UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky, katedra mediálních studií
Olga Slavíková
Dětské televize v České republice Bakalářská práce
Praha 2011
Autor práce: Olga Slavíková Vedoucí práce: Mgr. Radim Wolák Oponent práce: Datum obhajoby: 2011 Hodnocení:
Bibliografický záznam Slavíková, Olga. Dětské televize v České republice. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Katedra mediálních studií, 2011. 51 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Radim Wolák
Anotace Tato bakalářská práce mapuje současný stav dětských tematických televizí vysílajících na území České republiky. V teoretické části je popsán vývoj, kterým televizní vysílání prošlo a to jak na poli technologických změn, tak na poli sociálního užití televize a v neposlední řadě také v koncentraci vlastnických struktur, nastíněn je i vývoj v oblasti dětských televizních kanálů. Zmíněné jsou teorie kulturního imperialismu a teze protiproudu. V druhé části je předložen přehled a stručná charakteristika dětských televizí, vysílajících na území České republiky v češtině. Podrobněji jsou zmíněny kanály Disney Channel a Minimax, jejich charakteristika, historie a vlastnická struktura. Pro metodiku praktické části práce byla zvolena kvantitativní analýza televizních stanic v období září 2009 až srpen 2010. Kvantitativní analýza je zaměřena především na původ pořadů, na typy pořadů a na víkendový čas dopoledne. Výstupy z této analýzy jsou zobrazeny ve formě grafů a tabulek pro kanály Disney Channel a Minimax. U těchto dvou kanálu je také provedena programová analýza vysílaných pořadů, následně pak porovnání obou kanálů z hlediska programové skladby. V závěru práce jsou shrnuty trendy, které se ve vysílání dětských televizí objevují jako je rozšířená nabídka programů, navýšení počtu zahraničních společností, které působí na domácím trhu, aktivita dětského publika.
Annotation This bachelor thesis offers a picture of children‘s televisions, which are broadcasting in the Czech republic. In theoretical part the development of broadcasting is described focusing on technological changes, social use of television and last but not least on concentration of ownership, there is outlined the development in children‘s televisions as well. There are mentioned theory of cultural imperialism and thesis of contra-flow. In the second part there is the review and the brief characteristics of children‘s televisions broadcasting within the Czech republic in Czech language. Channels Disney Channel and Minimax are described in more
detailed view - their characteristics, history and ownership structure. For methodology of the practical part was chosen quantitative analysis of channels from September 2009 to August 2010. The quantitative analysis is focused on the country of origin of the programme, on type of programme and on weekend morning. Results from this analysis are figured as diagrams and tables for channels Disney Channel and Minimax. Programme analysis is made for these two channels, comparison as well. In the end of bachelor thesis are summarized trends in children‘s television broadcasting as is raising offer of programme, more overseas companies on local markets, activity of children‘s audience.
Klíčová slova děti, televize, kvantitativní, analýza, program, Disney Channel, Minimax, sociální užití, imperialismus
Keywords Children, television, quantitative, analysis, programme, Disney Channel, Minimax, social use imperialism
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Vlastní text práce bez anotací a příloh má celkem 108 804 znaků s mezerami, tj. 51 normostran. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti pro účely výzkumu a studia.
V Praze dne 6. ledna 2011
Olga Slavíková
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu práce Mgr. Radimu Wolákovi, za jeho cenné připomínky při velmi zásadní části práce, a sice při dokončování bakalářské práce, za to, že navzdory svému pracovnímu vytížení našel čas na vedení této práce. Dále bych ráda poděkovala své původní vedoucí práce PhDr. Ireně Reifové za její čas, její ochotu, konstruktivní připomínky a velmi cenné rady, bez její pomoci by tato práce nemohla vzniknout.
OBSAH
ÚVOD………………………………………………………………………………………...2 1. TEORETICKÁ ČÁST ……………………………………….............................................3 1.1. Dětství……………………………………………………………………………….3 1.2. Technologické změny a televizní vysílání…………………………………………..4 1.3. Sociální užití televize………………………………………………………………..7 1.4. Teorie kulturního imperialismu…………………………………………………….12 1.5. Teorie zpětného proudu…………………………………………………………….15 1.6. Mediální globální trh……………………………………………………………….16 1.7. Dětské televize a globální trendy…………………………………………………..19 2. PŘEHLED DĚTSKÝCH TELEVIZÍ V ČESKÉ REPUBLICE…………………………..21 2.1. Dětské televize vysílající na území České republiky………………………………..21 2.2. Kanál Disney Channel……………………………………………………………….24 2.3. Kanál Minimax……………………………………………………………………....25 3. PRAKTICKÁ ČÁST…………………………………………………………………........26 3.1.Kvantitativní analýza vybraných televizí – úvod…………………………………….26 3.2. Programová analýza kanálu Disney Channel………………………………………..28 3.2.1. Kvantitativní analýza kanálu Disney Channel..................................................30 3.3. Programová analýza kanálu Minimax……………………………………………….36 3.3.1. Kvantitativní analýza kanálu Minimax.............................................................37 3.4. Rozdíly ve skladbě programů………………………………………………………..43 4. VÝZKUMNÁ ZJIŠTĚNÍ VZHLEDEM K TEORIÍM………………………………….....44 ZÁVĚR…………………………………………………………………………………….....46 Summary...................................................................................................................................48 Použité zdroje………………………………………………………………………………...49 Příloha – Kódovací kniha
1
ÚVOD Jako téma své bakalářské práce jsem zvolila dětské televize. Téma bakalářské práce vykrystalizovalo postupem času. Věděla jsem, že bych ráda zpracovávala téma, které se týká dětí. V minulosti jsem pracovala jako učitelka v mateřské škole a vím, že děti chápou televizi trochu jiným způsobem než dospělí. Přišlo mi důležité podívat se trochu blížeji na tematické televize, které jsou zaměřené pouze na dětského diváka. Napadaly mě otázky typu: Co je předkládáno dnešním dětem? Jaké typy pořadů jsou zařazovány do programu? Po konzultaci svého záměru s PhDr. Irenou Reifovou jsme se shodly, že by bylo zajímavé podívat se nejen na programové schéma, ale zaměřit se na původ vysílaných pořadů a toto vztáhnout k teorii kulturního imperialismu. Vybrala jsem dva dětské kanály, konkrétně to byl Disney Channel a Minimax, zajímalo mě, jak se bude projevovat financování z USA a jak z evropských zdrojů. Během psaní práce se ukázalo, že kanál Minimax sice vysílá v Evropě, ale je součástí mezinárodní společnosti Liberty Global, která je původem ze Spojených států amerických, nicméně více obchodních aktivit má v Evropě, tedy se mohu domnívat, že peníze, ze kterých je kanál financován, pocházejí z evropského trhu. V teoretické části se zabývám technologickými změnami, které mají vliv na dnešní podobu televizního vysílání a s tím související sociální užití televize. Nemalou roli zde hraje i ekonomická stránka věci, která se projevuje ve vlastnictví nadnárodních mediálních korporací. Neopomenula jsem ani kapitoly o kulturním imperialismu a tezích protiproudu, kterými se zabývá odborná literatura. V další části předkládám stručný přehled a charakteristiku dětských televizí, které vysílají na území České republiky a jejichž program je dáván v češtině. Podrobněji se v této kapitole zabývám kanály Disney Channel a Minimax, jejich charakteristikou, historií a vlastnickými vztahy. V praktické části jsem zvolila kvantitativní analýzu televizních programů od září 2009 do srpna 2010 na vybraných televizních kanálech. Kvantitativní analýza je především zaměřena na určení země původu vysílaných pořadů, typu pořadů a skladby pořadů víkendového dopoledne. Byly stanoveny proměnné - jako jsou země původu, kontinent, animovaný/hraný pořad, den v týdnu, čas vysílání, věková kategorie. Rozebrána je programová skladba zvolených kanálů a výstupy z analýzy v podobě tabulek, grafů a komentářů.
2
Poslední část bakalářské práce má za cíl vztáhnout teoretickou část o kulturním imperialismu k praktické části. Tato bakalářská práce si klade za cíl zmapovat dostupné dětské televize, které vysílají na území České republiky v současné době (rok 2010). Popsat změny v televizním vysílání, které souvisejí s technologickými, sociálními a ekonomickými aspekty. Dále zanalyzovat vybrané televizní stanice z pohledu skladby programů a z pohledu místa vzniku vysílaných programů. Vztáhnout zemi původu pořadu k teoriím kulturního imperialismu. Oproti schváleným tezím došlo k časovému posunu zkoumaného vzorku místo roku 2009 jsem sledovala částečně rok 2009 a částečně 2010. Změna vznikla v důsledku toho, že kanál Disney Channel začal vysílat až v září 2009. Sledovala jsem tedy 12 měsíců od září 2009 do srpna 2010. Také jsem oproti schváleným tezím zařadila do práce i teoretickou část, která rámuje praktickou část práce. Do připravovaných tezí se mi bohužel vloudila pravopisná chyba ve slově „vyzýván“ a také chyba v interpunkci „Klíčem pro výběr televizí bude, z jaké původní země pocházejí.“ Zřejmě to bylo způsobeno mou nepozorností v důsledku časového stresu. Za tyto chyby se dodatečně omlouvám.
1. TEORETICKÁ ČÁST PRÁCE Televize prošla v posledních dvaceti až třiceti letech dramatickými změnami, které se manifestují technologickými změnami – rozšířilo se satelitní a kabelové vysílání, také digitalizace způsobila velkou proměnu. Dále došlo ke změnám v sociálním užití televize. Sledování televize se stalo více individualizované, pro děti méně kontrolovatelné. Více času tráví děti s televizí nebo novými médii než jejich rodiče ve stejném věku. Změna nastala i ve vlastnických strukturách, která se projevuje vlastnickou koncentrací a mezinárodním působením. U dětských televizí došlo k rozšíření programové nabídky a k navýšení zahraničních korporací na lokálních trzích. Následující kapitoly jsou věnovány všem těmto změnám, navíc jsou zde zařazeny kapitoly o kulturním imperialismu a tezi protiproudu.
1. 1. Dětství Ve své práci se budu zabývat „dětskými kanály“, ráda bych proto věnovala krátkou kapitolu pojmu „dětství“. Pojem dětství není zcela jednoznačný, vyvíjel se v rámci historie. Joshua Meyrowitz ve své knize Všude a nikde vychází z pojetí Phillipa Ariese, který uvádí, že pojem dětství je znám od 16. století. „Jakmile děti opustily rané dětství, začaly participovat na aktivitách dospělých a seznamovaly se s životem formou přímé zkušenosti. Dříve děti 3
pracovaly po boku svých rodičů, pily s nimi v hospodách, hrály hazardní hry, chodily s nimi do válek a sdílely s nimi lůžko. Neexistovala témata, slova či aktivity, před nimiž by děti měly být chráněny. Na počátku 16. století se objevil nový koncept dětství. Došlo k posunu od nezávislé osoby ke křehkému a nevinnému stvoření, které potřebuje speciální péči, lásku, disciplínu a ochranu před zlem.“ (Meyrowitz, J.2006:212) Nicméně Meyrowitz dále uvádí, že díky televizi došlo ke stírání hranice mezi dětstvím a dospělostí. Dnešní děti se více podobají dospělým v oblékání, v chování, v mluvení. Témata, která dříve byla pro děti tabu jako je smrt, sex, peníze, se s televizním vysíláním dostala do povědomí dětí. Dětství a dospělost, tak jak byly dříve definovány, přestávají existovat. Neil Postman ve své knize The Disappearence of Childhood vychází z pojetí Phillipa Ariese stejně jako Meyrowitz. Objevuje se i tatáž argumentace v souvislosti s příchodem televize, ve stírání hranic mezi světem dospělých a dětí. Také časová hranice dětství není zcela jasně určena, v některých kontextech je za počátek dětství považováno narození, jinde se o dítěti mluví již v prenatálním období. Konec dětství opět není zcela jasně vymezen. Někteří autoři za konec dětství považují 15. rok věku, jiní do tohoto období zahrnují ještě ranou dospělost. Pojmem dítěte se zabývají i právníci, rozlišuje se tzv. zletilost, kdy dětství oficiálně končí a mladý člověk je právně dospělý a zodpovědný za své činy. Ve své práci se budu orientovat dokumentem Úmluva o právech dítěte vydanou OSN, v článku 1 této úmluvy se uvádí „...dítětem se rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let...“1
1. 2. Technologické změny a televizní vysílání „Klíč k budoucnosti televize je přestat smýšlet o televizi jako o televizi.“ Nicholas Negroponte Televize patří mezi úspěšné technologické produkty minulého století. Vynález televize nebyl pouze jednorázovou záležitostí, ale souvisí s celou řadou dalších vynálezů a vývojem z oblastí jako je elektřina, telegraf, fotografie, pohyblivé obrázky a také rádio.“ (Williams, R. 2003:7) Mezi průkopníky televize patří Paul Gottlieb Nipkow, který je autorem děrového kotouče. Jednalo se o kotouč, v němž byly spirálově uspořádané malé otvory. Na kotouč se promítal obrázek. Pokud se deska velmi rychle otáčela, otvory působily jako skener, který přenášel obraz řádek po řádku. Na jeho práci navázal Skot John Logie Baird, který použil systém děrovaného kotouče k výrobě prvního televizoru. „Televizní přístroje s otáčivými 1
http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/umluva-o-pravech-ditete.pdf
4
kotouči nebyly příliš praktické, proto se začal využívat elektronický systém, jeho autorem se stal Vladimír K. Zworykin. Snímací elektronku nazval ikonoskop a přijímací elektronku kinoskop. Jednalo se o předchůdce naší dnešní televize s obrazovkou.“(Prokop, D. 2005:284) V roce 1936 začala první pravidelná televizní vysílání nejdříve v Německu, poté ve Velké Británii. U nás se začalo s televizním vysíláním mnohem později a to v květnu 1953, od roku 1954 je vysílání v tehdejším Československu považováno za pravidelné. S televizním vysíláním souvisí příchod rozšiřující technologie a tou je kabelová televize. Počátky kabelové televize mají spojitost s šířením rádiových vln. Kabelové rozvody byly původně ve třicátých letech 20. století ve Velké Británii budovány pro přenos rozhlasového signálu a rozšířily se zvláště v USA v padesátých letech 20. století v oblastech, kde byl slabý terestrický signál např. kvůli geografickým příčinám. (Reifová, I. 2004:262) Na počátku šlo pouze o přenos z nejbližší možné antény, která se nacházela na vyvýšeném místě (CATV - Community Antenna Television). Televizní signál se rozváděl pomocí koaxiálního kabelu z centrální antény do jednotlivých domácností. Později se nabídka rozšířila o placené programy. Průkopníkem placeného kabelového kanálu se stal v USA v roce 1972 kanál HBO (Home Box Office), který divákům nabízel možnost shlédnout filmy za poplatek v pohodlí jejich domova. Vysílání kanálu HBO mělo zpočátku problémy s kvalitním vysíláním, proto se společnost Time rozhodla k vypuštění satelitního transponderu a propojila tak satelit s kabelovou televizí. (DeFleur, M.-Ballová-Rokeachová, S. 1996:347) „Od počátku jsou telekomunikační satelity využívány jako retranslační stanice a distribuční místa pro televizní vysílání. Vytvořily neoddělitelnou součást národních přenosových sítí v USA, v bývalém SSSR a v řadě dalších zemí a byly využívány jako distribuční místa zásobující signálem kabelové systémy na státní i mezistátní úrovni. Později umožnil rozvoj dokonalejších satelitů, schopných šířit silnější a přesněji nasměrovaný signál, zavedení přímého vysílání prostřednictvím satelitu (Direct Broadcasting by Satellite čili DBS).“(Thompson, J. B. 2004:133) Tato technologie umožňuje příjem stovky televizních kanálů. Signály jsou přijímány v digitální formě na domovní satelit a poté pomocí set top boxu převedeny do televizoru. Převratnou změnou v televizním vysílání bylo zapojení digitální technologie, která generuje, ukládá a zpracovává data do formy nul a jedniček. Pro televizní vysílání to znamená, že tento signál může být přijímán a dále zpracován počítači. Také je umožněn příjem televizního vysílání v HDTV kvalitě (High Definition Television). (Turow, J.:523) Digitalizace rozšiřuje možnosti jak přijímat televizní vysílání, patří mezi ně např. technologie IPTV (Internet Protocol Television), jedná se o přenos přes vysokorychlostní 5
internet. IPTV nabízí také doprovodné služby jako je EPG (Electronic Program Guideelektronický programový průvodce), PPV (Pay-Per-View - placené pořady), VoD (Video on Demand -video na vyžádání) a televizní archiv. 2 Dále je to přijímání televizního vysílání přímo na počítači. Lidé již nepotřebují samotný televizní přijímač, stačí jim vlastnit pouze osobní počítač. Ten má v sobě buď zabudovanou televizní kartu, nebo je to řešeno USB TV-tunerem.3 Nejaktuálnější novinkou je přijímání televizního vysílání na mobilních telefonech, existuje několik cest, jak signál přijímat. V České republice se počítá s technologií DVB-H (Digital Broadcasting - Handled). Další možností je přes mobilního operátora sítí 3G.4 Trendu digitalizace se přizpůsobují i některé televizní kanály tím, že je jejich vysílání dostupné zdarma přes internetovou síť. (V České republice se jedná např. o veřejnoprávní ČT24, hudební kanál Óčko.) Zvláštní kategorií je pak sledování televizního vysílání sdílením některých souboru v prostředí internetu tzv. Peer to Peer (rovný s rovným). Společným znakem výměnných sítí P2P je to, že v jejich rámci lze sdílet soubory či textové zprávy uložené na kterémkoliv počítači, připojeném k Internetu a vybaveném softwarem, který toto umožňuje.5 Tímto způsobem lze sdílet např. epizody či řady seriálů, ale také sportovní přenosy. S rozvojem technologií souvisí další skutečnosti. Především je to konvergence (sbližování) médií. Rozeznáváme uživatelskou konvergenci, kdy k naplnění nějaké uživatelské potřeby je možné využít různých médií s vcelku podobným výsledkem. Např. televizní vysílání je možno sledovat na televizoru, ale také na obrazovce počítače. Dále funkční konvergence, ta „označuje skutečnost, že přístroje, které jsme byli zvyklí vnímat jako samostatné (a v jistém smyslu neslučitelné), se stále častěji vyskytují společně (tak spolu konvergoval mobilní telefon a digitální fotoaparát, televizní vysílání je k dispozici v prostředí internetu apod.)“. (Jirák, J., Köpplová, B. 2009:45) Další skutečností je rozšiřující se nabídka televizních kanálů. S tím souvisí potřeba je naplnit televizními programy. Mnoho nových kabelových a satelitních vysílacích společností nevytváří své vlastní programy, buď proto, že nemají dostatek finančních prostředků, nebo jim chybí know-how. Častěji přebírají již vytvořené programy, v této spojitosti se pak hovoří 2
http://www.digiprijem.cz/view.php?nazevclanku=co-je-iptv&cisloclanku=2008050001%20%20
3
https://tvp.ceskatelevize.cz/poplatky/faq.php?id=04%20
4
http://www.digizone.cz/clanky/pruvodce-digitalnim-vysilanim-16/
5
http://pcworld.cz/internet/sdileni-souboru-na-internetu-a-site-p2p-zakladni-technologicky-prehled-8350
6
o globalizaci komunikace, kdy mediální produkty jsou šířeny na mezinárodní úrovni. „Materiál vyrobený v jedné zemi není distribuován pouze na domácím trhu, ale také – a stále více - na trhu globálním.“ (Thompson, J. B. 2004: 133)
1.3.
Sociální užití televize
Televizní vysílání se pro mnoho lidí na světě stalo součástí jejich životů. Televize nás doprovází opravdu po celý den. Ráno s ní snídáme, odpoledne s ní svačíme, když jdeme na skleničku do baru, opět je zde televize. Utěšuje nás, když jsme sami. Pomáhá nám usnout. Poskytuje nám potěšení, někdy nás ale nudí a někdy přináší nové výzvy. Dává nám obě možnosti, být ve společnosti a zároveň být sám. (Silverstone, R. 1993:575) Televize patří mezi domácí média, doma jí sledujeme, doma jí ignorujeme, ale také o ní doma i diskutujeme. Sledujeme jí v soukromí s dalšími rodinnými příslušníky nebo s přáteli. Je také součástí naší domácí kultury ještě v dalších ohledech, má zásadní vliv na uspořádání našeho prostoru (Silverstone, R. 1994:24) např. na uspořádání nábytku tak, aby ze židlí či křesel bylo na televizi vidět a aby nikdo neseděl zády k ní. (Jirák, J., Köpplová, B. 2009:155) Také ovlivňuje naše časové rozvržení dne. D. Gauntlet a A. Hillová, kteří se zabývali zvyky souvisejícími se sledováním televize, došli k podobným výsledkům. Dle jejich závěrů se televize jeví jako katalyzátor pro organizování času a prostoru, často jako primárně určující faktor, který v domácnostech ovlivňuje interní prostor a denní režim.(Morley, D. 2000:90) Televize se stala součástí našich domovů, zároveň nám ale přináší i obraz a vysvětlení rodinného života a domova (Silverstone, R. 1994:24) Domov a jeho vnímání může být také závislé na životních změnách. Dle J.a A. Sixsmisthových může být domov chápán ve třech zážitkových rovinách: v osobní umožňující únik před tlakem veřejného světa, jež může být nakonec i místem izolace a samoty. Za druhé v rovině sociální, která je místem rodinného života, mezilidských vztahů, v neposlední řadě pak v rovině fyzické, která je místem odpočinku, relaxace a bezpečí. Každá z těchto rovin může být prožívána pozitivně i negativně. (Silverstone, R. 1994:28) Domácí život, ideální i reálný je nicméně nejen sociologický, ale také kulturní a historický fenomén. „Domov, tak jak jej chápeme dnes, je do značné míry produktem nové buržoazní třídy, která na prahu 19. století dokázala oddělit privátní svět osobních požitků od permanentní kontroly veřejnosti. Separováním tohoto intimního prostoru od místa pracovní činnosti se domácí život vydělil jako místo, kde jedinci očekávají podporu vlastních přání a kompenzují tlak světa reality, který se uplatňuje především v prostoru pracovních činností.“ Dostupným standardem se stal až po druhé světové válce, dlouho byl brzděn omezenými 7
ekonomickými možnostmi a nedostatkem bytů. (Volek, J. 1999: 18) Oddělení domácího prostoru od veřejného je často spojováno také s rozdělením vlivu mezi pohlavími. Domov jako idealizované místo, kde se převážně realizuje žena a veřejný prostor, kde muž spolupracuje v práci a politice. Tento domácí ideál se spíše vztahuje k bílé majetné třídě. (Spigel, L. 2001:5) Také další autoři uvádějí velkou spojitost mezi domovem a ženou. Postava matky je středem domova a více než otec dává rodinu dohromady. Ačkoliv toto uspořádání platilo více v padesátých letech 20. století, přetrvalo i do dneška. Mnoho žen se stále stará o domácnost více než muži.(Morley, D. 2000:63) Chudí lidé, nebo lidé z jiného etnika neměli také výrazně odlišenou soukromou a veřejnou oblast. Etnografické a kvalitativní studie publik zjistily jak rozdělení sfér na domácí a veřejný prostor, příslušnost k nějaké třídě, pohlaví ovlivňuje jakým způsobem je televize užívána a jak je interpretována. (Spigel, L. 2001:10) David Morley ve své knize Family Television (1986) popisuje rozdíly při sledování televize muži a ženami. Muži často televizi v domácnostech ovládají, protože domov pro ně slouží jako místo k odpočinku, kde je o ně postaráno a kam po dlouhém pracovním dni přicházejí. Muži více plánují, co budou sledovat, dívají se pozorně. Zatímco ženy sledují televizi méně pozorně, protože se snaží zároveň plnit domácí práce. Co se týká žánrů pořadů, můžeme také zde vysledovat určité rozdíly, muži preferují sledování akčních, sportovních a dokumentárních pořadů, zatímco ženy dávají přednost spíše fiktivním příběhům. I když došlo za poslední léta k určitému posunu, například ve Velké Británii se žánr mýdlové opery přeměnil tak, že oslovuje i mužské publikum. (Morley, D. 2000:95-96) Pro některé skupiny lidí jako jsou nezaměstnaní, důchodci, kteří nemají přesně dané limity denních činností, představuje vysílací schéma dobrý nástroj pro strukturování jejich dne. (Morley, D. 2000:90) Televize se tak může stát spolutvůrcem jistoty a bezpečí, jak uvádí ve své práci Television, ontology and the transitional object Roger Silverstone a cituje Antonyho Giddense. „Ontologické bezpečí se dle Giddense týká důvěry většiny lidských bytostí v trvalost vlastní identity a ve stabilitu materiálního a sociálního prostředí svého jednání. Pocit spolehlivosti osob a věcí je základem pocitů ontologického bezpečí. Ontologické bezpečí má co do činění s „bytím ve světě“. Je však spíše emocionální než kognitivním jevem a je zakořeněno v nevědomí.“ (Silverstone, R. 1993:577) Silverstone uvádí, že nám televize přináší pocit ontologického bezpečí a to tím, že je spojená s denními rituály, pomáhá nám se ukotvit v čase a prostoru. Díky ní se orientujeme ve velkém množství informací. Televize nás také baví prostřednictvím svých žánrů a narací, vyvolává pocit vzrušení i uklidnění a posiluje
8
v rámci svého programového uspořádání stávající obraz každodennosti. (Silverstone, R. 1993:592) S podobnými závěry se můžeme setkat také ve výzkumu Roggeho a Jensena, kteří se domnívají, že k začlenění televize do rodinné struktury mohlo dojít právě kvůli tomu, že je vždy přítomná a zabezpečuje jak zábavu, tak pocit bezpečí. „Televize je ohniskem distribuce emocí a poskytuje možnost prožívat harmonii i úzkost, radost i smutek, strach i bezpečí..“ (Rogge, J.U,Jensen, K.B. 1988:94 in Volek J. 1999: 25) „Z množství studií týkajících se každodenního užívání televize vyplývá, že tato technologie má téměř neomezené množství funkcí. Rodinní příslušníci ji mohou sledovat společně i odděleně, mohou přitom spolu hovořit nebo mlčet, televize může být zdrojem konfliktů, ale může je i tlumit.“ (Volek, J. 1999: 24) V poslední době dochází k jistým změnám, které panují při sledování televize v Evropě. „Jedním z trendů je ústup „typického“ rodinného sledování televize, neboť lidé se dnes na televizi většinou dívají sami nebo ve dvou.“ (McQuail, D. 2009:460-461) Tradiční obrázek, kdy se rodina shromáždila kolem televizoru a společně sledovala program, tak jak to například popisoval Morley (1986), se stává minulostí. I termín Angové „living room wars“ (1996), který více popisoval vztahy a různá vyjednávání, která se kolem televize děla např. napětí mezi generacemi, ale i mezi pohlavími, kdy otec míval hlavní slovo při výběru programu, žena se jeho přáním podřizovala a děti byly až na posledním místě při volbě programu, také toto už nyní přestává být skutečností v mnoha rodinách. (Livingstone, S. 2007:5) Další změnou, kterou můžeme vysledovat, zejména u dětí a mladších lidí, je sledování televize způsobem, který bychom mohli popsat slovy „častokrát a krátce“. Navzdory mnohem širším možnostem výběru dosud existuje poměrně silná loajalita ke konkrétním kanálům. Mnozí diváci sledují omezený počet kanálů a mají jednoznačně vymezenou „domácí základnu“, k níž se vracejí. Existují nesporné doklady o tom, že při výběru hrají roli obsahové preference.“ (McQuail, D. 2009:460-461) David Morley a Roger Silverstone ve svém článku Domestic communication – technologies and meanings z roku 1990 poukazují na to, že televize sama se změnila. „Televizní obrazovka se stala plochou pro informace i zábavu, ze které si divák může vybírat, nebo kterou může mít pod kontrolou. Televize není již zdrojem programů vysílaných z jednoho centrálního místa, které by byly jen masovým publikem spotřebovávány, ale v důsledku dalšího vývoje jako je možnost sledovat kabelovou televizi nebo video, se toto
9
stává pomalu historií. Televizor se začíná měnit v multifunkční zařízení, i když si stále ponechává pozici „rodinného krbu“. (Morley, D., Silverstone, R., 1990:31) Rodiny v současné době vlastní více televizorů, souvisí to s poklesem cen a s vývojem nových technologií. Tento posun, který zaznamenala televize, je podobný vývoji i jiných elektronických médií, která přišla na trh v minulém století: gramofon na počátku 20. století, telefon ve dvacátých letech, rádio ve třicátých letech, televize v padesátých letech, video v sedmdesátých letech, počítač v osmdesátých letech a nyní internet. Každá z těchto technologií byla nejdříve součástí rodinného prostoru, nejčastěji obývacího pokoje, ale poté co ceny klesly a produkty se staly více dostupnými a také mobilními, se věci posunuly k více osobnímu, individualizovanému užití a pro děti více nekontrolovanému. (Livingstone, S. 2009:156) Také vnímání veřejného prostoru a bezpečnosti pro děti prodělalo v posledních letech značnou změnu. Rodiče se více obávají o děti, dávají přednost tomu, aby jejich děti trávily raději čas doma než venku. Hraní v parku či na ulici se zdá být dnešním rodičům více riskantní, než tomu bylo v době, kdy oni byli sami dětmi. S tím jak narůstá čas, který děti tráví doma, roste i potřeba je nějak zabavit. Jedním z možných řešení je vybavit domácí prostředí různými druhy mediálních technologií. (Livingstone, S. 2007:4) Televize rozhodně není jediným médiem, které by děti užívaly, nicméně stále patří mezi ty nejvíce oblíbené, jak dokládá výzkum agentury Mediaresearch. Agentura Mediaresearch na přelomu června a července roku 2009 prováděla pravidelný výzkum na reprezentativním vzorku dětí ve věku 4 až 14 let z internetových domácností. Základní část výzkumu se věnovala vybavenosti domácností, volnočasových a mediálních aktivit dětí. Mimo jiné se v něm uvádí, že sledování televize patří mezi nejoblíbenější mediální činnosti dotazovaných dětí. 6 Televize se po svém uvedení na trh stala rychle oblíbenou domácí technologií. V USA v roce 1954, sedm let po zavedení televize, mělo již 55% domácností vlastní televizor. (Pecora, N. O. 2007: 6) Televizní obsah je snadno přístupný, používá jednoduše interpretované audio-vizuální symboly, nevyžaduje zvláštní dovednosti v „přečtení“ sdělovaného. Děti tak získaly přístup k mnoha informacím, myšlenkám, obrazům, které jim do té doby byly sdělovány pouze prostřednictvím rodičů. (Roberts, D. F. 1999:3) „Televize provází děti kolem celé zeměkoule dřív, než smějí samy přejít ulici.“ (Meyrowitz, J. 2006:196) 6
http://www.mediaresearch.cz/tiskove-centrum/tiskove-zpravy/?page=4
10
Děti začínají televizi sledovat již od raného věku. I velmi malé děti mezi 6 až 12 měsícem věku jsou schopné na televizi reagovat. (Singer, D. G., Singer, J. 2001:15) Podle některých výzkumů se děti kolem 12 měsíců mohou také z televize učit. Důležitá je i raná zkušenost se sledováním televize, jsou tak položeny základy k zažití tohoto zvyku. (Pecora, N. O. 2007: 43) Dle výzkumu z roku 1998 děti kolem 2 let sledují televizi 3 hodiny denně. (Singer, D. G., Singer, J. 2001:15) Jiný závěr přinesla analýza z panelové studie z roku 2001, která říká, že 2 leté a mladší děti se dívají na televizi zhruba 10 hodin a 45 minut týdně. Čas, který děti věnují televizi, obecně stoupá v předškolním věku. S nástupem do školy čas strávený s obrazovkou mírně klesá a poté znovu stoupá u dětí mezi 8. a 13. rokem. K výraznému poklesu sledování televize dochází v adolescenci. Děti ale sledují programy s různou mírou pozornosti, někdy je televize druhotnou činností, primární činností může být jídlo, hra atp. (Pecora, N. O. 2007: 43) Jak se dítě vyvíjí, mění se i zájem o to, jak dlouho a co bude v televizi sledovat. Kognitivní schopnosti dítěte, jeho preference určují délku sledování a výběr pořadu. Mezi další faktory patří socio-ekonomické pozadí a rozdílná etnická příslušnost, to ovlivňuje užívání televize v období dětství. (Pecora, N. O. 2007: 42) S přibývajícím věkem jsou děti schopné rozlišovat audio-vizuální sdělení, které jim televize přináší. Děti ale neabsorbují absolutně vše, co se na obrazovce odehrává. Dokážou si poradit např. v situaci, kdy sledují násilí v televizi tím, že kanál jednoduše přepnou, nebo obraz posunou, nebo pořad sledují s ostatními apod. Děti jako publikum jsou kritické a zároveň nápadité. (Kinder, M. 1999 :123) Nicméně z výzkumu z roku 1990 (Wright, St.Peters, Hudson) vyplynulo, že pokud se děti dívaly na pořad se svým sourozencem, většinou si vybíraly nějaký zábavný pořad nebo komediální typ pořadu, velmi rychle zanechaly sledování informativního pořadu. Pokud byl přítomen dospělý, děti měly tendenci sledovat informativní pořad mnohem déle. (Singer, D. G., Singer, J. 2001:17) V důsledku většího počtu televizorů v rodině se stává, že děti často sledují televizi samostatně. Samostatné sledování televize bez rodičů ztěžuje kontrolu obsahu pořadu, které si děti vybírají. Sdílení pořadů a komentáře rodičů, které mohly některé jevy vysvětlovat, je znemožněno tímto způsobem užití. Rodiče tak mají o něco menší přehled o tom, jak a v jakém množství jejich děti používají média. Mnoho odborníků apeluje zvláště na tzv. mediální gramotnost, Evropská komise ji charakterizuje jako „schopnost získávat přístup k médiím, chápat a kriticky vyhodnocovat různé aspekty médií a mediálních obsahů a komunikovat v různých kontextech. Týká se všech médií, včetně televize a filmu, rozhlasu a
11
hudebních nahrávek, tištěných médií, internetu a všech ostatních digitálních technologií.“ 7 (Livingstone, S.,Haddon, L. 2009: 25) K nekontrolovatelnému sledování televizoru a užívání dalších nových technologií přispívá trend tzv. „bedroom culture“.(dle Livingstone a Bovill) Dětské pokoje se stávají prostorem, kde se různé moderní technologie kumulují. Tento fenomén je spíše typický pro západní kulturu, souvisí s vysokým stupněm modernizace, individualizace a majetkem. Více se týká starších dětí v pubertě, nebo adolescentů, mladší děti si raději hrají a sledují televizor společně s rodiči. Starší děti chtějí vlastní pokoj vybavený moderními technologiemi, někdy to má čistě pragmatický důvod, nechtějí být rušeny ostatními členy rodiny například při sledování televize, také to souvisí s jejich hledáním identity, chtějí se vyčlenit z rodiny, mít vlastní prostor pro sebe. Nicméně to, že tráví mnoho času za dveřmi svého pokoje, nemusí nutně znamenat sociální izolaci, jak se někdy rodiče domnívají. Právě díky novým technologiím a vybavenosti pokoje mohou mladí lidé komunikovat více se svými vrstevníky přes média než s rodiči přímo. Zajímavým fenoménem spojeným s moderními technologiemi je větší aktivita dívek a mladých žen jako tvůrkyň mediálních produktů jako jsou filmy, komiksy, webové stránky, hudba apod. Tato generace mladých dívek kontrastuje s předchozími generacemi, které se mohly tvořivě vyjadřovat převážně psaním nebo domácím uměním. Současné dívky mají možnost využít jakoukoliv dostupnou technologii k vyjádření sebe samých a ke spojení s dalšími lidmi v prostředí internetu.(Kearney, M.C. 2006:3) Ve výzkumu McRobbiové a Garbrové ze sedmdesátých let 20. století byly dívky chápany spíše jako pasivní spotřebitelky. Byla popsána girl’s bedroom culture, kdy dívky ve svém volném čase poslouchají hudbu a sní o celebritách, byla pominuta skutečnost, že dívky také psaly dopisy, tvořily obrázková alba. (Kearney, M.C. 2006:23) Samozřejmě, že dívky jsou stále spotřebitelkami nejrůznějšího zboží, ale zároveň se stávají nepřehlédnutelnou skupinou tvůrců. (Kearney, M.C. 2006:306)
1.4.
Teorie kulturního imperialismu
Samotný pojem kulturní imperialismus se objevil v šedesátých letech 20. století společně s dalšími termíny radikální kritiky kapitalismu a stal se obecně užívaným termínem v intelektuálních kruzích v druhé polovině 20. století. (Tomlinson, J. 1991:2) Zjednodušeně lze říci, že se tento pojem zabývá dominancí určitých kultur nad kulturami slabými. Jak uvádí
7
http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/09/1244&format=HTML&aged=0&language=CS& guiLanguage=en
12
John Tomlinson ve své knize Cultural Imperialism nelze jednoznačně hovořit o jasném vymezení tohoto pojmu, protože v mnoha případech se vztahuje k širším obecným fenoménům. I oddělené pojmy „imperialismus“ a „kultura“ mají mnoho významů. (Tomlinson, J. 1991:3) Pojem imperialismu popisuje Tomlinson z hlediska R. Williamse, který uvádí, že „imperialismus“ zahrnuje dva prvky ve vývoji tohoto termínu. První především odkazuje na politický systém druhý na ekonomický systém. První význam pojmu má svoje počátky v 19. století v koloniálním uspořádání, kořeny druhého významu „imperialismu“ nalezneme ve 20. století v marxistickém pojetí moderního kapitalismu. V dnešní době pojem označuje praktiky jak Sovětského svazu, tak Spojených států. Nicméně „americký imperialismus“ je většinou spojován s ekonomickou dominancí, která má globální charakter. Zatímco „sovětský imperialismus“ je popisován kritiky sovětského marxismu jako primárně politická dominance Sovětského svazu nad státy východního bloku.(Tomlinson, J. 1991:4) Také pojem „kultura“ se vyznačuje značnou diverzitou. „O diverzitě významů tohoto slova vypovídá známy výzkum Kroebera a Kluckohna, kteří v roce 1952 zaznamenali na 164 různých definicí slova „kultura“.“ (Štětka, V. 2007:138) Tomlinson se zaměřuje na to, jak termín „kultura“ lidé v současném diskurzu užívají. Uvádí opět přístup R. Williamse, který vysledoval tři hlavní kategorie v užívání pojmu kultura. – 1) jako popis obecného procesu intelektuálního, spirituálního a estetického vývoje, 2) jako způsob života lidí, nějaké období, způsob života skupiny, nebo lidstva obecně, 3) jako intelektuální a umělecká tvorba, umělecká díla. V diskurzu kulturního imperialismu se setkáváme především s užitím pojmu kultura ve smyslu druhého a třetího bodu. (Tomlinson, J. 1991:5) Kultura, jak tomuto pojmu rozumí asi většina lidí a jak je dnes nejběžněji užíván, znamená: hudbu, literaturu, výtvarné umění, sochařství, divadlo a film. (Tomlinson, J. 1991:6) Z důvodu více významovosti daných pojmů navrhuje Tomlinson hovořit spíše o diskurzu kulturního imperialismu, dle autora neexistuje jednotná definice toho, co kulturní imperialismus znamená a jak se projevuje (tedy jak zní tzv. cultural imperialism thesis). Na místo jednotné charakteristiky můžeme dokonce popsat několik způsobů hovoru o kulturním imperialismu. (Štětka, V. 2007:138) V prvé řadě se jedná o chápání kulturního imperialismu jako mediálního imperialismu. Někteří autoři především z řad pluralistů raději píší o mediálním imperialismu. Tomlinson ale považuje toto zaměření pouze na mediální oblast jako nedostatečnou, protože média a jejich užití nelze oddělit od lidské „žité existence“. Také separování mediální oblasti od celkového kulturního pohledu nemůže postihovat všechny aspekty. Hlavní témata, která se objevují v diskurzu mediálního imperialismu, mají co do 13
činění se způsobem, jak se dominance projevuje. Kritikové mediálního imperialismu se často zajímají o strukturní a instituční hlediska globálních médií. (Tomlinson, J. 1991:21-22) Buď se soustřeďují na tržní nadvládu západních mediálních korporací, resp. zpravodajských agentur, což více odpovídá politicko-ekonomické perspektivě. Nebo se zaměřují na kulturní problematiku dominance, vycházejí přitom z předpokladu, že importované kulturní zboží, jako televizní programy, filmy, reklamy, komiksy atd., má jednoznačný účinek na lokální kulturu (tato perspektiva je pro změnu bližší kulturálním studiím). (Štětka, V. 2007:138) „Dále se jedná o chápání kulturního imperialismu jako součásti diskurzu národa a národnosti, opírajícího se o představu „původních“ domorodých kultur (potažmo národů) a jejich „autentických“ kulturních praktik, jež mají být v důsledku cizího kulturního vlivu ohrožovány.“ (Štětka, V. 2007:138) Třetí způsob hovoru o kulturním imperialismu se podle Tomlinsona manifestuje jako kritika globálního kapitalismu, která přispívá k homegenizaci kultur. Toto se může demonstrovat tím, že se některá místa na zeměkouli začínají podobat jiným místům. Města začínají mít „mezinárodní“ charakter. Dá se to vysledovat v architektuře, v obchodech, kde se nabízí podobné zboží, v autech a v neposlední řadě například v hudbě (je možné se setkat se západním stylem hudby jak v USA, tak třeba i v Indii). S rozšiřováním kapitalismu souvisí i rozšiřování podobného životního stylu, především se jedná o konzumerismus. (Tomlinson, J. 1991:26) Kritika konzumerismu se objevila v práci A. Dofrmana a A. Mattelarta „Jak číst Kačera Donalda: imperialistická ideologie Disneyho komiksů“.8 I když tato kniha není klasickou akademickou studií, spíše je otevřenou polemickou prací s politickým cílem, bezesporu se v ní objevují pojmy vyjadřující sílu ideologie. Kniha se zabývá kritikou amerického imperialismu a vlivem, který může mít na jiné státy. Jako ideologická témata v tomto komiksu se autorům jeví: obsese penězi a bohatstvím, chorobný konzumerismus, zobrazení obyvatel třetího světa ve stereotypních a rasových kontextech, zobrazení kapitalistických třídních vztahů jako přirozených, neměnných a morálně oprávněných, stereotypní zobrazování žen jako druhořadých, přímý antikomunismus a řada dalších prvků. (Tomlinson, J. 1991:42) Posledním způsobem hovoru o diskurzu kulturního imperialismu je ten, který zdůrazňuje efekty kulturního imperialismu ne na jednotlivce, ale na svět samotný. Jedná se o kritiku modernity. Modernita, jak bychom jí měli rozumět, se vztahuje k hlavnímu kulturnímu
8
Kniha byla napsána v Chile a je úzce spojena s obdobím revoluční politiky socialistické vlády Salvadone Allendeho, jehož byli oba autoři přívrženci. Po Pinochetově převratu v roce 1973 byly kniha veřejně pálena její autoři byli nuceni odejít do exilu; současně byla na čas zakázána v USA (Tomlinson, J. 1991:41)
14
směru globálního vývoje. Tento směr vede k jistému druhu globální kulturní homogenity, ta plyne z moderního způsobu života. Moderní způsob života zahrnuje podle Tomlinsona několik vzájemně provázaných činitelů, mezi něž patří kapitalismus, urbanizace, masová komunikace, technicko-vědecko-racionalistická dominantní ideologie, systém národních států, specifický způsob organizace sociálního prostoru a zakoušení jisté formy individuálního sebeuvědomění. (Tomlinson, J. 1991:26-27) Teze kulturního imperialismu byla v pozdější době nahrazena novější tendencí formulovat vše z pohledu „globalizace“. Myšlenka globalizace naznačuje vzájemné spojení a vzájemnou závislost všech celosvětových oblastí. Globalizace se děje jako výsledek ekonomických a kulturních praktik, které samy o sobě nesměřují k celosvětovému sjednocení, ale které ho nicméně produkují. (Tomlinson, J. 1991:175) Realita propojené globální sítě, která ovlivňuje naše životy, může být pouze v malé míře přenesena do kulturních termínů. Nikdo z nás nežije v globálním světě, informační technologické sítě nejsou lidským světem, naše každodenní realita je bezpodmínečně lokální, i když je ovlivněna globálními procesy. (Tomlinson, J. 1991:177)
1.5.
Teorie zpětného proudu
„Druhý typ argumentace proti hegemonizujícímu, kulturně-imperialistickému působení západních médií se snaží vyvrátit či přinejmenším zpochybnit tvrzení o jednostranné a strukturálně determinované invazi jejich produktů (ať už jsou Západem míněny pouze USA nebo USA společně se zeměmi Evropské unie, případně s Japonskem) do jiných částí světa.“(Štětka, V. 2007:148) Biltereyst a Meers, ve svém článku The international telenovela debate popisují situaci, kdy se v osmdesátých letech 20. století začaly objevovat zajímavé diskuse o významu telenovel, především o jejich celosvětovém exportu a změnách globálního kulturního trhu. Na jedné straně sílily optimistické hlasy, které hovořily o konci „kulturního imperialismu“, na straně druhé se objevovaly otázky nad řadou prověřujících argumentů. (Biltereyst – Meers 2000:408) V té době se začala rozvíjet nová střediska produkce v oblasti televizní a filmové tvorby, která převyšovala vliv „západních“ korporací. Některá centra a společnosti ze třetích zemí se dokonce stala významnými hráči na globálním trhu a poskytovaly tak čím dál více dokladů o mediálním protipohybu (tj. zpětném proudu). (Biltereyst – Meers 2000:393) „Dva nejcitovanější příklady tohoto trendu pocházejí z Latinské Ameriky, tedy z regionu, který byl v dobách nástupu teorie mediálního imperialismu považován de facto za kolonii Spojených států amerických; dnes je převážná část trhu rozdělena mezi lokální 15
korporace, mezi nimiž vyčnívají brazilská TV Globo a mexická Televisa, které nejen dominují svým národním trhům, ale rozšiřují svůj vliv na celý region i do dalších části světa.“ (Štětka, V. 2007:148) V osmdesátých a na počátku devadesátých let 20. století se evropský trh zdál být velmi slibným pro korporace, které dovážely telenovely (jednalo se o latinskoamerické tvůrce). Nicméně se nakonec tolik neprosadily, jak předpokládaly některé velmi optimistické odhady. (Biltereyst – Meers 2000:409) Latinskoamerické telenovely se objevovaly v programovém schématu, tak aby vyplnily rozšiřující se vysílací čas, zároveň byly také relativně levnou alternativou, která měla své oddané publikum po dlouhý čas. Obvykle se vysílaly v odpoledních nebo brzkých večerních hodinách. Populárními se staly ve východní Evropě po pádu železné opony. S růstem komerčních televizí rostla potřeba seriálové zábavy, s tím souvisel i rostoucí dovoz telenovel. (Biltereyst – Meers 2000:401) Ačkoliv se telenovely vysílaly v mnoha zemích Evropy, většinou se objevovaly v programu přes týden, v pár případech pokračovaly i o víkendech. V prime-time se vysílaly pouze ve státech jižní Evropy. (Biltereyst – Meers 2000:403) Na počátku devadesátých let se především v severní a severozápadní Evropě začaly z televizních programů telenovely vytrácet a televize se začínaly ve svých programech vracet k osvědčeným titulům. (Biltereyst – Meers 2000:408) „Zpětný tok“ tedy nemusí být permanentním jevem, ale naopak časově omezeným. (Štětka, V. 2007:152) Jiný pohled na úspěch latinskoamerických telenovel přináší David Hesmondhalgh, který v tomto vidí příklad mediálního imperialismu. Dominující kulturní produkty jsou „cizí“, mají nadvládu nad „domácími“ produkty. I když oním kritizovaným hegemonem (navíc úzce napojeným na vládní a vojenské kruhy) nejsou sice americké či západní korporace, ale společnosti z rozvojových zemí samotných. (Štětka, V. 2007:152)
1.6.
Mediální globální trh
„Mediální světový trh má oligopolní podobu. Celosvětově ovládají primární trh nadnárodní, většinou mediální koncerny – AOL, Time Warner, Disney, Berlesmann, Murdoch, AT&T, Sony, Vivendi Universal atd. Vedle toho existuje mnoho menších firem, které se dělí o sekundární trh programů speciálních zájmů, jež se těm velkým nevyplatí. Kapitálově silné koncerny kupují hudební, filmové a televizní koncerny. Ti menší vytvářejí nadnárodní produkční společenství a vznikají koprodukce, mediální koncerny investují miliardy do nových distribučních forem, jako je digitální satelitní technika a internet/multimédia. Kapitál na nákup a investice přicházejí z úspěšných mediálních odvětví (služby, on-line, kabelová 16
televize, noviny, časopisy) a jiných oblastí (telefonní společnosti, elektrokoncerny, koncerny s nápoji, hotelové řetězce, komunikační technika, zbrojní průmysl), které si slibují od fúzí racionalizační a synergetické efekty a zároveň jsou ochotny dlouhodobě investovat do nových technik.“ (Prokop, D.2005:344-345) Ve vývoji vlastnických vztahů kontrolujících mediální produkci se prosazují tři významné trendy v růstu korporací: 1. Horizontální koncentrace vlastnictví se vyznačuje tím, že jeden vlastník získává podniky ze stejného odvětví, ve kterém podniká. To mu umožňuje získat větší podíl na trhu, co nejlépe využit zdroje a tím dosáhnout větších výnosů. (Jirák, J., Köpplová, B. 2009:148) Například pokud vlastní více televizních kanálů, může několikanásobně zhodnotit filmy nebo televizní seriály, tím, že je postupně uvádí v programech na svých kanálech. 2. Vertikální koncentrace vlastnictví se vyznačuje tím, že jeden vlastník získává pod kontrolu podniky, které zajišťují různé fáze výrobního řetězce. (Jirák, J., Köpplová, B. 2009:148) „Vertikální koncentrace dává koncernům možnost vyhnout se trhu. Například knižní klub, který prodává videokazety filmu patřícího stejnému koncernu, nemusí platit za práva tržní ceny. Produkty koncernu lze interně dotovat, a tudíž jim zajistit lepší výchozí pozici.“ (Prokop, D.2005:345) 3. „Diagonální vlastnictví se vyznačuje tím, že jeden vlastník nebo jedna vlastnická skupina rozšiřuje svoje aktivity do různých oblastí podnikání, takže získá současně kontrolu nad mediálními i nemediálními podniky, ovšem často s mediální produkcí nějak související (např. při kombinaci médií a zábavního průmyslu či médií a telekomunikačních služeb, jak prokazují např. telefonní společnosti nabízející ve svých sítích i televizní kanály). Podstatným přínosem diagonálního vlastnictví je možnost rozložení rizik spojených s náhlým poklesem výkonu v jednom sektoru.“ (Jirák, J., Köpplová, B. 2009:149) Jako pět největších koncernů na světě, které podnikají v oblasti médií, se uvádějí: Time Warner, do roku 2003 největší mediální firma na světě, The Walt Disney Company, Murdochova News Coropartion založena v Austrálii, Viacom a Bertelsmann, založena v Německu. Žádná z těchto pěti dominantních firem nepůsobí pouze v jedné z mediálních oblastí, ale jejich strategie je mít pod kontrolou více oblastí mediálního světa, od novin po filmová studia. To dává každé z těchto pěti korporací a jejímu vedení větší sílu v komunikaci, než se kdy v historii mohlo přihodit nějakému vládci či diktátorovi.(Bagdikian, B.H. 2004:3)
17
K těmto vyjmenovaným firmám se ještě později přidala také General Electric. (Bagdikian, B.H. 2004:23) Time Warner – konglomerát zahrnující tyto podniky: CNN, the CW (společný podnik se CBS), HBO, Cinemax, Cartoon Network, TBS, TNT, America Online, MapQuest, Moviefone, Warner Bros. Pictures, Castle Rock and New Line Cinema, a více než 150 časopisů např. Time, Sports Illustrated, Fortune, Marie Claire and People.
The Walt Disney Company vlastní ABC Television Network, kabelovou síť zahrnující ESPN, the Disney Channel, SOAPnet, A&E and Lifetime, 277 rádiových stanic, hudební a knižní nakladatelství, produkční firmy Touchstone, Miramax a Walt Disney Pictures, Pixar Animation Studios, mobilní síť Disney Mobile a tematické parky po celém světě.
News Corporation- zahrnuje tyto podniky: the Fox Broadcasting Company; televizní a kabelové sítě jako jsou Fox, Fox Business Channel, National Geographic and FX; tištěná média jako the Wall Street Journal, the New York Post and TV Guide; časopisy Barron’s and SmartMoney; knižní nakladatelství HarperCollins; filmové produkční společnosti 20th Century Fox, Fox Searchlight Pictures and Blue Sky Studios; četné webové stránky zahrnující MarketWatch.com; a z ne mediálních podniků například the National Rugby League.
Viacom – vlastní 10 televizí, kabelové kanály: MTV, MTV2, Nickelodeon/Nick-at-Nite, TV Land, VH1, Spike TV, CMT: Country Music Television, Comedy Central, Palladia, MTV U, LOGO, MTV World, MTV Films, Nickelodeon Movies, Paramount Comedy, BET, BET Jazz, BET Gospel, BET Hip Hop, Nick Jr., TeenNick, MTV Tr3s, VH1 Classic, VH1 Soul, VH1 Pure Country; mezinárodní kanály: MTV Networks International funguje ve 160 zemích. Viacom také vlastní Colors, The Music Factory, The Box, Game One, VIVA, QOOB, MTV Network Europe, Comedy Central Germany, MTV Base, MTV Arabia.
General Electric – zahrnuje televizní síť NBC a Telemundo, Universal Pictures, Focus Features, 26 televizních stanic v USA, kabelovou síť MSNBC, Bravo a Sci-fi kanál, vlastní 80% NBC Universal9
9
http://www.freepress.net/ownership/chart/main
18
Bertelsmann – zahrnuje televizní kanály RTL Group, Random House- největší světové knižní nakladatelství, Gruner+Jahr- největší evropské nakladatelství časopisů, Arvato – mediální a komunikační servis, Direct Group- knihkupectví, on-line prodej, knižní kluby, direct marketing10 „Přes veškerý současný konkurenční boj lze sledovat, že velké mediální koncerny sice mezi sebou o stávající pozici na trzích bojují, snaží se však společně získávat nová uplatnění na trhu a nejde jim již tolik o vzájemnou likvidaci.“ (Jirák, J., Köpplová, B. 2009:157) „Dochází sice ke koupím, fúzím, konfliktům mezi koncerny, ale ne k takové konkurenci, která by vedla ke vzájemnému ničení a vítězství nejsilnějšího – a už vůbec ne toho, který přináší nejlepší kvalitu za nejnižší cenu. Místo toho existuje stabilizovaný mediálně oligopolní kapitalismus.“ (Prokop, D. 2005:348)
1. 7. Dětské televize a globální trendy Na celosvětovém mediálním trhu pro děti a mládež se objevuje stále více konkurujících si subjektů, v posledních dvaceti letech patří dětské televize k nejrychleji rostoucímu a velice lukrativnímu odvětví globálního zábavního průmyslu. Na současném světovém poli dětských televizí roste různorodost a dynamika, která je tvořena jak národními komerčními a nekomerčními vysílateli, pan-oblastními kabelovými a satelitními programovými poskytovateli v neposlední řadě také lokálními a regionálními verzemi nadnárodních dětských televizních kanálů. (Lustyik, K. 2010: 171) Růst nadnárodních televizí souvisí se změnami v mediálním průmyslu a kulturách. V dnešní době je možné sledovat stovky kanálů, které překročily hranice, roste nejen jejich počet, ale také jejich různorodost. (Chalaby, J. 2005:1) Zajímavým rysem, který se v dnešní době objevuje, je dostupnost dětských pořadů v kteroukoliv denní či noční hodinu. (Lustyik, K. 2006: 115) Nadnárodní dětské televize, které jsou vlastněny největšími mediálními korporacemi, byly velmi dobře vybaveny, aby se mohly celosvětově rozšiřovat. Měly nashromážděný obrovský kapitál, marketingové znalosti a ovládaly světový trh, toto je zvýhodňovalo. (Wu,H., Chan, J.M. 2008 :198) Nadnárodní televizní společnosti většinou přistupují k lokalizaci a regionalizaci svých zahraničních programů. Nejjistější a tedy čím více využívanou formou je zakládání
10
http://www.bertelsmann.com/bertelsmann_corp/wms41/bm/index.php?ci=3&language=2
19
kompletních lokálních/regionálních kanálů coby poboček globálních korporací. (Štětka, V. 2007:158) Praktiky adaptace nebo míra přizpůsobení se lokálnímu prostředí je u nadnárodních dětských televizí relativní. Mezi dalšími faktory, hraje velkou důležitost žánr. Dětské televize velkou měrou vysílají animované pořady, a proto v mnoha případech odolávají lokalizaci z těchto důvodů: animované seriály, se snadno překládají; dochází k minimálním nedorozuměním v kulturní interpretaci, protože jsou většinou založené na stylizovaných charakterech. Tento typ pořadů má také delší životnost, neztrácí rychle na své aktuálnosti. Není překvapením, že třetím nejoblíbenějším žánrem na globálním trhu jsou animované programy. Míra přizpůsobení se lokálnímu prostředí nadnárodních dětských televizí je také ovlivněna symbiotickým vztahem mezi dětskými programy a dalšími marketingovými aktivitami. Více než polovina příjmů z dětských seriálů pochází z dalšího prodeje souvisejících produktů, jako jsou hračky, oblečení, DVD atd. (Lustyik, K. 2010: 177) V postkomunistických zemích můžeme rozlišit tři periody ve vývoji dětských televizí. První perioda zahrnuje komunistickou éru, kdy televize byla řízena státem. Druhá perioda popisuje devadesátá léta, kdy bylo vysílání transformováno na duální systém. Dominantním znakem byla konkurence mezi novými komerčními a veřejnoprávními vysílateli. Vysílání pro děti a mládež bylo spíše opomíjenou oblastí. Poslední éra začala počátkem 21. století a pokračuje do dnešních dní. Tato doba je charakteristická růstem soutěživosti mezi jednotlivými kanály z lokální i globální nabídky, která se soustřeďuje na dětského diváka. (Lustyik, K. 2006: 120) Trendy ve vývoji vysílání dětských televizí v postkomunistických zemí se mílovými kroky blíží k "západu": a) Programová nabídka se značně rozšiřuje. b) Dominují programy ze zahraničí před domácími. c) Jednotlivé vysílací kanály mezi sebou soutěží o diváka. d) Dětský divák je vyzýván k aktivitě -např. malování, soutěže. e) Globální dětské televizní sítě se stávají důležitými hráči na místním trhu. f) Pořady pro děti a čas kolem nich jako zajímavý reklamní prostor. (Lustyik, K. 2006: 128) V komunistické éře média těžce hlídala tradiční hranice dětství, které bylo chápáno jako období nevinnosti, kdy je nutná ochrana, vzdělání a morální vedení. V dnešní době je dětem předkládán zábavnější obsah, s ohledem na to, že děti jsou chápány jako aktivní a odpovědné, nepotřebují zvláštní ochranu před skutečnostmi jako jsou problémy životního prostředí, rozvody, války atd. Dnešní děti jsou vybízeny k dialogu mezi těmi, kdo program sestavují a publikem, mají kreslit obrázky, psát dopisy, mají se zúčastňovat on-line diskusí, je jim dána určitá svoboda vyjadřovat se, která má i svoje limity. Zaměření na dětského diváka od producentů, vysílatelů sleduje v mnoha případech komerční zisk. Mediální konglomeráty primárně definují děti jako spotřebitelé, toto je chápáno jako „přirozený“ projev globálního kapitalismu. (Lustyik, K. 20
2006: 129) Rostoucí poměr reklamy na dětských televizních kanálech, má velký vliv nejen na objem a přístupnost programů, ale také na časovém rozvržení programu, produkci a distribuci programu. (Lustyik, K. 2006: 116)
2. PŘEHLED DĚTSKÝCH TELEVIZÍ V ČESKÉ REPUBLICE V této kapitole uvádím stručný přehled tematických televizí, které se soustřeďují na dětského diváka, kromě přehledu připojuji i stručnou charakteristiku jednotlivých kanálů. V tabulce uvádím také provozovatele vysílání. Mapuji současnou situaci v České republice (rok 2010). V dalších podkapitolách se obšírněji zabývám vybranými kanály Disney Channel a Minimax, nejprve cituji jejich charakteristiku z příslušných webových stránek nebo interních materiálů, dále se zabývám historií příslušného kanálu i vlastnickými strukturami.
2. 1. Dětské televize vysílající na území České republiky V přehledu dětských televizí vysílaných v České republice uvádím ty, které mají své pořady předabované do češtiny. Tyto televize jsou šířeny buď digitálním kabelovým vysíláním, satelitním vysíláním nebo pomocí IPTV. Některé z nich mají také své vysílaní on-line, v prostředí internetu. Co se týká věku, uvádím televize, které vysílají pro děti od nejútlejšího dětství až do 18 let.
Název televize * Animax Bebe TV
Provozovatel Sony Pictures Entertainment Mega Max Media, spol. s r. o. Československá filmová společnost Disney Channels SAT plus, spol. s r. o. Chello Zone Chello Central Europe CET 21, spol. s r. o. Telemone, spol. s r. o. MTV Networks Europe Stanice O, a. s.
CS Mini Disney Channel Fun 1 Jim Jam Minimax MTV Czech Musiq 1 Nickelodeon Óčko *řazeno abecedně Zpracováno dle: RRTV a webových stránek parabola11 11
http://www.rrtv.cz/cz/dynamic/licenceTerms.aspx http://www.parabola.cz
21
Animax je kanál, který vysílá animovanou produkci. Televize oslovuje mladé diváky od 13 let a výše. Produkce je především určena pro internetové nadšence, počítačové hráče. Animax vysílá 7 dní v týdnu, 6 hodin denně. Diváci mají možnost shlédnout množství tzv. „anime“ seriálů, kreslených v tradičním stylu „manga. 12
Bebe TV je televizní kanál, který vysílá pro nejmenší diváky od 6 měsíců do 3 let. V České republice vysílá od května 2007, v současné době pokrývá celých 24 hodin. Program je v původním znění, ale nejsou zde mluvená slova, pouze různé zvuky, které doprovázejí obraz. V říjnu 2008 odstartoval sesterský kanál bebe tv HD vysílající denně od 6:00 do 20:00 hodin využívající stejnou programovou knihovnu. Od 1. ledna 2011 se změní názvy obou televizí na Duck TV a na Duck TV HD.13
CS Mini – je televizní kanál, který je určen dětem od 3 do 12 let. V prosinci 2007 rozšířila společnost vysílání programu CS film o každodenní dopolední blok pro děti nazvaný „CS film dětem“. Vzrůstající obliba tohoto bloku u diváků vedla k získání samostatné licence pro satelitní a kabelové vysílání pod názvem CS mini. Televize postupně uvádí největší hity dětské české a slovenské animované ale i hrané tvorby, součástí programu jsou i vlastní seriály pořadů vyráběných ve spolupráci s ostravským studiem Polar.14
Disney Channel - je přední světová kabelová televizní stanice specializující se na televizní programy pro děti. Vlastníkem stanice je americká společnost The Walt Disney Company. Do České republiky vstoupil poměrně nedávno, zahájil svoje vysílání od 19. září 2009. Nahradil dětskou televizi Jetix. Program je zaměřen na děti od 2 do 14 let.15
Fun 1- se od počátku charakterizovala jako televize, která hraje jen nejnovější taneční hudbu a jejíž program ovládají výlučně diváci. Ti si mohou prostřednictvím esemesek volit klipy a diskutovat s dalšími diváky. Televize Fun 1 začala vysílat od roku 2005. Cílovou skupinou 12
http://www.atmedia.cz/tematicke_stanice/pro_mlade/animax.htm
13
http://www.parabola.cz/clanky/4106/bebe-tv-se-meni-na-duck-tv/
14
http://www.csfilm.cz/index.php/vse-o-csmini
4
http://www.atmedia.cz/tematicke_stanice/pro_deti/disney.htm
22
této televize jsou diváci od 12 až do 35 let. Vysílání je dostupné jak přes kabel tak i prostřednictvím webových stránek.16
Jim Jam – je dětský kanál pro děti od 1 roku do 6 let. Na český trh vstoupila v prosinci 2007. Vysílá nepřetržitě 24 hodin. Jedná se o společný projekt firem Chello Zone a HIT Entertainment, vedoucího hráče na trhu dětské zábavy. 17
Minimax – je dětský kanál, který zahájil své vysílání v Maďarsku v roce 1999, v České republice vysílá od roku 2003. Je zaměřen především na skupinu dětí od 2 do 12 let. Převážnou část programové skladby tvoří kreslené seriály z Evropy i ze zámoří.18
MTV Czech- je hudební televizní stanice vysílající pro Českou a Slovenskou republiku. Je českou verzí celosvětové hudební televizní stanice MTV. Stanice byla spuštěna 29. listopadu 2009. MTV je dostupná 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Kromě hudebních videoklipů od zahraničních a domácích interpretů zařazuje do svého programu množství zábavních pořadů, a to jak z oblasti hudby, sportu, životního stylu, reality show či komediálních formátů. 19 Cílovou skupinou této televize jsou lidé od 15 do 34 let.20
Musiq1 - je slovenská hudební televize, která expandovala na český trh v roce 2009. Ve vysílání se vedle slovenské hudby objevují i české klipy a původní české pořady. Televize se zaměřuje na diváky od 15 do 30let.21
Nickelodeon - je televizní kanál, který je zaměřen na dětského diváka od 6 do 14 let. V České republice vysílá od února 2010. Kanál vysílá 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Nickelodeon
16
http://www.digizone.cz/clanky/nova-konkurence-ocka-interaktivni-televize-fun1/
17
http://www.parabola.cz/tahaky/jim-jam/
18
http://www.atmedia.cz/tematicke_stanice/pro_deti/minimax.htm
19
http://mtv.nova.cz/o-mtv
20
http://www.e15.cz/byznys/technologie-a-media/mtv-v-cesku-a-na-slovensku-naladi-1-5-milionu-divaku
21
http://www.parabola.cz/zpravicky/10281/slovenska-musiq1-expanduje-do-ceska/
23
byl založen v USA, spadá pod MTV Networks International (MTVNI), divizi společnosti Viacom Inc. (NYSE: VIA VIA.B) a je šířen v řadě zemí Evropy a světa.22
Óčko – je hudební televizní stanice, která vysílá od roku 2002. V květnu 2005 stanici koupila mediální skupina Mafra, a.s. Televizi je možno sledovat také v on-line vysílání. Převážnou část vysílacího programu tvoří hudební klipy české i zahraniční, dále přímé přenosy či záznamy koncertů a hitparády. Cílovou diváckou skupinou jsou lidé od 12 do 39 let.23
2. 2. Kanál Disney Channel „Disney Channel je určen zejména divákům od 2 do 14 let a jejich rodičům. Tvoří ho výběr těch nejlepších a nejznámějších pořadů. Z hrané tvorby lze jmenovat především seriály Hannah Montana, Jonas, Sladký život Zacka a Cody a Kouzelníci z Waverly. Animované seriály zastupují například Phineas a Ferb nebo Kid vs. Kat. Na Disney Channel ale můžete vidět i původní filmy, třeba High School Musical, Program na ochranu princezen či Camp rock. Každý program zdůrazňuje klíčové hodnoty, které poskytují dětem pozitivní příklady, jak se vyrovnávat s okolním světem, s postupným růstem a dospíváním. Disney Channel učí své diváky důvěře ve vlastní schopnosti, touze a odvaze naplňovat své sny a pomáhá jim zachovávat harmonický vztah se svou rodinou. Významnou kategorií na Disney Channel je vysílání pro nejmenší, tedy pro předškolní děti. Těm je věnován zvláštní programový blok Playhouse Disney.Pořady vysíláné v jeho rámci v sobě citlivě kombinují legraci, rozvoj fantazie a učení zábavnou formou, které je postaveno na interaktivních příbězích a inspirujícím hudebním doprovodu. Zároveň se v těchto pořadech objevují známé animované postavičky. Mezi nejoblíbenější programy bloku Playhose Disney určitě patří Mickyho klubík, Mistr Manny, Moji kamarádi Tygr a Pú a Středodžungle, nový seriál, který je do schématu zařazen od května 2010.“24 Kanál Disney Channel je na českém trhu od září 2009, kdy nahradil kanál Jetix. Kanál Disney Channel je součástí společnosti The Walt Disney Company, která byla založena v roce 1923 v USA Waltem Disneym. Společnost vlastnil spolu se svým bratrem Royem Disneym. V roce 1928 přišla na svět asi nejznámější postavička Mickey Mouse a přinesla Waltu Disneymu celosvětový úspěch. Později přibyly další úspěchy v podobě celovečerních 22
http://www.upc.cz/o-upc/pro-novinare/tiskove-zpravy/novy-program-nickelodeon/2093/20937318.html
23
http://www.mafra.cz/cs/default.asp?y=mafra_all\cs_pro-inzerenty_ocko-tv.htm
24
http://www.disney.cz/DisneyChannel/subscribe.html
24
animovaných snímků a také tematických parků. V roce 1983 vznikl kanál Disney Channel, přidaly se i další aktivity jako je nakladatelství, filmová studia, zakoupení sítě ABC (rok 1996) s 10 televizními stanicemi, 21 radiovými stanicemi, 7 novinovými deníky a vlastnickými právy na kabelovou síť A&E.25 V roce 2001 zakoupila společnost The Walt Disney Company společnost Fox family Worldwide. Dětský kanál Fox kids byl přejmenován na Jetix, později bylo jeho vysílání nahrazeno vysíláním kanálu Disney Channel, nebo v některých státech kanálem Disney XD. V roce 2006 bylo zakoupeno animační studio Pixar. 26
2. 3. Kanál Minimax „Minimax je přední dětský tematický kanál ve střední a východní Evropě. Jeho hlavním posláním je vysílat nenásilné a výchovné pořady, které předávají malým divákům důležité životní hodnoty a zároveň děti skvěle pobaví. V pořadech zaměřených na starší děti je kladen důraz na dobrodružství a každodenní problémy namísto akce. Minimax vysílá denně (od 6 do 20 hodin) nejnovější animované seriály i klasické, osvědčené pohádkové příběhy. Nedělní odpoledne jsou věnována rodinným animovaným filmům. Program čerpá především z evropské, ale i zámořské produkce a v menším rozsahu také z lokální tvorby.“27 Tento dětský televizní kanál byl založen v Maďarsku v roce 1999 a později byl rozšířen do zemí střední a východní Evropy. V České republice začal vysílat v roce 2003. Původně byl 100% vlastněn maďarskou společností Mediatech. (Lustyik, K. 2006:127-128) V roce 2004 získala 50% podíl firma Chellomedia, později v roce 2007 získala zbývajících 50%. Společnost Chellomedia je součástí mezinárodní společnosti Liberty Global, která se podílí na televizním trhu, ale především je mezinárodním providerem kabelových služeb.28 Společnost Liberty Global působí v současnosti ve 14 zemích po celém světě, především se jedná o Evropu, kde zahrnuje značky UPC, Unitymedia (Německo), Cablecom (Švýcarsko) a Telenet (Belgie), dále v Americe VTR (Chile), Liberty Puerto Rico (Puerto Rico) a v Austrálii – společnost
25
http://corporate.disney.go.com/corporate/complete_history_1.html
26
http://www.parabola.cz/zpravicky/9238/jetix-se-zmeni-na-disney-xd-nejdrive-ve-francii/
27
brožura televize Minimax – interní materiál
28
http://www.parabola.cz/clanky/2667/firma-chellomedia-ziskala-detsky-kanal-minimax/
25
AUSTAR.29 Vedle toho pod společnost Liberty Global patří již zmiňovaná společnost Chellomedia, v současně době společnosti sdružené pod touto divizí v rámci Evropy vlastní 35 televizních kanálů. Portfolio společnosti Chellomedia zahrnuje plně vlastněnou právní jednotku, společnost Chello Zone, a dále regionální dceřiné společnosti jako jsou Chello Multicanal na Pyrenejském poloostrově, Chello Benelux v zemích Beneluxu a Chello Central Europe ve střední a východní Evropě. Společnost Liberty Global vznikla spojením společností Liberty Media a UGC ( UnitedGlobalCom), jedná se o společnosti, které původně působily v USA. 30
3. PRAKTICKÁ ČÁST V této části bakalářské práce popisuji postup kvantitativní analýzy na vybraných televizních kanálech, také to jak bylo vybráno časové období, dále stanovení výzkumných otázek, stanovení proměnných a tvorbu kódovací knihy. V dalších podkapitolách se věnuji kanálu Disney Channel a jeho programové skladbě, v tabulkách, grafech a následných komentářích jsou rozebrány výsledky kvantitativní analýzy. Totéž je provedeno pro kanál Minimax. V poslední podkapitole tohoto oddílu se pak věnuji rozdílům, které jsem na obou kanálech vysledovala.
3.1.
Kvantitativní analýza vybraných televizí – úvod
Základním výzkumným záměrem této analýzy bylo zjistit, z jaké země původu jsou vysílané pořady, jaký je poměr hraných a animovaných pořadů na vybraných televizních stanicích, jak vypadá vysílání o víkendu dopoledne. Pracovala jsem s televizními programy, které mi poskytla televizní stanice Minimax a společnost Channels, která marketingově zaštiťuje kanál Disney Channel. Formulovala jsem tyto výzkumné otázky: Otázka č. 1: Z jakých zemí pocházejí vysílané pořady? Otázka č. 2: Jaký je podíl animovaných, nebo hraných pořadů ve vysílání? Otázka č. 3: Jaké typy pořadů převažují o víkendu dopoledne (prime time ve vysílání pro děti)? Hrané či animované? Z které země pocházejí? Pro kterou věkovou kategorii jsou určeny? 29
http://www.lgi.com/about.html
30
brožura televize Minimax – interní materiál
26
Otázky jsem stanovila vzhledem k záměru podívat se blížeji na původ vysílaných pořadů, na typy pořadů a v neposlední řadě také sledovat pořady v prime timu dětských televizí, který se liší od hlavního vysílacího času jiných kanálů. Nicméně platí jeho obecná charakteristika, že je to část dne, kdy většina potenciálních diváků disponuje volným časem. (Reifová, I.2004 :192) Jedná se tedy o dobu, kdy děti mohou televizi sledovat. Prime time dětských televizí vypadá následovně: ve všední dny – ranní hodiny (6.00 až 8.00), kdy se děti chystají do školy či do školky, poté odpolední hodiny ve všední dny 16.00 až 18.00, kdy jsou děti doma ze školy či školky. Hlavním prostorem pro dětského diváka, kdy disponuje volným časem je bezesporu víkend. Já jsem se konkrétně zaměřila na víkend dopoledne, který se tradičně i na jiných televizích považuje za prime time pro děti. Z tohoto souboru základních otázek jsem vycházela při stanovení proměnných a při vypracování kódovací knihy a výčtu jednotlivých kategorií, které mohly jednotlivé sledované proměnné nabývat. (Schulz, W. a kol. 2004:77) Kódovací knihu uvádím v příloze. Z celého analyzovaného souboru (září 2009 až srpen 2010) jsem vybrala náhodně vždy jeden týden z každého měsíce. Čtvrtý zářijový týden roku 2009 byl vybrán s ohledem na začátek vysílání kanálu Disney Channel. (Vysílání v České republice bylo zahájeno 19. září 2009) Další týdny byly stanoveny náhodným výběrem. Domnívám se, že vzhledem k výzkumným otázkám mohu zvolit jakékoliv týdny v tomto období a dosáhnu v analýze stejných výsledků. Poměr pořadů z různých částí světa se nebude měnit v závislosti na ročním období, ani na případných svátcích. Konkrétně byly analyzovány tyto týdny: 21. září - 27. září 2009; 5. říjen – 11. říjen 2009; 23. listopad 2009 – 29. listopad 2009; 7. prosinec -13. prosinec 2009; 25. leden – 29. leden 2010; 8. únor – 14. února 2010; 15. březen – 21. březen 2010; 1. duben - 7. duben 2010; 24. květen – 30. květen 2010; 7. červen – 13. červen 2010; 12. červenec – 18. červenec 2010; 23. srpen – 29. srpen 2010. Zmiňovaný vzorek jsem provedla z časových a kapacitních důvodu, protože jsem věděla, že budu jediným kódovačem v této analýze. Řídila jsem se doporučením o tom, že je velmi potřebná úvaha o vymezení co nejmenšího vzorku médií, který však přesto umožňuje dospět k přiměřenému výsledku. (Schulz, W. a kol. 2004:35) Jako jednotku analýzy jsem stanovila vysílaný pořad. Určila jsem tyto proměnné:
země původu
kontinent animovaný/hraný pořad den v týdnu
27
čas vysílání věková kategorie Do kódovací knihy (viz. příloha) jsem zavedla u položky „země původu“ také kategorie koprodukční pořady, které se ve vzorku vyskytovaly. Ve větší míře se koprodukční pořady objevovaly u kanálu Minimax. Při samotném procesu kódování jsem si musela poradit s určitými těžkostmi a to především v proměnné – věková kategorie. Nebylo zcela jednoduché specifikovat věkovou kategorii, pro kterou je daný pořad určen. U některých pořadů to bylo více zjevné, např. pořad byl vysílán v bloku pro předškolní děti, jinde to zcela jasné nebylo. Věkovou kategorii jsem určovala podle anotace příběhu, podle věku hlavního hrdiny apod. Otázkou je, zda by při stejném způsobu práce, došel jiný kódovač ke stejným závěrům. Zda by stanovil věkovou kategorii totožně jako já, nebo by došlo k menší odchylce. Pro požadavky na výzkumná šetření jsou důležitá přiměřenost a spolehlivost, ve vědecké terminologii se používají termíny validita a realibita. „Reliabilita znamená, že metody využívané při šetření jsou zpracovány a zdokumentovány tak, že každý odborník, který tyto metody použije na stejném materiálu, musí dojít ke stejným výsledkům. Výsledky analýzy nemohou záviset na osobách provádějících analýzu, nýbrž na metodách a analyzovaném materiálu.“ (Schulz, W. a kol.2004:34) Při kódování jsem používala internetové zdroje, jak pro určení země původu, tak pro zjištění anotace pořadu. Především jsem pracovala s těmito webovými stránkami –csfd.cz;fdb.cz, animsvet.cz;imdb.com, ale i se stránkami jednotlivých televizí minimaxtv.cz a disneychannel.cz Konečnou fázi třídění výsledků jsem provedla v programu Excel z balíčku MS Office. Data byla analyzována v souladu se stanovenými otázkami výzkumu. Program Excel byl použit jak pro samotnou filtraci a sčítání hodnot, tak i pro zpracování grafů. Nejdříve jsem provedla sčítání v jednotlivých týdnech, poté celkové sčítání.
3.2.
Programová analýza kanálu Disney Channel
Kanál Disney Channel vysílá 24 hodin denně 7 dní v týdnu, v jeho programu se objevují jak animované seriály, tak hrané seriály. Vedle toho jsou do programu zařazovány celometrážní filmy. Kanál Disney Channel vysílá v dopoledním bloku ve všední dny od 8.00 do 10.00 pořady pro předškolní děti tzv. Playhouse Disney, v některých měsících se objevovaly tyto pořady ještě v časovém rozmezí 6.00 až 7.00. O víkendu je tento blok zařazován od 6.00 do 8.00. Také o prázdninových měsících byl tento blok vysílán od 6. hodiny. V tomto bloku pro 28
předškolní děti jsou vysílány pořady Mistr Manny, Malí Einsteinové, Mickeyho klubík, Moji přátelé tygr a Pú a Středodžungle. Od 10.00 ve všední dny cca do 11.30 je čas věnován několika animovaným seriálům, poté se začínají vysílat seriály hrané. Ty se postupně střídají se seriály animovanými, obvykle jsou vysílány dva až tři pořady animované a dále dva až tři programy hrané, cca od 17.00 hodin jsou vysílány seriály hrané až do večerních hodin někdy do 21. hodiny jindy až do 22.30, během nočních hodin většinou převládají seriály animované. Ve sledovaných týdnech, jsem nalezla téměř shodné programové schéma po několik měsíců. Dokonce i zařazované pořady byly ve velké míře shodné, určité změny nastávaly, když jeden seriál byl vystřídán nějakým novým seriálem. Nebo se v některých měsících objevoval seriál, který se hrál pouze v lichých dnech týdne, v sudých se pak vyskytoval jiný seriál. Například v září a říjnu 2009 byl v 15.40 vysílán pořad Jimmy Cool (animovaný seriál o čtrnáctiletém chlapci), v listopadu ho poté nahradil seriál Vladařova nová škola (animovaný seriál o mladém Kuzcovi, který se pokouší vystudovat školu a získat králův trůn), v únoru byl tento seriál vysílán v liché dny a v sudé byl nahrazen animovaným seriálem Phineas a Ferb (o dvou nevlastních bratrech, kteří vymýšlejí různá dobrodružství, aby se nenudili). V březnu byl pak vystřídán animovaným seriálem Pokémon, v květnu pak hraným seriálem Zeke a Luther (o dvou kamarádech, kteří se chtějí stát světoznámými skateborďáky). V letních měsících pak byl v tento čas opět vysílán seriál Phineas a Ferb, kromě středy, kdy byl v červenci vysílán seriál JONAS (o chlapecké kapele) nebo Zeke a Luther v srpnu. Programové schéma všedních dnů a víkendů se liší. O víkendu od 12.30 je zařazován film z produkce The Walt Disney Company, zařazovány jsou jak hrané snímky tak animované. Od 19. hodiny o víkendech je také vysílán celometrážní film. Ve sledovaných týdnech se objevovaly například tyto filmy: Pinocchio, Roctábor, Muzikál ze střední, Casper a Wendy, Maminka má schůzku s upírem a další. O víkendu se také objevovaly speciální tematické dny např. v lednu to bylo „To nejlepší z Kouzelníků“ – několik epizod seriálu Kouzelníci z Waverly, dále v únoru to byl dokonce celý měsíc, nejen víkend – únor byl nazván měsícem přátelství a znovu se za sebou vysílaly některé seriály např. Phienas a Ferb, Sladký život Zacka a Codyho, v dubnu se za sebou odvysílalo několik epizod pořadu Pixar shorts a seriálu Sonny ve velkém světě. Výrazným rysem programového schématu kanálu Disney Channel je opakování programů. Jednak k tomu mohou vést ekonomické důvody, snaha zaplnit vysílací čas, ale i sledování možného účinku na příjemce. Premiérové díly seriálů se objevují především ve více sledovaných časech jako např. o víkendu dopoledne, nebo ve všední dny odpoledne. „Hlavní důvod, proč se obsah a zpracování mediovaného materiálu opakuje, tkví v tom, že je to 29
obchodně úspěšné. Součástí ekonomického chování médií je úsilí o zvyšování zisků přilákáním publika nebo zvětšením sledovanosti. Opakování může napomoci tomu, že se určitý obsah či určitý způsob komunikace stane pro příjemce přijatelným.“ (Burton, G., Jirák, J.2001:158) Určitý druh opakování lze zaznamenat také v žánrech, které se na tomto kanálu objevují. Především se jedná o sitcomy jako je Hannah Montana, Sladký život Zacka a Codyho, Kouzelníci z Waverly, Sonny ve velkém světě, H2O stačí přidat vodu atd. Zajímavý je i pohled na náměty vysílaných seriálů. Jedná se o „obyčejné teenagry“, kteří v sobě zároveň mají něco výjimečného například – Kouzelníci z Waverly – disponují kouzelnou silou po svém otci kouzelníkovi, H2O - stačí přidat vodu-hlavní hrdinky mají neuvěřitelnou moc nad vodou, jedná se totiž ve skutečnosti o mořské panny. Také Hannah Montana je obyčejná středoškolačka, která je zároveň známou popovou hvězdou, toto tajemství, ale její spolužáci neznají. V animovaných seriálech se vyskytuje řada těch, které by se daly zařadit pod žánr sci-fi jsou to například - Kid vs Kat (desetiletý chlapec bojuje se sestřinou kočkou, která je ve skutečnosti kyberkočka), Monster Buster Club (tři děti zachraňují svět před mimozemskými vetřelci), Kim Possible (středoškolačka, která ve svém volném čase zachraňuje svět před zloduchy), Špionky (tři teenagerky, které kromě obyčejných starostí řeší ochranu lidstva), Náhradníci (dva sirotci si na webové stránce objednají nové rodiče –agentku a kaskadéra, rovněž získají zvláštní telefony, které umožňují rodiče vyměnit). V animované tvorbě se nicméně objevují také pořady zaměřené na vzdělávání dětí – především jsou to seriály pro mladší děti (předškolní věk) jako je například Mickyeho klubík – kde Mickey Mouse a přátelé pomáhají divákům řešit konkrétní problémy odpovídající věku s využitím základních dovedností. Nebo seriál Středodžungle, který pojednává o partě putujících veselých zvířátek, která zároveň vyzývají děti k péči o životní prostředí.
3.2.1. Výsledky kvantitativní analýzy-kanál Disney Channel Tab. č. 1: Z kterých států pocházely vysílané pořady na kanálu Disney Channel? CELKEM Celkem pořadů z.. Argentina Austrálie Francie Island Japonsko Kanada
4439 v % 15 169 158 35 30 565 30
0 4 4 1 1 13
Koprodukce- Asie+Severní Amerika Koprodukce- Evropa+Austrálie a Oceánie Koprodukce-Evropa+Severní Amerika Velká Británie USA *řazeno abecedně
66
1
32 229 28 3112
1 5 1 70
Zanalyzováno bylo celkem 4439 pořadů vysílaných na televizní stanici Disney Channel ve vybraném období. Graf č. 1: Z kterých států pocházely vysílané pořady na kanálu Disney Channel?
Disney Channel 4%
1% 1% 3% Austrálie 13%
Francie Island Japonsko 7%
Kanada 1%
Koprodukční pořady Velká Británie
70%
USA
Komentář k tabulce a grafu č. 1 Ze sledovaného úseku dat vyplynulo, že nejvíce byly zastoupeny programy z USA, další zemí byla Kanada. Ostatní státy netvořily výrazné procento v celkovém zastoupení. V tabulce uvádím také pořady z Argentiny, které byly v celkovém počtu zastoupeny pouze minimálně, nicméně pro zachování údajů, je zde také uvádím. V grafu je toto znázorněno ještě přehledněji. Všechny koprodukční programy jsem pro větší přehlednost zařadila pod jednu položku. Není velkým překvapením, že se na americkém televizním kanálu objevuje převaha amerických pořadů. Důvodem může být především ekonomická stránka věci. Vysílané pořady
31
vznikají ve filmových a animačních studiích, které patří pod koncern The Walt Disney Company stejně jako televizní kanál Disney Channel. Jednoduše řečeno, co je vyrobeno v této společnosti, je později prezentováno na jejich televizích. Minimalizují se tak náklady na nákup dalších pořadů. S uváděním animovaných seriálu je spojen také prodej plyšových hraček. Plyšové hračky patří ke každému novému filmu nebo televiznímu seriálu, který společnost The Walt Disney Company uvede. Na trhu se vedle hraček objevují také další produkty jako je oblečení s potiskem s postavami jak z animovaných tak hraných pořadů, ložní prádlo, věci do školy od školních batohů po penály, desky na sešity, knihy, CD, DVD. Společnost The Walt Disney Company má velmi dobře propracovanou marketingovou strategii. S postavami z jejich pořadů se děti mohou ve svém životě setkávat opravdu na každém kroku. Tab. č. 2: Ze kterých kontinentů pocházely vysílané pořady na kanálu Disney Channel? Celkem pořadů z Severní Amerika Austrálie a Oceánie Evropa Asie Koprodukční pořady
4439 3691 175 190 30 324
Graf č. 2: Ze kterých kontinentů pocházely vysílané pořady na kanálu Disney Channel?
Rozdělení podle kontinentů - Disney Channel
Severní Amerika
Austrálie a Oceánie
Evropa
1% 7% 5% 4%
83%
32
Asie
Koprodukční pořady
Komentář k tabulce a grafu č. 2 Výrazný podíl států Severní Ameriky v programové skladbě Disney Channel je dán již zmiňovanou převahou pořadů z dílny společnosti The Walt Disney Company a dále také tím, že tvorba některých kanadských pořadů souvisela se společností The Walt Disney Company, například se podílela na produkci.
Tab. č. 3 Jaké bylo rozdělení animovaných a hraných pořadů ve vysílání Disney Channel? Typ pořadů Hrané pořady Animované pořady
celkem
v% 1819 2620
41 59
Graf č. 3 Jaké bylo rozdělení animovaných a hraných pořadů ve vysílání Disney Channel?
Komentář k tabulce a grafu č. 3 Větší podíl animovaných pořadů může mít souvislost s tím, že animované pořady jsou více srozumitelné pro děti na celém světě. V animovaných pořadech vystupují zjednodušené postavičky, které nemají složitý charakter, jsou snadněji pochopitelné v různých kulturách. Nicméně kanál Disney Channel se zaměřuje i na děti starší, jak je uvedeno na jejich webových stránkách - do 14 let. Děti školního věku mohou zaujmout hrané seriály.
33
Tab. č. 4 Země původu u pořadů, které se vysílají o víkendu dopoledne Země původu Austrálie Kanada Koprodukce - Evropa+Austrálie a Oceánie USA Velká Británie
Celkem pořadů v % 313 11 15 3 276 8
100 4 5 1 88 3
Graf č. 4 Země původu u pořadů, které se vysílají o víkendu dopoledne
Komentář k tabulce a grafu č. 4 Převaha amerických pořadů byla jednoznačně potvrzena o víkendu dopoledne. Sledovala jsem všechny programy vysílané od 6.00 do 12.00. Programová skladba je poměrně stejnorodá po všech 12 sledovaných měsíců. Od 6.00 zhruba do 9.00 se vysílají animované seriály pro mladší děti. Již zmiňovaný blok Playhouse Disney – pořady pro předškolní děti a další animované seriály. Od 9.00 až do 12.00 hodiny je vyhrazen čas pro hrané seriály jako jsou: Hannah Montana, H2O stačí přidat vodu, JONAS, Sonny ve velkém světě atd.
34
Tab. č. 5 Pro jakou věkovou kategorii je určeno dopolední víkendové vysílání věková kategorie 2-6 let 7-12let 13-18let
počet
v% 52 5 43
164 16 133
Komentář k tabulce č. 5 Jak už jsem předeslala v předchozím odstavci, brzké ranní hodiny o víkendu jsou zaměřeny převážně na mladší děti. Pozdější hodiny jsou zaměřeny na starší děti. Věková kategorie 13 až 18 let byla poměrně hodně zastoupena. Samozřejmě, že tyto pořady budou sledovat i mladší diváci. Větší podíl této věkové kategorie může souviset s nejasným zařazením některých vysílaných pořadů k věku, jak jsem již popisovala v úvodní kapitole k praktické části.
Tab. č. 6 Typy pořadů, které se vysílají o víkendu dopoledne Typ pořadů Hrané pořady Animované pořady
Celkem
v% 138 175
44 56
Komentář k tabulce č. 6 Animované pořady lehce dominují nad hranými pořady. Může to mít souvislost i s věkovou kategorií, pro mladší diváky jsou více vysílány animované pořady. Viz předchozí tabulku s rozdělením pořadů dle věkových kategorií.
3.3.
Programová analýza kanálu Minimax
Kanál Minimax vysílá 14 hodin denně (od 6 hodin do 20 hodin) 7 dní v týdnu, v jeho programové skladbě se objevují především animované pořady. Do programu se dostává i část pořadů, která má původ v České republice. Ve sledovaném vzorku se objevily tyto české dětské seriály – Kocour Vavřinec a jeho přátelé, Bob a Bobek. Nedělní odpoledne jsou věnována rodinným animovaným filmům. Do programu jsou zařazovány speciální tematické pořady, které mají děti nějakým způsobem vzdělávat. Např. v mnou sledovaných měsících se vyskytovaly pořady „Potěšení z četby“, kdy známí lidé v krátkém vstupu povídali o knihách, které četli, když byli malí. V programu se objevovaly vstupy s maďarskými a českými známými osobnostmi. Z českých to byli například: Michal Viewegh, Petra Černocká, Jiří Krampol, Petr Rychlý, Tereza Pokorná a další. 35
V programovém schématu se opakují určitě bloky pohádek, které se pravidelně střídají od ranních hodin až do večerních hodin cca po třech hodinách, někdy se v programu objevují určité výjimky. Například je zařazován program Potěšení z četby. V blocích jsou sice uváděny stejné seriály, ale nejedná se o stejné epizody, ty se opakují další dny. Tyto bloky pohádek nejsou každý den stejné, ale dochází k určitým variacím během týdne. Občas v programu dochází i k mírnému časovému posunu např. o 5 až 10 minut. Např. v jednom měsíci ranní pohádka začínala v 6.50, v dalším pak v 6.55. Určitou změnou bylo pravidelné zařazení seriálů s postavičkami ze Sesame street, které byly vysílány ve všední dny od 16.30 do 17.30. K této změně došlo od ledna 2010, trvala do června 2010, v prázdninových měsících nebyly tyto seriály vůbec dávány. Programové schéma všedních dnů a víkendů zůstává velmi podobné, jen s tím rozdílem, že v neděli je do programu od 17.00 hodiny zařazován animovaný film. Ve sledovaných týdnech to byly například filmy: Barbie a tři mušketýři, Barbie-Motýlí víla, Pravdivý příběh Pinokia, Malá mořská víla (nikoliv z dílny Walta Disneyho, nýbrž z Austrálie), Tři prasátka a další. Co se týká typů pořadů, které jsou vysílány na kanálu Minimax, především se jedná o animované seriály. Z hraných pořadů je zde uváděn pouze australský seriál Bindi, dívka z džungle a ve sledovaném vzorku také již zmiňované Potěšení z četby. Vypozorovala jsem několik animovaných seriálů, u kterých se náměty podobají jiným animovaným seriálům. Můžeme hovořit o homogenizaci nabídky mediovaných sdělení. Příkladem může být animovaný seriál Kamarád Timmy (hlavním hrdinou je jehňátko Timmy, postava ze seriálu Ovečka Shaun). Podobný námět mají také Chuggington- veselé vláčky a Mašinka Tomáš (v obou seriálech jsou hlavními hrdiny lokomotivy) – oba animované seriály kanál Minimax vysílá. Dále Roary-závodní auto – podobný námět jako animovaný film Auta od společnosti Pixar. Také seriál Utajený svět Médi Benjamina, tam jde spíše o vizuální podobnost hlavního hrdiny se známým medvídkem Pú. Dle mého názoru vede tvůrce k podobným námětům, nebo podobné animaci snaha napodobit již úspěšný produkt. Vzniká zde větší pravděpodobnost, že se nový seriál stane také oblíbeným jako jeho předchůdce. V programovém schématu kanálu Minimax se objevuje řada pořadů, které mají děti nějakým způsobem vzdělávat, ze kterých se mohou něco nového dozvědět. Mezi tyto pořady patří seriál Sezame, pojď si hrát, od stejných tvůrců pak Svět Elmo, Bohoušek cestuje. (v těchto pořadech se objevují postavičky ze seriálu Sesame Street). Dále je to belgický seriál Symfollies, který děti seznamuje s díly klasické hudby, mezi tyto pořady můžeme také zařadit maďarský A je to! Peníze!, který dětem přibližuje oblast finančnictví, pak také Co? Jak? Proč? jednotlivé díly se věnují jednomu tématu z encyklopedie a také francouzský seriál Byl 36
jednou jeden život..Planeta Země, který je věnován problémům ekologie a trvale udržitelného života.
3. 3. 1. Výsledky kvantitativní analýzy – kanál Minimax Zanalyzováno bylo celkem 4685 pořadů vysílaných na televizní stanici Minimax ve vybraném období. Tab. č. 7: Z kterých států pocházely vysílané pořady na kanálu Minimax? Celkem pořadů z.. Austrálie Belgie Česká republika Francie Itálie Izrael Kanada Maďarsko Německo Norsko Portugalsko Státy Asie+Austrálie a Oceánie Státy Asie+Severní Ameriky Státy Evropy Státy Evropy+Severní Ameriky Státy Severní Ameriky Státy Severní Ameriky+Austrálie a Oceánie Švédsko Thajsko USA Velká Británie *řazeno abecedně
4685 v % 138 124 109 757 151 58 446 323 119 7 2 40 38 385 128 265 94 22 59 505 915
37
3 3 2 16 3 1 10 7 3 0 0 1 1 8 3 6 2 0 1 11 20
Graf č. 5: Z kterých států pocházely vysílané pořady na kanálu Minimax?
Komentář k tabulce č. 7 a grafu č. 5 V tabulce uvádím i státy, které v celkovém součtu nedosáhly ani jednoho procenta. V grafu tyto státy pak neuvádím, pro větší přehlednost jsem do grafu uvedla všechny koprodukční pořady pod jednu položku. Na kanálu Minimax ale tvoří poměrně velké procento v celkovém přehledu. Poměrně výrazné zastoupení mají také pořady z Velké Británie a Francie. Z grafu i tabulky vyplývá, že pořady vysílané na kanálu Minimax jsou z různých částí světa. Nicméně převahu tvoří evropské státy. Celkově se objevilo 9 různých států z kontinentu Evropa, nezapočítávám ještě položku koprodukci, kdy se jednalo ještě o další státy. Ve vysílání se objevily i pořady z USA a Kanady.
38
Tab. č. 8: Ze kterých kontinentů pocházely vysílané pořady na kanálu Minimax? Celkem pořadů z.. 4685 v % Asie 117 3 Austrálie 138 3 Evropa 2914 62 Koprodukční pořady 300 6 Státy Severní Ameriky 1216 26 Graf č. 6: Ze kterých kontinentů pocházely vysílané pořady na kanálu Minimax?
Rozdělení podle kontinentů-Minimax 3%
3% 6%
Austrálie Evropa
26%
Státy Severní Ameriky Asie 62%
Koprodukční pořady
Komentář k tabulce č. 8 a grafu č. 6 Nejvýrazněji zastoupeným kontinentem v pořadech vysílaných na kanálu Minimax je Evropa. U koprodukčních pořadů se snížilo procento pouze na ty položky, u kterých nešlo určit, ze kterého kontinentu pocházejí, jednalo se o státy, které se nacházejí na rozdílných kontinentech. Opravdu platí, že na evropském kanálu jsou vysílány především pořady, které pocházejí z Evropy. Můžu se domnívat, že je to tím, že kanál Minimax opravdu následuje, to co proklamuje, že bude dětským kanálem, který bude upřednostňovat evropskou tvorbu. Nebo dobře pochopil „chutě“ domácího dětského publika, že se raději budou dívat na známější postavičky.
Tab. č. 9 Jaké bylo rozdělení animovaných a hraných pořadů ve vysílání Minimax? Typ pořadů Hrané pořady Animované pořady
celkem
v% 110 4575
2 98 39
Graf č. 7 Jaké bylo rozdělení animovaných a hraných pořadů ve vysílání Minimaxu?
Komentář k tabulce č. 9 a grafu č. 7: Jak už jsem uvedla u kanálu Disney Channel. Větší podíl animovaných pořadů může mít souvislost s tím, že animované pořady jsou více srozumitelné pro děti na celém světě. V animovaných pořadech vystupují zjednodušené postavičky, které nemají složitý charakter, jsou snadněji pochopitelné v různých kulturách. Částečně uvádění animovaných seriálů může mít i ekonomický důvod, animované seriály neztrácejí tak rychle na aktuálnosti. Konkrétně na kanálu Minimax byly vysílány pořady jako Maďarské lidové pohádky, Pohádky o králi Matyášovi, Kocour Vavřinec a jeho přátelé – tyto seriály jsou už staršího data, nicméně se dětem mohou stále líbit.
Tab. č. 10 Země původu u pořadů, které se vysílají o víkendu dopoledne Země původu
Celkem pořadů
v% 564 27 17 10 94 24 8
Austrálie Belgie Česká republika Francie Itálie Izrael 40
5 3 2 17 4 1
Kanada Maďarsko Německo Norsko Státy Evropy Státy Evropy+Severní Ameriky Státy Severní Ameriky Státy Severní Ameriky+Austrálie a Oceánie Švédsko Thajsko USA Velká Británie
62 63 21 2 40 10 29
11 11 4 0 7 2 5
10 3 7 40 97
2 1 1 7 17
Graf č. 8 Země původu u pořadů, které se vysílají o víkendu dopoledne
Víkend dopoledne - Minimax 1%
2%
Thajsko
3%
Belgie
16%
Česká republika 17%
Francie
5%
Itálie Maďarsko
7%
4%
Německo Velká Británie Švédsko
11%
11%
Kanada USA
4% 1%
18%
Austrálie Koprodukční pořady
Komentář k tabulce č. 10 a ke grafu č. 8 Můžeme vysledovat, že oproti celkovému rozdělení pořadů podle státu, některé pořady vysílané o víkendu dopoledne pozměnily procentuální zastoupení konkrétního státu. Výraznější změny zaznamenalo Maďarsko, když se jeho pořady o víkendu objevovaly častěji než v celkovém součtu. K poklesu došlo u pořadů z USA. Mohu se domnívat, že nárůst maďarských pořadů v dětském prime timu, má souvislost s hlavním sídlem pobočky Chello 41
Central Europe a tím je právě Maďarská republika. (také země původu kanálu Minimax) Nebo to souvisí s programovou skladbou, další americké pořady byly uváděny ve všední dny odpoledne - například seriály-Sezame pojď si hrát, Svět Elmo, Bohoušek cestuje.
Tab. č. 11 Pro jakou věkovou kategorii je určeno dopolední víkendové vysílání? věková kategorie 2-6 let 7-12let 13-18let
počet
v% 342 216 6
61 38 1
Komentář k tabulce č. 11 Více pořadů bylo zaznamenáno u věkové kategorie mladších dětí. Může to být celkovým zaměřením kanálu Minimax, spíše se orientuje na vysílání pro mladší děti.
Tab. č. 12 Typy pořadů, které se vysílají o víkendu dopoledne Typ pořadů Hrané pořady Animované pořady
celkem
v% 18 546
3 97
Komentář k tabulce č. 12 Procentuální zastoupení animovaných pořadů je hodně podobné celkové skladbě pořadů na kanálu Minimax.
3.4. Rozdíly ve skladbě programů Jak jsem již uvedla v dílčích komentářích k vybraným dětským kanálům, programová skladba kanálu Disney Channel byla ve sledovaných měsících stejnorodější, než tomu bylo u kanálu Minimax, kde se programové schéma více měnilo, hlavně co se týká konkrétních pořadů. Změna nastávala v tom smyslu, že bloky pořadů, které byly vysílány, dosahovaly větší variability než na kanálu Disney Channel, kde k takovýmto variacím nedocházelo. Občas došlo na kanálu Minimax k tomu, že nějaký animovaný seriál byl později vystřídán jiným animovaným seriálem, nebo se objevil znovu v programové nabídce po nějaké době. U kanálu Disney Channel celkové schéma i vysílané pořady zůstávaly i po několik měsíců víceméně stejné. Občas samozřejmě také docházelo k obměně vysílaných seriálů, některé byly nahrazeny novými tituly, nebo se objevovaly v méně atraktivním vysílacím čase. 42
Programové schéma víkendu se u kanálu Disney Channel lišilo od schématu všedních dnů. U kanálu Minimax nebyly tyto změny tak výrazné. Na obou televizních stanicích se objevovaly o víkendu delší pořady. Na Disney Channelu to byly celometrážní filmy, které byly do programu zařazovány v sobotu a v neděli od 12.30 a 19.00. Na Minimaxu to byl animovaný film vysílaný v neděli od 17.00. Rozdíly můžeme nalézt i v domicilu pořadů. Na kanálu Disney Channel převažovaly pořady Spojených států amerických. Zřejmě to souvisí se samotným kanálem Disney Channel, převažuje produkce z jeho zdrojů, z jeho filmových a animačních studií. Na kanálu Minimax byla země původu pořadů značně pestřejší. Ve vysílání se objevují pořady z různých koutů světa, ale především je vysílána produkce evropská. Není opomenuta ani země, ve které je kanál Minimax licencován, ve skladbě pořadů se objevují i pořady vyrobené v České republice. Co se týká typů pořadů, kanál Minimax převážně vysílá animovanou tvorbu, Disney Channel kombinuje pořady animované s pořady hranými. Zaměření programů se dle mého názoru také liší. Kanál Disney Channel se spíše zaměřuje na zábavnou tvorbu, do svého programu zařazuje několik sitcomů, dále dobrodružné až akční seriály. Oproti tomu kanál Minimax se více zaměřuje na pořady, které se snaží zábavnou formou děti vzdělávat. Také věkové zaměření je částečně jiné. Disney Channel se snaží postihnout širší věkovou kategorii a s tím souvisí i vybírané pořady. Kanál Minimax je dle mého názoru zaměřen spíše na mladší děti – na předškolní a mladší školní věk a také s tím se pojí zařazované pořady. Délka jednotlivých pořadů se na vybraných kanálech liší, na kanálu Disney Channel jsou převážně vysílány pořady s délkou plus mínus 20 minut, týká se to hraných i animovaných seriálů. Na kanálu Minimax je délka pořadů více variabilní, vyskytují se tam pořady s krátkou stopáží i kolem 1 minuty, poté pořady pro mladší děti - jednotlivé epizody mají délku kolem 10 minut a pak pořady s délkou kolem 30 minut.
4. Výzkumná zjištění vzhledem k teoriím V této kapitole se snažím nalézt souvislosti s teorií kulturního imperialismu k praktické části bakalářské práce. Zabývám se především třetím a čtvrtým aspektem hovoru o kulturním imperialismu, tedy zvláště kritikou globálního kapitalismu a kritikou modernity.
Dle mého názoru nelze jednoznačně říci, že převaha amerických pořadů na americkém televizním kanálu signalizuje jasné potvrzení tezí kulturního imperialismu. Nicméně se lze domnívat, že v určitých bodech, které se v hovoru o kulturním imperialismu vyskytují, se dá 43
vysledovat nějaká podobnost. V teoretické části je uvedeno několik způsobů hovoru o této teorii od J. Tomlinsona. V třetím způsobu hovoru o kulturním imperialismu se uvádí kritika globálního kapitalismu, především v tom, že dochází k homogenizaci kultur. Jednak bychom tuto tezi mohli interpretovat vzhledem ke skutečnostem, že se v České republice dají sledovat televizní kanály, které jsou dostupné i v jiných částech světa. Tedy, že mediované texty vzniklé v jiné části zeměkoule jsou dostupné vzhledem k technickému pokroku i v jiné zemi než zemi původu. S rozšiřováním pořadů po celém světě souvisí i obava, že tyto pořady v sobě nesou znaky kultury země, ze které pocházejí. Tedy v tomto případě se předpokládá, že tyto pořady ponesou americké hodnoty, americkou ideologii – konkrétně ve způsobu života – ve způsobu trávení volného času, způsobu spotřeby. Dalším znakem globálního kapitalismu se může jevit vlastnictví dvou analyzovaných kanálů. U kanálu Disney Channel je jeho země původu celkem dobře známá, je to USA. U kanálu Minimax tato skutečnost úplně známá není, ale společnost Chello Central Europe patří pod konglomerát Liberty Global, což je společnost z USA. Je možné, že kanál Minimax vysílá sice převahu evropských pořadů, ale může to být jen dobrý marketingový tah, jak se odlišit od jiných kanálů, zřejmě dobře pochopil, jak se lokalizovat na konkrétním trhu. Nebo je to tím, že společnost má dostatek finančních prostředků na nákup jiných pořadů díky tomu, že patří pod americký konglomerát. Za další znak globálního kapitalismu bychom mohli označit opakování programů, které se projevuje na kanálu Disney Channel v podobě opakování žánrů- konkrétně uvádění několika hraných seriálů - sitcomů-Hannah Montana, Sonny ve velkém světě, Zeke a Luther a další; nebo v opakování námětů u animovaných seriálů-děti, které žijí obyčejný život a navíc zachraňují svět buď před mimozemšťany, nebo před zloduchy. (Monster Buster Club, Kim possible, Špionky) Také opakování námětu u hraných seriálů – obyčejní teenageři, kteří mají nějaké nadpřirozené schopnosti – Kouzelníci z Waverly, H2O. Na kanálu Minimax se opakování projevuje v tom, že se zde objevují pořady, které mají buď podobné hlavní postavy – seriál Kamarád Timmy a seriál Ovečka Shaun, nebo se zde objevují pořady s podobnými náměty – Mašinka Tomáš a Chuggington – Veselé vláčky. „Hlavní důvod, proč se obsah a zpracování mediovaného materiálu opakuje, tkví v tom, že je to obchodně úspěšné. Součástí ekonomického chování médií je úsilí o zvyšování zisků přilákáním publika nebo zvětšením sledovanosti“. (Burton, G., Jirák, J.2001:158) Nebo bychom opakování žánrů i námětů mohli považovat za homogenizující projev. Dalším aspektem může být uvádění reklam mezi jednotlivými pořady. Reklamy budou na hračky nebo produkty, které budou děti vybízet k jejich zakoupení. Znovu bude propagován „kapitalistický“ způsob života – spotřeba jako něco žádoucího. 44
Dalším hovorem o kulturním imperialismu je kritika modernity. Toto bychom mohli vztáhnout k napětí, které se vytváří díky přisvojování mediálních produktů a procesu sebepojetí. Jak se člověk víc a víc otevírá mediovaným sdělením, sebepojetí se stává víc a víc rozptýleným a decentralizovaným, ztrácí veškerou jednotu a soudržnost, kterou do té doby mělo. (Thompson, J. 2004.185) Děti, nebo mladí lidé si budou utvářet své představy sami o sobě nejen na základě žité zkušenosti, ale toto budou porovnávat se zkušeností mediovanou, s obrazem, který je jim předkládán. Budou se vztahovat k postavám, které pro ně charakterizují určité vzory, opět se dostáváme zpět k tomu, že zahraniční pořady, budou obsahovat hodnoty, které jsou důležité pro zemi vzniku pořadu. Děti nebo mladí lidé se budou snažit napodobit chování, které vidí na obrazovce, nebo budou toužit po předkládaném způsobu života. Nicméně mě napadá i opačný úhel pohledu, že díky zahraničním pořadům se děti mohou dozvědět více o jiných kulturách, jak fungují, co je pro ně důležité, jak jednají hlavní postavy, jak se to liší s jejich žitou zkušeností. Teze kulturního imperialismu byla z velké části opuštěna, novější tendencí je formulovat stejné záležitosti z pohledu globalizace.(McQuail 2009:265) Jeden z důsledků globalizace médií lze snadno přehlédnout, to je vznik globalizované mediální kultury jako takové. Výsledkem je, že jednotlivé kultury se od sebe méně liší, jsou koheznější a méně výlučné. (McQuail 2009:265)
ZÁVĚR Ve své bakalářské práci jsem si kladla za cíl provést programovou analýzu kanálu Disney Channel a Minimax, rozebrat původ vysílaných pořadů. Domnívám se, že závěry z mé analýzy jsou relevantní, že poměry pořadů na jednotlivých kanálech jsou dostatečně vypovídající. Zvolené kanály byly vybrány s ohledem na původ finančních prostředků, jak se projevuje převaha amerických peněz, jak převaha evropských peněz.(společnost Minimax patří pod americkou společnost Liberty Global, která má většinu obchodních aktivit v Evropě) Dá se říci, že v dnešním mediálním světě hraje velmi důležitou úlohu zisk. Alespoň podle tohoto klíče se chová televizní stanice Disney Channel, když většinu jejího programu tvoří vyprodukované pořady z korporace The Walt Disney Company. Velkou měrou převažují pořady z USA, tvoří 70% ze všech celkově odvysílaných pořadů. Kanál Minimax svoje programy nakupuje, většinu tvoří evropská produkce – 62% ze všech celkově odvysílaných pořadů, produkce ze států Severní Ameriky tvoří více jak ¼. Zisk této televize může pocházet ale i z jiných aktivit, které společnost Liberty Global má. Například stejné pořady mohou být 45
uváděny na dětském kanálu Jim Jam, který patří pod společnost Chellomedia(část společnosti Liberty Global), další oblastí zisku této společnosti může být poskytování televizních a digitálních služeb - společnost UPC patří také pod společnost Liberty Global. Pod tuto společnost náleží také marketingová společnost At Media, která na českém trhu zastupuje několik televizních stanic, mimo jiné také kanál Minimax. Programová nabídka obou analyzovaných televizí se liší – Disney Channel je orientován více na zábavné pořady, na Minimaxu se objevovalo více pořadů vzdělávacích. Co se týká typů pořadů, liší se poměr – na Disney Channelu jsou vysílány pořady hrané v 59% a pořady animované dosahovaly 41% z celkového počtu, na kanálu Minimax je značná převaha pořadů animovaných – je to 98% a pouze 2% připadají na hranou produkci. Převaha animovaných pořadů může souviset s tím, že animované pořady jsou snadněji pochopitelné pro děti z různých částí světa, hlavní postavy mívají zjednodušené charaktery, nedochází k jiné interpretaci. V souvislosti s rozšiřováním nadnárodních mediálních společností na různé trhy, stoupá počet nabízených kanálů také na českém trhu – příkladem může být dětská televize Nickelodeon, která začala svoje vysílání na území České republiky v únoru 2010. Stoupá také příliv zahraničních pořadů, které se vysílají nejen na těchto zahraničních kanálech, ale objevují se také ve veřejnoprávních nebo dalších komerčních televizích. Dalším zajímavým rysem je dostupnost dětských pořadů v kteroukoliv dobu, některé dětské kanály vysílají 24 hodin denně, příkladem je Disney Channel. S konkurencí mezi televizemi roste i snaha zaujmout publikum. Děti jsou vybízeny k aktivitě, například mají malovat obrázek na nějaké téma, k nějaké pohádce, to je odměněno většinou nějakou hračkou, která má spojitost s vysílanými pořady. Aktivita se netýká pouze televize, ale oba sledované kanály mají svoje internetové stránky, kde si děti mohou dohledat další informace. Dále je možné hrát počítačové hry s oblíbenými postavičkami z animovaných seriálů, podívat se na nějaký klip, nebo upoutávku k pořadu a další možnosti. V tezích k bakalářské práci jsem formulovala otázku – „Jak děti může původ pořadu ovlivňovat?“ Bohužel na tuto otázku nelze nalézt odpověď, která by vycházela pouze z analýzy televizních programů. Zajímavý by byl průzkum v podobě rozhovorů s dětmi, ve smyslu jaké pořady v televizi preferují, zda vůbec nějakým způsobem rozlišují, z jakého státu pořad pochází. Co se jim líbí? Proč? atp. Věřím, že se mi v této bakalářské práci podařilo zmapovat změny, které se udály v oblasti televizního vysílání, co se týká technologických změn, sociálního užití televize, ekonomických aktivit nadnárodních společností, ale i trendů, které se týkají dětských televizí. 46
To jak vypadá programová skladba zahraničních dětských televizních kanálů vysílajících v České republice, ze kterých států pochází pořady, které jsou zařazovány do programu Disney Channel a Minimax.
47
RESUME Bakalářská práce sleduje programovou skladbu na dětských kanálech Minimax a Disney Channel v období září 2009 až srpen 2010, dále přináší výsledky kvantitativní analýzy vybraných kanálů se zaměřením na zemi původu vysílaných pořadů, typu pořadů a víkendového vysílání. Analýza je přehledně zpracována ve formě grafů, tabulek a komentářů. Na kanálu Disney Channel převažují pořady ze států Severní Ameriky, tvoří 83% z celkového počtu všech odvysílaných pořadů, na kanálu Minimax převažují pořady z Evropy, tvoří 62% z celkového počtu. Práce předkládá i teoretický rámec – zabývá se změnami, které s televizním vysíláním souvisí – technologické, sociální i majetkové změny. Výsledky kvantitativní analýzy jsou vztaženy k teorii kulturního imperialismu potažmo ke globalizaci
SUMMARY This bachelor thesis follows programme structure of children‘s televisions Minimax and Disney Channel from September 2009 to August 2010, brings results from quantitative analysis focused on country of origin, types of programme and weekend programme structure. The analysis is presented in forms of diagrams, tables and commentary. On channel Disney Channel there are more programmes from states of North America, it makes 83% from the whole number of broadcasted programmes, on channel Minimax there are more programmes from Europe –it is 62% from the whole number. Thesis presents also theoretical frame – it is focused on changes, which are connected with television‘s broadcasting- technological, social and possession changes. Results of quantitative analysis refer to theory of cultural imperialism (globalization).
48
Použité zdroje:
webové stránky Animovaný svět http://www.animsvet.cz/ webové stránky At Media O stanici Minimax [online] [citováno 11. listopadu 2010] dostupné z http://www.atmedia.cz/tematicke_stanice/pro_deti/minimax.htm O stanici Animax [online] [citováno 11. listopadu 2010] dostupné z http://www.atmedia.cz/tematicke_stanice/pro_mlade/animax.htm Bagdikian, B.H. (2004) The new media monopoly.Boston: Beacon Press webové stránky Bertelsmann [online] [citováno 9. listopadu 2010] dostupné z http://www.bertelsmann.com/bertelsmann_corp/wms41/bm/index.php?ci=3&language=2 Bilteryest, D. and Meers, P. (2000) The international telenovela debate and the contra-flow argument: a reappraisal http://mcs.sagepub.com/content/abstract/22/4/393 Burton, G., Jirák, J.(2001) Úvod do studia médií. Brno:Bannister&Principal. webové stránky CS film: Vše o CS Mini [online] [citováno 12.listopadu 2010] dostupné z http://www.csfilm.cz/index.php/vse-o-csmini webové stránky Česká televize, televizní poplatek: Co všechno je televizním přijímačem a podléhá tedy platbě televizního poplatku? [online] [citováno 12. srpna 2010] dostupné z https://tvp.ceskatelevize.cz/poplatky/faq.php?id=04 webové stránky Československá filmová databáze http://csfd.cz DeFleur, M.-Ballová-Rokeachová, S. (1996): Teorie masové komunikace. Praha: Karolinum webové stránky Digipříjem: Co je IPTV [online] [citováno 11. srpna 2010] dostupné z http://www.digiprijem.cz/view.php?nazevclanku=co-je-iptv&cisloclanku=2008050001 webové stránky Disney Channel Disney Channel na Tvé obrazovce [online] [citováno 12. listopadu 2010] dostupné z http://www.disney.cz/DisneyChannel/subscribe.html webové stránky E15 (2009) MTV v Česku a na Slovensku naladí 1,5 milionu diváků [online] [citováno 12. listopadu 2010] dostupné z http://www.e15.cz/byznys/technologie-a-media/mtv-v-cesku-a-na-slovensku-naladi-1-5milionu-divaku webové stránky Filmová databáze http://fdb.cz webové stránky Freepress Ownership Chart: The Big Six [online] [citováno 9. listopadu 2010] dostupné z http://www.freepress.net/ownership/chart/main
49
Chalaby, J.K. (2005) Transnational Televison Worldwide.New York: I. B. Tauris webové stránky The internet movie database http://www.imdb.com Jirák, J.,Köpplová, B. (2009): Masová média. Praha: Portál Kálal Jan (2007): Průvodce digitálním vysíláním: Digitální televize v mobilu [online] [citováno 12. srpna 2010] dostupné z http://www.digizone.cz/clanky/pruvodce-digitalnim-vysilanim-16/ Kearney, M. C. (2006) Girls make media. London and New York: Routledge Kinder, M. (1999) Kid's media culture. Duke University Press webové stránky Liberty Global Corporate profile [online] [citováno 12. listopadu 2010] Dostupné z http://www.lgi.com/about.html Livingstone, S (2007):From family television to bedroom culture:young people´s media at home in Devereux, E Media studies: key issues and debates.London, Sage Publications [online] [citováno 26. srpna 2010] dostupné z http://eprints.lse.ac.uk/2772/1/From_family_television_to_bedroom_culture_%28LSERO%29.pdf Livingstone, S, Haddon L.(2009): EU Kids Online Final Report [online] [citováno 30. srpna 2010] dostupné z http://www2.lse.ac.uk/media@lse/research/EUKidsOnline/Home.aspx Livingstone, S (2009): Half a Century of Television in the Lives of Our Children [online] [citováno 26. srpna 2010] dostupné z http://ann.sagepub.com/content/625/1/151.abstract?etoc Lustyik, K. (2006) Going Global? Children's Television in Transition in Central Eastern Europe in H.Sondergaard and L. Hojbjerg European Film and Media Culture. Copenhagen: Museum Tusculanum Press Lustyik, K. (2010) Transnational Children's Television: The Case of Nickelodeon in the South Pacific http://gaz.sagepub.com/cgi/content/abstract/72/2/171 webové stránky Mafra Hudební televize Óčko [online] [citováno 12. listopadu 2010] Dostupné z http://www.mafra.cz/cs/default.asp?y=mafra_all\cs_pro-inzerenty_ocko-tv.htm Malina František (2010) Digitální televize UPC nabízí již sedm televizních programů určených dětem a mládeži [online] [citováno 12. listopadu 2010] dostupné z http://www.upc.cz/o-upc/pro-novinare/tiskove-zpravy/novy-programnickelodeon/2093/20937318.html webové stránky Minimax – http://www.minimaxtv.cz interní brožura kanálu Minimax McQuail, D. (2009): Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál 50
Meyrowitz, J. (2006): Všude a nikde. Vliv elektronických médií na sociální chování. Praha: Karolinum Mediaresearch (2009): Volnému času českých dětí vládnou televize, počítač a zájmové kroužky [online] [citováno 30. srpna 2010] dostupné z http://www.mediaresearch.cz/tiskove-centrum/tiskove-zpravy/?page=4 webové stránky Minimax htpp://www.minimaxtv.cz Morley, D. (2006) Family Television: Cultural Power and Domestic Leisure. London and New York: Routledge Morley, D (2000) Home territories: Media, Mobility and Identity. London:Routledge Morley, D.,Silverstone, R. (1990) Domestic communication - technologies and meanings [online] [citováno 24. srpna 2010] dostupné z http://mcs.sagepub.com/content/12/1/31 webové stránky MTV O MTV [online] [citováno 12. listopadu 2010] dostupné z http://mtv.nova.cz/o-mtv OSN (1989) Úmluva o právech dítěte [online] [citováno 28. září 2010] dostupné z http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/umluva-o-pravech-ditete.pdf webové stránky Parabola http://www.parabola.cz [online] [citováno 12. listopadu 2010] webové stránky Parabola (2007) Chellomedia získal dětský kanál Minimax[online] [citováno 12. listopadu 2010] dostupné z http://www.parabola.cz/clanky/2667/firma-chellomedia-ziskala-detsky-kanal-minimax/ webové stránky Parabola (2010) bebe tv se mění na duck tv [online] [citováno 12. listopadu 2010] dostupné z http://www.parabola.cz/clanky/4106/bebe-tv-se-meni-na-duck-tv/ Pecora, N. O., Murray, J.P, Wartella, E.(2007): Children and television: fifty years of research. London and New York: Routledge Postman, N. (1994)The Diseappearence of Childhood. New York.Vintage Books Prokop, D. (2005): Boj o média. Praha: Karolinum Potůček Jan (2005) Interaktivní televize Fun 1: nová konkurence Óčka? [ online] [citováno 11. listopadu 2010] dostupné z http://www.digizone.cz/clanky/nova-konkurence-ocka-interaktivni-televize-fun1/ Reifová, I. a kol. (2004): Slovník mediální komunikace. Praha: Portál Roberts, D. F. (1999): Kids And Media@ the New Millenium: A comprehensive National Analysis of Children's Media Use. Diane Publishing webové stránky RRTV http://www.rrtv.cz/cz/dynamic/licenceTerms.aspx [online] [citováno 11. 51
listopadu 2010] Schulz, W. (2004): Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha: Karolinum Singer, D. G., Singer, J. (2001) Handbook of children and new media. Thousand Oaks: Sage Silverstone, R.: (1994) Television and everyday life. London and New York: Routledge Silverstone, R.: (1993):Television, ontological security and the transitional object [online] [citováno 30. září 2010] dostupné z http://mcs.sagepub.com/content/15/4/573 Spigel, L.:(2001) Welcome to the dreamhouse:popular media and postwar suburbs.Duke University Press Štětka, V. (2007) Mediální integrace národa v době globalizace. Brno: Masarykova univerzita Thompson, J. B. (2004): Média a modernita. Praha: Karolinum Tomlinson, J. (1991) Cultural Imperialism. A Critical Introduction. London, New York: Continuum Turow, J. (2008): Media Today An introduction to Mass Communication. New York: Routledge Vachtl Pavel (2009) Sdílení souborů na internetu a sítě P2P- základní technologický přehled [online] [citováno 12. srpna 2010] dostupné z http://pcworld.cz/internet/sdileni-souboru-na-internetu-a-site-p2p-zakladnitechnologicky-prehled-8350 Volek, J. (1999) Televize jako spolutvůrce domova a extenze rodiny. Brno: Fakulta sociálních studií MU [online] [citováno 30. září 2010] dostupné z socstudia.fss.muni.cz/pristup.php?soubor=080227134945.pdf Vyleťal Martin: (2009) Slovenská Musiq1 expanduje do Česka [online] [citováno 12. listopadu 2010] dostupné z http://www.parabola.cz/zpravicky/10281/slovenska-musiq1-expanduje-do-ceska/ Vyleťal Martin: (2007) Jim Jam nová dětská televize [online] [citováno 12. listopadu 2010] dostupné z http://www.parabola.cz/tahaky/jim-jam/ Williams, R. (1974): Television. London and New York: Routledge Wu, H. and J.M. Chan (2008) Globalizing Chinese Martial Art Cinema:The Global-Local Alliance and the Production of Couching Tiger, Hidden Dragon http://gaz.sagepub.com/content/abstract/29/2/195
52
