: Odeon, 1978. 384 s. ISBN 01085-78. KEROUAC, Jack. Osamělý poutník. Přeložila Světlana Obenausová, Jan Válek a Jitka Zehnalová. Olomouc: Votobia, 1993. 203 s. ISBN 80-85619-68-7. KEROUAC, Jack. Podzemníci. Přeložil Jan Lamper. Praha: Mladá fronta, 1992. Edice Kapka, 127 s. ISBN 80-204-0326-4. KEROUAC, Jack. Satori v Paříži. Přeložil Jan Válek. Olomouc: Votobia, 1994. Edice Letohrad, 122 s. ISBN 80-85619-89-X. KEROUAC, Jack. Tristessa. Přeložila Markéta Hančová. Hradec Králové: Cylindr, 1999. 93 s. ISBN 80-901888-3-4. KEROUAC, Jack. Vize Codyho. Přeložil Josef Rauvolf. Praha: Argo, 2011. 605 s. ISBN 978-80-257-0379-3. KEROUAC, Jack. Vize Gerarda. Přeložila Edita Drozdová. Olomouc: Votobia, 1998. Edice angloamerických autorů, 126 s. ISBN 80-7198-359-4. KEROUAC, Jack. Zjevení Orfea. Přeložila Kateřina Černá. Praha: Argo, 2004. 88 s. ISBN 80-7203-623-8.
Knihy BERRIGAN, Ted. Interview s Jackem Kerouakem pro Paris Review. Přeložil Dušan Krejčí. Olomouc: Votobia, 1996. Edice Malá díla, 118 s. ISBN 80-7198-129-X. COLLINS, Ron a David SKOVER. Mánie. Přeložil Zdík Dušek. Praha: Metafora, 2013. 374 s. ISBN 978-80-7359-377-3.
48
HILSKÝ, Martin. Osamělý poutník Jack Kerouac. In: Na cestě. Praha: Odeon, 1978. 384 s. ISBN 01-085-78.
HILSKÝ, Martin a Jan ZELENKA. Od Poea k postmodernismu. Praha: Odeon, 1993. 516 s. ISBN 80-85787-20-2. KEROUACOVÁ-PARKEROVÁ, Edie. Ty to zvládneš: Můj život s Jackem Kerouacem. Přeložila Linda Petříková. Praha: VOLVOX GLOBATOR, 2010. 207 s. ISBN 978-807207-781-6. MACURA, Vladimír a kolektiv autorů. Slovník světových literárních děl 1/ A–L. Praha: Odeon, 1988. 475 s. ISBN 80-207-0948-7. NICOSIA, Gerald. Memory Babe. Přeložil Vladimír Lackovič. Olomouc: Votobia, 1996. 612 s. ISBN 80-85885-02-6. TRAMPOTA, Tomáš a Martina VOJTĚCHOVSKÁ. Metody výzkumu médií. Praha: Portál, 2010. 293 s. ISBN 978-80-7367-683-4. TURNER, Steve. Hipster s andělskou hlavou. Přeložil Jan Mattuš. Brno: Jota, 1997. Edice Ostrovy v proudu. 223 s. ISBN 80-7217-029-5. TYTELL, John. Nazí andělé. Přeložili Tomáš Zábranský a David Záleský. Olomouc: Votobia, 1996. 277 s. ISBN 80-7198-104-4.
Recenze Tištěné recenze (aa). Kerouakův Mag na cestě. Svobodné slovo, 6. 10. 1984, s. 11. ISSN 0231-732X. (iz). JACK KEROUAC: MAG. Mladá fronta, 15. 9. 1984, příloha s. 4. ISSN 03231941.
49
(ši). Big Sur. Svobodné slovo. 25. 1. 1996, roč. 88, č. 21, s. 10. ISSN 0231-732X. (vh). JACK KEROUAC: NA CESTĚ. Mladá fronta, 10. 3. 1979, příloha s. 4. ISSN 0323-1941. BÍLEK, Petr A. Slepá ulička. Tvorba, 1985, č. 2, příloha Kmen, s. 11. ISSN 0139-5513. CINGER, František. Svědectví o odvěkém snu o svobodě. Právo, pátek 31. července 2009, roč. 19, č. 177, s. 8. ISSN 1211-2119. HIRSCHOVÁ, Eva. Potěšení bez dobrodružství. Scéna, 1987, roč. 12, č. 3, s. 5. ISSN 0139-5386. HOUSKOVÁ, Hana. Kdybych já nepsal… Tvar, 14. 3. 1996, roč. 7, č. 6, s. 22. ISSN 0862-657 X. KRÁL, Petr. Dvakrát Kerouac. Tvar, 2012, roč. 23, č. 2, s. 20. ISSN 0862-657. KUBÍČKOVÁ, Klára. 43metrová kniha. Mladá fronta DNES: Praha, pátek 31. července 2009, roč. 20, č. 177, sešit B9. ISSN 1210-1168. ONUFER, Petr. Posmutnělá hledání Jacka Kerouaca. Nové knihy, 31. 1. 1996, roč. 36, č. 4, s. 1. ISSN 0322-922X. PEISERT, Jakub. Příběh s unhappy endem (ale vlastně bez začátku i bez konce). Labyrint, 1996, č. 2, s. 20–21. ISSN 1210-6887. PETŘÍČEK, Miroslav. Ten, který „to“ měl. Respekt, 2011, roč. 12, č. 44, s. 62. ISSN 0862-6545.
50
SOUČEK, Karel. Tipy do knihovny. Zemské noviny, 5. 6. 1996, roč. 6, č. 131, s. 14. ISSN 1211-7609.
Online recenze (jab). Tři knižní tipy Libora Dvořáka. Ceskatelevize.cz [online]. 13. 4. 2011 22:06, © 1996-2014 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/120996-tri-knizni-tipy-libora-dvoraka/. BEZR, Ondřej. Nejotevřenější román Jacka Kerouaka vyšel poprvé v českém překladu. iDNES.cz [online]. 19. května 2011 15:44, © 1999–2014 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/nejotevrenejsi-roman-jacka-kerouaka-vysel-poprve-v-ceskemprekladu-1p8-/literatura.aspx?c=A110519_154421_literatura_ob. BEZR, Ondřej. Žádné drogy, spousta kávy. Mýty kolem Kerouakova románu Na cestě padly. iDNES.cz [online]. 11. srpna 2009 13:49, © 1999–2014 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/zadne-drogy-spousta-kavy-myty-kolem-kerouakovaromanu-na-ceste-padly-123-/literatura.aspx?c=A090811_134924_literatura_ob. BÍLEK, Petr. U knihovny s Petrem Bílkem č. 12. Literarky.cz [online]. Pátek, 23 Březen 2012 15:07, © 2014 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z: http://www.literarky.cz/literatura/8825-unknihovny-snpetrem-bilkem. CIBULKOVÁ, Kateřina. Vize Codyho je nadčasově sestavenou mozaikou. Jejím autorem je Jack Kerouac. Topzine [online]. 22. srpen 2011, 19:40, © 2009–2014 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://www.topzine.cz/vize-codyho-je-nadcasove-sestavenoumozaikou-jejim-autorem-je-jack-kerouac. KADLECOVÁ, Kateřina. Kerouacova románová prvotina, Bukowského prasácké povídky a pařížský šarm. Reflex [online]. 01.03.2012 © 2001–2014 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z: http://www.reflex.cz/clanek/kultura/45377/kerouacova-romanova-prvotinabukowskeho-prasacke-povidky-a-parizsky-sarm.html.
51
LABANCZOVÁ, Johana. Kerouac, Jack: Vize Codyho. ILiteratura.cz [online]. 17. 11. 2011 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/29109/kerouacjack-vize-codyho. MATĚJKA, Ivan. Stále na cestě. Literarky.cz [online]. Čtvrtek, 08 Březen 2012 11:49, © 2014 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z: http://www.literarky.cz/component/content/article/8580-stale-na-cest.
NAGY, Ladislav. Kerouac, Jack: Vize Codyho. Americká literatura dnes [online]. 13. 3. 2014, © 2014 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://americkaliteraturadnes.cz/kerouac-jack-vize-codyho/. ŠMEJDOVÁ, Petra. Lahodné melodrama prostého bytí, aneb na zítřek se vykašli. VašeLiteratura.cz [online]. 26. 5. 2012 2:00, © 2009–2012 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z: http://www.vaseliteratura.cz/recenze/pro-dospele/2093-muj-bratr-ocean.html. ŠULC, Stanislav. Kerouakův nultý román prozařují paprsky cesty. E15.cz [online]. 15. 3. 2012 7:04, © 2014 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z: http://magazin.e15.cz/kultura/kerouakuv-nulty-roman-prozaruji-paprsky-cesty-751854. TŘEŠŇÁKOVÁ, Marie. Tři knižní tipy Libora Dvořáka. Ceskatelevize.cz [online]. 4. 4. 2012 11:08, aktualizováno 4. 4. 2012 11:10, © 1996–2014 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/170933-tri-knizni-tipy-liboradvoraka/?mobileRedirect=off. VONDŘICHOVÁ, Anna. Můj bratr oceán. A2 [online]. 11. 04. 2012, č. 8., © 2005– 2012 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z: http://www.advojka.cz/archiv/2012/8/knihy. ZEMANČÍKOVÁ, Alena. Jack Kerouac: Vize Codyho. Rozhlas.cz [online]. 8. října 2012 v 18:30, © 1997-2014 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/vltava/literatura/_zprava/jack-kerouac-vize-codyho--1119978.
52
Ostatní elektronické zdroje Book of Sketches. In: Penguin.com [online]. © 2014 [cit. 2014-04-22]. Dostupné z: http://www.us.penguingroup.com/nf/Book/BookDisplay/0,,9780142002155,00.html.
Hit The Road, Jack. Records: "Schizoid" Kerouac's military career a short story. The Smoking Gun [online]. SEPTEMBER 6, 2005 [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: http://www.thesmokinggun.com/documents/crime/hit-road-jack. LATHAM, Aaron. Visions of Cody. Nytimes.com [online]. © 1997 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/books/97/09/07/home/kerouac-cody.html.
RILEY, James. 'I am a Recording Angel': Jack Kerouac's Visions of Cody and the Recording Process. Electronic Book Review [online]. 2006-12-19 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://www.electronicbookreview.com/thread/musicsoundnoise/angelic.
Visions of Cody. In: Penguin.com [online]. © 2014 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://www.penguin.com/book/visions-of-cody-by-jack-kerouac/9780140179071.
53
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Vybrané ohlasy na díla Jacka Kerouaca (text) Příloha č. 2: Obrazová příloha (obraz)
54
PŘÍLOHY Příloha č. 1: Vybrané ohlasy na díla Jacka Kerouaca (text)
Recenze na román Big Sur ve Svobodném slově ze čtvrtka 25. ledna 1996.
55
Literární kritika Karla Součka na prózu Big Sur v Zemských novinách ze středy 5. června 1996.
56
Příloha č. 2: Obrazová příloha (obraz)
Spisovatel Jack Kerouac
Portrét Jacka Kerouaca v univerzitním fotbalovém dresu ve čtyřicátých letech objektivem Joyce Johnsonové. Foto: The New York Times [online].
57
Fotografický portrét autora, pořízený kolem roku 1965. Kerouac se v šedesátých letech potýkal s uměleckou krizí. Zemřel čtyři roky nato, 21. října 1969. Foto: Hulton Archive/Getty Images [online].
58
Přebaly titulů Jacka Kerouaca, jejichž mediální ohlasy se staly tématem této bakalářské práce
„Bible beatniků“. Tak nazývali kritici přelomový román Na cestě Jacka Kerouaca. V českém překladu poprvé vyšel roku 1978 pod nakladatelstvím Odeon.
59
Mag. Vydalo nakladatelství Práce roku 1984.
60
Román Big Sur, česky poprvé vydaný v roce 1995 nakladatelstvím Cylindr.
61
Přebal prvního vydání románu Vize Codyho z roku 2011, publikovaného nakladatelstvím Argo.
62
Můj bratr oceán. Románovou prvotinu poprvé vydalo nakladatelství Argo v roce 2012.
63
