Univerzita Karlova v Praze
Filozofická fakulta Katedra Pomocných věd historických a archivního studia
Diplomová práce
Tereza Pruchová Vývoj divadelnictví v Příbrami. Od ochotnických snah k profesionální scéně. The progress of play‒acting in Příbram. From amateur endeavours to professional scene.
Zalužany 2013
Vedoucí práce: Doc. PhDr. Jiří Šouša, CSc.
-1-
Chtěla bych poděkovat svému vedoucímu práce Doc. PhDr. Jiřímu Šoušovi, CSc. za cenné rady a připomínky, dále paní Ivance Habrové a Mgr. Kateřině Jobekové Habrové za jazykovou korekturu textu, ředitelce Státního okresního archivu v Příbrami PhDr. Věře Smolové a všem jeho zaměstnancům za pomoc a podporu.
-2-
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně a výhradně s použitím citovaných pramenů, literatury a dalších odborných zdrojů.
V Zalužanech dne 26. července 2013
podpis: Tereza Pruchová
-3-
Anotace Diplomová práce se zaměřuje na proces přechodu od ochotnického divadla ke stálému profesionálnímu souboru ve městě Příbram. Mapuje hlavně období od vzniku oficiálních ochotnických spolků po roce 1867. První část práce se zabývá ochotnickými spolky, které působily na území dnešního města Příbram. Přechod mezi částí o ochotnickém a profesionálním divadle tvoří kapitola o Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami. Druhá část práce se zajímá o vznik a další osudy profesionálního divadla v Příbrami. Pro vykreslení jasnější představy o situaci příbramských divadelníků je pro porovnání nastíněn i obecný vývoj ochotnického a profesionálního divadla. Přílohy v práci pak pomáhají lépe si představit atmosféru a podmínky rozvoje divadelnictví v Příbrami v období od druhé poloviny 19. století do současnosti.
Annotation
The diploma work deals with the transformation process of amateur theatre into the regular professional company in Příbram. The main interest is given to the period beginning with the foundation of official amateur societies after 1867. The first part of the work deals with amateur societies acting in the area of Příbram. A sort of transition from amateur to professional theatre is described in the chapter about the Society for Building the Town Theatre at Příbram. The second part of the work covers the beginning and later destiny of the professional scene in Příbram. For a better idea on the situation of Příbram theatre groups a general development of both the amateur and the professional theatre is drawn up for comparison. Appendix to the work helps the reader to gain a better image of the atmosphere and circumstances of the development of play‒acting in Příbram from the second half of the 19th century till today.
-4-
Obsah ÚVOD .................................................................................................................................................- 7 Rozbor použitých pramenů a literatury ....................................................................................... - 10 1. PŘÍBRAM A JEJÍ OKOLÍ ..................................................................................................................- 16 1. 1 Náhled do historie města Příbrami ....................................................................................... - 16 1. 2 Profesní struktura obyvatel Příbrami .................................................................................... - 19 1. 3 Náčrt vývoje příbramského školství ..................................................................................... - 22 1. 4 Demografický náhled ........................................................................................................... - 23 1. 5 Nástin správního vývoje Příbrami ........................................................................................ - 24 2. ZROD A VÝVOJ OCHOTNICKÉHO DIVADLA ....................................................................................- 28 2. 1 Ochotnické divadlo v 19. a 20. století .................................................................................. - 28 2. 2 Ochotnické divadlo na Příbramsku ....................................................................................... - 33 3. OCHOTNICKÉ SPOLKY PŮSOBÍCÍ NA ÚZEMÍ DNEŠNÍ PŘÍBRAMI .....................................................- 39 3. 1 Měšťanská beseda Příbram ................................................................................................... - 39 3. 2 Spolek vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Vlastimil .................................... - 44 3. 3 Spolek vzájemně se podporujících ochotníků Miláček na Drmlově Poli .............................. - 47 3. 4 Jednota vzájemně se podporujících ochotníků v Podlesí ...................................................... - 53 3. 5 Čtenářsko‒zábavní beseda Slovan na Březových Horách .................................................... - 57 3. 6 Čtenářsko‒zábavní a podpůrný spolek „Kosové“ na Březových Horách ............................. - 61 4. SPOLEK PRO ZBUDOVÁNÍ MĚSTSKÉHO DIVADLA V PŘÍBRAMI ......................................................- 68 4. 1 Jednání a přípravy na stavbu Městského divadla v Příbrami ................................................ - 75 4. 2 Významné osobnosti Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami ........................ - 77 5. POČÁTKY A ROZVOJ PROFESIONÁLNÍHO DIVADLA ........................................................................- 82 6. ZAVRŠENÍ SNAH. DIVADLO ANTONÍNA DVOŘÁKA PŘÍBRAM .......................................................- 88 6. 1 Osobnosti hereckého souboru............................................................................................. - 102 7. BUDOVA, KDE SÍDLÍ DIVADLO. KULTURNÍ DŮM JAKO ARCHITEK TONICKÝ PRVEK.....................- 110 8. SONDA DO PÍSEMNOSTÍ SPOLKOVÝCH ARCHIVŮ .........................................................................- 114 8. 1 Úřední knihy ...................................................................................................................... - 116 8. 1. 1 Kroniky, pamětní knihy .............................................................................................. - 116 8. 1. 2 Knihy evidence členů, členských příspěvků, spolkového majetku ............................. - 116 -
-5-
8. 1. 3 Knihy zápisů z valných hromad, výborových schůzí, schůzí představenstva ............. - 118 8. 2 Spisový materiál ................................................................................................................. - 118 8. 2. 1 Registraturní pomůcky ............................................................................................... - 118 8. 2. 2 Spisy ........................................................................................................................... - 119 8. 3 Účetní materiál ................................................................................................................... - 120 8. 3. 1 Účetní knihy ............................................................................................................... - 120 8. 3. 2 Účetní spisy ................................................................................................................ - 121 8. 4 Plány .................................................................................................................................. - 121 8. 5 Fotografické, zvukové a kinematografické dokumenty ...................................................... - 121 8. 6 Tisková dokumentace ......................................................................................................... - 122 8. 7 Materiály a předměty ikonografické povahy ...................................................................... - 122 ZÁVĚR ............................................................................................................................................- 123 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY .................................................................................................- 129 SEZNAM ZKRATEK ..........................................................................................................................- 135 SEZNAM PŘÍLOH .............................................................................................................................- 136 -
-6-
ÚVOD V roce 2009 oslavilo Divadlo Antonína Dvořáka Příbram padesát let od svého založení. Po celou dobu je kulturním centrem města i širokého okolí. Do Příbrami se sjíždí lidé z Prahy, Písku, Rakovníka a dalších míst. Jaká byla cesta ke vzniku příbramského divadla? Kdo vyslovil první návrh, že by město mělo mít svou stálou profesionální scénu? Kdo zajišťoval divadelní představení pro obecenstvo před vznikem tohoto kulturního stánku? Na tyto otázky se pokusím najít odpovědi ve své diplomové práci. Cílem mé práce je výzkum jedné z etap kulturních dějin města Příbram, který tvoří vývoj divadelnictví se zaměřením na přechod od ochotnického divadla k divadlu profesionálnímu. Příbram v tomto směru navazuje na tradice, které mají své kořeny již v 17. století. Pro svou práci jsem zvolila období od druhé poloviny 19. století, v té době se začínají objevovat ochotnické spolky. V padesátých letech 20. století docházelo k likvidaci menších spolků, které se nezačlenily do masových organizací, působících v jejich okolí. O likvidaci rozhodovali členové spolku na valných hromadách. Výzkum divadelnictví v Příbrami však pokračuje až do současnosti, protože profesionální Divadlo Antonína Dvořáka Příbram existuje dodnes. Téma mě zaujalo hlavně proto, že vývoj příbramského divadelnictví souvisí i s neobvyklým rozvojem, kterým město prošlo hned dvakrát za sebou. Až do 18. století byla Příbram dá se říci průměrným venkovským městem s trvalým provozováním hornictví, které muselo být stále udržováno, aby Příbram nepřišla o své královské privilegium horního města. Od konce 18. a v 19. století však došlo k výraznému rozkvětu těžby stříbra. Do té doby však byly kejklíři a komedianti tvrdě potíráni. Začalo sem přicházet velké množství horníků i horních podnikatelů, kteří hledali uplatnění a usazovali se tu. V roce 1850 žilo v Příbrami přes 7000 obyvatel a do roku 1900 se jejich počet zvýšil téměř dvojnásobně. V souvislosti s tímto nárůstem začaly ve městě vznikat i nové školy. Pro výchovu nových pracovníků bylo v roce 1849 založeno montánní učiliště, ze kterého se roku 1904 stala Vysoká škola báňská. Od roku 1874 zde sídlil Státní učitelský ústav, tehdy sedmý v Čechách, který dával možnost vzdělání i méně majetným obyvatelům. Nově příchozí studenti se však chtěli bavit, proto často vstupovali do spolků, které v měšťanském prostředí vznikaly. Na území dnešní Příbrami působily kromě zkoumaných divadelních spolků také spolky osvětové a sportovní. Spolková činnost se řadila k nejoblíbenějším činnostem pro volný čas. Zapojit se mohli představitelé všech společenských vrstev a profesí bez rozdílu pohlaví. V letech 1860‒1913 existovalo v Příbrami 75 spolků. V období první republiky bylo členství ve spolku také prestižní záležitostí. Běžně se stávalo, že měšťané z nejvyšších společenských vrstev byli členy hned několika sdružení. Často zastávali i vedoucí funkce ve spolku. -7-
Druhá světová válka tvrdě zasáhla nejen město, ale především spolky, které v něm působily. V roce 1941 nařídila protektorátní vláda zastavení jejich činnosti. Zastavena zůstala celé čtyři roky a většina spolků přišla i o svůj majetek. K obnově kulturní činnosti došlo až po roce 1945. V této době byla Příbram téměř vylidněna. Doly byly stále v provozu, ale těžba klesala. Havíři proto odcházely za prací na Mostecko a Kladensko. S úbytkem pracovních příležitostí se snižoval i počet obyvatel města, který po válce nedosahoval ani 10 000. Vyhlídku na lepší časy přinesla obnovená těžba ve 40. letech, tentokrát se do popředí zájmu dostala uranová ruda. Vidina velkého výdělku přivedla do města nové pracovníky. Mnozí z nich se v Příbrami usadili natrvalo. Do roku 1961 stoupl počet obyvatel Příbrami na 23 406 osob, tedy téměř trojnásobně. V souvislosti s tímto nárůstem začala probíhat rozsáhlá výstavba, protože bylo potřeba vybudovat nové bytové jednotky. Vznikla celá nová čtvrť s obchody, zdravotním střediskem a školami. Součástí výstavby se stala i budova Kulturního domu s hotelem a kavárnou. Dobré hospodářské podmínky Příbrami a vyhovující budova Kulturního domu pak vedly k záměru vytvořit ve městě stálý profesionální soubor. Novému divadlu musely ustoupit profesionální hořovická a benešovská scéna, které už svému účelu nevyhovovaly. Po jejich zrušení přešla část jejich členstva do příbramského souboru. Vývoj divadelnictví v Příbrami jsem se rozhodla probádat formou sondy do existence šesti již zaniklých ochotnických spolků a profesionálního divadla, které v Příbrami sídlí dodnes. Měšťanská beseda Příbram, Spolek divadelních ochotníků Jednota Podlesí, Spolek divadelních ochotníků Vlastimil Příbram, Spolek vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček Drmlovo Pole, Čtenářsko‒zábavní beseda Slovan na Březových Horách a Čtenářsko‒zábavní spolek Kosové na Březových Horách vznikly ještě v období habsburské monarchie. V období první republiky byl založen Spolek pro zbudování Městského divadla v Příbrami, který se stal předstupněm k vytvoření stálé profesionální scény. Všechny tyto spolky si kladly za svůj cíl povznést kulturní a společenský život v místě svého působení. Kromě divadelních představení pořádaly i plesy, zábavy, výlety a další akce. Na základě studia písemností spolkových archivů došlo k vytvoření dějin jednotlivých spolků a zároveň k poznání typů písemností, které spolky vytvářely. Pro studium typologie písemností jsem využila induktivní metodu. Stejný postup byl použit i v případě profesionálního Divadla Antonína Dvořáka Příbram. Podle obsahu kapitol lze práci rozdělit do tří částí. První část má podat základní informace o městu Příbram, o jeho historii, povolání obyvatel a správním vývoji. Druhá část se zabývá zejména snahou o charakteristiku podmínek ochotnického divadla obecně a vytváření ochotnických spolků. Na ni navazuje kapitola o konkrétních spolcích, které působily na území dnešní Příbrami. Třetí část práce se zabývá divadlem profesionálním. Opět obsahuje kapitolu -8-
o vzniku a vývoji profesionálního divadla na území Čech obecně. Závěrečnou kapitolou práce je vylíčení vzniku a dalších osudů Divadla Antonína Dvořáka Příbram. Jakýsi předěl mezi druhou a třetí částí práce tvoří kapitola o Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami, který vznikl jen proto, aby shromáždil dostatečné finanční prostředky na stavbu divadelní budovy, a velmi výrazně se podílel na akcích k zahájení jednání o stavbě. Pro lepší pochopení a orientaci v písemnostech spolků byl vypracován stručný přehled hlavních typů písemností, které spolkové archivy obsahují. Textová část je doplněna přílohami, které mají pomoci dotvořit představu o podmínkách divadelníků v Příbrami ve zkoumané době od druhé poloviny 19. století do současnosti.
-9-
Rozbor použitých pramenů a literatury Archivní prameny Mnoho pramenných materiálů pro diplomovou práci bylo získáno ve Státním oblastním archivu‒Státním okresním archivu Příbram, kde jsou uloženy fondy zkoumaných ochotnických spolků i fond Divadla Antonína Dvořáka Příbram. Spolky Měšťanská beseda Příbram, Spolek divadelních ochotníků Jednota Podlesí, Spolek divadelních ochotníků Vlastimil Příbram, Spolek vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček Drmlovo Pole, Čtenářsko‒zábavní beseda Slovan na Březových Horách a Čtenářsko‒zábavní spolek Kosové na Březových Horách mají ve Státním okresním archivu v Příbrami uloženy fondy, které obsahují knihy zápisů ze schůzí, účetní knihy a soupisy knih spolkové knihovny. U Spolku divadelních ochotníků Jednota Podlesí a Spolku vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček Drmlovo Pole se dochovaly i jejich kroniky. Cenným pramenem je fond Měšťanská beseda Příbram, který obsahuje materiály k agendě nejstaršího příbramského spolku. Kromě knih zápisů ze schůzí a účetních knih obsahuje také jeden karton spisového materiálu, kde jsou uloženy stanovy spolku a zápisy ze schůzí likvidačního výboru. Fond Spolek pro zbudování divadla v Příbrami obsahuje i 4 kartony účetních materiálů a korespondence svých představitelů s ostatními organizacemi příbramskými i přespolními. Dochovala se i korespondence s předními členy herecké elity té doby. Cennou součástí fondu je rozsáhlá sbírka fotografií z divadelních představení a kreslené návrhy pro úpravu scény. Fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram obsahuje řadu divadelních programů z let 1959‒2011, ze kterých je možné získat přehled o skladbě repertoáru a bližší informace o formách předplatného a jednotlivých hrách. K historii profesionálního divadla se zachovalo velmi málo materiálu, protože úřední písemnosti byly nenávratně zničeny z rozhodnutí bývalého ředitele divadla. Z materiálů Divadla Antonína Dvořáka byly v roce 2012 předány do péče archivu divadelní programy z let 1959‒2011, plakáty k divadelním inscenacím z období 2006‒2010 a soubor fotografií z let 1959‒2010. Zároveň došlo i k předání stavební dokumentace divadla z období 1985‒1988. Pro informace o spolkové činnosti ve zkoumaném období jsou archivními prameny fondy Českého místodržitelství a Zemského úřadu Praha uložené v Národním archivu. Pro hledání v těchto fondech se používají původní pomůcky. Ve fondu Zemského úřadu se podle elenchů pro spolkovou agendu dají dohledat kmenová čísla a podle nich jednotlivé složky ke konkrétním spolkům. Tento fond však není kompletně dochován a některé složky chybí. Fond Českého místodržitelství má inventář uspořádaný podle jednotlivých inventárních - 10 -
čísel a signatur. Oba fondy poskytují informace zejména ke stanovám spolků, které byly místodržitelství a zemským úřadům předkládány ke schvalování. Ze žádostí o povolení spolků můžeme zjistit jména iniciátorů jejich vzniku a někdy i jejich povolání. České místodržitelství a Zemský úřad Praha schvalovaly i všechny změny, které nastaly ve spolkových stanovách. Pro obecné informace o příbramském divadelnictví je významným pramenem fond Archiv města Příbrami z let 1850‒1945, který obsahuje nařízení o ustanovení komise pro kontrolu budov, ve kterých se provozuje divadlo. Lze z něj získat i informace o divadelních společnostech, které do města zajížděly, a dokumenty o přípravách na stavbu divadelní budovy. Dalšími fondy, které poskytují informace o spolkových záležitostech, jsou Okresní zastupitelstvo Příbram z let 1865‒1928 a Okresní úřad Příbram pro období 1850‒1948. V obou fondech lze najít podobné informace, tj. stanovy spolků, hlášení o konání spolkových schůzí a divadelních představení nebo žádosti o podporu jednotlivých spolků. Ve fondu Okresní úřad Příbram najdeme i přehledné výkazy s údaji o založení spolku, jeho představitelích a výši základního kapitálu při vzniku. Okresní úřad vedl také spolkové rejstříky. Pro dobu po roce 1945 je velmi důležitým fondem Okresní národní výbor Příbram. Okresní národní výbory vydávaly závazná stanoviska k návrhům na umístění investic u služeb a staveb místního významu. Kromě jiného řídily také školská a kulturní zařízení. Fond ONV Příbram poskytuje informace k likvidaci benešovské a hořovické scény, které se vznikem příbramského divadla zanikly. Obsahuje korespondenci mezi zástupci divadla a ONV. Součástí fondu jsou také dokumenty ke stavbě kulturního domu, kde divadlo sídlí. Kroniky Důležitým pramenem k historii divadelnictví byly hlavně kroniky ochotnických spolků. Kronika Spolku divadelních ochotníků Jednota Podlesí je psána na základě informací sesbíraných z ostatních spolkových knih, převážně z knih pokladních, ale velmi dobře popisuje vznik a následné přetváření spolku ve spolek podpůrný. Bohužel končí rokem 1901, proto se nepodařilo získat informace o další historii spolku a jeho zániku. Ve fondu Spolku vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček Drmlovo Pole jsou uloženy dvě kroniky, které zachycují období od vytvoření spolku v roce 1889 až po jeho rozpuštění v roce 1951. Kronikářské zápisy obsahují informace o volbách činovníků spolku, přehled odehraných představení a události, které byly pro spolek významné, především oslavy jeho výročí, zakoupení divadelních potřeb nebo přijímání nových členů. Prostudovány byly i kroniky města Příbram, uložené ve Státním okresním archivu Příbram. Kroniky z let 1959‒1972 podávají dosti zevrubné informace o vzniku a další činnosti městského divadla v Příbrami, zejména o odehraných inscenacích, divadelních festivalech - 11 -
a dalších aktivitách divadla. Od roku 1972 se kronikář zmiňuje pouze o odehraných představeních nebo o událostech zásadních. Informace k divadlu bylo proto třeba hledat v přílohách kronik. Záleželo však i na přístupu kronikáře. Po roce 1988 byly zápisy opět obšírnější a častější. Dobový tisk Důležitým pramenem pro mě byl soudobý týdeník Nové Příbramsko z let 1959‒1966. Týdeník vydávaly OV KSČ a rada ONV v Příbrami. Podával zprávy hlavně z oblasti okresu Příbram. Kultura je pravidelnou rubrikou, ve které se objevovaly informace o premiérách her, divadelních festivalech, i krátké životopisy jednotlivých herců. Informace ke spolkovému životu od druhé poloviny 19. století přinášel časopis Horymír, který zaznamenával informace z valných hromad spolků a o premiérách her. Vycházel pro období let 1871‒1941. Jako další zdroj posloužil vlastivědný časopis mládeže Příbramska a Dobříšska Od stříbrných hor. Jeho redaktorem byl okresní školní inspektor František Teska. Časopis obsahoval básně, povídky a poučné články z dějin regionu. Vycházel v letech 1929‒1951. Dalším příbramským periodikem, které vycházelo ve sledovaném období, byl Příbramský zpravodaj. Vydávala ho ideologická komise místního výboru KSČ a kulturní komise MNV. Vycházel jednou za měsíc a přinášel informace o kulturním životě v Příbrami. Přináší zprávy o plánovaných premiérách divadla, návštěvách významných herců a akcích konaných v budově Kulturního domu. Základní právní normy a sbírky nálezů upravující spolkovou činnost Patent císařský ze dne 26. listopadu 1852 č. 253/1852 ř. z., jímž se vydávají nová ustanovení o spolcích (spolkový zákon). Zákon ze dne 15. listopadu 1867 č. 314/1867 ř. z., o právě spolčovacím. Zákon ze dne 29. února 1920 č. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje ústavní listina Československé republiky, hlava 5. Vládní nařízení ze dne 27. ledna 1939 č. 13/1939 Sb., jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 15. listopadu 1867 č. 134 ř. z., o právu spolčovacím, a stanoví tresty za neoprávněné sdružování. Vládní nařízení ze dne 27. ledna 1939 č. 30/1939 Sb., o tvoření zvláštních sdružení, nepodléhajících platných předpisům o sdružování, a o dozoru na ně. Vládní nařízení ze dne 31. března 1939 č. 97/1939 Sb., jímž se mění zákon ze dne 15. listopadu 1867 č. 134 ř. z., o právu spolčovacím, a činí některá opatření týkající se spolků. - 12 -
Dekret presidenta republiky ze dne 25. září 1945 č. 81/1945 S., o některých opatřeních v oboru spolkovém. Zákon ze dne 12. července 1951 č. 68/1951 Sb., o dobrovolných organizacích a shromážděních. Vyhláška ministerstva vnitra ze dne 20. září 1951 č. 320/1951 Ú. 1. I. o dobrovolných organizacích a shromážděních. Literatura Dějiny města Příbrami byly zpracovány hlavně v sérii článků otištěných ve Vlastivědném sborníku Podbrdska, který vydává Státní okresní archiv Příbram. Dějinami města se nejvíce zabýval archivář a ředitel archivu PhDr. Stanislav Polák. 1 Ve svých pracích se věnoval správnímu vývoji města, jeho dějinám, které popsal od počátků až do své současnosti. Zabýval se také spory mezi měšťany a zástavními vrchnostmi města. Po roce 1990 vycházely k dějinám města obrazové publikace PaedDr. Josefa Velfla, který se zabývá hlavně obdobím druhé světové války. Jeho díla přinášejí informace o významných budovách města, mezi které samozřejmě patří i kulturní dům, kde divadlo sídlí. 2 V současné době probíhá příprava vydání souhrnné monografie dějin města Příbrami. Problematice vývoje spolků se věnovala zejména Eva Drašarová ve svých pracích, které se zaměřují na období habsburské monarchie.3 Zabývá se okolnostmi vzniku spolků a jejich kategorizaci na základě jejich účelu a zaměření. Podle spolkového zákona z roku 1852 dělí spolky do 18 kategorií a přináší základní charakteristiky těchto skupin. Přibližuje proces vzniku spolku a jeho schvalování úřady zemské politické správy na základě právních norem. Dalším autorem, který se věnoval spolkové problematice, je Jan Janák.4 Ve svých pracích věnoval pozornost vytváření prvních politických organizací na Moravě, a to jak měšťanstva, tak i dělnictva, zakládání a funkci kulturních spolků na teritoriu Moravy od počátku 60. let 19. století a diferenciaci českého měšťanstva na Moravě. Zpracováním písemností spolkových archivů se zabývali Raisa Machatková a Jiří Křesťan. Ve své studii se věnovali vytvoření náStanislav POLÁK, Přehled dějin města Příbramě, in: Vlastivědný sborník Podbrdska č. 1, Příbram 1966, s. 7‒34; Stanislav POLÁK, Vývoj právního postavení a správy města Příbramě do roku 1945, in: Vlastivědný sborník Podbrdska č. 11‒12, Příbram 1977, str. 43‒ 54; Stanislav POLÁK, Spory města Příbramě se zástavními vrchnostmi v 16. století, in: Vlastivědný sborník Podbrdska 3, Příbram 1969, s. 43‒61 . 2 Josef VELFL, Památky Příbrami v obrazech, Příbram 2008; Josef VELFL, Příbramsko za heydrichiády, Příbram 1989. 3 Eva DRAŠAROVÁ, Soupis právních předpisů a dokumentů ke spolčovacímu právu z fondů Státního ústředního archivu v Praze od poloviny 18. století do roku 1918, in: Sborník archivních prací, č. 2, roč. 40, Praha 1990, s. 297-343; Eva DRAŠAROVÁ, Možnosti použití typologické metody při zpracování spolkové problematiky, in: XXII. Mikulovské sympozium 1992, Brno 1993, s. 117-121; Eva DRAŠAROVÁ, Společenský život v Čechách v období neoabsolutismu - spolky padesátých let 19. století, in: Paginae historiae, roč. 0, Praha 1992, s. 128-169; Eva DRAŠAROVÁ, Stát, spolek a spolčování, in: Paginae historiae, roč. 1, Praha 1993, s. 152-176. 4 Jan JANÁK, Spolky v českých zemích do roku 1951, in: XXII. Mikulovské sympozium 1992, Brno 1993, s. 59-93. 1
- 13 -
vrhu pořádacího schématu, který by zahrnoval všechny typy písemností obsažených ve fondech spolkových archivů. Velmi dobře vysvětlili určování časového rozsahu spolkových fondů, který se má opírat o data úředního rozhodnutí o povolení vzniku spolku a prvního shromáždění spolku. Rušivě však působí hledání analogie agendy spolkové v agendě jednotných zemědělských družstev, která se řadí spíše do podnikové sféry. 5 Ze zahraničních autorů se spolkovou problematikou zabývala Elena Vranová. Zaměřila se na období po roce 1945 a pro vytvoření kategorizace spolků využila spolkové katastry slovenského ministerstva vnitra. Ve své práci popisuje okolnosti vzniku spolku a způsob schvalování jejich stanov. Stejně jako Eva Drašarová se věnovala charakteristikám jednotlivých skupin spolků. 6 Spolčováním a předpisy, které ho upravovaly, se zabývali L’udovít Černo a Čeněk Sýkora.7 Ve své práci se zaměřili zejména na spolky hasičské. Hlavním přínosem jejich díla je výčet právních předpisů, které upravují spolkovou činnost a spolčování. Všechny předpisy jsou doplněny vysvětlujícím výkladem. Podobně jsou koncipována i díla Ludwiga Spiegela 8 nebo Friedricha Teznera 9, které stejně jako u Černa a Dusila obsahují vysvětlení k jednotlivým předpisům. Všichni zmiňovaní autoři prošli právním vzděláním. Informace k právu spolkovému v českém prostředí podávají díla Karla Malého 10 a Václava Dusila. 11 Práce Karla Malého podává základní přehled o vývoji spolkového práva a nejdůležitějších právních předpisech. Václav Dusil se zabýval hlavně politickými stranami, ale ve svém díle vydal v plném znění spolkové zákony z roku 1852 a 1867 s vysvětlením jednotlivých paragrafů. Věnoval se i zákonu č. 121/1920, který se v hlavě V zabývá spolkovým právem. Z literatury k dějinám divadelnictví mi byly zdrojem hlavně čtyřdílné Dějiny českého divadla od kolektivu autorů, které začaly vycházet v roce 1968. Podávají informace o vývoji ochotnického i profesionálního divadla a umožňují získat základní orientaci v problematice vývoje divadelnictví. Pro informace o ochotnickém divadle jsem použila hlavně práci Cesty českého amatérského divadla autorů Jana Císaře a Vítězslavy Šrámkové. 12 Tato práce obsahuje výklad o dějinách ochotnického divadla od jeho počátku až po období po roce 1997. Raisa MACHATKOVÁ, Jiří KŘESŤAN, Pořádání spolkových archivů, in: Archivní časopis, roč. 55, č. 1, Praha 2005, s. 1-25. 6 Elena VRANOVÁ, Spolky na Slovensku v rokoch 1945-1951, in: Slovenská archivistika, roč. XV, č. 1, Bratislava 1980, s. 63-96; Elena VRANOVÁ, Znaky spolkov, in: Slovenská archivistika, roč. 21, č. 1, Bratislava 1986, s. 82-108. 7 L’udovít ČERNO, Čeněk SÝKORA, Spolčovanie a shromažďovanie na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, vlastním nákladem, Turčianský Svätý Martin, 1928. 8 Ludwig SPIEGEL, Entstehung und Endigung der Vereine, Wien, Manz 1899. 9 Friedrich TEZNER, Vereinsrecht, in: Österreichisches Staatswörterbuch, sv. 4, Wien, Alfred Hölder 1909, s. 712-722. 10 Karel MALÝ, Dějiny českého a československého práva do roku 1945, Praha 1997; Karel MALÝ, Florian SIVÁK, Dějiny státu a práva v Československu do roku 1918, Praha 1988. 11 Václav DUSIL, Spolky, shromáždění a politické strany, Praha 1936; Václav DUSIL, Československé právo spolkové, Praha 1924. 12 Jan CÍSAŘ - Vítězslava ŠRÁMKOVÁ, Cesty českého amatérského divadla. Vývojové tendence, Praha 1998. 5
- 14 -
Umožňuje získat poučení o organizaci ochotnických spolků, jejich sdružování do Ústřední matice divadelních ochotníků českoslovanských, pořádání kurzů herectví pro ochotníky a semináře k režii, které probíhaly pod záštitou Matice. Pro informace o historii profesionálního divadla v období první republiky a za německé okupace je důležitým pramenem dílo významného českého teatrologa Prof. PhDr. Františka Černého, DrSc. Kapitoly z dějin českého divadla. 13 Velmi přínosné byly kapitoly o divadelnictví za německé okupace, ve kterých popisuje přístup dramaturgů ke klasickým německým dílům, ze kterých se jejich prací stávaly protiněmecké manifestace. Pro pochopení změn v systému divadelnictví po roce 1945 vznikla práce Jindřicha Černého Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo a společnost 1945‒1955. Popisuje dobu, kdy se pečlivě zvažovalo, kde by měla vznikat profesionální divadla. Bral se ohled na to, aby lokalita měla pro provoz divadla správné podmínky, tj. vyhovující budovu a dostatečný počet sedadel.14 Literatura k divadelnictví v Příbrami není příliš obsáhlá. Ochotnickými spolky, které působily na území okresu Příbram, se zabývá Věra Velemanová ve svém článku Ochotnické divadlo na Příbramsku (malý místopis) ve sborníku Podbrdsko. 15 Tento článek obsahuje základní informace o době vzniku, spolkových místnostech a okolnostech zániku spolků. Výčet spolků, které provozovaly divadelní představení, je obsažen v díle Františka Poláka Kulturní poměry Příbramska, 16 v kapitole Spolkový život. Stručnou historii divadelnictví v Příbrami podává příbramský lékárník František Žid v sérii článků Divadelní Příbram, které vycházely v Příbramském zpravodaji. 17 Tyto články obsahují i informace o předprodejních místech, ubytování herců, kteří zavítali do Příbrami, a o jejich vazbách k městu. Velmi zajímavé jsou autorovy vzpomínky na přátelské vztahy mezi herci a měšťany. K dějinám Divadla Antonína Dvořáka Příbram byla v roce 2009 vydána reprezentativní obrazová publikace Mgr. Václava Trantiny 50 let příbramského divadla, 18 která obsahuje stručný výklad o stavbě Kulturního domu, kde sídlí divadlo, a vzniku hereckého souboru. Zaměřuje se převážně na výčet premiér divadla z let 1959‒2009 a fotografie z představení. Hodnotu díla snižují také chyby ve jménech herců, kteří v divadle působili. K dvacetiletému výročí založení divadla vznikl almanach s názvem 20 let Krajské divadlo Příbram 1959‒1979. Přínosný je hlavně výkladem o provedených inscenacích.
František ČERNÝ, Kapitoly z dějin českého divadla, Praha 2000. Jindřich ČERNÝ, Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo a společnost 1945-1955, Praha 2007. 15 Věra VELEMANOVÁ, Divadlo na Příbramsku (malý místopis), in: Vlastivědný sborník Podbrdska č. 6, Příbram 1999, s. 51-90. 16 František POLÁK, Kulturní poměry Příbramska, Příbram 1914. 17 František ŽID, Divadelní Příbram, Příbramský zpravodaj 1965, č. 7-14. 18 Václav TRANTINA, 50 let příbramského divadla, Příbram 2009. 13 14
- 15 -
1. PŘÍBRAM A JEJÍ OKOLÍ Okres Příbram leží v jihozápadním cípu Středočeského kraje, který hraničí s Plzeňským a Jihočeským krajem. Jeho správní obvod je tvořen 75 obcemi, pět má statut města (Příbram, Březnice, Rožmitál pod Třemšínem, Sedlčany, Dobříš) a jedna statut městyse (Jince). Skládá se ze spádového území tří pověřených obecních úřadů (Příbram, Březnice, Rožmitál p. T.) a území se speciálním režimem ‒ vojenský újezd (VÚ) Brdy. Rozlohou 925,07 km2 je největším okresem ve Středočeském kraji. Příbram sousedí s městy Hořovice, Dobříš a Sedlčany. Od Prahy je vzdálena asi 60 km. 19 Město se skládá ze čtyř částí: ze samotné Příbrami, z Březových Hor, Zdaboře a Nové Hospody. Březové Hory byly od roku 1897 královským horním městem, které se sloučilo s Příbramí 1. ledna 1953. Zdaboř existovala od roku 1864 jako osada obce Žežice. Od ní se v roce 1928 oddělila jako samostatná obec, kterou zůstala až do 1. července 1960. Tehdy byla připojena k Příbrami jako její VIII. městská čtvrť. Nová Hospoda byla osadou obce Dubno do 1. ledna 1961, kdy se stala IX. čtvrtí města Příbramě.20 Povrch Příbramska je velmi členitý. Téměř 50% plochy pokrývají lesy. Do regionu zasahují dva geomorfologické celky, Středočeská pahorkatina a Brdská vrchovina. Je zde poměrně hustá říční síť. Nejdelší řekou je Vltava s vodními nádržemi Kamýk a Orlík. Samotné město leží mezi dvěma přírodními překážkami, které formují jeho prostor. Příbram leží na hraně nejvyšší části Brdského pohoří, které tvoří jednu z hranic. Druhou hranicí je řeka Vltava. 21
1. 1 Náhled do historie města Příbrami První historická zmínka o Příbrami pochází z roku 1216, kdy pražský biskup Ondřej koupil statek Příbram od premonstrátského kláštera v Teplé. Kolem tohoto dvora poté začal budovat své panství (příloha č. 1). Nejpozději v polovině 13. století lze o Příbrami hovořit jako o městečku s tržním právem a s farním kostelem sv. Jakuba. V roce 1289 srovnali biskupovi nepřátelé Příbram takřka se zemí, takže o rok později musel biskup městečko a pět vsí znovu vysadit emfyteutickým právem. K velkému rozvoji panství i města došlo zvláště za Arnošta z Pardubic (1343‒1364), který nechal zakládat rybníky a dal postavit kamennou tvrz. Dochovala se také zmínka, že vystavěl špitál svatého Jana Evangelisty.
Jiří VÁGNER, Analýza cestovního ruchu na Příbramsku. Praha 2007, s. 6. Miloš MARHOUL, Nástin sociálně ekonomického vývoje města Příbrami v letech 1869-1970, in: Vlastivědný sborník Podbrdska č. 14, Příbram 1978, s. 110. 21 Alena JAVORSKÁ, Příbram, semestrální práce, Technická univerzita Liberec, Fakulta umění a architektury, vlastním nákladem 2008, nestr. 19 20
- 16 -
V roce 1406 udělil arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hasenburka Příbrami právo Starého Města pražského. Od této chvíle mohla Příbram užívat vlastní pečeť a vést městské knihy. 22 Na počátku husitského hnutí se Příbram postavila na stranu podobojí a zřejmě se jako jedno z prvních měst obrátila na pražskou univerzitu s dotazem, jestli smí přijímat z kalicha. Dostala kladnou odpověď. Po uprázdnění arcibiskupského stolce23 se Příbram stala majetkem krále. Panovník ji nespravoval přímo, ale dával ji do zástavy svým věřitelům, kteří se často měnili. Mezi majiteli se vystřídali Jindřich Berka z Dubé, Hanuš z Kolovrat, Vracka z Velhartic a jiní. Obnova pražského arcibiskupství v roce 1561 znovu otevřela otázku vlastnictví příbramského panství, protože formálně byla stále církevním statkem. Tehdejším zástavním držitelem Příbrami byl Ladislav ze Šternberka. Aby nepřišel o svůj majetek, pokusil se příbramské panství převést do dědičného držení. Po jeho smrti pokračovala v těchto snahách vdova Kateřina Šternberková z Lokšan, znovu provdaná Lobkovicová. Svým jednáním však vzbudila takovou nevoli zdejších měšťanů, že vše skončilo jednáním před císařem Rudolfem II. Ten nakonec povýšil Příbram v roce 1579 na královské horní město. Měšťané se tak stali osobně svobodnými. V této době prožívalo město období klidu a prosperity, kterou zajišťovala úspěšná těžba stříbra. 24 Přelom přinesla třicetiletá válka v letech 1618‒1648. Město několikrát vydrancovaly armády obou soupeřících stran. Více než polovina domů (97 ze 168) zpustla a obyvatelé byli ožebračeni. S procesem rekatolizace přišli do Příbrami jezuité. Roku 1647 jim byla svěřena kaple Panny Marie na Svaté Hoře. Pořádáním velkolepých slavností, kázání a biblických her z ní brzy učinili nejznámější poutní místo v Čechách. Roku 1658 zahájili rozsáhlou přestavbu kaple v rozlehlý a výstavný kostel. Proslulost nově vybudovaného kostela vyvrcholila v roce 1732, slavnou korunovací mariánské sošky. Pro německy mluvící obyvatelstvo zavedli na Svaté Hoře německá kázání.25 Velkou ránou pro město byl velký požár v roce 1825, při kterém shořelo mnoho dřevěných domů. Nešťastná byla také okolnost, že se město vzdalo skoro všech podílů na dolování. I přesto však ze zbývajících kuksů získávalo značné finanční prostředky a dokázalo se znovu hospodářsky vzchopit. V roce 1784 byl zrušen starý hřbitov kolem kostela a postaven nový za městem. Došlo k rozšiřování úzkých ulic, nerovné náměstí bylo vydlážděno, osázeno Stanislav POLÁK, Přehled dějin města Příbramě, in: Vlastivědný sborník Podbrdska č. 1, Příbram 1966, s. 7 V dubnu 1421 přestoupil pražský arcibiskup Konrád z Vechty k husitství. Protože husité byli označeni za kacíře, bylo pražské arcibiskupství z hlediska katolíků neobsazené. Konrád z Vechty i nadále užíval titulu a oprávnění pražského biskupa, ale ve prospěch husitů. 24 Stanislav POLÁK, Spory města Příbramě se zástavními vrchnostmi v 16. století, in: Vlastivědný sborník Podbrdska č. 3, Příbram 1969, s. 52-53, 55-56. 25 Josef KOPEČEK, Svatá Hora, Kostelní Vydří 2006, s. 17-18, 30-31. 22 23
- 17 -
stromy a opatřeno lucernami. Místo vyhořelých dřevěných domů byly postaveny nové, kamenné. 19. století přineslo obrovský technický rozvoj. Roku 1867 bylo město napojeno na telegrafní síť a po dokončení rakovnicko‒protivínské dráhy v roce 1875 i na síť železniční. Ve městě byla rovněž sklárna, továrna na provazy, dvě strojírny, které vyráběly železniční vozy, a dvě knihtiskárny. Roku 1881 byla postavena okresní nemocnice. V roce 1900 došlo k vybudování městského vodovodu a o rok později i plynárny, která zajišťovala osvětlení ulic. 26 První světová válka na město těžce dolehla. Už od října 1914 přicházeli uprchlíci a nemocnice brzy nestačily pojmout raněné. Proto došlo k postupnému zabírání budov škol i sirotčince pro zřízení vojenského lazaretu. Od roku 1915 trpělo město velkým nedostatkem zboží. Před obchody vznikaly fronty. Válka se však rychle blížila ke konci. Po vyhlášení samostatného československého státu procházely městem davy lidí a odstraňovaly odznaky rakouské monarchie. Tento převrat znamenal opětné počeštění města. Čeština se znovu stala úředním jazykem. 27 Po válce měla Příbram 10 000 obyvatel. Přitom však město vynikalo velkým počtem škol a množstvím kulturních a sportovních spolků. Velké oblibě se těšila hlavně ochotnická představení. Těžba byla na ústupu a město se snažilo najít za ni náhradu. Po bezvýsledných pokusech o zřízení dělostřelecké školy a vojenského letiště došlo v roce 1935 k vybudování kasáren a dva roky na to se Příbram stala sídlem dělostřeleckého pluku. Vybudování kasáren souviselo se zvýšeným zájmem státu o obranu v zostřující se mezinárodní situaci. Dne 15. března 1939 došlo k obsazení města německými vojsky. Brzy nato začaly vznikat fašistické organizace jako Národní jednota, Vlajka nebo Národní souručenství. I v této době probíhal ve městě kulturní život. Spolky pokračovaly ve svých činnostech. Výtvarníci utvořili sdružení, které pořádalo výstavy obrazů a plastik. Volnější doba skončila v roce 1942. Za schvalování atentátu na Heydricha bylo 5. června popraveno osm příbramských občanů. V průběhu roku 1942 bylo židovské obyvatelstvo odváženo do koncentračních táborů. Počet zavražděných se pohyboval okolo 500. Všechny nacistům nepohodlné spolky byly rozpuštěny a místní tisk byl zastaven. 28 Téměř současně s příchodem okupantů se začaly vytvářet odbojové skupiny. Vznikly dvě organizace důstojníků, Obrana národa a Oliver. Vznikla učitelská a sokolská skupina, která shromažďovala zprávy o okupačním vojsku, sledovala kolaboranty a zrádce, podporovala rodiny popravených a zatčených, rozšiřovala ilegální tisk a prováděla mnoho dalších akcí. Stanislav POLÁK, Přehled dějin města Příbramě, s. 16. Tamtéž, s. 20. 28 Josef VELFL, Příbramsko za heydrichiády, Příbram 1989, s. 56-57, 119-120. 26 27
- 18 -
V roce 1944 použili okupanti budovy Vysoké školy báňské a sirotčince k účelům válečného průmyslu. Fronta se však blížila k městu. V březnu 1945 byli do města nastěhováni němečtí uprchlíci. Dne 5. května začali občané odstraňovat z budov německé nápisy a vyvěšovat československé vlajky. Revoluční výbor se sešel na radnici a převzal moc od okresního hejtmana. Na radnici byli přiváděni první zajištění zrádci. Dne 11. května dorazila do města sovětská armáda. Večer začal boj s německou armádou, který druhou světovou válku ukončil. Po jejím skončení se konal mimořádný lidový soud s kolaboranty a odsoudil dva z nich k trestu smrti. Příbram sice nebyla bombardována, ale ztratila mnoho svých obyvatel na popravištích, v koncentračních táborech i na bojištích. Život ve městě se začal postupně obnovovat, spolky zahájily opět svou činnost. Jáchymovské doly, založené roku 1946, zahájily těžbu uranové rudy. Možnost vysokého výdělku přivedla do města velký počet nových pracovníků, kteří se ve městě začali usazovat natrvalo. Vzrůstající počet obyvatel dal podnět k rozsáhlé výstavbě. Vznikla nová čtvrť s obchody, zdravotním střediskem a školami. Součástí výstavby se stala i budova Kulturního domu, ve které sídlí divadlo a kino. Hlavní doménou města však i nadále zůstalo školství a kulturní činnost.
1. 2 Profesní struktura obyvatel Příbrami Obyvatelé Příbramska se od raných dob věnovali hlavně zemědělské výrobě. Postupně se přidávala další drobná řemesla, která měla zajistit potřeby běžného života. Ve středověku byla v Příbrami zastoupena řemesla: švec, pekař, krejčí, kovář, kolář, bečvář, smolař, koželuh, kotlář a soukeník. Soukenictví bylo tradičním řemeslem, které se rozvinulo hlavně v 16. století. Ve druhé polovině 16. století se řemeslníci začali sdružovat do cechů. K nejstarším cechům patřil cech řeznický, v pramenech doložený k roku 1575, a pekařský, založený v roce 1574. Před rokem 1582 přibyl cech bečvářský, 1591 mlynářský, 1607 ševcovský, 1608 soukenický a před rokem 1618 cech krejčovský. Cechovní organizace měly za úkol chránit řemeslníky před konkurencí. Kvůli pozdnímu vzniku nevytvářely vlastní ustanovení a předpisy, ale přejímaly je z jiných měst, nejčastěji z blízkého krajského města Berouna. Zástupy poutníků, které mířily na Svatou Horu, zajišťovaly velký odbyt zboží a umožnily vznik nových řemesel. Měšťané se zapojili do prodeje poutního zboží, které se prodávalo nejen ve městě, ale i přímo v blízkosti poutního místa. Pro tyto účely zde byly vybudovány dřevěné boudy, přestavěné ve 20. století v kamenné krámky. Jedním z nových řemesel bylo tzv. rozárnictví ‒ výroba růženců a dalšího zboží. V roce 1774 vytvořili rozárníci i vlastní cech. Proslulou se stala výroba olověných prstýnků, která byla postupně rozšiřována na výrobu dalších předmětů. Roku 1705 vzniklo i první knihtiskařství. Na přelomu 18. a 19. století se místní řezbáři začali zabývat výrobou dřevěných hraček. Typickými motivy byly permoníci, koníčci, horníci nebo husaři. - 19 -
Rozmach průmyslové výroby ve druhé polovině 19. století tento způsob výroby hraček zcela zlikvidoval. Řezbářská tradice se poté přenesla na výrobu betlémových figurek, která se na Příbramsku provozuje dodnes. 29 Na přelomu 19. a 20. století se v Příbrami rozvíjel hlavně firemní život. Řemeslnou výrobu poutního zboží začala v 19. století nahrazovat parostrojní tovární výroba. V roce 1889 byla otevřena továrna firmy Reichner a Weil, která zaměstnávala asi 100 dělníků. Šlo o první českou parostrojní továrnu. Své výrobky vyvážela do mnoha zemí světa. Velmi dobře prosperovala městská sklárna, založená v roce 1867. Nejdříve vyráběla pouze skleněné korále na pohřební věnce, poutní zboží a ozdoby. Postupně byla výroba rozšířena o odlévání tabulového skla. Provoz však zanikl v roce 1930 smrtí majitele. 30 Příznivé období hospodářského rozvoje bylo přetrženo nástupem nacistické okupace a následným vypuknutím druhé světové války. Po jejím skončení se Československo dostalo do přímého vlivu Sovětského svazu. To znamenalo hlavně likvidaci soukromého podnikání a převedení soukromého vlastnictví na družstevní nebo státní. Jednou z nejvýznamnějších firem, které se po druhé světové válce usídlily ve městě, bylo Hamiro, které vyrábělo hračky. Tento podnik vznikl k 1. lednu 1950. Své jméno dostal po přičleněném pobočném závodu v Rokycanech. Vyráběly se tu textilní hračky, panenky, výkladové figuríny, aranžérské doplňky, dětský dřevěný nábytek a dřevěné hračky. Většina výrobků byla určena k exportu. Státní podnik Hamiro zanikl v roce 1997, kdy byl vymazán z obchodního rejstříku.31 V 60. letech se v Příbrami rozvinul také potravinářský průmysl. Do provozu byla v roce 1960 uvedena mlékárna, která denně zpracovala 40 000 litrů mléka za jednu směnu. Její výrobky zásobovaly okres Příbram a okres Beroun. O 17 let později zahájil provoz masokombinát. Vyráběl 45 druhů masných výrobků. Ročně se zde zpracovalo 4 200 tun výsekového masa a 3 300 tun masných výrobků. 32 Nejrozšířenějším povoláním bylo hornictví a hutnictví. Město Příbram bylo postaveno na největším stříbrorudném ložisku v Čechách a na jednom z největších žilných uranových ložisek světa. Hornická činnost je zde doložena poprvé k 21. dubnu 1311, kdy pražský měšťan Konrád z Příbramě se syny Jindřichem a Mikulášem darovali pražskému biskupství huť, kterou vlastním nákladem zřídili na biskupském panství příbramském. Zároveň s hutí musely Daniel DOLEŽAL, Řemesla v době cechovní organizace výroby, in: Historie a současnost podnikání na Příbramsku, Příbram 2003, s. 15, 17, 23. 30 Jana BAREŠOVÁ, Vývoj příbramského průmyslu od konce 19. století a v průběhu 20. století, in: Historie a současnost podnikání na Příbramsku, Příbram 2003, s. 47-48. 31 Viktor JOHN, Dvacet pět let národního podniku Hamiro v Příbrami, in: Vlastivědný sborník Podbrdska č. 14, Příbram 1978, s. 113-115. 32 Jana BAREŠOVÁ, Hospodářský vývoj po druhé světové válce, in: Historie a současnost podnikání na Příbramsku, Příbram 2003, s. 62. 29
- 20 -
být zajištěny také energetické zdroje pro její provoz. Tak vznikl prostor pro tzv. uhlířinu, tj. výrobu dřevěného uhlí. 33 Roku 1525 byl Příbrami udělen jáchymovský horní řád a v roce 1534 vydáno i narovnání o kovy uzavřené mezi stavy a králem. V 16. století se působnost příbramského horního obvodu vztahovala na doly v Příbrami i v jejím okolí na Květné, na Svaté Hoře, na Březových Horách, v Milíně, Bohutíně, Slivici, Žežicích, Zdaboři, Kozičíně, Třebsku, Hluboši, Narysově a Dušníkách. V roce 1670 byly k příbramskému obvodu připojeny knínské doly. Pod pravomoc příbramského hormistra spadaly i dobříšské doly, knínský a jílovský důlní obvod a Kašperské Hory. Tento rozsah zůstal zachován i v 18. století. 34 Období rozvinuté těžby přerušila třicetiletá válka, která přinesla městu velké ztráty. Po jejím skončení se projevil značný úpadek dolování. K novému rozvoji těžby stříbra a olova došlo v roce 1775 s nástupem nového hormistra Jana Antonína Alise. Z jeho popudu se 11. října 1779 začala hloubit jáma Vojtěch na Březových Horách. Tento důl dosáhl jako první na světě hloubky 1000 metrů. Postupně byly zaraženy a hloubeny další jámy: roku 1789 šachta Anna, 1799 šachta Strachenská, 1813 šachta František Josef (po vzniku Československa přejmenovaná na Ševčinský důl), 1820 šachta Ferdinandova, 1822 šachta Marie a 1832 šachta Prokop. V roce 1827 byla v Bohutíně založena šachta Arcivévody Štěpána, 1842 šachta Božího požehnání a 1857 v Příbrami Lillův důl. 35 Příbramské hornictví má i jedno smutné prvenství. Dne 31 května 1892 došlo k jednomu z největších důlních neštěstí na světě. Požár, který vypukl na dole Marie a v podzemí se rozšířil do dalších chodeb, si vyžádal 319 obětí. 36 Koncem 19. stol. se začíná projevovat vyčerpávání žil stříbra. Muselo se začít s těžbou ve větších hloubkách, která byla mnohem nákladnější. I když se těžila nejkvalitnější ruda, výnosy nestačily pokrýt náklady. Ve 20. století dochází k opětovnému rozvoji těžebního průmyslu a na první místo se dostala těžba uranové rudy. Od roku 1960 byla Příbram sídlem generálního ředitelství Československého uranového průmyslu. Od roku 1980 se hornictví opět dostávalo do nepříznivé situace. Z hospodářských důvodů ukončily v roce 1991 těžební činnosti i Uranové doly Příbram. Rozhodnutím místopředsedy vlády ČR a ministra průmyslu a obchodu doc. ing. Miroslava Grégra, č. j. 178/2001 z 29. 10. 2001 byl ke dni 31. 10. 2001 zrušen státní podnik Rudné doly Příbram sloučením se státním podnikem DIAMO a stal se součástí Správy uranových ložisek, o. z. Příbram. Pokračovatelem hornických a hutnických Vladimír VALENTA, Vliv hornické činnosti na demografický rozvoj města Příbrami, vlastním nákladem, s. 2. Ludmila KUBÁTOVÁ, Příspěvek k příbramské horní správě, in: Vlastivědný sborník Podbrdska č. 5, Příbram 1971, s. 81, 104. 35 Josef VELFL, Z historie hornictví a hutnictví na Příbramsku, in: Historie a současnost podnikání na Příbramsku, Příbram 2003, s.31-33. 36 Jiří SCHENK, Požár na příbramských dolech 1892, in: Symposium, Hornická Příbram ve vědě a technice, Příbram 1972, s. 33 34
- 21 -
tradic se stala akciová společnost Kovohutě Příbram, vzniklá z původních stříbrných hutí při zdejším báňském závodu. 37
1. 3 Náčrt vývoje příbramského školství Významnou složkou příbramského života se stalo školství. Díky velkému množství škol si město získalo označení „Podbrdské Athény“. První doklad o existenci partikulární školy pochází z roku 1379. V 16. století byli žáci příbramské partikulární utrakvistické školy zřejmě velmi dobře připravováni, protože jejich značný počet vstupoval potom na pražské vysoké učení. Školské reformy Marie Terezie umožnily po roce 1774 vznik dvojtřídní farní triviální školy. Byla založena při příbramském farním kostele a měly ji navštěvovat děti od 6 do 12 let. V 19. století byla v Příbrami založena také soukromá židovská škola s německým vyučovacím jazykem. 38 Významnou událostí se v roce 1849 stalo založení montánního učiliště, tzv. horní akademie. Studium obsahovalo dva kurzy, hornický a hutnický. Zájemci o studium museli doložit svá vysvědčení z matematiky, deskriptivní a praktické geometrie, mechaniky, stavitelství, fyziky, všeobecné a analytické chemie a dalších předmětů na polytechnických ústavech ve Vídni, Praze nebo Lvově. Kromě toho museli předkládat ještě vysvědčení z lesnictví a účetnictví. V roce 1865 udělil císař František Josef I. této škole titul báňská akademie. Roku 1894 získala statut vysoké školy a o deset let později prošla novými statutárními a organizačními změnami. Její název se změnil na Vysokou školu báňskou v Příbrami (VŠB). V Příbrami existovala až do roku 1946. Prvním ředitelem báňské akademie se stal František Xaver Zippe. 39 Dne 1. listopadu 1851 byla otevřena státní horní škola v Příbrami, která vzdělávala horníky na báňské dozorce. Zpočátku spadala pod ředitelství báňské akademie. V roce 1874 se stala definitivní školou, na základě císařského rozhodnutí. Roku 1908 byla připojena ke Státnímu báňskému závodu v Příbrami. K jejímu osamostatnění došlo o 10 let později. V roce 1949 byla přejmenována na vyšší průmyslovou školu horní. 40 Pokles cen stříbra na světových trzích a následky první světové války vedly k chudnutí města a k jeho částečnému vylidnění. I přesto se školský život v Příbrami nezastavil. Na popud 1. obchodního grémia byla v roce 1920 otevřena veřejná obchodní škola, o rok později k ní byla připojena pokračovací škola kupecká, kde se žáci připravovali na své budoucí povolání dva roky. Postupem doby měnila své názvy, až se z ní roku 1989 stala Obchodní akadeJosef VELFL, Z historie hornictví a hutnictví na Příbramsku, s. 41, 44-45. Stanislav POLÁK, Okresní archiv v Příbrami - průvodce po fondech a sbírkách - I, Vlastivědný sborník Podbrdska č. 20, Příbram 1981, s. 255-256 39 Josef THEURER, Památník Vysoké školy báňské v Příbrami za leta od 1899 do 1924, k 75letému jubileu trvání Vysoké školy báňské, Příbram 1924, s. 1-3. 40 Stanislav POLÁK, Okresní archiv v Příbrami - průvodce po fondech a sbírkách – I, s. 259. 37 38
- 22 -
mie v Příbrami a dodnes sídlí v budově Na Příkopech č. p. 104. V roce 1941 byla založena i odborná škola pro ženská povolání, předchůdkyně dnešní zdravotnické školy. 41
1. 4 Demografický náhled Lidnatost Příbrami byla, dá se říci, přímo úměrná rozvoji a úpadku těžby. Dají se rozlišit 3 migrační vlny přistěhovalců, kteří přicházeli do Příbrami kvůli pracovním příležitostem. První proběhla v první třetině 16. století. Šlo o přistěhovalé horníky z Krušných Hor, kterým bylo uděleno jáchymovské horní právo a vyčleněny pozemky na Březových Horách. Postupný nárůst počtu obyvatel znázorňují tabulky číslo 1, 2, 3. tab. č. 1, 2, 3: Přehled počtu obyvatel domů v jednotlivých částech města
Rok 1850 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970
PŘÍBRAM Počet Počet domů obyvatel 7 820 666 9 455 699 11 171 856 13 412 940 13 576 1 018 13 321 1 104 11 810 1 199 10 469 1 485 9 945 23 406 2 418 28 716
Rok 1850 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970
ZDABOŘ Počet Počet domů obyvatel 83 16 145 17 176 20 207 30 302 39 342 41 281 42 227 43 178 190 54 223
BŘEZOVÉ HORY Počet Počet Rok domů obyvatel 1869 258 2 787 1880 301 3 710 1890 358 5 124 1900 407 5 543 1910 428 5 104 1921 418 3 857 1930 431 3 160 1950 436 2 322 1961 2 091
Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850‒1970, díl 1, svazek I., Brno 1978, s. 180‒181.
Druhá přistěhovalecká vlna začíná rokem 1789. Do Příbrami přicházejí horníci z Kutné Hory, Jílového a Jáchymova. Tento příliv trval až do roku 1892, do doby důlního neštěstí na dole Marie. Do třetí migrační vlny se dají zahrnout chovanci, vězni a brigádníci, tedy osoby bez trvalého bydliště v Příbrami. 42 V letech 1853‒1940 se v Příbrami usazovali také Židé. Do té doby měli zakázán pobyt v horních městech. Jejich počet se pohyboval pouze kolem 400, ale svou podnikavostí si brzy vybudovali významné postavení. Ve městě vzniklo celkem 30 židovských firem a obchodů. Po obsazení města nacistickými vojáky bylo židovské obyvatelstvo dne 31. srpna 1942 odvezeno do koncentračního tábora v Terezíně. Téměř všichni zahynuli.
Jana BAREŠOVÁ, Příbram v průběhu 20. století z dějin podnikání, in: Historie a současnost podnikání na Příbramsku, Příbram 2003, s. 45-47. 42 Vladimír VALENTA, Vliv hornické činnosti na demografický rozvoj města Příbrami, vlastním nákladem, s. 5, 7. 41
- 23 -
Kulturní život v Příbrami byl od počátků velmi bohatý. Dokazuje to hlavně spolková činnost. V letech 1860‒1913 bylo ve městě založeno zhruba 75 spolků. Všechny tyto spolky lze rozdělit do kategorií uvedených v tabulce č. 4. tab. č. 4: Kategorie příbramských spolků KATEGORIE SPOLKU Národně obranné Odborné Podpůrné Politické Různé Studentské Tělovýchovné a sportovní Učitelské Úřednické Vzdělávací
POČET 3 16 19 5 7 6 5 3 4 8
František Polák, Kulturní poměry Příbramska, Příbram 1914, s. 88‒98.
Mezi spolky vzdělávací se zahrnovaly i spolky ochotnické. Téměř všechny spolky pořádaly přednášky a různé zábavy. Postupem času se hlavním cílem ochotnických spolků stalo vybudování stálé profesionální scény ve městě. Tento sen se vyplnil v roce 1959, kdy bylo slavnostně otevřeno příbramské divadlo. 43
1. 5 Nástin správního vývoje Příbrami Příbram byla od počátku městem poddanským. Již před zpustošením měla tržní právo. Před rokem 1393 získala obec právo vést městské knihy a používat vlastní pečeť. Vlastní dohled nad její správou měl sudí arcibiskupského dvora později arcibiskupský podkomoří. Pro běžnou správu obce dosazoval podkomoří rychtáře. V jeho činnosti mu zřejmě pomáhal dvanáctičlenný konšelský sbor. 44 V letech 1420‒1579 měla Příbram velmi zvláštní postavení. Byla současně městem královským i poddanským. Jako církevní zboží připadla králi, ale ten ji neustále zastavoval. Zástavní držitelé neměli zájem o zavedení pevného řádu do městské správy, protože jim šlo pouze o co největší zisk, proto se Příbram obracela na Staré Město pražské, jehož městské právo používala. Od roku 1548 se odvolací instancí z příbramského městského soudu stal nově zřízený apelační soud. Rychtář se stává pouhým policejním úředníkem. Veškeré kompetence k řízení města a soudní správu převzala městská rada. Příbram měla tu zvláštnost, že se městská rada neobnovovala jednou ročně jako v jiných městech, ale dvakrát ročně z poloviny. František POLÁK, Kulturní poměry Příbramska, Příbram 1914, s. 88-98. Stanislav POLÁK, Vývoj právního postavení a správy města Příbramě do roku 1945, in: Vlastivědný sborník Podbrdska č. 11-12, Příbram 1977, s. 53-54.
43 44
- 24 -
Při zahájení pololetního soudu odstoupilo 6 konšelů a místo nich bylo tzv. „přisazeno“ 6 nových. Tito noví konšelé se v následujícím pololetí střídali v úřadu purkmistra. Zbylých 6 konšelů bylo vyměněno při následujícím soudu. Každý konšel tak zůstal v radě jeden rok. Po obnově konšelů se pololetních soudů účastnilo vždy 18 konšelů, protože odstupující polovina zůstávala až do skončení zasedání na svém místě.45 K významnějším změnám ve správě Příbrami došlo v letech 1579‒1792. Na základě privilegia Rudolfa II. z roku 1579 byla povýšena na královské horní město. Během této doby došlo ke změnám ve vymezení oblasti, kde platilo městské příbramské právo. Vyňata z něj zůstala bývalá panská tvrz, kterou si panovník při povýšení města vyhradil pro sebe. Původní území bylo roku 1647 zmenšeno vynětím Svaté Hory z městské pravomoci a jejím odevzdáním do majetku jezuitského řádu. Oficiálně patřila k Příbrami i osada Březové Hory. Velkou změnu přinesl rok 1584, kdy se Příbram po koupi vlastního panství stala pozemkovou vrchností a sama vykonávala správu svých poddaných. Základem příbramského panství se stalo území s vesnicemi Bohutín, Brod, Kozičín, Lazec, Orlov, Oseč, Zdaboř a Žežice. Bohutín byl v roce 1661 odprodán. Na tomto území postupem času vznikly nové vsi Podlesí a Vysoká Pec. Určitým poutem byly s panstvím spojeny i zádušní vsi Lešetice a Třebsko. Roku 1741 bylo panství ještě zvětšeno přikoupením dušnického statku, který zahrnuje Trhové Dušníky, Lihu, část Lhoty u Příbrami a část Občova. V čele každé poddanské vesnice stál vesnický rychtář jako představitel místní samosprávy. Na vyzvání magistrátu se vesničtí rychtáři dostavovali na radnici, kde odevzdávali vybrané kontribuce a byli informováni o nových instrukcích. Správa města byla v této době už zcela v rukou konšelů, v jejich čele stáli primátor a purkmistr. Tento sbor se od poloviny 17. století začat nazývat magistrátem. Stále konal veřejné obnovy rady, ale už jen nepravidelně. K povinnostem města patřila také správa zádušních poddaných. K záduší patřil chrám sv. Jakuba, kostel sv. Jana, špitál a do roku 1647 i kaple Svatá Hora. Kostelníci se začali nazývat zádušními úředníky a na vlastní žádost se stali i zvoníky. Roku 1785 převzalo město patronátní právo nad kostelem a ujalo se i správy kostelního jmění. 46 Reforma ze 13. října 1792 vytvořila v městské správě instituci tzv. regulovaného magistrátu, čímž došlo k postátnění městské správy. Město začalo vykonávat i civilní soudní správu, která se vztahovala i na nešlechtické osoby duchovního stavu patřící k příbramskému vikariátu. Jeho soudní pravomoc se vztahovala také na města Nový Knín a Jílové. Nadřízenými úřady magistrátu se staly berounský krajský úřad a apelační soud v Praze. Regulovaný 45 46
Tamtéž, s. 55-56, 59. Tamtéž, s. 61-62, 64.
- 25 -
magistrát se skládal ze čtyř placených zkoušených právníků, purkmistra a tří radních. První radní zastával funkci sekretáře a druhý policejního komisaře. V roce 1797 došlo také k vynětí samosprávy Březových Hor z pravomoci horního úřadu a k jejímu podřízení vrchnostenské správě magistrátu. 47 Správní reorganizace v polovině 19. století vytvořila pojem místní obce. Tak vznikla i místní obec Příbram. Její území bylo v roce 1890 rozděleno na 5 čtvrtí: čtyři vnitřní a pátá, která zahrnovala osamělé domy na okraji ostatních čtyř částí. Příbram ztratila svůj titul královského horního města a zároveň přestala být pozemkovou vrchností. V čele města stály od této chvíle volené orgány: obecní výbor jako orgán řídící a usnášející se, obecní představenstvo jako orgán výkonný a starosta obce. S nárůstem počtu obyvatel vzrostl postupně i počet městských reprezentantů ze 17 na 36. Pro zvláštní obory obecní správy jmenoval výbor ze svého středu speciální komise. Od roku 1864 byly vytvářeny stálé odbory. Šlo o odbor hospodářský, finanční, školský a chudinský. Během let přibývaly další odbory, v roce 1928 už existovalo 19 odborů. 48 Vznikem Protektorátu Čechy a Morava došlo k rozdělení Českých zemí na oberlandráty, které v sobě zahrnovaly území několika politických okresů. Vykonávaly dohled nad okresními a obecními úřady svého obvodu. 49 Příbram patřila do obvodu pražského oberlandrátu. V letech 1943‒1945 se začaly prosazovat národní výbory jako organizace domácího odboje. Právní základ pro činnost národních výborů jako orgánů státní správy položil ústavní dekret prezidenta republiky ze dne 4. prosince 1944. Konkrétní směrnicí pro činnost národních výborů se stalo vládní nařízení č. 4/1945 Sb. o volbě a pravomoci národních výborů. 50 Vytvořením soustavy národních výborů došlo ke splynutí státní správy a samosprávy v jeden celek, který zůstal zachován do roku 1990. V Příbrami se ustavil okresní národní výbor (dále jen ONV) dne 5. května 1945. V jeho čele stál předseda František Pavlíček. Po návratu spolupracovníků národního odboje z koncentračních táborů došlo k jeho reorganizaci a vytvoření nového ONV se 24 členy pléna a osmičlennou radou.51 ONV spravoval kromě záležitostí okresního rázu i záležitosti městské správy, dokud se dne 25. května 1945 neustavil místní národní výbor (dále jen MNV) pro Příbram. V čele MNV Příbram stál předseda Ludvík Zíbrt. Plénum MNV se skládalo z 36 členů a rada z 12. 52 Změny v územním rozsahu okresu i města
47
Tamtéž, s. 73. Tamtéž, s. 75-77. 49 Jan JANÁK, Zdeňka HLEDÍKOVÁ, Jan DOBEŠ, Dějiny správy v českých zemích od počátků státu po současnost, Praha 2005, s. 408. 50 Tamtéž, s. 443. 51 Jana BAREŠOVÁ, Okresní národní výbor Příbram 1945‒199 0. Dílčí inventář, Příbram 2011, s. XV‒XVI. 52 SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Kronika Horního města Příbramě 1945, s 16‒17. 48
- 26 -
přinesl rok 1960. Nový příbramský okres byl jedním z největších v republice. Vznikl sloučením s okresem Dobříš a s částí okresů Blatná, Písek, Sedlčany, Milevsko a Hořovice. Město Příbram bylo na základě územní reformy rozšířeno o obec Zdaboř a osadu Nová Hospoda. 53 Stalo se okresním městem, kterým zůstalo až do roku 2002. Dosavadní MNV se dne 23. června 1960 proměnil v Městský národní výbor (dále jen MěstNV), v jehož čele stál dlouholetý předseda MNV František Junek. Změna politické situace v roce 1989 s sebou přinesla i změny v politické správě a samosprávě. Zákon České národní rady č. 425/1990 Sb. zrušil dosavadní soustavu okresních národních výborů a nahradil je okresními úřady, které vykonávaly pouze státní správu. K obnovení samosprávy došlo na základě ústavního zákona Federálního shromáždění č. 294/1990 Sb. Základní jednotkou územní samosprávy se znovu staly obce, které se dělily na města a ostatní obce (venkovské). 54 Podle zákona č. 367/1990 Sb. o obecním zřízení se městský národní výbor v Příbrami změnil na městský úřad, v jehož čele stál starosta obce. Orgány městského úřadu bylo obecní zastupitelstvo se 27 členy a desetičlennou obecní radou. Starostou města se stal Václav Chvál. 55 Reforma veřejné správy z roku 2000 ukončila existenci politických okresů. Na základě zákona o okresních úřadech č. 147/2000 Sb. skončila činnost okresních úřadů k 31. prosinci 2002. Veškeré pravomoce okresních úřadů přešly z největší části na obce. V souvislosti s reformou vznikla nová kategorie obcí - obec s rozšířenou působností. Přešla na ně státní správa v evidenci obyvatelstva a dokladů, záležitosti sociální péče, péče o zdravotně postižené občany apod. 56 Obcí s rozšířenou působností se stala Příbram, Dobříš a Sedlčany. Do správního obvodu Příbrami spadá celkem 68 obcí a území vojenského újezdu Brdy. 57
SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Kronika Horního města Příbramě 1960, s. 45−46, 64. Jan JANÁK, Zdeňka HLEDÍKOVÁ, Jan DOBEŠ, Dějiny správy v českých zemích od počátků státu po současnost, s. 481, 484‒485. 55 SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Obecní kronika hornického města Příbram 1990, s. 43, 46, 50. 56 Jan JANÁK, Zdeňka HLEDÍKOVÁ, Jan DOBEŠ, Dějiny správy v českých zemích od počátků státu po současnost, s. 481, 484. 57 SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram 2002, s. 83−84. 53 54
- 27 -
2. ZROD A VÝVOJ OCHOTNICKÉHO DIVADLA 2. 1 Ochotnické divadlo v 19. a 20. století Ochotnické divadlo je fenoménem, který se objevuje už od 17. století, ale doba jeho největšího rozvoje přišla se zakládáním ochotnických spolků v 19. století. Počátky spolkového života však nebyly jednoduché. Ochotníci naráželi ve 30. a 40. letech 19. století na nepřízeň státních orgánů, které si vymýšlely různé záminky k zamítnutí žádostí o povolení českých ochotnických představení. Ochotníky označovaly za nemravné lidi, namítaly, že divadlo jen odvádí měšťany od práce a kazí jejich mravy. Aby si zajistila svou existenci, začala ochotnická sdružení pomýšlet na přetvoření v pevně organizované družiny (příloha č. 2). Některá sdružení se začala řídit stanovami, které předkládala ke schválení úřadům, a do svého čela si volila „ředitele“. Pokud byla 30. a 40. léta 19. století dobou nepřízně, 50. léta jsou charakteristická bojem o existenci spolků. Po nástupu bachovského absolutismu došlo v roce 1850 k vydání divadelního řádu, který důsledně omezoval ochotnickou činnost, proto se často hrálo ilegálně bez povolení úřadů. Zakazovány byly i hry ve prospěch stavby Národního divadla. V roce 1852 byl vydán spolkový zákon, podle kterého musel se vznikem spolku souhlasit císař, ministerstvo vnitra nebo zemský politický úřad. Stát v tomto období povoloval jen ty spolky, které nemohly svou činností monarchii nijak ohrozit. Dohled nad spolky přešel do kompetence okresních úřadů a četnictva. Po obnovení ústavních svobod v 60. letech dochází k novému rozmachu ochotnického divadelnictví. Po vydání zákonů o právu spolčovacím a shromažďovacím mohly v Čechách začít působit řádně registrované ochotnické spolky. Definitivním právním podkladem pro jejich vznik se stal spolkový zákon z 15. listopadu 1867 (číslo 314 říšského zákoníku). Tento zákon zůstal v platnosti i po vzniku Československa. Spolkem se rozumělo dobrovolně organizované sdružení více osob za jistým, ne však výdělečným údělem podle úředně schválených stanov. 58 Jedním z důvodů provozování divadel byla potřeba kulturního vyžití obyvatel z izolovaných územních celků, např. horských oblastí. Druhým činitelem byla potřeba zajistit instituce a akce, na které stát a město vynakládaly málo peněz. Z výnosů divadelních představení se podporoval provoz sirotčinců, špitálů, starobinců a škol. Každé představení muselo
Eva DRAŠAROVÁ, Soupis právních předpisů a dokumentů ke spolčovacímu právu z fondů Státního ústředního archivu v Praze od poloviny 18. století do roku 1918, in: Sborník archivních prací, č. 2, roč. 40, Praha 1990, s. 301. 58
- 28 -
být povoleno krajským úřadem nebo zemským guberniem, později hejtmanstvím. Jednou z podmínek udělení povolení byl právě dobročinný účel představení. 59 V souvislosti se slavnostním kladením základního kamene Národního divadla se v roce 1868 pořádala valná hromada zástupců ochotnických spolků Čech a Moravy. Na této schůzi byla založena Divadelní jednota, první organizace sdružující ochotníky, která měla za úkol vypracovat jednotné stanovy pro všechny spolky. Druhý sjezd ochotnictva se konal v roce 1880 a vznikla zde Matice divadelní. 60 Matice divadelní nevyvíjela téměř žádnou činnost, proto byla o pět let později nahrazena Ústřední Maticí divadelních ochotníků českoslovanských (dále jen ÚMDOČ), která se stala skutečnou centrální organizací (příloha č. 3). Pořádala kurzy herectví a pomáhala spolkům v otázkách dramaturgie, vydávala praktické příručky o líčení, režii, deklamaci apod. Vydávala také několik odborných časopisů, např. Česká Thálie (1887‒1892), Thálie (1896‒1900), Divadelní listy (1899‒1904) a Divadlo (1903‒1914). Aby podpořila rozvoj divadelní činnosti, vydala edici divadelních her s názvem Ochotník. V dobách světových válek její činnost téměř ustala. Mužští členové spolků museli narukovat a veřejné sály a Sokolovny se zabíraly pro lazarety. Po skončení válečných dob byla její činnost opět postupně obnovována. 61 Stala se nejpočetnější organizací divadelních ochotníků. V roce 1927 sdružovala přes 2 000 spolků. 62 Zpočátku byly v ÚMDOČ zastoupeny i některé dělnické spolky, které si vytvořily svou sekci. Postupem doby však začaly uvažovat o vlastní organizaci, proto se v roce 1911 od Matice oddělily a založily Svaz dělnických divadelních ochotníků československých (dále jen DDOČ). 63 Základem repertoáru ochotnických spolků byla ve 30. a 40. letech 19. století tvorba Jana Nepomuka Štěpánka 64 a Václava Klimenta Klicpery65, ale postupně se začala hrát i díla
Vítězslava ŠRÁMKOVÁ - Jiří VALENTA, Místopis českého amatérského divadla, I. díl A-M, Praha 2001, s. 17. 60 Dějiny českého divadla III, Praha 1977, s. 176. 61 Tamtéž, s. 455. 62 Dějiny českého divadla IV, Praha 1983, s. 184. 63 Tamtéž, s. 455 64 Jan Nepomuk Štěpánek (1783-1844) pocházel z Chrudimi, vystudoval gymnázium v Litomyšli a filozofii s teologií v Praze. Po studiu nastoupil do Stavovského divadla jako nápověda. Postupně se stal pokladníkem a hlavním účetním. Od počátku spolupracoval s českým souborem divadla jako překladatel a ochotnický herec. Stál v čele ochotnického spolku „milovníků českého divadla“. Deset let řídil Stavovské divadlo. Byl rovněž redaktorem časopisu Česká včela. Z jeho her se hrály např. Čech a Němec, Obležení Prahy od Švejdů nebo Břetislav První, český Achilles, aneb Vítězství u Domažlic. 65 Václav Kliment Klicpera (1792-1859) pocházel z Chlumce nad Cidlinou. V patnácti letech odešel do Prahy, kde vystudoval staroměstské gymnázium a poté filozofii. Již za svých vysokoškolských studií hrál ochotnicky divadlo. V roce 1816 měla premiéru jeho první rytířská činohra Zdeněk ze Zásmuk. Po ukončení vysokoškolských studií pracoval jako gymnaziální profesor. K jeho hrám patří např. Blaník, Valdek, Hadrián z Římsů nebo Divotvorný klobouk. 59
- 29 -
Josefa Kajetána Tyla. 66 Výběr her vycházel hlavně z dramaturgie českého souboru Stavovského divadla v Praze, ale zaměřoval se na hry ze života. Občas se objevují ještě hry s biblickými motivy, ale postupně vymizely docela. Důležitou součástí ochotnické činnosti byla operní představení, která společnost považovala za projev vysoké kulturní vyspělosti. Tato představení bývala vždy zcela vyprodána. 67 V 50. letech patřily k nejvíce hraným dílům Šamberkovy 68 a Štolbovy 69 hry. Od 60. let se objevuje i Gogolův revizor a některé spolky si začínají troufat i na Shakespearova díla.70 Ochotničtí herci se snažili napodobit repertoár profesionálních scén, ale mnohem úspěšnější byli v menších dramatických formách. Šlo hlavně o aktovky, sólové výstupy zakončené kuplety, parodie loutkové hry a recitace. 71 Vypuknutí první světové války na čas přerušilo divadelní činnost. Po jejím skončení dochází k obrovskému nárůstu počtu členů existujících spolků a k zakládání mnoha nových. Největší část ochotnických spolků stále sdružovala ÚMDOČ. Ve 20. letech navázala styky s podobnými organizacemi v zahraničí a dala popud k uspořádání prvního mezinárodního sjezdu ochotnictva v Praze v roce 1926. Rovněž se snažila zajišťovat zájezdy ochotnických spolků do zahraničí za českým publikem. Ochotníci tak dostali možnost hostovat ve Vídni nebo v Drážďanech. Ve třicátých letech rozdělila ÚMDOČ oblast své působnosti do 44 okrsků, ve kterých začaly vznikat tzv. okrskové režisérské rady. Vytvořením nové samostatné republiky začala být národně uvědomovací funkce spolků anachronismem. Do popředí se tak znovu dostala základní funkce divadla ‒ poskytovat umělecký zážitek a zábavu ve volném čase. Nebylo to vždy jednoduché. Ochotnické divadlo mělo také za úkol zajišťovat hospodářský přínos. Často se tak stávalo, že spolek hrál jen pro své členy a repertoár se vybíral spíše z hlediska kasovního než uměleckého. Po roce 1918 byly v oblibě spíše zábavné hry než náročné umělecké kusy. 72 Jedním z výrazných rysů meziválečného období je snaha zvát
Josef Kajetán Tyl (1808-1856) se narodil v Kutné Hoře jako syn krejčího. V Praze vystudoval filozofii a poté se stal členem Hikmerovy kočovné divadelní společnosti. Aby si zajistil stálý příjem, přijal místo účetního v kasárnách v Praze. Takto zajištěn mohl pokračovat ve své překladatelské činnosti a tvorbě vlastních dramat. Později přijal místo ředitele českého Kajetánského gymnázia. Po roce 1848 se stal poslancem říšského sněmu. Byl také redaktorem časopisu Květy a dramaturgem Stavovského divadla. Po rozpuštění českého souboru se živil jako kočovný herec a zemřel v bídě. Z jeho her patří k nejznámějším Strakonický dudák, Lesní panna nebo Paní Marjánka, matka pluku. 67 Dějiny českého divadla II, s. 296. 68 František Ferdinand Šamberk (1838-1904) se narodil v Praze jako F. F. Schamberger. Začínal jako ochotník v soukromém Švestkově divadle. V polovině 50. let odešel na venkov ke kočovným divadlům. V roce 1859 se stal členem českého souboru ve Stavovském a poté v Národním divadle, kde působil až do roku 1901, kdy odešel na odpočinek. Z jeho děl patří k nejznámějším hry Podskalák, Palackého třída, Blázinec v prvním poschodí nebo Jedenácté přikázání. 69 JUDr. Josef Štolba (1846-1930) působil jako notář v Nechanicích a Pardubicích. Založil Městské divadlo v Radnici. Na jeho hry přijížděli např. Zeyer, Vrchlický, Stašek nebo Náprstek. Hry psal, sám hrál i vychovával herce. Z jeho her se hrají např. Maloměstští diplomaté, Vodní družstvo, Na letním bytě, Závěť nebo Peníze. 70 Dějiny českého divadla III, s. 178. 71 Tamtéž, s. 181. 72 Dějiny českého divadla IV, s. 185. 66
- 30 -
k pohostinským vystoupením ve svých představeních známé herce z profesionálních divadel. Dá se říci, že v období let 1918‒1939 prožívalo české ochotnické divadlo dobu klidného rozvoje. 73 Okupace českých zemí a začátek druhé světové války přinesly ochotníkům nemalé problémy. Ještě k 15. březnu 1939 působilo v Čechách a na Moravě asi 7 000 ochotnických spolků. Okupanti se však snažili jejich činnost co nejvíce omezit. Zásahy byly vedeny hlavně proti souborům začleněným do politických organizací nebo protifašistického hnutí. Dne 7. dubna 1941 byla zastavena činnost sokolských a orelských jednot a jejich divadelních souborů, v říjnu roku 1941 byly zrušeny úplně a jejich majetek zabaven. Ochotnická divadelní představení byla povolována jen na základě předběžného doporučení Veřejné osvětové služby. Předpokladem povolení byla politická spolehlivost a umělecká vyspělost. Obojí muselo být úředně přezkoušeno. Paradoxem je, že postavení většiny městských ochotnických divadel, hlavně těch, která byla organizována v ÚMDOČ, se dočasně upevnilo. Rušení spolků mělo za následek odstranění konkurence a tato divadla tak byla jedinými nositeli kultury v širokém okolí. 74 V roce 1944 došlo k totálnímu zákazu divadelních představení, ale ochotnické spolky se svou činností neustaly. V tajnosti připravovaly inscenace, se kterými chtěly vystoupit po skončení války. 75 Ihned po osvobození Československa v roce 1945 přestal platit zákaz veřejné divadelní produkce. Většina ochotnických spolků okamžitě obnovila svou činnost. Repertoár slavnostních zahajovacích představení tvořila hlavně česká klasika jako Stroupežnického Zvíkovský rarášek, Jiráskova Lucerna nebo Čapkova Matka. Činnost ochotnických spolků se opět naplno rozjela. V březnu roku 1948 byl schválen nový divadelní zákon, který rušil možnost soukromého podnikání v divadelní oblasti a stanovil, že ochotnické divadlo je rovnocenným partnerem profesionálního divadla. Herci tento zákon vítali s nadšením, ale netušili, že si brzy přestanou sami spravovat své záležitosti. Tento zákon totiž přinášel myšlenku, že je třeba vymanit soubory ze spolkové uzavřenosti vzniklé v minulosti a začlenit je do masových společenských organizací jako byly Revoluční odborové hnutí (ROH), Československý svaz mládeže (ČSM) nebo jednotná zemědělská družstva (JZD). Všechny spolky byly rozpuštěny a každý měl mít svého zřizovatele. Soubory tak ztratily právní subjektivitu včetně práva hospodařit se svým majetkem a musely se stát součástí některé organizace. 76 Složení ochotnických souborů odpovídalo době jejich existence. Nejaktivnějšími ochotníky byli drobní řemeslníci, živnostníci a zemědělci, tedy lidé ne příliš zámožní. Cesty českého amatérského divadla. Vývojové tendence, Praha 1998, s. 111-112, 114. Dějiny českého divadla IV, s. 540-542. 75 Tamtéž, s. 545. 76 Cesty českého amatérského divadla. Vývojové tendence, s. 175, 180-181. 73
74
- 31 -
V každém souboru se však už objevují i movitější kupci, obchodníci s bavlnou nebo s plátnem. Tito lidé byli „znalí světa“, protože vyjížděli za obchodem i do ciziny. Naučili se cizí jazyky a poznali poměry v okolních zemích. V oblastech s početnějším německým obyvatelstvem se členy ochotnických spolků stávali kněží, učitelé a různí úředníci. 77 Postupem doby se začala struktura členů nepatrně měnit. Kněží a učitelé začali spolky opouštět a místo nich se zvyšovalo zastoupení studentů. Jádro spolku i nadále tvořili řemeslníci, živnostníci a zemědělci. Pro svou činnost si však museli najít i odpovídající prostředí. Většina ochotnických souborů měla své spolkové místnosti v místním hostinci, kde ukládaly i své rekvizity a kostýmy. Ukládaly zde i rozebíratelná jeviště, která stála na sudech nebo na kozách. Na oponu se zobrazovaly hlavně výhledy na město, alegorie Thálie nebo výjevy z českých dějin. Pro malování opon a dekorací si ochotníci často zvali významné malíře. Např. v roce 1879 namaloval Alfons Mucha dekorace spolku v Ivančicích nebo roku 1904 Antonín Slavíček ochotníkům v Kameničkách. 78 Dekorační fundy obsahovaly základní typy scén: venkovskou chalupu a světnici, lesní krajinu, náměstí, rytířskou síň a vězení. Speciální dekorace, jako byla kostnice nebo most, se pořizovaly jen výjimečně. Dekorace se malovaly na papír, na makulaturu, např. na staré spisy z městských archivů, nebo na plátno. V inscenacích převládala snaha o maximální iluzi skutečnosti, o pravdivé zobrazení života. Nemalá pozornost se věnovala kostýmu. Objevovaly se originály lidových krojů nebo jejich přesné kopie. Vymýšlely se nové scénické efekty jako např. napodobení praskání ohně, padání sněhu a různé světelné efekty. Stejná péče byla věnována i dekoracím. Ochotníci si nechávali zhotovovat kopie historického nábytku a mnohé nákladné rekvizity dotvářející dějové prostředí. V první polovině 19. století začínala divadelní představení obvykle proslovem ředitele nebo deklamací českých básní. Večery se často skládaly ze dvou jednoaktových her a přestávky vyplňovaly hudební vložky nebo zpěv. Po divadle většinou následovala taneční zábava. 79 Mnohé spolky shromažďovaly výtěžky ze svých představení na jediný účel ‒ vybudování nové divadelní budovy ve svém městě. Podporovaly také organizace českých menšin, červený kříž, spolky invalidů, fondy pro osiřelé děti, přispívaly na české školství apod. 80 Velkou zásluhu měli čeští ochotníci při organizování sbírek na stavbu Národního divadla. 81 Dějiny českého divadla II, s. 293. Vítězslava ŠRÁMKOVÁ, Jiří VALENTA, Místopis českého amatérského divadla, s. 18. 79 Tamtéž, s. 16. 80 Dějiny českého divadla IV., s. 182-184. 81 Dějiny českého divadla III, s. 176. 77 78
- 32 -
2. 2 Ochotnické divadlo na Příbramsku Ochotnické divadlo v Příbrami navazuje na tradice pocházející již ze 17. století, kdy se Svatá Hora dostala do péče březnických jezuitů. Na prostranství před kostelem pořádali jezuité hry, většinou česky, ve kterých spoluúčinkovali také příbramští občané. Jejich záměrem bylo zpřístupnit a vysvětlit tajemství eucharistie všem lidem. Časem se vyvinuly tři druhy duchovních her: miracula (zázraky), která popisovala zázraky způsobené světci, dále planctus (nářky) popisující smutné výjevy pod křížem a mysteria (tajemství). Mysteria představovala hlavní tajemství víry a postupně se stávala nejoblíbenějšími duchovními hrami. Hrálo se pod širým nebem, později po dokončení dolních ambitů se hry přesunuly do jejich prostor. 82 Kromě zábavní funkce kladlo ochotnické divadlo hlavní důraz na rozvíjení národního vlastenectví. Příbram byla v 19. století městem se silným zastoupením německého obyvatelstva. Německý ráz měla převážně správa města a byl posilován i zásahy státu, který zaváděl němčinu jako úřední jazyk. Díky rozvinuté důlní těžbě sem přicházelo mnoho německých horníků a německých úředníků. Němčina byla jediným jazykem vrchního horního úřadu, který ve městě sídlil. Stávala se i módní řečí vyšších společenských vrstev města, ale nejširší vrstvy obyvatel i nadále mluvily česky. 83 První ochotnické divadlo bylo v Příbrami založeno asi v roce 1846. Popud k tomuto kroku dal horní lékař dr. Langmaier, který nechal vybudovat pro ochotníky jeviště. Divadlo sídlilo v hostinci U Černého orla (č. p. 156/I). Zájem o něj neustále rostl, ale prostory hostince byly příliš malé a nízké, aby pojaly větší množství diváků. V roce 1848 se příbramský měšťan Augustin Čečatka rozhodl postavit nový hostinec s názvem U zlatého anděla, (v místě u pivovaru, kde později stála synagoga). Na žádost místního obchodníka Antonína Cinka nechal Augustin Čečatka přizpůsobit taneční sál také pro divadelní produkce a zřídil zde i galerii s dvěma pokoji, určenými pro šatnu. Jeviště z hostince U černého orla však bylo příliš malé pro nový sál, navíc dekorace byly chatrné. Obchodník Antonín Cink požádal městskou radu o darování vhodného dřeva a na své vlastní útraty pořídil zařízení jeviště. Plátno na dekorace a oponu daroval ochotníkům obchodník Jan Neuner. 84 Antonín Cink pak na své vlastní útraty objednal u akademického malíře Seiberta výzdobu opony, kulis a proscenia. 85 V roce 1850 se v nově upraveném divadle začalo hrát. 86 Po třech letech činnost ochotníků postupně klesala, až téměř ustala. K jejímu obnovení došlo v roce 1861, kdy studenti techniky začali o prázdniFrantišek Xaver HOLAS, Dějiny poutního místa mariánského Svaté Hory u Příbramě, Příbram 1929, s. 279280. 83 Věra VELEMANOVÁ, Ochotnické divadlo na Příbramsku, in: (malý místopis), In: Vlastivědný sborník Podbrdska č. 6, Příbram 1999, s. 51-52. 84 František ŽID, Divadlo v Příbrami před sto lety, Od stříbrných hor 1947, roč. XIV, č. 2, s. 29-30. 85 Prostor před jevištěm. Obvykle mezi jevištěm a vlastním hledištěm, těsně před oponou nad orchestrem. 86 František DOLEJŠÍ, Počátky ochotnického divadla v Příbrami, České právo II, č. 1 ze 4. 1. 1907 (Příbram). 82
- 33 -
nách znovu pořádat divadelní představení. Veškeré potřeby pro provozování divadla zakoupila v roce 1863 příbramská obec a zavázala se splatit Antonínu Cinkovi celou částku za výdaje s jejich pořízením, která činila 531 zl. Každý rok mělo být Antonínu Cinkovi vyplaceno 100 zl., pokud budou ochotníci aspoň čtyřikrát do roka vystupovat. 87 Vedle nově vzniklého ochotnického souboru působily ve městě ještě vlastenecké spolky Slovanská lípa a Sbor měšťanských ostrostřelců. Sbor měšťanských ostrostřelců je nejstarším příbramským spolkem. Za první doloženou zmínku o existenci ostrostřelců se dá považovat rok 1741. Jako uniformovaná střelecká společnost existovali od roku 1838 po schválení c. k. krajským úřadem. Sbor měšťanských ostrostřelců se nevěnoval divadelní činnosti, ale významně se podílel na společenském dění ve městě. Inicioval stavbu městských lázní a v roce 1837 vybudoval novou Střelnici místo nyní už nevyhovující dřevěné. Součástí dvoupodlažní budovy v empírovém slohu byl taneční sál, kuřácký salon, herna, jídelna a kuchyně. Tyto prostory byly k dispozici všem obyvatelům města a ochotnické spolky je hojně využívaly pro svá představení. Po rozšíření Střelnice o jedno křídlo v roce 1842 se z ní stalo jedno z nejvýznamnějších kulturních center Příbrami. 88 Nástup Bachova absolutismu činnost ochotníků značně ochromil. Členové zrušeného vlasteneckého spolku Slovanská lípa se sdružili v nepolitický spolek Měšťanská beseda, který se stal centrem kulturního dění. Po uvolnění, které přinesl rok 1861, založil svůj divadelní odbor. Pro své členy zařídil knihovnu, pořádal koncerty, zábavy a přednášky. Nejprve sídlil v hostinci U Zlatého anděla, v roce 1871 se přestěhoval do hostince Střelovna (č. p. 56/II). 89 Nakonec se natrvalo usadil v bývalém domě Václava Bosáčka (č. p. 1/II, příloha č. 4), který roku 1874 koupil a nechal přestavět příbramský sládek a mecenáš všech kulturních podniků Šebestián Klička.90 Velký sál tohoto domu byl potom využíván jak příbramskými divadelními ochotníky, tak kočovnými společnostmi, ale byly zde pořádány také plesy a studentské taneční kurzy. 91 Kromě Měšťanské besedy měli významný podíl na rozvoji divadelní činnosti také studenti příbramských škol a místní Sokol, založený v roce 1862. Tělocvična Sokola (č. p. 162/I,
SOkA Příbram, fond Archiv města Příbramě, S, inv. č. 512, kart. 14. Jan ŠÍBLO, Příbramští ostrostřelci, in: Podbrdsko, roč. XX, Příbram 2013, s. 59, 62, 77-78. 89 Své jméno získala budova podle toho, že byla vystavěna společností ostrostřelců. Dne 6. května 1838 byla vysvěcena a ještě téhož dne se konala první slavnostní střelba do vymalovaných terčů. V roce 1955 byla zbourána kvůli stavebním závadám a značné zchátralosti. In: Jindřich V. Bezděka, Příbramské hostince 1914 a jejich historické zajímavosti, Příbram. 90 Šebestián Klička měl v letech 1866-1902 v nájmu městský právovárečný pivovar v Příbrami. Patřil k nejúspěšnějším příbramským podnikatelům. V době jeho působení v čele firmy došlo k modernizaci provozu podle nejnovějších technologií. Byl členem a mecenášem řady spolků a vzdělávacích organizací. 91 Státní okresní archiv Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, Památní kniha národního divadla v Příbrami, nestr 87 88
- 34 -
příloha č. 5) byla až do roku 1959, kdy vznikla profesionální scéna, nejprostornějším sálem v Příbrami. 92 Na tomto místě je třeba se zmínit ještě o pěveckém spolku Lumír ‒Dobromila, který vznikl sloučením dvou samostatných pěveckých spolků Lumír a Dobromila. Mužský sbor Lumír vznikl v roce 1860 podle vzoru pražského Hlaholu. K založení ženského spolku s názvem Dobromila došlo v roce 1872. Oba sbory spolu úzce spolupracovaly a pořádaly společné koncerty. Ke sloučení do společného tělesa došlo v roce 1892 při příležitosti dobročinného koncertu věnovanému obětem důlní katastrofy. Mezi členy pěveckého spolku patřili významní obyvatelé města, jmenujme např. regenschoriho kostela sv. Jakuba Jiřího Skočdopole nebo sládka Šebestiána Kličku. Jako sbormistr působil ve spolku Lumír-Dobromila první rektor Vysoké školy báňské Josef Theurer. Spolek spolupracoval s ostatními spolky, které ve městě působily. Měšťanská beseda Příbram využívala pěvecký sbor k oživení přestávek mezi přednáškovými cykly, které pořádala. Spolek Lumír-Dobromila se podílel na šíření kultury ve městě také tím, že uvedl několik operních představení. 93 Pořádání divadelních představení vyžadovalo také určité bezpečnostní podmínky. Proto byly od roku 1884 sestavovány komise, které měly prohlédnout všechny budovy sloužící k provozování divadelních představení. Jejich úkolem bylo zkontrolovat samotnou stavbu, její zařízení a hlavně zabezpečení objektu např. proti požáru. Komise se měly skládat z jednoho zástupce místního politického úřadu, dvou zástupců obecního úřadu, několika nepředpojatých znalců, jednoho zástupce hasičského sboru a lékaře. 94 V roce 1908 došlo k vytvoření tzv. Stankovského okrsku ÚMDOČ. Popudem jeho vzniku byla snaha vytvořit v Příbrami organizační jednotku právě vzniklého Osvětového svazu v Praze. Pořádal cykly přednášek z různých oborů a přednášející vyjížděli i do okolí města. Vytvářel vlastní knihovny v jednotlivých obcích okolo Příbrami. Sdružoval všechny spolky, které měly podle stanov vzdělávat společnost. Spolky měly vzdělávacímu sboru podávat zprávy o svých činnostech. Prvním předsedou vzdělávacího sboru se stal prof. Dr. Josef Theurer. Své jméno získal okrsek podle osoby Josefa Jiřího Stankovského, herce, překladatele a autora původních divadelních her. Z jeho děl je nejznámější hra Vlastencové z Boudy (1878) o počátcích českého divadla na konci 18. století a historické romány Dobrodruzi, Král a biskup. Tvořil také pod pseudonymem Diavolus.
Petr PADEVĚT, Příspěvek k dějinám ochotnického divadla na Příbramsku, 1988, str. 11. Vladimír VEPŘEK, K počátkům hlaholského hnutí v Příbrami. Založení mužského pěveckého spolku Lumír a první perioda jeho činnosti (1861-1868), in: Podbrdsko, roč. I, Příbram 1994, s. 51-53. 94 Nařízení o vytvoření komisí pro kontrolu budov, kde se provozuje divadlo, SOkA Příbram, Archiv města Příbrami, kart. 32, inv. č. 578. 92 93
- 35 -
Divadelní představení přitahovala kromě dospělých návštěvníků také školní mládež a ne vždy se hra pro ni hodila. Proto vydala okresní správa politická v roce 1928 nařízení, aby všichni provozovatelé oznamovali na svých vývěskách, zda je hra přístupná školní mládeži. Žáci základních škol směli navštěvovat divadlo pouze v doprovodu svých rodičů a s písemným souhlasem svého třídního učitele. Středoškoláci mohli představení navštívit, pokud nebyla jeho účast zakázána učitelským sborem.95 Hraní divadla se stále rozšiřovalo, a proto začaly vznikat i studentské a dělnické spolky. Jednotlivé spolky spolu také spolupracovaly. Svědčí o tom sjezdy, pořádané ÚMDOČ, které se konaly vždy v určitých městech ve spádových oblastech Čech. V Příbrami se takový sjezd konal dne 29. července 1923 v sále hotelu Buchar. Účastnily se ho spolky divadelních ochotníků na Březových Horách, divadelních ochotníků v Litohlavech, divadelních ochotníků z Karlovy Huti, zábavní a čtenářský spolek Kosové na Březových Horách, Lubomír Tetín, divadelních ochotníků Jednota ve Starém Podlesí, Tyl Dejnice u Plzně, Beseda Stankovský ve Vysoké Peci, Spolek divadelních ochotníků v Rožmitále pod Třemšínem, divadelních ochotníků Miláček na Drmlově Poli, divadelních ochotníků Vlastimil, Beseda Havlíček Praha a Komenský Borotice u Dobříše. Jako zástupce ÚMDOČ se sjezdu účastnil přímo její starosta dr. František Herman. Hovořilo se o poslání ochotnictva, o jeho cílech a perspektivách. 96 V roce 1926 vznikl Spolek pro zbudování Městského divadla v Příbrami, který měl jediný cíl ‒ shromáždit dost finančních prostředků na vybudování profesionální scény. Tato meta byla splněna v roce 1959. Po otevření příbramského profesionálního divadla spolek pro jeho zbudování ukončil svou činnost. Velký zájem o divadelní činnost v Příbrami dokládá i konání divadelního kurzu v březnu 1936, který pořádal okresní osvětový sbor ve třech nedělních odpoledních. Přednášejícími na tomto kurzu byli Ing. Emil Nevyjel, Ing. František Fuka, disponent Jaroslav Baloun a bývalý přední herec brněnského divadla, nyní inspektor pojišťovny, Antonín Vaněk. Přednášky doplňovaly také praktické ukázky hereckého umění. 97 Další kurz proběhl v roce 1946. V tomto roce byl vydán nový divadelní zákon, podle kterého nemůže provozovat divadlo spolek, který nebude mít režiséra a představitele, kteří mají zkoušky z divadelních vědomostí. Proto uspořádala Okresní rada osvětová v Příbrami společně s ÚMDOČ divadelní kurz pro příbramský okres. Konal se ve dnech 1., 8., 15. a 29. prosince 1946 v budově Měšťanské chlapecké školy na Příkopech. Protože náklady na kurz obnášely asi 12 000 Kč, bylo určeno,
95
Nařízení okresní správy politické o návštěvách představení školní mládeží, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 6. 96 Petr PADEVĚT, Příspěvek k dějinám ochotnického divadla na Příbramsku, s. 11-12. 97 Od stříbrných hor 1936, roč. VIII, č. 8, rubrika Kronika, s. 128.
- 36 -
aby každý spolek zaplatil před zahájením kurzu za svého člena 100 Kč a za každého dalšího 30 Kč. Zúčastnit se mohli i ostatní zájemci o divadlo, kteří zaplatili 50 Kč kurzovného. Posluchači vyslechli přednášky o kostýmování, líčení, úkolech osvětové péče, orgánech a administrativě ÚMDOČ, vzniku a vývoji divadelní hry, výtvarnictví, organizaci divadelních představení, vytvoření dané role, režisérské práci, gramatické stránce jevištní mluvy a společenské výchově. Poslední den kurzu byl vyhrazen pro složení závěrečných zkoušek. Po uplynutí kurzu nemohl získat povolení pro divadelní představení žádný spolek, který by neměl školené činovníky. 98 S provozováním kulturních podniků souvisel i způsob schvalování vstupenek, který prošel několika změnami. Dne 30. listopadu 1946 vydal úřad Místního národního výboru v Příbrami (dále jen MNV) nařízení, že veškeré vstupenky musí být předloženy úřadu MNV k orazítkování i v případě, že podnik nepodléhá dávce ze zábav. Chtěl tak zamezit obcházení řádného placení sociálních dávek. Pořadatelé zábav byli totiž povinni platit z každé vstupenky sociální dávky k veřejným účelům. Objevily se totiž případy, že se do předprodeje vstupenek dostaly lístky bez řádného orazítkování. Rovněž se vybíralo i dobrovolné vstupné a tzv. režijní příspěvky, tj. ceny, které nebyly přesně stanoveny. Podle nálezu Nejvyššího správního soudu se smělo vybírat pouze přesně stanovené vstupné. Pokud by spolek neplnil nařízení úřadů MNV, nebudou jeho podniky povoleny, pořadatelé a předprodejci budou donuceni k náhradě škody a potrestáni podle zákona a ustanovení o dávce ze zábav. 99 O rok později byla nařízení MNV ještě zpřísněna. Bylo zakázáno prodávat pozvánky, poukázky a legitimace, které by se při vstupu do divadla měnily za vstupenky. Od dávky byly osvobozeny pouze osoby, které vykonávaly kontrolní, dozorčí, bezpečnostní nebo zdravotní službu, žurnalisté, podnikatelé zábav, zřízenci a personál potřebný v podniku. Vstupenky musely být od roku 1947 opatřeny kontrolními útržky a úředně orazítkovány, jinak nebyly platné. 100 Poslední změnou bylo zavedení povinného užívání tzv. univerzálních vstupenkových bloků. Jiné druhy vstupenek byly přísně zakázány. 101 Velké množství podniků, které si vzájemně konkurovaly, přivedlo kulturní referát na myšlenku podchytit a zorganizovat kulturní činnost v Příbrami. Dne 4. května 1948 se konala v zasedací síni Okresního národního výboru (dále jen ONV) v Příbrami schůze o sjednocení
Vyhláška Okresní rady osvětové o konání divadelního kurzu, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 20. 99 SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 20. Vyhláška MNV o dávce ze zábav 100 SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 21. Vyhláška MNV v Příbrami z 3. ledna 1947 101 SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 22. Vyhláška MNV o zavedení univerzálních vstupenkových bloků ze dne 18. února 1948 98
- 37 -
kulturní činnosti v Příbrami. 102 Podle návrhu školského a osvětového referenta ONV Jana Topinky by mělo dojít ke sdružení všech spolků a odborů, které provozují kulturní činnost. Vzniklo by tak jediné sdružení s ústředním výborem, které by rozhodovalo o rozmístění kulturních podniků. Zabránilo by se tak hromadění podniků stejného druhu ve stejném období a následné konkurenci. Ústřední výbor by se skládal z předsedy, místopředsedů, pokladníka, jednatele a zástupců odborů. Odbory měly být tři: divadelní, hudebně‒pěvecký a vzdělávací, který by měl na starosti pořádání přednášek, recitací nebo filmových promítání. Každý odbor by měl svůj vlastní výbor. Výtěžky ze všech podniků by plynuly do ústřední pokladny, odbory by z nich získávaly zálohy a finanční prostředky na pořádání svých představení. 103 Tento návrh se setkal s všeobecným souhlasem všech zúčastněných. V roce 1950 vznikla v Příbrami také stálá dětská scéna. Svou činnost zahájila dne 22. října v místnostech bývalé Pražské kavárny a nesla název Stálá dětská scéna při Okresní osvětové besedě. Do konce roku sehrála celkem 24 maňáskových představení, největší úspěch měla hra „Míček – Flíček“ od autora Jana Malíka. Tato hra byla hrána celkem pětkrát a pro svou oblibu si ji vybral i plzeňský rozhlas. Došlo k jejímu zaznamenání na zvukový pás pro pásmo s názvem Hrajeme divadlo pro hornické děti. Tento záznam byl odvysílán v pátek dne 12. ledna 1951 na okruhu M. Soubor Stálé dětské scény měl celkem 33 členů (19 mužů a 14 žen). V čele souboru stáli profesor J. Brožovský, V. Bouší, J. Laffar a působili zde loutkáři L. Eberle a F. Blažek. Herci loutkové scény se účastnili exkurze do pražských maňáskových divadel, kde také hostovali se svým repertoárem. Stálá dětská scéna hrála každou neděli vždy dvě představení ve 14 a 17 hodin a zajížděla i na venkov. 104 Divadelnictví ve městě Příbram se opírá o hlubokou kulturní tradici. Již před vznikem zákona o právu spolčovacím zde existovala sdružení, která pořádala divadelní představení. Tento zákon z roku 1867 jim poté umožnil působit dále jako zákonem uznané spolky, s vlastními stanovami, činovníky a majetkem. Počátky ochotnického divadla nebyly jednoduché. Herci naráželi na nepochopení ze strany obyvatel města i úřadů. Pro úředníky byli ochotníci pouze komedianti, kteří odvádějí slušné lidi od poctivé práce. Přesto se své činnosti nevzdali.
SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, inv. č. 22, 1948, kart. 2, Oznámení Okresní rady osvětové v Příbrami o konání schůze o sjednocení kulturní činnosti v Příbrami. 103 SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, inv. č. 22, 1948, kart. 2, Vyhláška Okresní rady osvětové v Příbrami o vytvoření kulturního sdružení ze dne 20. března 1948. 104 Od stříbrných hor 1951, roč. XVIII, č. 7, rubrika Kronika. 102
- 38 -
3. OCHOTNICKÉ SPOLKY PŮSOBÍCÍ NA ÚZEMÍ DNEŠNÍ PŘÍBRAMI 3. 1 Měšťanská beseda Příbram Měšťanská beseda patří k nejstarším příbramským spolkům. Její vznik není přesně datován, ale víme, že vznikla přeměnou pobočky Slovanské lípy, která byla v Příbrami založena v roce 1849. Zakladatelem Slovanské lípy byl příbramský měšťan Jan Mixa, voskář. V jeho domě č. p. 229 (v Dlouhé ulici) se scházeli její členové, kromě Jana Mixy ještě P. Prokop Ondrák, příbramský děkan a český spisovatel, Karel Hail, obchodník, poštmistr a dlouholetý purkmistr města Příbram, Josef Frič, horní správce, Josef Procházka, měšťan a řezbář a František Jaroška, obchodník.105 Roku 1849 došlo k vydání prozatímního spolkového zákona, který sice existenci politických spolků nezakazoval, ale svými podmínkami jejich činnost prakticky znemožňoval. Politické spolky také nesměly mít žádné pobočky, proto Slovanská lípa v Praze doporučila všem svým odbočkám, aby existovaly dál jako samostatné čtenářské spolky. Tento postup zvolila i příbramská pobočka, svou činnost změnila na vzdělávací a stala se tak základem Měšťanské besedy. 106 Počet členů se neustále zvyšoval a Měšťanská beseda potřebovala najít vhodné prostory pro svou činnost. Místo svého působení změnila několikrát. V roce 1850 se přestěhovala do hostince U Heroltů (č. p. 108/I) 107 a odtud do hostince U Zlatého anděla.108 V roce 1871 byl hostinec prodán židovské obci, která si zde chtěla zřídit synagogu, ale dohodla se s Besedou, že smí v tomto domě zůstat až do května roku 1873. 109 V roce 1871 se spolek přesunul do hostince Střelovna (č. p. 56/II). 110 Nakonec se natrvalo usadil v bývalém domě Václava Bosáčka (č. p. 1/II, příloha č. 4), který roku 1874 koupil a nechal přestavět příbramský sládek a mecenáš všech kulturních podniků Šebestián Klička. 111 Velký sál tohoto domu byl potom využíván jak příbramskými divadelními ochotníky, tak kočovnými společnostmi, ale byly zde pořádány také plesy a studentské taneční kurzy.
Josef VRÁTNÝ, Slovanská lípa v Příbrami, in: Od stříbrných hor 1949, roč. XVII, č. 7, s. 91. Pavlína BENEŠOVÁ, Měšťanská beseda v Příbrami 1850-1914, in: Spolkový život v Čechách v 19. a na počátku 20. století. Sborník k životnímu jubileu Jany Englové, Ústí nad Labem 2005, s. 111. 107 SOkA Příbram, fond Okresní úřad Příbram, inv. č. 690, sign. 8/5-8, kart. 98, Oznámení okresnímu úřadu o zahájení činnosti Měšťanské besedy v místnostech hostince U Heroltů. 108 Národní archiv (dále jen NA) Praha, fond České místodržitelství (dále jen ČM) 1856-1884, sign. 30/6/333, kart. 1276, Zápis z valné hromady konané 27. prosince 1862. 109 Horymír 1871, roč. I, č. 41, rubrika Zprávy. 110 Své jméno získala budova podle toho, že byla vystavěna společností ostrostřelců. Dne 6. května 1838 byla vysvěcena a ještě téhož dne se konala první slavnostní střelba do vymalovaných terčů. V roce 1955 byla zbourána kvůli stavebním závadám a značné zchátralosti zbourána. In: Jindřich V. Bezděka, Příbramské hostince 1914 a jejich historické zajímavosti, Příbram 111 Šebestián Klička měl v letech 1866-1902 v nájmu městský právovárečný pivovar v Příbrami. Patřil k nejúspěšnějším podnikatelům. V době jeho působení v čele firmy došlo k modernizaci provozu podle nejnovějších technologií. Byl členem a mecenášem řady spolků a vzdělávacích organizací. 105 106
- 39 -
Členem spolku Měšťanská beseda se mohl stát každý, kdo byl schválen výborem Besedy. Kromě výše zmíněných zakládajících členů byli ve výboru Besedy ještě řídící učitel Šebestián Malý, učitel Josef Wimmer, kominík František Pleticha, kupec Jan Šembera, magistr farmacie Čeněk Hnilica, majitel hospodářství Václav Houska, hodinář Jan Šplíchal a řezník Josef Braniš. 112 Výše členských příspěvků byla podle stanov určena na 2 zl. ročně a noví členové zaplatili ještě 1 zl. jako vstupné. 113 Na základě stanov z roku 1852 byly členské příspěvky sníženy na 1 zl. 20 kr. a poplatek pro nové členy se zvýšil na 2 zl. 114 K novému zvýšení členských příspěvků o 10 kr. došlo v roce 1880. 115 Podle přehledu spolků dochovaných ve fondu Okresní úřad Příbram „povstal“ spolek v roce 1853, v červenci roku 1865 pak došlo ke změně stanov a oficiálnímu schválení vzniku Měšťanské besedy. Jejím předsedou se stal příbramský měšťan a obchodník Josef Procházka, vlastník domu č. p. 297 v Příbrami. Spolek měl celkem 160 členů a základní jmění v hodnotě 600 zl., které zahrnovalo kulečník, nářadí a knihovnu. 116 Rok 1853 byl pro Besedu klíčový. V tomto roce došel spolku dopis od c. k. podkrajského úřadu, který upozorňoval, aby Beseda skončila s politickým vystupováním, jinak bude její činnost zastavena. 117 Proti tomuto rozhodnutí podala Beseda žádost k zemské vládě v Praze, aby spolek směl dále vykonávat svou činnost. Přiložila i schválené stanovy a členové podepsaní pod žádostí se označili za zakládající členy. 118 Činnost spolku však byla zakázána do doby, než dojde ke kontrole účtů c. k. ministerstvem. Tato prohlídka byla stanovena na 21. října 1853 a provedl ji místní policejní úřad. 119 Po vykonané prohlídce účtů byla spolková činnost zastavena. Na základě dopisu příbramského zastupitelstva bylo nařízeno rozdělit majetek Besedy, jak to nařizují stanovy z roku 1852, tj. uhradit všechny dlužné částky a zbývající majetek rozdělit mezi skutečné členy. 120 Knihovna Besedy se dostala do správy členů Josefa Procházky, Františka Pletichy, Jiřího Skočdopole (regenschoriho u sv. Jakuba) a Ladislava Štěcha, byla přestěhována do míst-
Josef VRÁTNÝ, Slovanská lípa v Příbrami, in: Od stříbrných hor 1949, roč. XVII, č. 7, s. 91. SOkA Příbram, fond Měšťanská beseda Příbram, inv. č. 1, č. kn. 1, Hlavní kniha Měšťanské besedy, Stanovy spolku. 114 SOkA Příbram, fond Měšťanská beseda Příbram, inv. č. 8, kart. 1, Stanovy spolku z roku 1852. 115 SOkA Příbram, fond Měšťanská beseda, inv. č. 2, č. kn. 2, Hlavní kniha měšťanské besedy 1874-1884, Zápis z výborové schůze konané 5. dubna 1880. 116 SOkA Příbram, fond Okresní úřad Příbram, inv. č. 624, sign. 8/5-1, kart. 54, Statistické přehledy. 117 SOkA Příbram, fond Měšťanská beseda Příbram, inv. č. 8, kart. 1, Zápis z výborové schůze konané dne 12. července 1852. 118 SOkA Příbram, fond Měšťanská beseda Příbram, inv. č. 8, kart. 1, Dopis Měšťanské besedy zemské vládě; Zápis z výborové schůze konané 23. června 1853. 119 SOkA Příbram, fond Měšťanská beseda Příbram, inv. č. 8, kart. 1, Dopis od příbramského zastupitelstva z 20. října 1853. 120 SOkA Příbram, fond Měšťanská beseda Příbram, inv. č. 8, kart. 1, Dopis příbramského zastupitelstva z 18. února 1854. 112 113
- 40 -
nosti společnosti ostrostřelců, kde dále probíhalo půjčování knih. Ostatní majetek spolku byl prodán v dražbě, jejíž výnos činil 87 zl. a 31 kr. 121 K obnovení činnosti spolku došlo až v červnu 1861 potvrzením c. k. místodržitelství. Ihned poté vytvořila Měšťanská beseda nové stanovy, které zachovávaly některé články ze stanov z roku 1852. Rozlišovaly členy skutečné a přispívající. Skutečným členem se mohl stát každý, kdo se ohlásil u besedního výboru a zavázal se platit členské poplatky a složil i určitý vstupní poplatek nebo dar. Přispívající člen se svým vstupem do spolku zavazoval k placení besedních příspěvků. Každý, kdo po dobu¾ roku nezaplatil členský příspěvek, byl automaticky pokládán za člena, který ze spolku vystoupil. Novinkou bylo zřízení tzv. čestného soudu. Rozhodoval o vyloučení člena, který se prohřešil proti zákonu nebo besednímu řádu. Skládal ze členů výboru a dalších šesti osob. 122 Zvláštní postavení ve spolku měli studenti místní báňské akademie. Protože se předpokládalo, že jejich členství skončí s dokončením jejich studií, neměli aktivní ani pasivní volební právo 123 a jejich jména byla vedena v odděleném seznamu. 124 V roce 1864 se konala valná hromada, z jejíchž voleb vzešlo představenstvo ve složení:
předseda:
Josef Procházka,
pokladník:
Šebestián Malý,
výbor:
František Pleticha, Jan Šubrt, Alois Kulhánek, Jiří Márinc, Antonín Cink, Josef Steker, Václav Landsinger,
náhradníci:
Antonín Vojáček, Josef Černý, Blažej Mixa, zemský poslanec,
revizoři účtů: Karel Hail, purkmistr, Josef Wimmer,
SOkA Příbram, fond Měšťanská beseda Příbram, inv. č. 8, kart. 1, Zápis z mimořádné výborové schůze konané 19. března 1854.; Zápis z dražby majetku Měšťanské besedy konané 22. března 1854. 122 SOkA Příbram, fond Okresní úřad Příbram, inv. č. 690, sign. 8/5-8, kart. 98, Stanovy Měšťanské besedy z roku 1861. 123 SOkA Příbram, fond Měšťanská beseda Příbram, Hlavní kniha 1874-1884, inv. č. 2, č. kn. 2, Zápis z výborové schůze konané dne 4. února 1879 124 SOkA Příbram, fond Měšťanská beseda Příbram, Hlavní kniha Měšťanské besedy, inv. č. 1, č. kn. 1, Seznam akademiků. 121
- 41 -
Václav Adam 125 Měšťanská beseda pořádala pro své členy maškarní a silvestrovské zábavy, věnečky, mikulášské zábavy ve prospěch chudých dětí. Věnovala se také dobročinnosti, výtěžky z akcí pak většinou směřovaly k podpoře ostatních spolků. Pomoc spolkům se projevovala také tím, že Beseda poskytovala spolkům své prostory k provozování jejich představení. Dne 27. července 1892 věnovala Beseda výtěžek dobročinné akce vdovám a sirotkům po hornících, kteří zahynuli při důlní katastrofě 31. května 1892. 126 V roce 1883 rozdělila Beseda svou činnost do tří kategorií a založila tři odbory. Vznikl odbor literární, divadelní a pěvecko‒hudební. V čele odborů stál volený zástupce a odbor divadelní volil ještě svého režiséra. 127 Odbor literární si vytkl za cíl zřízení veřejné knihovny a čítárny. 128 Divadelní odbor měl sedm členů a jeho úkolem bylo vypracovat domácí řád, který by sloužil jako klíč při obsazování úloh divadelních představení. 129 O činnosti odboru pěvecko‒hudebního odboru se nedochovaly žádné zprávy, zřejmě proto, že v této době působil v Příbrami pěvecký spolek Lumír‒Dobromila . Měšťanská beseda často spolupracovala s Lumírem‒Dobromilou, který svým pěveckým vystoupením vyplňoval přestávky v přednáškových cyklech pořádaných besedou. Cílem Měšťanské besedy bylo také mít svůj vlastní dům. V roce 1872 se ustanovil čtyřčlenný sbor, který měl za úkol vypracovat podrobný návrh. Peníze na realizaci se měly zajistit dobrovolné příspěvky a dary, pro které byla založena zvláštní vkladní knížka a zřízen stavební fond. 130 Úmysl postavit vlastní spolkový dům se postupně přetvořil v ideu postavit budovu, kde by se zřídilo stálé divadlo pro potřeby celého města. V této záležitosti jednala také s příbramskou obcí. Příbramská obec přislíbila dar ve výši 10 000 zl. Beseda dostala nabídku na koupi několika domů a pozemků, ale všechny ztroskotaly kvůli příliš vysoké ceně. 131 Jednou z nabídek byl i dům Šebestiána Kličky, ve kterém Měšťanská beseda sídlila, cena 120 000 K však byla příliš vysoká. 132 Podle údajů v pokladní knize z let 1923‒1930 měl spolek Měšťanská beseda k dispozici obnos ve výši 42 000 K. Jak je vidět, spolek nestihl sehnat
SOkA Příbram, fond Okresní úřad Příbram, inv. č. 690, sign. 8/5-8, kart. 98, Zápis z valné hromady Měšťanské besedy konané dne 28. prosince 1864. 126 SOkA Příbram, fond Měšťanská beseda Příbram, Kniha protokolů 1884-1895, inv. č. 3, č. kn. 3, Zápis z výborové schůze konané 28. července 1892. 127 SOkA Příbram, fond Měšťanská beseda Příbram, inv. č. 2, č. kn. 2, Hlavní kniha Měšťanské besedy, Zápis z výborové schůze konané 4. ledna 1883. 128 SOkA Příbram, fond Měšťanská beseda Příbram, inv. č. 2, č. kn. 2, Hlavní kniha Měšťanské besedy, Zápis z výborové schůze konané 9. února 1883. 129 Horymír 1883, roč. XIII, č. 4, rubrika Zprávy, Z Měšťanské besedy. 130 SOkA Příbram, fond Měšťanská beseda Příbram, inv. č. 1, č. kn. 1, Hlavní kniha Měšťanské besedy, Zápis z valné hromady konané 5. ledna 1872. 131 SOkA Příbram, fond Archiv města Příbramě, S, inv. č. 645, kart. 38. 132 Horymír 1910, roč. XL, č. 50, rubrika Zprávy. 125
- 42 -
dostatečnou sumu na nákup vhodné nemovitosti. 133 Jedním z důvodů nedostatečných příjmů mohlo být také vydělení Čtenářské besedy Barák, ke kterému došlo v roce 1884. Odešla tak i část členů, a tím se snížily příjmy z členských příspěvků. 134 Nájemné spolkových prostor se neustále zvyšovalo a Měšťanská beseda neměla dostatečné finanční prostředky k jeho úhradě. Hrozilo tedy, že by tak spolek a tím i město mohlo přijít o jediný vyhovující divadelní sál. V novinách Středočeský kraj vydala proto výzvu k celé veřejnosti, aby pomohla sehnat potřebné finanční prostředky. 135 V březnu 1914 obrátil se správní výbor Měšťanské besedy na výbor okresního zastupitelstva se žádostí, aby podpořilo Měšťanskou besedu ve snaze získat vlastní divadelní sál.136 Po vypuknutí první světové války začala činnost Měšťanské besedy upadat, klesá i počet členů. V roce 1910 zemřel Šebestián Klička, majitel domu, kde Beseda sídlila. Dům byl nabídnut spolku k odkoupení, ale odmítl ho. Novým majitelem se stal František Kellner, který s Měšťanskou besedou uzavřel novou nájemní smlouvu na 1200 K ročně. František Kellner nechal přeměnit sál na kino, ostatní prostory přestavěl na byty a Besedě ponechal pouze dvě místnosti pro uložení knihovny, které zdaleka nedostačovaly a nevyhovovaly. 137 Od července roku 1914 měl budovu Měšťanské besedy č. p. 1/II v nájmu František Tůma, majitel licence pro provozování kinematografu. Prostory Měšťanské besedy nechal upravit tak, aby lépe vyhovovaly pro provozování kinematografických představení a svůj podnik nazval Kinematograf Měšťanská beseda v Příbrami. 138 S poklesem počtu členů se snížily také příjmy Měšťanské besedy. Aby mohla zajistit dostatek prostředků pro vedení knihovny, rozprodala část svého vybavení. Celá knihovna byla v roce 1927 přestěhována do budovy dívčí školy a došlo zastavení odběru časopisů. 139 V následujících letech se rozhodovalo o další existenci spolku. Vzhledem ke špatné situaci, malému počtu členů a nedostatečným prostorům pro činnost Besedy byl na poslední valné hromadě konané dne 13. března 1930 zvolen likvidační výbor. 140 Měl se postarat o majetek Besedy. Knihovna s necelými 5000 svazky byla darována městu a stala se součástí městské lidové knihovny. Peněžní fond na stavbu domu pro Besedu v celkové hodnotě 27 774 Kč převedla Beseda na účet Spolku pro zbudování městského divadla v Příbrami. Hotovost 4 421 Kč SOkA Příbram, fond Měšťanská beseda Příbram, inv. č. 11, č. kn. 10, Pokladní kniha 1923-1930. SOkA Příbram, fond Čtenářská beseda Barák Příbram, inv. č. 1, č. kn. 1, Památní kniha Besedy Barák v Příbrami. 135 Středočeský kraj, Místní věstník Příbramska, Dobříšska, Březnicka, ...roč. III. (IX), č. 5 ze dne 31. ledna 1914, Příbramské veřejnosti, s. 1-2. 136 SOkA Příbram, fond Okresní zastupitelstvo, inv. č. 205, sign. 8/5-341, kart. 108. 137 Josef VRÁTNÝ, Slovanská lípa v Příbrami, in: Od stříbrných hor 1949, roč. XVII, č. 7, s. 92; Horymír 1930, roč. 60, č. 5, rubrika Měšťanská beseda v Příbrami. 138 SOkA Příbram, fond Okresní úřad Příbram, inv. č. 743, sign. 8/7-729, kart. 137. 139 SOkA Příbram, fond Měšťanská beseda Příbram, inv. č. 8, kart. 1, Zpráva knihovníka Václava Havlína. 140 SOkA Příbram, fond Měšťanská beseda Příbram, inv. č. 8, kart. 1, Zápis z valné hromady konané dne 13. března 1930. 133 134
- 43 -
se rozdělila mezi ostatní příbramské spolky Okrašlovacímu spolku, pěveckému spolku Lumír‒Dobromila a Příbramské filharmonii. 141 Z hlediska sociální struktury spolku lze říci, že největší část členů tvořila inteligence, zejména duchovní a učitelé. S postupným vývojem se členská a sociální struktura dále rozšiřovala. Ve spolku byli rovněž hojně zastoupeni řemeslníci a živnostníci. Členy Měšťanské besedy se stávali nejvýznamnější občané města, např. zemský poslanec Blažej Mixa, purkmistr Karel Hail, sládek a nájemce příbramského pivovaru Šebestián Klička. Šebestián Klička byl vyhlášeným mecenášem všech spolků působících ve městě Příbrami. Pro jejich potřeby nechával předělávat sály hostinců nebo rovnou stavěl nové budovy. Věnoval mnoho peněz ve prospěch chudinského ústavu a byl čestným členem téměř všech dobrovolných organizací města. 142
3. 2 Spolek vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Vlastimil Založení spolku Vlastimil je doloženo k roku 1889. Hlavní podnět k vytvoření vyšel od Karla Matase. V říjnu 1889 zaslali zástupci budoucího spolku Karel Matas, Vojtěch Chroust, Blažej Oktábec, Jan Štefan, Josef Kouba a Antonín Šnep c. k. místodržitelství oznámení o svém úmyslu založit spolek s názvem Spolek divadelních ochotníků Vlastimil v Příbrami. Zároveň žádali o schválení přiložených stanov. Stanovy však byly odmítnuty s odůvodněním, že jsou neúplné. Dne 2. prosince 1889 poslali zakladatelé spolku opravené stanovy znovu ke schválení. Definitivní schválení vzniku spolku bylo c. k. místodržitelstvím potvrzeno v roce 1890. 143 Podle stanov a zápisů ze schůzí výboru bylo cílem zakladatelů spolku přinést do Příbrami kulturu a dále pečovat o její rozvoj. Mimo divadelních představení pořádal Vlastimil také různé zábavy, maškarní večírky a výlety. Spolek též pomáhal jiným divadelním či zábavním spolkům tím, že jim půjčoval za určitý poplatek kostýmy a divadelní literaturu. V době nečinnosti pronajímal i své jeviště, např. hasičským sborům pro jejich divadelní představení nebo Ochotnickému spolku v Žežicích, který měl zájem i o odkoupení jeviště. Za dobu své existence vystřídal Vlastimil několik působišť. Svou první spolkovou místnost měl v hostinci U Zlatého soudku (č. p. 98/I), později se přesunul do místnosti na Střelovně (č. p. 56/II) a asi na počátku 20. století přesídlil do hostince Na Marjánce (č. p. 211/III, příloha č. 6). Mimo to vystupovali členové Vlastimila také v sále Měšťanské besedy SOkA Příbram, fond Měšťanská beseda Příbram, inv. č. 8, kart. 1, Zápisy ze schůzí likvidačního výboru; Horymír 1930, roč. 60, č. 12, rubrika Místní zprávy. 142 Horymír 1892, roč. XXII, č. 2, rubrika Zprávy. 143 NA Praha, fond Zemský úřad Praha, spolky 1912-1915, i. č. 366/954/1914, kart. 215, Stanovy ochotnického spolku Vlastimil 1890. 141
- 44 -
nebo v hotelu Buchar (č. p. 152/I), později nazývaného Brožek a Podařil (příloha č. 7). 144 Bohužel se nepodařilo zjistit, proč spolek tak často střídal své místnosti. Řízení spolku mělo na starosti představenstvo, do kterého patřili předseda, jednatel, dekoratér, režisér, knihovník, pokladník, čtyřčlenný výbor a revizoři účtů. Jména těchto činovníků se však dochovala pouze z let 1919‒1928. Představenstvo svolávalo pravidelné výborové schůze a každoroční valné hromady, kde členové spolku získávali informace o stavu spolkového majetku. Přehled o stavu majetku Vlastimila podává tabulka č. 5. tab. 5. Stav majetku ochotnického spolku Vlastimil v letech 1901‒1928 ROK 1901 1902 1903 1904 1905 1906 1919 1920
MAJETEK 128 K 98 K 239 K 199 K 241 K 288 K 1 334 K 1 318 K
ROK 1921 1922 1923 1924 1925 1926 1927 1928
MAJETEK 1 004 K 9 632 K 9 276 K 3 518 K 1 061 K ‒ 7 597 K 6 100 K 1 072 K
SOkA Příbram, fond Spolek divadelních ochotníků Vlastimil Příbram, č. knihy 2, Kniha příruční spolku divadelních ochotníků Vlastimil v Příbrami, nestr. SOkA Příbram, fond Spolek divadelních ochotníků Vlastimil Příbram, č. knihy 1, Zápisník schůzí výborových spolku divadelních ochotníků Vlastimil v Příbrami, nestr.
Za členy spolku se hlásili hlavně horníci a řemeslníci, kteří tak chtěli zajistit svým rodinám nárok na podporu v nemoci nebo zaopatření v případě smrti. Z hlediska sociálního šlo tedy o zástupce nižších vrstev společnosti. Každé přijímání členů muselo být projednáno na valné hromadě a schváleno většinou členů. V jednotlivých letech se počet členů měnil, také v závislosti na událostech. Přehled o počtu členů podává tabulka č. 6. tab. č. 6. Počet činných a čestných členů spolku v letech 1919‒1928 ROK 1919 1920 1921 1922 1923
ČINNÝCH 84
ČESTNÝCH 6
85 87 88
7 6 6
ROK 1924 1925 1926 1927 1928
ČINNÝCH 91 82 88 78 70
ČESTNÝCH 4 5 4 4 2
SOkA Příbram, Spolek divadelních ochotníků Vlastimil Příbram, č. knihy 1, Zápisník schůzí výborových spolku divadelních ochotníků Vlastimil v Příbrami, nestr.
Pokud byl uchazeč většinou schválen, zaplatil zápisné. V letech 1903‒1910 šlo o částku asi 4 K a v období let 1919‒1925 5 K. Kromě zápisného platil každý člen ještě měsíční příspěvky. Tím získal právo na vyplácení podpory v nemoci a pohřebného. Členové spolku se rozlišovali na činné a nečinné. Za činného člena se mohl považovat ten, kdo se spolupodílel 144
Věra Velemanová, Ochotnické divadlo na Příbramsku (malý místopis), str. 54.
- 45 -
na spolkových akcích aspoň pětkrát do roka. Činný člen měl právo na vyplacení celého pohřebného, nečinný člen mohl získat pouze 80 K pohřebného. Čas od času se objevil ještě tzv. přispívající člen, který si nedělal žádné nároky na podporu ani na pohřebné. Protože bylo ve spolku mnoho členů, kteří zanedbávali placení měsíčních příspěvků, vydalo předsednictvo 6. ledna 1927 nařízení, kterým každý člen dluhující příspěvky po dobu 6 měsíců ztratil nárok na podporu i na pohřebné. Změny příspěvků a podpor shrnuje tabulka č. 7. Pokud některý z činných členů zemřel a zanechal po sobě sirotky, spolek pro ně zakládal vkladní knížky a pravidelně na ně ukládal peníze. 145 tab. č. 7. Výše podpory, pohřebného a členských příspěvků ROK Zápisné Příspěvky měsíční Podpora Pohřebné
1901‒1910 asi 4 K 30 hal. 3K
1919‒1925 5K 1K 10 K 80‒100 K
SOkA Příbram, Spolek divadelních ochotníků Vlastimil Příbram, č. knihy 1, Zápisník schůzí výborových spolku divadelních ochotníků Vlastimil v Příbrami, nestr.
Repertoár spolku Vlastimil se zaměřoval především na hry ze současnosti. K nejhranějším autorům patřil Šamberk, Štolba, Raupach a Tyl. Převažovaly veselohry a frašky, ale herci se zaměřují i na drama a obrazy ze života (příloha č. 8). Protože nebylo potřeba nakupovat zvláštní kostýmy, sloužila spolková šatna spíše jako půjčovna kostýmů pro veřejnost. Byly tu zastoupeny především maškarní obleky, selské obleky, mikulášský oblek a oblek pro Baccha. Podobnou funkci jako šatna měla i spolková knihovna. Dělila se na dvě oddělení: divadelní a zábavní. Divadelní část obsahovala přibližně 120 svazků s 320 různými hrami. Knihy do knihovny spolek buď kupoval, nebo přijímal jako dary od svých členů a dalších příznivců. Kromě knih odebíral spolek také časopisy: Dělnické divadlo, Divadelní věstník a Divadlo. Často se stávalo, že si okolní ochotnické spolky vypůjčily některou z divadelních her, kterou měl Vlastimil uloženou v knihovně. Půjčování bylo možné pouze za určitý poplatek a nejdéle na dobu jednoho měsíce. I přesto se stávalo, že se zpět vrátilo jen minimum knih. Proto začal spolek vracení knih pozorně sledovat a udělovat pokuty. Nejdůležitějším majetkem Vlastimila bylo jeho jeviště. V knize zápisů ze schůzí se dochoval zápis z pololetní valné hromady 3. srpna 1924. Obsahuje podrobný popis jeviště. Podium se skládalo z podlahy a 3 přístavků. Na levém a pravém přístavku byly osvětlovací rampy s 18 žárovkami, 6 bílými, 6 červenými a 6 zelenými, na prostředním přístavku nápovědná budka se sedátkem. Strop tvořily 4 dřevené nosiče se 40 kladkami a 10 háky na zavě145
Tamtéž.
- 46 -
šení šňůr od prospektu. Opona byla připevněna na dřevěném válci, na který byla pomocí dvou kladek s provazem navíjena. Pomocí různých kombinací plných a lomených kulis, sufit, 146 dveří, oken a závěsů bylo možné vytvořit pokoj, selskou světnici, gotickou síň, náves a les. Celková cena za zakoupení tohoto jeviště se vyšplhala na 3000 Kč. Od roku 1919 se pro osvětlení jeviště a sálu používaly plynové lampy. Tak to zůstalo až do roku 1924, kdy došlo k zavedení elektrického osvětlení. Spolek Vlastimil se aktivně zapojoval do kulturního dění v Příbrami. Byl členem několika organizací: Stankovského 147 okrsku ÚMDOČ v Příbrami, Osvětového sboru v Příbrami a Vzdělávacího sboru města Příbramě. 148 Kromě těchto místních organizací vstoupil v roce 1921 do Masarykovy ligy proti tuberkulóze. O zániku spolku se nedochovaly žádné informace. Je známo pouze poslední doložené divadelní představení Mordová rokle z 28. října 1950. Bylo sehráno v rámci oslav šedesáti let trvání spolku (příloha č. 9). Za celou dobu své existence sehrál spolek Vlastimil více než 235 divadelních představení.
3. 3 Spolek vzájemně se podporujících ochotníků Miláček na Drmlově Poli Oficiálně se ochotnický spolek Miláček zrodil 20. ledna 1889, ale náznaky k jeho vytvoření se objevily již o čtyři roky dříve. Roku 1885 bylo z podnětu několika nadšenců založeno prozatím neoficiální Družstvo. Zakladateli se stali Josef Buriánek, Matěj Čampulka, Stanislav Dražan, Matylda Dražanová, František Hlaváč, Antonín Hoaderer, Josef Hrdina, František Kohout, Josef Kohout, Karel Krátký, Vojtěch Kraus, František Kuděj, Jan Ladman, Antonín Míka, Stanislav Oppl, Marie Petráňová, Emílie Procházková, Anna Přibilová, Stanislav Řeřicha, Jan Sedláček, Marie Skřivánková, František Šálek, Václav Šebek, Josef Tatar, Prokop Trefný a Josef Vavřík. Jejich cílem bylo přinést kulturu i do tak malé osady, jakou bylo Drmlovo Pole. Postupně získávali stále více příznivců a mohli začít s přípravami divadelního představení. 149 Prvním úkolem Družstva se stalo zhotovení jeviště. Bylo sestaveno z dřevěných jednoduchých součástí, vnitřní i vnější výzdoba se vyráběla z papíru a plátna, které pocházelo Sufita - závěs vykrývající horní část jeviště. Je pojmenován podle Josefa Jiřího Stankovského, herce, překladatele a autora původních divadelních her. Z jeho děl je nejznámější hra Vlastencové z Boudy (1878) o počátcích českého divadla na konci 18. století a historické romány Dobrodruzi, Král a biskup. Tvořil také pod pseudonymem Diavolus. 148 K jeho vytvoření došlo v roce 1908. Popudem jeho vzniku byla snaha vytvořit v Příbrami organizační jednotku právě vzniklého Osvětového svazu v Praze. Pořádal cykly přednášek z různých oborů a přednášející vyjížděli i do okolí města. Vytvářel vlastní knihovny v jednotlivých obcích okolo Příbrami. Sdružoval všechny spolky, které měly podle stanov vzdělávat společnost. Spolky měly vzdělávacímu sboru podávat zprávy o svých činnostech. Prvním předsedou vzdělávacího sboru se stal prof. Dr. Josef Theurer. 149 SOkA Příbram, Spolek vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček Drmlovo Pole, Pamětní kniha spolku vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček na Drmlovém Poli I 1889-1943, str. 12. 146 147
- 47 -
z červenobílých praporů. Malířské práce si vzal na starost Josef Hrdina. Finanční prostředky na pořizovací náklady získávali členové Družstva většinou ze sbírek. Hotové jeviště bylo poté přeneseno do hospůdky Františka Bartůňka. Tento podnik velmi často střídal majitele. K ustálení poměrů došlo po jeho převzetí Antonínem Šefrnou, který ho proměnil v hostinec. Divadelní nadšenci si mezi sebe rozdělili i další úkoly. Líčení herců prováděl Josef Hrdina, který společně s Janem Ladmanem rozepisoval i divadelní úlohy. Zkoušky se konaly v zahradě Jana Blábolila na Březových Horách. Řídil je Stanislav Dražan nebo jeho zástupce František Šálek. První představení Družstva, hra Liška nad lišku, se konalo 2. února 1886. Repertoár se skládal převážně z frašek a veseloher, ale často se objevovaly i tragédie a obrazy ze života. K nejhranějším autorům patřil Raupach, Tyl a Šamberk. Velmi oblíbená a často hraná byla Boleslavského truchlohra Katovo poslední dílo (příloha č. 10). 150 Aby o sobě ochotníci dali vědět i širší veřejnosti, uspořádali 16. srpna 1888 výlet za město na Červenou a 18. listopadu téhož roku byla pořádána první taneční zábava, zvaná věneček. Společně s věnečkem se konala také sbírka ve prospěch Ústřední Matice Školské, která vynesla 91 kr. Tato částka byla Ústřední matici předána prostřednictvím redakce Příbramských listů. Protože činnost Družstva byla úspěšná, přikročili jeho členové k postupnému vylepšování jeviště. Místo dřevěných částí se objevují pevnější železné; papírové součásti byly odstraněny a nahrazeny plátnem, postranní portály dostaly vkusnou výzdobu. Dekorační úprava jeviště umožňovala čtyři proměny: selskou světnici, pokoj, ulici a krajinu. Činnost Družstva se úspěšně rozvíjela, ale stále více se prosazovalo poznání, že je třeba se pevněji organizovat. Proto byl jakýmsi „ředitelem“ jmenován Josef Procházka. Od něho vyšel první popud k vytvoření spolku podle platných zákonů. Na vzniku jeho stanov se podíleli Josef Hrdina, Karel Chochola, Anton Šefrna ml. a František Šálek. Pro svůj spolek si vybrali jméno Miláček, které mělo symbolizovat „lásku, základ svornosti, čistou a vzájemnou upřímnost“. 151 Vypracované stanovy opatřené kolky a žádostmi byly odeslány do Prahy, k místodržitelství. Třikrát byly poslány zpět k přepracování a náklady na jejich úpravu dosáhly částky 7 zl. a 50 kr. Na zakončení působnosti Družstva byla 31. prosince 1888 pořádána silvestrovská zábava. Dne 20. ledna 1889 se ve spolkové místnosti v hostinci Antonína Šefrny konala ustavující valná hromada, na které byl divadelní spolek oficiálně založen a přijal do svých řad i další členy. 152
150
Tamtéž, str. 16. Tamtéž, str. 26. 152 Horymír 1890, roč. XIX, č. 2, rubrika Potvrzené stanovy; č. 3, rubrika Spolek divadelních ochotníků „Miláček“ na Drmlově Poli. 151
- 48 -
Nově založený Spolek divadelních ochotníků „Miláček“ na Drmlově Poli okamžitě zahájil svou činnost. Měl své představenstvo, které tvořili ředitel (později nazývaný předseda), jednatel, pokladník, pořadatel zábav (později se název této funkce změnil na režisér), dále čtyřčlenný výbor a revizoři účtů. Postupem času přibyla ještě funkce místopředsedy, knihovníka, půjčovatele obleků a správce šatny. Jména všech činovníků se dochovala pro celou dobu existence spolku. 153 Postupem času bylo zavedeno služné některým činovníkům. Jednatel a pokladník obdrželi za svou funkci ročně 5 zl. a na psací potřeby 1 zl. Předsednictvo svolávalo pravidelné výborové schůze a každý rok se konala valná hromada, na které byli členové seznamováni se stavem spolkového jmění, který ukazuje tabulka č. 8, a dalšími informacemi o spolkové činnosti. tab. 8. Stav majetku ochotnického spolku Miláček v letech 1889‒1949 ROK 1889 1890 1891 1892 1893 1894 1895 1896 1897 1898 1899 1900 1901 1902 1903 1904 1905 1906 1907 1908 1909
MAJETEK 14 zl. 3 zl. 14 zl. 31 zl. 144 zl. 199 zl. 177 zl. 212 zl. 245 zl. 274 zl. 528 K 479 K 516 K 433K 534 K 865 K 954 K 975 K 1 083 K 1 314 K
ROK 1910 1911 1912 1913 1914 1915 1916 1917 1918 1919 1920 1921 1922 1923 1924 1925 1926 1927 1928 1929 1930
MAJETEK 1 582 K 1 689 K 1 676 K 1 906 K 2 188 K 2 155 K 2 074 K 2 520 K 3 774 K 6 676 K 7 644 K 8 404 K 8 955 K 8 951 K 9 998 K 12 750 K 15 477 K 18 514 K 19 684 K 18 889 K 17 140 K
ROK 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939 1940 1941 1942 1943 1944 1945 1946 1947 1948 1949
MAJETEK 19 449 K 20 601 K 21 671 K 23 242 K 22 604 K 22 853 K 22 743 K 23 374 K 21 916 K 21 311 K 14 604 K 18 696 K 19 094 K 20 770 K 29 009 K 28 764 K 31 567 K 33 608 K 36 209 K
SOkA Příbram, fond Spolek vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček Drmlovo Pole, Pamětní kniha spolku vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček na Drmlovém Poli I 1889‒1943. SOkA Příbram, Spolek vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček Drmlovo Pole, Měsíční pokladní kniha od roku 1936 do roku 1951.
Každý člen spolku měl svoji legitimaci, tzv. legitimační lístek, z tvrdého papíru, který obsahoval jméno a příjmení, příp. rubriky o placení členských poplatků. Vyhotovení legitimace stálo 20 kr. 154 Po přijetí musel každý člen zaplatit vkladné, které se lišilo podle jeho věku. Do třiceti let šlo o částku 1 zl., od 30 do 40 let 1,5 zl. a od 40 do 50 let 2 zl. Členky platily bez ohledu na věk 1 zl. Měsíčně přispíval člen 20 kr. a členka 10 kr. Podle stanov spolku měl být informace také SOkA Příbram, fond Okresní úřad Příbram, invč. 161, č. kn. 161, Spolkový rejstřík pro různé spolky 1930-1940 a inv. č. 163, č. kn. 163, Spolkový rejstřík 1941-1951. 154 SOkA Příbram, Pamětní kniha spolku vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček na Drmlovém Poli I 1889-1943, s. 58. 153
- 49 -
každý, kdo neplatil příspěvky po dobu tří měsíců, vyloučen. Výše příspěvků byla upravována podle situace v různých obdobích. V roce 1900 rozhodlo představenstvo, že po uplynutí 6 let budou členové platit místo 40 haléřů jen 30 hal. a členky místo 20 hal. pouze 15. Převážnou většinu členů spolku tvořili horníci, hutníci a drobní řemeslníci, tedy zástupci nižších vrstev společnosti. Do spolku vstupovali hlavně proto, aby jejich rodiny měly alespoň malou podporu pro případ nemoci nebo úmrtí svého živitele. Ke konci 19. století schválilo představenstvo plán poskytování podpory a vyplácení pohřebného. Se zaváděním podpor souvisela změna názvu a charakteru spolku. Dne 18. března 1894 se tedy spolek Miláček přetvořil na Vzájemně se podporující spolek divadelních ochotníků Miláček na Drmlově Poli. Předsedou se stal František Šlapák. Podpora v nemoci byla stanovena na 5 zl. měsíčně, ale podmínkou pro její přiznání bylo nejméně půlroční členství. Nemocný byl také zbaven povinnosti platit členské příspěvky. Tyto podmínky však platily pouze pro muže. Členky neměly nárok na podporu. Pohřebné bylo určeno na 20 zl. pro členy i členky, s podmínkou nejméně ročního členství. V roce 1896 došlo k upřesnění rozdělování podpor. Po dobu tří měsíců měla být podpora vyplácena řádně, tj. ze spolkové pokladny, a v případě dlouhodobější nemoci se přikročilo k vyplácení mimořádné podpory. Ta už byla vyplácena pouze ze sbírek mezi členstvem. Výše podpor a pohřebného se měnila podle situace spolku. Současně s výší podpor a pohřebného se měnila i výše členských příspěvků, jak je patrné z tabulky č. 9. tab. 9. Výše podpor a pohřebného v souvislosti s výší členských příspěvků ROK Pohlaví Příspěvky měsíční Podpora Pohřebné
1891 m ž 20 kr.
1894 m ž 20 kr. 10 kr. 5 zl. 20 zl. 20 zl.
1899 m ž 50 kr. 25 kr. 5 zl. 25 zl. 25 zl.
1910 m ž
1912 m ž 5K
60 K
1920 m
ž
20 K 120 K
10 K 120 K
SOkA Příbram, Spolek vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček Drmlovo Pole, Pamětní kniha spolku vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček na Drmlovém Poli I 1889‒1943. SOkA Příbram, Spolek vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček Drmlovo Pole, Měsíční pokladní kniha od roku 1936 do roku 1951.
Důležitým mezníkem se stal rok 1912, kdy došlo ke změně postavení členek ve spolku. Od tohoto roku jim byla přiznána podpora 5 K měsíčně. Důležitou součástí spolku byla jeho knihovna. Knihy se nakupovaly po jednotlivých sešitech, ale největší množství získali ochotníci jako dar od členů i nečlenů. Mezi nejpilnější přispěvatele patřil člen Jan Hubený, který knihovně daroval na 200 knih. Knihovna byla rozdělena na dvě oddělení: knihovnu zábavní a vzdělávací a knihovnu divadelní. Divadelní část čítala asi 370 svazků s 900 různými hrami. Ucházející finanční situace umožňovala také ná-
- 50 -
kup kostýmů pro spolkovou šatnu. Byly zde zastoupeny všechny druhy obleků. Ke konci roku 1949 měl spolek k dispozici 714 obleků a 671 rekvizit, převážně z darů svých příznivců. V roce 1910 zakoupil spolek Miláček také gramofon, pro případ, že by z finančních důvodů nebylo možné zajistit k představení živou hudbu. Dekorace si členové i nadále vyráběli sami a materiál se pořizoval hlavně z peněz získaných sbírkou. Po celou dobu svého působení sídlil spolek v hostinci na Drmlově Poli. Budova hostince byla již velmi stará, proto nikoho nepřekvapilo, když v roce 1891 prohnilé stropní trámy nevydržely tíhu mnoha vrstev hlíny a zřítily se do prostoru taneční místnosti, kde bylo i jeviště. Spolek hned nato vyslal k majiteli hostince Šebestiánovi Kličkovi, sládkovi v Příbrami, delegaci členů Josefa Záruby, Františka Jilmy a Františka Šálka. Ti mu přednesli žádost o znovuzřízení spolkové místnosti. Žádosti bylo vyhověno a stavba nového hostince se brzy rozběhla. Nová spolková místnost byla mnohem rozsáhlejší než stará, proto bylo potřeba upravit jeviště. Úpravou prošlo jeho průčelí, složené z předních postranních portálů, dvou dílů nad oponou ‒ tzv. předních „sufit“, pořízena byla i nová opona. Aby nedocházelo ke zbytečnému zatěžování spolkové pokladny, proběhla mezi členy spolku sbírka, která byla dosti úspěšná. Vybraný obnos však nestačil na pořízení všech potřeb, proto bylo přikročeno ke sbírce druhé. Tato však zůstala již bez povšimnutí. Jeviště bylo do finální podoby upraveno o rok později. Postranní portály nesly na sobě obrazy Jana Žižky a Jana Husa, na oponě byl vymalován hrad Karlštejn. Malířské práce vykonal pan Karel Gráf s pomocí Stanislava Dražana, a postarali se i o práce truhlářské. Náklady spojené s těmito pracemi se hradily jednak z peněz získaných sbírkou, zčásti ze spolkové pokladny a z daru od Šebestiána Kličky. Rok 1892 se zapsal do dějin spolku hned dvakrát. Došlo k pořízení spolkového štítu, tzv. „firmy“. Její zavěšení oslavili členové Miláčka 8. května 1892 přátelským večírkem. Společně se štítem byla ve spolkové místnosti vyvěšena také spolková oznamovací tabulka. Jako památka na tento den měly sloužit spolkové odznaky. Jehlice, které podle návrhu Augustina Šefrny měly tvar proplétajících se písmen S a M (příloha č. 11). Tyto odznaky nosili někteří členové také na stužce v barvě slovanské trikolory. Po těchto radostných událostech však přišlo období smutku. Při výše zmíněném důlním neštěstí zahynuli čtyři současní a jeden bývalý člen spolku: Stanislav Dražan, Václav Hoaderer, Josef Petráň, Augustin Bartůněk a Josef Procházka (bývalý člen). Spolek Miláček se hned od první chvíle pokoušel prosadit i v okolních vesnicích. Jeho členové účinkovali v Podlesí, Příbrami, na Březových Horách, v Žežicích, Narysově, Lazci a na Havírně. Do svého repertoáru zařazovali hry od nejrůznějších autorů a různých žánrů.
- 51 -
Nejoblíbenější však byly frašky 155 a veselohry. Tradiční vánoční hrou se stala zpěvohra Betlémští pastýři, která obsahovala také latinské zpěvy. Kromě divadelních představení organizoval spolek také zábavy, večírky, plesy a výlety. Ochotníci svou činností podporovali i ostatní spolky, které ve městě působily. V roce 1889 se v místnosti městské střelnice v Příbrami pořádala divadelní představení, jejichž výnosy měly sloužit k pořízení nového jeviště. Hrou Bratr Honák aneb Venkované v hlavním městě se zapojil také spolek Miláček. 156 Roku 1894 prodělalo jeviště novou úpravu. Došlo ke zřízení opěradel, která oddělovala jednotlivá sedadla. K osvětlení se používaly petrolejové lampy, které byly umístěny ve zvláštních schránkách a rozmístěny vpředu jeviště po obou stranách. Společně s jevištěm si členové spolku upravili také spolkovou šatnu. Osvětlení petrolejovými lampami se na Drmlově Poli používalo ještě v roce 1915, kdy celá Příbram začala přecházet na plynové osvětlení. Protože na venkov nemohl být zaveden plyn a nedostatek petroleje narušoval spolkovou činnost, zkusili ochotníci v roce 1918 osvítit svou scénu karbidovými lampami. Tento způsob osvětlení, který používali horníci v dolech, byl pak s úspěchem používán až do zavedení elektřiny na Drmlovo Pole v roce 1930. V činnosti spolku vyskytly se však i případy, kdy členové obvinili i svého druha. Stalo se tak v roce 1896, členové Štika, Jelínek a Mašek obvinili pokladníka Prokopa Pospíchala, že spolkové pokladně dluží peníze za svou domácí potřebu. Provedli také nečekanou kontrolu za přítomnosti revizora Václava Grafnettera. Pokladník odmítl spolkovou pokladnu otevřít, což považovali ostatní za jasný důkaz viny. Výsledek revize však byl opačný. Ukázalo se, že stav pokladny byl o tuto výpůjčku naopak navýšen, čímž se pokladník hájil. Tato událost pak byla projednávána na mimořádné valné hromadě, ale bez výsledku, protože nebyly důkazy o vině ani o nevině. Většina ochotnických spolků se velmi brzy stávala členem ÚMDOČ, ale Miláček do této organizace vstoupil teprve v roce 1944 a pouze na zkušební dobu jednoho roku. Rok 1949 znamenal dovršení šedesáti let existence spolku. Představenstvo se proto rozhodlo uspořádat velkolepou oslavu. Konala se pod záštitou Stankovského okrsku ÚMDOČ v Příbrami. Mezi pozvanými byli zástupci všech okolních spolků, stran a organizací, mezi které patřily Čtenářsko‒zábavný a podpůrný spolek Kosové na Březových Horách, Československá strana lidová v Podlesí a mnoho dalších. V hostinci na Drmlově Poli byla přichystána výstava divadelních plakátů spolku za 60 let činnosti. Návštěvníky vítala hudba a dvě dívky v národních krojích, které rozdávaly upomínkové spolkové odznaky. Po shromáždění účastníků vyšel průvod k rodnému domu člena Josefa Hubeného, kde byla odhalena pamětní deska. Fraška - groteskní představení, které podrývá morální a politickou moc, objevují se tu klauniády, slovní hříčky, typizované postavy a groteskní masky. Vše je podřízeno veselí a rychlému pohybu. 156 Horymír 1889, roč. XIX, č. 39, rubrika Ochotnická divadla. 155
- 52 -
Po slavnostních proslovech se všichni vrátili zpět do hostince, aby mohla být zahájena slavnostní valná hromada. Byly předány diplomy čestným členům a představen také nejstarší člen spolku Tomáš Kvapil (příloha č. 12), který byl jeho členem přes 60 let. Po ukončení valné hromady následoval slavnostní věneček. Pro návštěvníky bylo sehráno slavností divadelní představení Jiráskovy hry Vojnarka (příloha č. 13). Všichni přáli spolku Miláček další úspěšné roky působení, ale skutečnost byla jiná. 157 Činnost Vzájemně se podporujícího spolku divadelních ochotníků Miláček na Drmlově Poli byla z neznámých důvodů ukončena na likvidační valné hromadě 17. května 1951. Padly zde návrhy, aby vklad byl darován městské spořitelně, jmění rozděleno mezi členstvo podle stanov, jeviště a inventář darován místní hasičské jednotě. 158 Spolek byl sice rozpuštěn, ale nadále pracoval pod hlavičkou dobrovolného hasičského sboru. Do roku 1963 odehrál ještě 180 představení. 159 Za celou dobu své existence sehrál spolek asi 427 divadelních představení, přibližně 225 her.
3. 4 Jednota vzájemně se podporujících ochotníků v Podlesí Základy ke vzniku Jednoty byly položeny již v květnu roku 1886. Zakládajícími členy se stali Bohumil Bláha, Vilém Falcník, Josef Hašek a Josef Khun. V Podlesí se konalo mnoho zábav a večírků, ale téměř žádná divadelní představení. Proto si tito čtyři vytkli jako cíl přispět k rozvoji divadelní činnosti. Zpočátku provozovali pouze jednoaktové hry pod názvem Kroužek mládenců v Podlesí. První představení proběhlo 29. června 1886 v hostinci pana Černého. Hrála se veselohra Černý Petr. 160 Protože Kroužek mládenců neměl ženské členky, musel roli Růženky sehrát Vilém Falcník. Chtěli sice obsadit některou ze svých spolužaček, ale jejich maminky to nedovolily. Bály se, že by jejich dcery mohly přijít tzv. do řečí. Ani sám Vilém Falcník nebyl ze své role příliš nadšený, ale protože byl ze všech nejmladší, byla mu tato role přisouzena. Šaty pro roli Růženky darovala ochotníkům paní Sejdlová, která se podílela i na nákupu jeviště. Výtěžek ze hry Černý Petr byl sice ucházející, ale nestačil na vybavení jeviště. Paní Sejdlová proto všechny náklady uhradila s podmínkou, že jí bude dlužná částka splácena
SOkA Příbram, Pamětní kniha spolku vzájemně se podporujících ochotníků Miláček na Drmlově Poli II od roku 1944, nestr. 158 SOkA Příbram, Kniha zápisů vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček na Drmlově Poli 1939-1951, č. kn. 2, nestr.; pokud není uvedeno jinak platí tento odkaz. 159 Věra VELEMANOVÁ, Ochotnické divadlo na Příbramsku (malý místopis), s. 65. 160 SOkA Příbram, Spolek divadelních ochotníků Jednota Podlesí, Pamětní kniha Jednoty divadelních ochotníků v Podlesí, nestr; pokud není uvedeno jinak, platí tento odkaz. 157
- 53 -
z výnosů divadelních představení. Ze získaných peněz bylo zakoupeno několik metrů červené a modré látky a vytvořena malá scéna bez vyvýšeného pódia. Hospůdka pana Černého byla pro hraní divadla malá, proto začali ochotníci hledat vhodnější prostory. Největším a nejlepším podnikem v Podlesí byl hostinec U Mikšů, proto čtyři zakladatelé spolku navštívili jeho majitele se žádostí, aby v jeho prostorách mohli hrát divadlo. Jejich žádost byla kladně vyřízena a hned se započalo se stavbou jeviště. Při přípravách na další hry se čtyři nadšenci setkávali s mnoha překážkami. Hlavně ze strany návštěvníků hostince si vyslechli mnoho vtipných a často i urážlivých komentářů. Všechny předsudky byly překonány po odehrání druhého představení v červenci 1886. Ochotníci předvedli jednoaktovou hru Jen mimochodem a opakovali svou první hru Černý Petr. V tomto představení účinkovala i členka družiny Róza Bláhová. Postupně začali přistupovat další členové a členky a soubor mohl hrát i náročnější kusy. Prvním pokusem mělo být drama o pěti jednáních Pramáti aneb Poslední z rodu Borotínů. Obecní úřad nechtěl tuto hru povolit, proto se herci obrátili na okresní hejtmanství v Příbrami, které ji povolilo. Od té doby se o povolení všech her žádalo přímo hejtmanství. S rostoucím počtem členů se začala objevovat i idea na vytvoření oficiálního spolku, ale někteří lidé byli proti. K odpůrcům patřili např. majitelé okolních hostinců, kterým vadilo, že podnik U Mikšů díky hercům prosperuje. Šlo tedy o konkurenční boj. Na stranu odpůrců se však přidal i obecní výbor. Kvůli sebemenšímu provinění byli ochotníci předvoláváni na obecní úřad a pokutováni. Po každém představení se obvykle konala taneční zábava. Buď byla přímo zakázána, nebo musela o půlnoci skončit. V Podlesí tak byla zavedena tzv. policejní hodina. Přesto se práce ochotníků nezastavila. Ještě v roce 1886 bylo jeviště opatřeno dřevěnou podlahou a plechovou nápovědnou budkou. Dále pokračovala snaha, aby byl spolek povolen oficiálně. Členové Podhrázský, Zíka, Bláha a Falcník sestavili podle vypůjčených stanov návrh vlastních a v dubnu roku 1887 podali k okresnímu hejtmanství v Příbrami žádost o povolení ochotnického spolku. Nově vytvořený spolek měl mít název Jednota divadelních ochotníků „Rozkoš“ ve Starém Podlesí. Žádost i se stanovami byla okresním hejtmanstvím vrácena zpět s poznámkou, aby po korektuře stanov byla znovu předložena. Stalo se tak 22. června 1887. V polovině srpna roku 1887 byla činnost spolku Jednota divadelních ochotníků Rozkoš ve Starém Podlesí povolena. První valná hromada se konala 27. srpna. Představenstvo spolku tvořili ředitel (později nazývaný předseda), režisér, pokladník, dekoratér a čtyřčlenný výbor. Později přibyla ještě funkce jednatele a revizora účtů. Činnost spolku Rozkoš byla zahájena 18. září 1887. Prvním představením spolku bylo drama Sedlák křivopřísežník. Od příbramského spolku Beseda Barák koupili ochotníci - 54 -
proscenium s oponou a plátno na dekorace. Divadlo po opravě bylo odhadováno na cenu 68 zl. Postupně byla vybudována také spolková knihovna. Repertoár spolku se skládal převážně z českých klasických her. Oblíbenými a nejčastěji hranými autory byli Stroupežnický, Tyl, Světlá a Raupach. V repertoáru se neobjevuje ani jedno Shakespearovo dílo, čímž se spolek Jednota odlišuje od ostatních. Převažují veselohry a frašky, vážné kusy se objevují pouze výjimečně (příloha č. 14). Mezi členy spolku patřili hlavně zástupci středních vrstev, horníci a řemeslníci. Spolek dále sídlil v místnosti hostince U Mikšů a dokonce nemusel platit ani za uskladnění jeviště, ani za otop, osvětlení a úklid. Aby zjev herců odpovídal představám autorů, byly zakoupeny paruky a líčidla. Ochotníci nezapomínali ani na dobročinnost a pořádali divadelní představení ve prospěch jiných spolků a organizací. Kvůli zhoršování finanční situace spolku se představenstvo v roce 1889 usneslo, aby každý člen platil měsíční příspěvek 10 kr. Zároveň bylo rozhodnuto, že kdo bude tři měsíce dlužit příspěvky, bude ze spolku vyloučen. Představenstvo schválilo i udílení finančních odměn za každou hru, dekoratérovi 1 zl., nápovědě 40 kr. a za rozepisování úloh na jednu hru také 1 zl. Mezi členy se však začala rozšiřovat nechuť k placení příspěvků. Argumentovali tím, že když od spolku nemají žádné podpory, je placení poplatků zbytečné. Proto bylo rozhodnuto přetvořit spolek ve vzájemně se podporující. S tím souviselo i opětovné přepracování stanov. Dne 8. října byly stanovy zaslány místodržitelství do Prahy ke schválení, ale byly několikrát vráceny zpět k přepracování. Do finální podoby byly přepracovány v roce 1890. Dne 26. ledna 1890 se konala první valná hromada řízená novými stanovami. Došlo také ke změně názvu spolku. Od této chvíle vystupoval jako Jednota vzájemně se podporujících ochotníků v Podlesí. Zároveň byly vypracovány a schváleny návrhy na vyplácení podpor v nemoci a pohřebného. Nemocenská podpora činila 1 zl. týdně po dobu 10 týdnů, činný člen byl navíc podporován čistým výtěžkem z jednoho divadelního představení. Pohřebné bylo stanoveno na 30 zl. Upraveny byly také členské poplatky. Vstupní, tj. zápisné poplatky se lišily podle věku přistupujících. Členové do 30 let platili 1 zl., od 30 do 40 let 2 zl., od 40 do 50 let 4 zl. a od 50 do 60 let 8 zl. Měsíční příspěvky pro zakládající členy byly stanoveny na 15 kr. a pro nově přijaté 20 kr. Pokud by některý ze členů spáchal sebevraždu, ztratil tak nárok na pohřebné. Podobný postup měl následovat i v případě epidemií. Teprve po jejím odeznění se mělo pohřebné začít znovu vyplácet. Stávalo se však, že starší členové úmyslně zatajovali svůj věk, aby mohli platit nižší příspěvky. V pamětní knize spolku se k roku 1891 dochovala zmínka o takovém jednání. Členka Barbora Šťastná nahlásila věk 49 let a podle
- 55 -
toho jí byly vyměřeny příspěvky. Po určité době se však zjistilo, že ve skutečnosti je stará 58 let. Za nepoctivé jednání byla ze spolku vyloučena. Počet členů začal po zavedení podpor pozvolna vzrůstat, jak ukazuje tabulka č. 10. Za členy se hlásili hlavně chudí horníci, kteří díky svému povolání měli značně nejistou existenci. Roku 1894 se pro přijímání nových členů vytvořil nový systém hlasování. Do té doby se přijímaný člen vždy dověděl, kdo byl pro a kdo proti. To často vyvolávalo řevnivost v souboru. Každý člen výboru měl jednu černou a jednu bílou kuličku. Bílá znamenala souhlas a černá nesouhlas. Při dotazu, zda má být uchazeč přijat, vhodil každý do urny kuličku podle svého názoru. Do druhé urny se házely zbývající kuličky. Nový člen tak mohl být přijat např. 7 bílými proti 2 černým kuličkám. tab. č. 10: Počet činných a čestných členů spolku v letech 1887‒1901 ROK 1887 1888 1889 1890 1891 1892 1893 1894
ČLENŮ
44 60 91 105 135 174
ROK 1895 1896 1897 1898 1899 1900 1901
ČLENŮ 219 258 289 314 339 354 376
SOkA Příbram, Spolek divadelních ochotníků Jednota Podlesí, Pamětní kniha Jednoty divadelních ochotníků v Podlesí, nestr.
Dne 23. srpna 1891 byl slavnostně zavěšen spolkový štít na průčelí hostince U Mikšů, (do dnešní doby se nedochoval). Rok 1892 je důležitým mezníkem v divadelní činnosti spolku. Režisér Jan Kumpera založil režisérskou knihu, do které zaznamenával všechny informace k jednotlivým hrám, včetně jmen účinkujících a režisérských poznámek a kritiky. V roce 1892 však došlo na určitý čas k zastavení divadelní činnosti. Příčinou bylo důlní neštěstí na Březových Horách. Jednota naštěstí nepřišla ani o jediného člena, ale pozastavením činnosti chtěla vyjádřit účast s pozůstalými. Činnost spolku se v následujících letech úspěšně rozvíjela a rostl i počet rekvizit. Opravou prošlo také jeviště. Byly zakoupeny nové portály, opona a dvě proměny: rytířská síň a náves. Protože ve spolkové místnosti už nebylo místo k uložení všech potřeb, požádali ochotníci majitele hostince Šebestiána Kličku, příbramského sládka, o přistavění kůlny. Pan Klička hercům ochotně vyhověl a nechal postavit prostorné skladiště. Vybavení jeviště, kostýmy, rekvizity, paruky, elektrické osvětlení, reflektory a další věci spolku se neustále rozmnožovaly a členové spolku měli obavy, aby při požáru nebo jiné - 56 -
katastrofě nedošly úhony. Proto byl spolkový majetek v roce 1896 pojištěn na 400 zl. u pojišťovny Slavie. V sobotu 17. září 1897 dovršil spolek deset let své činnosti. V rámci oslav byly sehrány dvě jednoaktové hry, Černý Petr ‒ první divadelní představení v dějinách spolku, a Náš milý venkov. Druhý den byla ve hřbitovní kapli v Příbrami sloužena mše svatá. Vzpomínalo se na všechny členy, kteří se této slávy nedožili. V poledne zahájil předseda spolku slavnostní valnou hromadu, které se mimo členů účastnili i zástupci jiných spolků. O zániku Jednoty vzájemně se podporujících ochotníků v Podlesí nejsou žádné informace. Dochovaly se zprávy o oslavách 50 let trvání spolku v roce 1936. V letech 1886‒1901 sehrála Jednota zhruba 111 divadelních představení. Přehled zisků z divadelních her uvádí tabulka č. 11. tab. č. 11: Výtěžky z divadelních představení spolku v letech 1887‒1901 ROK 1887 1888 1889 1890 1891 1892 1893 1894
VÝTĚŽEK 7 zl. 31 zl. 58 zl. 19 zl. 52 zl. 110 zl. 50 zl. 76 zl.
ROK 1895 1896 1897 1898 1899 1900 1901
VÝTĚŽEK 46 zl. 41 zl. 92 zl. 105 zl. 134 zl. 2 229 K 2 533 K
SOkA Příbram, fond Spolek divadelních ochotníků Jednota Podlesí, Pamětní kniha Jednoty divadelních ochotníků v Podlesí, nestr.
3. 5 Čtenářsko‒zábavní beseda Slovan na Březových Horách Oficiálně vznikl spolek Čtenářsko‒zábavní beseda Slovan na Březových Horách v roce 1891, kdy zakládající členové žádali c. k. místodržitelství v Praze, aby jim na základě schválených stanov vydalo potvrzení o právní existenci spolku. Úmysl vytvořit tento spolek však vznikl již o rok dříve. Podnět k jeho založení vyšel od Dominika Šedivého ‒ budoucího předsedy a Antonína Dražana ‒ budoucího jednatele. Dne 9. prosince 1889 zaslali c. k. okresnímu hejtmanství žádost o vytvoření spolku společně s návrhem stanov. Poprvé byly tyto stanoveny kvůli obsahovým chybám odmítnuty a bylo třeba je přepracovat. Ke schválení nových stanov místodržitelstvím došlo dne 8. února 1890. Spolek beseda Slovan mohl začít se svou činností. 161 Ustavující valná hromada se konala dne 2. března 189 v hostinci Jana Vilda Na Třemošné (č. p. 98/VI). 162 NA Praha, fond ČM 1884-1900, sign. 30/170/75, kart 3985; SOkA Příbram, fond OÚ Příbram, inv. č. 1014, kart. 262, Stanovy besedy Slovan z roku 1890. 162 Horymír 1890, roč. XX, č. 9, rubrika Dopisy. 161
- 57 -
Účelem spolku beseda Slovan byla podpora „ušlechtilých zábav“, tj. provozování divadelních představení, tanečních zábav, výletů a přednášek. Rozlišoval tři druhy členů: činné, přispívající a čestné. Činný člen neplatil žádné členské příspěvky, ale musel se podílet na činnosti spolku. Přispívajícím členem se mohl stát každý, kdo pravidelně odváděl členský příspěvek stanovený valnou hromadou. Činný i přispívající člen měli volební právo. Čestné členy volila valná hromada spolku podle návrhu spolkového výboru. Čestný člen měl volební právo, ale nemohl být sám volen. Přijímání členů náleželo spolkovému výboru stejně jako jejich vyloučení. Pro schválení vyloučení člena byla potřeba nadpoloviční většina hlasů výboru. Důvodem pro vyloučení mohlo být např. neplacení členských příspěvků. 163 Výše příspěvků byla stanovena na 1 korunu zápisného při vstupu nového člena. Měsíční příspěvky se pak až do roku 1918 držely na 10 haléřích. V roce 1918 se kvůli zdražení oprav knih zvýšila cena zápisného na 2 Kč a o rok později došlo i ke zvýšení měsíčních příspěvků na 20 hal.164 Pro období let 1891‒1907 se nedochoval y žádné zápisy ze schůzí výboru. Víme pouze, že spolek v období let 1890‒1900 sehrál jen dvě divadelní představení. 165 Dne 21. února 1891 předvedli členové besedy Slovan v místnostech Čtenářské besedy Barák hru Bodrý venkovan ve prospěch knihovny besedy Barák. 166 V roce 1908 byl v průběhu valné hromady zvolen nový spolkový výbor 167 ve složení: předseda:
František Margráf, c. k. naddůlní v. v.
místopředseda:
Antonín Hrdina, strojník v. v.
jednatel:
Antonín Dražan, c. k. naddůlní
ředitel zábav a knihovník:
Bohumír Káš, učitel
pokladník a člen výboru:
Karel Voborník, horník
hosp. správce a člen výboru: Augustin Horký, c. k. naddůlní členové výboru:
Václav Šnajdr, mistr obuvnický František Ptáček, soukromník Filip Hvížďálek, správce školy Václav Kačerovský, knihař Arnošt Veselý, akademický krejčí
náhradníci:
Vojtěch Šilhan, kancelářský Josef Křikava,
NA Praha, fond ČM 1884-1900, sign. 30/170/75, kart. 3985, Stanovy z roku 1890. SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní beseda Slovan Březové Hory, Protokoly ze schůzí 1907-1920, Zápis z celoroční valné hromady konané dne 24. února 1918. 165 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní beseda Slovan Březové Hory, Statistický přehled působnosti členů založené besedy Slovan od 8. února 1890 do 8. února 1900. 166 Horymír 1891, roč. XXI, č. 8, rubrika Ochotnická divadla. 167 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní beseda Slovan Březové Hory, Protokoly ze schůzí 1907-1920, Zápis z I. výborové schůze konané dne 9. ledna 1908. 163 164
- 58 -
revizoři účtů:
Josef Soul, dělník Petr Brynda
V roce 1907 měl spolek celkem 46 činných členů a jednoho čestného. Na počátku roku 1908 měl k dispozici spolkové jmění v celkové hodnotě 30 Kč 63 hal. Knihovna besedy Slovan mohla svým členům zapůjčit celkem 768 děl v 1001 svazcích. 168 Spolek měl také svou „spolkovou firmu, tj. znamení“ o čemž svědčí zápis v knize protokolů ze schůzí, ale bohužel se nezachoval její bližší popis ani vyobrazení. 169 Spolek beseda Slovan sídlil v místnostech hostince Václava Kleinera na Březových Horách (U Kosů, č. p. 149/VI), tento hostinec později převzal Josef Selement. Oba provozovatelé hostince byli členy spolku a přispívali také na předplatné novin a časopisů. Spolek Čtenářsko‒zábavní beseda Slovan odebíral Národní politiku a později změnil předplatné na Humoristické listy. Stal se také členem Ústřední matice školské na Březových Horách a Tělocvičné jednoty Sokol. 170 Představitelé spolku se snažili rozšiřovat jeho členskou základnu, proto se rozhodli uveřejnit výzvu ke vstupu do spolku v časopise Naše obrana: „Širšímu obecenstvu není snad dosti známo, že v Březových Horách jest čtenářsko‒zábavní spolek beseda Slovan, spolek to opravdu lidový, jehož knihovna má přes 1000 svazků. Aby každému možno bylo státi se členem, stanoven příspěvek členský na pouhých 10 haléřů měsíčně, načež výbor spolku upozorňuje s vyzváním, aby čtoucí občanstvo použilo příležitosti k dobré četbě a hojně ku spolku přistupovalo. Místnost spolková a knihovna jesto v hostinci p. V. Kleinera, kde možno též za člena se přihlásiti. Knihy půjčují se vždy v pondělí od 7‒8 hod. večer.“171 Podobná výzva byla rozeslána i všem učitelským sborům na Březových Horách. V roce 1913 neměl spolek žádné činné členy, pouze 1 čestného a 49 přispívajících. 172 Od tohoto roku se počet členů začal stále snižovat. Často se stalo, že se pro nedostatečný počet členů nemohla konat ani valná hromada. Takový případ nastal v roce 1916 a vedení spolku se rozhodlo uznat volbu představitelů z roku 1915. 173 K likvidaci spolku došlo v roce 1920, ale pozvolný rozklad nastal již o rok dříve. V roce 1919 byla spolku doručena výzva od osvětového sdružení, aby spolky věnovaly své SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní beseda Slovan Březové Hory, Protokoly ze schůzí 1907-1920, Zápis z valné hromady konané dne 5. ledna 1908. 169 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní beseda Slovan Březové Hory, Protokoly ze schůzí 1907-1920, Zápis z VI. výborové schůze konané dne 3. srpna 1908. 170 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní beseda Slovan Březové Hory, Protokoly ze schůzí 1907-1920, Zápis z I. výborové schůze konané dne 3. března 1913. 171 Naše obrana 1909, roč. IX, č. 4, s. 4. 172 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní beseda Slovan Březové Hory, Protokoly ze schůzí 1907-1920, Opis výkazu Čtenářsko-zábavní besedy Slovan na Březových Horách za rok 1913. 173 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní beseda Slovan Březové Hory, Protokoly ze schůzí 1907-1920, Zápis z V. výborové schůze konané dne 6. ledna 1916. 168
- 59 -
knihovny ke zřízení lidové čítárny na Březových Horách. Členové spolku se na mimořádné valné hromadě dohodli prozatím vyčkat s rozhodnutím, dokud nebudou vědět více podrobností ke vzniku a podobě čítárny. 174 Dne 2. března 1920 obdržel spolek dopis od městského úřadu, který žádal vyjádření spolku k předání jeho knihovny. Představenstvo spolku svolalo valnou hromadu, ta se ale kvůli nedostatečnému počtu přítomných členů nakonec nekonala. Protože městský úřad nedostal od spolku požadované informace, nechal si předvolat zástupce besedy Slovan místopředsedu Hynka Kováře a jednatele Václava Šnajdra, aby přednesli mínění spolku ke zřízení čítárny. Zástupci Slovana vysvětlili, že sami žádné rozhodnutí učinit nesmí a slíbili, že do osmi dnů bude svolána valná hromada a dojde ke konečnému rozhodnutí. Valná hromada byla skutečně svolána, ale opět se nesešel potřebný počet členů. Podle stanov besedy se tedy konala o hodinu později druhá valná hromada, kde už počet členů nehrál roli. Na této valné hromadě padlo rozhodnutí odevzdat spolkovou knihovnu městskému úřadu, ale s tou podmínkou, že členům besedy Slovan budou knihy půjčovány bezplatně. 175 Předání spolkové knihovny pak pouze spustilo definitivní likvidaci spolku. Bylo rozhodnuto rozdělit vybavení spolku mezi Tělocvičnou jednotu Sokol a Sbor dobrovolných hasičů. Obraz Jana Ámose Komenského darovala beseda Slovan dívčí škole na Březových Horách. Všechny dlužné částky byly uhrazeny a zbývající jmění, celkem 114 Kč 96 haléřů, věnovali členové besedy Krejcarovému spolku na Březových Horách. 176 Za celou dobu své existence sehrál spolek Čtenářsko‒zábavní beseda Slovan pouze dvě divadelní představení, uspořádal 12 výletů a téměř 60 spolkových zábav. Největší zásluhou besedy bylo vybudování velké knihovny zahrnující 876 děl v 1000 svazcích, která se stala základem lidové knihovny na Březových Horách. tab. č. 12: Přehled spolkového jmění v letech 1907‒1920 ROK 1908 1909 1910 1911 1912 1913 1914
JMĚNÍ 30 Kč 63 hal 31 Kč 43 hal 67 Kč 02 hal 90 Kč 61 hal 23 Kč 98 hal 64 Kč 01 hal 385 Kč 74 hal
ROK 1915 1916 1917 1918 1919 1920
JMĚNÍ 27 Kč 95 hal 31 Kč 24 hal 29 Kč 90 hal 53 Kč 62 hal 59 Kč 04 hal 114 Kč 96 hal
SOkA Příbram, fond Čtenářsko‒zábavní beseda Slovan Březové Hory, Protokoly ze schůzí 1907‒1920 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní beseda Slovan Březové Hory, Protokoly ze schůzí 1907-1920, Zápis z mimořádné valné hromady konané dne 4. září 1919. 175 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní beseda Slovan Březové Hory, Protokoly ze schůzí 1907-1920, Zápis z valné hromady konané dne 2. března 1920. 176 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní beseda Slovan Březové Hory, Protokoly ze schůzí 1907-1920, Zápis z valné hromady 11. září 1920. 174
- 60 -
3. 6 Čtenářsko‒zábavní a podpůrný spolek „Kosové“ na Březových Horách Přesné datum vzniku není známo, zřejmě k tomu došlo v roce 1896, protože roku 1926 slavil spolek třicet let svého trvání. Materiály k historii spolku se dochovaly až pro období let 1926‒1951. Podle stanov spolku bylo jeho cílem probudit v členech zájem o ušlechtilou zábavu prostřednictvím četby a provozování dramatických umění. 177 Spolek vznikl jako jedna z filiálek Stolní společnosti Kosů chrudimských, která se nazývala „Prahnízdem“ všech kosáren. Stolní společnost Kosů chrudimských vznikla v roce 1866 jako spolek primárně vzdělávací a zábavní, ale oficiální slavnostní založení proběhlo o rok později. Každý člen této společnosti dostal nové „kosácké“ jméno. Nejvyšším představitelem spolku byl tzv. Obrkos. Obliba této společnosti neustále stoupala a stala se inspirací pro vznik dalších „hnízd“ i v jiných městech. V letech 1867–1939 jich bylo založeno celkem 43. 178 Spolek Kosů na Březových Horách nedodržoval všechna ustanovení Prahnízda chrudimského. Nedávali si kosácká jména a jeho čele nestál Obrkos, ale představenstvo, které tvořil předseda spolku, místopředseda, jednatel, osmičlenný výbor. Členové výboru zastávali také funkce pokladníka, dekoratéra, pořadatele, správce domu a revizorů účtů. Spolek Kosové zaměstnával také sluhu, který měl na starosti dohled nad stěhováním kulis a jeviště při jeho půjčování okolním spolkům. Pro obesílání členů spolku byla vytvořena ještě funkce poslíčka. Představenstvo svolávalo pravidelné výborové, poradové, rozpočtové a členské schůze a každoroční valné hromady, kde členové spolku získávali informace o stavu spolkového majetku. Jména těchto činovníků se však dochovala pouze z let 1926‒1951.179 Na valné hromadě v roce 1927 bylo zvoleno představenstvo spolku ve složení: předseda:
Rudolf Kovář,
místopředseda:
František Míka, zároveň revizor účtů,
členové výboru:
František Bureš, Jaroslav Řánek, Augustin Michal, František Soukup, Alois Veiner, zároveň pořadatel, Stanislav Dvořáček,
SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, tištěné stanovy Čtenářsko-zábavního spolku „Kosové“ na Březových Horách.
177
Tereza ŠOTTOVÁ, Kulturní život v Chrudimi v 19. století - divadlo, hudba a Stolní společnost Kosů chrudimských, bakalářská práce, Brno 2012, s. 39, 41. 179 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha protokolů 1926-1951; informace také SOkA Příbram, fond Okresní úřad Příbram, invč. 161, č. kn. 161, Spolkový rejstřík pro různé spolky 1930-1940 a inv. č. 163, č. kn. 163, Spolkový rejstřík 1941-1951. 178
- 61 -
Stanislav Čížkovský, zároveň správce domu, Antonín Zíma, Alois Švůgr, zároveň jednatel, náhradníci:
Marie Veinerová, Anna Kocourková,
revizor účtů:
Josef Kvarda,
pokladník:
Jaroslav Soukup 180
Až do roku 1940 se členové oslovovali občane a občanko. V roce 1940 bylo oslovení změněno na bratře a sestro, ale po obnovení činnosti spolku v roce 1946 se členové znovu vrátili k oslovení občane. 181 Po vzoru chrudimských kosů se i březohorští kosové zdravili pozdravem Klap a při slavnostních příležitostech zpívali kosovskou hymnu. Spolek rozeznával tři typy členů: činné, přispívající a čestné. Čestné členy volila valná hromada spolku podle návrhů spolkového výboru. Činným členem se mohl stát každý, který se zavázal k pravidelnému odvádění členských poplatků a podílel se na činnosti spolku. Přispívající člen platil pouze pravidelné měsíční příspěvky. 182 Výše příspěvků byla na členské schůzi v roce 1928 stanovena následovně: každý nový člen zaplatil zápisné ve výši 5 K, pro činné členy byl stanoven měsíční poplatek 20 hal. a pro přispívající roční poplatek 12 K. Kromě toho zaplatili členové ještě 2 K za spolkovou legitimaci a 1 K za spolkovou pásku. Pro nové členy starší 40 let se zápisné zvyšovalo na 10 K. 183 Ke zvýšení členských měsíčních příspěvků došlo až v roce 1946. Všichni členové od tohoto roku platili 1 Kčs. 184 Spolek Kosové byl zároveň spolkem podpůrným. Pro své členy zřizoval podpůrný fond pro vyplácení podpory v nemoci. Každý člen měl nárok na podporu ve výši 30 K za jeden měsíc nemoci tři měsíce v roce. Povinností člena bylo nahlásit nemoc ihned, pro dodatečné vyplacení podpory musel mít lékařské dobrozdání. Činní členové spolku měli nárok na vyplacení podpory již po třech týdnech. Do podpůrného fondu skládali členové také 2 K jako zálohu na pohřebné. Tyto peníze měly sloužit jako pomoc pozůstalým. Pokud některý ze členů odmítl složit 2 K pohřebného, ztrácela jeho rodina možnost získat tuto podporu v případě jeho úmrtí.185 Kromě podpůrného fondu vedl pokladník ještě tzv. „střádanku“. Každý člen měl pravidelně každých čtrnáct dní ukládat určitý obnos, který se později sjednotil na SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha protokolů 1926-1951, Zápis z valné hromady konané 2. ledna 1927. 181 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha protokolů 1926-1951, Zápis z valné hromady konané 6. ledna 1940. 182 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, tištěné stanovy Čtenářsko-zábavního spolku „Kosové“ na Březových Horách. 183 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha protokolů 1926-1951, Zápis z členské schůze konané 19. dubna 1928. 184 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha protokolů 1926-1951, Zápis z první schůze konané 10. srpna 1946. 185 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha protokolů 1926-1951, Zápis z členské schůze konané 28. března 1928. 180
- 62 -
částce 5 K měsíčně. Všechny vklady byly uloženy do Městské spořitelny. Člen, který střádanku pravidelně neukládal, zaplatil pokutu 20 hal. 186 Pro řešení členských prohřešků svolával spolek tzv. smírčí soud, který měl sedm členů. Každá ze stran volila tři členy. Šest vybraných zástupců si poté volilo ještě sedmého člena jako předsedu. Pokud se neshodli na jeho jméně, byl volen losem. Smírčí soud rozhodoval většinou hlasů a proti jeho rozhodnutí nebylo odvolání. Člen, který se nepodvolil rozhodnutí smírčího soudu, byl ze spolku vyloučen. 187 Spolek sídlil v hostinci U Kosů na Březových horách (č. p. 149/VI). 188 Tento hostinec se původně nazýval vždy podle svého provozovatele. V roce 1926 se provozovatel hostince Adolf Přibyl rozhodl pojmenovat svůj podnik podle spolku U Kosů. Pouze na krátkou dobu přesídlil spolek do hostince Na Třemošné (č. p. 98/VI) 189, ale nakonec se vrátil zpět do hostince U Kosů. 190 Nejcennějším majetkem spolku bylo jeho jeviště. Bohužel se nedochoval jeho podrobnější popis. Víme pouze, že jeviště mělo postranní portály, nápovědní budku, oponu a sadu dekorativních pláten pro změnu pozadí scény. Spolek se sám staral o jeho údržbu a podporu měl také v osobě hostinského Adolfa Přibyla. V roce 1926 nechal Adolf Přibyl na své náklady vymalovat zadní stranu jeviště a postranní portály. 191 V knize protokolů ze schůzí se dochoval zápis o nabídce jednoho ze členů spolku, že provede úpravy a přemalování celého jeviště buď za 500 K, nebo za 350 K a svačiny. Představenstvo spolku se rozhodlo vyplatit za tuto práci požadovanou sumu 500 K. 192 Spolek Kosové své jeviště půjčoval ostatním spolkům za určitý poplatek, který se pohyboval okolo 40 K. 193 K vybavení ochotnického spolku patřila také divadelní knihovna a šatna. Poplatek za půjčení divadelních knížek i s úlohami se pohyboval v rozmezí 10‒30 K. 194 V roce 1928 zakoupil spolek nové maškarní obleky do své šatny, jejíž celková hodnota se tak vyšplhala
SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha protokolů 1926-1951, Zápis z valné hromady konané 2. ledna 1927. 187 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, tištěné stanovy Čtenářsko-zábavního spolku „Kosové“ na Březových Horách. 188 Jaroslav KORBEL PODBRDSKÝ, Místopis Březových Hor. Hostince a hospody (1880-1939), Příbram 2004, s. 50. 189 Tamtéž, s. 32. 190 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha protokolů 1926-1951, Zápis z valné hromady konané 2. února 1936; Zápis z mimořádné valné hromady konané 19. června 1937. 191 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha protokolů 1926-1951, Zápis z mimořádné výborové schůze konané 16. srpna 1926. 192 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha protokolů 1926-1951, Zápis z výborové schůze konané 30. listopadu 1928. 193 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha protokolů 1926-1951, Zápis z rozpočtové schůze konané 31. srpna 1926. 194 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha protokolů 1926-1951, Zápis z výborové schůze konané 30. května 1928. 186
- 63 -
na 600 K. 195 Vzhledem k vysoké hodnotě kostýmů nechal spolek pojistit šatnu u hasičské pojišťovny proti ohni a vloupání a ustanovil čtyři členy jako komisi pro ocenění masek. Kostýmy byly okolním spolků půjčovány za určitý poplatek, např. Dramatický odbor Horák zaplatil za půjčení 4 vojenských blůz a 7 čepic 7 K. Součástí spolkové šatny byly také rekvizity. Patřily sem např. papírové hudební nástroje. Spolek si na jejich půjčování vypracoval ceník. Papírové hudební nástroje se půjčovaly po 1 K za kus, buben za 5 K. Vypůjčovatel také musel složit vratnou zálohu ve výši 10 K. 196 Rok 1926 byl pro spolek velmi významný. Došlo k pořízení spolkového praporu u příležitosti oslav třiceti let trvání spolku. Prapor byl 1,20 m dlouhý. Na jedné straně nesl nápis Čtenářsko‒zábavní spolek „Kosové“ na Březových Horách, na druhé straně byl vyobrazen znak Kosů, letopočet a hnízdo Kosů. 197 Barvy praporu symbolizovaly národ. Na červeném poli praporu byla použita žlutá a na bílém poli modrá barva. Na stuhy praporu vybral spolek červenou, modrou a bílou barvu. Městský úřad Březové Hory povolil spolku, aby jeho prapor nesl znak města. Vyšití praporu dostal na starost člen výboru František Bureš. Praporečníkem byl zvolen člen výboru Augustin Michal a jeho náhradníkem František Soukup. 198 Při vnášení praporu do spolkové místnosti měl vždy zaznít povel „Praporu čest!“. 199 Činnost spolku byla zpočátku velmi úspěšná, pořádal divadelní představení nejen na Březových Horách, ale zajížděl i do okolních obcí, např. do Bohutína, Lazce nebo Žežic. Pro své členy i pro ostatní obyvatele města pořádal taneční zábavy, maškarní plesy, dámské a členské věnečky. V červnu 1927 uspořádal spolek Kosové zájezd do Prahy, na který se přihlásilo 26 členů a 11 hostů. Všichni členové spolku byli označeni spolkovými páskami. Tento výlet se konal zřejmě na pozvání spřáteleného Podpůrného spolku Kos Žižkov. Tento spolek převzal také patronát nad oslavami 30 let trvání spolku Kosů na Březových Horách. 200 Situace se však začala postupně zhoršovat. S hospodářskou krizí a úpadkem dolování na Březových Horách se prudce zvýšila nezaměstnanost a počet členů se začal snižovat. S poklesem počtu členů se snížily také příjmy spolku. V roce 1939 klesl počet členů z původních 112 na 45. V roce 1940 se nový předseda spolku rozhodl zakoupit loutkové divadlo pro provozování dětských představení a chtěl založit i pěvecký kroužek. Loutkové divadlo prodávala DělSOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha protokolů 1926-1951, Zápis jednatelské správy za rok 1928. 196 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha protokolů 1926-1951, Zápis z členské schůze konané 9. února 1927; Zápis z výborové schůze konané 22. února 1927. 197 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha protokolů 1926-1951, Zápis z výborové schůze konané 10. července 1926. 198 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha protokolů 1926-1951, Zápis z výborové schůze konané 15. července 1926. 199 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha protokolů 1926-1951, Zápis z členské schůze konané 7. února 1928. 200 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha protokolů 1926-1951, Zápis z členské schůze konané 6. června 1927. 195
- 64 -
nická tělocvičná jednota Příbram za 1 500 K, ale v pokladně spolku bylo pouze 105 K. Předsednictvo spolku se proto rozhodlo požádat o půjčku svého čestného člena Ing. Dr. Václava Bernkopfa, sládka a nájemce měšťanského pivovaru v Příbrami. K žádosti o půjčku nakonec nedošlo, protože padla i celá idea pořízení loutkového divadla. Důvodem byl nedostatek finančních prostředků a celkově špatná situace společenská.201 S nacistickým režimem došlo k šestileté odmlce v činnosti spolku. Znovu se obnovila až v roce 1946, kdy bylo zvoleno nové předsednictvo. Spolek znovu začal organizovat divadelní představení a přijímat nové členy. 202 Přes všechnu snahu však aktivity spolku začínaly upadat. Počet členů se sice v roce 1948 zvýšil z 29 na 50, ale poté znovu klesal. Definitivní konec přišel s rokem 1951. Dne 16. května obdržel spolek přípis od ONV s výzvou, aby se přidružil k některé masové organizaci, které v té době ve městě působily. Členové spolku by se nejraději spojili s obcí Baráčníků. Argumentovali tím, že většina z nich jsou již starší lidé a jsou také členy této obce. Podle přípisu ONV však nebylo možné provést spojení obou spolků a tak bylo rozhodnuto o likvidaci. 203 Dne 30. května schválil ONV likvidaci spolku podle jeho stanov, tj. aby veškerý spolkový inventář včetně divadelní knihovny a všech rekvizit, kostýmů a potřeb k provozování divadla byl předán obci Baráčníků. Peněžní hotovost se měla rozdělit mezi členy Kosů. K provedení likvidace vznikla čtyřčlenná komise složená z členů výboru. Jejich úkolem bylo sepsat veškerý majetek.204 Po uhrazení všech dlužných částek a vyplacení podpor pro nemocné a přestárlé zbyla čistá pokladní hotovost ve výši 4 818 Kčs. Tuto částku si rozdělilo 39 členů tak, že každý obdržel 100 Kčs, tj. vyplatilo se 3 900 Kčs. Likvidační poplatek obnášel 125 Kčs. Zbývající obnos předali Kosové obci Baráčníků. 205 Na likvidační valné hromadě shrnul občan předseda stručně činnost spolku a přečetl zprávu o průběhu jeho likvidace. Poděkoval všem za jejich práci a popřál mnoho štěstí v dalším životě. Tehdy naposledy zazněl kosovský pozdrav Klap! 206 tab. 13: Přehled počtu členů Čtenářsko‒zábavného a podpůrného spolku „Kosové“ na Březových Horách v letech 1926‒1951
SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha protokolů 1926-1951, Zápis z valné hromady konané 6. ledna 1940; Zápis z poradové schůze konané 11. února 1940. 202 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha protokolů 1926-1951, Zápis z výborové schůze konané 20. května 1951. 203 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha protokolů 1926-1951, Zápis z první schůze konané 10. srpna 1946. 204 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha protokolů 1926-1951, Zápis z členské schůze konané 14. června 1951. 205 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha protokolů 1926-1951, Zápis z výborové schůze konané 27. června 1951. 206 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha protokolů 1926-1951, Zápis z likvidační valné hromady konané 1. července 1951. 201
- 65 -
ROK
POČET ČLENŮ
ROK
1926
112 činných a 3 čestní
1935
1927 1928 1929 1930 1931 1932 1933 1934
102 činných a přispívajících, 10 čestných 79 činných a přispívajících, 13 čestných 84 činných a přispívajících, 13 čestných 77 činných a přispívajících, 22 čestných 54 činných a přispívajících, 22 čestných 54 činných a přispívajících, 21 čestných 70 činných a přispívajících, 15 čestných 46 činných a přispívajících, 15 čestných
1936 1937/1938
POČET ČLENŮ 38 činných a přispívajících, 14 čestných 29 činných a přispívajících, 14 čestných záznam pouze o úmrtí 7 členů
1939
45
1940
žádné zprávy o počtu členů, poté došlo k přerušení činnosti spolku
1946
29
1947
37
1948
50
1950
39
SOkA Příbram, fond Čtenářsko‒zábavní spolek Kosové Březové Hory, Protokoly 1926‒1951. Za dobu své existence uspořádal spolek více než 50 divadelních představení v místě svého sídla i v okolních obcích. Pro své členy pořádal taneční zábavy, členské a dámské věnečky, maškarní zábavy a každý rok pravidelné vánoční nadílky. Svou činností přispíval k rozvoji kulturního života Březových Hor i přilehlého okolí.
Ochotnické spolky plnily obvykle několik funkcí. První byla samotná divadelní činnost. Pro některé oblasti byla ochotnická představení často jediným zdrojem zábavy. Prostřednictvím ochotníků se obyvatelé města seznamovali s repertoárem profesionálních divadel, protože z něj spolky vycházely. Hlavním vzorem byla Praha. Svému obecenstvu přinášeli ochotníci hlavně česká klasická díla. Převažovaly zejména veselohry a frašky. Oblíbená byla také historická dramata. K nejhranějším autorům patřil Alois Jirásek, Josef Kajetán Tyl, Ladislav Stroupežnický, František Štolba, František Ferdinand Šamberk a Johan Nepomuk Nestroy. K nejoblíbenějším hrám patřily Blázinec v prvním poschodí, Zlý duch Lumpacivagabundus, Strakonický dudák, Václav Hrobčický z Hrobčic nebo Lucerna. Z cizích autorů patřil k nejhranějším Jules Verne, Friedrich Schiller a William Shakespeare. Kromě divadelních představení pořádaly spolky také plesy, taneční zábavy, maškarní plesy, slavnosti k významným datům republiky, výlety a další akce. Pro tyto účely sloužila spolková šatna jako půjčovna kostýmů pro veřejnost. Za určitý poplatek si obyvatelé města mohli vybrat z různých druhů kostýmů. Zastoupeny tu byly obleky selské, mikulášské nebo historické.
- 66 -
Druhou funkcí byla funkce osvětová. Každý ochotnický spolek měl svou knihovnu. Dělila se na oddíl zábavní, který obsahoval knihy ze všech žánrů, a divadelní obsahující divadelní hry. Stejně jako šatna byla i knihovna k dispozici veřejnosti. Opět za určitý poplatek a v Příbrami nejdéle na dobu jednoho měsíce. Výpůjční služba fungovala i mezi jednotlivými spolky, které si navzájem půjčovaly divadelní hry. Kvůli nepořádnému vracení knih musely spolky časem zavést pokuty za nedodržování výpůjční lhůty. Spolkové knihovny přispívaly svou činností k rozvoji gramotnosti. Jejich funkce byla tím významnější, že až do roku 1900 nahrazovaly městskou knihovnu. Lidová knihovna byla v Příbrami otevřena dne 1. října 1900. Třetí a zřejmě nejdůležitější funkcí spolku byla finanční pomoc vlastním členům a samozřejmě charita. Z výtěžků představení byly podporovány provozy starobinců, sirotčinců, nemocnic, škol a dalších organizací. Aby mohly spolky poskytnout finanční podporu svým členům, přetvářely se v tzv. spolky vzájemně se podporující. Členové museli začít platit pravidelné členské příspěvky, ale díky tomu získali nárok na vyplácení podpory v případě nemoci a v případě úmrtí bylo jejich rodině vyplaceno pohřebné. Pokud po zemřelém členu zůstaly děti, založil jim spolek spořitelní knížku a pravidelně na ni ukládal určitou částku. Kromě finanční výpomoci mohl spolek svým členům pomáhat také obstaráním potravin nebo odpuštěním členských příspěvků na určitou dobu.
- 67 -
4. SPOLEK PRO ZBUDOVÁNÍ MĚSTSKÉHO DIVADLA V PŘÍBRAMI Spolek pro zbudování městského divadla v Příbrami vznikl za jediným účelem: shromáždit dostatečné množství finančních prostředků a nechat ve městě postavit reprezentativní budovu, která by sloužila kulturním účelům. Měla se zde pořádat divadelní představení, přednášky a koncerty. Členové spolku počítali s tím, že nová budova bude postavena do roku 1938, ale druhá světová válka posunula slavnostní otevření do roku 1959. První ustavující valná hromada se konala dne 7. února 1926 v místnosti na Příkopech. 207 Zakládajícími členy se stali: Agrární banka československá, Jindřich Arent, stavitel Jaroslav Čipera, profesor Vysoké školy báňské v Příbrami František Čuřík, vrchní inspektor československých státních drah Alois Dvořáček, lékárník Jan Halla, lékárník Václav Holý, John Jedlička z Pittsburgu, ředitel banky Emil Kafka, Klub státních úředníků v Příbrami, továrník Josef Kolařík, továrník Ing. Hynek Kolařík, statkář Emanuel Kokeš, ředitel spořitelny Jindřich Kratochvíl, profesor J. Lany, profesor Jaromil Mareš, Městská rada v Příbrami, Městská spořitelna v Příbrami, I. obchodní grémium v Příbrami, Okresní hospodářská záložna v Příbrami, Okresní správní komise v Příbrami, majitel tiskárny Antonín Pelz, architekt Antonín Podzemský, architekt František Podzemský, pokladník Středočeské banky Oldřich Ptáček, lékař MUDr. Richard Recht, František Řezáč, ředitel pošty v Příbrami Augustin Syka, Tělocvičná jednota Sokol Příbram, architekt J. Vomáčka, ředitel spořitelny K. Voříšek a statkář Miroslav Wišata (příloha č. 15). Po volbách byl sestaven první správní výbor s předsednictvem v následujícím složení: předseda:
Alois Dvořáček, přednosta stanice,
místopředseda:
Jindřich Kratochvíl, řídící spořitelny,
jednatel:
K. Šedivý, profesor,
pokladník:
Lichtenberg, poštovní ředitel ve výslužbě,
členové výboru:
Jakub Arent, obchodník, MgPh. Václav Holý, lékárník, J. Braun, truhlář, J. Hetteš, lakýrník, Kamenická, choť profesora, MUDr. Richard Recht, lékař, Josef Šíp, účetní továrny, Ludmila Šrajerová, choť zvěrolékaře,
SOkA Příbram, fond Okresní úřad Příbram, inv. č. 767, sign. 18/2-978 P, kart. 163. Oznámení Okresnímu úřadu o konání ustavující valné hromady Spolku pro zbudování městského divadla v Příbrami; Horymír 1926, roč. 56, č. 6, rubrika Místní zprávy. 207
- 68 -
J. Vaic, profesor, J. Zahradník, školní rada ve výslužbě, MgPh. František Žid, lékárník, zástupce městské obce:
Ing. Václav Endeřt,
náhradníci:
MUDr. Emil Burian, lékař, Stanislav Soudek, majitel drogerie, Antonín Pelz, majitel příbramské tiskárny, JUDr. Tvrdý, městský tajemník,
revizoři účtů:
František Forst, ředitel banky, B. Kozlík, správce spořitelny
Výbor byl zvolen, ale ještě před jeho ustavující schůzí došlo k potížím. Zapříčinily je dohady mezi budoucím představenstvem. Pro volbu představitelů byly totiž předloženy dvě kandidátní listiny přípravného výboru. Jedna z těchto listin byla tzv. oposiční, lidovější, protože v ní byly zastoupeny všechny společenské vrstvy. Paradoxem je to, že se obě listiny od sebe lišily jen minimálně. 208 Předseda Dvořáček, jednatel Šedivý a členové výboru Zahradník a Žid rezignovali na své funkce. Výbor se tedy vůbec nesešel. Naštěstí se do čela spolku postavil místopředseda Kratochvíl, který vyřídil všechny formality, a podařilo se mu přesvědčit předsedu Dvořáčka, aby se znovu ujal své funkce. Za odstoupivší členy výboru byli zvoleni náhradníci. S jednatelem spolku se vedlo písemné jednání, ale svou funkci už zpět nepřijal. Novým jednatelem byl proto zvolen účetní Josef Šíp. Současně se vznikem správního výboru došlo k vytvoření dramatického odboru a propagačního odboru spolku. Předsedou dramatického odboru byl zvolen profesor František Vondráček. Pořadateli se stali profesor J. Vaic a lékárník Václav Holý. Funkci režiséra zastávali předseda Alois Dvořáček, Šubert a Antonín Vaněk. Výpravu her řídil akademický malíř Schadt. 209 Ihned po vyřízení všech formalit zahájil propagační odbor pod vedením Jakuba Arenta akce k získávání nových členů a podpor pro účely spolku. Šlo především o sbírku mezi zástupci velkoobchodníků a průmyslníků. Sbírku organizovalo také I. obchodní grémium. Členy propagačního odboru se staly zástupci všech místních časopisů. Předsedou propagačního odboru byl jmenován prof. František Klíma. 210 Spolek pro zbudování Městského divadla v Příbrami (příloha č. 16) se od jiných ochotnických spolků lišil hlavně členským složením. V ochotnických spolcích popisovaných v předešlých kapitolách (s výjimkou Měšťanské besedy) byly zastoupeny hlavně nižší Horymír 1926, roč. 56, č. 7, rubrika Místní zprávy. Jednatelská zpráva pro valnou hromadu z 27. února 1927, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 6. 210 Horymír 1926, roč. 56, č. 9, rubrika Místní zprávy. 208
209
- 69 -
a střední vrstvy společnosti. Spolek pro zbudování divadla sdružoval převážně vyšší vrstvy. Najdeme zde vysokoškolsky vzdělané osoby ‒ lékaře, advokáty, ředitele bank, spořitelen a pojišťoven, majetné podnikatele i zástupce státní správy. Kromě amatérů působilo ve spolku i několik profesionálů, např. bývalý herec Zemského divadla v Brně Antonín Vaněk. Členové spolku se rozdělovali na zakládající, řádné a přispívající. Rozdíl spočíval pouze ve způsobu placení členských příspěvků. Člen zakládající zaplatil jednou pro vždy částku 1000 Kč. Členové řádní a přispívající platili 10 Kč ročně. Kromě členských příspěvků plynuly spolku příjmy i z různých darů. Idea příbramského divadla měla ve městě i v okolí mnoho příznivců a za krátký čas od založení spolku se z drobných příspěvků podařilo nashromáždit přes 30 000 Kč. V roce 1930 zanikl spolek Měšťanská beseda, který usiloval o postavení divadelní budovy ve městě. Peněžní fond na stavbu tohoto domu v celkové hodnotě 27 774 Kč převedla Beseda na účet Spolku pro zbudování městského divadla v Příbrami.211 Dochovaly se také doklady o závěti členky Marie Bouškové, která spolku v roce 1951 odkázala částku 21 000 Kč. 212 Protože spolek neměl vlastní budovu, musel si pro svá představení pronajímat sál. K nejpoužívanějším a nejvíce vyhovujícím prostorám v Příbrami patřily sál sokolovny a sál hotelu Podařil. Mezi členy Spolku pro zbudování divadla byli také představitelé místního Sokola, proto byla mezi oběma institucemi úzká spolupráce. V roce 1951 dal Sokol ochotníkům k dispozici součásti svého jeviště a půdu nad tělocvičným sálem pro uložení rekvizit. Vše zdarma. 213 Ale ne vždy byly vztahy mezi oběma institucemi tak přátelské jako v tomto roce. Objevily se i malé rozpory, když si zástupci Sokola stěžovali na hrubé a nekorektní chování zástupce Spolku pro zbudování divadla Zdeňka Mrkvičky při pronájmu sálu a rozhodli se spolupráci omezit. Vše se nakonec naštěstí podařilo urovnat domluvou provinilci. 214 Stejná svízel byla s opatřováním spolkové místnosti, kde by členové mohli nerušeně zkoušet a pořádat schůzky. Předsednictvo spolku se proto obrátilo s žádostí na bytový referát MNV, aby jim byly dány k dispozici místnosti v domě Na staré rychtě (č. p. 149/I). V roce 1948 se Rada MNV rozhodla propůjčit ochotníkům místnost v obecní budově (č. p. 115/I), vyhrazenou pro městskou čítárnu, která byla v této době uzavřena. Členové spolku získali tuto místnost do bezplatného užívání, ale za určitých podmínek. Když bude potřeba, musí ji vyklidit okamžitě, bez předchozí výpovědní lhůty a bez nároku na náhradní místnost. Pokud by se SOkA Příbram, fond Měšťanská beseda Příbram, inv. č. 8, kart. 1, Zápisy ze schůzí likvidačního výboru. Vyřízení pozůstalosti Marie Bouškové, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv č. 25. 213 Oznámení TJS Příbram o propůjčení půdy nad tělocvičným sálem a jeviště do užívání Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 25. 214 Rozhodnutí TJS Příbram o pronájmu sálu v Sokolovně, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 21. 211
212
- 70 -
čítárna opět uvedla do provozu, směli ji herci používat až od 19. hodiny večerní. Úklid a otop místnosti si spolek zajistí sám a osvětlení mu bude naúčtováno. 215 V této místnosti však dlouho nesídlil. Ještě v roce 1948 se přestěhoval do prostor učebny Odborné školy pro ženská povolání (č. p. 113/I ‒ bývalý sirotčinec). Odtud musel znovu odejít kvůli otevření čtvrtého ročníku školy. Jako náhradu přidělil MNV ochotníkům místnost v domě č. p. 56/II (Střelovna), kterou pro divadelní zkoušky uvolnilo technické oddělení MNV. 216 Tak to šlo až do ukončení činnosti spolku v roce 1959. První hrou, kterou se spolek dne 3. ledna 1926 představil veřejnosti, bylo Morfium v režii Antonína Vaňka. V repertoáru spolku převažovaly hlavně veselohry a komedie, ale oblíbená byla i historická dramata jako např. Pražský Žid nebo Smrt matky Jugovičů. Z českých autorů patřil k nejhranějším Alois Jirásek, Václav Kliment Klicpera, František Ferdinand Šamberk, František Langer, bratři Čapkové nebo Vítězslav Šrámek. Objevují se také hry vytvořené přímo členy spolku. Režisér JUDr. Pravoslav Jeník je autorem nejméně tří divadelních pohádek: O Nebojsovi, O princezně Néci a Ječmínek. Trio autorů Vladimír Kalina, Valina Kuchařová a Karel Štorkán, vytvořilo veselohru Byt k pronajmutí. Tato hra byla poté uváděna i v Praze, ale s podmínkou, že její úplně první premiéra proběhne právě v Příbrami. Z cizích autorů měl hojné zastoupení hlavně William Shakespeare. K nejhranějším patřily hry Zkrocení zlé ženy, Veselé paničky windsorské, Večer tříkrálový a Sen noci svatojánské. Uváděny byly i jeho tragédie Romeo a Julie a Othello. Obecně lze říci, že se ochotníci zaměřovali spíše na klasické autory a komedie (přílohy č. 17‒21). Aby ještě zvýšili zájem o divadlo, zvali si herci jako zvláštní hosty i herce z profesionálních divadel. Dochovaly se dopisy pro člena divadla na Královských Vinohradech Otomara Krejču a člena činohry Národního divadla Zdeňka Štěpánka, ve kterých jim předsednictvo spolku nabízí hlavní roli ve hře Cyrano z Bergeracu. Bohužel, ani jeden z herců nemohl nakonec roli přijmout (příloha č. 22‒23). Toto představení však bylo výjimečné i tím, že nad ním měl patronát příbramský rodák, spisovatel a poslanec Jan Drda, který přijal úlohu ochránce kultury hornického Příbramska (příloha č. 24). Divadelní představení se konala odpoledne, kdy se hrálo pro školy a vojenskou posádku, a večer pro dospělé diváky. Kromě vystupování ve městě se členové spolku snažili prosadit i v okolí města. Každá hra, která byla v Příbrami sehrána, byla okamžitě nabízena i okolním městům. Spolek pravidelně vyjížděl do Písku, Březnice, Blatné, Jinec a dalších míst (přílohy č. 25‒26). Rozhodnutí MNV o propůjčení místnosti v domě č. p. 115/I Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami ze dne 24. dubna 1948, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 22. 216 Oznámení o přidělení klubové místnosti spolku Odborné škole pro ženská povolání ze dne 12. října 1948, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 22. 215
- 71 -
Samozřejmé bylo i jeho spoluúčinkování na různých kulturních akcích a spolupráce s organizacemi, které je pořádaly. S Tělocvičnou jednotou Sokol v Příbrami (dále jen TJS Příbram), Příbramským krajinským odborem ústředního spolku československých profesorů, kterému přispěl na vytvoření busty Aloise Jiráska v roce 1930, Městským osvětovým sborem v Příbrami. S Československo‒ruskou Jednotou v Příbrami se podílel na oslavách jubilea básníka Alexandra Sergejeviče Puškina. Členem ÚMDOČ se stal spolek až v roce 1948. Kromě pořádání divadelních představení pomýšlel výbor spolku na získání koncese pro provozování biografu. Předseda spolku Alois Vondráček se na podmínky provozování biografu informoval u místní okresní správy politické. Iniciativu poté převzal JUDr. Pravoslav Jeník, který se zavázal, že všechny potřebné informace získá od ministerstva vnitra. Mezitím byla ustanovena čtyřčlenná komise, která vyjednávala o koupi bývalého besedního domu, kde se nacházel kinosál. Členy komise se stali JUDr. Pravoslav Jeník, MgPh. Václav Holý, ředitel Jindřich Kratochvíl a MUDr. Richard Recht. Jednání s majitelem domu, velkostatkářem Václavem Čalounem, nevedlo ke shodě kvůli velkým rozdílům v ceně. Komise ale získala písemný příslib, že pokud by došlo k rozvázání pachtovní smlouvy se současným nájemcem, pronajme pan Čaloun spolku sál biografu a celé první poschodí domu. V případě prodeje bude pak Spolek pro zbudování městského divadla v Příbrami prvním kupcem. 217 Ke koupi bývalé besedy došlo v roce 1933 za částku 425 000 Kčs. 218 V říjnu tohoto roku si spolek podal žádost k Zemskému úřadu v Praze o udělení biografické licence.219 Do náplně činnosti spolku patřilo i pořádání přednášek hlavně s divadelní tématikou. V roce 1948 byl vybrán člen Zdeněk Mrkvička, aby jako zástupce ÚMDOČ přednesl cyklus přednášek „O poslání a organizaci divadla“ pro Příbram a okolní vesnice.220 O úspěšné činnosti spolku svědčí i zájem médií o jeho práci. Pro Československý rozhlas v Plzni natočili herci v roce 1951 pásmo „Jak se dělá ochotnické divadlo“, které podle posudku redakce patřilo k nejlepším reportážím tohoto oboru. Ještě téhož roku natočil rozhlas záznam divadelního představení Sláva (příloha č. 27). Činnost spolku se úspěšně a nerušeně rozvíjela až do roku 1941, kdy se dostal do problémů a následně byla jeho činnost pozastavena. V roce 1939 měl spolek jmění ve výši 166 000 Kčs a celkem 230 členů. Spolková knihovna obsahovala 398 knih. 221 Zpráva o činnosti výboru spolku pro zbudování městského divadla v Příbrami za rok 1927 z 26. 2. 1928, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 7. 218 Kupní smlouva na dům č. p.1/II v Příbrami, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 12. 219 Žádost k zemskému úřadu v Praze o vydání biografické licence, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 12. 220 Žádost Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami na ÚMDOČ o zapůjčení textu přednášky ze dne 22. 10. 1948, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 22. 221 Horymír 1941, roč. 71, č. 12, s. 8. 217
- 72 -
V roce 1941 došlo k zastavení činnosti Tělocvičné jednoty Sokol v Příbrami. Výbor spolku proto začal uvažovat o podchycení divadelní činnosti v Příbrami a rovněž o začlenění sokolských herců mezi členy Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami. Mezi členy se našlo i několik oponentů, kteří se domnívali, že poskytnutím útočiště „Sokolům“ na sebe spolek jen zbytečně upozorní. V době svého rozpuštění měl Sokol nastudovanou Smetanovu Hubičku a výbor spolku rozhodl, že bude sehrána pod jeho firmou. Opera však u části obecenstva nebyla dobře přijata. Režisér spolku komentoval tento nezdar slovy: „Kdyby každá hubička byla spojena s takovými obtížemi a dala tolik práce, pak by lidské pokolení již dávno vymřelo.“222 Jako další uvedl spolek operetu Muzikantská Liduška. V tomto představení vystupoval v komické úloze hostinského pekař Jan Kahovec. Vzápětí po sehrání operety byl zatčen tajnou státní policií (gestapem) a obviněn z toho, že si tropil posměšky z osoby protektora. Za urážku říše byl zatčen i E. Matoušek. Činnost spolku byla poté na rozkaz gestapa zastavena a jeho jmění zabaveno. Průběh vyšetřování zachytil ve svých vzpomínkách MgPh. František Žid, který ho popisuje takto: „Bylo to právě 28. října 1941 odpoledne, kdy jsem byl telefonicky vyzván strážníkem Kupkou, abych se ihned dostavil na četnickou stanici ke gestapu. Nevěděl jsem oč jde, ale jelikož jsem sám neměl svědomí “čisté“ (už před tím bylo u mě gestapo pro věc sokolskou), myslel jsem, že to bude opět něco sokolského. Na četnické stanici jsem už našel Štorkána, Eberleho, Balouna a opravdu už nevím, koho ještě! Dle toho jsme poznali, že to bude něco divadelního. Byli jsme zavoláni ke gestapáku Giehlovi, jenž se nás zeširoka vyptával na představení „Muzikantská Liduška“ a hlavně na výroky tam učiněné. Vysvětlovali jsme, že Kahovec i Matoušek hráli přesně podle knihy, ale udavačský dopis hlásil něco jiného!! Po několikahodinovém vyšetřování byli jsme napomenuti úlisným Giehlem, zejména Eberle dostal už podruhé důtku a oznámeno nám, že činnost „Spolku“ se zastavuje a jmění se zabavuje!! Štorkán musil ihned přinésti pokladní knihu. Byli jsme sice propuštěni, ale Eberle, Kahovec i Matoušek druhého dne zatčeni a zde ve věznici zajištěni. (Teprve později sdělil mi na okresním úřadě – tuším úředník Vařenka! – že byl „Spolek“ rozpuštěn). Druhého dne byla také u zapisovatele Zíbrta zabavena kniha protokolů.“ 223 Jan Kahovec byl po svém zatčení převezen do koncentračního tábora, kde zemřel. Po zastavení činnosti spolku chtělo gestapo zabavit i ostatní majetek. Jevištní materiál se podařilo zachránit, protože člen Jaroslav Baloun ho odkoupil jako palivové dřevo za 100 Kč a prodal ho Ochotnickému spolku divadelnímu ve Višňové za částku 1000 Kč. Výtěžek
Horymír 1941, roč. 71, č. 25, s. 2. Zpráva o zastavení činnosti a rozpuštění „Spolku pro zbudování divadla v Příbrami“ v roce 1941, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 17. 222
223
- 73 -
z prodeje 850 Kč poté odevzdal spolku po obnovení jeho činnosti. 224 Vyjednávání s Ochotnickým spolkem divadelním ve Višňové o vrácení rekvizit začalo ihned po obnovení činnosti Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami. Svou činnost zahájil spolek znovu až 27. června 1945. Byl jmenován nový přípravný výbor a předsedou spolku zvolen majitel fotoateliéru v Příbrami Oldřich Mrkvička. Jednatelem byl zvolen učitel Ludvík Eberle. Ve svém programu si jako hlavní cíl vytkli opatření nové klubovny a zkušebny s knihovnou. Chtěli znovu obnovit staré tradice spolku a shromáždit dostatek finančních prostředků na pořízení divadelní budovy. 225 Obyvatelé Příbrami věděli o jejich záměru, proto se začaly pořádat dobrovolné sbírky, které měly spolku alespoň částečně nahradit ztracené jmění. Po druhé světové válce se ministerstvo vnitra, odbor politického zpravodajství snažil sesbírat informace a doklady o škodách, které okupace napáchala na kulturních spolcích. Tyto informace měly sloužit pro vypracování žaloby, kterou chystal československý zástupce v komisi Spojených národů. Všechny spolky, provozující kulturní činnost, měly podat ministerstvu vnitra zprávu o rozsahu škod a doložit ji příslušnými doklady (příloha č. 28). 226 Celkové škody způsobené Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami se vyšplhaly na částku 187 717 Kč 30 hal. Škody na dekoračních látkách a garderobě činily 3000 Kč, na části knihovny 5000 Kč, na hotovosti 164 717 Kč 30 hal. a na divadelních dekoracích, archivu a inventáři spolku 15 000 Kč. 227 Divadelní práce se znovu rozběhla a od roku 1945 sehrál spolek přes 58 představení, z toho 17 premiér. Od roku 1948 začal kulturní referát ONV v Příbrami uvažovat o sloučení spolků a korporací, které vyvíjejí divadelní činnost. Zdůrazňoval, že kulturní činnost ve městě by měla být ukázněná a organizovaná a to vše by zaručovalo nově vzniklé kulturní sdružení. Dne 10. června 1948 svolal kulturní referát ONV schůzi zástupců divadelních spolků a přednesl svůj návrh na sloučení kulturních spolků do jednoho kulturního sdružení. Zástupci spolku pro zbudování divadla vyslovili svůj souhlas. Jednání o sloučení byla poté odložena na neurčito. 228 V roce 1950 rozhodla ÚMDOČ zastavit zřizování svých okrsků a zlikvidovat ty stávající. Spolkům doporučila, aby se začlenily do některé z masových organizací působících Potvrzení o odkoupení spolkového majetku Jaroslavem Balounem, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, Dokumenty o finančních ztrátách spolku za okupace 1942-1946, kart. 4, inv. č. 41. 225 Oznámení o obnovení činnosti Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 19. 226 Přípis ministerstva informací o kulturních zločinech nacistů, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 17. 227 Příloha k přihlášce majetku, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, Dokumenty o finančních ztrátách spolku za okupace 1942-1946, kart. 4, inv. č. 41. 228 Zápis schůze svolané kulturním referátem na den 10. června 1948, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 22. 224
- 74 -
v jejich okolí. 229 Proto začalo předsednictvo vyjednávat s ředitelstvím Společenství Rudných dolů, národního podniku Příbram (dále jen SRD, n. p.) o přičlenění spolku do Závodního klubu Společenství Rudných dolů, národního podniku Příbram (dále jen ZK SRD, n. p.). Mezi svými argumenty pro toto sloučení uvádělo jako hlavní předpoklad, že SRD má jako vedoucí podnik na Příbramsku nejlepší příležitost a možnosti dovést stavbu divadla do úspěšného konce. 230 V prosinci roku 1951 se Spolek pro zbudování Městského divadla v Příbrami definitivně začlenil do ZK SRD, n. p. Současně se začleněním došlo i ke změně názvu spolku na Divadelní kroužek závodního klubu SRD n. p. Příbram. ONV v Příbrami poté vymazal „Spolek pro zbudování Městského divadla v Příbrami“ ze svého spolkového katastru 231. Majetek spolku i pokladní hotovost byly převzaty do evidence ZK SRD a bývalý výbor Spolku pro zbudování divadla pověřen jeho spravováním. Členové tohoto výboru se stali vedoucím orgánem dramatického odboru ZK SRD a zavázali se pracovat v jeho prospěch, tak jako pro dřívější spolek. 232 Dva členové výboru se pravidelně účastnili schůzí ZK SRD a podávali zprávy o činnosti. Jako zástupci dramatického odboru byli zvoleni Ludvík Zíbrt a Josef Luks. Nově vzniklý Divadelní kroužek závodního klubu SRD se veřejnosti poprvé představil už dne 7. července 1951 slavnostním představením hry Sláva, provedeném v městském parku v Zátiší. Zároveň jeho zástupci oznámili, že hodlají nacvičit další dvě hry pro oslavy Dne horníků a srpnovou slavnost, na které dojde k přebírání standarty od Jáchymovských dolů. Problém však byl, že divadelní kroužek opět neměl svou vlastní místnost. Tuto závadu odstranila v roce 1952 plánovací komise ONV, když hercům přidělila místnost v bývalém obchodě s drogerií. O rok později byly kroužku přiděleny ještě dvě místnosti v domě č. p. 26/II. 233 Divadelní činnost se opět mohla rozjet na plné obrátky. O úspěšnosti svědčí i nabídka od TJS Příbram, aby kroužek převzal správu scény v Sokolovně do vlastních rukou. 234
4. 1 Jednání a přípravy na stavbu Městského divadla v Příbrami Prvním podnětem k jednání se stal návrh, aby ONV Příbram jmenoval místní divadelní komisi, která by prováděla prohlídky objektů, ve kterých se provozovala divadelní předstaZápis z výborové schůze dne 25. září 1950, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, Zápisy o schůzích 1945-1953, kart. 1, inv. č. 4. 230 Oznámení Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami o jeho začlenění do ZK SRD z roku 1950, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 24. 231 Oznámení ONV Příbram o likvidaci spolku ze dne 11. prosince 1951, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 25. 232 Oznámení ZK SRD o začlenění Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami ze dne 2. listopadu 1951, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 25. 233 Oznámení MNV v Příbrami o přidělení dvou místností v domě č. p. 26/II z roku 1953, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 27. 234 Sdělení o nabídce převzetí scény v sokolovně z roku 1953, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 27. 229
- 75 -
vení, a zajišťovala by odstranění zjištěných závad. Pokud by závady byly rozsáhlejšího rázu, měla se komise postarat o stavbu divadelní budovy, třeba ve spojení s projektem kulturního domu. Místní divadelní komise by pak ve spojení se Zemskou divadelní komisí zajistila projekt a subvence na tuto stavbu. Realizace tohoto návrhu měla být zahrnuta do dvouletého plánu. 235 Stavba definitivní budovy divadla však byla zatím v nedohlednu, proto se spolek rozhodl postavit provizorní, třeba dřevěnou, budovu divadla. Předsednictvo spolku zaslalo žádost MNV o propachtování budovy Střelovny. Měla být zbourána a materiál použit jako základ na stavbu dřevěné haly. Do rady MNV byli vysláni zástupci spolku Ludvík Zíbrt, Rajtora a Šefl. 236 Jednání nebyla úspěšná, a proto spolek začal s přípravami na výstavbu zcela nové divadelní budovy a zadal vypracování potřebných plánů Ing. Arch. Josefu Václavíkovi a firmě Freiwald a Böhm v Praze. 237 Ve své objednávce představenstvo spolku jasně načrtlo svou představu o budoucí divadelní budově. Zahrnovala sál pro 500 diváků včetně přízemí a galerie, přizpůsobený i pro filmová promítání, šatny pro obecenstvo, bufet a halu, zkušební sál s podiem, který by pojal až 100 osob, šatny herců s příslušenstvím, pracovnu a skladiště rekvizit, kanceláře a knihovnu, menší zkušební síň sloužící jako klubovna, orchestřiště umístěné pod podlahou, byt pro domovníka, ústřední topení po celé budově. Zároveň se mělo počítat i s další přístavbou. Podle předběžného rozpočtu měla částka na stavbu obnášet 18‒20 milionů Kč. 238 Rok 1948 se stal prvním krokem k zahájení stavby. Ve schůzi konané dne 20. dubna schválil MNV Příbram zařazení finanční částky 1 000 000 Kč do rozpočtu na rok 1949. 239 Tato suma měla být použita na přípravné práce k výstavbě kulturního domu. 240 Další fází bylo rozhodnutí Zemského národního výboru v Praze ze dne 6. května 1948. Zemský národní výbor schválil kandidáty navržené spolkem pro užší soutěž na vypracování ideového návrhu na stavbu městského divadla v Příbrami. Šlo o architekty Ing. arch. F. A. Libra a Ing. Josefa Václavíka z Prahy. Současně doporučil, aby byli vyzváni ještě architekti Podzemný a Tenzer,
Návrh spolku pro zbudování divadla v Příbrami pro ONV Příbram z roku 1946, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 20. 236 Zápis ze 7. výborové schůze Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami z 8. 12. 1947, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 21. 237 Žádost o zařazení projektu do budovatelského plánu - Pětiletky ze dne 10. února 1948, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 22. 238 Žádost Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami o nabídku Ing. Arch. Josefa Václavíka na stavbu divadla ze dne 2. února 1948, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 22. 239 Od stříbrných hor 1949, roč. XV., č. 8, rubrika Kronika – Události jednou větou, s. 128. 240 Rozhodnutí MNV o zařazení částky 1 milionu Kčs do rozpočtu na rok 1949, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, inv. č. 22, 1948, kart. 2,. 235
- 76 -
kteří vyhráli soutěž na divadlo v Meziříčí.241 Vypracováním regulační úpravy okolí staveniště byl pověřen projektant regulačního plánu Ing. arch. F. A. Libra. 242 Aby se podařilo shromáždit dostatečné množství finančních prostředků na stavbu divadla, požádal spolek pro jeho zbudování ONV v Příbrami o vydání výzvy, aby všechny obce příbramského okresu zařadily do svých rozpočtů na rok 1949 určitou částku jako příspěvek na stavbu. 243 Současně byla podána žádost o zařazení projektu do budovatelského plánu pětiletky k technickému referátu ONV v Příbrami. ONV Příbram spolku obratem sdělil, že stavba nemohla být do plánu Pětiletky zařazena kvůli jiným důležitým projektům, např. výstavbě okresní nemocnice. Doporučil ochotníkům, aby svou žádost podali do investic prováděcího plánu na rok 1950. 244 Výstavba konečně začala v roce 1956, kdy bylo ujednáno, že se postaví velký kulturní dům, u kterého bude i hotel s restaurací a kavárnou, biograf pro 500 diváků, divadelní sál pro 600 osob, společenský sál a místnosti pro činnost závodního klubu a dětská scéna. 245 Úvodní projekt na stavbu příbramského kulturního domu vyčíslil náklady na částku 23 milionů Kč, ale podle technického projektu si stavba vyžádá 28 milionů. 246
4. 2 Významné osobnosti Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami JUDr. Pravoslav Jeník ‒ herec, režisér a autor Pravoslav Jeník (příloha č. 29) se narodil 9. února 1893 v Praze jako syn pekaře. Měl čtyři bratry, ze kterých vynikl Miloslav Jeník (2. září 1884‒30. října 1944), slavný tenorista Národního divadla. 247 Po absolvování gymnázia 248 nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v roce 1921 promoval. 249 Přípravnou soudcovskou službu absolvoval u okresního soudu pro
Oznámení MNV v Příbrami o stavbě městského divadla v Příbrami ze dne 1. června 1948, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 22. 242 Sdělení MNV v Příbrami o pověření Ing. arch. F. A. Libra vypracováním regulační úpravy staveniště ze dne 23. března 1948, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 22. 243 Žádost k ONV v Příbrami s výzvou pro obce příbramského okresu o zařazení finančního příspěvku na stavbu divadla do obecních rozpočtů z roku 1949, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 23. 244 Sdělení ONV v Příbrami o zamítnutí zařazení stavby divadla do operativních plánů na rok 1949 ze dne 22. února 1949, SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 23. 245 SOkA Příbram, Městský národní výbor (MěstNV) Příbram, Horní město Příbram kronika 1956, s. 137, 164, 189-190. 246 SOkA Příbram, MěstNV Příbram, Horní město Příbram kronika 1957, s. 233. 247 SOkA Příbram, fond Pravoslav Jeník osobní fond, inv. č. 1, kart. 1, Křestní list. 248 SOkA Příbram, fond Pravoslav Jeník osobní fond, inv. č. 1, kart. 1, Výroční vysvědčení 1911/1912. 249 SOkA Příbram, fond Pravoslav Jeník osobní fond, inv. č. 1, kart. 1, Index právnické fakulty, originál a kopie doktorského diplomu. 241
- 77 -
Horní Nové Město v Praze, u okresního soudu pro přestupky v Praze a od 21. dubna 1922 u Okresního soudu v Příbrami. V roce 1933 se stal samostatným notářem. Uplatňoval se v mnoha oborech, hlavně v hudebním ‒ mnoho let byl předsedou Příbramské filharmonie. Největších úspěchů však dosáhl v divadelnictví. Ve Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami působil jako herec a režisér. Pro ochotníky psal i nové divadelní hry, např. pohádky O Nebojsovi a Princezna Néci.250 K nejvíce ceněným inscenacím, které režíroval, patří Cyrano z Bergeracu od Edmonda Rostanda (příloha č. 30). Svým jemným a inteligentním vedením si kolem sebe dokázal vybudovat kolektiv mladých lidí. Někteří z herců zůstali divadlu nebo rozhlasu trvale věrní, např. Kolářová, Tomšovský, Ilja Kučera nebo Kovaříčková‒Frühaufová. 251 Jeho smrtí 18. června 1954 také končí období největšího rozkvětu příbramského ochotnického divadla. Antonín Vaněk ‒ herec a režisér Antonín Vaněk se narodil 12. srpna 1891 v Příbrami. Vystudoval státní reálku v Příbrami. Patřil k několika profesionálním hercům, kteří ve spolku působili. Prošel mnoha scénami a působil i v Národním divadle v Brně. Poprvé stál na divadelních prknech ve hře Detektiv, konané v rámci všestudentské slavnosti. Ve Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami působil od jeho počátku jako herec a hlavně jako režisér. Režíroval první divadelní představení spolku, Herzenovo Morfium. Vytvořil přes 500 rolí a 100 her současně režíroval. V divadelní činnosti setrval až do doby okupace. Po zatčení gestapem byl dlouhou dobu vězněn v německých káznicích. Po návratu z vězení působil jako redaktor časopisu Práce a jako herec vystupoval už jen výjimečně. Kromě divadla se věnoval také literární činnosti a náměty čerpal především z hereckého života. Byl členem Ústředního svazu československých novinářů a Sdružení vězněných novinářů. V roce 1947 oslavil čtyřicet let svého divadelního působení.252 Josef Chochola ‒ herec a rekvizitář Narodil se 13. února 1885. Patřil k nejoblíbenějším hercům, podle odhadů sehrál na 2000 představení a vytvořil přes 1000 rolí. Působil na Vysoké škole báňské. Prošel mnoha spolky. Byl členem Spolku divadelních ochotníků Vlastimil Příbram, dramatických odborů SOkA Příbram, fond Pravoslav Jeník osobní fond, inv. č. 23, 25, kart. 2, strojopis divadelních her pro děti. Eva STRNADOVÁ, Stanislav POLÁK, Písemná pozůstalost JUDr. Pravoslava Jeníka (1893-1954). Inventář. Písemnosti z let 1908-1968, Příbram. 252 SOkA Příbram, Programy Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami 1947-1954, R-110, program č. 3, 1947.; Václav TRANTINA, Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu (1945 až současnost), Příbram 2001, s. 269; Horymír 1941, roč. 71, č. 31, s. 1, 2. 250
251
- 78 -
Sokola, Dělnické tělocvičné jednoty, spolku Baráčníků a mnoha dalších. Stal se jedním ze zakládajících členů Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami, kde setrval až do své smrti. Zemřel 9. března 1942. Divadlo hrál už od svých osmnácti let. Ke své práci rekvizitáře ve Spolku pro zbudování divadla si přibral i funkci spolkového archiváře a zachoval mnoho cenných dokumentů nejen ze života spolku, ale i ostatních ochotnických scén na Příbramsku. 253 Ing. František Budlovský ‒ herec a režisér Do Příbrami přesídlil v roce 1927 a působil zde jako ředitel obchodní školy. Ihned po svém příchodu do města vstoupil do Spolku pro zbudování divadla. Stal se významným hercem a režisérem. Později mu byla svěřena i funkce předsedy. Režíroval např. hry Abeceda úspěchu, Srdce a válka nebo Hadrián z Římsů. Působil v odboji a to se mu stalo osudným. Dne 7. října 1941 byl po vyhlášení stanného práva zatčen gestapem. Prošel několika věznicemi, koncentračním táborem v Terezíně a v Osvětimi, kde 29. května 1942 zemřel. Spolek pro zbudování Městského divadla v Příbrami ocenil jeho práci jmenováním čestným členem in memoriam.254 Oldřich Ptáček ‒ herec a rekvizitář Narodil se 20. února 1895 ve Svatém Poli u Dobříše. V roce 1931 přesídlil do Příbrami a hned začal spolupracovat s ochotníky. Jako rekvizitář vyráběl velmi věrné napodobeniny zbraní, džbánů, pokrmů a jiných divadelních potřeb. Působil v mnoha hrách, např. Lucerna, Cyrano z Bergeracu nebo Smrt matky Jugovičů. Jeho nejoblíbenější rolí byla údajně postava Lomikara v Psohlavcích. Měl velmi vřelý vztah k Šumavě, hlavně k Chodsku. Shromáždil velkou sbírku chodských památek. K nejvzácnějším kusům patřily originální chodské kroje, starodávné dudy a vyřezávaná truhla.255 Vojtěch Boušek ‒ nápověda Povoláním obuvník, ale jinak vzdělaný literát. Svou funkci nápovědy vykonával padesát let. Podle vzpomínek ostatních členů spolku byl vždy perfektně připraven a jeho nápovědní knížka vypadala podle vzpomínek herců jako velikonoční vajíčko. Všechny pauzy měl
253
Tamtéž. Tamtéž, program č. 5, 1947. 255 Tamtéž, program č. 11, 1949. 254
- 79 -
v textu vyznačeny, text byl barevně podtrhán, se šipkami. Vše, co se na zkoušce domluvilo, bylo zaznamenáno v jeho knize. 256 Marie Ziková ‒ herečka Patřila mezi nejstarší příbramské ochotníky. Divadlo začala hrát už před první světovou válkou. Setkala se s takovými herci, jako byli Růžena Nasková nebo Eduard Vojan. Podle vzpomínek ostatních herců nikdy nespoléhala na inspicienta a od první zkoušky měla rozmyšleno, jak si co zařídit. Vystupovala v sokolských představeních a od počátku Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami působila jako členka výboru. Své začátky u divadla popisovala tak, že si před každým představením musela dát „štamprličku“, aby zahnala trému. Díky tomu prý po celou svou divadelní činnost neztrácela odvahu. 257 Pavla Machová ‒ herečka Narodila se v Příbrami a patřila mezi nejoblíbenější herečky. Divadlo začala hrát už před první světovou válkou jako její přítelkyně Marie Ziková. Účinkovala v představeních Besedy Barák nebo Ústřední Matice školské. V Sokole účinkovala v činohře i v operetě. Ve Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami vystoupila poprvé v roce 1927, ve hře Měšťáci na venkově. Často tvořila hereckou dvojici s MUDr. Richardem Rechtem. Zvláštní vzpomínku má na představení Obrácení Ferdyše Pištory, kde spolu hráli. Když byl MUDr. Recht za protektorátu vězněn v Terezíně, poslala mu zásilku s jídlem a podepsala se jako Irma Pištorová. Tak MUDr. Recht okamžitě poznal, kdo mu balíček poslal. 258 Marie Boušková ‒ herečka Narodila se v roce 1875 ve Zbirohu u Rokycan. Do Příbrami přesídlila v roce 1900 a o tři roky později už hrála divadlo za Všeodborový spolek na Příkopech. Protože byla jako herečka úspěšná, ozvaly se brzy i další spolky s nabídkou na účinkování. Byla členkou Dělnické tělocvičné jednoty, Spolku divadelních ochotníků Vlastimil Příbram a Spolku Baráčníků. Jako ochotnická herečka působila více než 45 let. 259
Tamtéž, program č. 15, 1951. Tamtéž, program č. 4, 1947. 258 Tamtéž, program č. 8, 1948 259 Tamtéž, program č. 7, 1948. 256 257
- 80 -
Vladimír Kalina ‒ herec a autor Vystudoval novinářskou fakultu a už před jejím ukončením psal veselé a poučné povídky pro mládež. Pracoval jako kulturní redaktor ČTK a kromě novinářské činnosti se věnoval i publicistické práci. V nakladatelství Mladá fronta vydal knihu pro mládež. Spolupracoval také s Československým rozhlasem. 260 Valina Kuchařová ‒ herečka a autorka Působila jako ochotnická herečka i režisérka. Kromě divadelní hry Byt k pronajmutí, kterou napsala společně s Karlem Štorkánem a Vladimírem Kalinou, je autorkou ještě dalších her Únos a Než přišlo jaro. 261 Karel Štorkán ‒ herec a autor Svou publicistickou činnost zahájil jako sportovní redaktor. Poté začal cestovat, hlavně po Itálii, a uveřejňoval povídky ze zahraničí a z české současnosti. Spolupracoval s Československým rozhlasem, pro který napsal hru, Petr patří Buzuluku. 262
Za celou dobu svého působení sehrál Spolek pro zbudování Městského divadla v Příbrami více než 250 divadelních představení a z toho nejméně 100 premiér. Svou činností podporoval a rozvíjel kulturní činnost ve městě i jejím okolí. Podnítil myšlenku o vzniku stálého profesionálního souboru a díky výnosům ze svých představení a různých darů se mu skutečně podařilo stavbu kulturního domu zahájit. Vytvořil tak centrum kulturního vyžití pro samotné město a široké okolí.
Tamtéž, program č. 21, 1952. Tamtéž. 262 Tamtéž. 260 261
- 81 -
5. POČÁTKY A ROZVOJ PROFESIONÁLNÍHO DIVADLA Impulzy k vytvoření profesionálních scén se objevovaly už v období středověku, ale oficiálně byl vznik profesionálního divadla prosazen v 18. století. Od poloviny 18. století se především v Praze provozovala představení v české řeči, ale od cizích profesionálů. První záznam o takovém představení pochází z roku 1763. Italská operní společnost Molinariho uvedla krátkou českou zpěvohru Zamilovaný ponocný. Brzy po této zpěvohře se začaly množit pokusy o podobná představení. 263 Přelom v českém divadelnictví znamenalo uvedení Stephaniovy hry Der Deserteur aus Kindesliebe, kterou do češtiny přeložil Karel Bulla. Představení se konalo dne 20. ledna 1785 v Hraběcím Nosticově Národním divadle na Starém Městě pražském pod českým názvem Odběhlec z lásky synovské. Její význam spočívá hlavně v tom, že šlo o první českou celovečerní hru. Do té doby se hrály jen velmi krátké texty. Odběhlec z lásky synovské měl obrovský úspěch a byl dvakrát reprízován. Tímto počinem o sobě dala vědět skupina lidí, která usilovala o vytvoření českého profesionálního divadla a jeho další podporu. K těmto projevům se v 80. letech 18. století přidaly i pokusy o vybudování samostatné budovy pro česká představení. 18. století přineslo také změnu v chápání divadelního umění. Divadlo začalo být považováno jako ústav pro občanskou, morální, národní a uměleckou výchovu. Divadelní budova spolu s univerzitou tvořila nejvýznamnější instituce města, proto často stávaly vedle sebe. 264 Na tyto projevy přišla reakce o rok později. Dvorním dekretem z 6. dubna 1786 povolil císař Josef II. 265 vznik profesionálních divadelních souborů, které hrály v jiné řeči než německé, a ke stavbě divadel nejen s německým provozem. Tento dokument se později začal nazývat „české divadelní privilegium“ a vztahoval se i na jiné neněmecké národy monarchie. Kromě Čechů si tak své divadlo mohli založit i Poláci, Maďaři a další národy. Josef II. divadlo také podporoval, např. rozsáhlou výstavbou divadelních budov. 266 Intenzita divadelního života však stoupala i mimo Prahu. Kromě ochotníků se na ní podíleli profesionální herci sdružení v kočovných a později v tzv. zájezdových společnostech. V 60. a 70. letech 19. století se divadlo v české řeči prosadilo ve většině českých měst a vesDějiny českého divadla III., s. 153. František ČERNÝ, Vznik českého profesionálního divadla, in: Vznik českého profesionálního divadla. Sborník referátů z vědeckého sympozia oddělení divadla a filmu filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Praha 1988, s. 43-44. 265 Císař Josef II., syn Marie Terezie vládl v letech 1780-1790. Od roku 1765 byl spoluvládcem své matky. Divadlo měl ve velké oblibě. Na svých cestách rád navštěvoval hlavně menší divadla a dával přednost veselohrám. V divadle viděl ideální prostředek k působení na širokou masu lidí, protože jen minimum obyvatel monarchie umělo číst a psát. Divadlu věnoval velkou pozornost a snažil se ho i určitým způsobem kontrolovat. 266 Václav VANĚČEK, Povolení českých divadelních představení Nejvyšším rozhodnutím ze 6. dubna 1786, in: Vznik českého profesionálního divadla, s. 58. 263 264
- 82 -
nic. Největší podíl na rozvoji divadelnictví měla bohatnoucí vrstva českých měšťanů a inteligence. V 60. letech už mohlo měšťanstvo nabídnout kočujícím společnostem sál v hostinci, na radnici nebo ve škole a v některých městech už mělo i vlastní divadelní budovy, jejichž přehled ukazuje tabulka č. 12. Místy vznikaly ještě tzv. arény, které počítaly pouze s letním provozem. 267 tab. č. 14: Divadelní budovy na území Čech, kde se v 18. a 19. století hrálo obecně přístupné profesionální divadlo. NÁZEV DIVADLA Prozatímní Národní divadlo v Brně Dusíkovo divadlo v Čáslavi Havlíčkův Brod Hankovo divadlo ve Dvoře Králové Klicperovo divadlo v Hradci Králové
ROK VZNIKU 1884 1869 1851 1874 1885 1717 1788 60.‒70. léta 19. stol. 1861 1744 počátek 70. let 18. stol. 1750 1774 1869 1832
Karlovy Vary Městské divadlo v Kolíně Hálkovo divadlo v Nymburku Olomouc Opava Městské divadlo v Písku Městské právovárečnické divadlo v Plzni Praha: Divadlo v Kotcích Divadlo v Thunovském paláci na Malé Straně Hraběcí Nosticovo Národní divadlo Vlastenské divadlo v Novém Městě na Koňském trhu (Bouda) Pelclovo divadlo v Rychnově nad Kněžnou Teplice Městské divadlo v Táboře Městské divadlo v Turnově
1739 konec 70. let 18. stol. 1783 1786
1787 1887 1874
František ČERNÝ, Divadelní budovy na území bývalé habsburské monarchie, v nichž se v letech 1765‒1790 hrálo obecně přístupné profesionální divadlo (Vypracoval František Černý), in: Vznik českého profesionálního divadla. Sborník referátů z vědeckého sympozia oddělení divadla a filmu filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Praha 1988, s. 52. Ljuba KLOSOVÁ, Rozmach mimopražského profesionálního divadelnictví, in: Dějiny českého divadla III, Praha 1977, s. 154, 163.
Kočující profesionálové si časem vytvořili i osvědčené trasy, protože v jednotlivých oblastech byl zájem o divadlo různý. Nejvyhledávanější byl východočeský okruh (Chrudim, Litomyšl, Čáslav, Kutná Hora), dále trasa jihozápadní (Jindřichův Hradec, České Budějovice, Písek, Tábor, Plzeň) a severovýchodní oblast (Hradec Králové, Boleslav, Turnov). Kromě měst se divadelní společnosti vydávaly také na vesnice. Reklamu a propagaci si zajišťovaly
267
Dějiny českého divadla III., s. 154, 156.
- 83 -
obcházením domů a „zvaním“, a vyvěšováním „cedulí“ (jakýchsi plakátů). Cedule mohly být tištěné, ale u většiny společností byly psány ručně. Obecenstvo, pro které české společnosti hrály, tvořili zástupci inteligence, řemeslníků, živnostníků a zemědělců. Zemědělci se na představení buď scházeli, nebo sjížděli z míst vzdálených až dvě hodiny cesty. Od 60. let 19. století začali divadlo navštěvovat i studenti a někde už i dělníci. Co se týče repertoáru, vycházeli herci převážně z programu uváděného v Praze. Hrály se hlavně Tylovy hry (Lesní panna, Kutnohorští havíři nebo Tvrdohlavá žena), Hálkův Carevič Alexej nebo Kolárova Magelóna. Současně se herci snažili o prosazení a časté uvádění Shakespearových děl. Od poloviny 60. let 19. století se kočující divadelní společnosti dostávaly do krize. Tato krize byla způsobena záplavou nových koncesí, které se udílely podnikatelům bez vzdělání a zkušeností. Přijímali se noví členové hereckých souborů bez ohledu na jejich kvalifikaci. Konkurencí pro kočující společnosti byly také tzv. divadelní vlaky, které se začaly organizovat po otevření Národního divadla. 268 Obyvatelé venkova tak dostali možnost shlédnout představení s vynikajícími umělci a ztráceli zájem o často nepříliš kvalitní produkci kočovníků. Provoz společností ochromila i hospodářská krize v 70. letech 19. století. Mnoho herců ztížené podmínky odradily a raději se vrátili k živnosti, nejčastěji k pohostinství. 269 Aby měli herci kočujících společností aspoň nějakou existenční záruku, vznikla v roce 1885 Ústřední jednota českého herectva (dále jen ÚJČH), která měla svým členům pomoci v případě delší nemoci nebo stáří. Od roku 1894 začala vyplácet podporu invalidním členům. Členství v této organizaci nebylo povinné. Kočující společnosti se při životě udržely až do 20. století. Obrat začal přicházet v okamžiku, kdy v Plzni a Kladně vznikly stálé divadelní soubory. Postupně přibývalo nových kamenných divadel a tím se okruh kočovníků začal postupně omezovat. Přesto měla jejich činnost velký význam. Z jejich řad vyšla řada osobností jako např. Terezie Brzková, František Smolík, Zdeněk Štěpánek nebo Jaroslav Vojta. 270 Divadlo této doby mělo velký úkol ‒ povzbudit národní vědomí. Ale stále zde chyběl určitý symbol. Něco, co by ostatním národům ukázalo, že i Češi mají v Evropě své pevné místo. Tím se mělo stát a také stalo Národní divadlo. Myšlenka jeho vybudování se rodila od podzimu 1844 na poradách vlastenců v Praze a začala se realizovat žádostí o „privilej na vystavění, zařízení, vydržování a řízení“ samostatného českého divadla, kterou 29. ledna 1845 předložil František Palacký stavovskému výboru českého sněmu. „Privilej“ byla udělena v dubnu roku 1845. V dubnu roku 1851 vydal mezitím ustavený Sbor pro zřízení českého R. HLUŠIČKOVÁ - J. CHAROUS - A. NOSKOVÁ - J. VRBATA, Z historie Národního divadla 1883-1983, Státní ústřední archiv v Praze, Praha 1983, s. 5. 269 Dějiny českého divadla III., s. 172. 270 Tamtéž, s. 263, 414. 268
- 84 -
národního divadla v Praze první veřejné provolání k zahájení sbírek. O rok později byl z prvních výnosů zakoupen pozemek bývalé solnice o rozloze necelých 28 arů. V roce 1865 vyzval Sbor Josefa Zítka, profesora pozemního stavitelství na pražské technice a architekta, aby vypracoval návrh Národního divadla. Josef Zítek poté zvítězil i v dodatečném konkurzu a o dva roky později začaly práce na staveništi. Dne 16. května 1868 došlo k slavnostnímu položení základních kamenů, v listopadu byly dokončeny základy a roku 1877 bylo divadlo zastřešeno. Od roku 1873 zároveň probíhaly soutěže na výzdobu budovy, která měla být klasická a inspirovala se nadšením pro slovanskou mytologii a dějem Rukopisů. 271 Národní divadlo bylo poprvé otevřeno dne 11. června 1881. Odehrálo se ještě dalších 11 představení a pak byla budova uzavřena pro dokončovací práce. Uprostřed nich, dne 12. srpna 1881, došlo k požáru, který zničil měděnou kupoli, hlediště i jeviště divadla. Požár vyvolal mezi lidmi novou vlnu sbírek, za 47 dní byla vybrána suma jednoho milionu zlatých. Rekonstrukčními pracemi byl pověřen žák Josefa Zítka arch. Josef Schulz. Provedl několik změn v řešení budovy, ale stále citlivě respektoval styl daný Josefem Zítkem. Ke slavnostnímu otevření Národního divadla došlo dne 18. listopadu 1883 představením Smetanovy slavnostní opery Libuše, pro tuto příležitost zkomponované. Budova byla na svou dobu technicky dokonale vybavená (elektrické osvětlení, ocelová konstrukce jeviště). Od té doby sloužila budova bez chybičky téměř sto let. Další rekonstrukce budovy proběhla v roce 1977. Veřejnosti bylo divadlo slavnostně předáno v roce 1983. 272 20. století nezačalo nijak radostně. Lidstvo poznalo hrůzy první světové války a muselo se se svými zážitky nějak vyrovnat. Jedním ze způsobů bylo právě divadlo. Téma války a národa se často objevovalo v námětech her. Našlo se i dílo, které se s první světovou válkou snažilo vypořádat tím, že ji zesměšňovalo. Jde o jedno z nejpopulárnějších a nejčastěji dramatizovaných děl Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka. V hlavní roli Josefa Švejka zářili herci jako Karel Noll nebo Vlastimil Brodský. České divadlo patřilo v období první republiky k evropské špičce. Repertoár obsahoval hry klasické i ze současnosti, autory domácí i zahraniční. Divadelní síť v Československu byla velmi hustá a navíc se mohla chlubit i velmi kvalitními hereckými soubory. Období první republiky lze tak označit za období rozkvětu českého divadelnictví, i když trvalo jen krátce, do roku 1939. Po okupaci českého území německými vojsky došlo ke zdecimování české divadelní obce. Mnoho herců odešlo do ciziny kvůli obavě o svůj život a mnoho jich bylo zatčeno a posláno do koncentračních táborů. Dochází i ke snížení počtu divadelních budov. V některých městech museli Češi uvolnit kamenná divadla pro německé herce. V Českých 271 272
Vlasta JINDROVÁ - Milena HONZÍKOVÁ a kolektiv, Národní divadlo, Panorama, Praha 1980, s. 21, 23. Tamtéž, s. 24, 25.
- 85 -
Budějovicích bylo divadlo zcela zlikvidováno. V létě roku 1939 muselo Národní divadlo opustit budovu Stavovského divadla a přestěhovat činohru do bývalého Varieté v Karlíně. Od 1. září 1941 byla uzavřena všechna divadla a jejich personál nasazen do výrobních podniků nebo do čet protiletecké obrany v divadelních objektech.273 Okupanti se od počátku snažili využít divadlo jako nástroj své propagandy, ale marně. Nejprve žádali po hercích, aby se neprotivili jejich mocenským zájmům a ideologii. Poté začali divadla nutit k jejich přímé propagaci. Nabízeli divadelníkům odměny ve formě státních cen a řádů, tučných honorářů, významných funkcí nebo protekce. Pokud nechtěli spolupracovat dobrovolně, vláčeli jména herců tiskem, odváželi je k výslechům na gestapo a nutili je ke kompromitujícím projevům a uměleckým vystoupením. I přes tento nátlak se z divadla stala jedna z tribun protifašistického odboje. Divadla, která i po okupaci zůstala otevřená, měla situaci ztíženou také obrovským omezením repertoáru. Nacisté postupně zakázali celou řadu autorů a děl. Přísně zakázána byla díla protihitlerovských emigrantů a díla židovských autorů. Zákaz se postupně rozšiřoval i na hry autorů těch národností, které s Německem válčily. Jako první byla stažena díla Poláků, dále Francouzů a Angličanů a nakonec i díla americká a ruská. Shakespeare a Moliere byli povolováni pouze výjimečně. Dramaturgové se proto snažili uvádět hlavně původní domácí tvorbu. Zvýšil se zájem o antickou dramatiku a o španělské a italské klasické drama. V největším počtu se uváděli němečtí autoři, např. Goethe, Schiller nebo Lessing. I přes nepřízeň cenzury si herci postupně vytvořili takový způsob hraní, že se i z německé klasiky stávaly protinacistické hry. Volili si takové texty, které bylo možné inscenací proměnit pro záměry divadla. Dialogy obsahovaly celou řadu nápovědí, které se publikum naučilo rychle a citlivě chápat. Mimořádný význam v této době získala hlavně mimopražská divadla, kam odcházeli vynikající herci z Prahy, aby unikli ze zorného pole nacistických úřadů. Mimopražská divadla se stala v řadě měst jediným veřejným řečništěm Čechů. Aby se mohli obracet k co nejširšímu publiku, upouští postupně od typu kočovného divadla a přechází k oblastnímu typu, který se naplno prosadil v roce 1945.274 Ihned po osvobození Československa se v českých zemích vytvořila hustá síť profesionálních divadel se stálým denním provozem. Divadelní sítě se týkal i jeden ze tří divadelních dekretů ministra školství a kultury Zdeňka Nejedlého z června 1945. Tento dekret stvrzoval, že v přirozených centrech různých oblastí mají být zřízena profesionální divadla. Nové scény
273 274
František ČERNÝ, Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha 2000, s. 319. Tamtéž, s. 321, 325.
- 86 -
vznikaly hlavně v pohraničních oblastech, kde nahrazovaly německá divadla. Dříve vzniklá česká divadla pak byla znovu uvedena do provozu. Velké změny nastaly v divadelním repertoáru. Začala se znovu hrát díla zakázaných autorů a téměř ihned zmizela z jevišť německá dramatika. Natrvalo se v divadle naopak zabydlela dramatika sovětská. Věci se pomalu začaly vracet zpět do svých kolejí. Stát zastával roli dohlížitele na záležitosti divadelnictví a razil teorii, že není jeho úlohou hlídat, co mají divadla hrát, ale také není jeho povinností zalepovat díry v rozpočtech. 275 Tato situace trvala od roku 1945 až do roku 1948, kdy došlo k velkým změnám. Po únorovém komunistickém puči nastaly změny ve společnosti a zasáhly i divadlo. Převládal totiž názor, aby se i v kultuře nadále pracovalo záměrně a plánovitě. Jedním z projevů bylo vydání nového divadelního zákona dne 20. března 1948. Na oslavu jeho vydání se konalo dne 25. března herecké shromáždění v Národním divadle, kde herci vyslovili svůj souhlas s postupem představitelů státu. Všechna divadla v československé republice byla tímto zestátněna. Stát divadla zřizoval, provozoval a také rušil. Od roku 1978 bylo zřizování a provozování divadel ponecháno v České socialistické republice pouze na krajských národních výborech a vládě (ministerstvu kultury a školství, mládeže a tělovýchovy). Starostí nových „dohlížitelů“ bylo také to, jestli divadelní soubory správně chápou pokrokovost divadelní práce. Proto byla uspořádána soutěžní přehlídka vybraných českých, moravských a slovenských souborů, nazvaná Divadelní žatva 1948. Probíhala ve dnech od 4. září do 25. října v karlínském Divadle Umění lidu (bývalé operetě) a Divadle mladých pionýrů na Senovážném náměstí. Obecenstvu se předvedlo osm pražských a 22 mimopražských divadel. Soutěžilo se ve třech kategoriích: divadla stálá, divadla oblastní (zájezdová) a divadla pro mládež. Podle závěrečného hodnocení žatvy se v divadle stále objevují zbytky bezideovosti a šmíráctví a podceňování výchovných úkolů divadla, se kterými je potřeba něco udělat. Dalším projevem kontrolovaného vedení divadel se stalo nové omezování repertoáru. Začali mizet „západní“ autoři.276 Období šedesátých let se mohlo na první pohled jevit jako doba útlaku a přísné cenzury, ale vyskytly se i soubory, které v této době zažívaly období rozkvětu. Pro divadlo byla velmi příznivá hlavně druhá polovina 60. let, kdy byla cenzura dočasně zrušena. Po roce 1989 přešla většina divadel zpět do správy měst a začal zde působit soukromý sektor. Znovu se formující divadelní síť byla převedena na města včetně budov (které byly původně často historickým majetkem měst). Na města bylo změnou daňové soustavy převedeno i výhradní financování této divadelní činnosti. Tento stav přetrvává do dnešní doby. Jindřich ČERNÝ, Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo a společnost 1945-1955, Academia, Praha 2007, s. 19, 21, 26-27. 276 Tamtéž, s. 149, 152-153. 275
- 87 -
6. ZAVRŠENÍ SNAH. DIVADLO ANTONÍNA DVOŘÁKA PŘÍBRAM Vznik stálého profesionálního divadla v Příbrami spadá do doby, kdy se pečlivě zvažovalo, kde by měla vznikat oblastní divadla. Bral se ohled na to, aby lokalita měla pro provoz divadla správné podmínky, tj. vyhovující budovu, dostatečný počet sedadel, zajištěnou provoz a vůbec příjemné prostředí pro diváky i pro herce. Ve prospěch Příbrami mluvila nejen výstavba nového Kulturního domu, ale hlavně dlouhá divadelní tradice. Na základě těchto úvah došlo k likvidaci malých a nevyhovujících scén v Benešově a Hořovicích, které do té doby zajišťovaly divadelní představení i pro Příbram, a k založení nového divadla v Příbrami. Svou činnost zahájilo Městské divadlo Příbram dne 15. srpna 1959 (příloha č. 31). 277 Protože Kulturní dům ještě nebyl v provozu, konala se první dvě představení v prostorách příbramské Sokolovny. Dne 12. září 1959 se profesionální soubor poprvé představil obecenstvu a sehrál komedii Carla Goldoniho Poprask na laguně (příloha č. 32). Nastudování této inscenace probíhalo z větší části v Praze, ve školní učebně divadla DISK (Divadelní studio konzervatoře). Druhým představením uvedeným v sokolovně byly Čapkovy Pohádky dne 16. září. Nová budova divadla byla slavnostně otevřena dne 8. listopadu 1959 a při té příležitosti proběhla slavnostní premiéra hry Františka Pavlíčka Labyrint srdce. 278 Do konce roku bylo sehráno celkem 64 divadelních představení, z toho 45 v Příbrami a 19 zájezdových. 46 představení bylo určeno pro dospělé a 18 pro mládež. Podle zápisu v Kronice Horního města Příbrami shlédlo divadelní hry 15 942 diváků v Příbrami a 5 630 diváků na zájezdech, celkem 21 572 diváků. Celková tržba divadla na konci roku 1959 činila 121 544 Kčs. 279 Průměrná tržba za jedno představení činila 1899 Kčs. Náklad na jednu výpravu hry vyšel zhruba na 41 182 Kčs. Ředitel divadla vysvětloval tento náklad tím, že jde o vznik nového typu divadla, které nemá zásoby rekvizit pro výpravy. 280 Na představení konaná v Příbrami přišlo průměrně 354 diváků. Dětská představení se však ukázala jako nerentabilní, proto došlo ke zrušení nedělních dopoledních představení pro děti. Ztrátovou se jevila i zájezdová činnost divadla, protože místnosti používané k představením na zájezdech neumožňovaly splnění plánované tržby. Podle komplexního rozboru hospodaření okresu Příbram za rok 1959 byla činnost divadla hodnocena velmi kladně. Počet představení byl podle něj splněn na 108,3%. Jako slabé místo se ukázal počet návštěvníků, který nesplnil plánovaná očekávání. Vzhledem k tomu,
277
SOkA Příbram, fond Okresní národní výbor (dále jen ONV) Příbram, inv. č. 1513, sign. 456.3, kart. 499. 20 let Krajské divadlo Příbram 1959-1979, Příbram 1979, s. 3. 279 SOkA Příbram, fond Městský národní výbor (dále jen MěstNV) Příbram, Kronika Horního města Příbramě 1959, s. 76. 280 SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Kronika Horního města Příbramě 1962, s. 159-161. 278
- 88 -
že divadlo mělo v té době za sebou teprve 5 měsíců existence, lze považovat návštěvnost za velmi dobrou. 281 V roce 1959 zahájila svou činnost také stálá loutková scéna při Městském divadle v Příbrami. Na jejím zřízení se usnesla rada ONV dne 30. října 1959. Loutkovou scénu vedl umělecký vedoucí a administrativně byla řízena ředitelstvím městského divadla. Účetnictví vedla hlavní účtárna divadla a loutková scéna si samostatně řídila jen distribuci představení a jejich propagaci. Celkem měla mít podle návrhu rozpočtu 12 pracovníků: uměleckého vedoucího, 7 loutkoherců, osvětlovače, technického pracovníka, uklízečku a tajemníka provozu a náboráře. V plánu měla 8 premiér a 280 repríz, z toho 160 v sídle divadla a 120 na zájezdech. Zajížděla do oblasti okresů Benešov, Beroun, Blatná, Dobříš, Hořovice, Sedlčany, Písek, Příbram a Votice.282 Prvním ředitelem divadla byl jmenován Antonín Dvořák, 283 ředitel zrušeného Městského divadla v Benešově. Antonín Dvořák se narodil dne 12. září 1920 v Praze, ale před rokem 1941 žil v Písku. Pro odbojovou činnost za nacistické okupace byl v roce 1939 zatčen a strávil dva roky v koncentračních táborech Buchenwald a Dachau. Po návratu v roce 1941 začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze užitou architekturu. Ihned po osvobození, v květnu 1945 se pokusil v bývalém Divadle Anny Sedláčkové (v Mozarteu) vytvořit Divadlo Revolučních gard. Později však od záměru ustoupil a v sezóně 1945/1946 nastoupil jako režisér v divadle D 46 E. F. Buriana. V srpnu 1949 nastoupil do Národního divadla jako režisér činohry a působil zde až do března 1954. Od roku 1954 působil jeden rok v Československé televizi jako vedoucí literárně‒dramatického vysílání. V letech 1958–1959 byl ředitelem divadla v Benešově, od roku 1959 do roku 1962 uměleckým ředitelem divadla v Příbrami. Po odchodu z příbramského divadla působil nějaký čas jako umělecký ředitel divadla v Kladně. Nakonec se znovu vrátil do Československé televize v Praze jako vedoucí dramatického vysílání a působil zde až do roku 1982. Od roku 1948 se věnoval pedagogické činnosti na Divadelní fakultě Akademie Múzických Umění (DAMU), kde později zastával funkci vedoucího katedry divadelní režie. Antonín Dvořák zemřel 29. května 1997. V příbramském divadle zastával i funkci režiséra a prosazoval hlavně inscenace současných českých her. K nejvíce ceněným představením, která byla za jeho působení ve funkci ředitele uvedena,
SOkA Příbram, fond ONV Příbram, inv. č. 1400, sign. 177, kart. 464, Komplexní rozbor hospodaření okresu Příbram za rok 1959. 282 SOkA Příbram, fond ONV Příbram, inv. č. 1513, sign. 456.3, č. kart. 499, Zpráva pro rady ONV s rozpočtem loutkové scény na rok 1960 ze dne 21. 10. 1959. 283 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-1998 II. D-G, ed. MALÝ Zbyšek, Ostrava 1998, s. 152. 281
- 89 -
patří Poprask na laguně a Svatá Jana. 284 Jméno prvního ředitele může být matoucí, s rodinou hudebního skladatele Antonína Dvořáka nemá nic společného, jde pouze o shodu jmen. Příbramský herecký soubor vytvořil Antonín Dvořák částečně z herců hořovického divadla a z Benešova si přivedl své osvědčené spolupracovníky. Soubor byl doplněn dalšími herci z pražských i mimopražských divadel. Více než jednu třetinu souboru tvořili absolventi DAMU. 285 V roce 1959 začínal soubor v počtu 33 osob. Mezi zakládající členy hereckého souboru patří Pavel Bártl, Arnošt Borovec, Antonín Černý, Milada Davidová, Rudolf Fleischer, Eva Geislerová, Eva Haubertová, Václav Hladík, Mnislav Hofmann, Hana Houbová, Lída Jírů, Emil Kavan, Václav Král, Anna Kubalová‒Jánská, Miloslav Lacina, Vlasta Lhotová, Ludmila Marečková, František Marek, Dana Nejdlová, Kamil Olšovský, František Pokorný, Taťána Puttová, Dimitrij Rafalský, Jiří Růžička, Karel Sekera, Jiří Škoda, Eva Šedová, Jaroslava Tichá, Vladimír Tomeš, Eva Trunečková, Eva Vojtová a Josef Vondráček. Současně se vytvořil i čtyřčlenný režisérský tým ve složení: Antonín Dvořák, František Čech, Václav Hartl a Ivan Weiss. V současné době má divadlo patnáctičlenný herecký soubor.(příloha č. 33) Hereckým souborem příbramského divadla prošla celá řada významných hereckých osobností. Někteří působili v Příbrami jako stálí členové, ale většinou jen krátce. Příbram byla pro řadu herců jen jakousi přestupní stanicí k atraktivnějšímu angažmá. Někteří z herců vstoupili časem mezi hereckou elitu, jmenujme v první řadě zejména Radoslava Brzobohatého, Janu Březinovou, Miroslava Zounara, Rudolfa Jelínka, Pavla Nového nebo Helenu Růžičkovou, která zde v období od 15. srpna 1959 do 28. srpna 1960 působila jako osvětlovačka a poté jako herečka. Mezi slavná jména uměleckého souboru dále patří Pavel Anděl, Michaela Dolinová, Zdeněk Dušek, Jan Faltýnek, Milan Hein, Zdeněk Hess, Miloslav Mejzlík, Petr Skarke, Svatopluk Schuller, Jiří Schwarz, David Suchařípa nebo Pavel Trávníček. 286 Ze zakládajících členů divadla se do širšího povědomí veřejnosti dostal Mnislav Hofmann, který v příbramském divadle působil až do roku 1980. Tohoto herce si většina národa bude pamatovat jako předsedu inventurní komise Rybičku z filmu Holky z porcelánu. S televizí spolupracuje i Jaroslav Pešice, který se dnes věnuje zejména dabingu a rozhlasovým hrám. V neposlední řadě musíme jmenovat Jiřího Žáka, který se kromě účinkování v televizních inscenacích prosadil i jako autor písňových textů pro divadelní inscenace a šansonů. Svá díla vydal i v knižní podobě pod názvem Písňové texty. Dnes nese divadlo název Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, po hudebním skladateli Antonínu Dvořákovi, ale od svého vzniku vystřídalo několik názvů. V letech 1959‒1964 se 284
20 let Krajské divadlo Příbram 1959-1979, Příbram 1979, nestr. Eva ŠORMOVÁ, Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Praha 2000, s. 134. 286 Almanach divadla Příbram 1959-1999, Příbram 1999, nestr. 285
- 90 -
jmenovalo Městské divadlo Příbram, 1964‒1965 Divadlo Příbram, 1965‒1969 Městské divadlo Příbram, 1969‒1970 Divadlo Příbram, 1970‒1989 Krajské divadlo Příbram, 1989‒1991 Divadlo Příbram, 1991‒1993 Malá divadelní společnost města Příbrami, 1993‒2006 Divadlo Příbram a od roku 2006 Divadlo Antonína Dvořáka Příbram. Změny v názvu divadla zřejmě souvisí se správním vývojem regionu. Za padesát let trvání divadla se ve funkci ředitele vystřídalo devět osob. Prvním ředitelem byl jmenován Antonín Dvořák (1959‒1961). Dále následoval Václav Hartl (1961‒1963), který přišel do Příbrami z Českých Budějovic, kde vykonával funkci šéfa činohry Jihočeského divadla, ale již v první divadelní sezóně působil v příbramském divadle jako režisér. Dramaturgii přiklonil hlavně k satiře, fraškám a hudebním komediím, ale snažil se klást důraz také na současnou tvorbu. Nejvíce ceněnou inscenací z doby jeho působení v divadle je Hrubínova Křišťálová noc. Svou funkci musel v roce 1963 opustit ze zdravotních důvodů. Třetí ředitel příbramského divadla Stanislav Vyskočil (1963‒1976) působil před příchodem do Příbrami jako šéf činohry Slezského divadla v Opavě. Kromě vedení divadla se podílel i na režii příbramských inscenací. Uvedl se inscenací Davisovy hry Vítězný Purlie, která ale nevzbudila větší zájem diváků. 287 Významnější bylo jeho nastudování Millerových Čarodějek ze Salemu v roce 1964. Převážnou část repertoáru tvořily hlavně komediální texty. V roce 1976 z divadla odešel a nastoupil jako šéfrežisér dramatického vysílání Československého rozhlasu v Praze. Po něm se ve funkci ředitele vystřídali: herečka Květoslava Houdlová (1976‒1980), František Černý (1980‒1983), herci Vlastimil Čaněk (1983‒1986) a Rudolf Kamínek (1986‒1995), Jiří Slanec (1995‒2006) 288 a Petr Bednář (2006‒dosud), který dříve působil jako manažer Divadla ABC. Jedním z prvních režisérů divadla se stal Ivan Weiss. Absolvoval herectví na Státní konzervatoři u profesora Ladislava Peška. V té době ještě na konzervatoři neexistoval samostatný obor režie, vznikl až se založením Akademie múzických umění v Praze. Zde studoval Ivan Weiss od roku 1945 pod vedením režiséra Jiřího Frejky. Po zestátnění divadel v roce 1948 působil jako umělecký vedoucí divadla EXDISK, které vzniklo přechodem celého ročníku školní scény DISK do bývalého Snížkova divadla v Praze. V sezóně 1948/1949 přešel již jako režisér do divadla D 34 k E. F. Burianovi a strávil zde tři sezóny. V roce 1951 se stal členem Ústředního divadla československé armády v Praze. Poté prošel několika oblastními divadly, mimo jiné působil i v divadle v Hořovicích. Toto divadlo zajíždělo i do Příbrami, proto nebyl pro příbramské publikum neznámým režisérem.289 Nejmladším ze čtveřice režisé20 let Krajské divadlo Příbram 1959-1979, Příbram 1979, nestr. Eva ŠORMOVÁ, Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Praha 2000, s. 135. 289 SOkA Příbram, fond Osobní fond Mnislava Hofmanna, divadelní program hry Othello, premiéra 5. března 1960, 287 288
- 91 -
rů byl František Čech, absolvent DAMU. Po svém nástupu na divadelní fakultu začal pracovat v „Umění mladých“ – skupině mladých herců při MV ČSM. V jeho režii uvedlo toto sdružení scénickou úpravu majakovského poemy Správná věc a hru Nazima Hikmeta Lebka. Ve čtvrtém ročníku DISKu režíroval absolventské představení Majakovského hry Ledová sprcha. Způsob jeho práce zřejmě ovlivnila i zkušenost z let kdy pracoval jako horník v Ostravě. Znal dobře prostředí dolů a věděl, co by mohlo příbramské obyvatele zajímat a bavit. 290 Prvními scénografy v Příbrami se stali Vlastimil Koutecký a Václav Pavlík. Vlastimil Koutecký (1. 9 1930−25. 2. 2000) byl akademický architekt a scénograf, narodil se ve Veselí nad Lužnicí. V letech 1950‒1954 studoval obor užitá architektura na VŠUP v Praze a od roku 1953 souběžně filmovou architekturu na FAMU v Praze, studium ukončil v roce 1955. Působil jako šéf výpravy a scénograf v divadlech v Příbrami (1960‒1964), v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích (1965‒1971) a od roku 1971 v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Během svého života vytvořil na 350 výprav pro řadu operních, operetních, muzikálových, činoherních a baletních inscenací. Své pojetí scény přizpůsoboval charakteru hry a hudby, aby docílil věrohodnější výtvarné podoby inscenace. V roce 1966 spolupracoval na rekonstrukci otáčivého hlediště přírodního divadla v Českém Krumlově a v letech 1980‒1986 na rekonstrukci zámeckého barokního divadla tamtéž. Díky své neobyčejně invenční tvorbě patřil mezi nejvýznamnější české jevištní výtvarníky a dne 28. října 1998 převzal z rukou prezidenta ČR Václava Havla Medaili za zásluhy. 291 Václav Pavlík (30. 6. 1901−4. 8. 1966) se narodil v Černilově (u Hradce Králové), zemřel v Praze. V roce 1925 absolvoval studium na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění. Jako jevištní výtvarník spolupracoval v letech 1929‒1943 externě s Národním divadlem a s Divadlem na Vinohradech. Z tohoto období pocházejí všechny jeho výpravy pro Národní divadlo (např. Brand: Strojník Hopkins, Verdi: Violetta). Téměř ke všem svým výpravám v ND vytvořil i kostýmy. Věnoval se převážně malířství, až byl v letech 1950‒1959 angažován jako šéf výpravy v divadle v Benešově, 1959‒1961 v Příbrami, odkud v roce 1961 odešel do důchodu. V roce 1938 byl oceněn Výroční cenou České akademie věd a umění za obraz Slunečnice.292 Ještě před zahájením provozu nového kulturního domu bylo potřeba vyřešit velmi důležitou otázku a sice, kdo bude vlastnit Kulturní dům v Příbrami. Vlastník kulturního domu byl určen na poradě konané dne 23. června 1958 mezi zástupci Jáchymovských dolů, ONV, SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program hry Zalamejský rychtář, premiéra 5. ledna 1960. 291 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2001 VI, Kon-Ky, ed. MALÁ Alena, Ostrava 2001, s. 139-140. 292 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2003 XI., Pau-Pop, ed. MALÁ Alena, Ostrava 2003, s. 52-53. 290
- 92 -
MNV, Okresního svazu horníků, OV KSČ a dalších. Investor stavby Jáchymovské doly Příbram projevil názor, že vzhledem ke krátkosti lhůty, kdy je nutno zajistit vnitřní vybavení, bude nejlepší, aby ONV jako orgán státní moci odpovídající za kulturní rozvoj města i okresu se nově vniklého kulturního domu ujal. ONV tak převzal povinnost zajistit vnitřní vybavení Kulturního domu a zajištění finanční částky, která není zajištěna v rozpočtu Jáchymovských dolů. 293 Provozovatelem divadla a kina se stal MNV Příbram, který uzavíral smlouvy o jejich užívání. 294 V průběhu roku 1960 pak došlo k podepsání nájemní smlouvy o pronájmu části budovy Domu kultury pro účely divadla a to mezi ONV Příbram jako pronajímatelem a MěstNV Příbram jako nájemcem. Výše nájemného byla v dubnu 1960 prozatímně stanovena na 214 320 a částka za otop na 196 920 Kčs ročně, celkem šlo tedy o částku 411 240 Kčs ročně. 295 V roce 1963 bylo divadlo převedeno do správy Středočeského krajského národního výboru (dále jen SKNV) v Praze. Po roce 1989 se vrátilo zpět do vlastnictví města. Dne 1. února 1996 zřídilo městské zastupitelstvo příspěvkovou organizaci Divadlo Příbram, která spravovala část budovy, kde sídlí divadlo a kino.296 Ještě téhož roku uzavřela městská rada nájemní smlouvu s Divadlem Příbram, na jejímž základě spravuje také malou scénu, přednáškový sál, technický kabinet, baletní sál, výtvarný kroužek a estrádní sál s příslušenstvím. 297 Městská divadla v Benešově a Hořovicích byla zrušena k 15. červenci 1959. Na základě přípisu odboru školství a kultury rady Krajského národního výboru ze dne 10. října 1959 (č. j. 4974/59) bylo výkonným orgánům rad ONV a MNV v Benešově a Hořovicích uloženo provést likvidaci městských oblastních divadel, uskutečnit dohodu s Městským oblastním divadlem v Příbrami, ukončit jednání o předání majetku a předložit příslušné doklady o převodu a likvidaci ke schválení odboru školství a kultury rady KNV. Tento pokyn měl být splněn nejpozději do 30. listopadu 1959. Dne 8. prosince 1959 se v divadle Příbram konala schůzka zástupců všech stran, aby dojednala konkrétní průběh likvidace. Majetek likvidovaných divadel byl rozdělen následovně: dopravní prostředky převedeny na MD Příbram, divadelní výpravy budou ze 2/3 ponechány k dispozici národním výborům v sídle zrušených divadel, 1/3 převedena na MD Příbram. Fundus kostýmů se rozdělil 2/3 pro MD Příbram a 1/3 pro národní výbory likvidovaných divadel. Ředitelství MD Příbram se zavázalo, že nejpozději do 20. prosince 1959 vyšle architekta Vlastimila Kouteckého jako odborníka pro odhad kostýmů, které jsou dosud vedeny globální částkou a číselně mechanicky rozděleny. Měl také
SOkA Příbram, fond ONV Příbram, inv. č. 1014, kart. 251. SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Kronika Horního města Příbramě 1958, s. 115. 295 SOkA Příbram, fond ONV Příbram, inv. č. 1513, sign. 456.3, kart. 499, Zpráva o právní úpravě nájemních poměrů v Kulturním domě. 296 SOkA Příbram, fond Městský úřad (dále jen MÚ) Příbram, Příloha ke Kronice Horního města Příbramě z roku 1996, nestr. 297 SOkA Příbram, fond MÚ Příbram, Kronika 1996, nestr. 293 294
- 93 -
za úkol provést výběr jednotlivých kusů po jejich ocenění se zaměřením pro budoucí činnost MD Příbram. Zásoby materiálu, jevištní závěsy, přehozy, boty a vlásenky budou rozděleny podle stávajících dohod. Z rozpočtů likvidovaných divadel zůstalo k dispozici 521 000 Kčs, ze kterých bylo nutné odečíst 40 000 Kčs na zvýšení plánu mzdového fondu (včetně národního pojištění) v důsledku převodu pracovníků u likvidovaných divadel do MD v Mladé Boleslavi a 11 000 Kčs pro MD v Kolíně. Pro MD Příbram tedy zbylo 470 000 Kčs. Na základě dohody mezi odborem školství a kultury rady KNV v Praze, Krajskou plánovací komisí a finančním odborem byly vydány závazné pokyny pro likvidaci. Poměrná část dramaturgického plánu připadajícího na dobu od 15. srpna 1959 do 31. prosince 1959 se převedla na Městské divadlo v Příbrami a upravil se počet představení tak, aby zhruba odpovídal počtu návštěvníků a výši tržeb plánovaných zrušenými divadly. Materiálové zásoby se měly převádět přednostně na příbramské divadlo. V místech zrušených scén měly zůstat pouze prostředky nutné pro provoz ochotnických divadel a pro hostování zájezdových scén a staly se majetkem osvětových besed. Zbytek rozpočtových prostředků na rok 1959 byl převeden na Městské divadlo Příbram, s výjimkou mzdového fondu, který připadal na pět pracovních míst převedených už dříve do jiných městských oblastních divadel. Ze zrušených divadel převzalo příbramské divadlo např. kancelářské stroje a drobné potřeby pro administrativu. Také veškeré dopravní prostředky přešly do fondu příbramského divadla. Tyto vozy byly již v roce 1959 ve velmi špatném stavu. K dispozici mělo MOD Příbram nákladní vůz Ford V 8 ‒ německý typ, rok výroby 1939 s ložnou plochou 7,25 m2, nosnost 3 290 kg. Kabina řidiče byla rozšířena pro převoz zaměstnanců, celkem mohla pojmout 6 osob. Tento vůz byl převeden z Městského divadla v Hořovicích. Měl najeto přes 750 000 km a v roce 1958 prodělal havárii. Podle záznamů byla jeho karoserie nevyhovující, chassis „vyloženě uhnuté“ a proto zejména na vlhkém povrchu silnice ubíhal stranou. Neměl skříňovou uzavřenou karoserii a v případě nepříznivého počasí musely být přepravované dekorace, nábytek a rekvizity překrývány plachtou. Spotřeba vozu byla průměrně 35 l na 100 km. Z Městského oblastního divadla v Benešově byl do Příbrami převeden nákladní vůz Ford V 8 – německý typ, rok výroby 1951. Byl opatřen skříňovou uzavřenou karoserií 3,20 x 1,80 x 1,70. Měl ujeto asi 800 000 km. Ložné plochy vozů tedy umožňovaly přepravovat kulisy o maximální délce 3,50 m, což bylo pro nově vzniklé divadlo již zcela nedostačující. Kromě těchto vozidel mělo divadlo k dispozici ještě autobus Škoda 706 RO, který měl v té době najeto již přes 160 000 km. 298 Zápisy v Kronice Horního města Příbramě z roku 1960 podávají informace také o počtu personálu divadla. Celkem šlo o 104 zaměstnanců, z toho 30 herců (10 žen a 20 mužů), 298
SOkA Příbram, fond ONV Příbram, inv. č. 1513, sign. 456.3, č. kart. 499,
- 94 -
1 ředitele, 1 administrativního vedoucího, 8 administrativních sil, 3 režiséry, 2 nápovědy, 2 inspicienty, 3 osvětlovače, 2 rekvizitáře, 9 jevištních techniků, 1 inspektora jeviště, 3 garderobiérky, 1 lektora, 2 výtvarníky, 9 zaměstnanců dílen (krejčí, švadleny, truhláři, čalouníci, malíři), 1 skladnici, 8 uvaděček, 5 uklízeček, 3 šatnářky, 2 řidiče, 1 pradlenu, 1 vrátného, 2 vlásenkáře a 4 zaměstnance náborového střediska. 299 Ve svých začátcích se divadlo muselo potýkat i s plněním plánu odehraných představení. Okresní plánovací komise v Příbrami stanovila divadlu v plánu výkonů na rok 1960 počet představení na 530. Proti tomuto rozhodnutí se vedení divadla ohradilo a žádalo snížení počtu představení na 374: 242 představení v sídle divadla a 132 na zájezdech. Vzhledem k tomu, že počet hracích dnů v roce vychází na 272, bylo by nutné každý den sehrát nejméně dvě představení. Tak by divadlo muselo přistoupit na praxi Státní zájezdové scény. Znamenalo by to rozdělit umělecký soubor na tři skupiny po 10 hercích a hrát pouze „malé divadlo“ s nenáročnými dekoracemi, které by se daly použít i v malých sálech. Vedení divadla dále argumentovalo tím, že pro odehrání 242 představení v sídle divadla organizuje divadlo rozsáhlou akci návštěvnických svozů z okolí Příbrami. Pokud by divadlo přijalo závazek uspořádat 530 představení, museli by herci absolvovat 288 zájezdů do stejných míst, odkud se diváci sváží do divadla. Okresní plánovací komise tento argument uznala a počet představení přizpůsobila potřebám divadla.300 Repertoár divadla zpočátku tíhl hlavně k uvádění české klasiky, jako byla Jiráskova Lucerna, Tylův Strakonický dudák nebo Klicperův Hadrián z Římsů, a současných českých i zahraničních her o problémech dospívající mládeže a jiných společenských otázkách. Těmito inscenacemi chtěli oslovit mladou generaci. Postupně se do repertoáru zařadily i frašky a hudební komedie. Nezastupitelné místo mají dětská představení, proto se každý rok studovala nejméně dvě zvláštní představení. Divadelní hry pro děti a mládež se pořádaly v rámci vzdělávacího programu „Mládež a kultura“, který zaštiťovalo Středočeské kulturní středisko. 301 Objevují se také dramatizace filmových předloh, jako např. komedie Vesničko má středisková v roce 1990 nebo Saturnin z roku 2009 (příloha č. 34-36). Mezi autory divadelních her patří příbramský rodák Vojtěch Trapl, dramatik, scénárista a režisér, prozaik a překladatel. Z jeho děl byla uvedena např. Novosvětská popisující osudy stavebního inženýra. Hra Kytice pro panenku se zabývala osudem svobodné matky a rozdíly mezi názory rodičů a dětí. Vojtěch Trapl je autorem parafráze Sofoklovy Antigony, kterou uváděla divadla pod názvem Kreón, thébský král (Ananké). Díla Vojtěcha Trapla byla SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Kronika Horního města Příbramě 1960, s. 159, 162-163. SOkA Příbram, fond ONV Příbram, inv. č. 1513, sign. 456.3, č. kart. 499, Rozklad k navrženému směrnému číslu počtu představení divadla v roce 1960. 301 SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Obecní kronika hornického města Příbram 1986, s. 95. 299
300
- 95 -
psána především jako obhajoba socialistické společnosti a období normalizace. Autor v nich polemizoval s kulturním a politickým vývojem společnosti v 60. letech. Autory divadelních her najdeme i mezi členy hereckého souboru. Patří k nim např. Michal Gulyáš a jeho studiová inscenace Prokletý básník, pohádka Chechtavec, Svátky ošklivých lidí, Alenka, Místo pro všechny a Mlčení ryby, ve kterém se autor zamýšlí nad životem Jakuba Jana Ryby. Dá se říci, že svými díly tíhne k autorskému typu divadla 302. Vladimír Mrva je autorem pohádkové hry Bylo, nebylo, která vznikla v rámci cyklu Škola hrou jako doplněk k výuce českého jazyka. Kromě herectví se věnuje také režii. Jiří Hasil je autorem několika pohádek, např. Svatba pana Hastrmana nebo Kašpárek, Honza a vousatá princezna, které sám režíroval. 303 Představení se rozdělovala na dopolední, určená dětem a večerní pro dospělé. V rámci kulturní péče o seniory byla pořádána divadelní představení pro důchodce. Postupně navázalo divadlo spolupráci i se školami, kterým byla nabízena dopolední představení. V kronice města se dochovala i zmínka o ojedinělém případu přerušení hry. V roce 1994 se v dopoledních hodinách konalo představení hry Vražedné dědictví, kterého se zúčastnili žáci učiliště Rudných dolů Příbram a Střední integrované školy Příbram. Žáci byli velmi neukáznění a neklidní, proto v polovině představení přerušil hostující pražský herec Pavel Trávníček hru a odmítl dále pokračovat. Ředitelky obou škol se snažily své svěřence uklidnit a přesvědčovaly herce, aby pokračovali v představení, ale marně. Představení Vražedné dědictví bylo podle slov kronikáře zrušeno kvůli „vražedné nekázni“ publika. 304 Od roku 1972 se začala uskutečňovat vzájemná výměnná představení středočeských divadel a vedení divadla zvalo i herecké soubory ostatních divadel k pohostinským hrám. Chtělo dát obecenstvu možnost srovnávat a podívat se i na členy české herecké elity. Do Příbrami zavítalo Národní divadlo, pražské Divadlo Za branou, Studio Y, Městská divadla pražská, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, Žižkovské divadlo Járy Cimrmana v Praze a mnoho dalších. V roce 2002 uspořádalo městské divadlo mimořádný abonentní cyklus Divadla pod vodou, kterým chtělo pomoci svým pražským kolegům, kteří po srpnových povodních nemohli ve svých divadlech hrát. Pro diváky byl připraven cyklus šesti představení, který mohli shlédnout, od září do prosince. V Příbrami vystoupilo Divadlo pod Palmovkou, Divadlo Ungelt, Divadlo Viola, Divadlo v Dlouhé a Divadlo Semafor. Veškerý výtěžek byl věnován ve prospěch hostujících divadel. 305
Autorské divadlo je specifická forma divadla, ve kterém autoři hrají svůj vlastní text buď sami, nebo s celým souborem. Nevzniká na základě textu, který je předem určen k inscenování (drama, scénář apod.). 303 Eva ŠORMOVÁ, Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, s. 135-136. 304 SOkA Příbram, fond MÚ Příbram, Kronika Města Příbram 1994, nestr. 305 SOkA Příbram, fond MÚ Příbram, Kronika města Příbram 2002, s. 65. 302
- 96 -
Už od první divadelní sezóny 1959‒1960 vytvářelo divadlo systém předplatného. Pro diváky z okolních obcí byla zaváděna autobusová doprava na představení a z něj. Podle vzdálenosti své obce od Příbrami mohli při koupi abonentky uplatňovat slevu 15‒20%. 306 Od třetí divadelní sezóny 1961‒1962 se pravidelné předplatné rozdělovalo do čtyř typů. Prvním bylo předplatné na premiéry, dále předplatné na reprízy, svozové předplatné, které zajišťovalo návštěvníkům z okolí města přepravu zvláštními autobusy na představení a zpět, a předplatné blokové. Bylo určeno divákům, kteří se nemohli v předplatném vázat na pravidelné termíny. Předplatitelský blok obsahoval 12 vstupenek a opravňoval k návštěvě divadla na kteroukoliv hru a kdykoliv. Divák tak měl možnost navštívit některé představení vícekrát nebo jiné vynechat. Podle zakoupené skupiny míst rezervovala pokladna příslušná místa.307 V divadelní sezoně 1962‒1963 mělo divadlo už 4 052 předplatitelů. V roce 1965 přibyly další dvě skupiny, předplatné výhradně pro mládež. První cyklus byl určen pro žáky devátých tříd a zahrnoval šest her. Druhý cyklus pro starší mládež byl vypsán na deset her a rozšířen o společenské zábavy v estrádním sále Domu kultury. 308 Objednávky předplatného přijímalo náborové středisko divadla. 309 V každé obci okresu byl ustanoven důvěrník, který zajišťoval styk divadla s diváky. 310 V roce 2004 zprovoznilo divadlo spolu s odborem dopravy tři svozové linky, které jezdily minimálně jednou za měsíc a svážely předplatitele z okolních obcí na páteční divadelní představení. První linka vede přes Zalužany, Zbenice, Pečice, Pečičky, Bohostice, Cetyni a Vrančice. Druhá linka jezdí po trase Jince, Hluboš, Lhota, Obecnice a Podlesí. Třetí linka objíždí obce Sedlice, Rožmitál pod Třemšínem, Tochovice, Ostrov a Milín. 311 Příbram získala i několik prvenství v uvádění svých premiér. Dne 10. února 1966 byla na příbramském jevišti poprvé v Československu uvedena hra brazilského dramatika Guilherma Figueireda V tomhle domě spal Bůh. Premiéry se zúčastnil i tajemník brazilského velvyslanectví v Praze Helder Martins Moraes. 312 Dne 16. ledna 1964 proběhla československá premiéra hry Vítězný Purlie od Ossie Davise, 8. května 1965 Volodinova Nového šéfa, 7. května 1966 premiéra hry Břemeno svobody, které se účastnil i autor Jerzy Broszkiewicz, 2. února 1967 Kaiserova Napoleona v Americe, 15. února 1978 Kachlíkovy Cesty. V září 1987 se konala premiéra hry Vojtěcha Trapla Kdo jinému jámu kopá na oslavu jeho sedmdesátých narozenin.313
SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, kart. 1. Předplatné 1959/1960 Příbramský zpravodaj, listopad 1964, č. 2, s. 15. 308 Nové Příbramsko, č. 4, roč. VI, rok 1965, s. 2. 309 SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Příloha ke Kronice Horního města Příbramě z roku 1961. 310 Nové Příbramsko, č. 34, roč. VIII, rok 1959, s. 2. 311 SOkA Příbram, fond MÚ Příbram, Kronika Města Příbram 2004, s. 14. 312 SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Kronika Horního města Příbramě 1966, s. 93. 313 SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Příbramská obecní kronika 1987, s. 67. 306 307
- 97 -
Některé premiéry byly významné také tím, že se jejich nastudování účastnili i jejich autoři, nebo o svých dílech pořádali besedy s herci. V roce 1962 to byly hned dvě inscenace. Dne 26. dubna uvedlo divadlo novou divadelní hru ze současné vesnice s názvem Křišťálová noc. Její autor, spisovatel František Hrubín, se přímo účastnil zkoušek (příloha č. 37). Některé pasáže přímo usměrňoval a měl připomínky také k umělecké a politické náplni režie hry. Ještě téhož roku se v rámci uvedení hry Hrátky s čertem setkali herci divadla s jejím autorem Janem Drdou a dozvěděli se mnoho zajímavostí o vzniku hry. Významnou událostí byla také premiéra hry Jedenačtyřicátý od Borise Lavreněva. Dramatizace a režie se ujal Zdeněk Štěpánek, člen Městského divadla Příbram. Hra byla sehrána jako slavnostní zakončení Měsíce československo‒sovětského přátelství. 314 (příloha č. 38) Příbramské divadlo chtělo dát o sobě vědět i okolním divadelním souborům, proto začalo pořádat divadelní festivaly. Ve dnech 6. až 11. června 1961 se konal Příbramský divadelní festival. Vedle Městského divadla Příbram se ho zúčastnilo Národní divadlo s inscenací Srpnová neděle a Divadlo Spejbla a Hurvínka se svým představením pro dospělé Velegrand teáter Spejbl. Příbramské divadlo odehrálo celkem čtyři představení: Lištičky, Maryša, Svatá Jana a Žebrácká opera. V dramatu Maryša vystoupil, jako host člen činohry Národního divadla Jaroslav Průcha v roli Lízala. Návštěvnost všech inscenací byla velmi slušná, ale rekordní mělo představení Velegrand teáter Spejbl. 315 Protože festival byl diváky velmi dobře přijat, rozhodlo se vedení divadla v této činnosti pokračovat. V roce 1962 se ve dnech 15. až 19. května konal první Festival divadel Středočeského kraje. Prvními účastníky se stala divadla z Kladna, Kolína, Boleslavi a Příbrami. S festivalem byl spojen i seminář divadelních pracovníků a kritiků, který vedl a řídil člen rady MNV a předseda kulturní komise Ludvík Zíbrt. Městské divadlo Příbram se v rámci festivalu umístilo na prvním místě a bylo vyhodnoceno jako nejlepší v kraji. Zároveň získalo finanční odměnu 10 000 Kčs. 316 Přehlídky středočeských profesionálních divadel bývaly i tematicky zaměřené. V roce 1984 se konaly na počest Slovenského národního povstání a repertoár byl volen tak, aby zachycoval významné okamžiky československých novodobých dějin. 317 (příloha č. 39) V roce 1966 se příbramské divadlo účastnilo také výběrové celostátní přehlídky oblastních divadel v Hradci Králové, kde odehrálo hru Břemeno svobody. Herecký výkon Kamila Olšovského byl při této příležitosti oceněn Svazem divadelních umělců.
SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Kronika Horního města Příbramě 1962, s. 276-277, 281. SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Kronika Horního města Příbramě 1961, s. 182-183. 316 SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Kronika Horního města Příbramě 1962, s. 272-273. 317 SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Kronika hornického města Příbram 1984, s. 134. 314 315
- 98 -
Příbramské divadlo se naplno prosadilo jako kulturní středisko města i okresu a převzalo i péči nad vybranými ochotníky z benešovského, berounského a příbramského okresu. Pro tento účel zahájilo dne 17. listopadu 1963 svou činnost Amatérské studio, které se stalo prvním učilištěm ve Středočeském kraji. 318 Divadlo se od svého počátku snažilo navazovat spolupráci se svými příznivci, proto pořádalo besedy s diváky, na kterých se obecenstvo mohlo dozvědět mnoho zajímavostí ze zákulisí divadla. V roce 1963 uspořádalo ředitelství divadla besedu, na které herci přečetli několik pasáží z knihy Karla Čapka „Jak se co dělá“ a přidávali své zážitky a zkušenosti z přípravy divadelních představení. 319 Besedy s diváky a příznivci divadla se pořádaly v pravidelných termínech. Dnes zajišťuje divadlo tyto besedy prostřednictvím Klubu přátel divadla. Na setkání s diváky jsou zváni herci domácí i v divadle hostující. Od roku 2006 má obecenstvo možnost hlasovat pro své oblíbence v anketě, která má tři kategorie: nejoblíbenější herec, nejoblíbenější herečka a nejoblíbenější představení (příloha č. 40). Vítězové se slavnostně vyhlašují před představením, které uzavírá divadelní sezonu. Zájem o tuto anketu rok od roku stoupá. V roce 2011 byla do vyhlašování ankety vložena nová kategorie, diváci volili nejúspěšnější premiéru roku. Historicky první nejúspěšnější premiérou se stala komedie Brouk v hlavě. Další novinkou při vyhlašování ankety byla přítomnost prezidenta Herecké asociace, který předal absolutnímu vítězi s nejvyšším počtem hlasů cenu Herecké asociace. Příbramské divadlo není jediné, které vyhlašuje na konci sezony divácky nejúspěšnější představení a nejoblíbenější herce. Divadlo Antonína Dvořáka Příbram se stalo prvním divadlem, kde byla tato cena udělena. Absolutním vítězem se 416 hlasy stal Vojtěch Záveský (příloha č. 41). Součástí oficiálních internetových stránek divadla je i stránka s názvem „Jak to vidí stará Blažková“. Zde se veřejnost seznámí s různými profesemi, které v sobě divadlo zahrnuje, dozví se o novinkách v repertoáru. Divadelní příznivci mají možnost sledovat i internetový pořad Drobečky z divadla, který se objevuje pravidelně po dvou týdnech a informuje veřejnost o akcích divadla a jiných novinkách i ze zákulisí. Kromě divadelních představení se pořádají i další akce spojené s činností divadla. Jednou z nich byla výstava divadelní výtvarnické práce architekta Vlastimila Kouteckého a výstava divadelního plakátu akademického malíře Stanislava Geislera, členů výtvarného kolektivu městského divadla, ve foyeru divadla v roce 1964. 320 Mezi oblíbené akce pořádané divadlem patří divadelní ples a akce Divadlo patří dětem, dětský den se spoustou her a soutěží. Od roku 1969 se pravidelně pořádá Hudební festival Antonína Dvořáka. SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Kronika Horního města Příbramě 1963, s. 269-270. Tamtéž. 320 SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Kronika Horního města Příbramě 1964, s. 282. 318 319
- 99 -
Mezi služby, které divadlo nabízí veřejnosti, patří také Studio herecké tvorby, které mohou využít hlavně zájemci o studium herectví. Studio nabízí přípravné kurzy na talentové zkoušky hudebně‒dramatického oboru ‒ herectví na konzervatořích či na DAMU, dále práci s členem činohry Divadla Antonína Dvořáka Příbram a další cvičení a semináře potřebné k vykonávání herecké profese. Činností příbramského divadla se kromě místního tisku zabýval i rozhlas. Dne 11. února 1960 vysílal Československý rozhlas na stanici Praha ve stati Zrcadlo kultury relaci O mladém příbramském divadle, o výkonech jeho souboru. Kritika byla velmi příznivá. 22. března t. r. odvysílala stanice Praha I relaci o zdařilé premiéře hry Tonka Šibenice. Naproti tomu Rudé právo vydalo o této hře velmi přísnou a nepříliš příznivou kritiku. 321 22. března 1963 uvedl pražský rozhlas ve své relaci Kulturní koutek pořad o Městském divadle v Příbrami, o jeho hercích, repertoáru, besedách s diváky a budově divadla. Způsob spolupráce divadla s veřejností byl dáván za příklad ostatním divadlům.322 Informace o premiérách divadla přinášel také pořad Československého rozhlasu Zrcadlo kultury. V kronice Horního města Příbramě z roku 1967 se dochovaly přepisy dvou relací. Týkají se premiéry her Napoleon v Americe, od Georga Kaisera, a Jak se vám líbí od Williama Shakespeara. 323 První reportáž obsahuje pochvalné hodnocení hry Napoleon v Americe. Druhá rozhlasová relace upozorňuje na okolnosti, které hru Jak se vám líbí spíše poškodily (příloha č. 42). V únoru roku 1965 začala československá televize vysílat cyklus s názvem Takový je náš kraj, který měl televizní diváky seznámit s tím, co se od konce druhé světové války v kterém okrese a kraji zlepšilo a vybudovalo a na jaké úrovni je tu kultura. Vysílání bylo zahájeno přenosem z městského divadla v Příbrami, které uvedlo dne 22. února 1965 hru Periferie od Františka Langra. Představení uvedl člen činohry Národního divadla Zdeněk Štěpánek, první představitel Franciho. Režii měl Stanislav Vyskočil. Do hlavních rolí byli obsazeni Jiří Žák (Franci) a Jarmila Kolářová (Ančí). Podle zápisů v kronice města se tento televizní přenos zapsal hlavně do vzpomínek televizních techniků. Vysílání bylo spojeno s velkými technickými problémy. Zavinily je v prvé řadě nepříznivé povětrnostní podmínky, sníh a silný vítr, a dále stínění Svaté Hory vysílanému signálu na Cukrák. I přes tyto problémy byl přenos kritikou hodnocen jako velmi úspěšný (příloha č. 43).324 V roce 2002 odvysílala Česká televize záznam divadelní adaptace knihy Hrdý Budžes (příloha č. 44), jejíž autorkou je příbramská rodačka Irena Dousková. Ve svém díle popisuje období husákovské normalizace očima Helenky Součkové, žákyně 2. třídy ZŠ v Ničíně. Ničín SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Kronika Horního města Příbramě 1960, s. 162. SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Kronika Horního města Příbramě 1964, s. 271. 323 SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Kronika Horního města Příbramě 1967, s. 137, 139. 324 SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Kronika Horního města Příbramě 1965, s. 150-152. 321 322
- 100 -
představuje tehdejší Příbram v době rozkvětu těžby uranu. Divadelní režie se ujal Jiří Schmiedt a pro hlavní roli obsadil herečku Báru Hrzánovou. Jejími spoluhráči jsou Jarmila Vlčková a Libor Jeník, členové souboru příbramského divadla. Představení Hrdý Budžes je u diváků stále velmi oblíbené a od své premiéry dne 14. listopadu 2002 proběhlo už přes 500 repríz. Herečka Bára Hrzánová byla za svůj výkon v roli Helenky oceněna cenou Thálie za rok 2003 v kategorii činohra. Vítězství Báry Hrzánové nepatří k jediným úspěchům příbramského divadla. Za roli Evy Mearové v inscenaci Drobečky z perníku získala cenu Thálie herečka Simona Stašová. Mezi držitele ceny Thálie patří i člen hereckého souboru Divadla Antonína Dvořáka Příbram Zbigniew Kalina. Byl oceněn v kategorii pro mladého činoherce do třiatřiceti let v roce 2008. Do širší nominace na cenu Thálie se dostali i herci Milena Kleinerová, za roli Lady Bracknellové v muzikálu Dobrý večer pane Wilde aneb Jak je důležité míti Filipa, a Vojtěch Záveský za roli Wolfganga Amadea Mozarta v inscenaci Amadeus. Divadlo se zapojovalo i do politického dění města. Ve dnech od 18. listopadu do 7. prosince 1989 se zapojovali jeho členové do protestů proti komunistickému režimu. 18. listopadu se herci ze zahraničního rozhlasu dozvěděli o masakru ze 17. listopadu a o stávce divadel. Rozhodli se proto spojit s ostatními divadly a zrušit večerní představení pro dárce krve. Večer přečetli herci před diváky prohlášení o připojení se ke stávce a vysvětlovali, že krev, kterou tito lidé darovali pro záchranu zdraví a životů, byla prolita na Národní třídě. Tento čin se však nesetkal s pochopením a došlo i na účast Bezpečnosti, která požadovala vysvětlení. Zároveň se dostavil i místopředseda městského národního výboru a po zjištění situace prohlásil, že „divadlo, které nehraje, město nepotřebuje“. Dne 20. listopadu proběhlo v divadle hlasování zaměstnanců, kteří tak rozhodli o připojení příbramského divadla ke stávce. O den později vznikl v divadle sedmičlenný stávkový výbor a Občanské fórum, čímž se divadlo stalo koordinačním centrem stávkových výborů a Občanského fóra města. Dne 23. listopadu byl ředitel Okresního kulturního střediska Příbram František Černý vyzván vedením odboru kultury SKNV, aby uzamkl divadlo, které je v budově OKS v nájmu. František Černý však neuposlechl a již 24. listopadu se v divadle konal první mítink pro veřejnost. 325 Setkal se s obrovským ohlasem, lidé stáli i před divadlem a poslouchali záznam jednání z amplionů. Místo plánovaných představení se v budově divadla konaly schůze stávkových výborů a docházelo k přípravám generální stávky. V průběhu revolučních dní absolvovali herci rovněž řadu výjezdů do škol a různých podniků okresu, ze kterých byli zpočátku vykazováni a poté přijímáni s velkým nadšením. 326 325 326
SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Obecní kronika hornického města Příbram 1989, s. 71. Nové Příbramsko, roč. 38, pátek 15. 12. 1989, s. 3.
- 101 -
V současné době působí ve Středočeském kraji tři profesionální oblastní divadla: Středočeské divadlo Kladno, Městské divadlo Mladá Boleslav a Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, které je největší. V repertoáru divadla stále převažují komedie a uvádí se česká i zahraniční klasická díla. Důležitou cílovou skupinou jsou děti, pro které se každý rok hrají alespoň dvě pohádky nebo hry zaměřené na dětské publikum. Kromě divadelních představení pořádá Divadlo Antonína Dvořáka Příbram pravidelné besedy s diváky, divadelní plesy a další akce pro upevňování vztahů s veřejností. Stále je významným kulturním centrem pro Příbram a široké okolí.
6. 1 Osobnosti hereckého souboru Hasil Jiří Narodil se 12. března 1927 v Holešově na Moravě. Pochází z divadelní rodiny a své mládí strávil u kočující divadelní společnosti. Vystudoval střední školu v Praze a poté odešel k divadlu. Působil v Českém divadle moravskoslezském v Ostravě (1945‒1946), Těšínském oblastním divadle v Českém Těšíně (1946‒1948), Zemském divadle Ostrava (1948‒1950), Armádním uměleckém souboru V. Nejedlého Praha (1950‒1952), Slezském oblastním divadle Z. Nejedlého Opava (1952‒1961), Divadle Petra Bezruče Ostrava (1961‒1962). V příbramském divadle působil v letech 1962‒1987. Je autorem několika pohádek, které i sám režíroval. Účinkoval v inscenacích: Hrátky s čertem (Sarka Farka), Sluha dvou pánů (Pantalone Agnivorla), Kat a blázen (Don Blasco Ibane), Ze života hmyzu (Cvrček), Cesta (Josef Levosický), Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři (Oněk Kamenický z Topic), Pyšná princezna (Král) nebo Morálka paní Dulské (Dulský) V příbramském divadle režíroval: Svatba pana Hastrmana, Jak Kašpárek s Honzou osvobodili princeznu, Kašpárek, Honza a vousatá princezna, O Honzovi a víle Verunce. 327
Hladík Václav Narodil se 28. února 1927 v Mnichovicích u Prahy. Patřil k zakládajícím členům příbramského divadla. Do prvního angažmá nastoupil v Horáckém divadle v Jihlavě v roce 1951. Zde zůstal tři roky. Poté působil ještě v Divadle pracujících v Mostě (1955‒1957) a Oblastním divadle v Benešově (1957‒1958). Po zrušení benešovského divadla přešel v roce 1959 do Příbrami. Vytvořil celou řadu rozličných rolí od lyrických milovníků až po charak-
Václav TRANTINA, Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu (1945 až současnost), Příbram 2001, s. 84-85.
327
- 102 -
terní role. Od roku 1962 vedl režii všech her amatérského divadelního souboru ROH Kovohutě Příbram. Zemřel 16. června 1983. 328 Účinkoval v inscenacích: Zlý jelen (Myslbor), Hrátky s čertem (Karborund), Tři zlaté vlasy děda Vševěda (Děd Vševěd), Ze života hmyzu (První slimák), Charleyova teta (Lord Fancourt Babberley), Jan Hus (Zikmund), R.U.R. (Dr. Gall) nebo Višňový sad (Leonid Andrejevič Gajev). 329 Hofmann Mnislav Narodil se 24. března 1920 v Příbrami. V letech 1942‒1946 studoval na Státní dramatické konzervatoři v Brně. Už v době studií byl v angažmá v Komorní hře Brno (1942‒1945). Poté vystřídal několik působišť: Svobodné divadlo Brno (1945‒1946), Zemské národní divadlo Brno (1946), Divadlo Větrník Praha (1946‒1947), Krajské oblastní divadlo Karlovy Vary (1948‒1953), Krajské oblastní divadlo Pardubice, kde působil i jako režisér (1950‒1951). V severočeském divadle Liberec byl v angažmá v letech 1953‒1958 a v sezoně 1954‒1955 byl jeho ředitelem. V roce 1955 působil také v Divadle Český Těšín a v letech 1958‒1959 v Městském divadle Benešov. Po jeho zrušení přešel do Městského divadla Příbram a zde zůstal až do roku 1980. 330 Zemřel 29. srpna 1989 v Příbrami. Účinkoval v inscenacích: Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert (Piškytle), Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete (Třasořitka), Hrátky s čertem (Omnimor), Balada z hadrů (Georges), Lakomec (Harpagon), Loď do Smyrny (Beltrame), Břemeno svobody (Carinelli) nebo Višňový sad (Firs). V Příbrami působil i jako režisér režíroval také svá díla, kterými byly hlavně pohádky pro děti. Z jeho režií jsou známé inscenace: Hosté paní Veroniky, Detektiv Anička a čert Pytlík nebo Íček Tajtrlíček.331 Svůj talent uplatnil i na filmovém plátně. Zahrál si ve filmech Archa bláznů, Holky z porcelánu, Jak se rodí chlap, Pavlínka nebo Půl domu bez ženicha.332 Kalina Zbigniew Narodil se 3. srpna 1979 v Karviné. Absolvoval v Hereckém studiu Mileny Asmanové při Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Od roku 1999 do roku 2001 byl v angažmá Těšínského divadla a v letech 2002 a 2004 působil v Městském divadle Karlovy Vary. SOkA Příbram, MěstNV Příbram, Kronika Hornického města Příbramě 1983, s. 107-108. Václav TRANTINA, Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu (1945 až současnost), s. 92. 330 SOkA Příbram, Mnislav Hofmann osobní fond, fotoalbum k odchodu Mnislava Hofmanna do penze. 331 SOkA Příbram, fond Mnislav Hofmann osobní fond, soubor fotografií z divadelních inscenací. 332 Tamtéž, s. 94-95. 328 329
- 103 -
Členem souboru Divadla A. Dvořáka Příbram je od září 2004. V roce 2008 byl oceněn Cenou prezidia Herecké asociace pro umělce do 33 let v činohře. Účinkuje v inscenacích: Jak jsem vyhrál válku (Ernest Goodbody), Rychlé šípy (Rychlonožka), Přelet nad kukaččím hnízdem (Dale Harding), Na skle malované (Ďábel), Tři veteráni (Pikolík 1, Trpaslík 2), Misery (Paul), Rychlé šípy II. ‒ Sněhová mise (Rychlonožka), Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete (Malvolio, příloha č. 45), Korunní svědek (Sir Wolfrid Robards, Q.C), Tři v tom (Capitano). Hrál také ve filmu Crash Road (Tomáš) a v povídce z cyklu To nevymyslíš (Režisér).
333
Kavan Emil Narodil se 16. listopadu 1911 v Praze. Jeho vlastní jméno bylo Emil Novák. Svou divadelní činnost zahájil u Divadelní společnosti A. Vladyky v roce 1936 a zůstal dva roky. Poté vystřídal několik angažmá: Snížkovo divadlo (1941‒1942), Divadelní společnost Dódi Pražského (1942‒1943), Středočeská činohra J. Burdy (1943‒1944), Městské divadlo Kladno (1944), D 46‒D 48 Praha (1945‒1948), Městské oblastní divadlo Mladá Boleslav (1948), DFS Praha (1949‒1951), Československý film Barrandov Praha (1951‒1952), Pražské divadlo pro mládež Praha (1952‒1955), Městské oblastní divadlo Benešov (1957‒1959). 334 V příbramském divadle působil v letech 1959‒1986. Vytvořil i několik menších filmových rolí. Účinkoval v inscenacích: Maryša (Lízal), Lištičky (Benjamin Hubbard), Pygmalion (Plukovník Pickering), Majitelé klíčů (Krůta), Čarodějky ze Salemu (Pastor Paris), Naši furianti (Filip Dubský), Jak se vám líbí aneb Cokoli chcete (Frederick), Vojnarka (Jakub Vojnar) nebo Král Lear (Lear). 335
Kleinerová Milena Narodila se 29. srpna 1949 v Praze. Je absolventkou divadelní fakulty AMU v Praze. V letech 1971‒1990 působila v Divadle Jaroslava Průchy v Kladně. Poté přešla do Středočeského divadla v Kladně a Mladé Boleslavi, kde zůstala do roku 1994. Členkou souboru Divadla Antonína Dvořáka Příbram je od roku 1996. V roce 2002 se dostala do širší nominace na cenu Thálie za roli Lady Bracknellové v muzikálu Dobrý večer, pane Wilde aneb Jak je
Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, www.divadlopribram.eu. Nové Příbramsko, roč. 15, č. 44, 1966, 12. 11., s. 3. 335 Václav TRANTINA, Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu (1945-současnost), s. 125 333 334
- 104 -
důležité míti Filipa. V roce 2009 oslavila životní jubileum a k této příležitosti byla nastudována inscenace Zlomatka Maria Gelardiho (příloha č. 46).336 Účinkuje v inscenacích: Limonádový Joe (Tornádo Lou), Ženský boj (Božena), Harold a Maude (Paní Chassenová), Jeptišky II. (Sestra Mary Huberta), Na skle malované (Anděl), Rychlé šípy II. ‒ Sněhová mise (Bohouš, Tonda Pírko, Doudleba, chlapec s dynamitem), Zlomatka (Anna). Zahrála si také v televizních seriálech F. L. Věk (Frantina) a Ordinace v růžové zahradě (Mgr. Plocková). 337 Kuba František Příbramský rodák narozený 28. června 1937 na Březových Horách. Původním povoláním je soustružník. S divadlem začal jako člen ochotnického spolku Miláček na Drmlově Poli. Poté působil v pražských klubech (do roku 1955) a Ochotnickém spolku Skalka v Podlesí (1955‒1995). V příbramském divadle působil od roku 1984 až do odchodu do důchodu v roce 1999. S divadlem neustále spolupracuje jako host. Účinkoval v inscenacích: Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert (Čert Belfegor), Prokletý básník (Mnich), Lucerna (Sejtko), Vesničko má středisková (Otík), Divotvorný hrnec (Bersi), Zlobivý brouček (Zlatohlávek), Pes baskervillský (Sluha Barrimoor) nebo Škola základ života (Profesor Koďousek). 338 Leitner Rudolf Narodil se 26. dubna 1934 v Prostějově. V letech 1958‒1962 studoval JAMU v Brně. V letech 1969‒1970 působil ve Východočeském divadle v Pardubicích. V příbramském divadle hrál v letech 1962‒1969 a od roku 1970 do roku 1999. Působil jako předseda činoherní komise při středočeské pobočce Svazu českých dramatických umělců. V roce 1983 získal medaili Josefa Kajetána Tyla za významný přínos k rozvoji české divadelní kultury. Účinkoval v inscenacích: Jiříkovo vidění (Honza), Tři zlaté vlasy děda Vševěda (Plaváček), Nový šéf (Lamin), Manon Lescaut (Rytíř de Grieux), Jan Hus (Jan Hus), Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete (Orsino), Matka (Otec), Kreón, thébský král (Kreón), Dáma s kaméliemi (Georges Duval), Křišťálová noc (Josef Struna), Pes baskervillský (Dr. John Watson), Kráska a Netvor (Kupec) nebo Čertův švagr (Knížepán, mnich). 339 Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, Divadelní program k představení Zlomatka, únor 2010. Václav TRANTINA, Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu (1945 až současnost), s. 128. 338 Tamtéž, s. 149. 339 Václav TRANTINA, Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu (1945 až současnost), s. 158. 336 337
- 105 -
Marečková Ludmila Narodila se 10. ledna 1919 ve Vysokém Mýtu. V letech 1925‒1933 studovala reálné gymnázium. Od roku 1933 vystupovala jako herečka pod pseudonymem Lída Borovcová. Hrála ve filmech Přednosta stanice, Advokát chudých nebo Host do domu. V příbramském divadle působila v letech 1959‒1981. Za svou práci byla odměněna medailí Krajského národního výboru Praha. Po roce 1983 pracovala jako civilní řečnice v obřadní síni Na Hvězdičce v Příbrami. Účinkovala v inscenacích: Příliš štědrý večer (Babička), Dobývání princezny Turandot (Ling), Jezinky a bezinky (Marta Brewsterová), Pygmalion (Paní Higginsová), Poklad ve mlýně aneb Pohádka o líných strašidlech (Hastrmanka), Pyšná princezna (Milada) nebo Modré z nebe (Berta). 340
Mrva Vladimír Narodil se 8. ledna 1951 v Přerově. Věnuje se herecké, moderátorské a režisérské činnosti. V letech 1982‒1991 působil ve Státním divadle Oldřicha Stibora Olomouc, Moravském divadle (1990), Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (1991‒1994). Léta 1994‒1996 strávil ve svobodném povolání, tj. věnoval se spolupráci s uměleckou agenturou a aktivní práci v managementu i v zahraničí. Spolupracoval zejména s agenturou Alber Mnichov. V příbramském divadle působí s devítiletým přerušením od roku 1979. V divácké anketě Bravo 99 byl oceněn za nejlepší mužský herecký výkon 40. divadelní sezony. Účinkoval v inscenacích: Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři (Hynek), Pyšná princezna (Mladý král Miroslav), Škola základ života (Antonín Lejsal), Rychlé šípy (Štětináč, příloha č. 45), Jak jsem vyhrál válku (Major Arkdust), Přelet nad kukaččím hnízdem (Dr. Spiney), Amadeus (Hrabě Johann Kilian von Strack), Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete (Fabian), Korunní svědek (Inspektor Hearne) nebo Jakub a jeho pán (Starý Otrapa, Komisař, Rychtář). 341 Režíroval inscenace: Commedia finita, Jeden a jedna jsou tři, Anička, skřítek a Slaměný Hubert, Bylo nebylo, Lev v zimě, Dobrý večer pane Wilde, Sněhová královna, Jak se stal
340 341
Tamtéž, s. 168. Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, www.divadlopribram.eu.
- 106 -
Rumcajs loupežníkem, Pěnkava s loutnou, Plynové lampy, Dřevěný zámeček, Jak šel Matěj na obra, Kopretinka a Výlet pana Broučka. 342
Pešice Jaroslav Narodil se 17. února 1943 v Praze, kde vystudoval gymnázium. V letech 1961‒1965 studoval na DAMU obor herectví. V příbramském divadle působil od roku 1965 až do roku 2005. Od roku 2000 zastával funkci uměleckého vedoucího. Ve filmu debutoval jednou z hlavních rolí zákopníka Hančla zvaného Žorž v okupačním dramatu Zpívali jsme Arizonu (1964). Znovu se na plátně objevil až po deseti letech ve vedlejší postavě továrního mistra Pacovského v Borkově prvotině ze života současné mládeže Kvočny a Král (1974). Jeho televizní tvorbu reprezentují menší úlohy v inscenaci Stránky z deníku (1977) a v seriálu Zlá krev (1986). 343 V současné době se věnuje zejména dabingu a rozhlasovým hrám. Účinkoval v inscenacích: Charleyova teta (Jack Chesney), Kolébka (Král Václav IV.), Strakonický dudák (Švanda), Kytice pro panenku (Pepík), Višňový sad (Lopachin), Hrátky s čertem (Martin Kabát), Divotvorný hrnec (Šerif) nebo Rozmarné léto (Antonín Důra, příloha č. 47). 344 Sobotová Libuše Narodila se 18. dubna 1920 v Plzni. V letech 1940‒1943 studovala na dramatickém oddělení konzervatoře hudby v Praze. Prošla angažmá v Divadle Zdeňka Waldena (1938‒1940), Intimním divadle Praha (1943‒1944), Krajském oblastním divadle Plzeň (1945‒1952), Divadle Jiřího Wolkera Praha (1952‒1958), Státní divadlo Zdeňka Nejedlého Opava (1958‒1964). V příbramském divadle působila v letech 1964‒1986. Zemřela 10. února 1995 v Příbrami. Účinkovala v inscenacích: Čarodějky ze Salemu (Alžběta Proctorová), Drahomíra (Drahomíra), Ženský boj (Božena), Začínáme žít (Bregelová), Radúz a Mahulena (Runa), Vodník Mařenka (Mlynářka Amála) nebo Kdo jinému jámu kopá (Bezoušková). 345 Stockinger Antonín Narodil se 11. února 1926 v Praze. Působil na Scéně Ference Futuristy Praha (1945‒1946), Vesnickém divadle Praha (1946‒1947), Studiu Národního divadla Praha Václav TRANTINA, Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu (1945 až současnost), s. 184. 343 http://libri.cz/databaze/film/heslo/3622, použito dne 21. 7. 2013. 344 Tamtéž, s. 202-203. 345 Tamtéž, s. 227. 342
- 107 -
(1947‒1948), Divadle Těšínského Slezska Český Těšín (1948‒1949), Krušnohorském krajském divadle Teplice (1949‒1950). Krajském oblastním divadle Karlovy Vary (1950‒1958), Slováckém divadle Uherské Hradiště (1959‒1960), Beskydském divadle Nový Jičín (1960‒1963), Městském divadle Mladá Boleslav (1963‒1964). V příbramském divadle vystupoval v letech 1965‒1991. Zemřel 15. února 1991 v Příbrami. Účinkoval v inscenacích: Naši furianti (Jakub Bušek), Radúz a Mahulena (Radovít), Marie Stuartovna (Jiří Talbot), Jak Kašpárek čaroval (Škrhola), Havířská balada (Milfait), Sen noci svatojánské (Egeus), Benátská vdovička (Pantalone), Křišťálová noc (Alois Struna), Chechtavec (Rubicus) nebo Případ vesnického policajta (Kubizhák). 346 Trunečková Eva Narodila se 29. dubna 1923 v Praze. Vystřídala několik angažmá: Divadlo Větrník Praha (1945‒1946), Vesnické divadlo Praha (1946‒1948), Městské divadlo Karlovy Vary (1948‒1949), Severočeské divadlo Liberec (1949‒1951), Městské divadlo Nový Bor (1951‒1952), Městské divadlo Varnsdorf (1952‒1957), Městské divadlo Benešov (1957‒1958). V příbramském divadle působila v letech 1959‒1991. Zemřela v září 1991 v Příbrami. Účinkovala v inscenacích: Teta z Bruselu (Julie Kohoutová), Podivná paní Savageová (Ethel), Dobývání princezny Turandot (Turandot), Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert (Marijána Plajznerová), Kytice pro panenku (Stella Kejzlarová), Cesta (Marie Levosická), Marie Stuartovna (Alžběta), Morálka paní Dulské (Paní Dulská) nebo Křišťálová noc (Strunová). 347
Vojtová Eva Narodila se 23. března 1930 v Uherském Hradišti. V roce 1946 absolvovala na konzervatoři, o rok později navštěvovala Divadelní školu E. F. Buriana a už hrála jako elévka v divadle D 47. Byla členkou Městského oblastního divadla Kladno (1947‒1948, dále jen MOD), MOD Slaný (1948‒1951), MOD Benešov (1951‒1959). V příbramském divadle působila v letech 1959‒1991. Účinkovala v inscenacích: Veselé windsorské paničky (Paní Hošková), Stromy umírají vstoje (Genoveva), Kreón, thébský král (Eurydiké), Dáma s kaméliemi (Olympie), Ferda
Václav TRANTINA, Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu (1945 až současnost), s. 232. 347 Tamtéž, s. 261-262. 346
- 108 -
Mravenec (Hlemýžď), Ostře sledované vlaky (Přednostová), Revizor (Anna Andrejevna), Poprask na laguně (Paní Pasqua) nebo Zlobivý brouček (Kmotřička). 348 Žák Jiří Narodil se 7. prosince 1936 v Hradci Králové. Vyučil se autoelektrikářem a po ukončení základní vojenské služby začal studovat JAMU, obor herectví. Absolvoval v roce 1962. Poté nastoupil do příbramského divadla, kde působil až do roku 2000. V letech 1995‒2000 byl uměleckým šéfem Divadla Příbram. Od roku 1980 se zabývá psaním písňových textů do divadelních inscenací a textů šansonů. Hrál v několika televizních inscenacích, seriálech i filmech. Je také autorem několika pohádkových her. Účinkoval v inscenacích: Hrátky s čertem (Solfernus), Vítězný Purlie (Vítězný Purlie), Periférie (Franci), Naši furianti (Václav), Morálka paní Dulské (Zbyško), O myších a lidech (Lennie), Sem padají hvězdy (Roman), Marie Stuartovna (Lord Dudley), Obchodník s deštěm (Bill Starbuck), Tvrdohlavá žena (Zlatohlav) nebo Tři Alberti a slečna Matylda (Baron). 349
Mezi herci, kteří v příbramském divadle působili, bylo mnoho takových, pro které představovala Příbram pouze přestupní stanici do lepšího angažmá. Jsou však mezi nimi i tací, kteří zde strávili celý svůj život. Hereckým souborem prošlo přes 230 herců. Někteří z nich se postupně propracovali mezi hereckou elitu. Příkladem jsou taková jména jako Radoslav Brzobohatý, Jana Březinová nebo Miroslav Zounar. Z dlouholetých členů příbramského divadla se do širšího povědomí zapsali Mnislav Hofmann, Jaroslav Pešice nebo Jiří žák. Spolupracovali s televizí, prosadili se v dabingu a rozhlasovém vysílání. Někteří z herců se věnovali režii a psaní divadelních her, zejména pro děti. K nejplodnějším autorům patří bezesporu Michal Gulyáš. Svou tvorbou tíhnul k autorskému divadlu. Většinu svých děl i sám režíroval. Stejně jako ostatní autoři se i on zabýval tvorbou pro dětské publikum. V roce 1989 se herecký soubor se aktivně zapojil do protestů proti komunistickému režimu. Herci přerušili divadelní činnost, v divadle organizovali politické mítinky a objížděli školy a průmyslové podniky okresu. V současné době iniciovali členové hereckého souboru vznik Velikonočního bazaru, jehož výtěžek je věnován na dobročinné účely. V letošním roce proběhl již druhý ročník Velikonočního bazaru. Herci se podílejí i na organizaci akce Divadlo patří dětem. 348
Tamtéž, s. 277-278. Václav TRANTINA, Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu (1945 až současnost), s. 289-290. 349
- 109 -
7. BUDOVA, KDE SÍDLÍ DIVADLO. KULTURNÍ DŮM JAKO ARCHITEK TONICKÝ PRVEK Po druhé světové válce došlo k rozvoji těžby uranu a tím i k nárůstu počtu obyvatel města. Proto byli architekti a urbanisté Luboš Koreček a Václav Hilský (1909‒2001) pověřeni projektováním nového sídliště v polích mezi Březovými Horami a cihelnou, jehož součástí měla být i budova Kulturního domu. Projektovou dokumentaci zpracoval kolektiv autorů O. Jurenka, J. Náhlík a M. Michal a na vnitřním zařízení spolupracoval J. Zeman. 350 Úvodní projekt na výstavbu příbramského kulturního domu vyčíslil náklady na 26 600 000 Kčs a poté je snížil na 23 000 000 Kčs, ale podle technického projektu by se náklady vyšplhaly na 28 000 000 Kčs. Při jednání o výstavbě padl také návrh, aby byl divadelní sál sloučen s kinem. Rada však trvala na rozhodnutí, aby každý sál zůstal zvlášť. 351 Rozpočet pro zařízení jeviště Kulturního domu, který v roce 1957 předložil Okresní průmyslový podnik ve Slavkově u Brna, se vyšplhal na sumu 1 054 670 Kčs. 352 Základní kámen byl slavnostně zasazen do průchodu vstupní haly divadla dne 1. května 1957. Tohoto aktu se účastnil i československý ministr zahraničních věcí Václav David (příloha č. 48). Stavbu prováděl národní podnik Jáchymovské doly‒Stavební závody. Mezi dělníky, kteří se podíleli na stavbě, byli i vězni z táborů Vojna a Bytíz. Hlavně ti, kteří nemohli ze zdravotních důvodů pracovat v dolech, nebo pro ně v podzemí nebyla práce. Stavba započala dne 1. září 1957 a byla ukončena dne 7. listopadu 1959. 353 V roce 1958 bylo hlášeno, že postup výstavby kulturního domu v oddílech A (divadlo) a B (kino) je uspokojivý, ale v oddílech C (estrádní sál) a D (hotel) jsou nedostatky a dochází ke zpoždění. Dosud bylo prostavěno 7 700 000 Kčs, závazek stavbařů zněl na 10 milionů Kčs. Tento závazek tedy nebude splněn a zbytek nákladů bude nutno přičíst k plánu na příští rok. Ten činí 18,5 milionu Kčs. 354 Jde o skutečně velkolepou budovu, která tvoří protiváhu Svaté Hory a zároveň i vstupní architektonický prvek do nového města. Je koncipována ve slohu moderního klasicismu z přelomu 50. a 60. let. Objekt má půdorys písmene L a je členěn do tří částí. Levý (jižní) trakt patří divadlu a kinu. V centrální partii se nachází malá scéna, klubovna, estrádní sál, re-
Jan KAREL, Příbram a výtvarné umění, in: Vlastivědný sborník Podbrdska, svazek I. 750 let Příbramě, Příbram 1966, s. 179-180. 351 SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Kronika Horního města Příbramě 1957, s. 233. 352 SOkA Příbram, fond ONV Příbram, inv. č. 1513, sign. 456.3, kart. 499, Rozpočet pro zařízení jeviště Kulturního domu v Příbrami ze dne 29. 12. 1957. 353 SOkA Příbram, fond ONV Příbram, inv. č. 1513, sign. 456.3, kart. 499, Dohoda o převodu správy národního majetku ze dne 15. února 1960. 354 SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Kronika Horního města Příbramě 1958, s. 120. 350
- 110 -
staurace s vinárnou a další místnosti. Pravé křídlo patří hotelu (o kapacitě 84 lůžek) a kavárně. 355 Nejokázalejší, co se týče výzdoby, je vchod do divadelní budovy. Průčelí zvýrazňuje střední rizalit s užitím vysokého řádu sloupů a vrcholí atikou s kamenným figurálním reliéfem. Reliéf tvoří tři sedící ženské postavy, alegorie Divadla, Hudby a Poezie. Divadlo představuje žena na trůně otočená čelem k příchozímu a držící v pozvednutých rukách masky, symboly komedie a tragédie. Vlevo od divadla sedí ženská postava doprovázená lyrou a delfínem, alegorie Hudby. Vpravo pak postava sedící ženy s labutí a sloupem, na kterém stojí pegas, je alegorií Poezie. Hudba i Poezie jsou ztvárněny z boku a z profilu. Celé průčelí je dílem sochaře Bedřicha Stefana (1896‒1982). Ve třetím nejnižším stupni jsou zachyceny doprovodné předměty umělecké tvorby, např. hudební nástroje, malířské náčiní, knihy apod. (přílohy č. 49-51) Interiér divadla už klasicistní není a je dobrým příkladem soudobé architektury, která vyjadřuje touhu po změně životního stylu a po dynamickém výrazu s použitím nových materiálů. Na stěnách divadelního foyeru jsou proti sobě umístěny dva štukové reliéfy. Naturalizující postava múzy a kubizující stylizace postavy kováře držící v levé ruce kladivo pocházejí z ateliéru Jana Laudy (1898‒1959), které byly dokončeny až po jeho smrti. Reprezentativní ráz dotváří ještě mramorová podlaha, sloupy obložené niklovaným plechem a lustry tvořené hrozny skleněných koulí z ateliéru průmyslové výtvarnice Marie Rychlíkové. Divadelní sál je řešen nečleněnými vlnitými bočními stěnami. Sál velké scény měl 383 sedadel v přízemí a 174 sedadel na balkoně, dohromady 557 míst, na Malé scéně pak 237 míst pro děti a 33 pro dospělé (přílohy č. 52-57). 356 Slavnostní předání Kulturního domu veřejnosti proběhlo dne 7. listopadu 1959 (v rámci výročí VŘSR). Předání rozlehlého komplexu Kulturního, který zahrnoval divadlo a kino, estrádní sál, vinárnu, loutkovou scénu, restauraci, kluby, knihovnu, výstavní prostory, hotel a kavárnu se zúčastnili zástupci závodů, podniků, úřadů, škol, organizací, složek Národní fronty a další hosté. Slavnost zahájil tajemník okresního výboru Komunistické strany Československa František Veselý. Dále následovaly projevy předsedy ONV Václava Láchy a předsedy MěstNV Františka Junka. Z Prahy přijeli jako zástupci strany a vlády tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa Hendrych a ministr školství František Kahuda. Po slavnostních proslovech si hosté prohlédli celý Kulturní dům. Tímto byla činnost Kulturního domu zahájena. V tento den zahájilo svou činnosti také moderně vybavené
355 356
Josef VELFL, Památky Příbrami v obrazech, Příbram 2008, s. 124-125. Václav TRANTINA, 50 let příbramského divadla, Příbram 2009, s. 8,9.
- 111 -
širokoúhlé kino pojmenované Kino Mír. Toto kino mělo promítat celý týden.357 Jako skladovací prostory byl divadlu přidělen objekt č. p. 83/IV. V roce 1960 získalo divadlo do nájmu nemovitosti č. p. 15 a 394 na Březových Horách, kde byly zřízeny truhlářské dílny a sklady. 358 Práce na stavbě Kulturního domu trvaly dva a půl roku a vyžádaly si náklady, které přesáhly 40 milionů Kčs. Zařízení divadla (hlediště, šatny, kanceláře a další příslušenství) dosáhlo hodnoty 564 184, 23 Kčs. Součástí areálu Kulturního domu je také bronzová socha Antonína Dvořáka od akademického sochaře Josefa Wagnera (1941‒2005), který ji vytvořil pro prostranství u pražského Rudolfina. Jeho syn provedl trojnásobné zvětšení sochy do mírně nadživotní velikosti a tato varianta zvítězila v příbramském konkurzu. K jejímu slavnostnímu odhalení došlo dne 3. května 2004 při zahájení 36. ročníku Hudebního festivalu Antonína Dvořáka. Zahájení se zúčastnil Antonín Dvořák III., skladatelův vnuk, ministr kultury Pavel Dostál a předseda ODS Mirek Topolánek. 359 V roce 2004 iniciovalo město Příbram návrh na prohlášení Kulturního domu kulturní památkou. K uskutečnění návrhu došlo dne 29. března 2006. Kulturní dům se stal kulturní památkou České republiky. Právní moci nabylo toto prohlášení 27. dubna 2006. V roce 2006 prošlo divadlo rozsáhlou rekonstrukcí. V současné době má scéna Divadla Antonína Dvořáka Příbram podobu, kterou uvádí tabulka číslo 15 a 16. 360 tab. č. 15: Parametry současné Velké scény Divadla Antonína Dvořáka Příbram Celková plocha hlediště Maximální hloubka hlediště Maximální šířka hlediště Kapacita hlediště Kapacita hlediště v přízemí Kapacita hlediště na balkoně Šířka hlavního jeviště Hloubka jeviště včetně předscény Výška hlavního jeviště Šířka jeviště mezi portály Výška portálu Hloubka jeviště od opony Hloubka forbíny Počet tahů Délka tahové tyče Točna – průměr Počet propadel
310 m2 15 m 12 m 463 křesel 317 křesel 146 křesel 18,5 metru 12,5 metru 18 metrů 8,5 metru 6 metrů 8,5 metru 4,5 metru 20 11 metrů 8 metrů 2
www.divadlopribram.eu/O divadle. SOkA Příbram, fond MěstNV, Kronika Horního města Příbramě 1959, s. 77-78. SOkA Příbram, fond ONV Příbram, inv. č. 1513, sign. 456.3, kart. 499. 359 SOkA Příbram, fond MÚ Příbram, Kronika města Příbram 2004, s. 39. 360 Václav TRANTINA, 50 let příbramského divadla, s. 9. 357 358
- 112 -
tab. č. 16: Parametry současné Malé scény Divadla Antonína Dvořáka Příbram Kapacita hlediště Šířka jeviště mezi portály Hloubka jeviště Výška jeviště Bez forbíny
146 křesel 7m 5m 3,5 m
www.divadlopribram.eu/O divadle.
Z parametrů současné scény Divadla Antonína Dvořáka Příbram je zřejmé, že po rekonstrukci došlo ke snížení kapacity hlediště Velké i Malé scény. V hledišti velkého sálu byla instalována nová sedadla. Kapacita sálu se zmenšila ubráním několika míst na krajích řad a vestavbou zvukové a osvětlovací kabiny do míst posledních řad pod balkónem. Nová sedadla nahradila i původní dětská dvojsedadla v loutkovém divadle, dnešní Malé scéně. Snížení počtu sedadel umožnilo zvětšit rozestupy mezi jednotlivými řadami a divákům tak dopřát pohodlnější sledování divadelních inscenací. V současné době bylo vypsáno výběrové řízení na projekt vestavby venkovního výtahu, kterým by se vytvořil bezbariérový vstup do divadla. Přestože je budova Kulturního domu zapsána v seznamu nemovitých kulturních památek, podle projektové dokumentace je prosklený výtah situován na jižní fasádu objektu. Tím však dojde k narušení celkové kompozice Kulturního domu. 361 Doufejme, že se najde lepší řešení.
361
Michal PROFANT, http://www.pribramsko.eu/kulturni-dum-venkovni-vytah-je-novotvar-nador-narusujicikompozici-pamatkove-chraneneho-objektu-4738, použito dne 23. 7. 2013.
- 113 -
8. SONDA DO PÍSEMNOSTÍ SPOLKOVÝCH ARCHIVŮ Spolková činnost zasahovala především od druhé poloviny 19. století téměř do všech oblastí života společnosti. Do spolku se sdružovaly činnosti náboženské, dobročinné, podpůrné, tělocvičné, umělecké, vzdělávací atd. Téměř v každé obci existoval hasičský, čtenářský nebo ochotnický spolek. Písemnosti těchto organizací přinášejí informace, které doplňují úřední prameny a umožňují doplnit si představu o spolkovém životě města. První obecnou úpravu spolkového života představuje nejvyšší rozhodnutí o zřizování soukromých spolků a jejich poměru ke státní správě z roku 1843. Pro vytvoření spolku bylo potřeba zvláštní povolení státní správy. Pro spolky vědecké a umělecké, pro průmyslové, zaopatřovací, rentovní a pro spořitelny bylo třeba získat povolení samotného císaře. Pokud působnost spolku zasahovala do správního území více zemských úřadů, udělovala povolení k jejich zřízení spojená dvorská kancelář.362 Vznik všech ostatních spolků povolovaly příslušné zemské úřady. Nařízení z roku 1843 upravovalo i náležitosti stanov. 363 Cestu ke svobodě spolčování otevřel rok 1848. Už první ústava z 24. dubna 1848 slibovala občanům právo vytvářet spolky, nikdy však nebyla provedena. Březnová ústava z roku 1849 povolovala vznik spolků v závislosti na jejich cílech, účelu a prostředcích, které nesměly mít protistátní charakter. Současně byl zaveden policejní dohled nad činností spolků. Březnová ústava nevstoupila nikdy v platnost, prozatímní účinnost měl císařský patent z března roku 1849. Nepolitické spolky, které nespadaly do výrobní sféry, nemusely mít ke svému vzniku žádné zvláštní schválení. Stačilo pouze 14 dní před zahájením činnosti předložit obecnímu představenému a představenému politickému okresu stanovy a oznámit úmysl vytvořit spolkový výbor. Základem spolkového života se stal spolkový patent z roku 1852, který se vrátil k povolovací praxi nařízení z roku 1843. O založení spolků tak znovu rozhodoval císař, ministerstvo vnitra nebo zemský politický úřad. 364 Vydaná povolení se od roku 1855 hlásila policejnímu ministerstvu. Dozor nad spolky zůstal státní správě. Dozor vykonával pověřený zeměpanský komisař, který měl zajistit, aby spolky nepřekračovaly rámec povolených aktivit. 365 Po obnovení ústavnosti a uvolnění politické situace mohlo dojít i k obnovení spolkové a shromažďovací svobody. K právnímu zakotvení spolkové činnosti došlo vydáním zákona č. 134/1867 ř. z., který povoloval vytváření spolků a rozlišoval mezi spolky politickými a nepolitickými. Rozhodování o vzniku spolku spadalo do kompetence zemského místodržiEva DRAŠAROVÁ, Stát, spolek a spolčování, in: Paginae historiae, roč. 1, Praha 1993, s. 161. Eva DRAŠAROVÁ, Soupis právních předpisů a dokumentů ke spolčovacímu právu z fondů Státního ústředního archivu v Praze od poloviny 18. století do roku 1918, in: Sborník archivních prací, roč. XXXX, č. 2, Praha 1990, s. 298. 364 Karel MALÝ, Dějiny českého a československého práva do roku 1945, Praha 1997, s. 251-252. 365 Patent císařský, daný dne 26. listopadu r. 1852, pro celou říši, vyjímaje hranici vojenskou, jímžto se vydávají nová ustanovení o spolcích (zákon spolkový), § 22. 362 363
- 114 -
telství, dohled připadl okresním hejtmanům nebo policejním ředitelstvím. Spolky jim musely hlásit jména svých členů a oznamovat konání spolkových schůzí nejméně 24 hodin předem. Politické úřady měly právo vyslat do schůze svého zástupce, který dohlížel na její průběh a v případě potřeby ji mohl rozpustit. 366 Každý nový člen spolku musel být do tří dnů od vstupu do spolku ohlášen policii. Spolky měly také povinnost předkládat každoročně seznam svých členů. Policejní úřady měly právo spolek zakázat, pokud by uznaly, že je spolek státu nebezpečný nebo jeho vznik odporuje právu. Přestoupení tohoto zákona znamenalo trest vězení až do 6 neděl nebo pokutu až do výše 400 K. 367 Právní úpravu spolkové činnosti včetně policejních praktik pak převzala i Československá republika. Působení ochotnických spolků se nachýlilo ke konci s příchodem let po skončení druhé světové války. V důsledku společensko‒politických změn se začala prosazovat snaha postavit spolkový život na nových základech. 368 Uvažovalo se o sloučení spolků a korporací, které vyvíjejí divadelní činnost. Argumentovalo se tím, že kulturní činnost ve městě by měla být ukázněná a organizovaná a to vše by zaručovalo nově vzniklé kulturní sdružení. V roce 1950 rozhodla ÚMDOČ zastavit zřizování svých okrsků a zlikvidovat ty stávající. Spolkům doporučila, aby se začlenily do některé z masových organizací působících v jejich okolí. Většina malých spolků se však rozhodla pro svou likvidaci. Materiál spolkových archivů lze rozdělit do sedmi základních skupin. První skupinu tvoří úřední knihy, kam patří pamětní knihy spolku, knihy zápisů z výborových schůzí a valných hromad, evidenční knihy členů, členských příspěvků, spolkového majetku apod. Druhou skupinou je spisový materiál, ke kterému se řadí i registraturní pomůcky jako jsou podací protokoly, rejstříky a registraturní kartotéky. Vlastní spisy lze dále dělit do podskupin podle věcného hlediska nebo podle organizační struktury spolku. Vzhledem k malému rozsahu a jednoduché struktuře zkoumaných spolků došlo k dělení písemností do skupin podle věcného hlediska. Spisový materiál tvoří nejrozmanitější skupinu písemností, která může obsahovat prakticky cokoliv, co se týkalo činnosti spolku. Třetí skupinou je účetní materiál. Sem se řadí účetní knihy, tj. hlavní knihy, pokladní deníky, knihy příjmů a výdajů, a účetní spisy. Čtvrtou skupinu tvoří mapy a plány kde se vyskytují např. plány spolkových budov. Pátou skupinou jsou fotografické, zvukové a kinematografické dokumenty. Největší zastoupení v této skupině mají fotografie z divadelních představení spolků, valných hromad, oslav jubileí apod. Ze zvukových dokumentů se mohou vyskytnout gramofonové desky, magnetofonové pásky atd. Hojné zastoupení ve spolkových archivech má skupina tisková dokumentace, která obsahuje Václav DUSIL, Spolky, shromáždění a politické strany podle práva československého, Praha 1936, s. 74-79. Karel MALÝ, Dějiny českého a československého práva do roku 1945, Praha 1997, s. 252-253. 368 Elena VRANOVÁ, Spolky na Slovensku v rokoch 1945-1951, in: Slovenská archivistika, roč. XV, č. 1, Bratislava 1980, s. 63-96. 366 367
- 115 -
letáky, novinové výstřižky, plakáty, legitimace ad. Poslední sedmou skupinu tvoří materiály a předměty ikonografické povahy. Patří sem různé obrazy, kresby, např. návrhy scény a kostýmů. Tato skupina obsahuje také trojrozměrné předměty, zejména spolková razítka. 369
8. 1 Úřední knihy 8. 1. 1 Kroniky, pamětní knihy Zaznamenávají informace o vzniku spolku a jeho následném vývoji. 370 Obsahují zápisy o důležitých spolkových událostech, záznamy o valných hromadách a volbách představitelů spolku. Velká péče byla věnována jejich úpravě. Jednotlivé strany mohou být zdobeny dekorativními rámečky nebo ornamenty. Často bývají bohatě ilustrovány. 371 Pamětní knihy mohou být doplněny také fotografiemi, pozvánkami a programy. U některých významných akcí, např. oslavy jubileí trvání spolků se vyskytují podpisy a razítka spolků, které se slavnosti účastnily. 372 Psaly se ručně nebo na stroji. 373 U ochotnických spolků se zaznamenávaly údaje o počtech odehraných představení, o místech, kde spolek hostoval, kterých dobročinných akcí se účastnil, záznamy o volbách do spolkového výboru. 374 Objevují se zápisy o spolkových budovách nebo místnostech, informace o opravách jeviště. Součástí zápisů v kronikách jsou také počty členů, tj. přehledy o nově přijatých členech, ale i zmínky o jejich úmrtí, sňatcích, významných životních jubileích a vystoupení ze spolku. 375
8. 1. 2 Knihy evidence členů, členských příspěvků, spolkového majetku Knihy evidence členů obsahují jmenné seznamy členů spolku. Mají většinou podobu tabulky. 376 Obsahují pořadové číslo záznamu, jméno člena, jeho povolání, někdy i adresa Rozdělení písemností do jednotlivých skupin bylo převzato ze vzorového schématu pro pořádání fondů spolků z článku Raisa MACHATKOVÁ, Jiří KŘESŤAN, Pořádání spolkových archivů, in: Archivní časopis č. 1, roč. 55, Praha 2005, s. 1-25. 370 SOkA Příbram, fond Okrašlovací spolek pro Příbram a okolí, Přehled činnosti Okrašlovacího spolku pro Příbram a okolí 1886-1911; fond Jednota katolických mužů a jinochů Příbram, inv. č. 1, č. kn. 1, Pamětní kniha Jednoty katolických mužů a jinochů Příbram. 371 SOkA Příbram, fond Jednota divadelních ochotníků v Podlesí, Pamětní kniha Jednoty divadelních ochotníků v Podlesí, nestr.; fond Carbonia Příbram, soubor 16 kronik. 372 SOkA Příbram, fond Vzájemně se podporující jednota Jan Žižka z Kalicha Příbram, inv. č. 1, č. kn. 1, Pamětní kniha spolku Vzájemně se podporující…; fond Podpůrný spolek Domobrana Příbram, inv. č. 1, č. kn. 1, Památní kniha. 373 SOkA Příbram, fond Čtenářská beseda Barák Příbram, inv. č. 1, č. kn. 1, Památník besedy Barák v Příbrami. 374 Státní okresní archiv (dále jen SOkA) Příbram, fond Spolek divadelních ochotníků Jednota Podlesí, Pamětní kniha spolku vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček na Drmlovém Poli I. 375 SOkA Příbram, fond Sbor měšťanských ostrostřelců Příbram, inv. č. 1, č. kn. 1, Historie měšťanského sboru ostrostřeleckého v Příbrami 1907; fond Tělocvičná jednota Sokol Příbram, inv. č. 1, č. kn. 1, Pamětní kniha 1866-1948. 376 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní beseda Slovan na Březových Horách, Seznam členů čtenářsko zábavní besedy Slovan na Březových Horách od roku 1890. 369
- 116 -
a datum narození. Dále je uvedeno datum vstupu do spolku a datum výstupu. K tomuto datu se připojuje také poznámka, jaké důvody měl člen pro vystoupení. Nejčastějšími důvody pro ukončení členství bylo úmrtí a odchod z města. Objevují se také zmínky o vyloučení člena z důvodů neplacení příspěvků nebo „hrubého porušování pravidel spolkového života“. Zápisy evidence členů jsou nejčastěji psány abecedně 377, ale objevují se i soupisy členů řazené chronologicky. Knihy členských příspěvků podávají informace o pravidelném odvádění členských příspěvků. Tyto knihy byly také podkladem pro případné vyloučení členů. Jednou z podmínek zrušení členství ve spolku bylo totiž nedbalé odvádění členských příspěvků. Podle stanov Měšťanské besedy v Příbrami, mohl být za vystoupivšího člena považován každý, kdo po dobu 9 měsíců neplatil své příspěvky. Knihy členských příspěvků mohou mít podobu soupisu vybraných částek za jednotlivé měsíce s uvedením jmen členů. Spolek divadelních ochotníků Vlastimil Příbram měl pro vybírání členských příspěvků samostatnou knihu, ve které měl každý člen samostatnou stránku. Tato stránka byla nalinkována do tabulky s nadepsanými roky a měsíci, kam se průběžně zapisovaly vybrané příspěvky. 378 U menších spolků se informace o členských příspěvcích objevují v zápisech výborových schůzí a v účetních knihách. Knihy evidence spolkového majetku obsahují zejména soupisy knih uložených ve spolkových knihovnách, soupisy kostýmů a rekvizit ochotnických spolků, seznam součástí jeviště apod. Pokud spolek měl vlastní budovu, objevují se i soupisy majetku a vybavení budovy. U malých spolků mají soupisy knihoven nejčastěji podobu prostého abecedního soupisu knih. Mohou být řazeny také podle jmen autorů. Rozsáhlejší knihovny pořizovaly soupisy, které měly složitější a propracovanější strukturu. Knihy rozdělovaly tematicky. Příkladem takového soupisu je seznam spolkové knihovny Měšťanské besedy v Příbrami z roku 1849. 379 Knihy byly rozděleny do osmi oddílů: náboženství, knihy pro mládež, hospodářství, průmysl, lékařství a práva, přírodověda a matematika, dějepis a zeměpis, díla o českém jazyce a krásná literatura. V rámci těchto skupin se knihy dělily do podskupin poezie, drama, povídky a romány. U menších spolků jsou všechny tyto agendy obvykle součástí zápisů protokolů ze schůzí (pokud se nedochovaly účetní knihy). Zápisy z valných hromad obvykle obsahují
SOkA Příbram, Měšťanská beseda Příbram, inv. č. 5, č. kn. 5, Seznam členů 1848-1925; fond Středočeský spolek československých pensistů a vdov s pensí Příbram, inv. č. 2, č. kn. 2, Seznam členů 1922-1939; fond Sbor měšťanských ostrostřelců Příbram, inv. č. 4, č. kn. 4, Stanovy spolku a seznam členů. 378 SOkA Příbram, fond Spolek vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Vlastimil Příbram, inv. č. 3, č. kn. 3, Kniha příspěvků spolku divadelních ochotníků Vlastimil 1891-1906. 379 SOkA Příbram, fond Měšťanská beseda Příbram, inv. č. 7, č. kn. 7, Seznam knih patřící Měšťanské besedě v Příbrami. 377
- 117 -
zprávu o stavu spolkového majetku a v zápisech se tak objevují i informace o vybírání členských příspěvků, soupisy knih, kostýmů a rekvizit, luceren, sklenic ad.
8. 1. 3 Knihy zápisů z valných hromad, výborových schůzí, schůzí představenstva Tyto knihy se zachovaly téměř u všech spolků a často jsou jediným zdrojem informací o vzniku a vývoji spolku. Zápisy ze schůzí mají jednotnou podobu. Začínají označením Zápis nebo protokol z výborové schůze a pořadové číslo schůze. Následuje datum a místo konání schůze, objevuje se také hodina zahájení. Zápis obsahuje informaci, kdo schůzi zahájil (předseda, místopředseda, jednatel), seznam omluvených a nepřítomných členů, počet přítomných členů. Dále následují jednotlivé body jednání. Prvním bodem bylo čtení a schválení zápisu z předešlé schůze a stejně tak čtení a schválení pokladní zprávy. Poté vedoucí schůze přečetl došlé přípisy a následovalo společné rozhodnutí, jak má být přípis vyřízen. Po vyřízení všech přípisů následovaly volné návrhy. 380 Součástí těchto návrhů mohlo být konání divadelního představení, taneční zábavy, nabídka nových knih, vyřizování žádostí o podporu v nemoci apod. Na závěr schůze byli přijímáni noví členové a řešeny prohřešky stávajících členů. 381 Zápisy z valných hromad mají podobnou strukturu, ale navíc se zaznamenávají výsledky voleb do spolkového výboru, zápisy o stavu spolkového majetku, počet členů a stručné shrnutí činnosti spolku za uplynulý rok. 382 Po skončení schůze podepsali zápis o jejím průběhu činovníci spolku (předseda, jednatel,…). Pokud spolek vlastnil razítko, připojoval se k podpisům jeho otisk. 383 Zápisy ze schůzí mohly být buď psány do knihy, nebo na volné listy papíru. 384
8. 2 Spisový materiál 8. 2. 1 Registraturní pomůcky Mezi registraturní pomůcky patří podací protokoly, rejstříky a registraturní kartotéky. Podací protokoly obsahují chronologické zápisy podání, které došly na adresu spolku. ZároSOkA Příbram, fond Měšťanská beseda Příbram, inv. č. 2, č. kn. 2, Protokol o schůzích 1884-1895; inv. č. 3, č. kn. 3, Protokol o schůzích 1895-1902; fond Spolek ku podporování chovanců c. k. učitelského ústavu Příbram, Kniha zápisů ze schůzí 1848-1948; fond Jungmannovo nadání Příbram, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha jednatelská 1875-1957; fond Sportovní klub Příbram, karton, Zápisy ze schůzí; fond Spolek strojníků a topičů Motor, zápisy ze schůzí; fond Vzájemně se podporující jednota Jan Žižka z Kalicha Příbram, inv. č. 2, č. kn. 2, Zápisník výborových schůzí a valných hromad 1928-1950. 381 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní beseda Slovan Březové Hory, Protokol o schůzích 1907-1920. 382 SOkA Příbram; fond Jednota katolických mužů a jinochů Příbram, inv. č. 2, č. kn. 2, Protokoly schůzí; fond Podpůrný spolek Václav a Ludmila Příbram, inv. č. 2, č. kn. 2, Kniha zápisů ze schůzí. 383 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní a podpůrný spolek Kosové Březové Hory, inv. č. 1, č. kn. 1, Kniha protokolů 1926-1951; fond Středočeský spolek československých pensistů a vdov s pensí Příbram, inv. č. 1, č. kn. 1, Protokoly 1927-1940. 384 SOkA Příbram, fond Měšťanská beseda Příbram, kart. 1, inv. č. 8. Zápisy z výborových schůzí a valných hromad. 380
- 118 -
veň naznačují pohyb spisu kanceláří spolku. Obvykle mají podobu formuláře s předlinkovanými nebo předtištěnými kolonkami. Zápis obsahuje číslo jednací, den přijetí podání, jméno odesílatele, stručný obsah podání, datum a způsob vyřízení, adresát a datum odeslání, ukládací znak. Průběžné číslování se provádělo v rámci kalendářního roku.385
8. 2. 2 Spisy 8. 2. 2. 1 Písemnosti normativní povahy Do této kategorie patří především stanovy jednotlivých spolků. Stanovy měly jednotnou podobu. Musely obsahovat název spolku a jeho sídlo, účel vzniku spolku a prostředky k jeho dosažení, způsob přijímání členů a volby činovníků spolku, práva a povinnosti členů, kdo bude spolek zastupovat při jednání s úřady i jednotlivci, jak budou řešeny spolkové záležitosti, podmínky, za kterých se usnesení výboru stane platným, způsob svolávání valných hromad a výborových schůzí i okolnosti zániku spolku. Některé spolky si ve svých stanovách vytýčily určitou lhůtu trvání spolku, např. pro dosažení určitého kulturního, osvětového nebo jiného podniku. Po dosažení cíle mělo dojít k ukončení spolkové činnosti. Stanovy také upřesňovaly úkoly představitelů spolku, tj. předsedy, jednatele, pokladníka, v případě ochotnických spolků také režiséra a dekoratéra. 386 Zákon z roku 1867 o právu spolčovacím ukládal zakladatelům spolku povinnost ohlásit spolkovému úřadu úmysl založit spolek a přiložit k posouzení stanovy. Ke schválení vzniku spolku pak mohlo dojít několika způsoby. Pokud do čtyř neděl od oznámení nebylo vytvoření spolku zakázáno příslušným úřadem, pokládaly se stanovy a spolek za schválené. Druhou možností bylo výslovné vyjádření příslušného úřadu, že nemá námitek proti vzniku spolku. Spolek také mohl vzniknout s rozhodnutím spolkového úřadu druhé instance, který v odvolacím řízení zrušil zákaz vytvoření spolku spolkovým úřadem nižší instance. 387 Pokud by přestaly stanovy v průběhu existence spolku vyhovovat jeho praktickým potřebám, měla být jejich změna schválena většinou členů při konání valné hromady. Nové stanovy musel znovu schválit úřad politické správy. 388 U větších spolků se mohly objevit také různé řády a oběžníky. 389 SOkA Příbram, fond Tělocvičná jednota Sokol Příbram, inv. č. 56 a, č. kn. 56 a, inv. č. 56 b, č. kn. 56 b, podací protokoly z let 1945-1950. 386 Patent císařský, daný dne 26. listopadu r. 1852, pro celou říši, vyjímaje hranici vojenskou, jímžto se vydávají nová ustanovení o spolcích (zákon spolkový), § 9, Zákoník říšský, č. LXXIV., vydán 18. prosince roku 1852, č. 253.; Zákon 134/1867 ř. z. o právu spolčovacím, § 4. 387 Zákon 134/1867 ř. z. o právu spolčovacím, § 5-9. 388 SOkA Příbram, fond Čtenářsko-zábavní beseda Slovan Březové Hory, tištěné stanovy vložené v knize Protokolů 1926-1951, inv. č. 1, č. kn. 1.; fond Měšťanská beseda Příbram, 389 SOkA Příbram, fond Tělocvičná jednota Sokol Příbram, inv. č. 14-25, č. kn. 14-25, Knihy oběžníků; inv. č. 65, kart. 10, Oběžníky k výborovým schůzím; fond Sbor měšťanských ostrostřelců Příbram, kart. 1, list 706, Disciplinární stanovy 1852. 385
- 119 -
8. 2. 2. 2 Funkcionáři a členové spolku Do této kategorie patří zejména členské karty, životopisy funkcionářů a členů. Často se v této skupině vyskytují také gratulace k životním jubileím nebo k dosažení určitého stupně vzdělání. 390 Patří sem také parte a oznámení o úmrtí členů spolku, která zasílaly rodiny zemřelých.391 8. 2. 2. 3 Styky domácí Tato skupina se rozděluje do několika oddělení. Jedním z nich je korespondence a jednání s úřady. 392 Duhou skupinu tvoří písemnosti cizích organizací a jednotlivců, zejména pozvánky k účasti na akcích tuzemských pořadatelů nebo žádosti o výpomoc. 393 Třetí skupinou jsou písemnosti vlastního spolku. Často obsahují tyto fondy dopisy členů spolku z dovolených, fronty, žádosti o podporu v nemoci, oznámení o svatbě, narození dítěte, ale i o úmrtí v rodině. 394 8. 2. 2. 4 Likvidace spolku Skupina písemností o likvidaci spolku přináší informace o jejím průběhu, o stavu spolkového jmění v době likvidace. Najdeme zde jména členů likvidačních komisí a výborů. Dále jsou v těchto písemnostech informace o začlenění spolku do masové organizace působící v místě jeho sídla nebo o úplné likvidaci. Najdeme zde také údaj o vymazání spolku ze spolkového katastru. 395
8. 3 Účetní materiál 8. 3. 1 Účetní knihy 8. 3. 1. 1 Hlavní knihy Hlavní kniha je základní knihou účetnictví, účetní zápisy jsou v ní uspořádány podle věcného hlediska. Sumarizují a převádějí z deníku údaje o všech typech účetních operací., stávají se podkladem pro výroční bilance. Obsahují zejména souhrnné obraty strany Má dáti a Dal (většinou za kalendářní měsíc) a zůstatky účtů ke dni, ke kterému byla sestavena SOkA Příbram, fond Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 3, Oznámení o dosažení doktorského titulu MUDr. Rechta. 391 SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, kart. 8, Parte dramaturga Martina Tůmy z roku 1997. 392 SOkA Příbram, fond Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, kart. 2, inv. č. 23; fond Tělocvičná jednota Sokol Příbram, inv. č. 72, sign. N, kart. 20. 393 SOkA Příbram, fond Tělocvičná jednota Sokol Příbram, inv. č. 70, sign. L, kart. 15. 394 SOkA Příbram, fond Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, inv č. 25, kart. 2, Vyřízení pozůstalosti Marie Bouškové; fond Tělocvičná jednota Sokol Příbram, inv. č. 69, sign. K, kart. 15. 395 SOkA Příbram, fond Měšťanská beseda Příbram, inv. č. 8, kart. 1, Zápisy ze schůzí likvidačního výboru; fond Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, inv. č. 25, kart. 2, Oznámení ONV Příbram o likvidaci spolku ze dne 11. prosince 1951; Oznámení ZK SRD o začlenění Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami ze dne 2. listopadu 1951. 390
- 120 -
účetní závěrka. Mohly být vedeny ve vázaných knihách, nebo na listech vázaných dodatečně. 396 8. 3. 1. 2 Pokladní deníky Pokladní deníky jsou vedeny chronologicky. Obsahují informace o každé účetní operaci: její popis (krátký, slovní), částku a někdy také údaje o účetních dokladech. 397
8. 3. 2 Účetní spisy Kategorie účetních spisů obsahuje rozmanitý materiál. Najdeme tu vyúčtování jednotlivých her, záznamy o nákupech kostýmů a rekvizit, záznamy a vyúčtování oprav jeviště i celého sálu apod. V účetních spisech můžeme najít i účetní knihy ve formě volných listů. U menších spolků se většinou dochovaly pouze účetní knihy.
8. 4 Plány Ve spolkových archivech se mohou vyskytovat plány budov, které spolek používal jako své sídlo. 398
8. 5 Fotografické, zvukové a kinematografické dokumenty Do této kategorie patří negativy, pozitivy, fotografie 399, magnetofonové pásky, gramofonové desky, fonografické válečky, filmové pásky, VHS a DVD. U většiny spolků uložených ve Státním okresním archivu Příbram se dochovaly pouze fotografie z akcí pořádaných spolkem. U ochotnických spolků jsou to především záběry divadelních představení a členů spolku. Spolek pro zbudování městského divadla v Příbrami dokumentoval také přípravy svých inscenací. Najdeme zde fotografie stavění kulis, přípravy rekvizitářů na zájezdy do okolních obcí nebo maskéra při práci. 400
SOkA Příbram, fond Družina válečných poškozenců, vdov a sirotků - místní skupina Příbram, inv. č. 1, č. kn. 1, Pokladní kniha; fond Jungmannovo nadání Příbram, inv. č. 3, č. kn. 3, Účetní knihy gymnasijního fondu Jungmannova nadání v Příbrami 1909-1950; fond Podpůrný spolek Domobrana Příbram, Účetní kniha; fond Podpůrný spolek Václav a Ludmila Příbram, inv. č. 3, č. kn. 3, Účetní kniha; fond Dobročinný spolek Vzájemnost Příbram, inv. č. 2, č. kn. 2, Účetní kniha; fond Tělovcičná jednota Sokol Příbram, inv. č. 86, č. kn. 58, Účetní kniha 1863-1868. 397 SOkA Příbram, fond Spolek pro zbudování a udržování Katolického domu, inv. č. 1-2, č. kn. 1-2, Pokladní deníky; fond Středočeský spolek československých pensistů a vdov s pensí Příbram, inv. č. 3, č. kn. 3, Pokladní kniha; fond Tělocvičná jednota Sokol Příbram, inv. č. 103, č. kn. 75, Pokladní deník 1891-1898. 398 SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, kart. 1-7, Stavební dokumentace z let 1968-1988; fond Sbor měšťanských ostrostřelců Příbram, Plány; fond Tělocvičná jednota Sokol Příbram, inv. č. 118, kart. 89, Plány staré a nové sokolovny 1902-1929. 399 SOkA Příbram, fond Sbor měšťanských ostrostřelců Příbram, kart. 3, Fotografie sborového praporu; fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, kart. 17-47, Fotografie divadelních představení, členů hereckého souboru a akcí pořádaných divadlem; fond Tělocvičná jednota Sokol Příbram, inv. č. 117, kart. 89, Album fotografií 1887. 400 SOkA Příbram, fond Spolek pro zbudování divadla Příbram, inv. č. 46-48, č. kn. 3-5, Fotografie divadelních představení a zákulisí spolku. 396
- 121 -
U žádného spolku se nedochovaly zvukové ani kinematografické dokumenty. Záznamy svých divadelních představení na DVD si pravidelně pořizuje Divadlo Antonína Dvořáka Příbram.
8. 6 Tisková dokumentace Tisková dokumentace je velmi široká kategorie, která zahrnuje letáky, programy 401, plakáty402, členské legitimace, novinové výstřižky 403, diplomy a pozvánky k účasti na valných hromadách, divadelních představeních nebo slavnostech k jubileu spolku. Tyto materiály lze najít také v osobních fondech členů spolku nebo organizace. V případě příbramských spolků se jedná o fondy Pravoslav Jeník, František Eberle a Mnislav Hofmann.
8. 7 Materiály a předměty ikonografické povahy Skupina materiálů ikonografické povahy zahrnuje kresby, grafické listy, razítka, odznaky ad. Téměř každý spolek si nechal zhotovit své razítko. Znak na razítku byl vybrán tak, aby přesně vystihoval činnost spolku, jeho název nebo místo kde spolek působí. 404 U spolků vzniklých ještě před vydáním spolkového patentu roku 1852 se může objevit také pečetidlo. 405 U spolků, které provozovaly divadelní představení, se mohly dochovat kreslené návrhy scén 406 a kostýmů. 407 Později se přistupovalo k praxi, fotografovat scénu před začátkem představení, aby existoval doklad pro pozdější obnovení hry.
SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, kart. 9-13, Programy k divadelním hrám z let 1959 -2012. 402 SOkA Příbram, fond Sbor měšťanských ostrostřelců Příbram, Plakáty; fond Tělocvičná jednota Sokol Příbram, inv. č. 68, sign. J, kart. 13, Plakáty jednoty; fond Orel Příbram, karton, Plakáty; fond Sportovní klub Příbram, karton, Plakáty. 403 SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, Soubor novinových výstřižků, kart. 8. 404 Elena VRANOVÁ, Znaky spolkov, in: Slovenská archivistika, roč. 21, č. 1, Bratislava 1986, s. 86, 90‒91. 405 SOkA Příbram, fond Sbor měšťanských ostrostřelců Příbram, Pečetidlo z období 16. století. 406 SOkA Příbram, fond Spolek pro zbudování divadla Příbram, inv. č. 42, č. kn. 2, Návrhy scén. 407 SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, Návrhy kostýmů, dosud nezařazeno. 401
- 122 -
ZÁVĚR Ochotnické divadlo je fenomén, který má hluboké kořeny, ale jeho hlavní rozvoj začal v 19. století. V této době vznikala řada sdružení, která provozovala divadelní činnost, ale ještě nevystupovala jako spolky. Největší počet spolků vznikl ve druhé polovině 19. století, v souvislosti s národním obrozením. Hlavním cílem divadelních spolků v tomto období byla podpora české kultury a jazyka a povzbuzení národního uvědomění. Tento cíl sledovaly i spolky, které působily na území dnešní Příbrami. Příbram byla v 19. století městem se silným zastoupením německého obyvatelstva. Německý ráz měla převážně správa města a byl posilován i zásahy státu, který zaváděl němčinu jako úřední jazyk. Díky rozvinuté důlní těžbě sem přicházelo mnoho nových pracovních sil z různých koutů země. Němčina byla úředním jazykem magistrátu, vrchního horního úřadu a báňské akademie. Stávala se i módní řečí vyšších společenských vrstev města (především rodin německy mluvících báňských úředníků), ale nejširší vrstvy obyvatel, tj. měšťané, řemeslníci a dělnictvo, i nadále mluvily česky. Iniciativa k zakládání spolků vycházela z vrstev česky mluvících obyvatel. Německy mluvící úředníci a vyšší vrstvy se do spolkové činnosti nezapojovali. Začátky ochotníků nebyly nijak snadné. Naráželi hlavně na nepochopení ze strany úřadů, které považovaly divadlo za nemravnou činnost, která jen odvádí od práce. K usměrňování divadelní činnosti sloužily úředníkům i právní normy, které mu tak nastavovaly určité hranice. Nástupem Bachova absolutismu se dohled ještě zostřil, v roce 1850 došlo k vydání divadelního řádu, který důsledně omezoval ochotnickou činnost, proto se často hrálo ilegálně bez povolení úřadů. V roce 1852 byl vydán spolkový zákon, podle kterého musel se vznikem spolku souhlasit císař, ministerstvo vnitra nebo zemský politický úřad. Stát v tomto období povoloval jen ty spolky, které nemohly svou činností monarchii nijak ohrozit. Teprve v roce 1867 se ochotníci dočkali prvního a na dlouhou dobu jediného zákona o spolkové činnosti. Tento zákon o právu spolčovacím zůstal v platnosti i po roce 1918. Spolky se staly organizacemi, v jejichž čele stálo předsednictvo složené z předsedy, místopředsedy, jednatele, několikačlenného výboru, pokladníka, knihovníka a revizorů účtů. Některé spolky měly ještě správce domu, pořadatele zábav, sluhu a poslíčka. Ochotnické spolky si volily svého režiséra a dekoratéra. Představenstvo svolávalo pravidelné výborové schůze a každoroční valné hromady, kde členové spolku získávali informace o stavu spolkového majetku. Divadelní spolky v sobě sdružovaly osoby různých společenských vrstev a profesí. Nejstarší příbramský spolek se vzdělávací a zábavní funkcí Měšťanská beseda sdružoval nejvýznamnější obyvatele města. Mezi jeho členy patřili představitelé města, významní obchodníci a řemeslníci a vysokoškolsky vzdělané osoby. K nejvýznamnějším členům spolků patřili - 123 -
např. příbramský děkan a český spisovatel P. Prokop Ondrák nebo dlouholetý purkmistr města Příbrami Karel Hail. Významným mecenášem spolkového života se stal sládek Šebestián Klička, který měl v letech 1866‒1902 v nájmu městský právovárečný pivovar. Patřil k nejúspěšnějším příbramským podnikatelům. V době jeho působení v čele firmy došlo k modernizaci provozu podle nejnovějších technologií. Byl členem a mecenášem řady spolků a vzdělávacích organizací. Zakoupil a pro potřeby ochotnických spolků nechal přestavět dům č. p. 1/II. Spolky podporovali i ostatní obyvatelé města ať už peněžitým darem nebo přispěním k rozšíření spolkové knihovny či šatny. Pomoc a spolupráce kvetla i mezi samotnými spolky. Příkladem takové pomoci je snaha o začlenění sokolských herců mezi členy Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami poté, co byla v roce 1941 zastavena činnost Tělocvičné jednoty Sokol v Příbrami. Ochotnické spolky si mezi sebou půjčovaly svá jeviště a rekvizity. Měšťanská beseda Příbram propůjčovala ostatním spolků i své prostory k provozování jejich divadelních představení. Stejnou pomoc poskytoval spolkům i Sbor měšťanských ostrostřelců, který v městě Příbrami působil a spolkům propůjčoval prostory v hostinci Střelovna. Spolky plnily obvykle několik funkcí. První byla divadelní činnost. Spolky představovaly nejrozšířenější formu trávení volného času ve veřejném prostoru. Pro některá místa regionu byla ochotnická představení často jediným zdrojem kulturní a poučné zábavy. Prostřednictvím ochotníků se obyvatelé města seznamovali s repertoárem profesionálních divadel, protože z něj spolky vycházely. Hlavním vzorem byla Praha. Svému obecenstvu přinášeli ochotníci hlavně česká klasická díla. Převažovaly veselohry a frašky. Oblíbená byla také historická dramata. K nejhranějším autorům patřil Alois Jirásek, Josef Kajetán Tyl, Ladislav Stroupežnický, František Štolba, František Ferdinand Šamberk a Johan Nepomuk Nestroy. K nejoblíbenějším hrám patřily Blázinec v prvním poschodí, Zlý duch Lumpacivagabundus, Strakonický dudák, Václav Hrobčický z Hrobčic nebo Lucerna. Z cizích autorů patřil k nejhranějším Jules Verne, Friedrich Schiller a William Shakespeare. Kromě divadelních představení pořádaly spolky také plesy, taneční zábavy, maškarní plesy, slavnosti k významným datům republiky, výlety a další akce. Pro tyto účely sloužila spolková šatna jako půjčovna kostýmů pro veřejnost. Za určitý poplatek si obyvatelé města mohli vybrat z různých druhů kostýmů. Zastoupeny tu byly obleky selské, mikulášské nebo historické. Druhou funkcí byla osvěta. Každý ochotnický spolek měl svou knihovnu. Dělila se na oddíl zábavní, který obsahoval knihy ze všech žánrů, a divadelní obsahující divadelní hry. Stejně jako šatna byla i knihovna k dispozici veřejnosti. Opět za určitý poplatek a v Příbrami nejdéle na dobu jednoho měsíce. Výpůjční služba fungovala i mezi jednotlivými spolky, které - 124 -
si navzájem půjčovaly divadelní hry. Kvůli nepořádnému vracení knih musely spolky časem zavést pokuty za nedodržování výpůjční lhůty. Spolkové knihovny tak přispívaly k rozvoji gramotnosti. Jejich funkce byla tím významnější, že až do roku 1900 nahrazovaly městskou knihovnu. Lidová knihovna byla v Příbrami otevřena dne 1. října 1900. Třetí a zřejmě nejdůležitější funkcí spolku byla finanční pomoc vlastním členům a samozřejmě charita. Z výtěžků představení byly podporovány provozy starobinců, sirotčinců, nemocnic, škol a dalších organizací. Aby mohly spolky poskytnout finanční podporu svým členům, přetvářely se v tzv. spolky vzájemně se podporující. Členové museli platit pravidelné členské příspěvky, ale díky tomu získali nárok na vyplácení podpory v případě nemoci a v případě úmrtí bylo jejich rodině vyplaceno pohřebné. Pokud po zemřelém členu zůstaly děti, založil jim spolek spořitelní knížku a pravidelně na ni ukládal určitou částku. Kromě finanční výpomoci mohl spolek svým členům pomáhat také obstaráním potravin nebo odpuštěním členských příspěvků na určitou dobu. V období první republiky bylo v Příbrami členství ve spolku i jakýmsi měřítkem společenského postavení. Čím větší vážnosti a respektu osoba požívala, tím více se angažovala v kulturním a společenském dění. V Příbrami se významní občané sdružili v roce 1926 do Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami. Cílem tohoto spolku bylo shromáždit dostatek finančních prostředků na stavbu divadelní budovy. Mezi elitu města, která se podílela na spolkové činnosti, patřil příbramský notář JUDr. Pravoslav Jeník. Zastával funkci předsedy Příbramské filharmonie, ale největších úspěchů dosáhl v divadelnictví. Ve Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami působil jako herec a režisér. Pro ochotníky psal i nové divadelní hry, např. pohádky O Nebojsovi a Princezna Néci. Kromě působení v samotném městě se spolky pokoušely prosadit i ve svém okolí a pořádaly zájezdová představení. Příbramské ochotnické spolky vyjížděly se svými představeními po celém příbramském okresu a Spolek pro zbudování Městského divadla v Příbrami zajížděl dokonce do sousedního Prácheňského, dnešního Jihočeského kraje. Působení ochotnických spolků se nachýlilo ke konci s příchodem let po skončení druhé světové války. V důsledku společensko‒politických změn se začala prosazovat snaha postavit spolkový život na nových základech. Uvažovalo se o sloučení spolků a korporací, které vyvíjejí divadelní činnost. Argumentovalo se tím, že kulturní činnost ve městě by měla být ukázněná a organizovaná a to vše by zaručovalo nově vzniklé kulturní sdružení. V roce 1950 rozhodla ÚMDOČ zastavit zřizování svých okrsků a zlikvidovat ty stávající. Spolkům doporučila, aby se začlenily do některé z masových organizací působících v jejich okolí. Většina malých spolků se však rozhodla pro likvidaci svého spolku. Výjimkou se stal Spolek pro zbudování městského divadla v Příbrami, který se přidružil k Závodnímu klubu Společenství - 125 -
Rudných dolů, národního podniku Příbram. Mezi svými argumenty pro toto sloučení uváděl jako hlavní předpoklad, že SRD má jako vedoucí podnik na Příbramsku nejlepší příležitost a možnosti dovést stavbu divadla do úspěšného konce. Současně s ochotnickým divadlem se v 18. století rozvíjelo také české divadlo profesionální. Dvorním dekretem z 6. dubna 1786 povolil císař Josef II. vznik profesionálních divadelních souborů, které hrály v jiné řeči než německé, a stavbu divadel nejen s německým provozem. Češi a další národy tak získali možnost postavit si své vlastní divadlo. V 60. a 70. letech 19. století se divadlo v české řeči prosadilo ve většině českých měst a vesnic. Zpočátku ho zajišťovali profesionální herci sdružení v kočovných a později v tzv. zájezdových společnostech, ale s přibývajícím počtem kamenných divadel se dostávaly do krize. Přesto se udržely až do 20. století. Stejně jako divadlo ochotnické mělo i profesionální divadlo za úkol povzbudit národní vědomí. Vyvrcholením snah českých vlastenců se stalo slavnostní otevření Národního divadla v Praze dne 11. června 1881. V repertoáru se objevovaly převážně české klasické kusy. Hrály se hlavně Tylovy hry (Lesní panna, Kutnohorští havíři nebo Tvrdohlavá žena), Hálkův Carevič Alexej, nebo Kolárova Magelóna. Současně se herci snažili o prosazení a časté uvádění Shakespearových děl. V období první republiky patřilo české profesionální divadlo k evropské špičce. Repertoár obsahoval hry klasické i ze současnosti, autory domácí i zahraniční. Divadelní síť v Československu byla velmi hustá, ale po okupaci území německými vojsky v roce 1939 došlo k jejímu zdecimování. Mnoho herců odešlo do ciziny a mnoho jich bylo zatčeno a posláno do koncentračních táborů. Došlo i ke snížení počtu divadelních budov. V některých městech museli Češi uvolnit kamenná divadla pro německé herce. Okupace zasáhla i repertoár divadel. Přísně zakázána byla díla protihitlerovských emigrantů a díla židovských autorů. Mimořádný význam v této době získala hlavně mimopražská divadla, do nichž odcházeli vynikající herci z Prahy, aby unikli ze zorného pole nacistických úřadů. Mimopražská divadla se stala v řadě měst jediným veřejným řečništěm Čechů. Aby se mohla obracet k co nejširšímu publiku, upouštěla postupně od typu kočovného divadla a přešla k oblastnímu typu, který se naplno prosadil v roce 1945. Ihned po osvobození Československa se divadelní síť začala znovu budovat. Týkal se jí i jeden ze tří divadelních dekretů ministra školství a kultury Zdeňka Nejedlého z června 1945. Tento dekret stvrzoval, že v přirozených centrech různých oblastí mají být zřízena profesionální divadla. Nové scény vznikaly hlavně v pohraničních oblastech, kde nahrazovaly německá divadla. Příbramské divadlo bylo vytvořeno na základě praktických úvah o rozložení divadelní sítě, ale zároveň navazovalo na dlouhou kulturní tradici, kterou Příbram má. Diva- 126 -
dlo se ve městě provozovalo už v 17. století, kdy se Svatá Hora dostala do péče březnických jezuitů. Na prostranství před kostelem pořádali jezuité hry, většinou česky, ve kterých spoluúčinkovali také příbramští občané. Jejich záměrem bylo zpřístupnit a vysvětlit tajemství eucharistie všem lidem. Snahy o vybudování divadelní budovy projevoval už spolek Měšťanská beseda ke sklonku 19. století. Na jeho snahu poté navázal Spolek pro zbudování Městského divadla v Příbrami v letech 1926‒1956, který převzal i finanční hotovost po zrušení Měšťanské besedy. Cílem Spolku pro zbudování městského divadla bylo shromáždit dostatečné finanční prostředky na stavbu. Původně měla budova stát do roku 1938, ale válečné události posunuly tento cíl o dvacet let. Do roku 1959 zajišťovaly divadelní představení dvě profesionální scény v Hořovicích a Benešově, ale jejich budovy byly příliš malé. Po otevření Městského divadla Příbram dne 15. srpna 1959 obě scény zanikly. Počátky nového divadla nebyly nijak jednoduché. Muselo se vypořádat s problémy způsobenými např. nedostatkem prostor pro uskladnění materiálu truhlářů nebo se zastaralým a nevyhovujícím vozovým parkem. Problémy nastaly i s plněním plánu odehraných představení. Příbramské divadlo muselo plně nahradit obě zrušené scény. Nejtěžší úkol však na divadlo teprve čekal. Muselo najít cestu ke svým divákům. V repertoáru proto převažovaly komedie a současné hry o problémech dospívající mládeže, která se stala první cílovou skupinou, a uváděla se česká i zahraniční klasická díla. Druhou cílovou skupinou se staly děti, pro které byla nastudována každý rok minimálně dvě zvláštní představení. K nejvýraznějším změnám v českém profesionálním divadelnictví došlo po komunistickém převratu v roce 1948. Jedním z projevů bylo vydání nového divadelního zákona dne 20. března 1948. Všechna divadla v československé republice byla zestátněna. Stát divadla zřizoval, provozoval a také rušil. Od roku 1978 bylo zřizování a provozování divadel ponecháno v České socialistické republice pouze na krajských národních výborech a vládě (ministerstva kultury a školství, mládeže a tělovýchovy). Opět došlo k zásahů do repertoáru. Tentokrát začali mizet „západní autoři“. Období šedesátých let se mohlo na první pohled jevit jako doba útlaku a přísné cenzury, ale vyskytly se i soubory, které v této době zažívaly období rozkvětu. Pro divadlo byla velmi příznivá hlavně druhá polovina 60. let, kdy byla cenzura dočasně zrušena. K úspěšným divadelním souborům patřil i soubor příbramský. V šedesátých letech se v Příbrami uváděla taková díla jako Křišťálová noc od Františka Hrubína, Jedenačtyřicátý od Borise Lavreněva nebo Majitelé klíčů od Milana Kundery. Svou činnost prezentovalo divadlo na divadelních festivalech a přehlídkách divadel. Kromě divadelních představení pořádalo pravidelné besedy s diváky, divadelní plesy a další akce pro upevňování vztahů s veřejností. Rovněž začalo nabízet předplatné a pro své diváky zajišťovalo i autobusovou dopravu na představení a zpět. Věhlas příbramského souboru posilovala také přítomnost he- 127 -
reckých elit. Často se stávalo, že významní herci odcházeli z Prahy do menších městských divadel, aby nebyli na očích centrálním úřadům. Stálými členy příbramského souboru byly takové osobnosti jako Radoslav Brzobohatý, Jana Březinová nebo Miroslav Zounar. V revolučním roce 1989 se divadlo zapojovalo do protestů proti komunistickému režimu. Stalo se koordinačním centrem stávkových výborů a Občanského fóra města. Divadelní činnost byla zastavena a místo ní probíhaly v divadle politické debaty a mítinky. Herci divadla absolvovali rovněž řadu výjezdů do škol a různých podniků okresu, ze kterých byli zpočátku vykazováni a poté přijímáni s velkým nadšením. Po roce 1989 přešla většina divadel zpět do správy měst a začal zde působit soukromý sektor. Znovu se formující divadelní síť byla převedena na města včetně budov (které byly původně často historickým majetkem měst). Na města bylo změnou daňové soustavy převedeno i výhradní financování této divadelní činnosti. Tento stav přetrvává do dnešní doby. V současné době působí ve Středočeském kraji tři profesionální oblastní divadla: Středočeské divadlo Kladno, Městské divadlo Mladá Boleslav a Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, které je největší. Díky svým akcím se stalo významným kulturním centrem pro Příbram a široké okolí.
- 128 -
SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY Archivní prameny: Národní archiv Praha: fond České místodržitelství Praha, 1850‒1920, inventarizovaný fond Zemský úřad Praha, 1918‒1953, inventarizovaný Státní oblastní archiv v Praze ‒ Státní okresní archiv Příbram: fond Divadlo Příbram, 1959‒2013, nezpracovaný fond Archiv města Příbrami, 1351‒1945, inventarizovaný fond Okresní zastupitelstvo Příbram, 1865‒1928, inventarizovaný fond Okresní úřad Příbram, 1850‒1948, inventarizovaný fond Okresní národní výbor Příbram, 1945‒1990, částečně inventarizovaný fond Spolek divadelních ochotníků Jednota Podlesí, 1886‒1919, nezpracovaný fond Spolek divadelních ochotníků Vlastimil Příbram, 1891‒1929, nezpracovaný fond Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, 1926‒1956, nezpracovaný fond Spolek vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček Drmlovo Pole, 1913‒1951, nezpracovaný fond Měšťanská beseda Příbram, 1851‒1948, nezpracovaný fond Čtenářsko‒zábavní spolek Kosové Březové Hory, 1926‒1951, nezpracovaný fond Čtenářsko zábavní beseda Slovan Březové Hory, 1894‒1920, nezpracovaný fond Mnislav Hofmann osobní fond, 1920‒1989, nezpracovaný fond Pravoslav Jeník osobní fond, 1908‒1968, inventarizovaný fond František Eberle osobní fond, 1932‒1956, nezpracovaný fond Spolek strojníků a topičů Motor, 1894‒1924, nezpracovaný fond Sbor měšťanských ostrostřelců Příbram, 1766‒1909, nezpracovaný fond Tělocvičná jednota Sokol Příbram, 1862‒1951, inventarizovaný fond Okrašlovací spolek pro Příbram a okolí, 1894‒1911, nezpracovaný fond Jednota katolických mužů a jinochů Příbram, 1891‒1939, nezpracovaný fond Spolek pro zbudování a udržování Katolického domu pod Svatou Horou Příbram, 1930‒2002, nezpracovaný fond Carbonia Příbram, 1902‒1978, nezpracovaný fond Středočeský spolek československých pensistů a vdov s pensí Příbram, 1922‒1940, nezpracovaný
- 129 -
fond Družina válečných poškozenců, vdov a sirotků ‒ místní skupina Příbram, 1924‒1952, nezpracovaný fond Vzájemně se podporující jednota Jan Žižka z Kalicha Příbram, 1876‒1950, nezpracovaný fond Spolek ku podporování chovanců c. k. učitelského ústavu Příbram, 1898‒1947, nezpracovaný fond Jungmannovo nadání Příbram, 1875‒1952, nezpracovaný fond Podpůrný spolek Domobrana Příbram, 1899‒1950, nezpracovaný fond Podpůrný spolek Václav a Ludmila Příbram, 1893‒1950, nezpracovaný fond Dobročinný spolek Vzájemnost Příbram, 1940‒1953, nezpracovaný fond Čtenářská beseda Barák Příbram, 1884‒1924, nezpracovaný fond Orel Příbram, 1938‒1940, nezpracovaný fond Sportovní klub Příbram, 1919‒1938, nezpracovaný fond Sbírka obrazového materiálu okresu Příbram fond Sbírka soudobé dokumentace
Dobový tisk: Nové Příbramsko, roč. 1959‒1966, 1989. Příbramský zpravodaj, roč. 1965. Horymír, roč. I, XIII, XIX, XX, XXI, XXII, XL, 56, 60, 71. Od stříbrných hor, roč. VIII, XIV, XV, XVIII. České právo 1907, roč. II. Naše obrana, roč. 1909. Kroniky: Státní oblastní archiv v Praze ‒ Státní okresní archiv Příbram: Kronika Horního města Příbramě 1945 Kronika Horního města Příbramě 1958 Kronika Horního města Příbramě 1959 Kronika Horního města Příbramě 1961 Kronika Horního města Příbramě 1962 Kronika Horního města Příbramě 1963 Kronika Horního města Příbramě 1964 Kronika Horního města Příbramě 1965 Kronika Horního města Příbramě 1966 - 130 -
Kronika Horního města Příbramě 1967 Kronika Horního města Příbramě 1969 Kronika Horního města Příbramě 1970 Kronika Horního města Příbramě 1971 Kronika Horního města Příbramě 1972 Kronika Horního města Příbramě 1973 Kronika Horního města Příbramě 1974 Kronika Horního města Příbramě 1979 Kronika Hornického města Příbram 1981 Kronika Hornického města Příbramě 1983 Kronika Hornického města Příbram 1984 Obecní kronika Hornického města Příbram 1986 Příbramská obecní kronika 1987 Kronika 1993 Kronika 1994 Kronika 1995 Kronika 1996 Podklady ke kronice 1997 Kronika města Příbram 2001 Kronika města Příbram 2002 Kronika města Příbram 2004 Literatura: 20 let Krajské divadlo Příbram 1959‒1979, Příbram 1979. Almanach divadla Příbram 1959‒1999, Příbram 1999. Jindřich Václav BEZDĚKA, Příbramské hostince 1914 a jejich historické zajímavosti, rok vydání neuveden. Jana BAREŠOVÁ, Okresní národní výbor Příbram 1945‒1990. Dílčí inventář, Příbram 2011 Pavlína BENEŠOVÁ, Měšťanská beseda v Příbrami 1850-1914, in: Spolkový život v Čechách v 19. a na počátku 20. století. Sborník k životnímu jubileu Jany Englové, Ústí nad Labem 2005, s. 107−132. Jan CÍSAŘ ‒ Vítězslava ŠRÁMKOVÁ, Cesty českého amatérského divadla. Vývojové tendence, Praha 1998. František ČERNÝ, Kapitoly z dějin českého divadla, Praha 2000.
- 131 -
František ČERNÝ, Vznik českého profesionálního divadla, in: Vznik českého profesionálního divadla, Sborník referátů z vědeckého sympozia oddělení divadla a filmu filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Praha 1988, s. 41‒54. Jindřich ČERNÝ, Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo a společnost 1945‒1955, Praha 2007. Dějiny českého divadla I, Praha 1968. Dějiny českého divadla II, Praha 1969. Dějiny českého divadla III, Praha 1977. Dějiny českého divadla IV, Praha 1983. Eva DRAŠAROVÁ, Soupis právních předpisů a dokumentů ke spolčovacímu právu z fondů Státního ústřední‒ho archivu v Praze od poloviny 18. století do roku 1918, in: Sborník archivních prací, č. 2, roč. 40, Praha 1990, str. 297‒343. Eva DRAŠAROVÁ, Stát, spolek a spolčování, in: Paginae historiae, roč. 1, Praha 1993, s. 161. Václav DUSIL, Josef KLIMENT, Spolky, shromáždění a politické strany podle práva československého, Praha 1936. Růžena HLUŠIČKOVÁ ‒ J. CHAROUS ‒ A. NOSKOVÁ ‒ J. VRBATA, Z historie Národního divadla 1883‒1983, Praha 1983. František Xaver HOLAS, Dějiny poutního místa mariánského Svaté Hory u Příbramě, Příbram 1929. Jan JANÁK, Zdeňka HLEDÍKOVÁ, Jan DOBEŠ, Dějiny správy v českých zemích od počátků státu po současnost, Praha 2005 Alena JAVORSKÁ, Příbram, semestrální práce, Technická univerzita Liberec, Fakulta umění a architektury, vlastním nákladem 2008. Vlasta JINDROVÁ ‒ Milena HONZÍKOVÁ a kolektiv, Národní divadlo, Praha 1980. Viktor JOHN, Dvacet pět let národního podniku Hamiro v Příbrami, in: Vlastivědný sborník Podbrdska č. 14, Příbram 1978, s. 111‒117. Josef KOPEČEK, Svatá Hora, Kostelní Vydří 2006. Jaroslav KORBEL PODBRDSKÝ, Místopis Březových Hor. Hostince a hospody (1880‒1939), Příbram 2004 Ludmila KUBÁTOVÁ, Příspěvek k příbramské horní správě, in: Vlastivědný sborník Podbrdska č. 5, Příbram 1971, s. 76‒106. Miroslav LAISKE, Divadelní periodika v Čechách a na Moravě 1772‒1963. I. divadelní časopisy a programy, Praha 1967.
- 132 -
Raisa MACHATKOVÁ, Jiří KŘESŤAN, Pořádání spolkových archivů, in: Archivní časopis č. 1, roč. 55, Praha 2005, s. 1‒25. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2001 VI, Kon-Ky, ed. MALÁ Alena, Ostrava 2001. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2003 XI., Pau-Pop, ed. MALÁ Alena, Ostrava 2003. Miloš MARHOUL, Nástin sociálně ekonomického vývoje města Příbrami v letech 1869‒1970, in: Vlastivědný sborník Podbrdska č. 14, Příbram 1978, s. 81‒110. Petr PADEVĚT, Příspěvek k dějinám ochotnického divadla na Příbramsku, Příbram 1988. František POLÁK, Kulturní poměry Příbramska, Příbram 1914. Stanislav POLÁK, Příbramské divadelnictví, in: Vlastivědný sborník Podbrdska, Svazek I 750 let Příbramě, Příbram 1966, s. 128‒130. Stanislav POLÁK, Přehled dějin města Příbramě, in: Vlastivědný sborník Podbrdska č. 1, Příbram 1966, s. 7‒34. Stanislav POLÁK, Vývoj právního postavení a správy města Příbramě do roku 1945, in: Vlastivědný sborník Podbrdska č. 11‒12, Příbram 1977, str. 43‒54. Stanislav POLÁK, Spory města Příbramě se zástavními vrchnostmi v 16. století, in: Vlastivědný sborník Podbrdska 3, Příbram 1969, s. 43‒61. Stanislav POLÁK, Okresní archiv v Příbrami ‒ průvodce po fondech a sbírkách ‒ I, Vlastivědný sborník Podbrdska č. 20, Příbram 1981. Jiří SCHENK, Požár na příbramských dolech 1892, in: Symposium, Hornická Příbram ve vědě a technice, Příbram 1972, s. 15‒23. Jan ŠÍBLO, Příbramští ostrostřelci, in: Podbrdsko, roč. XX, Příbram 2013, s. 58−81. Eva ŠORMOVÁ, Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Praha 2000. Vítězslava ŠRÁMKOVÁ ‒ Jiří VALENTA, Místopis českého amatérského divadla, I. díl A‒M, Praha 2001. Tereza ŠOTTOVÁ, Kulturní život v Chrudimi v 19. století ‒ divadlo, hudba a Stolní společnost Kosů chrudimských, bakalářská práce, Brno 2012. Josef THEURER, Památník Vysoké školy báňské v Příbrami za leta od 1899 do 1924, k 75 letému jubileu trvání Vysoké školy báňské, Příbram 1924. Václav TRANTINA, Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu (1945 až současnost), Příbram 2001. Václav TRANTINA, 50 let příbramského divadla, Knihovna Jana Drdy Příbram 2001. Jiří VÁGNER, Analýza cestovního ruchu na Příbramsku. Praha 2007.
- 133 -
Vladimír VALENTA, Vliv hornické činnosti na demografický rozvoj města Příbrami, vlastním nákladem, rok vydání neuveden. Václav VANĚČEK, Povolení českých divadelních představení Nejvyšším rozhodnutím ze 6. dubna 1786, in: Vznik českého profesionálního divadla. Sborník referátů z vědeckého sympozia oddělení divadla a filmu filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Praha 1988, s. 55‒60. Věra VELEMANOVÁ, Ochotnické divadlo na Příbramsku (malý místopis), in: Vlastivědný sborník Podbrdska 6, Příbram 1999, s. 51‒90. Josef VELFL, Památky Příbrami v obrazech, Příbram 2008. Josef VELFL, Příbramsko za heydrichiády, Příbram 1989. Vladimír VEPŘEK, K počátkům hlaholského hnutí v Příbrami. Založení mužského pěveckého spolku Lumír a první perioda jeho činnosti (1861-1868), in: Podbrdsko, roč. I, Příbram 1994, s. 51-53. Elena VRANOVÁ, Spolky na Slovensku v rokoch 1945‒1951, in: Slovenská archivistika, roč. XV, č. 1, Bratislava 1980, s. 63‒96. Elena VRANOVÁ, Znaky spolkov, in: Slovenská archivistika, roč. 21, č. 1, Bratislava 1986, s. 82-108. Miloš ZBAVITEL, Prvních šest let (Pokus o záznam činnosti Divadla Příbram v letech 1959‒1965), in: Vlastivědný sborník Podbrdska, Svazek I 750 let Příbramě, Příbram 1966, s. 130‒137. Statistická ročenka: Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850‒1970, díl. 1, svazek I., Brno 1978, str. 180‒181.
Ostatní zdroje: oficiální internetové stránky Divadla Antonína Dvořáka Příbram, www.divadlopribram.eu databáze Český film: herci a herečky, http://libri.cz/databaze/film/heslo/4
- 134 -
SEZNAM ZKRATEK č. ČM ČSM DAMU hal. inv. JAMU JZD kart. kr. DDOČ MěstNV MNV MD MV n. p. ONV OV KSČ roč. ROH SČDU SOkA tab. ÚMDOČ ZK SRD zl. ZŠ ZÚ
číslo České místodržitelství Československý svaz mládeže Divadelní akademie múzických umění haléř inventární Janáčkova akademie múzických umění jednotné zemědělské družstvo karton krejcar Svaz dělnických divadelních ochotníků československých městský národní výbor Místní národní výbor městské divadlo ministerstvo vnitra národní podnik Okresní národní výbor Okresní výbor Komunistické strany Čech ročník Revoluční odborové hnutí Svaz českých dramatických umělců státní okresní archiv tabulka Ústřední Matice divadelního ochotnictva československého Závodní klub Společenství Rudných Dolů zlatý základní škola Zemský úřad
- 135 -
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Náčrt územního vývoje příbramského panství ve druhé polovině 18. století Zdroj: Stanislav POLÁK, Přehled dějin města Příbramě, in: Vlastivědný sborník Podbrdska 1, Příbram 1966, str. 65.
str. 142
Příloha č. 2: Česká města, kde se ve 30. a 40. letech 19. století provozovala ochotnická představení Zdroj: Dějiny českého divadla II, Praha 1969.
str. 143
Příloha č. 3: Členský průkaz ÚMDOČ
str. 143
Zdroj: SOkA Příbram, fond Spolek pro zbudování divadla v Příbrami.
Příloha č. 4: Fotografie domu Měšťanské besedy v Pražské ulici
str. 144
Zdroj: SOkA Příbram, Sbírka obrazového materiálu okresu Příbram.
Příloha č. 5: Fotografie příbramské Sokolovny
str. 144
Zdroj: SOkA Příbram, Sbírka obrazového materiálu okresu Příbram.
Příloha č. 6: Fotografie Restaurace Na Marjánce
str. 145
Zdroj: Petr Padevět, Příspěvek k dějinám ochotnického divadla na Příbramsku, Příbram 1988.
Příloha č. 7: Fotografie hotelu Buchar (Brožek, Podařil)
str. 145
Zdroj: SOkA Příbram, Sbírka obrazového materiálu okresu Příbram.
Příloha č. 8: Seznam odehraných představení Spolku divadelních ochotníků Vlastimil Příbram v letech 1890‒1950
str. 146
Zdroj: SOkA Příbram, fond Spolek divadelních ochotníků Vlastimil Příbram. SOkA Příbram, fond Okresní úřad Příbram, inv .č 72‒74, č. kn. 72‒74, Rejstříky divadel a zábav 1943, 1946, 1947‒1948.
Příloha č. 9: Pozvánka na Slavnost šedesátiletého trvání Spolku divadelních ochotníků Vlastimil Příbram
str. 149
Zdroj: SOkA Příbram, fond Spolek pro zbudování divadla Příbram.
Příloha č. 10: Seznam odehraných představení Spolku vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček na Drmlově Poli v letech 1886‒1949
str. 150
Zdroj:SOkA Příbram, fond Spolek vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček Drmlovo Pole. SOkA Příbram, fond Okresní úřad Příbram, inv .č 72‒74, č. kn. 72‒74, Rejstříky divadel a zábav 1943, 1946, 1947‒1948.
Příloha č. 11: Návrh spolkového odznaku Spolku vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček na Drmlově Poli z roku 1892
str. 162
Zdroj: SOkA Příbram, fond Spolek vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček Drmlovo Pole.
Příloha č. 12: Fotografie nejstaršího člena spolku Miláček na Drmlově Poli Tomáše Kvapila Zdroj: SOkA Příbram, fond Spolek vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček Drmlovo Pole. str. 162
- 136 -
Příloha č. 13: Fotografie z divadelního představení Vojnarka konaného Spolkem vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček na Drmlově Poli dne
str. 163
Zdroj: SOkA Příbram, fond Spolek vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček Drmlovo Pole.
Příloha č. 14: Seznam odehraných představení Spolku divadelních ochotníků Jednota Podlesí v letech 1886‒1901
str. 164
Zdroj: SOkA Příbram, Spolek divadelních ochotníků Jednota Podlesí.
Příloha č. 15: Fotografie zakládajících činných členů Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami z roku 1926
str. 168
Zdroj: SOkA Příbram, fond Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, k. č. 1, inv. č. 1.
Příloha č. 16: Logo Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami
str. 168
Zdroj: SOkA Příbram, Programy Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami 1947‒1954.
Příloha č. 17: Seznam odehraných představení Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami v letech 1926‒1955
str. 169
Zdroj: SOkA Příbram, fond Spolek pro zbudování divadla v Příbrami. SOkA Příbram, fond Okresní úřad Příbram, inv .č 72‒74, č. kn. 72‒74, Rejstříky divadel a zábav 1943,1946, 1947‒1948.
Příloha č. 18: Fotografie z divadelního představení Zkrocení zlé ženy konaného Spolkem pro zbudování Městského divadla v Příbrami dne 24. dubna 1948
str. 173
Zdroj: SOkA Příbram, fond Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, Sbírka fotografií.
Příloha č. 19: Fotografie z divadelního představení Smrt matky Jugovičů konaného Spolkem pro zbudování Městského divadla v Příbrami dne 28. října 1947
str. 173
Zdroj: SOkA Příbram, fond Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, Sbírka fotografií.
Příloha č. 20: Fotografie z divadelního představení Othello konaného Spolkem pro zbudování Městského divadla v Příbrami dne 14. dubna 1951
str. 174
Zdroj: SOkA Příbram, fond Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, Sbírka fotografií.
Příloha č. 21: Fotografie z divadelního představení Cyrano z Bergeracu konaného Spolkem pro zbudování Městského divadla v Příbrami dne 2. října 1948
str. 174
Zdroj: SOkA Příbram, fond Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, Sbírka fotografií.
Příloha č. 22: Dopis herci Divadla na Královských Vinohradech Otomaru Krejčovi od zástupců Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami
str. 175
Zdroj: SOkA Příbram, fond Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, k. č. 2, inv. č. 22.
Příloha č. 23: Dopis herci Národního divadla Zdeňkovi Štěpánkovi od zástupců Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami
str. 176
Zdroj: SOkA Příbram, fond Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, k. č. 2, inv. č. 22.
Příloha č. 24: Dopis spisovateli Janu Drdovi od zástupců Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami
str. 177
Zdroj: SOkA Příbram, fond Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, k. č. 2, inv. č. 22.
- 137 -
Příloha č. 25: Fotografie herců Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami před odjezdem na zájezd
str. 178
Zdroj: SOkA Příbram, fond Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, Sbírka fotografií.
Příloha č. 26: Fotografie rekvizitářů Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami před odjezdem na zájezd
str. 178
Zdroj: SOkA Příbram, fond Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, Sbírka fotografií.
Příloha č. 27: Fotografie herců Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami před automobilem Československého rozhlasu
str. 179
Zdroj: SOkA Příbram, fond Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, Sbírka fotografií.
Příloha č. 28: Potvrzení Živnostenské banky o zabavení peněžitého majetku Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami gestapem
str. 179
Zdroj: SOkA Příbram, fond Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, Dokumenty o finančních ztrátách spolku za okupace1942‒1946, k. č. 4, inv. č. 41.
Příloha č. 29: Fotografie JUDr. Pravoslava Jeníka
str. 180
Zdroj: SOkA Příbram, Spolek pro zbudování divadla v Příbrami, Sbírka fotografií
Příloha č. 30: Novinový článek „Cyrano měl v Příbrami úspěch“
str. 180
Zdroj: SOkA Příbram, Písemná pozůstalost JUDr. Pravoslava Jeníka (1893‒1954), kart. 2, inv. č.
Příloha č. 31: Novinový článek „Městské divadlo Příbram zahájilo sezónu“
str. 181
Zdroj: Nové Příbramsko, roč. 8, č. 34, 22. srpen 1959, str. 2.
Příloha č. 32: Fotografie z divadelního představení Poprask na laguně, kterým divadlo zahájilo svou činnost, premiéra 12. 9. 1959
str. 181
Zdroj: SOkA Příbram, Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, kart. 12.
Příloha č. 33: Členové hereckého souboru Divadla Antonína Dvořáka Příbram v letech 1959‒2010
str. 182
Zdroj: Almanach divadla Příbram, Příbram 1979 Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, www.divadlopribram.eu/herci.
Příloha č. 34: Seznam premiér Divadla Antonína Dvořáka Příbram v letech 1959‒2013 Zdroj: Almanach divadla Příbram, Příbram 1979 Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, www.divadlopribram.eu/repertoár.
str. 185
Příloha č. 35: Fotografie z divadelního představení Vesničko má středisková, premiéra 16. 3. 1990
str. 208
Zdroj: Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, kart. 43.
Příloha č. 36: Fotografie z divadelního představení Saturnin, premiéra 8. 4. 2009
str. 208
Zdroj: Divadlo Antonína Dvořáka Příbram.
Příloha č. 37: Divadelní program k představení Křišťálová noc, premiéra 26. 4. 1962
str. 209
Zdroj: SOkA Příbram, Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, kart. 12.
Příloha č. 38: Pozvánka k divadelnímu představení Jedenačtyřicátý, premiéra 13. 12. 1962 Zdroj: SOkA Příbram, Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, kart. 12.
- 138 -
str. 209
Příloha č. 39: Novinový článek „Divadelní festival v Příbrami“
str. 210
Zdroj: Nové Příbramsko, roč. 3, č. 14, 7. duben 1962, str. 3.
Příloha č. 40: Hlasovací lístek divácké ankety
str. 211
Zdroj: Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, kart. 16.
Příloha č. 41: Prezident Herecké asociace Jiří Hromada předává cenu absolutnímu vítězi Vojtěchovi Záveskému
str. 211
Zdroj: Divadlo Antonína Dvořáka Příbram.
Příloha č. 42: Přepisy rozhlasových relací o premiérách her Napoleon v Americe a Jak se vám líbí odvysílaných Československým rozhlasem v pořadu V zrcadle kultury
str. 212
Zdroj: SOkA Příbram, MěstNV, Kronika Horního města Příbramě 1967, str. 137‒139.
Příloha č. 43: Fotografie z divadelního představení Periferie, premiéra 21. 1. 1965 Zdroj: SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, kart. 35.
str. 214
Příloha č. 44: Fotografie z divadelního představení Hrdý Budžes, premiéra 14. 11. 2002 Zdroj: Divadlo Antonína Dvořáka Příbram
str. 214
Příloha č. 45: Fotografie z divadelního představení Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete, premiéra 8. 10. 2009
str. 215
Zdroj: Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, kart. 43.
Příloha č. 46: Fotografie z divadelního představení Zlomatka, premiéra 11. a 25. 2. 2010 Zdroj: Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, kart. 46.
str. 215
Příloha č. 47: Fotografie z divadelního představení Rychlé šípy, premiéra 20. 4. 2006 Zdroj: Divadlo Antonína Dvořáka Příbram.
str. 216
Příloha č. 48: Fotografie z divadelního představení Rozmarné léto, premiéra 13. 3. 1996 Zdroj: SOkA Příbram, Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, kart. 38
Příloha č. 49: Pokládání základního kamene Kulturního domu dne 1. května 1957
str. 216 str. 217
Zdroj: Josef Velfl, Památky Příbrami v obrazech, Příbram 2008, str. 124.
Příloha č. 50: Budova Kulturního domu v Příbrami
str. 217
Zdroj: SOkA Příbram, Sbírka obrazového materiálu okresu Příbram.
Příloha č. 51: Fotografie rizalitu
str. 217
Zdroj: Tereza Pruchová
Příloha č. 52: Štukový reliéf múzy ve foyeru divadla s původním nábytkem v roce 1959 Zdroj: SOkA Příbram, Sbírka obrazového materiálu okresu Příbram.
str. 218
Příloha č. 53: Štukový reliéf kováře ve foyeru divadla
str. 218
Zdroj: SOkA Příbram, Sbírka obrazového materiálu okresu Příbram.
Příloha č. 54: Malá scéna s původními dětskými dvojsedadly v roce 1959
str. 219
Zdroj: SOkA Příbram, Sbírka obrazového materiálu okresu Příbram.
Příloha č. 55: Estrádní sál v roce 1959
str. 219
Zdroj: SOkA Příbram, Sbírka obrazového materiálu okresu Příbram.
- 139 -
Příloha č. 56: Knihovna v roce 1959
str. 220
Zdroj: SOkA Příbram, Sbírka obrazového materiálu okresu Příbram.
Příloha č. 57: Restaurace v roce 1959
str. 220
Zdroj: SOkA Příbram, Sbírka obrazového materiálu okresu Příbram.
Příloha č. 58: Taneční zábava na terase Kulturního domu v roce 1959 Zdroj: SOkA Příbram, Sbírka obrazového materiálu okresu Příbram.
- 140 -
str. 221
PŘÍLOHY
- 141 -
Příloha č. 1: Náčrt územního vývoje příbramského panství ve druhé polovině 18. století
- 142 -
Příloha č. 2: Česká města, kde se ve 30. a 40. letech 19. století hrálo ochotnické divadlo
Příloha č. 3: Členský průkaz ÚMDOČ
- 143 -
Příloha č. 4: Fotografie domu Měšťanské besedy v Pražské ulici
Příloha č. 5: Fotografie příbramské Sokolovny
- 144 -
Příloha č. 6: Fotografie Restaurace Na Marjánce
Příloha č. 7: Fotografie hotelu Buchar (Brožek, Podařil)
- 145 -
Příloha č. 8: Seznam odehraných představení Spolku divadelních ochotníků Vlastimil Příbram v letech 1890‒1950 PŘEDSTAVENÍ Oběť aneb Žertva na Balkáně Půjč mi svou ženu Tajemný poutník (Veselý švec) Mistr Bedrník a jeho chasa Na dušičky aneb Modlitba na hřbitově První nebožtík Dvě postele v jednom pokoji Růže Lužanská aneb Kletba a požehnání Závěť Pan Vdoleček aneb Konečně se mu něco podařilo Spanilá Savojanka Mlynář a jeho dítě Klášternice, která kouří Sedlák křivopřísežník Zlý duch Lumpacivagabundus Svatební košile Můj ráj Nemilé návštěvy Nechce kouřit Husar vychovatelem Fraška a basa Půjč mi svou ženu Tajemný poutník aneb Proměněné ženy (Veselý švec) Dvě Růženy aneb Komedie za jevištěm Na statku a v chaloupce Františkové a Františky aneb U nás je posvícení Klášternice, která kouří Farář z Podlesí Svatojanská pouť Můj ráj Příjemné jitro Na bludných cestách D. S. Spanilá Savojanka Paní Marjánka, matka pluku Ztratil řeč Ženské slzy Zuzančin pan kaprál Mrzout manžel Palackého třída 27 Osudné dostaveníčko Ona něco ví
AUTOR
DATUM
Desvallieres M.
1890
POZNÁMKA obraz z ruského života, hráno ve prospěch chudých veselohra
Miškovský J. B.
1890
veselohra
Vilhelm J.
1890
Mollenda V.
1890
fraška se zpěvy obraz ze života, upravil J. E. Šlechta
Lefèvre V.
1890 1890
fraška
Hrouzek J. A.
1891
činohra
Štolba J.
1892
drama
Albini
1900
veselohra
Tyl J. K. Raupach E. Čacký A. Gruber L.
1900 1900 1900 1901
činohra obraz ze života komedie obraz ze života
Nestroy J. N.
1901
fraška
Čacký A. Vojtěchovský J. Žofka J. Horina J. Stirský L. K. Pikert M. L. Desvallieres M.
1901 1901 1901 1901 1901 1901 1902
komedie fraška fraška jednoaktový žert veselohra obraz ze života veselohra
Miškovský J. B.
1903
veselohra
Kryštof O.
1903
fraška
Hálek V.
1903
obraz z vesnického života
Hamza F.
1903
fraška se zpěvy
Čacký A. Gruber L. Šamberk F. F. Vojtěchovský J. E. Z.
1903 1904 1904 1904 1904 1905 1905 1905 1906 1907 1907 1908 1908 1909
komedie obraz ze života fraška fraška fraška obraz ze života fraška činohra činohra fraška veselohra fraška
1909
veselohra
1909
fraška
1890
Kafka V. J. Tyl J. K. Tyl J. K.
Costa K. Šamberk F. F. Melišová‒Kötchnerová A. Kneisel R.
- 146 -
veselohra
PŘEDSTAVENÍ Nevinně odsouzen
AUTOR D’Ennery a Cormon F. K. Klein J. L.
DATUM
POZNÁMKA
1910
drama
1910 1910
opereta, sehrána dvě představení
1910
veselohra
Gibbon J.
1910
fraška, upravil J. Kühnl
Šamberk F. F. Wildenbruch A. Štolba J. Kodlivský Pracný G. F. K.
1910 1910 1911 1911 1911 1911 1911
Za cizí viny
Pospíšil O.
1911
Černé oči Václav Hrobčický z Hrobčic Václav Hrobčický z Hrobčic Bartoš Tuřanský Růžová pouta Malá úslužnost Ženské slzy Lucifer aneb Zázračný elixír
Malloch P. M. Stroupežnický L. Stroupežnický L. Langmann F. Lokay A. Novotný B. J. F. K.
1911 1911 1912 1913 1913 1913 1913 1916
Nůž mé ženy
Luchmanová A.
1916
Chudý písničkář Svatební košile Změnil datum Na statku a v chaloupce Svatojanská pouť Ďáblova dcera Otče náš V noci silvestrovské Mlynář a jeho dítě
Kneisel R.
Raupach E.
1916 1916 1916 1916 1916 1916 1916 1916 1916
Zrzavá
Pešková E.
1917
Staří blázni Železná koruna
Turnovský J. L.
1917 1917
veselohra činohra veselohra sehrána dvě představení obraz z dělnického života opereta veselohra obraz z vesnického života, sehrána dvě představení drama historické drama historické drama drama veselohra veselohra veselohra opereta fraška, sehráno ve prospěch c. k. rakouského vojenského vdovského a sirotčího fondu obraz ze života veselohra veselohra obraz z vesnického života fraška veselohra obraz ze života, přeložila E. Pešková veselohra obraz ze života obraz z vesnického života, sehrána dvě představení veselohra podle J. Štolby veselohra
1917
obraz ze života
1917 1917 1917 1917
veselohra, sehrána dvě představení veselohra obraz ze života veselohra
Miškovský J. B.
1917
veselohra
Kneisel R.
1917
fraška
Lucifer aneb Zázračný elixír Zákony Nekupujte ženám stejné klobouky Hypochondr (Manžel v base) Kulatý svět Chocholouš Na letním bytě Hraběnka z Podskalí Holka z fabriky Lucifer aneb Zázračný elixír Automobilista
Sedlák Zlatodvorský To byla noc Ferdinand spí Kříž u potoka Klášternice, která kouří Veselý švec aneb Proměněné ženy Pan farář a jeho kostelník Památka z válečného lazaretu Diblík, šotek z hor
Pinkas O. Hálek V. Šamberk F. F. Kneisel R. Karl E.
Birch‒Pfeifferová Ch. Skružný J. Skružný J. Světlá K. Čacký A.
1917 Birch‒Pfeifferová Ch.
1917
- 147 -
PŘEDSTAVENÍ Chocholouš Zajatcův návrat Z českých mlýnů Za cizí hříchy Julinčiny vdavky Mlynář a jeho dítě Stařeček Hološa Kandidáti ženitby Václav Hrobčický z Hrobčic
AUTOR Wildenbruch A.
Vojnarka
Jirásek A.
Strakonický dudák
Tyl J. K.
Staré hříchy
Štolba J.
Minulost pana rady
Rudolf P.
Fořt K. Oliva F. Raupach E. Lokay A. Stroupežnický. L.
DATUM 1917 1918 1919 1919 1920 1920 1920 1920 1920 27. února 1921 13. března 1921 23. dubna 1921 9. října 1921
Na polském zámku
1924
Gazdina roba
1925
Bělohorská mračna
Karas M.
Ferdinand spí
Skružný J.
1925
1928 1. dubna 1928 14. října 1928 1929 1929
Když hučely jezy Julinčiny vdavky
Oliva F.
Manželské duetto Jeho poslední hřích
Rudolf P. Jarý J.
Václav Hrobčický z Hrobčic
Stroupežnický L.
1930
Kutilová žení syna Cech panen Aninek Poslední Podskalák Palackého třída 27
Lužanská K. Lužanská K. Valenta A. Šamberk F. F. Rajská‒Smolíková B. Langer F. Jirásek Alois Jirásek Alois Stehlík M.
1941 1941 1941 1941
Pravda na útěku Velbloud uchem jehly Kolébka Kolébka Mordová rokle
- 148 -
POZNÁMKA fraška se zpěvy veselohra obraz ze života fraška historické drama drama, sehráno ve prospěch Českého Srdce v Brně veselohra
veselohra sehráno na požádání Spolku válečných poškozenců v Příbrami při slavnosti rozvinutí praporů výtěžek z představení rozdělen mezi spolek Vlastimil a stranu národně sociální historická hra, sehráno na žádost Osvětového sboru v Příbrami při příležitosti Husových oslav; čistý výnos 263 Kč 20 hal. byl věnován na dostavení pomníku padlých v 1. světové válce; konala se dvě představení, jedno v hotelu Buchar v Příbrami, druhé na Březových Horách veselohra čistý výnos obnášel 287 Kč 08 hal. veselohra, sehráno v hotelu Buchar v Příbrami fraška veselohra historické drama, sehrána dvě představení veselohra veselohra veselohra
1942
veselohra
1947 1948 1949 1950
veselohra hráno v rámci oslav VŘSR
Příloha č. 9: Pozvánka na Slavnost šedesátiletého trvání Spolku divadelních ochotníků Vlastimil Příbram
- 149 -
Příloha č. 10: Seznam odehraných představení Spolku vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček na Drmlově Poli v letech 1886‒1949 PŘEDSTAVENÍ
AUTOR
DATUM
POZNÁMKA veselohra, první představení divadelního družstva
Liška nad lišku
Špinka V.
1886
Fotografická dílna Jen žádného od militér Sám neví co chce Loupežníci Cikánka a její děti Vojsko v dívčím ústavě Čím dál tím hůř Na dušičky aneb Modlitba na hřbitově Mlynář a jeho dítě Doktor Tlučhuba Paní kovářka ze železných hutí
Wolf A. Kalenda A.
Berla A.
1886 1886 1886 1887 1888 1888 1888
Mollenda V.
1888
obraz ze života, upravil J. E. Šlechta
Raupach E.
1888 1888
obraz ze života
Katovo poslední dílo
Bodrý venkovan
Katovo poslední dílo Loupežníci Svatý obrázek Damoklův meč Blázinec v prvním poschodí Dělníkova milenka Bratr Honák aneb Venkované v hlavním městě Horník na hrobě své milenky Františkové a Františky Mlynář a jeho dítě
Schiller F. Pešková E.
veselohra truchlohra
1888 Boleslavský J. M.
Lipovský V.
Boleslavský J. M. Schiller F.
1888 17. března 1889 14. dubna 1889 1889 1889
truchlohra obraz ze života; první divadelní představení v éře Spolku divadelních ochotníků Miláček na Drmlově poli, pro nepřízeň počasí byla hra opakována 25. března truchlohra; sehrána v Příbrami na „Střelnici“ truchlohra
Putlitz G.
1889
jednoaktový žert, přeložil J. E. Šlechta
Šamberk F. F.
1889
veselohra
Kaiser F.
1889
obraz ze života
Kaiser F.
28. září 1889
Hamza F.
13. října 1889 27. října 1889 2. listopadu 1889
Raupach E.
26. prosince 1889
Betlémští pastýři Katovo poslední dílo
Boleslavský J. M.
Sňatek s překážkami
Tietz
Loupežníci
Schiller F.
Bratr Honák aneb Venkované v hlavním městě
Kaiser F.
Král Václav a jeho kat
Birch‒Pfeifferová Ch.
2. února 1890 15. června 1890 6. července 1890 20. července 1890 17. srpna 1890
- 150 -
veselohra, sehrána na „Střelnici“ v Příbrami obraz ze života, sehrán na „Střelnici“ veselohra se zpěvy, sehrána ve spolkové místnosti na Drmlově Poli obraz ze života, sehrán v hostinci Jana Vilda na Březových Horách vánoční zpěvohra, nácvik trval celý měsíc kvůli těžkým zpěvním partům; s velkým úspěchem opakována 29. prosince truchlohra, sehrána v obci Narysov fraška truchlohra, sehrána na „Střelnici“ veselohra, sehrána v Milíně sehráno u pana Petrů na Březových Horách
PŘEDSTAVENÍ Zkrocení zlé ženy
AUTOR Shakespeare W.
DATUM 14. září 1890
Horník na hrobě své milenky Dračí dráp aneb Noc na Červené skále
1. listopadu 1890
Betlémští pastýři
25. prosince 1890
1890
Cesta kolem světa za 80 dní
Verne J.
Půjč mi svou ženu
Desvallieres M.
Katovo poslední dílo Katovo poslední dílo Bodrý venkovan
Boleslavský J. M. Boleslavský J. M. Lipovský V.
Švédové na Moravě Lipovský V.
Mlynář a jeho dítě
Raupach E.
Cikánka a její děti
Pešková E.
Faust druhý D’Ennery a Cormon
Betlémští pastýři V podkroví a v saloně Sňatek s překážkami
Tietz
Švédové na Moravě Husitská nevěsta aneb Plzeň roku 1434
Veselý J. Z.
České Amazonky
Told
Noc na Karlštejně
Vrchlický J.
Betlémští pastýři Betlémští pastýři Svatba reservistova
27. září 1891
1891
Šlechta J. E.
obraz z vesnického života vánoční zpěvohra, sehrána u pana Petrů na Březových Horách, opakována u Jana Mikše ve Starém Podlesí výpravná hra, sehrána v hostinci pana Svobody na Březových Horách, opakována 15. března veselohra, sehrána u pana Svobody na Březových Horách; povolena výborem spolku na žádost Františka Šálka, který se tak chtěl rozloučit, protože musel nastoupit vojenskou službu, za podmínek, že průdělek uhradí a čistý zisk odevzdá spolku truchlohra
31. ledna 1892
truchlohra, sehrána v obci Konětopy
21. února 1892
obraz ze života, sehrána v obci Konětopy sehráno v nové spolkové místnosti na nově upraveném jevišti
3. dubna 1892
Vyškovský Źid
Nevinně odsouzen
1. března 1891
POZNÁMKA veselohra, sehrána u pana Petrů na Březových Horách, opakována na „Střelnici“ v Příbrami sehráno u pana Petrů na Březových Horách
18. dubna 1892 1. listopadu 1892 13. listopadu 1892 27. listopadu 1892 19. března 1893 25. prosince 1893 25. února 1894 26. března 1894 22. dubna 1894 17. října 1894 25. listopadu 1894 16. prosince 1894 25. prosince 1894 19. ledna 1895 18. srpna 1895
- 151 -
obraz ze života
drama vánoční zpěvohra, opakována 26. prosince
fraška
činohra, opakována 27. října žertovná hra, opakována 2. prosince veselohra vánoční zpěvohra, opakována 26. prosince vánoční zpěvohra fraška, sehrána dvě představení
PŘEDSTAVENÍ
AUTOR
Nevinně odsouzen
D’Ennery a Cormon
DATUM 14. dubna 1895 15. dubna 1895 15. září 1895 28. září 1895 3. listopadu 1895 10. listopadu 1895 15. prosince 1895 25. prosince 1895 15. března 1896
Damoklův meč
Putlitz G.
6. dubna 1896
Sedm havranů Loupežníci
Schiller F.
Noc na Karlštejně Probuzenci Na dušičky aneb Modlitba na hřbitově
Vrchlický J. Šubert F. A.
Lesní panna
Tyl J. K.
Cesta kolem světa za 80 dní
Verne J.
Mollenda V.
Narození Páně
Svatý obrázek V přízemí Mlynář a jeho dítě
Raupach E.
Mniši
Pešková E.
Cesta kolem světa za 80 dní
Verne J.
Betlémští pastýři Narození Páně Vrchlický J.
Švédové na Moravě Betlémští pastýři Cikánka a její děti
Pešková E.
Člověk bestie
K. V.
Mrtvý ženich Člověk bestie
K. V.
Bratři a frajtr Kalina Betlémští pastýři Betlémští pastýři Protiva aneb Osud lásky proklatce
Schmied H.
Betlémští pastýři V podkroví a v saloně Deputace Švec milionář
truchlohra veselohra obraz ze života, upravil J. E. Šlechta
výpravná hra zpěvohra s latinskými zpěvy, opakována 26. prosince drama jednoaktový žert, přeložil J. E. Šlechta
6. dubna 1896 Hackländer F. W.
Noc na Karlštejně
POZNÁMKA
Wolf A.
15. srpna1896 1. listopadu 1896 15. listopadu 1896 13. prosince 1896 25. a 26. prosince 1896 25. a 26. prosince 1896 10. října 1897 14. listopadu 1897 25. prosince 1897 27. března 1898 20. listopadu 1898 15. ledna 1899 19. února1899 19. listopadu 1899 25. prosince 1899 7. ledna 1900
jednoaktová veselohra, sehráno v rámci zahradní zábavy spolku divadelních ochotníků na Březových Horách obraz ze života veselohra výpravná hra vánoční zpěvohra, 27. prosince opakováno v Milíně zpěvohra s latinskými zpěvy, 27. prosince opakováno v Milíně veselohra vánoční zpěvohra, opakována 16. prosince opakováno 17. dubna
opakováno 22. ledna
vánoční zpěvohra, opakována 26. prosince vánoční zpěvohra
23. září 1900
obraz z vesnického života
25. prosince 1900 24. února 1902 6. dubna 1902 6. dubna 1902
vánoční zpěvohra, opakována 26. prosince
- 152 -
opakováno 9. března fraška
PŘEDSTAVENÍ Loupežníci
AUTOR Schiller F.
Červ svědomí Na dušičky aneb Modlitba na hřbitově
Mollenda V.
Ric anebo nic Lesní panna
Tyl J. K.
Betlémští pastýři Dělníkova milenka
Kaiser F.
U jezera
Preis‒Javorský J.
Katovo poslední dílo
Boleslavský J. M.
Dobrodiní souží
Labiche E. M.
České Amazonky
Told
Červ svědomí Betlémští pastýři Na horách Sedlák křivopřísežník
Gruber L.
Betlémští pastýři Naděje Blázinec v prvním poschodí
Šamberk F. F.
Svátek Filipojakubský
Nejedlý V.
Král darebů Staří blázni
Menhard X. a Zimmermann J. Turnovský J. L.
Charleyova teta
Brandon T.
Slunce
Lukavský J.
Betlémští pastýři Bratr Honák aneb Venkované v hlavním městě Na bludných cestách Svatba reservistova
Kaiser F. Šlechta J. E.
Betlémští pastýři Červ svědomí Paličova dcera Betlémští pastýři
Tyl J. K.
DATUM 20. dubna 1902 19. května 1902 1. listopadu 1902 23. listopadu 1902 14. prosince 1902 25. prosince 1902 24. května 1903 25. října1903 1. listopadu 1903 15. listopadu 1903 22. listopadu 1903 9. prosince 1903 25. prosince 1903 20. března 1904 19. listopadu 1905 25. prosince 1905 18. března 1906 25. března 1906 25. března 1906 15. dubna 1906 23. září 1906 4. listopadu 1906 9. prosince 1906 25. prosince 1906 1. dubna 1907 22. září 1907 27. října 1907 25. prosince 1907 22. března 1908 22. listopadu 1908 25. prosince 1908
- 153 -
POZNÁMKA truchlohra, opakována 4. května sehrána dvě představení obraz ze života, upravil J. E. Šlechta
vánoční zpěvohra, opakována 26. prosince
opereta truchlohra veselohra žertovná hra
vánoční zpěvohra, opakována 26. prosince obraz ze života, sehrán ve prospěch osiřelých dětí Říhových obraz ze života vánoční zpěvohra, opakována 26. prosince
veselohra veselohra fraška se zpěvy veselohra podle J. Štolby
drama vánoční zpěvohra, opakována 26. prosince veselohra fraška, sehrána dvě představení vánoční zpěvohra, opakována 26. prosince
vánoční zpěvohra
PŘEDSTAVENÍ
AUTOR
Modrá krev Tajemství dětské hračky
Schmidt‒Beauchez L.
Čím dál tím hůř
Berla A.
Život za přítele
Aubigni
Člověk bestie
K. V.
Betlémští pastýři Revizor
Gogol N. V.
Protiva
Schmied H.
Paní představená
Náhlovská T.
Betlémští pastýři Matka a dcera Půjč mi svou ženu
Desvallieres M.
Bodrý venkovan
Lipovský V.
Betlémští pastýři Betlémští pastýři Spanilá mlynářka
Melesville
České Amazonky
Told
Pan Rada České Amazonky
Told
Vyhraný ženich
Wolf A.
Černé oči
Malloch P. M.
Z českých mlýnů
Fořt K.
Slunce
Lukavský J.
Psohlavci
Jirásek A.
Pan Franc ze zámku Kníže Oldřich Pojď na mé srdce
Oliva F.
Vyhraný ženich
Wolf A.
Paní kovářka ze železných hutí Naše roztomilá Baruška
Moser G. a Lennhard P. R.
DATUM 26. prosince 1908 21. března 1909 14. listopadu 1909 28. března 1910 2. října 1910 25. prosince 1910 26. března 1911 17. dubna 1911 16. listopadu 1913 25. prosince 1913 15. března 1914 13. dubna 1914 15. května 1914 25. prosince 1914 25. prosince 1915 18. listopadu 1917 25. prosince 1917 26. prosince 1917 1. ledna 1918 20. ledna 1918 10. února 1918 31. března 1918 30. dubna 1918 30. května 1918 16. června 1918 30. června 1918 6. října 1918 30. listopadu 1919 21. prosince 1919 29. února 1920
- 154 -
POZNÁMKA
lidová hra
činohra, přeložil J. K. Tyl činohra vánoční zpěvohra, opakována 26. prosince veselohra obraz ze života veselohra vánoční zpěvohra, opakována 26. prosince
veselohra obraz ze života, sehráno k jubileu 25‒letého trvání spolku vánoční zpěvohra, opakována 26. prosince vánoční zpěvohra, opakována 26. prosince
fraška drama, opakováno 10. března fraška se zpěvy, opakována 1. dubna, 14. dubna, 25. a 26. prosince drama
dětské představení dětské představení veselohra fraška
PŘEDSTAVENÍ
AUTOR
Protiva
Schmied H.
Černý kříž v lese Vražda na uhelném trhu V hlavním stanu
Pešková E. Berger A.
Lešetínský kovář
Čech S.
V podkroví a v saloně Sedlák křivopřísežník
Gruber L.
Sňatek s překážkami
Tietz
U jezera
Preis‒Javorský J.
Svatba reservistova
Šlechta J. E.
Manžel Buchta Za českým granátem Zapečetěný měšťanosta
Raupach E.
Hospodář a výměnkář Z manželského ráje
Šlechta J. E.
DATUM 14. března 1920 4. dubna 1920 5. dubna 1920 5. dubna 1920 30. dubna 1920 7. listopadu 1920 21. listopadu 1920 5. prosince 1920 25. prosince 1920 20. února 1921 13. března 1921 27. a 28. března 1921 17. dubna 1921 11. září 1921 2. října 1921
POZNÁMKA obraz z vesnického života fraška
obraz z vesnického života fraška opereta, opakována 26. prosince opakováno 27. února, z jedné hry věnováno 218 K nemocnému členu Karlovi Šourkovi veselohra sehrána dvě představení
veselohra, 29. října sehrána ve prospěch Církve československé na Březových Horách, v hostinci „U Jiřího z Poděbrad“ (Na Rozsypalce), potřetí opakována 30. října
Noc na Karlštejně
Vrchlický J.
28. října 1921
Medvěd a víla
Krásnohorská E.
dětské představení
Z českých mlýnů
Fořt K.
13. listopadu 1921 20. listopadu 1921 8. prosince 1921 11. prosince 1921 26. prosince 1921 8. ledna 1922
historické drama
27. srpna 1922 17. září 1922 8. října 1922 12. listopadu 1922 25. prosince 1922
fraška veselohra
4. března 1923
veselohra
Naninka z Týnice Mistr Bedrník
Vilhelm J.
Staří blázni
Turnovský J. L.
Václav Hrobčický z Hrobčic Půjč mi svou ženu Nepokradeš Lesní panna
Stroupežnický L. Desvallieres M. Kaiser F. Tyl J. K.
Člověk bestie
K. V.
Betlémští pastýři Zlý duch Lumpacivagabundus Ric anebo nic Proklatec Faust druhý
Nestroy J. N.
zpěvohra dětské představení fraška se zpěvy veselohra
drama vánoční zpěvohra, opakována 26. prosince
2. dubna 1923 Tobolecký T. G.
14. října 1923 11. listopadu 1923
- 155 -
obraz ze života
PŘEDSTAVENÍ
AUTOR
Rychtářův poklad
Bouška B.
Rychtářův poklad
Bouška B.
Kříž u potoka
Světlá K.
Král darebů
Menhard X. a Zimmermann J.
V černé rokli Tatínkovy juchty
Malinský K.
Čarovný proutek Perníková chaloupka Šípy Amorovy Honza v zakletém zámku Pan farář a jeho kostelník Palackého třída 27 Závěť V červáncích svobody
Baldessari‒Plumovská V.
Paličova dcera
Tyl J. K.
Popelka
Šíma A.
Kneisel R. Šamberk F. F. Štolba J.
Čert a švec Štědrý večer Julinčiny vdavky
Oliva F.
Zuzančin pan kaprál
Costa K.
Hrany Noční manévry Psohlavci
Jirásek A.
Dva kohouti Dědkové Srážka vlaků
Horký K.
Na Otavském klepáči Na zdar sjezdu hasičskému Ve mlýnici na šalandě Lucifer aneb Pod tou naší starou lípou Chytrák krajánek Adámku náš
Vrána V.
DATUM 25. prosince 1923 6. dubna 1924 23. listopadu 1924 7. prosince 1924 25. prosince 1924 26. prosince 1924 4. ledna 1925 1. března 1925 15. března 1925 12. dubna 1925 13. dubna 1925 12. září 1925 3. října 1925 24. října 1925 7. listopadu 1925 22. listopadu 1925 22. listopadu 1925 25. prosince 1925 26. prosince 1925 27. února 1926 13. března 1926 4. dubna 1926 23. května 1926 13. června 1926 7. listopadu 1926 28. listopadu 1926 25. prosince 1926 27. března 1927 17. dubna 1927 1. května 1927 12. června 1927 18. září 1927
- 156 -
POZNÁMKA opereta, opakována 26. prosince opereta obraz z vesnického života fraška se zpěvy
veselohra dětské představení dětské představení
dětské představení opakováno 19. dubna veselohra
dětské představení dětské představení dětské představení veselohra
opakováno 5. dubna historické drama, sehráno v Žežicích první divadlo v přírodě v obci Lazec
opakováno 5. prosince v Lazci opakováno 26. prosince
opakováno 18. dubna opereta druhé divadlo v přírodě v Lazci opakováno 25. září v Bohutíně
PŘEDSTAVENÍ Švejk krajánkem
AUTOR
Česká srdéčka Červená Karkulka
Doucha F.
Šípková Růženka
Šíma A.
Pražské děti Dražba na nevěstu Děti naší revoluce Když srdce promluví Tři zlaté vlasy děda Vševěda Černé oči
DATUM 2. října 1927 1. listopadu 1927 13. listopadu 1927 13. listopadu 1927 27. listopadu 1927 25. prosince 1927 4. března 1928 18. března 1928
POZNÁMKA
dětské představení dětské představení
opakováno 26. prosince opakováno 25. března v Německé Lhotě
1. dubna 1928
dětské představení
Děti práce
8. dubna 1928 30. dubna 1928
Růže z hor
10. června 1928
drama opakováno 1. května v Německé Lhotě třetí divadlo v přírodě před spolkovou místností v zahradě u Františka Nováka
Malloch P. M.
Krejčovic Fanynka Děti z hor Nezdařené námluvy Láska divy tvoří Kráska ze Slovače Veselé Vánoce Manžel Putička Dědečkovy housle
Rudloff J.
Pepička z malé hospůdky Rychtářův poklad
Bouška B.
Tatínek jede na manévry Pojď na mé srdce
Oliva F.
Z českých mlýnů
Fořt K.
Slečinka z bílého zámečku
Fořt K.
Nevěsta legionářova Věčný panic Sladovnické kvítko Karel Poslední Mistr Šídlo
Balda J.
Dítě lesa Její pastorkyně
Preisová G.
30. září 1928 14. října 1928 3. listopadu 1928 24. října 1928 25. prosince 1928 26. listopadu 1928 3. března 1929 31. března 1928 20. dubna 1929 18. května 1929 5. října 1929 2. listopadu 1929 1. prosince 1929 25. prosince 1929 16. března 1930 6. dubna 1930 20. dubna 1930 21. září 1930 5. října 1930 2. listopadu 1930 30. listopadu 1930
- 157 -
dětské představení spojené s první nadílkou čokolády dětem veselohra o třech jednáních vesnická historie se zpěvy, opakováno 1. dubna veselohra o třech jednáních slavnostní představení národní operety o třech jednáních veselohra o třech jednáních veselohra o třech jednáních zpěvohra o třech jednáních zpěvohra o třech jednáních (pokračování Z českých mlýnů)
13. dubna opakováno v Žežicích opakováno 21. dubna
drama; při tomto představení bylo poprvé použito elektrické světlo k osvětlení a elektrický reflektor k vrhání barevného světla
PŘEDSTAVENÍ
AUTOR
25. prosince 1930
Betlémští pastýři C. k. polní maršálek
Longen E. A.
Vojnarka
Jirásek A.
Hloupý Honza Dlouhý, Široký a Bystrozraký U jezera Sůl nad zlato Popelka Čert a Káča
Preis‒Javorský J. Šíma A. Wenigová P.
Tulácké dobrodružství Pozor na muže Vojno povol Lamač a jeho dítě Na Piavě Perníková chaloupka České Amazonky
Told
Poslední muž
Svoboda F. X.
Písmákova dcera
Ruth F.
Matka Kráčmerka Betlémští pastýři Májová noc Husopaska Zemský ráj to na pohled
Rajská‒Smolíková B.
Kníže Oldřich Červená Karkulka Hotel Zázračná voda
Doucha F.
Vánoční kytice Sestřičky u svaté panny Kláry
21. února 1932 27. března 1932 16. dubna 1932 25. prosince 1933 1. dubna 1934 17. června 1934 10. března 1934 2. dubna 1934 2. dubna 1934 29. září 1934 3. listopadu 1934
Červ svědomí
Písnička štěstí
1. března 1931 15. března 1931 22. března 1931 22. března 1931 5. dubna 1931 6. dubna 1931 6. dubna 1931 6. dubna 1931 19. dubna 1931 16. května 1931 19. září 1931 10. října 1931 31. října 1931 15. listopadu 1931 21. listopadu 1931 26. prosince 1931
Betlémští pastýři
Nikdy se nevrátí pohádka mládí
DATUM
Veselský J. M.
1. prosince 1934 25. prosince 1934 26. prosince 1934 10. března 1935
- 158 -
POZNÁMKA vánoční zpěvohra spojená s nadílkou dětem; opakováno 26. prosince opakováno 22. března v Bohutíně drama dětské představení dětské představení opereta dětské představení dětské představení dětské představení opakováno 26. dubna v Obecnici
opakováno 27. září v Žežicích opakováno 8. listopadu v Milíně dětské představení
vánoční zpěvohra spojená s nadílkou dětem, bylo rozdáno cukrovinek za 155 Kč, opakováno 27. prosince na Dubně
vánoční zpěvohra, 26. prosince opakováno pro děti čtvrté divadlo v přírodě
dětské představení dětské představení sehráno ve spolkové místnosti na počest 60. narozenin dlouholetého člena Bohumila Petery
dětské představení
PŘEDSTAVENÍ
AUTOR
Čarovný proutek
DATUM 21. dubna 1935 11. května 1935 1. prosince 1935 25. prosince 1935 26. prosince 1935 13. dubna 1936 11. října 1936 14. listopadu 1936 25. prosince 1936 26. prosince 1936 28. března 1937 18. dubna 1937 28. října 1937 25. prosince 1937 26. prosince 1937
Maminka se vzbouřila
5. března 1938
Pod tou naší starou lípou Teta Fanny – postrach rodiny Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe Oblaka
Branald R.
Kvapil J.
Veselé Vánoce Švejk krajánkem Sojčí pero Bouře
Vrchlický J.
Manželství na úvěr Štědrý večer Vesnička pod Šumavou Směry života
Svoboda F. X.
Mlýn „Na samotě“
Kubík J.
Zázračný jezevec
Zlatý liják Sladovnické kvítko Pod našima okny Vlčí máky Betlémští pastýři Rychtářův poklad Podnájemník paní Bernáškové
Bouška B.
26. března 1938 17. dubna 1938 17. září 1938 19. listopadu 1938 25. prosince 1938 3. června 1939
POZNÁMKA
dětské představení
dětské představení
dětské představení opakováno 18. dubna na žádost Čtenářské besedy Staňkovy ve Vysoké Peci
sehráno ve prospěch Obrany státu vánoční zpěvohra, opakováno 26. prosince odpoledne pro děti opereta, sehrána dvě představení
4. března 1939 26. března 1939
Královnička Románek krásné Toničky
9. dubna 1939 30. dubna 1939 3. června 1939
Matěj Šambula Rychtářův poklad Z českých mlýnů
Fořt K.
29. října 1939
Slečinka z bílého zámečku
Fořt K.
Pojď na mé srdce
Oliva F.
26. listopadu 1939 3. prosince 1939
- 159 -
opakováno 12. listopadu ve Vysoké Peci a 18. listopadu v Lázu
PŘEDSTAVENÍ
AUTOR
Zasnoubení po tmě Betlémští pastýři Písnička štěstí Prach a broky
Bárta V.
Viktorčino štěstí Liduška z pastoušky V tom našem kostelíčku Hvězdy nad přívozem (Hospůdka u Markyty)
6. října 1940
Na závětří pod Šumavou Vesnička pod lipami Celé město má radost Louka zelená Mámy – naše zlaté české mámy Divá Bára
Rudloff J.
Jak Kašpárek strašil Kubu Cech panen Aninek
Lužanská K.
Mlýn „Na samotě“
Kubík J.
Domov
Sudermann H.
Popelka Šípková Růženka Kornout Kříž u potoka
Světlá K.
Podvodnice z lásky
Nížkovský R.
Poslední muž
Svoboda F. X.
Písnička štěstí Lidunka z horské paseky U jezera Voňavá selka
DATUM 25. prosince 1939 31. prosince 1939 18. února 1940 10. března 1940 24. března 1940 14. dubna 1940 19. května 1940
Preis‒Javorský J.
POZNÁMKA
vánoční zpěvohra
opakováno 8. prosince místo zakázané hry Kráska ze Šumavy
25. prosince 1940 2. března 1941 10. března 1941 23. března 1941 13. dubna 1941 11. května 1941 4. května 1941
dětské představení
21. září 1941 16. listopadu 1941 25. prosince 1941 26. prosince 1941 26. prosince 1941 8. března 1942
veselohra
5. dubna 1942
dětské představení dětské představení sehrána dvě představení, odpoledne pro děti, večer pro dospělé
26. dubna 1942 22. listopadu 1942 25. prosince 1942 28. února 1943 2. května 1943 13. června 1943
- 160 -
hra se zpěvy
PŘEDSTAVENÍ
AUTOR
Anton, nezlob! Matka Kráčmerka Zlatý liják Zámecké strašidlo Český Vašek a smutná princezna Královnička Děda Štráchal jede k panu presidentovi
Praha je naše
Lužanská K.
DATUM 16. května 1943 27. února 1944 25. března 1944 9. dubna 1944 19. srpna 1945 9. prosince 1945 10. března 1946
21. dubna 1946
Vraťme se k půdě
9. června 1946
Mámy – naše zlaté české mámy
26. října 1946
Pro lásku a svobodu Betlémští pastýři Nikdy se nevrátí pohádka mládí Lucerna Lidunka z horské paseky Má matička chudá byla Mařku si neber Václav Hrobčický z Hrobčic
Veselský J. M. Jirásek A.
Stroupežnický L.
Odpusť nám naše viny Ve fukéři Kde domov můj
Elmar K.
Bouřliváci naší vesnice
Bárta V.
Zemský ráj to na pohled
Rajská‒Smolíková B.
Kříž na křižovatce
Pešková E.
Podvodnice z lásky
Nížkovský R.
Vojnarka
Jirásek A.
17. listopadu 1946 25. prosince 1946 16. března 1947 6. dubna 1947 22. června 1947 17. září 1947 12. října 1947 16. listopadu 1947 25. prosince 1947 25. února 1948 14. března 1948 18. dubna 1948 16. května 1948 11. a 12. září 1948
17. listopadu 1948 1949
- 161 -
POZNÁMKA opakování 20. června v obci Žežice
opakováno 26. března opakováno 10. dubna dětské představení
opakováno 17. března v obci Lhota opakováno 5. května v Lazci, 30. dubna na Březových Horách v místnosti pro Komunistickou sti. československou organizaci, 9. května pro TJS, 11. května v Trhových Dušníkách pro organizaci KSČ, 2. června v Rosovicích pro SDH a 18. srpna v Kamenné
sehráno jako dar ve prospěch rozhlasu na Březových Horách vánoční hra se zpěvy
opakováno 20. dubna
historické drama
sehráno v rámci divadelní soutěže, za přítomnosti komise složené z p. Honzíka (z Dobříše), p. Zíbrta (učitele z Příbrami), p. Mrkvičky (z Příbrami), sl. Bartošové (z Březových Hor), umístil se na druhém místě
Příloha č. 11: Návrh spolkového odznaku Spolku vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček na Drmlově Poli z roku 1892
Příloha č. 12: Fotografie nejstaršího člena spolku Miláček na Drmlově Poli Tomáše Kvapila
- 162 -
Příloha č. 13: Fotografie z divadelního představení Vojnarka konaného Spolkem vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček na Drmlově Poli
- 163 -
Příloha č. 14: Seznam odehraných představení Spolku divadelních ochotníků Jednota Podlesí v letech 1886‒1901 PŘEDSTAVENÍ
AUTOR
Černý Petr Jen mimochodem
Pešková E.
Strašný hrdelní soud v Kocourkově
Volf
Pramáti aneb Poslední z rodu Borotínů Růže Lužanská Zlý duch Lumpacivagabundus
Nestroy
Na dušičky aneb Modlitba na hřbitově
Mollenda V.
Vrah a sirotek Osudný deštník Cikán v dílně kamenické Schmied H.
Schmied H.
Žid neb Dědicové Bělohorští Tlachal On, nebo žádný Gruber L.
Mollenda V.
V ochraně Napoleona I. Dynamit Faust druhý Farářova kuchařka Nazdar Matici! Černé duše Ševcův vychovanec Paní Marijánka, matka pluku
drama o 5 jednáních; obecní úřad nechtěl toto představení povolit, herci požádali o svolení c. k. okresní hejtmanství a to hru povolilo
1. listopad 1886 2. listopadu 1886 25. prosince 1886 31. prosince 1886
11. dubna 1887 20. května 1887 11. dubna 1887 20. května 1887 23. června 1887 7. července 1887 18. září 1887
sehráno na zvýšeném jevišti
opakováno 26. prosince jednoaktová hra opakována 20. března obraz ze života
obraz ze života historická hra, sehrána dvě představení sehráno v hostinci „U Brůčků“ v obci Orlov opakováno 25. července drama, první představení Jednoty divadelních ochotníků „Rozkoš“ ve Starém Podlesí
25. září 1887
Vrah a sirotek
Na dušičky aneb Modlitba na hřbitově
jednoaktová hra
1886
únor 1887
Žid aneb Dědicové Bělohorští
Sedlák křivopřísežník
veselohra o 1 jednání
září 1886
Raupach
Protiva
POZNÁMKA
1886
srpen 1886
Mlynář a jeho dítě
Protiva
DATUM 29. června 1886 červenec 1886
Tyl J. K.
dušičky 1887 27. listopadu 1887 26. prosince 1887 29. ledna 1888 18. března 1888 2. dubna 1888 květen 1888 25. července 1888
- 164 -
sehráno na nové scéně jednoaktová hra
sehráno ve prospěch Ústřední Matice Školské, opakováno 25. března opakováno 10. dubna
PŘEDSTAVENÍ Přátelé Kříž u potoka Není doma
AUTOR Světlá K.
dušičky 1888
Deputace
Strakonický dudák
Tyl J. K.
Smůla nad smůlu aneb Nehody pana Metličky Střelec Král Jiříkovo vidění
Tyl J. K.
Nevině odsouzena Lakomec Svatba reservistova U jezera
Preis‒Javorský J.
Kříž u potoka
Světlá K.
Strakonický dudák
Tyl J. K.
Ženichovy nehody Furiant Paní Marijánka, matka pluku
Tyl J. K.
26. prosince 1888 31. března 1889 22. dubna 1889 2. června 1889 3. listopadu 1889 5. ledna 1890 6. dubna 1890 26. května 1890 1. listopadu 1890 26. prosince 1890 8. března 1891 30. března 1891
Vdovec a vdova Černé duše Jeden z nás se musí oženit Na bludných cestách Ženitba Jarolímova Nepokradeš Sirotek Lowoodský
30. října 1892
Doktora Fausta domácí čepička Sedlák křivopřísežník
Gruber L.
Liška nad lišku Hubička na schodech
Špinka V.
POZNÁMKA jednoaktové hry; sehrány k oslavě čtyřicetiletého panování Františka Josefa I., ve prospěch sirotků (výnos z představení byl příliš malý, proto ze spolkové pokladny byly věnovány 2 zlaté) opakováno 30. prosince; Josef Khun během hry odmítl účinkovat, proto ho narychlo zastoupil František Podhrázský sehráno ve prospěch nemocné členky Albíny Kecové sehráno na zakoupení garderóby národní báchorka, opakována 25. června drama, opakováno 17. listopadu
opereta, opakována 15. června drama národní báchorka
opakováno 19. dubna
28. září 1891 25. října 1891 22. listopadu 1891 25. prosince 1891 27. února 1892 20. března 1892 18. dubna 1892 18. září 1892
Diblíkova dceruška
Sedlák milostpán
DATUM 23. září 1888 dušičky 1888
18. prosince 1892 26. prosince 1892 19. března 1893
- 165 -
veselohra
jednoaktová hra obraz ze života jednoaktové hry
fraška, opakována 20. listopadu za přítomnosti členů ochotnického spolku Miláček drama jednoaktové hry
PŘEDSTAVENÍ
AUTOR
Protiva
Schmied H.
Fraška a basa
Pikert M. L.
Zatykač Václav Hrobčický z Hrobčic
Stroupežnický L.
Nápoj lásky
DATUM 3. dubna 1893 23. dubna 1893 25. července 1893 5. listopadu 1893 25. prosince 1893 25. února 1894
Zlatohlávek
Pražský A.
Paní mincmistrová
Stroupežnický L.
26. března 1894
Zvíkovský rarášek
Stroupežnický L.
15. dubna 1894
Preciosa
Tyl J. K.
Zlý duch Lumpacivagabundus
Nestroy
Sedlák Zlatodvorský
Birch‒Pfeiffero vá Ch.
Budečské jesličky Budečské jesličky Krupařovic Pepička Strakonický dudák
Tyl J. K.
Čarostřelec Uniforma maršála Radeckého Budečské jesličky Válka v míru
Hess
Čarostřelec Preciosa
Tyl J. K.
Popelka
Veselý J.
Mladí pastýři betlémští Mladí pastýři betlémští České Amazonky Černý Petr Náš milý venkov
Told
16. září 1894 7. října 1894 18. listopadu 1894 25. prosince 1894 6. ledna 1895 24. března 1895 13. října 1895 24. listopadu 1895 15. prosince 1895 25. prosince 1895 6. dubna 1896 26. května 1896 20. září 1896 25. října 1896 25. prosince 1896 6. ledna 1897 19. dubna 1897 17. září 1897
- 166 -
POZNÁMKA obraz ze života veselohra veselohra
veselohra veselohra historická veselohra, sehrána se zvláštním povolením L. Stroupežnického; opakována 15. dubna historická veselohra; po odehrání obou her dostali ochotníci z Podlesí dopis od režiséra Národního divadla p. Šmahy s pozváním na oslavy čtyřicetiletého jubilea herecké a spisovatelské činnosti Ferdinanda Šamberka
fraška, opakována 16. října
vánoční hra, opakována 26. prosince dopoledne vánoční hra hra se zpěvy, opakována 31. března národní báchorka romantická hra jednoaktová hra vánoční hra, opakována 26. prosince veselohra
veselohra vánoční hra, opakována 26. a 27. prosince vánoční hra, opakována 10. ledna v Německé Lhotě čistý výnos byl věnován na stavbu pomníku J. Kolára; opakována 23. května a výnos věnován TJ Sokol Příbram na stavbu tělocvičny jednoaktové hry, sehrány v rámci oslav desetiletého výročí založení spolku
PŘEDSTAVENÍ
AUTOR
Náš milý venkov Kříž u potoka
Světlá K.
Mladí pastýři betlémští Mladí pastýři betlémští Naši furianti
Stroupežnický L.
Veselá vojna
Tyl J. K.
U jezera
Preis‒Javorský J.
Podskalák
Šamberk F. F.
Čarovná noc Čarovná noc Sedm havranů Zlý duch Lumpacivagabundus
Nestroy
Z ráje manželského Mladí pastýři betlémští Mladí pastýři betlémští Černé duše
Stroupežnický L.
Písmákova dcera
Ruth F.
Paní Marjánka, matka pluku
Tyl J. K.
Pan baron Pensionát Když slavík uletí Válka v míru Mlynář a jeho dítě
Raupach E.
Štědrovečerní pohádka Štědrovečerní pohádka Pasačka hus Svatoň a Milena Jan Výrava Štědrovečerní pohádka
Šubrt
DATUM 24. října 1897 31. října 25. prosince 1897 6. ledna 1898 20. března 1898 11. dubna 1898 24. července 1898 23. října 1898 25. prosince 1898 8. ledna 1899 3. dubna 1899 4. listopadu 1899 19. listopadu 1899 25. prosince 1899 6. ledna 1900 11. února 1900 18. března 1900 16. dubna 1900 20. května 1900 15. srpna 1900 1900 14. října 1900 4. listopadu 1900 25. prosince 1900 6. ledna 1901 7. dubna 1901 19. září 1901
POZNÁMKA veselohra, sehrána v Německé Lhotě drama vánoční hra, opakována 26. prosince vánoční hra, sehrána v Německé Lhotě
opereta, výnos ze hry darován nemocné člence Růženě Bláhové
vánoční hra, opakována 26. prosince
báchorka, opakována 16. dubna fraška veselohra, opakována 26. listopadu ve prospěch Krejcarového spolku vánoční hra, opakována 26. prosince vánoční hra, sehrána školními dětmi
opakováno 25. dubna hra se zpěvy veselohra pro nepřízeň počasí opakováno veselohra, sehrána ve prospěch Krejcarového spolku truchlohra vánoční hra, opakována 26. prosince vánoční hra opereta, opakována 8. a 21. dubna dětské představení
17. listopadu 1901
výpravná hra, v představení účinkoval také Josef Štika, člen ochotnického spolku Miláček
25. prosince 1901
vánoční hra, opakována 26. prosince
- 167 -
Příloha č. 15: Činní a zakládající členové Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami v roce 1926
zleva: V. Tesařík ml., V. Balík, J. Chochola st., MUDr. R. Recht, PhMg. M. Nitsch, J. Skřehota, E. Zelený, Ing. K. Šubert, L. Braun st., V. Bouška, M. Vaňková, J. Koldovský, M. Soukupová, E. Procházková, J. Zelená, M. Boubelíková, P. Machová, J. Rosol, A. Vaněk, M. Boušková, M. Braunová st., B. Dvořáček, F. Vondráček, M. Ziková, F. Zelená, M. Kamenická
Příloha č. 16: Logo Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami
- 168 -
Příloha č. 17: Seznam odehraných představení Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami v letech 1926‒1955 PŘEDSTAVENÍ
AUTOR
Morfium Josef Kajetán Tyl
Šamberk F. F.
Palackého třída č. 28 Jedenácté přikázání
Šamberk F. F. Šamberk F. F. Schönthanů F. a P.
Únos Sabinek Měšťáci na venkově Romantikové
Rostand E.
Sextánka
Neubauer V.
Pražský Žid
Kolár J. J.
Lékařem proti své vůli
Moliére
Plukovník Švec
Medek R.
Abeceda úspěchů Popelka Patsy
Conners B.
Obrácení Ferdyše Pištory
Langer F.
Srdce a válka
Medek R.
Princezna Pampeliška
Kvapil J.
Magdalena Dobromila Rettigová
Jirásek A.
Křídový kruh
Klabund
Paní ministrová
Nušič B.
Třetí zvonění
Štech V.
Princezna Svoboděnka Hadrián z Římsů
Klicpera J. V.
Život je krásný
Achard M.
Hra na zámku
Molnar F.
Morálka paní Dulské
Zápolská G.
Jízdní hlídka
Langer F.
Poslední muž
Svoboda F. X.
DATUM 3. ledna 1926 15. května 1926 1926 1926 1926 1927 3. dubna 1927 květen 1928 1. listopadu 1928 říjen 1929 28. října 1929 26. února 1930 19. března 1930 4. října 1930 16. března 1931 25. března 1931 17. dubna 1932 6. prosince 1932 27. dubna 1933 1934 17. března 1934 16. dubna 1934 12. února 1935 13. března 1935 24. dubna 1935 14. prosince 1935 30. ledna 1936
- 169 -
POZNÁMKA první představení Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami obraz ze života o 3 jednáních žertovná hra o 4 jednáních veselohra o 3 jednáních žert o 4 jednáních
veselohra o 3 jednáních hra o 7 jednáních historické drama o 6 jednáních; sehráno na oslavu desetiletého trvání československé republiky společně s osvětovým svazem komedie o 3 jednáních sehráno v prostorách příbramské Sokolovny komedie o 3 jednáních; sehrána v prostorách příbramské Sokolovny komedie o 3 jednáních; sehrána v Grandhotelu Brožek v Příbrami drama o 3 jednáních; sehráno v Grandhotelu Brožek v Příbrami pohádka o 3 jednáních veselohra o 3 jednáních hra o 4 jednáních veselohra o 4 jednáních veselohra o 3 jednáních
veselohra o 4 jednáních komedie o 3 jednáních anekdota o 3 jednáních veselohra o 3 jednáních národní hra ze života československých legií na Rusi o 3 jednáních; opakována 15. prosince, 16. prosince sehrána v Grandhotelu Brožek jen pro vojenskou posádku v Jincích
PŘEDSTAVENÍ Léto
AUTOR Šrámek F.
Heda Gablerová Dvě paní Karolové Mládenecký úklid Zač lidský život
Němeček Z.
Jízdní hlídka
Langer F.
Babička nekandiduje
Balcarová M.
Večer tříkrálový
Shakespeare W. Black J. F. Čapek K. Shakespeare W. O‘Neil Smetana B.
Moudrá Penny R.U.R. Sen noci svatojánské Farma pod jilmy Hubička Muzikantská Liduška
DATUM 2. dubna 1936 16. května 1936 15. listopadu 1936 21. ledna 1937 8. dubna 1937 28. května 1937 19. listopadu 1937 16. prosince 1937 1938 1939 léto 1939 květen 1940 1941 1941
Pražský Žid
Kolár J. J.
9. listopadu 1946
Lucerna
Jirásek A.
28. června 1947
Velký Mág
Dyk V.
Stará historie
Zeyer J.
Osmnáctiletí
Roger F.
19. dubna 1947
Zkrocení zlé ženy
Shakespeare W.
26. dubna 1947
Manon Lescaut
Nezval V.
4. října 1947
Smrt matky Jugovičů
Vojnovič I.
28. října 1947
Okénko
Scheinpflugová O.
13. prosince 1947
Veselé ženy Windsorské
Shakespeare W.
16. ledna 1948 28. února 1948 březen 1948
Kabaret Měsíc nad řekou
Šrámek F.
1947 22. března 1947
- 170 -
POZNÁMKA hra o 3 jednáních
hra o 4 jednáních hra o 3 jednáních veselohra o 3 jednáních komedie o 5 jednáních veselohra o 3 jednáních hra o 5 jednáních opera opereta; po tomto představení byla činnost spolku na rozkaz gestapa zastavena historické drama o 6 jednáních; sehráno v prostorách příbramské Sokolovny; opakována 10. listopadu pohádková hra o 8 jednáních; divadlo v přírodě; hrána na prostranství u Svatého Jana v Příbrami, opakována 29. června hra o 5 jednáních komedie o 3 jednáních; sehráno dopolední a večerní představení veselohra o 4 jednáních; opakována 17. května v dopoledním a večerním představení v prostorách příbramské Sokolovny veselohra o 5 jednáních; sehrána dvě představení pro vojsko, opakována 27. dubna, školní a večerní představení hra o 7 jednáních; sehrána v prostorách příbramské Sokolovny; opakována 11. října historické drama o 5 jednáních veselohra o 4 jednáních; sehrána v prostorách příbramské Sokolovny; hrána jako oslava čtyřicetileté divadelní činnosti Antonína Vaňka veselohra o 5 jednáních
PŘEDSTAVENÍ
AUTOR
DATUM
Zkrocení zlé ženy
Shakespeare W.
24. dubna 1948
Pohádkou do srdéčka
Smažík F.
15. května 1948
Cyrano z Bergeracu
Rostand E.
2. října 1948
Slovanské nebe
Toman J.
25. prosince 1948
Slovanské nebe
Toman J.
19. března 1949
Vojnarka
Jirásek A.
12. dubna 1949
Višňový sad
Čechov A. P.
Sluha dvou pánů
Goldoni C.
Neklidné stáří Profesor Poležajev
Rachmanov
Mordová rokle Romeo a Julie Othello
Shakespeare W.
21. června 1949 25. prosince 1950 11. listopadu 1950 17. listopadu 1950 2. dubna 1951 14. dubna 1951
Filosofská historie
Jirásek A.
1. září 1951
Sláva
Gusjev V.
7. července 1951
Šest zamilovaných
Arbuzov A.
1. prosince 1951
Jeho urozenost pan měšťák Nevíte o bytě Byt k pronajmutí
POZNÁMKA veselohra o 5 jednáních; sehrána v prostorách příbramské Sokolovny; 26. dubna opakována pro příslušníky vojenské posádky pohádka, sehrána v prostorách příbramské Sokolovny u příležitosti oslav Svátku matek, opakována 16. května v rámci týdne dětské radosti sehráno v prostorách příbramské Sokolovny; civilní představení se opakovalo 9. a 10. října, 3. října byla hra sehrána bezplatně pro Ústřední radu odborů, 5. října pro vojenskou posádku z Příbrami a Jinec a pro školy ve dnech 6. a 7. října; 14. října se konalo zájezdní představení v Písku, 17. října v Březnici komedie o 3 jednáních; sehrána v prostorách příbramské Sokolovny; opakováno 26. prosince komedie o 3 jednáních; sehrána v prostorách příbramské Sokolovny, opakováno 20. března drama o 4 jednáních; sehráno večerní představení pro horníky a odpolední představení pro školní mládež v prostorách příbramské Sokolovny, opakováno 21. dubna v obci Kamýk nad Vltavou
opakováno 26. prosince sehráno v prostorách Sokolovny hra o 4 jednáních
tragédie o 4 jednáních; opakována 15. dubna opakována 15. dubna; tyto dvě tragédie hrány jako scénické pásmo opakováno 2. září v Rožmitále pod Třemšínem první představení Divadelního kroužku závodního klubu SRD; opakováno 8. července, 13. a 14. října komedie o 3 jednáních
1951 Kalina, Kuchařová, Štorkán Kalina, Kuchařová, Štorkán
13. února 1952
opakováno 14. února
13. února 1952
opakováno 14. února
- 171 -
příbramské
PŘEDSTAVENÍ
AUTOR
Kutnohorští havíři
Tyl J. K.
Večer tříkrálový
Shakespeare W.
Kolébka
Jirásek A.
Léto O Nebojsovi
Jeník P.
Dobrá píseň Hadrián z Římsů
Klicpera J. V.
Tvrdohlavá žena O princezně Néci
Jeník P.
Maryša
Mrštíkové A. a V.
Hra o lásce a smrti Poslední muž
Šeříkový sad
DATUM 3. května 1952 28. června 1952
10. září 1952 19. října 1952 5. října 1953 14. dubna 1953 18. dubna 1953 26. listopadu 1953 30. dubna 1954 2. ledna 1954 17. června 1954 24. února 1955 14. dubna 1955
- 172 -
POZNÁMKA hra o 5 jednáních; opakována 4. května veselohra o 5 jednáních; sehrána na přírodní scéně příbramského parku v Zátiší, opakována 29. června, první vystoupení dětského baletního souboru Závodního klubu SRD v Příbrami veselohra o 3 jednáních; sehrána ve Zduchovicích, opakována 26. září v Hluboši a 2. října v Tochovicích opakováno 20. října opakováno 6. a 8. října opakováno 30. dubna, 8., 9. a 14. května veselohra o 4 jednáních; opakována 19. dubna a 14. listopadu v Milíně
pohádka drama o 5 jednáních; opakováno 6. a 9. ledna, 9. ledna v Sokolovně Milín a 1., 3. a 8. dubna v Bohutíně sehrána dvě představení opakováno 26. března a 10. dubna opakováno 22. dubna na Brodě, 6. května na Březových Horách, 12. května v Dušníkách, 13. května, 24. května na přehradě a 2. června v Milíně
Příloha č. 18: Fotografie z divadelního představení Zkrocení zlé ženy konaného Spolkem pro zbudování Městského divadla v Příbrami dne 24. dubna 1948
Eberle (Grumio), Lopaťuk (Vašek), Vácha (Petrucio)
Příloha č. 19: Fotografie z divadelního představení Smrt matky Jugovičů konaného Spolkem pro zbudování Městského divadla v Příbrami dne 28. října 1947
Kocna (II. posel), Maršík (I. posel), Vácha (Dimjan)
- 173 -
Příloha č. 20: Fotografie z divadelního představení Othello konaného Spolkem pro zbudování Městského divadla v Příbrami dne 14. dubna 1951
Frühaufová (Desdemona), Vácha (Othello) Příloha č. 21: Fotografie z divadelního představení Cyrano z Bergeracu konaného Spolkem pro zbudování Městského divadla v Příbrami dne 2. října 1948
Kučera (Cyrano), Mrkvička st. (Le Bret)
- 174 -
Příloha č. 22: Dopis herci Divadla na Královských Vinohradech Otomaru Krejčovi od zástupců Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami
- 175 -
Příloha č. 23: Dopis herci Národního divadla Zdeňkovi Štěpánkovi od zástupců Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami
- 176 -
Příloha č. 24: Dopis spisovateli Janu Drdovi od zástupců Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami
- 177 -
Příloha č. 25: Fotografie herců Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami před od‒jezdem na zájezd
Příloha č. 26: Fotografie rekvizitářů Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami před odjezdem na zájezd
- 178 -
Příloha č. 27: Fotografie herců Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami před automobilem Československého rozhlasu
Příloha č. 28: Potvrzení Živnostenské banky o zabavení peněžitého majetku Spolku pro zbudování Městského divadla v Příbrami gestapem
- 179 -
Příloha č. 29: Fotografie JUDr. Pravoslava Jeníka
Příloha č. 30: Novinový článek „Cyrano měl v Příbrami úspěch“, Svobodné slovo
- 180 -
Příloha č. 31: Novinový článek „Městské divadlo Příbram zahájilo sezónu“, Nové Příbramsko
Příloha č. 32: Fotografie z divadelního představení Poprask na laguně, premiéra
Jiří Škoda (Isidoro), Pavel Bártl (Fortunato) - 181 -
Příloha č. 33: Členové hereckého souboru Divadla Antonína Dvořáka Příbram v letech 1959‒2010 A Albrecht František, 1986-88 Anděl Pavel, 1988-92 Aubrecht Stanislav, 1991-92 B Bajcarová Lenka, 1983 Bajerová Veronika, 1999-2004 Bárta Josef, 1962-63 Bártl Pavel, 1959-63 Bednářová Ludmila, 1960-61 Bednářová Milada, 1981-84 Benešová Blanka, 2004-2007 Beránková Jitka, 1987-88 Bernášek Jan, 2005 Boháčová Radoslava, 1985 Borovec Arnošt, 1959-61 Brothánek Ladislav, 1969-79 Brynda Karel, 1962-63 Brzobohatý Radoslav, 1961-62 Březinová Jana, 1965-71 Břežková Jana, 1964-66 Buchvaldek Pavel, 1978-79; 1997-98 Buriánek Vít, 1997-98 C Cieslar Bohdan, 2004-2005 Č Čaněk Vlastimil, 1983-86 Čermák Ivan, 1999-2001 Černý Antonín, 1959-60 Čtvrtlík Luděk, 1986-88 D Davidová Milada, 1959-62 Diatlová Zuzana, 1996-97 Dolanský Zdeněk, 1981-82 Dolinová Michaela, 1984-87 Dousková Bohumila, 1962-75 Drahokoupilová Pavla, 1993-94 Drozda Vít, 1998-99 Duchek Milan, 1982-84 Dujsíková Ladislava, 1988-89 Duspivová Petra, 2005-2013 Dušek Zdeněk, 1965-71 F Fáberová Vlasta, 1962-73; 1981; 1985
Faltýnek Jan, 1959-62 Filásková Radka, 2005-2011 Filip Ota, 1988-96 Fišárková Zuzana, 1970-72 Fišer Václav, 1960-61 Fixová Anna, 2011-dosud Fixová Kateřina Fleischer Rudolf, 1959-60; 1965-67 Florián Petr, 2012-dosud Foltýnová Jitka, 1996 Franěk Petr, 1985-86 Frydecká Karolína, 1986-89 Fuka František, 1965-72 G Geislerová Eva, 1959-61 Gulyáš Michal, 1986-96 Güttner Jiří, 1977-91 H Hájek Milan, 1982 Hájek Roman, 1982-83 Hasil Jiří, 1962-87 Haubertová Eva, 1959-60 Hein Milan, 1976-78; 1980-83 Hermanová Radana, 1991-92 Hesounová Alena, 1965-67 Hess Zdeněk, 1979-95 Hessová-Czivišová Hana, 1988-96 Hladík Václav, 1959-83 Hofmann Mnislav, 1959-80 Horská Jarmila, 1981-88 Houbová Hana, 1959-63 Houdlová Květoslava, 1976-80 Hrdý Jindřich, 1982-89 Hrubý Martin, 1995 Husák Jaromír, 1988-89 Hybler Stanislav, 1989-90 Ch Chromník Karel, 1982-84 J Jelínek Rudolf, 2004-2005 Jelínková Tereza, 2003-2004 Jeník Libor, 1998-2004 Jeřábek Petr Jezdenský Radim, 1985-86 Jíra Radim, 2001 - 182 -
Lochovský Václav, 1963-69 Lojdová Kateřina, 1990
Jiránek Stanislav, 2007-2008 Jirsák Vítězslav, 1984-86 Jírů Lída, 1959-66 Jiřík Luděk, 1996-97 Jiskrová Libuše, 1967-84 Joanovičová Marie, 1972-73 Joklová Šárka, 1988-89 Jurčíčková Hana, 2002-2004
M Macháček Jiří, 1990 Machálek Stanislav, 1979-80 Machoň Miloslav, 1980-90 Malá Marta, 1976-80 Marečková Ludmila, 1959-81 Marek František, 1959-60 Margolius Daniel, 1998-99 Masopust Tomáš, 1999-2001 Matějka Květoslav, 1971-72 Meduna Jaromír, 1980-82 Mejzlík Miloslav, 1977-78; 1988-89 Milbachová Ivana, 1998-2000 Mlčoch Zdeněk, 1962-65 Moučková Zdena, 1973-75 Mrva Vladimír, 1979-81; 1996-2013 Musil Miloslav, 1962-63
K Kalena Josef, 1976-77 Kalina Zbigniew, 2004-2011 Kamenická Tereza, 1995; 1997-2002 Kamínek Rudolf, 1986-96 Karásková Olga, 1962-75 Karochová Helena, 2004-dosud Kašpar Jaroslav, 1969-71 Kaštovský Jan, 2002 Kavan Emil, 1959-86 Klečka Ivan, 1988-92 Kleinerová Milena, 1996-2010 Kohl Jakub, 1989-90 Kohout Jiří, 2002-2003 Kolářová Jarmila, 1961-92 Konopíková Alena, 1971-95 Koška Bohumil, 1960-65 Košnar Aleš, 1971-75 Koula Kamil, 1993-94; 1996 Kováč Jiří, 1988-90 Kozáková Miloslava, 1961-62 Krafka Jan, 1970-72 Král Lukáš, 2011-dosud Král Václav, 1959-64 Krejča Miroslav, 1969-85 Krmíčková Ivana, 2011-dosud Kropáček František, 1961-62 Kuba František, 1984-2011 Kubalová Karolína, 1985-89 Kubalová-Jánská Anna, 1959-60 Kubečka Ivo, 2000-2004 Kulendová Jana, 1984-85 Kulhavý Vladimír, 1967-68 Kvasničková Monika, 1985
N Nechutová Renata, 1996-97 Nejdlová Dana, 1959-62 Nešleha Luděk, 1972-81; 1991-92 Novák Jan, 2006-2012 Nový Pavel, 1969-76; 1984-86 O Olšovský Kamil, 1959-75 Ornestová Hana, 1984-90 Ožana Drahomír, 1962-63 P Patera Petr, 1972-77 Pavlišta Jindřich, 1963-66 Pecka Boleslav, 2002-2007 Pěkný Milan, 1979-80 Pešice Jaroslav, 1965-2005 Pick Daniel, 1997-2002 Pokorný František, 1959-62; 1963-71 Procházková Andrea, 2006-2007 Proschek Arnošt, 1975-83 Puttová Taťána, 1959-60
L Lacina Miloslav, 1959-64 Lapčíková-Hampalová Helena, 2008-dosud Leier Jakub, 1998-99 Leitner Rudolf, 1962-69; 1970-99 Lhotová Vlasta, 1959 Lisá-Drozdová Štěpánka, 1988-92; 1996-99 Livora Milan, 1991-92
R Rafalský Dimitrij, 1959-62 Rataj Miroslav, 1977-79 Roneš Michal, 1979-80 Růžička Jiří, 1959-61
- 183 -
S Sajlerová Michaela, 2000-2003 Samek Miroslav, 1966-74 Sedláček Jiří, 1991-92 Seifertová Magdaléna, 1978-90 Sekera Karel, 1959-62 Senič Vladimír, 2003-dosud Skarke Petr, 1963-65 Schneider Karel, 1968-71 Schuller Svatopluk, 2007-2008 Schulzová Zuzana, 1979-84 Schwarz Jiří, 2005-2006 Smrčková Jana, 1963-64 Sobotová Libuše, 1964-86 Spurný Aleš, 2002-2003 Staněk Vladimír, 1984-85 Starý Bohumír, 1995-96 Stockinger Antonín, 1965-91 Strupková Elena, 1967-68; 1973-79 Střelcová Věra, 1996 Suchařípa David, 1986-92 Svěrák Václav, 1964-65 Světlíková Markéta, 1985-86 Svobodová Lucie, 1993-96 Sychra Filip, 1996 Š Šafářová Ludmila, 1980-83 Šedová Eva, 1959-69 Šeplavý Antonín, 1961-62 Šiková Marcela, 1999-2002 Škoda Jiří, 1959-65 Šmalcl Oldřich, 1960 Šormová Ivana, 1985-90 Špaček František, 1990-91 Španihelová Jitka, 1986 Šrámková Jana Štabrňák Roman, 2012-dosud Štemberg Jaromír, 1982 Štěpánek Zdeněk, 1962-64 Štolbová Debora, 2003-dosud Štrébl Jiří, 1990 Štrich Michal, 1975-79 Štrudlová Hana, 1979-93
T Talpová Zuzana, 1964-65 Tarant Michael, 1976 Tauber Jiří, 1966-70 Tichá Jaroslava, 1959-62 Tomeš Vladimír, 1959-61 Töpferová Zuzana, 1974-75 Trávníček Pavel, 1995-96 Trunečková Eva, 1959-92 Tunová Hana, 1999-2004 Tyleček Robert, 2003-dosud Typlt Lukáš, 2002-dosud V Vágner Jan, 1975-80 Vainar Karel, 1966-70 Vala Jan, 1971-72 Vávra Jan, 1987-89 Vesecký Zdeněk, 2003-2005 Visnerová Renata, 2004-2005 Vlachová Eva, 1961-62 Vlčková Jarmila, 1999-2003 Vojta Jiří, 2008-dosud Vojtová Eva, 1959-91 Vondráček Josef, 1959-62 Vošmiková Jaroslava, 1964-65 Vrba Miroslav, 1984-85 W Wagner Jaroslav, 1962-65 Weigertová Magdaléna, 1978-90 Weingärtner Jiří, 2004-2010 Weishauptová-Kliková Hana, 2002-dosud Z Záveský Vojtěch, 2006-2013 Zimová-Rabová Jana, 1998-2000 Zounar Miroslav, 1959-62 Zych Jan, 2002-2004 Ž Žák Emil, 1996 Žák Jiří, 1962-2000 Želenská Olga, 1993-96 Žid Ladislav, 1963-64; 1965-67
- 184 -
- 185 -
NÁZEV HRY
AUTOR
REŽIE
VÝTVARNÍK SCÉNY A KOSTÝMŮ
VÝTVARNÍK SCÉNY
VÝTVARNÍK KOSTÝMŮ
AUTOR SCÉNICKÉ HUDBY
DATUM PREMIÉRY
POČET REPRÍZ
7. 1. 1962 15. 2. 1962
23 19
1. 3. 1962
37
- 186 -
Hlídka v džungli Třetí přání Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete Božena Němcová bojující Svatba sňatkového podvodníka
W. Hall V. Blažek
V. Hartl G. Císař
V. Koutecký V. Koutecký
S. Geisler S. Geisler
W. Shakespeare
I. Weiss
F. Skřípek
J. Skalický j. h.
A. Dvořák
I. Weiss
V. Koutecký
S. Geisler
21. 3. 1962
8
O. Daněk
G. Císař
K. Marx j. h.
S. Geisler
12. 4. 1962
20
Křišťálová noc
F. Hrubín
V. Hartl
F. Skřípek j. h.
S. Geisler
26. 4. 1962
16
Slaměný klobouk aneb Helenka je ráda
Labiche, Martin, Voskovec, Werich G. B. Shaw
I. Weiss
F. Skřípek
J. Skalický j. h.
19. 6. 1962
21
13. 9. 1962
30
27. 9. 1962
36
6. 11. 1962
22
V. Dražan
11. 11. 1962 13. 12. 1962 20. 12. 1962
27 27 30
P. Blatný
10. 1. 1963
28
21. 2. 1963
22
Pygmalion
V. Bílý
M. Ponc
J. Rychlík
V. Koutecký F. Skřípek j. h. V. Suchánek j. h.
Hrátky s čertem
J. Drda
Káťa Kabanová
A. N. Ostrovskij
Pohádka z kufru Jedenačtyřicátý Sluha dvou pánů
J. Vladislav B. Lavreněv C. Goldoni
Loupežník
K. Čapek
A. Hajda j. h.
J. Janeček j. h.
J. Patrick
P. Freistadt j. h.
V. Koutecký
J. K. Tyl
A. Podhorský
V. Koutecký
S. Geisler
V. Dražan
7. 3. 1963
30
P. Freistadt j. h.
O. Šimáček j. h.
S. Geisler
J. Klusák
18. 4. 1963
18
J. Klusák
2. 5. 1963 4. 5. 1963 30. 5. 1963
36 18 7
Podivná paní Savageová Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec Za pět minut bude půlnoc Pro lásku o lásce Majitelé klíčů Dva na houpačce
J. Solovič Scénické pásmo M. Kundera W. Gibson
I. Weiss M. Horanský j. h. J. Šmída j. h. Z. Štěpánek I. Weiss
I. Weiss J. Bárta
J. Skalický j. h. B. Ustohalová j. h.
V. Koutecký V. Koutecký
V. Koutecký H. Köhler
J. Srnka
J. Skalický j. h.
NÁZEV HRY
AUTOR
VÝTVARNÍK SCÉNY A KOSTÝMŮ
VÝTVARNÍK KOSTÝMŮ
AUTOR SCÉNICKÉ HUDBY
DATUM PREMIÉRY
POČET REPRÍZ
J. Císler j. h.
K. Marx j. h.
H. Anýžová j. h.
L. Štancl
15. 6. 1963
36
P. Freistadt
V. Koutecký F. Skřípek j. h.
J. Skalický j. h.
O. Flosman
29. 6. 1963
29
J. Konečná j. h.
3. 10. 1963
15
V. Koutecký
J. Skalický j. h.
O. Flosman
18. 10. 1963
28
V. Koutecký
J. Skalický j. h. K. Sodomka V. P. Mlejnek K. Sodomka
7. 11. 1963 18. 12. 1963 16. 1. 1964 6. 2. 1964 5. 3. 1964
36 21 21 26 14
9. 4. 1964
21
23. 4. 1964
33
28. 5. 1964 25. 6. 1964
25 18
8. 9. 1964
31
24. 9. 1964
34
9. 10. 1964
19
12. 11. 1964
19
2. 12. 1964
1
17. 12. 1964 21. 1. 1965 4. 2. 1965 27. 2. 1965
24 16 14 39
Don Juan
V. Fux, V. Pantůček, M. Skála J. B. Moliere
Raketa
A. Tolstoj
Bláznivý den neboli Figarova svatba Hadrián z Římsů Romeo a Julie Vítězný Purlie Jiříkovo vidění C. k. státní ženich Tři zlaté vlasy děda Vševěda
P.- A. C. de Beaumarchais V. K. Klicpera W. Shakespeare O. Davis J. K. Tyl L. Aškenazy
Balada z hadrů
J. Voskovec, J. Werich A. Christie J. a K. Čapkové
S. Vyskočil A. Novotný S. Vyskočil
V. Koutecký
S. Lichý
P. Freistadt
J. Křížková
M. Achard K. Waterhouse W. Hall
A. Novotný
Drak je drak čili Kterak Žužličtí k rozumu přišli
- 187 -
VÝTVARNÍK SCÉNY
REŽIE
Neočekávaný host Ze života hmyzu Kouzelná lampa Aladinova Idiotka Billy lhář Čarodějky ze Salemu (Hrdelní pře) A budou lidé na zemi... Sen noci svatojánské Periférie Gangsteři z Valence Lakomec
F. Pavlíček
V. Hartl P. Freistadt Č. Kovář j. h. P. Freistadt S. Vyskočil V. Hartl S. Vyskočil P. Freistadt S. Vyskočil
P. Freistadt
A. Miller
S. Vyskočil
J. Malec
A. Novotný
W. Shakespeare F. Langer W. Ebert J. B. Moliere
J. Nesvadba j. h. S. Vyskočil A. Novotný F. Laurin j. h.
J. Křížková J. Křížková P. Diviš j. h. J. Křížková V. Koutecký V. Koutecký
J. Křížková
V. Koutecký
J. křížková
V. Koutecký
J. Ježek
J. Křížková
V. Koutecký
J. Jakoubek V. Koutecký
J. Křížková
F. Kristin j. h. V. Koutecký V. Koutecký
F. Živný J. Dvořák j. h.
J. Sládek j. h.
NÁZEV HRY
AUTOR
Podivné příhody pana Pimpipána Kouzlo domova Nový šéf
A. Radok, M. Tesařová W. S. Maugham A. Volodin J. Voskovec, J. Werich
Kat a blázen S láskou nejsou žádné žerty Pasáček vepřů Opalu má každý rád
- 188 -
Charleyova teta Naši furianti Anna přechází na červenou Manon Lescaut V tomhle domě spal bůh Jak přišla basa do nebe
REŽIE A. Novotný
VÝTVARNÍK SCÉNY A KOSTÝMŮ J. Dostálová j. h.
VÝTVARNÍK SCÉNY
J. Dvořák j. h.
VÝTVARNÍK KOSTÝMŮ
AUTOR SCÉNICKÉ HUDBY
DATUM PREMIÉRY
POČET REPRÍZ
Z. Liška
11. 3. 1965
21
22. 4. 1965 8. 5. 1965
26 11
10. 6. 1965
14
24. 6. 1965
14
1. 9. 1965 16. 9. 1965
26 20
7. 10. 1965
22
A. Novotný Č. Kovář j. h.
V. Koutecký
R. Fleischer
J. Křížková
A. de Musset
A. Novotný
V. koutecký
K. Voglová J. Patrick J. BrandonThomas
R. Fleischer S. Vyskočil
V. Koutecký
Č. Kovář
V. Koutecký
L. Stroupežnický
A. Novotný
V. Půhoný j. h.
11. 11. 1965
34
A. Watkyn
Č. Kovář
J. Křížková
16. 12. 1965
20
V. Nezval
K. Novák j. h.
15. 1. 1966
20
10. 2. 1966
12
3. 3. 1966
27
7. 4. 1966
13
12. 4. 1966 23. 4. 1966 7. 5. 1966
16 14 14
12. 6. 1966
19
8. 9. 1966 7. 10. 1966 27. 10. 1966
33 13 19
17. 11. 1966
18
J. Ježek, E. Illín
J. Dvořák j. h.
S. Vyskočil
J. Dvořák j. h.
M. Kubátová
R. Fleischer
J. Křížková
Osm žen
R. Thomas
A. Novotný
Pohádka o zlaté knize Kotevní náměstí Břemeno svobody
G. Luongo I. Štok J. Broszkiewicz
K. Olšovský Č. Kovář S. Vyskočil
Stará historie lásky
J. Zeyer
R. Fleischer
Drahomíra Chytrá princezna I chytrák se spálí Dobývání princezny Turandot
J. K. Tyl K. M. Walló A. N. Ostrovskij
S. Vyskočil K. Olšovský Č. Kovář
J. Křížková J. Dvořák j. h.
W. Hildesheimer
A. Novotný
J. Křížková
V. Koutecký j. h. J. Křížková J. Křížková
J. Sládek j. h. V. Hála
V. Koutecký
G. Figueiredo
J. Sládek j. h.
J. Křížková
J. Srnka
V. P. Mlejnek
J. Dvořák j. h. J. Sedláček j. h. J. Dvořák j. h.
J. Sládek j. h. J. Křížková J. Sládek j. h.
V. Soukup
NÁZEV HRY
AUTOR
REŽIE Č. Kovář
Popelka
M. Holková
Dívky spálené v květu
G. P. Callegari
R. Fleischer
Napoleon v Americe Ženichové Nedostupná žena (Karolína) Královské vraždění
G. Kaiser S. K. Macháček
Č. Kovář R. Fleischer
W. S. Maugham
A. Novotný
M. Rejnuš
S. Vyskočil
AUTOR SCÉNICKÉ HUDBY V. Dražan
V. Dražan V. Dražan J. Dvořák j. h.
J. Sládek j. h.
J. Dvořák j. h.
J. Sládek j. h.
V. Dražan
- 189 -
DATUM PREMIÉRY
POČET REPRÍZ
26. 2. 1967
22
15. 1. 1967
15
2. 2. 1967 26. 2. 1967
15 22
16. 3. 1967
30
6. 4. 1967
36
11. 5. 1967
19
25. 5. 1967 13. 7. 1967 19. 9. 1967 5. 10. 1967 2. 11. 1967 5. 12. 1967
14 13 47 31 13 47
4. 1. 1968
30
18. 1. 1968
24
22. 2. 1968
16
21. 3. 1968
15
A. Christie W. Shakespeare J. Makarius D. Furmanov A. Arbuzov B. Němcová
S. Vyskočil A. Novotný A. Novotný S. Vyskočil Č. Kovář M. Zbavitel
J. Křížková J. Sládek j. h. J. Křížková J. Křížková J. Sládek j. h.
J. K. Tyl
S. Vyskočil
J. Sládek j. h.
C. Goldoni
A. Novotný
J. Dvořák j.h., J. Sládek j. h.
L. Lahola
Č. Kovář
J. Křížková
V. Štech
S. Vyskočil
J. Dvořák j. h.
Č. Kovář
J. Křížková
8. 4. 1968
14
M. Hofmann
J. Dvořák j. h.
20. 4. 1968
10
Č. Kovář S. Vyskočil
J. Křížková J. Křížková
12. 6. 1968 26. 9. 1968
18 46
20. 10. 1968
21
Svědectví obhajoby Jak se vám líbí Tři bílé šípy Čapajev Irkutská historie Babička Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera Čtyři hrubiáni
Mnoho povyku pro nic Jan Hus Princezna se zlatou hvězdou na čele
VÝTVARNÍK KOSTÝMŮ
Č. Kovář
G. Zápolská
Hosté paní Veroniky
VÝTVARNÍK SCÉNY
J. M. Szancer j. h.
Morálka paní Dulské
Pomsta končí zločinem... (Skvrny na slunci) Svatba pod deštníky aneb Zvoní se potřetí Kašpárek, Honza a zakletá princezna
VÝTVARNÍK SCÉNY A KOSTÝMŮ J. Křížková J. Sedláček j. h. J. Křížková J. Křížková
J. Jílek G. M.-B. Randone W. Shakespeare J. K. Tyl K. M. Walló
K. Olšovský
J. Dvořák j. h.
J. Sládek j. h. M. Ponc J. Kalaš
K. Sodomka
H. Macourek
J. Nevrkla J. Dvořák j. h.
J. Křížková
NÁZEV HRY
AUTOR
REŽIE
- 190 -
R.U.R. Ženský boj Oldřich a Božena aneb Krvavé spiknutí v Čechách Jako by den nechtěl odejít Kolébka
K. Čapek V. K. Klicpera
S. Vyskočil Č. Kovář
F. Hrubín
S. Vyskočil
Jezinky a bezinky
J. Kesselring
Č. Kovář
Náš táta Kondelík O myších a lidech Jak je důležité míti Filipa Chudák manžel
I. Taller J. Steinbeck
E. Kadeřávek j. h. Č. Kovář
J. B. Moliere
M. Švarc j. h.
O Kubovi
V. Čtvrtek
K. Olšovský
J. Drda
S. Vyskočil
Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert Balada o Enšpíglovi, Peříčku a tlusté Pompaně
W. Inge A. Jirásek
O. Wilde
J. Novotný j. h.
Stromy umírají vstoje
A. Casona
Č. Kovář
Zápas draků Divotvorný klobouk V. I. Lenin Hrdina západu
F. Tetauer V. K. Klicpera
Kůže; Na zemi Mirandolina Detektiv Anička a čert Pytlík
M. Hofmann
S. Vyskočil J. Stehno j. h. Č. Kovář P. Palouš j. h.
VÝTVARNÍK KOSTÝMŮ
J. Dvořák j. h.
J. Sládek j. h.
J. Dvořák j. h.
J. Sládek j. h.
AUTOR SCÉNICKÉ HUDBY
DATUM PREMIÉRY
POČET REPRÍZ
J. F. Fischer
7. 11. 1968 21. 11. 1968
18 21
K. Sodomka
16. 1. 1969
15
23. 1. 1969
12
J. Křížková
J. Křížková
J. Novotný
Č. Kovář
VÝTVARNÍK SCÉNY
J. Sládek j. h.
S. Vyskočil
G. Weisenborn
J. M. Synge L. Aškenazy; Rejnuš C. Goldoni
VÝTVARNÍK SCÉNY A KOSTÝMŮ
J. Dvořák j. h. J. Procházka j. h. J. Dvořák j. h.
J. Sládek j. h.
5. 3. 1969
42
J. Křížková
20. 3. 1969
13
29. 4. 1969 15. 5. 1969
42 11
A. Calta j. h.
I. Greifová j. h.
19. 6. 1969
12
18. 9. 1969
15
K. Sodomka
6. 11. 1969
21
K. Sodomka
6. 11. 1969
21
P. Růžička
18. 12. 1969
13
5. 2. 1970
15
20. 2. 1970 25. 3. 1970 13. 4. 1970 23. 4. 1970
15 32 5 7
7. 5. 1970
10
18. 6. 1970
20
7. 9. 1970
22
J. Sládek j. h.
J. Křížková J. Dvořák j. h. J. Sládek j. h. J. Dvořák j. h.
J. Sládek j. h.
J. Křížková
J. Křížková J. Křížková V. Vališ j. h.
S. Vyskočil
J. Procházka j. h. J. Dvořák j. h.
J. Dvořák j. h.
Č. Kovář
J. Křížková
M. Hofmann
J. Křížková
K. Sodomka
J. Adamy j. h. J. Sládek j. h.
V. Dražan
J. Sládek j. h.
V. Dražan
NÁZEV HRY Kaviár nebo čočka Falešná mince Princezna Pampeliška Bradýř Melhuba Jak přišel král o korunu Zmoudření Dona Quijota
AUTOR
S. Vyskočil Č. Kovář S. Vyskočil
J. Křížková
V. Müller
K. Olšovský
J. Dvořák j. h.
V. Dyk
S. Vyskočil
- 191 -
T. Williams
Socialistická naděje
J. Hora Z. Olšovský, J. Hrbas F. X. Svoboda A. Watkyn
Poslední muž Co v detektivce nebylo Slavný muž ze SingSingu Metelice Kašpárek a loupežníci Íček Tajtrlíček Volná neděle Zkrocení zlé ženy Měsíc nad řekou Paní Marjánka, matka pluku Don Carlos Než kohout zazpívá Ulička odvahy Všichni moji synové Otec Sůl nad zlato
VÝTVARNÍK SCÉNY A KOSTÝMŮ
G. Scarnicci R. Tarabusi M. Gorkij J. Kvapil L. Holberg
Sestup Orfeův
Psí nepohoda
REŽIE
A. Mirodan L. Leonov M. Stránský M. Hofmann O. Leck-Fischer W. Shakespeare F. Šrámek J. K. Tyl F. Schiller I. Bukovčan J. Mahen A. Miller A. Jirásek J. Alda
Č. Kovář
Č. Kovář
K. Olšovský
S. Vyskočil K. Olšovský M. Hofmann S. Vyskočil Č. Kovář
22. 10. 1970
14
J. Dvořák j. h.
J. Sládek j. h.
J. Dvořák j. h.
J. Sládek j. h.
5. 11. 1970 12. 12 1970 7. 1. 1971
22 21 30
5. 2. 1971
13
18. 2. 1971
13
25. 3. 1971
6
6. 5. 1971
19
27. 5. 1971
33
24. 6. 1971 9. 9. 1971
36 15
21. 10. 1971
13
4. 11. 1971 11. 11. 1971 10. 12. 1971 7. 1. 1972 27. 1. 1972
21 19 11 13 21
17. 2. 1972
14
J. N. Škroup
25. 3. 1972
4
V. Dražan
6. 4. 1972 4. 5. 1972 14. 6. 1972 9. 9. 1972 5. 10. 1972 23. 10. 1972
6 15 16 15 30 25
V. Dražan J. Sládek j. h. K. Odstrčil J. Dvořák j. h.
J. Sládek j. h.
J. Křížková
J. Malina J. Dvořák j. h. J. Dvořák j. h.
J. Sládek j. h. J. Sládek j. h.
J. Křížková J. Křížková J. Křížková
E. Kadeřávek j. h.
J. Křížková J. Dvořák j. h. J. Sládek j. h.
K. Olšovský
J. Křížková
S. Vyskočil Č. Kovář S. Vyskočil Č. Kovář E. Kadeřávek j. h. K. Olšovský
J. Adamy j. h.
J. Dvořák j. h.
V. Šrámek j. h.
S. Vyskočil E. Kadeřávek j. h. Č. Kovář
POČET REPRÍZ
VÝTVARNÍK KOSTÝMŮ
J. Dvořák j. h.
S. Vyskočil
AUTOR SCÉNICKÉ HUDBY
DATUM PREMIÉRY
VÝTVARNÍK SCÉNY
J. Křížková
J. Dvořák j. h.
J. Sládek j. h.
J. Dvořák j. h.
J. Sládek j. h.
J. Dvořák j. h.
J. Sládek j. h.
J. Dvořák j. h.
J. Sládek j. h.
J. Dvořák j. h.
J. Sládek j. h.
M. Fiala j. h. J. Křížková
V. Dražan
NÁZEV HRY
AUTOR
REŽIE
- 192 -
Správná věc Červen, počátek léta
V. Majakovskij J. Edlis
Talisman
J. N. Nestroy
E. Kadeřávek
Cesta k domovu Muži v ofsajdu Nemá kocour pořád posvícení Povím Vám, kdo zabije! Sousedi Kočičí hra Strýček Váňa Neohrožený Mikeš Pekelník Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová
K. Třebická Karel Poláček
S. Vyskočil Č. Kovář
Novosvětská
V. Trapl
Lhář a jeho rod aneb Lhář Pravdomluva Tadeáš Hazardní hra proti nudě v neděli Dámský gambit Sníh nad limbou Ruská otázka
N. A. Ostrovskij J. Alex-Bohumil Nepovím J. Korbel I. Örkeny A. P. Čechov B. Němcová G. B. Shaw B. Benešová, E. F. Burian
S. Vyskočil Č. Kovář
Č. Kovář
VÝTVARNÍK SCÉNY A KOSTÝMŮ J. Sládek j. h. J. Křížková J. Dvořák j. h. J. Sládek j. h. J. Křížková J. Dvořák j. h. J. Sládek j. h.
M. Doutlík j. h. E. Kadeřávek j. h. S. Vyskočil E. Kadeřávek Č. Kovář Č. Kovář
J. Dvořák j. h. J. Dvořák j. h. J. Křížková J. Křížková J. Dvořák j. h. J. Sládek j. h.
V. K. Klicpera
E. Kadeřávek
J. Dvořák j. h. J. Sládek j. h.
B. Skočdopole
S. Vyskočil
J. Dvořák j. h.
K. Žalud E. Kadeřávek S. Vyskočil
M. Čech j. h.
Kdo hledá, najde
N. A. Ostrovskij
E. Kadeřávek
Zlatovláska Hon na zmije
J. Kainar B. Skočdopole
L. Rybišar j. h. E. Kadeřávek
Čert na zemi
J. K. Tyl
P. Háša j. h.
Věc Makropulos
K. Čapek
K. Žalud j. h.
J. Dvořák j. h.
J. Dvořák j. h. J. Sládek j. h. J. Dvořák j. h. J. Sládek j. h. B. Halmi
VÝTVARNÍK KOSTÝMŮ
AUTOR SCÉNICKÉ HUDBY
DATUM PREMIÉRY
POČET REPRÍZ
8. 11. 1972 14. 12. 1972
13 9
L. Egert
17. 1. 1973
15
P. Žák
15. 2. 1973 1. 3. 1973
24 30
9. 5. 1973
15
14. 6. 1973
11
20. 9. 1973 24. 10. 1973 16. 11. 1973 1. 12. 1973 24. 1. 1974
42 10 25 21 21
4. 2. 1974
10
21. 2. 1974
12
7. 3. 1974
28
10. 4. 1974
13
30. 5. 1974 5. 9. 1974 26. 9. 1974
19 20 19
23. 10. 1974
16
5. 12. 1974 9. 1. 1975
23 10
31. 1. 1975
29
28. 2. 1975
10
J. Sládek j. h.
J. Dvořák j. h.
J. Sládek j. h.
J. Dvořák j. h.
J. Sládek j. h. V. Dražan
J. Dvořák j. h.
K. Žalud S. Vyskočil
G. Jones I. Bukovčan K. Simonov
VÝTVARNÍK SCÉNY
J. Sládek j.h.
J. Picek
J. Dvořák j. h.
Z. Štěpánová j. h.
J. Dvořák j. h.
J. Sládek j. h.
J. Dvořák j. h. J. Dvořák j. h.
J. Sládek j. h. J. Truhlář
NÁZEV HRY
AUTOR
REŽIE
- 193 -
Stříbrný vítr IV.
M. Calábek
E. Kadeřávek
Mordová rokle
M. Stehlík
E. Kadeřávek
Déšť Mravenci Jolanka Příbuzní
B. Aprilov J. J. Kolár K. Třebická E. Braginskij, E. Rjazanov
Zvířátka a Petrovští
O. Daněk
E. Kadeřávek
J. Otčenášek
J. Novák j. h.
C. Goldoni
E. Kadeřávek
Víkend uprostřed týdne Loď do Smyrny
S. Vyskočil P. Novotný j. h. L. Rybišar j. h. E. Kadeřávek
VÝTVARNÍK SCÉNY A KOSTÝMŮ V. Faberová j. h. J. Dvořák j. h. J. Sládek j. h. B. Halmi J. Fiala j. h. B. Halmi J. Dvořák j. h. J. Sládek j. h. J. Dvořák j. h. J. Sládek j. h. J. Dvořák j. h. J. Sládek j. h. B. Halmi J. Dvořák j. h. J. Sládek j. h.
VÝTVARNÍK SCÉNY
VÝTVARNÍK KOSTÝMŮ
AUTOR SCÉNICKÉ HUDBY
DATUM PREMIÉRY
POČET REPRÍZ
P. Růžička
19. 3. 1975
19
30. 4. 1975
23
J. Traxler
28. 5. 1975 7. 9. 1975 23. 10. 1975
20 10 31
M. Ducháč
7. 11. 1975
13
V. Dražan
6. 12. 1975
35
P. Skoumal
17. 12. 1975
12
P. Růžička
29. 1. 1976
13
9. 3. 1976
7
17. 3. 1976
19
21. 4. 1976
31
7. 5. 1976
13
Pěna
S. Michalkov
S. Vyskočil
Tartuffe
J. B. Moliere
P. Římovský j. h.
Sólo pro bicí (hodiny)
O. Zahradník
E. Kadeřávek
J. Dvořák j. h. J. Sládek j. h.
Kavárna na hlavní třídě Pygmalion Maribel a podivná rodina Prémie Čertovy zlaté vlasy Jedenácté přikázání Filosofská historie
P. Matějíček
J. Novotný j. h.
B. Halmi
G. B. Shaw
E. Kadeřávek
Z. Pavel j. h.
23. 6. 1976
17
M. Mihura
E. Kadeřávek
Z. Pavel j. h.
14. 10. 1976
31
J. Svoboda E. Kadeřávek J. Nesvadba j. h. E. Kadeřávek
J. Křížková J. Křížková
7. 11. 1976 19. 11. 1976 9. 12. 1976 3. 2. 1977
24 26 20 55
A. Gelman G. Schulze F. F. Šamberk A. Jirásek
O. Šimáček j. h.
J. Hirschová j. h.
P. Růžička
P. Růžička Z. Pavel j. h. J. Dvořák j. h.
M. Wenigová j. h. J. Křížková
P. Růžička
NÁZEV HRY
AUTOR
REŽIE
Všechno je v zahradě
E. Albee
J. Svoboda
Kytice pro panenku
V. Trapl
M. Doutlík j. h.
R. Strahl
E. Kadeřávek
- 194 -
Bláznivá vůně čerstvého sena Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete Začínáme žít Sůva (Spolupracovníci) Cesta cest mezi oceány Poklad ve mlýně Všechno naruby
VÝTVARNÍK SCÉNY A KOSTÝMŮ
VÝTVARNÍK SCÉNY O. Šimáček j. h. L. Provazník j. h.
AUTOR SCÉNICKÉ HUDBY
DATUM PREMIÉRY
POČET REPRÍZ
J. Křížková
3. 3. 1977
39
J. Křížková
23. 3. 1977
11
28. 4. 1977
17
VÝTVARNÍK KOSTÝMŮ
V. Všetečka
W. Shakespeare
J. Svoboda
V. Všetečka
J. Křížková
P. Mandel
23. 6. 1977
15
A. S. Makarenko E. Braginskij, E. Rjazanov
E. Kadeřávek
V. Všetečka O. Šimáček j. h.
J. Křížková
P. Růžička
21. 10. 1977
35
J. Křížková
10. 11. 1977
12
V. Všetečka
J. Křížková
16. 11. 1977
6
17. 12. 1977 21. 12. 1977
11 21
15. 2. 1978
18
V. Soukup P. Růžička P. Růžička
17. 3. 1978 27. 4. 1978 8. 6. 1978 7. 9. 1978
28 29 16 18
L. Šimon
12. 10. 1978
14
8. 11. 1978
20
14. 12. 1978
17
4. 1. 1979
15
8. 3. 1979
13
16. 3. 1979
8
12. 4. 1979
17
J. Svoboda R. Rouček
V. Čort A. Fredro
E. Kadeřávek M. Doutlík j. h.
Cesta
A. Kachlík
J. Svoboda
Úklady a láska Lucerna Obchodník s deštěm Ideální manžel
F. Schiller A. Jirásek N. R. Nash Oscar Wilde
Nestřílejte bílé labutě
B. Vasiljev
J. Mixa j. h.
Matka
K. Čapek
J. Svoboda
Bláznivý den aneb Figarova svatba Kreón, thébský král (Ananké) Sklenice vody Vězeň na Druhé avenue Radúz a Mahulena
P.-A. C. de Beaumarchais
J. Mixa j. h. J. Svoboda J. Svoboda E. Kadeřávek
J. Křížková J. Křížková
J. Křížková
P. Eliáš O. Šimáček j. h. V. Všetečka V. Všetečka
J. Hirschová j. h. J. Jelínek j. h. J. Křížková
J. Dvořák j. h. M. Heřmánek j. h. O. Šimáček j. h.
J. Zbořilová j. h.
E. Kadeřávek
V. Všetečka
J. Sochovský j. h.
V. Trapl
V. Trapl j. h.
V. Všetečka
J. Křížková
A. E. Scribe
E. Kadeřávek
V. Všetečka
N. Simon
J. Svoboda
J. Křížková
J. Zeyer
R. Rouček
J. Jelínek j. h. J. Křížková
P. Růžička
P. Růžička V. Všetečka
J. Jelínek j. h.
J. Suk
NÁZEV HRY Mořská panna Dům pro nejmladšího syna Jasmínek můj v červeném šátečku Kterak se o princeznu čert pokoušel Znovuzrození Kutnohorští havíři
- 195 -
Brychta za nic nemůže Višňový sad Ostrov splněných přání Komedie ve tmě O Honzovi a víle Verunce Sem padají hvězdy Bláznivé nedělní tango Pyšná princezna Marie Stuartovna Štafeta času Motýli Vojnarka Modré z nebe Dáma s kaméliemi Dobrý večer, pane Wilde Pohled do očí Kouzelná lampa Aladinova Emilia Galotti
AUTOR
REŽIE
J. Štolba
J. Nesvadba j. h.
J. Kákoš
E. Kadeřávek
Č. Ajtmatov B. Fixová
VÝTVARNÍK SCÉNY A KOSTÝMŮ
J. Svoboda
J. Štych
R. Fleischer j. h.
A. P. Čechov
E. Kadeřávek
V. Všetečka
P. Růžička j. h.
J. Křížková J. Dvořák
J. Sládek
J. Křížková
J. Güttner
V. Všetečka
P. Shaffer S. Oubram, V. Novák M. Stoniš
J. Nesvadba
J. Nesvadba
M. Doutlík j. h.
V. Katajev
J. Císler
J. Křížková
J. Švestka F. Schiller
J. Svoboda E. Kadeřávek R. Rouček J. Svoboda R. Rouček J. Nesvadba j. h. R. Rouček
V. Všetečka
L. Gershe A. Jirásek M. Camoletti A. Dumas ml.
J. Křížková
V. Všetečka
V. Cinybulk
J. Hasil
AUTOR SCÉNICKÉ HUDBY
J. Křížková
M. Melena j. h.
R. Rouček J. K. Tyl
VÝTVARNÍK KOSTÝMŮ
V. Všetečka
J. Svoboda E. Kadeřávek
VÝTVARNÍK SCÉNY
P. Eliáš M. Wenigová
V. Všetečka V. Všetečka
V. Všetečka J. Křížková J. Křížková V. Všetečka J. Křížková
J. Křížková
P. Eliáš V. Všetečka
J. Křížková
G. Verdi
DATUM PREMIÉRY
POČET REPRÍZ
5. 5. 1979
8
6. 9. 1979
12
20. 9. 1979
9
18. 10. 1979
29
5. 11. 1979
3
15. 11. 1979
26
10. 1. 1980
22
7. 2. 1980
16
18: 2. 1980
28
20. 3. 1980
28
28. 3. 1980
7
17. 4. 1980
15
5. 6. 1980
24
25. 9. 1980 22. 10. 1980 7. 11. 1980 12. 11. 1980 10. 12. 1980 14. 1. 1981 18. 2. 1981
30 17 14 17 44 12 28
E. Mirea
R. Rouček
V. Všetečka
J. Čechová
25. 3. 1981
19
O. Daněk
E. Kadeřávek
J. Dvořák
J. Sládek
15. 4. 1981
9
8. 5. 1981
24
14. 10. 1981
11
S. Lichý
J. Güttner
G. E. Lessing
R. Rouček
V. Všetečka V. Všetečka
J. Jelínek j. h.
NÁZEV HRY
AUTOR
- 196 -
Strýčkův sen
F. M. Dostojevskij
Jak Kašpárek čaroval
M. Bílek
Komik Havířská balada Srpnová neděle Poslední bitva vzplála
J. Osborne M. Majerová F. Hrubín
Dáma skřítek
P. Calderon de la Barca J. K. Tyl A. Arbusov M. Stieber V. Čort Alois Jirásek, F. Kožík
Tvrdohlavá žena Staromódní komedie Paganini a Fryštenský Kopretinka Záhořanský hon Kde zimostráz nekvete Parníkem do manželství a zpět Český Honza Deset malých černoušků Pěší ptáci Nová utrpení mladého W. Jak umřít na lásku Bosé nohy v parku Paničky a služtičky Jak se stal Rumcajs loupežníkem Duel Josefína Dům na nebesích
V. Krasnogorov J. Dvořák, J. Czech Z. Kozák
REŽIE
VÝTVARNÍK SCÉNY A KOSTÝMŮ
S. Vyskočil j. h.
J. Křížková
VÝTVARNÍK KOSTÝMŮ
AUTOR SCÉNICKÉ HUDBY
O. Šimáček j. h.
J. Svoboda R. Rouček R. Rouček E. Kadeřávek R. Rouček
VÝTVARNÍK SCÉNY
J. Křížková V. Všetečka
R. Rouček
DATUM PREMIÉRY
POČET REPRÍZ
11. 11. 1981
17
1. 12. 1981
25
V. Všetečka V. Všetečka
J. Křížková J. Křížková
6. 1. 1982 27. 1. 1982 17. 2. 1982 23. 2. 1982
5 15 10 7
O. Šimáček j. h.
J. Jelínek j. h.
3. 3. 1982
21
7. 4. 1982 5. 5. 1982 1. 6. 1982 18. 6. 1982
22 20 10 26
E. Kadeřávek J. Svoboda S. Vyskočil j. h. E. Kadeřávek
J. Křížková J. Křížková J. Křížková V. Všetečka
R. Rouček
J. Křížková
22. 9. 1982
26
E. Kadeřávek
V. Všetečka
13. 10. 1982
17
17. 11. 1982
9
1. 12. 1982
30
P. Eliáš
J. Holeček j. h.
V. Landa
J. Güttner
V. Všetečka
D. Dvořák
A. Christie
R. Rouček
J. Křížková
6. 1. 1983
17
J. Šotola
J. Svoboda
J. Křížková
9. 2. 1983
14
U. Plenzdorf
R. Rouček
D. Dvořák
9. 3. 1983
11
E. Kadeřávek V. Tomšovský j. h. E. Kadeřávek
V. Všetečka
23. 3. 1983 20. 4. 1983 25. 5. 1983
14 27 12
J. Svoboda
J. Křížková
3. 6. 1983
51
J. Svoboda A. Dvořák R. Meluzín
J. Křížková
21. 9. 1983 5. 10. 1983 16. 11. 1983
54 37 23
J. Jílek N. Simon Carlo Goldoni V. Čtvrtek, S. Lichý M. Bajdžijev V. Vančura J. Hubač
V. Všetečka
V. Všetečka
A. Pražák Z. Miklošová
J. Křížková
L. Princová
NÁZEV HRY Ferda Mravenec Lhářka Škola pro ženy Dnes večer: Kabaret Léto sedmnácté panenky Podskalák Zurabája S loďkou v lese Ženich pro čertici
- 197 -
Sen noci svatojánské Revizor Vliv gama paprsků na měsíčky zahradní Bouřlivá léta Nejkrásnější válka Ostře sledované vlaky Jeřábi táhnou Z horoucí lásky k nim Dům Bernardy Alby Možná je na střeše kůň Tři sestry Ženský zákon Princ a chuďas Vodník Mařenka Meredián
AUTOR A. Dvořák, O. Sekora M. Hennequin J. B. Moliere R. Meluzín R. Lawler F. F. Šamberk O. Zahradník N. Chajtov H. Lisická, J. M. Bourek W. Shakespeare N. V. Gogol P. Zindel J. Brabec, V. Renčín V. Nývlt, B. Hrabal V. Rozov A. Dvořák F. G. Lorca J. Šotola A. P. Čechov J. G. Tajovský M. Twain J. Solovič
Domy pana Sartoria
G. B. Shaw
Dalskabáty hříšná ves
J. Drda
REŽIE
VÝTVARNÍK SCÉNY A KOSTÝMŮ
J. Bárta
J. Křížková
E. Kadeřávek R. Fleischer j. h. R. Meluzín
V. Všetečka
J. Svoboda
J. Křížková
E. Kadeřávek V. Tomšovský R. Meluzín
J. Křížková J. Křížková
E. Kadeřávek
V. Všetečka
E. Sokolovský j. h. A. Dvořák j. h.
K. Vaca
VÝTVARNÍK SCÉNY
V. Všetečka V. Všetečka V. Všetečka
VÝTVARNÍK KOSTÝMŮ
J. Křížková
J. Křížková
AUTOR SCÉNICKÉ HUDBY
DATUM PREMIÉRY
POČET REPRÍZ
1. 12. 1983
54
14. 12. 1983 11. 1. 1984 9. 2. 1984
20 16
17. 2. 1984
11
14. 3. 1984 4. 5. 1984 30. 5. 1984
41 9 21
31. 8. 1984
42
A. Pražák
L. Pražáková
19. 9. 1984 7. 11. 1984
18 20
J. Svoboda
O. Šimáček
J. Hirschová
21. 11. 1984
11
R. Rouček
V. Všetečka
J. Křížková
15. 12. 1984
5
E. Kadeřávek
V. Všetečka
J. Křížková
9. 1. 1985
34
27. 2. 1985
12 16 13 12
Z. Staňkovský
J. Křížková
R. Rouček A. Dvořák E. Kadeřávek
V. Všetečka V. Všetečka
J. Křížková
13. 3. 1985 26. 4. 1985 29. 5. 1985
R. Rouček
J. Křížková
L. Pražáková
18. 9. 1985
14
E. Kadeřávek V. Postránecký R. Meluzín R. Rouček S. Vyskočil
V. Všetečka K. Vaca
J. Křížková L. Pražáková
V. Všetečka
J. Křížková
2. 10. 1985 27. 11. 1985 18. 12. 1985 9. 1. 1986 19. 2. 1986
16 36 11 60 14
K. Bubeník
M. Gedeonová j. h.
5. 3. 1986
15
23. 4. 1986
43
J. Křížková V. Všetečka
V. Tomšovský j. h. E. Kadeřávek
V. Všetečka
NÁZEV HRY Talenty a ctitelé Dotek Krejcarová opera Chytrá princezna
- 198 -
Morálka paní Dulské Benátská vdovička Tramvaj do stanice Touha Padalo listí, padala jablíčka Brouk v hlavě Hadrián z Římsů Anna Sněginová Kdo jinému jámu kopá Na jaře se k tobě vrátím Kocour v botách a klobouku Měsíc pro smolaře Obrácení Ferdyše Pištory Střílej oběma rukama Ďáblovo zrcadlo Únos Sabinek Rozmarný duch Flám Výnosné místo Hrátky s čertem Věno slečny Laury Prokletý básník Pečená péče
AUTOR
REŽIE
N. V. Ostrovskij R. Ibragimbekov B. Brecht B. Němcová, D. Kořená G. Zápolská Carlo Goldoni
R. Meluzín E. Kadeřávek R. Meluzín
VÝTVARNÍK SCÉNY A KOSTÝMŮ J. Křížková
VÝTVARNÍK SCÉNY
VÝTVARNÍK KOSTÝMŮ
V. Všetečka
J. Křížková
AUTOR SCÉNICKÉ HUDBY
P. Dosoudil
DATUM PREMIÉRY
POČET REPRÍZ
28. 5. 1986 24. 9. 1986 9. 10. 1986
27 10 14
22. 10. 1986
34
R. Rouček
V. Všetečka
R. Rouček Z. Staňkovský
J. Křížková J. Křížková
3. 12. 1986 19. 12. 1986
15 25
R. Meluzín
V. Všetečka
11. 3. 1987
17
J. Šotola
E. Kadeřávek
V. Všetečka
25. 2. 1987
13
G. Feydeau V. K. Klicpera S. Jesenin V. Trapl
R. Rouček Z. Staňkovský R. Rouček V. Trapl
V. Všetečka
29. 4. 1987 27. 5. 1987 3. 9. 1987 23. 9. 1987
52 34 9 11
A. Kazancev
R. Meluzín
J. Křížková
4. 11. 1987
17
J. Toť
R. Rouček
2. 12. 1987
31
E. O‘Neill
Z. Staněk
6. 1. 1988
16
F. Langer
E. Kadeřávek
20. 1. 1988
17
K. Štorkán, J. Bednář G. Skála F. a P. Schönthan N. Cowart N. Hejda N. V. Ostrovskij J. Drda C. Magnier M. Gulyáš Z. Jirků
Z. Staňkovský
V. Všetečka
24. 2. 1988
11
R. Rouček
J. Křížková
8. 3. 1988
17
20. 4. 1988
20
25. 5. 1988 14. 9. 1988 5. 10. 1988 23. 11. 1988 7. 12. 1988 18. 1. 1989 15. 2. 1989
38 19 19 37 13 7 9
T. Williams
J. Křížková
V. Všetečka
J. Křížková
V. Všetečka
V. Všetečka
J. Křížková
J. Křížková V. Všetečka
M. Těšitel R. Rouček R. Rouček J. Novák E. Kadeřávek R. Rouček P. Anděl J. Krafka j. h.
P. Eliáš
I. Žídek
J. Křížková
I. Greifová
V. Všetečka J. Křížková A. Pražák
J. Jelínek
M. Čech
J. Čechová
V. Všetečka J. Křížková J. Vogelová
NÁZEV HRY Postel pro hosty Teta na snědení Křišťálová noc Robinson Nebe na zemi
- 199 -
Hrbáč Poprask na laguně Chechtavec Audience (čtení) Lucerna Vesničko má středisková Hromobití Do půlnoci se vrátím Případ vesnického policajta Jonáš a ti druzí Svátky ošklivých lidí Pohádka o líných strašidlech Romulus Veliký Modrý anděl Zlý duch Lumpacivagabundus Divotvorný klobouk Alenka Děvče z přístavu Černí baroni
AUTOR A. Ayckbourn L. Feldek F. Hrubín P. Mochman Voskovec, Werich, Ježek S. Mrožek C. Goldoni M. Gulyáš V. Havel A. Jirásek
REŽIE E. Sadková R. Rouček M. Těšitel J. Güttner J. Janeček
VÝTVARNÍK SCÉNY A KOSTÝMŮ V. Všetečka
VÝTVARNÍK SCÉNY
VÝTVARNÍK KOSTÝMŮ
O. Schindler V. Všetečka
H. Anýžová J. Křížková
V. Všetečka
J. Křížková
J. Křížková
I. Zmatlík E. Sadková R. Rouček
J. Křížková
J. Janeček j. h.
J. Křížková
Z. Svěrák
J. Vávra
V. Šrámek
I. Klíma P. Coolley
R. Meluzín J. Uherová
M. Čech V. Všetečka
J. Čechová K. Hollá
I. Zmatlík
M. Čech j. h.
J. Čechová j. h.
P. Novotný
V. Všetečka
J. Křížková
P. Landovský J. Suchý, J. Šlitr M. Gulyáš V. Čort F. Dürrenmatt
AUTOR SCÉNICKÉ HUDBY
A. Pražák O. Schindler
L. Pražáková H. Anýžová
P. Rezek
P. Mandel
DATUM PREMIÉRY
POČET REPRÍZ
8. 3. 1989 5. 4. 1989 26. 4. 1989 5. 5. 1989
12 13 17 35
14. 6. 1989
72
11. 10. 1989 1. 11. 1989 12. 1. 1990 23. 1. 1990 23. 2. 1990
13 10 21 13 40
16. 3. 1990
25
26. 4. 1990 31. 5. 1990
8 7
5. 10. 1990
9
26. 10. 1990
40
23. 11. 1990
68
M. Gulyáš
V. Všetečka
Z. Fous M. Přibyl I. Švarc
J. Schmidt j. h.
V. Všetečka
J. Kolín
3. 12. 1990
7
Č. Kovář j. h.
J. Křížková
P. Eliáš
14. 12. 1990
6
22. 2. 1991
3
1. 3. 1991
10
18. 4. 1991 22. 5. 1991 30. 5. 1991
16 22 4
3. 9. 1991
40
M. Uhde
J. Schmidt j. h.
J. N. Nestroy
J. Morávek j. h.
V. K. Klicpera M. Gulyáš J. Jankovec J. Bauer, J. Someš, M. Švandrlík
M. Těšitel J. Žák O. Filip
V. Všetečka
P. Novotný
M. Kurel
J. Schmidt j. h. J. Konečný j. h. V. Všetečka
Z. Miklošová j. h. J. Křížková
V. Všetečka
J. Křížková
J. Křížková
K. Trumm J. Sedláček
NÁZEV HRY Byl to skřivan Candide Divotvorný hrnec Tři v tom Příliš počestná žena Svatba pana Hastrmana
AUTOR E. Kishon H. Bouček, Voltair, M. Schejbal Harburg, Lane, Saidy J. Vostrý A. Salacrou J. Hasil
R. Meluzín j. h.
VÝTVARNÍK SCÉNY A KOSTÝMŮ J. Tobola
M. Schejbal
M. Kurel
REŽIE
P. Novotný M. Schejbal P. Novotný
T. Kypta
J. Hasil
V. Všetečka
VÝTVARNÍK SCÉNY
VÝTVARNÍK KOSTÝMŮ
AUTOR SCÉNICKÉ HUDBY K. Vágner J. Sedláček
DATUM PREMIÉRY
POČET REPRÍZ
12. 9. 1991
30
31. 10. 1991
10
- 200 -
M. Kurel
K. Hollá
28. 4. 1992
17
V. Všetečka
K. Hollá
18. 6. 1992 14. 10. 1992
13 8
26. 10. 1992
21
T. Hořejš
10. 12. 1992
13
M. Gera
13. 1. 1993 11. 3. 1993 29. 4. 1993
13 33 23
M. Gulyáš a kolektiv I. Zmatlík j. h. R. Meluzín M. Lorencová j. h.
Z. Miklošová
J. Hasil
V. Všetečka
24. 5. 1993
36
R. Thomas
P. Trávníček j. h.
V. Všetečka
29. 6. 1993
47
Plautus M. Gulyáš
I. Zmatlík j. h. M. Gulyáš
M. Gera I. Švarc
7. 10. 1993 30. 11. 1993
16 15
J. Hasil
13. 1. 1994
24
Místo pro všechny
M. Gulyáš
Alarika Maryša Skřivánek Jak Kašpárek s Honzou osvobodili princeznu Bastardi (Vražedné dědictví) Tlučhuba Mlčení ryby Kašpárek, Honza a vousatá princezna Snack bar Cesta z Prahy do Bratislavy na parníku Lana ... Zdravý nemocný Zlý jelen Létající snoubenky
J. Audiberti A. a V. Mrštíkové J. Ahnouilh
Zlobivý brouček
J. Žák
J. Hasil
J. Hasil
J. Hasil
V. Všetečka
J. Vogelová
K. Glogr V. Všetečka
T. Kypta M. Wenigová
M. Čech V. Všetečka
J. Čechová R. Redlová
V. Všetečka
J. Sedláček
L. Gershe
M. Lorencová
V. Všetečka
R. Blanda j. h.
27. 1. 1994
11
E. A. Longen
M. Lorencová
J. Tobola j. h.
R. Blanda j. h.
27. 1. 1994
11
J. B. Moliere V. K. Klicpera M. Camelotti
R. Rouček M. Lorencová P. Trávníček j. h.
M. Wenigová M. Wenigová
V. Všetečka
V. Všetečka V. Všetečka
4. 5. 1994 2. 6. 1994 22. 6. 1994
10 9 165
O. Filip
V. Všetečka
Š. Koníček V. Trojan B. Burda, J. Mates, M. Přibyl
2. 11. 1994
NÁZEV HRY Tančící myši Charleyova teta O pejskovi a kočičce Kulhavý mezek Pes baskervilský Teď ne, darling Rozmarné léto
- 201 -
Pasáček vepřů Limonádový Joe Sebevraždy na jaře zakázány Tatínku, ubohý tatínku maminka Tě... Kráska a Netvor Tři Alberti a slečna Matylda Ženský boj Úplně zbytečné parohy Commedia finita Dřevěný zámeček Večer tříkrálový Ježíškova košilka Jeden a jedna jsou tři
AUTOR J. Patrick J. BrandonThomas J. Čapek O. Daněk A. C. Doyle, J. Skopeček J. Chapman, R. Cooney F. Štěpánek, V. Vančura H. Ch. Andersen, R. Fleischer Brdečka, Hála, Rychlík
REŽIE
VÝTVARNÍK SCÉNY A KOSTÝMŮ
M. Lorencová M. Hanuš j. h. M. Gulyáš
VÝTVARNÍK KOSTÝMŮ
V. Všetečka
M. Wenigová
O. Nekvasil j. h. V. Všetečka R. Blanda j. h.
M. Lorencová R. Fleischer
VÝTVARNÍK SCÉNY
M. Wenigová
AUTOR SCÉNICKÉ HUDBY J. Hruška
V. Vohlídal
H. Ižófová j. h.
V. Všetečka
R. Fleischer
R. Fleischer
M. Hanuš
D. Marek
8. 3. 1995
5
4. 5. 1995
14
9. 6. 1995
I. Novák
5. 10. 1995
9
16. 11. 1995
5
1. 12. 1995
104
13. 3. 1996
3
V. Mejtová
J. Mates
13. 6. 1996
11
9. 10. 1996
5 9
V. Vencl j. h.
A. L. Kopit
J. Schmidt
J. Schmidt
15. 11. 1996
F. Hrubín
M. Hlaučo
A. Pitra j. h.
26. 11. 1996
M. Horníček
R. Fleischer
V. Všetečka
9. 1. 1997
V. K. Klicpera
V. Vencl M. Hlaučo a kolektiv V. Mrva
V. Všetečka
V. Mrva
V. Všetečka
V. Kolář ml.
10. 6. 1997
M. Hlaučo
V. Všetečka
P. Růžička
16. 10. 1997
V. Mrva
V. Všetečka
Z. Kluka
21. 11. 1997
V. Mrva
V. Všetečka
V. Hradská N. Deborská, Z. Jiráková William Shakespeare Z. Mikotová, J. Zahradníček R. Cooney
V. Všetečka
M. Wenigová
4. 4. 1996
A. Casona
G. Feydau
M. Kališ
POČET REPRÍZ
J. Mates
V. Všetečka
P. Trávníček
DATUM PREMIÉRY
M. Wenigová
27. 2. 1997 M. Přibyl
V. Všetečka
24. 4. 1997 13. 5. 1997
8. 1. 1998
14
NÁZEV HRY Korunní svědkyně
AUTOR A. Christie
REŽIE M. Lorencová j. h.
- 202 -
O chytré princezně
J. Žák
M. Gulyáš
Jeptišky O bojácném Floriánkovi R.U.R. Manon Lescaut Dezertér z Volšan
D. Goggin
M. Hanuš
Z. Kozák
M. Hlaučo
Hadí kůže
F. Pavlíček
M. Lorencová
Noc na Karlštejně
J. Vrchlický
B. Jansa
S tvojí dcerou ne
Drahomíra a její synové aneb A znovu... Jeptišky 2
A. Procházka J. Hejnic, O. Hejnic V. Nezval, M. Boková C. Higgins, A. Jerie J. K. Tyl, M. Procházková D. Goggin
Amadeus
P. Shaffer
Popelka
J. Chmelař, J. Klatovská G. B. Shaw
Chytit kometu Anička, skřítek a Slaměný Hubert Harold a Maude
Pygmalion
Karel Čapek V. Nezval E. A. Longen
VÝTVARNÍK SCÉNY A KOSTÝMŮ
VÝTVARNÍK SCÉNY
VÝTVARNÍK KOSTÝMŮ
V. Všetečka
M. Wenigová
AUTOR SCÉNICKÉ HUDBY
5. 3. 1998 P. Eliáš J. Mates
V. Všetečka D. Marek
DATUM PREMIÉRY
V. Všetečka
3. 4. 1998 11. 6. 1998 1. 10. 1998
M. Lorencová j. h. M. Růžička M. Hanuš j. h.
J. Tobola j. h. V. Všetečka V. Všetečka
R. Blanda j. h. M. Wenigová S. Malehová j. h.
R. Blanda j. h. M. Víšek j. h.
E. Zapletalová j. h.
29. 10. 1998 10. 12. 1998 18. 2. 1999 J. Hruška j. h.
31. 3. 1999
K. Svoboda
3. 6. 1999 15. 4. 1999
I. Žantovská V. Mrva
D. Vávra
E. Pírová
H. Malehová
J. Hejnic
24. 9. 1999
V. Kolář
8. 10. 1999
M. Lorencová
J. Tobola
M. Wenigová
M. Přibyl
21. 10. 1999
M. Lorencová
T. Moravec
R. Blanda
M. Přibyl
9. 12. 1999
M. Přibyl W. A. Mozart, A. Salieri
10. 2. 2000
P. Eliáš
28. 4. 2000
M. Hanuš
D. Marek
F. Miška
J. Dušek
P. Stáncová
L. Konopíková V. Všetečka
O. Kosek
Škola základ života
J. Žák
D. Wiesner
Bylo nebylo Kašpárek, Honza a zakletá princezna
V. Mrva
V. Mrva
J. Jílek
O. Liška
R. Wiesner
K. Křížová D. Wiesner
23. 3. 2000
8. 6. 2000 D. Wiesner, M. Přibyl
21. 9. 2000 11. 10. 2000
V. Všetečka
M. Potoček
27. 10. 2000
POČET REPRÍZ
NÁZEV HRY Symfonieta aneb Hudba bez tónů. Dámský orchestr Lev v zimě Malá mořská víla Kocour Modroočko
- 203 -
Čarokrásná ševcová Zepředu, zezadu (Bez roucha) Impresário ze Smyrny Pohádka o líných strašidlech Dva na koni, jeden na oslu O vodníkovi Česílkovi a víle Andulce
AUTOR J. Tardieu, J. Anouilh, F. Miška J. Goldman H. Ch. Andersen J. Kolář, J. Untermüller F. G. Lorca M. Frayn C. Goldoni V. Čort O. Daněk
Dvojhlavý orel Dobrý večer pane Wilde
V. Čtvrtek, J. Untermüller J. P. Grédy, P. Barillet A. Jirásek, J. Dietl J. Cocteau O. Wilde, E. Mirea
Hrdý Budžes
Květ kaktusu Filosofská historie
REŽIE
VÝTVARNÍK SCÉNY A KOSTÝMŮ
F. Miška V. Mrva V. Rusko
V. Všetečka
J. Untermüller
J. Untermüller
VÝTVARNÍK SCÉNY
VÝTVARNÍK KOSTÝMŮ
AUTOR SCÉNICKÉ HUDBY
DATUM PREMIÉRY
I. Žídek ml.
I. Greifová
J. Smetana
14. 12. 2000
V. Všetečka
S. Malehová P. Mandel
2. 2. 2001 13. 2. 2001
M. Eben
22. 3. 2001
M. Rataj
12. 4. 2001
O. Kosek
M. Hess
L. Pavlousková
M. Hanuš
V. Všetečka
S. Malehová
P. Žák
J. Máčal
J. Schmiedt
V. Všetečka
J. Kolín
20. 11. 2001
M. Lorencová
M. Čech
M. Přibyl
6. 12. 2001
J. Untermüller
J. Untermüller
J. Untermüller
25. 1. 2002
K. Brynda
J. Máčal
7. 2. 2002 V. Všetečka
J. Dostál F. Laurin
11. 10. 2001
J. Křížková
S. Malehová
I. Dousková
J. Schmiedt
J. Schmiedt, V. Všetečka
Z. Charouzová
Čertův švagr
B. Němcová
Z. Všelicha
V. Všetečka
J. Černý
Sněhová královna
H. Ch. Andersen, P. Pecháček A. P. Čechov
V. Mrva
S. Malehová
J. Janeček
K. Novotná
Z. Dušek
M. Červenková
11. 4. 2002 30. 5. 2002
V. Mrva
J. Drda
Z. Petr
J. Jelínek
V. Mrva
Tři sestry Dalskabáty, hříšná ves
7. 6. 2001
H. Malineanu
10. 10. 2002 14. 11. 2002
J. Klempíř, M. Baginský
21. 11. 2002
P. Kučera
28. 11. 2002 23. 1. 2003
K. Holas
21. 3. 2003
POČET REPRÍZ
NÁZEV HRY Aldinova kouzelná lampa Zločiny srdce Jak se stal Rumcajs loupežníkem Dva šlechtici z Verony Podivná paní Savageová
AUTOR J. Untermüller B. Henleyová V. Čtvrtek, S. Lichý W. Shakespeare, J. Guare J. Patrick
REŽIE
VÝTVARNÍK SCÉNY A KOSTÝMŮ
J. Untermüller
J. Untermüller V. Všetečka
K. Brynda V. Mrva
VÝTVARNÍK SCÉNY
VÝTVARNÍK KOSTÝMŮ
S. Malehová
30. 4. 2003 15. 5. 2003
V. Kolář ml.
5. 9. 2003
- 204 -
F. Miška
I. Greifová
G. McDermot
30. 10. 2003
J. Galin
I. Žídek
D. Březinová
J. Turek
10. 12. 2003
J. Mates
24. 1. 2004
P. Ulrych
12. 2. 2004
L. Typlt
1. 4. 2004 16. 4. 2004 3. 6. 2004 30. 9. 2004 11. 11. 2004 25. 11. 2004
Šeherezáda
V. Blažek
Dřevěný zámeček
V. Mrva
V. Všetečka
K. Brožek Z. Černín
J. Dušek
Jak šel Matěj na obra
N. Deborská, Z. Jiráková J. Drda W. Shakespeare T. Dorst, U. Ehlerová
V. Mrva
S. Malehová
Rozverný duch
N. Coward
F. Miška
K. Glogr
S. Malehová
O myších a lidech
J. Steinbeck
M. Pavlík
I. Brádková
Donaha!
T. McNally
R. Balaš
V. Vohlídal M. Hořejší, J. SchofieldIzbická
Hrátky s čertem Othello
J. Untermüller
F. Miška, L. Píchová
Pěnkava s loutnou Všichni moji synové Mnoho povyku pro nic Plynové lampy Dámský krejčí Tichá noc
Radúz a Mahulena
DATUM PREMIÉRY
J. Křížková
J. Čapek, J. Žák J. Zeyer, S. Moša A. Přidal A. Miller W. Shakespeare P. Hamilton G. Feydeau H. Mueller
O pejskovi a kočičce
AUTOR SCÉNICKÉ HUDBY
J. Žák
V. Všetečka
K. Brožek V. Mrva F. miška J. Nosek V. Mrva V. Postránecký F. Miška
A. Tománek
T. Kypta, S. Malehová
S. Malehová K. Čulíková K. Čulíková S. Malehová
M. Svoboda M. Čech
J. Čechová
I. Žídek ml.
T. Kypta
J. Víta
F. Miška
A. Tománek
J. Bažant, J. Malásek, V. Hála
16. 12. 2004
V. Kolář
15. 1. 2005
D. Rotter
24. 2. 2005 7. 4. 2005
S. Malehová
29. 5. 2005 T. Gray, H. Martin
3. 11. 2005 15. 12. 2005
D. Yazbek
2. 3. 2006
POČET REPRÍZ
NÁZEV HRY Rychlé šípy
AUTOR J. Foglar
REŽIE R. Bellan
VÝTVARNÍK SCÉNY A KOSTÝMŮ S. Bellanová
VÝTVARNÍK SCÉNY
VÝTVARNÍK KOSTÝMŮ
AUTOR SCÉNICKÉ HUDBY
DATUM PREMIÉRY 20. 4. 2006
P. Vaculík, V. Čort D. Gondík
- 205 -
Kopretinka
V. Čort
V. Mrva
S. Malehová
Jak jsem vyhrál válku Čekej do tmy Cesta do Betléma, Putování tří králů aneb Jak to určitě nebylo
P. Ryan F. Knott
M. Schejbal J. Novák
K. Baranowská
M. Litošová
K. Fixová
K. Baranowská
J. Dostál
16. 11. 2006
Zlobivý brouček
J. Karafiát, J. Žák
J. Žák
V. Všetečka
M. Přibyl, J. Mates, B. Burda
13. 12. 2006
K. J. Erben
L. Novák
E. Štrupová
22. 1. 2007
S. O‘Casey
M. Schejbal
K. Baranowská
Z. Kalina
9. 3. 2007
J. W. Goethe
F. Miška
J. Dušek
I. Kurz
22. 3. 2007
R. Cooney
J. Fréhar
E. Brodská
D. Švorc
17. 5. 2007
V. Mrva
K. Baranowská
Dlouhý, Široký a Bystrozraký Penzion pro svobodné pány Urfaust Dvouplošník v hotelu Westminster Výlet pana Broučka Drobečky z perníku Autobus Sněhová královna Přelet nad kukaččím hnízdem Na skle malované Dvacet tisíc mil pod mořem Dřevěný zámeček Jezinky bezinky Strašidýlko z Metrwillu
S. Čech, A. KubečkováČerná N. Simon S. Stratiev H. Ch. Andersen K. Kesey, D. Wasserman E. Bryll J. Verne N. Deborská, Z. Jiráková J. Kesserling P. Lněnička
M. Schejbal N. Penev V. Mrva
M. Hess
L. Novák
L. Pavlousková
D. Píchová
31. 5. 2006 5. 10. 2006 26. 10. 2006
26. 5. 2007 K. Baranowská M. Syrový
P. Kučera
4. 10. 2007 18. 10. 2007 1. 11. 2007
J. Kotíková
S. Malehová
M. Schejbal
K. Baranowská
O. Brousek
6. 12. 2007
M. Pacek K. Baranowská, D. Nová
K. Baranowská
K. Gärtnerová
7. 2. 2008
K. Baranowská
P. Kovařík
27. 3. 2008
V. Kolář ml.
20. 4. 2008
V. Mrva O. Kosek K. Fixová
V. Všetečka M. Hess K. Baranowská
L. Pavlousková
J. Maxián T. Alferi
22. 5. 2008 28. 9. 2008
POČET REPRÍZ
NÁZEV HRY
AUTOR
REŽIE
VÝTVARNÍK SCÉNY A KOSTÝMŮ
Amadeus
P. Shaffer
J. Pecha
K. Baranowská
Otelo z ostrova Susaku
M. Gavran
M. Schejbal
K. Baranowská
J. Werich, O. Lážňovský Z. Jirotka, F. Zborník S. King, S. Moore J. Dell, G. Sibleyras J. Foglar, R. Bellan
O. Lážňovský
W. Shakespeare
M. Schejbal
A. Christie
J. Fréhar
Zlomatka
M. Gelardi
M. Tomeš
Jakub a jeho pán Zmatení jazyků
M. Kundera A. Bovell
M. Schejbal M. Vokoun
Tři v tom
Vostrý J.
Pacek M.
Každý den šťastný den
Jaan Tätte
Engelová L.
Tři veteráni Saturnin
- 206 -
Misery Ať žije Bouchon! Rychlé šípy II. Sněhová mise Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete Korunní svědek
D‘Artagnan Bylo nás pět
Dabadie J.-L., Savary J. Poláček K. Lážnovský O.
VÝTVARNÍK SCÉNY
M. Jeřábková
VÝTVARNÍK KOSTÝMŮ
P. Vykoukalová
AUTOR SCÉNICKÉ HUDBY W. A. Mozart, G. B. Pergolesi, U. Giordano, J. Haydn, A. Salieri
DATUM PREMIÉRY
16. 10. 2008
T. Alferi
11. 12. 2008
P. Kovařík
12. 2. 2009
M. Schejbal
K. Baranowská
O. Brousek
8. 4. 2009
P. Ondruch
Z. Mazáčová
R. Hnát
22. 4. 2009
N. Penev j. h.
A. Valášek j. h.
M. Král j. h.
21. 5. 2009
R. Bellan
A. Novák
Š. Bellanová
15. 6. 2009
Schejbal M. Lážnovský O.
K. Baranowská I. Žídek
K. Kovářová
POČET REPRÍZ
D. Gondík
8. 10. 2009
D. Švorc M. Napoletani, F. M. Bartholdy, J. Brahms
3. 12. 2009
10
11. 2. 2010, 25. 2. 2010 18. 2. 2010 8. 4. 2010 9. 6. 2010, 10. 6. 2010
Žídek I.
Brádková I
Baranowská K. Maška R. (j. h.)
Jůzová P. (j. h.)
21. 10. 2010 Řehák J.
16. 12. 2010
Kovařík P.
17. 2. 2011
14
NÁZEV HRY Ach, ta něha našich dam Stráže! Stráže! Na pejska a kočičku Tajemství žlutého hřbetu Brouk v hlavě Dáma s kaméliemi
- 207 -
Cizinec Tři zlaté vlasy děda Vševěda Dům Bernardy Alby Bez roucha (za scénou) Válka Roseových Rande s duchem Škola základ života
AUTOR Danaud J.-C. Pratchett T. Briggs S. Čapek J. Fixová K.
REŽIE
VÝTVARNÍK SCÉNY A KOSTÝMŮ
Tyc M. (j. h.) Schejbal M.
Baranowská K. (j. h.)
Fixová K.
Fixová K.
VÝTVARNÍK SCÉNY
VÝTVARNÍK KOSTÝMŮ
Čapek K. (j. h.)
Krčmářová P. (j. h.)
AUTOR SCÉNICKÉ HUDBY Alferi T.
DATUM PREMIÉRY 21. 4. 2011 19. 5. 2011
Víta J.
19. 6. 2011
Šotek M.
Pacek M.
6. 10. 2011
Feydeau G. Dumas A. ml. Ceccatty R. Shue L.
Schejbal M.
8. 12. 2011
Pavlíček F.
Schejbal M.
17. 6. 2012
Lorca F. G.
Vokoun M.
11. 10. 2012
Frayn M.
Schejbal M.
13. 12. 2012
Adler W. Simon N. Žák J. Fixová K.
Sokol O. Schejbal M.
7. 2. 2013 4. 4. 2013
Schejbal M.
16. 5. 2013
Schejbal M.
Zbořilová J.
Ondruch P.
Mazáčová Z.
Brousek O.
1. 3. 2012 19. 4. 2012
POČET REPRÍZ
Příloha č. 35: Fotografie z divadelního představení Vesničko má středisková, premiéra 16. března 1990
František Kuba (Otík), Zdeněk Hess (Turek)
Příloha č. 36: Fotografie z divadelního představení Saturnin, premiéra 8. dubna 2009
Jaroslav Someš j. h. (Dědeček), Vladimír Senič (Saturnin), Martin Písařík j. h. (Jiří)
- 208 -
Příloha č. 37: Divadelní program k představení Křišťálová noc, premiéra 26. dubna 1962
Příloha č. 38: Pozvánka k divadelnímu představení Jedenačtyřicátý
- 209 -
Příloha č. 39: Novinový článek o Divadelním festivalu v Příbrami, Nové Příbramsko
- 210 -
Příloha č. 40: Hlasovací lístek divácké ankety
Příloha č. 41: Prezident Herecké asociace Jiří Hromada předává cenu absolutnímu vítězi Vojtěchovi Záveskému
- 211 -
Příloha č. 42: Přepisy dvou rozhlasových relací o premiérách her Napoleon v Americe a Jak se vám líbí odvysílaných v pořadu Československého rozhlasu V zrcadle kultury
GEORG KAISER - NAPOLEON V AMERICE, 24. únor 1967 V New Orleansu ve Spojených státech je hrob, ve kterém prý je pochován císař Napoleon. Pověst praví, že ho tajně odvezli z ostrova Sv. Heleny, místo něho do vězení tajně propašovali nějakého chudáka a tak prý poslední léta svého bouřlivého života prožil velký dobyvatel v Americe. - Georg Kaiser, jeden z největších německých spisovatelů expresionistů, rozvedl tuto legendu v tragické komedii Napoleon v New Orleansu. Hru napsal v roce 1941 ve švýcarské emigraci, aby ukázal německému měšťákovi, že to byl on, kdo přivedl Hitlera k moci a že to bude on, který na to doplatí. Kaiserovu hru uvedlo Městské divadlo Příbram pod názvem Napoleon v Americe v překladu a podstatné úpravě Miloše Zbavitele, v režii Čestmíra Kováře, na scéně Jarmily Křížkové a s hudbou Dra Václava Dražana. Úprava se týká především postavy barona Dorgana, představitele „spiesbürgera“, který ctí císaře Napoleona natolik, že je ochoten obětovat pro znovuvzkříšení jeho slávy a moci a pro uskutečnění jeho světovládných cílů nejen své jmění, ale i celou Ameriku. Jeho tragický konec byl změněn na komediální a zároveň se změnil i poměr sil uvnitř hry. Prim převzal komediant You-jou, který se podvolí hrát baronovi Dorganovi Napoleona přesně podle jeho představ a který také se svými kumpány jednorukým rváčem Šestákem, chmatákem Mrkvičkou a dvěma prostitutkami - Polly a Pepou - Dorgana oškube do posledního centu. Dorgan do jisté míry ztratil jeden důležitý směr: tragičnost. Je nakonec pouze potrestaný, když mu je vtisknut do rukou flašinet, aby si mohl vyžebrat živobytí, ale není zničen. Sen o světovládě ho pouze ožebračil, ale jeho vlastní zbraň ho nezabila. Režisér svou koncepcí lidové komedie ve stylu ilustrací jarmareční písničky Dorganovu proměnu ještě podtrhl. Tak jak ho hraje Miloslav Musil je to šedivoučký stařeček, hodně senilní, až je ho líto, že naletěl takovým darebákům. Jeho nebezpečný sen se zdá spíš směšný, jeho iniciativa a duchovní otcovství celé té komedie a kapituluje před iniciativou pětice podařených kumpánů. Z nich zaslouží zmínky především You-jou - Napoleon Kamila Olšovského. Hraje svého dobyvatele s dokonalostí protřelého šmíráka, vědomého si velikosti svého úlohy, který se přímo opíjí úspěchem před diváky tak vděčnými, jako je Dorgan a jeho dcera. Je to jedna z nejcelistvějších a nejbohatších postav inscenace. Pomáhá jí zejména Šesták Václava Hladíka a Polly Evy Trunečkové. Celá pětice tu dokazuje jak je hercům dobře ve vypjatých komediálních situacích, využívají každé možnosti, aby rozesmáli obecenstvo, a je třeba říci, že se jim to daří téměř bez šaržírování. Představení má švih a spád, až na několik míst, se daří i písničky, které nejsou nad síly činoherců. Hraje se na vtipné a pestré scéně, která se proměňuje za hry. Obecenstvo představení přijalo vděčně jako dobrou zábavu, aniž zpozorovalo, že se hraje na něčem jiném.
- 212 -
WILLIAM SHAKESPEARE - JAK SE VÁM LÍBÍ, 6. říjen 1967 Jak se vám líbí v Příbrami .....? Máme u nás velkou shakespearovskou tradici. Začala někdy v padesátých létech minulého století, kdy české divadlo sotva otevíralo oči, prošla vzedmutými vlnami kvapilovských a hilarovských inscenací a na počátku šedesátých let zaznamenala nové vrcholy v inscenacích Pleskotových a Krejčových. I v současném repertoáru je největší dramatik všech dob na prvém místě, alespoň co do počtu inscenovaných her a repríz. Velká část našich divadel však dnes dává přednost raději Shakespearovým komediím před tragédiemi. Z komedií pak se nejvíce hraje JAK SE VÁM LÍBÍ. Jí také zahájilo letošní sezónu divadlo v Příbrami. Upřímně jsem se na tuto komedii těšila. Ráda se dávám vést kouzelnou a okouzlenou, moudrou a vtipnou Rosalindou do nového příšeří Ardenského lesa, ráda mám očistné ironické šlehy šaška Prubíka, ochotně se ztotožním s melancholickou skepsí životem zrazeného Jacquese, abych se z ní uprostřed optimistické společnosti vyhnaného vévody dostala a našla ztracenou odvahu a chuť čelit všední proradnosti a špíně. Popravdě řečeno, těšila jsem se marně. Na jevišti příbramského divadla probíhal známý, poněkud neuvěřitelný příběh s převlekovou zápletkou a šťastným koncem. Od samého počátku zakopával o špatně řešený jevištní prostor, který divákovi nedával představu volnosti a herci více překážel, než pomáhal. Překážel pravděpodobně i režisérovi Antonínu Novotnému, který mnohem větší úsilí věnoval aranžmá postav na jevišti než postavám samotným. Inscenace se mu rozpadla na árie, dueta, terceta, která jsou občas vystřídána sborem vévodovy družiny. Prim ovšem hraje Rosalinda Jarmily Kolářové. Ale i přes pěkná a naplněná místa je to prim operní. Tahle Rosalinda nehraje svou žensky moudrou, citlivou, rozmarnou a odvážnou hru pro svého Orlanda, ale pro sebe a pro obecenstvo. Je to jen parádní role, většinou dobře zvládnutá, ale herečka v ní nenašla nic z dnešního mládí a pravděpodobně v ní dnešní mládí nenajde sebe. Podobně se dařilo, anebo lépe řečeno nedařilo i většině ostatních představitelů. Ani Miloslavu Musilovi se nepodařilo vniknout do postavy resp. podstaty Jacquese. V první polovině hry je to spíše podivín než melancholický skeptik, pozorovatel a soudce mravů. V druhé polovině se pak postava úplně zlomila do poloh mrzutého strejce. Jedině snad Kamilu Olšovskému se podařilo proniknout do tajemství postav, které se přerozují svým lidstvím vždy do nové doby. Jeho Prubíkovi jsme rozuměli, jeho vtip, ironie, vůle k životu nás rezonovaly. A rezonovaly i v hercích, a proto se v inscenaci zablýskalo na časy vždy, když se objevil na jevišti. Velkým nedorozuměním bylo použití Poncovy hudby komponované před třiceti lety pro zcela jinou inscenaci. Mnohá nedorozumění způsobil i Saudkův překlad, s nímž se soubor na mnohých místech těžce potýkal. Obecenstvo přijalo představení vlažně. Je to škoda. Shakespeare se hrál v Příbrami naposledy v roce 1964.
- 213 -
Příloha č. 43: Fotografie z divadelního představení Periferie, premiéra 21. 1. 1965
Jiří Žák (Franci), Jarmila Kolářová (Ančí)
Příloha č. 44: Fotografie z divadelního představení Hrdý Budžes, premiéra 14. listopadu 2002
Jarmila Vlčková (Žena), Bára Hrzánová (Helenka), Libor Jeník (Muž) - 214 -
Příloha č. 45: Fotografie z divadelního představení Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete, premiéra 8. října 2009
Jiří Ployhar j. h. (Pan Tobiáš Říhal), Vojtěch Záveský (Pan Ondřej Třasořitka), Vladimír Mrva (Fabian), Zbigniew Kalina (Malvolio)
Příloha č. 46: Fotografie z divadelního představení Zlomatka, premiéra 11. a 25. února 2010
Milena Kleinerová (Anna), Vojtěch Záveský (Diego)
- 215 -
Příloha č. 47: Fotografie z divadelního představení Rychlé šípy, premiéra 20. dubna 2006
Boleslav Pecka j. h. (Jarka Metelka), Vojtěch Záveský (Červenáček), Vladimír Mrva (Štětináč), Jan Novák (Jindra Hojer), Zbigniew Kalina (Rychlonožka) Příloha č. 48: Fotografie z divadelního představení Rozmarné léto, premiéra 13. března 1996
Rudolf Kubík j. h. (Kouzelník Arnoštek), Miriam Kantorková j. h. (Kateřina Důrová), Rudolf Leitner (Kanovník Roch), Jaroslav Pešice (Antonín Důra), Emil Žák (Major Hugo) - 216 -
Příloha č. 49: Pokládání základního kamene Kulturního domu dne 1. května 1957
Ministr zahraničních věcí Václav David Příloha č. 50: Budova Kulturního domu v Příbrami
Příloha č. 51: Fotografie rizalitu
- 217 -
Příloha č. 52: Štukový reliéf múzy ve foyeru divadla s původním nábytkem v roce 1959
Příloha č. 53: Štukový reliéf kováře ve foyeru divadla
- 218 -
Příloha č. 54: Malá scéna s původními dětskými dvojsedadly v roce 1959
Příloha č. 55: Estrádní sál v roce 1959
- 219 -
Příloha č. 56: Knihovna v roce 1959
Příloha č. 57: Restaurace v roce 1959
- 220 -
Příloha č. 58: Taneční zábava na terase Kulturního domu v roce 1959
- 221 -
