UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH V D Institut mezinárodních studií
Kristina Osipova
Rusko-b loruské sjednocování. Vybrané problémy a perspektivy Svazového státu (1999-2008) Diplomová práce
Praha 2011
Autor práce: Kristina Osipova Vedoucí práce: PhDr. Bohdan Zilynskyj. Oponent práce: Datum obhajoby: Hodnocení:
4
Bibliografický záznam OSIPOVA, Kristina. Rusko-b loruské sjednocování. Vybrané problémy a perspektivy Svazového státu (1999-2008). Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních v d, Ruská a východoevropská studia, 2010. 91 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Bohdan Zilynskyj.
Anotace Diplomová práce „Rusko-b loruské sjednocování. Vybrané problémy a perspektivy Svazového státu (1999-2008)“ pojednává o rusko-b loruské integraci v rámci vytvo eného v roce 1999 Svazového státu Ruska a B loruska. Na za átku práce je krátce popsána cesta obou stát
k tomuto integra nímu uskupení od rozpadu
Sov tského svazu. V dalších kapitolách se v nuju vybraným problém m v ruskoloruských vztazích, které brání v realizaci projektu spole ného státu. Jmenovit se jedná o problém cen na energetické suroviny, zavedení jednotné m ny a schválení projektu spole ného Konstitu ního aktu. Nedílnou sou ástí práce je i ležitý mezník ve vzájemných vztazích Ruska a B loruska, a to nástup ruského prezidenta Vladimira Putina. B hem jeho vlády totiž nastalo období stagnace.
Annotation Diploma thesis “Russo-Belarus Unification. Chosen Problems and perspectives of Union State (1999-2008)”deals with cooperation between Russia and Belarus within the Union State of Russia and Belarus, which was established in 1999. At the beginning of the paper I tried to describe the way of two states towards the Union state from the break up of Soviet Union. The next chapters deals with some chosen problems in the mutual Russian-Belarusian relations. Namely they areprices for oil and gas, implementation of common currency- Russian ruble and ratification of Constitutional Act of Union State.
5
Klí ová slova Svazový stát Ruska a B loruska, integrace, postsov tský prostor, Rusko, B lorusko, Vladimir Putin, Alexandr Lukašenko, ropná válka, plynová válka, spole ná m na
Keywords Union State of Russia and Belarus, integration, postsoviet area, Russia, Belarus, Vladimir Putin, Alexandr Lukashenko, oil war, gas war, common currency
6
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem p edkládanou práci zpracoval/a samostatn a použil/a jen uvedené prameny a literaturu.
2. Souhlasím s tím, aby práce byla zp ístupn na ve ejnosti pro ú ely výzkumu a studia.
V Praze dne
Kristina Osipova
7
Obsah . Úvod ……………………………………………………………………………10
1. Rusko a B lorusko na cest ke spole nému Svazovému státu……………18 1.1 Rusko v b loruské zahrani ní politice…….…………………………..18 1.2 B lorusko v ruské zahrani ní politice …...…………………………....22 1.3 Nálady v obou státech p ed podpisem smlouvy o vytvo ení Svazového státu……………………………………………………………………....26 1.4 Od rozpadu Sov tského svazu k podpisu smlouvy z roku 1999……...30 1.5. Krátká analýza smluv z roku 1996, 1997 a 1999………………….....35
2. Rusko-b loruské sjednocování po nástupu Vladimira Putina ………….37 2.1 Vladimir Putin u moci. Stav Svazového státu v období jeho vlády….37 2.2 Osobnosti prezident Vladimira Putina a Alexandra Lukašenka ……43
3. Vybrané problémy fungování Svazového státu ……………………..…...46 3.1 Rusko-b loruské vztahy v energetické sfé e ……………………..….46 3.2 Zavedení jednotné m ny ……………………………………………..54 3.3 Projekt Konstitu ního aktu …………………………………………..61
4. Fungování Svazového státu ………………………………………………..66 4.1 Spole né orgány …………………………………………………..….66 4.2 Dosavadní výsledky existence Svazového státu ……………………..70
Záv r …………………………………………………………………………...74
8
Resumé ……………………………………………………………...................81 Summary ……………………………………………………………………....82 Použité zdroje ……………………………………………………………….....83 Teze diplomové práce
9
Úvod
Vzájemné vztahy nov vzniklých stát
v postsov tském prostoru se po
rozpadu Sov tského svazu vyvíjely odlišn a na r zných úrovních. Hned po získání své nezávislosti se bývalé republiky snažily udržet vzájemnou spolupráci na co nejužší úrovni, postupem
asu se však situace zm nila. V prostoru se
vykrystalizovalo jádro stát , které nejvíce stály o kooperaci s Ruskou federací. Jedním z t chto stát bylo i B lorusko, které si až do dnešní doby uchovalo pozici státu nejblíže spolupracujícího s Moskvou. Integrace Ruska a B loruska v dnešní dob by se dala ozna it jako nejrozvinut jší v celém ruském tzv. blízkém zahrani í. Vyvrcholením rusko-b loruské integrace je práv Svazový stát Ruska a B loruska, který vznikl v roce 1999, a o n mž tato diplomní práce bude pojednávat. Podle podepsaných smluv by m l spole ný rusko-b loruský Svazový stát nap íklad tvo it jednotný ekonomický prostor, mít spole nou m nu, ústavu, pop ípad
osobu
prezidenta atd. M la být vytvo ena faktická konfederace dvou stát , ízená Nejvyšší státní radou, Radou ministr
a dvoukomorovým Parlamentem. Vyjmenované
orgány v dnešní dob sice fungují, jejich efektivita je ale diskutabilní. Oba dva státy si totiž ponechaly vlastní suverenitu s právem veta v rozhodovacím procesu. V dnešní dob však v tšina kodifikovaných princip nefunguje bu v bec, nebo se to ned je v plné mí e. Je proto zna
spornou otázkou, zda toto uskupení reáln
funguje v praxi tak, aby se integrace dala nazvat úsp šnou. Práce bude pojednávat o vývoji projektu Svazového státu Ruska a loruska letech 1999 až 2008. asové omezení rokem 2008 je od vodn no tím, že v tomto roce skon ilo období vlády ruského prezidenta Vladimira Putina, b hem jehož p sobení v ele Ruska rusko-b loruské vztahy „ochladly“ a p ešly do fáze ur ité stagnace. Práv na toto období se v práci zam ím. Nelze však opomenout ani Borise Jelcina, jako ruského prezidenta, jelikož b hem jeho vlády se vztahy mezi Moskvou a Minskem vyvíjely na odlišné úrovni. Integrace ve druhé polovin 90. let se vyzna ovala intenzivním podepisováním r zných smluv a dokument ,
10
iniciovaných hlavn prezidenty obou stát
– Borisem Jelcinem a Alexandrem
Lukašenkem. Po rozpadu Sov tského svazu bylo totiž znovusjednocování s „bratrským“ národem jak v ruské, tak i v b loruské spole nosti velmi populární, ehož využívali práv vysocí p edstavitelé politických kruh k získávání voli . V roce 2000, kdy po rezignaci Borise Jelcina a následných volbách ruského prezidenta nastoupil do ú adu Vladimir Putin, se však situace zm nila. Putin jako velmi aktivní politik se rozhodl zasáhnou do všech sfér fungování ruského státu, nevyhnula se tomu i zahrani ní politika. Ekonomická prosperita zem se stala totiž prioritním cílem a ruským národním zájmem. Moskva již tedy necht la dále pokra ovat v dodávkách energetických surovin za zvýhodn né ceny, vým nou za politickou podporu. Po nástupu Vladimira Putina tak nastalo již druhé období vývoje rusko-b loruské integrace. Obsahov
se zam ím hlavn
na t i problematické body politické a
ekonomické spolupráce, které pokládám v tomto období za nejd ležit jší. Jedná se o zavedení jednotné m ny (ruského rublu) na území Svazového státu, utvá ení cen za energetické suroviny a p ípravu projektu Konstitu ního aktu. Vybraným problém m je v pr
hu práce v nována samostatná kapitola. Nedílnou sou ástí
práce bude i proces vypracování a podpisu smlouvy z roku 1999, protože práv táto smlouva je považována za zatím nejvýznamn jší v rusko-b loruských vztazích. Mým zám rem bude mimo jiné poukázat na to, jak se zm nila integrace státu po nástupu Vladimira Putina do ela Ruska, jelikož se v ele obou státu ocitly dv velmi silné osobnosti, jejichž vztahy se nevyzna ovaly p ílišným p átelstvím. Volba tématu je dána tím, že od doby podepsání smlouvy o založení Svazového státu Ruska a B loruska již nyní ub hlo více než deset let, projekt vytvo ení tohoto integra ního uskupení však dokon en nebyl, p estože se to podle smlouvy m lo stát v pr
hu p ti let. Nezdá se ani, že je „projekt“ v bec
uskute nitelný, což je vid t z celé ady problém , se kterými se oba státy po celou dobu potýkají a budou se potýkat i nadále. Mým cílem je ukázat, pro
tento
integra ní proces není realizovaný a jaké vn jší a vnit ní faktory na to p sobí. Hlavní tezí práce je tvrzení, že integrace obou stát byla (ve sledovaném období) ve
11
fázi stagnace a ani jeden ze stát nebyl schopen najít kompromisní ešení, což hovo í o tom, že v le k reálnému fungování Svazového státu Ruska a B loruska schází na obou stranách. Rusko má na jedné stran vnit ní problémy s ovládáním svého beztak obrovského území a musí ešit i množství zahrani
politických
otázek, spojených s obnovou velmocenského postavení. B lorusko se na druhé stran nikdy nevzdá své státní suverenity (alespo za sou asného vedení Alexandra Lukašenka), kterou se snaží všemi zp soby bránit. edložená práce je koncipována v zásad jako práce historická. Její hlavní ambicí je, jak vyplývá z výše uvedených skute ností, podat na základ vyhodnocení dostupné pramenné základny a literatury základní p ehled vývoje spole né ruskoloruské integrace do podoby Svazového státu jakož i základních problém , které brání efektivní spolupráci mezi ob ma státy. Práce je, vyjma úvodu a záv ru, rozd lena do ty hlavních kapitol. V první z nich se krátce v nuji cest Moskvy a Minsku k založení Svazového státu, jejíž sou ástí jsou též rozbor faktor , sobících na jak ruskou zahrani ní politiku ve sm ru k B loruské republice, tak i opa
. Snažím se tedy odpov
t na otázku, pro je pro Rusko a pro B lorusko
výhodné navzájem spolupracovat. Dále v kapitole následuje krátká analýza ruskoloruských smluv podepsaných v letech 1996, 1997 a 1999. Druhá kapitola se v nuje období nástupu Vladimira Putina do ú adu ruského prezidenta a vývojem v rusko-b loruských vztazích b hem jeho prezidentství. Spole ná kooperace totiž v tomto období p ešla do fáze stagnace, kdy ve srovnání s druhou polovinou 90. let nedošlo k viditelné zm
ve vztazích Moskvy a
Minsku. Sou ástí této kapitoly je též podkapitola p edkládající psychologické portréty prezident – Vladimira Putina a Alexandra Lukašenka, a to nejen ve funkci ích p edstavitel stát . Fakt, že jejich osobní vztahy nejsou p íliš p átelské, se práv dá vysv tlit jejich odlišným p ístupem k politice a lidem, který vyplývá z psychologie jejich osobnosti. Protože však se nejedná o celkov psychologický rozbor, který v rámci této práce není možno podat, není podkapitola p íliš rozsáhlá. etí kapitola pojednává o konkrétních vybraných problémech ruskoloruské integrace. Jmenovit se jedná o krizích v energetické sfé e (ropných a plynových), zavedení jednotné m ny a vypracování projektu Konstitu ního aktu
12
Svazového státu. Každému z vyjmenovaných problém
je v nována dostate ná
pozornost, jelikož se jedná o velmi významné body, které brzdí rozvoj vzájemné spolupráce. Energetické krize se v poslední dob staly velmi astým fenoménem v zahrani ních vztazích. Nevyhnuly se tomu ani Rusko spole
s B loruskem.
Moskva totiž p estala pokládat zvýhodn né ceny energetických surovin ve vztahu ke svému blízkému partnerovi za samoz ejmost. Nicmén zvýšení cen bylo též doprovázeno i ruskou snahou o získání ásti akcií b loruského státního podniku Beltransgaz, který mimo jiné má na starostí tranzitní infrastrukturu. Alexandr Lukašenko se snažil elit cenovému nátlaku, v kone ném d sledku se mu to však nepoda ilo. estože úvahy o zavedení spole né m ny byly b loruskou stranou vyslovovány již od roku 1994, t ebaže tehdy to byl spíše jen politický tah tehdejšího b loruského prezidentského kandidáta Vja eslava Kebi e, není tato otázka dodnes vy ešena. Nezdá se také, že v krátkodobé perspektiv bude, protože se v tomto p ípad nejedná pouze o ekonomickou, ale rovn ž o vysoce politickou záležitost. B loruská strana totiž trvá na tom, aby se bu vytvo ilo jedno spole né nadnárodní emisní centrum, anebo aby z staly dv - ruské a b loruské. Moskva nicmén trvá na existenci jen jednoho, a to ruského emisního centra. Politickou se otázka spole né m ny stává tehdy, že pokud se vytvo í ruské emisní centrum, ztratí lorusko, resp. b loruský prezident Alexandr Lukašenko, kontrolu nad státními financemi. Otázka vyjednání projektu Konstitu ního aktu Svazového státu je také velmi zdlouhavá a nejasná. Jde o zatím neexistující dokument, jehož sestavení se potýká s problémy interpretace z ruské i b loruské strany. Hlavními problematickými body jsou nap íklad budoucí politické uspo ádání Svazového státu, nebo natolik, z právního hlediska, zásadní otázka, zda se jedná o mezinárodní smlouvu i o vnitrostátní dokument. tvrtá kapitola p edložené magisterské práce se v nuje fungování Svazového státu Ruska a B loruska. Pojednává o funkcích jejích hlavních orgán – Nejvyšší státní rady, Parlamentního shromážd ní a Rady ministr , ale také o spolupráci ve vojenské, sociální a dalších oblastech.
13
Jako primární zdroje pro napsání práce posloužily hlavn rusko-b loruské smlouvy podepsané ve druhé polovin integrace, jak byla p vodn
90. let. Dokumenty zachycují obraz
zamýšlena ob ma stranami. Sou ástí pramenné
základny je též nap íklad Koncepce zahrani ní politiky Ruské federace z roku 2000, která ukazuje korekci zahrani
politických priorit Ruska po nástupu nového
prezidenta. Jako dodate ný zdroj posloužily i nap íklad výroky Vladimira Putina, jež u inil p i r zných p íležitostech, dostupné na webových stránkách zpravodajských portál . Lze zmínit i projekt Konstitu ního aktu Svazového státu, dostupný na internetu. 1 Sekundární literatura, zabývající se vztahy Ruska a B loruska a konkrétn Svazovým státem, je vzhledem ke specifi nosti tohoto problému dostate ná. Je totiž velmi problematické napsat knihu o tom, co se v podstat tém
nerozvijí, a udržuje
si po celou dobu existence v zásad stejné problematické body. Velká ást literatury se v nuje souhrnn problém m, které brání t sn jší spolupráci. Z prací v novaných této tématice pat í k nejlepším kniha profesora katedry evropských studií fakulty mezinárodních vztah Státní petrohradské univerzity Ivana Klimina z roku 2001.2 Jedná se o rozsáhlé dílo, které pojednává o rusko-b loruských vztazích od doby rozpadu Sov tského svazu. Autor p ibližuje proces vypracování smlouvy o založení Svazového státu (1999), její následný podpis, a též se v nuje
konkrétním
problém m jeho fungování. Další zajímavou prací je kniha Shermana Garnetta a Roberta Legvolda B lorussija na pereputje: v poiskach meždunarodnoj identi nosti dostupná v ruském i anglickém jazyce. Pohled autor na rusko-b loruskou integraci je zde popisován z b loruské perspektivy a zabývá se hlavn p ípadnými výhodami a nevýhodami vzájemné spolupráce. Nesmím též opomenout zmínit dílo editované loruským autorem a hlavním redaktorem asopisu Arche Valerem Bulhakawem,
1 2
Viz nap íklad informa ,
.,
-analytický portál Svazového státu www.soyuz.by :
, ,
14
, 2001.
obsahující analytické lánky, dostupné jak v anglickém, tak i v b loruském jazyce.3 Do tohoto sborníku p ispívali odborníci z r zných oblastí, proto je zde možné najít politické, ekonomické
i vojenské (obranné) aspekty kooperace. Profesor
politických v d Alexander Danilovich, který je p vodem B lorus má však kanadské ob anství, popisuje ve své knize Russian-Belarusian integration: playing games behind the Kremlin walls neúsp šnost celého projektu rusko-b loruského Svazového státu, který se prohlubuje pouze na úrovni slib
a podepisování
nejr zn jších dokument . Jak se výstižn vyjád il Daniel K. Giban v úvodním slovu, jedná se o komediální hru „p ed národní audienci za kremelskými st nami“.4 Literatury v nující se ruské zahrani ní politice je na trhu již celá ada. Pro pot eby své práce bych cht la zmínit dílo profesora Stockholmské univerzity Bertila Nygrena The rebuilding of Greater Russia: Putin's foreign policy towards the CIS countries, ve které se autor v nuje Putinové politice ve vztahu ke stát m bývalého Sov tského svazu, krom
pobaltských republik. Obsahuje i kapitolu
pojednávající o vztazích s B loruskem, kde autor podotýká, že po nástupu Vladimira Putina se hlavním tématem integrace stala hospodá ská výhoda. Nehled na to se práv spolupráce ve vojenské a obranné oblasti dá ozna it jako v bec nejúsp šn jší z celého projektu rusko-b loruské unie, na rozdíl tedy od spolupráce v ekonomické a politické oblasti. Ropným a plynovým krizím v rusko-b loruských vztazích se v nuje ceká ada lánk a prací. Zmínila bych dílo doktora politických v d Alexeje Ševcova z roku 2006, kterou jsem m la možnost p
íst p i na studijním pobytu
v Petrohrad . Tato práce pod názvem Stanovljenije sovremennogo komplexa „osobych“ otnošenij s B lorussijej vo vn ´šnej politike Rossii se zabývá rozvojem vzájemných vztah Ruska a B loruska v letech 1995-2005. Autor popisuje celou adu problém 3
ve formování Svazového státu v etn
problém
spolupráce
Bulhakaw, V., Belarus - Russia integration : analytical articles, Minsk Analytical
Group, Minsk, 2003. 4
Danilovich, A., Russian-Belarusian integration : playing games behind the
Kremlin walls, Ashgate, Aldershot, 2006, str. 5.
15
v energetické oblasti. Dalším zdrojem je lánek, nesoucí název IItogi s Vladimirem Putinym: vnješnjaja politika.
as 1. Rossija na postsov tskom prostranstve. Je
rozd len na n kolik ástí, které se zabývají ruskou zahrani ní politikou ve vztahu k r zným
ástem sv ta, jako nap íklad v i postsov tskému prostoru, USA,
Evropské unii apod. Pro svou práci jsem použila pouze první ást — Rusko v postsov tském prostoru. Autor se zde totiž v nuje rozvoji b lorusko-ruských vztah v období od roku 1999 do roku 2007, p
emž se zabývá nejen energetickými
krizemi, ale i dalšími problémy mezi ob ma státy, které brání rychlejší integraci Ruska a B loruska. Auto i obou prací se shodují, že státní integrace je d ležitá jak pro ruskou, tak pro b loruskou stranu. Hlavní problém auto i vidí v tom, že v dnešní dob není dostate ná snaha o kooperaci ze strany obou zemí. Dokud tato situace bude pokra ovat, je reálná existence spole ného státu velmi nejistá. Další inou jeho nefunk nosti je podle zmín ných autor nestejnorodost politických a ekonomických systém Ruska a B loruska. Vztahy Ruska a B loruska z hlediska cen na energetické suroviny zkoumá též autorka Katja Jafimava. Její hlavní tvrzení je, že pro b loruskou ekonomiku je tém
nep ípustné, aby se ceny dodávek v
ípad tak zásadních surovin, jako je ropa a zemní plyn, rapidn zvyšovaly. V opa ném p ípad to bude hrozit nejd íve kolapsem b loruského „welfare state“ a následn i ekonomiky celé zem . „B lorusko se ocitlo v kuriózní situaci, kdy i reformy i jejich absence jsou stejn nebezpe né pro stabilitu režimu“, 5 píše. Otázka zavedení spole né m ny ve Svazovém stát je mimo jiné dob e popsána ve dvou pracích doktoranda Finan ní akademie p i vlád Ruské federace Valerije Korot eni, jelikož se jedná o ekonomicky smýšlejícího odborníka. První z nich je práce na téma Probljemy ekonomi eskoj i valjutnoj integracii Rossii i larusi druhé dílo p edstavuje
lánek Vvjedenije edinoj valjuty v Rossii i
lorussii: sootvjetstvije kriterijam tjeorii optimálních valjutnych zon, dostupný na internetových stránkách Institutu prognózování národního hospodá ství Ruské
5
Yafimava, K., Post-Soviet Russian-Belarussian relationships : the role of gas
transit pipelines, Ibidem, Stuttgart, 2007, str. 61.
16
akademie v d 6. Z obou prací vyplývá, že m nová integrace Ruska a B loruska v krátkodobé perspektiv není možná, protože oba státy na to nejsou ekonomicky ipraveny. Stejný názor byl sdílen i v použitých textech Mezinárodního m nového fondu.7 Auto i v zájmu uskute
ní m nové unie doporu ovali adu ekonomických
a strukturálních reforem b loruské stran , protože práv ona je v našem p ípad tou mén reformovanou. Celkov lze íci, že literatura zabývající se problémy existence Svazového státu Ruska a B loruska je dostate ná. Stojí p itom za zmínku, že v tšina autor se shoduje na tom, že rusko-b loruská integrace není p íliš úsp šná a zakládá se zatím pouze na podepisování dokument , které z stávají pouhými prohlášeními.
6 7
www.ecfor.ru Gulde, A-M., Jafarov, E., Prokopenko, V., A Common Currency for Belarus and
Russia, IMF Working Paper (WP04/228), 2004; :
,
, 2.09.2003.
17
,
.,
Kapitola 1
Rusko a B lorusko na cest ke spole nému Svazovému státu
1.1 Rusko v b loruské zahrani ní politice
Zahrani ní politika B loruska se za ala formovat po rozpadu Sov tského svazu a vyhlášení nezávislosti této bývalé svazové republiky. B loruská elita se ocitla v situaci, kde se musela rozhodnout, jakým sm rem se bude dále vyvíjet nov vzniklý stát. Zpo átku se objevovaly tendence B loruské národní fronty o „návrat do Evropy“. Druhou variantou zahrani
politické orientace byla tzv.
„finlandizace“, tj. neutralita, která m la zajistit neú ast B loruska ve vojenskopolitických aliancích. Myšlenka t sn jších vztah
s Moskvou za ala v Minsku
evládat pouze od poloviny 90. let dvacátého století, kdy se u moci ocitl Alexandr Lukašenko.8 Jeho snahy o rozvoj integrace s Ruskem p inášely B lorusku (po ur itou dobu) jisté ekonomické, politické, geostrategické výhody. Jedná se nap íklad o zvýhodn né podmínky dodávek energetických surovin, kdy p edtím než prob hly tzv. ropné a plynové krize, platilo B lorusko za ropu a zemní plyn výrazn nižší cenu než ostatní evropské státy nebo uznání Moskvou b loruského politického režimu, což umož uje Minsku vyhnout se mezinárodní izolaci. Jak píše Thomas Ambrosio, „rusko-b loruský svaz dává B lorusku alternativu k lenství v EU. Bez vyhlídky na integraci s Ruskem, B lorusko by se ocitlo pod tlakem výb ru mezi dv ma drsnými možnostmi: úplná izolace nebo integrace s EU.“9 Ob
8
, .,
: ,
, 9
., .,
, in: :
,
, str. 33-60, 1998.
Ambrosio, T., The Political Success of Russia-Belarus Reletions: Insulating Minsk
from Color Revolution, Demokratizatsya, Heldref Publications, str. 408-432, 2006, str. 424.
18
varianty p itom, jak autor sám nazna uje, nejsou p íliš optimistické. Z tohoto hlediska lze
íci, že Rusko zachránilo režim Alexandra Lukašenky jak od
ekonomických, tak i politických reforem, které by byly vyžadovány Evropskou unií. Na druhou stranu však izolace B loruska ho iní závislým na tém
jediném
blízkém partnerovi – Rusku.10 B loruský stát je též ekonomicky závislý na Rusku, a to hned z n kolika d vod . Za prvé, je to nereformovanost b loruského hospodá ství, jelikož v tšina významných podnik je vlastn na státem. Za druhé je to závislost na ruském partnerovi, která se projevuje nejen závislostí na ruských energetických surovinách, ale i nemožností B lorus obchodovat na trhu západním kv li neschopnosti kvalitativn konkurovat evropským produkt m.11 Formování zahrani ní politiky nezávislého B loruska je výsledkem sobení ady faktor . Za prvé se jedná o geografické postavení státu. B lorusko je st edn velký, geograficky uzav ený stát, který se nachází na pomezí západní a východní Evropy. Toto postavení nutí B lorusko balancovat mezi Ruskem, které se snaží udržet postsov tský prostor ve své sfé e vlivu a Západem. Podle b loruského prezidenta jsou však Rusko a vztahy s ním pro B lorusy „p irozen jší“ z celé ady vod
než vztahy se západními státy. B loruská spole nost cítí totiž ur itou
spojitost s ruským lidem. Oba národy sdílejí spole né tzv. východní hodnoty, jako je nap íklad pravoslaví, slovanství, ve smyslu blízkosti jazyka atd. V B lorusku, na rozdíl nap íklad od Ukrajiny, není taková snaha distancovat se od všeho ruského, a vyzdvihnout tím vlastní nezávislost a suverenitu. Neprob hlo zde na po átku 90. let ani referendum o nezávislosti státu, jako tomu bylo na Ukrajin . Hlavními otázkami referenda z roku 1995 bylo naopak, mimo jiné, zrovnoprávn ní ruštiny s loruštinou jako ú edního jazyka a návrat sov tské symboliky. Výsledky kv tnového referenda roku 1995 výrazn
ukazují vztah b loruské spole nosti
k ruské: ruský jazyk jako ú ední podpo ilo v hlasování 83,3% zú astn ných voli 10
Tamtéž.
11
Deyermond, R., The State of the Union: Military Success, Economic and Political
Failure in the Russia-Belarus Union, Europe-Asia Studies, vol. 56, no. 8, str. 1191-1205, 2004.
19
a sov tskou symboliku 75,1%, aktivity prezidenta Lukašenky orientované na ekonomickou integraci s Ruskou federací pak 83,3% 12. B lorusové se proto spíše distancují od sov tské minulosti, nikoli od Ruska a Rus
jako takových. S
postupem asu však tato tendence bratrství s ruským národem klesá. Napomáhají tomu r zné krize mezi ob ma státy, jako nap íklad ropné i plynové, což podporuje tší míru orientace b loruské spole nosti sm rem na Západ. Tak se v poslední dob Evropská unie také jeví jako možný výhodný partner, hlavn v ekonomické oblasti. Nicmén
dokud funkci prezidenta v B lorusku zastává Alexandr
Lukašenko, nebude kooperace mezi B loruskem a EU p íliš efektivní, pokud v bec jaká bude, protože b loruský politický režim se nepovažuje za demokratický, a také v hospodá ství nejsou zavedeny tržní mechanismy. Významným faktorem je i vojenská kooperace, která pomáhá zlepšovat obranyschopnost obou stát . N kte í auto i považují práv spolupráci v oblasti obrany a vojenství za v bec nejúsp šn jší v integra ním procesu. Ruth Deyermond mluví dokonce o vojenském charakteru spole ného svazu Ruska a B loruska.13 inou je to, že práv v této sfé e státy kooperují na základ rovnoprávnosti a vzájemné výhody. Dokonce b loruské ozbrojené síly byly vytvo eny podle sov tského vzoru a pokládala bývalou sov tskou armádu za p ítele, na rozdíl nap íklad od baltských stát
i Ukrajiny nebo Gruzie.14 Mimo to vojenská
spolupráce je výhodná pro B lorusy z hlediska zabezpe ení obrany, jelikož loruská armáda se nedá, pro p ípad uvažovaného konfliktu, považovat za p íliš akceschopnou. Koncepce b loruské zahrani ní politiky jako taková není nijak jasn definována. Daleko více se jedná o soubor ad hoc reakcí prezidenta Lukašenka a
12
14 http://www.rec.gov.by/refer/ref1995resdoc.html. 13
Deyermond, R., The State of the Union...
14
Tamtéž.
20
1995
,
jeho okolí na jednotlivé podn ty. Oficiálním dokumentem, který by mohl pomoci i zkoumání b loruské zahrani
politické orientace, je zákon z roku 200515.
Tento dokument však neobsahuje konkrétní „geografické“ sm ry Minsku, íká jen, že zahrani ní politika je mnohovektorová. V dnešní dob zahrani ní politiku sm rem k Rusku v tšina tzv. b loruské elity vidí jako bu
jediný, nebo možný sm r b loruské orientace. Výstižn to
postihuje výrok n kdejšího p edsedy vlády Vja eslava Kebi e „…není alternativy sným vztah m s Ruskem. Nejsme p ipraveni být zcela nezávislí na Rusku.“16. Vysv tluje se to, jak postavením B loruska jako ruského souseda, tak i ekonomickými, sociálními a dalšími aspekty. Jen n kolik z desítek p edstavitel politických, literárních, v deckých i noviná ských kruh (tzv. elita) považuje jako jediný správný sm r Západ, tj. Evropskou unii. 17
15
, 14.11.2005. 16
Bulhakau, V., Komorowska, A., Belarus: neither Europe, nor Russia : opinions of
Belarusian elites, Batory Foundation, Warsaw, 2006, str. 94. 17
Nap . se jedná o Andreye Sannikua nebo Alese Byalyatskiho, více viz Bulhakau,
V., Komorowska, A., Belarus: neither Europe, nor Russia : opinions of Belarusian elites, Batory Foundation, Warsaw, 2006.
21
1.2 B lorusko v ruské zahrani ní politice
Od dob rozpadu Sov tského svazu prošla ruská zahrani ní politika adou zm n, o nichž se konkrétn ji zmíním v následující kapitole, která pojednává o cest Ruska a B loruska ke spole nému Svazovému státu. Tato politika, jak v období Borise Jelcina, tak i v období Vladimira Putina m la znaky multilateralismu, který se vyzna oval dualismem.18 Jedná se, jak uvádí Andrej Zagorski, o tzv. „instrumentální multilateralismus“, pro který je specifický dualistický p ístup k ešení otázek v mezinárodních vztazích. V p ípad , že je to pro prosazení zájmu ínosné, stát vyžaduje pro ešení sporných otázek využívání mezinárodních organizací (jako nap íklad OSN, G8 atd.). V opa ném p ípad , kam pat í i spolupráce mezi zem mi postsov tského prostoru, se používají bilaterální dohody mezi státy. Podle studie Jana Klinke19 existují dva dominantní názory na politiku Moskvy v i stát m bývalého Sov tského svazu. Jedná se o imperialistický a pragmatický p ístup. Nehled na to, jaký z výše uvedených názor zastáváme, jak uvádí Jan Klinke, se ve vztazích Moskvy k Minsku objevují t i ur ující body, a to bratrství, parasitismus a paternalismus. P
emž první z nich, tj. bratrství, bylo
hlavn typické pro období 90. let dvacátého století, což je vid t z celé ady dvoustranných dokument , jež byly podepsány. V období Putina však za al evládat parasitismus (kdy Minsk vystupoval v roli parasitujícího). Ukazuje na to celá ada krizí, které budou popsány níže. B lorusko bylo zde „reprezentováno jako (za prvé) parasit ruské ekonomiky, (za druhé) zd raz uje roli B loruska, jako pln suverénního státu a zát ž pro Rusko…“20. Nicmén , p es p evládnutí parasitismu,
18
Viz nap íklad Rowe, E. W., Torjesen, S., The multilateral dimension in Russian
foreign policy, Routledge New York, 2008. 19
Klinke, J., Geopolitical Narratives on Belarus in Contemporary Russia,
Perspectives, vol.16, no. 1, str. 109-128, 2008. 20
Klinke, J., Geopolitical Narratives on Belarus…, str. 118.
22
se daly najít i znaky bratrství, práv proto, jak píše Jan Klinke, oba p ístupy spole
„nejednoduše koexistovaly“ 21 . Ruská zahrani
-politická orientace na Minsk jako jednoho z mezinárodních
partner je logická z celé ady d vod . Jedním z klí ových je geostrategický faktor. loruské geografické postavení mezi Ruskem a Západem je ur ujícím faktorem z hlediska vojensko-strategického partnerství. Podle mín ní Donaldsona a Nogeeho byla spolupráce v této oblasti primárním zájmem Ruska, jelikož pot ebovalo legalizovat pobyt ruských jednotek na b loruském území po rozpadu SSSR.22 Ruská strana má též zaru enou bezplatnou obrannou unii (nap íklad rozmíst ní základny ve m st Baranovi i), která se pro Moskvu stává nejen vojensky ale i ekonomicky výhodnou.
23
O tom, že Rusové tohoto využívají, hovo í ada fakt ,
jako nap íklad to, že sou ástí všech integra ních smluv byla vždy ustanovení o rozmíst ní ruských vojenských jednotek. 24S rozší ením Severoatlantické aliance (NATO) na východ se význam rusko-b loruské vojenské kooperace ješt násobí. S geografickým postavením B loruska je spojeno i to, že odd luje Ruskou federaci od její exklávy – Kaliningradské oblasti. Proto by zhoršení vztah mezi ob ma státy mohlo zkomplikovat ruský p ístup k odlou ené ásti jeho území, která je nejen pr myslov vysp lou zónou, ale i d ležitou námo ní základnou. N kte í auto i se dokonce obávají i ztráty Ruskem tohoto regionu výsledkem „politické, ekonomické a vojenské expanze EU“ 25.
21
Tamtéž, str. 125.
22
Donaldson, R.H., Nogee, J.L., The Foreign Policy of Russia: Changing Systems,
Enduring Interests, M.E. Shape, Armonk, 2009. 23
Deyermond, R., The State of the Union: Military Success, Economic and Political
Failure in the Russia-Belarus Union, Europe-Asia Studies, vol. 56, no. 8, str. 1191-1205, 2004. 24
Markus, U., Russia and Belarus: Elusive Integration, Problems of Post-
Communism, vol. 44, no. 5, str.55-64, 1997. 25
Godin, I., Russia and Belorussia. Ten Years of Integration Incompatability,
Russian Politics and Law vol.46, no.2, str. 17-23, 2008, str. 21.
23
Velmi aktuální v dnešní dob je otázka postavení B loruska coby tranzitního státu, p es jehož území se dopravují ropa a zemní plyn, do západní Evropy. Jak ukazuje praxe, dobré vztahy s takovými státy jsou velmi d ležité pro energetickou bezpe nost jak stát Evropské unie, tak i samotného Ruska. P estože v p ípad loruska nebyly (ve sledovaném období) nikdy konstatovány problémy s nepovoleným odebíráním ruské ropy i zemního plynu, jak tomu bylo v p ípad Ukrajiny, 26 nelze takovou situaci v budoucnu vylou it. Dohoda, která by zaru ovala nízké tarify na tranzit pro ruskou stranu a její zlevn né ceny pro b loruskou ekonomiku, by zaru ila stabilní dodávky surovin jak do EU, tak i do samotného loruska, které je na nich zcela závislé. Napomoci tomu by práv mohly t sné a átelské vztahy obou stát . V ekonomické oblasti je Minsk pro Moskvu d ležitým obchodním partnerem, Nap íklad v roce 2006 podíl Ruska v celkovém obratu zboží mezi státy SNS, obchodujícími s B loruskem, inil 86,2 % (79,5 % exportu a 90,4% importu). Vzájemná obchodní vým na též pr
27
žn roste – v roce 2006 se zvýšil o 26,5 %28,
v roce 2008 pak narostl (podle Ministerstva ekonomického rozvoje Ruské federace) proti roku 2007 o 31,1%. Zvyšoval se také celkový objem exportu a importu o 19,2% a 37,2%29 (viz tabulku . 1).
26
Viz nap íklad „plynova válka“ v lednu roku 2009.
27
www.economy.gov.by,
23.01.2007,
http://w3.economy.gov.by/ministry/economy.nsf/All/217785A97A5533E0C225726D002B C28D?OpenDocument. 28
www.mymozyr.info,
31.01.2007,
http://mymozyr.info/2007/01/29/tovarooborot_belarusi_so_stranami_sng_v_janvarenojabre _2006_goda_sostavil_20mlrd_9252_mln_dollarov.html. 29
www.economy.gov.ru,
15.02.2010,
http://www.economy.gov.ru/minec/activity/sections/foreignEconomicActivity/cooperation/ economicsng/doc20100215_011.
24
Tabulka . 1: Vzájemná obchodní vým na Ruska a B loruska v letech20052008 Zahrani ní obchod loruska a Ruska (milióny dol. USA)
Tempo r stu v % rok 2005
rok 2006
rok 2007
rok 2008
Obrat zboží
15833,9
19944,3
26073,3
34188,9
Export
5715,8
6845,3
8886,6
10585,1
Import
10118,2
13099,0
17186,7
23603,8
Saldo
-4402,4
-6253,7
-8300,1
-13018,7
2005 r. i 2004 r.
2007 r. i 2006 r.
89,4
2006 r. i 2005 r. 126,0
130,7
131,1
88,1
119,8
129,8
119,2
90,2
129,5
131,2
137,2
2008r. i 2007r.
Zdroj: Ministerstvo ekonomického rozvoje Ruské federace,
.
Z politického hlediska existuje i mín ní o tom, že Rusko využívá svazu s loruskem k tomu, aby Spojeným stát m a Evropské unii zabránilo k ší ení demokracie na b loruském území.30 Práv proto zde ani neprob hla žádná tzv. „barevná revoluce“, jako se tomu stalo na Ukrajin
i v Gruzii. Na jedné stran se
to m že jevit jako pravda, nicmén za vlády nyn jšího autoritativního b loruského prezidenta se otázka demokratizace B loruska nezdá být uskute nitelnou. Na druhou stranu, p ípadné ekonomické a politické reformy, vedoucí k za azení loruska do evropských struktur, by pro Západ byly p íliš nákladné. Pokusila jsem se analyzovat hlavní faktory, jež ur ují zájem Ruska na t sn jší spolupráci s bývalou b loruskou sov tskou republikou. Význam spolupráce s loruskem dokládá i to, že v zahrani
politické koncepci Ruské federace z roku
2000 bylo B lorusko jediným státem ze zemí SNS, které bylo jmenovit zmín no. Konkrétn se psalo o tom, že posílení Svazu Ruska a B loruska se staví na první místo mezi regionálními prioritami Ruské federace.31
30
Ambrosio, T., The Political Success of Russia-Belarus Reletions: Insulating Minsk
from Color Revolution, Demokratizatsya, Heldref Publications, str. 408-432, 2006. 31
Viz
, 28.06.2000.
25
1.3 Nálady v obou státech p ed podpisem smlouvy o vytvo ení Svazového státu lorusko
lorusko bylo v dob rozpadu Sov tského svazu jednou ze zemí, která podepsala tzv. B lov žské dohody, jež ukon ily existenci SSSR. Zpo átku v prostoru tzv. blízkého zahrani í probíhala desintegrace, vyzna ující se snahou o „d kaz“ nezávislosti a samostatnosti nových republik. Postupem asu se ale za al prosazovat proces postupné integrace, motivovaný a od vodn ný mj. snahou, aby dopady zániku kdysi spole ného státu nebyly pro nov vzniklé republiky tak t žké. V B lorusku byla propagace t sn jších vztah s Ruskem dána mimo jiné i vnitropolitickou situací. Integrace byla, od poloviny 90. let dvacátého století, velmi populární mezi b loruským obyvatelstvem, a proto byla využita politikou elitou. Hlavním jejich p edstavitelem se stal Alexandr Lukašenko. Významným faktorem jeho vít zství v prezidentských volbách se v roce 1994 stala práv propagace kurzu zrychleného sblížení s Ruskem.32 Tak snahy o integraci byly v té dob a jsou v B lorusku dodnes zna
personifikovány a spojeny s postavou dlouholetého
prezidenta Alexandra Lukašenka, zatímco snahy o jinou politiku v i Rusku byly spojovány s aktivitami namí enými proti vládnoucímu režimu. V b loruské spole nosti, která v té dob ješt podporovala vše, co bylo sov tské, a tím pádem i ruské, názory na integraci s Moskvou dob e ukazují výsledky referenda v kv tnu roku 1995, kdy na otázku „Podporujete aktivity prezidenta Republiky B lorusko, namí ené na ekonomickou integraci s Ruskem?“ odpov
32
.,
lo 83,3% zú astn ných
, in:
.,
: ,
., ,
, 1998, str. 61-86.
26
kladn .33 P
inou takových výsledk m že posloužit i nízké národní uv dom ní
lorus , na n ž upozor uje celá ada autor . A práv d sledkem tohoto problému je podle Markéty Žídkové a Jakuba Dürra „intenzivní vliv jejich silného východního partnera“.34 Proti jakémukoli svazu s Ruskem se vyslovovala, ve druhé polovin 90. let, hlavn b loruská opozice – B loruská národní fronta (BNF), dalšími protivníky byli i b loruští intelektuálové, tj. ást inteligence, která se distancovala od BNF. Její hlavními argumenty proti integraci bylo za prvé, ztráta B loruskem své státní suverenity, a tím pádem komplikace integrace do evropských struktur. „Za druhé, politická krize v Rusku a r st tendencí ke konfrontaci se Západem m že zp sobit stejné tendence i v B lorusku. Za t etí, b loruská ekonomika se stane zcela závislou na ruské, a protože ta je v krizi, nebude moci finan bude nezbytná pomoc Západu.“
35
pomoci B lorusku, a proto
Dalším argumentem bylo to, že tvrdý postoj
Ruska v i NATO a Spojeným stát m je nevýhodný pro B lorusy, nebo ti jsou zainteresováni na spolupráci se západním sv tem. Jak je vid t, pro opozici bylo zásadní to, že v p ípad t sn jší rusko-b loruské integrace B lorusko nebude moci rozvíjet svou zahrani ní politiku sm rem na Západ.
Rusko
Ve druhé polovin 90. let dvacátého století v ruské spole nosti existovalo podle Vja eslava Nikonova, ruského politologa a historika, n kolik skupin, jež
33
14 34
1995
.
Žídková M, Dürr, J., B lorusko-ruské spojenectví po roce 1991 a jeho další
perspektivy, in: Souleimanov, E., Rusko a postsov tský prostor. Sborník p ísp vk , Eurolex Bohemia a.s., Praha, 2007, str. 174-194, str. 178. 35
,
.,
, ,
27
, 2000, str. 57.
zaujímaly k rusko-b loruskému sjednocování r zný postoj.36 Oficiální odborné analýzy poukazovaly jak na pozitivní, tak i na negativní stránky – p íliš rychlé integrace obou stát .37 V kone ném výsledku se „vít zi“ tohoto neoficiálního boje stali p edstavitelé tzv. umírn ných integracionist . Do této skupiny pat ili nejvyšší a nejvlivn jší p edstavitelé tehdejšího ruského státu, kte í ur ovali jeho politiku. Jmenovit se jednalo o prezidenta Ruské federace Borise Jelcina, dále o p edsedu vlády Viktora
ernomyrdina, o p edstavitele ministerstva zahrani ních v cí, o
nejvyšší p edstavitele n kterých subjekt federace a o další vysoké státní initele. Hlavními d vody jejich pozitivního postoje k integraci bylo to, že sblížení stát odpovídá národním zájm m Ruska a dává mu geopolitické a ekonomické perspektivy. Podpis smlouvy z roku 1997 o Svazu Rusa a B loruska p edpokládali podle principu 1+1. Tedy, jako svazku rovnoprávných stát . Autoritativnost loruského režimu byla sice posuzována jako p ekážka, ale taková, která se dá ekonat stejn jako existence režim osobní moci ve vybraných subjekt Ruské federace. Odlišnou skupinu tvo ili tzv. anti-integracionisté, jejichž leny byly nap íklad edstavitelé strany „Jabloko“ v ele s Grigorijem Javlinským, dále známý ruský politik Anatolij ubajs, p edstavitelé ministerstva financí a ekonomiky. Podle nich byla integrace bývalých sov tských republik nemožná, jelikož jejich ekonomické systémy jsou výrazn
odlišné a t žko slu itelné. Argumentovali tedy, že by
hospodá ská integrace s B loruskem byla pro Rusko velmi nevýhodná. Zmín ní edstavitelé se také obávali, že v p ípad existence rusko-b loruského Svazu bude loruský prezident Lukašenko chtít stanout v ele „spole ného státu“. Nelze zapomínat ani na ten fakt, že by národní republiky v rámci Ruska mohly postupem asu chtít stejnou pozici, jakou by m lo B lorusko, bez ohledu na to, že se jedná o suverénní stát.
36 37
.,
….
Viz nap íklad zpráva Ruského institutu strategických výzkum a Rady zahrani ní
a obranné politiky z dubna roku 1997.
28
etí variantou
ešení otázky integrace s B loruskem byla varianta
restaurátorská. Její p edstavitelé – komunistické a nacionalistické strany, které v té dob
tvo ily ruskou opozici, podporovaly myšlenku znovusjednocení Ruska a
loruska v jeden stát, jakým byl kdysi Sov tský svaz. V dob debat o podepsání smlouvy z roku 1997 m ly tyto politické strany - LDPR (Liberáln demokratická strana Ruska) a KPRF (Komunistická strana Ruské federace) - silnou pozici v parlamentním shromážd ní tehdy existujícího Spole enství Ruska a B loruska38, což mohlo do jisté míry poškodit rusko-b loruské sjednocování.39 Poslední skupinou na ruské politické scén byli tzv. demokrati tí superintegracionisté (sverchintegracionisty), kte í se v ervenci roku 1997 organizovali do hnutí Jednota (Jedinstvo). V ele hnutí stanul tehdejší poslanec Státní dumy Nikolaj Gon ar. P edstavitelé tohoto proudu cht li p edevším organizovat referendum o spojení obou stát , aby se obyvatelstvo mohlo vyjád it k politické stránce celého projektu. Pro n by integrace, hlavn v dlouhodobé perspektiv , znamenala reformování B loruska ve smyslu postupné liberalizace politického ízení. es existenci r zných názor
na t sn jší spolupráci mezi Moskvou a
Minskem zvít zila nakonec v obou státech myšlenka integrace do spole ného Svazového státu a byla v roce 1999 podepsána smlouva o jeho vzniku. V obou ípadech p itom velkou roli sehrály p evládající domácí nálady. Pro oba prezidenty se jevilo podepsáni smlouvy s „bratrským státem“ i národem jako výhodné, protože tato idea byla velmi populární ve spole nosti. Za druhé se ukázala i schopnost nejvyšších p edstavitel prosadit postoj, který pokládali za ten pravý. V Minsku znamenal podpis smlouvy o založení Svazu Ruska a B loruska v roce 1999 dokonce jakési vít zství režimu nad opozicí, které ješt více p isp lo k popularizaci osoby prezidenta Lukašenka. V Rusku se, mimo jiné, poda ilo potla it extrémní požadavek na op tovné sjednocení obou stát , které by se stalo prvním krokem k obnovení Sov tského svazu. 38 39
Smlouva o založení Spole enství Ruska a B loruska byla podepsána v roce 1996. .,
….
29
1.4 Od rozpadu Sov tského svazu k podpisu smlouvy z roku 1999 Kooperace Ruska a B loruska, po rozpadu Sov tského svazu, probíhala zpo átku pod záštitou Spole enství nezávislých stát . To bylo vytvo eno p vodn v prosinci roku 1991, aby se zmírnily dopady rozpadu SSSR. V rámci Spole enství nezávislých stát vzniklo v první polovin 90. let podle Richarda Sakwy n kolik skupin spolupráce. První z nich zahrnovala státy, které byly nejvíce ochotné k uzavírání smluv v rámci SNS. T mito státy byly Rusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Uzbekistán a Tádžikistán. Druhá skupina se skládala ze dvou republik, a to Arménie a B loruska, které se stav ly v i SNS z po átku pon kud skepticky a neskrývaly svoje obavy z vytvo ení nadnárodních struktur SNS, ale pak se staly jeho nejaktivn jšími stoupenci. B lorusko se tak po p íchodu Alexandra Lukašenka k moci vydalo dokonce cestou budování spole ného státu s Ruskem. T etí a poslední skupinu tvo ila tve ice stát , jež byly od samého po átku více i mén zásadovými odp rci silného postavení SNS, ovládaného Ruskem. Jmenovit se jedná o Ukrajinu, Turkmenistán, Ázerbájdžán a Moldavsko.40 Ve vztazích Ruska a B loruska se dá vysledovat n kolik fází vývoje vzájemných vztah .41 První z nich za ala v roce 1992 a skon ila v roce 1996, podpisem smlouvy o vytvo ení Spole enství obou stát . V tomto období se státy pokoušely o zintenzivn ní vzájemných vztah – sblížení svých ekonomik i národ , a tím zastavení procesu desintegrace, který probíhal na celém postsov tském prostoru. Hlavní iniciativa pocházela z b loruské strany, která na konci roku 1993 dokonce projevila zájem o m novou unii s Ruskem. V období let 1992 až 1996 byla v postsov tském prostoru podepsána celá ada dokument , p evážn ekonomického
40
Podrobn k evoluci vztah v rámci Spole enství nezávislých stát po roce 1991
viz Sakwa, R., Russian Politics and Society, London: Routledge, 2002 Str. 379-80. 41
Viz nap íklad
,
., , ,
, 2003.
30
-
rázu. Tak byla v zá í 1993 podepsána dohoda o hospodá ské unii.42 P vodními signatá i dohody byly krom
B loruska a Ruska ješt
Arménie, Kazachstán,
Kyrgyzstán, Moldavsko, Tádžikistán a Uzbekistán - pozd ji se k ní p ipojily také Ázerbájdžán, Gruzie a Turkmenistán. Dokument p edpokládal vytvo ení tržn orientovaného spole ného hospodá ského prostoru fungujícího na základ volného obchodu. Krom toho se státy zavázaly ke koordinaci ekonomické politiky. Pak následovala další smlouva, podepsaná již Ruskem a B loruskem. Jednalo se o dohodu o celní unii z 6. ledna roku 1995. Strany zde prohlásily, že cht jí „pokra ovat v realizaci ustanovení Smlouvy o vytvo ení ekonomické unie cestou echodu k postupnému formování celní unie“.43 Rusko a B lorusko si definovaly celní unii jako spojení stát na dvou principech, kterými byla existence jednotného celního území a existence identického mechanismu regulování ekonomiky. 44 20. ledna 1995 k celní unii Ruska a B loruska p istoupil další stát, a to Kazachstán. Další ekonomické sbližování následovalo hned v b eznu roku 1996, kdy byla v Moskv podepsána ty stranná smlouva o prohloubení integrace v hospodá ské a humanitární oblasti.45 Jejími signatá i se stali Rusko, B lorusko, Kazachstán a Kyrgyzstán. Státy celní unie se tak nejen zavázaly, že dokon í budování jednotného celního území již v roce 1996, nýbrž se i rozší ily o další stát, a to o Kyrgyzstán. Vedle ekonomických vztah se vyvíjely i politické kontakty. 21. února roku 1995 podepsaly Rusko a B lorusko smlouvu o p átelství a spolupráci, v kv tnu téhož roku byl dokonce v b loruské pohrani ní vesnici R ka symbolicky odstran n hrani ní znak, což fakticky nazna ovalo, jako by hranice mezi dv ma státy už nem ly existovat.
42
, 24.09.1993.
43
, 6.01.1995, preambule, 6 odstavec. 44
Tamtéž, lánek 1.
45
,
, 29.03.1996.
31
Podpisem smlouvy o vzniku Spole enství Ruska a B loruska dne 2. dubna 1996 za íná druhá fáze vývoje vzájemných vztah , která skon ila v prosinci roku 1999. V tomto období byla podepsána celá ada smluv a prohlášení, jež m la znamenat prohloubení integrace mezi Ruskem a B loruskem. Jmenovit se jednalo o smlouvu o Svazu Ruska a B loruska z roku 1997, Statut k této smlouv , Deklaraci o dalším sjednocování z roku 1998 a další. Léta 1996 a 1997 m la též silný vojenský nádech. Vzájemná integrace totiž byla využita jako protipól vlny rozší ení NATO.46 Tak byla podepsána ada dohod o spole ných vojenských cvi eních, využívání vojenských základen, p emýšlelo se o vytvo ení spole né protivzdušné obrany. Analýza dokument podepsaných ve druhé polovin 90. let však ukazuje, že se jejich ustanovení nedodržují. Za prvé byly p ijímány ve sp chu, a za druhé se vodem jejich p ijetí staly hlavn , jak již bylo konstatováno, ambice jednotlivých vysoce postavených politik . Nap íklad Boris Jelcin hodn zvýšil sv j p edvolební prezidentský rating p íslibem podpisu smlouvy o vzniku Spole enství z roku 1996.47 Další smlouvy s Ruskem byly výhodné také pro Alexandra Lukašenka a jeho politické postavení, protože tak napl oval své sliby o t sn jší integraci s východním sousedem. Hned po podepsání již zmín né smlouvy o vzniku Spole enství Ruska a B loruska v Moskv v dubnu roku 1996 vzrostla i míra podpory b loruského prezidenta ze strany obyvatelstva podle sociologické laborato e Novak na p edvolební úrove , tj. na 57,8 %48. etí etapa rusko-b loruského sbližování za ala v prosinci roku 1999, kdy byla podepsána smlouva o vytvo ení Svazového státu Ruska a B loruska. Fakticky lo dojít k vytvo ení konfederace, ízené Nejvyšší státní radou, Radou ministr , dvoukomorovým Parlamentem (Sn movna svazu, Sn movna reprezentant ). Oba
46
Nygren, B.,The rebuilding of Greater Russia: Putin's foreign policy towards the
CIS countries, Routledge, London, 2007. 47
,
.,
:
, ,
48
.,
, 2001. …, str. 63.
32
státy si m ly ponechat svou vlastní suverenitu s odd leným lenstvím v OSN a právem veta v rozhodovacím procesu. Proces podpisu této smlouvy však nebyl pro oba státy p íliš jednoduchý. Existovaly celkem t i varianty smlouvy, p
emž jedna z nich byla vypracována
komisí Administrace b loruského prezidenta, druhá ruskou stranou a t etí poslanci obou dvou stát , tj. Parlamentním shromážd ním. První a t etí varianta se velmi podobaly, a zárove
se zna
lišily od ist
ruské verze. Jedním z hlavních
rozpor byla otázka budoucí organizace spole ného státu. 49 lorusko navrhovalo prezidentskou formu vlády, kde oba státy si ponechávají svou suverenitu. Moskva se však obávala toho, že populistický Lukašenko m že být zvolen prezidentem uvažovaného budoucího státu, proto ruský návrh nabízel jen amorfní mezistátní spole enství, které fungovalo doposud. Ruská strana se mimo to snažila i odložit podepsání smlouvy. Hlavní p
inou této
skute nosti byl, podle profesora historické fakulty Státní petrohradské univerzity Klimina, pokus o „nátlak na b loruskou vládu, aby zrychlila provedení reforem podle ruského modelu, s cílem vytvo ení identických systém
a následného
50
sjednocení stát “ . Nejpravd podobn ji tím Rusové cht li dosáhnout postupného pohlcení b loruského území, to však bylo pro B lorusy nep ijatelné. Spekulovalo se o tom, pro ob strany tak intenzivn jednají o spole né unii. ipadají v úvahu p ípadné obavy zhroucení ruské verze o objektivních p
inách
rozpadu Sov tského svazu v p ípad , že se Rusko a B lorusko nesjednotí ve velmi krátkém období od jeho rozpadu. Jako absolutní viníci p edcházejících událostí by se v takovém p ípad jevili Boris Jelcin a jeho stoupenci.51 Dále se p edpokládalo, že si tak prezident Jelcin chce zajistit t etí prezidentské období (které odporuje ústav RF) s tím, že se stane prezidentem alespo formálního svazového státu.52
49
, .,
50
Tamtéž, str. 305.
51
Tamtéž.
52
:
....
Marples, D. R., Is the Russia-Belarus Union Obsolete?, Problems of Post-
Communism, vol. 55, no. 1, str. 25-35, 2008.
33
Nicmén vzhledem k tomu, že se ruský prezident ke konci svého prezidentství potýkal se zdravotními problémy, tato spekulace nezní p íliš pravd podobn . Nahrává tomu i ten fakt, že se v p edve er nového roku 2000 vzdal svého mandátu. Práv kv li zdravotnímu stavu Borise Jelcina se aktuální stává druhá spekulace, a to že b loruský prezident si cht l pomoci „spole ného státu“ rozší it svoje politické ambice na Rusko. Nakonec však 8. prosince 1999, v den osmého výro í podepsání lov žských dohod, byla podepsána smlouva o vytvo ení Svazového státu Ruska a B loruska. Kompromisní varianta textu dokumentu se p íliš nelišila od edcházejících smluv, proto se dá íci, že v tomto „souboji“ vyhrála ruská strana.
34
1.5 Krátká analýza smluv z roku 1996, 1997 a 1999
Jak již bylo zmín no, politická integrace Ruska a B loruska probíhala v podob n kolika vln, které jsou od sebe vždy odd leny podpisem nové smlouvy. Postupné p ijetí t chto smluv p isp lo ke vzniku Svazového státu Ruska a loruska. Celkov
se dá íci, že smlouvy podepsané v letech 1996 až 1999
(Smlouva o vzniku Spole enství, Smlouva o Svazu Ruska a B loruska a jeho Statut, a nakonec smlouva o vytvo ení Svazového státu) 53 jsou vícemén podobné. Jejich cíle a principy se vesm s prolínají. Hlavní z nich jsou nap íklad záruka demokratického rozvoje bratrských národ , fungování jednotného ekonomického prostoru, budování a vývoj spole né infrastruktury, unifikace m nových a da ových systém , koordinace politiky, reforem a právního ádu atd. Každý stát si itom ponechává svou státní suverenitu a lenství v OSN. V n kolika bodech se ale nov jší Smlouva o vytvo ení Svazového státu (1999) od p edešlých liší. Tyto odlišnosti však z mnoha, hlavn politických, d vod v praxi dodnes neza aly fungovat. Jedná se nap íklad o lánek 13, podle kterého Svazový stát má spole nou m nu a spole né emisní centrum, p spole né m
emž p echod ke
se provádí podle ustanovení lánku 22 smlouvy. Dodnes však se
mezi stranami vedou spory práv o jednotné emisní centrum, kdy Rusko navrhuje existenci jen jednoho, a to ruského emisního centra, B lorusko se tomu však brání, protože chce bu založení nového nadnárodního, anebo ponechání dvou emisních centr – ruského a b loruského. Tomuto tématu se podrobn ji v nuje samostatná kapitola p edložené magisterské práce. Druhou odlišností je zmínka o spole né „ústav “ Svazového státu nebo Konstitu ním aktu, jak je dokument nazván v záv re ných ustanoveních smlouvy, jejíž projekt by m lo na návrh Nejvyšší státní rady projednat a schválit spole ný 53
, 02.04.1996; , 02.04.1997; , 02.04.1997;
, 08.12.1999.
35
Parlament Svazového státu. Následn by pak m lo v obou zemích prob hnout referendum, a na základ
jeho výsledk
i ratifikace podle vnit ních p edpis
každého státu. S ohledem na uzavírání jednotlivých smluv se také zvýšil po et orgán politické integrace. Podpisem smlouvy o vzniku Spole enství Ruska a B loruska z roku 1996 byly vytvo eny t i orgány, a to Nejvyšší rada, jako nejvyšší orgán, Parlamentní shromážd ní a Výkonný výbor, jako stálý orgán. Další smlouva, jež znamenala p etvo ení Spole enství ve Svaz dvou stát , pouze potvrdila existenci výše zmín ných t í orgán . Následující transformace však zvýšila po et orgán ízení na p t a n které z nich byly p ejmenovány. Z stala Nejvyšší státní rada a Parlamentní shromážd ní, které nyní nese název Parlament Svazového státu. Výkonný výbor zmizel, p ibyly však t i nové orgány – Rada ministr , Soud Svazového státu a Nejvyšší kontrolní ú ad (S etnaja palata). Tato zm na je však pochopitelná, jelikož Svazový stát, alespo podle mezinárodních norem, znamená více nežli jen sdružení dvou stát , a tudíž pot ebuje výkonn jší a po etn jší administrativu, která by mohla zaru it efektivní fungování orgán státní moci. V p ípad
podepisování rusko-b loruských smluv tak probíhá, jak píše
právni ka N.A. Michaleva, „evoluce právního statusu od regionálního mezistátního sdružení k jednotnému státu“.54 Spole enství Ruska a B loruska a následný Svaz byly totiž z pohledu mezinárodního práva regionálními sdruženími, spole ný Svazový stát by však m l mít ústavn
právní charakter. P itom ale samotná
smlouva nedává p esné ur ení, zdali se v p ípad konfederaci konfederace.
i federaci, protože obsahuje jak znaky federace, tak i znaky 55
54
, ,
55
Svazového státu jedná o
., , No.006, 2002,
Tamtéž.
36
. 14-21, str.14.
Kapitola 2
Rusko-b loruské sbližování po nástupu Vladimira Putina
2.1 Vladimir Putin u moci. Stav Svazového státu v období jeho vlády
Za vlády Borise Jelcina se rusko-b loruské vztahy na první pohled vyvíjely velmi intenzivn . Existuje též mín ní, že Lukašenko se tak intenzivn angažoval v rusko-b loruské integraci v dob prezidentování Borise Jelcina mimo jiné v nad ji, že se stane jeho nástupcem - ani ne tak v Rusku, jako v celém integrovaném prostoru.56 Vypovídají o tom jeho cesty do jednotlivých oblastí Ruské federace, p i kterých se jednalo o navázání vzájemných vztah . Alexandr Lukašenko m l takovouto možnost jako p edseda Nejvyšší rady Spole enství Ruska a B loruska, kterým byl zvolen hned po jeho založení v roce 1996. B hem deseti let vlády navázal, jak uvádí Alexandr Feduta, vztahy s 68 z 89 ruských region .57 Vztahy mezi b loruským a tehdejším ruským prezidentem se též udržovaly na velmi dobré úrovni. Mezi nimi se nedají se najít žádné velké konflikty, s výjimkou reakcí na zat ení ruského noviná e Pavla Šeremety v roce 1997.58 Jelcin byl jako osobnost velmi „m kký“, a to i vzhledem k svému v ku, proto hodn v cí
56
,
57
Tamtéž.
58
více viz
.,
o
,
.,
,
o
, 2005.
37
,
, 2005.
,
,
Alexandru Lukašenkovi „odpoušt l“. Podle vzpomínek Stanislava Šuškevi e si Lukašenko „d lal to, co cht l. Absolutn všechno.“59 Po nástupu Vladimira Putina do ela Ruska se však situace za ala m nit. Koncepce zahrani ní politiky Ruské federace z ervna roku 2000, podepsaná tehdy nov zvoleným prezidentem, je dokumentem, který odráží mimo jiné i celkovou zm nu celosv tové situace a nové zájmy a hrozby, které p ináší jednadvacáté století. Hlavní myšlenkou nové koncepce byla mnohovektorová zahrani ní politika Moskvy, zam ená na znovudobytí velmocenského postavení Ruska a jeho celosv tového významu. Pozornost byla v nována jak stát m bývalého Sov tského svazu, tak Evropské unii, asijskému kontinentu a dalším ástem sv ta. Tento fakt vypovídá o tom, že se Putinovo Rusko cítilo být velkým hrá em na mezinárodní scén a jako velmoc takové úrovn si nemohlo dovolit ponechat stranou jakoukoli nevy ešenou situaci ve sv
. Je sice pravda, že prioritním sm rem m ly být státy
Spole enství nezávislých stát , avšak konkrétn Svazovému státu s B loruskem byla v dokumentu v nována pouze jediná v ta. Ta obsahovala navíc pouhé konstatování, že prioritním úkolem je posílení Svazového státu Ruska a B loruska jako nejvyšší formy integrace v postsov tském prostoru.60 O žádných jiných konkrétn jších cílech, nap . o dokon ení jeho formování nebo posunutí integrace na další úrove , se zde už nehovo ilo. Podle autor knihy The CIS, the EU and Russia: challenges of integration, lze období Putinovy vlády rozd lit do dvou etap, které odpovídají prvnímu a druhému období. P ed l p ipadá tak na rok 2004. Pro první období byl typický pragmatický p ístup, který se vyzna oval hlavn ekonomickým zájmem. V tomto období prezident dával p ednost hospodá ské expanzi a p íprav legislativního základu liberalizace obchodu. P íkladem takové politiky m že posloužit podepsání smlouvy o jednotném hospodá ském prostoru v roce 2003.61 Druhé období se 59
,
.,
o
,
,
str. 597. 60 61
Viz
, 28.06.2000.
leny této organizace se staly Rusko, B lorusko, Kazachstán a Ukrajina.
38
, 2005,
vyzna ovalo návratem ke starým model m zahrani ní politiky, jež p edpokládají ochranu tradi ní zóny vlivu Ruska, tj. postsov tský prostor. Moskva se snažila znovu umístit tzv. blízké zahrani í pod ruskou kontrolu (viz nap íklad Ukrajina, Gruzie, Abcházie).62 Z hlediska rozvoje rusko-b loruských vztah
období vlády Vladimira
Putina se dá nazvat obdobím stagnace. Za osm let (2000 až 2008) jeho prezidentství nebyl mezi Ruskem a B loruskem podepsán žádný významný dokument, který by posunul integraci sm rem kup edu. Tato situace se dá vysv tlit celkovou zm nou koncepce zahrani ní politiky Ruska, již ur uje prezident. Putinova politika za hlavní prioritu považovala znovudobytí velmocenského postavení Ruska ve sv
a
obnovení normální kooperace se Západem. Andrej Cygankov nazývá takovou politiku „velmocenský pragmatismus“.63 Podle jeho názoru byly d vody pro zm nu následující. Ruské zotavení z ekonomické krize z roku 1998 a následný hospodá ský r st, spojený mimo jiné i se zvýšením cen ropy na sv tových trzích. Druhým d vodem byla bezpe nostní situace jak v samotném Rusku, tak následn (po 11. zá í 2001) i v celém sv
. Boj s terorismem se tak na as stal prioritou a
vztahy s mocnostmi, jako je USA, se vyšplhaly do pop edí.64 Pro Moskvu to vícemén znamenalo i to, že se integrace v postsov tském prostoru stala na ur itou dobu druho adou. V letech 2003 až 2005 se však situace zm nila a ruská zahrani ní politika se za ala p eorientovávat s tím, jak v tzv. blízkém zahrani í vypukaly „barevné revoluce“. Aby se západním stát m zabránilo v získání vlivu
62
Malfliet, K.,
Verpoest, L., Vinokurov, E.,
The CIS, the EU and Russia
: challenges of integration, Palgrave Macmillan, New York, 2007. 63
Více viz Herspring, D. R., Putin’s Russia. Past Imperfect, Future Uncertain,
Rowman & Littlefield, Lanham, 2007, str. 195-218. 64
“great power pragmatism”, in: Cygankov , A., Russia's foreign policy : change and
continuity in national identity, Rowman & Littlefield Publisher, Lanham, 2010.
39
v postsov tském prostoru, Rusko za alo vytvá et, podle slov Dmitrije Trenina, „svou vlastní slune ní soustavu samostatnou od Západu“.65 sn jší spolupráce s Minskem p estala b hem p sobení Putina být prioritní otázkou i z toho d vodu, že od rozpadu Sov tského svazu uplynulo pom rn
dlouhé období a spole nost se s touto situací smí ila. Nový ruský
prezident tak již nepot eboval získávat podporu ve ejnosti pomocí hesel o jednot s bratrským b loruským národem. Rusko získalo v osob Vladimira Putina silnou osobnost, která se již nespokojila s pouhými líbivými slovy o posilování a rozvoji kooperace. Již v b eznu roku 2000 na návšt
v Minsku dal ú adující ruský
prezident p ednost hospodá ským aspekt m kooperace p ed politickými vojenskými.
66
i
Ekonomické dotace, nap íklad ve form nízkých cen energetických
surovin, p estaly být vnímány jako p im ená cena za dobré vztahy a politickou podporu. Prioritou pro Vladimira Putina se stala hospodá ská prosperita vlastního státu. Na spole ném setkání dvou prezident v Moskv 27. listopadu 2002 Putin prohlásil: „Rusko za poslední desetiletí tolik dalo, že již není na po adu dne otázka dávat ješt n co. Budeme brát, ale samoz ejm v rozsahu dohod a mezinárodních smluv.“67 Tento výrok úpln
vystihuje postoj ruského prezidenta ke vztah m
s B loruskem. O neochot Moskvy dotovat b loruskou ekonomiku hovo í však nejen výrok prezidenta, ale i energetické krize, které budou popsány níže. Podle Leonida Sinicina, Putin na jedné stran
chápal, že potenciál Svazového státu
s B loruskem není napln n, ale ve stejnou dobu si byl v dom toho, že proces integrace nemá žádnou další perspektivu. Proto se snažil b loruského prezidenta im t k budování nového útvaru – jednotného ekonomického prostoru.68 65
Trenin, D. Russia's Policy Towards Belarus: A Tale of Two Presidents, in:
Forbrig, J. Marples, D. R.Demeš, P. (eds.) Prospects for Democracy in Belarus. The German Marshall Fund of the United States,Washington 2006, str.80. 66
Nygren, B.,The rebuilding of Greater Russia : Putin's foreign policy towards the
CIS countries, Routledge, London, 2007. 67
www.newsru.com,
27.11.2002,
http://palm.newsru.com/russia/27nov2002/lukashput.html. 68
.,
o
...
40
loruský ekonom Pavel Danejko podotýká, že integrace „a la Putin“ musí být výhodná pro ob
strany, a to p edevším pro byznys. 69 Tendenci hospodá sky
výhodné zahrani ní politiky podporují i ruští experti, kte í se ve své knize, Strategija dlja Rossii: Povjestka dnja dlja Prezidenta-2000, vyslovili ve prosp ch úpravy vztah se státy bývalého Sov tského svazu, jež by už nem ly být na úkor ruskému hospodá ství.70 Frekvence vzájemných setkání na nejvyšší úrovni také nehovo í o p ílišné snaze rozvoje spolupráce. V tšinou se oba prezidenti scházeli na spole ných summitech Spole enství nezávislých stát , nebo spolu ešili p edevším ekonomické otázky a aktuální krize ve vzájemných vztazích, jako nap íklad ropné i plynové krize, i otázku zavedení spole né m ny, otázky cestování ob an atd. V tšina setkání však nep inesla konkrétní rozhodnutí, a z stala tak v zásad
jen
„konzultativními“. Z ady sch zek bych zd raznila jednu, která p inesla n jaký politický „výsledek“ vztahující se k integraci. Jedná se o setkání v srpnu roku 2002. Jak bylo v médiích sd leno, sch ze probíhala dlouhé t i hodiny, namísto plánované jedné. Vladimir Putin po ní vyjád il postoj Moskvy k dalšímu sbližování v rámci Svazového státu. Ruská strana navrhla, aby v kv tnu roku 2003 bylo v obou státech uskute
no referendum o otázce "kone ného sjednocení". Otázky, které by mohly
být p i této p íležitosti položeny, zn ly následovn : ”Souhlasíte s tím, že Rusko a lorusko se sjednotí do jednotného státu na následujících principech: zabezpe ení rovnosti práv a svobod ruského a b loruského národa, rovnost subjekt B loruska a Ruské federace, vytvo ení jednotných orgán moci v souladu s ústavou Ruska”71. Podle Putinových slov musejí být orgány moci v souladu s ruskou ústavou, protože lorusko je unitárním státem, a jeho ústava proto nebude vyhovovat požadavk m de facto vzniklé (kon)federace. Podle tohoto návrhu se mohly po referendu uskute nit volby do jednotného parlamentu v roce 2004 a v roce 2005 i volba 69
Tamtéž.
70
2000, 71
, ,
:
, 2000.
www.lenta.ru, 14.08.2002, http://lenta.ru/russia/2002/08/14/meeting.
41
—
spole ného p edstavitele státu. Druhou možností podle ruského návrhu byla integrace po vzoru Evropské unie. B loruský prezident na nabídku Moskvy reagoval tím, že po návratu do Minsku prohlásil, že pro B lorusy tato formulace bude znamenat odpov
na otázku, „souhlasíte-li s rozd lením B loruska na sedm
ástí a jejich zapojením do Ruska se stejnými právy jako mají dosavadní subjekty federace“72. Je samoz ejmé, že tato varianta byla pro Alexandra Lukašenka nep ípustná.
72
www.newsru.com,
14.
http://www.newsru.com/russia/14aug2002/union_all.html.
42
08.2002,
2.2 Osobnosti prezident
Vladimira Putina a Alexandra
Lukašenka Intenzita spole ných setkání prezident
Ruska a B loruska spolu s jejích
záv ry hovo í o nep íliš dobrých vztazích mezi ob ma státníky. Pro oba je velmi obtížné se domluvit, jelikož se jedná o velmi silné osobnosti, které mají odlišné psychologické typy. Jak uvádí politický psycholog Vasilij Zorin ve své diserta ní práci, Putin a Lukašenko si jakožto politické osobnosti nejsou si v bec podobní.73Dále se pokusím nastínit jejich odlišnosti, jak je vidí již zmín ný Vasilij Zorin. Vladimir Putin je, podle typ politických lídr , rozpracovaných Haroldem D. Laswellem, administrátorem. Hlavní charakteristikou tohoto typu osobnosti je schopnost manipulovat lidmi a okolnostmi, dále pak velmi vysoce rozvinutý smysl pro realitu. Administrátor není posedlý mocí jako takovou, umí však používat její nástroje k dosažení svých cíl . Nedílnou sou ástí jeho vlastností je i schopnost hledat a nacházet kompromisy i s p edpokladem p ípadných ústupk . Takovýto politik proto není naklon n konflikt m a usiluje o stabilitu a urovnanost ve spole nosti. Pokud však nenachází podporu a uznání, jeho reakci je tzv. „negativní cyklus afiliace“. V praxi to znamená, že ochrannou reakcí na nepochopení je ochranná agrese, která ve spojení s mocí m že vést až k vále nému konfliktu. Alexandr Lukašenko oproti tomu disponuje vysoce vyvinutými motivy moci a úsp chu, což ho charakterizuje jako „hleda e moci“74. Pro p edstavitele této skupiny v dc je charakteristické, že moc je dominantou v systému jejich hodnot, a dokonce sama o sob
bezpochyby p edstavuje hodnotu. Jedná se o velmi
cílev domou osobnost, která se chladnokrevn 73
snaží získat výhodu z jakékoli
, .,
, :
, ,
74
,
, 2003.
podle Laswellovy knihy Power and Personality, 1948, in: ….
43
,
.,
situace. B loruský prezident usiluje o pod ízení ostatních a manipulování. Podobné chování mu dovoluje být efektivním politickým lídrem a dosahovat úsp ch v boji se svými politickými oponenty, což je mimo jiné vid t i na fungování sou asného loruského režimu. Na rozdíl od Vladimira Putina, který se snaží obklopit stoupenci, je Alexandr Lukašenko osam lým hrá em, který na vrcholu moci vidí jen sám sebe. Je lhostejný ke spole enskému mín ní i k pozici svých partner , což velmi komplikuje spolupráci. Prezident B loruska je politikem, který se snaží aktivn ú astnit ešení všech d ležitých otázek, nepodporuje však žádnou iniciativu pocházející z jiných zdroj . Krom toho je to velmi dobrý agitátor, pro kterého je typické p esv
ovat, hádat se, mluvit a hlavn být vždy na o ích. Pro Putina je
naopak charakteristické odd lování procesu p ijetí státních rozhodnutí na diplomatické úrovní od politické aktivity ve vnitrostátních záležitostech. Nejenže se však liší psychologické portréty obou prezident , nýbrž i jejich názory. P íkladem m že posloužit názor na rozpad Sov tského svazu. Alexandr Lukašenko je známý svou nostalgii k sov tské minulosti, a proto pokládá zhroucení SSSR za tragédii. Ve svém poselství Valnému shromážd ní OSN v roce 2005 prohlásil: „Sov tský svaz… byl podporou a nad jí velkého po tu stát a národ . Sov tský svaz zaru oval vyrovnanost globálního systému. Dnes je sv t unipolární“75. Na rozdíl od n ho je Vladimir Putin zastáncem ideje, že rozpad SSSR byl historickou nezbytností. Výstižn to ilustruje jeho výrok z roku 2005: „Ti, co nelitují rozpadu Sov tského svazu, nemají srdce a ti, co litují, nemají mozek“76. Jako politik si je Vladimir Putin velmi dob e v dom nedostatk jak sov tského, tak i postsov tského sytému, a proto návrat do minulosti pro n j nep ipadá v úvahu. 77
75
www.president.gov.by,
16.09.2005,
http://www.president.gov.by/press11510.html#doc. 76
Rozhovor s n meckými televizními kanály ARD a ZDF, www.kremlin.ru,
05.05.2005, http://archive.kremlin.ru/text/appears/2005/05/87570.shtml. 77
Lo, B., Russian Foreign Policy in Post-Soviet Era. Reality, Illusion and
Mythmaking, Chippenham and Eastbourne, London, 2002.
44
Zdá se, že psychologické charakteristiky hlav dvou stát , a s tím spojené i jejich osobní vztahy hrají v politice neposlední roli. Úpln
odlišné (z
psychologického hlediska) osobnosti jen st ží mohou najít pr nik. Ve státním ítku to pak m že zp sobit velké problémy ve vzájemné spolupráci. Potvrzuje to i ten fakt, že po nástupu nového ruského prezidenta Dmitrije Medv deva v roce 2008 uplynuly nyní pouze dva roky, mezi Ruskem a B loruskem (a Kazachstánem) byla však už podepsána nová smlouva o celní unii. Je ale samoz ejm otázkou, nakolik se tato smlouva bude dodržovat, jelikož podobný dokument již byl podepsán ve druhé polovin 90. let. Není však pot eba zabíhat do detail , protože tato otázka již není tématem mé práce.
45
Kapitola 3
Vybrané problémy fungování Svazového státu
3.1 Rusko-b loruské vztahy v energetické sfé e Nehled na celou adu problém ve fungování Svazového státu p edstavuje nejd ležit jší téma této kapitoly krize v energetické sfé e, která se jist dotýká i sféry politické. Spot eba energetických surovin, hlavn ropy a zemního plynu, stoupá v celém sv
a velmi pravd podobn bude stoupat i nadále. Proto urovnání
vztah mezi státem dodavatelem, v mém p ípad se jedná o Rusko, a tranzitním státem, tj. B loruskem, se zdá být nejvyšším zájmem stát odb ratel – Evropské unie t chto strategických surovin. V dnešní dob se velmi intenzivn mluví o tzv. energetické bezpe nosti, která se stává jedním z klí ových problém
nejen
evropských stát . Situace s ní spojená se postupem asu vyhrotila mimo jiné i kv li ad konflikt v západní ásti prostoru bývalého Sov tského svazu. Spory Ruska s Ukrajinou a s B loruskem donutily Evropu k hledání nových možností dodávek surovin mimo území postsov tských republik. Moskva, jež je považována za viníka „energetických válek“, v pr zahrani
hu t enic ukázala, že si nenechá líbit razantní zm ny
politické orientace stát tzv. blízkého zahrani í a jejich p etrvávající
finan ní úlevy. ada ropných a plynových krizí, které propukaly mezi Ruskem a loruskem v letech 2002 až 2007, dala najevo, že v této dob ruský stát výrazn ji prosazoval svoje hospodá ské zájmy. Protože strategické suroviny jako ropa a zemní plyn tvo í velmi významnou ást ruského rozpo tu, „politika dotací“, ve form
nízkých cen, p estala být pro Moskvu aktuální. Koncepce spolupráce
bratrských národ (tento termín byl v souvislosti se vztahem B lorus a Rus
asto
používán), ve smyslu vzájemných výhod, v tomto období již nebyla ur ující, jelikož nyní šlo více o finance.
46
Ke konci 90. let dvacátého století, po podepsání smlouvy o vytvo ení Svazového státu z roku 1999, platilo, že B lorusové dostávali energetické suroviny za ceny ruských region , sousedících s územím B loruska. Nejenže však Rusko prodávalo sv j plyn za sníženou cenu, nýbrž i tolerovalo nár st zadluženosti Minsku za nesplacené dodávky, což dovolovalo b loruské ekonomice r st HDP až .78
o 2 až 3 % ro
Za po átek energetického rusko-b loruského konfliktu lze považovat nepln ní dohody z roku 200279 b loruskou stranou. Podle ní se Rusko zavazovalo dodávat plyn do B loruska za vnitrostátní ruské ceny v období následujících p ti let. Minsk na oplátku slíbil, že za rok a dva m síce, tj. do 1. ervence 2003, vytvo í spole ný rusko-b loruský plynovodní podnik na základ
Gazpromu a Beltransgazu na
paritních principech (což v tomto p ípad znamenalo odkoupení 50% balíku akcií spole nosti Beltransgaz Gazpromem). Podmínky dohody byly z ekonomického hlediska pro ruský Gazprom velmi nevýhodné. Podle Alexeje Ševcova p esto, že tranzit plynu stál Rusko 2,5 krát mén než nap íklad p es ukrajinské území, stále to pro ruskou stranu bylo nevýhodné. Situace se zhoršovala i tím, že B lorusko spot ebovávalo více plynu než bylo dohodnuto80, a za druhé ádn neplatilo za dodávky. Podle odhad
Ševcova, spole nost každý rok ztrácela p ibližn
500
milión dolar .81 Krize ve vztazích obou stát pak vypukla v listopadu roku 2002, kdy b loruský prezident Alexandr Lukašenko oznámil svou cenu za Beltransgaz. 78
Silitski, V., Moshes, A., Political trends in the new Eastern Europe Ukraine and
Belarus, Strategic Studies Institute, United States Army War College, 2007, str. 4. 79
, 12.04.2002. 80
Podle dohody Gazprom m l dodávat do B loruska 11 miliard kubických metr
plynu za rok, B lorusko však již k 1. listopadu roku 2002 spot ebovalo 9,8 miliard kubických metr . 81
,
.,
« (1995-2005),
115.
47
» ,
, 2006, str.
Minsk žádal sumu p ti miliard dolar za celou spole nost, tedy 2,5 miliardy za 50%, což bylo mnohokrát více, než kolik si p edstavovala ruská strana. Gazprom byl ochoten zaplatit „pouze“ p t set milión dolar .82 Jednání, probíhající po celý rok 2003, žádný výsledek nep inesla. Navíc na podzim roku 2003 ruská vláda na podn t Gazpromu ukon ila platnost dohody z dubna roku 2002, podle níž se ceny pohybovaly v rozmezí 17 až 22 dolar za tisíc kubických metr plynu 83. B lorusku byla od roku 2004 nabídnuta nová cena, a to v hodnot 50 dolar za tisíc kubických metr . Alexandr Lukašenko byl samoz ejm proti tomuto navýšení, jelikož by to zp sobilo další výdaje pro jeho nep íliš bohatou zemi. Proto se pokusil vy ešit situaci telefonickým rozhovorem s ruským prezidentem. Vladimir Putin však trval na stanovené cen . Nová dohoda vzhledem k rozpor m podepsána nebyla, což pozd ji vyústilo v konflikt. Na po átku roku 2004 mezi Ruskem a B loruskem vypukla první tzv. plynová válka. V lednu spole nost Gazprom p estala dodávat do B loruska plyn kv li absenci dohody o cenách a dluhu za dodávané suroviny. Ostatní nezávislí dodavatelé, jako nap íklad Transnafta nebo Itera po n jakou dobu v dodávkách plynu do B loruska pokra ovali. Situace se však dále zhoršovala a neschopnost lorus platit nakonec vedla k tomu, že 18. února 2004 i nezávislí dodavatelé „uzav eli kohoutky“. Gazpromem p itom byly p erušeny i tranzitní dodávky p es loruské území. B loruská strana politicky reagovala na situaci velmi razantn , z Moskvy do Minsku byl totiž povolán na konzultace b loruský velvyslanec. K dohod mezi ob ma státy však nakonec došlo a dodávky zemního plynu byly obnoveny již následující den, tj. 19. února. Samotná smlouva o cenách na rok 2004 byla pak podepsána v ervnu a ceny na léta 2005 a 2006 se dohodly v prosinci. Nové rusko-b loruské úmluvy stanovily cenu za dodávaný ruský plyn na úrove
82
« «
»
»
.
.
, 17.05. 2004. 83
Yafimava, K., Post-Soviet Russian-Belarussian relationships : the role of gas
transit pipelines, Ibidem, Stuttgart, 2007, str.56.
48
46,68 dolar za tisíc kubických metr . Dalším bodem dohody se stalo i to, že loruská státní spole nost Beltransgaz prodá Gazpromu polovinu svých akcií, protože tak ješt od roku 2002 nebylo u in no. Jak se vyjád il Bertil Nygren, profesor politilogie na Stockholmské univerzit , B lorusko tuto válku vyhrálo, jelikož stanovená cena se skoro nelišila od vnit ní ruské.84 hem své volební kampan
v roce 2006 sliboval Alexandr Lukašenko
lorus m i nadále zachování cen dodávek energetických surovin. Z jeho prohlášení vyplývalo, že blízké vztahy s Ruskem zajistí B lorusku stabilní ceny pod mezinárodní úrovní.85 Nicmén v dubnu roku 2006, již po prezidentských volbách, ruský Gazprom znovu inicioval p ehodnocení podmínek dodávek plynu do loruska. Minsku byla nyní nabídnuta cena inící již 200 dolar za tisíc kubických metr plynu s platností od roku 2007. Tato iniciativa byla vysv tlena snahou o evedení ekonomických vztah mezi Ruskem a B loruskem na sv tovou, tj. tržní, úrove , což potvrdil i minský summit SNS v listopadu 2006. Moskva zde oznámila sv j zájem o zavedení tržních vztah se všemi státy Spole enství, bez ohledu na sn jší vztahy s n kterými z nich. Reálnou p
inou zvýšení cen však mohl být
nátlak na umožn ní urychleného odkoupení b loruských tranzitních kapacit. Po událostech s navýšením ceny zapo ala, tzv. energetická etapa rusko-b loruské krize, která probíhala v období mezi ervnem roku 2006 a lednem roku 2007 a m la dv fáze, plynovou a ropnou. 86 Hlavní d vody plynové krize byly v zásad dvojí. Za prvé se jednalo o již zmín nou snahu Ruska o zavedení tržních mechanizm
do obchodních vztah
s B loruskem. A za druhé je to nevy ešená otázka s odkoupením 84
ásti akcií
Nygren, B., Putin’s Use of Natural Gas to Reintegrate the CIS Region, Problems
of Post-Communism, vol. 55, no. 4, 2008, str. 3-15. 85
Marples, D. R., Is the Russia-Belarus Union Obsolete?, Problems of Post-
Communism, vol. 55, no. 1, 2008, str. 25-35. 86
Neznámý autor,
: ,
03.05.2008, http://www.apn.ru/library/print19832.htm.
49
.
1. ,
loruské spole nosti Beltransgaz Gazpromem. Práv v souvislosti s tím poslalo Ministerstvo zahrani ních v cí Ruské federace v srpnu 2006 do Minsku nótu, která jasn dala najevo ruskou odhodlanost p erušit dodávky plynu na b loruské území. Platnost rusko-b loruské dohody z roku 2002 totiž kon ila v dubnu roku 2007, 50 % akcií Beltransgazu však doposud nebylo odprodáno. Nejasná byla také otázka s cenou za dodávaný ruský plyn. Minsk odmítal cenu inící 200 dolar za tisíc kubických metr
nabídnutou v dubnu roku 2006. P ijatelná ástka, kterou bylo
ochotno zaplatit, se rovnala tarifu ruské Smolenské oblasti, tj. 54,2 dolar za tisíc kubických metr pro rok 2007 87, která sousedí s územím B loruska.
Dlouhá rusko-b loruská jednání nakonec skon ila dv minuty p ed nástupem nového roku 2007. Podle podepsané dohody byla cena za ruský plyn na rok 2007 stanovena na kompromisních 100 dolar , s tím, že se postupn bude p echázet na ceny evropské.88 Tranzitní tarif se zvýšil z d ív jších 0,75 dolar na 1,45 dolar za erpání tisíce kubických metr na 100 kilometr . Dohodou byla též vy ešena problematická otázka odkoupení akcií B ltransgazu. Gazprom m l v pr
hu ty
let zaplatit 2,5 miliardy dolar za 50% akcií b loruského podniku. „Kompromisní“ ešení, které vzešlo z konfliktu, jasn ukazuje na p evahu Ruské federace v ekonomických i politických otázkách. Prokázalo se, jakou sílu má tento stát p i prosazování svých zájm , i za situace, kdy jednání probíhají s jeho blízkým partnerem. Pozici Ruska v tomto konfliktu o cenách zemního plynu m že, i když velmi ost e, ilustrovat nap íklad kontroverzní ruský politik Vladimir Žirinovskij, který prohlásil: „Tady, prosím, máte sv tové ceny – kupujte! Pokud nem žete – na shledanou.... získejte status Smolenské oblasti! Jen tak!“89. Z jeho
87
Yafimava, K., Post-Soviet Russian-Belarussian…, str.56.
88
V roce 2008 B lorusko již m lo platit 250 dolar , což p edstavuje 67% evropské
ceny, dále pak v roce 2009 již 80%, 90% v roce 2010 a 100% v roce 2011. 89
« .
,
,
—
,
! ,
,
— —
!
,
!», www.materik.ru, 09. 01.
2007, http://www.materick.ru/print.php?section=analitics&bulsectionid=17151.
50
.
slov m žeme vyvodit nátlak Moskvy sm ující k tomu, aby se B lorusové rozhodli, jestli cht jí být s Ruskem ve Svazovém stát , a to v podmínkách faktického pohlcení své zem Ruskem. Toto stanovisko však nebylo tak razantní, jak se m že zdát. Musíme totiž vzít v úvahu osobu Žirinovského, který je znám svými nacionalistickými a provokativními výroky. Hned po ukon ení plynového konfliktu za ala v rusko-b loruských vztazích etapa konfliktu ropného. Dne 1. ledna 2007 Rusko zavedlo vývozní clo, inící 180,7 dolar
za tunu ropy dodávané do B loruska. Jako záminka posloužila
skute nost, že B lorusko, kupující ruskou ropu levn ji než jiné státy v Evrop , tuto strategickou surovinu p eprodávalo dále na Západ, což b loruskému hospodá ství samoz ejm p inášelo dodate né zisky. Moskva se však rozhodla s touto situací skoncovat. Jako odpov
na zavedení vývozního cla B lorusko zavedlo pro ruskou
ropu tranzitní clo ve výši 45 dolar
za tunu. Ruské odmítnutí platit tranzitní
poplatky donutilo Minsk p erušit tranzit ropy p es své území. Byly tak uzav eny ventily u ropovod Družba-1 a Družba-2 a 8. ledna roku 2007 byly zastaveny dodávky ropy do evropských stát , konkrétn na Slovensko a do Ma arska, eské republiky a N mecka. Po telefonickém rozhovoru prezident Vladimira Putina a Alexandra Lukašenka z 10. ledna byly dodávky do Evropy obnoveny s tím, že tranzitní sazba, zavedená b loruskou stranou, se rušila a vývozní clo, zavedené Moskvou, bylo sníženo na 50%. Fakticky B lorusko touto dohodou ztratilo ást svých zisk z reexportu ruské ropy. Rusko na druhé stran i nadále mohlo dodávat energetickou surovinu dále do západní Evropy bez p ídavných poplatk . Podle odhad expert získalo Rusko v roce 2007 díky zavedení cla cca miliardu dolar , zatímco ztráty B loruska se odhadují na cca 40% zisk z exportu ropy. 90 Jedním z hlavních výsledk rusko-b loruských energetických krizí v období let 2006 a 2007 se stalo p ehodnocení zahrani
politické orientace B loruska.
Zem se p estala jednostrann orientovat na Ruskou federaci jako jediného partnera a p ítele na mezinárodní scén . Její koncepce zahrani ní politiky, pokud v bec jaká existovala, se stala pohybovat sm rem k mnohovektorovosti. Minsk si 90
Neznámý autor,
:
51
…..
nakonec uv domil, že nem že ignorovat státy Evropské unie a musí se zam it na sn jší kooperaci s nimi. Alexandr Lukašenko v této souvislosti dokonce prohlásil, že B lorusko je p ipraveno „spolupracovat s kýmkoliv v zájmu zaru ení národní bezpe nosti státu, hlavn v energetické sfé e“
91
. Jinou otázkou je však to, zda
Evropa bude ze své strany ochotna spolupracovat se státem, jehož vláda je považována za nedemokratickou. Tato otázka již však není p edm tem naší práce. Podle autorky knihy, Post-Soviet Russian-Belarussian relationships: the role of gas transit pipelines, Kati Yafimovové p inese další zvýšení cen zemního plynu loruské ekonomice celou adu problému. Za prvé se jedná o to, že B lorusko se ocitlo v situaci, kdy reformy hospodá ství jsou stejn
nebezpe né jako
nereformovanost systému, protože tak i onak bude narušena stabilita režimu. Za další, zvýšené tarify též vážn ohrozí b loruský „welfare state“. Rozdíl, který byl vyd lán státním podnikem Beltransgazem p i p eprodeji levného ruského plynu byl totiž používán k vyplácení dotací, dávek a jiných sociálních výplat. Tak nap íklad v roce 2002 pr myslové podniky platily Beltransgazu 40 až 55 dolar za kubický metr spot ebovávaného plynu, zatímco tento plyn byl nakupován za 17 až 22 dolar od Gazpromu a za 30 až 36 dolar od jiných ruských dodavatel .
92
Zvýšení ceny
plynu však b loruský prezident musel vysv tlit svému národu tak, aby v této situaci lorusko vypadalo jako poškozená strana. Lukašenko, dob e známý svým populismem, prohlásil: „Zvýšení ceny za plyn na takovou
ástku znamená
p erušení veškerých vztah ...“93 „Kv li této jedné miliard
jednozna
nezem eme...ale vy ztratíte poslední spojenecký stát...“94.
91
www.lentacom.ru, 16.01.2007, http://www.lentacom.ru/comments/10418.html.
92
Yafimava, K., Post-Soviet Russian-Belarussian …, str. 56-57.
93
„
— .
-
“, www.businesspress.ru, 04.10.2006,
http://www.businesspress.ru/newspaper/article_mId_43_aId_395248.html. 94
„…
…
,
!“,
http://www.news.tut.by/politics/74951.html.
52
www.news.tut.by,
30.09.2006,
Co se tý e Ruska, jeho pozice v obou konfliktech potvrdila prioritní ekonomický zájem zem nad mezistátní integrací. Nová koncepce jak vnit ní, tak i zahrani ní politiky Putinovy administrativy se zam ila na celkový hospodá ský vzestup státu a na zavedení tržních mechanism . Dotování b loruské ekonomiky, jak se také dají nazvat výhody poskytované Minsku v p ípad
cen dodávek
energetických surovin, již neodpovídalo zájm m Moskvy. Rusko-b loruský konflikt zasáhl nejen ob
strany sporu, ale také státy
spot ebovávající ruskou ropu. Ukázala se zde nejen moc dodavatelského státu – Ruska, ale i B loruska jako tranzitního státu, který projevil svou schopnost uplatn ní nátlaku, a kone
i spot ebitelských stát , které nutily ob dv strany,
aby co nejrychleji konfliktní situaci vy ešily. Vzájemná závislost všech t í typ stát se tak zdá být dobrým argumentem pro efektivní ešení krizových situací. Rusko v této souvislosti bu urychlilo, nebo dokonce nov iniciovalo proces stavby alternativních produktovod , které by byly schopny dopravovat energetické suroviny do Evropy bez ú astí tranzitních stát . Lze zmínit nap íklad projekt plynovodu South Stream, jehož cílem je dopravování ruského plyn z p ístavu Novorossijsk po dn
erného mo e na bulharské pob eží a pak dále do Evropy,
nebo již rozestav ný plynovod North Stream, jenž má procházet po dn Baltského mo e aj..
53
3.2 Zavedení jednotné m ny První pokusy o zavedení spole né m ny v Rusku a B lorusku se uskute nily ješt v první polovin 90. let, a to v letech 1993 a 1994. Zavedení ruského rublu na území B loruska tehdy inicioval p edseda b loruské vlády Vja eslav Kebi . Jeho návrh však nem l nic spole ného s reálnou m novou integrací obou zemí. Zdá se být jen nepovedeným politickým tahem k získání voli prezidentských volbách.
Nicmén
a p ípadné výh e v
ani po zvolení Alexandra Lukašenka
prezidentem idea spole né m ny z rusko-b loruských vztah nezmizela. Po roce 1996 vlády obou stát , tvo ících v té dob již Spole enství Ruska a B loruska, as od asu deklarovaly sv j zám r zavést jednotnou m nu. P íslušná prohlášení se však v praxi nenaplnila. Dohoda o zavedení jednotné m ny a formování jednotného emisního centra Svazového státu byla nakonec podepsána 30. listopadu roku 200095. Podle ní se m l ruský rubl používat jako jediná platební jednotka již od 1. ledna 2005. Nicmén se tomu tak nestalo a pravd podobn se ani v krátkodobé perspektiv nestane. P
in odkladu zavedení spole né m ny je mnoho. Hlavní
z nich jsou samoz ejm ekonomické, nelze však opomenout ani p
iny politické.
Nejd íve se musíme podívat na ekonomické modely Ruska a B loruska a jejich odlišnosti. B loruský model p edstavuje p evážn státem ízené hospodá ství. Podle mín ní Mezinárodního m nového fondu z stává B lorusko jednou nejmén reformovanou zemí s p echodnou ekonomikou ve sv
. Jeho model se vyzna uje
velkou mírou státních zásah a kontroly nad hospodá stvím. Stát nap . vlastní 80 % loruského bankovního systému a t i tvrtiny všech úv 96
podnik m.
jsou vydávány státním
Dalším p ízna ným bodem b loruské ekonomiky je to, že je siln
sociáln orientovaná. Vysoké sociální transfery jsou nedílnou sou ástí výdajové 95
, 30.11.2000. 96
,
.,
,
,
54
, 2005.
stránky státního rozpo tu, což pomáhá b loruskému vedení udržet si stabilní podporu obyvatelstva. Ruský model na rozdíl od b loruského prošel od rozpadu Sov tského svazu ve v tší mí e reformami. Existuje zde mechanismus tržní ekonomiky, která sleduje liberální ekonomický kurs. Státní zásahy do hospodá ství a výdaje na sociální výplaty jsou v Rusku, na rozdíl od B loruska, na mnohem nižší úrovni. Hospodá ská r znost Ruska a B loruska se dá též vysledovat v politice jejich národních bank. V p ípad ruské Centrální banky se jedná o banku, jejíž rolí je udržování ekonomické stability zem . Oproti tomu B loruská národní banka v praxi napl uje spíše populistické sliby svého prezidenta, což se rovná málo kontrolovanému tisknutí pen z, které by vedlo k dosažení ekonomického r stu.97 Podle teorie optimálních m nových zón není situace Ruska a B loruska, jak ji popisuje ekonom Valerij Korot enja ve svém díle Vvedenije jedinoj valjuty v Rossii i B lorussii: sootvetsvije kriterijam teorii optimálních valjutnych zon98, p i pokusech o zavedení spole né m ny p íliš p íznivá, nespl uje totiž ani základní podmínky této teorie. Jedná se nap íklad o odlišnost ekonomických struktur obou stát . Ruská ekonomika se specializuje na surovinovou produkci, tj. nap íklad na žbu nerostných surovin, zatímco b loruská produkce je v tšinov nesurovinová. Taková situace nep ispívá k vytvo ení skute ného jednotného trhu a dokonce povede k asymetrickým d sledk m p ípadných krizí, což m že zp sobit, že jedna ást spole ného ekonomického území bude krizí zasažena mnohem více než druhá. Dalším kritériem, které musí p íslušné státy spl ovat, je mobilita faktor výroby (tzv. Mundellovo kritérium), p edstavující mobilitu pracovní síly a kapitálu. V p ípad Ruska a B loruska je zmín ná mobilita velmi nízká, a mimo to naráží na
97
Bulhakaw, V., Belarus - Russia integration : analytical articles, Minsk Analytical
Group, Minsk, 2003. 98
,
.,
: , www.ecfor.ru, 2006
(online verze).
55
celou adu p ekážek. Za prvé je i vnitrostátní pohyb pracovní síly v obou zemích velmi nízký, nemluv o pohybu mezistátním. Za druhé se liší také pružnost ruského a b loruského pracovního trhu. Ruský trh je na rozdíl od b loruského mnohem pružn jší a má více tendencí k prom
, jelikož netrpí takovou m rou státních
zásah jako b loruský. Co se tý e pohybu kapitálu, je zde celá ada p ekážek hlavn z b loruské strany, která tvrd reguluje tento trh a omezuje vývoz kapitálu, který v p ípad liberalizace m že snadno odtéci (a nejspíše odte e) do Ruska. Bezpochyby významným kritériem teorie optimálních m nových zón je též zajišt ní shodnosti úrovn
inflace. Ta však ve mnohém závisí na modelech
ekonomiky, jež byly popsány výše. Vzhledem k rozdíl m v ruském a b loruském modelu je v Rusku na rozdíl od B loruska úrove inflace relativn nižší Tato situace je asto srovnávána s pom ry v dob sjednocení SRN a NDR v 90. letech dvacátého století, kdy nep íznivá situace ve východním N mecku byla zlepšována pomocí pen žních transfer z N mecka západního. Je však otázkou, zda Rusko, které i tak má celou adu problematických region , bude chtít finan
podporovat
už tak dotovanou b loruskou ekonomiku. Pokud se na situaci podíváme z b loruské strany, pak v p ípad , že Minsk bude souhlasit se zavedením ruského rublu, mu to sice pom že ke snížení úrovn inflace, nicmén bude se muset vzdát své vlastní ekonomické politiky a p ijmout ruskou variantu, což je však v rozporu s nyn jší politikou vládnoucí b loruské elity. Jednou z hlavních p
in brzd ní zavedení spole né m ny v Rusku a
lorusku je pravd podobn i odlišný pohled t chto stát na principy budování zóny jednotné m ny. R znost pozic vysv tluje i ten fakt, že jednání mezi státy vždy kon í ve slepé uli ce. Ruský náhled na formování m nového svazu p edpokládá, že jediným emisním centrem by m la být Centrální banka Ruské federace, z ehož vyplývá, že monetární politika by m la být prerogativou Moskvy. Dává tím pádem najevo, že nebude souhlasit s existencí rovnoprávné m nové unie s nadnárodními finan ními orgány. Rusko je též proti kompenzacím ztrát b loruské ekonomiky, spojených se zavedením ruského rublu. loruská p edstava o budoucí m nové unii se od ruské liší hlavn tím, že nestojí o jednostranné p ipojení k Rusku a podporuje spíše rovnoprávný svaz.
56
Prioritou pro Minsk je zachovat si svou státní suverenitu a vytvo it nadnárodní instituce. V p ípad m nové unie to znamená rovnoprávný status Národní banky Republiky B lorusko a Centrální banky Ruské federace s delegováním funkce jednotného emisního centra Mezibankovní m nové rad . Zárove b loruská strana preferuje p ednostní podepsání Konstitu ního aktu a vytvo ení jednotného ekonomického a celního prostoru, teprve pak by m lo následovat z ízení zóny spole né m ny. Z výše popsaného jasn vyplývá, že p ípadná m nová unie je mezi Ruskem a B loruskem t žko realizovatelná. Liší se jak jejich ekonomické podmínky, tak názory na implementaci a pozd jší fungování spole né m ny.
tená proto m že
dojít k záv ru, že v p ípad takových rozdíl je integrace tém
neuskute nitelná.
esto ekonomi tí teoretici p edpokládají, že m nová unie mezi státy, z nichž jeden má slabší hospodá ství, je více pravd podobná než u ekonomicky vyrovnaných zemí. Podmínkou ale zde musí být, že ten slabší akceptuje požadavky siln jšího.99
Výhody a nevýhody m nové unie pro Rusko a B lorusko
Pro B lorusko bude p ipojení k m nové unii p edevším z ekonomického hlediska za prvé znamenat stabiln jší makroekonomické prost edí. Podle mín ní Mezinárodního m nového fondu (MMF) z roku 2004 „m nová unie dovolí lorusku importovat sou asnou ruskou makroekonomickou stabilitu“100. Za další by se m la snížit úrove
inflace, což zp sobí v tší zajímavost pro p ípadné
investory a v kone ném d sledku povede k hospodá skému r stu celé zem . V neposlední ad výhodou hlavn pro Minsk by byly úspory v podob nižších transak ních náklad . V tšina obchodních transakcí mezi Ruskem a B loruskem se totiž uskute uje v ruských rublech. 101 Jednou z hlavních výhod je však, podle 99
Bulhakaw, V., Belarus - Russia integration...
100
Gulde, A-M., Jafarov, E., Prokopenko, V., A Common Currency for Belarus and
Russia, IMF Working Paper (WP04/228), 2004, str. 20. 101
Tamtéž.
57
MMF, zavedení strukturálních reforem v B lorusku, které by následovaly v sledku koordinace politiky obou stát k liberalizaci ekonomiky.
a mohly by celkov
napomoci
102
Naopak nevýhodou bude asymetrické p sobení p ípadných krizí. B loruská strana tak bude více zranitelná ke vn jším šok m.103 Mimo to B lorusko p ipojením k rublové zón p ijde o možnost utvá et svou vlastní pen žní a úv rovou politiku což je pro suverénní stát nep ípustné.
104
Velmi bolavé pro b loruské hospodá ství
bude i to, že narazí na konkuren ní tlak ze strany ruských podnik , vyvolaný vyšší cenou m ny, zatímco v n kterých regionech Ruska m že nastat naopak zlepšení. loruské podniky tak nebudou schopny konkurovat podnik m ruským, které se ocitnou ve výhodn jší pozici. 105 Zavedení
ruského
rublu
v
B lorusku
sice
m že
být
pozitivní
z ekonomického hlediska, nicmén z hlediska politického je to riskantní, protože velmi pravd podobn nastane pohlcení jednoho státu druhým. P
inou nejsou jen
velmocenské ambice Ruska, nýbrž objektivní faktory, jako nap íklad pom r rozlohy a po tu obyvatel obou stát . Proto se B lorusko musí zam it na reformování své ekonomiky vlastními silami spíše než za pomoci ruského rublu. Pro Rusko nep edstavuje m nová unie podle mín ní odborník velké riziko, protože za prvé tato zem disponuje vysp lejší ekonomikou, a za druhé už rubl jako jeho m na funguje. Vzniká tak velmi výhodná pozice, protože se Moskva v podstat nemusí ni emu a nikomu p izp sobovat. Jediné riziko pro Rusko by nastalo v p ípad , kdyby Centrální banka Ruské federace ztratila svou nezávislost. V teorii existují, podle MMF, dv vztah
v této oblasti - bu
102
Více viz ,
varianty rozvoje rusko-b loruských
okamžité zavedení B loruskem ruského rublu za
,
.,
:
, 2003 nebo Gulde, A-M., Jafarov, E., Prokopenko, V., A Common Currency
for Belarus and Russia, IMF Working Paper (WP04/228), 2004. 103
Gulde, A-M., Jafarov, E., Prokopenko, V., A Common Currency….
104 105
, .,
…
Tamtéž.
58
podmínek Centrální banky Ruské federace, nebo postupné kroky, které by vedly nejd íve k efektivní ekonomické kooperaci a sblížení ekonomických systém obou stát , jehož výsledkem by byla spole ná m na.106 První varianta se zdá být p íliš radikální a ekonomicky nelogická, jelikož se nejd íve musí vytvo it prost edí pro fungování ruského rublu. Druhá varianta se zdá být více p ijatelná, p ekáží však zde alespo dv skute nosti. Za prvé, je otázkou, zda Rusko bude chtít financovat loruské reformy, a za další, možnosti sblížení obou zemí omezuje r znorodost jejich ekonomik. Nicmén
druhá p ekážka by mohla být p ekonána práv
postupným sbližováním obou stát . Je tedy možno uvažovat o tom, co je pot eba ud lat, aby se m nová unie stala realitou nebo se k ní oba státy alespo p iblížily. Mezinárodní m nový fond nabízí následující.107 V prvé ad je nutno provést tvrdou makroekonomickou politiku a celou adu razantních ekonomických reforem ze strany B loruska. Nezbude než p ijmout velmi tvrdou fiskální politiku. V podmínkách velmi nízkých státních rezerv a velmi vysokých daní totiž neexistuje alternativa k výraznému snížení státních výdaj . P edpokládá se, že dostate ného snížení výdaj m že být dosaženo bez velkých omezení výdaj na zdravotnictví, vzd lání a sociální pot eby. Je však nutno snížit výdaje v zem
lském sektoru a je zpomalit tempo stavby
dopravní infrastruktury, stejn jako r st mezd zam stnanc státního sektoru. Pro posílení základ m nové unie bude také pot eba provést velkou adu strukturálních reforem. Okruh t chto reforem je velmi široký. Jedná se nap íklad o reformu energetického sektoru, zrychlenou privatizaci, zefektivn ní bankovního systému, snížení státní podpory zem
lství, aj.108
Z výše uvedeného vyplývá, že zavedení spole né m ny ve Svazu Ruska a loruska je velmi problematickou záležitostí. Nejenže se oba státy nemohou domluvit na spole né strategii postupu v této v ci, ale ani stav jejich ekonomik jim 106
Gulde, A-M., Jafarov, E., Prokopenko, V., A Common Currency…
107
,
.,
:
, 2003. 108
Více viz tamtéž.
59
,
nedovolí provést pot ebné zm ny bezbolestn . Od doby oficiálního podepsaného dokumentu již ub hla celá ada let, nezdá se však, že se situace p íliš zm nila. Již v prosinci roku 2004 se na minské mezinárodní mezibankovní konferenci „Banka, kapitál a investice na po átku 21. století“ v tšina ruských a b loruských banké shodla na tom, že samotná idea monetárního sblížení Ruska a B loruska je fakticky nep ijatelná.109
109
,
.,
„ (1995-2005),
60
“ ,
, 2006.
3.3 Projekt Konstitu ního aktu
Projekt Konstitu ního aktu byl p edpokládán smlouvou o vytvo ení Svazového státu Ruska a B loruska z roku 1999. Proces jeho vypracování zapo al v lét 2001, kdy byla Stálým výborem vytvo ena zvláštní, tzv. „pracovní skupina“, pov ená rozpracováním projektu Konstitu ního aktu. Tato skupina, skládající se z právník , m la analyzovat existující právní základnu spolu se zahrani ní praxi a edložit své návrhy. V srpnu 2001 vytvo ila také Rada ministr Svazového státu nyní již oficiální spole nou rusko-b loruskou skupinu, jejímž úkolem bylo vybírat nejd ležit jší a nejperspektivn jší doporu ení, vzešlé z pracovní skupiny, a ípadn je zahrnout do textu navrhovaného projektu dokumentu. Výsledkem jejich práce pak m l být návrh Konstitu ního aktu, který se pozd ji p edával k projednání nejvyšším p edstavitel m Ruska a B loruska. Do prosince roku 2001 pracovní skupina Stálého výboru p ipravila, jak uvádí bývalý profesor katedry evropských studií fakulty mezinárodních vztah Petrohradské státní univerzity Ivan Klimin, celkem t i varianty projektu Konstitu ního aktu.110 Ve všech projektech bylo mnoho spole ného hlavn z oblasti lidských práv. Zárove
však existovala celá ada rozdíl
týkajících se otázky
rozd lení pravomocí. V jednom z projekt je zmín na funkce prezidenta Svazového státu, kterou mají zastávat hlavy stát
Ruska a B loruska na základ principu
rotace. Jiný projekt naopak p edpokládal kolektivní prezidentství, kde Nejvyšší státní rada plní funkci nejvyššího orgánu moci. T etí varianta Konstitu ního aktu edávala funkci hlavy Svazového státu ruskému prezidentovi, a funkci viceprezidenta prezidentovi B loruska. Ješt jednu zajímavou verzi nejd íve zvolit prezidenta a další ídící orgány a až potom schvalovat zákonodárné dokumenty
110
,
.,
:
, ,
61
, 2001.
spole
s Konstitu ním aktem v pr
hu jednání p edložil profesor Lev
Mogilevskij, v té dob poradce Stálého výboru Svazového státu. 111 V únoru roku 2003 byla, rozhodnutím Nejvyšší Rady Svazového státu112, vytvo ena spole ná rusko-b loruská komise k p íprav Konstitu ního aktu, jejíž hlavním úkolem bylo koordinovat postup prací na p íprav tohoto významného dokumentu. Komise, jejíž spolup edsedové byli p edsedy dolních komor parlament Ruska a B loruska, se skládala z jedenácti poslanc Parlamentního shromážd ní Svazového státu. Fungování komise se aktivizovalo po setkání hlav Ruska a B loruska v ervenci roku 2005 a v období od zá i 2005 do ledna 2006 se konala celkem t i její zasedání, na kterých lenové komise projednávali návrhy projektu Konstitu ního aktu. Práv v období od roku 2005 m žeme pozorovat posuny otázce jeho vypracování. Jednání však skon ila, jak se ukázalo, pouhými prohlášeními spole né komise a jejích p edstavitel o tom, že projekt se blíží ke zdárnému konci. Tak v roce 2005 ruský politik Boris Gryzlov, tehdejší p edseda Parlamentního shromážd ní Svazového státu, slíbil, že k 15. listopadu bude projekt ipraven a zaslán ke schválení Nejvyšší státní rad .113 Slibovaný scéná se však neuskute nil, nebo ješt v roce 2006 p edseda poslanecké komise pro mezinárodní otázky Rady republiky Národního shromážd ní B loruska, Nikolaj
erginec,
prohlásil, že projekt Konstitu ního aktu je z 99 % p ipraven a otázkou z stává jen jeho schválení hlavami obou stát .114 Poté se op t p edpokládalo, že bude podepsán do konce roku 2008115, ani to se však nestalo.
111
,
.,
, 09.08.2005,
, . 5.
112
20
2003 .
2 " “.
113
www.rg.ru, 27.10.2005, http://www.rg.ru/2005/10/27/soyuz-akt.html.
114
www.prime-tass.ru, 24.08.2006, http://www.prime-tass.ru/news/0/%7BDC618237-
B881-4645-89DA-92C46714C971%7D.uif. 115
http://news.tut.by, 03.01.2008, http://news.tut.by/100812.html.
62
Právníci upozor ují na název samotného dokumentu, který je d ležitým, ne však klí ovým, bodem v otázce právního zakotvení dokumentu. Konstitu ní akt, nikoli konstituce, je ve své podstat pr
žným dokumentem p ed p ijetím samotné
Konstituce Svazového státu, jak je mimo jiné stanoveno i v projektu Aktu ( lánek 63)116. Nicmén samotné slovo „konstitu ní“ p edpokládá významnost dokumentu jako základního v rámci Svazového státu Ruska a B loruska. Zde ale vyvstává jedna z klí ových otázek, se kterou se potýkají právníci, kte í jsou zapojeni do procesu tvorby projektu, a to právní status dokumentu. Samotný projekt na tuto otázku neodpovídá, pro právní experty je to však velmi významný moment. Existují dva postoje v této otázce. První z nich konstatuje, že Konstitu ní akt je definován jako normativn -právní akt Svazového státu, zatímco druhý se dívá na dokument jako na mezinárodní smlouvu. Rozdíl mezi t mito dv ma hodnoceními je hlavn v tom, že první hodnotí dokument jako vnitrostátní záležitost v rámci Svazového státu Ruska a B loruska. Druhý postoj však trvá na mezinárodn smluvní povaze Konstitu ního aktu a jeho pod azení mezinárodn -právním normám. Tak lze rozlišit dv skupiny expert , z nichž jedna považuje Svazový stát za integra ní útvar s rysy státu, a druhá za konfederaci. Podle Andreje Kozika, který byl lenem b loruské skupiny expert , jež se podílela na vypracování Konstitu ního aktu Svazového státu v letech 2001 až 2002, zvít zila v rámci spole né rusko-b loruské komise myšlenka normativn právního dokumentu Svazového státu, kterou v tšinou podporovali experti z ruské strany. 117 Vypovídá o tom krom prvního lánku projektu, kde je Svazový stát definován jako „stát“, také to, že v dokumentu nenajdeme pro mezinárodní smlouvy obvyklé ustanovení o tom, že musí projít registraci v Sekretariátu OSN. Jednou z p
in vít zství principu o vnitrostátní povaze Konstitu ního aktu bylo to,
že pokud by se dokument pokládal za mezinárodní smlouvu, proces jeho p ijetí 116 117
( ,
).
, , ,
1, 2003 (online verze bez stránek).
63
v národních státech by se stal zdlouhavým a komplikovaným. Ústava obou stát zakazuje ú ast ve smlouvách, které jsou v rozporu s ní, a aby se Konstitu ní akt stal právn závazným dokumentem, musel by v lenských státech prob hnout proces zm ny ústavy. Více se tento problém dotýká Ruska, jelikož proces zm ny ústavy je zde velmi komplikovaný (alespo z právního hlediska). Protože se však dokument nepokládá za mezinárodní smlouvu, popsaná procedura se na n j nevztahuje. tšina len b loruské expertní skupiny se naopak p iklán la k názoru, že Konstitu ní akt musí obsahovat usnesení o tom, že Svazový stát je mezistátním spojením nového typu (z právního hlediska), nikoli však státem jako takovým. Andrej Kozik ve svém lánku Pravovyje aspekty razrabotki Konstitucionnogo Akta Sojuznogo gosudarstva118 uvádí celou
adu argument
ve prosp ch tohoto
stanoviska o mezinárodn právní povaze dokumentu. Hlavním argumentem je to, že Rusko a B lorusko jsou dva suverénní státy, a jakýkoliv dokument podepsaný mezi nimi, se ídí mezinárodním právem. Podobný názor zastává i analytik Stepan Voronovi . 119 Existují i odlišná tvrzení, týkající se Konstitu ního aktu a právního statusu Svazového státu Ruska a B loruska. P íkladem m že být Olga Dolgopolova, rádce odboru Evropy ministerstva zahrani ních v cí B loruské republiky, která tvrdí, že „evoluce
právního
statusu
Svazového
státu….
se
neukon uje
p ijetím
Konstitu ního aktu“120. Podle jejího názoru up esn ní o jaký druh „spole enství“ se jedná, bude pozd ji zakotveno již v ústav Svazového státu, která má následovat. Akt se v tomto p ípad stává dalším ne p íliš významným dokumentem, který se bude dále konkretizovat.
118
Tamtéž.
119
Viz
,
., , Informa
- analytický portál Svazového
státu, 29.12.2007, http://soyuz.by/ru/?guid=26327. 120
, O., ,
, No.002, 30.06.2003, str. 42-44, str. 43.
64
Proces schvalování a koordinace projektu Konstitu ního aktu Svazového státu Ruska a B loruska je velmi komplikovaný. Ob strany se nemohou dohodnout na kone né podob tohoto dokumentu, který má mimo ádný význam pro další postup jejich integrace. P itom se zdá, že b loruští právní experti zatím „bitvu“ o spole ný dokument Svazového státu „prohrávají“. Po celou dobu vyjednávání se snažili bránit suverenitu obou stát
jako jeden ze základních princip
existence
samostatného státu, stejn jako rovnost Ruska a B loruska v integra ním seskupení, nedá se ale íci, že se jim to da ilo. M žeme se podívat na Parlamentu Svazového stát , kde se o rovnosti stát
nedá v bec mluvit. V Komo e reprezentant
Svazového státu je totiž 75 poslanc z Ruské federace a 28 z B loruské republiky. loruští p edstavitelé nebudou moci chránit své zájmy v plné mí e p i takovémto zastoupení. Je sice pravda, že v p ípad hlasování „proti“ nem že být v Komo e reprezentant druhou stranu sta í 27 hlas
tvrtiny komory (26 len )
schválen žádný právní akt, ale na
(tj. jedna t etina ruské delegace), aby se mohla
zablokovat zm na i zrušení zákona nebo dekretu.121 Dalšími problémy, které stranám brání dosáhnout kompromisu, jsou za prvé otázka ízení Svazového státu a za druhé vytvo ení jediného emisního centra (v otázce spole né m ny), kterému se nejvíce brání b loruská strana. Putinova pozice je však v této otázce jasná. Nehodlá zakládat nové nadnárodní struktury s „nejasnými funkcemi“. 122 V principiálních otázkách ani jedna ze stran nechce povolit, problémy proto budou mezi Ruskem a B loruskem nadále ne ešitelné. Pokud projekt Konstitu ního aktu bude nakonec schválen, p edán k projednání Nejvyšší státní rad , a pozd ji ke schválení v referendu, bude to dokument, který se nejspíš nebude p íliš lišit od všech p edcházejících.123 I to je však z ejm otázka velmi vzdálené perspektivy.
121 122 123
,
,
…
Marples, D. R., Is the Russia-Belarus Union Obsolete…, str. 27. , .,
:
…
65
Kapitola 4
Fungování Svazového státu 4.1Spole né orgány Nejvyšším orgánem Svazového státu je Nejvyšší státní rada. Jejími leny jsou hlavy stát , p edsedové vlád a p edsedové komor parlament Ruska a B loruska, celkem tedy osm osob. Zasedání Rady se také ú astní p edseda Rady ministr Svazového státu, p edsedové komor Parlamentu Svazového státu a de iure také edseda Soudu, tento orgán však doposud nebyl ustaven. P edsedou je vždy ruský nebo b loruský prezident podle principu rotace, pokud se strany nedohodnou jinak. Zakládající smlouva p itom nestanoví p esn délku p edsednictví. Od roku 2000 do sou asnosti funkci zastává b loruský prezident Alexandr Lukašenko. Skute nost, že stal p edsedou Nejvyšší státní rady po celou dobu existence Svazového státu, poukazuje áste
na to, kdo je více zainteresován na vzájemné integraci obou
stát a spojuje s ní vlastní prestiž. Zdá se, že ruská strana zatím neprojevila o edsednickou funkci v tší zájem. Hlavní funkcí Nejvyšší státní rady je ešení otázek rozvoje spole ného ruskoloruského státu, schválení jeho rozpo tu a mnoho dalších problém , které jsou spojeny s rozvojem integrace obou zemí. Dokumenty se p ijímají jednohlasn s tím, že hlasuje vždy hlava státu nebo osoba jí pov ená. Pokud tedy jedna strana i esn ji
eno jeden z prezident , nesouhlasí se zn ním dokumentu, m že
hlasování zablokovat. Od roku 2000 do roku 2008 se uskute nilo celkem 13 zasedání Nejvyšší státní rady Svazového státu. Podle údaj Velvyslanectví Ruské federace v B loruské republice p ijala Rada p es stovku rozhodnutí a dekret a projednala 131 otázek.124
124
www.belarus.mid.ru, 20.02.2009, http://www.belarus.mid.ru/stroy2006_1.html.
66
Parlament Svazového státu je spole ným rusko-b loruským zastupitelským a zákonodárným orgánem. Skládá se ze dvou komor - Sn movny svazu a Sn movny reprezentant , p
emž první z nich ítá 36 len delegovaných z ruské Státní dumy
a Rady federace a 36 len z b loruské Rady republiky. Sn movna reprezentant sestává z celkového po tu 103 poslanc
vzešlých podle smlouvy o založení
Svazového státu z roku 1999 z všelidového hlasování, p
emž 75 z nich zastupuje
Ruskou federaci a 28 reprezentuje B lorusko. V praxi se však, do sou asné doby, všeobecné volby nekonaly. Pokusy o zakotvení tohoto procesu do legislativ Ruska a B loruska lze pozorovat od roku 2000. V zá í roku 2000 p ijala ruská Státní duma návrh zákona o volb poslanc do Sn movny reprezentant Parlamentu Svazového státu. Podle tohoto návrhu se m li poslanci volit na základ v tšinového principu, emž pro registraci poslance bylo zapot ebí 1500 podpis
ob an . Vysoká
voli ská ú ast se nep edpokládala, proto platnost voleb m la být uznána, pokud by se jich zú astnilo aspo 25 % ob an .125 V B lorusku byl schválen zákon o volbách do spole ného rusko-b loruského parlamentu národním parlamentem o n co pozd ji, v roce 2001. Zdržení zp sobily volby do národního parlamentu, které se konaly na podzim roku 2000, a dále íprava voleb prezidentských. P estože byly volební dokumenty p ijaty, jejich aplikace je zatím nereálná. Hlavní p
inou je nedo ešená otázka p ijetí projektu
Konstitu ního aktu Svazového státu, jeho následné schválení Nejvyšší radou a pop ípad i schválení ve všeobecném referendu.126 Funk ní období obou komor Parlamentu Svazového státu trvá ty i roky. Sn movny zasedají odd len , každá z nich má p edsedu a jeho nám stka, kte í nesm jí být stejné státní p íslušnosti. Zákony jsou p ijaty, pokud je schválí v tšina len Sn movny reprezentant . Po schválení na této úrovni postupuje návrh zákona do Sn movny svazu, která o n m hlasuje zvláš a ke schválení je zde zapot ebí 75% -ní v tšiny. 125
.,
:
, ,
126
Tamtéž.
67
, 2001.
Jak je vid t z internetových stránek Parlamentu, tento orgán funguje. Nápl jeho práce však není z hlediska fungování Svazového státu p íliš uspokojující. Ne eší se zde otázky spole ného zákonodárství i vyrovnání legislativních mezer mezi státy, ale pouze r zné „mén d ležité“ záležitosti. Pro p íklad lze uvést schvalování r zných spole ných v deckých projekt (nap íklad v oblasti výzkumu kosmu, fyziky atd.), sociálních a dalších záležitostí. Nyní je díky tomu realizováno ibližn
40 spole ných mezistátních ekonomických, obranných a sociálních
program
a projekt .127 Jejich financování se
áste
provádí ze spole ného
rozpo tu Svazového státu. Rada ministr je výkonným orgánem Svazového státu.
leny Rady jsou, jak
stanoví Smlouva o založení svazového státu z roku 1999 a ustanovení o Rad ministr
Svazového státu, p edsedové vlád Ruska a B loruska, státní tajemník
Svazového státu (jako nám stek p edsedy Rady ministr ), minist i zahrani ních cí, ekonomiky a financí, vedoucí p edstavitelé hlavních sektorových a funk ních orgán Svazového státu. Mezi úkoly, jež plní Rada ministr , lze uvést nap íklad kontrolu pln ní smluv, dekret a dalších spole ných dokument Svazového státu, rozpracování projektu spole ného rozpo tu, navrhování a p edkládání projekt svazových zákon a základ spole ného zákonodárství Parlamentu apod. P edseda je jmenován Nejvyšší státní radou a m že jím být p edseda vlády Ruska nebo loruska, a to podle rota ního principu. Sou ástí Rady ministr je Stálý výbor, který odpovídá za organiza ní otázky (nap íklad za organizaci zasedání, za kontrolu pln ní p ijatých rozhodnutí atd.). Jeho lenové jsou jmenování Radou ministr na návrh vlád lenských stát na ty leté funk ní období. V ele stojí Státní tajemník Svazového státu. Zasedání Rady ministr probíhají podle pot eby, nejmén však jednou za dva síce. Setkání se považuje za usnášeníschopné, pokud se ho ú astní alespo polovina len z každé strany a ne mén než dv t etiny z celkového po tu len . Rozhodnutí se p ijímají jednohlasn podle principu jeden stát = jeden hlas. Za deset let fungování Rady ministr 127
Svazového státu prob hlo celkem 35 spole ných
www.belarus.mid.ru, 20.02.2009, http://www.belarus.mid.ru/stroy2006_1.html.
68
zasedání, na kterých bylo projednáno celkem 650 otázek spojených s r znými sm ry kooperace.128 l by dále fungovat Soud Svazového státu, ten ale dodnes neexistuje, a koli je zmín n v zakládající smlouv . Jeho funkcí by m lo být garantování a sledování jednotné interpretace a aplikace Smlouvy o založení Svazového stát základních zákonodárných dokument
rusko-b loruské integrace.
a dalších
leny Soudu,
jichž m lo celkem být dev t, jmenuje Parlament na návrh Nejvyšší státní rady. Pokud by m l být Soud Svazového státu funk ní, pot eboval by k tomu tzv. systém práva, podle kterého by se m l ídit a posuzovat ústavnost i legálnost konkrétních skute ností. Hlavním d vodem jeho neexistence je skute nost, že dosud nebyl schválen Konstitu ní akt (ani jeho projekt) jako jeden ze základních spole ných dokument . Stejn
tak neexistuje ani zkoordinovaná legislativa pro
adu
významných oblastí (nap . ekonomickou, finan ní, celní apod.) Dalším neexistujícím orgánem, který je zmi ován v zakládající smlouv , je Nejvyšší kontrolní ú ad (S etnaja palata), jehož funkce by m la spo ívat v kontrole financí Svazového státu, a to nap . p íjmových a výdajových položek rozpo tu. Celkový po et len , jmenovaných Parlamentem na návrh Rady ministr na období šesti let, by m l dosáhnout jedenácti. Ve Svazovém stát sice existují spole né orgány, nicmén jejich innost není dosta ující z hlediska pot eb tak ambiciózního integra ního spojení, jakým by byl v p ípad své plné existence Svazový stát. I na úrovní Spole enství nezávislých stát
fungují podobné orgány, p estože v tomto p ípad
mnohem mén
se jedná o organizaci
výrazného integra ního charakteru. Nejenže se v orgánech
Svazového státu tém
v bec ne eší politické, legislativní a jiné otázky d ležité pro
další integraci, ale spole ný Parlament není ani volen ob any obou stát edpokládaným zp sobem.
128
Dokumenty a rozhodnutí Rady ministr
http://pravo.levonevsky.org/bazaby/org509/index.htm.
69
Svazového státu jsou dostupné z
4.2 Dosavadní výsledky existence Svazového státu Dnes je v platnosti p ibližn 140 až 150 mezistátních a mezivládních dohod a smluv uzav ených mezi Ruskem a B loruskem v rámci Svazového státu.129 Výsledkem integra ních proces
mezi ob ma státy je nap . založení tém
jednotného prostoru bez hrani ních kontrol. P i cestách ruských ob an
do
loruska posta uje, když mají s sebou jen ob anský pr kaz. V p ípad B lorus je situace stejná s tou výjimkou, že disponují jednotným pasem pro zahrani ní výjezdy i pro vnitrostátní pot eby. Ob ané obou stát se mohou zdržovat na území druhého státu po 30 dn , a to bez nutné registrace. V sociální sfé e se spolupráce zakládá na Koncepci sociálního rozvoje Svazového státu z roku 2003. Jejím hlavním cílem je zabezpe it rovnost práv ob an v oblasti pracovního práva, vzd lání, sociálního a zdravotního zabezpe ení. Dokument se zam uje také na rozvoj kooperace v oblasti kultury, sportu a turismu. Rovnost práv ob an Ruska a B loruska je zabezpe ena nejen smlouvou o založení Svazového státu, ale i smlouvou o rovných právech ob an podepsanou ob ma zem mi již v roce 1998. Ob ané se mohou dožadovat pln ní svých práv v oblasti získávání vzd lávání, zam stnání, odm ny za práci aj.130 Provádí se též spole ná pohrani ní politika, která má za cíl spole nou kontrolu vn jších hranic Svazového státu. Má mj. zabránit pronikání do Ruska osob, pot ebujících vízum pro vstup na jeho území. Všechny úkoly plní spole ný Pohrani ní výbor Svazového stát . V roce 2006 byl nap íklad úsp šn ukon en Program vybudování vn jší hranice Svazového státu na období let 2002 až 2005, 129
Zdroje uvád jí r zný po et, viz nap íklad http://www.itar-tass.com, 10.01.2009
http://www.itar-tass.com/level2.html?NewsID=14919448 nebo http://www.belarus.mid.ru, 20.02.2009, http://www.belarus.mid.ru/stroy2006_1.html. 130
Více
viz
www.soyuzinfo.ru,
http://www.soyuzinfo.ru/ru/st_history/current/.
70
03.2010,
který p edpokládal vybavení „spole né“ hranice v úsek sousedícím s pobaltskými státy. 131 Co se tý e kooperace ve vojenské a obranné oblasti, byla již v prosinci roku 2001 podepsána spole ná Vojenská doktrína Svazového státu, jejímž hlavním cílem je zajišt ní územní celistvosti a suverenity i podpora stability Svazového státu. Mimo uvedenou doktrínu existuje ješt
ada jiných dokument
mezi ob ma
zem mi, jako nap íklad Smlouva o vojenské spolupráci, Dohoda o spole ném zajišt ní regionální bezpe nosti ve vojenské sfé e, Dohoda o spole ném používání vojenské infrastruktury Republiky B lorusko a Ruské federace v zájmu zajišt ní bezpe nosti stát
atd. V rámci spolupráce se též provádí spole né vojenské
manévry, funguje také spole ná regionální skupina vojsk, skládající se z vojenských p edstavitel obou stát . V p ípad vále né hrozby by tato skupina mohla být nasazena rozhodnutím Nejvyšší státní rady. Velká pozornost se též nuje vojensko-technické spolupráci, kde se realizují projekty spole ných výzkum atd. V období let 2007 a 2008, bylo podle oficiálních stránek Svazového státu realizováno ve sfé e bezpe nosti, obrany a vojensko-technické spolupráce 14 spole ných program , podprogram
a opat ení. Osm z nich se týkalo sféry
zavedení nových technologií a šest oblasti obrany a bezpe nosti.132 Spolupráce v oblasti zahrani ní politiky je trošku problematická z toho vodu, že oba státy mají r zné zahrani politice mluvit nedá.
133
politické priority, a proto se o spole né
P esto se Moskva a Minsk snaží o ur itou míru koordinace.
Každý rok se p ijímá spole ný program v oblasti zahrani ní politiky na období jednoho roku. Tak byl nap . v lednu 2008 podepsán spole ný Program dohodnutých úkol v oblasti zahrani ní politiky na rok 2008 až 2009.134 Program p edpokládal 131
Vice viz
., ,
, No. 47, 2008.
132
www.soyuz.by, 10.04.2008, http://www.soyuz.by/ru/?guid=39205.
133
Nikonov, V., Foreign Policy of the Union of Belarus and Russia, Belarus
v mire/Belarus in the World, str. 25-29, 2000. 134
rus.ruvr.ru, 30.01.2008, http://rus.ruvr.ru/2008/01/30/771820.html.
71
kooperaci ruských a b loruských orgán zahrani ní politiky v oblasti podpory míru a stability v prostoru SNS, ale také nap . sbližování pozic obou stát v mezinárodních organizacích. Pokud budeme posuzovat ekonomickou spolupráci pomocí vým ny zboží mezi dv ma státy, tak v tomto p ípad se kooperace Ruska a B loruska v této sfé e dá nazvat velmi úsp šnou. Za období let 1996 až 2005 totiž vým na zboží vzrostla z ástky 6 miliard dolar na 16 miliard. 135 Rozpo et Svazového státu je zcela minimální a vytvá í se p ísp vky lenských stát
– Ruska a B loruska. Jeho
ástka p itom každoro
Nap íklad v roce 2004 inil rozpo et p ibližn 2, 65 miliard ruských rubl 2007 pak již 3,78 miliard
137
roste. 136
, v roce
.
ležitým bodem, který sice nespadá do asového vymezení práce, zasluhuje však zmínky, je smlouva o celní unii, ke které se p ipojil také Kazachstán. Její platnost m la za ít 1. ledna 2010, p íslušný projekt se však jeví jako velmi problematický. Podobná smlouva mezi zmín nými státy byla totiž podepsána už v 90. letech, její pln ní však z stává dodnes sporné. Proto není jasné, zda se jedná jen o další, ne pln realizovatelný písemný dokument, nebo zda jde o opravdovou li t í stát o zm nu podoby jejich ekonomické spolupráce. Podíváme-li se na Svazový stát z hlediska informa ního prostoru, zjiš ujeme, že na jeho území p sobí spole ná televizní a rozhlasová organizace Svazového státu. Vychází celá ada novin a asopis , informujících o vnit ních procesech a aktuálním stavu rusko-b loruské integrace. Svazové noviny „Sojuz. B larus – Rossija“ vycházejí jako p íloha k novinám „Sov tskaja B lorussija“ a „Rossijskaja gazeta“; „Sojuznoe V e“ je vydáváno jako p íloha novin „Narodnaja gazeta“ na území B loruska a jako samostatné noviny na území Ruska; „Lad“ vychází jako
135
Godin, I., Russia and Belorussia. Ten Years of Integration Incompatability,
Russian Politics and Law vol.46, no.2, str. 17-23, 2008, str. 17. 136
soyuz.by, 26.10.2004, http://soyuz.by/ru/?guid=10599.
137
N 3 2007
, 15.12.2006.
72
íloha k literárnímu listu Literaturnaja gazeta; „Obš ij dom“ jako p íloha k novinám „7 dnej“. Existuje též asopis „Sojuznoje gosudarstvo“. Na internetu lze také najít stránky zabývající se p ímo Svazovým státem Ruska a B loruska. Uvést lze nap . ruský internetový portál Sojuz-info (www.soyuzinfo.ru), nebo b loruský informa
analytický zdroj informací o
Svazovém stát – www.soyuz.by i internetové noviny „Vremja Sojuza“, dostupné z http://vreso.ru. Parlament má také sv j vlastní portál – http://www.belrus.ru. Lze íci, že v zájmu fungování Svazového státu bylo vynaloženo ze strany obou lenských stát pom rn zna né úsilí. V principiálních politických otázkách se sice oba státy dohodnou jen zt žka, kooperace v oblasti sociální, vzd lávací, migra ní a jiných sférách, spojených se zjednodušováním života ob an obou stát , je ale velmi významná. Nehled na to, zda se státy nakonec dohodnou na kone ném zn ní Konstitu ního aktu a dalších d ležitých dokumentech, by se neshody nem ly promítnout do oblasti ob anských práv, jako nap íklad svobody pohybu. Existující zákony a programy jsou sice krokem kup edu, nicmén se musí nadále zlepšovat a hlavn aplikovat v každodenní praxi.
73
Záv r
Cílem mé diplomové práce bylo ukázat, že bez ohledu na již dlouholetou existenci Svazového státu Ruska a B loruska reálná integrace mezi ob ma státy íliš nefunguje. Je ostatn typické pro teritorium postsov tského prostoru, že organizace vzniklé v tšinou v první polovin 90. let z v tší ásti nerealizovaly ty cíle, které si kladly. Mezi bývalými sov tskými republikami (s výjimkou t í pobaltských stát - Estonska, Lotyšska a Litvy) existuje jakési mezistátní „fórum“ reprezentované r znými postupn založenými organizacemi, ni eho více však tato uskupení momentáln schopna nejsou. Týká se to také rusko-b loruské spolupráce. Zpo átku sice snahy o integraci byly intenzivn jší, postupn ale p ešly do fáze stagnace. Dá se to vysv tlit tím, že v období vlády Borise Jelcina m l b loruský prezident Alexandr Lukašenko v tší možnosti prosazovat sblížení s Ruskem, protože mu to bylo „dovolováno“ ze strany ruského prezidenta. Pro B lorusko hrály sné vztahy s Ruskem významnou roli p edevším v ekonomické oblasti. P islíbení loajality a „bratrství“ v i Rusku totiž s sebou neslo obrovské finan ní úlevy ve form
levných energetických surovin, a také ruskou poptávku po b loruské
produkci, jinak nep íliš konkurenceschopné, která se prodávala do Ruska vým nou za produkty jiné. Postupem asu se ale ruská politika v i tzv. blízkému zahrani í za ala m nit. Integrace, která p ináší jen hospodá ské ztráty, p estala být p edevším po nástupu Vladimira Putina do funkce prezidenta Ruské federace pro Moskvu akceptovatelnou a zajímavou. Rusko proto p ešlo na politiku opakovaného používání nátlaku, v jejímž rámci za alo za výhodné ceny energetických surovin požadovat možnost své ú asti na privatizaci významných b loruských podnik , nap íklad Beltransgazu. Postupem asu se mu to poda ilo, ale rusko-b loruské vztahy se tím pádem nevyhnuly ropným a plynovým krizím. Je jasné, že tyto krize nep isp ly ke zlepšení vztah , ale spíše je poškodily. Celkov
se po nástupu Vladimira Putina za ala populistická politika
Alexandra Lukašenka prosazovaná ve vztahu k Rusku hroutit. Jestliže v dob vlády
74
Jelcina mohl sám sebe pokládat za nástupce ruského prezidenta nap . na p spole ného rusko-b loruského státu, po roce 2000 už to možné nebylo. Putin totiž na rozdíl od Jelcina velmi silnou osobností, podobn jako b loruský prezident, a v žádném p ípad by mu proto nedovolil zaujmout místo na ruské politické scén . Tak se všechny Lukašenkovy snahy o získání podpory v ruských regionech (kam podnikal v 90. letech etné cesty) naráz zhroutily. Musela proto za ít nová „hra“ s novou osobou, která již neslyšela na populistické výroky b loruského prezidenta. Pro Putina byly d ležit jší iny než slova, proto požadoval konkrétní kroky sm rem k hlubšímu sjednocování na míst pouhých slov. Svazový stát jako mezinárodní organizace dnes funguje ve velmi omezené mí e. Ambiciózní cíle, které byly deklarovány ve smlouv z roku 1999, se tém nenaplnily. Spole né orgány sice p sobí a zasedají, za posledních n kolik let však nedošlo k žádnému politickému rozhodnutí, které by integraci výrazn ovlivnilo. Parlament není, jak bylo zamýšleno ve smlouv , voleno ve všeobecných volbách a ani není jasné, kdy bude takový postup uskute
n. Práce spole ného Parlamentu
se omezuje p evážn na schvalování rusko-b loruských v deckých projekt . O koordinaci legislativy obou stát v tomto orgánu se dá jen t žko mluvit. Pokud bude popsaná situace trvat, nelze hovo it o spole ném stát Ruska a B loruska. Z podepsané smlouvy navíc jasn nevyplývá, o jaký typ spole enství se má jednat a co vlastn termín „svazový stát“ znamená. Nejpravd podobn jší vysv tlení ale zní, že se oba státy pokoušejí o spole nou konfederaci. Dnes nefunguje ani jednotný ekonomický prostor, který má následovat po vytvo ení celní unie jako další fáze integrace. Zavedena není ani spole ná m na, která tvo í jeden z velkých problém ve vztazích Ruska a B loruska. B loruské vedení pravd podobn nebude souhlasit s vytvo ením jednotného emisního centra, které požaduje ruská strana. Nechce se totiž vzdát své kontroly nad státním finan ním sektorem, protože by to vedlo ke ztrát velké ásti kontroly vlastní zem . Lze íci, že pokud ve stát funguje vlastní m na, jeho suverenita není ni ím „napadnutelná“ a existuje v tší schopnost si ji udržet. Zavedení ruského rublu v B lorusku by sice bylo výhodné pro podnikatele a investory, pro samotný loruský stát by však znamenalo alespo
75
áste né pod ízení Moskv . Ruské
hospodá ství je totiž mnohem v tší a mocn jší a m že svým zp sobem pohltit loruskou. Podle Iurie Godina, doktora ekonomických v d a lena ruské akademie írodních v d, státy by se však m ly zam it práv na zavedení mechanism fungující ekonomické integrace, a ne politické unifikace. „Pouze dlouhodobá ekonomická
integrace
založená
na
tržních
principech
umožní
stát m…bezbolestnou integraci do Svazového státu“.138 Jednou z d ležitých p pohled
in neefektivnosti Svazového státu je odlišnost
na integraci. Pro B lorusko je hlavním úkolem zachovat si svoji
nezávislost a kontrolu nad vlastním státem. Rusko na druhé stran chce Minsk této kontroly zbavit. Zájmy b loruské politické elity se neshodují se zájmy politické elity ruské. Pro Moskvu existuje bu
integrace podle jejího scéná e, nebo v bec
žádná, což vytvá í základní, zatím nevy ešitelný problém v rusko-b loruských vztazích. Spolu s tím oba státy mají velmi odlišné charakteristiky jak ve smyslu velikosti území, po tu obyvatel, tak i ekonomickém i politickém uspo ádání. Podle mín ní Alexandra Danilovi e spo ívá neúsp šnost vzájemné integrace Ruska a loruska též v autoritativním charakteru obou vlád. „Toto není integrace národa, jak tomu je v EU. Toto je integrace dvou autoritativních režim , které využívají integra ní náladu svého národa, ale sledují svoje osobní zájmy odlišné od národních“139. Podle dalších autor
pak „celý proces poskytuje spíše dojem
integra ní hry než strategie pro unifikaci… Samotná integrace (p itom) se nezdá být cílem hry“ 140. Rusko-b loruská integrace by však teoreticky mohla být výhodná pro ob strany. B lorusko má strategicky velmi významné postavení v Evrop , nachází se totiž na styku Západu a Východu. Je proto d ležitým partnerem pro Rusko nap . ve vojenské oblasti. Nejde však ani opomenout roli b loruského území jako
138 139
Godin, I., Russia and Belorussia. Ten Years of Integration…, str. 19. Danilovich, A., Russian-Belarusian integration : playing games behind the
Kremlin walls, Ashgate, Aldershot, 2006, str. 167. 140
Malfliet, K.,
Verpoest, L., Vinokurov, E.,
The CIS, the EU and Russia
: challenges of integration, Palgrave Macmillan, New York, 2007, str. 163.
76
tranzitního státu pro dopravování ruských energetických surovin. V poslední dob se tato skute nost stává stále významn jším bodem, d ležitým pro zachování tzv. energetické bezpe nosti. Plynulé a dostate né dodávky ropy a zemního plynu jsou ležité pro spot ebitelské státy, ale na druhou stranu i pro státy t žební, v našem ípad Rusko. V popsaném vztahu je významným spojníkem práv tranzitní stát, na který je vykonáván tlak z jedné i z druhé strany. B lorusko tak m že v p ípad bližší integrace a loajality ze své strany požadovat výhodn jší ceny na ropu a zemní plyn, což je pro pom rn slabé b loruské hospodá ství výhodné. Ruské investice a vstup ruských podnik by v dlouhodobé perspektiv mohly také znamenat vzestup loruské ekonomiky a její postupný r st. Podle Thomase Ambrosio je Kreml nucen udržovat si dobré vztahy s B loruskem, protože by p ípadný pád Lukašenkova režimu, bez ruské ekonomické podpory, znamenal i pád nedemokratického Ruska. Pokud Moskva bude chtít, tak m že úpln bez problém p ejít na tržní mechanismy v obchodu s nim, b loruský režim tak velmi pravd podobn zkolabuje. Jak se však zdá, Rusku takový scéná zatím nevyhovuje.141 Takovéto myšlení je však p íliš p ehnané. Je sice pravda, že by p erušení hospodá ských „subsidií“ mohlo b loruskému režimu zp sobit problémy, je však velmi nepravd podobné, že by stát jako takový mohl zaniknout. V dnešním globalizovaném sv
totiž ekonomická podpora m že p ijít
od jakékoliv zem . Co se tý e Ruska, nemyslím si, že kdyby p ípadn ztratilo svého blízkého partnera, nutn by zkolabovalo. Co se tý e perspektiv Svazového státu, v krátkodobé perspektiv se nedá ekávat žádná velká zm na. V perspektiv dlouhodobé pak existují t i varianty rozvoje rusko-b loruských vztah v rámci Svazového státu.142 První z nich je plná integrace ve spole ný jednotný stát. Tato varianta je však nejmén pravd podobná,
141
Ambrosio, T., Authoritarian backlash: Russian resistance to democratization in the
former Soviet Union, Ashgate Publishing Limited, Surrey, 2009. 142
Podle mín ní Alexeje Ševcova ( «
2005),
» ,
,
., (1995-
, 2006) .
77
jelikož dnešní situace a boj za udržení b loruské suverenity budou bránit jakémukoliv p ípadnému nátlaku z ruské strany. Pokud celá procedura má prob hnout legáln , musí se k této otázce vyslovit i obyvatelstvo obou zemí. Nezdá se však, že by B lorusové byli ochotni stát se sou ástí Ruské federace, a pop ípad i ruského národa. Znamenalo by to pro n nejpravd podobn ji návrat do sov tských dob a zánik tehdy udržované formální státnosti. Mladá generace se likvidaci loruské státnosti v podob nezávislého státu bude bránit, zatímco starší již není tak aktivní, aby mohla prosadit svá stanoviska. Druhou variantou rozvoje vztah je forma nadnárodního spole enství podle íkladu Evropské unie. Tato varianta je více pravd podobná než první, má však také adu problém . Mezi Svazovým státem a Evropskou unií existuje totiž hodn odlišností. Jedná se hlavn o po et stát angažovaných ve spole enství, a také o cíle a úkoly obou organizací, které v p ípad Svazového státu nejsou p esn stanoveny. Smlouvy se totiž podepisovaly v p ílišném sp chu bez hlubšího propracování. Hlavním jejich cílem bylo n jakým zp sobem prokázat samotný fakt vzájemného spojování, aniž by v tu chvíli byl d ležitý konkrétní výsledek. Pokud by integrace byla ob ma státy p ehodnocena a Rusko se s B loruskem dohodlo na konkrétních spole ných cílech své kooperace, situace by se mohla zm nit. etí variantou, která se zdá být nejvíce reálnou, je varianta zachování nyn jšího stavu s postupnou realizací všech dosud podepsaných smluv. V praxi by to mohlo znamenat hlavn existenci jednotného ekonomického prostoru, zavedení spole né m ny v podob ruského rublu, z ízení spole ného parlamentního orgánu voleného ve všeobecných svobodných volbách atd. Aby k tomu došlo, je pot eba dostate né v le jak Moskvy, tak i Minsku. Jestliže však tato v le nebyla zaznamenána po deset let existence Svazového státu, není jasné, nakolik se projeví za dalších deset let. Pro b loruskou ekonomiku by pak napln ní smluv mohlo být výhodné ve smyslu rozvoje a liberalizace hospodá ství. Jiné než ekonomické výhody jsou pro dnešní státy spíše mén d ležité, protože zajišt ní národních zájm a státní bezpe nosti je nep edstavitelné bez ekonomické prosperity i alespo stability.
78
Situace se m že vyvinout také tím zp sobem, že integrace mezi Ruskem a loruskem se postupn
vytratí. Tento scéná
se však zdá také velmi
nepravd podobným. Z historického hlediska jsou si oba státy blízké. B lorusko bylo kdysi sou ástí Sov tského svazu, jehož pokra ovatelem je Rusko, proto se ob zem
ješt
dlouho nezbaví spole ného d dictví. Oba národy se také v rámci
propagandistické roviny považují za bratrské. Rusko, jakožto mocn jší aktér na mezinárodní scén , se nebude chtít vzdát svého, alespo
áste ného vlivu
v postsov tském prostoru, který je považován za významné území z hlediska ruských zahrani ních zájm . B lorusko je mimo jiné nejzápadn jším sousedem, který se nachází na styku se st ední a západní Evropu. Sm ují tam rovn ž dodávky ruských energetických surovin. B loruské stanovisko je na druhé stran velmi nejasné ve vztahu k západním stát m. P estože se situace v poslední dob m ní, nelze zapomenout, že b loruský prezident Alexandr Lukašenko je v západním tisku asto nazýván „posledním diktátorem v Evrop “. Je proto otázkou, zda státy Evropské unie budou za ur ité situace ochotny s B loruskem kooperovat. Celkov
se dá
íci, že v procesu rusko-b loruské integrace musí být
zachována státní suverenita obou stát , aby nedošlo k „pohlcení“ jednoho druhým. Rusko je v tší zemí ve všech ohledech, proto by se opravdová spole ná ruskoloruská (kon)federace pravd podobn
nakonec stala „ruským státem“ na
rozší eném území. Je však otázkou, zda práv takový vývoj je pro už tak velké Rusko výhodný. Vnitropolitická situace zatím není na takové úrovní, aby si Moskva mohla dovolit rozší ení bez ohledu na jeho ekonomickou výhodnost. lorusko si samoz ejm
bude hájit svou suverenitu, což je jasná pozice
sou asného vedení zem . Jestliže se v 90. letech snažilo o co nejužší integraci, a už tím sledovalo jakékoli cíle, dnes už tomu tak není. Poté, co Rusko za alo prosazovat svou velmocenskou politiku, to již ani není možné. estože v záv re né ásti mé práce p evážily skeptické tóny, nelze vylou it, že reáln fungující integrace mezi Ruskem a B loruskem by mohla posílit prestiž obou stát ve sv proces
. Napomohla by také do jisté míry k stabilizaci politických
a rozvoji integra ních iniciativ v celém postsov tském prostoru,
konkrétn ji mezi státy Spole enství nezávislých stát . Pozd ji by oba státy mohly
79
uvažovat i o p ípadném p ijetí dalšího lena do Svazového státu. Taková situace je však mén pravd podobná, jelikož pro bývalé republiky Sov tského svazu je typická spíše integrace na r zných úrovních, kde n které státy usilují o vzájemnou sn jší integraci, ostatní však nikoli. Další vývoj Svazového státu je v každém ípad pom rn t žko odhadnutelný.
80
Resumé . (1999-2008)
,
, .C ,
,
.
,
. , . –
1999
, , 2008
.
x
.
,
.
,
.
(
)
,
„
“. , .
,
,
, ,
–
-
,
.
81
Summary
Russo-Belarus Unification. Chosen Problems and perspectives of Union State (1999-2008).
The main subject of the diploma thesis is cooperation between Russia and Belarus within the Union State of Russia and Belarus, which was established in 1999. After the break up of the USSR, cooperation between the newly independent states was largely defined by their membership in CIS. However, during the first five years an integration core emerged, consisting of Russia, Belarus, Kazakhstan, Kyrgyzstan and Tajikistan. These states were mainly cooperating in economic sphere, which finally emerged into international organization (Eurasian Economic Community). Belarus is one of the former Soviet republics, which kept and is still keeping very close relations with Russian Federation. Their bilateral integration begins after the breakup of USSR and culminates in 1999, when treaty of establishing Union State of Russia and Belarus is signed. During the almost 10 year period between 1999 and 2008, however, the cooperation did not move forward as was originally planned. In my opinion, the main topics which delay effective Russo-Belarus integration are as follows: prices for energetic commodities (oil and gas) for Belarus; implementation of common currency – Russian ruble; and ratification of Constitutional Act of Union State. The reason is unwillingness of both sides to compromise. At the one hand Russia as bigger and more powerful state is shown its power by enforcement of its requirements and on the other hand Belarus is protecting its national interests together with national sovereignty. Moreover, the period of Vladimir Putin’s presidency is distinguished as a stagnation period in mutual Russo –Belarus relations. Moscow decided to stop subsidizing Belarusian economy as a brother nation.
82
Použité zdroje Primární zdroje ,
dostupná
z
http://pravo.levonevsky.org/bazaby/org87/basic/text0046.htm. ,
29
1996
, dostupný z
http://www.pavlodar.com/zakon/index.html?dok=00358&oraz=00&noraz=0. , 8.12.1999, dostupný z http://soyuz.by/ru/?guid=10447. 24
1993
,
dostupný z http://cis.minsk.by/main.aspx?uid=334. , 02.04.1997, dostupný z http://soyuz.by/ru/?guid=10441. , 02.04.1996, dostupný z http://soyuz.by/ru/?guid=10439. (
), dostupný z
. , 28.06.2000, dostupný z . , dostupný z .
83
20
2003 .
2" , dostupný
z .
, 12.04.2002, dostipný z .
6
1995
,
dostupný
z
.
14
1995
, dostupný z
.
,
17.05.
«
»
.
«
»
.
dostupný
z
2004,
. , 02.04.1997, dostupný z < http://soyuz.by/ru/?guid=10443>.
84
Sekundární literatura
Ambrosio, T., Authoritarian backlash: Russian resistance to democratization in the formel Soviet Union, Ashgate Publishing Limited, Surrey, 2009. Bulhakau, V., Komorowska, A.,
Belarus: neither Europe, nor Russia :
opinions of Belarusian elites, Batory Foundation, Warsaw, 2006. Bulhakaw, V., Belarus - Russia integration : analytical articles, Minsk Analytical Group, Minsk, 2003. Cygankov , A., Russia's foreign policy : change and continuity in national identity, Rowman & Littlefield Publisher, Lanham, 2010. Danilovich, A., Russian-Belarusian integration : playing games behind the Kremlin walls, Ashgate, Aldershot, 2006. Donaldson, R.H., Nogee, J.L., The Foreign Policy of Russia: Changing Systems, Enduring Interests, M.E. Shape, Armonk, 2009. Forbrig, J. Marples, D. R.Demeš, P. (eds.) Prospects for Democracy in Belarus. The German Marshall Fund of the United States,Washington, 2006. Herspring, D. R., Putin’s Russia. Past Imperfect, Future Uncertain, Rowman & Littlefield, Lanham, 2007 (text Tsygankov, A., Putin and Foreign Policy, str. 195-218). Kuchy ková, P. [et al.]. Rusko jako geopolitický aktér v postsov tském prostoru, Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2006. Litera, B. [et al.]. Vzájemné vztahy postsov tských republik, Praha: Ústav mezinárodních vztah , 1998. Lo, B., Russian Foreign Policy in Post-Soviet Era. Reality, Illusion and Mythmaking, Chippenham and Eastbourne, London, 2002. Malfliet, K., Verpoest, L., Vinokurov, E., The CIS, the EU and Russia : challenges of integration, Palgrave Macmillan, New York, 2007. Nygren, B.,The rebuilding of Greater Russia : Putin's foreign policy towards the CIS countries, Routledge, London , 2007.
85
Rowe, E. W., Torjesen, S., The multilateral dimension in Russian foreign policy, Routledge New York, 2008. Rumer
E.
B.,
Russian
foreign
policy
beyond
Putin,
Routledge,
Abingdon, 2007. Sakwa, R., Russian Politics and Society, London: Routledge, 2002 . Silitski, V., Moshes, A., Political trends in the new Eastern Europe Ukraine and Belarus, Strategic Studies Institute, June, 2007 (clanek Belarus and Russia: Comradeship-in-arms in preempting Democracy, Silitski, str. 1-16). Souleimanov, E., Rusko a postsov tský proctor. Sborník p ísp vk , Eurolex Bohemia a.s., Praha, 2007. Yafimava, K., Post-Soviet Russian-Belarussian relationships : the role of gas transit pipelines, Ibidem, Stuttgart, 2007. ,
.,
,
.,
:
, ,
,
, 1998.
.,
,
: ,
, ,
,
, 2003.
., , ,
,
, 2003.
.,
:
, ,
, -2000, ,
, 2001. :
,
, 2000.
., ,
,
,
,
,
2005. , ,
, ,
.,
.,
.,
:
, 2002. o:
,
2005.
86
, .,
, ,
, .,
, 2000. « (1995-2005),
2006.
87
» ,
,
lánky Ambrosio, T., The Political Success of Russia-Belarus Reletions: Insulating Minsk from Color Revolution, Demokratizatsya, Heldref Publications, str. 408-432, 2006. Deyermond, R., The State of the Union: Military Success, Economic and Political Failure in the Russia-Belarus Union, Europe-Asia Studies, vol. 56, no. 8, str. 1191-1205, 2004. Godin, I., Russia and Belorussia. Ten Years of Integration Incompatability, Russian Politics and Law vol.46, no.2, str. 17-23, 2008. Gulde, A-M., Jafarov, E., Prokopenko, V., A Common Currency for Belarus and Russia, IMF Working Paper (WP04/228), 2004. Klinke, J., Geopolitical Narratives on Belarus in Contemporary Russia, Perspectives, vol.16, no. 1, str. 109-128, 2008. Markus, U., Russia and Belarus: Elusive Integration, Problems of PostCommunism, vol. 44, no. 5, str.55-64, 1997. Marples, D. R., Is the Russia-Belarus Union Obsolete?, Problems of PostCommunism, vol. 55, no. 1, str. 25-35, 2008. Nikonov, V., Foreign Policy of the Union of Belarus and Russia, Belarus v mire/Belarus in the World, str. 25-29, 2000. Nygren, B., Putin’s Use of Natural Gas to Reintegrate the CIS Region, Problems of Post-Communism, vol. 55, no. 4, str. 3-15, 2008. , O., ,
, 30.06.2003
(No.002), str. 42-44. : ,
, , ,
1. , 03.05.2008,
dostupný z http://www.apn.ru/library/print19832.htm. ,
.
1, 2003.
88
,
.,
: , 2006.
, ,
.,
,
. 5, 09.08.2005. ,
., ,
, No.006,
, .,
. 14-21, 2002. :
2003.
89
,
Internetové zdroje Zpravodajské portály:
http://news.tut.by http://www.prime-tass.ru http://www.newsru.com http://www.rg.ru http://www.lenta.ru http://www.itar-tass.com http://palm.newsru.com http://mymozyr.info http://www.materick.ru http://www.businesspress.ru http://rus.ruvr.ru
Informa
- analytický portál Svazového státu Ruska a B loruska
http://www.soyuz.by
Informa ní st edisko Svazového státu Ruska a B loruska http://www.soyuzinfo.ru
Noviny Parlamentu Svazového státu Ruska a B loruska http://www.souzveche.ru
Oficiální portál Parlamentu Svazového státu Ruska a B loruska http://www.belrus.ru
Ministerstvo ekonomiky Republiky B lorusko http://w3.economy.gov.by/ministry/economy.nsf
90
Ministerstvo ekonomického rozvoje Ruské Federace http://www.economy.gov.ru/minec/main
Velvyslanectví Ruské Federace v Republice B lorusko http://www.belarus.mid.ru
Oficiální stránky spole nosti Gazprom http://www.gazprom.ru
91
