UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky Katedra mediálních studií
Hana Kalivodová
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek Diplomová práce
Praha 2014
Autor práce: Hana Kalivodová
Vedoucí práce: doc. PhDr. Ilona Gillernová, CSc.
Rok obhajoby: 2014
Bibliografický záznam KALIVODOVÁ, Hana. Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek. Praha, 2014. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Ilona Gillernová, CSc.
Abstrakt Předkládaná diplomová práce se zaměřuje na dětské televizní diváky. Jejím cílem je zmapovat návyky konzumace masových médií u dětí, vysledovat, jakou roli v jejich životě hraje televize, a zjistit, jaký význam pro ně mají hrdinové, které znají z médií, v následné konfrontaci s jejich bezprostředním okolím. Pro tyto účely byl prostřednictvím dotazníků proveden kvantitativní výzkum čítající 349 respondentů – žáků šestých ročníků pražských základních škol a prvních ročníků pražských osmiletých gymnázií. Výsledky jsou prezentovány jako komparace z hlediska pohlaví i typu školy. V teoretickém úvodu předkládám popis daného věkového období, charakteristiku masových médií a jejich působení při socializaci dospívajících. Následně je text rozdělen na tři části odpovídající třem oddílům dotazníku. První z nich se zabývá způsobem trávení volného času dětmi dané věkové kategorie a zastoupením masových médií v jejich volném čase. Druhá část se věnuje výhradně televizi, oblíbeným televizním pořadům a názorům, které na televizi mají dospívající i jejich rodiče. Tématem třetí části jsou oblíbení hrdinové z médií, vztah dětí k těmto hvězdám, chování dětí jako fanoušků a vzory, které si dospívající vybírají jak mezi svými oblíbenými hrdiny z médií, tak ze svého reálného okolí. Na začátku každé části je vždy provedena rešerše dostupných zdrojů k danému tématu. Následuje prezentace dat získaných vlastním výzkumem. V závěru každé části je provedena diskuze, jež obsahuje porovnání výsledků výzkumu s dostupnou literaturou. Celá práce je zakončena shrnutím nejdůležitějších výsledků výzkumu.
Abstract This dissertation analyzes the trending habits of children as mass-media users. The goal of this dissertation is to show how children use massmedia, what does television mean to
them and who are their favourite celebrities. The empirical segment is based on analysis of data taken from questionnaires created purposely for quantitative research. These questionnaires were given to students in the 6th grades of elementary schools and 1st grades of 8-year secondary grammar schools, both in Prague in the Czech Republic. At the beginning, there is a general theoretical part – an overview of mass-communication and its influence on the socialisation of children and a series of advantages and disadvantages of the impact of mass-communication on children and also characteristics of the age group of my respondents. The following text is divided in three parts that relate to three parts of the questionnaire. The first part analyzes how much children use media in their leisure time, what types of media are most popular amongst them. The second part focuses on television, what TV programmes are popular amongst children and why, if adolescents have something forbidden from their parents and what they think about watching television. And finally, the third part debates which celebrities our children admire, comparing to real authorities. Each part consists of a summary of theoretical knowledge about the specific topic, followed by the presentation of the specific analytical, empirical part and ends with a discussion.
Klíčová slova Dospívající, společnost, masová média, televize, socializace, volný čas, rodiče, učitelé, vrstevníci, celebrity.
Keywords Adolescents, society, mass-media, television, socialisation, leisure time, parents, teachers, contemporaries, celebrities.
Rozsah práce: 164 243 znaků s mezerami bez abstraktu a příloh.
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.
V Praze dne 16. 5. 2014 …........................ Hana Kalivodová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, kteří mě podpořili v mém výzkumném úsilí. V první řadě patří můj velký dík doc. Iloně Gillernové, která mi kromě své trpělivosti, vstřícnosti, cenných rad a odborné kritiky několikrát pomohla povzbuzením a zdůrazněním smysluplnosti mé práce. Dále bych chtěla poděkovat všem spolupracujícím školám, jejich ředitelům, třídním učitelkám spolupracujících tříd a všem dětem za čas, který věnovaly pečlivému vyplňování dotazníků, a za jejich upřímné odpovědi. V neposlední řadě chci poděkovat Jiřímu Bauerovi, Vlastě Kalivodové, Tomáši Vlkovi a Jiřímu Anýžovi za pomoc v různých fázích výzkumu a psaní. Nesmím opomenout poděkovat PhDr. Zdeně Chovancové, která mi pomohla najít v sobě sílu práci dokončit.
Institut komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK Teze MAGISTERSKÉ diplomové práce TUTO ČÁST VYPLŇUJE STUDENT/KA: Příjmení a jméno diplomantky/diplomanta:
Razítko podatelny:
Kalivodová Hana Imatrikulační ročník diplomantky/diplomanta: 2011 E-mail diplomantky/diplomanta:
[email protected] Studijní obor/forma studia: Mediální studia/kombinovaná forma Předpokládaný název práce v češtině: Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek Předpokládaný název práce v angličtině: Television as a factor of socialisation for early adolescents Předpokládaný termín dokončení (semestr, akademický rok – vzor: ZS 2012/2013) (diplomovou práci je možné odevzdat nejdříve po dvou semestrech od schválení tezí) LS 2012/2013
Charakteristika tématu a jeho dosavadní zpracování (max. 1800 znaků): Svět dětského uživatele médií je oblast v českém prostředí doposud nedostatečně zpracovaná, především ve smyslu hlubší analýzy dětských vzorů a idolů. Média jsou významným prvkem socializace dětí, jsou důležitým faktorem při utváření jejich osobní i skupinové identity. V období počátku puberty, kdy dítě prochází dramatickou proměnou, navíc sílí na významu. Jsou pro děti prostředkem vymezení se vůči světu rodičů, učitelů či vychovatelů. Z tohoto důvodu je prospěšné blíže analyzovat, jak na ně média působí a co pro ně znamenají jejich oblíbené celebrity.
Předpokládaný cíl práce, případně formulace problému, výzkumné otázky nebo hypotézy (max. 1800 znaků): Ve své magisterské diplomové práci bych chtěla navázat na výzkum započatý v práci bakalářské, jenž se zaměřoval na zmapování návyků konzumace médií u dětí ve věku od 9 do 12 let a na aktuální význam celebrit pro tyto děti. Ukázalo se, že u starších dětí stoupá význam celebrit, proto si jako zkoumaný vzorek vyberu starší věkovou skupinu dětí kolem dvanáctého roku. Budu i nadále provádět genderovou komparaci a zařadím také komparaci žáků základních škol a víceletých gymnázií. Empirickou část plánuji rozdělit na dvě fáze. První z nich bude zahrnovat dotazníkové šetření kvantitativního charakteru s užším tematickým zaměřením, než tomu bylo v předešlém výzkumu. Jelikož u dětí v rámci masových médií zvítězila televize, bude mě zajímat, do jaké míry jsou děti uvědomělými uživateli televize. Dále bych chtěla zmapovat zastoupení a úlohu tohoto mediálního kanálu ve volném čase a jeho působení na volbu idolů, vzorů. Zaměřím se zejména na vzory z mediálního prostředí, ale pro srovnání mě budou zajímat i dětmi prezentované vzory z prostředí nemediálního (rodinného, školního, zájmového apod.). Budu chtít lépe ověřit či vyvrátit některé předpoklady, které vycházejí z výsledků předchozího výzkumu, například následující: -
Masovým médiím věnují respondenti přibližně polovinu svého volného času. Chlapci užívají média ve větší míře než dívky. Média dětem pomáhají, když je jim smutno a nechce se jim plnit jejich povinnosti. Nejpopulárnějším médiem je televize. Z televizních pořadů mají děti nejvíce v oblibě seriály (favoritem je seriál Simpsonovi, především pro chlapce) Chlapci mají v oblibě komediální seriály určené primárně pro dospělé. Dívky rády sledují pořady o zvířatech a seriály, v nichž jsou hlavními hrdinkami ženy. Chlapeckými celebritami jsou mužské postavy ze seriálu Simpsonovi a drsné mužské typy. Převažují celebrity ze světa dospělých. Dívčími celebritami jsou mladé zpěvačky i mladí chlapci, tedy dětské celebrity obojího pohlaví. Celebrity silněji působí na chlapce než na dívky. Chlapci o celebritách hovoří v menší míře než dívky. U dětí na počátku puberty sílí vliv vrstevníků a celebrit na úkor rodičů a prarodičů. Mezi nejvýznamnějšími osobami jsou rodiče uváděni častěji chlapci než dívkami. Děti v této věkové skupině nevidí ve svých učitelích významné vzory.
Na základě trendů, jež toto šetření odhalí, budu hlouběji analyzovat dětské idoly a postoje, které děti ke zjištěným výsledkům zaujímají. Za tímto účelem připravím pro užší skupiny respondentů řízené rozhovory formou focus groups. Předpokládaná struktura práce (rozdělení do jednotlivých kapitol a podkapitol se stručnou charakteristikou jejich obsahu): 1. Úvod 2. Rešerše dostupných zdrojů k tématům týkajících se především a) procesu socializace a sociálního učení, působení vzorů b) charakteristik počátku puberty z pohledu vývojové psychologie c) působení televize a internetu na dětského uživatele d) fenoménu celebrit 3. Empirická část a) popis použitých metod a souboru respondentů b) analýza dotazníků zaměřených na roli televize a internetu jako volnočasové aktivity, na dětské vzory a idoly, na mediální gramotnost dětí c) objasnění souvislosti výsledků dotazníků se sestavením řízených rozhovorů formou focus groups d) prezentace výsledků focus groups e) shrnutí výsledků výzkumu f) diskuze 4. Závěr Vymezení podkladového materiálu (např. titul periodika a analyzované období): Výzkumu se zúčastní žáci šestých ročníků základních škol a prvních ročníků osmiletých gymnázií (cca 300 respondentů v první části, 60 respondentů v části druhé) Metody (techniky) zpracování materiálu Extenzivně-intenzivní výzkum 1. kvantitativní šetření na základě písemného dotazování (cca 400 respondentů) 2. prostřednictvím focus groups kvalitativní analýza postojů dětí k výsledkům, jež budou zjištěny pomocí dotazníků (cca 6 desetičlenných skupin) Základní literatura (nejméně 5 nejdůležitějších titulů k tématu a metodě jeho zpracování; u všech titulů je nutné uvést stručnou anotaci na 2-5 řádků):
DROTNER, K. – LIVINGSTONE, S. The International Handbook of Children, Media and Culture. London : Sage, 2008. ISBN 978-1-4129-2832-8. Kniha komplexně pojednává o dětských uživatelích médií, zabývá se souvislostí konzumace médií
s rodinným zázemím, rozlišováním reality a fikce, regulací či ochranou dětí před nežádoucími vlivy médií
a mnoha dalšími tématy. Věnuje se rozličným typům médií i různým věkovým kategoriím, genderu a geograficky odlišným kulturálním přístupům.
HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha : Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-485-4. 408 s. Kniha ukazuje, z jakých zdrojů vycházejí metody kvalitativního výzkumu, a představuje hlavní
výzkumné plány užívané v této oblasti. Popisuje kvalitativní metody sběru dat, jejich kódování, vyhodnocování a interpretaci. Pozornost věnuje rovněž kvantitativním výzkumům.
CHIA, S. C. – POO, Y. L. Media, Celebrities, and Fans: An Examination of Adolescents' Media Usage and Involvement with Entertainment Celebrities. Journalism & Mass Communication Quarterly [online]. 2009, vol. 86, 1, s. 23-44, March 2009. Článek je dostupný z databáze Sage Journals na adrese: http://jmq.sagepub.com.ezproxy.is.cuni.cz/content/86/1/23.full.pdf+html Tato studie odhaluje, jak celebrity ze zábavního průmyslu prezentované v médiích působí na
hodnoty a osobnost adolescentů, jejich postoje a chování (styl oblékání, vztah ke zdraví, nákupy produktů apod.) Vychází z předpokladu, že dospívající jsou do průmyslu celebrit zahrnuti ve třech oblastech, jimiž jsou společenské hodnoty, osobní pocity a hraničně patologické tendence. To vše se odehrává prostřednictvím působení médií. Studie zkoumá vztah těchto tří aspektů s hodnotami, sebevnímáním a životní spokojeností dospívajících.
MARSHALL, P. D. The Celebrity Culture Reader. London : Routledge, 2006. 853 s. ISBN 978-0-415-33792-2. Kniha objevuje kulturální implikace celebrity, je sběrem toho nejlepšího, co bylo o tomto
fenoménu napsáno. Zkoumá příčiny úspěchu masových idolů, psychologii celebrit, odpovídá například na otázky, jak je definována celebrita či jak se změnila moc celebrit s nástupem nových médií.
MORGAN, D. L. Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu. Boskovice : Albert, 2001.
Ohnisková skupina je metodou výzkumu postoje jedince k problému, který předloží badatel kruhu osob. Během rozhovoru výzkum explicitně využívá skupinové interakce k tomu, aby získal údaje a vhledy, které by bez interakce nemusely být bezprostředně sděleny. Metoda je dnes běžně využívána například v marketingu - k tvorbě reklamy zaměřené na konkrétní cílovou skupinu. Kniha rozebírá jevy charakteristické pro tuto metodu výzkumu a popisuje kroky ve vedení ohniskové skupiny.
VÝROST, J.; SLAMĚNÍK, I. a kol. Sociální psychologie. 2., přepracované a rozšířené vydání. Praha : Grada, 2008. 404 s. ISBN 978-80-247-1428-8. Tato učebnice sociální psychologie hledá odpovědi na otázky, které zajímají nejen psychology, ale
také pracovníky mnoha dalších profesí, kde je důležitá komunikace s lidmi. Jak si vytváříme dojem o druhých lidech? Jak předsudky působí na sociální přesvědčení a postoje? Co ovlivňuje skutečnost, že někoho máme rádi a jiný nám je nesympatický? Jak si vybíráme životního partnera? Třetí kapitola je pro nás stěžejní, věnuje se vývojové psychologii, podstatě socializace, konstrukci sociálního světa aj.
Diplomové a disertační práce k tématu (seznam bakalářských, magisterských a doktorských prací, které byly k tématu obhájeny na UK, případně dalších oborově blízkých fakultách či vysokých školách za posledních pět let)
CAHOVÁ, D. Analýza vybraného rozhlasového pořadu pro děti a mládež. 2010. FIALOVÁ, K. Mediální gramotnost a děti mladšího školního věku. 2011. HANZEL, P. Konstrukce celebrit v českém tisku v rámci medializace soutěže Česko hledá SuperStar. 2009. KALIVODOVÁ, H. Mami, tati, znáte mé oblíbené celebrity? 2010. KOŠŤÁL, D. Současné vysílání pořadů pro děti a mládež Českého rozhlasu 2 - stanice Praha. 2008. LUŠTINEC, O. Mediální návyky dětí ve věku 5-6 let. 2010. PAUZAROVÁ, K. Obraz světa v časopisech pro děti 7-10 let (na příkladu časopisu Mateřídouška). 2009. PRAŽÁKOVÁ, T. Regulace reklamy s dětmi a pro děti v kontextu současné právní a etické úpravy v ČR a EU. 2010. SCHILLEROVÁ, A. Televizní reklama zaměřená na dětského diváka v roce 2008. 2009. SLAVÍČKOVÁ, L. Děti, mládež a problém násilí v médiích. 2008. SLAVÍKOVÁ, O. Dětská televize v České televizi. 2011. SMRČKOVÁ, A. Mytologie a ideologie "dětských" sémiotických kódů ve Sluníčku před a po r. 1989. 2008. VESELÁ, V. BBC Radio 7 - veřejná služba dětskému posluchači. 2010.
Datum / Podpis studenta/ky
………………………
TUTO ČÁST VYPLŇUJE PEDAGOG/PEDAGOŽKA: Doporučení k tématu, struktuře a technice zpracování materiálu:
Případné doporučení dalších titulů literatury předepsané ke zpracování tématu:
Potvrzuji, že výše uvedené teze jsem s jejich autorem/kou konzultoval(a) a že téma odpovídá mému oborovému zaměření a oblasti odborné práce, kterou na FSV UK vykonávám.
Souhlasím s tím, že budu vedoucí(m) této práce.
……………………… Příjmení a jméno pedagožky/pedagoga
Datum / Podpis
pedagožky/pedagoga
TEZE JE NUTNO ODEVZDAT VYTIŠTĚNÉ, PODEPSANÉ A VE DVOU VYHOTOVENÍCH DO TERMÍNU UVEDENÉHO V HARMONOGRAMU PŘÍSLUŠNÉHO AKADEMICKÉHO ROKU, A TO PROSTŘEDNICTVÍM PODATELNY FSV UK. PŘIJATÉ TEZE JE NUTNÉ SI VYZVEDNOUT V SEKRETARIÁTU PŘÍSLUŠNÉ KATEDRY A NECHAT VEVÁZAT DO OBOU VÝTISKŮ DIPLOMOVÉ PRÁCE.
TEZE NA IKSŽ SCHVALUJE VEDOUCÍ PŘÍSLUŠNÉ KATEDRY.
Obsah ÚVOD ..................................................................................................................................... 9 1
2
3
OBECNÁ TEORETICKÁ VÝCHODISKA ............................................................... 11 1.1
VYBRANÉ PSYCHOLOGICKÉ CHARAKTERISTIKY POČÁTKU DOSPÍVÁNÍ .......................... 11
1.2
SPECIFIKA MASMÉDIÍ A MASOVÉ KOMUNIKACE ........................................................... 15
1.3
MASOVÁ MÉDIA V PROCESU SOCIALIZACE DOSPÍVAJÍCÍCH ........................................... 18
CHARAKTERISTIKA EMPIRICKÉHO ŠETŘENÍ ................................................. 21 2.1
CÍL VÝZKUMU ........................................................................................................... 21
2.2
HYPOTÉZY ................................................................................................................ 22
2.3
CHARAKTERISTIKA SOUBORU RESPONDENTŮ .............................................................. 23
2.4
DOTAZNÍK A JEHO CHARAKTERISTIKA ........................................................................ 24
2.5
REALIZACE VÝZKUMU ............................................................................................... 24
2.6
ZPŮSOB ZPRACOVÁNÍ A PREZENTOVÁNÍ DAT ............................................................... 25
VOLNÝ ČAS DOSPÍVAJÍCÍCH A KONZUMACE MÉDIÍ ..................................... 27 3.1
MASOVÁ MÉDIA VE VOLNÉM ČASE DĚTÍ ...................................................................... 27
3.2
VÝSLEDKY DOTAZOVÁNÍ K VOLNOČASOVÝM AKTIVITÁM A JEJICH ANALÝZA ............... 31
3.2.1
Způsob trávení volného času ............................................................................ 31
3.2.2
Zastoupení masových médií ve volném čase ...................................................... 38
3.2.3
Co dětem dělá radost ....................................................................................... 39
3.3 4
DISKUZE K VOLNOČASOVÝM AKTIVITÁM .................................................................... 43
SLEDOVÁNÍ TELEVIZE........................................................................................... 47 4.1
PŮSOBENÍ TELEVIZE NA DĚTSKÉHO UŽIVATELE ........................................................... 47
4.2
TELEVIZNÍ POŘADY ................................................................................................... 49
4.3
MEDIÁLNÍ NÁSILÍ ...................................................................................................... 51
4.4
UPLATŇOVÁNÍ RODIČOVSKÉ AUTORITY ...................................................................... 56
4.5
VÝSLEDKY DOTAZOVÁNÍ KE SLEDOVÁNÍ TELEVIZE A JEJICH ANALÝZA ......................... 58
7
4.5.1
Oblíbené televizní pořady................................................................................. 58
4.5.2
Výběr z televizní nabídky .................................................................................. 66
4.5.3
Zákazy a příkazy rodičů ................................................................................... 66
4.5.4
Co si děti myslí o televizi .................................................................................. 69
4.6 5
HRDINOVÉ Z MÉDIÍ, LIDÉ KOLEM NÁS ............................................................. 79 5.1
ADOLESCENTI V INTERAKCI S VRSTEVNÍKY ................................................................. 79
5.2
ADOLESCENTI V INTERAKCI S MEDIÁLNÍM PROSTŘEDÍM............................................... 80
5.3
CELEBRITY, VZORY.................................................................................................... 81
5.4
VÝSLEDKY DOTAZOVÁNÍ NA IDOLY A JEJICH ANALÝZA ............................................... 84
5.4.1
Hrdinové z médií.............................................................................................. 84
5.4.2
Vzory a idoly.................................................................................................... 88
5.4.3
Děti jako fanouškové ........................................................................................ 93
5.5 6
DISKUZE KE SLEDOVÁNÍ TELEVIZE ............................................................................. 70
DISKUZE K IDOLŮM A HVĚZDÁM ................................................................................ 96
SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ ............................................................................................ 100 6.1
OVĚŘENÍ HYPOTÉZ .................................................................................................. 100
6.2
DALŠÍ DŮLEŽITÉ VÝSLEDKY ..................................................................................... 102
ZÁVĚR ............................................................................................................................... 106 SUMMARY ........................................................................................................................ 108 POUŽITÁ LITERATURA ................................................................................................. 109 SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................................. 115 PŘÍLOHY ........................................................................................................................... 116
8
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Úvod Následující řádky nabídnou studii o málo probádaném světě našich dětí, jenž je pro ně samozřejmou součástí života; součástí, která se zásadně podílí na utváření jeho podoby a na způsobu, jakým vnímají všechno, co se kolem nich děje; avšak o prvku tak samozřejmém, že jeho významné působení často a snadno přehlížíme. Budeme odkrývat svět dětí – uživatelů masových médií. Bylo o něm provedeno nemálo zahraničních výzkumů, v českém prostředí je však tato oblast probádána méně, obzvláště nedostatečně pak s akcentem na užší věkové období. V dnešní době jsou přitom masová média významným prvkem socializace dětí, jsou důležitým faktorem při utváření jejich osobní i skupinové identity. V období počátku puberty, kdy dítě prochází dramatickou proměnou fyzickou i psychickou, navíc značně sílí na významu. Jsou pro děti prostředkem vymezení se vůči světu rodičů, učitelů či vychovatelů, nabízí jim nespočet modelů, jak se chovat, ukazují jim, co je a co není ve společnosti považováno za normu. Z tohoto důvodu jsem chtěla blíže prozkoumat, jak na naše děti na počátku dospívání masová média působí. Za tímto účelem jsem sestavila dotazník určený žákům prvních ročníků osmiletých gymnázií a šestých ročníků základních škol. Jelikož jsem celý výzkum koncipovala do tří tematicky oddělených okruhů, rozdělila jsem po tomto vzoru svou práci do tří celků odpovídajících rozložení dotazníku. První z nich pojednává o volném čase, přičemž se zaměřuje na zastoupení masových médií v celém spektru volnočasových aktivit. Druhá, nejrozsáhlejší část je těžištěm mé práce. Více analyzuje vztah dětí k televizi, zjišťuje, jaké pořady na ní nejčastěji sledují, co si o sledování televize myslí a zda mají od rodičů stanovena nějaká pravidla související se sledováním televize. Třetí okruh se zabývá oblíbenými dětskými hvězdami a idoly z mediálního prostředí i z jejich skutečného okolí. Každá část má svou vnitřní strukturu. Začíná rešerší dostupných zdrojů k danému tématu, za těmito východisky vždy následuje příslušná část empirického šetření obsahující prezentaci a analýzu výsledků dotazování. V závěru každého oddílu porovnávám v diskuzi výsledky svého výzkumu s výsledky studií, jež byly uskutečněny
9
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
dříve, s různými teoretickými poznatky nebo se svým očekáváním či očekáváním společnosti. Od klasické struktury práce (rozdělení na první část s teoretickými východisky a druhou část pojednávající výlučně o empirickém šetření) jsem upustila především proto, aby byl celý text logičtější a uchopitelnější. Považuji za smysluplné mít dílčí témata vždy pohromadě. Třem tematickým částem předchází stručný teoretický úvod představující čtenáři problematiku masových médií a především nahlížející zkoumané věkové období dětí perspektivou vývojové psychologie. Jelikož jsem takto rozsáhlý kvantitativní výzkum prováděla poprvé, neodhadla jsem přesně jeho náročnost. Oproti původnímu plánu prezentovanému v tezi magisterské diplomové práce jsem nezrealizovala druhou část výzkumu, focus groups, v nichž jsem chtěla hlouběji analyzovat důvody, na jejichž základě si děti vybírají své vzory; prozkoumat, jak je jejich idoly ovlivňují; jaký rozdíl vnímají v tom, jak na ně působí mediální hvězdy a autority z jejich přirozeného prostředí. Tato část výzkumu se už do rozsahu magisterské diplomové práce nevešla. Provedení focus groups nebylo realizovatelné i z časových důvodů. Každý krok mého výzkumu se protáhl na značně delší dobu, než s jakou jsem původně počítala – od hledání škol ochotných ke spolupráci přes sběr dat od respondentů, proces kódování a množství kategorií po statistickou analýzu vyhodnocených dat z dotazníků. Dat jsem nasbírala celou řadu a výzkum přinesl také značné množství podnětů k dalšímu bádání. V průběhu mé práce na výzkumu vyplouvaly na povrch skutečnosti, které bych bývala mohla provést jinak, lépe. Všechna taková prozření na patřičném místě představuji a vysvětluji. Pojďme se nyní podívat, jak o výše zmíněných tématech hovoří dostupná literatura, jaké výsledky přinesl můj výzkum a jaké závěry z nich pro nás, dospělé, plynou.
10
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
1 Obecná teoretická východiska Dříve, než se dostanu k samotnému výzkumu, ráda bych představila obecně problematiku dětských konzumentů masových médií. Začnu kapitolami, jež se dotýkají všech tří okruhů mého výzkumu. V první řadě nabídnu pohled vývojové psychologie na danou věkovou skupinu, poté vysvětlím, co masová média jsou a jaké mají zvláštnosti, zařadím kritický náhled masy a na závěr připomenu, jaký význam mají média v procesu socializace dětí.
1.1 Vybrané dospívání
psychologické
charakteristiky
počátku
Jelikož jsem jako respondenty pro svůj výzkum zvolila děti na počátku dospívání, bude v první řadě potřeba nahlédnout, jak dané věkové období charakterizuje vývojová psychologie. Kolem jedenáctého až dvanáctého roku začíná období dospívání, jež se projevuje více či méně výraznými změnami v oblasti kognitivní, emocionální, motivační, volní i sociální, které mají společné i individuální rysy. Dále jsou uvedeny zejména ty, které souvisejí s cílem diplomového projektu. Na počátku dospívání jsou děti často psychicky labilní, plné úzkosti a nejistoty. Běžné jsou náhlé změny nálad, impulzivní jednání, nestálost či nepředvídatelnost reakcí a postojů, obtíže při koncentraci pozornosti nebo konfliktnost. Děti mohou před těmito stavy unikat uzavíráním se do sebe, filosofickým hloubáním, vystupňovaným denním sněním, cíleným odmítáním autorit a často také nadměrnou fixací na mediální nabídku. Emoční nestabilita je vyvolána vlivem fyzických změn a novými pudovými tendencemi. Ve vyspělých moderních společnostech je však na vině rovněž nejistota o postavení ve společnosti či splnění jejích očekávání a požadavků, přílišný individualismus,
11
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
patriarchální struktura rodiny, nereálné morální standardy nebo rozpory ve výchově. 1 Masová média zmíněné charakteristiky moderní společnosti hojně přiživují. 2*) Dvanáctý rok života bývá rovněž označován jako období prepubertální. Podle Piageta se prohlubuje podstata mravního hodnocení, dítě bere v potaz motivy jednání, situaci, vnější podmínky i vnitřní pohnutky. Je zaměřeno na to, jaký by svět měl být, je schopno vytvářet si domněnky, které nejsou opřeny o reálnou skutečnost, srovnává skutečné s pouze myšleným. Proto může kriticky přezkušovat lidské chování a porovnávat ho s ideálem. Často pak bývá nespokojené a zklamané. Má tendenci vidět svět černobíle, kompromis považuje za slabost, je citlivé vůči jakékoli nespravedlnosti, zdůrazňuje absolutní upřímnost mezi lidmi. Z toho plynou časté konflikty s okolím. Takto kriticky pohlíží dospívající ovšem i na sebe. 3*) Zájmy dvanáctiletých se prohlubují, rozšiřují se o sport, četbu, hudbu, filmy, divadlo aj. Dříve preferovaná záliba v dobrodružných námětech klesá a přesouvá se k tématům historickým, společenským, válečným, milostným či science-fiction.*) Zájmy nezřídka ovlivňuje úmyslný odpor k doporučené školní četbě a obecně ke všemu nucenému. 4 Kognitivní vývoj začíná v období dospívání dosahovat kvantitativního vrcholu a nabírá také nový směr. Podle Piageta je dítě v tomto věku schopno vyvozovat soudy již zcela formálně, i když si nemůže obsah konkrétně představit. Začínají mu být srozumitelné abstraktní hodnoty a pojmy (spravedlnost, pravda, právo), významně se rozvíjí abstraktní i logické myšlení a vnímání (především vizuální).5*) Dvanáctiletí si už
1
LANGMEIER, J. – KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha : Grada Publishing, 1998. 368 s. ISBN 807169-195-X. 2
Odstavce označené hvězdičkou*) jsem převzala ze své práce bakalářské (některé pasáže v původním znění, většinou však s jistými úpravami): KALIVODOVÁ, Hana. Mami, tati, znáte mé oblíbené celebrity? : Role celebrit ve světě dětí − uživatelů masových médií. Praha, 2011. 62 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Ilona Gillernová, CSc. 3
LANGMEIER, J. – KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha : Grada Publishing, 1998. 368 s. ISBN 807169-195-X. 4
tamtéž
5
PIAGET, J. Psychologie inteligence. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1966. 148 s.
12
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
dokáží vytvářet domněnky i bez reálné opory, spekulují, umí přemýšlet v hypotetické rovině.6 K výrazným kvalitativním změnám v kognici dochází v této životní etapě proto, že se proměňuje struktura mozku. Ta kromě zpřesňování pozornosti i paměti a schopnosti přemýšlet komplexněji a abstraktněji umožňuje dvanáctiletým také vyvozovat soudy o soudech, tedy přemýšlet o myšlenkových procesech (o myšlení, paměti, vnímání a jiných kognitivních procesech). Tento proces se nazývá metakognice. Jeho rozvoji pomáhá spolupráce s jinými lidmi (spolužáky i dospělými) nad různými úkoly, sdílení postupů řešení, kontrola postupů metakognice. Významnou roli hrají zkušenější učitelé nebo rodiče, kteří děti vedou.7 Moderní psychologické a sociologické studie však ukazují, že obecný popis dané věkové kategorie z hlediska tradiční kategorizace vývojových stádií v podobě, jak je obvykle prezentuje vývojová psychologie, není ve vztahu k dnešní realitě příliš funkční. Gerontoložka Bernice Neugartenová (podle: Meyrowitz, 2006) například tvrdí, že neustále slábne význam chronologického věku jako ukazatele chování, myšlení, emocí a celkového způsobu života člověka. Společnost transformuje biologický čas na čas sociální.8 Sociální konstrukce dětství je podle Meyrowitze značně ovlivněna mediálním prostředím. Síla jeho působení po nástupu elektronických médií výrazně roste. Chování dětí a jejich pravděpodobné interakce nejsou determinovány pouze věkem, což by si měli uvědomit všichni rodiče a dospělí s dětmi pracující. 9 V posledních desetiletích navíc nejsou patrné jasné rozdíly mezi dětstvím a dospělostí v chování, v sociálních rolích, do kterých se jedinci dostávají, v právech, povinnostech a míře odpovědnosti, ve způsobu mluvy apod. Prodlužuje se období 6
LANGMEIER, J. – KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha : Grada Publishing, 1998. 368 s. ISBN 807169-195-X. 7
KREJČOVÁ, L. Žáci potřebují přemýšlet : Co pro to mohou udělat jejich učitelé. Praha : Portál, 2013. 174 s. ISBN 978-80-262-0496-1. 8
MEYROWITZ, J. Všude a nikde. Praha : Karolinum, 2006. 341 s. ISBN 80-246-0905-3.
9
tamtéž
13
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
dětství, resp. mladé, nastupující dospělosti. Zatímco dříve přicházela plná zodpovědnost dospělosti kolem dvacátého roku života, dnes není u vysokoškolských studentů výjimkou, že se toto období protáhne až do třiceti let, v některých případech i do let pozdějších. Zatímco v roce 1950 byl ve Spojených státech amerických průměrný věk, kdy dospělí vstupovali do manželství, u žen 20 let a u mužů 22 let, v roce 2004 tento průměrný věk stoupl na 25 u žen a 27 u mužů. Dnes, v roce 2014, budou čísla jistě ještě vyšší, neboť prudký nárůst byl započat až po roce 1970.10 Mladí dospělí chtějí rozvíjet svou osobnost, prodlužují si studia, cestují po světě, pátrají po smyslu života, hledají práci, která je bude vnitřně naplňovat. Nechtějí, aby smyslem jejich života bylo pouhé materiální zajištění rodiny. Proto její založení odkládají, chtějí si nechat dveře otevřené dalším možnostem. Nejistota jejich kroků však u nich vede k úzkosti, která se v nich tluče s radostí ze svobodomyslného života, nezávislosti a spontaneity. Mění se i pojetí a tolerance mladé dospělosti společností. Před padesáti lety nebylo společensky akceptovaným modelem, byla-li žena starší dvaceti let svobodná. Dnes naopak vzbuzuje podiv, pokud se žena vdává kolem dvacátého roku života. Pozdější zakládání rodiny u žen souvisí také s tím, že se pro ně otevřely nové pracovní příležitosti a některé ženy preferují budování kariéry před rodinou. I to je dnes považováno za samozřejmost. 11 Vyšší tolerance společnosti a změna jejího pohledu jistě úzce souvisí s tím, co lidé vidí, čtou a slyší v masových médiích. Pokud se v nich často objevují jedinci v období protahované nastupující dospělosti, přestane ji společnost postupně považovat za abnormalitu. (Pozn. aut.) Dospělost však v některých ohledech nastupuje dříve. Již na počátku dospívání se děti začínají chovat a oblékat více dospěle, než tomu bylo dříve. To vše dává Meyrowitz opět do souvislosti s působením elektronických médií. Zatímco složitost tištěného kódu je proměnlivá a tisk rozděluje společnost do odlišných informačních 10
ARNETT, J. J. Emerging Adulthood : The Winding Road from the Late Teens through the Twenties. Oxford : Oxford University Press, 2004. 281 p. ISBN 0-19-517314-7. 11
tamtéž
14
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
stádií na základě rozdílů ve čtenářské kompetenci, televizi mohou děti užívat v jakémkoli věku. Děti zpočátku neovládají schopnost číst, následně mohou začít číst jednoduché dětské knihy a postupně přecházet na knihy složitější. V televizi ale neexistuje ekvivalent dětské literatury. Televizním kódem jsou obrazy a zvuky, jež připomínají reálné objekty a osoby. Podle Piageta už děti ve věku jedenácti až dvanácti let vnímají televizi podobně jako dospělí (podle: Meyrowitz, 2006).12 Psycholog L. S. Vygotskij však upozorňuje na důležitost dospělého, který dítě vede a podporuje ho v jeho vývoji. Definoval „zónu nejbližšího, proximálního vývoje“, která je prostorem mezi aktuální vývojovou úrovní dítěte a nejbližší možnou vyšší vývojovou úrovní, které je však dítě schopno dosáhnout pouze díky citlivé podpoře dospělých. Ti mu musejí nabízet takové výzvy, které odrážejí jeho aktuální vývojové schopnosti a současně vyžadují o něco vyšší dovednosti, posunou ho ve vývoji kupředu. Pokud dítě dostává příliš jednoduché úkoly, nudí se a nevyvíjí se, pokud příliš složité, vzdává své snažení, jelikož není v jeho silách úkol splnit. 13
1.2
Specifika masmédií a masové komunikace
Budu-li v této práci hovořit o masových médiích, budu mít na mysli nejen celoplošné vysílání (televizi i rozhlas) a periodika s masovým nákladem, ale i jejich ekvivalenty objevující se v prostředí internetu. Médiologové tvrdí, že v dnešní době již končí éra masových médií a nastupuje éra síťových neboli nových médií. Jelikož se ale v prostředí internetu vyskytují překlopená klasická masová média, zůstanu u tohoto původního termínu. Důvodem je i to, že terminologie týkající se internetu je zatím nejasná. Internet totiž není médiem v pravém slova smyslu. Internet by bylo vhodnější označovat jako virtuální prostředí, kyberprostor umožňující všechny typy komunikace, svět sám pro sebe.
12
MEYROWITZ, J. Všude a nikde. Praha : Karolinum, 2006. 341 s. ISBN 80-246-0905-3.
13
VYGOTSKIJ, L. S. Psychologie myšlení a řeči. Praha : Portál, 2004. 135 s. ISBN 80-7178-943-7.
15
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Masově mediovaný produkt bývá většinou vyroben standardizovanými (rychlými, osvědčenými a výnosnými) postupy, spíše než aby se vyznačoval jedinečností, kreativitou a překvapivostí. Produkt je obchodovatelnou komoditou a má vedle užité hodnoty pro příjemce také důležitou směnnou hodnotu na mediálním trhu.14 Pierre Bourdieu dobře vystihuje, jak se kulturní tvorbě vnucuje logika obchodu: „… je důležité vědět, že historicky všechny kulturní výplody, které považuji – a nejsem sám, doufám – za největší poklady lidstva, (…) vznikly navzdory ekvivalentům sledovanosti, proti logice obchodu. Pozorovat, jak kritérium „sledovanosti“ ovlivňuje i avantgardní nakladatele, jak proniká do vědeckých institucí, které začínají využívat marketing, je velmi zneklidňující, protože to vede k nebezpečné možnosti zpochybení samotných podmínek vzniku děl, která se mohou jevit jako esoterická, poněvadž nejdou vstříc očekávání publika,…“15 Masová média podávají svědectví o skutečnostech, s nimiž konzumenti zpravidla nemají vlastní zkušenost.16 Mezi účastníky komunikace nedochází k interakci, kolektiv se chová jako masa, jež je popisována slovem sheeple (složenina z anglických slov sheep – ovce a people – lidé). Masově se snadno rozšiřuje určitá móda, koníčky či mánie. 17*) Častým jevem je tzv. efekt třetí osoby, jak ho popisuje Blahútová (ačkoli ho tak přímo nenazývá, termín definoval W. Phillips Davidson18). Diváci mají pocit, že oni (první osoba) a jejich blízcí (druhá osoba) jsou rozvážnými, kriticky distancovanými konzumenty, zatímco ti ostatní (masa obyvatelstva) jsou extrémně ohroženi zobrazovanými scénami.19 14
McQUAIL, D. Úvod do teorie masové komunikace. Praha : Portál, 2007. 447 s. ISBN 978-80-7367-338-3.
15
BOURDIEU, P. O televizi. Brno : Nakladatelství DOPLNĚK, 2002. 104 s. ISBN 80-7239-122-4.
16
JIRÁK, J. – KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost : Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha : Portál, 2007. 207 s. ISBN 978-80-7367-287-4. 17
VÝROST, J. – SLAMĚNÍK, I. Sociální psychologie. 2., přepracované a rozšířené vydání. Praha : Grada, 2008. 404 s. ISBN 978-80-247-1428-8. 18
DAVIDSON, W. P. The Third-Person Effect in Communication. The Public Opinion Quarterly, [online]. 1983, vol. 47, No. 1, s. 1–15, spring 1983. [cit. 2014-03-16]. Článek je dostupný z WWW na adrese:
. 19
BLAHÚTOVÁ, T. Médiá ako socializačný činiteľ. In: MAGÁL, S. – MISTRÍK, M. – SOLÍK, M. (eds.) Masmediálna komunikácia a realita I: Masmédiá a sociálna konštrukcia reality : Masmédiá a kultúrna identita. Trnava : FMK, 2009. 567 s. ISBN 978-80-8105-124-1.
16
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Již Sigmund Freud se zabýval tím, proč se lidé jako součást celku chovají jinak než jako jednotlivci. Ve své knize Psychologie masy a analýza Já přirovnává davovou psychózu ke druhu hypnózy. Tvrdí, že v mase mizí zábrany, které často jedince brzdí v tom, aby se projevila jeho pravá osobnost. Jedinec je oproti mase intelektuálně mnohem vyspělejší. Jsme-li součástí masy, mohou se u nás projevit agresivní pudy, které v sobě máme již od počátku věků.20 Freud vycházel z Le Bonovy studie o davové psychóze. Le Bon hovoří o kolektivní duši davu, která je společná všem jeho členům, ať už jsou jako jednotlivci jakkoli odlišní. Kolektivní duše všem členům davu umožní cítit, myslet a chovat se docela jinak, než by tomu bylo, kdyby stáli sami za sebe. Le Bon se domnívá, že v davu mizí jejich osobnost.21 Freud k tomu namítá, že jelikož jedinci splývají v mase do jednoho celku, musí mít v sobě něco, co je mezi sebou váže. Právě tím je daná masa charakteristická. Osobnost jedince podle něj v mase nemizí, pouze se odkrývají její potlačené složky. 22 My se zde nebudeme zabývat tím, jaký z výkladů je pravdivý, pro nás je stěžejní výsledek, který vidí oba psychologové shodně: Masy/davy jsou iracionální a snadno ovlivnitelné. Obavy z ovlivnitelnosti mas byly žhavým tématem i počátkem minulého století. Z Le Bona vycházel také profesor Konrád Lange z Tübingen, když v Německu spolu s kolegy právníky a kunsthistoriky zahájil diskuzi o škodlivých účincích filmu (podle: Prokop, 2005). Stalo se tak po zrušení cenzury roku 1918 a následné vlně troufalých sexuálních filmů. Lange se domníval, že největší hrozba z nich plyne pro mládež z nižších vrstev. Chlapci v pubertě bez dobré výchovy podle něj podléhají síle působení pohyblivé fotografie jako bezbranná oběť. Je zapotřebí cenzury, aby masy nemohly nacházet ve filmech podněty pro své zhoubné pudy. Takové teze však nebyly nikdy empiricky dokázány. 23 20
FREUD, S. Psychológia masy a analýza ja. Bratislava : Archa, 1996. 107 s. ISBN 80-7115-123-8.
21
LE BON, G. Psychologie davu. Praha : KRA, 1994. 159 s. ISBN 80-901527-8-3.
22
FREUD, S. Psychológia masy a analýza ja. Bratislava : Archa, 1996. 107 s. ISBN 80-7115-123-8.
23
PROKOP, D. Boj o média : Dějiny nového kritického myšlení o médiích. Praha : Karolinum, 2005. 412 s. ISBN 80246-0618-6.
17
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Z výše zmíněných specifik masové komunikace by mohlo být vyvozeno, že role příjemce (dítěte) je podřazená a pasivní. Děti by tak mohly být vnímány jako oběti a předměty manipulace. Je však podstatné si uvědomit, že na dítě působí celá řada vnějších i vnitřních (subjektivních) faktorů, že sílu vlivu médií lze jen těžko prokázat nebo měřit a že se může zásadním způsobem lišit u každého dítěte. Je velice těžké posoudit, do jaké míry je dítě aktivním a uvědomělým uživatelem masových médií.*) Je třeba také přihlédnout k tomu, kolik času děti médiím věnují.
1.3
Masová média v procesu socializace dospívajících
Žijeme v době, kdy si rodiče, učitelé ani vychovatelé neumí představit, v jakém kulturním světě vyrůstají jejich děti, resp. jak ho vnímají. Nemohou se vžít do jejich kůže, neboť oni vyrůstali v zcela odlišném světě. Společnost 21. století lze označit přízvisky informační, globální či síťová. Jaké dovednosti potřebují mít chlapci a dívky, aby dospívání v takové společnosti zvládli? Nestačí jim, když budou umět ovládat počítač a jiná nová média. Potřebují být vedeni k tomu, aby byli mediálně gramotnými, tedy kritickými a nahlížejícími uživateli. Dospělí si tuto skutečnost začínají uvědomovat, stejně jako sílu, jakou mohou masová média na jejich děti působit. Důkazem toho jsou četné výzkumy působení masových médií na dětského konzumenta provedené v posledních desetiletích.24 Masová média bývají dnes běžně považována za důležitého činitele socializace. Média mají tendenci přebírat dominantnější postavení v působení na hodnoty a ideje dětí, které měli dříve rodiče, náboženství, škola, sourozenci a kamarádi. Společnost sama však vytváří podmínky, jež pravděpodobnost mediálních účinků zvyšují. 25 Společnost se snaží prostřednictvím masových médií dosahovat konformity a poslušnosti občanů. Pro mocenské vrstvy je žádoucí, aby se občané chovali v souladu 24
DROTNER, K. – LIVINGSTONE, S. The International Handbook of Children, Media and Culture. London : Sage, 2008. 537 s. ISBN 978-1-4129-2832-8. 25
ROSENBAUMOVÁ, K. − ŠULOVÁ, L. Některé aspekty vlivu sledování televize na dítě. Československá psychologie, 2002, roč. XLVI, č. 3, s. 225−233.
18
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
s určitými normami a pravidly na základě vyvíjeného sociálního tlaku. Nejlépe tak, aby si to neuvědomovali a nenastoupil u nich konflikt, tj. rozpor mezi tím, jak se chtějí chovat a jak to vyžaduje sociální prostředí. Masová média jim v tomto snažení pomáhají – umožňují jedinci najít jeho místo mezi ostatními lidmi, ať už skutečné, nebo domnělé. 26*) Masová média ovlivňují socializaci dětí zásadním způsobem. Napomáhají přechodu od konkrétního vidění světa k chápání kauzálních vztahů a k pojmovému myšlení, od emotivní komunikace ke komunikaci symbolické, od prožívání fenomenálně daného světa k prožívání světa vytvářeného vlastní fantazií, od fyzické závislosti na jiných lidech k relativnímu osamostatnění se, od egocentrismu k integraci s jedinci a skupinami, od výhradního vztahu k materiálnímu světu k akceptování nemateriálních hodnot a zájmů.27*) Působení masmédií probíhá nejen bezprostředně při jejich užívání, ale i z dlouhodobějšího hlediska. Vědecké výzkumy se po nástupu televize v padesátých a šedesátých letech minulého století orientovaly na působení masmédií na motivační charakteristiky (potřeby, zájmy, postoje), na chování, prožívání a poznávání publika v závislosti na obsahu a formě mediálních výpovědí. Ukázalo se, že média mají nesporný vliv na utváření hodnot a norem společnosti, posilují důležitost např. prezentace majetku, štíhlosti, módnosti či „bytí in“ jako atributů uznávaného životního stylu. 28 Formují chování, názory a postoje uživatelů, mohou vzdělávat, bavit, ale také děsit, navádět ke společensky nežádoucímu chování či uvádět v omyl. Je ale téměř nemožné jednoznačně určit jejich efekt, neboť vždy působí jako součást celkového společenského kontextu.29*)
26
VÝROST, J. – SLAMĚNÍK, I. Sociální psychologie. 2., přepracované a rozšířené vydání. Praha : Grada, 2008. 404 s. ISBN 978-80-247-1428-8. 27
HOLINOVÁ, H. Vplyv televízie na detského diváka. Bratislava : Obzor, 1975. 652 s.
28
VÝROST, J. – SLAMĚNÍK, I. Sociální psychologie. 2., přepracované a rozšířené vydání. Praha : Grada, 2008. 404 s. ISBN 978-80-247-1428-8. 29
JIRÁK, J. – KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost : Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha : Portál, 2007. 207 s. ISBN 978-80-7367-287-4.
19
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Martel a McCall (podle: Prokop, 2005) sledovali, jak se ve dvacátých letech dvacátého století měnily s nástupem nového Fordova kapitalismu (tzv. fordismu) hodnoty a ideály. S nárůstem finančních příjmů i volného času poprvé nastoupila zábavní společnost. Hodnoty jako sebekontrola a píle byly nahrazeny hodnotami seberealizace a zábavy. Dieter Prokop však soudí, že bychom neměli tuto skutečnost nahlížet tak, že producenti filmů a módních, zábavních časopisů manipulují diváky. Mediální obsahy jsou jen reakcí na přání konzumentů. „Morálka orientovaná na zábavu a idoly konzumu, to jsou pouze indikátory toho, že většina obyvatelstva fordismus po určitou dobu akceptuje.“30
30
PROKOP, D. Boj o média : Dějiny nového kritického myšlení o médiích. Praha : Karolinum, 2005. 412 s. ISBN 80246-0618-6, s. 249.
20
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
2 Charakteristika empirického šetření31 Ve své magisterské diplomové práci jsem navázala na výzkum započatý v práci bakalářské, jenž se zaměřoval na zmapování návyků konzumace médií dětmi ve věku od devíti do dvanácti let a na aktuální význam celebrit pro děti v tomto věku. Ukázalo se, že u starších dětí význam celebrit stoupá, proto jsem si jako výzkumný vzorek pro svou práci magisterskou vybrala pouze starší věkovou skupinu dětí kolem dvanáctého roku. Opět jsem realizovala genderovou komparaci a nově jsem zařadila komparaci žáků základních škol a víceletých gymnázií. Pro tyto účely jsem provedla dotazníkové šetření kvantitativního charakteru s výrazně užším tematickým zaměřením, než tomu bylo v předešlém výzkumu. V následujících kapitolách obecně představím cíl výzkumu, hypotézy, soubor respondentů, dotazník, průběh výzkumu a způsob zpracování dat. Jednotlivá specifika však budu popisovat až u prezentace výsledků konkrétních okruhů.
2.1
Cíl výzkumu
Jelikož se v mém prvním, malém výzkumu ukázala tendence, že by u dětí v rámci masových médií mohla vítězit televize, bylo mým hlavním úkolem zjistit, do jaké míry jsou děti na počátku dospívání uvědomělými uživateli televize a jaké pořady rády sledují. Dále jsem chtěla zmapovat, jak tráví svůj volný čas, v jaké míře v něm užívají média a koho obdivují v mediálním prostředí i ve svém životě. Zaměřila jsem se na následující okruhy zájmu: Čím se děti zabývají ve svém volném čase, v jakém poměru ho tráví s využitím masových médií a bez nich. Které volnočasové aktivity děti nejvíce těší. Které televizní pořady dospívající rádi sledují a jaké jsou jejich důvody. Kdo/co děti ovlivňuje ve výběru pořadů. Teoretické poznatky k realizaci výzkumu jsem čerpala z publikace HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha : Portál, 2008. 408 s. ISBN 978-80-7367-485-4. 31
21
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Jaká pravidla pro sledování televize mají chlapci a dívky stanovena od rodičů. Co si dvanáctiletí myslí o televizi. Jaké mediální hvězdy děti obdivují, kdo je jejich vzorem z prostředí mediálního i nemediálního (rodinného, školního, zájmového apod.) Jak se chlapci a dívky chovají jako fanoušci. Zda jsou slavné osoby častým tématem ke konverzaci dospívajících.
2.2
Hypotézy
Z výše zmíněných oblastí vyplývají hypotézy, jež reflektují výsledky mého předešlého bakalářského výzkumu. Ten přinesl mnohé předpoklady, které bych chtěla tímto výzkumem ověřit, nebo je naopak vyvrátit.32 Mezi jinými to byly především následující hypotézy týkající se komparace dvanáctiletých dívek a chlapců:33 Respondenti věnují polovinu svého volného času masovým médiím. Chlapci užívají masová média častěji než dívky. Nejčastěji využívaným masovým médiem je pro chlapce i dívky televize. Z televizních pořadů mají děti nejvíce v oblibě seriály, nejčastěji je sledují. Chlapci mají ve vyšším procentu než dívky v oblibě komediální seriály určené dospělým. Dívky mají ve vyšším procentu než chlapci v oblibě pořady o zvířatech a seriály, v nichž jsou hlavními hrdinkami ženy. 32
KALIVODOVÁ, Hana. Mami, tati, znáte mé oblíbené celebrity? : Role celebrit ve světě dětí − uživatelů masových médií. Praha, 2011. 62 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Ilona Gillernová, CSc. 33
Uvedené hypotézy vycházejí ze zadání v tezi diplomové magisterské práce, jsou však upřesněny s ohledem na konkretizaci cílů a realizaci vlastního výzkumu.
22
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Mezi oblíbenými postavami z médií jsou u chlapců častěji než u dívek mužské dospělé postavy. Oblíbenými postavami z médií jsou u dívek častěji než u chlapců mladé celebrity obojího pohlaví. Celebrity z médií jsou vzorem častěji pro chlapce než pro dívky. Hvězdy z médií jsou tématem k hovoru častěji u dívek než u chlapců. Vrstevníci a celebrity jsou pro děti na počátku dospívání vzorem ve vyšším procentu než rodiče či prarodiče. Rodiče jsou ve vyšším procentu vzorem pro chlapce než pro dívky. Učitelé jsou vzorem pro nízké procento dětí na počátku dospívání.
2.3
Charakteristika souboru respondentů
Své respondenty jsem hledala mezi žáky šestých ročníků základních škol a prvních ročníků osmiletých gymnázií. Výběr vzorku jsem zvolila účelový, pátrala jsem pouze v pražských školách. Chtěla jsem získat respondenty v přibližném poměru polovina žáků základních škol a polovina žáků osmiletých gymnázií, abych mohla provést komparaci. K účelovému vzorku jsem se uchýlila především z důvodu nejmenší časové i finanční náročnosti (proto jsem výběr omezila na region Praha), v rámci Prahy byl výběr závislý na ochotě školy spolupracovat, a to z důvodu nevelkého zájmu pražských škol o výzkumy obecně. Osobně se domnívám, že pražské školy jsou přesyceny výzkumy rozličného typu, a nemají proto tak velký zájem o spolupráci, jako by tomu snad mohlo být v mimopražských regionech, obzvláště v menších městech a na vesnicích. Oslovila jsem většinu pražských základních škol i osmiletých gymnázií a ve výsledku jsem pracovala se všemi školami, které měly o spolupráci zájem. Dohromady se mi podařilo pro spolupráci získat deset škol. Vyplněné dotazníky jsem dostala od 349 respondentů. Tato čísla jsou pro můj výzkum dostačující, avšak vezmeme-li v potaz počet oslovených škol, potvrdila se v tomto případě má výše zmíněná domněnka.
23
Diplomová práce
2.4
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Dotazník a jeho charakteristika
Pro účely kvantitativního výzkumu jsem sestavila dotazník čítající celkově 17 otázek (viz Přílohu 1). Jako počáteční východisko jsem použila původní verzi dotazníku z bakalářské práce, který jsem ovšem v zásadní míře upravila – konkretizovala jsem otázky, zúžila jsem téma, odstranila jsem nedostatky, které se vynořily po realizaci bakalářského výzkumu. Na úvod dotazníku jsem stručně ozřejmila obsah výzkumu, ujistila respondenty, že výzkum je čistě anonymní, a proto se nemusí bát odpovídat pravdivě. Také jsem přidala informaci, že nejsou nikterak limitováni časem. Pro mé účely bylo žádoucí, aby dotazník vyplňovali v klidu, a měli tak možnost poodkrýt kousek ze svého nitra, alespoň v té míře, v jaké jim to dotazník umožňoval, tedy především v otevřených otázkách. Dotazník jsem se snažila sestavit tak, aby byl pestrý, střídala jsem typy otázek, místy jsem přidala obrázky. Chtěla jsem, aby děti neztrácely pozornost a nezačaly se nudit. Na vyplnění měly přibližně jednu vyučovací hodinu, což je vzhledem ke schopnostem koncentrace v tomto věku adekvátní čas. Většina respondentů však byla s vyplňováním hotova dříve. Dotazník jsem rozdělila na tři části navazující na sebe v logickém sledu. První z nich má obecně zmapovat způsob trávení volného času našich respondentů a navodit je na přemýšlení o tom, jaká média v něm využívají, jak často, co je baví a proč. Druhý oddíl se, věren názvu a tématu diplomové práce, zaměřuje specificky na televizi, oblibu konkrétních pořadů, názory dětí na toto médium a případná omezení, která v souvislosti s jejím sledováním dostávají od rodičů. Třetí okruh je pouze doplňkový, ozřejmující některé hypotézy z předešlého výzkumu. Ptá se na oblíbené dětské hrdiny a vzory. Na začátku každé části jsem stručně popsala, čeho se bude týkat, abych děti naladila na příslušné téma.
2.5
Realizace výzkumu
Sběr dat jsem uskutečnila v průběhu června 2012. Červen je obdobím, kdy už má většina učitelů uzavřené známky a čeká na konec školního roku. Doufala jsem, že
24
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
v tomto meziobdobí učitelé spíše ocení doplňkovou aktivitu, jíž budou moci vyplnit jednu vyučovací hodinu. Věřila jsem, že v tomto období se mi podaří získat ke spolupráci co nejvíce škol. Nakonec jsem výzkum realizovala v deseti školách, z čehož bylo šest základních škol a čtyři gymnázia. Z celkového počtu 349 respondentů bylo 180 chlapců a 169 dívek. Ještě lepší poměr vyšel u typu školy – měla jsem 177 dětí na základní škole a 172 dětí na gymnáziu (stejné barevné označení zachovávám i v kapitolách obsahujících prezentaci výsledků). Počty i poměry jsou z hlediska kvantitativního výzkumu uspokojivé, v komparaci podle pohlaví a typu školy je šance dojít k reprezentativním výsledkům. Jelikož jsem chtěla dosáhnout zobecnitelnosti výsledků alespoň na pražskou populaci, zvolila jsem kvantitativní typ výzkumu. Přesto jsem do dotazníku zařadila i otevřené otázky vybízející více k zamyšlení. Někdy proto, že mě zajímala hlubší analýza problematiky, jindy proto, abych děti neomezila kategoriemi a dala jim volnost ve vyjádření. Často jsem také chtěla slyšet konkrétní jména, která bych se bez otevřených otázek nedozvěděla.
2.6
Způsob zpracování a prezentování dat
V období od září 2012 do února 2013 jsem prováděla kódování dat z vyplněných dotazníků. V první fázi jsem si vzala padesát dotazníků jako vzorek (dotazníky číslo 1– 50) a ručně jsem zapisovala odpovědi. Na základě četnosti jednotlivých odpovědí jsem sestavila systém kategorií, proměnných a hodnot, kterých mohly nabývat. Některé položky jsem pro nízkou četnost vyřadila, abych omezila počet proměnných. První dvě otázky jsou identifikační. První z nich se ptá na pohlaví a druhá na název školy, přičemž pro kódování mě zajímal pouze typ školy, tedy základní škola nebo gymnázium. Ve výsledku kódovací kniha obsahovala 84 proměnných (viz Přílohu 2). Některé z otevřených otázek jsem při vyhodnocování zařazovala do stanovených kategorií. Jejich zpracování bylo proto z celého dotazníku nejnáročnější a je nutné počítat s jistou mírou subjektivity při zařazování do kategorií. Jiné otevřené otázky jsem v rámci této práce nevyhodnocovala, jelikož by se již do jejích hranic
25
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
nevešly. Přesto pro mě byly cennými informacemi, které mi umožnily porozumět mým respondentům o trochu lépe. Některé z nich jsem ve své práci jako ilustraci autentičnosti a různorodosti reakcí dětí zmínila, aniž bych uváděla konkrétní počty. Poté následovalo zadávání všech hodnot do elektronické tabulky v programu MS Office Excel. V průběhu roku 2013 jsem data podrobila statistické analýze pomocí programu SPSS, na jejímž základě představím výsledky. Pokud respondent některou z otázek nevyplnil, nechala jsem u příslušné proměnné prázdné okénko a snížil se o něj celkový počet respondentů pro danou proměnnou. Celý dotazník jsem v takových případech nevyhodnotila jako neplatný. Výsledky jsem prezentovala jako počet procent z celkového počtu respondentů, případně z počtu respondentů v určených komparačních skupinách. Tyto počty se tedy u každé proměnné lišily. Stejně tak se mírně lišil celkový počet chlapců a dívek, resp. žáků základních škol a gymnázií, jak jsem uváděla výše. Proto by nebylo komparabilní uvádět výsledky jako absolutní hodnoty. Abych ověřila, zda je rozdíl v komparaci statisticky signifikantní, podrobila jsem výsledky každé proměnné u chlapců a dívek (resp. základních škol a gymnázií) chí kvadrát testu. Pokud chí kvadrát test ukázal phodnotu menší než 0,05, mohla jsem rozdíl prohlásit za statisticky signifikantní. Jako poslední krok jsem zařadila prezentaci výsledků a pokus o vysvětlení některých souvislostí a tendencí z hlediska mediálních studií a psychologie.
26
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
3 Volný čas dospívajících a konzumace médií „Je to klasický televizor, černý a čtvercový, na podstavci z lakovaného dřeva sestávajícího ze dvou částí, desky a nohy. Noha má tvar tenké černé knihy, rozevřené a postavené na výšku, jako tichá výčitka.“34 V první části diplomové práce se zaměřuji na to, jaké volnočasové aktivity u mých respondentů převažují a jaké zastoupení ve volném čase mají masová média. Nejprve uvedu, co říká literatura, a předložím výsledky některých výzkumů zabývajících se zastoupením médií ve volném čase našich dětí.
3.1
Masová média ve volném čase dětí
Aktivity, kterým se děti věnují ve svém volném čase, i okruh lidí, s nimiž ho tráví, jsou do značné míry závislé na socioekonomickém postavení rodiny a vzdělání rodičů.35 Čím méně mimomediálních aktivit rodiče nabídnou a umožní svým dětem, tím větší tendenci k nadužívání masových médií děti mají. 36 Podle B. Šramové ohrožují elektronická média tělesné i duševní zdraví dospívajících. Zahlcenost informacemi má podle Franka a Maslowa za následek tzv. metapatologii, projevující se odcizením, nudou, apatií a beznadějí (podle: Šramová, 2009). Šramová hovoří o hrozbě vzniku nelátkové závislosti na jistém médiu a o tom, že sílící vliv elektronických a síťových médií vede k pasivní komunikaci adolescentů a k odmítání četby knih. 37 Televize má na čtení neblahý vliv. Může čtení nahrazovat, neboť obě aktivity uspokojují podobné potřeby. Televize je však atraktivnější, prezentuje obsahy 34
TOUSSAINT, J. P. Televize. Praha : Dauphin, 2000. 135 s. ISBN 80-7272-018-X, s. 9.
35
BOCAN, M. a kol. Děti v ringu dnešního světa : Hodnotové orientace dětí ve věku 6 až 15 let. Praha : Národní institut dětí a mládeže Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Klíče pro život, 2012. 98 s. ISBN 978-8087449-24-0. 36
ŠRAMOVÁ, B. Médiá v živote adolescentov. In: MAGÁL, S. – MISTRÍK, M. – SOLÍK, M. (eds.) Masmediálna komunikácia a realita I: Masmédiá a sociálna konštrukcia reality : Masmédiá a kultúrna identita. Trnava : FMK, 2009. 567 s. ISBN 978-80-8105-124-1. 37
tamtéž
27
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
pohodlným způsobem, člověk nemusí přemýšlet, podporuje pasivně-receptivní přístup. Nabízí potřebnou dávku příběhů způsobem, který nestimuluje k učení čtení. Čtení zlepšuje aktivní i pasivní slovní zásobu dítěte a jeho schopnost vyjadřování. Jsou-li však verbální aktivity nahrazeny televizí, lze zaznamenat pokles v řečovém výkonu a verbální plynulosti v expresivní řeči. V psychologických výzkumech (např. Ball a kol., 1986, podle: Rosenbaumová – Šulová, 2002) bývá nalézána souvislost mezi časem stráveným sledováním televize a negativním postojem ke čtení. 38 Děti v rozvinutých zemích stráví největší část svého volného času u nových médií (s výjimkou spánku). Jsou první generací dětí, které vyrostly skutečně digitálně. Studie Kaiser Family Foundation (podle: Heim et al., 2007) ukázala, že děti ve Spojených státech starší osmi let strávily s médii v roce 2005 průměrně 6,43 hodin denně. Proto přišel James U. McNeal v roce 1998 s hypotézou, že by média mohla mít větší vliv na socializaci než rodiče, škola a okolí (podle: Heim et al., 2007). Nebylo to nikdy potvrzeno, ale ani vyvráceno. Je tedy zapotřebí zjistit více informací o možných dopadech různých typů mediálních obsahů na děti. Mnohé zahraniční výzkumy porovnávaly užívání médií chlapci a dívkami. Výsledky ukázaly mimo jiné to, že dívky užívají nová média méně a chlapci hrají více videoher.39 Z výsledků některých studií vyplývá, že nové technologie jsou pro děti hrozbou, izolují je a redukují jejich psychosociální aktivitu tím, že je jako v bublině uvězňují upřeně hledící na obrazovku. Oproti tomu jiné výzkumy, především kvalitativní, vidí v nových médiích příležitost pro komunikaci, vzdělávání a hraní, čímž mohou zlepšovat sociální dovednosti. 40 Nejvíce zahraničních výzkumů o působení masmédií na dětského uživatele se soustředilo na televizi, viz kapitolu 4.1. Podobných výzkumů o internetu již proběhlo 38
ROSENBAUMOVÁ, K. − ŠULOVÁ, L. Některé aspekty vlivu sledování televize na dítě. Československá psychologie, 2002, roč. XLVI, č. 3, s. 225−233. 39
HEIM, J. – BRANDTZÆG, P. B. – KAARE, B. H. – ENDESTAD, T. – TORGERSEN, L. Children's Usage of Media Technologies and Psychosocial Factors. Media & Society [online]. 2007, vol. 9, 3, s. 425-454, June 2007, [cit. 2013-12-27]. Článek je dostupný z databáze Sage Journals na adrese: . 40
tamtéž
28
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
méně. Jednou z takových studií je Internet Paradox Study (Kraut et al., 1998, podle: Heim et al., 2007), jíž byl prokázán pokles sociálních interakcí a nárůst deprese a osamělosti vinou tohoto nového média. Ovšem novější výzkumy této studie nakonec ukázaly, že internet děti neizoluje, naopak je jako silný komunikační kanál spojuje. 41 Internet zcela změnil přístup k informacím. Přináší do dětského světa nespočet volně přístupných obrázků, videí, diskuzí a článků. Nabízí obrovské množství zdrojů a produktů určených všem, kteří je ze zájmu vyhledávají nebo na ně náhodně narazí. Producenti nemusí přizpůsobovat obsah proměnlivému vkusu a věku uživatelů. Navíc se často rozdíl mezi producenty a uživateli stírá. 42 Po televizi však podle výzkumů nestojí v pořadí oblíbenosti internet, nýbrž elektronické hry. Jejich nadužíváním klesají u dětí sociální dovednosti a sebehodnota. Hry s násilným obsahem ovlivňují kognici i chování dětí a dospívajících. Nastupuje více agrese v obou složkách, snižuje se prosociální chování. Rovněž se zhoršují výsledky ve škole. To jsou však závěry, které vyšly z výzkumů soustředících se na negativní aspekty užívání elektronických her. Jiné výzkumy prokázaly, že hráči elektronických her mají lepší schopnost navazovat přátelství a spíše se po škole scházejí s kamarády. 43 V českém prostředí nejsou tyto oblasti ještě příliš probádány, proto se v této práci pokusím přenést zájem zahraničních výzkumů k nám. Rozsáhlý výzkum v českém prostředí uskutečnil Národní institut dětí a mládeže Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ve svém projektu Klíče pro život. Dospěli k mnoha zjištěním o užívání médií ve volném čase dětí. Došli k závěru, že ačkoli obliba internetu stále stoupá 41
HEIM, J. – BRANDTZÆG, P. B. – KAARE, B. H. – ENDESTAD, T. – TORGERSEN, L. Children's Usage of Media Technologies and Psychosocial Factors. Media & Society [online]. 2007, vol. 9, 3, s. 425-454, June 2007[cit. 2013-12-27]. Článek je dostupný z databáze Sage Journals na adrese: . 42
BOCAN, M. a kol. Děti v ringu dnešního světa : Hodnotové orientace dětí ve věku 6 až 15 let. Praha : Národní institut dětí a mládeže Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Klíče pro život, 2012. 98 s. ISBN 978-8087449-24-0. 43
HEIM, J. – BRANDTZÆG, P. B. – KAARE, B. H. – ENDESTAD, T. – TORGERSEN, L. Children's Usage of Media Technologies and Psychosocial Factors. Media & Society [online]. 2007, vol. 9, 3, s. 425-454, June 2007, [cit. 2013-12-27]. Článek je dostupný z databáze Sage Journals na adrese .
29
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
a internet je fenoménem dnešní doby, nepředčí svým užíváním televizi. „... tradičním večerům u televize prostě konkurovat neumí. Je to způsobeno i cenou za připojení a vybavení, ale také podmíněno zvládnutím počítačové gramotnosti, která se leckomu stále vyhýbá.“44 Přestože jsou děti ve věku dvanácti let ve většině případů dostatečně počítačově gramotné, televize u nich vítězí nad počítačem. Ve všední den tráví děti ve věku dvanácti let u televize nejčastěji 31–60 minut za den (33 % respondentů), ve značné míře však i 91–120 minut za den (27 % respondentů), o víkendu se čas strávený před televizní obrazovkou zvyšuje, ve 35 % na více než 180 minut a ve 24 % na 121– 180 minut denně. S věkem roste čas, který děti televizi věnují. Internet užívá 31 % dotazovaných respondentů také 31–60 minut za den, ve 29 % však 30 minut a méně. Ani o víkendu hodnoty nepředčí televizi – ve 25 % 31–60 minut, ve 23% případů více než 180 minut.45 Celkově lze říci, že dnešní dospívající přijímají elektronická média masově. Jediným omezením pro ně bývají sporadické rodičovské zákazy. Téměř 40 % dětí ve věku 10–15 let nechce být ani bez televize ani bez internetu. Jen televize je nezbytná pro 57 % dětí, internet pro 71 % z nich. V této kategorii tedy internet televizi předčil. 46 Je důležité si povšimnout, že se jedná o širší věkové rozmezí než v mém výzkumu, komparace s jeho výsledky proto nebude zcela reliabilní. K trochu jiným výsledkům došla svým výzkumem B. Šramová, která ovšem zkoumala skupinu adolescentů ve věku od 16 do 21 let. Zjistila, že u televize tráví v pracovních dnech v průměru 1,5 hodiny denně, o víkendu 2 hodiny denně. U času stráveného na internetu a na počítači vycházela v průměru stejná hodnota.47 Porovnáním obou studií by se dalo soudit, že starší adolescenti užívají televizi méně a internet
44
BOCAN, M. a kol. Děti v ringu dnešního světa : Hodnotové orientace dětí ve věku 6 až 15 let. Praha : Národní institut dětí a mládeže Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Klíče pro život, 2012. 98 s. ISBN 978-8087449-24-0, s. 34. 45
tamtéž
46
tamtéž
47
ŠRAMOVÁ, B. Médiá v životě adolescentov. In: MAGÁL, S. – MISTRÍK, M. – SOLÍK, M. (eds.) Masmediálna komunikácia a realita I: Masmédiá a sociálna konštrukcia reality : Masmédiá a kultúrna identita. Trnava : FMK, 2009. 567 s. ISBN 978-80-8105-124-1.
30
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
s počítačem více než mladší adolescenti a že obě média užívají starší adolescenti ve stejné míře, neprotěžují již televizi.
3.2 Výsledky dotazování a jejich analýza
k volnočasovým
aktivitám
3.2.1 Způsob trávení volného času Na to, jak naši respondenti tráví svůj volný čas, se zaměřovaly otázky 3, 4 a 5. Otázka číslo 3 nabízela konkrétní volnočasové aktivity a děti měly odpovědět, zda tu kterou činnost dělají často, občas, málokdy nebo nikdy. U této otázky jsem nevyhodnocovala odpovědi Chodím na kroužky, do oddílu apod., Trávím čas s kamarády/kamarádkami ani Trávím čas s rodiči. Tyto tři možnosti se týkají formy trávení volného času, nikoli jeho obsahu. Tímto se do celého výčtu nehodí. Z aktivit bez médií jsem tak do této otázky zařadila sport, aktivní kulturu (hru na hudební nástroje, zpěv aj.) a péči o domácí zvířátko, tedy činnosti vztahující se k přírodě. Poslech jsem v této otázce rozdělila na dvě možnosti, na poslech rádia a poslech hudby. Poslechem hudby se rozumí samostatný, aktivní výběr skladeb na CD, MP3 nebo MP4 přehrávačích nebo na internetu. Poslech rádia je oproti tomu pasivním přijímáním toho, co nám naladěná, případně na internetu vyhledaná stanice nabídne, a to nejen hudby, ale i mluveného slova různého charakteru. Následující graf (graf 1) zaznamenává preference volnočasových aktivit u všech respondentů (respektive u těch, kteří na tuto otázku odpověděli).
31
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
Graf 1: Volnočasové aktivity všech respondentů
Podíváme-li se na preference všech respondentů, vidíme, že na prvním místě skončil internet, který často používá 57 % z nich, občas 30 % a pouze 1 % nikdy, přední příčku však obsazuje spolu se sportem, jenž je v jeho těsném závěsu – často 58 %, občas 28 % a nikdy 3 %. Televize se umístila na třetím místě, z mediálních aktivit tedy na místě druhém. Následují knihy, poslech hudby, počítačové hry, chatování, péče o domácí zvířátko, časopisy, vzdáleněji aktivní provozování hudby a na posledním místě rádio. Odpovědi respondentů v kolonce Jiná možnost odhalily, že jsem u této otázky opomněla zařadit možnosti: Kreslím a Nakupuji, příp. Chodím do obchodního centra, které se vyskytly více než desetkrát. Z ostatních možností, které někteří respondenti vypisovali do kolonky Jiné (již však s menší četností než deset), bych ráda pro zajímavost některé zmínila: Odpočívám, Věnuji se ručním pracím (něco vyrábím, šiju, pletu, dělám modely), Hraju deskové hry, příp. lego nebo si hraju s yoyo, Chodím ven, resp. na procházku, Zlobím sourozence, Jsem s prarodiči, Jdu do divadla nebo Jsem na zahradě. Objevily se také odpovědi
32
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
dospělejšího charakteru: Jsem se svojí holkou, Jsem na chatu lásky, Masturbuji, Trávím čas před zrcadlem. Pro komparaci, jejíž výsledky uvidíme v následujících dvou tabulkách, jsem použila součty počtů odpovědí u možností často (hodnota 1) a občas (hodnota 2). Procentuální zastoupení u chlapců a dívek, resp. u základních škol a gymnázií nalezneme v posledním sloupci tabulek. Tabulka 1 ukazuje, jaké preference volnočasových aktivit mají děti v závislosti na pohlaví. U chlapců zvítězil internet, blízko za ním počítačové hry spolu se sportem a za nimi nedaleko televize. Dále s větším odstupem knihy, poslech hudby a chatování (všechny tři téměř vyrovnaně), následně péče o zvířátko, časopisy a opět s větším odstupem produkce hudby a nakonec rádio. Děvčata se nejvíce věnují sportu, těsně za ním internetu, nedaleko stojí televize, hned za ní knihy a poslech hudby, dále časopisy a péče o zvířátko, chatování a s větším zpožděním počítačové hry a rádio. Největší rozdíl mezi chlapci a dívkami vidíme u počítačových her, kterým se chlapci věnují výrazně více. Statisticky signifikantní rozdíl je také u hry na hudební nástroj nebo zpívání, jimž se více věnují naopak děvčata. Ta také více poslouchají rádio a čtou časopisy. O trochu více také poslouchají hudbu, čtou knihy a pečují o domácí zvířátko, o trochu méně naopak chatují a používají internet, tyto rozdíly však již nejsou statisticky signifikantní. U internetu se v nejmenší míře vyskytuje možnost nikdy. Možnost nikdy se v případě televize téměř nevyskytovala hlavně u děvčat, v případě sportu u obou pohlaví.
33
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
Televize
Rádio
Poslech hudby
Knížky
Chatování
Časopisy
Internet
PC hry
Sport
Hudba aktivně
Zvířátko
často
občas
málokdy
nikdy
ano (1+2)
Chlapci
31,8 %
48,0 %
14,5 %
5,6 %
79,8%
Dívky
28,1 %
48,5 %
21,0 %
2,4 %
76,6%
Chlapci
6,3 %
16,5 %
48,9 %
28,4 %
22,8%
Dívky
12,7 %
23,0 %
40,6 %
23,6 %
35,7%
Chlapci
29,9 %
34,5 %
23,0 %
12,6 %
64,4%
Dívky
47,0 %
25,3 %
18,7 %
9,0 %
72,3%
Chlapci
30,7 %
34,6 %
28,5 %
6,1 %
65,3%
Dívky
37,5 %
36,3 %
23,2 %
3,0 %
73,8%
Chlapci
38,1 %
26,1 %
18,2 %
17,6 %
64,2%
Dívky
35,5 %
22,5 %
18,9 %
23,1 %
58,0%
Chlapci
19,8 %
32,2 %
32,2 %
15,8 %
52,0%
Dívky
20,2 %
42,3 %
27,4 %
10,1 %
62,5%
Chlapci
63,1 %
26,8 %
8,4 %
1,7 %
89,9%
Dívky
50,3 %
33,7 %
14,8 %
1,2 %
84,0%
Chlapci
58,1 %
26,8 %
12,3 %
2,8 %
84,9%
Dívky
16,0 %
25,4 %
37,3 %
21,3 %
41,4%
Chlapci
61,1 %
24,4 %
11,7 %
2,8 %
85,5%
Dívky
55,0 %
32,5 %
10,1 %
2,4 %
87,5%
Chlapci
13,0 %
16,4 %
11,3 %
59,3 %
29,4%
Dívky
20,1 %
27,2 %
17,8 %
34,9 %
47,3%
Chlapci
32,2 %
22,0 %
10,2 %
35,6 %
54,2%
Dívky
46,2 %
14,8 %
11,2 %
27,8 %
61,0%
phodnota 0,406
0,009
0,082
0,091
0,360
0,038
0,135
0,0
0,581
0,0
0,151
Tabulka 1: Volnočasové aktivity dívek a chlapců
48
48
V tabulkách zaznamenávám čísla zaokrouhlená na jedno desetinné místo, v textu a grafech však pro větší přehlednost zaokrouhluji na celá čísla. Tak drobné nuance, jaké mohou ukázat desetinná čísla, nejsou pro mé účely podstatné. V tabulkách žlutě podbarvuji ty rozdíly v komparaci, které jsou statisticky signifikantní, p-hodnota zjištěna chí kvadrát testem je menší než 0,05.
34
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
V tabulce 2 vidíme pro stejné téma komparaci základních škol a gymnázií. Zatímco v případě základních škol zvítězil internet, následován sportem a televizí společně, dále poslechem hudby, péčí o domácí zvířátko, počítačovými hrami, chatováním, až poté knihami, časopisy, aktivní hudbou a v poslední řádě rádiem, na gymnáziích zvítězil sport, za ním internet, a hned po něm knihy. Televize obsadila čtvrtou příčku, poslech hudby a počítačové hry pátou, chatování šestou, časopisy sedmou, aktivní hudba osmou, péče o zvířátko devátou a tu poslední opět rádio. Značný rozdíl je patrný u četby knih ve prospěch gymnázií, děti na základní škole se oproti tomu výrazněji více starají o domácí zvířátko. Žáci gymnázií také více sportují a provozují aktivně hudbu. Jiné statisticky významné rozdíly tato komparace nepřinesla, rozdíly v ostatních aktivitách nejsou tak výrazné. Děti na gymnáziích téměř výhradně čtou knihy, možnost nikdy zaškrtlo pouze 0,6 % z nich. Oba typy škol také téměř neuváděly možnost nikdy u internetu a sportu, tam však především žáci gymnázií, kteří, zdá se, téměř všichni sportují.
35
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
Televize
Rádio
Poslech hudby
Knížky
Chatování
Časopisy
Internet
PC hry
Sport
Hudba aktivně
Zvířátko
často
občas
málokdy
nikdy
ano (1+2)
ZŠ
33,5 %
48,3 %
14,2 %
4,0 %
81,7%
gymnázium
26,5 %
48,2 %
21,2 %
4,1 %
74,7%
ZŠ
11,6 %
16,9 %
43,6 %
27,9 %
28,5%
gymnázium
7,1 %
22,5 %
46,2 %
24,3 %
29,6%
ZŠ
45,1 %
27,2 %
18,5 %
9,2 %
72,3%
gymnázium
31,1 %
32,9 %
23,4 %
12,6 %
64,0%
ZŠ
22,7 %
34,7 %
34,1 %
8,5 %
57,4%
gymnázium
45,6 %
36,3 %
17,5 %
0,6 %
81,9%
ZŠ
40,9 %
21,0 %
19,3 %
18,8 %
61,9%
gymnázium
32,5 %
27,8 %
17,8 %
21,9 %
60,3%
ZŠ
18,3 %
37,1 %
31,4 %
13,1 %
55,4%
gymnázium
21,8 %
37,1 %
28,2 %
12,9 %
58,9%
ZŠ
60,2 %
29,0 %
9,7 %
1,1 %
89,2%
gymnázium
53,5 %
31,4 %
13,4 %
1,7 %
84,9%
ZŠ
40,3 %
23,9 %
25,6 %
10,2 %
64,2%
gymnázium
34,9 %
28,5 %
23,3 %
13,4 %
63,4%
ZŠ
53,7 %
27,7 %
14,7 %
4,0 %
81,4%
gymnázium
62,8 %
29,1 %
7,0 %
1,2 %
91,9%
ZŠ
14,3 %
16,0 %
13,1 %
56,6 %
30,3%
gymnázium
18,7 %
27,5 %
15,8 %
38,0 %
46,2%
ZŠ
50,3 %
19,4 %
8,6 %
21,7 %
69,7%
gymnázium
27,5 %
17,5 %
12,9 %
42,1 %
45,0%
phodnota
0,092
0,774
0,096
0,0
0,663
0,530
0,292
0,927
0,004
0,002
0,0
Tabulka 2: Volnočasové aktivity na základních školách a gymnáziích
Jelikož se celý výzkum zaměřuje na sledování televize, předložím nyní tabulku ukazující podrobně, jak toto médium v otázce 3 obstálo.
36
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
Jejím obsahem je nejen komparace podle pohlaví a typu školy, nýbrž i zkříženě komparace děvčat ze základních škol a děvčat z gymnázií a analogicky chlapců ze základních škol a chlapců z gymnázií (dále jen komparace křížem). SLEDOVÁNÍ TELEVIZE ŠKOLA
Celkem často
občas
málokdy
nikdy
Počet
35
39
8
6
88
%
39,8 %
44,3 %
9,1 %
6,8 %
100,0 %
Počet
24
46
17
1
88
%
27,3 %
52,3 %
19,3 %
1,1 %
100,0 %
Počet
59
85
25
7
176
%
33,5 %
48,3 %
14,2 %
4,0 %
100,0 %
Počet
22
47
18
4
91
%
24,2 %
51,6 %
19,8 %
4,4 %
100,0 %
Počet
23
35
18
3
79
%
29,1 %
44,3 %
22,8 %
3,8 %
100,0 %
Počet
45
82
36
7
170
%
26,5 %
48,2 %
21,2 %
4,1 %
100,0 %
Počet
57
86
26
10
179
%
31,8 %
48,0 %
14,5 %
5,6 %
100,0 %
Počet
47
81
35
4
167
%
28,1 %
48,5 %
21,0 %
2,4 %
100,0 %
Počet
104
167
61
14
346
%
30,1 %
48,3 %
17,6 %
4,0 %
100,0 %
chlapci POHLAVÍ ZŠ
dívky
Celkem ZŠ
chlapci POHLAVÍ gymnázium
dívky
Celkem G
chlapci POHLAVÍ Celkem
dívky
Všichni respondenti
Tabulka 3: Sledování televize jako volnočasová aktivita – komparace křížem
Tabulka 3 ukazuje, že se chlapci a dívky dívají na televizi v podobné míře, chlapci se o něco více nedívají nikdy. Žáci základních škol sledují televizi o trochu více než žáci gymnázií, rozdíl ale také není výrazný. Pokud se podíváme na komparaci
37
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
křížem, výrazněji se liší pouze hodnoty u chlapců. Chlapci ze základních škol sledují televizi celkově více, často ve 40 % a málokdy v 9 %, zatímco chlapci z gymnázií často jen ve 24 % a málokdy ve 20 %. Hodnoty občas a nikdy poměr trochu vyrovnávají, přesto chlapci ze základních škol ve sledování televize s přehledem vítězí nad chlapci z gymnázií. U děvčat jsou poměry vyrovnanější, ovšem i zde vítězí děvčata ze základních škol.
3.2.2 Zastoupení masových médií ve volném čase V otázce číslo 4, která zkoumala poměr volnočasových aktivit věnujících se nějakému masovému médiu a ostatních volnočasových činností, jsem do kódovací knihy zanesla pouze tři hodnoty této proměnné: Převažují masová média, Převažují jiné aktivity a Poměr četnosti obou druhů aktivit je 50:50. Drobnějších nuancí v odpovědích jsem si z důvodu snadnějšího zpracování dat nevšímala. Výsledky jsou zaznamenány v tabulce 4, jež obsahuje všechny komparace, včetně komparace křížem. U všech respondentů vítězí aktivity neužívající žádné masové médium (45 % respondentů) nad těmi s masovými médii (36 % respondentů). Nemediální aktivity vítězí téměř ve všech komparačních kategoriích, vyšší procento činností s masovými médii mají pouze chlapci na gymnáziu. U chlapců, resp. žáků gymnázií zastupují mediální aktivity vyšší procento než u dívek, resp. žáků základních škol. Nejnižší procento u činností s médii a současně nejvyšší procento u činností bez nich mají dívky na základní škole. Poměr 50:50 se ve všech kategoriích vyskytoval okolo 20 %, pouze u chlapců na gymnáziu jen v 15 %. Při žádné komparaci v této otázce nevyšel statisticky signifikantní rozdíl.
38
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
VOLNÝ ČAS ŠKOLA
Celkem
Více médií
Více jiných aktivit
50:50
Počet
30
36
19
85
%
35,3 %
42,4 %
22,4 %
100,0 %
Počet
26
46
17
89
%
29,2 %
51,7 %
19,1 %
100,0 %
Počet
56
82
36
174
%
32,2 %
47,1 %
20,7 %
100,0 %
Počet
40
37
14
91
%
44,0 %
40,7 %
15,4 %
100,0 %
Počet
26
36
17
79
%
32,9 %
45,6 %
21,5 %
100,0 %
Počet
66
73
31
170
%
38,8 %
42,9 %
18,2 %
100,0 %
Počet
70
73
33
176
%
39,8 %
41,5 %
18,8 %
100,0 %
Počet
52
82
34
168
%
31,0 %
48,8 %
20,2 %
100,0 %
Počet
122
155
67
344
%
35,5 %
45,1 %
19,5 %
100,0 %
chlapci POHLAVÍ ZŠ
dívky
Celkem ZŠ
chlapci POHLAVÍ gymnázium
dívky
Celkem G
chlapci POHLAVÍ Celkem
dívky
Všichni respondenti
Tabulka 4: Zastoupení masových médií ve volném čase
3.2.3 Co dětem dělá radost Na základě předběžné analýzy prvních padesáti dotazníků jsem u otázky číslo 5 zvolila jako proměnné pouze osm nejčastějších odpovědí, ostatní jsem nechala stranou. Mezi osm nejfrekventovanějších odpovědí patřil sport, sledování televize, povídání
39
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
s kamarády/kamarádkami (hodnotou 1 = ano jsem okódovala i odpovědi Jsem s… namísto Povídám si s...), internet, hraní počítačových her, hra na hudební nástroj, resp. zpívání, čtení knih a pečování o domácí zvířátko. Možnosti Jdu na procházku, Poslouchám rádio, Povídám si s rodiči, Poslouchám hudbu, Jsem na kroužku, v oddíle apod., Čtu časopis jsem pro nízkou četnost vyřadila. Vyhodnocení této otázky bylo trochu problematické, jelikož šestina respondentů zaškrtla více než tři odpovědi, ačkoli dle instrukcí v dotazníku měli zaškrtnout maximálně tři možnosti. Domnívám se však, že i přesto má tato otázka dobrou výpovědní hodnotu, proto jsem ji vyhodnotila, a to včetně těch respondentů, kteří zaškrtli více než tři možnosti. Došla jsem k velmi zajímavým zjištěním. Dětem kolem dvanáctého roku dělá největší radost, když si povídají s kamarády (60 %) a když sportují (56 %). Až daleko za těmito činnostmi stojí péče o domácí zvířátko (31 %), poté v těsné blízkosti počítačové hry (29 %), četba knih (28 %) a hra na hudební nástroj/zpívání (27 %). Na předposlední příčce se umístil internet (25 %) a jako poslední z osmi nejfrekventovanějších činností televize (16 %). Povšimněme si, že počítačové hry jsou jako první médium na čtvrtém místě, daleko za prvním místem, a že nejpopulárnější média, internet a televize, stojí úplně na konci. Následující graf (graf 2) sleduje komparaci podle pohlaví.
40
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Graf 2: Co dětem dělá radost – komparace z hlediska pohlaví
Ve výčtu aktivit, které dětem dělají radost, vidíme u chlapců a dívek zásadní odlišnosti. Zatímco chlapcům dělá největší radost sport, poté kamarádi, počítačové hry, internet, hudba, knížky spolu s domácím zvířátkem a nejméně televize, dívky nejvíce těší kamarádi, daleko za nimi je sport a pak přichází zvířátko, knihy, hudba, internet, televize a naposledy počítačové hry. Nejmarkantnější rozdíl vidíme v případě počítačových her. Chlapcům dělají radost v 52 %, zatímco dívkám pouze v 5 % (p = 0,0). Chlapci mají oproti dívkám větší radost také ze sportu (p = 0,002) a televize
41
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
(p = 0,034), zatímco dívky z kamarádů (p = 0,024) a domácího zvířátka (p = 0,005). Dívkám dělají větší radost rovněž knihy, rozdíl však není statisticky významný. Z hlediska typu školy (graf 3) nejsou už výsledky tak odlišné, jako tomu bylo z hlediska pohlaví. Žáky na základních školách nejvíce těší kamarádi, poté sport, vzdáleněji internet, zvířátko, počítačové hry, aktivně hudba, televize a nejméně knihy. Na gymnáziu je situace na počátku obdobná – na prvním místě jsou kamarádi, následuje sport, poté jsou ale daleko za nimi knihy, počítačové hry, produkce hudby spolu se zvířátkem a na posledních dvou příčkách internet a za ním televize. Výsledky jsou docela vyrovnané, největší rozdíl vidíme u internetu (36 % základní školy a 15 % gymnázia, p = 0,0) a u televize (22 % základní školy a 9 % gymnázia, p = 0,001). Žáky gymnázií těší výrazněji jen četba knih (21 % základní školy a 35 % gymnázia, p = 0,004). Žáci základních škol mají rovněž větší radost z péče o domácí zvířátko, rozdíl však není statisticky významný.
42
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Graf 3: Co dětem dělá radost – komparace z hlediska typu školy
3.3
Diskuze k volnočasovým aktivitám
Oproti výzkumům, z nichž jsem vycházela, se na prvním místě mezi mediálními volnočasovými aktivitami neumístila televize, nýbrž internet. Nepředčil sice televizi zvlášť výrazně, ale přeci jen znatelný rozdíl mezi těmito dvěma masmédii byl. Není žádným překvapením, že se rádio umístilo jednoznačně na poslední příčce, a to ve všech
43
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
kategoriích. Rapidně klesající obliba rádia je obecně známou skutečností. Elektronické hry se oproti výsledkům zahraničních výzkumů (viz kapitolu 3.1) neumístily před internetem, skončily dokonce až za četbou knih a poslechem hudby. Je možné, že je u nás menší obliba počítačových her než v zahraničí. To by byly pozitivní zprávy pro odborníky, kteří upozorňují na škodlivost virtuálního sociálního prostředí pro děti. Zajímavé je, že podle mého výzkumu děti nečtou tak málo, jak tvrdí jejich rodiče a jak by se zdálo i na základě stížností mnohých učitelů. Také literatura zmiňuje, že masová média vytlačují četbu knih (viz kapitolu 3.1). Čas věnovaný četbě knih je jistě na úkor masových médií omezován, tento trend se však nezdá být tak výrazný. Téměř všechny děti někdy používají internet. To je pochopitelné, i učitelé v dnešní době děti vybízejí, aby vyhledávaly informace na internetu, zadávají jim domácí úkoly spojené s použitím internetu apod. V dnešní společnosti je téměř nemožné začlenit se bez internetu do běžného chodu života. I kdyby rodiče internet pro své děti doma nechtěli, jsou nuceni ho pořídit, aby jejich děti nebyly pozadu. Televize je na tom v četnosti odpovědí nikdy jen o něco málo hůře než internet. Televize je v dnešní době stále samozřejmou součástí domova, alespoň občas se na ni téměř všechny děti dívají. Je snadné přijít domů ze školy, televizní obrazovku zapnout, a zatímco jsou rodiče v práci, pasivně před ní spočívat. Na druhou stranu děti také skoro bezvýhradně alespoň někdy sportují. To by mohlo svědčit o tom, že masová spotřeba televize už trvá dostatečně dlouho na to, aby se mezi lidi rozšířila osvěta o škodlivosti pasivního trávení volného času. Nutnost šířit takovouto formu osvěty ještě zesílila vzrůstající oblibou internetu a počítačových her. Domnívám se, že proto je dnes velice vysoká také četnost provozování různých druhů sportů a fyzického cvičení. Souvisí to jistě i s tím, že se v masových médiích velmi často dozvídáme o obezitě jako epidemii a o rozličných metodách, jak zhubnout, mezi nimiž se v záplavě různých diet a hubnoucích preparátů vyskytuje i důležitost pohybu. Možná i z důvodu této propagace sportu k dosažení štíhlé postavy se u dívek umístil mezi volnočasovými aktivitami na prvním místě.
44
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Výsledky zahraničních studií přinesly zjištění, že chlapci hrají více videoher (viz kapitolu 3.1), což se v mém výzkumu potvrdilo, rozdíl se ukázal být veliký. Částečně se rovněž potvrdilo, že dívky užívají nová média méně, zde však rozdíl není statisticky signifikantní. Nejvíce času s médii tráví chlapci na gymnáziích, nejméně dívky na základních školách. Neukázalo se, že by dvanáctiletí v Praze trávili největší část svého volného času u nových médií, jak to o rozvinutých zemích uvádí literatura (viz rovněž kapitolu 3.1). Další možnosti trávení volného času jako Jsem se svojí holkou, Jsem na chatu lásky, Masturbuji odpovídají Meyrowitzově teorii o dospělém dítěti, o níž se zmiňuji dále v kapitole 4.4. Děti se dnes v jakémkoli věku prostřednictvím médií dozvídají o světě dospělých, přestává jim být tabuizován. V tomto věku je z hlediska vývojové psychologie normální, že nastupuje zájem o opačné pohlaví a o svět dospělých. Odvážnější děti se však dříve vychloubaly milostnými tématy před svými vrstevníky, ty stydlivější o nich mlčely. Rozdíl dnes vidím v tom, že se děti o takových tématech již nebojí mluvit, dokonce ani s dospělými. Proto se nezdráhají je zveřejnit v dotazníku. Možnost Trávím čas před zrcadlem ukazuje na zdůrazňování svého vzhledu a obavy o to, je-li dostatečně dobrý, tedy trápení, které v této vývojové fázi zažívají mnohé děti (viz kapitolu 5.1). Udivující bylo zjištění, co dětem dělá radost. Především jsou to jiné aktivity než užívání masových médií, hlavně sport a kamarádi. Nejoblíbenější média dětem zas tak velikou radost nedělají. S internetem to může být pochopitelné, často je nutno ho používat pro úkoly do školy a vyhledávání mnoha informací. Je tedy možné soudit, že ho děti používat hodně spíše musejí, než že by chtěly. V případě televize by se mohlo hovořit o určité formě nelátkové závislosti, jak se o ní zmiňuje Šramová (viz kapitolu 3.1). Sledování televize už děti tolik netěší, přesto to, snad jako únikovou aktivitu, hojně dělají. Nabízí se i jiné vysvětlení. Ačkoli se děti za normální situace v poměrně velké míře věnují médiím, když je jim smutno, uchýlí se raději k někomu živému, především pak dívky. Ty mají výrazněji větší radost z povídání si s kamarády a péče o domácí zvířátko, což jsou činnosti, které uspokojují podobnou potřebu. Chlapci spíše ventilují
45
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
smutek sportem. Souhrnně řečeno, masová média dětem od smutku příliš nepomáhají. Mému očekávání neodpovídá ani celkově malá radost z poslechu hudby. V komparaci podle typu školy se ukázalo, že na gymnáziu se děti ve smutku méně uchylují k pasivnější formě zábavy, jakou je internet a televize, naopak jim dokáže četba knih udělat daleko větší radost než žákům základních škol. Je otázka, do jaké míry rodinné prostředí stimuluje skupinu žáků gymnázií a základních škol k rozmanitosti trávení volného času, jak na děti působí vzory dospělých. Žáci základních škol, jimž dělá větší radost internet s televizí, současně více tíhnou k hudební tvořivosti a péči o zvířátko. To by svědčilo spíše pro teorii o tom, že nové technologie zlepšují sociální dovednosti, než že děti izolují. Ovšem nejvýraznější prosociální aktivita, trávení času s kamarády, dělá radost žákům obou typů škol stejně. U dětí na základních školách bychom mohli najít také oporu pro teorii o vytlačování knih televizí. O co více je těší televize, o to méně je těší knihy. Takový závěr ale můžeme vyřknout jen v případě komparace základních škol a víceletých gymnázií. Podíváme-li se totiž separovaně na žáky základních škol, zjistíme, že je těší televize jen o málo více než knihy. Na vztah našich respondentů k televizi se blíže podíváme v následujících kapitolách.
46
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
4 Sledování televize „Televize (…) provází děti kolem celé zeměkoule dřív, než smějí samy přejít ulici.“49 Druhá část mé práce se podrobněji zaměřuje na masové médium, jež vládlo druhé polovině dvacátého století, na televizi. Zvolila jsem ji jako stěžejní téma svého diplomového projektu proto, že výsledky mnoha studií staví televizi na pozici nejpopulárnějšího dětského média. Stejnou tendenci ukazoval i můj malý výzkum provedený v bakalářské práci. Chtěla jsem proto rozsáhlejší studií ověřit, zda se tyto hypotézy potvrdí. V teoretické části posoudím vztah televize a dětských diváků, představím výzkumy soustředící se na působení televize na dětského diváka a krátce se zastavím u perspektivy rodičů na tuto problematiku a jejich kroků ke zmírnění případných negativních důsledků.
4.1
Působení televize na dětského uživatele
Od doby, co se masová média stala součástí každodenního života, má jejich vliv na socializaci stále se zvyšující tendenci. Velmi důležitým médiem zůstává i v dnešní době nových médií televizní obrazovka, před kterou tráví děti i adolescenti značnou část svého volného času. V procesu socializace má svůj význam především proto, že zprostředkovává normy platící v dané společnosti a formuje hodnotový systém diváků. Je proto důležité, aby děti rozuměly pořadům, které sledují. Tvůrci programů vývojový aspekt bohužel podceňují. 50 (Více o vývojových charakteristikách v kapitole 1.1.) Televize děti informuje o tom, jaké sociální role jsou považovány za vhodné. „Mediovaný generalizovaný druhý přispívá k povědomí o tom, jaké aspekty našeho chování budou považovány za normální a jaké ne.“51
49
MEYROWITZ, J. Všude a nikde. Praha : Karolinum, 2006. 341 s. ISBN 80-246-0905-3, s. 196.
50
ŠRAMOVÁ, B. Médiá v živote adolescentov. In: MAGÁL, S. – MISTRÍK, M. – SOLÍK, M. (eds.) Masmediálna komunikácia a realita I: Masmédiá a sociálna konštrukcia reality : Masmédiá a kultúrna identita. Trnava : FMK, 2009. 567 s. ISBN 978-80-8105-124-1. 51
MEYROWITZ, J. Všude a nikde. Praha : Karolinum, 2006. 341 s. ISBN 80-246-0905-3, s. 177.
47
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Proč je televize pro děti tolik přitažlivá? Zvídavého dětského diváka láká svou proměnlivostí, tím, že působí na zrakové i sluchové orgány a že mu umožňuje dobrovolně získávat komplexní informace o světě, které mu nikdo nenutí. (Myšleno nikdo z autorit v jeho okolí – rodiče, učitelé, vychovatelé – pozn. aut.) Dítě není při sledování nikterak hodnoceno, nikdo ho nekritizuje. Některé děti tráví tolik času před televizními obrazovkami mimo jiné proto, že nemají dostatečně atraktivní alternativy způsobu trávení volného času. Televize jim dovolí odvrátit pozornost od problémů nebo nudy všedního dne. Některé děti tak uspokojují chuť nebýt neustále aktivní, uchýlit se k pasivně-receptivnímu přístupu. Greenberg (podle: Rosenbaumová, Šulová, 2002) pojmenoval sedm kategorií motivů sledování televize dětmi. Jsou to učení, zvyk, vybuzení, potřeba mít společníka, relaxace, únik, potřeba strávit (ukrátit) nějak čas. 52 Děti jsou považovány za diváckou skupinu nejohroženější televizními účinky. Televize má na ně větší vliv než na dospělé, jelikož ještě nemají tolik společenských zkušeností, nejsou u nich vytvořeny stereotypní reakce na různé životní situace a nemají vlastní stupnici hodnot.53 Děti brzy porozumí pointě příběhu, porozumění chování postav a jejich motivacím však přichází později. 54 Majchrák (podle: Rosenbaumová, Šulová, 2002) popisuje specifický způsob přijímání audiovizuální kultury dětskými diváky tak, že je silná jejich pozitivní identifikace s postavami a že obsahy přijímají epizodicky. Souvislost vidí v tom, že dětem chybí životní zkušenosti, že nejsou schopny myslet v hlubších souvislostech a syntetizovat prolínající se události, ovšem rovněž v dobré paměti na detaily. Soudí také, že televize bývá pro děti často obohacením chudého podnětného prostředí a může vytvářet kulisu pro „denní snění“ adolescentů.55 Ve většině evropských zemí zůstává televize socializačním médiem v rodině. Někteří vědci soudí, že má pozitivní efekt na sociální kontakty. Jiní vědci však 52
ROSENBAUMOVÁ, K. − ŠULOVÁ, L. Některé aspekty vlivu sledování televize na dítě. Československá psychologie, 2002, roč. XLVI, č. 3, s. 225−233. 53
tamtéž
54
SINGER, D. G. − SINGER, J. L. Handbook of Children and the Media. London : Sage Publications Ltd., 2001. 767 s. ISBN 0-7619-1955-4. 55
ROSENBAUMOVÁ, K. − ŠULOVÁ, L. Některé aspekty vlivu sledování televize na dítě. Československá psychologie, 2002, roč. XLVI, č. 3, s. 225−233.
48
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
prokázali, že televize sociální interakce snižuje, zhoršuje schopnost vzdělávání se a mentální schopnosti, a má navíc i neblahý vliv na fyzickou kondici dětí. Pro sledování televize používají termín „bedroom culture“ zahrnující izolaci dětí doma před obrazovkami namísto trávení volného času s rodinou nebo jinými lidmi. Rodiče mohou ovlivnit, v jaké míře budou děti televizi využívat pro účely vzdělávání. Tento vliv však s postupem času slábne, neboť okolnosti sledování televize zůstávají stále více osobní záležitostí dětských uživatelů.56 V dnešní době, kdy se akcelerují nároky prostředí na jedince a výrazné společenské změny se odehrávají v kratších časových intervalech, než je trvání jedné lidské generace, se lidé stále častěji upínají k televizi, aby jim pomohla se v dnešním složitém světě zorientovat, a nedocházelo tak ke ztrátě identifikace. Často však vytlačuje jiné, mnohdy vhodnější způsoby získávání informací. Nezřídka je rovněž jediným možným způsobem dozvídání se o místech, s nimiž jedinec nemůže bezprostředně přijít do styku. Nezobrazuje však realitu takovou, jaká je, dochází ke značnému, záměrnému i nezáměrnému zkreslení. Vyvolává v uživatelích strach, pocity ohrožení, udržuje je v iluzi. Je proto potřeba zprostředkovat dítěti alternativní zdroje podnětů a interakce, případně zábavy. Člověk se totiž vyvíjí a rozvíjí jen tehdy, prožíváli skutečné zážitky ze života.57
4.2
Televizní pořady
V nabízené studii mě bude zajímat, jaké pořady mají dnešní adolescenti v oblibě. Snažit se proniknout do této tematiky je důležitým prvkem pochopení dětské duše, což nám umožní na ni pozitivně působit.
56
HEIM, J. – BRANDTZÆG, P. B. – KAARE, B. H. – ENDESTAD, T. – TORGERSEN, L. Children's Usage of Media Technologies and Psychosocial Factors. Media & Society [online]. 2007, vol. 9, 3, s. 425–454, June 2007, [cit. 2013-12-27]. Článek je dostupný z databáze Sage Journals na adrese . 57
ROSENBAUMOVÁ, K. − ŠULOVÁ, L. Některé aspekty vlivu sledování televize na dítě. Československá psychologie, 2002, roč. XLVI, č. 3, s. 225−233.
49
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Oblíbený televizní program se stává součástí životního stylu dítěte, prostřednictvím identifikačního procesu se charaktery postav začlení do jeho života. Dítě často přijímá televizní program jako reálný. Je ovšem evidentní, že média znázorňují svět nerealisticky, následkem čehož unikají děti do bdělého snění, vzdalují se od reálného života a budují si fiktivní představy o životě. Dochází tak k para-sociální interakci, neboli k iluzi diváka, že může zaměnit svou identitu s televizní postavou. Šramová uvádí jako příklad komercionalismus, který nám média prezentují a vnucují ze všech stran v podobě drahých značek oblečení, vozidel, luxusních domů a bytů, drahých restaurací aj. To vede k hypotéze o protěžování materiálních hodnot u diváků. Dlouhodobé sledování televize má na děti nepříznivý dopad, jelikož pak mylně považují majetek za dosáhnutelný cíl, a pokud ho nemají, může to u nich vyvolávat úzkost. 58 Televize bývá feministkami často napadána pro svůj sexistický obsah. Jsou v ní prezentováni ve větší míře muži, navíc při tradičně mužských činnostech (např. ve světě obchodu či politiky, muži jako lékaři, právníci). Děti, které sledují takové televizní obsahy, pak chápou tyto sociální role jako vhodné spíše pro muže. Na druhou stranu tím, že televize nabízí mužské modely, může vyplnit chybějící mužský vzor ve výchově, na níž se i dnes účastní ve větší míře ženy (i když se situace od doby před nástupem televize už značně proměnila). 59 „Některé studie uvádějí, že děti dávají přednost pořadům, kde se objevují postavy jejich pohlaví, zároveň však nutno podotknout, že až třetina oblíbených pořadů podle těchto studií pojednává o opačném pohlaví.“60 Děti si většinou nevybírají pořady, které jsou jim určeny, nýbrž mají v oblibě spíše pořady pro dospělé. 61 Mohou však sledovat i pořady, které by si samy nevybraly, pro klid v rodině přijmou volbu někoho jiného. Případně se na pořad dívají zcela 58
ŠRAMOVÁ, B. Médiá v živote adolescentov. In: MAGÁL, S. – MISTRÍK, M. – SOLÍK, M. (eds.) Masmediálna komunikácia a realita I: Masmédiá a sociálna konštrukcia reality : Masmédiá a kultúrna identita. Trnava : FMK, 2009. 567 s. ISBN 978-80-8105-124-1. 59
MEYROWITZ, J. Všude a nikde. Praha : Karolinum, 2006. 341 s. ISBN 80-246-0905-3.
60
tamtéž, s. 178.
61
UCHYTIL, V. Děti + televize = ? Svět televize, zvláštní číslo, 1998.
50
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
náhodně. Spoluurčující při výběru pořadů může být rovněž potřeba konformity. Jedinec nechce zůstat izolován, a proto pod tlakem vrstevnických hodnot a norem volí určitý pořad.62 Zdá se však, že je televize často sledována sama pro sebe než pro nějaký konkrétní obsah, k výběru pořadu často ani nedochází. Diváci se rozhodují, kdy se budou na televizi dívat, spíše než co konkrétně budou sledovat.63
4.3
Mediální násilí
Základním mechanismem socializace je sociální učení. Pro masmédia je nejpříhodnější učení napodobováním, neboť masmédia poskytují širokou paletu modelů chování, nezřídka agresivního. 64 V posledních letech byla věnována zvláštní pozornost fenoménu označovanému pojmem mediální násilí.65*) Suchý uvádí, že televizní diváci v USA vidí násilnou scénu každé čtyři minuty a třináctileté dítě vidělo v roce 2002 asi 52 000 vražd, ozbrojených loupeží, přepadení nebo znásilnění. Děti stráví před televizí v průměru nejméně 25 hodin týdně. Výzkumy však ukazují, že více než hodina denně před obrazovkou značně zvyšuje riziko agresivního chování (Johnson, viz níže).66 Pavel Říčan, významný představitel antimediálního odboje, tvrdí, že z hlediska duševního zdraví je nutné sledovat televizi maximálně patnáct hodin týdně. 67 V dnešní době se již hrozba nevztahuje pouze na násilí prezentované v televizi, ale také na internetu a prostřednictvím videoher. Vliv sledování násilí v médiích na agresivní chování byl potvrzen řadou výzkumů. Mezi dlouhodobé důsledky se počítají nové formy chování či změna vztahu k násilí. Krátkodobými důsledky mohou být
62
VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie : Dětství a dospívání. Praha : Karolinum, 2012. 531 s. ISBN 978-80246-2153-1. 63
ROSENBAUMOVÁ, K. − ŠULOVÁ, L. Některé aspekty vlivu sledování televize na dítě. Československá psychologie, 2002, roč. XLVI, č. 3, s. 225−233. 64
VÝROST, J. − SLAMĚNÍK, I. Sociální psychologie. 2., přepracované a rozšířené vydání. Praha : Grada, 2008. 404 s. ISBN 978-80-247-1428-8. 65
HEWSTONE, M. − STROEBE, W. Sociální psychologie. Praha : Portál, 2006. 769 s. ISBN 80-7367-092-5.
66
SUCHÝ, A. Mediální zlo – mýty a realita : Souvislost mezi sledováním televize a agresivitou u dětí. Praha/Kroměříž : Triton, 2007. 168 s. ISBN 978-80-7254-926-9. 67
ŘÍČAN, P. Krotíme obrazovku. 1. vyd. Praha : Portál, 1995. 62 s. ISBN 80-7178-084-7.
51
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
změna vnitřního naladění, vnímání a chování vlivem intenzivního prožívání dramatických dějů.68 Mediální násilí může sloužit jako návod (předmět nápodoby), vyvolává hostilní vnitřní naladění, jež se může projevit i v oblasti chování, může dojít k omezení kontroly vlastních agresivních tendencí. Hrozí také snížení senzitivity vůči násilí v běžném životě.69*) Čírtková rozlišuje dvě roviny účinků na diváka. Jednak přímou imitaci agresivního činu a jednak generalizované efekty promítající se do postojů konzumentů.70 Dítě se učí chápat, že vše, co se trestá, je špatné. 71 Pokud není násilí prezentované v médiích náležitě potrestáno, může vést ke sníženému dodržování pravidel chování podle sociálních norem. 72*) Proti tomuto tvrzení stojí teorie katarze, která deklaruje, že násilnické sklony mohou být redukovány prožitím fantazijního agresivního chování. Tomu může napomoci právě televize, kde diváci násilí sledují. Tím je stimulována jejich fantazie, v níž mohou alespoň částečně uspokojit potřebu agrese. Na toto téma proběhlo několik studií a žádná teorii katarze plně nepotvrdila, většina z nich ji naopak vyvrátila. Snad nejznámější experiment zabývající se mediálním násilím provedl Albert Bandura. 73 Bandura porovnával dvě experimentální skupiny dětí ve věku od 3 do 6 let. Jednu z nich vystavil fyzickému násilí dospělých v podobě agresivních útoků na gumovou panenku Bobo doll. Násilí bylo doprovázeno i slovními projevy. Druhou skupinu vystavil nenásilnému chování dospělých. K dispozici měl i stejně velkou kontrolní skupinu. Zkoumal, jak se budou děti chovat bezprostředně poté, co přijdou do kontaktu s násilným či nenásilným chováním dospělých. Bandurovy výzkumy 68
VÝROST, J. − SLAMĚNÍK, I. Sociální psychologie. 2., přepracované a rozšířené vydání. Praha : Grada, 2008. 404 s. ISBN 978-80-247-1428-8. 69
HEWSTONE, M. − STROEBE, W. Sociální psychologie. Praha : Portál, 2006. 769 s. ISBN 80-7367-092-5.
70
ČÍRTKOVÁ, L. Násilí a sex v médiích. Psychologie dnes, 2004, roč. 10, č. 5, s. 22−23.
71
ŠRAMOVÁ, B. Médiá v živote adolescentov. In: MAGÁL, S. – MISTRÍK, M. – SOLÍK, M. (eds.) Masmediálna komunikácia a realita I: Masmédiá a sociálna konštrukcia reality : Masmédiá a kultúrna identita. Trnava : FMK, 2009. 567 s. ISBN 978-80-8105-124-1. 72
HEWSTONE, M. − STROEBE, W. Sociální psychologie. Praha : Portál, 2006. 769 s. ISBN 80-7367-092-5.
73
LIEBERT, R. M. – NEALE, J. M. – DAVIDSON, E. S. The Early Window : Effects of Television on Children and Youth. New York : Pergamon Press Inc., 1973. 193 s. ISBN 0-08-017091-9.
52
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
prokázaly, že děti napodobují násilné chování, i když už ho nevidí. Chlapci výrazněji napodobují agresivní chování mužů, násilné chování žen imitují v menší míře. Chlapci více napodobují násilné chování, zatímco dívky spíše násilné slovní projevy. Podle očekávání se chlapci chovali dvakrát agresivněji než dívky. 74 Bandura tvrdí, že média jsou bohatým zdrojem modelového chování v symbolické podobě. Diváci podle něj převezmou konkrétní podobu agrese, kterou vidí v televizi. Došel rovněž k závěru, že živý model má větší vliv na napodobování. Filmová postava je svým vlivem silnější než kreslený hrdina. 75 Čermák ovšem nevidí situaci tak přímočaře. Upozorňuje na skutečnost, že některé děti násilí vyhledávají, jiné se mu naopak vyhnou. Vidí souvislost mezi postoji vůči násilí, identitou, hodnotami a osobnostními charakteristikami. 76 „Je zřejmé, že násilí v televizi může přispívat k růstu agrese jedince. Avšak podmínky, za nichž se tak děje,
jsou přinejmenším velmi
nejasné.
Výsledky výzkumů vyvolávají
řadu
nezodpovězených otázek. A tak celkový dojem je více než rozporuplný.“ 77 Přímou příčinnou souvislost mezi násilím v televizi a skutečným násilím proto vylučuje, upozorňuje na nutnost zkoumat případ od případu a pátrat po dalších faktorech. Jako reálnou vidí představu, že agresivně disponovaní jedinci si budou vybírat pořady s agresivním obsahem, jejichž systematické sledování bude pravděpodobně posilovat jejich dispozičně danou agresi.78 Ostatní výzkumy na toto téma však docházejí k závěru, že sledování násilných televizních pořadů i sledování televize obecně vede k nárůstu agresivity u diváků. V poměrně hojné míře se provádějí experimenty zkoumající v laboratorních
74
About.com psychology [online], 2013 [cit. 2013-12-30]. Bobo Doll Experiment. Dostupné z WWW: . 75
BANDURA, A. Aggression : A Social Learning Analysis. Englewood Cliffs New Jersey : Prentice-Hall, 1973. 390 s. ISBN 0-13-020743-8. 76
ČERMÁK, I. – HŘEBÍČKOVÁ, M. – MACEK, P. (eds.) Agrese, identita, osobnost. Brno : Psychologický ústav akademie věd a sdružení SCAN, 2003. 315 s. ISBN 80-86620-06-9. 77
ČERMÁK, I. Lidská agrese a její souvislosti. Žďár nad Sázavou : Nakladatelství Fakta, 1999. 204 s. ISBN 80902614-1-8, s. 105. 78
tamtéž
53
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
podmínkách krátkodobé účinky prezentovaného mediálního násilí na diváky (např. již zmiňovaný Bandurův výzkum). Longitudinálních studií v přirozených podmínkách bylo uskutečněno podstatně méně. Roku 1973 zkoumal Centerwall diváky v kanadském městečku, kde dva roky po zavedení televizního signálu vzrostla fyzická agresivita o 160 % (podle: Suchý, 2007). Výsledky však nejsou pro naše prostředí relevantní, jelikož byla zkoumána náhlá změna v životě, nikoli trvalé soužití s televizí od narození, vyžadující specifické způsoby zacházení. 79 Jeffrey G. Johnson z Kolumbijské univerzity (podle: Suchý, 2007) zkoumal třicet let poté po dobu sedmnácti let 707 lidí a potvrdil tak spojitost mezi nadměrným sledováním televize v adolescenci a časné dospělosti s nárůstem pravděpodobnosti spáchání trestného činu, především u mužů. Podmínky, za nichž se tak děje, zůstaly nejasné, nejpravděpodobnějším výsledkem bylo potvrzení hypotézy, že „agresivně disponovaní jedinci si budou vybírat pořady s násilným obsahem, jejichž systematické sledování zpětnovazebně posílí jejich dispozičně danou agresi.“80 Podobné výzkumy jsou velmi komplikované, neboť nelze zajistit dostatečný a reprezentativní vzorek pro experimentální skupinu a výzkumy rovněž nedokáží zahrnout všechny ovlivňující proměnné (divákovy dispozice, schopnost učení se, motivaci, postoje, výchovu, sociální skupinu, předchozí zkušenosti atd.). Všechny potvrdily, že mezi sledováním násilí a změnou v chování či postojích existuje jistá souvislost, ačkoli přímá kauzalita nikdy potvrzena nebyla. Televize patrně nemá potenciál měnit kognitivní struktury a agresory sama o sobě pravděpodobně nevychovává. 81 Mullin a Linz prováděli v roce 1995 výzkumy účinků filmů kombinující agresi a sex na postoje mužů k obětem domácího násilí (podle: Čírtková, 2004). Doposud nejrozšířenějším vědecky ověřeným negativním účinkem násilí na obrazovce je zvýšená pasivita a pokles sympatií vůči obětem. Psychologické experimenty také ukázaly, že sledování takových filmů vede k vymizení nebo přeznačkování emocí při sledování 79
SUCHÝ, A. Mediální zlo – mýty a realita : Souvislost mezi sledováním televize a agresivitou u dětí. Praha/Kroměříž : Triton, 2007. 168 s. ISBN 978-80-7254-926-9. 80
tamtéž, s. 29.
81
tamtéž
54
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
a k bagatelizování násilí ve skutečném životě. Tento efekt přetrvává i po dvou dnech po zhlédnutí filmu. Hovoří se o tzv. desenzibilizaci, tj. snížení citlivosti na násilné scény, oslabování pocitů nepříjemnosti a odmítání při jejich sledování. Diváci si dění na obrazovce dokonce začínají užívat.82 Experimenty však ukázaly i další jev, tzv. resenzibilizaci. Po pěti až sedmi dnech po zhlédnutí filmů se u vysokoškolských studentů opět objevovaly původní odmítavé reakce na násilné scény – stísněnost a strach. Výsledky však nejsou reprezentativní pro celou populaci, mohou být odlišné u osob pocházejících z jiných sociálních skupin. Navíc znovuobnovené kognitivní struktury již nejsou tak pevné jako ty původní. Není proto žádoucí přeceňovat efekt resenzibilizace. Děti jsou navíc rizikovější skupinou než dospělí, mediálně prezentované násilí má na ně silnější účinky. Efekt sledování mediálního násilí je rovněž silnější u mužů, u osob se zvýšenou tendencí k agresivitě v běžném životě a u emocionálně narušených osobností. 83 Suchý vymezil rizikového dětského diváka následovně: je mladší dvanácti let, sleduje televizi čtyři a více hodin denně, akční, násilné či hororové filmy jsou jeho oblíbenými pořady, nežije ve spořádaném sociálním prostředí, má větší dispozice k agresivnímu chování. Vymezuje rovněž nebezpečnější násilí, tedy takové, jež je samoúčelné, je zlehčováno, vyplácí se, neukazuje utrpení oběti nebo je legitimizováno jako forma sebeobrany. 84 Odborníci doporučují posilňovat původní kognitivní struktury diváků ve smyslu jasného odmítání násilí v reálném životě. Je nutné nastavit společenské normy tak, že bude násilí pojímáno jako nepřijatelné zlo. Tím se stane pronikání agresivních myšlenek do kognitivních struktur diváků obtížnější, a můžeme tak tlumit negativní dopady násilí prezentovaného v zábavním průmyslu různých žánrů.85
82
ČÍRTKOVÁ, L. Násilí a sex v médiích. Psychologie dnes, 2004, roč. 10, č. 5, s. 22−23.
83
tamtéž
84
SUCHÝ, A. Mediální zlo – mýty a realita : Souvislost mezi sledováním televize a agresivitou u dětí. Praha/Kroměříž : Triton, 2007. 168 s. ISBN 978-80-7254-926-9. 85
ČÍRTKOVÁ, L. Násilí a sex v médiích. Psychologie dnes, 2004, roč. 10, č. 5, s. 22−23.
55
Diplomová práce
4.4
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Uplatňování rodičovské autority
Konzumace médií je součástí tzv. domácí politiky. Rodiče kontrolují, jak dlouho a jak často děti užívají média, stejně jako volbu, co budou konzumovat. Zákaz oblíbeného pořadu bývá také prostředkem, jak rodiče děti trestají za jejich prohřešky. Je to způsob, jak dospělí dokazují, že jejich vkus je lepší. Chtějí mít moc nad vědomostmi a informacemi, jež se k dětem dostávají. Rodiče však mnohdy podceňují vkus dětí i jejich mediální gramotnost. Řada z nich se domnívá, že děti nejsou schopny rozlišit násilí fiktivní od reálného, ale studie, které provedli Hodge a Tripp (podle: Fiske, 1989), prokázaly, že již sedmileté děti toho schopny jsou. Děti se stávají kritickými čtenáři mediálních textů už v raném věku, ačkoli o tom rodiče často pochybují. Dospělí považují zprávy a dokumenty za „dobrou televizi“. Děti však ve svých vlastních vybraných pořadech (např. kreslené seriály) posuzují násilí jako fiktivní, nereálné, kdežto násilí nebo zranění, které vidí např. ve zprávách, je z reálného života, a proto pro děti podstatně děsivější. 86*) Televizní vysílání je k dispozici všem, kteří se dívají, je extrémně složité v něm dětem nějak bránit. Už předškoláci si svobodně vybírají, kdy a na co se budou dívat. Rodiče sice vyjadřují starost o to, jaký dopad má televize na jejich děti, avšak přímou kontrolu málokdy uplatňují. To je pro děti vzácné, u většiny jiných aktivit se musí rodičů ptát na svolení. I to přispívá k vysoké oblibě televize. 87 Strach rodičů dle Meyrowitze sílí z důvodu nezvladatelného toku informací, který není možné kontrolovat. Dříve byl domov rodiny ochranitelským a výchovným prostředím. Dítě v něm bylo izolováno a informace, které se k němu dostávaly, byly z velké části filtrovány rodiči. Rodiče mohli kontrolovat výchovu dětí tím, že jim říkali nebo četli jen o tématech, která jim sami chtěli zpřístupnit. Dnes se situace zásadním způsobem proměnila. Nedokonalosti, rozporuplnost a pochybení dospělých, které bývaly dříve pro dětské oči a uši cenzurovány, jsou nyní dětem veřejně ukazovány
86
FISKE, J. Understanding Popular Culture. London : Routledge, 1989. 196 s. ISBN 0-203-19763-1.
87
ROSENBAUMOVÁ, K. − ŠULOVÁ, L. Některé aspekty vlivu sledování televize na dítě. Československá psychologie, 2002, roč. XLVI, č. 3, s. 225−233.
56
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
v médiích. Svět dospělých se pro děti stává méně mystickým, méně úžasným. Užívání médií navíc dětem umožňuje vytvořit si vlastní svět a kulturu nezávisle na dospělých, kteří mají tendenci je řídit a ovládat. Rodiče tak stále obtížněji prosazují své hodnoty, svůj vliv. Meyrowitz hovoří o dospělém dítěti a dětinském dospělém. Taková označení volí z toho důvodu, že děti jsou v dnešní době stále častěji vychovávány jako malí dospělí a dostávají stále větší množství rolí, práv a odpovědnosti. Děti se chovají, oblékají a mluví jako dospělí v daleko nižším věku než dříve. Tento trend nazývá koncem dětství. Na druhou stranu se stále více dospělých chová, obléká a jedná jako přerostlé děti. Dává to do souvislosti právě s měnícím se informačním tokem, ke kterému mají diváci prostřednictvím televize přístup. Ten významně ovlivňuje proces socializace dětí. Stírání rozdílů v chování dětí a dospělých souvisí s jejich podobným přístupem k informacím. 88 Nepříznivý dopad médií na děti nebyl jednoznačně prokázán ani vyvrácen, protože existuje řada faktorů spolupůsobících dohromady a také proto, že neexistuje univerzální dítě, osobnosti dětí jsou odlišné. 89*) Palmerová ve svých výzkumech prokázala, že děti nejsou oběťmi, ale že užívají média na základě své volby (podle: Fiske, 1989). Když chtějí změnit charakter užívání médií, učiní tak. Pokud se někdy v užívání televize ztratí, jsou jím pohlceny, činí tak na základě svých rozhodnutí daných aktuální sociální situací. Ne proto, že je televize očarovala. 90 Přesto je však potřeba brát média jako socializační prvek v potaz a „chovat se tak, jako kdyby podezřívané skutečnosti měly na dítě negativní dopad. Tato varianta je pro vývoj dítěte a jeho psychické zdraví bezpečnější než opačná, kdy věříme, že se nic nestane.“91*)
88
MEYROWITZ, J. Všude a nikde. Praha : Karolinum, 2006. 341 s. ISBN 80-246-0905-3.
89
MERTIN, V. − GILLERNOVÁ, I. Psychologické souvislosti audiovizuální produkce z hlediska potenciálního rizika pro děti a mládež. Psychologie pro praxi, 2009, 1−2, XLIV, s. 9−24. 90
FISKE, J. Understanding Popular Culture. London : Routledge, 1989. 196 s. ISBN 0-203-19763-1.
91
MERTIN, V. − GILLERNOVÁ, I. Psychologické souvislosti audiovizuální produkce z hlediska potenciálního rizika pro děti a mládež. Psychologie pro praxi, 2009, 1−2, XLIV, s. 9−24, s. 11.
57
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
4.5 Výsledky dotazování ke sledování televize a jejich analýza V druhé části dotazníku jsem musela zohlednit, že ne všechny domácnosti jsou vybaveny televizním přijímačem. V případě, že respondent vůbec televizi nesleduje, dostal instrukce, aby vynechal otázky 6, 7 a 8. I já jsem tyto kolonky nechávala při vyhodnocování prázdné.
4.5.1 Oblíbené televizní pořady V první otevřené otázce, otázce číslo 6, měly děti vypisovat tři televizní pořady, které nejčastěji sledují. Na základě odpovědí v prvních padesáti dotaznících jsem zvolila 10 obecných proměnných a 3 proměnné s konkrétním názvem pořadu, to vše podle četnosti odpovědí. Hodnoty, kterých mohly proměnné nabývat, byly: 1 = ANO, 0 = NE. U všech respondentů, jichž na otázky o televizi odpovědělo 323, jsou nejoblíbenější animované komediální pořady (64 %), za nimi stojí v oblíbenosti hrané komediální pořady (47 %), dále pořady, v nichž dominuje napětí (38 %), zpravodajství a informace (28 %), pořady zaměřené na vztahy a každodenní život (21 %), nejméně z nich sleduje sport (15 %) a pořady o přírodě (6 %). Pokud bylo možné zařadit některý pořad ke dvěma proměnným, ohodnotila jsem jedničkou obě z nich. V případě proměnné napětí jsem hodnotu 1 přiřazovala k pořadům kriminálním, hororovým, dobrodružným, strašidelným, akčním, k thrillerům, sci-fi pořadům a k různým soutěžním pořadům, i k reality show. U každého pořadu jsem děti vyzvala, aby připsaly rovněž důvod, proč ho mají v oblibě. Často mi to pomohlo zařadit pořad do příslušné kategorie, například když jako důvod uvedly: „Je to sranda“. Většina respondentů, 86 % z nich, sleduje televizní seriály. Sledovanost televizních seriálů jsem zjišťovala z důvodu ověření původní hypotézy, ačkoli se celkově nehodí do výčtu obecných proměnných. Zatímco ty ostatní vyjadřují obsah pořadu, proměnná televizní seriál vyjadřuje formu zpracování. Tuto proměnnou jsem
58
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
sice pro jednoduchost zařadila společně s ostatními do komparačních grafů, je však nutno pohlížet na ni odděleně a neporovnávat ji s ostatními. K seriálům ještě pro srovnání doplním oblibu filmů – na filmy se dívá 10 % respondentů sledujících televizi. Nyní se podívejme, jsou-li nějaké výrazné rozdíly v oblibě televizních pořadů podle pohlaví nebo typu školy. Graf 4 ukazuje, že dívky se výrazně více dívají na pořady o každodenním životě a mezilidských vztazích (p = 0,0), ale také na pořady s napětím (p = 0,039). Chlapci raději než děvčata sledují zpravodajství a jiné informace (p = 0,0) a komediální hrané pořady (p = 0,001) Animované pořady sledují také častěji než dívky, avšak rozdíl zde již není statisticky signifikantní. Pořadí oblíbenosti je u obou pohlaví rozdílné. U chlapců vedou pořady komediální animované, komediální hrané, zpravodajské, dále napínavé, sportovní a nejmenší oblibu mají pořady o mezilidských vztazích a o přírodě. Dívky se s nimi shodují pouze v začátku a v samém závěru. Také se nejvíce dívají na animované komedie, hned po nich ale rády sledují napínavé pořady, poté hrané komedie, pořady o mezilidských vztazích, až poté zpravodajství, sport a stejně jako chlapci nejméně pořady o přírodě.
Graf 4: Oblíbené televizní pořady dívek a chlapců
Graf 5 zaznamenává situaci na základních školách a gymnáziích, kde je patrnější rozdíl jen u zpravodajství, které sledují více žáci gymnázií, a u napětí, jež mají radši žáci základních škol. Ti také o něco více sledují seriály. Děti na základních školách se nejčastěji dívají na animované komedie, dále na hrané komedie, napětí, mezilidské vztahy, zpravodajství, sport a nejméně často na pořady o přírodě. Děti na gymnáziu
59
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
mají také nejradši animované komedie, po nich hrané komedie, poté však zpravodajství, napínavé pořady, pořady o mezilidských vztazích a nejméně rovněž sport a pořady o přírodě. Statisticky signifikantní rozdíl vidíme u pořadů s napětím ve prospěch základních škol (p = 0,005) a u zpravodajství a informací ve prospěch gymnázií (p = 0,002)
Graf 5: Oblíbené televizní pořady žáků základních škol a gymnázií
Nyní se podíváme na konkrétní pořady, které jsou u mých respondentů v největší oblibě. S naprostou suverenitou zvítězil seriál Simpsonovi. Tento komediální animovaný seriál popisuje každodenní život jedné americké rodiny z fiktivního městečka Springfield.92 Má ho v oblibě 56 % respondentů, více chlapců (62 %) než dívek (50 %, p = 0,041) a více žáků základních škol (60 %) než gymnázií (52 %), tento rozdíl však není statisticky významný. Mohlo by se zdát, že jen těsně nadpoloviční většina, která seriál Simpsonovi sleduje, není tak výrazný počet. Není tomu tak. U mých respondentů se ukázalo, že mají
92
CSFD.cz. Česko-Slovenská filmová databáze [online], © 2001-2014 POMO Media Group s.r.o. [cit. 2014-01-21]. Simpsonovi. Dostupné z WWW: .
60
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
velice roztříštěný vkus a jen velmi málo se shodují v konkrétních pořadech, které nejčastěji sledují. SIMPSONOVI ŠKOLA
Celkem ne
ano
Počet
26
52
78
%
33,3%
66,7%
100,0%
Počet
40
46
86
%
46,5%
53,5%
100,0%
Počet
66
98
164
%
40,2%
59,8%
100,0%
Počet
37
49
86
%
43,0%
57,0%
100,0%
Počet
39
34
73
%
53,4%
46,6%
100,0%
Počet
76
83
159
%
47,8%
52,2%
100,0%
Počet
63
101
164
%
38,4%
61,6%
100,0%
Počet
79
80
159
%
49,7%
50,3%
100,0%
Počet
142
181
323
%
44,0%
56,0%
100,0%
chlapci POHLAVÍ ZŠ
dívky
Celkem ZŠ
chlapci POHLAVÍ gymnázium
dívky
Celkem G
chlapci POHLAVÍ Celkem
dívky
Všichni respondenti
Tabulka 5: Obliba televizního seriálu Simpsonovi – komparace křížem
61
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Obr. 1: Simpsonovi93
Relativně často se vyskytoval také americký hraný sitkom Big Bang Theory o mladých, nadprůměrně inteligentních, avšak asociálních fyzicích a jejich půvabné, prosté sousedce. Má ho v oblibě 16 % respondentů, ve větší míře chlapci (22 %) než dívky (10 %, p = 0,004). O něco méně respondentů (13 %) se dívá na jiný americký sitkom How I Met Your Mother o skupině pěti kamarádů ve věku kolem třiceti let žijících v New Yorku, z nichž jeden vypráví svým dvěma dětem, co spolu s těmito přáteli zažívali předtím, než potkal jejich matku. Na tento seriál se dívají více chlapci (18 %) než děvčata (7 %, p = 0,002). Oba seriály děti uváděly jak pod jejich původními anglickými názvy, tak v českém překladu (Teorie velkého třesku, Jak jsem poznal vaši matku). Výsledky odpovídají výše zmíněnému závěru, že chlapci se častěji než děvčata dívají na hrané komediální pořady. Mezi dalšími pořady, jež se častěji vyskytovaly, můžu uvést seriály Top Gear, Ordinace v růžové zahradě, Comeback, Hvězdná brána, Červený trpaslík, Upíří deníky, Stmívání, Helena, Ulice, Buffy, přemožitelka upírů, McLeodovy dcery, Dr. House, Nemocnice Chicago Hope, Kriminálka Anděl, Hercule Poirot, Zmetci, Partička, Vtip za stovku, Hannah Montana, z animovaných pořadů Naruto a jiné japonské animé, Futurama, South Park a Šmoulové.
93
Simpsonovi.net [online], 2012 [cit. 2014-01-21]. Tapety na plochu. Dostupné z WWW:
62
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
Seriály, v nichž jsou hlavními hrdinkami ženy (například Čarodějky, Helena, Buffy, přemožitelka upírů, McLeodovy dcery, Hannah Montana), mají v jednoznačně větší oblibě dívky (18 % z nich) než chlapci (2 %, p = 0,0) a o trochu více žáci základních škol než gymnázií. Ani jeden chlapec na gymnáziu totiž takový seriál neuvedl, což ukazuje tabulka 6. TV SERIÁLY - HLAVNÍMI HRDINKAMI ŽENY
ŠKOLA
Celkem
ne
ano
Počet
74
4
78
%
94,9%
5,1%
100,0%
Počet
70
16
86
%
81,4%
18,6%
100,0%
Počet
144
20
164
%
87,8%
12,2%
100,0%
Počet
86
0
86
%
100,0%
0,0%
100,0%
Počet
60
13
73
%
82,2%
17,8%
100,0%
Počet
146
13
159
%
91,8%
8,2%
100,0%
Počet
160
4
164
%
97,6%
2,4%
100,0%
Počet
130
29
159
%
81,8%
18,2%
100,0%
Počet
290
33
323
%
89,8%
10,2%
100,0%
chlapci POHLAVÍ ZŠ
dívky
Celkem ZŠ
chlapci POHLAVÍ gymnázium
dívky
Celkem G
chlapci POHLAVÍ Celkem
dívky
Všichni respondenti
Tabulka 6: Obliba televizních seriálů s ženskými hlavními hrdinkami – komparace křížem
63
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
KOMEDIÁLNÍ SERIÁLY URČENÉ PŘEVÁŽNĚ PRO DOSPĚLÉ
ŠKOLA
Celkem
ne
ano
Počet
53
25
78
%
67,9%
32,1%
100,0%
Počet
70
16
86
%
81,4%
18,6%
100,0%
Počet
123
41
164
%
75%
25%
100,0%
Počet
63
23
86
%
73,2%
26,8%
100,0%
Počet
60
13
73
%
82,2%
17,8%
100,0%
Počet
123
36
159
%
77,3%
22,7%
100,0%
Počet
116
48
164
%
70,7%
29,3%
100,0%
Počet
130
29
159
%
81,8%
18,2%
100,0%
Všichni
Počet
246
77
323
respondenti
%
76,2%
23,8%
100,0%
chlapci POHLAVÍ ZŠ
dívky
Celkem ZŠ
chlapci POHLAVÍ gymnázium
dívky
Celkem G
chlapci POHLAVÍ Celkem
dívky
Tabulka 7: Obliba komediálních seriálů určených převážně pro dospělé – komparace křížem
V tabulce 7 vidíme sledovanost komediálních seriálů určených převážně dospělým, jimiž jsou například výše zmíněné Big Bang Theory, How I Met Your Mother, Červený trpaslík nebo Top Gear. Sledují je více chlapci (29 %) než dívky (18 %, p = 0,015), nejvíce chlapci na základních školách (32 %).
64
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
Tabulka 8 zaznamenává oblibu televizních pořadů s přírodní tematikou. Ta je nejmenší u chlapců na základní škole, u dětí na gymnáziu je o něco vyšší než na základní škole, bez výraznějších rozdílů mezi chlapci a dívkami. TV – PŘÍRODA ŠKOLA
Celkem ne
ano
Počet
77
1
78
%
98,7%
1,3%
100,0%
Počet
81
5
86
%
94,2%
5,8%
100,0%
Počet
158
6
164
%
96,3%
3,7%
100,0%
Počet
80
6
86
%
93,0%
7,0%
100,0%
Počet
68
5
73
%
93,2%
6,8%
100,0%
Počet
148
11
159
%
93,1%
6,9%
100,0%
Počet
157
7
164
%
95,7%
4,3%
100,0%
Počet
149
10
159
%
93,7%
6,3%
100,0%
Počet
306
17
323
%
94,7%
5,3%
100,0%
chlapci POHLAVÍ ZŠ
dívky
Celkem ZŠ
chlapci POHLAVÍ gymnázium
dívky
Celkem G
chlapci POHLAVÍ Celkem
dívky
Všichni respondenti
Tabulka 8: Obliba televizních pořadů s přírodní tematikou
65
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
4.5.2 Výběr z televizní nabídky V otázce číslo 7 mě zajímalo, na základě čeho děti vybírají ze široké nabídky televizních programů všech kanálů. Abych snížila počet proměnných, spojila jsem kamarády a spolužáky do jedné proměnné vrstevníci. Vrstevníky rozumím osoby stejné generace, tedy ve věku vzdáleném od respondentů nejvíce o pět let. Možnost Jiné faktory jsem opět do analýzy nezařazovala. Podle vlastního vkusu se rozhoduje 88 % všech respondentů sledujících televizi. Vrstevníci ovlivňují 62 % z nich, rodiče 26 %, reklama 23 % a učitelé pouze 2 %. Děvčata více dají na své rodiče (30 % dívek, 23 % chlapců), chlapci na reklamu (26 % chlapců, 20 % dívek), rozdíly však nejsou statisticky významné. Žáky základních škol více ovlivňuje reklama (28 % žáků základních škol, 18 % žáků gymnázií, p = 0,037). Doporučení v časopise nebo recenze na internetu považuji za druh reklamy, jiné faktory tohoto typu jsem proto ohodnotila jedničkou u proměnné reklama. Další faktory, které respondenti vypisovali, byly například: podle názvu, náhody, vtipnosti, novosti, ostatního příbuzenstva, obsazení či podle anket na internetu a sledovanosti. Některé děti se dívají na to, co zrovna běží, nebo na pořady, ve kterých jsou zvířata. Tyto odpovědi však byly v řádu jednotek, nejedná se o zobecnitelná fakta. Většina respondentů nechala kolonku Jiné faktory prázdnou.
4.5.3 Zákazy a příkazy rodičů Na tuto tematiku se zaměřuje otázka číslo 8, další z otevřených otázek dotazníku. Opět jsem na základě četnosti v prvních padesáti dotaznících vytvořila systém proměnných, tentokrát jich je sedm. Pokud respondenti neodpověděli, ohodnotila jsem proměnnou Nic číslem 1. Vyplývá to ze zadání této otázky: Máš něco zakázáno? Pokud ano, vypiš, co to je. To znamená, že pokud respondent nemá žádné zákazy, nemusí nic psát. (Některé děti ovšem výslovně napsaly: „Nic“.)
66
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Pokud respondent uvedl: „Nesmím se dívat moc dlouho“, ohodnotila jsem číslem 1 obě proměnné související s časem, tedy celkovou dobu za den i hodinu, do kdy se smí večer dívat. Rozhodla jsem se tak proto, že víme, že omezení souvisí s časem, je však nejasné, kterou proměnnou měl respondent na mysli.
Graf 6: Zákazy rodičů – komparace podle pohlaví
Žádné zákazy od rodičů nemá 44 % respondentů sledujících televizi; 22 % respondentů je omezených hodinou, kdy musí přestat; omezený čas za den má 18 % respondentů; na pořady s erotickým obsahem se nesmí dívat 17 % z nich; na pořady
67
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
obsahující násilí 14 %; dívat se na televizi smí až po splnění svých povinností 6 % a zákaz dívat se na televizi dostává jako trest jen 5 % respondentů. Graf 6 srovnává situaci podle pohlaví. Chlapci dostávají méně zákazů než dívky (p = 0,033), děvčata mají více omezený čas, do kdy mohou televizi sledovat (p = 0,006), i celkový čas za den (p = 0,024). Z hlediska typu školy (graf 7) je čas za den více omezen na gymnáziích (p = 0,003), zákaz jako trest dostávají více děti na základních školách (p = 0,017), mají také častěji zakázány pořady s násilným obsahem (p = 0,061), rozdíl však již není statisticky významný. Bez zákazů jsou častěji děti ze základních škol (p = 0,097), rozdíl opět bez statistické signifikance. Omezení celkové doby za den bylo nejčastěji na maximálně 3 hodiny, některé děti ale mají jen zakázáno dívat se neustále. Časové omezení, do kolika hodin večer se děti smějí dívat, se lišilo podle toho, o jaký den se jednalo. V pátek a v sobotu se mohou dívat neomezeně, když se však musí druhý den ráno vstávat do školy, nesmějí se většinou dívat déle než do 22:00. Někteří rodiče používají rodičovský zámek na televizi po dobu, kdy nejsou doma a nemůžou děti kontrolovat. Výběr zajímavých odpovědí zařadím do diskuze (viz kapitolu 4.6) a současně k nim přidám svůj komentář.
68
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
Graf 7: Zákazy rodičů – komparace podle typu školy
4.5.4 Co si děti myslí o televizi Poslední otázka této sekce, otázka číslo 9, byla relativně snadno zpracovatelná. Pokud respondenti nechali nějaký řádek prázdný, ani já jsem žádnou hodnotu nevyplnila. Stejně tak jsem nechávala prázdná políčka, pokud byla odpověď nejasná, například byl-li jeden řádek vyplněn ve dvou okéncích. Níže představím výsledky, které vyšly po sečtení odpovědí souhlasím plně a souhlasím trochu.
69
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Ukázalo se, že si nejvíce respondentů myslí, že televize informuje (93 %), baví (91 %) a zahání nudu (90 %). Že sledování televize rozptyluje diváky, jsou-li smutní, si myslí 76 % respondentů. Názory, že okrádá o čas a ovlivňuje chování, sdílí 69 % respondentů. S tvrzením, že televize socializuje lidi, souhlasí 59 % respondentů, že sbližuje a je tématem hovoru, 57 % z nich. Že rozvíjí kulturu, se domnívá 52 % respondentů a nejméně respondentů, pouze 32 %, si myslí, že televize lidi izoluje. Výraznější rozdíly v komparaci se vyskytly pouze u stanovisek, že televize okrádá lidi o čas (souhlasí 77 % děvčat a 62 % chlapců, p = 0,001) a že rozvíjí kulturu (souhlasí 59 % žáků základních škol a 45 % žáků gymnázií, p = 0,009).
4.6
Diskuze ke sledování televize
Největším lákadlem v televizních pořadech je pro mé respondenty zábava. Neil Postman ve své knize Ubavit se k smrti hovoří o zábavní společnosti, která neustále vyžaduje pobavení, a to při jakékoli příležitosti – i v případě, kdy by měl být prvek zábavy vyloučen, například při politické debatě, náboženském kázání, v souvislosti s tématem sebevraždy, ve zpravodajství apod. 94 Kniha není sice nejnovější (anglický originál z roku 1985), avšak i dnes je stále aktuální. Fenomén zábavní společnosti se možná silněji projevuje ve Spojených státech amerických, ovšem zdá se, že i česká společnost (alespoň tedy v případě dětí na počátku dospívání), potřebuje rozptylovat zábavou a závažná témata jsou pro ně méně přitažlivá. Čekala bych, i na základě mého bakalářského výzkumu, že se dívky budou výrazně více než chlapci dívat na pořady o přírodě. Můj výzkum však tuto hypotézu vyvrátil. Příroda je možná přitažlivější pro mladší dívky, ale na počátku dospívání už se dostávají do popředí jiné zájmy. Překvapivá je obliba napětí u dívek, očekávala bych ji přirozeně u chlapců, o nichž je známo, že potřebují zvyšovat hladinu adrenalinu v krvi, a touží proto po dobrodružství. Obliba napětí u děvčat může být důsledkem toho, že dnes se tradiční rozdělení mužského a ženského světa stírá, což je hojně podporováno 94
POSTMAN, N. Ubavit se k smrti : Veřejná komunikace ve věku zábavy. 2., upravené vyd. Praha : Mladá fronta, 2010. 204 s. ISBN 978-80-204-2206-4.
70
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
i snažením feministek volajících po rovnoprávnosti žen. Ať už je tato situace pro ženy přirozená či nikoli, většina z nich se jí přizpůsobí a plní podobné požadavky jako muži, podobněji jako muži se ženy dnes i chovají. Přesto je s podivem, že je u dívek záliba v dobrodružných pořadech dokonce větší než u chlapců. Tuto skutečnost bych přičítala tomu, že jsem tuto proměnnou kódovala příliš obecně. Jako proměnnou napětí jsem vyhodnocovala rozličné typy pořadů. Stálo by za to ověřit v dalším výzkumu, zda by se tento výsledek potvrdil. Bylo by však potřeba rozdělit napětí na dílčí žánry (horor, thriller, akční, sci-fi, soutěže aj.) a zjistit, jaké žánry preferuje to které pohlaví. Z výsledků této části výzkumu soudím, že děti ve věku kolem dvanácti let jsou velmi heterogenní skupina. To může být dáno skutečností, že každé dítě je v tomto věku v jiné vývojové fázi (což je také důvodem, proč je těžké určit věkovou hranici počátku puberty, u každého dítěte je situace odlišná). Dalším důvodem může být fakt, že se u adolescentů projevy puberty značně různí. Rozličnost odpovědí by však mohla mít rovněž zdůvodnění související s médiem jako takovým – roztříštěnost vkusu může být dána i záplavou různých televizních pořadů vysílaných obrovským a stále rostoucím množstvím televizních kanálů. S rozšířením kabelových a satelitních sítí přišla první vlna televizních stanic, druhá vlna přišla s celorepublikovým zavedením digitálního vysílání. Dnes je v nabídce tak veliké množství různých pořadů na mnoha kanálech, že je prakticky nemožné, aby děti celou šíři televizní nabídky znaly a oblíbily si stejné pořady. Pořady jsou si navíc tematicky i žánrově vesměs podobné. Děti si pravděpodobně nějaký pořad oblíbí jen na základě toho, že se na něj začnou dívat, ať už náhodně, nebo záměrně. Podívají se na několik dílů a pak ve sledování pokračují buď jen čistě ze zvyku, anebo ze zvědavosti, jak budou děj a osudy hrdinů pokračovat. Tyto otázky by bylo vhodné zařadit do rozhovorů s dětmi nebo do focus groups se skupinkami dětí a více tak rozebrat jejich motivace a přístupy. Nabízí se další námět k následné analýze: Předpokládám, že alespoň v rámci každé třídy budou mít skupinky dětí v oblibě stejné pořady, snad podle toho, jak se spolu přátelí. Bylo by proto užitečné analyzovat situaci také v rámci jednotlivých škol a tříd a potvrdit či vyvrátit tuto domněnku.
71
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Výzkum potvrdil hypotézu, že jsou nejvíce v oblibě televizní seriály. Čím může být tato situace dána? Jelikož má seriál několik až mnoho dílů, mají diváci prostor sblížit se s postavami a začlenit je do svého nejbližšího okolí, jak o tom hovoří Holmes a Redmond (viz kapitolu 5.3). Nepodívat se na další díl seriálu mohou pak vnímat podobně, jako by zrazovali své blízké. Navíc seriály udržují diváky v napětí a zvědavosti, co se stane v dalším díle, většinou trefně cíleným ukončením dílu obsahujícím pouhý náznak dramatického momentu, který se však rozvine až v následující epizodě. Největší oblibu ze všech seriálů má seriál Simpsonovi, výrazněji u chlapců. To se ukázalo i v mém bakalářském výzkumu. Zajímavé byly některé důvody sledování tohoto pořadu: „Jsou to psychologové (jak se cítí osamělý muž)“, „Je to rodinná tradice, na nic jiného se nekoukám“. O seriálu Simpsonovi by se dalo hovořit jako o fenoménu. Již mnoho let trvá jeho enormní obliba napříč různými věkovými spektry dětí, dospívajících i mladých dospělých. Co je na tomto seriálu divácky tolik přitažlivého? V postavách nalezneme mnoho stereotypů. Chudý, líný, přihlouplý otec Homer, prostý duchem, ale celkově dobrosrdečný. Pečovatelská, starostlivá, udržovaná matka Marge, která sice působí v rodině dominantně, avšak při jen trochu hlubším vhledu se ukáže, že se vždy podřizuje potřebám a názorům svého muže. Jejich syn Bart je vychytralý darebák, neposeda, neustále provokující nesvědomitý žák, dcera Lisa je chytrá, slušná a poctivá, vždy aktivně bojující za spravedlnost, morálku a veřejné zájmy společnosti, v níž žije, i za zájmy globální. Simpsonovi mají sice mnoho nešvarů, ale vždy drží jako rodina pohromadě. Oba sourozenci, povahou značně odlišní, jsou skvělý tým, i když se často hádají. Lisa Barta často přesvědčí, aby se zachoval správně a morálně, naopak Bart Lisu nezřídka svede k lumpárně. Marge se sice na Homera občas nazlobí, ale rozhodně ho respektuje a všechny jeho podivnosti a nedokonalosti mu toleruje. Manželé také fungují jako skvěle sehraný tým, nikdy u nich nevidíme známku nevěry, jiné ženy ani jiní muži do jejich vztahu nevstupují. Rodina tráví mnoho času doma, pohromadě, často sledováním televize, jak je patrno i z obrázku 1. Humor seriálu je lehce ironický, mnohdy drsný až černý. Situace jsou nereálné, ale pospolitost rodiny vrací diváky do
72
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
reality, kterou by si snad i oni přáli mít a dosáhnout jí. Dává jim při sledování pocit jistoty, bezpečně se tedy mohou nechat unést do fantazií, o nichž však vědí, že jsou mimo běžnou realitu (únik, eskapistická funkce). K vysoké popularitě seriálu přispívají jistě i originálně animované žluté postavičky, fakt, že každá postava je dokonale ztvárněnou karikaturou, a v českém prostředí i skvělý český dabing. Postavy si na nic nehrají a každý divák si v tak širokém poli charakterů najde kousek sebe (možnost identifikace). Proč je tento seriál populárnější u chlapců? Možná proto, že mužské postavy v něm jsou výraznější a legračnější než postavy ženské. Rovněž to může souviset s tím, že chlapci obecně více než dívky sledují komedie. Dívky více sledují pořady o mezilidských vztazích. Zájem o tuto problematiku je, stejně jako vyšší emocionalita, podstatou ženské osobnosti. Chlapce taková témata příliš nezajímají, tíhnou více ke komediím (chtějí se bavit) a také prahnou po informacích, sledují více zpravodajství. Dívkám, citlivějším bytostem, nedělá dobře negativita a katastrofy, které zpravodajství na základě zpravodajských hodnot, jimž chce dostát, nabízí. Nemají proto zpravodajství tolik v oblibě. Chlapci sledují především komediální animované seriály, nadpoloviční většina i komediální hrané pořady. Nepotvrdila se však původní hypotéza, že výrazně více než dívky sledují komediální seriály určené převážně pro dospělé. Rovněž se nepotvrdila hypotéza, že dívky raději než chlapci sledují pořady o zvířatech, takové pořady celkově nejsou příliš oblíbené a mezi chlapci a dívkami nejsou výraznější rozdíly. Původní hypotéza by se snad mohla potvrdit u mladších děvčat, bylo však nutné ji empiricky ověřit. Obliba pořadů s ženskými hrdinkami je skutečně vyšší u děvčat, chlapci se na takové pořady téměř nedívají. Přesto nelze říci, že by dívky dávaly těmto pořadům přednost, sleduje je menšina z nich. Chlapci však, zdá se, pořady s mužskými hrdiny upřednostňují. Možná je situace dána i tím, že pořadů s ženskými hrdinkami se na televizních obrazovkách vysílá celkově méně. Zdálo se mi (a bylo to pro mě překvapující), že děvčata mají v oblibě zábavně-informativní pořad o autech s názvem Top Gear. Konkrétní čísla k těmto domněnkám jsem však nezjišťovala.
73
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Zpravodajství a různé informace sledují více žáci gymnázií než základních škol. Na gymnáziu je možné očekávat vyšší občanskou uvědomělost a větší zájem o veřejné záležitosti. Rovněž jsou na děti z gymnázií kladeny větší nároky ve smyslu samostudia a získávání informací. Popularita filmů se zdá být nízká. Tomuto výsledku bych však nepřikládala velkou váhu, v zadání otázky jsem se totiž ptala na oblíbené pořady – je pravděpodobné, že některé děti filmy za televizní pořady nepovažují, vnímají je jako samostatnou produkční jednotku. Opět vyvstal námět k dalšímu bádání – zjišťovat oblibu pořadů a filmů s lépe definovanými proměnnými; jako proměnné zařadit filmy, seriály, soutěže, zpravodajství a dokumenty, tedy formální, nikoli obsahové žánry. Ve shodě s tím, co tvrdí Uchytil (viz kapitolu 4.2), i v mém výzkumu se ukázalo, že si děti nevybírají primárně pořady určené pro ně. Ona jich je také v televizní nabídce menšina. Důvod však vidím především v tom, že jsou děti na počátku dospívání již ve věku, kdy se chtějí cítit jako dospělí. Dnešní doba je do brzkého dospívání navíc tlačí. Přesné procento sledovanosti pořadů pro dospělé neznám, avšak podle názvů, jež děti vypisovaly, se zdá, že tyto pořady dominovaly. Zjištění konkrétních čísel by bylo opět námětem pro pokračující výzkum. Motivace potřebou konformity, o níž mluví Vágnerová (viz kapitolu 4.2), se při volbě pořadů nepotvrdila, většina mých respondentů se rozhoduje podle svého vlastního uvážení. Proti potřebě konformity hovoří i roztříštěnost vkusu, jež se u dětí ukázala. Tato domněnka by však měla být ověřena popularitou pořadů na jednotlivých školách a v jednotlivých třídách, abych mohla říci, jestli by i v tomto případě byl vkus dětí různorodý. Je možné, že by v bližších skupinkách vrstevníků potřeba konformity zesílila, jak jsem již zmiňovala výše. Reklama má na výběr televizních pořadů relativně malý vliv. Otázkou však je, zda si lze vliv reklamy plně uvědomit. Všichni máme pocit, že známe reklamní triky a jsme vůči reklamě imunní, ovšem marketing zná a používá zbraně, které je velmi těžké prohlédnout.
74
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Chlapci se nechají ovlivňovat rodiči méně než děvčata. Tato situace je možná dána tím, že pro chlapce bývá v tomto věku již ostudou přiznat závislost na rodičích. Byla jsem překvapená, jak často se objevilo, že děti nemají sledování televize nikterak omezeno. Pravdou je, že ve studii Klíče pro život95 jsou zákazy rodičů rovněž označeny za sporadické. To, že rodiče téměř v polovině případů žádným způsobem u svých dětí neomezují dobu sledování televize ani typy televizních programů, nasvědčuje skutečnosti, že efekt třetí osoby (viz kapitolu 1.2) se týká i našich blízkých, mezi nimi našich vlastních dětí. Je to logické, děti jsou naším produktem a své děti považujeme za stejně uvědomělé, jako jsme my, za individuality, které mají schopnost rozpoznat nebezpečí číhající na televizních obrazovkách a odolat mu. Rodiče dětí na gymnáziu své děti ve sledování televize omezují více, především čas a pořady s prvky násilí. Zdají se být více mediálně gramotní, spíše si uvědomují potenciální hrozbu, jež pro jejich děti ze sledování televize může plynout. Zajímavé bylo, že některé děti napsaly nějaký zákaz a zároveň se přiznaly k tomu, že ho často porušují. Děti nezřídka psaly, že nemají nic zakázáno, protože by je nevhodné pořady stejně nezajímaly, proto, že mají s rodiči stejné názory na pořady, vždy se s nimi dohodnou apod. Tato situace vypovídá o tom, že se ustupuje od autoritativního způsobu výchovy a dnešní děti už nepovažují generační konflikt za nutný (o tomto fenoménu se zmiňuji v kapitole 5.1). Je ale také možné, že u našich respondentů generační konflikt zakrátko nastoupí a budou se chtít dívat na přesný opak, než co by jim doporučovali jejich rodiče. Bylo by také zajímavé zjistit, zda se s rodiči shodnou více chlapci nebo dívky. Ukázalo se, že rodiče se zobrazovaného násilí ani erotiky příliš nebojí. Omezují děti více v čase než v tematice. Pravdou je, že je těžké omezovat nějaká témata, neboť se dá dopředu těžko předpokládat, který pořad je skutečně nebude obsahovat. Dnes jsou
95
BOCAN, M. a kol. Děti v ringu dnešního světa : Hodnotové orientace dětí ve věku 6 až 15 let. Praha : Národní institut dětí a mládeže Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Klíče pro život, 2012. 98 s. ISBN 978-8087449-24-0.
75
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
obě tato témata natolik oblíbená, že je tvůrci televizních pořadů a filmů vtěsnají téměř kamkoli. Děti současně připisovaly, že mají mimo televizi omezen také počítač, většinou na 1–2 hodiny denně. Žádné zákazy týkající se jiných médií zmíněny nebyly, a to ani u časopisů, kde se domnívám, že by také bylo na místě zamýšlet se z pozice rodičů nad vhodností, respektive nevhodností některých obsahů. Tento výsledek by mohl odrážet skutečnost, že rodiče považují vliv audiovizuálních médií za silnější, a proto se ho také více obávají. Jistě mají pravdu, neboť způsob, jakým obrazy zasahují emoce, je přímočarý a dokáže být lépe cílený. Ráda bych, aby zde zazněly některé zajímavé odpovědi, které děti vypisovaly v otázce zaměřené na zákazy. Nabídnu k nim rovněž svůj komentář. Jsou to však pouze mé závěry, které nejsou podloženy čísly, není možné je zobecňovat ani považovat za ověřená fakta.
„... o víkendu maximálně tři hodiny ráno (kvůli výletům).“ (dívka, ZŠ) „Pokud je venku hezky, nesmím ani na počítač ani na televizi.“ (chlapec, gymnázium) Rodiče berou televizi a počítač jako alternativu trávení volného času, když není možné jít ven. Nechtějí však, aby za normálních okolností byly ostatní aktivity těmito médii omezovány.
76
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
„Televizi zakázanou nemám, ale oni se většinou koukají na filmy, které se mi nelíbí. Proto trávím čas sledováním pořadů na počítači ve svém pokoji.“ (chlapec, gymnázium) Rodiče si hrozbu neuvědomují, naopak sami tráví svůj volný čas pasivně, až dokonce tak, že to jejich syna odradí, aby trávil čas s nimi. Opačný trend, kdy je sledování televize jediná možnost, jak být se svými příbuznými, byl čitelný z uvedeného důvodu sledování televizního seriálu Ordinace v růžové zahradě v otázce 6: „Dívá se na ni babička a já chci být u ní na návštěvě.“
„Na televizi se nemůžu koukat přes den, ale až večer.“ (dívka, gymnázium) Zajímavý přístup rodičů, již dovolí své dceři sledovat televizi až večer, kdy v televizi běží převážně pořady pro děti nevhodné. Vysvětluji si tento přístup nadřazováním školních povinností. Pro rodiče je důležité, aby je dcera měla hotové už odpoledne.
„Nemohu se koukat na televizi a zároveň používat notebook.“ (dívka, ZŠ) „Nemůže být zapnutá televize u jídla.“ (dívka, ZŠ) Rodiče chtějí, aby se dcera soustředila na každou činnost pořádně, aby nerozptylovala svou pozornost.
„Od 15:00 se mohu koukat na televizi a v 18:00 ji vypnu a učím se (pondělí až pátek). Sobota, neděle mohu „od rána do večera“.“ (dívka, ZŠ) Rodiče chtějí především, aby televize nezhoršovala výkon dětí ve škole. Na škodlivost jinak ale nemyslí, o víkendu televizi neomezují.
„Dívat se na stanici Prima Cool.“ (chlapec, gymnázium) Zajímavý je paušální zákaz jedné televizní stanice, ovšem pouze jedné.
77
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
„V obýváku se většinou nesmím dívat např. na Comeback, Ordinaci v růžové zahradě 2 a další. Prostě ty, které se jim nelíbí.“ (chlapec, gymnázium) Pro rodiče není podstatné, na co se jejich syn dívá, pakliže se dívá ve svém pokoji a je tím neruší.
„Podle toho, od kterého rodiče (nežijí spolu). Mamka nechce, abych koukala po 22. hodině, táta zase jen do půlnoci.“ (dívka, gymnázium) Toto vnímám jako odraz skutečnosti, že média jsou běžnou součástí našich každodenních životů, proto se v souvislosti s jejich užíváním projeví vše, s čím se dennodenně potýkáme, různá rodinná specifika apod.
„Nesedět u televize moc blízko. Nepouštět ji nahlas. Nesedět u ní do půlnoci.“ (dívka, ZŠ) „Koukat se, dokud mě nebolí oči. Nebýt přilepená na obrazovce.“ (dívka, ZŠ) Dnes už spíše zapomínaná hrozba zhoršení zraku nebo sluchu nadměrným užíváním televize.
„Nevím. Já se stejně dívám jen na to, co se mi líbí. A to není nic špatnýho.“ (dívka, ZŠ) „Nedívat se dlouho, protože televize může vymývat hlavu. Nedívat se na hloupé, nebo sprosté věci (ani by mě to nelákalo).“ (dívka, gymnázium) Takové výpovědi ukazují na víru ve svůj vlastní vkus a mediální gramotnost.
78
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
5 Hrdinové z médií, lidé kolem nás „Celebrita je sociokulturní jev, který je dobově podmíněný a v čase mění svůj význam.“96*) Na závěr práce se pouze ve stručnosti podíváme, koho naši adolescenti uznávají, ať už z mediálního prostředí nebo ze svého reálného života. Opět nabídnu krátký vhled do vývojové psychologie týkající se dětských vzorů, vysvětlím pojem celebrita a představím výsledky výzkumů, které mapují dětské idoly.
5.1
Adolescenti v interakci s vrstevníky
V období puberty dochází k novému sociálnímu zařazení dětí a k emancipaci od rodinných vztahů. Sílí význam působení skupiny vrstevníků. Dospívající se začínají lišit od dětí i dospělých, vytvářejí si vlastní subkulturu se specifickým vyjadřováním, oblečením apod. Často mají snahu jít proti doporučovanému. Za normálních okolností se však dospívající snaží udržet si pozitivní vztah k rodičům, ctít základní hodnoty a morální postoje přejaté z rodiny. Skupina vrstevníků slouží k jejich upevnění a poskytnutí jistoty, kterou odpoutáváním se od rodiny ztrácí. Skupiny jsou složené z jedinců stejného pohlaví, už se však začíná ozývat zájem o opačné pohlaví, i když zatím jen na dálku. Významné je rovněž přátelství dvou jedinců (u chlapců většinou založené na společných zájmech, u dívek na emoční náklonnosti), kdy odpadá nutnost podřizovat se skupinovým normám. 97*) Především na počátku dospívání je velice důležité hodnocení vlastního vzhledu, dospívající zveličují drobné vady a trápí se pro ně. Dbají o svůj vzhled, zakládají si na oblečení, účesu. Úroveň sebehodnocení dočasně klesá (adolescentní krize), nastupuje tendence posuzovat se především podle reakce druhých lidí na sebe samé. Dospívající aktivně hledá svou identitu, snaží se být sám sebou, ale také se vyrovnat ideálu, 96
MIČIENKA, M. – JIRÁK, J. Základy mediální výchovy : Rozumět médiím. Praha : Portál, 2007. 295 s. ISBN 97880-7367-315-4, s. 241. 97
LANGMEIER, J. – KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha : Grada Publishing, 1998. 368 s. ISBN 807169-195-X.
79
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
experimentuje, záměrně střídá zájmy a postoje. Pro dnešní společnost je typický výrazný rozdíl v názorech, hodnotách a postojích mladší a starší generace, především vinou převratných technických, vědeckých i společenských změn. Na druhou stranu došlo rozbitím patriarchální struktury rodiny a ustupováním od autoritativního způsobu výchovy k odmítání „generačního konfliktu“ jako nutného. Ovšem časté konflikty v rodině zůstávají, příčinou bývá rozpor mezi jejími hodnotami a hodnotami vnější společnosti. Dopívající nezřídka kritizují své rodiče, což se střetává s tím, že jsou na nich stále závislí. 98*)
5.2
Adolescenti v interakci s mediálním prostředím
V dospívání se specificky rozvíjejí procesy sociálního učení, při němž si lidé ve styku s druhým člověkem nebo se sociální skupinou osvojují dovednosti, návyky a postoje, které jsou nezbytné ke společenskému styku. 99 Zatímco sociální učení napodobováním (imitací) a sociálním posilováním probíhají už od raného dětství, pro školní prostředí je nejdůležitější observační učení (učení pozorováním), učení anticipací (očekáváním) a identifikace (ztotožnění). Z toho, co děti vidí v televizi, se mohou učit napodobováním, identifikací, ale i pozorováním (na základě toho, je-li špatný čin potrestán či nikoli, dobrý čin odměněn či nikoli). Nezbytnou podmínkou nápodoby jsou modely a vzory. Identifikace je záměrným úsilím jedince o ztotožnění s osobou, k níž má vysoce pozitivní vztah a chce se jí připodobnit. Takovou osobou může být i celebrita (viz níže). 100 Masová média svým uživatelům nabízejí modely lásky, krásy či atraktivity, ukazují jim stereotypy, jejichž stereotypnost si často neuvědomují a na jejichž základě vystavují své názory, hodnoty i chování.101 Média mohou být zdrojem sociálního 98
LANGMEIER, J. – KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha : Grada Publishing, 1998. 368 s. ISBN 807169-195-X. 99
ČÁP, J. Psychologie výchovy a vyučování. Praha : Karolinum, 1993. 415 s. ISBN 80-7066-534-3.
100
VÝROST, J. – SLAMĚNÍK, I. Aplikovaná sociální psychologie I. : Člověk a sociální instituce. 1. vyd. Praha : Portál, 1998. 383 s. ISBN 80-7178-269-6. 101
VÝROST, J. – SLAMĚNÍK, I. Sociální psychologie. 2., přepracované a rozšířené vydání. Praha : Grada, 2008. 404 s. ISBN 978-80-247-1428-8.
80
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
srovnávání, ocenění vlastních předností a zdůraznění vlastních nedostatků. Určují totiž, co je správné a co špatné. Domnělým vztahem k celebritám (pocitem navázání osobních vztahů, ačkoli jsou fiktivní) může být nahrazena i nedostatečně uspokojená afiliace (potřeba blízkých vztahů). Média jsou prostředkem, jak se zbavit (alespoň dočasně) pocitu samoty nebo osamění. Dítě si může zčásti kompenzovat sociální či emocionální izolaci. Značným úskalím však je, že neuspokojí potřebu fyzické blízkosti. 102*) Takový vztah k hrdinovi z mediálního prostředí můžeme označit jako kvazidůvěrný, je jednostranné povahy a je založen na pocitu klamné intimity. 103
5.3
Celebrity, vzory
Mediální prostředí nabízí dětem řadu vzorů a ideálů v podobě celebrit. O celebritách se dá hovořit jako o průmyslu. Mají odborníky na public relations, na udržování své image a statusu celebrity. „Mít Image (…) vzniká vytvořením emocionální představy, kterou si o nějakém zboží či člověku činíme. Vytvořit image filmové hvězdy znamená probouzet v divácích k určitému herci naprosto jednoznačný vztah. Umění vyrábět image spočívá v nacházení jedinečného, které je nezaměnitelné, ale přesto je atraktivní a odpovídá nárokům doby.“104 Celebrita je známá, proslulá či uznávaná osobnost. Výstižnými synonymy k celebritě jsou slova hvězda, hrdina, idol, velikán či důležitá osoba. Za celebritu byl dříve považován obecně známý člověk působící v oblasti podnikání nebo zábavy. Dnešní definici celebrity odpovídá osoba, která se často objevuje v médiích a o níž víme, že je dobře známa i dalším lidem, a to především prostřednictvím médií. 105 V posledních letech sílí fenomén celebritizace, tedy uměle řízené výroby celebrit,
102
LANGMEIER, J. – KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha : Grada Publishing, 1998. 368 s. ISBN 807169-195-X. 103
JIRÁK, J. – KÖPPLOVÁ, B. Masová média. Praha : Portál, 2009. 413 s. ISBN 978-80-7367-466-3.
104
PROKOP, D. Boj o média : Dějiny nového kritického myšlení o médiích. Praha : Karolinum, 2005. 412 s. ISBN 80-246-0618-6, s. 258. 105
Média tvořivě [online], datum vydání: neuvedeno [cit. 2011-03-19]. Celebrity! Dostupné z WWW: .
81
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
hledání potenciálních adeptů na status celebrity.106 V této práci budu za celebritu považovat každou všeobecně známou osobu, s níž jsou děti v kontaktu prostřednictvím médií, nikoli přímou zkušeností.*) V dnešní době se slavných osobností běžně využívá jako nástrojů ke zviditelnění člověka, subjektu nebo produktu. Celebrita tím získala komerční a politickou hodnotu. Nejen filmová a televizní produkce, ale např. i volební kampaně nakupují své „hvězdy“, ať už popové zpěváky, fotbalisty či jiné. Celebrity dnes hojně vystupují v komerčních reklamách. 107*) Dnešní nová média a multimediální scéna plně umožňují rozšíření populární kultury, pro niž je zásadní podmínkou snadná dostupnost a flexibilita. 108 Celebrity jsou důležitou součástí této populární kultury. Jsou jako sousedé, které zná téměř každý, téměř v každém sociálním uspořádání. Dá se říci, že naše společnost drží z velké části pohromadě díky mluvení o slavných osobnostech. Právě mluvení o nich vytváří blízkost, zařazuje je do okruhu naší rodiny, přátel a známých.109*) Děti prostřednictvím masových médií odmala sledují své idoly, napodobují je a ztotožňují se s nimi. 110 Výzkumy projektu Klíče pro život – Děti v ringu dnešního světa přinesly zjištění, že jen 53 % dětí mezi 10–12 lety se chce někomu podobat. S narůstajícím věkem se snižuje potřeba mít vzor. Dávají to do souvislosti s pubertální touhou uplatnit vlastní osobnost vůči dospělým autoritám nebo častou identifikací dospívajících se skupinami či subkulturami spíše než s jednotlivci. Nejčastějšími vzory dětí jsou sportovci, dále zpěváci nebo hudebníci, na třetím místě maminka, za ní ostatní příbuzní, následuje tatínek, fiktivní/pohádkové postavy, kamarádi, herci, učitelé,
106
MIČIENKA, M. – JIRÁK, J. Základy mediální výchovy : Rozumět médiím. Praha : Portál, 2007. 295 s. ISBN 97880-7367-315-4. 107
tamtéž
108
FISKE, J. Understanding Popular Culture. London : Routledge, 1989. 196 s. ISBN 0-203-19763-1.
109
HOLMES, S. – REDMOND, S. Framing Celebrity : New Directions in Celebrity Culture. Abingdon : Routledge, 2006. 369 s. ISBN 0-415-37710-2. 110
BLAHÚTOVÁ, T. Médiá ako socializačný činiteľ. In: MAGÁL, S. – MISTRÍK, M. – SOLÍK, M. (eds.) Masmediálna komunikácia a realita I: Masmédiá a sociálna konštrukcia reality : Masmédiá a kultúrna identita. Trnava : FMK, 2009. 567 s. ISBN 978-80-8105-124-1.
82
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
oddíloví vedoucí/trenéři, v nejmenší míře byly uváděny modelky. „Téměř polovina dětí za svůj vzor pokládá sportovce, sportovkyni, zpěvačku nebo zpěváka či hudebníka. Tedy osobu, kterou znají skoro jistě jen z médií, případně hodně vzdáleně. Z reálných osob, tedy takových, se kterými má dítě opravdovou zkušenost, si nejlépe vedou maminky (...). Tatínkové jsou na tom o poznání hůř. Přesto i dnes jsou děti, které vzhlížejí ke svým rodičům. (...) Dívky za svůj vzor preferují častěji zpěvačky/zpěváky či hudebníky.“111 Čím je dítě starší, tím jsou frekventovanější vzory z mediálního prostředí, naopak méně nachází vzory v rodině. S věkem také roste počet dětí, které žádný vzor nemají.
Děti
mezi
10–12
lety
uvedly
sportovce/sportovkyni
ve
27 %,
zpěváka/zpěvačku/hudebníka ve 20 %, maminku ve 12 %, ostatní příbuzné v 9 %, tatínka v 8 %, fiktivní/pohádkovou postavu v 5 %. Pro tuto věkovou skupinu dětí je nejsilnějším důvodem pro adorování idolů obecně to, čeho dosáhly, ať již v práci nebo i mimo ni. Na vzorech, jež se objevují v médiích, jsou pro děti napříč věkovým spektrem nejvíce přitažlivé jejich sláva, výkon a vzhled. U vzorů z jejich okolí, které důvěrně znají, hraje mnohem významnější roli to, jak se chovají, jaký mají charakter, jak kvalitními lidmi jsou. Platí to především u maminky a u učitelů. U maminky, učitelů a kamarádů také hodně záleží na jejich vzhledu, u kamarádů je to dokonce nejčastěji požadovaná přednost. Od tatínka se oproti tomu očekává výkon a dobré názory. Chlapci nejčastěji
obdivují
sportovce/sportovkyně,
dívky
zpěváky/zpěvačky/hudebníky
a maminku.112 Podívejme se nyní na výsledky mého výzkumu, který chtěl také odhalit, jaké vzory děti mají. Nebyl však prostor zjišťovat přednosti, pro které děti své vzory obdivují.
111
BOCAN, M. a kol. Děti v ringu dnešního světa : Hodnotové orientace dětí ve věku 6 až 15 let. Praha : Národní institut dětí a mládeže Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Klíče pro život, 2012. 98 s. ISBN 978-8087449-24-0, s. 63 112
tamtéž
83
Diplomová práce
5.4
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Výsledky dotazování na idoly a jejich analýza
5.4.1 Hrdinové z médií V otázce číslo 10 jsem se ptala na pět celebrit z médií, které děti obdivují. Jelikož se jedná o jednu z otevřených otázek, bylo její zpracování velmi náročné. Pro zjednodušení jsem pro účely analýzy použila pouze první tři nejoblíbenější postavy. Podle četnosti výskytu v prvních padesáti dotaznících jsem sestavila pět obecných proměnných a dvě proměnné s konkrétním jménem postavy, resp. s postavami z konkrétního pořadu, jimiž byly seriál Simpsonovi a série filmů Harry Potter. U všech respondentů zvítězily mužské dospělé celebrity (64 %), po nich animované postavičky (51 %), 35 % dětí má rádo ženské celebrity, 21 % dětské mužské hvězdy, a nejméně, 13 % respondentů, sportovní hvězdy. Postavy ze Simpsonových uvedlo mezi třemi nejoblíbenějšími 34 % dětí. V tomto případě je však nezbytné srovnat výsledky z hlediska pohlaví. Zjistíme, že se oblíbené postavy dívek a chlapců dost liší, což ukazuje graf 8. Statisticky velmi významný rozdíl vidíme u ženských postav, které má v oblibě 61 % dívek, ale pouze 6 % chlapců (p = 0,0). Menší, ale přesto statisticky signifikantní rozdíly shledáme u animovaných postaviček (60 % chlapců a 45 % dívek, p = 0,011), mužských dospělých hrdinů (chlapci 71 % a dívky 59 %, p = 0,015) a sportovních hvězd (chlapci 17 % a dívky 9 %, p = 0,04). Chlapci mají ve větší oblibě také postavy ze Simpsonových (40 % z nich, oproti dívkám, jichž tyto postavičky adoruje 30 %), rozdíl však již není statisticky významný (p = 0,068). Pořadí oblíbenosti je u obou pohlaví odlišné. Zatímco u chlapců zvítězily dospělé mužské postavy, dále animované postavičky a až daleko za nimi se umístily chlapecké postavy, nedaleko za nimi sportovní hvězdy a na konci ženské postavy, u dívek ženské hrdinky zvítězily, blízko za nimi ale stojí dospělé mužské hvězdy, na třetím místě animované postavičky, poté vzdáleně chlapecké postavy a sportovní hvězdy. Z hlediska typu školy (graf 9) jsou rozdíly menší. Největší rozdíl vidíme u postav z Harryho Pottera, které obdivuje 18 % žáků gymnázií a pouhá 3 % žáků
84
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
základních škol (p = 0,0). Ženské hrdinky má v oblibě 39 % žáků základních škol a 31 % žáků gymnázií (p = 0,05), dospělé mužské hrdiny 69 % žáků gymnázií a 60 % žáků základních škol (p = 0,086), rozdíl však již nelze považovat za statisticky významný. Pořadí oblíbenosti je u obou typů škol stejné – zvítězily dospělé mužské postavy, za nimi stojí animované postavičky, daleko za nimi ženské hrdinky, nedaleko chlapecké hvězdy, na posledním místě sportovci.
Graf
8: Oblíbené postavy chlapců a dívek
85
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Graf 9: Oblíbené postavy žáků základních škol a gymnázií
86
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
ŽENA – POSTAVY, VZORY ŠKOLA
Celkem žádná
dětská
dospělá
obě
Počet
63
7
9
0
79
%
79,7%
8,9%
11,4%
0,0%
100,0%
Počet
17
23
27
17
84
%
20,2%
27,4%
32,1%
20,2%
100,0%
Počet
80
30
36
17
163
%
49,1%
18,4%
22,1%
10,4%
100,0%
Počet
83
2
2
0
87
%
95,4%
2,3%
2,3%
0,0%
100,0%
Počet
20
21
21
17
79
%
25,3%
26,6%
26,6%
21,5%
100,0%
Počet
103
23
23
17
166
%
62,0%
13,9%
13,9%
10,2%
100,0%
Počet
146
9
11
0
166
%
88,0%
5,4%
6,6%
0,0%
100,0%
Počet
37
44
48
34
163
%
22,7%
27,0%
29,4%
20,9%
100,0%
Počet
183
53
59
34
329
%
55,6%
16,1%
17,9%
10,3%
100,0%
chlapci POHLAVÍ ZŠ
dívky
Celkem ZŠ
chlapci POHLAVÍ gymnázium
dívky
Celkem G
chlapci POHLAVÍ dívky
Celkem
Všichni respondenti
Tabulka 9: Ženy jako oblíbené postavy a vzory
Ve výše uvedeném výčtu proměnných chybí rozdělení ženských hrdinek na dětské a dospělé. To nalezneme v tabulce 9, kde jsem spojila oblibu ženských hrdinek z médií z otázek 10 a 12, tedy oblíbené hrdinky z médií a vzory z mediálního i nemediálního prostředí. Spojením těchto dvou otázek vyšla v komparaci podle pohlaví o trochu jiná čísla než výše u ženských mediálních hrdinek samostatně, tendence však zůstává stejná.
87
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
Nějakou ženskou hrdinku má v oblibě nebo k ní vzhlíží 77 % děvčat a pouze 12 % chlapců (p = 0,0), nejméně chlapců na gymnáziu (pouhých 5 %). Děti na základních školách mají v oblibě ženské hrdinky více (51 % z nich) než děti na gymnáziích (38 % z nich), p = 0,016, rozdíl je statisticky méně významný než v komparaci podle pohlaví. Rozdělení na ženskou dětskou a ženskou dospělou hvězdu přineslo pouze zanedbatelné rozdíly. Tímto jsem se ujistila, že v předcházejícím rozdělení postav do jednotlivých proměnných nebylo spojení dětské a dospělé ženské hvězdy do jedné proměnné zkreslující, a výsledky jsou proto využitelné k interpretaci. Další otázku (otázku číslo 11), jež zjišťovala, koho ze svého reálného okolí mají děti rády, jsem vzhledem k irelevantnosti k mediální tematice nevyhodnocovala. Její zařazení však mělo svůj smysl a význam. Otázka měla u respondentů navodit zamyšlení nad blízkými osobami v kontrastu s hvězdami z médií, což vyústilo ve spojení obou těchto prostředí v následující otázce.
5.4.2 Vzory a idoly Otázka číslo 12 vyžadovala větší množství proměnných, neboť se v ní snoubí reálné okolí dětí s mediálním světem. Nakonec jsem zařadila jedenáct proměnných, všechny
však
byly
obecné;
konkrétní
mediální
postavy
nám
nenabídnou.
Vyhodnocování konkrétních jmen by bylo vzhledem k obrovské paletě různých postav a heterogenitě odpovědí mých respondentů velmi náročné a výsledky by nebyly statisticky signifikantní. Při kategorizaci této otázky jsem nezařadila proměnnou Ostatní dospělí, kam by spadali trenéři, třídní učitelé apod. Jejich výskyt ovšem nebyl tak častý. Učitele jsem vzhledem k ověřování hypotézy zařadila jako samostatnou proměnnou. Největšími vzory jsou pro mé respondenty dohromady rodiče (38 %), na druhém místě stojí dospělé mužské hvězdy (32 %), po nich vrstevníci (29 %), ženské hvězdy (25 %), dále za nimi sportovci (15 %), animované postavičky (13 %), ostatní členové rodiny (12 %), dětské mužské hvězdy (6 %), sourozenci (5 %) a v nejmenší míře jsou vzorem politici a učitelé (po 3 %).
88
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
Graf 10: Vzory chlapců a dívek
I zde je však nezbytné podívat se na výsledky z hlediska pohlaví (graf 10), jelikož se situace velmi různí. Vyskytuje se zde několik statisticky signifikantních rozdílů s p-hodnotou 0,0, a to u ženských mediálních hvězd, jež jsou pro dívky vzorem ve 47 % a pro chlapce jen v 1 %; u dospělých mužských hvězd, v nichž se chlapci vzhlížejí v 53 %, zatímco dívky pouze ve 13 %; u vrstevníků, kteří jsou pro chlapce vzory pouze v 15 %, avšak pro dívky ve 44 %, a u sportovců – pro chlapce ve 23 %, pro dívky jen v 7 %. Významnější rozdíl se ukázal také u sourozenců, které mají dívky za vzor v 8 % a chlapci ve 2 % (p = 0,035).
89
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Pořadí idolů vypadá u chlapců následovně: na prvním místě jsou dospělé mužské hvězdy, vzdáleněji za nimi rodiče, o něco dále animované postavičky, vrstevníci, ostatní členové rodiny, mužské dětské hvězdy, politici s učiteli, sourozenci a na posledním místě ženské hvězdy. Dívky se nejvíce vzhlížejí v ženských mediálních hrdinkách, blízko za nimi ve vrstevnících, opět nedaleko za nimi v rodičích a poté s větším odstupem v ostatních členech rodiny společně s mužskými dospělými hvězdami, v animovaných postavičkách, sourozencích, sportovcích, mužských dětských hvězdách a nejméně pak v politicích společně s učiteli. V rámci typu školy (graf 11) jsou rozdíly o trochu menší, ale v některých případech rovněž statisticky signifikantní. Největší rozdíl vidíme u rodičů, v nichž se žáci gymnázií vzhlíží ve 48 % a žáci základních škol jen ve 27 % (p = 0,001). Druhý největší rozdíl je patrný u animovaných postaviček, jež jsou na základních školách idoly ve 20 % a na gymnáziích v 7 % (p = 0,002). Větší rozdíl se ukázal také u ostatních členů rodiny (gymnázia 15 % a základní školy 8 %, p = 0,085), u vrstevníků (základní školy 34 %, gymnázia 25 %, p = 0,106) a u dospělých mužských hrdinů (gymnázia 37 % a základní školy 28 %, p = 0,116), rozdíly jsou však již bez statistické signifikance. Pro děti na gymnáziích jsou největšími vzory rodiče, vzdáleněji za nimi mužští dospělí hrdinové, vrstevníci, opět s větším odstupem ženské hrdinky, poté už nedaleko ostatní členové rodiny, sportovci, mužské dětské hvězdy, animované postavičky, sourozenci, nejmenšími vzory jsou učitelé s politiky. Děti na základních školách se vzhlížejí ve vrstevnících, blízko za nimi stojí mužské dospělé hvězdy, nedaleko rodiče spolu s ženskými hvězdami, animované postavičky, sportovci, ostatní členové rodiny, mužské dětské hvězdy spolu se sourozenci, na posledních dvou příčkách politici následováni učiteli.
90
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
Graf 11: Vzory na základních školách a gymnáziích
Při kategorizaci jsem spojením otázek 6, 10 a 12 přidala další dvě proměnné. První se týká jakékoli souvislosti s hudbou (hudební pořad nebo interpret), druhá s knihami (název knihy, hrdina/hrdinka z knihy nebo spisovatel/ka). Pokud děti uvedly alespoň jednu položku nejméně v jedné z výše zmíněných otázek, ohodnotila jsem tuto proměnnou číslem jedna.
91
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
HUDBA – POŘADY + ŠKOLA
POSTAVY + VZORY
chlapci POHLAVÍ ZŠ
dívky
Celkem ZŠ
chlapci POHLAVÍ gymnázium
dívky
Celkem G
chlapci POHLAVÍ dívky
Celkem
Všichni respondenti
Celkem
ne
ano
Počet
74
12
86
%
86,0%
14,0%
100,0%
Počet
45
43
88
%
51,1%
48,9%
100,0%
Počet
119
55
174
%
68,4%
31,6%
100,0%
Počet
75
13
88
%
85,2%
14,8%
100,0%
Počet
58
20
78
%
74,4%
25,6%
100,0%
Počet
133
33
166
%
80,1%
19,9%
100,0%
Počet
149
25
174
%
85,6%
14,4%
100,0%
Počet
103
63
166
%
62,0%
38,0%
100,0%
Počet
252
88
340
%
74,1%
25,9%
100,0%
Tabulka 10: Hudební oblast – komparace křížem
Výraznější rozdíl se ukázal v případě hudby (viz tabulku 10). Tu zmínilo 26 % respondentů, značně více děvčat (38 %) než chlapců (14 %, p = 0,014), o trochu více žáků základních škol než gymnázií, tento rozdíl ale statisticky signifikantní není. Děvčata na základní škole mají oblibu v hudební oblasti až ve 49 %. Knihy zmínilo 20 % respondentů, více na gymnáziu (27 %) než na základní škole (14 %, p = 0,003), o trochu více děvčat (24 %) než chlapců (17 %), rozdíl je však bez statistické signifikance.
92
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
5.4.3 Děti jako fanouškové Pokud respondent nevyplnil otázku 13, případně zakroužkoval obě možnosti, nechala jsem kolonku prázdnou. Celkem jsem dostala 319 platných odpovědí o tom, nakolik věrní jsou mí respondenti svým hrdinům. VĚRNOST HRDINŮM
ŠKOLA
chlapci POHLAVÍ ZŠ
dívky Celkem ZŠ
chlapci POHLAVÍ gymnázium
dívky
Celkem G
chlapci POHLAVÍ dívky
Celkem
Všichni respondenti
Celkem
věrný
přelétavý
Počet
56
17
73
%
76,7%
23,3%
100,0%
Počet
61
26
87
%
70,1%
29,9%
100,0%
Počet
117
43
160
%
73,1%
26,9%
100,0%
počet
69
15
84
%
82,1%
17,9%
100,0%
Počet
64
11
75
%
85,3%
14,7%
100,0%
Počet
133
26
159
%
83,6%
16,4%
100,0%
Počet
125
32
157
%
79,6%
20,4%
100,0%
Počet
125
37
162
%
77,2%
22,8%
100,0%
Počet
250
69
319
%
78,4%
21,6%
100,0%
Tabulka 11: Věrnost hrdinům – komparace křížem
Z tabulky 11 lze vyčíst, že naši respondenti jsou v 78 % svým hrdinům věrni, věrnější jsou žáci gymnázií než žáci základních škol (p = 0,022). Podle pohlaví se výraznější rozdíl neukázal. Z tabulky 12 lze vyčíst, nakolik se děti nechají ovlivnit v tom, koho si oblíbí, na což se zaměřovala otázka číslo 14. Ukázalo se, že většina respondentů spoléhá na svůj vlastní vkus (74 %), s výraznějším rozdílem mezi chlapci na základních školách (83 %) a dívkami na základních školách (65 %).
93
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
VÝBĚR HRDINŮ ŠKOLA
Celkem sám/sama
jak kdy
jiný vliv
Počet
69
11
3
83
%
83,1%
13,3%
3,6%
100,0%
Počet
57
29
2
88
%
64,8%
33,0%
2,3%
100,0%
Počet
126
40
5
171
%
73,7%
23,4%
2,9%
100,0%
Počet
66
21
1
88
%
75,0%
23,9%
1,1%
100,0%
Počet
58
19
1
78
%
74,4%
24,4%
1,3%
100,0%
Počet
124
40
2
166
%
74,7%
24,1%
1,2%
100,0%
Počet
135
32
4
171
%
78,9%
18,7%
2,3%
100,0%
Počet
115
48
3
166
%
69,3%
28,9%
1,8%
100,0%
Počet
250
80
7
337
%
74,2%
23,7%
2,1%
100,0%
chlapci POHLAVÍ ZŠ
dívky
Celkem ZŠ
chlapci POHLAVÍ gymnázium
dívky
Celkem G
chlapci POHLAVÍ Celkem
dívky
Všichni respondenti
Tabulka 12: Výběr hrdinů – komparace křížem
Celkově se chlapci rozhodují podle sebe více než dívky (p = 0,043). Jelikož se v tomto ohledu nechá někým, respektive něčím jiným ovlivnit jen nepatrné množství respondentů, neanalyzovala jsem dále, kdo (co) tyto děti ovlivňuje nejvíce. Druhou část otázky 14 jsem tedy nevyhodnocovala. V otázce číslo 15, která mapuje, jakými jsou děti fanoušky, jsem kódovala pouze její první část. Druhou část ve formě otevřených otázek jsem do kódovací knihy nezařadila. Často se v ní objevovaly kluby fanoušků Harryho Pottera, Johnyho Deppa,
94
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
Eragona, chlapecké kapely One Direction, Black Veil Brides, Justina Biebera, 5Angels, klub fanoušků knih Vinetou, různé kluby na facebooku. Opět by byla zajímavá další analýza, jaké kluby fanoušků volí dívky a jaké volí chlapci. KLUB FANOUŠKŮ
ŠKOLA
chlapci POHLAVÍ ZŠ
dívky Celkem ZŠ
chlapci POHLAVÍ gymnázium
dívky
Celkem G
chlapci POHLAVÍ Celkem
dívky Všichni respondenti
Celkem
ne
ano
Počet
68
15
83
%
81,9%
18,1%
100,0%
Počet
66
19
85
%
77,6%
22,4%
100,0%
Počet
134
34
168
%
79,8%
20,2%
100,0%
Počet
80
9
89
%
89,9%
10,1%
100,0%
Počet
67
13
80
%
83,8%
16,3%
100,0%
Počet
147
22
169
%
87,0%
13,0%
100,0%
Počet
148
24
172
%
86,0%
14,0%
100,0%
Počet
133
32
165
%
80,6%
19,4%
100,0%
Počet
281
56
337
%
83,4%
16,6%
100,0%
Tabulka 13: Členství v klubech fanoušků – komparace křížem
V tabulce 13 vidíme, že členství v klubech fanoušků není u mých respondentů příliš populární. Dívky jsou v nějakém fanouškovském klubu o trochu častěji než chlapci, nejvíce děvčata na základních školách, nejméně chlapci na gymnáziích. Rozdíly nejsou statisticky významné. Co se týče aktivit, které dvanáctiletí jako fanoušci provozují, uváděli nejčastěji, že „chatují“, na facebook dávají „lajky“ (používají též sloveso „lajkovat“), sledují twitter, píší komentáře apod. Ve většině případů však nijak aktivní nejsou. Poslední dvě otázky, otázky číslo 16 a 17, zjišťují, jak často si respondenti povídají o slavných osobách, v prvním případě s vrstevníky, ve druhém případě s rodiči.
95
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
O slavných osobách hovoří respondenti se svými vrstevníky v 7 % velmi často, v 52 % občas a ve 41 % skoro nikdy. Se svými rodiči ještě méně – 6 % z nich často, 32 % občas a 62 % skoro nikdy. Ani v jednom typu komparace se neukázaly výraznější rozdíly.
5.5
Diskuze k idolům a hvězdám
Zatímco u mužských hrdinů byly velké rozdíly v popularitě podle věku hvězdy, u ženských hrdinek se takový rozdíl neprojevil. Z mužských celebrit jednoznačně zvítězily dospělé, drsné typy. V reálném životě jsou na dospělé muže kladeny požadavky, aby se nechovali dětinsky, aby neprojevovali své slabosti, aby byli odvážní, drsní, silní. Od žen se oproti tomu očekává, že budou vypadat stále mladě a štíhle jako malé dívky. Dvanáctiletí už sociální role a očekávání chápou, lze proto uvažovat, že se takový způsob genderově zakotvené socializace a směrování vkusu odráží i v tom, kdo je na televizní obrazovce oblíbený, a může to být důvodem nevelké obliby chlapeckých hvězd. Potvrdily se hypotézy o oblíbených postavách podle pohlaví respondentů. Chlapci mají skutečně nejradši dospělé, drsné mužské hrdiny a dívky naopak ženské hrdinky. Chlapci také ve shodě s mým očekáváním obdivují postavy ze Simpsonových. Neukázalo se však, že by dívky zbožňovaly dětské celebrity, ani ženského ani mužského pohlaví. Tato hypotéza se tedy nepotvrdila. Opět vidím příčinu v tom, že v minulém výzkumu jsem měla i mladší respondentky. Kdybychom takovýto výzkum provedli v nižší věkové kategorii, troufám si tvrdit, že by obliba dětských celebrit byla výrazně vyšší. Při vyhodnocování otázky dvanáct, týkající se vzorů a idolů, jsem vypozorovala jednu zajímavost. Nezřídka se stávalo, že se vzory dětí neshodovaly s jejich oblíbenými hrdiny z desáté otázky dotazníku. Tuto tendenci jsem vysledovala především u sportovců, kteří se jako vzory vyskytovali ve větší míře než jako oblíbené hvězdy. To potvrzuje správnost mého rozhodnutí zařadit dvě samostatné otázky zjišťující zvlášť oblíbené celebrity a celebrity jako vzory. Ke svým vzorům mají děti jistě také kladný vztah, bývá však založen na jiných, pravděpodobně hlubších hodnotách než jen na
96
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
prchavé popularitě vyvolané leckdy povrchními sympatiemi. Opět mi nezbývá než hořekovat nad nemožností si s dětmi popovídat při skupinových rozhovorech. Ptala bych se jich na důvody, jež je vedou k obdivování té které hvězdy, a také bych zjišťovala, proč mají ty které osoby za vzory. Rovněž bych se zajímala, proč se odpovědi na tyto dvě otázky u některých z nich liší. Otázka dvanáct přinesla pozitivní zjištění. Potěšilo mě, že učitelé nebyli jako vzory úplnými výjimkami, alespoň u chlapců a žáků základních škol. Ovšem hypotéza, že učitelé nejsou pro děti velkými vzory, se potvrdila. Obávám se, že situace je dána tím, že nemáme dostatek kvalitních učitelů, které by jejich práce bavila a kteří by se svými žáky měli dobré vztahy a pokoušeli se k nim přiblížit, zaujmout je, a mít tak šanci na ně pozitivně působit ve smyslu pozitivních vzorů. Platy učitelů neodpovídají jejich náročné práci, nejsou za ni dostatečně oceňováni. Vezměme také v úvahu, že ve školství pracuje (i vinou nízkých platů) převážná většina žen. Ty se těžko stanou vzorem pro dospívajícího chlapce. Vzhledem k tomu, že dospívající chlapci mají učitele za vzory o něco více než dívky a že největšími vzory jsou pro chlapce mužské hvězdy, lze soudit, že když už chlapci nějakého muže-učitele mají, váží si ho a vzhlíží k němu jako ke svému vzoru. Dalším milým zjištěním byl častý výskyt rodičů jako vzorů. Oproti studii Klíče pro život (viz kapitolu 5.3) u mých respondentů nezvítězily jako největší vzory postavy z médií (sportovci ani hudebníci), jak ukázal jejich výzkum, nýbrž právě rodiče. Nepotvrdila se tedy hypotéza, že na prahu dospívání sílí vliv vrstevníků a celebrit na úkor rodičů a prarodičů. Kdybych výzkum dělala u patnáctiletých, je možné, že by se tento trend již projevil. Nepotvrdila se ani hypotéza, že jsou rodiče větším vzorem pro chlapce než pro dívky – situace je téměř vyrovnaná. Rozdíl se však ukázal v typu školy, pro žáky gymnázií jsou rodiče vzorem častěji než pro žáky základních škol. Nabízí se hledání souvislosti s životním stylem rodin, vzděláním rodičů a sociokulturními charakteristikami rodin žáků gymnázií a základních škol. Rodiče pro dvanáctileté ještě zůstávají důležitými vzory a důležitými dospělými. Období odpoutávání se od rodinných vztahů nastoupí později. Tento výsledek podle
97
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
mého názoru také signalizoval, že děti odpovídaly upřímně a nestylizovaly své odpovědi. Ačkoli jsou vrstevníci v této fázi života velice významnou sociální skupinou, nejsou největšími vzory dvanáctiletých. Vrstevníci jsou většími vzory dívek než chlapců. Dívky častěji zmiňovaly hudební pořad nebo hudebníky. Děti na gymnáziu častěji uváděly jména nebo tituly související s knihami. Tato zjištění odrážejí výsledky, které přineslo bádání o volnočasových aktivitách (dívky více poslouchají hudbu, žáci gymnázií více čtou). Mediální hvězdy dohromady zmiňovali chlapci jako své vzory častěji než dívky, tato hypotéza se potvrdila. Rozsah mé práce neumožňoval analýzu všech souvislostí. I zde se otevírá široké pole možností pro návazné fáze bádání, jako ku příkladu vysledovat spojitosti v odpovědích jednotlivých respondentů. Nabízí se úvaha, že chlapci budou uvádět jako své vzory mužské členy rodiny – otce, bratry, dědečky, strýčky, bratrance – a dívky naopak ženy v rodině – maminky, babičky, sestry, tety, sestřenice. Při vyhodnocování dotazníků se mi zdálo, že bývají u jednotlivých respondentů odpovědi genderově homogenní. Děti jsou z valné většiny věrnými fanoušky. Dá se předpokládat, že v dnešní nejisté, zrychlené a pomíjivé době se potřebují něčeho chytit, nějakou jistotu si vytvořit, i když pouze domnělou. K tomu jim mohou jejich celebrity sloužit. Celebrity je nezradí, mohou se vždy spolehnout, že jim budou k dispozici (v televizi, na DVD, na internetu), kdykoli si vzpomenou. Jak však již bylo zmíněno výše (v kapitole 5.2), potřebu fyzické blízkosti jim to nenahradí, což u nich nakonec může vyvolávat úzkost. Aktivními fanoušky však děti nejsou nijak výrazně, fanouškovské kluby u nich nejsou příliš populární. Děti mluví o svých idolech z médií se svými vrstevníky málo, s rodiči ještě méně. Nepotvrdila se hypotéza, že chlapci o svých oblíbených slavných osobnostech hovoří méně než dívky, situace je u obou pohlaví vyrovnaná. Z výsledků těchto otázek by se dalo vyvodit, že děti nepotřebují své idoly sdílet s okolím. Tato
98
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
skutečnost je v rozporu s tím, co tvrdí Holmes a Redmond (viz kapitolu 5.3). I já bych v tomto věku potřebu sdílení a utváření různých komunit očekávala. Možná dnešní média naše děti skutečně izolují, atomizují, spíše než aby je sbližovala a byla jim cenným tématem k hovoru. Vystačí si doma samy s virtuálními přáteli v kyberprostoru.
99
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
6 Shrnutí výsledků Před samotným závěrem shrnu nejdůležitější výstupy své práce a zhodnotím, co z nich vyplývá pro dospělé, kteří mají dospívající dítě doma nebo se o něj starají ve škole, případně v jeho volném čase.
6.1
Ověření hypotéz
V první řadě se podíváme na to, které počáteční hypotézy můj výzkum potvrdil či podpořil a které naopak vyvrátil. Respondenti věnují polovinu svého volného času masovým médiím. Hypotéza se nepotvrdila, polovinu volného času věnuje masovým médiím pouze 20 % respondentů. Nejvíce respondentů (45 % z nich) věnuje více než polovinu svého volného času aktivitám, při nichž neužívají masová média. Chlapci užívají masová média častěji než dívky. Takový závěr nelze pronést. Sice se ukázala stejná tendence (u vyššího procenta chlapců převažovaly mediální aktivity nad těmi nemediálními), avšak rozdíl není statisticky zcela signifikantní, p-hodnota vychází v komparaci 0,87. Tuto hypotézu by bylo třeba ještě jednou ověřit, například na větším souboru respondentů. Nejčastěji využívaným masovým médiem je pro chlapce i dívky televize. Hypotéza se nepotvrdila. Nejčastěji využívaným masovým médiem je pro chlapce i dívky internet. Televize za ní však nestojí daleko, i tuto hypotézu by bylo potřeba podrobněji prozkoumat. Můj výzkum přinesl ne zcela specifický závěr: Nelze rozhodnout, jestli u televize respondenti tráví nejvíce času, ale společně s internetem, četbou knih a poslechem hudby patří k nejčastějším mediálním aktivitám. Většina dvanáctiletých má v oblibě televizní seriály. Hypotéza se potvrdila, televizní seriály má v oblibě 86 % respondentů.
100
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Chlapci mají ve vyšším procentu než dívky v oblibě komediální seriály určené dospělým. Hypotéza se potvrdila, p = 0,015. Chlapci mají v oblibě komediální seriály pro dospělé více než dívky ve sledovaném věku. Dívky mají ve vyšším procentu než chlapci v oblibě pořady o zvířatech a seriály, v nichž jsou hlavními hrdinkami ženy. Seriály s ženskými hlavními postavami – hypotéza se potvrdila, p = 0,0. Dívky mají v oblibě seriály s hlavními hrdinkami jednoznačně více než sledovaní chlapci. Pořady o zvířatech – hypotéza se nepotvrdila, p = 0,416. Výsledky ukázaly, že mezi chlapci a děvčaty nejsou významné rozdíly v preferenci pořadů o zvířatech. Mezi oblíbenými postavami z médií jsou u chlapců častěji než u dívek mužské dospělé postavy. Hypotéza se potvrdila u herců a hudebníků (sportovci nebyli do této kategorie zařazeni), p = 0,015. Mužské dospělé postavy z médií jsou jednoznačně populárnější mezi chlapci než mezi dívkami. Oblíbenými postavami z médií jsou u dívek častěji než u chlapců mladé celebrity obojího pohlaví. Hypotéza se nepotvrdila. Mezi chlapci a děvčaty se neukázal významný rozdíl v oblibě mladých, dětských celebrit. Celebrity z médií jsou vzorem častěji pro chlapce než pro dívky. Hypotéza se potvrdila, p = 0,015. Chlapci mají jako své vzory postavy z médií podstatně častěji než děvčata. Hvězdy z médií jsou tématem k hovoru častěji u dívek než u chlapců. Hypotéza se nepotvrdila. Chlapci i dívky hovoří o celebritách málo, bez významnějších rozdílů mezi obojím pohlavím.
101
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Vrstevníci a celebrity jsou pro děti na počátku dospívání vzorem ve vyšším procentu než rodiče či prarodiče. Hypotéza se nepotvrdila. Rodiče spolu s vrstevníky, ženskými celebritami a mužskými dospělými celebritami jsou nejčastější vzory pro dospívající děti, rozdíl v četnosti není u těchto skupin statisticky signifikantní. Rodiče jsou ve vyšším procentu vzorem pro chlapce než pro dívky. Hypotéza se nepotvrdila. Rodiče jsou pro dvanáctileté nejčastějšími vzory, bez významných rozdílů podle pohlaví dětí. Učitelé jsou vzorem pro nízké procento dětí na počátku dospívání. Hypotéza se potvrdila, učitelé jsou vzorem jen pro 3 % respondentů. Nelze prohlásit, jsou-li vzorem pro nejnižší procento dětí, statisticky je nemůžeme odlišit od politiků, dětských zpěváků, sourozenců a ostatních členů rodiny. Společně jsou to však skupiny nejméně frekventovaných vzorů pro děti.
6.2
Další důležité výsledky
Nyní uvedu další významné výsledky, které můj výzkum přinesl. Zmíním zde již pouze statisticky zcela signifikantní rozdíly (p ≤ 0,05), kdy se hodnoty v komparaci jednoznačně liší. Výsledky, které se netýkají komparace, zde zmiňuji z důvodu jejich překvapivosti nebo důležitosti pro dospělé. Média tvoří menšinu volnočasových aktivit dvanáctiletých, sport obsazuje přední příčku, četba knih je na čtvrtém místě. Dívky se více než chlapci věnují aktivně hudbě, poslouchají rádio a čtou časopisy; chlapci výrazněji více hrají počítačové hry. Děti na gymnáziu čtou výrazněji více knihy, také více sportují a věnují se aktivně hudbě; děti na základní škole více pečují o domácí zvířátko.
102
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Chlapcům dělají mnohem větší radost počítačové hry, větší radost mají také ze sportu a z televize; dívky mají větší radost z kamarádů a z domácího zvířátka. Děti na základní škole více těší internet a televize; dětem na gymnáziu dělá větší radost četba knih. U dvanáctiletých jsou nejoblíbenějšími televizními pořady komedie, nejvíce animované. Dívky se daleko častěji než chlapci dívají na pořady o mezilidských vztazích a na seriály, v nichž vystupují v hlavních rolích ženy; chlapci častěji sledují zpravodajství a jiné informativní pořady, komediální hrané pořady, seriál Simpsonovi a komediální seriály určené pro dospělé. Děti na gymnáziu častěji než děti na základní škole sledují zpravodajství a jiné informativní pořady. Většina dvanáctiletých se rozhoduje podle vlastního vkusu, na co se budou dívat; žáky základních škol ovlivňuje reklama více než žáky na gymnáziích. Většina dvanáctiletých spoléhá na svůj vlastní vkus i ve výběru oblíbených celebrit, více chlapci než dívky. Dívky dostávají v souvislosti se sledováním televize a užíváním ostatních médií více zákazů než chlapci. S tvrzením, že televize rozvíjí kulturu, souhlasí více žáků základních škol než žáků gymnázií. Dívky mnohem více než chlapci obdivují ženské hrdinky; více chlapců než dívek obdivuje animované postavičky, mužské dospělé hrdiny a sportovní hvězdy. Největšími vzory jsou pro dvanáctileté rodiče.
103
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Pro dívky jsou jednoznačně častějšími vzory ženské hrdinky z médií a vrstevníci; pro chlapce dospělé mužské hvězdy a sportovci. Rodiče jsou podstatně většími vzory pro žáky gymnázií, animované postavičky pro žáky základních škol. Hudbu (postavy, vzory nebo pořady) zmiňovalo více děvčat než chlapců. Knihy (název, postavu nebo spisovatele) zmiňovalo více žáků gymnázií než žáků základních škol. Žáci gymnázií jsou věrnější svým hrdinům než žáci základních škol. Kluby fanoušků nejsou mezi dvanáctiletými populární.
Na tomto místě by bylo vhodné zamyslet se nad tím, co si z výše uvedených závěrů můžeme odnést, abychom našim dětem mohli být co nejvíce prospěšní. Děti rády čtou, učitelé by se proto měli snažit čtenářství v dětech podporovat, aktualizovat povinnou četbu tak, aby obsahovala tituly, které děti zajímají apod. Bylo by žádoucí pozměnit současný stav, kdy je povinná četba často nutným zlem školních osnov, které děti rády obcházejí tím, že si stáhnou obsahy knih z internetu. Zájem o knihy by se měl podporovat především u žáků základních škol, které čtou knihy méně často. Jelikož mají chlapci v oblibě počítačové hry, bylo by dobré zjistit dalším bádáním, jaké hry chlapci preferují, jaký mají obsah, jak na ně mohou působit, v čem mohou škodit, v čem mohou být prospěšné. Rodiče by obecně neměli podceňovat působení médií na chlapce. Poněvadž jsou rodiče pro děti v tomto věku ještě stále největšími vzory, měli by využít šance naplnit roli důležitého dospělého, jak o něm hovoří Vygotskij (viz kapitolu 1.1). Určitě je potřeba (mimo zákazy a pravidla související s užíváním médií) se dětem věnovat, vést je v souladu se zónou proximálního vývoje, aby postoupily o schůdek výš. Díváme-li se například s naším dospívajícím na televizi, je nezbytné být s ním
104
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
v interakci, zapojit se s ním do hovoru, nenechat ho pouze pasivně přijímat nabízené obsahy. Je vhodné pokládat mu otázky typu: „Proč si myslíš, že se to stalo?“, „Co myslíš, že teď udělá?“, „Líbilo se ti, jak se zachoval?“, „Co myslíš, že to znamenalo, co nám to říká?“, „Jak by se to dalo udělat jinak, lépe?“. Měli bychom s ním diskutovat, vysvětlovat skutečnosti a dávat je do kontextů, které dítě ještě v mnohých případech nechápe, nezná, nemá s nimi zkušenost. S dospívajícím je nezbytné pracovat citlivě, empaticky a trpělivě. Je potřeba mu naslouchat, dávat najevo trvalý zájem, podporovat ho při hledání základních hodnot, životních cílů a zdravého sebepojetí, zároveň mu však poskytnout dostatek volnosti pro samostatné rozhodování.
105
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Závěr Předložený diplomový projekt se zabýval volným časem dvanáctiletých, především pak jejich vztahem k televizi. Doplňkově se věnoval hrdinům z médií a reálnému okolí dětí na počátku dospívání. Nabídl kvantitativní výzkum, proběhlo dotazníkové šetření. V diskuzi hledal sociologické a vývojově psychologické souvislosti zjištěných výsledků. Výzkum přinesl řadu zajímavých a podnětných výstupů, většina z nich ukázala naše dvanáctileté v dobrém světle (je však nutné mít stále na paměti, že výsledky mohou být zobecnitelné pouze na dvanáctileté děti v Praze). Ukázalo se, že ve volném čase nevěnují dvanáctiletí většinu času médiím, že v rámci užívání médií není výjimkou čtení knih, že rodiče jsou pro ně stále velmi důležitými dospělými a vzory, že už si stojí sami za svým vkusem při výběru televizních pořadů. Největší rozdíly mezi chlapci a dívkami se vyskytly v souvislosti s počítačovými hrami, které výrazně častěji a raději hrají chlapci, ti mají rovněž ve větší oblibě zpravodajství a jiné informativní televizní pořady, dospělé mužské celebrity a sportovce/sportovkyně jako vzory. Dívky výrazně častěji aktivně provozují hudbu, mají podstatně radši pořady o mezilidských vztazích, seriály s hlavními ženskými hrdinkami, ženské mediální postavy, jako vzory mají podstatně častěji ženy z médií a vrstevníky. Žáci základních škol mnohem častěji pečují o domácí zvířátko a větší radost jim dělá internet. Děti na gymnáziích podstatně častěji čtou knihy. Úplným závěrem bych chtěla nabídnout hlavní podněty k dalšímu výzkumnému úsilí, které v mé studii vypluly na povrch. Některé z nich by bylo vhodné zjišťovat kvalitativně, nejlépe metodou skupinových řízených rozhovorů (focus groups). Chlapci užívají masová média častěji než dívky (ještě jednou ověřit tuto hypotézu). Vysledovat oblíbené televizní pořady a postavy z médií v rámci jednotlivých tříd.
106
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Žánr napětí rozdělit na dílčí žánry, porovnat oblibu dílčích žánrů u chlapců a u dívek. Nově definovat televizní žánry – vysledovat oblibu filmů, seriálů, soutěží, zpravodajství a dokumentů. Zjistit, proč mají děti v oblibě daný pořad nebo mediální postavu a proč se v některých případech liší oblíbené postavy z médií a mediální postavy jako vzory. Vysledovat, zda mají dívky a chlapci za vzory osoby stejného pohlaví. Pořady pro dospělé versus pořady pro děti – zjistit sledovanost těchto dvou skupin pořadů. Zkoumat, jaké hry chlapci preferují, jaký mají obsah. Zjistit, zda se výrazně shoduje nebo liší vkus dětí a rodičů a porovnat situaci podle pohlaví i podle typu školy. Zmapovat toto téma také u starších dětí. Realizovat výzkum v rámci celé České republiky.
Ačkoli je náročné určit, jak televize na diváky působí, a výsledky výzkumů o dětských televizních divácích bývají často nejasné povahy, je velmi důležité podobné studie realizovat a nechávat tím otevřený prostor k diskuzi nad tímto tématem. Tentýž mediální obsah může v součinnosti s dalšími vlivy působit na každé dítě jinak, televizi nelze oddělit od ostatních faktorů působení, je těžké zjistit, zda jsou účinky vyvolány přímo nebo zprostředkovaně. Cílem výzkumů by proto nemělo být zhodnocení, je-li televize dobrá nebo špatná. Takové závěry lze stejně jen stěží ověřit. Televize je. My bychom se měli naučit, jak s ní pracovat, aby byla pro naše děti co nejužitečnější. Takové výstupy se z výzkumů vyvodit dají a tyto jsou také největším pomocníkem v práci s dětmi.
107
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Summary My diploma thesis focused on leisure time activities that children choose at the beginning of their adolescent period. At the heart of this dissertation was a comprehensive analysis of children’s mass-media consuming habits that highlighted their preffered choice of TV programme material. It also debates who they view as being important for them. Through this research, many interesting results and points of discussion have emerged. In general, the results are quite positive. Today adolescents do not use massmedia most of their leisure time, they like reading books, their parents are still the most important people for them, they feel confident about their media literacy. Boys like more than girls computer games, TV news, sportsmen and male celebrities. Girls do more often than boys produce music, watch daily-life series and series with female celebrities which they also admire more than boys. Children at elementary schools use more often internet and children at secondary grammar schools read more often books. I believe the findings can be tested further as part of subsequent research conducted in this area. It is necessary to constantly gather information about the meaning of mass-media within children’s daily life.
108
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Použitá literatura
Knihy 1) ARNETT, J. J. Emerging Adulthood : The Winding Road from the Late Teens through the Twenties. Oxford : Oxford University Press, 2004. 281 p. ISBN 019-517314-7. 2) BANDURA, A. Aggression : A Social Learning Analysis. Englewood Cliffs New Jersey : Prentice-Hall, 1973. 390 s. ISBN 0-13-020743-8. 3) BLAHÚTOVÁ, T. Médiá ako socializačný činiteľ. In: MAGÁL, S. – MISTRÍK, M. – SOLÍK, M. (eds.) Masmediálna komunikácia a realita I: Masmédiá a sociálna konštrukcia reality : Masmédiá a kultúrna identita. Trnava : FMK, 2009. 567 s. ISBN 978-80-8105-124-1. 4) BOCAN, M. a kol. Děti v ringu dnešního světa : Hodnotové orientace dětí ve věku 6 až 15 let. Praha : Národní institut dětí a mládeže Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Klíče pro život, 2012. 98 s. ISBN 978-80-87449-24-0. 5) BOURDIEU, P. O televizi. Brno : Nakladatelství DOPLNĚK, 2002. 104 s. ISBN 80-7239-122-4. 6) ČÁP, J. Psychologie výchovy a vyučování. Praha : Karolinum, 1993. 415 s. ISBN 80-7066-534-3. 7) ČERMÁK, I. Lidská agrese a její souvislosti. Žďár nad Sázavou : Nakladatelství Fakta, 1999. 204 s. ISBN 80-902614-1-8. 8) ČERMÁK, I. – HŘEBÍČKOVÁ, M. – MACEK, P. (eds.) Agrese, identita, osobnost. Brno : Psychologický ústav akademie věd a sdružení SCAN, 2003. 315 s. ISBN 80-86620-06-9. 9) DROTNER, K. – LIVINGSTONE, S. The International Handbook of Children, Media and Culture. London : Sage, 2008. 537 s. ISBN 978-1-4129-2832-8.
109
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
10) FISKE, J. Understanding Popular Culture. London : Routledge, 1989. 196 s. ISBN 0-203-19763-1. 11) FRANK, T. – JIRÁSKOVÁ, V. K mediální výchově. Praha : SPHV, 2008. 120 s. ISBN 978-80-904187-4-5. 12) FREUD, S. Psychológia masy a analýza ja. Bratislava : Archa, 1996. 107 s. ISBN 80-7115-123-8. 13) HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha : Portál, 2008. 408 s. ISBN 978-80-7367485-4. 14) HEWSTONE, M. – STROEBE, W. Sociální psychologie. Praha : Portál, 2006. 769 s. ISBN 80-7367-092-5. 15) HOLINOVÁ, H. Vplyv televízie na detského diváka. Bratislava : Obzor, 1975. 652 s. 16) HOLMES, S. – REDMOND, S. Framing Celebrity : New Directions in Celebrity Culture. Abingdon : Routledge, 2006. 369 s. ISBN 0-415-37710-2. 17) JIRÁK, J. – KÖPPLOVÁ, B. Masová média. Praha : Portál, 2009. 413 s. ISBN 978-80-7367-466-3. 18) JIRÁK, J. – KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost : Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha : Portál, 2007. 207 s. ISBN 978-80-7367-287-4. 19) KREJČOVÁ, L. Žáci potřebují přemýšlet : Co pro to mohou udělat jejich učitelé. Praha : Portál, 2013. 174 s. ISBN 978-80-262-0496-1. 20) LANGMEIER, J. – KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha : Grada Publishing, 1998. 368 s. ISBN 80-7169-195-X. 21) LE BON, G. Psychologie davu. Praha : KRA, 1994. 159 s. ISBN 80-901527-8-3. 22) LIEBERT, R. M. – NEALE, J. M. – DAVIDSON, E. S. The Early Window : Effects of Television on Children and Youth. New York : Pergamon Press Inc., 1973. 193 s. ISBN 0-08-017091-9.
110
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
23) MARSHALL., P. D. The Celebrity Culture Reader. London : Routledge, 2006. 853 s. ISBN 978-0-415-33792-2. 24) McQUAIL, D. Úvod do teorie masové komunikace. Praha : Portál, 2007. 447 s. ISBN 978-80-7367-338-3. 25) McNEAL, J. U. (1998) Children as Consumers of Commercial and Social Products. San Diego, 1998. Paper presented at the Marketing Health to Kids 8 to 12 Years of Age conference, CA, 21–22 October. 26) MEYROWITZ, J. Všude a nikde. Praha : Karolinum, 2006. 341 s. ISBN 80-2460905-3. 27) MIČIENKA, M.; JIRÁK, J. Základy mediální výchovy : Rozumět médiím. Praha : Portál, 2007. 295 s. ISBN 978-80-7367-315-4. 28) PIAGET, J. Psychologie inteligence. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1966. 148 s. 29) POSTMAN, N. Ubavit se k smrti : Veřejná komunikace ve věku zábavy. 2., upravené vyd. Praha : Mladá fronta, 2010. 204 s. ISBN 978-80-204-2206-4. 30) PROKOP, D. Boj o média : Dějiny nového kritického myšlení o médiích. Praha : Karolinum, 2005. 412 s. ISBN 80-246-0618-6. 31) ŘÍČAN, P. Krotíme obrazovku. 1. vyd. Praha : Portál, 1995. 62 s. ISBN 807178-084-7. 32) SINGER, D. G. – SINGER, J. L. Handbook of Children and the Media. London : Sage Publications Ltd., 2001. 767 s. ISBN 0-7619-1955-4. 33) SUCHÝ, A. Mediální zlo – mýty a realita : Souvislost mezi sledováním televize a agresivitou u dětí. Praha/Kroměříž : Triton, 2007. 168 s. ISBN 978-80-7254926-9. 34) ŠRAMOVÁ, B. Médiá v živote adolescentov. In: MAGÁL, S. – MISTRÍK, M. – SOLÍK, M. (eds.) Masmediálna komunikácia a realita I: Masmédiá a sociálna
111
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
konštrukcia reality : Masmédiá a kultúrna identita. Trnava : FMK, 2009. 567 s. ISBN 978-80-8105-124-1. 35) TOUSSAINT, J. P. Televize. Praha : Dauphin, 2000. 135 s. ISBN 80-7272-018X. 36) VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie : Dětství a dospívání. Praha : Karolinum, 2012. 531 s. ISBN 978-80-246-2153-1. 37) VYGOTSKIJ, L. S. Psychologie myšlení a řeči. Praha : Portál, 2004. 135 s. ISBN 80-7178-943-7. 38) VÝROST, J. – SLAMĚNÍK, I. Aplikovaná sociální psychologie I. : Člověk a sociální instituce. 1. vyd. Praha : Portál, 1998. 383 s. ISBN 80-7178-269-6. 39) VÝROST, J. – SLAMĚNÍK, I. Sociální psychologie. 2., přepracované a rozšířené vydání. Praha : Grada, 2008. 404 s. ISBN 978-80-247-1428-8.
Absolventské práce 1) KALIVODOVÁ, Hana. Mami, tati, znáte mé oblíbené celebrity? : Role celebrit ve světě dětí − uživatelů masových médií. Praha, 2011. 62 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Ilona Gillernová, CSc.
Periodika 1) DAVIDSON, W. P. The Third-Person Effect in Communication. The Public Opinion Quarterly, [online]. 1983, vol. 47, No. 1, s. 1–15, spring 1983. [cit. 2014-03-16].
Článek
je
dostupný
z
WWW
na
adrese:
.
112
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
2) HEIM, J. – BRANDTZÆG, P. B. – KAARE, B. H. – ENDESTAD, T. – TORGERSEN, L. Children's Usage of Media Technologies and Psychosocial Factors. Media & Society [online]. 2007, vol. 9, 3, s. 425–454, June 2007, [cit. 2013-12-27]. Článek je dostupný z databáze Sage Journals na adrese: 3) MERTIN, V. – GILLERNOVÁ, I. Psychologické souvislosti audiovizuální produkce z hlediska potenciálního rizika pro děti a mládež. Psychologie pro praxi, 2009, 1−2, XLIV, s. 9−24. 4) ROSENBAUMOVÁ, K. − ŠULOVÁ, L. Některé aspekty vlivu sledování televize na dítě. Československá psychologie, 2002, roč. XLVI, č. 3, s. 225−233. 5) ČÍRTKOVÁ, L. Násilí a sex v médiích. Psychologie dnes, 2004, roč. 10, č. 5, s. 22−23. 6) SUCHÝ, A. Vychovává televize agresory? Psychologie dnes, 2002, roč. 8, č. 9, s. 28−29. 7) UCHYTIL, V. Děti + televize = ? Svět televize, zvláštní číslo, 1998.
Internetové zdroje 1) About.com psychology [online], 2013 [cit. 2013-12-30]. Bobo Doll Experiment. Dostupné z WWW: . 2) CSFD.cz. Česko-Slovenská filmová databáze [online], © 2001-2014 POMO Media Group s.r.o. [cit. 2014-01-21].
Simpsonovi. Dostupné z WWW:
. 3) Média
tvořivě
[online],
datum
vydání:
neuvedeno
[cit.
2011-03-19].
Celebrity! Dostupné z WWW: .
113
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
4) Simpsonovi.net [online], 2012 [cit. 2014-01-21].
Tapety na plochu.
Dostupné z WWW:
114
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Seznam příloh Příloha č. 1: Dotazník Média a my Příloha č. 2: Kódovací kniha
115
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
Přílohy Příloha č. 1: Média a my (dotazník)
MÉDIA A MY Dotazník pro žáky 6. ročníků ZŠ a 1. ročníků osmiletých gymnázií V následujícím dotazníku se tě budeme ptát, jaký je tvůj vztah k televizi a celebritám. Piš prosím čitelně. Odpovídej pravdivě. Nikde se neobjeví tvoje jméno, takže se nikdo nedozví, jaké odpovědi jsi zapsal/a. Nemusíš spěchat, na vyplnění dotazníku máš dostatek času. 1) Jsi kluk, nebo holka? Zakroužkuj jednu z možností. Kluk
Holka
2) Do jaké školy chodíš? Napiš její název __________________________________________
DĚKUJEME ZA VYPLNĚNÍ DOTAZNÍKU, MOC NÁM TO VE VÝZKUMU POMŮŽE!
116
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
VOLNÝ ČAS A MÉDIA Volný čas je ta část dne, kdy nejsi ve škole a nemusíš se věnovat povinnostem do školy (domácí úkoly, učení) ani nemusíš doma pomáhat s domácími pracemi. Můžeš dělat to, na co máš chuť. V první části dotazníku se budeme ptát, jak tento čas trávíš. 3) Co děláš ve svém volném čase a jak často? V každém řádku udělej křížek vždy pouze v tom políčku, které pro tebe znamená pravdivou informaci. AKTIVITA ČASTO OBČAS MÁLOKDY NIKDY Dívám se na televizi Poslouchám rádio Poslouchám hudbu, např. mp3 apod. Jsem na facebooku/chatu (Skype, ICQ apod.) Čtu knížky Čtu časopisy Jsem na internetu Hraju počítačové hry Chodím na kroužky, do oddílu apod. Sportuju Trávím čas s kamarády/kamarádkami Hraju na hudební nástroj, zpívám apod. Trávím čas s rodiči Pečuju o domácí zvířátko Jiná možnost (vypiš) __________________________
117
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
4) Tento prázdný „koláč“ představuje tvůj celý volný čas. Zeleně (Z) vybarvi tu část ze svého celkového volného času, kterou věnuješ televizi, rádiu, hudbě, chatu, facebooku,
knížkám,
časopisům,
internetu
nebo počítačovým hrám. Červeně (Č) vybarvi zbylou část ze svého celkového volného času, kterou trávíš na kroužcích, sportem, s kamarády, s rodiči, se zvířátkem, venku, případně jinými činnostmi. Rozmysli si, jak velká část koláče bude zelená, jak velká část bude červená, a potom je vybarvi.
Z televize, rádio, hudba, chat, facebook, knížky, časopisy, internet, počítačové hry Č kroužky, sport, kamarádi, rodiče, návštěvy, zvířátko, hudba, venku, jiné činnosti
5) Doplň větu zaškrtnutím maximálně tří možností (a−o), které nabízíme a jsou pro tebe pravdivé. Radost mi udělá, když... a) sportuju b) jdu na procházku c) dívám se na televizi d) poslouchám rádio e) povídám si s kamarády/kamarádkami f) povídám si s rodiči g) jsem na internetu h) hraju počítačové hry i) poslouchám hudbu, např. mp3 apod. j) hraju na hudební nástroj, zpívám apod. k) jsem na kroužku, v oddíle apod. l) čtu knížku m) čtu časopis n) pečuju o domácí zvířátko o) jiná možnost (vypiš) _____________________
118
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
SLEDOVÁNÍ TELEVIZE V této části se tě budeme ptát, co sleduješ v televizi a co si o televizi myslíš. Pokud televizi vůbec nesleduješ, nevyplňuj otázky 6–8.
6) Jaké pořady v televizi nejčastěji sleduješ? Vypiš 3 pořady; první bude pořad, který sleduješ nejčastěji. Ke každému pořadu stručně napiš, čím je pro tebe zajímavý, proč ho sleduješ. Pořad 1. _______________________ 2. _______________________ 3. _______________________
Důvod __________________________ __________________________ __________________________
7) Když se rozhoduješ, na co se dívat v televizi, řídíš se podle a) rady rodičů b) doporučení kamarádů/kamarádek c) doporučení spolužáků d) rady některých učitelů e) reklamy f) svého vlastního vkusu g) jiných faktorů (vypiš) _______________________ Zaškrtni nejvíce 3 možnosti, které pro tebe platí.
8) Máš od rodičů stanovená nějaká pravidla týkající se televize? Máš od nich něco zakázáno? Pokud ano, vypiš, co to je. ________________________________________________________________ ________________________________________________________________ ________________________________________________________________ ________________________________________________________________ ________________________________________________________________
119
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
9) S jakým názorem na televizi souhlasíš plně, s jakým trochu, s jakým spíše ne a s jakým nesouhlasíš? V každém řádku udělej křížek vždy pouze v tom políčku, které pro tebe znamená pravdivou informaci.
TVRZENÍ O TELEVIZI
PLNĚ
TROCHU
SPÍŠE NE
VŮBEC NE
Krátí divákům dlouhou chvíli, když se nudí. Sbližuje lidi, mají si díky ní o čem povídat. Ovlivňuje chování diváků. Izoluje lidi, každý ji sleduje sám. Okrádá diváky o čas, nemůžou se věnovat jiným koníčkům, rodině, kamarádům apod. Rozptyluje diváky, když je jim smutno. Informuje diváky. Pomáhá divákům orientovat se ve společnosti. Slouží především pro zábavu. Pomáhá rozvíjet kulturu, je místem, kde se předvádí umění.
120
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
HRDINOVÉ Z MÉDIÍ, LIDÉ KOLEM NÁS Poslední část dotazníku se zaměřuje na tvé oblíbené sportovní hvězdy či hrdiny z médií, tedy z filmů, seriálů i jiných televizních pořadů, z rádia, z internetu nebo knížek. Můžou to být i kreslené postavičky... Také se budeme ptát na lidi ve tvém okolí, které máš rád, chceš se jim třeba trochu podobat nebo je obdivuješ.
10) Zamysli se nad osobami nebo postavami, které znáš z médií (z televize, rádia, časopisů, novin nebo knih). Napiš asi 5 osob (můžou to být i kreslené nebo fiktivní postavy), které máš rád/a, jsou tvými oblíbenými. Doplň k nim ještě, odkud je znáš. JMÉNO
ODKUD HO/JI ZNÁŠ
1. ______________________
____________________________
2. ______________________
____________________________
3. ______________________
____________________________
4. ______________________
____________________________
5. ______________________
____________________________
11) Zamysli se nad lidmi, které máš ve svém okolí. Napiš asi 5 lidí ze svého okolí, kteří jsou pro tebe opravdu důležití. Mohou to být dospělí i kamarádi. 1. __________________________ 2. __________________________ 3. __________________________ 4. __________________________ 5. __________________________
121
Diplomová práce
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
12) Napiš 3 osoby ze svého okolí (kamarády, dospělé…) nebo z médií, které jsou pro tebe vzorem, chtěl/a by ses jim podobat. Můžeš napsat někoho z otázek 10 a 11 nebo někoho úplně jiného. 1. __________________________ 2. __________________________ 3. __________________________ 13) Tyto dvě postavičky mají odlišný názor. Který názor je ti bližší?
A Zakroužkuj možnost A, nebo B.
B
14) Své hrdiny vybírám… (zakroužkuj jen 1 možnost) a) většinou sám/sama podle svých názorů. b) spíše sám/sama podle svých názorů, ale někdy se nechám ovlivnit jinými faktory. c) většinou podle rady někoho jiného. Pokud se nerozhoduješ sám/sama, kdo tě ve výběru ovlivňuje? Teď zakroužkuj všechny možnosti, které pro tebe platí. a) rodiče b) kamarádi/kamarádky c) spolužáci, kteří jsou ve třídě oblíbení d) někteří učitelé e) reklama f) jiné faktory (vypiš) _______________________
122
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
15) Jsi registrován/a v nějakém klubu fanoušků? Zakroužkuj jednu z možností. Ano
Ne
Pokud ano, v jakém (v jakých)? Napiš _________________________________ Pokud jsi v něm (v nich) nějak aktivní, napiš jak _________________________ 16) Když si povídáš s kamarády nebo spolužáky, jak často jsou vaším tématem slavné osoby? Zakroužkuj jen jednu možnost. a) velmi často b) občas c) skoro nikdy 17) Když si povídáš s rodiči, jak často jsou vaším tématem slavné osoby? Zakroužkuj jen jednu možnost. a) velmi často b) občas c) skoro nikdy
123
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce Příloha č. 2: Kódovací kniha KATEGORIE
Č.
PROMĚNNÁ
HODNOTY PROMĚNNÉ
Identifikační proměnné
1
Pohlaví
1 = chlapec, 2 = dívka
2
Škola
1 = ZŠ, 2 = gymnázium
3
Televize
4
Rádio
5
Poslech hudby
6
Facebook, chat
7
Knížky
8
Časopisy
9
Internet
10
Počítačové hry
11
Sport
12
Hra na hudební nástroj, zpěv,…
1 = často, 2 = občas, 3 = málokdy, 4 = nikdy
13
Péče o domácí zvířátko
Zastoupení masových médií ve volném čase
14
Volný čas
1 = často, 2 = občas, 3 = málokdy, 4 = nikdy 1 = zelená > červená 2 = zelená < červená 3 = zelená = červená
Co dělá dětem radost
15
Sport
1 = ano, 0 = ne
16
Televize
1 = ano, 0 = ne
17
Kamarádi
1 = ano, 0 = ne
18
Internet
1 = ano, 0 = ne
19
Počítačové hry
1 = ano, 0 = ne
20
Hudba
1 = ano, 0 = ne
21
Knížky
1 = ano, 0 = ne
22
Zvířátko
1 = ano, 0 = ne
Způsob trávení volného času
1 = často, 2 = občas, 3 = málokdy, 4 = nikdy 1 = často, 2 = občas, 3 = málokdy, 4 = nikdy 1 = často, 2 = občas, 3 = málokdy, 4 = nikdy 1 = často, 2 = občas, 3 = málokdy, 4 = nikdy 1 = často, 2 = občas, 3 = málokdy, 4 = nikdy 1 = často, 2 = občas, 3 = málokdy, 4 = nikdy 1 = často, 2 = občas, 3 = málokdy, 4 = nikdy 1 = často, 2 = občas, 3 = málokdy, 4 = nikdy 1 = často, 2 = občas, 3 = málokdy, 4 = nikdy
124
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
Oblíbené televizní pořady
Výběr z televizní nabídky
23
Vtipné animované
1 = ano, 0 = ne
24
Vtipné hrané
1 = ano, 0 = ne
25
Informativní
1 = ano, 0 = ne
26
Sportovní
1 = ano, 0 = ne
27
Přírodovědné
1 = ano, 0 = ne
28
Napínavé
1 = ano, 0 = ne
29
O vztazích, životě
1 = ano, 0 = ne
30
Simpsonovi
1 = ano, 0 = ne
31
Jak jsem poznal vaši matku
1 = ano, 0 = ne
32
Teorie velkého třesku
1 = ano, 0 = ne
33
Filmy
1 = ano, 0 = ne
34
Seriály
1 = ano, 0 = ne
35
Komediální seriály určené převážně pro dospělé
1 = ano, 0 = ne
36
Seriály s ženou jako hlavní hrdinkou
1 = ano, 0 = ne
37
Ovlivňují rodiče
1 = ano, 0 = ne
38
Ovlivňují vrstevníci
1 = ano, 0 = ne
39
Ovlivňují učitelé
1 = ano, 0 = ne
40
Ovlivňuje reklama
1 = ano, 0 = ne
41
Podle vlastního vkusu
1 = ano, 0 = ne
125
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
Co mají zakázáno
Co si děti myslí o televizi
1 = ano, 0 = ne
42
Nic
43
Omezení doby sledování 1 = ano, 0 = ne za den
44
Dívat se v určitou hodinu
1 = ano, 0 = ne
45
Erotika
1 = ano, 0 = ne
46
Násilí
1 = ano, 0 = ne
47
Zákaz jako trest
1 = ano, 0 = ne
48
Až po splnění povinností
1 = ano, 0 = ne
49
Krátí dlouhou chvíli
50
Sbližuje diváky
51
Ovlivňuje chování diváků
52
Izoluje lidi
53
Okrádá o čas
54
Rozptyluje při smutku
55
Informuje
56
Pomáhá v orientaci ve společnosti
1 = plně, 2 = trochu, 3 = spíše ne, 4 = vůbec ne
57
Slouží především pro zábavu
1 = plně, 2 = trochu, 3 = spíše ne, 4 = vůbec ne
58
Pomáhá rozvíjet kulturu
1 = plně, 2 = trochu, 3 = spíše ne, 4 = vůbec ne
1 = plně, 2 = trochu, 3 = spíše ne, 4 = vůbec ne 1 = plně, 2 = trochu, 3 = spíše ne, 4 = vůbec ne 1 = plně, 2 = trochu, 3 = spíše ne, 4 = vůbec ne 1 = plně, 2 = trochu, 3 = spíše ne, 4 = vůbec ne 1 = plně, 2 = trochu, 3 = spíše ne, 4 = vůbec ne 1 = plně, 2 = trochu, 3 = spíše ne, 4 = vůbec ne 1 = plně, 2 = trochu, 3 = spíše ne, 4 = vůbec ne
126
Televize jako socializační činitel na začátku dospívání chlapců a dívek
Diplomová práce
Oblíbení hrdinové z médií
59
Simpsonovi
1 = ano, 0 = ne
60
Sportovci
1 = ano, 0 = ne
61
Animované postavy
1 = ano, 0 = ne
62
Harry Potter
1 = ano, 0 = ne
63
Celebrita (žena)
1 = ano, 0 = ne
64
Celebrita (muž, dospělý) 1 = ano, 0 = ne
65
Celebrita (muž, dětský)
1 = ano, 0 = ne
Oblíbené postavy, vzory
66
Celebrita (žena)
0 = žádná, 1 = dětská, 2 = dospělá, 3 = obě
Oblíbené pořady, oblíbené postavy, vzory
67
Hudba
1 = ano, 0 = ne
68
Knihy
1 = ano, 0 = ne
Vzory a idoly
69
Rodiče
1 = ano, 0 = ne
70
Sourozenci
1 = ano, 0 = ne
71
Ostatní členové rodiny
1 = ano, 0 = ne
72
Vrstevníci
1 = ano, 0 = ne
73
Učitelé
1 = ano, 0 = ne
74
Sportovci
1 = ano, 0 = ne
75
Politici
1 = ano, 0 = ne
76
Celebrita (žena)
1 = ano, 0 = ne
77 78
Celebrita (muž, dospělý) 1 = ano, 0 = ne Celebrita (muž, dětský) 1 = ano, 0 = ne
79
Animovaná postavička
1 = ano, 0 = ne
80
Věrnost hrdinům
1 = věrný, 2 = přelétavý
81
Výběr hrdinů
1 = sám, 2 = napůl, 3 = podle jiných
82
Klub fanoušků
1 = ano, 0 = ne
83
Téma k hovoru s vrstevníky
84
Téma k hovoru s rodiči
1 = velmi často, 2 = občas, 3 = téměř nikdy 1 = velmi často, 2 = občas, 3 = téměř nikdy
Děti jako fanouškové
127