Univerzita Karlova v Praze

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Katedra občanského práva

Vybrané problémy elektronizace insolvenčního řízení Rigorózní práce

Jana Petrů 2014

Čestné prohlášení: „Prohlašuji, že jsem rigorózní práci na téma: Vybrané problémy elektronizace insolvenčního řízení zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. Práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.“

V Praze dne 9. 11. 2014

Mgr. Jana Petrů

Na tomto místě bych ráda poděkovala soudkyni Krajského soudu v Brně JUDr. Vlastě Bruknerové za poskytnutí podnětů, času a motivace k napsání této práce.

Obsah 1

Úvod: Fenomén elektronizace nejen v insolvenčním řízení .................................................. 6

2

Zveřejňování „údajů v insolvenčním rejstříku“ ................................................................... 9

2.1

Insolvenční rejstřík ......................................................................................9

2.2

Zveřejňování údajů o dlužníkovi v seznamu dlužníků................................11

2.2.1 Vliv nezveřejnění údajů o dlužníkovi na běh lhůty pro podání přihlášky do insolvenčního řízení ...........................................................12 2.2.2 Vliv nezveřejnění údajů o manželovi dlužníka v případě oddlužení společného jmění manželů na běh lhůty pro podání přihlášky do insolvenčního řízení ...............................................................................18 2.3

Zveřejňování dokumentů v elektronickém spise.........................................22

2.3.1 Podání a jiné listiny nezveřejňované v insolvenčním rejstříku ................25 2.3.2 Znepřístupnění údajů o podateli.............................................................26 2.4 3

Vyškrtnutí dlužníka ze seznamu dlužníků ..................................................30

Doručování v insolvenčním řízení.........................................................................................32

3.1

Doručování v insolvenčním řízení .............................................................32

3.2

Doručování zvlášť nebo do vlastních rukou ...............................................35

3.2.1 Doručení do datové schránky .................................................................36 3.2.2 Doručení na elektronickou adresu..........................................................44 3.2.3 Doručení prostřednictvím doručujícího orgánu......................................45 3.3

Náhradní doručení v insolvenčním řízení...................................................50

3.4

Doručování v incidenčních sporech ...........................................................56

3.5 4

Doručení insolvenčním správcem ..............................................................57

Elektronicky podaný insolvenční návrh ...............................................................................60

4.1

Náležitosti insolvenčního návrhu ...............................................................60

4.1.1 Úředně ověřený podpis navrhovatele jako podstatná náležitost insolvenčního návrhu .............................................................................65 4.1.2 Úředně ověřené podpisy zmocnitelů na plné moci ..................................74 4.2

Forma insolvenčního návrhu......................................................................76

4.3

Insolvenční návrh podaný elektronicky prostřednictvím právního zástupce.....................................................................................................85

5

Elektronizace insolvenčního řízení de lege ferenda..............................................................89

5.1

Zveřejnění údajů o dlužníkovi v seznamu dlužníků....................................89

5.2

Doručování dle § 80 insolvenčního zákona................................................93

5.3

Fikce podpisu u podání činěného z datové schránky ..................................95

6

Závěr .....................................................................................................................................98

7

Resumé ................................................................................................................................100

8

Seznam použité literatury ...................................................................................................102

Abstrakt a klíčová slova v českém jazyce.....................................................................................110 Abstrakt a klíčová slova v anglickém jazyce ................................................................................111 Název práce v anglickém jazyce ...................................................................................................112

5

1 Úvod:

Fenomén

elektronizace

nejen

v insolvenčním řízení Na počátku třetího tisíciletí již téměř nenajdeme subjekty, které by, ať již v profesním či soukromém životě, nevyužívaly elektronických nástrojů, jako jsou mobilní telefony, počítače, internet či softwarové programy. Jedná se o nástroje, které člověku usnadňují mnoho administrativních činností, zrychlují a usnadňují komunikaci a také se neustále vyvíjejí. Na technologický pokrok společnosti, zařazení elektronických nástrojů do běžného lidského života a rozšiřující se možnosti komunikace byly nuceny reagovat taktéž orgány veřejné moci, které postupně začaly vedle komunikace v listinné podobě zavádět také komunikaci elektronickou, a to jak mezi orgány veřejné moci navzájem, tak i vůči ostatním subjektům, ať již právnickým či fyzickým osobám. Lze konstatovat, že přes počáteční problémy již v současné době plně funguje elektronická komunikace mezi soudy a účastníky řízení. Dochází ke komunikaci prostřednictvím emailů a datových schránek, jsou takto doručována soudní rozhodnutí, účastníci elektronickou formou činí jednotlivá podání a je možné soudu předkládat v elektronické podobě veškeré listiny, u nichž to jejich povaha dovoluje. Vývoj elektronizace v justici tak lze nyní sledovat zejména v oblasti elektronického vedení spisu a vydávání pouze elektronických rozhodnutí, přičemž zajištění vyhotovení jejich stejnopisů je na účastnících řízení. V rámci civilních řízení tak můžeme rozlišovat klasická řízení, kde je veden spis primárně v listinné podobě a jeho elektronický obraz slouží pouze pro potřeby soudu, řízení pouze elektronické, kdy je spis veden výhradně v elektronické podobě a všechna rozhodnutí jsou vydávána pouze elektronicky, a řízení, kdy spis existuje jak v elektronické, tak listinné podobě, kdy mezi oběma spisy není rozdílu. Mezi poslední popsané řízení spadá i řízení insolvenční, kde je spis veden jak v listinné, tak elektronické podobě. Odlišnost spočívá v tom, že elektronický spis je plně zveřejněn na internetu v rámci insolvenčního rejstříku a nahlédnout do něj může kdokoliv, bez nutnosti prokázání právního zájmu. Insolvenční rejstřík pak lze považovat za největší projev současné elektronizace insolvenčního řízení. Obsahuje

6

přístup k údajům o insolvenčních správcích, údaje o dlužnících a veškeré listiny tvořící insolvenční spis. Slouží jako evidence dlužníků, informační portál pro jednotlivé věřitele a další účastníky řízení a je nástrojem k doručování veškerých soudních rozhodnutí. Tento způsob elektronizace řízení však s sebou často přináší i právní problémy, které v souvislosti s elektronizací nově vznikají. Cílem mé práce je přinést ucelený pohled na vybrané problémy související s elektronizací insolvenčního řízení, neboť této problematice doposud v odborné literatuře nebyl věnován prostor. Elektronizace insolvenčního řízení je rozsáhlým projektem, který s sebou nepochybně přináší větší i menší množství problémů právního i technického rázu. Kompletní zpracování vývoje a současného stavu elektronizace insolvenčního řízení včetně rozboru vyvstávajících problémů by přesahovalo možný rozsah této práce. Proto je tato práce zaměřena pouze na vybranou problematiku související s insolvenčním rejstříkem, a to zveřejňování údajů o dlužníkovi v insolvenčním rejstříku, jejichž absence může mít vliv na běh lhůt v insolvenčním řízení, a specifický způsob doručování písemností soudu, k němuž dochází primárně zveřejňováním v insolvenčním rejstříku. Posledním problémem souvisejícím s elektronizací insolvenčního řízení, jehož zpracování si tato práce vzala za cíl, je srovnání podání návrhu na zahájení řízení v rámci civilního procesu a podání insolvenčního návrhu se zaměřením na jejich elektronickou podobu. Důvodem zařazení problematiky elektronicky podaného insolvenčního návrhu do této práce je zejména vztah elektronicky podaného insolvenčního návrhu a náležitosti ověřeného podpisu navrhovatele, čímž se insolvenční návrh liší od návrhu na zahájení řízení v civilní věci. Současně tato práce předpokládá srovnání aktuální právní úpravy a právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 dotýkající se elektronizace v rámci občanského soudního řízení a insolvenčního řízení. V práci

je

využito

zejména

metod

analytických,

deskriptivních

a srovnávacích. První

část

práce

se

věnuje

charakteristice

insolvenčního

rejstříku

a zveřejňování údajů v něm. Druhá část se pak zabývá doručováním v insolvenčním řízení, které kombinuje způsob doručování zveřejněním písemnosti v insolvenčním rejstříku a doručování dle občanského soudního řádu. V třetí části práce je

7

zpracována analýza elektronicky podaného insolvenčního návrhu se zaměřením na náležitost úředně ověřeného podpisu navrhovatele a srovnání právní úpravy před a po nabytí účinnosti zákona č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Závěr práce je věnován úvaze autora de lege ferenda.

8

2 Zveřejňování „údajů v insolvenčním rejstříku“ Elektronizace se v současné době prolíná celým občanským soudním řízením, stejně tak jako řízením insolvenčním. Jak soud, tak účastníci řízení, se s ní setkávají v různé

intenzitě téměř

v průběhu

celého

řízení,

nečastěji

však

v rámci

elektronických podání a doručování. Za největší projev elektronizace, zejména z pohledu účastníků řízení a veřejnosti, lze však v insolvenčním řízení považovat vedení veřejně přístupného elektronického spisu, tedy insolvenčního rejstříku, čímž se také insolvenční řízení od civilního odlišuje.

2.1 Insolvenční rejstřík Insolvenční rejstřík je zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen insolvenční zákon), definován jako informační systém veřejné správy ve smyslu zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů (jedním z více systémů). Byl zprovozněn dne 1. 1. 2008 a obsahuje údaje o insolvenčním řízení. Správcem insolvenčního rejstříku je Ministerstvem spravedlnosti.1 Insolvenční rejstřík se skládá ze tří samostatných částí, a to ze seznamu insolvenčních správců, seznamu dlužníků a insolvenčního spisu. Pro veřejnost jsou všechny tři části dostupné na internetu.2 Seznam insolvenčních správců je veden odděleně, elektronický spis a seznam dlužníků pak tvoří propojený systém, který umožňuje prostřednictvím seznamu dlužníků a údajů v něm uvedených, vyhledat příslušného dlužníka a zobrazit si jeho insolvenční spis.3

1

Ust. § 419 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen insolvenční zákon). 2 Na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti www.justice.cz. 3 Seznam dlužníků a elektronický spis tvoří insolvenční rejstřík v užším slova smyslu.

9

Dle judikatury je pak insolvenční rejstřík charakterizován jako rejstřík veřejně přístupný na internetu, který poskytuje všem osobám klíčové informace o rozhodnutích soudu i dalších písemnostech obsažených v insolvenčním spisu. 4 Insolvenční rejstřík byl zaveden nabytím účinnosti insolvenčního zákona a nahradil tak dosavadní evidenci úpadců podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o konkurzu a vyrovnání). Zápisy prováděné do insolvenčního rejstříku nemají konstitutivní povahu a nejedná se tedy o obdobu rejstříku obchodního.5 Základními funkcemi insolvenčního rejstříku jsou funkce informační a evidenční. Insolvenční rejstřík je současně také nástrojem sloužícím k doručování. Jeho primárním účelem je sloužit jako veřejně přístupný systém, jehož údaje jsou veřejně přístupné široké veřejnosti, tedy nejen osobám zúčastněným na insolvenčním řízení. 6 Nabízí evidenci insolvenčních správců a dlužníků a díky elektronickému spisu obsahuje i detailní informace o celém průběhu insolvenčního řízení, zejména o postupu soudu a insolvenčního správce. Elektronicky vedený spis umožňuje komukoliv se seznámit s průběhem konkrétního insolvenčního řízení. 7 Insolvenční rejstřík je také nepostradatelným zdrojem informací pro věřitele dlužníka. V návaznosti na skutečnost, že právní úprava insolvenčního rejstříku šla cestou co největší publicity a informovanosti veřejnosti, je tento rejstřík také nástrojem pro doručování. Byť doručování bude v rámci této práce věnována samostatná kapitola, je potřeba na tomto místě uvést, že rozhodnutí insolvenčního soudu jsou doručována primárně jejich zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Okamžikem zveřejnění se pak tato rozhodnutí (ale i jiné písemnosti) považují za

4

Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 2. 2011. sp. zn. 3 VSOL 494/2010. Společná česko-slovenská digitální knihovna. Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2002 – 2006: sněmovní tisk č. 1120/2, část č. 1/2, Vládní návrh insolvenčního zákona - EU. Praha: Parlament České republiky Poslanecká sněmovna. [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT=1120&CT1=0. 6 MARŠÍKOVÁ, Jolana a kol. Insolvenční zákon s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 1. vyd. Praha : Leges, 2011, 800 s. ISBN 9788087212752. 7 LANDA, Martin. Ekonomika insolvenčního řízení. 1.vyd. Ostrava : Key Publishing, 2009, 426 s. ISBN 9788074180316. 5

10

doručené. Okruh osob, kterým se v insolvenčním řízení doručuje zvlášť, je pak zúžen. Pro věřitele je tak ve většině případů insolvenční rejstřík jediným dostupným zdrojem, ze kterého lze zjistit informace o zahájení insolvenčního řízení, o rozhodnutí o úpadku dlužníka, o jiném rozhodnutí o insolvenčním návrhu nebo například o počátku běhu jednotlivých lhůt (zejména lhůty pro podání přihlášek do insolvenčního řízení). Insolvenční rejstřík jako elektronický spis kopíruje spis v listinné podobě, který je veden u insolvenčního soudu. Oba dva spisy se shodně dělí na oddíl A, který obsahuje písemnosti od zahájení insolvenčního řízení do rozhodnutí o úpadku, oddíl B obsahující písemnosti po úpadku, oddíl C zaznamenávající písemnosti vztahující se k incidenčním sporům, oddíl P tvořený přihláškami jednotlivých věřitelů a oddíl D, který obsahuje listiny a dokumenty nemající vliv na průběh insolvenčního řízení, tedy nejčastěji úřední záznamy o nahlížení do spisu.8

2.2 Zveřejňování údajů o dlužníkovi v seznamu dlužníků Do seznamu dlužníků je insolvenční soud povinen zapsat zákonem stanovené údaje o dlužníkovi tak, aby bylo

možné dlužníka v rámci vyhledávání

v insolvenčním rejstříku řádně identifikovat. U dlužníka, který je fyzickou osobou, se do seznamu zapisuje jméno dlužníka, jeho příjmení, bydliště a rodné číslo. Nemá-li dlužník rodné číslo, pak se do seznamu zapisuje jeho datum narození. V případě, že je dlužník současně podnikatelem, zapisuje se do seznamu také údaj o jeho sídle, je-li odlišné od místa bydliště, a identifikační číslo dlužníka. Do seznamu dlužníků se identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, zapisuje z úřední povinnosti podle stavu zápisu v informačních systémech veřejné správy. 9 U dlužníka, který je právnickou osobou, se do seznamu zapisuje obchodní firma nebo název dlužníka,

8

KOZÁK, Jan a kol. Insolvenční zákon a předpisy související: Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení : komentář. 1 vyd. Praha : ASPI, 2008, xxii, 903 s. ISBN 9788073573751. 9 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2010, sp.zn. 3 VSPH 697/2010.

11

sídlo a identifikační číslo.10 „Po ustanovení insolvenčního správce se k údajům dlužníka připojí i údaje o jemu ustanoveném insolvenčním správci.“11 Tyto údaje je insolvenční soud povinen zapsat do seznamu dlužníků v okamžiku zahájení insolvenčního řízení, nejpozději však do 7 dnů od jeho zahájení. 12 Většina výše uvedených údajů o dlužníkovi by měla být obsažena přímo v insolvenčním návrhu. Dodržet zákonem stanovenou lhůtu pro jejich zapsání tak ve většině případů nepředstavuje pro insolvenční soud problém. Pokud však insolvenční návrh zákonem požadované zapisované údaje neobsahuje, tato skutečnost nezbavuje insolvenční soud úřední povinnosti si obstarat potřebné údaje z příslušných informačních rejstříků, nejčastěji z centrální evidence obyvatel, obchodního rejstříku a živnostenského rejstříku. 13 I přes širokou dohledávací povinnost soudu však může nastat situace, kdy veškeré údaje o dlužníkovi v insolvenčním řízení do 7 dnů od zahájení insolvenčního řízení nevyjdou najevo. V takovém případě insolvenční zákon stanovuje povinnost soudu zapsat tyto údaje okamžitě, jakmile se insolvenčnímu soudu stanou známé. 14

2.2.1 Vliv nezveřejnění údajů o dlužníkovi na běh lhůty pro podání přihlášky do insolvenčního řízení Potřeba zveřejňovat konkrétní údaje o dlužníkovi souvisí nejen se zásadou publicity insolvenčního řízení, ale také s doručováním písemností soudu věřitelům. Insolvenční řízení je vystavěno na rozdíl od řízení exekučního na principu kolektivního uspokojení pohledávek věřitelů a uspořádání majetkových poměrů dlužníka. Za situace, kdy jsou účastníky insolvenčního řízení dlužník, navrhovatel

10

KOTOUČOVÁ, Jiřina. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vyd. Praha : C.H. Beck, 2010, xxi, 1100 s. ISBN 9788074003202. 11 MARŠÍKOVÁ, Jolana a kol. Insolvenční zákon s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 1. vyd. Praha : Leges, 2011, 800 s. ISBN 9788087212752. 12 Ust. § 420 odst. 4 insolvenčního zákona. 13 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2010, sp.zn. 1 VSPH 775/2010. 14 Ust. § 420 odst. 4 insolvenčního zákona.

12

a věřitelé, kteří včas do insolvenčního řízení přihlásili své pohledávky, je okruh účastníků velmi široký. Doručování veškerých písemností všem účastníkům insolvenčního řízení by pak bylo možno považovat za rozpor se zásadou ekonomie a hospodárnosti insolvenčního řízení. U některých rozhodnutí pak v okamžiku jejich vydání nemusí být ani okruh všech účastníků, kterým má být doručováno, znám. Jedná se zejména o rozhodnutí o úpadku, které má vliv na běh lhůty pro podávání přihlášek do insolvenčního řízení. Všichni věřitelé dlužníka mají právo uplatnit svou pohledávku za dlužníkem přihláškou podanou do insolvenčního řízení. Přihlášku mohou u insolvenčního řízení podat od okamžiku zahájení insolvenčního řízení do konce lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. Rozhodnutím o úpadku jsou všichni věřitelé dlužníka, kteří doposud své pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka nepřihlásili, vyzváni, aby tak učinili ve stanovené lhůtě. V okamžiku vydání rozhodnutí o úpadku okruh všech věřitelů dlužníka soudu nebývá znám, proto je doručení rozhodnutí o úpadku do vlastních rukou všem věřitelům dlužníka, kteří mají právo přihlásit svou pohledávku, prakticky vyloučeno. Zejména s ohledem na výše uvedené důvody je doručování v insolvenčním řízení postaveno na principu zveřejnění doručovaných písemností v elektronickém insolvenčním spisu. V insolvenčním řízení se písemnost primárně doručuje jejím zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Do 31. 12. 2013 se současně se zveřejněním v insolvenčním rejstříku písemnost vyvěšovala také na úřední desce a elektronické desce soudu. Novelou č. 294/2013 Sb.,15 však byl postup doručování zveřejněním písemnosti zjednodušen na prosté zveřejnění písemnosti v elektronickém spisu. „Zvlášť, tedy prostřednictvím datových schránek či tradičně prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, je doručováno dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru a navrhovateli, je-li osobou odlišnou od dlužníka. Ostatním osobám zúčastněným na insolvenčním řízení se rozhodnutí doručují zvlášť pouze v případě, že tak stanoví zákon. Vyhláška o zahájení insolvenčního řízení, stejně tak

15

Zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů.

13

jako rozhodnutí o úpadku dlužníka, však věřitelům doručována zvlášť není. Věřitelé, kteří chtějí přihlásit do insolvenčního řízení svou pohledávku za dlužníkem jsou tak zcela odkázáni na insolvenční rejstřík a je pouze na jejich bdělosti, zda bude jejich pohledávka do insolvenčního řízení přihlášena včas.“16 17 Aby všichni věřitelé měli možnost přihlásit své pohledávky do insolvenčního řízení je potřeba, aby v seznamu dlužníků byly řádně zveřejněny zákonem předepsané údaje o dlužníkovi. „V případě, že seznam dlužníků neobsahuje veškeré údaje o dlužníkovi, může být pro věřitele obtížné svého dlužníka řádně identifikovat. Nadto pokud věřitelé využívají k vyhledávání svých dlužníků programy, které pracují s

identifikačním

číslem

nebo

rodným

číslem

dlužníka

jako

jedinečným

identifikátorem, často nastane situace, kdy věřitel v případě neuvedení těchto údajů v insolvenčním rejstříku vůbec nezjistí, že ve věci jeho dlužníka je insolvenční řízení vedeno, případně se tak dozví až po uplynutí lhůty pro podání přihlášek do insolvenčního řízení.“18 Insolvenční soudy se tak čas od času setkají s přihláškou pohledávky, kterou věřitel podal až po uplynutí lhůty k podávání přihlášek. Věřitel pak opožděné podání přihlášky odůvodňuje tím, že přihlášku nebylo možno podat, neboť v seznamu dlužníků nebyly řádně zveřejněny údaje o dlužníkovi. Věřiteli se v důsledku toho nepodařilo

včas svého

dlužníka v insolvenčním rejstříku

identifikovat a tím ani neměl k dispozici informace o prohlášení úpadku dlužníka a počátku běhu lhůty pro podání přihlášek. V praxi pak nejčastěji jde o případ, kdy nebylo řádně zveřejněno rodné číslo dlužníka nebo identifikační číslo dlužníka – podnikající fyzické osoby. 19 Na tomto místě je vhodné zmínit již ustálenou judikaturu obou vrchních soudů, které se shodly na závěru, že věřitelé, kteří vedou evidenci svých dlužníků

16

Ust. § 173 insolvenčního zákona. PETRŮ, Jana. Vliv nezveřejnění údajů o dlužníkovi v insolvenčním rejstříku na běh lhůty pro podání přihlášek do insolvenčního řízení. Epravo.cz [online]. 29. 11. 2013, [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/vliv-nezverejneni-udaju-o-dluznikovi-v-insolvencnimrejstriku-na-beh-lhuty-pro-podani-prihlasek-do-insolvencniho-rizeni-92892.html. 18 Tamtéž. 19 Například v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 29 INS 9889/2012. 17

14

(podnikajících fyzických osob) podle identifikačních čísel, mají právo z těchto údajů vycházet.20 Pokud údaje o dlužníkovi nebyly řádně zveřejněny v seznamu dlužníků a věřitel tak neměl možnost seznámit se se skutečností, že byl prohlášen úpadek dlužníka a započala běžet lhůta pro podávání přihlášek do insolvenčního řízení, pak tato lhůta nepočne běžet.21 Přihláška pohledávky věřitele nemůže být v takovém případě odmítnuta pro opožděnost. Shodné judikatorní závěry jsou i v případě absence rodného čísla dlužníka či jeho data narození. 22 V neposlední řadě pak tyto závěry potvrdil také v několika svých rozhodnutích Nejvyšší soud.23 Obecně lze tedy vyslovit závěr, že chybí-li v seznamu dlužníků údaj o dlužníkovi, jež má být na základě ust. § 420 insolvenčního zákona v seznamu zapsán a v důsledku toho nelze dlužníka v insolvenčním rejstříku vyhledat, věřitelům lhůta pro podání přihlášek do insolvenčního řízení nepočne běžet. Vazbu

běhu

lhůty pro

podání přihlášek

do

insolvenčního

řízení

a zveřejňování údajů v seznamu dlužníků lze shrnout následovně: „jsou-li před rozhodnutím o úpadku zveřejněny v seznamu dlužníků všechny údaje o dlužníkovi, je věřitel vázán lhůtou pro podání přihlášky stanovenou v rozhodnutí o úpadku a opožděně podaná přihláška bude odmítnuta. Pokud však ani po rozhodnutí o úpadku nejsou řádně zveřejněny zákonem stanovené údaje, lhůta pro podávání přihlášek věřitelům nepočne běžet. Pokud soud v seznamu dlužníků řádně nezveřejní údaje o dlužníkovi (ani tak neučiní dodatečně v průběhu řízení) jsou věřitelé oprávněni podávat přihlášky po celou dobu insolvenčního řízení až do nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení konkurzu či jiného rozhodnutí, jímž se insolvenční řízení končí, byť by lhůta stanovená rozhodnutím o úpadku již uběhla.“24 Počátek a konec běhu lhůty pro podání přihlášek do insolvenčního řízení je tak postaven najisto.

20

Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 4 2011, sp.zn. 2 VSOL 81/2011. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2010, sp.zn. 3 VSPH 139/2010. 22 Srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 6. 2012, sp.zn. 2 VSOL 365/2012, rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2011, sp.zn. 2 VSPH 1193/2010 nebo rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1 2011, sp.zn. VSOL 538/2010. 23 Srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011, sp.zn. 29 NSČR 35/2010. 24 PETRŮ, Jana. Vliv nezveřejnění údajů o dlužníkovi v insolvenčním rejstříku na běh lhůty pro podání přihlášek do insolvenčního řízení. Epravo.cz [online]. 29. 11. 2013, [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/vliv-nezverejneni-udaju-o-dluznikovi-v-insolvencnimrejstriku-na-beh-lhuty-pro-podani-prihlasek-do-insolvencniho-rizeni-92892.html. 21

15

S tímto závěrem nelze nesouhlasit. Věřitele nepochybně nelze sankcionovat za to, že v seznamu dlužníků nebyly řádně zveřejněny údaje, jejichž zveřejnění insolvenčnímu soudu ukládá zákon. Pokud zde nejsou dány veškeré podmínky pro to, aby věřitel, jemuž se nedoručuje zvlášť rozhodnutí o úpadku, mohl zjistit počátek běhu lhůty pro podávání přihlášek, pak tato lhůta nepočne běžet. Počátek běhu této lhůty se pak váže k okamžiku dodatečného zveřejnění údajů o dlužníkovi. Otázkou však je, jak v případě, že údaje o dlužníkovi budou zveřejněny v průběhu insolvenčního řízení dodatečně, věřitel zjistí, kdy k tomuto zveřejnění údajů došlo a kdy mu lhůta pro podání přihlášek skutečně počala běžet. Z insolvenčního rejstříku totiž není patrný okamžik, kdy k dodatečnému zápisu údajů o dlužníkovi do seznamu dlužníků došlo. Jedním z možných řešení by bylo společně s doplněním údajů do seznamu dlužníků zveřejnit v elektronickém spisu úřední záznam, který by obsahoval informace o tom, že o dlužníkovi byly dodatečně zveřejněny chybějící údaje, a současně by obsahoval údaj o počátku a konci lhůty pro podání přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení. Obecně tedy platí, že v seznamu dlužníků musí být zveřejněny všechny údaje o dlužníkovi dle ust. § 420 insolvenčního zákona. V případě, že je insolvenční soud nemá k dispozici, pak je povinen je vyhledat v příslušných registrech. Dokud tyto údaje nejsou řádně zveřejněny, lhůta pro podání přihlášek pohledávek do insolvenčního řízení nepočne běžet.25 Tato judikatura je již všemi insolvenčními soudy plně reflektována a o povinnosti zveřejňovat a doplňovat neznámé údaje o dlužníku do seznamu dlužníků není sporu. Přesto však v praxi vyvstala jedna otázka, a to, zda je potřeba v seznamu dlužníků zveřejňovat také identifikační číslo osoby, která podnikala na základě živnostenského oprávnění, provozování živnosti má přerušeno, avšak je nadále vedena v živnostenském rejstříku. Do 31. 12. 2013 byla definice podnikatele obsažena v ust. § 2 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obchodní zákoník). Za podnikatele byla považována osoba zapsaná v obchodním rejstříku, osoba, která

25

Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2010, sp.zn. 3 VSPH 697/2010.

16

podnikala na základě živnostenského oprávnění, osoba, která podnikala na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů a osoba, která provozovala zemědělskou výrobu a byla zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. 26 Ve vztahu k podnikání na základě živnostenského oprávnění však byla fyzická osoba považována za podnikatele pouze tehdy, pokud byla zapsána do živnostenského rejstříku, vlastnila živnostenské oprávnění a současně vykonávala podnikatelskou činnost. Tedy samostatně vlastním jménem a na vlastní odpovědnost prováděla činnost za účelem dosažení zisku. Pokud fyzická osoba byla zapsaná do živnostenského rejstříku, avšak fakticky nepodnikala či měla přerušenu živnost, pak za podnikatele považována nebyla. 27 Z podané definice podnikatele a s přihlédnutím k tomu, že insolvenční zákon v ust. § 420 zmiňuje podnikatele, avšak vlastní definici nepřináší, by u fyzických osob, které jsou zapsané v živnostenském rejstříku, avšak fakticky nepodnikají (ať už je tato skutečnost zaznamenána v živnostenském rejstříku v podobě oznámení o přerušení nebo zániku živnosti či nikoliv), nemuselo být identifikační číslo osoby v seznamu dlužníků zveřejňováno, neboť se o podnikatele ve smyslu výše uvedené definice nejedná. Ke shodnému závěru lze dojít i podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, ačkoliv došlo ke změně definice podnikatele a jejímu přesunu do zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen nový občanský zákoník). Dle ust. § 420 nového občanského zákoníku je za podnikatele považován ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Ustanovení § 421 odst. 2 téhož zákona pak zavádí vyvratitelnou domněnku, že za podnikatele se považuje také osoba, která má oprávnění podle živnostenského nebo jiného zákona. Definice podnikatele je tedy v nové právní úpravě rozšířena, zejména za účelem ochrany spotřebitele, a není již vázána pouze na podnikatelské oprávnění. 28 Ani dle aktuální definice podnikatele by fyzická osoba, která je zapsaná do živnostenského

26

ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník: komentář. 13. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2010, xxii, 1447 s. ISBN 9788074003547. 27 Obdobně srov. závěr Vrchního soudu v Olomouci uvedený v rozhodnutí ze dne 21. 10. 2010, sp.zn. 2 VSOL 347/2010. 28 ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, 1119 s. ISBN 9788072089222.

17

rejstříku, avšak má přerušenu živnost, neměla být považována za podnikatele. Osobně se však domnívám, že by pojem podnikatel ve vztahu k fyzické osobě a zápisu údajů o ní do seznamu dlužníků měl být vykládán více formalisticky. I když má fyzická osoba přiděleno identifikační číslo osoby, je zapsaná do živnostenského rejstříku, má pozastavenu živnost a tedy by neměla vykonávat podnikatelskou činnost a není dle právní úpravy považována za podnikatele, není vyloučeno, že i přes přerušení živnosti bude v podnikání pokračovat.29 Stejně tak není vyloučeno, že osoba s přerušením provozování živnosti již skutečně nepodnikala, avšak má doposud závazky z podnikání. Věřitelé, kteří by vedli evidenci svých dlužníků podle identifikačního čísla, což v obchodních vztazích není neobvyklé, by pak měli ztíženou možnost vyhledat svého dlužníka v insolvenčním rejstříku a stihnout poměrně krátkou lhůtu k podání přihlášky pohledávky. 30 Insolvenční soud nepochybí, pokud bude daný pojem obsažený v ust. § 420 insolvenčního zákona vykládat formalisticky a identifikační číslo osoby zveřejní v seznamu dlužníků u osob, které jsou vedeny v živnostenském rejstříku, ať již s přerušením provozování živnosti či nikoliv. Tento postup je nepochybně i v souladu se zásadami insolvenčního řízení, neboť umožní, aby se informace o úpadku dlužníka dostalo k co nejvíce jeho věřitelům.

2.2.2 Vliv nezveřejnění údajů o manželovi dlužníka v případě oddlužení společného jmění manželů na běh lhůty pro podání přihlášky do insolvenčního řízení Z výše uvedeného vyplývá, že zveřejňování údajů o dlužníkovi v seznamu dlužníků má podstatný vliv na běh lhůty pro podání přihlášky do insolvenčního řízení. Vzhledem k tomu, že věřitel není účastníkem řízení, kterému by bylo doručováno zvlášť, je zcela odkázán na informace zveřejněné v insolvenčním

29

Není vyloučeno, aby fyzická osoba s přerušením provozování živnosti opět započala podnikat. I když neoznámí živnostenskému úřadu pokračování v provozování živnosti, ale bude vykonávat činnost definovanou v ust. § 420 nového občanského zákoníku, bude vždy považována za podnikatele. 30 Nadto vrchní soudy opakovaně judikovaly, že věřitelé dlužníka mají právo vyhledávat své dlužníky v seznamu dlužníků podle jakýchkoliv kritérií, které rozhraní aplikace umožňuje (jak uvedeno výše).

18

rejstříku. Aby nedošlo k poškození věřitelů, lhůta pro podání přihlášek nepočne běžet do okamžiku, než jsou údaje o dlužníkovi řádně zveřejněny. Tento závěr se uplatnil i v případě oddlužení společného jmění manželů. Insolvenční zákon, který nahradil zákon o konkurzu a vyrovnání, zavedl nový způsob řešení úpadku, tj. institut oddlužení. Návrh na povolení oddlužení byla oprávněna podat fyzická osoba, která nebyla podnikatelem. 31 S tím vznikla potřeba soudu řešit situaci, kdy návrh na povolení oddlužení byl podán jedním z manželů nebo oběma manžely a v rámci insolvenčního řízení a následného oddlužení plněním splátkového kalendáře se bylo potřeba vypořádat se závazky případně i majetkem ve společném jmění. 32 Na začátku účinnosti nového insolvenčního zákona se oddlužení společného jmění manželů vyvíjelo dvěma cestami. Prvním způsobem jak dosáhnout společného oddlužení manželů plněním splátkového kalendáře bylo podání dvou samostatných insolvenčních návrhů na povolení oddlužení. Insolvenční zákon totiž neumožňoval, aby byl návrh na povolení oddlužení podán společně více osobami. V případě, že každý z manželů byl osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení a manželé byli společně schopni uhradit 30 % všech svých nezajištěných závazků, pak insolvenční soud postupoval dle ust. § 112 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanského soudního řádu), a insolvenční řízení obou manželů spojil. Závazky obou manželů byly zahrnuty do jednoho splátkového kalendáře a při splnění podmínek oddlužení pak manželé mohli požádat o osvobození od placení zbytku svých závazků. Vzhledem k tomu, že zde původně byly dva samostatné insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení, byli oba dva manželé účastníky insolvenčního řízení a osvobození od placení zbytku jejich závazků mohlo být oběma dlužníkům přiznáno. Současně tento postup nezakládal ani pochybnosti

31

Dle insolvenčního zákona účinného do 31. 12. 2013. U oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se vždy použije veškerý majetek ve společném jmění manželů, bez ohledu na to, zda byl podán insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení jedním z manželů nebo oběma manžely. 32

19

o počátku běhu lhůt pro podání přihlášek pohledávek. Do seznamu dlužníků byli zapsáni oba manželé, každý na základě svého samostatného návrhu. Věřitelé tak měli možnost identifikovat své dlužníky (zejména, pokud věřitelé měli pohledávku pouze za jedním z manželů a nebyli seznámeni s jeho osobním stavem) a přihlásit své pohledávky do insolvenčního řízení. 33 Spojením insolvenčních řízení nedocházelo k „zániku“ druhého spisu, a tak byly údaje o obou dlužnících po celou dobu insolvenčního řízení přístupné a dlužníky bylo možno kdykoliv vyhledat (a to i po dobu 5 let po skončení insolvenčního řízení). Současně byla v rámci informací o dlužníkovi uváděna i informace o tom, se kterým insolvenčním řízením je toto řízení spojeno. Druhým řešením společného oddlužení manželů bylo vztažení návrhu na povolení oddlužení dlužníka také na jeho manžela. Podával-li insolvenční návrh dlužník, který měl závazky ve společném jmění manželů a návrh byl opatřen souhlasem manžela dlužníka s oddlužením, pak insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužníka a povolení oddlužení. Insolvenční soud vycházel z premisy, že na základě souhlasu manžela dlužníka s oddlužením a použitím veškerého majetku spadajícího do společného jmění, lze v rámci plnění oddlužení postihnout také příjem tohoto manžela. Do insolvenčního řízení dlužníka měli možnost přihlásit se na základě existence společného jmění jak věřitelé dlužníka, tak věřitelé jeho manžela. Po přezkumném jednání pak bylo rozhodnuto o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužníka a současně bylo dlužníkovi i jeho manželovi uloženo, aby z jejich příjmů byly zaměstnavateli (nebo jinými plátci příjmů) sráženy částky, jaké mohou být v exekuci sraženy pro uspokojení přednostních pohledávek, a tyto částky byly prostřednictvím insolvenčního správce rozvrženy mezi jednotlivé věřitele. Pokud dlužník a jeho manžel splnili podmínky oddlužení, došlo tím k oddlužení celého společného jmění manželů. 34

33

Například insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 29 INS 17697/2011. 34 Například insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp.zn. KSLB 76 INS 8417/2009.

20

Je však otázkou, na kolik je tento postup legitimní a zda lze následně vztáhnout osvobození od placení zbytku závazků na oba manžely společně. Osobně se domnívám, že nelze souhlas manžela dlužníka s jeho oddlužením a použitím majetku ve společném jmění zaměňovat s projevem vůle manžela dlužníka účastnit se insolvenčního řízení na základě vlastního insolvenčního návrhu. Dále pak manžel dlužníka nemůže podat návrh na osvobození od placení zbytku závazků, jelikož nebyl účastníkem insolvenčního řízení, ačkoliv se na plnění oddlužení podílel. V neposlední řadě pak dle občanského soudního řádu ve znění do 31. 12. 2013 nebylo možno postihnout v rámci výkonu rozhodnutí na majetek povinného také doposud nevyplacenou mzdu jeho manžela, která nespadala do společného jmění. Ať již však dospějeme k závěru, že oddlužení společného jmění manželů na základě návrhu toliko jednoho z nich, bylo v souladu s právní úpravou či nikoliv, vyvstává s tímto způsobem oddlužení otázka, kdy započne věřitelům manžela dlužníka běžet lhůta pro podání přihlášek do insolvenčního řízení, pokud v seznamu dlužníků jsou zapsány pouze údaje o dlužníkovi, nikoliv o jeho manželovi. Insolvenční judikatura navázala na závěry ohledně počátku běhu lhůty v případě nezveřejnění údajů o dlužníkovi. Dle rozhodnutí Vrchního soudu v Praze nelze přičítat k tíži věřitele, který má pohledávku za manželem dlužníka, že podal opožděně přihlášku do insolvenčního řízení dlužníka, s jehož oddlužením vyslovil manžel dlužníka souhlas, neboť o probíhajícím insolvenčním řízení nevěděl. 35 Lhůta pro podání přihlášek věřitelům, kteří mají pohledávku za manželem dlužníka, pak nepočne běžet a jsou oprávněni podat přihlášku pohledávky až do skončení insolvenčního řízení dlužníka. Otázka běhu lhůt při nezveřejnění údajů o manželovi dlužníka ve vztahu k výše nastíněnému způsobu řešení oddlužení společného jmění manželů je však již aktuální pouze u řízení zahájených před 1. 1. 2014. Tímto dnem nabyl účinnosti

35

Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2011, sp.zn. 3 VSPH 334/2011.

21

zákon č. 294/2013 Sb.,36 který již zakotvil možnost společného oddlužení manželů. Dle současné právní úpravy není potřeba, aby samostatný návrh dlužníka na povolení oddlužení spolupodepsal také jeho manžel a udělil souhlas k použití majetku ve společném jmění pro účely plnění oddlužení. Pro výše uvedený druhý postup při oddlužení manželů tedy chybí opora, na které byl systém z větší části vystavěn. Současně dle novely nelze spojit insolvenční řízení; aplikace ust. § 112 občanského soudního řádu je vyloučena. Schválení oddlužení dlužníka a jeho osvobození od placení zbytku jeho dluhů nelze vztáhnout na manžela dlužníka, vůči němuž nebylo insolvenční řízení vedeno. Zveřejňování údajů o manželovi dlužníka, který není účastníkem insolvenčního řízení, není potřeba, neboť manžel dlužníka nemůže být od placení zbytku dluhů váznoucích na společném jmění osvobozen. Pokud chtějí manželé podat společný návrh na povolení oddlužení, musí tak učinit na k tomu určeném formuláři, který spojuje jak insolvenční návrh, tak návrh na povolení oddlužení. 37 Na základě tohoto návrhu jsou oba manželé účastníky insolvenčního řízení a současně jsou údaje o obou manželech uvedeny v insolvenčním rejstříku, potažmo seznamu dlužníků. Věřitelé tak mají možnost vyhledat si jak dlužníka, tak jeho manžela. I nadále však platí, že pokud nejsou řádně zveřejněny údaje o dlužníkovi, v daném případě údaje o obou dlužnících, lhůta pro podání přihlášek do insolvenčního řízení věřitelům nepočne běžet.

2.3 Zveřejňování dokumentů v elektronickém spise Třetí nedílnou součástí insolvenčního rejstříku po seznamu insolvenčních správců a seznamu dlužníků je insolvenční spis v elektronické podobě. Elektronický spis je v podstatě shodný se spisem listinným a obsahuje rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení a incidenčních sporech, veškerá podání ohledně

36

Zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen novela insolvenčního zákona účinná od 1. 1. 2014). 37 CELERÝN, Jakub. K některým změnám v insovlenčním zákoně účinným od 1. 1. 2014. In: Epravo.cz [online]. 21. 1 2014, [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/knekterym-zmenam-v-insolvencnim-zakone-ucinnym-od-1-ledna-2014-93436.html.

22

dlužníka a další informace, o kterých tak stanoví zákon nebo insolvenční soud.38 Veškeré výše uvedené dokumenty se v elektronickém spisu řadí a zveřejňují chronologicky tak, jak došly soudu, příp. jak byly soudem vydány s připojením údaje o okamžiku jejich zveřejnění a informací o povaze zveřejňovaného dokumentu.39 Insolvenční soud je povinen zveřejnit veškeré dokumenty, vyjma těch podléhajících utajení, 40 v elektronickém spisu a připojit k nim informaci, o jaké podání, rozhodnutí či jinou listinu se jedná. Informace o povaze zveřejňovaného dokumentu má obdobně jako zveřejňování údajů o dlužníkovi v seznamu dlužníků vliv na běh lhůt v insolvenčním řízení. V praxi se jedná zejména o usnesení o úpadku dlužníka a zveřejnění konečné zprávy vyhláškou. Obě dvě usnesení jsou adresována věřitelům, kteří nejsou v postavení osob, jimž by tato usnesení byla doručována zvlášť. Od zveřejnění usnesení o úpadku dlužníka běží věřitelům lhůta 30 dní41 k podání přihlášek do insolvenčního řízení, od zveřejnění konečné zprávy vyhláškou pak běží věřitelům lhůta 15 dní pro podání námitek proti konečné zprávě. 42 Aby věřitelé, kteří jsou ohledně informací zcela odkázaní na insolvenční rejstřík, mohli řádně a včas uplatnit svá práva, je potřeba, aby dokumenty v elektronickém spise byly zveřejněny pod správnými událostmi a věřitelé měli možnost se s obsahem těchto dokumentů seznámit. Tento závěr je potvrzen také judikaturou Vrchního soudu v Praze.43 Dle něj, a nelze s tímto závěrem nesouhlasit, „zřejmá nesprávnost spočívající v tom, že insolvenční soud zveřejnil v insolvenčním rejstříku usnesení o úpadku pod jiným názvem události, nemůže být věřitelům k tíži, avšak má pouze ten důsledek, že konec lhůty k podání přihlášek pohledávek určený v usnesení o úpadku lze odvinout až od okamžiku, kdy tato událost bude v systému ISIR správně uvedena

38

PACHL, Lukáš. Insolvenční zákon s judikaturou. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 484 s. ISBN 9788073576752. 39 KOZÁK, Jan a kol. Insolvenční zákon a předpisy související: Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení : komentář. 1 vyd. Praha : ASPI, 2008, xxii, 903 s. ISBN 9788073573751. 40 Dokumenty uvedené v ust. § 423 insolvenčního zákona. 41 Lhůta 30 dní běží věřitelům v případě návrhu na řešení způsobu úpadku reorganizací nebo oddlužením. V případě konkurzu stanovuje lhůtu pro podání přihlášek insolvenční soud, a to v rozmezí 30 dnů až 2 měsíců. 42 MARŠÍKOVÁ, Jolana. Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele: příručka zejména pro neprávníky. 2. aktualiz. vyd. Praha : Linde, 2011, 440 s. ISBN 9788072018628. 43 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2012, sp.zn. 1 VSPH 1493/2011.

23

tak, aby mohla být věřiteli standardním způsobem zjištěna.“44 Na rozdíl od dodatečného zveřejnění údajů o dlužníkovi v seznamu dlužníků, je u zveřejnění dokumentů v elektronickém spise (i u opravy zveřejňované události) patrný okamžik, kdy se tak stalo. Počátek a konec běhu lhůty je tak postaven na jisto. Povinnost soudu zveřejňovat rozhodnutí v elektronickém spisu se vztahuje nejen na hlavní elektronický spis, ale v případě, že jde o spojená řízení manželů, také na spis připojený. Došlo-li ke spojení řízení dle ust. § 112 občanského soudního řádu, pak dle instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy (dále jen kancelářský řád),45 jsou soudy povinné vést spis, pod jehož spisovou značkou je řízení nadále vedeno, ale také veškerá rozhodnutí zakládat v ostatních připojených spisech. 46 Toto pravidlo se vztahuje také na insolvenční soud, a tak musí být písemnosti soudu zakládány jak do připojeného listinného spisu, tak do spisu elektronického. Zejména zveřejnění jednotlivých rozhodnutí v elektronickém spisu i v připojeném elektronickém spisu je podstatné pro počátek a konec běhu zákonných lhůt. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu insolvenční soud dostojí své povinnosti tím, že zveřejněné rozhodnutí ve spise, pod jehož spisovou značkou je řízení vedeno, zveřejní bez dalšího také v připojeném spise. Pokud je rozhodnutí, od jehož zveřejnění se počítá běh lhůty, zveřejněno ve stejný den v obou spisech, lhůta počne běžet i skončí ve stejný okamžik.47 Pokud je mezi původním zveřejněným rozhodnutím a rozhodnutím zveřejňovaným v připojeném spise časový rozestup, pak insolvenční soud dostojí své povinnosti také tehdy, uvede-li u zveřejňovaného usnesení v připojeném spisu také údaj o tom, že toto zveřejnění nemá vliv na běh lhůty, jejíž počátek se stanovuje okamžikem zveřejnění primárního usnesení

44

KUČERA, František. Sbírka insolvenční judikatury [online]. 2. vyd. Praha : C.H.Beck, 2013 [cit. 2014-02-25]. Dostupné z: databáze Beck-online. 45 Ust. § 179a odst. 1 věta první instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy (dále jen kancelářský řád). 46 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp.zn. 29 NSČR 39/2011. 47 V insolvenčním řízení je běh lhůt shodný s během lhůt v civilním procesu. U rozhodnutí, které se pouze zveřejňují v insolvenčním rejstříku a nedoručují se zvlášť, lze běh lhůt obecně shrnout následovně: lhůta běží ode dne následujícího od okamžiku zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku a končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty.

24

v hlavním spise.48 Pokud insolvenční soud zveřejní rozhodnutí v připojeném elektronickém spise později než ve spise hlavním a přitom k němu nepřipojí informaci o tom, že toto zveřejnění na běh lhůty nemá vliv, pak se běh lhůty počítá až od okamžiku pozdějšího zveřejnění rozhodnutí v připojeném elektronickém spise. Zveřejňování v insolvenčním rejstříku podléhají také některé dokumenty v incidenčních řízeních. 49 Dle kancelářského řádu žalobu, rozhodnutí, kterým incidenční řízení končí, včetně data nabytí právní moci, opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí, rozhodnutí odvolacího či dovolacího soudu a usnesení o spojení věci ke společnému projednávání zveřejní soud prvního stupně v oddíle C vždy.

50

Tento postup však ne zcela odpovídá ustanovením o doručování v rámci incidenčních řízení. 51 Praxe se však dále ustálila na tom, že pokud předseda senátu rozhodne o tom, že budou v oddíle C zveřejňovány všechny podání účastníků a rozhodnutí soudu, pak tomuto postupu nic nebrání. Musí však být dodrženy ustanovení § 422 a 423 insolvenčního zákona.

2.3.1 Podání a jiné listiny nezveřejňované v insolvenčním rejstříku Ačkoliv elektronický spis, jak již bylo uvedeno výše, kopíruje spis listinný, existují dokumenty, které jsou ze své povahy vyloučeny ze zveřejnění v elektronickém spisu. Výčet dokumentů, které se v elektronickém insolvenčním spise52 nezveřejňují, je uveden v ust. § 423 insolvenčního zákona, dle kterého se do insolvenčního rejstříku nevkládají dokumenty podléhající utajení dle zvláštních právních předpisů. Mimo tyto dokumenty se v insolvenčním rejstříku ex lege nezveřejňují také přílohy přihlášek pohledávek. 53

48

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp.zn. 29 NSČR 54/2011. Ust. § 215c odst. 5 Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy. 50 Tamtéž. 51 Problematice bude dále věnována pozornost v rámci následující kapitoly. 52 Insolvenční rejstřík je složen ze tří částí; elektronický spis představuje insolvenční rejstřík v užším slova smyslu. Pojem insolvenční rejstřík bude nadále používán ve smyslu elektronického spisu. 53 Ust. § 9 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů. 49

25

Novelou insolvenčního zákona účinnou od 1. 1. 2014 přibyl k výše uvedenému ustanovení odstavec druhý, dle kterého se vyjma výše uvedených dokumentů v insolvenčním řízení nezveřejňují po nezbytně nutnou dobu také podání či jiné písemnosti, jejichž okamžité zveřejnění by mařilo účel insolvenčního řízení. Dle důvodové zprávy tato nová právní úprava umožní „na nezbytně nutnou dobu nevložit určité podání do insolvenčního rejstříku, jestliže by okamžité zveřejnění mařilo účel insolvenčního řízení, vzhledem k povaze informací, které předmětné dokumenty obsahují, a které by byly schopny v obchodních stycích vyvolat nežádoucí účinky.“

54

Tato právní úprava se vztahuje zejména k povinnosti insolvenčních soudů nezveřejňovat do rozhodnutí o úpadku seznam majetku, který soudu předloží dlužník, jež není insolvenčním navrhovatelem. 55 Za jeden z účelů této právní úpravy lze nepochybně považovat ochranu dlužníka před šikanózními insolvenčními návrhy. Zveřejnění detailního seznamu majetku dlužníka v případě odmítnutí věřitelského insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost nebo zamítnutí insolvenčního věřitelského návrhu z důvodu, že se dlužník ve stavu úpadku nenachází, by v budoucnu mohlo mít dopad na jeho obchodní vztahy. 56

2.3.2 Znepřístupnění údajů o podateli Jak již bylo několikrát zmíněno, insolvenční řízení je vystavěné na principu široké publicity a dostupnosti veškerých informací o insolvenčním řízení prostřednictvím internetu a insolvenčního rejstříku. Se zveřejňováním dokumentů v elektronickém insolvenčním spise pak v neposlední řadě souvisí také problematika zveřejňování osobních údajů o podateli. Pokud se nejedná o dokumenty uvedené v ust. § 423 insolvenčního zákona, jsou všechny písemnosti došlé soudu i rozhodnutí soudem vydaná zveřejňovány

54

Společná česko-slovenská digitální knihovna. Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2010 – 2013: sněmovní tisk č. 929/0, část č. 1/13, Novela z. – insolvenční zákon. Praha: Parlament České republiky Poslanecká sněmovna. [cit. 2014-03-15]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=929&CT1=0 55 Ust. § 128 odst. 3 insolvenčního zákona. 56 Z důvodové zprávy vyplývá, že daná právní úprava reaguje na nález Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2010, sp.zn. I. ÚS 2451/10.

26

v insolvenčním rejstříku. Tyto dokumenty pak často obsahují osobní údaje o podateli. 57 V praxi se velmi často jedná o čísla účtů, telefonní kontakty, čísla občanských průkazů nebo například informace o osobním a zdravotním stavu podatele, nejčastěji dlužníka. Dále podání mohou obsahovat údaje o jiných fyzických osobách, které nejsou účastníky řízení, přesto však jsou insolvenčním řízením dotčeny, zejména se jedná o jména, příjmení, data narození a rodná čísla rodinných příslušníků dlužníků, zaměstnanců dlužníků či dárců nebo plátců důchodu.58 Zcela jistě není žádoucí, aby veškeré osobní informace o podateli, případně o třetích osobách dotčených insolvenčním řízením, byly zveřejněny v insolvenčním rejstříku. Pouze fyzická osoba však má nástroj k omezení zveřejňování svých osobních údajů. 59 Úpravu zveřejňování údajů o fyzických osobách v insolvenčním rejstříku najdeme v ust. § 422 insolvenčního zákona. Dle odst. 1 tohoto ustanovení může insolvenční soud na žádost fyzické osoby rozhodnout, že některé z osobních údajů této fyzické osoby obsažené v podání nebudou v insolvenčním rejstříku veřejně přístupné. 60 O anonymizaci údajů tedy může požádat kterákoliv fyzická osoba, která příslušné podání učinila, bez ohledu na skutečnost, zda se jedná o dlužníka, věřitele či jinou osobu zúčastněnou na insolvenčním řízení. Podat žádost o anonymizaci příslušných údajů je fyzická osoba oprávněna po celou dobu insolvenčního řízení. Insolvenční soud pak vždy posoudí konkrétní žádost a údaje v insolvenčním rejstříku anonymizuje či rozhodne o nevyhovění této žádosti. Pokud příslušné podání obsahuje také osobní údaje třetích osob, které příslušné podání neučinily, insolvenční

57

Osobním údajem se ve smyslu zákona č. 101/2002 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, rozumí jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu. 58 Například v rámci oddlužení se můžeme setkat s údaji o partnerech, manželech, dětech dlužníka či údaji dárce nebo plátce důchodu. 59 HAVEL, Bohumil. Pár poznámek k insolvenčnímu rejstříku. Zpravodaj Jednoty českých právníků. 2008, roč. 2008, č. 3, s. 38-43. 60

ÚS: Zveřejňování osobních údajů v insolvenčním rejstříku. In: Profipravo.cz [online]. [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: http://profipravo.cz/index.php?page=article&id_category=16&id_article=254835&csum=a99fe207.

27

soud anonymizuje ex offo veškeré osobní údaje vyjma jména a příjmení. 61 I bez návrhu osoby, která učinila příslušné podání, insolvenční soud vždy anonymizuje údaje obsažené v ověřovací doložce pro podpis v případě úředně ověřeného podpisu na příslušném podání, lékařské zprávy a osobní doklady. V souvislosti s nezveřejňováním údajů o podateli v insolvenčním rejstříku v praxi vyvstala otázka, zda široká míra zveřejňování údajů v insolvenčním rejstříku není v rozporu se základním právem na soukromí a rodinný život,62 a současně otázka, zda zákon předjímá formu rozhodnutí soudu o nezveřejnění údajů o podateli. Na obě otázky přinesl odpověď nález Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2010, sp.zn. I. ÚS 2451/10. V insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 34 INS 3551/201063 reagoval dlužník na výzvu soudu, aby se vyjádřil k insolvenčnímu návrhu podanému věřitelem a současně doložil seznam majetku, seznam závazků a seznam svých zaměstnanců. Dlužník se na výzvu soudu řádně vyjádřil, doložil soudem požadované seznamy a zároveň k podání připojil žádost, aby insolvenční soud doložené seznamy nezveřejňoval v insolvenčním rejstříku. Svou žádost odůvodnil skutečností, že zveřejnění úplných informací o skladbě svého majetku považuje za nepřiměřený zásah do svého soukromí. Insolvenční soud žádosti dlužníka o anonymizaci údajů nevyhověl a o svém postupu v řízení (zveřejnění všech údajů obsažených v podání) vyrozuměl dlužníka přípisem. Proti tomuto postupu podal dlužník ústavní stížnost. Ústavní soud se primárně vyjádřil k formě rozhodnutí o anonymizaci údajů podatele. Ve výše uvedeném případě o žádosti podatele nebylo rozhodnuto insolvenčním soudem, toliko byl vedoucí kanceláře podateli zaslán přípis, kterým byl vyrozuměn, že jeho žádosti se nevyhovuje a veškeré údaje obsažené v podání byly

61

KOZÁK, Jan a kol. Insolvenční zákon a předpisy související: Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení : komentář. 1 vyd. Praha : ASPI, 2008, xxii, 903 s. ISBN 9788073573751. 62 Čl. 10 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Listina základních práv a svobod). 63 Insolvenční řízení na majetek dlužníka Ing. Jiřího Stoklasy vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 34 INS 3551/2010, dostupné zde: www.justice.cz.

28

zveřejněny. Insolvenční soud při posuzování žádosti podatele vycházel z premisy, že ust. § 422 insolvenčního zákona soudu neukládá o žádosti fyzické osoby vydat písemné rozhodnutí. Insolvenční soud pouze fakticky zveřejní buď anonymizované, nebo neanonymizované podání. K dané věci ústavní soud uvedl, že ústavně konformní interpretací ust. § 422 je potřeba dospět k závěru o nutnosti vydat rozhodnutí o žádosti dle § 422 odst. 1 insolvenčního zákona v písemné formě a takové rozhodnutí náležitě a přesvědčivě odůvodnit. Své rozhodnutí ústavní soud odůvodnil zejména tím, že ze zákazu libovůle orgánů veřejné moci, požadavku zákonnosti činnosti orgánů veřejné moci a z principu právního státu vyplývá zásadně imperativ přijaté rozhodnutí odůvodnit. Tomuto imperativu Krajský soud v Ostravě nedostál, když své zamítavé stanovisko vyjádřil toliko tím, že údaje o podateli zveřejnil v insolvenčním rejstříku a o zveřejnění jej vyrozuměl přípisem. Tento postup soudu pak ústavní soud kvalifikoval jako porušení práva na spravedlivý proces.64 Ústavní soud tak svým rozhodnutím postavil najisto, že insolvenční soudy jsou o zamítnutí žádosti podatele dle ust. § 422 insolvenčního zákona povinny rozhodnout usnesením, které se odůvodňuje. Přesto se však nadále jedná o usnesení, které je vydáváno v rámci dohlédací činnosti soudu a odvolání proti němu není přípustné. 65 K samotnému „rozhodnutí“ soudu o anonymizaci údajů o dlužníkovi se však ústavní soud přímo nevyjádřil a tuto otázku přenechal k řešení krajskému soudu v rámci odůvodnění rozhodnutí o anonymizaci údajů. V rámci obiter dictum však ústavní soud uvedl, že insolvenční soud postupoval správně, pokud uvedl, že před vyhověním či nevyhověním žádosti dlužníka je potřeba provést test proporcionality vzhledem ke střetu práva na efektivní soudní proces a práva na ochranu soukromí. Současně ústavní soud uvedl, že v rámci testu proporcionality nebude postačovat argument, že zveřejnění seznamu majetku je naprosto zásadní informací pro insolvenční věřitele, a to zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že seznam majetku

64

Nález Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2010, sp.zn. I. ÚS 2451/10. Dle ust. § 91 insolvenčního zákona proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti není odvolání přípustné. 65

29

dlužníka je zveřejňován v rámci insolvenčního rejstříku, do kterého mají přístup všichni uživatelé internetu, tedy nejen věřitelé.66 Insolvenční soud tedy v každém jednotlivém případě bude muset posoudit žádost podatele a zhodnotit, zda by zveřejněním daných údajů mohlo dojít k zásahu do soukromí podatele, či zda se jedná o údaje, které jsou podstatné pro průběh insolvenčního řízení a jsou nepostradatelné pro věřitele dlužníka. Částečné promítnutí výše uvedeného judikátu ústavního soudu lze spatřovat i v novelizovaném ustanovení § 128 odst. 3 insolvenčního zákona67. V případě, že byl insolvenční návrh podán věřitelem dlužníka, může insolvenční soud dlužníka vyzvat, aby soudu předložil seznamy závazků, zaměstnanců a majetku. V případě, že dlužník tuto povinnost splní a seznamy doloží, seznam majetku dlužníka se zveřejní až po té, kdy bude rozhodnuto o jeho úpadku. Dle důvodové zprávy se jeví jako vhodné, nezveřejňovat majetkové poměry dlužníka, dokud není zřejmé, že se skutečně nachází v úpadku.68 Pokud Ústavní soud ve svém rozhodnutí uvedl, že insolvenční soud o zamítnutí návrhu podatele o anonymizaci údajů rozhoduje vždy usnesením, které musí být odůvodněno, pak tím stanovil také okruh osob, které jsou oprávněny toto rozhodnutí vydat. O anonymizaci údajů v podání rozhoduje soudce či jím pověřený asistent, vyšší soudní úředník či justiční čekatel.

2.4 Vyškrtnutí dlužníka ze seznamu dlužníků Údaje o dlužníkovi a informace o průběhu insolvenčního řízení však nejsou přístupné „navždy“. Po uplynutí 5 let po skončení insolvenčního řízení insolvenční soud vyškrtne dlužníka ze seznamu dlužníků a tím i znepřístupní informace obsažené v elektronickém spisu. V případě, že byl insolvenční návrh odmítnut pro vady nebo

66

Nález Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2010, sp.zn. I. ÚS 2451/10. Ust. § 128 odst. 3 insolvenčního zákona ve znění zákona č. 294/2013 Sb., který nabyl účinnosti 1. 1. 2014. 68 Společná česko-slovenská digitální knihovna. Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2010 – 2013: sněmovní tisk č. 929/0, část č. 1/13, Novela z. – insolvenční zákon. Praha: Parlament České republiky Poslanecká sněmovna. [cit. 2014-03-15]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=929&CT1=0. 67

30

pro zjevnou bezdůvodnost, řízení bylo zastaveno pro nedostatek podmínek nebo bylo rozhodnuto o zamítnutí insolvenčního návrhu z důvodu, že dlužník není v úpadku, může dlužník po uplynutí lhůty 3 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí požádat o vyškrtnutí ze seznamu dlužníků. Insolvenční soud jej vyškrtne do 15 dnů ode dne doručení této žádosti. Pokud dlužník o vyškrtnutí ze seznamu dlužníků nepožádá, pak soud vyškrtne dlužníka ze seznamu dlužníků po uplynutí 5 let od skončení insolvenčního řízení ex offo. Insolvenční zákon opět výslovně nestanoví, zda je potřeba vydat rozhodnutí o zamítnutí či odmítnutí žádosti o znepřístupnění údajů v seznamu dlužníka v případě, že je podána osobou, která k tomu není oprávněna (tj. jinou osobou než dlužníkem), nebo ji podal dlužník, jehož řízení však nebylo skončeno dle ust. § 142 odst. 1 písm. a) až c) insolvenčního zákona. Informovat osobu, jež požádala o vyškrtnutí údajů ze seznamu dlužníka, o tom, že se k jejímu podání nepřihlíží, by nepochybně bylo možné přípisem. Rozhodnutí ve formě usnesení se však jeví jako vhodnější způsob, a to zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že insolvenční zákon rozhodnutí usnesením před vyrozuměním přípisem preferuje. Ať již ve věci rozhodnutí dle ust. § 422 insolvenčního zákona, nebo například rozhodnutí o tom, že se k insolvenčnímu návrhu nepřihlíží pro absenci úředně ověřeného podpisu. Do 31. 12. 2013 insolvenční soudy v případě, že jim bylo doručeno podání, které nebylo schopno zahájit insolvenční řízení, vyrozuměly podatele o tom, že se k jeho podání nepřihlíží, toliko přípisem. Účinností novely č. 294/2013 Sb., již insolvenční zákon předepisuje rozhodnutí o tomto návrhu kvalifikovanou formou v podobě usnesení. I v tomto případě se tedy jeví vhodnějším řešením rozhodnout o nevyhovění žádosti dle ust. § 425 insolvenčního zákona usnesením. Současně je pak tento postup v souladu s požadavkem, aby rozhodnutí soudů byla řádně odůvodněna.

31

3 Doručování v insolvenčním řízení Druhou oblastí insolvenčního řízení, kde se velmi výrazně projevuje elektronizace řízení je doručování. Insolvenční řízení kombinuje klasické doručování dle občanského soudního řádu a doručování zveřejněním v insolvenčním rejstříku. 69

3.1 Doručování v insolvenčním řízení Za primární způsob doručení se v insolvenčním řízení považuje zveřejnění doručované písemnosti v insolvenčním rejstříku.70 Do nabytí účinnosti novely insolvenčního zákona se současně se zveřejněním v insolvenčním rejstříku písemnost vyvěšovala na úřední desce a elektronické úřední desce soudu. Od 1. 1. 2014 je pak doručování v insolvenčním řízení zjednodušeno na prosté zveřejnění doručované písemnosti

v insolvenčním

rejstříku.

Okamžikem

zveřejnění

písemnosti

v insolvenčním rejstříku, tedy dnem, hodinou a minutou, se písemnost považuje za doručenou. Okamžik zveřejnění se vyznačuje na originálu usnesení, který je založen v listinném spisu, a současně je uveden i v insolvenčním rejstříku. Vedle doručení zveřejněním v insolvenčním rejstříku je v ust. § 75 insolvenčního zákona upraveno doručení zvláštním způsobem. O zvláštní způsob doručení se jedná tehdy, jestliže insolvenční zákon ukládá, aby rozhodnutí soudu bylo doručeno vedle zveřejnění v insolvenčním rejstříku také zvlášť nebo do vlastních rukou, a to způsobem dle občanského soudního řádu. Není-li v insolvenčním zákoně uvedeno jinak, doručuje se zvlášť vždy dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru71 nebo zástupci věřitelů. Zvlášť se také doručuje osobě, která má v řízení něco osobně vykonat, nebo o jejíchž právech a povinnostech se rozhoduje. Okruh osob, kterým se

69

Elektronický spis a seznam dlužníků jsou dvě vzájemně provázané databáze, které jsou v praxi považovány za insolvenční rejstřík v užším slova smyslu. Nadále v práci tento pojem v této souvislosti používán. 70 Insolvenční zákon: Doručování v insolvenčním řízení. MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Insolvenční zákon [online]. [cit. 2014-04-13]. Dostupné z: http://insolvencni-zakon.justice.cz/obecneinformace/dluznik/dorucovani-v-insolvencnim-rizeni.html. 71 Dle ust. § 79 insolvenčního zákona se písemnost určená věřitelskému výboru doručuje vždy jejímu předsedovi. Nezvolí-li si věřitelský výbor svého předsedu, pak se písemnosti doručují všem jeho členům.

32

doručuje zvlášť, je tedy poměrně úzký a většině účastníků řízení (zejména věřitelům) je tak doručováno pouze zveřejněním písemnosti v insolvenčním rejstříku. V případě, že se písemnosti doručují zvlášť, nemá tato skutečnost vliv na okamžik doručení. Písemnost se vždy považuje za doručenou okamžikem jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku.72 Pokud však dle doručovaného rozhodnutí běží adresátovi lhůta k podání opravného prostředku nebo k tomu, aby v řízení něco vykonal, pak se počátek běhu této lhůty počítá od okamžiku, kdy bylo adresátovi rozhodnutí zvláštním způsobem doručeno. Pokud je tedy dlužníkovi doručováno usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu, pak se za okamžik doručení považuje okamžik zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku. Lhůta pro podání odvolání však dlužníku běží teprve od okamžiku, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno zvlášť. Okamžik doručení rozhodnutí insolvenčního soudu má také vliv na právní moc doručovaného rozhodnutí. Ve výše uvedeném případě by rozhodnutí soudu prvního stupně nabylo právní moci uplynutím 15ti dnů od okamžiku, kdy bylo rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu doručeno dlužníkovi zvlášť (za předpokladu, že by nebyl podán opravný prostředek). Naopak, pokud by dlužník opravný prostředek podal a odvolacím soudem by bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, pak by prvostupňové i druhostupňové rozhodnutí nabylo právní moci okamžikem, kdy by rozhodnutí o odvolání bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku. Proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustný řádný opravný prostředek a dlužníkovi tedy neběží žádná lhůta.73 Doručení zvláštním způsobem tak na okamžik nabytí právní moci nemá vliv. V praxi se můžeme setkat s otázkou, jaká je vazba mezi doručením a vzdáním se práva na odvolání. Zejména u dlužnických insolvenčních návrhů spojených s návrhy na povolení oddlužení se soudní praxe setkává s jevem, kdy je insolvenční

72

Dle ust. § 74 insolvenčního zákona. Proti některým rozhodnutím odvolacího soudu může být přípustné dovolání. To však vždy směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu a možnost podat dovolání nemá vliv na nabytí právní moci rozhodnutí. Lhůta pro podání dovolání však začne dlužníkovi běžet až od okamžiku, kdy mu bylo rozhodnutí o odvolání doručeno zvláštním způsobem. 73

33

návrh odmítnut pro vady, dlužník se ihned po té, co je usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu zveřejněno v insolvenčním rejstříku, vzdá práva na podání odvolání a současně s tím podá nový insolvenční návrh. Je zde v tomto případě, kdy ještě nebylo dlužníku usnesení doručeno zvlášť, překážka věci zahájené? Dle občanského soudního řádu se lze vzdát práva na odvolání od okamžiku vydání rozhodnutí do skončení běhu lhůty pro podání odvolání. 74 Okamžikem, kdy vzdání se práva na odvolání dojde soudu, nabývá rozhodnutí právní moci. Pokud se však účastník vzdá práva na odvolání ještě před tím, než je mu písemné rozhodnutí doručeno, pak vzdání se práva na odvolání nabývá účinku až okamžikem doručení předmětného rozhodnutí; týmž okamžikem nabývá rozhodnutí právní moci. 75 Za okamžik doručení se však v insolvenčním řízení považuje zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Od doručení zvlášť běží účastníku pouze lhůta k podání opravného prostředku. Na rozdíl od klasického civilního řízení, kdy tyto okamžiky spadají v jedno, se v insolvenčním řízení rozcházejí. S ohledem na ust. § 74 a 75 insolvenčního zákona zastávám názor, že jakékoliv usnesení je považováno za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku i v případě, že se účastníku doručuje zvláštním způsobem. Doručení zvláštním způsobem je podstatné pro běh lhůty k podání opravných prostředků nebo lhůty k plnění. Účastník řízení se tedy může vzdát práva na podání odvolání od okamžiku vydání rozhodnutí, resp. zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, kdy se rozhodnutí považuje za doručené, až do skončení běhu lhůty pro podání odvolání. Okamžikem, kdy je vzdání se práva na podání odvolání doručeno soudu, nabývá rozhodnutí právní moci. Pokud je vzdání se práva na odvolání učiněno např. při jednání, tedy dříve, než je samotné rozhodnutí zveřejněno v insolvenčním rejstříku, pak je toto vzdání se účinné až okamžikem zveřejnění daného rozhodnutí. Pokud však účastník tento dispozitivní úkon učiní po zveřejnění daného usnesení v insolvenčním rejstříku, nastávají účinky spojené s tímto úkonem ihned; doručení zvláštním způsobem na tuto skutečnost nemá vliv. Pokud se tedy dlužník vzdá práva na podání odvolání ihned po zveřejnění usnesení

74

Ust. § 207 odst. 1 občanského soudního řádu. JIRSA, Jaromír a kol. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář : podle stavu k 31.7.2013 [online]. Vyd. 1. (elektronické). Praha: Havlíček Brain Team, 2013, 1 DVD-ROM [cit. 2014-05-04]. ISBN 97880871094103. Dostupné z: ASPI. 75

34

o odmítnutí insolvenčního návrhu a následně podá nový insolvenční návrh, není zde překážka věci zahájené. 76 Doručování

v insolvenčním

řízení

je

tedy

kombinací

zveřejnění

v insolvenčním rejstříku, kterým se doručuje vždy, a doručením zvlášť, kdy zvlášť se doručuje tehdy, stanoví-li to zákon nebo předseda senátu. Jako průkaz doručení však vždy slouží zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku.77 V případě, že se to jeví jako účelné, je možné vyjma doručení zveřejněním v insolvenčním rejstříku, zveřejnit doručovanou písemnost také prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků nebo vyvěšením na úřední desce soudu. O zveřejňování písemností prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků rozhoduje soud v rámci rozhodnutí o úpadku či samostatným usnesením kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení. Usnesení musí obsahovat označení hromadných sdělovacích prostředků, ať již televize, rozhlasu nebo denního tisku, v rámci kterých budou rozhodnutí zveřejňována. Uzná-li to soud za vhodné, může rozsah sdělovacích prostředků kdykoliv změnit či zveřejňování rozhodnutí tímto způsobem usnesením ukončit.78 Tímto postupem však nedochází k doručení písemnosti. Zejména zveřejnění ve sdělovacích prostředcích zde plní toliko informační funkci v případě, že je v insolvenčním řízení velké množství věřitelů, nikoliv funkci doručovací. 79 Tomu odpovídá i skutečnost, že zveřejňované usnesení nemusí obsahovat odůvodnění, byť jej jinak písemné vyhotovení obsahuje. I zde platí, že písemnost je doručena okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

3.2 Doručování zvlášť nebo do vlastních rukou Tam, kde nestačí doručení pouze zveřejněním v insolvenčním rejstříku, ale usnesení soudu je potřeba doručit zvlášť nebo do vlastních rukou, postupuje

76

Srov. např. postup soudu v insolvenčních řízeních na majetek dlužníka Patrika Jaroše, vedených u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 29 INS 18369/2012 a KSBR 29 INS 20756/2012. 77 Dle ust. § 74 insolvenčního zákona a § 50f občanského soudního řádu. 78 Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 1. 2013, sp.zn. 2 VSOL 701/2012. 79 KOZÁK, Jan a kol. Insolvenční zákon a předpisy související: Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení : komentář. 1 vyd. Praha : ASPI, 2008, xxii, 903 s. ISBN 9788073573751.

35

insolvenční soud při doručování písemností dle občanského soudního řádu, pokud insolvenční zákon nestanoví jinak. Doručování v občanském soudním řádu je pak upraveno v ust. § 45 a následujících. Z ustanovení § 45 občanského soudního řádu vyplývá, že soud doručuje písemnost nejdříve krátkou cestou, tedy při jednání nebo při jiném úkonu soudu. Pokud doručení tímto způsobem není možné, doručuje soud písemnost do datové schránky adresáta nebo na emailovou adresu. Pokud se písemnost nepodaří doručit ani jedním ze způsobů elektronické komunikace, pak teprve soud doručuje písemnost prostřednictvím doručujícího orgánu nebo účastníka řízení. 80 Do současné právní úpravy se tedy promítá zásada ekonomie řízení. Za primární způsob doručení se považuje doručení krátkou cestou. Soud doručuje písemnosti sám při jednání nebo při jakémkoliv jiném úkonu, kdy se dostane do kontaktu s účastníkem. S doručením krátkou cestou má soud spojeny nejnižší náklady a zároveň je zajištěno, že písemnost je adresátu fakticky doručena, a tedy není potřeba přistupovat k náhradnímu doručení. Současně je zřejmé, že účastník řízení měl faktickou možnost se s písemností seznámit, což u ostatních způsobů doručení nemusí díky fikci doručení vždy nastat. Pokud tento způsob doručení není možný, pak soud přistupuje k doručení do datové schránky případně emailem. Zde se pak v rámci doručování projevuje elektronizace řízení, jejímž cílem je snížit náklady řízení, zrychlit jej a zajistit efektivnější doručování prostřednictvím současných metod komunikace. Pokud ani tyto způsoby doručení nejsou možné, teprve poté soud přistupuje k tradičnímu způsobu doručení písemnosti doručujícím orgánem (nejčastěji provozovatelem poštovních služeb). Tento způsob je však možné považovat za nejvíce ekonomicky nákladný a v případě, že se adresátu nedaří doručit, také jako nejvíce zdlouhavý.

3.2.1 Doručení do datové schránky Pokud se adresátovi nepodaří písemnost doručit krátkou cestou, postupuje soud dle ust. § 45 odst. 2 občanského soudního řádu a doručuje písemnost adresátovi

80

LAVICKÝ, Petr. Souhrnný pohled na tzv. souhrnnou novelu občanského soudního řádu. Brno: Masarykova univerzita, 2009. [cit. 14. 4. 2014]. Dostupné z: www.is.muni.cz.

36

do jím užívané datové schránky. Právní úprava doručování do datových schránek však není upravena v občanském soudním řádu, ale v zákoně č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. Datovou schránkou se rozumí elektronické úložiště, které je určeno k doručování písemností orgánů veřejné moci, provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci, dodávání dokumentů fyzických osob, podnikajících fyzických osob a právnických

osob.

Datová

schránka

je

zřizována

Ministerstvem

vnitra

a provozovatelem je Česká pošta, s.p. Přístup do datových schránek pak její „majitelé“ mají zajištěn prostřednictvím internetu.81 Dalo by se tedy zjednodušeně říci, že se jedná o obdobu emailové schránky, která slouží ke komunikaci mezi orgány veřejné moci navzájem a orgány veřejné moci a fyzickými a právnickými osobami resp. fyzickými a právnickými osobami navzájem. Ačkoliv se srovnání emailové a datové schránky nabízí, nelze je považovat za stejné nástroje. Emailová schránka stejně jako datová slouží ke komunikaci mezi osobami prostřednictvím internetu. Může sloužit jak ke komunikaci soukromé, tak úřední. 82 Komunikace se uskutečňuje odesíláním a přijímáním emailových zpráv, kdy samotná zpráva může obsahovat vlastní text a dále lze k emailu připojit přílohy. Ke stejné komunikaci slouží také datová zpráva, do té však nelze vložit vlastní text, tj. vytvořit „tělo“ zprávy. Veškeré sdělení je potřeba připojit jako přílohu datové zprávy. V praxi se můžeme setkat se zjednodušenou definicí, která uvádí, že datová zpráva by v listinné podobě představovala poštovní obálku, která dále obsahuje vložené dokumenty.83 O přílohách emailu a datové zprávy a jejich podpisu pak bude blíže pojednáno v další kapitole.

81

HENDRYCH, Dušan a kol.. Právnický slovník. 3. podstatně rozš. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xxii, 1459 s. ISBN 9788074000591. 82 Úřední komunikací se zde rozumí komunikací s orgány veřejné moci, zejména soudy, správními orgány aj. 83 PODDANÝ, Jan. Příjem a doručování elektronických dokumentů v soudní praxi: přednáška. 1. 11. 2012. Dostupné z: http://www.jacz.cz/.

37

Co se týče uživatelů datových schránek, můžeme rozlišovat uživatele, kterým je datová schránka zřizována ze zákona bez ohledu na vůli či přání uživatele, a uživatele, kterým je datová schránka zřizována na jejich žádost. Obligatorně je datová schránka zřizována orgánům veřejné moci, notářům, soudním exekutorům, insolvenčním správcům, daňovým poradcům, advokátům, uzemním samosprávným celkům a všem právnickým osobám zřízeným zákonem a právnickým osobám zapsaným v obchodním rejstříku. 84 Ostatním, tedy zejména fyzickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám zřídí Ministerstvo vnitra datovou schránku na jejich žádost. U osob, které mají datovou schránku zřízenou ze zákona, nelze požádat provozovatele o její znepřístupnění. Naopak osoby, které si nechaly zřídit datovou schránku dobrovolně, mohou požádat o její znepřístupnění a využít jiné způsoby komunikace s orgány veřejné moci. Znepřístupněním datové schránky však sama schránka nezaniká, pouze ji nelze v daný okamžik využívat k odesílání a přijímání písemností. Osoby, na jejichž žádost byla datová schránka znepřístupněna, mají možnost opětovně o její zpřístupnění požádat. Ke zrušení datové schránky pak v případě fyzické osoby dochází smrtí, prohlášením za mrtvého, omezením svéprávnosti či omezením osobní svobody, v případě podnikající fyzické osoby okamžikem jejího výmazu z živnostenského rejstříku, u právnické osoby okamžikem jejího výmazu z veřejného rejstříku, u orgánů státní moci dnem jejich zrušení a u advokátů, notářů a dalších subjektů dnem zániku jejich funkce. 85 Není vyloučeno, aby jedna osoba měla zřízeno více datových schránek, v praxi se však s tímto jevem setkáme výhradně u osob fyzických. Není vyloučeno, aby advokát měl vyjma své profesní datové schránky zřízenou také datovou schránku insolvenčního správce, pokud tuto činnost vykonává, a současně zřízenou datovou schránku jako fyzická osoba pro soukromé účely. Současná praxe se ustálila na

84

KORBEL, František; PRUDÍKOVÁ, Dana. Změny v systému doručování po 1. červenci 2009. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Praha: C. H. Beck, 2009, roč. 2009, č. 17. 85 Znepřístupnění datové schránky. In: Datové schránky: informace o datových schránkách [online]. 2010-2014. [cit. 2014-04-16]. Dostupné z: http://www.datoveschranky.eu/info-o-datovychschrankach/pravni-teorie-a-zajimavosti/znepristupneni-datove-schranky

38

závěru, že i orgány veřejné moci mohou mít tam, kde je to účelné, zřízeno více datových schránek, zejména u jednotlivých organizačních složek.86 Doručování písemností prostřednictvím datových schránek by se dalo zjednodušeně shrnout následovně: nepodaří-li se orgánům veřejné moci doručit písemnost krátkou cestou, doručují ji vždy do datové schránky adresáta. Teprve pokud se nepodaří adresátovi do datové schránky doručit, přistoupí orgán veřejné moci k doručování dalšími způsoby. Naopak ostatní, tj. fyzické osoby, podnikající fyzické osoby a právnické osoby si mohou vybrat, zda s orgány veřejné moci budou komunikovat prostřednictvím datové schránky, či jinak, tedy nejčastěji emailem, či písemnost zašlou tradičně poštou. Doručuje-li účastník řízení své podání soudu prostřednictvím datové schránky, pak je toto podání soudu doručeno okamžikem, kdy bylo do datové schránky skutečně dodáno. Naopak, doručuje-li soud účastníkům řízení, pak se datová zpráva považuje za doručenou okamžikem, kdy se uživatel datové schránky do této schránky přihlásil. V daném případě se tedy okamžik dodání a doručení písemnosti liší. Samozřejmě pokud se nejedná o účastníka, který je současně orgánem veřejné moci, tomu by bylo doručeno podání shodně jako soudu, tedy okamžikem dodání zprávy do datové schránky. S doručováním do datových schránek souvisí také otázka způsobu doručení a fikce doručení. Stejně jako v rámci listinné korespondence, tak v rámci té elektronické, můžeme rozlišovat doručení do vlastních rukou s možností náhradního doručení a doručení do vlastních rukou s vyloučením náhradního doručení. Postup při prostém doručení je v elektronické podobě shodný s doručením do vlastních rukou. Písemnost je adresátovi doručena v okamžiku, kdy se osoba, která je oprávněná k přístupu do datové schránky, přihlásí. Neučiní-li tak ve lhůtě 10 dnů od ode dne, kdy byla datová zpráva do datové schránky dodána, pak 10. dnem nastává fikce doručení. 87 Písemnost se považuje za doručenou i v případě, že se s ní adresát objektivně neseznámil. V případě, že se však jedná o písemnost, u

86

KORBEL, František; PRUDÍKOVÁ, Dana. Změny v systému doručování po 1. červenci 2009. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Praha: C. H. Beck, 2009, roč. 2009, č. 17. 87 ŠÍNOVÁ, Renáta. Doručování v civilním soudním řízení. Vyd. 1. Praha: Leges, 2009, 143 s. ISBN 9788087212202.

39

které je náhradní doručení vyloučeno ze zákona či náhradní doručení vyloučil předseda senátu, tak ani uplynutím 10ti dnů od dodání zprávy do datové schránky adresáta k jejímu doručení nedochází. 88 Na této situaci nemůže nic změnit ani to, že by si adresát písemnost např. po uplynutí 15ti dnů vyzvedl. Písemnost se i nadále považuje

za

nedoručenou.89

V insolvenčním

zákoně

se

však

nesetkáme

s rozhodnutími soudu, u kterých by bylo vyloučeno náhradní doručení ex lege, vyjma některých rozhodnutí v incidenčních sporech.90 Shodně jako s klasickým způsobem doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb se i v případě doručení do datové schránky může adresát domáhat vyslovení neúčinnosti doručení dle ust. § 50d občanského soudního řádu. Na návrh účastníka řízení, kterému bylo doručováno, může soud rozhodnout o tom, že doručení není účinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl s obsahem písemnosti z omluvitelných důvodů seznámit. V rámci insolvenčního řízení však aplikace § 50d občanského soudního řádu nebude mít uplatnění. Dle ust. § 74 insolvenčního zákona je okamžikem doručení okamžik zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku. Je-li písemnost v insolvenčním rejstříku řádně zveřejněna, pak se účastníci řízení nemohou dovolat neúčinnosti doručení. Pokud je však účastníkům řízení ze zákona doručováno zvlášť rozhodnutí, dle kterého mají ve stanovené lhůtě něco učinit, či jim dle něj běží lhůta k podání opravného prostředku, nepochybně mohou o neúčinnost doručení požádat. Lze však předpokládat, že insolvenční soud takové žádosti nevyhoví, pokud účastník současně neuvede omluvitelné důvody, pro které se nemohl s doručovanou písemností seznámit ani prostřednictvím insolvenčního rejstříku. S ohledem na to, že je zde možnost, aby jeden subjekt měl více datových schránek, je nasnadě otázka, zda lze za řádné doručení považovat situaci, kdy je

88

Ust. § 17 odst. 4 věta za středníkem zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. 89 Rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2013, sp.zn. 216 EC 112/2012. V dané věci byl žalovanému do jím užívané datové schránky doručován elektronický platební rozkaz. Žalovaný si platební rozkaz nevyzvedl ve lhůtě 10 dní od jeho doručení do datové schránky, ale až po uplynutí této lhůty. Následně podaný odpor byl předsedou senátu odmítnut, neboť v důsledku toho, že odpor nebyl řádně doručen, nebyl žalovaný osobou k podání odporu oprávněnou. 90 Do nabytí účinnosti novely č. 7/2009 Sb., nepřicházelo v insolvenčním řízení ani doručování kvalifikované výzvy k vyjádření dle § 114b občanského soudního řádu, neboť dle ust. § 118b byla koncentrace řízení v incidenčních sporech v rámci insolvenčního řízení vyloučena.

40

písemnost doručena do datové schrány advokáta, ačkoliv byla určena insolvenčnímu správci (a přitom se jedná o tutéž fyzickou osobu). V případě, že by insolvenční soud písemnost adresovanou insolvenčnímu správci doručil do datové schránky advokáta, pak by se jednalo o vadné doručení a účinky spojené s doručovanou písemností by nenastaly, zejména by nepočaly běžet lhůty k plnění nebo podání opravného prostředku. Náhradní doručení by bylo vyloučeno. Teorie a praxe se však již ustálily na závěru, že účinky spojené s doručovanou písemností nastanou v případě, kdy se adresát s jejím obsahem prokazatelně seznámil. 91 Za prokazatelné seznámení pak lze považovat situaci, kdy adresát elektronickou formou potvrdí doručení písemnosti či jakkoliv jinak na ni reaguje. Pokud insolvenční soud doručuje písemnost do špatné datové schránky, ale písemnost je řádně zveřejněna v insolvenčním rejstříku a adresát na její obsah včas reaguje, není možné se následně dovolávat neúčinnosti doručení zvláštním způsobem do datové schránky. 92 V insolvenčním řízení je však dovolání se neúčinnosti doručení do datové schránky z důvodu, že bylo doručováno do jiné datové schránky adresáta, nutno posuzovat ve vztahu k ust. § 74 insolvenčního zákona. Dle tohoto ustanovení se za okamžik doručení považuje okamžik zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku. Pokud je ze zákona doručováno některým účastníkům řízení zvlášť, pak doručení zvlášť má vliv pouze na počátek běhu lhůt v případě, že má účastník v soudem stanovené lhůtě něco vykonat nebo mu běží lhůta pro podání opravného prostředku. Pokud by nebylo řádně doručeno zvláštním způsobem, pak se písemnost považuje i nadále za doručenou okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, lhůta pro splnění povinností však účastníku řízení nepočne běžet. Počátek běhu lhůty se bude vázat až na okamžik, kdy bude písemnost zvláštním způsobem adresátu řádně doručena. Ve vztahu k předchozímu odstavci lze jednoduše shrnout, že pokud nedojde k řádnému doručení písemnosti do adresátem užívané datové schránky, pak lhůta pro splnění povinnosti nebo podání opravného prostředku nepočne běžet.

91

MATES, Pavel. Doručování do datových schránek. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Praha: C. H. Beck, 2013, roč. 2013, č. 13-14. 92 Dle ust. § 74 insolvenčního zákona se písemnost považuje za doručenou okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

41

Pokud však adresát reaguje, danou povinnost ve lhůtě splní, odmítne ji splnit, podá opravný prostředek či se jej naopak vzdá, je zřejmé, že se s obsahem písemnosti seznámil. V tomto okamžiku se již nelze dovolat vadného doručení této písemnosti a s tímto odůvodněním odvolat učiněný právní úkon. Současně již ze strany soudu není potřeba, aby byla písemnost opětovně doručována, pokud o to účastník nepožádá, a to zejména s ohledem na procesní ekonomii. K řádnému doručení písemností se také váže situace, kdy soud nedodrží pořadí způsobu doručování tak, jak je stanoveno v občanském soudním řádu. V praxi jde nečastěji o situaci, kdy je písemnost soudu místo do datové schránky adresáta doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na jím uvedenou adresu pro doručování. I k této situaci se již vytvořila konstantní judikatura, jejíž závěry jsou shodné jako v případě doručení do „nesprávné“ datové schránky. Pokud soud doručuje adresátovi prostřednictvím provozovatele poštovních služeb namísto prostřednictvím datové schránky, pak se jedná o nesprávné doručení, jelikož soud nedodržel zákonem stanovený postup doručování. Pokud se však adresát prokazatelně seznámí s doručovanou písemností, tak se zásilka považuje za doručenou. Při nesprávném způsobu doručení je však vyloučeno náhradní doručení a nelze tedy písemnost doručit fikcí. 93 V neposlední řadě je vhodné také zmínit skutečnost, že do datové, stejně jako emailové schránky, se písemnost doručuje, umožňuje-li to její povaha. Tedy jedná-li se o písemnost soudu vydanou v elektronické podobě tam, kde je veden elektronický spis, nebo umožňuje-li povaha písemnosti v listinném spise její konverzi do elektronické podoby. Odesílanou písemnost opatří předseda senátu elektronickým podpisem nebo je opatřena elektronickou značkou soudu a odpovídá stejnopisu rozhodnutí.94 V praxi se jen minimálně setkáme s písemnostmi soudu, u nichž by byla vyloučena možnost jejich doručení elektronicky. U rozhodnutí insolvenčních soudů pak tyto písemnosti nejsou vůbec, jelikož insolvenční řízení je charakteristické

93

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2011, sp.zn. 8 As 31/2011. ŠÍNOVÁ, Renáta. Doručování v civilním soudním řízení. Vyd. 1. Praha: Leges, 2009, 143 s. ISBN 9788087212202. 94

42

tím, že spis je veden jak v listinné, tak v elektronické podobě. Každé vydané rozhodnutí tedy má svou elektronickou podobu a v okamžiku, kdy je zveřejněno v insolvenčním rejstříku, jej lze doručit adresátovi v elektronické podobě datovou schránkou či emailem. Je-li písemnost doručována insolvenčnímu správci, pak insolvenční zákon v ust. § 77 ukládá soudu doručovat písemnost vždy do datové schránky insolvenčního správce. Nemá-li insolvenční správce datovou schránku, pak se písemnost doručuje emailem či prostřednictvím doručujícího orgánu na adresu sídla insolvenčního správce uvedeného v seznamu insolvenčních správců, neuvede-li správce odlišnou adresu pro doručování. Vzhledem ke skutečnosti, že úprava doručování v insolvenčním řízení není kompletní a tam, kde není jiná úprava, postupuje insolvenční soud při doručování dle občanského soudního řádu, může se ust. § 77 jevit jako nadbytečné. Nepochybně z daného ustanovení nevyplývá, že by nebylo možné insolvenčnímu správci doručit písemnost krátkou cestou. Daný postup by byl zcela v rozporu se zásadami insolvenčního a občanského soudního řízení. Pokud se insolvenčnímu správci nepodaří doručit krátkou cestou, pak insolvenční soud doručuje písemnost do jeho datové schránky. Tato skutečnost vyplývá shodně jak z ust. § 77 insolvenčního zákona, tak z ust. § 45 odst. 2 občanského soudního řádu. Pokud je písemnost doručována insolvenčnímu správci, tak se pak podle insolvenčního zákona stejně jako podle občanského soudního řádu písemnost doručuje do datové schránky insolvenčního správce, nikoliv do datové schránky, kterou insolvenční správce užívá jako fyzická osoba, podnikající fyzická osoba či advokát. Další postup doručení v případě neexistence datové schránky insolvenčního správce je opět v obou předpisech upraven stejně. Pokud by se tedy insolvenční soud neřídil při doručování písemností insolvenčnímu správci dle ust. § 77 insolvenčního zákona, ale doručoval by dle občanského soudního řádu, pak by výsledek doručování byl stejný. Situace, kdy by se insolvenčnímu správci nepodařilo doručit písemnost do

43

datové schránky, ať již řádně či fikcí, by však v praxi neměla nastat, neboť insolvenční správce je osobou, které je datová schránka zřizována ex lege.95

3.2.2 Doručení na elektronickou adresu Druhým způsobem doručení v případě, že adresát nemá datovou schránku, je zaslání písemnosti emailem. Pro to, aby bylo možno doručovat na elektronickou adresu, musí adresát o tento způsob doručování soud požádat nebo s ním vyslovit souhlas, musí soudu sdělit adresu, na kterou má být doručováno, musí uvést akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, který vydal jeho kvalifikovaný certifikát a vede jeho evidenci, a doručení tímto způsobem nevylučuje zákon nebo povaha písemnosti.96 Jsou-li naplněny tyto podmínky a adresát nemá datovou schránku, soud doručí písemnost adresátovi emailem. Společně s doručovanou písemností zašle adresátovi také výzvu, aby přijetí zprávy do 3 dnů od jejího doručení potvrdil. Pokud se zásilka vrátí jako nedoručitelná nebo adresát její doručení ve stanovené lhůtě nepotvrdí, tak je doručení neúčinné. Fikce doručení v daném případě nenastává.97 V případě, že se nepodaří soudu doručit písemnost na emailovou adresu uvedenou adresátem, přistoupí k doručení prostřednictvím doručujícího orgánu. Pokud soud doručuje na emailovou adresu adresáta úspěšně, pak se toto doručení považuje vždy za doručení do vlastních rukou. Zákon nedává možnost soudu zvolit režim doručované zásilky a není tak možné odlišit, zda se jedná o doručení do vlastních rukou či doručení obyčejné. Z tohoto důvodu je mu vždy přiznána „kvalifikovaná“ forma.

95

MATES, Pavel; SMEJKAL, Vladimír. Zřízení datové schránky jako subjektivní právo. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Praha: C. H. Beck, 1/2014, s. 30. 96 LAVICKÝ, Petr. Souhrnný pohled na tzv. souhrnnou novelu občanského soudního řádu. Brno: Masarykova univerzita, 2009. [cit. 14. 4. 2014]. Dostupné z: www.is.muni.cz. 97 Např. doručování účastníku řízení v insolvenční věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. MSPH 76 INS 8711/2009.

44

3.2.3 Doručení prostřednictvím doručujícího orgánu Doručení prostřednictvím doručujícího orgánu nastupuje až jako poslední způsob doručení v případě, že doručení prostřednictvím datové schránky nebo na emailovou adresu účastníka není možné. Za doručující orgán jsou dle ust. § 48 občanského soudního řádu považováni soudní doručovatelé, orgány justiční stráže, soudní exekutoři a provozovatelé poštovních služeb. Za doručující orgány jsou pak dle odst. 2 výše citovaného ustanovení považovány také instituce, k nimž má osoba, které je doručováno, určitý vztah nebo jestliže se nachází v jejich působnosti. Jedná se zejména o Vězeňskou službu České republiky, zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy nebo například ústav pro výkon zabezpečovací detence. V soudní a zejména insolvenční praxi se nejčastěji setkáme s doručením prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nebo prostřednictvím Vězeňské služby ČR v případě, že je adresát ve výkonu trestu. Další část práce se tedy zabývá výhradně doručením provozovatelem poštovních služeb, neboť se v praxi jedná o nejčastější způsob doručení prostřednictvím doručujícího orgánu. Při doručování prostřednictvím doručujícího orgánu, na rozdíl od doručení elektronickou cestou, kdy je vždy doručováno výhradně do vlastních rukou, zákon rozlišuje vedle doručení do vlastních rukou také doručení do vlastních rukou s vyloučením náhradního doručení a prosté doručení. Ve všech případech se vždy písemnost doručuje na adresu, kterou adresát soudu uvedl jako adresu pro doručování písemností. Pokud adresát soudu adresu pro doručování nesdělí, doručuje soud písemnost na adresu uvedenou v příslušném rejstříku. U fyzických osob se doručuje na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel, u podnikajících fyzických osob a právnických osob se doručuje na adresu uvedenou ve veřejném rejstříku.98 Skutečnost, zda se na této adrese příjemce písemnosti zdržuje

98

SEDLÁČEK, Dušan; HUŠKOVÁ, Jana. Nová úprava doručování v OSŘ. Epravo.cz [online]. 2009 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/nova-uprava-dorucovani-v-osr55631.html.

45

a písemnosti zde přebírá, soud nezkoumá. Povinnost zajistit možnost doručení písemnosti na této adrese stíhá příjemce písemnosti. Pokud nelze na této soudu známé adrese písemnost doručit, sankcí pro příjemce je fikce doručení. 99 Je-li účastník zastoupen nebo je-li mu ustanoven zástupce pro doručování, doručuje se pouze tomuto zástupci. Zástupci i zastoupenému účastníku se doručuje současně pouze v případě, že má účastník něco v řízení osobně vykonat, nejčastěji má-li se dostavit k jednání. Písemnost se do vlastních rukou doručuje tam, kde to stanoví zákon, nebo tak určí předseda senátu. Písemnosti doručované do vlastních rukou jsou dle insolvenčního zákona například rozhodnutí o úpadku nebo rozhodnutí o schválení oddlužení. Doručovanou písemnost je doručující orgán povinen odevzdat výlučně adresátovi. 100 Adresát je doručovateli povinen prokázat svou totožnost případně poskytnout i jinou součinnost. Odmítne-li adresát prokázat při doručování svou totožnost, považuje se písemnost za doručenou okamžikem tohoto odmítnutí. Nastává tak fikce doručení. V opačném případě doručovatel předá písemnost adresátovi. Stejné následky má i to, pokud adresát odmítne písemnost převzít.101 V případě, že není adresát zastižen, přistoupí doručující orgán k náhradnímu doručení. V praxi mohou nastat dvě situace. Je-li v místě doručování možno zanechat výzvu, doručující orgán tak učiní a vyzve adresáta, aby si písemnost ve lhůtě 10ti dnů ode dne zanechání výzvy vyzvedl. Písemnost je připravena k vyzvednutí u doručujícího orgánu, tedy nejčastěji u provozovatele poštovních služeb. Výzva musí obsahovat poučení, že v případě, že si ji adresát nevyzvedne, považuje se 10. dnem ode dne jejího uložení za doručenou.102 Vyzvedne-li si adresát písemnost v průběhu zákonné desetidenní lhůty, považuje se písemnost za doručenou okamžikem jejího vyzvednutí. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve stanovené

99

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, čj. 32 Cdo 80/2012. Nebo osobám uvedeným v ust. § 50c občanského soudního řádu. 101 LAVICKÝ, Petr. Souhrnný pohled na tzv. souhrnnou novelu občanského soudního řádu. Brno: Masarykova univerzita, 2009. [cit. 14. 4. 2014]. Dostupné z: www.is.muni.cz. 102 Nastává fikce doruční. 100

46

lhůtě, pak doručující orgán vhodí den následující po dni, kdy nastala fikce doručení, písemnost do dlužníkem užívané poštovní nebo jiné schránky. Nemá-li adresát domovní schránku, písemnost se vrací soudu. Pokud se písemnost vrátí soudu, pak o tom soud vyvěsí na úřední desce a elektronické úřední desce sdělení. 103 Sdělení je na úřední desce soudu vyvěšeno po dobu 30ti dní a adresát má nadále možnost si u soudu doručovanou písemnost vyzvednout. Sdělení o doručení vyvěšené na úřední desce však nemá vliv na okamžik doručení. Okamžikem doručení je 10. den od uložení zásilky u doručujícího orgánu.104 Druhou možnou situací je, že doručující orgán adresáta nezastihne a ani není v místě doručování možno zanechat výzvu. Většinou tato skutečnost indikuje, že se zde adresát nezdržuje, ale i přes tuto skutečnost je možné, aby písemnost byla náhradním způsobem doručena, neboť je na adresátovi, aby na jeho adrese pro doručování zajistil možnost doručení zásilky. 105 Není-li možné v místě doručení zanechat výzvu, vrací se písemnost soudu. Soud pak vyvěsí na úřední desce výzvu k vyzvednutí písemnosti. 106 Pokud si adresát písemnost do 10ti dnů od vyvěšení výzvy nevyzvedne, považuje se 10. dnem za doručenou.107 Podle Renáty Šínové pak již sdělení o tom, že písemnost byla uložena, není potřeba.108 V soudní praxi se však setkáme i s postupem, kdy po sejmutí výzvy k vyzvednutí písemnost z úřední desky soud vyvěsí sdělení dle ust. § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Tento postup má svou oporu v jazykovém výkladu ust. § 49 občanského soudního řádu. Výzva dle ust § 49 odst. 2 občanského soudního řádu nahrazuje výzvu, kterou by jinak zanechal adresátovi doručující orgán v místě bydliště. Jelikož po uplynutí lhůty 10 dnů od zanechání výzvy, resp. v daném případě od vyvěšení výzvy na úřední desce, není možné vhodit písemnost do adresátem užívané domovní schránky, soud znovu

103

Sdělení dle ust. § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. ŠÍNOVÁ, Renáta. Doručování v civilním soudním řízení. Vyd. 1. Praha: Leges, 2009, 143 s. ISBN 9788087212202. 105 Tj. na adrese, kterou sdělil soudu jako adrese pro doručování nebo na adrese vyplývající z příslušných veřejných rejstříků. 106 Výzva dle ust. § 49 odst. 2 občanského soudního řádu. 107 DAVID, Ludvík a kol. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, xxxvi, 1072 s. ISBN 9788073574604. 108 ŠÍNOVÁ, Renáta. Doručování v civilním soudním řízení. Vyd. 1. Praha: Leges, 2009, 143 s. ISBN 9788087212202. 104

47

vyvěsí sdělení o uložení písemnosti a možnostech jejího vyzvednutí dle ust. § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Je však potřeba v případě náhradního doručení takto formalisticky postupovat? Již ve chvíli, kdy soud vyvěšuje výzvu dle ust. § 49 odst. 2 občanského soudního řádu je zřejmé, že adresát nemá domovní schránku a současně mu nebylo ani možno nikde v místě doručování zanechat výzvu k vyzvednutí písemnosti a poučení o následcích jejího nevyzvednutí ve lhůtě 10 dnů od vyvěšení oznámení109. Pokud text výzvy k vyzvednutí mimo výše uvedeného obsahuje také informaci o tom, kdy a kde je možnost si písemnost vyzvednout (shodně jako sdělení), pak vyvěšení samotného sdělení dle ust. § 49 odst. 4 občanského soudního řádu je již nadbytečné. Druhou možností při doručování je doručení do vlastních rukou s vyloučením náhradního doručení. Postup při doručování je shodný jako ve výše popsaném běžném doručení do vlastních rukou s tím rozdílem, že je vyloučeno, aby nastala fikce doručení. Pokud není adresát zastižen, zanechá doručující orgán v místě doručení výzvu k vyzvednutí písemnosti. Pokud tak adresát ve lhůtě 10 dní neučiní, nepovažuje se písemnost za doručenou, nevhodí se do schránky adresáta, ale vrací se soudu. Není-li možno zanechat adresátu ani výzvu k vyzvednutí písemnosti, vrací se soudu, který pak písemnost doručuje vyvěšením výzvy dle ust. § 49 odst. 2 občanského soudního řádu. Ani uplynutím 10ti dnů od vyvěšení výzvy k vyzvednutí písemnosti se však písemnost nepovažuje za doručenou. Doručování do vlastních rukou s vyloučením náhradního doručení se uplatní tam, kde to stanoví zákon nebo tam, kde to nařídí předseda senátu. V civilním soudním řízení se především jedná o doručování platebních rozkazů či kvalifikované výzvy. Insolvenční zákon však využití institutu doručení do vlastních rukou s vyloučením náhradního doručení nepředpokládá (vyjma některých rozhodnutí v rámci incidenčních sporů, zde však doručení s vyloučením náhradního doručení vyplývá přímo z občanského soudního řádu). Tento postup doručování se tak v insolvenčním řízení použije pouze v případě, že tak rozhodne předseda senátu.

109

Následkem je fikce doručení.

48

Posledním způsobem doručení je tzv. doručení prosté. Tam, kde není stanoveno doručení do vlastních rukou adresáta, je možné písemnost doručit prostým vhozením do schránky v případě, že adresát není zastižen. Tímto dnem se považuje písemnost za doručenou; datum vhození do schránky se vyznačí na písemnosti a doručence. 110 Není-li možné vhodit písemnost do adresátem užívané schránky, vrací se písemnost odesílajícímu soudu a doručující orgán o tomto zanechá v místě doručení oznámení. Soud pak písemnost vyvěsí na úřední desce soudu. Pokud si adresát písemnost nevyzvedne, považuje se 10. dnem po vyvěšení za doručenou. Shodný postup se uplatní i v případě, že oznámení o doručování písemnosti není možné v místě doručení zanechat.111 V souvislosti s náhradním doručením písemností soudu v insolvenčním řízení je potřeba se zabývat také vztahem zveřejnění výzvy, sdělení a oznámení na úřední desce a elektronické úřední desce soudu a obecnou povinností insolvenčního soudu zveřejňovat písemnosti v insolvenčním rejstříku. Insolvenční zákon výslovně neupravuje, zda je potřeba výzvu, sdělení či oznámení při náhradním doručení vedle jejího vyvěšení na úřední desce a elektronické úřední desce zveřejnit také v insolvenčním rejstříku a zda má případné zveřejnění těchto soudních vyrozumění vliv na doručení dané písemnosti. Vzhledem k tomu, že se jedná o úkony, které s insolvenčním řízením velmi úzce souvisí, jeví se jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku jako vhodné. První možností by bylo doručit písemnost náhradním způsobem prostřednictvím úřední desky a elektronické úřední desky soudu a následně po sejmutí výzvu, sdělení či oznámení zveřejnit v insolvenčním rejstříku jako vedlejší událost u doručované písemnosti. Jako druhá možnost se nabízí zveřejnění předmětných vyrozumění soudu o náhradním doručení písemnosti současně jak na úřední desce a elektronické úřední desce soudu tak v insolvenčním rejstříku, a to nikoliv jako vedlejší událost, ale jako událost hlavní. Tento postup by bylo možné aplikovat také v souladu s ust. § 71 insolvenčního zákona, dle kterého se

110

SVOBODA, Karel; SMOLÍK, Petr, a kol. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, xxiii, 1398 s. Beckova edice komentované zákony. ISBN 9788074005060. 111 ŠÍNOVÁ, Renáta. Doručování v civilním soudním řízení. Vyd. 1. Praha: Leges, 2009, 143 s. ISBN 9788087212202.

49

zveřejněním v insolvenčním rejstříku nedoručují pouze rozhodnutí insolvenčního soudu, ale také předvolání, vyrozumění nebo jiné písemnosti soudu. Výzva, oznámení a sdělení o náhradním doručení soudu dle občanského soudního řádu nepochybně spadají pod pojem „vyrozumění nebo jiná písemnost soudu“. Je však třeba mít na paměti, že při náhradním doručení podle občanského soudního řádu je doručujícímu soudu uložena povinnost vyvěšení vyrozumění o náhradním doručení na úřední desce soudu. Insolvenční zákon této povinnosti soud nezbavuje, a tak by náhradní doručení soudu, kdy by vyrozumění o tomto způsobu doručení bylo zveřejněno toliko v insolvenčním rejstříku a nikoliv na úřední desce a elektronické desce soudu, nemuselo být bráno jako doručení řádné.

3.3 Náhradní doručení v insolvenčním řízení Náhradní doručení písemností v insolvenčním řízení při doručení doručujícím orgánem má oproti náhradnímu doručení v civilním soudním řízení drobnou odchylku. Náhradní doručení v insolvenčním řízení je upraveno v ust. § 80 insolvenčního zákona, dle kterého nepodaří-li se osobě doručit na adresu uvedenou v jejím podání, pak se písemnost znovu doručí vyhláškou. Učiní-li osoba v insolvenčním řízení více podání a uvede více adres, pak se vždy doručuje na adresu uvedenou v podání, které daná osoba učinila jako poslední. Doručení vyhláškou pak představuje zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku s uvedením okamžiku jejího zveřejnění a informací o tom, že se jedná o doručení vyhláškou. V insolvenčním rejstříku se zveřejňuje celý text písemnosti doručované písemnosti a fikce doručení nastává okamžikem, kdy byla vyhláška dle ust. § 80 insolvenčního zákona zveřejněna v insolvenčním rejstříku. Odborné komentáře k insolvenčnímu zákonu pak k ust. § 80 uvádějí, že doručení vyhláškou se jako náhradní způsob doručení uplatní tam, kde je doručováno osobě, která v průběhu insolvenčního řízení sdělila soudu svou adresu, ať již výslovně v podobě oznámení adresy pro doručování, či ji prostě uvedla v rámci

50

jiného podání. 112 Nesdělil-li adresát písemnosti v rámci insolvenčního řízení svou adresu, je náhradní doručení vyhláškou vyloučeno. Například může jít o situaci, kdy je zde podán věřitelský insolvenční návrh a dlužník, kterému je písemnost adresována, doposud v řízení žádný úkon neučinil a tudíž nemohl svou adresu uvést. V takovém případě soud doručuje písemnost na adresu, kterou mu sdělil jiný účastník řízení, v tomto případě navrhovatel, či na adresu dle příslušného veřejného rejstříku, neshodují-li se.113 Vzhledem ke skutečnosti, že důvodová zpráva k insolvenčnímu zákonu114 žádné vodítko k výkladu předmětného usnesení neposkytuje, vyšla praxe soudů prvního stupně z jazykového výkladu daného paragrafu. V případě, kdy se v řízení nepodaří doručit písemnost adresátu, který v průběhu řízení sdělil soudu svou adresu, a písemnost se vrátila soudu jako nepřevzatá z jakéhokoliv důvodu vyjma odepření poskytnutí součinnosti či odmítnutí přijetí, postupují soudy vždy při náhradním doručení dle ust. § 80 insolvenčního zákona. Doručením vyhláškou, tj. jejím zveřejněním v insolvenčním rejstříku, se považuje písemnost za doručenou, a od tohoto okamžiku se počítá okamžik běhu lhůt ke splnění povinností či uplatnění opravných prostředků. Pokud soud doručuje písemnost na adresu, kterou mu v řízení uvedla jiná osoba než adresát, případně se jedná o adresu dostupnou z veřejných rejstříků115, je náhradní doručení dle ust. § 80 insolvenčního zákona vyloučeno a insolvenční soud dokončí doručení dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu. Tedy v případě doručení do vlastních rukou se postupuje dle ust. § 49 občanského soudního řádu, u ostatních písemností dle ust. § 50 občanského soudního řádu.

112

Srov. KOZÁK, Jan a kol. Insolvenční zákon a předpisy související: Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení : komentář. 1 vyd. Praha : ASPI, 2008, xxii, 903 s. ISBN 9788073573751., nebo MARŠÍKOVÁ, Jolana a kol. Insolvenční zákon s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 1. vyd. Praha : Leges, 2011, 800 s. ISBN 9788087212752. 113 Rozhodnutí vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2009, sp.zn. 1 VSPH 307/2009. 114 Společná česko-slovenská digitální knihovna. Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2002 – 2006: sněmovní tisk č. 1120/2, část č. 1/2, Vládní návrh insolvenčního zákona - EU. Praha: Parlament České republiky Poslanecká sněmovna. [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT=1120&CT1=0. 115 Veřejného rejstříku právnických osob, živnostenského rejstříku, centrální evidence obyvatel aj.

51

Odlišný pohled na výklad daného paragrafu však na počátku roku 2014 přineslo rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 3. 2014. Závěrem rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o úpadku116 vrchní soud uvedl, že „stávající úprava doručování podle občanského soudního řádu činí užití § 80 odst. 1 IZ obvykle nepoužitelným, zatímco v době přijetí insolvenčního zákona platila jiná úprava doručování, jež činila pravidlo použitelným vždy. Toto ustanovení je nicméně i dnes nadále uplatnitelné tam, kde předseda senátu vyloučil při doručování písemností zvlášť svým pokynem náhradní doručení, jakož i tam, kde se doručení písemnosti zvlášť řídí jiným předpisem, než je občanský soudní řád. To, že písemnost doručovanou zvlášť nelze doručit podle § 50 odst. 1 o.s.ř., není důvodem k postupu dle § 80 odst. 1 IZ, nýbrž k dokončení procesu doručování dle § 50 odst. 2, věty druhé a třetí o.s.ř. Ustanovení § 80 odst. 1 IZ je uplatnitelné tehdy, jestliže podle předpisů, jimiž se řídí doručování písemnosti zvlášť nebo do vlastních rukou adresáta se písemnost nepodařilo doručit ani náhradním způsobem.“117 Náhradní doručení dle insolvenčního zákona, tedy zveřejněním vyhlášky v insolvenčním rejstříku je možné pouze tehdy, je-li vyloučeno náhradní doručení. V praxi se tedy bude jednat pouze o dvě situace, a to při nedoručení písemnosti doručované do vlastních rukou s vyloučením náhradního doručení nebo v případě doručování podle zvláštních právních předpisů. Měla by však být naplněna podmínka, že písemnost je doručována adresátovi na adresu, kterou soudu sdělil nebo která vyplynula z jeho podání. Pokud je dle závěru vrchního soudu ustanovení o náhradním doručování v insolvenčním řízení již téměř obsolentní, nabízí se otázka, jaké uplatnění toto ustanovení mělo před novelou č. 9/2007 Sb., kterou došlo k úpravě doručování v občanském soudním řádu. 118 Doručování v době nabytí účinnosti insolvenčního zákona119 bylo do značné míry obdobné doručování tak jak jej známe dnes, hlavní odlišností však bylo náhradní doručení spojené s fikcí doručení, možností doručit

116

Rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2013, sp.zn. KSBR 39 INS 24724/2013. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 3. 2014, sp.zn. 1 VSOL 125/2014. 118 Zákon č. 7/2009, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. 119 1. 1. 2007. 117

52

písemnost i mimo adresu pro doručování a pojetí doručovací adresy. Písemnosti soudu byly doručovány do vlastních rukou adresáta či prostým doručením. Vyloučení náhradního doručení bylo možné, a to tam, kde to stanovil zákon, nebo na základě rozhodnutí předsedy senátu. Primárním způsobem doručení bylo doručení krátkou cestou. Pokud tento způsob doručení nebyl možný, pak bylo na rozhodnutí předsedy senátu, zda se pokusí doručit na emailovou adresu účastníka, kterou soudu sdělil, či prostřednictvím doručujícího orgánu, nejčastěji provozovatele poštovních služeb.120 Pokud se adresátovi nepodařilo úspěšně doručit písemnost na jeho emailovou adresu, tedy že adresát její přijetí do 3 dnů nepotvrdil nebo se písemnost vrátila jako nedoručitelná, přistoupil soud k doručování prostřednictvím doručujícího orgánu. Písemnost byla doručována na adresu, kterou účastník soudu sdělil jako adresu svého bydliště, místa podnikání nebo místa, kde mu lze doručovat. Pokud soudu adresát takovou adresu nesdělil, doručoval soud písemnost na adresu uvedenou v příslušném rejstříku, tj. adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel, živnostenském rejstříku nebo obchodním rejstříku. Povinností doručujícího orgánu doručit písemnost na této adrese však nebyla absolutní. Písemnost bylo možno doručit i kdekoliv jinde, kde si ji adresát mohl převzít.121 V tomto případě však byly odlišné následky uložení písemnosti. Písemnost určenou do vlastních rukou bylo potřeba odevzdat přímo adresátovi, ostatní písemnosti bylo možno odevzdat i jakékoliv jiné osobě, která adresáta znala a byla ochotna mu písemnost předat. Nepodařilo-li se písemnost doručit, byla uložena u doručujícího orgánu po dobu 15ti dní, pokud si ji adresát v dané lhůtě nevyzvedl, vracela se zpět odesílajícímu soudu. Nebylo-li vyloučeno náhradní doručení, pak pokud si adresát nevyzvedl písemnost určenou do vlastních rukou do 10ti dnů od jejího uložení u provozovatele poštovních služeb, resp. do 3 dnů v případě prostého doručení, nastala fikce doručení. 122 O tom musel doručovatel zanechat v místě doručení oznámení v podobě výzvy k vyzvednutí

120

Výčet doručujících orgánů byl uveden v ust. § 45a občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009. Pro zjednodušení bude nadále za doručující orgán považován provozovatel poštovních služeb, neboť se jedná o nejčastější způsob doručení. 121 Zákon č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009. 122 STAVINOHOVÁ, Jaruška; HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1.vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2003, 660 s. ISBN 8021032715.

53

písemnosti, která musela současně obsahovat i poučení o následcích nevyzvednutí písemnosti. Pokud v místě doručení nebylo možné zanechat výzvu, nastoupilo stejně jako v případě zanechání výzvy, uložení písemnosti u provozovatele poštovních služeb a fikce doručení v případě, že si adresát písemnost nevyzvedl v zákonem stanovených lhůtách.123 Fikce doručení nenastala v případě, že bylo náhradní doručení vyloučeno, písemnost byla neúspěšně doručována jinde než na adrese pro doručování nebo v případě, že adresát prokázal, že se na dané adrese v okamžiku doručení a dále po dobu 10 dnů, resp. 3 dnů v případě prostého doručení, nezdržoval. I v tomto případě, pokud si adresát písemnost nevyzvedl, vrátil ji doručující orgán po uplynutí lhůty 15 dní soudu.124 V neposlední řadě pak občanský soudní řád dával možnost doručujícímu orgánu odmítnout doručení v případě, že by to představovalo značné obtíže. V tomto případě se písemnost u provozovatele poštovních služeb neukládala a vracela se rovnou odesílajícímu soudu. Otázkou však je, kdy se při náhradním doručení v insolvenčním řízení uplatnilo ust. § 80 insolvenčního zákona. Uvedené ustanovení ukládá soudu povinnost doručit písemnost opakovaně vyhláškou v případě, že se ji nepodařilo doručit adresátovi na adresu, kterou uvedl ve svém podání. Na rozdíl od současné právní úpravy, nedocházelo po fikci doručení ke vhození písemnosti do adresátem užívané schránky. Adresát tedy neměl možnost se ani po doručení s písemností fyzicky seznámit. Po nabytí účinnosti novely č. 7/2009 Sb., došlo ke změně doručování zejména v tom smyslu, že i když nastane fikce doručení, dostane adresát možnost se s obsahem písemnosti fakticky seznámit, neboť je mu písemnost vhozena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky. Pokud toto není možné, soud přistoupí k doručení vyvěšením na úřední desce tak, aby byl adresát o neúspěšném

123

BUREŠ, Jaroslav; DRÁPAL, Ljubormír; KRČMÁŘ, Zdeněk a kol. Občanský soudní řád: komentář. 7. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006, xxii, 1042 s. ISBN 8071793787. 124 BUREŠ, Jaroslav; DRÁPAL, Ljubormír; KRČMÁŘ, Zdeněk a kol. Občanský soudní řád: komentář. 7. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006, xxii, 1042 s. ISBN 8071793787.

54

doručení vyrozuměn a mohl si písemnost vyzvednout u soudu. V případě doručování před novelou tento postup chyběl a adresát se s obsahem písemnosti neseznámil, pokud si ji sám nevyzvedl. K dalšímu doručování prostřednictvím úřední desky soudu nedocházelo. Bylo by tedy možné uzavřít, že dané ustanovení směřovalo k tomu, aby se adresát seznámil s obsahem písemnosti v případě, že se tato písemnost vrátila soudu, a současně, aby tímto způsobem došlo k jejímu řádnému doručení v případě, že doposud nenastala fikce doručení. V případě aplikace výše uvedeného výkladu by pak za současné právní úpravy docházelo k aplikaci ust. § 80 insolvenčního zákona jen minimálně, jelikož písemnosti jsou ve většině případů náhradního doručení vhozeny do schránky adresáta či je proces doručování dokončen prostřednictvím vyvěšení sdělení, výzvy nebo oznámení na úřední desce soudu. Jak již bylo výše uvedeno, doručování v insolvenčním rejstříku je realizováno zveřejněním doručované písemnosti v insolvenčním rejstříku. Okamžik jejího zveřejnění se považuje i za okamžik doručení. Pouze v případě, že zákon ukládá soudu, aby byla písemnost doručena zvlášť a na základě doručené písemnosti má adresát ve stanovené lhůtě něco vykonat nebo mu počne běžet lhůta pro podání opravného prostředku, počítá se počátek této lhůty od okamžiku, kdy bylo účastníku řízení doručeno zvláštním způsobem. Za průkaz doručení však nadále zůstává okamžik zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Je pak potřeba v případě, že je písemnost doručována na adresu, kterou adresát uvedl jako svou adresu v podání, které učinil, dokončit proces doručování dle občanského soudního řádu tak, jak to zakotvuje ust. § 49 odst. 2 a 4 a ust. § 50 odst. 2? Výhodou dosavadní praxe insolvenčních soudů lze spatřovat zejména v tom, že prosté opakované doručení vyhláškou dle insolvenčního zákona je rychlejší, než postup dle občanského soudního řádu dle ust. § 49 odst. 2 a ust. § 50 odst. 2. Současně z praxe vyplývá, že účastníci insolvenčního řízení častěji sledují insolvenční rejstřík než úřední desku soudu, čímž se mohou o náhradním doručení či nemožnosti soudu doručovat na jimi uvedenou adresu z insolvenčního rejstříku dozvědět dříve, než prostřednictvím úřední desky.

55

3.4 Doručování v incidenčních sporech S úpravou doručování v insolvenčním řízení úzce souvisí také doručování písemností v rámci incidenčních sporů. Řízení o incidenční žalobě je svou povahou civilním sporným řízením a řídí se občanským soudním řádem tam, kde insolvenční zákon nestanoví jinak. Právní úprava incidenčních sporů je obsažena v ust. § 160 a násl. insolvenčního zákona, tuto však lze označit za velmi kusou. Problematice doručování se pak věnuje ust. § 160 odst. 3 insolvenčního zákona, dle kterého se pro doručování použijí ustanovení pro doručování v insolvenčním řízení, tedy se uplatní postup dle ust. § 75 a násl. Dle ustanovení § 160 odst. 3 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2013 se rozhodnutí soudu doručovala účastníkům incidenčního řízení zvlášť, rozhodnutí ve věci samé pak do vlastních rukou. Při odkazu na úpravu doručování v insolvenčním řízení však tento paragraf nezmiňoval doručení písemnosti zveřejněním v insolvenčním rejstříku.125 Rozhodnutí soudu tedy byla v incidenčních sporech doručována adresátům dle

ustanovení

pro

doručování

obsažených

v občanském

soudním

řádu

a v insolvenčním rejstříku v oddíle C insolvenčního spisu byla zveřejňována pouze rozhodnutí ve věci samé. Za okamžik doručení se pak vždy považovalo doručení nikoliv zveřejněním, ale doručením písemnosti zvlášť nebo do vlastních rukou adresáta. Nebylo možné rozlišovat písemnosti na ty, které jsou doručeny zveřejněním v insolvenčním rejstříku a ty, které jsou doručeny dle občanského soudního řádu. Toto rozlišení by nenašlo ani oporu v insolvenčním zákoně. Tento postup soudu však neobstojí ve světle novelizovaného ust. § 160 odst. 3 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 1. 2014. Novelou č. 294/2013 Sb., bylo uvedené ustanovení doplněno následujícím způsobem: „účastníkům řízení se písemnosti doručují vedle doručení vyhláškou i zvlášť a rozhodnutí ve věci samé do vlastních rukou.“ Dle důvodové zprávy126 tímto došlo k zpřesnění postupu při

125

Dle dikce zákona doručením vyhláškou. Společná česko-slovenská digitální knihovna. Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2010 – 2013: sněmovní tisk č. 929/0, část č. 1/13, Novela z. – insolvenční zákon. Praha: Parlament 126

56

doručování v incidenčních sporech. Doručování v incidenčních sporech je tedy shodné s doručováním v insolvenčním řízení. Písemnost se doručuje primárně jejím zveřejněním v insolvenčním rejstříku, adresátu je však písemnost vždy doručována i zvlášť. Vzhledem k tomu, že výslovně je z aplikace vyloučen pouze § 75 odst. 2 insolvenčního zákona, který stanovuje okruh účastníků insolvenčního řízení, kterým je vždy doručováno zvlášť, pak se uplatní také další ustanovení o doručování. I v incidenčních řízeních je tak za průkaz doručení brán okamžik zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku a není vyloučeno náhradní doručení postupem dle ust. § 80 insolvenčního zákona. Pokud však ze zákona vyplývá povinnost doručovat písemnosti v incidenčních řízeních zveřejněním v insolvenčním rejstříku, pak neobstojí postup insolvenčních soudů, kdy jsou zveřejňována pouze rozhodnutí ve věci samé a rozhodnutí odvolacího případně dovolacího soudu. Z dikce ust. § 160 odst. 3 v současné době jednoznačně plyne povinnost soudů zveřejňovat v insolvenčním rejstříku veškerá rozhodnutí vydaná v rámci incidenčních řízení.

3.5 Doručení insolvenčním správcem V neposlední řadě pak stojí za zmínku doručování písemností insolvenčním správcem. Insolvenční správce má v rámci insolvenčního řízení jako procesní subjekt zvláštní postavení, který se na chodu celého insolvenčního řízení podílí svými úkony. V rámci své činnosti často doručuje účastníkům řízení své písemnosti. U těchto písemností se pak rozlišuje, zda se jedná o běžné písemnosti nebo je u nich ze zákona vyžadován průkaz doručení. V případě prostých písemností si může insolvenční správce zvolit způsob doručení a to, osobně, prostřednictvím datové schránky, emailem či provozovatelem poštovních služeb. Podstatné je, zda se písemnost dostane do sféry adresáta. Pokud písemnost doručuje insolvenční správce osobně, pak má postavení soudního doručovatele. Při ostatních způsobech doručení

České republiky Poslanecká sněmovna. [cit. http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=929&CT1=0.

57

2014-03-15].

Dostupné

z:

insolvenční správce toto postavení nemá a písemnost tedy doručuje jako soukromá osoba.127 Insolvenční zákon klade na několika místech při doručování písemností na insolvenčního správce povinnost prokázat doručení dané písemnosti. Jedná se například o výzvu k odstranění vad přihlášek, vyrozumění o popření pohledávky věřitele na přezkumném jednání, kterého se věřitel nezúčastnil nebo vyrozumění o soupisu majetkové podstaty. K doručování těchto dokumentů se pak váže ust. § 76 odst. 2 insolvenčního zákona. Dle ust. § 76 odst. 2 písemnosti doručované prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb insolvenční správce zasílá, je-li pro insolvenční řízení nutný doklad o doručení písemnosti, jako poštovní zásilku s dodejkou nebo poštovní zásilku určenou k dodání do vlastních rukou adresáta. Jiný způsob doručení písemností insolvenčního správce s nutností průkazu doručení insolvenční zákon neupravuje. Je tedy dané ustanovení potřeba vykládat tak, že jakákoliv písemnost insolvenčního správce, která vyžaduje průkaz doručení, musí být doručována výhradně výše uvedeným způsobem prostřednictvím provozovatele poštovních služeb? V době rozvíjejících se elektronických komunikací jistě ne. Není vyloučeno, aby insolvenční správce doručil danou písemnost adresátu osobně a adresát písemně potvrdil převzetí této písemnosti. Stejně tak je možné doručit písemnost

prostřednictvím

datové

schránky

v případě,

že

adresát

má

s provozovatelem datových schránek sjednánu možnost využívání datové schránky i pro doručování k soukromým účelům. Na rozdíl od doručování ze strany orgánu veřejné moci, je u soukromého doručení do datové schránky potřeba, aby se oprávněná osoba do datové schránky nejen přihlásila, ale přijetí zásilky také potvrdila. 128 Průkazem doručení je pak shodně jako u doručení orgánem veřejné moci doručenka. Vyžaduje-li tedy zákon po insolvenčním správci průkaz doručení, může insolvenční správce doručení prokázat jakýmkoliv věrohodným způsobem, z něhož bude patrné, že se adresát s písemností seznámil a kdy se tak stalo.129

127

Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 1. 2013, sp.zn. 2 VSOL 701/2012. Ust. § 18a zákona o elektronických úkonech. 129 Insolvenční zákon vyžaduje průkaz doručení písemností insolvenčního správce vždy tam, kdy se od okamžiku doruční běží účastníku insolvenčního řízení lhůta k učinění právního úkonu. 128

58

Pokud se insolvenčnímu správci nedaří jeho písemnosti doručit (v praxi se nejčastěji jedná právě o písemnosti, u nichž je vyžadován průkaz doručení), pak může o doručení požádat soud.130 V tomto případě doručí soud písemnost za přiměřeného použití občanského soudního řádu, a to dle ust. § 45 a násl. 131 Ustanovení o doručování dle insolvenčního zákona se v tomto případě nevyužijí, neboť jejich použití směřuje na doručování písemností soudu, nikoliv na doručování písemností

insolvenčního

správce.

Tyto

písemnosti

se

tedy

nezveřejňují

v insolvenčním rejstříku.

130 131

Ust. § 76 odst. 3 insolvenčního zákona. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2013, sp.zn. 1 VSOL 402/2013.

59

4 Elektronicky podaný insolvenční návrh Posledním tématem této práce, které se týká elektronizace insolvenčního řízení, je problematika podání elektronického insolvenčního návrhu. Insolvenční návrh stejně jako jakékoliv jiné podání v civilním soudním řízení lze podat osobně, poštou či elektronicky. Ať je podání učiněno jakýmkoliv způsobem, vždy musí obsahovat podstatné náležitosti, což v souvislosti s podáním insolvenčního návrhu elektronickou cestou a požadavkem na úředně ověřený podpis navrhovatele může, a také přináší, v praxi problémy.

4.1 Náležitosti insolvenčního návrhu Insolvenční návrh je podáním, kterým se zahajuje insolvenční řízení. K tomu, aby insolvenční soud na základě podaného návrhu zahájil insolvenční řízení a nastaly účinky zahájeného insolvenčního řízení je potřeba, aby byl insolvenční návrh podán písemně s úředně ověřeným podpisem navrhovatele. Dále, aby byl insolvenční návrh projednatelný, musí být bezvadný a obsahovat jak obecné náležitosti podání dle občanského soudního řádu, tak náležitosti, které na něj klade insolvenční zákon. 132 Dle ust. § 42 odst. 4 občanského soudního řádu musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo jej činí, které věci se týká a co je podáním sledováno. Současně musí být datováno a opatřeno podpisem osoby, která podání činí. 133 Dle insolvenčního zákona musí být podpis navrhovatele úředně ověřen. Kromě obecných náležitostí podání musí insolvenční návrh obsahovat označení dlužníka a označení insolvenčního navrhovatele v případě, že je návrh podáván osobou odlišnou od dlužníka. Fyzickou osobu je navrhovatel povinen označit jménem, příjmením, bydlištěm a v případě, že jde o podnikající fyzickou osobou též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem

132

HÁSOVÁ, Jiřina; MORAVEC, Tomáš. Insolvenční řízení. Vyd. 1. V Praze: C. H. Beck, 2013, xviii, 262 s. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-459-9. 133 BUREŠ, Jaroslav; DRÁPAL, Ljubormír; KRČMÁŘ, Zdeněk a kol. Občanský soudní řád: komentář. 7. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006, xxii, 1042 s. ISBN 8071793787.

60

a identifikačním číslem. Dále musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka. V případě, že je insolvenční návrh podáván osobou odlišnou od dlužníka, musí návrh obsahovat také vylíčení skutečností zakládajících aktivní legitimaci navrhovatele a označení důkazů k prokázání všech tvrzení. Co se týče tvrzení osvědčujících úpadek dlužníka, klade na ně nejen insolvenční zákon, ale také ustálená judikatura insolvenčních soudů, vysoké nároky. Počáteční praxe se ustálila na závěru, že bez ohledu na skutečnost, zda je insolvenční návrh podáván dlužníkem či věřitelem, nepostačuje v insolvenčním návrhu uvést obecné tvrzení dle ust. § 3 insolvenčního zákona, že dlužník je v úpadku, protože má více věřitelů, závazky po splatnosti déle jak 30 dní a tyto závazky není schopen plnit, protože je neplní déle jak 3 měsíce, pozastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků či tyto závazky nelze uspokojit v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce. Tyto skutečnosti je v insolvenčním návrhu potřeba tvrdit dostatečně určitě.134 Aby bylo tvrzení o úpadku dostatečně určité, musí navrhovatel v insolvenčním návrhu uvést alespoň dva věřitele dlužníka, ty řádně označit, uvést výši jejich pohledávek za dlužníkem, právní důvod jejich vzniku a datum splatnosti. Současně je potřeba tvrdit okolnosti naplňující jednu z domněnek úpadku uvedených v ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, tyto skutečnosti však většinou vyplývají z uvedených dat splatností či případně z označení vykonatelných závazků podléhajících výkonu rozhodnutí či exekuci. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 27. 1. 2010, sp.zn. 29 NSČR 1/2008 stanovil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30ti dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3

134

Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2009, sp.zn. 2 VSOL 155/2009.

61

odst. 1 insolvenčního zákona). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona). Závěry Nejvyššího soudu lze nepochybně vztáhnout nejen na insolvenční návrhy osob, které nejsou podnikateli. Dlužník je v úpadku také tehdy, je-li předlužen. V tom případě musí podaný insolvenční návrh obsahovat dostatek skutkových tvrzení, na základě nichž insolvenční soud bude moct usoudit, že souhrn dlužníkových závazků převyšuje souhrn jeho majetku. Ani v tomto případě nebude stačit pouhá citace zákona. Pokud podává insolvenční návrh dlužník, vyjma výše uvedených tvrzení může dlužnický insolvenční návrh obsahovat také tvrzení osvědčující skutečnost, že mu úpadek hrozí. Tvrzení stran úpadku dlužníka, či jeho hrozícího úpadku nebo předlužení, musí být v insolvenčním návrhu výslovně obsažena, nepostačí, pokud navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na připojené listinné důkazy. 135 Tento závěr prezentoval v několika svých rozhodnutích Nejvyšší soud, tím však nedošlo k úplnému uzavření otázky odkazu na listinné přílohy v rámci tvrzení rozhodných skutečností. V rozhodnutí ze dne ze dne 20. 5. 2010, sp.zn. 29 NSČR 22/2009, Nejvyšší soud uvedl, že „jeho dosavadní judikatura bezezbytku neuzavřela prostor úvaze o zvláštní povaze listin, které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je (současně)

135

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008.

62

definován insolvenčním zákonem. Nicméně se těmito přílohami-seznamy ve svých předchozích rozhodnutích nezabýval proto, že v jednom z přezkoumávaných případů se jednalo o návrh věřitele (R 91/2009) a v usnesení sp.zn. 29 NSČR 1/2008, stejně jako v usnesení ze dne 28. 1. 2010, sp zn. 29 NSČR 2/2008 proto, že ač šlo o insolvenční návrh dlužníka-tyto seznamy k insolvenčnímu návrhu připojeny nebyly. Dále Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí uzavřel, že pojmenovat v této věci význam označených seznamů při plnění povinnosti dlužníka-insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo hrozící úpadek dlužníka, se však jeví zbytečným v situaci, kdy žádný ze seznamů předložených dlužníkem v této věci nemůže být pokládán za způsobilý zdroj poznání o majetkových poměrech dlužníka již proto, že neobsahují výslovné prohlášení dlužníka o jejich správnosti a úplnosti (§ 104 odst. 4 IZ).“ Na tuto judikaturu pak navázaly vrchní soudy, které uzavřely, že seznamy jsou povinnými přílohami insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, které musí obsahovat zákonem stanovené náležitosti, a je tedy vhodné v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem k těmto seznamům přihlédnout, pokud jsou řádné a úplné. Opačný postup by vedl k přehnanému formalismu. 136 S ohledem na zvláštní povahu seznamu závazků, majetku a zaměstnanců, je tedy u dlužníkem podaného insolvenčního návrhu dostačující, pokud lze osvědčit úpadek z tvrzení obsažených v insolvenčním návrhu ve spojení se seznamem závazků. 137 K tomu, aby soud mohl přihlédnout při posuzování insolvenčního návrhu také k seznamu závazků, musí tento seznam obsahovat všechny zákonem požadované náležitosti. Není-li seznam závazků řádný, zejména neobsahuje-li označení jednotlivých věřitelů, výši závazků, právní důvod jejich vzniku a jejich splatnost, není v něm uvedeno, že je správný a úplný a není-li podepsán, insolvenční soud k němu nepřihlédne. Podává-li insolvenční návrh věřitel, pak kromě obecných náležitostí podání a tvrzení stran úpadku dlužníka, musí insolvenční návrh obsahovat také rozhodující skutečnosti, ze kterých vyplývá právo věřitele podat insolvenční návrh, musí

136 137

Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 6. 2012, čj. 2 VSOL 497/2012. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 8. 2012, čj. 1 VSOL 559/2012.

63

obsahovat označení důkazů, kterých se věřitel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se věřitel domáhá. 138 Při tvrzení skutečností, ze kterých vyplývá oprávnění věřitele podat insolvenční návrh, musí věřitel dostatečně určitě uvést takové skutečnosti, z nichž bude patrné, že má za dlužníkem splatnou pohledávku. 139 Jak dlužník, tak věřitel, pak k insolvenčnímu návrhu musí připojit listiny, prokazující jejich tvrzení v návrhu obsažená. Dlužník pak navíc musí jako povinné přílohy přiložit seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců. Obecně vadnost, neúplnost či nesrozumitelnost podání nemá vliv na zahájení řízení či na vyvolání účinků tohoto podání. V případě, že podání není úplné, postupuje soud dle ust. § 43 občanského soudního řádu a osobu, která učinila příslušné podání, vyzve, aby vady odstranila, a současně ji poučí o tom, jak má opravu provést. Tento postup se uplatní i u podání učiněných v insolvenčním řízení, vyjma samotného insolvenčního návrhu.140 V případě, že je insolvenční návrh neúplný, pak insolvenční soud návrh pro vady ve lhůtě 7 dnů rovnou odmítne; ust. § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.141 K této právní úpravě přistoupil zákonodárce zejména z toho důvodu, že podání insolvenčního návrhu a zahájení insolvenčního řízení má značný dopad do majetkové situace dlužníka,142 předpokládá se tedy, že insolvenční navrhovatel bude postupovat s náležitou pečlivostí a podá návrh na zahájení insolvenčního řízení bez vad. Jestliže je navrhovatel natolik nedbalou osobou, že insolvenční návrh vykazuje vady, tak je vhodné reagovat na tuto skutečnost tak, že insolvenční návrh bude neprodleně odmítnut.143 Jak na dlužníka, tak na věřitele, se tedy při podání insolvenčního návrhu kladou vysoké nároky. Insolvenční návrh musí obsahovat jak obecné náležitosti podání dle občanského

138

Ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona. Ust. § 143 odst. 2 insolvenčního zákona. 140 Vady návrhu na povolení reorganizace, návrhu na povolení oddlužení, odvolání, dovolání či jiných podání se soud pokusí odstranit postupem dle ust. § 43 občanského soudního řádu, u návrhu na zahájení insolvenčního řízení je však tento postup ex lege vyloučen. 141 Ust. § 128 insolvenčního zákona. 142 Účinky zahájení insolvenčního řízení jsou obsaženy v ust. § 109 insolvenčního zákona. 143 Společná česko-slovenská digitální knihovna. Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2002 – 2006: sněmovní tisk č. 1120/2, část č. 1/2, Vládní návrh insolvenčního zákona - EU. Praha: Parlament České republiky Poslanecká sněmovna. [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT=1120&CT1=0. 139

64

soudního řádu, tak náležitosti insolvenčního návrhu podle insolvenčního zákona. Pokud některá z náležitostí chybí, insolvenční soud se odstraněním vad podání nezabývá a insolvenční návrh ihned odmítá. Zveřejněním usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu v insolvenčním rejstříku pak zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení.

4.1.1 Úředně ověřený podpis navrhovatele jako podstatná náležitost insolvenčního návrhu Jak již bylo výše uvedeno, podpis navrhovatele je jednou z obecných náležitostí podání dle občanského soudního řádu. Ten na formu podpisu neklade žádné zvláštní nároky, postačí tedy, pokud se jedná o prostý podpis navrhovatele. Není-li podání podepsáno, soud obvykle vyzve osobu, která podání učinila, k opravě. Insolvenční zákon však podmínky podpisu na insolvenčním návrhu zpřesňuje, kdy oproti občanskému soudnímu řádu nepostačí prostá forma, ale podpis navrhovatele na insolvenčním návrhu musí být ověřen. V případě, že podpis navrhovatele není ověřen, pak se jedná o vadu insolvenčního návrhu, kterou nelze ani dodatečně odstranit. Nadto v daném případě insolvenční soud takto vadný insolvenční návrh neodmítne dle ust. § 128 insolvenčního zákona, ale nepřihlédne k němu. Tedy insolvenční návrh, který není řádně podepsán, není vůbec schopen vyvolat účinky zahájeného insolvenčního řízení. S ohledem na následky, které může podaný insolvenční návrh vyvolat, je u tohoto podání postup dle ust. § 43 občanského soudního řádu vyloučen

144

a k odstranění vad podpisu podání nelze navrhovatele

vyzvat. Dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 nebylo o insolvenčním návrhu, který nebyl řádně podepsán, potřeba rozhodovat. Insolvenční soud v daném případě nevydal vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení a pouze přípisem vyrozuměl insolvenčního navrhovatele, že se k insolvenčnímu návrhu nepřihlíží a současně jej poučil o náležitosti úředně ověřeného podpisu. Insolvenční návrh ani vyrozumění

144

Ust. § 50 odst. 2 in fine insolvenčního zákona.

65

navrhovatele se v insolvenčním rejstříku nezveřejňovali. Pokud nastala situace, že insolvenční soud nesprávně zahájil insolvenční řízení na základě vadně podepsaného insolvenčního návrhu, pak jejím jediným řešením bylo vydání usnesení o tom, že se k návrhu nepřihlíží. Jak judikoval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 27. 9. 2011, sp.zn. 29 NSČR 51/2011, jen proto, že insolvenční soud zacházel s vadně podepsaným insolvenčním návrhem jako s návrhem řádným a vydal vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení, nemohou pominout účinky uvedené v ust. § 97 odst. 2 insolvenčního zákona, tedy že se k insolvenčnímu návrhu nepřihlíží. Tuto vadu nelze ani dodatečně zhojit, a to ani v případě, že by insolvenční navrhovatel návrh o svůj úředně ověřený podpis dodatečně doplnil. Vhodným řešením je tedy vydat usnesení, kterým se upravuje vedení řízení, a rozhodnout tak o tom, že se k insolvenčnímu návrhu nepřihlíží. Usnesení by pak mělo obsahovat odůvodnění. 145 Na rozdíl od neformálního přípisu se však již usnesení o tom, že se k insolvenčnímu návrhu nepřihlíží, zveřejňovalo v insolvenčním rejstříku. Vzhledem ke skutečnosti, že proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, není odvolání přípustné,

146

okamžikem zveřejnění nabývá usnesení o tom, že se k návrhu

nepřihlíží, právní moci. Zveřejněním tohoto usnesení se insolvenční řízení na majetek dlužníka končí. Novelou zákona č. 294/2013 Sb., došlo ke změně ust. § 97 odst. 2 insolvenčního zákona tak, že namísto přípisu je soud povinen o tom, že se k insolvenčnímu návrhu nepřihlíží pro absenci úředně ověřeného podpisu, rozhodnout usnesením, které se nezveřejňuje v insolvenčním rejstříku. Pokud insolvenční soud nesprávně zahájí insolvenční řízení, pak zůstává zachován výše uvedený postup tak, jak jej zakotvil Nejvyšší soud ve své judikatuře. Jediným rozdílem nyní je, že pokud není usnesení vydáno soudcem, ale asistentem soudce nebo vyšším soudním úředníkem, pak nenabývá právní moci ihned zveřejněním v insolvenčním rejstříku, ale po uplynutí 15 dnů od doručení usnesení navrhovateli,

145

Srov. aplikaci judikatury Nejvyššího soudu v insolvenčním řízení na majetek dlužníka Romana Čechmánka o insolvenčním návrhu věřitele Aquarex WATERPROFIT, s.r.o., vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 29 INS 33609/2013. 146 Odvolání proti tomuto usnesení není přípustné dle ust. § 202 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu.

66

pokud nejsou podány námitky. 147 Pokud vydává usnesení o tom, že se k insolvenčnímu návrhu nepřihlíží asistent soudce či vyšší soudní úředník, pak se jeví vhodným, aby usnesení vedle odůvodnění obsahovalo také poučení, že ačkoliv byla vydána vyhláška o zahájení insolvenčního řízení, účinky zahájeného insolvenčního řízení nenastaly. A to zejména z toho důvodu, že na rozdíl od rozhodnutí

soudce,

usnesení

nenabývá

právní

moci

ihned

zveřejněním

v insolvenčním rejstříku. Je-li podáván insolvenční návrh v listinné podobě, pak musí být podpis navrhovatele ověřen advokátem dle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o advokacii), notářem dle zákona č. 358/1992 Sb., notářského řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen notářského řádu) nebo státním orgánem148 či držitelem poštovní licence dle zákona č. 21/2006 Sb. o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ověřování). Obecně musí každá ověřovací doložka obsahovat označení ověřovací knihy, jméno, příjmení, bydliště a datum narození jednající osoby, údaj, jak byla zjištěna totožnost jednající osoby, včetně označení druhu dokladu, prohlášení osoby, která ověření podpisu provedla, že listina jím byla sepsána nebo, že byla před ním jednající osobou vlastnoručně podepsána, datum a místo, kde bylo prohlášení o pravosti podpisu učiněno, jméno a příjmení osoby, která ověření podpisu provedla. V případě advokáta pak i jeho evidenční číslo podle zápisu v seznamu advokátů a notáře pak otisk jeho razítka. Lze říci, že obsah ověřovací doložky je podle jednotlivých předpisů obdobný, výrazné odlišnosti jsou však ohledně spojení listiny v případě, že se sestává z více listů, což je u insolvenčního návrhu téměř pravidlem. Zákon o ověřování listin neklade na spojení jednotlivých listů žádné náležitosti. Náležitosti tedy upravují jednotlivé stavovské předpisy. V případě, že je podpis

147

Námitky podle § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dle ust. § 1 zákona č. č. 21/2006 Sb. o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ověřování), jsou orgány provádějící ověřování dle tohoto zákona vyjma držitele poštovní licence dále Ministerstvo vnitra, krajské úřady, obecní úřady s rozšířenou působností, obecní úřady u nichž to stanoví právní předpis, újezdní úřady a Hospodářská komora České republiky. 148

67

ověřován notářem, musí být jednotlivé listy pevně spojeny, spojení překryto uzávěrou a uzávěra překrytá otiskem razítka notáře tak, aby část otisku razítka byla na uzávěře a část na listině. 149 Je-li podpis ověřován advokátem, musí být listina složená z více listů shodně jako u notáře spojena pevnou uzávěrou, musí být opatřena razítkem advokáta a dále opatřena jeho podpisem a to tak, aby razítko i podpis byly umístěny taktéž vždy zčásti na uzávěře a z části na listině. Razítko advokáta pak musí vždy obsahovat minimálně jeho jméno a příjmení, akademické případně jiné tituly, označení advokát a evidenční číslo, pod kterým je zapsán v seznamu advokátů. 150

V případě, že ověřovací doložka neobsahuje zákonem stanovené náležitosti nebo spojení jednotlivých listů podpisované listiny není v souladu s právními předpisy, pak tento ověřený podpis nelze považovat za řádný a insolvenční návrh bude sledovat stejný osud, jako kdyby nebyl podepsán vůbec. Je-li podáván insolvenční návrh elektronicky, pak je podmínka úředně ověřeného podpisu splněna tehdy, je-li elektronický insolvenční návrh opatřen uznávaným elektronickým podpisem navrhovatele dle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o elektronickém podpisu). Podle zákona o elektronickém podpisu lze rozlišovat mezi prostým elektronickým podpisem, zaručeným elektronickým podpisem a uznávaným elektronickým podpisem, kdy každý z těchto podpisů více či méně nahrazuje vlastnoruční podpis osoby. Prostý elektronický podpis je v ust. § 2 písm. a) zákona o elektronickém podpisu definován jako údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové

149

Předpis přijatý sněmem Notářské komory České republiky podle § 37 odst. 3 písm. m) zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, k němuž udělilo souhlas Ministerstvo spravedlnosti podle § 37 odst. 4 tohoto zákona, úplné znění po novelizaci, k níž udělilo souhlas Ministerstvo spravedlnosti dne 24.2.2014, pod č.j. MSOP - 19/2014 – OSD - ENA/12: Kancelářský řád. 150 Dle čl. 6 Usnesení představenstva České advokátní komory č. 4/2006 Věstníku ze dne 11. dubna 2006, kterým se stanoví podrobnosti o povinnostech advokáta při činění prohlášení o pravosti podpisu, o vedení evidence o těchto prohlášeních, o vyšším ověření těchto prohlášení a o knize prohlášení o pravosti podpisu, ve znění pozdějších předpisů.

68

zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Jiné nároky na běžný elektronický podpis se nekladou. Jedná se tedy o jakýkoliv řetězec znaků, který umožňuje ověřit totožnost podepsané osoby. 151 V praxi se může jednat o běžný podpis například emailu, který k němu odesilatel připojí. Tento způsob podpisu však žádným způsobem nezaručuje, že úkon skutečně vytvořila osoba, která jej podepsala. Druhou formou elektronického podpisu je zaručený elektronický podpis. Na ten je již zákonem kladeno několik požadavků. Za zaručený elektronický podpis je považován takový podpis, který je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci této podepisující osoby, byl vytvořen a připojen k elektronické písemnosti (datové zprávě) pomocí prostředků, které má pod výhradní kontrolou podepisující osoba, a je k elektronické písemnosti připojen takovým způsobem, že data obsažená v této písemnosti již nelze dále měnit.152 Oproti prostému elektronickému podpisu se jedná o podpis s vyšší vypovídací hodnotou, a to zejména kvůli požadavku na spojení elektronického dokumentu s podpisem prostřednictvím elektronického nástroje/certifikátu, který má k dispozici výlučně osoba podepisující dokument. Nesporným kladem zaručeného elektronického podpisu je skutečnost, že okamžikem, kdy podepsaná osoba připojí k elektronickému dokumentu tento podpis, nelze už obsah dokumentu jakkoliv měnit. Listina tak zachycuje projev vůle podepsané osoby. Zákon o elektronickém podpisu pak upravuje několik forem zaručeného elektronického podpisu, a to podle certifikátu, na základě něhož je elektronický podpis vystaven. Certifikát pak může být prostý, kvalifikovaný či akreditovaný, a to dle poskytovatele daného certifikátu. Rozdíl mezi jednotlivými certifikáty pak činí míra nároků kladených na vydavatele certifikátů při získávání oprávnění k jejich vydávání. Ačkoliv toto rozdělení zaručených elektronických podpisů, či rozlišení jednotlivých jejich druhů, zákon o elektronickém podpisu výslovně nezavádí, jejich rozlišení je zřejmé minimálně z definice jednotlivých

151

MATEJKA, Ján; CHUM, Václav. K právní úpravě elektronického podpisu. Bulletin advokacie. Praha: Česká advokátní komora v Praze, 3/2002, s. 27. 152 TUŠEROVÁ, Lenka. Právní základ užívání elektronického podpisu v oblasti veřejné správy. Dny veřejného práva [online]. 2007 [cit. 2014-06-09]. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/Days-of-public-law-doplnek/files/pdf/Tuserova.pdf.

69

certifikátů v ust. § 2 zákona. Skutečnost, že zákon o elektronickém podpisu nestanovuje taxativní výčet druhů zaručeného elektronického podpisu a lze je rozlišovat na základě certifikátů, se vžilo i do právní teorie. 153 Rozličnost zaručených elektronických podpisů však vedla k potřebě vyjasnit, který z elektronických podpisů by bylo možné v listinné podobě podání považovat za podpis vlastnoruční či ověřený. Touto otázkou se v nálezu IV. ÚS 319/05 ze dne 24. 4. 2006 zabýval Ústavní soud. V dané věci se Ústavní soud zabýval rozdílem mezi zaručeným elektronickým podpisem a úředně ověřeným podpisem a tím, který podpis na elektronickém podání vyvolává tytéž účinky jako podání v listinné podobě a není jej tedy potřeba písemně doplnit ve lhůtě 3 dnů dle ust. § 42 odst. 3 občanského

soudního

řádu.

Ústavní

soud

uzavřel,

že

smyslem

zákona

o elektronickém podpisu je vytvořit prostředí, kdy listinné a elektronické podání v zákonem předvídané kvalitě budou mít stejnou váhu a budou vyvolávat stejné účinky. V době vydání nálezu Ústavního soudu zákon o elektronickém podpisu upravoval v ust. § 2 definici zaručeného elektronického podpisu, v ust. § 11 pak zmiňoval uznávaný elektronický podpis vystavěný na autorizovaném kvalifikovaném certifikátu, zákon však na jisto nestavěl, který z podpisů má účinky úředně ověřeného podpisu, resp. díky kterému podpisu již není potřeba elektronické podání doplnit. Ústavní soud tedy přinesl řešení daného problému a judikoval, že právě uznávaný elektronický podpis má nejvyšší verifikační hodnotu ze všech zaručených podpisů a jeho výhradní využití pro komunikaci s orgány veřejné správy lze výkladem odvodit také z ust. § 11 zákona o elektronickém podpisu. Je-li tedy podání učiněné v elektronické podobě opatřeno uznávaným elektronickým podpisem, pak toto podání není potřeba doplňovat a vyvolává stejné účinky jako by bylo učiněno v podobě listinné. Judikatura Ústavního soudu se následně promítla i do právní úpravy, kdy zákon o elektronickém podpisu v aktuálním znění nyní výslovně v ust. § 11 uvádí, že pouze uznávaný elektronický podpis slouží ke komunikaci s orgány veřejné moci, neboť právě uznávaný elektronický podpis je postaven na

153

Viz MATEJKA, Ján; CHUM, Václav. K právní úpravě elektronického podpisu. Bulletin advokacie. Praha: Česká advokátní komora v Praze, 3/2002, s. 27.

70

kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahuje údaje, které umožňují jednoznačnou identifikaci podepisující osoby. V případě uznávaného elektronického podpisu tedy nevzniká pochybnost o tom, kdo úkon podepsal, a tento podpis lze v listinné podobě přirovnat k úředně ověřenému podpisu. Pokud by tedy elektronicky podaný insolvenční návrh byl podepsán zaručeným či dokonce prostým elektronickým podpisem, nikoliv však uznávaným elektronickým podpisem, pak by insolvenční návrh nevyvolal účinky zahájení insolvenčního řízení. Zákon o elektronickém podpisu v ust. § 11 vedle uznávaného elektronického podpisu upravuje také uznávanou elektronickou značku, která je po technické stránce vystavěna na stejných principech jako uznávaný elektronický podpis a může taktéž sloužit ke komunikaci s orgány veřejné správy. Dané ustanovení by mohlo vyvolávat pocit, že uznávaná elektronická značka má stejnou váhu jako uznávaný elektronický podpis a mohl by jí tedy rovněž být opatřen insolvenční návrh. Tuto možnost však insolvenční zákon neumožňuje a výslovně uvádí, že elektronicky podaný insolvenční návrh vyvolá zákonem předjímané účinky pouze v případě jeho podepsání uznávaným elektronickým podpisem. Tento závěr má svou oporu ve skutečnosti, že byť je uznávaná elektronická značka po technické stránce shodná s uznávaným elektronickým podpisem, má odlišnou právní povahu. Uznávaný elektronický podpis může náležet pouze konkrétní fyzické osobě a nahrazuje její skutečný vlastnoruční podpis u podání v digitální formě. Právnické osobě uznávaný elektronický podpis náležet nemůže. Pokud tedy má elektronická značka stejné kvality jak při jejím vydání fyzické osobě, tak právnické osobě, pak lze elektronickou značku v reálném světě přirovnat k otisku razítka. Elektronická značka je stejně jako elektronický podpis spojen s označující osobou a umožňuje její identifikaci. Je vytvořená a připojená k elektronickému podání na základě prostředků, které může mít označující osoba pod svou výhradní kontrolou a zajišťuje, že elektronické podání po připojení elektronické značky nemůže být měněno. Pokud jde o uznávanou elektronickou značku, pak stejně jako uznávaný elektronický podpis je vystavena na kvalifikovaném certifikátu

71

vystaveném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb. Mohlo by se tedy zdát, že uznávaný elektronický podpis a uznávaná elektronická značka mají stejnou váhu. Odlišnost je však právě v označující osobě. Uznávaný elektronický podpis vždy jednoznačně a nezaměnitelně náleží konkrétní fyzické osobě. O tom, kdo daný úkon učinil, není pochyb. U uznávané elektronické značky však již tato skutečnost zřejmá není, a to zejména ve vztahu k právnické osobě. Uznávaná elektronická značka vydaná právnické osobě jednoznačně identifikuje právnickou osobu, která podání činí, není však zřejmé, kdo za právnickou osobu v daném okamžiku jedná a zda mu vůbec oprávnění k danému jednání náleží. Platnost právního jednání v písemné formě je vázána na podpis jednající osoby. Tato premisa se prolíná jak hmotným, tak procesním právem. Již ust. § 40 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník), definovalo podpis jednající osoby na písemně učiněném právním úkonu za jednu z podstatných náležitostí, majících dopad na jeho platnost. Tento závěr potvrdil ve své judikatuře i Nejvyšší soud, dle kterého pro platnost písemného právního úkonu učiněného právnickou osobou nepostačuje otisk razítka, ale je potřeba, aby byl právní úkon podepsán osobou, která je oprávněná za právnickou osobu jednat. Stejnou právní úpravu převzal i nový občanský zákoník v ust. § 561. Paralela s hmotným právem je obsažena i v ust. § 42 odst. 4 občanského soudního řádu. Ten však na rozdíl od hmotného práva, které připouští otisk razítka tam, kde je to obvyklé, již vyžaduje vlastnoruční podpis osoby, která návrh učinila, nebo její elektronický ekvivalent. Podpis musí být vlastnoruční, výjimka je pouze stanovena pro advokáty, jejichž otisk úředního razítka je jako vzor založen u soudu, kterému je podání určeno.154 Tedy i za právnickou osobu musí být podání podepsáno fyzickou osobou, která je za právnickou osobu oprávněna jednat, ať již ze zákona (jednatelem, členem představenstva aj.) nebo na základě pověření či plné moci.

154

SVOBODA, Karel; SMOLÍK, Petr, a kol. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, xxiii, 1398 s. Beckova edice komentované zákony. ISBN 9788074005060.

72

S ohledem na výše uvedenou charakteristiku elektronické značky je zřejmé, že tuto nelze využít k nahrazení elektronického podpisu. Nadto, s ohledem na to, jaké následky podání insolvenčního návrhu vyvolává, je zcela legitimní požadavek, aby byl insolvenční návrh vždy opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která je oprávněna za právnickou osobu jednat, nejen elektronickou značkou této právnické osoby. Insolvenční návrh podaný právnickou osobou a opatřen pouze její elektronickou značkou nebude splňovat náležitosti podpisu daného podání a nevyvolá tak účinky zahájeného insolvenčního řízení dle ust. § 109 a násl. insolvenčního zákona. Poslední možností, jak nahradit náležitost úředně ověřeného podpisu na insolvenčním návrhu, je učinit jej v elektronické podobě a podat jej prostřednictvím datové schránky. Tato možnost vyplývá přímo z ust. § 18 zákona o elektronických úkonech. Přístup do datové schránky má výhradně osoba, pro kterou byla datová schránka zřízena, a dále osoba, která byla touto osobou pověřena. Pokud úkon vůči orgánu veřejné moci činí právnická nebo fyzická osoba prostřednictvím své datové schránky, pak je zde zákonná fikce podpisu. 155 Toto podání pak již nemusí být opatřeno uznávaným elektronickým podpisem. 156 Fikce podpisu může nastat i tehdy, je-li podání učiněno osobou, která byla k přístupu pověřena někým, jemuž byla datová schránka zřízena. Pokud podání činila osoba pověřená, měl by její úkon podle ust. § 8 odst. 6 zákona o elektronických úkonech rovněž mít stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, jestliže by tato osoba doložila své pověření. U takových podání nastává přímo ze zákona fikce písemného a podepsaného úkonu. Při splnění stanovených podmínek není nutné, aby podání bylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem. 157

155

Ust. § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp.zn. 8 Tdo 517/2014. 157 Doručování. In: Epravo.cz [online]. [cit. 2014-07-09]. http://www.epravo.cz/top/soudni-rozhodnuti/dorucovani-94707.html. 156

73

Dostupné

z:

4.1.2 Úředně ověřené podpisy zmocnitelů na plné moci V praxi pak není neobvyklá situace, kdy má insolvenční navrhovatel právního zástupce či obecného zmocněnce. U insolvenčního řízení, kde je ohlášeno zastoupení advokátem, pak mohou nastat dvě situace. První z nich je, když insolvenční navrhovatel, který je zastoupen advokátem na základě procesní plné moci, podepíše insolvenční návrh sám a k návrhu připojí procesní plnou moc. V tomto případě insolvenční soud zkoumá podmínku v ust. § 97 insolvenčního zákona pouze ve vztahu k podpisu navrhovatele na insolvenčním návrhu. Je-li tento návrh řádně podepsán, ať již úředně ověřeným podpisem, elektronickým podpisem, či je podán z datové schránky navrhovatele, pak okamžikem, kdy tento návrh došel soudu, je zahájeno insolvenční řízení. Na připojené plné moci pak již postačí prostý podpis zmocněnce i zmocnitele, případně jejich uznávaný elektronický podpis, je-li plná moc připojena v elektronické podobě. Není považováno za vadu, pokud podpis navrhovatele na návrhu ověřil advokát, který dále v řízení vystupuje jako právní zástupce navrhovatele. 158 Současně pokud navrhovatel ohlásí své zastoupení advokátem a k návrhu není přiložena plná moc, lze ji doplnit kdykoliv v průběhu řízení případně insolvenční soud vyzve navrhovatele na její doložení. Druhou situací je, když insolvenční navrhovatel oznámí zastoupení právním zástupcem, insolvenční návrh je podepsán pouze tímto zástupcem a současně je k návrhu připojena procesní plná moc. V tomto případě je potřeba podmínku ověřeného podpisu navrhovatele zkoumat jak u samotného návrhu, tak u plné moci. Pokud je návrh podáván v listinné podobě, tak podpis právního zástupce navrhovatele, advokáta, musí být úředně ověřen a stejně tak musí být úředně ověřen podpis navrhovatele, zmocnitele, na připojené procesní plné moci. Úředně ověřený podpis advokáta na plné moci se již nevyžaduje. Pokud by tento požadavek nebyl naplněn, případně by nebyla plná moc k návrhu vůbec připojena a ten by byl

158

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011, sp.zn. 29 NSČR 51/2011.

74

podepsán pouze advokátem, nebylo by možno na základě tohoto insolvenčního návrhu zahájit insolvenční řízení. Z dané koncepce náležitosti úředně ověřeného podpisu je zřejmé, že nelze vyzvat na doplnění procesní plné moci. Právní úprava platná do 31. 12. 2013 tuto situaci výslovně neupravovala, byla však dovozena judikaturou Nejvyššího soudu, a to v rozhodnutí ze dne 27. 9. 2011, sp.zn. 29 NSČR 51/2011. Současně Nejvyšší soud připomněl, že tato podmínka musí být splněna i v případě, že se jedná o návrh, který je podáván až po zahájení insolvenčního řízení a jedná se tedy ve smyslu ust. § 107 insolvenčního zákona o přistoupení k řízení. V rámci rekodifikace soukromého práva, která se dotkla i insolvenčního zákona,159 pak byla povinnost úředně ověřeného podpisu na plné moci zahrnuta výslovně do textu ust. § 97 odst. 2 insolvenčního zákona. Současně insolvenční zákon v daném ustanovení stanovuje, že výše popsaná podmínka v případě zastoupení právním zástupcem, advokátem, platí obdobně, jedná-li za insolvenčního navrhovatele, jímž je právnická osoba, jeho zaměstnanec, který tím byl pověřen statutárním orgánem. K náležitosti úředně ověřeného podpisu insolvenčního navrhovatele na procesní plné moci je pak potřeba ještě podotknout, že pro účely naplnění ust. § 97 insolvenčního zákona soud zkoumá plnou moc toliko po formální stránce. Plná moc musí být toliko platná a řádně podepsaná, aby insolvenční návrh podaný v zastoupení vyvolal účinky zahájeného insolvenčního řízení. Má-li insolvenční soud pochybnost o tom, zda osoba, která právního zástupce zmocnila k podání insolvenčního návrhu a opatřila plnou moc svým úředně ověřeným podpisem, je oprávněna takto učinit (ve vztahu k právnické osobě), pak to není důvod k tomu, aby soud k insolvenčnímu návrhu nepřihlížel. Prokázání oprávnění zmocnitele jednat za insolvenčního navrhovatele, který je právnickou osobou, je podmínkou řízení a insolvenční soud má učinit kroky k odstranění tohoto nedostatku, nikoliv nezahájit insolvenční řízení z důvodu absence úředně ověřeného podpisu. 160

159

Zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. 160 Srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 2008, sp.zn. 1 VSOL 121/2008.

75

4.2 Forma insolvenčního návrhu V rámci insolvenčního řízení činí účastníci řízení a další osoby zúčastněné na řízení mnoho úkonů a podání, pro něž však insolvenční zákon nepředepisuje zvláštní formu. Podání je tedy možno učinit v takové formě, v jaké ji připouští občanský soudní řád. 161 Zvláštní forma je stanovena pouze pro insolvenční návrh, i ta se však odvíjí od standardních forem podání v rámci občanského soudního řízení. Nabízí se tedy srovnání formy podání podle občanského soudního řádu a formy insolvenčního návrhu. Obecně platilo, že podání lze vůči soudu učinit v jakékoliv formě, ledaže by občanský soudní řád pro jejich podání určitou formu předepisoval. Podání bylo možno vůči soudu učinit písemně nebo ústně do protokolu. Do protokolu však byla možná učinit pouze podání uvedená v ust. § 42 odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu,162 tedy návrh na zahájení řízení o povolení uzavřít manželství, o určení a popření rodičovství, o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení, o osvojení a řízení, které lze zahájit i bez návrhu a návrh na výkon rozhodnutí v těchto věcech. Povinnost sepsat podání do protokolu měly bez ohledu na věcnou či místní příslušnost okresní soudy a k sepsání protokolu byli oprávněni vyšší soudní úředník, asistent soudce nebo justiční čekatel.163 Písemné podání pak bylo možné učinit v listinné nebo elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě, telegraficky nebo telefaxem. 164 Podání pak lze rozlišovat podle toho, zda je potřeba je doplnit či nikoliv. To, zda je podání učiněné v elektronické podobě nutno doplnit či nikoliv, je závislé na míře autenticity tohoto podání. U podání učiněného v listinné podobě je míra autenticity zaručena vlastnoručním podpisem osoby, která jej podala. Stejná míra autenticity je zajištěna, je-li podání učiněno v elektronické podobě a podepsáno uznávaným elektronickým

161

Přiměřené použití občanského soudního řádu dle ust. § 7 insolvenčního zákona. Zákon č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013. 163 DAVID, Ludvík a kol. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, xxxvi, 1072 s. ISBN 9788073574604. 164 Ust. § 42 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013. 162

76

podpisem či prostřednictvím datové schránky. U ostatních podání učiněných elektronicky bez uznávaného elektronického podpisu, telegraficky či telefaxem, je potřeba doplnit je ve lhůtě 3 dnů podáním se shodným obsahem v listinné podobě nebo podáním v elektronické podobě opatřené uznávaným elektronickým podpisem či z datové schránky. 165 Pokud podání nebude doplněno, soud k němu nepřihlédne.166 Skutečnost,

že

elektronicky

učiněné

podání

opatřené

uznávaným

elektronickým podpisem není potřeba doplnit, prošla jak legislativním tak judikatorním vývojem. Zákon o elektronickém podpisu nabyl účinnosti 1. 10. 2000167 a současně s ním nabyla účinnosti i novela občanského soudního řádu. Ve znění účinném do 30. 9. 2000 bylo možné podání učinit písemně, ústně do protokolu nebo telegraficky, resp. telefaxem. Podání učiněné telegraficky bylo dle textu ust. § 42 odst. 3 potřeba doplnit ve lhůtě 3 dnů, u podání učiněného telefaxem bylo potřeba předložit soudu ve stejné lhůtě originál daného podání. Nebyla-li podání řádně doplněna, soud k nim nepřihlédl. S ohledem na nabytí účinnosti zákona o elektronickém podpisu doznalo změny i ust. § 42 občanského soudního řádu. Od 1. 10. 2000 do 30. 6. 2002 byla možnost učinit podání vůči soudu rozšířena i na podání učiněné elektronicky opatřené podpisem dle zvláštního zákona168, tedy dle zákona o elektronickém podpisu. Z textu ust. § 42 občanského soudního řádu, a ostatně i z účelu právní úpravy vztahující se k elektronickému podpisu, vyplývalo, aniž by o tom bylo pochyb, že podání učiněné ústně do protokolu nebo písemně v listinné podobě či elektronické podobě podepsané dle zákona o elektronickém podpisu, není třeba doplnit. Řádně podepsanému elektronickému podání byly přiznány stejné účinky jako podání učiněnému v listinné podobě. Doplnit bylo potřeba pouze podání učiněné telefaxem či telegraficky. I nadále platilo, že pokud

165

Podání opatřené uznávaným elektronickým podpisem osoby, která jej podala, či podání učiněné z datové schránky, má v elektronické podobě stejnou váhu jako shodné podání v listinné podobě. 166 DAVID, Ludvík a kol. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, xxxvi, 1072 s. ISBN 9788073574604. 167 Tisk 415/0 ve Sbírce zákonů: návrh na vydání zákona o elektronickém podpisu. PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY, Poslanecká sněmovna. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. [cit. 2014-08-04]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?o=3&T=415. 168 V té době zaručeným elektronickým podpisem, dnes by se jednalo o uznávaný elektronický podpis. Vývoj judikatury viz výše.

77

nebudou tato podání doplněna, insolvenční soud k nim nepřihlédne. U podání učiněného elektronicky bez podpisu dle zákona o elektronickém podpisu se pak doplnění nevyžadovalo, soud k němu nepřihlížel rovnou.169 Při další novele občanského soudního řádu však zákonodárce tuto koncepci opustil a od 1. 7. 2002 do 30. 6. 2008 bylo podání možno učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě, telegraficky či telefaxem, povinnost předložit soudu originál ve lhůtě 3 dnů však nyní stíhala listinné podání učiněné telefaxem a v elektronické podobě. Povinnost doplnit podání učiněné telegraficky zůstala nezměněna. Změnou textu zákona tak vyvstaly pochybnosti, zda je potřeba doplnit jakékoliv elektronické podání nebo pouze to, které není podepsáno v souladu se zákonem o elektronickém podpisu. Touto otázkou se pak v několika svých rozhodnutích zabýval Ústavní soud, který přinesl nejen jazykový výklad daného ustanovení občanského soudního řádu, ale také výklad logický, systematický a teleologický. Ústavní soud uvedl, že účelem zaručeného elektronického podpisu je zrovnoprávnění listinného podání a podání učiněného v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě podepsaného uznávaným elektronickým podpisem, zaručení autenticity podání a poskytnutí jistoty, že osoba, která připojila svůj elektronický podpis, je tatáž, která činí dané podání. Není třeba tedy požadovat, aby elektronické podání opatřené uznávaným elektronickým podpisem bylo doplněno ve lhůtě 3 dnů.170 Ústavní soud zejména vyšel ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES ze dne 13. prosince 1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy, která si bere za cíl odstranit překážky

u

elektronického

právního

styku

a

elektronické

komunikace

a zrovnoprávnit podání v listinné a elektronické podobě a ukládá členským státům povinnost nakládat s elektronickým podáním podepsaným zaručeným elektronickým podpisem vystaveným na kvalifikovaném certifikátu stejně, jako s vlastnoručně podepsaným listinným podáním. Výsledkem implementace této směrnice je pak právě zákon o elektronickém podpisu. Jak již bylo zmíněno výše, Ústavní soud se v daném nálezu zabýval také jednotlivými druhy elektronického podpisu a uzavřel,

169

BUREŠ, Jaroslav; DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský soudní řád: komentář. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2001, xxv, 1726 s. ISBN 8071793388. 170 Nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. IV. ÚS 319/05.

78

že elektronické podání podepsané uznávaným elektronickým podpisem není třeba ve smyslu ust. § 43 občanského soudního řádu doplnit. Opačný postup by byl v rozporu s účelem zákona o elektronickém podpisu. Skutečnost, že elektronické podání podepsané zaručeným elektronickým podpisem vydaným na příslušném certifikátu není potřeba doplnit, se do občanského soudního řádu vrátila až novelou č. 123/2008 Sb.171 Dne 1. 7. 2012 pak nabyla účinnosti novela, která již pouze v návaznosti na množství zaručených podpisů specifikovala, že není potřeba doplnit podání opatřené pouze uznávaným elektronickým podpisem. Nález Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 319/05 tak již byl v rámci legislativní činnosti zcela zohledněn a došlo tak k definitivnímu odstranění pochybností o tom, v jakých situacích je elektronické podání potřeba doplnit.172 Výše uvedené se však týká pouze podání v elektronické podobě, které nebylo učiněno prostřednictvím datové schránky a bylo podepsáno uznávaným elektronickým podpisem. Podle aktuální právní úpravy je v občanském soudním řádu možno podání učinit již pouze písemně, a to v listinné nebo elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě nebo telefaxem. 173 Podání učiněné telegraficky bylo vypuštěno z důvodu, že se tento způsob komunikace v současné době moderních technologií již téměř nevyužívá, podání ústně do protokolu je pak možné pouze ve zvláštních řízeních soudních. Ač by se tak mohlo zdát, nejedná se o převratnou změnu ve formě podání. Dosavadní právní úprava umožňovala podání jak písemné tak ústní do protokolu. Výčet podání, které bylo možné učinit ústně do protokolu, však byl limitován a jednalo se výhradně o návrhy na zahájení řízení v nesporných věcech. Tato forma podání je nadále zachována v rámci zvláštních řízení soudních, ve

171

Zákon č. 123/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. 172 Výše uvedené se týká pouze podání v elektronické podobě, které nebylo učiněno prostřednictvím datové schránky a bylo podepsáno uznávaným elektronickým podpisem. 173 SVOBODA, Karel; SMOLÍK, Petr, a kol. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, xxiii, 1398 s. Beckova edice komentované zákony. ISBN 9788074005060.

79

sporných řízeních dle občanského soudního řádu však již byla z ust. § 42 vypuštěna.174 V rámci elektronického podání prostřednictvím veřejné datové sítě, tedy internetu, pak lze rozlišovat podání učiněná emailem, prostřednictvím aplikace elektronické podatelny175 či datovou schránkou.176 Jak podání učiněné emailem tak prostřednictvím ePodatelny vyžaduje, aby takto učiněné podání bylo podepsáno uznávaným elektronickým podpisem. U podání učiněného prostřednictvím datové schránky však již elektronický podpis navrhovatele není potřeba. Současně s vývojem zaručeného a uznávaného elektronického podpisu a povinnosti doplnit elektronicky učiněné podání postupem dle ust. § 42 odst. 2 občanského soudního řádu, se vyvíjela také náležitost podpisu u podání učiněného elektronicky prostřednictvím datové schránky. Zákon o elektronických právních úkonech nabyl účinnosti dne 1. 7. 2009, až do roku 2013 však byla vedena teoretická diskuse, zda je potřeba podání učiněné prostřednictvím datové schránky doplnit také o uznávaný elektronický podpis navrhovatele. Právní jistotu přinesla až novela občanského soudního řádu, která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2014.177 První pohled na podání učiněné prostřednictvím datové schránky lze přirovnat k podání učiněnému emailem nebo poštou a vychází především z technologie datových schránek. V daném případě lze zprávu odeslanou z datové schránky charakterizovat jako obálku, u které je zřejmé, kdo danou zprávu soudu odesílá, nelze však již bez připojeného podpisu zjistit, kdo k dané zprávě elektronické podání připojil, a zda se jedná o stejnou osobu, která podání učinila. Tato koncepce vychází zejména ze skutečnosti, že v samotné datové zprávě nejde

174

Tisk 932/0 ve Sbírce zákonů: vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY, Poslanecká sněmovna. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. [cit. 2014-08-12]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?o=3&T=415. 175 Dále jen ePodatelna. 176 Informace - příjem podání v elektronické podobě soudy. In: EPodatelna [online]. [cit. 2014-08-12]. Dostupné z: http://epodatelna.justice.cz/ePodatelna/epo1200new/technicke_parametry.jsp. 177 Zákon č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, ve znění pozdějších předpisů.

80

příslušné podání vytvořit, to je potřeba vždy v příslušném formátu vyhotovit jako samostatný soubor a k datové zprávě jej připojit. Pokud je pak podání odesláno, je zřejmé z čí datové schránky bylo odesláno a je i zřejmé, že odesilatel datové zprávy k ní musel připojit činěné podání v elektronické podobě. Pokud však elektronické podání není podepsáno, pak je zde pochybnost o tom, kdo jej vytvořil, zda nebylo po vytvoření změněno a zda se skutečně jedná o vůli osoby, která je v podání uvedena jako navrhovatel. Současně je poukazováno i na skutečnost, že fikce podpisu podání z datové schránky obsažená v ust. § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech, byť jejím smyslem bylo usnadnit elektronickou komunikaci, nepřináší právní jistotu v otázce, kdo dané podání učinil. Příjemci datové zprávy se vždy zobrazí pouze držitel datové schránky, případně identifikace osob, které připojené jednotlivé elektronické dokumenty podepsaly. Není však zřejmé, zda datovou zprávu odeslala osoba oprávněná (držitel datové schránky) či osoba pověřená. 178 A lze pak u žaloby, kterou z datové schránky advokáta, držitele datové schránky, odeslala jeho sekretářka, osoba pověřená, skutečně přijmout fikci podpisu? Z ryze formalistického pohledu tuto fikci podpisu přijmout nelze. Podání činěné z datové schránky jejího držitele může být učiněno jím anebo kteroukoliv osobou, která k datové schránce, ať již oprávněně nebo neoprávněně získala přístup. Byť za zabezpečení přístupu do datové schránky a za rozsah uděleného pověření odpovídá její držitel, je možné za legitimní požadavek považovat, aby každé podání odeslané z datové schránky bylo podepsáno

navrhovatelem.

Některá

podání učiněná

vůči

soudu,

zejména

v insolvenčním řízení, mohou mít značný dopad do majetkové, právní i sociální situace protistrany. Pokud by toto podání bylo učiněno osobou k tomu neoprávněnou na základě fikce podpisu, mohlo by vyvolat těžko odstranitelné následky. Ve vztahu k insolvenčnímu řízení by například návrh podaný neoprávněnou osobou z datové schránky věřitele, který toto podání vůbec nechtěl učinit, mohl přivést domnělého dlužníka do skutečného stavu úpadku.

178

PODDANÝ, Jan. Význam elektronického podpisu na různých objektech, podávání a fikce podpisu v ISDS: přednáška. 1. 11. 2012. Dostupné z: http://www.jacz.cz/.

81

Druhý pohled na danou problematiku vyplývá již z výše nastíněné argumentace a vychází právě z ust. § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech, který říká, že „úkon učiněný osobou uvedenou v § 8 odst. 1 až 4 nebo pověřenou osobou, pokud k tomu byla pověřena, prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob.“ Citovaný paragraf tedy zakládá fikci, že podání učiněné z datové schránky podepsal držitel této datové schránky. Pokud podání činí jménem držitele datové schránky jiná osoba, pak zodpovědnost za toto jednání nese držitel datové schránky. Smyslem této právní úpravy mělo být zrychlení a zjednodušení elektronické komunikace prostřednictvím datových schránek a požadavek elektronického podpisu u podání z datové schránky je nadbytečný. Definitivní ukončení diskuse ohledně náležitosti elektronického podpisu na podání z datové schránky přinesla až novela č. 293/2013 Sb.179 Novelizované ustanovení § 42 již bezpochyby stanovuje, že podání učiněné datovou schránkou nemusí být elektronicky podepsáno a není třeba jej doplňovat, když text odst. 4 tohoto paragrafu byl doplněn tak, že „povinnost podpisu a datování se nevztahuje na podání v elektronické podobě podle zvláštního právního předpisu (zákona o elektronických úkonech).“ Ustanovení upravující obecnou formu podání v insolvenčním zákoně obsaženo není, a tak podání učiněná v rámci insolvenčního řízení musí mít formu dle ust. § 42 občanského soudního řádu.180 Způsob učinění podání v písemné podobě je tedy shodný jako v civilním řízení a podání lze učinit písemně v listinné podobě, elektronicky (emailem, přes e-Podatelnu nebo datovou schránkou) nebo telefaxem.

179

Zákon č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, ve znění pozdějších předpisů. 180 Formu podle občanského soudního řádu musí mít veškerá podání činěná v rámci insolvenčního řízení vyjma samotného insolvenčního návrhu. V praxi se nejčastěji jedná o zpětvzetí insolvenčního návrhu, zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení, návrhu na vydání předběžného opatření, návrhu na povolení reorganizace a jiné.

82

Nepodepsané podání učiněné emailem nebo prostřednictvím e-Podatelny a podání učiněné telefaxem musí být ve lhůtě 3 dnů doplněno, nebo k nim soud nepřihlíží. Zvláštní právní úprava je v insolvenčním zákonu stanovena pouze pro jediné podání, a tím je insolvenční návrh. Insolvenční zákon vychází z ust. § 42 občanského soudního řádu, vzhledem k náležitosti úředně ověřeného podpisu zde však najdeme drobné odlišnosti. Stejně jako v civilním řízení je podání možné učinit pouze písemně, podání insolvenčního návrhu do protokolu není připuštěno. Písemné podání pak lze učinit v listinné podobě nebo elektronicky prostřednictvím veřejné datové sítě.181 Na rozdíl od občanského soudního řádu tedy není v insolvenčním řízení připuštěno, aby návrh na zahájení řízení byl podán telefaxem. Insolvenční návrh učiněný telefaxem není možné opatřit ověřeným podpisem navrhovatele nebo jeho adekvátní elektronickou formou, takto učiněná podání by tedy nevyvolalo účinky zahájeného insolvenčního řízení. Z tohoto důvodu není podání učiněné telefaxem v ust. § 97 uvedeno. Návrh lze dále podat v elektronické podobě, kdy musí být opatřen uznávaným elektronickým podpisem. Právní úprava účinná do 31. 12. 2013 u elektronického podání nerozlišovala, zda je učiněno prostřednictvím emailu, e-Podatelny nebo datové schránky. Dle doslovné dikce ust. § 97 insolvenčního zákona musel být insolvenční návrh učiněný elektronicky vždy opatřen uznávaným elektronickým podpisem osoby, která tento návrh učinila, jinak se k němu nepřihlíželo. Osobně se však domnívám, že i insolvenční návrh podaný z datové schránky

insolvenčního

navrhovatele,

který

nebyl

podepsán

uznávaným

elektronickým podpisem, byl schopen vyvolat účinky zahájeného insolvenčního řízení. Byť toto nebylo v ust. § 97 insolvenčního zákona výslovně uvedeno, ve spojení se zákonem o elektronických úkonech (podle již výše zmiňovaného ust. § 18 odst. 2) k tomuto závěru bylo možné dojít. Vyřešení otázky nutnosti podepsat podání učiněné prostřednictvím datové schránky v rámci občanského soudního řízení182 se v rámci novely č. 294/2013

181

PACHL, Lukáš. Insolvenční zákon s judikaturou. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 484 s. ISBN 9788073576752. 182 Viz výše.

83

Sb.,183 promítlo také do insolvenčního zákona. Byl doplněn odst. 2 paragrafu 97, který nově upravuje, že elektronický insolvenční návrh nemusí být podepsán, je-li odeslán z datové schránky osoby, která tento návrh podala. Ve vztahu k formě insolvenčního návrhu je pak třeba podotknout, že insolvenční zákon nerozlišuje podání na to, které je učiněno v takové podobě, že jej není potřeba doplnit, a na to, které doplnění vyžaduje. Ve vztahu k úředně ověřenému podpisu je insolvenční návrh potřeba podat vždy v takové elektronické podobě, aby nebylo potřeba jej doplňovat. Insolvenční zákon striktně stanovuje, že k jakémukoliv podání, které je svým obsahem insolvenčním návrhem, a není podepsáno, se nepřihlíží. Tato podmínka platí jak pro podání v listinné podobě, tak v podobě elektronické. Insolvenční zákon tedy na rozdíl od občanského soudního řádu nepřipouští možnost, aby elektronické podání, které není podepsáno uznávaným elektronickým podpisem nebo není odesláno z datové schránky navrhovatele, bylo ve lhůtě 3 dnů doplněno. Bude-li insolvenčnímu soudu doručen návrh na zahájení insolvenčního řízení v elektronické podobě, u nějž bude absentovat uznávaný elektronický podpis, insolvenční soud nezahájí insolvenční řízení184 a usnesením vyrozumí navrhovatele o tom, že k jeho insolvenčnímu návrhu se nepřihlíží. Vada nemůže být zhojena ani následným doplněním návrhu či opětovným podáním návrhu se stejným obsahem opatřeným uznávaným elektronickým podpisem. Na následné podání stejného obsahu s uznávaným elektronickým podpisem, které by navrhovatel označil jako doplnění nepodepsaného návrhu, by se poté nahlíželo jako na nový insolvenční návrh. Tento postup se v rámci insolvenčního řízení uplatní vždy, a to i za situace, kdy by doplnění návrhu bylo soudu doručeno ještě před tím, než by rozhodl o tom, že se k původnímu (nedoplněnému podání) nepřihlíží. Absence uznávaného elektronického podpisu v případě elektronicky podaného insolvenčního návrhu je neodstranitelnou vadou podání.185V insolvenčním řízení

183

Zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. 184 Nebude vydána vyhláška o zahájení insolvenčního řízení dle ust. § 101 insolvenčního zákona, která má být vydána do 2 hodin od okamžiku, kdy byl insolvenční návrh doručen věcně příslušnému soudu. 185 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011, sp.zn. 29 NSČR 51/2011.

84

dochází k provázání formy podání a náležitostí insolvenčního návrhu v podobě úředně ověřeného podpisu navrhovatele, což vylučuje byť jen přiměřenou aplikaci ust. § 42 odst. 3 občanského soudního řádu.

4.3 Insolvenční návrh podaný elektronicky prostřednictvím právního zástupce Posledním problémem souvisejícím s elektronicky podaným insolvenčním návrhem, kterému se v této práci věnuji, je náležitost úředně ověřeného podpisu navrhovatele na procesní plné moci v případě podání elektronického insolvenčního návrhu právním zástupcem. Byť v této věci není příliš teoretických nejasností, v praxi se insolvenční soudy stále setkávají se situací, kdy procesní plná moc připojená k insolvenčnímu návrhu nemá takové náležitosti, resp. není po formální stránce v takové kvalitě, aby na základě takto podaného insolvenčního návrhu bylo možné zahájit insolvenční řízení. Jak již bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud judikoval, že insolvenční návrh podaný právním zástupcem navrhovatele musí obsahovat nejen úředně ověřený podpis tohoto právního zástupce, ale také k němu musí být připojena procesní plná moc s úředně ověřeným podpisem navrhovatele, jinak se k návrhu nepřihlíží a ten pro absenci úředně ověřeného podpisu navrhovatele není schopen vyvolat účinky zahájeného insolvenčního řízení. Při podání činěném v listinné podobě tato skutečnost již nečiní insolvenčním navrhovatelům a jejich právním zástupcům problémy. Ve stejné kvalitě jako návrh podaný v listinné podobě však musí být také návrh elektronický a zde se již setkáváme s kombinací elektronických prostředků, které jsou ekvivalentem úředně ověřeného podpisu nebo které zajistí autenticitu předložené plné moci v elektronické podobě. První variantou, která se nabízí, je podání elektronického návrhu společně s procesní plnou mocí rovněž v elektronické podobě, která obsahuje uznávaný elektronický podpis navrhovatele-zmocnitele. S takto připojenou procesní plnou mocí je soud povinen nakládat shodně, jako s procesní plnou mocí v listinné podobě.

85

Druhou variantou je připojení procesní plné moci v podobě autorizované konverze dle zákona o elektronických úkonech. S ohledem na zavedení možnosti komunikovat s orgány veřejné moci prostřednictvím elektronických způsobů komunikace, bylo potřeba vyřešit také převod listinných dokumentů do elektronické podoby a opačně tak, aby s nimi bylo možné nakládat i v jiné podobě, než v jaké byly vyhotoveny, jako s originálem či stejnopisem. V českém právním řádu je převod elektronických dokumentů do listinných a naopak upraven zákonem o elektronických úkonech a lze konstatovat, že tento postup má hodně společných znaků s vidimací dokumentů. Zákon o elektronických úkonech tedy v ust. § 22 a násl. zavádí a pojmově vymezuje institut autorizované konverze dokumentů (dále jen konverze).186 Konverzí dokumentu se rozumí převod listinného dokumentu do elektronické podoby či naopak, aniž při tomto převodu dochází k porušení či změně autenticity dokumentu, jeho informační hodnoty nebo obsahu.187 Konverzi dokumentů provádí osoba k tomu pověřená, a to pověření zaměstnanci kontaktních míst veřejné správy a advokáti dle zvláštních právních předpisů. 188 V rámci převodu dokumentů je ověřena shoda nově vzniklé podoby s předloženým originálem a shoduje-li se vstupní dokument s výstupním, připojí osoba provádějící konverzi k výstupu ověřovací doložku. V případě převodu listinného dokumentu do elektronického pak osoba provádějící konverzi připojí k výstupu také svou uznávanou elektronickou značku nebo uznávaný elektronický podpis a zajistí, aby byl výstup opatřen kvalifikovaným časovým razítkem. 189 Je-li výstup konverze řádně opatřen ověřovací doložkou se všemi zákonnými náležitostmi190 a v případě elektronického výstupu je-li tento

186

MACKOVÁ, Alena. Zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů s komentářem včetně souvisejících zákonů a prováděcích předpisů. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009, viii, 518 s. ISBN 9788073574727. 187 ŠPELINA, Jiří. Datové schránky a ukládání plných mocí v elektronické podobě u orgánů veřejné moci. Bulletin advokacie. Praha: Česká advokátní komora v Praze, 9/2011, s. 27. 188 Dle zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona o advokacii. 189 Dle ust. § 23 odst. 3 zákona o elektronických úkonech. 190 Ověřovací doložka musí obsahovat název subjektu, který konverzi provedl, pořadové číslo konverze, údaj o ověření shody vstupu s výstupem, datum vyhotovení doložky a jméno a příjmení osoby, která konverzi provedla. Ověřovací doložka u výstupu v elektronické podobě dále obsahuje

86

opatřen současně kvalifikovaným časovým razítkem a uznávaným elektronickým podpisem osoby, která konverzi provedla, pak dle zákona má tento výstup stejné právní účinky jako úředně ověřená kopie tohoto dokumentu. Dokumentu, který byl převeden na základě autorizované konverze do elektronické podoby, je tedy přiznána stejná síla jako vidimovanému dokumentu v listinné podobě. Důsledkem toho je, že ten, kdo má podle právního předpisu povinnost předložit určitý dokument v listinné podobě orgánu veřejné moci, tuto svou povinnost splní i tehdy, předloží-li konvertovaný dokument v elektronické podobě.191 K tomu, aby s konvertovaným dokumentem bylo možné nakládat jako s úředně ověřenou kopií tohoto dokumentu, je však potřeba, aby ověřovací doložka připojená k dokumentu, a to jak v elektronické tak listinné podobě, obsahovala všechny

zákonné

náležitosti.

V případě

absence

těchto

náležitostí

ztrácí

konvertovaný dokument svou vlastnost úředně ověřené kopie, neboť zde vyvstává pochybnost o autenticitě tohoto dokumentu. S dokumentem, který nebyl řádně převeden, by pak orgány veřejné moci měly nakládat jako s prostou kopií. Obdobně je tomu i v případě, že výstup v elektronické podobě není opatřen uznávaným elektronickým podpisem osoby, která konverzi provedla, a kvalifikovaným časovým razítkem. Právě s absencí uznávaného elektronického podpisu či kvalifikovaného časového razítka se v praxi lze setkat nejčastěji. Je-li k insolvenčnímu návrhu podanému v elektronické podobě právním zástupcem připojena procesní plná moc, která byla v listinné podobě opatřena úředně ověřeným podpisem insolvenčního navrhovatele, a následně konvertována do elektronické podoby, avšak ověřovací doložka neobsahuje všechny náležitosti, či k ní není připojeno kvalifikované časové razítko či uznávaný elektronický podpis osoby, která konverzi provedla, pak tento návrh nevyvolá účinky zahájeného insolvenčního

údaj o tom, zda vstup obsahuje vodoznak, reliéfní tisk, embossing nebo jiný zajišťovací prvek. Doložka připojená k výstupu v listinné podobě pak obsahuje údaj o tom, zda byl dokument podepsán platným uznávaným elektronickým podpisem nebo značkou, číslo kvalifikovaného certifikátu, obchodní firmu akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, datum a čas uvedené v kvalifikovaném razítku a otisk úředního razítka osoby, která konverzi provedla. 191 SMOLÍK, Petr. Autorizovaná konverze dokumentů advokáty. Právní fórum. 3/2012, s. 13.

87

řízení. Insolvenční soud by měl s konvertovanou plnou mocí, o jejíž řádné konverzi jsou v důsledku absence výše uvedených prvků pochybnosti, zacházet jako s prostou kopií. V daném případě by pak nebyla splněna podmínka úředně ověřeného podpisu navrhovatele dle ust. § 97 insolvenčního zákona a insolvenční soud by rozhodl o tom, že se k insolvenčnímu návrhu nepřihlíží. V této souvislosti se však můžeme setkat se situací, kdy je insolvenčnímu soudu doručen insolvenční návrh v elektronické podobě, je k němu připojena procesní plná moc, která vznikla jako výstup autorizované konverze dokumentů, a k této procesní plné moci není připojen uznávaný elektronický podpis osoby, která konverzi provedla. 192 Insolvenční soud by měl s takto připojenou plnou mocí nakládat jako s prostou kopií, nebyla by tedy splněna podmínka úředně ověřeného podpisu navrhovatele dle ust. § 97 odst. 3 insolvenčního zákona a insolvenční soud by k návrhu neměl přihlížet. Dle ustálené judikatorní praxe i právní teorie by ani na základě pozdějšího doplnění řádné plné moci nemělo být k návrhu přihlíženo, neboť se jedná o neodstranitelnou vadu návrhu.

193

Je vhodné tak však postupovat

i v případě, že si právní zástupce navrhovatele svou technickou chybu uvědomí, vzápětí zašle v elektronické podobě soudu procesní plnou moc, jejíž konvertovaná podoba bude mít všechny zákonné náležitosti včetně uznávaného elektronického podpisu osoby, která konverzi provedla, a tato plná moc je soudu doručena ještě před tím, než soud vydá vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení či usnesení o tom, že se k návrhu nepřihlíží? Z ryze formálního hlediska a s přihlédnutím k požadavku právní jistoty by se všemi návrhy mělo být nakládáno stejně, a tedy by ani dodatečné odstranění absence úředně ověřeného podpisu nemělo vést k tomu, že bude zahájeno insolvenční řízení. Z pohledu praxe a ekonomie řízení bych se však osobně přiklonila k závěru, že insolvenční soud by v tomto případě mohl shledat, že podmínka uvedená v ust. § 97 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona byla naplněna.

192 193

Absence některých náležitostí ověřovací doložky se v praxi téměř nevyskytuje. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011, sp.zn. 29 NSČR 51/2011.

88

5 Elektronizace

insolvenčního

řízení

de

lege

ferenda Vliv nezveřejnění údajů v seznamu dlužníků na počátek běhu lhůty pro podávání přihlášek do insolvenčního řízení, náhradní doručení prostřednictvím insolvenčního rejstříku a fikce podpisu u insolvenčního návrhu podaného z datové schránky je možné označit za doposud ne zcela uzavřené problematiky, které souvisí s elektronizací insolvenčního řízení a o jejichž řešení by bylo možné vést diskusi. V této závěrečné kapitole tedy prezentuji svůj názor na možné procesní či legislativní řešení těchto otázek.

5.1 Zveřejnění údajů o dlužníkovi v seznamu dlužníků Insolvenční rejstřík, který je stěžejním pro vedení insolvenčního řízení, je vystavěn na širokém principu publicity a zpřístupnění údajů o insolvenčním řízení věřitelům i veřejnosti. Je složen ze tří částí, a to seznamu dlužníků, seznamu insolvenčních správců a elektronického spisu, přičemž všechny části insolvenčního rejstříku jsou vzájemně propojeny. Díky povinně zveřejňovaným údajům o dlužníkovi v seznamu dlužníků má každý věřitel možnost si svého dlužníka na základě klíčových údajů vyhledat a nahlédnout do elektronického spisu, který obsahuje všechny dokumenty jako spis listinný, tedy jak rozhodnutí insolvenčního soudu tak i ostatní podání učiněná v této věci účastníky řízení či třetími osobami. Jak již bylo uvedeno výše, insolvenční rejstřík současně slouží jako nástroj k doručování písemností, kdy zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku se považuje za primární způsob doručení. Účastníci řízení, kteří nemají v insolvenčním řízení postavení osob, jimž by se doručovalo zvlášť, jsou pak zcela odkázáni na insolvenční rejstřík, kdy se okamžik zveřejnění písemnosti vůči těmto účastníkům řízení považuje rovněž za okamžik jejího doručení. Ukládá-li rozhodnutí insolvenčního soudu účastníkům insolvenčního řízení, kterým není v řízení doručováno zvlášť, aby v soudem stanovené lhůtě něco učinili, pak jim lhůta pro splnění této povinnosti počíná běžet právě od okamžiku zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku.

89

Nejvýznamněji se tato skutečnost projevuje u počátku běhu lhůty k podání přihlášky do insolvenčního řízení. Lhůta pro podání přihlášek do insolvenčního řízení začíná věřitelům dlužníka běžet od okamžiku zveřejnění usnesení o úpadku v insolvenčním rejstříku. Jelikož věřitel dlužníka není osobou, jíž by bylo usnesení o úpadku doručováno zvlášť, je věřitel zcela odkázán na informace obsažené v insolvenčním rejstříku a záleží pouze na jeho bdělosti, zda přihlášku své pohledávky do insolvenčního řízení podá včas. K tomu, aby věřitelům mohla začít běžet lhůta stanovená rozhodnutím o úpadku pro podávání přihlášek do insolvenčního řízení je však potřeba, aby v seznamu dlužníků byly řádně zveřejněny všechny zákonem předpokládané údaje o dlužníkovi. Není-li tomu tak ani po rozhodnutí o úpadku, lhůta věřitelům pro podávání přihlášek do insolvenčního řízení nepočne

běžet,

jelikož

věřitelé

v důsledku

absencí

některých

povinně

zveřejňovaných údajů o dlužníkovi nemohou svého dlužníka řádně vyhledat. Lhůta pro podání přihlášek začne věřitelům běžet až v okamžiku, kdy insolvenční soud řádně zveřejní v seznamu dlužníků veškeré zákonem stanovené údaje. Z hlediska právní teorie je běh lhůty pro podání přihlášek pohledávek postaven na jisto. Lhůta pro podání přihlášek začne běžet okamžikem zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku. Nejsou-li v seznamu dlužníků zveřejněny všechny povinné údaje o dlužníkovi, pak lhůta pro podání přihlášek začne běžet až od okamžiku, kdy insolvenční soud tyto údaje řádně zveřejní. V praxi však již tato jistota chybí. Pokud insolvenční soud zveřejňuje v seznamu dlužníků údaje o dlužníkovi, pak se okamžik zveřejnění těchto údajů v seznamu dlužníků nezobrazuje. U jednotlivých vložených údajů tak není patrné, zda údaje byly vloženy současně s insolvenčním návrhem či zda byly doplněny v průběhu insolvenčního řízení. Zákon ani žádný prováděcí předpis neukládá insolvenčnímu soudu povinnost, aby k zveřejňovanému údaji o dlužníkovi v seznamu dlužníků připojil také údaj o okamžiku jeho zveřejnění, nadto tento postup není soudu umožněn ani po technické stránce. Jsou-li však údaje o dlužníkovi zveřejněny dodatečně až po rozhodnutí o úpadku, věřitelům tedy není známo, kdy započala běžet lhůta pro podání přihlášek pohledávek.

90

Za účelem postavení okamžiku běhu lhůty na jisto v případě dodatečného zveřejnění údajů o dlužníkovi v seznamu dlužníku po rozhodnutí o úpadku by bylo možné po technické stránce zajistit, aby ke každému zveřejněnému údaji o dlužníkovi v seznamu dlužníků byl připojen také údaj o okamžiku zveřejnění tohoto údaje. Jednodušší cestou by pak bylo stanovení povinnosti soudu zveřejnit v insolvenčním rejstříku úřední záznam, který by obsahoval informace o tom, že po rozhodnutí o úpadku byly do seznamu dlužníků doplněny další zákonem požadované údaje, doplnění těchto údajů má vliv na okamžik počátku běhu lhůty na podání přihlášek do insolvenčního řízení a o počátku běhu této lhůty. Počátek běhu lhůty by pak byl provázán se zveřejněním tohoto úředního záznamu. Lhůta pro podání přihlášek pohledávek věřitelům započne běžet až v okamžiku, kdy jsou všechny údaje o dlužníkovi řádně zveřejněny v seznamu dlužníků. Pokud by bylo oznámení o doplnění

údajů

o

dlužníkovi

v podobě

úředního

záznamu

zveřejněno

v insolvenčním rejstříku téhož dne, počala by lhůta pro podání přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení běžet od okamžiku zveřejnění údajů o dlužníkovi. Pokud by byl úřední záznam zveřejněn později, pak by tato lhůta započala běžet až od okamžiku zveřejnění tohoto úředního záznamu. Možná by byla také kombinace jak připojení časového údaje o dodatečném zveřejnění údaje o dlužníkovi tak zveřejnění úředního záznamu. Se zveřejňováním údajů o dlužníkovi v seznamu dlužníků pak také souvisí otázka zveřejňování identifikačního čísla dlužníka-fyzické osoby, který podnikal na základě živnostenského oprávnění, a v okamžiku podání insolvenčního návrhu má výkon živnosti přerušen nebo ukončen. Insolvenční zákon ukládá insolvenčnímu soudu, aby u fyzických osob podnikatelů zveřejnil v insolvenčním rejstříku také jejich identifikační číslo. Identifikační číslo by mělo být uvedeno u všech fyzických osob, které jsou vedeny jako fyzické osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění nezapsané do obchodního rejstříku, bez ohledu na to, zda má živnost přerušenu. 194 Byť fyzická osoba s přerušenou živností, která nepodniká, není ve smyslu hmotného práva považována za podnikatele, může mít závazky související

194

Názor autora uvedený v kapitole 3 této práce.

91

s její podnikatelskou činností. Věřitelé, kteří vedou evidenci svých obchodních partnerů potažmo dlužníků podle identifikačního čísla, by pak měli ztíženou možnost si svého dlužníka v seznamu dlužníků vyhledat, pokud by u něj údaj o identifikačním čísle nebyl zveřejněn. V této souvislosti se nabízí také otázka, zda by nemělo být zveřejňováno rovněž identifikační číslo u dlužníka-fyzické osoby, který byl podnikatelem, ale jeho živnostenské oprávnění již bylo zrušeno. Hmotné právo na takového dlužníka pohlíží jako na nepodnikatele a dle insolvenčního zákona identifikační číslo osoby není u fyzických osob nepodnikajících povinně zveřejňovaným

údajem

v seznamu

dlužníků.

Obdobně

jako

u

zveřejnění

identifikačního čísla osoby, která má přerušenu živnost se domnívám, že by insolvenční soud měl zveřejňovat i identifikační číslo dlužníka, jehož podnikatelská činnost již byla ukončena, dlužník již není považován za podnikatele, ale jeho dříve přidělené identifikační číslo je však stále v rámci veřejných rejstříků dohledatelné. Jak již zde bylo několikrát zopakováno, insolvenční rejstřík je postaven na principu publicity a má zpřístupňovat údaje o dlužnících a insolvenčních řízení vedených na jejich majetek široké veřejnosti. Má umožnit, aby každý věřitel mohl svého dlužníka v rámci insolvenčního rejstříku vyhledat a přihlásit do insolvenčního rejstříku svou pohledávku. V rozporu s tímto principem by však bylo, kdyby včas nepodal přihlášku pohledávky věřitel, který měl za dlužníkem pohledávky z jeho ukončené podnikatelské činnosti, avšak díky tomu, že svého dlužníka vedl v evidenci pod identifikačním číslem a toto identifikační číslo v seznamu dlužníků nebylo uvedeno, se mu dlužníka v seznamu dlužníků nepodařilo vyhledat. Tento věřitel by pak neměl možnost dovolat se toho, že lhůta pro podání přihlášek pohledávek nepočala běžet, neboť u dlužníků, kteří již nejsou považováni za podnikatele, povinnost zveřejňovat jejich identifikační číslo v seznamu dlužníků zákonem stanovená není195 a nezveřejnění identifikačního čísla v tomto případě na počátek běhu lhůty pro podání přihlášek nemá vliv.

195

Srov. ust. § 420 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona.

92

Obecně je přijímán názor, že věřitelé, kteří nemají postavení osoby, jimž se rozhodnutí o úpadku doručuje zvlášť, mají právo vést evidenci fyzických osob podle jakýchkoliv identifikátorů (zejména tak v praxi činí podle rodného čísla nebo identifikačního čísla) a současně mají právo porovnáváním svých údajů s údaji v insolvenčním rejstříku zjišťovat, zda ohledně takové osoby bylo zahájeno insolvenční řízení a posléze sledovat jeho průběh.196 Toto právo by tedy mělo být zachováno i věřiteli, který eviduje insolvenčního dlužníka pod identifikačním číslem, byť insolvenční dlužník již nepodniká. Nepochybně totiž může nastat situace, kdy dlužník již má delší dobu zrušené živnostenské oprávnění, avšak má přetrvávající závazky z podnikání.

5.2 Doručování dle § 80 insolvenčního zákona Doručování v insolvenčním řízení je kombinací doručování vyhláškou, tj. zveřejněním doručované písemnosti v insolvenčním rejstříku, a doručováním podle občanského soudního řádu tam, kde je potřeba písemnost doručit adresátovi zvláštním způsobem. Náhradní doručení u písemností, které jsou doručovány zvláštním způsobem, je upraveno v ust. § 80 insolvenčního zákona. Postup insolvenčních soudů při náhradním doručení písemností zvláštním způsobem se ustálil tak, že byla-li písemnost doručována na adresu, kterou adresát v průběhu insolvenčního řízení označil jako adresu pro doručování, a vrátila-li se písemnost z jakéhokoliv důvodu jako nepřevzatá, insolvenční soud doručil písemnost opětovně vyhláškou, kterou zveřejnil v insolvenčním rejstříku postupem dle ust. § 80 insolvenčního zákona. Okamžikem zveřejnění vyhlášky v insolvenčním rejstříku se písemnost považovala za doručenou197 a doručování dle občanského soudního řádu se neuplatnilo. Byla-li však písemnost doručována adresátovi na adresu, kterou on sám v řízení insolvenčnímu soudu nesdělil, tak se v náhradním doručení postupovalo dle ust. § 49 a 50 občanského soudního řádu. Změnu tohoto postupu insolvenčních soudů přineslo výše citované rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, ve kterém

196 197

Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 6. 2012, sp.zn. 2 VSOL 365/2012. Nastala fikce doručení písemnosti.

93

vrchní soud vyslovil názor, že vrátí-li se písemnost doručována adresátovi zvláštním způsobem postupem dle občanského soudního řádu soudu zpět jako nepřevzatá, není důvod postupovat dle ust. § 80 insolvenčního zákona, ale je potřeba dokončit proces doručování dle ust. § 49 odst. 2 a 4 a ust. § 50 odst. 2 občanského soudního řádu. Tedy vyvěšením výzvy, sdělení či oznámení na úřední desce a elektronické úřední desce soudu. Změna ve způsobu doručování tam, kde bylo započato s doručováním podle občanského soudního řádu, ale dokončeno náhradní doručení podle insolvenčního zákona, je nesystémové a pro odklon od postupu náhradního doručení dle občanského soudního řádu není důvod. To vysvětlil Vrchní soud i s odkazem na právní úpravu doručování v občanském soudním řízení účinnou před 1. 7. 2009, podle které bylo náhradní doručení ztíženo oproti náhradnímu doručení tak, jak jej nyní známe. Otázkou však je, jakým způsobem by měla být zohledněna vazba náhradního doručení podle občanského soudního řádu na povinnost soudu zveřejňovat rozhodnutí soudu a písemnosti došlé soudu v insolvenčním rejstříku. Zákonné ani podzákonné právní předpisy výslovně neřeší, zda je nutné po zveřejnění výzvy, sdělení či oznámení při náhradním doručení na úřední desce a elektronické desce soudu zveřejňovat tyto dokumenty také v insolvenčním rejstříku. Byť tato povinnost není výslovně v právních předpisech zakotvena, jeví se minimálně jako vhodné, aby tyto „výzvy“ byly po jejich sejmutí z úřední desky zveřejněny v insolvenčním rejstříku shodně s doručenkami jako vedlejší dokumenty tak, aby všichni, kdo nahlíží do insolvenčního rejstříku, měli možnost ověřit si, zda byla písemnost soudu řádně doručena. Vedle zveřejnění vyrozumění o náhradním doručení písemnosti jako vedlejší události u doručované písemnosti je také možné, aby výzva, oznámení a sdělení byly současně s jejich vyvěšením na úřední desce a elektronické desce soudu zveřejněny jako hlavní události v insolvenčním rejstříku. Oporu pro tento postup by bylo možné najít v ust. § 71 insolvenčního zákona. Z něj totiž vyplývá povinnost pro insolvenční soudy zveřejňovat v insolvenčním rejstříku nejen rozhodnutí soudu, ale také předvolání, vyrozumění nebo jiné soudní písemnosti. K tomu, aby byla písemnost řádně doručena náhradním způsobem, je dle mého

94

názoru potřeba, aby insolvenční soud splnil povinnosti uložené mu insolvenčním zákonem i občanským soudním řádem. Vyrozumění o náhradním doručení písemnosti by mělo být vyvěšeno na úřední desce a elektronické úřední desce soudu a současně zveřejněno v insolvenčním rejstříku. Ne vždy je však v insolvenčním řízení tento postup dodržen a písemnosti jsou doručovány pouze prostřednictvím (elektronické) úřední desky soudu. Osobně se však domnívám, že vhodnějším řešením by byla změna postupu insolvenčního soudu při náhradním doručení, a to v tom smyslu, že povinnost insolvenčního soudu vyvěšovat výzvy, sdělení či oznámení související s náhradním doručením na úřední desce a elektronické úřední desce soudu by byla nahrazena povinností zveřejňovat tyto dokumenty související s náhradním doručením pouze v insolvenčním rejstříku, a to zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že insolvenční rejstřík je všem účastníkům insolvenčního

řízení obecně znám. Z praxe

insolvenčních soudů vyplývá, že veřejnost již má povědomí o tom, že veškerá rozhodnutí insolvenčního soudu jsou zveřejňována v insolvenčním rejstříku, a tedy je insolvenční rejstřík sledován častěji než úřední deska soudu. Navrhované změně by nasvědčoval i fakt, že insolvenční zákon od 1. 1. 2014 opustil doručování písemností zveřejněním v insolvenčním rejstříku a jejím vyvěšením na úřední desce, ale již je doručováno pouhým zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Insolvenční rejstřík se v rámci tohoto řízení stal hlavním informačním médiem a sám zákonodárce přiznal insolvenčnímu rejstříku větší význam před (elektronickou) úřední deskou.

5.3 Fikce podpisu u podání činěného z datové schránky Má poslední úvaha de lege ferenda, které je v této práci věnován prostor, se týká fikce podpisu při učinění podání z datové schránky navrhovatele, ať již se jedná o podání učiněné v insolvenčním či civilním řízení. Jak již bylo výše uvedeno, otázka, zda je potřeba podání učiněné prostřednictvím datové schránky navrhovatele opatřit uznávaným elektronickým podpisem této osoby či nikoliv, byla vyřešena změnou právní úpravy, která nabyla

95

účinnosti 1. 1. 2014, a to jak právní úpravy civilního procesu, tak insolvenčního řízení. Právní teorie i praxe se přiklonily k závěru, že podání učiněné z datové schránky není potřeba opatřit podpisem navrhovatele ani jej jakkoliv doplňovat. Soudy jsou s takto učiněným podáním povinny nakládat jako s podepsaným podáním učiněným v listinné podobě. Je-li tedy podání činěno z datové schránky, je u něj dána zákonná fikce podpisu. Přijetí závěru, že každé podání učiněné z datové schránky je potřeba elektronicky podepsat, by bylo v rozporu s účelem zákona o elektronických úkonech, jež si vzal za cíl zjednodušit a zrychlit elektronickou komunikaci orgánů veřejné moci s ostatními subjekty. Současně by i odporoval jazykové dikci ust. § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech. Pokud by každé podání učiněné z datové schránky mělo být podepsáno uznávaným elektronickým podpisem navrhovatele, pak by systém datových schránek ztratil jednu ze svých funkcí. Jednalo by se o nástroj sloužící k zjednodušení doručování soudních nebo jiných úředních písemností, nikoliv však o nástroj zjednodušující komunikaci účastníků řízení se soudy. Nebyl by zde rozdíl mezi podáním činěným elektronicky prostřednictvím emailu, ePodatelny či datové schránky, neboť všechna tato podání by musela být opatřena uznávaným elektronickým podpisem. Osobně se však domnívám, že zakotvení fikce podpisu není nejvhodnějším řešením, neboť klade neúměrnou míru odpovědnosti na držitele datové schránky. Úkony prostřednictvím datové schránky může činit držitel této datové schránky nebo osoba, která byla k přístupu do datové schránky jejím držitelem pověřena. Adresát datové zprávy však nemá k dispozici informaci, zda dokumenty včetně datové zprávy odeslal sám držitel datové schránky či osoba jím pověřená. Adresátovi se vždy zobrazí pouze údaje o držiteli datové schránky, k němuž se váže fikce podpisu. Pokud by podání učinila osoba pověřená, adresát nemá (prozatím) možnost tuto skutečnost zjistit. Odpovědnost za jednání pověřené osoby však dle zákona nese vždy držitel datové schránky. Fikce podpisu držitele datové schránky na podání tedy nepřipouští úvahu, zda případný obsah datové zprávy odeslaný osobou pověřenou, byl vytvořen, připojen a odeslán s ohledem na vůli držitele datové schránky, a zda osoba pověřená při odesílání datové zprávy jednala v rozsahu jí uděleného pověření. V případě, že by

96

osoba pověřená nejednala řádně v souladu s jí uděleným pověřením, neměl by držitel datové schránky možnost dovolat se toho, že podání není v souladu s původním projevem jeho vůle. V důsledku fikce podpisu je vůle držitele datové schránky vždy presumována. Nepochybně by držitel datové schránky měl nést odpovědnost za jednání osob, které k dispozici s jeho datovou schránkou pověřil. Tato odpovědnost by však neměla být absolutní. Fikce podpisu nejen že nereaguje na překročení rozsahu pověření pověřené osoby, ale také nereflektuje skutečnost, že přístup do datové schránky může získat třetí osoba nezávisle na vůli jejího držitele odcizením přístupových údajů. Osobně se domnívám, že každému držiteli datové schránky by mělo být umožněno dovolat se toho, že dané podání v elektronické podobě nevytvořil a nebylo jeho vůlí jej odeslat datovou schránkou. V rámci zachování právní jistoty by však mělo být rozlišeno, zda by se jednalo o podání učiněné osobou pověřenou či třetí osobou odlišnou od držitele datové schránky i pověřené osoby. Držitel datové schránky by měl odpovídat, a také odpovídá, za to, jaké úkony prostřednictvím jeho datové schránky činí jeho jménem osoba pověřená. Pokud se držitel datové schránky rozhodne, že svou datovou schránku zpřístupní další osobě, pak by měl nést odpovědnost za jednání této osoby a neměl by se dovolávat toho, že tato osoba překročila rozsah jí uděleného pověření. V případě vzniku škody by však bylo možno uvažovat o regresu držitele datové schránky vůči pověřené osobě. 198 Pokud by však bylo podání učiněno třetí osobou, která získala přístup k datové schránce jejího držitele neoprávněně, měla by zde být zákonná možnost držitele této schránky „fikci podpisu“ zpochybnit. Tedy v případě zneužití datové schránky by bylo možno konstruovat toliko vyvratitelnou domněnku podpisu.

198

Dle názoru autora není tento postup hmotným právem vyloučen.

97

6 Závěr Jako téma této rigorózní práce jsem si zvolila vybrané otázky vztahující se k elektronizaci insolvenčního řízení. Byť se elektronizace soudního řízení obecně může zdát jako téma již rozsáhle zpracované, i nadále jsou nacházeny oblasti, ve kterých aplikace právních norem vztahujících se k elektronizaci soudního řízení přináší v praxi větší či menší právní problémy a nejasnosti. Elektronizace se ve svém počátku nejdříve dotkla občanského řízení soudního, kde se postupně projevila v rámci změny formy podání činěných vůči soudu a zavedením nových způsobů doručování. Postupně se elektronizace dále rozvíjí a dotýká i dalších civilních řízení, a to jak řízení insolvenčního, tak exekučního. Za současný fenomén elektronizace civilního řízení pak lze považovat vedení elektronického spisu a jeho zpřístupnění účastníkům řízení prostřednictvím veřejné datové sítě (internetu). Kompletní zpracování problematiky související s elektronizací insolvenčního řízení by přesahovalo možný rámec této práce, neboť s různými podobami elektronizace se lze setkat v průběhu celého insolvenčního řízení, a to ať již ve vztahu k úkonům účastníků řízení či k úkonům soudu. Z tohoto důvodu byla práce zaměřena toliko na vybranou problematiku související s insolvenčním

rejstříkem,

specifickým

způsobem

doručování

rozhodnutí

insolvenčního soudu a elektronicky podaným insolvenčním návrhem. První část práce byla zaměřena na insolvenční rejstřík, problematiku elektronicky vedeného insolvenčního spisu, přiblížila způsob zveřejňování informací o dlužníkovi v seznamu dlužníků a postup insolvenčních soudů při vedení elektronického spisu. Současně shrnula judikaturu vrchních soudů vztahujících se k pochybení

insolvenčních

soudů

prvního

stupně

při zveřejňování

údajů

a dokumentů v insolvenčním rejstříku a dopady těchto pochybení do procesních práv účastníků řízení. V návaznosti na zveřejňování veškerých dokumentů v insolvenčním rejstříku byla druhá část práce zaměřena na srovnání doručování v občanském soudním řízení a doručování v insolvenčním řízení, které se vyznačuje kombinací doručení podle občanského soudního řádu a specifickým způsobem doručování písemností jejich zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Insolvenční řízení se

98

neodlišuje od toho civilního pouze odlišným způsobem doručování, ale také tím, že kombinace obou dvou způsobů doručování odlišně ovlivňuje okamžik doručení, nabytí právní moci soudního rozhodnutí a počátku běhu lhůt pro splnění povinností účastníků. Předposlední část práce pak přinesla rovněž srovnání podání návrhu na zahájení řízení v občanském soudním řízení a insolvenčním řízení se zaměřením na formy obou návrhů a náležitosti podpisu navrhovatele. Podpis insolvenčního navrhovatele je i nadále jednou z náležitostí návrhu, která doposud činí v praxi problémy. Závěrem práce jsem pak uvedla svůj názor na vybrané problémy související s elektronizací insolvenčního řízení, jejichž řešení se pokusily přinést novely občanského soudního řádu a insolvenčního zákona, které nabyly účinnosti dne 1. 1. 2014, a také úvahu, jak by bylo možné dále v řešení těchto problémů pokračovat, a to zejména ve vztahu k doručování v rámci insolvenčního zákona a uznání fikce podpisu u podání učiněného prostřednictvím datové schránky. V práci jsem se pokusila shrnout přístup zákonodárce, názory insolvenčních soudů všech stupňů i mne samotné na vybrané problémy elektronizace insolvenčního řízení, a přinést ucelený pohled na problematiku, se kterou se v rámci elektronizace pravidelně setkávají jak insolvenční soudy, tak účastníci řízení. Ačkoliv je elektronizace soudního řízení tématem, kterému již bylo věnováno dostatek prostoru v odborné literatuře, nelze toto téma považovat za vyčerpané, a i nadále vyvstávají, byť již drobnější, problémy, které si zaslouží pozornost odborné veřejnosti a nemálo činí problémy v běžné aplikační praxi.

99

7 Resumé Computerization of civil procedure is phenomenon of the new millennium. Lot of new ways of communication was developed and legislative body was forced to respond to the changes. Nowadays electronic communication between courts and parties is ordinary. All subjects of civil procedure use email, data mail boxes or web applications for communication. But ways of electronic communications are not the only one manifestation of computerization of justice. Computerization of justice is still developing and we can also meet with electronically guided court files. Electronic court files should be considered as the most important demonstration of computerization in civil procedure. Insolvency procedure is procedure most improving in computerization. Insolvency files are nowadays hold in electronic form as well as in documentary form. Electronic files are accessible to the public through the internet (insolvency register). The main theme of this thesis is description of three actual problems related to computerization of insolvency proceeding. Author of this thesis gives a comprehensive look to these problems and brings potential solutions. In the first part diploma thesis deals with insolvency register, its publicity and publishing information in this register. Insolvency register is divided in to three independent registers: debtors register, insolvency liquidators list and electronic file. Debtors register and electronic file are closely connected and insolvency court has duty to publish basic data of debtors in debtors register and all court judgments and documents relating to insolvency procedure in electronic file. Publishing data and documents in insolvency register influence beginning of the period for creditors to apply their claim by court. In this chapter author is focusing on the consequence of the missing data in debtors register and beginning of the period mentioned above. The second part of the thesis is focused on the comparing of differences between supplying court documents in civil procedure and in insolvency procedure. Both procedures are influenced by computerization. In the civil procedure has court duty to supply his judgments by data mail boxes or email. Only if the electronic

100

supplying is impossible, court is able to use post or another subject to deliver his judgment to the parties. In the insolvency procedure court uses for supplying his decision insolvency register. Delivering judgments and documents in insolvency proceeding is combination between supplying documents according to civil procedure code and their publishing in electronic file. The third part of the thesis concerned with the electronic insolvency proposal and its requirements, electronic sign of petitioner, sending proposal by data mail boxes and its comparison with civil action. Requirement of civil action or another proposal in civil procedure is sign of the petitioner. The sing doesn’t need any special form. In insolvency there is an special requirement for sing on the insolvency proposal. The sign must be officially certified. The same quality of sing on insolvency proposal must have “classical” insolvency proposal as well as “electronic” insolvency proposal. Last chapter is focused on presentation of author's opinion to the mentioned topics and brings potential solutions. Chapter consist of opinion of author about publishing identification number of person in insolvency register, alternative supplying judgments according to civil procedure code during insolvency procedure and signing documents in data mail box communication. Insolvency proceeding represents a proceeding in which the computerization is quickly improving. With the evolution of computerization are connected problems which aren’t solved by legislature and call a discussion. This thesis composes opinions presented in literature and judgments, makes comparison and brings own opinion of the author to the chosen topics.

101

8 Seznam použité literatury

Literatura BUREŠ, Jaroslav; DRÁPAL, Ljubormír; KRČMÁŘ, Zdeněk a kol. Občanský soudní řád: komentář. 7. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006, xxii, 1042 s. ISBN 8071793787. BUREŠ, Jaroslav; DRÁPAL Ljubomír a kol. Občanský soudní řád: komentář. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2001, xxv, 1726 s. ISBN 8071793388. DAVID, Ludvík a kol. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, xxxvi, 1072 s. ISBN 9788073574604. ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, 1119 s. ISBN 9788072089222. HENDRYCH, Dušan a kol.. Právnický slovník. 3. podstatně rozš. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xxii, 1459 s. ISBN 9788074000591. JIRSA, Jaromír a kol. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář : podle stavu k 31.7.2013 [online]. Vyd. 1. (elektronické). Praha: Havlíček Brain Team, 2013, 1 DVD-ROM [cit. 2014-05-04]. ISBN 97880871094103. Dostupné z: ASPI. KOTOUČOVÁ, Jiřina. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vyd. Praha : C.H. Beck, 2010, xxi, 1100 s. ISBN 9788074003202. KOZÁK, Jan a kol. Insolvenční zákon a předpisy související: Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení : komentář. 1 vyd. Praha : ASPI, 2008, xxii, 903 s. ISBN 9788073573751. KUČERA, František. Sbírka insolvenční judikatury [online]. 2. vyd. Praha : C.H.Beck, 2013 [cit. 2014-02-25]. Dostupné z: databáze Beck-online. LANDA, Martin. Ekonomika insolvenčního řízení. 1.vyd. Ostrava : Key Publishing, 2009, 426 s. ISBN 9788074180316. LAVICKÝ, Petr. Souhrnný pohled na tzv. souhrnnou novelu občanského soudního řádu. Brno: Masarykova univerzita, 2009. [cit. 14. 4. 2014]. Dostupné z: www.is.muni.cz. MACKOVÁ, Alena. Zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů s komentářem včetně souvisejících zákonů a prováděcích

102

předpisů. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009, viii, 518 s. ISBN 9788073574727. MARŠÍKOVÁ, Jolana a kol. Insolvenční zákon s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 1. vyd. Praha : Leges, 2011, 800 s. ISBN 9788087212752. PACHL, Lukáš. Insolvenční zákon s judikaturou. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 484 s. ISBN 9788073576752. SVOBODA, Karel; SMOLÍK, Petr, a kol. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, xxiii, 1398 s. Beckova edice komentované zákony. ISBN 9788074005060. STAVINOHOVÁ, Jaruška; HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1.vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2003, 660 s. ISBN 8021032715. ŠÍNOVÁ, Renáta. Doručování v civilním soudním řízení. Vyd. 1. Praha: Leges, 2009, 143 s. ISBN 9788087212202. ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník: komentář. 13. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2010, xxii, 1447 s. ISBN 9788074003547.

Časopisecké zdroje a on-line odborné články CELERÝN, Jakub. K některým změnám v insolvenčním zákoně účinným od 1. 1. 2014. In: Epravo.cz [online]. 21. 1. 2014, [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/k-nekterym-zmenam-v-insolvencnimzakone-ucinnym-od-1-ledna-2014-93436.html. HAVEL, Bohumil. Pár poznámek k insolvenčnímu rejstříku. Zpravodaj Jednoty českých právníků. 2008, roč. 2008, č. 3, s. 38-43. KORBEL, František; PRUDÍKOVÁ, Dana. Změny v systému doručování po 1. červenci 2009. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Praha: C. H. Beck, 2009, roč. 2009, č. 17. MATEJKA, Ján; CHUM, Václav. K právní úpravě elektronického podpisu. Bulletin advokacie. Praha: Česká advokátní komora v Praze, 3/2002, s. 27. MATES, Pavel. Doručování do datových schránek. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Praha: C. H. Beck, 2013, roč. 2013, č. 13-14. MATES, Pavel; SMEJKAL, Vladimír. Zřízení datové schránky jako subjektivní právo. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Praha: C. H. Beck, 1/2014, s. 30.

103

PETRŮ, Jana. Vliv nezveřejnění údajů o dlužníkovi v insolvenčním rejstříku na běh lhůty pro podání přihlášek do insolvenčního řízení. Epravo.cz [online]. 29. 11. 2013, [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/vliv-nezverejneni-udaju-o-dluznikovi-vinsolvencnim-rejstriku-na-beh-lhuty-pro-podani-prihlasek-do-insolvencnihorizeni-92892.html. PODDANÝ, Jan. Příjem a doručování elektronických dokumentů v soudní praxi: přednáška. 1. 11. 2012. Dostupné z: http://www.jacz.cz/. PODDANÝ, Jan. Význam elektronického podpisu na různých objektech, podávání a fikce podpisu v ISDS: přednáška. 1. 11. 2012. Dostupné z: http://www.jacz.cz/. SMOLÍK, Petr. Autorizovaná konverze dokumentů advokáty. Právní fórum. 3/2012, s. 13. SEDLÁČEK, Dušan; HUŠKOVÁ, Jana. Nová úprava doručování v OSŘ. Epravo.cz [online]. 15. 4. 2009 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/nova-uprava-dorucovani-v-osr-55631.html. ŠPELINA, Jiří. Datové schránky a ukládání plných mocí v elektronické podobě u orgánů veřejné moci. Bulletin advokacie. Praha: Česká advokátní komora v Praze, 9/2011, s.27. TUŠEROVÁ, Lenka. Právní základ užívání elektronického podpisu v oblasti veřejné správy. Dny veřejného práva [online]. 2007 [cit. 2014-06-09]. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/Days-of-public-lawdoplnek/files/pdf/Tuserova.pdf.

Judikatura Nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 1994, sp.zn. Pl. ÚS 15/93. Nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2006, sp.zn. IV. ÚS 319/05. Nález Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2010, sp.zn. I. ÚS 2451/10. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sp.zn. 29 NSČR 1/2008. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp.zn. 29 NSČR 22/2009. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp.zn. 29 NSČR 39/2011. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011, sp.zn. 29 NSČR 35/2010.

104

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011, sp.zn. 29 NSČR 51/2011. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp.zn. 29 NSČR 54/2011. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp.zn. 32 Cdo 80/2012. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp.zn. 8 Tdo 517/2014. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2011, sp.zn. 8 As 31/2011. Rozhodnutí vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2009, sp.zn. 1 VSPH 307/2009. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2010, sp.zn. 1 VSPH 133/2010. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2010, sp.zn. 3 VSPH 139/2010. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2010, sp.zn. 1 VSPH 775/2010. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2010, sp.zn. 3 VSPH 697/2010. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2011, sp.zn. 2 VSPH 1193/2010. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2011, sp.zn. 3 VSPH 334/2011. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2012, sp.zn. 1 VSPH 1493/2011. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 2008, sp.zn. 1 VSOL 121/2008. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 6. 2009, sp.zn. 2 VSOL 155/2009. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2010, sp.zn. 2 VSOL 347/2010. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1 2011, sp.zn. VSOL 538/2010. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 2. 2011. sp. zn. 3 VSOL 494/2010. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 4 2011, sp.zn. 2 VSOL 81/2011. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 6. 2012, sp.zn. 2 VSOL 365/2012. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 6. 2012, sp.zn. 2 VSOL 497/2012. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 8. 2012, sp.zn. VSOL 559/2012.

105

Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 1. 2013, sp.zn. 2 VSOL 701/2012. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2013, sp.zn. 1 VSOL 402/2013. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 3. 2014, sp.zn. 1 VSOL 125/2014. Rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2013, sp.zn. KSBR 39 INS 24724/2013. Rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2014, sp.zn. KSBR 29 INS 33609/2013. Rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2013, sp.zn. 216 EC 112/2012.

Právní předpisy ČR Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 9. 2000. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2002. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2008. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 358/1992 Sb., notářský řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

106

Zákon č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon). Zákon č. 123/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů. Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy. Předpis přijatý sněmem Notářské komory České republiky podle § 37 odst. 3 písm. m) zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, k němuž udělilo souhlas Ministerstvo spravedlnosti podle § 37 odst. 4 tohoto zákona, úplné znění po novelizaci, k níž udělilo souhlas Ministerstvo spravedlnosti dne 24.2.2014, pod č.j. MSOP - 19/2014 – OSD - ENA/12: Kancelářský řád. Usnesení představenstva České advokátní komory č. 4/2006 Věstníku ze dne 11. dubna 2006, kterým se stanoví podrobnosti o povinnostech advokáta při činění prohlášení o pravosti podpisu, o vedení evidence o těchto prohlášeních, o vyšším ověření těchto prohlášení a o knize prohlášení o pravosti podpisu, ve znění pozdějších předpisů.

107

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES ze dne 13. prosince 1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy.

Ostatní zdroje Doručování. In: Epravo.cz [online]. [cit. 2014-07-09]. Dostupné http://www.epravo.cz/top/soudni-rozhodnuti/dorucovani-94707.html.

z:

Informace - příjem podání v elektronické podobě soudy. In: EPodatelna [online]. [cit. 2014-08-12]. Dostupné z: http://epodatelna.justice.cz/ePodatelna/epo1200new/technicke_parametry.jsp. Insolvenční zákon: Doručování v insolvenčním řízení. MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Insolvenční zákon [online]. [cit. 2014-04-13]. Dostupné z: http://insolvencni-zakon.justice.cz/obecneinformace/dluznik/dorucovani-v-insolvencnim-rizeni.html Společná česko-slovenská digitální knihovna. Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2002 – 2006: sněmovní tisk č. 1120/2, část č. 1/2, Vládní návrh insolvenčního zákona - EU. Praha: Parlament České republiky Poslanecká sněmovna. [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT=1120&CT1=0. Společná česko-slovenská digitální knihovna. Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2010 – 2013: sněmovní tisk č. 929/0, část č. 1/13, Novela z. – insolvenční zákon. Praha: Parlament České republiky Poslanecká sněmovna. [cit. 2014-03-15]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=929&CT1=0. ÚS: Zveřejňování osobních údajů v insolvenčním rejstříku. In: Profipravo.cz [online]. [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: http://profipravo.cz/index.php?page=article&id_category=16&id_article=254 835&csum=a99fe207. Tisk 415/0 ve Sbírce zákonů: návrh na vydání zákona o elektronickém podpisu. PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY, Poslanecká sněmovna. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. [cit. 2014-08-04]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?o=3&T=415. Tisk 932/0 ve Sbírce zákonů: vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY, Poslanecká sněmovna. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. [cit. 2014-0812]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?o=3&T=415. Znepřístupnění datové schránky. In: Datové schránky: informace o datových schránkách [online]. 2010-2014. [cit. 2014-04-16]. Dostupné z:

108

http://www.datoveschranky.eu/info-o-datovych-schrankach/pravni-teorie-azajimavosti/znepristupneni-datove-schranky.

109

Abstrakt a klíčová slova v českém jazyce Tato práce se zabývá vybranými problémy souvisejícími s elektronizací insolvenčního

řízení,

a to

doručováním

prostřednictvím

zveřejňováním datových

údajů

schránek,

v insolvenčním rejstříku, doručováním

písemností

prostřednictvím insolvenčního rejstříku a náležitostmi a formou elektronicky podaného insolvenčního návrhu. Práce si bere za cíl uceleně zpracovat problematiku elektronizace soudního řízení tam, kde doposud činí v advokátní a soudní praxi problémy, srovnat odlišnosti v elektronizaci insolvenčního řízení a civilního řízení a přinést návrhy řešení některých doposud sporných právních otázek.

Klíčová slova Insolvenční rejstřík, datové schránky, elektronický podpis.

110

Abstrakt a klíčová slova v anglickém jazyce This diploma thesis deals with analyzation of actual problems of computerization of insolvency proceeding. The main topics are publishing information in insolvency register, delivering through the data mailboxes and insolvency register and form and requirements of insolvency proposal. The main goal is to elaborate problems relating with computerization of insolvency proceeding, comparing differences between computerization of civil proceeding and insolvency proceeding and bringing solution of this problems.

Key words Insolvency register, data mailboxes, delivering, electronic signature.

111

Název práce v anglickém jazyce

Actual problems of computerization of insolvency proceeding

112