UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a ţurnalistiky Katedra ţurnalistiky
Jana Vrbková
Smrt J. V. Stalina a její obraz ve vybraných periodikách v roce 1953 Bakalářská práce
Praha 2010 -1-
Autor práce: Jana Vrbková Vedoucí práce: PhDr. Petr Bednařík, Ph.D. Oponent práce: Datum obhajoby: 2010 Hodnocení: ………………………..
-2-
-3-
Bibliografický záznam VRBKOVÁ, Jana. Smrt J. V. Stalina a její obraz ve vybraných periodikách v roce 1953. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, Katedra ţurnalistiky, 2010. 124 s. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Petr Bednařík, Ph.D.
Anotace Bakalářská práce „Smrt J. V. Stalina a její obraz ve vybraných periodikách v roce 1953“ se zabývá způsobem, jakým vybraná periodika referovala o sovětském vůdci J. V. Stalinovi při příleţitosti jeho smrti 5. března 1953. Sledováno je při tom období od 15. února do 16. března, které ho umoţňuje zároveň i porovnat se způsobem, jakým daná periodika o Stalinovi psala také v posledních dnech jeho ţivota. Práce se při tom zaměřuje především na to, jakým způsobem se ve vybraných periodikách při daných příleţitostech projevoval Stalinův kult osobnosti, a jakým způsobem případně ovlivňoval způsob informování o jednotlivých událostech. Cílem je zároveň i zjistit, zdali se obraz Stalinovi smrti i Stalina samotného lišil v celostátním a regionálním tisku, a také v periodikách určených pro dospělé čtenáře a mládeţ. Za tímto účelem je proto obraz Stalinovy smrti zkoumán v Rudém právu (ústřední orgán Komunistické strany Československa), Mladé frontě (list Československého svazu mládeţe), Naší pravdě (list okresního výboru Komunistické strany Československa v Gottwaldově) a Jiskře okresu Kroměříţ (list zemědělského referátu Okresního národního výboru v Kroměříţi).
Annotation Bachelor thesis “The death of J. V. Stalin and it‟s reflection in chosen newspaper in 1953” deals with the approach chosen newspapers have employed when treating the topic of death of Soviet leader J. V. Stalin on 5th March 1953. The period of time the paper covers, 15th February–16th March, also enables to compare it with the way the chosen newspapers have informed about Stalin in the few remaining days of his life. The paper focuses mainly on the manifestation of Stalin‟s personality cult in the newspaper articles and the cult‟s influence on the presentation of the chosen events. The main goal is to determine whether the presentation of Stalin‟s death as well as of Stalin himself differed between nationwide and regional press as well as between newspapers focusing on mainly adult and young readers. This paper therefore examines the presentation of Stalin‟s death in Rudé právo (the official newspaper of Communist Party -4-
of Czechoslovakia), Mladá fronta (newspaper of the Czechoslovak Union of Youth), Naše pravda (newspaper of the Gottwaldov district organization of Communist Party of Czechoslovakia) and Jiskra okresu Kroměříţ (newspaper of the district agricultural office of the Kroměříţ district board).
Klíčová slova J. V. Stalin, kult osobnosti, propaganda, mediální obraz, 1953, Rudé právo, Mladá fronta, Naše pravda, Jiskra okresu Kroměříţ
Keywords J. V. Stalin, personality cult, propaganda, reflection in media, 1953, Rudé právo, Mladá fronta, Naše pravda, Jiskra okresu Kroměříţ
-5-
Prohlášení 1. Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracoval/a samostatně a pouţil/a jen uvedené prameny a literaturu. 2. Vlastní text práce bez anotací a příloh má celkem …….. znaků s mezerami, tj. …… normostran. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti pro účely výzkumu a studia. V Praze dne …
Jana Vrbková
-6-
Poděkování Ráda bych poděkovala zaměstnancům Archivu Národního muzea a Státního okresního archivu Kroměříţ za ochotu a pomoc, kterou mi poskytli při hledání potřebných pramenů. Dále bych chtěla poděkovat také PhDr. Petru Bednaříkovi, Ph.D. za vstřícný přístup, cenné připomínky i rady k mé bakalářské práci. Mé poděkování za projevenou toleranci, trpělivost a čas, který mi věnovali, stejně jako za darování doplňujících odborných materiálů v podobě několika Stalinových biografií, zároveň patří i mému nejbliţšímu okolí.
-7-
Bakalářská práce
Smrt J. V. Stalina a její obraz ve vybraných periodikách v roce 1953
Obsah OBSAH............................................................................................................................. 3 ÚVOD ............................................................................................................................... 4 1 J. V. STALIN ................................................................................................................ 6 2 STALINSKÝ KULT OSOBNOSTI.......................................................................... 16 2. 1 PROPAGANDA ........................................................................................................ 16 2. 2 KULT OSOBNOSTI .................................................................................................. 16 2. 2. 1 Vzestup stalinského kultu osobnosti ............................................................ 17 2. 2. 2 Pád stalinského kultu osobnosti ................................................................... 19 2. 3 SMRT VŮDCE ......................................................................................................... 20 3 CHARAKTERISTIKA POČÁTKU 50. LET.......................................................... 22 3. 1 POLITICKO-SPOLEČENSKÝ VÝVOJ .......................................................................... 22 3. 2 SITUACE V MÉDIÍCH .............................................................................................. 25 4 OBRAZ SMRTI J. V. STALINA VE VYBRANÝCH PERIODIKÁCH .............. 27 4. 1 CHARAKTERISTIKA JEDNOTLIVÝCH PERIODIK ....................................................... 27 4. 2 ANALÝZA JEDNOTLIVÝCH ČLÁNKŮ ....................................................................... 28 4. 2. 1 Rudé právo ................................................................................................... 28 4. 2. 2 Mladá fronta ................................................................................................. 63 4. 2. 3 Naše pravda .................................................................................................. 81 4. 2. 4 Jiskra okresu Kroměříţ ................................................................................ 88 4. 3 SHRNUTÍ OBSAHU DOBOVÝCH PERIODIK ................................................................ 89 ZÁVĚR........................................................................................................................... 91 RESUMÉ ....................................................................................................................... 94 SUMMARY ................................................................................................................... 95 POUŽITÁ LITERATURA ........................................................................................... 96
3
Bakalářská práce
ÚVOD
Smrt sovětského vůdce Josefa Vissarionoviče Stalina je povaţována za konec etapy komunistického teroru i za jednu z příčin krize socialistického reţimu v Maďarsku či Polsku. Přestoţe však měl stalinský reţim více obětí neţ nacistický reţim hitlerovského Německa, přetrvala Stalinova popularita jeho smrt, a v roce 2008 byl dokonce v soutěţi „Imja Rossija“, pořádané ruskou televizní stanicí Rossija 1, zvolen třetí největší postavou ruských dějin – prvního místa v hlasování při tom nedosáhl údajně jen díky intervenci vedení stanice. K částečné obnově stalinského kultu, především v souvislosti se Stalinovou úlohou vítěze nad nacistickým Německem, nyní dochází v Rusku také v souvislosti s letošními oslavami 65. výročí konce druhé světové války. Jedním z příčin přetrvávající Stalinovy oblíbenosti je i jeho kult osobnosti, který v průběhu dvacátých a třicátých let proniknul do všech sfér veřejného ţivota, ovlivnil vývoj sovětské kultury i vědy, zasáhnul všechny vrstvy společnosti včetně dětí, a po sovětském vítězství ve druhé světové válce se rozšířil i do všech zemí nově utvářeného socialistického bloku. Má bakalářská práce se zabývá mediálním obrazem Stalinovi smrti v dobových československých periodikách. Stalinovo úmrtí je totiţ jak počátkem oslabování jeho kultu, jeţ vyvrcholilo tajným projevem Nikity Sergejeviče Chruščova na 20. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu, tak jedním z jeho posledních velkých vzepjetí. Stručně je proto v práci přiblíţena vedle Stalinova ţivotopisu a charakteristiky československých politicko-společenských poměrů na počátku padesátých let i problematika stalinského kultu. Ve své práci se chci zaměřit na způsob, jakým vybraná periodika o Stalinovi při této příleţitosti referovala, a zjistit, jak se v jednotlivých článcích jeho kult osobnosti projevoval, zdali se dále od sebe odlišoval způsob prezentace jeho smrti pro dospělé publikum a mládeţ, a také v rámci celostátních a regionálních periodik. Za tímto účelem jsem tituly Lidová demokracie a Svobodné slovo, původně uvedené v tezi, nahradila regionálními periodiky Naše pravda a Jiskra okresu Kroměříţ z Gottwaldova a Kroměříţe. Obuvnické
město
Gottwaldov,
které
bylo
zároveň
i
krajským
městem
stejnojmenného kraje, změnilo v lednu 1949 svůj původní název Zlín na počest prvního
-4-
Bakalářská práce československého socialistického prezidenta Klementa Gottwaldova, a usilovalo na počátku padesátých let o symbolickou pozici podobnou sovětskému Stalingradu. Sousední okres Kroměříţ procházel ve stejných letech intenzivní kolektivizací.
-5-
Bakalářská práce
1 J. V. STALIN
Josef Stalin, plným jménem Josif Vissarionovič Dţugašvili, se narodil 18. prosince 18781 jako třetí dítě v rodině gruzínského ševce Vissariona Ivanova Dţugašviliho a jeho ţeny Jekatěriny Georgijevny. Jelikoţ oba starší synové ještě v kojeneckém věku zemřeli, rozhodla se zboţná matka po narození „Sosa“ – jak v dětství a dospívání Stalina oslovovali – z vděčnosti dát své jediné přeţivší dítě na církevní dráhu2. Stalinova rodina ţila v městě Gori, kde byl také Stalin roku 1888 přijat do místní církevní školy. Tu v roce 1894 s vyznamenáním dokončil, aby poté i přes přetrvávající tísnivé finanční poměry na matčino přání nastoupil do první třídy kněţského semináře v hlavním městě Gruzie, Tiflisu (Tbilisi). Starost o obţivu rodiny v té době jiţ připadala na ni, a sebe i syna po odchodu svého násilnického muţe-alkoholika ţivila šitím, uklízením či praním – často v rodinách místních ţidovských obchodníků. V době svého pobytu v semináři, během nějţ také začal publikovat své básně v časopise Iveria3, se Stalin seznámil prostřednictvím svých starších spoluţáků s marxistickou ideologií. Zároveň si po přečtení románu gruzínského spisovatele Alexandra Kazbegiho, Otcovraţednice, nechává poprvé po vzoru jedné z hlavních postav říkat „Koba“4 – jménem, které později přijme i jako svůj hlavní revoluční pseudonym. Po výrazném zhoršení prospěchu ve třetím ročníku, doprovázeným mj. i zápisy do třídní knihy, hovořícími např. o četbě zakázaných knih či vydávání ilegálního rukopisného časopisu (RADZINSKIJ 1998), vstoupil roku 1898 Stalin do ilegální marxistické organizace Mesame-Dasi (tzv. Třetí skupiny). O rok později, roku 1899, pak byl pro nedostavení se ke zkoušce definitivně vyloučen z kněţského semináře.
1
Datum narození, uváděné v oficiálních dokumentech od roku 1922, kdy se Josef Stalin stal generálním tajemníkem tehdejší Komunistické strany Ruska (bolševiků) (KSR(b)), však spadalo na 21. prosince 1879. Názory na to, proč k této změně údajů došlo, se u jednotlivých autorů různí. Vedle prosté touhy se pobavit je mezi moţnými vysvětleními uváděna např. snaha se vyhnout odvodu (MONTEFIORE 2008) či touha se distancovat od vlastní minulosti revolucionáře (RADZINSKIJ 1998). 2 Jednala tak v souladu s gruzínskou tradicí, která povaţuje takovéhoto třetího syna za dar od Boha, který by měl být Bohu opět navrácen (RAYFIELD 2006). 3 Vedle tohoto gruzínského magazínu, jehoţ šéfredaktorem v té době byl slavný gruzínský básník Ilja Čavčavadze, se pak v roce 1907 objevily Stalinovy verše dokonce i v publikaci Gruzínská čítanka neboli Sborník nejlepších ukázek gruzínské poezie (RADZINSKIJ 1998). 4 Jedná se o postavu muţe, který pomstí smrt svého nejlepšího přítele Jaga i jeho lásky – údajné otcovraţednice, tím, ţe zabije místní pány a ruské dobyvatele, kteří zavinili jejich smrt (RAYFIELD 2006).
-6-
Bakalářská práce Po odchodu ze semináře Stalin ještě v prosinci téhoţ roku nastoupil do práce v tifliské meteorologické observatoři. Jiţ v březnu roku 1901 však podal výpověď a stal se z něj profesionální revolucionář. V té době jiţ také patřil ke stoupencům Vladimíra Iljiče Lenina. Výborem Sociálně demokratické dělnické strany Ruska (SDDSR) byl Stalin z Tiflisu vyslán do přímořského města Batumi, kde se zabýval tiskem propagačních letáků a úspěšně organizoval také demonstrace a stávky. Jeho despotismus však zároveň vedl k rozkolu tamější organizace SDDSR (RADZINSKIJ 1998). V dubnu 1902 byl nakonec dopaden batumskou policií při jedné z tajných schůzí dělníků, činnost organizace se mu ovšem dařilo nadále řídit i z batumské věznice (MONTEFIORE 2008). Na jaře 1903 byl kvůli výtrţnostem převezen do vězení v Kutaisi, odkud pak byl na podzim téhoţ roku transportován na Sibiř. Z vesnice Niţňaja Uda v Irkutské gubernii, kam byl odsouzen na tři roky vyhnanství, se Stalin pokusil ještě v listopadu 1903 utéci, kvůli omrzlinám však byl nucen se vrátit zpátky. V prosinci pak prostřednictvím oběţníku Dopis soudruhovi o našich organizačních úkolech, který poštou obdrţel, a jenţ byl opatřen podpisem V. I. Lenina, došlo k Stalinovu prvnímu, byť zatím pouze zprostředkovanému kontaktu s Leninem5. V lednu 1904 se Stalin znovu pokusil o útěk ze Sibiře, a tentokrát se mu podařilo se dostat aţ zpátky do Tiflisu, kde byl sice několikrát během následujících let znovu zatčen, vţdy se mu však podařilo z vězení uprchnout6. Na podzim 1905 byl Stalin jako jeden ze členů Celokavkazského výboru SDDSR vybrán, aby Kavkaz reprezentoval na chystané bolševické konferenci v Petrohradě. Ta však byla přesunuta do finského města Tampere, kde se tedy 7. ledna Stalin poprvé osobně setkal s Leninem. Přestoţe se ovšem nijak na tomto sjezdu nezapojil do diskuze, a ani mimo sjezd na sebe nestrhával ţádnou pozornost (RADZINSKIJ 1998), byl pozván i na další sjezdy do Londýna a Stockholmu, stejně jako soukromou na schůzku
5
Tento oběţník s okopírovaným podpisem však údajně Leninova manţelka a spolupracovnice Naděţda Konstantinovna Krupská ve skutečnosti rozesílala všem Leninovým stoupencům na venkově (RADZINSKIJ 1998). 6 Vysoká úspěšnost jeho útěků, spolu se skutečností, ţe např. ze svého prvního vyhnanství utekl s falešnými doklady na ruské jméno a ani přes výrazné gruzínské rysy tváře a silný gruzínský přízvuk nebyl na své cestě zadrţen, vedly např. RADZINSKÉHO (1998) k domněnce, ţe Stalin působil jako agent provokatér státní bezpečnosti, tzv. Ochranky. Mělo se tak navíc dít sice za mimořádně přísného utajení, leč s vědomím strany. Cílem takovéhoto dvojitého agenta pak bylo získávat od státní bezpečnosti informace. Výměnou za ně však byli – opět se souhlasem strany – prozrazeni někteří její členové. Na podezřelou laxnost Ochranky, která většinou souvisela se získáním daného vězně jako udavače, anebo alespoň snahou toto zdání vyvolat v ostatních revolucionářích, ovšem upozorňuje v souvislosti se Stalinovými mimořádně úspěšnými útěky i RAYFIELD (2006).
-7-
Bakalářská práce s Leninem, která se odehrála v Berlíně. Stalin totiţ v té době hrál ve straně velice významnou úlohu, která však zůstávala pro řadu jejích členů skryta (RADZINSKIJ 1998) – podílel se na financování chodu SDDSR prostřednictvím organizování loupeţných
přepadení,
označovaných
však
stranou
jako
„vyvlastňování“
či
„expropriace“. Za tímto účelem Stalin sestavil skupinu známou jako tzv. Organizace, jejímţ cílem bylo získávání zbraní, organizování útěků z vězení či přepadávání bank a zbrojnic. Nejznámější operací Organizace, o níţ dokonce informoval i britský deník The Times či francouzský Le Temps (MONTEFIORE 2008), bylo přepadení transportu peněz do pobočky Státní banky v Tiflisu, ke kterému došlo 26. června 1907. Během bleskového útoku, při němţ bylo zabito na čtyřicet lidí z řad kolemjdoucích i kozáků, doprovázejících transport, se přibliţně padesátičlenná skupina útočníků zmocnila za pouţití střelných zbraní a bomb zásilky peněz v hodnotě čtvrt milionu rublů. Vzhledem k tomu, ţe však byly expropriace – a teroristická činnost obecně – na nedávno proběhlém květnovém sjezdu SDDSR v Londýně zakázány, byl Stalin následně z místní kavkazské sociálnědemokratické strany vyloučen pro terorismus. Po svém vyloučení se přesunul do největšího kavkazského přístavu a hlavního města Ázerbájdţánu, Baku, kde dále pokračoval ve své dosavadní činnosti 7, která tentokrát spočívala vedle redigování bolševických novin i v ukládání peněţních kontribucí místním naftovým magnátům a dokonce téţ zakládání poţárů naftových pramenů (RADZINSKIJ 1998). Do Baku jiţ Stalina provázela i jeho manţelka Jekatěrina Svanidze, a jejich novorozený syn Jakov. Jekatěrina, s níţ se Stalin oţenil teprve roku 1906, však záhy po přestěhování onemocněla tyfem a 5. prosince zemřela po spěšném návratu do Tiflisu. Stalin poté zanechal syna v péči rodiny své ţeny a sám se vrátil zpět do Baku. Na jaře 1908 byl Stalin dopaden policií a po několika měsících strávených ve vězení byl následně odsouzen ke dvěma letům vyhnanství do Solvyčegodska v Archangelské oblasti, kam dorazil koncem února 1909. V červnu téhoţ roku však z tohoto města uprchl a vrátil se zpět na Kavkaz, kde byl ovšem na jaře následujícího roku znovu dopaden policií a opět vypovězen do Solvyčegodska, kde měl dokončit původně uloţený trest. V únoru 1912 Stalin Archangelskou oblast opustil a zamířil do Petrohradu, kde se také dozvěděl o svém dodatečném kooptování do ústředního výboru
7
Lenin totiţ Stalinovo vyloučení místní stranickou organizací nepřijal (MONTEFIORE 2008).
-8-
Bakalářská práce a jmenování členem ruského byra – výsledcích lednové konference SDDSR, konané v Praze8. Stal se také šéfredaktorem nově zřízeného legálního bolševického deníku Pravda, jenţ začal vycházet 5. května. Ještě téhoţ dne však byl Stalin dopaden petrohradskou policií a odsouzen k třem rokům vyhnanství ve vesnici Narym v Tomské oblasti, odkud ovšem ještě v září téhoţ roku utekl, aby se poté vydal na cesty do Krakova a Vídně, kde právě sídlil Lenin. Při svém pobytu v hlavním městě tehdejšího Rakouska-Uherska pracoval na své studii Marxismus a národností otázka, kterou jako první podepsal svým novým stranickým jménem „Stalin“ – „muţ z oceli“9. Zároveň mu tato práce pomohla i k zisku dostatečného statusu coby marxistického teoretika, jenţ mu později v první sovětské vládě zajistil post lidového komisaře pro národností politiku (RAYFIELD 2006). Krátce po svém návratu do Petrohradu byl Stalin v březnu 1913 na základě udání bolševického agenta Ochranky Romana Malinovského10 zadrţen, a následně odsouzen ke čtyřem letům vyhnanství v Turuchansku v Krasnojarském kraji, odkud však byl několikrát přemístěn, aţ byl konečně na začátku roku 1914 deportován do obce Kurejka, nacházející se jiţně od polárního kruhu. Narozdíl od svých předchozích vyhnanství se tentokrát nepokusil o ţádný útěk – neobdrţel totiţ ani dostatečnou finanční částku, ani k uprchnutí potřebné průkazy, tzv. holínky – a Krasnojarskou oblast proto opustil aţ po vypuknutí únorové revoluce a abdikaci cara Mikuláše II. v březnu 1917. Z Ačinska, kde strávil závěrečné měsíce svého vyhnanství, dorazil Stalin jako jeden z prvních bolševických vyhnanců 25. března do Petrohradu (RADZINSKIJ 1998), kde se ve spolupráci s Lvem Borisovičem Kameněvem znovu chopil vedení Pravdy, v jejímţ čele stál během jeho vyhnanství Vjačeslav Michajlovič Molotov. Namísto, aby však ve shodě s Leninovou politikou prosazoval okamţité ukončení války a svrţení
8
Na této tzv. praţské konferenci, jíţ se účastnili pouze bolševici, došlo k vyloučení menševiků z SDDSR a zvolení nového, bolševického ústředního výboru. Takto přetvořená strana pak začala působit pod názvem Sociálně demokratická dělnická strana Ruska (bolševiků) (SDDSR(b)). K jejímu dalšímu přejmenování pak došlo v roce 1918, kdy se z ní stala Komunistická strana Ruska (bolševiků) (KSR (b)). Roku 1925 byla opět přejmenována – na Všesvazovou komunistickou stranu (bolševiků) (VKS (b)), a roku 1952 se její název definitivně ustálil jako Komunistická strana Sovětského svazu (KSSS). 9 V souvislosti s volbou takovéhoto stranického jména je dokonce moţné hovořit i o určité módě (RADZINSKIJ 1998) či snaze jeho prostřednictvím vyjádřit vlastnosti ideálního bolševika (MONTEFIORE 2008). Vedle „muţe z oceli“ proto ve straně působil např. i „Molotov“ – „muţ-kladivo“, „Broněvoj“ – „tvrdý jako pancíř“ či „Kameněv“ – „muţ z kamene“. 10 I jej však RADZINSKIJ (1998) – podobně jako Stalina – povaţuje za přísně tajného dvojitého agenta SDDSR. V souvislosti s touto domněnkou proto také hovoří i o velkém zlomu ve Stalinově ţivotě. Obdobně jako kdyţ v mládí ztratil v kněţském semináři víru v Boha, ztratil teď totiţ Stalin podle něj – poté, co si uvědomil roli Malinovského a to, ţe byl sám obětován – i víru ve stranu a Lenina, coţ se projevilo v motivaci jeho dalších činů.
-9-
Bakalářská práce Prozatímní vlády, postavil se ve svých článcích na stranu menševiků11 a zahájil dokonce s Kameněvem i kampaň na sloučení jejich levého křídla s bolševiky (RADZINSKIJ 1998). Po Leninově dubnovém návratu do Ruska se ovšem tón deníku mění a Stalin, který doposud krátil či dokonce odmítal některé Leninovy články publikovat, se znovu stává vykladačem jeho myšlenek a začíná s Leninem v Pravdě úzce spolupracovat (RADZINSKIJ 1998). Na následné dubnové konferenci bolševiků byl Stalin zvolen do ústředního výboru SDDSR(b), aby byl po jejím skončení vybrán i do nejuţšího vedení strany – byra ústředního výboru12. Jak zde, tak ve výkonném výboru Petrohradského sovětu, jehoţ členem se stal krátce po svém příjezdu do Petrohradu, však zůstával skryt v pozadí, jako pouhý nenápadný pracovník stranického aparátu (VOLKOGONOV 1990a). Na základě této pasivity13 ale zároveň nebyl po neúspěšném červencovém pokusu bolševiků o převrat jako jediný z vedoucích funkcionářů strany stíhán (RADZINSKIJ 1998), a v době jejich nepřítomnosti se tak stal dočasným výkonným vůdcem14 SDDSR(b). Po uskutečnění bolševického převratu 7. listopadu 1917 byl Stalin v nově utvořené vládě jmenován lidovým komisařem pro národnostní menšiny. Revoluce však zároveň signalizovala i vypuknutí občanské války v Rusku, v jejímţ rámci byl Stalin na přelomu jara a léta 1918 vyslán do Caricynu15, aby pro bolševiky kontrolované oblasti zajistil zásoby obilí a ropy z Kavkazu. Svůj úkol úspěšně splnil, napjatou situaci ve městě, jemuţ hrozilo dobytí bílou armádou, navíc vyřešil zavedením teroru a četnými popravami. Zároveň se vzpíral spolupráci s bývalými carskými důstojníky, které mu na pomoc do Caricynu vyslal vrchní velitel Rudé armády, Lev Davidovič Trockij16.
11
Zatímco však VOLKOGONOV (1990a) ještě tento Stalinův krok – ve shodě Stalinovým oficiálním prohlášením z roku 1924 – vnímá jako politickou chybu vyplývající z jeho tehdejší politické nezkušenosti, MONTEFIORE (2008) jiţ jeho politiku označuje za vnímavou, realistickou i taktickou a RADZINSKIJ (1998: 84) dokonce v souvislosti s ní hovoří o „oslnivé šachové partii“. 12 Pozdější politické byro, známé téţ pod zkratkou „politbyro“. 13 Jednalo se však o nečinnost pouze zdánlivou. Ve skutečnosti se Stalin aktivně podílel na přípravě červencových demonstrací, jeho činnost však byla – obdobně jako v minulosti – maximálně utajována (RADZINSKIJ 1998). 14 Jeho výsadní postavení v té době posilovala i skutečnost, ţe napomohl Leninovi, který se obával o svůj ţivot, k útěku z Petrohradu, a slouţil pak jako hlavní spojka mezi vůdcem bolševiků, ukrývajícím se v chatrči dělníka Jemeljanova nedaleko Sestrorecka, a zbytkem strany (RADZINSKIJ 1998). 15 Město bylo roku 1925 přejmenováno na Stalingrad, a roku 1961 pak na Volgograd. 16 Leninem tolerované Stalinovy konflikty s Trockým (RADZINSKIJ 1998) nakonec vyústily na přelomu dvacátých a třicátých let aţ v Trockého vypovězení ze Sovětského svazu, a následně i jeho zavraţdění agentem Lidového komisariátu vnitřních záleţitostí (NKVD) v roce 1940 v Mexiku.
- 10 -
Bakalářská práce Po návratu do Moskvy – nově ustanoveného hlavního města země – se Stalin 25. března 1919 podruhé oţenil, tentokrát s Naděţdou Sergejevnou Allilujevovou17, dcerou jeho dlouholetých známých, která ho jiţ doprovázela i na jeho výpravě do Caricynu. Z Moskvy byl Leninem opět vyslán na frontu, ještě na podzim téhoţ roku však ţádal o své odvolání a přidělení jiného úkolu (RADZINSKIJ 1998). Lenin ale jeho ţádost nepřijal, a Stalin se tak dále účastnil18 vedle vojenských operací občanské války, probíhající v letech 1917–1919, také následné války polsko-sovětské v letech 1919– 1921. Stejně jako v případě Caricynu docházelo i v případě Stalinovy účasti na operacích polsko-sovětské války k jeho názorovým střetům s ostatními veliteli a nerespektování Trockého rozkazů, Lenin však za to ani tentokrát Stalina nepotrestal (RADZINSKIJ 1998). Po svém opětovném zvolení do politbyra roku 1921 byl Stalin o rok později jmenován do Leninem nově vytvořené funkce generálního tajemníka strany19. Stalinova moc ve straně se však poté natolik rozrostla, aţ se Lenin, v té době jiţ oslabený dlouhodobou nemocí, rozhodl ho z tohoto místa sesadit – záminkou měl být Stalinův plán odtajnit záměr přeměnit svazové republiky na autonomní oblasti Ruské federace (RADZINSKIJ 1998). Leninův zdravotní stav se ale zhoršil na tolik, ţe svůj záměr nakonec nemohl uskutečnit. Vztahy mezi oběma politiky však zůstaly aţ do Leninovi smrti v roce 1924 velmi napjaté. S blíţící se Leninovou smrtí zároveň naplno propukl mezi jeho spolupracovníky boj o nástupnictví, v němţ se opět střetli především Trockij se Stalinem. S podporou Grigorije Jevsejeviče Zinovjeva a Lva Borisoviče Kameněva – kteří se později oba stali oběťmi vykonstruovaných politických procesů20 ve třicátých letech – Stalin tento zápas vyhrál, a svou moc si tak udrţel i přes obsah Leninova Dopisu sjezdu, představujícího jeho politickou závěť (RADZINSKIJ 1998). Tento list, který byl předčítán na 13. sjezdu 17
Naděţda, s níţ měl Stalin dvě děti – dceru Světlanu a syna Vasilije – pak zemřela roku 1932 za nevyjasněných okolností. Přestoţe s největší pravděpodobností spáchala sebevraţdu, objevily se také teorie o tom, ţe ji zabil její vlastní manţel (RADZINSKIJ 1998). 18 Jako vojevůdce se při tom vyznačoval především velmi tvrdým vedením svých jednotek, a můţe být proto povaţován za zakladatele později rozšířeného direktivně-byrokratického stylu řízení. Stalinovy operační směrnice byly zároveň velmi jednoduché, aţ primitivní, a ani on sám nevykazoval ţádné originální strategické myšlení, ani výrazný vojenský talent (VOLKOGONOV 1990a). 19 Samotnou náplň této funkce při tom Lenin definoval jen mlhavě, jejím hlavním úkolem ale bylo kontrolovat všechny personální záleţitosti strany. Kontrolou a nahrazením starých kádrů novými však zároveň Stalin – byť ještě na Leninovu ţádost – vytvořil novou, poslušnou stranu, která byla oddána jiţ jemu (RADZINSKIJ 1998). 20 V rámci těchto tzv. moskevských procesů, které proběhly v letech 1936–1938, byli souzeni bývalí představitelé komunistické strany a sovětské armády. Kameněv a Zinovjev se společně stali oběťmi prvního z těchto čtyř navzájem propojených zinscenovaných procesů.
- 11 -
Bakalářská práce strany, sice obsahoval kritiku Stalina, ostré kritice však byli podrobeni i ostatní čelní funkcionáři, a jako nástupce nebyl v listu naopak jmenován nikdo. Vzhledem k tomu, ţe mu však Dopis sjezdu – v porovnání s nedostatky ostatních zmiňovaných – vytýkal pouze hrubost, byl Stalin na tomto sjezdu opětovně potvrzen ve funkci generálního tajemníka, a tuto pozici si zachoval aţ do své smrti. V roce 1925 se začaly zostřovat konflikty mezi dosavadními spojenci Stalinem, Kameněvem a Zinovjevem, které nakonec vyústily v jejich přechod k Trockého opozici. Všichni tito tři politikové pak byli roku 1927 vyloučeni ze strany, ale zatímco Kameněvovi a Zinovjevovi bylo po čase jejich členství znovu obnoveno, Trockij byl o rok později vypovězen ze země. V roce 1928 také Stalin zaútočil na dalšího ze svých dosavadních spojenců, Nikolaje Ivanoviče Bucharina, který se později stal obětí závěrečného moskevského procesu. Odstraněním všech svých stranických oponentů a jejich nahrazením novými funkcionáři Stalin opět posílil svou moc uvnitř strany, a začal poté s rozsáhlými transformacemi Sovětského svazu i samotné sovětské společnosti prostřednictvím pětiletého ekonomického plánu, masivní industrializace a kolektivizace zemědělství, ale i četných čistek ve všech oblastech a procesů s ideologickými nepřáteli reţimu. Období teroru, započaté roku 1928, skončilo aţ o deset let později, a jeho vrcholem byl tzv. velký teror, probíhající v letech 1937–1938. Konečným výsledkem těchto letitých represí byla likvidace všech potencionálních politických oponentů, rozdrcení rolnictva, zastrašení inteligence a připoutání dělnictva k pracovištím. Čistkám se nevyhnula ani věda, technika, kultura či armáda. Třídní společnost byla nahrazena zárodky společnosti kastovní (RAYFIELD 2006). Údaje o celkovém počtu obětí represí se od sebe v jednotlivých zdrojích liší, a pohybují se v rozmezí od osmi do dvaceti milionů zatčení a devíti aţ čtyřiceti milionů úmrtí (OVERY 2006). Po skončení rozsáhlých čistek sovětské společnosti se Stalin v roce 1939 začal věnovat především zahraniční politice země (VOLKOGONOV 1990b). V reakci na soudobý politický vývoj v Evropě se rozhodl uzavřít spojenectví s hitlerovským Německem, a 23. srpna 1939 byla proto podepsána smlouva o neútočení mezi oběma zeměmi, známá jako pakt Molotov-Ribbentrop. Následně začal Stalin usilovat o zpětné získání těch území Ruské impéria, o které země přišla v průběhu občanské války (RADZINSKIJ 1998). Rudá armáda proto po německém útoku na Polsko, ke kterému došlo 1. září, také překročila polské hranice, a okupovala východní oblast Polska. Sovětská armáda dále zabrala území západní Ukrajiny a západního Běloruska, - 12 -
Bakalářská práce anektovány byly postupně také Besarábie a Pobaltské země. Neúspěchem naopak skončilo napadení Finska21, kterým mezi oběma zeměmi vypukla tzv. zimní válka, trvající od listopadu 1939 do března 1940. Roku 1941 byl pakt Molotov-Ribbentrop porušen nečekaným útokem22 Německa na Sovětský svaz, k němuţ došlo 22. června v rámci zahájení operace Barbarossa. Sovětská armáda nebyla na podobný úder připravena, a první měsíce tzv. velké vlastenecké války se tudíţ pro Sovětský svaz vyvíjely jen velmi nepříznivě23. Obrat nastal teprve s příchodem zimy, která zdecimovala zaskočenou německou armádu, jeţ se na svém pochodu zastavila jiţ jen několik desítek kilometrů před Moskvou. V letech 1942–1945 se Sovětskému svazu nakonec podařilo dosáhnout vítězství proti Německu, dělo se tak však za velkých ztrát24 způsobených chybami velení i pouze malou hodnotou, kterou pro reţim představovaly ţivoty jeho jednotlivých vojáků (RADZINSKIJ 1998). Zároveň docházelo i v průběhu samotné války k dalším represím vůči obyvatelstvu25, a perzekvováni byli po skončení války dokonce i sovětští zajatci z německých koncentračních táborů (RADZINSKIJ 1998). Stalin působil v době války nejenom jako nejvyšší vrchní velitel Rudé armády, nýbrţ prostřednictvím svého ministra zahraničí Molotovova26 vedl i jednání se spojeneckými mocnostmi. Sféra sovětského vlivu se po válce rozšířila na země střední a východní Evropy, z nichţ začal Stalin vytvářet mohutný tábor socialismu (RADZINSKIJ 1998). Zároveň propukla i nová vlna čistek, v rámci níţ došlo k likvidaci řady vojenských důstojníků, stejně jako k další výměně stranických funkcionářů. Připravována byla také na počátku padesátých let i rozsáhlá antisemitská27 kampaň, v jejímţ rámci měl roku 1953
21
Za tuto agresi byl navíc Sovětský svaz vyloučen ze Společnosti národů. Zatímco VOLKOGONOV (1990b) však v souvislosti s tímto útokem hovoří o Stalinově selhání, které mu neumoţnilo takovýto vývoj událostí předvídat, RADZINSKIJ (1998) tvrdí, ţe k zahájení útoku se ve skutečnosti chystaly obě velmoci, z nichţ však právě Německo nakonec zaútočilo dřív. Váţné Stalinovy chyby, např. v podobě staţení nejlepších jednotek k hranicím země, tudíţ podle něj ve skutečnosti nebyly projevem Stalinova mylného úsudku, nýbrţ důkazy plánů na útočnou válku proti Německu. 23 RADZINSKIJ (1998) v této souvislosti upozorňuje na Stalinův dočasný obrat k víře a vyuţití náboţenské tematiky pro účely boje proti německé armádě. Církevní motivy se dokonce objevily i v jeho významném projevu ze 3. července 1941, v němţ válku proti Německu označil za svatou, a své publikum dokonce oslovoval jako „bratry a sestry“ (RADZINSKIJ 1998: 408). 24 Hovoří se o více neţ osmi milionech mrtvých vojáků a osmnácti milionech civilistů (RADZINSKIJ 1998). 25 V roce 1944 tak např. došlo k vystěhovávání jednotlivých národů z Kavkazu a Krymu, a připravována byla i opatření proti ţidům (RADZINSKIJ 1998). 26 Pod pseudonymem „Druţkov“ mu při jednání s ostatními spojeneckými mocnostmi zasílal podrobné instrukce, diktující Molotovovi jednotlivá rozhodnutí (RADZINSKIJ 1998). 27 Přestoţe pro toto tvrzení neexistují ţádné důkazy, domnívají se někteří historikové, ţe vyvoláním této kampaně Stalin usiloval o vyprovokování další světové války (MEDVEDĚV R. – MEDVEDĚV Ţ. 2003). 22
- 13 -
Bakalářská práce proběhnout např. proces s ţidovskými lékaři – účastníky tzv. případu lékařů. Po Stalinově náhlém úmrtí však byly veškeré přípravy okamţitě ukončeny28. Stalinův zdravotní stav se však zároveň začal v poválečných letech zhoršovat, první slabá mozková mrtvice ho postihla jiţ v říjnu 1945 (MEDVEDĚV R. – MEDVEDĚV Ţ. 2003). Následně proto Stalin zkrátil svou pracovní dobu a sníţen byl dokonce i počet dokumentů, vyţadujících jeho ovidování nebo podpis. Stáhl se zároveň z veřejnosti do ústraní, a zhoršené zdraví i postupující věk se projevily dokonce i v jeho proslovu na 19. sjezdu strany v říjnu 1952, v němţ opakovaně zdůrazňoval svou slabost a stáří – názor, který jednotliví účastníci sjezdu opakovaně povinně vyvraceli (RADZINSKIJ 1998). Ve své kremelské pracovně Stalin naposledy přijímal 17. února 1953 delegaci z Indie. Moskvu pak 28. února definitivně opustil, a přesunul se do své vily v Kuncevu, kde hostil čtyři ze svých vysoko postavených stranických funkcionářů – Nikitu Sergejeviče Chruščova, Georgije Maximilianoviče Malenkova, Nikolaje Alexandroviče Bulganina a Lavrentije Sergejeviče Beriju. Večírek se protáhl aţ do ranních hodin následujícího dne, a návštěvníci Stalina opouštěli ještě v zdánlivě výtečné zdravotní kondici. Týţ večer jej však ochranka vily nalezla leţet na podlaze jeho pokoje, paralyzovaného po záchvatu mrtvice, kterou pravděpodobně dostal jiţ v dopoledních hodinách (MEDVEDĚV R. – MEDVEDĚV Ţ. 2003). Namísto aby ale stráţci okamţitě zavolali k postiţenému lékaře, kontaktovali se zprávou o Stalinově stavu nejdříve ministrova státní bezpečnosti Semjona Děnisoviče Ignatějeva, a poté i Beriju s Malenkovem. Informováni byli také Bulganin s Chruščovem. Ani tito funkcionáři však – navzdory očekávání – odbornou pomoc nepřivolali, a místo toho se postupně sami vydali vilu v Kuncevu navštívit, aby sami ohodnotili závaţnost situace. Tým lékařů se dostavil teprve následující ráno, po opakovaných telefonátech Stalinova asistenta Michaila Gavriloviče Starostina, a bylo jim sděleno, ţe k záchvatu došlo teprve v noci na 2. března29. Zatímco se v průběhu následujících dní jeho zdravotní stav dále zhoršoval, rozpoutal se mezi vysokými stranickými funkcionáři boj o moc, v jehoţ rámci usilovali také o reorganizaci vlády a zrušení Stalinem nedávno zřízeného předsednictva ústředního 28
Proto se také v souvislosti se Stalinovou smrtí a tímto chystaným zásahem proti Ţidům vyskytly spekulace o tom, ţe byl ve skutečnosti zavraţděn. VOLKOGONOV (1990b) povaţoval okolnosti Stalinovy smrti za pouhou náhodu, jiní autoři však jiţ hovoří o spiknutí – a to buď plánovaném (RADZINSKIJ 1998) anebo vynuceném nastalou situací (MEDVEDĚV R. – MEDVEDĚV Ţ. 2003). 29 Krevní výron do mozku, který Stalin utrpěl, byl však natolik rozsáhlý, ţe by mu pravděpodobně zachránit ţivot nedokázala ani včasně přivolaná lékařská pomoc (MEDVEDĚV R. – MEDVEDĚV Ţ. 2003).
- 14 -
Bakalářská práce výboru KSSS, které převzalo kompetence dřívějšího politbyra (MEDVEDĚV R. – MEDVEDĚV Ţ. 2003).
Na schůzi konané 5. března nakonec toto předsednictvo
zrušeno nebylo, alespoň však došlo k zúţení počtu jeho členů. Stalin, který večer toho dne zemřel, byl ještě jmenován jedním z nich. Prvním místopředsedou vlády se stal vedle Beriji, Bulganina a Molotova také Lazar Mosjejevič Kaganovič. Malenkov, který si zároveň zachoval i svou funkci tajemníka ústředního výboru, byl zvolen předsedou nově utvořené rady ministrů SSSR. O svou moc však v následujících letech v rámci pokračujících vzájemných bojů postupně přišli všichni z těchto funkcionářů. Stalinovo tělo bylo ihned po jeho smrti nabalzamováno – obdobně jako v roce 1924 i Leninovo – a po státním pohřbu, konaném 9. března v Moskvě, uloţeno po Leninově boku v mauzoleu na Rudém náměstí. Odtud však bylo v rámci procesu destalinizace (viz 2. 2. 2 Pád stalinského kultu osobnosti) v roce 1961 znovu vyňato, a pohřbeno u Kremelské zdi.
- 15 -
Bakalářská práce
2 STALINSKÝ KULT OSOBNOSTI
2. 1 Propaganda Propagandu lze definovat jako soustředěnou a promyšlenou snahu získat veřejnost pro určitý pohled na nějaké téma, určité jednání či osvojení si určitého souboru představ a názorů (BURTON G. – JIRÁK J. 2003). V běţném smyslu se pak jedná o manipulaci médií s cílem dosaţení společenské kontroly, která prostupuje celým spektrem společenských činností (JIRÁK J. – KÖPPLOVÁ B. 2007). Komunistická propaganda byla podle Velké sovětské encyklopedie definována jako vědecky podloţený systém duchovní činnosti, rozpracovaný komunistickou stranou, který pod jejím vedení slouţí k šíření marxisticko-leninské ideologie a politiky s cílem osvěty, vzdělání a organizace mas (PROCHOROV et al. 2001). Mezi její prostředky patřil rozhlas, tisk či např. systém přednášek (PROCHOROV et al. 2001), a při svém působení se zaměřovala jak na dospělé, tak na děti (KELLY 2005). Jedním z dalších prostředků komunistické propagandy, slouţících k upevňování významu a jednoty socialismu, bylo uctívání nejrůznějších kultů, které slouţily k nahrazení starých, předrevolučních tradic novými, socialistickými (REES 2004). Tímto způsobem byla oslavována např. revoluce, proletariát, komunistická strana či samotný Sovětský svaz. Jedním z těchto kultů pak byl i kult osobnosti (viz 2. 2 Kult osobnosti), který však zároveň čerpal i z ruských tradic (REES 2004).
2. 2 Kult osobnosti Kult osobnosti lze definovat jako zavedený systém uctívání politického vůdce, u nějţ se předpokládá podpora všech členů dané společnosti, je všudy přítomný a trvalý (REES 2004). Takovýto kult pak slouţí ke třem účelům (REES 2004): legitimizaci moci úzké vládnoucí skupiny, soustředěné kolem vůdce, zmírnění případných konfliktů v rámci samotné vládnoucí třídy a řízení vztahů mezi vládnoucí skupinou, vládnoucí třídou a společností. Jeho prostřednictvím je také posilován symbolický úzký vztah mezi lidem a reţimem i jeho vůdcem, který při tom v případě Sovětského svazu – stejně
- 16 -
Bakalářská práce jako v dřívějších dobách i car – představoval fyzické i duševní ztělesnění státu (REES 2004). Stalinský kult osobnosti se v souvislosti s proměnami samotného reţimu v průběhu času měnil, a postupně Stalina zobrazoval v rozdílných polohách30 – od revolucionáře a Leninova ţáka přes vítězného vojenského velitele, učitele, proroka a budovatele nového světa aţ k vůdci světového komunistického hnutí. Zůstával tak ve své podstatě bez obsahu, coţ ovšem zároveň umoţňovalo kaţdému jedinci si do osoby vůdce v rámci daných mezí promítnout cokoliv v rámci vlastních přání (REES 2004). V souvislosti s dualismem socialistického systému, který v sobě spojoval úsilí o ekvivalenci s přísně hierarchickým uspořádáním (MACURA 2008), byl zároveň obdobně podvojný právě i obraz tohoto politického vůdce – předmětu kultu osobnosti, který byl na jedné straně vnímán jako jeden z mnohých, ale na druhé byl zároveň postaven i nad ně. Tyto sloţky ekvivalence a hierarchie však nebyly v rovnováze, a manifestacemi rovnosti vůdce s ostatními naopak docházelo k jejich vzájemnému vzdalování se – atribut „jednoho z mnoha“ ho paradoxně zbavoval reálnosti, obdařoval boţskými schopnostmi a přesouval do roviny mýtu (MACURA 2008). Vůdce tak přicházel o svou lidskou individuálnost a proměňoval se v pouhý – v rámci systému ekvivalence a hierarchie zaměnitelný – znak (MACURA 2008).
2. 2. 1 Vzestup stalinského kultu osobnosti Vzhledem k tomu, ţe Lenin coby Stalinův předchůdce na postu vůdce strany oslavu vlastní osobnosti odmítal, představoval stalinský kult osobnosti odklon od dosavadní bolševické praxe. Ve spojení právě s leninským kultem, jenţ se utvořil po jeho smrti v roce 1924 a slouţil zároveň i k legitimizaci Stalinovy pozice Leninova právoplatného nástupce (REES 2004), však Stalin na počátku třicátých let – po poklesu své popularity v důsledku nucené kolektivizace a vypuknutí hladomoru – usiloval o posílení své pozice v rámci strany (TUCKER 1979). Stejnou měrou však bylo vytvoření vlastního kultu osobnosti motivováno i psychologicky – pocitem vnitřní nejistoty a s ním spojenou touhou být uctíván31 (TUCKER 1979).
30
Ke změnám v zobrazení však zároveň docházelo i u Stalinovy podoby. Vedle kosmetických úprav jako např. retuš jizev po neštovicích, zvýšení čela či vysunutí brady – v souladu s vznosnou vizáţí vůdce národů – docházelo u Stalinových portrétů i k postupnému zahlazování veškerých známek jeho gruzínského původu (MEDVEDĚV R. – MEDVEDĚV Ţ. 2003). 31 Paradoxně však byl při tom Stalin zároveň i regulátorem vlastního kultu, a prostřednictvím editace článků, stranických sloganů či např. i filmových scénářů obsahujících zmínky o své vlastní osobě se snaţil o zmírnění některých projevů vlastního kultu osobnosti (DAVIES 2004).
- 17 -
Bakalářská práce Za počátek stalinského kultu osobnosti je sice povaţována jiţ oslava oficiálních Stalinových padesátých narozenin roku 1929, k jeho výraznému rozvoji – spolu s uctíváním Stalina jako idolu – však došlo teprve po roce 1931 (TUCKER 1979). Prvním z kroků vedoucích k následnému rozvoji stalinského kultu osobnosti bylo ustavení Stalina – do té doby vnímaného především jako praktika jen s minimálním přínosem v otázce marxistické filozofie – do postu jednoho z předních teoretiků komunismu po boku32 Lenina, Marxe a Engelse (TUCKER 1979). Toto postavení, jenţ Stalin získal na přelomu dvacátých a třicátých let svými příspěvky do diskuze o marxistické filozofii, se zároveň stalo také základem pozdější dogmatizace Stalinových a Leninových myšlenek, a to jak v otázkách filozofie, tak i v dalších oborech (TUCKER 1979). Po zajištění své pozice marxistického myslitele pokračoval Stalin v budování vlastního kultu na poli historie komunistické strany (TUCKER 1979). Tento krok zahájil prostřednictvím svého dopisu „O některých otázkách dějin bolševismu“, jenţ byl v říjnu 1931 otištěn současně v časopise Proletářská revoluce a v listu Bolševik jako reakce na dřívější článek A. Sluckého, „Bolševici o německé sociální demokracii v období její předválečné krise“33. Svým příspěvkem k tomuto dějepisnému tématu nejenom, ţe si Stalin – analogicky ke svému předchozímu výstupu v otázkách marxistické filozofie – nárokoval postavení předního historika strany, ale především tak poţadoval posuzování jednotlivých revolucionářů nikoliv na základě jakýchkoliv písemných dokumentů, které se jich týkají, nýbrţ samotných činů těchto osobností (TUCKER 1979). Tato výzva se tím pádem stala podkladem pro následnou praxi falzifikace a cenzury dokumentů zabývajících se stranickou historií, jeţ byly upravovány tak, aby odpovídaly idealizované představě o „pravém bolševikovi“ a zároveň i zveličovaly Stalinovu úlohu v jednotlivých historických událostech (TUCKER 1979). Právě po uveřejnění tohoto Stalinova dopisu, který kromě samotného oboru historie zasáhl ve své zobecněné rovině i všechna odvětví sovětské kultury (TUCKER 1979), 32
Takto vzniklá čtveřice Marx-Engels-Lenin-Stalin se zároveň stala v podobě svého čtyřportrétu i symbolem stalinistické kultury a myšlení (TUCKER 1979). Lenin navíc tímto způsobem v roli předního marxistického filozofa nahradil menševika Georgije Plechanova, který býval ještě ve dvacátých letech z této dvojice muţů povaţován za významnějšího myslitele v otázce marxismu (TUCKER 1979). 33 V této práci, otištěné roku 1930 v Proletářské revoluci, se Sluckij zabýval Leninovým postojem v souvislosti s vývojem Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) a tvrdil, ţe Lenin podcenil nebezpečí centrismu v německé předválečné sociální demokracii (TUCKER 1979). Stalin ve svém dopise označil Sluckého článek za protistranický a polotrockistický, a vytýkal dokonce redakci časopisu i jeho samotné uveřejnění. Obranou Lenina jako „pravého bolševika“, a především pak zdůrazněním jeho neomylnosti bylo zároveň naznačeno i Stalinovo očekávání obdobného přístupu ke své vlastní osobě, coby Leninova nástupce na postu vůdce strany (TUCKER 1979).
- 18 -
Bakalářská práce došlo rozkvětu jeho kultu osobnosti34, jenţ pak – s výjimkou částečného útlumu v období druhé světové války – nabýval na největší intenzitě především v letech 1939 a 1949, v souvislosti s oslavami jeho šedesátých a sedmdesátých narozenin (KELLY 2005). Stalinovy sedmdesáté narozeniny, které představovaly vůbec nejrozsáhlejší oslavu jeho kultu osobnosti (BEHRENDS 2004), zároveň symbolizovaly i jednotu celého poválečného sovětského bloku. Na těchto oslavách se totiţ vedle Sovětského svazu podílely také jiţ jednotlivé sovětské satelity (BEHRENDS 2004).
2. 2. 2 Pád stalinského kultu osobnosti K výraznému útlumu stalinského kultu osobnosti došlo jiţ krátce po Stalinově smrti, na přelomu března a dubna 1953, kdy ze sovětských sdělovacích prostředků prakticky zcela zmizelo jeho jméno35 (TUCKER 1954). Znovu se stalinský kult osobnosti začal projevovat na konci července téhoţ roku, ovšem jiţ jen ve velmi omezené míře a navíc v upravené
podobě,
kladoucí
důraz
především
na
Stalinovu
roli
Leninova
následovníka36 (TUCKER 1954). Zároveň začal být zdůrazňován význam a vůdčí role samotné komunistické strany, která se stala předmětem nového kultu, a nahradila tak dosavadní kult stalinský (TUCKER 1954). Některé ze zemí sovětského bloku, jako např. Polsko či Německá demokratická republika (NDR), však tento Sovětským svazem nově nastolený směr ihned nenásledovaly, a dále pokračovaly v uctívání37 Stalinovy osobnosti (BEHRENDS 2004). Proces likvidace Stalinova kultu osobnosti vykulminoval 25. únoru roku 1956 v projevu prvního tajemníka ÚV KSSS Chruščova „O kultu osobnosti a jeho následcích“38. V řeči pronesené na 20. sjezdu strany Chruščov Stalina mj. obviňoval
34
TUCKER (1979: 363) dokonce v souvislosti s nárůstem v důsledku uveřejnění „O některých otázkách dějin bolševismu“ hovoří o stalinském kultu v tomto období jako o „jednom z nejvíce narůstajících ruských průmyslových odvětví“. 35 Zároveň bylo dále zrušeno i chystané kaţdoroční udílení nejvyššího civilního vyznamenání Sovětského svazu, Stalinova řádu, a např. Stalinova poslední teoretická práce, Ekonomické problémy socialismu v SSSR z roku 1952, byla vyškrtnuta ze seznamu doporučené studijní literatury (TUCKER 1954). 36 Zatímco během Stalinova ţivota tedy došlo k sloučení stalinského a leninského kultu v jediný kult, a současně k odsouvání Leninovy osobnosti v tomto sloučeném kultu do pozadí (TUCKER 1979), v tomto případě je Lenin prezentován jako jediný zakladatel komunistické strany – bez dřívěji uváděného spoluzakladatele Stalina (TUCKER 1954). Obdobně došlo i k zmenšení významu Stalinovy činnosti v oblasti politiky, marxistické teorie i vojenství (TUCKER 1954). 37 Polské město Katovice tak např. bylo přejmenováno na Stalinogród a nově vybudované socialistické město ve východním Německu dostalo na počest zemřelého sovětského vůdce obdobný název Stalinstadt (BEHRENDS 2004). 38 Přestoţe k Chruščovově projevu došlo na neveřejném zasedání, z nějţ nebyl pořizován ţádný stenografický záznam, byl jeho mírně redigovaný text jiţ 1. března rozeslán všem vedoucím pracovníkům
- 19 -
Bakalářská práce z masových protiprávních
represí, odpovědnosti za krizi sovětského zemědělství,
pěstování kultu vlastní odpovědnosti i falšování dějin strany (MEDVEDĚV R. – MEDVEDĚV Ţ. 2003). V důsledku tohoto sjezdu, a dále i následného 22. sjezdu strany v říjnu 1961 – na němţ se Chruščov tematice stalinského kultu opět věnoval – pak zmizelo Stalinovo jméno z oficiálních dokumentů i veřejného ţivota (BEHRENDS 2004).
2. 3 Smrt vůdce Vzhledem k autokratické povaze stalinského reţimu narušila smrt vůdce dosavadní řád věcí, a byla tak příčinou mimořádného znepokojení, aby zároveň představovala i problém v otázce další legitimnosti reţimu (REES 2004). Jeho úkolem proto bylo jednak vyjádřit zármutek39 nad Stalinovou smrtí, souběţně ovšem i kontrolovat emoce lidu a zabránit případným nepokojům (BEHRENDS 2004). Vzhledem k přeměně osobnosti vůdce ve znak, na němţ se zakládala veškerá realita socialismu, však jeho smrt ohroţovala samou podstatu světa socialismu (MACURA 2008). Samotný fakt zániku byl totiţ v příkrém rozporu s pojetím socialismu jako konečného dosaţení ideální říše štěstí a pozemského blaha, a smrt proto byla znakově ze světa socialismu vyčleňována, a spojována naopak se světem kapitalismu (MACURA 2008). V případě jejího nevyhnutelného spojení s prvky socialistického světa mířila tedy celková významová tendence k přísnému omezení její působnosti, a nedal-li se jiţ skutečnost smrti oslabit či přímo vyloučit, byla alespoň heroizována či zbavována tragiky a podávána jako pouhý nahodilý osobní fakt, jenţ však nemohl narušit věčně ţivé univerzální hodnoty (MACURA 2008). Tomuto podání napomáhalo v případě smrti vůdce i uspořádání státního pohřbu, jehoţ rituál umoţnil odsunout do pozadí rozloučení s konkrétním lidským jedincem, a do centra pozornosti naopak dosadit stát,
ÚV KSSS a v podobě broţurky, vytištěné tiskárnou ÚV KSSS, brzy rozeslán i na všechny krajské, okresní a městské výbory strany, kde byl předčítán v rámci schůzí jednotlivých stranických a komsomolských organizací (MEDVEDĚV R. – MEDVEDĚV Ţ. 2003). Tato broţurka však byla ihned po přečtení opět staţena, a závazným dokumentem týkajícím se kultu osobnosti se tak stalo teprve usnesení „O překonání kultu osobnosti a jeho následků“, přijaté ÚV KSSS 30. června 1956 (MEDVEDĚV R. – MEDVEDĚV Ţ. 2003). 39 Jak upozorňuje BEHRENDS (2004) byly při vyjadřování tohoto smutku paradoxně vyuţívány stejné prostředky, jako při dřívějších oslavách Stalinových narozenin – telegramy, hromadné dopisy či závazky k práci přesčas.
- 20 -
Bakalářská práce jehoţ nejdůleţitější ideologické sloţky se znovu objevily i v celkové organizaci tryzny (MACURA 2008).
- 21 -
Bakalářská práce
3 CHARAKTERISTIKA POČÁTKU 50. LET
3. 1 Politicko-společenský vývoj Po konci 2. světové války došlo ke zrušení Protektorátu Čechy a Morava a obnově suverenity československého státu v jeho původních, předválečných hranicích – s výjimkou bývalé Podkarpatské Rusi, nyní Zakarpatské Ukrajiny, která byla připojena k Sovětskému svazu. Samostatnost obnovené Československé republiky však byla v prvních poválečných letech oslabena a část politické scény, v čele s Komunistickou stranou Československa (KSČ), začala jiţ tehdy prosazovat myšlenku závislosti na Sovětském svazu. Poválečný nárůst popularity levice i samotného Sovětského svazu jako vítěze na nacistickým Německem dopomohl KSČ – spolu s příslibem rozsáhlé pozemkové reformy – k vítězství v prvních poválečných parlamentních volbách, které se konaly v roce 1946. Podpora voličů i mocenský vliv Sovětského svazu pak KSČ umoţnily během událostí ze 17.–25. února 1948 i úspěšně převzít politickou moc ve státě. Tento komunistický puč, který vyvrcholil 25. února prezidentovým přijetím demisí demokratických ministrů a sestavením nové vlády podle návrhu předsedy vlády – a zároveň i předsedy KSČ – Klementa Gottwalda, vedl ke vzniku komunistického totalitního reţimu, který přetrval aţ do roku 1989. Sám Gottwald byl pak 14. června 1948 po abdikaci Edvarda Beneše zvolen novým československým prezidentem. Po převzetí moci začali komunisté upevňovat mocenskou stabilitu nového reţimu, a během následujících pěti let byly poloţeny základy nové, socialistické politiky, ekonomiky, sociální struktury i mocenskopolitického systému. Početná skupina obyvatelstva – převáţně funkcionáři – byla sociálně svázána s nově nastoleným reţimem a tvořila jeho oporu, na přelomu let 1949–1950 se však tato sociální základna začala důsledkem negativních dopadů nové politiky i nesplněných slibů reţimu zuţovat (KAPLAN 1991). Na jakoukoliv formu odporu ze strany občanů reagoval reţim perzekucí, a vytvořená atmosféra strachu oslabovala vůli k odporu, aby zároveň i nutila společnost k přijetí a přizpůsobení se novému řádu. Nová vláda se zcela podřizovala mocenským zájmům Sovětského svazu, který svůj vliv uplatňoval např. prostřednictvím Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP),
- 22 -
Bakalářská práce Informačního byra Komunistické strany a generálního štábu, skrz svého velvyslance či systém sovětských poradců. Z tohoto podřízeného postavení vyplývalo šíření a uplatňování ideologie sovětského socialismu, která se stala základem masové perzekuce a militarizace společnosti v očekávání ozbrojeného konfliktu v rámci studené války (KAPLAN 1991). Přibliţování se k modelu sovětského socialismu se zároveň stalo zákonem socialistické výstavby. Formálně však při tom zůstaly zachovány dosavadní instituce a organizace, náplň jejichţ práce i funkcionáři ovšem byli zároveň obměněni. Jednu z těchto proměn prodělalo po únorovém převratu také politické uspořádání. V rámci přechodu k diktatuře byl totiţ vytvořen mocenský monopol KSČ, zanikla Demokratická strana (DS) – a včleněním do KSČ i Československá sociální demokracie (ČSSD), zachovány byly pro zdání demokracie pouze Československá strana lidová (ČSL) a Česká strana národně sociální (ČSNS), přejmenovaná na Československou stranu socialistickou (ČSS). Jejich působení bylo silně omezeno – obě strany se nacházely pod dohledem několika komunistických institucí, sledujících jejich činnost, a kontrolován byl i počet jejich členů či náklad tisku. Obdobně prošla transformací i Národní fronta (NF), která byla z lidově demokratické koalice proměněna v organizovanou instituci tvořenou všemi politickými stranami a velkými masovými organizacemi, v nichţ však rozhodující převahu měli komunisté. Stejně jako zachované nekomunistické strany měla i NF funkci především formální, a slouţila k vytvoření zdání demokracie (KAPLAN 1991). V nástroj komunistické moci byla roku 1948 přeměněna i občanská společnost a její organizace. V rámci prudkého sniţování počtu zájmových organizacích jich bylo z původních šedesáti tisíc zachováno jen 683 (KAPLAN 1991), jejichţ náplň činnosti byl navíc upraven. Musely nově vyslovovat souhlas s oficiální politikou a podílet se zároveň na jejím uskutečňování, jejich činnost byla dále kontrolována i institucemi komunistické strany. Zatímco přechod politických stran do nového monopolu komunistické moci proběhl jen za malého odporu (KAPLAN 1991), proces přechodu u zájmových organizací byl provázen spory a konflikty, z nichţ k nejostřejším docházelo mezi komunistickou stranou a katolickou církví, a dále také mezi stranou a Sokolem (KAPLAN 1991). V trvalou instituci politického systému bylo v roce 1948 přeměněno i veřejné mínění, mechanismus na jehoţ výrobu nově spočíval v organizování veřejných schůzek a vydávání souhlasných rezolucí (KAPLAN 1991). Zatímco veřejně projevované názory, které se neshodovaly s mocenskými zájmy reţimu, byly perzekvovány, takto - 23 -
Bakalářská práce vynucené rezoluce a organizované kampaně byly vydávány za projev lidové vůle a demokratičnosti reţimu. Nejzávaţnější rezoluce se týkaly politických procesů konaných v letech 1950–1952, které byly jedním z projevů masové nezákonnosti, jejímţ ideologickým základem byla Stalinova teorie zostřování třídního boje. Ta vedla k vytvoření třídní justice, uplatňující při posuzování viny a rozhodování o trestech třídní hledisko. Politické procesy slouţily k prosazení mocenského monopolu a stabilizaci reţimu, k likvidaci známých odpůrců reţimu i zastrašení případných dalších. Měly také svou ideologickou funkci, a pomáhaly také k vytvoření atmosféry strachu a podezřívání (KAPLAN 1991). První procesy se uskutečnily jiţ v roce 1948, největším politickým procesem však byl aţ proces se sociální demokratkou Miladou Horákovou a spol., který se odehrál v květnu–červnu 1950 v rámci procesů s potencionálními nepříteli reţimu z řad nekomunistických stran. Jiţ v roce 1949 se uskutečnily procesy s vojáky, a roku 1950 se vedle procesů se sociálními demokraty konaly dále i procesy s církevními hodnostáři. V letech 1951– 1954 proběhlo také několik politických procesů s vysokými komunistickými funkcionáři. Hlavním z nich byl proces s protistátním spikleneckým centrem v čele s generálním tajemníkem KSČ, Rudolfem Slánským, k němuţ došlo v listopadu 1952. Nejpočetnější skupinu politických procesů však tvořily procesy hospodářské. Celkový počet obětí procesů dosahoval čísla 220–230 tisíc (KAPLAN 1991). Masová nezákonnost byla také běţným jevem při kolektivizaci zemědělství (KAPLAN 1991), jejíţ první etapa probíhala v letech 1949–1953, a která zároveň dosahovala nejvyššího stupně v letech 1952–1953. Prostřednictvím kolektivizace, které předcházelo ještě dokončení pozemkové reformy na jejímţ základě byla vyvlastněna půda nad 50 ha, byl zlikvidován soukromý sektor v zemědělství. Zemědělci se však vstupu do Jednotných zemědělských druţstev (JZD), vznikajících od roku 1949, bránili, a kolektivizaci tak provázel administrativní a ekonomický tlak i různé formy perzekuce. Jejím výsledkem tudíţ byla nedůvěra a odpor rolníků vůči reţimu – většina druţstev se navíc jiţ při svém zaloţení nacházela ve velmi špatném stavu, a v půlce roku 1953 stanulo mnoho z nich před zhroucením (KAPLAN 1991). Cestou politickomocenských a administrativních opatření prodělalo v rámci první československé pětiletky, vyhlášené na období 1949–1953, zásadní přeměnu také československé hospodářství. Jednostranné vazby Československa na země RVHP – a především pak na Sovětský svaz – posunuly spolu s militarizací hospodářství zemi do role strojírenské velmoci. Ta však překračovala moţnosti nejen moţnosti samotného - 24 -
Bakalářská práce strojírenského odvětví, nýbrţ i celé československé ekonomiky, a uskutečňovala se na úkor všech oblastí hospodářství. Zároveň ovlivnila tato koncepce i vývoj vlastnických vztahů a organizaci i řízení hospodářství. Od roku 1948 byly zestátněny průmyslové a potravinářské závody nad 50 zaměstnanců. Mocenské postavení státu se zároveň rozšířilo natolik, aţ se změnilo v monopolní – stát a s ním i komunistická strana se staly jedinými a absolutními vlastníky průmyslu. Naopak došlo k likvidaci ţivnostníků, maloobchodu a soukromého řemesla. V letech 1948–1953 se ve všech oblastech – politice, ekonomice i kultuře – nahromadilo v důsledku výrazných změn v dosavadním společenském řádu i rychlosti jejich prosazování velké mnoţství krizových prvků, které pak na jaře roku 1953 vyústily ve společenskou krizi40, jejíţ hlavní příčinou byla měnová reforma. Přípravy této reformy byly zahájeny jiţ v roce 1952, úmrtí Klementa Gottwalda 14. března však její provedení oddálilo, a byla proto nakonec uskutečněna aţ k 1. červnu, kdy se jiţ novým československým prezidentem stal dosavadní předseda vlády, Antonín Zápotocký. Reakcemi na devalvaci měny v poměru 5:1, kterou však reţim označoval za poslední úder proti bývalým kapitalistům, byly masová nespokojenost, ostrý odpor obyvatelstva i demonstrace – nejsilněji se při tom projevovaly v reţimem tolik prosazovaných závodech těţkého průmyslu (KAPLAN 1992). Důsledkem reformy, která způsobila pokles ţivotní úrovně většiny obyvatelstva, tak bylo zhroucení dosavadních opor moci – především v podobě dělníků a niţších funkcionářů. Reţim proto na podzim 1953 zareagoval většími či menšími korekturami v politice a ekonomii, souhrnně označovanými jako tzv. nový kurz41, který vedl k částečnému zlepšení poměrů a především i k opětovné stabilizaci42 reţimu.
3. 2 Situace v médiích Po únorovém převratu v roce 1948 byl v médiích nastolen nový, totalitární model sdělovacích prostředků, plnící především mobilizační, ideologickou funkci. Hlavním 40
Ta však v té době v důsledku rychlé industrializace i Stalinovy teorie třídního boje vypukla i v ostatních zemích sovětského bloku (KAPLAN 1992). 41 Obdobně jako se krize reţimu týkala všech zemí sovětského bloku, byl v reakci na ni ve všech také uplatněn právě tento nový kurz, který však např. v případě NDR vedl k rozsáhlé revoltě proti reţimu (KAPLAN 1992). 42 V souvislosti s 20. sjezdem KSSS a odhalením Stalinova kultu osobnosti (viz 2. 2. 2 Pád stalinského kultu osobnosti) však jiţ o tři roky později propukla další společenská krize.
- 25 -
Bakalářská práce úkolem médií se stalo svou činností přispívat k budování socialismu, uvědomování lidu a boji proti vnějšímu i vnitřnímu nepříteli. Za tímto účelem došlo ke snaze celý mediální systém co nejvíce zcentralizovat tak, aby sdělení, která měla oslovovat českou veřejnost, byla neustále pod pečlivým dohledem. Za svou činnost nyní sdělovací prostředky odpovídaly – namísto veřejnosti nebo svým vydavatelům – vedoucí politické síle, tedy KSČ, která prostřednictvím Kulturně propagačního oddělení svého ústředního výboru rozhodovala např. i o schvalování redakční rady Rudého práva či šéfredaktorů jednotlivých časopisů vydávaných KSČ či časopisů mládeţnických (GROMAN 2008). Vliv byl také uplatňován i na samotné ministerstvo informací v čele s Václavem Kopeckým. Ihned po převratu byla zavedena přísná kontrola obsahu vycházejících titulů i personálního obsazení jejich redakcí, a vydávání 350 titulů bylo zastaveno, aby bylo naopak povoleno vydávání 89 nových (GROMAN 2008). Byl sníţen počet vycházejících deníků, zastavena periodika opozičních politických stran, a např. v krajích směly nově působit jen krajské deníky a týdeníky vydávané přímo KSČ. K regulaci médií však vedle zákazů či povolení vydávání slouţily také odborové organizace spolu se Syndikátem novinářů, stejně jako hospodářské prostředky v podobě omezení nákladu a počtu stran jednotlivých periodik, znárodnění polygrafického průmyslu či omezení inzerce v časopisech (GROMAN 2008). Samotná cenzura se pak opírala o zákon č. 231/1948 Sb. z. a n., na ochranu lidově demokratické republiky, který umoţňoval státu – a v tomto případě tedy i vedoucí politické straně – zrušit jakékoliv periodikum (KOLEKTIV 2003). V roce 1953 byl navíc v rámci ministerstva vnitra zřízen také cenzurní úřad Hlavní správa tiskového dohledu (HSTD), zaměřující se nejen na dohled nad médii, ale např. dále i nad divadelními hrami či osvětovou činností (GROMAN 2008). Zároveň byla zavedena i předběţná cenzura.
- 26 -
Bakalářská práce
4 OBRAZ SMRTI J. V. STALINA VE VYBRANÝCH PERIODIKÁCH
4. 1 Charakteristika jednotlivých periodik Rudé právo začalo vycházet 21. září 1920 jako ústřední orgán KSČ. Vydávání tohoto deníku však bylo v letech 1928–1934 často přerušováno, a v protektorátním období 1939–1945 pak bylo oficiálně zastaveno docela, vycházelo však dále v ilegalitě. S podtitulem Ústřední orgán komunistické strany Československa bylo Rudé právo znovu oficiálně obnoveno po skončení války, kdy se z něj po roce 1948 zároveň stal list s nejvyšším nákladem, přesahujícím dva milióny výtisků. S rozsahem 4–6 stran přinášel deník zprávy z domova i ze zahraničí. Deník Mladá fronta začal 9. května 1945 vycházet jako nestranický list Svazu české mládeţe. V prvních letech vydávání byl jeho podnázev několikrát změněn, roku 1953 Mladá fronta vycházela jiţ jako Deník československého svazu mládeţe. Zároveň se roku 1949 novým vydavatelem po Svazu české mládeţe stal Ústřední výbor Československého svazu mládeţe. S rozsahem 4–6 stran přinášel deník zprávy z domova i ze zahraničí. List Naše pravda začal 8. srpna 1945 vycházet jako deník okresního výboru KSČ ve Zlíně, a v této funkci nahradil titul Zlínská pravda, krátce vycházející v období května aţ července 1945. Periodicita i podnázev Naší pravdy se v prvních letech jejího vydávání několikrát změnily, a místo původního deníku, vycházejícího s podnázvem Orgán krajského výboru KSČ, byla Naše pravda roku 1953 – jiţ jako List krajského výboru KSČ v Gottwaldově – vydávána pouze dvakrát týdně, v úterý a pátek. S rozsahem 4–8 stran se list zaměřoval především na regionální události, přinášel však i stručné zprávy ze zahraničí. Týdeník Jiskra okresu Kroměříţ – předchůdce okresních novin Kroměříţská jiskra – začal vycházet 28. srpna 1950 jako orgán zemědělského referátu Okresního národního výboru v Kroměříţi. S rozsahem 4 stran se věnoval regionálním událostem, se zaměřením na zemědělství.
- 27 -
Bakalářská práce
4. 2 Analýza jednotlivých článků Všechny články pocházejí ze sledovaného období 15. února–16. března, s výjimkou Jiskry okresu Kroměříţ, kde je sledované období prodlouţeno do 21. března.
4. 2. 1 Rudé právo Na titulní straně z 15. února je uveřejněno znění Stalinova blahopřejného telegramu Mao Ce-Tungovi při příleţitosti třetího výročí sovětsko-čínské smlouvy, spolu s Mao Ce-Tungovou odpovědí, pod souhrnným názvem „K 3. výročí podepsání sovětskočínské smlouvy“. Ze Stalinovy publikace Otázky leninismu pak ve svém projevu na 1. celostátním sjezdu druţstevníků cituje předseda vlády A. Zápotocký. Oslav výročí smlouvy v Pekingu, jejichţ průběh je popsán na poslední, šesté stránce ve zprávě „Oslavy 3. výročí podepsání sovětsko-čínské smlouvy“, se však Stalin jiţ osobně neúčastnil. Dne 19. února se pak na straně č. 3 nacházejí dvě stručné agenturní zprávy, „J. V. Stalin přijal indického velvyslance K. P. Š. Menona“ a „J. V. Stalin přijal Saifuddina Kitčleva“, informující o jejich přijetí u Stalina. Stalinovo jméno figuruje 22. února v úvodníku ministra národní obrany Alexandra Čepičky „Třicet pět vítězných let Sovětské armády“, kde je mj. napsáno, ţe „vznik, růst bojové síly a všechna vítězství Sovětské armády jsou nerozlučně spojena se jménem Josefa Vissarionoviče Stalina. Prozíravost a houţevnatost, rozhodnost a smělost, vysoká uvědomělá kázeň a pevná vůle zvítězit, to jsou vlastnosti, kterými kaţdodenně naplňuje srdce sovětských vojáků a velitelů jejich učitel a vojevůdce Josef Vissarionovič Stalin. (...) Stalin je inspirátorem a organisátorem všech jejich vítězství v minulosti i v budoucnosti. (...) Slavná, hrdinná a nepřemoţitelná Sovětská armáda a 35 bojových let jejích úspěchů a vítězství – toť obraz velkolepého díla Stalina!“43 Na slavnostním zasedání – do jehoţ čestného předsednictva byl spolu s prezidiem ÚV KSSS zvolen – však přítomen opět nebyl. Symbolicky ho na zasedání zastupoval pouze jeho portrét, který byl součástí výzdoby zasedacího sálu.
43
ČEPIČKA, A. Třicet pět vítězných let Sovětské armády. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 53, s. 1.
- 28 -
Bakalářská práce Druhá strana z 24. února přináší stručnou zprávu „Seminář o Stalinově práci ‚Ekonomické problémy socialismu v SSSR„“, informující o uspořádání dvoudenního semináře pro katedry marxismu-leninismu na téma této Stalinovy odborné práce. Zprostředkovaně se také Stalin objevuje i na titulní straně z 26. února, ve zprávě „Ţivot a práce lidu naší země: Předseda vlády Antonín Zápotocký na staveništi pomníku J. V. Stalina“, informující o poloţení základního stavebního kamene k této soše. Ţádné přímá zmínka o samotné jeho osobnosti se však v článku zároveň neobjevuje. O další konferenci věnované Stalinovu dílu pak informuje i krátká agenturní zpráva „Konference v Říme o díle J. V. Stalina“, nacházející se na straně č. 4. Na třetí straně z 1. března je série článků, souhrnně nazvaná „Růst výroby – základ blahobytu sovětského lidu“, uvedena krátkým úryvkem ze Stalinovy ekonomické publikace Ekonomické problémy socialismu v SSSR. Dále je však v textech zmiňován – společně i s Leninem – jiţ pouze ve formě ustálených formulací typu „síla učení geniálních vůdců Lenina a Stalina“44. Stalinova lingvistická práce „Marxismus a otázky jazykovědy“ je předmětem zprávy „Práce sovětských jazykovědců“ na titulní straně z 2. března, informující o plánech na vydání sborníků, shrnujících odborné texty, které se touto Stalinovou odbornou publikací zabývají. Závěrečná strana vydání ze 4. března přináší stručnou zprávu „Vědecké zasedání o práci J. V. Stalina na Moskevské universitě“, informující o zahájení konference o Stalinově práci Ekonomické problémy socialismu v SSSR 2. března. Titulní strana z 5. března – tedy pět dní po samotného záchvatu mrtvice a zároveň v den vlastní Stalinovy smrti (viz 1 J. V. STALIN) – přináší vyjádření ÚV KSSS a Rady ministrů SSSR z 3. března, „Vládní zpráva o nemoci předsedy Rady ministrů SSSR a tajemníka Ústředního výboru KSSS J. V. Stalina“, informující o „neštěstí, které postihlo naši stranu a lid, o těţkém onemocnění soudruha J. V. Stalina“ 45. Ve zprávě je nepravdivě uvedeno, ţe ke krvácení do mozku, „které postihlo ţivotně důleţité mozkové oblasti“46 a v jehoţ následku Stalin částečně ochrnul, došlo v noci na 2. března – podrobněji jsou tyto informace, včetně výšky tlaku či hodnoty tepu a dýchání, rozvedeny i v samostatném článku „Bulletin o zdravotním stavu J. V. Stalina ve 2 44
ADLA, Z. Šťastný den Poliny Ivanovny. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 60, s. 3. 45 TASS. Vládní zpráva o nemoci předsedy Rady ministrů SSSR a tajemníka Ústředního výboru KSSS J. V. Stalina. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 64, s. 1. 46 Tamtéţ
- 29 -
Bakalářská práce hodiny 4. března“, otištěného pod samotnou vládní zprávou. K pacientovi byli dále podle zprávy povoláni „nejlepší lékaři“47 z řad Akademie lékařských věd SSSR, a samotná léčba měla probíhat pod vedením ministra zdravotnictví A. F. Treťjakova, přednosty léčebné zdravotní správy Kremlu I. I. Kuperina a pod dohledem ÚV KSSS a sovětské vlády. I přesto, ţe však v souvislosti s váţným zdravotním stavem pacienta vládní zpráva hovoří o Stalinově delší či kratší neúčasti na státní a stranické činnosti a o jejích důsledcích i okolnostech, které si vedle samotné ÚV KSSS a Rady ministrů uvědomuje i „celá [jejich] strana a všechen [jejich] sovětský lid“48, je v závěru vysloveno přesvědčení, ţe všichni „projeví v těchto těţkých dnech co největší jednotu a semknutost, pevnou mysl a bdělost, ţe budou s dvojnásobnou energií budovat komunismus v naší zemi a ještě těsněji se semknou kolem Ústředního výboru komunistické strany a vlády Sovětského svazu“49. V podobném duchu hovoří i „Prohlášení Ústředního výboru KSČ a vlády republiky Československé“, popisující „hluboké vzrušení“50, s nímţ ÚV KSČ a československá vláda přijala zprávu o Stalinově zdravotním stavu, a ujišťující, ţe „těţké dny nemoci soudruha J. V. Stalina“ proţívá se Sovětským svazem jak KSČ, tak vláda i lid. Obdobně je i zde vyjádřeno přesvědčení o tom, ţe lid „projeví v těchto dnech plnou jednotu, pevnou mysl a bdělost“51, a navíc ţe “ještě s větší semknutostí a bratrskou láskou bude stát po boku sovětského lidu, v budování socialismu v naší vlasti a v boji za světový mír.“52 Následující číslo Rudého Práva ze dne 6. března mělo pouze dvě strany. Titulní strana přinesla vedle sloganu „Nesmrtelné Stalinovo jméno bude navţdy ţít v srdcích sovětského lidu a všeho pokrokového lidstva“53, umístěného v záhlaví listu, pouze černě orámovanou Stalinovu fotografii s titulkem „Soudruh J. V. Stalin zemřel“, doprovázenou oznámením ÚV KSSS, Rady ministrů SSSR a prezidia Nejvyššího sovětu SSSR o jeho úmrtí. Druhá strana se celá věnuje Stalinově smrti. Vedle dvou stručných zpráv o ustavení a následném rozhodnutí komise pro organizaci Stalinova pohřbu přináší také zprávu o mimořádném zasedání ÚV KSČ a předsednictva vlády, které se usneslo vyhlásit při příleţitosti Stalinova úmrtí státní smutek. Články „Bulletin o zdravotním stavu J. V. 47
Tamtéţ Tamtéţ 49 Tamtéţ 50 ČTK. Prohlášení Ústředního výboru KSČ a vlády republiky Československé. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 64, s. 1. 51 Tamtéţ 52 Tamtéţ 48
- 30 -
Bakalářská práce Stalina 5. března 1953 v 16 hodin“ a „Lékařská zpráva o nemoci a smrti J. V. Stalina“ pak rekapitulují Stalinův zdravotní stav po záchvatu mrtvice. Poprvé je zde také konkrétně pojmenována i nemoc, v jejímţ důsledku měl Stalin utrpět krvácení do mozku – hypertonická choroba a ateroskleróza. Prostřednictvím svých provolání pak ÚV KSSS, Rada ministrů SSSR a prezidium Nejvyššího sovětu SSSR, stejně jako ÚV KSČ, československá vláda a Ústřední akční výbor Národní fronty (ÚAV NF), vyjadřují svůj smutek nad Stalinovým skonem. Obě provolání se při tom v prostředcích, které k vyjádření zármutku pouţívají, od sebe liší. Zatímco v sovětském provolání např. stojí, ţe „přestalo tlouci srdce spolubojovníka a geniálního pokračovatele díla Leninova, moudrého vůdce a učitele Komunistické strany a sovětského lidu, Josefa Vissarionoviče Stalina“54, načeţ následuje odstavec stručně vypočítávající největší úspěchy Stalinovy politické kariéry, věnuje československé provolání celý odstavec pouze výčtu Stalinových titulů či přívlastků, a shodný motiv „srdce, které dotlouklo“, zpracovává následujícím expresivním způsobem: „Dotlouklo srdce spolupracovníka a geniálního pokračovatele díla Leninova, moudrého učitele Komunistické strany a národů Sovětského svazu, budovatele mocného sovětského státu, uskutečnitele socialismu v Sovětském svazu, vítěze nad fašismem v druhé světové válce, tvůrce programu budování socialismu v Sovětském svazu. Dotlouklo srdce prvního praporečníka světového boje za mír, učitele a vůdce pracujícího lidu všech zemí. Dotlouklo srdce osvoboditele naší vlasti a nejlepšího přítele našeho lidu.“55 Na tento odstavec pak navazuje – obdobně jako v sovětském provolání – také výčet Stalinových zásluh, jeho činy jsou však tentokrát umísťovány do kontextu československých dějin, a Stalin je zde proto líčen jako inspirátor říjnového převratu či osvoboditel od fašismu. Následuje pak výzva, aby se lid semknul kolem ÚV KSČ a „věrného Stalinova ţáka soudruha Gottwalda“56, stejně jako by se měl pevněji
53
NESG. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 65, s. 1. NESG. Ústřední výbor Komunistické strany Sovětského svazu, Rada ministrů SSSR a presidium Nejvyššího sovětu SSSR všem členům strany, všem pracujícím Sovětského svazu. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 65, s. 2. 55 NESG. Všem členům strany, všem dělníkům, všemu pracujícímu lidu Československa. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 65, s. 2. 56 Tamtéţ 54
- 31 -
Bakalářská práce přimknout i k Sovětskému svazu. KSČ dále podle provolání vítězně buduje socialismus, protoţe „kráčí cestou Lenina a Stalina“57 a zároveň slibuje, ţe „spolu s [lidem Sovětského svazu a jeho komunistickou stranou] budeme vţdy věrni odkazu Lenina a Stalina, ţe spolu s nimi budeme bránit a střeţit světový mír, ţe spolu s nimi chceme bojovat za nová vítězství nepřemoţitelného praporu Lenina a Stalina“58. V sovětském provolání naopak po jiţ výše zmíněné rekapitulaci zásluh a konstatování, ţe Stalinova smrt je „nejtěţší ztrátou“59, která všem způsobí „hlubokou bolest“60, padne jeho jméno aţ v závěrečné větě „Nesmrtelné Stalinovo jméno bude navţdy ţít v srdcích sovětského lidu a všeho pokrokového lidstva“61, a následné zdravici „Ať ţije veliké vítězné učení Marxe, Engelse, Lenina a Stalina!“62. Text místo toho vyzývá k přimknutí se ke Komunistické straně, „vytvořené a vychované Leninem a Stalinem“63, přičemţ obsáhle popisuje její zásluhy na poli hospodářství, vojenství a zahraniční politiky, a připomíná, ţe „sovětský lid má bezmeznou důvěru a je prodchnut vřelou láskou ke své rodné Komunistické straně, protoţe ví, ţe nejvyšším zákonem veškeré činnosti strany je slouţit zájmům lidu.“64 Jiţ zde je tedy moţné najít první signály pro pozdější vyzdvihování úlohy komunistické strany na úkor dosavadního kladení důrazu na Stalinův význam. Český text však na tuto dřívější linii stále ještě navazuje, a opakovaně místo toho zdůrazňuje Stalinovu úlohu – ať jiţ samostatně anebo i ve dvojici „Lenin – Stalin“, stejně jako loajalitu Československa k stalinskému reţimu. Titulní strana ze 7. března je celá věnována smrti J. V. Stalina, a to v podobě vládního usnesení, přejatého z Telegrafické agentury Sovětského svazu (TASS), reportáţe z Moskvy a nekrologu, doprovázeného Stalinovou fotografií. V záhlaví listu je pak umístěn slogan:
57
Tamtéţ Tamtéţ 59 Tamtéţ 60 Tamtéţ 61 NESG. Ústřední výbor Komunistické strany Sovětského svazu, Rada ministrů SSSR a presidium Nejvyššího sovětu SSSR všem členům strany, všem pracujícím Sovětského svazu. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 65, s. 2. 62 Tamtéţ 63 Tamtéţ 64 Tamtéţ 58
- 32 -
Bakalářská práce „Spolu s lidem Sovětského svazu a jeho komunistickou stranou budeme vţdy věrni nesmrtelnému odkazu Lenina a Stalina, spolu s nimi budeme stráţit mír, spolu s nimi budeme bojovat za nová vítězství nepřemoţitelného praporu Lenina a Stalina“65. V „Usnesení společné schůze plena Ústředního výboru KSSS, Rady ministrů SSSR a presidia Nejvyššího sovětu SSSR“ je vysloven poţadavek na semknutost vedení, které si jako svůj cíl klade dále pokračovat v politice strany a v nastalé situaci zároveň i zabránit jakékoliv panice či chaosu. Usnesení zároveň tvoří soupis organizačních opatření strany, týkajících se jmenování funkcionářů do nejrůznějších funkcí či slučování vybraných ministerstev. Článek J. Knoblocha „V Moskvě dne 6. března 1953“ se věnuje popisu smuteční atmosféry, která po Stalinově úmrtí ve městě zavládla. Autor hned v úvodu vyjadřuje svůj šok a nevíru nad danou zprávou, a píše: „Ne, nechce se uvěřit – i kdyţ lékařské bulletiny nedávaly mnoho naděje – ţe zemřel ten, který milionům lidí dal ţivot, který našim i mnoha jiným národů navrátil svobodu, lidskou důstojnost, který byl ztělesněním naděje a všeho nejlepšího pro stamiliony pracujících na celém světě.“66 Reportáţ pak pokračuje krátkým Stalinovým popisem, tak, jak si ho dle autora vybavuje kaţdý – „jeho ušlechtilou tvář, stříbrem prokvetlé skráně i vous a oči, které se tak teple na něj dívaly ještě při nedávné listopadové přehlídce na Rudém náměstí“67. Osobní vztah mezi jednotlivcem a vůdcem je pak umocněn i označením Stalina za „drahého, předrahého otce“68, který byl zároveň pro truchlící návštěvníky smutečního sálu dokonce cennější neţ jejich vlastní pokrevní rodina – znamenal pro ně „víc neţ otec“69. Vyzdviţeno je i Stalinovo pouto s dětmi – symboly šťastné socialistické budoucnosti. Smutek nad Stalinovou smrtí je dále přirovnáván ke smutku nad smrtí V. I. Lenina. Zároveň je však všudypřítomný ţal „stamilionů pracujících“70 dáván také do kontrastu s emocemi, které podle autora informace o Stalinově smrti vyvolaly v kapitalistických zemích, v jejichţ agenturních zprávách se nachází „špatně ukrývané zrůdné 65
NESG. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 66, s. 1. KNOBLOCH, J. V Moskvě dne 6. března 1953. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 66, s. 1. 67 Tamtéţ 68 Tamtéţ 69 Tamtéţ 70 Tamtéţ 66
- 33 -
Bakalářská práce uspokojení“71. I přes toto odhalení i celkový smuteční tón se však závěr reportáţe nese v optimistickém duchu, a končí ujištěním, ţe „gigantické dílo soudruha Stalina i jeho památka jsou nesmrtelné“72. Obdobný motiv se vyskytuje i v nekrologu přímo nazvaném „Ţivoucí zůstane veliké dílo J. V. Stalina“, který se vedle jiţ zpracovaných atributů „vůdce strany“, „budovatel socialismu“ či „přemoţitel fašismu“ zaměřuje i na Stalinovu pozici teoretika komunistické strany, který se „svým geniem (...) řadí k nesmrtelným velikánům mezinárodní dělnické třídy a vědeckého učení komunismu, Karlu Marxovi, Bedřichu Engelsovi a Vladimíru Iljiči Leninovi“73. V této roli Stalin podle článku stál po Leninově boku jako spoluzakladatel bolševické strany, přispěl k rozvoji marxismu-leninismu, a zároveň ho prostřednictvím svých teoretických vlastních prací i dále rozvinul. „Silou své pravdy“74 zároveň také „geniální Stalinovy nauky“75 přemohly „všechny protileninské platformy a všechny trockistickozinověvovsko-bucharinské škůdce“76. Jako „nevývratné“77 je pak Stalinovo dílo i po jeho smrti imunní vůči „imperialistickým hyenám“78. V závěru nekrologu se pak československý lid opět zavazuje dále budovat socialismus a semknout se pod „vítězným praporem Lenina a Stalina“79. Teoretický aspekt Stalinovy činnosti tvoří výraznou součást i článku „Ţivot a dílo soudruha J. V. Stalina“, otištěného na straně č. 2. Tento politický ţivotopis, v němţ však ani jednou není zmíněno Stalinovo skutečné jméno – Dţugašvili, stručně nastiňuje v úvodu jeho dětství v Gori i studium v církevním semináři, z nějţ byl podle textu vyloučen pro „revoluční marxistickou činnost“80, aby se poté uchýlil do ilegality a stal se profesionálním revolucionářem. Přestoţe je však v této souvislosti zmíněno např. Stalinovo působení mezi naftařskými dělníky v Baku i pravidelné útěky z vyhnanství, jeho účast na expropriacích nikoliv. Následuje líčení Stalinovy politické kariéry v komunistické straně, v němţ je opakovaně zdůrazňován jeho blízký vztah k Leninovi, a zároveň zcela potlačeny zmínky o jeho vztazích k ostatním členům Ústředního výboru
71
Tamtéţ Tamtéţ 73 NESG. Ţivoucí zůstane veliké dílo J. V. Stalina. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, 33, 66, s. 1, 3. 74 Tamtéţ 75 Tamtéţ 76 Tamtéţ 77 Tamtéţ 78 Tamtéţ 79 Tamtéţ 80 NESG. Ţivot a dílo soudruha J. V. Stalina. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 66, s. 2. 72
- 34 -
Bakalářská práce či jejich podíl na jednotlivých událostech. Stalin je proto – spolu s Leninem – prezentován jako jediný inspirátor a organizátor říjnové revoluce, zakladatel a organizátor Sovětského svazu i budovatel Rudé armády. Po Leninově smrti se pak, jako jeho pokračovatel a přímo i „Lenin dneška“81, podílel na chodu a rozvoji průmyslu i zemědělství či potlačování ideologických nepřátel, aby jeho vliv i pole působnosti vykulminovaly v průběhu 2. světové války v řízení celé činnosti státu, samotné komunistické strany i nejdůleţitějších vojenských operací. Vyzdvihovány jsou ale v ţivotopisu vedle státnických, organizačních a taktických i jeho myšlenkové schopnosti. Jeho teoretické práce mají přívlastek „geniální“82, a veškeré jeho činy jsou proto popisovány jako „spojení nesmírné theoretické síly s neobyčejně velikými a významnými praktickými zkušenostmi revolučního boje“83. V protikladu s těmito všemi výjimečnými vlastnostmi je však zároveň uváděna i Stalinova skromnost a prostota. Závěr ţivotopisu je pak obdobný jako u nekrologu „Ţivoucí zůstane veliké dílo J. V. Stalina“, a Stalinovo jméno je v něm označeno za „nesmrtelné“84, navěky ţijící „v srdcích sovětského lidu a všeho pokrokového lidstva.“85 Třetí strana deníku přináší skupinu tří článků, souhrnně nazvaných „Náš lid ještě jednotnější a bdělejší ponese dál vítězný Stalinův prapor“, informujících o kondolenčních telegramech Československé strany socialistické, Československé strany lidové či Strany slovenské obrody, stejně jako o mimořádném shromáţdění uţšího předsednictva Národního shromáţdění při příleţitosti Stalinova úmrtí. Pod názvem „Z dopisu ÚV KSČ ze společného zasedání předsednictva ÚV KSSS, sboru pověřenců a ÚAV slovenské Národní fronty“ je v rámci těchto tří zpráv přetištěn také soustrastný dopis, v němţ se mj. píše: „Zlatým písmem je vryto jméno soudruha Stalina do dějin našeho lidu. S jeho jménem a prací je spjat boj našich pracujících pod vedením strany a jeho věrného ţáka soudruha Gottwalda za šťastnou socialistickou budoucnost. (...) Náš lid ţil Stalinem.“86
81
Tamtéţ Tamtéţ 83 Tamtéţ 84 Tamtéţ 85 Tamtéţ 86 NESG. Z dopisu ÚV KSČ ze společného zasedání předsednictva ÚV KSSS, sboru pověřenců a ÚAV slovenské Národní fronty. Vede nás strana, kterou vykoval soudruh Stalin. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 66, s. 3. 82
- 35 -
Bakalářská práce Na stránce se dále nachází i stručná zpráva o vyhlášení smutku „Dny smutku v Moskvě“, doprovázená společnou fotografií Stalina a Lenina v Gorkách, a vyjádření komunistických stran Itálie, Německa, Francie a Rakouska ke zprávě o Stalinově úmrtí – „Veliký Stalin ţije v srdcích národů celého světa“. Článek „Vede nás strana, kterou vykoval soudruh Stalin“ popisuje reakce na stejnou zprávu v československém zemědělství a průmyslu, zastupovaných vybraným zemědělským druţstvem a pracovníky dílen, továren a hutí. Ti svůj smutek vyjadřují prostřednictvím dopisů, proslovů a přísah sloţených na jeho památku – obdobně jako zástupci jednotlivých zahraničních komunistických stran v textu „Veliký Stalin ţije v srdcích národů celého světa“, uchylují se však i k jiným způsobům. Tavič z kladenské huti se např. zavazuje, ţe „pro veliké dílo Stalinovo, jeho dovršení, vítězství boje za mír,“87 dá „do Prvního máje 50 tun oceli navíc“88. Další dělník z téţe hutě, který „chce hovořit o své lásce k Stalinovi“89, byť ani není příslušníkem komunistické strany, zase slibuje, ţe bude hájit Stalinův odkaz a „pečlivě dbát na to, aby měl pece vţdy včas nalité, aby dávaly co nejvíc oceli.“90 Extravagantnější projev ţalu, neţ zvýšení své pracovní produktivity, nabízejí ţeny na celozávodní schůzi v Rudém Letovu v Praze, které by podle článku dokonce daly „roky svého ţivota, jen aby Stalinův byl o minuty prodlouţen.“91 Na Stalinův odkaz přísahají také účastnice manifestace k Mezinárodnímu dni ţen, o níţ pod názvem „V neochvějné jednotě budou naše ţeny hájit mírový ţivot svých dětí: Manifestace praţských ţen k Mezinárodnímu dni ţen“ informuje článek na straně č. 4. Ve svém dopise ÚV KSS, který je otištěn pod článkem, slibují i ony – sklánějíce se „v hlubokém smutku, hluboké úctě a nezměrné vděčnosti“92 nad Stalinovou rakví – ještě důslednější budování socialismu a přimknutí se k Sovětskému svazu. Vyzdvihnut je však tentokrát především aspekt Stalina jako „osvoboditele od fašismu“, „zachránce dětí“ a také podporovatele ţenské emancipace, který doslova „vyvedl (...) ţeny z bídy a dvojnásobného otroctví, pomohl [jim] stát se svobodnými, rovnoprávnými občankami, budovatelkami socialismu v naší vlasti.“93
87
NESG. Vede nás strana, kterou vykoval soudruh Stalin. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, 33, 66, s. 3. 88 Tamtéţ 89 Tamtéţ 90 Tamtéţ 91 Tamtéţ 92 NESG. Dopis Ústřednímu výboru Komunistické strany Sovětského svazu. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, č. 33, r. 66, s. 4. 93 Tamtéţ
- 36 -
Bakalářská práce Na titulní straně z 8. března se v záhlaví listu nacházejí informace o nadcházející smuteční tryzně, konané při příleţitosti Stalinova pohřbu 9. března. Organizaci pohřbu se také věnuje skupina i tří stručných agenturních zpráv „Pohřeb J. V. Stalina stanoven na 9. března 1953“, „Usnesení Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu a Rady ministrů Svazu SSR o uloţení rakve s ostatky Josefa Vissarionoviče Stalina“ a „Usnesení Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu a Rady ministrů Svazu SSR o vybudování Pantheonu – památníku věčné slávy velikých lidí sovětské země“. Podrobný popis smuteční síně, která „tone v záplavě věnců“94, přináší článek „Sovětský lid a všechno pokrokové lidstvo se loučí se svým otcem a učitelem – soudruhem Stalinem: Ze Sloupové síně Domu svazů“, doprovázený fotografií otevřené rakve se Stalinovými pozůstatky a čestnou stráţí stojící opodál. Vedle výčtu osobností, stojících na čestné stráţi a popisu „nekonečných řad“95 návštěvníků Sloupové síně z řad dělníků, vojska, zemědělců i školáků, přináší článek i líčení samotných ostatků, které prostřednictvím volených obratů usiluje o zmírnění a eufemizaci smrti i jejích následků, a získává tím zároveň aţ na mytologickém nádechu: „Na vysokém podstavci mezi palmami a čerstvými květy na rudém sametu spí v rakvi věčným spánkem ten, jehoţ veliké jméno bude navţdy ţít v srdcích sovětského lidu a všeho pokrokového lidstva. Smrt nezměnila rysy milované tváře, celému světu tak dobře známé.“96 Titulní strana přináší také prezidentský projev „Pod prapory Lenina a Stalina půjdeme a dojdeme k socialismu: Projev prezidenta republiky Klementa Gottwalda k úmrtí J. V. Stalina, pronesený v Československém rozhlasu v sobotu ve 20 hodin“. Gottwald v něm na úvod informuje o své účasti na chystaném pohřbu, a pokračuje osobní vzpomínkou na své poslední setkání se Stalinem, při němţ „[měli] všichni nesmírnou radost, jak Stalin svěţe a bodře vypadal a jak byl plný energie“97. Následuje výčet Stalinových zásluh, který je – obdobně jako u prvního provolání ÚV KSČ a československé vlády – vztaţen na události v Československu, a tento vztah je dokonce označen za „zvláštní
94
TASS. Sovětský lid a všechno pokrokové lidstvo se loučí se svým otcem a učitelem – soudruhem Stalinem: Ze Sloupové síně Domu svazů. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 1. 95 Tamtéţ 96 Tamtéţ
- 37 -
Bakalářská práce příčiny“98, objasňující, proč bude Stalinovo jméno a dílo zapsáno v dějinách Československa. Stalin je zde totiţ nazýván „prvním mezinárodním politickým činitelem, který se vyslovil pro právo (...) národů na sebeurčení aţ do odtrţení od habsburské monarchie.“99 Následný vznik samostatného československého státu pak byl podle projevu „nerozlučně spjat s velkou říjnovou socialistickou revolucí“100. Také v období Mnichovské dohody „věrně a pevně Stalin stál po boku (...) republiky“101, aby však jeho „osobně“102 nabídnutou pomoc tehdejší československá vláda odmítla. Stalin ovšem i přesto zůstal československým spojencem, a svůj zájem o tuto zemi projevoval i po skončení války, kdy „osobně radil a pomáhal nově, socialisticky přebudovávat [její] hospodářství“103. I přes takto zdůrazňovaný význam Stalinovy osoby pro rozvoj Československa však projev místo k pasivnímu truchlení vybízí – v odvolávkách na Stalinovo učení – „byť i s krutým ţalem v srdci“104 k dalšímu vykročení na cestu k budování socialismu. Vedle přimknutí k Sovětskému svazu však zároveň projev nabádá i ke zvýšené opatrnosti a bdělosti vůči nepřátelům, a varuje: „Reakční hyeny doma, podněcované reakčními hyenami z ciziny, se plíţí mezi námi. Myslí, ţe právě teď přišla pro ně vhodná doba, aby se přiţivily na národním hoři a zármutku.“105 Závěr prezidentského proslovu je však optimistický, a vyjadřuje názor, ţe národ pod prapory Lenina a Stalina dojde k socialismu. Na straně č. 2 informuje článek „Zpráva zvláštní komise pro řízení smutečních aktů“ o organizaci nadcházející tryzny, která bude 9. března zahájena v 8:30 ve všech městech i obcích po celé republice, a jíţ se vedle pracujících budou účastnit také studenti a ţáci všech škol. Krátká zpráva „Usnesení Ústředního výboru KSSS a Rady ministrů SSSR o dnech smutku“ pak oznamuje vyhlášení státního smutku v Sovětském svazu ve dnech 6.–9. března. Článek „Pathologicko-anatomický nález zjištěný pitvou zemřelého J. V. 97
NESG. Pod prapory Lenina a Stalina půjdeme a dojdeme k socialismu: Projev prezidenta republiky Klementa Gottwalda k úmrtí J. V. Stalina, pronesený v Československém rozhlasu v sobotu ve 20 hodin. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 1–2. 98 Tamtéţ 99 Tamtéţ 100 Tamtéţ 101 Tamtéţ 102 Tamtéţ 103 Tamtéţ 104 Tamtéţ 105 Tamtéţ
- 38 -
Bakalářská práce Stalina“ přináší výsledky Stalinovy pitvy, a konstatuje, ţe „nemoc J. V. Stalina od okamţiku krvácení do mozku byla nevyléčitelná. Proto nemohla intensivní léčba přinést kladný výsledek a zabránit smrti.“106 V článku „Soustrastné projevy sovětských stranických a státních orgánů a masových organisací“ jsou přetištěny soustrastné projevy, prohlášení a provolání např. ministerstva zahraničí, Komsomolu či ústředních výborů komunistických strany Gruzie a Běloruska. O smutečních návštěvách na sovětské ambasádě pak informuje zpráva „Projevy soustrasti na sovětském velvyslanectví v Praze“, přinášející podrobný výčet jednotlivých smutečních delegací. Příslušníkům československé armády je pak určen „Rozkaz presidenta republiky a vrchního velitele čs. branné moci“, který je vybízí, aby „se Stalinovým jménem v srdci“107 plnili své úkoly, upevňovali kázeň a byli i kdykoliv připraveni bránit svobodu, nezávislost a samostatnost československého lidu. Na stránce se také nachází i přetištěný úvodník z Pravdy, nazvaný „Mohutná semknutost a jednota“, který se zabývá politikou KSS a jejími úspěchy. Článek ujišťuje, ţe nejenom, ţe strana následuje Stalinovy pokyny, ale zároveň i ţe „dílo Lenina a Stalina je ve spolehlivých a pevných rukou.“108 Pod souhrnným názvem „Věčně bude ţít odkaz J. V. Stalina v srdcích sovětského lidu“ se na třetí straně nacházejí tři články informující o smutečních schůzích v závodech, mezi vysokoškolskými vyučujícími a studenty i umělci. Ve všech se textech se opakuje motiv odhodlání dále budovat komunismus, konkrétnější podobu však při tom tento závazek nabývá jenom u sovětských dělníků, kteří – obdobně jako zaměstnanci československých továren – vyjadřují svůj smutek prostřednictvím zvýšené pracovní aktivity, a zavazují se proto k předčasnému splnění pětiletky. Skupina zpráv souhrnně pojmenovaná „Soustrastné telegramy představitelů zemí lidové demokracie“ pak přetiskuje telegramy politiků z Polska, Rumunska, Maďarska či NDR. Samostatně jsou pak také vypočítány i soustrastné telegramy představitelů francouzské, finské nebo švýcarské vlády. Otištěny jsou zde také soustrastné projevy z Číny, Maďarska a Velké Británie. Reportáţ J. Knoblocha „U rakve J. V. Stalina“ pak popisuje návštěvu smuteční síně. Zatímco však článek „Sovětský lid a všechno pokrokové lidstvo se loučí se svým otcem a učitelem – soudruhem Stalinem: Ze Sloupové síně Domu svazů“ popírá, ţe by
106
TASS. Pathologicko-anatomický nález zjištěný pitvou zemřelého J. V. Stalina. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 2. 107 ČTK. Rozkaz presidenta republiky a vrchního velitele čs. branné moci. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 2.
- 39 -
Bakalářská práce se smrt zanechala na Stalinově vystaveném těle jakoukoliv fyzickou stopu, píše se v tomto textu jiţ realističtěji, ţe „Stejnokroj generalissima a rudé hedvábí na rakvi zvyšují průsvitnou bledost tak známé, tak nekonečně drahé tváře. Do jeho bledého obličeje vdechla smrt věčný klid.“109 Po tomto přiznaném důkazu smrti však následuje její opětovné zpochybnění – „kdyţ hledíš do jeho tváře, zdá se ti neuvěřitelné, ţe on mohl zemřít.“110 Zbytek článku se pak nese v jiţ ustálené protichůdné kombinaci tragického a optimistického tónu, kterou nejlépe vystihuje následující pasáţ: „Tlumená smuteční hudba tě ještě doprovází, kdyţ vycházíš ze Sloupové síně. A přes tuto obrovskou nevýslovnou bolest, která proniká celé tělo, zmocňuje se tě stále silnější odhodlání ţít a pracovat tak, jak nás soudruh Stalin vţdy učil. Aby, kdyby nebyl ţiv, měl radost z nás všech, pro které není a nemůţe být většího cíle, neţ být dobrými ţáky soudruha Stalina! Ne, nezvítězila smrt. Zvítězilo gigantické dílo velkého komunisty a jeho zářný příklad. Proto v nás bude ţít soudruh Stalin věčně.“111 Na straně č. 4 se nachází článek Jana Drdy, „Výš pozvednout prapor Stalinův“, doprovázený snímkem Stalina, zapalujícího si dýmku. V článku Drda – v souvislosti se zprávou, ţe „soudruh Stalin náhle onemocněl“112 – rozvíjí téma obětování vlastního ţivota, jehoţ zpracování je tentokrát obohaceno i o v rámci socialistické propagandy překvapivý religionistický motiv: „Kolik prostých lidí si v té tragické chvíli samo u sebe řeklo: – ‚Dal bych svůj ţivot, dal bych všecku svou krev do poslední krůpěje, bez váhání a rád, jen kdybych tím mohl zachránit zdraví soudruha Stalina!‘ – A nejen komunisté, nejen dělníci všeho světa, ale jaké miliony i těch, kteří se ještě nepromysleli k světovému názoru marxismu-leninismu, by rády přinesly jakoukoliv oběť! Kolik prostých věřících ţen vzlykalo v ty čtyři úzkostiplné dny své modlitby za zdraví a ţivot Stalinův, pociťujíc
108
NESG. Mohutná semknutost a jednota. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 2. 109 KNOBLOCH, J. U rakve J. V. Stalina. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 3. 110 Tamtéţ 111 Tamtéţ 112 DRDA, J. Výš pozvednout prapor Stalinův. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 4.
- 40 -
Bakalářská práce v hloubce svého srdce, ţe štěstí jejich dětí, pokoj jejich domovů, naděje jejich budoucnosti, celý smysl jejich ţivota je spjat se Stalinem!“113 Drda pak dále hovoří o Leninově a Stalinově „svatém učení“114, a nabízí dokonce i paralelu mezi Stalinem a všudypřítomným, všemocným bohem, kdyţ prohlašuje, ţe „stamiliony lidských osudů, lidských tuţeb a přání, stamiliony ţivotů míří k tomu jedinému, k nejdraţšímu, co lidstvo má, ke Stalinovi. (...) A pokud lidský rod bude ţíti na této zemi, ve všem, co nejušlechtilejšího a nejdokonalejšího vytvoří silou rozumu a ducha, ve všem bude obsaţen Stalin, vším bude prozařovat jeho genius.“115 S náboţenskými motivy pracuje také článek Jarmily Glazarové, „Chvíle, na něţ nezapomenu“, který líčí Stalinovu účast na přehlídce na Rudém náměstí z pohledu diváka, který měl při této příleţitosti moţnost ho poprvé spatřit na vlastní oči. V textu se postupně hovoří o třech Stalinových podobách: nejdříve o Stalinovi „z toho černovlasého portrétu, který se po válce stal součástí našeho veřejného ţivota“116, poté o bělovlasém nevysokém muţi v maršálské uniformě a širokém plášti, který hbitě prochází přes Rudé náměstí, aby po skončení přehlídky před diváky stanul „nový Stalin, blízký, rodný a drahý, který se nahýbá nad bariérou se vztaţenýma rukama, se všemi deseti prsty, které se rychle a drobně třepotají v odpověď na steré ručičky dětí“117. Vedle tohoto motivu „trojjedinosti“ Stalina, od něhoţ národy „čekají svou spásu“118 pak Glazarová v souvislosti se svým osobním svědectvím vyuţívá i následující biblickou paralelu: „Z dětství známe příběh biblické dějepravy, jak Tomáš vloţil prst do kristových ran, aby si ověřil jeho jsoucnost. Takové setkání na Rudém náměstí, to je totéţ, jako by člověk poloţil nahou a citlivou dlaň přímo na horké srdce národa, jako by cítil jeho tep, rytmisovaný přílivy lásky, vděku, věrnosti, nejtěsnější, nejuţší lidské blízkosti.“119
113
Tamtéţ Tamtéţ 115 Tamtéţ 116 GLAZAROVÁ, J. Chvíle, na něţ nezapomenu. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 4. 117 Tamtéţ 118 Tamtéţ 114
- 41 -
Bakalářská práce Článek T. Svatopluka „Cesta k vítězství“ se zase věnuje Stalinově vojenské výhře nad hitlerovským Německem, a rekapituluje nejvýznamnější bitvy na východní frontě, jako např. bitvu před Moskvou, obléhání Stalingradu či tankovou bitvu u Kurska. V závěru článku je také zmíněno i osvobození Prahy sovětskou armádou, přičemţ je však zároveň minimalizován význam praţského povstání: „Pravda, povstali jsme i my, a slavně, tím slavněji, ţe s holýma rukama, ale co by z nás bylo, nebýt Rudé armády? Čím by byl svět bez nich, bez té jejich ocelové pěsti? Bez sovětského lidu, bez Moskvy? Bez Stalina?“120 Na téţe stránce jsou také otištěny básně Vítězslava Nezvala a Marie Pujmanové, „Nad rakví soudruha J. V. Stalina“ a „Ve věnci rukou ţelezném“. Nezval ve své básni zpracovává motiv Stalinova vítězství nad smrtí, a píše: „Zemřel a ţiv jest. Je stále s námi, ač vydechl jiţ naposled. Zas půjde v čele před karavanami v míru i v boji věčně vpřed. (...) Povýšen nad prostor i čas, i mrtvý Stalin bude s námi, povede s Leninem Sovětský svaz, nadále povede nás dějinami.“121 Narozdíl od Nezvala – který zpracovává motiv, jeţ se objevuje i v řadě jiných básní o Stalinově smrti – se Pujmanová chopila námětu Stalinova úmrtí rozdílně. Svým refrénem „v Straně on ţije“122 se totiţ spíše blíţí oficiálním sovětským textům, zvýrazňujícím roli komunistické strany. Zároveň Stalin v jejím podání nad smrtí triumfálně nevítězí, a naopak se svým skonem přibliţuje osudu prostého smrtelníka: 119
Tamtéţ SVATOPLUK, T. Cesta k vítězství. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 4. 121 NEZVAL, V. Nad rakví soudruha J. V. Stalina. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 4. 122 PUJMANOVÁ, M. Ve věnci rukou ţelezném. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 4. 120
- 42 -
Bakalářská práce
„Dokonal Stalin, umřít je lidské však slzy v očích ne a ne schnout. Uţ odkládá své břímě gigantické, Je člověk, chce si oddychnout.“123 Pod souhrnným názvem „Sjednocuje a posiluje nás zářná památka na soudruha Stalina“ přináší na páté straně skupina krátkých zpráv, doprovázená fotografií smutečního shromáţdění v závodu Křiţík, soustrastné telegramy dělníků z továren i členů JZD, stejně jako i informace o smutečních shromáţděních, probíhajících v československých závodech i na vysokých školách. I na těchto schůzích se jednotliví pracovníci zavazují zvýšit svoji produktivitu, slibují však také např. i propagaci odběr Stalinových spisů mezi ostatními dělníky. Mezi kondolencemi souhrnně nazvanými „Semknuti v pevný a bojový šik budeme plnit Stalinův odkaz“ pak vyniká především soustrastný dopis H. Leflerové, rodačky z Lidic, která v něm přirovnává smutek nad Stalinovou smrtí k smutku nad vypálením Lidic: „Kdyţ jsem se vrátila z nacistického koncentráku na pustou lidickou pláň, kdyţ jsme roku 1945 spolu s ostatními lidickými ţenami stanula u hrobu našich otců, muţů, synů a bratrů, kdyţ jsme se dozvěděly, ţe jiţ nikdy nespatříme přes 80 lidických dětí, zdálo se mi, ţe v našich srdcích nebude nikdy větší bolesti. A přece 6. března 1953 naše oči, ve kterých utrpením jako by vyschly jiţ všechny slzy, hořce, přebolestně zaplakaly. (...) Odešel nám milovaný otec, nejdraţší člověk, J. V. Stalin!“124 V článku „Mezinárodní den ţen“ jsou pak popsány Stalinovy zásluhy na emancipaci sovětských i československých ţen. O manifestacích konaných při příleţitosti Mezinárodního dne ţen v Liberci a Českých Budějovicích, na nichţ účastnice vyjadřovaly svou soustrast nad Stalinovým úmrtím, informuje na závěrečné, šesté straně také článek „Manifestace pracujících k Mezinárodnímu dni ţen“.
123
Tamtéţ LEFLEROVÁ, H. Stalin je nesmrtelný. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 5. 124
- 43 -
Bakalářská práce Na titulní straně z 9. března je v záhlaví uvedeno oznámení o času konání Stalinova pohřbu v Moskvě. Úvodník „Se Stalinovým jménem k novým vítězstvím“ však opakovaně zdůrazňuje nesmrtelnost Stalinova odkazu, a v souvislosti s jeho pohřbem se zde proto píše: „ano, nevýslovná bolest nám svírá srdce, avšak s muţným ţalem, ne s hořekováním, stojíme dnes všichni v myšlenkách u rakve soudruha Stalina.“125 I přes zdůrazňovanou jistotu, ţe „dílo Lenina a Stalina je v dobrých rukou“126, a ţe právě tato jistota „přemáhá (...) hluboký ţal“127 při nadcházejícím Stalinově pohřbu, však články „Sovětský svaz vzdává ve Sloupové síni poslední poctu J. V. Stalinovy“ a „Náš lid se sklání před památkou velikého Stalina“ přinášejí výčet neustávajícího počtu soustrastných návštěv jak v Sloupové síni v Moskvě, tak na sovětském velvyslanectví v Praze. Zpráva „Příjezd československé delegace, vedené soudruhem Klementem Gottwaldem, na pohřeb Josefa Vissarionoviče Stalina“, doprovázená fotografií čestné stráţe u Stalinovy rakve, pak informuje o příletu delegace do Moskvy. Stručná zpráva „Usnesení ÚV KSSS a Rady ministrů SSSR“ přináší pokyny k poslední poctě Stalinovy v podobě vypálení dělostřeleckých salv ve vybraných městech, zastavení práce v továrnách a rozeznění sirén. Na straně č. 2 – se Stalinovým jménem v záhlaví – jsou pod souhrnnými názvy „Stalinův odkaz ţije v srdcích milionů pracujících celého světa“ a „Soustrastné projevy představitelů bratrských států a stran“ otištěny soustrastné telegramy, dopisy i stručné zprávy o průběhu smutečních tryzen ze Španělska, Dánska, Švýcarska, Severní Koreje i Číny. Na stránce se také nachází i snímek československé delegace před odjezdem na Stalinův pohřeb. Na třetí straně – se Stalinovým jménem v záhlaví – se nachází pod názvy „Rozkaz ministra vojenství SSSR“ a „Rozkaz ministra vojenského námořnictva SSSR“ rozkazy určené armádě a vojenskému námořnictvu, vybízející vojáky i námořníky k obraně vlasti a plnění Stalinova odkazu. V článku „Soustrastné projevy svazových sovětských republik“ jsou přetištěny kondolence z Litvy, Estonska, Kazachstánu či Uzbekistánu. O průběhu smutečních shromáţdění na Ukrajině, v Akademii věd SSSR a na stavbě Hlavního turkmenského průplavu informuje článek „Veliké hoře sovětského lidu“, doprovázený fotografiemi zástupu lidí před moskevským Domem Svazů a v ulici Gorkého. Na stránce se také nachází článek Borise Polevého „Stalin je s námi!“,
125
NESG. Se Stalinovým jménem k novým vítězstvím. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 1. 126 Tamtéţ
- 44 -
Bakalářská práce popisující smuteční návštěvníky Sloupové síně, kteří ještě ve 3 hodiny ráno „stále defilují před rakví J. V. Stalina“128. Vedle dospělých si při tom Polevoj všímá i dětí, a popisuje, jak „vedle věnců Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu, sovětské vlády, leţí teď skromný dárek dětského srdečka“129 – květ pelargónie, „který pravděpodobně rostl (...) doma za oknem“130, a který ke katafalku poloţil tříletý hoch. V závěru pak prohlašuje, ţe Stalin bude ţít věčně ve „svých geniálních pracích“131, v „organisující a řídící vůli Komunistické strany Sovětského svazu a sovětské vlády“ 132 i ve „vděčných srdcích sovětského lidu“133. I na závěrečné čtvrté straně se nachází v záhlaví nápis „Josef Vissarionovič Stalin“134, tentokrát navíc doplněný i o souhrnný titulek pro všechny články – „Veliký přítel, osvoboditel a učitel našeho lidu“. Také dva z textů otištěných na této stránce se věnují dětem v souvislosti se Stalinovou smrtí. Prvním je článek Marie Majerové „Děti stalinské epochy“, v němţ stojí, ţe „od šestiletých do výrostků si všechny děti v posledních dnech úzkosti uvědomovaly, ţe se děje něco na výsost váţného. (...) Děti stalinské epochy ohromeny a zpola nechápavě ztrnuly před skutečností, která se před ně náhle postavila jako tragický pomník dějin. Stalin se neuzdravil. Veliký muţ zemřel.“135 Nejenom, ţe však Stalinovo úmrtí podle článku zasáhlo děti – byť ještě zpola nechápavé – stejně silně, jako dospělé. Jeho smrt pro ně zároveň znamená v jistém smyslu i konec dětství, vstupují totiţ „v náhlé zralosti do své epochy, Stalinem jasně zřené a vyznačené“136, a výsada ţít za ţivota Stalina zároveň „zavazuje kaţdé dítě k bedlivému poznávání Stalinových myšlenek, k nadšenému vykonávání Stalinem promyšlených plánů.“137 Součástí článku „Půjdou dál stalinskou cestou“ je pak dopis syna-pionýra matce, v němţ je zopakována idea Stalinova věčného ţivota, která se opakovaně
127
Tamtéţ POLEVOJ, B. Stalin je s námi!. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 3. 129 Tamtéţ 130 Tamtéţ 131 Tamtéţ 132 Tamtéţ 133 Tamtéţ 134 NESG. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 4. 135 MAJEROVÁ, M. Děti stalinské epochy. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 4. 136 Tamtéţ 128
- 45 -
Bakalářská práce objevuje i v textech dospělých autorů: „A já si myslím, ţe kdyţ spolu s maminkami a tatínky všech dětí budete hájit mír, tak soudruh Stalin bude dál mezi námi a zůstane s námi věčně.“138 Reakce na zprávu o Stalinově smrti pak přinášejí články „Slovo pracujících lidí“, „Proměníme v čin myšlenky Stalinovy“, „Zůstáváte navţdy s námi, milovaný Staline!“, „Prací ctíme odkaz Stalina“ a „Ještě pevněji sevřeme šiky naší rodné strany“. Mezi reakcemi zveřejněnými v tomto článku je pak i soustrastný dopis brněnských pionýrů ÚV KSČ, v němţ Stalina označují za „milovaného moudrého, dobrosrdečného, skromného a přívětivého učitele a bojovníka“139. Na stránce jsou také otištěny dvě básně Michala Sedloně a Ilji Barta, „Stalin v nás“ a „Slibujeme Ti, soudruhu Staline“. Sedloňova krátká báseň se nese v triumfálním duchu, a v závěru prohlašuje: „Ne, osud nic nezmůţe proti nám, ne, míru nezvoní hrany. Semkneme se kolem věčného Stalina: kolem své rodné strany.“140 Bart se však narozdíl od Sedloně ještě zaměřuje i na samotný smutek nad Stalinovým úmrtím: „Jsou lidé-gottwaldovci. Lidé z ţuly. Jsou komunisté v ohních bitev kovaní. Svou bolest přemáhají stalinskou ocelovou vůlí – leč sami jako děti pláčí v ústraní... Ne – hlava ani srdce dosud neumí to zváţit: náš Stalin – všech nás nejpevnější jistota. Jak mohla zrádná smrt si opováţit se dotknout samotného pramene ţivota?“141 137
Tamtéţ NESG. Půjdou dál stalinskou cestou. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 4. 139 NESG. Ještě pevněji sevřeme šiky naší rodné strany. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 4. 140 SEDLOŇ, M. Stalin v nás. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 4. 141 BART, I. Slibujeme Ti, soudruhu Staline. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 4. 138
- 46 -
Bakalářská práce
V záhlaví titulní strany z 10. března stojí citát G. M. Malenkova z jeho smutečního projevu na Rudém náměstí: „S pevnou vírou ve své nevyčerpatelné síly a moţnosti vytváří sovětský lid veliké dílo, buduje komunismus. Není na světě sil, které by mohly zastavit postup sovětské společnosti ke komunismu! Loučíme se s tebou, náš učiteli a vůdce, náš drahý příteli, rodný soudruhu Staline! Kupředu k úplnému vítězství velikého díla Lenina a Stalina!“142 Pod společným titulkem „Stalin bude ţít na věky v srdcích lidstva“ se pak na stránce nachází zpráva o průběhu pohřbu a smutečního shromáţdění „Rozloučení s J. V. Stalinem na Rudém náměstí v Moskvě“, doprovázená Stalinovou fotografií, a je zde také otištěna i „Přísaha věrnosti československého lidu odkazu soudruha Stalina“, sloţená předchozí den na jednotlivých smutečních tryznách, konaných po celé republice. V rámci této „slavné přísahy“143 se českoslovenští občané zavazují „při památce velikého Stalina“144 přimknout se k KSČ i „ke svému osvoboditeli, opoře a vzoru“145 – Sovětskému svazu, pracovat na výstavbě socialismu i bojovat za zachování míru. Celá přísaha je pak zakončena zvoláním „To přísaháme, přísaháme, přísaháme!“146 Se Stalinovým jménem v záhlaví a pod společným titulkem „Rozloučení s J. V. Stalinem na Rudém náměstí v Moskvě“ jsou na straně č. 2 otištěny projevy Malenkova a jeho dvou prvních náměstků, L. P. Beriji a V. M. Molotova. Zatímco Malenkov ve svém projevu hovoří o Stalinově politické kariéře a o „svaté povinnosti“147 ochraňovat a rozšiřovat Stalinův odkaz, a tématu Stalinových politických zásluh se ve svém projevu věnuje i Molotov, v Berijově projevu se jiţ vedle Lenina, Stalina a KSSS objevuje i další konkrétní jméno – Malenkovovo. Jak totiţ Berija píše v souvislosti s budoucností Sovětského svazu:
142
NESG. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 1. NESG. Přísaha věrnosti československého lidu odkazu soudruha Stalina. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 1. 144 Tamtéţ 145 Tamtéţ 146 Tamtéţ 143
- 47 -
Bakalářská práce „Sovětský lid přijal s jednomyslným souhlasem usnesení Ústředního výboru naší strany, Rady ministrů a presidia Nejvyššího sovětu SSSR o mimořádně důleţitých rozhodnutích k zajištění nerušeného a správného řízení celého ţivota země. Jedním z těchto důleţitých rozhodnutí je jmenování nadaného Leninova ţáka a věrného spolubojovníka Stalinova Georgije Maximilianoviče Malenkova předsedou Rady ministrů Svazu SSR.“148 Malenkova je tudíţ v tomto smyslu moţné chápat nikoliv pouze jako Stalinova následovníka na postu předsedy rady ministrů, nýbrţ i moţného dalšího objektu kultu. Na třetí straně – opět se Stalinovým jménem v záhlaví – je otištěna fotografie Stalina, naslouchajícího na sjezdu strany Malenkovovu projevu. Zpráva „Příjezd zahraničních delegací do Moskvy“ informuje o přicestování delegací z Československa, Mongolska, Velké Británie či Finska do Moskvy. Dvojice článků souhrnně nazvaných „U rakve velikého vůdce a učitele“ rekapituluje průběh tří dní, během nichţ smuteční návštěvníci navštěvovali Sloupovou síň se Stalinovou rakví. Jeden z textů se přitom zaměřuje na zahraniční delegace, druhý pak na místní – důraz však přitom klade i na přítomnost zástupců jednotlivých národnostních menšin v síni. V souvislosti s výběrem členů čestné stráţe se pak v jednom z článku hovoří o Stalinovi jako o „největším vojevůdci všech dob“149, „velikém Stalinovi“150 a „velikém koryfejovi vědy“151. V článku „Sovětští lidé o J. V. Stalinovi“ jsou otištěny úryvky z různých soustrastných dopisů. Průběh Stalinova pohřbu je popsán v reportáţi J. Knoblocha „Na Rudém náměstí v Moskvě“, v jehoţ závěru je napsáno: „Vcházíme do Leninova mausolea. Na černém mramoru nad vchodem jsou napsána dvě jména, která budou ţít věčně: Lenin – Stalin. Dvě jména, jeţ s láskou a úctou vyslovuje nejen kaţdý sovětský člověk, ale i africký dělník, americký pokrokový spisovatel,
147
NESG. Projev soudruha G. M. Malenkova. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 2. 148 NESG. Projev soudruha L. P. Beriji. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 2. 149 SURKOV, A. U rakve velikého vůdce a učitele. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 3. 150 Tamtéţ 151 Tamtéţ
- 48 -
Bakalářská práce francouzský dokař. Dvě jména, kterým je český a slovenský lid zavázán za to, ţe si můţe pod spolehlivou záštitou Sovětského svazu budovat svůj radostný socialistický zítřek.“152 Exotický černošský motiv se objevuje i v článku N. Tichonova „Tak přísaháme, rodný náš soudruhu Staline!“, přetištěném z Pravdy, v němţ je Stalin popisován jako „slunce pravdy lidu“153, které svítilo „i nejlepšímu mistru na skvělých národních stavbách komunismu i černochovi ztracenému v dţunglích kolonií a poprvé povstavšímu proti svým zotročovatelům“154. V závěru článku pak sovětský lid přísahá vítězně dokončit budování komunismu. O průběhu smutečního shromáţdění v Praze informuje na straně č. 4 – i tentokrát se Stalinovým jménem v záhlaví – článek „Lid naší vlasti se rozloučil s milovaným učitelem a otcem – soudruhem Stalinem“. V doprovodu fotografie ze smuteční tryzny na Václavském náměstí je pak na stránce otištěn projev předsedy vlády Antonína Zápotockého. Obdobně jako Malenkov a Molotov připomíná i Zápotocký ve svém projevu největší Stalinovy zásluhy. Obdobně jako Berija pak zmiňuje osobu G. M. Malenkova, kterého dokonce i dvakrát cituje. Vedle příkladů vlivu Stalina na vývoj československého
státu
pak
Zápotocký
posiluje
spojení
mezi
Stalinem
a
Československem i tím, ţe víru ve Stalina pak přirovnává k úctě k „slavné minulosti vlastního národa, odkaz jeho nejlepších synů, národních hrdinů, bojovníků a slavných buditelů“155 Zároveň i přes tento zdůrazňovaný Stalinův význam v souvislosti s jeho smrtí vymezuje vůči pocitům beznadějnosti: „Skláníme své hlavy a své prapory, svírá nás veliký ţal a smutek, nepropadáme však beznaději. Bylo by uráţkou světlé památky Stalinovy, kdybychom do beznaděje upadali.“156 Svůj projev pak Zápotocký zakončuje úryvkem básně Stanislava Neumanna, „Píseň o Stalinu“.
152
KNOBLOCH, J. Na Rudém náměstí v Moskvě. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 3. 153 TICHONOV, N. Tak přísaháme, rodný náš soudruhu Staline! Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 3. 154 Tamtéţ 155 NESG. Projev předsedy vlády Antonína Zápotockého. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 4. 156 Tamtéţ
- 49 -
Bakalářská práce Souhrnným titulkem „Lid naší vlasti se rozloučil s milovaným učitelem a otcem – soudruhem Stalinem“ a Stalinovým jménem v záhlaví je pak označena i pátá strana. Sloţení přísahy Stalinovi se na ní věnují zprávy „V sevřeném šiku půjdeme vpřed“, „Na druţstevních polích a na STS“, „Slovo předních budovatelů socialismu“. Průběh shromáţdění na Václavském náměstí pak popisuje článek J. Marka „Národ se loučil“, v jehoţ závěru se píše: „Lidé, nezapomeňte nikdy na tento okamţik! Nezapomeňte nikdy na přísahu a na odhodlání, jeţ nás v této chvíli spojilo a jeţ nám pomáhalo nést bolest!“157 Po této dramatické a emočně vypjaté výzvě pak následují optimisticky závěrečné věty, v nichţ je Stalinovo učení opět přirovnáváno k záři slunce: „Nad černým flórem praporů zazářilo slunce. Dotklo se i čela milovaného člověka, jehoţ obraz zářil nad velkým shromáţděním a jehoţ učení bude zářit nad celým světem.“158 Článek K. Konráda „Nad fotografií ze Sloupové síně“ je zaloţen na eufemizaci či přímo i popření Stalinovy smrti. Jiţ v jeho samotném úvodu se totiţ píše: „Dívám se, upřeně, na fotografický snímek rakve s tělesnými pozůstatky Josefa Vissarionoviče Stalina. A zdá se, ţe jen spí, měkce. Ţe si jenom zdřímnul, unaven břemenem starostí: unaven úzkostlivou péčí o lidstvo, o všechno ţijící lidstvo i potomstvo“159 Motiv „spícího“ Stalina pak prochází celým článkem, a výraz „smrt“ ani ţádné jeho synonymum v něm naopak nezazní ani jednou. I samotný fakt Stalinovy smrti je proto popsán tímto eufemistickým způsobem, který však v daném kontextu působí aţ morbidně:
157
MAREK, J. Národ se loučil. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 5. 158 Tamtéţ 159 KONRÁD, K. Nad fotografií ze Sloupové síně. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 5.
- 50 -
Bakalářská práce „A teď Josef Vissarionovič Stalin usnul. Vlasy sčesané volně vzad. Kam asi odloţil svou lulku? Nevzbudí ho naléhavý hlas telefonu?“160 V kontrastu ke Konrádovu článku „Nad fotografií ze Sloupové síně“ se otevřeně k faktu Stalinova úmrtí staví Pavel Kohout ve své básni „Slovo k bratrům v těţkých dnech“. Obdobně jako Marie Pujmanová oznamuje věcně v závěrečných dvou verších své básně i on: „Je mrtev Stalin. Ale ţijí dílo a ţáci Stalina!“161 I v této básni se navíc – podobně jako ve dvou dalších článcích z tohoto čísla Rudého práva – vyskytuje černošská postava. Tentokrát v podobě zmínky o americkém zpěvákovi a herci Paulu Robesonovi, který byl drţitelem Stalinovy ceny míru: „Daleko mimo dosah dobra, Paul Robeson, jeho černý syn, svou váţnou, něţnou hlavu obra pomalu zvedne od novin. Přimhouřiv oči, začne zpívat. A jeho měkký, mocný zpěv jako rudá vlajka bude splývat rodnému otci na rakev.“162 Také v záhlaví závěrečné, šesté strany, je uvedeno Stalinovo jméno. Pod souhrnným názvem „Soustrastné projevy bratrských stran k úmrtí J. V. Stalina“ jsou otištěny telegramy a dopisy komunistických stran z Mongolska, NDR, Belgie, Sýrie či Japonska. Pod titulkem „Svaz jugoslávských vlastenců Ústřednímu výboru KSSS“ je přetištěn
160
Tamtéţ KOHOUT, P. Slovo k bratrům v těţkých dnech. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 5. 161
- 51 -
Bakalářská práce také soustrastný dopis jugoslávských odpůrců Titova reţimu. Kondolence z dalších zemí jsou pak uveřejněny pod společným názvem „Národy vzdávají poctu praporečníku světového míru“. Na stránce je pak otištěno i „Provolání Světové odborové federace pracujícím celého světa k úmrtí J. V. Stalina“. V záhlaví titulní strany z 11. března se nachází další citát z Malenkovova smutečního projevu na Rudém náměstí: „Veliký Stalin nás vychovával v duchu bezmezně oddané sluţby zájmům lidu. Jsme věrnými sluţebníky lidu a lid chce mír a nenávidí válku. Budiţ nám všem svato přání lidu nepřipustit prolévání krve milionů a zajistit mírové budování šťastného ţivota!“163 Malenkovův projev je dále zmíněn i v článku R. Čtveráka „Stavíme symbol svobody, štěstí a míru – stavíme památník drahému Stalinovi“, který je spolu s dalšími texty, věnovanými sloţené přísaze, otištěn pod souhrnným názvem „Splníme přísahu věrnosti odkazu soudruha Stalina“: „Poslouchal a pročítal jsem projev předsedy Rady ministrů SSSR soudruha G. M. Malenkova, který naplňuje kaţdého pracujícího člověka vírou ve vítězství míru, demokracie a socialismu. Soudruh Malenkov řekl, ţe pod vedením velikého Stalina byl vytvořen mohutný tábor míru, demokracie a socialismu.“164 Na Malenkovova slova se pak odvolává i další z této skupiny článků – „Budeme i dále vzorným dolem kladenského revíru“. V ostatních však jiţ znovu figuruje pouze Stalin, v souvislosti s nímţ dokonce např. článek K. Sekery „Přísahal jsem Stalinovi“ prohlašuje, ţe „kaţdý z nás, pracujících, je takovou malou částečkou soudruha Stalina.“165 Sloţenému slibu se věnuje také úvodník „Veliká přísaha“. Na úvod je i v něm uveden citát z Malenkovova projevu, a text se pak zabývá sloţenou přísahou v souvislosti s nepřáteli socialismu – o nichţ v závěru prohlašuje:
162
Tamtéţ NESG. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, 33, 70, s. 1. 164 ČTVERÁK, R. Stavíme symbol svobody, štěstí a míru – stavíme památník drahému Stalinovi. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 70, s. 1. 165 SEKERA, K. Přísahal jsem Stalinovi. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 70, s. 1. 163
- 52 -
Bakalářská práce „Uplynou desetiletí. Dávno jiţ budou zapomenuta jména všech netvorů, kteří z lidského hoře chtěli vyzískat svůj prospěch. Dávno čas pohřbí všechny ty imperialistické mocipány, kteří si dnes vyvolávají marné naděje. Avšak den veliké přísahy lidstva nebude nikdy zapomenut. Neboť
věčně bude nad světem zářit jméno velikého
Stalina.“166 Na stránce se pak nachází také fotografie, na níţ jsou pak zachyceni smuteční hosté na tribuně Leninova mauzolea, mezi kterými se nachází i Klement Gottwald. Průběhu uplynulého smutečního shromáţdění na Václavském náměstí i sloţené přísaze se na straně č. 2 věnuje článek I. Haškové „Přísaha Stalinovi“. Blízký vztah mezi lidem a Stalinem je v tomto textu naznačen nezvyklým způsobem – na otázku „Kdo byl našemu lidu rodnější, bliţší, ke komu jinému cítil náš lid tak bezmeznou důvěru,“167 odpovídá článek pouze Stalinovým křestním jménem s otcovským, „Josef Vissarionovič“168. Stalinovým odborným publikacím se věnují články „Stalinská cesta naší vědy“ a „Ideová zbraň veliké mobilisující síly“. Zatímco první z těchto dvou textů se zaměřuje na Stalinův přínos vědě obecně, druhý se zaměřuje jiţ na jeho konkrétní práci Ekonomické problémy socialismu v SSSR, a její vliv na politiku KSČ. Přísaha na Stalinův odkaz je zmiňována také v textech blahopřejných telegramů k šestému výročí podepsání československo-polské smlouvy, stejně jako i v doprovodném článku „Upevníme čs.-polské přátelství a spolupráci v duchu Stalinově“, v němţ se dále nachází i zmínka o přejmenování Katovic na Stalinogród. Text pak uzavírá prohlášení: „V tomto duchu, duchu Stalinově, bude se vyvíjet a prohlubovat i československo-polské přátelství a spolupráce pro blaho a štěstí lidu našich zemí, pro pokojné souţití národů, pro mír na celém světě.“169 Na třetí straně je otištěn snímek smutečního průvodu se Stalinovou rakví na Rudém náměstí. Pod ním se pak nachází článek Borise Polevého, „Rozloučení s velikým Stalinem“, popisující průběh jeho
pohřbu. I v tomto textu je zvýrazněna role
166
NESG. Veliká přísaha. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 70, s. 1, 3. 167 HAŠKOVÁ, I. Přísaha Stalinovi. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 70, s. 2. 168 Tamtéţ 169 NESG. Upevníme čs.-polské přátelství a spolupráci v duchu Stalinově. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 70, s. 2.
- 53 -
Bakalářská práce Malenkova, kterého Polevoj – spolu s Berijou a Molotovem – označuje za Stalinovy „nejbliţší spolubojovníky, ţáky a přátele“170. O průběhu smutečních tryzen v Číně, Bulharsku, Polsku či Rumunsku informoval článek „Země míru v den pohřbu J. V. Stalina“. Na stránce je pak z Pravdy přetištěn také článek Mao Ce-tunga „Velké přátelství“, zaměřující se především na Stalinovy teoretické práce a sovětsko-čínské vztahy. Stalin v textu vystupuje především jako spojenec a učitel Číny: „Soudruh Stalin choval vřelé city k porobeným národům Východu. ‚Nezapomínejte na Východ!‘ – to byla velká výzva soudruha Stalina po Říjnové revoluci. Je všeobecně známo, ţe soudruh Stalin vřele miloval čínský lid a věřil, ţe síly čínské revoluce jsou nezměrné. Svou nesmírnou moudrostí osvětloval otázky čínské revoluce.“171 Na závěrečné straně č. 4 jsou pak pod titulkem „Národy všech světadílů uctily památku J. V. Stalina“ uveřejněny zprávy o průběhu smutečních shromáţdění v USA, Libanonu či Pákistánu. O zvýšení produktivity práce v ostravských dolech v souvislosti se sloţenou přísahou pak informuje zpráva „Ostravští horníci zvyšují těţbu“. V záhlaví titulní strany z 12. března se nachází další Malenkovův citát – tentokrát se však jiţ netýká Stalina, nýbrţ KSSS, a vyzývá k upevňování spojení strany a lidu. Jeho smutečním proslovem se zabývá i úvodník „Stalinská cesta ke komunismu“, který Malenkova prezentuje jako právoplatného Stalinova nástupce – a to nejenom ve funkci předsedy Rady ministrů, ale i jako potencionální další článek řetězu Marx-EngelsLenin-Stalin. Na úvod jsou v textu popsány úspěchy, kterých Sovětský svaz vedením dosáhl pod Stalinovým, následované ujištěním, ţe KSSS a sovětská vláda, které „pevně třímají prapor Lenina a Stalina, nyní s ještě větší usilovností povedou sovětský lid k tomu, aby veliké dílo, jeţ započal Lenin a v němţ pokračoval Stalin, dovedly k vítěznému konci. (...) Zárukou této jistoty je sovětskému lidu a celému pokrokovému lidstvu vědomí, ţe soudruh Stalin za svého ţivota vychoval okolo sebe druţinu věrných a v boji osvědčených vůdců, věrných a důstojných ţáků a pokračovatelů v díle Leninově a Stalinově. Proto s tak jednomyslným souhlasem přijal sovětský lid (...) rozhodnutí o tom,
170
POLEVOJ, B. Rozloučení s velikým Stalinem. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 70, s. 3.
- 54 -
Bakalářská práce aby předsedou rady ministrů Svazu SSR se stal nadaný ţák Leninův a věrný spolubojovník Stalinův G. M. Malenkov.“172 Zpráva „Návrat čs. delegace z pohřbu generalissima J. V. Stalina“ pak informuje o příletu československé smuteční delegace zpět do Prahy. Skupina článků, souhrnně nazvaná „Věrni odkazu nesmrtelného Stalina“, doplněná fotografií truchlících na Rudém náměstí, navazuje na skupinu článků z předešlého dne – „Splníme přísahu věrnosti odkazu soudruha Stalina“, a také se věnuje sloţené přísaze. Prostřednictvím krátkých čtenářských příspěvků tentokrát přináší prostřednictvím příklady jejího naplňování v armádě, pedagogice, průmyslu i zemědělství. Na druhé straně se nachází zpráva „Sovětské velvyslanectví v Praze děkuje za projevy soustrasti“. Stalinovu úmrtí se pak ještě věnuje i článek Zdeňka Nejedlého, „Stalin a my“. Obdobně jako Nejedlý ve svém ţivotopise „Historický význam Stalinův“, uveřejněném v Mladé frontě, uváděl v úvodu Stalinovo pravé jméno Josef Vissarionovič Dţugašvili, připomíná i v tomto textu Stalinův ne-ruský původ, a hovoří o něm jako o muţi „aţ z dalekého Kavkazu“173 a příslušníkovi „potlačovaného národa“174. Jako československého spojence pak Stalina dává do protikladu s chováním spojenců nejen během jednání o Mnichovské dohodě, nýbrţ i během stavovského povstání v 17. století. Zároveň ztotoţňuje Stalina se samotným Sovětským svazem, a ve filozoficky laděné pasáţi ho prezentuje i jako symbol minulosti, přítomnosti i budoucnosti: „Ano, Stalin uţ není – a přece zase jest. Stalin – to není někdo, kdo včera byl a dnes uţ nemůţe být. Stalin není jen včerejšek, který byl, Stalin je i dnešek a zítřek. Stalin je především Sovětský svaz, jím vybudovaný. A ten zůstává, a je nejmocnější velmocí světa. A Stalin je i historická epocha, epocha nové doby, po době zmírajícího kapitalismu epocha vítězného komunismu. A ta epocha také neskončila, teprve začala a jde vítězně vpřed. A i to je Stalin. Stalin dneška a Stalin, tvůrce budoucnosti.“175
171
MAO, C. Velké přátelství. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 70, s. 3. 172 NESG. Stalinská cesta ke komunismu. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 71, s. 1. 173 NEJEDLÝ, Z. Stalin a my. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 71, s. 2. 174 Tamtéţ
- 55 -
Bakalářská práce Na straně č. 3 se nachází článek „Ve jménu Stalina sovětský lid zmnohonásobí své pracovní úsilí na výstavbě socialismu“, informující o průběhu smutečních shromáţdění v Moskvě, Leningradu a vybraných sovětských socialistických republikách – Uzbekistán, Kazachstán, Karelofinsko či Bělorusko. Další kondolence, tentokrát z Itálie, USA či Kanady, jsou přetištěny v článku „Poselství a telegramy komunistických a dělnických stran ÚV KSSS“. Článek „Ve Stalinově rodišti“ pak popisuje smuteční návštěvy Stalinova rodného domku, přeměněného v muzeum. Průběh smuteční tryzny v Gori se ničím neliší od průběhů tryzen v jiných částek Sovětského svazu – i zde obyvatelé přísahají naplňovat Stalinův odkaz. Tam, kde jsou však v článku „Ve jménu Stalina sovětský lid zmnohonásobí své pracovní úsilí na výstavbě socialismu“ obyvatelé Uzbekistánu či Karélie označováni jako uzbecký a karelský lid, píše se zde v souvislosti s obyvateli gruzínské Gori pouze o „sovětském lidu“176, a samotné Gori pak v závěru splývá se Sovětským svazem, a „jedním ţivotem, jedním dechem ţije rodiště velikého vůdce s celou mohutnou sovětskou zemí.“177 Článek „Stalinovy ideje inspirují národy bojující za svou svobodu a nezávislost“ pak přináší úryvky z článku Kim Ir-sena, otištěného původně v Pravdě, který je věnován především korejské válce. Z Pravdy je také přetištěn i článek Ilji Erenburga, „Veliký obránce míru“, v němţ je Stalin prezentován jako obránce míru celého světa, a zároveň i jako jakási mystická entita, jejíţ existence není omezena ani místem, ani časem: „V těchto těţkých dnech vidíme Stalina v celé jeho velikosti, vidíme jak jde cestami země, jak se tyčí nad naší bouřlivou dobou. Jde cestami v horách rodné Gruzie, jde po bitevních polích mezi Donem a Volhou, jde po širokých třídách nově vybudované Moskvy. Prochází dlouhými rušnými ulicemi Šanhaje, chlumy Francie, hvozdy Brazílie, po náměstích Říma, vesnicemi Indie, jde po hřebeni století.“178 Jeho smrt je proto oplakávána i v USA, kde např. v New Yorku, „obklopeni policisty, udavači a teroristy, říkali poctiví lidé v nekonečném smutku: ‚Zemřel přítel míru.‘“179
175
Tamtéţ NESG. V Stalinově rodišti. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 71, s. 3. 177 Tamtéţ 178 ERENBURG, I. Veliký obránce míru. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 71, s. 3. 179 Tamtéţ 176
- 56 -
Bakalářská práce V závěru článku proto Erenburg prohlašuje, ţe Stalinův odkaz splní nejen Sovětský svaz či socialistické země obecně, nýbrţ národy celého světa. Na závěrečné čtvrté straně se nacházejí krátké zprávy o průběhu smutečních shromáţdění v Řecku, Indonésii, Argentině či Polsku, souhrnně nazvané „Pokrokové lidstvo vzdává nejhlubší poctu nesmrtelnému jménu soudruha Stalina“. Na titulní straně z 13. března se – obdobně jako v předchozích dvou dnech – nachází skupina článků, věnující se plnění přísahy věrnosti Stalinovu odkazu, tentokrát pod souhrnným názvem „Neochvějně a důsledně splníme Stalinův odkaz“. Tentokrát je jedním z nich i zpráva zvláštní komise pro řízení smutečních aktů „Smuteční projevy československého lidu k úmrtí J. V. Stalina“, stručně rekapitulující přípravy a průběh jednotlivých smutečních tryzen na území Československa. Plnění Stalinova odkazu i obsahu samotné přísahy se věnuje také úvodník „Všechny síly výstavbě socialismu v naší vlasti“. Text, citující Stalina i některé z dopisů, které jiţ byly otištěny v článku „Splníme přísahu věrnosti odkazu soudruha Stalina“, je pak uzavřen slovy: „Československá ‚úderná brigáda‘ vysoko pozvedá prapor Lenina a Stalina, rázně vykročí po cestě, kterou nám ukázal veliký Stalin, na cestě výstavby socialismu v naší zemi a boje za udrţení míru. Tak československá ‚úderná brigáda‘ přísahala – tak také do posledního slova splní!“180 Na druhé straně se Stalinovi zprostředkovaně věnuje pouze stručná zpráva „Diskuse ekonomů o práci J. V. Stalina vyšla tiskem“, informující o otištění diskuze z celostátní konference ekonomů o Stalinově práci Ekonomické problémy socialismu v SSSR v časopise Sovětská věda – Politická ekonomie, v němţ také v plném znění vyšla i samotná práce. Na straně č. 3 je otištěn článek „Půjdeme stalinskou cestou: Z dopisů pracujících“, v němţ jsou otištěny citace z dopisů a básní, které o Stalinovi „v hodinách úzkostí o jeho ţivot i dnech ţalu nad jeho odchodem“181 napsali právě pracující. V textu jsou připomenuti také „netvorové západních kapitalistických zemí“182, kteří „chtěli těţit 180
NESG. Všechny síly výstavbě socialismu v naší vlasti. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 72, s. 1. 181 NESG. Půjdeme stalinskou cestou: Z dopisů pracujících. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 72, s. 3. 182 Tamtéţ
- 57 -
Bakalářská práce z hoře, jeţ proţívaly národy při úmrtí J. V. Stalina“183. Příklad těchto „netvorů“, který je zároveň – ať uţ prostřednictvím rádia Svobodná Evropa, BBC či snad Hlasu Ameriky – i jediným konkrétním důkazem výskytu alternativního náhledu na Stalinovu smrt mezi samotnými Čechoslováky, je pak moţné nalézt v následujícím z otištěných úryvků: „Poslouchal jsem večer rozhlasové stanice lidově demokratických zemí. (...) otáčím knoflíkem, všude smutek, bezměrný smutek a ocelové odhodlání hájit mír. Aţ najednou slyším českou řeč. Ale jaká slova! Hnus je vůbec opakovat. Přitom mluvčí, kteří si tak troufale ještě říkají Češi, mluvili o jakýchsi nadějích na zvrat. Ubozí zaprodanci! Nás nemůţe nic odvrátit od vytčené cesty. Ţádný z imperialistů a jejich podlých sluhů nás nemůţe přinutit, abychom šli jinou cestou, neţ cestou socialismu a komunismu, cestou ţivota.“184 Zpráva „Sovětští lidé splní nesmrtelný odkaz J. V. Stalina“ informuje o plnění stalinského odkazu ve vybraných sovětských továrnách a kolchozech. Součástí textu je však i stručná agenturní zpráva o čtveřici mladých taškentských horolezců, kteří v den Stalinova pohřbu poloţili smuteční věnec k Stalinovu portrétu, umístěnému na vrcholku hory Velký Chingan. Průběh smutečních tryzen v Kanadě, Itálii či USA pak popisuje článek „Stalinovo jméno je navěky zapsáno do srdcí mírumilovných národů“. Článek „Stalin nás učí bojovat za blaho člověka“ se zabývá Stalinovými ekonomickými teoriemi, a především pak jejich uplatněním při rozvoji socialismu a socialistického průmyslu v Československu. Vedle citací Stalina se při tom text odkazuje i na Malenkovův smuteční projev. V závěru je pak vyslovena přísaha, ţe „při památce velikého Stalina (...) všemi silami, schopnostmi a s největší obětavostí“185 budou všichni pracující „plnit své pracovní úkoly ve výstavbě socialismu“186. Na titulní straně z 14. března je otištěn úvodník „Vítězný prapor idejí Marxe, Engelse, Lenina, Stalina“, který se věnuje sedmdesátému výročí úmrtí Karla Marxe. V této souvislosti je proto v článku – citujícím také z Malenkovova smutečního projevu – Stalin prezentován po Leninově boku jako teoretik marxismu-leninismu, a jeho práce
183
Tamtéţ Tamtéţ 185 NESG. Stalin nás učí bojovat za blaho člověka. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 72, s. 3. 186 Tamtéţ 184
- 58 -
Bakalářská práce Ekonomické problémy socialismu v SSSR jako „současný vrchol“187 tohoto učení. Na články z předchozích dní, zabývajících se plnění přísahy Stalinovu odkazu, pak navazuje skupina krátkých článků souhrnně nazvaná „S odkazem J. V. Stalina k vybudování socialismu“, přinášející příklady z průmyslu, zemědělství a armády. Stejná tematika se objevuje také v článku „Pro splnění slov přísahy“, kde je slib – narozdíl od všech předchozích textů v Rudém právu – dáván do souvislosti s předmájovými závazky a předčasným plněním plánů. Na druhé straně se nachází báseň Jiřího V. Svobody „K novým bitvám vede nás“, v níţ je Stalin líčen jako architekt a vizionář socialistické budoucnosti: „Architekt škol a sálů v metru, tlukoucích moří, stinných řek, listnatých hrází protivětru, architekt nových myšlenek. Zřel most kde ještě pilíř nestál, v pustinách viděl průplavy a narýsoval nová města, jeţ lidé zítra postaví.“188 Článek F. Vrby „Hra o Stalinově mládí“ se zabývá inscenací hry Sameda Vurguna „Východ slunce“, které se věnoval také článek „Hra o východu stalinského slunce“, otištěný v Mladé frontě. Narozdíl od něj však tento text staví paralely mezi chováním mladého Stalina – ztvárněného ve hře – a jeho budoucími činy: „Kdyţ Stalin na dělnickém shromáţdění drtí slovy zároveň vědecky přesnými, vroucími i sţíravými menševického provokatéra, myslili jsme na Stalinův vítězný boj proti všem nepřátelským rozleptávačům jednoty strany. (...) A v závěrečné větě ‚Nadejde čas nám
187
NESG. Vítězný prapor idejí Marxe, Engelse, Lenina, Stalina. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 73, s. 1. 188 SVOBODA, J. V. K novým bitvám vede nás. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 73, s. 2.
- 59 -
Bakalářská práce komunismu dobýt, soudruzi, vpřed!‘ pronesené roku 1907 na bakinském hřbitově, jako by uţ zrcadlily dnešek, kdy tento čas vskutku nadešel.“189 Stejnou paralelu při tom recenze nachází i v samotné Stalinově postavě v podání herce Vladimíra Šmerala, který „dovedl vyjádřit stálé spojení doby, kdy se hra děje, s perspektivou budoucího ţivota velikého vůdce všeho lidu. (...) Viděli jsme ho krásného, s koţenou čapkou, pošinutou nad tmavou kšticí, bystře reagujícího na kaţdý podnět a současně hluboce přemýšlivého, zahleděného do vítězné budoucnosti. Z toho pohledu pramení jeho neotřesitelný klid a slunečný úsměv.“190 Za příznačný Stalinův rys, o jehoţ osvojení by měl Šmeral při svém ztvárnění usilovat, je pak v článku označena schopnost vyjadřovat své veliké myšlenky natolik „jadrně a prostě, ţe i při jejich četbě máme pocit, jako by promlouval osobně přímo k nám“191. I v tomto článku se pak v závěru nachází zmínka o sloţené přísaze, k jejímuţ naplnění by měla hra své diváky vést pomocí prohloubení pochopení Stalinova díla. Na stránce se pak nacházejí také stručné zprávy „Výstava o Stalinově díle ve sbírkách našich knihoven“, informující o otevření výstavy v Klementinu, a „Generální konsulát SSSR v Bratislavě děkuje za projevy soustrasti“. V roli teoretika marxismu-leninismu se Stalin vedle úvodníku objevuje také v ţivotopisném článku V. Procházky, uveřejněném na straně č. 3, „Karel Marx a triumf jeho učení: K 70. výročí úmrtí 14. března 1883“, v němţ je citováno i Stalinovo dílo „O marxismu v jazykovědě“. Sám Stalin je pak v závěru článku označen za „člověka nejdraţšího“192, nad jehoţ smrtí jsou „srdce všech čestných pracujících lidí na světě (...) sevřena pouty nejhlubšího ţalu“193. Opětovnému vydávání jeho teoretických prací i plnění přísahy jeho odkazu se pak věnuje skupina krátkých článků, souhrnně nazvaných „Pod praporem Lenina a Stalina kráčí sovětský lid ještě pevněji ke komunismu“. Na stránce se pak nachází i skupina krátkých zpráv, informujících o projevech soustrasti 189
VRBA, F. Hra o Stalinově mládí. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 73, s. 2. 190 Tamtéţ 191 Tamtéţ 192 PROCHÁZKA, V. Karel Marx a triumf jeho učení: K 70. výročí úmrtí 14. března 1883. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 73, s. 3. 193 Tamtéţ
- 60 -
Bakalářská práce z Číny, Francie, Velké Británie či Pákistánu, a souhrnně pojmenovaná „Národy celého světa se sklánějí před památkou Josefa Vissarionoviče Stalina“. Na závěrečné, čtvrté straně, se pak nachází zpráva „Nové číslo časopisu ‚Za trvalý mír, za lidovou demokracii!„“, informující o obsahu nejnovějšího vydání, věnovaného Stalinovi. Vydání z 15. března je sice celé věnováno úmrtí Klementa Gottwalda, i tak se ale v jednotlivých článcích objevují zmínky také o Stalinově smrti. Na druhé straně je např. Stalinova smrt zmíněna v úvodu provolání ÚV KSČ, československé vlády a ÚAV NF. Rozkaz ministra národní obrany k prezidentově úmrtí je pak uveden slovy: „V těchto těţkých dnech, kdy odešel největší člověk naší doby, geniální vůdce a učitel národů Sovětského svazu a všeho pokrokového lidstva, nejlepší přítel našeho lidu Josef Vissarionovič Stalin, postihlo náš lid a naši armádu nové nesmírné hoře.“194 Na straně č. 3 se obdobné formulace vyskytují také v soustrastných dopisech a telegramech Ústředního výboru komunistické strany Slovenska, Slovenské národní rady a Ústředního výboru Československého svazu mládeţe (ÚV ČSM). Na stránce se také nachází společná fotografie Gottwalda a Stalina na sportovní přehlídce v Moskvě. Na čtvrté straně je Stalinovo úmrtí zmiňováno také v článku „Ještě pevněji se semkneme kolem strany a vlády“, zabývající se reakcí na zprávu o Gottwaldově smrti v Gottwaldově, Českých Budějovicích či Kladně. Na závěrečné, šesté straně, se pak nachází dvojice úryvků z Gottwaldových projevů, které se týkají Stalina. Jedním je úryvek z jeho smutečního projevu k Stalinově úmrtí, pojmenovaný „Ani v nejtěţších chvílích neklesat na mysli“, druhý, nazvaný „Dílo J. V. Stalina – nevyčerpatelná studnice poučení“, je věnovaný Stalinově teoretické činnosti, a Stalin je v něm označován za „společného učitele a otce nás všech“195. Společně s Leninem je Stalin zmiňován také v úryvku „Leninsko-stalinský styl práce“, vypočítávajícím nejdůleţitější vlastnosti Lenina a Stalina, jimiţ jsou: láska a důvěra k lidu, nesmiřitelnost vůči nepřátelům, skromnost a houţevnatý a důsledný styl práce.
194
NESG. Rozkaz ministra národní obrany k úmrtí presidenta republiky, vrchního velitele čs. branné moci a předsedy KSČ soudruha Klementa Gottwalda. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 74, s. 2. 195 GOTTWALD, K. Dílo J. V. Stalina – nevyčerpatelná studnice poučení. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 74, s. 6.
- 61 -
Bakalářská práce Na titulní straně z 16. března se zmínky o Stalinově smrti nacházejí v úvodníku „Pevně a k novým vítězstvím poneseme prapor soudruha Gottwalda“, kde je také připomínána i Stalinova role osvoboditele Československa. Obdobně pak jeho smrt zmiňuje i soustrastný dopis Ústředního výboru Svazu československo-sovětského přátelství. V záhlaví stránky se pak nachází heslo „Kupředu, československá úderná brigádo, pod praporem Lenina a Stalina Gottwaldovou cestou!“196. Zmínky o přetrvávajícím ţalu nad Stalinovou smrtí se také objevují ve skupině soustrastných telegramů, souhrnně nazvaných „Soustrastné telegramy stran Národní fronty“ a „Soustrastné telegramy krajských výborů KSČ k úmrtí soudruha Klementa Gottwalda“, otištěných na straně č. 2. Stejně tak se o Stalinově úmrtí zmiňují i soustrastné telegramy Československé akademie věd a Československého výboru obránců míru. Obdobný motiv stále trvajícího smutku se vyskytuje také v článku „Slovensko se loučí s milovaným otcem a učitelem“, uveřejněném na třetí straně. Naplnění přísahy Stalinovu odkazu je pak zmíněno v článku „Hlas pracujících závodů a vesnic“. Na čtvrté straně se o Stalinově úmrtí zmiňuje dvojice článků „Ve Vladislavském sále“ a „Díky za náš nový ţivot“. Gottwaldova účast na Stalinově pohřbu je pak zmiňována v básni Vítězslava Nezvala, „Nad rakví soudruha Klementa Gottwalda“. Přetrvávající smutek nad Stalinovou smrtí se zase vyskytuje v básni Marii Pujmanové „Věrný byl soudruh Gottwald“. Také v soustrastných telegramech ze zahraničí, otištěných na šesté straně, se v souvislosti s Gottwaldovým úmrtím vyskytují i zmínky o Stalinově smrti. V přímém porovnání obou událostí, k němuţ dochází např. v telegramu předsedy rady ministrů Mongolské lidové republiky, je však Stalinova smrt pokládána za větší ztrátu, provázenou „bezměrnou bolestí a nevýslovným hořem“197, zatímco reakcí na Gottwaldovo úmrtí je oproti tomuto „velikému, všelidovému hoři“198 pouze „hluboká bolest“199. Na závěrečné, šesté straně, je přetištěn úvodník z Pravdy, nazvaný „Všemoţně upevňovat bratrské přátelství svobodných národů: Úvodník ‚Pravdy„ z 15. března“, který se zabývá Stalinovým, a částečně i Gottwaldovým úmrtím. Svou náplní ani stylem 196
NESG. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 75, s. 1. CEDENBAL, J. Soustrastný telegram předsedy rady ministrů Mongolské lidové republiky předsedovi vlády. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 75, s. 5. 198 Tamtéţ 199 Tamtéţ 197
- 62 -
Bakalářská práce se při tom nijak neodlišuje od článků, vyšlých na toto téma v prvních dnech po Stalinově smrti, a i smutek nad ní je v něm – narozdíl od původních českých textů – prezentován stále stejně intenzivně: „Dny hlubokého zármutku – loučení sovětského lidu a všeho pokrokového lidstva s milovaným učitelem a vůdcem soudruhem Stalinem – se staly dny ještě většího semknutí svobodných národů kolem Sovětského svazu, kolem komunistických a dělnických stran, věrných Leninovi a Stalinovi. Miliony a miliony lidí ve všech zemích si v těchto truchlivých dnech hluboce uvědomují nesmírnou velikost a světový význam práce soudruha Stalina pro národy Sovětského svazu, pro národy lidově demokratických republik, pro pracující celého světa. Leninovo a Stalinovo dílo je nesmrtelné.“200 Stalinově smrti se pak také krátce věnuje i úvod zasedání Nejvyššího sovětu SSSR, jehoţ průběh je popsán v článku „Čtvrté zasedání Nejvyššího sovětu SSSR“.
4. 2. 2 Mladá fronta Na závěrečné šesté straně je 15. února pod společným titulkem „Telegramy k 3. výročí podepsání sovětsko-čínské smlouvy“ otištěn Stalinův blahopřejný telegram Mao Ce-tungovi, spolu s Mao Ce-tungovou odpovědí. Závěrečná čtvrtá strana z 19. února pak přináší stručnou agenturní zprávu „J. V. Stalin přijal indického velvyslance Menona a Dr. Saifuddina Kitčleva“, informující o přijetí indického velvyslance a předsedu Všeindického výboru obránců míru u Stalina. Na straně č. 5 je 22. února zveřejněn článek Z. Joskové „Hra o východu stalinského slunce“, informující o nastudování divadelní hry Sameda Vurguna „Východ slunce“ Divadlem československé armády, líčící období Stalinova mládí, kdy „bakinští proletáři (...) pod osobním vedením soudruha Koby-Stalina vedli své nejtěţší boje proti carismu a azerbajdţanským kapitalistům.“201 Vedle popisu děje se recenze zaměřuje také na vysokou úroveň ztvárnění Stalinovy postavy v podání nositele státní ceny Vladimíra Šmerala. Hodnota Šmeralovy interpretace při tom podle článku nespočívá v dosaţení vnější podobnosti se Stalinem – v podobě imitování vzhledu či gest, herec 200
NESG. Všemoţně upevňovat bratrské přátelství svobodných národů: Úvodník „Pravdy“ z 15. března. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 75, s. 6. 201 JOSKOVÁ, Z. Hra o východu stalinského slunce. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 45, s. 5.
- 63 -
Bakalářská práce totiţ místo toho usiluje o „pravdivé vystiţení Stalinovy vnitřní síly, toho ohně, který se rozhořívá mocným a klidným plamenem, zapalujícím všechny ostatní.“202 V roli Stalina, která je vrcholem celého představení, a zároveň by svým podáním měla slouţit jako poučení i pro další herce v obdobných rolích vůdců dělnické třídy, si proto Šmeral „klidně vyslechne protivníka, pak se na okamţik zamyslí, pevným gestem ruky si dotvrdí správnost svého názoru a pak soustředěně a uváţeně formuluje své myšlenky, rozbíjeje jimi jako ranami kladiva na padrť Manulijovy menševické ţvásty.“203 Publikum si však nepodmaňuje pouze „strhující silou a závaţností, s jakou pronáší své myšlenky, ale i srdečností, jakou obklopuje své soudruhy, s nimiţ si dokáţe i zaţertovat a s úsměvem se zaposlouchat do lidové azerbajdţanské písně.“204 Zprostředkovaně se Stalin objevuje také v článku „Předseda vlády A. Zápotocký na staveništi pomníku J. V. Stalina“, otisknutého 26. února na straně č. 3, informující o návštěvě Zápotockého na staveništi a poloţení základního kamene sochy. Znovu se Stalin v Mladé frontě objevuje aţ 1. března v souvislosti s vydáním dalšího dílu jeho sebraných spisů, o němţ informuje rozsáhlý článek Č. Císaře „Devátý svazek spisů J. V. Stalina“. V textu, prokládaném citacemi ze samotného nově vydaného svazku, zahrnující Stalinovy práce z období let 1926–1927, autor přibliţuje jednotlivé otázky, jimiţ se publikace zabývá – industrializaci Sovětského svazu, vývoj revolučního hnutí v Číně či otázce hrozícího válečného konfliktu s kapitalistickými zeměmi. Na závěr je pak svazek shrnut takto: „Kaţdá stránka, ba kaţdý řádek nás obohacuje novými a novými zkušenostmi, které jsou skvělou pomocí pro (...) budovatele socialismu v Československu. Jsme vděčni Komunistické straně Československa, ţe nám umoţňuje vydávání Spisů J. V. Stalina si tyto zkušenosti osvojovat. Nejlepším vděkem je, ţe Stalinovy spisy opravdu pečlivě nastudujeme a nabytými zkušenostmi se řídíme.“205
202
Tamtéţ Tamtéţ 204 Tamtéţ 205 CÍSAŘ, Č. Devátý svazek spisů J. V. Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 51, s. 4. 203
- 64 -
Bakalářská práce Titulní strana z 5. března přináší stejnou trojici zpráv o Stalinově zdravotním stavu, jako Rudé právo: „Vládní zpráva o nemoci předsedy Rady ministrů SSSR a tajemníka Ústředního výboru KSSS J. V. Stalina“, „Prohlášení Ústředního výboru KSČ a vlády republiky Československé“ a „Bulletin o zdravotním stavu J. V. Stalina ve 2 hodiny 4. března 1953“. Regulérní vydání z 6. března otiskuje na titulní straně úvodník z Pravdy, nazvaný „Veliká jednota lidu“, oslavující jednotu komunistické strany s lidem a zdůrazňující nezbytnost tohoto spojení. V závěru se pak úvodník dotýká i aktuálního Stalinova závaţného zdravotního stavu, a v souvislosti s ním cituje vyjádření vládní zprávy, vyslovující přesvědčení o jednotě lidu a jeho semknutí „v těchto těţkých dnech“206 k ÚV KSS a vládě. Dále titulní strana přináší i dvojici přehledů o Stalinově aktuálním stavu, souhrnně nazvaných „Bulletiny o zdravotním stavu J. V. Stalina“, stručnou agenturní zprávu „President republiky projevil účast sovětskému velvyslanci A. J. Bogomolovi“, telegram „Telegram Ústřednímu výboru Komunistické strany Sovětského svazu“, ujišťující o účasti KSČ i československých občanů nad zprávami o Stalinově těţkém zdravotním stavu a zprávu „Zpráva Ústředního výboru Komunistické strany a vlády Československa“, také vybízející k těsnějšímu semknutí ke komunistické straně. Zvláštní vydání Mladé fronty z 6. března má pouze dvě strany, a obsahově se shoduje s vydáním Rudého práva ze stejného dne. Liší se pouze volbou Stalinovy fotografie na titulní straně, která je navíc v případě Mladé fronty doprovázena pouze titulkem „Zemřel nám Stalin“. Na titulní straně ze 7. března se v záhlaví listu nachází heslo „Ať ţije mohutné, nade vším vítězící učení Marxe, Engelse, Lenina a Stalina!“207. Stránka přináší – obdobně jako Rudé právo – článek „Usnesení společné schůze plena Ústředního výboru KSSS, Rady ministrů SSSR a presidia Nejvyššího sovětu SSSR“, a dále se na ní nachází i článek „Cestou Stalinovou vpřed!“. Uvádí jej rekapitulace posledních dvou dní, kdy „miliony lidí seděly (...) u přijimačů. Úzkost z řádek posledního bulletinu se jim ledovou rukou poloţila na srdce.“208 Samotná rozhlasová zpráva o Stalinově úmrtí je však líčena s překvapivým klidem a vyrovnaností, jako „soustrastný stisk ruky. Stisk pevné ruky,
206
NESG. Veliká jednota lidu. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 55, s.
1. 207
NESG. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 57, s. 1. NESG. Cestou Stalinovou vpřed!. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 57, s. 1. 208
- 65 -
Bakalářská práce kterou nám v té těţké chvíli podávala strana.“209 Zbytek článku se pak nese v aţ triumfálním, a zároveň i bojovném duchu. Vedle výčtu Stalinových zásluh je v něm totiţ zdůrazněna i skutečnost, ţe „smrt (...) mohla zničit jeho srdce, jeho fysický organismus. Nikdy však nemůţe se byť jen dotknout Stalinova díla, Stalinových geniálních idejí, které se jiţ staly silou, jeţ ovládla masy na celém světě.“210 Motiv této nezničitelné a neporazitelné síly, jíţ nemůţe zastavit ani smrt, je dále rozvinut v souvislosti s bojem proti nepřátelům, které článek vybízí: „Nechť se jen podívají do očí kteréhokoliv komunisty bojovníka (...) V těch očích hoří síla Stalinova, před jehoţ jménem a dílem se budou třást, dokud jediný imperialistický nepřítel bude chodit po světě.“211 Motiv boje se pak opakuje i v samotném závěru článku, v němţ se Stalinovo dílo stává „plamenech v našich srdcích, zbraní našich rukou, bude praporem, bojovně vlajícím nad našimi hlavami.“212 Strana
č.
2
přináší
trojici
soustrastných
telegramů
Ústředního
výboru
Československého svazu mládeţe ÚV KSČ, Ústřednímu výboru Všesvazového leninsko-stalinského Komsomolu a sovětskému velvyslanectví souhrnně označené jako „Telegramy Ústředního výboru ČSM k úmrtí J. V. Stalina“. Další soustrastné telegramy a
vyjádření
účasti
–
tentokrát
od
Československého
svazu
spisovatelů,
Československého svazu novinářů či Ústřední rady odborů – obsahuje i článek „Ještě pevněji se semkneme pod vítězným praporem Stalinovým“. Článek „Se Stalinovými myšlenkami bojují ţeny na nastolení trvalého míru“ přináší – obdobně jako Rudé právo – zprávu z průběhu manifestace k Mezinárodnímu dni ţen, doplněnou o dopis ÚV KSSS. Svůj zármutek vyjadřuje v článku „Srdce dotlouklo – dílo ţije“ také herec Vítězslav Vejraţka. Uvádí, ţe slovo, které si jako očitý svědek asocioval se Stalinem,
209
Tamtéţ Tamtéţ 211 Tamtéţ 212 Tamtéţ 210
- 66 -
Bakalářská práce bylo „otec“213, a hovoří v souvislosti s jeho smrtí o „skále smutku“214. S odvoláním na Stalinovo učení „neklesat bolestí, nepodléhat smutku“215 však končí jiţ optimističtěji: „Největší praporečník dodýchal. Jeho prapor však vlaje a vlaje, navţdy. Srdce dotlouklo. Dílo ţije, ţije, ţije!“216 Od zbytečného, neproduktivního ţalu odrazuje ve svém závěru i článek J. Kickové „Březnové ráno“, s vysvětlením, ţe „vţdyť on přece vţdycky ţádal činy!“217 I přesto však většinu obsahu i tohoto textu tvoří popis smutku, který padnul na Prahu. Opakuje se zde při tom i motiv obětování vlastního ţivota za ţivot vůdce – postava „starší paní“218 vyslovuje přání „kdybych tam mohla místo něho“219. Na třetí straně se nachází rozsáhlý článek Zdeňka Nejedlého „Historický význam Stalinův“. Tento ţivotopisný text staví do protikladu nuzné poměry, v nichţ se narodil Josef Vissarionovič Dţugašvili, a postavení „hlavy největšího státu světa“220 a „veliké světové osobnosti“221 – Stalina. Samotný článek, uvedený slovy „není dnes na světě známějšího, ale také i většího jména nad jméno Stalinovo“222, se narozdíl od ţivotopisu „Ţivot a dílo soudruha J. V. Stalina“, otištěného v Rudém právu, podrobně věnuje – v souladu s cílovou skupinou čtenářů – Stalinovu dětství a dospívání, a prezentuje ho jako velice inteligentního, vyspělého a učenlivého hocha, který „hned v prvních letech, v tiché té světničce, uprostřed malých těch lidí, nalezl (...) základy této své budoucí veliké historické cesty.“223 Idealisticky laděný text pak pokračuje líčením Stalinovy kariéry revolucionáře a politika. Nejedlý při tom zmiňuje dokonce i Stalinovo krátké působení v tifliské (tbiliské) meteorologické observatoři. Nepodává však ţádné informace o Stalinově osobním ţivotě. Velký prostor článku je věnován především motivu Stalina v roli sjednocovatele národů, popř. mírotvorce, o jeho boji proti ideologickým nepřátelům se však v článku nenachází ţádná zmínka, a např. industrializace, kolektivizace i účast Sovětského svazu ve 2. světové válce jsou v textu 213
VEJRAŢKA, V.Srdce dotlouklo – dílo ţije. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 57, s. 2. 214 Tamtéţ 215 Tamtéţ 216 Tamtéţ 217 KICKOVÁ, J. Březnové ráno. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 57, s. 2. 218 Tamtéţ 219 Tamtéţ 220 NEJEDLÝ, Z. Historický význam Stalinův. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 57, s. 3. 221 Tamtéţ 222 Tamtéţ 223 Tamtéţ
- 67 -
Bakalářská práce zmíněny jen okrajově. V závěru je pak Stalin vylíčen jako „státník-budovatel“224, jakého „doposud nikdy nebylo“225, budovatel „zcela nové budoucnosti, ale šťastné, všechny lidi obšťastňující budoucnosti.“226 Na závěrečné čtvrté straně je otištěna „Stalinova přísaha nad rakví Lenina“, doprovázená pod titulkem „Pod praporem Stalina“ také obrazem ručně psaného Stalinova dopisu listu Rabočaja gazeta při příleţitosti prvního výročí Leninovy smrti. Na stránce se také nachází dvojice básní Jana Nohy a Pavla Kohouta – „Pro komunismus“ a „Nejtěţší báseň“, které obě zpracovávají motiv popření Stalinovy moţné smrti. Jan Noha tak ve své básni píše: „Kdo lidstvo tolik miloval, nezemřel, ţije věčně dál“227 Prostřednictvím dialogu mezi matkou a dítětem, a poté s promluvou obrácenou přímo k samotnému zemřelému vůdci se stejný motiv objevuje v básni Pavla Kohouta v následující podobě: „Dlaň oči zakryje slzami poraněné. – Neumřel, mami, ţe ne! – Ne, malá... Ţivý je! (...) Vţdyť vy jste ţiv! Jste ţiv! A právě připadá mi, ţe ještě víc neţ dřív jste mezi námi. S námi.“228
224
Tamtéţ Tamtéţ 226 Tamtéţ 227 NOHA, J. Pro komunismus. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 57, s. 4. 225
- 68 -
Bakalářská práce Na stejné straně se také nachází i článek „Otec, učitel, osvoboditel a tvůrce radosti“, v němţ na setkání se Stalinem vzpomíná drţitel Stalinovy ceny Vladimír Vlček. I on se částečně zabývá motivem nesmrtelnosti, formuluje jej však jinak neţ oba básníci. Píše totiţ, ţe teprve u zprávy o Stalinově smrti „jsme si uvědomili, ţe jsme nikdy nemyslili na jeho smrt“229. Svou reakci na ni pak popisuje následovně: „jako kdyţ zemře otec, jako kdyţ zemře milovaný učitel a druh mnoha myšlenek, bojů i plánů a snů o lepším ţivotě na světě“230. Titulní strana z 8. března, v jejímţ záhlaví je otištěn slogan „Nechť vysoko vlaje prapor Stalina, prapor boje za světový mír, za komunismus, za blaho všeho lidstva!“231, přináší projev prezidenta Gottwalda, otištěný také na titulní straně Rudého práva, a doprovázený stejnou fotografií čestné stráţe u Stalinovy otevřené rakve. Články se však odlišují svými titulky – zde je projev otištěn pod názvem „Předseda KSČ a prezident republiky Klement Gottwald k úmrtí generalissima Josefa Vissarionoviče Stalina“. Strana č. 2 obsahuje reportáţ „Ze Sloupové síně Domu svazů“, otištěnou i v Rudém právu, stejně jako trojice stručných zpráv „Pohřeb J. V. Stalina stanoven na 9. března 1953“, „Usnesení Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu a Rady ministrů Svazu SSR o uloţení rakve s ostatky Josefa Vissarionoviče Stalina“ a „Usnesení Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu a Rady ministrů Svazu SSR o vybudování Pantheonu – památníku věčné slávy velikých lidí sovětské země“. V obou denících je také k nalezení „Pathologicko-anatomický nález zjištěný pitvou zemřelého J. V. Stalina“, a byť pod lehce odlišnými názvy také články „Projevy soustrasti na velvyslanectví SSSR“ a „Rozkaz presidenta republiky a vrchního velitele čs. branné moci Klementa Gottwalda příslušníkům armády, Pohraniční i Vnitřní stráţe“. Navíc se pak na stránce nachází také „Provolání Ústředního výboru VLKSM ke všem členům Komsomolu a veškeré mládeţi Sovětského svazu“, v němţ sovětská mládeţ prohlašuje, ţe bude vţdy chránit „nesmrtelné jméno velkého Stalina“232, kterého tituluje také jako „rodného a milovaného otce, přítele a moudrého učitele sovětské mládeţe“233.
228
KOHOUT, P. Nejtěţší báseň. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 57, s. 4. 229 VLČEK, V. Otec, učitel, osvoboditel a tvůrce radosti. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 57, s. 4. 230 Tamtéţ 231 NESG. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 1. 232
TASS. Provolání Ústředního výboru VLKSM ke všem členům Komsomolu a veškeré mládeţi Sovětského svazu. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 2. 233 Tamtéţ
- 69 -
Bakalářská práce Motiv otce se také nachází v básni Vlastimila Maršíčka, „Soudruhu Stalinovi“, otištěné na třetí straně, v jejímţ záhlaví stojí titulek „Věčně ţije dál“234, a na níţ se nachází také snímek Stalina, zapalujícího si dýmku. Maršíček v refrénu své básně přirovnává svůj smutek nad Stalinovou smrtí ke smutku nad ztrátou bratra a otce, čímţ svůj vztah k vůdci ještě intimizuje: „Já na tatínka vzpomněl jsem si, (ten stejnou smrtí umíral) a úzkostlivý strach mě zděsil, však přestat věřit jsem se bál. (...) Třikrát jsem plakal v ţivotě, tak jako se nejtíţeji pláče: pro bratra svého, pro otce – dnes pro Vás moje srdce pláče.“235 Článek Jana Otčenáška „Náš smutek zakaluje srdce k boji“ přináší protikladný obraz Stalina. Nejdříve ho popisuje jako „Člověka“236, jímţ „promluvila historie, jak ještě ţádným z ţijících“237, a který „jiţ svým ţivotem, svým gigantickým dílem překonal svou smrt.“238 Přestoţe ho ale Otčenášek označuje za „míru našeho myšlení“239 a „srdce a svědomí lidstva“240, nebyla podle něj jeho velikost z těch, „které zmrazují a drtí. Byla to velikost prostého člověka, velikost soudruha nám všem nejbliţšího.“241 Nadpřirozenou hodnotu při tom nese i samotné Stalinovo jméno, které „vtesané do ţuly dějin, vzývaly miliony v časech tmy a moru jako východ slunce, jako červánek svobody, jako příslib všeho, co je v ţivotě sladké. Slovo, vonící lidskostí a mírem.“242 234
NESG. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 3. MARŠÍČEK, V. Soudruhu Stalinovi. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 3. 236 OTČENÁŠEK, J. Náš smutek zakaluje srdce k boji. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 3. 237 Tamtéţ 238 Tamtéţ 239 Tamtéţ 240 Tamtéţ 241 Tamtéţ 242 Tamtéţ 235
- 70 -
Bakalářská práce
V závěru pak Otčenášek hovoří o „velkém a historickém štěstí, ţít v letech, kdy ţil a pracoval Stalin, ţít svět se Stalinem“243. Zbytek stránky pak tvoří krátké texty k Stalinově smrti, jejichţ autory jsou sportovec Emil Zátopek, herec Karel Máj, lingvista Jan Mukařovský, spisovatel Jan Otčenášek, pracovnice Stalinových závodů v Záluţí u mostu a Středisko STS Chabry – Dolní Chabry. Kaţdý z těchto autorů se přitom ve svém textu zabývá Stalinovým dílem či odkazem v kontextu své disciplíny. Kuriózně při tom vyznívá zejména Zátopkova charakteristika Stalina coby „velkého učitele sovětských sportovců“244. Na čtvrté stránce se nachází rozsáhlý článek V. Kaigla „Bojový odkaz soudruha Stalina“, doprovázený reprodukcí obrazu A. G. Lysenka, „Velký budovatel socialismu“, a zabývající se – v rozporu se svým titulkem – rozborem Stalinovy ekonomické práce Ekonomické problémy socialismu v SSSR. Ta je však v textu nazývána „jeho velkým bojovým odkazem“245 a popisována jako završení Stalinovy „gigantického vědeckého díla“246, jímţ totiţ vloţil „sovětskému lidu a celé mezinárodní dělnické třídě do rukou nejostřejší zbraň k dobytí konečného vítězství komunismu, kompas, vedoucí neúchylně k tomuto vítězství.“247 Strana č. 5 přináší pod společným názvem „Soustrastné telegramy k úmrtí J. V. Stalina“ skupinu telegramů od zástupců maďarské, bulharské, polské i indické vlády, spolu s telegramy zástupců komunistických stran ve Francii, Španělsku a Itálii. Dále se na stránce nachází i stručná agenturní zpráva „Soustrastné projevy vedoucích zahraničních delegací“, informující o smutečních návštěvách zahraničních delegací v Moskvě a článek „Mohutná semknutost a jednota“, přetiskující úvodník Pravdy, který byl otištěn také v Rudém právu. Na šesté straně, souhrnně nazvané „Ve jménu Stalina za mír a štěstí dětí“, je otištěn Stalinův projev k Mezinárodnímu dni ţen z roku 1925, vyzývající k proměně ţen v „skutečnou armádu dělnické třídy, bojující proti burţoasii.“248 Jednotlivé články se však zaměřují na ţivotní příběhy tří rozdílných ţen, a Stalinovo jméno se v jednotlivých příspěvcích jiţ nevyskytuje. 243
Tamtéţ ZÁTOPEK, E. Učíme se z myšlenek a díla soudruha Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 3. 245 KAIGL, V. Bojový odkaz soudruha Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 4. 246 Tamtéţ 247 Tamtéţ 244
- 71 -
Bakalářská práce Závěrečná strana je souhrnně pojmenována „Stalin – náš nejlepší přítel“, coţ podtrhuje vedle společného snímku Stalina a Gottwalda také Gottwaldův citát: „Na věky bude v našich dějinách proto spojeno jméno Stalinovo se zajištěním národní svobody a státní samostatnosti ČSR, s likvidací kapitalistického řádu a s budováním socialismu v Československu.“249 Stalinovo přátelství k Československu pak ilustrují úryvky z Gottwaldova projevu z roku 1947, „“Stalin a československý lid“, děkovný dopis při dodávce potravinové pomoci ze Sovětského svazu téhoţ roku, „V nouzi poznáš přítele“ i přetištěný Stalinův rozkaz nejvyššímu veliteli vojsk 1. ukrajinské fronty, maršálu Ivanu Stěpanoviči Koněvovi, navrhující udělení jména „Praţské“ těm jednotkám, které se nejvíc vyznamenaly v boji za osvobození města. Československosovětské přátelství pak připomíná i úryvek z knihy Aleny Bernáškové, „Cesta otevřená“, nazvaný „Československý benzin“, a zabývající se dělením válečné kořisti. Stalinovu smrt však znovu připomíná báseň „Stalin“ Jiřího V. Svobody, tentokrát v souvislosti s osvobozením Prahy: „Ne, nikdy nebyl ţal spojený s Vaším jménem, slzy, ty ano, slzy ze štěstí kdyţ na májovém tanku zaprášeném slabikoval jsem: STALIN – VÍTĚZSTVÍ (...) Aţ dneska po ránu... Aţ dneska – odpusťte nám, Vy, který jste vţdy neochvějně stál, ţe slzy v očích mám, ţe pláče moje ţena, ţe s Vámi dneska spojen je náš ţal.“250 V závěru básně se pak i zde objevuje motiv nesmrtelnosti a vítězství nad smrtí, a to v podobě dvojverší: „V nás, v milionech nás, nezemře nikdy Stalin./Vţdyť Stalin – to je jméno ţivota.“251
248 249
NESG. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 6. NESG. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 8.
- 72 -
Bakalářská práce Titulní strana z 10. března, s heslem „Kupředu k úplnému vítězství velikého díla Lenina a Stalina!“252 v záhlaví, přináší projevy předsedy Rady ministrů Malenkova a jeho prvního náměstka Beriji, otištěné také v Rudém právu. V obou listech je také k nalezení i zpráva „Rozloučení s Josefem Vissarionovičem Stalinem“. Na straně č. 2 se pak nachází projev dalšího z prvních náměstků předsedy rady ministrů, Molotova – taktéţ otištěný i v Rudém právu. Součástí této stránky jsou pak i čtyři telegramy a dopisy z Číny, Severní Koreje a Indie, souhrnně nazvané „Soustrastné telegramy k úmrtí J. V. Stalina“. Na třetí straně je otištěn projev předsedy vlády Zápotockého, nacházející se také v Rudém právu, obdobně jako „Přísaha věrnosti československého pracujícího lidu odkazu soudruha Stalina“. Článek „Slib československého lidu nesmrtelnému Stalinovi“ pak popisuje průběh tryzny na Václavském náměstí, v jejímţ rámci sloţili přítomní také přísahu věrnosti Stalinovu odkazu. Sám Stalin – nikoliv pouze prostřednictvím svého díla – je pak jak v názvu zprávy, tak i v jejím textu, označen za nesmrtelného. Nejsou však jiţ vznášeny ţádné další pochybnosti o reálnosti jeho smrti, ani přání za Stalina obětovat vlastní ţivot – „po zakončení tryzny se pracující rozešli ke své kaţdodenní práci, aby pokračovali s ještě větší obětavostí a úsilím na budování socialismu v našich zemích, jak je tomu učil nesmrtelný Josef Vissarionovič Stalin.“253 Na stránce se také nachází fotografie tryzny na Václavském náměstí. Na straně č. 4, s titulkem „Slib československého lidu nesmrtelnému Stalinovi“254 v záhlaví nachází článek „Smuteční tryzny v krajských městech“, informující o průběhu smutečních shromáţdění v Ostravě, Hradci Králové, Brně a Ústí nad Labem. Zpráva „U rakve velikého vůdce“ pak vypočítává zahraniční smuteční delegace, které navštívily Sloupovou síň. Zmíněna je také i delegace z gruzínského Gori, „rodiště velikého vůdce a učitele všech národů“255. Na páté straně informují o soustrastných telegramech ze zahraničí články „Bratrské strany píší ÚV KSSS“ a „Další soustrastné telegramy zahraničních státníků“. V článku „Smuteční projev Palmira Togliattiho v italském parlamentě“ je pak přetištěn projev
250
SVOBODA, J. V. Stalin. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 8. Tamtéţ 252 NESG. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 1. 253 ČTK. Slib československého lidu nesmrtelnému Stalinovi. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 3. 254 NESG. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 4. 255 TASS. U rakve velikého vůdce. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 4. 251
- 73 -
Bakalářská práce předsedy italské komunistické strany, v němţ je Stalin prezentován jako o příteli italského lidu, který „třebaţe fašismus uvrhl [jejich] zemi do zločinné války proti Rusku, hovořil o [nich] jenom slovy, vyjadřujícími pochopení a péči o [jejich] budoucnost, o obnovu úplné nezávislosti [jejich] lidu.“256 V článku „Jdeme dál za Stalinovým praporem! Jsou otištěny dopisy dvojice studentů z Madagaskaru a Bulharska. Oba z nich v nich popisují svůj smutek nad Stalinovou smrtí – maďarský student v této souvislosti své pocity přirovnává ke ztrátě toho „nejcennějšího a nejdraţšího“257, madagaskarský student pak dokonce Stalinovu smrt připodobňuje ke ztrátě otce a matky. Oba pak v závěru vyjadřují své přesvědčení, ţe Stalinovo dílo je věčné. Článek „Italská mládeţ uctila památku velikého Stalina“ pak popisuje průběh celostátního sjezdu Federace italské komunistické mládeţe. Také italská mládeţ vyzývá k přimknutí se k Sovětskému svazu, Stalinovu památku pak chce uctít studiem a věrností k jeho učení. Závěrečná šestá strana je souhrnně pojmenována „Stalin – pokračovatel Leninova díla“. Články jsou tentokrát uvedeny kresbou, zachycující Lenina a Stalina, doprovázenou navíc ruskou lidovou básní „Dva sokoli“. V úvodu se pak také nachází i citát Lavrentije Beriji: „Po velkém Leninovi nebylo a není ve světě jméno, které by bylo tak blízké srdcím milionů pracujících jako jméno velikého vůdce soudruha Stalina.“258 Stalinovi jako pokračovateli a zdokonalovateli marxisticko-leninské teorie se věnuje příspěvek A. Mikojana. Grigorij Ordţonikidze se pak ve svém příspěvku zabývá raným obdobím Stalinova velení Rudé armádě, a popisuje Stalina v překvapivě podřízené poloze jako nejbliţšího Leninova pomocníka, který bezchybně plnil jeho rozkazy, aby se pak po Leninově smrti sám chopil vedení a dál bránil Leninův odkaz: „Kdyţ bylo třeba na východě bránit zemi před kolčavskými hordami, Lenin tam poslal svého Stalina a Kolčak byl rozdrcen.
256
TASS. Smuteční projev Palmira Togliattiho v italském parlamentě. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 5. 257 NESG. Jdeme dál za Stalinovým praporem! Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 5. 258 NESG. Stalin – pokračovatel Leninova díla. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 6.
- 74 -
Bakalářská práce Kdyţ bylo třeba bránit sovětskou zemi na jihu proti Denikinovi, Lenin tam poslal svého Stalina a Denikin byl rozdrcen. (...) Kdyţ bylo po Leninově smrti třeba uhájit leninismus od trockistů, zinověvců, kameněvců a jiných oportunistů, stál v čele Stalin, Leninův následovník, který rozdrtil všechny nepřátele leninismu a vedl naši stranu k největšímu vítězství.“259 Článek „Ve šlépějích Leninových“, vycházející ze vzpomínek Alexeje Stachanova, obsahuje úryvky ze Stalinova projevu o stachanovském hnutí. V rozporu s titulkem však v textu
Stalin
nekráčí
v Leninových
šlépějích,
nýbrţ
je
„geniálním
uskutečňovatelem“260 jeho plánů – i samotné Leninovo jméno se objevuje pouze v úvodu článku, jehoţ zbytek se pak věnuje pouze Stalinovi. Také v úryvku z knihy Alexeje Tolstého Chléb figuruje Stalin jako hlavní z obou postav. Zatímco Lenina nabádá k obraně Caricynu a vysvětluje jeho strategický význam, Lenin pouze v závěru ukázky jmenuje Stalina vrchním vedoucím zásobování na jihu Ruska. Ukázka z literárního scénáře k filmu „Přísaha“ pak zachycuje Stalina, skládajícího přísahu při Leninově pohřbu. V záhlaví titulní strany z 11. března se nachází citát ze smutečního Malenkovova projevu, věnující se dalšímu rozkvětu Sovětského svazu. V úvodníku „Láska celého národa“ je přetištěn stejnojmenný úvodník z listu Komsomolská pravda, který se zabývá Stalinovou úlohou v roli vůdce říjnové revoluce, vítěze nad nacismem a vychovatele sovětské mládeţe, který „vychovával a zakaloval sovětské chlapce a dívky, předával jim neocenitelné zkušenosti starší generace komunistů. (...) U velikého Stalina se učí sovětská mládeţ neomezené oddanosti straně, bezvýhradné sluţbě lidu, vlasti, učí se statečnosti a nebojácnosti v boji, jasnosti cíle, houţevnatosti v ovládání vědy. U Stalina se učí ţít, bojovat a vítězit.“261 Krátký článek „Úspěšnou prací plníme odkaz soudruha Stalina“ vybízí ke zvýšení produktivity práce a vysvětluje, ţe: 259
Tamtéţ NESG. Ve šlépějích Leninových. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 6. 261 NESG. Láska celého národa. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 60, s. 1. 260
- 75 -
Bakalářská práce
„Tisíce tun oceli nad plán, včasné splnění čestných zakázek pro Sovětský svaz a ostatní země lidové demokracie – tím vším dokazují naši pracující své odhodlání zvítězit v těţkém boji za lepší zítřek a uctít tak nejlépe památku soudruha Stalina.“262 Plnění přísahy na Stalinův odkaz se pak zabývá i stručná zpráva „Nové závazky budovatelů NHKG na paměť milovaného soudruha Stalina“. Na titulní straně se pak nachází i fotografie pohřebních hostů u Stalinovy rakve, přičemţ jedním z nich je i Klement Gottwald. Na straně č. 2 se nachází článek „Vzpomínka na Gruzii“, jehoţ součástí je i popis návštěvy Stalinova rodného domku v Gori, který je zde přirovnán k vesnickým domkům na Šumavě či v Beskydských horách. Článek J. Tondla „Stalinův přínos vědě“, prokládaný častými Stalinovými citacemi, se věnuje jeho přínosu ve filozofii, biologii, fyzice, ekonomii, historii a lingvistice, které jsou pak všechny shrnuty jedinou větou: „Je téměř neuvěřitelné, jak široký vědní obzor můţe zvládnout jediný člověk.“263 Na třetí straně je otištěn článek Mao Ce-tunga „Velké přátelství“, který vyšel také v Rudém právu. Článek „Nejkrásnější vyjádření lásky k Stalinovi“ se zabývá závazkem Libereckých automobilových závodů splnit na Stalinovu počest plán pětiletky v předčasném termínu, protoţe „předčasné splnění pětiletky je nejkrásnějším vyjádřením lásky našeho lidu k soudruhu Stalinovi.“264 Stručná agenturní zpráva „Rozhlasová relace o J. V. Stalinovi“ pak informuje o vysílání cyklu pořadů, věnovaných Stalinovi, které je určeno pro školy. Pod souhrnným názvem „Mládeţ celého světa uctívá památku svého učitele“ se na závěrečné, čtvrté straně nacházejí soustrastné dopisy sovětské, indické i řecké mládeţe spolu s telegramem Světové federace demokratické mládeţe, v němţ je Stalin označen za „nejlepšího přítele a vřele milovaného učitele mládeţe“265 a „plamenného bojovníka za mír“266. Ma stránce se také dále nacházejí stručné zprávy „Prohlášení Saiffuddína Kičlú ke Stalinovu úmrtí“, „Vládní delegace na pohřbu v Moskvě“, přinášející seznam 262
NESG. Úspěšnou prací plníme odkaz soudruha Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 60, s. 1. 263 TONDL, J. Stalinův přínos vědě. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 60, s. 2–3. 264 NESG. Nejkrásnější vyjádření lásky k Stalinovi. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9,č. 60, s. 3. 265 NESG. Mládeţ celého světa uctívá památku svého učitele. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 60, s. 4. 266 Tamtéţ
- 76 -
Bakalářská práce zahraničních smutečních delegací, „Demokratická Amerika truchlí nad smrtí velikého Stalina“, „Polské město Katowice přejmenováno na STALINOGROD“ a „Zákon na paměť Stalina v Maďarsku“, informující o zápisu Stalinovy věčné památky do knihy zákonů. Na titulní straně se 12. března nachází úvodník „Stále zvyšovat bdělost a ostraţitost“, uvedený citátem ze smutečního projevu Georgije Malenkova. Text se zabývá budováním socialismu po Stalinově smrti, a upozorňuje na nebezpečí burţoazie. V závěru je stanoveno nové poslání mládeţe – plnit Stalinův odkaz a bojovat v prvních řadách budovatelů socialismu. O příletu československé delegace informuje článek „Návrat československé delegace z pohřbu generalissima Josefa Vissarionoviče Stalina“, otištěný také v Rudém právu, stejně jako článek „Sovětské velvyslanectví v Praze děkuje za projevy soustrasti“. Skupina článků souhrnně nazvaná „Střeţíme na svých pracovištích Stalinovo dílo“ se zabývá předčasným plněním předmájových závazků a pětiletky ve vybraných závodech, stejně jako zlepšujícími návrhy na provoz. V rozporu s titulkem se však – narozdíl od obdobných článků v Rudém právu – Stalinovo jméno ani v jednom z těchto textů nevyskytuje. Na titulní straně je také otištěna báseň Jaroslava Vaďury „On naučil mou zemi zpívat“. Přestoţe je ale jejím námětem Stalinovo úmrtí, převládá v ní jiţ optimistický tón, korespondující s optimistickým laděním článku „Střeţíme na svých pracovištích Stalinovo dílo“, a Stalin je v ní líčen jako mystický hospodář: „Umírá soudruh Stalin. Ó země, země rozesmátá, tvé nivy oře krutý ţal. Vţdyť v tobě klíčí zrna zlatá, jeţ pevnou rukou rozséval. On naučil tě celou zpívat. On přinesl ti vzkříšení – Kdyţ padala noc bolestivá, On v bílý den ji proměnil. (...) Ó země, země milovaná, dceruško země sovětů – - 77 -
Bakalářská práce Jím zlatá zrna zasévaná, vyrostou z tebe do květů. Do mládí světa Stalin září. On bdí nad mírem národů. Zpívej má země jasnou tváří. My přivedem květy do plodů!“267 Na straně č. 2 se nachází článek „Stalinská stráţ na naší západní hranici“, popisující přísahu, kterou jistá setnina útvaru Pohraniční stráţe sloţila po Stalinově smrti. Článek „J. V. Stalin a ozbrojené síly SSSR“ pak Stalina prezentuje jako budovatele pravidelné Sovětské armády, „velikého koryfeje vědy a geniálního vojenského theoretika“268 a „bezprostředního inspirátora a organisátora jejích nejvýznamnějších vítězství“269. Článek se pak zabývá vybranými operacemi sovětské armády v průběhu let 1943–1944. Pod titulkem „Věrni Stalinovi“ jsou na třetí straně otištěny soustrastné dopisy , jejichţ autoři se zároveň zavazují k plnění sloţené přísahy – mj. i zlepšením si známky ze zeměpisu či prací vedoucího pionýrů. Na závěrečné, čtvrté straně je otištěn další soustrastný studentský dopis, „Bude i nadále praporem boje naší země“, jehoţ autorem je tentokrát severokorejský student. Dále se na stránce nacházejí také stručné zprávy „Moskvané vzdávají před mausoleem poctu velikému Stalinovi“, „Soustrastné projevy bratrských stran“ a je zde také otištěno text „Poselství Národního výboru KS USA Ústřednímu výboru KSSS: Uctíme Stalinovu památku úsilím o zmaření plánů Wallstreetu na světovládu“. Sloţenou přísahou uctít Stalinův odkaz se na titulní straně z 13. března zabývá úvodník „Ještě pevněji se semknout kolem strany!“, vyzývající k přimknutí se k ÚV KSČ a ke straně: „Naši chlapci a děvčata si dnes uvědomují, ţe vybudováním socialismu v naší vlasti postavíme Stalinovi nejkrásnější památník. A všechna láska, kterou jsme cítili k němu, násobí dnes naši lásku ke straně, která nás k tomuto cíli vede.“270 267
VAĎURA, J. On naučil mou zemi zpívat. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 61, s. 1. 268 VASILEVSKIJ, A. M. J. V. Stalin a ozbrojené síly SSSR. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 61, s. 2. 269 Tamtéţ 270 NESG. Ještě pevněji se semknout kolem strany!. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 62, s. 1.
- 78 -
Bakalářská práce
V této výzvě je tedy zároveň obsaţen i náznak role strany jako plánovaného budoucího předmětu kultu. Na stránce se dále nachází článek „Smuteční projevy československého lidu k úmrtí J. V. Stalina“, otištěný také v Rudém právu, a krátká zpráva „Mladí budovatelé NHKG proměňují přísahu věrnosti v činy“, navazující na předchozí zprávu „Nové závazky budovatelů NHKG na paměť milovaného soudruha Stalina“. Na straně č. 2 se nachází článek Ilji Erenburga, „Velký obránce míru“, otištěný také v Rudém právu. Na závěrečné, čtvrté straně se pak nachází trojice stručných zpráv „Paul Robeson k úmrtí J. V. Stalina“, „Tři dny před Stalinovým portrétem v New Yorku“, popisující smuteční návštěvy u sovětské delegace u OSN a „S úctou ke Stalinovu jménu vstupují do komunistických stran“, informující o vstupu nových členů do italské, francouzské a kanadské komunistické strany. Na titulní straně z 14. března se přísaze věrnosti Stalinovu odkazu věnuje úvodník „Prací splníme slavnou přísahu“, který ji dává do souvislosti s posledním rokem první československé pětiletky. Dvojice článků souhrnně nazvaná „Stalinsky bojovat za rozkvět naší vlasti“ informuje o plnění Stalinova odkazu plněním a překračováním předmájových závazků. Na straně č. 2 je otištěn projev tajemníka ÚV ČSM Ladislava Líse, „Stalin ţije a bude ţít v srdcích mládeţe“ který byl původně uveřejněn v Komsomolské pravdě, a v němţ je i ve vztahu k mládeţi nejvíce zdůrazněna jeho role osvoboditele Československa. Stručná zpráva „Výstava děl J. V. Stalina v Universitní knihovně v Praze“ informuje na třetí straně o otevření výstavy o Stalinově ţivotě a díle. Zpráva „Nové číslo časopisu ‚Za trvalý mír, za lidovou demokracii„“ pak informuje o obsahu nového čísla tohoto magazínu, které je celé věnováno Stalinovi. Na závěrečné straně se Stalinově smrti věnuje článek „Řecké slzy a italský dopis...“, jehoţ součástí je i citát z dopisu italského studenta M. Latta, v němţ se znovu objevuje motiv obětování se za Stalina, a zároveň se v něm vyskytuje i italská přezdívka pro Stalina – Baffione, „muţ s velkým knírem“: „Stalin zemřel. Zemřel otec všech dětí – černých i ţlutých, hnědých i bílých. Zemřel otec komunistů celého světa. Baffione odešel. Náš Stalin nyní odpočívá po boku svého
- 79 -
Bakalářská práce velikého učitele – Lenina. Zemřel, avšak jeho dílo ţije. Kdybych jen byl mohl zemřít namísto něho, byl by to nejlepší způsob smrti a pro člena strany nejčestnější čin...“271 I přesto, ţe se jiţ 15. března Mladá fronta plně věnuje tématu smrti Klementa Gottwalda, objevují se i v textech otištěných při této příleţitosti zmínky o Stalinově smrti, jako např. v úvodu dopisu ÚV ČSM, soustrastném telegramu Slovenské národní rady či v rozkazu ministra národní obrany k prezidentově úmrtí, otištěných také i v Rudém právu. Stalinovo úmrtí je dále zmíněno i v básni Pavla Kohouta, „Buďme stateční a silní“, uveřejněné na straně č. 5, v níţ je Stalin prezentován jako symbolický bratr či otec Klementa Gottwalda: „Sešli se – jak scházejí se bratři nebo jako otec se synem, kteří k sobě nerozlučně patří – soudruh Gottwald se soudruhem Stalinem... Jako by si přišli večer po práci, sednout k bíle prostřenému stolu, pozdravit se, dýmky nacpat si, zakouřit a porozprávět spolu.“272 Obdobné formulace jako v článku „Dopis Ústředního výboru ČSM Ústřednímu výboru Komunistické strany Československa“ se pak objevují i 16. března, např. v textu „Telegram presidia Československé akademie věd“, otištěném na straně č. 2, a který se nachází i v Rudém právu. Na závěrečné, šesté straně se pak nachází obsáhlý článek „IV. zasedání Nejvyššího sovětu SSSR“ – otištěný také v Rudém právu, jehoţ úvod byl věnován Stalinovu úmrtí. Zmínky o něm lze však nalézt i v soustrastných dopisech ke smrti Klementa Gottwalda, souhrnně nazvaných „Hluboký smutek za hranicemi naší vlasti“.
271
LATT, M. Řecké slzy a italský dopis... Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 62, s. 4.
- 80 -
Bakalářská práce
4. 2. 3 Naše pravda Na titulní straně ze 17. února se Stalin – byť pouze prostřednictvím citací – objevuje v úvodníku „Socialistické soutěţení – zbraň, která poráţí včerejšek“, který se zabývá otázkou socialistického soutěţení a nutnosti odstranit jeho přetrvávající nedostatky v posledním roce první pětiletky. V úvodníku Z. Růţičky „Sovětská armáda – armáda míru“, otištěném na titulní straně z 20. února, se pak hovoří o Stalinovi v souvislosti se sovětskou armádou jako o „moudrém veliteli“273 a „největším bojovníkovi za mír“274. Na titulní straně regulérního vydání z 6. března je otištěna dvojice článků „Zpráva Ústředního výboru KSSS a sovětské vlády o nemoci soudruha Stalina“ a „Prohlášení Ústředního výboru KSČ a vlády republiky Československé“, uveřejněná také v Rudém právu a Mladé frontě. Narozdíl od obou deníků však zde při této příleţitosti není přetištěn ţádný z lékařských bulletinů. Na čtvrté straně je pak skupina článků věnovaných Mezinárodnímu dni ţen, s titulkem „Za mírový ţivot v naší vlasti, za radostné mládí našich dětí“ uvedena citátem ze Stalinova projevu k oslavám Mezinárodního dne ţen v roce 1926, v nichţ dělnicím a pracujícím ţenám přeje mnoho úspěchů mj. při „vymaňování zaostalých vrstev pracujících ţen z duchovního a hospodářského porobení burţoasií“275 či „přeměně dvou oddílů utlačovaných mas“276 v „jednotnou armádu bojovníků za odstranění veškeré nerovnosti“277. V samotných příspěvcích však jiţ poté Stalin nijak nefiguruje. Odkaz na Stalinův výrok o nutnosti rozvoje vlastní národní kultury kaţdého socialistického státu se pak objevuje na straně č. 7 v článku „Připravujeme Stráţnici 1953: Ze školení souborů lidových písní a tanců v Pohořelicích“. Na titulní straně zvláštního vydání z 6. března je Stalinova fotografie, doprovázená popiskem „Josef Vissarionovič Stalin zemřel 5. března“. V záhlaví stránky se pak nachází citát Klementa Gottwalda, který však prezentuje Stalina pouze v roli Leninova následovníka a ţáka:
272
KOHOUT, P. Buďme stateční a silní. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 63, s. 5. 273 RŮŢIČKA, Z. Sovětská armáda – armáda míru. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 14, s. 1. 274 Tamtéţ 275 NESG. Za mírový ţivot v naší vlasti, za radostné mládí našich dětí . Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 18, s. 4. 276 Tamtéţ
- 81 -
Bakalářská práce
„Jedině proto zvítězil náš pracující lid, jedině proto jsme porazili kapitalismus, poněvadţ jsme šli cestou Lenina a jeho největšího ţáka a následovníka Stalina. Jedině proto můţeme úspěšně budovat socialismus, ţe jdeme cestou Lenina a Stalina a ţe je nám spolehlivou záštitou země Lenina a Stalina, Sovětský svaz. A jedině na této cestě můţeme dobývat nových vítězství a učinit naši vlast bohatou a šťastnou, i uchránit mír našim krovům.“278 Na straně č. 2 se nacházejí články otištěné při této příleţitosti také Rudým právem a Mladou frontou. Navíc se však na této stránce nachází i telegram krajského výboru KSČ v Gottwaldově a účastníků táboru lidu ÚV KSČ. Tam, kde se však ostatní z prvních soustrastných projevů soustředí především na popis svého smutku nad Stalinovou smrtí, v tomto telegramu je jiţ na úvod napsáno, ţe přestoţe ráno obyvatelé gottwaldovského kraje vyslechli „bolestnou zprávu o úmrtí největšího muţe našeho věku, milovaného vůdce a učitele pracujících celého světa a největšího bojovníka za mír“279, jejich smutek nad ztrátou „velikého stratéga proletářské strategie“280 ovšem není „smutkem beznaděje“281. Stalin podle textu ţije dál ve svém díle i v samotném Sovětském svazu, stejně jako v „neotřesitelné vůli všech mírumilovných národů světa udrţet a upevnit světový mír a zmařit plány imperialistických válečných štváčů“ 282. V závěru se proto obyvatelé gottwaldovského kraje zavazují, ţe budou „neochvějně se zvýšeným tempem pokračovat na ve velikém díle výstavby socialismu a komunismu, vedeni nejlepším ţákem soudruha Stalina, milovaným soudruhem Gottwaldem“283. Na titulní straně z 10. března se nachází článek o průběhu smuteční tryzny v Gottwaldově, nazvaný „Nad Stalinovou rakví slibujeme ještě houţevnatěji budovat socialismus a bojovat za světový mír: Smuteční tryzna na paměť zesnulého Stalina“. V závěru je pak znovu rozvinuto téma beznadějného smutku: „Celá naše země truchlí. Není to však truchlení beznadějného smutku, nýbrţ smutek prodchnutý pevným odhodláním ještě pevněji stisknout páky strojů, ještě pevněji 277
Tamtéţ NESG. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, ZV, s. 1. 279 NESG. Telegram Krajského výboru KSČ v Gottwaldově a účastníků táboru lidu v krajském městě Ústřednímu výboru KSČ. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, ZV, s. 2. 280 Tamtéţ 281 Tamtéţ 282 Tamtéţ 278
- 82 -
Bakalářská práce stisknout paţby zbraní, ještě usilovněji budovat a chránit socialistickou vlast a pod praporem nesmrtelného Stalina bojovat za konečné vítězství proletariátu celého světa, za mír a štěstí všeho lidstva.“284 Stejný motiv se objevuje také v článku „Nechť nám navţdy zůstane vzorem nesmrtelné dílo soudruha Stalina“, který se ve spojitosti se Stalinovým úmrtí věnuje především nebezpečí války s kapitalistickými zeměmi. Důvod, proč není vhodné nad jeho smrtí propadat do beznadějného smutku, je proto v článku vysvětlen následovně: „Budou se snaţit vyvolat v nás skleslost a zviklat tak naši vůli proti válce. (...) A to právě nesmíme dopustit. Musíme si uvědomit, ţe kaţdý projev skleslosti, bezvýchodnosti a pochyb je zbraní pro americké a válku chtivé kapitalisty a jejich pomahače z řad zahraniční i vnitřní reakce.“285 Překvapivě však při tom není ţádoucí zbytečně truchlit pouze s ohledem na ideologické nepřátele, ale i nestraníky: „Nemáme důvod, ani práva, zvláště my, komunisté, projevit ve svém smutku třeba jenom stín skleslosti, nebo dokonce beznaděje. Na nás, na komunisty, dívají se dnes milióny bezpartajních, často kolísavých a nepevných lidí. Projevím-li jen náznak kolísání, můţeme způsobit nesmírné škody. Bezpartajní nám věří, dávají se námi vést právě proto, ţe jsme neochvějní a pevní v cestě za svými cíly. Proto naše pevnost a neochvějnost i v tak váţné chvíli jako nyní, je naší první, přední stranickou povinností.“286 Průběhu smutečního shromáţdění v Gottwaldově a Vsetíně se stručně věnuje také článek „Smutek z bolestné ztráty i odhodlání kráčet k dalšímu vítězství“, doprovázený fotografií účastníků tryzny v Gottwaldově. Na stránce se také nachází i báseň Františka Bršlici, „Letem stalinským“, čerpající z ruského folkloru a přirovnávající Stalina 283
Tamtéţ NESG. Nad Stalinovou rakví slibujeme ještě houţevnatěji budovat socialismus a bojovat za světový mír: Smuteční tryzna na paměť zesnulého Stalina. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 19, s. 1. 285 NESG. Nechť nám navţdy zůstane vzorem nesmrtelné dílo soudruha Stalina. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 19, s. 1. 286 Tamtéţ 284
- 83 -
Bakalářská práce k sivému sokolovi. Narozdíl od většiny básní, které byly o Stalinově smrti otištěny v Rudém právu a Mladé frontě, se v této neobjevuje motiv popření či nevěřícnosti nad jeho úmrtím, jeho smrt je však i tak do jisté míry v úvodní a závěrečné sloce básně eufemizována: „Ej, chlapci, chlapci, diví, zastavme se zastavme! Otec spadl, sokol sivý, dolů k němu slétněme! (...) Vzhůru, jak nás Stalin učil! Dal nám sílu a teď spí. Ať jdou bouře, vichr hučí! Chlapci! Letem Stalinským!“287 Na stránce se pak také nachází úryvek ze smutečního projevu Klementa Gottwalda, který však zde jiţ – narozdíl od Rudého práva a Mladé fronty – není otištěn v plném znění. Na straně č. 2 se nachází skupina článků, souhrnně nazvaná „Ke konečnému vítězství dojdeme cestou stalinskou!“. Jedná se o krátká vyjádření soustrasti, v nichţ se jednotliví autoři zavazují ke zvýšení své pracovní produktivity jako nejlepšímu způsobu uctění Stalinovy památky. I zde se při tom zároveň vyskytuje také motiv obavy z moţné války. Článek T. Slezáka „O charakteru ekonomických zákonů, objevených Stalinem: Na pomoc účastníkům Roku stranického školení“ se pak zabývá jeho publikací Ekonomické problémy socialismu v SSSR, v níţ „se stalinskou jasností zpřesňuje názor o působení ekonomických zákonů a jejich charakteru (...) dává této sloţité problematice, ekonomii, správnou linii a naznačuje správnou cestu dalšího vědeckého bádání.“288
287
BRŠLICA, F. Letem stalinským. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 19, s. 1. 288 SLEZÁK, T. O charakteru ekonomických zákonů, objevených Stalinem: Na pomoc účastníkům Roku stranického školení. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 19, s. 2.
- 84 -
Bakalářská práce Na čtvrté straně se nachází článek „Zvyšujeme brannost lidu“ o zakládání nových organizací Svazarmu, který se stejně jako jiné články v tomto vydání zabývá tématem hrozící války, a je proto uveden slovy: „Smrt soudruha Stalina bude pro válečné štváče signálem k zesílení válečných příprav. Avšak my, příslušníci velikého tábora míru, jdeme po cestě, kterou nám ukázal soudruh Stalin a neustále zvyšujeme svou brannou připravenost.“289 Na titulní straně z 13. března je otištěna přísaha věrnosti československého lidu Stalinovu odkazu a smuteční projev Georgije Malenkova – oba články téţ v Rudém právu a Mladé frontě. Projevy Beriji, Molotova a Zápotockého však jiţ v listu otištěny nejsou. V záhlaví se pak nachází dvojice provolání: „Kupředu k úplnému vítězství velikého díla Lenina a Stalina!“290 a „Věčná sláva našemu milovanému vůdci a učiteli, velikému Stalinovi!“291. Jako pokračovatel Leninova díla a teoretik marxismu-leninismu vystupuje Stalin v článku „Karel Marx, tvůrce a zakladatel vědeckého světového názoru“, uveřejněném na straně č. 2. Na třetí straně se nachází článek „Jak nám ukázal soudruh Stalin“, zabývající se plněním přísahy Stalinovu odkazu prostřednictvím socialistického soutěţení, plnění předmájových závazků a vypracovávání zlepšovacích návrhů. Stalina pak cituje také další článek věnovaný socialistickému soutěţení, „Více odpovědnosti ředitelů závodů v rozvoji předmájové soutěţe“. Stalinovu úmrtí je věnována celá čtvrtá a pátá strana, souhrnně pojmenované „V duchu učení Marxe, Engelse, Lenina a Stalina – do dalšího boje za vítězství socialismu a míru!“ a doprovázené společnou fotografií Stalina s Leninem a Stalina v kruhu spolupracovníků. V bezejmenném textu, otištěném na straně č. 4, vzpomíná Klement Gottwald na své první setkání se Stalinem v roce 1938. Věnuje se při tom především jeho roli vítěze nad nacismem a osvoboditele Československa, který „po celou válku (...) sleduje osvobozenecký zápas československého lidu a poskytuje mu největší podporu“292, pomáhá československé emigraci v Moskvě podporovat domácí odboj či 289
NESG. Zvyšujeme brannost lidu. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 19, s. 4. 290 NESG. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 20, s. 1. 291 Tamtéţ 292 NESG. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 20, s. 4.
- 85 -
Bakalářská práce „přímo otcovsky“293 pečuje o československou jednotku v Sovětském svazu. Tématu Stalina-osvoboditele se pak věnují také soustrastné dopisy „Za Stalina vpřed!“ a „Veliký je náš smutek“. Článek S. Turka „Nejtěţší den“ popisuje reakci sovětské veřejnosti na první informace o Stalinově záchvatu mrtvice – jemu předcházející zprávy o Stalinovi jako o „zdravém a plném pracovní svěţesti“294 jsou při tom v textu zároveň označovány jako „jedno velké štěstí“295: „Nikdy v ţivotě jsme snad nezaţili těţšího dne. Moskva si vpravdě své odplakala všechno uţ od tohoto prvního dne. Lidé, ať jsi se s nimi toho prvého dne potkal kdekoliv, byli k sobě obzvlášť něţní. Zdálo se, jakoby právě tohoto těţkého dne všechno nejčistší a nejlidštější pozotvíralo lidská srdce.“296 Zároveň se však článek zabývá i negativní reakcí Západu, která ale i díky nepřehledné řadě lidí „leninského a stalinského typu“297 nemůţe zabránit Sovětskému svazu v dalším vývoji – text je pak dokonce uzavřen heslem „Člověk, štěstí, dobro a pravda proti smrti a zlu zvítězí!“298. Vedle vykreslení atmosféry úzkosti a strachu o Stalinův ţivot se v textu objevuje také zmínka o odhaleném spiknutí lékařů. Na páté straně se nachází dvojice soustrastných dopisů „Podle vzoru nejlepšího učitele nás všech“ a „Stalin nás, pionýry, povede i nadále“, popisující Stalina jako učitele a přítele dětí. Prostředky, které při tom oba dva věkově rozdílní autoři pouţívají, se od sebe příliš neliší. Ředitel i ţákyně střední školy slibují věrnost Stalinovu odkazu, ţákyně se navíc – podobně jako dospělí – v úctě sklání před Stalinovou bustou, a vyjadřuje i obdobné přesvědčení o jeho nesmrtelnosti: „Z obrazu se dívá na nás usmívající se soudruh Stalin a jako by říkal: ‚Jen dělejte, děti, to, k čemu jsem vás nabádal a bude vám dobře.‘ Slibujeme, soudruhu Staline, slibujeme, protoţe ţijete v nás, ţijete kolem nás, ţijete ve všem, co je budovatelské, tvořící, socialistické, komunistické.“299 293
Tamtéţ TUREK, S. Nejtěţší den. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 20, s. 4. 295 Tamtéţ 296 Tamtéţ 297 Tamtéţ 298 Tamtéţ 299 KŘANCILOVÁ, A. Stalin nás, pionýry, povede i nadále. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 20, s. 5. 294
- 86 -
Bakalářská práce
Na stránce se dále nachází bezejmenný text Lavrentije Beriji, který se zabývá rozsahem a významem Stalinova odkazu, o němţ ve stejně nadsazeném duchu jako článek „Stalin nás, pionýry, povede i nadále“ tvrdí, ţe „činnost soudruha Stalina je tak mohutná a mnohostranná, ţe by bylo třeba mnoha let, aby bylo moţné ji náleţitě osvětlit“300. V úryvku z knihy Fedora Panfěrova, „Brusky“, pojmenovaném „Stalin je náš, z naší krve“, a líčícím Stalinovo setkání s mladým komunistou, se pak objevuje motiv Stalinavizionáře a motiv jeho dvou protikladných podob – nedosaţitelné a blízké. Součástí úryvku je také silně zidealizovaný, a zároveň aţ mystický popis Stalinova pohledu: „Stalinovy oči – veliké a modré – se pořád měnily: Hned se potahovaly jakýmsi smutkem, ba únavou, hned byly přísné, nemilosrdné, hned zase vzplanuly a jiskřily, nebo se neočekávaně odtrhovaly od okolních předmětů a zahlíţely se úporně a vytrvale kamsi mimo (...) kamsi daleko do prostoru. Moţná, ţe v těch okamţicích Stalin viděl celou sovětskou zemi, země Západu a Východu.“301 Na sedmé straně se nachází skupina stručných zpráv o projevech smutku nad Stalinovou smrtí ve Francii, Libanonu či Číně, souhrnně nazvaná „Lidstvo celého světa truchlí nad úmrtím J. V. Stalina“. Na závěrečné, osmé straně, se Stalinově smrti věnuje dvojice článků v rubrice „Okénko pionýra“ - „Za milovaným soudruhem Stalinem“ a „Na svou pionýrskou čest slibujeme...“, které popisují průběh pionýrských smutečních shromáţdění. V obou pionýři přísahají naplnit Stalinův odkaz, zatímco se však v textu „Za milovaným soudruhem Stalinem“ jiţ odvolávají na své povinnosti dětí stalinské epochy, objevuje se v textu pionýrky L. Machové „Na svou pionýrskou čest slibujeme...“ motiv nedospělého, ještě nedostatečného chápání situace: „jsme ještě mladí a neuvědomujeme si ještě dobře dosah této ztráty, ale přesto cítíme velkou bolest nad jeho odchodem.“302 Zmínky o Stalinově úmrtí se objevují také v číslu z 14. března, která je celé věnováno smrti Klementa Gottwalda. V úvodu článku „Za největším synem naší vlasti“, otištěném na druhé straně, se např. píše: 300
NESG. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 20, s. 5. PANFĚREV, F. Stalin je náš, z naší krve. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 20, s. 5. 302 MACHOVÁ, L. Na svou pionýrskou čest slibujeme... Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 20, s. 8. 301
- 87 -
Bakalářská práce
„Ještě neoschly slzy nad ztrátou nám tolik drahého soudruha Stalina, ještě se naše srdce nevzpruţilo z bolestného ţalu nad ztrátou přítele nejvěrnějšího, a jiţ opět dolehla na československý pracující lid zdrcující a bolestná zpráva.“303 Obdobný motiv se pak vyskytuje také v provolání ÚV KSČ, československé vlády a ÚAV NF, zveřejněném téţ v Rudém právu a Mladé frontě. Smutek nad Stalinovou smrtí, stejně jako plnění přísahy, je zmiňován také v soustrastných dopisech „Komunisté povedou lid Gottwaldovou cestou“, „S Gottwaldovy cesty neustoupíme a ni o krok“ a „Jste stále s námi“, otištěných na straně č. 3. V těchto textech zároveň Stalin vystupuje v roli Gottwaldova učitele.
4. 2. 4 Jiskra okresu Kroměříţ V období 15. února–16. března se v Jiskře okresu Kroměříţ nevyskytují ţádné články o Stalinovi, a to ani v podobě textů o jeho osobě, ani o jeho smrti. Na vydání z 28. února totiţ navazuje jako další aţ výtisk z 21. března. I přes dvě potencionálně chybějící vydání týdeníku – ze 7. a 14. března – na sebe při tom tato dvojice číselně navazuje, a jsou označena jako č. 8 a 9. Vydání z 21. března se sice věnuje úmrtí Klementa Gottwalda, lze v něm však zároveň nalézt i zmínky o Stalinovi – vţdy však ve spojitosti s Gottwaldem. V článku „Odešel otec nás všech“, uveřejněném na titulní straně, se např. hovoří pouze o „úmrtí soudruha Stalina“304 – v souvislosti s jeho osobností se dále nevyskytují ţádné z četných přívlastků, běţně se objevujících v článcích ostatních periodik. V článku „Lká celá země...“, otištěném na straně č. 2, je zmíněna Gottwaldova účast na Stalinově pohřbu. I v tomto textu je Stalin skromně označen pouze za „vůdce světového proletariátu“305. V článku „Československá úderná brigáda nikdy nezklame“, uveřejněném na třetí straně, se nachází krátká zmínka o Gottwaldově smutečním projevu k Stalinovu úmrtí, je však dána do souvislosti s jeho vlastní smrtí.
303
NESG. Za největším synem naší vlasti. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 21, s. 2. 304 NESG. Odešel otec nás všech. Jiskra okresu Kroměříţ. 1953, r. 4, č. 9, s. 1. 305 NESG. Lká celá země... Jiskra okresu Kroměříţ. 1953, r. 4, č. 9, s. 2.
- 88 -
Bakalářská práce
4. 3 Shrnutí obsahu dobových periodik Ve druhé polovině a na počátku března, těsně před jeho smrtí, se články o Stalinovy ve zvolených periodicích vyskytují jen zřídka – z toho více v obou celostátně vydávaných denících neţ v regionálních. Skutečným aktérem zpráv je při tom navíc pouze jako odesílatel telegramu k výročí uzavření sovětsko-čínské smlouvy a příjemce indické delegace – v ostatních textech figuruje pouze zprostředkovaně skrz citáty, jako předobraz divadelní postavy či autor analyzované odborné publikace. Zprávy o Stalinově záchvatu mozkové mrtvice a následné smrti se ve všech listech objevují s několikadenním zpoţděním, a to teprve 5.–6. března, v případě Jiskry okresu Kroměříţ pak dokonce aţ 21. března. Nesprávně je jako datum záchvatu uváděn 2. březen, zároveň je při tom samotný záchvat ztotoţňován s jeho moţnou příčinou – aterosklerózou, a Stalinovo úmrtí je tak v článcích připisováno těţké nemoci. V Rudém právu, Mladé frontě a Naší pravdě jsou pak v souvislosti s těmito událostmi otiskovány lékařské bulletiny, oficiální prohlášení, soustrastné telegramy a dopisy, smuteční proslovy, a po pohřbu také text přísahy věrnosti Stalinovu odkazu. Následně vycházejí téţ reportáţe z pohřbu a články o plnění slibu věrnosti. Stalinovi se dále věnují i úvodníky, ţivotopisné články a básně, otiskovány jsou téţ úryvky z románů, v nichţ vystupuje jako jedna z hlavních postav. Část článků je původních, část úvodníků, zpráv, reportáţí a proslovů je přetištěna ze sovětských periodik. Stejně jako v čase před Stalinovou smrtí se i poté Stalinem více zabývají Rudé právo a Mladá fronta. Nejintenzivněji se mu daná periodika věnují v období 6.–12. března, od 13. března je pak moţné pozorovat lehký útlum v jejich zájmu. V souvislosti s úmrtím Klementa Gottwalda následně články se stalinskou tematikou 15. a 16. března z jednotlivých titulů takřka zcela mizejí, a Stalinova smrt je dále jen stručně zmiňována v textech, které se jiţ soustředí výhradně na téma Gottwaldova úmrtí. Tón článků souvisejících se Stalinovým úmrtím se nese ve smíšeném, tragickooptimistickém duchu, který v sobě spojuje jednak intenzivní ţal nad jeho skonem, jednak víru v nesmrtelnost jeho odkazu a díla. Po pohřbu začne optimistické ladění článků převládat, a to především v souvislosti se sloţením přísahy věrnosti stalinskému odkazu. V jednotlivých textech Stalin figuruje nejčastěji jako vůdce Sovětského svazu a světového socialistického hnutí, geniální teoretik marxismu-leninismu, Leninův
- 89 -
Bakalářská práce následovník a symbolický otec a učitel. Především v souvislosti s československými dějinami je pak také zpodobňován jako vítěz nad nacistickým Německem a osvoboditel Československa. Potlačován je naopak jeho ne-ruský původ, jeho rodiště Gori splývá se Sovětským svazem – nikoliv s Gruzií, a pouze výjimečně je také uváděno jeho skutečné příjmení Dţugašvili. Obdobně jsou také zcela potlačeny veškeré informace o jeho osobním a rodinném ţivotě, uvedena v článcích není ani jedna z manţelek, stejně jako v nich zcela chybí i zmínky o jeho dětech.
- 90 -
Bakalářská práce
ZÁVĚR
Cílem mé bakalářské práce bylo popsat, jakým způsobem referovala vybraná dobová média o sovětském vůdci Josefu Vissarionoviči Stalinovi v souvislosti s posledními dny jeho ţivota a následným úmrtím v březnu 1953. Ve spojitosti s jeho mediálním obrazem ve druhé polovině února je moţné o Stalinovi hovořit jako o pouhém symbolu či znaku reţimu, jehoţ účast na jednotlivých popisovaných událostech je zcela pasivní. Výrazněji se při tom tato role symbolu projevuje ve zvoleném regionálním tisku. Gottwaldovská Naše pravda totiţ narozdíl od obou celostátních deníků nepřináší zprávu o Stalinově přijetí indické delegace, ani nepřetiskuje znění jeho blahopřejného telegramu Mao CeTungovi. V Jiskře okresu Kroměříţ se pak zmínky o Stalinovi v období před jeho smrtí dokonce nevyskytují vůbec, a to ani v jedné z rovin – Stalin-člověk ani Stalin-symbol. Ať jiţ ze strachu či nejistoty pak všechna zvolená periodika informují o Stalinově záchvatu mozkové mrtvice se zpoţděním, a to jak vzhledem k jeho skutečnému datu, tak k datu šířenému oficiálními médii. Stejné důvody je pak moţné hledat i v rozhodnutí Jiskry okresu Kroměříţ v období Stalinovy smrti vydávání periodika na dva týdny zastavit, a v souvislosti s následným úmrtím Klementa Gottwalda pak jiţ pouze stručně informovat i o Stalinově smrti. Zároveň dochází i k heroizaci Stalinova zdravotního stavu. Místo o mrtvici se totiţ v jednotlivých textech píše o důsledcích a následném podlehnutí těţké nemoci – paradoxně se však zároveň v souvislosti s posledními měsíci Stalinova ţivota v článcích hovoří o jeho výtečné zdravotní kondici. Původní, československé články, které pak v souvislosti se Stalinovým úmrtím vycházely, se svým obsahem mírně odlišují od textů převzatých ze sovětských periodik. Zatímco ta totiţ v souvislosti s jeho smrtí jiţ více zdůrazňují význam samotné komunistické strany, československá média stále kladou důraz především na Stalinovu osobnost a věrnost stalinskému odkazu. Téma budoucnosti Československa a Sovětského svazu po Stalinovi se objevuje v článcích teprve po jeho pohřbu, a jen v omezené míře – nejčastěji v podobě citací ze smutečního projevu nově zvoleného předsedy Rady ministrů, Georgije Maximilianoviče Malenkova. Samotné období smutku, které v periodikách následuje po Stalinově smrti, lze dále rozdělit na dvě fáze, jejichţ předěl tvoří přísaha věrnosti Stalinovu odkazu. Zatímco - 91 -
Bakalářská práce v prvních dnech po jeho úmrtí totiţ v jednotlivých textech převládá celkově smuteční ladění – byť s optimistickými podtóny, vycházejícími z přesvědčení o nesmrtelnosti Stalinova díla a odkazu – v souvislosti s přísahou začne tento pozitivní tón v článcích postupně převládat. Výraznější je tento přechod v obou sledovaných celostátních periodikách, které se v období 6.–12. března, věnují výlučně tématu Stalinovy smrti. I přes rozdílný věk cílových skupin čtenářů Rudého práva a Mladé fronty je při tom Stalin prezentován stejným způsobem, a od obou skupin se očekává i pociťování stejně hlubokého zármutku, který je u dospělých i mládeţe vyjadřován především prostřednictvím soustrastných dopisů a sliby věrnosti Stalinovu odkazu. Naše pravda se věnuje Stalinovu úmrtí méně, jiţ v prvních dnech po jeho smrti je v ní navíc zdůrazňována nutnost netruchlit a dále pokračovat ve výstavbě socialismu. Výrazně se při tom projevuje i militaristický motiv hrozící války s kapitalistickými zeměmi, který se v obou celostátních denících vyskytuje jen velmi omezeně – oba se spíše neţ na aspekt chystaného boje soustřeďují na udrţení míru. Samotnou prezentací Stalinovy osobnosti se však tento regionální list od obou celostátních deníků neliší. Přísaha věrnosti však vedle vyjádření loajality stalinismu a Sovětskému svazu slouţí téţ jako regulace emocí veřejnosti, a napomáhá po období intenzivně projevovaného ţalu k návratu k běţnému ţivotu. Vzhledem k tomu, ţe společenskou krizi v Československu podnítila především měnová reforma – a nikoliv Stalinovo a Gottwaldovo úmrtí – záměr reţimu kontrolovat pocity veřejnosti a předejít případným nepokojům byl tímto úspěšně naplněn. Prezentací zvýšené pracovní produktivity jako nejlepšího způsobu uctění Stalinovy památky však přísaha a její ztvárnění v tisku slouţí i jako propagandistický nástroj úspěšného plnění pětiletého ekonomického plánu – rok 1953 byl totiţ závěrečným rokem první československé pětiletky. Obě regionální periodika se jí překvapivě věnují jen velmi málo, a to i přesto, ţe by se dalo očekávat, ţe poţadavek vyšší produktivity výrazně zasáhl právě jak industriální Gottwaldov, tak zemědělskou oblast Kroměříţska. Přestoţe ale přísaha věrnosti Stalinovu odkazu po jeho smrti znovu potvrzuje a upevňuje jeho roli symbolu reţimu, nebyl by závěr o Stalinově definitivní proměně ve znak v důsledku jeho fyzického úmrtí zcela správný. V roli mystické postavy s nadpřirozenými schopnostmi, k níţ lid směřuje svá přání i obavy, totiţ vystupuje jiţ před svou smrtí. Spíše neţ k definitivní transformaci tudíţ po jeho smrti došlo ke konečné separaci člověka-Dţugašviliho a symbolu-Stalina, k níţ sám Stalin jiţ od počátků svého kultu ve dvacátých a třicátých letech směřoval. Jak totiţ dokládají - 92 -
Bakalářská práce lékařské bulletiny a pitevní zpráva, gruzínský seminarista a revolucionář Josif Dţugašvili 5. března zemřel. Josef Stalin, všemocný vůdce Sovětského svazu a vítěz nad nacistickým Německem, však ţil dál.
- 93 -
Bakalářská práce
RESUMÉ
Cílem mé bakalářské práce „Smrt J. V. Stalina a její obraz ve vybraných periodikách v roce 1953“ bylo popsat způsob, jakým vybraná periodika referovala o smrti sovětského vůdce J. V. Stalina 5. března 1953. Stanovením sledovaného období na rozmezí 15. února–16. března mi zároveň umoţňovalo ho porovnat i se způsobem, jakým
periodika
referovala
o
Stalinovy
v závěrečných
dnech
jeho
ţivota.
Prostudováním jednotlivých článků jsem dospěla k závěru, ţe jen zřídka se vyskytující mediální prezentace Stalina v posledních dnech před jeho smrtí jej staví do role symbolu reţimu, jehoţ účast na událostech je jiţ pouze pasivní. Zprávy o jeho záchvatu mrtvice jsou ve všech periodikách uveřejněny se zpoţděním, a jedno ze sledovaných periodik, Jiskra okresu Kroměříţ, dokonce dočasně zastavilo vydávání, a poté jiţ pouze stručně informovalo o následném Stalinově úmrtí v souvislosti se smrtí prezidenta Klementa Gottwalda, který zemřel jen několik dní po něm. Ostatní periodika však Stalinovi v prvních dnech po jeho smrti věnují významnou část svého obsahu, a oba celostátní deníky, Rudé právo a Mladá fronta, se dokonce ve dnech 6.–12. března věnují výlučně jemu. Články líčí Stalina především v rolích vůdce Sovětského svazu a světového socialistického hnutí, teoretika marxismu-leninismu a v souvislosti s Československem pak jako vítěze nad nacistickým Německem. Tato prezentace je shodná jak v celostátním, tak regionálním tisku, stejně jako v tisku zaměřeném na dospělé a mládeţ. I přes podrobné líčení Stalinových úspěchů na poli politiky, vojenství i vědy však naopak zcela chybí jakékoliv zmínky o jeho osobním ţivotě – dokonce i jeho skutečné jméno Dţugašvili je zmiňováno jen výjimečně. Na Stalinovu primární mediální roli symbolu reţimu tudíţ jeho smrt neměla ţádný vliv.
- 94 -
Bakalářská práce
SUMMARY
The aim of my bachelor thesis “The death of J. V. Stalin and it‟s reflection in chosen newspaper in 1953” was to describe the approach chosen newspapers have employed when treating the topic of death of Soviet leader J. V. Stalin on 5th March 1953. The period of time the paper covers, 15th February–16th March, also enabled me to compare it with the way the chosen newspapers have informed about Stalin in the few remaining days of his life. Through the research of selected articles I came to the conclusion that the rare media presentations of Stalin during his last days of life depict him in the role of the symbol of the regime, whose participation on all events is however only a passive one. The news of Stalin‟s stroke are published with a delay, with one of the surveyed newspapers, Jiskra okresu Kroměříţ even opting for a temporary halt of publishing, after which only a brief information about Stalin‟s subsequent death appeared in the articles dealing with the death of Czechoslovak president Klement Gottwald, who died only a few days later. In the first days after Stalin‟s demise, the rest of the newspapers have however dedicated a significant portion of their content to him and his death. In the period of 6th–12th March, Stalin‟s death even became the sole focus of nationwide press Rudé právo and Mladá fronta. The articles present Stalin mainly in the role of Soviet leader and the leader of the world socialist movement, the theoretician of Marxism-Leninism and in the association with Czechoslovakia, also as the defeater of Nazi Germany. This depiction is common to both nationwide and regional press, as well as adult- and youth-oriented press. In spite of the in-depth description of Stalin‟s political, martial and scientific achievements, no information is given about Stalin‟s personal life – even his real name, Dzhugashvili is only rarely mentioned in the articles. Stalin‟s main media role of the regime‟s symbol has therefore not been influenced by his death in any way.
- 95 -
Bakalářská práce
POUŽITÁ LITERATURA
Prameny: Rudé právo, roč. 33. Mladá fronta, roč. 9. Naše pravda, roč. 11. Jiskra okresu Kroměříţ, roč. 4.
Soupis literatury: BEHRENDS, Jan C. Exporting the Leader: The Stalin Cult in Poland and East Germany (1944/45 - 56). In APOR, Bálazs, et al. The Leader Cult In Communist Dictatorships : Stalin and the Eastern Bloc. 1. Chippenham and Eastbourne : Barrister & Principal, 2004. s. 161–178. ISBN 1-4039-3443-6. BURTON, Graeme; JIRÁK, Jan. Úvod do studia médií. 1. Brno : Barrister & Principal, 2001. 391 s. ISBN 80-85947-67-6. BLODIGOVÁ, Alexandra, et al. Dějiny českého novinářství a českých novinářských spolků : Výstava k dějinám českého tisku na území České republiky. Praha : Státní ústřední archiv, 2002. 99 s. GROMAN, Martin. Řízení československých médií v 50. letech 20. století. Sborník Národního muzea v Praze : řada C - Literární historie. 2008, r. 53, č. 1–4, s. 57–63. Dostupný také z WWW:
. JIRÁK, Jan; KÖPPLOVÁ, Barbara. Média a společnost: Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. 2. Praha : Portál, 2007. 207 s. ISBN 978-80-7367-287-4. KAPLAN, Karel. Československo v letech 1948 - 1953 : 2. část. 1. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1991. 146 s. ISBN 80-04-25700-3. KAPLAN, Karel. Československo v letech 1953 - 1966 : 3. část. 1. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1992. 146 s. ISBN 80-04-25745-3. KAPLAN, Karel ; TOMÁŠEK, Dušan. O cenzuře v Československu v letech 1945– 1956. 1. Praha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1994. 183 s. Sešity ÚSD; sv. 22 KELLY, Catriona. Riding the Magic Carpet: Children and Leader Cult in the Stalin Era. The Slavic and East European Journal : Special Forum Issue: Russian Children's
- 96 -
Bakalářská práce Literature: Changing Paradigms. 2005, r. 49, č. 2, s. 199–224. Dostupný také z WWW: . KOLEKTIV autorů. Dějiny českých médií v datech : Rozhlas - Televize - Mediální právo. 1. Praha : Karolinum, 2003. 462 s. ISBN 80-246-0632-1. MACURA, Vladimír. Šťastný věk (a jiné studie o socialistické kultuře). 1. Praha : Academia, 2008. 351 s. ISBN 978-80-200-1669-0. MEDVEDĚV, Roj; MEDVEDĚV, Ţores. Neznámý Stalin. 1. Praha : Academia, 2003. 339 s. ISBN 80-200-1084-x. MONTEFIORE, Simon Sebag. Mladý Stalin. 1. Praha : Beta – Dobrovský, 2009. 455 s. ISBN 978-80-7306-374-0. OVERY, Richard. Diktátoři : Hitlerovo Německo a Stalinovo Rusko . 1. Praha : Beta Dobrovský, 2006. 695 s. ISBN 80-7306-227-5. PROCHOROV, Jurij, et al. Bolšaja sovetskaja enciklopedija [online]. 3. [s.l.] : Sovětskaja enciklopedija, 1969-1978 [cit. 2010-05-17]. Propaganda, s. n. Dostupné z WWW: . RADZINSKIJ, Edvard Stanislavovič. Stalin : zevrubný ţivotopis zaloţený na nových dokumentech z ruských tajných archivů. 1. Praha : Mladá Fronta, 1998. 528 s. ISBN 80204-0702-2. RAYFIELD, Ronald. Stalin a jeho mistři popravčí : hodnověrný portrét tyrana a těch, kdo mu slouţili. 1. Praha : Beta - Dobrovský, 2006. 431 s. ISBN 80-7306-250-X. REES, E. A. Leader Cults: Varieties, Preconditions and Functions. In APOR, Bálazs, et al. The Leader Cult In Communist Dictatorships : Stalin and the Eastern Bloc. 1. Chippenham and Eastbourne : Palgrave Macmillan, 2004. s. 3–26. ISBN 1-4039-34436. TUCKER, Robert C. The Rise of Stalin's Personality Cult . The American Historical Review. 1979, r. 84, č. 2, s. 347–366. Dostupný také z WWW: . TUCKER, Robert C. The Metamorphosis of the Stalin Myth . World Politics. 1954, r. 7, č. 1, s. 38–62. Dostupný také z WWW: . VOLKOGONOV, Dmitrij Antonovovič. Triumf a tragédia : Politický portrét J. V. Stalina 1. 1. Bratislava : Spektrum, 1990. 568 s. ISBN 80-218-0071-2. VOLKOGONOV, Dmitrij Antonovovič. Triumf a tragédia : Politický portrét J. V. Stalina 2. 1. Bratislava : Spektrum, 1990. 624 s. ISBN 80-218-0072-0.
- 97 -
Bakalářská práce [online]: www.totalita.cz katalog.fsv.cuni.cz/DigitalniKnihovna Seznam článků: Rudé právo 15. února TASS. K 3. výročí podepsání sovětsko-čínské smlouvy. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 46, s. 1. NESG. Projev předsedy vlády Antonína Zápotockého. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 46, s. 1. ČTK. Oslavy 3. výročí podepsání sovětsko-čínské smlouvy. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 46, s. 4. 19. února TASS. J. V. Stalin přijal indického velvyslance K. P. Š. Menona. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 50, s. 3. TASS. J. V. Stalin přijal Saifuddina Kitčleva. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 50, s. 3. 22. února ČEPIČKA, A. Třicet pět vítězných let Sovětské armády. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 53, s. 1. 24. února ČTK. Seminář o Stalinově práci ‚Ekonomické problémy socialismu v SSSR„.Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 55, s. 2.
- 98 -
Bakalářská práce 26. února ČTK. Ţivot a práce lidu naší země: Předseda vlády Antonín Zápotocký na staveništi pomníku J. V. Stalina. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 57, s. 1. ČTK. Konference v Říme o díle J. V. Stalina. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 57, s. 4. 1. března ADLA, Z. Šťastný den Poliny Ivanovny. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, 33, 60, s. 3. 4. března TASS. Vědecké zasedání o práci J. V. Stalina na Moskevské universitě. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 63, s. 4. 5. března TASS. Vládní zpráva o nemoci předsedy Rady ministrů SSSR a tajemníka Ústředního výboru KSSS J. V. Stalina. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 64, s. 1. TASS. Bulletin o zdravotním stavu J. V. Stalina ve 2 hodiny 4. března. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 64, s. 1. ČTK. Prohlášení Ústředního výboru KSČ a vlády republiky Československé. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, 33, 64, s. 1. 6. března TASS. Bulletin o zdravotním stavu J. V. Stalina 5. března 1953 v 16 hodin. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 65, s. 2. TASS. Lékařská zpráva o nemoci a smrti J. V. Stalina. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 65, s. 2. - 99 -
Bakalářská práce NESG. Ústřední výbor Komunistické strany Sovětského svazu, Rada ministrů SSSR a presidium Nejvyššího sovětu SSSR všem členům strany, všem pracujícím Sovětského svazu. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 65, s. 2. NESG. Všem členům strany, všem dělníkům, všemu pracujícímu lidu Československa. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 65, s. 2. TASS. Ustavení komise pro organisaci pohřbu předsedy Rady ministrů Svazu sovětských socialistických republik a tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Josefa Vissarionoviče Stalina. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 65, s. 2. TASS. Zpráva komise pro organisaci pohřbu předsedy Rady ministrů Svazu sovětských socialistických republik a tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Josefa Vissarionoviče Stalina. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 65, s. 2. NESG. Zpráva o mimořádné schůzi předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa a předsednictva vlády. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 65, s. 2. NESG. Soustrastný telegram ÚV KSČ a vlády republiky Československé Ústřednímu výboru KSSS, Radě ministrů SSSR a presidiu Nejvyššího sovětu SSSR. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 65, s. 2. 7. března TASS. Usnesení společné schůze plena Ústředního výboru KSSS, Rady ministrů SSSR a presidia Nejvyššího sovětu SSSR. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 66, s. 1. KNOBLOCH, J. V Moskvě dne 6. března 1953. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 66, s. 1. NESG. Ţivoucí zůstane veliké dílo J. V. Stalina. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, 33, 66, s. 1, 3. NESG. Ţivot a dílo soudruha J. V. Stalina. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 66, s. 2.
- 100 -
Bakalářská práce NESG. Z dopisu ÚV KSČ ze společného zasedání předsednictva ÚV KSSS, sboru pověřenců a ÚAV slovenské Národní fronty. Vede nás strana, kterou vykoval soudruh Stalin. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 66, s. 3. NESG. Vede nás strana, kterou vykoval soudruh Stalin. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, 33, 66, s. 3. NESG. Dopis Ústřednímu výboru Komunistické strany Sovětského svazu. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, č. 33, r. 66, s. 4. 8. března TASS. Sovětský lid a všechno pokrokové lidstvo se loučí se svým otcem a učitelem – soudruhem Stalinem: Ze Sloupové síně Domu svazů. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 1. TASS. Pohřeb J. V. Stalina stanoven na 9. března 1953. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 1. TASS. Usnesení Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu a Rady ministrů Svazu SSR o uloţení rakve s ostatky Josefa Vissarionoviče Stalina. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 1. TASS. Usnesení Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu a Rady ministrů Svazu SSR o vybudování Pantheonu – památníku věčné slávy velikých lidí sovětské země. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 1. NESG. Pod prapory Lenina a Stalina půjdeme a dojdeme k socialismu: Projev prezidenta republiky Klementa Gottwalda k úmrtí J. V. Stalina, pronesený v Československém rozhlasu v sobotu ve 20 hodin. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 1–2. ČTK. Zpráva zvláštní komise pro řízení smutečních aktů. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 2. TASS. Usnesení Ústředního výboru KSSS a Rady ministrů SSSR o dnech smutku. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 2. TASS. Pathologicko-anatomický nález zjištěný pitvou zemřelého J. V. Stalina. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 2.
- 101 -
Bakalářská práce NESG. Soustrastné projevy sovětských stranických a státních orgánů a masových organisací. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 2. NESG. Projevy soustrasti na sovětském velvyslanectví v Praze. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 2. ČTK. Rozkaz presidenta republiky a vrchního velitele čs. branné moci. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 2. NESG. Mohutná semknutost a jednota. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 2. NESG. Věčně bude ţít odkaz J. V. Stalina v srdcích sovětského lidu. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 3. NESG. Soustrastné telegramy představitelů zemí lidové demokracie. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 3. KNOBLOCH, J. U rakve J. V. Stalina. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 3. DRDA, J. Výš pozvednout prapor Stalinův. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 4. GLAZAROVÁ, J. Chvíle, na něţ nezapomenu. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 4. SVATOPLUK, T. Cesta k vítězství. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 4. NEZVAL, V. Nad rakví soudruha J. V. Stalina. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 4. PUJMANOVÁ, M. Ve věnci rukou ţelezném. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 4. NESG. Semknuti v pevný a bojový šik budeme plnit Stalinův odkaz. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 5. LEFLEROVÁ, H. Stalin je nesmrtelný. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 5. NESG. Sjednocuje a posiluje nás zářná památka na soudruha Stalina. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 5. NESG. Mezinárodní den ţen. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 5.
- 102 -
Bakalářská práce NESG. Manifestace pracujících k Mezinárodnímu dni ţen. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 67, s. 6. 9. března NESG. Se Stalinovým jménem k novým vítězstvím. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 1. TASS. Sovětský svaz vzdává ve Sloupové síni poslední poctu J. V. Stalinovy. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 1. NESG. Náš lid se sklání před památkou velikého Stalina. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 1. ČTK. Příjezd československé delegace, vedené soudruhem Klementem Gottwaldem, na pohřeb Josefa Vissarionoviče Stalina. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 1. TASS. Usnesení ÚV KSSS a Rady ministrů SSSR. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 1. NESG. Stalinův odkaz ţije v srdcích milionů pracujících celého světa. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 2. NESG. Soustrastné projevy představitelů bratrských států a stran. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 2. TASS. Rozkaz ministra vojenství SSSR. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 3. TASS. Rozkaz ministra vojenského námořnictva SSSR. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 3. TASS. Soustrastné projevy svazových sovětských republik. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 3. NESG. Veliké hoře sovětského lidu. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 3. POLEVOJ, B. Stalin je s námi!. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 3. MAJEROVÁ, M. Děti stalinské epochy. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 4. NESG. Půjdou dál stalinskou cestou. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 4. - 103 -
Bakalářská práce NESG. Slovo pracujících lidí. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 4. NESG. Proměníme v čin myšlenky Stalinovy. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 4. SVOBODOVÁ, E. Zůstáváte navţdy s námi, milovaný Staline!. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 4. MIŠKOVSKÝ, M. Prací ctíme odkaz Stalina. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 4. NESG. Ještě pevněji sevřeme šiky naší rodné strany. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 4. SEDLOŇ, M. Stalin v nás. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 4. BART, I. Slibujeme Ti, soudruhu Staline. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 68, s. 4. 10. března TASS. Rozloučení s J. V. Stalinem na Rudém náměstí v Moskvě. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 1. NESG. Přísaha věrnosti československého lidu odkazu soudruha Stalina. Rudé právo : Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 1. NESG. Projev soudruha G. M. Malenkova. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 2. NESG. Projev soudruha L. P. Beriji. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 2. TASS. Příjezd zahraničních delegací do Moskvy. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 3. TASS. U rakve velikého vůdce a učitele. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 3. TASS. Sovětští lidé o J. V. Stalinovi. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 3. SURKOV, A. U rakve velikého vůdce a učitele. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 3.
- 104 -
Bakalářská práce KNOBLOCH, J. Na Rudém náměstí v Moskvě. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 3. TICHONOV, N. Tak přísaháme, rodný náš soudruhu Staline! Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 3. NESG. Lid naší vlasti se rozloučil s milovaným učitelem a otcem – soudruhem Stalinem. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 4. NESG. Projev předsedy vlády Antonína Zápotockého. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 4. NESG. V sevřeném šiku půjdeme vpřed. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 5. NESG. Na druţstevních polích a na STS. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 5. NESG. Slovo předních budovatelů socialismu. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 5. NESG. Stalinův prapor míru vezmeme do svých rukou. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 5. MAREK, J. Národ se loučil. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 5. KONRÁD, K. Nad fotografií ze Sloupové síně. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 5. KOHOUT, P. Slovo k bratrům v těţkých dnech. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 5. TASS. Soustrastné projevy bratrských stran k úmrtí J. V. Stalina. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 6. NESG. Svaz jugoslávských vlastenců Ústřednímu výboru KSSS. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 6. TASS. Národy vzdávají poctu praporečníku světového míru. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 6. TASS. Provolání Světové odborové federace pracujícím celého světa k úmrtí J. V. Stalina. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 69, s. 6. 11. března - 105 -
Bakalářská práce
KOLEKTIV autorů. Splníme přísahu věrnosti odkazu soudruha Stalina. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 70, s. 1. ČTVERÁK, R. Stavíme symbol svobody, štěstí a míru – stavíme památník drahému Stalinovi. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 70, s. 1. SEKERA, K. Přísahal jsem Stalinovi. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 70, s. 1. NESG. Veliká přísaha. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 70, s. 1, 3. HAŠKOVÁ, I. Přísaha Stalinovi. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 70, s. 2. MACEK, J. Stalinská cesta naší vědy. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 70, s. 2. KÖHLER, B. Ideová zbraň veliké mobilisující síly. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 70, s. 2. NESG. Upevníme čs.-polské přátelství a spolupráci v duchu Stalinově. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 70, s. 2. POLEVOJ, B. Rozloučení s velikým Stalinem. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 70, s. 3. MAO, C. Velké přátelství. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 70, s. 3. TASS. Země míru v den pohřbu J. V. Stalina. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 70, s. 3. TASS. Národy všech světadílů uctily památku J. V. Stalina. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 70, s. 4. NESG. Ostravští horníci zvyšují těţbu. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 70, s. 4. 12. března NESG. Stalinská cesta ke komunismu. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 71, s. 1.
- 106 -
Bakalářská práce KOLEKTIV autorů. Věrni odkazu nesmrtelného Stalina. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 71, s. 1. TASS. Návrat čs. delegace z pohřbu generalissima J. V. Stalina. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 71, s. 1. ČTK. Sovětské velvyslanectví v Praze děkuje za projevy soustrasti. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 71, s. 2. NEJEDLÝ, Z. Stalin a my. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 71, s. 2. NESG. V Stalinově rodišti. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 71, s. 3. NESG. Ve jménu Stalina sovětský lid zmnohonásobí své pracovní úsilí na výstavbě socialismu. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 71, s. 3. NESG. Poselství a telegramy komunistických a dělnických stran ÚV KSSS. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 71, s. 3. TASS. Stalinovy ideje inspirují národy bojující za svou svobodu a nezávislost. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 71, s. 3. ERENBURG, I. Veliký obránce míru. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 71, s. 3. NESG. Pokrokové lidstvo vzdává nejhlubší poctu nesmrtelnému jménu soudruha Stalina. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 71, s. 4. 13. března KOLEKTIV autorů. Neochvějně a důsledně splníme Stalinův odkaz. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 72, s. 1. RP. Smuteční projevy československého lidu k úmrtí J. V. Stalina. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 72, s. 1. NESG. Všechny síly výstavbě socialismu v naší vlasti. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 72, s. 1. ČTK. Diskuse ekonomů o práci J. V. Stalina vyšla tiskem. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 72, s. 2.
- 107 -
Bakalářská práce NESG. Půjdeme stalinskou cestou: Z dopisů pracujících. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 72, s. 3. NESG. Stalin nás učí bojovat za blaho člověka. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 72, s. 3. NESG. Sovětští lidé splní nesmrtelný odkaz J. V. Stalina. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 72, s. 3. ČTK, TASS. Stalinovo jméno je navěky zapsáno do srdcí mírumilovných národů. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 72, s. 3. 14. března NESG. Vítězný prapor idejí Marxe, Engelse, Lenina, Stalina. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 73, s. 1. KOLEKTIV autorů. S odkazem J. V. Stalina k vybudování socialismu. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 73, s. 1. NESG. Pro splnění slov přísahy. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 73, s. 1. SVOBODA, J. V. K novým bitvám vede nás. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 73, s. 2. VRBA, F. Hra o Stalinově mládí. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 73, s. 2. RP. Výstava o Stalinově díle ve sbírkách našich knihoven. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 73, s. 2. ČTK. Generální konsulát SSSR v Bratislavě děkuje za projevy soustrasti. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 73, s. 2. PROCHÁZKA, V. Karel Marx a triumf jeho učení: K 70. výročí úmrtí 14. března 1883. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 73, s. 3. ČTK, TASS. Pod praporem Lenina a Stalina kráčí sovětský lid ještě pevněji ke komunismu. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 73, s. 3. ČTK, TASS. Národy celého světa se sklánějí před památkou Josefa Vissarionoviče Stalina. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 73, s. 3. - 108 -
Bakalářská práce RP. Nové číslo časopisu ‚Za trvalý mír, za lidovou demokracii!„. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 73, s. 4. 15. března NESG. Rozkaz ministra národní obrany k úmrtí presidenta republiky, vrchního velitele čs. branné moci a předsedy KSČ soudruha Klementa Gottwalda. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 74, s. 2. NESG. Všemu pracujícímu lidu Československa. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 74, s. 2. ČTK. Zpráva ze zasedání předsednictva ÚV KSS, sboru pověřenců a ÚAV slovenské národní fronty. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 74, s. 3. ČTK. Soustrastný telegram Slovenské národní rady Ústřednímu výboru KSČ. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 74, s. 3. ČTK. Projev soustrasti ÚV Československého svazu mládeţe. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 74, s. 3. NESG. Ještě pevněji se semkneme kolem strany a vlády. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 74, s. 4. GOTTWALD, K. Dílo J. V. Stalina – nevyčerpatelná studnice poučení. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 74, s. 6. GOTTWALD, K. Ani v nejtěţších chvílích neklesat na mysli. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 74, s. 6. GOTTWALD, K. Leninsko-stalinský styl práce. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 74, s. 6. 16. března NESG. Pevně a k novým vítězstvím poneseme prapor soudruha Gottwalda. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 75, s. 1. NESG. Soustrastné telegramy stran Národní fronty. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 75, s. 2.
- 109 -
Bakalářská práce NESG. Soustrastné telegramy krajských výborů KSČ k úmrtí soudruha Klementa Gottwalda. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 75, s. 2. NESG. Slovensko se loučí s milovaným otcem a učitelem. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 75, s. 3. NESG. Hlas pracujících závodů a vesnic. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 75, s. 3. NESG. Ve Vladislavském sále. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 75, s. 4. BERGR, K. Díky za náš nový ţivot. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 75, s. 4. NEZVAL, V. Nad rakví soudruha Klementa Gottwalda. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 75, s. 4. PUJMANOVÁ, M. Věrný byl soudruh Gottwald. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 75, s. 4. CEDENBAL, J. Soustrastný telegram předsedy rady ministrů Mongolské lidové republiky předsedovi vlády. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 75, s. 5. NESG. Všemoţně upevňovat bratrské přátelství svobodných národů: Úvodník ‚Pravdy„ z 15. března. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 75, s. 6. TASS. Čtvrté zasedání Nejvyššího sovětu SSSR. Rudé právo: Ústřední orgán komunistické strany Československa. 1953, r. 33, č. 75, s. 6.
Mladá fronta 15. února NESG. Telegramy k 3. výročí podepsání sovětsko-čínské smlouvy. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 39, s. 6.
19. února - 110 -
Bakalářská práce
TASS. J. V. Stalin přijal indického velvyslance Menona a Dr. Saifuddina Kitčleva. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 42, s. 4. 22. února JOSKOVÁ, Z. Hra o východu stalinského slunce. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 45, s. 5. 26. února ČTK. Předseda vlády Antonín Zápotocký na staveništi pomníku J. V. Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 48, s. 3. 1. března CÍSAŘ, ČESTMÍR. Devátý svazek spisů J. V. Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 51, s. 4. 5. března NESG. Vládní zpráva o nemoci předsedy Rady ministrů SSSR a tajemníka Ústředního výboru KSSS J. V. Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 54, s. 1. NESG. Prohlášení Ústředního výboru KSČ a vlády republiky Československé. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 54, s. 1. NESG. Bulletin o zdravotním stavu J. V. Stalina ve 2 hodiny 4. března 1953. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 54, s. 1. 6. března NESG. Veliká jednota strany a lidu. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 55, s. 1.
- 111 -
Bakalářská práce TASS. Bulletiny o zdravotním stavu J. V. Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 55, s. 1. ČTK. President republiky projevil účast sovětskému velvyslanci A. J. Bogomolovi. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 55, s. 1. ČTK. Zpráva Ústředního výboru Komunistické strany a vlády Československa. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 55, s. 1. ČTK. Telegram Ústřednímu výboru Komunistické strany Sovětského svazu. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 55, s. 1. (zvláštní vydání) TASS. Bulletin o zdravotním stavu J. V. Stalina 5. března 1953 v 16 hodin. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 56, s. 2. TASS. Lékařská zpráva o nemoci a smrti J. V. Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 56, s. 2. NESG. Ústřední výbor Komunistické strany Sovětského svazu, Rada ministrů SSSR a presidium Nejvyššího sovětu SSSR všem členům strany, všem pracujícím Sovětského svazu. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 56, s. 2. NESG. Všem členům strany, všem dělníkům, všemu pracujícímu lidu Československa. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 56, s. 2. TASS. Ustavení komise pro organisaci pohřbu předsedy Rady ministrů Svazu sovětských socialistických republik a tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Josefa Vissarionoviče Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 56, s. 2. TASS. Zpráva komise pro organisaci pohřbu předsedy Rady ministrů Svazu sovětských socialistických republik a tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Josefa Vissarionoviče Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 56, s. 2. NESG. Zpráva o mimořádné schůzi předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa a předsednictva vlády. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 56, s. 2. NESG. Soustrastný telegram ÚV KSČ a vlády republiky Československé Ústřednímu výboru KSSS, Radě ministrů SSSR a presidiu Nejvyššího sovětu SSSR. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 56, s. 2. - 112 -
Bakalářská práce
7. března NESG. Usnesení společné schůze plena Ústředního výboru KSSS, Rady ministrů SSSR a presidia Nejvyššího sovětu SSSR. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 57, s. 1. NESG. Cestou Stalinovou vpřed!. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 57, s. 1. NESG. Telegramy Ústředního výboru ČSM k úmrtí J. V. Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 57, s. 2. NESG. Ještě pevněji se semkneme pod vítězným praporem Stalinovým. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 57, s. 2. NESG. Se Stalinovými myšlenkami bojují ţeny na nastolení trvalého míru. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 57, s. 2. VEJRAŢKA, V. Srdce dotlouklo – dílo ţije. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 57, s. 2. KICKOVÁ, J. Březnové ráno. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 57, s. 2. NEJEDLÝ, Z. Historický význam Stalinův. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 57, s. 3. NESG. Stalinova přísaha nad rakví Lenina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 57, s. 4. NOHA, J. Pro komunismus. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 57, s. 4. KOHOUT , P. Nejtěţší báseň. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 57, s. 4. VLČEK, V. Otec, učitel, osvoboditel a tvůrce radosti a štěstí. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 57, s. 4. 8. března
- 113 -
Bakalářská práce ČTK. Předseda KSČ a prezident republiky Klement Gottwald k úmrtí generalissima Josefa Vissarionoviče Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 1. TASS. Ze Sloupové síně domu svazů. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 2. TASS. Pohřeb J. V. Stalina stanoven na 9. března 1953. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 2. TASS. Usnesení Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu a Rady ministrů Svazu SSR o uloţení rakve s ostatky Josefa Vissarionoviče Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 2. TASS. Usnesení Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu a Rady ministrů Svazu SSR o vybudování Pantheonu – památníku věčné slávy velikých lidí sovětské země. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 2. TASS. Pathologicko-anatomický nález zjištěný pitvou zemřelého J. V. Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 2. ČTK. Projevy soustrasti na velvyslanectví SSSR. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 2. ČTK. Rozkaz presidenta republiky a vrchního velitele čs. branné moci Klementa Gottwalda příslušníkům armády, Pohraniční i Vnitřní stráţe. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 2. TASS. Provolání Ústředního výboru VLKSM ke všem členům Komsomolu a veškeré mládeţi Sovětského svazu. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 2. MARŠÍČEK, V. Soudruhu Stalinovi. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 3. MUKAŘOVSKÝ, J. Stalin ukázal cestu vědě. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 3. ZÁTOPEK, E. Učíme se z myšlenek a díla soudruha Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 3. OTČENÁŠEK, J. Náš smutek zakaluje srdce k boji. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 3. MÁJ, K. Bude ţít věčně s námi. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 3. - 114 -
Bakalářská práce kol. aut. My na polích budeme pracovat tak, jak nás učí Stalinův lid. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 3. MARKOVÁ, B. Zvýšíme úsilí v budování socialismu v naší vlasti. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 3. KAIGL, V. Bojový odkaz soudruha Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 4. NESG. Soustrastné telegramy k úmrtí J. V. Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 5. TASS. Soustrastné projevy vedoucích zahraničních delegací. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 5. NESG. Mohutná semknutost a jednota. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 5. STALIN, J. Projev k Mezinárodnímu dni ţen. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 6. SVOBODA, J. V. Stalin. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 8. NESG. Stalin a československý lid. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 8. NESG. V nouzi poznáš přítele. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 8. NESG. Rozkaz č. 368. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 8. BERNÁŠKOVÁ, A. Československý benzin. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 58, s. 8. 10. března TASS. Rozloučení s Josefem Vissarionovičem Stalinem. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 1–2. NESG. Projev předsedy Rady ministrů G. M. Malenkova. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 1. NESG. Projev prvního náměstka předsedy Rady ministrů L. P. Beriji. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 1.
- 115 -
Bakalářská práce NESG. Projev prvního náměstka předsedy Rady ministrů V. M. Molotova. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 2. NESG. Soustrastné telegramy k úmrtí J. V. Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 2. NESG. Projev předsedy vlády Antonína Zápotockého. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 2–3. ČTK. Slib československého lidu nesmrtelnému Stalinovi. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 3. NESG. Přísaha věrnosti československého pracujícího lidu odkazu soudruha Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 3. NESG. Smuteční tryzny v krajských městech. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 4. TASS. U rakve velikého vůdce. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 4. NESG. Bratrské strany píší ÚV KSSS. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 5. NESG. Další soustrastné telegramy zahraničních státníků. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 5. TASS. Smuteční projev Palmira Togliattiho v italském parlamentě. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 5. NESG. Jdeme dál za Stalinovým praporem! Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 5. DULCETTI, O. Italská mládeţ uctila památku velikého Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 5. TOLSTOJ, A. Spolubojovníci. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 6. NESG. Ve šlépějích Leninových. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 6. NESG. Přísaha. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 6. NESG. Stalin – pokračovatel Leninova díla. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 59, s. 6. 11. března - 116 -
Bakalářská práce
NESG. Láska celého národa. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 60, s. 1. NESG. Úspěšnou prací splníme odkaz soudruha Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 60, s. 1. ČTK. Nové závazky budovatelů NHKG na paměť milovaného soudruha Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 60, s. 1. HLADKÝ, J. Vzpomínky na Gruzii. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 60, s. 2. TONDL, L. Stalinův přínos vědě. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 60, s. 2–3. MAO, C. Velké přátelství. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 60, s. 3. NESG. Nejkrásnější vyjádření lásky k Stalinovi. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 60, s. 3. ČTK. Rozhlasová relace o J. V. Stalinovi. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 60, s. 3. NESG. Mládeţ celého světa uctívá památku svého učitele. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 60, s. 4. TASS. Prohlášení Saiffuddína Kičlů ke Stalinovu úmrtí. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 60, s. 4. TASS. Vládní delegace na pohřbu v Moskvě. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 60, s. 4. TASS. Demokratická Amerika truchlí nad smrtí velikého Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 60, s. 4. TASS. Polské město Katowice přejmenováno na STALINOGROD. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 60, s. 4. TASS. Zákon na paměť Stalina v Maďarsku. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 60, s. 4. 12. března NESG. Stále zvyšovat bdělost a ostraţitost. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 61, s. 1. - 117 -
Bakalářská práce ČTK. Návrat československé delegace z pohřbu generalissima Josefa Vissarionoviče Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 61, s. 1. ČTK. Sovětské velvyslanectví v Praze děkuje za projevy soustrasti. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 61, s. 1. VAĎURA, J. On naučil mou zemi zpívat. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 61, s. 1. NESG. Střeţíme na svých pracovištích Stalinovo dílo. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 61, s. 1. HOLLER, J. Stalinská stráţ na naší západní hranici. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 61, s. 2. VASILEVSKIJ, A. M. J. V. Stalin a ozbrojené síly SSSR. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 61, s. 2–3. NESG. Věrni Stalinovi. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 61, s. 3. NESG. Bude i nadále praporem boje naší země. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 61, s. 4. TASS. Moskvané vzdávají před mausoleem poctu velikému Stalinovi. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 61, s. 4. NESG. Soustrastné projevy bratrských stran. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 61, s. 4. NESG. Poselství Národního výboru KS USA Ústřednímu výboru KSSS: Uctíme Stalinovu památku úsilím o zmaření plánů Wallstreetu na světovládu. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 61, s. 4. 13. března NESG. Ještě pevněji se semknout kolem strany! Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 62, s. 1. ČTK. Smuteční projevy československého lidu k úmrtí J. V. Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 62, s. 1. ČTK. Mladí budovatelé NHKG proměňují přísahu věrnosti v činy. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 62, s. 1. ERENBURG, I. Velký obránce míru. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 62, s. 2.
- 118 -
Bakalářská práce TASS. Paul Robeson k úmrtí J. V. Stalina. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 62, s. 4. TASS. Tři dny před Stalinovým portrétem v New Yorku. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 62, s. 4. ČTK. S úctou ke Stalinovu jménu vstupují do komunistických stran. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 62, s. 4. 14. března NESG. Prací splníme slavnou přísahu. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 63, s. 1. NESG. Stalinsky bojovat za rozkvět naší vlasti. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 63, s. 1. NESG. Stalin ţije a bude ţít v srdcích mládeţe. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 63, s. 2. ČTK. Výstava děl J. V. Stalina v Universitní knihovně v Praze. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 63, s. 3. ČTK. Nové číslo časopisu „Za trvalý mír, za lidovou demokracii“. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 63, s. 3. LATT, M. Řecké slzy a italský dopis... Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 63, s. 4. 15. března NESG. Dopis Ústředního výboru ČSM Ústřednímu výboru Komunistické strany Československa. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 64, s. 3. ČTK. Soustrastný telegram Slovenské národní rady Ústřednímu výboru KSČ. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 64, s. 3. NESG. Rozkaz ministra národní obrany k úmrtí presidenta Klementa Gottwalda. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 64, s. 3. ČTK. Zpráva ze společného zasedání předsednictva ÚV KSS, sboru pověřenců a ústředního akčního výboru slovenské Národní fronty. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 64, s. 3. - 119 -
Bakalářská práce NESG. Všechny naše myšlenky jsou s bratrským československým lidem. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 64, s. 5. KOHOUT, P. Buďme stateční a silní. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 64, s. 5. 16. března NESG. Telegram presidia Československé akademie věd. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 65, s. 2. NESG. Telegram Ústředního akčního výboru slovenské Národní fronty. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 65, s. 5. NESG. Telegram slovenského Ústředního výboru Československého svazu mládeţe. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 65, s. 5. NESG. Hluboký smutek za hranicemi naší vlasti. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 65, s. 6. NESG. Dopis z Maďarska. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 65, s. 6. TASS. IV. zasedání Nejvyššího sovětu SSSR. Mladá fronta: Deník československého svazu mládeţe. 1953, r. 9, č. 65, s. 6.
Naše pravda 17. února POHANĚL, S. Socialistické soutěţení – zbraň, která poráţí včerejšek. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 13, s. 1–2.
20. února RŮŢIČKA, Z. Sovětská armáda – armáda míru. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 14, s. 1.
- 120 -
Bakalářská práce 6. března TASS. Zpráva Ústředního výboru KSSS a sovětské vlády o nemoci soudruha Stalina. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 18, s. 1. ČTK. Prohlášení Ústředního výboru KSČ a vlády republiky Československé. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 18, s. 1. NESG. Za mírový ţivot v naší vlasti, za radostné mládí našich dětí . Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 18, s. 4. VACULÍKOVÁ, D. Připravujeme Stráţnici 1953: Ze školení souborů lidových písní a tanců v Pohořelicích. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 18, s. 7. TASS. Prohlášení Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu, Rady ministrů SSSR a presidia Nejvyššího sovětu SSSR k úmrtí J. V. Stalina. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, ZV, s. 2. TASS. Lékařská zpráva o nemoci a smrti J. V. Stalina. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, ZV, s. 2. NESG. Provolání Ústředního výboru KSČ, vlády republiky Československé a Ústředního akčního výboru Národní fronty k úmrtí J. V. Stalina. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, ZV, s. 2. TASS. Ústřední komise pro organisování pohřbu předsedy Rady ministrů SSSR a tajemníka ÚV KSSS J. V. Stalina. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, ZV, s. 2. NESG. Zpráva o mimořádné schůzi předsednictva ÚV KSČ a předsednictva vlády republiky Československé. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, ZV, s. 2. NESG. Soustrastný telegram ÚV KSČ a vlády republiky Československé Ústřednímu výboru KSSS, Radě ministrů SSSR a presidiu Nejvyššího sovětu SSSR. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, ZV, s. 2. NESG. Telegram Krajského výboru KSČ v Gottwaldově a účastníků táboru lidu v krajském městě Ústřednímu výboru KSČ. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, ZV, s. 2. 10. března - 121 -
Bakalářská práce
NESG. Nad Stalinovou rakví slibujeme ještě houţevnatěji budovat socialismus a bojovat za světový mír: Smuteční tryzna na paměť zesnulého Stalina. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 19, s. 1. NESG. Nechť nám navţdy zůstane vzorem nesmrtelné dílo soudruha Stalina. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 19, s. 1. BRŠLICA, F. Letem stalinským. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 19, s. 1. NESG. Ke konečnému vítězství dojdeme cestou stalinskou! Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 19, s. 2. SLEZÁK, T. O charakteru ekonomických zákonů, objevených Stalinem: Na pomoc účastníkům Roku stranického školení. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 19, s. 2. NESG. Zvyšujeme brannost lidu. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 19, s. 4. 13. března NESG. Přísaha věrnosti československého lidu odkazu soudruha Stalina. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 20, s. 1. NESG. Projev soudruha G. M. Malenkova nad rakví J. V. Stalina na Rudém náměstí v Moskvě. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 20, s. 1. HOŘČICA, J. Karel Marx, tvůrce a zakladatel vědeckého světového názoru. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 20, s. 2. FOLTÝN, M. Jak nám ukázal soudruh Stalin. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 20, s. 3. NP. Více odpovědnosti ředitelů závodů v rozvoji předmájové soutěţe. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 20, s. 3. MADĚRA, I. Za Stalina vpřed!. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 20, s. 4. SEJÁKOVÁ, T. Veliký je náš smutek. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 20, s. 4.
- 122 -
Bakalářská práce TUREK, S. Nejtěţší den. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 20, s. 4. CÍSAŘ, J. Podle vzoru nejlepšího učitele nás všech. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 20, s. 5. KŘANCILOVÁ, A. Stalin nás, pionýry, povede i nadále. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 20, s. 5. PANFĚREV, F. Stalin je náš, z naší krve. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 20, s. 5. NESG. Lidstvo celého světa truchlí nad úmrtím J. V. Stalina. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 20, s. 7. OPÁLKOVÁ, M. Za milovaným soudruhem Stalinem. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 20, s. 8. MACHOVÁ, L. Na svou pionýrskou čest slibujeme... Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 20, s. 8. 14. března NESG. Všemu pracujícímu lidu Československa! Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 21, s. 2. NESG. Za největším synem naší vlasti. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 21, s. 2. ZVĚŘINOVÁ, J. Komunisté povedou lid Gottwaldovou cestou. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 21, s. 3. MIKOŠKA, E. S Gottwaldovy cesty neustoupíme a ni o krok. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 21, s. 3. GORLOVÁ, A. Jste stále s námi. Naše pravda: List Krajského výboru KSČ v Gottwaldově. 1953, r. 11, č. 21, s. 3.
Jiskra okresu Kroměříž 21. března NESG. Odešel otec nás všech. Jiskra okresu Kroměříţ. 1953, r. 4, č. 9, s. 1. - 123 -
Bakalářská práce NESG. Lká celá země... Jiskra okresu Kroměříţ. 1953, r. 4, č. 9, s. 2. NESG. Československá úderná brigáda nikdy nezklame. Jiskra okresu Kroměříţ. 1953, r. 4, č. 9, s. 3.
- 124 -