UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Právnická fakulta Katedra finančního práva a finanční vědy
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví Diplomová práce
Anna Suchá
Vedoucí diplomové práce:
JUDr. Petr Kotáb
Datum vypracování (uzavření rukopisu):
31. říjen 2011
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně za pouţití literatury a pramenů v ní uvedených a ţe tato práce nebyla vyuţita k získání jiného ani stejného titulu.
_______________________ V Praze, dne 31. října 2011
Anna Suchá
1
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
PODĚKOVÁNÍ Děkuji panu JUDr. Petru Kotábovi, jako vedoucímu mé diplomové práce, za cenné rady, připomínky a účinnou pomoc při zpracování.
V Praze dne 31. října 2011
Anna Suchá
2
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
OBSAH
PROHLÁŠENÍ ............................................................................................................. 1 PODĚKOVÁNÍ ............................................................................................................ 2 OBSAH.......................................................................................................................... 3 ÚVOD ............................................................................................................................ 5 1.
BANKOVNICTVÍ – POJEM, DRUHY A FUNKCE ....................................... 7
2. CHARAKTERISTIKA
KOMERČNÍCH
A
INVESTIČNÍCH
BANK
Z POHLEDU EKOMOMIE A PRÁVA .............................................................. 14 2.1. 2.2. 2.3. 3.
CHARAKTERISTIKA KOMERČNÍCH BANK ................................................................... 14 CHARAKTERISTIKA INVESTIČNÍCH BANK .................................................................. 19 ROZDÍLY A SPOLEČNÉ RYSY KOMERČNÍCH A INVESTIČNÍCH BANK .................... 20
MODELY ZAČLENĚNÍ INVESTIČNÍHO BANKOVNICTVÍ ................... 22 3.1. MODEL UNIVERZÁLNÍHO BANKOVNICTVÍ ................................................................. 23 3.1.1. Totální univerzální bankovní model ......................................................... 24 3.1.2. Model centrální banka a univerzální obchodní banky ............................. 25 3.1.3. Model centrální banka a banky a realitní banky ..................................... 27 3.2. MODEL SEGMENTOVANÉHO BANKOVNICTVÍ ........................................................... 28 3.3. SMÍŠENÝ MODEL BANKOVNICTVÍ ............................................................................... 31
4.
BANKOVNÍ SYSTÉM V ČESKÉ REPUBLICE ........................................... 31 4.1. SPECIFIKA
MODELU
ZAČLENĚNÍ
INVESTIČNÍHO
BANKOVNICTVÍ
V
ČESKÉ
REPUBLICE ............................................................................................................................. 31 VYTVÁŘENÍ „CHINESE WALLS“ V BANKÁCH UNIVERZÁLNÍHO TYPU
4.2. KONCEPCE
……………………………………………………………………………………………...34
5. CHARAKTER A PRAMENY PRÁVNÍ ÚPRAVY KOMERČNÍHO A INVESTIČNÍHO BANKOVNICTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE ........................ 39 5.1. VLIV
EVROPSKÉHO PRÁVA NA VÝVOJ PRÁVNÍ ÚPRAVY KOMERČNÍHO A INVESTIČNÍHO BANKOVNICTVÍ ......................................................................................... 40
5.1.1. Nejaktuálnější návrhy legislativy v oblasti bankovního práva ................ 41 5.2. ÚPRAVA FORMOU PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ SE SÍLOU ZÁKONA ........................................ 44 5.3. PODZÁKONNÉ PŘEDPISY UPRAVUJÍCÍ OBLAST KOMERČNÍHO A INVESTIČNÍHO BANKOVNICTVÍ ..................................................................................................................... 46
5.4. VNITŘNÍ PŘEDPISY A SMĚRNICE BANK A DALŠÍCH FINANČNÍCH INSTITUCÍ ............ 47 3
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
6.
AKTUÁLNÍ PROBLEMATICKÉ OTÁZKY ................................................. 49 6.1. 6.2. 6.3.
INSIDER TRADING ............................................................................................................ 50 OTÁZKY CORPORATE GOVERNANCE .......................................................................... 56 PRANÍ ŠPINAVÝCH PENĚZ A KORUPCE V BANKÁCH ................................................ 60
ZÁVĚR........................................................................................................................ 65 SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK ...................................................................... 69 SEZNAM LITERATURY ......................................................................................... 70 ABSTRAKT................................................................................................................ 74 SUMMARY ................................................................................................................ 75 KLÍČOVÁ SLOVA / KEY WORDS ........................................................................ 77
4
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
ÚVOD Banky jsou jedním z nejvýznamnějších finančních zprostředkovatelů, a proto hrají v trţních ekonomikách států nesmírně důleţitou roli. Vymezení pojmu bankovnictví, charakteristika fundamentálních funkcí bankovních domů a jejich segmentace na jednotlivé druhy, je obsahem první kapitoly této práce. V centru pozornosti této diplomové práce je dále bankovní právo se zvláštním zaměřením na právní aspekty bankovnictví komerčního a investičního. Druhá kapitola obsahuje vymezení komerčních a investičních bank z hlediska právního a ekonomického a rozebírá jejich společné rysy i rozdíly. Protoţe konkrétní podoba bankovních systémů v jednotlivých zemích je specifická a bývá výsledkem dlouhodobého, historicky a politicky podmíněného, vývoje, zaměřuji svoji pozornost ve třetí kapitole na charakteristiku jednotlivých modelů se zhodnocením jejich pozitivních i negativních stránek. Cílem čtvrté kapitoly je poukázat na specifika univerzálního bankovního systému v České republice. Kromě analýzy charakteristických rysů českého univerzálního bankovního modelu s prvky smíšeného bankovnictví, se také zamýšlím nad otázkou, z jakých důvodů byl v našich podmínkách aplikován právě tento model a nedošlo naopak k zavedení modelu segmentovaného bankovnictví tak, jak tomu bylo v USA nebo Japonsku. Univerzální bankovnictví podléhá celosvětovým trendům globalizace a dynamicky reaguje na měnící se ekonomické podmínky a potřeby. Nepochybně představuje atraktivní ziskové odvětví a tato skutečnost, spolu se zvláštnostmi bankovního podnikání, vede zákonodárce k jeho zvýšené regulaci. O charakteru a pramenech platné právní úpravy, jako i o nejaktuálnějších návrzích evropské legislativy v oblasti bankovního práva, pojednává pátá kapitola této práce.
5
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
V oblasti bankovnictví se běţně setkáváme i s negativními jevy kriminální či trestní povahy. Závěrečná šestá kapitola se proto věnuje aktuálním problematickým otázkám s tímto tématem spojeným. Nejprve pojednává o okolnostech, za kterých by se banka, jako poskytovatel sluţeb na finančním trhu, mohla dostat do střetu zájmů. Poukazuje v tomto směru především na problematické aspekty správy a řízení bank, tzv. corporate governance, a dále na problematičnost sankciování insider tradingu, fenoménu, ke kterému dochází na dnešních kapitálových trzích. Posledním bodem této kapitoly je nastínění ekonomicky a politicky delikátní problematiky korupce a praní špinavých peněz. Při zpracování své diplomové práce vycházím z poznatků získaných z odborné literatury, relevantních právních předpisů, dokumentů publikovaných finančními institucemi a z internetových zdrojů. V této práci jsou aplikovány vědecké metody dedukce, komparace, rozboru a analýzy. Cílem této práce je ucelený přehled univerzálního bankovního systému v podmínkách ČR, pojednání o aktuálních (problematických) otázkách s ním spojených a osvětlení současných legislativních trendů v této oblasti, a to jak na národní, tak evropské úrovni.
6
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
1. BANKOVNICTVÍ – POJEM, DRUHY A FUNKCE Jelikoţ má tato diplomová práce zkoumat právní aspekty bankovnictví komerčního a investičního, je potřeba nejdříve vymezit stručně několik základních pojmů z hlediska současného vývoje finančního práva a zejména jeho zvláštní části - bankovního práva, s poukazem na specifika českého finančního a bankovního trhu. V ústředí problematiky, o které tato práce pojednává je pojem finanční trh. Tento pojem je značně abstraktní a jeho definování není snadné, protoţe teorie a praxe není ve vymezení finančního trhu a jeho jednotlivých segmentů zcela jednotná. Příčinu je moţné hledat ve faktu, ţe jednoznačné hranice mezi jeho segmenty nelze určit a praxe jednotlivých zemí je ovlivněna řadou nejrozmanitějších faktorů, zejména historickým vývojem, politickou a právní kulturou a ekonomickou situací, a tím pádem rozdílná. V odborné literatuře se ale můţeme nejčastěji setkat s definováním finančního trhu jako systému institucí a instrumentů zabezpečujících pohyb peněz a kapitálu ve všech formách mezi různými ekonomickými subjekty na základě nabídky a poptávky. Tato definice nám pak indikuje fundamentální funkci finančních trhů, a sice přemísťování finančních prostředků od přebytkových subjektů (označovaných jako věřitelé) k deficitním subjektům (označovaným jako dluţníci) prostřednictvím vytváření a obchodování finančních instrumentů.1 Finanční trh lze segmentovat na trhy peněţní, úvěrové a kapitálové, přičemţ za rozhodující kritéria je moţno povaţovat subjekty, mezi kterými obchodní transakce probíhají, dobu jejich splatnosti a uţívané finanční instrumenty. Toto členění však v současnosti ztrácí na aktualitě, vzhledem k dynamickému rozvoji a nepřetrţitému vytváření nových finančních instrumentů a jejich derivátů, které pořád posouvají neostré hranice jednotlivých segmentů finančních trhů. Ať uţ mluvíme o jednotlivých segmentech trhu finančního, nebo o trzích nefinančních2, jejich fungování by nebylo moţné bez určitého typu subjektů, které 1
REVENDA, Z., MANDEL, M., KODERA, J., MUSÍLEK, P., DVOŘÁK, P., BRADA, J. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 3. vydání. Praha: Management Press, 2002. ISBN 80-7261-031-7, s. 95. 2 Například komoditní trh, realitní trh nebo trh s uměleckými a staroţitnými předměty.
7
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
zprostředkovávají kontakt mezi věřiteli a dluţníky, provádějí bezhotovostní platební styk, poskytují poradenství a mnoho různých fiduciárních sluţeb3. Těmito subjekty jsou specifické podnikatelské subjekty, tradičně označované jako banky. Jedna z nejklíčovějších institucí finančního zprostředkování fungující na ziskovém principu, banka obchodní neboli komerční, je subjektem obchodního práva – právnickou osobou, pro kterou je vyţadována právní forma akciové společnosti, ovšem ve srovnání s podniky v jiných odvětvích ekonomiky se vyznačuje řadou specifických rysů, projevujících se v jejím postavení a celkovém významu v ekonomice státu, které si vyţaduje zcela jednoznačné právní vymezení4. Pokud bychom chtěli segmentovat bankovnictví, můţeme tak činit podle stejných kriterií, jako platí pro banky. Základní dělení bank je provedeno podle povahy obchodů, které realizují:
obchodní banky – poskytují klasické bankovní sluţby zaloţené na přijímání vkladů, vedení účtů, poskytování úvěrů a zprostředkování platebního styku; všechny osoby mající povolení působit jako banka podle českého zákona o bankách můţeme označit za banky obchodní neboli komerční,
investiční banky – zaměřují se zejména na sluţby související s vydáváním cenných papírů a obchodováním s nimi, jejich úschovou, správou a obhospodařováním, správou majetku (zejména investičních nástrojů a dalších finančních aktiv), zprostředkováváním investic a zajišťování fúzí a akvizic; z hlediska českého platného práva subjekt provozující investiční bankovnictví nepotřebuje získat bankovní licenci a být tak oprávněn pouţívat slovo banka ve své obchodní firmě, postačí být vybaven jiným typem podnikatelského oprávnění, jmenovitě povolením působit jako obchodník s cennými papíry,
3
Fiduciární sluţby zahrnují zejména řízení a správu investic, správu aktiv a portfolií, poradenství a praktické řízení emisí cenných papírů, fúzí a akvizicí, atd. BLAŢEK, J., UKLEIN, J. Bankovnictví. Brno: Masarykova univerzita – Právnická fakulta a nakladatelství Doplněk, 1997, ISBN 80-210-1715-5, s. 45-46. 4 Víz právní vymezení komerčních bank, kapitola 3.1 této práce.
8
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
spořitelny – tradičně se spořitelny soustřeďují na příjímání vkladů od fyzických osob, zejména drobných střadatelů, a taky poskytováním drobných (převáţně spotřebitelských) úvěrů fyzickým osobám, jinak svá aktiva mají ve formě vkladů u jiných bank; v současné době však toto dělení v České republice neplatí, neboť bankovní předpisy nečiní rozdíl mezi bankou a spořitelnou5 a banky nesoucí ve svém názvu výraz spořitelna nejsou nijak omezovány poskytovat své sluţby jenom fyzickým osobám,
stavební spořitelny – jsou zvláštním druhem bank ve smyslu platného českého práva – plně se na ně vztahuje zákon o bankách, ale jejich předmět činnosti je na základě zvláštního zákona6 omezen jen na přijímání vkladů od účastníků stavebního spoření7, poskytování úvěrů účastníkům stavebního spoření, poskytování příspěvků fyzickým osobám, které jsou účastníky stavebního spoření a některé další činnosti specifikované v tomto zákonu,
úvěrní druţstva8 – jsou rozsahem i bilanční sumou menší neţ banky, mají menší poţadavky na základní kapitál, jejich majiteli jsou členové druţstva, kteří vytvořili kapitál na základě svých vkladů a ten zhodnocují poskytováním úvěrů; v České republice zatím nemají statut banky,
hypoteční banky – jsou specifickým druhem bank, plně se na ně vztahuje zákon o bankách, ale specializují se na poskytování hypotečních úvěrů a jejich financování, a to prostřednictvím hypotečních zástavních listů9,
5
S výjimkou stavebních spořitelen. Zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření ve znění pozdějších předpisů. 7 Tuzemských fyzických a právnických osob. 8 DVOŘÁK, P. Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2001. ISBN 80-7201-310-6, s. 116-119. 9 Hypoteční zástavní listy jsou dluhopisy, které takto musí být označeny ve svém názvu a jejichţ jmenovitá hodnota a poměrný výnos (úrok) jsou plně kryty pohledávkami emitující banky z tzv. řádného krytí a tzv. náhradního krytí. Řádným krytím jsou pohledávky banky z hypotečních úvěrů, tj. z úvěrů jejichţ splácení, včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, která se nachází na území ČR, členského státu EU nebo jiného státu tvořícího EHP. Pro řádné krytí vydaných hypotečních zástavních listů mohou být pouţity pouze pohledávky z hypotečních úvěrů nepřevyšující 70% z obvyklé ceny zastavených nemovitostí, stanovené hypoteční bankou. Náhradním krytím jsou 6
9
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
dalšími specializovanými bankami v rámci českého bankovního systému jsou: o Česká exportní banka10 – zaloţená v roce 1994, a činnost zahájila v roce 1995; jejím základním posláním je podpora vývozu
prostřednictvím
poskytování
státem
zvýhodněného
(zejména z hlediska výše úrokových sazeb a doby splatnosti úvěrů) financování, o Českomoravská záruční a rozvojová banka – zaloţená v lednu 1992 za účelem podpory malého a středního podnikání prostřednictvím poskytování cenově zvýhodněných záruk za úvěry poskytované podnikatelům komerčními bankami. Další, také velice časté dělení bank povaţuje za hlavní kriterium zaměření na určitou klientelu, na kterou banky cílí nabídky svých produktů a sluţeb. V takovém případě rozeznáváme banky retailové (maloobchodní, z angl. retail banking), které se zaměřují na malé klienty, zejména fyzické osoby a vytvářejí tak hustou síť lokálních poboček, aby tak byli domácnostem, svým klientům, co nejblíţe, a banky wholesalové (velkoobchodní, z angl. wholesale banking nebo taky corporate banking), které se specializují na velkou podnikovou klientelu a stanoví si značně vysoký spodní limit na objem transakcí jak v oblasti vkladů, tak i úvěrů.11
vklady hypoteční banky u ČNB nebo centrální banky státu tvořícího EHP (včetně členských států EU) či ECB, státními dluhopisy ČR, cenné papíry (zejména státní pokladniční poukázky) vydané ČNB, státní dluhopisy nebo cenné papíry vydané státy tvořícími EHP (včetně členských států EU) či jejich centrálními bankami nebo ECB a rovněţ hotovost. Náhradní krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů je moţné pouze do výše 10% této jmenovité hodnoty. BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P., MARKOVÁ, H. a kol. Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha: C.H.Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-801-6, s. 476. 10 SŮVOVÁ, H., PAVELKA, F., DEGEN, Z., NĚMCOVÁ, L., NÁLEVKOVÁ, L. Specializované bankovnictví. Praha: Bankovní institut a.s., 1998, ISBN 80-9022-432-6, s. 140-144. 11 BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P., MARKOVÁ, H. a kol. Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha: C.H.Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-801-6, s. 475.
10
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
Teorie, praxe i právní normy odvozují základní funkce bank od existence peněz a povaţují za ně ty činnosti, které banky provádí jako finanční instituce na finančních trzích. V moderních ekonomikách plní banky zejména tyto funkce:12
finanční zprostředkování,
provádění bezhotovostního platebního styku,
emise bezhotovostních peněz a
zprostředkování finančního investování na finančních trzích.
Kromě výše uvedených základních funkcí mají bankovní domy také význam stimulační ve vztahu k tvorbě úspor a také informační, poněvadţ svojí činností usilují o zjišťování a zprostředkování znalostí o situaci na trhu ve prospěch klientů. Globalizace se v současnosti dotýká téměř kaţdé oblasti lidského ţivota a její trendy neobešly ani sektor bankovnictví. Zatím co lokální banky představují klíčový prvek v národních hospodářstvích, banky mezinárodního charakteru mají významnou roli v celosvětové ekonomice a finančním systému. V České republice je, jako naznačuje i Graf 1, finanční trh tvořen převáţně (in concreto 78% podílem) bankovními subjekty a můţeme ho proto označit za tzv. bank based system. Z tohoto důvodu má bankovnictví, především komerční, pokud mluvíme o povaze prováděných obchodů a retailové, co se zaměření na klientelu týče naprosto zásadní roli ve financování fyzických i právnických osob a jejich záměrů. Postavení obchodníků s cennými papíry nebankovního typu, pojišťoven, penzijních fondů, subjektů kolektivního investování či druţstevních záloţen jako standardních mechanizmů alokace financí se posiluje jen velmi pozvolna. Český podnikatel je vzhledem k specifickému vývoji na zdejším finančním trhu při získávání finančních prostředků a kapitálu více méně odkázán na leasingové a úvěrové produkty bank. Vstup na burzu primární emisí cenných papírů jako zdroj financování investičních projektů vyuţíván relativně málo, coţ můţeme
12
BLAŢEK, J., UKLEIN, J. Bankovnictví. Brno: Masarykova univerzita – Právnická fakulta a nakladatelství Doplněk, 1997, ISBN 80-210-1715-5, s. 45.
11
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
povaţovat za indikátor selhávání kapitálového trhu13. Pro tuto situaci existuje hned několik důvodů. Jedním z nejdůleţitějších faktorů je skutečnost, ţe kapitálový trh má za sebou relativně krátkou historii, během níţ procházel podnikový sektor restrukturalizací a „za pochodu“ se vytvářel právní a regulační rámec pro investory (corporate governance a ochrana akcionářů). V této souvislosti byl důleţitý i způsob privatizace, který do značné míry předurčil jednak budoucí strukturu vlastníků a s tím i kulturu kapitálového trhu a niţší úroveň corporate governance14. Na druhém místě je třeba připomenout, ţe v českých podmínkách hrál velkou roli příliv přímých zahraničních investic, který v mnohých případech nahradil domácí zdroje kapitálu. Relativní význam českého kapitálového trhu v Evropě samozřejmě také závisí na hospodářské síle dané země a s ní souvisejícím počtem domácích „blue chips“15, které tvoří likviditu kapitálového trhu.16 Negativním aspektem je nepochybně i způsob úpravy daňového práva a práva obchodních společností a obecně kritizovaná nízká stabilita právního systému v České republice a nedůvěra v něj, spojená s obtíţnou vymahatelností práva. Tyto a výše zmíněné důvody, vedou obchodní společnosti k tomu, aby získávaly finanční zdroje mimo kapitálový trh. Některé obchodní společnosti tuto situaci řeší zakládáním mateřských společností mimo českou jurisdikci, které pak následně uvedou na Burzu cenných papírů Praha17 nebo v některých případech umísťují české subjekty emisi svých cenných papírů na zahraniční trh, zejména pokud je společnost vlastněna zahraničním akcionářem nebo na takovém zahraničním trhu působí. 13
Kapitálový trh můţeme vymezit jako systém institucí a instrumentů zabezpečujících pohyb střednědobého a dlouhodobého kapitálu mezi ekonomickými subjekty prostřednictvím různých forem cenných papírů. 14 V rámci kupónové privatizace zprivatizovaly většinu podniků investiční společnosti, ve kterých nabyly majoritní podíl velké nezprivatizované banky. Zprivatizované podniky tak nepřímo opět ovládl stát. 15 Blue chip akcie jsou akcie známých společností s dlouhým obdobím růstu zisků a vyplácení dividend, v ČR např. akcie ČEZ, a.s., Telefónica Czech Republic, a.s. nebo Komerční banky, a.s.. Spolehlivé akcie jsou poměrně vysoko oceněné a přinášejí ve vztahu ke kurzu nízkou dividendu, protoţe investoři jsou ochotní zaplatit větší cenu za nízké riziko spojené s vlastněním těchto akcií. Tyto společnosti často podnikají v rozmanitých odvětvích anebo různých odborech stejného odvětví. Za blue chips akcie se většinou povaţují akcie, které spadají pod index Dow Jones Industrial Average. 16 Institut pro evropskou politiku EUROPEUM: Český kapitálový trh a jednotný evropský kapitálový trh, s. 8-9. 17 Například tomu tak bylo v případě společností New World Resources Plc, ECM Real Estate Investment A.G. nebo Vienna Insurance Group.
12
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
V jiných státech světa, typicky v USA, jsou i drobní investoři nedílnou součástí kapitálových trhů. Americké podnikatelské subjekty dokáţou získat potřebný kapitál ke svému rozvoji na burzách – trzích emisí cenných papírů, a sice oběma způsoby: jak primární emisí cenných papírů, tak i úpisem akcií při zvyšování základního kapitálu společnosti. Jsou tak v takové oblasti financování více nezávislé na úvěrování ze strany komerčních bank, leasingových a ostatních úvěrových společností, coţ jim otevírá nové moţnosti krytí finančních potřeb a taky podstatně zlepšuje alokaci volných peněţních prostředků, zejména u jiţ zmiňovaného segmentu drobných investorů. Graf 1. Struktura finančního sektoru v ČR podle výše aktiv ke dni 30. 6. 2010
banky a pobočky zahr.bank
0,4% 0,4%
7,5%
2,8% 1,8%
leasingové společnosti
4,1%
penzijní fondy
5%
družstevní záložny pojišťovny
fondy kolektivního investování factoringové společnosti 78%
společnosti ostatního úvěrování
Pramen: SINGER, M. ČNB: Aktuální vývoj bankovní regulace: názor ČNB [on-line] 2010. [cit. 201106-02] Dostupný na WWW:
13
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
2. CHARAKTERISTIKA KOMERČNÍCH A INVESTIČNÍCH BANK Z POHLEDU EKOMOMIE A PRÁVA Jak jiţ bylo zmíněno v 2. kapitole této práce, na základě vykonávané činnosti jsou banky děleny na komerční (neboli obchodní) a na banky investiční, respektive exaktněji investiční zprostředkovatele. Tato práce pouţívá pojmy investiční bankovnictví a investiční zprostředkovatel jako synonyma. Tento pojmový nesoulad je podpořen zákonem, který výslovně vyhrazuje pouţití označení „banka“ nebo „spořitelna“ včetně jeho překladů v obchodní firmě pouze právnickým osobám, kterým byla dle téhoţ zákona udělena licence, pokud není ze souvislostí, v níţ se toto slovo pouţívá, zřejmé, ţe tato osoba nepřijímá vklady a neposkytuje úvěry. Z uvedeného
ustanovení
zákona
vyplývá,
ţe
v případě,
kdy
investiční
zprostředkovatel nemá licenci k poskytování úvěrů a přijímání vkladů od veřejnosti, resp. nemá oprávnění podnikat jako obchodní banka, není označení „investiční banka“ korektní. Tito investiční zprostředkovatelé poskytují investiční sluţby na základě oprávnění zcela jiného charakteru, a sice na bázi povolení ČNB k činnosti obchodníka s cennými papíry18 nebo na základě registrace investičního zprostředkovatele českou národní bankou19.
2.1.
Charakteristika komerčních bank
Pokud máme vymezit banku jako instituci, je potřeba rozlišovat dva přístupy. První, hledisko ekonomické podstaty banky, vychází z ekonomických funkcí, které banka plní. Charakterizuje ji jako subjekt provádějící finanční zprostředkování na ziskovém principu, tzn. subjekt snaţící se umístit získaný kapitál tam, kde přináší nejvyšší rizikově očištěné zhodnocení.20 Tento princip zabezpečí, ţe kapitál bude přeléván do
18
Zákon č. 256/ 2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, § 5 a násl. Ibid., § 29-32. 20 Rizikově očištěným zhodnocením rozumíme zhodnocení, které zohledňuje riziko. Podstata tkví v principu, ţe ze dvou variant má vyšší rizikově očištěné zhodnocení ta, která má při stejné míře rizika vyšší výnos, nebo při stejném výnosu niţší riziko. 19
14
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
těch oblastí, kde je jeho pouţití nejefektivnější.21 Lze konstatovat, ţe takové vymezení banky je poměrně nejednoznačné. Druhé hledisko, hledisko právní, musí zcela jednoznačně a nezpochybnitelně definovat banku, aby ji jako subjekt se specifickým odborem činnosti diferencovalo od podniků z jiných oblastí. Nejednoznačné právní vymezení banky by totiţ mohlo dávat prostor ke zneuţívání, resp. k vyuţívání výhod při obcházení přísnějších pravidel a povinností. Banky bývají zpravidla definovány ve speciálních zákonech, které upravují oblast bankovnictví. V členských státech EU podléhá tato oblast harmonizaci, které základem je Směrnice o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu22, která definuje banku jako podnik, jehoţ činnost spočívá v příjímání vkladů nebo jiných splatných prostředků od veřejnosti a poskytování úvěrů na vlastní účet. Takové vymezení respektuje i český zákon23, který je s evropskou právní úpravou plně harmonizován. Banku lze podle platné právní úpravy charakterizovat následujícími znaky: především jde o společnost, právnickou osobu24, která musí mít výlučně formu akciové společnosti.25 Právní forma akciové společnosti jako jediná v úvahu přicházející právní forma pro banku byla zvolena především proto, ţe ustanovení obchodního zákoníku, upravující právní postavení akciové společnosti, jsou nejlépe propracovaná a nejlépe vyhovují poţadavkům transparentního, bezpečného a relativně snadno 21
DVOŘÁK, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přepracované vydání. Praha: Linde, 2005. ISBN 80-7201-515-X, s. 29-31. 22 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu. 23 Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, §1 odst. 1 24 V důsledku poţadavků evropského práva ani jedna z členských jurisdikcí neumoţňuje udělit povolení k výkonu bankovních činností fyzickým osobám, a to ani britská, i kdyţ se takové tvrzení často v tuzemské literatuře vyskytuje. Faktem však zůstává, ţe před účinností první bankovní směrnice (1979) mohlo být ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska povolení uděleno i fyzické osobě, přičemţ ve smyslu čl. 9 směrnice EP a rady 2006/49/ES o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (směrnice CID) tyto osoby mohou i nadále vykonávat bankovní činnost. 25 Právní forma státního peněţního ústavu, která měla v ČR tradici od 40. let dvacátého století, není od roku 1998 nadále přípustná, stejně tak jako banka v právní formě druţstva. Zákon o bankách dříve poţadoval, aby společnost ucházející se o bankovní licenci byla zaloţena jako akciová společnost. Doslovný výklad tohoto ustanovení mohl vést k závěru, ţe je moţné, aby společnost původně zaloţená jako akciová společnost změnila svou právní formu a bankou se stala aţ po přeměně na jinou formu společnosti, např. společnost s ručením omezeným. Z kontextu zákona však plyne a i dříve vyplývalo, ţe banka musí mít formu akciové společnosti nejen v době zaloţení, ale především po celou dobu podnikání na základě bankovní licence.
15
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
kontrolovatelného podnikání.26 Dalším obligatorním znakem banky je sídlo na území České republiky. Zákon pak uvádí dvě základní bankovní činnosti, a to přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů. K výkonu těchto činností musí banka získat bankovní licenci27, o které rozhoduje a kterou uděluje na základě podané ţádosti Česká národní banka. Náleţitosti této ţádosti stanoví ČNB ve vyhlášce. 28 Současně se ţádostí je potřeba předloţit návrh stanov budoucí banky. Mezi nejdůleţitější poţadavky pro úspěšné řízení o udělení bankovní licence patří poţadavek na minimální výši základního kapitálu, a to 500 milionů Kč a taktéţ jeho splacení v plné výši, dále splnění podmínek kladených na tzv. lidský faktor, tedy na konkrétní fyzické osoby, které mají v budoucí bance působit na klíčových řídících pozicích, jako téţ splnění organizačních a technických předpokladů pro výkon navrhovaných činností banky a další29. Taková soustava poţadavků a podmínek, které musí ţadatel splnit a které jsou předmětem správního uváţení ČNB30, se nazývají kritéria autorizace. Ani jejich splnění v plném rozsahu ovšem nezaručuje získání bankovní licence, poněvadţ na ni není právní nárok. Pro rozhodnutí o udělení licence či o zamítnutí ţádosti je v současné době dle názoru autorky práce rozhodující především posouzení původu, dostatečnosti a sloţení základního kapitálu a jiných finančních zdrojů banky a to vzhledem k rostoucímu důrazu na zabránění vstupu tzv. špinavých peněz, resp. peněz pocházejících z trestní činnosti, do bankovního podnikání. Poněkud odlišné postavení mají banky (případně jiné finanční instituce) se sídlem v členském státě EU, které mohou vykonávat bankovní činnost prostřednictvím svých poboček, nebo i bez zaloţení poboček31, pokud prováděná činnost není charakteru 26
BARÁK, J. Zákon o bankách: Komentář a předpisy související. Praha: Linde a.s., 2003. ISBN 807201-418-8, s. 20. 27 V starší terminologii povolení působit jako banka. 28 Vyhláška České národní banky č. 166/2002 Sb., kterou se stanoví náleţitosti ţádosti o bankovní licenci, náleţitosti ţádosti o souhlas České národní banky s nabytím nebo zvýšením kvalifikované účasti na bance, s osobou uzavírající ovládací smlouvu s bankou nebo s osobou provádějící právní úkon směřující k ovládnutí banky a náleţitosti oznámení o sníţení kvalifikované účasti na bance nebo o pozbytí postavení ovládající osoby vůči bance. 29 Uvedené v zákoně č. 21/ 1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, § 4. 30 Před rozhodnutím si ČNB musí obligatorně vyţádat stanovisko Ministerstva financí. Toto stanovisko má pouze doporučující charakter a není pro ČNB závazné. ČNB má rovněţ konzultační povinnost v relaci k zahraničnímu regulátorovi, vyţaduje-li to mezinárodní smlouva. 31 Tyto dvě formy pohybu sluţeb od sebe odlišuje, jak jiţ je naznačeno, především míra jejich dočasnosti. V soudním rozsudku ve věci 55/94 Gebhard, SbSD 1995, I-4165 Evropský soudní dvůr
16
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
trvalé hospodářské činnosti, bez bankovní licence pouze na základě oprávnění k výkonu činnosti, které jim bylo uděleno v jejich domovském státě resp. v zemi jejich sídla. Takové oprávnění je známé jako tzv. jednotná licence a dalo by se říci, ţe tvoří stěţejní pilíř celé evropské úpravy podnikání bank. Jedná se o jakousi výjimku z obecně platného pravidla ovládajícího regulaci poskytování bankovních sluţeb – z teritoriálního principu32. Součástí principu jednotné licence je opačný princip – princip „domovského státu“: banka se sídlem v jednom členském státě EU poskytuje své sluţby za dohledu orgánu dohledu svého domovského státu a tedy bez ingerence dohledového orgánu státu, v němţ podniká, podléhajíc přitom jen svým domovským bankovním právním předpisům. Při výkladu ustanovení o jednotné licenci je potřeba vycházet z výkladové praxe EU33 a zodpovědět si zejména otázku, na území kterého členského státu došlo k poskytnutí sluţby. Problém lokalizace poskytnutí sluţby můţe nastat v případě, ţe poskytovatel se nachází v momentě poskytování sluţby na území jiného státu neţ příjemce, coţ bývá typické zejména pro fenomény dnešní doby - pro phone nebo internet banking. Místo, kde byla uzavřena smlouva nebo umístnění provozovny, nelze v takovém případě pouţít jako kritérium. Obecně platí, ţe sluţba je poskytnuta tam, kde dojde k výkonu podstaty dané sluţby.34 V případě, ţe je sluţba poskytnuta na dálku, k poskytnutí sluţby na území státu příjemce podle úředního sdělení Evropské komise nedochází. Avšak zevšeobecnit to takhle jednoznačně dle názoru autorky pro všechny případy nelze a vţdy je důleţité individuální posouzení skutečnosti, kde byla „podstata“ dané konkrétní sluţby poskytnuta. Ilustrovat to lze na příkladech poskytnutí bankovní záruky a bankovní informace. V případě vydání bankovní záruky dochází k poskytnutí sluţby zřejmě ve státě poskytovatele, tedy tam, kde byla záruka vydána, poněvadţ podstatou sluţby je vydání záruky a nikoliv oznámení tohoto vydání klientovi.
Opačně, v případě bankovní
informace
judikoval, ţe poskytování sluţeb bez zaloţení pobočky je od poskytování sluţeb prostřednictvím sluţeb diferencováno svým trváním, pravidelností a soustavností. Vybudování infrastruktury nutné k poskytování sluţeb ještě samo o sobě nezakládá usazení. 32 Podstatou teritoriálního principu je pravidlo, ţe úprava podmínek poskytování bankovních sluţeb na území určitého státu je plně v kompetenci toho státu, kde jsou sluţby poskytovány. 33 Vhodným návodem pro výklad je úřední sdělení Evropské komise – Commission interpretative communication 97/C 209/04. 34 Pod pojmem „podstata služby“ („characteristic performance“) rozumíme to, co je jejím smyslem, k čemu směřují ostatní kroky podniknuté v rámci poskytnutí sluţby.
17
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
k poskytnutí sluţby dojde na území, kde je informace přijata – podstatou sluţby je totiţ předání informace, její komunikace klientovi, nikoliv jenom skutečnost, ţe poskytovatel informací disponuje. Takové pojetí má v praxi velký dopad a jeho negace by umoţňovala uniknout regulaci ochrany osobních údajů hostitelského státu tím, ţe by poskytovatel informace předával po síti z počítače umístněného na území jiného státu a mohl by tak nepřetrţitě činit ve vztahu ke klientům nacházejícím se na území hostitelského státu. Určení místa, kde se bankovní produkt dostane do moci jeho drţitele je klíčové taky v případě vkladů formou zaslání splatných peněţitých prostředků příjemci na účet vedený v cizině. Vzhledem k tomu, ţe nelze jednoznačně vyvodit, ţe by k přijetí vkladu došlo jeho odevzdáním místní bance k přepravě do zahraničí, zůstávají tyto případy, které se dějí běţně, nepotrestány, přesto, ţe se očividně jedná o obcházení zákona o bankách nebezpečné pro veřejnost. Obchodní banka je podnikatelským subjektem, který tvoří základní kámen bankovnictví a kterého hlavní činností je finanční zprostředkování – nepřímou formou financování dochází k transformaci peněţních prostředků, přičemţ obchodní banka plní funkci prostředníka mezi vkladateli (věřiteli banky) a dluţníky, kteří mají závazek k bance. Tyto dva typy klientů se však vzhledem k nepřímému principu financování nesetkají, obchodní banky ručí za vklady i moţnost vybrat úvěr v plné výši jenom svým klientům, jejichţ vztah není přímý. Na závěr je potřeba poznamenat, ţe samotné poskytování úvěrů z vlastních zdrojů není činností vyhrazenou jenom bankám a nevyţaduje tedy bankovní licenci, mohou ji provozovat i jiné (nebankovní) podnikatelské i nepodnikatelské subjekty.35 Naproti tomu přijímání vkladů od veřejnosti je činnost, která tvoří obsah tzv. bankovního monopolu36 a její vykonávání bez bankovní licence není moţné, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.37
35
Např. Faktoringové společnosti, tzv. společnosti spotřebitelského úvěru, zastavárny, fondy rozvojového kapitálu, různé státní agentury na podporu podnikání i jednotlivci. 36 BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P., MARKOVÁ, H. a kol. Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha: C.H.Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-801-6, s. 510-511. 37 Viz zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, §2 odst. 1.
18
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
2.2.
Charakteristika investičních bank
Skutečnost, ţe obsah pojmu investiční bankovnictví je vnímán různě naznačují i definice významných českých i zahraničních odborníků na finance a ekonomii. V posledních letech se však rozdíly v jeho vymezení stírají a to i přesto, ţe investiční bankéři uvádí na trh téměř nepřetrţitě nové investiční instrumenty a sluţby.38 Některé americké odborné publikace pojímají investiční bankovnictví velice úzce – investičními bankami rozumí jenom ty subjekty finančního trhu, které spolupracují s emitenty při umístnění nově emitovaných cenných papírů.39 Většinou je ale, zejména v evropských zemích, uváděno mnohem širší pojetí investičního bankovnictví. Petr Musílek40 například pod tímto pojmem chápe aktivity, které se týkají vydávání, obchodování, analyzování a správy investičních instrumentů, přičemţ se jedná zejména o emisní obchody, obchody na sekundárních trzích, investiční poradenství a analýzy, správu aktiv, finanční inţenýrství, depotní obchody a zprostředkování fúzí a akvizicí. V právních normách platných v České republice pojem investiční bankovnictví přímo definován není. Zákonně jsou pouze vymezeny druhy investičních obchodů a podmínky jejich uskutečňování bankami. Investičními obchody se dle zákona o bankách41 rozumí investování do cenných papírů, obchodování s cennými papíry, obchodování s právy spojenými s cennými papíry nebo odvozenými od cenných papírů, účastí na vydávání cenných papírů a poskytování souvisejících sluţeb a obhospodařování cenných papírů včetně poradenské činnosti. Vymezení investičních sluţeb najdeme v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu 42, který je klasifikuje na hlavní a doplňkové. Vymezení investičního bankovnictví jako určitého „protipólu“ komerčního bankovnictví platí pro investiční zprostředkovatele, jedná-li se o univerzální banky 38
POLOUČEK, S. a kol. Bankovnictví. Praha: C.H.Beck, 2006. ISBN 80-7179-462-7, s. 392. FABOZZI, F.J., MODIGLIANI, F. a FERRI, M.G. Foundations of Financial Markets and Institutions. Englewood Cliffs, N.J. : Prentice Hall, 1994, s. 288. 40 MUSÍLEK, P. Trhy cenných papírů. Praha: Ekopress, 2002. ISBN 80-8611-955-6, s.127. 41 Zákon č. 21/ 1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, § 19b, odst. 3. 42 Zákon č. 256/ 2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, § 4 39
19
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
nebo specializované brokerské společnosti. Investiční bankéři provádějí taky obchody s cennými papíry na vlastní účet, a to zejména kvůli rozloţení rizika aktivních obchodů, likviditě i rentabilitě. Objem těchto obchodů však zpravidla nepřevyšuje rozsah zprostředkovatelských obchodů na účet zákazníků. 43 V investičním bankovnictví můţeme pozorovat trend velice rychlé internacionalizace, a to jak v obchodu s obligacemi, tak v obchodu s akciemi. Stále větší podíl cenných papírů je vlastněn zahraničními subjekty. Investoři nejen stále více kupují zahraniční cenné papíry, ale rovněţ investiční banky kvitují moţnost diverzifikace svého investičního portfolia a vlastních obchodů. Geografická diverzifikace investic přitom sniţuje nebezpečí markantních změn příjmů bank.44 Je tedy zřejmé, ţe investiční bankovnictví je typicky globální aktivita.
2.3.
Rozdíly a společné rysy komerčních a investičních bank
Přestoţe v komerčním bankovnictví převládají obchody na vlastní účet a riziko, výraznou část produktů investičního bankovnictví představují různé formy obchodů s cennými papíry. Investiční obchody provádí banky především na účet klienta, ale také na vlastní účet. Hlavním zdrojem zisku je zde buď zprostředkovatelská provize, nebo rozdíl nákupního a prodejního kurzu investičního instrumentu. Klíčový je tedy objem zprostředkovatelských obchodů a výše zprostředkovatelských provizí. Charakteristické pro investiční banky je, ţe provozují svou činnost s podstatně niţším objemem aktiv neţ banky komerční a vzhledem ke skutečnosti, ţe většina provedených transakcí má charakter zprostředkovatelských obchodů, jde z účetního hlediska o evidenci v podrozvaze banky. Rozdílný je i způsob obstarávání finančních zdrojů obchodními a investičními bankami. Investiční zprostředkovatelé zpravidla získávají finanční prostředky 43
MUSÍLEK, P. Finanční trhy a investiční bankovnictví. Praha: ECT Publishing, 1999. ISBN 80-8600678-6, s. 709 44 POLOUČEK, S. a kol. Bankovnictví. Praha: C.H.Beck, 2006. ISBN 80-7179-462-7, s. 395.
20
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
uzavíráním obchodů ve formě dohod o zpětném odkupu 45, nejčastěji smlouvy o prodeji cenných papírů se závazkem k jejich zpětnému odkupu k určitému datu v budoucnosti za předem sjednanou cenu. Takto získané výnosy vyuţívají investiční banky k poskytování půjček svým klientům nebo nakupování jiných investičních instrumentů. Komerční banky zase získávají finanční prostředky zejména z primárních vkladů svých vkladatelů a tím se vůči nim dostávají do pozice debitora. Objem finančních zdrojů určených pro úvěrové obchody tak do velké míry závisí na schopnosti banky přilákat bonitní klienty s volnými peněţními prostředky. Další odlišností mezi komerčními a investičními banky jsou druhy rizik, které podstupují při své činnosti: hlavním rizikem pro komerční banku je riziko úvěrové, tedy riziko, ţe protistrana nedostojí svým závazkům včas a v plné výši. Pro investiční zprostředkovatele je naopak hrozbou nedostatek zákazníků a kolísání cen investičních instrumentů, označováno jako riziko trţní. Investiční bankovnictví je méně závislé na výši a vývoji úrokových sazeb a úrokové marţe neţ bankovnictví komerční. Nicméně, je úrokovými sazbami a jejich vývojem také ovlivněno. Pokles poplatků z investičních obchodů je investičními bankami často balancován větší angaţovaností v oblasti obchodování s cennými papíry na vlastní účet, správou klientských cenných papírů nebo aktivitami souvisejícími s fúzemi a akvizicemi. Tyto aktivity jsou ale také více rizikové neţ komerční bankovní obchody, proto je investiční bankovnictví v řadě zemí poměrně přísně a široce regulováno. Rizikovost investičních aktivit je zároveň i jedním z důvodů, proč jsou akcie velkých investičních bank obchodovány v posledních letech s mnohem menší prémií, neţ tomu bylo před 15-20 lety.46
45 46
Známé aj pod anglickým termínem repurchase agreement. POLOUČEK, S. a kol. Bankovnictví. Praha: C.H.Beck, 2006. ISBN 80-7179-462-7, s. 395.
21
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
Tab. 1 Definiční charakteristiky komerčních bank a investičních zprostředkovatelů Charakteristika
Investiční zprostředkovatel
Komerční banka
Instrumenty
Cenné papíry, finanční deriváty
Depozita, úvěry
Druh obchodů
Mimobilanční
Bilanční
Zdroj zisku
Provize, kapitálové zisky
Úroková marţe
Riziko
Nedostatek klientů, trţní riziko
Úvěrové riziko, úrokové riziko
Financování
REPO
Primární vklady
Pramen: MUSÍLEK, P. Trhy cenných papírů, Praha: Ekopress, 2002, s. 127.
3. MODELY ZAČLENĚNÍ INVESTIČNÍHO BANKOVNICTVÍ V ekonomikách jednotlivých zemí působí obvykle vedle sebe určitý počet bank, které dohromady tvoří bankovní systém. Pojem bankovní systém (soustava) lze chápat jako souhrn bank působících v určitém geograficky omezeném teritoriu, jejich vzájemné vztahy a vazby k okolí. Přestoţe konkrétní podoba bankovních systémů v jednotlivých zemích je specifická a bývá výsledkem dlouhodobého vývoje podmíněného historickými okolnostmi, vývojem politické situace a tlakem různých lobbyistických skupin47, můţeme přesto najít v odborné literatuře vymezení určitých variant, modelů uspořádání bankovnictví. Jedná se o následující tři základní modely:
Model univerzálního bankovnictví
Model segmentovaného bankovnictví
Smíšený model bankovnictví.
47
TIHANYI, L., HEGARTY, W.H. Political Interests and the Emergence of Commercial Banking in Transition Economies. Journal of Management Studies 44: 5.July 2007. Blackwell Publishing Ltd.
22
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
3.1.
Model univerzálního bankovnictví
Jednoduše řečeno, v rámci systému univerzálního bankovnictví provádějí banky komerční i investiční obchody takzvaně pod jednou střechou, proto se vyznačují širokou škálou nabízených bankovních produktů a poskytovaných sluţeb včetně obchodování s cennými papíry. Takové univerzální banky obvykle tvoří ve většině zemí značnou část subjektů bankovního trhu. Mezi nejtypičtější nabízené produkty univerzálních bank tedy patří příjímání vkladů, poskytování úvěrů, zprostředkování platebního styku, aranţování emisních obchodů, obchody s cennými papíry na vlastní i cizí účet, depozitní sluţby, realizace obchodů pojistného charakteru nebo majetková správa pro klienty. Tato poměrně široká škála produktů jim umoţňuje relativně vyšší rozloţení rizik, coţ můţe pozitivně ovlivnit jejich stabilitu a získat mnoho klientů. Pro klienta je pohodlná moţnost získat různé sluţby a produkty u stejné banky, i kdyţ občas v případě některých sluţeb za vyšší cenu.48 Typickým rysem univerzálních bank je propojení komerčního a investičního bankovnictví i z hlediska účetního. Charakteristickým je i téměř volný tok informací mezi komerčními a investičními odděleními v rámci jedné banky a taky časté personální propojení takových oddělení. Systém má obvykle oligopolní strukturu, coţ znamená, ţe z hlediska podílu na trhu dominuje několik málo velkobank. Je potřeba si uvědomit, ţe taková charakteristika je velmi obecná a zcela nereflektuje reálně v minulosti nebo současnosti existující systémy univerzálního bankovnictví ve světě. Proto autorka práce uvádí i přesnější členění podtypů v rámci univerzálního bankovnictví, kterého hlavním kriteriem jsou druhy bankovních produktů, které mohou jednotlivé banky nabízet.
48
ŠENKÝŘOVÁ, B. a kol. Bankovnictví. 1. vydání. Praha: Vysoká škola finanční a správní o.p.s., 2010. ISBN 978-80-7408-029-6, s. 51.
23
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
3.1.1. Totální univerzální bankovní model Hlavním principem tohoto systému můţeme v obecné rovině označit tzv. „plně univerzální banky“, které jsou oprávněny provádět veškeré bankovní obchody, i včetně emise bankovek. Tento systém lze, na rozdíl od všech následujících označit za jednostupňový, protoţe zde chybí institucionálně oddělená centrální banka se svými standardními makroekonomickými funkcemi49. Historicky byl
takový systém
aplikován
v různých
politicko-ekonomických
systémech. Jde o systém, který fungoval v počátečních obdobích rozvoje bankovnictví, kdy vzhledem k neexistenci centrálních bank se mohli banky zabývat veškerými bankovními obchody a také emitovat hotovostní peníze. Takový systém však vznikem centrálních bank skončil. Pod tento systém můţeme rovněţ zařadit i bankovnictví bývalých zemí s centrálně plánovaným hospodářstvím. I zde postrádáme centrální banku pečující o makroekonomickou měnovou stabilitu, ale proti bankovním systémům stojícím u zrodu bankovnictví se jedná o zcela odlišný typ bankovního systému vzhledem k jeho vázanosti na centralistický typ ekonomického prostředí, ve kterém byla potlačena funkce trhu a banky hráli pouze druhořadou roli. Dominantní byla státní monobanka, která se snaţila jak o řízení měnového vývoje, tak i plnit mikroekonomické funkce zaloţené na zprostředkování alokace finančních prostředků mezi jednotlivými ekonomickými subjekty (a poskytovat další bankovní produkty). Na těchto principech fungoval do roku 1990 i bankovní systém v ČR.
49
Mezi hlavní standardní makroekonomickou funkci centrální banky patří péče o zdravý měnový vývoj, čímţ se rozumí vnitřní (stabilita cen v tuzemské měně, které úroveň je vyjadřována mírou inflace) a vnější (vývoj měnového kurzu domácí měny k měnám zahraničním) stabilita měny.
24
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
3.1.2. Model centrální banka a univerzální obchodní banky Podstatou tohoto modelu je existence na jedné straně centrální banky se svými specifickými úkoly včetně výhradního práva emise bankovek, na druhé straně síť univerzálních bank, které provádějí prakticky veškeré bankovní činnosti50. Jak jiţ bylo uvedeno výše, typickým pro model univerzálních bank je personální i účetní propojení komerčních a investičních bankovních obchodů. Tato skutečnost představuje na jedné straně obrovské výhody, na straně druhé můţe působit nemalé problémy. Za hlavní výhodu tohoto systému lze označit nabídku široké palety finančních produktů „pod jednou střechou“, větší stabilitu a niţší kapitálové náklady. Systém sluţeb „all in one“, jaký univerzální banky představují je pro zákazníka velice výhodný – pro získání jakýchkoliv bankovních produktů potřebuje spojení pouze s jedinou bankou, coţ mu ušetří spoustu času i různých nákladů51. Navíc, univerzálním bankám je vlastní hustá pobočková síť, coţ pro klienty přináší snadnou dostupnost a pohodlné disponování se svými konty. Někteří odborníci, zejména v rámci německé odborné literatury52, zastávají názor, ţe univerzální banky jsou stabilnější, coţ přispívá k efektivní alokaci úspor a k zvyšování míry spořivosti. Důvody vidí především ve větší diverzifikaci obchodních aktivit. Jak jiţ bylo zmíněno, univerzální banky poskytují širokou paletu sluţeb, proto například ztráty z komerčních obchodů mohou být kompenzovány zisky z obchodů investičních a vice versa. Stabilizační funkci univerzálních bank potvrzuje i sama historie, 50
Samozřejmě s výjimkou emise hotovostních peněz. Jedná se především o úsporu transakčních nákladů a tzv. nákladů příleţitostí klienta. Niţší náklady příleţitostí klienta lze například chápat jako fakt, ţe klienti potřebují menší počet účtů, coţ sniţuje poplatky za jejich vedení a sniţuje potřebu bezvýnosných zůstatků na těchto účtech. 52 Např. G. Obst a O. Hinter ve své publikaci Geld, Bank und Börsenwesen (1991) nebo H. Büschgen ve své knize Bankbetriebslehre (1992). Německé univerzální banky jsou velice odolné vůči hospodářským krizím, bez problémů překonaly následky obou ropných šoků, zhroucení akciových kurzů v roce 1987 nebo krizi zadluţenosti rozvojových zemí. Podle německých odborníků hrají univerzální banky stabilizační roli v konjunkturním cyklu. Při recesi mohou kapitálově silné univerzální banky podpořit slabé a ohroţené podniky tím, ţe jim poskytnou výhodný dlouhodobý úvěr, který přispěje k jejich oţivení. 51
25
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
poněvadţ v mnohých případech byly univerzální banky významným pomocníkem při překonávání krizových hospodářských situacích, například při ropných šocích, recesi nebo propadu akciových kurzů. V neposlední řadě, za jednu z významných výhod univerzálního bankovnictví je povaţován jeho pozitivní vliv na výši nákladů kapitálu pro nefinanční společnosti. Výzkumy ve vyspělých státech světa ukázali, ţe úzké sepětí univerzálních bank a nebankovních společností podstatně sniţuje monitorovací náklady, zvyšuje moţnosti kontroly vyuţívání poskytnutých úvěrů, coţ vede
ke
sniţování
kapitálových
nákladů
společností
nefinančního
sektoru
ekonomiky.53 Přirozeně, s univerzálním bankovním systémem bývají spojeny i problematické aspekty, zejména konflikt zájmů plynoucí ze vztahu banky ke klientovi v relaci k produktům komerčního a investičního bankovnictví. Propojení komerčního a investičního bankovnictví v jedné instituci totiţ umoţňuje bance vyuţívat informace o klientovi či jeho finanční situaci získané z titulu poskytování sluţeb komerčního bankovnictví při provádění obchodů na kapitálovém trhu.54 To pak pro tyto banky představuje značnou informační výhodu oproti jiným subjektům působícím na kapitálovém trhu a v konečném důsledku nepříznivě ovlivňuje konkurenční prostředí. Velkou nevýhodou modelu univerzálního bankovnictví je, ţe generuje oligopolní strukturu, coţ taky negativně ovlivňuje konkurenční bankovní prostředí, zejména limituje konkurenci z cenového hlediska. Univerzální velkobanky v sobě navíc koncentrují velkou ekonomickou moc, která můţe mít i své politické dopady. Eventuální krach takových bank by znamenal dalekosáhlé dopady, z důvodu čeho jsou tyto banky v případě potíţí obvykle sanovány za značného přispění státu a takovým způsobem podporují vládní politiku typu „too big to fail.“55 V neposlední řadě, 53
REVENDA, Z., MANDEL, M., KODERA, J., MUSÍLEK, P., DVOŘÁK, P., BRADA, J. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 3. vydání. Praha: Management Press, 2002. ISBN 80-7261-031-7, s. 165-166. 54 DVOŘÁK, P. Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2001. ISBN 80-7201-310-6, s. 74. 55 Politika „too big to fail“ bývá často zdůvodňována „veřejným zájmem“, poněvadţ v systému bankovnictví s vysokou koncentrací představuje bankrot jedné velké banky značné nebezpečí pro stabilitu celého bankovního systému i národního hospodářství jako takového. Centrální banka vystupující jako „the lender-of-last-resort“ (věřitel poslední instance) takovou situaci nesmí připustit a vytváří pro neefektivní oligopolní banky zvláštní podmínky, kterými se snaţí o jejich záchranu. Vyšší
26
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
univerzální velkobanky také mívají tendenci k nadměrnému růstu provozních nákladů, jejichţ sledování je obtíţnější a rovněţ jejich sniţování mnohem komplikovanější.56 Klasickým příkladem uplatnění tohoto modelu je švýcarský bankovní systém a je na něm postavena i současná úprava bankovnictví v rámci EU.
3.1.3. Model centrální banka a banky a realitní banky Na tento bankovní systém je nahlíţeno jako na systém univerzální, poněvadţ je zaloţen na existenci univerzálních bank, avšak jejich univerzalita je oproti předchozímu typu eliminována o realitní bankovnictví57, tzn. o určité produkty k financování pořízení nemovitostí. Realitní bankovnictví je institucionálně odděleno do zvláštních institucí typu stavebních spořitelen a hypotečních bank. Smyslem tohoto vyčlenění je snaha speciálními pravidly regulovat tyto instituce financování nemovitostí s úmyslem chránit klienty sníţením rizika těchto obchodů. Vyšší jistota těchto institucí se pak projeví ve stabilitě tohoto segmentu bankovního trhu a zároveň umoţňuje klientům získávání zdrojů za relativně výhodných podmínek. Typickým představitelem této aplikace bankovního systému je Německo, na shodných principech je zaloţen i bankovní systém Holandska nebo skandinávských zemí. Můţeme sem začlenit taky bankovní systém ČR, ten však není ve vyčlenění realitního bankovnictví zcela důsledný. Zatímco stavební spoření mohou provozovat jenom speciální
stavební
spořitelny, hypoteční
bankovnictví
jiţ
není ze zákona
institucionálně odděleno a na základě speciálně udělené licence je mohou jako oddělený bankovní produkt poskytovat i univerzální banky. ochrana velkých bank je však v trţním prostředí zjevně diskriminačním jevem vůči bankám menším. Kromě toho vede k narušení trţní disciplíny a k přesunům vkladů z malých, nechráněných do velkých, více, či méně chráněných bank. 56 Je potřebné uvést, ţe takový problém vyplývá spíše z velikosti banky, a méně z její univerzality a tím pádem je moţné ho do značné míry v rámci univerzálního bankovního systému eliminovat. 57 Termín realitní bankovnictví vychází z německého „Realkreditinstituten“ a v ČR není příliš zaveden. Zahrnuje banky a bankovní produkty, které jsou zaměřeny na financování koupě či výstavby nemovitostí. Jedná se zejména o hypoteční úvěry refinancované emisí hypotečních zástavních listů a stavební spoření.
27
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
3.2.
Model segmentovaného bankovnictví
Model segmentovaného, odděleného bankovnictví je zaloţený na striktním oddělení investičního bankovnictví od komerčního. Vznikl v USA v roce 1933 jako důsledek finanční krize a reakce na krach na newyorské burze 24. 10. 1929, nazývaným „Black Friday“, neboli „černým pátkem“58. Komerční banky v Americe měly počátkem 19. století povoleny pouze komerční obchody, postupem času však banky pronikaly stále hlouběji do oblasti investičního bankovnictví. Začátkem 20. let minulého století došlo k velké liberalizaci a na počátku 30. let k úplné integraci investičního a komerčního bankovnictví v USA. Avšak vlny bankrotů v letech 1929-1933 a skandály týkající se zneuţívání informací a dat z bankovních obchodů a důsledkem toho ztráta důvěry veřejnosti ve stabilitu amerického politického a ekonomického systému vytvořily obrovský tlak na zákonodárce a snahu o minimalizaci konfliktu zájmů jednak mezi investičním a svěřeneckým bankovnictvím a jednak konfliktu zájmů při obchodování s cennými papíry a zformování více bezpečného bankovnictví. Odpověď přišla v roce 1993 v podobě nového bankovního zákona nazývaného „Glass-Steagall Act“,59 který provedl reformu amerického bankovního systému, na jejímţ základě došlo k oddělení
58
Došlo k němu po předchozím mnohaletém soustavném růstu, v němţ byl 3. září 1929 vytvořen nový rekord tzv. Dow Jonesova indexu. Jenom mezi lety 1927 a 1929 došlo ke zdesetinásobení celkového jmění investičních společností. První známky recese se začaly projevovat jiţ na jaře roku 1929, přestoţe kurz stále mírně stoupal. Pouhé dva dny po historickém maximu, 5. září 1929, varoval před hrozícím pádem akcií významný finanční analytik Roger Ward Babson s tím, ţe akcie jsou nadhodnoceny. Jeho varování však většinou nebylo bráno v potaz a po krátkém propadu opět následoval růst, který ovšem nepřekročil rekord ze 3. září. Na přelomu září a října opět došlo ke krátkodobému propadu. Investoři byli neklidní. Ještě 15. října ujišťovali představitelé bank investory o „výborném zdraví amerických burz“. 20. října noviny informovaly o tom, ţe ceny mnoha akcií klesly na kritickou úroveň a velcí obchodníci s akciemi stojí před jejich nuceným prodejem. Další varovné signály přišly o den později. Tyto zprávy způsobily zvýšený prodej akcií investorů, kteří se obávali finanční ztráty. Ve čtvrtek 24. října došlo po počátečním zklidnění k další mohutné vlně prodejů. Šlo o prodeje investorů, kteří si na nákup akcií předtím otevřeli úvěr. V průběhu pouhých 30 minut bylo prodáno zhruba 1,6 miliónů akcií. Došlo k vyčerpání nákupních příkazů a investoři podlehli panice. Následovala nová vlna prodejů akcií, v té chvíli jiţ za jakoukoli cenu. Celková finanční ztráta dosáhla 24. října 11,25 miliard dolarů. Krach na newyorské burze odstartoval Velkou hospodářskou krizi. Následující pokles akcií byl ukončen aţ roku 1932 kdy kurz dosáhl své minimum a nastal vzestup. 59 Pojmenování pro tenhle „Banking Act“ je odvozen od příjmení jeho tvůrců: kongresmanů Cartra Glasse a Henryho Steagalla.
28
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
investičního bankovnictví od komerčního a došlo tak prakticky k rozdělení aktivit univerzálních bank a k vzniku komerčních bank a společností obchodujících s cennými papíry. Zákon se však vztahoval pouze na aktivity na území USA, americké komerční banky mohly obchodovat s cennými papíry v zahraničí, aby si tak udrţely konkurenceschopnost v mezinárodním měřítku. „Glass-Steagall Act“ měl čtyři základní cíle60, a sice obnovit důvěru v komerční bankovní systém prostřednictvím oddělení komerčního a investičního bankovnictví, zabránit toku finančních prostředků z komerčního bankovnictví do spekulativních obchodů investičního bankovnictví, eliminovat výše uvedené konflikty zájmů a omezit koncentraci moci v rukou několika velkých univerzálních bank.61 Kromě toho obsahoval i další významná opatření sledující zejména posilnění důvěry v komerční bankovnictví:
zavedení pojištění depozit,
zákaz úročení depozit na viděnou,
stanovení minimálního podílu vlastních prostředků při nákupu akcií na úvěr62.
Lze konstatovat, ţe „Glass-Steagall Act“ jako produkt velké hospodářské krize svými opatřeními splnil cíle, které si vytýčili jeho tvůrci. Jeho následkem stály univerzální banky před obligatorní volbou, zda budou dále působit jako komerční banky anebo společnosti obchodující s cennými papíry. Tomuto zákonu se povedlo přeţít útoky mnohých odpůrců. V 80. a letech 20. století začal být Federálním rezervním systémem vykládán mnohem liberálněji a obchodním bankám bylo povoleno provádět některé nové druhy obchodů s cennými papíry.63 Bankovní holdingové společnosti mohly téţ vlastnit investiční banky jako dceřiné společnosti. Důsledkem této nové interpretace 60
Understanding How Glass-Steagall Act Impacts Investment Banking and the Role of Commercial Banks, CFtech [online]. 1998 [cit. 2011-10-08]. Dostupný z WWW: 61 REVENDA, Z., MANDEL, M., KODERA, J., MUSÍLEK, P., DVOŘÁK, P., BRADA, J. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 3. vydání. Praha: Management Press, 2002. ISBN 80-7261-031-7, s. 169-171. 62 Opatření známe jako „margin requirements“. 63 Některým komerčním bankám byly povoleny emisní obchody ručitelského typu s akciemi a dluhopisy, jako například v roce 1990 J. P. Morgan.
29
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
zákona se americké komerční banky opět výrazněji, byť nepřímo angaţovat v oblasti investicí.64 Po silných tlacích vyvíjených odbornou veřejností byla v roce 1999 přijata nová legislativní úprava v oblasti bankovnictví, tzv. „Gramm-Leach-Bliley Act“65, která odstranila bariéry mezi komerčním a investičním bankovnictvím, kolektivním investováním a pojišťovnictvím. Banky tak mohou legálně provádět celou řadu finančních aktivit přímo prostřednictvím finanční holdingové společnosti, a tedy nikoliv uţ prostřednictvím dceřiných společností, jak tomu bylo dříve. I přijetí tohoto zákona potvrzuje skutečnost, ţe ve vyspělém americkém trhu přestaly existovat důvody, které vedly k oddělení komerčního a investičního bankovnictví.66 Po skončení 2. světové války se k modelu segmentovaného bankovnictví připojilo po vzoru USA i Japonsko, kde však v roce 1992 byl schválen „Financial System Reform Law“, který otevřel cestu univerzálnímu bankovnictví. Japonský systém odděleného bankovnictví je poměrně sloţitý a významné místo v něm má vliv státu (vlády). Komerční banky však dnes mohou provádět jisté druhy bezpečnějších operací na finančních trzích a i nadále sílí tendence k opuštění systému odděleného bankovnictví. Ráda bych ještě zmínila, ţe do 80. let minulého století bylo komerční a investiční bankovnictví striktně segmentováno i v Kanadě, kde byl pak tento nepruţný systém cestou různých excepcí narušován a obcházen, aţ nakonec došlo k jeho zrušení. Závěrem této podkapitoly lze konstatovat, ţe model segmentovaného bankovnictví se v současnosti ve své radikální podobě uţ nevyskytuje v ţádné vyspělé zemi světa. Jestli se uţ jednalo o oddělení komerčního a investičního bankovnictví vyplývající z legislativní úpravy bankovnictví (např. USA) nebo výsledek ustálených zvyklostí a tradice (např. UK), vývoj v takových zemích přináší opouštění striktních pravidel
64
V této souvislosti lze mluvit i o novém modelu institucionálního uspořádání investičního bankovnictví, který je v odborné literatuře označován jako model holdingové společnosti. Lze ho chápat jako modifikaci segmentovaného modelu. 65 Financial Services Modernisation Act. 66 REVENDA, Z., MANDEL, M., KODERA, J., MUSÍLEK, P., DVOŘÁK, P., BRADA, J. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 3. vydání. Praha: Management Press, 2002. ISBN 80-7261-031-7, s. 170-171.
30
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
segmentace a spěje spíše k univerzalizaci bankovnictví při zachování určitých pozitivních prvků odděleného systému.
3.3.
Smíšený model bankovnictví
Smíšený model bankovnictví bychom mohli charakterizovat následovně: vykonávání výhradně komerčních obchodů bankou, která však má moţnost vlastnit stoprocentní podíl ve společnosti obchodující s cennými papíry a jejím prostřednictvím vstupovat na finanční trhy a fakticky se tak účastnit i investičních obchodů. Hlavním smyslem vytvoření modelu smíšeného bankovnictví je zabránit konfliktům zájmů prostřednictvím vytváření takzvaných imaginárních zdí, nazývaných čínské67, mezi bankou a společností obchodující s cennými papíry, která má za úkol omezit mezi nimi jak personální a účetní propojení, tak i toky informací. Smíšený model je aplikován v bankovnictví Itálie nebo Portugalska68. V minulosti se tento model pouţíval také v Dánsku a Maďarsku, ale začátkem 90. let 20. století došlo v Dánsku k jeho opuštění a Maďarsko tak učinilo v roce 1997.
4. BANKOVNÍ SYSTÉM V ČESKÉ REPUBLICE 4.1.
Specifika modelu začlenění investičního bankovnictví v České republice
Směrnice EU dávají členským státům moţnost zvolit si bankovní systém a je tak pouze na konkrétním členském státě, který model bankovnictví si zvolí - zda univerzální, segmentovaný nebo smíšený.
67
V odborné literatuře a praxi ustálený terminus technicus v anglickém jazyce známý jako „chinese walls“, např. britský internetový finanční slovník moneyterms.co.uk, [on-line], dostupný na WWW: 68 Publikace WSBI a ESBG č. 48. The legal environment of savings banks in Europe. Brussels, 2005, s. 76-80.
31
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
V České republice byl vývoj bankovnictví ve 20. století ve velké míře ovlivněn situací na české politické scéně. Zlom nastal v roku 1989, který přinesl vznik kompletně nového bankovního systému. Došlo k zaloţení dalších bankovních institucí a byla vytvářena pravidla pro jejich působení a rozsah jimi vykonávaných činností na území ČR. Odborná literatura zabývající se problematikou investičního bankovnictví, se shoduje na tom, ţe v případě bankovního systému ČR jde o systém propojeného komerčního a investičního bankovnictví. Bylo by ale na místě zamyslet se nad otázkou proč byl zvolen právě tento model, proč naopak nedošlo k aplikaci modelu odděleného bankovnictví, a zda taky byla tato volba pro podmínky českého bankovního trhu ta nejvhodnější. Důvodů, které vedly k výběru univerzálního modelu, mohlo být více. Autorka práce se domnívá, ţe jedním z rozhodujících byla zřejmě právě rozšířenost modelu - je totiţ aplikován prakticky v celé Evropě, ale zejména v zemích s ČR sousedících, v Německu a Rakousku, legislativou kterých byly české právní předpisy často ovlivňovány nebo legislativa kterých byla v nejednom případě recipována. Na základě vývoje a ze zkušeností těchto zemí lze usoudit, ţe přestoţe se musely vyrovnat s nedostatky tohoto modelu a učinit kroky k nápravě vzniklých situací, nebyly takové komplikace dostačující motivací k přechodu na jiný model, ale naopak impulsem ke zdokonalování principů, na nichţ je model zaloţen. Na straně druhé, je třeba podotknout, ţe v podmínkách ČR nebylo nutné uplatňovat obdobné regulační opatření a legislativní kroky jako v USA prostřednictvím „GlassSteagall Act“. Restriktivní opatření nalézají svůj význam především v období finančních krizí, ale z dlouhodobého hlediska se ochranářská opatření postupně zmírňují a v době hospodářské konjunktury spíše opouštějí. Jinými slovy, v České republice neexistovaly historicky a ekonomicky podmíněné příčiny pro aplikaci modelu segmentovaného bankovnictví a samotný trh si jeho uplatnění nevyţádal. V centru pozornosti by z toho důvodu neměly být termíny jako oddělení či restrikce,
32
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
ale spíše účinná regulace bankovního a finančního trhu, kvalitní a účinné zákonodárství a vysoká bankovní morálka. Dalšími motivy mohly být veškeré výhody univerzálního bankovního modelu, zejména komplexnost obsluhy klienta a s ním spojená vyšší konkurenceschopnost, redukce nákladů a úspory ze šíře sortimentu nebo větší diverzifikace činností banky vedoucí ke stabilitě bankovního systému jako celku, coţ lze povaţovat za poměrně silný argument ve prospěch univerzálního bankovnictví. Samozřejmě, nedostatky univerzálního modelu, zejména koncentrace ekonomické síly v rukou několika velkých bank a rozsáhlý hospodářský dopad krachu takové univerzální velkobanky, obtíţnost sledování nákladů, či hrozba zneuţívání informací o klientech by se daly povaţovat za argumenty proti univerzálním bankovním domům. Relativnost výhodnosti jednotlivých modelů potvrzuje i odborná literatura, např. podle Mervarta69 přednost velkých univerzálních bank spočívá ve schopnosti komplexní obsluhy klientů a v důvěryhodnosti vyplývající z velkého kapitálového vybavení, naproti tomu specializované investiční banky snadněji dosáhnou špičkové úrovně vybraného sortimentu sluţeb a bývají také rychlejší v reakci na potřeby trhu. Domnívám se, ţe i přes schopnosti investičních bank pruţněji reagovat na trţní změny, jsou univerzální banky výrazněji odolnější vůči vnějším vlivům ekonomických cyklů, politických a legislativních změn. Rozhodnutí o podobě bankovního systému a modelu uspořádání v ČR nebylo zřejmě jednoduchým úkolem. Samotné jeho zavedení a „zprovoznění“ se neobešlo bez projevů jistých negativ v praxi, ale z dlouhodobého hlediska tento moderní liberální systém umoţnil v celku fungující systém bankovnictví v ČR.
69
MERVART, J. České banky v kontextu světového vývoje, Praha: Lidové noviny, 1998. ISBN 8071062367, s. 73-74.
33
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
4.2.
Koncepce vytváření „chinese walls“ v bankách univerzálního typu
Lze tedy říci, ţe v podmínkách ČR nikdy k přímé konfrontaci modelu univerzálního a odděleného bankovnictví nedošlo a na české banky se od počátku ekonomické reformy, zahájené začátkem devadesátých let dvacátého století, aplikoval model univerzálního bankovnictví. Nicméně zákonná úprava70 rozlišuje úvěrové71 a investiční obchody a klade striktní poţadavky na oddělení úvěrových a investičních obchodů po organizační, řídící a kontrolní stránce v zájmu toho, aby banka při provádění investičních obchodů nevyuţívala informace získané v souvislosti s jejími úvěrovými obchody a vice versa, pokud nejde o informaci veřejně přístupnou. Hlavním smyslem těchto zákonných poţadavků je eliminovat moţnou výhodu plynoucí bance z informací získaných z titulu výkonu bankovních činností v obou jejích základních oblastech - v investičním i obchodním bankovnictví. Obdobnou úpravu obsahuje i ustanovení § 124 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, který obecně zakazuje komukoli, kdo se dozvěděl vnitřní informaci týkající se určitého finančního nástroje eventuálně jeho emitenta, nabýt nebo zcizit takový investiční nástroj nebo učinit jiné osobě jakékoliv investiční doporučení v tomto směru. Nepochybně, tento zákaz se vztahuje i na banku. Oddělení investičních a komerčních činností banky vyţaduje výslovně i dokument Basilejského výboru pro bankovní dohled (Basel Commitee on Banking Supervision, BCBS) z roku 1998 Framework for Internal Control Systems in Banking Organizations, který je uznávaným standardem a odkazují na něj i pravidla kapitálové přiměřenosti obsáhnuté v Baselu II. Pouţití takových výše popsaných informací by zakládalo naplnění skutkové podstaty trestného činu zneuţití informace a postavení v obchodním styku podle ustanovení § 255 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
70 71
Zákon č. 21/ 1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, § 19b. Úvěrovými obchody se rozumí činnosti týkající se poskytování úvěrů a záruk.
34
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
Aby podle ustanovení § 19b odst. 2 zákona o bankách banka zabránila toku důvěrných informací mezi útvary zodpovědnými za úvěrové a investiční činnosti je povinna učinit ve svém organizačním, řídícím a kontrolním systému opatření k oddělení úvěrových a investičních obchodů. To pro banku znamená především závazek organizačně oddělit útvary zabývající se úvěrovými obchody od útvarů zabývajících se investicemi. Dále je potřeba zajistit oddělení toku informací v bance, aby nedocházelo k jejich prolínání. Takového cíle je ovšem moţno dosáhnout jenom do určité míry a to zejména vzhledem k faktu, ţe banka má pouze jedno představenstvo, které má kolektivní odpovědnost za obchodní vedení celé banky. Implementace poţadavku na oddělení investičního bankovnictví od obchodního probíhá v praxi tak, ţe útvary vykonávající investiční aktivity jsou podřízeny jednomu členu představenstva. Avšak ani takové řešení nezabrání tomu, aby záleţitosti ohledně investičních i úvěrových aktivit nebyly projednávány na úrovni celého představenstva. Z tohoto důvodu je nutné klást důraz na funkci kontrolního systému, který by měl alespoň po formální stránce zabezpečit zejména identifikaci důvěrných informací a dohled nad tím, aby nebyly uzavírány obchody tyto informace vyuţívající.72 Taková činnost přísluší většinou útvaru pod označením compliance.73 Podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu je banka taky povinna předcházet střetu zájmů při obchodování s investičními nástroji na vlastní účet a na účet klientů. Cílem této kapitoly je také poukázat na jisté zvláštnosti českého bankovního systému. Přestoţe je v ČR aplikován princip univerzálního bankovnictví, je pro většinu klíčových bank zde působících typické, ţe si zaloţily, eventuálně v minulosti jinak získaly dceřinou společnost74, častokrát vlastněnou stoprocentním podílem, která působí více či méně samostatně jako obchodník s cennými papíry neboli investiční 72
PIHERA, V., SMUTNÝ, A., SÝKORA, P. Zákon o bankách – komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 80-7400-389-9. 73 Zvláštní útvar známý pod anglickým výrazem „compliance“ se jako standardní součást vnitřního kontrolního systému bank etabloval v době nedávné. Jeho výslovné ukotvení na mezinárodní úrovni je sice spojeno aţ s vydáním konzultačního materiálu Basilejského výboru pro bankovní dohled The Compliance Function in Banks (2003) ale hlavním podnětem k jeho vzniku byl princip č. 14 materiálu Basilejského výboru Core Principles for Effective Banking Supervision, který poţaduje, aby vnitřní kontrolní mechanizmy zahrnovaly zvláštní kontrolu ověřující dodrţování vnitřních kontrolních mechanizmů i platných zákonů a předpisů. 74 Viz Graf 2.
35
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
banka. Tímto způsobem je zvyšována míra trţní koncentrace českého bankovnictví a do systému vnášen prvek smíšeného modelu bankovnictví, který můţe do jisté míry působit negativně na přehlednost finančních trhů. Univerzální banky v ČR nabízejí nejrůznější finanční sluţby pod jednou střechou – přijímání vkladů, poskytování úvěrů, obchod s cennými papíry na vlastní i cizí účet, správa aktiv bonitních klientů, emisní obchody, realizace platebního styku, emitace bezhotovostních peněz a mnohé další obchody finančně-pojišťovacího charakteru. Z tohoto důvodu bývají takové univerzální banky a jejich dceřiné společnosti v odborné literatuře nazývány i jako tzv. finanční supermarkety.75 Tento pojem si můţeme demonstrovat na příkladu České spořitelny, a.s. vlastněné rakouskou Erste Group Bank AG, která jej svojí činností přesně vystihuje. Kromě základní bankovní činnosti na základě zákona o bankách, kterou provozuje přímo Česká spořitelna, a.s., patří k tomuto koncernu také následující dceřiné společnosti:
Brokerjet České spořitelny,
Erste Corporate Finance,
Factoring České spořitelny,
GRANTIKA České spořitelny,
INFORMATIKA České spořitelny,
PARTNER České spořitelny,
Penzijní fond České spořitelny,
Realitní společnost České spořitelny,
REICO České spořitelny,
Stavební spořitelna České spořitelny,
sAutoleasing a
S MORAVA Leasing76.
Z uvedeného příkladu je patrné, jak je univerzální banka v ČR prostřednictvím svých dceřiných společností schopna pokrýt v podstatě celou paletu finančních sluţeb pro
75
MUSÍLEK, P. Finanční trhy a investiční bankovnictví. Praha: ETC Publishing, 1999, ISBN 80-8600678-6, s. 729. 76 Česká spořitelna: Dceřiné společnosti. [on-line], dostupné na WWW:
36
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
klienty nejrůznějšího druhu, samozřejmě včetně podpůrných činností nezbytných pro hladký chod celého bankovního koncernu. Co se týče struktury bank z hlediska původu kapitálu, jak naznačuje i Graf 2, dominantní roli v bankovním sektoru ČR hraje zahraniční kapitál, zejména dceřiné banky bank s EU (s 80,6% podílem na bankovním trhu), pobočky zahraničních bank (11,8%) a dceřiné banky z nečlenských zemí EU (3,2%). Domácí banky představují pouze 4,4% bankovního sektoru. Český finanční sektor je poměrně stabilní, a proto i počeet a struktura subjektů nedoznala v posledním období výraznějších změn.77 Drobné změny v počtech subjektů, ke kterým v rozhodujících sektorech finančního trhu přirozeně dochází, nepředstavují ţádné nové trendy v institucionálním uspořádání finančního trhu ČR. Celkově působí v současnosti na českém trhu 41 bank.78
77
Celkový počet bank v průběhu roku 2010 posílily dva nové subjekty. Transformací z Fio burzovní společnosti vznikla Fio banka, které byla bankovní licence vydána v květnu 2010. V průběhu roku integrovala do svého produktového portfolia bankovní sluţby Fio druţstevní záloţny. Banka svoje produkty nabízí na přibliţně 60 místech prostřednictvím obchodních míst RM Systému, který je rovněţ součástí finanční skupiny Fio. V červnu 2010 pak získala povolení taky nová pobočka zahraniční banky ZUNO BANK AG. Na kapitálovém trhu se počty investičních společností, investičních fondů i otevřených podílových fondů dlouhodobě mírně zvyšují, coţ svědčí o moţném potenciálu dalšího růstu tohoto sektoru finančního trhu. Zvýšený zájem sektoru kolektivního investování o zakládání speciálních fondů kvalifikovaných investorů zaměřených na investice do nemovitostí a nemovitostních společností (zakládaných ve formě nesamosprávných investičních fondů) lze přisuzovat příznivějšímu daňovému reţimu proti obecnému zdanění právnických osob. Tyto struktury se staly oblíbenými například u developerských společností. Naopak počet investičních zprostředkovatelů pokračoval v klesajícím trendu, a to v důsledku novely zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Řada z nich nadále vykonává činnost, avšak jsou registrováni jako vázaní zástupci (11 250 osob – stav k 31. 12. 2010). 78 Ministerstvo financí – oddělení Analýzy finančního trhu: ZPRÁVA O VÝVOJI FINANČNÍHO TRHU V ROCE 2010. [on-line] 2010. [cit. 2011-11-09] Dostupný na WWW:
37
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
Graf 2. Struktura bank v ČR (stav k 30. 6. 2010)
4,40%
3,20% 11,80%
domácí banky dceřiné banky z nečlenských zemí EU
80,60%
pobočky zahraničních bank dceřiné banky z bank EU
Pramen: SINGER, M. ČNB: Aktuální vývoj bankovní regulace: názor ČNB [on-line] 2010. [cit. 201106-02] Dostupný na WWW:
Obecně lze říct, ţe banky v České republice jsou velmi dobře kapitalizované79, k čemuţ napomáhá jejich konzervativní obchodní model, dostatečná ziskovost bez nadměrného tlaku na hledání výnosnějších, avšak rizikovějších obchodních aktivit, a v neposlední řadě účinná přísnější regulace a přistup ČNB. 80 Z těchto důvodů a taky díky nízkému podílu nesplacených tzv. toxických aktiv a vysoké likviditě bank přestál bankovní sektor negativní dopady světové finanční krize na domácí reálnou ekonomiku bez katastrofálních následků a vyšel z ní posílen. Závěrem je potřeba poznamenat i fakt, ţe české banky nemají ve srovnání s ostatními světovými finančními domy v takové míře rozvinuto investiční bankovnictví, takţe v případě propadů akciových trhů je jejich ohroţení méně kritické.
79
Ukazatel kapitálové přiměřenosti v posledních letech rostl a dosahuje ve srovnání se zahraničím poměrně vysokých úrovní. Zatímco na konci roku 2007 činil 11,6 %, o tři roky později na konci roku 2010 to bylo jiţ 15,5 %. Banky v České republice tak výrazně zvýšily své kapitálové vybavení, které můţe být pouţito na krytí budoucích neočekávaných ztrát. 80 LAUŠMANOVÁ, M. Basel III může pozitivně ovlivnit řízení bank. Bankovnictví. ihned.cz [online]. 2011-02-18 [cit. 2011-11-12]. Dostupný z WWW:
38
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
5. CHARAKTER KOMERČNÍHO
A A
PRAMENY
PRÁVNÍ
INVESTIČNÍHO
ÚPRAVY
BANKOVNICTVÍ
V ČESKÉ REPUBLICE Bankovní právo a jeho normy by měly především vytvářet potřebné organizační předpoklady pro vznik a náleţité fungování účinného bankovnictví, ať uţ komerčního nebo investičního. Tento obor legislativy se však stále vyznačuje mnohými nedostatky. Bankovnictví je všeobecně povaţováno za značně rizikový sektor trţní ekonomiky. Problém stability jeho norem se plně projevil v souvislosti se světovou hospodářskou krizí, kdy jednotlivé státy byly nuceny pohotově reagovat na aktuální vývoj hospodářství na domácích a zahraničních trzích. V souvislosti s tím byly přijímány rozsáhlé novelizace norem jednotlivých odvětví finančního práva. Na nastalou krizi zareagovala i Evropská unie přípravou nových regulací a přijímáním předpisů práva EU, které v mnohých případech zasahovaly rovněţ do národních úprav. V souvislosti s tím je nezbytné poukázat na skutečnost, ţe subsystémy finančního práva v ČR neznají a neupravují81 tzv. alternativní postupy pro případ nepředvídatelného vývoje ekonomiky a hospodářských vztahů. Neexistence alternativních postupů – předem upravených a jasně stanovených v právních předpisech vyústila v ČR v přijímání ad hoc opatření majících za cíl okamţité vyřešení problémů. V mnohých případech byl takový proces značně nestandardní a z důvodů zrychlení legislativního procesu se jednalo o poslanecké návrhy, byť se jednalo o novely připravené Ministerstvem financí ČR anebo byly novelizace provedeny tzv. „přílepky.“82 Je zřejmé, ţe takové postupy, bez ohledu na jejich věcné řešení situace, zásadním způsobem sniţují jistotu adresátů norem co do jejich legitimního očekávání a souvisejících aspektů. 81
Jedinou výjimkou v této souvislosti je oblast devizové regulace, kde pro mimořádné situace, které vznikají při váţné makroekonomické nerovnováze a nastalém rozvratu hospodářských a finančních vztahů jsou zakotveny zvláštní povinnosti a zákazy vyplývající ze dvou institutů upravených zákonem č.219/1995 Sb., devizovým zákonem ve znění pozdějších změn a doplňků – depozitní povinnost a nouzový stav v devizovém hospodářství. 82 NECKAŘ, J. Stabilita norem finančního práva. In BOHÁČ, R. et alii. Aktuální otázky financí a finančního práva z hlediska fiskální a monetární podpory hospodářského růstu v zemích střední a východní Evropy po roce 2010. Praha: Leges, 2010. ISBN 978-80-87212-57-8, s. 467.
39
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
Dalším negativním aspektem norem bankovního práva je, ţe právní pojmy pouţívané v právních předpisech nejsou v souladu s termíny ekonomické teorie a navíc identické pojmy jsou v různých právních normách definovány jinak. Lze tedy konstatovat výraznou neustálenost a nekonzistentnost právního pojmosloví, kterou lze názorně demonstrovat na příkladu termínu investiční zprostředkovatel. Zatím co zákon83 ho vymezuje relativně úzce jako fyzickou nebo právnickou osobu zaregistrovanou u ČNB, poskytující investiční sluţbu tím způsobem, ţe přijímá a předává pokyny týkající se investičních nástrojů taxativně vyjmenovaným osobám nebo institucím84, poskytuje investiční poradenství týkající se investičních cenných papírů nebo cenných papírů kolektivního investování a nepřijímá investiční instrumenty ani peněţní prostředky zákazníků, jeho pojetí v ekonomické odborné literatuře85 je mnohem širší a označuje nebankovní finanční zprostředkovatele. Takové definiční nepřesnosti ještě zhoršuje jiţ zmíněné značné mnoţství zákonů upravujících danou problematiku.
5.1.
Vliv evropského práva na vývoj právní úpravy komerčního a investičního bankovnictví
Sluţby jsou v rámci Evropské unie integrální součástí tzv. čtyř svobod (volného pohybu zboţí a sluţeb, kapitálu a pracovních sil). Obecná právní úprava volného pohybu sluţeb je obsaţena ve Smlouvě o zaloţení Evropského společenství. V oblasti finančních sluţeb, k nimţ bankovnictví patří, existuje speciální úprava na základě harmonizačních směrnic EU, které jsou členské země povinny promítnout do svého národního zákonodárství. Budování jednotného vnitřního trhu EU v oblasti bankovních sluţeb je proto charakterizováno především dlouhodobým úsilím o sjednocení základních regulačních standardů a základních standardů ochrany investorů, vkladatelů a spotřebitelů, tak aby mezi členskými státy nedocházelo k neopodstatněným rozdílům v právní úpravě, které by tuto oblast činily pro klienty 83
Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, § 29 a násl. Ibid., § 29 odst. 1 písm. b. 85 REVENDA, Z., MANDEL, M., KODERA, J., MUSÍLEK, P., DVOŘÁK, P., BRADA, J. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 3. vydání. Praha: Management Press, 2002. ISBN 80-7261-031-7, s. 164 a násl. 84
40
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
finančních institucí více nepřehlednou. Tímto způsobem sjednocená legislativa, jejíţ východiskem je především Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/49/ES ze dne 14. června 2006 o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí a taky směrnice upravující bankovní dohled, by měla přispívat k vyšší transparentnosti finančních trhů i komparativně jednotlivých produktů a sluţeb poskytovaných finančními institucemi.
5.1.1. Nejaktuálnější návrhy legislativy v oblasti bankovního práva Dne 20. července 2011 iniciovala Evropská komise předloţením vypracovaného návrhu zahájení legislativního procesu týkajícího se nové úpravy kapitálových poţadavků bank a obchodníků s cennými papíry, která ovlivní činnost více jak 8 300 institucí v rámci EU (souhrnně pod názvem Capital Requirements Directive IV, CRD IV). Navrhovaný balíček předpisů tvoří rámcová směrnice a prováděcí nařízení, které by měly nahradit současné směrnice 2006/4886 a 2006/4987. Příprava CRD IV je reakcí na pravidla Basel III88 přijatá BCBS. Základním cílem CRD IV je v reakci na bankovní krizi posílit bankovní sektor EU při zachování jeho schopnosti financovat ekonomické aktivity a růst, a to především formou přísnějších poţadavků na mnoţství kapitálu a nově taky na jeho kvalitu, které mají zajistit odolnost institucí vůči budoucím krizím, posílením pravomocí orgánů dohledu a prohloubením harmonizace pravidel v rámci celé EU eliminováním národních výjimek a diskrecí, které stávající úprava umoţňuje.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu. 87 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/49/ES ze dne 14. června 2006 o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí. 88 Basel III nebyl první regulatorní iniciativou BCBS, ale měl následující předchůdce: regulační pravidla označovaná jako Basel I, která přinesla do bank v českém prostředí dopady spíše v oblasti výkaznictví; Nová úprava Basel I, známá jako Basel 1.5, která upozornila, ţe existují i jiná rizika neţ úvěrová, a pozvedla řízení trţních rizik; regulace Basel II, která podpořila v bankách sofistikované postupy kvantifikace rizika a v části tzv. pilíře 2 donutila bankovní domy hodnotit všechna rizika s ohledem na kapitálové zdroje vlastním přístupem. 86
41
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
Hlavním smyslem diferenciace CRD IV na rámcovou směrnici a prováděcí nařízení je odstranění národních odlišností úpravy kapitálových poţadavků kladených na banky a obchodníky s cennými papíry, poněvadţ prováděcí nařízení jsou přímo závazná a nevyţadují transpozici do národních právních řádů: tím dojde k vytvoření jednotných evropských pravidel – tzv. single rule book. Rámcová směrnice by měla upravovat přístup k činnosti bank a obchodníků s cennými papíry, svobodu usazování a svobodný pohyb sluţeb, dohled, kapitálové rezervy, corporate governance a sankce, prováděcí nařízení zase stanoví pravidla pro kapitál, likviditu, vyuţívání cizích zdrojů (leverage) a úvěrové riziko. V návaznosti na přijetí CRD IV budou pak v rámci Lamfalussyho procesu vypracovány technické standardy evropského bankovního orgánu.89 Předpokládané datum účinnosti národních opatření na základě CRD IV je sice 1. ledna 2013, ale některá dílčí ustanovení vstoupí v platnost aţ následně, zejména jednotlivé kapitálové poţadavky. Co se týče právního řádu v ČR lze předpokládat především zúţení obsahu vyhlášky č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních druţstev a obchodníků s cennými papíry, obsah které bude ze značné části nahrazen prováděcím nařízením. Ustanovení rámcové směrnice bude zřejmě promítnuto do zákona o bankách. Implementace pravidel CRD IV bude představovat mimo jiné zvýšení poţadavků na vnitřní zdroje bank a obchodníků s cennými papíry, coţ by mohlo vést i k určité spolupráci trţních subjektů např. na platformě profesních organizací s cílem zajistit efektivnější řešení některých metodických a koncepčních otázek.90 Nejaktuálnější iniciativou Evropská komise je v současné době návrh nové směrnice o trzích finančních nástrojů (tzv. MiFID II91) a návrh nařízení, které směrnici o trzích finančním nástrojů provádí (tzv. MiFIR II). Tyto legislativní návrhy mají například rozšířit regulační rámec o nový typ převodního místa (organised trading facilty OTF), posílit dohled v oblasti trhů komoditních derivátů a zavést oznamovací
89
V anglickém názvosloví European Banking Authority. HUSTÁK, Z., MIKULÁŠ, O. Návrh nové evropské úpravy obezřetnostních pravidel pro banky a obchodníky s cennými papíry – CRV IV. Epravo.cz [online]. 2011-09-02 [cit. 2011-11-24]. Dostupný z WWW: . 91 The Markets in Financial Instruments Directive II. 90
42
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
povinnost pro „investiční pozice“. V obecné rovině se dále mají zpřísnit poţadavky na obhospodařování majetku zákazníka, investiční poradenství a nabízení tzv. komplexních finančních produktů. Spolu s návrhem směrnice MiFID II a nařízení MiFIR II uveřejnila Evropská komise 20. října 2011 na internetových stránkách návrh nařízení upravující ochranu vnitřních informací a manipulací s trhem. Proti platné úpravě92 se především navrhuje rozšířit působnost evropského předpisu také na případy transakcí s finančními nástroji v mnohostranných obchodních systémech (multilateral trading facilty - MTF) a mimo organizované obchodní platformy (tzv. obchody na OTC93 trzích) a zavést oznamovací povinnost nejen na podezřelé transakce s finančními nástroji (to platí jiţ nyní), nýbrţ i na podezřelé pokyny týkající se finančních nástrojů, k jejichţ provedení z různých důvodů nedošlo. Na návrh citovaného nařízení věcně navazuje návrh nové směrnice, kterou se upravuje trestněprávní reţim pro zneuţití vnitřních informací a manipulaci s trhem. Cílem návrhu je zajistit, aby členské státy postihovaly úmyslná jednání porušující pravidla pro ochranu vnitřních informací a manipulaci s trhem téţ na úseku trestního práva. Podstata bankovnictví tkví především v ekonomické činnosti ovládané pravidly trhu, avšak se stále větší ingerencí zákonodárců evropských struktur. EU přináší svým členům v oblasti regulace a dohledu finančních institucí jednotný legislativní rámec včetně mantinelů vymezujících spolupráci regulátorů a dohlíţitelů. Cílem společné harmonizované úpravy je pravidla nejen sjednotit, ale také zjednodušit. Takový úkol není jednoduchý, a to zejména z důvodu dynamičnosti vývoje na finančních trzích. Teorie někdy v této souvislosti mluví o regulační dialektice, tj. situaci, kdy bankovní inovace vyvolá vznik nového regulativu, a to podnítí jinou bankovní inovaci.94
92
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES ze dne 28. ledna 2003 o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneuţívání trhu) 93
OTC (over-the-counter) trh je trh, na kterém dochází k dvoustranným dohodám mezi prodávajícím a kupujícím, takţe podmínky obchodu nejsou standardizovány, jako je tomu na organizovaných trzích (např. na burze). 94 REVENDA, Z. Centrální bankovnictví. 2. vydání. Praha: Management Press, 2001. ISBN 80-7261051-1, s. 464.
43
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
5.2.
Úprava formou právních předpisů se sílou zákona
Nejdůleţitější druh předpisu upravujícího oblast bankovnictví, tedy nejdůleţitější pramen bankovního práva, je zákon. Velké mnoţství zákonů upravujících jednotlivé druhy bankovních a investičních instrumentů a podmínky pro vznik a fungování různých druhů finančních institucí demonstruje značný rozsah a nejednotnost předmětné právní úpravy bankovního práva. Nepřehlednost této nekodifikované oblasti finančního práva je negativně ovlivňována aktivními a pasivními derogacemi předpisů a častými novelizacemi, buď cestou přímých novelizací těchto zákonů, nebo taky bohuţel i prostřednictvím novelizací nepřímých, ať jiţ zákonů podobných si z hlediska upravované oblasti, nebo pořízením tzv. „přílepků“ k zákonům zcela odlišným neţ je daná tématika. Obdobné problémy vznikají i v souvislosti s procesem transpozice a implementace evropské legislativy. Základním kamenem právní úpravy komerčního a investičního bankovnictví jsou jiţ zmiňované zákony: zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 256/2004Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů.95 Dané zákony lze povaţovat za plně harmonizované s evropskou úpravou, včetně transponované a implementované směrnice MiFID. Zákon o bankách vymezuje základní legislativní rámec pro podnikání bank a poboček zahraničních bank v České republice: stanovuje především podmínky pro vznik bank, jejich organizační strukturu, vymezuje prostředí pro činnost bank – bankovní prostředí, určuje poţadavky na jejich provoz. Části VI. aţ XI. zákona o bankách obsahují ustanovení o bankovním dohledu, jeho postupy a moţnosti řešení zjištěných nedostatků bank, tzn. opatření k nápravě a sankce, které můţe ČNB bance uloţit
95
V některých starších učebnicích finančního práva je uváděno, ţe úprava investičního bankovnictví je zakotvena taky v zákoně č. 591/1992 Sb., o cenných papírech ve znění pozdějších předpisů. Takové tvrzení však, vzhledem ke zrušení části třetí a páté tohoto zákona, můţeme označit za hrubě nepřesné. Zákon o cenných papírech totiţ upravuje pojem cenných papírů, jejich náleţitosti a smlouvy cenných papírů se týkající, ale v ţádném ustanovení tohoto zákona nenajdeme definici podmínek, které musí splnit ţadatel o licenci obchodníka s cennými papíry, kdo můţe být ţadatelem nebo jaké předpoklady jsou pro výkon činnosti stanoveny. Daný zákon nezahrnuje taktéţ úpravu kapitálových trhů a obchodování s cennými papíry.
44
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
včetně nucené správy, odnětí licence a likvidace banky. V neposlední řadě upravuje i povinnosti banky v oblasti vedení účetnictví a obchodní dokumentace a samostatná část bankovního zákona je věnována i podrobné úpravě systému pojištění vkladů. Do úpravy oblasti investičního bankovnictví zasahuje zákon o bankách jen částečně. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu komplexně upravuje problematiku kapitálového trhu – jeho účastníky, investiční obchody a sluţby, evidenci investičních nástrojů, ochranu kapitálového trhu a investorů, dohled nad tímto trhem a obsahuje i ustanovení o souvisejících správních deliktech a přestupcích. Stěţejní význam má taky zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, zejména ustanovení týkající se výkonu jedné z klíčových funkcí ČNB - funkce bankovního regulátoru a orgánu dohledu. Bankovní regulace v uţším pojetí96 znamená koncepci a prosazování pravidel činnosti bankovních instituci v zemi, dohled bank představuje kontrolu dodrţování těchto pravidel. Dozorem pak rozumíme aktivitu, jejíţ podstata tkví v pozorování určité činnosti nebo určitého stavu, na které navazuje hodnocení, eventuálně téţ aplikace prostředků směřujících k zajištění účelu sledovaného dozorčí činností.97 Dozor nad činností bank vykonávaný ČNB nazývá zákon98 dohledem99. Moderní mechanismy dohledu a regulace se jiţ nezaměřují na sledování činnosti pouze právnické osoby působící jako banka ale sledují širší okruh osob, které jsou s bankou majetkově propojeny a kterých transakce, ekonomická situace a vztahy ovládání s bankou mohou mít za nepříznivých okolností na banku velmi neblahý dopad vedoucí k ohroţení zájmů vkladatelů banky, k oslabení bezpečnosti a stability banky a v krajním případě aţ k jejímu pádu. Bankovní regulace a dohled, prováděny dříve jen na individuálním základě se teď proto rozšířily i jsou prováděny i na konsolidovaném základě, čili ve vztahu k celému konsolidovanému celku majetkově 96
Širší soudobé pojetí systému bankovní regulace zahrnuje: regulaci vstupu do bankovní sféry, základní pravidla činnosti bank, povinné pojištění vkladů a působení centrální banky v roli věřitele poslední instance. PAVLÁT, V., KUBÍČEK, A. Regulace a dohled nad finančními trhy. 2. přepracované vydání, Praha: Vysoká škola finanční a správní o.p.s., 2010. ISBN: 978-80-7408-036-4, s. 20 97 HENDRYCH, Dušan a kol. Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Praha : C.H. Beck 2006. ISBN 80-7179-442-2, s. 279 98 Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, § 44 - 46f 99 V zahraničních materiálech bývá označován jako supervision.
45
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
propojených osob.100 Do českého právního řádu byl dohled na konsolidovaném základě101 zakotven s účinností od května 2002. K dohledu na konsolidovaném základě se pak od roku 2005 přidruţil taky tzv. doplňkový dohled, tedy dohled nad regulovanými osobami (banky, spořitelní a úvěrní druţstva, pojišťovny, zajišťovny a obchodníci s cennými papíry) působícími na různých úsecích finančního sektoru102.
5.3.
Podzákonné předpisy upravující oblast komerčního a investičního bankovnictví
Mnoţství podzákonných právních předpisů upravujících komerční a investiční bankovnictví a podnikání na finančních trzích je značné poněvadţ reflektuje rozsah jejich úpravy formou zákona. Jedná se o prováděcí předpisy niţší právní síly ve formě vyhlášek a opatření Ministerstva financí ČR a ČNB a taky vládních nařízení. Poskytnout jejich kompletní taxativní výčet není s ohledem na rozsah ţádoucí, ale ráda bych uvedla ty nejvýznamnější, a sice vyhlášku č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních druţstev a obchodníků s cennými papíry, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášku č. 303/2010 Sb. o podrobnější úpravě některých pravidel při poskytování investičních sluţeb, vyhlášku č. 114/2006 Sb. o poctivé prezentaci investičních doporučení, a vyhlášku č. 234/2009 Sb., o ochraně proti zneuţívání trhu a transparenci. První vyhláška z výše uvedeného demonstrativního výčtu, vyhláška o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních druţstev a obchodníků s cennými papíry, je jednou z nejklíčovějších a příkladně slouţí jako ukázka dynamického vývoje podzákonných právních předpisů. Svým ustanovením § 236 zrušila a nahradila osm vyhlášek Ministerstva financí ČR a ČNB, které upravovali pravidla obezřetného podnikání, likvidity a pravidla pro výpočet kapitálové přiměřenosti, klasifikaci 100
BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P., MARKOVÁ, H. a kol.. Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha : C.H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-801-6, s. 481-482. 101 Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, § 26c-26l. 102 Např. na úseku bankovního sektoru, sektoru investičních sluţeb nebo sektoru pojišťovnictví.
46
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
pohledávek a tvorbu opravných poloţek dotčených institucí finančního trhu. Tato vyhláška byla uţ mnohokrát novelizována a má i vzhledem k počtu příloh značný rozsah, coţ poněkud znesnadňuje orientaci v této normě. Podle aktuálního vývoje evropské legislativy však zřejmě dojde k zúţení jejího obsahu, protoţe by měla být ze značné části nahrazena prováděcím nařízením k nové úpravě kapitálových poţadavků bank a obchodníků s cennými papíry – CRV IV (viz výše).
5.4.
Vnitřní předpisy a směrnice bank a dalších finančních institucí
Dalším typem předpisů, které významně upravují činnost bank či nebankovních finančních zprostředkovatelů, a to i přesto, ţe nemají sílu zákonných předpisů, jsou vnitřní předpisy těchto finančních institucí. Podle oblasti, kterou regulují, je lze diferencovat na vnitřní předpisy všeobecné, obchodní a organizační. Základní funkcí těchto předpisů je zejména aplikovat zákony a podzákonné předpisy na konkrétní práva a povinnosti bankovních domů a jejich zaměstnanců vůči klientům, orgánům dohledu i ostatním subjektům finančního trhu. Taktéţ mají za úkol provádět evropskou legislativu, zejména nařízení a směrnice, ale taky rozhodnutí a stanoviska evropských institucí – Evropské rady, Parlamentu a Komise. Další významnou funkcí vnitřních předpisů je úprava fungování vnitřních bankovních činností a procesů a ochranných mechanizmů. Vzhledem ke skutečnosti, ţe většina bank působících v ČR je součástí zahraničních finančních konglomerátů a banky se nacházejí na různém stupni začlenění do svých mateřských společností, většina českých bank přebírá v tomto směru jimi určenou úpravu. Za zmínku stojí i fakt, ţe banky předpisy ohledně konkrétní úpravy bankovních procesů, činností a ochranných mechanizmů nezveřejňují a zřejmě je k takovému utajování nevede jen obchodní tajemství. Vnitřní předpisy plní významnou funkci také v relaci k zákonné koncepci oddělení komerčního a investičního bankovnictví. Ustanovení § 19b zákona o bankách 47
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
stanovuje povinnosti ve vztahu k informační nerovnováze i ke střetu zájmů. Pouhé stanovení povinností či zákazů formou zákona reálný problém neřeší a jsou to právě banky, které se musí postarat o provedení ustanovení § 19b zákona o bankách vlastními opatřeními v rámci etických kodexů pro zaměstnance banky nebo obchodníky na finančních trzích a v rámci vnitřních předpisů, které regulují faktický kaţdodenní bankovní provoz. V úsilí vyhnout se zvětšování objemu právních předpisů tedy
zákonodárce
nařizuje
bance
jako
soukromému
podnikatelskému
subjektu normotvorní činnost. Jestli má banka k takové činnosti předpoklady, je diskutabilní. Častou praxí zajišťování souladu s právními předpisy103 se totiţ stalo přejímání a opakování celých pasáţí zákonných ustanovení ve vnitřních předpisech banky, coţ vysvětluje jejich často nízkou míru konkrétnosti. Neméně frekventovaným jevem neţ metoda „kopírování“ je taky „opisování“, kdy se banky často nechají „inspirovat“ konkrétní úpravou jednotlivých opatření od konkurenčního bankovního domu, a to přes fakt, ţe vnitřní předpisy bývají, především před klienty utajovány. Závěrem šesté kapitoly je nutno připomenout, ţe základním cílem normotvorného procesu v oblasti bankovního práva a finančního práva obecně je zdokonalování zvoleného modelu bankovnictví a ekonomiky, odstraňování chyb a nedostatků, které ale zároveň nesmí vést k nejistotě na straně adresátů právních norem104 a tohle by měl mít v rámci legislativního procesu na paměti i zákonodárce.
103
Zajišťování souladu je v reţii jiţ zmíněného oddělení compliance, vytvořeného v kaţdé bance, které musí navíc sledovat změny v celém právním řádu a podle uskutečněných novelizací upravit taky vnitřní předpisy. 104 NECKAŘ, J. Stabilita norem finančního práva in BOHÁČ, R. et alii. Aktuální otázky financí a finančního práva z hlediska fiskální a monetární podpory hospodářského růstu v zemích střední a východní Evropy po roce 2010. Praha: Leges, 2010. ISBN 978-80-87212-57-8, s. 465.
48
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
6. AKTUÁLNÍ PROBLEMATICKÉ OTÁZKY V bankovnictví ani ve finančním sektoru obecně se nesetkáváme jenom s pozitivními aspekty, s rostoucí konkurencí vedoucí ke sniţování cen a pestrou nabídkou sluţeb přinášející klientům spoustu výhod. Tato kapitola se bude zabývat vybranými problematickými jevy kriminální a trestní povahy a taky okolnostmi, za kterých by se banka jako poskytovatel sluţeb na finančním trhu mohla dostat do střetu zájmů vzniklého z jakéhokoliv
důvodu105
prostřednictvím
informací
získaných
při
obchodech na účet klienta. Taková situace představuje komplikace jak pro zákonodárce, tak i pro samotné bankovní domy. Na právní úpravu jsou kladeny vysoké, někdy moţná poněkud kolidující poţadavky: na jedné straně je to poţadavek na kultivaci bankovního prostředí v tom smyslu, aby banky podnikaly obezřetně a měly dostatek potřebných informací, na straně druhé jsou to očekávání maximální protekce klientů před informační asymetrií a zneuţíváním informací bankami. Jelikoţ střet zájmů není v zákoně definován, bylo by vhodné vymezit jeho obsah. Konflikt zájmů obecně můţe nastat tehdy, pokud poskytovatelé investičních sluţeb provádí činnosti, ať jiţ pro klienta nebo na vlastní účet, které jsou nebo se zdají být v konfliktu se zájmy jiného klienta či skupiny klientů. Cílem bank je střetům zájmům zcela předcházet, a proto své činnosti organizují a kontrolují způsobem, aby byl dosaţen vţdy zájem klienta. Protoţe však potencionální střet zájmů nelze zcela vyloučit, stanoví banky prostřednictvím vnitřních předpisů nebo formou kodexů106 také pravidla jak postupovat v případech, kdy ke střetu zájmů dojde.
105
Střet zájmů mohou vyvolat některé z těchto zájmů nebo funkcí banky: funkce správce a poradce v oblasti investic, správce podílových fondů nebo svěřeného portfolia, obchodníka a investora soukromého majetku. Dále můţe vzniknout při snaze banky získávat nové obchodní příleţitosti, při provádění činností na udrţení vztahů se stávajícími klienty, při provádění nezávislého průzkumu či poradenské činnosti pro dceřiné společnosti. Střet zájmů můţe nastat i ze strany zaměstnanců banky pří výkonu jejich funkce a taky ze strany klienta jako investora do finančních instrumentů, recipienta investičního poradenství a sluţeb správy investic a uţivatele bankou poskytovaných sluţeb. 106 Nejčastěji nazývaných „Politika střetu zájmů“ (nebo anglickým termínem Conflict Interest Policy).
49
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
6.1.
Insider trading
Bankovní sektor je velice specifický a vyznačuje se mimo jiné dlouhodobostí vztahů. Dlouhodobé vztahy jsou důleţité, protoţe poskytují bankám záznamy o jejích klientech a mohou pomoci při posilování důvěry omezující do jisté míry informační asymetrii, která vzniká zejména při obchodování na kapitálových trzích. Esenciální podmínkou pro fungování kapitálového trhu je kromě dostatečného mnoţství informací zároveň důvěra investorů. Neoddělitelnou sloţkou takové důvěry by mělo být i přesvědčení, ţe informace, které ovlivňují investiční rozhodování, jsou pro všechny investory zpřístupňovány ve stejný časový okamţik. Pokud některé osoby získají důleţité informace dříve, je potřeba zajistit, aby tyto informace nevyuţily k obchodování, dokud se s nimi neseznámí investorská veřejnost. Ve skutečnosti na kapitálovém trhu běţně dochází k různým spekulacím zasvěcenců a jiným nelegálním transakcím, které takovou důvěru oslabují. Takové praktiky ve světě investicí jsou dnes obecně známy a souhrnně označovány pod pojmem insider trading. Pod tímto pojmem rozumíme takovou skupinu obchodů, ve kterých osoba kupuje nebo prodává cenné papíry týkající se určité společnosti s vyuţitím důvěrných kurzotvorných 107 informací o této společnosti. Informace je obvykle důvěrná (vnitřní, nezveřejněná) v tom smyslu, ţe se týká nově nastalé situace ve společnosti, ale široká obec investorů, a zejména drţitelé a potencionální kupci cenných papírů této společnosti, o ní ještě neví. 108 Osoba, která kupuje nebo prodává na základě vnitřních informací, se obvykle nazývá zasvěcenec (insider, zasvěcená osoba), přičemţ se nejčastěji jedná o ředitele, manaţera, významného akcionáře společnosti, auditory (tzv. primární insideři, kteří mají z povahy svého pracovního 107
„Kurzotvorností“ informace je třeba rozumět tu její vlastnost, ţe by v případě zveřejnění ovlivnila trţní hodnotu akcií společnosti nebo by byla přinejmenším povaţována investory, zvaţujícími zda koupit nebo prodat akcie společnosti, za důleţitý faktor rozhodování. 108 NOVOTNÝ, D. Problematika insider tradingu v právu USA. Epravo.cz [online]. 2006-08-01 [cit. 2011-11-22]. Dostupný z WWW:
50
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
zařazení bezprostřední přístup k důvěrným informacím) nebo osobu, která od nich důvěrnou informaci obdrţela, coţ často bývají rodinní příslušníci, přátelé, případně obchodní partneři (sekundární insideři). Jak jiţ bylo zmíněno, univerzální banky mají moţnost vyuţívat informace získané o klientovi při poskytování sluţeb v rámci komerčního bankovnictví i při poskytování sluţeb investičního charakteru. To můţe představovat pro banku i pro klienta výhodu: pro klienta takový úzký vztah můţe zajistit, ţe banka ho neopustí ani v dobách jeho finančních potíţí, banku takový vztah staví do pozice, kdy je ve značné informační výhodě oproti konkurenci, coţ můţe negativně ovlivňovat konkurenční prostředí. Na druhé straně, pro klienta by taková situace mohla představovat i hrozbu, pokud by došlo ke zneuţití takových vnitřních informací bankou. Aby k takové manipulaci s trhem nedocházelo, vznikla v ČR pro tento druh střetu zájmů potřeba legislativně uzákonit zákaz zneuţití důvěrných (slovy zákona vnitřních) informací tzv. zasvěcenými osobami v rámci obchodování s investičními nástroji na veřejných trzích členských států EU. Protoţe aţ do konce 80. let dvacátého století neexistovala vzhledem k socialistickému zřízení v zemích východního bloku ţádná burza cenných papírů, nemělo ani Československo důvod k regulaci vyuţívání vnitřních informací na kapitálových trzích. Taková situace vznikla aţ následkem změn společenských poměrů, kdy zákonem č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů bylo znovu přáno vzniku burz cenných papírů. Nejvýznamnější kapitálový trh v ČR, Burza cenných papírů Praha, a.s. pak zahájila svou činnost v dubnu roku 1993. Zárodky zákazu insider tradingu v České republice tedy vznikaly od poloviny 90. let dvacátého století. Regulace v mnohých jiných státech s daleko vyspělejšími kapitálovými trhy však nemá o mnoho delší tradici.109 Není tomu tak dávno, kdy bylo
109
Například v Japonsku byly první zákony upravující insider trading přijaty aţ v roce 1988. Taková skutečnost vychází zřejmě i z japonské kultury o čem svědčí fakt, ţe mnoho Japonců dodnes nechápe, proč by měl být insider trading ilegální, neboť skutečnost, ţe je moţné mít prospěch ze svých znalostí, byla Japonci chápána jako přirozená a vyhledávání důvěrných informací údajně patřilo mezi sluţby, které klient od obchodníka přímo očekával.
51
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
moţné tvrdit, ţe jedinou zemí s relativně funkční a vynutitelnou regulací bylo USA, kde kořeny právní úpravy spadají do počátku 40. let dvacátého století a širší aplikace soudy pak do počátku 60. let. Lze říci, ţe většina států s vyspělými kapitálovými trhy dnes jiţ uzákonila opatření k zamezení zneuţívání vnitřních informací, avšak zejména v odborných kruzích je pořád diskutováno o smysluplnosti této regulace. Argumentem odpůrců regulace110, který bývá nejčastěji předkládán k diskusi, je zpochybňování skutečnosti, ţe zneuţití důvěrné informace při obchodování na veřejném trhu někoho poškozuje: insider, který vyuţívá důvěrné informace při obchodování na veřejném trhu, přece potencionálního zájemce do uzavření obchodu nijak nenutí, jeho vstup na trh je dobrovolný. Navíc, investiční rozhodnutí investora je zřejmě zcela nezávislé na jednání insidera protoţe nevýhodný obchod by v daný den uzavřel s jakoukoli třetí osobou. Výše zmíněné a mnohé další argumenty podpůrci regulace vyvracejí, a to jak z hlediska etického, tak i ze stránky ekonomické. Není moţné ničím ospravedlnit ztráty téměř všech a to, ţe jen určitá privilegovaná skupina ztrátu neutrpěla.111 Insider trading poškozuje investory, emitenta i kapitálový trh jako celek – negativně ovlivňuje jeho likviditu, náklady jeho účastníků a tím taky efektivnost jeho fungování. Vytváří totiţ systematickou tendenci proti promptnímu zveřejňování informací týkajících se rozhodování o investicích, coţ vyúsťuje v neefektivitu a nespravedlnost ve vztahu k investorům z řad veřejnosti a umoţňuje neefektivní přivlastňování tajných zisků osobám spojeným se společností a vytváří tak zbytečnou a neproduktivní nejistotu.112 Celkově tak převládají negativní efekty insider tradingu, bitvu tedy v rovině praktické vyhrávají zastánci regulace a ve
Ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska je insider trading upravován dvěma základními zákony, a to Financial Services Act z roku 1986 a Financial Services and Markets Act z roku 2000. Konkrétně v Anglii byl insider trading prohlášen za nelegální praktiku v roce 1985. Co se týče Německa, regulace byla dokonce aţ do poloviny 90. let zaloţena na systému dobrovolných směrnic na úrovni jednotlivých společností s omezenou sankční funkcí. Jako důvod proti přísnější regulaci byl uváděn mimo jiné úzký vztah mezi německými bankami a korporacemi. Situace byla označována za svým způsobem „organizované obchodování s důvěrnými informacemi“. 110 Častým argumentům obhájců insider tradingu bývá názor amerického profesora H.G.Manna, ţe obchodování na základě neveřejných informací je zločinem bez oběti, a proto by nemělo být postihováno. 111 POLOUČEK, S. a kol. Bankovnictví. Praha: C. H. Beck, 2006. ISBN: 80-7179-462-7, s. 577 112 HARTMANN, J. Insider Trading: An Economic and Legal Probem. [on-line]. [cit. 2011-11-06] Dostupný na WWW:
52
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
většině zemí s rozvinutými kapitálovými trhy je insider trading trestný a je povaţován za investiční praktiku příčící se demokratickým principům. Aktuální česká úprava reaguje na poţadavky evropské směrnice č. 2003/6/ES, o vyuţívání vnitřních informací a manipulaci s trhem (zneuţívání trhu). Ve srovnání s předešlou úpravou se klade důraz na větší transparentnost a posílení prevence. Kaţdý emitent veřejně obchodovaných cenných papírů nyní musí povinně vést seznam osob, které mají přístup k vnitřním informacím emitenta a je povinen tento seznam poskytnout orgánu dohledu na jeho ţádost. Osoby, které se v rámci kótovaných společností podílejí na rozhodovacích pravomocech113, jsou nadto povinny oznamovat ČNB veškeré transakce s akciemi vydanými emitentem a odvozenými finančními nástroji (např. opční nebo termínové obchody), které učinily na vlastní účet, a to do 5 pracovních dnů ode dne uskutečnění transakce. Tato oznámení pak ČNB bez zbytečného odkladu uveřejňuje na svých internetových stránkách v části „Seznamy a přehledy/manaţerské obchody“. Za účelem rozlišení tohoto typu obchodů od nepovoleného obchodování zasvěcených osob, insider tradingu, se pouţívá anglický termín „directors´dealing.“ Manaţeři jsou pochopitelně díky svému postavení uvnitř společnosti zvýhodněni proti většině běţných investorů i analytiků. Jejich nákupy nebo prodeje jsou tedy jedním z nejzajímavějších a široce diskutovaných signálů na kapitálových trzích. Nezákonnost insider tradingu navíc posiluje zvědavost a zajímavost manaţerského obchodování. Povinnost hlásit podezřelé obchody dopadá také na osoby podílející se na obchodování s investičními nástroji. Tyto nástroje by teoreticky měly ČNB, případně policii poskytnout další uţitečný zdroj výchozích informací pro sloţitý proces vyšetřování a dokazování spáchání takového činu. Doposud zahájená řízení však aţ na výjimky114 končila 113
Jedná se zejména o členy statutárního orgánu, tak i dozorčí rady emitenta a taktéţ o vedoucí zaměstnance, kteří mají pravidelný přístup k vnitřním informacím emitenta a pravomoc přijímat manaţerská rozhodnutí ovlivňující budoucí rozvoj a obchodní plán emitenta. 114 Mediálně prezentované případy podezření na insider trading se jiţ několikrát týkaly společnosti ČEZ, a.s.. Prvním podezřelým byl vedoucí odboru interního auditu ČEZ,a.s. Radek Pomije, který prodal akcie společnosti v hodnotě cca 500 000 Kč. Vzápětí po prodeji kurs akcií významně poklesl, avšak s Pomijem správní řízení zahájeno nebylo, protoţe se jednalo o náhodu, a v inkriminované době zasáhl pokles hodnoty akcií celou burzu, nikoliv jen akcie společnosti ČEZ, a.s. (JUNEK, A., TŮMA, A. Za insider trading hrozí v USA vězení. Hospodářské noviny. 17. 10. 2005, str. 23). Nejznámější kauza se na jaře roku 2005 týkala Alana Svobody, obchodního ředitele ČEZu, a.s., který nakoupil akcie svého zaměstnavatele těsně před tím, neţ byly oznámeny hospodářské výsledky
53
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
nejčastěji zastavením z důvodu nedostatku důkazů. Klíčovými problémy insider tradingu tedy zůstává jak rozpoznání115 insider obchodů, tak především jejich prokázání a potrestání. Aktuální právní úprava zákazu vyuţívání důvěrných informací 116 je tedy z výše zmíněných důvodů často a zcela odůvodněně kritizována, ţe není z velké části účinná. Jestli taková úprava můţe být vůbec účinná, je diskutabilní. Příliš konkrétní právní úprava insider trading by byla zbytečně obsáhlá a nepřehledná a stejně by nebyla schopna postihnout všechny jeho formy. Příliš obecná úprava, na druhé straně, však taky není účelná, protoţe slabé mantinely není těţké prorazit. Zákonodárce by se proto měl ideálně usilovat najít rovnováhu mezi těmito dvěma extrémy. S insider tradingem je úzce spojena problematika střetu zájmů, která byla velice diskutována v 90. letech 20. století v souvislosti s činností auditorů, kteří v obchodních společnostech většinou prováděli nejen audit ale poskytovali jim také poradenské sluţby, kde problematickým bylo zejména daňové poradenství. Při auditu zjištěné nedostatky byli jiným oddělením firmy opětovně posouzené a byl navrţen optimální způsob jejich odstranění. Postupně však takový postup začal být vnímán jako neetický, zneuţívající informace a mající charakter konfliktu zájmů. Auditorské společnosti namítali, ţe audit a poradenství provádějí dvě nezávislé a zcela samostatné části společnosti oddělené přes „chinese walls,“ a proto ke zneuţívání informací dojít nemůţe. Regulátoři a veřejnost však tento názor plně nesdíleli a od počátku nového společnosti. Jednalo se o nákup 7500 akcií v hodnotě 394 Kč. O dva týdny později přikoupil dalších 10 000 ks akcií, tentokrát za cenu ještě o 20 korun niţší. Tyto akcie však nedrţel ani dva měsíce a prodal je v červnu 2005 za cenu 476 Kč/ks (ČEPICKÝ, M., TŮMA, A. Komise: „Insider trading“ se v Česku těžko dokazuje. Hospodářské noviny. 17. 10. 2005, str. 15). Měl tak dosáhnout nezákonného zisku ve výši 1,6 milionu Kč. Sám Alan Svoboda později ve svém článku „Nejsem burzovní zločinec“ uveřejněném v Hospodářských novinách (19. 10. 2005, str. 11) rezolutně odmítl, ţe by se dopustil něčeho protiprávního, ţe neměl přístup k ţádným vnitřním informacím, které by jej mohly přimět k takovému nákupu a ţe nákup akcií provedl na základě doporučení řady makléřských společností. Akcie by si prý podrţel delší dobu, ale naskytla se mu údajně příleţitost koupit nemovitost, o kterou dlouho usiloval, a tak své akcie prodal. Společnost ČEZ, a.s. však na základě tohoto případu změnila pravidla manaţerů pro obchodování s akciemi společnosti. Svobodovým případem se zabývaly i soudy, praţský městský soud ale v červenci 2009 rozhodl, ţe nespáchal trestný čin a kauzou se má zabývat bankovní rada ČNB jako moţným přestupkem. V srpnu 2009 ČNB rozhodla, ţe Alan Svoboda má státu zaplatit pokutu 1,7 milionu korun za insider trading s akciemi ČEZu a.s.. 115 Indikátory skutečnosti, ţe došlo k insider tradingu či manipulaci z kurzem jsou výkyvy v obchodech a neobvyklé změny kurzu. 116 Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů
54
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
tisíciletí proto dochází postupně u těchto společností k úplnému osamostatnění poradenských a auditorských sluţeb.117 Konflikt zájmů u těchto velkých auditorských společností lze spatřovat nejen v tom, ţe auditoři vytvářeli prostor pro vlastní poradenské sluţby, ale zejména v tom, ţe svá zjištění týkající se hospodaření firem poskytovali jenom managementu, ale nikoliv akcionářům. Veřejnost a akcionáři tak dostávali zkreslené informace o stavu společnosti, kterých výsledkem byli i krachy velkých společnosti.118 Co se týče úpravy na úrovni EU, první regulace insider tradingu byla přijata koncem 80. let 20. století a následovala trendy v členských zemích ES. Návrh směrnice Rady ke koordinaci předpisů týkajících se insider tradingu byl Komisí předloţen v roce 1987, kterého lehce pozměněná verze byla schválena 13. listopadu 1989119 a následně vyhlášena v Úředním věstníku Společenství pod číslem 89/592/EEC. Měla však poněkud omezený rozsah, neupravovala manipulaci s trhem, a navíc se v praxi ukázalo, ţe je spíše nedostatečná v uplatňování zákazu insider tradingu na úrovni Společenství.120 Proto byla na konci roku schválena nová směrnice č. 2003/6/ES, o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneuţívání trhu),121 jejiţ poţadavky jiţ jsou plně reflektovány v české legislativě. Nejdůleţitějším aspektem pro efektivitu právní úpravy je v současné dynamické době nepochybně pruţnost, s jakou dokáţe zákonodárce reagovat na neustále probíhající změny v ekonomice a společnosti. Z toho hlediska to EU vyřešila velmi chytře vytvořením rámcové právní úpravy došlo k ukotvení základů, a pomocí operativních nařízení můţe Komise pohotově reagovat na měnící se podmínky na kapitálových trzích. Problematickým aspektem je však vymáhání a sankcionování těchto pravidel.
117
Tento trend lze demonstrovat i na příkladu Ernst&Young, která počátkem roku 2000 prodala svoji konzultační část francouzské Cap Gemini Group, a taky KPMG osamostatnila konzultantské sluţby do KPMG Consulting. 118 Například společností Enron, Parmalat či WorldCom. POLOUČEK, S. a kol. Bankovnictví. Praha: C. H. Beck, 2006. ISBN: 80-7179-462-7, s. 582-583 119 KOTÁSEK, J. In KOTÁSEK, J., POKORNÁ, J., RABAN, P. a kol. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 4. vydání. Praha: C.H.Beck, 2005, str. 174. 120 FERRARINI, G. A. The European Market Abuse Directive. Common Market Law Review, 2004, s. 711. 121 DIRECTIVE 2003/6/EC OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL on insider dealing and market manipulation – market abuse.
55
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
O tom, ţe je to obtíţné, není pochyb. Spíše neţ zákonodárce, můţe však tento aspekt ovlivnit exekutiva státu v rámci rozhodování o státním rozpočtu tím, ţe vyčlení dostatečné mnoţství finančních prostředků, z nichţ by zaplatil skutečně kvalifikované odborníky, kteří by postih insider tradingu v rámci regulace účinně prováděli.
6.2.
Otázky corporate governance
V úvodu této kapitoly by bylo vhodné poloţit si otázku, co je obsahem v poslední době tak často skloňovaného pojmu corporate governance. Pod termínem corporate governance rozumíme vztah mezi základními účastníky v akciové společnosti týkající se rozhodování o směřování a chodu této akciové společnosti.
122
Základními
účastníky jsou: akcionáři, management a správní rada (představenstvo), avšak v rámci corporate governance se dále zohledňují také zájmy tzv. stakeholders, coţ jsou především věřitelé a zaměstnanci společnosti. V rámci corporate governance se pak vytváří struktury zajišťující plnění účelu, k němuţ byla společnost zřízena, podávání podnětů a provádění efektivního monitorování správní rady. Termín corporate governance, jehoţ vhodný český termín zatím nebyl nalezen, překládáme do češtiny jako správa akciových společností, resp. správa a řízení akciových společností. Z akciových společností se corporate governance týká především veřejných akciových společností.123 Vzhledem k faktu, ţe banky jsou akciovými společnostmi, jejich vnitřní struktura se primárně řídí obecnou právní úpravou akciových společností v obchodním zákoníku, která vychází z tzv. dualistické koncepce řízení akciových společností. Nejvyšším bankovním orgánem je valná hromada, která volí představenstvo (statutární orgán) a dozorčí radu (kontrolní orgán).124 Pokud by banka měla formu evropské společnosti, mohla by se rozhodnout pro monistickou strukturu řízení a měla by tak pouze jediný
122
BORKOVEC, A. Corporate governance v roce 2004: inspirace z OECD. Bulletin advokacie 2/2005. s. 52. [on-line]. [cit. 2011-11-02] Dostupný na WWW: 123 Typická veřejná akciová společnost – public corporation (USA) a public company (UK) – má velký počet akcionářů, tj. je široce (veřejně) vlastněna, a/nebo má akcie kótovány na burze, případně na jiném regulovaném (veřejném) trhu. 124 Tuto dualistickou koncepci lze modifikovat tím způsobem, ţe stanovy společnosti svěří volbu představenstva dozorčí radě.
56
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
orgán, správní radu, přičemţ obchodní vedení by vykonával buď předseda správní rady, nebo jiná osoba jmenovaná správní radou do funkce generálního ředitele. Bankovní regulace v tomto směru neklade bance prakticky ţádná omezení, a tedy je čistě na jejím uváţení, jakou variantu vnitřní struktury si zvolí. Správa a řízení společností se od samého vzniku podnikání potýká s problémy spojenými s delegováním moci i zodpovědnosti. Diskuse vedené snahou o zprůhlednění a kontrolu corporate governance byly po nedávných korporátních skandálech na americkém i evropském trhu nuceny přejít v konkrétní akce zaměřené na zdokonalení řádné praxe správy a řízení společností. Regulátoři kapitálových trhů reagovali s nebývalou rychlostí. Struktury i procesy corporate governance jsou pod neustálým tlakem globalizujících se mezinárodních kapitálových trhů, které i v českém prostředí způsobují posun směrem ke sblíţení s poţadavky mezinárodních trhů. V posledních třech letech došlo k významným změnám v regulaci a poţadavcích na corporate governance, které směřují ke zprůhlednění správy a řízení obchodních společností. Nová regulační opatření BCBS, známá pod souhrnným názvem Basel III, reagují na nedávnou krizi finančního sektoru s cílem sníţit pravděpodobnost krizí a posílit odolnost a spolehlivost bankovního sektoru v zájmu klientů a dlouhodobého udrţitelného ekonomického růstu. Zvýrazňována je především disciplína řízení kapitálu, která, doufejme, povede k větší provázanosti řídících činností - a tím i k lepší interní spolupráci uvnitř bank i bankovních skupin. Vzhledem k tomu, ţe Basel III obrací moderní přístup obsaţený v Basel II125 a znovu akcentuje tu část regulace, která obsahuje takzvaná "tvrdá" pravidla, jasně definované formulace a parametry. Tím přirozeně oslabuje manévrovací prostor v oblasti řízení banky a balancování zájmů.
125
Basel II v části pilíře 2, která vyţaduje po bankách systém vlastního hodnocení kapitálových zdrojů a všech rizik, přinesl nové pojetí regulace. Pilíř 2 převáděl zodpovědnost v oblasti kapitálové přiměřenosti na banky, vyţadoval vlastní interní postup, který bankovní dům musel obhájit jako přiměřený a proporcionální své velikosti a typu podle principu proporcionality - a tím podporoval individuální proces řízení a balancování mezi rizikem, kapitálem a ziskem. Tyto postupy se však nestačily v bankách dostatečně rozvinout, navíc většina regulátorů nedůsledně dohlíţela na jejich aplikaci - a tím nedokázala zabránit či omezit finanční krizi.
57
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
Na druhou stranu tím ale nutí k větší provázanosti v oblasti řízení banky, k důslednějšímu zvaţování vzájemných souvislostí a vlivů.126 Za nejdůleţitější cíl řízení bank lze povaţovat vybalancování velikosti rizik, tj. rizikového apetitu banky, kapitálových zdrojů a očekávaného zisku neboli vybalancování zájmů a poţadavků akcionářů, regulátora a vedení, obecněji zaměstnanců banky (viz Obrázek 1). Obrázek 1. Nejdůležitější cíl řízení bank – vybalancování velikosti rizik
Pramen: LAUŠMANOVÁ, M. Basel III může pozitivně ovlivnit řízení bank. Bankovnictví. ihned.cz [online]. 2011-02-18 [cit. 2011-11-14]. Dostupný z WWW:
Vedle evropské a obecné zákonné úpravy je významným zdrojem podnětů a informací i kodifikace tzv. best practices při řízení obchodních společností formou právně nezávazných doporučení (tzv. soft law). Nejvýznamnější takovou kodifikací je celosvětově respektovaný materiál nazvaný OECD Principles of Corporate
126
LAUŠMANOVÁ, M. Basel III může pozitivně ovlivnit řízení bank. Bankovnictví. ihned.cz [online]. 2011-02-18 [cit. 2011-11-14]. Dostupný z WWW:
58
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
Governance vydaný Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj,127 který byl poprvé uveřejněn v roce 2001 a jeho aktualizovaná verze v roce 2004. V souvislosti s corporate goverance můţe taky dojít ke střetům zájmů a zneuţívání informací. V rámci řídicího systému univerzální banky je proto potřeba provést potřebná opatření k jejich zabránění oddělením komerčního a investičního bankovnictví od nejniţších exekutivních pozic aţ po top management, především tedy fakticky rozdělit odpovědnosti za oba druhy bankovních činností aţ do úrovně představenstva banky. V představenstvu banky by tedy neměl chybět ani člen odpovědný za oblast investičních aktivit a kapitálových trhů, ani člen odpovědný za centrální řízení rizik a oblast úvěrových obchodů. Aby bylo v této souvislosti zabráněno volnému toku informací, schůze představenstva jsou předem pečlivě připravovány, předem je projednáván program schůze tak, aby nedocházelo k transferu rezervovaných informací mezi divizemi komerčního a investičního bankovnictví, risk managementu i controllingu, tedy tam, kde je potřeba vytvořit systém ochrany typu „chinese walls“. Z těchto důvodů se člen představenstva odpovědný za oblast komerčního bankovnictví neúčastní těch schůzí, na kterých jsou projednávány pouze záleţitosti týkající se exklusivně investičních obchodů. Příprava takové schůze musí tedy zajistit, aby se jí nezúčastnil konkrétní člen představenstva, jehoţ přítomnost není při řešení projednávaných otázek ţádoucí, ale na druhé straně, aby jeho nepřítomnost nevedla k nedostatku informací nezbytných pro učinění konkrétních rozhodnutí a nesprávnému vyhodnocení trţního rizika. Obdobným způsobem jsou taky realizovány schůze představenstva, kde jsou projednávány otázky týkající se úvěrových obchodů, jichţ se naopak nezúčastní člen zodpovědný za oblast investičního bankovnictví. Je však potřeba připomenout, ţe představenstvo akciové společnosti, kterou banka je, neztrácí tímto charakter kolegiálního, minimálně tříčlenného, orgánu nesoucího kolektivní odpovědnost za hospodářský výsledek banky.
127
Organizace pro hospodářskou (ekonomickou) spolupráci a rozvoj (OECD) je mezivládní organizace 34 zemí, které jsou v zásadě nejvyspělejšími zeměmi světa vyznávající principy demokracie a trţní ekonomiky. OECD vznikla v roku 1961 a Česká republika je jejím členem od prosince roku 1995.
59
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
Za opatření omezující moţný střet zájmů lze taky povaţovat fyzické oddělení úředníků v bance, kdy mají jednotlivé odbory určena jednotlivá patra v budově sídla bankovní centrály, nebo taky vlastní budovu pro některý celý obor, kupříkladu obor investičního bankovnictví.
6.3.
Praní špinavých peněz a korupce v bankách
Korupce v bankovnictví není veřejností široce sledovaný jev, zejména vzhledem k faktu, ţe je především problémem veřejného sektoru a banky ekonomicky vyspělých zemí jsou zpravidla soukromé společnosti. Obecně je uznáváno, ţe korupce má negativní dopad na ekonomický růst: deformuje trţní mechanizmy, zvyšuje nerovnoměrnost v rozdělování důchodů, zvyšuje transakční náklady a nejistotu v ekonomice. Korupce v bankovnictví úzce souvisí s omezenou transparentností některých bankovních postupů i bankovních informací, tj. s bankovním tajemstvím, které svým způsobem samo o sobě vytváří prostor pro korupci.128 Mezi nejrozšířenější oblasti pro korupci v bankovnictví zemí bývalého východního bloku patří poskytování úvěrů a garancí, oceňování majetku a cenných papírů a vyuţití ostatním subjektům nedostupných informací za účelem manipulování s trhem (insider trading). Případy, kdy se peníze skrytě dostávají k příjemci úplatku, přitom nesou celou řadu společných znaků. Tyto toky peněz spojuje nejen to, ţe jsou zpravidla přeshraniční, coţ komplikuje jejich monitorování a odhalování, ale také to, ţe jednotlivé firmy v řetězci mají nejasné vlastníky. Pokud se k nim někdo hlásí, jde zpravidla o právníky či zprostředkovatele, jejichţ úkolem je právě krytí skutečných vlastníků, tedy osob, kteří v pozadí určují, co se s penězi bude dít. A vystopovat je není jednoduché. Řada tzv. „bezpečných přístavů“ umoţňuje zaloţení firmy, aniţ by bylo moţné získat informaci, kdo za ní stojí. Česká legislativa pak umoţňuje existenci akciových společností s akciemi na majitele, kde akcionářem je osoba, která má akcie právě „v ruce.“ 128
Problémem je, ţe bankovní tajemství bývá pouţíváno nejen k omluvě toho, ţe banky se snaţí o sobě poskytnout co nejméně informací, ale taky ţe banky často vyuţívají bankovní tajemství k tomu, aby si připoutali klienty v tom smyslu, ţe jim nedají moţnost získat úvěr nebo určitý finanční produkt u konkurenčního finančního ústavu.
60
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
Vlastnictví ani převody těchto akcií se nemusí nikde zveřejňovat. Zaloţit firmu bez jediného záznamu o jejích vlastnících lze jednoduchým trikem i ve Velké Británii vše trvá jediný den a stojí zhruba 500 liber. Vzhledem ke komplexnosti problému korupce by byla největší chybou snaha bojovat proti ní pouze pouţitím jednoho nástroje, proto je vhodné kombinovat prevenci a konkrétní ekonomické a institucionální reformy. Kromě omezení hotovostních plateb můţe být podle některých studií krokem k eliminování korupce taky elektronické bankovnictví cestou určitého odosobnění vztahu banka – klient. Je sice pravda, ţe v takovém případě je minimalizován osobní kontakt mezi bankovními úředníky a klienty, ale zda mohou být bankovní vztahy neosobní, je otázka samotné podstaty bankovnictví. Domnívám se, ţe například takové poskytování úvěrů velkým společnostem, je bez osobního kontaktu banka – společnost a vztahu zaloţeném na důvěře nepředstavitelné. Bankovnictví je nejen upláceno, ale také uplácí. Obecně problémem je, ţe bankovnictví jako odvětví s vysokou koncentrací můţe uplácet díky monopolnímu postavení několika subjektů. Negativním efektem monopolizace bankovního sektoru můţe být také „přidělování“ úvěrů nebo široký prostor pro zneuţití informací při praní špinavých peněz. Výsadné postavení bank, které vytváří prostor pro korupci je v podmínkách ČR129 posíleno kapitálovou provázaností bank a společností a postavením bankami vlastněných fondů v ekonomice. Praním špinavých peněz130 (money laundering) obvykle rozumíme uváděni peněz pocházejících z nezákonné činnosti do oběhu. Za špinavé peníze jsou často povaţovány nejen peníze pocházející přímo z kriminální činnosti ale i peníze, které mají svůj původ v činnosti legální pocházející však z příjmů, které nebyly zčásti nebo 129
První významnější případ korupčního jednání v ČR po „sametové revoluci“ byl v roce 1991 probíhající případ Jana Krále, generálního ředitele Agrobanky Praha. Ten nabídl tehdejšímu předsedovi vlády Petru Pithartovi úplatek ve výši přibliţně 1 miliónu Kč s poţadavkem, aby ovlivnil rozhodnutí vlády o přenesení objektu bývalého krajského národního výboru Středočeského kraje Agrobance Praha. Byl uznán vinným z trestního činu podplácení. 130 Špinavé peníze, neboli po anglicky „dirty money“ se skládají ze dvou sloţek: z „gray money“ jako peněz majících původ v pochybných transakcích a „black money“ jako peněz pocházejících z kriminální činnosti.
61
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
vůbec zdaněny. Praní špinavých peněz začíná téměř vţdy platbou v hotovosti za zboţí nebo sluţby nelegálního charakteru. Peněţní hotovost je třeba umístnit do banky, z malých částek se vytvoří na účtech částky, se kterými se lépe manipuluje. Tato první fáze praní špinavých peněz nazývána jako umístnění (placement) nebo také namáčení (steeping) či shromáţdění (congregation) je nejobtíţnější a taky nejdůleţitější fáze cyklu praní špinavých peněz. Shromaţďování nelegálně nabytých peněz na účtech probíhá většinou tak, ţe nezákonné zisky se ukládají dohromady s legálně nabytími penězi. Špinavé peníze jsou také vyuţívány k nákupu cenných komodit. Umístnění nelegálních peněz je následováno druhým krokem, vrstvením peněz (layering). Vrstvení nebo taky mydlení (soaping) peněz zahrnuje jejich přesun finančními institucemi tak, aby byly zameteny stopy o jejich původu. Dochází zde k oddělení příjmů z nezákonných činností od jejich zdroje vytvořením několika vrstev nepřehledných a relativně sloţitých finančních transakcí určených k tomu, aby přerušili spojení s původním zločinem a zajistili anonymitu. Třetí fáze pracího cyklu je známá jako integrace (integration) nebo také ţdímání (wringing), či repatriace (repartiation). Jedná se o dodání zdánlivé legitimity penězům pocházejícím z kriminálních zdrojů. Jestliţe byl proces vrstvení úspěšný, vrátí se vyprané peníze původnímu majiteli jako legálně nabytý příjem. V této fázi se dá jen obtíţně rozeznat, zda je příjem zákonný nebo nikoliv.131 Z výše uvedeného vyplývá, ţe bankovní systém má pro praní špinavých peněz klíčový význam. První snahy takové transakce znemoţnit a zákonně postihnout se objevili v 70. letech 20. století. Od té doby došlo k přijetí nespočetného mnoţství deklarací a právních předpisů na úrovních národních, úrovni EU i v mezinárodním měřítku. V ČR je to především zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona o správě daní, veřejnosti znám jako „zákon proti praní špinavých peněz“, který ukládá všem subjektům povinnost uskutečňovat platby, jejíţ výše přesahuje částku 350 000
131
POLOUČEK, S. a kol. Bankovnictví. Praha: C. H. Beck, 2006. ISBN: 80-7179-462-7, s.589-613.
62
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
Kč bezhotovostně.132 Účelem zákona je sníţit daňové úniky, racionalizovat a optimalizovat peněţní hotovostní oběh (tj. oběh bankovek a mincí), zvýšit bezpečnost zúčastněných subjektů a v neposlední řadě působit proti legalizaci výnosů z trestné činnosti tak, jak toto jednání vymezuje zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Povinnost realizovat platby bezhotovostním způsobem zákonodárci z výše uvedených důvodů obhajují nutným omezením, které má zabránit praní špinavých peněz a korupci. Obzvlášť v České republice je takový zákon nutností, vzhledem k výši indexu vnímání korupce, neboli CPI133 indexu, který měl za rok 2010 hodnotu 4,6 a označil tak ČR aţ za 53. nejméně zkorumpovaný stát země134. Otázkou je, zda je výše zmíněný zákon skutečně účinný. Zákon se podle mnohých kritiků nejeví jako efektivní. Velkým nedostatkem je, ţe dle zákona je poskytovatelem platby ten, kdo platbou uhrazuje závazek. Paradoxně, poskytnutím půjčky však samozřejmě ţádný závazek uhrazován není, ten naopak teprve vzniká. Dalším slabým místem zákona je ustanovení § 4 odst. 3: „Do limitu se započítávají všechny platby v české i cizí měně, provedené týmţ poskytovatelem platby témuţ příjemci platby v průběhu jednoho kalendářního dne.“ Takový časově limitující poţadavek se totiţ dá snadno obejít, stačí jednu transakci provést těsně před půlnocí a druhou těsně po půlnoci. Národní legislativa je tedy v mnohých směrech značně nedostatečná. I přes fakt, ţe je tento jev na úrovni EU relativně rozsáhle právně regulován a banky jsou povinny
132
Poskytnutím či přijetím nadlimitní platby v hotovosti se fyzická osoba dopouští přestupku (pod hrozbou pokuty aţ 500 tisíc Kč), u právnických osob je stejná aktivita (přijetí či poskytnutí platby nad limit v hotovosti) kvalifikována jako správní delikt oceněný pokutou aţ do výše 5 milionů Kč. 133 Corruption Perceptions Index je index, který se zaměřuje na vnímání existence korupce mezi úředníky veřejné správy a politiky, a definuje korupci jako zneuţívání veřejné pravomoci k osobnímu prospěchu. Od roku 1995 jej sestavují společně mezinárodní nevládní organizace Transparency International a Göttingenská univerzita v Německu. Index je sestaven jako neváţený průměr dostupných výzkumů veřejného mínění, prováděných nezávislými institucemi mezi zástupci podnikatelské sféry, analytiky a zástupci odborné veřejnosti. V rozsahu indexu znamená 0 nejvyšší korupci a 10 korupci nejniţší. 134 Transparency International. Tabulka výsledků indexů CPI 2010. [online]. 2010 [cit. 2011-11-17]. Dostupná z WWW:
63
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
uskutečnit celou řadu opatření bránících praní špinavých peněz, problémem zůstává i nadále prokazování původů ukládaných peněz. Převládá názor, s kterým se ztotoţňuje i BCBS, ţe odhalování původu peněz by měli provádět nebankovní instituce – především daňové a finanční úřady. Banky jsou povinny prokazatelně znát totoţnost kaţdého majitele účtu i kaţdého klienta, který chce nakládat s vyšším peněţním obnosem, neţ je zákonem stanovený limit. Bankovní domy by tedy měli být nebankovním institucím při prokazování původu peněz nápomocné a poskytnout jim veškerou potřebnou součinnost. Boj proti praní špinavých peněz můţe být, kvůli svému internacionálnímu charakteru a častému zainteresovaní veřejného sektoru, úspěšný jenom za předpokladu efektivní mezinárodní spolupráce a dlouhodobého úsilí o vytváření vhodného politického prostředí vedoucího k vyšší transparentnosti.
64
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
ZÁVĚR Obchodní banka je podnikatelským subjektem, který má monopol na přijímání vkladů od veřejnosti a tvoří tak základní kámen bankovnictví. Lze konstatovat, ţe význam investičního bankovnictví a trhů cenných papírů se v jednotlivých zemích liší. Zdá se však, ţe vliv globalizace, jako současného trendu v investičním bankovnictví, bude i nadále sniţovat rozdíly v bankovních systémech jednotlivých zemí. O druzích bankovních modelů začlenění investičního bankovnictví a jejich výhodách a nevýhodách je detailněji pojednáno výše ve třetí kapitole. Zatímco typickým rysem univerzálních bank je propojení komerčního a investičního bankovnictví, model segmentového bankovnictví je zaloţený na striktním oddělení investičního bankovnictví od komerčního. Ve smíšeném modelu bankovnictví jsou komerční obchody vykonávány výhradně bankou, která však má moţnost vlastnit stoprocentní podíl ve společnosti obchodující s cennými papíry a jejím prostřednictvím se účastnit investičních obchodů, přičemţ ve snaze zabránit konfliktům zájmů se důraz klade na vytváření takzvaných čínských zdí mezi bankou a společností obchodující s cennými papíry. Předností
velkých
univerzálních
bank
je
schopnost
komplexní
obsluhy
klientů, důvěryhodnost vyplývající z velkého kapitálového vybavení, stabilita a schopnost překonávat krizové hospodářské situace. Naproti tomu specializované investiční banky dosahují kvalitnější úrovně vybraného sortimentu sluţeb a bývají také rychlejší v reakci na potřeby trhu. Cílem čtvrté kapitoly této práce byla analýza specifických rysů českého bankovního systému. V České republice je finanční trh tvořen převáţně bankovními subjekty a bývá proto označován jako tzv. bank based system. Univerzální banky poskytující širokou paletu bankovních produktů a sluţeb tak v České republice hrají naprosto zásadní roli ve financování fyzických i právnických osob a jejich záměrů. České banky nemají rozvinuto investiční bankovnictví v takové míře jako jiné světové finanční domy a v případě propadů akciových trhů je tak jejich ohroţení méně
65
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
kritické. I tato skutečnost napomohla tomu, ţe český bankovní sektor přestál negativní dopady světové finanční krize na domácí ekonomiku bez katastrofálních následků. Dalším cílem čtvrté kapitoly této práce byla odpověď na otázku, proč byl v podmínkách ČR zaveden právě model univerzálního bankovnictví a zda byl nejvhodnější volbou. Důvodů pro aplikaci tohoto systému bylo několik, ale domnívám se, ţe převáţil zejména fakt, ţe univerzální banky jsou výrazně odolnější vůči vnějším vlivům ekonomických cyklů a politických či legislativních změn. I kdyţ se jeho samotné zavedení v praxi neobešlo bez jistých komplikací, z dlouhodobého hlediska tento moderní liberální systém umoţnil fungující bankovnictví v ČR. Právní úprava tzv. čínských zdí v České republice je relativně stručná. Zákon o bankách ve svém ustanovení § 19b rozlišuje úvěrové a investiční obchody. Klade striktní poţadavky na oddělení úvěrových a investičních obchodů po organizační, řídící a kontrolní stránce v zájmu toho, aby banka při provádění investičních obchodů nevyuţívala informace získané v souvislosti s jejími úvěrovými obchody a vice versa. Částečnou úpravu oddělení komerčního a investičního bankovnictví obsahuje také vyhláška ČNB o pravidlech obezřetného podnikání. O provedení ustanovení § 19b zákona o bankách se však vlastními opatřeními v rámci vnitřních předpisů, které regulují kaţdodenní bankovní provoz, musí postarat banky samy. Bankovnictví je velice dynamickým sektorem trţní ekonomiky a také systém, jehoţ regulace podléhá neustálému vývoji. Analýze současného stavu právní úpravy bankovnictví a kapitálových trhů byla věnována pátá kapitola této práce. Zaměřila jsem se na tyto čtyři oblasti: vliv evropské legislativy, národní právní úpravu předpisy se sílou zákona, národní úpravu podzákonnými právními předpisy a taky normotvorní činnost bank formou vnitřních předpisů. Za cíl jsem si vytyčila upozornit na nedostatky v souvislosti s platnou právní úpravou bankovního podnikání. Bylo nutné zkoumat způsoby a podmínky, za kterých byl zákonodárný proces v této oblasti prováděn a poukázat na snahu evropských struktur o neustálé prohlubování harmonizace pravidel v rámci celé EU.
66
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
Esenciální podmínkou pro fungování kapitálového trhu je kromě dostatečného mnoţství informací, důvěra investorů Běţně však dochází k různým spekulacím zasvěcenců a jiným nelegálním transakcím, které takovou důvěru oslabují. Mezi takové aktivity patří také tzv. insider trading, který je i přes některé argumenty zpochybňující jeho škodlivost, povaţován za negativní jev poškozující investory, emitenta i kapitálový trh jako celek. I přes skutečnost, ţe je tento jev relativně objemně právně regulován, problematickým aspektem i nadále zůstává vymáhání a sankcionování těchto pravidel. Řešení by pravděpodobně mohla pozitivně ovlivnit exekutiva státu v rámci rozhodování o státním rozpočtu tím, ţe vyčlení dostatečné mnoţství finančních prostředků, k zaplacení kvalifikovaných odborníků, kteří by postih insider tradingu účinně prováděli. Správa a řízení bank, tedy tzv. corporate governance v ČR, se potýká především s problémy spojenými s delegováním moci i zodpovědnosti. Diskuse vedené snahou o zprůhlednění a kontrolu corporate governance byly po nedávných korporátních skandálech na americkém i evropském trhu nuceny přejít v konkrétní akce zaměřené na zdokonalení praxe správy a řízení společností. V tomto směru je významná především nová regulační opatření BCBS, známá pod souhrnným názvem Basel III. Tato opatření za nejdůleţitější cíl řízení bank povaţují vybalancování velikosti rizik, tj. rizikového apetitu banky, kapitálových zdrojů a očekávaného zisku neboli vybalancování zájmů a poţadavků akcionářů, regulátora a vedení, obecněji řečeno zaměstnanců banky. Závěrem šesté kapitoly této práce upozorňuji na závaţný problém praní špinavých peněz a korupce v bankovnictví. Národní legislativa, v mnohých směrech značně nedostatečná, nemůţe být v boji proti těmto nelegálním praktikám účinná, protoţe se jedná o činnosti přeshraniční, ve kterých bývá navíc často zainteresovaný i veřejný sektor. Kromě trestních postihů by proto bylo vhodné pouţívat v boji proti těmto kriminálním aktivitám také další způsoby, např. vést registry úplatných firem. Především je však nutno vytvořit vhodné politické prostředí vedoucí k vyšší transparentnosti.
67
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
Cíle vytyčené v úvodu této práce se podařilo naplnit a v budoucnu bude jistě zajímavé sledovat další vývoj, zejména skutečný dopad aplikace nedávno navrţené a přijaté evropské legislativy. Skutečnostmi, které determinují současnou podobu a tvorbu pravidel pro fungování univerzálního bankovnictví, jsou především změny v opatřeních týkajících se regulace a dohledu, globalizační tendence a technologický pokrok. Všechny tyto faktory, v rámci jejich vzájemné kombinace, mají velký potenciál systém univerzálního bankovnictví neustále ovlivňovat.
68
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK
BIS
Banka pro mezinárodní platby (Bank for International Settlement)
BCBS
Basilejský výbor pro bankovní dohled (Basel Committee on Banking Supervision)
CRV IV
Capital requirements directive IV
ČNB
Česká národní banka
ČR
Česká republika
EHP
Evropský hospodářský prostor
ES (Společenství)
Evropské společenství (Evropská společenství)
EU
Evropská unie
Smlouva ES
Smlouva o Evropském společenství
UK
Spojené království Velké Británie a Severního Irska (United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland)
USA
Spojené státy americké (United States of America)
69
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
SEZNAM LITERATURY Monografie BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P., MARKOVÁ, H. a kol. Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha: C.H.Beck, 2009. ISBN 80-7400-801-6. BARÁK, J. Zákon o bankách: Komentář a předpisy související. Praha: Linde a.s., 2003. ISBN 80-7201-418-8. BLAŢEK, J., UKLEIN, J. Bankovnictví. Brno: Masarykova univerzita – Právnická fakulta a nakladatelství Doplněk, 1997. ISBN 80-210-1715-5. DVOŘÁK, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přepracované vydání. Praha: Linde, 2005. ISBN 80-7201-515-X. DVOŘÁK, P. Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2001. ISBN 80-7201-310-6. FABOZZI, F.J., MODIGLIANI, F. a FERRI, M.G. Foundations of Financial Markets and Institutions. Englewood Cliffs, N.J. : Prentice Hall, 1994. FERRARINI, G. A. The European Market Abuse Directive. Common Market Law Review, 2004. HENDRYCH, Dušan a kol. Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Praha : C.H. Beck 2006. ISBN 80-7179-442-2. KOTÁSEK, J., POKORNÁ, J., RABAN, P. a kol. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 4. vydání. Praha: C.H.Beck, 2005. ISBN 80-7179-855-X. MERVART, J. České banky v kontextu světového vývoje, Praha: Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-236-7. MUSÍLEK, P. Finanční trhy a investiční bankovnictví. Praha: ECT Publishing, 1999. ISBN 80-8600-678-6. MUSÍLEK, P. Trhy cenných papírů. Praha: Ekopress, 2002. ISBN 80-8611-955-6. NECKAŘ, J. Stabilita norem finančního práva. In BOHÁČ, R. et alii. Aktuální otázky financí a finančního práva z hlediska fiskální a monetární podpory hospodářského růstu v zemích střední a východní Evropy po roce 2010. Praha: Leges, 2010. ISBN 8087212-57-8.
70
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
PAVLÁT, V., KUBÍČEK, A. Regulace a dohled nad finančními trhy. 2. přepracované vydání, Praha: Vysoká škola finanční a správní o.p.s., 2010. ISBN: 80-7408-036-4. PIHERA, V., SMUTNÝ, A., SÝKORA, P. Zákon o bankách – komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 80-7400-389-9. POLOUČEK, S. a kol. Bankovnictví. Praha: C.H.Beck, 2006. ISBN 80-7179-462-7. REVENDA, Z. Centrální bankovnictví. 2. vydání. Praha: Management Press, 2001. ISBN 80-7261-051-1. REVENDA, Z., MANDEL, M., KODERA, J., MUSÍLEK, P., DVOŘÁK, P., BRADA, J. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 3. vydání. Praha: Management Press, 2002. ISBN 80-7261-031-7. SŮVOVÁ, H., PAVELKA, F., DEGEN, Z., NĚMCOVÁ, L., NÁLEVKOVÁ, L. Specializované bankovnictví. Praha: Bankovní institut a.s., 1998. ISBN 80-9022-4326. ŠENKÝŘOVÁ, B. a kol. Bankovnictví. 1. vydání. Praha: Vysoká škola finanční a správní o.p.s., 2010. ISBN 80-7408-029-6.
Články BORKOVEC, A. Corporate governance v roce 2004: inspirace z OECD. Bulletin advokacie 2/2005. s. 52. [on-line]. [cit. 2011-11-02] Dostupný na WWW: . ČEPICKÝ, M., TŮMA, A. Komise: „Insider trading“ se v Česku těžko dokazuje. Hospodářské noviny. 17. 10. 2005. FERRARINI, G. A. The European Market Abuse Directive. Common Market Law Review, 2004. HARTMANN, J. Insider Trading: An Economic and Legal Probem. [on-line]. [cit. 2011-11-06] Dostupný na WWW: .
71
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
HUSTÁK, Z., MIKULÁŠ, O. Návrh nové evropské úpravy obezřetnostních pravidel pro banky a obchodníky s cennými papíry – CRV IV. Epravo.cz [online]. 2011-09-02 [cit. 2011-11-24]. Dostupný z WWW: . JUNEK, A., TŮMA, A. Za insider trading hrozí v USA vězení. Hospodářské noviny. 17. 10. 2005. LAUŠMANOVÁ, M. Basel III může pozitivně ovlivnit řízení bank. Bankovnictví. ihned.cz [online]. 2011-02-18 [cit. 2011-11-12]. Dostupný z WWW: . NOVOTNÝ, D. Problematika insider tradingu v právu USA. Epravo.cz [online]. 2006-08-01 [cit. 2011-11-22]. Dostupný z WWW: . SVOBODA, A. Nejsem burzovní zločinec. Hospodářské noviny. 19. 10. 2005. TIHANYI, L., HEGARTY, W.H. Political Interests and the Emergence of Commercial Banking in Transition Economies. Journal of Management Studies 44: 5. July 2007. Blackwell Publishing Ltd. Understanding How Glass-Steagall Act Impacts Investment Banking and the Role of Commercial Banks, CFtech [online]. 1998 [cit. 2011-10-08]. Dostupný z WWW:
Dokumenty ČNB, Ministerstva financí nadnárodních orgánů, organizací a institucí
ČR
a
mezinárodních
a
Institut pro evropskou politiku EUROPEUM: Český kapitálový trh a jednotný evropský kapitálový trh. [on-line] [cit. 2011-10-19] Dostupný na WWW: Ministerstvo financí – oddělení Analýzy finančního trhu: ZPRÁVA O VÝVOJI FINANČNÍHO TRHU V ROCE 2010. [on-line] 2010. [cit. 2011-11-09] Dostupný na WWW: Publikace WSBI a ESBG č. 48. The legal environment of savings banks in Europe. Brussels, 2005. 72
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
SINGER, M. ČNB: Aktuální vývoj bankovní regulace: názor ČNB [on-line] 2010. [cit. 2011-06-02] Dostupný na WWW:
Právní předpisy a judikatura Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/49/ES ze dne 14. června 2006 o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 256/ 2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona o správě daní, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu Rozsudek ESD ze dne 30. listopadu 1995 (C-55/94 ) ve věci Gebhard, SbSD. I-4165. Vyhláška č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních druţstev a obchodníků s cennými papíry, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 303/2010 Sb. o podrobnější úpravě některých pravidel při poskytování investičních sluţeb. Vyhláška č. 234/2009 Sb., o ochraně proti zneuţívání trhu a transparenci.
Další zdroje WWW stránky jednotlivých bank v ČR WWW stránky ČNB a Ministerstva financí ČR Online finanční slovník moneyterms.co.uk 73
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
ABSTRAKT Tato práce se věnuje finančnímu právu, konkrétně speciální části tohoto odvětví práva - právu bankovnímu, se zvláštním důrazem na právní aspekty komerčního a investičního bankovnictví. Autorka práce zkoumá specifika univerzálního bankovního systému aplikovaného v České republice. Jsou
definovány základní
pojmy související
s
bankovním
právem,
charakterizovány různé typy bank a jiných finančních institucí a vysvětleny jejich funkce v bankovním systému České republiky. Dále je obsaţen základní přehled struktury bankovního a finančního systému v České republice a popis funkcí a vlastností komerčních a investičních bank. Prostor je také věnován popisu a zhodnocení tří různých modelů systému bankovnictví, a to systému univerzálního bankovnictví, segmentovaného bankovnictví a systému smíšenému. Detailněji je poté věnována pozornost systému bankovnictví České republiky. Dále je zhodnocena platná právní úprava komerčního a investičního bankovnictví v České republice i v Evropské Unii s tím, ţe autorka práce upozorňuje na současné problematické oblasti českého bankovního systému, konkrétně na oblast tzv. insider tradingu, správy a řízení bank, praní špinavých peněz a korupce.
74
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
SUMMARY This thesis is dedicated to the Financial Law, namely to a special part of this branch of law - Banking Law, with a special focus on legal aspects of commercial and investment banking. This thesis concentrates on the specifics of the universal banking system applied in the Czech Republic. Chapter 1 deals with the general terms and concepts of the Banking Law, namely with the different types of banks and/or other financial institutions, as well as explanation of their different functions in the banking system of the Czech Republic. This chapter furthermore provides general overview of the structure of the banking and financial system of the Czech Republic. Chapter 2 covers the functions and characteristics of two fundamental types of banks, i.e. of commercial and investment banks and provides characteristics of their common features as well as the differences between them, from the perspectives of economics and law. Chapter 3 concentrates on three different banking models, namely on model of universal banking system, segmented banking system and hybrid banking system. This chapter also provides comparison of pros and cons of the above mentioned banking models. Chapter 4 looks in detail on a model of integration of investment banking into the banking system of the Czech Republic and furthermore, on the concept of creating of so called “Chinese walls“ in the banks of universal type. Moreover, the goal of this chapter is to answer the question, why exactly this type was introduced in the conditions of the Czech financial market and whether this was the most suitable choice. Chapter 5 describes sources and a character of legislation in force regulating commercial and investment banking in the Czech Republic and in the European Union, providing the outline of the most current European legislation drafts.
75
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
Chapter 6 looks at the current problematic issues related to the banking sector, namely investigates the issues concerning insider trading, corporate governance of the banks as well as money laundering and corruption of the universal banks.
76
Právní otázky komerčního a investičního bankovnictví ___________________________________________________________________________________
KLÍČOVÁ SLOVA / KEY WORDS
Komerční bankovnictví / Commercial banking Investiční bankovnictví / Investment banking Univerzální bankovní systém / Universal banking system
77