UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Pedagogická fakulta katedra hudební výchovy
Hudební život na Českolipsku po roce 1945 Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce: MgA. et Mgr. Marek Valášek, Ph.D.
Praha 2011
ELIŠKA BENDOVÁ Hudební výchova – Sbormistrovství
AUTORSKÝ ABSTRAKT Česká Lípa je okresním městem v Libereckém kraji. Vzhledem ke své vzdálenosti od německých a polských hranic zastávala již od středověku důležitou funkci dopravního uzlu. S tím souviselo i pronikání kulturních zvyklostí z okolních zemí, zejména vliv během staletí vzrůstající německé většiny obyvatel hrál významnou roli v dění ve městě i jeho okolí. Po první i druhé světové válce se snažili čeští starousedlíci i noví přistěhovalci obnovit nebo vybudovat zázemí pro společenský život. Přestože od druhé světové války drtivou většinu společenského dění ovlivňovala socialistická ideologie, zakládali tito obyvatelé spolky, pořádali soutěže či festivaly a mnohdy tak budovali tradice, které se zachovaly a z jejichž odkazu čerpají další generace českolipských obyvatel dodnes. Práce, kterou naši předci odvedli, a odkaz, který nám zanechali, jsou z hlediska kulturního dědictví nesmírně cenné. Vzhledem k limitovanému rozsahu a studijnímu zaměření autorky představuje tato diplomová práce zejména hudební ústavy a sborová tělesa na Českolipsku. Množství dochovaných materiálů zároveň neumožňuje obsáhnout veškerou hudební činnost a zmínit všechna hudební tělesa ani osobnosti a události s nimi spojené. Je třeba připomenout, že některé dokumenty mají stále jejich původci, patří do nezpracovaných archivních fondů nebo se bohužel z důvodu změny zřizovatele a jiných důvodů nezachovaly. Z hlediska vývoje hudebního a kulturního života po druhé světové válce na Českolipsku je zcela jistě důležité nastínit a pokusit se popsat prostředí a podmínky, ze kterých mohly následující generace vycházet a na které navazovaly. Některé skutečnosti nelze oddělit, proto jsou zde popsány události i z doby před rokem 1945. První kapitola se zaměřuje na historický vývoj Českolipska přibližně od druhé poloviny 19. století. Podrobněji jsou popsány změny, které vyplynuly z nového politického uspořádání. Přiblížena je situace ve školství a obecně v oblasti kultury od roku 1945. Ve druhé kapitole jsou představeny jednotlivé hudební ústavy podle doby vzniku i podle významnosti měst či obcí, ve kterých se nacházely nebo nacházejí dodnes. S ohledem na veliké množství absolventů všech hudebních škol bývalého i současného okresu Česká Lípa, jsou zmíněny pouze významnější osobnosti. Ze školních a studentských souborů je představen pouze jeden, který svým působením zasahuje i za hranice okresu.
Třetí kapitola pojednává o vývoji sborového zpěvu od poloviny 19. století. Přiblíženy jsou významnější pěvecké sbory podle doby vzniku popř. i s osobou sbormistra, která je s tělesem nejvíce spjata. Jedná se o dětské, mužské, ženské i smíšené soubory. Ve čtvrté kapitole jde o obecnější shrnutí kulturního a zejména hudebního života v České Lípě a bývalém okrese Česká Lípa se zaměřením spíše na klasickou hudbu než populární. Nastíněna je výchozí politická situace od roku 1945 až k revoluci v roce 1989. Po desetiletích jsou uceleny výraznější nebo jinak specifické hudební aktivity v regionu, které doplňuje statistický přehled kroužků, souborů a dalších hudebních těles. Kapitola je zakončena přiblížením dvou orchestrů, které s regionem souvisely po několik desetiletí. Poslední kapitola se zabývá hudebním vývojem a životem v dalších městech a obcích, které patřily nebo patří pod správní okres Česká Lípa. Největším z nich je Nový Bor a jeho okolí, dále Doksy a Holany. Vlastní pojednání přibližuje festival Holanské jaro. Cílem této diplomové práce, která představuje první komplexní přehled hudebního života na Českolipsku po roce 1945, je přiblížit čtenáři shromážděné a systematizované informace týkající se hudebních institucí, festivalů, koncertů, hudebních spolků, pedagogických aktivit a dalšího hudebně společenského dění v regionu.
SUMMARY Česká Lípa is a district seat located in the Liberec region. It had served as an important traffic junction since the Middle Ages because of its situation near the German and Polish borders. Thus, cultural customs and traditions of neighbouring countries and especially of the German majority had played a significant role in cultural events in the town and its surroundings. After both the World War I and the World War II, old residents and also new incomers endeavoured to re-establish or build a new background for the town’s social life. Despite the fact that the majority of the post-war period was affected by the communist regime, the citizens set up clubs, organized competitions or festivals and by doing so, in many cases, they unknowingly built traditions that have been preserved till present days and are living inspiration for new generations of Česká Lípa inhabitants. Both the work of our ancestors and their legacy is extremely valuable cultural heritage. Due to the limited range of the diploma thesis and the author’s specialization, this thesis focuses particularly on musical institutes and choirs in the region Česká Lípa. Unfortunately, the extant materials do not cover all musical activities, ensembles, personalities and events related to them since the World War II. It is worth mentioning that some documents are still in the possesion of their issuers, others are not catalogued or just have not been preserved. In terms of development of the musical and cultural life after World War II in Česká Lípa district it is important to describe the conditions under which the next generations were based on and which they followed. Some facts cannot be separated, therefore events from the time before 1945 are also described. The first chapter focuses on the historical development of the region Česká Lípa since the second half of the 19th century. The changes resulting from the new political organization are described in more detail. The situation in education and culture in general is described since 1945. In the second chapter, several musical institutions sorted by time of their establishment and by the significance of the towns or villages, in which they were located (or in which they have been located since the past until now) are introduced. The number of the music school graduates of the former and current district Česká Lípa is high,
therefore only significant personalities are mentioned in this thesis. From the school and student ensembles only one is introduced whose activity extends beyond the district. The third chapter is about the development of community singing since the first half of the 19th century. You find there information about the important choirs ordered by the time of their establishment, in some cases with the choirmaster mentioned. Childern´s, women´s, men´s and mixed choirs are included. In the fourth chapter there is a general summary of the cultural and especially musical life in Česká Lípa and the former district Česká Lípa focusing more on classical music rather than popular. There is an outline of the initial political situation from 1945 to the revolution in 1989. The important or otherwise specific musical activities in the region are sorted after decades and completed with the statistical overview of the musical ensembles. At the end of this chapter two orchestras, which were associated with the region for several decades, are presented. The last chapter is about the development of music and about the life in towns and villages which are or were under the administrative district of Česká Lípa. The largest town from them is Nový Bor and its neighborhood, the next one is Doksy and then Holany. There is more information about the Festival Holany´s Spring. The aim of this diploma thesis, which is the first complex overview of the musical life in Česká Lípa and its district after 1945, is to bring readers collected and systemized information about musical institutions, festivals, concerts, musical associations/ensembles, educational activities and other music and social events in the region.
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Hudební život na Českolipsku po roce 1945 vypracovala samostatně a použila jen prameny, které uvádím v přiložené bibliografii a že tištěná a elektornická verze jsou identické.
V Praze 5. prosince 2011
Děkuji tímto vedoucímu práce, MgA. et Mgr. Marku Valáškovi, Ph.D. za obětavost a osobní přístup. Děkuji rodině a přátelům za podporu. A děkuji všem pamětníkům, kteří byli ochotni podělit se se mnou o své vzpomínky.
Věnováno s láskou, úctou a s díky za vše mojí mamince...
Obsah 1 HISTORICKÝ VÝVOJ V SEVEROČESKÉM POHRANIČÍ.................................11 1.1 Historický nástin 19. století a doby první republiky na Českolipsku..............11 1.2 Okupace a osvobození Českolipska...............................................................14 1.3 Českolipsko od květnových dnů roku 1945....................................................15 1.4 Školství po roce 1945 v České Lípě..............................................................16 1.5 Kultura na Českolipsku po 1945...................................................................17 1.5.1 Archiv Drážďanské filharmonie..........................................................21 1.5.2 Zajišťování hudebních nástrojů po Němcích......................................21 1.5.3 Soutěž na znělku místního rozhlasu v České Lípě..............................22 2 HUDEBNÍ ÚSTAVY..................................................................................................24 2.1 Městská hudební škola v České Lípě............................................................24 2.2 LŠU Česká Lípa – ZUŠ Česká Lípa..............................................................25 2.2.1 Kristina Pelechová-Henckel................................................................32 2.2.2 Low AttanDance Band........................................................................33 2.3 LŠU Nový Bor.............................................................................................33 2.3.1 Jana Herajnová....................................................................................36 2.4 ZUŠ Mimoň.................................................................................................36 2.5 ZUŠ Doksy...................................................................................................37 2.6 ZUŠ Žandov.................................................................................................39 2.7 ZUŠ Bělá pod Bezdězem...............................................................................39 3 SBOROVÝ ZPĚV A SBOROVÁ TĚLESA..............................................................40 3.1 Vývoj sborového zpěvu na Českolipsku od doby první republiky do okupace....40
3.2 Vývoj sborového zpěvu na Českolipsku po 2. světové válce.........................41 3.3 Pěvecký sbor severočeských učitelů Česká Lípa...........................................44 3.3.1 Tomáš Fiala..........................................................................................50 3.4 Pěvecký sbor severočeských učitelek Nový Bor...........................................51 3.5 Komorní pěvecký sbor Mládí.......................................................................53 3.5.1 Pavla Šimková.....................................................................................56 3.5.2 Josef Šimek..........................................................................................56 3.6 Českolipský komorní sbor............................................................................57 3.7 Camerata......................................................................................................58 3.8 Českolipský dětský sbor...............................................................................59
3.9 Klub přátel hudby.........................................................................................60 4 HUDEBNÍ VÝVOJ A ŽIVOT V ČESKÉ LÍPĚ A BÝVALÉM OKRESE ČESKÁ LÍPA...............................................................................................................................62 4.1 Rytmus.........................................................................................................77 4.2 Orchestr Lípa................................................................................................81 5 KULTURNÍ A HUDEBNÍ ŽIVOT DALŠÍCH MĚST A OBCÍ NA ÚZEMÍ DNEŠNÍHO ČESKOLIPSKA......................................................................................84 5.1 Nový Bor a Novoborsko po osvobození.........................................................84 5.1.1 Cvikov..................................................................................................88 5.1.2 Kamenický Šenov.................................................................................88 5.2 Doksko..........................................................................................................89 5.3 Holansko.......................................................................................................92 5.3.1 Holanské jaro.......................................................................................93 6 ZÁVĚR......................................................................................................................95 BIBLIOGRAFIE............................................................................................................97 PŘÍLOHY....................................................................................................................100
ÚVOD Ze shromážděných materiálů vyplývá, že osobnostmi spojenými s hudebním životem jsou často pedagogové všech typů škol. Jejich výchovný element výrazně ovlivňoval a ovlivňuje veliké množství žáků. Učitelé již v dřívějších dobách znamenali zosobnění vzdělanosti a sečtělého člověka. Je vidět, že tato pozice se s nimi přenáší i do dnešní doby. Autorka se v práci záměrně nevěnuje chrámové hudbě. Politický režim této činnosti nepřál a byť se hudba v kostelech provozovala, záznamy o tom jsou dostupné pouze na jednotlivých farnostech. Proto se nabízí tato zcela samostatná kapitola jako podnět k pokračování v badatelské práci. V době po druhé světové válce byly veškeré aktivity i způsoby vzdělávání samozřejmě velmi ovlivěny jedinou přípustnou ideologií komunistické strany. Proto bychom měli být při hodnocení tehdejších událostí z dnešního pohledu shovívaví. Případně se zamysleme nad tím, jak snadné či spíše naopak jak obtížné bylo vypořádat se s různými úkoly se ctí a „zdravým rozumem“. Téma pro diplomovou práci Hudební život na Českolipsku po roce 1945 autorka zvolila proto, že pochází z České Lípy a i k jejímu okolí má blízký vztah. Chtěla také lépe proniknout do problematiky sborů, orchestrů, hudebních škol a dalších institucí, ve kterých v minulosti působili její příbuzní a pedagogické vzory. Badatelská činnost pro tuto práci ji velmi zaujala, proto by se v budoucnu ráda zaměřila na výše zmíněnou chrámovou hudbu, hudební aktivity škol a podrobnější popis hudebního vývoje v České Lípě, což jistě pomůže lépe zmapovat celkové hudební prostředí Českolipska.
1 HISTORICKÝ VÝVOJ V SEVEROČESKÉM POHRANIČÍ
1.1 Historický nástin 19. století a doby první republiky na Českolipsku
Abychom mohli lépe pochopit hudební a kulturní vývoj na Českolipsku po druhé světové válce, je třeba nejprve nahlédnout zpět do historie a přiblížit si podmínky, ve kterých vznikala nová nebo byla obnovována kdysi fungující umělecká tělesa nebo spolky. Česká Lípa, jakožto město ležící v oblasti tzv. Sudet, prožívala zejména politické události a změny intenzivněji, než města a obce ve vnitrozemí. Odedávna se tu odehrával někdy tichý, jindy otevřený boj mezi německým obyvatelstvem a českou menšinou. Tyto spory měly samozřejmě vliv i na společenské dění a vývoj kulturního života města. Místní čeští obyvatelé těžce nesli potlačování přirozeného jazykového práva, a proto již od 60. let 19. století usilovali o možnost vybudovat spolková sdružení. V roce 1865 se v České Lípě, jako v jednom z prvních měst v severních Čechách, podařilo vytvořit Měšťanskou besedu1, která pečovala o kulturní život svých členů zábavními i vzdělávacími odbory. Mnoho obyvatel ale mělo strach přihlásit se ke své národnosti z důvodu pořádání protičeských štvanic. Podobné problémy provázely i vznik Sokola a české školy, jejíž vybudování si postavil za cíl tehdy zřízený školní výbor. Kulturu v České Lípě ovlivňovalo zejména dění na vyšších středních školách ve městě a působení místních spolků. Díky uzákonění spolčovací svobody se mohl rozvinout koncem 60. let 19. století spolkový život města a již ke konci století jich bylo napočítáno kolem sta (v naprosté většině ovšem německých). Spolky se dělily do tří skupin: na svépomocné, tělovýchovné a kulturně vzdělávací. Do oblasti svépomocných spadaly pohřební spolky, ale také poloodborové a zájmové organizace. Nejdůležitějším z nich byl v době krize malovýroby vzniklý Svépomocný živnostenský spolek. Tělovýchovné organizace byly zaměřeny spíš vojenským a politickým směrem. Převahu mezi kulturně vzdělávacími spolky měla hudební uskupení, ve všech vrstvách obyvatelstva byly zastoupeny pěvecké sbory, někde i komorní tělesa. V rámci chápání společenského dění v 19. století existovalo mnoho zábavních spolků pořádajících 1
později přejmenována na Českou řemeslnickou besedu a následně jen Českou besedu – VOJTÍŠKOVÁ, M., PANÁČEK, J. Česká Lípa. 1. vyd. Liberec : Severografia, 1976.
11
výlety, taneční zábavy po společných večeřích i cykly přednášek. Literární tvorba místních spisovatelů se omezovala vesměs na provinční problematiku a jejich díla zůstala zachována jako doklad tehdejší beletrie nebo poezie bez trvalějších hodnot pro budoucí generace. Výjimku tvořili čeští autoři, jako Jakub Arbes nebo Karel Poláček2, kteří ve svých románech nebo zápiscích popsali město i své zážitky z něj zajímavěji. Ani jeden z nich ovšem nepobýval v České Lípě chtěně – první jako vězeň a druhý při vojenském výcviku před odchodem na frontu 3. Mezi výtvarnými umělci převažovali průměrní krajináři.
Po vypuknutí první světové války nabídl purkmistrovský úřad ministerstvu války Českou Lípu jako město vhodné pro umístění garnizónních kasáren. Po několika měsících jednání byl z Hradce Králové přemístěn do České Lípy náhradní prapor pěšího pluku čítající 4 500 mužů. Dnem 22. dubna 1915 vzrostl příchodem regimentu počet obyvatel čtrnáctitisícového města o celou třetinu. Vzhledem k nedostatku prostoru bylo vojsko rozmístěno po všech možných hostincích i privátních ubytovnách. Pobyt posádky se protahoval a začaly se projevovat i zásobovací potíže. V důsledku snahy Svazu německých měst zpřetrhat tyto logistické vazby s českými kraji docházelo ke zdražování potravin nebo zadržování jejich dodávek, což následně rozpoutalo množství hladových bouřek4. V nadcházejícím roce vznikl černý trh se zbožím, jehož ceny byly pro dělnické vrstvy nedostupné. Proto byly pro tyto obyvatele zřízeny válečné kuchyně s levnými chody. Poslední rok války byl poznamenán také revoluční odvahou a docházelo ke drancování vlaků s potravinami. K těmto incidentům docházelo i po zpřísnění bezpečnostních opatření na vlakovém nádraží města. Žádost o pomoc do Vídně neměla odezvu. Vyhlášení samostatné Československé republiky v říjnu 1918 neproběhlo v České Lípě poklidně. Nacionalističtí Němci vyhlásili v poněmčeném severočeském pohraničí 2 3
4
Karel Poláček – Hrdinové táhnou do boje VOJTÍŠEK, B. Arbesovo věznění v České Lípě. In Českolipsko literární. Česká Lípa : Okresní archiv, 1975. VOJTÍŠKOVÁ, M. Politické ovzduší České Lípy v době Arbesova věznění. In Českolipsko literární. Česká Lípa : Okresní archiv, 1975. VOJTÍŠKOVÁ, M. Českolipská episoda Karla Poláčka. In Orlické hory a Podorlicko. Rychnov nad Kněžnou, 1969 VOJTÍŠKOVÁ, M. Severočeské epizody v díle Karla Poláčka. In O Karlu Poláčkovi a o jiných. Rychnov nad Kněžnou, 1995, s. 32-50 Od podzimu 1916 proběhlo několik takových živelných akcí. Velká hladová demonstrace se odehrála 13. října 1916 a přestože byla rozehnána, sešlo se dalších 400 lidí o necelý měsíc později, protože za vydávané potravinové lístky nebylo co koupit. – VOJTÍŠKOVÁ, M., PANÁČEK, J. Česká Lípa. 1. vyd. Liberec : Severografia, 1976.
12
provincii Deutschböhmen, která usilovala o odtržení od Čech a přičlenění k Německu nebo k Rakousku. Čeští vojáci 18. pluku však hned po 28. říjnu svrhli své německé velení a přihlásili se k podřízenosti pražského Národního výboru5. V dalších týdnech pak potlačili vládu Deutschböhmen i v sousedních okresech a zajistili Čechy pro Československo6. I první roky po válce zůstával problém se zásobováním města a přidala se otázka bytová. Se stavěním nových domů bylo nutné zajistit úpravy veřejných komunikací atd. Tyto práce zejména ve 30. letech zajišťovali nezaměstnaní dělníci. I přes trvající poněmčování starousedlíků mohla nová generace navázat na práci předchůdců z České besedy, Sokola a dělnických vzdělávacích spolků. Roku 1926 vznikl divadelní ochotnický spolek Jirásek, několik pěveckých sdružení či Českolipská filharmonie a v roce 1928 hudební škola a Český muzejní spolek, který vybudoval jedno ze šesti českých menšinových muzeí. Veliké úsilí vyžadovalo také prosazení českých škol a institucí.7 K mnoha provozním městským budovám bylo nutné zajistit společenské místnosti, proto byl vedle Tyršových škol postaven hotel Merkur. Kulturní akce města povzbuzovaly cizinecký ruch např. v rámci oslav historických výročí8. V této době musela česká menšina v České Lípě (jako v ostatních městech Svazu německých měst) těžce dobývat své kulturní potřeby. „Na rozdíl od jiných měst se tu základní kulturní zařízení jako muzea, knihovny, archiv a památková péče objevují ve zcela zárodečné fázi. Městskému muzeu (pozn. německému), po nějakou dobu složenému jako veteš na půdě radnice, byl opraven pod tlakem konkurence českého muzea nekvalitním způsobem renesanční zámeček Červený dům r. 1932. O úspornosti vůči kulturním zařízením svědčí, že město pověřilo jedinou 5 6
7
8
ten plnil funkci prozatímní československé vlády VOJTÍŠKOVÁ, M., VOJTÍŠEK B. Osmnáctá chasa proti Deutschböhmen, 1. vyd. Česká Lípa : OVM, 1968. V roce 1930 vydal odborný učitel v České Lípě, Jan K. Hanuš, knížku Českolipsko – vlastivědný nástin soudních okresů Česká Lípa, Bor a Mimoň, kde se v kapitole Školství a osvěta vyjadřuje k dění ve městě a na okrese mezi léty 1918 a 1930 takto: „I Českolipsko – zapomenuté a téměř slovanskému kmeni odumřelé – macešsky odbývané, se zotavuje. Do r. 1918 – do října – nemělo ani jediné české školy ani soukromé ani veřejné. Nebylo zde ani školy matiční. … Naše Českolipsko má již 17 škol mateřských o 18 třídách, 28 obecných škol se 46 třídami, 4 měšťanské školy se 14 třídami. Celkem 49 škol se 78 třídami. Obrovský, krásný a potěšující výsledek na konci prvního desítiletí trvání naší samostatnosti. V přítomné době je české školství na postupu. V roce 1920 otevřeno bylo v České Lípě české refor. reálné gymnasium a v roce 1926 zřízen tu byl inspektorát českých státních škol menšinových … Ve školním okrese českolipském je celkem 71 neměcká obecná škola, … Německé obecné a měšťanské školy mají celkem 180 tříd. Podřízeny jsou okresnímu školnímu výboru.“ – HANUŠ, J. K. Českolipsko. 1. vyd. Mladá Boleslav : Hejda & Zbroj, 1930. výročí zavraždění Alberta z Valdštejna v roce 1934, 600 let od první zmínky o Lipé jako městu v roce 1937 atd.
13
osobu, aby vedla knihovnu, archiv, genealogické středisko, osvětovou propagaci i kroniku.“9 Od roku 1933 sílil v České Lípě čím dál tím víc vliv nacisticky smýšlejících Němců, o dva roky později došlo ve volbách k téměř úplnému podlehnutí obyvatel henleinovské demagogii. Na sklonku první republiky se pouze němečtí komunisté stávali spojenci českého obyvatelstva. Členové této strany ale začali být propoušteni z práce a její činnost byla potlačována. V té době se nacismu podařilo získat vliv nad německými pracujícími.
1.2 Okupace a osvobození Českolipska
Veřejný život v České Lípě za okupace byl velmi ovlivněn rozkazem vrchního velitele okupačních vojsk pro odtržené pohraniční oblasti Československé republiky ze 14. října 1938, který nařídil likvidaci všech svazů, spolků a nadací. Vzhledem k bohatému spolkovému životu České Lípy nesli místní patrioti zařazení spolků do nacistických organizací velmi nelibě. Proti novému rozhodnutí bojovaly některé spolky s mnohaletou (i staletou) tradicí i několik let. Přesto byly připraveny nejen o své tradice, ale také o nemalý majetek, který pohltily říšské nacistické organizace. Společenské zábavné, vzdělávací, pěvecké i tělovýchovné spolky se přeměnily na militérní a politické útvary. Po zabrání Polska bleskovou válkou na podzim 1939 se v České Lípě objevily nové pracovní síly – váleční zajatci a zavlečení dělníci. Českolipský průmysl byl přeměněn ve válečný – např. v továrně u Röslera se místo pianin vyráběly bedny na pancéřové pěsti. V roce 1940 při akci odevzdávání kovových pomníků a jejich části pro válečný průmysl zmizely památníky českolipských vlastivědných pracovníků, i hudebního skladatele učitele Mohaupta a jiných. „Také Češi, kteří do Lípy dojížděli z příkazu totálního nasazení z protektorátu, hlavně ze sousedního Bělska, si mohli z důvodu vědomí své nepostradatelnosti (zejména na konci války) dovolit přestupky proti zajateckému řádu bez nebezpečí deportace do koncentračních táborů a vymohli si i vlastní kulturní akce.“10 9 10
VOJTÍŠKOVÁ, M., PANÁČEK, J. Česká Lípa. 1. vyd. Liberec : Severografia, 1976. VOJTÍŠKOVÁ, M., PANÁČEK, J. Česká Lípa. 1. vyd. Liberec : Severografia, 1976.
14
Německá okupace skončila pro Českou Lípu ve stejný den jako pro Prahu 9. května 1945 příchodem Rudé armády.
1.3 Českolipsko od květnových dnů roku 1945
V posledních dnech války bylo na území České Lípy mnoho vojáků, zajatců i civilistů mnoha národností a také několik desítek usedlých nebo „totálně nasazených“ Čechů. Celkem mělo město 22 014 obyvatel, bylo tedy přeplněné a bydlelo se všude včetně škol, továren nebo zahrad. Velice brzy přijížděli do města první Češi z vnitrozemí, kteří museli po Mnichovu odejít a pomáhali nejen při obsazování dílen, obchodů a továren, ale také při organizování politického, hospodářského a kulturního života. 16. května byl v České Lípě (jako první v severních Čechách) ustaven okresní národní výbor. Díky rychlému obnovení železničního spojení na Prahu mohly vlaky vozit raněné i Němce z města a přivážet další a další Čechy. Denně se tedy měnil počet obyvatel, Čechů přibývalo, přebírali obchody, živnostníci otevírali své dílny a život se pomalu začal vracet do „normálu“. Hlavní silou revoluční a budovatelské práce ve městě, jehož průmysl byl jednostranně deformován válečnou výrobou a jež bylo po dlouhých letech okupace zcela vydrancované, se stali noví osídlenci. Ti pomáhali také přeměnám politického, hospodářského i kulturního života. Mezi prvními začali své organizace vytvářet příslušníci Komunistické strany Československa (dále KSČ). Středem kulturního života se stal Svaz československo-sovětského přátelství a revolučně vytvořená Kulturní jednota (dále KJ), ve které se spojovaly všechny kulturní a vzdělávací spolky ve městě. Do města přicházeli další obyvatelé vracející se z ciziny i noví (vesměs mladí) přistěhovalci. K 9. září 1945 měla tedy Česká Lípa z 10 520 obyvatel 6 540 Čechů a k 1. prosinci 1945 dokonce 9 931 Čechů a Slováků z celkového počtu obyvatelstva 14 487. 1. prosince 1946 bylo v České Lípě napočítáno 12 213 Čechů a Slováků, 259 cizinců a 750 Němců (např. partneři ze smíšených manželství). Po únoru 1948 nastaly i v České Lípě velké nejen hospodářské přeměny, dobrovolníci z řad pracujících občanů i školní mládeže chodili na brigády a pomáhali 15
s úpravou vzhledu města, rozvíjela se nová hnutí atd. Továrny města získávaly prestižní ocenění v celorepublikových soutěžích, rozvoji města napomohla i krajská reorganizace v roce 1960, kdy se českolipský okres stal největším v Severočeském kraji. Stal se nejen průmyslovou, ale také rekreační oblastí pro místní obyvatele i zahraniční hosty. Viditelně se rozvinula bytová výstavba státní i družstevní, velkou měrou se na stavění rodinných i činžovních domů podílely místní závody. Po roce 1960 se zvětšovala rozloha města připojením sedmi obcí, budovala se hustá síť místní dopravy i nové prodejny v okrajových částech. Při sčítání lidu v roce 1970 bylo ve městě napočteno 17 544 trvale bydlících obyvatel, to bylo přes 22% počtu obyvatel českolipského okresu. Největší rozmach nastal po roce 1970, kdy začalo budování uranového průmyslu na okrese. Koncem roku 1977 bylo ve městě trvale hlášeno 21 140 obyvatel, po sčítání v roce 1980 již 24 924. Převážná část obyvatel pracovala v průmyslu, další pak ve zdravotnictví, službách, školství a obchodě. Koncem roku 1983 přesáhl počet obyvatel hranici 30 000 (konkrétně 31 752). Mezi 60. a 80. léty se rozloha města zvětšila více než třikrát a počet obyvatel se zdvojnásobil.
1.4
Školství po roce 1945 v České Lípě
Ihned po konci války byl proveden soupis dětí povinných školní docházkou a mezi 28. květnem a 15. červencem probíhala výuka v jediné použitelné školní budově ve městě – v Moskevské ulici11. Od 1. září 1945 se vyučovalo ve třech obecných školách (na náměstí Osvobození12, v Partyzánské13 a v Moskevské ulici, ty ale nedostačovaly počtu žáků
11
12
13
Od roku 1389 po několik staletí Křížová, v roce 1850 přejmenována „vnější“ část za městskou branou na Ferdinandovu třídu, „vnitřní“ na Schmeykalovu. Od roku 1925 se z Ferdinandovy stala opět Křížová. V roce 1939 se ze Schmeykalovy stala Křížová a z jejího pokračování SA Strasse. V roce 1945 byla celá ulice směrově jako Liberecká, podle starého usu místních Čechů, od roku 1946 přejmenována na dnešní Moskevskou. Po dostavění školní budovy v roce 1871 vzniklo nové náměstí. To v průběhu let vystřídalo hned několik názvů přes Nový trh, náměstí Josefa II. a Kudlichovo (lidově v té době také Klášterní) a od roku 1945 Komenského náměstí. V roce 1982 sem byl přemístěn pomník Rudoarmějce a vznikl název náměstí Osvobození, který na rozdíl od pomníku zůstal i po sametové revoluci. Hlavní ulice procházející městskou částí Svárov se nazávala od roku 1910 Velká, od roku 1945 Partyzánská kvůli hrdinským činům bojovníků v týlu nacistických armád.
16
a proto se urychleně opravovala další školní budova – objekt Tyršových škol14 v Mánesově ulici15. V září 1945 začalo také fungovat Reálné gymnázium na Palackého náměstí. Budovu bývalého gymnázia v Berkově ulici16 využívaly úřady, další školní objekty sloužily např. jako ubytovací zařízení vojenských posádek. V prvních letech po osvobození tedy fungovaly v České Lípě čtyři obecné školy, dvě měšťanské, odborná škola pro ženská povolání a také hudební škola. Ta pokračovala v tradici české hudební školy z doby před okupací17. Počátky vyučování v prvních letech po válce byly ztíženy nejen nedostatkem pomůcek pro výuku, ale také malou zásobou topiva pro zimní období. Stávalo se tedy, že se ve školách vyučovalo např. jen dvakrát v týdnu. Dalším problémem byl také stále vzrůstající počet dětí, které nebylo možné umístit do všech fungujících škol. Tato situace se stupňovala i v dalších desetiletích; v České Lípě byla např. po roce 1952 přistavěna část budovy školy v Partyzánské ulici, i během dalších třiceti let přibylo ještě několik školních budov s ohledem na výstavbu nových sídlišť. Velká péče byla věnována také mateřským školám, ty byly umísťovány ve velkých vilách. Oproti situaci v „základním“ školství se ale zde dařilo průběžně již od konce války přiměřeně pokrývat potřebu požadovaných míst. I v tomto případě bylo nutné ve druhé polovině 70. let počet budov mateřských škol rozšířit, protože nově přicházející obyvatelstvo tvořily vesměs mladé rodiny s dětmi.
1.5
Kultura na Českolipsku po 1945
Po skončení války bylo nutné opět oživit také kulturní život města. Velký podíl na této renesanci mělo veřejně působící kino. Prvním kulturním pořadem ve městě byl koncert pěveckého sboru Hlahol z Nymburka, který ve městě vystoupil již v červnu 1945. V době vypjatých emocí z osvobození působil na občany silně vliv ruské a sovětské kultury, 14 15 16
17
Tyršovy školy byly postaveny v roce 1932 jako česká obecná, měšťanská a mateřská škola V roce 1914 byla pojmenována ulice jednopatrových jako domků Mozartova, od roku 1945 Mánesova. Středověká ulice Lazebnická, podle zde usedlých příslušníků cechu lazebníků, který zde měl svůj řád z roku 1463. Od roku 1945 Berkova. Dnešní název ulice připomíná český rod Berků z Dubé a Lipé, jehož sídlo bylo nedaleko. viz kapitola Hudební ústavy
17
budování nových vztahů posílilo i vystoupení umělecké skupiny Rudé armády s pořadem písní a tanců v polovině července 1945 v sále hotelu Merkur. Na počátku září byl podepsán členy kulturní komise Místního národního výboru18 příkaz k zabavení hudebních nástrojů po Němcích19 Po vyklizení a úpravách budovy bývalého německého tělovýchovného spolku v Jiráskově ulici20 byla KJ předána budova pro kulturní činnost nesoucí dodnes název Jiráskovo divadlo. To tvořilo jeden z nejvýznamnějších pilířů kulturní scény v České Lípě po 2. světové válce. První inscenací byla Jiráskova Lucerna k výročí vzniku republiky 28. října 1945. Zde pořádaly (i v současnosti pořádají) programy a vystoupení např. Divadelní klub Jirásek, Klub přátel hudby (dále KPH), Základní umělecká škola (dále ZUŠ) Česká Lípa i jiné fyzické nebo právnické subjekty. V březnu 1946 byla uspořádána soutěž o nejlepší návrh na znělku českolipského rozhlasu21. „Úspěšně se začal rozvíjet hudební život. Dobře si vedlo orchestrální sdružení, které v roce 1947 již pravidelně vystupovalo. Do paměti se zapsaly první koncerty vážné hudby. 2. listopadu 1946 vystupoval v České Lípě znamenitý český houslista Ivan Kawaciuk, který hrál díla domácích i světových mistrů.“22 viz obrazová příloha č. 1 Zároveň se ve městě snažila uplatnit Jednotná kulturní organizace. Po rozbrojích mezi KJ a Jednotnou kulturní organizací bylo v hlasování rozhodnuto o pokračování sjednocené kulturní činnosti na území města, to trvalo do Února 1948. Předznamenáním politických změn souvisejících s touto událostí bylo otevření dvorany pracujícího lidu v závodu Vagónky koncem roku 1947. Prostor určený také pro kulturní akce v centru dělnické třídy se dočkal již 28. dubna 1948 famózního koncertu České filharmonie vedené Rafaelem Kubelíkem. Na tuto událost dodnes vzpomínají někteří pamětníci s velkým dojetím. viz obrazová příloha č. 2, 3, 4 Po únoru 1948 byly rozpuštěny Kulturní jednoty a jejich funkci převzala Místní osvětová beseda (dále MOB) případně kulturní úseky ve vznikajících závodech. V červnu tohoto roku rozhodlo Ministerstvo školství a osvěty o přemístění hudebního archivu
18 19 20
21 22
dále MNV, z něj vznikl Městský národní výbor – dále MěNV viz níže Od roku 1879 spojení názvů Horního a Hlubokého (Židovského) příkopu v ulici Na příkopech, od roku 1945 Jiráskova. viz níže KURTINEC, J., VOBORNÍK, V., LINHART, J. A KOLEKTIV Česká Lípa 40 let socialistické výstavby. 1. vyd. Praha : Tisková, ediční a propagační služba místního hospodářství, 1985.
18
Drážďanské filharmonie, uloženého v Městské hudební škole v České Lípě23. V září téhož roku proběhla ve škole v Pátově ulici výstava „Plánujeme a budujeme Českolipsko“ nastiňující možnosti kulturního rozvoje v pohraniční oblasti. Těžiště kultury se soustřeďovalo na formování agitačních úderek se snahou o sblížení města a venkova, totéž bylo cílem masovým slavností, které se pořádaly kolem městských parků. Významnou roli kulturního vývoje znamenalo také divadlo sídlící nejprve v Novém Boru, později ve Varnsdorfu. Novým prvkem v kultuře města se stal v roce 1953 Dům osvěty (dále DO). Zde byly pořádány přednášky, besedy, vznikl např. recitační, fotografický a folkloristický kroužek, podporována byla činnost orchestrálního sdružení Lípa i souboru mládeže Jiskra.
Od 50. let se zvedala kvalita i množství pořadů. Vrcholem koncertních sezón se od poloviny 50. let stal Festival divadla a oper, posléze přejmenovaný na Českolipské divadelní jaro. V repertoáru byly Smetanovy opery, Má vlast a mnoho českých i zahraničních divadelních představení. viz obrazová příloha č. 5 – Jazzový večer 27. 9. 1954 viz obrazová příloha č. 6 – Jazzová revue Gustava Broma 4. 8. 1955 V průběhu 60. let poněkud ustoupil zájem o kulturní pořady, začal se projevovat konzum a různé negativní vlivy v kultuře. V důsledku jistého politického uvolnění v té době stát příliš nezasahoval do dění na kulturním poli, což se ale změnilo po srpnových událostech roku 1968. Do kulturního vývoje Českolipska zasáhlo na přelomu 60. a 70. let i otevření nových prostor Okresního vlastivědného muzea (dále OVM) v areálu bývalého Augustiniánského kláštera24. Muzeum pořádalo každoročně několik výstav, při jejichž vernisážích vystupovala řada sborů, jednotlivců i komorních uskupení. V akusticky zajímavé
budově
se
pořádaly
i
samostatné
koncerty
nejen
klasické
hudby.
Nezapomenutelným zážitkem pro četné návštěvníky byl předvánoční koncert 12. prosince 1968 Venhodových Pražských madrigalistů, uskutečněný ve zrekonstruovaných prostorách barokního kláštera před zahájením instalace muzejních expozic. 23 24
viz níže Kaple Nejsvětější Trojice z 60. let 18. století, připojená k ambitu kláštera, začala v této době postupně sloužit i jako koncertní prostor. Počátkem 80. let byla pojmenována podle rodáka ze Stráže pod Ralskem na Českolipsku, hudebního skladatele Jindřicha Ignáce Bibra. Více v kapitole Sborový zpěv a sborová tělesa.
19
Od 1. ledna 1971 začalo v České Lípě ovlivňovat dění ve městě Okresní kulturní středisko (dále OKS) jako metodický orgán. Kulturně výchovná činnost řízená kulturní komisí MěNV probíhala v Závodním klubu (dále ZK) Vagónky, v Osvětové besedě (dále OB) i v dalších společenských organizacích. Protože se nedařilo skloubit všechny kulturní a osvětové práce, vznikl po složitých vyjednáváních 1. července 1978 Jednotný klub pracujících (dále JKP nebo KP), který se stal hlavním nositelem kulturně výchovné činnosti ve městě. Jeho plán, kde byly zaneseny všechny konkrétní akce pro daný rok, schvaloval na návrh školské a kulturní komise MěNV. Velký důraz byl kladen na výchovu a vzdělání mládeže, JKP pořádal besedy ve školách, kam zval umělce nejrůznějších profesí, žáci navštěvovali za zvýhodněných podmínek divadelní a filmová představení, muzejní expozice apod.
V 70. letech se objevil nový fenomén – cykly soutěží pro brigády socialistické práce (dále BSP)25. V těchto z velké většiny estrádních pořadech účinkovali také pozvaní herci, zpěváci a další umělci, kteří napomáhali svou účastí přitažlivosti a atraktivitě programu. Na přelomu 70. a 80. let ale docházelo k pozvolnému ústupu tohoto typu vzdělání a zábavy v jednom. Od 70. let se vytvářely nebo obnovovaly tradice jako Českolipský divadelní podzim (přehlídka amatérských souborů), mírové slavnosti atd. i na celookresní úrovni, sbory se účastnily soutěží Písně přátelství, dechové orchestry pořádaly promenádní koncerty, konaly se přehlídky zájmové umělecké činnosti, vznikaly nové sportovně kulturní akce s širokou účastí obyvatelstva, velmi populární se stala např. neckyáda. Vysokou úroveň měly soubory i kroužky působící v rámci JKP, významnou roli si uchovávaly divadelní klub Jirásek a Pěvecký sbor severočeských učitelů26, do povědomí veřejnosti se začal dostávat nově vzniklý Komorní sbor Klubu přátel muzea. Dětské sbory v okresním městě ale nepatřily v této době k nejkvalitnějším.
25
26
BSP byly formou socialistického soutěžení; jednalo se o hnutí organizované obvykle v podnicích, jehož propagovaným cílem bylo zvýšit kvalitu práce, výkonnost, pracovní prostředí, odpracovat brigádnické hodiny, odevzdat určité množství sběru atd. Myšlenka vzniku BSP přišla ze SSSR, kde v roce 1958 vznikl první pracovní kolektiv soutěžící o titul Brigáda komunistické práce. V ČSSR se soutěžení o titul BSP plně rozvinulo až v dobách normalizace. Dle tehdejší terminologie bylo hnutí BSP „nejvyšší formou socialistického soutěžení“. Jednalo se však o formalitu, která měla na skutečné pracovní výsledky a kvalitu práce takových kolektivů malý nebo nulový vliv. dále PSSU ČL, více v kapitole Sborový zpěv a sborová tělesa
20
„Na úseku reprodukce zábavné hudby má Česká Lípa taneční orchestr při klubu pracujících a dechový orchestr železničářů. Hudební tělesa plní svědomitě své úkoly na poli lidové zábavy. Beatové a country skupiny v poslední době neupoutaly na sebe mimořádnou pozornost. Na přelomu 70. a 80. let vzbudila zasloužený celostátní ohlas skupina P. F. s průbojnou a originální zpěvačkou Milenou Zíchovou.“27
1.5.1 Archiv Drážďanské filharmonie
Rozhodnutím Ministerstva školství a osvěty ze dne 14. 6. 1948 byl přidělen hudební archiv Drážďanské filharmonie, uložený v Městské hudební škole v České Lípě, do prozatímní správy státnímu orchestru Česká filharmonie (dále ČF). Pověřenými pracovníky byli předseda zaměstnanecké rady ČF, František Fišer, a jednatel akčního výboru ČF, Václav Neumann. 30. 9. 1948 tedy dorazili do České Lípy zástupci ČF, konkrétně Josef Shejbal a Josef Vlček, členové zaměstnanecké rady ČF. Tito provedli prohlídku materiálů, archiv převzali a odvezli do Prahy. Dle soupisu převzatých věcí se jednalo o 558 pořadových čísel28. Bohužel další zmínky o osudu zabaveného hudebního archivu Drážďanské filharmonie se v SOkA Česká Lípa nedochovaly a nabízejí se k dalšímu prozkoumání.
1.5.2
Zajišťování hudebních nástrojů po Němcích
Již 4. září 1945 vydala kulturní komise MNV v České Lípě zápisem zplnomocnění pro zajišťování hudebních nástrojů a hudebnin, jakož i ostatních předmětů sloužících k provozování hudby. Tři jmenovaní v čele s učitelem hudební školy v České Lípě, Josefem Pokorným, potvrdili svým podpisem, že vydají národním správcům bytů potvrzení např. o umístění klavírů a harmonií. Jmenovaný soupisec měl za úkol nahlédnout do soupisu předloženého inventáře, prohlédnout, ocenit a zapsat zajištěný nástroj, šetrným 27
28
KURTINEC, J., VOBORNÍK, V., LINHART, J. A KOLEKTIV Česká Lípa 40 let socialistické výstavby. 1. vyd. Praha : Tisková, ediční a propagační služba místního hospodářství, 1985. SOkA Česká Lípa, fond MěNV Česká Lípa, inv. č. 567
21
způsobem do něj vlepit evidenční lístek a poznamenat do soupisu inventáře datum uskutečnění. Dotyčný sepisovatel neměl právo rozhodovat o tom, zda nástroj bude nebo nebude správci bytu zapůjčen, ani zda se nástroj smí nebo nesmí přestěhovat. Na podzim roku 1945 se rozhodlo vedení města zřídit městskou dechovou kapelu. Za tímto účelem rozeslalo několik dopisů kapelníkům známých dechových orchestrů v jiných městech, např. Kmochově městské kapele v Kolíně, Miroslavu Lonskému z Čelákovic nebo Městské hudbě Jičín, aby je požádalo o informace ohledně vzájemných organizačně-právních vztahů kapely a města nebo kapely vůči hudebníkům. Podle dochovaných dopisů z reakcí od oslovených se zdá, že všichni přáli mnoho zdaru tomuto počinu v pohraničí a nabízeli svou pomoc i do budoucna. 6. října 1945 se u kulturního referenta MNV v České Lípě sešly žádosti o kapelnickou koncesi od Bohuslava Heřmánka, Josefa Malce, Josefa Horáka, Václava Blažka, Jana Berounského, Dalibora Kociána, Rudolfa Laňky a Františka Ryby. Některá jména se v příštích letech výrazněji zapsala do povědomí občanů, proto je dobré toto zmínit již nyní. V létě 1946 povolil Zemský národní výbor v Praze činnost spolku „Odbočka svazu lidových hudebníků v Čechách a na Moravě se sídlem v České Lípě“.
1.5.3
Soutěž na znělku místního rozhlasu v České Lípě
Kulturní komise MNV v České Lípě se usnesla na svém zasedání 26. března 1946 upořádat soutěž o nejlepší návrh na znělku českolipského rozhlasu. Podle podmínek se mohl zúčastnit každý občan slovanské národnosti, který zaslal do 30. června návrh v klavírní partituře. O výsledku rozhodovala kulturní a propagační komise s přizvaným hudebním znalcem. Odměnou pro nejlepší návrh bylo 1 000,- Kčs a upomínkový diplom, pro druhého oceněného 500,- Kčs. Mezi přihláškami se objevil např. návrh na několik taktů z oblíbené písně prezidenta Masaryka – Teče voda, teče. Zajisté zajímavým podnětem byl dopis Jaroslava Panáčka na použití začátečního refrénu pochodu českolipské školní mládeže z roku 1938 Vlasti stráž. Druhým Panáčkovým námětem byl úvod k Rozcvičení pro muže 22
k okrskovému sokolskému sletu, které složil prof. Rudolf. Autorem obou znělek byl Jan Douša29. Dalším návrhem byl „Českolipský pochod“ věnovaný městu Rudolfem Laňkou. Diskutabilním až drzým se mohl zdát nápad dalšího uchazeče použít jako znělku část lidové písně „Hořela lípa, hořela, pod ní panenka seděla.“ Mezi hodnotiteli a znalci, kteří vybírali vítěznou znělku byli Jaroslav Šulc, Jindřich Weiss st., Josef Pokorný, František Ryba nebo Otta Šonský. Písemný doklad o tom, která znělka zvítězila, se ovšem bohužel nedochoval. Z materiálů, které jsou použity v kapitole Programy kulturních akcí, vyplývá, že se jednalo o jeden ze dvou návrhů Jana Douši. Netušíme ovšem, o který. viz obrazová příloha č. 7-19
29
viz kapitola Hudební ústavy a Kulturní a hudební vývoj v České Lípě po roce 1945
23
2
HUDEBNÍ ÚSTAVY
2.1
Městská hudební škola v České Lípě
„Státem subvencovaná hudební a pěvecká škola v České Lípě (s odbočkami v Boru a v Zahrádkách) byla založena Okresním osvětovým sborem v České Lípě dne 8. prosince 1927, aby pěstila a šířila mezi lidem kulturní poslání hudby a zpěvu.“30 Již v roce 1928 byl v hudební škole v České Lípě založen pěvecký odbor (sbormistr Josef Paul) a v Boru u České Lípy 25členný orchestr (dirigent opět Josef Paul; současně účinkoval s borským smyčcovým kvartetem, v klavírním triu nebo kvintetu). V té době přišel do České Lípy hudebník učitel Jan Douša, který kromě výuky na hudební škole převzal vedení hudebního odboru Sokola. Po odchodu Josefa Paula se pěvecký odbor hudební školy rozpadnul a znovu se utvořil odbor sokolský se sbormistrem Jaroslavem Šulcem. V září 1928 hostila Česká Lípa v prostorách kina Olympia poprvé Českou filharmonii a to pod taktovkou Václava Talicha. Výborné provedení skladeb Smetany, Dvořáka, Brahmse a Wagnera bylo důstojnou oslavou 10. výročí vzniku republiky. V Boru tuto událost také oslavovali hudbou, po koncertě v České Lípě zde v listopadu svůj výkon předvedl houslový mistr Stanislav Ondříček spolu s mužským pěveckým odborem Okresního osvětového sboru. S postupem let přibývaly v České Lípě koncerty a s nimi se rozvíjel i hudební život, na českém státním reálném gymnáziu vznikl žákovský orchestr (dirigent prof. Bouček) a posléze i studentský jazz. Ve vedení školy se vystřídalo několik erudovaných hudebníků, absolventů pražské konzervatoře. Roku 1937 byla rozšířena působnost ústavu o vyučování rytmiky a zdravotní gymnastiky. Zásluhou ředitele Douši škola v té době vzkvétala a měla velmi dobrou pověst, díky čemuž stoupal i počet žáků. Díky Janu Doušovi se podařilo sestavit velké hudební těleso symfonického obsazení, které již za několik měsíců vystoupilo v rámci 30
Jubilejní zpráva 10 let 1928–1938. 1. vyd. Česká Lípa : G. & S.
24
koncertu k narozeninám prezidenta Edvarda Beneše pořádaného v sále hotelu Merkur.
První budovou, kterou městská hudební škola obývala, byla budova českých škol v Křížové ulici31, krátce před svým násilným zánikem nalezla důstojnější umístění v nové budově Tyršových státních a měšťanských škol32. V roce 1937 ji navštěvovalo 200 žáků!, opatřila si hudební nástroje (šest klavírů) a založila hudební archiv. Šedesát členů orchestrálního sdružení hudebníků z povolání i ochotníků se na podzim 1938 sdružilo v Českolipskou filharmonii pod vedením Jana Douši. Ten také ocenil, že: „všichni členové sboru hudební školy jsou mimoškolně činni ve veřejném, kulturním životě českolipském nejen jako sólisté při státních oslavách a koncertech, ale všichni jsou také členy „Českolipské filharmonie“ i se svými pokročilými žáky.“33
2.2
LŠU Česká Lípa – ZUŠ Česká Lípa
Vedle předválečné české hudební a pěvecké školy působila v České Lípě již od první poloviny 19. století hudební škola německá. V říjnu 1938 byla činnost české školy, která v té době měla 198 žáků, násilně přerušena okupací. Svou opětovnou činnost započala záhy po osvobození českolipského okresu od nacistů, a to již 15. 9. 1945. Vývoj školy byl bohatý a jako nejpodstatnější změnu poslední doby zaznamenal rozšíření vyučovacího programu nejen o obory rozmanitých nástrojů, ale i o oblast výtvarnou. viz obrazová příloha č. 20 – Žádost o svolení k vyučování na Městské hudební škole v České Lípě viz obrazová příloha č. 21 – Zamítnutí žádosti k vyučování O obnovení provozu školy po válce se zasloužil Josef Pokorný, který se stal ředitelem školy (pouze na několik měsíců nahrazen Bohumilem Jíchou, ten byl pro „jistou“ organizační neschopnost propuštěn). Ve školním roce 1946/47 se ve škole vzdělávalo již 249 žáků a bylo obnoveno přípravné oddělení34 fungující i před válkou. 31 32 33 34
v současné době Moskevská ulice; více v Historický vývoj v severočeském pohraničí viz kapitola Historický vývoj v severočeském pohraničí Jubilejní zpráva 10 let 1928–1938. 1. vyd. Česká Lípa : G. & S. dnešní PHV
25
V dubnu 1947 žádal Městskou hudební školu Místní národní výbor v České Lípě o několik dokumentů. V odpovědi stálo, že výměr Ministerstva školství a kultury o schválení školy není k dispozici, protože byla řádně povolena již za první republiky a poté „prostě“ pokračovala ve své činnost. Žádost MNV o udělení titulu Veřejná městská hudební škola Ministerstvo školství a kultury zamítlo s odůvodněním, že tento titul bývá udělen pouze školám se zvláštní tradicí. Naopak se zjistilo, že na hudební škole v České Lípě učily dvě nekvalifikované pracovní síly, takže byla žádána rychlá náprava tohoto nepřípustného stavu věcí. Celkem záhy po nápravě bylo škole právo veřejnosti uděleno. V tomto roce se v České Lípě konal koncert České filharmonie s Rafaelem Kubelíkem, který si prohlédl hudební školu i její tzv. velký drážďanský archiv35. S rozvojem školy souvisel i vznik několika hudebních těles. O rok později vzniklo orchestrální sdružení, jehož prvním houslistou byl ředitel J. Pokorný. MěNV Česká Lípa žádal v září 1948 Československý rozhlas v Brně o zaslání odvysílaných přednášek cyklu „Hudební výchova“, které chtěl použít při pásmech v České Lípě za účasti městské hudební školy. Rok poté se nadřízeným orgánem Městské hudební školy v České Lípě stal Krajský národní výbor Liberec. Posléze vznikl orchestr Domu osvěty, kde hrál první housle J. Pokorný. Ve školním roce 1956/57 začala vyučovat Pavla Benešová36. Od 1. 9. 1961 byly hudební školy novou ministerskou vyhláškou přejmenovány na Lidové školy umění (dále LŠU). Následující školní rok získala škola další prostory včetně koncertního sálku s kapacitou sto lidí a napřesrok vzniklo výtvarné oddělení vedené akademickým malířem Rudolfem Novotným. V polovině 50. let vyučovalo sedm učitelů celkem 196 žáků. O deset let později byl založen Kruh přátel hudby37 v České Lípě, který nejprve působil pod Kulturní správou v České Lípě, později při Osvětové besedě. Jeho prvními členy výboru byli J. Šimek, J. Weiss, z LŠU J. Pokorný, P. Šimková a D. Ryšavá. KPH měl v té době k dispozici zdarma sálek školy. Během 1. pololetí 1969 se prováděla úprava hudebního sálu LŠU. Na vybudování nových oken a malování se finančně podílel Okresní národní výbor (dále ONV), vybavení bylo částečně hrazeno z rozpočtu školy.
35 36 37
viz kapitola Historický vývoj severočeského pohraničí později provdaná Šimková; více v kapitole Sborový zpěv a sborová tělesa viz kapitola Sborový zpěv a sborová tělesa
26
LŠU Česká Lípa neměla vlastní budovu ale pouze pronajaty místnosti ve dvou nájemních domech Domovní správy v České Lípě v „Růžovém dvoře“38 v Hrnčířské ulici39. Byly to budovy více než dvě stě let staré s učebnami umístěnými v bývalých bytových
prostorách.
Školním
požadavkům
vůbec
nevyhovovaly.
Přesto
byla
i v nastávajícím školním roce snaha vytvořit takové prostředí, které by podpořilo estetickou činnost. Všechny učebny byly udržovány v naprostém pořádku a čistotě, vkusně vyzdobeny a upraveny. V každé učebně byla umístěna nástěnka, které se vhodně využívalo k výchovným a estetickým účelům jak pro žáky, tak pro rodiče. Učební pomůcky byly stále doplňovány, škola nakoupila jeden malý akordeon a epidiaskop. V rámci modernizace vyučování zejména v hudební nauce se věnovala pozornost vybavení třídy novými pomůckami a zaváděly se nové vyučovací metody (Orff apod.). Veškerý inventář byl ve správě jednotlivých učitelů, kteří měli na starosti i sbírky. LŠU spolupracovala s jinými školami – základními devítiletými školami (dále jen ZDŠ) a to tak, aby působení na žáky bylo v souladu se snahami všeobecně vzdělávacích škol. Jednotliví hráči i soubory hudebního ústavu pravidelně spoluúčinkovali na akcích pořádaných ZDŠ nebo jinými soubory, vedenými např. manželi Truncovými40. Při hudební výchově předváděli ukázky z tvorby významných skladatelů, jednotliví učitelé spolupracovali s pěveckými sbory a zajišťovali klavírní nebo akordeonové doprovody. Velmi pěkná byla spolupráce učitelů při náborových průzkumech, kde se seznamovali s žáky s dobrými výsledky v hudební výchově. Žáci i učitelé se bohatě zúčastňovali veřejného kulturního dění v místě i mimo. Školy se snažily zajistit zvýšenou péči nadaným dětem, zejména z dělnických rodin. V případě mimořádného nadání byla možnost přijetí i u starších dětí. Každý učitel měl přidělený obvod, kde zjišťoval nadání dětí a ty pak na základě jejich vyhodnocení byly zvány do LŠU. Tímto byl zajištěn průzkum nadání dětí ze všech škol. Velmi dobře probíhala spolupráce i s ostatními LŠU v okrese. Vzájemná výměna zkušeností a přehlídka výsledků byla dobrou průpravou zejména pro mladší učitele. Práce 38
39
40
tzv. Rosenhofu, budova byla zbourána v 80. letech 20. století při přestavbě historického jádra v České Lípě v 18. století Barvířská ulička, od roku 1879 Růžová, od 1945 Hrnčířská, dnes opět Barvířská. Název Barvířská ulička připomínal starobylý cech barvířů, kteří tu měli své dílny. Růžová ulice byla pojmenována podle Růžového dvora tzv. Rosenhofu, čp. 739/7, a pěkného zákoutí s bohatými keři růží. Název Hrnčířská je dochovaným názvem bývalého Hrnčířského předměstí, sídla slavného cechu českolipských hrnčířů. viz kapitola Sborový zpěv a sborová tělesa
27
vyučujících se neomezovala jen na odbornou stránku, ale všichni se také snažili své žáky vychovávat – vštěpovat jim dobré návyky, vést je k pracovitosti, vytrvalosti, slušnému chování atd. Největším problémem byl vztah tehdejší mládeže k odkazům jejich předků, ale také k jim svěřeným hudebním nástrojům. Při LŠU pracoval rovněž pěvecký soubor, který se zúčastňoval soutěží jako např. „Písně přátelství“, neobvyklým tělesem byl akordeonový soubor, jehož repertoár sestával z velké části z ruských písní. Vyučující i žáci účinkovali při koncertech, akademiích, slavnostních schůzích a oslavách. Učitelé školy byli tehdy navíc zařazeni do útvarů ideově politického vzdělávání pro učitele, někteří chodili na semináře, jiní studovali dálkově. Kromě těchto akcí, které se většinou odehrávaly mimo vlastní pracovní dobu, odpracovali pedagogové i řadu hodin při manuálních brigádnických pracích. Sdružení rodičů a přátel školy (dále jen SRPŠ) se podílelo na pořádání všech koncertů. Mimo jiné probíhala úzká spolupráce se závodem Rösler n. p.41, který nad školou převzal patronát. Žáci tudíž měli možnost seznámit s výrobou pianin a na oplátku LŠU zajišťovala kulturní program při slavnostních schůzích závodu. Mezi učitele42 pracující v LŠU ve školním roce 1975/76 patřili: Eva Holoubková, Zdeňka Kučerová, Josef Pokorný, Pavlína Šimková, Petr Trunec, Erna Vaňková, Karla Volfová, Jana Langrová. V rámci efektivnosti vyučování v 70. letech byl prováděn rozbor práce s dětmi v přípravné hudební výchově, následně byla navržena metodika a přidána připomínka k využití
vzájemných
hospitací.
Z
důvodu
reorganizace
školství
bylo
třeba
v nadcházejícícm školním roce přijímat děti z mateřských škol. Nadaným žákům se věnovala mimořádná péče, byli připravováni na přijímací zkoušky na konzervatoře nebo pedagogické školy, ale ne všichni byli přijati. Byla zajištěna mimořádná péče též dětem předškolního věku v České Lípě i v přidělených obvodech. Pěvecká skupina LŠU se zúčastnila Písně přátelství a Ústeckého skřivánka s velmi dobrým umístěním. Odborná pedagogická úroveň učitelů byla zvyšována na seminářích, ideově pedagogických školeních atd. 41
42
Jeden z nejstarších závodů na okrese byl založen již roku 1878. Na přelomu 19. a 20. století byla továrna čtvrtou největší výrobnou svého druhu v říši. V září 1973 v době oslav 25. výročí znárodnění vyrobil tento závod úctyhodné 70 000. pianino. Výrobky měly vysokou kvalitu a nepřicházely žádné reklamace. I proto byly nástroje tak oblíbené a z 95% celkové výroby vyváženy do 39 zemí celého světa. Továrna byla po postupných útlumech v letech devadesátých na přelomu milénia zrušena zcela. Viz také kapitola Kulturní a hudební vývoj v České Lípě po roce 1945. zmíněni v dalších kapitolách – lze vyhledat dle jmenného rejstříku
28
LŠU spolupracovala s různými institucemi, např. s ODPM43. Tamější pěvecké soubory pod vedením učitele Trunce dosahovaly tehdy vynikajících výsledků v naší vlasti, ale i v NDR. LŠU se také účastnila všech soutěží hudebních i výtvarných, které pořádal ODPM. Na pozvání LŠU se také uskutečnil koncert s Petrem Ebenem za účasti dětí z ODPM. V řadě spolupracujících institucí nechyběl ani KPH. Díky němu mohli žáci opakovaně slyšet přední české i zahraniční umělce, jejichž účast zprostředkovával ZV ROH a SRPŠ. Koncerty se konaly v sále LŠU nebo později v respiriu ZDŠ Slovanka místo salónku v „Rosenhofu“. Důležité vazby existovaly také s mateřskými školami (dále jen MŠ), kdy učitelé Volfová a Trunec prováděli hudební průzkum, ze kterého vybírali talentované děti. Učitelka Volfová mimo jiné působila jako korepetitorka pěveckého souboru MŠ. Výrazné bylo pouto LŠU s PSSU. Učitelky Holoubková, Šimková a Kučerová spolupracovaly s PSSU jako korepetitorky v Čechách i v zahraničí. LŠU pořádala různá kulturní vystoupení sólistů i souborů také pro jiné organizace a závody např. Nářadí n. p. a Vagonka n. p. Tatra. Jako negativní vjem byl vnímán fakt, že LŠU neměla literárně dramatický obor a v hudebním oddělení zastoupeny učitele pro výuku na všechny nástroje – zejména dechové, a nebyla učebna pro taneční výchovu. Scházelo také vybavení předepsané jako normativ pro LŠU. Pro nadcházející období byly učitelům přiřazeny úkoly a povinnosti dle jejich hlavního zaměření a následoval kalendář akcí na celý školní rok včetně koncertů KPH. Od 1. září 1976 byl zaveden literárně dramatický obor, čímž LŠU splnila podmínky okresní školy. Ředitelství obou škol ochotně propůjčilo místnosti na výuku těchto oborů. I to svědčilo o dobré spolupráci. Dramatický obor byl vyučován na ZDŠ Mánesova44, taneční výchova na ZDŠ Slovanka.Scházela ovšem instituce pro méně talentované děti se zájmem o kulturní dění. Tento problém měl být vyřešen v blízké budoucnosti. Konec 70. let znamenal další rozvoj hudebních těles a jejich úspěchy. Jako předstupeň pro založení dechového orchestru vznikl dechový soubor a v této době, tedy přibližně po pěti letech od svého založení, získal pěvecký sbor Mládí45 2. místo v ústředním kole celostátní soutěže pěveckých sborů v Pardubicích.
43 44 45
Okresní dům pionýrů a mládeže, dále ODPM V roce 1914 pojmenována ulice jednopatrových domků Mozartova, od roku 1945 Mánesova. viz kapitola Sborový zpěv a sborová tělesa
29
Na počátku 80. let došlo k personální změně ve vedení školy, na šest let se stala ředitelkou Dana Šuková, zvyšoval se stav učitelů interních i externistů, rostl počet žáků, sbor Mládí i mnoho žáků sólistů přiváželo ze soutěží ocenění všech stupňů. V té době začala LŠU ke koncertním účelům čím dál tím víc využívat také zrekonstruovanou tzv. Bibrovu síň v prostorách Okresního vlastivědného muzea v České Lípě. Od roku 1986 působil jako ředitel Miloslav Venkrbec a do povědomí veřejnosti se pomalu dostávala talentovaná klavíristka Kristina Pelechová. Nejprve postoupila do ústředního kola národní soutěže LŠU a rok poté po absolvování na domovské hudební škole byla přijata na konzervatoř v Teplicích. V revolučním roce 1989 vyučovalo již dvacet tři interních a pět externích učitelů, počet žáků dosáhl čísla 750. Posléze se stal ředitelem Petr Trunec46, žáků bylo již 965. I po revoluci pokračovaly úspěchy jednotlivců i souborů v soutěžích ZUŠ, kteří přiváželi domů nejvyšší ocenění. Mnoho žáků se dostalo na konzervatoře, KPS Mládí dále výborně reprezentoval nejen ZUŠ, ale i celé město. Od školního roku 1992/93 byl ředitelem na delší dobu Libor Zíka, kterého nahradila roku 2005 Yvetta Hotová – současná ředitelka. „LŠU vychovala od svého založení v roce 1945 tisíce hudebníků, pedagogů a milovníků hudby. Žáci školy dobře reprezentují naše město v různých soutěžích a dosahují v nich výrazné úspěchy. MěNV pomáhá při provozu školy, hradí náklady na provoz, ale zatím se nepodařilo umístit školu v objektu, který by jejímu provozu, potřebám a počtu žáků odpovídal. Zatím bylo vždycky přednostně řešit problémy základních a mateřských škol a jiných potřebných zařízení. V poslední době bylo rozhodnuto školu prozatímně umístit v objektu bývalé staré školy na Škroupově náměstí čp. 138 47, která se začíná upravovat.“48 – komentář z počátku 80. let Problémem, který dlouhá léta sužoval poklidný chod LŠU, byly prostory pro výuku. Přibližně od doby po osvobození fungovala škola v Hrnčířské ulici v budově č.p. 739, po dvaceti letech i na protější straně v č.p. 740, kde byl mimo jiné koncertní salónek s kapacitou sto míst 49. Během 80. let se škola stěhovala do opravené budovy v ulici Československé armády50. Dva roky poté vyhořela budova č.p. 739 v Hrnčířské ulici 46 47 48
49 50
viz kapitola Sborový zpěv a sborová tělesa dnešní Dům dětí a mládeže KURTINEC, J., VOBORNÍK, V., LINHART, J. A KOLEKTIV Česká Lípa 40 let socialistické výstavby. 1. vyd. Praha : Tisková, ediční a propagační služba místního hospodářství, 1985. sloužil i účelům KPH viz výše Od roku 1879 Luční, od r. 1914 Körnerova, od r. 1945 generála Ludvíka Svobody, od roku 1949 Čs. lidové armády, dnes Čs. armády.
30
a stala se zcela nepoužitelnou. Výuka tehdy byla zajišťována na šesti různých místech po městě včetně soukromých bytů a ZŠ. Ještě před revolucí škola získala další budovu v Mánesově ulici. Koncem školního roku 1989/1990 přišla zásadní změna v podobě nové budovy tzv. Bílého domu v Arbesově ulici51. Z účelově postaveného objektu byl vystěhován úřední aparát KSČ a byla možnost umístit sem LŠU, která mohla mít konečně soustředěna všechna oddělení a škola zároveň měla svoji první vlastní budovu.
Počátek 90. let, za Zíkova vedení, znamenal prostor pro větší a nové aktivity školy. Dechový orchestr zúčastnil koncertního turné v bavorském Ingolstadtu, o dva roky později postoupil do ústředního kola národní soutěže v Kolíně; v roce 1995 vznikl symfonický orchestr vedený učitelem dechových nástrojů Pavlem Hricem; byla zařízena a zprovozněna keramická dílna s vypalovací pecí; bylo založeno sdružení českolipských hudebníků sestávající z učitelů ZUŠ; byl vydán „miničasopis“ o škole; ZUŠ získala první místo v soutěži „O nejkvalitnější kulturní život na škole“ vyhlášené pro všechny ZŠ a SŠ v České Lípě; v roce 1998 bylo zařízeno a zprovozněno nahrávací studio Atol. To vše bylo prokládáno velikým počtem interních koncertů, veřejných vystoupení v ZUŠ i koncertních místech po celém městě i za jeho hranicemi. Nově vznikl Big band žáků ZUŠ a dechový soubor mladších dětí vedený učitelem ZUŠ Jarmilem Kabeláčem. Větší událostí pro učitele i žáky ZUŠ bylo mimo jiné několikadenní koncertní turné KPS Mládí, symfonického orchestru a Big bandu v rámci družby České Lípy a bavorského města Wilmersreuth. Dalšími mezníky byly oslavy 25 let a posléze i 30 let výročí od založení KPS Mládí, jeho vystoupení během slavnostního vstupu ČR do EU v roce 2004 na českopolsko-německých hranicích, nebo výročí 70 a 80 let od založení školy. V současné době pracuje při ZUŠ hned několik souborů – Jazzová farma ZUŠ Česká Lípa, Komorní orchestr dechových nástrojů ZUŠ Česká Lípa, Low AttenDance Band při ZUŠ Česká Lípa, B. B. Band při ZUŠ Česká Lípa, Přípravný pěvecký sbor ZUŠ Česká Lípa a Kytarový soubor ZUŠ Česká Lípa, které reprezentují školu i město na přehlídkách, soutěžích, oslavách, plesech atd. 51
Od roku 1895 do 1945 Valdštejnova ulice. Tento název platil i pro pokračování ulice za železničním přejezdem – od roku 1928. Od roku 1945 Arbesova. Jakub Arbes (1840–1914), český spisovatel a novinář, odsouzený porotou v České Lípě a vězněný zde v letech 1873–1874. Ve vězení napsal romaneta Sivooký démon a Zázračná madona. Viz kapitola Historický vývoj v severočeském pohraničí
31
Samozřejmě, že vzhledem k velikému počtu absolventů zmíněných hudebních ústavů není možné zmapovat současné osudy všech bývalých žáků té které školy. Kristina Pelechová je jednou z mnoha absolventek ZUŠ Česká Lípa. O to zajímavější je její životní i hudební příběh, jak se z okresního města v Čechách propracovala až k profesorskému místu v USA.
2.2.1
Kristina Pelechová-Henckel Od čtyř let hrála v LŠU Česká Lípa pod vedením Dany Šukové, později nastoupila
na teplickou konzervatoř. V té době se zúčastnila několika předních československých soutěží, v roce 1990 obdržela čestné uznání v mladší kategorii na Smetanovské klavírní soutěži v Hradci Králové, o rok později získala 3. cenu na Chopinovské klavírní soutěži v Mariánských lázních. Vrcholem jejích úspěchů bylo vítězství na soutěži Konzervatoře v Pardubicích s udělením zvláštní ceny za provedení skladby Antonína Dvořáka. Po maturitě nastoupila na AMU, kterou absolvovala ve třídě profesora Petera Toperczera v roce 1997. O dva roky později, po odchodu do USA, se stala členkou Armádního souboru, se kterým vystupovala v Evropě i ve Spojených státech amerických. V tomto období se Kristina kromě klasické hudby věnovala také hře jazzu a jiných hudebních stylů. Po sedmi letech v armádě úspěšně složila přijímací zkoušky na University of Oklahoma, kde v současní době studuje v doktorském programu. V klavírní soutěži na této škole získala druhé místo. Kristina Pelechová je také členkou profesorského sboru na Cameron univerzitě v Oklahomě. viz obrazová příloha č. 22 – Mimořádný orchestrální koncert 21. října 1994 v ZUŠ Česká Lípa
Orchestrů i komornějších hudebních těles existovalo vždy při všech hudebních školách mnoho a během let se třeba i proměňovala jejich struktura v souvislosti s odcházejícími absolventy a přicházejícími novými členy. Ze všech zmiňme dechový soubor při ZUŠ Česká Lípa.
32
2.2.2
Low AttanDance Band „Bigband vznikl na začátku školního roku 1998–1999 pod vedením trombonisty
Jarmila Kabeláče. Orchestr nesl jméno školy (Big band ZUŠ Česká Lípa). Od září 2001 vedou orchestr klarinetista Josef Pelz a trumpetista Aleš Jungman. V začátcích byly hlavním repertoárem skladby pro začínající jazzové orchestry od Sammyho Nestica, postupem času se rozšířil o další autory a kromě swingu začal hrát modernější styly jako jsou latina, jazzrock, funk. Od roku 2006 vystupuje big band pod názvem Low AttenDance Band. V současné době orchestr působí při ZUŠ Česká Lípa a jeho účelem je dát prostor nejen žákům školy, ale i ostatním mladým hudebníkům, nebo těm, kteří už studium ukončili a chtějí i nadále hrát. Low AttenDance Band vystupuje po celé ČR i v zahraničí, pravidelně se účastní mezinárodního festivalu v Litvínově. V roce 2004 se umístil na 3. místě v ústředním kole národní soutěže jazzových a estrádních orchestrů a obdržel zvláštní ocenění za originální aranž skladby Birdland od J. Zawinula.“52
2.3
LŠU Nový Bor
Městskou hudební školu v Novém Boru založil 15. ledna 1946 Josef Jaroslav Houštecký z iniciativy kulturního referenta MěNV. Stal se zároveň prvním ředitelem této instituce, jejíž první sídlo bylo ve dvou místnostech bývalé lékárny. Po náboru začalo školu navštěvovat šedesát žáků hry na klavír a housle ve věku mezi sedmi a čtyřiceti lety. Po dvou měsících fungování školy nastoupil další učitel Vladimír Herajn, houslista a posléze dlouholetý ředitel LŠU. Společně s Houštěckým a cellistou Karlem Kajerem založili klavírní trio, později také smyčcové kvarteto. Vzhledem k velikému počtu žáků vyžadovalo mnoho úsilí najít si čas i na zkoušky komorních těles, ale všichni hudebníci byli velmi obětaví. Výsledky jejich práce ocenilo mnoho občanů již při květnovém prvním veřejném vystoupení žáků v městském divadle, kde se kromě sólových čísel představili také v souborové hře, která se v dalších letech stala dobrou tradicí této hudební školy. Kulturní život v pohraničí se tedy zdárně vyvíjel.
52
z internetových stránek Low AttanDance Bandu
33
Na konci srpna 1946 se škola přemístila do budovy v Křižíkově ulici, kde se dle dostupných záznamů nacházela nejměné do roku 1971. V nové budově byly připraveny čtyři učebny se čtyřmi klavíry, dvě pianina a dvě harmonia, ostatní stále ve formě provizoria. Další dva nově nastoupivší nekvalifikovaní učitelé se začali dálkovým studiem připravovat na konzervatoři na možnost řádné výuky žáků. Zapsáno bylo 128 žáků, každý učitel měl třicet dva žáků, hudební nauku a soubory. Klasická doba výuky byla dvakrát týdně 30 minut nebo jednou týdně 60 minut bez přestávky. Pro učitele to i tak znamenalo plat bez započítaných přesčasů nebo odměn. Ke konci školního roku (který probíhal i celý červenec) se konalo přezkoušení žáků způsobilých v pokračování studia a následně velký koncert v divadle. Ve školním roce 1947/48 se opět zvýšil počet učitelů, 164 žáků se učilo hře na housle, klavír, dechové nástroje a sólový zpěv. Dvě hodiny byly věnovány souborovému hraní, učitelský úvazek byl třicet dvě hodiny. Závěrečný koncert žáků se již stal tradicí. O dva roky později (1949) přišlo celostátně nařízené přejmenování škol na Městský hudební ústav, doba výuky se zkrátila ze 60 minut na 50. Žáci nacvičili dětskou operu Broučci (oni na jevišti, učitelé a členové Borské filharmonie v orchestřišti), která se stala velkou událostí nejen pro Nový Bor.
V následujících letech byly konečně zavedeny placené přesčasy a učitelský úvazek zkrácen na dvacet šest hodin týdně, v červnu byl ústav opět přejmenován na Hudební školu. Počátkem 50. let „Borské kvarteto i trio pilně hrálo a vystupovalo. Filharmonie byla již v počátečním rozkladu pro ztrátu mnoha členů německé národnosti, kteří byli buďto přestárlí nebo se odstěhovali. Škoda, hrávalo se dobře. Trio mělo na pořadu dvě základní skladby svého repertoáru: Smetanovo g moll trio a Dvořákovy Dumky jako hlavní pilíře, kromě mnoha skladeb světové literatury. … Byl to všestranně bohatý rok.“53
26. dubna 1955 uspořádali učitelé první v pořadí koncertů, které dostaly název Hudební středy. Následující školní rok byl pro velký úspěch opakován žákovský koncert v Byšicích u Mělníka. Veliká pozornost byla věnována žákovskému orchestru učitele Herajna. Rok poté přijali žáci LŠU Nový Bor pozvání do LŠU Doksy, kde zopakovali svůj 53
25 let lidové školy umění v Novém Boru 1946–1971
34
koncertní program ze závěru školního roku.
Koncem 60. let „ … se stali učitelé K. Kajer a nedlouho po něm i Vl. Herajn členy nově založeného symfonického orchestru Lípa v České Lípě, řízeného dirigentem A. Koubou a později Vl. Hrdinou, kde oba působili až do zániku orchestru v roce 1967. Učitel Herajn se stal okresním metodikem pro výuku houslové hry.“54
Na počátku školního roku 1962/63 byl již poněkolikáté kvůli tuberkulóze hospitalizován ředitel Houštecký, po roce odešel do invalidního důchodu. Na jeho místo byl jmenován 16. října 1963 Vladislav Herajn. S jeho nástupem byla ve škole nově zavedena interní vystoupení povinná pro všechny žáky od 2. ročníku. Na slavnostním koncertě v květnu 1966 v rámci oslav dvaceti let vzniku školy naposledy promluvil zakládající ředitel J. J. Houštecký55. Koncert měl veliký úspěch a ohlas u posluchačů. viz obrazová příloha č. 23. V únoru nečekaně zemřel učitel Karel Kajer. V okresním kole soutěže LŠU obsadili žáci ředitele Herajna přední místa ve všech kategoriích a ani studenti ostatních učitelů nezůstali pozadu. Žáci účinkovali nejen na svých „běžných“ vystoupeních, ale také v rámci různých kulturních akcí, oslav, výstav atd. Jedni z nejlepších žáků, houslisté Jana a Pavel Herajnovi, vystoupili na slavnostním večeru v rámci festivalu Holanské jaro. I v dalších letech patřili zejména tito dva žáci k největší chloubě LŠU Nový Bor s počtem 100 žáků trvalé kapacity. Mnoho studentů obsazovalo přední místa v soutěžích, byli přijímáni na konzervatoře a vraceli se po absolutoriu do Nového Boru, kde se stávali učiteli v hudební škole, ve které kdysi začínali. K 25. výročí založení školy byla vydána brožura mapující celou její historii, na slavnostním koncertě vystoupila tehdy čtrnáctiletá Jana Herajnová se samostatným koncertem (!!!) a uskutečnil se sjezd absolventů. viz obrazová příloha č. 24 – Koncert mladých novoborských umělců 11. 3. 1975 viz obrazová příloha č. 25 – Koncert Jany Herajnové 10. 11. 1977
Z velikého počtu absolventů LŠU Nový Bor vyberme jednu z nejúspěšnějších a také nejsledovanějších bývalých žaček.
54 55
25 let lidové školy umění v Novém Boru 1946 – 1971 zemřel 13. dubna 1967
35
2.3.1
Jana Herajnová Jana Herajnová vystudovala hru na housle na teplické konzervatoři u Jiřiny Dlouhé
(1976) a pražskou AMU u Alexandra Plocka (1980). V roce 1979 absolvovala mistrovský kurs u Nathana Milsteina v Zürichu. Za svého studia se zúčastnila řady soutěží (1974 Beethovenova soutěž Opava, 1978 Čajkovského soutěž Moskva a jiné). Pedagogicky působila na konzervatořích v Pardubicích (1982–86), Teplicích (1986–90) a Praze (1990–92). Byla členkou Sukova komorního orchestru v Praze, sólistkou Českého noneta a členkou kvartetu Dalibor, vystoupila také s Filharmonickým komorním orchestrem Teplice pod vedením Josefa Zadiny. Z její koncertní činnosti je nutno zmínit premiéry houslových koncertů Williama Thomase McKinleyho (1995) a Jerome Godmana (1996)56.
2.4
ZUŠ Mimoň
Městský hudební ústav v Mimoni byl založen v roce 1947, první písemné zmínky o něm se dochovaly až z doby o dva roky později a to navíc pouze v útržkovité formě. Na počátku 50. let došlo ke změně názvu na Státní hudební školu. Koncem tohoto desetiletí vznikla kronika školy. S příchodem nového ředitele v roce 1961, Jiřího Roudnického, který setrval ve své funkci dlouhých třináct let, se zvyšovala úroveň školy. Byl založen pěvecký sbor, akordeonový soubor i dechový orchestr. Méně nadané děti mohly v té době navštěvovat kurzy pořádané Osvětovou besedou. Koncem 60. let vyučovali na škole všem hudebním nástrojům již jen samí kvalifikovaní učitelé. V té době se podařilo položit základy tradice tematických koncertů věnovaných tvorbě soudobých skladatelů a tyto autory na ně zvát. Mezi významné návštěvy těchto setkání patřili mimo jiné Petr Eben, Ilja Hurník, Jiří Pauer nebo Milan Dlouhý. Jistou změnu znamenal příchod nové ředitelky hudební školy v roce 1974, Jiřiny Pavlíčkové, i jejího nástupce o čtyři roky později, Gustava Špergla. Žáci se účastnili soutěží jako „Hrajeme hudbu
ruských a sovětských autorů“ nebo vystupovali na
přehlídkách zájmové umělecké činnosti (dále ZUČ). V té době také pravděpodobně (dle 56
z internetových stránek www.ceskyhudebnislovnik.cz
36
zmínek v dokumentaci) došlo k rozvolnění přátelských vztahů v rámci školy. Opětovné stmelování bylo dlouhodobějším procesem, na kterém pedagogové pracovali od počátku 80. let, posléze společně připravili koncert učitelů. Výraznou událostí a úspěchem zároveň bylo otevření pobočky LŠU v roce 1984 ve Stráži pod Ralskem. Během krátkého působení ředitelky Marie Truncové od roku 1988 se podařilo otevřít taneční oddělení a literárně dramatický obor. Jistý druh experimentu znamenalo zprovoznění oddělení pohybové výchovy pro předškolní děti. Dalším úspěchem byl vznik poboček v Zákupech a Jablonném v Podještědí. Během dvou let se počet žáků i pedagogů zdvojnásobil. Došlo ke spuštění projektu rozšířeného vyučování hudební výchovy na dvou základních školách v Mimoni. V období „sametové revoluce“ se uskutečnil výjimečný koncert z díla Jana Hanuše za jeho účasti. Rokem 1990 počínaje se změnil název LŠU na ZUŠ a došlo také ke změně na hlavním postu školy, kam nastoupil současný ředitel Petr Slavík. Od roku 1994 se mimoňská hudební škola pyšní čestným názvem ZUŠ Václava Snítila, který tu již několik let pořádá houslové semináře a má ke škole blízký vztah. V současnosti se zde vyučuje hudební, taneční a výtvarný obor a žáci velmi dobře reprezentují své město v širokém okolí. Dříve založené pobočky ZUŠ Mimoň stále vyvíjejí aktivní činnost. Pouze ZUŠ Jablonné v Podještědí se osamostatnila a má svoji ředitelku, Evu HoloubkovouNavrátilovou. Až osmdesát žáků zde může navštěvovat hudební a výtvarné obory.
2.5
ZUŠ Doksy
1. ledna 1958 vznikla Základní hudební škola v Doksech, jejíž ředitelkou se stala dosavadní lektorka kurzů Osvětové besedy Blanka Saarová57. V této době se zde vyučoval se pouze klavír a hru na tento nástroj studovalo tehdy pouhých šestnáct žáků. V následujícím školním roce přibyla k vyučovacím oborům hra na housle a během několika let vznikly i další obory (hra na klarinet, trubku a akordeon). V roce 1963 vystoupila v LŠU Doksy rumunská operní pěvkyně Vera Mora za klavírního doprovodu 57
absolventka klavírního oddělení pražské konzervatoře
37
ředitelky Blanky Saarové. V polovině 60. let došlo k přejmenování hudební školy na LŠU, o dva roky později se podařilo otevřít výtvarný a hudebně dramatický obor. Z důvodu chybějícího pedagoga se v roce 1970 přestala učit hra na housle, naopak přibyla zobcová i příčná flétna a kytara. Od poloviny 70. let se v Doksech prováděl na základní škole průzkum hudebnosti58. Učitelé LŠU přezkušovali všechny děti vybraných tříd a následně kontaktovali rodiče hudebně nadaných jedinců, aby mohli nastoupit jako noví žáci. Od roku 1958 pořádala hudební škola (ve spolupráci s městskou knihovnou) pravidelně tematické literárněhudební večery59. V roce 1964 byly tyto hudební produkce zrušeny. Počátkem 70. let vznikl v Doksech KPH, který alespoň jednou ročně organizoval významnější koncert (Linha singers, Petr Eben, Lubomír Brabec a další) a jehož předsedkyní se stala Blanka Saarová. Koncem tohoto desetiletí začala budoucí ředitelka LŠU Doksy, Jiřina Kvapilová60, sepisovat kroniku, ve které zachycovala fakta o škole a podepisovali se sem účinkující koncertů (ovšem bez udání nástrojů a dalších podrobností). Až do konce 80. let vystupovali žáci na koncertech k výročí osvobození Československa, narození Lenina či Měsíce přátelství se SSSR, MDŽ a pod., na se kterých aktivně podíleli i učitelé LŠU. Po změně politického režimu se i v Doksech z LŠU staly ZUŠ. V lednu 2003 nahradila svou předchůdkyni současná ředitelka, Zita Smetáčková. I mezi žáky malé ZUŠ Doksy vyrostlo od jejího založení mnoho dobrých hudebníků, kteří byli přijati na konzervatoře či vysoké školy hudebního zaměření popřípadě se svému oboru stále věnují. Mezi ty úspěšné patřili např. v roce 1967 houslistka Elena Nagyová (přijata na konzervatoř v Brně), 1968 klavíristka Alena Sýkorová (přijata na konzervatoř v Praze), 1980 klavírista Luděk Šabaka (přijat na Konzervatoř v Praze, kde nyní žije a živí se jako hudebník), 1982 klarinetista Roman Pazderník (přijat na vojenskou konzervatoř v Roudnici nad Labem), 1987 klavíristka Ladislava Kvapilová (přijata na konzervatoř v Praze do třídy Valentiny Kameníkové; žije v Praze, koncertuje, učí na soukromé ZUŠ a korepetuje na pěveckém oddělení HAMU) nebo 1990 klarinetista David Strupp (přijat na konzervatoř v Teplicích, působící jako učitel v České Lípě).
58 59
60
zmíněno i u LŠU Česká Lípa (Mistři XVI.–XVIII.století, Romantikové, Skladatelé dneška, Ruská a sovětská poezie, Z tvorby Boženy Němcové, Wolkerův večer, Máchův večer, Nerudův večer, Večer A. S. Puškina, Večer V. I. Lenina) na této pozici od září 1980 až do srpna 2002
38
2.6
ZUŠ Žandov Hudebnímu, tanečnímu či výtvarnému oboru se lze věnovat také v ZUŠ Žandov.
Více informací bohužel není k dispozici.
2.7 ZUŠ Bělá pod Bezdězem ZUŠ Bělá pod Bezdězem již v dnešní době katastrálně nespadá pod okres Česká Lípa, do roku 1960 patřila pod okres Doksy. Výuka na této pobočce ZUŠ Mladá Boleslav probíhá od roku 1959. Její založení iniciovali místní občané již kolem poloviny 50. let 61. V současné době školu navštěvuje třicet jedna žáků v oborech hra na klavír, hra na kytaru a výtvarný obor, kteří obohacují svými vystoupeními na vernisážích apod. kulturní život města.
61
viz kapitola Kulturní život měst a obcí na bývalém Českolipsku
39
3
SBOROVÝ ZPĚV A SBOROVÁ TĚLESA
3.1
Vývoj sborového zpěvu na Českolipsku od doby první republiky do okupace
Kulturní život za první republiky celkově organizovaly okresní osvětové sbory v České Lípě, Mimoni a Boru (dnes Novém Boru), které zakládaly i v ostatních místech místní osvětové komise a veřejné obecní knihovny. Občané německé národnosti měli svůj Gesang-und Musikverein, který za doprovodu velkého orchestru zpíval na koncertech např. Haydnova oratoria. K doplnění jejich počtu přispívali sboristé velikého chrámového sboru baziliky Všech svatých v České Lípě. Vliv na utváření pěveckých spolků měl jistě i koncert Bakulových zpěváčků, kteří byli do města pozváni. Na počátku 20. let 20. století vznikl v nedalekém Oldřichově žákovský pěvecký sbor, který do svého repertoáru kromě národních písní zařadil také Smetanovy a Dvořákovy sbory. Zakladatelem tohoto úspěšného tělesa vystupujícího v širokém okolí byl učitel, Jan Žák původem z jižních Čech. Působil jako jednatel českolipské učitelské Budče, po krátké době se stal ředitelem nově zřízené měšťanské školy v Kamenickém Šenově. Bohužel po krátkém onemocnění v mladém věku zemřel. Sláva jeho sboru začala upadat. V té době se na českolipském gymnáziu začínal tvořit žákovský pěvecký sbor řízený učitelem Jaroslavem Šulcem. Těžištěm repertoáru tělesa byly národní i umělé písně, se kterými soubor vystupoval zejména na školních koncertech a oslavách. Provedl mimo jiné mnoho děl z tvorby Bedřicha Smetany, a to již v roce 1924. Při hudební škole v České Lípě provozoval krátkou dobu ředitel Paul smíšený sbor z řad občanů města. Po odmlce byl roku 1928 vytvořen mužský pěvecký sbor Unie při odborové organizaci železnic. Vedoucím a orgranizátorem tělesa byl zaměstnanec železnic Antonín Musilek, dirigentem Jaroslav Šulc. Sbor vystupoval při oslavách, spolkových schůzích a zúčastnil se také slavností při kladení základního kamene Tyršových škol roku 1932.
40
O něco později vznikl při českolipském Sokole smíšený pěvecký sbor, sbormistrem byl Jaroslav Šulc. Tím pádem existovaly v České Lípě dva sbory – mužský při Unii a smíšený při Sokole. Osobnost téhož sbormistra umožňovala společné koncerty bez větších obtíží. V nově postaveném hotelu Merkur měli při oficiální oslavě „změřit své síly“ Češi proti Němcům. Nezávisle na sobě zpíval německý sbor vedený profesorem Adolfem Neumannem jakousi modlitbu a český smíšený sbor za řízení Jaroslava Šulce Zichovu Modlitbu na Řípu. Další spolupráce se přestala vzhledem k rostoucímu vzájemnému národnostnímu napětí rozvíjet. V době upevňování Hitlerovy moci nacvičoval český smíšený sbor Smetanovu kantátu Česká píseň. Následná doba okupace znemožnila činnost všech spolků včetně pěveckých.
3.2
Vývoj sborového zpěvu na Českolipsku po 2. světové válce
Po skončení 2. světové války procházelo vlivem politických událostí mnoho pěveckých sborů složitým obdobím. Veliké množství z nich nebylo schopno obnovit svoji činnost nebo jejich existence rychle zanikla. Na druhou stranu právě kvůli prožitkům posledních let nastal rozmach sborového zpívání ve městech i na venkově. Lidé chtěli své emoce vyjadřovat jedním z nejběžnějších způsobů projevu – zpěvem a hudbou. Nejen dětským a mládežnickým sborům chyběla v té době správná technika a pěvecká kultivovanost, tyto nedostatky ovšem nahrazovaly svým nadšením. V České Lípě se ještě před organizováním osvětové činnosti utvořila Kulturní jednota (dále KJ) s četnými odbory a hudební i sborový život ve městě se začal pozvolna rozvíjet. Veliký zájem o zakládání dětských pěveckých sborů na školách projevovali učitelé vesničtí a městští. Na polovinu listopadu roku 1947 byl vyjednán dvoudenní pěvecký kurz pro učitele a členy sborů. Řídící učitel A. Němec z Dolní Libchavy, nadšený propagátor a znalec hudby, zorganizoval speciální kurz pro učitele národních škol. I tím se vytvářely cílevědomé předpoklady pro rozvoj hudebnosti žáků škol i veřejnosti. Ke konci školního roku 1947/1948 byl uspořádán Týden dětské radosti, kde vystupovaly dětské pěvecké sbory z města i okolí. Zde vynikly výkony zejména dvou
41
sborů, prvním byl dívčí sbor vedený odborným učitelem Františkem Sedlákem62, druhý sbor působil v Mimoni pod vedením Stanislava Jindřicha. Jeho šedesátičlenný dětský pěvecký sbor měl veliký ohlas nejen na Českolipsku, ale také jako první reprezentoval dětský sborový zpěv svého okresu na měsíčním koncertním zájezdu do BLR. Systematické úsilí přinášelo své plody a vznikaly první desítky pěveckých sborů. Do pěvecké činnosti se zapojovala i mládež středních škol. Již v prvních poválečných letech vznikl pěvecký sbor městské organizace Československého svazu mládeže (dále ČSM) v České Lípě. V čele tohoto svazáckého souboru, který zpíval převážně budovatelské písně, stál sbormistr Zdeněk Hůla63. Záslužnou činnost v oblasti pěvecké výuky mládeže odváděla také učitelka Městské hudební školy v České Lípě, Julie Schwarzová. Řídila dívčí sbor při odborné škole pro ženská povolání a některé z jejích žákyň sólového zpěvu se později velmi dobře uplatnily v tomto oboru, např. Jitřenka Nevyhoštěná provdaná Pešková – doktorka hudebních věd a členka státního souboru písní a tanců, nebo Jarmila Dobíhalová – členka opery v Ústí nad Labem. Pozadu však nezůstali ani dospělí, a tak Jaroslav Šulc sestavil z místních zpěváků smíšený sbor. Ovšem ke splnění jeho záměrů bylo zapotřebí uvažovat o spojení pěvců několika okresů. Po přípravách a rozeslání náborových letáků s oznámením první zkoušky a ustavující schůze dorazilo jen dvacet zpěváků. Takto vznikl PSSU ČL64. Další etapu školních pěveckých sborů reprezentoval v 60. letech soubor základní školy v České Lípě na Svárově. Toto těleso vedené Josefem Šimkem se pravidelně umisťovalo na krajských přehlídkách hned za prvním libereckým Severáčkem. Pěvecký sbor českolipského gymnázia existoval díky iniciativě učitelů hudební výchovy, Jana Kyslíka a Petra Trunce, byť jen krátce na přelomu 60. a 70. let.
Svébytné postavení na kulturní a hudební scéně si od 70. let budovali manželé Marie a Petr Truncovi. Jako učitelská dvojice vykonávali nedoceňovanou průkopnickou práci. Soustavnou pozornost věnovali přípravným sborům, kde měli malí zpěváčci možnost získat první kontakty s větším pěveckým prostředím. Jakožto součást kolektivu si děti 62
63 64
PhDr. František Sedlák, CSc. (1916–2002), docent katedry Hudební výchovy PedF UK Praha, hudební pedagog a didaktik, autor publikací o hudební psychologii. Na jeho odkaz navazuje jeho dcera, Doc. PeadDr. Hana Váňová, CSc., působící od roku 1977 na PedF UK Praha. viz kapitola Kulturní a hudební vývoj v České Lípě po roce 1945 – Rytmus Tatra viz níže
42
osvojovaly základy pěvecké techniky a zdokonalovaly se ve svém projevu. Kromě „přípravek“ vystupovali Truncovi i se zkušenějšími zpěváky na koncertech nejen v rámci okresu, ale také na výměnných pobytech s jinými sbory. Reprezentativním tělesem byl v této době i mimoňský soubor Sluníčko vedený A. Kyslíkovou. Do stejného období spadal i vznik pěveckého souboru Pavly Šimkové na LŠU Česká Lípa65.
V 80. letech se projevovaly mezi školními pěveckými soubory například vesnický soubor Vladimíra Licka ze ZŠ ve Volfarticích na Českolipsku, soubor Uraňáček ze ZŠ Sever v České Lípě vedený Anežkou Lickovou nebo soubor Zvláštní školy v České Lípě řízený Soňou Vobeckou66. Stabilní místo si držely mimoňské soubory – Sluníčko Aleny Jechové a Mimoňáček manželů Šperglových. Tato vyspělejší tělesa obohacovala svůj pěvecký projev využitím hudebního instrumentáře a pestřejších nástrojových doprovodů.
Než zmíníme několik jednotlivých sborových těles, která vznikla a působila či stále ještě existují na současném českolipském okrese, je třeba si uvědomit bezpočet okolností a vlivů i výsledků z nich vyplývajících. V průběhu let mnoho sborů prodělalo personální obměny (ať už na straně zpěváků nebo vedení) či se částečně nebo zcela změnila jejich struktura podle toho, jak členové odrůstali nejprve dětským sborečkům a stárli, nebo po období produktivity odcházeli do důchodu. Tak jako je tomu u sportu i dalších zájmových činností, i hudební zázemí ovlivňuje nové generace. Proto bylo a je možné setkat se v kronikách těchto těles i v dalších materiálech po několika letech se stejnými jmény. To když děti začaly navštěvovat tentýž pěvecký kroužek, kam kdysi chodili jejich rodiče. Dospělí zpěváci pak někdy působili i ve více sborech. Naštěstí od revoluce v roce 1989 i dnes stále vznikají nové školní pěvecké sbory nebo jejich přípravná oddělení, seskupují se nová mládežnická hudební tělesa a vznikají nové hudební festivaly pro posluchače všech věkových kategorií.
65 66
viz níže – Komorní pěvecký sbor Mládí při své práci využívala terapeutické funkce sborového zpěvu
43
3.3
Pěvecký sbor severočeských učitelů Česká Lípa
Co předcházelo založení Pěveckého sboru severočeských učitelů? V roce 1947 se učitel hudby, Jaroslav Šulc, spolu se svým přítelem Rudolfem Voborským zúčastnil hudebního kurzu v Třebotově. Zde si ujasnili organizační otázky zakládání a způsobu vedení sboru, probrali finanční záležitosti a s ohledem na návaznost na několik výraznějších událostí v historii67 se rozhodli pro zahájení činnosti sboru až následující rok. První zkouška se uskutečnila 31. ledna 1948 ve sborovně Tyršových škol za přítomnosti deseti tenorů a deseti basů. První koncertní vystoupení se uskutečnilo 6. března v Dubé. Zemský národní výbor v Praze prostřednictvím Pěvecké obce československé potvrdil svým přípisem vznik nového sboru dne 6. května 194868. O dva roky později přejalo patronát nad tělesem město Česká Lípa. Mezi osobnosti, které ovlivnily sborovou činnost, patřil např. Miroslav Tyrš inspirovaný souladem tělesných a duševních sil, Otakar Hostinský s myšlenkou tzv. „výchovných koncertů“ pro děti či T. G. Masaryk oceňující vliv umění na školu a zdůrazňující potřebu vlastního úsudku dětí o krásnu a o nezbytnosti konkretizovat jejich vnímavost pro umělecké dojmy pomocí hudby a zpěvu. Z těchto základů vycházela osobitost tělesa – pokorné vědomí vlastních sil sboru jako celku i jeho sólistů. Repertoár tvořila tradiční sborová literatura i skladby současných autorů, ale také národní a lidové písně. Od roku 1950 pořádali členové pravidelná prázdninová setkání, kde nacvičovali nový program a i prohlubovali své odborné znalosti. V roce 1954 převzal vedení souboru Vladimír Chalupný69 z Prahy. Počátkem září byl sbor přičleněn ke krajskému výboru Odborového svazu zaměstnanců školství v Liberci a přechodně užíval název Krajský pěvecký sbor učitelů severních Čech (dále jen KPSUSČ) 70
. Vl. Chalupného vystřídal téměř o dva roky později 15. prosince Tomáš Fiala. Ten setrval
ve své funkci dlouhých třicet let. Zástupci dirigenta byli od začátku Miroslav Reichrt a Jaroslav Honner. Mezi výraznější sólové zpěváky patřil např. Fr. Moc, Jos. Vavřínek, J. Anton, Jos. Šnapka či J. Urbánek. Korepetitorem duet a árií byl vesměs sbormistr Tomáš 67
68 69 70
1848 – revoluční rok spojený s liberálními požadavky nutnými i pro činnost pěveckých sborů; osobnost Bedřicha Smetany – v té době byl členem uměleckého sboru Svornost a nejen aktivním účastníkem revolučních událostí; v tomto roce vydal „Šest charakteristických skladeb“ (klavírní cyklus – dle svého vlastního úsudku první opravdu hodnotné dílo) podle zákona č. 134/1867 ř. z. ve znění dekretu prezidenta republiky č. 81/1945 Sb. člen Armádního uměleckého souboru Praha až do roku 1956
44
Fiala, sborovými doprovazečkami se na celé roky staly učitelky Pavla Šimková a Zdena Kučerová (obě učitelky LŠU ČL). Ve druhé polovině 50. let po úspěšném recipročním zájezdu do slovenských Medzilaborců se sbor stal cvičným tělesem na celostátním školení dirigentů pěveckých souborů ve Vysokém nad Jizerou, kde za svou dobře odvedenou práci získal od předních dirigentů a skladatelů drobné vokální skladby. Za dobu deseti let své existence uskutečnil PSSU ČL 343 koncertů, mezi ty významné patřila koncem desetiletí vystoupení na Pražském jaru na zájezdu do Bulharska. V té době se soubor již dlouho věnoval také práci s dětmi všech stupňů škol, pro které organizoval výchovné koncerty71. Po dvanácti letech své existence měl PSSU osmdesát šest členů z České Lípy, ale také z Děčína, Rumburku, Nového Boru, Doks nebo Litoměřic, a to z řad učitelů i pracujících ze závodů. Za tu dobu vystoupil na 500 koncertech ve městech i na vesnicích. Se snahou motivovat posluchače k opravdovému naslouchání vokálních skladeb a docílit jeho porozumění dílu věnoval PSSU od počátku velkou pozornost průvodnímu slovu koncertů. Průkopníkem v této činnosti se stal Jar. Šulc následovaný V. Popem, Vl. Kocourkem či Jos. Fialou. Mezi významné členy PSSU zaznamenávající i badatelské úspěchy patřil např. prof. Josef Šimek objasňující hudební život v České Lípě72. „Hluboce prožívaný význam péče o duši spojovali zakladatelé PSSU Česká Lípa s otevřeným posláním učitelů jako představitelů národní kultury a důrazem na to, aby si všichni – děti i dospělí – uvědomovali své lidství.“73 „Jak se postupně náš sbor časem úžil, vznikaly problémy s hlasovým obsazováním v náročných klasických i novodobých dílech. Proces stárnutí a ucpané kanály přítoku nových členů neodvratně způsobily, že nás Tomáš Fiala koncem roku 1985 opustil. Žezlo po něm převzal Vladimír Licek, který se nevyhnul zjednodušení původního repertoáru. Přesto jsme s ním ještě obstojně fungovali úspěšně dál, až do konce roku 1994, kdy se všechno nějak nalomilo a radikálně změnilo. Do čela vedení byl prostřednictvím Jiřího
71
72
73
PSSU ČL propracoval tři varianty výchovných koncertů. I. pro předškolní děti, II. pro žáky 6–15 let, III. pro středoškolskou mládež. Druhá skupina byla realizována nejčastěji a ZŠ měly výchovné koncerty dokonce v učebních osnovách. v archivních materiálech odhalil vznik zpěváckého a hudebního spolku z podnětu učitelů tzv. hlavní školy již v roce 1844 VOMÁČKA, J. Půlstoletí PSSU ČL. 1. vyd. Česká Lípa : Okresní vlastivědné muzeum Česká Lípa, 1998.
45
Vomáčky74 uveden v roce 1995 Josef Zadina.“75 Jeho nástup znamenal novou epochu a jeho vedení „jinou“ cestu s rozšiřováním uměleckých horizontů při uplatňování odpovědnosti a tvůrčích sil sborových zpěváků. Vzhledem k tomu, že v průběhu let ztrácel mužský sborový zpěv svou pozici, přicházelo na místo odcházejících členů stále méně mladších zpěváků. Tato situace se stupňovala až ke konci 90. let, kdy bylo jasné, že bez zásadního řešení by sbor zanikl. Josefa Zadinu tehdy vystřídal na pozici sbormistra Petr Novák, který přišel s novou koncepcí, ponechal tělesu název, ale změnil jeho strukturu z mužského na smíšený pěvecký sbor. Vznik „nového“ PPSU Česká Lípa se datuje 1. září 2001. Od této doby se sbor snaží nadchnout nové, mladé členy i bez učitelského povolání, aby bylo možné zachovat dlouholetou práci předchůdců i předávat hudební zážitky dalším generacím. Po ne příliš dlouhé době se uměleckým vedoucím a dirigentem stal v roce 2005 Jaromír Ehrenberger. V roce 2007 se podařilo založit chlapecké oddělení Pueri Canori a o dva roky později se PSSU přejmenoval na Českolipský pěvecký sbor, jehož název lépe vystihuje členské složení. Repertoár tělesa tvoří nejen duchovní písně, ale také lidové a spirituály.
Dále uvádíme průřez významnějších koncertů PSSU ČL: Před chystaným zájezdem do Bulharska vystoupil PSSU ČL 12. prosince 1957 v divadle v Novém Boru na koncertě pořádaném Okresním domem osvěty (dále ODO) na ukončení oslav VŘSR76. 20. srpna 1961 vystoupil PSSU ČL společně s polským městským sborem Hejnalem v Krakově. viz obrazová příloha č. 26 Stejný repertoár nabídlo českolipské těleso 3. října téhož roku v Jiráskově divadle. V říjnu 1963 vystoupil PSSU ČL na Slavnostním koncertě k 15. výročí svého trvání v hotelu Merkur. O měsíc později psal sboru skladatel Jindřich Jindřich, aby nabídl několik svých skladeb pro mužský sbor. viz obrazová příloha č. 27 74
75 76
Doc. PhDr. Jiří Vomáčka, CSc. (1930–2002) od 50. let působil jako učitel mnoha škol na Českolipsku. V 60. letech byl pedagogem UJEP v Ústí nad Labem, odkud pro své politické přesvědčení musel roku 1968 odejít. Z tohoto důvodu nemohla být podána jeho docentura a na dalších téměř dvacet let se stal opět učitelem na základních školách. Jeho životním posláním byla příprava učitelů dnešního prvního stupně ZŠ. Po roce 1989 se habilitoval a získal titul vysokoškolského docenta. V 90. letech působil jako prorektor nově strukturované UJEP a také jako vedoucí katedry pedagogiky a psychologie na Technické univerzitě v Liberci z osobní korespondence s bývalým členem PSSU ČL, Jaromírem Zahálkou V rámci tohoto večera bylo provedeno slosování zájezdové známky „Zájezd do SSSR 1957“.
46
4. června 1964 pořádala OB Česká Lípa v Jiráskově divadle Slavnostní koncert v rámci 140. výročí narození B. Smetany a 60. výročí úmrtí A. Dvořáka. Na vystoupení účinkoval Symfonický orchestr Lípa s dirigentem Vl. Hrdinou, PSSU ČL se sbormistrem Tomášem Fialou a PSSU NB pod vedením Luboše Váchy. Na závěr zazpívaly sbory společně za doprovodu symfonického orchestru Lípa kantátu pro smíšený sbor Česká píseň Bedřicha Smetany. viz obrazová příloha č. 28 8. prosince 1970 uskutečnil v Jiráskově divadle KPH při OB v České Lípě koncert k 80. výročí narození Bohuslava Martinů, kde kromě PSSU ČL a PSSU NB vystoupila sopranistka Vlasta Mlejnková, barytonista Jan Soumar a klavírista Jiří Holeňa. Na programu, kterým provázel dr. Jiří Pilka, byly písně, klavírní skladby, kantáty Otevírání studánek a Mikeš z hor. 20. září 1967 pořádal KP Nový Bor v děkanském kostele Chrámový koncert, na němž vystoupil PSSU ČL, varhaník Václav Rabas77 a trumpetista Ivo Preis78. Na závěr programu byla připravena Ebenova mše Missa adventus et quadragesimae.
25. ledna 1973 proběhl v sále hotelu Merkur Jubilejní slavnostní koncert PSSU ČL u příležitosti 25. výročí založení tělesa pod záštitou Ústředního výboru Odborového svazu zaměstnanců školství a vědy. Průvodního slova se ujal prof. J. Fiala, skladby B. Smetany, A. Dvořáka, J. B. Foerstera, L. Janáčka, B. Martinů, J. Křičky, V. Nováka, J. Seidela, V. Felixe a jiných doprovodily Pavla Šimková a Zdena Kučerová, dirigoval PhDr. Tomáš Fiala. Kromě výročního vystoupení se v sále restaurace na Slovance v České Lípě uskutečnilo Symposium se samostatnou záznamovou brožurou za účasti několika významných sborových tvůrců a hostů. Toto jubileum sboru bylo poznamenáno politickým úderem normalizační doby proti dosavadnímu předsedovi PSSU ČL, Jiřímu Vomáčkovi. Toto jubileum PSSU ČL se tedy neslo v politicky dusné normalizační době. 3. listopadu 1973 koncertoval sbor v aule Univerzity Martina Luthera v Halle.
Zpráva o činnosti PSSU ČL v roce 1975 poukazovala na plnění společenského poslání v duchu závěru XIV. sjezdu KSČ. V těsné spolupráci se složkami veřejného a stranického života se sbor podílel významnou měrou na oslavách 30. výročí osvobození ČSSR od fašismu. Členové sboru, převážně učitelé různých oborů, plnili kromě svých 77 78
laureát mezinárodní soutěže Pražské jaro sólista symfonického orchestru FOK Praha
47
služebních povinností i náročný pěvecký program jako dobrovolní členové tohoto sboru. Od března do začátku prosince zvládl PSSU ČL vystoupit při počtu sedmdesáti pěti členů na patnácti koncertech. Každý čtvrtek v týdnu uskutečnil sbor celkem tři zkoušky, jejichž organizační náplň rozvrhl výbor nově do tří etap – od 15 do 16 hodin práce se sólisty, mezi 16. a 17. hodinou dělená zkouška a od 17 do 18:30 společná zkouška.Velký kus poctivé a systematické práce vykonala příprava a vydařená vystoupení se třemi novými sólisty – Weberem, Bauerem a Svobodou. Sbor nastudoval a úspěšně provedl čtyři nové sborové skladby79. Další nová sborová díla byla nastudována s výhledem pro koncertní a soutěžní činnost v roce 1976. Mezi tyto skladby patřily Pochod československosovětského přátelství P. Nyklese, Příchod Rudé armády V. Dobiáše a Zlatá tajga V. Puškovova. Ve dnech 16.–24. srpna 1975 věnovali členové PSSU osm dní řádné letní dovolené pracovnímu pobytu ve Vysokém Mýtě. Celkem se pěveckého školení zúčastnilo asi čtyřicet zpěváků, což představovalo přibližně 60% pěveckého stavu. Vzhledem k věkovému složení sboru s průměrem kolem padesáti let se mnoho členů omluvilo ze zdravotních, rodinných, služebních či jiných vážných důvodů. Výbor sboru velmi kladně zhodnotil průběh soustředění jak po stránce jeho přínosu ke zkvalitnění umělecké úrovně, tak i vzhledem k poznávacímu, sebevzdělávacímu a společenského významu akce. Ta již v minulých letech přispívala ke stmelení pěveckého kolektivu i pěvců s obyvateli města, ve kterém se pracovní pobyt konal. Řádně zvolený devítičlenný výbor uskutečnil v průběhu roku celkem sedm pracovních schůzí, na kterých hodnotil umělecky i politicky dosavadní sborovou činnost a zabýval se otázkami repertoáru, novým jednotným ošacením sboru i ekonomickou a organizační oblastí. Na závěr kalendářního roku, 18. prosince 1975, zorganizoval výbor konání plenární schůze sboru, na které byla zhodnocena celoroční činnost tělesa a vytyčeny úkoly pro nastávající rok. Z hodnocení této schůze PSSU vyplynulo, že svou účast na sborové činnosti realizovali členové často za cenu značných osobních obětí zdravotního, rodinného, ale hlavně časového rázu. To bylo podmíněno skutečností, že kolektiv se neskládal pouze z českolipských občanů, ale také z velkého počtu jednotlivců dojíždějících na zkoušky i koncerty z nejrůznějších míst dalších dvou okresů republiky.
79
V. Dobiáš – Výzva, R. Drejsl – Ve jménu Jana Žižky a Píseň o Fučíkovi a A. P. Borodin – Polovecké tance
48
11. listopadu 1976 uváděla Správa kin a Osvětové besedy v České Lípě v Jiráskově divadle Slavnostní koncert PSSU ČL a PSSU NB k 59. výročí VŘSR, k Měsíci československo-sovětského přátelství a ke 135. výročí narození A. Dvořáka. Mužský sbor provedl skladby B. Smetany a A. Dvořáka, ženský přednesl několik Dvořákových Moravských dvojzpěvů. Sólisté přichystali árie z oper A. Dvořáka (např. árii Vodníka) a dalších skladatelů, smíšený sbor zazpíval několik částí Dvořákova cyklu V přírodě a svatební scénu z opery Rusalka. Na klavírním doprovodu se podílely Pavla Šimková, Zdena Kučerová a Eva Holoubková. 19. ledna 1977 zpívaly PSSU ČL a PSSU NB se svými sólisty v sále kina Družba v Novém Boru na koncertě pořádaném KP ROH Nový Bor smíšené sbory a árie z oper A. Dvořáka. viz obrazová příloha č. 29 – Jubilejní koncert ke 30. výročí založení sboru 27. ledna a 3. února 1983 se konaly dva jubilejní koncerty v České Lípě a Děčíně k 35. výročí založení sboru. V programu k těmto vystoupením rekapituloval Výbor PSSU svou činnost od doby svého vzniku, zmínil navštívené země jako BLR, PLR, MLR, NDR, NSR i Nizozemí, účast na dvou významných mezinárodních pěveckých festivalech v roce 1972 ve Varně a v roce 1979 v Debrecínu. Připomenuta byla také každoroční prázdninová příprava na nadcházející sezónu s funkcí nejen studijní, ale také poznávací a exkurzní. V těchto letech již byla dobře známá spolupráce s ČKS80, reprezentujícím mladou generaci pěvců. Právě s tímto souborem úspěšně spolupracoval PSSU ČL na kulturní výměně s holandskými pěvci z města Tegelenu. Ti koncertovali v říjnu 1981 v Jiráskově divadle v České Lípě, kde mimo jiné nezapomenutelným způsobem provedli československou státní hymnu – viz obrazová příloha č. 29. Vzhledem k tomu, že mezi členy PSSU ČL bylo stále dost učitelů z Děčína, byla působnost sboru vázána na velkou oblast obou okresních měst Severočeského kraje. Zřizovatelem sboru byl Krajský výbor odborového svazu zaměstnanců školství a vědy v Ústí nad Labem. Těleso současně představovalo zájmovou činnost nejmasovější společenské organizace Národní fronty (dále NF). V první části jubilejního
koncertu
byly
prováděny
písně
předních
českých
skladatelů
jako
P. Křížkovského, B. Smetany, A. Dvořáka, J. B. Foerstra, V. Nováka, L. Janáčka či B. Martinů. Již v této době se objevila otázka generačního problému.
80
Českolipský komorní sbor, viz níže
49
7. května 1985 vystoupil na koncertě pořádaném Sdruženým klubem pracujících (dále SKP nebo KP) v České Lípě konaném na počest 40. výročí osvobození naší vlasti spolu s PSSU ČL a PSSU NB v Jiráskově divadle člen Divadla Na zábradlí Jan Přeučil (umělecký přednes). 23. srpna 1985 zpíval PSSU a ČKS v Krakově – viz obrazová příloha č. 31 – novinový článek o tomto zájezdu 25. dubna 1998 na koncertu v Bibrově síni Okresního vlastivědného muzea v České Lípě zazněla premiéra Polní mše Bohuslava Martinů. Jako sólista vystoupil Vladimír Jelen, na klavír doprovázel Josef Kšica, dirigoval Josef Zadina.
Vzhledem k tomu, že mnoho materiálů o PSSU ČL spadá do nezpracovaných fondů a některé se v důsledku stěhování tělesa a předávání funkcí nedochovalo, není bohužel možné zmapovat blíže i pozdější činnost tělesa. Závěrem však zmiňme vzpomínku bývalého člena, který vystihuje PSSU ČL takto: „Členství v PSSU není jen o dění interpretačním, ale také kolektivně vztahovém, společenském a kamarádském. Přinášelo zdravý humor, uvolnění a psychickou údržbu. … Legrácek bylo vždy nepřeberně. Vtipálků jsme mezi sebou měli vždycky dost a chlapský chechtot na chodbách škol při přestávkách zkoušek slyším dodnes.“81
3.3.1 Tomáš Fiala Prof. PhDr. Tomáš Fiala, CSc. (20. března 1933 v Praze) rozdělil svůj profesní život mezi pedagogickou a s tím související sbormistrovskou práci. Mezi roky 1955 a 1985 působil jako hlavní sbormistr PSSU ČL, zároveň v letech 1959–1992 úspěšně řídil smíšený pěvecký sbor pedagogické fakulty UJEP v Ústí nad Labem Universitatis Iuvenes. Zde v roce 1990 založil na katedře HV specifický studijní dvojkombinaci Hudební výchova– sbormistrovství. V letech 1993–2001 byl hlavním garantem mezinárodních vědeckých sympozií o sborovém zpěvu Cantus choralis v Ústí nad Labem. Od poloviny 90. let působí jako sbormistr Pěveckého sdružení litoměřických učitelů. Během své dlouholeté činnosti získal se sbory různá ocenění i prvenství v soutěžích. U příležitosti čtyřiceti let sbormistrovské činnosti mu byla udělena Cena Ferdinanda Vacha, v roce 2002 vstoupil do 81
z osobní korespondence s bývalým členem PSSU ČL, Jaromírem Zahálkou
50
ústecké Dvorany slávy82 a u příležitosti oslav 50. výročí založení PedF UJEP v roce 2005 obdržel titul emeritní profesor.
3.4
Pěvecký sbor severočeských učitelek Nový Bor
Jak popsal Zbyněk Mrkos ve svém pojednání83 u příležitosti deseti let od založení Pěveckého sboru severočeských učitelek (dále PSSU NB), tradice ženského sboru nebyla v polovině 60. let minulého století zdaleka tak velká jako u mužských pěveckých těles. To souviselo se společenským postavením žen až do 20. století, tedy do doby, kdy jim bylo umožněno vyjádřit svůj hudební cit zpěvem ve sboru. Jistým diskutovaným bodem bylo opodstatnění ženských pěveckých těles. Ukázalo se ovšem v průběhu let, že tyto sbory mají svou významnou funkci a to po stránce hudební kultury i společenského významu. Muži obtížně zazpívají skladby s takovou něhou, citem, estetickou krásou nebo čistotou jako ženy a dívky. Je tedy důležité uvědomit si i dnes význam, obětavost a nasazení těch, kteří se zasadili o další a hlubší rozvoj sborového a celkově kulturního života nejen v rámci jednoho okresu. Pěvecký sbor severočeských učitelek, v jehož čele stál od počátku sbormistr a umělecký vedoucí Luboš Vácha84, byl založen v roce 1954 jako součást PSSU ČL. Mezi jeho členky se řadily nejen učitelky, ale také úřednice a ženy pracující v závodech. Po svém vzniku začínal sbor repertoárem obsahujícím lidové písně ve sborových úpravách, postupem času doplňovala jej rozšířila díla našich i zahraničních skladatelů a posléze byly zařazeny i náročnější skladby soudobých autorů. Od počátku své existence se PSSU NB zúčastňoval po celých Severních Čechách velkého množství festivalů a soutěží LUT85, na nichž sbíral zkušenosti, navazoval cenné kontakty s ostatními tělesy a patřil mezi jeden z předních sborů kraje. Kromě výchovných koncertů pro mládež a vystoupení pro dospělé
82 83 84
85
KOUKAL, P. Sbormistr tisíců zpěváků. Severočeský deník, 16. 8. 2003 prospekt k výročí PSSU NB 1954–1964, vydal ONV, odbor školství a kultury v České Lípě a PSSU NB učitel z Nového Boru, své odborné vědomosti si doplňoval praxí se sborem, vlastním studiem a na různých hudebních seminářích; zároveň byl členem a zástupcem dirigenta KPSUSČ v České Lípě Lidová umělecká tvořivost, dále LUT
51
účinkoval při význačných událostech a výročích86. 26. června 1958 vystoupily oba sbory PSSU před odjezdem do Bulharska s programem přichystaným na zájezd v Jiráskově divadla v České Lípě. V roce 1960 byl ustaven i malý komorní soubor, který začal svůj vlastní repertoár nacvičovat na soustředění v Harrachově. Tento malý soubor zpestřoval koncerty sboru a také vystupoval jako pohyblivější součást samostatně na příležitostných vystoupeních tam, kam nebylo možné poslat celý sbor. V této době, tedy po šesti letech od svého založení čítal PSSU NB z původních šestnácti zpěvaček šedesát a na kontě měl na 120 vystoupení. Již rok předtím soubor velmi úspěšně vystupoval v rámci mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro jako jeden z pěti ženských sborů ČSSR. 21. března 1959 proběhl v Městském divadle v Novém Boru Jubilejní koncert k pětiletému výročí činnosti sboru. Kromě vlastního programu vystoupil PSSU NB s PSSU ČL a společně pod vedením Tomáše Fialy zazpívaly Smetanovu Českou píseň. Sedm let po vzniku předsedala tělesu Anna Jeřábková87 a místo zástupkyně dirigenta zastávala Zdeňka Kendíková88. Klavírní doprovod obstarávaly Pavla Šimková a Zdeňka Trojanová. Těleso mělo také vlastní hospodářku, garderobiérku, organizační vedoucí, politickou vedoucí, archivářku a kronikářku. Po prvních deseti letech své existence měl PSSU NB na kontě již 198 vystoupení, čtyři nahrávky pro Československý rozhlas a jednu pro zahraniční rozhlas. Dirigentu Luboši Váchovi pomáhala jako organizační vedoucí učitelka mateřské školy Emílie Severová. V průběhu své mnohaleté činnosti připravil PSSU NB ve spolupráci s ředitelstvími základních devítiletých škol pro mládež mnoho koncertů s odborným výkladem, které byly přijímány jako účinný výchovný prostředek. Veliké nadšení projevovali posluchači společných koncertů s PSSU ČL při provedeních smíšených sborů. Umělecké kvality těles dosáhly takové výše, že si mohly dovolit provést tak závažné dílo jako oratorium D. D. Šostakoviče „Píseň o lesích“. V rámci zdokonalování se a nácviku nových písní bylo téměř každoročně pořádáno většinou týdenní soustředění. Sbor se zaměřoval na šíření sborového zpěvu hlavně na vesnicích, v závodech i ve městech. 86 87 88
Měsíc československo-sovětského přátelství, VŘSR, MDŽ atd. dlouholetá pracovnice v oboru sborového zpěvu plnící svou funkci od počátku existence sboru učitelka z České Kamenice
52
viz obrazová příloha č. 32 – Koncert PSSU NB s Marií Podvalovou Díky příznivému kulturně-společenskému působení směl sbor jezdit i na zahraniční vystoupení např. do Polska (1962), NDR (1966) nebo Francie (1969). Všechny zájezdy plnily nejen kulturní funkci a PSSU NB vhodně svou vlast reprezentoval. Během své působnosti získal sbor mnohá ocenění, uznání nebo také první místo v krajské soutěži Písně přátelství v roce 1976 s postupem do celostátního kola v Kladně. PSSU NB se zaslouženě zařadil mezi přední sbory tohoto druhu v tehdejším Severočeském kraji. Při oslavách 25. výročí založení sboru v roce 1979 měl sbor čtyřicet pět členek. viz obrazová příloha č. 33-34. Posláním tohoto amatérského souboru bylo působit na obyvatele okresu Česká Lípa i mimo Severočeský kraj (dnes Liberecký a Ústecký kraj), mít pedagogický vliv na mládež, podporovat společenský život z estetického i morálního hlediska. Celkový počet vystoupení ke slavnostnímu koncertu 29. března 1979 byl 376, z toho 181 celovečerních koncertů, 96 výchovných, 74 příležitostných, šestnáct zahraničních a jedno televizní vystoupení, dvě nahrávky pro zahraniční a šest pro Československý rozhlas. Od roku 1980 se stal zřizovatelem sboru SKP ROH v Novém Boru a o šest let později změnilo těleso název na Komorní sbor severočeských učitelek. V roce 1987 náhle zemřel na srdeční infarkt Luboš Vácha. Na jeho místo po několika měsících nastoupil Petr Trunec, v té době učitel pro zahraniční studenty na Studijním středisku Univerzity Karlovy v Zahrádkách u České Lípy. Během velice krátké doby byl již sbor opět schopný vystupování.
3.5
Komorní pěvecký sbor Mládí
Ve školním roce 1956/57 nastoupila do Městské hudební školy v České Lípě absolventka Vyšší hudebně pedagogické školy v Praze Pavla Benešová (později provdaná Šimková). Po necelých dvaceti letech svého působení zde jako učitelka klavíru a zpěvu sestavila v roce 1974 malý kolektiv žákyň pěveckého oddělení. V té době byly na téměř všech základních školách pěvecké sbory, a proto bylo obtížné shánět další žáky. Díky zvyšování počtu žáků v pěveckém oddělení se ale sbor z původních osmi členek začal 53
rozrůstat. Po počátečních menších vystoupeních na schůzích a konferencích se pět let od svého založení komorní pěvecký sbor (dále jen KPS) odhodlal přihlásit na celostátní soutěž pěveckých sborů LŠU. Z krajského kola sbor – nyní již s názvem Mládí – postoupil do ústředního klání v Pardubicích, a dostavil se tak první veliký úspěch. Jistou zvláštností bylo od počátku fungování sboru to, že P. Šimková řídila zpěváky od klavíru a nebyla sbormistryní stojící před tělesem. Přesto se Mládí dařilo vítězit na soutěžích i v mnoha dalších letech. Odnoží sboru se s postupem času stala komornější uskupení a sólistky soutěžící ve svých samostatných kategoriích. I ty získávaly vysoká ocenění a nejvyšší pozice. Některé z bývalých členek se rozhodly pro profesionální pěveckou dráhu, vystudovaly konzervatoř a i v současnosti se zpěvem „živí“. Díky založení přípravného pěveckého sboru, kde děti získávaly první pěvecké zkušenosti, se podařilo sboru zajistit si pravidelný přísun nových členek. Sbor se kvůli nulové finanční pomoci ze strany vedení školy dočkal teprve po deseti letech své existence prvního sborového oblečení (zásluhou tehdejší ředitelky Dany Šukové). To druhé získal zhruba po dalších deseti letech od sponzora. Na nejnovější šaty bylo nutné čekat téměř celé další desetiletí. Během třiceti let doby svého působení spolupracoval KPS Mládí s mnoha sbory, orchestry, dirigenty i sólisty. Mezi ně patřil PSSU ČL (sbormistři T. Fiala a Jos. Zadina), PSSU NB (sbormistři L. Vácha a P. Trunec), Českolipský komorní sbor (Jos. Zadina) – posléze z jeho bývalých členů vzniklý Smíšený komorní pěvecký sbor Camerata (P. Trunec), Ženský pěvecký sbor Česká Kamenice (Zd. Cmuntová), Dívčí pěvecký sbor SPgŠ Litoměřice (Vl. Frühauff). Příležitostnými spoluúčinkujícími tělesy byla i ZŠ Sever, ZŠ Antonína Sovy nebo Gymnázium Česká Lípa. Není nutné zmiňovat všechny učitele LŠU a později ZUŠ, kteří byli korepetitory KPS Mládí, byť by si to mnozí z nich zasloužili.
V roce 1998 podnítil tehdejší ředitel ZUŠ, Libor Zíka, vznik unikátního projektu. Ve školním studiu Atol došlo k nahrání jediného CD KPS Mládí. Vybraným repertoárem byla Hradilova mše vánoční a Ebenova Truvérská mše. První skladbu 89 provedl v poválečných letech v České Lípě otec Pavly Šimkové, ona ji v roce 1991 upravila pro 89
Hradilova mše vánoční – tuto skladbu pro smíšený pěvecký sbor nacvičil a provedl v poválečných letech v České Lípě otec Pavly Šimkové v Husitském sboru církve Československé. Těleso čítalo čtyřicet pět zpěváků a malý orchestr.
54
dětský sbor, prvně nacvičila a za doprovodu varhan provedla v Kulturním centru v Novém Boru. O tři roky později se díky pomoci Josefa Zadiny podařilo sehnat orchestrální party. Úspěšná premiéra tohoto díla se konala s orchestrem ZUŠ Česká Lípa pod jeho vedením. Od té doby se stala Hradilova mše vánoční pravidelným programem koncertů v České Lípě i okolí. O několik let později byl Josef Zadina na dirigentské pozici vystřídán Pavlem Hricem, který také stál v čele orchestru při nahrávání CD (více v kapitole LŠU Česká Lípa – ZUŠ Česká Lípa). Ebenova Truvérská mše dostala na CD ne příliš obvyklou podobu, kytarový part hrávaný na varhany nahradil harpsichord a k sopránové a altové flétně přibyla improvizace učitele ZUŠ Česká Lípa (a zároveň hlavního hudebního a zvukového režiséra v jedné osobě) Petra Lose na basovou kytaru. Po téměř celou dobu existence sboru Mládí stála v jeho čele Pavla Šimková, pouze na posledních pár let ji vystřídaly bývalé členky Eva Zemanová (rozená Paulíčková) a Michaela Vyhnánková. Tyto vedoucí stály za nápadem a uskutečněním koncertu ke 30. výročí založení KPS Mládí v prostorách Velkého sálu ZUŠ Česká Lípa dne 5. listopadu 2004. Posluchače, kteří měli možnost vyslechnout písně z průřezu celé historie, provedly večerem tři členky sboru a jako překvapení vystoupilo i několik velmi úspěšných absolventek oboru sólový zpěv.
Mezi nejvýraznější absolventy KPS Mládí bychom měli zařadit Martina Prokeše (ředitel mezinárodního hudebního festivalu Lípa musica, bývalý ředitel KD Crystal a Jiráskova divadla, člen souboru Schola Gregoriana Pragensis Davida Ebena), Alenu Hellerovou (sopranistka, pravidelně spolupracuje s komorním orchestrem Berg, od roku 2004
působí
ve
vokálním
souboru
Octopus
Pragensis),
Pavlínu
Horákovou
(mezzosopranistka, inženýrka ekonomie), Alenu Průchovou a Naděždu Wepperovou (sboristky předních českých zpěváků pop music, zpěvačky kapel Martina Kumžáka, A. Průchová členka ABBA world revivalu), Lenku Prokešovou, Lucii Tobiškovou, Šárku Markovou (muzikálová zpěvačka) a mnoho dalších.
55
3.5.1 Pavla Šimková Pavla Šimková, rozená Benešová (9. 9. 1935–16. 5. 2011) se narodila v Praze v muzikantské rodině, otec byl velmi dobrý houslista, matka znamenitá zpěvačka. První praktické hudební zkušenosti získala jako žákyně hry na housle, větší zájem ale projevila o možnost naučit se hrát na klavír. Po přestěhování do České Lípy přesvědčila rodiče, aby jí v místní továrně Rösler koupili piano. V Mětské hudební škole v České Lípě ji vyučovala profesorka Emílie Schwarzová nejprve hře na klavír, později i zpěvu. Na popud krajského inspektora Z. Baťka se přihlásila Pavla Benešová ke studiu na Hudební škole v Mladé Boleslavi do oddělení pro přípravu kandidátů učitelství hudby. Po dvou letech docházky na tomto vzdělávacím ústavu došlo k reorganizaci školství (rok 1953), oddělení bylo zrušeno a studentka Benešová byla přijata na Vyšší hudebně pedagogickou školu v Praze, kde ukončila své vzdělání ve třídě profesorky Ludmily Melkusové. V roce 1956 se vrátila do České Lípy a nastoupila jako učitelka do LŠU. O tři roky později se rozhodla pro dálkové studium sólového zpěvu na konzervatoři v Praze. Pěvecké oddělení absolvovala v roce 1965. Již od nástupu do LŠU působila nejen jako pedagožka klavíru a zpěvu, byla i vyhledávanou korepetitorkou a pěveckou a klavírní sólistkou. Během své dlouholeté působnosti na LŠU a posléze ZUŠ Česká Lípa byla též členkou PSSU NB i PSSU ČL, spolupracovala s řadou sólistů a těles vokálních i instrumentálních. Za svou celoživotní práci, kterou zasvětila výchově mladých zpěváků, obdržela v roce 2004 cenu Poděkování starosty. viz obrazová příloha č. 35 – členka sboru gratuluje k ceně Poděkování starosty viz obrazová příloha č. 36 – KPS Mládí v roce 1999 v zahradě Augustiniánského kláštera
3.5.2 Josef Šimek Manžel Pavly Šimkové, Josef Šimek (1934–2008), patřil mezi výrazné osobnosti nejen českolipského okresu. Několik let byl pedagogem na LŠU Česká Lípa, poté působil převážně v Litoměřicích, kde vyučoval na Střední pedagogické škole hudebně teoretické předměty. Od 60. let patřil mezi tvůrce hudebního života na Českolipsku, zajímal se o místní hudební historii. Počátkem 70. let napsal diplomovou práci o českolipském 56
hudebním životě v polovině 19. století. Svými názory se řadil mezi pozorné a kritické posluchače českolipské hudební scény.
3.6
Českolipský komorní sbor
Základem pro vznik ČKS se stala několikaletá existence původního Českolipského dětského sboru založeného manželi Marií a Petrem Truncovými90. Jejich dětským pěveckým tělesem prošlo mnoho žáků91, kteří ve své dospělosti zpívali v budoucích komorních sborech v České Lípě. První z nich vznikl ve školním roce 1972/1973 při Českolipském dětském komorním sboru manželů Truncových pod partonátem ODMP. Jeho deset až dvacet členů sestávalo většinou z řad středoškolských studentů, odchovanců dětského sboru. Tento sbor zanikl kolem roku 1978 postupným odchodem zpěváků na studia na vysokých školách. 3. srpna 1979 se datuje vznik nového tělesa, založeného jádrem bývalého Komorního sboru, ČKS pod vedením bývalého člena sboru, Josefa Zadiny. Jeho zřizovatelem se stalo OVM92 v České Lípě resp. Klub přátel muzea (dále KPM). Věkový průměr přibližně patnácti zpěváků činil dvacet let, původním záměrem byl zpěv hudby z období renesance. První koncert se uskutečnil 25. listopadu 1979 v Bibrově síni93 v České Lípě. Sbor rychle vešel do povědomí posluchačů nejen okresu, ale i dalších míst Severočeského a Středočeského kraje. Rozvíjel tradiční kulturní styky se sbory lužické oblasti NDR. Májové nokturno 1981 s názvem Srdce a flétna pořádalo OVM a KPH v České Lípě 2. května 1981 v sadech Pracujících v České Lípě. Jako sólisté vystoupili recitátoři Věra Dvořáková, Viola Vojtíšková, Martin Benda a Jiří Vomáčka. ČKS řídil Josef Zadina, Musica di tre legni vedl Josef Vlček – viz obrazová příloha č. 37. 16. května 1981 se uskutečnil Slavnostní koncert u příležitosti otevření koncertní síně J. I. Bibra a kolaudace renovovaných varhan. Pořadatelem byl KP ROH a OVM Česká Lípa. Kromě ČKS se
90 91 92 93
viz výše a též v kapitole Hudební ústavy včetně Josefa Zadiny, viz. PSSU ČL Od podzimu 1984 do 31. prosince 1988 byl zřizovatelem KP v České Lípě, od 1. ledna 1989 opět OVM. více o klášteře a koncertech v něm pořádaných v kapitole Historický vývoj v severočeském pohraničí
57
sbormistrem Josefem Zadinou vystoupil také varhaník Jaroslav Tůma94 a Bibrův komorní orchestr s dirigentem Josefem Vlčkem – viz obrazová příloha č. 38. V tomtéž roce proběhl v srpnu společný zájezd s PSSU ČL do Holandska95. Vánoční koncert 25. prosince 1981 pořádal KP a KPM v koncertní síni J. I. Bibra v OVM v České Lípě. Komorní instrumentální sdružení řídil Petr Trunec, ČKS KPM vedl Josef Zadina, Musica di tre legni a Bibrův komorní orchestr KP vystoupily pod vedením Josefa Vlčka. viz obrazová příloha č. 39 – Vánoční koncert 25. 12. 1983 V první polovině 80. let přešel sbor z jednostranné orientace na vokální polyfonii do širšího záběru od renesančních autorů až k současným skladatelům 20. století. Mezi úspěchy ČKS patřila dvě zlatá pásma v Lounech na Krajském pěveckém festivalu, účast na Národním festivalu sborového umění v Jihlavě v roce 1984, o rok později účast na setkání pěvců v Olomouci nebo v tomtéž roce zájezd do Polska (opět s PSSU ČL). Zlom v činnosti sboru znamenal odchod sedmi členů 4. dubna 1986 po neshodách se sbormistrem. Těleso existovalo dál, přijalo nové členy a změnilo koncepci.
3.7
Camerata
Bývalí členové ČKS oslovili „kolegy“ z Komorního sboru a pod vedením Petra Trunce vznikl v roce 1987 dvacetičlenný Smíšený komorní pěvecký sbor Camerata, jehož zřizovatelem byl SKP Česká Lípa. Těžiště repertoáru představovala převážně tvorba autorů ze 14.–17. století v textových originálech. Kromě toho se sbor věnoval také dílům významných českých autorů, úpravám českých lidových písní a černošských spirituálů. Některé
koncerty
bývaly
obohaceny
instrumentálním
doprovodem.
Sbor
úzce
spolupracoval s ostatními sbory Českolipska a třikrát ročně probíhala několikadenní soustředění. Během své činnosti pořádal koncerty i mimo Českou republiku. Na slavnostním koncertu Hold pěvců Českolipska republice k 70. výročí vzniku Československa 26. října 1988 v Novém Boru účinkovaly oba sbory PSSU, Camerata a ČKS. SKP Česká Lípa pořádal 18. května 1989 v Jiráskově divadle Večer madrigalů, hudby a poezie. Vystoupily zde Camerata a PSSU NB se sbormistrem Petrem Truncem za 94 95
laureát mezinárodních soutěží v Praze, Lipsku, Haarlemu a Norimberku více u PSSU ČL
58
klavírního doprovodu Marie Truncové. viz obrazová příloha č. 40-42. Počátkem 90. let proběhly reciproční koncerty Cameraty a Chorgemeinschaft (Kirchenchor) Meggenhofen-Gallspach z Horního Rakouska. 21. června 1991 se uskutečnil společný koncert ke 20. výročí sboru v Meggenhofen-Galspachu v obou obcích a následující rok 1. května 1992 společný koncert v Jablonném v Podještědí. U příležitosti 10. výročí založení sboru se uskutečnil 12. prosince 1996 v Bibrově síni koncert pod záštitou města Česká Lípa. Účinkovaly sbory Camerata a Camerata iuvenis, oba pod vedením Petra Trunce. Průvodního slova se ujal Jiří Vomáčka junior. Sbor existoval do roku 2002.
3.8
Českolipský dětský sbor
Českolipský dětský sbor zahájil svoji činnost 1. ledna 1994. V jeho čele od počátku stojí sbormistr Petr Novák96. Velice brzy se těleso prosadilo na české hudebné scéně, kde od té doby sbírá nejvyšší ocenění při různých pěveckých soutěžích. Kromě mnoha zemí Evropy již navštívil mimo jiné Jihoafrickou republiku nebo USA. Každý kalendářní rok se podaří uspořádat kolem padesáti vystoupení samostatných i s našimi předními interprety (Bára Basiková) i tělesy (Severočeská filharmonie Teplice). Sbor, v jehož repertoáru lze nalézt klasickou hudbu, lidové písně i spirituály, se rovněž podílí na organizování hudebních festivalů a během posledních deseti let vydal pět CD. V současné době má ČDS koncertní, komorní a dvě přípravná oddělení s celkovým počtem 170 dětí ve věku 5–19 let.
96
Původně učitel HV na ZŠ Špičák v České Lípě, bývalý sbormistr PSSU ČL a hudebně-pěveckého souboru Reneta. Od 1. 9. 2009 zastává místo ředitele KD Crystal v České Lípě a jako sbormistr řídí dámský sbor Česká Lípa.
59
S koncertní činností v České Lípě, k níž přispívaly výše uvedené soubory, souvisí i činnost Klubu přátel hudby.
3.9
Klub přátel hudby
V roce 1965 se v České Lípě sdružilo několik milovníků hudby a na základě jejich společných zájmů vznikl KPH při OB. Tento spolek si vzal za svůj úkol soustavným a plánovitým rozvojem koncertní činnosti napomáhat rozvoji kulturního života ve městě. Snahou KPH bylo pořádání koncertů vysoké umělecké hodnoty jak po stránce výběru pořadů, tak i po stránce vrcholného interpretačního umění. V zájmu klubu bylo také zpřístupnit takové koncerty širší veřejnosti bez nákladného a nepohodlného zajíždění do jiných měst. Možná by se za jistou raritu dal považovat dopis vedení KPH posluchačům po srpnových událostech roku 1968. V důsledku těchto politických změn byl odložen zahajovací koncert sezóny ze 12. září na 15. října a došlo k zásadní změně programu. Místo připravovaného violoncellového koncertu Antonína Dvořáka a Symfonietty Leoše Janáčka zavítal do města na slavnostní koncert k 50. výročí Československa Symfonický orchestr hlavního města Prahy – FOK s cyklem symfonických básní Bedřicha Smetany Má vlast. Hluboký citový dopad politických událostí na obyvatele a jejich vlastenecké cítění byl jistě zřejmý. Předsevzatý plán KPH se dařil, byla zvána komorní tělesa světové úrovně, špičkoví čeští i zahraniční sólisté a vystoupilo i mnoho velkých těles. Koncertní programy zahrnovaly širokou paletu skladeb světových i domácích skladatelů všech dob i stylů. Na celostátních konferencích a sjezdech Kruhů přátel hudby byla dramaturgie i koncepce pořadů vysoce ceněna. Prvním větším vrcholem ve vývoji působení KPH byla 6. koncertní sezóna 1970/1971, kdy počet předplatitelů dosáhl nejvyššího počtu, a to sedmdesát osm. Tím pádem musely být v koncertním sálku LŠU přidány přístavky. Rada MěNV měla pro tyto akce pochopení a z rozpočtu na kulturní činnost poskytovala dostatek finančních prostředků na krytí vznikajících schodků. Toto bylo možné aplikovat pouze v případě, že 60
byl koncert vyprodán. V následujícím roce ale začalo docházet k menšímu zájmu posluchačů a tím byla ohrožena možnost spolufinancování koncertů. Předseda KPH Petr Trunec spolu s jednatelem Pavlem Böserem tedy zaslali přátelům hudby dopis, ve kterém je na toto nebezpečí upozorňovali. Je pravdou, že koncerty KPH byly poměrně dobře propagovány nejen plakáty na veřejných prostranstvích, ale také pozvánkami a články v místním tisku – v novinách Nástup97. viz obrazová příloha č. 43 – Koncert Václava Hudečka 7. 10. 1970
97
Týdeník Nástup se začal vydávat v roce 1960, začátkem 80. let byl přejmenován na Českolipský nástup. Po revoluci, konkrétně od roku 1991, nesl název Českolipské listy, posléze již současné pojmenování Českolipský deník. Od května roku 1993 se z týdeníku stal deník.
61
4 HUDEBNÍ VÝVOJ A ŽIVOT V ČESKÉ LÍPĚ A BÝVALÉM OKRESE ČESKÁ LÍPA
Informace týkající se vývoje kulturního života města Česká Lípa a jeho okolí jsou již částečně obsaženy v kapitole Historický vývoj v severočeském pohraničí. Samozřejmě, že nelze jednotlivé údaje, zjištěná fakta a skutečnosti oddělit a vyčlenit pod samostatné úseky práce. S ohledem na množství dochovaného materiálu zachycujeme v této části práce obecnější podobu. Podrobnějšímu zpracování se autorka hodlá věnovat v další publikační činnosti.
Tak jako v každé době v průběhu historie se na veškerém dění ve státě i v jeho jednotlivých menších oblastech odrážela aktuální politická situace. O době po druhé světové válce to platí pravděpodobně ještě více, vzhledem k tomu, o jak velký předěl a zlom v dějinách se jedná.
Druhá polovina čtyřicátých let znamenala snahu o celkovou regeneraci a obnovování zničených vazeb. Padesátá léta se nesla zejména na svém počátku ve znamení nových politických poměrů. Osvětová zařízení a kroužky a soubory k nim patřící se snažily o plnění a překračování plánů. Odbory kultury popř. školství a další kontrolní orgány neustále dohlížely na uměleckou úroveň nejen hudebních produkcí a dávaly rady a instrukce, jak zlepšit tu kterou problematickou oblast práce. Byť se velká část koncertů, festivalů i soutěží konala v rámci oslav komunistických výročí a událostí, našla se i celá řada kulturních a hudebních pořadů velice kvalitních, kterým se podařilo oprostit od politického diktátu a u kterých šlo opravdu o kvalitní umění. Šedesátá léta přinesla politické uvolnění, které bylo znát i v kulturní oblasti. Sedmdesátá léta byla opět opakem a o něco mírnějším odrazem let padesátých. Posledních dvacet let 20. století se pozvolna přenášelo až k demokracii na území našeho státu. Tato cesta byla dlouhá a obtížná. Mnoho vynikajících
hudebníků
i
jinak
kulturně
činných
odborníků
bylo
okolnostmi
a nepohodlností pro režim donuceno opustit svou práci a věnovat se jiné, mnohdy až podřadné či ponižující profesi. Přesto někteří nezahořkli a v rámci možností se i nadále věnovali zpěvu, vedení hudebního kroužku nebo jiné činnosti, kterou se snažili ovlivnit 62
následující generace. Ve druhé polovině roku 1947 vyhověl MNV žádosti kapeníka Františka Ryby používat v rámci propagace města městskou znělku od autora Jana Douši98. Pouze trvala na úpravě městské znělky skladatelem s tím, že posléze bude postoupena k propagaci města. Fr. Ryba pořádal pravidelné koncerty lidové hudby i taneční zábavy nejen v České Lípě, ale i v severozápadních městech pohraničí, proto chtěl také svolení smět zařadit do programu Českolipský pochod od J. Laňky a na propagační plakáty použít městský znak. Rada MNV se na základě vyjádření kulturní komise MNV usnesla vyhovět všem požadavkům kapelníka. Dalším jeho počinem bylo předávání výtěžků z pravidelných koncertů na Střelnici České sociální pomoci (dále ČSP). Naoplátku pomáhali úředníci a funkcionáři s organizací vystoupení. ČSP také oceňovala veřejně ochotu a porozumění Fr. Ryby pro kulturní a sociální stránku i jeho snahu propagovat město. Baletní studio Dagmar Bittmanové v Novém Boru s odbočkou v České Lípě nabídlo MOB v České Lípě provedení dvoudílného baletu za klavírního doprovodu, ve výpravě města a oblastního divadla v Novém Boru a s osmdesáti účinkujícími „Královna loutek“. Tento program se uskutečnil koncem května 1950.
V 50. letech síť osvětových zařízení tvořily kluby Ministerstva školství a kultury, na Českolipsku byl jeden takový klub skládající se z osvětových zařízení – Domů osvěty (dále DO), OB a Osvětových jednot (dále OJ) v jednotlivých letech takto:
viz příloha – Statistika kroužků a souborů LUT mezi roky 1954 a 1977
1956
1957
DO
1
1
1
OB
22
23
25
OJ
20
21
19
98
1958 – návrh
viz kapitola Hudební ústavy a kapitola Historický vývoj v severočeském pohraničí
63
Osvětová činnost podle zaměření: 1956
1957
1958
kroužky DO, OB a OJ celkem
30
47
40
vlastní soubory LUT
50
50
40
250
250
vystoupení vlastních souborů LUT 210
Do kulturní a osvětové činnosti DO spadaly lektorské
a
organizační
skupiny
(hudební poradní sbor, taneční poradní sbor a poradní sbor pro lidovou zábavu), zájmové kroužky (kroužek přátel hudby) a soubory Českolipské smyčcové kvarteto a hudební soubor „Jiskra“. Pod odbor kultury MěNV Česká Lípa patřily: OB Bohatice, Brniště, Dobranov, Dolní Libchava, Hamr na Jezeře, Holany, Horní Libchava, Jestřebí, Jezvé, Mimoň, Stvolínky, Pertoltice pod Ralskem, Provodín, Stráž pod Ralskem, Stružnice, Velenice, Velký Grunov, Volfartice, Zahrádky, Zákupy a Žandov. Dvě OJ měly být změněny v roce 1957 na OB. V nadcházejícím období došlo ke značnému poklesu kroužků při OB a OJ, protože většina jich zanikla a nepodařilo se obnovit jejich činnnost. Klesl také počet vlastních soubor LUT, které většinou zanikly z důvodu nízkého počtu členů. Ti se většinou zařadili do větších souborů. Obnovení nebo nové ustavení kroužků i souborů bylo úkolem odboru kultury. ONV spravoval ODO. MěNV se staral o základní hudební školy ve větších městech, které byly zálohovými organizacemi. Poradní sbory, aktivy a komise zajišťovaly v okrese Kulturně-osvětový aktiv (zástupci kulturních institucí ČSM a NF), Aktiv předsedů stálých školských a kulturních komisí MěNV a Rada domu osvěty. V místě dohlížela Stálá školská a kulturní komise MěNV a Rada osvětové besedy. Ideové a odborné řízení školských a kulturních zařízení, která byla ve správě MěNV, příslušelo ONV. Nejvyšší pozice v organizaci LUT zaujímaly Ústřední dům lidové tvořivosti99 v Praze a Slovenské ústředí lidové tvořivosti. Na nižších úrovních byly budovány krajské poradny LT a při DO okresní poradny LT (dále OP LUT). Vzhledem k velikostem oblastí 99
lidová tvořivost dále LT
64
LUT vznikaly aktivy dobrovolných spolupracovníků, odborníků působících v poradních sborech podle oboru. Souborům, kroužkům i jednotlivcům pomáhaly také časopisy vydávané Ministerstvem kultury jako Lidová tvořivost, Ochotnické divadlo a další. Na českolipském okrese byl od roku 1955 vydáván metodický list Českolipská LUT – o novinkách v oblasti hudby, nových knížkách, příručkách, chystaných soutěžích a dalších programech. Byly zde např. instrukce k jarní krajské soutěži hudebních i pěveckých souborů LUT, informace o chystaných odborných seminářích pro vedoucí hudebních souborů, zmínka o vzniku hudecké muziky při ZK ČKD v České Lípě, která měla být předstupněm souboru lidových písní a tanců. V dalších číslech se hodnotilo okresní kolo soutěže LT, které se zúčastnilo čtyřicet pět souborů a sto pět jednotlivců. Větší pojednání zde bylo o tanečním soubor pracujícím při Jedenáctileté střední škole v České Lípě. Po dvou letech své existence měl za sebou soubor již řadu úspěšných vystoupení a hlásil osm svých párů k nácviku krojované veselice na Spartakiádě. Zde měl jako jediná taneční skupina na Českolipsku reprezentovat celý okres. Vystoupení krojovaných skupin se nakonec úspěšně zúčastnilo šest párů. Do krajského kola soutěže LUT 1954 postoupili v kategorii sólových nástrojů K. Lehký a J. Honek (oba z České Lípy), v kategorii pěveckých souborů uspěl PSSU ČL, PS MOB Zákupy a PS místní skupiny ČSM Mimoň. V dalších kategoriích uspěly: dechový hudební soubor ZK ČSD Česká Lípa, estrádní hudební soubor Popular ZK OSSD Česká Lípa a mezi hudebními tanečními soubory hudební taneční orchestr Rytmus při ZK Tatra Česká Lípa a hudební taneční orchestr při ZK Komunálních služeb Česká Lípa. Ze sólových zpěváků ani smyčcových trií nebyl doporučen do krajského kola žádný účastník. V jubilejním roce 10. výročí osvobození Československa proběhlo celkem 555 vystoupení LUT, 60 estrád, 768 lidových veselic. OP LUT organizovala pravidelné odborné semináře pro vedoucí hudebních, pěveckých, tanečních, divadelních a loutkových souborů. Hlavní pozornost na úseku lidové tvořivosti bylo třeba věnovat dalšímu zakládání kroužků a rozšířit jejich zájezdovou činnost do ostatních obcí. Vedoucí okresních osvětových zařízení (poradna LUT, hudební škola Česká Lípa, …) měli vypracovat zprávu o činnosti za poslední dva roky a předložit ji odboru kultury rady ONV. Ve větší míře než dosud se měly organizovat večery klasické hudby formou divadla hudby (s využitím gramofonových desek).
65
Hudební soubor Stavokombinátu v České Lípě doporučoval v jednom z čísel metodické Českolipské LUT uspořádat výuku na hudební nástroje pro své nástupce s tím, že hudební škola zajišťovala jen hru na klavír a housle. Tento hudební ústav ovšem ve zmíněné době neměl možnost rozšířit své vyučování. Proto bylo třeba, aby stávající hráči (zejména na dechové nástroje) zřídili při OB nebo ZK hudební kurzy, kde by tyto obory učili. Velký zájem měly nově otevřené předměty zaznamenat u mládeže, protože na několika školách a učilištích již vznikaly hudební soubory, ovšem bez odborného vedení. Mezi plánovanými osvětovými akcemi na rok 1956 byly čtyři kurzy hudební výchovy, dvě stě lidových veselic, sto dvacet ostatních vystoupení LUT a šest hudebně výchovných koncertů. Pro splnění tohoto plánu bylo vybráno osm hudebních, čtyři pěvecké a čtyři taneční soubory. Pro politickou a odbornou výchovu vedoucích zařízení a zájmových kroužků mělo být provedeno osm seminářů pro hudební soubory, čtyři pro pěvecké a dvanáct pro taneční soubory. Na jaře se konala okresní kola soutěže LUT v České Lípě a v Mimoni. viz obrazová příloha č. 44. Vzhledem k tomu, že se na úseku povolování kulturně-osvětových akcí ukazovaly vážné nedostatky v nedodržování zákonných předpisů a nařízení ze strany pořadatelů, byly na jaře roku 1956 vydány směrnice k povolování kulturních pořadů. S jejich obsahem měly být seznámeny všechny organizace a pořádající složky v obcích na rozšířených zasedáních rad osvět, besed a jizeb za přítomnosti funkcionářů MNV. Dodržováním těchto směrnic a nařízení mělo být znemožněno soukromé podnikání a organizování různých akcí pochybné kulturně-politické úrovně, při kterých státu unikaly značné příjmy na daních a autorských poplatcích. Představení souborů LUT byla bez vstupného a bez účasti širší veřejnosti, pokud se jednalo o interní pořady např. pro členy příslušného ZK. Tato vystoupení se ale oznamovala a evidovala u osvětového zařízení NV. Estrádní, recitační, hudební a jiné pořady chystané jako programové večery pro širší veřejnost kterýmkoliv pořadatelem, schvaloval odbor kultury rady ONV na základě žádosti předložené na předepsaných tiskopisech. Taneční a lidové zábavy všeho druhu (plesy, karnevaly, odpolední čaje atd.) schvaloval příslušný MNV na základě žádosti předložené čtyři týdny předem. Daná akce měla být zahrnuta do plánu kulturně-osvětových činností sestavovaných OB nebo OJ z pověření MNV. Po schválení zaslal MNV prostřednictvím odboru kultury ONV příslušný 66
díl žádosti Ochrannému svazu autorů a HAÚ100 v Praze. Soubory lidových hudebníků byly povinny uzavírat smlouvy s pořadateli na tiskopisech HAÚ. Pro veřejné produkce byly vydány tiskopisy žádostí o povolení u MNV. Koncertní a estrádní pořady profesionálních souborů, která pořádalo HAÚ, podléhaly schválení odboru kultury ONV. Veškerá tato představení prováděná za úplatu mohla být povolována jen na základě smluv s HAÚ.
23. června 1956 se v Jiráskově divadle uskutečnil v rámci Českolipského hudebního jara koncert Symfonického orchestru hlavního města Prahy. Sedmdesátičlenné těleso pod taktovkou dirigenta Václava Smetáčka provedlo Smetanovu Mou vlast. – viz obrazová příloha č. 45
Ve spolupráci s ROH a ČSM byly pořádány pravidelné soutěže LT, ve kterých se zapojoval stále větší okruh souborů LUT. Při DO byly aktivizovány podle plánu poradní sbory pro hudbu a zpěv a pro divadlo, loutky a estrády.
V rámci předvolební kampaně uspořádaly soubory LUT celkem 148 vystoupení a při oslavách 40. výročí VŘSR 164 vystoupení. Největší počet produkcí uskutečnil soubor písní a tanců Student, který při oslavách VŘSR provedl sedm vystoupení. Zvlášť u tohoto souboru byla zjevná údajná nedostatečná pomoc metodika DO v repertoárových otázkách vzhledem k tomu, že soubor při vystoupení vycházel většinou z milostných písní a lyriky. Z poradních sborů pracovaly pravidelně poradní sbory hudební a divadelní, vedoucí poradny LUT v České Lípě byla Věra Míčková.
Důležitou úlohu v kulturním životě na vesnici měly soubory lidových hudebníků. Umělecká úroveň mnohých souborů byla v té době velmi nízká. Vzhledem k nedostatku hudebního dorostu, neměl kdo střídat staré členy, zvlášť v sekcích dechových nástrojů. Při pořádání zábavních akcí jako tanečních zábav a veselic se projevovaly největší nedostatky u samotných pořadatelů, v nedodržování zákonných nařízení v udržování pořádku při zábavě. Nezdravým jevem bylo rovněž to, že u většiny souborů převažovaly komerční cíle nad zdravou uměleckou ctižádostí. Mnoho hudebníků nemělo zájem šířit tradiční, dobrou 100
Hudební a artistická ústředna (předchůdce dnešního OSA). Zákon č. 69 o hudební a artistické ústředně byl schválen 25. března 1948 a vydán ve Sbírce zákonů a nařízení republiky Československé 20. dubna téhož roku. Úkolem HAÚ bylo pečovat o provozování hodnotných hudebních děl, vedení evidence produkcí, jejich pořádání atd.
67
a hodnotnou muziku, ale šlo jim o získání odměny za vystoupení. Na úseku lidových hudeb docházelo proto k vážným přestupkům předražování hudeb. Odbor školství a kultury připravoval některá opatření ke zlepšení stavu lidových hudeb podle nového zákona č. 82/1957. V následujících měsících měly být provedeny kvalifikační zkoušky všech hudebních souborů a pohovory se členy souborů. Každému souboru, který splnil požadavky kvalifikační zkoušky, bylo vydáváno osvědčení a přiznána kvalifikační odměna podle zásluh souboru až do výše 50%. Tím se odstranil rovnostářský systém v odměňování jednotlivých hudeb kvalitních i nekvalitních podle stejného honorářového sazebníku, který panoval do té doby. Výši kvalifikačních příplatků určoval odbor podle celkové činnosti souboru a pokud nebyly plněny požadavky odboru a zákonná nařízení, odejmuly se kvalifikační příplatky případně i osvědčení k vedení hudby. Příčiny nedostatků v práci hudebních souborů vznikaly mimo jiné zanedbáváním hudební výchovy na všeobecně vzdělávacích školách a jednostrannou výukou hry na klavír a housle na hudebních školách. Tento neutěšený stav se měl řešit zřizováním kurzů hudební výchovy při osvětových zařízeních nejen v České Lípě101. Zde se osvědčil a proto byla snaha tyto kurzy rozšířit i do jiných obcí. Výsledky se však nedostavovaly hned a kromě toho se našlo i několik jedinců, kteří učili soukromě, proti čemuž odbor prováděl opatření přes trestní komisi MěNV. Nedostatečně se rozvíjela lidová umělecká tvořivost na úseku lidové písně a tance. V tomto směru odváděl dobrou propagační práci soubor Jedenáctileté střední školy v České Lípě, po jehož vzoru se ustavovaly taneční a pěvecké soubory i na školách v Mimoni, Zákupech a Horní Polici. Dalšímu rozvoji a zakládání pěveckých a tanečních souborů mezi mládeží bránil nedostatek odborných vedoucích. Kurzy společenského tance a chování mohly být prováděny ve více místech, pořadatelé však naráželi na nedostatek mistrů a jejich vysoké honoráře. Všechny tyto kurzy byly dříve prováděny soukromými podnikateli v kultuře. Bylo třeba zřídit ústavy, kde by si společnost vychovávala lepší mistry a učitele těchto kurzů, kteří by mohli být následně zaměstnáváni v Domech osvěty. Počátkem roku 1958 se rozhodla OB za účelem větší návštěvnosti kulturních pořadů zavést předplatné na několik večerů oper a činoher, které se zavazovala v určité době pořádat. V prvním čtvrtletí měl proběhnout koncert M. Podvalové a V. Bartoně; 101
tento problém zmíněn již výše v roce 1955
68
estráda n. p. Atmos ze Žandova, n. p. Vagonka Tatra, Továrny na piana a ČSD; přehlídka hudebních souborů českolipského okresu a armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého v DO. Na třetím ročníku Českolipského hudebního jara se 15. května 1958 v Jiráskově divadle představil houslista Ivan Kawaciuk s klavíristou Františkem Vránou. Během večera zazněly Mozartův a Paganiniho houslový koncert, díla R. Strausse, F. MendelssohnaBartholdyho a dalších. 22. října na slavnostním zasedání rady DO v České Lípě vystoupili se svým pásmem hudby, poezie a zpěvu členové Klubu přátel umění pod vedením Ladislava Šíši. V obrazové příloze je přiložen seznam nejlepších pracovníků v období 1953–1958 oceněných za osvětovou a kulturní činnost. viz obrazová příloha č. 46. V rámci Měsíce československo-sovětského přátelství102 1958 měly být v obcích uspořádány slavnostní večery československo-sovětské družby, estrády nebo akademie s recitacemi, písněmi, tanci, čtení úryvků z knih, hudebními a divadelními vystoupeními s československo-sovětskou tematikou s projevem a kulturním programem103. K zajištění vysoké úrovně těchto slavnostních večerů měl připravit okresní DO potřebné metodické materiály. V tomto roce pracovalo celkem třicet šest souborů LUT, které uskutečnily osmdesát sedm vystoupení (z toho sedmnáct divadelních souborů, které provedly padesát pořadů). Byly zaktivizovány a doplněny poradní sbory: hudební a pěvecký, estrádní a taneční a další PS nehudebního zaměření. V květnu 1959 proběhly prověrky souborů lidových hudebníků okresu Česká Lípa v DO, kterých se zúčastnila následující tělesa: ČKD kytarová skupina ČL, „Radost“ ZK Pískovny Provodín, „Jiskra“ ZK ČKD ČL, OB Mimoň, „Tempo“ ZK Továrna na piana ČL, OB Zákupy, „Rytmus“ ZK Tatra ČL, ZK Železničář ČL, ZK Pražská Akumulátorka ČL, ZK Hamr na jezeře, ZK Stavoklub ČL, ZK Restaurace a jídelny (RaJ) ČL, ZK Severka MimoňVojenské lesy a statky Stráž pod Ralskem, ZK TON Mimoň.
102
103
Měsíc československo-sovětského přátelství byl součástí listopadových oslav VŘSR a býval zahajován 7. listopadu v den VŘSR a Státního svátku SSSR. V průběhu měsíce se konaly přehlídky sovětských filmů, koncerty ruských autorůbyly organizovány besedy s delegacemi ze sovětských družebních oblastí atd. Oslavy končívaly 12. prosince. pořadateli byly KSČ, NF a SČSP
69
Ve spolupráci se složkami NF bylo úkolem MěNV zajistit hodnotné kulturní pořady k významným událostem a výročím, za tímto účelem měla OB získat ke spolupráci: orchestrální sdružení Lípa, pěvecký soubor Lípa, Krajský pěvecký soubor severočeských učitelů104. Na rok 1959 bylo naplánováno založení velkého dětského pěveckého souboru při OB za vedení pánů Skory a Nyklese. Ke zvýšení znalostí a zájmu o hodnotné hudební vystoupení měly v období let 1959 a 1960 OB a ZK zajistit řádnou propagací zájezdy uměleckých profesionálních hudebních souborů a uskutečnit ročně čtyři umělecké hudební koncerty, a šest koncertů ČF, která měla patronát nad ZK Tatra. Tyto koncerty měly být pořádány v závodní hale Tatra nebo dle dohody v Jiráskově divadle. ODO a ZK měly zajistit a uskutečnit ročně pořádání dvou okresních přehlídek hudebních souborů ZK. ZK, OB a MěNV byly zodpovědny za to, aby všichni pořadatelé tanečních zábav a plesů v rámci společenských večerů přesně dodržovali směrnice vydané MNV o koordinaci společenských zábav.
V letech 1961–1965 měla MOB v rámci zvyšování všeobecného a odborného vzdělání pracujících pořádat kurzy hudební výchovy pro mládež a výchovné koncerty orchestru Lípa. Z hlediska výchovy uměním a péče o společenský a kulturní život pracujících měla za úkol uspořádat ročně ve spolupráci s krajským podnikem pro estrády a koncerty v Liberci deset estrád a koncertů, divadlo Teplice dvě operety. ZK ROH J. Arbesa závod Nářadí měl v tomto čtyřletém období rozšířit LT nejen na poli estrád a hudeb, ale dle důkladného rozboru o další zájmové kroužky a soubory, vyučování řečí, šití apod. ZK měl umožnit všem souborům a kroužkům rozvíjet svou činnost přímo v klubu, pořádat výchovné koncerty, putovní výstavy obrazů a fotografií, vést dětský hudební soubor a také zajišťovat hudební výchovu dětí. Školská a kulturní komise navrhovala v plánu kulturního rozvoje ve městě Česká Lípa zajistit pod záštitou OB ustavení dětského pěveckého souboru, ve kterém by účinkovaly děti ze všech škol, a zajistit ustavení dětského hudebního orchestru při hudební škole. Někteří členové OB Česká Lípa byli podle průzkumu kulturně osvětové práce a činnosti v roce 1964 vedoucími souborů, ostatní pracovali jen na mimořádných úkolech jako byla inventura, propagace atd., někteří členové jen docházeli na schůze. Rada OB schvalovala výdaje rozpočtu, představení a projednávala činnosti souborů. OB pracovala 104
přechodný název PSSU ČL, viz. kapitola Sborový zpěv a sborová tělesa
70
podle statutu, který schválil MěNV. Organizační řád nebyl vypracován, ten chtěla rada vypracovat podle vzoru DO v České Lípě a částečně jej upravit. Úkoly jednotného plánu byly plněny přesně podle předem stanoveného ročního plánu. Podle zápisu ze schůze kulturního aktivu května 1965 měla OB v uplynulé sezóně naprosto nezajištěné taneční. Problémem bylo také pořádání koncertů v České Lípě. Patronát nad organizací produkcí si měla vzít LŠU a spolu s OB osobními pozvánkami apod. by měly zajišťovat účast. Při ZK dopravy a spojů Česká Lípa v roce 1965 z hudebních souborů fungovala dechovka a taneční orchestr Oty Illeho, taneční orchestr J. Blažka, taneční orchestr St. Šťastného, Expo 61. S uspořádáním a úrovní nebyli účinkující v té době spokojeni. Vnímali citlivě skutečnost, že jejich soubory byly velmi aktivní a cítili tedy reálnou naději i předpoklady, že jejich hudební soubory budou dobře reprezentovat jejich závodní klub. V rámci F-Clubu (klub filmového diváka pro mládež od 14 do 16 let) proběhla programová řada Písnička na stříbrném plátně.
Osmý ročník Arbesovy České Lípy v roce 1966 přichystal hudebně literární matiné na námět „Jakub Arbes a hudba – hudba v životě člověka“. Přední znalci a vědečtí pracovníci promlouvali o hudbě v jeho tvorbě, a přidali také ukázky z díla a hudební vložky z doby Arbesova života. Hlavní referát přednesl profesor J. Plavec. Na celovečerním koncertě v Jiráskově divadle vystoupily PSSU ČL a PSSU NB. V rámci Arbesovy České Lípy také probíhala výstava starých hudebních nástrojů. viz obrazová příloha č. 47.
V rámci kulturní a osvětové činnosti se měla systematicky rozvíjet všestranná vzdělanost, zájmové činnosti a amatérská tvořivost dospělých i mládeže mimoškolním vzděláváním – tedy kurzy hudební výchovy, klavíru, harmoniky, houslí; kurzy taneční výchovy; a pravidelným nácvikem baletního studia. V rámci oslav 50. výročí ČSR byl naplánován slavnostní koncert FOK. Jednotný plán kulturní a osvětové činnosti města Česká Lípa na rok 1969 chystal Severočeskou juniorku ve společenském tanci, soutěž zpěváků „Talent 69“, okresní přehlídku dětí ve zpěvu a dětských pěveckých souborů, Mistrovství Severočeského kraje ve společenských tancích, krajskou soutěž ve společenském tanci C třídy a zorganizování dvou tanečních zábav a jednoho estrádního programu. 71
V 70. letech pokračovaly v rámci mimoškolního vzdělávání taneční kurzy a kurzy hudební výchovy mládeže. V programech péče o estetickou výchovu byly chystány podle výročí, státních svátků i ročních dob koncerty, odpolední čaje, plesy, estrádní pořady, zábavy, vystoupení dětí všech stupňů škol, pěvecké a taneční soutěže i festivaly. V prvním pololetí roku 1972 měl být dokončen koncertní předplatitelský kurz, ve druhém pololetí zahájen nový předplatitelský koncertní cyklus sezóny 1972/1973. V květnu tohoto roku se měl uskutečnit v Jiráskově divadle mimořádný koncert sovětského umělce, houslisty Viktora Treťjakova. Dalším cílem osvětových zařízení bylo podporovat umělecko-výchovnou a společensky závažnou funkci KPH a tuto činnost vedle zajišťování koncertního cyklu a akcí společenských organizací (NF a dalších) zaměřit na podporu akce „Hudba mládeži“ a získávání další mládeže k účasti na této společensko-výchovné práci. Své místo v kulturním programu roku 1972 měla opět soutěž ve společenském tanci o „Pohár přátelství“ a ostatní drobná osvětová a společenská činnost jednotlivých kulturních zařízení. Samostatně ve spolupráci s hudbami ZK Českolipska uspořádal v tomtéž roce ZK Jakuba Arbesa Muzikantský bál v hotelu Merkur, který se stal přehlídkou účinkujících hudebních souborů a byl navštíven přibližně pěti sty účastníky. Pro pasivnost a po snížení dotací na činnost se neuskutečnilo několik plesů. ZK dělaly značné finanční potíže zejména poplatky MěNV, kde z plesu byla vybírána dávka např. 750,- Kčs pro MěNV, dále pak dávky HAÚ 400,-Kčs a nájemné ze sálu asi 1200,-Kčs i výše. V konání drobnějších společenských akcí, které byly navštěvovány menším počtem mládeže, působily tyto dávky a nájemné i dávky HAÚ nepříznivě na pravidelnost akcí. Hudební soubor – taneční hudba vedoucího Skory měla své pravidelné produkce v restauraci Union a skládala se z kvalifikovaných hudebníků schopných zahrát v kavárenském prostředí svůj bohatý repertoár přímo z not. Hudební kytarový soubor mládeže Svazu socialistické mládeže (dále SSM) prováděl zkoušky na různých místech. Pro nedostatek finančních prostředků ale nebylo možné zajistit trvalou místnost k nácvikům. Členové souboru se tedy postupně zařadili do dalších kytarových souborů u hudeb na českolipském okrese. Taneční kroužek SSM nebyl v roce 1972 znovu aktivizován, neměl vedoucího a ani nebyl konán nábor. Rovněž KPH prodělával krizi, když v průběhu roku pouze jeden obětavý člen spoluzajišťoval vše nutné okolo koncertů. Přes tyto obtíže byla celá koncertní sezóna dohrána.
72
ODPM i město Česká Lípa velmi dobře reprezentoval Českolipský dětský sbor105. viz obrazová příloha č. 48-49. Jako nejlepší soubor českolipského okresu se ve školním roce 1974/1975 zúčastnil krajské souteže O zlatou ratolest a Ústeckého skřivánka. Umělecké oddělení ODPM připravilo a uskutečnilo pěveckou soutěž Zlatá snítka, které se zúčastnilo 389 účastníků. Při Českolipském dětském sboru pracovalo SRPŠ jakožto velký pomocník sbormistrů při jejich náročné práci se čtyřmi dětskými sbory. Letní koncerty dechové hudby ČSD v rámci letního cyklu večerů při dechovce již získaly svoji tradici. Kurzy taneční a společenské výchovy po delší době opět zajišťovala v roce 1974 OB. Nejaktivnějším a nejznámějším kroužkem zůstával nadále hudební soubor Jiskra, který se pravidelně zúčastňoval přehrávek a jeho úroveň byla vysoce hodnocena. Dalším velmi zaměstnaným kroužkem byl pěvecký soubor Kosové, který nacvičoval zábavné programy a reprezentoval ZK Jakuba Arbesa na okresní úrovni. Kromě velikého množství vystoupení v rámci oslav se kroužek zúčastnil Porty 75 v Ústí nad Labem, kde obdržel čestné uznání za interpretaci původních trampských písní. V roce 1975 byla Česká Lípa městem s cca 19 000 obyvateli. Tohoto počtu bylo dosaženo v období zvýšenou výstavbou bytového fondu106. Tato skutečnost v mnoha směrech ovlivňovala i kulturní činnost. LŠU kromě vlastní výchovné práce měla velký podíl v kulturní činnosti, zvláště díky spolupráci s KPH107. Ten ke své činnosti využíval malý hudební sál LŠU a respirium v ZDŠ Slovanka, vytvořil si okruh stálých posluchačů a počítal i nadále s větším počtem pořadů v rámci jednotlivých výročí roku. V kalendáři plánovaných akcí na rok 1975 nechyběl galakoncert pěveckých souborů, písňový festival „Bohemia“ ani letní večery při dechovce. V průběhu roku měly být pořádány plesy a taneční zábavy složek NF, chystala se okresní soutěž v sólovém zpěvu, soutěž dětských sborů O zlatou nitku, okresní kolo ve společenském tanci, celookresní soutěže ve sborovém zpěvu „Písně přátelství“ i soutěž ve společenském tanci „Pohár přátelství“. Smlouva pravděpodobně z roku 1975 uzavřená mezi LŠU Česká Lípa a závodem Rösler108 zavazovala výrobnu hudebních nástrojů k umožnění vstupu žáků v doprovodu učitelů LŠU do objektu továrny, kde měli být seznámeni s pracovním prostředím a výrobou pianin. Dle dostupných možností měl závod zajistit pro LŠU model mechaniky, klávesnice 105 106 107 108
více v kapitole Sborový zpěv a sborová tělesa viz kapitola Historický vývoj v severočeském pohraničí viz kapitola Sborový zpěv a sborová tělesa viz kapitola Hudební ústavy
73
výběrového modelu Rösler 103 a propagační materiály týkající se výroby pianin pro učebny školy. Po vzájemné dohodě a podle svých výrobních možností měl nechat závod jednou ročně provést odbornou kontrolu školních pian a pianin. Na oplátku se LŠU zavázala na požádání závodu a ZV ROH zajišťovat kulturní pořady při slavnostních příležitostech závodu. V rámci oslav 30. výročí osvobození republiky Sovětskou armádou a 15. výročí LŠU v České Lípě proběhla 1. dubna 1975 krajská soutěž ve hře na smyčcové nástroje, ve hře houslových, violových a violoncellových duet. Jako další kroužek „mladých“ vznikl v ZK Jakuba Arbesa amatérský taneční klub (dále ATK) „Narex“ zabývající se společenským tancem. Páry kategorie D se probojovávaly do finále na postupových soutěžích a patřily vždy mezi bojovníky o první místa109. V květnu roku 1975 byl pořádán 1. ročník Velké ceny Nářadí ve společenském tanci, který se konal v hotelu Merkur. První cenu si odnesl pár tanečního kroužku Narex, manželé Řídelovi110. Ti také získali Podještědský pohár ve standardních tancích. Velký kus práce odváděli členové kroužku také při organizačním zajištění tanečních kurzů pro mládež konaných v ZK. V druhé polovině 70. let měly být pořádány koncerty populární hudby za účasti amatérských a profesionálních zpěváků, ve dnech voleb měly probíhat koncerty hudebních souborů. V průběhu roku měla se konat vystoupení žáků baletního kroužku viz obrazová příloha č. 50, soutěž pěveckých sborů ZDŠ „Písně přátelství“, okresní kolo ve společenském tanci, soutěž zpěváků populární hudby Talent 1976 a také uskutečnit soutěž ve společenském tanci „Pohár přátelství“. V roce 1978 se počítalo s jubilejním koncertem PSSU, soutěží Českolipský skřivánek – finále účastníků místních kol, dále s tanečním odpolednem a také s okresní soutěží ve sborovém zpěvu „Písní přátelství“. Na kulturním životě města se významnou měrou podílely soubory ZUČ, Taneční klub Narex, Hudební soubor Lidové školy umění, které obdržely za rok 1977 od odboru kultury SKNV111 109
110
111
Dokladem toho bylo například 1. a 4. místo párů třídy D v Teplicích při „Ceně ZK Bonex“. Velmi dobrých výsledků dosáhli členové kroužku i v soutěži „Ústecký pohár“. Díky výsledkům krajské soutěže v předtančeních v Chomutově obdržel kroužek doporučení na účast na Národním festivalu předtančení konaného v květnu u příležitosti Děčínské kotvy. Učitel tance a společenské výchovy, Karel Řídel, začínal jako tanečník a vedoucí od roku 1965 v souboru Student, od roku 1974 v ATK Narex. Posléze odešel od Jana Vobeckého a působil při SKP a v TK Dopravák při ŽOS až do revoluce. V roce 1991 založil soukromou taneční školu Duha v prostorách tzv. Bílého domu (budova ZUŠ Česká Lípa). Kromě taneční a pohybové výchovy dětí a mládeže se TŠ zaměřuje též na společenský tanec (již řadu let provozuje K. Řídel se svou dcerou Pavlou Taneční kurzy v Kulturním domě Crystal v České Lípě) a mažoretky. Během svého působení v České Lípě vychoval Karel Řídel mnoho výborných tanečníků, někteří z nich dokonce dosáhli nejvyšší mezinárodní třídy M. Severočeský krajský národní výbor
74
zvláštní uznání za aktivitu k XV. sjezdu KSČ, kterou převzaly v Ústí nad Labem při vyhlášení Krajského festivalu ZUČ. Společenský život a kulturní rozhled v České Lípě zpříjemňovaly v zimní sezoně pravidelné plesy a taneční zábavy pořádané téměř všemi složkami NF, ZO SSM ve spolupráci se SRPŠ jednotlivých škol, některými n. p. a dalšími organizacemi. Všechny tyto akce procházely povolovacím řízením na MěNV a dohled nad nimi prováděla namátkově komise veřejného pořádku. Hudební obor LŠU reprezentoval na okresní i krajské soutěži oboru akordeon soubor vedený Ernou Vaňkovou, který v zastoupení žáků několika ročníků obsazoval přední příčky. Neméně úspěšní byli svěřenci Petra Trunce v oborech zobcová flétna a trio zobcových fléten. Pěvecká skupina Pavly Šimkové se zúčastnila soutěže „Písně přátelství“, kde získala 2. místo (1. místo nebylo uděleno) a „Ústecký skřivánek“ v oboru sólový zpěv přinesl další dvě vítězství jejích žaček. Do následujícího školního roku bylo na základě průzkumů vybráno do přípravných oddělení dvacet tři žáků. Po závěrečných prověrkách a diskuzích o jednotlivcích byl proveden výběr z PHV a přijalo se sedmnáct žáků. Počet zájemců však nebyl zdaleka vyčerpán. I tak bylo zrušeno vyučování na 1,5 lekce, aby se pokryl zájem alespoň těch nejlepších dětí. Situace se oproti předchozímu roku nezlepšila. Jedinou možností mělo být získání ještě jedoho učitele hry na klavír. Do souboru opatření, která měla pomoct dalšímu rozvoji ZUČ, patřilo zajištění optimálních podmínek pro rozvoj pěveckých sborů na MŠ a ZDŠ, za což odpovídal odbor školství ONV. Odbory školství a kultury ONV měly zajistit na LŠU na okrese výuku hry na dechové nástroje v takovém rozsahu, aby oblast dechové hudby nebyla postižena kritickým generačním problémem. Ve střediskových místech měly být vytvářeny organizační základny pro popularizaci klasické hudby mezi mládeží se zaměřením na velká hudební díla a jejich autory. V oblasti populárně zábavné a taneční hudby měli pracovníci SKP využívat všech prostředků k ovlivňování ideové a i odborné úrovně amatérských hudebních souborů. Do dramaturgického plánu znovuotevřeného Jiráskova divadla byly zahrnuty i opery, operety a koncerty profesionálních umělců, na které bylo vypsáno předplatné. Nebyla opomenuta ani zábavná složka kultury, což dokazovalo zařazení celkem osmnácti estrád, zábavných večerů a recitálů populárních zpěváků pro rok 1978. Jiráskovo divadlo sloužilo k celkovému kulturnímu vyžití obyvatel města. 75
Pro zajímavost opět vybíráme ke srovnání údaje o počtu hudebních akcí ve dvou letech. Vzrůstající tendence snad dostatečně ukazuje snahu o větší kulturní rozhled občanů Českolipska. 1976
1977
estrády
18
20
koncerty
10
32
taneční zábavy
59
77
Materiály z 80. let spadají již z větší části mezi nezpracované fondy, proto nejsou podrobněji popsané. Z dochovalých přístupných pramenů112 vyplývá, že i nadále probíhaly koncerty klasické i populární hudby místních muzikantů i hostujících známých hudebníků. Někteří umělci navštívili Českou Lípu opakovaně, někteří zde vystupovali téměř pravidelně. Mezi ně patřili např. klavíristé Ivan Klánský – viz obrazová příloha č. 51, Valentina Kameníková, Zuzana Růžičková, Boris Krajný, houslista Václav Hudeček, pěvecké seskupení Linha Singers, komorní soubor Musica Bohemica nebo Felix Slováček. Z osobností populární hudby zde vystupovali např. kapelníci Karel Vlach, Gustav Brom, zpěváci Yvetta Simonová s Milanem Chladilem, Eva Pilarová, Petr Spálený, Waldemar Matuška, Ivan Mládek, Jiří Korn, Václav Neckář, Karel Gott, Karel Černoch, Jiří Štědroň, Josef Laufer, skupiny E. T. C., Zelenáči, Olympic a další. V polovině 80. let vedli učitelé tance a společenské výchovy Eva Slabá, Vladimír Pelc a Věra Tvrdíková při SKP kurzy tance a společenské výchovy v hotelu Merkur. V roce 1988 se konalo již šest kurzů, čtyři z nich vedli kombinované dvojice (Slabá, Pelc a Tvrdíková, Pelc) a zbylé dva vedli manželé Řídelovi v Městském kulturním středisku Centrál v České Lípě. 14. března 1988 pořádal SKP v hotelu Merkur „předjarní Big Band CL při svíčkách“. Kromě domácí kapely Josefa Nečase s dirigentem Zdeňkem Hůlou vystoupil host večera Classic jazz collegium se zpěvačkou Evou Svobodovou. S přechodem ČKS od KP zpět pod patronát OVM113 souviselo i předávání sborového oblečení114 a inventáře. Zejména koncem tohoto a na jaře následujícího roku probíhala korespondence mezi ekonomkou SKP a ředitelem OVM popř. zástupci ČKS. 112 113 114
jedná se zejména o plakáty viz. kapitola Sborový zpěv a sborová tělesa jedenáct pánských obleků v hodnotě 18 161,-Kčs a dvacet jedna bílých dámských šatů v hodnotě 9 360,Kčs.
76
Hlavním tématem se stalo předávání notového materiálu v hodnotě 2873,-Kčs. Ke 40. výročí jednotné organizace dětí a mládeže měly proběhnout v České Lípě Svátky písní, které měly prezentovat pořady „Mladá píseň“, „Kytička písniček“, „Májová nota“ a vyvrcholením této akce se měly stát samostatné „Svátky písní“ – přehlídka dětských pěveckých souborů. V oblasti společenské zábavy zůstával hlavní úkol na samotném MěNV, jako koordinátoru řízení společenských zábav formou povolovacího řízení.
Ze všech zmíněných těles přibližme alespoň několik málo z nich.
4.1
Rytmus
Koncem války, roku 1944, chtěla česká mládež žijící v České Lípě a Novém Boru využít pozvolného uvolňování nacistického režimu a nacvičit kabaretní pásmo, se kterým by mohla vystupovat po okolí mezi krajany. Tehdy se podařilo dát dohromady menší taneční orchestr s obsazením jako u R. A. Dvorského pod vedením trombonisty Fr. Froňka. Při žádání o produkci se musel soubor zavázat, že první vystoupení provede pro raněné vojáky v hotelu Merkur. Tato akce prý byla hrůzostrašná a mnoho hráčů na ni jen tak nebylo schopno zapomenout115. Zpívalo se i hrálo česky, program byl uváděn v českém i německém jazyce. Poté již následovala další vystoupení v České Lípě i Novém Boru, pokaždé s ohromným aplausem manifestujícím do jisté míry českou pospolitost. Po skončení války kulturní aktivisty vedl náměstek Rejman a časem vznikla závodní kapela Tatraclub v továrně Vagónka Tatra Česká Lípa. Vedoucím se stal učitel z Volfartic Jaroslav Šesták, který pod pseudonymem Jára Marek skládal polky i valčíky. V základní sestavě čítal soubor tři plechové dechové nástroje, tři saxofony a rytmickou sekci. Po Šestákově odchodu se kapela rozdělila, část odešla ke kapelníkovi Berounskému 116
115
116
, zbytek zůstal a začal se věnovat převážně swingovému repertoáru. „Neradi jsme souhlasili (pozn. – s hraním v Merkuru), a to jsme ještě netušili, k čemu jsme se zavázali. Jeviště mělo ještě oponu, za kterou jsme orchestr rozsadili a začali hrát znělku. Opona pozvolna stoupala a nám se naskytl apokalyptický pohled: celý sál byl nabit raněnými vojáky, kteří zčádti seděli, ale většinou leželi na nosítkách, bez rukou nebo nohou, s ofáčovanými hlavami nebo celým trupem. Na ten pohled se nedá zapomenout.“ – KŘIVÁNEK L., KOLEKTIV. 45 let Rytmus Tatra Česká Lípa 1948–1993. 1. vyd. Chrastava : RECO Chrastava, 1993. jeho dcerou je Marie Berounská, provdaná Truncová, manželka Petra Trunce
77
Po několika nově příchozích posilách se Tatraclub definitvně přejmenoval na Rytmus Tatra. Od roku 1948 fungoval soubor ve větším obsazení po vzoru Karla Vlacha a pod kapelnickou licencí Petra Kouckého z Bělé pod Bezdězem. O rok později zaznamenal orchestr zásadní zlom ve svém působení. Na soutěž tvořivosti mládeže (dále STM) byl připraven program, do kterého bylo třeba podobného uskupení jako byl Rytmus. Díky Zdeňku Hůlovi se podařilo doplnit soubor o několik výpomocí z českolipského gymnázia a velkolepé přípravy přinesly nečekaný úspěch. Celé uskupení s recitačním a hudebním pásmem zvítězilo nejen v okresním, ale také v krajském kole STM. Díky tomu mělo jet reprezentovat na mezinárodní festival do Budapešti, ale kvůli různým organizačním neshodám v zákulisí soutěže z toho sešlo. Jistou malou satisfakcí mohlo být nahrání pásma pro celostátní rozhlas. Nedlouho poté byl Rytmus přizván ke spoluúčinkování ochotníků ze Cvikova, se kterými nacvičil a za velikého ohlasu předvedl hru Voskovce, Wericha a Ježka Nebe na zemi. „Po zrušení kapelnických živností jsme hráli pod závodním klubem Tatrovky a zabydleli jsme se v Občanské besedě hned po její rekonstrukci. Orchestr už nehrál na jevišti, ale v rohu na pódiu, které nám bylo šito na tělo. Měli jsme odpolední čaje ve vlastní režii, tak velkou kapelu by málokdo zaplatil. Vycházeli jsme dobře, sjížděla se mládež od Děčína až po Liberec.“117 Jistou obtíží bylo doplňování hráčů po každém nástupu branců, na druhou stranu se soubor stal výbornou líhní nových mladých talentů. Později došlo k rozdělení orchestru na malou poloprofesionální skupinu kolem Petra Kouckého a zastánce big bandu, kteří byli nuceni opustit Občanskou besedu. Díky patronátní spolupráci orchestru s ČF, která byla navázána v rámci slavnostního koncertu v České Lípě v roce 1948, dorazil např. na jednu zkoušku hudební skladatel Otmar Mácha. Ten se neúspěšně snažil přimět hráče swingu hrát „po svém“ a patronát tím pádem záhy skončil. V následujících letech orchestr několikrát změnil svou domovskou scénu, po Vagónce to byl např. sál U bílého lva na náměstí ve Cvikově nebo Kulturní dům v Mimoni. Kromě pravidelných nedělních čajů vystupoval na plesech i tanečních zábavách, v tanečních kurzech či na letních slavnostech a přes sezónu v menším obsazení obšťastňoval hosty rekreačních zařízení. Vzhledem k repertoáru se soubor čas od času potýkal s předvoláním na Státní bezpečnost, kde se více či méně pracně snažil přesvědčit 117
KŘIVÁNEK L., KOLEKTIV. 45 let Rytmus Tatra Česká Lípa 1948–1993. 1. vyd. Chrastava : RECO Chrastava, 1993.
78
vrchní orgány o nezávadnosti hudby a textů, které hrál. Od jisté doby tedy byly z těchto bezpečnostních důvodů zahraniční skladby přejmenovávány, byť jejich skrytý význam byl mnohdy velice zřejmý. Kromě not z nakladatelství R. A. Dvorského a vyměňovaných materiálů s jinými tělesy měli pro orchestr velký přínos vlastní aranžeři, zejména Zdeněk Hůla a Karel Krajdl, později též Jiří Tulach. V roce 1957 musel ze zdravotních důvodů odstoupit z místa vedoucího Ladislav Křivánek, kterého nahradil Miroslav Falta. Rytmus byl stále velkým tanečním orchestrem, byť převládalo hraní v menších seskupeních. Velikou motivací zůstávaly i nadále každoroční koncerty v Jiráskově divadle a především plesová sezóna. Ta zaměstnávala orchestr od ledna do půli dubna, na úspěchu koncertů se podíleli také hosté jako Rudolf Cortéz nebo Jan Hammer se synem. „Další motivací k udržení velkého souboru byly i každoroční kvalifikační přehrávky, z nichž Rytmus vždy uspěl. V Chomutově doslova šokoval a uzemnil porotu novou znělkou aranžéra Karla Krajdla na motiv „Les preludes“ Franze Liszta. Tuto znělku používá současný CL band dodnes.“118 viz obrazová příloha č. 52 – Koncert 21. 8. 1958 V 60. letech přišlo do souboru nově nebo po nějaké odmlce několik zajímavých postav. Jednou z nich byl bezesporu vojín Josef Kolín sloužící v Zákupech a ochotný dezertovat z kasáren za muzikou na požádání kdykoliv. Dalším byl Rudolf Nerad, který se po návratu z vojny zapojil do chodu tělesa na plno. Přes funkci technika a vedoucího saxofonové sekce se propracoval v roce 1962 do čela celého orchestru. Díky jeho zápalu posílilo Rytmus několik nově příchozích hudebníků z Nového Boru.
viz obrazová příloha č. 53 – Koncert s Rudolfem Cortézem 29. 4. 1963 Nerad měl také velikou podporu závodního klubu a spojením těchto předpokladů s jeho ctižádostivostí se podařilo oživit tradici velkého tanečního orchestru. Navázáním družeb s Vagónkou Bautzen a Niesky dostali hudebníci příležitost vystupovat s místním tanečním souborem ve velmi kvalitním programu s neobyčejným úspěchem v NDR. I s ohledem na tento úspěch se uvažovalo o dalších zahraničních zájezdech, kde by Rytmus mohl kvalitně reprezentovat domovský ZK ROH Vagónka. V rámci standardních 118
KŘIVÁNEK L., KOLEKTIV. 45 let Rytmus Tatra Česká Lípa 1948–1993. 1. vyd. Chrastava : RECO Chrastava, 1993.
79
vystoupení na čajích v děčínském Grandu a v Merkuru a na Střelnici v České Lípě bývali zpestřením zpěváci populární hudby jako Karel Hála, Eva Olmerová, Eva Pilarová, Josef Zíma atd. Po odjezdu Rudolfa Nerada na zahraniční angažmá na podzim 1969 však nastal útlum orchestru. V té době se ve Vagónce znovu objevil Zdeněk Hůla119 a záhy podnítil schůzku několika členů. Výsledkem bylo, že v září 1970 začal Rytmus opět se svými zkouškami 2-3x týdně v hotelu Merkur a 15. 11. 1970 složil úspěšně kvalifikační zkoušky s hodnocením na základ zvýšení o 80%. Soubor měl v té době velmi dobré a mezi mládeží oblíbené tři zpěvačky (Judita Nejezchlebová, Jana Suchá, Míla Tulachová). Po znovuzaložení prokázal orchestr v zimní sezóně 1970/71 svoji vysokou kvalitu a oblíbenost mezi posluchači všech akcí tanečního rázu, na kterých vystupoval. Uspořádal celkem dvě neplacené produkce a intenzivně působil i v jiných organizacích, kde byl vyhledáván. V té době byl vedoucím Zdeněk Machula, nácvik dobře prováděl Zdeněk Hůla. Pro činnost souboru byly zajišťovány aranže hudebních děl, takže do programu se mohla již krátce po vydání zařadit i novější díla nejen českých skladatelů. V roce 1972 Rytmus prováděl pravidelně dvakrát týdně nácvik svých programových čísel. Zkoušky probíhaly v jednotlivých skupinách i v celku. Tímto způsobem se soubor pečlivě připravoval na svá vystoupení jak v domácím prostředí, tak i na své zájezdy do zahraničí (NDR). Nacvičování probíhalo po vzájemných dohodách vesměs v sále hotelu Merkur. V roce 1972 vystoupil Rytmus dvakrát v programech pořádaných pro pracující závodu na základě požadavků ZV ROH. Na základě pozvání se soubor v květnu zúčastnil vystoupení v NDR v Niesky, kde měl veliký ohlas a došlo tedy na dojednání koncertu ve druhém pololetí tohoto roku. Rytmus si po dlouhé době opět získal plnou přízeň tamních posluchačů a plně prokázal svoji vysokou kvalitu. Jeho vystoupení potvrdilo, že předchozí soustavná příprava orchestru svědčila o důsledném postupu zástupce kapelníka Hůly, i o úspěších, kterých soubor Rytmus i přes různé těžké podmínky dosahoval. Roku 1973 musel Hůla převzít orchestr i po organizační stránce. V té době si kapela udělala krajskou agenturní kvalifikaci a účinkovala s profesionálními umělci a zpěváky v širokém okolí při různých estrádách apod. Ne všem členům orchestru tato poloprofesionalita vyhovovala, takže ji omezili na minimum a začali vystupovat hlavně 119
Muzikantsky řídil velkou kapelu od roku 1949 s několika přestávkami jakými byla např. vojna či zaměstnání v Děčíně.
80
s „kavárenskou muzikou“, zejména v českolipské kavárně Union bylo 13 hráčů kuriozitou. Po roce 1975 využil Rytmus nabídky Domu družby v Mimoni a přestoupil pod jeho značku. Tím pádem se ale musel vzdát svého názvu a byl přejmenován na Alfu, taneční orchestr Domu družby v Mimoni. Během konce 70. a začátku 80. let si soubor držel svůj standard, přicházeli noví i staronoví hudebníci, ale postupem času začalo být hlavním problémem dojíždění a sním spojený nárůst absencí, přidal se pocit ohranosti repertoáru i celková nervozita. Ředitel Okresního kulturního střediska, Ivan Karlík, nabídl orchestru možnost přestoupit zpět do českolipského kulturního střediska. Sehrál také velkou roli při následném problematickém přechodu od Domu družby v Mimoni a zastával funkci jakéhosi tichého organizátora a zároveň důstojného reprezentanta vůči veřejnosti. Ke konci 80. let opět začala slavná éra Rytmusu vyprchávat. Ovšem i tentokrát došlo ke znovuoživení. Hudebníci z celého okresu se dohodli a vzniklo svým způsobem staronové těleso pod názvem Big Band CL. Vedoucím byl trumpetista a zpěvák Josef Nečas, uměleckým vedoucím Zdeněk Hůla. V repertoáru spoléhal orchestr nejprve na osvědčené skladby v orchestrálních úpravách od Glenna Millera či Counta Basieho, později začaly převládat aranže Jiřího Tulacha. Ten se snažil osvěžit program méně známými skladbami. Big Band CL zvládl po svém obnovení vystoupit již v revolučním roce na přehlídce orchestrů Swing meating v Rychnově. Od té doby pravidelně vystupoval na Mezinárodních jazzových dnech v Dubé na Českolipsku, pořádal swingové večery s odborným výkladem a účastnil se koncertů po celé republice. Zapojil se také do spolupráce se známými muzikanty jako Pavlem Větrovcem nebo Jaroslavem Svěceným, ale také s předními českými zpěváky tohoto žánru, jakými jsou Laďa Kerndl, Josef Laufer, Leona Machálková i s mladšími hudebníky jako Tomášem Savkou či Ondřejem Rumlem. V roce 2007 oslavil Swingový a jazzový orchestr Big Band CL o. s. (občanské sdružení) dvacet let svého působení.
4.2
Orchestr Lípa
Počátkem ledna roku 1958 vznikl při MOB v České Lípě orchestr, který měl podle plánu iniciátorů původně provozovat lehkou hudbu, jakou před druhou světovou válkou provozovaly vesnické kapely. Do souboru se však přihlásili i vyspělí hudebníci, na jejichž 81
přání se do repertoáru zařadily i náročnější skladby tzv. populární hudby. Po půl roce žádali členové orchestru o možnost vystoupit veřejně. V České Lípě ovšem nebyl dostatek příležitostí a proto těleso přijalo nabídku ředitele Josefa Poláčka, aby se stalo hudebním souborem Domu osvěty. Tím mělo být zajištěno širší uplatnění i větší hospodářské zabezpečení. První vystoupení se konalo při pátém výročí založení DO v České Lípě, při kterém účinkovalo dvacet hudebníků. Další příležitost se naskytla při slavnostním zahájení Měsíce československo-sovětského přátelství a při aktivu hudebníků v listopadu. V lednu následujícího roku došlo k návratu k původnímu zřizovateli. Jistý podíl na tom mělo i hospodářské zajištění tělesa, protože DO nepamatoval na nutná vydání orchestru. Díky dobré reputaci i sebekázni nebylo pochyb o další existenci souboru. Ten zařadil do svého plánu vystoupení při všech významných kulturních událostech a výročích. V té době měl třicet dva členů, které vedl řádně ustavený výbor. V květnu roku 1959 poslali za soubor předseda Karel Šamša, umělecký vedoucí Karel Vacek a politický vedoucí František Jakeš žádost radě ONV o poskytnutí částky 8 000,-Kčs, za kterou chtěl pořídit notový materiál, kontrabas, dva A klarinety, hoboj, flétnu a pikolu120. Tympány si chtělo těleso půjčovat z hudební školy a používat společně s dalšími hráči. Tento návrh přednesený odborem školství a kultury radě ONV byl schválen v plné výši. Po dvou letech veliké práce zazněly v Jiráskově divadle melodie Smetanových a Dvořákových děl pod taktovkou Adolfa Kouby, jednoho z posledních žáků národního umělce Václava Talicha. Společně s pěveckými soubory PSSU ČL, PSSU NB a Pěveckým souborem Lípa nastudoval Kouba slavné oratorium Dmitrije Šostakoviče „Píseň o lesích“ k důstojné oslavě 15. výročí osvobození ČSR sovětskou armádou. Orchestr měl v této době celkem 45 členů a dva dirigenty. Vzhledem k tomu, že svým pojetím umělecké tvorby nesloužil jen občanům města Česká Lípa, ale také veřejnosti celého okresu, byly na něj kladeny stále větší odborné a finanční požadavky. Bohužel finanční rozpočet MěNV dotovaný Osvětové besedě nepostačoval k plnému krytí úhrad orchestru a dalších souborů. Návrh rozpočtu ukazuje, že mimo částky 4 000,vybrané za vstupné, bylo zapotřebí zbývající částku 42 000,- uhradit z rozpočtu MěNV nebo ONV. viz obrazová příloha č. 54,55.
120
Složení nástrojů bylo následovné: 1. housle, 2. housle, viloncello, kontrabas, klarinety, lesní rohy, trubky, trombony, bicí nástroje, klavír.
82
OB se domnívala, že by z výše uvedených důvodů orchestr Lípa měl mít vlastní rozpočet od MěNV nebo přímo od ONV – vzhledem k tomu, že ONV hradil orchestru vystoupení na slavnostních koncertech a v některých případech i rozdíl při koncertech mimo Českou Lípu. Rudolf Nykles za OB proto dával školské a kulturní komisi k posouzení, zda navrhnout zvýšený rozpočet MěNV nebo jiné řešení např. převedení orchestru pod jiná zařízení v rámci okresu. viz obrazová příloha č. 56 – Koncert 4. 6. 1964 v Jiráskově divadle Vedle orchestru Lípa fungoval pod záštitou OB Česká Lípa také Pěvecký soubor Lípa, sdružující k cílevědomé práci třicet dva členek za vedení M. Volfové. Svými četnými vystoupeními v kulturních pořadech se zařadil mezi přední soubory propagující sborový zpěv. Za svou ochotu a obětavost obdržel od pořádajících složek mnoho čestných uznání a poděkování.
83
5
KULTURNÍ A HUDEBNÍ ŽIVOT DALŠÍCH MĚST A OBCÍ NA ÚZEMÍ DNEŠNÍHO ČESKOLIPSKA
5.1
Nový Bor a Novoborsko po osvobození
V prvních letech po válce se vytvořilo několik místních a závodních skupin ROH či SČM jako např. Svaz zaměstnanců umělecké a kulturní služby – místní skupina „Lidoví hudebníci v Novém Boru“, Svaz zaměstnanců umělecké a kulturní služby, závodní skupina městského divadla Nový Bor nebo Svaz zaměstnanců umělecké a kulturní služby Cvikov – zaměstnanci kin. Mezi ostatní spolky na okrese podle místa patřila Borská filharmonie, Odbočka svazu lidových hudebníků v Čechách – Cvikov, a divadelní, hudební a vzdělávací beseda „Mikovec“ – Sloup v Čechách. Na jaře roku 1949 zaslal na ONV Nový Bor zprávu o své činnosti Pěvecký sbor středních škol v Novém Boru čítající sedmdesát pět členů. Kromě vystoupení ve městech i na vesnicích se účastnil STM a plánoval menší zájezdy po východočeských městech. Zpráva z 22. 6. 1949121 Okresní osvětové rady Nového Boru shrnula aktuální stav kulturních poměrů ve městě tak, že v místě bylo mnoho dobrých klavírů, ale nebyl profesoinální orchestr ani amatérský orchestr. Hudební produkce pravidelně prováděla Borská filharmonie se svými sólisty – ředitelem hudební školy, skladatelem a pianistou J. J. Houšteckým, profesorem Herajnem (houslistou) a pěvcem F. Kubíčkem. Vystupovali též místní vítězové STM – Pěvecký sbor středních škol. Zpráva ONV Nový Bor ze dne 17. dubna 1950 informovala o založení cikánského kulturního kroužku v Novém Boru. Bezpečnostní a osvětový referát ONV v Novém Boru přikročily k převýchově cikánské skupiny na okrese. Jedním z prostředků bylo založení cikánského kulturního kroužku, který poprvé samostatně vystoupil na předmájovém večeru ve Chřibské. Současně se kroužek přihlásil do soutěže aktivity souborů a velmi přispěl k vítězství. Lidová tvořivost se v souboru uplatňovala velkou mírou, zrovna tak nadšení pro práci. Funkci uměleckého vedoucího zastával Josef Oračko, zkušený znalec původních slovenských, maďarských, rumunských, polských a cikánských tanců. Ideově mu pomáhal 121
zpráva uložena v SOkA Česká Lípa – ONV Nový Bor, inv. č. 438
84
prof. Hospodka, známý národopisný pracovník, dirigent souboru Lidová tvorba, který vzbudil velkou pozornost v krajském kole STM v Liberci. Z organizačního hlediska pečoval o soubor osvětový inspektor F. Formáček. Soubor se skládal z cikánské kapely, taneční skupiny a pěveckého kroužku. Jeho živelný, dynamický program, jehož formy se při každém vystoupení měnily podle okamžitých tvůrčích nálad, si získával obecenstvo svou lidovou upřímností a radostností. Při vystoupeních docházelo často k nečekaným překvapením i pro samotného režiséra. Například při účinkování ve Cvikově se stalo, že člen kapely, Alexander Dzurke, starý basista, vystoupil náhle po velmi úspěšném vystoupení taneční skupiny do popředí a zatančil ve strhujícím rytmu sólo s takovou virtuozitou, že strhl sál k nadšení. Poté se vrátil ke svému nástroji, u kterého byl mezitím pohotově zastoupen jiným členem kapely. Působením kulturního kroužku bylo možné působit mimo jiné i na řádnou docházku dětí do školy a omezovat či likvidovat předsudky a pověry o cikánských občanech.
Zpráva plnění plánu kulturně-osvětové činnosti v okrese Nový Bor hovořila v roce 1954 o průběhu soutěže hudebních souborů a souborů lidové umělecké tvořivosti v Novém Boru, Cvikově, Chřibské a v Kamenickém Šenově, které byly uspořádány ve formě lidových veselic. Po zhodnocení postoupilo do okresní přehlídky konané ve Cvikově na mládežnickém majálesu devět souborů a osm jednotlivců. Hodnotitelé soutěže došli s potěšením k závěru, že se zvýšila umělecká úroveň souborů a kázeň hudebníků. Z celkového počtu šestnácti soutěžících souborů bylo ustanoveno třináct propagačních brigád, které měly jezdit po vsích a agitačních střediscích. Jednalo se o uskupení, která měla v programu nejen zpěv, balet nebo tanec, ale také např. dudáckou kapelu se zpěvem, harmoniku, harmoniky a cytery (německý soubor) nebo havajské kytary. Za DO vykonával práci metodického střediska odbor kultury. Zlepšila se zájmová činnost – pěvecký kroužek měl třicet členů, dudácký pět členů, jihočeské duo dva členy. Aktivita skupiny německé národnosti stoupala. Uspořádala dvě estrády a její pěvecký sbor byl nejlepším na okrese. Z poradních sborů fungoval jen poradní sbor hudební, a to proto, že jej usměrňoval a řídil inspektor Pop. Také soutěž LUT prováděl téměř výhradně odbor kultury. Na dobu žní byly pravidelně organizovány kulturní programy, kde vystupovali nejen amatéři, ale i významnější hosté. Ti navečer nebo o nedělích bavili místní pracující 85
i rekreanty např. na koupališti ve Sloupu. Při nejrůznějších akcích se nejlépe osvědčil hudební soubor ZK Tos v České Kamenici, který vystoupil celkem 22x a soubor písní a tanců ČSM z České Kamenice, který vystoupil 24x. Odbor kultury prováděl distribuci všech tiskovin a propagačního materiálu a sám vydával plakáty a bleskovky, to napomáhalo dobré návštěvnosti pořadů na celém okrese. V rámci LUT existovalo v 50. letech mnoho loukařských a divadelních kroužků, pěvecké soubory se množily zejména na vesnicích. Rozpadaly se ale ty fungující pod ČSM a při ZK, protože jim nebyl věnován dostatek pozornosti. Vina byla vesměs přičítána vedoucím souborů, že nebyli schopni z hudebních souborů hrajících na nedělních čajích přivést nějakého schopného muzikanta k doprovázení sboru. Na vesnicích měli tuto úlohu převzít učitelé jakožto jediní hudebně vzdělaní v místě. Při Severce122 na internátě s 250 děvčaty existovaly čtyři pěvecké sbory a dva hudební soubory, také přibližně třicet dalších zaměstnanců bylo hudebně vzdělaných, přesto byla tělesa vedena děvčaty bez hudební průpravy. Na předních příčkách se v té době při soutěžích LUT několikrát umístil Dudácký soubor, soubor havajských kytar ZK Milax Česká Kamenice i německý pěvecký soubor. Po půli desetiletí se dařila lepší organizace a zvyšoval se i počet soutěžících, takže mezi 63 soubory se vyskytlo šestnáct pěveckých souborů, osmnáct hudebních, tři taneční a čtyři komorní. V kategorii jednotlivců se hlásilo šest sólových zpěváků, šest hudebních skladatelů a čtrnáct sólových hudebníků. V roce 1956 fungovaly na okrese Nový Bor dvě hudební školy, ta v Novém Boru byla umístěna ve vlastní budově se čtyřmi třídami, v České Kamenici byla v nájmu KD a měla tři třídy. Novoborská byla obsazena dobrými hudebníky, ale nepropůjčovala je k pomoci LUT nebo veřejné činnosti. V hudební škole v České Kamenici bylo obsazení méně hodnotné, ale spolupráce s veřejností lepší. LUT pečovala o osmnáct hudebních souborů, dvanáct pěveckých souborů a tři taneční soubory. Během roku bylo uspořádáno šedesát sedm estrád a od září byly pořádány hudební kurzy s patnácti lektory a 149 žáky. Na okres zajížděly umělecké skupiny a soubory z Prahy, Kladna, Teplic, Varnsdorfu apod. Největšímu zájmu se těšily opery – byly provedeny tři. Mezi nejzdařilejší akce se počítalo provedení cyklu symfonických básní Bedřicha Smetany Má vlast. Dobrou práci odvedl 122
Severka Cvikov – dříve významná výrobna oděvů s vývozem do celého světa. V rámci přidruženého učiliště existoval 0. ročník, který museli absolvovat uchazeči o studium na sředních průmyslových oděvních školách např. v Pelhřimově.
86
v tomto roce i PSSU, který uspořádal celkem šest koncertů. V rámci 40. výročí oslav VŘSR proběhl ve všech obcích slavnostní předvečer. Celkem jedenáct lampionových průvodů bylo ukončeno estrádou, koncertem nebo lidovými veselicemi. Dvacet sedm tanečních zábav se vztahovalo přímo k oslavám. Stav souborů LUT byl obdobný jako v předchozím období. Ke zvýšení úrovně kulturněosvětových pracovníků byly v běhu kurzy i pro vedoucí hudebních souborů. Celkem dvacet jedna kroužků spadalo pod OB, mezi nimi i hudební kroužek a kroužek přátel lehké hudby. Kulturní osvětový dům Varnsdorf pro malou návštěvnost omezil svoje zájezdy. Největšímu zájmu se opět těšily opery, byly provedny dvě. Jednou z nejlepších akcí bylo vystoupení Vlachova kvarteta v Novém Boru a zájezd pěveckého souboru bulharských učitelek ze Sofie. Vynikající práci tradičně odvedl PSSU, který uspořádal dvacet osm koncertů. Ke konci desetiletí se projevil pokles zájmu o operetní představení, i když byla nadále nadprůměrně navštěvována. Největší problémy se v tomto ohledu projevily u koncertů, byť jejich zajištění byla věnována maximální péče. Výjimku tvořily první dva koncerty hudební školy. Zájem o estrády se ukázal velmi závislým na obsahu a obsazení účinkujících. Představení souborů LUT občané předem podceňovali a literárně hudební večery je nezaujaly vůbec. Při DO se soustředily pěvecký, hudební a estrádní kroužek. V lednu 1958 se uskutečnil kurz tance a společenské výchovy. V programu kulturněosvětové činnosti na rok 1959 v Novém Boru byly chystány i následující akce a pořady: koncerty, plesy, Divadlo hudby, Májová veselice, koncert Gustava Broma, baletní večer, Annenská taneční zábava, Václavská taneční zábava, koncert z místních zdrojů (ženské trio vedoucí Škampové), Krajská soutěž tanečních orchestrů, Hudební večer Nového Boru, koncert ústřední hudby Ministerstva vnitra, koncert Stanislava Knora, pravidelné nedělní čaje viz obrazová příloha č. 57, pravidelné taneční hodiny a společenská výchova. V plánech na další roky se objevovala snaha zkvalitnit obsah estrád, koncertů a ostatních kulturně společenských akcí, zvýšit návštěvnost na zájezdy profesionálních souborů. OB v Novém Boru a jinde hodlala pořádat hudební kurzy, kterým předcházela velká náborová kampaň. Jako důležité se ukázalo zajistit podmínky pro vznik souborů LUT občanům německé národnosti i mimo Nový Bor. Záměrem bylo spolupracovat s kulturní skupinou a usměrňovat její práci tak, aby mohly začít fungovat pěvecký, estrádní, divadelní, hudebně estrádní a lidový soubor. Obdobnou snahu vynaložil 87
DO v práci s občany cikánského původu. Těm chtěl pomoci vybudovat cikánský hudební, dětský, pěvecký nebo divadelní soubor LUT. Dalším plánem bylo ve spolupráci s PSSU zajištění dokonalé organizace krajské přehlídky pěveckých souborů v Novém Boru do podzimu 1960.
5.1.1 Cvikov Kulturně-osvětová činnost ve Cvikově zaznamenala v průběhu roku 1959 kulturní a estrádní vystoupení, výchovné koncerty, plesy (např. n. p. Severka), odpolední čaje, karnevaly, májovou veselici, účinkování tanečního orchestru ZK na nedělních čajích ve Svojkově. Pravidelně jednou týdně byly zavedeny koncerty v Závodním klubu, jeden koncert za čtvrtletí měl být uspořádán ve spolupráci s Divadlem hudby a poezie z Liberce. Taneční soubor, orchestr lidových nástrojů a pěvecký soubor chystaly vystoupení s celovečerním programem na zájezdech v Českém Dubu, Mladé Boleslavi a v Děčíně. V rámci 10. výročí vzniku n. p. Severka se jednou do měsíce měly jejím v ZK pořádat taneční večery v klubu, při nichž měl účinkovat taneční orchestr klubu. Ke konci roku měla být uspořádána estráda s KDO Liberec. Probíhat měly i zkoušky jednotlivých souborů – tanečního, tanečního orchestru, lidových nástrojů a pěveckého souboru.
5.1.2 Kamenický Šenov Plán kulturně-osvětové činnosti na rok 1959 v Kamenickém Šenově chystal plesy – všedělnický, Jiskry, sklářů ZKBS v kulturním domě a zdravotníků. Dalšími akcemi měly být karneval Jiskry, májová veselice, koncert PSSU či jubilejní koncert dechové hudby Borského skla u příležitosti 40 let výročí trvání. Na následující rok byl připraven projekt Výchova uměním, kdy OB měla organizovat jednou do roka koncert pěveckého spolku (buď zpěv sdružení učitelů nebo učitelek), s využitím místního sdružení se měly uspořádat do roka dva koncerty komorní hudby. Pro děti se chystal ročně jeden výchovný koncert. Pro širší obecenstvo měly být provedeny alespoň dvakrát do roka koncerty dechové hudby a místních hudebníků.
88
Statistika rozvoje hudebních souborů okresu Nový Bor 1956-1959 rok
souborů
1956
10
1957
11
1958
14
1959
18
Téměř všechny soubory se účastnily soutěží LUT. Soubor Borské sklo získal 1. místo v kategorii dechových nástrojů; soubor Novoborských strojíren se stal vítězem v kategorii estrádních souborů. V přehledu souborů na okrese Nový Bor se v této době existovaly následující dechové orchestry: ZK závodů v České Kamenici, ZK Novoborské strojírny, ZK Borské sklo Chřibská, OB Cvikov, ZK Borské sklo Kamenický Šenov, ZK Borské sklo Prácheň; taneční orchestry: ZK závodů v České Kamenici, ZK Novoborské strojírny, OB Chřibská, ZK Borské sklo závod 02 Nový Bor, ZK Adamovské strojírny, ZK Severka Cvikov, ZK Borské sklo Prácheň, OB Jetřichovice; dixieland ZK Novoborské strojírny, ZK ČSAD Nový Bor; estrádní orchestr ZK Severočeské sklárny Svor a náladové trio OB Nový Bor.
Kultura na okrese Nový Bor v 60. letech Velmi významnou událostí roku 1960 bylo pořádání Pěveckého festivalu Libereckého kraje. Na 29. května byl naplánován koncert, který se měl uskutečnit v přírodním divadle v Novém Boru za spoluúčasti sólistů ze Severočeského divadla v Liberci. Program měl být doplněn vhodnou recitací a sólovým tancem a končit společným zpěvem sborů Písně o lesích123. V tomtéž roce objednával ředitel ODO Nový Bor hudbu Novoborských strojíren na taneční zábavu v Srbské Kamenici.
5.2
Doksko Mnoho zpráv o poválečném vývoji v oblasti kultury na okrese Doksy se
123
Dle zmínky v pramenech PSSU NB se jednalo o provedení skladby s mimořádným ohlasem publika.
89
nedochovalo. Ze statistiky za rok 1949 vyplynulo, že se konaly tři koncerty instrumentální, jeden koncert smíšený, tři estrády a šestnáct tanečních zábav za celý rok přímo v Doksech, což nebylo mnoho. Z hlediska celého okresu bylo zřejmé, že pět koncertů instrumentálních, tři pěvecké (z toho dva pro děti) a tři smíšené ukazovaly na nepříliš vysokou kvalitu v tomto směru. Během několika málo let se ale situace s ohledem na možnosti vývoje v tak malém okrese výrazně zlepšila. V obvodu ONV Doksy neexistovala hudební škola a zejména v odlehlejších částech okresu, jako v Bělé pod Bezdězem124, tížila tato skutečnost obyvatele natolik, že se rozhodli požádat o její založení. Odkazovali na úpadek hudebních souborů zejména v oblasti lidové hudby kvůli nedostatku vzdělané mládeže. Obec Bělá pod Bezdězem věděla o přibližném počtu padesáti zájemců o výuku a nabízela pro školu místnosti i vedoucího v podobě absolventa konzervatoře. Tento návrh přišel v roce 1955, kdy na Doksku fungovaly pouze tři taneční a tři dechové soubory, z nichž velká část hudebníků pocházela ze sousedních okresů. V polovině 50. let byl v Doksech založen hudební soubor Výchova lidu uměním a lidovou zábavou. Uskutečnil se tehdy mimo jiné v takto malých oblastech nepříliš obvyklý literárně hudební večer v Pavlovicích. V rámci ONV Doksy vystoupilo v roce 1954 celkem dvacet tři souborů lidového tance a zpěvu, třicet šest pěveckých a hudebních těles a osmdesát dva estrádních seskupení. Proběhlo 142 lidových veselic a slavností, jeden taneční a jeden hudební kurz; sedm hudebních a pět tanečních kroužků. viz obrazová příloha č. 58 – Koncert Karla Vlacha 19. 7. 1958 v Doksech viz obrazová příloha č. 59 – Koncert Gustava Broma 7. 7. 1956 v Doksech viz obrazová příloha č. 60 – Koncerty Petra Kouckého v sezóně 1958 V oblasti hudební výchovy mládeže pracoval dobře v roce 1957 hudební kurz při OB v Bělé pod Bezdězem s téměř jedním stem žáků. Protože byl v té době okres Doksy jediným bez organizovaného hudebního školství, byl při DO založen ve druhé polovině roku další hudební kurz pro Doksy a několik přidružených obcí. Zde se vyučovalo celkem padesát žáků. Stejný počet účastníků navštěvoval již druhým rokem kurz baletní výchovy při DO. Na závěr předchozího období se představili veřejnosti s vystoupením v sále DO i na přírodní scéně. 124
Bělá pod Bezdězem mezi léty 1949 a 1960 patřila pod okres Doksy, poté byla v rámci reorganizace správního vývoje přeřazena do okresu Mladá Boleslav, pod který spadá dodnes – viz obrazová příloha č. spr. v. 1-3 (mapa správního členění dnešního okresu Česká Lípa)
90
Následující rok se podařilo založit při OB v Bělé pod Bezdězem hudební soubor pro lehčí a populární koncertní hudbu, jehož činnost i vývoj sledoval a usměrňoval pracovník ODO. Vzhledem k podmínkám místních poměrů byly považovány výchovné koncerty OB Doksy a hudební školy v Novém Boru za poměrně úspěšné. Kurz hudební výchovy při OB Bělá pod Bezdězem měl za sebou již první vydařený rok práce a koncem června si troufl na veřejné vystoupení. Hudební kurz ODO pro okolní obce stále zápasil s nedostatkem kvalifikovaných učitelů. Velmi špatnou úroveň činnosti prokázaly ve svých hlášeních kontroly hudebních souborů na několika tanečních zábavách. Problematickou osobností se ukázal být J. Ginzl, vedoucí hudby při DO Doksy, jemuž mělo být jako důsledek jedné kontroly odebráno povolení k vedení hudebního souboru. Nechával u sebe hrát muzikanty z jiných kapel, jiní jeho hráči neuměli noty atd. V dalších letech se výše jmenovaný uplatňoval na blíže nespecifikované pozici v souboru Elite Dubá. Nicméně nadále zůstal často diskutovanou osobou dle dochovaných zápisů ze schůzí poradního sboru pro lidovou hudbu. Plán kulturního rozvoje na přelomu desetiletí navrhoval podporovat nadále kurzy hudební výchovy pořádané osvětovými zařízeními NV v Bělé pod Bezdězem a v Doksech a usilovat o založení v Dubé. Počítalo se s kurzy tance a splečenské výchovy ve všech třech obcích a ve spolupráci s ČSM měly pokračovat také ve zkrácené podobě pro vesnické organizace ČSM. Pro zkvalitnění práce souborů lidových hudebníků měla proběhnout reorganizace poradního sboru pro hudbu. Jednalo se především o rozšíření o zástupce hudební školy v Doksech a hudebního kurzu OB v Bělé pod Bezdězem, s nimiž měli vedoucí souborů spolupracovat i při pořádání výchovných koncertů. DO a ČSM měly za úkol pořádat společně soutěžní kola STM a v nich věnovat mimořádnou pozornost pěveckému a tanečnímu souboru závodní organizace ČSM Severočeských dřevařských závodů v Doksech. Byly totiž předpoklady k tomu, že by z tohoto souboru mohlo být vybudováno umělecké těleso oživující svou činností lidovou kulturu celého Podbězdězí. Ve snaze zvyšovat kulturní vzdělanost okresu připravovala osvětová zařízení ve spolupráci v hudebními školami a pedagogickým střediskem cykly výchovných koncertů na školách v Doksech, Dubé, Bělé pod Bezdězem a na Skalsku. Toho také chtěly využít k pořádání večerních koncertů v Doksech a v Bělé pod Bezdězem. Další kulturní vývoj této oblasti bývalého okresu Doksy byl v roce 1960 rozdělen do okresů Česká Lípa a Mladá Boleslav (podrobnější informace o změnách a vývoji 91
správního uspořádání okresů viz obrazová příloha č. 61-63.).
5.3
Holansko
Oblast obce Holan a jejího okolí byla již v době před druhou světovou válkou známá především díky zajímavé krajině s několika rybníky pospojovánými říčními kanály. Stávala se tedy vyhledávanou rekreační oblastí pro místní i pro turisty z širšího okolí. V prvních letech po osvobození se pořádaly např. dožínkové zábavy a plesy, a to vesměs u Františka Novotného. V průběhu let se pod patronátem Místního národního výboru Holany uskutečňovala celá řada akcí a vystoupilo zde i mnoho umělců na pozvání. V 50. letech se konaly taneční zábavy Hudby ZK ČSD Česká Lípa pod vedením Josefa Nožičky, svůj repertoár předvedly lidový soubor ROH – ČSSS Zákupy řízený Josefem Babákem, soubor továrny na piana Česká Lípa „Tempo“ s vedoucím Obermeierem, hudba státního statku v Zákupech (opět Josef Babák). Konaly se také zábavy u Pňovských125. Z konce 60. let se dochovaly záznamy o účinkování ZK dopravy a spojů Česká Lípa či Zlaté lipky – obojí s vedoucím Ottou Illem a o vystoupeních hudby ZK Tatra (opět Josef Nožička). Přednáška Petra Baumgartnera v roce 1967 „O moderním jazzu“ zaujala všechny návštěvníky do té míry, že si vyžádali koncert jeho Kytarové skupiny. Termín ale musel být přesunut a byl zařazen do programu Holanského jara. Jedním z hlavních bodů festivalu tehdy měl být varhanní koncert, ale tento návrh nenašel příznivého ohlasu u Kulturní správy ONV a proto od něj bylo upuštěno. Vlastní program jubilejního desátého ročníku Holanského jara byl nakonec sestaven následovně: autokarový zájezd do Prahy, pěší výlet po stopách K. H. Máchy, koncert Kytarové skupiny Petra Baumgartnera, vzpomínkový večer hudby a poezie k 10. výročí Holanského jara, veselá estráda ZK Nářadí z České Lípy – po skončení programu následovala volná taneční zábava. Přibližně od poloviny 70. let se začal objevovat soubor Holanka vedený Václavem Fořtíkem, který hrál na tanečních zábavách i opakovaně na Holanském jaru. Těžiště práce pro OB v 1. pololetí již tradičně spočívalo v zajišťování zdejšího kulturního festivalu, květnových oslav atd. Připravený program 20. ročníku byl splněn až na přednes Máchova 125
Z pramenů se lze domnívat, že se jednalo o statek či hospodu movitějších občanů, vzhledem k většímu počtu pořádaných kulturních programů.
92
Máje, protože recitátorka onemocněla. V rámci festivalu bylo uspořádáno celkem šest akcí, a OB, jakožto organizátorka, byla s průběhem celé akce spokojená.
5.3.1
Holanské jaro
„Když rozkvetou stromy, šeříky a lesy se zbarví světlou zelení, přicházejí mezi zemědělské dělníky vědci a umělci, aby jim přednášeli, zpívali, hráli a tančili. A tak v kraji, který navštívil zakladatel české poezie K. H. Mácha, zní celý květen poezie, hudba a zpěv. Z blízkého i dalekého okolí přicházejí desítky návštěvníků, aby se potěšili nejen uměleckým programem, krásou přírody, ale i bohatou historií našeho kraje. Holany, jedno z nejstarších míst na okrese Česká Lípa, leží pod nejvyšší horou Máchova kraje – Vlhoštěm.“126 Kulturní festival Holanské jaro vznikl v roce 1957, kdy se občané Holan z iniciativy ředitele školy Jiřího Šukala rozhodli na nedalekém Vřísku odhalit pamětní desku K. H. Máchy. K této události uspořádali slavnost s bohatým kulturním programem a díky velkému úspěchu a odezvě se rozhodli opakovat akci každým rokem. V programu se kromě hudby objevovala poezie i divadelní hry. V průběhu let zde měli posluchači možnost shlédnout koncert Spytihněva Šorma s Miluší Dvořákovou a Zdeňkem Kožinou, PSSU ČL i PSSU NB, Českolipského komorního sboru se sbormistrem Josefem Zadinou, vystoupení orchestru Lípa či souboru Student z České Lípy, pionýrského souboru Mládí ZDŠ Dubá127, českolipské pionýrské hudby; dále estrádní soubor Elán ZK Dopravy a spojů; představení divadla Semafor. 18. ročník v roce 1975 byl pořádán v rámci oslav 30. výročí osvobození vlasti Sovětskou armádou, a proto se mezi účinkujícími v estrádním programu vyskytla i zvučnější jména jako Karel Štědrý, Josef Bek, Karel Hála nebo Jiří Racek za doprovodu orchestru Rudy Nerada. V tomto roce se již tradičně představil PSSU ČL, dechová hudba Seveřanka z Nového Boru i hudba Holanka pod vedením Václava Fořtíka. V rámci 25. ročníku Holanského jara se měl uskutečnit program na Máchově vyhlídce na Vřísku. Pro nepřízeň počasí byl program přesunut do sálu Místní lidové knihovny, kde kromě ČKS vystoupila i zasloužilá umělkyně Julie Charvátová. 126 127
z programu Holanského jara 1960 neplést s KPS Mládí při LŠU ČL
93
viz obrazová příloha č. 64-68 – prospekty a programy z různých ročníků festivalu
94
6
ZÁVĚR
Hudební život na Českolipsku prošel velkým vývojem v souvislosti se zásadními politickými změnami (koncem druhé světové války a nástupem komunismu). Je důležité připomenout podmínky vzniku, ze kterých mohly vycházet a na které navazovaly následující generace. Své místo si musely hudební spolky i další tělesa často těžce dobývat. Mnohdy se jednalo o tichý boj mezi úřední mocí a obyčejnými lidmi s dobrými úmysly. Někteří hudebníci nebo jinak kulturně činné osoby byli nuceni kvůli politické nepohodlnosti opustit místo v zaměstnání. V některých případech raději odešli i ze svého hudebnického místa v orchestru či jiném tělese, aby spoluhráčům neuškodili. Takový přístup si jistě zaslouží naše uznání a obdiv. Přestože autorka zamýšlela obsáhnout ve své práci komplexní přehled hudebního života v regionu, byla nucena vzhledem k množství materiálů omezit její rozsah a zaměřila se zejména na hudební vzdělávací ústavy a sborová tělesa popř. i osobnosti s nimi spojené. Často se jednalo o pedagogy, kteří znamenali po rodičích výrazný výchovný element působící na děti a mládež. Někteří učitelé se věnovali vedení kroužků, jiní zpívali ve sborech nebo jiným způsobem organizovali hudebně zábavné či vzdělávací programy a utvářeli tak vztah mladé generace ke kulturním hodnotám jejich předků. Prvním velkým krokem k rozvoji na hudebním poli po konci druhé světové války byla snaha obnovit nebo vybudovat kulturní zázemí. Na to navazoval další krok spojený se silnou vůlí a odhodláním. Další větší překážkou mohla být opakovaně zmíněná politická ideologie komunistické strany. Přesto se někteří jedinci nevzdali svých snů a vytrvali ve svém snažení i přes nepřízeň doby. Nelze ovšem veškerou činnost komunistických organizací odsuzovat. Velikou roli v rozvoji hudebního života obyvatel Českolipska znamenala doba přibližně od 60. let, kdy vznikaly hudebně zaměřené kroužky, soubory a další tělesa nejen při školách, ale také při různých organizacích, osvětových zařízeních a při státních závodech. Délka jejich trvání a působení byla samozřejmě velmi individuální. Některá tělesa působila krátce, jiná několik desetiletí, další překonala i změnu režimu v demokracii. Přestože i z výše uvedených důvodů nemohou být veškerá tělesa zmíněna, je vliv všech 95
těchto souborů neopomenutelný. S hudbou velice úzce souvisí i tanec, který v České Lípě byl a stále je výrazným prvkem na kulturní scéně. Již mnoho desetiletí jsou pořádány různé plesy, taneční kurzy i soutěže, na kterých pravidelně obsazují místní tanečníci přední místa. V dnešní době vzniká stále mnoho nových hudebních těles, sborů, orchestrů a komorních seskupení, které navazují na odkazy svých předků. Pedagogové všech stupňů škol se snaží zaujmout děti a mládež a přivést je přijatelnou formou k hudbě. Již od nejnižšího věku mají možnost navštěvovat přípravná oddělení některého z několika pěveckých sborů při základních nebo mateřských školách či v ZUŠ. Hudebnímu vzdělání se také věnují kroužky Domu dětí a mládeže a základy získávají také členové skautských oddílů. Péče o hudební dorost je tedy v dnešní době na poměrně vysoké úrovni. Někteří muzikanti jsou již několikátou generací ve svém regionu i za jeho hranicemi, která se věnuje hudbě na amatérské nebo profesionální úrovni. Nelze zde bohužel vyjmenovat všechny, kteří se podíleli a podílejí na vývoji kulturního a hudebního života na Českolipsku, jejich přínos je však třeba připomenout. Od revoluce v roce 1989 se otevřely nové možnosti i na hudebním poli a je tedy možné zvát na vystoupení do České Lípy mnoho znamenitých umělců z celé republiky i ze zahraničí. Mezi těmi, kteří opakovaně účinkovali v Jiráskově divadle, Kulturním domě Crystal, sále ZUŠ, Ambitu kláštera nebo bazilice Všech svatých byli takové osobnosti zvučných jmen jako houslista Pavel Šporcl, sopranistka Eva Urbanová, skladatel Petr Eben, cembalistka Zuzana Růžičková, varhaník Jaroslav Tůma, dirigent Leoš Svárovský s Českou filharmonií, Schola Gregoriana Pragensis, Drevnerusskij raspev, klavíristé Renata a Igor Ardašeovovi a mnoho dalších. Z představitelů nonartificiální hudby zmiňme zpěvačky Marii Rottrovou, Věru Špinarovou, Lucii Bílou, skupiny Kryštof, Hradišťan, Romano Stilo, Chinaski, Elán nebo Spirituál kvintet. Jisté je, že i dnes Česká Lípa věnuje hudbě značnou pozornost. V letošním roce oslavil mezinárodní hudební festival Lípa Musica výročí deset let od svého založení. Tato skutečnost zcela jistě poukazuje na to, že se českolipští obyvatelé stále snaží o vysokou kulturní úroveň svého okresu.
96
BIBLIOGRAFIE Fondy SOkA Česká Lípa: Okresní národní výbor Česká Lípa, Okresní národní výbor Nový Bor, Okresní národní výbor Doksy, Městský národní výbor Česká Lípa, Místní národní výbor Holany, Okresní dům osvěty Česká Lípa, Okresní dům osvěty Nový Bor, Sdružený klub pracujících Česká Lípa, ROH – závodní výbor kulturně osvětových zařízení, Česká Lípa, Základní umělecká škola Česká Lípa, Základní umělecká škola Nový Bor, Základní umělecká škola Doksy, Základní umělecká škola Mimoň, Sbírka plakátů, Sbírka rukopisů Česká Lípa 21/12, Šulc J. Hudební život na Českolipsku. Pěvecký sbor severočeských učitělů, Základní devítiletá škola Komenského, Česká Lípa.
HANUŠ, J. K. Českolipsko. 1. vyd. Mladá Boleslav : Hejda & Zbroj, 1930. 168 s. HERAJN, V. A KOLEKTIV 25 let lidové školy umění v Novém Boru 1946–1971. 1. vyd. Nový Bor : SRPŠ LŠU Nový Bor, 1971. 34 s. Jubilejní zpráva 10 let 1928–1938, hudební a pěvecká škola. 1. vyd. Česká Lípa : G. & S, 1938. 42 s. KADLECOVÁ, M., KRUMPL, J. Brigády socialistické práce. 1. vyd. Práce, 1982. 103 s. KOLEKTIV AUTORŮ. 80. výročí založení Základní umělecké školy v České Lípě. 1. vyd. Česká Lípa : ZUŠ Česká Lípa, 2007. KOLEKTIV AUTORŮ. Ať píseň zní – 25 let PSSU ČL. 1. vyd. 1973. KOLEKTIV AUTORŮ. Od minulosti k budoucnosti amatérského sborového zpěvu – PSSU ČL. 1. vyd. 1973. KOLEKTIV AUTORŮ. Rok české hudby 1974. 1. vyd. Česká Lípa : OVM Česká Lípa, 1974. KOLEKTIV AUTORŮ. Sborník k 10. výročí založení Českolipského komorního sboru. 1. vyd. Česká Lípa : OVM, 1989. KOLEKTIV AUTORŮ. Učitelé a sborový zpěv – 40 let PSSU ČL. 1. vyd. 1988. KOUKAL, P. Sbormistr tisíců zpěváků. Severočeský deník, 16. 8. 2003 KŘIVÁNEK L. A KOLEKTIV. 45 let Rytmus Tatra Česká Lípa 1948–1993. 1. vyd. Chrastava : RECO Chrastava, 1993. KURTINEC, J., VOBORNÍK, V., LINHART, J. A KOLEKTIV Česká Lípa 40 let socialistické výstavby. 1. vyd. Praha : Tisková, ediční a propagační služba místního 97
hospodářství, 1985. 108 s. MRKOS, Z., VOMÁČKA, J. PSSU NB 1954–1964, 1. vyd. Nový Bor : ONV Nový Bor a PSSU NB, 1964. PANÁČEK, J. Jména ulic v České Lípě - pramen poznání vývoje města. 1. vyd. Česká Lípa : OFSETA Mimoň, 1996. SMEJKAL, L. A KOLEKTIV 70 let hudební školy, Základní umělecká škola v České Lípě 1928–1998. 1. vyd. Česká Lípa : ZUŠ Česká Lípa, 1998. 12 s. SOVADINA, M. Správní vývoj okresu Česká Lípa od roku 1848 do roku 1990. 1. vyd. Česká Lípa : Státní okresní archiv, 1998. 194 s. VOJTEK, Z. A KOLEKTIV. Výběr kulturních výročí 1988 – Pěvecké sbory severních Čech. 1. vyd. Ústí nad Labem : Státní vědecká knihovna Maxima Gorkého, 1988. VOJTÍŠEK, B. Arbesovo věznění v České Lípě. In Českolipsko literární. Česká Lípa : Státní okresní archiv, 1975. VOJTÍŠKOVÁ, M. Českolipská episoda Karla Poláčka. In Orlické hory a Podorlicko. Rychnov nad Kněžnou, 1969. VOJTÍŠKOVÁ, M. Politické ovzduší České Lípy v době Arbesova věznění. In Českolipsko literární. Česká Lípa : Státní okresní archiv, 1975. VOJTÍŠKOVÁ, M. Severní Čechy v díle Karla Poláčka. In O Karlu Poláčkovi a o jiných. Rychnov nad Kněžnou, 1995. VOJTÍŠKOVÁ, M., NOVOTNÝ, R. Českolipsko. 1. vyd. Liberec : Krajské nakladatelství Liberec, 1957. VOJTÍŠKOVÁ, M., PANÁČEK, J. Česká Lípa. 1. vyd. Liberec : Severografia, 1976. 269 s. VOJTÍŠKOVÁ, M., VOJTÍŠEK B. Osmnáctá chasa proti Deutschböhmen, 1. vyd. Česká Lípa : OVM, 1968. VOMÁČKA, J. Půlstoletí PSSU ČL. 1. vyd. Česká Lípa : OVM Česká Lípa, 1998. 65 s. VOMÁČKA, J. Preceptoes et cantus. 1. vyd. Česká Lípa : ONV Česká Lípa, 1968. ZAHÁLKA, J. Sborník k 30. výročí PSSU Česká Lípa. 1. vyd. Česká Lípa, 1978. ZÍKA, L. Čtvrtstoletí komorního pěveckého sboru Mládí 1974–1999. 1. vyd. Česká Lípa : ZUŠ Česká Lípa, 1999. 24 s. Sbírka zákonů a nařízení Československé republiky vydána 20. dubna 1948 – Zákon č. 69 o hudební a artistické ústředně 98
http://web.clnet.cz/bigbandcl/ http://www.bohmischleipa.cz/index.php? option=com_content&view=article&id=85:pianka&catid=36:jih&Itemid=104 http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php? option=com_mdictionary&action=record_detail&id=1000824 http://www.cl-choir.cz/ konference.osu.cz/khv/2009/file.php?fid=7 http://www.lowattendanceband.cz/ http://pssu.cl.sweb.cz/ http://www.sbory.cz/ http://www.totalita.cz/vysvetlivky/mcsp.php http://www.ucps.cz http://www.zuscl.cz/ http://zusdoksy.cz/ http://www.zusmimon.cz/ http://www.zusnb.cz/
další zdroje informací a prameny: osobní rozhovory a osobní korespondence (orální historie).
99
PŘÍLOHY Seznam použitých zkratek a jejich význam
ATK BSP ČKD ČKS ČL ČSD ČSM ČSR ČSSS DO HAÚ KDO KP (JKP, SKP) KPH KPM KPSUSČ KSČ LŠU LT LUT MNV (MěNV) MOB MŠ NF OB ODO ODPM OJ OKS ONV OP LUT OSA OSSD OUSPZ OVM PHV PS PSSU RaJ ROH SČSP SKNV
Amatérský taneční kroužek Brigáda socialistické práce Českomoravská Kolben Daněk Českolipský komorní sbor Česká Lípa Československé dráhy Československý svaz mládeže Československá republika Československé státní statky Dům osvěty Hudební a artistická ústředna Kulturní dům osvěty Klub pracujících (Jednotný, Sdružený klub pracujících) Klub přátel hudby Klub přátel muzea Krajský pěvecký sbor učitelů severních Čech Komunistická strana Československa Lidová škola umění lidová tvořivost lidová umělecká tvořivost Místní (městský) národní výbor Místní osvětová beseda mateřská škola Národní fronta Osvětová beseda Okresní dům osvěty Okresní dům pionýrů a mládeže Osvětová jizba okresní kulturní středisko Okresní národní výbor Okresní poradny LUT Ochranný svaz autorský Okresní svaz spotřebitelských družstev Odborné učiliště státních pracovních záloh Okresní vlastivědné muzeum přípravná hudební výchova pěvecký sbor Pěvecký sbor severočeských učitelů Restaurace a jídelny Rada odborového hnutí Svaz československého přátelství Severočeský krajský národní výbor
SKP SLPT SPZ SRPŠ SSM STM TŠ VŘSR ZDŠ ZK ZO SSM ZŠ (ZDŠ) ZUČ ZUŠ ZV ŽOS
Sdružený klub pracujících Soubor lidových písní a tanců Státní pracovní zálohy Sdružení rodičů a přátel školy Svaz socialistické mládeže soutěž tvořivosti mládeže taneční škola Velká říjnová socialistická revoluce Základní devítiletá škola závodní klub základní organizace SSM základní škola (základní devítiletá škola) zájmová umělecká činnost Základní umělecká škola závodní výbor Železniční opravny a strojovny
Jmenný seznam
D Douša..........................................................................................................................23, 24 F Fiala.......................................................................................................8, 44, 45, 47, 50, 54 H Herajn..............................................................................................8, 33, 34, 35, 36, 83, 96 Herajnová................................................................................................................8, 35, 36 Hric.............................................................................................................................31, 54 Hůla................................................................................................................42, 78, 79, 80 K Kučerová...................................................................................................28, 29, 44, 47, 49 P Pešková.......................................................................................................................23, 42 Pokorný.....................................................................................................21, 23, 25, 26, 28 R Ryba............................................................................................................................23, 62 S Sedlák.........................................................................................................................23, 41 Š Šimek................................................................................................................8, 26, 45, 56 Šimková.........................................................................8, 26, 28, 29, 44, 47, 48, 52, 53, 55 Šonský..............................................................................................................................23 Šulc..........................................................................................23, 24, 40, 41, 42, 43, 45, 96 T Trunec............................................................................................28, 29, 30, 53, 54, 57, 60 V Vácha....................................................................................................................51, 53, 54 W Weiss st.............................................................................................................................23 Z Zadina.............................................................................................................45, 50, 54, 57 Zíka.......................................................................................................................30, 54, 97
Obrazová příloha
Snížená kvalita fotografií je způsobena omezenými podmínkami při jejich pořizování (bez možnosti použití blesku na snímky archiválií)
Obrazová příloha č. 1:
Obrazová příloha č. 2:
Obrazová příloha č. 4:
Obrazová příloha č. 3:
Obrazová příloha č. 5:
1
Obrazová příloha č. 6:
Obrazová příloha č. 7:
2
Obrazová příloha č. 8: Obrazová příloha č. 9:
Obrazová příloha č. 10:
Obrazová příloha č. : 11
3
Obrazová příloha č. 12:
Obrazová příloha č. 13:
Obrazová příloha č. 14:
Obrazová příloha č. 15: 4
Obrazová příloha č. 16:
Obrazová příloha č. 17
Obrazová příloha č. 19:
Obrazová příloha č. 18:
5
Obrazová příloha č. 21: Obr. příl. č. 20:
Obrazová příloha č. 22:
Obrazová příloha č. 23:
Obrazová příloha č. 24: 6
Obrazová příloha č. 26: Obrazová příloha č. 25:
Obrazová příloha č. 28
Obrazová příloha č. 27:
7
Obrazová příloha č. 29:
Obrazová příloha č. 30 :
Obrazová příloha č. 31:
8
Obrazová příloha č. 32:
Obrazová příloha č. 33:
Obrazová příloha č. 34:
Obrazová příloha č.35:
Obrazová příloha č. 36: 9
Obrazová příloha č. 37:
Obrazová příloha č. 38:
Obrazová příloha č. 40: Obrazová příloha č. 39:
Obrazová příloha č. 41: 10
Obrazová příloha č. 43:
Obrazová příloha č. 42:
Obrazová příloha č. 44:
Obrazová příloha č. 45:
Obrazová příloha č. 46: 11
Obrazová příloha č. 47:
Obrazová příloha č. 48:
Obrazová příloha č. 50:
Obrazová příloha č. 49:
12
Obrazová příloha č. 51:
Obrazová příloha č. 52:
Obrazová příloha č. 53:
13
Obrazová příloha č. 54:
Obrazová příloha č. 55
Obrazová příloha č. 57:
Obrazová příloha č. 56:
14
Obrazová příloha č. 58:
Obrazová příloha č. 59:
Obrazová příloha č. 60:
15
Obrazová příloha č. 61:
Obrazová příloha č. 62: 16
Obrazová příloha č. 63:
Obrazová příloha č. 65:
Obrazová příloha č. 64:
Obrazová příloha č. 66: 17
Obrazová příloha č. 67:
Obrazová příloha č. 68:
18
Statistiky kroužků a souborů při osvětových zařízeních OB, OD a OJ (pokud není uvedeno jinak) v jednotlivých letech, počtu jejich absolventů popř. počet vystoupení
Kulturní pořady v České Lípě v roce
1958
oslavy
21
balety
1
koncerty
7
estrády
11
hudební přehrávky
4
plesy a zábavy
31
Roční výkaz o osvětě v České Lípě v roce
1962
lidové veselice a taneční zábavy
488
kurzy taneční a společenské výchovy
4
pohybové výchovy
2
hudební
11
soubory LUT hudební
7
Výkaz o kulturně výchovné činnosti za rok 1967 a 1968 soubory a kroužky
kurzy
akce 1967
akce 1968
písní a tanců
-
1
-
2
pěvecké
2
3
30
19
hudební
1
3
15
110
lidových hudeb
11
2
627
48
společenského tance -
1
-
8
hudebně výchovné
6
3
absolv. 70
60
tance a spol. chování 1
2
absolv. 30
200
pohybové výchovy
1
absolv. 35
18
2
koncerty
-
12
taneční zábavy a lidové veselice
331
368 19
Výkaz o kulturně výchovné činnosti za rok
1970
akce
soubory a kroužky
hudební
4
179
společenského tance
1
nácvik
taneční zábavy a lidové veselice
5
Výkaz o kulturně výchovné činnosti za rok
1972
akce
soubory a kroužky
písní a tanců
1
20
pěvecké
1
50
hudební
1
50
lidových hudeb
8
150
společenského tance
2
55
hudebně výchovné
3
absolv. 37
tance a spol. chování
2
absolv. 470
pohybové výchovy
2
absolv. 46
kurzy
koncerty
8
taneční zábavy a lidové veselice
51
Výkaz o kulturně výchovné činnosti za rok 1974 soubory a kroužky
kurzy
akce
písní a tanců
1
5
pěvecké
1
35
hudební
1
50
lidových hudeb
8
150
společenského tance
1
10
hudebně výchovné
-
absolv. -
tance a spol. chování
1
absolv. 350
pohybové výchovy
-
absolv. -
koncerty
10
taneční zábavy a lidové veselice
56
20
Výkaz o kulturně výchovné činnosti za rok 1976 soubory a kroužky
kurzy
akce
písní a tanců
1
5
pěvecké
1
35
hudební
1
50
lidových hudeb
8
150
společenského tance
1
10
hudebně výchovné
-
absolv. -
tance a spol. chování
1
absolv. 350
pohybové výchovy
-
absolv. -
koncerty
10
taneční zábavy a lidové veselice
59
Uskutečněné programy SKP v roce 1976: koncerty
10
návštěvnost
1 450
estrády
18
6 228
taneční zábavy
59
21 300
Výkaz o kulturně výchovné činnosti za rok 1977 soubory a kroužky
akce
písní a tanců
-
-
pěvecké
8
80
společenského tance
1
15
taneční hudby
8
369
dechové hudeby
4
262
ostatní hudební
2
34
koncerty
6
taneční zábavy a lidové veselice
77
21
Pro lepší přehlednost je níže uveden evidenční seznam jednotlivých souborů, skupin a členů poradních sborů, byť některá zmíněná tělesa působila jen přechodně nebo se nezachovalo mnoho materiálu o jejich činnosti. Seznam souborů LUT na českolipském okrese 1954: hudební soubory: ZK Mitop Mimoň (dva soubory), ZK Thonet Mimoň, MOB Zákupy, ZK ČSD Česká Lípa, ZK Atmos Žandov, ZK Tatra Česká Lípa, ZK OSSD Česká Lípa, ZK Pískovny Provodín, Českolipské orchestrální sdružení, Posista Hradčany Mimoň, MOB hudební trio Volfartice taneční soubory: ČSM ONV Česká Lípa, II. osmiletá škola Česká Lípa, Jedenáctiletá střední škola Mimoň, ZK Tatra n. p. Česká Lípa pěvecké soubory: MO ČSM Mimoň, MO ČSM Zahrádky, VŽ Hamr na Jezeře, SRPŠ Jezvé, MOB Zákupy, ČSM Horní Libchava, OUSPZ č. 20 a č. 27, ČSM Mitop Mimoň, ČSM Velenice, Vyšší hospodářská škola Česká Lípa, MOB Bohatice, II. osmiletá škola Česká Lípa, Jedenáctiletá střední škola, SRPŠ ženský pěvecký soubor, PSSU, MOB Volfartice.
1955 pěvecké soubory: Jedenáctiletá střední škola Česká Lípa, Odborné učiliště SPZ č. 20 Česká Lípa, Učňovská zemědělská škola Česká Lípa, Vyšší hospodářská škola Česká Lípa, Posádková správa č. 55 Stráž pod Ralskem, Posádková správa č. 50 Hradčany, Posádková správa č. 27 Zákupy, při OB Zákupy, při OB Volfartice, Místní skupina ČSM Zahrádky, Závodní skupina ČSM n. p. Ton Mimoň, Závodní učňovská škola Mitop Mimoň, Odborné učiliště SPZ č. 27 Česká Lípa, Odborné učiliště SPZ č. 22 Mimoň, Vesnická organizace ČSM Volfartice. hudební soubory: Závodní klub Tatra „Rytmus“ Česká Lípa, Závodní klub Okresního svazu spotřebitelských družstev Česká Lípa, Závodní klub Továrna na piana „Tempo“ Česká Lípa, Závodní klub Stavokombinát Česká Lípa, Závodní klub ČKD Česká Lípa, Závodní klub ČSD – dílny Česká Lípa, při OB Jestřebí, Závodní klub n. p. Mitop Mimoň, Závodní klub Vojenské lesy Mimoň, Závodní klub n. p. Ton Mimoň, Závodní klub Restaurace a jídelny Česká Lípa, Posádková správa č. 55 Stráž pod Ralskem, při OB Volfartice, Závodní klub n. p. Atmos Žandov, Československé státní statky Zákupy. taneční soubory: při OB Stružnice, Jedenáctiletá střední škola Česká Lípa 22
Kroužek přátel hudby při DO: Pešková Jitřenka, Berounský Jan, Jíra Rudolf, Allan Jiří, Benešová Pavla, Obermajer Jaroslav, Sedlák František, Klánová Erna, Votava Zdeněk (Mimoň), Kočová Olga (Stvolínky).
1956 hudební poradní sbor při OP LUT: Berounský Jan, Nožička Josef, Pokorný Josef, Jíra Rudolf. pěvecký poradní sbor při OP LUT: Volfová Marie, Votava Zdeněk, Jakeš František, Šulc Jaroslav.
1957 hudební poradní sbor LUT: Berounský Jan, Jíra Rudolf, Pešková Jitřenka, Houžvička Josef, Nožička Josef, Pokorný Josef; Allan Jiří, Benešová Pavla, Obermajer Jaroslav, Sedlák František. pěvecký+taneční poradní sbor LUT: Sedlák František, Blažková Božena, Pekárková Ludmila, Volfová Marie, Votava Zdeněk, Volejníková L., Bittmanová Dagmar.
Soubory LUT k 30. 6. 1957 pěvecké soubory a taneční: při OB Volfartice, při OB Zákupy, Osmiletá škola Horní Police, Jedenáctiletá střední škola Česká Lípa, II. osmiletá škola Česká Lípa, Vyšší hospodářská škola Česká Lípa, Učňovská škola Mitop Mimoň. Estrádní skupiny: ČKD Česká Lípa, ČSD dílny Česká Lípa, ČSD depo Česká Lípa, Vojenský útvar Hradčany, Severka Mimoň, DO Česká Lípa, Vojenský útvar Zákupy, Atmos Žandov, Pražská akumulátorka Česká Lípa, při OB Velenice, Základní učňovská škola Mimoň. Hudební soubory: Tatra Česká Lípa, při OB Jestřebí, Stavokombinát Česká Lípa, při OB Zákupy, Restaurace a jídelny Česká Lípa, Továrna na piana Česká Lípa, Setona Mimoň, DO ČL, ČSD dílny Česká Lípa, Československé státní statky Zákupy, Vojenské lesy a statky Stráž pod Ralskem, při OB Velenice a hudební kroužky LUT při OB Stráž pod Ralskem.
23
Do kroužků LUT patřily v roce 1964: Symfonický orchestr Lípa, Estrádní kroužek mladých, Taneční kroužek Medil, Hudební kurzy, Kurzy baletu a rytmiky, Hudební soubor Jiskra, DK Jirásek a další. V plánu OB bylo i do budoucna pořádat lidové akademie a taneční kurzy, zvyšovat činnost dosavadních kroužků a souborů. OB se ve značné míře zabývala zajišťováním všech kulturních pořadů, což neprováděl žádný ZK.
24