UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD IKSŽ, katedra Žurnalistiky

Klára Kolářová

Obraz světa v novinářské fotografii (komparativní analýza světových výstav novinářské fotografie Interpressphoto a World Press Photo) Bakalářská práce

Praha 2013

Autor práce: Klára Kolářová Vedoucí práce: PhDr. Alena Lábová, Ph.D. Oponent práce: Datum obhajoby: 2013 Hodnocení:

Bibliografický záznam KOLÁŘOVÁ, Klára. Obraz světa v novinářské fotografii : komparativní analýza světových výstav novinářské fotografie Interpressphoto a World Press Photo. Praha: Karlova univerzita, Fakulta sociálních věd, Ústav komunikačních studií a žurnalistiky, 2013. 94 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Alena Lábová, Ph.D.

Anotace Bakalářská práce „Obraz světa v novinářské fotografii (komparativní analýza světových výstav novinářské fotografie Interpressphoto a World Press Photo)“ se zabývá porovnáním ročníků obou výstav před pádem železné opony. Výstava World Press Photo byla určena pro fotografy Západu, Interpressphoto pak pro fotografy východního bloku. Práce se zaměřuje především na ideologické aspekty obou výstav a pokládá si otázku, zdali byl obraz, který o sobě chtěl Západ (World Press Photo) a Východ (Interpressphoto) vyvolat, podmíněný ideologickým zřízením, jakou míru manipulace obě výstavy vyvolávaly a zdali byla tato manipulace v obou případech srovnatelná, či se výrazně lišila. Práce se dále zaměřuje na porovnávání aspektů vítězných fotografií obou výstav, jako jsou vybraná místa, z nichž jsou fotografie přinášeny, míra dramatičnosti, přístupnosti (nakolik je pro fotografa z dané země snadné/obtížné se do dané země dostat) a důležitosti (nakolik se fotoreportéři zaměřují na země, které disponují velkou rozlohou, bohatstvím a armádními silami). Na začátku práce je vyslovena hypotéza, že míra ideologičnosti byla v obou zemích porovnatelná. Tato hypotéza je pak s pomocí kódovacích tabulek ověřována.

Annotation Thesis The image of the world in journalistic photography (the comparative analysis of international photography exhibitions Interpressphoto and World Press Photo) deals with the comparison of both exhibitions before the fall of the Iron Curtain. World Press Photo was designed for photographers of the West, Interpressphoto for photographers of the East. The work focuses on the ideological aspects of both exhibitions and ask the question whether an image – that West (World Press Photo) and East (Interpressphoto) wanted to present – is suspended by ideological establishment, what level of

manipulation both of exhibitions show and whether this manipulation in both cases is comparable to or significantly different. The work also focuses on comparing important aspects of the winning photos of both exhibitions: selected places from which the photos were brought, the level of drama, accessibility (how is the photographer of the country easy / difficult to get into the country) and importance (how much the photographers focus on countries that have a large size, wealth and military power). At the beginning, it is hypothesized that the level of ideology was comparable in both countries. This hypothesis is then verified using coding tables.

Klíčová slova Výstava, fotografie, obraz světa, Východ, Západ.

Keywords Exhibition, Photography, Image of the World, East, West.

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti pro účely výzkumu a studia.

V Praze dne 2. 5. 2013

Klára Kolářová

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkovala PhDr. Aleně Lábové, Ph.D. za rady a podněty, které mi během psaní práce poskytovala, a také Zbyňku Vlasákovi za trpělivost a ochotu.

Teze1

Teze2

Teze3

Teze4

1

Obsah BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM .......................................................................................................... 3 ANOTACE ........................................................................................................................................... 3 ANNOTATION.................................................................................................................................... 3 KLÍČOVÁ SLOVA.............................................................................................................................. 4 KEYWORDS........................................................................................................................................ 4 PROHLÁŠENÍ ..................................................................................................................................... 5 PODĚKOVÁNÍ.................................................................................................................................... 6 OBSAH................................................................................................................................................. 1 1. ÚVOD ............................................................................................................................................... 3 2. HISTORICKÝ KONTEXT.............................................................................................................. 5 2.1 SSSR ........................................................................................................................................... 5 2.3 POLSKO ........................................................................................................................................ 7 2.4 MAĎARSKO .................................................................................................................................. 7 2.5 NDR ............................................................................................................................................ 7 2.6 ČESKOSLOVENSKO ........................................................................................................................ 8 2.7 RUMUNSKO .................................................................................................................................. 8 2.8 BULHARSKO ................................................................................................................................. 9 2.9 SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ A JEJICH VLIV NA NOVÉ USPOŘÁDÁNÍ EVROPY ....................................... 9 3. ZPRAVODAJSKÁ FOTOGRAFIE............................................................................................... 12 4. FOTOGRAFICKÉ ŽÁNRY........................................................................................................... 14 4.1 FOTOGRAFICKÁ AKTUALITA ........................................................................................................ 14 4.2 SPORTOVNÍ FOTOGRAFIE ............................................................................................................. 15 4.3 FOTOGRAFICKÁ REPORTÁŽ .......................................................................................................... 15 4.4 FEATURE .................................................................................................................................... 15 4.5 PORTRÉT .................................................................................................................................... 16 5. HISTORIE SOUTĚŽÍ.................................................................................................................... 17 5.1 WORLD PRESS PHOTO ................................................................................................................. 17 5.2 INTERPRESSPHOTO ...................................................................................................................... 18 6. KATEGORIE SOUTĚŽÍ ............................................................................................................... 20 6.1 SHODNÉ KATEGORIE ................................................................................................................... 21 6.2 KATEGORIE VYKAZUJÍCÍ SHODNÉ RYSY ........................................................................................ 21 6.3 ROZDÍLNÉ KATEGORIE ................................................................................................................ 22 6.4 VÝBĚR KATEGORIÍ PRO OBSAHOVOU ANALÝZU ............................................................................ 22 7. VYMEZENÍ ROČNÍKU ................................................................................................................ 24 8. OBSAHOVÁ ANALÝZA – VYMEZENÍ METODY .................................................................... 25 9. ANALYTICKÁ ČÁST ................................................................................................................... 27 9.1 ZPRAVODAJSKÉ HODNOTY – STRUČNÝ VÝVOJ .............................................................................. 27 9.2 KÓDOVACÍ KRITÉRIA .................................................................................................................. 28 10. HYPOTÉZA ................................................................................................................................. 30 11. PODÍL ZPRAVODAJSKÝCH HODNOT U JEDNOTLIVÝCH KATEGORIÍ FOTOGRAFIÍ31 11. 1. PORTRÉT................................................................................................................................. 31

2

11.1.1 Důležitost ......................................................................................................................... 31 11.1.2 Blízkost............................................................................................................................. 32 11.1.3 Dramatičnost.................................................................................................................... 33 11.1.4 Přístup ............................................................................................................................. 33 11.1.5 Ideologie .......................................................................................................................... 34 11.2 ZPRAVODAJSKÁ AKTUALITA ...................................................................................................... 35 11.2.1 Důležitost ......................................................................................................................... 35 11.2.2 Blízkost............................................................................................................................. 35 11.2.3 Dramatičnost.................................................................................................................... 36 11.2.4 Přístup ............................................................................................................................. 37 11.2.5 Ideologie .......................................................................................................................... 37 11.3 BĚŽNÝ ŽIVOT ............................................................................................................................ 38 11.3.1 Důležitost ......................................................................................................................... 38 11.3.2 Blízkost............................................................................................................................. 39 11.3.3 Dramatičnost.................................................................................................................... 40 11.3.4 Přístup ............................................................................................................................. 40 11.3.5 Ideologie .......................................................................................................................... 41 12. ZÁVĚR ......................................................................................................................................... 42 SUMMARY........................................................................................................................................ 44 POUŽITÁ LITERATURA................................................................................................................. 46 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................................ 48 PŘÍLOHY .......................................................................................................................................... 49 PŘÍLOHA Č. 1: KÓDOVACÍ TABULKA ZPRAVODAJSKÝCH HODNOT (TABULKA)...................................... 49 PŘÍLOHA Č. 2: POPIS JEDNOTLIVÝCH ZKOUMANÝCH FOTOGRAFIÍ ........................................................ 52 Portrét, World Press Photo ......................................................................................................... 52 Portrét, Interpressphoto .............................................................................................................. 59 Zpravodajská aktualita, World Press Photo................................................................................. 63 Zpravodajská aktualita, Interpressphoto...................................................................................... 71 Běžný život, World Press Photo ................................................................................................... 77 Běžný život, Interpressphoto........................................................................................................ 84 PŘÍLOHA Č. 3: ROZHOVOR S JAROSLAVEM MEVALDEM....................................................................... 91

3

1. Úvod V bakalářské práci s názvem Obraz světa v novinářské fotografii (komparativní analýza výstav World Press Photo a Interpressphoto1989) se zaměříme na porovnání těchto dvou výstav z hlediska zpravodajských hodnot. Základní hypotéza pro naši práci zní: Ideologická zatížení fotografií soutěží World Press Photo a Interpressphoto, ročník 1989, jsou srovnatelná. Vycházíme tak především z předpokladu, že způsob, jakým se chtěly Východ a Západ prezentovat, nebyl primárně nátlakově ovlivněn politickým zřízením daných zemí. V bakalářské práci se nejprve věnujeme stručnému nastínění historického kontextu a historii samotných výstav. Dále následuje kapitola rozebírající zvolenou metodu. Naše metoda se nazývá obsahová analýza a postupujeme podle čtyř kroků této metody tak, jak je popsala vizuální teoretička Gillian Roseová. Coby již zmíněná kódovací kritéria (zásadní pro uplatnění analýzy podle Roseové) jsme zvolili zpravodajské hodnoty tak, jak je vymezili Jörgen Westerstahl a Folke Johansson. Jedná se o výčet, který je oproti pojetí např. Galtunga a Rugeové zredukován na pět hodnot. Vysvětlení, proč jsme se přiklonili k pojetí Westerstahla a Folkeho, se nachází v kapitole o metodě, avšak na úvod stručně můžeme zmínit, že se jedná především o nesnadnost aplikování hodnot Galtunga a Rugeové v totalitní společnosti. Westerstahl a Folk pak zohledňují především pro nás důležitou hodnotu ideologie. Kromě této zpravodajské hodnoty uvádějí ještě hodnoty: důležitost, blízkost, dramatičnost a přístup. Vyhodnocení těchto kategorií ovlivňuje celkové ideologické vyznění výstav. Jaké aspekty důležitosti vybírají východní fotografové a jaké západní? Volí si přístupnější události spíš fotografové Západu nebo Východu? Atd. atp. Dalším důležitým krokem pak byl výběr sekcí z obou fotografických soutěží. Nejprve jsme si určili kategorie, které se v obou soutěžích víceméně překrývají. Z těchto kategorií jsme pak vyloučili ty, které neměly pro ideologické zhodnocení soutěží větší význam (např. kategorie Věda a technologie – obě výstavy sice ve většině případů sledovaly technologický pokrok z relevantního geopolitického bloku – World Press Photo se zaměřovala na technický pokrok v západním světě, Interpressphoto na technický pokrok ve východním světě, avšak vždy se jednalo o pokrok pozitivní,

4

zobrazení nevšedních technologií a postupů, jejichž okódování by tudíž svými homogenními výsledky nemělo pro naši práci větší smysl). Po stanovení kategorií shodných v obou soutěžích a relevantních pro naši práci jsme v souladu s postupem podle Roseové vypracovali kódovací tabulky (viz příloha), v nichž zvolených pět zpravodajských hodnot nabývá buď 1 (hodnota byla naplněna), nebo 0 (hodnota nebyla naplněna). Tyto tabulky jsme pak percentuálně vyhodnotili a výsledky zanalyzovali v analytické části práce. Společně s tímto stanovením, kódováním a vyhodnocením se sekundárně věnujeme také obrazovému popisu fotografií (celý seznam zkoumaných fotografií je k nalezení v příloze na cd). Popis obsahu a technické kvality fotografií přispívá k lepšímu porozumění zobrazovaným událostem, jelikož celkové výtvarné pojetí fotografie (obrazové a technické zpracování) jsou komponenty, které významně ovlivňují celkové obsahové vyznění fotografie. Tyto aspekty mohou významně proměňovat zobrazované téma a přidávat (ubírat) mu na důležitosti (nepodstatnosti), pochmurnosti (veselosti), přinášet nové souvislosti (zamlžovat) apod. (Popis fotografií k dohledání v přílohách).

5

2. Historický kontext V této kapitole se zaměříme na nastínění historického kontextu konce 80. let, konkrétně let 1988 a 1989, které zobrazovaly námi zkoumané výstavy World Press Photo a Interpressphoto.

2.1 SSSR „Celkem oprávněně se říká, že pokud byl Lenin otcem a tvůrcem sovětského státu, pak Gorbačov se stal jeho hrobníkem.“1 Když se Michail Sergejevič Gorbačov stal generálním tajemníkem, bylo mu pouhých 54 let. Tento vystudovaný právník se snažil liberalizovat strnulý sovětský systém, aniž by ho chtěl zásadním způsobem proměnit do hloubky.2 „V první fázi reforem, od nástupu k moci v březnu 1985 zhruba do poloviny roku 1986, prosazoval Gorbačov relativně opatrná opatření. Důraz kladl především na ekonomiku a již v dubnu 1986 volal po urychlení ekonomického vývoje. Současně zahájil i nepopulární tažení proti alkoholu.“3 Gorbačov však brzy narazil na neprůchodnost a zkostnatělost systému. Začal tedy hovořit o nutnosti větší otevřenosti, informovanosti obyvatel. V této souvislosti mu měl sloužit princip glasnosť (rusky zveřejnění). Gorbačov potřeboval vyburcovat celé masy byrokratů.4 „Na 27. sjezdu KSSS v únoru 1986 začal Gorbačov již hovořit o potřebě hlubokých reforem (perestrojka) a nutnosti posílit socialistickou demokracii. Útočil na brežněvismus, netečnost byrokratických aparátů, volal po inovaci řízení ekonomiky, aniž by však specifikoval podrobnosti. Omezenou perspektivu jeho tehdejších představ naznačuje, že se vyhnul zmínkám o radikálnějších maďarských a čínských

1 VYKOUKAL, Jiří, Bohuslav LITERA a Miroslav TEJCHMAN. Východ: vznik, vývoj a rozpad sovětského bloku 1944–1989. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-85983-82-6, s. 647. 2 tamtéž, s. 647. 3 tamtéž, s. 647. 4 tamtéž, s. 648–649.

6

ekonomických reformách. Několik měsíců před tím ostatně výslovně odmítl jak jugoslávský model socialismu, tak čínské ekonomické reformy.“5 Gorbačovovým cílem se stal návrat k leninským ideálům a potřebě obnovit ekonomickou dynamiku inspirovanou NEPem (Novou ekonomickou politikou z 20. let). Tato snaha rozdělila stranu na radikálnější křídlo požadující větší demokratizaci a otevřenost a na ty, již se snažili reformy brzdit.6 Oč rozporuplnější reakce získávaly Gorbačovy kroky v SSSR, o to kladnější přijetí se mu dostávalo v zahraničí. Jeho přesvědčení totiž vycházelo z toho, že zahraniční politika státu se musí přizpůsobit politice vnitřní a omezil tedy zbrojení, jež přestavovalo pro sovětskou ekonomiku mimořádnou zátěž. V listopadu 1985 se Gorbačov setkal v Ženevě s antikomunistickým americkým prezidentem Ronaldem Reaganem. Oba politici pak vydali prohlášení, v němž se shodli na tom, že jadernou válku nelze vyhrát. „Počátkem roku 1988 nebyla sovětská politika již zdaleka vytvářena a určována výlučně komunistickou stranou. Stále výraznější vliv na ni vyvíjely sdělovací prostředky, kultura a inteligence, a to jak v centru, tak v jednotlivých republikách.“7 28. června 1988 začala 19. konference KSSS. Projednávaly se otázky perestrojky a změny v řízení a struktuře státních orgánů. „Ke Gorbačovovým nejradikálnějším krokům patřil návrh, aby první tajemníci stranických organizací byli voleni v tajných volbách s více kandidáty. Stejným způsobem měla probíhat volba předsedy sovětů. Nepochybně doufal, že voličstvo zlomí odpor místní byrokracie k reformám. Jeho návrhy na rozšíření pravomocí volených státních orgánů na úkor stranických znamenaly politickou revoluci v sovětském systému.“8 K těmto krokům se přidala ještě sílící ekonomická krize a probuzení národních sil ve státech východního bloku.

5 VYKOUKAL, Jiří, Bohuslav LITERA a Miroslav TEJCHMAN. Východ: vznik, vývoj a rozpad sovětského bloku 1944–1989. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-85983-82-6, s. 649. 6 tamtéž, s. 649. 7 tamtéž, s. 659. 8 tamtéž, s. 662.

7

2.3 Polsko V Polsku se konaly demonstrace již od roku 1988. Aby režim uklidnil situaci, nabídl představitelům opozice jednání u „kulatého stolu“. To začalo 8. února 1989 a skončilo 5. dubna. Mezi konečné body, na nichž se obě strany dohodly, byla legalizace Solidarity (odborová opoziční organizace) a jejích dvou odnoží (studentské a rolnické), změny v politickém systému (zřízení druhé komory parlamentu a úřadu prezidenta) a svobodné parlamentní volby. „Obě strany již v této době nevedly spor o samotný fakt pořádání voleb, ale hlavně o to, kdo z nich co bude mít.“9 Na začátku června 1989 se konaly volby, jež vyhrála Solidarita. Prvním demokratickým prezidentem byl zvolen komunista generál Wojciech Jaruzelski, premiérem pak představitel opozice Tadeusz Mazowiecki. Nová vláda s drtivou většinou křesel ve prospěch Solidarity se ujala úřadu v září 1989.10

2.4 Maďarsko János Kádár, šéf v Maďarku vládnoucí Maďarské socialistické lidové strany (MSZMP), byl na jaře 1989 uvolněn ze všech svých funkcí. Mezi červnem a zářím 1989 se sešli zástupci opozice s představiteli MSZMP a signovali dohodu, v níž hovořili o své snaze vytvořit podmínky ke změnám v zemi a jejímu přejití k pluralitnímu demokratickému systému. První svobodné volby se konaly 25. března 1990. Zvítězilo v nich pravicové uskupení Magyar Demokrata Fórum.11

2.5 NDR Právě maďarská situace ovlivnila dění v NDR. Když Maďarsko otevřelo své hranice s Rakouskem, využilo toho mnoho východních Němců k emigraci. V polovině září 1989 se pak konala schůze východoněmeckých disidentů, která vedla k založení Nového fóra. To se později stalo důležitým mezi navrhovateli politických proměn.

9 VYKOUKAL, Jiří, Bohuslav LITERA a Miroslav TEJCHMAN. Východ: vznik, vývoj a rozpad sovětského bloku 1944–1989. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-85983-82-6, s. 692. 10 tamtéž, s. 687–699. 11 tamtéž, s. 699–709.

8

Na začátku října se v Lipsku konají demonstrace, u nichž hrozilo, že vyústí v masakr. Sovětské velvyslanectví však mezi jinými vyzývalo k tomu, aby výkonná moc použila jinou taktiku. Policie se tak střelbě do demonstrantů vyhnula Vše pak s konečnou platností eskalovalo pádem berlínské zdi.12

2.6 Československo Zásadnímu dni pro Československo, 17. listopadu, předcházelo několik událostí, jež ukazovaly, jakým směrem se ubírají politické nálady v zemi. V lednu se konaly demonstrace k výročí Palachova upálení. Proti rozsudku, který 21. února uvěznil Václava Havla, se zvedla vlna nepokojů nejen v Československu, ale i v zahraničí. V červnu vydala opoziční Charta 77 petici Několik vět, kterou podepsaly tisíce lidí. Dokument požadoval propuštění politických vězňů, zastavení pronásledování občanských iniciativ, obnovení některých demokratických svobod atd. Právě 17. listopadu se pak sešli studenti na demonstraci připomínající si uzavření českých vysokých škol v roce 1939. Proti demonstrantům použila policie hrubou sílu. K demonstracím se připojují stávky na českých vysokých školách a v divadlech. 25. listopadu 1989 udělil tehdejší prezident Československa, Gustav Husák, amnestii sedmi politickým vězňům. KSČ nemohla čekat podporu zevnitř státu ani zvenčí; většina z okolních spřátelených zemí procházela revolucí. 10. prosince podal Husák demisi. 29. prosince byl Václav Havel zvolen prezidentem Československa.13

2.7 Rumunsko V Rumunsku byl průběh revoluce o poznání brutálnější než v Československu. 17. prosince 1989 došlo ke střetu mezi tajnou policií a lidmi, kteří bránili svého kněze před vystěhováním. Demonstrace se překlenula do dalších dní. Počty mrtvých stoupaly a rozšířily se po celé zemi. Generální tajemník strany Nicolae Ceauşescu nařídil armádě tvrdě zasáhnout, ale ta se nakonec přidala na stranu demonstrantů. Když se situace stala

12 VYKOUKAL, Jiří, Bohuslav LITERA a Miroslav TEJCHMAN. Východ: vznik, vývoj a rozpad sovětského bloku 1944–1989. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-85983-82-6, s. 709–717. 13 SUK, Jiří. Labyrintem revoluce: aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize : (od listopadu 1989 do června 1990). Praha: Prostor, 2009. ISBN 978-80-7260-219-3, s. 483–490.

9

nesnesitelnou, pokusil se Ceauşescu uprchnout ze země. Byl však chycen, odsouzen za genocidu a oběšen.14

2.8 Bulharsko V Bulharsku pak volání po demokracii odstartovala demonstrace proti devastaci životního prostředí v listopadu 1989. V reakci na ni do týdne odstoupil tajemník komunistické strany Teodor Živkov.15

2.9 Spojené státy americké a jejich vliv na nové uspořádání Evropy Zhroucení východního bloku posílilo velmocenské postavení Spojených států. V Evropě mezitím pokračoval integrační proces nově vzniklých států do ekonomického celku. V roce 1992 byla založena Evropská unie, jejíž myšlenka navazovala na ekonomické sjednocování Evropy z 50. let 20. století. Vznik nových zemí na mapě Evropy přirovnává historik Tony Judt ve své knize Poválečná Evropa k důsledkům Versailleské smlouvy po první světové válce. „Vznikem národních států ve Versailles vyvrcholil dlouhý a vleklý proces, jehož počátky spadaly do poloviny 19. století nebo ještě starší doby a který nepřišel jako nějaké velké překvapení. Nicméně s možností, že k něčemu podobnému dojde na konci 20. století, nepočítal skoro nikdo. Přitom hned tři státy, které zmizely v průběhu 90. let – Československo, Jugoslávie a Sovětský svaz – patřily právě k úrodě z roku 1918.“16 Americký politik Henry Kissinger ve své knize Umění diplomacie pohlíží na rozpad Sovětského svazu poněkud odlišně: „Reagan i Gorbačov věřili v konečné vítězství svých stran.(…) Reagan rozuměl hnacím motorům své společnosti, zatímco Gorbačov naprosto ztratil kontakt s motivy své. Oba vůdcové apelovali na to, co ve svých systémech považovali za nejlepší. Avšak zatímco Reagan povzbudil ducha svého

14 VYKOUKAL, Jiří, Bohuslav LITERA a Miroslav TEJCHMAN. Východ: vznik, vývoj a rozpad sovětského bloku 1944–1989. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-85983-82-6, s. 732–735. 15 tamtéž, s. 722–732. 16 JUDT, Tony. Poválečná Evropa: historie po roce 1945. Praha: Slovart, 2008. ISBN 978-80-7391-0259, s. 655.

10

lidu odkazem k pramenům iniciativy a sebevědomí, Gorbačov urychlil rozpad jím představovaného systému požadováním reformy, jíž tento systém nebyl schopen.“17 Kissinger dále předestírá myšlenku, že komunismus se začal paradoxně rozpadat v době, kdy Amerika prožívala maximální oslabení svých pozic. Tento rozpor odůvodňuje sovětským přepínáním vlastních sil. 18 Reagan pak podle Kissingera dosáhl politického úspěchu pro akademiky takřka nepochopitelného: „O dějinách nevěděl prakticky nic a to málo, co věděl, přizpůsoboval svým předem utvořeným nezvratným názorům. Biblické zmínky o Armageddonu považoval za operační prognózy. (…) Podrobnosti zahraniční politiky Reagana nudily. Pochopil několik základních myšlenek o nebezpečí appeasementu, o komunistickém zlu a velikosti své země, avšak analýza podstatných problémů nebyla jeho silnou stránkou.“19 Reaganovou důležitou stránkou byl podle Kissingera talent pro sjednocování Američanů, osobní příjemnost a přátelskost: „Tím, že jsme s realitou dnešního světa spojili nadčasové pravdy a hodnoty, jichž si Američané vždy vážili, jsme vytvořili základy pro zásadně nové směřování americké zahraniční politiky – politiky založené na hrdém, nezakřiknutém chápání našich drahocenných svobodných institucí…“20 Kissinger na závěr kapitoly o konci studené války odvážně tvrdí: „Ve světě po skončení studené války neexistuje žádná obecná ideologická hrozba, ani – alespoň v době, kdy píši tyto řádky – jediná geostrategická konfrontace. Téměř každá situace je speciální. Přesvědčení o americké výjimečnosti inspirovalo americkou zahraniční politiku a dalo Spojeným státům sílu prosadit se ve studené válce. V multipolárním světě jednadvacátého století si však tato víra bude vyžadovat daleko subtilnější aplikace. Amerika si nakonec bude muset položit otázku, již se po většinu svých dějin dokázala vyhýbat: zda její tradiční chápání sebe sama jako majáku nebo vůdce křižáckého tažení

17 KISSINGER, Henry. Umění diplomacie: od Richelieua k pádu Berlínské zdi. Praha: Prostor, 1997. ISBN 80-85190-59-1, s. 797–798. 18 tamtéž, s. 798. 19 tamtéž, s. 799–800. 20 REAGAN. Remarks at the Annual Washington Conference of the American Legion. [online]. 1983 [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: http://www.reagan.utexas.edu/archives/speeches/1983/22283b.htm

11

dosud vyjadřuje možnosti, které má, nebo zda je omezuje; zda zkrátka přece jen nebude muset vytvořit nějakou definici svého národního zájmu.“21

21 KISSINGER, Henry. Umění diplomacie: od Richelieua k pádu Berlínské zdi. Praha: Prostor, 1997. ISBN 80-85190-59-1, s. 840.

12

3. Zpravodajská fotografie Nejprve bychom rádi uvedli úryvek z textu Susan Sontagové z publikace O fotografii. „Skutečnost byla vždy interpretována prostřednictvím obrazů. Filosofové počínaje Platónem se pokoušeli uvolnit naši závislost na obrazech připomínáním nezobrazujících způsobů uchopení reality. Když se však v polovině devatenáctého století začaly zdát takové způsoby dosažitelné, ústup starých náboženských a politických iluzí nepřinesl, jak se očekávalo, masový příklon ke skutečnosti. Naopak, nový věk nevíry utužil věrnost obrazům. Důvěra, kterou již nenesla skutečnost zprostředkovaná ve formě obrazů, byla nyní propůjčena skutečnosti chápané jako obraz samotný, jako přelud. (…) Fotografické obrazy jsou opravdu schopné zmocnit se skutečnosti, protože fotografie není jen pouhým zobrazením (jako například malba); není jen interpretací reality, ale je také jejím otiskem, tak jako šlépěj nebo posmrtná maska. Zatímco malba, i kdyby byla téměř fotograficky přesným přepisem skutečnosti, nebude nikdy víc než pouhou interpretací, fotografie je vždycky zachycením světelných vln přímo odrážených předměty – hmotnou stopou po předmětu, kterou žádná malba být nemůže.“22 Sontagová zde dobře vystihuje, jakou roli hraje v dnešním světě médium fotografie a přirozená vůle lidí věřit zobrazovanému jako skutečnosti. Právě tento faktor divákovy důvěry v to, co vidí, je pro zpravodajskou fotografii zásadní. Na rozdíl od umělecké fotografie je pro zpravodajskou důležitá aktuálnost. Zpravodajská fotografie jako nositelka vizuální informace často doprovází mediální texty, nezřídka však funguje i coby autonomní výpověď o naší skutečnosti. Základním požadavkem je, aby autor zpravodajské fotografie předkládal zobrazovanou skutečnost srozumitelně, objektivně a nezkresleně. Ten, kdo vizuální informaci přijímá, by si měl na základě fotografie vytvořit představu o tom, jaká událost se odehrála a kdo se na jejím průběhu podílel.23 Alena Lábová k tomu ve své stati ve Zpravodajství v médiích dodává:

22 SONTAGOVÁ, Susan. O fotografii. Praha, Litomyšl/Brno: Paseka/Barrister & Principal, 2002. ISBN 80-7185-471-9, s. 137–138. 23 KOBRÉ, Kenneth. Photojournalism: The Professionals` Approach. Boston: Focal Press, 2004. ISBN 978-0750685931, s. 367.

13

„Důležitou vlastností zpravodajské fotografie je aktuálnost a skutečnost, že je masově distribuována a že ve většině případů vzniká na objednávku. Zpravodajská fotografie tedy poskytuje obrazovou zprávu, vizuálně sděluje fakt. Její účinnost je založena na obsahu. Odpovídá na klasické zpravodajské otázky kdo? co? jak?, a výjimečně může napovědět na otázku kde? Neumí odpovědět na otázku proč?, a ani událost časově nezařadí. Proto je nedílnou součástí fotografické zprávy text.“24 Tento text dostává podobu samotného článku, jež fotografii doprovází, nebo popisku pod snímkem. Popisek je krátkou doprovodnou informací, který objasňuje to, co z fotografie nelze vyčíst. Jedná se např. o jména zachycených osob, místo pořízení atd. Pořízení dobré zpravodajské fotografie klade na autora hned několik nároků. Podle publikace Franka P. Hoye Photojournalism se jedná o tvůrčí a technickou zdatnost, estetickou vnímavost a intelektuální zvědavost.25 Jana Teplá k tomu ve své diplomové práci podotýká, že práce fotožurnalisty podléhá stejně jako u jiných mediálních pracovníků určitým mediálním rutinám: pracovník redakce ví, jak se dostat k událostem, které zapadají do pojetí světa té které mediální organizace. Tato organizace pak stanovuje pravidla práce, vytváří si zpravodajskou síť a další pracovní techniky. Pak tedy každá fotografie, než je médii zveřejněna, projde řadou organizačních rutin, kterým práce fotožurnalisty podléhá.26 Kenneth Kobré to pak ve své knize Photojournalism: The professionals` approach formuluje podobně. Fotožurnalistovi by neměly chybět zvědavost, schopnost předvídat a dobrý instinkt.27

24 OSVALDOVÁ, Barbora (ed.). Zpravodajství v médiích. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-02482, s. 90. 25 HOY, Frank P. Photojournalism: The Visual Approach. New Jersey: Prentice Hall, 1993. ISBN 0136655718, s. 5. 26 TEPLÁ, Jana. World Press Photo 1955-2010: obsahová analýza vítězných fotografií světové soutěže novinářských fotografií. Praha, 2012. Diplomová práce. FSV. 27 KOBRÉ, Kenneth. Photojournalism: The Professionals` Approach. Boston: Focal Press, 2004. ISBN 978-0750685931, s. 35.

14

4. Fotografické žánry V této kapitole si stručně charakterizujeme jednotlivé fotografické žánry.

4.1 Fotografická aktualita Žánr fotografické aktuality dělíme na spot news a general news. Podle Aleny Lábové se na spot news nemůže fotograf v žádném případě předem připravit. Nejčastěji se jedná o přírodní katastrofy, lidské tragédie nebo naopak neplánované šťastné události. Častými pořizovateli spot news bývají amatéři, dobrým příkladem je třeba zachycení atentátu na J. F. Kennedyho – okamžik atentátu nezachytil žádný z oficiálních fotografů, protože všichni byli v době výstřelu za Kennedyho autem. 28 Výstava World Press Photo, námi zkoumaný ročník 1989, tuto kategorii ve své soutěži zařazenou má. Naproti tomu výstava Interpressphoto, stejný ročník, kategorii Spot News nemá. Tuto kategorii nahradila soutěž Interpressphoto kategorií, která se k Spot News nejvíce blíží, a to News Photo. V ní najdeme kombinaci general a spot news (např. státnické setkání a fotografie z „arménské tragédie“29). Opakem spot news jsou pak general news, neboli dopředu avizované, plánované události, na něž má fotograf možnost připravit se dopředu. K general news řadíme např. oficiální státnické návštěvy, tiskové konference nebo volební kampaně. K general news se ovšem řadí také např. dlouhotrvající válečné konflikty.30 Kenneth Kobré k tomu říká: „Politici vyhledávají rozhovory a fotografy. Tiskoví poradci vymýšlejí nové události a organizují nové konference, aby jejich šéfové mohli zaujímat místo na titulní straně. Vychytralí politici vědí, že znovuzvolení závisí na jejich dobrém mediálním obraze. Peněžní hodnota fotky na titulní straně je neocenitelná. Politici plánují takové události, které média zaujmou, a to i za předpokladu, že samotná událost není ve své podstatě příliš důležitá. Tyto antiudálosti, 28 OSVALDOVÁ, Barbora (ed.). Zpravodajství v médiích. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-02482, s. 92–93. 29 Arménská tragédie bylo zemětřesení, které se odehrálo 7. prosince 1988 nedaleko města Spitak. Otřesy dosáhly stupně 7 Richterovy stupnice. 30 OSVALDOVÁ, Barbora (ed.). Zpravodajství v médiích. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-02482, s. 92.

15

neboli dobré příležitosti k fotografování, jsou designovány tak, aby se v očích fotografů stávaly fotogenickými – přetékají balónky a konfetami.“31

4.2 Sportovní fotografie Sportovní fotografie vyžaduje od fotografa obeznámenost s danou disciplínou, pohotovost a rychlost. Sportovní fotografie jsou populární mj. díky tomu, že v poměrně krátkém časovém úseku jedné disciplíny mohou zobrazit celou škálu často i protichůdných emocí.32 Kategorii sportovní fotografie mají obě námi zkoumané soutěže.

4.3 Fotografická reportáž Fotografická reportáž vypovídá o aktuálním jevu nebo významné události. Její důležitou součástí je text, který celou obrazovou sérii zasazuje do souvislostí. Tvoři ji několik na sebe navazujících fotografií, které si kladou za cíl dodat komplexnější výpověď o dané události.33 Autoři fotografických reportáží používají různá skladební hlediska – časová chronologie události (např. postup práce) či střídání celků a polocelku s detaily pro lepší dynamiku celkového vyznění (stejný princip se užívá např. i při filmovém střihu). Žánr fotografické reportáže zohledňují obě soutěže. V kategoriích World Press Photo bychom k tomuto žánru mohli přiřadit kategorie Spot News – Stories a People in the News – Stories. V soutěži Interpressphoto se pak jedná o kategorii News Photo – Series.

4.4 Feature Tento žánr bychom do češtiny mohli přeložit jako zajímavost. Feature fotografie se nemusí vztahovat k aktuálním tématům. Podle teoretika Freda S. Parrishe se jedná o

31 KOBRÉ, Kenneth. Photojournalism: The Professionals` Approach. Boston: Focal Press, 2004. ISBN 978-0750685931, s. 45. 32 tamtéž, s. 120–123. 33 tamtéž, s. 141–143.

16

fotografie s nulovou zpravodajskou hodnotou, které nemají místo v žádné jiné zpravodajské kategorii.34 Podle Kobrého je feature jakýmsi obrazovým dezertem čtenářům, kteří si chtějí dát pauzu od nehod, požárů a ekonomických zpráv. Některé noviny, uvádí Kobré dál, však feature nechápou jen jako onu pověstnou třešničku, ale tento žánr se pro ně stává i tématem titulních stránek.35

4.5 Portrét Jedná se o zpodobnění lidské podoby. Může se jednat o jedince nebo skupinu. Kvalitní fotograf-portrétista se pak snaží kromě samotné fyzické podoby zachytit také psychické rozpoložení, vlastnosti, specifika a odlišnosti fotografovaného subjektu.36 Čtenáři novin jsou zvyklí především na reportážní portrét. Reportážní portrét se od klasického liší měrou spontaneity a objemu příprav (klasický portrét vyžaduje péči). V soutěži World Press Photo reportážnímu portrétu odpovídá kategorie People in News, v soutěži Interpressphoto se jedná o kategorii Human Portraits.

34 PARRISH, Fred S. Photojournalism: An Introduction. Belmont: Wadsworth Publishing, 2001. ISBN 0314045643, s. 182. 35 KOBRÉ, Kenneth. Photojournalism: The Professionals` Approach. Boston: Focal Press, 2004. ISBN 978-0750685931, s. 85. 36 tamtéž, s. 102–106.

17

5. Historie soutěží V této kapitole si shrneme historii a způsob, jakým se konstituovaly obě zkoumavé výstavy.

5.1 World Press Photo Koncepce soutěže World Press Photo vyvstala z původně národní soutěže pořádané Nizozemskou unií novinářů (NVF). Několik příslušníků této unie přišlo v roce 1955 s nápadem ji rozšířit na mezinárodní formát. V tomto novém mezinárodním formátu se poprvé uskutečnila k 25. výročí založení Nizozemské unie novinářů, výstava vítězných snímků se pak konala v prosinci 1955. Z jednorázového nápadu se stala pravidelná událost, která se konala, až na pár výjimek, každoročně. Neměnné zůstávalo také to, že z vítězných snímků byla vytvořena výstava. V roce 1955 se soutěže účastnilo 42 fotografů z 11 zemí. Dohromady zahrnovala přes 300 fotografií. Následující rok se počet soutěžících zečtyřnásobil, počet národností takřka zdvojnásobil. V šedesátých letech tento nárůst již nebyl tak strmý. V dalších letech soutěž zaznamenala přihlášky ze 40 až 50 států světa. V 80. letech se již jednalo o zhruba 60 států. Na začátku 90. let činil počet soutěžících fotografů cca 1200 (64 národností), na konci dekády se se tento počet ještě ztrojnásobil, fotografové celkem 116 národností. Během posledních let hodnotí porota práci cca 5000 fotografů z více než 125 států, celkem přes 95 tisíc fotografií. Kategorie, ze kterých se soutěž skládá, se v průběhu let měnily. Mělo to postihovat změnu způsobu, jakým média prezentují fotografie veřejnosti. Na začátku se jednalo jen o několik kategorií – Zprávy (News), Sport (Sports), které obsahovaly jednotlivé snímky, a pak kategorie Features (Features) a Obrazové příběhy (Picture Stories). Barevná fotografie měla od roku 1965 svou vlastní kategorii. V roce 1970 došlo ke změně, když byly Features rozděleny na Features zpravodajské (News Features)

18

a Features reportážní (General Features). Tento vývoj vyvrcholil v roce 1975, kdy bylo ustanoveno deset soutěžních kategorií, které s některými obměnami (úprava názvu nebo zaměření) přetrvaly dodnes. V námi zkoumaném roce 1989 si fotografové mohli vybírat z těchto kategorií: Spot News, News Features, People in the News, Sports, Humour, Arts, Science and Technology, Nature, Daily Life. Všechny uvedené kategorie se pak ještě dělily na jednotlivé snímky a série (singles a series).37 První porota soutěže World Press Photo byla složena z pěti členů pocházejících z Velké Británie, Západního Německa, Francie, Belgie a Nizozemska. Už v roce 1956 měla porota prvního člena východního bloku, konkrétně z Ruska. Do konce 50. let se počet členů poroty vyšplhal na devět (ze sedmi různých zemí). V šedesátých letech byly sice čas od času vytvořeny samostatné poroty, aby posuzovaly sportovní fotografie, vybraly Nejlepší nizozemskou fotografii (leading Dutch photo) nebo „Nejumělečtější fotografii“ („most artistic photo“), od roku 1970 byla ale porota opět soustředěna v jednom panelu. Výjimkou pak byla v letech 1984 až 2003 porota dětí (Children`s Jury), kterou tvořili školáci z celého světa a která udílela svou vlastní cenu.38

5.2 Interpressphoto První ročník soutěže Interpressphoto se konal v roce 1960 v Berlíně. Následovaly ročníky Budapešť (1962), Varšava (1964), Bukurešť (1966), Praha (1970), Sofia (1972). Berlín (1974), Moskva (1977), Havana (1979), Ulánbátar (1981), Damašek (1983), Moskva (1985), Bagdád (1987), Pchjongjang (1989) a Brasilia (1991). Podle Jaroslava Mevalda, českého fotografa, který byl v porotě v námi zkoumaném ročníku, nevznikla výstava primárně jako konkurence World Press Photo – šlo spíše o vytvoření soutěžní platformy pro fotografy východního bloku v době, kdy World Press Photo zavedlo účastnické poplatky v dolarech, což si mnozí soutěžící nemohli dovolit:

37 World Press Photo (katalog). Oxford: Phaidon Press, 1990. ISBN 071482674X, s. 120–121 38 History of World Press Photo [online]. [cit. 2013-02-01]. Dostupné z: http://www.worldpressphoto.org/history-world-press-photo

19

„Zpočátku jsme se my, fotoreportéři z východního bloku, hlásili do této výstavy. Naše fotky byly přijímány a často i oceňovány. Já sám jsem získal čestné uznání. Výstava neměla žádná omezení. Jenže potom stanovil výbor World Press Photo pro účastníky vstupní poplatek. Ten činil 15 dolarů, a i když se to dneska nemusí zdát jako velká částka, nikdo z fotografů v Československu nemohl sehnat dost valut, aby si mohl dovolit zúčastnit se. Obrátili jsme se tak na Československý svaz novinářů a prosazovali jsme, aby za nás příspěvek svaz zaplatil. Jenže svaz to odmítl.“ (Celý rozhovor s Jaroslavem Mevaldem k dohledání v přílohách na konci práci).

20

6. Kategorie soutěží V této části se budeme věnovat shodným a rozdílným prvkům v kategoriích, které obě soutěže ustanovily. Nejprve se ještě jednou zopakujme jednotlivé kategorie pro obě soutěže v roce 1989. World Press Photo: - Spot News - News Features - People in News - Sports - Humour - Arts - Science and Technology - Nature - Daily Life

Interpressphoto: - News Photo - Human Portraits - Sports Photo - Man and Work - Man and Art - Science and Technology - Man and Life - Man, Animals and Nature

21

Kategorie obou soutěží si nyní rozdělíme do několika oddílů, a to podle toho, jakou měrou se kategorie shodují, či naopak liší.

6.1 Shodné kategorie Z výše uvedeného je zjevné, že některé kategorie se přímo překrývají, drobné rozdílné nuance spočívají pouze v názvech. - Sportovní fotografie (World Press Photo: Sports x Interpressphoto: Sports Photo) - Portrét (World Press Photo: People in News x Interpressphoto: Human Portraits) - Příroda39 (World Press Photo: Nature x Interpressphoto: Man, Animals and Nature) - Věda a technologie40 (Science and Technology – shodné názvy v obou soutěžích) - Umění41 (World Press Photo: Arts x Interpressphoto: Man and Art) - Běžný život (World Press Photo: Daily Life x Interpressphoto: Man and Life)

6.2 Kategorie vykazující shodné rysy Do této oblasti řadíme ty kategorie, které vykazují některé shodné rysy, jejich definice se přesto nepřekrývá tak, jako tomu bylo u předcházejících. Jedná se kategorii, kterou bychom souhrnně mohli nazvat jako: - Zpravodajskou aktualitu a aktuální feature (World Press Photo: Spot News, News Features vs. Interpressphoto: News Photo) Podle výše uvedených definic se Spot News nemusí zcela překrývat s News Photo (tato kategorie by podle svého názvu mohla zahrnovat i general news – což se také, v jednom exempláři, děje.)

39 V této kategorii se v obou soutěžích může jednat o žánry fotooesej, feature nebo momentka, záleží vždy na konkrétním snímku. 40 totéž 41 V této kategorii z hlediska žánru převažují v obou soutěžích fotoeseje a portréty.

22

Jelikož se ale jedná jen o jeden exemplář, což je v celkovém počtu 52 snímků (včetně jednotlivých snímků ze série) zanedbatelný rozdíl, rozhodli jsme se kategorie sloučit do jednoho celku. Obě kategorie se zaměřují na referování o aktuálních událostech tehdejší doby, důležitou úlohu zde hraje sekundární předpoklad emocionální odezvy a především pak ideologický aspekt. Jsou to právě tyto kategorie, na nichž je možné nejlépe doložit, jak velkou roli hrála v soutěžích dobová sociálně-politická dichotomie.

6.3 Rozdílné kategorie Do tohoto celku jsem se rozhodla zařadit takové kategorie, které v konkurenční soutěži nemají svůj uspokojivý ekvivalent. Jedná se o kategorii Humour ze soutěže World Press Photo, která by odpovídala charakteristice nadčasového, úsměvného feature, jejíž obdobu však Interpressphoto nemá. Dále se jedná o kategorii Man and Work ze soutěže Interpressphoto. Tato kategorie by teoreticky mohla být přiřazena do Umění, jenže na snímcích se často jedná o zobrazení poměrně neuměleckých činností (volba prezidenta v SSSR, práce ve slévárně). Tato kategorie tudíž nemá svého partnera v konkurenční soutěži.

6.4 Výběr kategorií pro obsahovou analýzu Snažila jsem se vybrat takové kategorie, které si co nejlépe tematicky odpovídají a které se zabývají některým společensko-politickým rysem (tím pádem z úvahy vypadává např. Příroda). Zkoumané kategorie budou tedy: - Portrét (World Press Photo: People in News x Interpressphoto: Human Portraits) - Běžný život (World Press Photo: Daily Life x Interpressphoto: Man and Life)

23

- Zpravodajská aktualita42 (World Press Photo: Spot News x Interpressphoto: News Photo)

42 News Features jsme sice zařadili do kategorie související se zpravodajskou aktualitou, zařazení této kategorie do výběru by ale jednak zdvojnásobilo počet zkoumaných fotografií v soutěži World Press Photo a navíc by také vymezenou dvojici Spot News x News Photo posunulo více k jinému žánru, což pro tuto práci není žádoucí.

24

7. Vymezení ročníku Výstava Interpressphoto má v názvu ročník 1989, World Press Photo pak 1990. Interpressphoto zkoumá část roku 1989, World Press Photo pak tento ročník pokrývá celý. World Press Photo se dostává i k událostem kolem pádu železné opony na rozdíl od Interpressphoto, která neobsáhla celý rok 1989 – soutěž se konala v rozmezí mezi 28. červnem a 21. červencem 1989. Přesto jsou však tyto dva ročníky logickým průsečíkem alespoň části zkoumané doby, a proto jsme se rozhodli k jejich komparaci s tím, že práce bude užitečná ve smyslu porovnávání zobrazování Východu a Západu v posledních měsících bipolárního chápání světa i za cenu, že jejich časové vymezení se o pár měsíců míjí.

25

8. Obsahová analýza – vymezení metody Metoda, kterou budeme k analýze vybraných fotografií používat, se nazývá obsahová analýza. Tuto analýzu Slovník mediální komunikace charakterizuje jako „nejpoužívanější techniku výzkumu mediálních obsahů“43 Valérie Vitoušová ve své bakalářské práci s názvem Czech Press Photo 1995-2005 : obsahová obrazová analýza vítězných fotografií v kategorii Reportáž a Aktualita pak doplňuje: „Obsahová analýza se snaží zachytit nejdůležitější aspekty sledovaných objektů – v našem případě fotografií – a souvislosti mezi nimi. Pro potřebnou přesnost je také nutné brát v potaz nejen obsahy např. fotografií a rozdíly mezi nimi, ale také množství fotografií samotných.“44 Před použitím analýzy je nutné stanovit nejprve hypotézu, kterou analýza následně potvrdí, či vyvrátí: „Předmětem zájmu analýzy je tedy zjevný obsah, jejím cílem pak redukce komplexnosti a mnohoznačnosti v analyzovaných textech obsažených informací pouze na některé, ale vzhledem k počátečním hypotézám relevantní.“45 Mediální teoretici David Silverblatt a Enright Eliceiri, tak, jak je představují autoři Slovníku, rozlišili pět možností, kdy je možné použít metodu obsahové analýzy. Jedná se o tyto případy: - získání poznatků o komunikátorech - popis množství a druhu informací přenášených určitým médiem - identifikace obsahových rozdílů různých médií - získávání poznatků o určitých sděleních obsažených v textech - studium vizuálních a psychologických vjemů, kterým je vystaveno publikum Pro účely naší práce použijeme druhý typ možnosti použití obsahové analýzy, tedy popis množství a druhu informací přenášených určitým médiem. Nyní přistoupíme k procesu, jak obsahovou analýzu na zkoumaném vzorku použít. Jelikož se jedná o analýzu vizuálního obsahu, tak v tomto hledisku vycházíme z postupu

43 REIFOVÁ, Irena a kol. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-926-7, s. 21. 44 VITOUŠOVÁ, Valerie. Czech Press Photo 1995-2005: obsahová obrazová analýza vítězných fotografií v kategorii Reportáž a Aktualita. Praha, 2010. Bakalářská práce. FSV. 45 REIFOVÁ, Irena a kol. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-926-7, s. 21.

26

čtyř kroků, který ve své knize Visual Methodologies: An Introduction to Researching with Visual Materials uvádí britská teoretička Gillian Roseová: - I když obsahová analýza umožňuje zkoumat rozsáhlý počet fotografií, není nutné zkoumat všechny z daného spektra – zásadním rozhodnutím je vybrat dostatečně reprezentativní vzorek. - Dále si určíme kategorie, které budeme na daném vzorku zaznamenávat a kódovat. „Kódování znamená přiřazovat popisná pojmenování daným fotografiím. Toto je zcela zásadní stádium obrazové analýzy.“46 Důležité je promyslet si, jaké kódovací kategorie použijeme. Kategorie musí být z hlediska analýzy zajímavé, koherentní, nesmí se překrývat. V našem případě se bude jednat o několik vybraných zpravodajských hodnot (viz dále). - Coby třetí bod metody figuruje samotný proces kódování, tedy přiřazování kategorií jednotlivým fotografiím. - Závěrečnou částí metody je pak vyhodnocení výsledku. 47

46 ROSE, Gillian. Visual Methodologies: An Introduction to the Interpretation of Visual Materials. New York: Sage, 2007. ISBN 1412921910, s. 90. 47 tamtéž, s. 90.

27

9. Analytická část 9.1 Zpravodajské hodnoty – stručný vývoj Jako první termín zpravodajské hodnoty použil Walter Lippmann v publikaci Public Opinion z roku 192248. Podle Lippmanna patří mezi zpravodajské hodnoty jednoznačnost, osobní zaujetí, prostorová blízkost a konflikt. Jirák a Köpplová mluví v souvislosti s procesem, kdy se z události stává zpráva o „překročení prahu mediální pozornosti“49 Hodnoty těchto událostí aspirujících na zprávy definovali Johan Galtung a Mari Rugeová ve své studii z roku 1965, jež zkoumala zprávy v norském tisku. Na základě této studie ustanovili Galtung a Rugeová 12 zpravodajských hodnot. Osm hodnot (frekvence, rozměr, jednoznačnost, blízkost, souznění, neočekávanost, kontinuita, kompozice) stanovili Galtung a Rugeová jako relativně nezávislé na socio-kulturním kontextu. Následující čtyři hodnoty uvádí Galtung a Rugeová jako zásadní hlavně pro západní zpravodajství. Jedná se o elitní národy, elitní osoby, personifikaci a míru negativity. Pojetí zpravodajských hodnot zpracovávali i další autoři. Např. v roce 1976 Winfried Schulz rozpracoval šest dimenzí faktorů zprávy: čas, blízkost, status, dynamika, valence a identifikace. Odlišné stanovisko k rozdělení zastupují Graeme Burton a Jan Jirák: dělí hodnoty na obecné a zpracovatelské. Mezi obecné hodnoty řadí kupř. frekvenci, blízkost, jednoduchost, jasnost. Zpracovatelské hodnoty charakterizují jako „významné faktory, které ovlivňují výběr a konečnou podobu zpráv“50. Pravděpodobnost, že bude událost zpracována do podoby zprávy, podle nich vzrůstá úměrně s tím, nakolik je možné událost např. zjednodušit či zjednoznačnit. S poněkud odlišným konceptem pak přišli v roce 1994 již výše jmenovaní Jörgen Westerstahl a Folke Johansson ve studii Foreign News: News Values and Ideologies. Právě jejich hodnoty jsme zvolili coby kódovací kritéria. 48 LIPPMANN, Waletr. Public Opinion. New Brunswick: Transaction Publishers, 1991. ISBN 1560009993, s. 64–76. 49 JIRÁK, Jan a Barbora KÖPPLOVÁ. Média a společnost: Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha: Portál, 2003. ISBN 978-80-7367-287-4, str. 77. 50 BURTON, Graeme a Jan JIRÁK. Úvod do studia médií. Brno: Barrister, 2001. ISBN 80-859-4767-6, s. 254.

28

9.2 Kódovací kritéria Pojetí zpravodajských hodnot podle Jörgena Westerstahla a Folkea Johanssona se důkladněji než jiná pojetí orientuje na úmysl autorů ovlivňovat publikum. Jejich zpravodajské hodnoty zároveň splňují požadavky Roseové na zajímavost, koherenci i neexistenci vzájemného překrývání se. 51 Toto s manipulací související dělení je vymezeno pěti základními aspekty: důležitost, blízkost, dramatičnost, hodnota ideologie a hodnota přístupu. Důležitost neboli význam chápou Westerstahl s Johanssonem jako „národní charakteristiku měřitelnou například pomocí údajů o velikosti populace nebo hrubého národního produktu.“52 Blízkost definují jako „vztah mezi dvěma zeměmi. Podle autorů jde o relativní hodnotu, kterou lze chápat jako blízkost geografickou (měřitelnou podle vzdáleností hlavních měst), ekonomickou a kulturní.“53 Dramatičnost se pak týká „událostí, spíše než států, a zahrnuje řadu zpravodajských hodnot vázaných jak k samotné události, tak k prezentaci události“54 Tyto kategorie pak doplňují již zmíněné hodnota přístupu a hodnota ideologie, které mohou ovlivnit používání předchozích tří kategorií.55 „Přístup je spíše technickou možností novinářů dostat se k potřebným informacím a ideologii autoři pojímají jako ideologii národního zájmu.“56 Kategorii přístupu tedy budeme vyhodnocovat coby snadnost (obtížnost) západního (východního) novináře dostat se k požadovaným informacím (např. portrét Václava Havla v Československu pořízený západním novinářem hodnotíme coby obtížnější než pořízení portrétu manželů Thatcherových v Downing Street 10). Toto pojetí jsme vybrali předně proto, že pojetí Galtunga a Rugeové se ukazuje problematické při aplikaci na zpravodajství v totalitní společnosti. To se uplatňuje

51 ROSE, Gillian. Visual Methodologies: An Introduction to the Interpretation of Visual Materials. New York: Sage, 2007. ISBN 1412921910, s. 90. 52 TRAMPOTA, Tomáš, JIRÁK, Jan. Zpravodajství. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-736-7096-8, s. 26. 53 tamtéž, s. 26. 54 WESTERSTÅHL, Jörgen, JOHANSSON, Folke: Foreign News: News Values and Ideologies. In European Journal of Communication, vol. 9, no. 14, 1994, s. 71-89. 55 tamtéž, s. 71-89. 56 TRAMPOTA, Tomáš, JIRÁK, Jan. Zpravodajství. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-736-7096-8, s. 26.

29

zejména na příkladu hodnot personalizace, negativita, spojení s elitními osobami, variace.57 Trampota uvádí příklad analýzy zpravodajství Rudého práva z poloviny 60. let 20. století, kdy se zjevně projevuje, že „důraz na jednotlivce a na snahu personifikovat události nebyl tak silný, v řadě zpráv vystupuje jako aktér kolektiv nebo skupina lidí (to lze vnímat jako projev protipólu kapitalistický individualismus vs. komunistický kolektivismus). Namísto negativních zpráv jsou intenzivně prezentovány zprávy o úspěších hospodářství a průmyslu, negativní události jako možný náznak chyb se objevují jen v omezeném množství.“58 Zpravodajské hodnoty v pojetí Johanssona a Westerstahla pak budeme vztahovat ke státům pořádajícím jednotlivé soutěže (např. fotografie z World Press Photo, která zachycuje dění v Československu vztahujeme coby zobrazovanou událost v západním médiu a naopak, fotografie zachycující Pinocheta v Interpressphoto hodnotíme coby portrét publikovaný ve východním médiu).

57 TRAMPOTA, Tomáš, JIRÁK, Jan. Zpravodajství. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-736-7096-8, s. 27. 58 tamtéž, s. 27.

30

10. Hypotéza Ideologická zatížení fotografií soutěží World Press Photo a Interpressphoto, ročník 1989, jsou srovnatelná.

31

11. Podíl zpravodajských hodnot u jednotlivých kategorií fotografií Kódovací tabulky (viz přílohy) ukázaly, že poměřitelné jsou výstavy World Press Photo a Interpressphoto především v kategoriích důležitost a ideologie. Nyní si každou kategorii rozebereme konkrétně. Jak lze zjistit z kódovacích tabulek, každou fotografii (nebo sérii – kterou hodnotíme společně, ve stejné úrovni jako jednotlivé snímky, a to především z těch důvodů, že všechny zkoumané série vykazují jednotu místa, času i děje) jsme kódovali pomocí pěti zpravodajských hodnot. Každé fotografii jsme pak přiřadili 1 (splňuje danou hodnotu) nebo 0 (nesplňuje danou hodnotu). Ačkoli si uvědomujeme, že v některých případech je přiřazování více diskutabilní než u jiných, snažíme se ve sporných případech spoléhat na sílu kontextu ostatních fotografií a bereme ty snímky, které vykazují hodnotu 1 či 0 bez větších otazníků, jako jisté referenční body, z nichž se pak odvozují hodnoty u sporných snímků. Při procentuálním vyhodnocení jednotlivých kategorií a jejich hodnot se snažíme o obecný popis situace a následné upozornění na některé zajímavosti, nesourodosti či překvapivá zjištění. Čísla uvedená u procent jsou zaokrouhlena na jedno desetinné místo.

11. 1. Portrét 11.1.1 Důležitost Fotografové ocenění na výstavě World Press Photo v kategorii People in the News se v 60 % případů věnovali zobrazováním zemí, které Johansson a Westerstahl rozumí coby důležité (velikost populace, hrubý národní produkt, výdaje na zbrojení). V tomto roce se projevil především fakt, že často zobrazovanou zemí portrétovaného byl SSSR, který požadavky důležitosti beze zbytku naplňuje. Naproti tomu např. Československo (série portrétů Václava Havla) se západní optikou nemůže jevit coby země naplňující kategorii důležitosti. Dalšími zeměmi, které jsme v hodnotě důležitosti hodnotili, byly Panama a Tibet. Orientace fotografů World Press Photo na osobnosti SSSR je za uplynulý rok 1989 vysvětlitelná především rozpadem východního bloku a SSSR coby hlavní představitel

32

tohoto politického seskupení nabízí nejlákavější dějiště pro zachycení důležitých osobností tohoto procesu. Naproti tomu ostatní země jako např. Albánie se v kategorii Portrét nevyskytují. Jejich absenci můžeme zdůvodnit především malou obeznámostí západního diváka s jejich politickými představiteli. V tomto ohledu tak představuje vděčnější země právě Československo (jehož obsazení sovětskými vojsky v roce 1968 vyvolalo na Západě vlnu a solidarity a soustrastná vyjádření několika předních osobností politické a kulturní scény) a SSSR, jehož politickým lídrům se v západních médiích dostávalo mnoho prostoru. To fotografové ocenění na výstavě Interpressphoto v kategorii Human Portraits dosahují kategorie důležitosti v 66,6 % (dvou třetinách) případů. To si opět můžeme vysvětlit tím, že zobrazované země portrétovaných jako Čína nebo SSSR hrají důležitou roli na geopolitické mapě světa. Fotografové Interpressphoto se věnují hlavně osobnostem z prosovětsky orientovaných zemí. Jedinou výjimkou je fotografie Pinocheta ze silně pravicového Chile. Tento portrét je také zároveň jediný, kterému ocenění fotografové Interpressphoto přisoudili prvek zábavnosti – bílý kapesník zakrývající polovinu tváře si lze jen těžko vyložit jako znak státnickosti nebo majestátu. Můžeme tedy soudit, že z hlediska důležitosti si obě výstavy vybíraly podobně atraktivní země, jejichž režimy byly pro cílové diváky srozumitelné a jasně vysvětlitelné (např. vítězství dobra nad zlem ve východním bloku, úctyhodná moudrost a stáří v Číně). Pokud se do výběru obou výstav už dostala některá země s malou důležitostí, jednalo se především o důvody divácké atraktivity (snímky ze sametové revoluce v Československu) nebo režimní poplatnosti (přísná orientace na pozitivně vyznívající fotografie v Interpressphoto).

11.1.2 Blízkost Fotografové oceněni na výstavě World Press Photo v kategorii People in the News se blízkým zemím (aspekty kulturní, obchodní a geografické blízkosti) věnovali pouze v 10 % případů (fotografie manželů Thatcherových). Toto číslo si lze vysvětlit především přelomovým rokem 1989, který nabízel mnoho dramatických situací hlavně v zemích východního bloku, které k Západu blízko neměly z hlediska kulturního, obchodního a v mnoha případech ani geografického. Prohlížíme si tak fotografie z Československa, Rumunska, SSSR, Panamy, Tibetu a Polska.

33

Fotografové výstavy Interpressphoto pak kategorii blízkosti naplnili v 88,8 % případů (jedinou výjimkou se tak stal portrét smrkajícího Pinocheta). Fotografové východního bloku se tak věnovali zobrazovaní lidí z komunisticky orientovaných zemí – Vietnam, Čína, SSSR. V ohledu kategorie blízkosti by se Interpressphoto mohlo jevit jako poplatnější než World Press Photo, ale je nutné si uvědomit, že obě výstavy využívají svého „správného“ politického vidění světa. World Press Photo se sice věnuje především zemím, jež nelze ohodnotit hodnotou blízkosti kladně (1), avšak vybírá si k portrétování osobnosti, které bojují proti komunistickému establishmentu (dalajláma, Havel) nebo se zasloužily alespoň o reformace s velkým dopadem (Gorbačov). Tito lidé jsou vyobrazeni jako důležití, pozitivní. Interpressphoto se pak věnuje vyobrazování lidí z blízkých zemí, avšak celkové ideologické vyznění je ve výsledku stejné jako u World Press Photo (jak podrobněji rozebereme v kategorii ideologie).

11.1.3 Dramatičnost V této kategorii mají převahu fotografové výstavy World Press Photo. Naplnili ji v 60 % případů, fotografové Interpressphoto ve 22,2 % případů (fotografie Tragédie a Matčina ruka). Tento nesoulad si opět můžeme vysvětlit přelomovými událostmi konce roku 1989, který poskytl západním fotografům mnohem větší pole působnosti pro zachycení dramatických situací. Fotografové aspirující na výstavu Interpressphoto neměli možnost fotografii z této etapy na výstavě Interpressphoto prezentovat, a to z jednoduchého důvodu – výstava byla po rozpadu východního bloku zrušena (jak jsme již uváděli v kapitole o historii soutěží). Zatímco u fotografů World Press Photo jsou snímky dramatičností ve většině případů nabity (Havel, Dubček, Gorbačov), Interpressphoto se zaměřuje především na vyobrazení rutiny běžných občanů (Život mé babičky, Georgi Albimu je 101 let, Školák). Ona rutina je sice ve většině případů prezentována idylicky, ale najdou se i výjimky se sociálně kritickým podtextem (Život mé babičky, kde je zobrazena stará žena žijící v neutěšených podmínkách).

11.1.4 Přístup Výstava World Press Photo v této kategorii zaznamenala pouhých 10 %, Interpressphoto pak 88,8 %. Fotografové východního bloku se věnovali takřka výhradně zobrazování osob z komunistických zemí (jedinou výjimkou je portrét Pinocheta),

34

naopak západní fotografové se zaměřovali na zachycování osob z východního bloku (jedinou výjimku tvoří portrét manželů Thatcherových). Usuzujeme, že přístup východních fotografů do jiných východních zemí je snazší než např. přístup západního fotografa k událostem v Sovětském svazu. Dramatické události roku 1989 tak daly jasně převážit touze západních fotografů po zachycení historicky důležitých osobností, byť se při tom museli vypořádat s horší přístupností k materiálu. U autorů Interpressphoto převážila snaha po přístupnějších tématech, ale svou roli zde opět sehrál několikrát zmiňovaný půlroční časový posun v konání obou soutěží.

11.1.5 Ideologie Ideologii národního zájmu následovali fotografové z World Press Photo v 90 % případů, autoři fotografií Interpressphoto pak v celých 100 %. Ačkoli by se na první pohled mohla zdát tato čísla pochopitelná, právě jejich podobnost přináší překvapení – zatímco

na

výstavě

Interpressphoto

bychom

naplnění

ideologického

rámce

zřizovatelských zemí čekali, u World Press Photo by se dalo uvažovat o větším rozptylu. Přesto však ocenění fotografové World Press Photo zobrazují hlavně události, které souznějí se západním viděním světa – osvobození země od diktatury (Československo), portrét člověka bojujícího proti čínské okupaci (dalajláma) nebo pohřeb slavného ruského disidenta. Jako vítězové jsou ve World Press Photo zobrazováni bojovníci proti komunistickému režimu. Jejich portréty jsou majestátní, vážné. Pokud dojde k ocenění snímku se zdánlivě neutrální tematikou (Gorbačov připíjející se s Ceausescuem) je nutné uvědomit si dějinný kontext (v tomto případě se jednalo o poslední setkání mezi dvěma komunistickými představiteli), a celá fotografie tak dostává mírně poťouchlé vyznění. I fotografie se záměrem působit civilně jako portrét manželů Thatcherových obsahuje silnou dávku ideologie – pár je vykreslen v hřejivých barvách, jejich pokoj je útulný a uklizený, oba vypadají spokojeně a uvolněně. Naproti tomu Michail Gorbačov je na fotografii, kde je obklopen sovětskými politiky, v napjaté, obranné pozici. Prozápadně orientované osobnosti zachycují fotografové v relaxovaných postojích, často s mírným úsměvem, provýchodně orientovaní lidé jsou napjatí, často pod tlakem (kromě Gorbačova je to také Jelcin, kdo je obklopen nesouhlasným davem).

35

Interpressphoto je z hlediska ideologie u svých portrétů homogenní, a to i v případě, kde se ozývají jemné sociálně kritické tóny (Život mé babičky). I tady totiž nakonec převáží dojem nezdolnosti sovětské ženy, která se, ač obklopena nedostatkem, nevzdává své lidské důstojnosti.

11.2 Zpravodajská aktualita (News Photo; Interpressphoto/Spot News; World Press Photo)

11.2.1 Důležitost V hodnotě důležitosti jsou výsledky poměrně vyrovnané. Události ze zemí důležitých hráčů na mapě země přinášeli fotoreportéři výstavy World Press Photo v 62,5 % případů. U Interpressphoto se jedná o číslo 58,3 %. U účastníků World Press Photo si toto poměrně číslo vysvětlíme snadno – jedná je především o dramatické události lidových povstání v Číně požadujících demokratizaci země. Tyto výjevy ztvárnilo hned několik oceněných fotografů. Dalšími oceněnými situacemi zachycenými fotoaparátem v zemích, jež můžeme označit jako důležité, bylo také bourání berlínské zdi, rumunské nepokoje, britští neukáznění fotbaloví fanoušci. Země, které neoznačujeme jaké důležité, si ale přesto svůj zájem vysloužily, a to Panama a El Salvador. V těchto případech se fotoreportéři zaměřovali na občanská krvavá povstání, která tak ze zemí, jež jsou pro západního diváka jinak málo přitažlivé, učinila jeviště dramatických situací. U reportérů z Interpressphoto je tento výsledek způsoben především zobrazováním událostí z území SSSR a KLDR (KLDR coby významná země ve zbrojení). Čísla v důležitosti výstavě Interpressphoto naopak snižuje Arménie, jež (ačkoli v době výstavy ještě jako součást SSSR) nemůže být považována za důležitou z hlediska počtu obyvatel, DPH ani nákladů na zbrojení, Afghánistán a Maďarsko.

11.2.2 Blízkost World Press Photo referovala o blízkých zemích v 18,8 % případů, u Interpressphoto se jednalo o 92,3 %. Tento nesoulad si lze vysvětlit především událostmi v Číně a Rumunsku, na které se ocenění fotoreportéři World Press Photo zaměřovali hned v několika případech. Také

36

události v Panamě a El Salvadoru byly pro fotoreportéry dostatečně atraktivní, aby překonaly jednotlivé formy vzdálenosti těchto zemí od západního světa. Naopak coby blízké země můžeme ve smyslu západních fotografů počítat Velkou Británii a Severní Karolínu. V prvním případě se jednalo o fotbalový incident, při němž zahynulo několik fanoušků, v druhém pak šlo o zemětřesení. Obě události se tak svou negativitou staly pro západní fotografy pozoruhodnými. U Interpressphoto jsme coby jedinou výjimku ze všech 13 zkoumaných fotografií, která nesplňovala kritéria blízkosti, ohodnotili události v NSR, což byla země pro východní blok jako celek vzdálená kulturně i obchodně. Tato země se do výběru fotografií probojovala zjevně jenom díky námětu fotografie – mírový pochod západních aktivistů proti nukleárnímu zbrojení západních států. Jasné poselství o západních politicích, kteří škodí míru, tak bylo dostatečně silné na to, aby narušilo homogenii ostatních vyobrazených blízkých zemí.

11.2.3 Dramatičnost Fotografie World Press Photo jsou dramatické v celých 100 % případů, u Interpressphoto se jedná o číslo 92,3 %. Takto vysoká čísla si lze vysvětlit především samou podstatou zpravodajské aktuality, která má dramatičnost coby jeden ze svých hlavních pilířů. V drtivé většině fotografií u obou výstav se jedná o situaci přímého ohrožení života či následků občanských nepokojů nebo přírodních živlů. Tyto fotografie pak vzbouzí silné emocionální odezvy od diváků a v případě World Press Photo jsou to pak právě tyto spot news, které se zařazují coby ikonické snímky do dějin reportážní fotografie. Fotografie, které ve World Press Photo nezobrazují přímé ohrožení života, jsou ty z bourání berlínské zdi, které však takto můžeme označit (coby relativně „bezpečné“) až s dějinným odstupem. Jedinou výjimkou z dramatičnosti v Interpressphoto je fotografie s názvem Tři prezidenti, která splňuje požadavky general news (kterou jsme charakterizovali výš v kapitole o fotožurnalismu), a nevykazuje tudíž známky dramatičnosti. V ostatních případech hraje hlavní roli smrt, ať už jsou to následky zemětřesení v Arménii, požár v Bukurešti nebo autonehoda. Zajímavými jsou pak snímky, které jsou dramatické především svým poselstvím, nikoli ohrožením života – jedná se o vzpomínkový pochod za oběti stalinských procesů a reportáž z chirurgického zákroku navrácení paže.

37

Zatímco vzpomínkový pochod vzbouzí pocit dramatičnosti především, pokud si uvědomíme dějinná fakta (v tomto případě počet obětí Stalinova režimu), u operace jde především o pocit diváka přihlížejícího napínavé události neodmyslitelně spojené s otázkou: A jak to dopadne? A fotoreportér v tomto případě neopomine šťastný konec názorně předvést.

11.2.4 Přístup Snadný přístup k událostem měli fotoreportéři World Press Photo v jedné čtvrtině případů, tedy ve 25 %. U Interpressphoto se jedná o údaj 92,3 %. Zatímco autoři ocenění na World Press Photo se vydávali do zemí hroutícího se či kolísajícího východního bloku (Rumunsko, Čína), fotoreportéři Interpressphoto se zaměřovali především na události „domácí“, tedy zasazené ve východním bloku. Jedinou výjimku tvoří fotografie ze SRN. Jedním z důvodů tohoto číselného nesouladu jsou pochopitelně již několikrát zmiňované dramatické události na konci roku 1989 (k nimž měli dle uzpůsobení konání výstavy přístup fotografové z World Press Photo), dalším důvodem je však také takřka výlučné orientování východních fotografů na události uvnitř, nikoli vně jejich pojetí světa. Výjimkou u World Press Photo jsou snímky z Velké Británie a Severní Karolíny. I když se může zdát, že potenciální pořízení fotografie z „fotbalového kotle“ přece jen nevyniká snadnou přístupností, je důležité uvědomit si tento snímek v kontextu ostatních – zobrazení událostí z náměstí Nebeského klidu pak vedle britského fotbalu přece jen vykazuje horší přístupnost. Právě nedostupnost, dosažení dané události je jednou z divácky oceňovaných veličin vítězných fotografií. Pokud musí fotograf překonat jisté překážky a vynaložit pro pořízení snímku jisté úsilí, je jeho práce často ceněna lépe než snímky kolegů, jejichž fotografie vznikly i dílem náhody a šťastné souhry okolností.

11.2.5 Ideologie V této poslední hodnotě vykazují fotografie z World Press Photo číslo 87,5 %, u Interpressphoto se jedná o 46 %. Tato čísla představují celkem překvapivý údaj, a to především, pokud předpokládáme, že větší tendence k podporování „své“ ideologie bude ve východním bloku.

38

Západní fotografové zobrazovali hlavně události, které odpovídají západnímu vidění světa – svrhávání komunistické nadvlády jako úkol pro statečné a čestné lidi. Několik výjimek pak tvoří události, které s bipolární ideologií tehdejšího světa nemají co do činění (zemětřesení v Severní Karolíně, nepokoje na fotbalové zápase), jinak jsou však východní, komunistické režimy zobrazeny jako pověstná reaganovská „říše zla“, která se v těchto případech neomezuje jen na Sovětský svaz. Čínský komunistický režim je zobrazován prostřednictvím ocele, zbraní a jiných nelidských prvků (to koneckonců vystihuje i název vítězné fotografie Ocel a maso). Odpůrci režimu jsou křehcí (student tyčící se nad náměstím Nebeského klidu s odhaleným hrudníkem či čínský disident ležící v unaveném gestu na vojenském autě). Rumunsko vyrovnávající se s posledními záchvěvy vládnoucího komunismu je zas zobrazeno coby pochmurná, smutná země, jakási měsíční krajina, z níž se brzy odstěhují i poslední obyvatelé. Naproti těmto vesměs pasivním Rumunům staví výstava obraz aktivních amerických vojáků při nasazení v Panamě. Vojáci nejsou na fotografiích ukázáni v žádné akci, kterou by přímo ohrožovali někoho jiného, jsou jen jakýmisi ochránci slabších. Násilný prvek jako by z akce zcela vymizel. Fotoreportéři ocenění na výstavě Interpressphoto pak naproti tomu často zobrazovali události, jež s ideologií nemají co do činění, ve svém vyznění jsou univerzální – autonehoda, nehoda vlaku, zemětřesení v Arménii coby projev přírodní, nikoli politické síly. Americký zásah v Afghánistánu je však na druhou stranu ukázán pouze z hlediska místních trpících obyvatel (nepochybně zajímavým by bylo srovnání s pojetím západní strany, pokud by tento konflikt zahrnula i soutěž World Press Photo), o pohledu z druhé strany v případě Interpressphoto nemůže být řeč. Stejně tak i testy proti nukleárním zbraním jsou ukázány coby správný, mírový přístup k bezohlednému Západu (který proti jedinému demonstrujícímu nasadí nákladní vozy – ve zmenšeném měřítku se tak jedná o podobný výjev jako na ikonické fotografii Ocel a maso).

11.3 Běžný život 11.3.1 Důležitost V kategorii, která sleduje zobrazování důležitých států, dosáhli fotoreportéři World Press Photo výsledku 69,2 %, soutěžící z Interpressphoto pak 64,3%. Tyto vysoké

39

výsledky si lze vysvětlit především zobrazováním tradičně mocných států jako SSSR nebo USA. Naproti tomu takové protesty v Arménii (Interpressphoto) jsme hodnotili coby stát s hodnotou důležitosti 0, jelikož, ačkoli byla Arménie v době protestů součástí SSSR, samotné referování o události je na čas vyčlenilo ze Sovětského svazu tak, že její nepokoje byly od celého SSSR odstřiženy. Přesto se v kategorii Daily Life (Man and Life) projevuje větší rozptyl zobrazovaných zemí než u kategorií portrétů a zpravodajské aktuality. Do World Press Photo se tak dostaly země jako Namibie, Řecko nebo Brazílie, které by se do předchozích dvou kategorií dostaly nejspíš v případě výjimečné státní situace či války. U Interpressphoto jsou pak mezi oceněnými snímky z Československa (s civilním námětem matky a dítěte) a Řecka (s takřka geometrickým námětem pochodujících vojáků). Tato menší fixace na velké hráče na geopolitické mapě je oběma soutěžím ku prospěchu – záběr témat je širší, fotografové mají díky této kategorii možnost zaměřovat se na zajímavé, i když nijak zvlášť zásadní fenomény (jako např. „surfování“ na vlacích). Kromě podobných zajímavostí se však ukazuje, jak široká tato kategorie je a jak se sem v případě obou soutěží vejdou fotografie, které by stejně tak dobře mohly figurovat i v jiných kategoriích (např. v kategorii Zpravodajské aktuality). Hlavním kritériem pro zařazení se tak nejspíš mohl stát požadavek rozmanitosti.

11.3.2 Blízkost Zde dosahují fotografové World Press Photo výsledku 46,2 %, u Interpressphoto jde o 85,7 %. Soutěžící z první jmenované výstavy se věnovali zobrazování zemí jako SSSR, Namibie, Bejrút nebo Brazílie, jež nejsou Západu blízké geograficky ani kulturně. Naproti tomu fotografové Interpressphoto opět takřka výlučně fotografovali země východního bloku. Jedinými výjimkami jsou snímky o přistěhovalcích ve Francii a vojácích v Athénách. Ačkoli se tak fotografie (opět) převážně zaměřovaly na dění ve východním bloku, na jejich pestrost to překvapivě nemá vliv. Tuto skutečnost si můžeme odůvodnit nejspíš tím, že události, které spadají do kategorie „běžný život“, se dějí na celém světě, a to bez ohledu na vládnoucí režim. Přesto se však tento velký nesoulad v číslech obou výstav projevil především v celkovém vyznění fotografií v soutěžích – zatímco Interpressphoto je díky své zeměpisné usazenosti více civilní, ve

40

World Press Photo se fotografové zaměřují na bizarnosti (pětiletá holčička svědčící u soudu), překvapivá fakta (černošští otcové a jejich workshop o tom, jak se správně postarat o dítě) a atraktivní situace („surfování“ na vlacích).

11.3.3 Dramatičnost U hodnoty dramatičnosti dosahují fotografie World Press Photo údaje 76,9 %, u Interpressphoto jde o číslo 35,7 %. Ocenění fotografové World Press Photo jsou v této kategorii zastoupeni především výjevy z násilných akcí, válečných následků a věznic či soudů, což jsou prostředí, která jsou dramatická sama o sobě, tím spíš, když je do nich zasazen konkrétní příběh. Pokud se jedná o prostředí nekriminální, fotografové často útočí na emoce diváků (chudé děti, děti riskující svůj život, mladá matka léčená s leukémií). Zdálo by se tak, že svět a jeho dennodennost je pro oceněné fotografy World Press Photo seskupením nebezpečných situací a vyhrocených momentů, momenty z poklidné existence tady nenajdeme (i černoška tlačící nákupní vozík má v sobě něco nebezpečného, ačkoli nikoli dramatického – vykročila na cestu západního konzumu, což však fotograf nijak neinterpretuje, avšak díky zvolené kompozici a barvám můžeme chápat, že tento výjev považuje spíš za nadějný než za odstrašující). Naproti tomu oceněné fotografie Interpressphoto pojímají kategorii běžný život více „běžně“ – přihlížíme výjevům malujících dětí, rodin, pouštění draka či poměrně idylickému prvnímu dni v armádě. Dramatickými jsou pak naopak výjevy z věznic či neutěšená situace přistěhovalců ve Francii. Nedostatek dramatičnosti však spolu s vysokou hodnotou blízkosti v sobě nese jiné dezinterpretační nebezpečí, a sice to, že divák by mohl získat dojem, že ve východním bloku se žádné dramatické situace vlastně ani neodehrávají. Život plyne hladce a klidně ve svých vytyčených kolejích a ty napjaté, sociálně nespravedlivé momenty se odehrávají jen na Západě (čemuž by odpovídalo zařazení neútěšných fotografií o emigrantech ve Francii).

11.3.4 Přístup V této kategorii dosáhly fotografie World Press Photo údaje 38,4 %, v Interpressphoto jde o 64,3 %. U prvního údaje nejde jen o nepřístupnost míst jako brazilský slum nebo bejrútské válkou zničené místo – zohlednili jsme také přístupnost do zařízení jako věznice,

41

kterým jsme přiřadili hodnotu 0 (na rozdíl od soudního přelíčení, která jsou z velké části v americkém právním systému novinářům otevřena). Naproti tomu sérii o ženě s leukémií jsme přiřadili přístup 1, a to především kvůli tomu, že série pokračuje i po její hospitalizaci, a můžeme tak předpokládat, že celé fotografování probíhalo po souhlasu pacientky, a přístupnost k látce se tak výrazně zjednodušila. Fotografové Interpressphoto sice často volili situace ze zemí východního bloku, ale také se pouštěli do prostředí hůře přístupných veřejnosti jako nemocnice pro duševně choré, vězení nebo armáda. V tomto případě jsme prostředí nemocnice pro duševně choré přiřadili přístupu hodnotu 0, protože se domníváme, že dosah fotografa do podobně hlídaného zařízení je nepoměrně složitější než přístup do rekonvalescenčního pokoje. A ačkoli snímek s pochodujícími vojáky získal 0 v hodnotě blízkosti, v hodnotě přístupu jsme ho ve srovnání s ostatními zhodnotili coby snadněji přístupný než již zmiňovaná věznice či specializovaná nemocnice.

11.3.5 Ideologie Ideologicky významným událostem se fotografové ve World Press Photo věnovali v 38,4 % případů, v Interpressphoto jde o číslo 35,7 %. Oproti předchozím dvěma zkoumaným sekcím (portrét a zpravodajská aktualita) jsme v této zpravodajské hodnotě zaznamenali znatelný pokles. To si lze vysvětlit především tak, že kategorie Běžný život vybízí spíš k zobrazování skutečně běžných situací života než těm výrazně ideologicky podbarveným. To můžeme doložit na častých motivech autonehod, mrtvých těl (Interpressphoto) nebo témat nemocných či věřících lidí (World Press Photo). Přesto se ideologie výrazně projevuje ve snímcích, kde fotografie z World Press Photo zobrazují sovětský přísný systém trestání drobných přestupků či sovětskou žalostnou ženskou věznici. Zcela opačnou, ale taktéž ideologii, můžeme zaznamenat i v případě fotografie s černošskými otci, kteří se učí, jak se o svoje potomky řádně starat – fotografie napomáhá lepšímu obrázku o americké menšině v očích světové veřejnosti. Fotografie Interpressphoto pak ideologický aspekt výrazně projevují v sérii snímků z maďarského zařízení pro postižené děti, které je veselým a útulným místem, nebo pochopitelně fotografií uvědomělých, mírotvorných severokorejských dětí či idylické pouštění draka na náměstí Nebeského klidu v Pekingu.

42

12. Závěr Potvrdili jsme hypotézu stanovenou na počátku, a to sice, že ideologické zatížení fotografií soutěže World Press Photo a Interpressphoto, ročník 1989, je srovnatelné, nejsou mezi nimi nesouměřitelné rozdíly. Obě výstavy se snažily prezentovat obraz dané části světa (Východu, Západu) pozitivně, tento přístup pak ještě vynikne o to víc, když se zaměříme na to, jaká pozitivnost (či spíše její absence) se ukazuje v zobrazování té „druhé“ části světa. Otázkou pak pochopitelně zůstává, nakolik je tato pozitivnost vědomá, a to ať už ze strany fotografů nebo porotců, kteří přihlášené fotografie vybírali a oceňovali. Prvním krokem by pak bylo (v případě World Press Photo, výstava Interpressphoto již zanikla) uvědomění si tohoto možného protežování západního způsobu myšlení a snaha o návrat ke kořenům fotoreportérství, tedy především umění divit se a být udivován. V tomto případě by pak výstava světové novinářské fotografie plnila svůj původní účel – ve svém celku zobrazovat svět nepředpojatě, bez názoru zformovaného ještě před tím, než je samotná událost zachycena. Celkově jsme vyhodnocovali tři soutěžní kategorie: Portrét, Zpravodajskou aktualitu a Běžný život. Tyto kategorie jsme kódovali pěti zpravodajskými hodnotami: důležitost, dramatičností, blízkostí, přístupností a ideologií. Výsledná procenta jsme zaokrouhlovali na jedno desetinné místo. V Portrétu se fotografové výstavy World Press Photo zaměřovali na země, které bychom podle HDP, počtu obyvatel a výdajů na zbrojení mohli považovat za důležité, v 60 % případů. U portrétů z Interpressphoto se jednalo o 66,6 % případů, tedy dvě třetiny. Toto kritérium je srovnatelné v obou případech. Hodnota blízkosti se v kategorii Portét fotografů World Press Photo uplatnila jen v 10 % případů, u Interpressphoto šlo o 88,8%. Fotografové východního bloku snímali především státy blízké obchodně či kulturně, u západních fotografů tomu tak bylo v pouhé jedné desetině případů. Dramatičnost se v portrétu dle World Press Photo uplatnila v 60 %, u Interpressphoto se jednalo o 22,2 %.

43

Další, ještě větší číselný nesoulad je ve vyhodnocení hodnoty přístupnost – ke snáze přístupným událostem (osobám) přistupovali fotografové Interpressphoto v 88,8 %, ve World Press Photo šlo o 10 %. Ideologie je v kategorii Portrét nejmarkantnější – fotografové World Press Photo zobrazovali svět podle západního vidění v 90 % případů, v Interpressphoto se pak jedná o celých 100 %. Kategorie Zpravodajská aktualita vykazuje neméně zajímavá čísla. Zpravodajská hodnota důležitosti je v obou soutěžích srovnatelná – ve World Press Photo se jedná 62,5 % případů, u Interpressphoto o 58,3 %. To blízkost vykazuje velký rozdíl – fotografové World Press Photo tuto hodnotu naplnili v 18,75 % případů, fotografové Interpressphoto pak v 92,3 %. Dramatičnost byla u fotografů World Press Photo naplněna v 60 % případů, u fotografů Interpressphoto v 22,2 %. Snadný přístup k fotografiím pak měli fotografové World Press Photo v 25 % případů, fotografové Interpressphoto v 92,3 %. Ideologie se v kategorii zpravodajské aktuality projevila u fotografií z World Press Photo v 87,5 % případů, u snímků z Interpressphoto pak v 46 %. Tato kategorie vykazuje nejvyšší nesoulad v kategorii ideologie. Vysvětlit si ho můžeme především tím, že fotografové Interpressphoto se více věnovali zachycování běžných, ideologicky oproštěných událostí jako autonehoda či vykolejení vlaku. Poslední kategorie Běžný život pak ve zpravodajské hodnotě důležitost vykázala opět podobná čísla: ve World Press Photo se jedná o 69,2 %. v Interpressphoto o 64,3 %. Blízkost opět přináší velký rozdíl – blízkým událostem se fotografové World Press Photo věnovali v 46,2 % případů, fotografové Interpressphoto v 85,7 %. Hodnoty dramatičnosti dosahují fotografie World Press Photo v 76,9 % případů, fotografie Interpressphoto v 35,7 %. Snadnost přístupu k zobrazovaným událostem měli fotografové World Press Photo v 38,4 % případů, fotografové Interpressphoto pak v 64,3 %. Hodnota ideologie je pak srovnatelná – u World Press Photo se jedná o 38,4 % případů, u Interpressphoto o 35,7 %. Celkově se tak dá shrnout, že jsme v hodnocených kritériích (zpravodajských hodnotách) nenašli nesouměřitelné rozdíly. Největší rozdíly mezi oběma výstavami byly

44

především v hodnotě blízkosti a přístupu. V těchto hodnotách nabývaly snímky Interpressphoto zásadně větších hodnot než u World Press Photo. Fotografové Východu se tak zaměřovali především na prosocialisticky orientované státy. I když západní fotografové nebyli svázáni tímto omezením a jejich snímky byly pořízeny v různých částech světa – konečné ideologické zatížení fotografií nakonec bylo velmi podobné. Západní fotografové zachycovali zahraniční (i domácí) situace tak, aby co nejlépe, pokud možno bez větších otazníků, vyhovovaly prozápadnímu myšlení (vůdci nepokojů v komunistických režimech zobrazováni jako hrdinové, východní byrokracie jako nepřehledná, zkostnatělá apod.). Velkých rozdílů nabývaly obě soutěže také v hodnotě dramatičnosti, a to ve všech kategoriích – Portrétu, Zpravodajské aktualitě i Běžném životě. Percentuálně větší dramatičnosti nabyly fotografie World Press Photo ve všech zkoumaných kategoriích. Podle západních fotografů se tak svět jeví jako nebezpečné místo – plné násilí a smrti. Ačkoli by se mohlo zdát, že se na tomto výsledku World Press Photo promítly především pohnuté události roku 1989, paradoxně je právě ve fotografiích z hroutícího se východního bloku násilí nejméně – dramatičnost je zde spíš většinou obsažena jako hrozba pod povrchem, vepsaná ve tvářích lidí, nikoli jako prvoplánová veličina. Kritérium důležitosti neboli orientaci na země, které lze z hlediska počtu obyvatel, HDP a výdajů na zbrojení považovat za důležité, vykázala největší podobnost obou výstav ve všech zkoumaných kategoriích. To si můžeme vysvětlit především základní novinářskou orientací právě na země, jež vynikají ve výše zmíněných třech bodech. Ideologie je pak v kategoriích Portrét a Běžný život velmi podobná v obou soutěžích, rozdíl nastává v kategorii Zpravodajská aktualita. Překvapivě je to však výstava World Press Photo, která v této nepodobné kategorii dosahuje většího podílu ideologického zatížení. Toto číslo si lze však vysvětlit především půlročním časovým odstupem obou soutěží (World Press Photo se konala o půl roku později), díky čemuž se západní fotografové dostali k dramatickým situacím hroutícího se východního bloku.

Summary We confirmed the hypothesis stated at the beginning that the ideological burden of the photos of World Press Photo and Interpressphoto, year 1989, is comparable and

45

there are not any incommensurable differences between them. Both exhibitions were trying to present an image of the world (East, West) as positive and this approach still stand out all the more when we focus on what positivity (or rather its absence) is shown in displaying of the "second" part of the world. The question then of course is if this positivity is conscious – either by the photographers or the jurors who selected the photographs entered and appreciated. The first step would be (in the case of World Press Photo exhibition Interpressphoto already expired) awareness of possible favoritism Western way of thinking and effort to return to the roots of the photography, mainly the art of wonder and ability to be wondered. In this case the world press photography exhibitions would fulfill its original purpose – a whole world view without bias, without opinion formed even before the actual event is detected. Overall, we evaluated the three competition categories: Portrait, Spot News and Daily Life. These five categories are encoded news values: the importance, drama, proximity, accessibility and ideologies. The resulting percentages are rounded up to one decimal place.

46

Použitá literatura BURTON, Graeme a Jan JIRÁK. Úvod do studia médií. Brno: Barrister, 2001. ISBN 80-859-4767-6 GALTUNG, Johan, RUGE, Mari Holmboe: The Structure of Foreign News: The Presentation of Congo, Cuba and Cyprus Crises in Four Norwegian Newspaper. In Journal of Peace Research, vol. 2, no. 1, 1965. History of World Press Photo [online]. [cit. 2013-02-01]. http://www.worldpressphoto.org/history-world-press-photo

Dostupné

z:

HOY, Frank P. Photojournalism: The Visual Approach. New Jersey: Prentice Hall, 1993. ISBN 0136655718 JIRÁK, Jan a Barbora KÖPPLOVÁ. Média a společnost: Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha: Portál, 2003. ISBN 978-80-7367-287-4 KISSINGER, Henry. Umění diplomacie: od Richelieua k pádu Berlínské zdi. Praha: Prostor, 1997. ISBN 80-85190-59-1 KOBRÉ, Kenneth. Photojournalism: The Professionals` Approach. Boston: Focal Press, 2004. ISBN 978-0750685931 World Press Photo (katalog). Oxford: Phaidon Press, 1990. ISBN 071482674X LIPPMANN, Walter. Public Opinion. New Brunswick: Transaction Publishers, 1991. ISBN 1560009993 OSVALDOVÁ, Barbora (ed.). Zpravodajství v médiích. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0248-2, s. 90. PARRISH, Fred S. Photojournalism: An Introduction. Belmont: Wadsworth Publishing, 2001. ISBN 0314045643 REIFOVÁ, Irena a kol. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál, 2004. ISBN 807178-926-7 ROSE, Gillian. Visual Methodologies: An Introduction to the Interpretation of Visual Materials. New York: Sage, 2007. ISBN 1412921910 SONTAGOVÁ, Susan. O fotografii. Praha, Litomyšl/Brno: Paseka/Barrister & Principal, 2002. ISBN 80-7185-471-9. SUK, Jiří. Labyrintem revoluce: aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize : (od listopadu 1989 do června 1990). Praha: Prostor, 2009. ISBN 978-80-7260-219-3

47

TEPLÁ, Jana. World Press Photo 1955–2010: obsahová analýza vítězných fotografií světové soutěže novinářských fotografií. Praha, 2012. Diplomová práce. FSV. TRAMPOTA, Tomáš a Jan JIRÁK. Zpravodajství. Praha: Portál, 2006. ISBN 807367096-8. VITOUŠOVÁ, Valerie. Czech Press Photo 1995–2005: obsahová obrazová analýza vítězných fotografií v kategorii Reportáž a Aktualita. Praha, 2010. Bakalářská práce. FSV. VYKOUKAL, Jiří, Bohuslav LITERA a Miroslav TEJCHMAN. Východ: vznik, vývoj a rozpad sovětského bloku 1944–1989. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-85983-82-6. WESTERSTÅHL, Jörgen, JOHANSSON, Folke: Foreign News: News Values and Ideologies. In European Journal of Communication, vol. 9, no. 14, 1994.

48

Seznam příloh Příloha č. 1: Kódovací tabulka zpravodajských hodnot (tabulka) Příloha č. 2: Popis jednotlivých zkoumaných fotografií (text) Příloha č. 3: Rozhovor s Karlem Mevaldem, členem poroty Interpressphoto (text) Příloha č. 4: Naskenované jednotlivé zkoumané fotografie (foto) – na cd

Život mé babičky

Lee Min, dcera Maa

Georgi Albimu je 101 let

Pracovník

Starý Číňan

Pinochet

Tragédie

Matčina ruka

Školák

9020 Václav Havel 9021 přípitek Gorbačov, Ceausescu 9022 Alexander Dubček 9023 Michail Gorbačov 9024 Boris Jelcin 9025 pohřeb A. D. Sacharova 9026 generál Noriega 9027 manželé Thatcherovi 9028 dalajlama 9029 Tadeusz Mazowiecki

49

Přílohy

Příloha č. 1: Kódovací tabulka zpravodajských hodnot (tabulka)

Portréty – World Press Photo

důležitost blízkost 0 0 1 0 0 0 1 0 1 0 1 0 0 0 1 1 0 0 1 0

dramatičnost přístup ideologie 1 0 1 0 0 0 1 0 0 1 0 1 1 0 1 1 0 1 0 0 1 0 1 1 0 0 1 1 0 1

Portréty – Interpressphoto

důležitost blízkost dramatičnost

1 1 0

1 1 0

1 1 0

1 1 0

1 1 0

0 0 0

0 1 1

0 1 1

1 1 0

přístup ideologie

1 1

1 1

1 1

1 1

1 1

0 1

1 1

1 1

1 1

Po velkém zemětřesení v Arménii

Mírový pochod

Požár trhu v Budapešti

Afghánistán 1988

Vzpomínkové setkání

Arménská apokalypsa

Vrácená paže

Poslední cesta

Tři prezidenti

Už žádné odloučení

Vlakové neštěstí

Lékařská péče

Arménská tragédie

9001 Maso a ocel 9002 boutání berlínské zdi 9003 čínský student 9004 čínský disident

9005 Wang Weilin 9006 čínské lidové povstání 9007 popálené tělo 9008 zemětřesení v S. Karolíně 9009 fotbaloví fanoušci 9010 El Salvador 9011 Guillerm Ford 9012 Panama 9013 Timisoara 9014 Vánoce v Bukurešti 9015 Ceausescuova kancelář 9016 nepokoje v Rumunsku 1989

50

Zpravodajská aktualita – World Press Photo

důležitost 1 1 1 1 1 1 1 1 1 0 0 1 0 0 0 0

blízkost dramatičnost přístup 0 1 0 1 1 1 0 1 0 0 1 0 0 1 0 0 1 0 0 1 0 1 1 1 1 1 1 0 1 0 0 1 0 0 1 1 0 1 0 0 1 0 0 1 0 0 1 0

ideologie 1 1 1 1 1 1 1 0 0 1 1 1 1 1 1 1

Zpravodajská aktualita – Interpressphoto

důležitost blízkost

0 1

1 0

0 1

0 1

1 1

0 1

1 1

1 1

1 1

1 1

1 1

0 1

0 1

dramatičnost přístup ideologie

1 1 0

1 0 1

1 1 0

1 1 1

1 1 1

1 1 0

1 1 1

1 1 0

0 1 1

1 1 1

1 1 0

1 1 0

1 1 0

Protestující Arménci V moskevské nemocnici Mladí postižení Rodina Jeden den je delší než celý život Přistěhovalci ve Francii První den v armádě Už žádný kouř v našem městě Na náměstí Nebeského klidu Na cestě Konec Malování pro život Tváří v tvář Poslední cesta

9030 sovětský právní systém 9031 delikventi v LA 9032 katolické obřady 9033 žena s leukémií 9034 Afričanka s košíkem 9035 chilské děti 9036 inženýr 9037 sovětská ženská věznice 9038 „vlakoví surfaři“ 9039 černoští otci 9040 černošský obviněný 9041 veterán 9042 holčička u soudu

51

Běžný život – World Press Photo

důležitost 1 1 0 1 0 0 0 1 1 1 1 1 1

blízkost dramatičnost přístup 0 1 0 1 1 1 1 1 1 1 1 1 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 1 0 0 1 0 1 0 1 1 1 0 0 1 0 1 1 1

ideologie 1 0 0 0 1 0 0 1 0 1 0 1 0

Běžný život – Interpressphoto

důležitost blízkost

0 1

1 1

0 1

0 1

1 1

1 0

1 1

1 1

1 1

1 1

1 1

1 1

0 0

0 1

dramatičnost přístup ideologie

1 1 0

0 0 0

0 0 1

0 1 0

1 0 0

1 0 1

0 0 1

1 1 0

0 1 1

1 1 0

0 1 0

0 1 1

0 1 0

0 1 0

52

Příloha č. 2: Popis jednotlivých zkoumaných fotografií

Portrét, World Press Photo 9020 – série zachycující Václava Havla v událostech kolem sametové revoluce, oceněno prvním místem v kategorii People in the News, série autor: Tomas Muscionico Obsah fotografie: Série sestávající se ze sedmi snímků byla oceněna prvním místem a zaměřuje se na Václava Havla. První fotografie zachycuje slavné objetí mezi Havlem a Alexanderem Dubčekem. Další se pak zaměřují na Havla coby aktéra demonstrací a koncertů během sametové revoluce. Poslední tři snímky pak zachycují jeho proměnu ze „ztroskotance a samozvance“59 v prezidenta, jímž byl jmenován 29. 12. 1989. Obrazová a technická kvalita fotografie: Série se zaměřuje na osobu Havla, a tak je to právě on, kdo přirozeně vévodí každé fotografii, ať už jako živá osoba nebo symbol na plakátu (v pořadí čtvrtá fotografie série). Autor volí jednoduché, ale výmluvné kompozice, které neodvádějí pozornost od osoby, jíž se věnuje; nerozptylují divákovu pozornost rušivými detaily, ale zároveň však ukazují zkoumaný subjekt v jasně čitelném prostředí. Série je barevná a autor velmi dobře vystihl šedivost a ponurost listopadu 1989, na který pamětníci vzpomínají jako na výjimečně mrazivý. Jedinými jásavě barevnými akcenty jsou pak např. stužka Občanského fóra připnutá na Havlově svetru (v pořadí třetí snímek série) nebo prosvítající červený koberec při slavnostním jmenování (v pořadí pátý snímek série). Zajímavá je zároveň absence barevného přechodu mezi dvěma světy – z ulice a pódií v času revoluce se s Havlem dostáváme na Pražský hrad, avšak šedivost a nebarevnost ulice, bund a svetrů vystřídaly jen dvoubarevné obleky, tmavé uniformy a ponurost sálů.

59 Článek v Rudém právu z 12. ledna 1977 zaměřený proti signatářům Charty 1977.

53

9021 – fotografie zachycující přípitek Michaila Gorbačova a Nicolaea Ceauşescu při setkání zemí Varšavské smlouvy v Bukurešti, oceněno 2. místem v kategorii People in the News, jednotlivé fotografie autor: Georges Merillon Obsah fotografie: Snímek zachycuje přípitek mezi Gorbačovem a Ceauşescem. Takto zachycený oficiální přípitek získal svou hodnotu až s postupujícím časem, který ukázal, že se jednalo o poslední setkání mezi těmito dvěma komunistickými lídry. Obrazová a technická kvalita fotografie: Fotografii dominuje polocelek obou politiků, kteří si nad skleničkami vyměňují těžko čitelné pohledy. Za nimi je pak nezaostřená postava, nejspíš dalšího komunistického představitele. Kompozice je jednoduchá akcentující bez zbytečného rozrušování své hlavní téma. Černobílost obleků politiků rozráží barva šampaňského ve sklenicích korespondující s béžovým pozadím. 9022 – fotografie zachycující Alexandera Dubčeka v symbolickém gestu objetí davu na Václavském náměstí, oceněno 3. místem v kategorii People in the News, jednotlivé fotografie autor: David Turnley Obsah fotografie: Usmívající se Alexander Dubček objímá dav, který ho obklopuje na Václavském náměstí. Výjev na první pohled připomíná podivné gesto muže, abychom až později zaznamenali také nezaostřené tváře lidí za Dubčekem. Obrazová a technická kvalita fotografie: Dubček stojí takřka ve středu fotografie a společně s jasným nasvícením přirozeně dominuje fotografii. Velmi důležitá je v tomto případě práce s hloubkou ostrosti – fotograf musel dosáhnout výsledku, který jednoznačně akcentuje Dubčeka, ale zároveň

54

zohledňuje také tváře lidí za ním, což se mu velmi dobře podařilo. Světlé odstíny Dubčekových vlasů a oblečení kontrastují s převážně potemnělým davem za ním. Nasvícení Dubčeka z něj zároveň dělá jedinou „osvícenou“ osobu celého výjevu. 9023 – fotografie zachycující Michaila Gorbačova obklopeného členy Sjezdu lidových poslanců SSSR60, oceněno 1. místem v kategorii People in the News, jednotlivé fotografie autor: Vladimir Fedorenko Obsah fotografie: Michail Gorbačov se zdviženými dlaněmi namířenými směrem k fotografovi čelí obklopení členů Sjezdu lidových poslanců SSSR. Svým gestem Gorbačov jako jediný vystupuje z masy lidí. Je to gesto napůl obranné, napůl bezbranné, a ukazuje tak politika v méně známé pozici než coby rozhodného státníka. Obrazová a technická kvalita fotografie: Přirozenou dominantou v tak „přelidněné“ fotografii jsou Gorbačovy dlaně, které jsou ojedinělým prvkem celého výjevu. Autor Gorbačova navíc umístil do středu, takže tím jen posílil dojem bezbranně vyhlížejícího člověka. Ostatní politici jsou ke Gorbačovovi otočeni čelem a soustředěni v kruhu, jehož středem je právě Gorbačov. Černobílá fotografie těžící z uniformity obleků účastníků sjezdu, která vynikne právě v co nejjednodušším barevném provedení. 9024 – fotografie zachycující Borise Jelcina61 v obležení ruského lidu na Rudém náměstí, oceněno 1. místem v kategorii People in the News, jednotlivé fotografie autor: Rene Bouwnan Obsah fotografie: Fotograf zachytil Jelcina v situaci, kdy je obklopený „prostým lidem“. Politik v obleku a třímající dokumenty bezradně krčí rameny, nejspíš nad nějakým dotazem z davu, 60 Hlavním úkolem Sjezdu lidových poslanců bylo volit prezidenta Sovětského svazu a poslance do Nejvyššího sovětu. 61 Boris Jelcin (1931-2007) byl prvním prezidentem Ruské federace. Tento úřad zastával v letech 1991 až 1999.

55

který ho následuje. Po obou Jelcinových pažích můžeme pak spatřit dvě starší brýlaté dámy, jejichž výraz i postoj napovídají, že se nejspíš nenechají jen tak odbýt. Obrazová a technická kvalita fotografie: Jelcin je v centru fotografie v jejím prvním plánu společně s již zmíněnými obrýlenými dámami. Za jeho zády pak snadno rozpoznáme Chrám svatého Vasila Blaženého, jenž tak dotváří „ruskost“ celého výjevu. Nesourodé barvy podtrhující jednu éru nesourodé politické situace. Oblečení Rusů je v barevném kontrastu proti šedému úřednickému obleku Jelcina. 9025 – série zachycující pohřeb fyzika a disidenta Andreje Dmitrijeviče Sacharova62 autor: Lev Sherstennikov, oceněno 2. místem v kategorii People in the News, série Obsah fotografie: Série šesti fotografií se zaměřuje především na reakce pozůstalých. Výraz vdovy Jeleny Bonnerové63 je přirozenou dominantou hned dvou fotografií. Na té první je to její zmučená tvář nad tváří zesnulého manžela pokojně spočívajícího v rakvi, na té druhé (třetí v pořadí v sérii) pak neskrývaný smutek Bonnerové. Jedna fotografie zachycuje otevřenou rakev Sacharova a ostatní fotografie se pak zaměřují na probíhající obřad pohřbu. Obrazová a technická kvalita fotografie: Kromě jediné fotografie (v pořadí třetí fotografie série zachycující ve srozumitelné středové kompozici Sacharovu otevřenou rakev) se autor zaměřuje především na projevy truchlících. Nejsou to pracně vymyšlené kompozice, jde spíš o fotografie spontánně zobrazující obřad a reakce na něj. Avšak ačkoli je zobrazených objektů na většině fotografie ze série mnoho, autorovi nikdy neunikne jeho hlavní téma – poslední vzdání úcty k zemřelému. Celá série je černobílá, a koresponduje tak s tématem. Z celé

62 A. D. Sacharov (1921-1989) byl sovětský fyzik, disident a obránce lidských práv. V roce 1975 obdržel jako první Rus Nobelovu cenu za mír. 63 Jelena Bonnerová (1923-2011) byla sovětská disidentka a aktivistka v oblasti lidských práv.

56

barevné monotematičnosti vystupují jako jediné zářivě bílé krajkové dečky v nebožtíkově rakvi (třetí fotografie série). 9026 – fotografie zachycující panamského generála Manuela Noriegu 64 dva dny po neúspěšném puči proti jeho režimu, oceněno 2. místem v kategorii People in the News, série autor: Christopher Morris Obsah fotografie: Manuel Noriega je focený z podhledu a k němu se upírá hned několik rukou. Generál se usmívá, a celý výjev tak vypadá spíš jako charitativní akce než jako vítání generálových příznivců. Obrazová a technická kvalita fotografie: Podhled pomáhá podpořit majestát zobrazované osoby – v případě Noriegy, který fungoval coby samozvaný diktátor, se však může jednat o autorův pokus o ironii. Spíš než že se fotograf snažil dosáhnout zobrazení generála z pohledu jeho přívrženců, jejichž ruce tvoří sugestivní prvek fotografie. Barevná fotografie, v jejímž provedení převládají odstíny béžové (lidské ruce) a zašle bíle (generálovo oblečení). Jediným, barevně rušivým elementem, je pak růžový objekt, umístěný takřka do třetího plánu fotografie. Nejspíš se jedná o stuhu či kus výzdoby. Její přítomnost na fotografii dokazuje, jak složité je zachytit požadovanou událost či člověka přirozeně, ale bez výraznějších výtvarných defektů. 9027 – fotografie zachycující manžele Margaret a Denise Thatcherovy65, oceněno 2. místem v kategorii People in the News, jednotlivé fotografie autor: Peter Jordan Obsah fotografie: 64 Manuel Noriega (narozen 1934) byl panamským generálem a samozvaným diktátorem v letech 19831989. 65 Margaret Thatcherová (narozena 1925) byla britskou političkou. Mezi roky 1979 a 1990 vykonávala funkci předsedkyně britské vlády za Konzervativní stranu. Její manžel Denis (1915-2003) byl byznysmenem.

57

Fotografie zachycuje manžele Thatcherovy v situaci, kdy oba sedí na gauči a čtou si noviny v jejich soukromém pokoji v Downing Street 10. Zdánlivá neformálnost situace se při bližším ohledání jeví coby pečlivě naaranžovaná – Thatcherová je v kostýmku s neodmyslitelnými perlami, Thatcher v košili a kravatě. Postoje obou aktérů nejsou nijak uvolněné, z celého výjevu tak dýchá snaha zobrazovaných o uvolněný dojem spíš než uvolněnost sama. Obrazová a technická kvalita fotografie: V prvním plánu fotografie sedí na gauči manželé Thatcherovi, za nimi pak zařízení místnosti – rodinné fotky, hodiny či obraz na stěně. Fotografie není pořízena z přímého protipohledu, fotograf výjev snímal z takového úhlu, který nám dovoluje spatřit i ty části pokoje, které by jinak byly zastíněny gaučem. Tato zdánlivě nepřipravená kompozice společně s nesoustředěnými výrazy aktérů má nahrávat již zmíněné „přirozenosti“.

Barevná

fotografie.

Teplé

odstíny

béžové,

vínové

společně

s květovaným gaučem a závěsy vytváří dojem jisté útulnosti, který pak ostře kontrastuje s formálním oblečením zobrazených subjektů. 9028 – portrét dalajlámy66, oceněno 2. místem v kategorii People in the News, jednotlivé fotografie autor: Saddri Derradji Obsah fotografie: Dalajláma si přehazuje cíp svého roucha přes rameno. Dívá se zpříma do objektivu, část jeho roucha vlaje ve větru. Kolem něj je příroda – lesy, hory a nad ním modré nebe. Jednoduchost, která však snímanou osobu představuje v pro ni přirozeném prostředí. Obrazová a technická kvalita fotografie: První plán fotografie představuje dalajláma, pozadí pak vytváří již zmíněné hory, stromy a nebe. Linie stromů kopíruje linii dalajlámova vlajícího roucha. Pozadí za dalajlámou není rozostřené, dalajláma je stejně patrný jako mraky na obloze, což 66 Dalajláma je duchovní vůdce Tibetu. Nový dalajláma je vždy tradičně považován za převtělení toho předešlého. Současný 14. dalajláma je Tändzin Gjamccho (narozen 1935), který získal v roce 1989 Nobelovu cenu za mír.

58

dodává fotografii atmosféru souznění přírody se zobrazovanou osobou. Barevná fotografie. Rudé roucho, zelené stromy, modré nebe a kus hnědé země. Přírodní tóny proti rudosti života. Jednoduché a působivé. 9029 – fotografie zachycující Tadeusze Mazowieckého67 při jeho jmenování novým polským ministerským předsedou, oceněno 2. místem v kategorii People in the News, jednotlivé snímky autor: Thierry Chesnot Obsah fotografie: Veprostřed fotografie sedí Mazowiecki. Po své levici pak má stojícího přísahajícího Lecha Wałęsu68. Mazowiecki má ruku před ústy v zamyšleném gestu; pohled upírá kamsi mimo snímek. To i jeho postoj jej tak vyčleňuje z celého výjevu jako nejdůležitější figuru. Obrazová a technická kvalita fotografie: Muži jsou zachyceni v prvním plánu, za nimi je pak cihlová zeď. Jedna z fotografií, v níž se jeví jako důležitější pohledy a drobná gesta než událost samotná. Autor akcentoval tyto drobné lidské detaily, a povýšil tak politickou událost na črtu lidského charakteru. Barevná fotografie. Teplé odstíny Mazowieckého pultu, o který opírá svou pravou ruku, doplňuje cihlovou zeď v pozadí. Sourodé odstíny hnědo-červené vyskytující se také na oblečení zúčastněných pak rozráží bělost košilí politiků, jejichž rozhalenka je pak méně formální než upnuté obleky komunistických hodnostářů.

67 Tadeusz Mazowiecki (narozen 1927) je polským katolickým intelektuálem. V letech 1989–1990 byl ministerským předsedou Polské republiky. Koncem roku 1990 neúspěšně kandidoval proti Lechu Wałęsovi v prezidentských volbách. 68 Lech Wałęsa (narozen 1943) je polský politik a aktivista za lidská práva. V letech 1990 až 1995 prezidentem Polské republiky. V roce 1983 mu byla udělena Nobelova cena za mír.

59

Portrét, Interpressphoto Život mé babičky, oceněno druhým místem v kategorii Human Portraits, série autor: Yuri Ermolin (SSSR) Obsah fotografie: Celkem tři fotografie série zachycují starou ženu v její všední denní rutině. Autor ji zachytil v jejím skromném obydlí při domácích pracích, sedící před domem a třetí fotografie pak patří detailu ženiny tváře, vrásčité a vědoucí. Ačkoli je v této sérii důležitý sociální aspekt, autorovy fotografie nevzbuzují v divákovi lítost – spíš obdiv k životním zkušenostem. Obrazová a technická kvalita fotografie: Autor staví do centra pozornosti vždy starou ženu, zároveň ji však nevytrhává z prostředí, které jejímu životnímu příběhu poskytuje potřebný kontext. Tři fotografie série jsou zároveň přehlídkou toho, jak lze upozornit na zobrazovaný subjekt, aniž by jej fotograf musel vždy stavět nutně do prvního plánu – na první fotografii je žena až součástí pozadí, ale její tvář si veškerou pozornost vztahuje na sebe. Druhou fotografií je civilní portrét s detailem tváře a třetí kompozici tvoří žena sedící před svým domkem. Tři různé kompoziční přístupy s tím stejným výsledkem. Černobílé fotografie. Absence barev dovoluje soustředit svou pozornost plně na ženu Lee Min, dcera Maa, oceněno třetím místem v kategorii Human Portraits, série autor: Hou Yi Bin (Čína) Obsah fotografie: Série čtyř fotografií zachycuje Lee Min ve statických polohách. U sebe má přitom vždy nějaký symbol, který ukotvuje její původ k otci Maovi – knihy, obraz otce, obraz matky. Jedinou výjimkou se tak stává fotografie zachycující ženu při jídle. Lee Min tak působí, jako by nebyla dost zajímavou sama o sobě, fotograf jí vždy musel přiřknout nějaký výmluvný symbol.

60

Obrazová a technická kvalita fotografie: Standardní pravidlo zlatého řezu. Z většiny snímků ční jakási naaranžovanost (Lee Min usmívající se před portrétem svého otce). Černobílé fotografie. Georgi Albimu je 101 let, oceněno třetím místem v kategorii Human Portraits, série autor: Anatoli Bochinin (SSSR) Obsah fotografie: Série pěti snímků ukazuje G. Albiho v přítomnosti přátel, oblečeného v uniformě s vyznamenáními nebo v tom nejpřirozenějším kontrastu – jak se sklání nad malým dítětem. Tato série není na rozdíl od Života mé babičky (viz výše) studií života zobrazovaného subjektu, jde spíš o zachycení zajímavého člověka bez většího pátrání po kontextu. Obrazová a technická kvalita fotografie: Tři celky a jeden polodetail. Černobílé fotografie, které přitahují pozornost ke tváři zobrazovaného. Pracovník, oceněno třetím místem v kategorii Human Portraits, jednotlivé fotografie autor: Sergei Petrukhin (SSSR) Obsah fotografie: Polodetail kouřícího horníka. Muž má upřený pohled do dálky a v černých zamazaných prstech drží kouřící cigaretu. Fotografie bez patosu, avšak s jistou adorací pracujícího muže jako takového. Obrazová a technická kvalita fotografie: Středová kompozice s důrazem na výraz mužových očí. Černobílá fotografie s akcentem na bledé rty a bělmo očí.

61

Starý Číňan, oceněno druhým místem v kategorii Human Portraits, jednotlivé fotografie autor: Wolfgang Thieme (NDR) Obsah fotografie: Portrét starého muže akcentující, ovšem nikoli hrubě, známky jeho věkovitosti. Obrazová a technická kvalita fotografie: Polodetail mužovy tváře. Středová kompozice. Důraz na ostré rýhy a vrásky ve tváři. Černobílá fotografie. Pinochet69, oceněno prvním místem v kategorii Human Portraits, jednotlivé fotografie autor: Jose Giribas (Chile) Obsah fotografie: Portrét Pinocheta hledícího do objektivu. Vidíme jeho čelo a oči, zbytek tváře zakrývá mohutný bílý kapesník, do něhož se chystá vysmrkat. Humorné vyznění snažící se o zesměšnění pravicového diktátora. Důležitý ideologický aspekt. Těžko si představit podobnou fotografii s některým sovětským státníkem. Obrazová a technická kvalita fotografie: V přesném středu fotografie Pinochetův zakrytý nos, který si právě chystá vyčistit. Za státníkovou hlavou nezaostřený druhý muž, možná člen ochranky. Jeho přítomnost umocňuje humorné vyznění. Černobílá fotografie s akcentem na bílý kapesník. Tragédie, oceněno třetím místem v kategorii Human Portraits, jednotlivé fotografie autor: Yuri Balbyshev (SSSR) Obsah fotografie: 69 Augusto Pinochet (1915–2006) byl vůdce chilské pravicové vojenské junty. V letech 1973–1990 prezident Chile.

62

Malé děvčátko držící v náručí ještě menšího chlapce ovinutého šátkem. Chybí zasazení do kontextu, kromě obou postav je zbytek fotografie černý. Název se pak stává mírně neopodstatněným, i když výraz děvčátka je velmi výmluvný, Obrazová a technická kvalita fotografie: Středová kompozice. Černobílá fotografie se začerněným pozadím. Matčina ruka, oceněno třetím místem v kategorii Human Portraits, jednotlivé fotografie autor: Tran Ton (Vietnam) Obsah fotografie: Portrét holčičky, kolem jejíchž ramen je ovinuta (nejspíš) matčina vyhublá a zvrásněná paže. Pohled dítěte ztrápený, upřený mimo fotografii. Ve své jednoduchosti silně emocionální. Obrazová a technická kvalita fotografie: Matčina paže „rámuje“ polodetail obličeje dítěte. Černobílá fotografie s důrazem na ostrost rysů. Školák, oceněno druhým místem v kategorii Human Portraits, jednotlivé fotografie autor: Choe Tae Gwon (KLDR) Obsah fotografie: Oči dítěte vyvalené a upřené do obsahu objemné knihy. Ruka na hlavě v úžasu před zkoumaným obsahem. Obrazová a technická kvalita fotografie: Hlavním bodem výjevu jsou dětské oči, které jsou z celé fotografie také nejostřejším místem. Černobílá fotografie.

63

Zpravodajská aktualita, World Press Photo 9001 – Maso a ocel, oceněno 1. místem v kategorii Spot News, jednotlivé snímky a zároveň fotografie roku World Press Photo autor: Charlie Cole Obsah fotografie: Ikonický snímek zachycující člověka (předpokládá se, že šlo o Číňana Wang Weilina) stojícího před tanky na pekingském náměstí Nebeského klidu. Obrazová a technická kvalita fotografie: Na první pohled upoutají pozornost masivní tanky, ve srovnání s nimi zanedbatelné lidské postavy si všimneme až později. Fotografie zároveň poodhaluje kus prostředí, v němž se výjev odehrává. Barevná fotografie. Černobílé oblečení člověka proti zelené a rudé čínských tanků 9002 – série fotografií zachycující bourání berlínské zdi, oceněno 1. místem v kategorii Spot News, série autor: Anthony Suau Obsah fotografie: Série osmi fotografií zachycuje Němce při přelézání a bourání berlínské zdi. Jejich počínání působí z fotografií živelně, neorganizovaně, ale zároveň takřka bez násilí. Přihlížíme tak výjevům, kdy mladík mává nad berlínskou zdí německou vlajkou nebo jak muži pomáhají ostatním, aby se dostali nahoru na zeď. Za povšimnutí snad stojí i to, že na žádné z fotografií není ani jedna žena. Obrazová a technická kvalita fotografie: Ačkoli jsou fotografie plné lidí, autor jako by se vždy snažil pojmenovat jednoho hlavního hrdinu výjevu. Tomu pak přizpůsobí celou kompozici tak, aby vynikl a zároveň však zbytečně nezastínil ostatní účastníky akce. Barevné fotografie.

64

Důležitým barevným akcentem jsou pak graffiti na zdi, které kontrastují s mdlými barvami uniforem a civilního oblečení účastníků. 9003 – fotografie zachycující čínského studenta nahého do půl těla tyčícího se nad náměstím Nebeského klidu, oceněno čestným uznáním v kategorii Spot News autor: Stuart Franklin Obsah fotografie: Mladý student v dojemně hrdinském gestu zatíná pěsti nad Náměstím nebeského klidu. Za nohy ho drží další osoba tak, aby student nepřepadl. V dálce vidíme pokroucené čínské vlajky. Obrazová a technická kvalita fotografie: Největší ostrosti a dominance se dostává právě postavě studenta umístěného v souladu s pravidlem zlatého řezu. Jsme schopni také dobře rozeznat jeho triumfální výraz, což celé scéně dodává na jímavosti, zvlášť pokud se na fotografii díváme s vědomím toho, jak protesty dopadly. Barevná fotografie. Lidská kůže a ocelové nebe proti agresivně rudým čínským vlajkám. 9004 – fotografie zachycující čínského disidenta prosícího vojáky, oceněno čestným uznáním v kategorii Spot News autor: Peter Turnley Obsah fotografie: Čínský disident v prosebném gestu držící se auta vojáků. Jeho unavený výraz kontrastuje s nehybnými tvářemi představitelů síly, kteří sedí v armádním autě. Obrazová a technická kvalita fotografie: Hlavní postava, tedy postava čínského disidenta, je umístěna v souladu s pravidlem zlatého řezu. Největší pozornost tak přitahuje jeho ztrápená tvář. Za kapotou auta pak můžeme spatřit několik neostrých přihlížejících. Převažující armádní khaki (i na stromech v pozadí). Pouze disident je oblečen v modré.

65

9005 – série zachycující příběh Wang Weilina na náměstí Nebeského klidu, oceněno 3. místem v kategorii Spot News, série autor: Stuart Franklin Obsah fotografie: Na sérii čtyř fotografií přihlížíme scenérii na náměstí Nebeského klidu. Ačkoli z dálky, tak jasně rozeznáváme hordu tanků a hrstku lidí stojící proti nim na druhé straně. Zároveň vidíme (nejspíš) Wang Weilina, jak mimo své hrdinné postavení se tankům na jeden z nich také vylézá. Obrazová a technická kvalita fotografie: Fotograf zvolil velké celky, které umožňují nahlédnout na velkou část dění. Jedna z jeho fotografií Weilina je takřka identická s tou vítěznou od Charlie Colea, rozdíl mezi nimi je jen v blízkosti k danému výjevu (Cole má bližší pohled). 9006 – série fotografií zachycující některé z projevů čínského lidového povstání v roce 1989 a jeho následného potlačení, oceněno čestným uznáním v kategorii Spot News autor: Jacques Langevin Obsah fotografie: Chaos, zmatek, tanky a zranění lidé. To jsou hlavní atributy této série, která má velmi silnou atmosféru pouličních nepokojů. Proti tankům jsou lidé na obyčejných jízdních kolech. Obrazová a technická kvalita fotografie: Převažují celky a polocelky, které tak dávají nejlépe nahlédnout do dění. Jinak se fotograf nezaměřoval na příliš velké experimentování s kompozicí, jeho zjevnými prioritami bylo kvalitní zaznamenání viděných událostí. Přítmí a absence slunečního svitu dodávají fotografiím zvláštní temně modrý nádech, který působí, jako bychom se dívali na snové výjevy spíš než na bolestnou realitu.

66

9007 – fotografie zachycující mrtvé tělo jedné z obětí při povstání na náměstí Nebeského klidu, oceněno čestným uznáním v kategorii Spot News autor: Zong Hoi Yi Obsah fotografie: Zohavené mrtvé tělo nejspíš čínského vojáka (na hlavě má armádní čepici). V popředí přihlížející lidé. Obrazová a technická kvalita fotografie: Zorientovat se ve fotografii vyžaduje určitý čas. Až když nahlédneme přes hlavy přihlížejících, spatříme zkroucené, ohořelé tělo oběti, které, ačkoli dokonale nezaostřené, zaujímá střed fotografie. Černobílá fotografie, která tak neodvádí pozornost k popálenému lidskému masu, ale soustřeďuje se na ztrátu jako takovou. 9008 – fotografie zachycující následky zemětřesení v Severní Karolíně, oceněno čestným uznáním v kategorii Spot News autor: Michael Macor Obsah fotografie: Pokroucená silnice s patrnými zlomy ve svém povrchu. Vyvýšeniny a rozpraskaný asfalt pak doplňuje rozbité auto v pozadí. Všude kolem se valí tmavý kouř. Obrazová a technická kvalita fotografie: Fotograf se zaměřuje především na rozmanitost tvarů, které zemětřesení z rovné silnice vytvořilo – praskliny elipsovitého tvaru, narušení přísné geometrie a projevená nadvláda přírody; to jsou prvky, jež ho zajímají. Černobílá fotografie zdůrazňující již zmíněnou geometričnost. 9009 – fotografie zachycující fotbalové fanoušky na hillsboroughském stadionu, oceněno čestným uznáním v kategorii Spot News autor: Howard Walker

67

Obsah fotografie: Nepokoje na semifinále anglického poháru mezi FC Liverpool a Nottingham Forest způsobily smrt 95 fanoušků, z toho byla více než polovina mladší třiceti let70. V popředí fotografie vidíme fanoušky přelézající plot a u nich hlídkující tři policisty. Všichni jsou k objektivu zády. Za plotem pak pozorujeme tlačící se dav. Obrazová a technická kvalita fotografie: Celek. První plán představují právě záda fanoušků a policistů, což je výjev, který by mohl působit i mírně humorně, nebýt chaotického davu za nimi. Barevná fotografie. Modré džíny fanoušků a černé uniformy policistů v popředí a do toho chaotická barevnost davu za plotem. 9010 – fotografie zachycující fotografy a zraněného vojáka v El Salvadoru, oceněno čestným uznáním v kategorii Spot News autor: Cindy Karp Obsah fotografie: V popředí vidíme zraněného vojáka s obvázanou hlavou stále třímajícího zbraň. Nese ho jen jiný voják. Tento výjev by byl silný sám o sobě, ovšem v druhém plánu ještě můžeme spatřit několik fotoreportérů snažících se zachytit okamžik. Tato fotografie se pak stává výmluvným svědectvím o konfliktu, ale také možným zamyšlením nad postavením válečného reportéra či důležitostí „hezké“ fotografie v porovnání se závažností zobrazované scény. Tuto otázku pak ironizuje sama fotografie – taktéž pořízena z pozice pozorovatele, nikoli aktéra. Obrazová a technická kvalita fotografie: Kompozice napovídá, že hlavním tématem fotografie je zraněný voják (v popředí, nejostřejší) a pracující fotografové pak jakýmisi „vedlejšími figurami“. Barevná fotografie. Převládající zelená – na uniformách a stromech. Tu pak rozrušuje hlavně bílý obvaz a krev na vojákově hlavě. Ostré, živé odstíny. 70 World Press Photo (katalog). Oxford: Phaidon Press, 1990. ISBN 071482674X, s. 19.

68

9011 – fotografii zobrazující zkrvaveného Guillerma Forda71, oceněno 2. místem v kategorii Spot News, jednotlivé fotografie autor: Ron Haviv Obsah fotografie: Guillermo Ford zkrvavený, ale nepodrobený čelí útoku násilníka, který byl nejspíš na úkol najatý generálem Noriegou. Fordovy rozpažené ruce a útočníkova odhodlaná brutalita poskytují jeden z nejslavnějších výjevů politických bojů. Obrazová a technická kvalita fotografie: Jednoznačná důležitost momentu. Zdvižená tyč v rukou útočníka těsně před dopadem na zuboženého Forda. Zachycení pohybu na straně jedné (útočník) a statického gesta na straně druhé (Ford). Barevná fotografie. Tlumené barvy fotografie rozrušuje plocha ostře červené krve na Fordově košili. 9012 – série zachycující americkou invazi v Panamě proti generálu Noriegovi, oceněno 2. místem v kategorie Spot News, série autor: Christopher Morris Obsah fotografie: Série šesti fotografií ukazuje americké vojáky v pozitivním světle – coby ochránce slabých. Na jedné fotografii voják s rukou na rameni zraněného volá o pomoc, na další vyřezává raněnému kulku ze stehna. Pokud se v sérii vyskytne postava amerického vojáka, je zobrazena výhradně jako chlácholivá, nápomocná figura. Obrazová a technická kvalita fotografie: Důraz na tváře vojáků. Zranění panamští obyvatelé vytvářejí spíš jakési „pozadí“, objekt hodný zkoumání spíše než subjekt, jenž by měl být postaven do centra zájmu intervence. Barevné fotografie. Zelené uniformy a krev proti bílým zdem a šedé zemi. 71 Guillermo Ford (1936–2011) byl panamským viceprezidentem v letech 1989–1994. Byl jedním z týmu kolem Guillerma Endara, protikandidáta k Manuelu Noreigovi. Noreiga prohlásil výsledek voleb ze 7. května 1989 za neplatný a až po intervenci USA se Endara stal prezidentem s Fordem coby svým zástupcem.

69

9013 – Timisoara72, oceněno 3. místem v kategorii Spot News, jednotlivé fotografie autor: Gilles Saussier Obsah fotografie: Nejistě vyhlížející ozbrojení muži se vrhají do akce. Hlavním motivem této fotografie jsou jejich výrazy – spíš vyděšené než odhodlané, jímavé než krvelačné. Obrazová a technická kvalita fotografie: Důležitost diagonály a perspektivy. Muži natěsnaní v úzké uličce nám dávají nahlédnout do tváří jen několika z nich. Jejich řada je lemována řadou domů s velkými zářivými okny. Barevná fotografie. Tlumené odstíny tmavě modré, šedé a zelené umocňující emoce jako strach a nejistotu. 9014 – Vánoce v Bukurešti 1989 autor: Rien Zilvold Obsah fotografie: Dvě fotografie zachycující atmosféru rumunského hlavního města na přelomu let 1989 a 1990. Na první fotografii vidíme vojáka vyhlížejícího z okna poničeného Ceauşescuova paláce. Druhá fotografie pak zachycuje hemžení na bukurešťském náměstí Republiky na Štědrý den. Lidé posedávají uprostřed zmatku a nepořádku, jiní kouří, debatují nebo se jen zoufale drží za hlavu. Obrazová a technická kvalita fotografie: První fotografie akcentuje především napětí mezi již zanikající mohutností paláce a osamělostí vojáka, kterého fotograf staví doprostřed kompozice. Druhá fotografie pak nemá jednoho „hlavního hrdinu“, ačkoli na první pohled zaujme žena, která se dívá směrem k fotografovi, a ten na ni ostří. Černobílé fotografie dodávající společně se zobrazenými výjevy trpkou příchuť obvyklé představě o pokojných a klidných Vánocích. 72 Timisoara je rumunské město, kde došlo 17. 12. 1989 k potyčce mezi policií a davem, který bránil svého kněze před nuceným vystěhováním. Každý následující den pak demonstrace sílily.

70

9015 – členové rumunského povstání v Ceauşescuově kanceláři, oceněno čestným uznánímv kategorii Spot News autor: David Turnley Obsah fotografie: První okamžiky nově nabyté moci. Tři postavy – jedna telefonuje a dvě jsou na stráži vedle něj a drží zbraně. Nad jejich hlavami se pak klene obraz s historickou tematikou, původní zařízení kanceláře. Obrazová a technická kvalita fotografie: Tři postavy v popředí, za nimi prázdná láhev, nepořádek a nad jejich hlavami klasický obraz. Kompozice dává i vzhledem k fotografovanému prostředí dohromady starý a nový pořádek. Barevná fotografie. Odstíny hnědé a zelené na oblečení postav a rozmanité spektrum barev na obraze nad nimi. 9016 – nepokoje v Rumunsku 1989, oceněno čestným uznáním v kategorii Spot News, série autor: Dod Miller Obsah fotografie: Série šesti fotografií zachycuje nejen samotné nepokoje, ale také jejich následky – ošetřování těl a pohřeb jedné z obětí. Společným jmenovatel všech je pak atmosféra překotnosti a nebezpečí – na hromadných celcích vidíme zbraně, utíkající postavy. Obrazová a technická kvalita fotografie: Celky. Každá kompozice obsahuje hned několik hlavních postav. Černobílé fotografie.

71

Zpravodajská aktualita, Interpressphoto Po velkém zemětřesení v Arménii73, oceněno 1. místem v kategorii News Photo, série autor: Alexander Makarov (SSSR) Obsah fotografie: Série osmi fotografií zachycuje celou řadu emocí a situací po prožité tragédii – trosky, zoufalí lidé, mrtvé dítě, opuštěné dětské hračky, rudé rakve a pop uklidňující pozůstalé. Obrazová a technická kvalita fotografie: Autor se na většině fotografií snaží zdůraznit alespoň jeden detail, který celý výjev dokáže ukotvit, a dodat tak celé tragédii osobnější ráz – panenka, plápolající oheň nebo kříž na kápi popa. Barevné fotografie. Převládající šedá, černá. Do toho rudé rakve. Mírový pochod proti nukleárním raketám Pershing v SRN, oceněno 2. místem v kategorii News Photo, série autor: Thomas Pflaum (SRN) Obsah fotografie: Série osmi fotografií zachycuje odpor protesty proti nukleárním raketám. Hned na několika fotografiích jsou mírové hippie symboly nebo churchillovské „véčko“ (což jsou samo o sobě symboly, které s myšlením východního bloku nekonvenují). Ovšem v tomto případě je zjevně důležitější celkové vyznění akce než její detaily – totiž odpor proti jaderným zbraním v SRN. Obrazová a technická kvalita fotografie: Především celky. Z kompozičního hlediska velmi zajímavá poslední fotografie série zobrazující člověka stojícího proti nuceně zastaveným nákladním autům. Tato scenérie hned připomene slavnou fotku z náměstí Nebeského klidu. Černobílé fotografie. 73 Zemětřesení v Arménii proběhlo 7. 12. 1988. Epicentrem bylo místo nedaleko města Spitak. Otřesy dosáhly síly 7,2 Richterovy stupnice.

72

Požár trhu v Budapešti, oceněno 2. místem v kategorii News Photo – Series autor: Zoltán Pólya (Maďarsko) Obsah fotografie: Autor zachytil požár, jeho hašení i neradostný výsledek. Pro svůj záměr používal hlavně velké celky, lidský prvek (hasiče) zobrazil v polovině případů, a to pokaždé v hrdinské funkci. Obrazová a technická kvalita fotografie: Důraz na architekturu, tvary a hroutící se konstrukce. K tomu dopomáhají, jak již bylo zmíněno, velké celky, které nechávají architekturu vyniknout v celé její majestátnosti. Důležitá práce s tmou a světlem (oheň). Ve výsledku se tak na fotografiích vyskytují pouze dvě barvy – černá a oranžová. Afghánistán 198874, oceněno 2. místem v kategorii News Photo, série autor: Damazy Kwiatkowsky Obsah fotografie: Série šesti fotografií ukazuje především velmi jímavé aspekty války – detail tváře plačícího dítěte, dítě ztracené mezi ulicemi, svraštělá ruka, beznozí obyvatelé. Takové pojetí může mnohdy hraničit až s přílišným dojímáním, ba kýčem. Obrazová a technická kvalita fotografie: Autorovi šlo především o zachycení následků války, méně už o její průběh. Do popředí svých fotografií tak staví nepříjemné následky, často se zaměřuje na detaily. Černobílé fotografie. Vzpomínkové setkání za oběti Stalinovy vlády, oceněno 3. místem v kategorii News Photo, série 74 Sovětská válka v Afghánistánu probíhala mezi roky 1979–1989. Šlo o konflikt mezi afghánskými komunisty podporovanými Sovětským svazem a mudžáhidy, na jejichž stranu se později postavily Spojené státy.

73

autor: Albertas Svencionis Obsah fotografie: Už s Chruščovovou vládou a jeho proslovem na XX. sjezdu strany v roce 1956 začal dostávat Stalinův odkaz trhliny. Na vzpomínkovém setkání zachytil autor nejen truchlící pozůstalé, ale tako následky podobného srocení lidí (muž v mdlobách pokládaný na nosítka) nebo projevený hněv (roztržený portrét Stalina). Obrazová a technická kvalita fotografie: Důležitost výběru zajímavých osob. Právě ty, které se nebojí objektivu, autor staví do popředí a zachycuje v jejich emocionálních projevech. K tomuto účelu mu slouží hlavně celky. Černobílé fotografie. Arménská apokalypsa, oceněno 3. místem v kategorii News Photo, série autor: Alexander Grashchenkov (SSSR) Obsah fotografie: Série osmi fotografií se stejnou tematikou jako série vítězná (viz výše). Autor v tomto případě postupuje srozumitelným reportážním stylem – začíná od celku, který pojmenuje celou situaci a pak dochází k jednotlivým osudům a výmluvným detailům. Obrazová a technická kvalita fotografie: Důraz na osobní neštěstí. Coby dominantou kompozice mrtvá těla, vyděšené oči nebo jediná zbylá stěna rozbořeného domu (ještě s tapisérií a obrazem). Černobílé fotografie. Právě černobílé provedení nám dává šanci zamyslet se nad působením již zmíněné barevné série zachycující totožné téma a této sérii. Ukazuje se, že barevné fotografie jsou konkrétnější a nelítostnější – to, co černobílá skryje ve svých dvou odstínech (mrtvé tělo zčásti přikryté stínem), ukáže barevná fotografie ve všech aspektech (odřeniny, zaschlá krev). Barevné pojetí se pak může jevit v zobrazování podobných tragédií jako syrovější. Vrácená paže, oceněno 3. místem v kategorii News Photo, série

74

autor: Kim Yong Hyok (KLDR) Obsah fotografie: Jasně srozumitelná, skoro až učebnicová série jednoho zákroku: jako první je snímek dívky převážené sanitkou, dalším výjevem je samotná utržená ruka, na další fotografii vidíme operaci a nakonec hledíme na usmívající se dívku s oběma rukama. Obrazová a technická kvalita fotografie: Důraz na srozumitelnost, umělecký záměr hraje až druhou roli. Autorovi šlo především o to, aby utržená paže i samotný úkon byly viditelně ukázány. Černobílé fotografie. Toto provedení neodvádí pozornost k detailům lidského těla (krev, maso), ale pomáhá soustředit se na zákrok. Poslední cesta, oceněno 1. místem v kategorii News Photo, jednotlivé snímky autor: Krzystof Swiderski (Polsko) Obsah fotografie: Zimní scenérie po jedné autonehodě. V popředí na kraji silnice zničené auto, venku před ním ležící dva mrtví. Jejich těla jsou již přikryta dekou. Kus dál od těl stojí farář a truchlící pár (podle věku možná rodiče). Obrazová a technická kvalita fotografie: První pohled padne díky kompozici na faráře a plačící pozůstalé umístěné do fotografie dle pravidla zlatého řezu. Důležitým motivem je na fotografii také zimní scenérie v pozadí umocňující celkovou truchlivou atmosféru. Černobílá fotografie. Tři prezidenti, oceněno 2. místem v kategorii News Photo, jednotlivé fotografie autor: Vladislav Paradnya (SSSR) Obsah fotografie: V rámci dělení spot news/general photo se jedná o předem naplánovanou, dopředu avizovanou akci – general photo. Na snímku vidíme M. Gorbačova a prezidenty USA –

75

bývalého R. Reagana a (pro dobu pořízení snímku) současného G. H. W. Bushe. Všichni tři se usmívají, snaží se o uvolněné výrazy a postoje. Obrazová a technická kvalita fotografie: Důraz na zachycení celých postav prezidentů, tudíž nevzniká prostor pro velké experimentování s kompozicí. Černobílá fotografie. Už žádné odloučení, oceněno 2. místem v kategorii News Photo, jednotlivé fotografie autor: O Ryon Jae (KLDR) Obsah fotografie: Dojatý starý muž objímá dva mladší, taktéž dojaté muže. Nad nimi několik novinářů přihlížející vzácné události. Muž uprostřed je nejspíš navrátilcem z Jižní Koreje, ale vzhledem k absenci popisku, si nemůžeme být jisti. Obrazová a technická kvalita fotografie: Tři slzící muži v prvním plánu by vytvářeli intimní fotografii, kdyby se nad nimi neklenuli novináři ve stejných oblecích a se stejnými horlivými výrazy ve tvářích. Před mužem si můžeme také všimnout mikrofonu. Každá emoce tak byla pečlivě zaznamenána. Černobílá fotografie. Vlakové neštěstí blízko Šanghaje, oceněno 3. místem v kategorii News Photo, jednotlivé fotografie autor: Wu Xue Hua (Čína) Obsah fotografie: Středobod fotografii tvoří tělo zraněné dívky a lidi, kteří se k ní snaží dostat, aby jí pomohli. Dívka má zjevně bolesti. Obrazová a technická kvalita fotografie:

76

Focena z nadhledu, autor tak odkázal zachytit celou situaci bez výraznějšího opomenutí. Barevná fotografie. Zeleň vlaku a uniforem proti odhalené kůži trpícího děvčete. Lékařská péče o arménské dítě po zemětřesení, oceněno 3. místem v kategorii News Photo, jednotlivé snímky autor: Igor Nosov (SSSR) Obsah fotografie: Zraněné dítě leží na nemocničním lůžku. Jeho tělo zakrývají obvazy, takže vidíme jen spánkem uvolněný obličej. Obrazová a technická kvalita fotografie: V popředí fotografie nemocenské pomůcky pomáhající zraněnému. Obličej je tak umístěný až do druhého plánu a zastupuje mezi vším umělým jediný životný subjekt. Černobílá fotografie. Arménská tragédie, oceněno 3. místem v kategorii News Photo, jednotlivé fotografie. Autor: Alexander Chumichov Obsah fotografie: Čtyři starší ženy, lomící rukama a plačící nad mrtvým tělem zabaleným do plátna. Jedna z žen odendává cíp plátna, aby se přesvědčila o identitě mrtvého. Druhá, která už zřejmě viděla jeho tvář, se hroutí v slzách. Při pohledu na fotografii prožíváme se ženami jejich neštěstí, ale přitom nám autor odmítl ukázat předmět jejich smutku – tedy mrtvé tělo. Díváme se jen na kus plátna a vyčuhující nohy, což je obrázek mnohem silnější než mrtvé tělo plně odhalené. Obrazová a technická kvalita fotografie: V popředí jsou truchlící ženy sklánějící se nad tělem. Za nimi pak vidíme proud, většinou nezúčastněných, lidí. Barevná fotografie. Podzimní odstíny kontrastují s rudou otevřenou rakví za zády jedné z žen.

77

Běžný život, World Press Photo 9030 – série fotografií zachycující sovětský systém práva, oceněno 2. místem v kategorii Daily Life, série autor: François Paolini Obsah fotografie: Série sedmi fotografií ukazující život především mladých delikventů v SSSR. Fotografie ukazují tvrdé zásahy policie proti zloději aut nebo opilci, který je v tomto stavu zastižen na veřejnosti, nebo tábor pro mladé zadržené osoby. Obrazová a technická kvalita fotografie: V kompozicích je často přítomná složka policie, a to sice jako jakýsi „rám“ kolem hlavního hrdiny každé fotografie. Mnohdy pak dochází k tomu, že ze snímku vidíme pouze policisty a hlavní hrdina se skrývá někde dole pod jejich těly. Barevné fotografie bez výrazného akcentu. Neradostná existence koresponduje s neradostnými barvami. 9031 – série fotografií zachycující mladistvé delikventy v Los Angeles, oceněno 2. místem v kategorii Daily Life autor: François Paolini Obsah fotografie: Série čtyř nočních snímků zachycuje počínání policie v Los Angeles. Katalog výstavy v popisce uvádí: „Špatný pohyb, podezření z drog nebo neschopnost mluvit anglicky jsou dost často důvodem k zatčení nebo domovní prohlídce.“75 Fotograf se zaměřuje na důsledky, nepátrá už tolik po příčinách. Často zachycuje detaily zatčených, především pak spoutané ruce. Obrazová a technická kvalita fotografie:

75 World Press Photo (katalog). Oxford: Phaidon Press, 1990. ISBN 071482674X, s. 53.

78

Často polodetaily a detaily. Rozmazané a neostré kompozice podporující dojem překotnosti a pohybu policejních zásahů. Všechny fotografie pořízeny v noci. Převládá oranžový nádech pouličního osvětlení. 9032 – série zachycující katolické obřady v Evropě, oceněno čestným uznáním v kategorii Daily Life autor: Anthony Suau Obsah fotografie: Série sedmi fotografií zachycují katolíky při různých obřadech a počinech. Přihlížíme ženě s trnovou korunou, ženu plazící se po rukou a kolenou ke kostelu, tlačící se dav snažící se dotknout sochy Panny Marie. Série se snaží postihnout různé projevy katolicismu, aniž by se snažila o lacinou skandalizaci. Obrazová a technická kvalita fotografie: Fotografie často postrádají motiv kříže – autorovi šlo spíš o samotné projevy než o náboženství jako takové. Největší důraz klade ve svých kompozicích na části trpícího těla zobrazovaných – bosé chodidlo, žíznící ústa, obličej s trnovou korunou. Černobílé fotografie. 9033 – série fotografií zachycující ženu trpící leukémií, oceněno čestným uznáním v kategorii Daily Life, série autor: April Saul Obsah fotografie: Série sedmi snímků se šťastným koncem. Debbie Radvyny trpící leukémií se podrobí operaci kostní dřeně a svůj boj nad zákeřnou nemocí vyhraje. Autorka zachytila její cestu od transplantace po rekonvalescenci k výslednému šťastnému shledání s rodinou. Klasický reportážní postup, kdy snímky hovoří samy za sebe i bez popisků. Obrazová a technická kvalita fotografie:

79

Převažující celky. Na všech fotografiích je pacientka, autorka ji však nápaditě zobrazuje pokaždé jinak – jednou jako ztrápenou nemocnou ženu, podruhé jako objekt lékařské operace a potom coby šťastnou ženu v náručí svého muže. Černobílé fotografie zachovávající jistou intimitu celé sérii. 9034 – žena z tradičního afrického kmene s nákupním vozíkem, oceněno čestným uznáním v kategorii Daily Life, jednotlivé fotografie autor: Thomas Hegenbart Obsah fotografie: Fotografie má jako jedna z mála v katalogu World Press Photo podtitul. „Na cestě k nové Namibii,“ říká. Před sebou máme africkou ženu v minimálním oblečení s dredy na hlavě a kroužky na chodidlech, jak před sebou tlačí nákupní vozík. Ve vozíku se veze její dítě, druhé se nese na matčiných zádech. Zajímavý je také obsah nákupního vozíku – plechovky piva a pečivo. Obrazová a technická kvalita fotografie: Celek zachycující pohyb – ženin krok směrem, k jakýmsi předpokládaným „lepším zítřkům“. Barevná fotografie. Oranžovo-žluté pozadí, které dodává celé fotografii požadovaný optimistický nádech střetu „starého“ s „novým“. 9035 – chilské děti bez domova bavící se napodobováním oblíbených zpěváků, oceněno čestným uznáním v kategorii Daily Life autor: Steven Rubin Obsah fotografie: Chilské děti bez domova v Santiagu, hlavním městě Chile. V popředí starší zpívající chlapec, za ním čtyři menší děti, které ho pozorují. Chlapec namísto mikrofonu používá jakýsi vyřazený mixér. Obrazová a technická kvalita fotografie:

80

Zpívající chlapec umístěný v souladu s pravidlem zlatého řezu k sobě přirozeně přitahuje hlavní pozornost. Je také jediný zaostřený. Důležité je pro fotografii zdání pohybu. Barevná fotografie. Tmavé odstíny ulice rozráží chlapcova bílá košile. 9036 – inženýr kontrolující telefonické spojení, oceněno čestným uznáním v kategorii Daily Life, jednotlivé snímky autor: Karim Daher Obsah fotografie: Nepokoje v Bejrútu proti sobě postavili křesťany na východě a muslimy v západní části města. Fotografie zobrazuje poničenou část města, v jejímž popředí sedí muž kontrolující telefonní spojení. Dle popisky pod fotkou funguje. Telefonní dráty jsou jako jediné neohořelé, neponičené. Obrazová a technická kvalita fotografie: Muž tvoří přirozenou dominantu výjevu. Telefon tu v kulisách poničení vytváří jakousi poslední spojnici s okolním světem. V dálce vidíme kouřící komíny a hrozivé stíny. Barevná fotografie. Odstíny hnědé, černé a zemitě béžové. I telefon barevně působí jako součást scenérie, nikoli jako něco, co se jí vymyká. 9037 – série fotografií ze sovětské ženské věznice, oceněno 3. místem v kategorii Daily Life, série autor: Anatoly Iolis Obsah fotografie: Série šesti fotografií z ženské věznice přibližuje neradostnou denní rutinu vězenkyň. Skromné mytí ve škopcích, povinné rozcvičky a samota na cele. Jen v jednom případě nám fotograf ukáže tvář vězenkyně, jinak si vystačí se skloněnými hlavami nebo velkými celky, v nichž jednotlivé postavy nejsou rozeznatelné. To podporuje atmosféru anonymity a ztráty výjimečnosti jedince. Obrazová a technická kvalita fotografie:

81

Především celky a velké celky. Ženy jsou často zařazeny do kompozice coby součást instituce – jedinou výjimkou je živelná scéna mytí. Jsou zachyceny posmutnělé se sklopenými hlavami, s odvrácenými pohledy. Černobílá fotografie. V tomto případě tato barevná volba podtrhuje bezútěšnost prostředí. 9038 – série fotografií zachycující hnutí „vlakových surfařů“, oceněno 1. místem v kategorii Daily Life, série autor: Miguel Fairbanks Obsah fotografie: Popiska k fotografiím vysvětluje hnutí surfařů takto: „McDonald (zobrazovaný chlapec – pozn. aut.) z Rio De Janeira a jeho přátelé provozují sebevražedný sport vlakového surfování Ten si ročně vyžádá 144 mladých životů.“76 Chlapci se snaží vydržet na střeše vlaku, aniž by spadli a aniž by se zranili o kabely s vysokým napětím nad jejich hlavami. Autor svého hrdinu fotografoval přímo v akci – na střeše vlaku. Zaznamenal i noční akci. Zbylé fotografie ukazují iniciační obřad surfařů (převlečení se do ženského prádla) a McDonaldovu modlící se matku, zatímco chlapec vedle na posteli spí. Obrazová a technická kvalita fotografie: Hlavním motivem všech fotografií je McDonald a kompozice je tomuto záměru plně uzpůsobena. Důležitým je zachycení proměn jeho tváře – od extatického výrazu na nočním vlaku po unavený a spící obličej. Barevné fotografie. Barva podporuje v zachycení pohybu dojem dynamiky. 9039 – fotografie černošských otců na workshopu, který je má naučit, jak se starat o své potomstvo, oceněno 3. místem v kategorii Daily Life, jednotlivé fotografie autor: Gerd Ludwig Obsah fotografie:

76 World Press Photo (katalog). Oxford: Phaidon Press, 1990. ISBN 071482674X, s. 65.

82

Několik černošských otců přihlíží tomu, jak (nejspíš) správně přebalit své dítě. Jejich výrazy se plně soustřeďujíc na vysvětlovaný úkon. Dva z nich přitom s sebou mají také děti. Obrazová a technická kvalita fotografie: Polocelek připomínající klasickou školu evropského malířství – v jednoduchém výjevu vidíme všechny postavy, každá z nich má přitom své vlastní důležité znaky osobnosti (kožená bunda, dlouhé vlasy). Černobílá fotografie. 9040 – fotografie mladého černošského obviněného, oceněno 3. místem v kategorii Daily Life autor: Gerd Ludwig Obsah fotografie: Vidíme část tváře mladého pachatele, jak vyhlíží ze své cely, zatímco kus dál od něj na chodbě stojí policista. Mužova tvář je neradostná a zatvrzelá, zároveň je to však jediný projev lidskosti v chladné atmosféře zařízení. Obrazová a technická kvalita fotografie: Tvář v malém okně cely je nejen neúplná kvůli prostorám, které má k dispozici, ale ještě je zčásti zahalena stínem. Výrazně se tak odráží od bílých stěn zařízení. Policista stojí v pozadí chodby jako mlčenlivá, ale vždypřítomná připomínka řádu. Černobílá fotografie. 9041 – zmrzačený veterán druhé světové války přijímá salutování čtyř mladých vojáků, oceněno 1. místem v kategorii Daily Life, jednotlivé snímky autor: Ivan Kurtov Obsah fotografie: Podle katalogu jde o následující situaci: „V Den veteránů přijímá Anatoly Golimbievsky, těžce raněný veterán druhé světové války, který přišel o obě nohy, salutování čtyř mladých námořníků. Všichni čtyři jsou vyobrazeni v Leningradu,

83

kterému byl po válce přiznán titul Město hrdinů.“77 Z hlediska rozdělení spot news/general news se jedná o general news – událost, na níž má fotoreportér šanci přichystat se dopředu. Fotografie je především postavena na protikladech stáří/mládí, zdraví/postižení. Zároveň připomíná hrůzy druhé světové války a její následky, jež si lidé (zjevně) nesou do současnosti, ať už jde o postižení tělesné či duševní. Obrazová a technická kvalita fotografie: Kompozice takřka potírá panorama Leningradu a zaměřuje se jen na svého hlavního aktéra, válečného veterána. Vzhledem k tomu, že ho autor fotografuje v obklopení vojenských poct, vypadá to spíš jako oslava hrdiny než jako obžaloba nesmyslnosti války. Černobílá fotografie.

9042 – pětiletá holčička vypovídající u soudu, oceněno 2. místem v kategorii Daily Life, jednotlivé fotografie autor: James Kamp Obsah fotografie: Podle katalogu pětiletá dívka vypovídá ohledně střelby v Liberty City na Floridě, při níž byla zastřelena její nejlepší kamarádka.78 Při pohledu na fotografii nás upoutá dívčin soustředěný obličej u mikrofonu. Nad ní pak sedí soudce, jenž k ní shlíží. Holčička působí nepatřičně v takovém prostředí, zároveň však vzbouzí jisté pohnutí (jež pak umocní ještě emotivní popiska). Obrazová a technická kvalita fotografie: V prvním plánu, nejostřeji zaznamenaná, je dívka a její výraz. Kolem sebe má všechny „rekvizity“ soudního přelíčení – místo svědka, mikrofon, hordy papírů i jmenovku soudce, který sedí nad ní. Černobílá fotografie.

77 World Press Photo (katalog). Oxford: Phaidon Press, 1990. ISBN 071482674X, s. 69. 78 tamtéž, s. 69.

84

Běžný život, Interpressphoto Protestující Arménci, oceněno 1. místem v kategorii Man and Life, série autor: Yuri Gavrilov (SSSR) Obsah fotografie: Na sérii pěti fotografií autor zachytil protesty Arménů vyvolané Sumgaitským pogromem79. Postupuje srozumitelným reportážním stylem, kdy nejprve vidíme fotografii velkého celku s masou protestujících a pak autor naši pozornost zaměřuje na jednotlivé mikropříběhy. Žena s fotografií padlého, volající stará žena, zhroucený starý muž. Obrazová a technická kvalita fotografie: Celky, polocelky a detaily. Autor se snažil ve svých kompozicích vystihnout celou škálu projevů nepokojů. Namísto zobrazování násilí si však často vystačí s jednoduchými symboly – vojenské naleštěné holínky, fotografie padlého. Černobílé fotografie. V moskevské nemocnici pro duševně choré, oceněno 1. místem v kategorii Man and Life, série autor: Pavel Krivtzov (SSSR) Obsah fotografie: Série osmi fotografií zachycují běžný denní chod v zařízení pro duševně nemocné. Kromě jediné fotografie, kde lékař vpichuje injekci vzpouzejícímu se pacientovi, jde především o fotografie melancholické, ale pokojné, které by si divák samostatně jen těžko spojil s podobným zařízením. Obrazová a technická kvalita fotografie: Polocelky. Autora zajímají pacienti ve svých přirozených, nepřipravených pozicích. Důležitým prvkem je pro něj osobní samota – ač obklopeni lidmi, jsou zobrazovaní 79 Sumgaitský pogrom byl vedený Azéry zacílený proti Arménům koncem února 1988. Během nepokojů bylo dle oficiálních zdrojů zabito 32 lidí a dalších 200 zabito. Neoficiální zdroje však uvádí čísla o řád vyšší.

85

sami se svými těžkými myšlenkami. Černobílé fotografie podporující melancholii celé scény. Mladí postižení v Petö institutu, Budapešť, oceněno 2. místem v kategorii Man and Life, série autor: Marta Pinter (Maďarsko) Obsah fotografie: Série pěti fotografií zachycujících postižené děti ve spolupráci s pracovnicemi institutu. Děti se učí základním krokům, podle fotografií jsou vedeny vlídně a jemně. Z celé série tak nedýchá beznaděj, díky smějícím se dětským tvářím a trpělivým sestřičkám jde spíš o výjevy z velmi humánního prostředí. Obrazová a technická kvalita fotografie: Celky, které pomáhají nahlédnout jak do činnosti institutu, tak do jeho zařízení. To je nové, vyvedené ve veselých barvách. Pro autorku jsou důležité hlavně děti, na ty je kladen v kompozicích důraz. Sestřičky jsou pak jakési učitelky, doplňky v dětském snažení. Barevné fotografie podporující hravost a barevnost zařízení. Rodina, oceněno 2. místem v kategorii Man and Life, série autor: Igor Svitok (Československo) Obsah fotografie: Série pěti civilních snímků zachycuje běžný den matky a dítěte. Zajímavým aspektem je, že ačkoli na fotografiích chybí otec, série stejně dostala název „Rodina“, nikoli „Matka a dítě“. Sledujeme výjevy ze života spokojené dvojice – matka a dítě leží na posteli, čtou si, hrají si. Obrazová a technická kvalita fotografie: Celky, které neakcentují matku ani dítě, spíš je ukazují jako jeden organický celek. Důležitá atmosféra harmonie a vzájemné lásky. Černobílé fotografie.

86

Jeden den je delší než celý život, oceněno 2. místem v kategorie Man and Life, série autor: Vladimir Vyatkin (SSSR) Obsah fotografie: Série osmi snímků zachycuje jeden den v mužské věznici. Sledujeme práci v dílnách, obědvání, „vycházky“ (v úzkém prostoru mezi zdmi) a hlavně všudypřítomné dráty a mříže (fakticky, nebo coby stín). Dvě fotografie s detaily tváří ukazují unavené muže, kteří nebudí strach, ale prosté politování. Obrazová a technická kvalita fotografie: Klasický reportážní postup zobrazování od velkých celků k jednotlivým příběhům zde ustoupil snaze zachytit atmosféru zařízení. Autor si vybírá především výjevy, kterými nehodnotí vězně ani prostředí, ale jen stručně referuje o jejich rutinně. Nevybírá si jednoho hlavního hrdinu, zachycuje vězně, kteří ho nějakým způsobem zaujali. Černobílé fotografie akcentující těžkost místa. Přistěhovalci ve Francii, oceněno 3. místem v kategorii Man and Life, série autor: Georges Azenstarck (Francie) Obsah fotografie: Neveselá série pěti fotografií má celkem jasné poselství – přistěhovalci ve Francii se mají bídně. Jejich životní podmínky jsou žalostné (vymlácená okna, špína, zima, nepořádek) a možné pracovní uplatnění není nijak lákavé (zametání ulic). Obrazová a technická kvalita fotografie: Celky s ambicí ukázat co nejvíc důležitých aspektů zkoumaného problému. Důležitou roli hrají v kompozicích kromě samotných přistěhovalců také jejich předměty – stařičké konvice na čaj, koště coby pracovní nástroj, otrhaná košile vlající ve větru u rozpadlého sídliště. Černobílé fotografie umocňující bezvýchodnost situace přistěhovalců. První den v armádě, oceněno 3. místem v kategorii Man and Life, série autor: Vasili Kozmenko (SSSR)

87

Obsah fotografie: Série sedmi fotografií sledující skupinu nováčků a jejich první úkoly – oblékání uniformy, holení hlavy, první armádní oběd a první psaní dopisů domů. Mladí muži působí vesele a optimisticky, po nějakém odmítání či neúctě k armádě nemůže být řeč. Obrazová a technická kvalita fotografie: Kompozice se přizpůsobují zobrazení jednotlivých činností spíš než portrétům mladíků. Jedná se tak tedy hlavně o celky. Když už rozeznáme nějaký výraz ve tváři, jde takřka vždy, až na jeden případ, o úsměvy. Černobílé fotografie. Už žádný kouř v našem městě, Volgogradu, oceněno 3. místem v kategorii Man and Life, série autor: Lev Sherstennikov (SSSR) Obsah fotografie: V okolí Volgogradu (do roku 1961 Stalingradu) bylo mnoho závodů na zpracování hliníku, ropy a oceli. Série osmi fotografií zachycuje nesouhlas obyvatel se stávajícím životním prostředí. Autor se nevyhýbá ani fotografiím znetvořených dětí, které celým protestům dodávají na závažnosti a opodstatněnosti. Obrazová a technická kvalita fotografie: Celky zachycující různorodé projevy občanské nespokojenosti – od pohledů do chudých, nemocně vypadajících rodin po oddělení novorozenců v nemocnici (dítě s vrozenou vadou). Černobílé fotografie podtrhující černobílost života zdejších obyvatel. Na náměstí Nebeského klidu, Peking, oceněno 3. místem v kategorii Man and Life, série autor: Imre Benkö (Maďarsko) Obsah fotografie:

88

Zatímco fotografové výstavy World Press Photo zachycovali nepokoje na Náměstí nebeského klidu, oceněný Imre Benkö zachytil pouštění obřího draka. Ačkoli nepokoje probíhaly mezi 15. dubnem a 4. červnem, tudíž skoro měsíc před konáním výstavy, o těchto událostech fotografie z Východu mlčí. Obrazová a technická kvalita fotografie: Fotograf se zaměřuje především na celky, takže vyniknou množství lidí, které se pouštění gigantického draka účastnilo. (Čína je tradičně považována za průkopníka v tradici pouštění hedvábných a papírových draků). Návštěvníci se účastní přeměřování ocasu, obdivování již na obloze poletujícího draka. Jedinou vymykající se fotografií je pak ta s malou holčičkou, které omdlela. Černobílé fotografie. V barvě by však lépe vynikla opulentnost a jásavost celé události, a podpořil se tak zamýšlený záměr pospolitého čínského národa, jenž se sešel nad národní tradicí. Na cestě, oceněno 2. místem v kategorii Man and Life, jednotlivé fotografie autor: Valeri Khristoforov (SSSR) Obsah fotografie: Muž bez nohou leží svalený na ulici, podpůrný vozík se pod ním smekl. Kolem procházejí lidé a věnují mu tak nanejvýš zběžný pohled. Kritický obraz utrpení a nevšímavosti. Obrazová a technická kvalita fotografie: Celek. Muž je focen z nadhledu – tedy z perspektivy kolemjdoucího, což jen posiluje dojem jeho svízele, na kterou zůstal sám. Kolem něj je umístěno hodně procházejících lidí, autorce tak šlo především o ukázání jejich přístupu k postiženému. Černobílá fotografie.

Konec, oceněno 2. místem v kategorii Man and Life, jednotlivé snímky autor: Igor Gavrilov (SSSR) Obsah fotografie:

89

Zřízenec přehazující plátno přes mrtvé tělo, z něhož vidíme jen vyčuhující chodidla. Gesto přehození plátna se tak jeví jako definitivní potvrzení konce, kdy je tělo shledáno mrtvým a „odstaveno“. Obrazová a technická kvalita fotografie: Celek, díky němuž vidíme patologovu místnost. Patolog má ve tváři neutrální, rutinní výraz. Důležité v celkové kompozici je zachycení pohybu plátna, které je tak jediným projevem pohybu a živosti v neradostné místnosti. Černobílá fotografie.

Malování pro život, oceněno 3. místem v kategorii Man and Life, jednotlivé fotografie autor: Choe Sam Jun (KLDR) Obsah fotografie: Čtyři korejské děti kreslí na zeď atomovou bombu s rázným přeškrtnutím. Těžko věřit, že by si takovou tematiku děti vybraly k namalování samy, a tak je z fotografie znát jistý záměr a připravenost, který ji v konečném důsledku ubírá na síle. Obrazová a technická kvalita fotografie: Celek. Vidíme dětská záda a jejich tvořící ruce. Velmi důležitou roli hraje v kompozici srozumitelné vyobrazení namalované atomové bomby, bez něhož by fotografie nenesla tak rázné poselství. Barevná fotografie. Barvy podporují představu o pestrosti dětského světa a fantazie. Tváří v tvář, Athény, oceněno 3. místem v kategorii Man and Life, jednotlivé snímky autor: Ludwig Schirmer (NDR) Obsah fotografie: Dva proti sobě rázující vojáci zachyceni v takovém okamžiku, kdy oba zvedají nohu tak, že se vzájemně kříží, a vypadají tak jako zrcadlové odrazy toho druhého nebo jako

90

jedno podivné stvoření. Víc než politika tady hraje roli radost ze zachycení zajímavé situace. Obrazová a technická kvalita fotografie: Celek. Důležitý moment stisknutí spouště – za desetinu sekundy by celý výjev vypadal už zcela jinak. Barevná fotografie. Poslední cesta, oceněno 3. místem v kategorii Man and Life, jednotlivé fotografie autor: Lajos Soós (Maďarsko) Obsah fotografie: Stejný název i tematika jako fotografie v kategorii News Photo (viz výše). V popředí fotografie leží zabalené tělo. V druhém plánu pak vidíme pohřební vůz, který má mrtvého odvézt. Kolem vozu jsou zřízenci. Slunce je už níže na obloze a kreslí na celou scenérii podlouhlé stíny. Obrazová a technická kvalita fotografie: Celek. Důležitý kontrast mezi živými a mrtvými (bez oněch čtyř zřízenců by se fotografie stala méně srozumitelnou a zajímavou). Černobílá fotografie.

91

Příloha č. 3: rozhovor s Jaroslavem Mevaldem Jaroslav Mevald se narodil 21. 12. 1932 v Jičíně. Po absolvování reálného gymnázia se učil u otce, fotografa-živnostníka, fotografickému řemeslu. V Hradci Králové absolvoval tříleté studium na Grafické škole, obor Fotografie. V roce 1951 nastoupil do ČTK, kde jako fotoreportér zůstal až do roku 1991. V roce 1989 byl jedním z porotců výstavy Interpressphoto konané v severokorejském Pchjongjangu. Mohl byste mi na začátek popsat důvody vzniku výstavy Interpressphoto? World Press Photo je starší výstava. Zpočátku jsme se my, fotoreportéři z východního bloku, hlásili do World Press Photo. Naše fotky byly přijímány a často i oceňovány. Já sám jsem získal čestné uznání. Výstava neměla žádná omezení. Jenže potom v sedmdesátých letech stanovil výbor World Press Photo pro účastníky vstupní poplatek. Ten činil 15 dolarů, a i když se to dneska nemusí zdát jako velká částka, nikdo z fotografů v Československu nemohl sehnat dost valut, aby si mohl dovolit zúčastnit se. Obrátili jsme se tak na Československý svaz novinářů a prosazovali jsme, aby za nás příspěvek svaz zaplatil. Jenže svaz to odmítl. A tak se z účasti na World Press Photo stala individuální záležitost. Potom jsme se obrátili na MON80, že by se zviditelnil, kdyby uspořádal a financoval podobnou výstavu i pro Východ. Vyjednávání trvalo asi půl roku. Ještě s několika československými kolegy jsme vypracovali propozice pro výstavu. Chtěli jsme, aby úroveň byla srovnatelná s World Press Photo. MON s mezinárodní účastí naše propozice přijal a vyhlásil první termín výstavy na rok 1960. Periodicita výstavy byla stejná jako World Press Photo? Ne, periodicita byla většinou jednou za dva roky. Termín byl pokaždé volený tak, aby nekolidoval s World Press Photo. Národní svazy novinářů (ve východním bloku – pozn. aut.) pak měli za úkol nominovat do poroty své zástupce. Jak probíhala výstava v roce 1989? To jste byl jedním z porotců právě vy.

80 MON – Mezinárodní organizace novinářů

92

Vedl nás ředitel východoněmecké obrazové agentury Heinz Frotscher. Pak tam byl zástupce z SSSR, Rumunska, Polska a KLDR. Přišlo nám zhruba na 3000 fotografií z celého světa. Hlásili se nám i fotografové ze západních zemí, v tomto ohledu jsme neměli žádná omezení, ani finanční v podobě vstupního poplatku. Autoři ze Západu byli často oceňovaní. Dbali jsme na to, aby se výstava politicky neizolovala. Práce v porotě byla dost náročná. Celkově byly tři kola výběru. Po prvním kole jsme vyřadili většinu věcí. Do druhého kola postoupily fotky, které měly být vystavené. To bylo zhruba 400 až 600 snímků. Ve třetím kole jsme pak vybírali na medaile. Celkově jsme prací v porotě strávili skoro měsíc. Vítězové dostali medaile a věcné dary ve formě fotoaparátů nebo fotomateriálu. Jaké země si během ročníků soutěže vedly dlouhodobě nejlépe? Evropsky patřilo Československo spolu s Německem na špici fotografického oboru. Velmi dobře si vedli také Francouzi a Angličané. Během let mě překvapilo, jak se postupně fotograficky zlepšovali Rusové. Postupně jsme navázali kontakty i s vedením World Press Photo. Ti nás přesvědčovali, abychom se hlásili k nim. Ale poplatky nezrušili. Byl jste během svého porotcování v roce 1989 vystaven nějakému vnějšímu nátlaku? Tento ročník se konal, jak už jsem říkal, v Koreji. A to je svérázná země. Zástupci místního fotoreportérského svazu dychtili, aby se některý z jejich fotografů dostal na medailovou pozici. Udělali by si tak oko u Kim Čong-ila. Jednou večer na hotelu za mnou přišli dva ze severokorejského výboru. S sebou měli lahvinku a začali mě přesvědčovat, abychom aspoň jednu tu medaili dali Korejci. To já už jsem věděl, že jeden z jejich účastníků skutečně byl oceněn. Ale neřekl jsem jim to, jenom jsem se tak uculoval a natahoval je. Nakonec jsem jim řekl, že se budu snažit. A druhý den u snídaně jsme se my porotci mezi sebou dozvěděli, že tahle dvojice obrazila za ten večer nás všechny. Ti museli být nakonec úplně pod obraz. Máte pocit, že porotci prosazovali spíš účastníky ze svých zemí?

93

Tomu se dá těžko zcela vyhnout, každý má tendence poukazovat na autory ze své země, které považuje za zajímavé. Ve třetím kole, kde jsme už vybírali na medaile, se tyto pohnutky projevovaly nejvíc. Jinak jsem ale neměl pocit, že by na nás někdo ideologicky tlačil. Měli jsme v rozhodování volnost. Nehleděli jsme, jestli je přihlášená fotka z Východu nebo Západu. Zajímal nás samotný snímek. Můžete mi zhruba popsat, jak se vyvíjela vaše fotografická kariéra? Svou profesi jsem přestal dělat loni, po 65 letech. Ukažte mi druhého takového blbce. Fotoreportéřina je namáhavá práce. Žil jsem v neustálém stresu. Jako mladý jsem začínal v ČTK coby laborant a pak jsem postoupil na místo fotoreportéra. Měl jsem zprvu na starosti ekonomickou sekci. Jezdil jsem po fabrikách, ale už každý večer před prací jsem se stresoval tím, jakou vybrat kompozici. Co budu fotit a jak to budu fotit. Pak jsem dělal zpravodajské aktuality a portréty. Fotograf z ČTK byl nucen pokaždé přinést z té dané akce fotku. Neexistovalo, aby neuspěl. V ČTK jsem nakonec vydržel 40 let, od roku 1951 do 1991. V 90. letech agentura snižovala stavy a propustila mě. Jak jste vnímal technologické změny, kterými jste prošel za 40 let agenturního fotoreportérství? Původně jsem začínal jako laborant, teprve po dvou letech jsem začal fotit. To bych ani nespočítal, kolik fotoaparátů mi za ta léta prošlo rukama. Ale ten, ke kterému se stále vracím, je zrcadlovka od Nikonu. Měnil se i materiál. Ze začátku jsme měli materiál špatný a necitlivý. Kdybychom jen tušili, že všechny tyto problémy vyřeší digitalizace. Až před deseti lety jsem se seznamoval s digitální fotografií. Jsem za tu zkušenost nesmírně rád, ale dneska, když si chci doslova zafotografovat, beru si klasický fotoaparát, barevný film a zaměřuju se na města, architekturu, přírodu. Co říkáte na stav současné české fotožurnalistiky? Sleduju ji, to je profesionální deformace. Ale ničeho objevného jsem se nedočkal. Všechno už tady bylo. V tomto smyslu vyznávám rčení nestora české fotografie, Karla

94

Hájka, který říkal: „Fotografie je dvojí. Dobrá a špatná.“ Dobrá fotografie musí podle něj zaujmout na první pohled. Ať už obsahem nebo formou. Před fotoaparátem vám muselo projít mnoho osobností československé historie… Od prezidenta Zápotockého jsem stihl vyfotit všechny naše prezidenty. Měl jsem na starosti jejich oficiální portréty. V osmdesátých letech jsem byl na nějakém školení, seděl jsem v první lavici a nade mnou visel můj Husák. A já jsem během celého toho školení jenom špekuloval, jak jinak jsem mohl snímek nasvítit. To bylo vůbec zábavné focení, Husák byl v té době skoro slepý. Dali jsme mu do obrouček namísto optického skla normální a zavolali jsme si maskéra z televize, který mu musel zamaskovat jaterní skvrny v obličeji. To by se na barevné fotografii nedalo retušovat. V té době bylo Husákovi 75 let. Rád vzpomínán na herce Karla Högera. Ten mě přesvědčoval, abych mu vyretušoval velkou vrásku, kterou měl na čele. Chtěl, aby se ho už lidé neptali, kde že si rozsekl hlavu. A nejsilnějším zážitkem pro mě bylo focení Vladimíra Remka v Bajkonuru81. To bylo hotové dobrodružství, letěli jsme tam několik hodin.

81 ruský kosmodrom