UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut mezinárodních studií
Lucie Šafránková
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu Bakalářská práce
Praha 2008
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Autor práce: Lucie Šafránková Vedoucí práce: PhDr. Ondřej Matějka Oponent práce: PhDr. Jiří Rak Datum obhajoby: 16. června 2008 Hodnocení: výborně
-2-
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Bibliografický záznam ŠAFRÁNKOVÁ, Lucie. Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut mezinárodních studií, 2008, 68 s. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Ondřej Matějka.
Anotace Má bakalářská práce Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu popisuje vlivy amerického životního stylu a kultury na francouzskou společnost v 50. a 60. letech 20. století, tedy v době hospodářského rozvoje po druhé světové válce. Práce zkoumá specifika Francie a její snahu bránit své kulturní dědictví. Cílem mé práce je ilustrovat, jak francouzská popkultura jednoznačně vstřebávala americké vlivy, zároveň se jim pokoušela bránit a jak se jí v některých případech povedlo zachovat si odlišnost a autenticitu. Práce se v jedné kapitole zabývá americkými vlivy na francouzskou popkulturu v obecné rovině a v dalších dvou ilustruje dané téma na příkladu komiksu. Ten v poválečné době reagoval na všeobecnou amerikanizaci zajímavým způsobem, který poměrně dobře vystihuje celkový postoj francouzské společnosti a státu k působení západního hegemona. Komiks v mé bakalářské práci slouží jako příklad francouzských snah o zachování jedinečnosti tváří v tvář americkému popkulturnímu kolosu.
Annotation My bachelor thesis Americanization of the French popculture in the 1950s and 1960s – example of comics deals with the impact of the American way of life and its culture on French society in the 1950s and 1960s, during the period of conjunction following World War II. The thesis reveals French specificities and endeavour to defend its cultural heritage. It decrypts how France accepted or more or less successfully rejected American influence and kept some of its distinctiveness and authenticity. My thesis consists of three major chapters. One describes americanization of the French popculture from a general point of view. The following two illustrate this phenomenon on the example of comics. Due to the fact that comics are usually inspired by a current situation and influenced by it, they are a reflexion of French attitude towards American
-3-
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
hegemony. In my thesis, comics is an example of French fight for their singularity face to the American popcultural monster.
Klíčová slova Popkultura, amerikanizace, Francie, 50. léta 20. století, 60. léta 20. století, komiks, bande dessinée
Keywords Popculture, americanization, France, 1950s, 1960s, comics, bande dessinée
-4-
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu.
2. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti pro účely výzkumu a studia.
V Praze dne 21. května 2008
Lucie Šafránková
-5-
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Ondřeji Matějkovi, který mi umožnil prostudovat francouzskou společnost z nového úhlu – z úhlu komiksu, a v průběhu psaní mi poskytoval cenné rady a motivaci. Dále bych chtěla poděkovat svému bratru Michalu Šafránkovi, který mi z Dijonu vozil prameny nedostupné v České republice.
-6-
Obsah OBSAH ....................................................................................................................................................... 7 1. ÚVOD...................................................................................................................................................... 9 2. AMERICKÉ VLIVY NA FRANCOUZSKOU KULTURU V 50. A 60. LETECH 20. STOLETÍ 13 2. 1. 50. LÉTA – DOBA NAPODOBOVÁNÍ A ODPORU ................................................................... 13 2.1.1. TISK................................................................................................................................................ 13 2.1.2. RÁDIO ............................................................................................................................................ 14 2.1.3. TELEVIZE ..................................................................................................................................... 14 2.1.4. FILM ............................................................................................................................................... 15 2.1.5. KOMIKS......................................................................................................................................... 15 2.1.6. JAZZ A THRILLER – FENOMÉNY, KTERÉ FRANCIE DOOPRAVDY PŘIJALA .......... 16 2. 2. „SIXTIES“ – ROZMACH POPKULTURY.................................................................................. 17 2.2.1 DEMOKRATIZACE „VYŠŠÍ“ KULTURY ................................................................................ 17 2.2.2. KULTURA JAKO PROSTŘEDEK K UVOLNĚNÍ A OBRAZ KAŽDODENNOSTI ........... 18 2.2.3. KULTURA „MADE IN USA“ ...................................................................................................... 20 3. BANDE DESSINÉE PO AMERICKU............................................................................................... 21 3. 1. AMERICKÝ KOMIKS ................................................................................................................... 21 3.1.1. HLAVNÍ FENOMÉNY AMERICKÉHO KOMIKSU PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE....... 22 3.1.2. SUPERHRDINOVÉ ...................................................................................................................... 23 3.2. SPOLEČNÉ HODNOTY OBOU SPOLEČNOSTÍ PROJEVUJÍCÍ SE V KOMIKSU.............. 24 3.2.1. DEMOKRACIE A LIDSKÁ PRÁVA .......................................................................................... 24 3.2.2. KONZUMNÍ SPOLEČNOST ....................................................................................................... 26 3.2.3. STUDENÁ VÁLKA ....................................................................................................................... 29 3.3. NEJSILNĚJŠÍ AMERICKÉ VLIVY NA FRANKOFONNÍ KOMIKS....................................... 32 3.3.1. POPULARITA AMERICKÝCH KOMIKSŮ VE FRANCOUZSKÝCH ČASOPISECH PRO MLÁDEŽ.................................................................................................................................................. 32 3.3.2. OBLÍBENOST AMERICKÉ TÉMATIKY VE FRANCOUZSKÝCH BANDES DESSINÉES ................................................................................................................................................................... 32 3.3.2.1. CESTOVÁNÍ DO SPOJENÝCH STÁTŮ AMERICKÝCH ................................................... 33
7
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
3.3.2.2. AMERIČTÍ HRDINOVÉ FRANCOUZSKÉ PROVENIENCE, OBLIBA DIVOKÉHO ZÁPADU................................................................................................................................................... 38 3.3.2.3. OBRAZ AMERICKÉ SPOLEČNOSTI VE FRANCOUZSKÉ REALITĚ ........................... 43 4. BANDE DESSINÉE JAKO TYPICKY FRANCOUZSKÁ ZÁLEŽITOST ................................... 46 4.1. STÁTNÍ ZÁSAHY DO FRANCOUZSKÉHO TRHU S KOMIKSY ........................................... 46 4.1.1. ZÁKON Z ROKU 1949 ................................................................................................................. 46 4.1.2. VLIV TOHOTO ZÁKONA NA STAGNACI FRANCOUZSKÉ TVORBY A PŘESUN TVORBY DO BELGIE ........................................................................................................................... 47 4.1.3. VZNIK SPECIFIK FRANKOFONNÍHO KOMIKSU POD VLIVEM TOHOTO ZÁKONA 48 4.2. ODLIŠNOST FRANCOUZSKÝCH KOMIKSOVÝCH HRDINŮ OD AMERICKÝCH.......... 51 4.2.1. KOMIKS JE ZÁBAVA VÝHRADNĚ PRO DĚTI ..................................................................... 52 4.2.2. TINTIN ANEB INTELEKTUÁLNĚ ASEXUÁLNÍ HRDINA .................................................. 53 4.2.3. POZDNÍ NÁSTUP KOMIKSŮ PRO DOSPĚLÉ A KOMIKSŮ S EROTICKÝM PODTEXTEM.......................................................................................................................................... 55 4.3. BANDE DESSINÉE NENÍ KOMIKS ............................................................................................. 56 5. ZÁVĚR ................................................................................................................................................. 58 RESUME .................................................................................................................................................. 59 SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................................................. 60 BIBLIOGRAFIE...................................................................................................................................... 62 PRAMENY ............................................................................................................................................... 62 LITERATURA......................................................................................................................................... 63 SEMINÁŘE A PŘEDNÁŠKY ................................................................................................................ 63 INTERNET............................................................................................................................................... 64 PŘÍLOHY................................................................................................................................................. 65 PŘÍLOHA 1 – MORRIS, GOSCINNY, RENÉ. LUCKY LUKE. TOME 35 JESSE JAMES. DUPUIS, BELGIQUE 1999, STR. 3–6................................................................................................... 68
-8-
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
1. Úvod Téma jsem si zvolila na základě svého dlouhodobého zájmu o kulturu a společenské aspekty historického vývoje, které jsou nedílnou součástí našich dějin. Působení Spojených států amerických na francouzskou popkulturu a reakci Francie na tento vliv krátce po druhé světové válce jsem se rozhodla zpracovat proto, že jde o důležitý fenomén, který do značné míry vystihuje francouzský postoj k USA ve zmíněném období a zároveň je to téma nepříliš známé české akademické obci. Popkultura byla v zemích na obou stranách Atlantského oceánu zásadním fenoménem 50. a 60. let 20. století, který byl ovšem tak obsáhlý, že jej nelze pojmout v bakalářské práci. Okruh svého bádání jsem zúžila na Francii kvůli její aktivní kulturní politice a snaze ochraňovat své kulturní dědictví, které ji charakterizuje dodnes. Komiks, neboli bande dessinée, mi umožnil zkoumat rozměry amerického vlivu a francouzského odporu pomocí dobových pramenů – kreslených dokumentů, určených masovému publiku, odrážejících atmosféru doby. Svou bakalářskou práci píši jako empirickou stať. Amerikanizaci francouzské popkultury na příkladu komiksu zkoumám jakožto case study a vycházím především z děl současné francouzské kulturní historie. Analýzu bandes dessinées provádím na základě znalostí načerpaných z prací ohledně sémiotiky komiksů. V průběhu práce používám pojmy komiks a bande dessinée, které jsou v americko-francouzském směru většinou zaměnitelné, avšak samotný fakt, že se ve Francii ujal termín „bande dessinée,“ vystihuje snahu (ať již úspěšnou či neúspěšnou) o komiks odlišný od amerického. Bakalářská práce operuje s pojmem „frankofonní“ komiks, jelikož podstatná část produkce masivně čtená ve Francii byla vytvořena v Belgii. Jelikož se jednalo o tvorbu primárně určenou francouzským čtenářům, stala se nedílnou součástí jak francouzské popkultury, tak mé bakalářské práce. Valná většina literatury zabývající se mnou zvoleným tématem je francouzské provenience. Americká díla o popkultuře jsou také četná, avšak přímo se nezabývají vlivy na francouzskou kulturní a společenskou scénu. Obecněji o popkultuře jsem čerpala zejména z aktuálních knih Riouxe a Sirinelliho1, Goetschel a Loyer2 a ze
1
Rioux, Jean-Pierre et Sirinelli, Jean-François eds. Histoire culturelle de la France: 4. Le temps des masses. Editions du Seuil, Paris 1998. 2 Goetschel, Pascale, Loyer, Emmanuelle. Histoire culturelle de la France de la Belle Epoque à nos jours. Armand Colin, Paris 1995 a Goetschel, Pascale, Loyer, Emmanuelle. Histoire culturelle et intellectuelle de la France au 20e siècle. Armand Colin, 2e édition, Paris 2001.
-9-
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
staršího díla Crubellierova.3 Rioux a Sirinelli velmi dobře definují základní pojmy nutné pro pochopení francouzského kulturního vývoje a poskytují přesné údaje a statistiky. Méně se pak věnují analýze amerických vlivů. Ta je velmi dobře zpracována v obou knihách autorek Goetschel a Loyer, které se popkultuře věnují detailně. Crubellier mi umožnil nahlédnout na danou problematiku z úhlu doby následující jen krátce po zkoumaném období. V případové studii o komiksech jsem se zaměřila na práci se samotnými prameny – komiksy vydávanými mezi lety 1950 a 1969. Výběr komiksů byl částečně ovlivněn jejich disponibilitou v knihovně Francouzského institutu v Praze. Většina děl nepostradatelných pro úspěšné napsání bakalářské práce zde však byla dostupná. Několik děl, která byla bezpodmínečně potřebná k dostatečnému prozkoumání amerikanizace francouzské popkultury, bylo také vypůjčeno v městské knihovně v Dijonu.4 Nejpřínosnějšími prameny byly bandes dessinées Astérix, Barbarella, Blake et Mortimer, Blueberry, Buck Danny, Lucky Luke, Michel Vaillant a Tintin. K pochopení některých aspektů vývoje frankofonního komiksu bylo nutné studovat i další literaturu. To, že bande dessinée je obrovský fenomén francouzské popkultury dokazuje i fakt, že v knihovně Francouzského institutu v Praze mají 43 knih nesoucí „bande dessinée“ přímo v názvu. Z těchto mnoha knih jsem čerpala především z děl Moliterniho,5 Alessandrini,6 Lacassina7 a Blancharda.8 Lacassin a Blanchard participovali na rozvoji frankofonního komiksu zejména v 60. letech 20. století a ve svých dílech napsaných na přelomu 60. a 70. let podávají místy až nekritický pohled na frankofonní produkci. Alessandrini ve své encyklopedii poskytuje detailní přehled a seznam nejvýznamnějších světových tvůrců a postav. Moliterniho knihy byly nejobsáhlejší a obsahovaly i analýzy vývoje frankofonních bandes dessinées. Právě z nich jsem čerpala i informace o americkém komiksu.
Co je vlastně „popkultura“? Sociologické definice se shodují na tom, že je to „kultura tvořená dle průmyslových norem, šířená pomocí účinných rozšiřovacích
3
Crubellier, Maurice. Histoire culturelle de la France: XIXe – XXe. Armand Colin, Paris 1974. Šlo zejména o komiksy Buck Danny autorů Charliera a Hubinona – viz kapitola 3 a 4. 5 Moliterni, Claude. Histoire mondiale de la bande dessinée. Pierre Hornay, Paris 1989 a Moliterni, Claude, Mellot, Philippe. BD Guide 2005. Omnibus, Paris 2004. 6 Alessandrini, Marjorie (ed.). Encyclopédie des bandes dessinées. Albin Michel, Paris 1979. 7 Lacassin, Francis. Pour un 9e art la bande dessinée. Union générale d’éditions, Paris 1971. 4
- 10 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
prostředků, zaměřená na veškeré publikum a její rozšíření je úzce svázáno s nárůstem volného času lidí a technickým pokrokem.“9 Je to zjednodušená kultura, která je poprvé v historii určena všem vrstvám společnosti. Vzniká a rozšiřuje se kulturní řeč, které všichni rozumí. Proniká skrze společenské vrstvy a je mezinárodní. Co jí umožňuje být mezinárodní? Jaký je americký kulturní model a proč jej západní Evropa přejala? V některých aspektech – kupříkladu v demokracii, byly Spojené státy americké modelem již od svého založení, avšak od počátku 20. století se celá americká společnost stává modelem. Po dvou světových válkách jsou Spojené státy referencí. Americký „Way of Life“ je buď odmítán, nebo napodobován, všechny ostatní společnosti se vůči němu vymezují. Francie není výjimkou. Důležitými faktory pro pronikání amerických vlivů do západní Evropy byla kulturní a společenská blízkost a podobná ekonomická situace Spojených států amerických a jejich západoevropských spojenců. Po druhé světové válce stál americký kulturní model především na nebývale silné ekonomické situaci rodin, protože Američané vydělávali více peněz za kratší dobu (od roku 1949 byla maximální pracovní doba ustavena na 40h týdně)10 a měli tedy více volného času a více peněz, které mohli v tomto volném čase utrácet. Francie, která po druhé světové válce procházela nebývalou konjunkturou, což skvěle vyjadřuje pojmenování: „les Trentes Glorieuses“, se čím dál více přibližovala americkému ekonomickému modelu. Měnila se také pozice ženy, která měla sice stále být v domácnosti, avšak mělo o ni být pečováno. Vyráběly se moderní luxy, čistící prostředky, parfémy, barvy na vlasy, kosmetika. S jejich výrobou byl spojen také rozvoj reklamy, jednoho z šiřitelů idejí popkultury. Mezi další šiřitele patřila i média, která se s rozvojem techniky stávala běžnou součástí každodenního života obyčejných lidí. Francie, stejně jako jiné západoevropské společnosti, si však se společností americkou byla obzvláště blízká také vzhledem k mezinárodní situaci. Studená válka vyvolala potřebu vymezit se proti jednomu z pólů. Západní Evropa sdílela s USA kulturní kořeny a tradice demokracie, navíc na USA bylo nahlíženo jako na osvoboditele, tedy jakýsi model, který bylo dobré následovat. Je tedy logické, že západní Evropa přijala americký kulturní model přirozeně, bez větších znaků odporu.
8
Blanchard, Gérard. La Bande dessinée – histoire des histoires en images de la préhistoire à nos jours. Editions Gérard & Co, Verviers 1969. 9 Goetschel, Pascale, Loyer, Emmanuelle. Histoire culturelle de la France. str. 155. 10 http://uscode.house.gov/uscode-cgi/fastweb.exe?getdoc+uscview+t29t32+141+25++(fair%20labor oficiální stránky Office of the Law Revision Counsel, U.S. House of Representatives
- 11 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Jak tomu však bylo v případě Francie? Lze říci, že Francie dosáhla určitého kompromisu, neboť zcela bezpochyby přijala popkulturu za svou a francouzská kultura byla amerikanizována, avšak z části se francouzským vládnoucím špičkám podařilo zachovat onu původní francouzskou „vysokou“ kulturu, na kterou je tato země tolik hrdá. V první části se podíváme na poválečná léta ve Francii, na dobu „napodobování“ a budeme se věnovat éře „Sixties“, době rozmachu popkultury v zemi galského kohouta. Ve druhé části se zaměříme na americký komiks a na to, jak ovlivňoval komiks francouzský, neboli bande dessinée. Ve třetí, závěrečné části se budeme zabývat specifiky francouzské bande dessinée a jejich propojením s tehdejším historickospolečenským vývojem. Z těchto tří částí se pokusíme zachytit vysvětlení toho, proč a jak se Francie amerikanizaci „své“ kultury bránila a brání a zároveň osvětlit jedinečnost vývoje francouzského komiksu, který se ve své zemi stal fenoménem druhé poloviny 20. století. Budeme se také zabývat tím, proč k částečné proměně po americku došlo a jak se přesto Francouzům podařilo uchovat si svou vlastní kulturní identitu.
- 12 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
2. Americké vlivy na francouzskou kulturu v 50. a 60. letech 20. století
2. 1. 50. léta – doba napodobování a odporu V poválečných letech se popkultura stala globálním fenoménem, přesto její americkou podobu část francouzské společnosti po dlouhou dobu odmítala. Až do konce 50. let byla popkultura ve Francii především záležitostí francouzské kultury uzpůsobené pro širší publikum. Francie se snažila pofrancouzštit americký kulturní model. 2.1.1. Tisk Tisk si uvědomoval konkurenci rádia a z ní vyplývající potřebu změny image a slovníku. Po osvobození se v Paříži míchaly za války vzniklé deníky jako Combat, Défense de la France, Franc-Tireur atp., s těmi předválečnými jako L‘Humanité, Le Figaro, Ce soir atd. a nově vzniklými (např. Le Monde Huberta Beuve-Méryho). V poválečné Paříži tehdy koexistovalo celkem 34 deníků. Nejlépe si vedly lidové deníky, které zmodernizovaly svůj přístup k čtenářům. Tisk tedy hromadně přebíral anglosaský model – zmenšoval výtisky, přikládal přílohy a striktně dělil informace a komentáře. Většina tiskovin, které nepřešly k modernějšímu stylu, v prvních poválečných letech zanikla11. Mizely také příliš odborné a elitářské revue, které nalezly své nástupce v časopisech. Nejpopulárnější byl dozajista týdeník L’Express, založený v roce 1953, jehož popularita rostla dále, a který se později, v průběhu 60. let, stal nezbytným společníkem všech francouzských domácností12. Nezměrná byla i popularita ženských magazínů, z nichž většina existuje dodnes. Věnovaly se především módě, kráse a tzv. „presse du coeur“, což je specifický druh velmi umírněného společenského bulváru. Jejich tiráž byla obrovská: L’Echo de la mode vycházel v nákladu 1,15 milionu výtisků týdně, Elle, založená v roce 1945, se na počátku 60. letech dostala na 700 tisíc výtisků a Marie-Claire, znovu vydávaná od roku 1954 vycházela v milionech výtisků týdně13. Tyto magazíny měly na ženskou populaci dvojznačný vliv. Na jedné straně nabádaly ženy k trpělivé práci v domácnosti, na straně druhé je však učily kráse a samostatnosti, čímž dozajista přispívaly k ženské emancipaci. Ideálem byla americká
11
Goetschel, Pascale, Loyer, Emmanuelle. Histoire culturelle et intellectuelle… str. 116. Viz 2. kapitola práce – 60. léta. 13 Goetschel, Pascale, Loyer, Emmanuelle. Histoire culturelle et intellectuelle…. str. 116. 12
- 13 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
žena z meziválečné doby, starající se o dům díky četným technickým vymoženostem a zároveň pečující o svůj mladistvý vzhled s pomocí mnoha kosmetických přípravků. 2.1.2. Rádio Pro rádio byla 50. léta ve Francii zlatou érou. Konkurence televize byla ještě minimální, konkurence tisku slábla a svou potřebností za 2. světové války si rádio vydobylo prestiž. Navíc výroba rádií zlevnila a prakticky každá francouzská domácnost si mohla dovolit vlastnit rádiový přijímač. V roce 1960 bylo ve Francii na jedenáct milionů rádií14. Nutno však zmínit, že po válce bylo ve Francii možno poslouchat pouze dvě stanice – Radio française a Radio-Luxembourg. Obě si daly za cíl v prvé řadě vzdělávat lidi a řešit aktuální, nejen politické, otázky. Chtěly se tak stát jedním z pilířů demokratické společnosti. Až druhým bodem programu byla zábava. Ale právě varieté, soutěže či hitparáda zajišťovaly rádiím sledovanost.
I zábavní pořady však byly
především francouzské a jen málo se zaměřovaly na mladé publikum. Popularitu rádiím zajišťoval také fakt, že s rozvojem automobilismu přišla i první přenosná rádia a autorádia15 a pro řidiče byl společník-rádio vítaným rozptýlením v četných pařížských zácpách. Zlom v rádiovém vysílání přišel až v roce 1955 se vznikem rádia Europe 1. Bylo to moderní rádio, soukromá stanice, která se zaměřovala na mladé publikum a v různých časových intervalech vysílala programy pro rozdílné věkové skupiny či společenské třídy. Nejdůležitější pro ni byl kontakt s posluchačem a jeho bezprostřední reakce. Zde lze tedy datovat první rádio opravdu amerického typu, které vyjadřovalo ducha oné „doby kamarádů“16. Rádio bylo navíc spolu s ženským tiskem důležitým aspektem působícím na emancipaci žen, jelikož v jeho společnosti často ženy v domácnosti, kterých byla většina, trávily celé dny u domácích prací. 2.1.3. Televize Televize se ve Francii v 50. letech příliš neprosazovala, její boom nastal až o dekádu později, což bylo dáno především existencí státního monopolu na vysílání, který byl zrušen až v roce 1959. Kvůli němu začal rozvoj televize ve Francii později, přestože
14
Crubellier, Maurice. Histoire culturelle de la France: XIXe – XXe. Armand Colin, Paris 1974, str. 271. 1. rádia na baterky 1954 – Goetschel, Pascale, Loyer, Emmanuelle. Histoire culturelle et intellectuelle…. str. 117.
15
- 14 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
„Francie hrála hlavní roli v jejím technickém uvedení do provozu“17. Například přímý přenos z korunovace britské královny Alžběty II. měl na Francii relativně velkou sledovanost, avšak v poměru k ostatním západním zemím to byla sledovanost velmi chabá – ve Francii bylo v roce 1953 60 tisíc televizorů, což v porovnání s Velkou Británií a SRN, kde bylo přes milion přijímačů či dokonce s USA, kde jich bylo v oběhu 23 milionů, je opravdu nesrovnatelné18. Televizní vysílání sloužilo především jako zprostředkovatel informací a sportovních či jiných kulturních událostí, nelze tedy hovořit o televizi „amerického typu“, kde televizní vysílání ovlivňovalo chování společnosti. V USA se v 50. letech takto rozšiřovaly veškeré módní trendy, od oblékání, přes vaření, hobby (kupříkladu malování), hudbu až po automobilismus.19 Americká televize tehdy dokázala umě zachytit, jak se tyto trendy uchycovaly v každodenním životě „obyčejné“ společnosti a znovu je natáčet, čímž je ještě více propagovala. Taková věc ve Francii neexistovala, televize byla pouze informačním kanálem, ne reklamní a propagační vývěskou. Situace se změnila až v 60. letech. 2.1.4. Film U filmu převažoval antiamerikanismus „z principu“, neboť francouzští filmaři měli strach, že hollywoodské filmy zahltí francouzský trh. Proto vláda zaváděla opatření na ochranu francouzského filmu. Dle Blum-Byrnesovy dohody z května 1946 měl francouzský film rezervovaná kina na čtyři týdny v každém čtvrtletí. Diváci však přesto dávali přednost americké produkci.20 2.1.5. Komiks Dalším fenoménem popkultury byl bezpochyby komix. Ten je dalším příkladem toho, jak Francouzi „amerikanizovali“ svou kulturu po svém. Fenomén hrdinů a hrdinství měly obě dvě země z války (a z dob dávno minulých) hluboce zakořeněný. Francouzi znali Mickeyho, Supermana, Spidermana a všechny ostatní. Měli však své hrdiny. Francouzská vláda, jak jsme viděli neúspěšně, regulovala přístup amerických
16
„temps des copains“ – Rioux, Jean-Pierre et Sirinelli, Jean-François eds. Histoire culturelle de la France… str. 236. 17 Tamtéž, str. 234. 18 Rioux et Sirinelli. Histoire culturelle de la France…. str. 235. 19 Marling, Karan Ann. As seen on TV. Harvard University Press, Cambridge, Massachussets; London, England, 1994 str. 53. 20 Goetschel, Pascale, Loyer, Emmanuelle. Histoire culturelle et intellectuelle… str. 119.
- 15 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
filmů do kin. Stejně tak se rozhodla přebít americký komix frankofonním, což se jí podařilo. Učinila tak především ze strachu, že děti a mladá generace budou ovlivněni něčím jiným, než francouzskou kulturou. Tak vznikli či vzkvétali Spirou, Fantasio, Blake a Mortimer, Tintin a další. Jsou to hrdinové čistí a bez sex-appealu (právě důraz na sexualitu Francouzům vadil), konzervativní (např. Tintin v Kongu) a humanisticky zaměření (např. Tintin v zemi Sovětů). V případě komixů lze tedy hovořit o popkultuře, která se částečně úspěšně ubránila amerikanizaci.21 2.1.6. Jazz a thriller – fenomény, které Francie doopravdy přijala Dvě věci, které Francie v 50. letech z USA doopravdy přijala, byly jazz a thriller. Jazz byl nejúspěšnějším americkým vývozním artiklem a to nejen do Francie, ale i do dalších zemí západní Evropy. Autentická jazzová kultura ovládla mladou generaci. Jazz se objevoval ve filmu – kupříkladu ve slavném snímku J. -L. Godarda A Bout de Souffle (U konce s dechem). Paříž žila jazzem, v roce 1949 zde byl založen Mezinárodní jazzový festival, věnovaný hudbě Charlieho Parkera, Milese Davise a Sidneyho Becheta, který se nedlouho poté do města nad Seinou odstěhoval22. Tisk věnovaný jazzu byl také nesmírně populární – jmenujme alespoň „Jazzotte“ Borise Viana. Vian byl také spjat s druhým úspěšným americkým popkulturním prvkem ve Francii padesátých let – s thrillery. Vražedné blondýnky, alkohol a podezřelé bary, všechny ingredience správného thrilleru francouzští autoři přejali velmi nenuceně, jako by ve francouzské literatuře existovaly odjakživa. Jeden příklad za všechny: Boris Vian J’irai cracher sur vos tombes (Naplivu na vaše hroby) - jih Spojených států, příběh mladého Američana s bílou pletí a černošskými kořeny, který se rozhodně pomstít vraždu svého bratra tím, že znásilní dvě bílé dívky. Americkou drsnou školu tato kniha nezapře. 1. vydání vyšlo v roce 1946, a předloha byla zfilmována v roce 1959. Kniha byla vydána pod pseudonymem Vernon Sullivan a Vian se představoval jako její překladatel do francouzštiny. V roce 1949 byla zakázána jako příliš pobuřující a reeditována byla až v 70. letech 23. Boris Vian zde, jakožto překladatel, do předmluvy napsal: „Na těchto stránkách najdeme jinak zcela jasný vliv Jamese M. Caina (…), stejně jako z těch modernějších vliv Jamese H. Chase a dalších příznivců děsu. V tomto
21 22
Více o komiksu v kapitolách 3 a 4. Goetschel, Pascale, Loyer, Emmanuelle. Histoire culturelle et intellectuelle… str. 122.
- 16 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
ohledu čtenář přizná, že sadismus u Sullivana působí opravdověji, než u jeho slavných předchůdců (…). Bohužel Amerika, země zaslíbená, je též vyvolenou zemí puritánů, alkoholiků a těch, co by vám nejradši pořád něco zapisovali za uši: usiluje-li se ve Francii o co největší originalitu, za Atlantikem se nerozpakují bezostyšně využívat osvědčené recepty.“24 V 50. letech se sice kultura ve Francii částečně přerodila v kulturu masovou, avšak nebyla, především díky zásahům vlády, zcela amerikanizována. Byl zde patrný jistý antiamerikanismus pramenící především ze snahy dělat věci po svém. 50. léta byla především dobou rádia a tisku, což umožňovalo větší „obranu“ před americkými vlivy, jelikož to byla média méně globální a méně vtíravá než kupříkladu televize. Přesto bychom mohli 50. léta označit za období napodobování. 2. 2. „Sixties“ – Rozmach popkultury 60. léta přinesla do Francie rozmach popkultury. Zlepšily se totiž především podmínky pro její šíření. Hospodářský růst „Les Trentes Glorieuses“ umožnil, stejně jako v ostatních zemích, nárůst majetku osob, jejich volného času a tedy i konzumu. V té době navíc dospívala generace poválečného babyboomu a mezi lidmi bylo také více šiřitelů kultury – např. učitelé či novináři. Z čeho však vycházela francouzská popkultura šedesátých let? Byla to lidová kultura rozvíjející se od dob „Belle Epoque“, obnovená masivním nástupem médií, ovlivněná Spojenými státy americkými, ve které hrála největší roli mládež? Nebo šlo o „vysokou“ kulturu, kterou konzumovalo stále více lidí odmítajících ničení estetických a uměleckých hodnot francouzské kultury? Jisté je, že Francie se v té době stále snažila upřednostňovat svou vlastní kulturu před importovanou americkou. Aby to však bylo proveditelné, musela onu původní elitní kulturu zpopularizovat. 2.2.1 Demokratizace „vyšší“ kultury Jak se Francouzi pokoušeli o demokratizaci „vyšší“ kultury? Písemná kultura, beletrie byla zpřístupněna širším vrstvám společnosti. Šlo o tzv. „Culture de Poche“25 – tedy kulturu do kapsy. Byly zavedeny levné edice, které většinou existují do současnosti
23
http://boomer-cafe.net – „le site des fifties“ neboli „stránky o padesátkách“. Vian, Boris. Naplivu na vaše hroby. Kra, Praha 1995, str. 7–8. 25 Autorem pojmu je H. Damish. Goetschel, Pascale, Loyer, Emmanuelle. Histoire culturelle et intellectuelle… str. 146. 24
- 17 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
a ve kterých vychází klasická i moderní krásná literatura. Jmenujme alespoň Livre de Poche, která vznikla v roce 1953, Petite Bibliothèque Payot od roku 1960 či Folio od roku 197226. Docházelo také k rozkvětu encyklopedických publikací, mezi těmi „obyčejnými“ vynikla Encyclopaedia Universalis, která od roku 1968 přinášela analytické rozpory problémů všeho druhu. Na scénu vstoupil také „odborný“ tisk pro veřejnost – L’Histoire, Lire, La Recherche a další. Byly připravovány velké tématické výstavy – Picasso v roce 1966 či Tutanchamon v roce 1967. Stát podporoval divadla, tanec, hudbu a další. Dle vládních průzkumů výdaje lidí na kulturu stoupaly – městský život umožňoval častěji chodit „za kulturou“, měl za následek také prodlužování školní docházky či častější využívání městských knihoven. Problém tkvěl v tom, že tyto peníze za kulturu utrácela stále stejná vrstva obyvatelstva, jako předtím, pouze ve větším měřítku. K rozšíření literatury do všech vrstev společnosti pomocí „Culture de Poche“ také příliš nedošlo, jelikož rostoucí nákup knih byl zapříčiněn dvěma faktory: dřívější čtenáři měli najednou na to, aby si kupovali více knih a v šedesátých letech bylo, díky poválečnému babyboomu, více školou povinných dětí. Lze tedy říci, že šíření „vyšší“ kultury bylo neúspěšné, neboť nedokázalo zasáhnout širší vrstvy společnosti, jelikož například ještě v roce 1973 každý čtvrtý Francouz žil v domácnosti bez knih27. 2.2.2. Kultura jako prostředek k uvolnění a obraz každodennosti Všechny vrstvy společnosti (vyjma intelektuálů) zasáhla popkultura dle amerického modelu. Stále se ještě jednalo o popkulturu francouzskou avšak do detailů inspirovanou za oceánem. Jejím pozitivem byla také větší rentabilita pro investory. Lidé toužili především po tom, aby jim kultura poskytla únik z reality a milovali své hvězdy. Nejpopulárnějším žánrem se tak staly komedie, nejvíce pak ty filmové. První díl série režiséra Jeana Giraulta Četník ze Saint Tropez s Louisem de Funès v hlavní roli byl natočen v roce 1964. Populární četník si získal tolik příznivců, že se dále natáčelo až do roku 1982. Oblíbené byly také komedie v divadle, vtipné pořady v rádiu („Nedělní dopoledne smíchu“), v televizi i v komisech (Lucky Luke). Velkému úspěchu se těšily pořady pro děti jako „Bonne nuit les petits“ v roce 1962 či „Le Manège enchanté“ (1964). Vznikalo také nesčetně detektivek a seriálů. Ze seriálů jmenujme alespoň Les Saintes Chéries, který vyprávěl každodenní příběhy ze života středostavovské rodiny
26 27
Tamtéž. Goetschel, Pascale, Loyer, Emmanuelle. Histoire culturelle de la France… str. 185.
- 18 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Lagarde a těšil se takové sledovanosti, že po první sezóně vysílané od roku 1965 musely být natočeny ještě druhá a třetí (do roku 1970). Tento seriál lze jak po vizuální, tak po obsahové stránce přirovnat k americkým seriálům z přelomu padesátých a šedesátých let – například ke kultovnímu Adventures of Ozzie and Harriet28. Druhým požadavkem populace bylo, aby kultura zapadla do každodenního života. V médiích tedy vznikaly diskusní pořady a pořady s radami pro kutily, kuchařky a další. Nárůst příznivců zaznamenal regionální tisk, který byl lidem „blíž“ a také dámské časopisy, jejichž obliba od konce války neustále stoupala. Oblíbení byly také časopisy, které odpovídaly životnímu stylu lidí, jako například l’Express. Georges Perec o tom ve své knize Věci píše: „L’Express byl bez pochyby týdeník, kterého si nejvíce vážili. Popravdě ho neměli moc rádi, ale kupovali ho, nebo si ho alespoň od někoho půjčovali, četli ho pravidelně, a dokonce přiznávali, že si často schovávali jeho stará čísla. Více než často se jim stávalo, že nesouhlasili s jeho politickými názory (…) a zcela evidentně upřednostňovali analýzy Le Mondu, kterému byli všichni do jednoho věrní, a dokonce i názory Libération, kterou měli sklon považovat za sympatickou. Ale l’Express, jediný, odpovídal jejich životnímu stylu. V něm nacházeli, každý týden, (…) své nejčastější každodenní starosti. (…) Kde by mohli najít přesnější odraz svých zálib a tužeb? Nebyli snad mladí? Nebyli snad bohatí, uměřeně? L’Express jim ukazoval všechny znaky pohodlnosti: veliké koupací pláště, brilantní demystifikace, pláže podle módy, exotickou kuchyni, užitečné věci, inteligentní analýzy, tajemství bohů, (…), nové nápady, šaty, mražená jídla, elegantní detaily (…).“29 Šedesátá léta a nový životní styl se podepsaly také na módě. Jelikož se zvyšoval význam volného času, narůstala i důležitost volnočasové módy. Roland Barthes ve své knize Système de la mode napsal: „Móda se v průběhu roku úzkostlivě řídí svým kalendářem sezón a předsezón a v průběhu dne podle důležitých časových momentů. (…) Tři momenty mají však výsadní postavení. V rámci ročních období je to jaro, v rámci roku prázdniny a v rámci týdne víkend.“30 Největší důraz v módě byl tedy dáván na oblečení spojené s radostí a volným časem.
28
Halberstam, David. Černobílé desetiletí. Prostor, Praha 2002 kapitola 34 a seminář Mgr. Kryštofa Kozáka k Dějinám USA II ze dne 10. dubna 2007. 29 Perec, Georges. Les Choses. René Julliard, Paris 1965 str. 39–41. 30 Barthes, Roland. Système de la mode. Le Seuil, Paris 1967 str. 253–254
- 19 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
2.2.3. Kultura „Made in USA“ Ve Francii se však v 60. letech ujala nejen popkultura dle amerického modelu, ale také kultura přímo „made in USA“. Ta se rozšířila především díky mládeži, „tomu depolitizovanému a dedramatizovanému houfu Francouzů, kterým ještě nebylo dvacet let“31, jak ji nazýval François Nourissier v roce 196332. Tento „houf“ rock´n´roll, rock, pop a fascinaci elektronikou přijal velmi rychle. Do Francie se s desetiletým zpožděním dostal americký rock´n´roll padesátých let – Elvis Presley, Bill Haley či The Platters. Zároveň s nimi mladé Francouze fascinoval i „pop“ – The Beatles, Pink Floyd, The Rolling Stones a folkař Bob Dylan33. Móda té doby byla poprvé ovlivněna v americkofrancouzském směru a ne opačně. Nosily se těsné kalhoty, černé bundy, vlasy „na Elvise“, jeansy, trička, tuniky, dřeváky a dlouhé vlasy. Kromě Elvise, Beatles a dalších, přijala francouzská mládež i principy Hippies a bojovala za rovnoprávnost pohlaví a „Peace and love“. „Sixties“ s sebou samozřejmě přinesly i konzumaci drog. Média také smetla americká vlna – rádia a televize šířily americkou hudbu, vznikaly časopisy o soukromí umělců, rádiové pořady, kam diváci volali (např. Salut les copains na Evropě 1 – což byl i časopis). Popularitu idolů doby a médií ukazuje například fakt, že když časopis Salut les copains ku příležitosti oslavy jednoho roku existence uspořádal koncert, přišlo se na své idoly podívat přes 100 tisíc mladých lidí34. Přestože na účast na Woodstocku to nemohlo stačit, jednalo se o důležitý mezník v masovosti popkultury. Pořádaly se další hudební festivaly a televize si díky novým technologiím vydobyla, stejně jako jinde v západním světě, exkluzivní pozici mezi médii35. Popkultura nadobro zakořenila ve Francii. A vliv anglosaského světa je na první pohled patrný už jen z toho, že i sami Francouzi šedesátým letům říkají „sixties“.
31
Goetschel, Pascale, Loyer, Emmanuelle. Histoire culturelle et intellectuelle… str. 148. François Nourissier je francouzský spisovatel a novinář, nar. 1927, který se v roce 1977 stal členem Académie Goncourt, později pak jejím předsedou. http://www.academie-goncourt.fr/m_nourissier.htm. 33 Goetschel, Pascale, Loyer, Emmanuelle. Histoire culturelle de la France… str. 187. 34 22. června 1963 na place de la Nation – přejato z: Crubellier, Maurice. Histoire culturelle de la France… str. 261; Goetschel a Loyer udávají až 150 tisíc diváků. 32
- 20 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
3. Bande dessinée po americku Komiks je uměleckou formou a zároveň americkým popkulturním aspektem, který se ve Francii ujal mnohem více, než v jakékoli jiné části Evropy. Pravděpodobně každý Francouz, který má doma nějakou knihu, má doma minimálně jedno album komiksu. Z vlastní zkušenosti neznám žádného Francouze, který by doma neměl ani jednu bande dessinée. Také proto budou následující dvě části pojednávat právě o komiksu. Ten je slovníkem Trésors de la bande dessinée definován jako: „Řetězec a sled obrázků, většinou (ne však nutně) doprovázených textem, které vyprávějí na pokračování příběh odvíjející se postupně z jednoho obrázku do druhého, aniž by došlo k přerušení jeho kontinuity. Text hraje pouze vedlejší roli a je podřízen obrázkům. Komiks je také umění naznačit pohyb pomocí po sobě jdoucích statických výkresů.“36 Komiks je také od 60. let 20. století označován za 9. vizuální umění.37 3. 1. Americký komiks Americký komiks zásadním způsobem ovlivnil další světovou tvorbu v rámci tohoto žánru. Ačkoli ve Francii došlo v roce 1949 ke schválení zákona, který značně omezoval vliv a příliv amerického komiksu na tamní trh38, i zde většina čtenářů na americký komiks nezanevřela a autorská obec se jím stále částečně inspirovala. Americké komiksy měly velkou tradici již v době předválečné a velké množství kreslených superhrdinů přestálo i přerod společnosti po druhé světové válce, jelikož byli zosobněním amerických ctností a hodnot. Komiks byl již v předválečné době do jisté míry odrazem americké společnosti, jejích ctností i neřestí. Po druhé světové válce vznikaly v USA nové formy komiksu39, které byly specifické a ve Francii se příliš neprosadily.
35 v roce 1974 4/5 francouzských domácností mají televizní přijímač – přejato z Crubellier, Maurice. Histoire culturelle de la France…str. 265. 36 Béra, Michel, Denni, Michel, Mellot Philippe. Trésors de la bande dessinée. Editions de l’Amateur, Paris 2000, str. 7. 37 Po pěti základních – architektuře, sochařství, malířství, rytině a kresbě, se mezi tato umění dostala jako šestá fotografie, následoval film a televize. Deváté umění udělal z komiksu Francis Lacassin. Toto detailněji popisuje ve své knize Pour un 9e art la bande dessinée. 38 Viz. kapitola 4.1.1. 39 Moliterni, Claude. Histoire mondiale de la bande dessinée. str. 229.
- 21 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
3.1.1. Hlavní fenomény amerického komiksu po druhé světové válce Dva americké komiksy, oba zrozené v roce 1934, zosobňují skupinu těch, jejichž příběhy začaly vycházet před druhou světovou válkou a s úspěchem pokračují dodnes – Mág Mandrake Leeho Falka40 a Raymondův Flash Gordon.41 Flash Gordon se po katastrofě na Zemi dostává na planetu Mongo, kde bojuje proti jejímu tyranickému vládci Mingovi.42 Mandrake také cestuje do vesmíru, jeho příběhy se odehrávají na rozmanitých planetách. S pomocí svých magických schopností a své inteligence bojuje za dobro a spravedlnost. Jeho magie sestává zejména z telepatie a hypnózy, dovedností které nejsou čtenáři příliš vzdálené, což umožňuje lepší identifikaci s hrdinou.43 Tato identifikace jistě dosáhla vysokého stupně, jelikož Mág Mandrake je jednou z nejprodávanějších komiksových sérií na světě.44 Z druhé světové války se zrodili hrdinové – vojáci, jež byli čestní, silní, stateční a hrdí na svou vlast, pro jejíž ideály svobody a demokracie byli ochotni položit život. Milton Caniff, autor který již před válkou stvořil komiks s vojenskou tématikou Terry a piráti,45 pokračoval ve stejném žánru a v roce 1947 stvořil příběh, jehož ústřední postavou je letec Steve Canyon. Ten je bývalým příslušníkem Air Transport Command, který si po skončení války založil přepravní firmu. Steve zažívá rozmanitá dobrodružství, když se jeho letadla setkávají se zločinci všeho druhu, zejména špiony, překupníky a nebezpečnými ženami. S válkou v Koreji však Steve firmu opouští a navrací se do armády. Později bojuje například ve Vietnamu.46 Frank Robbins přivedl na svět letce jménem Johnny Hazard, který se Steveovi v mnohém podobá. Ačkoli zůstává po celou dobu příběhu u amerického letectva, podobně jako Steve bojuje proti komunistické špionáži a účastní se války ve Vietnamu.47 Ve Spojených státech se však, kromě „konvenčních“ komiksů relativně podobných těm, které vznikaly ve francouzsko-belgické produkci, v 50. a 60. letech vyvinuly i další nové formy, které Francie nepřijala. Ve Francii v té době v časopisech pro mládež i v samostatně vydávaných edicích dominovaly příběhy na pokračování,
40
Mandrake the Magician – Alessandrini, Marjorie (ed.). Encyclopédie des bandes dessinées. str. 89. Tamtéž, str. 190. 42 Moliterni, Claude. Histoire mondiale de la bande dessinée. str. 221. 43 Alessandrini, Marjorie (ed.). Encyclopédie des bandes dessinées. str. 89. 44 Moliterni, Claude. Histoire mondiale de la bande dessinée. str. 221. 45 Carniff, Milton. Terry & the Pirates. CTNYNS od 1934 46 Alessandrini, Marjorie (ed.). Encyclopédie des bandes dessinées. str. 49–50. 47 Moliterni, Claude. Histoire mondiale de la bande dessinée. str. 228. 41
- 22 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
s jednou dějovou linií. Oproti tomu v USA proběhla v této době obroda a dominantními se staly krátké stripy, maximálně jednostránkové, kde každý strip představoval samostatný příběh, bez návaznosti na předchozí či následující díly. Šlo o příběhy s jednoduchou grafikou a dětskými či zvířecími postavičkami, které satiricky, kriticky či filosoficky komentovaly aktuální dění a problémy v americké společnosti. Komiks se díky nim dostal k intelektuálním vrstvám společnosti, což byla velká změna. Mezi hlavní představitele této vlny patřili zejména Pogo, Peanuts a Miss Peach.48
3.1.2. Superhrdinové V šedesátých letech došlo, kvůli rostoucímu světovému napětí v 50. letech, k opětovnému nárůstu obliby komiksů pojednávajících o superhrdinech.49 Pro většinu superhrdinů platí, že mají dvě tváře. První je obyčejná tvář každodennosti, se kterou se může čtenář jednoduše ztotožnit, protože i hrdina je v tuto chvíli jen obyčejný smrtelník. V této poloze je hrdina velmi často novinářem – jako např. Peter Parker ve Spidermanovi či Superman Clark Kent. Jean-Claude Faure ve svém článku o superhrdinech říká, že je to způsobeno „(…) prestiží a všemocí tisku ve Spojených státech amerických.“50 Druhou, zářivější polohou komiksového superhrdiny je nadpřirozená bytost. Všichni hrdinové však mají definovánu nějakou slabinu, která omezuje jejich nadpřirozené schopnosti. Tato slabina je dána buď biologicky, jako například u Matta Murdocka – Daredevila, který je slepý nebo psychologicky, což je případ Petera Parkera-Spidermana, jehož schopnosti jsou omezeny ve chvílích, kdy si není jist sám sebou. Superman Clark Kent, který je mimozemského původu, se ocitá bez schopností a v bolestech v přítomnosti minerálu kryptonitu pocházejícím z jeho domovské planety. Kryptonit na něj má různý vliv dle své aktuální barvy – červená jej přeměňuje, zlatá zabíjí a zelená oslabuje.51 Tyto slabiny slouží autorům k tomu, aby mohli dostat hrdinu
48
Tamtéž. Pogo se odehrává v anarchickém světě Okefenokee, kde má každý obyvatel svůj vlastní jazyk a svá vlastní moudra, o kterých diskutuje s ostatními. Peanuts nám představuje dětský svět, do nějž dospělí nepatří. Miss Peach je učitelkou, která zdaleka nestačí na sofistikovanost svých svěřenců. 49 Blanchard, Gérard. La Bande dessinée – histoire des histoires en images de la préhistoire à nos jours. Editions Gérard & Co, Verviers 1969, str. 270. 50 Faure, Jean-Claude. Aux origines de la BD. In Gamarra, Pierre. Europe – La Bande dessinée. 67e année, N°720, 1989, str. 12. 51 Alessandrini, Marjorie (ed.). Encyclopédie des bandes dessinées. str. 204.
- 23 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
do nesnází a zvětšit tak napětí daného příběhu, ale také, spolu s obyčejnou tváří hrdinů, k snadnější identifikaci čtenáře s komiksovou postavou. Osud amerických superhrdinů je také, na rozdíl od těch evropských, často spjat se smrtí a zkázou v mnoha podobách. Spiderman je sirotek a superhrdinou se prvotně stává, aby pomstil smrt svého strýce. Superman se zase dostává na Zem kvůli destrukci své domovské planety Kryptonu52. 3.2. Společné hodnoty obou společností projevující se v komiksu Je nepopiratelné, že západoevropská a americká společnost se v poválečné době vyvíjely podobným směrem a to politicky, ekonomicky, sociálně a částečně i kulturně. Myšlenky, společné oběma zemím, se projevily i v komiksech. 3.2.1. demokracie a lidská práva Druhá světová válka znamenala pro celý svět ohromný šok. Bitva, kterou Spojenci vybojovali proti nacismu, byla především bitvou proti usurpátorskému, násilnému a totalitnímu státnímu zřízení. Když se SSSR a USA brzy po konci války dostaly do znepřátelených pozic a západ zůstal baštou demokracie, muselo se to nutně projevit i v popkultuře. Boj za demokracii, svobodu a proti bezpráví, je často přítomen v komiksech jak americké, tak francouzské provenience. Již jsme zmínili, že Flash Gordon se ve stejnojmenné sérii dostává do světa ovládaného tyranem Mingem, proti němuž, nakonec úspěšně, bojuje.53 Ve většině komiksů se nejedná o jediné téma, hodnoty demokratické společnosti jsou v příbězích vždy přítomny. Profesor Mortimer v epizodě Ďábelská past dostavá pomocí stroje na cestování časem do budocnosti, do 51. století. Svět je v té době zcela zničen jadernými a biologickými válkami a v jeho troskách žijí potomci lidí, kteří katastrofu v dávných dobách přežili. Všichni obyvatelé planety však žijí v područí „Vznešeného Vůdce“, který se svými praktikami velmi podobá Velkému Bratru George Orwella.
52 53
Tamtéž, str. 14. Alessandrini, Marjorie (ed.). Encyclopédie des bandes dessinées. str. 190.
- 24 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Obrázek 1 – Focas, vůdce odboje v 51. století54
Profesor Mortimer se díky svým znalostem jaderného fyzika dostává do vedení hnutí připravující povstání proti tyranii, jelikož je schopen vyrobit povstalcům relativně moderní, atomové zbraně. Díky jeho přispění je povstání úspěšné a demokracie vítězí.55 Hergé nechává Tintina také řešit problémy demokracie a lidských práv. Například v epizodě Zásoba koksu56 se Tintin a kapitán Haddock dostávají na stopu něčeho nekalého v Rudém moři. Jak v průběhu pátrání zjišťují, jde o ilegální obchod s otroky. Tintinovi a Haddockovi se podaří otroky osvobodit a pachatele dopadnout.
54
Jacobs, Edgar P. Les Aventures de Blake et Mortimer. Le Piège Diabolique. Editions du Lombard, Bruxelles 1962, str. 38. Okénko 1 – Focas: „… Hned se k tomu dostanu. Mohli bychom si myslet, že člověk, který tak žil tak dlouhou dobu v otroctví, už se nadobro vzdal myšlenek na svobodu… Leč neočekávaný nález ctihodného dokumentu z dob starobylých civilizací 20. a 21. století smetl jako příliv všechny myšlenky, dogmata a principy, na nichž se po staletí zakládala naše společnost. Popis života v té vzdálené době byl tak úžasný, že ti nejsmělejší z nás se rozhodli spolčit a svrhnout současný režim, aby mohl být obnoven řád starých šťastných časů!… Já jsem byl vybrán jako vůdce pro splnění našich plánů.“ 55 Jacobs, Edgar P. Le Piège Diabolique. 56 Hergé. Les Aventures de Tintin. Coke en Stock. Casterman, Tournai 1986. Původní edice vyšla v roce 1958, taktéž v edici Casterman.
- 25 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
3.2.2. konzumní společnost V souvislosti s narůstající životní úrovní se v západní Evropě a USA, jak jsme již zmínili v druhé kapitole práce, měnil životní styl obyvatel. Placené dovolené, sportovní vyžití a relaxace se dostaly i do komiksů, zejména pak těch realistických, které čerpaly inspiraci z aktuálního dění.
Obrázek 2 – Golf v podání letce Sonnyho Tucksona57
Kapitán Tuckson z příběhů Bucka Dannyho tak ve volnu mezi armádními misemi s přáteli hraje golf, Tintin si zase užívá volna ve střední Francii v hornatém kraji Auvergne, kde chodí na túry a procházky a hraje šachy s kapitánem Haddockem, dokud ho nezastihne další naléhavá zpráva, která ho přinutí vydat se na cesty.58 Následující vyobrazení ilustruje příklad odpolední společenské zábavy u kávy typické pro Francouze na dovolené v 50. a 60. letech – šachy, hra v karty, četba, skládání puzzlů.
57
Charlier, Jean-Michel, Hubinon, Victor. Tout Buck Danny Nº10. Missions „Top Secret“, Album 29 Opération Mercury. World Creation et Dupuis, Belgique 1987, str. 5. Původně Spirou Nº 1249–1283, 1962, informace přejata z http://www.bdoubliees.com/journalspirou/series1/danny.htm. Okénko 1 – Sonny: „Aj!“ 58 Tintin se vydává do Nepálu a Tibetu zachránit svého přítele Tchanga, který se stal obětí leteckého neštěstí. Hergé. Tintin au Tibet.
- 26 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Obrázek 3 – Poklidné odpoledne ve společenské místnosti horského hotelu59
59
Tamtéž, str. 2.
- 27 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Ačkoliv Asterix žije ve svých příbězích v roce 50 př. n. l., i zde jsou mnohé narážky na společnost druhé poloviny 20. století. V příběhu, kde objíždí se svým přítelem Obelixem Francii, respektive Galii, potkává na cestě z Paříže (Lutecie) na jih obrovskou zácpu povozů plnou výletníků jedoucích k moři. Jedná se o narážku na placenou dovolenou, která spolu s rozvojem automobilismu, způsobovala ohromné několikahodinové zácpy na silnici Nationale 7, vedoucí od Paříže na Azurové pobřeží. První dálnice byla otevřena až v roce 1970, 50. i 60. léta tedy lidé trávili každý rok cestu k moři v monstrózních zácpách.60
Obrázek 4 – Asterix a zácpa na římské VIA ROMANA VII61
60
http://www.nationale7.com/ – složka Histoire/Aire automobile. Goscinny, René, Uderzo, Albert. Astérix. Le tour de Gaule d’Astérix. Hachette, Paris 1999, str. 28. Původní edice vyšla v roce 1965 v nakladatelství Dargaud. Okénko 1 – Asterix: „Co se to tu děje?“ – Gal na voze: „Spadli jste snad z višně? Copak nevíte, že je období velkého odpočinku a všichni jedou relaxovat k moři?“ Okénko 2 – Gal č. 1: „Jeď už!“ – Gal č. 2: „A kam mám podle tebe asi jet, chytráku?“ – Gal č. 3: „Kdybych to byl býval věděl…“ Žena Gala č. 3: „Kdyby, kdyby. Kdyby nebyly ryby, nebyla by Lutecie!“ – Gal č. 4: „Pozor, vrazíte mi do volů!“ 61
- 28 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
3.2.3. studená válka Studená válka je ve francouzsko-belgické tvorbě přítomna zejména skrze americké hrdiny. Charlier a Hubinon, zapálení piloti a autoři komiksu Buck Danny, vytvořili dlouhou sérii příbehů o pilotech. Nepsali však o pilotech francouzských, nýbrž o příslušnících jednotek americké armády, jejíž prestiž byla v poválečné době v Evropě obrovská. Charlier a Hubinon nalezli velkou inspiraci v amerických komiksech s vojenskou tématikou, zejména pak v Caniffově Steveu Canyonovi.62 První z příběhů Bucka Dannyho a jeho přátel se odehrává v roce 1944, ve válce o Pacifik, další příběhy pak navazují a reagují na dění ve světě. Studená válka je zde velmi často přítomná. Ačkoliv si Charlier a Hubinon dávají velký pozor, aby přímo neurazili Sovětský svaz, zakomponovávají do svých příběhů dobývání vesmíru a vývoj nových zbraní. Dobývání vesmíru je ústředním motivem dílu Operace Merkury, který vycházel v roce 1962 a odehrává se v přibližně stejné době jako vesmírný let Jurije Gagarina. Astronaut Dayton, který jako první létal 24 hodin kolem Země v zatím nedosažené výši se po svém návratu dostává i se svým modulem do zajetí ponorky z neznámé avšak evidentně nepřátelské země, která chce z Daytona a jeho vesmírného příbytku vytěžit co nejvíce informací, které by jí mohly pomoci uspět v rámci boje o dobývání vesmíru.
Obrázek 5 – Americký astronaut Dayton před zajetím nepřátelskou ponorkou63
62
Blanchard, Gérard. La Bande dessinée – histoire des histoires… str. 276. Charlier, Jean-Michel, Hubinon, Victor. Opération Mercury. str. 44. Okénko 1 – „Najednou se moře nadzdvihlo a v mohutných pěnivých vírech se rozestoupilo. Před očima ohromeného Daytona se z hlubin vynořila obrovská dálková ponorka. Nenesla označení žádného státu…“ 63
- 29 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Ačkoli Hergé psal každou Tintinovu epizodu na odlišné téma, dvě po sobě jdoucí alba – Cíl Měsíc64 a Chodili jsme po Měsíci65 se tomuto pravidlu vymykají. V prvním z obou dílů podlehnou Tintin a jeho přátelé nápadům profesora Tournesola, pod jehož vedením se připravují na vesmírný let. Profesor Tournesol dokonce vymyslel stroj, který uvnitř rakety simuloval gravitaci. Druhý, jak z názvu vyplývá, pojednává už o samotné výpravě do kosmu. Tintin, Haddock, Tournesol i pes Milou díky Hergému stanuli na Měsíci v roce 1954, tedy o plných patnáct let dříve než Armstrong a Aldrin. I jim se nepřátelé neznámé národnosti pokoušeli ukrást raketu pro úspěch svého vlastního vesmírného programu. Ke krádeži mělo dojít přímo na Měsíci a Tintin a spol. tam měli zůstat opuštěni.
Obrázek 6 – Tintinova raket na Měsíci66
64
Hergé. Les Aventures de Tintin.Objectif Lune. Casterman, Tournai 1981. Původní edice vyšla v roce 1953, taktéž v edici Casterman. 65 Hergé. Les Aventures de Tintin. On a marché sur la Lune. Casterman, Tournai 1982. Původní edice vyšla v roce 1954, taktéž v edici Casterman. 66 Tamtéž str. 25.
- 30 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Téma studené války je základem i další epizody Bucka Dannyho. Jedná se o dílo Poplach na Mysu Kennedy67, kde jde zároveň o dobývání vesmíru a o přípravy světového konfliktu fiktivní ostrovní republikou v Karibském moři. Diktátor z této země se chce stát diktátorem celé latinské Ameriky. Aby svého cíle dosáhl, aniž by se mu do cesty pletli Američané a Sověti, rozhodne se využít napětí a rozpoutat mezi velmocemi atomovou válku.
Obrázek 7 – Diktátor republiky Inagua a jeho plán na rozpoutání atomové války mezi USA a SSSR68
Odkazy na studenou válku lze nalézt i v příbězích se zcela jinou tématikou. Například osmé album komiksu Michel Vaillant, které se jmenuje Osmý pilot, popisuje především soupeření a nenávist mezi nově příchozími piloty Američanem Royem Johnsonem a Nicolasem Olenskym, jehož národnost není specifikována, avšak z příběhu jasně vyplývá, že pochází ze sovětského bloku.69
Okénko 1 – „A je to!… Udělal jsem pár kroků!… Bezpochyby poprvé v dějinách lidstva SE CHODILO PO MĚSÍCI!“ 67 Charlier, Jean-Michel, Hubinon, Victor. Tout Buck Danny Nº10. Missions „Top Secret“, Album 32 Alerte à Cap Kennedy. World Creation et Dupuis, Belgique 1987, str. 5. Původně Spirou Nº 1357–1376, 1964, informace přejata z http://www.bdoubliees.com/journalspirou/series1/danny.htm. 68 Charlier, Jean-Michel, Hubinon, Victor. Alerte à Cap Kennedy. str. 129. Okénko 1 – „Výbuch tuctu interkontinentálních raket přiletěvších z východu na New York nebo Washington by okamžitě způsobil odvetu v podobě deště raket padajících na Rusko, že ano?…“ Okénko 2 – „My vystřelíme tyto první rakety na USA, jako by přiletěly ze SSSR!…“ 69 Graton, Jean. Michel Vaillant. Tome 8 – 8e pilote. Graton Editeur. Bruxelles 1997. Původní edice vyšla v roce 1965 v nakladatelství Lombard.
- 31 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
3.3. Nejsilnější americké vlivy na frankofonní komiks Ačkoli by se mohlo zdát, že ve francouzském komiksu panoval silný antiamerikanismus, není to pravda. Spojené státy americké musely být oblíbeny jak u čtenářů, tak u autorů, jelikož narážky na tamní společnost se objevují nejen v realistických komiksech, které bývaly často dobové a čerpaly z aktuální situace ve světě, ale i v dílech humoristických a satirických. 3.3.1. popularita amerických komiksů ve francouzských časopisech pro mládež Americké komiksy dominovaly ve francouzských magazínech pro mládež zejména v předválečné době. Vydavatel Paul Winkler začal v roce 1934 vydávat osmistránkový z poloviny barevný Journal de Mickey, který obsahoval pouze originální americkou tvorbu z doby po roce 1932. V roce 1936 k Mickeymu přidal časopis Robinson, který měl 16 stran, z toho 8 barevných, a o rok později osmistránkový Hoplà, přičemž oba dva opět obsahovaly pouze díla americké provenience.70 Od konce druhé světové války až do roku 1952 Journal de Mickey neexistoval. Když jej v roce 1952 Paul Winkler obnovil, začínal se šestnáci barevnými stranami. Byl relativně úspěšný a tak v průběhu let počet stran narůstal. V roce 1958 se zvedl na 28 a v roce 1961 na 32 stran. Ačkoli byl tento reeditovaný týdeník relativně úspěšný, jak jsme již zmínili, nedosáhl takové slávy jako jeho předválečný předchůdce. Tento „nový“ Journal de Mickey obsahoval pouze příběhy s disneyovskou tématikou, kreslené nejen americkými, ale i evrospkými autory. Čtenáři už všechny postavy od Disneyho znali, stejně jako jejich vrtochy, vlastnosti a tiky, takže se začínali nudit.71 3.3.2. oblíbenost americké tématiky ve francouzských bandes dessinées Amerika byla pro francouzské kreslíře a scénáristy nekonečným zdrojem inspirací, což můžeme pozorovat na četnosti, s jakou hrdinové jednotlivých příběhů USA navštěvují a kolik z nich jsou přímo Američané. Nelze zanedbat ani vliv amerického životního stylu a amerických produktů.
70 71
Moliterni, Claude. Histoire mondiale de la bande dessinée. str. 33. Moliterni, Claude, Mellot, Philippe. BD Guide 2005. str. 57.
- 32 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
3.3.2.1. cestování do Spojených států amerických Vzhledem k tomu, že podstatná část komiksových hrdinů ke svému životu potřebuje cestování, ať už se jedná o novináře (Tintin, Spirou a Fantasio), o závodníky formule 1 (Michel Vaillant) nebo o udatné galské bojovníky (Astérix). Ve většině epizod se tito, a mnozí další, vydávají na cesty. Popularitu USA dokazuje fakt, že málokterý hrdina jezdí po světě, aniž by nenavštívil severoamerickou velmoc. Spirou a Fantasio se v příběhu Černé klobouky z roku 1950 vydávají do Texasu, aby zde zmapovali stav kovbojské populace. Čtenáři jejich časopisu si totiž myslí, že kovbojové jsou již minulostí. Spirou a Fantasio jsou po příletu do Texasu zklamaní, protože na rozdíl od čtenářů očekávali zemi kovbojů, stád a ohromných plání a místo toho se dočkali jen moderních Spojených států plných fastfoodů, reklam, benzinových pump a aut.
- 33 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Obrázek 8 – Spirou a Fantasio objevují Texas72
Nakonec stráví pár dní na Divokém západě – jak ovšem na závěr pobytu zjístí, jedná se pouze o kulisy pro natáčení westernu.73 Do Texasu se podívá i Michel Vaillant se svými spolupracovníky v epizodě Zrada Stevea Warsona.74 Zde je kýč texaského kovbojství doveden do dokonalosti, neboť Steve Warson, americký pilot formule jezdící za francozskou stáj Vaillante, vlastní v Texasu starý ranč, na který své spolujezdce pozve. Jeho ranč je dřevěný, obklopený pastvinami a Steve po ránu cvičně sestřeluje (samozřejmě bezchybně) plechovky z malé skalky.
72
Franquin. Spirou et Fantasio, L‘Intégrale/2. Les Chapeaux Noirs. Editions Niffle-Cohen, Bruxelles 2000, str. 2. Původní edice vycházela ve Spirou od 9. února do 15. června 1950. Okénko 1 – „O dva dny později tak naši hrdinové přelétali nad zemí divokých koní…“ Okénko 2 – „… a nekonečné pláně známé svými nesčetnými stády bizonů.“ Okénko 3 – „Znovu se s nimi setkáváme v malém texaském městečku Longhorn.“ – Fantasio: „Jsem zklamaný… strašně zklamaný…“ Okénko 4 – „… a taky máme pěkně zavařeno. Jak napsat reportáž o kovbojích z tohohle Divokého západu plného neonů, který čpí benzinem!!!“ 73 Franquin. Les Chapeaux Noirs. 74 Graton, Jean. Michel Vaillant. Tome 6 – La Trahison de Steve Warson. Graton Editeur. Bruxelles 1996. Původní edice vyšla v roce 1964 v nakladatelství Lombard.
- 34 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Obrázek 9 – Steve Warson na ranči v Texasu75
Steveův přítel šerif má na klopě hvězdu a on i další příchozí mají bílé kovojské klobouky. Steve Warson dokáže také bezchybně zkrotit mladého divokého hřebce a mladého býka. Dále, jako správný prosperující Američan z jihu, vlastní velkoprodukční mechanizovanou farmu.
75
Graton, Jean. La Trahison de Steve Warson, str. 17.
- 35 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Obrázek 10 – Farma Stevea Warsona76
Stereotyp francouzského pohledu na USA je zde opět patrný, jelikož Michel Vaillant, kopilot Stevea Warsona, očekává, že Steve bude vlastnit starou dřevěnou farmu jako z westernu. Ještě ve Francii Michel při vyslovení Steveova pozvání do Spojených států předvede další z typických stereotypů a bájí kolujících o zemi za oceánem. Odmítá jet do Texasu, jelikož se bojí, že Divoký západ je nebezpečný.
Obrázek 11 – Michel Vaillant a jeho strach z Texasu77
V sérii Michel Vaillant je také zajímavé, že jméno Stevea Warsona se celkem osmkrát z aktuálních sedmdesáti dílů objevuje přímo v jejich názvech. Kromě již
76
Tamtéž, str. 22. Okénko 1 – „A před očima překvapeného Michela, který očekával, že uvidí starou malebnou farmu…“ 77 Tamtéž, str. 5.
- 36 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
diskutovaného šestého alba Zrada Stevea Warsona jsou to například, Mach 1 pro Stevea Warsona (díl 14) či Tajemství Stevea Warsona (díl 28). Zajímavé je, že z prvních šestnácti dílů, které vyšly v námi sledovném období (od roku 1959 do roku 1969) nesou Steveovo jméno hned tři.78 Toto využívání Steveova jména do názvů svědčí o popularitě amerického jezdce mezi frankofonními čtenáři. Steveův příběh dokonce částečně zapadá i do modelu amerických superhrdinů, jelikož Steve je sirotek často zmítaný vnitřními problémy, který za volantem získává takřka nadpřirozené schopnosti. Polovičním sirotkem a cestovatelem do Spojených států amerických je také Corentin, dospívající hrdina stejnojmené série. Jeho příběh se přesouvá za oceán, jelikož „čtenáři časopisu Tintin se dožadovali více westernů.“79 Corentin se příbližně ve dvanácti letech dostává se svou matkou do Ameriky, kam putují za matčiným novým manželem, poručíkem americké armády sloužícím kdesi na Divokém západě. V tomto díle, který nese název Corentin u Rudokožců80 se blonďatý francouzský hrdina se svou matkou dostávají k indiánům kmene Siouxů, kteří je zachraňují před bílými bandity a pomáhají jim hledat Corentinova otce, kterého zajali Apači81. V knize se čtenář setká především s klišé o indiánech a jejich způsobu života. Siouxové žijí v týpí, před válečnou poradou kouří kalumet, před odjezdem do boje tančí válečné tance, jsou dokonalí lovci, stopaři, jezdci na koních atd.
Okénko 1 – „Cože! Do Texasu? Mezi všechny ty kovboje, co se v jednom kuse perou? …to není nic pro mě.“ 78 http://www.michelvaillant.com/ – složka Le Catalogue. 79 Cuvelier, Paul. Corentin chez les Peaux-Rouges. Lombard, Bruxelles, 1998, str. 2. 80 Cuvelier, Paul. Corentin chez les Peaux-Rouges. Původní edice vyšla v roce 1956 v nakladatelství Lombard. 81 Zajímavé je, že kmen Siouxů, který je velmi oblíbený u všech autorů píšících o Divokém západě ve skutečnosti nebyl jedním kmenem. Šlo o skupinu asi 67 rozličných kmenů, které měly společný jazykový základ avšak zcela odlišné kulturní tradice. Mezi nejpočetnější patřili prérijní indiáni, zejména kmeny Assiniboinů, Dakotů a Vraních indiánů, které žily na území dnešní jižní Alberty a Saskatchewanu a Severní Dakoty, Montany a Idaha. Oproti tomu Apačové, i ti prérijní, žili v okolí řeky Rio Grande. Možnost, že by se tyto kmeny se zcela odlišnými způsoby života mohly v Corentinovi doopravdy setkat je tedy velmi malá. Zelený, Mnislav. Indiánská encyklopedie – Indiáni tří Amerik. Albatros, Praha 1994, str. 198 a přebal knihy.
- 37 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Obrázek 12 – Válečný tanec82
Z pohledu západoevropské mládeže, která se dožadovala více westernů, museli indiáni v Corentinovi dokonale naplněnit její představy, k čemuž velkým dílem přispívala preciznost a propracovanost Cuvelierových kreseb. 3.3.2.2. američtí hrdinové francouzské provenience, obliba Divokého západu Frankofonní autoři pravděpodobně podléhali jak poptávce domácích čtenářů po „něčem americkém“, tak i své vlastní lásce k USA, když vytvářeli příběhy, odehrávající se na americké půdě, jejichž aktéry byli Američané. V kapitole o studené válce jsme se již zmínili o letcích amerického námořnictva – Buckovi Dannym, Jerrym „Tumbovi“ Tumblerovi a Sonnym Tucksonovi. Čtenář se do jejich příběhu dostává v průběhu roku 1944 v bitvě o Pacifik, kde všichni tři hrdinně bojují. Po skončení druhé světové války jsou ovšem, jako většina mobilizovaných, propuštěni a dostávají se k podezřelé letecké společnosti, která na arabském poloostrově obchoduje se zbraněmi a drogami a snaží se svrhnout západu nakloněného šejka a dostat
82
Cuvelier, Paul. Corentin chez les Peaux-Rouges. str. 5.
- 38 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
se tak k ropným polím.83 Po vyřešení tohoto blízkovýchodního problému se hrdinové vrací do armády, která je kvůli studené válce udržována v pohotovosti.84 Bojují v Koreji, proti pirátům v jihovýchodní Asii, testují prototypy nových letadel pro americkou armádu a jsou součástí četných operací v rámci studenoválečného konfliktu.
Obrázek 13 – Sonny Tuckson a prototyp stíhačky A-1285
83
K státnímu převratu v nejmenované arabské zemi dojde také v Tintinově příběhu Zásoba koksu. Tintin, stejně jako Buck a jeho přátelé, pomáhají svrženému, respektive téměř svrženému, vládci obnovit pořádek. 84 Například americký jih prakticky nezaznamenal rozdíl mezi válečným stavem za druhé světové války a stavem, který po ní následoval, jelikož všechny továrny, doky, výcvikové areály vojska a štáby existovaly dále. Většina z nich se spíše rozšiřovala, než aby zanikala. – Přednáška Prof. Sarah H. Brown v rámci předmětu American South in the 20th Century ze dne 23. dubna 2008. 85 Charlier, Jean-Michel, Hubinon, Victor. Tout Buck Danny Nº10. Missions „Top Secret“, Album 33 Le Mystère des avions fantômes. World Creation et Dupuis, Belgique 1987, str. 167. Původně Spirou Nº 1394–1414, 1964, informace přejata z http://www.bdoubliees.com/journalspirou/series1/danny.htm.
- 39 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Buck, Tumb a Sonny jsou však především velmi inteligentní, pohlední (vyjma Sonnyho)86, čestní a odvážní muži ochotní za svou vlast a za vzájemné přátelství položit život. U této bande dessinée více než u kterékoli jiné najdeme stereotyp hrdinství amerických vojáků ochotných obětovat vše pro lepší svět. Nejčtenější a nejoblíbenější příběhy ze Spojených států amerických jsou však ty, které se odehrávají v zemi velkého bílého otce za velikou louží, příběhy z Divokého západu plné objevování, indiánů, banditů a samozřejmě skvělých hrdinů, kteří se bijí za spravedlnost. Hlavní přestavitelé tohoto žánru jsou komický Lucky Luke a realistický Blueberry. Tito spravedliví běloši v zemi, kde se zuřivě dobývá západ, mají několik společných rysů. Všichni nejraději cestují sami a nemají rádi, když se jim někdo dlouhodobě plete do života, nebo když je život příliš rutinní. Jsou to tvrďáci bez bázně a hany, kteří dokonale střílí. Kupříkladu Lucky Luke je „rychlejší než svůj stín.“87 Ačkoli jsou vlastně dokonalí, jsou velmi skromní a vždy rádi pomohou. Lucky Luke i Blueberry jsou opět plní stereotypů o Americe, tentokrát ovšem o Divokém západě. Lucky Luke patří mezi jednu z nejoblíbenějších frankofonních bandes dessinées vůbec a vždy byl hvězdou časopisu Spirou, zejména od doby, kdy se ke kreslíři Morrisovi v roce 1957 přidal scénarista Goscinny, autor Lukeova ještě slavnějšího příbuzného Asterixe.88 Lucky Luke je hrdinný osamělý kovboj, dokonalý střelec, stopař a jezdec, který brání chudé a bezbranné a bojuje proti jakémukoli zločinu, který se v jeho okolí vyskytne.
Okénko 1 – Sonny: „Jedna, jedna ze stíhaček-přízraků!...“ - Vypravěč: „Sonnymu přímo před nosem z husté vrstvy mraků vyrazil jako střela černý letoun bez označení – kovová raketa, která se zdrcující rychlostí letěla vzhůru, téměř vertikálně. 86 Sonny Tuckson svou vizáží i chováním v mnoha rysech připomíná Foglarova Rychlonožku. V jednom se však velmi liší, je totiž nebojácný. 87 http://www.lucky-luke.com/ – složka Par ici le site/Lucky Luke & Co/Lucky Luke/Portrait 88 Když v roce 1968 kreslíř Morris opustil časopis Spirou a přešel do časopisu Pilote, bylo těžké nalézt za něj a Luckyho Lukea náhradu. Moliterni, Claude, Mellot, Philippe. BD Guide 2005. Omnibus, Paris 2004, str. 46.
- 40 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Obrázek 14 – Lucky Luke zjednává pořádek89
Sice má rád svůj klid (zejména po obědě), ale přemluvit ho, aby někomu prokázal šlechetnou službu nestojí příliš úsilí. Například v dílu Karavana, se Lucky Luke vydá na cestu do Kalifornie s neznámou karavanou poté, co se předchozí průvodce projeví jako nečestný bandita, vůdce karavany jej požádá o doprovod a malý chlapec zahraje prosebnou scénku, za niž mu otec slíbil lízátka. Lucky Lukovi připadá skupina zajímavá a legrační, což je vlastně hlavním důvodem, proč se s ní vydá na cestu.90 Tento kovboj za svou dlouhou kariéru, která díky jeho popularitě mezi čtenáří pokračuje až dodnes, porazil nesčetně vyhlášených banditů Divokého západu, kromě smyšlených postav v albech vydaných v 50. a 60. letech pokořil i reálné antihrdiny Billyho Kida, Calamity Jane a Jesseho Jamese.91 Stálými nepřáteli Luckyho Lukea jsou především bratři Daltonové, kterí jej provázejí po většinu série. Obdobným americkým symbolem byli kovbojští koně. Jolly Jumper, jehož sedlá Lucky Luke je kovbojova pravá ruka. Je inteligentní, rychlý, bystrý a také nemá rád nespravedlnost.
89
Morris, Goscinny, René. Lucky Luke. Tome 35 Jesse James. Dupuis, Belgique 1999. Původní edice vyšla v nakladatelství Lucky Comics v roce 1969. Okénko 1 – Lucky Luke: „Cole Younger má právo na soud a také se mu jej dostane! Ještě krok a začnu střílet!“ 90 Morris, Goscinny, René. Lucky Luke. Tome 24 La Caravane. Dupuis, Belgique 1990. Původní edice vyšla ve stejném nakladatelství v roce 1964. 91 http://www.lucky-luke.com/ – složka Par ici le site/Albums & Dossiers/Les Albums
- 41 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Obrázek 15 – Jolly Jumper zasahuje proti zločinci92
Blueberry je oproti sérii Lucky Luke méně komická, více realistická a drsnější kovbojka. Poručík Mike Blueberry se na Divoký západ dostává, když mu kvůli švindlování v kartách a pár dalším prohřeškům dá americká armáda na vybranou mezi vyhazovem a odjezdem do Fort Navajo. Není tak kladným hrdinou jako Lucky Luke. Mike Blueberry je rebel s nezkrotnou povahou, nekonečně dobrým srdcem, dokonale přesnou rukou, zkušenostmi z občanské války, pevnými nervy, bystrým úsudkem a velkou dávkou šarmu. Některá jeho dobrodružství se odehrávají v rámci armády93, v jiných bývá armádou propuštěn, když je jeho pomoci třeba jinde. Protože Mike Blueberry nemá moc rád svázanost rozkazy a armádními pravidly, rád se chopí každé příležitosti, která mu umožní opustit armádní rutinu a navracet na Divoký západ pořádek.94 Svým chováním i vzhledem připomíná Bucka Dannyho, ačkoli není blonďatý, ale tmavovlasý. I on je vysoký, chrabrý a mužně krásný voják, schopný činit rychlá a správná rozhodnutí. Na rozdíl od Luckyho Lukea je Blueberry kovboj „drsného ražení“, takový, jakého si každý na Divokém západě umí představit.
92
Morris. Lucky Luke. Tome 3 Arizona. Dupuis, Belgique 1991. Původní edice vyšla ve stejném nakladatelství v roce 1951. 93 Například v dílu Fort Navajo. Charlier, Jean-Michel, Giraud, Jean. Blueberry. Tome 1 Fort Navajo. Dargaud Editeur, 1993. Původní edice vyšla ve stejném nakladatelství v roce 1965. 94 Například v dílu L’homme à l’étoile d’argent. Charlier, Jean-Michel, Giraud, Jean. Blueberry. Tome 6 L’homme à l’étoile d’argent. Dargaud Editeur, 1999. Původní edice vyšla ve stejném nakladatelství v roce 1969.
- 42 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Obrázek 16 – Mike Blueberry95
O Divokém západě vycházely ve Francii v 50. a 60. letech celé časopisy, nejen jednotlivé příběhy, například Marijacův Far West Magazine.96 Popularita Divokého západu ve frankofonních komiksech dokazuje, jak se francouzské publikum dožadovalo co nejvíce „něčeho amerického“. 3.3.2.3. obraz americké společnosti ve francouzské realitě Nelze říci, že esenci Ameriky by v sobě obsahovaly pouze příběhy odehrávající se za oceánem ať už s americkými či francouzskými hrdiny, jelikož i komiksy odehrávající se ve Francii (případně v Belgii) v sobě nesou příznaky amerikanizace. Je to především případ těch, které se odehrávaly v tehdejší současnosti, jelikož odrážely každodenní realitu francouzské společnosti a kultury, které, jak jsme již zmínili v první kapitole, sice často s odporem, ale přece, vstřebávaly americké vlivy. Spirou a Fantasio se s Amerikou také nesetkávají pouze při své cestě do Texasu, ale i ve Francii a na svých cestách po světě. V příběhu Spirou a dědicové97, chtěl
95
Charlier, Jean-Michel, Giraud, Jean. L’homme à l’étoile d’argent. str. 1. Moliterni, Claude, Mellot, Philippe. BD Guide 2005. str. 59. 97 Franquin. Spirou et Fantasio, L‘Intégrale/2. Spirou et les héritiers. Editions Niffle-Cohen, Bruxelles 96
- 43 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Franquin pravděpodobně ukázat, že vliv americké popkultury prosákl opravdu všude a satiricky umístil reklamu na Coca-Colu do pralesa v Latinské Americe.
Obrázek 17 – Spirou, Fantasio a Coca-Cola98
V některých komiksech bývá také zmiňována technická dominance Spojených států amerických. Narážka na to, že americké výrobky svou kvalitou převyšují výrobky jakékoli jiné země je přítomna v knize Asterix a zlatý srp. Amerika je zde vtělena do gala jménem Amerix. Když se druidovi Panoramixovi při sbíraní jmelí zlomí jeho zlatý srp, Asterix a Obelix se musejí vydat do Lutecie, kde žije nejlepší výrobce zlatých srpů v Galii, kovář Amerix. Panoramix odmítá používat zlatý srp od jiného výrobce než od Amerixe.
Obrázek 18 – Nejlepší srpy vyrábí Amerix99
2000, předposlední strana.. Původní edice vycházela ve Spirou od 26. července 1951 do 13. března 1952. Okénko 1 – „Dvacátý den ráno konečně spatřili první známky civilizace…“ 98 Tamtéž.
- 44 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Idea, že v Americe mají všechno větší a lepší než ve Francii, pravděpodobně musela ve francouzské společnosti existovat, jelikož Jean Graton ve Zradě Stevea Warsona využije této myšlenky. Joseph je pilot po padesátce, který už nechce moc závodit a raději se věnuje pěstování ředkviček. Rozhodně odmítá jet se zbytkem stáje do USA. Podle majitele Henri Vaillanta je však nepostradatelný. Steve Warson si tedy vymyslí malou lest a řekne Josephovi, že v Texasu rostou ředkvičky velké jako pěst, čemuž Joseph uvěří, touží je vidět na vlastní oči a odjede s ostatními piloty za oceán.
Obrázek 19 – V Americe rostou ředkvičky velké jako pěst100
Francouzská společnost, zejména pak v 60. letech, jak jsme zmínili v první kapitole, byla prosáknuta americkými vlivy – oblečení, účesy, automobily, vše bylo ovlivněno americkou „předlohou“.
99
Goscinny, René, Uderzo, Albert. Astérix. La Serpe d’or. Hachette, Paris 1999, str. 6. Původní edice vyšla v roce 1962 v nakladatelství Dargaud. Okénko 1 – Asterix: „Hm, to je pravda… Srpy, které pocházejí od Amerixe (ve francouzštině také z Amerixe) jsou nejlepší. To je přeci známá věc…“ Obelix: „To ano…“ 100 Graton, Jean. La Trahison de Steve Warson, str. 7. Okénko 1 – Steve: „Drahý Josephe, rozhodně bych Vás nechtěl urazit, ale… u nás v Texasu, sklízíme ředkvičky velké jako pěst!“ – Joseph: „Ředkvičky? Velké jako pěst!?… Nepletete si to náhodou s řepou?“
- 45 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
V kapitole Bande dessinée po americku jsme si představili nejen americký komiks, ale i prvky světového dění, které propojovaly americkou a francouzskou společnost natolik, že se objevovaly ve francouzské tvorbě 50. a 60. let. Počet komiksů odehrávajících se v USA, počet cest francouzských hrdinů do země na druhé straně Atlantiku, Divoký západ i odkazy na americký vliv a image USA ve Francii dokazují, že popularita západní velmoci byla mezi čtenáři ilustrovaných magazínů bandes dessinées veliká.
4. Bande dessinée jako typicky francouzská záležitost Komiks je pojem mezinárodní. Francie si však pro něj vyvinula vlastní pojmenování –bande dessinée. Už jenom tímto pojmenováním se francouzská tvorba tohoto žánru odlišuje. Francie si, stejně jako v jiných oblastech, nechtěla nechat diktovat od USA, jak by měla její kultura a její společnost, tedy i její komiksy vypadat. Pojem bande dessinée vznikal postupně, ale aby vůbec mohl vzniknout, muselo pro něj být vytvořeno přívětivé prostředí. Bande dessinée nemohla být to samé co komiks. 4.1. Státní zásahy do francouzského trhu s komiksy Spojené státy byly často populární mezi autory komiksů a jejich čtenáři, méně pak mezi levicovými politiky, církví, učiteli a intelektuály. V roce 1949 vznikl zákon, který měl primárně omezit americký vliv na francouzskou bande dessinée.
4.1.1. Zákon z roku 1949 12. července 1949 schválil francouzský parlament zákon číslo 49956, jenž vstoupil do kulturních dějin Francie jako „zákon 26. července“ a jenž měl kontrolovat kvalitu tisku pro děti. „Jako první došlo jeho následkem k vymizení amerických komiksů (z francouzských časopisů a novin, pozn. L. Š.).“101 Jeho znění bylo následující: „Publikace určené prvně zmiňovaným (dětem, pozn. L. Š.) nesmějí obsahovat žádnou ilustraci, žádnou rubriku ani uveřejňovat nic, co ukazuje v dobrém světle loupežnictví, lež, krádež, lenost, zbabělost, nenávist,
- 46 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
prostopášnost a jakýkoli čin označovaný za zločin či přestupek, který by kazil mravy dětí a mládeže nebo vytvářel či podporoval rasové předsudky…“102 Kromě kvót na počty amerických filmů v kinech tak parlament schválil další zákon, který omezoval příliv americké populární kultury do Francie. Tento zákon „(…) byl schválen pod nátlakem
spojených
sil
komunistů,
tisku,
katolického
prostředí,
učitelů
a
intelektuálů.“103 Bande dessinée byla označena nálepkou „pouze pro děti“. Pro francouzské politiky bylo nemyslitelné, aby se takovýto žánr stal uměním, natožpak pro dospělé publikum. 4.1.2. Vliv tohoto zákona na stagnaci francouzské tvorby a přesun tvorby do Belgie Ačkoli zákon doslovně neobsahuje zákaz amerického komiksu, byl psán s tímto záměrem, který měl uvolnit místo pro díla nově vznikající ve Francii a dát francouzským autorům práci.104 K naplnění tohoto záměru došlo jen částečně. Jeho první část – tedy vyhnání amerických děl, se podařila velmi rychle. Došlo však i k rychlé likvidaci velké většiny francouzských ilustrovaných magazínů pro mládež vzniklých po druhé světové válce. V důsledku stagnace tvorby ve Francii došlo k rozvoji francouzsko-belgické bande dessinée, která na jedno desetiletí ovládla francouzský trh.105 Její ústřední postavou byl Hergé,106který kolem sebe již od roku 1946 shromažďoval skupinu odborných spolupracovníků z mnoha oborů jak grafického tak technického typu.107
101
Lacassin, Francis. Pour un 9e art la bande dessinée. str. 498. Journal Officiel, 16 juillet 1949. Loi n° 49956 přejato z: Moliterni, Claude. Histoire mondiale de la bande dessinée. str. 41. Tento zákon platí dodnes. V každém albu bandes dessinées je napsáno, že obsah je v souladu s daným zákonem. 103 Moliterni, Claude, Mellot, Philippe. BD Guide 2005. str. 41. 104 Moliterni, Claude, Histoire mondiale de la bande dessinée, str. 41. 105 Tamtéž. 106 Hergé (1907–1983), vlastním jménem Georges Rémi (z jeho francouzsky vyslovených iniciál R[ér] a G[žé] vznikl pseudonym Hergé [eržé]), byl belgický ilustrátor a autor komiksů. Jeho nejslavnějším dílem jsou bandes dessinées o reportérovi Tintinovi. První z nich – Tintin v zemi Sovětů, vyšla v roce 1929, poslední – Tintin a umění Alpha, posmrtně v roce 1986. Přejato z: Alessandrini, Marjorie (ed.). Encyclopédie des bandes dessinées, str. 119. 107 Šlo o experty na ilustrace, na krajinu, na barvy, o automobilisty, kaligrafy apod. Přejato z: Lacassin, Francis. Pour un 9e art… str. 22. 102
- 47 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
4.1.3. vznik specifik frankofonního komiksu pod vlivem tohoto zákona Docházelo k omlazování časopisů. Například Journal de Mickey, který začal opět vycházet v roce 1952, byl ve své nové formě určen mladšímu publiku než tomu před druhou světovou válkou.108 Zajímavé bylo, že ačkoli účelem zákona číslo 49956 bylo omezit čtenářské publikum komiksů pouze na děti a mládež, Hergé, ústřední postava belgické komiksové tvorby, přišel s konceptem komiksu „od 7 do 77 let“109. Komiksy měly oslovovat širokou francouzskou veřejnost. Šlo o to „dodat dílu určenému dětem pravdivost a zpracovat ho s pečlivostí, kterou by od něj vyžadovali dospělí. Nikdy neimitovat zahraniční konkurenci, ale odlišit se od ní, byť by byla úspěšná.“110 Do žánru, který je původně komický – jak také z jeho názvu vyplývá, se tak dostala přesnost a autentičnost. Proto si Hergé, a nejen on, mezi své spolupracovníky přizval experty na rozličná odvětví. Většina ze členů Hergého teamu byli zejména experti na ilustraci, protože teprve od roku 1946 měl Hergé větší možnost realizace, když se Tintinovi příběhy přestěhovaly z krátkých jednořádkových „stripů“111 uveřejňovaných na denní bázi v novinách Soir do nového týdenníku Tintin, kde měl Hergé k dispozici jak větší plochu, tak kvalitnější materiály.112 Pokud měl dobře popisovat a malovat například prostředí Himalájí, jako v epizodě Tintin v Tibetu,113 potřeboval kvalitní inspiraci. Často se inspiroval fotografiemi z magazínů o zemi, především pak z National Geographic Magazine114 či originálními fotografiemi, modely, archivními materiály či osobními návštěvami námořních nadšenců a lodí.115
108
Lacassin, Francis. Pour un 9e art la bande dessinée. str. 499. Označení figurující na obálkách Tintinových dobrodružství. 110 Lacassin, Francis. Pour un 9e art la bande dessinée, str. 22. 111 Stripy byly původně krátké vtipné příběhy, které vznikly v USA na počátku 20. století. Pojednávaly o stále stejných postavách, ale jejich jednotlivé díly na sebe přímo nenavazovaly. Většinou se jednalo o komické situace, které měly čtenáře rozptýlit. Hlavními dějovými liniemi byly zejména problémy rodinného prostředí – tzv.„family strips“ nebo byla jejich ústřední postavou dívka či žena a jednalo se o její příhody – tzv.„girl strips“. Přejato z: Alessandrini, Marjorie (ed.). Encyclopédie des bandes dessinées, str. 90–91 a 106–107. 112 V týdenníku Tintin maloval Hergé na křídový papír a kvalitnějšími barvami, jichž mohl zároveň používat větší spektrum. Přejato z: Moura, Carlos Gustavo. Le Petit XXe na oficiálních stránkách o Tintinovi http://tintin.francetv.fr/fr/aventures/dossiers/autres/xxeme.html. 113 Tintin au Tibet, 1960. 114 http://tintin.francetv.fr/fr/aventures/dossiers/sources/sourc0.html. 115 Horeau, Yves. Tintin, Haddock et les bateaux. Moulinsart, Belgique 1999, str. 5. Tato publikace vznikla při příležitosti konání stejnojmenné výstavy v Saint-Nazaire. 109
- 48 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Obrázek 20 – předloha pro křižník Los Angeles116
Obrázek 21 – Los Angeles v Rudém moři 117
Přesnost a autentičnost je základním kamenem i série Aventures de Michel Vaillant, která vznikla v roce 1957 a jejímž autorem byl Jean Graton. Michel Vaillant je automobilový závodník, jeho otec pak majitel stáje a automobilky Vaillante. Jean Graton byl přítelem mnoha špičkových pilotů formule, mezi něž patřili například Lucien Bianchi, Johnny Servos-Gavin a Carol Shelby.118 Graton objížděl jednotlivé Grand Prix a závody a sám si vytvářel fotodokumentaci, díky které působí prostředí automobilových závodníků v jeho bande dessinée tak autenticky. Díky svým přátelům mezi závodníky se také dostal do zákulisí a mohl tak detailně popisovat, co se tam dělo. Jako první ho do světa formulí uvedl Lucien Bianchi, kterému se Jean Graton odměnil tím, že jej jako prvního opravdového pilota zakomponoval do Aventures de Michel Vaillant.119 Dalším příkladem realistického komiksu jsou příběhy, jejichž autory jsou Victor Hubinon a Jean-Michel Charlier. Jde o příběhy Bucka Dannyho, jehož jméno celá bande dessinée nese a jeho dvou přátel Tumblera a Tucksona, elitních amerických stíhacích pilotů. Jejich dobrodružství, odehrávající se od roku 1944, začala vycházet v časopise Spirou v roce 1947 a zahrnovala velké množství faktů mezinárodního vývoje.120
116
Tamtéž, str. 22. Dle Horeaua si Hergé původně tuto fotografii vybral především kvůli předloze pro námořnické uniformy, ale nakonec dala vzniknout i americkému válečnému křižníku Los Angeles. 117 Hergé. Les Aventures de Tintin. Coke en Stock. Casterman, Tournai 1986. Původní edice vyšla v roce 1958, taktéž v edici Casterman. Okénko 1 – „U.S.S. Los Angeles volá s.s. Ramonu. Zachytili jsme S.O.S. Jedeme vám na pomoc, budeme na místě za tři hodiny.“ 118 http://www.michelvaillant.com/ – složka Les Auteurs/Jean Graton. 119 Tamtéž. 120 Hrdinové nejprve válčí v Pacifiku, po konci války jsou propuštěni z armády a hledají práci, aby se zapletli do bojů o ropu na blízkém a středním Východě. Dále válčí v Koreji a zasahují do mezinárodního
- 49 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Kromě komiksů zakládajících si na realismu byly také nadále populární komické příběhy, do kterých se ovšem kromě časté satiry, přidaly ještě parodie a napodobování, které v předválečné době nebyly zcela běžné.121 Lucky Luke byl jedním z hlavních představitelů komického stylu. Jeho kovbojská dokonalost v sobě neměla až tolik komického. To bylo obsaženo v Lukeově okolí. Od sedmnáctého dílu, má Luke kromě Jollyho Jumpera dalšího zvířecího společníka, psa Rantanplana, který je až neskutečně nešikovný a neustále zažívá karamboly, které čtenáře pobaví.122 Celá realizace a náměty některých dílu Lucky Lukea jsou komické. Například díl Vpád do Oklahomy pojednává o tom, že se americká vláda, která teritorium Oklahomy darovala indiánům, rozhodne toto teritorium koupit zpět, aby jej mohla poskytnout osadníkům. Protože USA jsou zemí rovných šancí, nesmí být žádný pionýr zvýhodněn. Proto je určen přesný čas, kdy budou moci osadníci překročit hranici a hledat si místo k usídlení. Lucky Luke celou tuto soutěž v běhu za lepším pozemkem organizuje.
Obrázek 22 – Čekání na start123
V mžiku zde vyrůstá město Boomville, kde Lucky Luke zakazuje zbraně a organizuje volby. S jejich výsledky však většina osadníků není spokojena a Oklahomu
vývoje za dob studené války. Hubinot a Charlier čerpají své náměty z reality, ale zároveň si k nim domýšlejí fantaskní příběhy. Moliterni, Claude, Mellot, Philippe. BD Guide 2005. str. 45. 121 Lacassin, Francis. Pour un 9e art la bande dessinée, str. 22. 122 http://www.lucky-luke.com/ – složka Par ici le site/Lucky Luke & Co/Rantamplan
- 50 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
opět opustí. Vláda spojených států ji za zlomek nákupní ceny prodá zpět indiánům.124 Komické jsou i další bandes dessinées, například Spirou a Fantasio, kteří jedou do Texasu objevovat kovboje, se díky svému nadšení ocitnou s dostavníkem uprostřed ulice plné automobilů z 50. let.
Obrázek 23 – Dostavník v provozu125
4.2. Odlišnost francouzských komiksových hrdinů od amerických Na první pohled se francouzští komiksoví hrdinové jeví velmi podobní svým americkým příbuzným. Podíváme-li se na ně podrobněji, objevíme fundamentální rozdíly. Francie svým „antikomiksovým“ zákonem z roku 1949 vytvořila limity, které tvůrci nesmějí překročit. Bande dessinée se tak stala záležitostí pro děti a mládež, kde hlavní hrdinové nepijí alkohol, ženy jsou prakticky nepřítomny a vulgarismy nejsou přípustné.126
123
Morris, Goscinny, René. Lucky Luke. Tome 14 Jesse James. Dupuis, Belgique 1999. Původní edice vyšla v nakladatelství Dupuis v roce 1960. 124 Tamtéž. 125 Franquin. Les Chapeaux Noirs. str. 4. Okénko 1 – Z leva do prava: „Hello, to je model 1950?“ „Hej!! Ne abyste překročili povolenou rychlost!“ „Převážíte zlato? Budete přepadeni!“ „Nejspíš reklama na nějaký film…“ 126 Objevují se pouze nadávky typu „třesky plesky.“ (Pozn. L. Š.)
- 51 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
4.2.1. komiks je zábava výhradně pro děti Po zániku mnoha časopisů, které nevyhovovaly kritériím nastaveným v zákoně z roku 1949 se do popředí dostaly dva hlavní tituly, oba dva produkované v Belgii – Spirou a Tintin. Katolický tisk, komunistický tisk i nezávislá nakladatelství jejichž produkce splňovala regule zákona se snažily, z počátku úspěšně avšak nakonec marně, s časopisy Spirou a Tintin držet krok.127Vaillant, který vydávala Francouzská komunistická strana,128 byl nejúspěšnějším časopisem francouzské, nikoli belgické, provenience. S počtem 32 velkých stran se stal největší tiskovinou ve Francii. S jeho 888. číslem došlo k nárustu na 48 stran. Od té doby však Vaillant upadal. Nový elán do žil mu vlivo spojení s Pif Gadget, který v roce 1969 změnil koncepci magazínu a přešel na kapesní formát.129 Tento formát se osvědčil jako nejlépe prodávaný, avšak svými malými rozměry znehodnocoval uměleckou stránku svého obsahu.130 Spirou (původně Journal de Spirou) se zaměřoval na děti a dokázal pro ně připravit mnoho zajímavých příběhů. V tomto časopisu se poprvé objevili Šmoulové,131 Gaston Lagaffe, byla to domovská scéna Spiroua a Fantasia, ale také Lucky Lukea a Bucka Dannyho. Spirou dbal i na výchovu svých malých čtenářů a připravoval pro ně úspěšné komiksy o významných postavách světových dějin. Korzár Surcouf se stal námětem pro Charliera a Hubinona a Baden Powell pro Jijého.132 Magazín Tintin se Spirouem soupeřil o přízeň čtenářů a nabídl jim mezi jinými Blakea a Mortimera, Corentina, Michela Vaillanta a samozřejmě Tintina. Pro nejmenší kreslil Hergé dobrodružství dvou dětí a malého šimpanze – Jo, Zette a Jocko.133
127
Moliterni, Claude, Mellot, Philippe. BD Guide 2005. str. 58 a Moliterni, Claude, Histoire mondiale de la bande dessinée, str. 42. 128 PCF – Parti communiste français. 129 Moliterni, Claude, Histoire mondiale de la bande dessinée, str. 42. 130 Moliterni, Claude, Mellot, Philippe. BD Guide 2005. str. 63–64. 131 Les Schtroumpfs. 132 Moliterni, Claude, Mellot, Philippe. BD Guide 2005. str. 44. 133 Tamtéž, str. 49–50.
- 52 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Obrázek 24 – Jo, Zette a Jocko se radují na pustém ostrově134
4.2.2. Tintin aneb intelektuálně asexuální hrdina O Tintinovi nevíme nic, kromě toho, co lze vydedukovat z jeho příběhů. Tintin je investigativní reportér neurčitého (avšak mladého) věku, který nemá rodinu, nemá definováno žádné specifické zázemí ani minulost, takže umožňuje čtenáři, aby se s ním relativně jednoduše ztotožnil. Můžeme si položit otázku, zda měl Hergé v úmyslu ovlivňovat čtenáře skrze tuto identifikaci. Možná ano, možná chtěl moralizovat a zakořenit v dětech a mládeži princip, že kdo se chová čestně, slušně a nepije alkohol, bude stejně tak chytrý jako Tintin. To, že Tintin nepije alkohol, je jedno z jeho základních poznávacích znamení a věc, která ho staví na druhé konec spektra než jeho přítele kapitána Haddocka, který bez whisky nemůže být. Tintin není jediným abstinentem mezi komiksovými postavami. Lucky Luke také pije pouze limonádu.135
134
Hergé. Jo, Zette et Jocko. Le Manitoba ne répond plus. Casterman, Tournai 1980, str. 46. První edice vyšla ve stejném nakladatelství v roce 1952. 135 Je zajímavé, že v prvních epizodách, které vyšly ještě před odhlasováním zákona z roku 1949, si Lucky Luke dává v saloonu whisky – například Morris. Arizona. str. 11. V dalších epizodách ji však vymění za nealkalické nápoje.
- 53 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Obrázek 25 – Haddock a Tintin objednávají v baru136
Tintin je také velmi dobrosrdečný a nemá rád nespravedlnost. Pro přítele v nouzi jede odhodlaně až na druhý konec světa. A pokud je to nebezpečné a nikdo ho nechte doprovázet, klidně se vydá riskovat vlastní život, aby přítele zachránil. Nejlepším příkladem tohoto chování je epizoda Tintin v Tibetu, kam se Tintin vydává zachránit svého přítele Tchanga, jehož letadlo se zřítilo v Himaláji.
Obrázek 26 – Tintinova deklarace přátelství137
Je zajímavé, že Tintinova dobrodružství jsou výhradně mužskou záležitostí. V souladu s literou zákona Hergé Tintinovi nepovoloval žádné situace, ve kterých by se mohl dostat do pohoršující situace. Tintin se za celou svou dlouhou kariéru na žádném
136
Hergé. Coke en Stock. str. 3. Okénko 1 – Haddock: „Dali bychom si… hm… třeba…“ Okénko 2 – Tintin: „Dvě sklenice minerální vody.“ 137 Hergé. Tintin au Tibet. str. 52.
- 54 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
místě na světě nesetká se ženou, která by jej přitahovala. Jediná žena, se kterou se setkáváme pravidelně je „Milánský slavík“, operní pěvkyně Castafiore, která rozhodně nevyzařuje nic, co by mohlo vzbuzovat touhu. Dopadené zločince Tintin nezabíjí, raději je zatkne a předá policii. Je dokonalým zobrazením neposkvrněného anděla, který se nikdy nerozčiluje, není vulgární a umí odpouštět. Franquin pomocí svých hrdinů také poučuje čtenáře. V díle Spirou a dědicové soupeří Fantasio se svým bratrancem o dědictí po svém strýci. Kdo lépe splní tři zadané úkoly, dostane dědictví. Ve chvíli kdy Fantasio víteží, notář mu čte strýcovu závěť, v níž umírající přiznává, že je zcela bez prostředků a proto vymyslel tuto soutěž, která měla její účastníky obohatit po lidské stránce.
Obrázek 27 – Materiální hodnoty nic neznamenají138
Morální hodnoty, přátelství, čest a dobrá vůle v Tintinovi a Spirouovi a Fantasiovi vždy zvítězí nad zločinem a nenávistí. Franquin a Hergé, ač oba Belgičané, vytvořili pro Francii přesně takové vzory, které byly určeny dětem a plnily roli nenásilné chůvy. 4.2.3. pozdní nástup komiksů pro dospělé a komiksů s erotickým podtextem Když alespoň částečně povolily ledy svírající chřtán francouzského komiksu a situace se zákonem z roku 1949 byla méně vyhrocená, začaly se oběvovat první komiksy pro dospělé. Základním krokem k této změně byla idea, že komiks není jen pro děti a že dospělí, kteří jej čtou, nejsou podřadní. V březnu roku 1962 došlo k ustavení
Okénko 1 – „Tak tedy, jestli je to třeba, půjdu klidně sám… Můj přítel je v nebezpečí, více než kdy jindy ho teď nemůžeme nechat na pospas osudu.“ 138 Franquin. Spirou et les héritiers, poslední strana.
- 55 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Klubu komiksů, jehož členy byli Alain Dorémieux, šéfredaktor časopisu Fiction, režisér Alain Resnais, Jean-Claude Forest, pozdější autor Barbarelly a Francis Lacassin.139 Jeho účelem bylo propagovat komiksy jako deváté umění a zpřístupnit je náročnějším dospělým čtenářům. Zákon z roku 1949 se vztahoval na literaturu pro děti a mládež a jeho účelem bylo zachovat jejich svědomí a mysel neposkvrněné americkou vulgárností. Bande dessinée však přestávala být pouze zábavou pro děti. Jean-Claude Forest roku 1962 v časopise V Magazine vydal první část Barbarelly, supersexy sci-fi hrdinky, která má sexappealu, sexuálního apetitu, krásy, inteligence a umanutosti na rozdávání.140 V Magazine měl rázem ohromný úspěch a i začaly v něm vycházet i další příběhy podobného ražení jako Barbarella, například Blanche Epiphanie, příběh ubohé siroty, která je tak chudá, že chodí v hadrech velmi odhalujících její dokonalé tělo. Toto nenechávlo chladnými muže v komiksech a následně pak ani čtenáře.141 Moliterni však ve své knize dodává, že přes stoupající popularitu této zábavy pro dospělé časopisy i vydavatelé čelili cenzuře, která jim v 60. letech bránila existovat. V Magazine, HaraKiri a nakladatelství Erica Losfelda, který tyto komiksy s erotickým podtexem vydával knižně, zkrachovaly.142 Fenoménem, který přinesl nový vítr do plachet francouzské bande dessinée byl časopis Pilote, který vyházel od roku 1959 a jehož ústřeními postavami byli JeanMichel Charlier a René Gosciny. Tento nejprve týdenník, později úspěšný měsíčník v roce 1968 nastoupil s inteligentní a dospělou tvorbou a dokonale propracovanou koncepcí.143 Jeho úspěch média pro dospělé a nejen pro mládež, i Pilote v 60. letech časopisem pro mládež, však spadá z velké většiny až do doby, kterou se tato práce nezabývá. Komiks pro dospělé byl kvůli zákonu z roku 1949 ve Francii značně opožděn. 4.3. Bande dessinée není komiks Steve Warson je na první pohled čistě americkým prvkem v jinak velmi francouzském komiksu Michel Vaillant a důležitost jeho role v těchto příbězích je
Okénko 1 – „… odkazuji Vám tedy dobrodružství, která jste prožili, vaše úspěchy i neúspěchy a doufám, že tyto tři úkoly pro vás byly školou odvahy a vytrvalosti a že se vašemu starému strýci podařilo udělat z vás alespoň trochu muže.“ 139 Lacassin, Francis. Pour un 9e art la bande dessinée, str. 502. 140 Moliterni, Claude, Histoire mondiale de la bande dessinée, str. 51. 141 Lob, Jacques, Pichard Georges. Blanche Epiphanie. J’ai lu, Paris 1988. 142 Moliterni, Claude, Histoire mondiale de la bande dessinée, str. 52.
- 56 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
poměrně neobvyklá vzhledem k tomu, jak si Francouzi a Belgičané zakládali na všem francouzském. Jean Graton je ve svém Michelu Vaillantovi obzvláště patriotický. A Steve, ačkoli je Američan, do tohoto obrázku zapadá, jelikož při výběru mezi Spojenými státy americkými a Francií volí „svou“ milovanou zemi na evropské půdě.
Obrázek 28 – Steveova láska k Francii144
Tento Steveův názor je sám o sobě prakticky dokonalým názorem francouzské společnosti na Spojené státy americké: nejkrásnější a nejlepší je jednoznačně Evropa, protože USA jsou jen prázdná schránka na reklamu a moderní zbytečnosti. Spojené státy v tomto obrázku reprezentuje ranč – jediná věc, která bude Steveovi chybět. Právě onen ranč je dokonalým stereotypem francouzského pohledu na Spojené státy. Pro Francii byl spojenec za oceánem jako pouť – byla to země dobroduržství a zábavy a čtenáře bavilo číst si komiksy o amerických hrdinech či frankofonních hrdinech na cestách, ale nepovažovali USA ze místo pro život.
143
Moliterni, Claude, Mellot, Philippe. BD Guide 2005. str. 69. Graton, Jean. La Trahison de Steve Warson, str. 5. Okénko 1 – Steve: „Je to přirozené! Když se člověk stýká s vámi Evropany, stane se mnohem citlivějším a schopným radovat se i z něčeho jiného než jen z našich děsivých jukeboxů a piva v plechovkách… Chybí nám duchovní minulost plná starých kamenů a rytířského chování… Ne, po ničem americkém, kromě mého starého ranče, se mi nebude stýskat.“
144
- 57 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
5. ZÁVĚR Francouzská popkultura prošla v 50. a 60. letech 20. století významnými změnami, které předurčily její další vývoj. Součástí těchto změn byl americký vliv a francouzská reakce na něj. Tak je tomu dodnes. Přestože se tedy Francouzi bránili a budou bránit amerikanizaci „své“ kultury, a to ve většině sfér, k této proměně docházelo a stále dochází, neboť francouzská společnost je od 2. světové války velmi blízká společnosti americké – jak ideologicky a mocensky, tak hospodářsky a rozvojem moderních technologií. Logicky tedy docházelo k tvorbě francouzské popkultury a přejímání amerického modelu, který byl běžné populaci bližší, protože popkultura je první kulturou určenou pro všechny vrstvy společnosti, je to kulturní řeč, které všichni rozumí. Příklad bande dessinée detailně ilustruje jak hodnoty, které obě společnosti sdílí, tak i francouzská specifika vznikající v přímé návaznosti na zákon z roku 1949. Čistě americké vlivy jsou ve většině komiksů přítomny, avšak často jako parodie, satira či jako komický prvek. Uvolňování mravů se ve francouzském komiksu prosazovalo jen velmi pozvolna. Snaha Francie ochránit své kulturní hodnoty zabránila rozšíření monotónní kultury dle amerického vzoru a dala vzniknout zcela jedinečnému fenoménu francouzské popkultury. Masovost obliby bandes dessinées ve francouzských domácnostech naznačuje, že snaha o omezení amerických vlivů poskytla šanci rozvoji francouzského komiksu, který byl úspěšný. Francie si však i v této masovosti uchovala alespoň částečně onu „starou“ francouzskou část kultury.
- 58 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
RESUME Après la deuxième guerre mondiale, l’influence que les Etats-Unis exerçaient sur l’Europe occidentale était incontestée. La France faisait partie de ce camp. La proximité sociale, politique, culturelle et économique, notamment grâce à la conjonction des « Trentes glorieuses », des deux pays faisait en sorte que les modes de vie se rapprochaient. Du côté français se rapprochement n’était pas très bien vu au niveau de la culture, puisque les Français ne voulaient pas succomber complétement à la popculture américaine et préféraient défendre leur propre héritage culturel. Dans ce mémoir nous étudions d’abord l’américanisation de la popculture française dans les années 50 et 60 d’un point de vue plus général. Dans un deuxième temps nous nous appuyeons sur une étude détaillé de la bande dessinée qui représente un exemple complexe du phénomène traité. Les années 50 étaient une époque où la France voulait adhérer au mode de vie américain sans pourtant perdre sa propre culture. Il s’agissait d’appliquer certaines influences américaines et d’en rejetter d’autres. Les années soixante étaient beaucoup plus ouvertes – la musique et la mode américaines envahirent la France. Cette dernière a tout de même tenté de démocratiser la haute culture française pour ne pas la perdre, ce qui ne réussit pas réellement, mais ce fut un acte de protectionisme typiquement français. La bande dessinée américaine avait des points en commun avec sa pendante francophone, mais elle était plus agressive et plus dénudé, plus adulte. Entre les deux guerres, la BD américaine était très apprécié en France. Après la loi de l’année 1949 qui censurait toute bande dessinée inconvenable pour les enfants, cette dernière quasiment disparut du hexagone. Les points communs entre les BDs des deux nations étaient liés à la situation de l’époque – la démocratie, la société de consommation et la guerre froide. Le côté Far West était aussi très en vogue parmi les lecteurs français ainsi que l’armée américaine. Mais c’était sûrtout la loi du 16 juillet 1949 qui en censurant a complétement changé le panorama de la BD en France. La production américaine quitta la France et la production française stagnait. Ce fut l’essort de la BD belge toutefois produite à cause de la demande venant de son voisin du Sud. Le réalisme et le pastiche dominaient, représentés notamment par Tintin et Lucky Luke. Les héros francophones étaient purs,
- 59 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
bons, sincères et aimables et vivaient dans des mondes sans femmes, sans érotisme. Ce n’est qu’à la fin des années soixante que la BD adulte aparut. Nous pouvons dire que grâce au protectionisme culturel français et à la force de propagation du modèle américain, la popculture française est devenue un mélange très intéressant des deux milieux semblables et pourtant si différents.
- 60 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1 – Focas, vůdce odboje v 51. století ............................................................... 25 Obrázek 2 – Golf v podání letce Sonnyho Tucksona ..................................................... 26 Obrázek 3 – Poklidné odpoledne ve společenské místnosti horského hotelu................. 27 Obrázek 4 – Asterix a zácpa na římské VIA ROMANA VII ......................................... 28 Obrázek 5 – Americký astronaut Dayton před zajetím nepřátelskou ponorkou............. 29 Obrázek 6 – Tintinova raket na Měsíci........................................................................... 30 Obrázek 7 – Diktátor republiky Inagua a jeho plán na rozpoutání atomové války mezi USA a SSSR ................................................................................................................... 31 Obrázek 8 – Spirou a Fantasio objevují Texas ............................................................... 34 Obrázek 9 – Steve Warson na ranči v Texasu ................................................................ 35 Obrázek 10 – Farma Stevea Warsona............................................................................. 36 Obrázek 11 – Michel Vaillant a jeho strach z Texasu .................................................... 36 Obrázek 12 – Válečný tanec ........................................................................................... 38 Obrázek 13 – Sonny Tuckson a prototyp stíhačky A-12 ................................................ 39 Obrázek 14 – Lucky Luke zjednává pořádek ................................................................. 41 Obrázek 15 – Jolly Jumper zasahuje proti zločinci ........................................................ 42 Obrázek 16 – Mike Blueberry......................................................................................... 43 Obrázek 17 – Spirou, Fantasio a Coca-Cola................................................................... 44 Obrázek 18 – Nejlepší srpy vyrábí Amerix .................................................................... 44 Obrázek 19 – V Americe rostou ředkvičky velké jako pěst ........................................... 45 Obrázek 20 – předloha pro křižník Los Angeles ............................................................ 49 Obrázek 21 – Los Angeles v Rudém moři ..................................................................... 49 Obrázek 22 – Čekání na start .......................................................................................... 50 Obrázek 23 – Dostavník v provozu ................................................................................ 51 Obrázek 24 – Jo, Zette a Jocko se radují na pustém ostrově .......................................... 53 Obrázek 25 – Haddock a Tintin objednávají v baru ...................................................... 54 Obrázek 26 – Tintinova deklarace přátelství .................................................................. 54 Obrázek 27 – Materiální hodnoty nic neznamenají ........................................................ 55 Obrázek 28 – Steveova láska k Francii........................................................................... 57
- 61 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
BIBLIOGRAFIE
PRAMENY Charlier, Jean-Michel, Giraud, Jean. Blueberry. Tome 1 Fort Navajo. Dargaud Editeur, 1993 Charlier, Jean-Michel, Giraud, Jean. Blueberry. Tome 6 L’homme à l’étoile d’argent. Dargaud Editeur, 1999 Charlier, Jean-Michel, Hubinon, Victor. Tout Buck Danny Nº10. Missions „Top Secret“, Album 29 Opération Mercury. World Creation et Dupuis, Belgique 1987 Charlier, Jean-Michel, Hubinon, Victor. Tout Buck Danny Nº10. Missions „Top Secret“, Album 32 Alerte à Cap Kennedy. World Creation et Dupuis, Belgique 1987 Charlier, Jean-Michel, Hubinon, Victor. Tout Buck Danny Nº10. Missions „Top Secret“, Album 33 Le Mystère des avions fantômes. World Creation et Dupuis, Belgique 1987 Cuvelier, Paul. Corentin chez les Peaux-Rouges. Lombard, Bruxelles, 1998 Franquin. Spirou et Fantasio, L‘Intégrale/2. Les Chapeaux Noirs. Editions NiffleCohen, Bruxelles 2000 Franquin. Spirou et Fantasio, L‘Intégrale/2. Spirou et les héritiers. Editions NiffleCohen, Bruxelles 2000 Goscinny, René, Uderzo, Albert. Astérix. La Serpe d’or. Hachette, Paris 1999 Goscinny, René, Uderzo, Albert. Astérix. Le tour de Gaule d’Astérix. Hachette, Paris 1999 Graton, Jean. Michel Vaillant. Tome 6 La Trahison de Steve Warson. Graton Editeur. Bruxelles 1996 Hergé. Jo, Zette et Jocko. Le Manitoba ne répond plus. Casterman, Tournai 1980 Hergé. Les Aventures de Tintin. Coke en Stock. Casterman, Tournai 1986 Hergé. Les Aventures de Tintin. Tintin au Tibet. Casterman, Tournai 1991 Jacobs, Edgar P. Les Aventures de Blake et Mortimer. Le Piège Diabolique. Editions du Lombard, Bruxelles 1962 Lob, Jacques, Pichard Georges. Blanche Epiphanie. J’ai lu, Paris 1988. Morris. Lucky Luke. Tome 3 Arizona. Dupuis, Belgique 1991 Morris, Goscinny, René. Lucky Luke. Tome 24 La Caravane. Dupuis, Belgique 1990 Morris, Goscinny, René. Lucky Luke. Tome 35 Jesse James. Dupuis, Belgique 1999
- 62 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
LITERATURA Alessandrini, Marjorie (ed.). Encyclopédie des bandes dessinées. Albin Michel, Paris 1979 Barthes, Roland. Système de la mode. Le Seuil, Paris 1967 Béra, Michel, Denni, Michel, Mellot Philippe. Trésors de la bande dessinée. Editions de l’Amateur, Paris 2000 Blanchard, Gérard. La Bande dessinée – histoire des histoires en images de la préhistoire à nos jours. Editions Gérard & Co, Verviers 1969 Crubellier, Maurice. Histoire culturelle de la France: XIXe – XXe. Armand Colin, Paris 1974 Goetschel, Pascale, Loyer, Emanuelle. Histoire culturelle de la France de la Belle Epoque à nos jours. Armand Colin, Paris 1995 Goetschel, Pascale, Loyer, Emmanuelle. Histoire culturelle et intellectuelle de la France au 20e siècle. Armand Colin, 2e édition, Paris 2001 Halberstam, David. Černobílé desetiletí. Prostor, Praha 2002 Horeau, Yves. Tintin, Haddock et les bateaux. Moulinsart, Belgique 1999 Lacassin, Francis. Pour un 9e art la bande dessinée. Union générale d’éditions, Paris 1971 Marling, Karan Ann. As seen on TV. Harvard University Press, Cambridge, Massachussets; London, England, 1994 Moliterni, Claude. Histoire mondiale de la bande dessinée. Pierre Hornay, Paris 1989 Moliterni, Claude, Mellot, Philippe. BD Guide 2005. Omnibus, Paris 2004 Perec, Georges. Les Choses. René Julliard, Paris 1965 Rioux, Jean-Pierre, Sirinelli, Jean-François eds. Histoire culturelle de la France: 4. Le temps des masses. Editions du Seuil, Paris 1998 Vian, Boris. Naplivu na vaše hroby. Kra, Praha 1995 Zelený, Mnislav. Indiánská encyklopedie – Indiáni tří Amerik. Albatros, Praha 1994
SEMINÁŘE A PŘEDNÁŠKY Seminář Mgr. Kryštofa Kozáka k Dějinám USA II ze dne 10. dubna 2007 Přednáška Prof. Sarah H. Brown v rámci předmětu American South in the 20th Century ze dne 23. dubna 2008
- 63 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
INTERNET http://www.academie-goncourt.fr/m_nourissier.htm http://www.bdoubliees.com/journalspirou/series1/danny.htm http://boomer-cafe.net http://www.lucky-luke.com/ http://www.michelvaillant.com/ http://www.nationale7.com/ http://tintin.francetv.fr/fr/aventures/dossiers/autres/xxeme.html http://tintin.francetv.fr/fr/aventures/dossiers/sources/sourc0.html http://uscode.house.gov/uscodecgi/fastweb.exe?getdoc+uscview+t29t32+141+25++(fair%20labor
- 64 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
PŘÍLOHY Příloha č. 1: Lucky Luke – detailní představení (obrázky)
- 65 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
- 66 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
- 67 -
Bakalářská práce
Amerikanizace francouzské popkultury v 50. a 60. letech 20. století – příklad komiksu
Příloha 1 – Morris, Goscinny, René. Lucky Luke. Tome 35 Jesse James. Dupuis, Belgique 1999, str. 3–6.
- 68 -