Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav informačních studií a knihovnictví Studijní program: informační studia a knihovnictví Studijní obor: informační studia a knihovnictví
Rigorózní práce
Mgr. Květa Mrázová
Informatizace a elektronizace v oblasti veřejné správy a její vývoj ve Středočeském kraji Informatization and electronization in field of public administration and its development in Central Bohemia Region
Praha 2007
0
Prohlašuji, že jsem rigorózní práci zpracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité informační zdroje.
V Mělníku, 14. září 2007 ………………………….. podpis rigorózanta
1
Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu rigorózní práce Doc. PhDr. Rudolfu Vlasákovi za cenné podněty poskytnuté k této práci. V Mělníku, dne 14. září 2007
………………………….. Mgr. Květa Mrázová
2
Identifikační záznam MRÁZOVÁ, Květa. Informatizace a elektronizace v oblasti veřejné správy a její vývoj ve Středočeském kraji [Informatization and electronization in field of public administration and its development in Central Bohemia Region]. Praha, 2007. 211 s. Rigorózní práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Konzultant rigorózní práce Doc. PhDr. Rudolf Vlasák.
Abstrakt Práce obecně definuje informatizaci a elektronizaci veřejné správy. Analyzuje legislativní zabezpečení veřejné správy ve vztahu k občanům. Podává stručný historický přehled institucí odpovědných za realizaci informační politiky ve smyslu informatizace a elektronizace veřejné správy. Podrobně se zabývá jednotlivými projekty v oblasti veřejných služeb a informačních potřeb občanů ve vztahu k veřejné správě. Podává přehled o výsledcích šetření o využívání informačních a komunikačních technologií. Analyzuje elektronizaci veřejné správy a po stručném historickém přehledu se práce zaměřuje na problematiku elektronického podpisu a elektronických podatelen. V další kapitole se práce věnuje informačním systémům veřejné správy, relevantní legislativě a novele zákona. Následně se práce zabývá Středočeským krajem, který je článkem veřejné správy, krajským úřadem, který je jedním z jeho orgánů a Středočeskou vědeckou knihovnou v Kladně, kde analyzuje vývoj informatizace a elektronizace. Závěrečné hodnocení informatizace a elektronizace v oblasti veřejné správy v ČR podává poslední kapitola této práce.
The work generally defines public administration informatization and electronization. It analyzes legislative security of public administration in relation to inhabitants. Shortly presents a historical overview of institutions, which are responsible for realization of information policy in field of public administration informatization and electronization. In deep go in for various projects in field of public administration and information needs of inhabitants
3
in relation to public administration. The work brings overview about investigation results of exploitation of information and communication technologies. Analyses public administration electronization, and, after short historical overview, the work focuses on problems of electronic signature and electronic registries. In next chapter the work presents information systems of public administration, relevant legislation and amendment of act. Subsequently the work occupy by the Central Bohemia Region, which is part of the public administration, regional authority, which is one of its authority, and Central Bohemia Scientific library in Kladno, where analyzes development of informatization and electronization. Final evaluation of informatization and electronization in field of public administration in Czech Republic reports the last chapter of this work.
Klíčová slova informatizace, elektronizace, e-government, veřejná správa, Ministerstvo informatiky, Ministerstvo vnitra, informační systémy, standardy, elektronický podpis, Portál veřejné správy, internet ve státní správě, legislativa, zákony, informační politika, elektronická podání
4
OBSAH PŘEDMLUVA 1. ÚVOD
2. CHARAKTERISTIKA POJMU INFORMATIZACE,
13
ELEKTRONIZACE
A VEŘEJNÁ SPRÁVA
17
2.1. POJEM INFORMATIZACE
17
2.2. POJEM ELEKTRONIZACE
18
2.3. POJEM VEŘEJNÁ SPRÁVA
20
3. VEŘEJNÁ SPRÁVA A JEJÍ REFORMA
22
3.1. REFORMA VEŘEJNÉ SPRÁVY
22
3.1.1. NÁRODNÍ POLITIKA V OBLASTI VEŘEJNÝCH SLUŽEB
23
3.1.2. TYPOLOGIE VEŘEJNÝCH SLUŽEB
23
3.1.3. PRÁVNÍ RÁMEC VEŘEJNÝCH SLUŽEB
24
3.1.4. GARANTI VEŘEJNÝCH SLUŽEB
24
3.1.5. POSKYTOVATELÉ VEŘEJNÝCH SLUŽEB
24
3.1.6. UŽIVATELÉ VEŘEJNÝCH SLUŽEB
25
3.1.7. FINANCOVÁNÍ VEŘEJNÝCH SLUŽEB
25
3.1.8. OBCE BUDOU PŘIPRAVENY
25
4. LEGISLATIVNÍ ZABEZPEČENÍ
27
4.1. VEŘEJNÁ SPRÁVA VE VZTAHU K OBČANŮM
27
4.1.1. ZÁKON O SVOBODNÉM PŘÍSTUPU K INFORMACÍM
27
4.1.2. LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD
29
4.1.3. ZÁKON O OCHRANĚ OSOBNÍCH ÚDAJŮ
30
4.1.4. ZÁKON O INFORMAČNÍCH SYSTÉMECH VEŘEJNÉ SPRÁVY
31
4.1.5. ZÁKON O ELEKTRONICKÉM PODPISU
33
4.1.6.NAŘÍZENÍ VLÁDY,KTERÝM SE PROVÁDÍ ZÁKON O ELEKTRONICKÉM PODPISU
36
4.1.7. VYHLÁŠKA O ELEKTRONICKÝCH PODATELNÁCH
37
5
5. INFORMATIZACE VEŘEJNÉ SPRÁVY A ODPOVÉDNÉ INSTITUCE
39
5.1. MINISTERSTVO INFORMATIKY ČR
39
5.1.1. VZNIK MINISTERSTVA INFORMATIKY
39
5.1.2. KOMPETENCE MINISTERSTVA INFORMATIKY
39
5.1.3. ZRUŠENÍ MINISTERSTVA INFORMATIKY
41
5.2. MINISTERSTVO VNITRA ČR
41
5.2.1. HISTORIE MINISTERSTVA VNITRA
41
5.2.1.1. Období první republiky
41
5.2.1.2. Léta 1939-1945
42
5.2.1.3. Poválečná doba
43
5.2.2. SOUČASNÁ ORGANIZAČNÍ STRUKTURA
43
5.2.3. ODBOR INFORMATIZACE VEŘEJNÉ SPRÁVY
45
5.2.4. INFORMATIZACE KRAJŮ
46
6. VEŘEJNÉ INFORMAČNÍ SLUŽBY
47
6.1. PROJEKTY V OBLASTI VEŘEJNÉ SPRÁVY
47
6.1.1. PROJEKT VEŘEJNÉ INFORMAČNÍ SLUŽBY
47
6.1.2. PROJEKT OVĚŘENÍ AUTOMATIZACE PROCESŮ VEŘEJNÉ SPRÁVY
48
6.1.3. INTRANET VEŘEJNÉ SPRÁVY
49
6.1.4. PROJEKT EPUSA
50
6.1.5. PORTÁL VEŘEJNÉ SPRÁVY
51
6.1.5.1. Počátky vzniku Portálu veřejné správy
51
6.1.5.2. Portál veřejné správy jako nástroj pro pracovníky samosprávy
56
6.1.5.3. Portál veřejné správy a e-learningové kurzy
59
6.1.6. ZLEPŠOVÁNÍ KOMUNIKACE VEŘEJNÉ SPRÁVY S OBČANY
60
7. INFORMAČNÍ POTŘEBY OBČANŮ VE VZTAHU K VEŘEJNÉ SPRÁVĚ
62
7.1. PROJEKT VEŘEJNÉ INFORMAČNÍ SLUŽBY
62
7.1.1. INFORMACE O VÝZKUMU
62
7.1.2. HLAVNÍ ZJIŠTĚNÍ
63
7.1.3. OBECNÁ INFORMOVANOST
64
7.1.4. ZDROJE INFORMACÍ A KONTAKT S ÚŘADY
67
7.1.5. TYPY VYHLEDÁVANÝCH INFORMACÍ
70
6
7.1.6. INFORMAČNÍ PANEL VEŘEJNÉ SPRÁVY
77
7.1.7. VZTAH OBČAN - ÚŘAD
78
7.1.8. INTERNET
81
7.1.8.1. Vybavenost komunikačními prostředky
81
7.1.8.2. Přístup k internetu
82
7.1.8.3. Informovanost a návštěvnost serverů veřejných institucí
84
7.1.8.4. Využívání internetových služeb
88
7.1.8.5. Struktura vzorku respondentů
91
8. ELEKTRONIZACE VEŘEJNÉ SPRÁVY
93
8.1. ELEKTRONICKÁ EVROPA
93
8.1.1. ÚKOLY VLÁDY
93
8.1.2. REAKCE EEVROPY
94
8.1.3. INICIATIVA EEVROPE A STÁTNÍ INFORMAČNÍ POLITIKA
94
8.2. NÁVRH NOVÉ STÁTNÍ INFORMAČNÍ POLITIKY
95
8.2.1. VÝCHODISKA STÁTNÍ INFORMAČNÍ A TELEKOMUNIKAČNÍ POLITIKY
96
8.2.2. PRIORITNÍ OBLASTI
96
8.2.3. E-GOVERNMENT
97
8.2.4. FINANCOVÁNÍ
97
8.3. VÝHODNOST ELEKTONICKÉ FORMY
98
8.2. PROBLEMATIKA ELEKTRONIZACE
99
8.3. E-GOVERNMENT
100
8.3.1. ÚVOD DO TERMINOLOGIE
101
8.3.2. CO E-GOVERNMENT ZAJIŠŤUJE
102
8.3.3. DEFINICE EU E-GOVERNMENTU
102
8.3.4. NOVÁ VEŘEJNÁ SPRÁVA
102
8.3.5. E-GOVERNMENT Z POHLEDU SPISOVÉ SLUŽBY
103
8.3.6. E-GOVERNMENT A OSOBNÍ ÚDAJE
105
8.3.7. INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE V ČR V ROCE 2005
105
8.3.7.1. Úvod
105
8.3.7.2. Šetření o využívání ICT ve veřejné správě
106
8.3.7.3. Průzkum webových stránek veřejné správy
107
8.3.7.4. Výsledky šetření o využívání ICT ve veřejné správě
109
8.4. NÁRODNÍ PROGRAM POČÍTAČOVÉ GRAMOTNOSTI
121
8.4.1. PRESTIŽNÍ SOUTĚŽ EUROPEAN EGOVERNMENT AWARDS 2007
122
7
8.5. ELEKTRONICKÉ KOMUNIKACE
123
8.6. E- PODPIS
124
8.6.1. NÁVRH ZÁKONA O ELEKTRONICKÉM PODPISU
124
8.6.1.1. Zákon o elektronickém podpisu
124
8.6.1.2. Použití elektronického podpisu
125
8.6.2. E-PODPIS A KVALIFIKOVANÉ CERTIFIKÁTY
125
8.6.3. ELEKTRONICKÝ PODPIS OBCÍM
126
8.6.4. ZÁJEM O ELEKTRONICKÝ PODPIS
127
8.6.5. ČASOVÉ RAZÍTKO
128
9. ELEKTRONICKÉ PODATELNY
129
9.1. NOVÝ SPRÁVNÍ ŘÁD A ELEKTRONICKÁ KOMUNIKACE
129
9.1.1. ELEKTRONICKÁ PODATELNA
129
9.2. NAŘÍZENÍ VLÁDY A JEHO PLNÉNÍ
130
9.2.1. INFORMACE O ZŘÍZENÍ ELEKTRONICKÝCH PODATELEM U ORGÁNŮ VEŘEJNÉ MOCI 130 9.2.2. VYHODNOCENÍ SPLNĚNÍ POVINNOSTI DANÉ ZÁKONEM
131
9.2.2.1. Ústřední orgány státní správy
131
9.2.2.2. Další ústřední orgány státní správy
132
9.2.2.3. Krajské úřady
133
9.2.2.4. Obce s rozšířenou působností
133
9.2.2.5. Obce s pověřeným obecním úřadem
134
9.2.6. TABULKY K GRAFŮM
135
10. INFORMAČNÍ SYSTÉMY VEŘEJNÉ SPRÁVY
139
10.1. ZÁKON O INFORMAČNÍCH SYSTÉMECH VEŘEJNÉ SPRÁVY
139
10.1.1. STANDART ISVS
139
10.1.2. TRANSFORMACE INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ
140
10.1.3. INTEGROVANÝ SYSTÉM SPRÁVNÍCH A DOPRAVNĚ SPRÁVNÍCH EVIDENCÍ
141
10.2. NOVELA ZÁKONA O INFORMAČNÍCH SYSTÉMECH VEŘEJNÉ SPRÁVY 142 10.2.1.NOVÁ PRAVIDLA PRO ELEKTRONICKOU KOMUNIKACI S VEŘEJNOU SPRÁVOU
142
10.2.2. KLÍČOVÉ OBLASTI NOVÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY
143
10.2.3. ANALÝZA ZÁSADNÍCH ZMĚN NOVELY ZÁKONA
145
8
11. STŘEDOČESKÝ KRAJ
149
11.1. INFORMATIZACE A ELEKTRONIZACE STŘEDOČESKÉHO KRAJE
149
11.1.1. ZÁKLADNÍ INFORMACE O KRAJI
149
11.1.1.2. Územní členění
150
11.1.1.3. Statistické údaje kraje
152
11.1.1.4. Symboly kraje
152
11.1.1.5. Samospráva kraje
155
11.1.2. KRAJSKÝ ÚŘAD
158
11.1.2.1. Odbory krajského úřadu
159
11.1.2.2. Komunikace s obcemi a PO
160
11.1.2.3. Informační středisko kraje a KÚ
161
11.1.2.4. ePodatelna krajského úřadu
162
11.1.2.5. Informační systém Středočeského kraje
164
11.1.2.6. Projekty krajského úřadu
169
11.1.2.7. Webový portál Krajského úřadu Středočeského kraje
172
12. KNIHOVNY STŘEDOČESKÉHO KRAJE
174
12.1. INFORMATIZACE A ELEKTRONIZACE STŘEDOČESKÉ VĚDECKĚ KNIHOVNY V KLADNĚ
174
12.1.1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE
174
12.1.1.1. Charakteristika knihovny
174
12.1.1.2. Popis budovy
177
12.1.1.3. Knihovní fond
180
12.1.1.4. Automatizovaný knihovnický systém
181
12.1.1.5. Spolupráce s knihovnami
182
12.1.1.6. Síť knihoven ve Středočeském kraji
182
12.1.2. PROJEKT INTERNETIZACE KNIHOVEN
187
12.1.2.1. Přístup knihoven na internet
187
12.1.2.2. Projekt internetizace knihoven v roce 2007
188
12.1.2.3. Dotační program SK
190
12.1.3. INFORMAČNÍ SLUŽBY SVK
190
12.1.3.1. On-line služby
191
12.1.3.2. Vyhledávání –referenční služby SVK
191
12.1.3.3. Poskytování informací – faktografické a rešeršní služby SVK
192
9
12.1.3.4. Reprografické služby SVK
192
12.1.3.5. Přístup k internetu ve SVK
192
12.1.3.6. Kurzy pro uživatele ve SVK
193
12.1.4. WEBOVÝ PORTÁL STŘEDOČESKÉ VĚDECKÉ KNIHOVNY
194
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [DLE ISO 690 A ISO 690-2]
199
PŘÍLOHY
212
EVIDENCE VÝPŮJČEK
213
10
PŘEDMLUVA
Práce se zabývá informatizací a elektronizací v oblasti veřejné správy a jejím vývojem ve Středočeském kraji. Důvodem pro výběr tohoto tématu jsou pracovní zkušenosti autorky práce v obci s rozšířenou působností a to v době před reformou veřejné správy až do současnosti. Práce analyzuje vývoj této problematiky také ve vybraném kraji a může tak sloužit nejen k porovnání vývoje informatizace a elektronizace s ostatními kraji v ČR, ale také pro výběr vhodné strategie při vytváření nových www stránek krajů a přispět k lepší informovanosti o této oblasti.Téma práce je velmi aktuální i vzhledem k návrhu zákona o elektronizaci některých procesních úkonů v oblasti orgánů veřejné moci, tzv. zákon o e-governmentu, který umožní poskytovat služby veřejné správy plně elektronickou cestou. Cílem práce je zhodnotit na základě analýzy významné prvky informační politiky ČR v oblasti informatizace a elektronizace veřejné správy a analyzovat její vývoj ve Středočeském kraji, zejména v krajském úřadě a ve Středočeské vědecké knihovně v Kladně. Dále provést analýzu legislativního zabezpečení veřejné správy ve vztahu k občanům a podat historický přehled institucí odpovědných za realizaci informační politiky ve smyslu informatizace a elektronizace veřejné správy. Analyzovat projekty v této oblasti a výsledky šetření o využívání informačních a komunikačních technologií. Zaměřit se na aktivity ve Středočeském kraji v oblasti informatizace a elektronizace. Materiály pro rigorózní práci byly získány z internetových zdrojů orgánů veřejné správy, z odborného časopisu Veřejná správa, z portálu ministerstev i z monografie. V úvodní kapitole práce zahrnuje úvod do problematiky s nastíněnou historií, souvisejícími problémy a vznikajícími projekty. V následující kapitole je podána charakteristika stěžejních pojmů na kterou
navazuje stručný
přehled o reformě veřejné správy. V kapitole o legislativním zabezpečení veřejné správy jsou analyzovány odpovídající zákony. Další kapitola o
11
odpovědných institucích za informatizaci veřejné správy se zabývá historií jejich vzniku a jejich kompetencí. V kapitole šesté jsou analyzovány jednotlivé projekty v oblasti veřejné správy. Podrobněji je zde analyzován Portál veřejné správy, který zákon definuje jako informační systém vytvořený a provozovaný se záměrem usnadnit veřejnosti dálkový přístup k potřebným informacím veřejné správy. Sedmá kapitola, která se zaměřuje na projekt Veřejné informační služby, který byl schválen vládou ČR v roce 2000 jako součást Akčního plánu realizace státní informační politiky, kde firma STEM s dceřinou agenturou STEM/MARK byla realizátorem tohoto projektu. Následující osmá kapitola, která po úvodní části se zabývá e-governmentem a souvisejícími problémy (počítačová gramotnost, elektronická komunikace, e-podpis). V další kapitole práce analyzuje elektronickou podatelnu a plnění nařízení vlády o zřízení elektronických podatelen. V desáté kapitole se zaměřuje na informační systémy a příslušnou legislativu. V předposledních dvou kapitolách se práce podrobně zabývá vývojem informatizace a elektronizace ve Středočeském kraji, v krajském úřadě a ve Středočeské vědecké knihovně v Kladně. V závěru práce hodnotí na základě provedených analýz významné prvky informační politiky ČR ve smyslu informatizace a elektronizace v oblasti veřejné správy a její vývoj ve Středočeském kraji, v krajském úřadě a ve Středočeské vědecké knihovně v Kladně.
Citace elektronických dokumentů jsou provedeny na základě normy ČSN ISO 690-2 (Informace a dokumentace. Bibliografické citace. Část 2 – Elektronické dokumenty nebo jejich části.). Použité tištěné prameny jsou citovány podle normy ČSN ISO 690 (Dokumentace. Bibliografické citace. Obsah, forma a struktura.). Součástí práce jsou jednotlivé obrázky, tabulky, grafy, které doplňují analyzovanou problematiku. Celkový rozsah práce je 211 stran.
12
1. ÚVOD Hlavním cílem při realizaci informační politiky v oblasti veřejných informačních služeb je vytvořit optimální systém poskytování informací občanům a právnickým subjektům s využíváním moderních informačních a komunikačních technologií a s dostupností nezávislou
na sociálním
postavení subjektu pro zkvalitnění každodenního života. Vytvoření podmínek pro funkční chod veřejných informačních služeb je základem pro optimalizaci a budování informačních systémů veřejné správy. Patří sem konstituování informačních
středisek,
využívání
informačních
kiosků,
internetu
a
zabezpečování metodiky aktualizace zveřejňovaných informací [1]. Potřeba zajištění jednotné úpravy vedení informačních systémů veřejné správy, možnost vzájemného využívání údajů v nich obsažených, jejich dostupnost pro veřejnost , byly pociťovány již od počátku 90 let. Státní správa do roku 1990 vedla také množství informačních systémů, nároky na ně byly zcela jiné. Informační systémy vznikaly mnohdy bez zákonného zmocnění a to buď na základě sekundárních předpisů, metodických pokynů, organizačních opatření. Byla zásada diskrétnosti veřejné správy, diktovaná politikou státu. S nástupem právního demokratického státu se situace radikálně změnila. Vedení informačních systémů je považováno za výkon státní – veřejné moci, a tu lze vykonávat způsoby stanovenými zákony. Do počátku 90 let byly informační systémy zpracovávány formou papírových kartoték, matrik, evidencí. Po roce 1990 se k nám začala dostávat kvalitní výpočetní technika, která se rychle stala dostupnou a brzy mohly být informační systémy celostátní, místní i regionální převáděny na tuto technologii. Tomuto procesu však chyběla koordinace. V roce 1992 vláda uložila, aby do roku 1993 byl předložen návrh globální architektury informační soustavy České republiky. Tento úkol nebyl splněn. Pokroku bylo dosaženo zřízením Ministerstva hospodářství, kterému byla
zákonem
informačního
z
roku
systému.
1992
svěřena
Působnost
však
působnost nebyla
v oblasti žádným
státního zákonem
konkretizována.
13
Vláda se budováním státního informačního systému zabývala až v roce 1995, kdy vyslovila souhlas s materiálem Výstavba státního informačního
systému
České
republiky
s využitím
komunikační
sítě
Ministerstva financí ostatními resorty. Ministerstvo hospodářství bylo v roce 1996 zrušeno a působnost v této oblasti přešla na Úřad pro státní informační systém. Po celou dobu jeho existence mu nebyla stanovena konkrétní působnost. Nebyl zájem, aby se vytvořil jednotný, kooperující systém. Úřad byl zrušen a jeho místo zaujal Úřad pro veřejné informační systémy, kterému byly svěřeny působnosti podle zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy ve znění pozdějších změn. Tento úřad měl zajišťovat i Akční plán realizace Státní informační politiky. V roce 2002 ve svém programovém prohlášení vláda věnovala problematice budování informačního systému veřejné správy již značnou pozornost a zároveň konstatovala, že tu jde o nadrezortní úkol, který by měl zajišťovat zvláštní orgán. Na základě toho byl Úřad pro veřejné informační služby zrušen zákonem v roce 2002 a bylo zřízeno Ministerstvo informatiky, jako ústřední orgán správy pro informační a telekomunikační technologie, pro telekomunikace a poštovní služby. Této oblasti vláda i v dalších letech věnovala svoji pozornost. V roce 2004 byl schválen dokument pod názvem Státní informační a komunikační politika – e-Česko 2006. V letech 2005-2006 věnovala vláda budování informačních systémů veřejné správy menší pozornost a to i vinou aktivity Ministerstva
informatiky,
jehož
hlavní
iniciativa
se
zaměřovala
na
elektronickou komunikaci a digitální vysílání. Toto ministerstvo bylo zrušeno k 1. 7. 2007a většina agend přešla na Ministerstvo vnitra ČR [2, s. 24-29]. Nejvýznamnějším produktem tohoto ministerstva bylo spuštění Portálu veřejné správy k 6. říjnu 2003, který představuje informační systém o jednotlivých subjektech, jejich činnostech a výsledcích těchto činností. Vedle celostátních informačních systémů jsou budovány i další na regionální a místní úrovni. Jedná se například o Regionální informační systém, provozovaný regionálními rozvojovými agenturami a Centrem pro regionální rozvoj České republiky. Tyto systémy obsahují statistické a další údaje charakterizující regionální rozvoj, údaje o rozvojových programech, obcích a
14
další. Funkcí těchto systémů je poskytnout informační zázemí krajským orgánům, podnikatelům i občanům. Elektronický portál územních samospráv PUSA je budován na úrovni krajů a poskytuje zaměstnancům orgánů krajů, ale i veřejnosti garantovaná data o obcích a územním členění krajů včetně jejich správních úřadů. Předpokládá se, že údaje do tohoto systému budou dávat obce sami, čímž se sleduje i cíl zvýšit zájem o zavádění a využívání internetu. Na úroveň obcí je směřován projekt EVA v gesci Ministerstva vnitra, který je prezentován jako partner Portálu veřejné správy. Jeho cílem je umožnit zveřejňování kontaktních údajů o jednotlivých obcích pro potřeby podnikatelů, informování veřejnosti a řešení krizových situací. V rámci tohoto projektu
byly
v padesáti
obcích
Středočeského
kraje
vybudovány
samoobslužné stánky, které umožňují snadný kontakt těm, kteří nemají přístup k internetu. Od roku 1996 je provozován portál Města a obce online, kde jsou zveřejněny údaje o vyšších územních samosprávních celcích, okresech i obcích. Obce zde mohou mít bezplatné stránky svého úřadu, kde jsou obsaženy základní údaje o dané obci. Dostupnost internetu a schopnost s ním pracovat patří k problematickým místům e-governmentu a jeho řešení je považováno za jednu z priorit Státní informační a komunikační politiky, jejímž cílem je zajistit dostupnost a bezpečnost komunikační služby. Egovernment je pojmově spjat s využitím výpočetní techniky. Možnosti využití výpočetní techniky nejsou rovné a proto prostřednictvím různých projektů se vytvářejí možnosti pro použití internetu občanů například v prostorách úřadoven,
knihoven.
Faktorem,
který
výrazně
limituje
využívání
e-
governmentu je jeho finanční náročnost. Nedostatek finančních prostředků je překážkou rozvoje i jiných projektů na místní a regionální úrovni. Pomoc zde může poskytnout například Program obnovy venkova, v jehož rámci mají být mimo jiné malým obcím poskytovány subvence na nákup výpočetní techniky. Významnou změnu zde přináší nový správní řád, který předpokládá nejen možnost elektronického podání a doručování, čímž je vytvářen tlak na zřizování elektronických podatelem, na povinné provozování elektronické úřední desky. Proto Ministerstvo informatiky zahájilo v roce 2004 projekt 15
Elektronický podpis obcím, který pokračoval i v následujícím roce, kdy bylo nabídnuto obcím bezplatné získání certifikátu pro vytváření elektronického podpisu. U nás se dosud nedaří překonat rezervovaný vztah občanů k možnostem, které e-government poskytuje a to především pokud jde o vztah k orgánům veřejné správy. V České republice používá on-line služeb v úřadech pouze 18 % populace, zatímco
například ve skandinávských
zemích je to přes 50 %. Za námi je ještě Polsko se svými 3 %. On-line služby u nás nabízí k životním situacím 100 % krajů, 97.7 % organizačních složek státu a 98.2 % obcí s více než 500 obyvateli. Přitom administrativní formuláře ke stažení má k dispozici 43,5 % organizačních složek státu, 92,3 % krajů a 31,5 % obcí s více než 500 obyvateli. Pomoc mohou přinést projekty na rozvoj počítačové gramotnosti, které jsou zaměřeny hlavně na starší populaci, dále na venkovské obce. K tomu, aby e-government mohl být úspěšně zaveden, je zapotřebí příslušné legislativy, to znamená uzákonění nástrojů umožňujících rychlé a především bezpečné předávání dokumentů pomocí výpočetní techniky (zákon o elektronickém podpisu), vymezení postavení a úkolů orgánů veřejné správy při správě informačních systémů (zákon o informačních systémech veřejné správy), ale také úprava ochrany osobních údajů, archivní a spisové služby, která stanoví technické náležitosti pro přijímání a ukládání dokumentů v elektronické podobě. Je třeba zvolit takové prostředky informační a komunikační techniky , které zajistí kompatibilitu jednotlivých technických a organizačních komponentů v celém systému orgánů veřejné moci a zvláště veřejné správy [2, s. 16-21].
16
2.
CHARAKTERISTIKA
POJMU
INFORMATIZACE,
ELEKTRONIZACE A VEŘEJNÁ SPRÁVA
2.1. POJEM INFORMATIZACE
Pojem
informatizace
přestavuje
zavádění
informačních
a
komunikačních technologií do sociálních procesů s cílem zvýšit poznatkový potenciál společnosti. Informatizace mění industriální společnost ve společnost informační [3]. Výsledkem informatizačního procesu v každém subjektu musí být vytvoření automatizovaného informačního systému, sloužícího jednak jako nástroj automatizovaného zpracování informací, jednak jako prostředek informační
podpory
poznávacích,
řídících
a rozhodovacích
procesů.
Z pohledu informačního systému pro orgány kraje (zastupitelstvo, rada, hejtman, krajský úřad a zvláštní orgány) je pak významné, že veškeré činnosti zabezpečující fungování těchto orgánů vykonává krajský úřad. To je důvodem, proč je informačním systémům krajských úřadů třeba přikládat mimořádnou důležitost, navíc je nutné chápat, že postavení kraje v soustavě územních orgánů veřejné správy, z hlediska rozvoje jejich informačních systémů, je pozicí klíčovou. Z těchto důvodů bylo žádoucí včas podchytit proces informatizace krajských
úřadů
a zabezpečit
jeho
koordinovaný
rozvoj
v soustavě
informačních systémů veřejné správy. Tento záměr se bohužel nepodařilo bezezbytku naplnit. Krajské úřady zahajovaly svoji činnost bez adekvátního zabezpečení prostředky výpočetní a komunikační techniky a programových systémů a tato problematika se řešila až v průběhu roku 2001. Je však možné konstatovat, že v současnosti jsou nejdůležitější podmínky pro další postupný rozvoj informatizace krajských úřadů zabezpečeny [4]. S reformou veřejné správy je spojena komplexní informatizace krajských úřadů. Pro úspěšnou integraci systémů organizací veřejné správy je třeba zejména jasné koncepce změn, respektování obecných koncepcí a
17
systémových standardů, aktivní účast uživatelů a výborná znalost místních podmínek [3]. Z hlediska dalšího rozvoje je velkým přínosem, pokud je koncepce rozvoje založena na všeobecně akceptovaných standardech pro databázové systémy a další platformy informačních technologií. Z tohoto pohledu je významné, že se na českém trhu již objevila řešení pro regionální městskou správu založená na softwarových produktech, které tvoří základ obdobných systémů v západní Evropě. V této souvislosti stojí za zmínku zejména to, že už je k dispozici specializované řešení pro regionální veřejnou správu v České republice, jehož základem je software SAP, a které již bylo úspěšně nasazeno v Plzni [5].
2.2. POJEM ELEKTRONIZACE
Proces elektronizace je spojován především s vývojem, výrobou a využitím
počítačových
systémů.
S tím
souvisí
otázka
dovednosti
komunikovat s počítačem, neboť bez ní budou informace v něm uložené stejně nedostupné jako sdělení v knihách pro negramotného [6]. Elektronická státní správa, často nazývaná anglickým termínem egovernment, se stala předmětem zájmu nejprve ve Spojených státech a v posledních letech se zejména díky aktivitě Evropské unie dostává na pořad dne i v Evropě. Jejím cílem je zlepšení kvality a disponibility služeb státní správy. Velmi často je vláda dnešní doby přirovnávána k velkým soukromým společnostem a občané spolu s podniky k jejím zákazníkům. Na základě tohoto srovnání jsou potom na vládu a státní správu kladeny požadavky na větší vstřícnost a uživatelskou přívětivost jejích služeb. Mezi hlavní přínosy elektronické státní správy patří odstranění časových a prostorových bariér v komunikaci občanů a podniků s úřady, dále vyšší komfort a lepší možnosti seberealizace občanů ve společnosti na základě široké nabídky zpřístupňovaných informací (pracovní nabídky, informace o možnostech využití volného času apod.), lepší přehled o dění v obci a o chystaných akcích, možnost podílet se na místním dění a spolurozhodování,
zpřehlednění
dnes
velmi
složité
struktury
služeb 18
jednotlivých úřadů (řazení podle témat, nikoli podle úřadu, který se problematikou zabývá), větší průhlednost operací, zefektivnění a zlevnění práce státní správy. Tento poslední bod bývá ovšem často zpochybňován, neboť počáteční investiční náklady na zprovoznění elektronické státní správy jsou velmi vysoké a budou se vracet zřejmě jen velmi pomalu. Reforma státní správy by v každém případě měla přinést výhody všem zúčastněným stranám: státu, občanům i podnikům. Od nástrojů pro elektronickou demokracii si potom vláda slibuje obnovení důvěry a zájmu občanů o politiku a stát [7]. Elektronická
státní
správa
nazývána
anglickým
termínem
e-
Government , odstraňuje časové a prostorové bariéry v komunikaci občanů a podniků s úřady. “e-Government“ představuje transformaci vnitřních a vnějších vztahů veřejné správy pomocí informačních a komunikačních technologií s cílem optimalizovat interní procesy. Jejím cílem je pak rychlejší, spolehlivější a levnější poskytování služeb veřejné správy nejširší veřejnosti a zajištění větší otevřenosti veřejné správy ve vztahu ke svým uživatelům. Cílem e-Governmentu je zvýšení výkonnosti státní správy, které by mělo přispět ke zjednodušení činností veřejnosti při styku s veřejnou správou. K dosažení tohoto cíle je podpora činností správních úřadů při plnění úkolů státní správy a samosprávy vytvořením pravidel komunikačního prostředí odpovídajících charakteru a obsahu úkolů plněných státními orgány. Stanovená pravidla podpoří žádanou výměnu informací a budou nutnou podmínkou pro spolupráci jednotlivých informačních systémů ve veřejné správě. Dalším cílem je také stanovení procesně-správního charakteru činnosti správních úřadů a jeho odrazu ve funkcích informačních systémů, v zohlednění vzájemných vztahů vyplývajících z právního rámce fungování a zabezpečení předávání dat na základě stanovených práv a povinností. Pro správnou funkci e-governmentu je klíčová účelná elektronizace vnitřních agend ve veřejné správě, neboť jedině taková elektronizace v konečném
důsledku
umožní
veřejnosti
volbu
lokality
a
způsobu
komunikace s veřejnou správou. Elektronizace vnitřních agend veřejné správy je nejsložitějším úkolem současného e-governmentu, který je stále 19
předmětem hledání správného a efektivního řešení v České republice, ale i v zahraničí [8].
2.3. POJEM VEŘEJNÁ SPRÁVA
Veřejná správa (public service, public administration) je moderní pojem, se kterým se setkáváme teprve v posledních desetiletích. Lze najít mnoho definic veřejné správy. Autoři Lacina a Čechák například veřejnou správu
definují
jako
„správu
veřejných
záležitostí,
uskutečňovanou
v rozhodující míře jako projev výkonné moci ve státě”. Od pojmu veřejná správa musíme odlišit pojem státní správa. Podle Laciny a Čecháka je státní správa jako základ veřejné správy „zvláštní druh společenského zřízení, které je realizováno státem” [9]. Evropská komise nepovažuje termín veřejné služby za jednoznačný. Může znamenat jednak subjekt (součást veřejné správy) poskytující službu nebo samotný proces poskytování služby ve veřejném zájmu, která je podřízena specifickým podmínkám a povinnostem. Tam, kde termín veřejná služba znamená specifickou službu, která je podřízena požadavkům veřejné správy za účelem zajištění obecného zájmu, se doporučuje nahrazovat termín veřejná služba termínem služba v obecném zájmu. Veřejnými službami se pak rozumí služby, které jsou vytvořené a organizované orgánem veřejné správy. Služby jsou poskytovány způsobem, který je nezbytný pro uspokojování společenských potřeb. Veřejná správa se všemi úrovněmi je chápána jako služba pro občana. Veřejnou službou jsou tedy služby veřejné, které jsou státem, krajem nebo obcí organizovány či regulovány. Jsou případně poskytovány ve formě finanční podpory nebo správních činností, upravených nebo neupravených
zákonem.
Veřejné
služby jsou
přímo
nebo
nepřímo
ovlivňovány subjekty veřejné správy a to na úrovni národní i mezinárodní. Občanovi je nejblíže obec, významnou roli hrají kraje. Důležitá je role státu, kdy po vstupu do EU je možné předpokládat dopady do této oblasti, které vyplývají z uplatňování základních principů trhu Evropských společenství – 20
volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. Občany však v zásadě nezajímá způsob vnitřního uspokojování veřejné správy. Zajímá ho, zda konkrétní veřejná služba je dostupná, kvalitní a za přijatelnou cenu [10]. Veřejná správa v ČR je primárně pojata jako služba občanovi, naplňuje principy dobré správy, funguje efektivně a výkonně, přispívá ke zvyšování konkurenceschopnosti české ekonomiky a zvyšování kvality života obyvatel ČR [11].
21
3. VEŘEJNÁ SPRÁVA A JEJÍ REFORMA 3.1. REFORMA VEŘEJNÉ SPRÁVY
Vláda ve svém programovém prohlášení ze srpna 2002 zdůraznila jako jednu z důležitých priorit dokončení reformy územní veřejné správy. Pro efektivní rozhodnutí o řešení problematiky dostupnosti a kvality veřejných služeb bylo nutné nejprve zmapovat situaci, výchozí podmínky a problémové okruhy v oblasti veřejných služeb v ČR. Veřejná správa v České republice prošla významnou reformou, která se sestávala z řady transformačních kroků. Byla zahájena reformou územní veřejné správy, přestože celá řada změn se uskutečňovala souběžně v celém systému veřejné správy. Zásadní význam pro problematiku veřejných služeb mělo ustanovení krajů. Decentralizace při výkonu veřejné správy v ČR, legislativně upravená zákony. Celkem se jednalo o přenos působností z 29 zákonů, které se dotýkalo devíti ministerstev. Významné působnosti byly přeneseny na kraje a krajské úřady v oblasti školství. Celkem se jednalo o 2399 subjektů, které byly převedeny na kraje. Tato zařízení dnes kraje provozně a investičně zabezpečují, kromě výdajů hrazených státem (mzdy, učebnice, učební pomůcky, školní potřeby). Nejvýznamnější systémový vliv na problematiku veřejných služeb však mělo zrušení okresních úřadů. Po zániku okresních úřadů jako úřadů státu v území schopných řešit dostupnost veřejných služeb, byly přeneseny jejich zřizovací funkce na kraje a obce. Tím došlo k jejich odstátnění. Transformace zařízení veřejných služeb byla legislativně upravena zákonem. Například v oblasti sociálních služeb to znamenalo převod čtyř zařízení sociálních služeb na obce a 269 zařízení na kraje. V dubnu 2003 , tedy čtyři měsíce po zrušení okresních úřadů, většina resortů v analýzách uvedla, že se zrušením okresních úřadů nedošlo ve veřejných službách k významným problémům [10].
22
3.1.1. Národní politika v oblasti veřejných služeb
Vláda ČR se k problematice řešení dostupnosti a kvality veřejných služeb aktivně hlásila ve svém Programovém prohlášení ze srpna 2002. Kladla zde důraz na zachování kvality veřejných služeb a zajištění dostupnosti veřejných služeb a to z pohledu občana. Základním cílem v příslušné oblasti vláda mimo jiné vytýčila zlepšení dopravní obslužnosti, zachování územní dostupnosti poštovních služeb, posílení sítě sociálních služeb, zvýšení kvality ve vzdělání, podporu sportovní činnosti, kultury a zdravotní péče. Koncepční, strategické a rozvojové záměry definovaly ve svých dokumentech krajské samosprávy a obce. Jednalo se o oblasti školství, zdravotnictví a silniční hospodářství [10].
3.1.2. Typologie veřejných služeb
Veřejné služby byly rozděleny do tří skupin: •
věcné veřejné služby (sociální služby, zdravotnictví, školství, zaměstnanost-civilní služba, kultura, doprava, obrana, vnitřní věci, spoje, životní prostředí, služby technické infrastruktury, informační služby)
•
správní činnosti
•
finanční podpory
Informační služby je možno charakterizovat z několika pohledů. Každá veřejná služba by měla mít svůj odraz v dostupné informaci pro občana. Dostupnost veřejných služeb by měla být řešena i centrálně, přičemž lze využít Portál veřejné správy umožňující dálkový přístup k informacím prostřednictvím komunikační infrastruktury. Místa elektronického styku občanů s veřejnou správou lze realizovat na obecních úřadech, poštách, v knihovnách. Tato místa se tak stávají součástí e-governmentu, elektronické veřejné správy, a poskytují veřejné informační služby. Umožňují uživatelům 23
elektronické
vyplňování
elektronického
podpisu
a
odesílání
a
maximálně
úředních
formulářů
usnadňují
za
občanům
využití kontakt
s administrativou [10].
3.1.3. Právní rámec veřejných služeb
Obecní právní rámec pro dělbu kompetencí v oblasti veřejných služeb je dán ústavním pořádkem. Společný právní rámec je tvořen zejména zákonem o obcích a o krajích [10].
3.1.4. Garanti veřejných služeb
Obecná zodpovědnost za dostupnost a rozvoj veřejných služeb náleží příslušným ministerstvům. Pokud konkrétní zodpovědnost za dostupnost a kvalitu jednotlivých druhů veřejných služeb náš právní řád neupravuje, pak z hlediska právní konstrukce jde o samostatnou působnost všech obcí [10].
3.1.5. Poskytovatelé veřejných služeb
Poskytovatelem veřejných služeb může být stát, kraj, obec nebo jakákoliv právnická nebo fyzická osoba, která splní zákonem předepsané podmínky. Poskytovatelem některých veřejných služeb jsou přímo orgány veřejné správy – ministerstva, krajské, městské nebo obecní úřady. Významným poskytovatelem veřejných služeb v souvislosti s reformou veřejné správy se staly kraje. Na krajskou samosprávu byly převedeny kompetence v oblasti školství, zdravotnictví, kultury a sociálních služeb, které do roku 2002 náležely okresním úřadům [10].
24
3.1.6. Uživatelé veřejných služeb
V obecné rovině jsou uživateli veřejných služeb občané a fyzické osoby pobývající legálně na území ČR.
3.1.7. Financování veřejných služeb
Veřejné služby jsou financovány z prostředků státního rozpočtu, z prostředků rozpočtů územních samosprávních celků a v neposlední řadě se na financování veřejných služeb podílí přímou finanční účastí i uživatel služby. Mnohé z veřejných služeb jsou určitým způsobem zpoplatněny a tak uživatel částečně nebo i plně přispívá na úhradu nákladů spojených se zajištěním konkrétní služby. Příkladem může být příspěvek klienta domova s pečovatelskou službou na jeho provoz [10].
3.1.8. Obce budou připraveny
První fáze reformy veřejné správy souvisela se vznikem krajského zřízení. Následně se intenzivně připravovala tzv. II. fáze reformy. Po ukončení činnosti okresních úřadů byla jejich kompetence převedena na obce s rozšířenou působností. Postup informatizace krajských úřadů projednala a schválila 25. dubna 2001 vláda ČR a pro první etapu bylo tehdy ze státních prostředků uvolněno 198 miliónů korun. Poté se začala připravovat tzv. komplexní informatizace krajských úřadů. Došlo k posílení funkcionalit krajských informačních systémů. Do 14 krajů bylo dodáno několik tisíc komponent a součástí dodávky byla i systémová integrace včetně oživení systému a školení personálu. Potíže nastaly u implementací spisových služeb a to z důvodů, že některé kraje neměly vydány vlastní spisový řád. Některé kraje se stěhovaly do nových budov, jejich informační systémy nebyly proto
25
funkční. Bylo ještě několik dílčích integračních problémů, ale v zásadě byla základní informatizace krajských úřadů dokončena. U druhé etapy tzn. komplexní informatizace krajských úřadů vláda na svém jednání schválila v březnu další postup a vyčlenila pro Ministerstvo vnitra dostačující prostředky na zpracování studie proveditelnosti. Přípravné práce začaly bezprostředně po specifikaci dodávky a podpisu smlouvy a to 29. listopadu 2001. Poté zhotovitel vše nasmlouval a připravil a od 11. do 17. prosince byly na krajské úřady rozvezeny technické a programové prvky první etapy a postupně uváděny do provozu [12].
26
4. LEGISLATIVNÍ ZABEZPEČENÍ 4.1. VEŘEJNÁ SPRÁVA VE VZTAHU K OBČANŮM
4.1.1. Zákon o svobodném přístupu k informacím
Dne 11. května 1999 schválil Parlament České republiky Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Ministerstvo informatiky připravilo návrh novely zákona o svobodném přístupu k informacím. Hlavním cílem byla transpozice Směrnice Evropského parlamentu a rady 2003/98/ES, o opakovaném použití informací veřejného sektoru, která je pro ČR závazná. Cílem novely bylo zpřesnit a zjednodušit proces poskytování informací, sjednotit terminologii zákona a zakotvit upřesnění
vyplývající
z
rozhodnutí
soudů.
Novela
upřednostňuje
elektronickou komunikaci. Dále zpřesňuje ustanovení zákona, která se týkají poskytování informací podléhajících ochraně autorského zákona. Zákon stanoví podmínky pro uzavírání standardních licenčních smluv. Právní ochrana se vztahuje i na informace, které bylo možné dosud využívat volně, například na data z veřejných úředních registrů nebo databází. Institut fikce doručení byl nahrazen speciální úpravou stížností na postup při vyřizování žádostí o informace. Žadatel podle zákona může využít žaloby pro nečinnost a výše úhrady spojená s poskytnutím informace musí být žadateli sdělena předem a je přezkoumatelná nadřízeným orgánem. Novela zákona nabyla účinnosti dne 23.3.2006 [13]. Novela zákona zpracovává příslušný předpis Evropského společenství a upravuje pravidla pro poskytování informací a upravuje podmínky práva svobodného přístupu k těmto informacím. Stanovuje povinnost poskytovat informace státním orgánům, orgánům územní samosprávy a veřejným institucím, které hospodaří s veřejnými prostředky a subjektům, které rozhodují o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti
27
veřejné správy. Zákon se nevztahuje na poskytování informací, které upravuje zvláštní zákon. Zákon vymezuje základní pojmy. Podle zákona je žadatelem fyzická i právnická osoba, která žádá o informaci. Dálkovým přístupem k informaci je pak přístup žadatelů pomocí sítě nebo služby elektronických komunikací. Zveřejněnou informací podle zákona je taková informace, která může být vždy znovu vyhledána. Zákon dále hovoří o poskytování a zveřejňování informací, pro veřejnost na všeobecně přístupných místech, které se týkají (důvodu a způsobu založení povinného subjektu, popisu organizační struktury, místa a způsobu získání příslušné informace, podání žádostí či stížností, místa, lhůty a způsobu podání opravného prostředku proti rozhodnutí, příslušné lhůty, přehledu nejdůležitějších předpisů, sazebníku úhrad za poskytování informací a výroční zprávy o činnosti subjektu, adresy elektronické podatelny). Stanovuje povinnost povinným subjektům v úřední hodiny zpřístupnit ve svém sídle právní předpisy a seznamy hlavních dokumentů vydané v rámci jejich působnosti, aby mohl do nich každý nahlédnout a pořídit si opisy nebo kopie. Zákon ukládá do 15 dnů poskytnuté informace zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup. Dále stanovuje povinným subjektům odkazovat na zveřejněnou informaci a to nejpozději do sedmi dnů. Definuje, kdy povinný subjekt neposkytne informace (při probíhajícím trestním řízení, informaci, která je předmětem ochrany práva autorského, o majetkových poměrech osoby, která není povinným subjektem). Hovoří o dalším omezení práva na informace personální předpisy povinného subjektu a
(vnitřní pokyny a
nové informace vzniklé při
přípravě rozhodnutí povinného subjektu). Zákon uvádí, že povinný subjekt informaci neposkytne, pokud byla předána osobou, jíž takovouto povinnost zákon neukládá a pokud nedala k poskytnutí informace souhlas. Povinný subjekt dále informaci neposkytne, pokud se zveřejňuje na základě zvláštního zákona (zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů). Dále hovoří o tom, že požadovaná informace se poskytne po vyloučení těch informací, o nichž to stanoví zákon. 28
Podle zákona se žádost o poskytnutí informace podává ústně nebo písemně nebo prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací a pokud ústně podaná informace není dostačující, musí se podat žádost písemně . Také zákon hovoří o postupu při podávání a vyřizování písemných žádostí o poskytnutí informace. Podle zákona je žádost podána dnem doručení povinnému subjektu. Žádost musí obsahovat příslušnou identifikaci povinného subjektu a žadatele. Povinný subjekt posoudí žádost. V případě nesrozumitelné žádosti je žadatel vyzván do 7 dnů od podání žádosti k jejímu upřesnění. Pokud žadatel žádost do 30 dnů neupřesnil, povinný subjekt rozhodne o odmítnutí žádosti. Požadovaná informace se poskytne ve lhůtě do 15 dnů od přijetí podání nebo od upřesnění žádosti. Při poskytnutí informací se pořídí záznam. Zákon uvádí závažné důvody, pro které lze poskytnutí informace prodloužit (vyhledávání a sběr požadovaných informací v jiných úřadovnách, vyhledávání a sběr objemného množství odlišných informací, konzultace s jiným povinným subjektem). Žadatel musí být o prodloužení poskytnutí informace informován. Zákon dále hovoří o rozhodnutí
vydaném v případě nevyhovění žádosti, o odvolání proti
rozhodnutí. Podle zákona o odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu rozhoduje pak nadřízený orgán. Dále zákon hovoří o tom, že žadatel může podat stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace. O stížnosti na povinný subjekt potom rozhoduje nadřízený orgán. Podle zákona povinný subjekt musí vždy do 1. března za kalendářní rok zveřejnit výroční zprávu o své činnosti v oblasti poskytování informací podle tohoto zákona [14].
4.1.2. Listina základních práv a svobod
Po přijetí Ústavy České republiky byla Listina základních práv a svobod vyhlášena Českou národní radou jako součást ústavního pořádku České republiky. Vyšla ve Sbírce zákonů jako usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. V článku 17 pod bodem 1) zaručuje svobodu 29
projevu a právo na informace. V bodu 5) stanovuje státním orgánům a orgánům územní samosprávy povinnost přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti [15].
4.1.3. Zákon o ochraně osobních údajů
Zákon č. 101/2000 Sb. upravuje práva a povinnosti při zpracování osobních údajů a to
v souladu s právem Evropského společenství,
mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána. Dále stanoví podmínky , za nichž se uskutečňuje předání osobních údajů do jiných států. Naplňuje tak práva každého na ochranu před neoprávněných zasahováním do soukromí. Pro ochranu osobních údajů byl zřízen Úřad pro ochranu osobních údajů se sídlem v Praze. Zákon se vztahuje na osobní údaje , které zpracovávají státní orgány, orgány územní samosprávy, jiné orgány veřejné moci, jakož i fyzické a právnické osoby. Osobním údajem se
rozumí podle zákona jakákoliv informace
týkající se určitého subjektu údajů, kterého lze na základě jednoho nebo více prvků přímo či nepřímo identifikovat. Zákon stanoví práva a povinnosti při zpracování osobních údajů správci a zpracovateli osobních údajů. Stanovuje, kdy je možné zpracovávat citlivé údaje a to pouze , když dal subjekt údajů ke zpracování výslovný souhlas, nebo je to nezbytné v zájmu zachování života nebo zdraví (Jedná se o zpracování při zajišťování zdravotní péče, zpracování, které sleduje politické, filosofické, náboženské nebo odborové cíle, nebo se jedná o údaje podle zvláštního zákona nezbytné k provádění pojištění nemocenského, důchodového apod.) Zákon dále stanovuje povinnost správci předat subjektu údajů informaci o zpracování jeho osobních údajů. Tuto informaci správce předá pokud o ní subjekt údajů požádá.
30
Ukládá správci a zpracovateli povinnost přijmout taková opatření, aby nedošlo k zneužití osobních údajů. Zároveň ukládá tomu, kdo hodlá jako správce zpracovávat osobní údaje, oznámit tuto skutečnost Úřadu a to před zpracováním osobních údajů. Další povinnost je stanovena správci nebo zpracovateli osobních údajů, když pomine účel, pro který byly osobní údaje zpracovány, nebo na základě žádosti subjektu údajů. V tomto případě je povinný subjekt povinen provést likvidaci osobních údajů. Zákon chrání práva subjektu údajů, který může požádat správce nebo zpracovatele o vysvětlení , pokud budou osobní údaje zpracovány v rozporu s ochranou soukromého a osobního života subjektu. Může požádat , aby odstranil takový vzniklý stav. V dalším ustanovení zákon definuje podmínky pro předání osobních údajů do jiných států. Nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem provádí dozor Úřad. Předsedu Úřadu jmenuje a odvolává prezident republiky a to na návrh Senátu Parlamentu ČR. Je jmenován na dobu 5ti let. Inspektoři tohoto Úřadu jmenuje a odvolává prezident republiky a to také na návrh Senátu Parlamentu České republiky. Inspektorů je celkem 7 a jsou jmenováni na období 10 let [16].
4.1.4. Zákon o informačních systémech veřejné správy
Novelizovaný zákon o informačních systémech veřejné správy nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2007, kromě několika výjimek. Dnem vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů nabylo účinnosti vydávání ověřených výstupů z elektronicky vedené evidence, rejstříku nebo seznamu ověřujícími osobami. Od stejného data nabyla účinnosti i možnost dodání datové zprávy orgánu veřejné moci prostřednictví Portálu veřejné správy. Podle zákona dne 1. ledna 2008 nabude účinnosti povinnost přizpůsobit webové stránky institucí státní správy a samosprávy pro osoby zdravotně postižené. Hlavním principem novely tohoto zákona je zpřesnit práva a povinnosti osob a dalších subjektů. Cílem novely je zajištění kvalitních dat veřejné 31
správy a bezpečné technologické výměny informací. Povinnost atestací informačních systémů veřejné správy se zužuje na dlouhodobé řízení informačních systémů a na způsobilost realizace vazeb mezi nimi. Zákon nově zavedl povinnost přizpůsobit webové stránky institucí státní správy a samosprávy pro osoby zdravotně postižené. Další novinkou je možnost dodání datové zprávy orgánu veřejné moci prostřednictví Portálu veřejné správy. Zákon zavedl ověřování výstupů z informačních systémů veřejné správy. Ověřené výstupy v souladu se zákonem vydávají notáři, stanovené obce, Hospodářská komora ČR a držitel poštovní licence [15]. Novela zákona o informačních systémech veřejné správy č. 365/2000 Sb. stanoví práva a povinnosti, které souvisejí s vytvářením, užíváním, provozem a rozvojem informačních systémů veřejné správy. Zákon vymezuje pojmy jako
informační činnost, kterou se rozumí
získávání a poskytování informací, shromažďování a ukládání dat na hmotné nosiče. Informační činnost je prováděna správci, provozovateli a uživateli informačních systémů a to prostřednictvím technických a programových prostředků. Podle zákona informační systémy veřejné správy jsou souborem informačních systémů, které slouží pro výkon veřejné správy. Správci informačních systémů veřejné správy jsou ministerstva, jiné správní úřady a územní samosprávné celky. Zákon se nevztahuje na orgány činnými v trestním řízení, Policii ČR a Vězeňskou službu ČR a další orgány stanovené v tomto zákoně. Ministerstvo informatiky ve spolupráci s orgány veřejné správy vyhledává, zpracovává, ukládá a vytváří nové informace pro znalostní základnu informačních systémů veřejné správy. Vytváří a spravuje Portál veřejné správy. Podle
tohoto
zákona
orgány
veřejné
správy
jsou
povinny
spolupracovat s ministerstvem při plnění jeho úkolů. K dalším povinnostem patří zpřístupňovat ministerstvu informace o jimi provozovaných informačních systémech a poskytovaných službách, zajistit atestaci dlouhodobého řízení informačních systémů veřejné správy a prokázat splnění povinností daných jim zákonem. Atestaci v souladu se zákonem provádí atestační středisko.
32
Podle zákona z informačních systémů veřejné správy , které jsou veřejnými evidencemi, rejstříky nebo seznamy , vydávají orgány veřejné správy, které jsou správci nebo provozovateli těchto systémů na požádání úplný nebo částečný výpis ze zápisu vedeného v elektronické podobě v tomto informačním systému. Pokud se bude jednat o neveřejné evidence, rejstříky nebo seznamy podle zákona vydávají správci na požádání výpis ze seznamu vedeného v elektronické podobně v informačním systému pouze osobě, které se týká, nebo osobě, která je podle zvláštního právního předpisu oprávněna žádat informaci. Zákon stanoví, že obce s rozšířenou působností
a
další
v elektronické podobě
orgány
provádějí
na
požádání
ověření
výpisu
zaručeným elektronických podpisem oprávněné
osoby správce nebo označeného elektronickou značkou správce a na základě toho vydávají na požádání ověřené výstupy z informačního systému veřejné správy. Podle zákona ověřením se rozumí, že listina, která vznikla převedením výstupu z informačního systému veřejné správy z elektronické do listinné podoby se doslova shoduje a opatří se následně ověřovací doložkou, která má zákonem stanovené náležitosti. Ověřovací výstup z informačního systému je na základě zvláštního zákona zpoplatněn [18].
4.1.5. Zákon o elektronickém podpisu
Elektronický podpis je jedním z nástrojů identifikace a autentizace fyzických
osob v prostředí internetu. V souladu s právními předpisy je
používán v oblasti orgánů státní správy při komunikaci mezi úřady a při komunikaci občanů s úřady. Nutnou podmínkou pro komunikaci jsou tzv. kvalifikované certifikáty občanů. V současné době jsou akreditováni tři poskytovatelé certifikačních služeb [19]. Dne 26. července 2004 nabyla účinnosti poslední novela zákona o elektronickém podpisu (č. 440/2004 Sb.). Tento předpis nově zavádí pojem "kvalifikované časové razítko", které prokazuje existenci elektronického dokumentu v čase. Další novinkou je možnost používat „elektronické značky“. Pro ty se stejně jako pro zaručený elektronický podpis používá
33
technologie digitálních podpisů. Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že elektronickou značkou může označovat data i právnická osoba nebo organizační složka státu a používat k tomu automatizované postupy. Elektronické značky jsou podmínkou pro připravované zavedení výpisů ze státních rejstříků na poštách a matrikách. Novela dále upravuje používání elektronických podatelen na orgánech veřejné moci. K elektronickým podatelnám vydalo ministerstvo prováděcí vyhlášku č. 496/2004 Sb. [20]. Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu v platném znění v souladu
s právem
Evropských
společenství
(Směrnice
parlamentu a Rady 99/93/ES ze dne 13. prosince 1999
Evropského o zásadách
Společenství pro elektronické podpisy), upravuje používání elektronického podpisu,
elektronické
značky,
poskytování
certifikačních
služeb
a
souvisejících služeb poskytovateli usazenými na území České republiky, kontrolu povinnosti a sankce stanovené tímto zákonem. Zákon definuje, že: Elektronických podpisem se rozumí údaje v elektronické podobě, které se připojí k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené a slouží k ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Zaručených elektronickým
podpisem je podpis, který splňuje
zákonem stanovené požadavky: •
je jednoznačně spojen s podepisující osobou
•
umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě
•
byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků , které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou
•
je k datové zprávě , ke které se vztahuje, připojen takovým způsobem, že je možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.
Elektronickou značkou jsou údaje v elektronické podobě, které jsou připojeny k datové zprávě nebo
jsou s ní logicky spojené a splňují
požadavky stanovené tímto zákonem.
34
Datovou zprávou jsou elektronická data, která lze přenášet prostředky pro elektronickou komunikaci a uchovávat je na záznamových médiích. Podepisující osobou je fyzická osoba, která je držitelem prostředku pro vytváření elektronických podpisů. Držitelem certifikátu je fyzická, právnická osoba nebo organizační složka státu, která požádala o vydání kvalifikovaného nebo kvalifikovaného systémového certifikátu. Poskytovatelem certifikačních služeb je fyzická, právnická osoba nebo organizační složka, která vydává kvalifikované
nebo kvalifikované
systémové certifikáty nebo kvalifikovaná časová razítka. Kvalifikovaným
poskytovatelem
certifikakčních
služeb
poskytovatel certifikačních služeb, který vydává kvalifikované
je
nebo
kvalifikované systémové certifikáty nebo kvalifikovaná časová razítka. Certifikátem je datová zpráva, která je vydávána poskytovatelem certifikačních služeb, spojuje data pro ověřování elektronických podpisů s podepisující osobou a umožňuje ověření její identity. Kvalifikovaným certifikátem je certifikát, který má náležitosti stanovené tímto zákonem a byl vydán kvalifikovaným poskytovatelem certifikačních služeb. Kvalifikovaným časovým razítkem je datová zpráva, kterou vydal kvalifikovaný poskytovatel certilfikačních služeb a která důvěryhodným způsobem spojuje data v elektronické podobě s časovým okamžikem. Zákon dále stanoví povinnosti podepisující osobě, držiteli certifikátu, kvalifikovanému poskytovateli certifikačních služeb. Udělováním akreditací k působení jako akreditovaný poskytovatel certifikačních služeb jakož i dozor nad dodržováním tohoto zákona náleží podle tohoto zákona ministerstvu [21].
35
4.1.6.Nařízení vlády,kterým se provádí zákon o elektronickém podpisu
Vládou bylo schváleno nařízení k elektronickým podatelnám a to dne 25.8.2004, kterým byla orgánům veřejné moci stanovena povinnost zřídit epodatelny, nebo zajistit prostřednictvím e-podatelny jiného úřadu příjem a odesílání zpráv, vybavit příslušné zaměstnance zaručených elektronických podpisem a zajistit ochranu zpracovávaných informací. Dále byla orgánům veřejné moci stanovena povinnost zveřejnit na úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup informace potřebné k doručování datových zpráv orgánu veřejné moci: •
elektronická adresa elektronické podatelny včetně údaje o tom, zda je určena pro příjem datových zpráv nebo zpráv určitého obsahu
•
kontaktní údaje pro přijímání datových zpráv
•
další možnosti doručování datových zpráv
•
pravidla potvrzování datových zpráv
•
technické parametry datových zpráv, pro které má elektronická podatelna technické a programové vybavení
•
postup orgánu veřejné moci v případech, kdy u datové zprávy je zjištěno, že může dojít k poškození informačního systému
•
způsob vyřizování dotazů
•
aktuální seznam zaměstnanců elektronických podatelen
•
seznam právních předpisů na základě kterých je možné vůči orgánu veřejné moci činit právní úkony v elektronické podobě
Dále orgánu veřejné moci toto nařízení uložilo povinnost oznámit Ministerstvu informatiky na adresu elektronické podatelny a to do 30 dnů od nabytí účinnosti nařízení adresu elektronické podatelny, případně její změnu a jméno s uznávaným elektronických podpisem oprávněného zaměstnance, nebo označené elektronickou značkou orgánu veřejné moci. Ministerstvo informatiky prostřednictvím Portálu veřejné správy zveřejňuje evidenci elektronických adres. Toto nařízení nabylo účinnosti dnem 1.1.2005 [22]. 36
4.1.7. Vyhláška o elektronických podatelnách
Vyhláška stanoví postupy orgánů veřejné moci při přijímání a odesílání datových zpráv prostřednictvím elektronické podatelny a strukturu údajů kvalifikovaného certifikátu, na základě kterých je možné podepisující osobu, která přijímá datové zprávy prostřednictvím elektronické podatelny identifikovat. Podle vyhlášky přijatá datová zpráva je považována za doručenou, pokud je dostupná elektronické podatelně. V souladu s vyhláškou doručená datová zpráva se ukládá ve tvaru, ve kterém byla přijata. Uznávaný elektronický podpis a uznávaná elektronická značka se ukládají spolu se zprávou. Doručená datová zpráva se pak eviduje a dále se předává v souladu se zvláštními předpisy. Čas doručení je s přesností na sekundu. Na základě vyhlášky se označuje identifikátorem elektronické podatelny, který má charakter podacího razítka. Vyhláška dále hovoří o tom, že doručená datová zpráva se potvrzuje neprodleně odesílateli zasláním datové zprávy. Součástí zprávy o potvrzení doručení je uznávaný elektronický podpis oprávněného zaměstnance nebo uznávané elektronické razítko orgánu veřejné moci, datum a čas doručení zprávy, charakteristika doručené zprávy.
U doručené datové zprávy elektronická podatelna podle vyhlášky zjišťuje: •
zda odpovídá technickým parametrům, které orgán veřejné moci zveřejní
•
zda je připojen uznávaný elektronický podpis nebo uznávané elektronické razítko nebo kvalifikované časové razítko
•
platnost zaručeného elektronického podpisu a zda nebyl jeho kvalifikovaný certifikát zneplatněn, nebo platnost elektronické značky a zda nebyl její
kvalifikovaný systémový certifikát
zneplatněn, případně zda je platné kvalifikované časové razítko.
37
Při zjištění, že kvalifikovaný certifikát nebo kvalifikovaný systémový certifikát v době doručení datové zprávy je neplatný, ověřuje následně, zda je připojeno platné kvalifikované časové razítko podepsané nebo označené datové zprávy. O této skutečnosti uvědomí podepsanou osobu. Podle vyhlášky údaj na jehož základě je možné jednoznačně osobu identifikovat se uvádí ve struktuře desetimístného čísla v desítkové soustavě a je spravován ústředním orgánem státní správy. Nesmí být osobním údajem [23].
38
5. INFORMATIZACE VEŘEJNÉ SPRÁVY A ODPOVÉDNÉ INSTITUCE
Povinnost informatizace veřejné správy byla Ministerstvu informatiky daná zákonem o informačních systémech veřejné správy č. 365/2000 Sb. dle ust. § 4 odst. 1 písm. j), který hovoří o tom, že vytváří a spravuje Portál veřejné správy.
5.1. MINISTERSTVO INFORMATIKY ČR 5.1.1. Vznik Ministerstva informatiky
Ministerstvo informatiky bylo zřízeno k 1.1.2003. Na ministerstvo přešly v plném rozsahu kompetence Úřadu pro veřejné informační služby (který byl k 1.1.2003 zrušen), úseků spojů Ministerstva dopravy a spojů a kompetence v oblasti elektronického podpisu Úřadu pro ochranu osobních údajů.
5.1.2. Kompetence Ministerstva informatiky
Kompetence Ministerstva informatiky byly upraveny zákony: •
zákonem č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy
•
zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích
•
zákonem č. 29/2000 Sb., o poštovních službách
•
zákonem č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu
Činnost Ministerstva informatiky dle zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy byla stanovena tak, že ve spolupráci s orgány veřejné správy bude zajišťovat níže uvedené povinnosti:
39
•
Vyhledává, zpracovává, ukládá a vytváří nové informace, které jsou znalostní základnou pro vytváření a rozvoj informačních systémů veřejné správy
•
Zpracovává návrhy v oblasti informačních systémů ohledně jejich bezpečnosti
•
Zajišťuje tvorbu standardů
•
Vytváří a spravuje veřejně přístupný systém, který obsahuje informace o dostupnosti a obsahu zpřístupněných informačních systémů veřejné správy
•
Vytváří a spravuje Portál veřejné správy
•
Kontroluje
u
orgánů
veřejné
správy
dodržování
povinností
stanovených tímto zákonem •
Vyhlašuje standardy
•
Vydává a odnímá pověření právnickým nebo fyzickým osobám k výkonu atestací v rámci informačních systémů veřejné správy
•
Ukládá sankce za porušení povinností stanovených tímto zákonem
•
Vyjadřuje se k projektům informačních systémů veřejné správy ve Věstníku, který vydává, uveřejňuje standardy, oznamuje jejich platnost, uveřejňuje seznam atestačních středisek, udělení atestů a další informace vztahující se k informačním systémům veřejné správy.
Činnosti ministerstva dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích byly následující. Podle § 105 mu
náležely tyto výlučné
pravomoci: •
Předkládá vládě návrh státní politiky elektronických komunikací
•
Zabezpečuje mezinárodní vztahy v této oblasti
•
Spolupracuje s ministerstvy členských států v oblasti elektronických komunikací
•
Zajišťuje, aby uživatelé, včetně zdravotně postižených uživatelů, získali maximální výhody z hlediska volby služeb, ceny, kvality.
Činnosti ministerstva dle zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách byly následující: 40
Podle tohoto zákona vykonávalo ministerstvo státní správu v oblasti poštovních služeb, s výjimkou věcí svěřených Českému telekomunikačnímu úřadu. Stanovovalo vydávání a platnost poštovních známek, konec zveřejňovalo v Poštovním věstníku.
Činnosti ministerstva dle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu: Ministerstvu akreditovaný
náleželo
poskytovatel
udělování
certifikačních
akreditací služeb,
k působení
jakož
i
dozor
jako nad
dodržováním zákona. Ministerstvo informatiky ČR bylo ústředním orgánem státní správy pro informační a komunikační technologie, telekomunikace a poštovní služby. Bylo koordinátorem rozvoje elektronické veřejné správy, e-Governmentu v ČR. Podporovalo počítačovou gramotnost v České republice [24].
5.1.3. Zrušení Ministerstva informatiky
K 1. 7. 2007 bylo Ministerstvo informatiky zrušeno. Webové stránky www.micr.cz
nadále provozuje Ministerstvo vnitra ČR, pod který rovněž
přešel i Portál veřejné správy. Ministerstvo vnitra přebralo většinu agend zrušeného ministerstva informatiky.
5.2. MINISTERSTVO VNITRA ČR 5.2.1. Historie Ministerstva vnitra 5.2.1.1. Období první republiky
Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 byl zřízen Úřad pro správu vnitřní. Brzy byl přejmenován na ministerstvo vnitra. Působnost tohoto úřadu byla velice široká. Zabýval se záležitostmi státní správy, otázkou bezpečnosti a další problematikou, včleněnou do jiných 41
resortů jako například volební legislativou, agendou správního a trestního řízení, problematikou polepšoven. Ministerstvo vnitra řešilo problematiku, četnictva, odškodňování obyvatel poškozených válkou, problematikou pojišťoven, spořitelen. Organizační schéma ministerstva
přetrvalo až do
roku 1948 a sestávalo se z prezidenta, odborů oddělení a pomocných úřadů. Reorganizace
ministerstva byla v roce 1928. Od té doby podléhaly čtyři
zemské úřady (potažmo 239 úřadů okresních), změnil se počet odborů a oddělení. Do organizační struktury byl začleněn generální velitel četnictva, který kromě záležitostí četnictva a policie měl na starosti i tehdejší hasičstva. Působil zde i Archiv MV, knihovna a správa pomocných úřadů. Prvním ministrem vnitra v letech 1918-1920 byl politik Antonín Švehla [25].
5.2.1.2. Léta 1939-1945
Mnichovská dohoda a nacistická okupace v březnu 1939 i pozdější události odtržení pohraničního území v roce 1938, okupace Čech a Moravy, zřízení protektorátu , vznik Slovenského státu, převzetí některých funkcí bezpečnostního aparátu říšskoněmeckými policejními orgány v roce 1939 ovlivnily kompetence a organizační strukturu ministerstva vnitra. Ministerstvo vnitra bylo v březnu 1939 podřízeno úřadu říšského protektora a mělo zcela odlišný charakter. Změny nastaly v počtu a v náplní činností jednotlivých odborů a oddělení. Nadále působily pomocné úřady a odborná zařízení, jako
například Archiv ministerstva vnitra, knihovna a
Zeměpisný ústav ministerstva vnitra. Tiskárna ministerstva obrany přešla do působnosti ministerstva vnitra v roce 1940. Úřady a zařízení ministerstva vnitra se přestěhovaly v roce 1939 do budovy na Letenské pláni. Před tím měly sídlo v osmi pražských budovách. V roce 1942 došlo k nejpodstatnějším změnám, kdy proběhla tzv. Heydrichova reorganizace. Vnitro se rozdělilo na dvanáct sekcí a bezpečnostní složky na dvě součásti a to pro protektorátní uniformovanou policii a pro protektorátní neuniformovanou policii [25].
42
5.2.1.3. Poválečná doba
Před koncem druhé světové války byl do funkce ministra vnitra jmenován Václav Nosek. Došlo k výrazné politizaci ministerstva vnitra. V červnu 1945 byla zrušena stávající policie i četnictvo a byl zřízen jednotný Sbor národní bezpečnosti, v jehož rámci fungovaly běžné služby (pořádková, dopravní, kriminální apod.). V roce 1950 bylo ministerstvo rozdělena na dva úřady a to na Ministerstvo národní bezpečnosti a na Ministerstvo vnitra. V roce 1953 byla obě ministerstva opět sloučena. Rok 1968 byl důležitým momentem v historii této instituce, kdy bylo ústavním zákonem zřízena československá federace. Vzniklo Federální ministerstvo vnitra a dvě ministerstva republiková a to MV České republiky a MV Slovenské republiky. Federální MV mělo v působnosti především Státní bezpečnost. Ke správním agendám patřily například agendy evidence pasů a evidence občanských průkazů, centrální registr obyvatel. S rozpadem federace
dne 31. prosince 1992 zaniklo i Federální
ministerstvo vnitra. Jeho působnost převzalo Ministerstvo vnitra České republiky [25].
5.2.2. Současná organizační struktura
Organizační strukturu Ministerstva vnitra ČR tvoří útvary, které se dělí na sekce. Sekce se dělí dále na jednotlivé odbory. Útvary Ministerstva vnitra tvoří sekce: •
Vnitřní bezpečnosti
•
Spojení a komunikací
•
Sociálního a zdravotnického zabezpečení a odborné přípravy
•
Veřejné správy
•
Legislativy a všeobecné správy
•
Archivnictví
•
Informatiky 43
•
Rozpočtu a účetnictví
•
Majetku a investic
Součástí sekce spojení a komunikací je například odbor centrálních informačních systémů, který plní úkoly související se zajišťováním provozu centrálních informačních systémů správních evidencí (evidence obyvatel, evidence občanských průkazů a evidence cestovních dokladů v souladu s příslušnými
zákony.
Pro
zabezpečení
funkčnosti
těchto
evidencí
spolupracuje s pověřenými obcemi. Odbor odpovídá za funkčnost dálkového elektronického přístupu oprávněných subjektů k centrálnímu informačnímu systému evidence obyvatel. Z pověření Ministerstva dopravy provozuje také centrální registr silničních vozidel , vydává údaje z tohoto registru. Dále se tento odbor dělí na jednotlivá oddělení. Odbor provozu informačních technologií a komunikací zajišťuje například nepřetržitý provoz informačních a komunikačních systémů a vykonává správu sítí, zajišťuje realizaci informačních a komunikačních služeb od komerčních dodavatelů. Odbor rozvoje informatiky plní například úkoly související se stanovením,
realizací,
kontrolou
plnění
strategické
politiky
v oblasti
informačních systémů a technologií a informatizace resortu.
Sekci veřejné správy tvoří kromě jiných odborů i odbor reformy a regulace a kvality veřejné správy, který vznikl 1. listopadu 2006 a to v důsledku přesunu některých agend, mj. koordinace problematiky reformy regulace a reformy ústřední státní správy, z Úřadu vlády na Ministerstvo vnitra. Smyslem přesunu
bylo sjednocení veškeré agendy v oblasti
modernizace veřejné správy pod jednu střechu. Náplní odboru je tvorba koncepčních materiálů a zavádění nástrojů k systematickému zkvalitňování a zefektivňování fungování veřejné správy na všech jejich úrovních a odstranění byrokratické zátěže plynoucí z existující regulace, zefektivnění
44
rozhodovacích procesů ve veřejné správě, k zvýšení kvality výkonu veřejné správy s důrazem na občana jako klienta. Součástí této sekce je i odbor územní veřejné správy, jehož předmětem činnosti je kromě jiného i analýza účinnosti reformy a hledání nástrojů ke zkvalitnění činností samosprávných celků v oblasti přenesené i samostatné působnosti. Tento odbor se dále člení na jednotlivá oddělení. Oddělení redakce Veřejné správy vydává časopis Veřejná správa. Odbor informatizace veřejné správy v této sekci je útvarem ministerstva
pro
výkon
působnosti
vymezené
ministerstvu
v oblasti
informatizace veřejné správy [26].
5.2.3. Odbor informatizace veřejné správy
Odbor informatizace veřejné správy se zabývá tvorbou koncepcí, programů a metodiky pro zabezpečení informatizace veřejné správy, přípravou a realizací projektů informačních systémů. Zpracovává analýzy potřeb a využívání informačních systémů a technologií v územních orgánech veřejné správy. Dalším předmětem činnosti odboru je zadávání, koordinace a řízení projektů v oblasti informačních systémů územních orgánů veřejné správy. Koordinace rozvoje informatizace územních orgánů veřejné správy a koordinace koncepčních a realizačních činností při informatizaci
těchto
orgánů. Garantuje ekonomické zabezpečení rozvoje informačních systémů v rámci svěřené působnosti a to včetně metodiky a kontroly finančního zabezpečení.
Plní funkci garanta
za
evidenci,
analýzu a kontrolu
informačních systémů, provozovaných v celé struktuře územních orgánů veřejné správy. Zajišťuje výkon projekčního dozoru Integrovaného informačního systému správních a dopravně správních informací (z pověření Ministerstva dopravy) v plném rozsahu těchto systémů (tj. centrum i v území), zabezpečuje provádění koordinační a kontrolní činnosti u zpracovatelů a uživatelů údajů z IISSDE.
45
K hlavním činnostem odboru náleží informatizace územních orgánů VS, veřejné informační služby a správní evidence územních orgánů veřejné správy. Organizačně se odbor člení na oddělení koncepční a rozvojové, oddělení realizace rozvoje a kontroly, oddělení informačních služeb a oddělení analýz, projekce a programování [27].
5.2.4. Informatizace krajů
Ministerstvo vnitra v souladu se zákonem č. 129/2000 Sb., o krajích ve znění pozdějších změn řídí a společně s dalšími příslušnými ministerstvy koordinuje výstavbu a realizaci informačních systémů krajů. Zabezpečuje realizaci projektů v oblasti přenesené působnosti. Po 1. etapě tzv. základní informatizace, byla zahájena komplexní informatizace krajských úřadů. V rámci základní informatizace, která uskutečněna
centrální
dodávka
probíhala v roce 2001 byla
technických,
technologických
a
programových prvků, které byly hrazeny prostředky uvolněných vládou. Krajské úřady v roce 2002
si další aktuální potřeby hradily již ze svého
rozpočtu. Vláda později uvolnila další prostředky na posílení základní informatizace krajských úřadů. Dokumentem pro realizaci etapy komplexní informatizace je studie proveditelnosti. Cílem této studie bylo definovat postupy pro naplnění požadavků, stanovených koncepčním záměrem. Bylo schváleno vypracování systémového
projektu
komplexní
informatizace
krajů
a
zahájení
systémového řešení a implementace jednotlivých dílčích projektů do roku 2004 [28]. Ministerstvo vnitra od 1.7.2007 provozuje stránky Ministerstva informatiky, které bylo k tomuto datu zrušeno. Portál veřejné správy
a
většina agend přešla také na toto ministerstvo.
46
6. VEŘEJNÉ INFORMAČNÍ SLUŽBY
Do této tématické oblasti lze zahrnout všechny projekty , které se zabývají zkvalitněním informačních toků mezi občanem a orgánem veřejné správy [1].
6.1. PROJEKTY V OBLASTI VEŘEJNÉ SPRÁVY 6.1.1. Projekt Veřejné informační služby
Projekt, který se řeší v rámci odboru informatizace veřejné správy Ministerstva vnitra ČR je projekt přímo nazvaný “Veřejné informační služby”. Při realizaci státní informační politiky v oblasti informačních služeb je hlavním cílem vytvořit optimální systém poskytování informací občanům a právnickým
subjektům
s využíváním
informačních
a
komunikačních
technologií. Dostupnost nesmí být závislá na sociálním postavení subjektu. Vytvoření podmínek pro chod veřejných informačních služeb je základem pro optimalizaci a budování informačních systémů veřejné správy. Náleží sem budování informačních středisek, využívání informačních kiosků, internetu a zabezpečování aktualizace zveřejňovaných informací. Odbor informatizace veřejné správy zajišťuje koncepce a programy, jejichž cílem je využití informačních a komunikačních technologií ve výkonu veřejné správy a to především v oblasti veřejných informačních služeb, zabývá se rozvojem sítě internet v procesu výkonu veřejné správy, spolupracuje s informatiky orgánů státní správy a samosprávy v oblasti informatizačních k informacím,
služeb
připravuje
a
aplikace
podklady
zákona
pro
o
průzkum
svobodném stavu
přístupu
informatizace
společnosti s důrazem na postup informatizace veřejné správy [1].
47
6.1.2. Projekt ověření automatizace procesů veřejné správy
Projekt, který se zaměřuje na obousměrnost informačního toku, je pilotní projekt nazvaný “Ověření automatizace procesů veřejné správy”. Cílem tohoto projektu je ověřit na vybraných procesech veřejné správy životaschopnost myšlenky, že občané z obcí využijí možnost si svoje záležitosti vyřídit dálkově a to buď z veřejně přístupných kiosků, nebo ze svého domácího počítače, připojeného na internet. Princip řešení spočívá v tom, že na internetovém serveru je nainstalováno programové vybavení, vyvinuté v rámci předmětného projektu, které na jedné straně komunikuje s občanem a na druhé pak s příslušným úřadem. Součástí projektu je realizace 10 veřejných kiosků, které jsou umístěny ve vybraných obcích. Výsledky vyhodnocení tohoto projektu jsou využívány při realizaci dalších projektů podobného typu.
Projekt obsahuje řešení těchto základních úloh: •
Průvodce, který vede občana při vyřizování jeho záležitostí
•
Získání požadovaných tiskopisů a formulářů
•
Odeslání vyplněných formulářů na úřad
•
Zpětná informace občanů z úřadu o stavu vyřizování jeho záležitosti
•
Možnost využití telefonické služby při jakýkoliv nejasnostech
•
Prohlížení úřední desky jednotlivých úřadů
•
Zdroj informací o dění v regionu i mimo něj
Pořízení kopií požadovaných dokladů - výhody pro občana: •
Dostupnost úřadu bez ohledu na úřední hodiny
•
Přístup k systému pro všechny občany
•
Aktuální informace o stavu vyřízení záležitosti
•
Odstranění “lidského faktoru” ve svých negativních rysech z kontaktu občan-úředník
48
Průběh komunikace: Občan bude s orgánem veřejné správy komunikovat prostřednictví systému EVA – Elektronická a Vaše Asistentka. Pomocí tohoto systému mohou občané komunikovat při vyřizování jejich záležitostí, vyplňování formulářů, získávání informací. Eva jim poslouží jako asistent a průvodce při zvládání všech úkonů.
Pomoc při vyřizování záležitostí : •
Vyslechnutí občana a přijetí jeho pokynů
•
Předání informací úřadu
•
Monitorování průběhu řízení
•
Jednání podle pokynů
•
Zpětné informování občanů o průběhu řízení [1].
6.1.3. Intranet veřejné správy
Cílem projektu Intranet veřejné správy bylo vytvoření a provozování jednotné, spolehlivé a bezpečné komunikační infrastruktury veřejné správy. Projekt byl představen na konferenci ISSS 2003 představiteli Ministerstva informatiky i zástupci společnosti ČESKÝ TELECOM. Účelem projektu bylo zajistit bezpečnou a ekonomicky výhodnou komunikaci pro všechna pracoviště veřejné správy včetně přístupu k centrálním informačním zdrojům státu. Dále efektivní rozvoj informačních systémů veřejné správy a možnost jejich vzájemného propojení a bezpečné výměny dat. Intranet veřejné správy přinesl všem připojeným subjektům veřejné správy služby veřejné privátní sítě a to po celé České republice. Jedná se o spolehlivý přístup na internet s vysokým stupněm bezpečnosti, včetně antivirových ochran a přístupu do zabezpečené elektronické pošty veřejné správy. K odběru služeb Intranetu bylo vytvořeno ze strany ČESKÉHO TELECOMU kontaktní místo, které poskytuje základní informace pro subjekty veřejné správy (krajské úřady, obecní úřady, městské úřady) [29].
49
6.1.4. Projekt ePUSA
ePUSA není elektronický polibek. V roce 2000 se zrodil elektronický portál územních samospráv ePUSA. Krajské úřady jako orgány územního samosprávného celku plní od svého vzniku v roce 2000 důležitý úkol na poli informatiky. Jednou z priorit se stalo vybudování moderního nástroje efektivní komunikace mezi úřady, obcemi a občany. Projektový záměr byl inspirován zkušenostmi bývalého Okresního úřadu Plzeň-sever. Ten od roku 1998 budoval databázi obcí na svém území. Po vzniku krajů bylo s projektovým záměrem seznámeno Ministerstvo vnitra ČR, které se stalo investorem. Kraj Plzeňský a Vysočina pověřilo ministerstvo
pilotní
realizací.
Hlavním
cílem
projektu
bylo
kromě
komunikace mezi subjekty veřejné správy a občany především vytvoření celostátní databáze obcí a ostatních správních subjektů. V březnu 2002 bylo první oficiální představení aplikace ePUSA a to na konferenci Internet ve státní správě a samosprávě v Hradci Králové. V druhé etapě projektu se staly spoluřešitely další kraje a to Zlíňský, Olomoucký. Spoluřešitelem rozhraní na portál Města a obce online byla Česká vydavatelská pro Internet, s.r. o. V roce 2003 byla oficiálně spuštěna PUSA 2. Podpořilo ji Ministerstvo informatiky v rámci právě vznikajícího Portálu veřejné správy. Všechny obce byly vyzvány k aktualizaci dat. Krajské úřady aktualizovaly data za obce na svém území. Schopné obce mohou data aktualizovat sama po sepsání smlouvy o autorizaci krajem. Poté mohou oficiálně vstupovat do systému. Hlavním partnerem projektu ePUSA je portál Obce a města (MOOL). Došlo k propojení obou systémů, které sdílejí společnou strategii aktualizace dat a správu účtů jednotlivých obcí. Portál Města a obce zajišťuje také pro ePUSU komplexní provoz integrovaného archivu dokumentů VISMO. Ke konci roku 2003 byly veřejně přístupná data synchronizována a portál MOOL včetně systému VISMO s ePUSA byl připojen tak, že veřejná data jsou přístupná automatiky v obou systémech a i v Portálu veřejné správy. To přispělo k omezení duplicitního zadávání dat o obcích. Data jsou zadávána pouze na jediné místo.
50
Projekt ePUSA je v současnosti integrální součástí Portálu veřejné správy [30].
6.1.5. Portál veřejné správy 6.1.5.1. Počátky vzniku Portálu veřejné správy
Zákonem o informačních systémech veřejné správy byla Ministerstvu informatiky stanovena povinnost vytvářet a spravovat Portál veřejné správy. Cílem projektu Portálu veřejné správy bylo vytvoření virtuálního úřadu na bázi elektronické veřejné správy, tzv. e-governmentu. Účelem projektu bylo poskytovat fyzickým i právnickým osobám dálkový přístup ke kompletním informacím a službám jednotlivých institucí veřejné správy. Zvýšit efektivitu a autoritu státní správy, posílit důvěru občanů ve veřejnou správu. Prototyp Portálu byl představen na konferenci Internet ve státní správě a samosprávě v roce 2003 v Hradci Králové. Účelem Portálu veřejné správy bylo poskytovat dálkový přístup ke kompletním informacím a službám jednotlivých institucí veřejné správy. Zpřístupnit celé veřejné správě její znalosti, fakta a záznamy, zvýšit její efektivitu a posílit důvěru občanů ve veřejnou správu. V první fázi projektu byly připraveny úlohy: •
Adresář státní a veřejné správy tj. seznam obcí a úřadů státní a veřejné
správy
v
jednotlivých
obcích,
popisy
služeb
poskytovaných státními a veřejnými orgány pro danou obec s popisem organizační struktury úřadu, agendy jednotlivých útvarů , pracovní doby, personálního obsazení atd. •
Vyhledávání v databázi legislativních norem a zákonů ČR, vyhledávání podle data vydání, tématu, klíčového slova, částky a čísla zákona nebo vyhlášky. Průběžné aktualizování v den zveřejnění nového zákona či vyhlášky ve Sbírce zákonů
•
Katalog elektronických informačních zdrojů – databáze odkazů na webové stránky státní a veřejné správy 51
•
Životní situace občana – postup orgánu veřejné správy při řešení životní situace – ankety a průzkumy veřejného mínění
•
Rozbor statistických údajů o frekvenci přístupů občanů k jednotlivým funkcím
V následujících fázích byly dostupné další služby: •
Zveřejňování
základních
veřejných
informací
on-line
–
například ekologických, dopravních, kulturních •
Oboustranná
elektronická
komunikace občana se státní
správou – to znamená stahování, vyplňování, odesílání a přijímání dokumentů elektronickou cestou. Dokumenty musí být zabezpečeny elektronickým podpisem
Portál veřejné správy lze rozdělit z technického hlediska na dvě základní části: část prezentační a část transakční [31]. V říjnu
2003
na
celorepublikovém
veletrhu
informačních
a
telekomunikačních technologií Invex v Brně Ministerstvo informatiky slavnostně spustilo na webové adrese Portál veřejné správy do veřejného zkušebního provozu. Vyšla řada recenzí, kritik. Na otázku “Co je cílem Portálu veřejné správy?” odpovídal Moc Břetislav, že cílem Portálu je usnadnit veřejnosti dálkový přístup k informacím veřejné správy. Dále, že Portál
je
nástrojem
z heterogenních
umožňujícím
informačních
integrovat
systémů
a
informace
jednotným
a
služby
způsobem
je
prezentovat. Jde o systém, který nabízí uživateli základní informace z veřejné správy a dokáže uživatele nasměrovat na správné informační zdroje veřejné správy a to z jednoho místa na internetu. Cílem Portálu je rozšiřovat spektrum služeb. Samospráva je pro Portál veřejné správy důležitým partnerem, neboť má pro občana klíčové informace a je pro občany v prostředí veřejné správy primárním partnerem. Je tvořena řadou nezávislých samostatných subjektů a řadou informačních zdrojů. Adresář úřadů veřejné správy patří k pilířům Portálu veřejné správy. V závěru Moc uvedl, že v dalších fázích projektu Portálu veřejné správy se budou postupně rozšiřovat i další funkcionality a to už ve spolupráci se státní správou či
52
samosprávou tak, aby Portál byl postupně místem, které je pro občana zajímavé a které má pro něj vysokou přidanou hodnotu [32]. K zahájení zkušebního provozu Portálu veřejné správy se vyjádřila i náměstkyně ministra financí Ing. Dana Bérová, která sdělila, že zkušební provoz Portálu veřejné správy bude běžet
30 dní. K Portálu budou mít
přístup pouze relevantní uživatelé a to například všichni starostové obcí a představitelé jednotlivých úřadů státní správy. V období zkušebního provozu budou požádáni všichni uživatelé a představitelé organizačních jednotek, aby zkontrolovali údaje a případně doplnili potřebná data. Dále uvedla, že později budou adresáře inovovány prostřednictvím projektu ePUSA, který bude hlavním nástrojem aktualizace adresářů pro samosprávu, neboť je součástí projektu Portálu [33]. Portál je základní etapou budování eGovernmentu v České republice. Tento projekt Ministerstva informatiky vznikl ve spolupráci s dalšími zástupci státní správy a samosprávy například ČSÚ, MV- projekt ePUSA, MPO, ČP, Svazu měst a obcí, Asociace krajů a za účasti společnosti Český Telecom, IBM a Microsoft [34].
Současné služby Portálu Základem dnešních služeb Portálu veřejné správy je
několik
navzájem propojených systémů: •
Novinky z veřejné správy a Povinně zveřejňované informace
•
Adresář úřadů
•
Životní situace
•
Zákony
•
Podání
•
Katalog informačních zdrojů
•
Obchodní věstník
•
Veřejné zakázky
•
Mapové služby (externí systém)
53
Novinky z veřejné správy a Povinně zveřejňované informace Na
úvodní
stránce
Portálu
jsou
zveřejněny
tiskové
zprávy
z ministerstev a jiných úřadů, dále povinně zveřejňované informace ze státní správy a samosprávy. Úvodní strana přináší také základní informace o České republice (Prezident, Parlament, Vláda, Ministerstva), krajích, Evropské unii, odkazy na Obchodní věstník, Katalog informačních zdrojů, Náhled do katastru V přehledném seznamu
nemovitosti, portál MPSV o zaměstnání atd. jsou uvedeny i jednotlivé oblasti veřejné správy
(Právo a zákony, Práce a sociální věci, Obchod - průmysl, Finance, Vnitro, Ochrana a bezpečnost, Zahraničí, Doprava, Školství, Kultura, životní prostředí, Zemědělství, Místní rozvoj, Zdraví, Informatika). Na úvodní stránce Portálu jsou dále zveřejněny Novinky na portal.gov.cz, které upozorňují na nově zpracované životní situace, nově poskytované služby Portálu atd.
Adresář úřadů Adresář obsahuje kontakty a spojení na orgány státní správy a samosprávy. Nabízí vyhledávání podle regionů, podle druhu úřadů. Informace o úřadech a jejich činnostech jsou propojeny s popisem služeb poskytovaných veřejnými orgány pro danou obec.
Źivotní situace Tato sekce je jednou z nejzajímavějších služeb Portálu. Uživatel se zde dozví, které doklady potřebuje pro vyřízení potřebné záležitosti, kde, s kým, kdy a co může řešit, podle kterých právních předpisů je třeba postupovat. Ve spolupráci ze zástupci Svazu měst a obcí jsou na Portálu zprovozněny vzory životních situací samosprávy. Vyplněná životní situace je propojena s databází Adresáře a Agendy úřadů, Zákony, popřípadě Podání. Při novelizaci zákona, na který životní situace odkazuje, bude v popisu životní situace údaj opraven. V roce 2006 obsahoval Portál okolo 400 životních situací (Cizinec, Občan, Cestování, Doprava, Finance, Kultura Obrana a bezpečnost, Občan a stát, Příroda a zemědělství, Rodina,
54
Vzdělání, věda a výzkum, Zaměstnání, Zdraví, Podnikatel, Hospodářská soutěž, Katastr nemovitostí, Obory, Ochrana průmyslového vlastnictví, Živnostníci), které dále tvoří Strom životních situací.
Zákony Modul Zákony poskytuje zdarma informace o platných předpisech ze Sbírky zákonů v aktuálním znění. Informace jsou průběžně aktualizovány. Součástí jsou i krajem vydávané Věstníky, Smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii a směrnice EU.
Podání V současné době jsou v této aplikaci Podání dostupné tyto služby: •
Služby České správy sociálního zabezpečení (evidenční listy důchodového pojištění, přihlášky, odhlášky)
•
Služby Ministerstva informatiky (roční výkaz o poštovních službách)
•
Služby Ministerstva financí (daň z přidané hodnoty z příjmů fyzických osob, právnických osob, silniční, z nemovitostí)
•
Služby Generálního ředitelství cel (celní správa-Intrastat)
Katalog informačních zdrojů Každý informační zdroj veřejné správy zpřístupněný Portálem je zapsán do Katalogu, který obsahuje: •
Název informačního zdroje
•
Tvůrce informačního zdroje
•
Předmět informačního zdroje
•
Popis informačního zdroje
•
Vydavatel informačního zdroje
•
Přispěvatel informačního zdroje
•
Datum zveřejnění
•
Typ informačního zdroje
•
Formát informačního zdroje 55
•
Identifikátor informačního zdroje
•
Zdroj
•
Jazyk informačního zdroje
•
Vztah
•
Pokrytí
•
Práva
Obsah zápisu je strukturován podle prvků daných Standardem DCMES verze 1.1., který doporučuje Evropská unie.
Obchodní věstník V Obchodním věstníku jsou publikovány informace o změnách v Obchodním rejstříku, o konkurzech, likvidacích podniků, veřejných soutěžích a další informace, jejichž zveřejnění ukládají platné zákony České republiky. Vyhledávání je podle identifikačního čísla, sídla firmy, obchodního jména atd.
Veřejné zakázky Prostřednictvím Portálu je zajištěn přístup do informačního systému o veřejných zakázkách, dražbách, který je spravován Českou poštou, a.p. Data, která jsou touto cestou ze systému Centrální adresa získávána se týkají pouze otevřených veřejných výběrových řízení [2, s. 224-235].
6.1.5.2. Portál veřejné správy jako nástroj pro pracovníky samosprávy
Spolupráce mezi Portálem veřejné správy a úřady samosprávy je důležitá pro PVS především v oblasti aktualizace dat v sekci Adresáře úřadů a zároveň nabízí úřadům samosprávy zajímavou možnost jak využít informace a údaje z Portálu pro potřebu vlastních webových prezentací,
56
uvedl Hlavička a Moc ve svém příspěvku. Dále ve svém příspěvku upozornili na:
využití sekce Zákony, kde uvedli, že pokud má provozovatel webové aplikace zájem na svých webových stránkách umístit odkaz na aktuální znění předpisu ze Sbírky zákonů, může využít následující funkcionality Portálu veřejné správy, která umožňuje přímé adresování jednotlivých zákonů, či jejich částí. Ve většině webových aplikací úřadů se vyskytuje celá řada zmínek či odkazů na znění zákonů a předpisů. Využitím popsané funkcionality Portálu je možné na webových stránkách úřadů vytvořit aktivní odkazy, které by v případě požadavku přímo volaly PVS a jako odpověď by se zobrazilo znění požadovaného zákona či jeho části. Pro volání jednotlivých
předpisů
je
nutné
dodržet
stanovenou
syntaxi:
http://portal.gov.cz/zákon/xxx/yyyy, kde xxx a yyyy tvoří číslo odkazovaného předpisu.
U využití sekce životní situace se vyjádřili s tím, že pokud má provozovatel webové aplikace zájem na svých webových stránkách poskytovat informace a popisy životních situací, tak jak jsou dostupné na Portálu veřejné správy může využít v podstatě dvě možnosti jak tyto informace z Portálu veřejné správy získat. První z možností je na své webové stránky umístit odkaz na konkrétní popis životní situace. Jedná se v podstatě o podobný způsob jako bylo popsáno v případě sekce Zákony. Druhou možností je provázání vlastní webové prezentace se sekcí Životní situace Portálu veřejné správy je využití webových služeb poskytovaných Portálem v rámci této sekce. Webové služby pro pořizování a sdílení Životních situací na PVS mají zajistit přístup k datům o Životních situacích. Dělí se na:
57
•
Webové služby, které slouží pro předávání dat z PVS na jiné webové aplikace či portály, kde se poskytnutá data prezentují v rozsahu identickém s obsahem PVS
•
Webové služby, které slouží pro sdílení dat, tj. poskytování obsahu z jiných (externích) aplikací či portálů na PVS
Také uvedli, že provozovatel webové aplikace či Portálu, který bude mít potřebu na svých stránkách publikovat všechny nebo vybrané ŽS publikované na PVS, má následující možnosti využití dat životních situací: •
Umístit na svých stránkách odkaz /URL adresu) Źivotních situací PVS
•
Vybrané nebo všechny ŽS cyklicky stanovovat pomocí webové služby nebo své aplikace a zde obsah publikovat ve tvaru a zobrazení, které graficky odpovídá stylu cílového řešení
•
Vytvořit ve své aplikaci seznam vybraných ŽS z PVS a pro jejich
zobrazení
využívat
webovou
službu
PVS,
která
dynamicky z PVS doručí na externí systém obsah ŽS.Tento obsah pak publikuje cílová aplikace v grafice, která odpovídá stylu cílového webu.
V závěru upozornili na novinku, která byla zprovozněna na Portálu během roku 2006. Jednalo se o vznik sekce Životní situace samosprávy. Dosud se na Portálu vyskytovaly především životní situace řízené centrálně státní správou. Životní situace samosprávy se výrazně liší od logiky ŽS PVS a to jak ve způsobu správy, tak i ve způsobu zobrazování. Jednalo se o novou aplikaci,
která umožnila úpravu (editaci) centrálně připravovaných
vzorů ŽS samosprávy podle místních vyhlášek a poměrů a jejich následné zpětné zařazení do stromu ŽS.Takto vznikne ve spolupráci s pracovníky samosprávy další rozsáhlá sada životních situací, která bude upravena odpovědným pracovníkem podle místních poměrů konkrétní obce. Portál působí jako výhodný podpůrný informační zdroj pro webové stránky a prezentace úřadů samosprávy. Ŕešení Portálu je postaveno na otevřených standardech umožňujících jeho postupný rozvoj [35].
58
6.1.5.3. Portál veřejné správy a e-learningové kurzy
Portál veřejné správy v současné době nabízí také e-learningové kursy práce s počítačem. Kurzy ve svém obsahu vycházejí ze sylabu ECDL (European Computer Driving Licence), je možné je využít i při přípravě na mezinárodně uznávanou zkoušku. Na Portál si v loňském roce přišly pro informace a kontakty 3 miliony návštěvníků. Portál nabízí od ledna 2006 devět elektronických kurzů volně přístupných kterémukoliv návštěvníkovi. Podmínkou je však registrace. Stačí vyplnit jméno, příjmení a e-mailovou adresu. Sedm kurzů je zaměřeno na zvládnutí základů práce s operačním systémem Windows, s kancelářskými programy (Word, Excel, Access, PowerPoint), s internetem a elektronickou poštou. Jeden kurz je věnován pochopení základních pojmů z oboru informačních technologií. Tyto kurzy vycházejí ze Sylabu ECDL. Dají se proto velmi dobře využít jako příprava na zkoušku k získání tohoto evropského certifikátu počítačové gramotnosti. Kurz je také zaměřen na elektronický podpis a poslední kurz slouží jako průvodce Portálem veřejné správy. Kurzy využívá široká veřejnost, stejně i jako zaměstnanci podniků, pracovníci veřejné správy a další zaměstnanci státních institucí. Kurzy se dají absolvovat z domova a v čase, který si student určí. Výhodou je možnost odejít od rozdělané práce a dokončit kurz později, neboť systém si pamatuje, které kurzy student absolvoval a u které kapitoly skončil. Kurzy slouží začátečníkům i pokročilým. Na konci ledna bylo ke kurzům přihlášeno 14 800 lidí. Největší zájem byl o kurz ECDL –Základní pojmy informačních technologií, který absolvovalo celkem 2462 účastníků. O něco nižší počet absolvovaných kurzů vykazovaly kurzy ECDL Databáze a Textový editor. Nejméně absolventů má kurz Elektronický podpis [36].
59
Tab. č. 1 Počty absolvovaných e-learningových kurzů ke konci ledna 2007
Kurz "Krok za krokem PVS"
284 kurzů
Kurz "elektronický podpis"
242 kurzů
Kurz ECDL -- Základní pojmy
2462 kurzů
Kurz ECDL -- Textový editor
2317 kurzů
Kurz ECDL -- Tabulkový procesor
1978 kurzů
Kurz ECDL -- Služby informačních sítí Kurz ECDL -- Prezentace
918 kurzů 1317 kurzů
Kurz ECDL -- Práce s PC a správa souborů Kurz ECDL -- Databáze
2300 kurzů 2273 kurzů
Zdroj: Veřejná správa online, 2007.
6.1.6. Zlepšování komunikace veřejné správy s občany
Vládou schválené dokumenty
“Státní informační politika”
a
“Koncepce budování informačních systémů veřejné správy”, kladly důraz na rozvoj informačních systémů veřejné správy s cílem přispět pomocí účinného využívání informačních a komunikačních technologií a dalších nástrojů ke zvýšení efektivity a autority veřejné správy a k posílení důvěry občanů ve veřejnou správu. V “Akčním plánu realizace Státní informační politiky”, schváleném vládou ČR v roce 2000, bylo Ministerstvo práce a sociálních věcí nositelem dvou projektů.
Projekt “Kontaktní místa veřejné správy”, který měl za cíl soustředit vybrané funkce úřadů veřejné správy do jednoho místa v určeném území a indikátory cílového stavu mělo být vybudování sítě kontaktních míst veřejné správy
s odpovídajícím
vybavením
informačními
a
komunikačními
technologiemi a funkční vazbou na základní registry veřejné správy. Informační, přijímací a aktualizační funkce vůči občanům byly soustředěny na společném místě.
60
Projekt “Elektronické identifikátory ve veřejné správě”, který měl za cíl vytvořit datové, právní, standardizační a organizační předpoklady pro vydávání elektronických identifikátorů obyvatelům a orgánům v návaznosti na přijatý zákon o elektronickém podpisu.
Ministerstvo práce a sociálních věcí se stalo nositelem uvedených dvou projektů Akčního plánu a to vzhledem k dosažené úrovni informačního systému státní sociální podpory, který v té době vytvářel již řadu předpokladů pro úspěšnou aplikaci elektronických postupů a vzhledem ke zkušenostem z realizovaného pilotního projektu využívání čipových karet v sociální a zdravotní oblasti v Litoměřicích. V rámci
projektu
“Kontaktní
místa
veřejné
správy”
byla
vypracována studie o uspokojování potřeb občanů, dostatku důvěryhodných a včasných informací, komunikační strategii veřejné správy. U druhého projektu, tedy využívání elektronických identifikátorů (čipových karet) ve veřejné správě, byla zpracována studie
týkající se
elektronické identifikace osob v návaznosti na jednotnou evidenci osob ve veřejné správě. Již v té době se předpokládalo umístění elektronického podpisu na čipové kartě s tím, že taková čipová karta bude významným nástrojem pro oblast identifikace uživatelů, kterým dále musí nabídnout i další služby týkající se veřejné správy. Jednalo se o pohodlný a rychlý přístup občanů pomocí čipové karty do základních registrů veřejné správy, provádění výpisů z těchto registrů. Občan by měl mít k dispozici příslušnou infrastrukturu (čtečky, informační kiosky, komunikační kiosky) [37]. Ministerstvo informatiky ČR v souladu se zákonem č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy § 4 odst. 1, písm. i) vytvářelo a spravovalo Portál veřejné správy. V současné době tato povinnost přešla na Ministerstvo vnitra ČR, Ministerstvo informatiky ČR bylo zrušeno. Portál veřejné správy je na webové adrese: http://portal.gov.cz
61
7.
INFORMAČNÍ
POTŘEBY
OBČANŮ
VE
VZTAHU
K VEŘEJNÉ SPRÁVĚ 7.1. PROJEKT VEŘEJNÉ INFORMAČNÍ SLUŽBY
Tento projekt byl schválen vládou ČR v roce 2000 jako součást Akčního
plánu
realizace
státní
informační
politiky.
Gestorem
bylo
Ministerstvo vnitra a firma STEM s.r.o. s dceřinou agenturou STEM/MARK a.s. byla realizátorem analýzy. Setření bylo provedeno u více jak 1500 respondentů a to z řad veřejnosti starších 18 let. Na základě vyhodnocení odpovědí respondentů z modulu A byl dále proveden dodatkový modul B pro šetření v internetové populaci u 150ti podnikatelů, 30ti neziskových organizací, 150ti tajemníků městských a obecních úřadů a u 150ti členů zastupitelstev měst a obcí. Nedílnou součástí této analýzy bylo měření návštěvnosti jednotlivých webserverů veřejné správy. Součástí
projektu
Veřejné
informační
služby
byla
“Analýza
informačních potřeb veřejnosti a vyhodnocení spokojenosti veřejnosti s informačními službami veřejné správy“ [38].
7.1.1. Informace o výzkumu
Výzkum proběhl v rámci projektu Ministerstva vnitra ČR: “Analýza informačních potřeb veřejnosti a vyhodnocení spokojenosti veřejnosti s informačními službami veřejné správy”. Obsah a struktura projektu byly rámcově vymezeny MV ČR. Výzkum provedli školení tazatelé STEM a zúčastnilo se ho celkem 362 tazatelů z celé ČR a 18 tazatelů se omluvilo. Dotazníkové šetření bylo provedeno metodou kvótního výběru tj. pohlaví, věku, vzdělání, místa bydliště, velikosti bydliště. Bylo realizováno celkem 1566 rozhovorů. Dotazování probíhalo v roce 2000 [39].
62
7.1.2. Hlavní zjištění
Hlavním zjištění výzkumu bylo, že zájem občanů o informace veřejné správy byl spíše deklarativní. Převažovali pasivní občané, informovanost byla poměrně nízká. Pouze pětina dospělé populace podle zjištění byla aktivní a informovaná. Jednalo se převážně o lidi s vyšším vzděláním. Pro získání informací potřebných pro jednání využívali občané především celostátní média a privátní rodinné zdroje. Pouze minimum občanů čerpalo informace z internetu. Na tuto skutečnost proto nelze nahlížet pozitivně. Přestože obecní a městské úřady jsou nejdůležitějším kontaktním článkem v řetězci úřadů veřejné správy bylo výzkumem zjištěno, že pouze pětina občanů s nimi udržovala pravidelný měsíční kontakt a více než polovina s nimi přišla do styku alespoň jednou za půl roku. Informační potřeby občanů podle výzkumu byly velmi diferencované, souvisely
s věkem,
vzděláním,
sociálním
postavením,
povoláním
či
společenskými aktivitami. Podle názorů občanů internetové kiosky by měly být instalovány v blízkosti obecního úřadu, aby k nim byl umožněn nepřetržitý přístup. S tímto názorem občanů můžeme jenom souhlasit, neboť tak bude zajištěn neustálý přístup k informacím. Také se ukázalo, že vztah občanů k úřadům a úředníkům byl velmi diferencovaný. Byli lidé, kteří byli spokojeni s poskytováním informací ze strany úředníků. Nejpočetnější skupinu občanů představovali však lidé se záporným vztahem k úředníkům (43 %), což není pozitivní výsledek. Bylo
zjištěno,
že
vybavenost
občanů
a
jejich
domácností
komunikačními prostředky v posledních letech narůstal. Zvyšovalo se i množství domácností, které měly připojení k internetu a proto tyto výsledky považujeme za uspokojivé. Dále
se
ukázalo,
že
internetové
stránky
veřejných
institucí
navštěvovalo opakovaně více než polovina internetové populace. Nejčastěji lidé mající přístup k internetu zavítali na www stránky obecních a městských úřadů, což můžeme pokládat za potěšitelné zjištění.
63
Za pozitivní výsledek nemůžeme pokládat zjištění, že pouhý měsíc po zpřístupnění Portálu veřejné správy, jej zaregistrovala pouze třetina lidí s přístupem k internetu. Výzkum sledoval i znalost a návštěvnost konkrétních vybraných serverů veřejnosti. Nejvyšší povědomí měli lidé o serveru zaměřeném na sociální dávky, který znala téměř třetina občanů a 7 % ho již někdy navštívilo. Dalším nejznámějším serverem byly stránky o daňových povinnostech. Hodně navštěvované byly i stránky obchodního rejstříku, které navštívilo 8 % občanů. Nejvyužívanější internetovou službou byl pak nákup zboží a služeb. Tuto možnost znala polovina populace a 5 % občanů je již využilo. Dále bylo zjištěno, že málo rozšířené je elektronické bankovnictví. Mezi podnikateli tuto službu využívalo 12 % dotázaných [39].
7.1.3. Obecná informovanost
Závěry výzkumu ukázaly, že mezi veřejností převažovali pasivní občané, míra informovanosti byla poměrně nízká a lidé sami nevyvíjeli velkou iniciativu při získávání informací. Toto zjištění není potěšitelné. Polovina dospělé populace měla zájem o informace úřadů a veřejných institucí, které jsou určené občanům. Výsledky vidíme v následujících grafech [39].
Graf č. 1 Aktivní vyhledávání informací úřadů určených občanům (mezi lidmi různého sociálního postavení)
64
Zdroj: STEM/MARK, 2001. Graf č. 2 Míra informovanosti o předpisech, nařízeních a zákonech určených občanům (mezi lidmi různého sociálního postavení)
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
65
Graf č. 3 Znalost zákona o svobodném přístupu k informacím (mezi lidmi různého vzdělání)
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
Graf č. 4 Znalost míst, kde lze získat informace potřebné pro jednání s úřady (mezi lidmi různého vzdělání)
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
66
7.1.4. Zdroje informací a kontakt s úřady
Výzkum byl také zaměřen na zjištění nejčastěji využívaných zdrojů informací potřebných pro jednání s úřady a týkajících se veřejné správy (podíl v %, respondenti mohli uvést pouze jeden zdroj). Výsledky zjištění dokládá následující tabulka a následující grafy. Není pozitivním zjištěním, že převážná část respondentů získává informace z jiných zdrojů než přímo od příslušného úřadu.
Tab. č. 2 Nejčastěji využívaný zdroj informací pro jednání s úřady
Od členů rodiny Z celostátních médií – tisku, rozhlasu, televize Při osobním jednání na konkrétním úřadě Od přátel, známých Telefonickým dotazem na konkrétním úřadě Z místního tisku, rozhlasu Z informačních tabulí, vývěsek na úřadech, ulicích Z informačních materiálů doručovaných do domácnosti Z internetu Písemným dotazem na konkrétním úřadě
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
Graf č. 5 Získávání informací potřebných pro jednání s úřady z jednotlivých zdrojů (podíl odpovědí v %)
67
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
Graf č. 6 Nejčastěji využívané zdroje informací potřebných pro jednání s úřady a týkající se veřejné správy (mezi lidmi různého vzdělání)
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
68
Graf č. 7 Kontaktování jednotlivých úřadů občany (podíl odpovědí v %)
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
Mezi kontaktovanými úřady dominují obecní, městské úřady, s nimiž alespoň několikrát do roka přicházela do styku polovina občanů, jak ukazuje následující graf [40].
Graf č. 8 Nejčastěji kontaktované úřady a instituce (mezi lidmi různého socioekonomického postavení)
69
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
7.1.5. Typy vyhledávaných informací
Předmětem výzkumu bylo i zjištění vyhledávaných typů informací ze strany zkoumaného vzorku respondentů. Bylo zjištěno, že informační potřeby
70
občanů byly diferencované, souvisely s věkem, vzděláním, sociálním postavením, vykonávaným povoláním. Do popředí vystupovaly především informace o sociálních dávkách a službách, které vyhledávala třetina občanů. Vyhledávali je lidé sociálně potřební jako například ženy v domácnostech, nezaměstnaní. Široké spektrum vyhledávaných informací názorně ilustruje graf č. 9. Celkem sedm typů informací vyhledávala čtvrtina občanů. Jednalo se o informace finančního rázu, například informace o daních a poplatcích, o bydlení, o zdravotní péči, o dopravě, kultuře, povolání, zákonech, vyhláškách a nařízení. Zájem o informace ze zastupitelstva, o životním prostředí, týkajících se práv a povinností občanů
měla pouze pětina občanů, což
svědčí o nezájmu těchto lidí podílet se na správě věcí společných a nést spoluodpovědnost za rozhodování o věcech budoucích pro další generace.
Graf č. 9 Vyhledávané typy informací na úřadech (podíl odpovědí v %)
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
71
Výzkumem zjištěné rozdíly v důležitosti informací pro jednotlivé skupiny občanů jsou uvedeny v grafech č. 10. Bylo zjištěno, že podnikatelé vyhledávali informace, které souvisely s jejich podnikatelskými aktivitami, to znamená vyhláškami, zákony, informacemi pro podnikatele. Úředníky zajímali informace o sociálních dávkách, z místního zastupitelstva, informace potřebné pro své povolání. Studenti preferovali informace o kultuře, školství. Důchodce zajímali informace nejen o sociálních dávkách, ale i zprávy z místního zastupitelstva, informace o zdravotní péči. Toto zjištění svědčí o větší zodpovědnosti těchto občanů podílet se na věcech společných. Nezaměstnaní a ženy v domácnostech vyhledávali informace o sociálních dávkách.
Graf č. 10 Nejčastěji vyhledávané typy informací (mezi lidmi různého socioekonomického postavení)
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
72
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
Výzkum se zaměřil také na získání informací o dostupnosti jednotlivých typů informací. Z výpovědi občanů bylo zjištěno, že nešlo jednoznačně označit určitý typ informací za nedostupný. Bylo zjištěno, že získávání některých informací bylo spojeno s jistými komplikacemi. Za nejhůře dostupné byly informace dotýkající se občanů, například informace o právech a povinnostech občanů, o daních a poplatcích, o zdravotní péči. Výsledky výzkumu jsou opět znázorněny pomocí následujících grafů.
Graf č. 11 Nejhůře dostupné typy informací (podíl odpovědí v %)
73
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
Bylo zjištěno, že za poměrně přístupné informace šlo označit informace o životním prostředí, o statistických údajích a přehledech, o informacích potřebných k podnikání. Posuzování dostupných informací souviselo s profesním a sociálním postavení občana. Podnikatelé označovali nejhůře dostupné informace o podnikatelích, důchodci zase o zdravotní péči a nezaměstnaní o sociálních dávkách. Výsledky zjištění ukazují následující grafy.
Graf č. 12 Nejhůře dostupné informace (mezi lidmi různého socioekonomického postavení)
74
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
Výzkumem byla také monitorována i absence informací. Výsledky ukázaly, že více než polovina dotázaných buď žádný typ informací nepostrádala nebo nebyly schopna je uvést. Kompletní výčet postrádaných informací uvádí graf č. 13.
75
Graf č. 13 Nejvíce postrádané typy informací (podíl odpovědí v %)
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
Na závěr této části výzkumu respondenti hodnotili získávané informace podle několika kritérií. Hodnocení lze označit za průměrné. Nejlépe byla hodnocena aktuálnost a pravdivost informací téměř ½ respondentů. Nejvíce výhrad měli respondenti k přístupu k informacím, jak ukazuje následující graf [40].
Graf č. 14 Hodnocení informací získaných od úřadů (průměr školního známkování)
76
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
7.1.6. Informační panel veřejné správy
Výzkum byl dále zaměřen na monitorování umístění informačního panelu obecního-městského úřadu v obci. Respondenti vybírali z osmi možných variant umístění stánku. Téměř polovina občanů se vyslovila pro umístění stánku v blízkosti obecního úřadu tak, aby k němu byl zajištěn nepřetržitý přístup. Na třetím místě bylo náměstí, tedy centrum obce. Minimální zájem byl o umístění stánku do veřejných budov, jako jsou školy či pošty. Výsledky výzkumu ukazuje následující graf.
Graf č. 15 Nejvhodnější místo pro instalaci informačního panelu obecního úřadu a informačního panelu celé veřejné správy (populace 18 +, rozložení odpovědí v %)
77
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
Za nejlepší místo instalace informačního kiosku celé veřejné správy považovali občané okolí obecního nebo městského úřadu
(35 %). S tímto
názorem občanů můžeme jednom souhlasit. Podle výzkumu někteří lidé projevili zájem o instalování informačního panelu celé veřejné správy ve speciálních informačních střediscích (20 %) [41].
7.1.7. Vztah občan - Úřad
Přístup občanů k
úřadům a úředníkům je zatížen špatnými
zkušenostmi z dob socialistické nadvlády úřadů. Výsledky výzkumu ukázaly, že polovina občanů se snažila kontaktu s úřady vyhnout. Důvěru k úřadům chovali 2/5 občanů, kteří se na ně obraceli pravidelně, když měli problém. Obejít se bez pomoci úřadů se snažili důchodci a lidé do 30 let. Častěji se na úřad podle výzkumu obraceli lidé s vyšším vzděláním, podnikatelé, úředníci, ženy v domácnosti. Výzkumem však nebyl zjištěn rozdíl mezi venkovským a městským obyvatelstvem v přístupu k úřadům. Povinnost úřadů zajistit přísun informací k občanům považovalo za samozřejmost podle výzkumu 92 % dotázaných respondentů. U poloviny dotázaných byl zjištěn názor, že záleží pouze na schopnostech lidí, jaké informace si dokáží získat, neboť každý průměrný občan má dostatek možností, jak získat potřebné informace. Stejné názory byly zjištěny výzkumem v případě výroku “Lidé jako já, 78
většinou nemají představu o tom, jaké informace mohou od úřadů získat”. Pochybnosti o svých znalostech v tomto směru mělo 53 % občanů. Tento postoj měli především lidé s nižším vzděláním a nezaměstnaní, důchodci, studenti, dělníci. Výsledky výzkumu k této problematice ukazuje graf č. 16.
Graf č. 16 “Lidé jako já, většinou nemají představu o tom, jaké informace mohou od úřadů získat” (podle socioekonomického postavení)
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
Provedeným výzkumem bylo také zjištěno, že bez informací úřadů a veřejných institucí se podle vlastního mínění obejde 38 % občanů. Jednalo se nejčastěji o občany v důchodovém věku (graf 17). Výsledky ukazují na nezájem těchto občanů o dění kolem nich, což není pozitivní zjištění.
Graf č. 17 “Lidé jako jsem já, většinou informace od státních a veřejných institucí ke svému životu nepotřebují” (podle socioekonomického postavení)
79
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
Skutečnost, že vážné výhrady k práci úředníků měli téměř ¾ občanů musíme hodnotit za negativní. Podle výzkumu u občanů převládalo přesvědčení o malé vstřícnosti úředníků. Na základě odpovědí na otázky: ‘Státní úředníci většinou neprojevují velkou ochotu při poskytování informací občanům a “Přístup státních úředníků v poskytování informací občanům se v posledních letech znatelně zlepšil” byla na základě výzkumu vytvořena jednoduchá typologie vztahu občanů k úředníkům, jak ukazuje následující graf.
Graf č. 18 Typologie vztahu občanů k úředníkům
Zdroj: STEM/MARK, 2001. 80
Provedeným šetřením bylo dále zjištěno, že skupina s kladným vztahem k úředníkům představovala pětinu dospělé populace. 43% občanů mělo záporný vztah k úředníkům. Graf č. 19 zachycuje zjištěné rozdíly v přístupu k úřadům ze strany zkoumaného vzorku respondentů.
Graf č. 19 Přístup k úřadům (podle postojů k úředníkům a činnosti úřadů)
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
Při hodnocení informací získaných na úřadech, převažovala u občanů spokojenost, jak ukázaly výsledky šetření. Uspokojivou odpověď na svoji žádost obdrželo 60 % občanů ze zkoumaného vzorku [41]. Z tohoto zjištění vidíme, že občané, kteří vyhledávali informace z jiných zdrojů jako například z rodinných, se nemuseli obávat, že na úřadech nedostanou potřebné informace.
7.1.8. Internet 7.1.8.1. Vybavenost komunikačními prostředky
V posledních 3 – 5 letech je obrovský nárůst komunikačních prostředků v domácnostech. Polovina domácností má dnes již mobilní 81
telefony. V roce 1999 je vlastnila pouze 1/3 domácností Pevnou linkou dnes disponuje 74 % domácností a 7 % domácností vlastní i fax. Osobní počítač, jehož vlastnictví je nezbytnou podmínkou pro přístup domácnosti na internet, má dnes k dispozici více než čtvrtina domácností. Připojení k internetu může doma využívat 9 % domácností, což je čtyřikrát více než v roce 1999.
Počítač
vlastní
polovina
domácností
osob
s VŠ
vzděláním.
Nadprůměrné vybavení počítači s připojením k internetu byly domácnosti nacházející se ve velkoměstech, jak prokázalo prováděné šetření a ukazuje následující graf [42].
Graf č. 20 Vybavenost komunikačními prostředníky (podle velikosti místa bydliště)
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
7.1.8.2. Přístup k internetu
Rozmach internetu je dán zvýšeným připojením domácností k tomuto médiu, ale souvisí to také s počtem míst, kde mohou občané získat přístup k internetu. Nejčastějším místem připojení k internetu je zaměstnání, škola, domácnosti, jak vidíme v následujícím grafu č. 21.
82
Graf č. 21 Místa připojení k internetu (lidé s přístupem na internet podle věku)
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
Šetřením bylo dále zjištěno, že přístup k internetu měli lidé pracující ve veřejných institucích (30 %), ve státních podnicích 18 % zaměstnanců a v akciových společnostech 13 % zaměstnanců. Denně internet navštěvovali 4 % všech občanů ( 17 % lidí s přístupem na internet). Pozitivním zjištěním bylo, že nejvíce času trávili na internetu studenti. Výsledky šetření ukazuje graf č. 22 [42].
Graf č. 22 Frekvence využívání internetu (podle socioekonomického postavení)
83
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
7.1.8.3. Informovanost a návštěvnost serverů veřejných institucí
Výsledky dotazování respondentů dále ukázaly, že internetové stránky veřejných institucí navštěvovalo opakovaně více než polovina internetové populace. Lidé s přístupem na internet nejčastěji zavítali na stránky obecních a městských úřadů. Stejnou návštěvnost měly www stránky obchodního rejstříku, ministerstev, finančních úřadů. Ostatní úřady byly navštěvovány s menší pravidelností jak ukazuje graf 23.
Graf č. 23 Navštívené www stránky úřadů a institucí (lidé s přístupem na internet –v %)
84
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
Výzkum mapoval i účel návštěvy www stránek ze strany respondentů. Občané nenavštěvovali www stránky veřejných institucí náhodně, ale snažili se pomocí nich získat potřebné informace. Důvodem návštěvy byla i snaha seznámit se ze zákony a vyhláškami. Třetina návštěvníků se snažila získat prostřednictvím internetových stránek kontakty na úřad, osoby nebo informace týkající se úřadu, jak ukazuje následující graf.
Graf č. 24 Vyhledávané informace při poslední návštěvě www stránek veřejné správy (lidé s přístupem na internet)
85
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
Nejmenší problémy se získáváním informací byly zjištěny u zákonů, vyhlášek, jak ukázalo provedené šetření. S nabídkou byli spokojeny 3/5 respondentů, kteří tuto informaci vyhledávali. Obdobná spokojenost byla i při vyhledávání kontaktů na úřady a osoby. Nejméně byli spokojeni návštěvníci serverů, když vyhledávali konkrétní informace. Spokojenost se získanými informacemi ukazuje graf č. 25.
Graf č. 25 Spokojenost
s vyhledávanými informacemi při poslední
návštěvě www stránek veřejné správy (lidé s přístupem k Internetu)
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
Odpověď respondentů na otázku, jaké informace postrádají na internetových stránkách veřejných institucí byla problematická, neboť občané 86
neměli jasnou představu o tom, co lze na těchto stránkách získat nebo nalézt. Proto více než 40 % dotázaných nebylo schopno uvést konkrétní druh informace nebo služby. Specifická otázka se týkala Portálu veřejné správy. Otázka jim byla pokládána pouze měsíc po zpřístupnění Portálu. Portál zaregistrovala třetina lidí s přístupem na internet. Nejlépe informovaná byla skupina uživatelů internetu ve věku 45-50 let jak ukazuje graf č. 26.
Graf č. 26 Znalost Portálu veřejné správy (lidé s přístupem na internet podle věku)
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
Výzkum sledoval i znalost a návštěvnost konkrétních vybraných serverů veřejností. Odpovídali všichni občané ve věku 18 a více let. Největší povědomí měli lidé o serveru zaměřeném na sociální dávky (MPSV), který znala téměř třetina občanů. Druhým nejznámějším serverem byly stránky o daňových
povinnostech
(MF).
Stránky
Nejnavštěvovanější byly stránky obchodního
znalo
28
%
občanů.
rejstříku (MS). Znalost
ostatních stránek serverů vidíme v následujícím grafu [42].
87
Graf č. 27 Znalost a návštěvnost stránek konkrétních úřadů (běžná populace 18 +)
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
7.1.8.4. Využívání internetových služeb
Rozvoj internetu se přenesl i do oblasti služeb občanů. Celou řadu placených informací a produktů lze prostřednictvím internetu získat. Znalost a využití vybraných služeb na internetu sledoval prováděný výzkum a výsledky dokládá následující tabulka.
Tab. č. 3 Znalost a využití vybraných služeb na internetu (v %) zná,
Elektronické bankovnictví (zadání příkazu apod.) Elektronické podání přiznání k silniční dani na MF ČR Nákup zboží či služeb přes internet
zná,
nezná
využil (a)
nevyužil (a)
4
35
61
1
22
77
5
42
53
Zdroj: STEM/MARK, 2001. 88
Šetřením bylo dálo zjištěno, že mezi občany bylo málo rozšířené využívání elektronického bankovnictví jak ukazuje graf č. 28.
Graf č. 28 Znalost a využívání elektronického bankovnictví (podle socioekonomického postavení)
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
Provedeným výzkumem bylo zjištěno, že pouze zlomek populace využil možnost zrychlit a zjednodušit si proces podávání silniční daně elektronickou cestou. O této službě byli lépe informováni podnikatelé a zaměstnanci na úřednických místech. Výsledky šetření ukazuje následující graf.
Graf č. 29 Znalost a využívání elektronického podání a přiznání k silniční dani (podle socioekonomického postavení)
89
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
Podle očekávání výzkumu byl nejznámější a nejčastěji využívaný nákup zboží a služeb přes internet. Možnost získat zboží bez osobní návštěvy v obchodě zaregistrovala téměř polovina populace. Praktickou zkušenost s internetovými nákupy
měl podle provedeného zjištění každý
osmý student nebo učeň jak ukazuje graf č. 30 [42].
Graf č. 30 Znalost a využívání nákupu zboží a služeb přes internet (podle socioekonomického postavení)
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
90
7.1.8.5. Struktura vzorku respondentů
U finálního souboru 1 566 respondentů starších 18 let bylo docíleno následujících parametrů.
Tab. č. 4 Pohlaví respondenta Soubor
Populace ČR
Muži
47,1 %
47,1 %
Ženy
52,9 %
52,9 %
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
Tab. č. 5 Věk Soubor
Populace ČR
18-29 let
23,9 %
24,3 %
30-44
26,3 %
26,2 %
45-59
27,0 %
26,5 %
60 +
22,8 %
22,9 %
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
Tab č. 6 Vzdělání Soubor
Populace ČR
Základní
21,0 %
21,6 %
Vyučen
39,3 %
39,6 %
Maturita
31,3 %
30,4 %
VŠ
8,4 %
8,4 %
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
Tab. č. 7 Region Soubor
Populace ČR
Praha
12,5
12,1
Střední Čechy
11,1
10,8
Jižní Čechy
6,5
6,8
91
Západní Čechy
8,2
8,4
Severní Čechy
12,0
11,4
Východní Čechy
12,8
11,9
Jižní Morava
19,2
19,8
Severní Morava
17,7
18,9
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
Tab. č. 8 Velikostní pásmo bydliště Soubor
Populace ČR
do 999 obyvatel
17,8 %
16,8 %
1 000 – 1 999
9,5 %
8,7 %
2 000 – 4 999
9,9 %
10,3 %
5 000 – 19 999
18,8 %
17,8 %
20 000 - 99 999
20,8 %
19,6 %
100 000 a více
23,3 %
26,8 %
Zdroj: STEM/MARK, 2001.
92
8. ELEKTRONIZACE VEŘEJNÉ SPRÁVY 8.1. ELEKTRONICKÁ EVROPA
Z návrhu Akčního plánu , který byl připraven v roce 2000 Evropskou komisí pro Evropskou Radu byl vybrán oddíl věnovaný Vládě on-line, která měla zajistit elektronický přístup k veřejným službám. Na lisabonském zasedání Evropské rady ve dnech 23. a 24. března 2000 byl pro Evropu stanoven ambiciózní cíl stát se ekonomikou s nejvyšší konkurencí a nejdynamičtějším růstem na světě. Bylo nutné, aby Evropa rychle využila příležitostí, které nabízela nová ekonomika a zejména internet. Pro zajištění dosažení tohoto cíle vyzvali vrcholní představitelé států a vlád Radu a Komisi, aby vypracovaly “… komplexní evropský akční plán týkající se elektronických technologií (Elektronická Evropa) ... využívajíce přitom otevřenou metodu koordinace založenou na kritériích národních iniciativ v kombinaci s nejaktuálnější evropskou elektronickou iniciativou Komise a jejím sdělením‚ Strategie tvorby pracovních míst v informační společnosti."
Závěry lisabonského summitu vyžadovaly: •
Aby správní orgány na všech úrovních usilovaly o využívání nových technologií k maximálnímu zpřístupnění informací
•
Aby členské státy do roku 2003 zajistily všeobecný elektronický přístup k hlavním veřejným službám [43].
8.1.1. Úkoly vlády
E-vláda měla transformovat starou organizaci veřejného sektoru a poskytnou rychlé a přístupnější služby. Elektronický přístup by značně přispěl ke zrychlení převodu k informační společnosti stimulací internetových služeb. Úkolem pro správní orgány bylo se rychle přizpůsobit novým
93
metodám práce. Změna směrem k elektronické interakci vyžadovala rozsáhlé změny interních postupů administrativních orgánů [43].
8.1.2. Reakce eEvropy
Výsledek
diskuse uskutečněné v souvislosti se zelenou knihou o
informacích veřejného sektoru v informační společnosti naznačil potřebu zlepšeného přístupu k informacím tohoto sektoru v Evropě. V reakci na to byl požadavek zajistit, aby občané měli snadný přístup k základním veřejným údajům [43].
8.1.3. Iniciativa eEvrope a Státní informační politika
Naše koncepce informační politiky se v hlavním bodě - důrazu na vzdělávání a informační gramotnost - shoduje s evropskou koncepcí, ale v ostatních bodech jsou již dosti významné odlišnosti, uvedl Jiří Peterka. Peterka dále hovořil o tom, že každý stát by si měl ujasnit, jak chce přistoupit k trendu prosazování informačních a komunikačních technologií do života celé společnosti, zda jej bude podporovat. Pokud se rozhodne k podpoře je nutné vypracovat vlastní koncepci. To znamená vypracování vlastní soustavy rozhodnutí, představ, priorit, očekávání. U nás takovouto koncepci vypracoval Úřad pro státní informační systém a to jako dokument nazvaný Státní informační politika. Vypracován byl pro Radu vlády pro státní informační politiku a dne 31.5.1999 byl schválen vládou jako strategický dokument. V Evropské unii byl obdobně zaměřený koncepční dokument přijat o něco později a to v prosinci roku 1999, jako iniciativa nazvaná eEvropa (“EVROPA, Informační společnost pro všechny”). Koncepční dokument obsahoval: •
Dosáhnout informační gramotnost všech občanů
•
Realizovat právo občana na přímý přístup k informacím
94
•
Zavést informační technologie do služeb poskytovaných občanům veřejnou správou
•
Vybudovat komunikační infrastrukturu pro veřejnou správu
•
Zabezpečit
důvěryhodnost,
bezpečnost
a
pořádek
ve
specifických podmínkách informační společnosti •
Vytvořit předpoklad pro rozvoj elektronického obchodu v ČR
•
Vytvořit
transparentní
hospodaření
podnikatelské
s veřejnými
finančními
prostředí
a
prostředky
podřídit kontrole
veřejnosti •
Zajistit stabilitu a bezpečnost informační společnosti
Dále hovořil Peterka o prioritách, které lze rozdělit do tří hlavních oblastí: •
Informační gramotnost
•
Elektronický obchod
•
Elektronická veřejná správa
Velký důraz je kladen na oblast veřejné správy a její elektronizaci. Dokument „Státní informační politika” je v plném znění na vládním WWW serveru, na adrese http://www.vlada.cz) ukončil svůj příspěvek Peterka [44].
8.2. NÁVRH NOVÉ STÁTNÍ INFORMAČNÍ POLITIKY
Ministerstvo informatiky předložilo návrh nové Státní informační a telekomunikační politiky. Jednalo se o dokument nové strategie státu v oblasti informační společnosti a telekomunikací do roku 2006. Vzhledem ke vstupu ČR do Evropské unie rozpracovalo záměry a požadavky strategie rozvoje informační společnosti členských zemí eEvrope 2005. Návrh informační a telekomunikační politiky stanovil priority: •
Dostupnost a bezpečnost komunikační služby
•
Informační vzdělanost 95
•
Moderní veřejné služby on-line
•
Dynamické prostředí pro elektronické podnikání [45]
8.2.1. Východiska Státní informační a telekomunikační politiky
Česká republika se v roce 2001 připojila k akčnímu plánu eEvrope+ 2003, společnému závazku kandidátských zemí v oblasti informační společnosti. Soustředila se na naplňování cílů akčního programu 2005, který ovlivnil přípravu Státní informační politiky. Příležitost
pro
vytváření
moderní
a
efektivní
veřejné
správy
umožňovaly nové technologie. Služby veřejné správy musely být pro uživatele jednoduché, dostupné všem skupinám obyvatelstva [45].
8.2.2. Prioritní oblasti
Využívání internetu vyvolávalo stále nutnost zabezpečit dostupné a bezpečné komunikační služby. Cílem vlády bylo rozšíření počítačové gramotnosti a dokončení internetového připojení do všech škol. Dále systematicky zajišťovat informační gramotnost učitelů a podporu motivace všeobecné populace k odstranění zbytečného strachu ze začátečnických kroků a zároveň zvyšovat dostupnost ICT produktů. Dalším cílem bylo zavést daňové zvýhodnění pro domácí počítače a domácí připojení k internetu [45].
Tab. č. 9 Připojení domácností k internetu (%)
Rok
ČR
EU
2000
8,0
18,0
2001
11,0
36,0
2002
16,4
39,8
Zdroj: Veřejná správa online, 2007.
96
8.2.3. e-Government
Vláda chápala e-Government jako transformaci vnějších a vnitřních vztahů veřejné správy pomocí ICT s cílem poskytovat veřejné služby rychleji, levněji, co nejširší vrstvě veřejnosti. Smyslem bylo zvyšování účinnosti státní správy. K dosažení tohoto cíle byla podpora správních úřadů vytvořením pravidel
komunikačního
prostředí.
Předpokladem
byla
spolupráce
jednotlivých systémů, vytvoření registrů veřejné správy například (registru obyvatel, územní identifikace a nemovitostí). Moderní veřejné služby měly být poskytovány on-line. Hlavní úkoly v oblasti e-Governmentu spočívaly v legislativní přípravě pravidel pro výměnu dat a propojení základních systémů, kde byla stanovena lhůta do konce roku 2005 a do konce roku 2006 byla stanovena lhůta zpřístupnit prostřednictvím Portálu veřejné správy služby například podávání daňových přiznání, řešení různých životních situací, žádosti o sociální dávky aj. [45].
Tab. č. 10 Věková struktura uživatelů internetu
Věk
Podíl populace 15--24 let
46,7%
25--34 let
29,1 %
35--44 let
26,0 %
45--54 let
17,3 %
55--64 let
6,5 %
65 a více
1,3 %
Zdroj: Veřejná správa online, 2003.
8.2.4. Financování
Stát považoval financování rozvoje informačních a telekomunikačních technologií za úkol soukromého sektoru. Specifická byla situace v oblasti 97
budování a provozování infrastruktury v rámci veřejné správy, kde vláda volila mezi vlastním budováním infrastruktury a jejím provozem na jedné straně a na druhé mezi nákupem služeb na straně druhé. Naplňování Státní informační a komunikační politiky vycházelo z metodiky EU pro akční plán eEvrope 2005 [45].
8.3. VÝHODNOST ELEKTONICKÉ FORMY
V rozvoji informační společnosti bylo úkolem vlády, mimo její angažovanosti
v elektronické
veřejné
správě
a
podpoře
rozvoje
e-
gramotnosti, jasně formulovat celospolečenské cíle a principy informační politiky a zároveň vytvářet rámec pro rozvoj soukromých iniciativ. Uplatnění informačních a komunikačních technologií (ICT) bylo v roce 2002 teprve na počátku. Vláda od počátku funkčního období vedla v této oblasti hlavní úkoly ve stanovení obecných priorit rozvoje informační společnosti a to ve formě státní informační politiky, v sestavení a prosazení projektů podporujících egovernment a e-gramotnost, ve vytváření legislativních norem a stimulaci privátních investic do technologií. Po roce 1990 došlo k extenzivnímu rozvoji využívání ICT ve veřejné správě. Byla absence národní informační politiky, informační systémy byly budovány izolovaně. Chyběl právní rámec celého procesu. V roce 1999 tato vláda jako první v ČR
vydala základní politický
dokument – Státní informační politika. V roce 2000 pak Akční plán realizace SIP s celou řadou projektů, na které se podařilo prosadit do státního rozpočtu miliony Kč. Byla schválena Národní Telekomunikační politika, s cílem vytvořit postupně otevřený trh moderních komunikačních služeb. Akční plán byl postupně harmonizován s iniciativou eEvrope+ přijatou v Goteborgu v roce 2001. Podstatným úkolem vlády a parlamentu bylo vytvářet odpovídající legislativu. Vláda přijala důležité zákony (o ochraně osobních údajů, o poskytování informací, o elektronickém popisu, o informačních systémech veřejné správy), nebyla spokojena s legislativou v rozvoji informační společnosti. Byla celá řada bariér například počítačová gramotnost úředníků i většiny populace. Cílem bylo v oblasti e-governmentu 98
zpřístupňovat takové služby, které svým obsahem dostatečně osloví velkou část občanské i podnikatelské populace. V rámci realizace SIP se vláda soustředila na zajišťování služeb komunikační infrastruktury ISVS. Cílem této vlády bylo zajistit koncepční budování
a
reálné
fungování
národní
infrastruktury
poskytováním
komunikačních a informačních služeb. Hlavními překážky na cestě k egovernmentu byl i nedostatek disponibilních zdrojů státního rozpočtu, legislativní rámec realizace SIP, byrokratické bariéry a nedostatek vůle úředníků. Jednalo se o prodlužování termínů úkolů a projektů, odsouvání jejich praktické realizace, dále obsahová a věcná nepřipravenost Akčního plánu [46].
8.2. PROBLEMATIKA ELEKTRONIZACE
Podle T. Přibyla problematika elektronizace veřejné správy je široce diskutována, ale ve velmi neurčitých obrysech či z hlediska méně podstatných detailů. Pro veřejnost je spjata s elektronickým podpisem, možností podat daňové přiznání, případně vyřídit další důležité záležitosti se státní správou e-mailem. Dále Přibyl uvedl, že idea elektronizace veřejné správy je ve své podstatě jednoduchá. Zpřístupnit informace orgánů státní správy a samosprávy občanům i sobě navzájem a to pomocí nástrojů, které jsou dnes k dispozici. Jejich nejznámějším zástupcem je internet. Ono otevření znamená získání maximum informací a služeb a to například přímo z domova dodal Přibyl. Dále Přibyl hovořil o tom, že nejznámějším představitelem služeb je například podávání daňových přiznání, elektronická podatelna na úřadech. Nezbytnou součástí otevřeného přístupu k informacím je také možnost využívat elektronické prostředky samotnými pracovníky jednotlivých úřadů. Uvedl, že samospráva poskytuje celou řadu informací a služeb, které jsou pro občana významné a jejich elektronizace podstatně zvýší jejich užitnou hodnotu.
99
Na závěr Přibyl uvedl, že elektronizace znamená také požadavky na standardizaci a otevřenost. Při zavádění elektronizace je nezbytná koordinace a společný postup v oblasti samosprávných celků tj. obcí, měst a krajů, dodal na závěr svého rozhovoru Přibyl [47].
8.3. E-GOVERNMENT
E-government představuje transformaci vnitřních a vnějších vztahů veřejné správy a to pomocí informačních a komunikačních technologií. Cílem je optimalizovat interní procesy. Jejich cílem je pak rychlejší, spolehlivější, levnější poskytování služeb veřejné správy co nejširší veřejnosti a zajištění větší otevřenosti k uživatelům. Hlavním cílem je pak zvýšení výkonnosti veřejné správy , která by měla přispět k zjednodušení činností veřejnosti při styku s veřejnou správou. Cestou je dále vytvoření pravidel komunikačního prostředí. Pravidla podpoří výměnu informací a budou nutnou podmínkou pro spolupráci jednotlivých informačních systémů veřejné správy. Dalších cílem je zabezpečení předávání dat na základě stanovených práv a povinností. Pro správnou funkci e-governmentu je klíčová účelná elektronizace vnitřních agend ve veřejné správě, neboť taková elektronizace v konečném důsledku umožní veřejnosti volbu lokality a volbu způsobu komunikace
s veřejnou
správnou.
Elektronizace
vnitřních
agend
je
nejsložitějším úkolem současného e-governmentu, který je stále předmětem hledání správného a efektivního řešení jak u nás, tak i v zahraničí. Rozvoj egovernmentu se v členských zemí EU řídí vznikající iniciativou 2010. Je důležité si připomenout, že role zrušeného Ministerstva informatiky v rozvoji e-governmentu spočívala především v následujících oblastech: •
Tvorba legislativy a zpracování strategických dokumentů v oblasti ISVS
•
Provozování Portálu veřejné správy
100
•
Tvorba koncepce a budování základních registrů veřejné správy (Registr obyvatel, Hospodářský Registr, Registr územní identifikace, adres a nemovitostí) v rámci systému sdílení dat při výkonu veřejné moci, včetně integrace stávajících evidencí, rejstříků a seznamů
•
Koordinace
mezirezortních
projektů
v oblasti
budování
informačních systémů veřejné správy (Registr živnostenského podnikání, Jednotný systém dopravních informací) •
Mezinárodní výměna zkušeností a mezinárodní výměna spolupráce
•
Podpora rozvoje informační a počítačové gramotnosti a statistické sledování
•
Podpora elektronického obchodu a zvýšení transparentnosti při zadávání
veřejných
zakázek
v oblasti
ICT
pomocí
elektronického tržiště •
Elektronické zadávání veřejných zakázek-atestace
•
E-fakturace
Nyní se rozvojem e-Governmentu zabývá Ministerstvo vnitra ČR [48].
8.3.1. Úvod do terminologie
E-government (také EGOV, digital dovernment, online government poukazuje na použití informačních a komunikačních technologií pro výměnu informací a služeb s občany, podnikateli a ostatními složkami státu. Egovernment je využíván legislativou, soudnictvím nebo administrativou ke zlepšení vnitřní účinnosti , poskytování veřejných služeb nebo procesů státní správy a samosprávy. E-government začal již před 50 lety a to prvními počítačově zpracovanými statistickými zjištěními [49].
101
8.3.2. Co e-government zajišťuje
Obr. č. 1
Zdroj: Magazín Egovernment č. 1, 2007.
E-government zajišťuje: •
Zlepšuje
procesy
státní
správy
a
samosprávy
(e—
administration) •
Propojuje občany (e-citizens, e-services)
•
Vytváří vazby na okolí (e-society) [49].
8.3.3. Definice EU e-governmentu
“E-government je využití ICT ve veřejné správě, kombinované s organizačními změnami a novými dovednostmi k zajištění a zlepšení veřejných služeb a demokratických procesů a k posílení podpory veřejné politiky” [49].
8.3.4. Nová veřejná správa
“E-government je klíčem k dobrému a modernímu řízení veřejného sektoru. E-government není pouze klíčem k modernizaci veřejné správy, ale také k obnovení vlády lidu. Pokud e-government znamená využití nových 102
informačních a komunikačních technologií ve veřejné správě a ostatních institucích veřejného sektoru ke zlepšení svých vztahů s uživateli a svých vnitřních funkcí – a to je přesně to, co se tím myslí, tak tento fenomén existoval dlouho před tím, než byl takto označen. E-government vytváří novou veřejnou správu (NVS, New Public Management, VPM) v tom smyslu, že je funkční a orientovaný na výsledky, ale jasně přesahující NPM. Podstata spočívá ve vytváření procesů samotných, v nichž se generují administrativní služby, ne pouze jejich management. Využívá inovativní a komplexní přístupy
k modernizaci
státní
správy
a
samosprávy
(administrative
modernisation)” . Předpona
e
ve
slově e-government
je
běžně
chápána
jako
elektronický či technologický. Podstatnou je však digitalizace a její elektronické využití nejen v procesech státní správy a samosprávy, ale v celé společnosti [49].
8.3.5. E-government z pohledu spisové služby
Předložený návrh zákona o elektronizaci některých procesních úkonů vyvolal řadu koncepčních otázek o dalším postupu při zavádění egovernmentu uvedl Babička ve svém příspěvku. Dále hovořil o tom, že návrh tohoto zákona
je velmi důležitým právním předpisem, nejdůležitějším v
oblasti technologického práva za řadu let v tuzemské legislativě. Návrhu zákona nepředcházelo zpracování a připomínkování věcného záměru zákona, při němž se mohla řada koncepčních problémů lépe promyslet a objasnit dodal Babička. Pokračoval, že nejnižší úroveň přípravy egovernmentu má hybridní charakter, neboť se vyznačuje kombinací tradičních a elektronicky podporovaných postupů. Typickými postupy pro tuto etapu jsou elektronický jednací protokol a elektronická komunikace, přičemž tyto dva prvky elektronizace spisové služby se vzájemně nepodmiňují. Elektronický jednací protokol se vede nezávisle na tom, zda úřad přijímá, vyřizuje a odesílá dokumenty v listinné nebo digitální podobě. Hovořil o tom, že na druhé straně elektronická komunikace, projevující se zpravidla 103
přijímáním, oběhem a odesíláním dokumentů v digitální podobě, nevyžaduje nutně vedení elektronického jednacího protokolu. Dodal, že před zavedením elektronické spisové služby bude třeba v legislativní oblasti ošetřit procesní pravidla tak, aby byla konformní se systémem elektronické spisové služby. Procesní ustanovení právního řádu se musí beze zbytku promítnout do systému elektronické spisové služby a výstupy elektronické spisové služby musí být akceptovatelné v řízeních prováděných orgány veřejné moci konstatoval Babička. Uváděl, že to je podmínkou stavu, kdy digitální dokumenty nebudou muset být konvertovány do listinné podoby, což by bylo návratem na první úroveň elektronizace ve spisové službě. Pokračoval, že splnění všech těchto předpokladů pak vyústí v elektronickou veřejnou správu – e-government. Informování, rozhodování a sdělování rozhodnutí bude součástí jediného inteligentního systému s elektronickou podporou. Připustil, že takového komplexního kulturního přerodu však nebudou schopni všichni členové společnosti naráz a bude třeba brát ohled i na jedince počítačově méně gramotné nebo negramotné. Pokračoval, že bude proto třeba připravit i taková opatření, aby člověk bez přístupu k ICT nebo člověk neovládající výpočetní techniku nebyl těmito svými limity diskriminován ve svých občanských právech. Na závěr uvedl, že zavedení e-governmentu bude vyžadovat také vytvoření systému krizového řízení pro případ selhání bezpečnostních opatření a v důsledku toho částečného nebo totálního zhroucení systému elektronické veřejné správy.
Dále nastínil postup zavádění e-governmentu po jednotlivých etapách:
1. úroveň (hybridní) – elektronický jednací protokol + elektronická komunikace + metadata + bezpečnostní pravidla 2. úroveň – procesní pravidla + komplexní elektronická spisová služba +elektronická spisovna + elektronický archiv 3. úroveň – elektronická veřejná správa + krizový program [50].
104
8.3.6. E-government a osobní údaje
K výhodách e-governmentu patří například rychlost fungování orgánů veřejné moci, zjednodušení agendy, flexibilita, lepší dostupnost pro občana, snížení nákladů ne jejich činnost, prosazení publicity a další. Na druhé straně má, jako ostatně každá lidská činnost, e-government i svoje negativa. Jedním z nich je riziko napadení či poškození elektronicky vedených informačních systémů, resp. jejich obsahu, ať již úmyslně nebo z nedbalosti, nebo z jiných příčin. Díky moderním technologiím lze poměrně snadno soustředit větší množství informací než při použití klasických prostředků, neboť například na jednu disketu lze uložit asi 150 stránek, na kompaktní disk je to řádově tisíce a dnes stále oblíbenější flash disk umožňuje uchovat řádově desetitisíce stránek. To vše platí o nosičích o velikosti několika centimetrů a zanedbatelné hmotnosti. Díky internetu můžeme informace rychle a snadno předávat a to kdykoli, komukoli a kamkoli po celém světě. Jsou vytvářeny stále dokonalejší prostředky na ochranu informačních systémů, ale je si třeba připomínat, že zločinci obvykle mívají náskok před zákonem [2, s. 193].
8.3.7. Informační a komunikační technologie v ČR v roce 2005 8.3.7.1. Úvod
Význam nových informačních a komunikačních technologií (ICT) a jejich rostoucí vliv na ekonomiku a společnost zvýrazňuje potřebu tyto jevy statisticky zachycovat a analyzovat a poskytovat potřené informace vládním orgánům, podnikatelským i nepodnikatelským subjektům, včetně široké veřejnosti. Český statistický úřad provedl v roce 2006 statistické šetření o využívání informačních a komunikačních technologií ve veřejné správě se stavem k 31. 12. 2005. Jednalo se o třetí šetření, které navazovalo na šetření
uskutečněné
v roce
2002
v podnikatelském
sektoru
a
v domácnostech a mezi jednotlivci od roku 2003 [51]. 105
8.3.7.2. Šetření o využívání ICT ve veřejné správě
Cílem šetření o využívání informačních a komunikačních technologií ve veřejné správě bylo zjistit přístup a vybavenost orgánů veřejné správy informačními a komunikačními technologiemi (osobní počítače, přístup k internetu) a způsob využívání moderních technologií ve vztahu k veřejnosti. Sběr dat probíhal v prvém čtvrtletí roku 2006. Základní soubor zahrnoval všechny organizační složky státu, kraje a všechny obce včetně městských částí hl. m. Prahy. Byla sledována obec (městská část) s počtem 500 a více obyvatel a obec s počtem méně než 500 obyvatel. Šetření bylo prováděno pomocí výkazu zaslaného poštou. Právní forma „Organizační složka státu“ zahrnovala ministerstva a ústřední orgány státní správy, úřady práce, soudy, krajské veterinární správy atd. Právní forma “Kraj“ zahrnovala krajské úřady a právní forma „Obec nebo městská část hl. m. Prahy“ zahrnovala všechny městské a obecní úřady a úřady městských částí hl. m. Prahy. Dotazník pro organizační složky státu, kraje a obce s počtem 500 a více obyvatel tvořily následující části: •
Přístup k informačním a komunikačním technologiím
•
Využívání informačních a komunikačních technologií pro potřeby organizace
•
Přístup občanů k informačním a komunikačním technologiím veřejné správy (internet v prostorách organizace a informační kiosek)
•
Webové stránky a služby pro občany a firmy poskytované na webových stránkách
•
Využití internetu k nákupu zboží a služeb
Dotazník pro obce s počtem méně než 500 obyvatel zahrnoval pouze základní otázky, týkající se především vybavenosti organizace ICT a přístupu občanů k ICT v prostorách organizace [51].
106
Tab. č. 1 Složení základního souboru
Zdroj: ČSÚ, 2005.
8.3.7.3. Průzkum webových stránek veřejné správy
Český statistický úřad provádí webový průzkum jako doplňující šetření k ročnímu pravidelnému šetření o využívání ICT ve veřejné správě. Poprvé byl tento průzkum proveden v roce 2003 a následně v roce 2004. Nejnovější údaje jsou pak za rok 2006. Webový průzkum sleduje zpřístupnění informací a on-line služeb na webových stránkách veřejné správy a pomáhá tak zachytit vývoj sbližování veřejné správy s veřejností. Cílem webového průzkumu bylo zjistit, jaké informace a služby nabízejí veřejnosti úřady veřejné správy a to na svých webových stránkách. Průzkum probíhal ve sběru údajů přímo z webových stránek. Pozitivem této metody bylo, že průzkumník se ocitá v pozici občana hledajícího informace na webových stránkách úřadů.
Šetřený vzorek: •
Celkový počet úřadů 245
Z toho: •
úřady ústřední státní správy 26
•
krajské úřady + hl.m.Praha 14
•
obce s rozšířenou působností 205
107
Databáze šetřených institucí veřejné správy byla získána v srpnu 2006 z Portálu veřejné správy. Šetření probíhalo v srpnu a v září v roce 2006.
Hlavní ukazatelé: Počet úřadů, které na svých stránkách zveřejňují informace: •
informace o odborech a jejich personálním obsazení
•
povinné informace dle standardu ISVS
•
informace o tom, jak má občan žádat o informace, zvládat životní situace
•
zveřejnění důležitých dokumentů úřadu
•
informace o volných pracovních místech
Počet úřadů, které na svých stránkách zveřejňují služby: •
fulltextové vyhledávání
•
přístupnost stránek pro těžce zrakově postižené uživatele (Blind Friendly)
•
cizojazyčné verze stránek
•
elektronickou podatelnu
•
odkazy na stránky ústřední státní správy
•
on-line kontakt, otázky a odpovědi, diskuze
U obcí s rozšířenou působností byly dále sledovány ukazatele: návštěvnost webových stránek, webová kamera, historie obce, strategický plán rozvoje obce, kultura v obci, poskytování informací na mobilní telefon či email, ankety, možnost registrace na stránkách, přímý odkaz na Portál veřejné správy. U obcí s rozšířenou působností byla také sledována dostupnost vybraných základních on-line služeb: •
osobní dokumenty (pas, řidičský průkaz)
•
matriční doklady (rodný list, oddací list)
•
živnostenská oprávnění
•
stavební povolení
•
evidence obyvatel (změna trvalého pobytu) 108
•
sociální dávky (podpora v nezaměstnanosti, přídavky na děti, zdravotnické výdaje) [51].
8.3.7.4. Výsledky šetření o využívání ICT ve veřejné správě
Vybavenost orgánů veřejné správy ICT Osobní počítač Z
výsledků
šetření
vyplynulo,
že
z
celkového
počtu
6314
zúčastněných organizací, pouze 36 uvedlo, že nemá k dispozici ani jeden osobní počítač, což představuje 0,6%. Přičemž těchto 36 organizací připadá na malé obce tj. s počtem obyvatel méně než 500. Všechny ostatní organizační složky státu, kraje a velké obce byly k 31.12.2005 vybaveny alespoň jedním osobním počítačem. Tuto zjištěnou skutečnost můžeme hodnotit jako pozitivní [51].
Graf č. 31 Procento orgánů veřejné správy s alespoň jedním osobním počítačem, podle právní formy organizace, k 31. 12. 2005
Zdroj: ČSÚ, 2005.
Lokální počítačová síť Lokální
počítačovou
síť
k
31.12.2005
provozovalo
98,6%
organizačních složek státu a 92,3% krajů podle zjištění prováděného ČSÚ. Rozdíl v provozování lokální počítačové sítě byl zaznamenán mezi velkými (72,9%) a malými obcemi (18,8%). Ze šetření dále vyplynulo, že organizační 109
složky státu měly k lokální počítačové síti připojených 74,9% osobních počítačů, kraje 88,7% , velké obce 87,7% a malé obce 37,4% [51]. Toto zjištění můžeme hodnotit jako průměrné.
Graf č. 32 Procento orgánů veřejné správy a s lokální počítačovou sítí podle právní formy organizace, k 31.12.2005
Zdroj: ČSÚ, 2005.
Připojení k internetu Téměř všechny orgány veřejné správy měly k 31.12.2005 alespoň jeden osobní počítač připojený k internetu. Výjimku z 98% tvořily pouze malé obce, z nichž 65 uvedlo, že osobní počítač připojený k internetu nemá. Ve srovnání s rokem 2003 a 2004 však můžeme u malých obcí pozorovat výraznější nárůst podílu obcí připojených k tomuto médiu [51].
Graf č. 33 Procento orgánů veřejné správy s připojením k internetu, podle právní formy organizace, k 31.12 sledovaného roku
Zdroj: ČSÚ, 2005.
110
K 31.12.2005 zaznamenaly podle šetření největší procento osobních počítačů připojených k internetu kraje, které měly k němu připojených 92,9% svých počítačů. Na hranici 90% se také pohybovaly obce s počtem obyvatel 2 000 – 19999. Naopak nejméně osobních počítačů připojených k internetu měly organizační složky státu (50,4%) [51]. Výsledky zjištění u krajů můžeme hodnotit jako velmi pozitivní na rozdíl od výsledků organizačních složek státu.
Graf č. 34 Procento osobních počítačů připojených k internetu, podle právní formy organizace k 31.12.2005
Zdroj: ČSÚ, 2005.
Vysokorychlostní připojení Šetřením bylo dále zjištěno, že alespoň jeden osobní počítač s vysokorychlostním připojením k internetu mělo k 31.12.2005 85,8% organizačních složek státu , všechny kraje a 60,8% velkých obcí. Pokud se blíže šetření zaměřilo na obce, bylo zjištěno, že počet počítačů s vysokorychlostním připojením klesl spolu s počtem jejich obyvatel. Nejlépe byly vysokorychlostním připojením na toto médium vybaveny obce s 20 000 a více obyvateli (96,2%) a obce s 5 000–19 999 obyvateli (90,7%). Naproti tomu byl podíl obcí s méně než 500 obyvateli na vysokorychlostním připojení k internetu pouze 25,6%. Všeobecně však od roku 2003 podíl osobních počítačů s vysokorychlostním připojením k internetu zaznamenával výrazný nárůst. Na tuto skutečnost můžeme opět nahlížet pozitivně.
111
Graf č. 35 Procento orgánů veřejné správy s vysokorychlostním připojením k internetu, podle právní formy organizace, k 31. 12. 2005
Zdroj: ČSÚ, 2005.
Největší
procento
osobních
počítačů
připojených
k
internetu
vysokorychlostně zaznamenaly kraje, které měly takto připojených 92% osobních počítačů. Dále následovaly obce s počtem obyvatel 5000 a více, které měly k 31.12.2005 vysokorychlostně připojených počítačů 85%. Oproti tomu nejméně bylo vysokorychlostního připojení k internetu využíváno v obcích s méně než 500 obyvateli, jak bylo zjištěno provedeným šetřením (23,6%). I tento výsledek můžeme hodnotit velmi pozitivně, na rozdíl od výsledku u malých obcí.
Graf č. 36 Procento osobních počítačů připojených k internetu vysokorychlostně, podle právní formy organizace, k 31.12.2005
Zdroj: ČSÚ, 2005.
112
Výrazný rozdíl v podílu obcí s vysokorychlostním připojením se naskytl v regionálním srovnání (graf č. 37), a to jak u velkých, tak i malých obcí [51].
Graf č. 37 Procento obcí s vysokorychlostním připojením k internetu, podle krajů, k 31.12.2005
Zdroj: ČSÚ, 2005.
Přístup občanů k internetu v prostorách organizace Z organizačních složek státu, které uvedly, že mají přístup k internetu, 31,1% umožňovalo občanům k němu přístup a to v prostorách organizace. Z krajů to bylo 53,8%, z velkých obcí 58,8% a z malých obcí 52,4% jak ukazuje níže uvedený graf [51]. Výsledky tohoto zjištění můžeme hodnotit průměrně.
Graf č. 38 Procento orgánů státní správy*, umožňujících občanům přístup k internetu v prostorách organizace, podle právní formy organizace, k 31.12.2005
113
Zdroj: ČSÚ, 2005.
Orgány veřejné správy provozující informační kiosek Dále bylo šetřením zjištěno, že informační kiosek k 31.12.2005 nabízelo svým občanům 25,4% organizačních složek státu, 38,5% krajů a 9,1% velkých obcí. Tento výsledek šetření je uveden v grafu č. 39 [51]. Na tento výsledek nemůžeme nahlížet opět pozitivně.
Graf č. 39 Procento orgánů veřejné správy nabízejících občanům informační kiosek, podle právní formy organizace (%), k 31.12.2005
Zdroj: ČSÚ, 2005.
Orgány veřejné správy s webovými stránkami Šetření se dále zaměřilo
na orgány veřejné správy s webovými
stránkami a při tomto šetření bylo zjištěno, že všechny kraje a obce s počtem 20 000 a více obyvatel provozovaly k 31.12.2005 vlastní webové stránky. 114
Vlastní webové stránky provozovalo také 85,5% organizačních složek státu, 90,5% velkých obcí a 59,8% malých obcí, což můžeme považovat za pozitivní zjištění.
Graf č. 40 Procento orgánů veřejné správy s webovými stránkami, podle právní formy organizace, k 31.12. sledovaného roku
Zdroj: ČSÚ, 2005.
Výraznější rozdíly byly, stejně jako v případě vysokorychlostního připojení, zaznamenány provedeným šetřením u regionálního srovnání [51].
Graf č. 41 Procento obcí s webovými stránkami, podle krajů, k 31.12.2005
Zdroj: ČSÚ, 2005.
115
Využívání webových stránek k poskytování informací a on-line služeb Při tomto šetření se ukázalo, že informace k životním situacím poskytovalo z celkového počtu organizací s webovou stránkou na svých webových stránkách: •
91,7% organizačních složek státu
•
všechny kraje
•
89,3% velkých obcí.
Administrativní
formulář
ke
stažení
na
webových
stránkách
poskytovalo: •
53% organizačních složek státu
•
všechny kraje
•
43,1% velkých obcí
Vyplňování formulářů on-line způsobem nabízelo na webových stránkách podle šetření: •
22% organizačních složek státu
•
61,5% krajů
•
13,3% velkých obcí
Nejvyšší a zároveň nejnáročnější formu interakce, úplné elektronické podání nabízelo: •
16,9% organizačních složek státu
•
53,8% krajů
•
10,7% velkých obcí
Výsledky u krajů můžeme hodnotit jako velmi pozitivní oproti organizačním složkám státu a obcím. Výsledky zjištění jsou uvedeny v následujících grafech [51].
Graf č. 42 Procento orgánů veřejné správy (podíl z orgánů veřejné správy s vlastní webovou stránkou) nabízejících on-line služby na webových 116
stránkách, podle stupně interakce nabízených služeb a právní formy organizace, k 31.12.2005
Zdroj: ČSÚ, 2005.
Graf č. 43 Procento velkých obcí (podíl z orgánů veřejné správy s vlastní webovou stránkou) nabízejících on-line služby na webových stránkách, podle stupně interakce nabízených služeb a počtu obyvatel, k 31.12.2005
Zdroj: ČSÚ, 2005.
117
Použití internetu ve vztahu k veřejné správě jednotlivci Z výsledků výběrového šetření o využívání ICT v domácnostech a mezi jednotlivci , které proběhlo ve 2. čtvrtletí 2006 vyplynulo, že 47% populace (4,07 mil. jednotlivců) ve věku 16 a více let někdy použilo internet. Počet uživatelů internetu vzrostl v letech 2003 až 2006 téměř o polovinu. K nárůstu počtu jeho uživatelů došlo u všech socio-demografických skupin (dle pohlaví, věku, vzdělání). Šetření také zaznamenalo, že uživatelů bylo více mezi muži než ženami a více mezi mladšími než staršími uživateli. Internet byl nejvíce používán studenty (93%), mladými lidmi ve věku 16-24 let (78%) a také jednotlivci s vysokoškolským vzděláním (78%). Dle očekávání byl nejméně používán jednotlivci ve věku 65 let a více. 81% uživatelů používalo internet pravidelně tj. alespoň jednou týdně [51]. Výsledky tohoto zjištění můžeme považovat za pozitivní.
Graf č. 44 Procento uživatelů internetu (podíl z celkového počtu jednotlivců v dané socio-demografické skupině) ve 2. čtvrtletí 2006, podle pohlaví, věku a vzdělání
Zdroj: ČSÚ, 2006.
Použití internetu jednotlivci ve vztahu k veřejné správě Śetřením bylo dále zjištěno, že internet ve vztahu k veřejné správě použilo v posledních 3 měsících provedeného šetření 41% jeho uživatelů (1,44 mil. jednotlivců), což představovalo 17% populace ve věku 16 a více let
118
[51]. I tyto výsledky můžeme hodnotit jako pozitivní zjištění z hlediska zájmu o dění v obci, ve veřejné správě.
Graf č. 45 Procento jednotlivců (podíl z celkového počtu jednotlivců v dané socio-demografické skupině), kteří v posledních 3 měsících šetření použili internet ve vztahu k veřejné správě, podle pohlaví, věku a vzdělání, 2006
Zdroj: ČSÚ, 2006.
Zájem uživatelů internetu o jednotlivé služby e-governmentu
Zájem o využívání tohoto média k vyřizování osobních záležitostí na úřadech mělo podle výsledků šetření 45% jeho uživatelů. Největší zájem u uživatelů internetu, kteří uvedli, že mají zájem o e-government, byl zaznamenán u žádostí o vydání osobních dokumentů (63%), o registraci automobilu (51%). Mezi další nejčastěji požadované služby pak patřily záležitosti týkající se zdraví, oznámení změny adresy a podání daňového přiznání. Naopak nejmenší zájem byl zaznamenán o registraci na úřadu práce (28%). Výsledky zjištění jsou uvedeny v následujícím grafu [51] a můžeme tyto výsledky opět hodnotit pozitivně. Je z nich vidět zájem o egovernment.
119
Graf č. 46 Procento uživatelů internetu (podíl z uživatelů internetu, kteří měli zájem ho využívat k vyřizování na úřadech), kteří měli zájem o egovernment, podle problémů, které měli zájem řešit přes internet, 2006
Zdroj: ČSÚ, 2006.
Důvody nezájmu uživatelů internetu o e-government Šetření také mapovalo důvody uživatelů, kteří uvedli, že nemají zájem o vyřizování na úřadech. Jako hlavní důvod uživatelé internetu označili potřebu osobně jednat s úředníkem (40%), neboť tak mají větší jistotu, že jejich problém bude řešen. 16% uživatelů internetu pak uvedlo, že nemají dostatek informací jaké situace mohou přes toto médium řešit. Naopak nejméně častým důvodem nezájmu o online kontakt s úřady se ukázaly náklady na připojení k internetu (3%) [51]. K tomuto přístupu občanů můžeme říci, že každý jednotlivec si volí svoji cestu, jak si vyřídí své záležitosti. Někdo opravdu potřebuje kontakt s úředníkem, jiný zase neumí vyřizovat své záležitosti prostřednictvím počítače.
Graf č. 47 Procento uživatelů Internetu, kteří neměli zájem o egovernment, podle důvodu nezájmu, 2006
120
Zdroj: ČSÚ, 2006.
8.4. NÁRODNÍ PROGRAM POČÍTAČOVÉ GRAMOTNOSTI
Centrum Internetu provozovalo za podpory Ministerstva informatiky a společnosti Intel Národní program počítačové gramotnosti. Jednalo se o nejrozsáhlejší vzdělávací projekt v této oblasti, určený pro širokou veřejnost, malé a střední podnikání, pro státní správu, regionální samosprávu. Koncepce programu byla založena na laicky srozumitelném výkladu lektora a sledovala dosažení praktické schopnosti samostatné práce s počítačem a s internetem u každého zájemce. V roce 2003 prošlo dvouhodinovou lekcí již více než deset tisíc účastníků. Počítačová gramotnost nabývá na významu v procesu zefektivňování státní správy. Je nástrojem růstu produktivity práce při převodu narůstajících agend a dokumentů do elektronické podoby, využíváním elektronické pošty, získáváním informací z internetu, zaváděním elektronických podatelem [52]. Podpora počítačové gramotnosti byla jednou z priorit Ministerstva informatiky. S cílem umožnit široké veřejnosti naučit základům práce s počítačem a s internetem a pomoci překonat strach z nových technologií zahájilo ministerstvo v únoru 2003 Národní program počítačové gramotnosti, který byl založen na praktických dvouhodinových kurzech, během kterých účastníci
zvládnou
ovládání
počítače,
připojení
k internetu,
základy
vyhledávání na internetu a práci s elektronickou počtou. Národní program nabízel cenově dostupné kurzy široké veřejnosti, hlavně starší generaci. V roce 2006 bylo rozhodnuto o přidělení finanční podpory celkem 18 121
školitelům
,
kteří zajišťovali kurzy Národního programu počítačové
gramotnosti na více než 200 místech v České republice a Národním programem počítačové gramotnosti prošlo kolem 100000 absolventů. Kurzů pro zdravotně postižené se zúčastnilo na 1500 lidí. Hlavní příčinou nezaměstnanosti starších ročníků byla neznalost práce s moderními informačními a komunikačními technologiemi.. Pracovníci, kteří využívali počítač, dosahovali o 10 – 15 procent vyšších mezd než pracovníci, kteří ho nepoužívali. Nejvíce absolventů spadalo do věkové kategorie 51 – 60 let [53].
8.4.1. Prestižní soutěž European eGovernment Awards 2007
Národní program počítačové gramotnosti (NPPG) postoupil jako jediný český zástupce do finále prestižní soutěže European eGovernment Awards 2007. Česká republika tak získává možnost prezentace nejen NPPG ale i českého eGovernmentu na výstavě konané při příležitosti 4. Ministerské konference o eGovernmentu v Lisabonu. Zde bude spolu s dalšími 51 finalisty usilovat o zisk jednoho z pěti nejvyšších ocenění, které při příležitosti zářijové konference 2007 za účasti ministrů členských zemí EU předá evropská komisařka pro informační společnost a média Viviane Redingová. Hlavním cílem NPPG realizovaného Ministerstvem informatiky v letech 2003 – 2006 bylo formou státem dotovaných kurzů umožnit široké veřejnosti naučit se základům práce s počítačem a s internetem a pomoci překonat strach z nových technologií. Cílem soutěže European eGovernment Awards je propagovat úspěšné projekty elektronické veřejné správy a usnadnit tak výměnu zkušeností jak mezi členskými státy Evropské unie, tak i zeměmi z oblasti Evropského sdružení volného obchodu. Z českých projektů byly v minulosti oceněny pouze Životní situace Portálu veřejné správy a NPPG se tak stává historicky druhým českým zástupcem ve finále této evropské soutěže. Letos bylo do ní přihlášeno celkem 311 projektů [54].
122
8.5. ELEKTRONICKÉ KOMUNIKACE
Elektronické komunikace jsou základním a nezbytným předpokladem pro celkový růst ekonomiky a svou infrastrukturou vytvářejí podmínky pro vznik a fungování tzv. Informační společnosti. Rozvoj elektronických komunikací v Evropě a v celém světě, využívání nových technologií, které přinášejí nové služby, vytvářejí předpoklady pro přechod ke globální informační společnosti propojené sítí. Elektronické komunikace jsou společným označením pro konvergenci sektorů telekomunikací, mediálního a informačních technologií. Konvergence je průvodním jevem rozvoje uvedených sektorů a podmiňuje naplnění cílů stanovených Evropským summitem v r. 2000 v Lisabonu, kterými je využití potenciálu společnosti založeném na znalostech a dosažení stavu, kdy v EÚ bude nejvíce konkurenceschopná ekonomika na světě (v roce 2010). Oblast elektronických komunikací je nyní v působnosti Ministerstva vnitra, neboť jak již bylo v této práci uvedeno Ministerstvo informatiky bylo zrušeno. V působnosti tohoto ministerstva je zejména výkon státní správy, legislativní činnost, analýzy platných právních předpisů, zajišťování úkolů plynoucích z členství ČR v mezinárodních organizacích a z mezinárodních smluv a příprava strategických a koncepčních materiálů pro účely mezivládních a mezinárodních jednání. Ministerstvo v oblasti elektronických komunikací nerozhoduje o podnikatelských aktivitách soukromých společností na trhu elektronických komunikací ani tyto společnosti neřídí. V oblasti elektronických komunikací působí také samostatný regulační úřad Český telekomunikační úřad v jehož působnosti je i cenová regulace vybraných telekomunikačních služeb, rozhodování o námitkách účastníků vůči výši vyúčtování ceny za poskytnutou službu nebo vůči kvalitě poskytovaných telekomunikačních služeb [55].
123
8.6. E- PODPIS 8.6.1. Návrh zákona o elektronickém podpisu
Poslanecká sněmovna schválila v květnu 2000 návrh zákona o elektronickém podpisu. Zákon je důležitý pro rozvoj elektronického obchodu. Vznikl díky iniciativě Sdružení pro informační společnost. Na tvorbě pozměňovacích návrhů se podílela expertní pracovní skupina a Úřad pro státní informační systém. Pro občany zákon znamená snazší a pohodlnější komunikaci se státní správou, rychlejší způsob obchodování a bezpečnější komunikaci na internetu. Cílem zákona bylo, aby se elektronickým dokumentům dostalo stejného zacházení a stejné právní váhy jako dokumentům klasickým. Elektronický podpis se dá využít všude, kde dnes funguje běžný podpis občana nebo úředníka. Navíc s ním jdou podepsat například diskety, fotografie. Umožňuje identifikovat autora. Elektronický podpis je číslo, které se připojí k dokumentu v počítači a které zahrnuje identitu a obsah dokumentu. Nelze ho zfalšovat, je ověřitelný. Umožňuje identifikaci partnera, ochranu obsahu zprávy a nepopiratelnost zprávy [56].
8.6.1.1. Zákon o elektronickém podpisu
Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu v platném znění v souladu
s právem
Evropských
společenství
(Směrnice
parlamentu a Rady 99/93/ES ze dne 13. prosince 1999
Evropského o zásadách
Společenství pro elektronické podpisy), upravuje používání elektronického podpisu,
elektronické
značky,
poskytování
certifikačních
služeb
a
souvisejících služeb poskytovateli usazenými na území České republiky, kontrolu povinnosti a sankce stanovené tímto zákonem. Analýza tohoto zákona je uvedena v kapitole čtvrté, z důvodu přehlednosti všech zákonů, týkajících se veřejné správy ve vztahu k občanům [19-21], včetně nařízení , kterým se provádí zákon [22]. 124
8.6.1.2. Použití elektronického podpisu
Ve státní správě a samosprávě Občan byl před schválením Zákona o elektronickém podpisu nucen dokumenty přenášet mezi úřady. Po získání možnosti podepisovat se elektronickým podpisem, většina komunikace pak mezi ním a úřady začala probíhat dálkově. Elektronickou cestou se může od schválení příslušného zákona podávat například prohlášení, daňová přiznání, žádosti o výpis z trestního rejstříku, o sociální dávky. Touto cestou občan ušetří čas, úřad zase peníze na tisk papírových dokumentů.
V bankovnictví Jako klient má možnost disponovat se svým účtem po internetu. Příkazy odesílané bance podepisuje svým elektronickým podpisem. I zde uspoří čas, ale hlavně náklady.
Pro elektronické obchodování Zákazník může nakupovat v elektronických prodejnách , obchodních domek a to bez stání ve frontách. Může obchodovat s partnery z celého světa. Elektronický podpis je zárukou , že zákazník skutečně existuje [56].
8.6.2. E-podpis a kvalifikované certifikáty
Jedním z hlavních nástrojů identifikace a autentizace fyzických osob v prostředí internetu je elektronický podpis. Postupně stále více právních předpisů umožňuje jeho používání v oblasti veřejné správy při komunikaci mezi úřady, ale i při komunikaci občanů s jednotlivými úřady. Pro komunikaci se státní správou s použitím elektronického podpisu je nutnou podmínkou tzv. kvalifikované certifikáty občanů. V současné době jsou akreditováni tři poskytovatelé certifikačních služeb. Bylo vydáno několik tisíc certifikátů a jejich počet stále narůstá. Především v oblasti správy daní a ve správním řízení využívají občané elektronický podpis. 125
Povinnosti stanovené zákonem o elektronickém podpisu vykonávalo Ministerstvo informatiky, nyní tyto povinnosti přešly na Ministerstvo vnitra ČR. Jedná se zejména o: •
Udělování atestací k působení jako akreditovaný poskytovatel certifikačních služeb
•
Vyhodnocování
shody
nástrojů
elektronického
podpisu
s požadavky stanovenými zákonem o elektronickém podpisu a prováděcí vyhláškou •
Ověřování
kvalifikovaných
certifikátů
poskytovatelů
certifikačních služeb, kteří požádali o udělení akreditace •
Dozor nad dodržováním zákona o elektronickém podpisu
V souladu s vyhláškou č. 378/2006 Sb., o postupech kvalifikovaných poskytovatelů certifikačních služeb ministerstvo stanovuje požadavky na: •
Postupy kvalifikovaných poskytovatelů certifikačních služeb
•
Nástroje elektronického podpisu
•
Ochranu dat pro vytváření elektronických značek
Dále ministerstvo zpracovává návrhy právních předpisů v této oblasti. V jeho působnosti je také zajištění mezinárodní spolupráce a plnění úkolů plynoucích z členství ČR v mezinárodních organizacích [57].
8.6.3. Elektronický podpis obcím
V roce 2004 vydalo Ministerstvo informatiky obecním úřadům a městským úřadům zdarma zaručené elektronické podpisy. Cílem bylo prosadit využívání elektronické komunikace ve veřejné správě a umožnit obcím plnit povinnosti, které jim ukládali příslušné zákony. Šlo zejména o povinnost přijímat podání v elektronické podobě, doručovat písemnosti na elektronické adresy, v elektronické podobě vydávat 126
správní akty a provozovat elektronické podatelny. Projekt zajišťovalo Ministerstvo informatiky a technický a zkušební ústav TESTCOM. Jak již bylo uvedeno elektronický podpis je jedním z nástrojů identifikace a autentizace fyzických osob v prostředí internetu. Ministerstvo na vydání kvalifikovaných certifikátů pro obce uvolnilo finanční prostředky ze svého rozpočtu. K elektronickému podepisování je zapotřebí takzvaný kvalifikovaný certifikát, jakýsi elektronický průkaz k používání elektronického podpisu. Každý obecní úřad může zdarma na jeden rok obdržet jeden takzvaný kvalifikovaný certifikát, který slouží k vytváření elektronického podpisu. Před vydáním kvalifikovaného certifikátu se musí počítač, ze kterého se bude pracovník za úřad elektronicky podepisovat , na elektronický podpis připravit (z internetu stáhnout a nainstalovat obecný, základní takzvaný kořenový certifikát I.CA a vytvořit žádost o vydání kvalifikovaného certifikátu). Kvalifikovaný certifikát je pak vázán na konkrétní fyzickou osobu a je proto nutné vybrat toho, kdo bude za úřad s elektronickým podpisem pracovat [58].
8.6.4. Zájem o elektronický podpis
Počet aktivních kvalifikovaných certifikátů používaných v České republice překonal v loňském roce hranici 43000. Svědčí to o rostoucím zájmu o využívání elektronického podpisu. V roce 2007 a to za první čtyři měsíce bylo akreditovanými poskytovateli certifikačních služeb vydáno celkem 19593 certifikátů a proti loňskému roku za stejné období to představuje nárůst o 75 %. Využívána jsou i časová razítka a v letošním roce jich bylo vydáno přes 2,25 milionů. Důvodem rostoucího zájmu o využívání elektronického podpisu jsou jednak stále se rozšiřující služby, v nichž se využívání e-podpis a zároveň v nízké ceně pořízení kvalifikovaného certifikátu. Rozšiřují se také místa, kde je možné si certifikát nechat vystavit [59].
127
8.6.5. Časové razítko
Na základě souhlasu Ministerstva informatiky zahájila společnost První certifikační autorita poskytování zákonem uznávaných, takzvaných kvalifikovaných časových razítek. Kvalifikované časové razítko slouží k "orazítkování" dokumentu, u kterého požadujeme důkaz, že v daném čase a v dané podobě existoval. Služby kvalifikovaného časového razítka je tak možné využít například při podpisu smlouvy v elektronické podobě, za účelem archivace elektronických dokumentů, při on-line obchodování nebo za účelem soudního dokazování. Zatímco elektronický podpis je především potvrzením identity autora dokumentu nebo odesílatele zprávy, časové razítko potvrzuje existenci dokumentu v čase. Obsahuje, jak již bylo v této práci uvedeno, datum a čas vydání, číslo časového razítka, identifikaci třetí strany, která razítko vydala (poskytovatele certifikačních služeb), otisk dat, ke kterým je razítko vydáno. Otisk dokumentu, který chce autor opatřit časovým razítkem se nejprve zašle přes internet poskytovateli certifikačních služeb, který otisk časovým razítkem opatří a časové razítko označí elektronickou značkou a zašle žadateli zpět [60].
128
9. ELEKTRONICKÉ PODATELNY 9.1. NOVÝ SPRÁVNÍ ŘÁD A ELEKTRONICKÁ KOMUNIKACE
Od 1. ledna 2006 nabyl právní účinnosti zákon č. 500/2004 Sb., obecně známý jako nový správní řád. Zákon upravuje postupy úřadů územně samosprávních celků. Obsahuje také pravidla pro příjem podání včetně elektronické podatelny, popis možností doručování zásilek, definici úřední desky, obecná pravidla podob dokumentů. Je zde kladen důraz na elektronickou komunikaci správních orgánů s okolím.
9.1.1. Elektronická podatelna
Je to především oblast příjmu podání popsaná v zákoně v § 37. Záležitosti elektronických podatelem jsou legislativně podloženy zákonem č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, dále nařízením vlády č. 495/2004 Sb., kterým se provádí zákon o elektronickém podpisu, vyhláškou č. 496/2004 Sb., o elektronických podatelnách. V těchto dokumentech je stanovena
povinnost
provozovat
elektronickou
podatelnu
a
přijímat
prostřednictvím této podatelny podání opatřená zaručeným elektronickým podpisem. Nový správní řád potvrzuje tuto povinnost a zároveň definuje sankce za její nedodržování. Není-li správní orgán schopen zajistit přijímání podání v elektronické podobě, je povinnem v souladu se zákonem uzavřít s obcí s rozšířenou působností, v jejímž obvodu má orgán sídlo, veřejnoprávní smlouvu o provozování elektronické podatelny. Nový správní řád hovoří i o nepodepsaných elektronických podání, která musí být do 5 dnů potvrzena písemně, ústně do protokolu, elektronicky se zaručeným elektronickým podpisem. V souladu se zákonem musí správní orgán na požádání účastníka řízení, pokud to nevylučuje povaha věci, doručit písemnost elektronických způsobem. Podle zákona účastník může požadovat doručit rozhodnutí ve 129
věci elektronickou formou (§ 69 odst. 3 ). Dokument musí správní orgán podepsat zaručeným elektronickým podpisem. Dále zákon hovoří o tom, že písemnost je pak doručena v okamžiku, kdy převzetí doručované písemnosti potvrdí adresát zprávou opatřenou jeho zaručeným elektronickým podpisem [61]. Na novelu správního řádu nahlížíme pozitivně, neboť přinesla výhody pro účastníky řízení (například elektronická omluva na jednání, zasílání rozhodnutí elektronickou cestou, podání návrhu apod.). Správní orgány v souladu s novelou zákona zasílají účastníkům na základě jejich žádosti rozhodnutí elektronickou cestou. Pro správní orgány to pak představuje rychlejší doručení rozhodnutí a zároveň úsporu nákladů při doručování obsílek.
9.2. NAŘÍZENÍ VLÁDY A JEHO PLNÉNÍ
Ministerstvo vnitra provedlo vyhodnocení zřizování elektronických podatelen u orgánů veřejné moci a to k 1.1.2007 a to na základě dlouhodobého sledování doručování oznámení orgánů veřejné moci o zřízení elektronické podatelny. Jejich zřízení bylo stanoveno nařízením vlády č. 495/2004, kterým se provádí zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. V ust. § 3 daného zákona jsou uvedeny informace, které má orgán veřejné moci zveřejnit na své úřední desce [62].
9.2.1. Informace o zřízení elektronických podatelem u orgánů veřejné moci
V současné době se veřejná správa více otevřela ke svým uživatelům (občanům). Občan může komunikovat nejen osobně, ale i elektronicky. Elektronická komunikace je pro občana levnější, šetří mu čas. Občan může komunikovat v kterékoliv době.
130
Pro realizaci elektronické komunikace je nutné , aby subjekty veřejné správy měly
zřízenou elektronickou podatelnu. Zřízení elektronické
podatelny je stanoveno nařízením vlády č. 495/2004 Sb., kterým se provádí zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. V zákonu je stanoveno, pokud ze zvláštních zákonů vyplývá (například Správní řád, ust. § 37 odst. 4), pro orgány veřejné moci přijímat a odesílat datové zprávy se zaručenými podpisy
založených
na
kvalifikovaných
certifikátech
vydávanými
akreditovanými poskytovali certifikačnich služeb, musí být k těmto účelům zřízeny elektronické podatelny. Aby tyto zprávy mohly být považovány za důvěryhodné, musí být
podepsány uznávaným elektronickým podpisem
oprávněného zaměstnance orgánu veřejné moci. Jedním z úkolů orgánů veřejné moci bylo oznámit elektronické podatelny
na adresu
Ministerstva informatiky ČR elektronickou adresu
vlastní elektronické podatelny. Tato povinnost byla stanovena dnem 1. ledna 2005. Příslušné adresy byly poté zveřejněny Doručování oznámení o
na Portálu veřejné správy.
zřízení elektronických podatelem na adresu
ministerstva bylo vyhodnoceno k 1. lednu 2007. Zjištěné výsledky jsou uvedeny v následující podkapitole [62].
9.2.2. Vyhodnocení splnění povinnosti dané zákonem 9.2.2.1. Ústřední orgány státní správy
Z provedeného vyhodnocení splnění povinností dané zákonem ( tj. zřízení elektronických podatelen), které provedlo Ministerstvo informatiky, bylo zjištěno, že z celkového počtu 15 ústředních orgánů státní správy – ministerstva, splnilo zákonem stanovenou povinnost 14 orgánů (93 %) jak ukazuje následující graf [62].
131
Graf č. 48 Ústřední orgány státní správy
Zdroj: Ministerstvo informatiky, 2007
9.2.2.2. Další ústřední orgány státní správy
Z dalších ústředních orgánů státní správy ( z.č. 2/1969 Sb.), kterých je celkem 11, splnilo povinnost danou zákonem
10 orgánů, tj. 91 %, jak
ukazuje následující graf [62].
Graf č. 49 Další ústřední orgány státní správy
Zdroj: Ministerstvo informatiky, 2007
132
9.2.2.3. Krajské úřady
U provedeného vyhodnocení u krajských úřadů bylo zjištěno, že povinnost splnilo všech 14 krajských úřadů tj. 100% [62].
Graf č. 50 Krajské úřady
Zdroj: Ministerstvo informatiky, 2007
9.2.2.4. Obce s rozšířenou působností
Následně bylo provedeno vyhodnocení u obcí s rozšířenou působností a z celkového počtu 205 obcí s rozšířenou působností (obce III. st.), splnilo tuto povinnost 198 obcí tj. 97 %. Následující graf ukazuje u jednotlivých krajů, které jsou v prvém sloupci počty obcí v kraji a ve druhém sloupci počty obcí, které splnily povinnost [62].
Graf. č. 51 Obce III. stupně
133
Zdroj: Ministerstvo informatiky, 2007
9.2.2.5. Obce s pověřeným obecním úřadem
Při provedeném vyhodnocení splnění povinnosti dané zákonem, bylo u obcí s pověřeným obecním úřadem zjištěno, že z celkového počtu 388 obcí s pověřeným obecním úřadem (obce II.st.) splnilo tuto povinnost 344 obcí, tj. 89 %. Opět v následujícím grafu jsou u jednotlivých krajů v prvém sloupci uvedeny počty obcí v kraji a ve druhém sloupci počty obcí, které splnily tuto povinnost [62].
Graf. č. 52 Obce II. stupně
134
Zdroj: Ministerstvo informatiky, 2007
9.2.6. Tabulky k grafům Tab. č. 12 Ústřední orgány státní správy
Zdroj: Ministerstvo informatiky, 2007
135
Tab. č. 13 Další ústřední orgány státní správy
Zdroj: Ministerstvo informatiky, 2007
Tab. č. 14 Krajské úřady
Zdroj: Ministerstvo informatiky, 2007
136
Tab. č. 15 Obce III.stupně
Zdroj: Ministerstvo informatiky, 2007
Tab. č. 16 Obce II.stupně
Zdroj: Ministerstvo informatiky, 2007
137
Pozitivně můžeme nahlížet na výsledky provedeného vyhodnocení u tab. č. 14 Krajské úřady, neboť 100 % krajů splnilo danou povinnost. Při sledování splnění povinnost u obcí III. stupně zjišťujeme, že v kraji Středočeském povinnost nesplnily 2 obce, v kraji Jihočeském, Libereckém Plzeňském a Královéhradeckém 1 obec. Na výsledky tohoto zjištění můžeme také nahlížet velmi pozitivně. Horší situace byla zjištěna u obcí II. stupně. Ve Středočeském kraji stanovenou povinnost nesplnilo 9 obcí, v Jihočeském kraji a Královéhradeckém kraji 5 obcí, 4 obce v kraji Jihomoravském, Libereckém a Zlínském.V kraji Plzeňském se jednalo o 3 obce. V kraji Karlovarském, Ústeckém, na Vysočině a v kraji Pardubickém to byly 2 obce a pouze 1 obec nesplnila tuto povinnost a to v kraji Moravskoslezském.
Ministerstvo informatiky zveřejnilo v dokumentu „Informace o zřízení elektronických podatelen orgánů veřejné moci” výsledky dlouhodobého sledování doručování oznámení orgánů veřejné moci o zřízení elektronické podatelny [62]. Zjištěné výsledky můžeme hodnotit pozitivně, neboť jak vyplynulo z grafů a tabulek, byla u všech sledovaných orgánů tato povinnost, až na nějaké výjimky splněna.
138
10. INFORMAČNÍ SYSTÉMY VEŘEJNÉ SPRÁVY Informační systémy veřejné správy jsou souborem informačních systémů, které slouží pro výkon veřejné správy. Ministerstvo informatiky ČR zajišťovalo rozvoj, výstavbu a metodické řízení ISVS. Nyní tato kompetence přešla, jak již bylo v této práci uvedeno, na Ministerstvo vnitra ČR. Ministerstvo kontroluje dodržování vyhlášky k zákonu č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, ve znění pozdějších předpisů [63].
10.1. ZÁKON O INFORMAČNÍCH SYSTÉMECH VEŘEJNÉ SPRÁVY
V roce 2000 nabyl účinnosti zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy. Zákon hovoří o právech a povinnostech osob, které souvisejí s vytvářením, užíváním, provozem a rozvojem informačních systémů veřejné správy. Uvedeným zákonem byl rovněž zřízen Úřad pro veřejné informační systémy s vymezením působnosti v dané oblasti. Přešla na něj i působnost ze zrušeného Úřadu pro státní informační systém. Úřad pro veřejné informační systémy byl zřízen pro vytváření a rozvoj informačních systémů veřejné správy. Zajišťoval tvorbu standardů, vytvářel a spravoval Portál veřejné správy. V zákonu jsou stanoveny orgánům veřejné správy povinnosti jako například dodržovat ustanovení standardů, zajistit udělení atestů pro nově vytvářené systémy. Také hovoří o povinnostech orgánů veřejné správy uvádět informační systémy , které spravují a provozují do souladu se zákonem [64].
10.1.1. Standart ISVS
Zákon o informačních systémech veřejné správy, který byl schválen v roce 2000 ukládal mj. orgánům územní samosprávy – krajům a obcím, povinnost zajistit udělení atestů pro informační systémy, které spravovaly.
139
Atestacemi se podle tohoto zákona rozumí stanovení jejich způsobilosti pro použití v informačních systémech veřejné správy a to na základě shody se stanovenými standardy, technickými normami a požadovaným stupněm bezpečnosti. Zákonem byly stanoveny čtyři druhy atestací: •
Atestace
připojení
informačních
systémů
k referenčnímu
rozhraní •
Stanovení
stupně
bezpečnosti
informačních
systémů
a
produktů •
Atestace shody s technickými normami a dalšími právními předpisy
•
Atestace jakosti produktu [65].
10.1.2. Transformace informačních technologií
Kompetence a majetky okresních úřadů v rámci reformy veřejné správy od 1. ledna 2003 přešly ze 73 okresních úřadů na 205 obcí s rozšířenou působností a na 14 krajů, ale také na pracoviště nového Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, na pozemkové úřady, na archivní správy, orgány hasičského záchranného sboru. Proces transformace informačních a komunikačních technologií z okresních úřadů zahrnoval zejména dělbu samotných ICT (rozdělení HW, SW dat a komunikačních sítí), jejich kompletní převod smluvní, finanční, majetkový. Dále nemalé množství souvisejících organizačních a metodických činností, včetně základního proškolení pracovníků. V oblasti ICT je jednalo o veškerý hardware. Transformace proběhla bez významnějších problémů. Proces transformace byl připravován od podzimu roku 2001a začal po schválení příslušných zákonů v roce 2002. Ministerstvem vnitra byly vydány zásady pro delimitaci informačních technologií a následně i metodický pokyn, podle kterého začaly jednat poradní pracovní skupiny přednostů okresních úřadů.
140
Zcela
samostatnou
kapitolou
byla
transformace
resortních
informačních systémů, které byly na okresních úřadech využívány. Jednalo se o resortní systém pro dávky státní sociální podpory, o informační systém pro živnostenské oprávnění a informační systém pro správní a dopravně správní evidence. Informační systém pro správní a dopravně správní evidence (IISSDE) řešil problematiku evidence obyvatel, občanských průkazů, cestovních dokladů (gesce MV) a také evidenci vozidel, technických průkazů, řidičů a řidičských průkazů (gesce MD). Obě ministerstva problematiku přenosu agend z okresních úřadů na orgány územních samospráv vyřešila rozšířením ze 73 pracovišť okresních úřadů na 205 pracovišť v obcích s rozšířenou působností a na 13 krajů (Praha již byla připojena) [66].
10.1.3. Integrovaný systém správních a dopravně správních evidencí
ISSDE je systém správních evidencí tj. evidence obyvatel, evidence občanských průkazů, evidence cestovních dokladů a dopravně správních evidencí (tj. evidence řidičů a řidičských průkazů a evidence motorových vozidel). Základem systému je evidence obyvatel (EO). Všechny ostatní evidence nevedou data o obyvatelích, ale přes počítačové číslo obyvatele je využívají. Systém provozuje Ministerstvo vnitra. Různé formy evidencí či přehledů mají v naší zemi tradici z dob Rakousko-Uherska, teprve v roce 1954 vznikla první centrální evidence obyvatelstva (tehdy manuální) a přibližně v té době také začaly vznikat okresní evidence motorových vozidel uvedl Tomáš Holenda [67]. Hlavním úkolem Ministerstva vnitra bylo připojit na WAN síť MV a vybavit koncovými pracovními stanicemi obce s rozšířenou působností, především nově vzniklé obce. Města v sídlech okresů již byla připojena. Od 1.1.2003 zabezpečuje Ministerstvo vnitra agendu rodných čísel a evidenci o cizincích s trvalých obytem na území ČR. Od roku 2004 Ministerstvo vnitra připojilo velké matriční úřady do systému IISSDE a připojením matriky měly při narození a tisku rodného listu systémem IISSDE 141
přímo generováno nové rodné číslo. Tímto odpadla chybnost při přepisu RČ ze sestav dodaných na jednotlivé matriky. V roce 2003 se systém začal přestavovat na centrální (WEB) variantu. Obce byly dovybaveny koncovými zařízeními. Proběhla výměna terminálů za PC, aby mohla být plošně nasazena WEB technologie [68].
10.2.
NOVELA
ZÁKONA
O
INFORMAČNÍCH
SYSTÉMECH
VEŘEJNÉ SPRÁVY 10.2.1.Nová pravidla pro elektronickou komunikaci s veřejnou správou
Novela zákona o informačních systémech veřejné správy, která byla schválena 10. února 2006a kde účinnost zákona je rozdělena do třech časových období, doplňuje pravidla pro elektronickou komunikaci s veřejnou správou, ukládá povinnosti veřejné správě ve vztahu k tělesně postiženým a rozšiřuje okruh míst, která jsou oprávněná k vydávání
ověřených výpisů
z úředních rejstříků a databází. Novela reaguje na vývoj v oblasti informačních technologií a vytváří podmínky pro bezpečnou elektronickou výměnu informací uvnitř veřejné správy. Rozšiřuje povinné atestování veřejnou správou používaných informačních systémů. Novela obsahuje pravidla pro zveřejňování informací na internetu. Informace, které veřejná správa zveřejňuje, musí být přístupné zdravotně postiženým a odpovídat metodice Ministerstva informatiky, která měla dosud pouze doporučující charakter. Novela rozšiřuje okruh subjektů, které jsou oprávněny k vydávání ověřených výpisů z rejstříků a databází například katastru nemovitostí, obchodního rejstříku , živnostenského rejstříku. Výpisy mohly vydávat pouze správci jednotlivých databází například katastrální úřad, soud. V souladu s novelou mohou tuto službu nabízet i pobočky České pošty, některé obce, notáři a Hospodářská komora. Na základě novely Zákona o informačních systémech
veřejné
správy
se
označuje
Portál
veřejné
správy
za
142
elektronickou podatelnu státu, jedno přístupové místo, přes které je možné komunikovat s celou veřejnou správou. Novela umožňuje, aby elektronické podání, zpráva podepsaná zaručeným elektronickým podpisem, odeslané na adresu, bylo považováno za úřadům doručené [69].
Účinnost zákona je rozdělena na několik období: •
Dnem vyhlášení novely zákona ve Sbírce zákonů, tj. od 15. 3. 2006 – vydávání výpisů z ISVS, vydávání ověřených výstupů z ISVS
(obecní
úřady
obcí
s
rozšířenou
působností)
a
problematika dodávání datových zpráv orgánům veřejné moci přes Portál •
Od 1. ledna 2007 - převážná část změn práv a povinností MI, orgánů veřejné správy a atestačních středisek, vydávání ověřených výstupů z informačních systémů veřejné správy dalšími subjekty
•
1. ledna 2008 - přístupné webové stránky pro zdravotně postižené [70].
10.2.2. Klíčové oblasti nové právní úpravy
Z hlediska občana: •
rozvoj služeb Portálu veřejné správy – Portál jako přístupový bod pro elektronickou komunikaci s veřejnou správou
•
vydávání ověřených výstupů z ISVS širším okruhem subjektů (některé obce, notáři, Hospodářská komora, držitel poštovní licence)
•
dostupnost informací na webových stránkách jednotlivých orgánů formou přístupnou osobám se zdravotním postižením (od 1. ledna 2008)
143
Z hlediska správců ISVS: •
povinnost v rámci dlouhodobého řízení zpracovávat informační koncepci a provozní dokumentaci a uplatňovat je v praxi; informační koncepce a provozní dokumentace musí být atestovaná atestačním střediskem
•
povinnost dodržovat pravidla stanovená pro vazby na ostatní ISVS realizované prostřednictvím referenčního rozhraní a povinnost prokázat atestem způsobilost jednotlivých ISVS k realizaci těchto vazeb (jedná se o ISVS, které mají vazby na informační systémy jiných provozovatelů)
•
zrušení standardů ISVS, při atestacích se nebude posuzovat shoda se standardy, ale shoda s požadavky stanovenými ve vyhláškách
•
povinnost předávat údaje do dvou veřejných informačních systémů provozovaných MI – do IS o datových prvcích a do IS o ISVS (IS, který bude obsahovat základní informace o dostupnosti a obsahu jednotlivých ISVS); povinnost zveřejňovat číselníky datových prvků zůstává zachována
•
povinnost zajistit dostupnost informací na webových stránkách jednotlivých orgánů ve formě umožňující přístup osobám se zdravotním postižením (od 1. ledna 2008)
•
povinnost předkládat MI k vyjádření návrhy dokumentací programů pořízení, obnovy a provozování ICT a investiční záměry akcí pořízení, obnovy a provozování ICT (programy a akce registrované v ISPROFIN)
Z hlediska atestačních středisek: •
nový postup při akreditaci atestačních středisek – zavedení dvoustupňového systému posuzování při udělování pověření k provádění atestací
•
přesné vymezení předmětu atestace – atestace dlouhodobého řízení a atestace způsobilosti jednotlivých ISVS k realizaci vazeb s jinými IS prostřednictvím referenčního rozhraní
144
Z hlediska Ministerstva informatiky, dnes již Ministerstva vnitra: •
Vybudování a provozování veřejných informačních systémů o datových prvcích a o ISVS
•
Pověření akreditující osoby k provádění akreditací atestačních středisek
•
Kontrola dodržování povinností stanovených tímto zákonem u orgánů veřejné správy, u atestačních středisek, u akreditující osoby
•
Vydání vyhlášek k novele zákona [70].
10.2.3. Analýza zásadních změn novely zákona
Portál veřejné správy Portál veřejné správy je přístupové místo ke komunikování s veřejnou správou. Novela umožňuje, aby datová zpráva podepsaná zaručeným elektronickým podpisem a odeslaná prostřednictvím Portálu, mohla být považována za doručenou úřadu, kterému byla adresována.
Instituty vydávání výpisů a ověřování výstupů z informačních systémů veřejné správy. Ověřeným výstupem se podle zákona rozumí listina, která vznikla převodem výpisu z ISVS z elektronické do listinné podoby. Mohou být vydávány z veřejně přístupných ISVS jako jsou
například elektronicky
vedené evidence, rejstříky, seznamy – dnes například katastr nemovitostí, obchodní rejstříky, živnostenský rejstřík. Ověřený výstup vydaný notářem nebo obecním úřadem je pak veřejnou listinou. Od 15.3.2006 je vydávají obecní úřady s rozšířenou působností a další obecní úřady nebo městské části. Seznam těchto úřadu je uveden ve vyhlášce
a účinnost byla
stanovena od 1. ledna 2007. Od stejného data vydávají ověřené výstupy Hospodářská komora a držitel poštovní licence. 145
Správci ISVS mají pravomoc a povinnost vydávat výpisy z jejich spravovaných nebo provozovaných ISVS. Pokud se bude jednat o ISVS s neveřejnou evidencí, musí možnost vydávat výpisy stanovit zvláštní zákon. Občan si potom domů může odnést již listinu s ověřenou doložkou, kterou mu zajistí subjekt, který tyto výstupy může vydávat (tj. rejstříku, evidenci, seznamu), nebo si nechá výpis z ISVS v elektronické podobě (který musí být správcem nebo provozovatelem elektronicky podepsaný nebo označený elektronickou značkou) ověřit (u notáře, na obecním úřadě). Novela dále hovoří o problematice bezpečnosti informačních systémů. Nově zákon stanoví povinnost od 1. ledna 2008 přizpůsobit webové stránky institucí státní správy a samosprávy tak, aby byly přístupné i pro osoby zdravotně postižené například, kteří nevidí, nebo nemohou používat horní končetiny. Tito uživatelé totiž mají k dispozici různé pomocné technologie, jako hlasové výstupy, které jim informace z webových stránek zprostředkují. Podle zákona se ministerstvo stává správcem veřejného informačního systému, který obsahuje základní informace o dostupnosti a obsahu informačních systémů veřejné správy. Stává se také správcem veřejného informačního systémů o datových prvcích. Orgánům veřejné správy se zákonem ukládá povinnost předávat do obou výše uvedených systémů údaje o jimi provozovaných ISVS a jejich poskytovaných službách a používaných datových prvcích.
Novela zavádí nový postup při akreditaci atestačních středisek, která bude zaručovat vysokou kvalifikaci a garantovanou způsobilost atestačních středisek pro výkon atestací. Akreditace bude možné navázat na mezinárodní
systém
hodnocení
a
certifikace
podle
mezinárodních
technických norem, neboť akreditující osobou bude moci být podle zákona pouze organizace splňující pravidla mezinárodních organizací zabývajících se akreditací. Akreditující osobou může být podle požadavků zákona například Český institut pro akreditaci (ČIA). Atestační střediska budou procházet dvoustupňovým systémem posuzování. MV uděluje pověření k provádění atestací pouze za předpokladu, že žadatel (budoucí atestační středisko) obdržel od akreditující osoby osvědčení o akreditaci. Kontrolu,
146
resp. dozor nad dodržováním zákona a atestačních podmínek atestačními středisky, bude vykonávat jak MV, tak akreditující osoba.
Předmětem atestace je: •
Dlouhodobé řízení informačních systémů veřejné správy, tj. informační koncepce a provozní dokumentace – souhrnně atestace dlouhodobého řízení
•
Způsobilost k realizaci vazeb informačního systému veřejné správy
s
jinými
informačními
systémy
prostřednictvím
referenčního rozhraní
Povinnost atestace dlouhodobého řízení se nevztahuje na obce. Atestační střediska jsou oprávněny podle novely provádět pouze výše uvedené dva typy atestací.
Novela dále stanoví přechodná ustanovení pro přechod od stávajícího modelu k novému: •
Způsobilost
informačního
systému
k realizaci
vazeb
prostřednictvím referenčního rozhraní musí být prokázána po 1. lednu 2009 •
Povinnost
zpracovat
informační
koncepci
a
provozní
dokumentaci do 1. ledna 2009 •
Povinnost atestace dlouhodobého řízení informačních systémů do 1. ledna 2010
•
Atesty shody se standardem informačních systémů veřejné správy 005/02.01 pro náležitosti životního cyklu IS vydané do 1. ledna 2007 se považují za atesty dlouhodobého řízení a to po dobu jejich platnosti
•
Pokud bude mít atestační středisko k 1. lednu 2007 platné pověření k výkonu atestací, považuje se toto pověření za
147
pověření k provádění atestací podle novely zákona do 1. ledna 2009 •
Atestační střediska budou od 1. ledna 2007 postupovat při atestacích výhradně podle novely zákona, tzn. budou atestovat dlouhodobé řízení a způsobilost k realizaci vazeb ISVS prostřednictvím referenčního rozhraní
•
Standardy ISVS se k 1. lednu 2007 zrušují [70].
148
11. STŘEDOČESKÝ KRAJ 11.1. INFORMATIZACE A ELEKTRONIZACE STŘEDOČESKÉHO KRAJE 11.1.1. Základní informace o kraji
Středočeský kraj jako vyšší samosprávný celek byl vytvořen v roce 2000. Své sídlo má umístěno na rozdíl od ostatních krajů na území jiného kraje, Hlavního města Prahy. Svojí rozlohou se řadí k největším krajům. Patří mezi čtyři kraje na jejichž území žije více než 1 milion obyvatel. Území kraje tvoří 26 správních obvodů obcí s rozšířenou působností, které k 1.1.2003 nahradily bývalé okresní úřady.
Mezi obce s rozšířenou působností patří: Benešov, Beroun, Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, Čáslav, Černošice, Český Brod, Dobříš, Hořovice, Kladno, Kolín, Kralupy nad Vltavou, Kutná Hora, Lysá nad Labem, Mělník, Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště Neratovice, Nymburk, Poděbrady, Příbram, Rakovník, Říčany, Sedlčany, Slaný, Vlašim, Votice.
Rozlohou je největší správní obvod s rozšířenou působností Příbram. Nejmenší je správní obvod s rozšířenou působností Neratovice [71].
Kraj leží uprostřed Čech. Zabírá téměř 14 % území ČR a je cca 1,9 krát větší, než je průměrná rozloha kraje v České republice. Kraj zcela obklopuje hlavní město Prahu a sousedí téměř se všemi Českými kraji kromě Karlovarského a nových „moravských“ krajů. K 30. září 2006 měl Středočeský kraj 1 171 200 obyvatel. Nejlidnatějším okresem kraje je okres Kladno, naopak populačně nejmenším je okres Rakovník. Středočeský kraj má kromě Prahy nejhustší, ale také nejpřetíženější dopravní síť v republice. Jedinou vodní cestu v ČR pro vnitrostátní i mezinárodní přepravu představuje v současné době Labsko-Vltavská vodní cesta, přibližně 3/4 její 149
délky procházejí územím kraje. Pro tento kraj je charakteristická rozvinutá zemědělská i průmyslová výroba. Stěžejními průmyslovými odvětvími jsou strojírenství, chemie a potravinářství. K 30. září 2006 činila průměrná hrubá mzda 19 891 Kč a byla registrovaná míra nezaměstnanosti v kraji 6,60 %. Na území kraje se nachází množství významných historicky cenných památek a několik chráněných krajinných oblastí. Největší koncentrací památek se vyznačuje město Kutná Hora, které bylo zapsáno do Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Nejcennější přírodní oblast kraje představuje CHKO Křivoklátsko, které figuruje na seznamu biosférických rezervací, mezi další významné oblasti patří CHKO Kokořínsko, Český kras, Český ráj a Blaník [72].
11.1.1.2. Územní členění
Jak už bylo uvedeno, kraj se člení na 26 obcí s rozšířenou působností – územně samosprávných celků. Na tyto obce byla převedena většina kompetencí z bývalých okresních úřadů jako například vydávání občanských, řidičských a cestovních dokladů, registrace dopravních vozidel. Ve Středočeském kraji je 55 obcí s pověřeným obecním úřadem. Pro názornost uvádíme mapu č. 1 s obcemi s rozšířenou působností, neboli obce III. stupně, na které přešly kompetence z bývalých okresních úřadů.
Mapa č. 1 Středočeský kraj – obce s rozšířenou působností
150
Zdroj: Středočeský kraj, 2007
Z územního hlediska je kraj dělen na 12 okresů. Okresy lze nadále používat k územní identifikaci příslušnosti jednotlivých sídelních lokalit (obcí), neboť územím okresů má svoji územní působnost vymezena řada specializovaných orgánů státní správy (např. katastrální úřady, úřady práce, okresní správa sociálního zabezpečení, pozemkový úřad). Rozdělení kraje na 12 okresů ukazuje mapa č. 2.
Mapa č. 2 Středočeský kraj - okresy
Zdroj: Středočeský kraj, 2007 151
Středočeský kraj je územně samosprávnou jednotkou a zároveň i regionem soudržnosti EU a tvoří tak statistickou jednotku NUTS 2 [73].
11.1.1.3. Statistické údaje kraje
Poloha Středočeského kraje významně ovlivňuje jeho ekonomickou situaci. Úzká vazba s metropolí státu a hustá dopravní síť činí polohu kraje mimořádně výhodnou. Absence krajského města jako správního centra regionu, do určité míry limitují rozvoj kraje.
Statistické údaje o Středočeském kraji:· •
Rozloha - 11 016 km²
•
Počet obcí/měst - 1 146
•
Počet obyvatel (30.9.2006) - 1 171 200
•
Hustota zalidnění - 104 obyv./km²
•
Střední délka života M/Ž - 71,6/78,0
•
Podíl obyvatel s VŠ (2005) – 8,2 %
•
Registrovaná míra nezaměstnanosti (30.9.2006) - 5,5 %
•
Volná pracovní místa (30.9.2006) – 11 533
•
HDP (2005) – 269 674 Kč/obyv.
•
Dokončené byty (2005) – 6 084
•
Hromadná ubytovací zařízení (2005) - 552
•
Lůžka v ubytovacích zařízeních (2005) - 29 199 651 242 hostů navštívilo Středočeský kraj (30.9.2006) [74].
11.1.1.4. Symboly kraje
Symboly kraje specifikuje obecně závazná vyhláška Středočeského kraje z roku 2001, která je vydána v souladu se zákonem o krajích [75].
152
Obr. č. 2 Znak kraje
Zdroj: Středočeský kraj, 2007
Znak Středočeského kraje má podobu: Červeno-stříbrně čtvrcený štít, v prvním a čtvrtém poli český lev, ve druhém poli černá plamenná orlice s červenou zbrojí a stříbrným perizoniem, ve třetím poli dvě vlnitá modrá břevna. Svým znakem potvrzuje kontinuitu vývoje a zároveň dokazuje klíčové postavení kraje v českých zemích a v jejich historii. Figura českého lva ukazuje, že Středočeský kraj je součástí České republiky. Opakováním figury českého lva připomíná, že právě na území Středočeského
kraje
byly
položeny
základy
českého
státu.
Užití
svatováclavské orlice, dynastického znaku Přemyslovců, připomíná, že jádro přemyslovského knížectví se rovněž nacházelo na území dnešního Středočeského kraje. Dvě modré vlnovky symbolizují nejen dvě největší české řeky Vltavu a Labe, které protékají územím Středočeského kraje, ale zároveň doplňují tinktury české trikolory [76].
Obr. č. 3 Prapor kraje
Zdroj: Středočeský kraj, 2007
153
Prapor Středočeského kraje má podobu: Červeno-bíle čtvrcený list, v horním žerďovém a dolním vlajícím poli český lev, v dolním žerďovém poli dva vlnité modré pruhy, v horním vlajícím poli černá plamenná orlice s červenou zbrojí a bílým perizoniem [77].
Obr. č. 4 Logo kraje
Zdroj: Středočeský kraj, 2007
Logo Středočeského kraje je prvkem vizuálního stylu a současně ochrannou registrovanou známkou. Užívá se pro označení institucí a aktivit Středočeského kraje [78].
Statistické údaje
V roce 2003 bylo na území kraje evidováno 1 146 obcí. Největší počet obcí byl soustředěn ve správním obvodu obce s rozšířenou působností Mladá Boleslav (98 obcí), nejmenší počet obcí měla Lysá nad Labem (9 obcí)[79].
V následující tabulce pro názornost jsou uvedeny statistické údaje za jednotlivé okresy.
Tab. č. 17 Rozdělení kraje na správní obvody Počet Okresy
Výměra v ha Obcí
Částí obcí
Dílů
Benešov
115
538
624
152 347
Beroun
85
92
214
66 186
Kladno
100
91
258
69 147
Kolín
100
140
248
84 622
Kutná Hora
88
267
366
91 679
Mělník
70
134
243
71 240
154
Mladá Boleslav
123
197
369
105 780
Nymburk
90
103
222
87 605
Praha - východ
91
118
263
58 397
Praha - západ
80
67
179
58 614
Příbram
120
320
522
162 968
Rakovník
84
89
191
93 028
1 146
2 156
3 699
1 101 613
Středočeský kraj
Zdroj: Středočeský kraj, 2007
11.1.1.5. Samospráva kraje
Kraje jako článek veřejné správy byly zřízeny na základě ústavního zákona 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územně samosprávných celků. Konkrétní podobu, v jaké působí od 1. ledna 2001, jim vtiskl zákon 129/2000 Sb. o krajském zřízení. Kraj je územní společenství občanů, jemuž náleží právo na samosprávu. Je spravován zastupitelstvem, které jmenuje hejtmana kraje a radu kraje. Zastupitelstvo Středočeského kraje má 65 členů. Výkon samostatné působnosti dané zastupitelstvem zajišťuje krajský úřad, zároveň zajišťuje i výkon státní správy v přenesené působnosti. Prvním hejtmanem Středočeského kraje byl jmenován Ing. Petr Bendl a to na období 2000 – 2004[80].
Rada kraje Rada kraje, která je výkonným orgánem kraje v oblasti samostatné působnosti je za svůj výkon odpovědna zastupitelstvu kraje a má 11 členů. Ředitel krajského úřadu má hlas poradní. Schůze rady jsou neveřejné. Rada zabezpečuje kontinuitu kraje a jako své poradní orgány zřizuje komise [81].
Zastupitelstvo kraje Kraj je spravován v rozsahu stanoveném zákonem zastupitelstvem kraje. Zastupitelstvo kraje je voleno na 4 roky obyvateli kraje a ve
155
Středočeském kraji má 65 členů. Zastupitelstvo se schází dle potřeby, nejméně však jednou za 3 měsíce a přijímá na svých jednáních usnesení [82].
Regionální rada Regionální rada regionu soudržnosti Střední Čechy je zřízena na základě zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje ve znění zákona č. 138/2006 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.7.2006. Regiony NUTS 2 byly zřízeny pro potřeby spojené s realizací a koordinací hospodářské a sociální soudržnosti, spočívající zejména ve využívání finančních prostředků z předvstupních a strukturálních fondů Evropských společenství. Region Střední Čechy je tvořen územím Středočeského kraje. Zastupitelstvem byl zvolen dne 2.7.2006 patnáctičlenný Výbor Regionální rady regionu soudržnosti Střední Čechy [83].
NUTS II Střední Čechy Územní členění – územní jednotky NUTS
Evropský statistický úřad Eurostat zavedl v roce 1988 klasifikaci územních jednotek NUTS - La Nomenclature des Unités Territoriales Statistiques (Nomenclature of Territorial Units for Statistics).
Tato klasifikace je určena pro: •
sběr, přípravu a harmonizaci regionálních statistik členských států EU
•
sociálně-ekonomickou analýzu regionů a určování dopadů regionální politiky v rámci EU
•
poskytování pomoci ze strukturálních fondů takto definovaným jednotkám, které spadají pod jednotlivé cíle strukturální politiky
156
Úroveň NUTS I představuje v ČR území státu. Úroveň NUTS II představuje 8 regionů, které jsou vytvořeny tak, jak ukazuje mapa č. 3 a tab. č . 18.
Mapa č. 3 Středočeský kraj - regiony
Zdroj: Středočeský kraj, 2007
Tab.č. 18 NUTS II Region NUTS
Kraj
II Praha
Hl. město Praha
Střední Čechy
Středočeský
Jihozápad
Jihočeský, Plzeňský
Severozápad
Karlovarský, Ústecký
Severovýchod
Liberecký,Pardubický,Královéhradecký
Jihovýchod
Jihomoravský, Vysočina
Střední Morava
Olomoucký, Zlínský
Ostravsko
Moravskoslezský
Zdroj: Středočeský kraj, 2007 Úroveň NUTS III představuje území kraje. Úroveň NUTS IV představuje jednotlivé okresy a úroveň NUTS V jsou jednotlivé obce.
157
Region NUTS II Střední Čechy je tvořen pouze územím Středočeského kraje [84]. Vývoj informatizace a elektronizace ve Středočeském kraji můžeme hodnotit pozitivně.Skutečnost, že na 42 místech ve 29 obcích Středočeského kraje mohou občané využívat bezplatného přístupu k internetu a to v rámci rozvíjejícího projektu Střední Čechy on-line ukazuje na to, že informatizaci a elektronizaci věnuje Středočeský kraj náležitou pozornost. Kromě tohoto projektu výrazně také podporuje Zlatý erb. Jedná se o každoroční soutěž o nejlepší webové a elektronické stránky měst a obcí. Cílem Středočeského kraje je „uvědomělý elektronický občan a vyspělé elektronické služby” [83].
11.1.2. Krajský úřad
Krajský úřad je jedním z orgánů kraje. Postavení a působnost úřadu upravuje zákon o krajích. Plní úkoly uložené mu zastupitelstvem, radou a hejtmanem. Úřad vykonává přenesenou působnost výkonu státní správy. Úřad dále: •
přezkoumává rozhodnutí vydané orgány obce v řízení podle zvláštních zákonů, pokud není zákonem tato působnost svěřena zvláštnímu orgánu nebo zákon nestanoví jinak,
•
ukládá sankce podle zákona,
•
poskytuje odbornou a metodickou pomoc obcím,
•
zabezpečuje koordinaci výstavby a provozu informačního systému kompatibilního s informačními systémy veřejné správy,
•
organizuje vyhodnocuje
kontroly jejich
výkonu výsledky
přenesené a
působnosti
předkládá
obcí,
příslušnému
ministerstvu, popřípadě vládě návrhy na potřebné opatření, •
zřizuje funkci koordinátora pro romské záležitosti,
•
vykonává další působnosti svěřené mu zákonem.
158
Kontroluje činnost orgánů obcí při výkonu přenesené působnosti. Vykonává v přenesené působnosti dozor nad výkonem samostatné a přenesené působnosti obcí podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů [85].
11.1.2.1. Odbory krajského úřadu
Organizační strukturu krajského úřadu tvoří 19 odborů Jedná se o : •
Odbor dopravy
•
Odbor ekonomický
•
Odbor evropské integrace
•
Odbor finančního řízení a rozpočtu
•
Odbor informatiky
•
Odbor kancelář hejtmana
•
Odbor kancelář ředitele
•
Odbor kontroly
•
Odbor kultury a památkové péče
•
Odbor legislativní a právní
•
Odbor majetku a investic
•
Odbor regionálního rozvoje
•
Odbor sociálních věcí
•
Odbor školství, mládeže a sportu
•
Odbor územního a stavebního řízení
•
Odbor vnitřních věcí a krajský živnostenský úřad
•
Odbor zdravotnictví
•
Odbor životního prostředí a zemědělství
•
Útvar interního auditu
•
Odbor projektového řízení [86].
Odbor informatiky se člení na oddělení správy sítě, aplikací a podpory uživatelů a na oddělení prezentace dat a informací a správy GIS. 159
Součástí odboru informatiky je i sekretariát odboru, v němž jsou zařazeni asistentka a projektant informačních a komunikačních technologií [87].
11.1.2.2. Komunikace s obcemi a PO
Komunikace v kraji Krajský úřad podporuje elektronickou komunikaci s obcemi a příspěvkovými organizacemi Středočeského kraje. Emailová korespondence je využívána v případě komunikace s menším počtem adresátů. Při počtu 1146 obcí ve Středočeském kraji a 320 příspěvkových organizacích zřizovaných krajem je z technického hlediska obtížné zasílat hromadně dokumenty pomocí elektronických poštovních služeb z důvodu zahlcení poštovních serverů. Z tohoto důvodu byl vyvinut systém pro elektronickou distribuci dokumentů (EDD) jako internetová aplikace [88]. Každý z respondentů má do systému svá přístupová práva, po přihlášení se seznámí
s aktuálními
dokumenty
rozesílanými
krajem.
Krajský úřad
disponuje možností sledovat, zda-li si adresát dokument přečetl [94].
Elektronická distribuce dokumentů Komunikace s obcemi a příspěvkovými organizacemi Krajský úřad vyvinul systém elektronické distribuce dokumentů (internetová aplikace) za účelem jednoduché distribuce dokumentů určených obcím a příspěvkovým organizacím kraje (hromadná distribuce). Převzetí (stovek) e-mailů adresáty se nedá jednoduše ověřit (doručení celého dokumentu, platná adresa, zahlcení poštovního systému KÚ).
Obr. č. 6 Systém elektronické distribuce dokumentů (internetová aplikace)
160
Zdroj: Středočeský kraj, 2007
Systém umožňuje ověření převzetí dokumentů adresátem či skupinou adresátů včetně statistik přístupů. Adresátovi naopak umožňuje přístup k dokumentům z více míst [89].
11.1.2.3. Informační středisko kraje a KÚ
Informační středisko kraje zahájilo svoji činnost v roce 2004. Sídlí v budově
Krajského
úřadu
Středočeského
kraje.
Podává
veřejnosti
informace o kraji, samosprávě a Krajském úřadu Středočeského kraje. Dále středisko zajišťuje: •
poskytování poradenství v tzv. životních situacích
•
poskytování
poradenství
ve
věci
návštěv
úředníků
a
sjednávání schůzek s úředníky •
poskytování příslušných formulářů včetně jejich vyplňování
•
poskytování informací turistického charakteru v případě zájmu návštěvníka o poznání kraje
•
zajištění
distribuce
prezentačních
materiálů
kraje
a
Středočeských listů [90].
161
11.1.2.4. ePodatelna krajského úřadu
ePodatelna
krajského
úřadu
obsahuje
povinně
zveřejňované
informace dle Nařízení vlády 495/2004 Sb. o elektronickém podpisu a elektronické podatelně. Elektronické adresy ePodatelny jsou určeny pro příjem
veškerých
datových
zpráv
doručovaných
Krajskému
úřadu
Středočeského kraje a jsou následující:
[email protected] [email protected] [email protected]
Pravidla potvrzování doručení datových zpráv Doručení datové zprávy ePodatelna odesilateli potvrzuje, pokud je možné z přijaté datové zprávy zjistit elektronickou adresu odesilatele. Součástí zprávy o potvrzení je: •
zaručená elektronická značka krajského úřadu
•
datum a čas, kdy byla datová zpráva doručena
•
identifikátor datové zprávy přidělený elektronickou podatelnou.
Pokud potvrzení doručení datové zprávy nedojde, pak zpráva nebyla doručena [91].
Elektronický podpis Krajský úřad Středočeského kraje své zprávy podepisuje zaručeným elektronickým podpisem tak, jak to ukládají předpisy o provozování elektronických podatelen. Má uvedený
seznam jmen oprávněných
zaměstnanců KÚSK, kterým byl vydán kvalifikovaný certifikát. Seznam právních předpisů, podle kterých je možné vůči KÚSK činit právní úkony v elektronické podobě a náležitosti těchto úkonů, zejména náležitosti týkající se použití uznávaného elektronického podpisu, jsou následující:
162
•
Zákon č. 500/2004 Sb., o správním řízení v platném znění
•
Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v platném znění
•
Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, v platném znění
•
Zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, v platném znění
•
Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění
•
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění
•
Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění
•
Zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění
•
Zákon
č.
361/2000
Sb.,
o
provozu
na
pozemních
komunikacích, v platném znění •
Zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, v platném znění
•
Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění
•
Zákon č. 26/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, v platném znění
•
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, v platném znění
•
Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, v platném znění
•
Zákon č. 106/1998 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění
•
Zákon č. 150/2002 Sb., soudní správní řád, v platném znění
•
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším a jiném vzdělání, v platném znění
•
Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění
•
Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění 163
•
Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, v platném znění
•
Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, v platném znění
•
Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, v platném znění
•
Zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatření, v platném znění
•
Zákon č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, v platném znění [91].
11.1.2.5. Informační systém Středočeského kraje
Informace o informačním systému Krajského úřadu Středočeského kraje jsou zveřejňované podle § 5 odst. 2 písm. h) zákona 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, v platném znění [92]. Přehled software užívaného v rámci informačního systému kraje vidíme v následující tabulce.
Tab. č. 19 Přehled software užívaného v rámci informačního systému Krajského úřadu Středočeského kraje
Adobe Acrobat
Grafika tvorba a prohlížení PDF souborů
Adobe Photoshop
Grafika rastrová
Apache
Webový server
ArcIMS
GIS
ArcSDE
GIS
ArcGIS
GIS
ArcView
GIS
ASPI
Systém právních norem
Centrální evidence smluv
Evidence smluv a poplatků
CITES
Registrační
listy
chráněných
živočichů
a rostlin
Datacentrum
Personální a mzdová agenda
DIS
Dotační informační systém
164
EDD
Systém elektronické distribuce dokumentů
EIA
Informační systém EIA
ePUSA
Elektronický portál územních samospráv
ERDAS
GIS
ESPI
Evidence správních řízení
Espis
Spisová služba
Evidence dopravních agend
Evidence dopravních agend
Evidence myslivosti
Evidence myslivosti
Evidence občanství
Evidence občanství
EVI
Evidence odpadů
eVPE
Editor vodoprávní evidence
F-Secure
Antivirová ochrana
FENIX
Ekonomický systém
Foresta Pukni
Agendy lesního hosporářství
Foresta LHK
Agendy lesního hosporářství
Foresta Dotace
Agendy lesního hosporářství
FreeBSD
Operační systém pro servery
Gemini banka
Homebanking PPF
HelpDesk
Správa a evidence požadavků uživatelů
IDEA
Agenda v oblasti vnitřního auditu
IDOS
Jízdní řády
Isov
Informační systém ochrany vod
Is rodina
Informační systém pěstounská péče
JASU
Muzo
Katalog odbytu odpadů
Katalog odbytu odpadů
Kopla
Agendy lesního hosporářství
Kvasar
Agenda orchrany ovzduší
Majetek KDB
Evidence a registry majetku
MAPOP
Agendy lesního hosporářství
MS Office XP
Word, Excel, Outlook, PowerPoint, Access
MS Office 2000
Word, Excel, Outlook, PowerPoint, Access
MS SQL
Databázový server
MS Windows2000 Server
Operační systém pro servery
MS Windows XP
Operační systém pro klienty
N-Trust SOLO
Homebanking ČNB
Neopost
Frankovací program
Obyvatelé
Agenda z oblasti sociálních věcí
Office Line
Homebanking ČS
OK dávky
Program na výpočty sociálních dávek
PolTel
Evidence správních agend
Profi banka
Homebanking KB
PRVKUK
Plán rozvoje vodovodů a kanalizací území
Radon
Evidence radonového území
Registr nemovitostí (SUS)
Registr nemovitostí silniční sítě
kraje
165
Rejstřík škol
Rejstřík škol a školských zařízení
Scriptum
Aplikace pro správu dokumentů (DMS)
Silniční databanka
Správa komunikací
Svěřenci
Agenda z oblasti sociálních věcí
TaxOffice
Evidence platby daní
TerraSync
GIS
UIR-ADR
Územně identifikační registr adres
ÚSOV
Ústřední seznam ochrany přírody
Vema ISP
Informační systém o platech
Veritas
Zálohovací systém
VITA Stavební úřad
Agenda územního a stavebního řízení
WebMap
GIS
Windows Commander
Organizér souborů
WinZip
Komprimační program
Zdroj. Středočeský kraj, 2007
Informační systém krajského úřadu je převážně postaven na platformě Windows XP. Uživatelské stanice pracují na platformě MS Windows XP, na některých stanicích je stále ještě Windows 2000. Používaným kancelářským systém je MS Office 2002. Pro tvorbu, instalaci a udržování webového portálu nasadil krajský úřad řešení založené na Microsoft Content Management Server [93]. V následující části se seznámíme s náplní činnosti odboru informatiky
Náplň činnosti odboru informatiky: •
odpovídá za koncepci a strategii rozvoje informačního systému úřadu
•
navrhuje a koordinuje informační strategii veřejných informačních systémů v rámci kraje
•
zajišťuje vazby na informační systémy veřejné správy a dodržování závazných právních předpisů v oblasti informačních systémů veřejné správy
•
plánuje nákup jednotné a kompatibilní výpočetní techniky a programového vybavení
•
spolupracuje s oddělením lidských zdrojů na výběru odborných školení pro uživatele výpočetní techniky
166
•
v ekonomické oblasti v rámci kapitoly 03 zpracovává podklady pro sestavení návrhu rozpočtu, provádí rozpis a sleduje čerpání rozpočtu včetně provádění rozpočtových opatření a provádí kontrolu účetních sestav, analyzuje a vyhodnocuje průběh hospodaření, dohlíží nad včasným proplácením termínovaných plateb, vede knihu došlých faktur pro kapitolu 03
Přenesená působnost •
zabezpečuje koordinaci výstavby a provozu informačního systému úřadu kompatibilního s informačními systémy veřejné správy
Náplň činnosti oddělení správy aplikací a GIS Samostatná působnost: •
zajišťuje správu a administraci klíčových subsystémů a aplikací úřadu (prostřednictvím správců aplikací)
•
připravuje projekty v oblasti IS/ICT úřadu a kraje včetně projektů spolufinancovaných EU a řídí jejich realizaci
•
zajišťuje provoz a správu webových aplikací úřadu (intranet a webové aplikace mimo www stránek kraje)
•
zajišťuje komplexní dokumentaci informačních systémů úřadu v souladu s požadavky všeobecně závazných právních předpisů
•
spolupracuje s odborem Kancelář hejtmana na technickém zajištění provozu webových aplikací kraje (www stránek kraje)
•
zajišťuje správu a administraci geografických informačních systémů (GIS)
•
připravuje mapové podklady pro výkon státní správy a samosprávy
•
koordinuje prezentaci dat v rámci úřadu
•
koordinuje návrhy databází úřadu
167
Oddělení správy serverů a sítí Samostatná působnost: •
zajišťuje operativně provoz počítačové sítě úřadu, její údržbu a opravy závad
•
zajišťuje provoz subsystémů a aplikací umístěných na serverech počítačové sítě
•
provádí administraci datových sítí, administraci a aktualizaci databází a síťového aplikačního SW
•
zajišťuje řízení bezpečnosti IS/ICT
•
zajišťuje realizaci externí bezpečnosti informačního systému úřadu bezpečného přístupu na internet a do rezortních sítí prostřednictvím komunikační infrastruktury veřejné správy
•
provádí nezbytnou ochranu dat a informací podle zákona
•
zajišťuje vztahy s dodavateli výpočetní techniky a programového vybavení v oblastí serverů a sítí, včetně nákupu, přejímky a servisu
•
provozuje a koordinuje činnost svěřených částí komunikační infrastruktury úřadu a spolupracuje při jejím návrhu
Oddělení uživatelské podpory Samostatná působnost: •
účelně hospodaří s výpočetní technikou a programovým vybavením a dává návrh na pořízení, přidělení, užití a vyřazení výpočetní techniky
•
zajišťuje vztahy s dodavateli výpočetní techniky a programového vybavení v oblasti pracovních stanic a periférií, včetně nákupu přejímky a servisu
•
zajišťuje provoz výpočetní techniky v oblasti pracovních stanic a periférií včetně odstraňování závad a celkového servisu
•
zajišťuje provoz programového vybavení na pracovních stanicích ve správě úřadu
•
zajišťuje technickou podporu pracovních stanic a periférií ve správě úřadu 168
•
zajišťuje správu počítačové učebny a odpovídá za provoz audiovizuální techniky v zasedacích místnostech úřadu
•
udržuje audiovizuální techniku v naprostém pořádku, zajišťuje pravidelné kontroly a opravy, popř. revize na jednotlivých zařízeních
Přenesená působnost: •
zabezpečuje předávání údajů z příspěvkových organizací kraje a z úřadu do Informačního systému o platech MF ČR [93].
11.1.2.6. Projekty krajského úřadu
V současné době jsou na Krajském úřadě Středočeského kraje připravovány k realizaci projekty Střední Čechy on-line – internet a Střední Čechy on-line – intranet. Na těchto projektech se bude podílet široký okruh zaměstnanců úřadu. Společným komplexním cílem obou projektů je využití informačního systému (IS) krajského úřadu ke zvýšení efektivity správy Středočeského kraje a umožnění zvýšení produktivity práce zaměstnanců úřadu při řešení běžných pracovních úkolů. Pro zadání obou projektů byly formulovány základní potřeby Středočeského kraje: •
zvýšení efektivity služeb veřejné správy Středočeského kraje
•
poskytování integrovaných služeb (úředník vs. občan, obec, město, příspěvková organizace, podnikatel)
•
snížení a optimalizace nákladů na správu Středočeského kraje
•
podpora
ekonomického
rozvoje
regionu,
včetně
zajišťování
potřebných financí •
integrace správy Středočeského kraje v rámci ČR a EU – interoperabilita řešení vůči Portálu veřejné správy, ministerstvům, portálům měst ve Středočeském kraji
•
příprava a zapojení Středočeského kraje do aktivit e-Government
169
Očekávané řešení je velmi rozsáhlé a značné jsou i finanční nároky na
dodávku
realizace.
Proto
bylo
rozhodnuto
podat
žádost
o
spolufinancování v rámci Společného regionálního operačního programu opatření
2.2.
v regionech.
-
Rozvoj
Dále
byla
informačních
a
komunikačních
podána žádost o
technologií
financování z Finančních
mechanismů EHP/Norska. Při přípravě dokumentů potřebných pro podání těchto žádostí proběhly základní analýzy současného stavu informačního systému KÚ SČK, především z pohledu jeho komplexnosti, integrace (interní i s externími subjekty),
dostupnosti
potřebných
informací
a
informační
podpory
jednotlivým úrovním správy SČK a propojení úřadu s širokou veřejností Středočeského kraje. Po těchto analýzách byla připravena pro oba projekty zadávací dokumentace pro vyhlášení veřejné soutěže o návrh na dodávku řešení, která v tomto období probíhá. Celkové/finální řešení obou projektů se předpokládá ve struktuře Portálu Středočeského kraje (jako moderní formy realizace informačního systému), které bude složeno ze tří částí:
1. Intranetová ve kterém
část
portálu
zahrnuje
vnitřní
síťové
prostředí,
je publikován vlastní informační systém. Tento
informační systém budou využívat ke své práci výhradně pracovníci
krajského
úřadu
s
individuálním přístupem
k informacím podle zastávané pracovní pozice. Důraz bude kladen na přístup k (manažerským) informacím pro podporu rozhodování, sdílení jednotlivých elementárních dat a informací z různých zdrojů různými procesy systému řízení KÚ (v rámci integrace dat z různých aplikací) a informační podporu pro poskytování služeb široké veřejnosti.
2. Extranetová
část
portálu
reprezentuje
portfolio
služeb
publikovaných uživatelům, kteří jsou připojeni na IS/ICT Krajského úřadu prostřednictvím extranetu. V tomto případě se jedná o zvlášť zabezpečenou a chráněnou síťovou infrastrukturu, která je oddělena od internetového a intranetového prostředí. Typickými 170
uživateli
jsou
např.
obce,
obce
s rozšířenou
působností,
příspěvkové organizace, podnikatelé nebo ministerstva, tedy subjekty, se kterými komunikuje KÚ. 3. Internetová
část
portálu
je
tvořena
portfoliem
služeb
publikovaných uživatelům přistupujícím z prostředí internetu, tedy občanům. Zde bude rozhodující zaměřit se na pomoc občanům (ale i dalším klientům – institucím) při řešení jejich nejrůznějších životních situací. Informace a služby zde nabízené budou přístupné nejširší veřejnosti, samozřejmě se zajištěním potřebné ochrany informací podle platné legislativy.
Portálové řešení představuje moderní způsob komunikace institucí (firem, úřadů, organizací) s partnery, pracovníky zřizovaných organizací, zákazníky, veřejností apod. Díky současným technologiím bude umožněno dodržet motto přístupu k realizaci řešení obou projektů: „úřad přichází za klientem namísto toho, aby klient docházel na úřad“. Současně portál nabízí klasické informace již dnes prezentované na webových stránkách včetně povinných služeb (úřední deska, e-podatelna). Okruh uživatelů portálu bude tvořit jak nejširší veřejnost, tak i pracovníci institucí, firem, úřadů a dalších organizací. Rozdíl v možnostech, které portál poskytuje jednotlivým uživatelům, je dán přístupovými právy a pomocí přidělených rolí, které budou danému uživateli přiděleny. Při přípravě a realizaci tohoto rozsáhlého řešení bude nutné zapojení mnoha zaměstnanců (včetně vedoucích) krajského úřadu do práce projektových a realizačních týmů obou projektů. Tyto týmy budou pracovat na řešení jednotlivých funkčností portálu a bez jejich pomoci nelze projekty takového charakteru a rozsahu realizovat. Toto sdělení přináší pouze úvodní a základní informace o připravovaných
projektech.
Po
výběru
dodavatele
bude
vypracován
komunikační plán, v rámci kterého bude o přístupu k řešení a potřebných aktivitách informován široký okruh zaměstnanců úřadu. Podpora vedoucích zaměstnanců bude rozhodující pro úspěšnou realizaci obou projektů [94].
171
11.1.2.7. Webový portál Krajského úřadu Středočeského kraje
Na úvodní stránce portálu jsou zveřejněny tiskové zprávy ze Středočeského kraje a také povinně zveřejňované informace ze státní správy a samosprávy. Úvodní stránka přináší též aktuální informace, informace o Středočeském magazínu, Středočeských listech, důležité údaje a kontakty, odkazy na Portál veřejné správy, elektronický portál územních samospráv ePUSA a rovněž informace o struktuře webu. V levé části webových stránek je umístěno hlavní menu s rozbalovacími lištami z kterých návštěvník získá informace o správě kraje, o krajském úřadu. Webový portál splňuje zákonnou povinnost a obsahuje povinné informace dle ISVS i úřední desku. Hlavní menu webového portálu kraje tvoří odkazy na: •
Středočeský kraj
•
Samospráva
•
Krajský úřad
•
Tiskové informace
•
Úřední deska
•
Dokumenty
•
Jak si zařídit
•
Krizové řízení
•
Diskuse
•
Doprava
•
Kultura a kulturní dědictví
•
Regionální rozvoj
•
Sociální oblast
•
Školství
•
Zdravotnictví
•
Životní prostředí
•
Partnerství a spolupráce
•
Evropská unie
•
Ekonomické informace
•
Grantová a dotační řízení
•
Volby 172
•
Volný čas
•
Kalendárium [71].
Webové stránky krajského úřadu: http://www.kr-stredocesky.cz/krajsky-urad můžeme hodnotit pozitivně. Návštěvník těchto stránek může získat informace nejen o kraji, ale i o krajském úřadu a z dalších oblastí, které mu nabízí menu těchto stránek. Orientace při vyhledávání požadovaných informací je jednoduchá.
173
12. KNIHOVNY STŘEDOČESKÉHO KRAJE
V této kapitole se zaměříme na knihovny. Ve Středočeském kraji najdou čtenáři celkem 991 knihoven, z toho 1 krajskou, 68 městských a 922 obecních. Každý osmý obyvatel kraje navštěvuje v průměru dvanáctkrát za rok některou z veřejných knihoven a vypůjčí si 47 knih či dokumentů. Knihovní fondy obsahují kromě knih také mapy, normy, časopisy, zvukové a audiovizuální dokumenty – celkem to představuje asi 5 707 300 dokumentů. K internetu je v kraji připojeno zatím na 300 knihoven, další však budou následovat.
Kromě
veřejných
knihoven
působí
v
kraji
i
knihovny
vysokoškolské, školní, muzejní a galerijní, archivní a odborné knihovny [95].
12.1.
INFORMATIZACE
A ELEKTRONIZACE
STŘEDOČESKÉ
VĚDECKĚ KNIHOVNY V KLADNĚ
12.1.1. Základní údaje 12.1.1.1. Charakteristika knihovny
Středočeská vědecká knihovna v Kladně je krajská knihovna, která poskytuje veřejné knihovnické a informační služby. Jejím zřizovatelem je od roku 2001 Středočeský kraj, který zároveň od roku 2005 má zákonnou povinnost podílet se i na podpoře činnosti knihoven v celém kraji [96]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně je veřejnou knihovnou s univerzálními knihovními fondy, která poskytuje veřejné knihovnické a informační služby všem občanům Středočeského kraje a zajišťuje všem bez rozdílu rovný přístup k publikovaným dokumentům a dalším informačním zdrojům v jakékoliv formě. Hlavním účelem zřízení je zejména : •
uspokojování informačních potřeb občanů a institucí, spočívající ve využívání
knihovních
a
informačních
fondů,
případně
prostřednictvím nových informačních technologií 174
•
vytváření informační infrastruktury pro výchovu a celoživotní vzdělávání a rozvíjení vzdělanostní a kulturní úrovně občanů
•
uchování národního kulturního dědictví
Předmět hlavní činnosti knihovny : Ke splnění hlavního účelu zřízení plní a zajišťuje knihovna zejména tyto činnosti: •
získává, eviduje, zpracovává a uchovává národní, regionální a výběrově zahraniční dokumenty (zejména povinným výtiskem a nákupem) s ohledem na univerzální a speciální potřeby uživatelů knihovny a Středočeského kraje
•
trvale uchovává konzervační a historický fond
•
zpřístupňuje
svůj
knihovní
fond
přímým
půjčováním
a
referenční
a
prostřednictvím meziknihovní služby •
poskytuje
a
zprostředkovává
bibliografické,
faktografické informace včetně informací z vnějších informačních zdrojů •
v rámci mimoškolního vzdělávání zajišťuje informační výchovu pro žáky základních škol, studenty středních a vysokých škol a vzdělávání uživatelů, pořádá přednášky a výstavy, uskutečňuje kulturní,
poznávací
a
kulturně
společenské
akce
spojené
s veřejným předváděním (zpřístupňováním) autorských děl ve smyslu autorského zákona •
je vydavatelem celostátního oborového měsíčníku Čtenář
•
knihovna poskytuje další služby při naplňování hlavního účelu zřízení, zejména poskytuje kopie dokumentů (dle platného autorského zákona), služby k zajištění provozu veřejně přístupných prostor
včetně
pronájmu
dočasně
nepotřebných
prostor
v objektech, s nimiž hospodaří
Knihovna plní regionální funkce a vykonává další činnosti na úrovni kraje, a to :
175
•
funkci
ústřední
metodického
knihovny
a
Středočeského
Středočeského
poradenského
kraje
a
ve
centra
spolupráci
kraje, knihoven
s pověřenými
knihovnami zajišťuje plnění regionálních funkcí •
funkci metodického, koordinačního a konzultačního centra s orientací
na
podporu
účelné
kooperace
knihoven
a
informačních institucí a pracovišť v kraji, koordinátora ediční a bibliografické činnosti, řešitele odborných otázek rozvoje a činnosti
systému
knihovnických
a
informačních
služeb,
organizátora vzdělávacích akcí pro pracovníky knihoven a informačních pracovišť •
centra
shromažďování,
zpřístupňování dokumentů
fondu
speciálních
zpřístupněných
zpracovávání, regionálních druhů
formou
a
uchovávání
a
dokumentů,
včetně
elektronických
zdrojů
souborného
katalogu
a
informačních/faktografických databází •
centra meziknihovních služeb
•
pověřuje vybrané pověřené knihovny výkonem regionálních funkcí na určitém území
K splnění uvedených a dalších cílů knihovna zpracovala „Koncepci rozvoje Středočeské vědecké knihovny v Kladně do roku 2010“ vycházející z požadavků kladených na informační instituce začátku třetího tisíciletí. V rámci své role ústřední knihovny Středočeského kraje zpracovala „Koncepci rozvoje knihoven ve Středočeském kraji do roku 2010“. Jejím cílem je pomoc vytvoření informační infrastruktury pro výchovu a celoživotní vzdělávání, uspokojování kulturních zájmů občanů a je podnětem pro vypracování
dílčích
strategických
materiálů
knihoven
a
podpůrných
programů Středočeského kraje. Do obou koncepčních materiálů SVKK bude promítnuta schválená Koncepce podpory knihoven z rozpočtu Středočeského kraje.
176
Stát podporuje knihovny zejména prostřednictvím grantových systémů Ministerstva kultury ČR : •
Veřejné informační služby knihoven (VISK)
•
Česká knihovna, Knihovna 21. století
Pro rok 2005 byla finanční dotace knihovnám zřizovaných obcemi ve Středočeském kraji v následující výši : •
Knihovna 21. století : projekt podaly 4 knihovny, 51 tis. Kč
•
VISK :
projekt podalo 13 knihoven, 641 tis. Kč
•
Česká knihovna :
103 knihoven, 412 tis. Kč
Údaje jsou uvedeny bez SVKK. V roce 2005 otevřelo Ministerstvo kultury a Ministerstvo informatiky Projekt internetizace knihoven, žádost podalo 64 knihoven [97].
12.1.1.2. Popis budovy
Středočeská vědecká knihovna v Kladně sídlí od roku 1954 v budově bývalého Okresního domu postavené v letech 1909-1910 podle projektu architektů Josefa Maříka a Karla Šidlíka. Dnes je to stavební památka.
Přízemí hlavní budovy Vstupní vestibul a šatna – návštěvníci knihovny jsou povinni před vstupem do prostor služeb v 1. patře odložit svrchní oděv a zavazadla v šatně. V šatně získají základní informace o knihovně. Bezbariérový vstup je umístěn u zadního vchodu, který je přístupný přes dvůr a zahradu za hlavní budovou. Zahrada by měla v budoucnu sloužit jako místo pro posezení a relaxaci návštěvníků knihovny.
177
Z haly v přízemí se vchází: •
do internetové pracovny – 7 počítačů s přístupem na internet, práce v aplikaci Microsoft Word, možnost občerstvení
•
k registraci a návratu knih – vystavení průkazu uživatele, úhrada poplatků, nastavení přístupového hesla do katalogu, návrat knih, pracoviště pro imobilní uživatele
•
k sociálnímu zařízení (v chodbě za lítačkami)
Část přízemí zabírají sklady knih a dalších dokumentů. V posuvných regálech, které umožňují maximální využití prostoru, je uloženo cca 200 tis. knihovních jednotek (svazků). Ze skladů jsou dokumenty dopravovány výtahem k výdejnímu pultu v 1. patře.
První patro hlavní budovy Chodba – proti schodišti se vstupuje do společného prostoru služeb: půjčovny, volného výběru, pracoviště informačních služeb a studovny. V zadní části chodby vpravo je vstup na pracoviště odboru doplňování a zpracování fondu (akvizice, katalogizace), na konci chodby kancelář odboru služeb. Chodba bude vybavena prosklenými vitrínami a bude sloužit opět jako malá galerie. Vstupní hala: •
pult pro evidenci absenčních výpůjček (půjčování domů)
•
bezpečnostní brána – součástí evidence výpůjčky je deaktivace ochranných prvků
•
kopírka a tiskárna pro zajištění reprografických služeb
•
čtyři uživatelské
počítače
s přístupem
do
katalogu –
vyhledávání dokumentů, tvorba žádanek a rezervací •
Sbírka zákonů
178
Půjčovna (vpravo od vstupní haly): •
výdej ze skladu – u výdejního pultu dostane uživatel knihy a další dokumenty objednané z katalogu v knihovně nebo po internetu, v případě novin a časopisů objednané u obsluhy studovny
•
přístup do katalogu na deseti počítačích – vyhledávání dokumentů, tvorba žádanek a rezervací
•
příruční knihovna – obsahuje knihy z různých vědních oborů určené
k prezenčnímu
studiu
( knihy jsou
označené
červenými čísly oborů). Studium je možné u stolků v půjčovně,
pro
klidnější
práci
se
doporučuje
využít
studovnu. Volný výběr (v místnosti za půjčovnou) obsahuje cca 8500 novinek odborné literatury (označené zelenými čísly oborů) a beletrie (označené zelenými počátečními písmeny příjmení autora). Knihy jsou určené k půjčování domů. Dětský koutek je pro zkrácení chvíle nejmenších návštěvníků doprovázejících do knihovny své rodiče. Pracoviště informační služby a obsluhy studovny (vlevo od vstupní haly): •
příruční knihovna regionální literatury a encyklopedií
•
čtyři uživatelské počítače – přístup na internet, předplacené databáze on-line, CD-ROM, katalog knihovny
Studovna Ve studovně je 30 míst pro studium časopisů a knih z příruční knihovny a z prezenčního fondu, volný výběr novin a časopisů.
Budova ředitelství (vedle hlavní budovy) V počítačové učebně v přízemí jsou pořádány kurzy pro pracovníky středočeských knihoven, pro vlastní zaměstnance i pro veřejnost.
179
Depozitáře Část knihovního fondu (starší a méně využívané knihy a časopisy) je umístěna v depozitářích mimo knihovnu [98].
12.1.1.3. Knihovní fond
Středočeská vědecká knihovna vytváří univerzální knihovní fond. Trvale uchovává konzervační fond a historický fond. •
Konzervační fond obsahuje publikace získané jako povinné výtisky
•
Historický fond je v SVK v Kladně součástí fondu vzácných a vybraných dokumentů (staré tisky, unikáty)
•
Součástí univerzálního knihovního fondu je speciální fond regionálních
dokumentů
(dokumenty
se
vztahem
k Středočeskému kraji) [96].
Tab. č. 20 Velikost a skladba knihovního fondu (v knihovních jednotkách) stav druh dokumentu
k 31.12.2006
knihy: naučná literatura
314 899
beletrie
178 100
literatura pro děti a mládež knihy celkem kartografické dokumenty
75 338 563 337 6 449
ostatní dokumenty: normy hudebniny (noty)
25 638 6 910
180
gramofonové desky
3 999
CD
8 728
kazety, včetně „zvukových knih“
4 658
audiovizuální dokumenty
474
elektronické zdroje
387
ostatní dokumenty celkem
50 794
CELKEM (neperiodické dokumenty)
625 580
SERIÁLY (časopisy, noviny)
54 552
Zdroj: Středočeský kraj, 2007
12.1.1.4. Automatizovaný knihovnický systém
Středočeská vědecká knihovna v Kladně
používá automatizovaný
knihovní systém Advanced Rapid Library. Moduly systému implementované v SVK v Kladně: •
Akvizice – příjem a evidence dokumentů
•
Katalog – zpracování dokumentů ve formátu UNIMARC, tvorba autorit a regionální faktografie
•
Správa seriálů – příjem, evidence a zpracování periodických publikací
•
IPAC – Internet Public Access Catalogue – přístup ke katalogu a databázím zpracovaným v systému přes internet (viz služby on-line)
•
Čtenáři a výpůjčky – evidence čtenářů a výpůjčních transakcí (žádanek, výpůjček) [96].
181
12.1.1.5. Spolupráce s knihovnami
Středočeská vědecká knihovna v Kladně spolupracuje s: •
NK ČR a s dalšími knihovnami na tvorbě Souborného katalogu
ČR,
souborné
databáze
Články
v
českých
novinách, časopisech a sbornících a souboru národních autorit •
Zpřístupňuje svůj katalog a databáze v Jednotné informační bráně
•
Je členem Sdružení knihoven ČR
•
Je vydavatelem celostáního měsíčníku pro knihovny Čtenář
•
Je krajským centrem meziknihovních služeb
•
Působí jako koordinační a poradenské centrum pro knihovny ve Středočeském kraji a zajišťuje plnění regionálních funkcí podle knihovního zákona [96].
12.1.1.6. Síť knihoven ve Středočeském kraji
Síť knihoven ve Středočeském kraji nám ukazuje na typologii a hierarchii, kooperační a metodické vazby a to k 31. 12. 2004. Síť knihoven tvoří SVKK, základní evidované knihovy (956 knihoven), evidované knihovny (583, z toho 542 neevidovaných). Základní evidované knihovny se dále dělí na
profesionální (108
knihoven) a neprofesionální (848 knihoven).
Profesionální knihovny dále můžeme rozdělit na knihovny pověřené výkonem RF (15 včetně SVKK) a na knihovny nepověřné regionální funkcí (93 knihoven). Neprofesionální knihovny tvoří knihovny obsluhované RF (710 knihoven) a knihovny neobsluhované RF (138 knihoven).
Obr. č. 8 Síť knihoven ve Středočeském kraji
182
Středočeská vědecká knihovna Kladno
Základní evidované
Evidované knihovny
knihovny zřizované obcemi
zřizované jinými subjekty
(956 knihoven)
41** Z
Profesionální
Neprofesionální
108
848
pověřené výkonem
nepověřené
regionálních funkcí
výkonem
15*
Knihovny
Knihovny
Knihovny
regionálních funkcí
obsluhované RF
Knihovny neobsluhované RF
710 knihoven
138 knihoven
*
včetně SVKK
**
celkem 583 knihoven, z toho 542 neevidovaných
***
Údaje převzaty z Projektů výkonu regionálních funkcí pověřených knihoven na rok 2005, statistických šetření Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS), SVKK a PK
Zdroj: Středočeská vědecká knihovna v Kladně, 2007
Od roku 2006 byl snížen počet pověřených knihoven z 15 na 5 knihoven a to včetně SVKK.
Kooperační a metodické vazby Kooperační a metodické vazby vidíme na následujícím obrázku. Knihovny zřizované jinými subjekty jsou knihovny školní, vysokoškolské, muzeí a galerií, archivní, zámecké, lékařské, lázeňské, pro seniory, podnikové (odborné), ústavů Akademie věd ČR, výzkumných ústavů, odborové, církevní, vojenské, vězeňské a jiné (např. Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko, víceúčelová kulturní zařízení). 183
Profesionální knihovny na vyžádání těchto knihoven poskytují konzultační a metodickou činnost (pomoc při zpracování žádostí o granty, pomoc při zpracování fondu knihovny, pomoc při zavádění automatizace, výuku pracovníka knihovny v kurzech Knihovnického minima apod.) [97]. Obr. č. 9 Kooperační a metodické vazby Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Profesionální knihovny zřizované obcemi
Evidované knihovny zřizované jinými subjekty
Zdroj: Zdroj: Středočeská vědecká knihovna v Kladně, 2007
Pověřené knihovny a regiony v letech 2002 – 2005 V období let 2002 – 2005 bylo v 15 regionech Středočeského kraje v regionu: •
Benešov 80 knihoven, z toho 66 neprofesionálních
•
Beroun 59 knihoven, z toho 51 neprofesionálních
•
Jílové u Prahy 53 knihoven, z toho 43 neprofesionálních
•
Kladno 35 knihoven, z toho 28 neprofesionálních
•
Kolín 61 knihoven, z toho 51 neprofesionálních
•
Kutná hora 58 knihoven, z toho 52 neprofesionálních
•
Lysá nad Labem 12 knihoven, z toho 11 neprofesionálních
•
Mělník 35 knihoven, z toho 32 neprofesionálních
•
Mladá Boleslav 81 knihoven, z toho 73 neprofesionálních
•
Nynburk 39 knihoven, z toho 37 neprofesionálních
•
Poděbrady 39 knihoven, z toho 38 neprofesionálních
•
Příram 82 knihoven, z toho 76 neprofesionáních
•
Rakovník 60 knihoven, z toho 56 neprofesionálních 184
•
Říčany 68 knihoven, z toho 59 neprofesionálních
•
Slaný 41 knihoven, z toho 37 neprofesionálních [97].
Mapa č. 4 Pověřené knihovny a regiony ( r.2002 – 2005)
Zdroj: Středočeská vědecká knihovna v Kladně, 2007
Pověřené knihovny a regiony v roce 2006 Od roku 2006 se počet pověřených knihoven snížil z 15 na 5 (včetně SVKK), jak můžeme vidět z následující mapy.
Mapa č. 5 Pověřené knihovny a regiony v roce 2006
185
Zdroj: Středočeská vědecká knihovna v Kladně, 2007
Knihovny pověřené výkonem regionálních funkcí ve Středočeském kraji: •
Městská knihovna Benešov (obsluhované knihovny: 19 profesionálních, 105 neprofesionálních)
•
Městská knihovna Kutná Hora (obsluhované knihovny: 22 profesionálních, 176 neprofesionálních
•
Knihovna města Mladá Boleslav (obsluhované knihovny: 19 profesionálních, 140 neprofesionálních)
•
Knihovna Jana Drdy Příbram (obsluhované knihovny: 15 profesionálních, 131 neprofesionálních)
•
Středočeská vědecká knihovna v Kladně (obsluhované knihovny: 28 profesionálních, 172 neprofesionálních) [99].
186
12.1.2. Projekt internetizace knihoven 12.1.2.1. Přístup knihoven na internet
Projekt internetizace knihoven (PIK) vznikl na základě úkolu Ministerstva informatiky k plnění cílů Státní informační a komunikační politiky ČR – eČesko 2006. Cílem projektu bylo připojení všech knihoven evidovaných dle knihovního zákona do konce roku 2007. V roce 2004 začalo Ministerstvo informatiky realizovat připojení první skupiny 360 knihoven jako pilotní část PIK. Do konce roku 2004 bylo připojením k internetu vybaveno 730 knihoven. Připojení těchto knihoven bylo realizováno v rámci dotačního programu MK Veřejné informační služby knihoven (VISK), konkrétně VISK3. Od počátku roku 2005 již probíhalo připojování knihoven pouze prostřednictvím Ministerstva informatiky v rámci Projektu internetizace knihoven (PIK). K 31. březnu 2007 bylo v rámci projektu PIK zrealizováno připojení celkem 3033 knihoven. Do projektu bylo přihlášeno 3362 knihoven z celkového počtu 6087 evidovaných knihoven. Uzávěrka poslední etapy pro přihlášení knihoven do PIK byla do 31. května 2007 [100]. Mezi Ministerstvem vnitra ČR a společností Telefonica O2 byla podepsána smlouva o připojení knihoven v rámci PIK přihlášených do 30. září 2006. Pro knihovny přihlášené po tomto datu musí Ministerstvo vnitra vyhlásit nové výběrové řízení. Vládní materiál o dalším pokračování PIK do roku 2015 nebyl ještě vládou projednán. Zatím je zajištěno bezplatné připojení všech knihoven do 31.12.2008 (nezávisle na tom, kdy knihovna do PIK vstoupila), tj. zatím i po uplynutí doby 3 let od instalace platí nadále poplatky stát.
Co knihovna získá Žadatel o připojení knihovny v rámci PIK v případě kladného rozhodnutí o účasti v projektu získá připojení pomocí technologie ADSL s rychlostí 2048/256 kbit/s (podle technických možností místa přípojky) nebo 187
pomocí satelitní technologie (256/256 kbit/s), nebude-li možná technologie ADSL. Jednou z podmínek účasti v Projektu internetizace knihoven (součástí formuláře žádosti) je registrace již připojené knihovny jako místa veřejného přístupu k internetu na webové stránce www.verejnyinternet.cz [101].
12.1.2.2. Projekt internetizace knihoven v roce 2007
V posledním prodlouženém termínu od 1.6. do 31.8.2007 podalo ještě dalších 6 obcí Středočeského kraje žádosti do PIK. Celkem SVK v Kladně předala v letošním roce k dalšímu řízení 31 žádostí o připojení knihoven k internetu [101].
Tab. č. 21 Projekt internetizace knihoven v roce 2007 (Středočeský kraj - seznam žadatelů do 31.8. 2007) Obsluhovaná oblast
Žadatel
Knihovna
Benešov
Obec Kamenice
Kulturní centrum Kamenice - knihovna
Obec Teplýšovice
Místní knihovna Teplýšovice
Městská knihovna Beroun
MěK Beroun - pobočka Sídliště
Obec Drnek
Místní knihovna Drnek
Obec Hřebeč
Obecní knihovna Hřebeč
Obec Kamenné Žehrovice
Obecní knihovna Kamenné Žehrovice
Obec Koleč
Místní knihovna Koleč
Město Kralupy nad Vltavou
MěK Kralupy nad Vltavou
Obec Lašovice
Obecní knihovna Lašovice
Obec Lužná
Místní knihovna Lužná I
Obec Lužná
Místní knihovna Lužná II
Kladno
188
Kutná Hora
Mladá Boleslav
Příbram
Obec Mutějovice
Obecní knihovna Mutějovice
Obec Nezabudice
Obecní knihovna Nezabudice
Obec Podlešín
Obecní knihovna Podlešín
Obec Šanov
Obecní knihovna Šanov
Obec Vrbičany
Obecní knihovna Vrbičany
Obec Zlonice
Středisková knihovna Zlonice
Obec Křinec
Obecní knihovna Bošín
Obec Chotěšice
Obecní knihovna Chotěšice
Obec Jizbice
Obecní knihovna Jizbice
Obec Kněžice
Obecní knihovna Kněžice
Obec Kostomlátky
Obecní knihovna Kostomlátky
Obec Křinec
Obecní knihovna Mečíř
Obec Ohaře
Obecní knihovna Ohaře
Obec Okřínek
Obecní knihovna Okřínek
Obec Pňov-Předhradí
Obecní knihovna Pňov-Předhradí
Obec Straky
Obecní knihovna Straky
Obec Jivina
Místní knihovna Jivina
Městská knihovna v Lysé n.L.
Městská knihovna v Lysé n.L. – pob. Litol
Obec Dolní Hbity
Obecní knihovna Dolní Hbity
Obec Hvozdnice
Obecní knihovna Hvozdnice
Obec Zduchovice
Obecní knihovna Zduchovice
CELKEM 32 podaných žádostí Zdroj: Středočeský kraj, 2007
189
12.1.2.3. Dotační program SK
Usnesením č. 32-17/2007/ZK ze dne 12.dubna 2007 Zastupitelstvo Středočeského kraje schválilo poskytnutí dotací na podporu knihoven zřizovaných obcemi. Bylo podáno 191 žádostí, z nichž pět nesplnilo podmínky. Dotace ve výši 3,5 miliónů korun byla rozdělena 103 žadatelům. Odbor kultury a památkové péče Krajského úřadu SK vede evidenci poskytnutých dotací. Rozhodnutí Zastupitelstva Středočeského kraje je zveřejněno
na
www
stránce
Středočeského
kraje
http://www.kr-
stredocesky.cz. Dotační program je přímou podporou knihoven v rámci Koncepce podpory knihoven z rozpočtu Středočeského kraje. Dotační program z rozpočtu Středočeského kraje je určen pro knihovny zřizované obcemi s výjimkou knihoven pověřených. Dotace se poskytuje zejména na zlepšení prostředí obecních knihoven, v němž dochází k poskytování veřejných služeb a k celkovému zkvalitnění technických podmínek pro tuto činnost, tedy především na vybavení knihovny mobiliářem, na pořízení PC a softwaru a dalšího technického vybavení. Dotaci lze poskytnout i na ucelené knihovnické projekty, zaměřené na rozvoj knihoven jako multikulturních center obcí, které jsou výrazným přínosem nejen ke kulturnímu životu obce, ale i širšího regionu [102].
12.1.3. Informační služby SVK
Knihovna poskytuje informace z vlastního knihovního fondu (z knih, časopisů, sborníků, CD-ROM a dalších dokumentů), ze zdrojů na internetu (volně přístupných a některých placených – licencovaných), z dokumentů získaných prostřednictvím meziknihovní služby a z dalších zdrojů [103]. Provozní doba krajské knihovny je od pondělí do soboty v rozmezí 9 – 19 hodin. Knihovna zaměstnává 79 pracovníků. Organizační strukturu tvoří 6 odborů a 1 speciální pracoviště.
190
12.1.3.1. On-line služby
Prostřednictvím elektronického katalogu poskytuje krajská knihovna informace
o
knihovním
fondu,
o
dokumentech
se
vztahem
ke
Středočeskému kraji (Databáze regionálních dokumentů a článků), o autoritách použitých v bibliografických záznamech a o středočeských osobnostech, památkách a místopisu (Soubory autorit a regionální faktografie). Katalog dále umožňuje vytvořit žádanku nebo rezervaci na vyhledané dokumenty (objednávání dokumentů z katalogu) a poskytuje informace o výpůjčkách a dalších knihovních transakcích jednotlivého uživatele (konto čtenáře). Katalog dokumentů obsahuje záznamy dokumentů z fondu Středočeské vědecké knihovny v Kladně určených k absenční nebo prezenční výpůjčce. Databáze regionálních dokumentů a článků obsahuje záznamy knih, časopisů, deníků a článků se vztahem ke Středočeskému kraji [104].
12.1.3.2. Vyhledávání –referenční služby SVK
Pracovníci referenčních služeb pomáhají najít informační zdroje nebo jiné prameny informací:
•
vyhledávání na internetu
•
vyhledávání v katalogu a databázích Středočeské vědecké knihovny v Kladně
•
vyhledávání v katalozích dalších knihoven v ČR i v zahraničí
•
vyhledávání v České národní bibliografii
•
vyhledávání v dalších databázích on-line a na CD-ROM
•
vyhledávání v příruční knihovně (encyklopedie, přehledová díla z různých oborů, díla se vztahem k Středočeskému kraji)
•
vyhledávání právních předpisů [103].
191
12.1.3.3. Poskytování informací – faktografické a rešeršní služby SVK •
poskytování informací v podobě faktografických záznamů nebo dokumentů
•
informace o faktech, památkách a osobnostech Středočeského kraje (databáze regionální faktografie zpracovávaná knihovnou je přístupná také on-line)
•
monitoring tisku – sledování a zaznamenávání vybraných informací z hromadných sdělovacích prostředků
•
zpracování
bibliografických
nebo
faktografických
rešerší
(soupisů bibliografických záznamů nebo informací k danému tématu) [103].
12.1.3.4. Reprografické služby SVK •
pořizování kopií dokumentů nebo jejich částí z knihovního fondu Středočeské vědecké knihovny v Kladně nebo získaných meziknihovní službou
•
tiskové výstupy z elektronických zdrojů, ukládání kopií na disketu nebo CD
•
kopie se vyhotovují pouze pro vlastní potřebu uživatele
•
poplatky jsou dle ceníku služeb [103].
12.1.3.5. Přístup k internetu ve SVK
Na pracovišti informačních služeb jsou čtyři počítače s přístupem na internet a na internetovém pracovišti je sedm počítačů s přístupem na toto médium. Přístupová rychlost je 10 Mb/s, práce v aplikaci Microsoft Word, možnost tisku, ukládání souboru na disketu a CD. Poplatky jsou stanoveny podle ceníku služeb [103].
192
12.1.3.6. Kurzy pro uživatele ve SVK
Pracovníci
informačních
služeb
zajišťují
lekce
o
službách
poskytovaných SVK v Kladně: •
Pro vysoké školy a základní školy
•
Pro seniory
•
Pro nové uživatele
•
Pro imobilní občany
•
Pro další zájemce z řad uživatelů a veřejnosti
Pravidelně jsou pořádány instruktáže určené uživatelům, kteří v rámci služeb knihovny využívají výpočetní techniku: •
Vyhledávání v elektronickém katalogu SVK v Kladně
•
Práce s internetem
•
Práce s textovým editorem MS Word
•
Práce s tabulkovým editorem MS Excel
Instruktáže uživatelů probíhají bezplatně a jsou určeny začátečníkům v práci s počítačem [103]. V současné době je k dispozici 11 nových PC značky DELL, s pamětí 1 GB, s možnosti vypalování na CD a čtení DVD, s operačním systémem Windows Vista Business-Czech. Na každém PC je nainstalovaný software Office Professional 2007 Plus Czech. Každé PC je se 17" LCD monitorem. K dispozici je také pro posluchače černobílá síťová laserová tiskárna Dell 1720dn [105]. Obr. č. 7 Počítačová učebna
Zdroj: Středočeská vědecká knihovna, 2007 193
Středočeská vědecká knihovna v Kladně poskytuje také přístup k některým domácím (TAM TAM – databáze firmy Anopress) a zahraničním elektronickým zdrojům (EBSCO,OCLC First Search) obsahujícím plnotextové nebo bibliografické informace. Přístup je možný na počítačích na pracovišti informačních služeb a na internetovém pracovišti, případně na dalších vybraných počítačích v knihovně [103].
12.1.4. Webový portál Středočeské vědecké knihovny
Krajská knihovna se prezentuje prostřednictvím webového portálu a to na adrese
. Návštěvník těchto stránek v levé části nalezne informaci o provozní době knihovny, kontaktech na oddělení, studovně, poskytovaných službách. Dále v této části je i odkaz na webové stránky Středočeského kraje. V horní části tohoto portálu jsou další nabídky a to o službách, knihovně, katalogu, databázi, časopisu Čtenář a odkazy, které po kliknutí nabízí na rozbalovací liště další nabídky pro návštěvníky těchto stránek. Uživatel může získat informace o knihovnách v ČR, o krajských knihovnách ČR, o knihovnách ve Středočeském kraji a zároveň může i v těchto knihovnách vyhledávat další potřebné informace. Knihovna je také zapojena do služby českých knihoven „Ptejte se knihovny“,kdy na otázky odpovídají knihovníci zúčastněných knihoven [104]. Uživatelé webu mohou
využívat
on-line
služeb,
služeb
výpůjčních,
informačních
a
meziknihovních. Pozitivně můžeme hodnotit širokou nabídku služeb krajské knihovny a jazykovou mutaci stránek v angličtině [105].
194
13. ZÁVĚRY Vývoj informační politiky ve smyslu informatizace a elektronizace veřejné správy v ČR dosáhl významnější průlom zřízením Ministerstva informatiky, kterému byly dány pravomoce, které předchozí instituce neměly a proto vývoj probíhal velmi pomalu. Nejvýznamnějším produktem tohoto ministerstva bylo spuštění Portálu veřejné správy v roce 2003, který lze hodnotit velmi pozitivně, neboť tak byla naplněna vize zajistit informace o veřejné správě pro veřejnost a to z jednoho místa. Kladně můžeme hodnotit vznik dalších projektů jako je elektronický portál územních samospráv ePUSA, projekt Eva, který je směřován na úroveň obcí. Dále i portál Města a obce online, kde jsou uveřejněny údaje o vyšších územních samosprávních celcích, okresech a obcích, který byl provozován již od roku 1996. Významné bylo budování vedle celostátních informačních systémů i dalších systémů a to na úrovni regionální a místní. Významnou změnu přinesl i nový správní řád, který předpokládá nejen možnost elektronického podání, ale i doručování. Důležitým krokem Ministerstva informatiky bylo v roce 2004 zahájení projektu „Elektronický podpis obcím”, kdy bylo nabídnuto obcím bezplatné získání certifikátu pro vytváření elektronického podpisu. Pozitivně můžeme hodnotit vytvoření právního prostředí pro tuto oblast a to zákonem o informačních systémech veřejné správy, zákonem o elektronickém podpisu, zákonem o elektronických podatelnách a návrhem zákona o elektronizaci některých procesních úkonů v oblasti veřejné moci, tzv. zákon o e-governmentu. Je důležité provádět šetření v oblasti informační, počítačové a internetové znalosti občanů. Firma STEM/MARK provedla výzkum v této oblasti v roce 2000 při kterém byl zjištěn převážně pasivní zájem občanů o informace veřejné správy, pouze u osob s vyšším vzděláním byl shledán naopak zájem o tyto informace. Na výsledky tohoto zjištění nemůžeme nahlížet pozitivně, neboť tito občané se svým negativním postojem k úřadům a počítačům se připravují o informace, které jim veřejná správa bezplatně nabízí na svých webových stránkách. Pokud raději zvolí cestu
195
k získání potřebných informací v rodinném prostředí, mohou být později překvapeni, že skutečnost je zcela odlišná, neboť získané informace mohu být zkreslené nebo nepravdivé. Pozitivně však můžeme nahlížet na stoupající vybavenost (v posledních třech letech) občanů komunikačními prostředky, které mají připojení na internet, neboť více než polovina dotázaných respondentů navštěvovala internetové stránky veřejných institucí a to zejména stránky obecních a městských úřadů, což můžeme pokládat za průlom v myšlení těchto občanů, kteří pochopili, že na těchto stránkách najdou odborné a důležité informace. Zjištění, že občané měli největší povědomí o serveru zaměřeném na sociální dávky, ukazuje na skutečnost, že se jednalo zřejmě o lidi bez zaměstnání, které zajímali informace z této oblasti. Podle průzkumu druhým nejznámějším serverem byly pak stránky o daňových povinnostech (MF). Této skutečnosti se nemůžeme divit, neboť tyto informace se dotýkají nás všech a proto je takový zájem o tyto webové stránky. Pozitivně můžeme hodnotit i prováděná šetření Českým statistickým úřadem o využívání informačních a komunikačních technologií (ITC) ve veřejné správě a to v roce 2006 se stavem k 31. 12. 2005, neboť i v této oblasti je nutné pravidelně provádět šetření za účelem zjištění dalšího vývoje ITC. Zjištěné výsledky můžeme hodnotit jako potěšitelné, neboť pouze 0,3 % zúčastněných organizací z celkového počtu nemělo ve sledovaném období k dispozici žádný počítač. Pozitivně můžeme hodnotit i skutečnost, že téměř všechny orgány veřejné správy měly k 31.12.2005 alespoň jeden osobní počítač připojený k internetu (98 %). Výjimku s 98% tvořily opět malé obce. Ve srovnání s provedeným šetřením v roce 2003 a 2004 lze u malých obcí pozorovat výraznější nárůst připojení počítačů k internetu. Zjištění, že u organizačních složek státu, které měly připojení k internetu, pouze 31,1 % umožňovalo občanům přístup k tomuto médiu a to v prostorách organizace nelze však hodnotit pozitivně. Podobná situace byla zjištěna i u krajů, velkých a malých obcí. Naopak potěšitelná byla skutečnost, že z celkového počtu organizací, většina organizací s webovou stránkou poskytovala ve sledovaném období informace k životním situacím. Pozitivně můžeme dále nahlížet na skutečnost, že si vláda dala za cíl rozšířit mezi lidmi počítačovou gramotnost. Byla to i jedna z priorit 196
Ministerstva informatiky, které zahájilo v roce 2003 Národní program počítačové gramotnosti s cílem umožnit široké veřejnosti naučit základům práce s počítačem, s internetem a pomoci uživatelům překonat strach z nových technologií. Dalším důležitým krokem, který zasluhuje pozitivní hodnocení je i zákon o elektronickém podpisu a zákon o elektronických podatelnách, kdy klient může z domova disponovat se svým účtem po internetu, zákazník může nakupovat v prodejnách bez stání ve frontách a účastník ve správních řízení může se k věci elektronicky vyjádřit. Celkem pozitivně lze hodnotit výsledek u provedeného vyhodnocení zřizování elektronických podatelen, které provádělo Ministerstvo vnitra, kdy ústřední orgány státní správy (ministerstva) splnily
tuto povinnost danou
zákonem na 93 %, ostatní úřední orgány na 91 %, obce III.typu na 97 %. Horší situace byla zjištěna u obcí II typu, kdy tato povinnost daná zákonem byla splněna pouze na 89 %, což nebylo příznivé zjištění. Velmi pozitivně můžeme hodnotit výsledek provedeného vyhodnocení u přístupu splnění povinností daných zákonem u krajských úřadů, neboť tuto povinnost splnily na 100% a předčily tak ministerstva a ostatní ústřední orgány. Vládě se nedá upřít zvýšený zájem o elektronizaci veřejné správy. Prokazuje ho i vydáním nových pravidel pro elektronickou komunikaci s veřejnou správou uveřejněných v novele zákona o informačních systémech veřejné správy. Pozitivně můžeme v této legislativně hodnotit uloženou povinnost institucím státní správy a samosprávy přizpůsobit webové stránky tak, aby byly přístupné i pro osoby zdravotně postižené. Dále povinné atestování veřejnou správou používaných informačních systémů, čímž vláda vytváří podmínky pro bezpečnou elektronickou výměnu informací uvnitř veřejné správy. Pozitivní po občany je i skutečnost, že tento zákon ukládá správci ISVS vydávat výpisy z jejich spravovaných nebo provozovaných ISVS s ověřenou doložkou, kterou občanu zajistí subjekt, který tyto výstupy může vydávat. Pozitivně můžeme hodnotit také vývoj informatizace a elektronizace ve Středočeském kraji a v krajském úřadě. Z portálu můžeme získat informace nejen o kraji, ale i o krajském úřadu a z dalších oblastí, které nabízí menu těchto stránek. Orientace při vyhledávání požadovaných informací je jednoduchá. Webový portál splňuje zákonnou povinnost a 197
obsahuje povinné informace dle ISVS i úřední desku. Zajímavým přínosem pro obce krajského úřadu je systém elektronické distribuce dokumentů (internetová
aplikace),
vytvořená
za
účelem
jednoduché
distribuce
dokumentů. Opět pozitivně můžeme hodnotit informatizaci informačního střediska kraje i krajského úřadu. Na svých webových stránkách přehledným způsobem zveřejňují nejen základní informace o informačním středisku, kraji, ale o životním prostředí, turistice, povinných informacích a další zajímavé odkazy. Pozitivně je třeba hodnotit i vývoj informatizace a elektronizace v Krajské Středočeské knihovně v Kladně. Zveřejňované informace jsou prezentovány na dobré úrovni. Knihovna zveřejňuje na svých webových stránkách nejenom základní informace
o
knihovnách
informace o knihovně, o její činnosti, ale i profesionálních,
muzejních,
o
knihovnách
pověřených regionální funkcí ve Středočeském kraji, o Projektu internetizace knihoven, o poskytovaných službách. Velmi pozitivně můžeme zde hodnotit zajištění přístupu k internetu a pořádání bezplatných instruktáží pro uživatele tohoto média.
Z hlediska celkového vývoje této oblasti, nelze vládě upřít to, že po slabších začátcích (způsobených nepředáním příslušných kompetencí institucím) se této problematice v současné době věnuje, o čemž svědčí současný stav informatizace a elektronizace veřejné správy, který je na dobré úrovni. Nelze opomenout pozitivně hodnotit skutečnost, že český projekt (Národní program počítačové gramotnosti) byl vybrán mezi nejlepší evropské
projekty
eGovernmentu
do
prestižní
soutěže
European
eGovernment Awards 2007 a dále vznik návrhu připravovaného zákona o egovernmentu pod vedením ministra vnitra a informatiky Ivana Langera.
198
Seznam použité literatury [dle ISO 690 a ISO 690-2] 1. Česko. Ministerstvo vnitra. Veřejné informační služby [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 2. MATES, Pavel; SMEJKAL, Vladimír. E-government v českém právu. Praha : nakladatelství Linde, 2006. 240 s. ISBN 80-7201-614-8. 3. Česko. Národní knihovna. Databáze Národní knihovny ČR [online]. [cit. 2007-05-29]. Dostupný z WWW: 4. Česko. Ministerstvo vnitra. Koncepce komplexní informatizace krajských úřadů [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 5. Beneš, Josef. Informatizace veřejné správy stojí na prahu klíčové rozvojové etapy [online]. [cit. 2007-05-29]. Dostupný z WWW: < http://casopis.systemonline.cz/343-informatizace-regionalni-verejnespravy-stoji-na-prahu-klicove-rozvojove-etapy.htm>. 6. Vališová, Alena; Měřička Jiří. Elekronizace ve vzdělání : fenomén současné doby. Veřejná správa [online]. 2007, č. 20 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 7. Kusák, Martin. Elektronická státní správa : porovnání situace ve vybraných evropských státech [online]. 2004. Rigorózní práce. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 8. Česko. Ministerstvo informatiky. E-government [online]. [cit.2007-0529]. Dostupný z WWW: . 9. Klapuchová, Kateřina. Veřejná správa a svobodný přístup k informacím [online]. 2006. Diplomová práce. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 10. Ćesko. Ministerstvo vnitra. Analýza veřejných služeb [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 11. Česko. Ministerstvo vnitra [online]. 2005 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 12. Obce budou připraveny. Veřejná správa online [online]. 2002, č. 2 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: .
199
13. Česko. Ministerstvo informatiky. Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 14. Česko. Ministerstvo informatiky. Úplné zněnízákona č. 106/1999 Sb. jak vyplývá z pozdějších změn [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 15. Česko. Ministerstvo vnitra. Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součást ústavního pořádku České republiky [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 16. Česko. Ministerstvo vnitra. Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 17. Ćesko. Ministerstvo informatiky. Novela zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 18. Česko. Ministerstvo informatiky. Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, úplné znění vyhlášené ve Sbírce zákonů pod č. 40/2007 [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 19. Česko. Ministerstvo informatiky. E-podpis [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 20. Česko. Ministerstvo informatiky. Novela zákona č. 227/2000 Sb.,o elektronickém podpisu [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 21. Česko. Ministerstvo informatiky. Úplné znění zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 22. Česko. Ministerstvo informatiky. Nařízení vlády č. 495/2004Sb., kterým se provádí zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém popisu a o změně některých dalších zákonů [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 23. Česko. Ministerstvo informatiky. Vyhláška č. 496/2004 Sb,. o elektronických podatelnách [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 24. Česko. Ministerstvo informatiky. O ministerstvu [online]. [cit.2007-0529]. Dostupný z WWW:< http://www.micr.cz/ministerstvo/default.htm>. 25. Česko. Ministerstvo vnitra. Historie Ministerstva vnitra. [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: .
200
26. Česko.Ministerstvo vnitra [online]. 2005 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 27. Česko. Ministerstvo vnitra. Struktura úseku [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 28. Česko. Ministerstvo vnitra. Informatizace krajů [online]. [cit.2007-0529]. Dostupný z WWW: . 29. Intranet veřejné správy. Veřejná správa online [online]. 2003, č. 2 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 30. ePUSA není elektronický polibek. Veřejné informační služby [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 31. Portál veřejné správy. Veřejná správa online [online]. 2003, č. 3 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 32. MOC, Břetislav. Samospráva a portál. Veřejná správa online [online]. 2003, č. 5 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 33. Portál veřejné správy. Veřejná správa online [online]. 2003, č. 4 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 34. Portál veřejné správy. Veřejná správa online [online]. 2003, č. 4 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: < http://vsol.obce.cz/clanek.asp?id=2003503>. 35. HLAVIČKA, Jiří; MOC, Břetislav. Portál veřejné správy jako nástroj pro pracovníky samosprávy. Veřejná správa online [online]. 2006, č. 3 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: < http://vsol.obce.cz/clanek.asp?id=2006316>. 36. PRŮŠA, Jiří. Portál veřejné správy již vyškolil 8 lidí. Veřejná správa online [online]. 2007, č. 1 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 37. LUX, Karel. Zlepšování komunikace veřejné správy s občany. Veřejná správa online [online]. 2003, č. 4 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 38. Česko. Ministerstvo vnitra. Základní informace o projektu Veřejné informační služby [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 39. Česko. Ministerstvo vnitra. Informační potřeby občanů ve vztahu k veřejné zprávě : Modul A dospělá populace ČR [online]. [cit.200705-29]. Dostupný z WWW: . 40. Česko. Ministerstvo vnitra. Informační potřeby občanů ve vztahu k veřejné zprávě : Modul A dospělá populace ČR [online]. [cit.2007201
05-29]. Dostupný z WWW: . 41. Česko. Ministerstvo vnitra. Informační potřeby občanů ve vztahu k veřejné zprávě : Modul A dospělá populace ČR [online]. [cit.200705-29]. Dostupný z WWW: . 42. Česko. Ministerstvo vnitra. Informační potřeby občanů ve vztahu k veřejné zprávě : Modul A dospělá populace ČR [online]. [cit.200705-29]. Dostupný z WWW: . 43. Elektronická Evropa – informační společnost pro každého.Veřejná správa online [online]. 2000, č. 4 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 44. PETERKA, Jiří. Iniciativa eEvrope a Státní informační politika ČR. Veřejná správa online [online]. 2000, č. 1 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 45. Návrh nové Státní informační politiky.Veřejná správa online [online]. 2003, č. 5 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 46. BŘEZINA, Karel. Prokázat výhodnost elektronické formy. Veřejná správa online [online]. 2002, č. 1 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 47. BŘIBYL, Tomáš. Elektronizace veřejné správy. Veřejná správa online [online]. 2001, č. 4 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 48. Česko. Ministerstvo informatiky. e-Government [online]. [cit.2007-0529]. Dostupný z WWW: . 49. CARDA, Antonín. E-government [online]. 2007, č. 1 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 50. BABIČKA, Václav. E-government z pohledu spisové služby Veřejná správa online [online]. 2003, č. 5 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 51. Český statistický úřad. Informační a komunikační technologie v e veřejné správě ČR v roce 2005 [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 52. Národní program počítačové gramotnosti. Veřejná správa online [online]. 2003, č. 3 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: .
202
53. Česko. Ministerstvo informatiky. Národní program počítačové gramotnosti [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 54. Česko. Ministerstvo informatiky. Český projekt vybrán mezi nejlepší evropské projekty eGovernmentu [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 55. Česko. Ministerstvo informatiky. Elektronické komunikace [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 56. VÍTOVÁ, Eva. Seznamte se s elektronickým podpisem. Veřejná správa online [online]. 2001, č. 4 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 57. Česko. Ministerstvo informatiky. E-podpis [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 58. Elektronický podpis obcím. Veřejná správa online [online]. 2004, č. 4 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: < http://vsol.obce.cz/clanek.asp?id=2004410.>. 59. Česko. Ministerstvo informatiky. Zájem o elektronický podpis nadále roste[online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 60. Časové razítko. Veřejná správa online [online]. 2006, č. 1 [cit.200705-29]. Dostupný z WWW: < http://vsol.obce.cz/clanek.asp?id=2006111>. 61. Nový správní řád a elektronická komunikace. Veřejná správa online [online]. 2005, č. 4 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 62. Česko. Ministerstvo informatiky. Informace o zřízení elektronických podatelem u orgánů veřejné moci [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 63. Česko. Ministerstvo informatiky. Informační systémy veřejné správy (ISVS) [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 64. Zákon o informačních systémech veřejné správy. Veřejná správa online [online]. 2000, č. 5 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 65. KOŽUŠNÍK, Edvard. Standart ISVS ve zkratce. Veřejná správa online [online]. 2000, č. 5 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 66. HOLENDA, Tomáš. Transformace informačních technologií. Veřejná správa online [online]. 2003, č. 1 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 67. ELIÁŠ, Antonín. Zeptali jsme se Inf. Tomáše Holendy, ředitele odboru informatizace VS MV ČR. Veřejná správa online [online]. 2003, č. 3
203
[cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 68. MALÁTEK, Jiří. Integrovaný systém správních a dopravně správních evidencí. Veřejná správa online [online]. 2003, č. 3 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 69. Nová pravidla pro elektronickou komunikaci s veřejnou správou. Veřejná správa online [online]. 2006, č. 1 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 70. Česko. Ministerstvo informatiky. Informace k novele zákona č. 365/2000 S., o informačních systémech veřejné správy [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 71. Středočeský kraj [online]. 2007 [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 72. Středočeský kraj. Informace o kraji [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 73. Středočeský kraj. Územní členění – mapy [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 74. Středočeský kraj.Statistické údaje [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 75. Středočeský kraj.Symboly kraje [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 76. Středočeský kraj. Znak kraje [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: http://www.kr-stredocesky.cz/stredocesky-kraj/symbolykraje/znak-kraje 77. Středočeský kraj. Prapor kraje [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 78. Středočeský kraj. Logo kraje [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 79. Středočeský kraj. Obce, úřady [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 80. Středočeský kraj. Samospráva kraje [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 81. Středočeský kraj. Rada [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: .
204
82. Středočeský kraj. Zastupitelstvo [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 83. Středočeský kraj. Regionální rada [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 84. Středočeský kraj. NUTS II – Stření Čechy [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW:< http://www.krstredocesky.cz/samosprava/regionalni-rada/nuts-ii-stredni-cechy>. 85. Středočeský kraj. Krajský úřad [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: http://www.kr-stredocesky.cz/krajsky-urad 86. Středočeský kraj. Seznam odborů [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 87. Středočeský kraj. Odbor informatiky [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 88. Středočeský kraj. Komunikace s obcemi a PO [online]. [cit.2007-0529]. Dostupný z WWW: . 89. Středočeský kraj. Elektronická distribuce dokumentů [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 90. Středočeský kraj. Informační středisko kraje a KÚ [online]. [cit.200705-29]. Dostupný z WWW: . 91. Středočeský kraj. ePodatelna [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 92. Středočeský kraj. Informace dle ISVS (zákon 365) [online]. [cit.200705-29]. Dostupný z WWW: . 93. POKORNÝ, Michal. RE: Technologie na KUSK [elektronická komunikace]. Message to: Květa Mrázová. 13 Sep 2007, 10:42 [cit.2007-09-13]. Osobní komunikace. 94. POKORNÝ, Michal. RE: Technologie na KUSK [elektronická komunikace]. Message to: Květa Mrázová. 13 Sep 2007, 9:14 [cit.2007-09-13]. Osobní komunikace. 95. Středočeský kraj. Kultura [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 96. Středočeská vědecká knihovna v Kladně. Základní údaje [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: .
205
97. Středočeská vědecká knihovna v Kladně. Metodické dokumenty [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 98. Středočeská vědecká knihovna v Kladně. Průvodce knihovnou [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 99. Středočeská vědecká knihovna v Kladně. Adresáře knihoven [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 100. Česko. Ministerstvo informatiky. Projekt internetizace knihoven(PIK) [online]. [cit.2007-05-29]. Dostupný z WWW: . 101. Středočeská vědecká knihovna v Kladně. Projekt internetizace [online]. [cit.2007-09-10]. Dostupný z WWW: . 102. Středočeská vědecká knihovna v Kladně. Dotační program SK [online]. [cit.2007-09-10]. Dostupný z WWW: . 103. Středočeská vědecká knihovna v Kladně. Informační služby [online]. [cit.2007-09-10]. Dostupný z WWW: . 104. Středočeská vědecká knihovna v Kladně. Služby on-line [online]. [cit.2007-09-10]. Dostupný z WWW: . 105. Středočeská vědecká knihovna v Kladně. Aktuality [online]. [cit.200709-10]. Dostupný z WWW: .
206
Seznam tabulek, grafů, obrázků a map
TABULKY
Tab. č. 1 Počty absolvovaných e-learningových kurzů ke konci ledna 2007 Tab. č. 2 Nejčastěji využívaný zdroj informací pro jednání s úřady Tab. č. 3 Znalost a využití vybraných služeb na internetu (v %) Tab. č. 4 Pohlaví respondenta Tab. č. 5 Věk Tab. č. 6 Vzdělání Tab. č. 7 Region Tab. č. 8 Velikostní pásmo bydliště Tab. č. 9 Připojení domácností k internetu Tab. č. 10 Věková struktura uživatelů internetu Tab. č. 11 Složení základního souboru Tab. č. 12 Ústřední orgány státní správy Tab. č. 13 Další ústřední orgány státní správy Tab. č. 14 Krajské úřady Tab. č. 15 Obce III. stupně Tab. č. 16 Obce II. Stupně Tab. č. 17 Rozdělení kraje na správní obvody Tab. č. 18 NUTS II Tab. č. 19 Přehled software užívaného v rámci informačního systému Krajského úřadu Středočeského kraje Tab. č. 20 Velikost a skladba knihovního fondu Tab. č. 21 Projekt internetizace knihoven v roce 2007 (Středočeský kraj seznam žadatelů do 31.8. 2007)
207
GRAFY
Graf č. 1 Aktivní vyhledávání informací úřadů určených občanům (mezi lidmi různého sociálního postavení) Graf č. 2 Míra informovanosti o předpisech, nařízeních a zákonech určených občanům (mezi lidmi různého sociálního postavení) Graf č. 3 Znalost zákona o svobodném přístupu k informacím (mezi lidmi různého vzdělání) Graf č. 4 Znalost míst, kde lze získat informace potřebné pro jednání s úřady (mezi lidmi různého vzdělání) Graf č. 5 Získávání informací potřebných pro jednání s úřady z jednotlivých zdrojů Graf č. 6 Nejčastěji využívané zdroje informací potřebných pro jednání s úřady a týkající se veřejné správy (mezi lidmi různého vzdělání) Graf. č. 7 Kontaktování jednotlivých úřadů občany Graf č. 8 Nejčastěji kontaktované úřady a instituce (mezi lidmi různého socioekonomického postavení) Graf č. 9 Vyhledávané typy informací na úřadech (podíl odpovědí v %) Graf č. 10 Nejčastěji vyhledávané typy informací (mezi lidmi různého socioekonomického postavení) Graf č. 11 Nejhůře dostupné typy informací Graf č. 12 Nejhůře dostupné informace (mezi lidmi různého socioekonomického postavení) Graf č. 13 Nejvíce postrádané typy informací Graf č. 14 Hodnocení informací získaných od úřadů Graf č. 15 Nejvhodnější místo pro instalaci informačního panelu obecního úřadu a informačního panelu celé veřejné správy (populace 18 +, rozložení odpovědí v %) Graf č. 16 “Lidé jako já, většinou nemají představu o tom, jaké informace mohou od úřadů získat” (podle socioekonomického postavení Graf č. 17 “Lidé jako jsem já, většinou informace od státních a veřejných institucí ke svému životu nepotřebují” (podle socioekonomického postavení) Graf č. 18 Typologie vztahu občanů k úředníkům Graf č. 19 Přístup k úřadům (podle postojů k úředníkům a činnosti úřadů) 208
Graf č. 20 Vybavenost komunikačními prostředníky (podle velikosti místa bydliště) Graf č. 21 Místa připojení k internetu (lidé s přístupem na internet podle věku) Graf č. 22 Frekvence využívání internetu (podle socioekonomického postavení) Graf č. 23 Navštívené www stránky úřadů a institucí (lidé s přístupem na internet –v %) Graf č. 24 Vyhledávané informace při poslední návštěvě www stránek veřejné správy (lidé s přístupem na internet) Graf č. 25 Spokojenost s vyhledávanými informacemi při poslední návštěvě www stránek veřejné správy (lidé s přístupem k internetu) Graf č. 26 Znalost Portálu veřejné správy (lidé s přístupem na internet podle věku) Graf č. 27 Znalost a návštěvnost stránek konkrétních úřadů (běžná populace 18 +) Graf č. 28 Znalost a využívání elektronického bankovnictví (podle socioekonomického postavení) Graf č. 29 Znalost a využívání elektronického podání a přiznání k silniční dani (podle socioekonomického postavení) Graf č. 30 Znalost a využívání nákupu zboží a služeb přes internet (podle socioekonomického postavení) Graf č. 31 Procento orgánů veřejné správy s alespoň jedním osobním počítačem, podle právní formy organizace, k 31. 12. 2005 Graf č. 32 Procento orgánů veřejné správy a s lokální počítačovou sítí podle právní formy organizace, k 31.12.2005 Graf č. 33 Procento orgánů veřejné správy s připojením k internetu, podle právní formy organizace, k 31.12 sledovaného roku Graf č. 34 Procento osobních počítačů připojených k internetu, podle právní formy organizace k 31.12.2005 Graf č. 35 Procento orgánů veřejné správy s vysokorychlostním připojením k internetu, podle právní formy organizace, k 31. 12. 2005 Graf č. 36 Procento osobních počítačů připojených k internetu vysokorychlostně, podle právní formy organizace, k 31.12.2005 209
Graf č. 37 Procento obcí s vysokorychlostním připojením k internetu, podle krajů, k 31.12.2005 Graf č. 38 Procento orgánů státní správy*, umožňujících občanům přístup k internetu v prostorách organizace, podle právní formy organizace, k 31.12.2005 Graf č. 39 Procento orgánů veřejné správy nabízejících občanům informační kiosk, podle právní formy organizace (%), k 31.12.2005 Graf č. 40 Procento orgánů veřejné správy s webovými stránkami, podle právní formy organizace, k 31.12. sledovaného roku Graf č. 41 Procento obcí s webovými stránkami, podle krajů, k 31.12.2005 Graf č. 42 Procento orgánů veřejné správy (podíl z orgánů veřejné správy s vlastní webovou stránkou) nabízejících on-line služby na webových stránkách, podle stupně interakce nabízených služeb a právní formy organizace, k 31.12.2005 Graf č. 43 Procento velkých obcí (podíl z orgánů veřejné správy s vlastní webovou stránkou) nabízejících on-line služby na webových stránkách, podle stupně interakce nabízených služeb a počtu obyvatel, k 31.12.2005 Graf č. 44 Procento uživatelů internetu (podíl z celkového počtu jednotlivců v dané socio-demografické skupině) ve 2. čtvrtletí 2006, podle pohlaví, věku a vzdělání Graf č. 45 Procento jednotlivců (podíl z celkového počtu jednotlivců v dané socio-demografické skupině), kteří v posledních 3 měsících použili internet ve vztahu k veřejné správě, podle pohlaví, věku a vzdělání, 2006 Graf č. 46 Procento uživatelů internetu (podíl z uživatelů internetu, kteří měli zájem využívat internet k vyřizování na úřadech), kteří měli zájem o egovernment, podle problémů, které měli zájem řešit přes internet, 2006 Graf č. 47 Procento uživatelů internetu, kteří neměli zájem o e-government, podle důvodu nezájmu, 2006 Graf č. 48 Ústřední orgány státní správy Graf č. 49 Další ústřední orgány státní správy Graf. č. 50 Krajské úřady Graf. č. 51 Obce III.stupně Graf. č. 52 Obce II. stupně
210
OBRÁZKY
Obr. č. 1 Co e-government zajišťuje Obr. č. 2 Znak kraje Obr. č. 3 Prapor kraje Obr. č. 4 Logo kraje Obr. č. 5 NUTS II – 8 regionů Obr. č. 6 Systém elektronické distribuce dokumentů (internetová aplikace) Obr. č. 7 Počítačová učebna Obr. č. 8 Síť knihoven ve Středočeském kraji Obr. č. 9 Kooperační a metodické vazby
MAPY
Mapa č. 1 Středočeský kraj – obce s rozšířenou působností Mapa č. 2 Středočeský kraj - okresy Mapa č. 3 Středočeský kraj – regiony Mapa č. 4 Pověřené knihovny a regiony ( r.2002 – 2005) Mapa č. 5 Pověřené knihovny a regiony v roce 2006
211
Přílohy
212
Evidence výpůjček Prohlášení: Dávám svolení k půjčování této rigorózní práce. Uživatel potvrzuje svým podpisem, že bude tuto práci řádně citovat v seznamu použité literatury. V Praze, 14. 9. 2007 Mgr. Květa Mrázová
Jméno
Katedra / Pracoviště
Datum
Podpis
213
