UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut sociologických studií Katedra veřejné a sociální politiky
Marta Kolská
Fair Trade a jeho kritika Zhodnocení významu obchodu zaměřeného na podporu producentů z rozvojových zemí
Diplomová práce
Praha 2010
1
Autor práce: Marta Kolská Vedoucí práce: Ing. Bohumila Čabanová, PhD. Oponent práce: Datum obhajoby: 2010 Hodnocení:
2
Bibliografický záznam KOLSKÁ, Marta. Fair Trade a jeho kritika. Zhodnocení významu obchodu zaměřeného na podporu producentů z rozvojových zemí. Praha : Karlova univerzita, Fakulta sociálních věd, Katedra veřejné a sociální politiky, 2010. 73 s. Vedoucí diplomové práce Ing. Bohumila Čabanová, Ph.D.
Anotace Diplomová práce „Fair Trade a jeho kritika. Zhodnocení významu obchodu zaměřeného na podporu producentů z rozvojových zemí.“ upozorňuje na nástroj k zlepšení životních podmínek v tzv. zemích globálního Jihu. Fair Trade je deklarováno jako obchodní partnerství, které usiluje o větší rovnost v mezinárodním obchodě a o udržitelný rozvoj tím, že nabízí lepší obchodní podmínky a zabezpečuje práva opomíjeným producentům. Vedle představení cílů a principů Fair Trade, které hovoří ve prospěch této myšlenky, práce formuluje sporné body a hledá reakci na kritiku v odborných publikacích a u expertů na rozvojovou spolupráci. Zformulování připomínek, které upozorňují na slabiny konceptu, je předpokladem k objektivnímu posouzení Fair Trade. Názory expertů poskytují obraz toho, nakolik je tento koncept vnímán jako účelný a důvěryhodný.
Annotation The thesis “Fair Trade and its critique. Assessing the significance of trade aimed to support developing country producers.“ draws attention to a tool that serves to improve the living conditions in the so-called global South countries. Fair Trade is claimed to be a trading partnership supporting greater equity in international trade and sustainable development by offering better trading conditions and securing rights to marginalised producers. Apart from introducing Fair Trade aims and principles that suppport this idea, the work identifies controversial points and seeks responses to the critique in technical literature and with development cooperation experts. Based on identifying the problematic aspects, the concept can be assessed. Expert opinions show the extent to which this concept is perceived as effective and credible.
3
Klíčová slova Fair Trade, Fairtrade, spravedlivý obchod, férový obchod, etický obchod, rozvojová spolupráce, rozvojová pomoc
Keywords Fair Trade, Fairtrade, Alternative Trade, Ethical Trade, Development Co-operation
4
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu.
2. Nesouhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti pro účely výzkumu a studia.
V Praze dne …
Marta Kolská 5
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala paní Ing. Bohumile Čabanové za podnětné a laskavé vedení diplomové práce. Díky patří také všem odborníkům, kteří mi poskytli rozhovor za účelem získání informací k této práci. V neposlední řadě děkuji mým blízkým za podporu i inspiraci. 6
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
Obsah OBSAH ....................................................................................................................................................... 3 ÚVOD.......................................................................................................................................................... 8 1.
VYMEZENÍ VÝZKUMNÉHO PROBLÉMU ............................................................................. 10 1.1 1.2
STANOVENÍ CÍLŮ PRÁCE ............................................................................................................... 11 FORMULACE VÝZKUMNÝCH OTÁZEK ............................................................................................ 11
2.
METODOLOGIE........................................................................................................................... 13
3.
TEORETICKÉ ZAKOTVENÍ FAIR TRADE ............................................................................ 15 3.1 3.2
4.
FAIR TRADE JAKO KRITIKA NEO/LIBERÁLNÍ EKONOMICKÉ TEORIE ............................................... 15 TEORIE DEKOMODIFIKACE ............................................................................................................ 17
OBECNÁ CHARAKTERISTIKA FAIR TRADE ...................................................................... 19 4.1 VYMEZENÍ POJMŮ......................................................................................................................... 19 4.1.1 Definice Fair Trade a Fairtrade® ..................................................................................... 20 4.2 VZNIK A VÝVOJ FAIR TRADE ........................................................................................................ 22 4.2.1 Historie .............................................................................................................................. 22 4.2.2
Klíčoví aktéři v rámci Fair Trade ...................................................................................... 23
4.3 PRINCIPY A CÍLE FAIR TRADE ....................................................................................................... 27 4.4 STANDARDY A KRITÉRIA FAIR TRADE .......................................................................................... 28 4.4.1 Standardy vztahující se na produkt .................................................................................... 28
5.
4.4.2
Standardy určené organizacím .......................................................................................... 31
4.4.3
Standardy Fair Trade Lite a standardy etického obchodu ................................................. 32
KRITIKA FAIR TRADE .............................................................................................................. 35 5.1 KRITIKA FAIR TRADE NA STRANĚ PRODUCENTŮ .......................................................................... 36 5.1.1 Kulturní střety při tvorbě a naplňování Fair Trade standardů .......................................... 36 5.1.2
Vyčlenění Fair Trade producentů z okolní společnosti ...................................................... 39
5.1.3
Útlum kvality a inovativnosti v produkci............................................................................ 41
5.1.4
Fair Trade způsobuje disproporci v nabídce a poptávce ................................................... 45
5.1.5
Finanční a administrativní náročnost získání Fairtrade® certifikace ............................... 48
5.1.6
Výkupní cena určena organizacím, ne jednotlivcům .......................................................... 50
5.1.7
U některý Fairtrade® produktů eliminace velkopěstitelů a sezónních pracovníků ........... 53
5.2 KRITIKA FAIR TRADE NA STRANĚ SPOTŘEBITELŮ......................................................................... 56 5.2.1 Neadekvátně vysoká prodejní cena produktů ..................................................................... 56 5.2.2
Zkreslující informování o Fair Trade................................................................................. 58
5.2.3
Řada certifikací mate spotřebitele a diskredituje Fair Trade ............................................ 61
5.2.4
Fair Trade jako PR neeticky obchodujících firem ............................................................. 62
5.2.5
Kritika spojená s prodejem v supermarketech ................................................................... 63
5.2.6
Fair Trade produkty na úkor lokálních .............................................................................. 66
ZÁVĚR ..................................................................................................................................................... 69 RESUMÉ .................................................................................................................................................. 72 ENGLISH SUMMARY ........................................................................................................................... 73 POUŽITÁ LITERATURA ...................................................................................................................... 74
3
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................................................. 79 PŘÍLOHA Č. 1: POUŽITÉ ZKRATKY .......................................................................................................... 80 PŘÍLOHA Č. 2: SOUHLAS RESPONDENTŮ S POSKYTNUTÍM INFORMACÍ .................................................... 81 PŘÍLOHA Č. 3: PRŮVODCE POLOSTANDARDIZOVANÝM DOTAZNÍKEM .................................................... 82 PŘÍLOHA Č. 4: PORTRÉTY RESPONDENTŮ ............................................................................................... 86
4
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
TEZE DIPLOMOVÉ PRÁCE Předpokládaný název práce: FAIR TRADE A JEHO KRITIKA. ZHODNOCENÍ ETICKÉHO OBCHODU S PRODUCENTY Z ROZVOJOVÝCH ZEMÍ. Diplomantka: Marta Kolská Konzultantka: Ing. Bohumila Čabanová, PhD. . Vymezení problému: Fair Trade je obchodní partnerství založené na dialogu, transparentnosti a respektu, které usiluje o větší rovnost v mezinárodním obchodě. Přispívá k udržitelnému rozvoji tím, že nabízí lepší obchodní podmínky a zabezpečuje práva opomíjeným producentům a zemědělcům globálního Jihu. Fair Trade se ukazuje jako cesta, jak zlepšit životní podmínky producentů v rozvojových zemích. V České republice je tento koncept poměrně málo známý, a tak si žádá podrobnější zkoumání. Vedle představení cílů a principů Fair Trade, které hovoří ve prospěch této myšlenky, je třeba pojmenovat jeho sporné body a hledat reakci na kritiku v odborných publikacích a u expertů. Cíle práce: Cílem je přiblížit Fair Trade, jak funguje, čím je vymezen. Snahou je porozumět tomuto konceptu, pochopit jej a interpretovat. Ambicí dané práce je upozornit na možný nástroj zmírnění chudoby v rozvojových zemích. Tomuto konceptu se totiž nedostává dostatek pozornosti, případně bývá zkreslován. Zvýšení informovanosti o etickém obchodu může přispět k lepšímu povědomí o situaci v rozvojových zemích a potažmo i k zlepšení životní úrovně samotných místních obyvatel. Cílem práce je současně přinést kritický pohled na Fair Trade. Na základě pojmenování problematických aspektů lze koncept vyhodnotit. Názory expertů poskytnou obraz toho, nakolik je tento koncept vnímán jako účelný a důvěryhodný. Metody práce: Metodika práce se bude opírat o kvalitativní studium dokumentů zabývajících se Fair Trade a jeho kritikou. Vzhledem k tomu, že publikací v češtině není příliš, bude tato práce čerpat především ze zahraniční literatury. Pro práci bude klíčové představit aktéry v rámci tohoto konceptu. Budou pojmenovány jednotlivé články obchodního řetězce Fair Trade. V rámci výzkumné strategie bude zvolen kvalitativní výzkum. Pomocí polostrukturovaných rozhovorů s experty bude zjišťován jejich pohled na konkrétní kritiku Fair Trade. Předpokládám, že tyto rozhovory přinesou informaci o tom, nakolik je Fair Trade reprezentanty určitých organizací považován za spolehlivý, účinný a věrohodný nástroj pro snižování chudoby v rozvojových zemích. Představeny tak budou argumenty na obhajobu i proti Fair Trade. Na počátku budou osloveni odborníci a organizace, které reflektují toto téma ve svých veřejných výstupech. Dále bude ve výběru postupováno metodou „sněhové koule“ („snowball sampling“, Disman 2000) a budou oslovováni další doporučení odborníci. Konkrétně se jedná o zástupce organizací, které se věnují specificky Fair Trade, i těch, které se zaměřují na rozvojovou spolupráci. Snahou bude získat také názor 5
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
některého producenta z rozvojové země. Kritériem pro volbu respondentů bude jejich zainteresovanost na problémech rozvojových zemí, určitá pestrost a v neposlední řadě i ochota se na výzkumu podílet. Pomocí rozhovorů s experty budou shromážděna primární data. Další informace budou čerpány z terciálních zdrojů. Budou sloužit k představení celého konceptu a pro podložení a dokreslení informací získaných v rámci samotného výzkumu. Předpokládaná struktura: Úvod 1. Vymezení výzkumného problému 1.1 Stanovení cílů práce 1.2 Formulace výzkumných otázek 2. Metodologie 3. Obecná charakteristika Fair Trade 3.1 Definice 3.2 Vznik a vývoj 3.3 Cíle a principy 3.4 Standardy a kritéria 4. Teoretické zakotvení Fair Trade 4.1 Kritika neoliberální ekonomické teorie 4.2 Teorie směny a morální ekonomie 4.3 Teorie udržitelného rozvoje 5. Kritika Fair Trade 5.1 Na straně producentů 5.2 Na straně spotřebitelů Závěr Použitá literatura Přílohy Základní literatura: DeCARLO, Jacquiline. Fair Trade. A Beginner’s Guide. Oxford : Oneworld, 2007. 176 s. ISBN 978-1-85168-521-9. HEJKRLÍK, Jiří. (ed). Fair Trade. Spravedlivý obchod v České republice. Praha : Asociace pro Fairtrade, 2004. 16 s. HOKROVÁ, Marie; TÁBORSKÁ, Sylva. (ed). Globální problémy a rozvojová spolupráce. Praha : Člověk v tísni, o.p.s., 2008. 143 s. ISBN 978-80-86961-55-2. JAFFEE, Daniel. Brewing Justice. Fair Trade Coffee, Sustainability, and Survival. Berkley : University of kalifornia Press, 2007. 331 s. ISBN 978-0-520-24959-2. KONEČNÝ, Tomáš; MYSLIVEČEK, Jan. Fair Trade – Is It Really Fair? Praha : CERGE-EI, 2008. 53 s. ISBN 978-80-7344-156-2. KRIER, Jean-Marie. Fair Trade 2007: New Facts and Figures from an Ongoing Success Story. A Report on Fair Trade in 33 Consumer Countries.Culemborg : DAWS, 2008. 159 s. LAMB, Harriet. Fighting the Banana Wars and Other Fairtrade Battles. How we Took on the Corporate Giants to Change the World. London : Rider. 2009. 246 s. ISBN 9781846040849. LUTTINGER, Nina; DICUM, Gregory. The Coffee Book. Anatomy of an Industry from Crop to the Last Drop. New York : The New Press, 2006. 232 s. ISBN 13 978-1-59558060-3.
6
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
RANSOM, David. No-nonsense Guide to Fair Trade. Oxford : New Internationalist, 2006. 142 s. ISBN 1-904456-43-X. RANSOM, David. No-nonsense Guide to Fair Trade. Oxford : New Internationalist, 2006. 142 s. ISBN 1-904456-43-X. RAYNOLDS, Laura T. Consumer/Producer Links in Fair Trade Coffee Networks. Oxford : Blackwell Publishers, 2002. 405-424 s. ISSN 0038-0199. Sociologia ruralis, Vol 42, Number 4, October 2002.
…………………….
……………………..………..
Marta Kolská
Ing. Bohumila Čabanová, PhD.
7
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
Úvod Fair Trade je definován jako obchodní partnerství založené na dialogu, transparentnosti a respektu, které usiluje o větší rovnost v mezinárodním obchodě. Přispívá k udržitelnému rozvoji tím, že nabízí lepší obchodní podmínky a zabezpečuje práva opomíjeným producentům a zemědělcům z rozvojových zemí. Obchod založený na dlouhodobých a partnerských vztazích s producenty z rozvojových zemí je v zemích západní Evropy a Severní Ameriky obecně známým konceptem. V České republice je povědomí o Fair Trade výrazně menší. Informační materiály pří analýze dopadů, které zapojení se do systému přináší, se zaměřují především na přínosy a výhody, méně už na negativa nebo problémy. Ambicí předkládané práce je zvrátit tuto nevyváženost v informování a přinést kritický pohled na Fair Trade. Upozorňuji na hlavní body kritiky a dávám prostor expertům na Fair Trade a rozvojovou spolupráci obecně, aby na ně reagovali.
V úvodní části práce je vymezen její základní rámec. Je zde pojmenován výzkumný problém, jsou zde stanoveny konkrétní cíle práce a na jejich základě formulovány výzkumné otázky. Následující text představuje použité metody a teoretická východiska Fair Trade. Další rozsáhlejší kapitola představuje koncept Fair Trade v celé jeho šíři. Při definici se zaměřuje na vysvětlení rozdílu mezi Fair Trade a Fairtrade®. Aby bylo hnutí prezentováno v širších souvislostech, je zde stručně uvedena jeho vznik a vývoj. V zápětí jsou prezentováni klíčoví aktéři v celosvětovém i českém měřítku. Pravděpodobně nejméně záživnou ale pro zhodnocení důsledků Fair Trade zásadní kapitolou je ta věnující se standardům a kritériím. Stěžejní část představuje kapitola pojednávající o kritice Fair Trade. Pro větší přehlednost jsou kritické okruhy rozděleny na sporné důsledky, které se nejvíce dotýkají samotných producentů v rozvojových zemích a námitky, které přicházejí především od spotřebitelů. Primárně byly na základě odborných studií a vlastních zkušeností zformulovány kritické okruhy, následně byl zjišťován názor na jejich validitu u expertů na Fair Trade a na rozvojovou spolupráci obecně. Argumenty byly posíleny citacemi ze zahraničních odborných publikací. V textu se tedy prolínají výpovědi respondentů získané v rámci polostandardizovaných dotazníků a odkazy na odbornou literaturu.
8
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
V závěru jsou shrnuty hlavní poznatky a přednesy jsou doporučené možnosti dalšího bádání.
9
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
1. Vymezení výzkumného problému Koncept Fair Trade se vyvinul v tzv. západních zemích jako odpověď na rostoucí uznání toho, že výhody plynoucí ze vzájemného obchodu a jeho nárůstu nejsou sdíleny všemi zeměmi a všemi vrstvami obyvatel jednotlivých zemí ve srovnatelném měřítku. Cílem Fair Trade je zajistit producentům z tzv. rozvojových zemí partnerské obchodní podmínky a odpovídající výkupní ceny. To se obvykle zabezpečuje dohodou, ve které se společnosti obchodující s Fair Trade zbožím zavazují platit spravedlivou cenu, sjednávanou případ od případu na základě konkrétních místních podmínek. Za situace, kdy se cena určitých komodit stanovuje na mezinárodní úrovni (to je mimo jiné případ kávy a kakaa), se minimální Fair Trade cena určuje tak, aby výrobci zapojeni do systému Fair Trade dostali vždy více, než je aktuální světová cena. To výrobcům umožňuje zlepšovat výrobní postupy i pracovní podmínky, z čehož mají užitek farmáři, zaměstnanci i životní prostředí. „Fair Trade zaručuje výrobcům z rozvojových zemí adekvátní příjmy za jejich produkty a zvyšuje možnosti jejich uplatnění na trhu. Fair Trade tím chce přispět k vyšší úrovni sociální a environmentální ochrany v rozvojových zemích. V Evropě jsou občané chráněni národními zákony a nařízeními Evropské unie v oblastech jako je zdraví a bezpečnost práce, ochrana životního prostředí nebo kolektivní práva a povinnosti zaměstnavatelů a zaměstnanců. Podobná kolektivní práva (například základní pracovní standardy Mezinárodní organizace práce ILO, jež jsou zakotveny v Deklaraci základních pracovních práv1, jsou v mnoha rozvojových zemích dosud ve vývoji a i tam, kde existují, ztěžují ekonomické či jiné podmínky jejich uplatnění v praxi. Cílem Fair Trade je zmírnit vliv těchto podmínek podporou zdravého ekonomického rozvoje a udržitelného růstu „z dola“. Fair Trade chce také přispět k vyrovnání některých nerovností, které během desetiletí vznikly mezi tzv. vyspělými a tzv. rozvojovými zeměmi v důsledku relativního poklesu cen základních, zvláště zemědělských komodit.“ (Zpráva o Fair Trade od Evropské komise pro Evropskou radu 1999: 2)
Fair Trade se ukazuje jako cesta jak zlepšit životní podmínky producentů v rozvojových zemích. V České republice ve srovnání se situací v dalších evropských
1
Z 18. 6. 1998
10
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
zemích je tento koncept poměrně málo známý, a tak si žádá podrobnější zkoumání. Vedle představení cílů a principů Fair Trade, které hovoří ve prospěch této myšlenky, je třeba pojmenovat jeho sporné body a hledat reakci na kritiku v odborných publikacích a u expertů. Zvýšení informovanosti o etickém obchodu může přispět k lepšímu povědomí o situaci v rozvojových zemích a potažmo i k zlepšení životní úrovně samotných místních obyvatel.
1.1
Stanovení cílů práce Konceptu Fair Trade se v České republice ve srovnání s dalšími tzv. rozvinutými
zeměmi dostává poměrně méně pozornosti. Proto se v předkládané práci snažím o objasnění tohoto pojmu a jeho správnou interpretaci. Cílem je přiblížit koncept Fair Trade, jak funguje a čím je vymezen. Snahou je porozumět tomuto konceptu, pochopit jej a částečně interpretovat. Ambicí dané práce je upozornit na možný nástroj zmírnění chudoby v rozvojových zemích. Pří analýze dopadů, které zapojení se do systému přináší, se většina českých materiálů zaměřuje především na přínosy a výhody, méně už na negativa nebo problémy. Cílem práce je proto současně přinést kritický pohled na Fair Trade. Snahou je vyprofilovat připomínky, které upozorňují na případné slabiny systému Fair Trade. Pomocí odkazů na zahraniční literaturu a zejména na názory místních expertů na rozvojovou spolupráci a na Fair Trade konkrétně jsou tyto námitky okomentovány. Na základě pojmenování problematických okruhů v rámci aspektů lze koncept vyhodnotit. Názory expertů poskytnou obraz toho, nakolik je tento koncept vnímán jako účelný a důvěryhodný.
1.2
Formulace výzkumných otázek
K naplnění stanovených cílů byly formulovány následující výzkumné otázky: •
Jak funguje koncept Fair Trade?
•
Čím je Fair Trade vymezen?
•
Jak Fair Trade porozumět, pochopit jej, interpretovat?
•
Existují problematické, sporné aspekty Fair Trade a jaké to jsou?
11
Diplomová práce •
Fair Trade a jeho kritika
Jak na kritiku Fair Trade reagují experti na rozvojovou spolupráci a na Fair Trade konkrétně?
•
Jaké argumenty zaznívají při kritice Fair Trade v zahraničních studiích?
•
Jaká je váha kritiky Fair Trade?
•
Jaké jsou možnosti dalšího bádání na toto téma?
12
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
2. Metodologie Metodika práce se opírá o kvalitativní studium dokumentů zabývajících se Fair Trade a jeho kritikou. Vzhledem k tomu, že publikací v češtině není příliš, je čerpáno především ze zahraniční literatury. Základní zdroje představují studie zveřejněné Fair Trade Institute, Center for Fair and Alternative Trade Studies, dále pak Fair Trade Advocacy Office, World Fair Trade Organization, Fairtrade Labelling Organizations International, Fair Trade Federation a z místních zdrojů především Asociace pro fair trade. Charakter prací je v zásadě dvojího typu. První představují materiály organizací věnujících se Fair Trade, jejichž snahou je získat další příznivce Fair Trade, kritika zde tedy příliš nezaznívá. Protipól představují studie tzv. nezávislých odborníků, ti - pokud to mohu posoudit - měli potřebu vyjádřit právě kritický pohled. V rámci výzkumné strategie byl zvolen kvalitativní výzkum (Jeřábek 1992). Pomocí polostandardizovaných dotazníků byl zjišťován pohled expertů na konkrétní kritiku nebo sporné body Fair Trade. Tyto dotazníky byly sestavovány s cílem přinést informaci o tom, nakolik je reprezentanty určitých organizací považován tento koncept za spolehlivý, účinný a věrohodný nástroj pro snižování chudoby v rozvojových zemích. Díky ochotě se na výzkumu podílet, jsou v práci představeny argumenty odborníků na obhajobu i proti Fair Trade. Otázky cílí na kontroverzní body Fair Trade. Volba a kontaktování respondentů proběhly následujícím způsobem. Na počátku byli osloveni odborníci z organizací, které reflektují toto téma ve svých veřejných výstupech. Dále bylo ve výběru postupováno metodou tzv. sněhové koule („snowball sampling“) (Disman 2000) a oslovováni byli další doporučení odborníci. Konkrétně se jedná o zástupce organizací, které se primárně věnují Fair Trade, tedy společnost Jeden svět a Společnost pro Fair Trade, na mezinárodní úrovni pak Fairtrade Labelling Organisations International. Současně byli také osloveni zástupci organizací, které se věnují rozvojové pomoci (respektive spolupráci) obecně a znají problematiku třetího světa, jedná se o společnost Člověk v tísni a Česká rozvojová agentura. Bohužel Fairtrade Labelling Organisations International na tuto opakovanou výzvu nereagovalo, přestože jsme jinak v relativně pravidelném a dlouhodobém kontaktu. Ostatní oslovení experti souhlasili s tím poskytnout svůj pohled na problém. Nad rámec původního očekávání se podařilo také získat názor zástupce producentů zapojených do systému Fair Trade. Jedná se o manažera exportu společnosti pěstující kávu Kagera Cooperative
Union
z Tanzanie.
Kritériem 13
pro
volbu
respondentů
byla
jejich
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
zainteresovanost na problémech rozvojových zemí, určitá pestrost a v neposlední řadě i ochota se na výzkumu podílet.
14
Diplomová práce
3.
Fair Trade a jeho kritika
Teoretické zakotvení Fair Trade Fair Trade není snadné teoreticky zakotvit. V následující kapitole představuji
teoretická východiska, která osobně považuji v souvislosti s tímto konceptem jako nejvíce nosná. V materiálech propagujících Fair Trade se zřídka objevují obecně uznávaná teoretická východiska explicitně, nicméně použitý slovník implicitně odkazuje na řadu teoretických konceptů, kterými se budu zabývat dále. Vysvětluji si to tím, že ambicí tímto směrem profilovaných organizací je cílit na spotřebitele, získat jej jako zákazníka, který se zapojí do systému, a podpořit tak další producenty. Z logiky této optiky je Fair Trade představován co nejjednodušším a nejpřístupnějším způsobem. Obdobně jako je přínos dokládán zejména na příbězích jednotlivých producentů namísto celkové analýzy dopadů2, jsou i východiska představována v té nejjednodušší formě a jako zdůvodnění jsou představeny konkrétní problémy v životě producentů.
3.1
Fair Trade jako kritika neo/liberální ekonomické teorie „Fair Trade je reakcí na selhání konvenčního trhu při zajišťování udržitelné
obživy a podmínek k rozvoji lidem z nejchudších zemí světa; důkazem jsou dva biliony našich partnerů, kteří přestože extrémně tvrdě pracují, přežívají s méně než dvěma americkými dolary na den. Chudoba a bída omezují lidem možnosti volby, zatímco tržní mechanismy je ještě více vytlačují a marginalizují. Stávají se tak náchylnější k dalšímu vykořisťování, ať už jako malí producenti nebo jako nájemní pracovní síla v rámci větších organizací.“ (Charter of Fair Trade Principles 2009: 3). Tolik úvodní prohlášení Charty principů Fair Trade publikované v roce 2009 organizacemi WFTO a FLO, tedy hlavními aktéry současného hnutí. Fair Trade je tedy bezpochyby reakcí na tzv. Free Trade. Free Trade (volný trh) je systém obchodu, který funguje bez vnějších zásahů, není tedy ničím regulován a řídí se pouze na základě principu nabídky a poptávky. Významu volného trhu se ve svém díle Bohatství národů (Smith 2002) a Teorie mravních citů (Smith 2001) věnuje Adam Smith, který je obecně považován za otce moderní ekonomie. Adam Smith tvrdí, že ačkoliv se volný trh jeví jako chaotický a nespoutaný, je ve skutečnosti tzv. neviditelnou rukou trhu veden k produkci optimálního
2
Viz kapitola 5.2 Kritika Fair Trade na straně spotřebitelů.
15
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
množství a forem majetku. Smith odsuzuje jakoukoli formu intervencí do ekonomiky, protože narušují přirozenou schopnost trhu stanovit odpovídající cenu. Tvrdí, že prosazením vlastních zájmů jednotlivců je nepřímo zajišťováno blaho společnosti jako celku. Pro úplnost dodávám, že tento teoretický přístup – jak je všeobecně známo - je označován jako liberální ekonomická teorie. Myšlenkový proud, který na uvedenou teorii svým způsobem navazuje, je tzv. neoliberální ekonomická teorie. Základním principem zůstává minimalizovat roli státu a naopak maximalizovat působení tržních mechanismů. Jeden z hlavních představitelů Friedrich Hayek (Hayek 1944) přináší argument, že pouze trh umožňuje každodenní interakci jednotlivých ekonomických aktérů a zprostředkovává tok informací ke všem zúčastněným. Moderní ekonomika je totiž příliš komplexní systém, aby tuto funkci mohl převzít stát nebo jiný subjekt, který neví a přirozeně nemůže vědět, co bude kdo v který okamžik chtít a potřebovat. Nekoncepční zásahy, které nerespektují celou šíři aktérů a jejich potřeb, mohou v důsledku způsobit velké společenské škody.
Jak již bylo řečeno, Fair Trade kritizuje působení tzv. volné ruky trhu. Nedostatky v liberální a z ní vycházející neoliberální ekonomické teorii spatřují zastánci Fair Trade hnutí v tom, že mimo jiné nereflektuje mocenskou nerovnováhu mezi tzv. globálním Severem a Jihem. Obdobná nerovnováha je mezi nadnárodními obchodními společnostmi a zemědělcem z rozvojové země. Nadnárodní společnost má větší možnost volby, může například nakoupit jinde nebo investovat do jiné komodity, zatímco pěstitel z globálního Jihu když neprodá, může v důsledku zemřít hlady. Hlavním zájmem producentů z rozvojových zemí je ve stávajícím nastavení stabilita, jinými slovy „aby nebylo hůř“. V antropologii se používá metafora s topícím se, který je po bradu ve vodě a poslední co si přeje, jsou vlny. Z tohoto důvodu jsou producenti konzervativní, nemohou si dovolit tzv. transaction cost (náklady na změnu produkce). Například se místo zemědělství začít věnovat jinému odvětví, přestože by jim to pravděpodobně přineslo zisk. Jedná se o tzv. risk aversion (Arrow 1951), kdy producenti preferují méně zisku a více jistoty.
V této souvislosti se můžeme ptát, kdo má možnost ovlivnit spotřebu Fair trade výrobků. Zvýšení prodeje Fair Trade produktů docílí spotřebitelé tím, že nakupují Fair Trade zboží a budou se ho dožadovat, obchodníci pak zareagují větší nabídkou. Změna ve smyslu většího zájmu o Fair Trade produkty musí tedy přijit ze strany spotřebitelů. 16
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
Dále Fair Trade kritizuje liberální ekonomickou teorii z toho důvodu, že nereflektuje ekonomickou logiku producentů. Tomuto tématu se Alexander V. Chayanov (Chayanov 1997) věnuje v rámci tzv. rurální ekonomie (peasant economics), kde vyjadřuje skepsi k plánování sovětské zemědělské velkoprodukce a tvrdí, že místní sedlák vyprodukuje jen tolik, kolik potřebuje k obživě a ne víc. Marshall Sahlins (Sahlins 1974) na jeho myšlenky později navazuje s tzv. consumption-labour-balance principle (princip rovnováhy spotřeby a práce), kde se vrací k tvrzení, že zemědělci nepracují pro zisk, ale kvůli obživě. V případě pěstitelů z rozvojových zemí se tedy lze domnívat, že platí obdobná logika, totiž že při nízkých výkupních cenách, pracují málo (a tím zvyšují ceny) a když jsou ceny naopak nízké, pracují hodně (a dále ceny snižují). To představuje další argument, proč nelze vycházet pouze z principů neo/liberální ekonomické teorie.
Morální ekonomie se zabývá interakcí mezi morálkou a kulturním přesvědčením na jedné straně a ekonomickým jednáním na straně druhé. Svědomí a tlak společnosti mohou donutit ekonomické aktéry podřídit své chování morálním normám dokonce i na úkor zisku. V případě Fair Trade se spotřebitelé rozhodují pro nákup, kterým podpoří producenta z rozvojové země, neřídí se tedy čistě cenou zboží. Tato skutečnost dokládá, že lidé se ve svém ekonomickém chování nerozhodují jen racionálně. Racionální jednání za účelem maximálního osobního zisku je ale premisa, ze které vychází neo/liberální ekonomická teorie. Vidíme tedy další bod kritiky této teorie ze strany Fair Trade.
„Myšlenka neviditelné ruky vedla k myšlence pracovat ruku v ruce na trhu regulovaném na základě demokratických principů.“ (Krier 2001: 1-2). Takto lze shrnout vymezení vůči neo/liberální ekonomické teorii slovy European Fair Trade Associaton.
3.2
Teorie dekomodifikace Fair Trade svým způsobem obrací naruby proces komodifikace. Komodifikace je
v Marxově pojetí proces, kdy je ekonomická hodnota připsána něčemu, co dříve nebylo považováno za součást ekonomické směny. Jedná se tedy o expanzi trhu do původně netržních oblastí a o zacházení s věcmi jako s obchodovatelnou komoditou (Marx 197817
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
80). Například lidské tělo se stalo v kontextu genetického inženýrství, obchodu s orgány či nových reprodukčních technik objektem komodifikace. Dalším příkladem je používání zvířat na pokusy a také to, že jsou součástí našeho jídelníčku, to již dávno učinilo komoditu ze živých bytostí. Jak již bylo řečeno, Fair Trade je příkladem obráceného procesu, který lze nazvat jako dekomodifikace. Obchodované komodity získávají nový status, nové společenské zakotvení („socially re-embed commodities“). Z neosobní „neživé“ komodity jako je typicky káva vytváří Fair Trade předmět, který v sobě nese informaci o svých pěstitelích, jejich životních podmínkách, o obchodnících i konzumentech. Káva se stává nositelem informace a tím vytváří sociální pouto. Toto pouto představuje i určitý závazek, globální odpovědnost. To odpovídá antropologické teorii směny. Jak upozorňuje Mauss (Mauss 1950), směnou vzniká mezi lidmi závazek reciprocity, tj. sociální vazba, která vyváří jakési společenské předivo. Toto tvrzení dokládá Appadurai se svém díle Sociální život věcí (Appadurai 1986), kde ukazuje na to, že neživé předměty navzájem vytváří symbolické a materiální hodnoty. Káva přestává být anonymním nápojem a stává se kávou s příběhem, ten navíc zůstává i poté, co je šálek prázdný.
Zvýšení prodeje Fair Trade produktů docílí spotřebitelé tím, že nakupují Fair Trade zboží a budou se ho dožadovat, obchodníci pak zareagují větší nabídkou. Změna ve smyslu většího zájmu o Fair Trade produkty musí tedy přijit ze strany spotřebitelů. To dokládají studie zabývající se spotřebou, které popisují dva hlavní typy systému komodit (commodity network). První z nich je řízen ze strany výrobců, tj. „producer driven“. Koncentrace kapitálu a chráněné know-how výroby dovoluje výrobcům být v tomto dominantním postavení, typickým příkladem je automobilový průmysl. Naproti tomu může být komoditní trh řízen na základě principu tzv. „consumer driven“, kdy je subjektem určujícím produkci zákazník. Typickým odvětvím jsou oděvy, řemeslné výrobky a potraviny, tedy stěžejní produkty Fair Trade (Gereffi 1994: 95-122).
Fair Trade je typicky post-moderní forma nápravy věcí, tedy ovlivňování veřejné politiky. Pro názornost lze říci, že namísto házení dlažebních kostek dnes lidí mohou demonstrovat svůj postoj k veřejně-politickému problému nedůstojných životních podmínek v rozvojových zemích vychutnáváním si šálku Fair Trade kávy. 18
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
4. Obecná charakteristika Fair Trade Fair Trade obecně představuje způsob obchodu s producenty z rozvojových zemí. Usiluje o spravedlivější rozdělení příjmů plynoucích z obchodních vztahů mezi tzv. globálním Severem (ekonomicky vyspělými zeměmi, mezi které se řadí i Česká republika) a globálním Jihem (především rozvojovými zeměmi Asie, Afriky a Latinské Ameriky). Fair Trade již sedmou dekádu usiluje o zlepšení pracovních podmínek a kvalitu života výrobců a zaměstnanců v ekonomicky znevýhodněných oblastech rozvojových zemí vytvořením přímějšího přístupu na mezinárodní trh. Své výrobky pak mohou producenti lépe prodat bez závislosti na mnoha zprostředkovatelích. Zásadní roli ovšem hrají podmínky, za jakých výroba a obchod probíhají. ( Informační manuál o Fair Trade 2006: 3) Zatímco obdobná hnutí prosazující například bio potraviny, šetrnost vůči životnímu prostředí nebo důstojné pracovní podmínky zaměřují svá schémata na podmínky produkce, Fair Trade je specifický tím, že se zaměřuje na povahu interakcí, na změnu obchodních a dalších vazeb mezi producenty a spotřebiteli. (Raynolds 2002: 404)
4.1
Vymezení pojmů Termín Fair Trade je celosvětově nejvíc užíván právě v této podobě a jako
obecně srozumitelný se ujímá i v neanglicky mluvících zemích. V češtině se lze setkat s termíny jako spravedlivý, spravedlivější, rovnoprávný, fér nebo férový obchod. Žádný z nich nicméně není považován za naprosto uspokojivý ekvivalent výrazu Fair Trade. Asociace pro fair trade3, která je zastřešující subjekt organizací věnujících se Fair Trade v České republice, také používá právě termín Fair Trade. Mezi fair trade, Fair trade a Fair Trade není významový rozdíl. Výraz Alternative Trade, tedy alternativní obchod, je původní označení, které se používalo v 60. - 70. letech 20. století4. Dnes je Alternative Trade považován za obecný, širší termín pro opak konvenčního mezinárodního obchodu. Fair Trade, který tento termín nahradil, se vymezuje pozitivně a do názvu si klade spravedlnost, je tedy jistým konkrétním směrem mířenou alternativou ke konvenčnímu mezinárodnímu obchodu. Nicméně obecně se oba termíny používají víceméně jako synonyma. 3 4
http://fairtradeasociace.siven.onesim.net/ Např. Alternative Trade Organisations (ATO), International Federation for Alternative Trade (IFAT)
19
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
Jako Fairtrade® je označován systém produktů certifikovaných Fairtrade Labelling Organizations International5 (FLO) podle příslušných standardů, které jsou nositeli registrované ochranné známky. Jedná se tedy o zúžený význam, o jakousi podmnožinu Fair Trade, který zahrnuje také rukodělné výrobky a další produkty, které nebývají logem Fairtrade® označovány.
Termín Fair Trade Lite je označení pro formu obchodu, která nezohledňuje všechny tři aspekty Fair Trade (ekonomický, ekologický a sociální) nebo jen ve výrazně menší míře, popřípadě se soustředí na jeden z aspektů (např. ekologický) a ostatní dva jsou zohledněny výrazně méně. Pojem etický obchod se vztahuje k interním kritériím a standardům firem, k jejichž produktům existují konkurenční Fair Trade výrobky. Jedná se v podstatě o koncept společenské odpovědnosti firem6.
V předkládané práci je používán termín ve tvaru Fair Trade, protože se ukazuje jako nejvíce rozšířený a přijímaný. Jeho varianta Fairtrade® je používána, pokud je třeba zdůraznit, že se jedná o systém produktů certifikovaných Fairtrade Labelling Organizations International (FLO) podle příslušných standardů a jsou tedy nositelem registrované ochranné známky.
4.1.1 Definice Fair Trade a Fairtrade® Fair Trade je ustálené spojení, které označuje obchodní systém zohledňující ekonomické, ekologické a sociální aspekty v rámci celého produkčně-obchodního řetězce. Vyznačuje se existencí určitých standardů (kritérií), které musí být splněny před zapojením do systému a jejichž plnění následně podléhá nezávislé kontrole. Legislativně zakotvená definice Fair Trade neexistuje, všeobecně je nicméně používána definice FINE7, přijatá jejími členy v roce 2001: Fair Trade je obchodní partnerství založené na dialogu, transparentnosti a respektu, které usiluje o větší rovnost v mezinárodním obchodě. Přispívá k udržitelnému
5
http://www.fairtrade.net/ Corporate Social Responsibility (CSR) 7 FINE je platforma, která vznikla v roce 1998 a sdružuje zastřešující organizace zabývající se Fair Trade. Členy jsou FLO, WFTO, NEWS! a EFTA. Pro více informací viz kapitolu 4.2.2 Klíčoví aktéři v rámci Fair Trade. 6
20
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
rozvoji tím, že nabízí lepší obchodní podmínky a zabezpečuje práva opomíjeným producentům a zemědělcům globálního Jihu. (Charter of Fair Trade Principles 2009: 4) V roce 2006 byla tato definice uznána Evropským parlamentem, o tři roky později pak Evropským hospodářským a sociálním výborem, stejně jako Evropskou komisí8.
Fairtrade® je licencovaným výrazem, který označuje systém obchodování s výrobky (nebo samotné výrobky), nesoucími certifikační známku (logo) organizace Faitrade Labelling Organizations International (FLO). Tato známka je udělována jen výrobkům, které odpovídají požadovaným standardům a projdou nezávislou vstupní kontrolou i následným monitoringem. Pro úplnost je třeba říci, že mohou existovat výrobky, které daná kritéria splňují, ale nebývají opatřeny logem Fairtrade®. FLO a tedy koncept Fairtrade® se hlásí k výše uvedené definici Fair Trade. V praxi je pak jen část Fair Trade produktů také Fairtrade®. Mluví-li se o Fair Trade, je zde zahrnuto i Fairtrade®. Pokud pro Fairtrade® platí nějaká specifická pravidla, mnohdy restriktivnější než pro Fair Trade, je to výslovně řečeno.
8
http://www.fairtradeadvocacy.org/index.php?option=com_content&view=category&layout=blog&id=69&Itemid=143
21
Diplomová práce
4.2
Fair Trade a jeho kritika
Vznik a vývoj Fair Trade
4.2.1 Historie Historie Fair Trade začíná po druhé světové válce. (Lamb 2009: 230-234, srov. Sixty Years of Fair Trade 2006: 1-4, srov. Informační manuál o Fairtrade 2006: 2-3) V roce 1946 ve Spojených státech Amerických začala společnost Ten Thousand Villages (původně Self Help Craft) prodávat vyšívané ubrusy z Portorika v místních farnostech. V Evropě to byla koncem 50. let britská nevládní organizace Oxfam, která začala prodejem výrobků čínských uprchlíků a v roce 1964 otevřela první Fair Trade obchod. Podobné iniciativy byly realizovány v Holandsku. Zde v roce 1967 vznikla první dovážející organizace Fair Trade Original a o dva roky později byl otevřen první tzv. obchůdek třetího světa (Third World Shop). V počátcích se Fair Trade zaměřoval na obchod s řemeslnými výrobky. V roce 1973 bylo díky Holanďanům možné koupit první Fair Trade kávu z Guatemaly. Právě káva dnes tvoří 25-50% podíl na prodeji Fair Trade výrobků (Sixty Years of Fair Trade 2006: 2). Následoval rozvoj prodeje dalších potravin, zejména čaj, kakao, cukr, víno, ovocné džusy, oříšky, koření, rýže aj. Dovoz potravin umožnil nabízet Fair Trade produkty také v běžných obchodech, supermarketech a bio obchodech. Později přibyly další produkty jako Fair Trade květiny a bavlna. V 80. letech 20. století byla ve snaze oslovit širší veřejnost vytvořena značka Fair Trade. Myšlenka vznikla u dovozu kávy z Mexika pro nizozemskou nevládní organizaci. Snahou bylo označit produkty, které byly vyrobeny, obchodovány a prodány za dodržení Fair Trade podmínek a vyčlenit je tak oproti konvenčnímu zboží. V roce 1988 tak v Holandsku vznikla firma Max Havelaar. Následovalo ho několik certifikačních iniciativ v Evropě a Severní Americe. V roce 1997 byla ustavena mezinárodní asociace Fairtrade Labelling International, která vydává mezinárodní Fairtrade® standardy pro výrobu produktů a kontrolu jejich obchodování a označování. Touto cestou se v současné době prodávají dvě třetiny Fair Trade produktů (Sixty Years of Fair Trade 2006: 3). Paralelně prostřednictvím označování produktů logem vytvářel IFAT9 monitorovací systém Fair Trade organizací, aby zvýšil jejich kredibilitu v očích politiků, obchodníků a zákazníků. V roce 2004 IFAT vytvořilo vlastní logo, které označuje Fair Trade organizace splňující daná kritéria. V současné chvíli WFTO (nový 9
International Fair Trade Organization
22
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
název původně IFAT) sdružuje více než 270 organizací (Sixty Years of Fair Trade 2006: 4). Od začátku bylo snahou Fair Trade hnutí upozornit zákazníky na problémy způsobené konvenčním obchodem. Prodej produktů měl být doplněn informací o producentech a jejich životních podmínkách, to se stalo rolí úkolem tzv. World Shops neboli Obchůdků Jednoho světa. V roce 1984 byla první konference těchto obchodů, 1994 vznikla Network of European World Shops (NEWS!), která reprezentuje přibližně 3000 obchůdků v 15 evropských zemích. Byla ustanovena, tzv. FINE Advocasy Office v Bruselu, která zastřešuje čtyři hlavní aktéry na evropské straně Fair Trade (FLO, IFAT, NEWS a EFTA). Výsledkem společného úsilí na politickém poli je přijetí rezoluce o Fair Trade Evropským parlamentem letech 1994, 1998 a 200610. Na straně zemí globálního Jihu se také rozvíjí spolupráce. V rámci regionů jsou organizace sdruženy pod Asia Fair Trade Forum, Cooperation for Fair Trade in Afrika (COFTA) a Asociación Internacional de Comercio Justo.
4.2.2 Klíčoví aktéři v rámci Fair Trade Na tomto místě budou představeni zásadní aktéři v systému Fair Trade. Budou zmíněny také klíčové mezinárodní zastřešující organizace. Organizací věnujících se Fair Trade je celá řada. Navíc se objevuje bezpočet subjektů věnujících se tzv. Fair Trade Lite, etickému obchodu11 a bohužel některé se pouze vydávají za Fair Trade z marketingových důvodů a matou tak zákazníky12.
Zásadními aktéry jsou samozřejmě samotní producenti z rozvojových zemí. Myšlenka Fair Trade vznikla jako reakce na životní podmínky těchto lidí. Obecně v rámci Fair Trade jimi mohou být jednotliví producenti, maloproducenti i velkoproducenti, tedy ti kdo zaměstnávají další nájemní pracovní sílu. V rámci Fairtrade® jsou vyloučeni jednotliví pěstitelé, do systému mohou být zapojeny jen v rámci organizací. U některých produktů jako například u kávy pak FLO eliminuje také velkoproducenty.
10
Viz Resolution on Fair Trade 1994, 1998, 2006. Communication on Fair Trade by the Commission, 1999. Mention of Fair Trade in the Cotonou Agreement, 2000, tzv. Dohoda z Cotonu. 11 Více viz kapitola 3.4.3 Standardy Fair Trade Lite a etického obchodu. 12 Více viz kapitola 5.2 Kritika Fair Trade z pohledu spotřebitelů.
23
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
Producenti musí být z tzv. rozvojových zemí, jejichž výčet je jasně stanoven. Není tedy možné v rámci Fair Trade vyrábět například vepřovice na východním Slovensku nebo provozovat chráněnou dílnu pro děti s hendikepem v Českých Budějovicích. V rámci Fairtrade® existují regionální asociace, které sdružují Fairtrade® certifikované producenty na třech kontinentech v Africe (African Fairtrade Network13), Latinské Americe a Karibiku (Coordinadora Latinoamericana y del Caribe de Comercio Justo14) a Asii (Network of Asian Producers15).
Dalšími aktéry jsou obchodníci. Ambicí Fair Trade je eliminovat maximum mezičlánků na cestě od producenta ke spotřebiteli. Smyslem je omezit marže pro překupníky, aby v důsledku větší díl ze zisku připadl producentům. Některé produkty jsou finální, jako banány nebo sportovní míče, a nevyžadují už další zpracování. Naopak káva je do evropských a dalších tzv. rozvinutých zemí, až na výjimky, importována surová a zde je teprve upražena, případně umleta a zabalena. U nejvíce kvalitní kávy tzv. speciality coffee je standardem, aby zákazník získal čerstvě praženou kávu, není tedy z časových důvodů možné přesunout všechny zpracovatelské články do rozvojových zemí. Oproti tomu například džemy z Fair Trade ovoce bývají také plněny do nádob vyrobených v zemích globálního severu, kde jsou také opatřovány etiketou. Je otázkou, zda není udržitelnější exportovat na Sever až finální produkt. Vznikly by tak nové pracovní příležitosti v rozvojových zemích a potenciálně by to mohl být i krok k výrobě pro místní trh. Zpracovatelé jsou tedy často současně obchodníci, kteří importují Fair Trade zboží. V případě kávy to ale mohou být také malé pražírny tzv. speciality coffee. Roli spotřebitelů není třeba přibližovat. Vzhledem k rozsahu práce není možné zabývat se společenskou strukturou spotřebitelů, jejich motivací ani jak je okruh zákazníků velký, byť by to bezpochyby přineslo zajímavé odpovědi.
Zásadním článkem v systému jsou bezpochyby ti, kteří udělují a současně mají právo odebrat licenci Fairtrade® či Fair Trade. Fairtrade Labelling Organisations International16 (FLO) byla založena v roce 1997 a v současné chvíli sdružuje 19
13
http://www.fairtrade.net/afn.html http://www.fairtrade.net/clac.html 15 http://www.fairtrade.net/nap.html 16 www.fairtrade.net 14
24
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
národních iniciativ17, které propagují a poskytují licenci k použití Fairtrade certifikační známky v příslušných zemích, dále tři regionální sdružení producentů18 a dvě přidružené organizace19. Vedle 19 certifikačních iniciativ (Fairtrade Labelling Initiatives) existují v rámci FLO také 2 marketingové organizace (Fairtrade Marketing Organizations), které mají za cíl pouze propagaci, nikoliv ale pravomoc ohledně certifikace. Druhou z těchto organizací se po Fairtrade Label South Afrika stala česká Asociace pro fair trade. FLO je hlavní orgán, který stanovuje Fairtrade standardy pro certifikované výrobky. Fairtrade standardy jsou vyvíjeny tzv. Komisí FLO pro standardy (FLO Standard Committee), která se skládá z národních iniciativ, organizací producentů, obchodníků a externích expertů. Její přidružená firma FLO-Cert20 pravidelně kontroluje a certifikuje přes 800 producentských organizací ve více než 59 zemích v Africe, Asii a Latinské Americe. World Fair Trade Organizations21 (WFTO) je celosvětová zastřešující organizace Fair Trade. Jejími členy jsou organizace, které prokázali 100% závazek vůči Fair Trade a naplňují 10 Fair Trade principů22. Jedná se o jediný celosvětovou zastřešující organizaci, která sdružuje všechny články v rámci Fair Trade, tedy od producentů po obchodníky. WFTO se pod původním názvem International Fair Trade Association (IFAT) věnuje Fair Trade již dvacet let.
Výše uvedené organizace FLO, WFTO jsou společně s European Fair Trade Assocation23 (EFTA), Network of World Shops (NEWS!) sdruženy pod zastřešující organizaci FINE, společně spravují Fair Trade Advocacy Office24.
Protože výše uvedené organizace se zaměřují především na evropský trh, uvádím zde ještě asociaci Fair Trade Foundation25 (FTF), která podporuje a posiluje 17
Tyto iniciativy spravují oblast 23 zemí a jsou lokalizovány v Austrálii, Rakousku, Belgii, Kanadě, Dánsku, Estonsku, Finsku, Francii, Německu, Irsku, Itálii, Japonsku, Litvě, Lotyšsku, Luxembourgu, Holandsku, Novém Zélandu, Norsku, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku, Velké Británii a ve Spojených státech Amerických. 18 V Asii, Africe a Latinské Americe a Karibiku 19 Comercio Justo Mexico a Fairtrade Label South Afrika 20 http://www.flo-cert.net/flo-cert/index.php 21 http://www.wfto.com/ 22 Viz kapitola 3.4 Standardy Fair Trade 23 http://www.european-fair-trade-association.org/ 24 http://www.fairtrade-advocacy.org/
25
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
severoamerické organizace plně se věnující Fair Trade. FTF je součástí celosvětového hnutí, které usiluje o rovnoprávné a udržitelné obchodní partnerství a vytváří příležitosti ke zmírnění chudoby. FTF členy jsou obchodníci a dovozci ze severní Ameriky společně s několika komunitami producentů z rozvojových zemí. FTF je již řadu let členskou organizací WFTO (původně IFAT). Od roku 1970 se pravidelně jednou ročně setkávaly organizace zabývající se tehdy alternativním obchodem, to vyústilo 1994 v založení North American Alternative Trade Organization (NAATO), která se v následujícím roce přejmenovala na Fair Trade Federation.
V České republice jsou organizace věnující se Fair Trade sdruženy v Asociaci pro fair trade26. Zájmem asociace je podporovat Fair Trade a dohlížet na využívání ochranné známky Fairtrade®. Asociace byla založena v roce 2004 a v současné chvíli sdružuje 3 neziskové organizace 4 firmy, z nichž jedna je certifikovaným zpracovatelem Fairtrade® kávy.
25 26
Viz Interim Reports on Fiar Trade Trends, www.fairtradefederation.org http://fairtrade-asociace.cz/?block=55
26
Diplomová práce
4.3
Fair Trade a jeho kritika
Principy a cíle Fair Trade Fair Trade je etický způsob obchodování s drobnými pěstiteli z rozvojových
zemí, který prosazuje a podporuje spravedlivější přístup k mezinárodnímu obchodu a klade důraz na jeho sociální a ekologické rozměry. Mezi základní principy Fair Trade patří (Charter on Fair Trade Principles 2009: 4-6): •
vzájemně výhodná dlouhodobá obchodní spolupráce na partnerské bázi
•
garance minimální výkupní ceny (Fairtrade® Minimum Price) i při dramatickém poklesu cen
•
prémie
(Fairtrade®
Social
Premium)
na
podporu
ekonomického,
ekologického a sociálního rozvoje komunity •
odbourání nucené a dětské práce – zajištění důstojných pracovních podmínek
•
výroba a zpracování s ohledem na životní prostředí
•
transparentní kritéria pro posouzení dodržování sociálních, ekonomických a ekologických pravidel
Fairtrade® zaručuje pěstitelům férovou výkupní cenu, která je doplněna tzv. prémiovým příplatkem a dalšími příplatky, pokud jde o organický produkt. Výkupní cena Fairtrade® produktů je vždy vyšší než aktuální cena na světové komoditní burze. Prémiový příplatek putuje do společného fondu na rozvoj komunit, zlepšení výrobního zázemí, stavbu škol, zdrojů pitné vody a podobně.
Fair Trade je snahou o narovnání pravidel světového obchodu i alternativou k běžně praktikované podobě mezinárodního obchodu s řadou komodit. Podporuje lidi z tzv. rozvojových zemí a to vývozem jejich výrobků do zemí tzv. rozvinutých. Při nákupu a vývozu se dbá na to, aby výrobce, vývozce a konečný spotřebitel byli v rovnocenném postavení a o zisk se dělili spravedlivě. V rámci certifikace Fairtrade® se smí prodávat pouze zboží a komodity, při jejichž výrobě nedochází k poškození životního prostředí a při kterém se dodržují pracovní standardy určené Mezinárodní organizací práce International labour Organization (ILO), spadající pod systém OSN. Fair Trade napomáhá zvyšování životní úrovně komunit, které se ho účastní, a podle jeho tvůrců a zastánců tak umožňuje lidem z bohatších zemí pomáhat vlastní uvědomělou spotřebou k udržitelnému rozvoji v zemích méně rozvinutých. Existence spravedlivého obchodu zvyšuje obecné povědomí o problémech produkce a obchodu
27
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
v rozvojových zemích, a může tak vést i větší firmy k větší pozornosti věnované etice svého podnikání. (Hokrová; Táborská 2008: 56). V České republice je zastřešující organizací subjektů věnujících se Fair Trade Asociace pro fair trade. Asociace se hlásí k následujícím cílům Fair Trade27, které na mezinárodním poli deklarují především World Fair Trade Organizations a Fairtrade Labelling Organizations International: •
Zlepšit životní podmínky producentů zlepšením přístupu na trhy, posílením organizací prvovýrobců, vykupováním za lepší ceny a kontinuitou v obchodním partnerství.
•
Podporovat příležitosti rozvoje znevýhodněných producentů, zvláště žen a tradičních národů, a chránit děti před zneužíváním v produkčním procesu.
•
Zvyšovat uvědomění mezi spotřebiteli o negativním dopadu mezinárodního obchodu na producenty tak, aby mohli využít svou kupní sílu pozitivně.
•
Vytvořit ukázkový model obchodního partnerství skrze dialog, transparentnost a vzájemný respekt.
•
Vést kampaně za změny v pravidlech a praktikách konvenčního mezinárodního obchodu.
•
Chránit lidská práva propagací sociální spravedlnosti, ochrany životního prostředí a ekonomické jistoty.
4.4
Standardy a kritéria Fair Trade
4.4.1 Standardy vztahující se na produkt Jak už bylo řečeno výše, existuje v zásadě dvojí certifikace. Naplňování standardů je podmínkou certifikace pro subjekty, které se chtějí zapojit do systému reprezentovaného danou organizací.
Standardy Fair Trade se mohou týkat produktů, kdy musí konkrétní výrobky splňovat určitá kritéria. V tom případě je největším hráčem Fairtrade Labelling Organizations International28 (FLO), které prostřednictvím dceřiné organizace FLO-
27 28
Viz Cíle Fair Trade (http://fairtradeasociace.siven.onesim.net/?block=56&sub=74) http://www.fairtrade.net/
28
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
CERT GmbH29 uděluje i odjímá právo označovat výrobky logem Fairtrade®. Standardy Fairtrade® vytváří FLO s ohledem na mezinárodně uznávané standardy ILO30 a také standardy ISEAL Alliance31. Všechny subjekty zapojené do systému Fairtrade® musí také pracovat v souladu s národními legislativami zemí, kde fungují.
Formálně existují jednak tzv. obecné standardy (Generic Standards), definované pro organizace producentů a pro obchodníky, a pak specifické standardy (Product Standards) pro jednotlivé produkty (káva, čaj, banány, sušené ovoce, med, rýže atd.). Všeobecné standardy pro producenty32 byly vyvinuty pro organizace malých farmářů (Small Farmers) i pro velkopěstitele zaměstnávající nájemní pracovní sílu (Hired Labour). Za malopěstitele jsou při tom považováni farmáři, kteří nejsou závislí na práci najaté pracovní síly a na své farmě pracují oni sami, popř. jejich rodinní příslušníci. Například káva je jeden z produktů, kde je možné udělit Fairtrade® certifikaci pouze malým pěstitelům a jejich sdružením. Specificky standardy zahrnují33: •
sociální rozvoj, včetně demokracie, participace, transparence a nediskriminace
•
ekonomický rozvoj, včetně Fairtrade® prémiové ceny
•
environmentální rozvoj
•
standardy pro pracovní podmínky, včetně souladu s hlavními pracovními právy ILO Všeobecné standardy pro zpracovatele a obchodníky zavazují ty, kteří chtějí
na výrobek umístit ochrannou známku Fairtrade® zejména k následujícím pravidlům: •
zaplatit Fairtrade® minimální výkupní cenu
•
navíc zaplatit Fairtrade® sociální prémii
•
předplatit část produkce předem, pokud o to producent zažádá
•
podepsat smlouvu dovolující dlouhodobé plánování a udržitelnou produkci
Produktové standardy byly zatím vyvinuty pro 16 potravinových a 4 nepotravinové výrobky, které sahají od kávy, čaje, cukru, rýže a čerstvého i sušeného
29
http://www.flo-cert.net/flo-cert/index.php Viz http://www.ilo.org/ 31 Code of Good Practise for Setting Social and Enviromental Standards (viz http://www.isealalliance.org/) 32 http://www.fairtrade.net/generic_producer_standards.html 33 Viz Fair Trade standardy a jejich ověření ve zkratce; Srov. http://www.fairtrade.net/standards.html 30
29
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
ovoce po bavlnu, květiny a sportovní míče34. Vedle nich existují standardy pro tzv. smíšené produkty (Composite Products). Produktové standardy jsou pravidelně revidovány a minimální výkupní ceny jsou aktualizovány. Současně vznikají standardy pro nové suroviny. Tyto standardy stanovují příslušné obecné standardy (zda se týká pouze malých pěstitelů nebo i velkých pěstitelů najímajících pracovní sílu) a případné dodatky k obecným standardům související s produkcí této suroviny. Hlavní částí produktových standardů je ale definování tzv. specifických obchodních standardů (Trade Standards). Těmi je pak určena minimální výkupní cena (Minimum Fairtrade Price) tak, aby pokrývala pěstitelům produkční náklady a současně umožnila udržitelnou obživu (sustainable livelihood). Proto se minimální výkupní ceny liší jak u jednotlivých surovin, tak kvůli rozdílným životním nákladům také u různých oblastí produkce. Ceny se dále liší podle toho, zda se jedná o certifikovanou BIO produkci, pak je k výkupní ceně přičtena tzv. BIO prémie (BIO Premium). Dále jsou také rozlišovány skupiny podle úrovně kvality suroviny, například u kávy je činěn rozdíl mezi odrůdou arabika a robusta. Další samostatnou součást výkupní ceny vedle minimální výkupní ceny a případné BIO prémie tvoří tzv. sociální prémie (Fairtrade Premium). V případě navýšení minimální ceny na úroveň referenční tržní ceny je sociální prémie připočtena až k této zvýšené ceně (na rozdíl od BIO prémie). Tato finanční částka povinně putuje do společného rozvojového fondu a je určena výlučně na rozvojové účely s pozitivním dopadem na celou komunitu. Nezbytnou podmínkou využití tohoto fondu je demokratický postup při rozhodování o použití prostředků získaných jako sociální prémie. Pro větší názornost uvedu na příkladu kávy, co z těchto specifických standardů vyplývá pro konkrétní produkt. Mimo jiné je zde určena minimální výkupní cena (Fairtrade Minimum Price), která u Fairtrade® kávy arabika je dle platných cen od 1. 6. 2008 stanovena v rozmezí 1,20 – 1,25 USD/libru35 a u kávy robusta v rozmezí 1,01 – 1,05 USD/libru. K této minimální ceně je vždy připočtena ještě tzv. sociální prémie (Fairtrade Premium) ve výši 0,10 USD/libru kávy, která jde do společného fondu 34
V současné chvíli existují standardy pro banány, kakao, kávu, sušené ovoce, čerstvé ovoce, čerstvou zeleninu, ovocné džusy, byliny a koření, med, ořechy a semena, quinou, rýži, třtinový cukr, sóju, čaj a hroznové víno. Z nepotravinových produktů je to aktuálně: zlato, květiny a rostliny, bavlna a sportovní míče. Pro aktualizaci viz http://www.fairtrade.net/all_standards.html 35 1 libra = 0,453 kg
30
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
organizace/ družstva. BIO prémie (Organic Differential) je pro BIO certifikovanou kávu stanovena v jednotné výši 0,2 USD/libru kávy36.
Certifikace souladu s těmito standardy je prováděna nezávislou organizací FLO-Cert GmbH37, která je akreditována podle ISO 65. V rámci certifikačního procesu je na základě schválení žádosti přidělena počáteční certifikace, která je po jednom až třech letech obnovena. Pokud jsou nalezeny vážné nesoulady, jsou vyžadována nápravná opatření a mohou být provedeny následné kontrolní inspekce. Vážnější porušení může vést k odebrání certifikace.
4.4.2 Standardy určené organizacím Standardy pro získání certifikace se mohou ale také vztahovat na organizace, firmy či sdružení. Zde pravomoc leží na World Fair Trade Organization38 (WFTO), která od roku 2002 (tehdy ještě jako IFAT) licenci uděluje na základě hodnocení činnosti celé organizace a označuje ji tak pro spotřebitele jako důvěryhodný subjekt dodávající produkty. WFTO vyvinula 10 mezinárodních standardů pro Fair Trade organizace39, přičemž každý je doprovázen sadou měřitelných indikátorů a kritérií, která jsou různá pro „vstupní“ a „postupnou“ úroveň. Pro zajištění souladu s WFTO standardy byl vyvinut třívrstvý monitorovací systém spočívající v dvouletém sebehodnocení prováděném každým členem; v revizi partnerů, obvykle prováděných obchodními partnery a náhodné externí kontrole 5-10% organizací každý rok. Pokud je reklamace věrohodná, tak může být provedeno externí ověření příslušné organizace a v důsledku přerušení či vyloučení z členství a omezení práva používat WFTO známku. V rámci standardů je usilováno o: 1. Snižování chudoby prostřednictvím vytváření příležitostí pro producenty ekonomicky znevýhodněné konvenčním obchodním systémem. 2. Odpovědnost,
transparentnost
všech
finančních
toků
členů/zaměstnanců družstva/sdružení do rozhodovacích procesů.
36
Viz Fairtrade Minimum Prices and Premiums http://www.flo-cert.net 38 http://www.wfto.com/ 39 Viz 1O Standards of Fair Trade. 37
31
a
zapojení
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
3. Obchodní praktiky přispívající ke zlepšení ekonomické a sociální situace znevýhodněných producentů s ohledem na ekologické aspekty produkce. Obchodní partneři producentů nezvyšují svůj ekonomický zisk na úkor producentů. Odběratelé jsou povinni poskytnout producentům minimálně 50 % neúročenou platbu předem, pokud o to požádají. Dovozní/zpracovatelské organizace v jedné zemi se nedopouští žádné z forem nekalé konkurence. 4. Platba férové ceny (Fair Price), jejíž výše byla určena prostřednictvím vzájemného dialogu a která producentům zajišťuje odpovídající cenu za jejich produkt a zároveň odpovídá možnostem trhu. 5. Dětská a nucená práce je zakázána v souladu s konvencí OSN o právech dítěte a národními legislativami. Jakákoliv zapojení dětí do Fair Trade jsou monitorovány a nesmí dětem bránit ve vzdělávání, být pro ně nebezpečné atp. 6. Nediskriminace, rovnost pohlaví a svoboda sdružování. Organizace nesmí při zaměstnávání, odměňování, školení, propagaci, propouštění ani odchodu do důchodu diskriminovat na základě rasy, kasty, národnosti, náboženství, handicapu, náboženství, sexuální orientace, členství v odborech, politické příslušnosti, věku nebo HIV/AIDS statutu. 7. Pracovní podmínky jsou definovány jako minimálně odpovídající konvencím ILO o zdraví a bezpečnosti práce. 8. Budování kapacit producentských sdružení je podporováno i konkrétními aktivitami zpracovatelských organizací, které s nimi přímo spolupracují. 9. Propagace Fair Trade je nedílnou součástí práce Fair Trade organizace. Používá jen poctivé způsoby reklamy a marketingu, a poskytuje zákazníkovi transparentně informace o sobě, svých produktech i producentech a všech ostatních článcích produkčně-obchodního řetězce. 10. Životní prostředí je nutno chránit, a konkrétně producenti zemědělských produktů minimalizují dopad jejich činnosti na životní prostředí prostřednictvím využití organických postupů nebo pouze malého množství pesticidů.
4.4.3 Standardy Fair Trade Lite a standardy etického obchodu Pro úplnost je v této kapitole představena také úroveň Fair Trade Lite a tzv. etický obchod. Fair Trade Lite je označení pro formu obchodu, která nezohledňuje všechny ze tří aspektů Fair Trade (ekonomický, ekologický a sociální) nebo jen ve 32
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
výrazně menší míře, popřípadě se soustředí na jeden z aspektů (např. ekologický) a ostatní dva jsou zohledněny výrazně méně. Příkladem je americká organizace Rainforrest Alliance40, jejíž cílem je zachování biodiverzity a podpora udržitelného rozvoje. Zemědělské standardy, kterými se řídí, jsou vyvinuty organizací Sustainable Agriculture Network41. Konkrétně tyto standardy obsahují 10 tzv. principů, z nichž 1 se týká způsobu řízení organizace, 6 je zaměřených ekologicky a 3 se týkají sociální oblasti. Podmínkou certifikace je naplnění alespoň 50% každého z 10 principů a celkový soulad se všemi standardy minimálně z 80%. UTZ Certified42 je dalším příkladem Fair Trade Lite úrovně. Tato organizace se specializuje pouze na kávu a jejím cílem je zejména zajistit a garantovat původ kávy, a také způsob jejího pěstování (ekologicky a sociálně odpovědný). Standardy byly vyvinuty v souladu s konvencemi ILO a EurepGap43 a jsou určené pro jednotlivé pěstitele i jejich sdružení. Nezabývají se výkupními cenami kávy, ale zavazují se pravidelně producentům poskytovat aktualizované informace o cenách na světových a místních trzích. Standardy jsou rozděleny na hlavní, které jsou povinné, a tzv. méně důležité, které je pro získání certifikace třeba splnit z 95 %. Obsahem je především management, nakládání s produkcí, vliv na životní prostředí a pracovní podmínky.
Pojem etický obchod se vztahuje k interním kritériím a standardům firem, k jejichž produktům existují konkurenční Fair Trade výrobky. Jedná se v podstatě o koncept společenské odpovědnosti firem (CSR), protože aplikované firemní standardy se většinou vztahují právě na vztahy s přímými dodavateli. Tyto tzv. etické společnosti v rámci svého firemního společensky odpovědného chování nadstandardně zohledňují určité ekologické, ekonomické a sociální aspekty činnosti jejich obchodních partnerů. Kritéria fungování tohoto systému jsou ale ve výhradní kompetenci jednotlivých firem, nemusí být nikým dalším kontrolována a také nemusí být závazná pro vznik obchodního vztahu. Pro ilustraci bude i zde představena jedna z organizací. Nicméně je zřejmé, že tento okruh subjektů je velmi široký a především různorodý, je proto obtížné zvolit jakéhosi reprezentativního zástupce. Nejde o certifikovanou organizaci ale o formu 40
www.rainforest-alliance.cz Standards for Sustainable Agriculture. 42 www.utzcertified.org 43 www.eurepgap.org 41
33
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
společensky odpovědné (CSR) firmy, která se subjekty z rozvojových zemí obchoduje. Jedná se o společnost Rapunzel Naturkost AG44, která je zaměřena na výrobu BIO produktů a v roce 1998 spustila projekt Hand in Hand. Právě díky tomuto projektu se jeví Fair Trade jako nejbližší. Nicméně není členem IFAT ani EFTA a žádný z prodávaných výrobků nenese certifikační známku FLO, ale právě vlastní logo Rapunzel Hand in Hand.
44
www.rapunzel.de
34
Diplomová práce
5.
Fair Trade a jeho kritika
Kritika Fair Trade Na základě studia odborných zahraničních publikací a konzultací s experty byly
vyprofilovány okruhy, které se ukázaly při hodnocení systému Fair Trade jako nejvíce problematické. Kritika hnutí byla pro účely práce rozdělena do dvou sekcí, přičemž první se zaměřuje na nežádoucí dopady přímo na producenty v rozvojových zemích, druhá pak na negativní vnímání spotřebiteli, které ovšem může sekundárně producenty také poškodit.
Respondenti pracují v českých organizacích, které se primárně věnují Fair Trade (společnost Jeden svět a Společnost pro Fair Trade) nebo se zabývají rozvojovou spoluprací (společnost Člověk v tísni a Česká rozvojová agentura). Experti shodně uváděli, že odpovídají sami za sebe, nelze tedy jejich postoje zevšeobecnit, lze nicméně usuzovat na určité trendy ve vnímání Fair Trade v České republice. Zástupce Fairtrade Labelling Organisations International (FLO) bohužel na opakovanou výzvu zapojit se do výzkumu nereagoval, přestože jsme jinak v relativně pravidelném a dlouhodobém kontaktu. Velká část námitek upozorňuje na nedostatky certifikace Fairtrade®, kterou zajišťuje FLO. Nad rámec původního očekávání se podařilo také získat názor zástupce producentů zapojených do systému Fair Trade. Jedná se o manažera exportu společnosti pěstující kávu Kagera Co-operative Union v Tanzanii. Profily respondentů jsou v poznámkovém aparátu následující kapitoly i jako samostatná příloha.
35
Diplomová práce
5.1
Fair Trade a jeho kritika
Kritika Fair Trade na straně producentů
5.1.1 Kulturní střety při tvorbě a naplňování Fair Trade standardů Myšlenka Fair Trade vznikla na západě a v celkovém pojetí i v konkrétních bodech jednotlivých standardů se tak odráží tzv. západní vidění problému. Má a může Fair Trade svým způsobem vnucovat evropská, respektive „severní“, měřítka?
Prezident družstva kolumbijského OCCCA pěstujícího Fairtrade® kávu Froilán Zapata říká: „Naše postavení v rámci systému Fair Tarde je podřízené. Jsou nám diktovány podmínky zvenčí, máme hrozně moc předpisů a povinností, které musíme plnit, a nezbývá nám vlastní prostor. Pravidla vymýšlí evropská organizace, nás se pak maximálně někdo ptá, co se nám nelíbí, ale ty pravidla stejně musíme plnit. Celá myšlenka Fair Trade je hezká, ale konkrétní nastavení těch pravidel neodpovídá našim potřebám.“ Zejména uvádí jako problematické požadavky na složitou administrativu. (Fraňková 2007: 23). V rámci besedy45 se zástupci organizací produkujících Fairtrade® kávu v Mexiku a Tanzanii46 byli hosté dotázáni, jak vnímají to, že pravidla jsou do značné míry odrazem „západního“ způsobu myšlení a zda se cítí být tlačeni do jejich dodržování a jak se staví k otázce povinného demokratického. Pan Kanjagaile v zásadě řekl: „náš zákazník – náš pán“ a pokračoval ve smyslu, že transparentnost a dodržování standardů je nutností, pokud chtějí Fair Trade produkovat a prodávat. Ještě před touto otázkou, říkal, že demokratické rozhodování a transparentnost jsou na Fair Trade zásadní. Pan Velazquez Mazariegos se vyjádřil podobně: „Drobní producenti mají občas problémy s konkrétními pravidly, která se týkají např. technologických postupů a lhůt při zpracování kávy, ale s obecnými principy problém nemají a ty případné drobné nesrovnalosti se dají řešit.“ Oba respondenti se v rámci besedy shodli, že zásadní je určitá flexibilita pravidel, která umožňuje zohlednit místní podmínky. Ta flexibilita v praxi hodně závisí na konkrétním certifikátorovi, který provádí kontrolu v terénu, přičemž oba mají v zásadě dobrou zkušenost. John Kanjagaile47 k tématu v osobním 45
12. 5. 2010 v Brně pěstitel Fairtrade® kávy Eimar Velazquez Mazariegos z Mexika a manažer exportu družstva KCU John Kanjagaile z Tanzánie 47 John Kanjagaile je manažerem exportu Kagera Cooperative Union (KCU), což je družstevní unie produkující Fair Trade kávu v Tanzánii. KCU byla založena v roce 1950, do systému Fair Trade se zapojila v roce 1990. KCU v současnosti sdružuje 124 družstev, které čítají více než 60 000 malých 46
36
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
rozhovoru dodává: „Trh je západ, a tak je to pořád západní idea. Snažíme se vstupovat na trh. Dokud to bude takto nastaveno, bude to velice západní.“ Dále ale říká, že hodnoty jsou univerzální. Kooperativa byla vytvořena pro podporu farmářů a zkrácení řetězce.
„Tato otázka nás přivádí k základní myšlence jakékoliv spolupráce, pomoci atp. mezi řekněme „rozvojovými“ a „západními“ zeměmi“, zobecňuje Martina Novotná48. „Je podle mě nezbytně nutné naslouchat zejména producentům a jejich konkrétním problémům a dohodnout se na oboustranně vyhovujících podmínkách, dělat ústupky a dohody na obou stranách.“ Fraňková49 se k názoru přidává: „Pravidla by měla vznikat ve vzájemném dialogu, jako kompromis mezi požadavky producentů, certifikační organizace a spotřebitelů. Jsem přesvědčená o tom, že samozřejmě je co zlepšovat, ale v principu tento dialog probíhá a Fair Trade systém a jeho pravidla se vyvíjí dobrým směrem.“ Paní Věra Lukášová50 situaci komentuje následovně: „Fair Trade je specifická podoba rozvojové pomoci. Myšlenka vznikla na Západě, a proto je taky "oděna" v západní, tedy demokratický šat. Je to nabídka. Obrací se k těm, kdo jsou sice znevýhodněni, ale už dokázali pro sebe něco udělat: sdružili se. Nabídka může i nemusí být přijata. Pokud vím, někteří producenti nenabízí organizacím Fair Trade veškerou svou produkci.“ Hokrová51 dodává, že: „Všechno, co děláme, odráží naši kulturu a naše vidění světa, tomu se nelze vyhnout.“ farmářů. Zaměřují se na produkci kávy robota, které ročně vyprodukují cca 9 000 tun. KCU je unikátní v tom, že vybudovala vlastní továrnu na výrobu instantní kávy Tanica. 48 Martina Novotná pracuje v organizaci Člověk v tísni od roku 2007 na pozici koordinátorky prodeje výrobků z Namibie. V roce 2007 a 2008 absolvovala 3 měsíční pobyty v chráněné dílně založené toutéž společností. Její hlavní náplní bylo navrhování nových výrobků, zlepšení kvality těch stávajících, vedení školení a workshopů pro zaměstnance dílny. V České republice se její činnost zaměřuje na informování, propagaci možnostech rozvojové spolupráce spojené s prodejem těchto rukodělných výrobků. 49 Eva Fraňková působí pět let ve Společnosti pro Fair Trade, kde je členkou Rady. Začínala jako dobrovolnice, později se stala koordinátorka brněnského obchůdku s Fair Trade produkty. V roce 2006 se vydala na výzkumnou cestu do Kolumbie, kde navštívila pět certifikovaných družstev produkujících Fair Trade kávu. Svoje poznatky zpracovala do studie nazvané Fair Trade v praxi. Případová studie producentů zapojených do Fair Trade v Kolumbii, kde se zabývá dopady Fair Trade. 50 Věra Lukášová založila v roce 1994 s podporou církve vůbec první obchůdek s Fair Trade produkty v České republice. Jedná se obchod typu tzv. World Shop neboli Obchůdek Jednoho světa, který se zaměřuje především na prodej rukodělných produktů. Věra Lukášová se již dlouhodobě aktivně angažuje na poli propagace Fair Trade. 51 Marie Hokrová je koordinátorka informačně rozvojových projektů, v letošním roce koordinuje informační kampaň Cena vody, která má za cíl informovat českou veřejnost o problémech vody a sanitace v rozvojovém světě. Předešlé dva roky koordinovala obecně informační projekty o rozvojové spolupráci a globálních problémech. Zaměřuje se na témata problémů rozvojových zemí, globálních problémů lidstva a rozvojovou spolupráci.
37
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
Souvisejícím aspektem je, nakolik je naplňován požadavek demokratického rozhodování. Štěrba (Štěrba 2004: 54-55) uvádí, že mnohé africké projekty a organizace nefungují na principu komunity a společných investic jako v Asii a Latinské Americe, ale v rámci rodinných klanů a neformální ekonomiky. Soudí tedy, že požadavek demokratického rozhodování organizací je v africkém kontextu často plněn jen formálně. Právě o využití tzv. sociální prémie (Fairtrade Premium), která putuje do společného rozvojového fondu a je určena pouze pro rozvojové účely s pozitivním dopadem na celou komunitu, musí být podle standardů Fairtrade Labelling Organizatons International (FLO) rozhodováno demokratickým způsobem. Eva Fraňková vychází z osobní zkušenosti, kdy navštívila kolumbijská družstva produkující Fairtrade® kávu: „Nemyslím si, že by kulturní tradice (byť odlišná), dodržení požadavku na demokratické rozhodování nějak z principu znemožňovala a věřím, že konkrétní naplnění toho pravidla se může v jednotlivých zemích právě v závislosti na místních zvyklostech (ale třeba i právním systému a předpisech) do jisté míry lišit.“ Paní Věra Lukášová doplňuje, že se nejedná jen o nařízení: „Osobně pokládám za správné a motivující, že o využití sociální prémie má být rozhodováno kolektivně, demokraticky, tedy s možností a nutností kontroly orgánem, který má za sebou autoritu volby. Jednání o spolupráci má být vedeno vždy s určitým kolektivem (družstvo, rodinná firma), nikoliv s jednotlivci, já to pokládám za fair. Konečně nejde jen o "vnucování" povinností podle "západních měřítek". Sami producenti - pokud mohu soudit z mně přístupných materiálů - oceňují, že získávají i pomoc v podobě know-how, dlouhodobého "provázení", poradenství a asistence. Je to pomoc, ke které by se - sami marginalizovaní a postavení na okraj - těžko dostávali.“ Martina Novotná přichází s poměrně častou námitkou: „Je otázkou, zda by měla být pravidla pro všechny země stejná a jestli by se nemělo přihlédnout k různým podmínkám ať už politickým, klimatický nebo kmenovým. Tomu uzpůsobit podmínky, za kterých bude obchod fungovat. Zapojit do procesu utváření podmínek místní autoritu a po dohodě s odběrateli, nastavení flexibilních podmínek, daných určitým regionem
38
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
např. Afrika, Asie, Latinská Amerika…“ Regionálně jsou v rámci Fairtrade® rozlišeny jen minimální výkupní ceny vybraných produktů podle životních nákladů v oblasti52. Hokrová zdůrazňuje dobrovolnost zapojit se do systému: „Požadavek po demokratickém rozhodování v rámci Fair Trade družstva je oprávněný – každý systém si může nastavit svá pravidla a je jen na účastnících, jestli se budou chtít účastnit za těchto pravidel… Myslím, že může v některých afrických družstvech platit, že je rozhodování ovlivněno mocenskou strukturou v daných vesnicích apod., to ale podle mého názoru tolik nevadí. Rozhodně je to stále lepší alternativa, než klasický mezinárodní obchod se zemědělskými komoditami, který je zatím nastaven podle potřeb vyspělých zemí v čele s USA a EU, které prosazují zájmy především velkých potravinářských firem,“ rozvádí Hokrová. Knitl53 se nedomnívá, že v tomto případě jde o vnucování čehokoli evropského: „Spíše jde o problém naší vlastní terminologie a schopnosti (nebo ochoty) akceptovat jiné podoby komunity, než je u nás obvyklé či přijatelné. Pokud komunitu tvoří např. širší rodina (často i set členná), domnívám se, že jakýkoli finanční přínos právě této rodině má potřebný rozvojový rozměr. V obecné rovině bychom si ale měli dávat velký pozor na prosazování našeho způsobu „fungování“ světa na úkor místního.“
5.1.2 Vyčlenění Fair Trade producentů z okolní společnosti Fair Trade je z různých důvodů aplikován jen u části produktů pocházejících z rozvojových zemí. Přirozeně vyvstává otázka na vztahy mezi zapojenými organizacemi a producenty, kteří zůstávají mimo Fair Trade. Fair Trade může mít za důsledek vytvoření zóny relativního bohatství v chudé oblasti. To vytváří pochopitelně tenzi mezi jakousi Fair Trade elitou a okolím. Může docházet k nevraživostem vůči těm, kdo participují na Fair Trade.
Eva Fraňková se odvolává na vzor zakladatele rakouské Fair Trade organizace Eine Welt Handel (EWH) AG Karla Pirsche, který popisoval tento problém v Indii a Bangladéši, kde pletou místní obyvatelé Fair Trade košíky. „EWH jsou si tohoto
52
http://www.fairtrade.net/list.html?&no_cache=1 Jiří Knitl v současnosti působí v České rozvojové agentuře. Dříve pracoval ve společnosti Člověk v tísni, kde dlouhodobě působil jako vedoucí misí v Afghánistánu a Íránu. Má také několikaleté zkušenosti s projekty na Kubě. V České republice krátce pracoval jako ředitel Sdružení pro integraci a migraci (dříve Poradna pro uprchlíky). Vystudoval etnologii na FF UK. 53
39
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
problému (vznikající relativně velké rozdíly mezi vesnicemi/komunitami, které jsou a nejsou zapojené do FT) vědomi a cíleně s tím pracují – postupně rozdělují zakázky více komunitám po menších částech a aktivně podporují dialog mezi nimi, aby se pokud možno o práci podělili a spolupracovali.“ Toto řešení ale podle mého názoru předpokládá regulaci zvenčí, kde problémem mohou být nedostatečné kapacity či nekompetentnost těchto intervencí. Navíc jej nelze aplikovat na všechny produkty. V případě kávových producentů v Kolumbii, které Fraňková osobně navštívila, uvádí, že se všichni se shodovali, že konkurenci ani nevraživost necítí. „Je jasný trend, že družstva zakládají zastřešující organizace na regionální a národní úrovni a snaží se získat silnější hlas a např. tlačit na vládu ohledně nějaké potřebné změny legislativy, nebo získat společným exportem lepší postavení na trhu apod.“ Převažoval tedy spolupracující přístup. Zdůvodněním může být, že majetkové rozdíly nejsou mezi pěstiteli kávy tak velké a čelí podobným problémům.
John Kanjagaile hodnotí Kagera Co-opeartive Union, ve které pracuje, jako „otevřenou společnost, na které může participovat každý“.
Marie Hokrová souhlasí s pojmenováním problému: „Farmáři pracující ve Fair Trade družstvech jsou zvýhodněni oproti ostatním a to jistě podněcuje závist těch, kteří v družstvu nejsou. Ne všichni farmáři, kteří by v družstvu chtěli působit, se do něj „vejdou“. Tím spíše je nevraživost pochopitelná.“ Tento jev se ale vyskytuje i v rozvojové spolupráci, uvádí příklad, kdy v jedné obci byla postavena škola a ve vedlejší ne, což vyvolá závist. Stejně tak i klasický mezinárodní obchod je totálně nespravedlivý koncept. Hokrová pro názornost uvádí další příklad: „V Paraguaji skupují pozemky malých farmářů nadnárodní koncerny a malí farmáři se tomu nemohou bránit – když pozemek nechtějí prodat, donutí je místní vláda. To jsou nespravedlnosti a pokroucené podmínky mnohonásobně horší než daná nespravedlnost ve Fair Trade.“ Vzhledem k tomu, že všechno na světě je nerovné a „nespravedlivé“ považuje Hokrová Fair Trade ve srovnání s ostatním za málo „nespravedlivý“. Jiří Knitl se k názoru, že se nejedná vyloženě o problém Fair Trade, ale o obecný jev, který často ztěžuje realizaci běžných rozvojových projektů, přidává. „Ideální by samozřejmě bylo, aby měl každý soused možnost participovat na Fair Trade – ale to je právě a jen ideál, ke kterému se budeme jen marně vztahovat.“
40
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
Martina Novotná tentokrát z pozice spotřebitele uvádí, jak sama říká, zjednodušený pohled: „Všem se pomoci nedá, tak je lépe podpořit vybranou skupinu, než nikoho, to ale neřeší a neodpovídá na otázku nevraživosti.“
Fraňková odmítá názor, že by v očích veřejnosti rivalita mezi Fair Trade organizacemi a okolím ubírala kredit Fair Trade. Pochybuje totiž, že většina spotřebitelů se k takové úvaze propracuje. Z praxe ví, že se lidé zajímají, jestli družstva někdo „vybírá“ nebo jak se o Fair Trade vůbec dozvědí. „A jelikož způsobů a příležitostí, jak se o Fair Trade dozvědět a zapojit je spousta a jsou různorodé“, myslí si Fraňková, že: „se určitě nedá říct, že by fungovala nějaká jasná diskriminace.“ Tato odpověď ale opomíjí komplikace a restrikce při získávání Fairtrade® certifikace54.
5.1.3 Útlum kvality a inovativnosti v produkci Navzdory svým prohlášením o budování prosperity Fairtrade® buduje byrokracii zajišťovanou farmáři z rozvojových zemí, založenou na direktivním (topdown) obchodním systému, který podkopává produktivitu, kvalitu a příležitosti pro chudé farmáře (Wilson 2006a: 24). Toto ostré vyjádření v sobě zahrnuje několik důležitých upozornění ohledně fungování systému Fair Trade, konkrétně jeho nejvíce formalizované podoby Fairtrade®. Fairtrade® podle Sidwella nepomáhá ekonomickému rozvoji. „Zachovává tak chudé na stejných pozicích, udržováním nekonkurenceschopných farmářů na jejich půdě a potlačováním rozmanitosti a mechanizace. Tento přístup brání změně k lepšímu životu pro příští generace.“ (Sidwell 2008: 3, 28). Tím, že je například farmářům pěstujícím kávu garantována minimální výkupní cena, setrvávají u tohoto způsobu obživy, přestože jejich káva není kvalitní a tedy dlouhodobě konkurenceschopná. Jiný způsob obživy mohl být pro dané osoby výhodnější a perspektivnější. Fairtrade®, jak tvrdí Wilson, potlačuje iniciativu jednotlivců. „Navzdory argumentu, že zlepšuje osud jednotlivých producentů, aktivně vystupuje proti nim výkupem kávy výhradně od organizací/kooperativ.“ (Wilson 2006a: 27; srov. Wilson 2006b.: 1). Vinou tohoto pravidla nejsou jednotliví farmáři motivováni k nejlepším výkonům, k produkci nejvyšší kvality, jejich káva je totiž prodávána jednotně za celou organizaci, kde nejsou zohledněny výsledky jednotlivých pěstitelů. 54
Viz kapitoly 5.1.4 a 5.1.5
41
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
Brendt se ke kritice přidává následovně: „Jednotná organizační struktura Fairtrade® brzdí konkurenci na celosvětovém trhu s kávou.“ (Brendt 2007: 33).
Pocit zabezpečení a jistoty má i svůj rub v podobě malé inovativnosti, kreativity na straně produkce. Dovozci se snaží o obměnu nabídky (design, marketing, vývoj) a povzbuzují k větší samostatnosti. Souvisí to také s tím, že zákazník je daleko, a tak producent nevidí, co je poptávka (tak je to ale u exportu v kombinaci s obtížným přístupem k informacím obecně).
Šárka Bystřická kritiku útlumu kreativity a inovativnosti nespatřuje jako relevantní. „Myslím, že toto není skutečný problém – často naopak Fair Trade inovativnost a kreativitu podporuje, poskytuje výrobcům víc informací o cílovém trhu a očekáváních spotřebitelů apod. Napadá mě příklad z Eine-Welt-Handel AG - Karl Pirsch jako majitel firmy osobně navštěvuje producenty, se kterými obchoduje a zprostředkovává jim informace o rakouském (a nově snad i českém trhu) s řemeslnými Fair Trade výrobky. Dle jeho návrhu začalo například jedno indické družstvo kromě klasických proutěných košů a ošatek vyrábět z přírodního materiálu i obaly na víno a další výrobky – výsledek je dle mého soudu vtipný a vysoce kreativní.“
Věra Lukášová věnující se již 15 let obchodu především s rukodělnými Fair Trade výrobky na jejich adresu uvádí: „Zvyšuje se kvalita, nápaditost sortimentu, pečlivost balení… jedním slovem konkurenceschopnost Fair Trade řemeslných výrobků, což je zcela jistě klad a plus plynoucí ze spolupráce se západními organizacemi. Z vyjádření producentů těchto produktů vím, že v mnoha případech jim nejde tolik o vyšší cenu výrobků, ale především o dlouhodobou spolupráci. Ta jim zaručuje trvale se zvyšující nároky na kvalitu, její kontrolu, poradenství, pokud jde o trendy, lepší organizaci výroby, vyšší hospodárnost a v neposlední řadě o výtvarnou spolupráci návrhářů a designerů. Západní firmy informují, na co kladou evropské trhy důraz ve vztahu k ekologii, bezpečnosti práce atd. Takže nevidím útlum, ale naopak pozitivní vývoj.“
Fraňková v této souvislosti upozorňuje na další aspekt. Vnímá určitý problém v tom, že západ zejména v případě řemeslných výrobků Fair Trade diktuje co produkovat a výrobky pak nerespektují místní uměleckou tradici. Současně ale říká, že 42
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
je těžké určit ostrou hranici, částečně je to i otázka výchovy vkusu a preferencí spotřebitelů. „Těžko se o tom dá něco říci obecně, když Fair Trade sortiment je tak široký. Fair Trade fotbalové míče jsou na zakázku západu, zároveň je ale začala používat Evropská fotbalová asociace a je kolem toho kampaň, takže osvětově to smysl určitě má. U potravin je to zase úplně jiná situace.“
Martina Novotná zodpovědná mimo jiné za šicí dílnu v Namibii produkující Fair Trade, navrhuje: „Za žádoucí bych považovala propojení, zapojení expertů z oboru designu, marketingu a vývoje na bází setkávání např. jednou za půl roku, což poslouží k výměně zkušeností. Samozřejmě si uvědomuji možnosti ovlivnění, zájmu jistých firem, společností, protlačování vlastních zájmů. Ale jistý sezónní trend na půlroční, roční bázi by bylo možno nastavit, řídit se jím alespoň rámcově, např. jako v oděvním i jiném průmyslu, existence trendů...“ Reakce lehce vybočuje z tématu otázky, nicméně je zajímavým podnětem, jak podporovat konkurenceschopnost výrobků.
Marie Hokrová reaguje na obecné rovině: „Malá inovativnost a kreativita je vlastní lidem, kteří mají nízké vzdělání, malý rozhled atd. To jsou zpravidla obyvatele chudého venkova. Nesouvisí to tedy s tím, zda farmář je nebo není ve Fair Trade družstvu. Kreativitou nebude oplývat zpravidla žádný malý venkovský zemědělec. Tato vlastnost tedy není výsadou Fair Trade, tudíž nemůže být považována za jeho kritiku ve smyslu nevýhody oproti klasickému obchodu.“ Tento pohled může působit pejorativně a je otázka, nakolik je všeobecně přijímán. Hokrová prakticky jako jediná z oslovených expertů reflektuje, že farmáři, kteří mají zajištěnou dlouhodobou výkupní cenu, budou s větší pravděpodobností déle setrvávat v zemědělském sektoru. „Farmář, který ve Fair Trade družstvu není, bude více postižen nízkou výkupní cenou dané komodity a pokud bude dlouhodobě strádat, je šance, že se odvrátí od zemědělství do jiného sektoru, který mu bude možná více vynášet a bude v něm možný rozvoj a prosperita. To je ale závislé na mnoha dalších vnějších faktorech. … Realitou může být spíše odchod z venkova do slumů velkoměst, kde je život podobně nuzný.“ Knitl se na problém inovativnosti a kreativity dívá následovně: „Měla by vycházet především od dovozců (nakupujících od producentů), ti mají skutečný styk s odběratelem, kontakt s trhem a snadno odhadnou o co je zájem. Je právě na nich, aby tyto informace/impulsy předali dál producentům a žádali změnu v produkci – ale taková 43
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
změna musí být jasně definovaná, aby to místní pochopili a změnili zažitý model výroby (sortiment produktů). Musí zde stále platit trocha komerce: Nejsi schopen dodat to, co potřebujeme, tak si budeme muset najít jiného producenta (samozřejmě vše v „soft obalu“ Fair Trade jednání).“
John Kanjagaile reprezentuje názor producentů kávy ve smyslu: „Zásadní je pro nás výkupní cena, ne kreativita. … Dříve, kdy Fair Trade představoval obchod malých společností s velmi malými pěstiteli, bylo možné společně reagovat na nějaké trendy a vymýšlet koncepci. Myslím, že se ale situace změnila. V současné chvíli, kdy kávu vykupují velké společnosti, se jednání zúžilo na licitaci o cenu.“
Je nejasné, zda Fairtrade® skutečně plní svoje poslání, tedy zvýšit kvalitu života farmářů z rozvojových zemí. „Spíše se zdá, že vlastně škodí dlouhodobým zájmům malých pěstitelů vysoce kvalitní kávy,“ uvádí Brendt (Brendt 2007: 1) a dokládá to prohlášením jednoho z pěstitelů v Costa Rice: „Při prodeji kávy nejvyšší kvality získáváme tržní cenu. V našem případě je totiž mnohem vyšší, než je minimální Fairtrade® výkupní cena.“ (Brendt 2007: 29). V hodnocení kvality Fairtrade® kávy je s ním zajedno také Davidson: „Fair Trade káva není tzv. speciality coffee, ale jen lehce nadprůměrná káva.“ (Davidson; Wilson 2008: 1). Davidsona a Brendta spojuje i společná zkušenost, kdy a jak je Fairtrade® pěstiteli kávy využíván: „Fairtrade producenti prodávají produkty vyšší kvality na konvenčním trhu za odpovídající cenu a druhořadou kávu prodávají v systému Fairtrade®.“(Davidson; Wilson 2008: 1). Brendt poté, co sledoval efekt Fairtrade® minimální ceny na producenty vysoce kvalitní kávy, zaměřil pozornost opačným směrem, na druhořadou produkci, a došel k následujícímu závěru: „Fairtrade® svým způsobem podporuje pěstování kávy v oblastech, kde není produkce kvalitní. Nebýt toho zemědělci by snad přešli na jiný způsob obživy, který by byl perspektivnější.“ (Brendt 2007: 34). Při společném fungování organizace/družstva jsou smíchány kávy od jednotlivých producentů. Kvalita klesá, protože pěstitelé i při nižší námaze a nákladech dostávají garantovanou cenu. (Wilson 2006a: 27; srov. Wilson 2006b: 1).
Garantovaná výkupní cena neodráží rozdíl v kvalitě a tržní hodnotě kávy z různých regionů světa. (Fraňková 2007: 25). Jelikož v rámci vlastního výzkumu se nepodařilo získat stanovisko FLO k této problematice, uvádím reakci Sylvie Calfat, 44
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
koordinátorky FLO pro Kolumbii, z jiné publikace: „Pokud družstvo uzavře smlouvu, podle které dostane Fairtrade® cenu nižší, než je cena na konvenčním trhu, a tedy je pro něj tato smlouva vlastně nevýhodná, je to jeho problém. Na druhou stranu exportní firma, která od nich kávu vykupuje, by každopádně měla platit férovou cenu. Pokud to neudělá, může to být důvod její decertifikace. Realita je ale taková, že certifikovaných exportních firem je v Kolumbii doslova pár, takže případné problémy se snažíme řešit dohodou či napomenutím. Decertifikace a další omezení exportních možností v rámci Fair Trade nikomu ze zúčastněných nepomůže.“ (Fraňková 2007: 26).
5.1.4 Fair Trade způsobuje disproporci v nabídce a poptávce Fairtrade® bohužel přináší i neblahé nezamýšlené důsledky jako například rostoucí nabídku kávy, což může v důsledku vést k nižším výkupním cenám od pěstitelů, varuje Brendt (Brendt 2007: 33). Davidson domýšlí důsledky tohoto nastavení: „Existuje nadbytek Fairtrade® produktů a nedostatek nakupujících. Tato převyšující nabídka poškozuje ne-Fairtrade® producenty a brání novým farmářům zapojit se do systému Fairtrade®. (Davidson; Wilson 2008: 1). „Umělé navýšení cen deformuje trh s kávou a přímo odrazuje producenty od snižování nákladů na produkci a prodej. ... Nadsazení cen nad tržní hladinu vede producenty k vyšší produkci v honbě za vyšším ziskem, když je cena garantovaná,“ dodává Wilson. (Wilson 2006a: 27).
Čtyři pětiny produkce prodané Fairtarde® certifikovanými prodejci končí jako ne-Fairtrade® zboží. Na druhou stranu je možné, že zboží prodávané jako Fairtrade® nemusí ve své podstatě vůbec Fairtrade® být. (Sidwell 2008: 3, 28). To, že čísla nejsou přemrštěná, dokresluje výpověď Johna Kanjagaile55, že z celkové produkce 5 000 tun kávy prodá společnost Kagera Co-operative Union 1 800 tun v rácmi systému Fair Trade.
Při propagaci bývá Fair Trade prezentováno jako volný trh v akci (Free Trade in Action), ale hlavním cílem je management produkce a potlačení volného trhu. (Sidwell 2008: 3, 28). Fair Trade přesvědčuje spotřebitele z rozvinutých zemí, že je cesta jak vymanit země globálního Jihu z chudoby. Podle Wilsona ale tzv. rozvinuté země vděčí za svoji 55
Viz kapitola 5.1.5 Finanční a administrativní náročnost certifikace Fairtrade®.
45
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
životní úroveň tomu, že šli cestou decentralizovaného systému volného obchodu. (Wilson 2006b: 2). „Kampaň proti tzv. volnému trhu (free trade) bude mít důsledek v překroucení trhu ve prospěch několika vyvolených a proti zájmům ne-Fairtrade® producentů i konzumentů,“ domýšlí Wilson. (Wilson 2006b: 27). Free Trade podle Sidwella zůstává nejefektivnější strategií jak zmírnit chudobu: „Pokud má být dosaženo mezinárodního rozvoje, je třeba zrušit obchodní bariéry jak v zemích globálního Severu i Jihu. … Fair Trade je nefér, ale free Trade vás učiní bohatými.“ (Sidwell 2008: 3, 28).
Weber (Weber 2007: 112) upozorňuje na to, že „minimální výkupní cena stanovena nad tržní cenou v důsledku tlumí nabídku a nepodporuje tak další produkci. … FLO zvyšuje nabídku Fairtrade® kávy certifikováním dalších producentských organizací a ne podporou Fairtrade® družstev k větší produkci.“ „Nerovnováha mezi nabídkou Fairtrade® certifikované kávy a poptávkou zákazníků existuje nejméně deset let.“ Weber uvádí, že prodáno je pouze 13 % certifikované kávy. V roce 2002 situace vyústila v dočasné pozastavení nových žádostí. Tehdy byla nabídka Fairtrade® kávy přibližně sedmkrát vyšší než, kolik bylo prodáno cestou Fairtrade®. Důsledkem jsou zpřísňující se podmínky pro začlenění do systému a zvýšená konkurence mezi producentskými organizacemi o omezený počet Fairtrade® certifikací. Zvyšující se obtížnost vstupu na Fairtrade® trh může vést k tomu, že vyloučí marginalizované pěstitele, které má ale Fair Trade ze své podstaty podporovat. (Weber 2007: 113). Model s Fair Trade minimální cenou vede ke koncentraci pordukce na menší množství producentů (a většinu nechat mimo systém) nebo zapojení více farmářů, kde Fairtrade® bude představovat pouze zlomek jejich produkce. (Weber 2007: 115). To vytváří prostor pro tzv. bratříčkování a zvýhodňování na základě osobních a politických vztahů. (Wilson 2006a: 27; srov. 2006b: 1). Delegováním privilegií jen na některé producenty zvyšuje pochopitelně korupci. Zpomalení ekonomického růstu systém aktivně a citelně poškodí ty nejchudší. (Sidwell 2008: 28). „Fairtrade® nabízí jen malému počtu producentů vyšší minimální cenu za jejich zboží. Tyto vyšší ceny jsou na úkor většiny producentů, kteří jsou na tom hůře, než kdy dřív, vinou toho, že nezískali Fairtrade® certifikaci,“ tvrdí Sidwell. (Sidwell 2008: 3, 28).
Fraňková vidí jediné řešení převisu nabídky Fairtrade® v apelu na spotřebitele. V systému tedy evidentně chybu nespatřuje: „S tím se nedá dělat nic než apelovat na 46
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
spotřebitele, aby kupovali víc Fair Trade zboží. … Je důležité si uvědomit, „kdo“ nebo „co“ je Fair Trade – jsou to jak producenti, tak podpůrné organizace, tak zákazníci – jedni bez druhých prostě nemůžou fungovat.“ Fraňková cítí potřebu v této souvislosti vysvětlit základní princip Fair Trade: „Je to hnutí, které usiluje o zlepšení životních podmínek producentů v rozvojových zemích. Je to skrze obchod, byť realizovaný za specifických podmínek.“ Následně oponuje výroku o omezeném počtu certifikací: „Základní tržní principy tam v tomhle smyslu prostě platí – když není, kdo by to koupil, nemá cenu/nevyplatí se to produkovat. Nesouhlasila bych s formulací, že „Fair Trade trh někoho vyloučí“, jen jaksi nemůže sám o sobě zajistit větší odbyt.“ Tato obhajoba konceptu Fair Trade podle mého názoru trochu pokulhává. Na jedné straně Fraňková říká, že Fair Trade je jen trh a nemůže ovlivnit disproporci nabídky a poptávky, na druhé straně je ale zjevné, že Fair Trade nefunguje na principech volného trhu, toto hnutí stanovuje určitá pravidla, omezení. Smyslem celé námitky je, zda je tato regulace účelná a zda se dokonce, jak upozorňují někteří zmínění autoři, neobrací proti těm nejvíce potřebným. Přiznám se, že na to jsem v reakci Fraňkové odpověď nenašla.
Reakce Hokrové není tak rozhorlená, nicméně v podobném duchu: „Toto je přirozené fungování trhu, které tedy evidentně funguje i ve Fair Trade. Je logické, že když není po Fair Trade kávě tak velká poptávka, že nebudou vznikat další kávová Fair Trade družstva.“ Oproti konvenčnímu trhu jsou ale ve Fairtrade® pravidla, zejména minimální výkupní cena, což narušuje princip, podle kterého by se s danou situací vyrovnal konvenční trh. V případě Fair Trade jsou ti, kdo byli do systému zapojeni dříve, svým způsobem zvýhodněni na úkor nových zájemců, kteří mnohdy žijí v horších životních podmínkách. Pokřivenost systému tedy lze spatřovat v tom, že v něm nezůstává ten, kdo nabízí nejkvalitnější produkt (jako v případě konvenčního trhu), ani ten kdo je nejpotřebnější (jako v případně charitativních projektů), ale jednoduše ten, kdo do systému vstoupil v jeho začátcích.
Šárka Bystřická se na námitku dívá jinou optikou: „Tzv. pokročilejší pěstitelé by měli systém opustit a jít obchodovat na běžný trh. Poptávka po Fair Trade se logicky nedá násilně nafouknout. … Je v pořádku, že FLO pozastavilo příjem nových licencí – producenti by zbytečně platili za licenci, kterou reálně na trhu nevyužijí.“ Tento argument má slabinu v tom, Fair Trade nemá mechanismus, jak tzv. pokročilejší 47
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
pěstitele vyloučit a nahradit jejich místo potřebnějšími. V důsledku tedy zůstávají ti, kteří do systému vstoupili dříve. Když je pro ně systém výhodný, mimo jiné garancí minimální výkupní ceny, nemají důvod jej opouštět.
Jiří Knitl systém neobhajuje, přemítá, jak z tohoto kruhu ven: „To je asi klíčová otázka s přesahem do více koutů rozvojové spolupráce. Domnívám se, že cestou v tomto případě není licitace nad limity licencí, ale snaha změnit konzumní zvyky obyvatel bohaté části tohoto světa. Ale to je běh na opravdu dlouhou trať. V případě úspěchu bychom pak nepotřebovali polovinu všech prostředků vynakládaných na rozvojovou pomoc.“56
Wilson se nicméně obává, že: „Slepé nadšení pro Fairtrade® povede v případě kávy ke zvýhodnění jen určitých tzv. vyvolených pěstitelů.“ (Wilson 2006b: 2).
5.1.5 Finanční
a
administrativní
náročnost
získání
Fairtrade®
certifikace Další málo známou skutečností je přebujelá byrokracie, která dokládá, že káva pochází výhradně z Fairtrade® organizace a splňuje všechna Fairtrade® kritéria. Stát se dodavatelem Fairtrade® kávy znamená pro pěstitele zaplatit vstupní poplatek 2.000 – 4.000 USD a dále roční poplatky, u bio produkce vzniká povinnost extra poplatků. Poplatky jsou použity ke garanci Fairtrade® ze strany Fairtrade Labelling Organizations International a na její byrokracii. (Wilson 2006a: 27).
Poplatky za vstupní kontrolu a certifikaci se liší podle počtu členů, produktů a úrovně organizace. Například u sdružení malopěstitelů se poplatky pohybují mezi 1400 – 3000 USD, v případě zpracovatelských kapacit o 200 – 600 USD více, za každý další produkt k certifikaci se připlácí paušálně 200 USD. Pro organizace sdružující malopěstitelská družstva je vstupní poplatek 1500 USD. U těchto organizací musí být ročně kontrolovány minimálně 3 členské organizace, přičemž poplatky za jejich kontrolu se v závislosti na počtu jejich členů pohybují v rozmezí 900-1700 USD57. (1. 2. 56
Fair Trade Foundation hovoří o 22% nárůstu prodeje Fairtrade produktů v roce 2008 oproti roku předchozímu, obrat tvořil 2,9 miliardy EUR (Viz http://www.fairtrade.org.uk). Údaje za rok 2009 ještě nejsou v době psaní předkládané práce zveřejněny. 57 Viz http://www.flo-cert.net/flo-cert/main.php?id=29
48
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
2010 došlo ke změně poplatku, nicméně na stránkách FLO-CERT ještě nejsou aktualizované.) Vedle žádosti o zařazení do systému Fair Trade FLO vyžaduje pravidelné reporty o Fair Trade produkci.
„Základní připomínka k Fair Trade certifikaci, se kterou jsme se setkali opravdu ve všech družstvech,“ shrnuje poznatky z výzkumu na kolumbijských kávových farmách, „byla jednoznačná: certifikace je velice drahá a její placení představuje pro všechny velkou finanční zátěž. Údaje o její ceně se mírně lišily, řádově se však roční poplatky na zaplacení povinné kontroly a poplatků za používání ochranné známky pohybují v přepočtu v rozmezí 50 000 – 100 000 Kč. Kontrola družstev probíhá 1x ročně a trvá zpravidla několik dní.“ Slovo dává Humbertu Ubribe, prezidentovi místního družstva Nuevo Futuro: „Náklady spojené se samotným dodržováním pravidel Fair Trade jsou velmi vysoké. Připočteme-li k tomu ještě poplatky za certifikaci… ještě pořád se nám to vyplatí, ale všechno závisí na ceně, kterou dostáváme za naši kávu.“ (Fraňková 2007: 20). „V současné době se do systému FLO zřejmě opravdu mohou nově zapojit především producenti, kteří již jsou na určitém stupni znalostí a dovedností. Nicméně pro ty, kteří na této úrovni dosud nejsou, existuje možnost obchodovat v rámci hnutí Fair Trade, ovšem bez certifikace Fairtrade®.“ Bystřická upozorňuje na problém zúžování Fair Trade pouze na certifikované zboží označované v konečných obalech logem Fairtrade®. Nutno říct, že Fair Trade zdaleka není jen tato jediná certifikace a řada menších družstev obchoduje s Fair Trade organizacemi58, aniž by měla ta či ona strana (mám na mysli producenty, odběratele či spotřebitele) potřebu licenci řešit. Lukášová obdobně upozorňuje na rozdíl u certifikace rukodělných produktů: „Řemeslné výrobky známku Fair Trade nemají a za to, že splňují požadavky Fair Trade ručí firmy, které je do specializovaných obchůdků dodávají.“59
Knitl přináší povzdech nad tím, co je společné rozvojovým aktivitám: „Reporty a reportování jsou morem rozvojové spolupráce! Reportování by mělo být nahrazeno 58
Viz Kapitola 4.4 Standardy a kritéria Fair Trade Stejně jako tato práce většina studií o dopadech Fair Trade se zaměřuje na potravinové produkty a na kávu především. To může vést ke zkreslenému výkladu systému a zastřít celou jeho šíři. To může vést ke zkreslenému výkladu systému a zastřít celou jeho šíři. V této práci je důvodem omezený rozsah textu a současně snaha o co největší názornost a konkrétní příklady. 59
49
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
běžnou kontrolou nebo jen stručným statistickým sběrem.“ K otázce na finanční náročnosti certifikace se vyjadřuje v obecné rovině: „Souhlasím s poplatky, jejichž výše by si však měla držet rozumnou a dosažitelnou úroveň.“
Překvapením může být názor Johna Kanjagaile: „Pro někoho, kdo nerozumí FLO, je to těžké, ale pro nás to není velký problém. Uvítali bychom, kdyby poplatky byly nižší, ale současné nastavení je únosné.“ Pan Kanjagaile je ochoten sdělit informace o produkci družstva, které reprezentuje: „Kagera Co-operative Union ročně vypěstuje cca 5 000 tun kávy, z toho 1 800 tun prodá v rámci systému Fair Trade. Z prodané kávy jako Fair Trade získáváme při hodnotě sociální prémie (Social premium) 10 centů / libru kávy ročně průměrně 400 000 amerických dolarů ročně. Z těchto podmínek si náklady spojené s certifikací můžeme dovolit.“
5.1.6 Výkupní cena určena organizacím, ne jednotlivcům Fairtrade® negarantuje žádné výkupní podmínky jednotlivým producentům, minimální cenu zajišťuje sdružujícím organizacím. Družstvo/kooperativa má lepší pozici tím, že nabízí větší objem zboží, může si také dovolit kvalitnější zázemí. Nicméně v očích spotřebitelů to může být překvapení a možná i zklamání. Odporuje to totiž představě, že je vynecháno maximum mezičlánků a oni nakupují například od jednoho konkrétního pěstitele. Vzbuzuje to také otázky, jakým způsobem družstvo finanční prostředky redistribuuje.
Fairtrade® nezajišťuje nic jednotlivým producentům, minimální cena je určena družstvům/organizacím. Organizace producentů tedy slouží jako další mezičlánek mezi producenty a trhem. „Producenti dostávají cenu sjednanou v tzv. vývozní smlouvě (export contract), která musí splňovat minimální Fairtrade® cenu, poníženou ale o výdaje
organizace.
Zatímco
Fair
Trade
eliminuje
přebytečné
prostředníky,
producentská organizace je musí nahradit a zajistit tedy výkup kávy od producentů, roztřídit a zpracovat kávu a zajistit logistiku exportu. To vše představuje výdaje pro organizaci, a pokud management selhává, mohou přesáhnout samotné benefity Fairtrade® ceny. V některých případech pak je pro producenty výhodnější prodat kávu na místním, tedy konvenčním trhu,“ uzavírá Weber (Weber 2007: 111).
50
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
Hokrová i Fraňková to shodně hodnotí jen jako problém neinformovanosti spotřebitelů, případně pokřivených formulací v osvětových kampaních, nicméně pravidla v systému považují za jasná. Fraňková je konkrétní: „garantovaná je výkupní cena v přístavu, všechny náklady do té doby jdou na vrub družstva. … Je pravda, že Fair Trade kampaně a reklama jsou hodně zaměřené na to, že evokují, že kupujeme kávu od konkrétního člověka a peníze jdou producentům, to evokuje dojem, že cena je garantovaná opravdu jednotlivým farmářům. V podrobnějších materiálech by to ale mělo být řečeno jasně.“ Fraňková v této souvislosti ještě cítí potřebu dodat: „Obrovským rozdílem Fair Trade oproti konvenčnímu obchodu je fakt, že se neobchodují na světové burze jako komodity (se kterými se v konvenčním obchodě běžně spekuluje a překoupí je třeba i 100 majitelů, kteří na transakcích vydělávají - a samozřejmě i prodělávají - , aniž by měli například se samotnou kávou a její produkcí cokoli společného. To je zásadní, tady se „ušetří“ největší množství těch překupníků, protože s FT zbožím se na světové burze nespekuluje.“ Dále Fraňková uvádí: „Fair Trade je z definice obchod v zásadě mezi kontinenty, a tam je určitý počet mezičlánků prostě nutný. V případě Kolumbie je jich asi šest: farmář – družstvo – exportní organizace (dle kolumbijské legislativy mohou exportovat jen subjekty, které mají exportní licenci, která je drahá a lze ji těžko získat, tzn. Fair Trade družstva nemohou vyvážet samostatně, ale musí přes obchodní certifikovanou Fair Trade organizaci, která licenci vlastní) – zpracovatel v rozvinuté zemi – velkoobchod – maloobchod. Prakticky nelze tenhle řetězec zkrátit, pouze někdy je třeba zpracovatel zároveň provozovatel velkoobchodu, ale někdy zase jde zboží přes 2 velkoobchody, např. velká část českého Fair Trade jde přes 2 velkoobchody (západní a český) a až pak do maloobchodu. Nejde to prostě jinak, neb zboží se u nás prodá zatím tak málo, že zpracování se (až na výjimky) v českých měřítkách nevyplatí.“ Vzpomíná ještě na vlastní výzkum v Kolumbii: „Podle všech výpovědí producentů, se kterými jsem se kdy setkala, pro ně představuje členství v družstvu výhody. Ostatně, pokud ne, mohou z družstva vystoupit. Je jasné, že provoz něco stojí, ale to jim přináší tu výhodu, že dohromady mají silnější postavení na trhu. Myslet si, že jednotliví farmáři mohou exportovat sami rovnou do západního maloobchodu je prostě naprostá iluze.“
51
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
Ke způsobu přerozdělování v rámci družstva Fraňková uvádí: „Způsob rozhodování o použití social premium (sociální prémie) je daný standardem. Spravedlnost rozdělení zisků z kávy je pak zajištěná demokratickou strukturou družstva a tím samotným faktem, že jde o družstvo, tzn., sami farmáři jsou podílníci, de facto majitelé družstva, tzn., rozhodují sami o sobě – na nich záleží, jak se domluví – kolik z utržených peněz dají např. na vybavení společné kanceláře, a kolik si přerozdělí…. V zásadě všechna družstva, která jsem navštívila, měla velmi precizní způsob evidence množství a kvality kávy vykoupené od jednotlivých farmářů a podle toho následně přesně rozdělovala utržené peníze. Výdělek za kávu je pro všechny farmáře naprosto zásadní – kdyby měli pocit, že je družstvo okrádá nebo nedostávají za svoji kávu dost, jsem si hodně jistá, že by si to žádný z nich nenechal líbit – buď by to řešili v rámci družstva, nebo by z něj hodně rychle vystoupili.“ Wilson ale nehodnotí systém přerozdělování mezi drobné producenty tak bezproblémově: „Zisky jsou vraceny do organizace/družstva a rozděleny na základě společného rozhodnutí. To vytváří prostor pro tzv. bratříčkování a zvýhodňování na základě osobních a politických vztahů. Určující tedy není jinak platné pravidlo, že nejlepší producent dostává nejlepší cenu.“ (Wilson 2006a: 27; srov. Wilson 2006b: 1).
Knitl na dobrovolném sdružování v rámci družstev nevidí nic špatného: „Jde o klasickou obchodní strategii, která sice může představovat určité zvýšené náklady, ale na druhé straně ubere členům část práce, kterou pak mohou věnovat např. zvyšovaní produkce. … Navíc dobrovolné družstevničení má i rozměr fungující komunity.“ Paní Lukášová dodává: „O výkupní ceně obě strany jednají a ta nemusí ani v jedné a téže zemi být cena stejná. Cena platí, když se obě strany dohodnou, že je pro ně výhodná. I zde se domnívám, že jednání s kolektivem transparentní a kontrolovatelné, je lepší než vyjednávání s jednotlivci. Družstvo nebo kooperativa mohou také výkup a transport hospodárněji a s dlouhodobým výhledem organizovat - nepokládala bych je za nákladný mezičlánek.“ Martina Novotná se přidává k názoru, že: „Zařazení mezičlánku družstev vyplynulo ze zkušeností a potřeb, zjednodušení procesu.“ Šárka Bystřická říká: „Obchodovat s jednotlivci by bylo velmi náročné, ne-li nemožné a navíc určité kroky při výrobě, skladování, expedici apod. se vyplatí řešit společně. To, že Fair Trade obchoduje s jednotlivci, je mýtus, který vznikl nevím jak –
52
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
přání otcem myšlenky? Každopádně pokud organizace zastřešující pěstitele funguje, jak má, je její existence rozhodně přínosem.“ John Kanjagaile říká: „Nedá se to jinak udělat. V případě kávy je zpracovatelské zázemí nezbytné a tedy není možné vykupovat nezpracovanou kávu od jednotlivých pěstitelů.“
5.1.7 U některý Fairtrade® produktů eliminace velkopěstitelů a sezónních pracovníků Je zjevné, že Fair Trade při současných rozměrech musí být vymezen jasnými pravidly. Vyvstává ale otázka, zda některá z omezení jsou na místě a jsou v souladu s cíli Fair Trade. Tato kapitola se věnuje v první řadě omezení u Fairtrade kávy výhradně na malopěstitele. Druhá část se zabývá souvislostmi s chybějícími standardy pro sezónní pracovníky.
V rámci Fairtrade® standardů regulujících mzdy je v případě pěstitelů kávy – nejvíce prodávaný Fair Trade produkt - řeč výlučně o zaměstnancích organizace60. Neexistují ale samostatné specifické standardy pro sezónní pracovníky, pouze nekonkrétní doporučení, že by také oni měli čerpat benefity Fair Trade. Přitom ale většina pracovníků na malých kávových farmách je právě sezónních. „V případě kávy se pracovní standardy týkají pouze zaměstnanců organizace. Specifické standardy zabývající se sezónními pracovníky neexistují. Většina nájemné pracovní síly na malých kávových farmách je ale sezónní.“ (Weber 2007: 111). Sidwell situaci interpretuje následovně: „Fairtarde® pomáhá pouze majitelům půdy, ne pracovníkům v zemědělství, kteří zažívají největší bídu. Fairtrade® pravidla upírají těmto pracovníkům příležitost trvalého zaměstnání.“ (Sidwell 2008: 3).
„To vnímám jako velkou slabinu Fair Trade, se kterou se musí bojovat. Bohužel jde o nemoc rozvojových zemí, která je hluboko zažraná. Není to ale důvod ke zpochybnění Fair Trade, tím by bylo spíše ignorování zmíněného stavu věcí,“ uvádí Jiří Knitl.
60
Viz http://www.fairtrade.net/product_standards_hiredlabour.html Standardy vymezující nájemní pracovní sílu v rámci Fair Trade v současné chvíli existují pouze pro banány, květiny, čerstvé ovoce, čerstvou zeleninu, ovocné džusy, sportovní míče, čaj a hroznové víno.
53
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
Hokrová přiznává, že o tomto problému nevěděla: „Pokud to tak je, tak to ukazuje „díry“ ve fungování Fair Trade. Vždyť to jsou právě sezonní dělníci, kdo mají nejnižší příjmy, nárazovou práci a tedy nejméně spolehlivé příjmy, které navíc, když už jsou, tak jsou mizivé.“
John Kanjagaile nevidí situaci tak černě: „U nás v kooperativě je i práce sezónních pracovníků regulována. Je garantovaná minimální mzda, to je základní pravidlo. Pak také bezpečnost práce a hygienické normy, ty musí být stejné pro všechny, pro stálé i sezónní pracovníky.“ Z dostupných informací nelze vyvodit jednoznačný závěr. Není jasné, zda je možné zkušenost pana Kanjagaile zobecnit a říci tedy, že problém v pravidlech pro sezónní pracovníky není. Proti tomu totiž stojí již uvedené studie. Obávám se, že v tomto bodě nemohu učinit žádný obecný závěr. Záměrem tedy je upozornit na toto téma a třeba jej nabídnout jako podnět k dalšímu bádání, ideálně v konkrétních producentských organizacích.
Paní Lukášová pochybuje o možnosti a vůbec správnosti organizací z tzv. rozvinutých zemí do těchto věcí vstupovat: „Nedovedu si představit, jak by tyto interní záležitosti měly řešit evropské Fair Trade organizace. Mohou doporučit, upozornit, je-li věc závažná, naléhat, ale rozhodnutí musí padnout na místě.“
Jak už bylo řečeno v úvodu této kapitoly, bude zde vedle omezení ve vztahu k sezónním zaměstnancům upozorněno také na restrikci vůči tzv. velkopěstitelům. V rámci Fairtrade® jsou za malopěstitele považováni ti farmáři, kteří nejsou závislí na práci najaté pracovní síly a na své farmě pracují oni sami, popřípadě jejich rodinní příslušníci. Konkrétně v případě kávy – která je nejvíce prodávaným Fairtrade zbožím – je možné udělit Fairtrade® certifikaci pouze malým pěstitelům, pro velkopěstitele není možné se zapojit do tohoto systému61. „Velké farmy produkující kávu, které jinak splňují požadavky Fairtrade® včetně mezd, jsou ze systému vyloučeny,“ kritizuje Wilson (Wilson 2006a: 27). Toto omezení může svým způsobem bránit rozvoji, kdy by šikovný pěstitel mohl zaměstnávat další. FLO tedy pouze podporuje pěstitele konvenční kávy, aby přecházeli
61
Viz http://www.fairtrade.net/product_standards_smallproducers.html?&L=1Kram
54
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
na Fairtrade® produkci. Pěstitelé už zapojení do systému ale nejsou motivováni pěstovat více kávy. Fairtrade® tímto způsobem vylučuje úspěšné pěstitele. (Davidson; Wilson 2008: 1)
Podle Fraňkové je vlastně jedním z hlavních bodů Fair Trade, že stačí vypěstovat méně kávy a producenti nejsou tlačení k tomu, aby jí pěstovali stále víc a víc. „V zásadě největší problémy – volatilita (nestálost) a propady cen – způsobuje nadprodukce. Cena klesne a farmáři se snaží vypěstovat o to víc kávy, aby vydělali aspoň stejně co předtím. Tím se ale roztáčí kolotoč, protože když takhle zareaguje většina, nadprodukce se ještě zvýší a cena dál klesá. Takže pokud FT umožní vypěstovat méně kávy a vydělat stejné peníze, vidím to jako přínos.“ Hokrová se k názoru přidává: „To, že pěstitelé ve Fair Trade nejsou motivováni pěstovat více kávy mi nepřipadá špatné, naopak. Kávy se na světě pěstuje přebytek, což právě způsobuje klesání či stagnování její ceny na světovém trhu.“… „Pěstování kávy malofarmáři je spíše systémem pěstování „ve stínu“, který je příznivější životnímu prostředí, protože podporuje druhovou rozmanitost na rozdíl od monokulturních kávových plantáží.“ Obdobně pak Šárka Bystřická vnímá omezení v případě kávy na malopěstitele vzhledem k obrovskému převisu nabídky62 jako na místě a v pořádku. „Pokud se malopěstitel dostane do situace, kdy by mohl mít zaměstnance a rozjet tak svou farmu více, nepotřebuje pak už dost možná Fair Trade a je na čase uvolnit místo těm, kteří ještě na této úrovni nejsou. … Že pěstitelé nejsou motivováni pěstovat více kávy je také v pořádku, zvlášť v době krize, naopak dobrá je diverzifikace a odklon od závislosti na jediné komoditě.“
Knitl jen stručně komentuje ve smyslu: „Neprosazoval bych např. zbytečně omezování rozvoje malých pěstitelů s naivní myšlenkou, že člena rodiny „vykořisťovat“ nemohou, ale najatého pracovníka ano.“
62
Srov. Kapitolu 5.1.4 Fair Trade způsobuje disproporci v nabídce a poptávce.
55
Diplomová práce
5.2
Fair Trade a jeho kritika
Kritika Fair Trade na straně spotřebitelů
5.2.1 Neadekvátně vysoká prodejní cena produktů O prodejní ceně produktů se nepíše ve standardech nic, je tedy zcela nechána na prodejcích. Podobně jako u bio výrobků jsou mnohdy ceny Fair Trade výrobků nadsazeny. Problém může být spatřován v tom, že lidé mnohdy nakupují pod klamným dojmem, že čím dražší, tím více přispívají pěstitelům. Bystřická, které tato situace vadí, je s Hokrovou v podstatě za jedno: „Ano, souhlasím, že se to děje a že to je problém. Je to „neetické přiživování se“ na etické značce. Spotřebitelé platí nadprůměrně více ale, to co platí více, putuje z největší části k prodejcům či jednomu z posledních článků produktového řetězce ve vyspělých zemích. Nelíbí se mi to.“ Vyjadřují tak názor i z pozice spotřebitelů. Naproti tomu Knitl tvrdí, že je to přirozené: „Podle mého názoru by i v tomto případě měla být cena reálným odrazem nákladů. Každá další cenová alchymie je už dílem marketingu, šikovnosti prodejce konečnému spotřebiteli a zde musí platit normální komerční pravidla, jinak bude Fair Trade produkce neprodejná.“ Kritika týkající se nadsazených prodejních cen se ve většině týká produktů nesoucích logo Fairtrade® a zejména potravin. Paní Lukášová poukazuje na odlišnou situaci u řemeslných výrobků. „Zdá se mi, že otázka ceny je pokládána špatně. Ne Proč je to tak drahé, spíš Proč je to tak laciné: mám na mysli třeba prstové loutky z Peru a Guatemaly. Pletou se na 4 jehlicích, výroba jedné trvá kolem 4 hodin, my je prodáváme za 65,- Kč. Je v tom nápad, práce, materiál, náklady exportu, naše náklady - Tak mnoho? Tak málo? Co dostane na ruku ta, která loutku vyrobila…“
Jedním z principů Fair Trade je, že vynechává překupníky a minimalizuje počet článků v obchodním řetězci. To by mělo cenu oproti konvenčním produktům snížit. Málo se hovoří o konkrétních výkupních cenách Fair Trade surovin. Cena je často prezentována jen na obecné úrovni jako férová/ spravedlivá nebo důstojná. V případě kávy jsou minimální výkupní ceny (Minimum Fairtrade Price) určeny v rozmezí 1,011,05 USD/libru63 kávy robusta a 1,20-1,25 USD/libru kávy arabika. BIO prémie
63
1 libra = 0,453 kg
56
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
(Organic Differential) představuje pro BIO certifikovanou kávu 0,2 USD/libru kávy a sociální prémie (Fairtrade Premium) dalších 0,1 USD/libru kávy64. Fraňková se domnívá, že výkupní cena nebývá příliš prezentována z praktických důvodů: „Za prvé se mění (i když ne zas tak často), za druhé je stanovena pro každou plodinu zvlášť. Je jasné, že pár základních plodin jako káva a kakao jsou nejdůležitější, ale i jen u té kávy je vlastně cen asi 6 (arabika/robusta, washed/unwashes, podle kontinentu/pak ještě ty dva příplatky), takže je to prostě do letáku moc vysvětlování. Cena je ale ve standardu celkem snadno dohádatelná.“ Fraňková zakončuje svůj příspěvek návrhem: „Je fakt, že by Fair Trade ceník mohl být přeložený do češtiny a dohledatelný na českých stránkách.“ Při současném nastavení je pro běžného spotřebitele poměrně složitá cesta na stránky FLO, kde jsou ceny uvedeny. Bystřická doplňuje další praktický důvod: „Nebývá uvedeno konkrétní číslo, ale často jen obecná formulka, že cena je „férová“ apod. Běžnému spotřebiteli totiž nějakých 1,26 dolaru za libru kávy vůbec nic neřekne. Kolik z nich vůbec ví, kolik gramů je vlastně libra a jaký je aktuální kurz dolaru? Kolik z nich ví, za kolik se káva vykupuje na běžném, tj. ne-Fair Trade trhu?“ Tento argument osobně nepovažuji za příliš silný. Osobně jako spotřebitel vyžaduji maximum informací v co nejkonkrétnější a pravdivé podobě. Rozhodnutí, zda se jimi budu zabývat, snažit se je analyzovat a dávat do souvislostí, by už mělo zůstat v rukou spotřebitele. Nemělo by s ním být a priory zacházeno jako s nevzdělaným. Hokrová je si vědoma, že výkupní Fairtrade® ceny jen o málo vyšší na konvenčním trhu, upozorňuje ale na to, že zásadní jsou jiné aspekty Fair Trade. „Výhoda Fair Trade ale pro pěstitele spočívá především v dlouhodobosti a jistotě.“ Toto vyjádření je zajímavě současně v rozporu i souladu s vyjádřením zástupce tanzanského družstva Johna Kanjagaile: „Toho se nebojím. Podle toho, co jsem viděl v Evropě, a nejlépe znám situaci ve Velké Británii, není ten rozdíl tak velký…. Moje téma je ale prodat kávu. O prodejních cenách zákazníkům nemohu příliš říct.“ Cena je tedy v očích producentů to zásadní, pokud lze názor pana Kanjagaile zevšeobecnit. Cenu hodnotí v rámci Fairtrade® jako zajímavou mimo jiné také proto, že je dlouhodobě garantovaná, je možné dostat zálohu předem apod. Zde tedy platí odkaz na dlouhodobost a jistotu.
64
Viz http://www.fairtrade.net/list.html?&no_cache=1
57
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
5.2.2 Zkreslující informování o Fair Trade V rámci propagace bývá často přínos a význam Fair Trade přeceňován. Jednotlivé body se částečně prolínají s těmi, které už byly zmíněny v předchozím bloku. Šárka Bystřická konstatuje, že: „Na trhu s Fair Trade výrobky působí celá škála různých organizací a ne všechny jsou schopny/ochotny o Fair Trade informovat pravdivě a úplně.“ Dále pokračuje: „Tendence idealizovat si Fair Trade a chtít od něj mnohdy až nemožné je však zvlášť u některých spotřebitelů (i například dobrovolníků) patrná.“
Sidwell a Davidson se shodují ve svých studiích, že propracované PR kampaně Fair Trade se spoléhají na jednotlivé příběhy, emoční apel a prostou důvěru. (Sidwell 2008: 28). Fair Trade se při prezentování přínosu zaměřuje na jednotlivé příběhy, ne na tvrdá data. (Davidson; Wilson 2008: 1). Je třeba poznamenat, že kampaně cílí především na širokou veřejnost, která se při spotřebě rozhoduje rychle, často na základě emocí. Osobně jsem ale nabyla podobný dojem při studiu materiálů propagujících Fair Trade, přináší fotografie smějících se producentů, jejich jednovětné citace a obecný apel být fér. Odborné studie o dopadu Fair Trade opírající se o profesionální výzkum existují, přístup k nim je složitější.65
Wilson si ve svém hodnocení nebere servítky. Fair Trade popisuje jako nástroj, jak uklidnit svědomí tzv. rozvinutých zemí. „Fair Trade uspokojuje chuť i svědomí spotřebitelů…. Záměrem bylo osvobodit ceny placené producentům od tržních cen a vytvořit tzv. férové ceny. Většina lidí, kteří kupují kýčovité Fair Trade zboží nechápe důsledky Fair Trade systému. Fair Trade káva přináší požitek z oblíbeného nápoje a současně pocit, že člověk přispívá udržitelnému ekonomickému rozvoji nejvíce potřebných.“ (Wilson 2006a: 26). Například „přínos Fairtrade® bývá přeceňován tvrzeními, že z Fairtrade® sociální prémie byly postaveny školy a zdravotnická zařízení. Producenti ale oponují, že v tomto směru přispívá Fairtrade® jen velice málo.“ (Davidson; Wilson 2008: 1). Pan Eimar Valazque Mazariegos v rámci prezentace mexického družstva Ismam produkujícího Fair Trade kávu na tiskové konferenci v Praze uváděl příklady využití sociální prémie ze své praxe. Jednalo se o příspěvek na vytvoření vlastního obchůdku 65
Např. Fair Trade Research Group při Colorado State University; Center for Fair and Alternative Trade Studies (CFATS).
58
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
pro místní, nákup pozemků pro rozšíření produkce kávy, vytvoření bankovního účtu pro společnost, zlepšení dopravních prostředků pro obec. Jedná se tedy o nepoměrně méně nákladné projekty než nejčastěji prezentované nové školy a nemocnice. Naproti tomu pan John Kanjagaile uvádí, že v rámci sociální prémie získá organizace, kterou reprezentuje, ročně cca 400 000 USD66. Rozhodující je tedy velikost dané organizace/družstva. Osobně vnímám Wilsonovu kritiku jako nepřiměřeně silnou. Na druhou stranu bych uvítala v propagaci Fair Trade větší zdrženlivost, kdy je přínos systému prezentován způsobem odpovídajícím praxi i v menších organizacích.
Jak už bylo řečeno, prodejní cena nemá přímou souvislost s výkupní cenou od producenta v rozvojové zemi. Přesto se spotřebitelé často domnívají, že rozdíl v ceně oproti konvenčnímu zboží je určen pěstiteli. Existují studie, které tvrdí, že k producentům putuje i v rámci Fair Trade jen zlomek prodejní ceny. „Pouze 10 % v rozdílu
ceny
u
Fairtrade® výrobku
oproti
konvenčnímu
putuje
skutečně
k producentům, zbývající jde na účet překupníků.“ (Sidwell 2008: 28). Další publikace uvádí, že: „Náklady spojené s naplňováním Fairtrade® požadavků si vyžádají většinu rozdílu v ceně Fairtrade® produktu oproti konvenčnímu.“ (Davidson; Wilson 2008: 1). Jen malá část – pokud vůbec nějaká - z vyšší prodejní ceny putuje přímo pěstitelům. (Brendt 2007: 33).
Obdobnou mystifikací je tvrdit, že produkt je od konkrétního pěstitele. U potravinových surovin (jiná situace je u rukodělných výrobků) se ale výlučně jedná o organizace, nikoli jednotlivce. Nelze tedy hovořit o přímém obchodu s pěstiteli. Na samotných produktech bývá uvedeno výrobní družstvo/ organizace, nicméně fotografie a příběhy jednotlivců mohou částečně svádět k jinému výkladu.
Často bývá Fair Trade vnímáno jako záruka kvality zboží. Fair Trade se při tom ale vztahuje pouze na obchodní a výrobní podmínky, ne na kvalitu surovin. Fraňková oponuje názoru, že Fair Trade není známkou kvality: „Nečetla jsem podrobně standardy všech plodin, ale jsem si jistá, že minimálně u kávy jsou dost přesné požadavky i na zpracování a kontrolu kvality kávy a všichni producenti říkali, že podléhají v rámci Fair Trade několikastupňové kontrole kvality (interně v rámci
66
Viz kapitola 5.1.5 Finanční a administrativní náročnost získání Fairtrade® licence.
59
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
družstva i potom externě např. od zákazníků). Navíc např. požadavek na to, aby byly kávovníky pěstovány ve smíšených kulturách v zástinu stromů (což je primárně ekologické pravidlo) má také pozitivní vliv na kvalitu kávy.“ Fraňková má pravdu, že pravidla pro zpracování kávy, která pochopitelně ovlivňují i její kvalitu, existují. Nicméně pokud zůstaneme u příkladu kávy, z hlediska kvality Fair Trade káva neodpovídá tzv. speciality coffee67. V kapitole věnované útlumu kvality a kreativity v produkci68 jsou uvedeny případy, kde pěstitelé kvalitnější kávu prodají na běžném trhu, protože cena je výhodnější a garantovanou výkupní Fairtrade® cenu využijí pro druhořadou produkci. Mohu navíc potvrdit z vlastní zkušenosti při tvorbě informačního letáku, kde jsem byla ze strany FLO upozorněna na tuto skutečnost a vyzvána k tomu, aby takové informace neobsahoval.
Hokrová upozorňuje na různé vnímání kvality produktů: „Pro mě kvalita znamená to, že nebyly použity chemické postřiky při pěstování a byly dodrženy i určité ekologické standardy (obnovitelnost vodních zdrojů apod). Tudíž, pro mě je Fair Trade kvalitní značka.“ Toto prohlášení vytváří jakýsi můstek k dalšímu bodu. Samotnými spotřebiteli bývá často značka Fair Trade spojována s bio produkcí. V rámci Fair Trade jsou pěstitelé podporováni v udržitelném a ekologicky šetrném přístupu, bio standardy ale rozhodně nejsou podmínkou.
John Kanjagaile se na věc dívá velice pragmaticky: „Věnuji se svým problémům. Pokud mi zaplatí a kupují mou kávu, je to pro mě okay. Jak pak budují svůj byznys, není moje starost.“ Knitl na otázku reaguje v podobném smyslu: „Vnímám to jako problém PR Fair Trade. Nekončí Fair Trade ve fázi nákupu od pěstitele, výrobce?“
Poslední výtkou, na kterou bych chtěla v této souvislosti upozornit je, že Fair Trade bývá někdy prezentováno jako „jediné a nejlepší řešení a odvádí pozornost veřejnosti od stávajících i nových alternativ, které mohou být efektivnější.“ (Sidwell 2008: 29).
67 68
Káva nejvyšší jakosti Viz kapitola 5.1.3 Útlum inovativnosti a kvality v produkci.
60
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
5.2.3 Řada certifikací mate spotřebitele a diskredituje Fair Trade Vzhledem k tomu, že Fair Trade se rozvíjel na různých místech a v různých formách, vznikala také řada certifikací. Mezi nejznámější patří vedle FLO Fairtrade®, Rainforest Alliance, UTZ Cerified. Vlastní standardy doprovázené specifickým logem mají například společnosti Rapunzel Hand in Hand a El Puente. Objevují se také jakési pseudoznačky, kdy je na výrobek nalepena značka a naprosto chybí kontrola podmínek výroby. Příkladem je kauza Fair and Care Scheme (Šterba 2004: 57). Je žádoucí, aby na trhu bylo více značek, vzájemně se doplňovali a případně kontrolovali? Nebo tento stav může mít za důsledek zmatení spotřebitelů a v důsledku i ztrátu důvěry v koncept Fair Trade?
Většina respondentů to nevnímá jako problém a pokud ano, tak ne jako problém, který by měli jako odborníci na rozvojovou spolupráci řešit. Žádné řešení se ani podle respondentů nenabízí. Hokrová k tomu říká: „Myslím, že to je přirozené tento stav, větší regulace či násilné sdružování by porušovalo fungování trhu a reálně je stejně na daných organizacích a firmách… Těch značek není tolik, aby si to člověk nezapamatoval.“ Podle Bystřické je vícero certifikací zřejmě nevyhnutelné: „Fair Trade je do jisté míry módní záležitost a z toho se snaží těžit některé firmy i organizace. Jiné certifikace naopak mohou považovat stávající systém za příliš „měkký“ a zavedením nové certifikace se snaží o „ještě férovější Fair Trade“. Fakt, že to může spotřebitele mást, připouští, ale nabízí úsměvné srovnání: „Když se spotřebitelé vyznají v desítkách druhů pracích prášků, ve stovkách druhů aut, apod., tak jistě při troše snahy zvládnou i toto a najdou si tu certifikaci, která je jim blízká.“ Ještě se Bystřická zamýšlí: „Co by se změnilo, kdyby záštitu nad Fair Trade převzal např. stát nebo EU, tak jako je tomu např. u ekologického zemědělství…?“
Pro Fraňkovou je zásadní rozlišení mezi důvěryhodným a nedůvěryhodným systémem, konkrétně: „Jestli má certifikace jednak veřejně dostupné standardy, tzn. pravidla, která musí pěstitelé i obchodníci splňovat, a za druhé jasný systém kontroly dodržování těch pravidel. Pokud tohle splňuje víc značek, je na zákazníkovi, jakou si vybere, a těžko jde někomu zakazovat, aby vymyslel a zavedl vlastní značku. Pokud ale není transparentní, jde podle mě o neseriózní podnik, byť by v realitě třeba k producentům choval hezky.“
61
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
John Kanjagaile je v tomto bodě velice konkrétní: „El Puente (provozující tradiční Fair Trade obchůdky tzv. World Shops) to je pro mě skutečný Fair Trade.“ Jejich přístup komentuje s úsměvem: „Jsou to nadšenci. Nakoupí zásoby, které jim pak mnohdy dlouho zůstávají na skladech. U výkupních cen jsou velkorysí.“ Další skupinu obchodníků představuje pan Kanjagaile na příkladu značky Rapunzel: „Hand in Hand se řídí pravidly FLO a plně dodržují jejich standardy, včetně minimální výkupní ceny. Snaží se ale být nezávislí, svobodní. Další skupinou jsou pak organizace – jako třeba UTZ certified -, které se sice řídí různými tzv. etickými a udržitelnými kodexy, ale odmítají se domluvit na minimální výkupní ceně. To je všechno hezké, ale pro nás je zásadní právě cena.“
Paní Lukášová využívá tohoto prostoru k tomu, aby vylíčila svoje zklamání nad situací s Fair Trade na českém trhu: „Pro Fair Trade je u nás obrovské pole působnosti. Představovala jsem si - asi naivně - že si jako Fair Trade organizace budeme bližší a vstřícnější ve spolupráci. Trochu mně vadí - ale jako Jeden svět nejsme na tom závislé že když česká Asociace pro fair trade mluví o Fair Trade, pak mluví o potravinách, kávě, cenách kávy, prodeji kávy, problematice kávy. Myslím si, že by bylo i prakticky výnosnější mluvit o FT komplexně, tedy: jsou to potraviny, potraviny, potraviny, ale také řemeslné výrobky.“ Tato poznámka sem na první pohled patří jen okrajově. Osobně si ale myslím, že odkazuje k podobnému tématu jako celá kapitola, tedy zda je reálné udržet jeden Fair Trade, který bude jednak pro spotřebitele srozumitelnější a který současně bude mít větší sílu, protože nebude tříštěna mezi řadu více a méně Fair Trade odnoží. Osobně považuji velké jednotné silné hnutí za ideál, který není reálný. Navíc spotřebitelé jsou různí, každý má jiné priority i v rámci Fair Trade. Považuji jistou konkurenci fungující podle korektních pravidel za zdravou, konkurující značky si tak navzájem poskytují kontrolu.
5.2.4 Fair Trade jako PR neeticky obchodujících firem Fair Trade může být nástroj jak vytvořit přívětivou tvář firmy. Tím, že firma začne využívat Fair Trade produkty, vytvoří z nich dárkové balíčky pro své klienty, zařadí je do svého sortimentu, sděluje veřejnosti, že je společensky odpovědná. Její 62
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
další aktivity ale přitom mohou být jakkoli neetické, ať už poškozují životní prostředí, neposkytují důstojné pracovní podmínky nebo paralelně obchodují s pěstiteli z rozvojových zemí způsobem, který je s Fair Trade v rozporu. V podobném smyslu se vyjadřuje Šárka Bystřická a Marie Hokrová svůj názor rozvádí a pojmenovává moderním termínem: „To mi přijde pokrytecké. Koupení Fair Trade balíčků může působit jako malinký „plusový bod“, který ovšem neudělá firmu „lepší“, když firma např. poškozuje životní prostředí či její zaměstnanci pracují v nepříznivých pracovních podmínkách. Tento jen se nazývá whitewashing (lakování na bílo). Firma by udělala reálně pozitivní krok, kdyby odstranila negativní dopady své produkce, než když navíc udělá hezky vypadající aktivity (které ovšem nezmírní ty negativní dopady).“ Paní Lukášová to dokonce považuje za jeden z hlavních problémů Fair Trade v České republice: „Domnívám se, že Fair Trade škodí především, že se stává módní záležitostí a řada firem si jím chce prospěchářsky "zlidštit" tvář.“ Podobně Fraňková souhlasí s tím, že taková je situace, ale upozorňuje, že Fair Trade organizace tomu mohou bránit jen částečně: „Nejde ale nikomu zakázat, aby Fair Trade prodával, pokud vyloženě neporuší některá ze stanovených pravidel.“ Obdobně Knitl také nesouhlasí s podobným PR. Ve snaze najít na tom něco pozitivního přichází se zprávou: „Na druhou stranu to ukazuje na kladné vnímání Fair Trade veřejností, když už je to zne-užíváno velkými firmami.“
5.2.5 Kritika spojená s prodejem v supermarketech Prodej v supermarketech se jeví jako problematický z několika důvodů, a tak je tomuto tématu vyčleněn samostatný bod. Prvním argumentem je skutečnost, že prodejem v supermarketech jsou podporovány obchodní řetězce, které často svým zaměstnancům neposkytují důstojné pracovní podmínky. Současně představují zátěž pro životní prostředí atd. Dalším hendikepem je oproti specializovaným Fair Trade obchodům absence informací o pěstitelích, jejich situaci a o principech Fair Trade obecně. Ve specializovaných obchůdcích (nejčastěji tzv. Word Shops) totiž pracuje proškolený personál. Fair Trade má za cíl ne jen prodávat, ale také informovat a šířit osvětu. Je otázkou, zda je hlavním cílem prodávat maximum Fair Trade produktů a podpořit tedy maximum producentů v rozvojových zemích nebo zda je třeba brát ohled také na to, jaké další subjekty na prodeji ať už ve formě PR nebo zisku profitují. 63
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
Weber (Weber 2007: 110) ve své studii reaguje na situaci, kdy řada příznivců Fair Trade obviňuje velké obchodní korporace z tzv. vytěžování Fair Trade. Odvolává se na rozhovor s peruánským pěstitelem Fair Trade kávy, který protestuje, aby se do Fair Trade zapojovaly firmy jako Nestle, které tak podle jeho slov činí jen za účelem zisku. Právě zapojení velkých kávových korporací do Fair Trade systému je předmětem debat69. „Zapojit se do systému Fair Trade, zejména bio Fair Trade, představuje pro nové producentské organizace velký problém. Bez pomoci velkých organizací nebo exportních firem mají malou šanci na úspěch. Získat certifikaci vyžaduje v organizaci někoho jako koordinátora certifikačního procesu. Žádající organizace musí navíc získat exportní smlouvu (export contract) a základní kapitál na nákup a export kávy. … Bio certifikace je při tom finančně i časově náročnější než Fairtrade®. … Paradoxně cesta, jak zvýšit prodej Fair Trade kávy, je současně mnoha Fair Trade nadšenci viděna jako největší hrozba, totiž zapojit do systému velké kávové řetězce. Ideálem Fair Trade hnutí je zapojení subjektů, které jsou 100% Fair Trade. Reálně je ale největším obchodníkem s Fair Trade kávou Starbucks, přestože tvoří pouze 3,7 % obchodu.“ (Weber 2007: 114115). „Dokud v rámci Fair Trade budou velké tzv. mainstreamové firmy považovány za hrozbu,“ shrnuje Weber, „hnutí zůstane marginálním trhem, který podporuje několik privilegovaných skupin.“ (Weber 2007: 116).
K názoru, že distribuce Fair Trade výrobků by neměla být omezována jen na určité kanály, se připojili všichni respondenti. Někteří připojili ještě sdělení, jakému typu obchodů dávají oni osobně jako spotřebitelé přednost. Výpověď paní Věry Lukášová mezi všemi vyčnívala, a tak jí nabízím v této práci zvláštní prostor: „Fair Trade není celosvětový recept na spásu, je to "zapálená svíčka" která zahání tmu. Je módní i jako zákazník o Fair Trade něco vědět, ale to "něco" je většinou nedostačující, nekompletní, je v tom více nadšení, ochoty pomáhat a solidarity než skutečné a zasvěcené informovanosti. Na tomto pozadí rozumím trvalému sporu mezi Fair Trade lidmi: prodávat co nejvíce, jedno kde, komu a jak, nebo se soustředit více na osvětu, informovanost, rozhovor, zaujetí, odbornost, ev. specializaci.
69
např. Fair Trade Colloquium v Montreal v červnu 2006.
64
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
Zde, zdá se mi, má výhodnější postavení naše soustředěnost na řemeslné výrobky. Nejde jen o samotné výrobky, ale o to, že dávají možnost zachovat staré techniky, výrobní postupy, tradiční materiály, vzory, schopnosti a umění, které se dědí po generace. Určitou značku kávy si budete kupovat celý život, řemeslný výrobek je dárek a hledáte vždycky jiný a specificky vhodný, A právě tu je příležitost vysvětlovat, informovat, zaujmout, pozvat k opakované návštěvě. Velmi bych se přimlouvala za školení těch, kdo se ve Fair Trade angažují. Pořád je mezi námi mnoho dobrovolníků/nic, kteří přijímají rozšiřování svých vědomostí už teď s povděkem.“
Ostatní respondenti, jak už jsem uvedla, jsou názorově poměrně konzistentní. Knitl vychází z předpokladu, že Fair Trade byl od začátku zaměřen na boj s chudobou, od které se pak vše další odvíjí. Z tohoto důvodu vnímá maximalizaci prodeje jako klíčovou. „Informační kampaň může být nezávislá na umístění regálu s produkty, výrobky. Pro malého pěstitele v Africe je důležitý finanční přínos plynoucí z jeho práce, pro evropskou hospodyňku pak kvalita produktu, který si kupuje (a za kvalitu zaplatí). Komplikovat tento proces lpěním na prodeji ve specializovaných obchodech nikomu v „řetězci“ nic navíc nepřináší (snad jen bohatým NGOs, které tak prezentují svoje bohulibé úsilí – pokud nejde o marketingový záměr).“ Hokrová svůj postoj zdůvodňuje tím, že by odporovalo demokratickému fungování ve Fair Trade družstvech, aby bylo zakázáno prodávat Fair Trade v supermarketech. „Nelze diktovat, kdo ho bude prodávat. Tudíž je jedno, jestli se nám to libí nebo ne, prostě to je svobodné, kdo Fair Trade bude prodávat a z jakého důvodu. … Bylo by divné, nedemokratické rozhodovat, jak velký obchod, jaký typ firmy muže Fair Trade prodávat a jaký ne.“ Dále Hokrová upozorňuje, že vedle toho, že díky supermarketům se Fair Trade produkty dostanou k spotřebitelům, kteří by se o něm jinak nikdy nedověděli, „Časem mohou i oni díky koupi Fair Trade zboží v supermarketu být nalákání navštívit Fair Trade obchůdek.“ V této souvislosti ale Hokrová vyzdvihuje také informační funkci Fair Trade. „Lidé se díky němu dovědí o problematice komoditních řetězců, o systému mezinárodního obchodu, o nerovných podmínkách jeho jednotlivých článků atd. Začnou se tedy obecně zamýšlet nad globálními problémy současného světa. Toto je možná nejdůležitější aspekt Fair Trade – důležitější než jisté zisky FT producentů v rozvojových zemích. Vyšší informovanost veřejnosti vyspělého světa může postupně
65
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
tlačit i na politiky vyspělých zemí, které mají největší moc ovlivnit fungování konvenčního obchodu.“ Šárka Bystřická považuje prodej Fair Trade výrobků v řetězcích za potřebný a vhodný a „nemyslím si, že tato forma prodeje Fair Trade výrobků nutně nahrazuje či vytlačuje specializované obchody. … Z mého pohledu je důležité, aby přímo na obalech výrobků byl dostatek informací o Fair Trade a jednoznačná certifikační známka. Vedle toho by měli probíhat konstruktivní kampaně za zlepšení (nejen) pracovních podmínek v řetězcích. O tématu a dopadech aktivit řetězců na výrobce, životní prostředí a zaměstnance by se měla vést celospolečenská diskuse.“
Fraňková tlumočí názor Fair Trade producentů, které osobně navštívila: „Z pohledu producentů (zase podle vlastních slov) je nejlepší, aby se toho prodalo co nejvíc.“ Jiná věc je pak otázka volby západního spotřebitele, kam chodí nakupovat a co při nákupu všechno zohlední. „Fair Trade hnutí prostě nemá kapacitu řešit všechno, a primárně se soustřeďuje na podmínky v zemích produkce.“ Kanjagaile sobě vlastním způsobem předchozí příspěvek potvrzuje: „Nechte to na trhu. Neovlivňujte to. Lidé mají právo sami rozhodovat.“
5.2.6 Fair Trade produkty na úkor lokálních V neposlední řadě je otázkou, zda má být v rámci Fair Trade dovážen do Evropy med z Mexika či Nikaragui a víno z Jihoafrické Republiky nebo Čile. Opět se různí názory, zda raději dovážet maximum produktů z rozvojových zemí nebo nezatěžovat životní prostředí dopravou a co jen lze, používat místní. V zásadě všichni oslovení čeští odborníci se shodují, že se jedná o důležitý aspekt a že osobně jako spotřebitelé upřednostňují lokální produkty. Shodují se také na tom, že rozhodnutí je na každém konzumentovi a jak říká Fraňková: „Nedá se čekat od Fair Trade jako celku, že by takové produkty odmítlo a přestalo dovážet.“ Dále uvádí: „Je pravda, že doprava na velké vzdálenosti je (alespoň z environmentálního hlediska) negativní rys Fair Trade, který prostě nejde z principu eliminovat.“ Pro Hokrovou se otázka ukazuje jako zásadní téma: „Tato otázka by neměla být opomíjena. Co se týče konkurenčních zemědělských komodit, tedy těch, které se produkují jak ve vyspělých zemích (mírném pásmu), tak v zemích rozvojových (tropické, subtropické), tak u těchto komodit jsem rozhodně pro spotřebu místních produktů, tedy z 66
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
České republiky, maximálně z okolních států. Je nesmyslné dovážet přes oceán med z Nikaraguy a přitom vypustit do ovzduší škodlivé emise, když si mohu koupit med český…. Druhou skupinou jsou nekonkurenční komodity, tedy ty které mohou být produkovány jen v rozvojových zemích, jako je káva, čaj, kakao či banány. Pro spotřebitele, pro které je na prvním místě hodnota zachování životního prostředí, jsou tyto komodity zapovězeny. Prostě si takový „luxus“ pití kávy či čokoládu nedopřeje, protože tyto plodiny se musely dovézt ze zámoří, tedy opět s velkou spotřebou energie a velkými exhalacemi. Běžný spotřebitel ale zajisté poslechne svoji chuť a kávu si dá. Takovému spotřebiteli pak doporučuji Fair Trade kávu, před tou běžnou.“ Hokrová se dále zamýšlí nad dalším výhledem: “Při pokračujícím globálním oteplování by ale správným trendem mělo být opravdu konzumovat jen lokální potravinovou produkci (nedovážet z dálky, což produkuje emise), tudíž nejíst žádné tropické ovoce, nepít kávu, ani čokoládu.“ Bystřická osobně coby spotřebitel tyto výrobky nekupuje, a to ani běžné, ani „férové“ a označení Fair Trade např. na víně z Čile nebo jablkách z JAR ji nemotivuje k nákupu. Čím dál více inklinuje k nákupu různých lokálních/regionálních alternativ za kávu, čaj, cukr, řemeslné výrobky, koření apod. Z hlediska jednotlivých Fair Trade organizací či firem to Bystřická také vnímá jako individuální věc, kdy záleží na hodnotách, ke kterým se hlásí. „Ve svém poslání či jinde zpravidla uvádějí, že jim jde o životní prostředí, tak by myslím měly být k šíři svého sortimentu Fair Trade výrobků značně kritičtí.“ Uvědomuje si ale, že pokud by „lokalizace“ byla hlavním orientačním bodem, nebylo by nutné dovážet ani (ať už Fair Trade či běžnou) kávu, kakao, čaj apod. „To mi přijde pro Fair Trade typické – myšlenka stojí rozkročená mezi mnoha hodnotami a je taková řekněme umírněná, neradikální,“ uzavírá Bystřická.
Fraňková přichází s překvapivým postojem, že Fair Trade a lokální hnutí nejde proti sobě. „Jsme v situaci, kdy jsou malí producenti na exportu většinou naprosto závislí, to je prostě současný fakt. Prakticky ve všech případech, které jsem viděla, vedly vyšší výdělky z Fair Trade k tomu, že družstva mohla investovat do lepší technologie zpracování a v některých případech např. i zainventovat zpracování surovin až do podoby finálního produktu (typicky pražírna kávy). Díky tomu se mohou družstva orientovat i na místní trh a alespoň část produkce prodat doma. Možnost zpracovávat jim dál přináší vyšší přidanou hodnotu, a tedy další možnost investovat a hlavně možnost volby, kam se chtějí orientovat. Navíc všechna družstva, se kterými jsem se 67
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
setkala, podporují u svých členů diverzifikaci produkce a alespoň částečnou potravinovou soběstačnost, což omezuje jejich závislost na výdělku z exportu „cash crops“ V dlouhodobějším horizontu považuje Fraňková Fair Trade za jakýsi ideální „přestupní můstek“. Tím, že umožní po určitou dobu stabilní příjem, fungování družstva, vzdělání producentů, technologický rozvoj, dává jim větší svobodu se rozhodnout, jak a komu chtějí prodávat a co vlastně chtějí pěstovat. „Překvapivě hodně z nich reflektuje svojí závislost na exportu jako nežádoucí a družstva mají dlouhodobou vizi, že, podle slov ředitele jednoho z nich „nerovný vztah Sever – Jih výhledově změní na mnohem vyrovnanější vztah Jih – Jih“ tzn., budou se orientovat na bližší (rozvíjející se) trhy.“ Minimálně budou mít tu možnost a budou si smět vybrat.
Pan Kanjagaile přináší zcela jiný pohled na věc: „Proč někdo, kdo je z Tanzánie, má být bit, protože se mluví o globálním oteplování?“ Svůj postoj dále vysvětluje tak, že podíl lidí z rozvojových zemí na škodách na životním prostředí je minimální, spotřeba energie pěstiteli je prakticky nulová atd. Proč tedy ti, kdo životní prostředí zatěžují nejméně, by měli být svým způsobem trestáni a měli by být bojkotovány jejich produkty? Jak ale říká Hokrová: „Globální změna klimatu má negativní důsledky především na chudé rozvojové země, kde se projeví například déle trvajícími suchy či kratšími a intenzivnějšími přívalovými dešti, které způsobují povodně – celkově tedy extrémnějším počasím, které je nepříznivé pro zemědělství.“
68
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
Závěr Práce si vytyčila za cíl přiblížit koncept Fair Trade a upozornit na možný nástroj zmírnění chudoby v rozvojových zemích. Paralelním cílem bylo přinést kritický pohled na Fair Trade a pokusit se vyvážit převážně nekriticky pozitivní hodnocení dopadů tohoto systému v českých materiálech. Zformulování připomínek, které upozorňují na slabiny konceptu, je předpokladem k objektivnímu posouzení Fair Trade.
Co bylo původně zamýšleno jako kritika Fair Trade, tedy hnutí v jeho nejširším slova smyslu, se v průběhu psaní práce ukázalo především jako kritika Fairtrade®. Jedná se o užší proud v rámci systému, kdy Fairtrade Labelling Organizations International (FLO) na základě plnění obecných i specifických produktových standardů dovoluje produkty označovat logem Fairtrade®. Námitky se týkají aplikace principů Fair Trade v konkrétních standardech FLO, které v důsledku některé skupiny producentů z rozvojových zemí poškozují nebo je staví do nerovného postavení. Konkrétně v případě kávy, což je nejvíce obchodovaný Fairtrade® produkt, neošetřují standardy pracovní podmínky sezónních pracovníků a certifikaci nemohou získat tzv. velkopěstitelé, kteří najímají další pracovní sílu. Často zmiňovanou námitkou je také finanční a administrativní náročnost certifikace Fairtrade®. Klíčovým nástrojem společným pro celý systém Fair Trade je garantovaná minimální výkupní cena produktů. Kritici spatřují zásahy do fungování volného trhu jako nezdravé a nejvíce poškozující samotné drobné producenty, které má primárně Fair Trade podporovat. Dopady garance minimální výkupní ceny souvisí s převisem nabídky, který tak přirozeně vzniká. Vinou toho tak dále klesají výkupní ceny na konvenčním trhu. Pro nové zájemce, byť mohou být velice potřební, je obtížné se do systému zapojit, respektive získat možnost prodeje svých produktů. Minimální výkupní cena není vázána na kvalitu, a tak nejsou producenti motivováni usilovat o maximální úroveň produkce. Produkty jsou prodávány za celou organizaci / družstvo, a tak se stírají rozdíly v úrovni jednotlivých producentů. Navíc u producentů, kteří nabízejí prvotřídní kvalitu, se neprojeví benefity Fair Trade, protože stanovené minimální výkupní ceny odpovídají jen lehce nadprůměrné kvalitě.
69
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
Názory expertů na rozvojovou spolupráci a specificky Fair Trade zajímavě práci obohatily, byť se k některým otázkám necítili zcela kompetentní nebo odpovídali z části z pozice spotřebitelů. Námitky vůči Fair Trade, které byly v literatuře nejčastěji zmiňované, jako vyloučení některých producentů ze systému a efekt útlumu kvality, byly českými respondenty považovány za neopodstatněné. Naopak otázce volby mezi Fair Trade produkty a jejich lokálním náhražkami věnovali respondenti výrazně více pozornosti, než kolik se jí dostává v zahraničních odborných publikacích. To mimo jiné ukazuje na rozdíl vnímání hnutí v České republice a jinde, rozdíl je ještě umocněn názory zástupce producentů Fair Trade kávy z Tanzanie. Názory respondentů nelze zevšeobecnit, navíc shodně uváděli, že odpovídají sami za sebe, lze ale usuzovat na určité trendy ve vnímání Fair Trade v České republice.
Předkládaná práce si nečiní ani nemůže činit nárok na to Fair Trade jako celek vyhodnotit. Snahou bylo zformulovat relevantní okruhy, které při hodnocení systému bývají
nejčastěji
nahlíženy jako
problematické.
Informace
mohou
posloužit
spotřebitelům, kteří chtějí vědět víc, než je v dostupných informačních materiálech. Je pak na každém, zda ho předložené názory osloví a bude se jimi dále zabývat. Bezmezným příznivcům hnutí nabízí práce podněty k fundovanému pohledu, u apriorních kritiků může podnítit zájem o problematiku v celé šíři. Závěry jsou v rámci předkládané práce činěny na základě získaných podkladů, které ale nejsou neomezené. Práce byla psána s vědomím citlivosti tématu a určité tíhy zodpovědnosti.
V průběhu psaní práce vyvstalo několik témat, které by si zasloužily pozornost, ale vzhledem k rozsahu práce se jim nebylo možné věnovat. Jako první a zásadní se nabízí navrhnout novou politiku Fair Trade, tak aby maximálně naplňovala poslání tohoto hnutí. Myšlenka podpory producentů z rozvojových zemí je totiž obecně přijímána jako správná a žádoucí, kritizován ale bývá způsob jejích naplňování. Je zjevné, že toto zadání není nikterak snadné, pokud je vůbec realizovatelné. Zajímavé by bylo v dalším pokračování výzkumu téma zúžit na konkrétní typ produktů. Na všeobecné rovině totiž nebylo možné věnovat se různým detailům a současně bylo vždy třeba upozornit, že daný problém nelze vztáhnout na celý systém, což v důsledku ubírá předkládaným argumentům váhu. Jako reprezentativní produkt se přirozeně nabízí káva. Jedná se o nejvíce obchodovanou Fair Trade komoditu a 70
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
současně existuje na toto téma nejvíce výzkumů, z kterých lze vycházet. Druhý směr nabízí věnovat se řemeslným Fair Trade výrobkům. Důsledky zapojení se do systému pro jejich tvůrce jsou ve srovnání s Fair Trade potravinami zpracovány výrazně méně a vidím zde tedy prostor pro další bádání. Specifikem oproti potravinám je, že produkty jsou mnohem více nositeli určitých kultur. Především ale nepotřebují další zpracování, a tak je lze obchodovat s menším počtem mezičlánků a kontakt mezi producenty a spotřebiteli může být silnější. Řemeslné výrobky nebývají označovány logem Fairtrade® a nepodléhají tedy pod specifické standardy FLO, které bývají nejčastěji napadány.
71
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
Resumé Fair Trade je definováno jako obchodní partnerství založené na dialogu, transparentnosti a respektu, které usiluje o větší rovnost v mezinárodním obchodě a současně přispívá k udržitelnému rozvoji tím, že nabízí lepší obchodní podmínky a zabezpečuje práva opomíjeným producentům a zemědělcům globálního Jihu. Záměrem předkládané diplomové práce bylo koncept lépe poznat a pokusit se odhalit jeho slabá místa. Na základě studia odborných zahraničních publikací a konzultací s experty byly vyprofilovány okruhy, které se ukázaly jako nejvíce problematické. Kritika hnutí byla pro účely práce rozdělena do dvou sekcí, přičemž první se zaměřuje na nežádoucí dopady přímo na producenty v rozvojových zemích, druhá pak na negativní vnímání spotřebiteli, které ovšem může sekundárně producenty také poškodit. Námitky se často týkají aplikace principů Fair Trade v konkrétních standardech vydávaných Fairtrade Labelling Organizations International, které v důsledku některé skupiny producentů z rozvojových zemí poškozují nebo je staví do nerovného postavení. Jako sporný se jeví přínos garance minimální výkupní ceny. Toto opatření vyvolává převis nabídky, což v důsledku poškozuje řadu producentů, kteří musejí zůstat vně systému. Ve srovnání se zahraničními odbornými studiemi nepovažují místní experti tyto připomínky za tolik závažné. Námitky týkající se PR v tzv. rozvinutých zemích se obecně ukázaly jako druhořadé. Fair Trade vznikl na podporu producentů z tzv. rozvojových zemí, smyslem je tedy podpořit jich maximum a neomezovat prodejní příležitosti jejich produkce. Práce si vytyčila za cíl přinést kritický pohled na Fair Trade a pokusit se vyvážit převážně nekritické hodnocení dopadů tohoto systému v českých materiálech. Připomínky, které upozorňují na slabiny konceptu, mohou být podkladem pro jeho celkové zhodnocení. Fair Trade zahrnuje řadu forem a nejvíce kritiky padá na adresu Fairtrade Labelling Organizations Intertational, což je hlavní orgán, který stanovuje standardy pro certifikované výrobky opatřené ochrannou známkou Fairtrade®. Předkládaná práce si nečinila nárok na to Fair Trade jako celek soudit. Snahou bylo zformulovat relevantní okruhy, které při hodnocení systému bývají nejčastěji nahlíženy jako problematické. Informace mohou posloužit spotřebitelům, kteří chtějí vědět víc, než bývá v běžných propagačních materiálech.
72
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
English Summary Fair Trade is defined as trading partnership based on dialogue, transparency and respect, seeking greater equity in international trade and contributing to sustainable development as it offers better trading conditions and secures rights to marginalised producers and farmers of the global South. This thesis intends to explore the concept and to attempt to reveal its weaknesses. Based on the study of technical international literature and consultations with experts, areas emerging as most problematic have been identified. For the purposes of the thesis, the critique has been divided into two sections: the first section focuses on the direct undesirable impacts on developing country producers, while the second one looks at the negative consumer perceptions which can indirectly harm producers as well. Fair Trade includes many forms and most of the criticism focuses on the Faitrade Labelling Organisations International, the main body stipulating the Fairtrade® certified product standards. The objections often pertain to the application of Fair Trade principles in specific standards issued by the Faitrade Labelling Organisations International, the consequences of which put certain developing country producers in an unequal position. The benefits of guaranteed purchase price seem to be questionable. This measure causes supply surplus, harming the numerous producers that have to remain outside the system. Unlike international studies, local experts do not deem these objections so grave. The objections pertaining to PR in the so-called developed countries have generally turned out to be of lesser importance. Fair Trade was invented to support producers, the aim being to support as many producers as possible rather than to limit their trading opportunities. The intent of the thesis is to present a critical perspective of Fair Trade and to attempt to balance the indiscriminately positive assessment of its impact that prevails in the Czech literature. Comments pointing out the concept's weaknesses can serve as a basis for its comprehensive evaluation. This work cannot claim to evaluate Fair Trade in its entirety. The aim has been to identify relevant areas most frequently considered problematic. This information can serve consumers desiring to know more than the usual promotion material contents.
73
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
Použitá literatura 10 Standards of Fair Trade. [on-line]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné z www: http://www.wfto.com/index.php?option=com_content&task=view&id=2&Itemid=14 APPADURAI, Arjun. (ed.) The Social Life of Things. Commodities in Cultural Perspektive. Cambridge : Cambridge University Press, 1986. 323 s. ISBN 0-521-357268. ARROW, Kenneth J. Alternative Approaches to the Theory of Choice in Risk-Taking Situations. In: Econometrica, 1951, vol. 19, s. 404-437. BRENDT, Colleen E.H. Does Fair Trade Coffee Help the Poor: Evidence from Costa Rica and Guetemala. In Mercatus Policy Series, Policy Comment Number 11. Arlington: Mercatus Center, George Mason University, 2007. [on-line]. [cit. 2010-0210]. Dostupné z www: http://mercatus.org/sites/default/files/publication/Fair%20Trade%20Coffee.pdf Cíle Fair Trade. [on-line]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné z www: http://fairtradeasociace.cz/?block=56&sub=74 Code of Good Practice for Setting Social and Enviromental Standards. [on-line]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné z www: http://www.isealalliance.org/content/codes-goodpractice DAVIDSON, Sinclair; WILSON, Tim. New Evidence of Old Concerns:Fair Trade Myths Exposed… Again. Institute of Public Affairs, 2008. [on-line]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné z www: http://sustainabledev.org/wpcontent/uploads/2009/10/Newevidenceofoldconcerns.pdf DeCARLO, Jacquiline. Fair Trade. A Beginner’s Guide. Oxford : Oneworld, 2007. 176 s. ISBN 978-1-85168-521-9. Definition of Fair Trade. FINE, 2001. [on-line]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné z www: http://fairtradeadvocacy.org/index.php?option=com_content&view=article&id=74:charter-of-fairtrade-principles&catid=46:other-publication-on-fair-trade&Itemid=65. DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. Praha : Karolinum, 2000. 374 s. ISBN 80-246-0139-7. Fair Trade Minimum Prices and Premiums. [on-line]. [cit. 2010-02-10] Dostupné z www: http://www.fairtrade.net/list.html?&no_cache=1
74
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
Fair trade standardy a jejich ověření ve zkratce. [on-line]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné z www: http://fairtrade-asociace.cz/?block=71&sub=91 Fairtrade at a Glance. Bonn : FLO, 2009. [on-line]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné z www: www.fairtrade.com.au Fairtrade Labelling Organisations International. Annual Report 2008-09. Bonn : FLO, 2010. 27 s. Fairtrade Standards for Coffee for Small Producers’ Organizations. [on-line]. [cit. 201002-10]. Dostupné z www: http://www.fairtrade.net/fileadmin/user_upload/content/0209_Coffee_SPO_EN.pdf FLO-CERT Producer Certification Initial Fees. [on-line]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné z www: http://www.flo-cert.net/_admin/userfiles/file/Fees/PCFEESYSTEM.pdf FRAŇKOVÁ, Eva. Fair Trade v praxi. Případová studie producentů kávy zapojených do Fair Trade v Kolumbii. Masarykova univerzita v Brně, FSS, 2007. [on-line]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné z www: http://www.fairtrade.cz/upload/sarkaFrankova_FairTradevKolumbii.pdf GEREFFI, Gary. The Organization of Buyer-driven Global Commodity Chains. s. 95122. In GEREFFI, Gary; KORZENIEWICZ, Miguel. (eds). Commodity Chains and Global Capitalism. 1993. ISBN 0275945731. GIOVANNUCCI, Daniele; POTTS, Jason. Seeking Sustainability. COSA Preliminary Analysis of Sustainability Initiatives in the Coffee Sector. IISD, 2008. 36 s. Dostupné z www: [on-line]. [cit. 2010-02-10]. GRESSER, C.; TICKELL, S. Mugged: Poverty in Your Coffee Cup. Oxfam International, 2002. [on-line]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné z www: http://www.maketradefair.com/assets/english/mugged.pdf HAYEK, Friedrich. Cesta do otroctví. Praha : Barrister & Principal, 2004. 216 s. ISBN 80-86598-71-3. HEJKRLÍK, Jiří. (ed). Fair Trade. Spravedlivý obchod v České republice. Praha : Asociace pro Fairtrade, 2004. 16 s. HOKROVÁ, Marie; TÁBORSKÁ, Sylva. (ed). Globální problémy a rozvojová spolupráce. Praha : Člověk v tísni, o.p.s., 2008. 143 s. ISBN 978-80-86961-55-2. HRADECKÁ, Zuzana. Komparace standardů Fair Trade organizací a jejich dopadů na producentská sdružení v rozvojových zemích. Praha : VŠE. Fakulta mezinárodních vztahů, 2008. 74 s., přílohy. Vedoucí diplomové práce Ing. Tereza Němečková, Ph.D.
75
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
Charter of Fair Trade Principles. WFTO: FLO, 2009. [on-line]. [cit. 10.2.2010]. Dostupné z www: http://fairtradeadvocacy.org/index.php?option=com_content&view=article&id=74:charter-of-fairtrade-principles&catid=46:other-publication-on-fair-trade&Itemid=65 CHAYANOV, Alexander V. Peasant Farm Organizations, 1925. Duke University Press, 1997. 128 s. ISBN 0822320657. Informační manuál o Fair Trade. Praha : Společnost pro Fair Trade a rozvojové vzdělávání, 2006. 28 s. [on-line]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné z www: http://fairtradeasociace.cz/upload/manual.pdf Interim Report on Fair Trade Trends. Fair Trade Foundation, 2008. [on-line]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné z www: http://www.fairtradefederation.org/ht/a/GetDocumentAction/i/6944 Introducing Fairtrade and its Organisations. FLO, 2006. 8 s. [on-line]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné z www: http://www.wakachiai.com/ft_news/2008/img/Explan_Doc_Introducing_Fairtrade.pdf ISEAL Strategic Plan 2009-2013. [on-line]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné z www: http://www.isealalliance.org/index.php?q=resources/e058-iseal-alliance-strategic-plan2009-2013 JAFFEE, Daniel. Brewing Justice. Fair Trade Coffee, Sustainability, and Survival. Berkley : University of kalifornia Press, 2007. 331 s. ISBN 978-0-520-24959-2. JEŘÁBEK, Hynek. Úvod do sociologického výzkumu. Praha : Carolinum, 1992. [online]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné z www: http://www.ftvs.cuni.cz/hendl/metodologie/jerabek3/jerabek.htm Kagera Cooperative Union (KCU) – Družstevní unie Kagera. Produkce kávy v Tanzánii. Prezentace v rámci tiskové konference s pěstiteli Fairtrade kávy z Tanzánie a Mexika. 2 s. Praha, 11. 5. 2010. KONEČNÝ, Tomáš; MYSLIVEČEK, Jan. Fair Trade – Is It Really Fair? Praha : CERGE-EI, 2008. 53 s. ISBN 978-80-7344-156-2. KRIER, Jean-Marie. Fair Trade 2007: New Facts and Figures from an Ongoing Success Story. A Report on Fair Trade in 33 Consumer Countries. Culemborg : DAWS, 2008. 159 s. KRIER, Jean-Marie. Fair Trade in Europe. Maastricht : EFTA, 2001. 85 s. [on-line]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné z www: http://www.european-fair-tradeassociation.org/efta/Doc/FT-E-2001.pdf 76
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
KULHÁNKOVÁ, Zuzana. Fair Trade nehraje fér. [on-line]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné z www: http://kulhankova.blog.idnes.cz/c/123333/Fair-Trade-nehrajefer.html. LAMB, Harriet. Fighting the Banana Wars and Other Fairtrade Battles. How we Took on the Corporate Giants to Change the World. London : Rider. 2009. 246 s. ISBN 9781846040849. LUTTINGER, Nina; DICUM, Gregory. The Coffee Book. Anatomy of an Industry from Crop to the Last Drop. New York : The New Press, 2006. 232 s. ISBN 13 978-1-59558060-3. MARX, Karel. Kapitál : kritika politické ekonomie. Praha : Svoboda, 1978-1980. MAUSS, Marcel. Esej o daru, podobě a důvodech směny v archaických společnostech. Praha : SLON, 1999. 200 s. ISBN 80-85850-77-X. Position Paper on the Commitee of the Regions Opinion on Fair Trade. Public Affairs & FTAO, 2010. [on-line]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné z www: http://www.europeanfair-tradeassociation.org/observatory/images/stories/file/POLICY%20PAPER%20COR.pdf RANSOM, David. No-nonsense Guide to Fair Trade. Oxford : New Internationalist, 2006. 142 s. ISBN 1-904456-43-X. RAYNOLDS, Laura T. Consumer/Producer Links in Fair Trade Coffee Networks. In Sociologia ruralis, Vol 42, Number 4, October 2002. Oxford : Blackwell Publishers, 2002. 405-424 s. ISSN 0038-0199. SAHLINS, Marshall. Stone Age Economics, 1974. ISBN 0422745308. SEDLÁČEK, Tomáš. Ekonomie dobra a zla. Po stopách lidského tázání od Gigameše po finanční krizi. Praha : Pole 65, 1999. 270 s. ISBN 978-80-903044-3-8. SIDWELL, Marc. Unfair Trade. London : Adam Smith Institute, 2008. 29 s. ISBN 1902737-55-5. SILNÁ, Karolína. Fair Trade jako příklad nové formy občanské participace. Praha : Univerzita Karlova. Fakulta sociálních věd, 2006. 59 s., přílohy. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Jana Stachová. SILNÝ, Jiří. Fair Trade je normální. [on-line]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné z www: http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?apc=zkrx1--&x=218385 Sixty Years of Fair Trade. 2006. 4 s. [on-line]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné z www: http://www.european-fair-trade-association.org/efta/Doc/History.pdf
77
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
SMITH, Adam. Bohatství národů. Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Praha : Liberální institut, 2002. ISBN 8086389154. SMITH, Adam. Teorie mravních citů. Praha : Liberální institut, 2001. 80-86389-38-3. Standards for Sustainable Agriculture. [on-line]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné z www: http://www.rainforest-alliance.org/agriculture.cfm?id=standards ŠPAČKOVÁ, Šárka. Důsledky globalizace oděvního průmyslu pro rozvojové země a iniciativy za jejich zmírnění. Brno : Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií, 2005. 105 s., přílohy. Vedoucí diplomové práce RNDr. Petr daněk, Ph.D. ŠTĚRBA, Luděk. Historie, současnost a perspektivy Fair trade v Evropě a jeho možnosti v České republice. Brno : Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií, 2004. 100 s., přílohy. Vedoucí diplomové práce RNDr. Naďa Johanisová. Tisková zpráva o spotřebě Fair Trade výrobků v České republice za rok 2009. Praha: Asociace pro fair trade; Green marketing, 20. 4. 2010 VESELÝ, Arnošt; NEKOLA, Martin. Analýza a tvorba veřejných politik. Praha : SLON, 2008. 407 s. ISBN 978-80-86429-75-5. Výroční zpráva Asociace pro fair trade za rok 2008. Praha : Asociace pro fair trade, 2009. WEBER, Jeremy. Fair Trade Coffee Enthusiasts Should Confront Reality. In Cato Journal, Vol. 27, No. 1 (Winter 2007). WILSON, Tim. Fair Trade only Brews more Poverty. Weekend Financial Review. August 2006b. 2 s. [on-line]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné z www: http://www.coffee.com.au/ftp/Fair-tradeBrewsPoverty.pdf WILSON, Tim. Macchiato Myths. The Dubious Benefits of Fair Trade Coffee. IPA Review, July 2006a. s. 24-27. [on-line]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné z www: http://www.ipa.org.au/library/58-2-WILSON.pdf Zkušenosti s Fair Trade v mexickém družstvu ISMAM. Prezentace v rámci tiskové konference s pěstiteli Fairtrade kávy z Tanzánie a Mexika. 2 s. Praha, 11. 5. 2010. Zpráva o Fair Trade Evropské komise pro Evropskou radu. Brusel, 1999. 12 s. [online]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné z www: http://www.fairtrade.cz/upload/pavelchzprava_komise.pdf
78
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
Seznam příloh Příloha č. 1: Použité zkratky Příloha č. 2: Souhlas s dotazováním Příloha č. 3: Průvodce polostandardizovaným dotazníkem Příloha č. 4: Profily respondentů
79
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
Příloha č. 1: Použité zkratky CSR – Corporate Social Responsibility EFTA – European Fair Trade Association FLO – Fairtrade Labelling Organizations International IFAT – International Fair Trade Association ILO – International Labour Organisation ISEAL - International Social and Environmental Accreditation and Labelling Alliance NEWS! – Network of European World Shops WFTO - World Fair Trade Organisation FTF – Fair Trade Foundation EWH – Eine Welt Handel CFATS - Center for Fair and Alternative Trade Studies
80
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
Příloha č. 2: Souhlas respondentů s poskytnutím informací SOUHLAS S POSKYTNUTÍM INFORMACÍ ZA ÚČELEM SBĚRU DAT K DIPLOMOVÉ PRÁCI název práce: Fair Trade a jeho kritika. Zhodnocení etického obchodu s producenty z rozvojových zemí. autorka: Marta Kolská studium: Veřejná a sociální politika, FSV UK kontakt: 776 355 015,
[email protected] vymezení problému: Fair Trade je obchodní partnerství založené na dialogu, transparentnosti a respektu, které usiluje o větší rovnost v mezinárodním obchodě. Přispívá k udržitelnému rozvoji tím, že nabízí lepší obchodní podmínky a zabezpečuje práva opomíjeným producentům a zemědělcům globálního Jihu. Fair Trade se ukazuje jako cesta, jak zlepšit životní podmínky producentů v rozvojových zemích. V České republice je tento koncept poměrně málo známý, a tak si žádá podrobnější zkoumání. Vedle představení cílů a principů Fair Trade, které hovoří ve prospěch této myšlenky, je třeba pojmenovat jeho sporné body a hledat reakci na kritiku v odborných publikacích a u expertů. cíl práce: Cílem je přiblížit Fair Trade, jak funguje, čím je vymezen. Snahou je porozumět tomuto konceptu, pochopit jej a interpretovat. Ambicí dané práce je upozornit na možný nástroj zmírnění chudoby v rozvojových zemích. Tomuto konceptu se totiž nedostává dostatek pozornosti, případně bývá zkreslován. Zvýšení informovanosti o etickém obchodu může přispět k lepšímu povědomí o situaci v rozvojových zemích a potažmo i k zlepšení životní úrovně samotných místních obyvatel. Cílem práce je současně přinést kritický pohled na Fair Trade. Na základě pojmenování problematických aspektů lze koncept vyhodnotit. Názory expertů poskytnou obraz toho, nakolik je tento koncept vnímán jako účelný a důvěryhodný. účast na výzkumu: Vaše účast na výzkumu je zcela dobrovolná. Můžete se rozhodnout odmítnout odpovědět na jakoukoli otázku nebo Vámi poskytnuté odpovědi vzít zpět, aby informace dále nebyly použity v diplomové práci. (V tomto případě mě, prosím, kontaktujte na výše zmíněných kontaktních informacích.) Pokud si nebudete přát, aby v práci bylo uvedeno Vaše jméno, budou vaše výroky použity jako slova experta z dané organizace, kterou zastupujete. Vámi poskytnutá data budou použita pouze pro účely diplomové práce a nezpracované nebudou dále šířeny. souhlas: Souhlasím s uvedením jména v diplomové práci
ANO
…………………… datum
………………….. podpis respondenta
…………………… jméno respondenta
…………………... datum
…………………… podpis studentky 81
NE
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
Příloha č. 3: Průvodce polostandardizovaným dotazníkem PRŮVODCE DOTAZNÍKEM organizace, kterou zastupujete: kontaktní informace (pro případ kontroly dat nebo dalších konzultací): Na základě studia literatury a miniprůzkumu mezi spotřebiteli jsem se pokusila formulovat několik bodů, které se ukazují při kritice Fair Trade jako zásadní. Konkrétní bod je vždy pro dokreslení rozvinut krátkým textem, můžete a nemusíte z něj vycházet. Budu Vám vděčná za jakýkoli komentář, podnět, doplnění nebo upřesnění. Sdělte prosím bez obav i myšlenky, které s daným bodem souvisí jen úzce, může totiž pochopitelně ukázat, že formulace bodů nebyla šťastně zvolena. Některé body jsou možná příliš konkrétní a ve své každodenní práci se takovými podrobnostmi nezabýváte, můžete vedle názoru experta, který se zabývá Fair Trade nebo rozvojovou spoluprací, uplatnit svůj pohled běžného spotřebitele. Mnohdy se nejedná o otázky, spíš námitky, které na adresu Fair Trade zaznívají. Neočekávám tedy vždy odpověď, ale často Vás komentář, glosu apod. Uvítám, pokud přijdete s protiargumenty nebo případně s dalšími podpůrnými argumenty. Nenutím Vás pochopitelně reagovat na všechny body, i když za reakci budu ráda. Pokud zde nějaký bod, ke kterému byste se rádi vyjádřili, postrádáte, využijte prosím prostor na konci dokumentu. Předem moc děkuji za čas, který tomuto tématu věnujete. Máte u mě pozvání na šálek Fair Trade kávy.
Kritika Fair Trade na straně producentů 1.1 Kulturní střety při tvorbě a naplňování Fair Trade standardů Myšlenka Fair Trade vznikla na západě a v celkovém pojetí i v konkrétních bodech jednotlivých standardů se tak odráží tzv. západní vidění problému. Zejména se jedná o to, nakolik je naplňován požadavek demokratického rozhodování. Některé studie uvádí, že mnohé africké projekty a organizace nefungují na principu komunity a společných investic jako v Asii a Latinské Americe, ale v rámci rodinných klanů a neformální ekonomiky. Soudí tedy, že požadavek demokratického rozhodování organizací je v africkém kontextu často plněn jen formálně. Právě o využití tzv. sociální prémie (Fairtrade Premium), která putuje do společného rozvojového fondu a je určena pouze pro rozvojové účely s pozitivním dopadem na celou komunitu, musí být podle standardů Fairtrade Labelling Organizatons International (FLO) demokratickým způsobem. Má a může Fair Trade svým způsobem vnucovat evropská, respektive „severní“, měřítka?
1.2 Vyčlenění Fair Trade producentů z okolní společnosti Fair Trade může mít za důsledek vytvoření zóny relativního bohatství v chudé oblasti. To vytváří pochopitelně tenzi mezi jakousi Fair Trade elitou a okolím. Může docházet k nevraživostem vůči těm, kdo participují na Fair Trade. V očích veřejnosti tato skutečnost ubírá kredit Fair Trade.
82
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
1.3 Útlum inovativnosti a kreativity v produkci Pocit zabezpečení a jistoty má i svůj rub v podobě malé inovativnosti, kreativity na straně produkce. Dovozci se snaží o obměnu nabídky (design, marketing, vývoj) a povzbuzují k větší samostatnosti. Souvisí to také s tím, že zákazník je daleko. Nevidí, co je poptávka (tak je to ale u exportu v kombinaci s obtížným přístupem k informacím).
1.4 Finanční a administrativní náročnost získání Fair Trade licence Poplatky za vstupní kontrolu a certifikaci se liší podle počtu členů, produktů a úrovně organizace. Například u sdružení malopěstitelů se poplatky pohybují mezi 1400 – 3000 USD, v případě zpracovatelských kapacit o 200 – 600 USD více, za každý další produkt k certifikaci se připlácí paušálně 200 USD. Pro organizace sdružující malopěstitelská družstva je vstupní poplatek 1500 USD. U těchto organizací musí být ročně kontrolovány minimálně 3 členské organizace, přičemž poplatky za jejich kontrolu se v závislosti na počtu jejich členů pohybují v rozmezí 900-1700 USD. (1. 2. 2010 došlo ke změně poplatku, nicméně na stránkách FLO-CERT ještě nejsou aktualizované.) Vedle žádosti o zařazení do systému Fair Trade FLO vyžaduje pravidelné reporty o Fair Trade produkci.
1.5 Výkupní cena určena organizací, ne jednotlivým producentům Družstvo/kooperativa má lepší pozici, tím že nabízí větší objem zboží, může si dovolit kvalitnější zázemí. Nicméně v očích spotřebitelů to může být překvapení a možná i zklamání. Odporuje to totiž představě, že je vynecháno maximum mezičlánků a oni nakupují například od jednoho konkrétního pěstitele. Vzbuzuje to také otázky, jakým způsobem družstvo finanční prostředky redistribuuje. Družstvo/kooperativa tak tvoří další mezičlánek, jeho provoz si žádá další výdaje. Při tomto nastavení, musí být financováno to, že kooperativa například vykoupí kávu od svých členů, roztřídí ji a zpracuje a koordinuje logistiku exportu. Síla tohoto argumentu je sporná. Tuto práci by bylo třeba udělat stejně, kdyby ji řešili jednotlivci, stálo by je to pravděpodobně větší úsilí.
1.6 Absence standardů vybraných produktů pro sezónní pracovníky V rámci Fairtrade standardů regulujících mzdy je v případě pěstitelů kávy – nejvíce prodávaný Fair Trade produkt - řeč výlučně o zaměstnancích organizace. Neexistují ale samostatné specifické standardy pro sezónní pracovníky, pouze nekonkrétní doporučení, že by také oni měli čerpat benefity Fair Trade. Studie upozorňují na to, že většina pracovníků na malých kávových farmách je právě sezónních. Literatura odkazuje na konkrétní průzkum v Peru, kde na čtyřech z pěti farem dostávají sezónní pracovníci méně, než je peruánská minimální mzda.
1.7 U vybraných produktů omezení jen na malopěstitele V rámci Fairtrade existují samostatné standardy pro malé pěstitele (Small Farmers) a další pro najatou pracovní sílu v případě velkopěstitelů (tzv. Hired Labour). Za malopěstitele jsou považováni ty farmáři, kteří nejsou závislí na práci najaté pracovní síly a na své farmě pracují oni sami, popřípadě jejich rodinní příslušníci. Konkrétně v případě kávy – která je nejvíce prodávaným Fairtrade zbožím – je možné udělit Fairtrade licenci pouze malým pěstitelům, pro velkopěstitele není možné se zapojit do tohoto systému. 83
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
To omezení může svým způsobem bránit rozvoji, kdy by šikovný pěstitel mohl zaměstnávat další. FLO tedy podporuje pěstitele konvenční kávy, aby přecházeli na Fair Trade produkci. Pěstitelé už zapojení do systému nejsou motivováni pěstovat více kávy.
1.8 Limitované množství Fair Trade licencí Studie upozorňují na disproporci mezi nabídkou Fairtrade kávy a zájmem u zákazníků. Nabídka Fair Trade kávy převyšuje poptávku už minimálně 10 let. V roce 2002 tak bylo FLO dokonce nuceno pozastavit přijímání nových žádostí o certifikaci. FLO tehdy odhadovala, že nabídka Fair Trade kávy z Latinské Ameriky, Asie a Afriky byla sedminásobná oproti množství prodané kávy cestami Fair Trade. Je třeba doplnit, že je zde souvislost s krizí na světové kávové burze, kdy ceny rapidně klesly. Důsledkem je souboj o omezené množství Fair Trade licencí. Zvyšující se obtížnost vstupu na Fair Trade trh může vést k tomu, že vyloučí marginalizované pěstitele, které má ale Fair Trade ze své podstaty podporovat.
Kritika Fair Trade na straně spotřebitelů 2.1 Neadekvátně vysoká prodejní cena produktů O prodejní ceně produktů se nepíše ve standardech nic, je tedy zcela nechána na prodejcích. Podobně jako u bio výrobků jsou mnohdy ceny Fair Trade výrobků nadsazeny. Problém může být spatřován v tom, že lidé mnohdy nakupují pod klamným dojmem, že čím dražší, tím více přispívají pěstitelům. Jedním z principů Fair Trade je, že vynechává překupníky a minimalizuje počet článků v obchodním řetězci. To by mělo cenu oproti konvenčním produktům snížit. Málo se hovoří o konkrétních výkupních cenách Fair Trade surovin. Cena je často prezentována jen na obecné úrovni jako férová/ spravedlivá nebo důstojná. V případě kávy jsou minimální výkupní ceny (Minimum Fairtrade Price) určeny v rozmezí 0,01-0,05 USD/libru kávy robusta a 1,20-1,25 USD/libru kávy arabika. BIO prémie (Organic Differential) představuje pro BIO certifikovanou kávu 0,2 USD/libru kávy a sociální prémie (Fairtrade Premium) dalších 0,1 USD/libru kávy.
2.2 Nepravdivé informování o Fair Trade Přínos a význam Fair Trade bývá často přeceňován. Jednotlivé body se částečně prolínají s těmi, které už byly zmíněny v předchozím bloku. Jak už bylo řečeno, prodejní cena nemá přímou souvislost s výkupní cenou od producenta v rozvojové zemi. Přesto bývá inzerováno, že rozdíl v ceně oproti konvenčnímu zboží je určen pěstiteli. Obdobnou mystifikací je tvrdit, že produkt je od konkrétního pěstitele. U potravinových surovin (jiná situace je u rukodělných výrobků) se ale výlučně jedná o organizace, nikoli jednotlivce. Nelze tedy hovořit o přímém obchodu s pěstiteli. Často bývá Fair Trade vnímáno jako záruka kvality zboží. Fair Trade se při tom ale vztahuje pouze na obchodní a výrobní podmínky, ne na kvalitu surovin. Samotnými spotřebiteli bývá často značka Fair Trade spojována s bio produkcí. V rámci Fair Trade jsou pěstitelé podporováni v udržitelném a ekologicky šetrném přístupu, bio standardy ale rozhodně nejsou podmínkou.
84
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
2.3 Řada certifikací mate spotřebitele a diskredituje Fair Trade Vzhledem k tomu, že Fair Trade se rozvíjel na různých místech a v různých formách, vznikala také řada certifikací. Mezi nejznámnější patří vedle FLO Fairtrade®, Rainforest Alliance, UTZ Cerified. Vlastní standardy doprovázené specifickým logem mají například společnosti Rapunzel Hand in Hand a El Puente. Objevují se také jakési pseudoznačky, kdy je na výrobek nalepena značka a naprosto chybí kontrola podmínek výroby (kauza Fair and Care Scheme). Je žádoucí, aby na trhu bylo více značek, vzájemně se doplňovali a případně kontrolovali? Nebo tento stav může mít za důsledek zmatení spotřebitelů a v důsledku i ztrátu důvěry v koncept Fair Trade?
2.4 Fair Trade jako PR neeticky obchodujících firem Fair Trade může být nástroj jak vytvořit přívětivou tvář firmy. Tím, že firma začne využívat Fair Trade produkty, vytvoří z nich dárkové balíčky pro své klienty, zařadí je do svého sortimentu, sděluje veřejnosti, že je společensky odpovědná. Její další aktivity ale přitom mohou být jakkoli neetické, ať už poškozují životní prostředí, neposkytují důstojné pracovní podmínky nebo paralelně obchodují s pěstiteli z rozvojových zemí způsobem, který je s Fair Trade v rozporu.
2.5 Kritika spojená s prodejem v supermarketech Prodej v supermarketech se jeví jako problematický z několika důvodů, a tak je tomuto tématu vyčleněn samostatný bod. Prvním je to, že prodejem v supermarketech jsou podporovány obchodní řetězce, které často svým zaměstnancům neposkytují důstojné pracovní podmínky. Současně představují zátěž pro životní prostředí atd. Dalším hendikepem je oproti specializovaným Fair Trade obchodům absence informací o pěstitelích, jejich situaci a o principech Fair Trade obecně. Ve specializovaných obchůdcích (nejčastěji tzv. Word Shops) totiž pracuje proškolený personál. Fair Trade má za cíl ne jen prodávat ale také informovat, šířit osvětu. Je otázkou, zda je hlavním cílem prodávat maximum Fair Trade produktů, a podpořit tedy maximum producentů v rozvojových zemích, nebo zda je třeba brát ohled také na to, jaké další subjekty na prodeji ať už ve formě PR nebo zisku profitují.
2.6 Fair Trade produkty na úkor lokálních V neposlední řadě je otázkou, zda má být v rámci Fair Trade dovážen do Evropy med z Mexika či Nikaragui a víno z Jihoafrické Republiky nebo Čile. Opět se různí názory, zda raději dovážet maximum produktů z rozvojových zemí nebo nezatěžovat životní prostředí dopravou a co jen lze, používat místní.
85
Diplomová práce
Fair Trade a jeho kritika
Příloha č. 4: Portréty respondentů Eva Fraňková působí pět let ve Společnosti pro Fair Trade, kde je členkou Rady. Začínala jako dobrovolnice, později se stala koordinátorka brněnského obchůdku s Fair Trade produkty. V roce 2006 se vydala na výzkumnou cestu do Kolumbie, kde navštívila pět certifikovaných družstev produkujících Fair Trade kávu. Svoje poznatky zpracovala do studie nazvané Fair Trade v praxi. Případová studie producentů zapojených do Fair Trade v Kolumbii, kde se zabývá dopady Fair Trade. Marie Hokrová je koordinátorka informačně rozvojových projektů, v letošním roce koordinuje informační kampaň Cena vody, která má za cíl informovat českou veřejnost o problémech vody a sanitace v rozvojovém světě. Předešlé dva roky koordinovala obecně informační projekty o rozvojové spolupráci a globálních problémech. Zaměřuje se na témata problémů rozvojových zemí, globálních problémů lidstva a rozvojovou spolupráci. John Kanjagaile je manažerem exportu Kagera Cooperative Union (KCU), což je družstevní unie produkující Fair Trade kávu v Tanzánii. KCU byla založena v roce 1950, do systému Fair Trade se zapojila v roce 1990. KCU v současnosti sdružuje 124 družstev, které čítají více než 60 000 malých farmářů. Zaměřují se na produkci kávy robota, které ročně vyprodukují cca 9 000 tun. KCU je unikátní v tom, že vybudovala vlastní továrnu na výrobu instantní kávy Tanica. Jiří Knitl v současnosti působí v České rozvojové agentuře. Dříve pracoval ve společnosti Člověk v tísni, kde dlouhodobě působil jako vedoucí misí v Afghánistánu a Íránu. Má také několikaleté zkušenosti s projekty na Kubě. V České republice krátce pracoval jako ředitel Sdružení pro integraci a migraci (dříve Poradna pro uprchlíky). Vystudoval etnologii na FF UK. Věra Lukášová založila v roce 1994 s podporou církve vůbec první obchůdek s Fair Trade produkty v České republice, který je prezentován obecně prospěšnou společností Jeden svět. Jedná se obchod typu tzv. World Shop neboli Obchůdek Jednoho světa, který se zaměřuje především na prodej rukodělných produktů. Věra Lukášová se již dlouhodobě aktivně angažuje na poli propagace Fair Trade. Martina Novotná pracuje v organizaci Člověk v tísni od roku 2007 na pozici koordinátorky prodeje výrobků z Namibie. Výrobky zde vznikají v soulady s pravidly Fair Trade. V roce 2007 a 2008 absolvovala 3 měsíční pobyty v chráněné dílně založené toutéž společností. Její hlavní náplní bylo navrhování nových výrobků, zlepšení kvality těch stávajících, vedení školení a workshopů pro zaměstnance dílny. V České republice se její činnost zaměřuje na informování, propagaci možnostech rozvojové spolupráce spojené s prodejem těchto rukodělných výrobků.
86