UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a ţurnalistiky

Bakalářská práce

2011

Klára Bulantová

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a ţurnalistiky Katedra ţurnalistiky

Klára Bulantová

Vliv informačních technologií na obsah a formu současného zpravodajství České televize Bakalářská práce

Praha 2011

Autor práce: Klára Bulantová Vedoucí práce: PhDr. Martin Lokšík

Rok obhajoby: 2011

Bibliografický záznam Bulantová, Klára. Vliv informačních technologií na obsah a formu současného zpravodajství České televize. Praha, 2011. 67 s. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Martin Lokšík.

Abstrakt V této práci se zaměřujeme na ţurnalistickou práci na počátku 21. století, a to především na vlivy, které na ni působí. Pozornost je zaměřena především na aspekty technologického vývoje (digitalizace, informační technologie a nová média) a etické normy. Etiku novinářské práce povaţujeme za rozhodující prvek, který odlišuje profesi novináře vázaného kodexem od tzv. občanského ţurnalisty. Analytická část zkoumá tyto vlivy na sledovaném médiu ČT24, zpravodajské stanici instituce České televize, televizního média zajišťujícího veřejnou sluţbu v České republice. První díl analytické části ukazuje vliv zrychlování ţurnalistické produkce na ţánrové obsazení příspěvků v relacích. Analýza byla provedena porovnáním počtu tzv. sekundárních ţánrů (nazveme-li ucelenou reportáţ a čtenou zprávu ţánrem primárním) v Poledních událostech, které jsou vysílány ještě v době, kdy redakce na výrobě příspěvku teprve pracuje, a ve večerních Událostech. Kromě počtu je zjišťována i role, která je daným ţánrům v relaci přiřčena – substituční (plná náhrada za reportáţ) či doplňková (slouţí jako doplnění reportáţe nebo interaktivní prvek …). Kvalitativní díl analytické části se soustřeďuje na pouţití amatérských záběrů jako relevantního zdroje ţurnalistické produkce a nepřímé interaktivity mezi televizní stanicí a občanem. Zvláštní důraz je dán na výpovědní hodnotu pouţitých materiálů, míru jejich vyuţívání a případné etické komplikace při jejich pouţití.

Abstract In this thesis, we focus on journalistic work at the beginning of the 21st century, especially on influences that affect it. We concentrate on aspects of technological development (digitalization, information technologies, and new media) and ethical norms. We consider the ethics of journalists’ work to be the crucial difference that tells the profession of a journalist – who is bound by the ethical code – apart from a citizen journalist. The analytical part investigates these influences on the studied medium of ČT24, a news channel of the Czech TV – the Czech Republic’s public broadcaster. The first part of the analytical part reveals the impact of the quickening of journalistic production on the genre spectrum of the reports in the broadcast. We have compared the number of the socalled secondary genres (if we call self-contained reports (CRT) and CRT-MO the primary genre) on Polední události, which is broadcast at a time when the editors are still working on the report, and the evening Události. Apart from the total number, we have also examined the role that is attributed to the particular genres in the broadcast – a substitution role (a complete substitute of a report) or a complementary one (that serves to complement the report or as an interactive component...). The qualitative part of the analysis focuses on the use of amateur footage as a relevant source for journalistic production and on indirect interactivity between the broadcaster and the citizen. Special emphasis is given to the information value of the used material, degree of their application and the ethical complications thereof.

Klíčová slova Informační technologie, nová média, televizní zpravodajství, práce se zdroji informací, amatérské záběry, zpravodajské hodnoty, internet

Keywords Information technology, new media, television news service, handling with news sources, amateur videos, news values, internet Rozsah práce: 88 310 znaků s mezerami

Prohlášení 1. Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracoval/a samostatně a pouţil/a jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, ţe práce nebyla vyuţita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.

V Praze dne 20. 5. 2011

Klára Bulantová

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu práce PhDr. Martinu Lokšíkovi za vstřícný přístup a věcné poznatky, Karlu Novákovi a Martinu Řezníčkovi za ochotu spolupracovat a své rodině a blízkému okolí za psychickou podporu.

Institut komunikačních studií a ţurnalistiky UK FSV Teze BAKALÁŘSKÉ diplomové práce TUTO ČÁST VYPLŇUJE STUDENT/KA: Příjmení a jméno diplomantky/diplomanta: Razítko podatelny: Bulantová Klára Imatrikulační ročník diplomantky/diplomanta: 2008 E-mail diplomantky/diplomanta: [email protected] Studijní obor/typ studia: Ţurnalistika/prezenční studium Předpokládaný název práce v češtině: Vliv informačních technologií na obsah a formu současného zpravodajství České televize Předpokládaný název práce v angličtině: The influence of Information Technology on the Content and Form of Current News Service in Czech Television Předpokládaný termín dokončení (semestr, školní rok – vzor: ZS 2012): (diplomovou práci je moţné odevzdat nejdříve po dvou semestrech od schválení tezí, tedy teze schválené v LS 2010/2011 umoţňují obhajovat práci nejdříve v LS 2011/2012) LS 2011

Základní charakteristika tématu a předpokládaný cíl práce (max. 1000 znaků): Ve své práci se budu věnovat tomu, jak ovlivnilo pouţívání mobilního telefonu a přenosného počítače práci televizního reportéra a podobu současného českého veřejnoprávního zpravodajství. Nosnou myšlenkou je předpoklad, ţe kaţdá změna (v tomto případě prostředků ke zpracování ţurnalistického materiálu s sebou nese jak moţné pozitivní, tak negativní jevy. Práce tak nebude zohledňovat pouze technologické, ale i noetické a etické aspekty vývoje audiovizuální ţurnalistiky. Soustředím se především na problematiku zrychlování ţurnalistické produkce a pokusím se charakterizovat proměnu zpravodajství, které vlivu nových technologií podléhá (např. amatérské záběry z mobilů, fotoaparátů, notebooků, videokamaer coby moţné zdroje televizního zpravodajství). Při zpracování hodlám rovněţ vyuţít praktických zkušeností televizních reportérů. Předpokládaná struktura práce (rozdělení do jednotlivých kapitol a podkapitol se stručnou charakteristikou jejich obsahu): Základní struktura, jiţ v průběhu zpracování tématu plánuji rozšířit či upřesnit. 1 Shrnutí teoretických poznatků z hlediska aplikace moderních IT technologií v ţurnalistické práci. 1.1 Vliv IT na mnoţství a kvalitu zpravodajských příspěvků 1.2 Vliv IT na podobu zpravodajských hodnot 2 Aplikace IT v práci televizního reportéra, konkrétní příklady a jejich vyuţití v praxi 2.1 Vyuţití mobilního telefonu k získávání informací, k jejich zpracování a ověřování 2.2 Mobilní telefon, jeho vyuţití jako fotoaparátu a videokamery 2.3 Notebook a sluţby v rámci jeho technologie umoţňující zrychlení práce reportéra, práce s internetem 2.4 Vyuţití notebooku k získávání informací, k jejich zpracování a ověřování 2.5 Specifické typy nových IT a jejich vyuţití ve zpravodajství ČT 3 Perspektivy dalšího vyuţití informačních technologií v televizním zpravodajství. Závěr

Vymezení zpracovávaného materiálu (např. konkrétní titul periodika a období, za které bude analyzován): Události České televize, 1. čtvrtletí roku 2010 Postup (technika) při zpracování materiálu: Deskripce Základní literatura (nejméně 5 nejdůleţitějších titulů k tématu a způsobu jeho zpracování; u všech titulů je nutné uvést stručnou anotaci na 2-5 řádků): YORKE, Ivor. Television News. Čtvrté vydání. Focal Press, 2000. ISBN 024051615X. Kniha se zaměřuje na specifika práce televizního reportéra, přičemţ popisuje všechna stádia zpracovávání zpravodajského materiálu, mj. získávání informací, ověřování zdrojů. Popisuje také dělbu práce v rámci televizního média při tvoření zpravodajství. BOYD, Andrew. Broadcast Journalism : Techniques of Radio and Television News. Páté vydání. Focal Press, 2003. ISBN 0204515714. Kniha představuje komplexního průvodce povoláním rozhlasového a televizního reportéra. Ze začátku popisuje, co zprávu vytváří, zpravodajské hodnoty, které jsou pro to, aby se událost stala zprávou, stěţejní. Nabízí rovněţ praktické rady v oblasti tvorby ţurnalistické zprávy, přípravy a samotného zpracování. ŠMÍD, Milan; TRUNEČKOVÁ, Ludmila. Novinář a jeho zdroje v digitální éře. 1. Vydání. Praha: Karolinum, 2009. 205 s. ISBN 978-80-2461661-2. Kniha popisuje zdroje, s nimiţ se novinář při své práci setkává. V první části Milan Šmíd uvádí veškeré dostupné on-line zdroje (např. vyhledávače, státní správa, neziskové organizace, mezinárodní organizace). V části číslo 2 seznamuje Ludmila Trunečková čtenáře se sluţbami, které Česká tisková kancelář poskytuje, a popisuje, jakými změnami tato agentura prošla. UNDERWOOD, Rich. Roll! : Shooting TV News. 1. Vydání. Focal Press, 2007. ISBN 978-0-240-80848-2. Soubor výpovědí o zkušenostech profesionálních novinářů na různá sporná i méně sporná témata ţurnalistické audiovizuální produkce nabízí čtenáři celiství pohled na moţné nestandardní druhy novinářské práce. MAYEUX, Peter E. Broadcast News : Writing and Reporting. 2. Vydání. The McGrawHill Companies. 432 s. ISBN 0-697-20151-1. Publikace Broadcast News kromě teoretických poznatků z oblasti televizního a rozhlasového zpravodajství shromaţďuje i doporučení uplatnitelná v praxi reportéra. FELDMAN, Tony. An Introduction to Digital Media. Routledge, 1997. 173 s. ISBN 0145-15423-5. Feldman ve své knize řeší otázku uţití digitálních médií v běţném ţivotě. Analyzuje změny, které digitální média přinesla a také, zda jsou vůbec potřeba. KUMAR, Amitabh. Mobile TV : DVB-H, DMB, 3G Systems and Rich Media Applications. Focal Press, 2007. 508 s. ISBN 0-240-80946-7. Autor v publikaci do hloubky popisuje vyuţití televize, videa v mobilním telefonu. Věnuje se

jeho technickému zázemí a také postupům televizního vysílání v rámci jeho technologie. REIFOVÁ, Irena, et al. Analýza obsahu mediálních sdělení. 2. Vydání. [s.l.] : Karolinum, 2005. 149 s. ISBN 80-246-0827-8. Publikace se zabývá teorií a praxí obsahové analýzy. V jedné ze svých částí popisuje mediální obraz krize ČT z rozhraní let 20002001 na zpravodajství Českého rozhlasu. Diplomové práce k tématu (seznam bakalářských, magisterských a doktorských prací, které byly k tématu obhájeny na UK, případně dalších oborově blízkých fakultách či vysokých školách za posledních pět let) BOUBÍN, Martin. Nové digitální technologie a jejich vliv na televizní zpravodajství. 2007. 43 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd. Vedoucí práce PhDr. Martin Lokšík. JELÍNKOVÁ, Barbora. Vývoj zprávy v jednotlivých stádiích gatekeepingu : případová studie ČT24. 2009. 122 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd. Vedoucí práce PhDr. Tomáš Trampota, PhD. LEDVINOVÁ, Lucie. Současná televizní zpráva v hlavních zpravodajských relacích ČT24 a Z1. 2010. 79 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd. Vedoucí práce PhDr. Martin Lokšík. VACÍŘOVÁ, Martina. Využití nových komunikačních prostředků v televizní žurnalistice. 2007. 48 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd. Vedoucí práce PhDr. Martin Lokšík. Datum / Podpis studenta/ky ……………………… TUTO ČÁST VYPLŇUJE PEDAGOG/PEDAGOŢKA: Doporučení k tématu, struktuře a technice zpracování materiálu: Případné doporučení dalších titulů literatury předepsané ke zpracování tématu: Potvrzuji, ţe výše uvedené teze jsem s jejich autorem/kou konzultoval(a) a ţe téma odpovídá mému oborovému zaměření a oblasti odborné práce, kterou na UK FSV vykonávám. Souhlasím s tím, ţe budu vedoucí(m) této práce.

Příjmení a jméno pedagoţky/pedagoga pedagoţky/pedagoga

……………………… Datum / Podpis

1

Obsah ÚVOD ............................................................................................................................... 4 TEORETICKÁ VÝCHODISKA: DIGITALIZACE, INFORMAČNÍ TECHNOLOGIE A NOVÁ MÉDIA............................................................................. 6 DEFINICE POJMU „NOVÁ MÉDIA“ .................................................................................... 7 TECHNOLOGIE NOVÝCH MÉDIÍ A TELEVIZNÍ TVORBA ..................................................... 8 STRUČNÁ HISTORIE NOVÝCH MÉDIÍ ................................................................................ 9 První noviny jdou online ......................................................................................... 10 Co to je web 2.0 ...................................................................................................... 11 TECHNOLOGICKÁ KONVERGENCE V ŢURNALISTICE Z HLEDISKA NOVINÁŘSKÉ PRÁCE ............................................................................................... 12 KONVERGENCE TECHNOLOGICKÁ ................................................................................ 12 PRÁCE SE ZDROJI; STÍRÁNÍ ROZDÍLŮ MEZI ZDROJI NOVINÁŘE A KONCOVÉHO UŢIVATELE ..................................................................................................................................... 13 ZPRAVODAJSKÉ HODNOTY V KONCEPTU ZPRAVODAJSKÝCH TELEVIZÍ ......................... 15 Jaké zpravodajské hodnoty zastává občanský žurnalismus? .................................. 16 NOVINÁŘ A PRODUKTY NOVÝCH MÉDIÍ – ETICKÁ ÚSKALÍ ..................... 17 ETICKÉ KODEXY VERSUS PRODUKTY NOVÝCH MÉDIÍ ................................................... 18 Redakční směrnice BBC ve vztahu k obsahům z nových médií ............................... 19 Příručka agentury REUTERS ve vztahu k internetovým zdrojům .......................... 21 Kodex České televize ve vztahu k možnému kontroverznímu obsahu nových médií 23 MEDIÁLNÍ LEGISLATIVA V OTÁZCE NOVÝCH MÉDIÍ A ZPRAVODAJSTVÍ ........................ 24 TELEVIZNÍ ZPRAVODAJSTVÍ A NOVÁ MÉDIA ................................................ 26 INTERAKTIVNÍ PROSTŘEDÍ: „INVOLVE ME AND WILL UNDERSTAND“? .......................... 26 SHRNUTÍ TEORETICKÝCH POZNATKŮ ............................................................ 28 VLIV INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ A NOVÝCH MÉDIÍ NA PODOBU SOUČASNÉHO ZPRAVODAJSTVÍ ČT24 ............................................................... 29 PROFIL SLEDOVANÉHO MÉDIA: ZPRAVODAJSTVÍ ČT24 ................................................ 30 ŢÁNROVÉ ROZDÍLY V POLEDNÍCH UDÁLOSTECH A UDÁLOSTECH ...... 31

2 HYPOTÉZA ................................................................................................................... 31 METODIKA ................................................................................................................... 32 VÝSLEDKY ANALÝZY ................................................................................................... 33 Celkový poměr sekundárních žánrů v pozorovaných relacích ............................... 33 Polední události – rozložení sekundárních žánrů ................................................... 33 Události – rozložení sekundárních žánrů ............................................................... 34 Polední události – substituční či doplňková funkce sekundárních žánrů ............... 34 Události – substituční či doplňková funkce sekundárních žánrů ............................ 35 VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ KVANTITATIVNÍ ČÁSTI ....................................................... 35 VYUŢITÍ AMATÉRSKÝCH ZÁBĚRŮ V PRŮBĚHU INFORMOVÁNÍ O JEDNÉ UDÁLOSTI ........ 36 VYUŢITÍ AMATÉRSKÝCH ZÁBĚRŮ: HYPOTÉZA .............................................................. 40 AMATÉRSKÉ ZÁBĚRY VE ZPRAVODAJSTVÍ ČT O EGYPTĚ ............................................. 40 PARAMETRY ANALÝZY UŢITÝCH AMATÉRSKÝCH ZÁBĚRŮ ........................................... 42 ZÁKLADNÍ ÚDAJE O UMÍSTĚNÍ AMATÉRSKY POŘÍZENÝCH MATERIÁLŮ: ........................ 42 Materiál č. 1 ............................................................................................................ 43 Materiál č. 2 ............................................................................................................ 44 Materiál č. 3 ............................................................................................................ 45 Materiál č. 4 ............................................................................................................ 46 Materiál č. 5 ............................................................................................................ 47 Materiály č. 6 a č. 7 ................................................................................................ 48 VYHODNOCENÍ ANALÝZY AMATÉRSKÝCH ZÁBĚRŮ ...................................................... 50 ZÁVĚR........................................................................................................................... 51 SUMMARY ................................................................................................................... 52 POUŢITÉ PRAMENY ................................................................................................. 53 KNIŢNÍ ZDROJE ............................................................................................................ 53 ODBORNÉ ČLÁNKY ....................................................................................................... 54 INTERNETOVÉ ZDROJE .................................................................................................. 54 LEGISLATIVNÍ DOKUMENTY A PROFESNÍ STANDARDY .................................................. 55 SLEDOVANÉ ZPRAVODAJSKÉ RELACE ........................................................................... 55 ARCHIV AUTORKY (K DISPOZICI V PŘÍLOZE)................................................................. 56 DIPLOMOVÉ PRÁCE ...................................................................................................... 56 SEZNAM PŘÍLOH ....................................................................................................... 57

3 PŘÍLOHA Č. 1: FOTOGRAFICKÁ MANIPULACE POUŢITA MNOHA RENOMOVANÝMI MASMÉDII..................................................................................................................... 58

PŘÍLOHA Č. 2: ROZHOVOR S VEDOUCÍM ZAHRANIČNÍ REDAKCE ČT24 MARTINEM ŘEZNÍČKEM O VLIVU NOVÝCH MÉDIÍ NA ZPRAVODAJSTVÍ ČT24 BĚHEM NEPOKOJŮ V

EGYPTĚ V LEDNU A ÚNORU 2011. ............................................................................. 59

PŘÍLOHA Č.3: ROZHOVOR SE ŠÉFREDAKTOREM ČT24 KARLEM NOVÁKEM O PROMĚNÁCH ZPRAVODAJSTVÍ V DŮSLEDKU VLIVU NOVÝCH TECHNOLOGIÍ .................. 63

4

Úvod Nové informační a komunikační technologie se staly nepostradatelnou součástí lidského ţivota. Díky nim můţeme komunikovat s lidmi po celém světě, ať uţ se nacházíme kdekoli (samozřejmě s ohledem na příjem signálu a připojení k internetu). Tyto technologie si osvojila i masová média. V důsledku procesu digitalizace se proměnil způsob moţnosti přenosu televizního signálu stejně jako způsob zpracování televizního materiálu. Nicméně kaţdá změna s sebou nese pozitivní i negativní důsledky. Rozbor těchto důsledků na analýze zpravodajství ČT24 je cílem této bakalářské práce. Dvěma z nich (které povaţujeme za hlavní) věnujeme i analytickou část práce zrychlování produkce masmédií v důsledku technologického pokroku a interaktivitě, prvku oţivení a prostředku aktivní spoluúčasti publika na mediálním obsahu. Pozitivní dopad zrychlování ţurnalistické produkce a interakce mezi masovým médiem a jeho publikem můţeme vidět například v tom, ţe pokud se kdekoli na světě stane zásadní událost, mohou světové televizní stanice okamţitě vysílat záběry přímo z místa. A to jak od novinářů, tak, v případě, ţe na místě nejsou přítomní, od lidí, kteří událost zachytili na fotografii nebo videu. Logicky z toho plynou i negativa – moţnosti ověření faktů, pravosti informací a relevance zveřejňovaných údajů se se zvyšující se rychlostí pohybu zpráv sniţují na minimum. V tu chvíli se důvěra televizních stanic opírá o světové agentury jako Reuters, Asociated Press, případně ČTK. I ty ale ukázaly, ţe se při nakládání se stěţejními dokumenty dokáţou splést1. Dalším rizikem je přijímání materiálů od očitých svědků, občanských ţurnalistů. V mnoha případech (především pokud se týkají konfliktních situací) nelze přesně ověřit původ videa, ani zda nedošlo určitým způsobem k manipulaci. Nicméně amatérské záběry jsou dnes ceněny téměř na úrovni novináři natočeného

materiálu

(jako

příklad

uveďme

speciální

sekce

renomovaných

zpravodajských stanice, do nichţ mohou lidé nahrávat audiovizuální materiály, 1

Pro příklady nemusíme chodit daleko do minulosti. Když americký prezident Barack Obama oznámil 1. 5. 2011 (2. 5. 2011 CET), že Spojené státy zastřelily Usámu bin Ládina, zveřejňovala znenadání média „exkluzivní“ foto jeho prostřelené hlavy. Po několika hodinách se přišlo na to, že je fotka upravená v počítačovém programu a co víc, koluje po webu už delší dobu a polovina hlavy (ta s krví) nepatří bin Ládinovi. Nicméně fotku uveřejnily po pákistánské televizi i agentura AP, česká ČTK a většina českých médií (ukázka k dispozici v příloze) včetně v této práci sledované ČT24. Jako jeden z prvních na možnou manipulaci upozornil server Aktuálně.cz.

5 fotografie

či

videa).

Sniţováním

hranic

mezi

profesionálním

ţurnalismem

a tím občanským ale můţe v budoucnosti způsobit potíţe v obhajování novinářského povolání jako profesionálního odvětví. V analytické části se věnujeme tomu, jak ČT24 nakládala s amatérsky natočenými záběry při nepokojích v Egyptě. Tento přístup jsme zvolili především proto, ţe výhradně kvantitativní analýza vyuţívání amatérských videí ve zpravodajství by vyţadovala mnohem rozsáhlejší výzkum, neţ pro který byl prostor v této práci. Vyuţívání těchto materiálů totiţ do velké míry závisí na povaze události a souvislostech, které ji doplňují. S tím také souvisí změna oproti informaci uvedené v tezích k této práci. Namísto 1. čtvrtletí roku 2010 jsme zvolili 3 týdny na přelomu ledna a února 2011, a to z několika důvodů. První z nich souvisí s výběrem události, v níţ došlo k vyuţití amatérských materiálů – nepokoji v Egyptě. Sledovali jsme období od první zmínky o demonstracích 25. 1. 2011 (úterý) do odstoupení prezidenta Husního Mubaraka 11. 2. 2011 (pátek). Pro účely druhé části analýzy jsme toto období rozšířili o několik dní, na tři týdny od 24. 1. 2011 do 13. 2. 2011. V rámci zkoumání amatérských záběrů při egyptských nepokojích jsme sledovali všechny relevantní zpravodajské relace (Zprávy kaţdou půl hodinu, Ranní události, Dopolední události, Polední události, Odpolední události, Události a Noční události; tedy všechny relace kromě sportovního zpravodajství, Událostí v regionech a Událostí v regionech plus). Druhý důvod reflektuje název práce Vliv informačních technologií na obsah a formu současného zpravodajství České televize. Vzhledem k tomu, ţe počátkem kaţdého roku uskutečňuje ČT24 řadu změn ve vysílání, ale i na základě logické úvahy, nelze povaţovat první čtvrtletí roku 2010 za současné zpravodajství, a proto jsme se rozhodli rozmezí sledovaného období změnit. Nakonec snad zbývá uţ jen zdůvodnit výběr tématu práce. Je jím především dlouhotrvající zájem o audiovizuální ţurnalistiku, který vyţaduje jak osobní zaujetí, tak kritickou reflexi práce současných novinářů. Implementace nových technologií do tohoto oboru je zajisté přínosem, nicméně je důleţité dokázat se z hlediska nezávislého pozorovatele zaměřit i na rizika, která s sebou pokrok přináší.

6

Teoretická východiska: digitalizace, informační technologie a nová média Od druhé poloviny dvacátého století2 prochází společnost revolucí informačních technologií, která ovlivnila a stále ovlivňuje fungování lidstva, a to ve všech oblastech ţivota, profesního i soukromého. Konkrétně v oblasti audiovizuálních médií změnila nejen způsob šíření signálu z analogového na digitální, ale v tomtéţ smyslu i způsob zpracování mediálních obsahů. Významným způsobem se tedy logicky změnila i ţurnalistická produkce. V důsledku těchto technologických změn vznikly zpravodajské televize, které ovlivnily a proměnily televizní ţurnalistiku do té podoby, jak je vykonávána a šířena dnes. Jak poznamenává Martin Lokšík, „převod opticko-akustických hodnot videosignálu do bitového algoritmu datových souborů a jejich uložení do centrální paměti velkokapacitních serverů umožnily, aby se operace spojené s redakčním zpracováním a vysíláním zpravodajských pořadů začaly provádět výhradně na monitorech počítačů“ (Lokšík, 2010 : 79). V digitálním přenosu obrazu dochází v podstatě k přenosu nikoli obrazu samotného, ale dat (číselné údaje v binární hodnotě – 0 či 1) nesoucích informaci o podobě obrazu – respektive o jednotlivých obrazových bodech, jejich velikosti, jasu, barvě atd. a rovněţ zvuku (Pokorná, 2008). „Dvojková soustava se ukázala být nejvhodnější pro strojové zpracování informací výpočetní technikou, jež využívá vlastností polovodičových elektronických obvodů rozeznávat a zpracovávat dva základní stavy: proud prochází/neprochází, ano/ne ve významu jednička/nula“ (Šmíd a další, 2009 : 24). Co to ale znamená v praxi? Zjednodušeně lze říci, ţe tento způsob vyţaduje menší nároky na šíření signálu. To s sebou přináší výhody jednak po finanční stránce pro jednotlivé vysílatele, ale především vede „možnost komprese digitálního signálu (…) k účelnějšímu využívání daného pásma, což umožňuje (…) vysílat větší počet programů v dané šíři pásma“ (Osvaldová, a další, 2007 : 52). Digitální televizní signál (DVB; Digital Video Broadcasting) lze šířit (orientováno na evropské standardy): kabelem (DVB-C), pozemně resp. terestricky (DVB-T), přes satelitní druţice (DVB-S) a prostřednictvím mobilního telefonu (DVB-H nebo DVB-SH přes satelit).

2

Za rozhodující moment můžeme považovat vynález mikroprocesoru v 70. letech.

7 Jak uţ bylo výše popsáno, proces digitalizace nerozlišujeme pouze v rovině přenosu signálu, ale (pro tuto práci především) v rovině procesu zpracovávání audiovizuálního (v tomto případě ţurnalistického) materiálu. Praktická encyklopedie ţurnalistiky a marketingové komunikace povaţuje za základ „digitalizace a aplikování digitálních technologií v oblasti masových médií (…) vynález (…) mikroprocesorů a rozvoj výpočetní techniky, které umožňuje zpracovávat obrovská množství dat v krátkých časových úsecích“ (Osvaldová a další, 2007 : 51). Stručně řečeno: proces digitalizace poskytuje prostor pro více televizních stanic. V rámci redakční práce umoţnila digitalizace rychlejší manipulaci s obrazovým a zvukovým materiálem. Jedním z důsledků snazší manipulace s materiálem je proces zrychlování ţurnalistické produkce a konvergence médií, která rozšířila pouţívání pojmu „nová média“.

Definice pojmu „nová média“ Přestoţe se prvenství v pouţití tohoto termínu připisuje mediálnímu teoretikovi Marshallu McLuhanovi (1911-1980), frekventovaněji zaznívá aţ v posledních dvaceti letech v souvislosti s rozvojem digitálních médií a především internetu. Označení nová média se váţe k platformě mediálních technologií, které jsou zaloţené na „digitálním (…) zpracování dat. V obecném pojetí zastřešují nová média celou oblast počítačových technologií. V užším slova smyslu se pak termín vztahuje k digitálními technologiemi mediované komunikaci. (…) Podstatným rysem nových médií je univerzálnost digitálních dat a z toho plynoucí multimedialita“ (Osvaldová a další, 2007 : 130). Aplikováno do praxe: nová média vyuţívají digitálního prostředí pro šíření svých sdělení. V současné ţurnalistické praxi nazýváme novými médii převáţně ta, jejichţ obsah šíří uţivatelé na platformě webu 2.03. Ten umoţňuje nejen jiţ zmiňovanou multimedialitu (vyuţití několika způsobů mediální komunikace najednou, například fotografie, text, zvukový či audiovizuální soubor). To, co jej činí výjimečným, je moţnost aktivní účasti na produkci mediálního obsahu (dnes známá „občanská ţurnalistika“) či zpětné vazby. Internetu vyuţívají nová média jako distribuční cesty pro šíření svých sdělení. Srovnáme-li moţnosti nových médií a televizního média, je potenciál přímé zpětné vazby od publika pro výrobce televizního obsahu velkou výzvou. Dává moţnost 3

V dalších částech práce ale ukážeme, že ani toto konstatování se nesetkává se souhlasem u všech novinářů a ještě méně teoretiků.

8 televizním stanicím konkrétněji poznat potřeby svých diváků, udrţet si je a lépe se přizpůsobovat jejich poţadavkům, které do té doby znali zprostředkovaně na základě výzkumů publika apod.

Technologie nových médií a televizní tvorba Televize zareagovala na nástup a postupně zvyšující se převahu nových médií několika způsoby. Zaprvé se sama k tomuto proudu připojila, zadruhé nová média ve větším či menším mnoţství promítla do formální i obsahové stránky vysílání. Zapojení televizního média do systému nových médií pozorujeme jednak ve zvýšené aktivitě producentů audiovizuálních mediálních obsahů na webových stránkách, coţ je patrné například v přesunu (lépe řečeno sdílení) jejich obsahu na internet, a to jak v podobě moţnosti sledování ţivého vysílání v případě zejména veřejnoprávních a zpravodajských stanic, nebo ve smyslu digitálního archivu (resp. vysílání ze záznamu) dostupného na internetu. Ten je konzumentovi nabízen zdarma (opět především v podání veřejnoprávní televize) nebo za poplatek (souvisí s obecným trendem online médií, která postupně zavádějí poplatky za přístup ke svému obsahu4). Kromě šíření obsahu, který byl dosud přístupný jen prostřednictvím televizního přijímače, si (teď jiţ konkrétně zpravodajská) televize jakoţto instituce osvojuje i další druhy mediální komunikace. Snadno můţeme demonstrovat na případu ČT24. Po pěti letech existence konkuruje televizní stanice i online deníkům, jelikoţ produkuje i zpravodajské texty, a díky své specializaci k nim přidává kvalitní, původní audiovizuální materiál. Pokud se prosadí v oblasti zpravodajského multimediálního portálu na bázi nových médií, můţe dokonce v budoucnosti lépe obhajovat svou pozici média veřejné sluţby. Bude-li poskytovat svůj obsah, archiv či aplikace pro tzv. smartphony nebo hybridní televize (kombinace televizního přijímače s internetovým připojením) zdarma, můţe se snáze vymezit vůči komerčním médiím, u nichţ se předpokládá, ţe budou pokračovat v tendenci zpoplatňovat svůj obsah na internetu5.

4

Z českých médií vyžadují poplatek například týdeníky Respekt a Reflex. Tento plán zavedla do praxe například televize Nova s internetovou televizí Voyo, kde si za poplatek divák může prohlédnout epizody seriálů, které ještě nebyly odvysílány. Televize Prima prozatím (stav k dubnu 2011) nabízí archiv vybraných pořadů zdarma, a to po dobu jednoho týdne. Online archiv ČT24 sahá až k datu počátku vysílání stanice, 2. 5. 2005; částečný archiv České televize sahá až do února 2005. 5

9

Stručná historie nových médií V této podkapitole budeme na nová média nahlíţet z pohledu, jaký přehledně nastiňoval především Miloš Čermák v knize Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky. Ze všech milníků přitom klademe důraz na to, co mnozí povaţují za výmysl (například Antoš, 2006), jiní za revoluci: web 2.0. Bereme-li jako hlavní charakter nových médií odlišnost jejich technologického potenciálu – multimedialitu, můţeme za předchůdce nebo jakýsi první náznak příchodu nových médií označit teletext, neboli sekundární funkci televize, kdy zbylý televizní signál mohl uţivatel vyuţít k přijímání obsahu v textové podobě. V případě teletextu ale v ţádném případě nelze mluvit o druhé, neméně důleţité vlastnosti nových médií, a tou je interaktivita. Touto vlastností televizní signál nedisponuje. Interaktivní prostředí nabídl divákům aţ videotext, jehoţ „první veřejná prezentace proběhla v roce 1976 na minipočítači Hewlett-Packard“ (Čermák, 2009 : 11). Přesto však nelze mluvit o novém médiu v pravém slova smyslu, pokud se podíváme na komunikační model, na jehoţ bázi videotext fungoval. Jeho princip spočíval v přesunu informací z jednoho bodu (producent obsahu) k více bodům (uţivatelé), neboli point-to-multipoint. Na rozdíl od něj funguje webová platforma na principu multipoint-to-multipoint (nebo také mnozí mnohým či všichni všem). Dobu před-webovskou lemují ještě takové milníky jako vývoj prvních osobních počítačů

z počátku

sedmdesátých

let

a

počítačové

sluţby

na

objednávku

jako např. Applelink, který v roce 1988 začaly nabízet firmy Apple a Quantum pro majitele počítačů Apple (Čermák, 2009). Od té doby se začaly osobní počítače rozšiřovat nejen do firem, ale i do domácností. Například v roce 1992 vlastnilo PC na 65 milionů amerických firem a domácností (Shedden, 2010). V roce 1989 vytvořil Tim Berners-Lee aplikaci WorldWideWeb, která umoţnila rychlý vývoj celosvětové sítě internetu a jeho dostupnosti široké veřejnosti. WorldWideWeb funguje na bázi protokolu http a tvoří ho síť propojených hypertextových dokumentů. Rozdíl mezi textem a hypertextem je v tom, ţe hypertext je nelineární. Hypertextové odkazy vedou k různým dokumentům a netvoří jednolitý tok – fungují tedy na principu multipoint-to-multipoint. Pro mnoho lidí je internet a web totéţ. Web je ale jen sluţbou, byť nejrozšířenější, rámci prostředí internetu. Jak poznamenává Milan Šmíd, zapomíná se na to, „že ještě před tím, než se volně přístupný a uživatelsky přátelský web stal nejrozšířenějším veřejně využívaným informačním systémem, zde existovaly i placené

10 online informační služby Prodigy, CompuServe nebo i známá America Online, z nichž některé buď zanikly, nebo nakonec přijaly internetové protokoly a uživatelskou kulturu webu za své“ (Šmíd a další, 2009 : 25).

První noviny jdou online Média začala internet objevovat v polovině 90. let. První noviny na webu – týdeník Palo Alto Weekly, začaly na webu vycházet v roce 1994 a byly uţivatelům k dispozici zdarma6. K přechodu na web však vydavatelé, kteří se báli o své tradiční čtenáře, přistupovali opatrně. Impulsem, který tuto náladu zlomil, byl okamţik, kdy se k přesunu obsahu na internet odhodlal v roce 1995 mediální magnát Rupert Murdoch (Čermák, 2009). Nízké náklady, které média musela do své online produkce vloţit, zavdaly příčinu pro vznik méně seriózním internetovým deníkům. K těm nejznámějším patří http://drudgereport.com Matta Drudge. Přes svou neúctu k faktům se stal zdrojem informací pro novináře, politiky a veřejně činné osoby s tou poznámkou, ţe většina z nich nepřiznávala, ţe na Drudgereport.com chodí. K jeho největším úspěchům patří zveřejnění kauzy Clinton-Lewinská v roce 1998 nebo například vojenské působení britského prince Harryho v Afghánistánu. Samozřejmě byl za svůj přístup k informacím několikrát potrestán – prezidentskému kandidátovi Johnu Kerrymu se musel omluvit poté, kdy vydal informaci, ţe měl poměr se svou praktikantkou (Naughton, 2006). Po prasknutí „dot-com bubble“7 hledali internetoví podnikatelé, investoři atd. nový směr. Kdyţ se Tim O´reilly se společností Medialive rozhodoval, jak pojmenují konferenci o internetu v roce 2005, pouţili spojení „Web 2.0“.

To jim

„připadalo jako vhodná metafora pro „druhý dech“, který internetové podnikání a projekty znovu nabraly několik let po slavném pádu internetových společností.“ (Zbiejczuk, 2007) Symbol „2.0 odpovídá v softwarovém průmyslu nové verzi, zásadně lepší oproti původní. Označení web 2.0 ovšem není technologickým pojmenováním, které by označovalo změnu např. HTML standardu (ten je konkrétně již řadu let ve verzi 4.01)“ (Zbiejczuk, 2007).

6

Online prvenství (avšak ne webové) ale podle New Media Timeline Davida Sheddena drží Columbus Dispatch, které začaly vycházet prvního července 1980 (Shedden, 2010). 7 Prasknutí internetové bubliny - období, kdy euforii a ohromné investice do internetového podnikání, jehož symbolem byla právě koncovka „.com“, vystřídalo vystřízlivění.

11 Co to je web 2.0 Jak bylo výše řečeno, nejedná se v případě webu 2.0 ani tak o změnu v technologiích, jako o změnu v přístupu. Web 2.0 posiluje to, s čím jej Berners-Lee vytvářel a podle čeho se také jmenuje – síťovitost. Úspěšnost webových aplikací nyní závisí na počtu lidí, kteří ji vyuţívali a tím i vylepšovali. Samy o sobě nejsou nikterak vyumělkované, výhodou je právě jednoduchost. Přesto však první hlavní symboly „příchodu“ webu 2.0 vznikly jiţ před tím, neţ pojem vznikl. Myspace a Del.icio.us8 uţ v roce 2003 a doména YouTube.com byla zaloţena v únoru 2005. Fenomén a symbol webu 2.0 vznikl v únoru roku 2004 pod názvem Facebook. V souvislosti s nástupem nových médií a online obsahu zdarma se čím dál častěji hovoří i o zániku tradičních, lineárních médií (zřejmě podle vzoru klesajících nákladů novin). Podle studie ABI research z roku 2008 by měl během pěti let vzrůst počet lidí sledujících videa dostupná na webu na miliardu (Findarticles.com, 2008). A generální ředitel CME Michael Garin zase v roce 2007 prorokoval, ţe si do 5 let budou muset televizní manaţeři hledat nová zaměstnání (Kálal, 2009). I přes tyto pro televizní průmysl takřka katastrofické vize se stále vysílá (ačkoli, pravda, v České republice přestala v lednu 2011 vysílat zpravodajská stanice Z1 – to však souvisí spíš s potenciálem

českého

trhu

uspokojit

dvě

zpravodajské

televize

neţ s problematikou lineárního vysílání televize). Nicméně se najdou i tací, kteří zánik lineárnímu vysílání nepředpovídají, ba naopak. Jak poznamenávají teoretikové Brighton a Foy, je dokonce „možné, že bude starý pořádek věcí triumfovat, protože rozumí systému hodnot a dodržují jej“ (Brighton a další, 2007: 148). To se naopak podle Brigtona a Foye nedá říci o občanských ţurnalistech, kteří se vydávají za reportéry a kronikáře událostí.

8

Myspace, první sociální síť, vytvořila první největší online komunitu. Del.icio.us neboli sdílení internetových záložek online, neváže ukládání oblíbených stránek na lištu prohlížeče a tím i na přístroj, v němž je nainstalován.

12

Technologická konvergence v žurnalistice z hlediska novinářské práce Konvergence technologická Převáţná část dvacátého století se stále ještě nesla v duchu tvrzení, ţe masová média (především televize) a publikum jsou dvě oddělené entity. Na jedné straně stál producent televizního obsahu, na druhé jeho konzument. Jejich komunikace probíhala v naprosté většině pouze jedním směrem – od vysílatele k příjemci. Zpětná vazba se realizovala na základě zprostředkovaného výzkumu publika (například výzkum sledovanosti pořadů). Přímou moţnost podílet se na televizním obsahu vlastní produkcí diváci neměli a moţnost přímé interakce se zástupci masových médií také byla omezena. Stejně nepřístupná byla masmédia i po stránce technologické. Vybavení, jímţ disponovali televizní vysílatelé, bylo drahé, pro běţného člověka nedostupné, a bylo vyrobeno a vyuţíváno primárně pro potřeby televize. Z toho plyne i neprostupnost hranice, která takřka znemoţňovala soukromé podnikání v oblasti audiovizuálních médií. V převáţné většině zemí tedy začínalo televizní vysílání s podílem státu. Odlišný postup zvolily Spojené státy americké, v nichţ televizní vysílání bylo jiţ od počátku soukromé. S procesem digitalizace začala cena vybavení klesat a započaly dva trendy – nástup soukromých televizí a zpravodajských televizí a také zpřístupnění technologií koncovému uţivateli. Kdyţ se zjednodušila a masově rozšířila distribuční cesta s bezplatným přístupem – internet – a sluţba, která koncové uţivatele a producenty mediálního obsahu spojovala na hierarchicky stejné úrovni, začal se vyvíjet systém, v němţ se role novinářů a jejich publika přiblíţily natolik, ţe se mnohdy střídají. Například tak, ţe novinář se stává divákem obsahu, který vytvořil divák v roli novináře. Fakticky tak tyto dvě společenské role definuje pouze případná tradice daného média nebo určitá hierarchická organizovanost instituce, v rámci níţ novinář působí. Technologie dnes postoupily do stádia, kdy propojují role diváka a tvůrce obsahu. Primární funkci mobilního telefonu – textovou a hlasovou komunikaci – doplnily postupně i funkce snímání statického obrazu, snímání dynamického obrazu a nyní i moţnost přes internet v mobilním telefonu přímo sdílet vytvořený obsah na internetu.

13 Divák coby uţivatel mobilního telefonu tedy můţe jak produkovat obsah a šířit jej na internetu, tak jiný obsah v tom samém přístroji přijímat. Vzniká tak svým způsobem nový typ publika, které jak obsah přijímá, tak jej vytváří (Kumar, 2010). Jak si všímá Milan Šmíd (2009 : 21), „vznik a rozšíření internetu spolu s vytvořením webu ovlivnily žurnalistiku ve dvou směrech: Na jedné straně publikační potenciál internetu umožnil vznik internetové (online) žurnalistiky, jejíž aktivita už není podmíněna existencí vydavatelských, tiskárenských, distribučních či vysílatelných organizačních struktur. Na straně druhé se internet a web staly nepostradatelným nástrojem žurnalistické práce, a to ve více ohledech.“ Rozvoj informačních a komunikačních technologií rovněţ posiluje vnímání současné společnosti jako společnosti informační. Ta se stala závislou „na složitých elektronických informačních a komunikačních sítích a (přiděluje) hlavní část svých zdrojů informačním a komunikačním činnostem“ (Melody, 1990).

Práce se zdroji; stírání rozdílů mezi zdroji novináře a koncového uživatele Konvergence technologií logicky pozměnila i rutinní ţurnalistické postupy, a to i ve fázi vyhledávání a zpracování informací od jejich zdroje. Moţnosti, které mají novináři a které publikum, se významně přiblíţily (aţ na tajné informace, které novináři získávají od informátorů apod.) – role novináře v oblasti zdrojů se soustředila spíše na aktivní vyhledávání informací a jejich zprostředkováním divákovi. Spoléhá v tomto ohledu na pasivitu diváka, šetří mu čas a selektuje důleţité (na základě zpravodajských hodnot) informace. Přestoţe se na úrovni internetu časové a prostorové vzdálenosti rozplynuly, zůstává čas základním determinantem ţurnalistické produkce. Je důleţité zdůraznit, ţe s nástupem internetu nevzrostl počet událostí (s výjimkou těch, které jsou vytvořeny přímo za účelem medializace, tzv. pseudoudálosti (Trampota, 2006 : 34), zvýšil se ale počet těch událostí, o nichţ by mohlo být9 nebo je informováno. Nové technologické moţnosti, kdy novinář prakticky nepotřebuje opustit budovu redakce nebo vlastní domov, ale neznamenají pouze pozitiva. „Na jedné straně už neobstojí model lokálního novináře, který obchází místa s událostním potenciálem (…), aby se dostal co nejblíže relevantním informačním

9

Tzn., že informace o nich jsou k dispozici na tzv. viditelném internetu.

14 zdrojům. Na straně druhé novinář, který neopustí redakční místnost, a se zdroji informací je spojen pouze prostřednictvím komunikačních médií, je jednak ochuzen o bezprostřední styk s realitou, o neverbální součást komunikace s osobami, jež ho informují, o možnost být inspirován autentickým prostředím událostí k dalšímu pátrání a odhalování nových faktů“ (Šmíd a další, 2009 : 22). Druhý jmenovaný přístup, tedy pasivní, stylizuje novináře do pozice pasivního příjemce informace, tedy do role, v níţ se nacházel divák před moţností interaktivně komunikovat se zvoleným médiem. Pokud by tento trend převáţil, hrozilo by, ţe se zpravodajství stane natolik univerzálním, ţe přestane korespondovat s hodnotami společnosti, v jejímţ rámci je produkováno. To můţeme demonstrovat na příkladu zahraničního zpravodajství. V případě absence zahraničního korespondenta, jehoţ autentické materiály by mohlo to které masové médium vysílat, se vyuţívají obrazové materiály mezinárodních zpravodajských agentur, které „mají silný potenciál určovat, které události a která témata stojí za mezinárodní pozornost“ (Trampota, 2006 : 177). Česká televize vyuţívá kromě materiálů ze zpravodajských agentur (ČTK, REUTERS, APTN a EBU) informací jednak od svých stálých zahraničních zpravodajů10, jednak od mimořádných zahraničních zpravodajů, kteří za normálních okolností působí v zahraniční redakci v Praze a v případě mimořádné události jsou vysláni na určené místo. Výběr kandidáta není náhodný. „Vždy musíte mít vybraného kandidáta, který bude připraven a který je schopen poskytnout původní kvalitní zpravodajství z místa, tedy přidanou hodnotu k obrazovému materiálu, který ČT získává agentur“ (Řezníček, 2011). Díky novým technologickým moţnostem v rukou koncových diváků/uţivatelů mají dnes masová média další zdroj – materiály sdílené lidmi přes distribuční cestu internetu. Pro televizní praxi jsou nejzajímavějším jevem amatérsky natočené záběry události, k níţ novináři z nějakého důvodu neměli přístup. Zdá se, ţe se tím pomyslně zaplňují mezery na pomyslné mapě a zpravodajství by mělo fungovat téměř dokonale. Jenomţe tomu tak není. Zaprvé, přestoţe technologický rozdíl mezi profesionálními novináři masových médií11 a jejich publikem se stále stírá, společenské postavení obou rolí se dá stále ještě odlišit. Především v rovině nesení odpovědnosti za vysílané informace ze strany 10

Ti v současnosti působí v USA, Bruselu, Bratislavě, Košicích, Moskvě, Varšavě, Berlíně a Pekingu, jejich počet ale za poslední roky klesl, a to z důvodu finančních nároků plynoucí pro Českou televizi. 11 A audiovizuální žurnalistika je ke všemu technologicky ze všech oblastí žurnalistiky nejnáročnější, a tudíž je rozdíl mezi jejími novináři a publikem nejmarkantnější.

15 novinářů a větší volnosti či absenci především vnitřních, ale i vnějších regulí na straně publika. Zadruhé, novinář má sice mnohem větší potenciál zdrojů informací sdílených přes internet, nicméně objem času, který má na jejich hledání a zpracování, se v důsledku tlaku na zrychlování ţurnalistické produkce zkracuje, čímţ se paradoxně můţe posilovat význam tradičních novinářských zdrojů s jasnou hodnotovou hierarchií. Ovšem je třeba dodat, ţe informační potenciál zůstává a je vhodným útočištěm pro ty novináře, kteří nejsou časově vázáni na frekvenci produkce svých materiálů, a pro publikum, pro občanské ţurnalisty, kteří rovněţ selektují informace pomocí vlastní hierarchie hodnot.

Zpravodajské hodnoty v konceptu zpravodajských televizí Pojmu „zpravodajské hodnoty“ jako první uţil Walter Lippman roku 1922 ve své knize Public opinion (Jirák a další, 2007 : 77). Rozumíme jimi vlastnosti informace, které ji propustí do zpravodajské agendy. Tato část práce se zaměří na to, zda hodnoty během posledních let zaznamenaly posun, a pokud ano, tak jaký. Mezi tradiční a základní zpravodajské hodnoty přijímané v západní civilizaci mediální teoretici řadí: rozměr události, blízkost, jasnost, omezený časový rozměr, závaţnost, souznění, personifikace, negativitu, drama a akci (McQuail, 2002). Podle mnoha studií mediálních obsahů je zpravodajství předvídatelné a stabilní (McQuail, 2002). Pro výběr zahraničních zpráv zformulovali v roce 1965 norští mediální teoretici Galtung a Rugeová výběr zpráv na základě organizačních, ţánrových a sociokulturních faktorů, přičemţ podle nich do masmédií proniknou především ty typy zpráv, které těmto kritériím vyhovují (Galtung a další, 1965). Nicméně zpravodajská televize je v tomto ohledu výjimkou. Vysílá kontinuální zpravodajství, čímţ mu věnuje mnohem větší časový objem neţ plnoformátové televizní stanice. Základní výběr zpráv nepochybně závisí na hodnotách tradičních, ovšem prostor, který událostem přidělí, pak na vlastních preferencích. Dvojice autorů Paul Brighton a Dennis Foy se v knize News Values zaměřila na odlišnosti zpravodajských hodnot u kontinuálních zpravodajských kanálů, především na Sky News, CNN a BBC News 24. Všímá si pozornosti, kterou zpravodajské události věnují výročím významných událostí – v knize zkoumají páté výročí útoků z 11. září na WTC v New Yorku.

16 Vytýká jim zejména, ţe dávají větší důraz na rychlost neţ na přesnost zpravodajství. Dále kritizují, ţe tyto kontinuální zpravodajské televize často spoléhají na občanské ţurnalisty („citizen journalism“) a na jimi poskytovaný obsah, který nepodléhá témuţ stupni novinářské kontroly, jak tomu ve zpravodajství s klasickými novinářskými materiály bývá (Brighton a další, 2007: 94 - 95). Analytická část této práce zkoumá, zda se ČT24 rovněţ spoléhá na amatérské záběry a jak s nimi nakládá v rámci své zpravodajské agendy. Nicméně je třeba poznamenat, ţe i v době globalizace a „boření časoprostorových hranic“ díky internetu je rozdíl mezi západními, anglickým jazykem vysílajícími masovými médii informujícími o událostech v USA nebo Velké Británii a masovým médiem na pomezí západní a východní Evropy informujícím o týchţ událostech. Nepochybně jiná situace by nastala v případě obdobné události v České republice nebo jejím blízkém okolí. Dalo by se předpokládat, ţe minimálně míra spoléhání se na amatérsky pořízené záběry (za předpokladu jejich existence) z pozice ČT24 by vzrostla. Jako příklad můţeme uvést informování ČT24 a sekundárních komunikačních kanálů, jichţ vyuţívá (na webu – především facebookové stránky a web ct24.cz), o povodních v České republice v roce 2010. Došlo k situaci, kdy se do mnoha míst postiţených záplavami nedostaly štáby České televize a lidé z dotčených oblastí vyuţívali platformy facebookové stránky ČT24, na niţ umisťovali vlastní záběry, fotografie a informace o aktuálním vývoji, k němuţ by jinak televize neměla přístup. Ze stránky ČT24 na Facebooku se stalo interaktivní prostředí, kdy informační servis zajištovali diváci ČT24 z dotčených oblastí. K němu nepatřily jen audiovizuální materiály, ale také upozornění na dopravní omezení či nabídky pomoci. Tyto materiály a informace pak slouţily jako zdroj pro redaktory ČT24. Právě v krizových situacích je model participace mezi novináři a jejich diváky důleţitý, avšak přináší rizika v podobě překračování etických norem.

Jaké zpravodajské hodnoty zastává občanský žurnalismus? Pro začátek by bylo vhodné zmínit odlišnou hierarchii hodnot zastávanou médii, která známe jako lineární, a hierarchii, jiţ uţívají média nová. Zatímco hodnoty v klasických médiích jsou řazeny taxonomicky, na základě předem daného řádu, pro hierarchizaci obsahů nových médií fungujících na platformě webu 2.0 se uţívá

17 pojmu „folksonomie“12. Zařazování informací tak probíhá spíše tematicky či na základě tagů a asociací neţ na základě např. důleţitosti. Na rozdíl od masových médií není činnost občanských novinářů organizovaná. Absence vnitřní hierarchie logicky znamená absenci vnitřních pravidel či etických norem, pokud ovšem nepočítáme obecně platné zákony nebo interní pravidla některých video hostingových serverů typu Youtube upravující podmínky, za nichţ lze v jejich rámci audiovizuální materiály šířit. Toto se částečně pokoušeli změnit novináři (resp. jejich vedení) v především amerických televizích, kdy na svých webových stránkách zřídili specializovaný úsek, kam můţe kdokoli z publika vloţit vlastní materiál (audiovizuálního či kteréhokoli jiného charakteru). Tento obsah je sice pro účely uţivatelského online prohlíţení neregulovaný, v případě, ţe je umístěn do vysílání, ale podléhá stejné redakční kontrole jako kterékoli jiné materiály. V praxi to provedla CNN formou iReportu, ABC jako I-Caught, FOX News jako uReport či MSNBC v podobě First Person. Ze světových zpravodajských agentur můţeme zmínit iniciativu agentury Reuters. Podobnou sluţbu, kdy dojde k propojení uţivatelem vytvořeného obsahu s platformou institucionalizovaného masmédia, v budoucnu nejspíš uskuteční i Česká televize (Fridrich, 2011). Je otázkou, zda v souvislosti s občanským ţurnalismem lze vůbec mluvit o nějaké hierarchii hodnot. Co rozhoduje o tom, jestli řadový občan natočí video nebo o nějaké události napíše na blog? Roli nepochybně hraje potenciální zajímavost (ať uţ pozitivní nebo negativní) jednak pro autora materiálu, jednak pro společnost, jejíţ hodnoty sdílí. Odpověď by mohly poskytnout události, v nichţ hlavní roli hrály právě materiály od neţurnalistů. Útok na WTC, pád Bagdádu, bomby v madridských vlacích, bomby v londýnském metru, tsunami v jihovýchodní Asii (Brighton a další, 2007) nebo pokus Íránců o revoluci v roce 2009, arabské revoluce z prvního čtvrtletí roku 2011 či japonské zemětřesení a následné tsunami v březnu 2011. V České republice to pak byly především povodně v roce 2010.

Novinář a produkty nových médií – etická úskalí Práce novináře v době, kdy masová média fungovala „offline“, se dala snadno odlišit od činnosti, kterou při přijímání obsahu vykonával jeho příjemce. Novinář 12

Srozumitelnou, podrobnější definici folksonomie podává na internetu například http://www.inflow.cz/folksonomie.

18 po vytyčení tématu prozkoumal dostupné zdroje – příslušné dokumenty, archivy, vyzpovídal relevantní osoby, ověřil si získané materiály a vše pak zpracoval do článku, v případě audiovizuálních médií do reportáţe. V dnešní době se teoreticky nemusí zvednout od pracovního stolu, pokud má připojení k internetu. Rozdíl ovšem ani tak netkví ve změně práce novináře, spočívá spíše v obtíţnosti přístupu k informacím, který měl příjemce mediálního sdělení v době „offline“ a který má dnes. Pozice novináře a jeho diváka se přiblíţila. V mnoha případech, mezi něţ můţeme zařadit občanskou ţurnalistiku, se tyto dvě role dokonce střídají. Produkty nových médií nemusí být explicitně předmětem zpracovávaného tématu, mnohem častěji figurují v roli informačního zdroje. Jakkoli to můţe znít samozřejmě, nestačí, aby je novinář uměl ovládat na uţivatelské úrovni. Je potřeba, aby měl k dispozici jasnou, byť flexibilní (protoţe parametry těchto produktů jsou dynamické, neustále se vyvíjejí) metodiku, jak s těmito zdroji nakládat, zda a jak je odlišovat od ostatních zdrojů a jak uvaţovat nad etickými problémy, které se v souvislosti s jejich uţíváním mohou objevit. Jelikoţ jde v zásadě o nový jev, často bývá řešen metodou pokus-omyl, případ od případu. Individuální řešení takovýchto problémů se v zásadě zdá být správným přístupem, nicméně pokud by se v tomto rozsahu bez komplikací uplatnil i v historii, nestrávili by novináři a mediální teoretikové tolik času formulováním etických kodexů. Předchozí myšlenka ale v ţádném případě nemá za úkol obhajovat nutnost regulace produktů nových médií, dle našeho názoru by však bylo chybou zanedbat diskusi o moţných důsledcích jejich uţití.

Etické kodexy versus produkty nových médií Zkoumaným médiem je pro účely této práce Česká televize. Její etické normy týkající se nových médií budou porovnány s relevantními novinářskými etickými kodexy a dalšími normami (tedy i českou mediální legislativou a směrnicí Evropské unie O audiovizuálních mediálních sluţbách, jejíţ články jsou do ní implementovány). Poslední verze etického kodexu České televize byla schválena Poslaneckou sněmovnou parlamentu České republiky 2. července 2003 – čili ještě před počátkem digitalizace České televize a tedy i počátkem vysílání zpravodajského kanálu ČT24. Logicky tedy nemůţe reflektovat postupy, které zpravodajská televize jakoţto specifický programový formát vyuţívá. Nicméně v jisté míře obsahuje odpovědi na konkrétní problematiku, jeţ se můţe v práci s novými médii vyskytnout. Přesněji

19 řečeno poskytuje moţné odpovědi pro problematiku obsahu těchto produktů, nikoli však pro samotné nakládání s nimi jako s relevantními zdroji. Obrazové materiály pocházející z nových médií jsou etickými normami obecně řešeny ve dvou rovinách. Zaprvé je práce s nimi zahrnuta v obecných normách ţurnalistické práce. Některá média ale reflektovala specifika tohoto zdroje a vyčlenila pro ně samostatný blok. Z těchto médií budou pro účely této práce vyuţity etické kodexy televize BBC a zpravodajské agentury Reuters.

Redakční směrnice BBC ve vztahu k obsahům z nových médií BBC jakoţto obecně respektované veřejnoprávní médium věnuje zvýšenou pozornost etickým principům novináře, a to obzvláště na základě vlastních zkušeností z eticky sporných kauz, které BBC řešila v minulosti13. Oproti ostatním etickým kodexům (ať uţ mluvíme o obecných principech zakořeněných v kodexech ţurnalistických spolků nebo jiných respektovaných médií) se liší především mnohem širším rozsahem vlastních etických norem a doporučení. Kromě etického kodexu v podobě BBC Editorial Guidelines se redaktoři BBC řídí také podle tzv. Guidance notes, metodických pokynů doplňujících Editorial Guidelines. Obsahy nových médií řeší především v sekci „Pictures from Social Media Sites“. Na konkrétních příkladech ukazuje sporné situace, k nimţ můţe při nakládání s materiály tohoto původu dojít. Poukazuje na důleţitost řešit tuto problematiku individuálně, případ od případu, s tím, ţe existují podobnosti, k nimţ lze při uvaţování nad těmito materiály přihlíţet. Zajímavé je, ţe se soustředí především na eliminaci chyb, které můţe učinit sama BBC, a téměř nezmiňuje hrozby, které mohou přinést informace z produktů nových médií. Je však třeba rozlišovat, zda je médium při práci s těmito dokumenty v roli pasivního příjemce, nebo zda je aktivně vyhledává. BBC Guidance se soustředí především na druhou zmiňovanou roli. Podle BBC Guidance v otázce obrazových materiálů získaných ze sociálních médií a internetových stránek by ověřování pravosti a přesnosti dokumentu mělo zamezit dezinterpretaci informace z materiálu. Novinář nesmí „předpokládat, že snímky zobrazují to, co se zdá, že ukazují nebo co mají ukazovat“ (BBC Guidance Notes, 2011). Sledovat by měl i záměr člověka, který tento materiál na internetu uveřejnil. A to 13

Aféry v historii BBC, které vedly k úpravě norem dostupné z www: http://www.bbc.co.uk/historyofthebbc/resources/bbcandgov/index.shtml.

20 především z toho důvodu, aby neuveřejnila materiál, který, přestoţe je „volně“ přístupný na internetu, nebyl uveřejněn za účelem jeho rozšíření tak širokému publiku, jako představuje publikum, které saturuje BBC. Dotýká se tak problematiky soukromí a veřejného prostoru na internetu. Doslova stanovuje, ţe redaktor BBC by měl rozlišovat přinejmenším dva druhy uţivatelů. První „kteří využívají internetu a sociálních sítí, aby vedli takový styl života, který umožňuje otevřít aspekty jejich života co možná nejširšímu publiku.“ Pro ostatní lidi představuje internet a sluţby v rámci něj pouze „efektivní způsob, jak sdílet osobní záležitosti s relativně úzkou skupinou přátel nebo rodiny – obsah, který si neklade za cíl být objeven v moři informací na sociálních sítích a je tak skryt všem na očích“ (BBC Guidance Notes, 2011). S tím se pojí i soukromí osob, které se v obrazovém materiálu nacházejí a nejsou těmi, kdo jej zveřejnil. V tomto případě je nutné zvaţovat, jaká je pravděpodobnost, ţe tyto osoby „výslovně nebo mlčky souhlasily s publikací a veřejnou dostupností snímku na internetu“(BBC Guidance Notes, 2011). Důraz je kladen také na kontext, v němţ je snímek uveřejněn. BBC rozlišuje v zásadě dvě základní sporné situace, v nichţ můţe dojít k zavádějící interpretaci. Zaprvé jde o emocionálně vypjaté situace, v nichţ by mohlo dojít k další manipulaci s těmito emocemi, buďto k jejich prohloubení nebo střetu významů. Například „může být nevhodné použít snímek ze sociální sítě ze zřejmě šťastné události (jako svatba) nebo oblíbený portrét rodiny, pokud je užit v souvislosti se zpravováním o tragické události. Neutrální snímky mohou být pro příbuzenstvo a přátele přijatelnější“ (BBC Guidance Notes, 2011). Podobně sporná situace nastává i ve chvíli, kdy by zveřejněný ilustrační dokument mohl nabádat k mylné sekundární interpretaci celé zprávy. Jako příklad dává BBC osobu, která se v ilustračním snímku směje, pokud se informace týká tragické události související s touto osobou, nebo například plesová fotografie vyzývavě oblečené ţeny, která se v jiné době odlišné od doby pořízení snímku stala subjektem sexuálně motivovaného útoku. Masová média se díky šíři svého publika stala ţádanou platformou pro vyvolávání strachu. K nim napomáhají jednak například videa uveřejněná na internetu teroristy nebo aktéry (aktivními i pasivními) konfliktní události, z níţ masové médium vlastním obrazovým materiálem nedisponuje. V případě, ţe BBC informuje o asociálním či nelegálním chování a vyuţívá k tomu materiálů z internetu a sociálních médií, musí zváţit, zda zveřejnění těchto materiálů pouze „neuděluje pachatelům tohoto činu

21 pomyslný odznak cti.“ Měla by také zváţit, zda „je zveřejnění materiálu ve veřejném zájmu a nevzniká tak pouze prostor, v němž se mohou ti, kdo porušují právo, prezentovat“ (BBC Guidance Notes, 2011). V případech, ţe by mohlo uveřejněním materiálu dojít k porušení autorských práv, je redaktor nabádán k poradě s právním oddělením. Novinář je upozorňován na snadnost, s níţ lze dané materiály získat. Metodické pokyny se, jak uţ bylo naznačeno, soustředí spíše na otázky zachování soukromí zobrazovaných osob a jejich okolí neţ ne eliminaci manipulace, jiţ nemá šanci příliš ověřit. Na druhou stranu sama BBC upozorňuje, ţe tento druh materiálů stejně jako ostatní materiály podléhá běţné etické kontrole pod BBC Editorial Guidelines či doplňující Guidance. Útrţkovitě se problematice zveřejňování materiálů ze třetích zdrojů věnují i jiné části. Vzhledem k širokému záběru etických norem v rámci Editorial Guidelines a Guidance je obtíţné shromáţdit veškerá doporučení, která BBC v tomto ohledu stanovuje. Materiál z nových médií se obecně logicky řadí mezi materiály od třetí strany a na základě toho se s nimi nakládá14. V úvahu v otázce, zda jej publikovat či ne, se bere především reputace zdroje15. Lze očekávat, ţe politika BBC bude v přístupu k materiálům z nových médií spíše zdrţenlivá.

Příručka agentury REUTERS ve vztahu k internetovým zdrojům Agentura Reuters představuje základní zdroj informací pro novinářskou produkci, je jedním z hlavních informačních a audiovizuálních zdrojů České televize. Oproti BBC Editorial Guidelines stanovuje Reuters poměrně jasnou a ucelenou koncepci toho, čeho by se její reportér při práci se zdroji z nových médií dopouštět neměl. Vyplývá to však také z její pozice agentury, která s aktivním vyhledáváním informací v těchto zdrojích přichází do styku denně a ve větší míře neţ televizní médium, jehoţ vlastní agenda se čím dál více zmenšuje. Reuters zakazuje svým reportérů vystupovat v rámci prostoru internetu pod falešnou identitou. Nedovoluje rovněţ v rámci rešerší obcházet zabezpečení 14

Pojem třetí strana (third party) vybízí k úvaze, zda jde v případě zdrojů z nových médií stále ještě o třetí stranu. Pokud vnímáme jako první stranu médium a jako druhou stranu jejího příjemce, pocházejí materiály z nových médií z prostoru strany druhé. Vzhledem k tomu, že zdroj čítá mnohem užší členskou základnu, můžeme jej, alespoň pro účely této práce, považovat stále za stranu třetí. 15 Pokud ovšem můžeme o reputaci u anonymního zdroje vůbec hovořit.

22 jednotlivých účtů. Pokaţdé by si daný redaktor měl zajistit snímek obrazovky, aby se jím mohl hájit v případě, ţe by informace, kterou vyslal dál, mezitím byla z příslušného zdroje odstraněna (THOMSON REUTERS, 2011). Podle příručky agentury je stěţejní, aby reportér vţdy počítal s tím, ţe kaţdý zdroj, který informace poskytuje, má motiv. Jeho úkolem je, aby se snaţil tento motiv rozkrýt, aby mohl zamezit manipulaci, s níţ moţný zdroj do média přichází. „Podezíravá mysl je to nejlepší, čím se (reportér) může ubránit, aby byl zmanipulován“ (THOMSON REUTERS, 2011). Kaţdý příspěvek reportéra této agentury musí obsahovat jméno zdroje, z něhoţ informace pochází. Vyplývá to také ze statutu Reuters jako zpravodajské agentury. Pokud by tuto funkci nějakým zásadním způsobem zanedbala, těţko by svou pozici obhajovala. Pro následnou novinářskou činnost odběratelů Reuters to můţe znamenat vodítko, zda sama povaţuje zveřejnění informace za vhodné. Odběratelé sice vidí původní zdroj informace, ale koncový divák se k němu dostat nemusí. Například Česká televize má povinnost uvádět zdroj „vysílané informace s výjimkou obecně známých skutečností a informací převzatých od renomovaných zpravodajských agentur, které ji zásobují informacemi na základě platné smlouvy“ (Česká televize, 2003). Pokud tedy Česká televize v reportáţi vyuţije amatérské video převzaté z agentury, s níţ má smlouvu, a neoznačí jej, pozná ho divák pouze tehdy, pokud bude kvalitou odlišitelné od záběrů, které pořídil zpravodajský štáb ČT, agentur nebo jiných světových masových médií. Toto téma je jedním z pilířů analytické části této práce. Aby agentura minimalizovala moţná nebezpečí, věnuje zvláštní pozornost zdroji, z něhoţ informaci přijala. Nicméně to, ţe reportér zná jméno zdroje svých informací, neznamená, ţe přestává nést zodpovědnost za obsah, který mu byl poskytnut. Zdroj by měl být identifikován nejen na základě jména, ale i svého postavení, a informace musí být ověřena a vyváţena. V případě, ţe je informace předmětem konfliktu nebo vyjednávání, se tento zájem zvyšuje (THOMSON REUTERS, 2009). Konkrétně na sociální sítě typu Twitter, Facebook apod.16 upozorňuje rukověť agentury Reuters jako na zdroj, který „není zdrojem sám o sobě“. Zdůrazňuje odlišný účel, za nímţ byly tyto aplikace vytvořeny. Přesto se však na nich mohou objevit důleţité informace i audiovizuálního charakteru, „které nejsou dostupné jinak. To platí

16

Ostatní nejpoužívanější sociální sítě k náhledu na webové stránce RIA NOVOSTI: http://en.rian.ru/infographics/20110228/162792394.html.

23 zejména v zemích a za okolností, v nichž je narušen pravidelný volný tok informací“ (THOMSON REUTERS, 2009). Oproti BBC, která se soustředí především na to, aby svým vlastním zpracováním neporušila například soukromí či relativní soukromí subjektů zprávy (čili aby sama nemanipulovala), reflektuje Reuters motivy, které mohly být impulsem pro zveřejnění materiálu. Přiznává, ţe „ověření (materiálu) může být hlavním problémem. Textový, audiovizuální nebo fotografický materiál nemusí představovat to, co údajně představuje, ať už se jedná o neúplné informace od toho, kdo informaci poskytl, nebo o úmyslné uvádění v omyl“ (THOMSON REUTERS, 2009). Případné uveřejnění materiálu nejasného původu se realizuje na základě redakční politiky jako v případě jakéhokoli jiného materiálu, který Reuters získá ze třetího zdroje.

Kodex České televize ve vztahu k možnému kontroverznímu obsahu nových médií V současnosti nakládají reportéři s materiály tohoto typu jako se všemi ostatními zdroji podle obecných principů Etického kodexu ČT. Jelikoţ byl schválen v roce 2003, nemůţe plně reflektovat aktuální vývoj a problematiku. Tím, ţe je schvalován Parlamentem České republiky (coţ výrazně zpomaluje moţnost reflexe aktuální problematiky), můţeme jej nazvat univerzálním dokumentem shrnujícím stěţejní etické principy, na rozdíl od politiky BBC, která se naopak snaţí definovat a kriticky hodnotit všechny moţné jevy a problémy, s nimiţ můţe pracovník BBC přijít do styku. Lze říci, ţe Česká televize se svým kodexem nachází uprostřed dvou extrémů – naprosté absence etických norem a na straně druhé všeobjímající vnitřní regulace17. Etické aspekty zpravodajství, na něţ lze aplikovat problematiku obsahů produktů nových médií, upravuje především článek 5 „Péče o informace ve zpravodajství a aktuální publicistice“, článek 15 „Respekt k soukromí“, část článku 16 „Pravidla při natáčení“, článek 17 „Zobrazování násilí“ a část článku 19 „Kritické situace“ (jejich znění je k dispozici v příloze). Některé z nich ale umoţňují sporný výklad, jelikoţ produkty nových médií jsou výhradě převzaté. Jak uţ bylo zmíněno, Česká televize můţe vysílat ověřené informace a informace, jejichţ původ je znám, a musí uvádět zdroj „s výjimkou obecně známých skutečností a informací převzatých od renomovaných zpravodajských agentur, které ji

17

Přesněji řečeno regulace, která není dána zákonem.

24 zásobují informacemi na základě platné smlouvy“ (Česká televize, 2003). Můţe tak dojít ke kolizi, která byla popsána výše u redakční politiky agentury Reuters. Podobně jako BBC ctí soukromí osob, které se z jakéhokoli důvodu staly předmětem zpravodajství, přičemţ uplatňuje pravidlo zvýšeného veřejného zájmu. Česká televize ale v důsledku stáří svého kodexu neřeší otázku, jak soukromí v prostředí sociálních sítí a internetu obecně definovat, na druhou stranu ani BBC v tomto ohledu nepodává vysvětlení. V případě, ţe produkt nových médií (jako například amatérské záběry pořízené přímým účastníkem události) zobrazuje násilí, nesmí být podle článku 17.4 vysílán samoúčelně. Přestoţe v této části Kodex hovoří především o vlastním pořízeném materiálu, je pravděpodobné, ţe politika vůči stejnému obsahu pořízenému mimo štáb ČT bude v principu stejná. Nicméně nezobrazovat násilí jen proto, ţe nese potenciál vyvolání emocionální lability u diváků, by rovněţ mohlo být označeno za manipulaci. V Kodexu stojí, ţe „šokující záběry jsou někdy nutné k tomu, aby diváci plně pochopili význam sdělení. Časté šokování diváků ovšem vede k tomu, že je potřeba prezentovat stále více násilí, aby se dosáhlo původního záměru“ (Česká televize, 2003). Písemná verze etických norem České televize plně nereflektuje aktuální výzvy. Tedy alespoň v tom případě, ţe zdroje poskytované prostřednictvím nových médií a internetu budeme povaţovat za natolik specifický zdroj, ţe vyţaduje speciálně formulované normy a zvláštní přístup. Na základě teorií, podle nichţ kaţdé médium bylo v jisté části své existence povaţováno za nové, bychom se mohli spokojit i s aplikací stávajících norem. Řešením by mohlo být například diferencování stávající normy na závazné (v podobě kodexu) a na doporučující opatření, která by mohla být operativně doplňována například na webu.

Mediální legislativa v otázce nových médií a zpravodajství Televizní

vysílání

v České

republice

upravuje

zákon

231/2001

Sb.

o provozování rozhlasového a televizního vysílání, konkrétně vysílání České televize potom zákon 233/2001 Sb. o české televizi. Do české mediální legislativy jsou rovněţ implementovány direktivy Evropské unie, zejména směrnice o audiovizuálních mediálních sluţbách.

25 Stát a EU fungují jako externí regulátoři. Nesoustředí se na etické aspekty odborné činnosti, nicméně regulují podmínky, za nichţ mohou vysílatelé svou činnost provozovat, potaţmo jejich obchodní a konkurenční podmínky. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 89/552/EHS

o audiovizuálních

mediálních sluţbách vymezuje rozdíl mezi producenty lineární mediálního obsahu a nelineárního (tj. na vyţádání). V případě druhých jmenovaných navrhuje směrnice regulovat jejich obsah pouze v základních bodech (např. aby obsah nepoškozoval tělesný a mravní vývoj mládeţe). Informace o poskytovateli sluţby ale musí být příjemci tohoto obsahu k dispozici. Z článku 21 (v novele směrnice z roku 2010) vyplývá, které provozovatele směrnice reguluje, a které nikoli. „(21) Pro účely této směrnice by se definice audiovizuální mediální služby měla vztahovat pouze na audiovizuální mediální služby, ať již na televizní vysílání nebo na služby na vyžádání, představující hromadné sdělovací prostředky, (…) ale neměla by se vztahovat na činnosti, které jsou především nehospodářské povahy a které nesoutěží s televizním vysíláním, například soukromé internetové stránky a služby spočívající v poskytování nebo šíření audiovizuálního obsahu vytvářeného soukromými uživateli za účelem sdílení a výměny v rámci zájmových společenství“ (Směrnice o audiovizuálních mediálních sluţbách, 2010). Obsah, který na internetu produkuje Česká televize i „na vyţádání“, tedy podléhá těmto regulacím. Oblast zpravodajského obsahu zůstává ze strany materiálů z nových médií neregulovaná. Na zpravodajství se na rozdíl od zbytku televizní produkce nevztahuje povinný podíl evropské tvorby. Česká legislativa implementuje tuto směrnici a stejně jako Evropská unie nezasahuje do etických aspektů zpravodajství. Nicméně zákon o České televizi 233/2001 Sb. definuje veřejnou sluţbu a ukládá tím České televizi hlavní úkoly v „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací na území České republiky (…)“ (Zákon o České televizi, 2001). V otázce nových technologií ukládá České televizí úlohu „vyvíjet činnost v oblastech nových médií a služeb.“ (Zákon o České televizi, 2001) V této souvislosti zavedla ČT sekci Nová média, jejímţ prvním ředitelem byl jmenován Milan Fridrich. Ve své činnosti se věnuje především průniku obsahu programů České televize do nových médií a vyvíjí aplikace pro smartphony a hybridní televize.

26

Televizní zpravodajství a nová média Vysílatelé AV mediálního obsahu v současnosti začínají vyuţívat moţností, které jim technologie nových médií v rukou jejich diváků nabízejí. Ti zahraniční uţ dokonce zakládají speciální sekce na vlastních webových stránkách, kam můţe kdokoli nahrát vlastní materiál, který můţe novinář toho kterého média pouţít pro reportáţ. Prvenství drţí CNN se sluţbou iReport, jiţ spustila v roce 2006.

Interaktivní prostředí: „involve me and will understand“?18 Interaktivita,

zřejmě

nejsilnější

vlastnost

nových

médií,

proniká

do zpravodajských a publicistických pořadů přímo či zprostředkovaně. Její „přidaná hodnota netkví přímo v podstatě produktu, jako ve způsobu, jakým se dotkne zákazníka“ (Feldman, 1997: 13). Ve spojení s masovými médii se interaktivita coby módní slovo začala pouţívat od 90. let 20. století. Nicméně uţ v té době se nespojovala pouze s rozšířenými moţnostmi, která se nejen od jejího propojení s tradičními médii očekávala, uvaţovalo se také o rizicích jako rozšíření banálního, ba dokonce škodlivého obsahu (Quiring, 2009: 899). Můţeme na ni pohlíţet z hlediska diváka a z hlediska televize (od provozovatele aţ po osobu, kterou divák vidí na obrazovce). Nejsou rovnocenné, z logiky věci vycházejí silnější podněty ze strany televize. Nicméně i tak mění kdysi pouze jednosměrný komunikační tok. Jak poznamenává Tony Feldman, „interaktivita (…) nabízí potenciál vytvořit novou éru inforací, zábavy a vzdělání. Prostřednictvím interaktivity se dříve nezáživné, pasivní zážitky přemění v něco mnohem bohatšího a působivějšího. O interaktivitě se říká, že otevírá nové dvěře lidskému prožitku, který by mohl nakonec nahradit nabídku tradičních lineárních médií“ (Feldman, 1997: 13) Zejména do publicistických ţánrů pronikají interaktivní prvky, které vyuţívají přímé účasti publika na obsahu pořadu. V České televizi lze tento případ demonstrovat na ukázce pořadu Hyde Park, jehoţ koncept je na aktivitě diváků zaloţen. Role moderátora spočívá v konfrontaci pozvaného hosta s otázkami poloţenými publikem a zajištěním, ţe se mu dostane přímé odpovědi (tak, ţe bude například pokládat doplňující dotazy). Ke komunikaci s publikem vyuţívá Česká televize v pořadu Hyde 18

Konfuciův citát. „Tell me and I forget, show me and I may remember, involve me and I will undestand.“

27 Park několik komunikačních kanálů – jak prostřednictvím webu (Facebook, chat, …), tak prostřednictvím telefonu (hovor do studia, sms). Tím ale výčet moţností zapojení se do pořadu nekončí. Protoţe se do pořadu dostane jen omezené mnoţství dotazů, to, který zazní, mohou na internetu aktivní uţivatelé ovlivnit pomocí hierarchizace poloţených dotazů (dotaz, o němţ soudí, ţe by měl zaznít ve studiu, označí tlačítkem „líbí se mi“ – tím dá signál tvůrcům pořadu).

Obrázek 1 Způsoby komunikace v pořadu Hyde Park; zdroj: hydeparkct24.cz

Přímá interaktivita mezi tvůrci pořadů a jejich diváky (která by se přímo projevila na obrazovce) ale není technicky moţná u zpravodajských pořadů. Na ně jsou kladena mnohem přísnější etická pravidla. Přesto, a to je koneckonců i tématem této práce, se do nich prvky zprostředkované interaktivity dostávají. Pokusíme se formulovat dva hlavní příklady interaktivity, jeţ do zpravodajství pronikla a markantně narostla díky nových informačním technologiím a především novým médiím. Zaprvé se do formy pořadů promítá zvýšené mnoţství ţivých vstupů (ať uţ audiovizuálních nebo jako telefonáty), kdy dochází k interakci mezi moderátorem relace a osobou nacházející se na jiném místě (tou bývá zpravidla reportér televize, politik či odborník na téma, jeţ je v příspěvku probíráno). Do jisté míry je to jednak dáno větším časovým objemem určeným pro zpravodajství v době, kdy ještě nejsou hotovy audiovizuální materiály (například polední relace). Nepřímou formou interakce je zadruhé vyuţití audiovizuálních záznamů od diváků v roli amatérských novinářů pro účely zpravodajství. V tomto případě je interakce přímější neţ u komunikace moderátora, nicméně podléhá redakční kontrole více, neţ je tomu v případě příspěvků v podobě dotazů v pořadu Hyde Park. Tomu, jak s interaktivitou nakládají zpravodajské relace České televize, se věnují následující kapitoly.

28

Shrnutí teoretických poznatků Předchozí kapitoly této práce měly za úkol vysvětlit podmínky, v jejichţ rámci funguje současná ţurnalistika. Popsat vývoj, který tomu předcházel, a definovat zásadní pojmy. To zejména u nových médií, u nichţ nepanuje jednotný názor na víceméně všechny moţné aspekty od názvu po obor, kterým se zabývá. Zároveň slouţily předchozí kapitoly jako teoretická východiska pro část druhou, v níţ budeme zkoumat dva (dle našeho názoru) důleţité jevy, které současnou ţurnalistiku provází – zrychlování ţurnalistické produkce a vyuţívání materiálu ze třetí strany, která není zaštítěna profesionální ţurnalistickou institucí. Popsali jsme, ţe technologický pokrok zásadně změnil a pořád mění přístup k práci novináře stejně jako celkovou podobu zpravodajství, které především zpravodajské, ale i plnoformátové televizní stanice produkují. Zároveň jsme zvýšenou pozornost věnovali etickým aspektům nakládání s novými zdroji, protoţe jsme přesvědčeni, ţe kritická reflexe ţurnalistické práce a dodrţování etickým norem je zásadní vlastností kvalitní novinářské práce.

29

Vliv informačních technologií a nových médií na podobu současného zpravodajství ČT24 Technologická konvergence změnila chování publika i masových médií. Do doposud jednosměrného komunikačního toku začaly více pronikat prvky přímé zpětné vazby a aktivní spoluúčasti – interaktivity. Co se technologické stránky týče, nekladou nová média podmínku, kterou měla televize aţ doposud – přijímač, který poutal diváka k jednomu bodu a omezoval tak moţnosti sledování. Analytická část této práce se zaměřuje na dva jevy, které spojují dvě tendence současné audiovizuální ţurnalistiky: 

Zrychlování produkce v důsledku technologického pokroku a konvergence, která ústí ve dva základní problémy – nedostatek času na zpracování (viz analýza ţánrového zastoupení ve zpravodajských relacích ČT24) a nedostatek času na sběr vlastního materiálu, z toho logicky vyplývající vyuţívání materiálu od třetích stran a nedostatek času a moţností pro kontrolu přijatých materiálů.



Interaktivity jakoţto jednak prvku oţivení a jednak cíle (v prvním díle analytické části zaměřené na nepřímou interakci mezi moderátorem a divákem, v druhém

pak

interakci

v rovině

implementování

neprofesionálního

audiovizuálního materiálu pro účely zpravodajství). První část této analytické části se zabývá důsledky zrychlování ţurnalistické produkce vlivem informačních technologií a nových médií. V případě Egyptské revoluce, který rovněţ zkoumá tato část bakalářské práce z hlediska zpravodajství České televize, sehrála nová média zásadní roli. Jednak celou akci vyvolala19, dále pak do značné míry ovlivnila její (pro iniciátory – demonstranty, zdá se, úspěšný) výsledek, přičemţ dala miliardám lidí po celém světě moţnost aktivní podpory a komentování události20. Zaměříme-li se konkrétně na mediální aspekty této události, byla to právě nová média a internet, kdo umoţnil publikování amatérských záběrů z mobilních telefonů, fotoaparátů apod. v době, kdy tradiční masová média neměla přístup k aktuálním

19

Demonstranti v Tunisu, Egyptě, Libyi a dalších arabských zemí Maghrebu a Mashreku svolávali demonstrace prostřednictví sociální sítě Facebook. 20 Rovněž prostřednictvím sociálních sítí.

30 událostem. To vedlo opozici (v tomto případě dnes jiţ bývalého egyptského prezidenta Husního Mubaraka a jemu podřízené státní orgány), aby blokovala sítě telefonních operátorů a připojení k internetu. Tím jako by potvrdila, ţe informační technologie v čele s novými médii povaţuje za „zbraň“ svého protivníka. Ať uţ zastáváme názor, ţe nová média a jejich produkty přinášejí revoluci, nebo ne, ignorovat jejich existenci nelze. Jak bylo jiţ řečeno, představují pro novinářskou práci zajímavý zdroj informací, který ale skýtá mnohá úskalí v podobě manipulace, jiţ není snadné odhalit.

Profil sledovaného média: zpravodajství ČT24 Sledovaný subjekt ČT24 je kontinuální zpravodajská stanice patřící do instituce České televize. Začala vysílat 2. 5. 2005 a symbolicky zahájila i digitální vysílání v celé České televizi. Její kostru tvoří zpravodajské relace, které se od sebe liší především svou délkou a typem ţánrů, jichţ vyuţívají. Hlavní zpravodajské relace – Události – se vysílají kaţdý všední den v 7:00 (Ranní události), 9:00 (Dopolední události), 12:00 (Polední události), 16:00 (Odpolední události), 19:00 (Události) a 23:00 (Noční události), přičemţ i v rámci nich existuje jistá hierarchie, v níţ je hlavní důraz plynoucí z tradice zpravodajství České televize z dob, kdy ještě nevysílala ČT24, kladen na Události vysílané v 19:00. Ty mají rovněţ nejdelší stopáţ (30 minut) a jsou odděleny od sportovního zpravodajství. Ranní události mají stopáţ 10 minut, po nich následuje pouze jingle a sport (relace nejsou odděleny znělkou), Dopolední události dosahují 15 minut včetně 5 minut sportovního zpravodajství, Polední události 20 minut, od následujícího sportovního zpravodajství jsou odděleny znělkou. Odpolední události čítají 28 minut, z nichţ 20 je věnováno klasickému zpravodajství a zbytek sportu. Noční události svým sloţením kopírují Odpolední události. Mezi hlavními relacemi vysílá ČT24 kaţdou půl hodinu Zprávy, krátké zpravodajské přehledy bez sportu, které dosahují obvykle 5 minut. V případě potřeby mohou ale být posunuty, zkráceny, či dokonce vynechány. Z této kostry poněkud vyčnívají Zprávy o půl šesté, které lze chápat jako pomyslnou upoutávku na večerní Události. Zpravodajské relace jsou od sebe odlišitelné i typy příspěvků, které se v nich vysílají. Události (ve všech variantách) obsahují více druhů zpravodajských příspěvků – od klasických reportáţí (CRT), přes čtené zprávy (CRT-MO) či jejich variace (např. CRT-MO/CRT; čtená zpráva, za níţ následuje synchronní výpověď), ţivé vstupy,

31 ţivé telefonáty nebo předchozí dva zmíněné typy puštěné ze záznamu. Menší zpravodajské relace sestávají především z kratších příspěvků, především čtených zpráv. Nové vysílací schéma umoţňuje vysokou míru flexibility. Výpovědi respondentů v jiných pořadech je moţné operativně sestřihat a pouţít hned do další relace jako synchronní výpověď v rámci příspěvku. Kratší zpravodajské relace mohou být přerušeny a nahrazeny například ţivým přenosem tiskové konference, která se dotýká aktuálního tématu. Flexibilitu umoţňuje především snadná manipulace s digitálním materiálem pomocí nelineárního střihu. Kromě standardního zpravodajství se na ČT24 kompletně přesunul i servis regionálního zpravodajství. Události v regionech vysílá ČT24 kaţdý den v 18:00, stopáţ je stanovena na 25 minut. Regionální zpravodajství doplňují Události v regionech plus (v tzv. trhacích časech pro studio Brno a Ostrava od pondělí do pátku ve 22:49).

Žánrové rozdíly v Poledních Událostech a Událostech Zpravodajská televize je typickým příkladem konvergence v ţurnalistice. ČT24 vysílá ţivě 18 hodin denně. Její páteř tvoří zpravodajství, v němţ se ČT24 slovy šéfredaktora Karla Nováka snaţí vysílat příspěvky obměňované, v kaţdé relaci s novou informací. (Novák, 2011) Tradičním druhem zpravodajského příspěvku je reportáţ – ucelený, řazený soubor synchronních výpovědí, asynchronně namlouvaných komentářů a stand-upů. Její koncepce vychází z modelu zpravodajské relace doby předdigitální, kdy měl reportér dostatek času materiály sesbírat, utřídit, sestříhat i namluvit komentář. Ve zpravodajské televizi ale práce, kterou musí reportér vykonat, přibylo. Kromě reportáţe v Událostech musí reportér ČT24 například ţivě vstoupit do některé z jiných variací Událostí, které se vysílají přes den (viz Profil sledovaného média), událost musí zpracovávat kontinuálně. Nárůst práce se ČT24 částečně snaţí řešit spoluprácí vícečlenných týmů (Novák, 2011). Několikanásobně vyšší objem zpravodajství s sebou ale nese důsledky. Jedním z nich je změna ţánrové skladby zpravodajských relací, které běţí přes den (čili v době, kdy ještě nejsou zpracované reportáţe z daného dne).

Hypotéza Na základě východisek v předchozích odstavcích předpokládáme, ţe počet ţivých vstupů, vstupů ze záznamu, ţivých telefonátů a telefonátů ze záznamu bude v Poledních událostech vyšší neţ ve večerních Událostech.

32

Metodika Dvě výše uvedené relace byly vybrány z toho důvodu, ţe obě vysílá jak ČT24, tak ČT1, čímţ je vyřešen moţný protiargument o odlišném cílení na publikum apod., kdyby byly porovnávány dvě relace, z nichţ jednu vysílá pouze ČT24. Přesto předpokládáme, ţe večerní Události v 19.00 i dnes zastávají roli jakési shrnující relace pro tu část diváků, která nesleduje ČT24. V následující části srovnáme počet vstupů (ţivých, ze záznamu), telefonátů (ţivých, ze záznamu) a variace vstupů – redaktora jako hosta ve studiu (dále jako „sekundární ţánry“) v obou sledovaných relacích od 24. 1. 2011 do 13. 2. 2011 kromě neděle, protoţe Polední události jsou v tento den nahrazeny Otázkami Václava Moravce. Bude sledován především jejich počet a to, zda jsou substitutem za reportáţ (jsou samostatným prvkem, nenásledují po reportáţi nebo ji neuvádějí) či jejím doplňkem. Před uvedením výsledků analýzy je třeba poznamenat, ţe stopáţ Poledních událostí je zhruba o 10 - 12 minut kratší neţ těch večerních. Celková stopáţ Poledních událostí je 28 minut, zhruba posledních 10 minut je ale vyhrazeno sportu. Nebude tak uváděn podíl jednotlivých ţánrů na celkové stopáţi relace, neboť to povaţujeme za irelevantní.

33

Výsledky analýzy Celkový poměr sekundárních žánrů v pozorovaných relacích 8 7 6 5 4 Polední události 3

Události

2 1 0

Polední události – rozložení sekundárních žánrů 40

36

35 35 30 25 20 15

13

11

10

7

5 0 0 Živý vstup

Vstup ze záznamu

Živý telefonát

Telefonát ze záznamu

STUDIO

STUDIO (BURZA)

34

Události – rozložení sekundárních žánrů 25

23

20

15

10

5

3 1

0

0

0

STUDIO

STUDIO (BURZA)

0 Živý vstup

Vstup ze záznamu

Živý telefonát

Telefonát ze záznamu

Polední události – substituční či doplňková funkce sekundárních žánrů

8

Substituce Doplněk 94

35

Události – substituční či doplňková funkce sekundárních žánrů

7

Substituce 20

Doplněk

Vyhodnocení výsledků kvantitativní části Z výsledných dat vyplynulo, ţe v důsledku absence hotových reportáţí v Poledních událostech převládá zastoupení sekundárních ţánrů příspěvků, a to nejvíce přímých ţivých vstupů a ţivých telefonátů, které jsou doplněny podkresy. V případě, ţe reportér stihl odeslat materiály ještě před vysíláním Poledních událostí, byl jeho vstup do vysílání doplněn o několikavteřinovou synchronní výpověď zúčastněné osoby. Z dat rovněţ vyplývá, ţe v Poledních událostech více neţ ve večerních plní tyto typy příspěvků roli substitutu reportáţe, zatímco v Událostech figurují jako doplněk k předchozí nebo následující reportáţi. Je rovněţ patrné, ţe absenci hotových reportáţí se ČT24 v Poledních událostech snaţí řešit vyuţitím variací sekundárních ţánrů, tedy nejenom ţivých vstupů a ţivých telefonátů, ale rovněţ simulovanými rozhovory moderátora a redaktora ve studiu či vstupem do studia v burzovním paláci. Budeme-li na výsledky nahlíţet z pohledu funkce, kterou plní, můţeme hovořit o funkci oţivení relace ve smyslu snahy udrţet diváka, ale také, coţ s tím samozřejmě souvisí, jako o prvku nepřímé interaktivity, kdy je přímá interakce s divákem nahrazována interakcí mezi moderátorem relace a reportérem v terénu/studiu.

36

Využití amatérských záběrů v průběhu informování o jedné události Shrňme si nejprve hlavní sporné body, k nimţ můţe při vysílání amatérských záběrů teoreticky docházet.

Intence toho, kdo záběry zveřejnil jako první Jak bylo napsáno jiţ výše, vyuţívají novináři moţnosti amatérských „novinářů“ ve dvou hlavních případech – pokud se jedná o neočekávanou a náhodně zaznamenanou událost, nebo pokud se jedná o exkluzivní záběr z událostí, kam nemá novinář přístup, přičemţ se tyto dvě moţnosti navzájem nevylučují. Za videem vţdy stojí minimálně jedna osoba, která jeho zveřejněním sleduje určitý vlastní zájem. Ten můţe být a velmi často bývá naprosto nezištný, motivovaný jen snahou podělit se s veřejností. Odměna v podobě mediální pozornosti můţe fungovat jako lákadlo pro ty, kteří zkouší metody, jakými lze překonat mediální gatekeeping, a to například v podobě tzv. kachen

(angl.

hoax).

K těm

známějším

případům

můţeme

zařadit

pokusy

o zaznamenání „UFO“. V tomto konkrétním případě však manipulace nabírá další vrstvy – zaprvé, zda je autor přesvědčen, ţe to, co natáčí, je svědectvím o existenci mimozemského ţivota sledujícího ţivot na Zemi, nebo se snaţí o ţert. Audiovizuální média tento záznam odvysílají s otazníkem, o co na obrázku vlastně jde, a divák je od začátku do konce zmaten. Mnohem horší situace můţe nastat v momentu, kdy autor/autoři materiálu k němu apriorně přistupují s úmyslem manipulovat – veřejným míněním (O míře, kterou média utvářejí veřejné mínění a klasifikují hodnotu událostí, uţ se vedou diskuse od jejich vzniku. Intenzitu jevu, který je v mediální teorii znám jako „agenda setting“, ale necháme na vlastním úsudku a zkušenostech čtenáře.), potenciálním nepřítelem, vývojem události apod. Technologicky není vykonstruování nebo přibarvení dokumentu nijak náročné, navíc typické vlastnosti videa pořízeného neprofesionální technikou (zhoršená kvalita záznamu) a forma zobrazení mohou obsahu dodat potřebné autentičnosti. Protoţe ve vysílání vůbec nemusí dojít k upozornění na původ materiálu, můţe tak veřejnost vytvářet své názory na vysílané informace na základě mylných obrazových materiálů. Zpravodajské agentury sice ručí svým renomé za neškodlivost materiálů, které poskytují svým odběratelům, internet ale nabízí mnoho moţností, jak se dostat

37 k velkému mnoţství obrazových materiálů, ať uţ prostřednictvím videohostingových serverů typu Youtube, nebo na sociálních sítích typu Twitter a Facebook. V době technologické konvergence ve zpravodajství, které navíc vysílá kontinuálně a převáţně ţivě, se významně zkracuje doba mezi činem a jeho medializací21. Logicky se tedy zkracuje i doba, kdy mohou účelně (na základě novinářské či podobné kontroly) nebo samovolně vyplynout na povrch skutečnosti, které událost doplňují, vysvětlují, nebo dokonce popírají. Mohlo by to však vyznít, jako by za to, ţe se do událostí mohou dostat neověřené informace, nesly odpovědnost nové technologie. Měli bychom ovšem uvaţovat spíše nad tím, nakolik novináři přemýšlejí, jak se s tímto problémem vypořádat a nakolik funguje tlak novinářské konkurence.

Autenticita nebo automatická dramatizace děje? Pouţití amatérských audiovizuálních materiálů, v nichţ majoritu zaujímají profesionálně natočené záběry, evokuje mimořádnost situace, nevšednost příspěvku. Velmi často se jedná o zachycení konfliktních událostí – povodně a jiné přírodní katastrofy, demonstrace, nelegální či asociální chování. Souvisí to jednak s gatekeepingem masových médií, kdy konflikt či negativita představují jednu z klíčových „hodnot“. Tím, ţe poskytneme divákovi záběry od účastníka nebo pozorovatele události naznačujeme zároveň určitou míru hodnoty zvané autenticita (pravost, původnost, hodnověrnost22). Nicméně je třeba si zároveň uvědomit i rozdílnost výchozí pozice novináře a občana, který se ocitl v situaci, jiţ chce zaznamenat. Novinář si je od začátku vědom atributů pozice, v níţ se nachází – ví, ţe vystupuje v roli novináře, je si vědom (respektive měl by si být vědom) výhod i omezení, která z této pozice vyplývají, a ţe není účastníkem děje. Kdeţto člověk, který nevystupuje v roli novináře, většinou účastníkem děje (byť i nepřímým) je. Při záběrech z demonstrace jde většinou o demonstrujícího nebo odpůrce demonstrace, v boji jde převáţně o člena jedné z proti sobě bojujících stran nebo o civilistu. Novináři, kteří informují veřejnost z oblastí válečných či jiných konfliktů, prochází většinou speciální průpravou, nebo minimálně mají moţnost prozkoumat rizika alespoň v odborné literatuře (např. Urban, 2005).

21

U „breaking news“ může jít opravdu i otázku několika desítek vteřin. Prostřednictvím Twitteru a Facebooku dochází k bezprostřední komunikaci téměř okamžitě. 22 Viz http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani=prefix&cizi_slovo=autenticita.

38

Nižší kvalita obrazu a zvuku Jsme svědky několika proti sobě jdoucích trendů souvisejících s technologiemi. Zaprvé v důsledku technologického pokroku klesá cena přístrojů, jimiţ je moţné natáčet audiovizuální příspěvky, a tato zařízení jsou dnes rovněţ běţnou součástí mobilních telefonů, které má k dispozici téměř kaţdý. Druhým trendem je ale naopak snaha udrţet diváka u televize prostřednictvím HD vysílání, které je doplňováno pokrokem ve výrobě televizních přijímačů, tzv. hybridních televizorů (např. IRT GmbH, 2010), v nichţ si bude moci (a v několika případech dnes jiţ můţe) uţivatel pomocí připojení k síti vybrat, na jaký pořad a kdy se bude dívat, plus samozřejmě další funkce. V současnosti tedy existuje tendence vytvářet multimediální přístroje, které umoţňují přístup na internet a implementují další funkce, např. interpersonální komunikace (smartphony, laptopy, PDA, tablety…), nebo vylepšují dosavadní primární funkce přijímače (hybridní televize, hybridní rádia) rovněţ s připojením. Je tedy otázkou, jak se tento potenciální kvalitativní problém obrazu vyvine. Na druhou stranu musíme počítat i s tím, ţe významná kvalitativní změna nastane i v obraze, který snímají přístroje s jinou primární funkcí neţ právě pořizování obrazu. Dnes však většina lidí sleduje televizi buďto na televizním přijímači nebo na (v případě ČT24) internetu, případně, pokud jsou majiteli smartphonů s vyspělými operačními systémy, prostřednictvím aplikací v mobilním telefonu. Přesto jedním z výhradních znaků jak poznat amatérské video od videa profesionálního novinářského štábu je právě kvalita záznamu. S ní přímo souvisí i vypovídající hodnota obrazového materiálu.

Riziko nízké vypovídající hodnoty Amatérsky pořízené záběry začala masmédia ve vysílání uţívat z toho důvodu, ţe určitým způsobem přinášely obrazové informace, jejichţ záznam neměla média k dispozici. Záznam tak měl vypovídat o tom, co se stalo. První událostí, která tento druh obrazových materiálů vyuţila ve větším měřítku, byl teroristický útok na World Trade Center v New Yorku v roce 2001. Díky záběrům občanů v ulicích mohla světová veřejnost zpětně vidět i náraz prvního letadla, ten druhý byl zaznamenán v přímém přenosu televizních stanic23. 23

Diváci tedy viděli nejprve druhý náraz letadla, první až zpětně. Například Česká televize tento záběr odvysílala až den po útoku – 12. 9. 2001 (Události, 2001).

39 Bezprostředně po útocích na WTC se ukázaly i tehdejší nedostatky distribuční cesty internetu. Reakce lidí totiţ byla tak masová, ţe zkolabovaly servery renomovaných online deníků a jedním z mála zdrojů aktuálních informací se opět na chvíli stal teletext (Čermák, 2009). Od té doby ale do vysílání pronikají i záběry, na nichţ není vidět téměř nic. Jejich vypovídací hodnota se takřka rovná nule, ale divák tím, ţe je záběr vysílán prostřednictvím

zavedené

instituce

televizního

vysílání,

získává

pocit,

ţe

se na obrazovce něco děje (viz analýza amatérských záběrů v další části této práce), resp. mělo dít – protoţe sleduje televizní stanici, která má jasnou strukturu a ručí za svůj obsah svým dobrým jménem. Původní důvod, kdy amatérské záběry měly nahrazovat ty profesionální, zůstal opomenut, a staly se svým způsobem „uměním pro umění“. Amatérské záběry mají dle našeho názoru své místo ve vysílání, pokud splňují tato základní kritéria: je na nich rozeznatelný děj či postavy, mají pointu (nevysílá se jen pro to, ţe je amatérsky natočený), jsou jedinečné (naprostá absence materiálů od profesionálních štábů), jsou jasně vizuálně odlišeny od standardního audiovizuálního materiálu, zobrazují jedinečnou událost a samozřejmě totoţnost osoby, která materiál natočila, je známa.

Rozostřování linie profesionálního žurnalismu Amatérské záběry jako formu nepřímé interakce mezi občany můţeme do jisté míry označit rovněţ za jednu z fází boje televizí o diváka. Nicméně je důleţité zamýšlet se nad tím, jakou formou by měl tento „boj“ být prováděn na platformě veřejnoprávního média, nebo chcete-li média veřejné sluţby. Uvaţujeme-li nad vyuţitím amatérských záběrů, můţeme jejich pozici ve vysílání rozdělit do dvou rolí. Mohou vystupovat jako samostatná jednotka (část pořadu nebo celý pořad věnovaný přímo tomuto druhu materiálů; např. iReport na CNN), či součást zpravodajského příspěvku. Druhý typ vyuţití dle našeho názoru vyţaduje citlivější přístup, jelikoţ v něm dochází k směšování dvou naprosto jiných pozic – profesionální a občanské. Pozice novináře je jasně definovaná, oproti tomu pozice občana prochází v rovině masových médií proměnou – od role pasivní k roli občasně aktivní. Nicméně občané zapojující se do proudu občanského ţurnalismu nejsou vázáni normami a nemají znalost fungování médií. Záběry,

které

nejsou

ve vysílání označeny, přestoţe jsou amatérské, rozostřují hranici mezi novináři jako

40 profesí a neprofesionální snahou zapojit se. Dle našeho názoru je nutné mezi těmito dvěma odlišnými druhy audiovizuálních materiálů rozlišovat a uţívat je výjimečně, aby mohli novináři nadále být bráni jako kvalifikovaná profese.

Využití amatérských záběrů: hypotéza Tato část bakalářské práce bude zkoumat roli, jakou produkty „nových médií“ hrály ve vybraném období zpravodajských relací ČT24. Pozorované období je ohraničeno první zmínkou o protestech v Egyptě (25. leden 2011) a dnem odstoupení Husního Mubaraka (10. února. 2011). Pozornost bude věnována především tomu, zda jsou produkty „nových médií“ schopny plnohodnotně nahradit přítomnost reportéra a jeho práci v terénu a jaké priority přitom stanovuje editoriální politika zpravodajství na ČT24. Proběhne kvantitativně-kvalitativní analýza. Zaměří se na počet amatérských záběrů, které byly v průběhu události ve zpravodajských relacích uveřejněny, četnost jejich zveřejnění (zda byly vysílány opakovaně), jejich vypovídací hodnotu (počet rozeznatelných obrazových i zvukových prvků v záběru – viditelnost prostředí, ostrost záběru, osoby, zvuky, rozlišitelnost děje) a podobné prvky definované níţe.

Amatérské záběry ve zpravodajství ČT o Egyptě Záběry24 pořízené přímo z místa, které se stalo objektem zpravodajsky hodnotné události, jsou z hlediska obrazové stránky zpravodajského a jakéhokoli jiného ţurnalistického příspěvku tím nejlepším, co můţe televize nabídnout. V případech, kdy redakce nemá k dispozici záběry pořízené vlastním štábem případně smluvně svázaným cizím štábem, se uvaţuje, pokud se objeví, o pouţití tzv. autentických obrazových materiálů od třetí strany, tedy od (většinou) přímých účastníků. Většinou jde o bezprostřední, neočekávané „spot news“, nebo o (mnohdy) konfliktní situace, kam novináři z nějakého důvodu – cenzura, špatná dostupnost apod. – nemají přístup. Tyto materiály uveřejňují amatérští kameramani na sítích typu YouTube nebo Facebook, případně je dále nabízejí renomovaným agenturám jako

24

Záměrně se vyhýbáme slovu „autentické“, neboť jej považujeme za vizuální synonymum slova „objektivita“ jakožto ideálu, jemuž by se měl novinář snažit přiblížit, reálně je ale prakticky nedosažitelný. V další části textu bude využíván střídmě.

41 například Reuters, nebo zveřejňují na občansko-ţurnalistických sekcích webových stránek (převáţně) západních vysílatelů jako CNN či BBC. V agenturních redakcích projdou kontrolou na základě etických principů například zmíněných v této práci v kapitole o etických aspektech vyuţívání produktů z nových médií. Pokud projdou systémem schvalování, jsou dále nabízeny předplatitelům sluţby. Provází je patřičné označení, například, ţe se jedná o záběr pořízený třetí osobou, nebo ţe pravost dokumentu nelze ověřit. Tato označení tam ale zůstávají přibliţně pouze dva týdny (Řezníček, 2011). Úkolem této části bylo vyhledat ve zpravodajských relacích a jejich příspěvcích týkajících se egyptské krize amatérské záběry a vyhodnotit je na základně předem stanovených kritérií. Problém se vyskytl uţ při jejich hledání. Některé jsou od těch klasických odlišitelné na první pohled, nicméně existuje moţnost, ţe s nimi jiné mohou splývat. Nová média totiţ neprovází jen jejich výskyt a potenciál (a pro účely této práce také následné vyuţití ve zpravodajství), jedním z dalších trendů je neustálé zkvalitňování kdysi amatérských přístrojů25. Proces digitalizace a neustálého technologického pokroku zapříčinil, ţe záběry z kamery „amatéra“ vznikají obrazově a zvukově stejně kvalitní (nebo minimálně velmi podobně kvalitní) materiály jako při natáčení profesionálního štábu. Tento druh konvergence s sebou nese v obecné rovině pozitivní rysy, v oblasti zpravodajství ale můţe přivodit komplikace při interpretaci obsahu (pokud si jich ovšem někdo všimne). Protoţe, jak bylo řečeno v kapitole zabývající se etickými aspekty nakládání s těmito typy zdrojů, není Česká televize povinna záběry převzaté od smluvně svázaných agentur ve vysílání označovat, čili se ke koncovému divákovi informace o neprofesionálním původu záběru nedostane. Tak došlo k tomu, ţe rozhodování, zda jde či nejde o amatérský záběr, záviselo na kritickém úsudku autorky práce (a následné konzultaci s vedoucím zahraničního zpravodajství Martinem Řezníčkem). Hlavním kritériem byla právě technická kvalita obrazu a zvuku – a to nejen ta, která byla dána parametry nahrávacího zařízení, ale také například roztřeseností záběru.

25

Jako příklad může posloužit zemětřesení v Japonsku v březnu roku 2011, kdy tzv. amatérské záběry nebyly vizuálně prakticky odlišitelné od těch tzv. profesionálních. Jediným vodítkem tak byla možnost označení ve vysílání nebo nedostatky videa, které se netýkaly technické kvality záznamu (například špatně zvolený záběr, ačkoli pouštět se do polemiky, zda lze v případě zemětřesení o síle 8,9 stupně Richterovy škály (Mediafax,2011) správně volit velikost záběru, nebo řešit světelné podmínky, by bylo nemístné a takřka neřešitelné).

42 Těmito kritérii prošlo 7 záběrů, které budou hodnoceny v následujících odstavcích, a to na základě stanovených parametrů.

Parametry analýzy užitých amatérských záběrů 

Kvalitativní parametry: o Děj záběru (viditelnost, rozlišitelnost, jasná definovatelnost) či viditelnost subjektů děje (osoby, budovy,…). o Etické komplikace. o Důleţitost děje pro zveřejnění záběru se sníţenou kvalitou obrazu (jinak řečeno vypovídací hodnota). Úrovně: minimální, nízká, průměrná, odpovídající, vysoká. o Odlišení původu záběru od standardního ţurnalistického materiálu. o Charakter materiálu: ilustrační/stěţejní (zda je materiál vyuţit pouze jako ilustrace, nebo je předmětem zprávy, a věnuje se mu zvýšená pozornost).



Kvantitativní parametry: o Četnost pouţití záběru. o Stopáţ záběrů. o Průměrná stopáţ záběru.

Základní údaje o umístění amatérsky pořízených materiálů: Počet identifikovaných materiálů: 5 (7)26 Rozmezí jejich vyuţití (v rámci pozorovaného období): 25. 1. 2011 – 28. 1. 2011 (sledované období 25. 1. 2011 – 10. 2. 2011) Pod kaţdým identifikovaným materiálem bude uveden stručný popis děje a dílčí výsledky. Celkové výsledky zkoumání budou uvedeny v tabulce pod identifikovanými materiály.

26

Z relací jsme vybrali 7 záběrů, z nichž pět shledal amatérskými i vedoucí zahraniční redakce ČT24 Martin Řezníček. Záběry č. 6 a 7 jsme ale přesto do analýzy začlenili. Podrobnosti jsou uvedeny pod výstřižky z vysílání materiálů č. 6 a 7.

43

Materiál č. 1

Obrázek 2Výstřiţek snímku materiálu č. 1; zdroj: Události ČT

Stručný popis záběru: Prostředí demonstrace. Dav skanduje a v popředí je strháván transparent, na němţ je portrét Husního Mubaraka. Celkový počet vyuţití ve zpravodajských relacích: 3x Stopáţe záběru během vyuţití: 4,5 s; 4,5 s; 4,5 s Z toho vyplývající průměrná stopáţ: 4,5 s Děj/viditelnost (úroveň: ţádná-nízká-průměrná-dostatečná-výborná) Dostatečná pro pochopení. Etické komplikace (ne-ano) Ne. Vypovídající hodnota (Úrovně: minimální-nízká-průměrná-dostatečná-vysoká) Dostatečná. Označení odlišného původu záběru Ne. Záběr byl umístěn v rámci příspěvku stejným způsobem jako standardní materiály. Charakteristika materiálu (ilustrační-stěţejní) Ilustrační.

44

Materiál č. 2

Obrázek 3Výstřiţek materiálu č. 2; zdroj: Zprávy ČT24

Stručný popis záběru Noc. Nejspíše demonstrace. Lidé pozorují hořící budovu. Celkový počet vyuţití ve zpravodajských relacích 10x Stopáţe záběru během vyuţití 4,4 s; 2,4 s; 3 s; 1,6 s; 3,1 s; 2,4 s; 3,2 s; 3,4 s; 1,8 s; 3,5 s Z toho vyplývající průměrná stopáţ: 2,88 s Děj/viditelnost (úroveň: ţádná-nízká-průměrná-dostatečná-výborná) Průměrná. Etické komplikace (ne-ano) Ne. Vypovídající hodnota (Úrovně: minimální-nízká-průměrná-dostatečná-vysoká) Nízká. Označení odlišného původu záběru Ne. Záběr byl umístěn v rámci příspěvku stejným způsobem jako standardní materiály. Charakteristika materiálu (ilustrační-stěţejní) Ilustrační.

45

Materiál č. 3

Obrázek 4 Výstřiţek materiálu č. 3; zdroj: Události České televize

Stručný popis záběru Dav lidí na ulici Celkový počet vyuţití ve zpravodajských relacích 1x Stopáţe záběru během vyuţití 3s Z toho vyplývající průměrná stopáţ: 3s Děj/viditelnost (úroveň: ţádná-nízká-průměrná-dostatečná-výborná) Nízká. Etické komplikace (ne-ano) Ne. Vypovídající hodnota (Úrovně: minimální-nízká-průměrná-dostatečná-vysoká) Nízká. Označení odlišného původu záběru Ne. Záběr byl umístěn v rámci příspěvku stejným způsobem jako standardní materiály. Charakteristika materiálu (ilustrační-stěţejní) Ilustrační.

46

Materiál č. 4

Obrázek 5 Výstřiţek materiálu č. 4; Zdroj: Zprávy ČT24

Stručný popis záběru Nelze popsat. Celkový počet vyuţití ve zpravodajských relacích 4x Stopáţe záběru během vyuţití 2 s; 2,2 s; 2,2 s; 2,4 s Z toho vyplývající průměrná stopáţ: 2,2 s Děj/viditelnost (úroveň: ţádná-nízká-průměrná-dostatečná-výborná) Ţádná. Etické komplikace (ne-ano) Ne. Vypovídající hodnota (Úrovně: minimální-nízká-průměrná-dostatečná-vysoká) Minimální. Označení odlišného původu záběru Ne. Záběr byl umístěn v rámci příspěvku stejným způsobem jako standardní materiály. Charakteristika materiálu (ilustrační-stěţejní) Ilustrační.

47

Materiál č. 5

Obrázek 6 Výstřiţek materiálu č. 5; Zdroj: Události České televize

Stručný popis záběru Noc. Lidé pohybující se před blíţe nespecifikovatelnou budovou. Celkový počet vyuţití ve zpravodajských relacích 1x Stopáţe záběru během vyuţití 3,5 s Z toho vyplývající průměrná stopáţ: 3,5 s Děj/viditelnost (úroveň: ţádná-nízká-průměrná-dostatečná-výborná) Nízká. Etické komplikace (ne-ano) Ne. Vypovídající hodnota (Úrovně: minimální-nízká-průměrná-dostatečná-vysoká) Nízká. Označení odlišného původu záběru Ne. Záběr byl umístěn v rámci příspěvku stejným způsobem jako standardní materiály. Charakteristika materiálu (ilustrační-stěţejní) Ilustrační.

48

Materiály č. 6 a č. 7

Stručný popis záběru Materiály byly jako amatérské označeny na základě zřetelně rozpixelizovaného druhého záběru. Je ale třeba poznamenat, ţe vedoucí zahraniční redakce Martin Řezníček jako amatérské tyto záběry neshledal. Jde o dva na sebe navazující děje, coţ lze rozeznat na základě místa děje, především bílo-černých pruhů lemujících vozovku. Na záběru č. 6 je člověk postřelen a na záběru č. 7 odnášen z místa pryč. Celkový počet vyuţití ve zpravodajských relacích Materiál č. 6: 9 x

49 Materiál č. 7: 9 x Stopáţe záběru během vyuţití Materiál č. 6: 4 s; 2,9 s; 2,9 s;4,1 s; 3 s; 4,1 s; 2,8 s; 3 s; 3,2 s Materiál č. 7: 4,4 s; 2,5 s; 2,5 s; 4,8 s; 2,4 s; 4,1 s; 2,4 s; 2,4 s; 2,7s Z toho vyplývající průměrná stopáţ: Materiál č. 6: 3 s Materiál č. 7: 3,13 s Děj/viditelnost (úroveň: ţádná-nízká-průměrná-dostatečná-výborná) Výborná Etické komplikace (ne-ano) Zejména záběr č. 6 by mohl vyvolat otázka, zda je zobrazování násilí (postřelený člověk) uţito v souladu s Kodexem ČT, konkrétně jeho pasáţí o zobrazování násilí. Nicméně Kodex umoţňuje vysílat záběry zobrazující násilí v případě, ţe jde o nutné doplnění události, a tento konkrétní záběr není explicitně šokující (nezobrazuje otevřené zranění, krev, kusy těl apod., jak tomu v jiných typech událostí můţe být). Není však jasné, zda byla osoba na záběru „pouze“ postřelena, nebo svým zraněním podlehla. V tom případě by mohlo jít o přímé zobrazování smrti. Na základě výpovědi šéfredaktora Karla Nováka by se ale takovýto materiál (a takto četně uţitý) neměl dostat do vysílání. Vypovídající hodnota (Úrovně: minimální-nízká-průměrná-dostatečná-vysoká) Vysoká. Označení odlišného původu záběru Ne. Záběr byl umístěn v rámci příspěvku stejným způsobem jako standardní materiály. Charakteristika materiálu (ilustrační-stěţejní) Ilustrační.

50

Vyhodnocení analýzy amatérských záběrů Vzhledem k tomu, ţe v důsledku neustálého zkvalitňování amatérských nahrávacích přístrojů nebylo moţné zjistit, zda zkoumané záběry byly jedinými amatérskými záběry, které ČT24 odvysílala v rámci svého zpravodajství. Ze zjištěných informací vyplývá, ţe na amatérských záběrech ČT24 své vysílání nestaví, a pokud to je moţné, upřednostňuje materiály vlastní (viz přítomnost vlastního reportéra přímo na místě) či materiály natočené jinými profesionálními novinářskými štáby. Amatérské záběry vyuţívala stanice pouze v počátku informování o egyptských nepokojích. Pozorování identifikovaných amatérských záběrů ukazuje, ţe jejich účel byl pouze ilustrační, mnohdy však svou funkci neplnily. Především záběr č. 4 nemá informační hodnotu vůbec ţádnou. Jeho vyuţití pro reportáţe povaţujeme za zbytečné a matoucí. Nejlépe z analýzy vyšly záběry č. 6 a 7, u nichţ paradoxně nepanovala shoda (s Martinem Řezníčkem, pozn. autorky), zda se o amatérský záběr vůbec jedná. Informační hodnota materiálů č. 2, 3 a 5 není o mnoho vyšší neţ u materiálu č. 4. Svou přítomností reportáţ neobohacují o záběry přímo z místa události, neboť z nich nelze ţádným způsobem zjistit, kde byly pořízeny, ani co přesně mají zachycovat. Z identifikovaných záběrů bychom na základě těchto zdůvodnění a předchozí analýzy ponechali ve zpravodajství pouze záběry č. 1, 6 a 7.

51

Závěr Cílem této práce bylo zaměřit se na pronikání prvků nových technologií do zpravodajství České televize a zjistit, do jaké míry ji ovlivňují. Shrnuli jsme teoretické poznatky vývoje nových technologií a jejich pronikání do televizní tvorby s ohledem na etické normy, které činnosti masových médií audiovizuálního zaměření regulují. V analytické části jsme se pokusili ukázat, ţe zrychlování produkce v rámci zpravodajské televizní stanice proměňuje skladbu jednotlivých relací. V Poledních událostech převaţuje počet ţánrů, které jsme pro účely této práce označili za sekundární (ţivý vstup, vstup ze záznamu, ţivý telefonát, telefonát ze záznamu, redaktor jako host ve studiu, studio Burza). Pod synchronní shrnující výpovědí reportéra jsou vysílány sestříhané podkresové záběry, které plní pouze ilustrační funkci a jejich přítomnost není pro pochopení zprávy nezbytná. Soudíme, ţe se jedná o znak konvergence masmédií, kdy se v důsledku nedostatku času pro zpracování ucelené reportáţe stává z televizního zpravodajství sluţba podobná rozhlasu. Neříkáme, zda je to dobře nebo špatně. Jsme si vědomi toho, ţe to není známka vědomého pochybení ze strany televize, nýbrţ důsledek sţívání technologií a lidské práce. Předchozí tvrzení by se ale nemělo brát jako omluva a konec diskuse. Je třeba zdůraznit, ţe jediným řešením koncepce zpravodajství nemusí být jen snaha zvýšit počet reportáţí i během dne, ale například i změna pojetí zpravodajských relací jako takových. Při analýze vyuţívání amatérských záběrů ve zpravodajských příspěvcích o egyptských nepokojích bylo zjištěno, ţe ČT24 se snaţila vyuţívat tento typ materiálů střídmě, co se kvantity týče. Amatérské záběry jako materiál pro reportáţe pouţila jen v začátku konfliktu, kdy měly televizní stanice obecně problém jiný typ materiálů přímo z místa odvysílat. Nicméně výpovědní hodnota pouţitých záběrů dle námi stanovených kritérií je diskutabilní. Ano, jednalo se o materiál natočený přímo na místě a svým umístěním v reportáţi výrazně neposunoval její vyznění. Na druhou stranu aţ na výjimky v podobě například zkoumaného materiálu č. 1 jejich vyuţití nebylo nezbytné, protoţe na mnoha z nich nebylo vůbec patrné, co mají zobrazovat. Zastáváme názor, ţe k vyuţívání amatérsky pořízených záběrů pro účely obecného zpravodajství by mělo docházet pouze tehdy, přispěje-li jejich výpovědní hodnota ke kvalitě reportáţe, nebo zobrazují-li objekt tématu reportáţe jako takový a je-li reportáţ na jejich zveřejnění postavena.

52

Summary In this bachelor thesis we focused on the major influences present in television news service of Česká televize (ČT24), which is caused by the new technology and especially new media. At first we wanted to describe the development of technology that is used in making and also distributing news, especially television news – starting with the “teledata” service (more known as Ceefax) and ending with the “Web 2.0” era. Then we searched for to the answer on the question, how do reputable news providers such as BBC, Reuters and Česká televize (which is the object of this thesis) solve the problem of inadequate use of amateur-shot content or other types of so called new media content. We didn’t mean to imply that regulation of such content should be applied. The only thing we wanted to achieve was to start a discussion on that topic. We think that content provided by social networkers or “citizen journalists” deserves to be analysed, described and even questioned, for it is different from the materials provided by professional journalist and journalistic sources. We also wanted to describe changes which are caused by the real-time news phenomenon. The time between an event and the time it being published in the media has been shortened to the most possible minimum. The real-time news phenomenon and the amateur video use in ČT24´s news service were also subjects of the analysis of this thesis. At first we wanted to show what causes the lack of time, journalists have to deal with. We found out that the number of genres (which we named secondary considering classic reports as primary) such as live reporting, live phone calls, reporter in the studio etc. in the news at 12 a.m. is much bigger than in evening news. We understand it as a proof that the content and the form of news service has changed – firstly because of the lack of time for preparation and news-making, secondly because of the interactivity trend adopted from the new media. As for the amateur video use, we found out that Česká televize (ČT24) uses this type of material carefully and abstemiously. The audience, nevertheless, has no possibility to recognise it, because ČT24 is not required to mark them as “amateur” if it was emitted by a reputated news agency. The question is, if the separation of the citizen journalism from the professional media content is at all necessary. In our opinion it should be so.

53

Použité prameny Knižní zdroje BRIGHTON, Paul a FOY, Dennis. News Values. Wiltshire : Sage Publications, 2007. 216 s. ISBN 978-1-4129-4599-8. ČERMÁK, Miloš. Nová média. Úvod a stručná historie. In Osvaldová, Barbora a další. Žurnalistika v éře informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky. Vydání 1. Praha : Karolinum, 2009. 192 s. ISBN 978-80-246-1684-1. FELDMAN, Tony. An Introduction to Digital Media. London : Routledge, 1997. 173 s. ISBN 0-145-15423-5. JIRÁK, Jan a KÖPPLOVÁ, Barbora. Média a společnost. Vydání 2. Praha : Portál, 2007. 207 s. ISBN 978-80-7367-287-4. KÁLAL, Jan. Expanze a přesun televizního zpravodajství na internet. In Osvaldová, Barbora a další. Žurnalistika v éře informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky. Vydání 1. Praha : Karolinum, 2009. 192 s. ISBN 978-80-246-1684-1 KUMAR, Amitabh. Implementing Mobile TV. Oxford : Focal Press, 2010. 660 s. ISBN 978-0-240-81287-8. LOKŠÍK, Martin. Reportáţní tendence v digitálním televizním vysílání. In OSVALDOVÁ, Barbora a další. O reportáži, o reportérech. Vydání 1. Praha : Karolinum, 2010. 130 s. ISBN 978-80-246-1781-7 MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Vydání 2. Praha : Portál, 2002. 447 s. ISBN 80-7178-714-0. MELODY, W. H. Communications Policy in the Global Information Economy. In M.F. Ferguson. Public Communication: New Imperatives. London : Sage Publications, 1990. 224 s. OSVALDOVÁ, Barbora, HALADA, Jan a další. Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace.Vydání 3., rozšíření. Praha : Libri, 2007. 263 s. ISBN 97880-7277-266-7. ŠMÍD, Milan, TRUNEČKOVÁ, Ludmila. Novinář a jeho zdroje v digitální éře. Vydání 1. Praha : Karolinum, 2009. 205 s. ISBN 978-80-246-1661-2. TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. Vydání 1. Praha : Portál, 2006. 192 s. ISBN 807367096-8. URBAN, Jan. Zpravodajství v extrémních situacích. In Kolektiv autorů. Zpravodajství v médiích. Vydání 1. Praha : Karolinum, 2005. 155 s. ISBN 80-246-0248-2.

54

Odborné články QUIRING, Oliver. What do users associate with "interactivity"? New Media and Society. 2009, Sv. 11. Dostupné z WWW: http://nms.sagepub.com/content/11/6/899. GALTUNG, Johan a RUGE, Mari. The Structure of Foreign News. Journal of peace research. 1965, 1. s. 64-90

Internetové zdroje ANTOŠ, David. Web 2.0 je bullshit. Blog.lupa.cz. [Online] 23. srpen 2006. [Citace: 5. 4. 2011]. Dostupný z WWW: http://jilm.blog.lupa.cz/2006/08/23/web-2-0-je-bullshit/>. CABLE NEWS NETWORK. TURNER BROADCASTING SYSTEM, INC. CNN iReport [online]. 2010 [Citace: 12. 5. 2011]. CNN iReport. Dostupné z WWW: . ČESKÁ TELEVIZE. Česká televize má chartu pro nová média. ČT24. [Online] 19. 10 2010. [Citace: 16. 02 2011]. Dostupné z WWW: http://img5.ct24.cz/multimedia/documents/21/2035/203409.pdf> ČESKÁ TELEVIZE. Chat. Nová média v roce 2011. ČT24. [Online] 05. 01 2011. [Citace: 02. 19 2011]. Dostupné z WWW: . FINDARTICLES.COM. More Than One Billion Users Will View Online Video in 2013, According to ABI Research. findarticles.com. [Online] 27. 5 2008. [Citace: 17. 4 2011]. . FRIDRICH, Milan. Fridrich: ČT novými médii buduje novou společenskou vazbu. Česká televize. [Online] 8. 4 2011. [Citace: 17. 4 2011]. Dostupné z WWW: . IRT GMBH. About HbbTV - Specification. HbbTV[Online] 2010. [Citace: 20. 02. 2011]. Dostupné z WWW: . MACEK, Jakub. Revue pro média. [Online] Masarykova univerzita v Brně, 12 2002. [Citace: 01. 03 2011]. . NAUGHTON, John. Websites that changed the world. Guardian.co.uk & The Observer. [Online] 13. 08 2006. [Citace: 12. 04 2011.]. Dostupné z WWW: < http://www.guardian.co.uk/technology/2006/aug/13/observerreview.onlinesupplement >. SHEDDEN, David. New Media Timeline. Poynter.org. [Online] 16. 12 2010. [Citace: 5. 4. 2011.]. Dostupné z WWW: .

55 VAISHAR, Antonín. Folksonomie. Inflow. Information Journal. [Online] 16. 11 2007. [Citace: 5. 4. 2011]. Dostupné z WWW: .

Legislativní dokumenty a profesní standardy BRITISH BROADCASTING CORPORATION. Editorial Guidelines. BBC [online] 2011. [Citace: 30. 03. 1011]. Dostupné z WWW: BRITISH BROADCASTING CORPORATION. Guidance Notes. BBC [online] 2011. [Citace: 30. 03. 2011]. Dostupné z WWW: ČESKÁ TELEVIZE. Vše o ČT. [online] 2003. [Citace: 30. 03 2011.] Dostupné z WWW: . SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2010/13/EU. O audiovizuálních mediálních službách. 2010. Dostupné z WWW: THOMSON REUTERS. Reporting from the Internet - Handbook of Journalism. Reuters. [Online] 2. 1 2011. [Citace: 30. 03 2011.] Dostupné z WWW:

THOMSON REUTERS. Essentials of Reuters Sourcing - Handbook of Journalism. REUTERS. [Online] 25. 11. 2009. [Citace: 30. 03 2011.] The Dostupné z WWW: ZÁKON Č. 231/2001 SB., o provozování rozhlasového a televizního vysílání.

Sledované zpravodajské relace UDÁLOSTI, ČESKÁ TELEVIZE. 11. 9. 2001 – 17. 9. 2001 RANNÍ UDÁLOSTI, ČESKÁ TELEVIZE. 25. 1. 2011 – 11. 2. 2011 DOPOLEDNÍ UDÁLOSTI, ČESKÁ TELEVIZE. 25. 1. 2011 – 11. 2. 2011 POLEDNÍ UDÁLOSTI, ČESKÁ TELEVIZE. 24. 1. 2011 – 13. 2. 2011

56 ODPOLEDNÍ UDÁLOSTI, ČESKÁ TELEVIZE. 25. 1. 2011 – 11. 2. 2011 UDÁLOSTI, ČESKÁ TELEVIZE. 24. 1. 2011 – 13. 2. 2011 NOČNÍ UDÁLOSTI, ČESKÁ TELEVIZE. 25. 1. 2011 – 11. 2. 2011 ZPRÁVY, ČESKÁ TELEVIZE. 25. 1. 2011 – 11. 2. 2011

Archiv autorky (k dispozici v příloze) NOVÁK, Karel. O nových krocích zpravodajství ČT24. Bulantová, Klára. 10. 2 2011. (dosud nepublikovaný dokument) ŘEZNÍČEK, Martin. O egyptském konflitku a roli nových médií v něm. Bulantová, Klára.7. 3. 2011. (dosud nepublikovaný dokument)

Diplomové práce POKORNÁ, Michaela. Digitální technologie na základní škole. Brno : Masarykova univerzita, 2008. ZBIEJCZUK, Adam. Web 2.0 - charakteristika a služby. Brno : Masarykova Univerzita v Brně, 2007.

57

Seznam příloh Příloha č. 1: Zmanipulovaná fotografie pouţita mnoha renomovanými masmédii (fotografie) Příloha č. 2: O egyptském konflitku a roli nových médií v něm (rozhovor s Martinem Řezníčkem) Příloha č. 3: O nových krocích zpravodajství ČT24. (rozhovor s Karlem Novákem)

58

Příloha č. 1: Fotografická manipulace použita mnoha renomovanými masmédii

Zdroj: lidovky.cz

59

Příloha č. 2: Rozhovor s vedoucím zahraniční redakce ČT24 Martinem Řezníčkem o egyptském konflitku a roli nových médií v něm. Měly podle vás sociální sítě vliv na události v Egyptě, jejich organizováním počínaje? Myslím, ţe ano. Role sociálních sítí je sice důleţitá, ale na druhou stranu existují země s omezeným přístupem k internetu a i tam nepokoje čas od času proběhnou. Moţná by egyptské nepokoje neměly takový spád, neproběhly by tak rychle. Sociální sítě mohly vývoj těchto událostí podle mého názoru uspíšit, nikoli ale vytvořit. Protesty v oblasti severní Afriky – zejména v Alţírsku a Tunisku - vznikly vlastně úplně nenápadně. Lidé nejprve protestovali proti vládě a cenám potravin. Také úspěch v Tunisku znamenal pro Egypťany obrovskou podporu. Proč Egypťané nepočkali do září, kdy měl Mubarak ve funkci skončit? Myslíte, že pouhým jeho odstoupením se v Egyptě něco změní? Pro ně bylo odstoupení Mubaraka jediným moţným cílem. Mubarak ale není pouze černobílou osobou, ač mají média tendenci toto někdy zplošťovat. Je jednoduché na jednoho člověka „hodit“ všechno špatné, ale často je to problém celého systému, společnosti, v jejímţ čele ale přirozeně někdo stojí. Pro demonstranty prakticky nebylo cesty zpátky, oni si nemohli dovolit ustoupit. Do Egypta jste nakonec vyslali reportéra Martina Jonáše, kdy jste se rozhodli, že tam pojede? Kdyţ protesty trvaly zhruba dva týdny a nic se nedělo, říkali jsme si, ţe to není moţné, ţe se prostě musí něco přelomového stát. Tento moment přišel ve chvíli, kdy nositel Nobelovy ceny míru a bývalý šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii Muhammad Baradej řekl, ţe se vrátí zpět do Egypta, a pokud si to „ulice bude přát“, postaví se do čela nespokojených. V ten okamţik jsme se rozhodli vyslat Martina Jonáše do Egypta, letěl tam hned druhý den. Samozřejmě to nebyl náhodný výběr. Vţdy musíte mít vybraného kandidáta, který bude připraven a který vám je schopen poskytnout

původní

kvalitní

zpravodajství

z místa,

tedy

přidanou

hodnotu

k obrazovému materiálu, který získáváme z agentur. Kdy jste se rozhodli ho stáhnout? Kdyţ se náš štáb stal potřetí obětí útoků, rozhodli jsme se, ţe uţ to nemá cenu. Pobyt našeho reportéra uţ postrádal smysl, protoţe nemohl natáčet. Prakticky bychom jenom dále platili za jeho pobyt na hotelu, který ale stejně nebyl bezpečný, on by tedy byl

60 navíc vystaven nebezpečí. Velká zahraniční média si mohla dovolit zaplatit si pro svoje štáby ochranku a místní průvodce, náš rozpočet je ale omezený. Četl jsem reakce zkušených novinářů, kteří uţ několikrát v podobných konfliktních oblastech působili, a ti říkali, ţe je to poprvé od občanského konfliktu v Alţírsku na začátku 90. let, kdy se stali novináři samotní terčem násilí, kdy byli okrádáni a podobně. Za těmi cílenými útoky stál Mubarakův reţim a jeho přívrţenci, tajná policie. Cílem bylo média zastrašit, aby se svět nedozvěděl, co se v Egyptě děje. Většina novinářů v té oblasti byli běloši a šli snadno rozeznat, pro útočníky taky představovali potenciální zdroj peněz. Jakým způsobem jste s Martinem Jonášem komunikovali? Mluvili jsme spolu hlavně mobilním telefonem. Uţ jen proto, ţe internet byl v Egyptě blokován, nebo šel velmi omezeně. Naštěstí mobilní sítě jakţtakţ fungovaly. Vrátily se vám „náklady“ a rizika, která jste do pobytu vlastního reportéra v této oblasti investovali? Ono je těţké posoudit, jestli se něco vrátí nebo ne. To je podobné jako s rozpočtem celé televize. Máte 7 miliard vybraných z poplatků od diváků. Vrátí se vám v tom, co televize vysílá? Těţko říct. Z mého pohledu se jednoznačně vyplatilo tam Martina Jonáše poslat. Jsem přesvědčen, ţe tam Česká televize měla mít vlastního reportéra. Pokud bychom tam nebyli, museli bychom informace pouze přebírat. Navíc český reportér na rozdíl od velkých agentur zná českého diváka, ví, co by mělo v reportáţi zaznít a co je naopak pro diváka zbytečné zmiňovat. Podobné události, v nichž mají novináři do některých oblastí velmi omezený přístup, bývají bohaté na amatérské, autentické záběry od přímých účastníků. Řešíte, zda jsou či nejsou nějakým způsobem zmanipulované nebo zinscenované? V těchto situacích to prakticky nemáte šanci zjistit, musíte se taky rozhodovat velmi rychle. Nás zajímá, jakou mají vypovídací hodnotu, zda přinášejí informace, ilustraci situace. Zpočátku jsme ani neměli jinou moţnost neţ vysílat, co lidé sami natočili, protoţe jsme jednoduše neměli téměř jiné obrazové materiály a na těch televize koneckonců stojí. Tím ale nechci říct, ţe by manipulace nebyla problém, jenom v době, kdy nemáte k dispozici jiné materiály, vám ani nic jiného nezbude. Můţete na to ale diváka upozornit. Kdyţ přebíráte podobná videa z velkých agentur (čerpáme především z Reuters a APTN), občas můţete narazit na upozornění, ţe pravdivost materiálu, resp. informací v něm obsaţených nelze stoprocentně ověřit. Jak probíhala příprava na speciální živé vysílání k tomuto tématu?

61 K Egyptu jsme vysílali několik speciálů. V Den odchodu a těsně před odstoupením Mubaraka. Naštěstí na ČT24 není problém operativně speciální vysílání vloţit. V době, kdy se toto dříve muselo dojednávat s ČT1 nebo ČT2, to trvalo déle a bylo to mnohem komplikovanější. Sledovali jste při zpracování témat sociální sítě a podobné zdroje? Ano, ale nebrali jsme je jako primární zdroj. Na Twitteru si například můţete tematicky vyselektovat příspěvky, které potřebujete. Stávalo se, ţe informace od přímých účastníků a novinářů, kteří byli přítomni na místě, byly na Twitteru rychleji, neţ je tam umisťovaly velké agentury. To se stalo například i v případě útěku tuniského prezidenta, coţ byla událost, která se odehrála během několika desítek minut. Konkrétně při těch ţivých speciálech musíte mít například člověka, který se bude věnovat aktuálnímu zpravodajství ve velkých zahraničních médiích, abyste poskytovali ty nejaktuálnější, ověřené informace. Sledovali jsme ţivě i sociální sítě, často jsme ale museli zdrojovat a upozorňovat, ţe to nejsou médii ověřené informace, abychom nedali divákovi dojem, ţe postřeh, který vysíláme, je objektivní a ověřitelná pravda. Když jste vysílali živá vysílání, čekali jste, že se během nich něco zásadního stane? U tohoto typu událostí s tím nemůţete počítat. Například před zhruba dvěma týdny, kdyţ se čekalo na vyjádření libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, ho vysílaly ţivě větší zpravodajské televize včetně té naší. Kaddáfí přitom nic zásadního během projevu neřekl. Ţivé vysílání v novém, interaktivním studiu občas způsobí, ţe se v něm vyskytnou technické či jiné chyby. Lze je nějak eliminovat? Tyhle věci jsou pro nás stále nové a vţdy se můţe přihodit něco, co neočekáváte. Ve studiu je kaţdý zodpovědný za svůj úsek. Ale například funkčnost velké plazmové obrazovky ještě není taková, jak bychom si představovali, některé funkce a efekty se ještě musí dodělat. Stejně tak ty menší obrazovky po stranách by měly umět například vysílat obraz tak, aby na sebe vzájemně navazovaly, a to zatím nejde. Během ţivého televizního vysílání, které je velmi náročné, můţe vzniknout několikanásobně více chyb neţ například v rozhlase, kde se také stávají běţně. Ale na druhou stranu jsem rád, ţe se takové věci dějí. Divák získá pocit, ţe je to opravdu ţivé a moderátoři jsou taky jenom lidé. Berete tyto technologie spíše jako komplikaci nebo usnadnění práce? Je jedno, co to přinese nám, důleţité je, jestli to je pro diváka přínosem. Sdělení jsou mnohem názornější, a to nejen díky těm technologiím ve studiu, ale také například díky

62 lepší grafice. Samozřejmě, ţe se stane, ţe strávíte hodinu nad něčím, co vám ve výsledku vytvoří 15 vteřin, ale pro diváka to bude mít mnohem větší cenu. Kdybyste měl možnost kompozici vysílání nějakým způsobem ovlivnit, změnil byste zpětně něco? Jak se stavíte například k objemu zpravodajských relací během vysílání? To, co ČT24 vysílá, je přímo úměrné tomu, kolik lidí a s jakými zkušenostmi v ní pracuje. Proto se ve vysílání například některé věci opakují, protoţe nemáte víc lidí, kteří by se na tom podíleli. My jsme vlastní kapacity v zahraniční redakci vyčerpali na novém hodinovém pořadu Horizont, který trochu sniţuje manko světových zpráv na ČT24. Zahraniční televize mají větší finanční zdroje a mohou si přirozeně více dovolit. Na druhou stranu škodovku z osmdesátých let taky nemůţete porovnávat s tou současnou, i u nás je patrný velký vývoj dopředu. Vyjádření Martina Řezníčka k identifikovaným amatérským záběrům: Aţ na ten poslední záběr mi to všechno přijde jako amatérské záběry, ale s jistotou to říct nemohu. V archivních materiálech nemíváme uvedeno, zda jde o amatérské nebo profesionální záběry, to je většinou jen jako "amatérské video" zmíněno v popiscích ke konkrétním příspěvkům, které dostáváme v rámci agenturního zpravodajství. Tyto popisky ale agentury uchovávají jen 1-2 týdny, takţe to není dohledatelné. Tzn. obecně řečeno: dohledatelné to, co posíláte, není, ale s nejvyšší pravděpodobností jde o amatérské záběry, které do svého zpravodajství zařadila jedna z těchto organizací, resp. agentur - EBU, Reuters, APTN nebo CNN, od nichţ hrubé materiály odbíráme. Pokud se nepletu, s výjimkou jednoho českého dokumentaristy a našich vlastních záběrů pořízených kameramanem Petrem Svidenským během cesty s Martinem Jonášem pocházelo všechno obrazové zpravodajství z Egypta výhradně z těchto agentur, které amatérská videa posílala ve velkém.

63

Příloha č.3: Rozhovor se šéfredaktorem ČT24 Karlem Novákem o nových krocích zpravodajství ČT24 Od nového roku se změnila koncepce Událostí, jsou více rozkouskované. Sledujete tím konkrétní cíl? Události se změnily ze všeho nejméně. Headliny jsou teď čtyři místo tří. V minulosti jich ale taky bylo třeba pět. Přístupy k tomu byly různé. Dávalo se třeba jedno téma na začátek, hlavní téma dne. Moje koncepce je ale taková, ţe na začátku by mělo být 4 aţ 5 hlavních zpráv dne jako na první stránce novin. Potom můţeme teprve jít do témat domácích, zahraničních, ekonomiky, sportu, … Rozkouskovanost se týká ČT24, jejího odpoledního vysílání. Tam se to kdysi dělalo tak, ţe byly půlhodinové zprávy doplněné reprízou nějakého magazínu. Po nástupu Milana Fridricha se od roku 2008 jel takový první „polokontinuál“, kdy se po čtvrt hodinách střídaly zprávy s rozhovory ve studiích. Od 1. ledna 2011 jsme udělali to, ţe jsme studia a zprávy propojili do sebe z toho důvodu, aby i rozhovory byly zapracované do jednotného kontinuálního proudu, aby měl kaţdý příběh svůj vývoj. Dejme tomu, ţe pokud se jedná o platech doktorů, přenášíme tiskové konference a máme hosty ve studiu, přičemţ jejich výpovědi zpracováváme do zpráv. Ta událost se tak v čase vyvíjí. Uţ to není tak, ţe se ustříhá příspěvek, který se beze změny odvysílá v jednu, ve dvě, ve čtyři a pak trochu změněný v Událostech. Teď je příspěvek s kaţdými zprávami jiný. Předpokládáte tedy, ţe se na vás diváci dívají delší časový úsek? Zpravodajská televize je jednak od toho, ţe se na ni lidé chvilku dívají a pak jdou pryč. Z dat, která dostáváme, ale vyplývá, ţe se na nás lidé dívají kontinuálně, a to se teď bavíme pouze o datech, která dostáváme z peoplemetrů. Spousta diváků sleduje dvacet čtyřku v zaměstnání, kde nejsou ţádné peoplemetry. My předpokládáme, ţe to mají puštěné (jsou to většinou opinion makeři), aby se dozvěděli ty nejčerstvější informace, a proto se jim zprávy snaţíme měnit a sledovat je v jejich vývoji. Náš cíl je, aby se na to dívali kontinuálně, aby nemuseli mít jiné zdroje, aby si ty informace nemuseli hledat na internetu. Plánujete do budoucna oddělit hlavní relace od ČT1 a ČT24? Co se týče poledních zpráv, určitě nic odlišovat nebudeme. Co se ale Událostí týče, je ve hře několik variant. Události mají totiţ tak trochu smůlu. Vyrábějí se na jedné straně pro diváka ČT24 a diváka ČT1, přičemţ ti diváci jsou naprosto rozdílní, a to není úplně dobré. Varianta mít „quickly news“ na jedničce a hlubší, analytičtější relaci

64 na ČT24 taky existuje, ale v tuto chvíli o tom pouze diskutujeme, není ţádné rozhodnutí a moţná to zůstane stejné. Na spodní straně ČT24 běţí kontinuálně informační lišta, jejíţ obsah se neshoduje s lištou, která je určena tématu vysílání. Všimli jste si této informační kolize, vnímáte to jako problém? Není to problém, jsou to dva zdroje informací. Pokud je ve vysílání veden rozhovor na téma, které někoho ne tak úplně zajímá, můţe si divák číst mezitím tu lištu. Z lišty dostane člověk přehled informací, co se děje. Takhle se to dělá všude. Jak se stavíte k ţivým vstupům, kdy je ve zprávách umisťujete? V poledních událostech dáváme ţivé vstupy, protoţe spousta věcí se teprve děje během dopoledne a příspěvky nejsou ještě hotové. Redaktor se nestihne vrátit stříhat příspěvek, protoţe musí ještě točit další vývoj a výpovědi - nestavíme příspěvky pouze na výpovědi jednoho respondenta. Takovou situaci tedy řešíme ţivými vstupy. Vstupy ze zahraničí jsou ale nahrazovány ţivými telefonáty… Je to levnější varianta. Ţivé vstupy ze zahraničí necháváme pouze v hlavních relacích nebo v Událostech, komentářích. Snaţíte se najít nějakou levnější variantu? Samozřejmě. Hodně vyuţíváme Skype a u spousty zahraničních zpravodajů potom Quicklink, coţ je přenos po internetu, který je kvalitnější neţ Skype. Skype je skutečně vizuálně nedokonalý, ale také s ním pracujeme. Především přes den, v odpoledních studiích,… Kolik stál satelitní přenos ze zahraničí? Zhruba patnáct set za minutu, ale je to váţně jen odhad, přesná čísla k dispozici nemám. Trasa se objednává na 10 minut a stojí to zhruba 15 000 Kč. Někdy to ale můţe být levnější. To záleţí například na tom, přes kolik to jde druţic a podobně. Máte nějakou metodiku týkající se ţivých vstupů? Obecně existují dva přístupy. Jeden uvedla do extrému Nova, která dělá ţivý vstup jenom pro ţivý vstup. To my nechceme. My vstup děláme pouze v situaci, kdy není moţné sdělit informaci jiným způsobem, nebo kdy to je zásadní událost jako egyptské nepokoje, volby v USA. Ale například, co se Bruselu týče, tam se stane několik věcí za den, něco lze dát do cartu a něco dopovíte v ţivém vstupu. Nedávno se tam řešil třeba Egypt a běloruská víza, to byste musela řešit buďto dvěma reportáţemi anebo jedním ţivým vstupem. Snaţíte se měnit podobu příspěvků v relaci?

65 Musí se střídat formy. Přesná metodika ale není. Rozhodovací proces probíhá s vedením redakce, kde jsou editoři, šéfredaktoři rubrik,… Někdy řeknu, ţe nemůţeme dát dva carty ostře za sebou. Je potřeba, aby relace měla dynamiku, spád. Ţivé vstupy většinou začínají otázkou ze studia a následuje monolog reportéra. Snaţíte se pracovat i s touto formou příspěvku? Pro nás je modelovou situací dialog moderátora s respondentem, většinou formou dvou otázek a dvou odpovědí. V Událostech, komentářích jde v podstatě pouze o dialog. Někdy se moderátor ptá jen na jednu, ale dvě jsou optimální. Mohl byste určit hlavní zpravodajské hodnoty ve zpravodajství ČT24? Na jakém místě by byla negativita? U nás negativita zpravodajskou hodnotou není. Pro nás je důleţité, na kolik lidí bude mít zpráva dopad, u zahraničních zpráv potom dopad na světovou scénu. Jsou zprávy typu ztracené Aničky, kdy můţete něčemu napomoci. Zveřejnilo se to proto, ţe ji to mohlo pomoci najít. Vysíláme věci, které jsou pro společnost důleţité, které zachycují důleţité společenské jevy. Různé ekonomické jevy, jestli mají lidé spořit nebo ne. Je to vţdy o dopadu na lidi, to je prioritní hledisko. Co se ale týče informačních bannerů, tam naopak je snaha dostat zpráv co nejvíc. Aby diváci nemuseli jít na internet a měli informace k dispozici na informační liště. Nedáváme tam akorát bulvární zprávy. Pseudoudálosti – události vytvořené přímo za účelem mediace; bráníte se jim nebo je z nutnosti umisťujete? My máme přetlak událostí, které se dějí. Tiskovky vysíláme čas od času. Například u politických stran, které jsou součástí zdejšího ţivotního prostoru. Jejich ideje dostanou před volbami podobu programu, který dostane podobu zákonů… Pokud se tisková konference týká aktuálního důleţitého tématu, tak ji samozřejmě vysíláme ţivě. Tiskové konference vlády dáváme proto, ţe vláda navrhuje zákony, které mají dopad na lidi. Vysíláme tiskovky opozice, protoţe máme být podle zákona vyváţení. Kaţdé zveřejnění informace je svým způsobem účelové, kaţdá instituce, která něco zveřejní, se chce nějakým způsobem prezentovat navenek, to není nic proti ničemu. Přinášíme informace online, kde například vláda řekne, o čem a proč rozhodla, načeţ tomu dodáme vyjádření opozice. My tím dáváme divákům informace do souvislostí.

Jak moc je pro vás důleţitá sledovanost?

66 Sledovanost je doplňkové kritérium, nikoli prioritní, jak je tomu u komerčních televizí. Samozřejmě nás těší, ţe se na nás dívá čím dál tím více lidí. Jak se stavíte ke kontroverzním obrazovým materiálům, například teroristických činů? Pohybujeme se v rámci etického kodexu. Jeho překročení se definuje jako překročení pracovní kázně. Nikdy ale neexistuje univerzální definice. Například důleţité je neukazovat smrt samotnou. Kdyţ byl popraven Saddám Husajn, běţelo to na internetu, ale my to nevysílali. Na druhou stranu přece nemůţeme ukazovat nic neříkající obrázky. Proč ubývá vlastní iniciativy reportérů? To je celosvětový problém ţurnalistiky uţ od dob, co začaly vysílat zpravodajské televize. Reportéři mají méně času, dříve dělali na jedné kvalitní reportáţ do jedné večerní relace. Je to daň něco za něco. My se snaţíme někdy zdvojit počet lidí, kteří na příspěvku pracují. Standardy ţurnalistiky – objektivita a vyváţenost – jsou pořád stejné. Pokud děláte přes den hodně vstupů a poté z toho máte večer udělat CRT, je to samozřejmě někdy na úkor kvality, neţ kdyby na to reportér měl celý den čas. Jaké zdroje pro zpravodajství nejčastěji vyuţíváte? Máte ČTK, světové agentury, internetové servery. Snahou kaţdé redakce je ale mít vlastní agendu, například informátory z řad institucí. Kolik věcí, které se budou druhý den vysílat, se rozhoduje předem? 50-60 % je uţ naplánováno. Který problém se změnami ve vysílání se vám zdál v poslední době nejtěţší? Co plánujete do budoucna? Největší oříšek byl pro nás odpolední kontinuál, propojování odpoledních studií s relacemi tak, aby to byl jednolitý proud a ne chaos. Aby se informace ve vysílání vyvíjely. A k tomu jsme přidali šest nových pořadů. Nyní jsme ve fázi dolaďování. Co se týče novinek, určitě reflektujeme zánik televize Z1, reflektujeme ţánry, které tam byly oblíbené, reflektujeme nové změny zpravodajství TV NOVA. Osmdesát procent naší práce se teď soustředí na to, aby se naše změny pořádně zaběhly. Jak se perete s nástupem nových médií? Je to úţasný zdroj nových informací. Nám z výzkumů vychází, ţe diváci ČT24 jsou velmi aktivními uţivateli internetu. Během povodní vzrostl počet našich fanoušků na Facebooku ze zhruba sedmi tisíců na pětadvacet tisíc. Je to platforma, na které můţete sdělovat informace okamţitě.

67 Kdyţ chcete odněkud dělat vstup, musíte tam dojet, natočit nějaké obrázky, „natrasovat“ to sem, musíte namířit parabolu na druţici a tím dostanete určitou časovou prodlevu. Na Facebooku můţete informace sdělovat okamţitě, ale klade to větší nároky na přesnost informací. Od lidí se tam samozřejmě mohou dostat poplašné informace, které nemají ţádný reálný základ. Prostřednictvím sociálních sítí si kultivujete komunitu svých uţivatelů, je to výborné z hlediska PR akcí a získávání zpětné vazby od diváků. Na internetu jsou občas projekty, které se nevysílají na ČT24, ale není jich mnoho.

U některých konferencí odvysíláte část a zbytek dojede na internetu,

ale samozřejmě tím stejně kladete nároky na přenosovou techniku. Nezkresluje absence dat o sledovanosti na internetu váš pohled na vaši diváckou základnu? Naše informace o divácích vycházejí z peoplemetrů. I ta jsou ale zkreslená. Nás sledují lidé v zaměstnání, tam peoplemetry k dispozici nejsou. Řeší jenom diváky, kteří jsou doma. Vychází z toho, ţe náš modelový divák je vysokoškolsky vzdělaný důchodce. Ale my víme, ţe divácká obec je jiná. To samozřejmě nezachytíte. Kdyby se pouţívala audiometrová technologie – náramky, co snímají signál, tak by to bylo přesnější. Myslím si, ţe jsme podhodnocení, ţe nás sleduje více lidí. Neplánujete tedy systém sběru dat o divácích modernizovat?27 Všechno je to o penězích. Ta nová technologie je podstatně draţší.

27

V průběhu zpracovávání této práce bylo zjištěno, že Česká televize v rámci výzkumu publika plánuje při vypisování zakázky na další období zahrnout do požadavků také zjišťování sledování televizních pořadů i na internetu.