UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ
Karel Puš
Fotbalové násilí a jeho prevence v České republice Bakalářská práce
Vedoucí práce: doc. Ing. Karel Müller, CSc.
Praha, 2013
Autor práce: Karel Puš Vedoucí práce: doc. Ing. Karel Müller, CSc. Oponent práce: Datum obhajoby:
Prohlašuji, že jsem práci vypracoval samostatně. Všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány. Práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.
V Praze dne 04. 1. 2013
....................................... podpis
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu této práce panu doc. Ing. Karlu Müllerovi CSc. za trpělivost a ochotné rady při konzultování práce.
Obsah 1. Úvod ........................................................................................................................... 1 2. Charakteristika jevu a pokusy o jeho vymezení ......................................................... 2 2.1 Psychologická vysvětlení ..................................................................................... 3 2.2 Sociologické přístupy ........................................................................................... 3 2.3 Fandovství jako rituál ........................................................................................... 4 2.4 Fotbalové chuligánství jako únik z všednosti ....................................................... 5 2.5 Role médií ............................................................................................................ 5 2.6 Subkulturní teorie ................................................................................................. 6 3.Historie hooligans v Anglii: ...................................................................................... 10 3.1 Situace do 60. let ................................................................................................ 10 3.2 Situace od 60. let ................................................................................................ 11 4. Prevence ................................................................................................................... 14 4.1 Legislativní prevence.......................................................................................... 14 4.2 Bezpečnostní opatření na stadionech a v jejich okolí ......................................... 17 4.3 Sociální prevence a fanprojekty ......................................................................... 19 4.4 Prevence na mezinárodní úrovni ........................................................................ 22 5. Výzkumné otázky a charakteristika metody výzkumu ............................................. 24 5.1 Zúčastněné pozorování ....................................................................................... 25 5.2 Neformální a polostrukturované rozhovory ....................................................... 26 6. Výsledky výzkumu ................................................................................................... 28 6.1 Historie chuligánství v České republice ............................................................. 28 6.1.1 Prechuligánská etapa neorganizovaného fotbalového násilí ....................... 28 6.1.2 Etapa moderního fotbalového chuligánství organizovaných gangů ............ 29 6.2 Představení skupiny North Warriors .................................................................. 30 6.3 Představení fanklubu FK Teplice ....................................................................... 31 6.4 North Warriors a jejich důvody návštěvy domácích zápasů .............................. 31
6.5 Frekvence a typy násilných projevů v den domácího utkání ............................. 33 6.6 Vztahy mezi činiteli kolem fotbalového násilí v rámci FK Teplice ................... 35 6.6.1 Vztah mezi klubem a hooligans .................................................................. 35 6.6.2 Vztah mezi klubem a fanklubem ................................................................. 35 6.6.3 Vztah mezi fanklubem a hooligans ............................................................. 36 6.7 Efektivnost bezpečnostních opatření na stadionu............................................... 37 6.8 Sociálně preventivní programy v rámci FK Teplice .......................................... 38 7. Závěr ......................................................................................................................... 39 Prameny ........................................................................................................................ 40 Přílohy .......................................................................................................................... 42
1. Úvod Ve své práci jsem se rozhodl blíže zkoumat fenomén fotbalového chuligánství1 a jeho prevenci v České republice. Výtržnosti spojené s fotbalovými zápasy jsem začal vnímat již při svých prvních návštěvách fotbalových utkání, později také prostřednictvím médií či specifických dokumentů. Problematikou fotbalového chuligánství jsem se v posledních letech stále více zabýval i ve svém volném čase. Zajímalo mě, co stojí za akcemi jednotlivých chuligánských skupin, jejich organizace a motivace jednotlivých členů. Zároveň jsem sledoval reakce, ať už v sociální či legislativní rovině. Touto cestou jsem se dostal k otázce prevence fotbalového chuligánství v České republice, která se mi z důvodu povahy fenoménu jeví jako zásadní a lze konstatovat, že v současné době je na našem území i přes významný pokrok bohužel stále nedostatečná (Slepička, 2010). V České republice byly v posledních letech podniknuty zásadní kroky v legislativě zaměřené proti výtržnostem na fotbalových stadionech. Zároveň proběhla širší stabilizace bezpečnostních opatření na většině českých stadionů. Nedostatkem je ovšem nepřítomnost sociálně preventivních programů, s jejichž pomocí lze zachytit nové příchozí fanoušky i potencionální hooligans a nasměrovat je k pozitivnímu fandění (tedy fandění bez násilí, rasistických urážek, vulgarismů atd.), kterému zde zatím není věnována, na rozdíl od ostatních evropských zemí, dostatečná pozornost. V následující kapitole vymezím pojmy a kategorie spojené s fotbalovým chuligánstvím a pomocí několika jeho zásadních teoretických interpretací se pokusím fenomén přiblížit. Skrz historicko-sociologické poznatky v kolébce fotbalových hooligans, Anglii, nastíním ve třetí kapitole jeho počátky a vývoj. Teoretickou část zakončím charakteristikou tří hlavních typů prevence fotbalového násilí – prevence legislativní, sociální a prevence pomocí bezpečnostních opatření na stadionech a v jejich okolí, ke kterým připojím i přiblížení prevence na mezinárodní úrovni. V praktické části popíši své působení v chuligánské skupině NorthWarriors fungující při klubu FK Teplice, ve kterém posoudím celou sociální scénu podílející se na zdrojích i prevenci násilí – tedy chuligánskou skupinu, management klubu a oficiální fanklub. Zaměřím se i na jejich vzájemné vztahy.
1
volný překlad anglického výrazu „football hooliganism“ užívaný ve většině prací českých autorů
1
2. Charakteristika jevu a pokusy o jeho vymezení V České republice se původci fotbalových výtržností označují termínem chuligán či jeho anglickým originálem hooligan, jež vznikl v Londýně v devatenáctém století ve spojení s problémovou irskou rodinou Houlihan a později se začal užívat v souvislosti s jakýmkoli kriminálním či výtržnickým chováním (Smolík, 2008:14). Chuligáni ovšem tvoří pouze nepatrnou část osob navštěvující fotbalová utkání. Stejně jako ve většině zemí lze i v České republice dělit návštěvníky do 3 kategorií – A, B a C. Do kategorie A se řadí fotbaloví diváci, kteří jsou nezaujatí, nestranní a nejsou spjati ani s jedním týmem. Celý zápas, který často sledují zprostředkovaně mimo stadion, vnímají spíš jako divadelní představení. Fotbaloví fanoušci tvořící kategorii B se již identifikují s určitým klubem či hráčem. Svoji klubovou příslušnost prezentují skrz repliky dresů, šály a další podobné klubové symboly. Princip fandovství je založen na rivalitě a je pro něj již charakteristické dělení na „my“ a „oni“. Fotbaloví chuligáni (kategorie C) na rozdíl od výše zmíněných dvou skupin přicházejí na stadion či do jeho okolí s primárním cílem vyvolat konflikt (Slepička, 2010). Působí v menších semknutých celcích stojících na koncepci malých sociálních skupin, jejichž hlavními znaky jsou stabilita, strukturovanost, soudržnost, homogenita a uzavřenost (Mareš, Smolík, Suchánek, 2004). První takové skupiny vznikaly v Anglii, kde se jim říkalo firmy2, v České republice je běžnější označení „ekipy“. Identifikace se skupinou je v případě fotbalových hooligans mnohem silnější než identifikace s klubem, která někdy úplně chybí. V České republice se do kategorii C dle odhadů řadí přibližně 2000 osob, což nelze považovat za tak vysoké číslo (ve srovnání například se sousedním Polskem), ale i takový počet může způsobit značné škody. Stranou vůči základním třem kategoriím stojí kategorie ultras. Skupiny ultras se v první řadě soustředí na fandění, chorály a choreografie často také doprovázené pyrotechnikou. Některé z jejich členů nezajímá ani tak samotný výsledek zápasu jako spíš kvalita fandění. Ultras již ovšem nelze vnímat jako bezkonfliktní – většina z nich záměrně nevyvolává bitky, ale často narušují průběh utkání např. házením různých předmětů na hrací plochu. V České republice je zařazení ultras velice ošemetné, neboť spoustu chuligánů se považuje zároveň za ultras nebo naopak někteří ultras se postupem času přidávají k chuligánům. Ve většině případů jsou spolu tyto dvě skupiny spjaté a společně sdílí „kotel“3, radikálnější část skupiny poté vyvolává konflikty nebo se zúčastňuje předem domluvených
2 3
z anglického orginálu „the firms“ vyhrazené místo na stadionu, kde se shromažďuje hlavní skupina domácích příznivců
2
střetů. Za ultras se někdy mohou označovat i příznivci fanklubu stranící se spojení se skupinou hooligans. S rozvojem fotbalového násilí napříč Evropou se tento problém brzy dostal do podvědomí sociálních a jiných vědců. Od šedesátých let se postupně objevilo několik teorií popisujících příčiny a navrhujících možná řešení tohoto fenoménu. 2.1 Psychologická vysvětlení Jednu z prvních koncepcí zabývajících se fotbalovým násilím jako (v té době) novým společenským fenoménem sestavil britský psychiatr John Harrington, který chápal násilnosti jako akty nepřizpůsobivých agresivních jedinců. Důraz ve své studii kladl hlavně na individuální reakce jednotlivých chuligánů na bezprostřední podněty v jejich okolí. (Carnibella et al., 1996:18-19). Jako řešení navrhoval Harrington přísnou segregaci problémových diváků od řadových. Jeho závěry byly ovšem víceméně odmítnuty, neboť mezi výtržníky bylo odhaleno vysoké procento lidí, kteří rozhodně nemohli být považováni za sociálně nepřizpůsobivé či abnormálně temperamentní. Harrington v přílišném soustředění na psychologické aspekty opomenul sociální souvislosti jevu (Beyer, 2002:20). 2.2 Sociologické přístupy Na sociální souvislosti fenoménu se naopak s využitím marxistické a stratifikační koncepce zaměřil ve své studii Footbal mad: A speculative sociology of football hooliganism Ian Taylor. Dle Taylora procházel fotbal v šedesátých letech procesem komercionalizace, díky čemuž se vzdaloval své tradiční fanouškovské základně – dělnické třídě. Tento proces „zburžoáznění fotbalu“ Taylor chápal jako část širšího společenského rozpadu tzv. tradičního víkendu dělnické třídy, do kterého se již dříve začlenily její další oblíbené volnočasové aktivity rozvinuté v druhé polovině devatenáctého století jako např. závody ohařů, dechová hudba či dokonce lukostřelba (Carnibella et al., 1996:19-20). Násilí tedy Taylor chápal jako reakci na toto odcizení. Podstatné je, že Taylor dával jasně najevo své přesvědčení, že většina fotbalových výtržníků pochází z nižších tříd. Podobně i práce Wanna a kol. či Smitha a Dunninga vycházely ze stejného chybného předpokladu (Mareš, Smolík, Suchánek 2004). Proti těmto koncepcím se později postavily argumenty dokazující, že významný počet zainteresovaných násilníků pochází ze středních i vyšších vrstev, což dokazují i nemalé náklady spojené s vycestováním s fotbalovým klubem do zahraničí (Bufford, 1990). Pokud se blíže podíváme na měsíční náklady spojené s působením v „moderních“ chuligánských
3
skupinách působících v dnešní době, nezřídka se dostaneme k číslům kolem 3000 Kč (www.hooligans.cz).4 Důležitou úlohu hraje také hierarchie a rozdělení rolí v rámci chuligánské skupiny. Dost pravděpodobně bývají zatýkání spíš řadoví hooligans a nikoli osoby stojící v pozadí akcí. Taylorova teorie se tak určitou dobu jevila jako uspokojující, než se podařilo díky policejním operacím dopadnout vůdčí představitele chuligánských skupin, z nichž většina patřila ke střední či vyšší třídě.5 Tuto skutečnost potvrdil i Holanďan Gerrit Valk v detailní zprávě nizozemské parlamentní Committee on Culture and Education týkající se fotbalového chuligánství před nadcházejícím pořádáním mistrovství Evropy v roce 2000, který konstatoval, že neexistuje žádný systematický vztah mezi fotbalovým násilím a sociálním postavením jeho původců. 2.3 Fandovství jako rituál Zajímavý pohled na fotbalové násilí nastínil významný italský sociolog Alessandro dal Lago (působící při Milánské univerzitě), který vnímá chování radikální fotbalových příznivců jako v zásadě rituální, přičemž vychází ze tří hlavních faktorů tvořících základ expresivního chování fotbalových fanoušků. Zaprvé fotbal umožňuje fanouškům identifikovat se se specifickými symboly a jazykovými termíny, které jim umožňují rozdělovat sociální svět a ostatní tifosi6 na přátelé a nepřátelé. Zadruhé fotbalové utkání neznamená pouze střet mezi dvěma fotbalovými týmy – kromě samotného fotbalového utkání při něm totiž paralelně probíhá ještě jeden souboj – mezi fanoušky. Pro ty je to příležitost pro „amico/nemico“7 rituály, které mohou za určitých podmínek eskalovat ve fyzické násilí. Konečně za třetí vnímá dal Lago fotbalový stadion nikoli jen jako fyzické prostředí, nýbrž i jako symbolickou arénu, kde se pro fanoušky odehrává právě výše zmíněný rituál. Dále je nutno přihlédnout k dalším okolnostem, díky kterým může vypuknout fyzické násilí – jedná se o tradiční rivalství mezi dvěma týmy a situační faktory jako např. vývoj samotného fotbalového utkání. Hlavně první faktor (tradiční rivalství) byl a je v Itálii velmi zakořeněn – v rivalitě severu a jihu, která často
4
náklady zpravidla zahrnují permanentku do posilovny, doplňky stravy vhodné pro růst svalové hmoty (v některých případech steroidy), poplatky za trénink bojových sportů, lístky na fotbalové zápasy, příspěvek do fondu skupiny, peníze na výjezdy aj. 5 Jednou ze zásadních byla policejní operace „vlastní gól“ uskutečněná v roce 1986, při niž bylo po několikaměsíčním pozorování zatčeno sedm vůdčích představitelů skupiny „Chelsea Headhunters“ působících při Londýnské FC Chelsea. Tyto osoby byly všechny inteligentního vzhledu s dobře placeným zaměstnáním. Nejznámější z nich – Terry Last – působil jako významný londýnský advokát. 6 Termínem „tifosi“ označujeme italské radikální příznivce, kteří by se dle českého zařazení nacházeli na pomezí ultras a hooligans. V Itálii jsou tyto kategorii úzce propojeny. 7 lze přeložit jako přítel/nepřítel
4
přesahuje i národní rovinu např. během mistrovství světa, kdy se obvykle většina znepřátelených skupin spojí – nikoli v Itálii. (Carnibella et al., 1996:29-30). 2.4 Fotbalové chuligánství jako únik z všednosti Všeobecně akceptovaným názorem na fotbalové chuligánství je jeho popis jako úniku z všednosti normálních dní. Psycholog Garry Finn např. chápe fotbalové chuligánství jako jednu z možností vyhledávání tzv. vrcholných zážitků, s nimiž se jedinec nemůže v normálním životě setkat. Fotbalové chuligánství tak lze vnímat jako jakousi „dobu mimo“, adrenalinový víkendový sport, při kterém se výrazně snižuje sociální kontrola až do bodu násilných akcí a výtržností. Jedinec dává průchod svým potlačeným emocím a zúčastní se všech aktivit, které představují kontrast vůči nudnému pracovnímu týdnu. „Vzpomínky a diskuse o poslední fotbalové sobotě a očekávání příští činí všední dny snesitelnější“ (Mareš, Smolík, Suchánek, 2004:26). 2.5 Role médií Někteří teoretici vnímají jako další důvod zvyšující se frekvence násilností jejich větší medializaci – ať už skrz tištěná média nebo díky postupnému nárůstu televizních přenosů fotbalových utkání. Fotbalové chuligánství je přeci jenom velmi viditelný fenomén, který pro novináře představuje relativně snadné sousto. V šedesátých letech v Anglii začaly být výtržnosti během utkání popisovány téměř stejně intenzivně jako samotné utkání. Mnoho vědců a nezávislých pozorovatelů se začalo tázat, zda senzacechtivost médií nepřispívá k eskalaci problému (Carnibella et al., 1996). Obzvláště britský tisk připisoval některým zápasům negativní nádech ještě předtím, než se vůbec odehrály.8 Ostatně byl to právě britský tisk, kdo výtržníkům na stadionech přisoudil přízvisko hooligans. Dalším faktem je angažovanost samotných skupin, které díky televizním přenosům získaly „reklamu zadarmo“. Mezi skupinami panuje velká rivalita a každá z nich chce být tou nejrespektovanější. Působení výtržností v přímém přenosu se tedy nabízí jako jedna z cest jak toho dosáhnout. Již při prvním přenosu z anglické Premier league mezi Sunderlandem a Tottenhamem Hotspur byly zachyceny výtržnosti po vyrovnávacím gólu hostí, což pravděpodobně vedlo k tomu, že ostatní chuligánské skupiny se poté chtěly také předvést. Britský sociolog Stuart Hall a jeho kolegové zaznamenali v Anglii během 70. let, že i přes všechnu pozornost věnovanou fotbalovému chuligánství v tisku s ním má relativně malý 8
Např. Na Mistrovství Eropy v Anglii v roce 1996 přirovnaly nejméně jedny britské noviny zápas Anglie s Německem jako vyúčtování za Druhou světovou válku (Beyer 2002:17). Čeští novináři zase neváhají označovat chuligány jako „zběsilé hordy vandalů“ a boj s nimi přirovnávají k „boji se šváby“ (www.idnes.cz)
5
počet obyvatel Anglie přímou zkušenost. Z toho lze odvodit, že to byla spíše média než veřejné obavy, která poukazovala na fotbalové chuligánství. Zároveň tak vytvořila obraz násilností a chaosu, které předkládala jako zásadní společenský problém, přičemž poskytla „kvazi-vysvětlení“ těchto vzorců chování. Poznatky veřejnosti o chuligánství tak byly často vyvozeny bez přítomnosti jiné perspektivy nebo důkazů. Hall se snažil vyhnout tomu, aby označil tisk za jeden z hlavních faktorů v nárůstu fotbalového chuligánství, nicméně zdůrazňoval, že tento problém nelze shrnout jednoduchým označením výtržníků jako „divoké zvěře“ (Carnibella et al., 1996:21-22). Na základě svých poznatků vytvořil Hall teorii amplification spiral, v rámci které vycházel z myšlenky, že pokud je společnost příliš informována o určitém problému, celá situace se může ještě zhoršit a informovanost působit kontraproduktivně. „Pokud oficiální kultura a společnost ve většině dojde k přesvědčení, že určitý jev je ohrožující a rozrůstá se, může to vést k panice. Ta se obvykle střetne s voláním po tvrdších kontrolních opatřeních, což vytvoří prostředí konfrontace, ve kterém je do deviantního chování nakonec vtaženo mnohem více lidí, než v něm bylo zainteresováno původně" (Beyer, 2002:17). Carnibella zmiňuje, že téměř ve všech zemích spojených s fotbalovým násilím mají chuligánské skupiny tendence vyhledávat zmínky o jejich působení a na jejich základech poměřovat svoji úspěšnost. (Carnibella et al., 1996). Důkazem může být v současné době sdílení všech článků o akcích jednotlivých skupin v seriózních celostátních denících či týdenících na internetových portálech komunity hooligans (www.hooligans.cz) či jednotlivých skupin. Jakákoli medializace je zkrátka vítána. Získá-li chuligánská skupina „své místo“ např. ve večerních zprávách jasně tím dokazuje svoji sílu. 2.6 Subkulturní teorie Dalším přístupem vysvětlující fotbalové chuligánství jsou koncepce označující fotbalové hooligans jako specifickou subkulturu, konkrétně subkulturu mládeže (Mareš, Smolík, Suchánek, 2004). „Na rozdíl od uzavřenější a intimnější komunity je subkultura charakteristická vztahy, které jsou širší a méně stálé. Naopak od pojetí veřejnosti, která se obecně vyznačuje odpovědností, konformitou a prosazováním zájmů a názorů zákonnými cestami, se liší jakýmsi puncem rebelství, podzemí, neoficiality a alternativními vzory jednání.“ (Beyer, 2002:23). Subkultura je obvykle definována prostředím, v kterém je tolerována a provozována činnost, jež je majoritou považována za deviantní, nebo která skutečně deviantní je (např. podle platných zákonů) – obvykle pak nebývá zbytkem společnosti přijata a je stavěna do podřadné pozice, přičemž může nezřídka čelit nepřátelským 6
postojům. Není-li přímo považována za deviantní, je v očích většiny minimálně považována za jinou a odlišnou. Je zřejmé, že v prostředí subkultury může jedinec skrze internalizaci alternativních hodnotových vzorců dosáhnout svého kýženého, ve většinové společnosti těžce získatelného statusu, což často slouží jako motivace ke vstupu do ní. (Mareš, Smolík, Suchánek, 2004: 22). Beyer zmiňuje teorie Clowarda a Ohlina o nedostatku možností k prosazení mladých příslušníků střední třídy, kteří se pak mohou lehce uchýlit k ilegálním činům v rámci dané subkultury. Jednoduše může subkultura ulehčit potřebu každého jedince někam patřit a mít někde slušnou pozici (Beyer, 2002:23). Zakládajíc na myšlenekách Iana Taylora zdůrazňovali subkulturní souvislosti v pohledu na hooligans poprvé John Clarke a Stuart Hall v 70. letech. Vstup do subkultury chápali jako způsob řešení problémů mladých lidí z dělnické třídy pramenících z podřízenosti vůči dospělým a zároveň z podřízenosti na základě statusu příslušníků dělnické třídy. V 70. letech se mezi hooligans objevovalo spoustu skinheads hrdě prezentujících svoji příslušnost k working class, proto byli hooligans obecně považováni za příslušníky dělnické třídy. Právě díky zařazení hooligans do dělnické třídy se dnes jeví subkulturní vnímání hooligans na „britských základech“ a jeho případné aplikace na problém v ostatních zemích jako lehce diskutabilní – je totiž příliš spjato s třídním uspořádáním britské společnosti, přičemž se zároveň omezuje na vzorce chování připisované jedné společenské vrstvě. (Beyer, 2002). Jako nejplatnější se zdají být koncepce pracující s charakteristickými znaky subkulturního stylu v souvislosti s obecně pozorovatelnými projevy aktivních fotbalových chuligánských skupin, jako jsou jejich shromažďování, organizování, sebeoznačování a sdílení společných specifickýh názorů a hodnot (Mareš, Smolík, Suchánek, 2004). Smolík hovoří o hooligans jako o deviantní subkultuře mládeže (s přihlédnutím k věkovému složení jejich členů), která je spojována se sociálně patologickými jevy jako je násilí a v některých případech i politický extremismus. Tato subkultura poskytuje svým členům emoční, materiální a sociální podporu, avšak jedinci do ní zpravidla nejsou plně integrováni a udržují si vazby ke konvenčnímu sociálnímu prostředí. Příslušnici skupin hooligans jsou spolu spojeni různými rituály, zájmy, způsobem života, hodnotami, vizáží a specifickou řečí – bez znalostí těchto symbolů jim lze jen těžko porozumět. Vyznačují se tedy skupinovou identitou, vysokým stupněm ztotožnění, členstvím vnímaným jako stálým, důrazem na přesvědčení a hodnoty a autentickým vnímáním sebe sama. Rozdíly v reprezentovaných hodnotách hooligans, stejně jako další subkultury mládeže, vytváří záměrně, aby ve vztahu k dominantní kultuře jasně vynikly. Zde sehrávají výraznou roli i média a jejich způsob prezentace jednotlivých subkultur. Identifikace se subkulturou hooligans probíhá velkou měrou skrz 7
proces socializace., díky níž je jedinec zasvěcen do života dané skupiny a později přejímá její normy a hodnoty. Obzvláště muži bývají často v první řadě ovlivňováni svými vrstevníky a až poté rodinou a školou (Smolík, 2008:55-56). Subkulturní přístup jako protiklad proti sociologickým teoriím 70. let zdůrazňujícím třídní a makropolitické změny využil ve své studii Football violence and Hooliganism in Europe i Peter Marsh. Ten vycházel z několikaletého zúčastněného pozorování chuligánů a rozhovorů s nimi. Marsh došel k závěru, že zásadní význam pro vytváření identity mladých fotbalových fanoušků má násilí. Ve své studii tvrdí, že většina projevů považovaných za násilnosti jsou ve skutečnosti vysoce ritualizovaným chováním řídícím se přísným řádem. Status fotbalového chuligána umožňuje mladým mužům získat pocit osobní důležitosti a identity skrze uznání svých přátel. Fotbalové tribuny tak chápe jako místa alternativních kariér – takových, v nichž jsou úspěch a vlastní důležitost dosažitelné (Smolík, 2008). Společně s Rosserem a Harrém se na základě zúčastněného pozorování a analýzy videozáznamů příznivců při fotbalových zápasech Marsh soustředil na jednotlivé sociální role ve „fanouškovských sektorech“ na stadionech. Subkulturu v kotlích vnímali jako platformu pro rozvíjení alternativních kariér a specifických sociálních rolí. Společně klasifikovali 7 typů sociálních rolí mezi aktivními fanoušky představující odlišné typy jednání a vyžadující různé individuální schopnosti: chant leader, aggro leader, nutter, hooligan, organizer, fighter a heavy drinker9. Každé roli přisoudili určitý význam, který neodrážel pouze jejich chování na stadionu, ale i ve společnosti (Beyer, 2002). Jak již bylo zmíněno, skutečných problémových jedinců je mezi fotbalovými jedinci relativně málo – riziko eskalace potencionálních nepokojů s sebou ovšem přináší např. princip následovnictví, kdy může početnější skupina umírněnějších příznivců následovat tvrdé jádro (Slepička, 2010). Právě proto se jeví soudržnost jedinců v kotli jako riziko – do nepokojů se mohou na základě příslušnosti ke „své“ skupině zapojit i ti jedince, kteří neměli podobné úmysly v plánu. Při sledování výše uvedených koncepcí se mohou příčiny fotbalového násilí jevit poměrně nejednoznačné. Rozhodně se ovšem lze přiklonit k tvrzení, že „subkulturní aspekty fandovství s ritualizovanou podobou a funkcí násilných projevů poukazují na hlubší sociální rozměr tohoto jevu“ (Beyer, 2002:26). Nepokoje na stadionech, v ulicích měst nebo střety na odlehlých místech proto nelze vnímat jako násilný chaos bez hlubšího významu, který je 9
chant leader je iniciátorem a tvůrcem chorálů, aggro leader je tzv. útočníkem stojícím v první řadě (při konflktu s druhou skupinou), nutter reprezentuje šaška s tendencí chovat se bláznivě a „ztřeštěně“, organizer je organizátorem výjezdů, útoků aj., fighters často jako první napadají soupeřící skupiny pod vedením aggro leaders a heavy drinker, jak už název napovídá, působí ve skupině jako vyhlášený opilec
8
dílem nepřizpůsobivých jedinců zpravidla z nižších sociálních tříd, ale často jako organizovanou a ritualizovanou činnost soudržné skupiny. Ve své práci se proto přikláním ke koncepci pracující s charakteristickými znaky subkulturního stylu v souvislosti s obecně pozorovatelnými projevy aktivních fotbalových chuligánských skupin, jež se mi pro současnou situaci kolem fotbalového chuligánství jeví jako nevjhodnější.
9
3.Historie hooligans v Anglii: Hovoříme – li o historii fotbalových výtržností je záhodno zaměřit se v první řadě na Anglii, neboť právě zde má fotbalové chuligánství své kořeny a právě zde také zažilo jeden ze svých největších vrcholů. Fenomén lze v Anglii rozdělit do období před a po šedesátých letech, v kterých nastal zlom v narůstající organizovanosti a rozšíření chuligánství. Právě pohled na historii hooligans v Anglii může být velmi užitečný k pochopení rozvoje chuligánství napříč Evropou. 3.1 Situace do 60. let Násilí patřilo k fotbalu již od jeho prvopočátků. V Anglii, která je i přes určité historické nejasnosti považována za kolébku fotbalu existuje již od 13. století řada zpráv o této hře a násilnostech s ní spojených. Ostatně tehdejší pojetí hry, kdy pravidla nebyla ani zdaleka podobná těm současným, tomu odpovídá. Fotbal se hrál ve velkých počtech (až několik set jedinců na každé straně) v městských ulicích s cílem vstřelit míč do soupeřovy městské brány. Hra tehdy neměla žádná pravidla a probíhala spíš jako velká bitva o míč. Fotbalová utkání, na která bylo nahlíženo jako na zábavu nižších tříd, nebyla vnímána jako sportovní událost, ale spíš jako prostředek vyřizování osobních sporů a ničení majetku (Mareš, Smolík, Suchánek, 2004). To byl jeden z hlavních důvodů proč hned několik anglických panovníků nařídilo zákaz fotbalu. Tato původní forma hry, tzv. lidový fotbal, vydržela s menšími obměnami několik století, než se v důsledku urbanizace průběh hry konečně zmírnil. Větší institucionalizaci ve fotbale tedy přinesl až konec 19. století, kdy byla v Anglii zřízena „Fotbalová asociace“ (FA), která vytvořila první pravidla hry, jež byla posléze exportována na evropský kontinent. Kromě stávajících univerzitních klubů vznikalo velké množství klubů při jednotlivých továrnách a závodech – tedy klubů dělnických. Takto vznikla většina dnešních slavných anglických klubů jako např. West Ham, Arsenal London aj. Nový fotbal si získal velkou popularitu a na fotbalová utkání začaly přicházet desetitisíce diváků. Násilnosti ovšem se změnou pravidel nezmizely. V prvních letech dvacátého století byly davové výtržnosti spojeny hlavně s děním na hřišti. Jejich příčinou byl většinou verdikt rozhodčího či chování hráčů. Neorganizované vpády na hřiště tehdy byly zcela odlišného charakteru než ty v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století (Mareš, Smolík, Suchánek, 2004). Zprávy o výtržnostech v ulicích byly v tuto dobu minimální, což ovšem patrně zapříčinil tehdejší shovívavý postoj vůči
10
davovým nepokojům – během derby v ulicích města zpravidla probíhaly potyčky fanoušků obou klubů (Smolík, 2008). Počet výtržností se výrazně snížil během dvou světových válek a v období mezi nimi, přesto ale lze dohledat určité ojedinělé incidenty tehdy připisované jedincům s menší schopností sebeovládání, tzv. „hotheads“ (King, 1999). Poválečné roky přinesly obrovský vzestup popularity fotbalu nejen v Anglii, ale i po celé Evropě, návštěvnost na stadionech byla rekordní. Konec padesátých let znamenal v Anglii posílení ekonomiky a průmyslu přinášející větší mechanizaci, díky čemuž se snížila pracovní místa hlavně pro příslušníky dělnické třídy. Z narůstajícího počtu mládeže bez jasného životního ukotvení a cílů (většinou dělnického původu) vznikaly nové subkulturní proudy, z kterých později vzešli i fotbaloví hooligans. V tomto období patřila mezi výraznější subkultura Teddy boys nazývaná také mods, která se později rozdělila na dva proudy – módní a tvrdí mods, přičemž první skupina kladla důraz na elegantní styl oblékání, zatímco druhá vytvořila předstupeň skinheadské subkultury, z které pocházely první hooligans. V padesátých letech ještě ovšem nemohla být řeč o organizovaných nepokojích či záměrně plánovaných akcích. (Beyer, 2002). 3.2 Situace od 60. let V šedesátých letech se výrazně proměňuje charakter povzbuzování, fotbaloví fanoušci i chuligáni začínají být více organizovaní a během utkání předvádí synchronizované zpěvy a slogany, zároveň svůj klub mnohem častěji doprovázejí na venkovní utkání (Smolík, 2009). Chuligánské skupiny se začínají vytvářet při každém větším ligovém klubu, vyznačují se vysokou mírou konzumace alkoholu, výraznými projevy nacionalismu, rasismu a xenofobie. Počátek šedesátých let se ještě nesl v duchu let předchozích, tzn. výtržnosti byly víc spontánní a vztahovaly se na průběh utkání, běžné již ovšem bylo vtrhnutí na hřiště za účelem střetnutí se s nepřátelskou skupinou a konflikty s policií. Od druhé poloviny šedesátých let se chuligánské skupiny přestávají primárně zaměřovat na fotbal a více se zajímají o samotné konflikty. Můžeme tedy říci, že chuligánství se odděluje od fandovství, přičemž dřív byli pevně spjati. Chuligáni v šedesátých letech ostatně již často používali oblíbenou frázi: „fotbal je jen záminka“10. Skupiny chuligánů se v tomto období nejčastěji snažily o dobytí soupeřova kotle, zbití co nejvíce příznivců domácího celku a zcizení co největšího počtu soupeřových klubových symbolů jako vlajky či šály, s kterými se později prezentovaly jako se svými trofejemi. Chuligáni často dokázali na 10
Časté citování této hlášky (hlavně v médiích) a představa úplného odpojení chuligánství od fandovství je ovšem velkou generalizací, neboť stále existuje vysoké procento chuligánů, kteří jsou věrnými fanoušky svého klubu
11
fotbalové stadiony dostat všemožné zbraně a po důkladných kontrolách vynalézat neškodně vypadající nové jako např. obroušené mince, či dlouho skládané noviny, které nakonec vytvořili obušek – tzv. „Millwalskou cihlu“ (King, 1999). Kromě toho se zvýšila i úloha médií, pro něž se staly výtržnosti na fotbalových stadionech vděčným tématem a pro chuligánské firmy zároveň znamenaly určitý způsob sebeprezentace. V sedmdesátých letech rostla organizovanost a hierarchie jednotlivých firem někdy až téměř na vojenskou úroveň. Hooligans měnili svou vizáž tak, aby byli hůře rozpoznatelní. Některé skupiny dokonce přicházely na venkovní zápasy rozděleny do menších skupinek, z nichž každá přicházela na stadion se seznamem okolních měst a nacvičeným přízvukem dané oblasti, aby nebyly při vstupu rozpoznány (King, 1999). Střety byly pečlivě naplánovány a pomalu se začaly stávat běžnou součástí každého ligového kola, díky čemuž se problém fotbalového chuligánství dostával stále více do centra pozornosti oficiálních míst. Média byla plná fotbalového chuligánství a soutěžila o to, kdo zachytí nebo napíše o větší senzaci. Díky všem těmto faktorům se začala výrazně zvyšovat jak legislativní prevence, tak bezpečnostní opatření na stadionech. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let již bylo velmi obtížné vyvolávat střety na samotných stadionech. (King, 1999) „Anglická nemoc“11 se v tomto období začala díky pohárovým utkáním exportovat také na evropský kontinent. Osmdesátá léta znamenala v Anglii vrchol chuligánství, minimálně sledujeme-li tragédie na fotbalových stadionech. Možná největší tragédie na anglické půdě se odehrála na stadionu Hillsborough v Sheffieldu při semifinále anglického poháru roku 1989. Kolem tří tisíc fanoušků Liverpoolu vtrhlo díky nepřehledné situaci u turniketů na plně obsazený stadion bez lístku. Sektory na stadionu byly v tu dobu kvůli ochraně proti výtržnostem odděleny pevnými ploty, fanoušci ve spodní části sektoru tedy byli doslova umačkání k smrti. Tato tragédie ukazuje příklad špatně fungující prevence v podobě bezpečnostních opatření. Nutno říci, že podobná tragedie se na anglické půdě již neopakovala. Zásadní tragédie, která výrazně změnila přístup vůči fotbalovému chuligánství byl incident na stadiou Heysel v Bruselu při finále Poháru mistrů evropských zemí roku 1985, kde Liverpoolští hooligans napadli příznivce Juventusu Turín. Během následující paniky a úprku italských fanoušků se prolomila ochranná zeď stadionu. V důsledku bitky, prolomení zdi či ušlapání lidí přišlo o život 42 lidí a dalších 250 bylo zraněno (Mareš, Smolík, Suchánek, 2004). Anglické kluby byly po tragédii vyloučeny na 5 let ze všech evropských soutěží. Kritizována byla i volba
11
termín „British disease“ začala v sedmdesátých letech používat média právě v souvislosti s řáděním anglických chuligánů v ostatních evropských městech a na stadionech
12
stadionu. V každém případě se chuligánství, nejen díky této tragédii, stalo jedním z nejvýraznějších problémů na britském ostrově, který už nemohl být dál přehlížen. Vývoj od devadesátých let byl výrazně poznamenán zmíněnými incidenty v letech osmdesátých. Anglická vláda podnikla důsledné kroky k potlačení chuligánství na stadionech a násilí tak bylo již téměř definitivně přesunuto mimo stadion, ale i zde policejní složky výrazně pokročily. Skupiny hooligans na výjezdech mimo město pravidelně doprovází ozbrojená eskorta až na stadion a poté zpět na nádraží, ostatně podobná praxe platí i v České republice. Anglickým policejním složkám se zároveň podařilo infiltrovat do několika hlavních skupin a pozatýkat jejich vůdčí členy. V dnešní době se Anglie díky bezpečnostním opatřením na stadionech, legislativním změnám ale i protichuligánským organizacím řízených většinou z řad klubových fanoušků, téměř vymítila násilnosti ze stadionů. Většina hooligans označuje anglickou chuligánskou scénu za mrtvou, přesto zde stále určitá aktivita přetrvává – ta ovšem není ani zdaleko podobná té ze sedmdesátých či osmdesátých let.
13
4. Prevence Fotbalové chuligánství představuje významný sociální problém, vůči kterému se jednotlivé vlády, sportovní kluby i samotní fanoušci již dlouhou dobu snaží najít účinný postup. Násilnosti na stadionech mohou vznikat díky nedostatečným bezpečnostním opatřením, nepřipravenosti bezpečnostní služby, slabým sociálně preventivním opatřením (které mohou směrovat mladé příznivce do jiných než chuligánských skupin) nebo prostě díky lhostejnosti legislativních orgánů, které neprodukují potřebné zákony za násilné akty během sportovních utkání a hooligans tak mohou působit téměř beztrestně. Samotní hooligans by rozhodně neměli být podceňováni, neboť jejich vynalézavost a organizovanost je v současné době na velice vysoké úrovni, což dokazují rozsáhlými výtržnostmi i tam, kde se počítá s maximální bezpečností. Důkazem může být například běsnění fanoušků během zápasu Polsko – Rusko na posledním mistrovství Evropy v Polsku. Jak již bylo naznačeno efektivní prevence vůči fotbalovému násilí by měla probíhat ve třech rovinách – legislativní, sociální a formou bezpečnostních opatření na stadionech. Na všechny tři roviny se v následujícím výkladu zaměřím a přiblížím jejich aplikace v jednotlivých zemích a v České republice. Na závěr přiblížím i prevenci na mezinárodní úrovni a působení jak Rady Evropy a Evropské Unie, tak i UEFA12 a FIFA13, jež se již několik let aktivně zasazují o zavedení efektivních kroků proti fotbalovému násilí.
4.1 Legislativní prevence Legislativní prevenci lze v jistém smyslu chápat jako prvotní štít a zároveň i konečný postup proti výtržnostem na fotbalových stadionech. Každý potencionální výtržník si pravděpodobně alespoň do určité míry uvědomuje možné zákonné postihy, na jejichž základě rozhoduje o svém dalším chování. Pokud nakonec překročí hranici zákona, čeká ho postih pramenící právě z legislativních opatření. Bez účinných legislativních norem by dnes fotbalové i jiné stadiony byly mnohem méně bezpečnějšími místy, než tomu je. Legislativní prevence se v Evropě v posledním desetiletí stabilizuje na podobných zásadních zákonných opatřeních a Česká republika v tomto směru není výjimkou. První výraznější kroky v legislativě vůči fotbalovému chuligánství byly podniknuty ve Velké Británii na konci osmdesátých let. Britská legislativa se skládá z několika vzájemně provázaných zákonů. V roce 1986 vešel v platnost Public Disorder Act, který opravňuje soud 12 13
Union of European Football Associations – Svaz evropských fotbalových svazů Fédération Internationale de Football Association – Mezinárodní federace fotbalových svazů
14
k udělení zákazu vstupu na fotbalové stadiony pro obviněné výtržníky. The Football Spectators Act schválený v roce 1989 umožňuje soudu zakázat chuligánům vycestovat ze země (Anglie nebo Walesu) na zahraniční zápasy. Možná vůbec nejdůležitějším zákonem je The Football Offences Act z roku 1991, který umožňuje trestat přestupky spojené s fotbalovým chuligánstvím, kterými jsou konkrétně: vrhání předmětů na hrací plochu či aktéry hry, podílení se na rasových chorálech během utkání a vniknutí na hrací plochu bez povolení. Později byly schváleny ještě další zákony jako Footall Disorder Act, díky kterému mohou být problémové osoby spojené s fotbalovým násilím nuceny hlásit se v den zápasu na policejní stanici a pokud se zápas odehrává mimo Anglii, musejí odevzdat pas (Mareš, Smolík, Suchánek 2004) nebo zákaz prodeje alkoholických nápojů během zápasu, který byl později zrušen. Britskou protichuligánskou legislativu lze rozhodně (společně s dalšími opatřeními) považovat za vysoce efektivní a jako vzor si ji vzal nejeden evropský stát. Jako příklad můžeme uvést Polsko (jehož hooligans scéna je v současné době možná vůbec nejaktivnější v Evropě), kde zákonodárci pod tlakem blížícího se mistrovství Evropy schválili hned několik zákonů vytvořených na základně anglických (Sklenář, 2012). V České republice platí od roku 2008 právní úprava přenášející hlavní zodpovědnost za bezpečnost při sportovních utkáních na sportovní kluby a jejich pořadatelskou službu. Policie ČR je oprávněna zakročit pouze v nejnutnějších případech. Komunikace mezi ní a fotbalovým klubem je tedy zásadní. Jeden z předních českých sociologů zabývajících se sportovním diváctvím, Pavel Slepička se k těmto legislativním postupům (zahrnujícím i výše zmíněnou právní úpravu) poměrně detailně vyjádřil ve své poslední publikaci Divácká reflexe sportu. Velký důraz klade Slepička především na právní subjekty spojené s fotbalovým utkáním – sportovní diváky, pořadatele sportovních akcí, fyzické osoby podílející se na organizaci či pořádání sportovní akce a v neposlední řadě také orgány veřejné zprávy. Důležité je právní vymezení fanouška – toho lze chápat jako řadového občana pouze do doby, než se stane vlastníkem vstupenky. Média přesto často hovoří např. o osobách přepravujících se na fotbalové utkání jako o fanoušcích a to i přesto, že spousta z nich (často jsou to právě ti, kteří vytvářejí největší nepokoje) nemá vůbec v plánu se utkání zúčastnit. Fanouškem (či sportovním divákem) se tedy občan stává až při zakoupení vstupenky. Z tohoto právního úkonu plynou další následky – sportovní klub působí jako nájemce, který fanouškovi umožňuje za určitých předem daných podmínek vstup na stadion. Tyto podmínky v sobě zahrnuje návštěvní řád – právní dokument, jehož vyhotovení a úpravu má na starosti právě sportovní klub. Zákon č. 115/2001 Sb., o 15
podpoře sportu ostatně nařizuje pořadatelům sportovních akcí vytvořit návštěvní řád upravující podmínky výše zmíněného právního vztahu. Nedodrží-li návštěvník návštěvní řád, získá pořadatel právo ho svépomocí vyhostit ze stadionu – což se děje s pomocí pořadatelské služby. Poruší-li navíc i zákony České republiky může se pořadatel obrátit na Policii ČR. Policie není přítomna během utkání na stadionu, ale čeká v jeho blízkosti a v případě nutnosti zasáhne. Vytvoření srozumitelného návštěvního řádu sportovním klubům doporučuje i příručka ministerstva vnitra Bezpečí na sportovních utkáních: Manuál pro fotbalové kluby reagující právě na výše zmíněnou zákonnou úpravu. Až donedávna se tato legislativní úprava jevila jako problematická díky neexistenci tvrdšího zákona zaměřeného proti fotbalovým chuligánům. Policie postupovala dle § 47, § 49 a § 50 zákona o přestupcích – tedy přestupcích proti veřejnému pořádku, proti občanskému soužití a proti majetku. V takových řízeních byly nejčastěji ukládány peněžité pokuty (Slepička, 2010). Někteří hooligans si navíc běžně maskují své obličeje, aby nemohli být při konfliktech identifikováni – tato nízká míra pravděpodobnosti jejich zadržení a potrestání byla jedním z klíčových argumentů všech, kteří nesouhlasili s danou situací. Proti neexistenci tvrdšího zákona se již delší dobu ohrazovali jak zástupci fotbalových klubů, tak např. i bezpečnostní šéf české fotbalové asociace Martin Synecký, který ještě před necelým rokem v návaznosti na únorový incident v Mladé Boleslavi14, tvrdil, že nebude-li existovat právní norma postihující fotbalové rowdies, nelze se příliš pohnout z místa (www.idnes.cz). Až v říjnu 2012 vešel v platnost nový paragraf trestního zákoníku stanovující, že výtržnosti při sportovních utkáních a po jejich skončení budou trestným činem, za který budou hrozit dva roky vězení. Kromě toho hrozí pokuta do 10 tisíc korun každému, kdo bude mít jako návštěvník před zahájením organizovaného sportovního utkání, v jeho průběhu nebo při jeho zakončení obličej zakrytý způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jeho identifikaci. Čeští zákonodárci tedy nakonec vyslyšeli volání fotbalových klubů a expertů na danou problematiku a zákon nese své ovoce. Nová legislativa totiž rozhodně působí vysoce preventivně a hooligans si moc dobře uvědomují, že výtržnosti na stadionu nebo mimo něj pro ně nemusí končit jen finančním postihem. Sami příznivci chápou zákon jako „zneuctění jejich subkultury“ či „hon na fanoušky“ a vzájemně se utěšují tím, že ani v jiných zemích zákony nepomáhají (www.supporters.cz) – zákony ovšem rozhodně pomáhají, musejí být ale doplněny dalšími preventivními opatřeními. 14
19.2.2012 zaútočili ostravští hooligans na pořadatele při zápasu Mladá Boleslav – Ostrava. Několik domácích pořadatelů muselo být následně převezeno do nemocnice (www.idnes.cz)
16
4.2 Bezpečnostní opatření na stadionech a v jejich okolí Jako další zásadní preventivní opatření lze vnímat opatření bezpečnostní. Ty můžeme dále rozdělit na opatření aplikovaná přímo na stadionu a opatření v jeho okolí, jež většinou doprovází i bezpečnostní manévry v různých částech města domácího týmu – na místech, kde se zdržují hooligans a fanoušci hostujícího týmu. Co se týče opatření na stadionech, zodpovídá za ně vždy samotný fotbalový klub 15. V první řadě je třeba, aby byl stadion dostatečně bezpečný už ze stavebního hlediska – z hlediska prevence je zásadní, aby měl odpovídající počet vchodů, díky čemuž se zabrání vzniku chaosu při příchodu a odchodu ze stadionu, zároveň je nutno zajistit oddělený a oplocený sektor hostí a kvalitní oplocení – základní požadavek pro prevenci příchodu neplatících diváků. Z důvodu zabránění nečekaných pohybů davu je jednoznačným požadavkem instalace pevných sedaček (Bureš, 2006:3). Na dodržování všech těchto stavebních parametrů dohlíží komise pro stadiony a hrací plochy působící při ČMFS, jež jednotlivým stadionům po splnění všech potřebných kritérií dle FIFA uděluje atestační osvědčení.16 Klub je dále povinen zajistit dostatečnou bezpečnost na stadionu – před utkáním, v jeho průběhu i po jeho skončení. Pomoci mu k tomu má v první řadě návštěvní řád (již zmíněný v podkapitole legislativní prevence) stanovující podmínky pro vstup na stadion a pravidla, při jejichž porušení má klub právo svépomocí návštěvníka vyhostit. Mezi hlavní povinnosti klubu z hlediska bezpečnostních opatření (nepočítáme-li stavební hledisko) tedy partří: zajištění kvalifikované pořadatelské služby, důsledné vstupní prohlídky, dostatečný monitoring problémových sekcí stadionu a zajištění včasné reakce při hrozbě konfliktu a spolupráce s Policií ČR. Sportovní kluby a jimi pověřené pořadatelské služby mají dle právní úpravy z roku 2008 (plynoucí z jednání ministerstva vnitra, ČMFS a Policie ČR) hlavní zodpovědnost za bezpečnost při fotbalovém utkání. Najmutí kvalifikované bezpečnostní služby je tedy prvním krokem v rámci bezpečnostních opatření. Avšak právě činnost bezpečnostních agentur na stadionech často nepůsobí příliš profesionálně „zejména kvůli agresivnímu chování některých členů těchto agentur“ (Mareš, Smolík, Suchánek, 2004:149). Při najmutí bezpečnostní agentury také vstupuje v potaz finanční stránka – spousta klubů se snaží ušetřit co nejvíce prostředků, důsledkem čehož lze mezi pořadateli často dohledat osoby za hranicí
15
platí v České republice stavební parametry se liší dle jednotlivých soutěží – výše zmíněné parametry platí pro stadiony klubů působících v Gambrinus lize 16
17
důchodového věku, jejichž možnosti zásahu proti potencionálním výtržníkům jsou značně omezené. Právě selhání pořadatelské služby je v posledních letech nejčastějším důvodem incidentů na českých stadionech17. Prvním a asi vůbec nejdůležitějším úkolem pořadatelské služby je důkladná vstupní prohlídka. Návštěvníci zpravidla nejsou na stadion vpuštěni, vnáší-li nebezpečné předměty (zbraně, pyrotechniku aj.) nebo jsou-li v podnapilém stavu. Úroveň důkladnosti vstupní prohlídky je diskutabilní, většina klubů prezentuje kvalitu vstupní prohlídky jako dostatečnou, ale skutečnost je často odlišná – vše už záleží na pořadatelské službě a kontrole ze strany klubu. V Průběhu zápasu jsou na stadionu celkem lehce rozpoznatelná místa potencionálního konfliktu – zpravidla to bývá sektor domácích radikálních příznivců a sektor hostí, případně další kotle po stadionu. Těmto místům je třeba věnovat zvýšenou pozornost a v případě problémového chování příznivců patřičně reagovat. Definice toho, co přesně lze chápat pod přívlastkem „patřičně“ je značně problematická. Protože jako první zasahují při problémech na stadionu pořadatelé, kteří, jak už jsme uvedli, nezřídka postrádají potřebnou kvalifikaci, často se reakce na problémy v hledišti setkávají s vlnou nevole.18 Pokud pořadatelská služba situaci nezvládá, je na stadion přivolána Policie ČR, která se po dobu zápasu zdržuje v jeho okolí. V zájmu klubu je s policií úzce spolupracovat. V rámci širšího monitoringu možných problémů jsou z důvodu rychlejší reakce (hlavně při vysoce rizikových zápasech) v ochozech přítomni i policisté v civilu. Monitoring pomocí kamerových systémů v České republice funguje, ovšem bez určitých potřebných atributů19, na které české kluby bohužel nemají dostatek finančních prostředků. Bezpečnostní opatření v okolí stadionu a v ulicích města závisí z velké části na kooperaci mezi sportovním klubem a Policií ČR. Policie má obvykle na starost hostující příznivce do doby než dorazí na stadion – přes kontrolu během přepravy a doprovod hostující skupiny na stadion po doprovod skupiny ze stadionu a kontrolu při cestě zpět. Pokud pomineme menší peripetie během přepravy20, tak se ve většině případů celý dohled policie
17
např. při výtržnostech během finále Ondrášovka cupu mezi Olomoucí a Mladou Boleslaví v roce 2011, kdy skupina Olomouckých hooligans vtrhla na hřiště a napadala oslavující fanoušky (www.idnes.cz) 18 Při zápase mezi Zbrojovkou Brno a Slovanem Liberec odehraného 17.4. 2011 např. jeden z pořadatelů napadl po slovní rozepři jednoho z domácích fanoušků, ten musel být po incidentu převezen do nemocnice. Celý incident natočil další z fanoušků a následně ho vložil na internet. Vedení brněnského klubu řešilo celou záležitost vypovězením smlouvy pořadatelské službě. (www.fotbalportal.cz) 19 Bureš např. hovoří o operačních centrech, které nabízejí kvalitní vizuální přehled po celém stadionu 20 Martin Eliáš, který strávil delší časové období s chuligánskou skupinou při Slavii Praha uvádí např. hádku skupiny s průvodčí, která nebyla ochotna přistoupit na cestování skupiny bez zaplacené jízdenky – policisté, kteří cestovali spolu se skupinou tak byli nuceni skupinu vyvést ven z vlaku, což se neobešlo bez menších
18
odehrává v poklidu – ovšem i zde existují výjimky, spíše při nestandartních postupech Policie ČR21. Zde je nutno uvést, že ne všichni příznivci využívají nejlépe kontrolovatelnou vlakovou dopravu, spousta skupin využívá i pronajaté autobusy nebo se na stadion dopravuje vlastním automobilem – nejsou-li tyto skupiny v kontaktu s klubem je jejich monitoring obtížnější.
4.3 Sociální prevence a fanprojekty Asi vůbec nejdůležitějším typem prevence fotbalového násilí je prevence sociální, s jejíž pomocí lze zachytit nové příchozí fanoušky i potencionální hooligans a nasměrovat je k pozitivnímu fandění (tedy fandění bez násilí, rasistických urážek, vulgarismů atd.). Sociální prevencí by se měl v první řadě zabývat hlavně daný sportovní klub, ale i město, ve kterém klub působí a samozřejmě státní orgány. Nejrozšířenější formou sociální prevence je zřizování tzv. fanprojektů. Jako příklad výborně fungující sociální prevence může posloužit Německý model. Martin Eliáš ve své práci Sociální struktura chuligánské skupiny a její vnitřní soudržnost v České republice pro lepší vysvětlení výše zmíněného modelu nejprve přibližuje chápání pojmu ultras v Německu, kde ultras vůbec nejsou propojeni s hooligans (jako v České republice nebo např. Itálii) a jejich primárním zájmem je povzbuzování svého týmu, přičemž se distancují od jakýchkoli násilných projevů. „V Německu existují skupiny fanoušků, které mají třeba 5 tisíc členů. Jejich prvořadým cílem je vytváření atmosféry, která má za cíl povzbudit jednak hráče na hřišti a jednak ukázat sílu fanouškovského jádra (oproti hooligans ale ultras prezentují svou sílu fanděním na stadionu a vizuální prezentací – choreografiemi)“(Eliáš, 2007:33). A nutno podotknout, že atmosféra na německých stadionech platí již několik let za nejlepší v Evropě. Celý německý model vychází z předpokladu, že většina nově příchozích fanoušků na stadionu se zajímá o fotbal a časem bude chtít svůj tým podpořit jinak než sezením na tribuně. Tito fanoušci se tak často ocitají v kotlích obsazených radikálními příznivci, kde se již mohou dostat do kontaktu s opravdovými chuligány (Eliáš, 2007:34). Výjimkou nejsou ani stadiony v České republice, kde přes 30% návštěvníků tvoří mladiství do 18 let a tento podíl má vzrůstající tendenci – v roce 2010 byl podíl mladistvých v publiku o 10% vyšší než v roce 1990 (Slepička, 2010:34). Zároveň je
šarvátek - pro chuligánské i fanouškovské skupiny je obvykle vyhrazen speciální vagon, do kterého průvodčí většinou vůbec nepřijdou (Eliáš, 2007:27). 21 jeden z posledních takových incidentů se odehrál 24.11. při utkání Jablonce a Hradce Králové, kdy policejní těžkooděnci po zápase bez jasného důvodu brutálně napadli skupinu fanoušků Hradce Králové. Ti reagovali na celou situaci soudní cestou – zatím bez výsledku (www.idnes.cz)
19
třeba přihlédnout k větší atraktivitě chuligánských skupin a to právě obzvláště pro mladé příznivce, které přitahují jako jakýsi symbol rebélie a porušování společenských norem. Z tohoto pohledu je lehké odvodit, že chuligánské skupiny mají v „rekrutování“ nových členů oproti ostatním organizacím výhodu (minimálně na území ČR). Stojí-li ovšem proti nim až pětitisícové skupiny ultras se solidním zázemím a klubovou podporou, situace je rázem odlišná. Důležitým faktorem na německých stadionech je přítomnost tzv. streetworkerů22 – tedy specializovaných sociálních pracovníků, kteří působí přímo na místech, kde se jejich klienti (v tomto případě mladí fotbaloví příznivci) shromažďují (Eliáš, 2007:34). Úkolem streetworkerů je přivést mladé fanoušky k pozitivním způsobům podpory klubu. Streetworker obvykle sleduje činnost jednotlivých skupin fanoušků (nebo hooligans), ke kterým poté přichází s nabídkou aktivit, které jsou jim z různých důvodů nedostupné (Šveřepa, 2002:3). Streetworkeři původně působili při jiných sociálních skupinách, přičemž se jejich záběr postupně rozšiřoval. Do kontaktu s fotbalovými příznivci přišli během své práce poprvé v sedmdesátých letech v Mnichově, avšak první sociální projekt přímo zaměřený na fotbalové příznivce vznikl až v roce 1981 v Brémách (Žák, 2005:33). Tyto sociální projekty se později začaly označovat jako „fanprojekty“. V Německu se fanprojekty specializují na „zapojování mladistvých fotbalových fanoušků do života ve fotbalovém prostředí skrze účast na ultras aktivitách“ (Eliáš, 2007: 35). V rámci fanprojektu jsou při jednotlivých sportovních klubech vytvářeny fankluby a v prostorách jejich stadionů je obvykle zřízena klubovna působící jako nízkoprahové zařízení. V klubovně je kromě jiných volnočasových aktivit možno např. sestavovat různé materiály pro choreografie aj., zpravidla v ní působí i streetworker, který pomáhá fanouškům s jejich každodenními problémy (např. školou, výběrem práce atd.). Streetworker také často organizuje cesty na venkovní zápasy, které jsou předem hlášeny policii, díky čemuž nehrozí po cestě ani na stadionu žádný konflikt ze strany chuligánských skupin soupeřícího týmu. Speciální výjezdy jsou organizovány i např. pro skupiny fanoušků mladších 16 let23. Dalšími aktivitami v rámci fanprojektů jsou sjezdy jednotlivých fanklubů většinou za účelem různých sportovních klání – jako jsou fanouškovské turnaje (Eliáš, 2007: 35). Veřejnost v Německu na fanprojekty nahlížela značně skepticky – jednak díky seskupování potencionálních výtržníků na jednom místě a jednak díky tomu, že většina z nich je kromě peněz klubu a města financována ze speciálních grantů. S rostoucí úspěšností 22 23
v České Republice se pojem streetworker užívá hlavně v souvislosti s drogově závislými tzv. U-16 – na těchto výjezdech je zákaz konzumace alkoholu a zákaz kouření
20
programů se ale její názor výrazně otočil k lepšímu a dnes je na fanprojekty v Německu nahlíženo jako na „váženou součást každého většího klubu“ (Eliáš, 2007:35). V roce 2000 už v Německu působilo 31 fanprojektů a v dnešní době lze nalézt fanprojekt nejen při každem prvoligovém a druholigovém klubu, ale i při týmech z nižších soutěží. Fanprojekty v současnosti dokonce působí jako platforma pro diskuse k řešení dalších sociálních problémů jako je např. užívání drog mladistvých (www.fanprojekt-dresden.de). Německý model se rozšířil i do spousty dalších evropských zemí jako např. Belgie, Nizozemí, Švédsko, Rakousko aj. Jak už ukázala německá praxe – jeho užití není omezeno jen na skupiny nově příchozích fanoušků či potencionálních hooligans, ale lze ho využít i na již aktivní hooligans, např. „v Belgii mohou skupinky chuligánů holdovat adrenalinovým sportům (horolezectví, vodáctví), v Lutychu si například taková skupinka vlastními silami postavila domek s prostory pro klubovnu“ (Bureš, 2006:7). Pokusy o rozšíření sociálně preventivních programů po vzoru německých fanprojektů do České republiky bohužel víceméně ztroskotaly. Ojedinělé občanské sdružení „ProFotbalFans“ prezentující se jako organizace pracující na klubových projektech pro fanoušky fotbalu, která např. zajišťovala fan-ambasádu24 během mistrovství světa v Německu v roce 2010, už dnes bohužel neexistuje a další podobná sdružení (nepočítáme-li samotné fankluby) nejsou k dohledání. Je pravda, že většina klubů určitým způsobem podporuje své fanoušky, ale bez vlastní iniciativy fanoušků zpravidla nepodniká žádné samostatné kroky. Výjimkou také nejsou případy, kdy kluby spíše než fanklub podporují domácí kotel, ve kterém většinou nebývají pouze fanoušci. V současné době asi nelze souhlasit s tvrzením, že sociální prevence v České republice vůbec neexistuje, ale rozhodně lze tvrdit, že sociální prevence není ani zdaleka na potřebné úrovni. Spousta návrhů řešení naráží jak na finanční neochotu jednotlivých sportovních klubů, tak hlavně na nedostatečnou komunikaci mezi kluby a jejich fanoušky. Cesta k efektivní sociální prevenci možná nemusí být při překonání negativních postojů jednotlivých klubů a širší veřejnosti a při větší angažovanosti jedinců na obou stranách tak klikatá jak se může zdát.
24
fan-ambasáda je informační centrum pro fanoušky určité země, které je zřízeno během mezinárodních šampionátů. Hlavním úkolem Fan-ambasády je předejít zmatení a agresi fanoušků z případných nedorozumění (nerozumí-li např. domácímu jazyku), informovat fanoušky o místních zákonech a podávat jim další užitečné informace
21
4.4 Prevence na mezinárodní úrovni Problém fotbalového chuligánství se samozřejmě projevuje i na mezinárodní úrovni, kde může působit mnohem více problematicky než na úrovni jednotlivých států. Při mezinárodních zápasech často domácí zástupci bezpečnostních složek nevědí, co přesně mohou od příznivců hostujícího týmu očekávat. Nezřídka tak dochází k podcenění preventivních opatření25 nebo naopak jejich přecenění26. Prevence na evropské úrovni se začala výrazněji řešit bohužel až v návaznosti na již zmíněnou tragédii na belgickém stadionu Heysel v roce 1985, když ve stejném roce přijala Rada Evropy ve Štrasburku Evropskou úmluvu k diváckému násilí27. Signatáři úmluvy se zavazují hlavně k zajištění dostatečných bezpečnostních opatření na jednotlivých stadionech dle specifikovaných parametrů, přijetí a aplikaci adekvátní legislativy a úzkou spolupráci mezi policejními složkami v různých lokalitách (Smolík, 2008:192). Úmluva také zřizuje Stálý výbor odpovídající za kontrolu jednotlivých ustanovení. Mezi další činnosti výboru patří vydávání obecných doporučení, koordinace bezpečnostních opatření při mezinárodních šampionátech na evropské půdě aj. Jako nejdůležitější doporučení lze vnímat doporučení o prodeji a konzumaci alkoholu (1987), doporučení k identifikaci a nakládání s delikventy (1989, 2002), doporučení o roli pořadatelské služby (1999) a doporučení o úloze sociálních opatření při prevenci násilí spojeného se sportem (2003).28 V roce 1994 Rada Evropy zřídila Evropskou komisi proti rasismu a intoleranci, která ve svých zprávách zohledňuje i rasistické projevy spojené s fotbalem. Výše zmíněná komise a Stálý výbor se tedy často dostávají do užšího kontaktu (Smolík, 2008). U příležitosti fotbalového šampionátu Euro 2000 rozhodla Rada Evropy o zřízení již zmíněných fan-ambasád, které se jsou od té doby, díky jejich vysoké preventivní funkci, zřizovány při každém důležitějším mezinárodním šampionátu. Aktivity EU navazují na aktivity Rady Evropy29. Hovoříme-li o samostatných aktivitách EU, je třeba zmínit příručku o mezinárodní policejní spolupráci a opatření k prevenci a kontrole násilí, jež se kromě spolupráce mezi policisty zaměřovala i na osvětu a
25
např. při mezinárodním zápase mezi Českou republikou a Německem 24.3. 2007 se v centru města střetly skupiny hooligans z obou zemí (na každé straně čítající přibližně sto jedinců) (www.indes.cz) 26 dříve hlavně při mezinárodních zápasech Anglie, na jejíž příznivce byli např. na mistrovství světa v Itálii v roce 1990 nasazeny speciální policejní jednotky Carabinieri, jejichž příslušníci často útočili i na řadové fanoušky (Bufford, 1990) 27 v České republice vstoupila úmluva v platnost až 1.6. 1995, z důvodů jejího dodržování byla při ministerstvu vnitra zároveň zřízena Koordinační komise k problematice diváckého násilí a nevhodného chování při sportovních utkáních, jejíž činnost je v současné době minimální (Smolí, 2008) 28 dlouhodobý a komplexní přístup k sociálním opatřením zdůrazňovala Rada Evropy už od roku 1999 - jako zásadní označila komunikaci mezi zainteresovanými stranami (Smolík, 2008:193) 29 každý členský stát EU je zároveň členem Rady Evropy (Rada Evropy ovšem vznikla dřív)
22
seznámení s činností sociálních pracovníků30. Velmi důležitým mezinárodním bezpečnostním prvkem jsou národní informační body (přijaté z iniciativy Rady EU), které působí jako kontaktní body pro výměnu relevantních informací v rámci spolupráce při mezinárodních fotbalových zápasech. Za fungování národních informačních bodů zodpovídá každý členský stát sám (Smolík, 2008). V souvislosti s fotbalovým násilím EU také vytváří pracovní programy s krátkodobými i dlouhodobými cíly a aktivně se zaměřuje na boj proti rasismu a xenofobii. Aktivní plnění všech zmíněných doporučení ovšem závisí hlavně na jednotlivých státech, mezi nimiž lze nalézt výrazné rozdíly – ať v úrovni rozvoje fenoménu fotbalového chuligánství, angažovanosti jednotlivých zainteresovaných činitelů nebo finančním zázemím. V neposlední řadě je třeba zmínit aktivity nadnárodních fotbalových organizací UEFA a FIFA. Obě dvě organizace disponují kontrolními i sankčními opatřeními na různé typy prohřešků hráčů i diváků31. Sankce mohou být ve formě peněžitých trestů, zákazu účasti diváků na zápase, odebráním soutěžních bodů nebo dokonce uzavření stadionu. V nejhorším případě může být klub vyloučen ze soutěže (Mareš, Smolí, Suchánek, 2004). Obě dvě organizace zároveň důsledně bojují proti rasismu a podporují sociálně preventivní opatření – v tomto směru apelují organizace hlavně na vlády jednotlivých zemí a všechny zainteresované strany působící kolem fotbalu (kluby, národní svazy, hráče, trenéry, fanoušky, média atd.). Na mezinárodní úrovni také působí řada fanouškovských organizací zaměřujících se na pozitivní fandění a jasně se vyhrazujících proti násilí a rasismu. Největší takovou organizací je FARE32, která vznikla roku 1999 ve Vídni, přičemž sdružila přes 40 organizací ze třinácti evropských zemí (konkrétně antirasistické kampaně, fanprojekty, fankluby, sportovné kluby a organizace na ochranu lidských práv) (Mareš, Smolík, Suchánek, 2004). Kromě rasismu se FARE staví i proti sexistickým postojům na všech úrovních hry. Za své působní získala již několik prestižních ocenění zahrnujících i finanční podporu od UEFA. Do podvědomí veřejnosti organizace asi nejvýrazněji vstoupila vydáním Desetibodového plánu na podporu boje s rasismem.
30
příručka byla přijata v roce 2001 Radou ministrů EU v případě prohřešků diváků jsou penalizovány kluby 32 Football against racism in Europe 31
23
5. Výzkumné otázky a charakteristika metody výzkumu V rámci své práce se snažím co nejpodrobněji nahlédnout na fungování a efektivnost preventivních opatření proti fotbalovému chuligánství v České republice, konkrétně na příkladu prvoligového klubu FK Teplice. Teplický klub disponuje díky poměrně kvalitním bezpečnostním opatřením jedním z nejbezpečnějších stadionů v České republice, který zároveň jako jeden z mála stadionů v České republice splňuje i normy UEFA pro mezinárodní zápasy. Místní chuligánská skupina North Warriors ovšem stále roste a nabírá na síle. Teplický fanklub, který by měl představovat alternativu a protiváhu vůči chuligánské skupině naopak působí v mnohem nižším počtu a s omezenou podporou od klubového vedení. Svůj výzkum zaměřím jak na efektivitu bezpečnostních opatření, tak na programy sociální prevence v rámci klubu FK Teplice, čehož se pokusím dosáhnout prostřednictvím zúčastněného pozorování a neformálními rozhovory s jednotlivými hooligans uvnitř výše zmíněné skupiny North Warriors. Do výzkumu začlením i teplický fanklub stejně jako vedení fotbalového klubu. Hlavní výzkumné otázky tedy jsou: 1. Jak vnímají členové skupiny North Warriors své priority v rámci participace na domácích utkáních? 2. Jak přistupuje klub FK Teplice k sociálně preventivním programům pro fanoušky? 3. Jak probíhá komunikace mezi jednotlivými činiteli kolem fotbalového násilí v rámci klubu FK Teplice? V metodologii sociálních věd jsou užívány dva základní přístupy: kvantitativní a kvalitativní výzkum. Užitím kvantitativního výzkumu zjišťujeme omezený počet informací o větším počtu jedinců, jeho metody zakládají na principu ověření hypotéz, jež od počátku určují ráz výzkumu. Kvalitativním výzkumem naopak výzkumník získává mnoho informací o menším počtu jedinců, přičemž se neřídí podle předem daných hypotéz – ty stojí až na konci jeho výzkumu. Cílem kvalitativního výzkumu je porozumění lidem v sociálních situacích (Disman, 2000). Kvalitativní výzkum se vyznačuje induktivní logikou – na začátku výzkumu stojí proces pozorování a sběr dat, po kterém výzkumník na základě pravidelností a hlavně pochopení jejich významů formuluje předběžné závěry a nové hypotézy. Tyto závěry lze ovšem jen obtížně generalizovat. Pro svůj výzkum tedy volím kvalitativní strategii, přičemž budu vycházet z již zmíněné koncepce pracující s charakteristickými znaky subkulturního stylu v souvislosti s obecně pozorovatelnými projevy aktivních fotbalových chuligánských skupin. Kvalitativní 24
strategii jsem zvolil, jelikož nehodlám ověřovat stávající hypotézy ani provádět statická šetření, ale hodlám nahlížet na problém v jeho přirozeném prostředí a pomocí vzájemné interakce se všemi činiteli kolem fotbalového násilí a jeho prevence (v rámci klubu FK Teplice) si o problému vytvořit komplexní obraz a na konci výzkumu vytvářet vlastní závěry. Mým cílem je porozumění problému a to skrz přístup do chuligánské skupiny, získání si její důvěry, pochopení jednání a motivací jejich členů a komunikace s fanklubem a managementem FK Teplice. V rámci kvalitativní strategie použiji techniku případové studie, s jejíž pomocí posoudím v rámci klubu FK Teplice celou sociální scénu podílející se na zdrojích i prevenci násilí. V případové studii sbíráme velké množství dat od několika málo jedinců, jejím cílem je zachycení složitosti vztahů a popis vztahů v jejich celistvosti. Případová studie je také vhodná pro zkoumání malých sociálních skupin nebo institucí a firem a zároveň slouží jako zdroj hypotéz (Hendl, 2005). 5.1 Zúčastněné pozorování Zúčastněné pozorování je dlouhodobý výzkumný proces, při němž se výzkumník pohybuje v přirozeném prostředí pozorované skupiny za účelem hloubkového popisu akcí a postojů uvnitř ní, stejně jako vztahů mezi jejími členy. Tato metoda je zvláště vhodná, jestliže jevy uvnitř skupiny nejsou přístupny vnějšímu pohledu, je-li daný jev zatím málo prozkoumán nebo existují-li rozdíly ve vnímání jevů uvnitř a mimo skupinu. V rámci zúčastněného pozorování pozorovatel přijímá data aktivním způsobem – díky jeho přímé účasti na sociálních situacích. Důležitým nárokem na pozorovatele v rámci této metody je naučit se správně interpretovat jevy a akce uvnitř pozorované skupiny. Pozorovatel uvnitř skupiny může působit bez jejího vědomí o jeho účelu nebo naopak s vědomím skupiny o jeho činnosti. Výsledky zúčastněného pozorování nelze příliš zobecňovat, neboť různé skupiny mohou být i přes výraznou vnější podobnost vnitřně velmi rozdílné (Hendl, 2005). Co se týče mého zúčastněného pozorování v rámci skupiny NorthWarriors, rozhodl jsem se od začátku informovat její členy o účelech mého působení, abych se vyhnul případným podezřením nebo pozdějšímu prozrazení a ztrátě důvěry. K navázání kontaktu se skupinou a získání její důvěry mi pomohl můj přítel Václav – jeden z jejich vůdčích členů, který pro mne v rámci výzkumu figuroval jako klíčový informátor. Se skupinou jsem navštívil 10 domácích zápasů a zúčastnil se 1 výjezdu na venkovní zápas, několikrát jsem s členy skupiny navštívil pivnice či hospody v Teplicích. Během pozorování jsem se zaměřoval na
25
všechny aspekty potencionálního narušení bezpečnostních opatření, ale také na vztahy uvnitř skupiny, její fungování a soudržnost a na chování jejich jednotlivých členů. Stejnou metodu výzkumu jsem využil i při působení v rámci fanklubu FK Teplice, s kterým jsem navštívil 3 utkání. Pozorování jsem zaměřil hlavně na fungování skupiny a její působení jako sociálně preventivního prvku na teplickém stadionu (oslovování potencionálních nových členů aj.). Narozdíl od skupiny North Warriors o mých důvodech návštěv zápasů společně s fanklubem nikdo z jeho členů nevěděl, svoje záměry jsem členům skupiny sdělil až později.
5.2 Neformální a polostrukturované rozhovory Zúčastněné pozorování v obou skupinách jsem po celou dobu výzkumu doplňoval neformálními rozhovory. Neformální (neboli nestandardizovaný) rozhovor je založen na spontánním vytváření otázek během interakce. Neformální rozhovor nemá přesný postup, spíš následuje zájem tazatele a přizpůsobuje se průběhu interakce nebo již sděleným informacím. Slabinou této metody je její závislost na osobnosti tazatele, který musí být schopen vést rozhovor požadovaným směrem a zároveň správně porozumět sdělovaným informacím. Kromě toho zde existuje riziko nedostatku důvěry ze strany respondenta vůči tazateli a vliv tazatele na odpovědi respondentů (respondent může např. odpovídat tak, jak se mu zdá, že tazatel považuje za vhodné (Hendl, 2005). Neformální rozhovory v rámci svého výzkumu jsem se snažil vést co nejčastěji. Získání důvěry nebyl takový problém (i díky předešlé známosti s Václavem) – většina členů skupiny se o svých zkušenostech a osobních životech neměla problém vyjadřovat. Problematičtější byl záznam rozhovorů, který jsem musel často provádět s delším časovým odstupem. Hlavní témata, na která jsem se v našich rozhovorech zaměřoval byla: vnímání sebe sama v rámci skupiny North Warriors, vztah k fotbalu, vztah ke klubu FK Teplice a jeho managementu, vztah k fanklubu, vztah k násilí, osobní důvody k působení ve skupině a osobní postoje všeobecně. Během kontaktu se členy fanklubu jsem se zaměřoval na podobná témata. Při kontaktu s managementem klubu (konkrétně s ředitelem pro obchod, marketing a komunikace a hlavním pořadatelem) a zakladatelem fanklubu FK Teplice jsem využil polostrukturovaný rozhovor (neboli rozhovor pomocí návodu). Tento rozhovor je veden na základě stěžejních témat, jež je třeba v jeho průběhu probrat. Výzkumníkovi ovšem stále zůstává možnost přizpůsobovat otázky podle průběhu rozhovoru, případně přidávat otázky 26
nové (Hendl, 2005). Rozhovory jsem zaměřil hlavně na sociálně preventivní programy v rámci FK Teplice, spolupráci mezi fanklubem a managementem a účinnost bezpečnostních opatření na teplickém stadionu. Kromě výše zmíněných metod jsem uplatnil metodu historické analýzy, pomocí níž lze sledovat a porovnat působení určitého jevu napříč časem a prostorem. Historie fenoménu fotbalového chuligánství je zachycena na britských ostrovech a v České republice. Pro mou práci byly v každém případě nejvíce zásadní první dvě zmíněné metody – zúčastněné pozorování a neformální rozhovory, díky kterým jsem nahlédl do procesů a vztahů uvnitř skupiny, stejně jako na postoje a hodnoty jednotlivých členů skupiny. V rámci výzkumu jsem působil pouze v rámci klubu FK Teplice, přičemž jsem nejvíce času strávil s místní skupinou North Warriors působící uvnitř širší skupiny Sektor 15 a v oficiálním teplickém fanklubu. Mé závěry jsou tedy platné pouze pro teplický klub a nelze je generalizovat na ostatní kluby, jejichž podmínky jsou často velice odlišné.
27
6. Výsledky výzkumu V následující kapitole prezentuji výsledky svého výzkumu, kterým předchází shrnutí historie chuligánství na území České republiky a představení hlavních činitelů kolem fotbalového násilí v rámci klubu FK Teplice. Výsledky výzkumu budou kromě popisu konkrétních činů a událostí prezentovány i skrz 2 přehledové tabulky odrážející motivace návštěvy domácích zápasů z pohledu skupiny North Warriors (tabulka 1) a frekvence a typy jejich násilných projevů v den domácího utkání (tabulka 2). K oběma tabulkám je dodána verbální argumentace. Zároveň prezentuji poznatky o vztazích mezi jednotlivými činiteli kolem fotbalového násilí v rámci klubu FK Teplice a úroveň sociálně preventivních programů a bezpečnostních opatření na stadionu.
6.1 Historie chuligánství v České republice Historii fotbalového chuligánství na území České republiky lze dle kolektivu autorů Mareš, Smolík, Suchánek rozdělit do dvou období – období Pre-chuligánské etapy neorganizovaného násilí, jež se datuje od přelomu devatenáctého a dvacátého století do poloviny devadesátých let, a období moderního fotbalového chuligánství v němž již působí organizované skupiny (na českém území často nazývané ekipy). Svou roli sehrála i revoluce a následné uvolnění poměrů. Na závěr přiblížím dnešní situaci. 6.1.1 Prechuligánská etapa neorganizovaného fotbalového násilí Od počátku popularizace fotbalu v České republice se objevovaly menší konflikty mezi diváky a vulgární kritika rozhodčích. Výraznější potyčky lze ovšem dohledat až počátkem osmdesátých let kdy na fotbalových stadionech začíná vzrůstat vulgarita a brutalita. I přes cenzuru minulého režimu a jeho neochotu zveřejňovat informace násilnostech na fotbalových stadionech lze dohledat zmínky o fotbalových výtržnostech. 33 Zásadní incident se stal v roce 1985 při návratu příznivců Sparty Praha ze zápasu v Banské Bystrici, během něhož zdemolovali vlak a napadli i část posádky. Na motivy celé této události byl natočen i film Karla Smyczeka „Proč?“, který se stal mezi českými fotbalovými chuligány kultovním. Právě
33
Jako např. střet Ostravských příznivců při utkání se Spartou Praha, při němž byl vážně zraněn i zasahující policista
28
od tohoto incidentu se státní orgány snažily zesílit kontrolu nad fotbalovými výtržnostmi – to se jim ale příliš nevedlo a celá situace se vyvíjela spíš opačně.34 Po revoluci roste sebevědomí a agresivita chuligánských skupin, kterou doprovází velký boom skinheadského hnutí v České republice. Většina českých skinheads sympatizuje s krajní pravicí, což se odráží ve vysoké míře rasistických pokřiků na českých stadionech, které jsou slyšet i dnes. Kromě větší působivosti povzbuzování – jak po akustické, tak i po vizuální stránce, roste také organizovanost skupin a frekvence jejich výjezdů na cizí stadiony. 6.1.2 Etapa moderního fotbalového chuligánství organizovaných gangů V devadesátých letech působí již při většině českých klubů (i druholigových) chuligánské skupiny, při některých i víc než jedna. Na českých stadionech ji lze ve většině případů najít v kotli za bránou, nezřídka je pro ni vyhrazen vlastní sektor. Díky protichuligánské polititce se na stadionech výrazně zvýšila bezpečnostní opatření, která zapříčinila pokles počtu incidentů. Násilí ze stadionu ovšem stále zcela nevymizelo. V každém případě se zvýšila aktivita chuligánských skupin mimo stadion, ať už se jedná o výtržnosti v ulicích měst, během přepravy na jednotlivá utkání35 či předem domluvené střety na určených odlehlých místech. Od poloviny devadesátých let začaly v České republice vycházet i jednotlivé tiskoviny (jako nejznámější český zin Football Factory) a vznikat internetové stránky – kromě stránek se širším záběrem na scénu hooligans vznikaly stránky i při každé významnější chuligánské skupině. V dnešní době většina skupin výrazně působí i na sociálních sítích – tento trend ovšem pomalu ustupuje z důvodu možnosti narušení soukromí. Situace v posledních letech může budit dojem, že fotbalové chuligánství v České republice je na mírném ústupu. Aktivita jednotlivých skupin již není tak vysoká jako v dřívějších letech. Hlavní střety se odehrávají na předem domluvených místech většinou bez ohrožení civilistů a velká většina utkání se obejde bez vážnějších střetů. V neposlední řadě konečně prošly také legislativní změny, které zajišťují dvouletý trest odnětí svobody za výtržnosti, mezi které se řadí i ty fotbalové. Stále ovšem existuje určité riziko, které nelze podceňovat. Mnoho současných skupin je stále velmi aktivních a rozrůstá se o mnoho nových mladých členů. 34
Další závažný incident se odehrál v roce 1988 během střetu mezi příznivci Viktorie Plzeň a Sparty Praha na plzeňském nádraží, během něhož jeden z členů pražské skupiny nechtěně postrčil starší paní, která následkům pádu posléze podlehla. 35 jeden z vážnějších incidentů se přihodil v roce 1999 kdy příznivci Baníku Ostrava útočili kameny na vlak, v němž cestovali fanoušci Sigmy Olomouc, v němž ovšem cestovali i civilisté. Jeden z nich trefil kamenem do hlavy ženu, která na následky zranění oslepla na jedno oko. Hlavní pachatelé byli potrestáni (Mareš, Smolík, Suchánek 2004).
29
6.2 Představení skupiny North Warriors North Warriors je chuligánská skupina působící při prvoligovém klubu FK Teplice, tvoří ji přibližně 50 aktivních hooligans ve věku od šestnácti do sedmadvaceti let. Skupina vznikla kolem roku 2000 s návazností na členy rozpadlé starší skupiny Division Nord, která měla výrazné pravicové tendence a nutno říci, že i současná skupina se přiklání (i když ne tak výrazně jako Division Nord) ke krajní pravici. Svou činnost charakterizují samotní členové skupiny jako tzv. „moderní chuligánství“, ke kterému patří trénink bojových sportů, větší organizovanost skupiny zahrnující např. společné fondy a předem dohodnuté střety soupeřících skupin většinou na odlehlých místech a s určitými počty hooligans.36 Tyto střety se většinou odehrávají v den utkání. Většina skupiny je „akceschopná“, pravidelně se střetů ovšem zúčastní maximálně 30-40 členů. Skupina se na domácí zápasy schází obvykle v plném počtu s přidruženými ultras. Celá širší skupina ultras a hooligans vystupuje pod názvem Sektor 15, podle sektoru na, který pro ni byl na stadionu vyhrazen. Dohromady může vytvořit atraktivní kotel až o dvou set jedincích37. V sektoru zpravidla fandí většina přítomných, ale jinak jsou role jsou rozděleny – ultras část skupiny se nezúčastňuje střetů. Výjezdů na venkovní zápasy se skupina účastní jen velmi zřídka a zpravidla v menších počtech (kolem 30 osob). V současné době nemají North Warriors žádnou oficiální družbu38, ale udržují přátelské styky s Duklou Praha a skupinou při klubu KKS Kalisz působící v nižší polské lize. Se skupinou Young Hunters při Dukle Praha často tvoří při předem domluvených střetech koalici. Samotnou teplickou skupinu lze dělit na „starší“ a „mladší“ část, přičemž mladších členů lze napočítat něco kolem tří desítek. Jednotliví členové skupiny jsou spolu v téměř dennodenním kontaktu ať už ve škole, v práci nebo ve svém volném čase. Většina skupiny se pravidelně schází jednou týdně ve své oblíbené hospodě. Během posledního roku skupina i přes špatné výsledky klubu FK Teplice roste. Jen během mého působení ve skupině jsem zaznamenal pět nových členů. Moto celé skupiny, které platí i v rámci Sektoru 15 je: „hlavně fanaticky!“ V současné době probíhá s několika členy trestní řízení z důvodu těžkého ublížení na zdraví. Z toho důvodu jsem u všech svých informátorů změnil jména.
36
tzv. bitka na počty průměrná náštěva v sektoru ovšem byla zpravidla přibližně 80-120 jedinců. 38 spojení s jinou hooligans skupinou 37
30
6.3 Představení fanklubu FK Teplice Členové oficiálního fanklubu FK Teplice nejprve (ještě jako neoficiální fanklub) navštěvovali na teplickém stadionu otevřený sektor 34, který sdíleli společně s teplickými hooligans. Kvůli výtržnostem a stížnostem ostatních diváků klub nabídl všem fanouškům ze sektoru 34 přesun do oploceného a uzavřeného sektoru 15, kde platil vstup zdarma a klub navíc fanouškům nabídl příspěvek na lístky na venkovní zápasy a úhradu části dopravy. Relativně lákavá nabídka nakonec zapůsobila a téměř celý sektor se přesunul. Situace v sektoru 15 se ovšem začala rychle vyostřovat a „nadvlády“ se zde ujala vznikající chuligánská skupina North Warriors, která se zároveň začínala rozrůstat a obyčejným fanouškům bylo naznačeno, že pokud nehodlají fandit podle pravidel skupiny, nejsou zde dál vítáni. Klub tak de facto poskytl zázemí pro vznik chuligánské skupiny – na druhou stranu ovšem získal kontrolu nad problémovou částí publika, která nyní působila stranou od nekonfliktních diváků v oploceném sektoru. Nekonfliktní fanoušci, kterých bylo v tu dobu něco kolem třiceti, reagovali na celou situaci přesunem do starého sektoru 34. Fanklub tedy neoficiálně funguje již delší dobu, oficiálně byl ovšem zřízen až v prosinci 2011, kdy byl zapsán na ministerstvo vnitra jako občanské sdružení. Ve stejnou dobu byly zrušeny výhody návštěvníků Sektoru 15, které se ovšem na nově vzniklý fanklub nepřevedly. Fotbalový klub Teplice poskytnul fanklubu k užívání 1 místnost na stadionu (fanklub ji zatím nevyužívá) a vytvořil mu internetovou stránku, na kterou přímo odkazuje na svých vlastních stránkách. V současné době má fanklub 34 členů, venkovních výjezdů se pravidelně zúčastňuje přibližně 11 členů – oproti členům Sektoru 15 ovšem vyjíždí členové fanklubu téměř na každý venkovní zápas. Ke členství ve fanklubu je nutno vyplnit přihlášku, která zavazuje k ročnímu příspěvku vy výši 500 Kč. Vybrané peníze se používají na výrobu choreografie a na sponzorování výjezdů. Členové fanklubu se přibližně jednou měsíčně schází na různých místech.
6.4 North Warriors a jejich důvody návštěvy domácích zápasů Tabulka 1
Aktivita
Preference
Povzbuzování fotbalového týmu
vysoká
Vyvolávání konfliktů (na stadionu)
nízká
Sraz s přáteli
střední
31
Jak je patrné z přiložené tabulky většina členů skupiny North Warriors nechodí na stadion primárně z důvodu vyvolávání konfliktů. Někteří z nich se tak sice prezentují a jejich hlavním tématem jsou často právě násilné konflikty a jejich plánování, ale v první řadě přichází skupina na stadion povzbuzovat domácí tým. Společně s ultras částí Sektoru 15 vyhotovují členové skupiny North Warriors materiály k choreografiím a na stadionu zpravidla sborově fandí, čímž vytvářejí skvělou atmosféru. Většina z nich hrdě podporuje klub FK Teplice a sleduje jeho výsledky, o kterých společně debatuje. Většina střetů se navíc odehrává (odehrají-li se vůbec) již před zápasem – skupina by tak vlastně ani neměla mít důvod zápas navštívit. Střety na stadionu jsou navíc z případných legislativních postihů velice riskantní a vůdčí osoby v řadách teplických hooligans se jim snažili předcházet. Když se ale někomu z hooligans přeci jenom povedlo vyvolat střet, respektive provést určitou akci vůči nepřátelské skupině, mohl si tím od ostatních členů skupiny vysloužit velký respekt. Jeden takový případ se odehrál během utkání s Jabloncem v jarní části sezony 2011/2012, kdy mladší člen North Warriors Michal v nestřežený okamžik zaútočil na zástupce znepřátelené mostecké skupiny39 – výsledkem byla odcizená šála Baníku Most sloužící jako „trofej“40. Tímto činem si od ostatních hooligans vydobyl uznání. Mezi členy North Warriors je ovšem stále pár osob, které výsledky klubu vůbec nezajímají. Na stadion chodí hlavně kvůli srazu se svými přáteli. Společně popíjí a konverzují. Jejich nejčastějšími tématy jsou násilí, sex a alkohol. Někteří z této skupiny mají (asi právě z důvodu minimálního zájmu o samotné utkání) násilné tendence viz příklad výše. Opravdu jen absolutní minimum hooligans přicházelo na stadion primárně jen z důvodu vyvolání konfliktu. Za mého působení jsem nikoho takového v Sektoru 15 nepotkal. Někteří hooligans sice působili vyloženě agresivně, ale nedá se říct, že by jejich prioritou návštěvy stadionu byly násilné konflikty, respektive násilné konflikty na stadionu – v první řadě šlo i u těchto agresivnějších jedinců o společnost jejich přátel nebo zhlédnutí zápasu, i když se tento fakt před ostatními snažili popřít.
39
pro vysvětlení – mostecká skupina Brux Vandals působí ve větší „severočeské koalici“, kam patří i skupina působící při klubech Jablonce a Liberce. Jablonecké skupina v den zápasu na utkání nedorazila a mostečtí hooligans se místo do sektoru hostí vydali do neoploceného sektoru 32 40 výraz užívaný pro jakýkoliv odcizený symbol jiného klubu
32
6.5 Frekvence a typy násilných projevů v den domácího utkání
Tabulka 2
Typ incidentu
Počet incidentů
Střet s pořadateli (na stadionu)
1
Střet s pořadateli (mimo stadion)
0
Střet s policií ČR (na stadionu)
0
Střet s policí ČR (mimo stadion)
1
Střet se skupinou hooligans (předem nedomluvený - na
1
stadionu) Stet se skupinou hooligans (předem domluvený – na
0
stadionu) Střet se skupinou hooligans (předem domluvený - mimo
6
stadion) Střet se skupinou hooligans (předem nedomluvený – mimo
0
stadion) Střet s fanoušky soupeře (na stadionu)
0
Střet s fanoušky soupeře (mimo stadion)
2
Střet s ostatními civilisty (mimo stadion)
1
Střet s ostatními civilisty (na stadionu)
0
Střet mezi členy skupiny (NW i Sektor 15 – na stadionu)
1
Střet mezi členy skupiny (NW i Sektor 15 – mimo stadion)
0
Tabulka č. 2 znázorňuje frekvence a typy násilných projevů zaznamenaných v den domácích utkání41 během mého působení ve skupině. Se skupinou jsem navštívil 10 domácích zápasů, během nichž se odehrála řada konfliktů – většina formou předem domluvených střetů mimo stadion, o kterých jsem byl obvykle informován hlavním organizátorem skupiny North Warriors a pro mě zásadním informátorem Václavem. Dvěma střetům jsem byl přítomen. Hovořím – li zde o střetu, myslím tím střet fyzický, při kterém došlo k násilí. Ke slovním střetům docházelo téměř neustále. Střety na odlehlých místech neboli „pikniky“ či jednoduše „bitky“ představovaly pro skupinu North Warriors asi vůbec nejdůležitější součást jejího fungování. Všechny střety domlouval Václav. Své kontakty získával zpravidla od starších členů teplické skupiny nebo od
41
tzn. pouze střety související se samotným utkáním
33
členů jiných skupin. Většina střetů byla domluvených déle dopředu, jiné byly dohodnuty až v den zápasu. Např. při zápase s Baníkem Ostrava, jehož hooligans jsou díky své pověsti na všech venkovních zápasech doprovázeni početným policejním sborem, se Václavovi podařilo až těsně před zápasem domluvit střet, jehož se zúčastnili 2 ostravští hooligans, kterým se povedlo zmizet z policejního dohledu. Během mého působení ve skupině ale došlo i k mnohým pro prestiž skupiny důležitějším střetům jako byl souboj se „Severočeskou koalicí“ v čele s jabloneckou skupinu, který jsem z pověření skupiny, spolu s dalšími jejími členy filmoval. Jednotlivé chuligánské skupiny jsou v úzkém kontaktu a střet je tedy téměř vždy domluven dopředu. Ne všechny skupiny jsou ochotny se nakonec „bitky“ zúčastnit, ale vzhledem k bezpečnostním opatřením ze strany policie, která obvykle doprovází skupiny na stadion nebo již po příjezdu do města monitoruje jejich aktivitu (stejně jako aktivitu domácích skupin) se jen velmi zřídka dvě skupiny střetnou neplánovaně. Ve větším nebezpečí se tak někdy mohou ocitnout hostující fanoušci. Někteří hooligans vnímají chování fanoušků prezentujících se symboly jejich klubu během venkovního zápasu jako výraz nedostatku respektu. Podle jejich názoru by měl fanoušek, který není připraven na konfrontaci při odchodu nebo příchodu na stadion klubové symboly raději schovat, jinak mu hrozí napadení z důvodu zisku „trofeje“. Taková situace se ve skupině North Warriors odehrála za 10 zápasů dvakrát. Hooligans v obou případech napadli menší skupinky fanoušků (v jednom případě pouze dvojici) při cestě ze stadionu. Ani jedna situace neskončila pro fanoušky nijak vážně. Při jednom z incidentů si hooligans nevšimli přítomných policistů, kteří okamžitě zasáhli, útočníkům se ovšem nakonec podařilo utéct. I když je napadání fanoušků v rozporu s filozofií moderního chuligánství, někteří hooligans mohou mít proti tomuto pravidlu vlastní výhrady viz výše. Střety s Policií na stadionu vůbec neproběhly. Nejprve by ostatně musel proběhnout výraznější střet s pořadateli – za celou dobu se odehrál pouze jediný, konkrétně před zápasem s Vysočinou Jihlava, kdy pořadatelé nechtěli kvůli tyčím, na nichž byly zavěšeny vlajky vpustit příznivce Sektoru 15 na stadion. Celá situace ovšem po „strkanici“ u vstupu nakonec obě dvě skupiny vyřešily smírně. Jediný konflikt s civilistou, který na utkání pravděpodobně ani nesměřoval, proběhl cestou na stadion po střetu s olomouckou skupinou. Jeden z mladších hooligans, který se ten den účastnil své první „bitky“ napadl na základě nejasných důvodů neznámého kolemjdoucího. Situaci řešili starší hooligans. Zároveň je třeba zmínit konflikty ve skupině,
34
které se na slovní bázi odehrávali neustále. Fyzický střet proběhl pouze jednou z důvodu špatné nálady jednoho z účastněných.
6.6 Vztahy mezi činiteli kolem fotbalového násilí v rámci FK Teplice Jako hlavní 3 činitele kolem fotbalového násilí v rámci klubu FK Teplice vnímám chuligánskou skupinu North Warriors (a širší skupinu Sektor 15), samotný klub FK Teplice a jeho management (a jím pověřená pořadatelská služba) a oficiální fanklub teplického klubu. Vztahy mezi těmito činiteli představují bezesporu jeden z klíčových faktorů preventivních opatření v rámci klubu. 6.6.1 Vztah mezi klubem a hooligans Jak již bylo zmíněno výše, teplický klub po určitou dobu celkem paradoxně podporoval Sektor 15 v jeho aktivitách pomocí zlevněných vstupů na stadion nebo lístků zdarma na venkovní zápasy. Tuto podporu později logicky zrušil, bohužel velmi nešťastně právě v dobu kdy vznikal oficiální fanklub, což vytvořilo nevraživost členů Sektoru 15 vůči členům fanklubu. Sektor 15 na stadionu určitě vytváří lepší atmosféru než oficiální fanklub, z důvodu přítomnosti chulgánské skupiny North Warriors a radikálních pravicových symbolů42 ovšem nemůže počítat s podporou klubového vedení. Zástupci vedení chápou aktivity hooligans jako činnost „kluků, kteří z toho časem vyrostou“, což poukazuje na nedostatečný vhled do problematiky. Na druhou stranu management nepodceňuje rizika spojená se skupinou. Od činnosti chuligánské skupiny i celého Sektoru 15 se distancuje. Vyjádření k problematice zřízení Sektoru 15 se zástupci managementu vyhýbali. Klubové vedení neví o dvou skupinách v rámci Sektoru 15 a skupinu chápe jako celek. Jak skupina North Warriors tak příznivci Sektoru 15 se směrem k managementu vyjadřovali velmi negativně. Skupina North Warriors by s managementem FK Teplice nechtěla mít vůbec nic společného, ani kdyby od něj dostala nabídku. Ultras sekce skupiny by možná přijala nabídku na spolupráci, ale chápe, že ta je velmi nereálná. Některé členy to celkem mrzí a celou situaci komentují tak, že klub v přílišném soustředění na rodiny na stadionu úplně zapomněl na to, kdo zde vytváří atmosféru. 6.6.2 Vztah mezi klubem a fanklubem Management FK Teplice a jeho oficiální fanklub spolu komunikovali již dlouho před počátkem vzniku fanklubu, který se uskutečnil skrz založení občanského sdružení. K tomuto 42
např. odkazy na rok 1945
35
kroku musel management fanklub několikrát nabádat. V současné době je komunikace minimální, což je ostatně potvrzeno z obou stran. Zástupci managementu si stěžují na nedostatek iniciativy od členů fanklubu. Oproti tomu fanklub chápe jako zásadní problém neochotu klubového vedení podpořit ho finančně. Management členům fanklubu nezajistil ani zlevněný vstup na domácí stadion. Lístky na venkovní zápasy dostává fanklub pouze v případě, když nějaké zbudou. Fanklub je tedy financován na základě členských příspěvků, které jeho potřeby ani zdaleka nepokrývají – hlavně co se týče výroby choreografií. Přístup vedení FK Teplice působí nestandardně, na druhou stranu komunikace ze strany fanklubu je velice sporadická. Zástupci fanklubu nevnímají potencionální preventivní rozměr svého působení, jejich hlavních zájmem je fandění.43 Rekrutování nových členů je velmi pasivní a na výrobu choreografií většinou „není moc času“. Fanklub ani nevyužívá místnost na stadionu, kterou má od členů managementu k dispozici. Preventivní působení fanklubu může ovšem ovlivnit právě klubové vedení – tiskem letáků, finančním příspěvkem na choreografii či nabídkou zlevněných vstupů – finanční zátěž přeci jenom spoustu potencionálních fanoušků od návštěvy stadionu odrazuje a její alespoň lehké zmírnění by jistě přilákalo spoustu nových. Pověřil-li by klub jednoho z členů fanklubu funkcí sociálního „kontrolora“, popřípadě by dosadil svého, vyvaroval by se negativním projevům fandění. S finanční pomocí na rozvoj choreografií a chytře cílenou nabídkou44 by jistě měl možnost přilákat i spoustu ultras působících v Sektoru 15. V případě příchodu jednotlivých členů hooligans skupiny by klub s pomocí sociálního pracovníka a striktnější úpravou návštěvního řádu mohl nastolit „pravidla hry“, při jejichž nedodržování by hooligans nebyly dál vpouštěni na stadion. To jsou pouze možné postupy, které klubové vedení ovšem provádět nehodlá – problém chuligánství nevnímá jako zásadní, jeho prioritou je vysoká návštěvnost. 6.6.3 Vztah mezi fanklubem a hooligans Paradoxně nejlepší vzájmený vztah z tří zmíněných činitelů (minimálně z hlediska komunikace) má, i přes prvotní problémy, oficiální fanklub se Sektorem 15 (a přidruženými North Warriors). Po založení fanklubu byly vztahy nejprve velice napjaté – většina členů Sektoru 15 totiž nabyla přesvědčení, že výhody, které kdysi získali od klubového vedení, byly převedeny na fanklub. Fanklub tak dokonce při venkovním zápasu s Duklou Praha45 čelil útoku několika hooligans, kterému ovšem nakonec zabránila zasahující policie. Později si ovšem zástupci obou táborů dokázali celou situaci vzájemně vysvětlit a napětí mezi nimi 43
např. pojem streetworker členové fanklubu slyšeli poprvé. např. vyhlášením soutěže o nejlepší choreografii sezony, do které by se zapojili i další kluby. 45 v podzimní části sezony 2011/2012 44
36
téměř zmizelo. Samozřejmě i v dnešní době se najdou v kotli Sektoru 15 jedinci, kteří vůči fanklubu zaujímají spíš negativní postoj – k žádným pokusům o fyzické napadení už ovšem nedochází. Během zápasu lze vidět skupinky hlavně mladších členů Sektoru 15 přecházet směrem k teplickému fanklubu, s kterým chvíli fandí a poté se vrací. Obě skupiny se rovněž setkávají na venkovních zápasech, kde spolu sdílí sektor hostí a společně fandí46. Ke konci podzimní části sezony 2012/2013 si mezi sebou dokonce obě skupiny dohodly přátelský zápas, kterého se zúčastnili i hooligans ze skupiny North Warriors. Skupina Sektor 15 je ovšem příliš spjata se sektorem kde působí, díky čemuž se možnost spojení obou skupin, respektive ultras sekce skupiny Sektor 15 a fanklubu, jeví velmi nepravděpodobně. Zázemí fanklubu navíc nenabízí žádné výhody navíc, které by mohly část Sektoru 15 přilákat. Na tomto místě, jak již bylo vysvětleno výše, se nabízí možnost působnosti vedení FK Teplice. 6.7 Efektivnost bezpečnostních opatření na stadionu Ze stavebního hlediska patří teplický stadion, jak již bylo řečeno, mezi ty nejlepší v České republice. Sektor hostí je oddělen dvěma ploty, plotem je oddělen i Sektor 15. Stadion má dostatečný počet vchodů a odpovídající oplocení. Jako jeden z mála českých stadionů zároveň odpovídá i normám UEFA pro mezinárodní zápasy. Teplický klub také disponuje kamerovým systémem. Další bezpečnostní opatření na teplickém stadionu ovšem rozhodně nejsou na tak vysoké úrovni, jak se klub snaží prezentovat. Pořadatelská služba je celkem logicky zastoupena rozdílně v rozdílných částech stadionu – u Sektoru 15 působí zpravidla stále ti stejní pořadatelé, které většina skupiny již dlouho zná. Nicméně vstupní prohlídky, které lze označit za nejzásadnější bod prevence v rámci bezpečnostních opatření (Slepička, 2010), pořadatelé v této možná nejproblematičtější části stadionu provádějí nedostatečně. Pořadatelé (ač jich zde působí v rámci domácích sektorů největší množství) zde kontrolují hlavně mladší členy sektoru, zatímco starší členové skupiny zpravidla procházejí bez prohlídky. Osobně jsem několikrát vešel na stadion bez vstupní prohlídky – jednou dokonce s batohem na zádech. Jediná důslednější prohlídka, kterou jsem zaznamenal, skončila konfliktem (viz. 34). Na druhou stranu pořadatelskou službu u sektoru hostí tvořili fyzicky nejzdatnější jedinci, jejichž vstupní kontroly probíhaly důsledně, na zbytku stadionu byly prohlídky víceméně na podobné úrovni jako u Sektoru 15. Pořadatelská služba v Sektoru 15 se v zásadě snažila „udržovat odstup“. Např. při konfliktu mezi dvěma hooligans North Warriors do sporu vůbec nezasahovala a 46
za mého působení se tak stalo jen při zápase se Spartou Praha
37
počkala až si ho skupina vyřeší sama. V ostatních částech stadionu ovšem dokázala poměrně rychle reagovat – např. na přítomnost mosteckých hooligans mimo sektor hostí při zápase s Baumitem Jablonec, kdy po zaregistrování výše zmíněné skupiny bylo několik členů pořadatelské služby ihned přesunuto do sektoru. 6.8 Sociálně preventivní programy v rámci FK Teplice Zástupci teplického vedení otevřeně přiznávají, že na sociálně preventivní programy nejsou ze strany klubu vyčleněny žádné finanční prostředky, přičemž se ohrazují tvrzením, že fotbalové chuligánství zde nepředstavuje vážnější problém. S úspěšným konceptem německého modelu jsou ovšem celkem dobře seznámeni. Fenomén hooligans přesto nechápou jako činnost organizovaných skupin, ale vnímají ho spíše jako individuální přečiny jednotlivých členů skupiny. Teplický klub se dle slov jeho zástupců necítí zodpovědný za chování jeho příznivců. Nedá se říct, že by vedení vyloženě popíralo svoji zodpovědnost za násilné akty skupiny North Warriors, spíše se k nim ale snaží nevyjadřovat – hlavně co se týče vytvoření Sektoru 15. Klub se zároveň distancuje od akcí chuligánských skupin při něm působících, na druhou stranu proti jejich činnosti nepodniká žádné výraznější kroky. Sociální opatření založené na větší podpoře fanklubu by jistě mohla být velice efektivní, klub se ovšem prostřednictvím marketingových plánů snaží nejdříve na základě fanouškovské podpory vydělat peníze, které bude poté případně do fanoušků zpětně investovat. Neexistenci rozsáhlejších sociálních projektů (typu německých fanprojektů) má jistě zčásti na svědomí i nedostatečná iniciativa ze strany fanklubu. Ve zkratce: v rámci teplického fotbalového klubu v současné době neprobíhají žádné programy k větší podpoře pozitivního fandění.
38
7. Závěr Ve své práci jsem si kladl za cíl přiblížit prevenci fotbalového násilí v České republice, konkrétně na příkladu fotbalového klubu FK Teplice. V teoretické části práce jsem dle mého názoru dokázal skrz charakteristiku a historii jevu nastínit základní informace o třech zásadních typech prevence a jejich aplikaci v České republice. V rámci praktické části práce zaměřené na sociální scénu kolem fotbalového násilí při klubu FK Teplice jsem se postupně pokusil dopracovat až k zodpovězení výzkumných otázek. Na základě svých poznatků tedy mohu konstatovat, že prioritou členů skupiny North Warriors v rámci jejich participace na domácích utkáních je v první řadě povzbuzování fotbalového týmu, přičemž téměř nikdo ze skupiny nepřichází na stadion jen z důvodu vyvolání konfliktu. Pokud nemají jednotliví hooligans zájem o samotné fotbalové utkání, jejich motivací zpravidla bývá sraz s přáteli. Co se týče komunikace a vztahů mezi jednotlivými činiteli kolem fotbalového násilí v rámci klubu FK Teplice, překvapivým zjištěním byl pro mě dobrý vztah mezi oficiálním fanklubem a skupinou North Warriors (a Sektorem 15). Naopak mezi fanklubem a managementem je komunikace výrazně slabší, což má za následek jejich minimální spolupráci. Přitom právě spolupráce těchto dvou činitelů by mohla vést k tvorbě a rozvoji preventivních programů pro teplické fanoušky, které v České republice tak zoufale chybí.
39
Prameny: Použitá literatura: HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Praha : Portál, 2005. 408 s. BUFFORD, Bill. Sám mezi rowdies. Nové Sedlo u Lokte : Plachý Zbyněk, 2005. 237 s. MAREŠ, Miroslav; SMOLÍK, Josef; SUCHÁNEK, Marek. Fotbaloví Chuligáni. Brno : Centrum strategických studií, 2004. 181 s. KING, Martin; KNIGHT Martin. Hoolifan. Nové Sedlo u Lokte : Plachý Zbyněk, 2005. 175 s. DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha : Karolinum, 2007. 374 s. SMOLÍK, Josef. Fotbalové Chuligánství. Karlovy Vary : Plachý, 2008. 280 s. Bezpečí na sportovních utkáních: Manuál pro fotbalové kluby. Praha : Ministerstvo vnitra české republiky, 2008. 29 s. BEYER, Dušan. Fotbalové násilí: subkultura hooligans. Brno: Masarykova Univerzita, 2002. 54 s. SLEPIČKA, Pavel. Divácká reflexe sportu. Praha : Univerzita Karlova v Praze, 2010. 181 s. MATOUŠEK, Oldčich; KROFOTVÁ, Andrea. Mládež a delikvence. Praha : Portál, 1998. 335 s. CARNIBELLA, Giovanni a kolektiv. Football violence in Europe: A report to the Amsterdam group. Oxford : The Social Issues research centre, 1996. 161 s. ELIÁŠ, Martin. Sociální struktura a její vnitřní soudržnost v České Republice. Praha : Univerzita Karlova v Praze, 2007. 60 s. SKLENÁŘ, David. Fotbalové chuligánství a jeho nápravná opatření. Brno : Masarykova univerzita, 2012. 62 s. ŽÁK, David. Okrajové sociální skupiny, fotbaloví výtržníci. Brno : Masarykova univerzita, 2005. 62 s. Časopisy: ŠVEŘEPA, Milan. Hooligans a sociální prevence. Sociální politika 6/2012, 10 s.
40
BUREŚ, Radim. Prevence diváckého násilí a bezpečnost na stadionech. Veřejná správa 33/2006, 17 s. SCHMEIDLER, Karel. Prevence diváckého násilí při sportovních utkáních. Policista 10/2006, 16 s.
Internetové prameny: www.hooligans.cz www.supporters,cz www.fkteplice.cz www.fanklubfkt.cz www.thordivision.cz www.idnes.cz www.fotbalportal.cz www.eurofotbal.cz www.mvcr.cz www.fanprojekt-dresden.de www.ultras.cz www.chachari.cz www.fcslovanliberec.cz
41
Příloha I.: Sektor 15 Choreografie při zápase s Libercem
Choreografie při zápase s Příbramí
42
43
Příloha II: North Warriors
44
při okresním zápase Baníku Osek
během výjezdu do Mladé Boleslavi
45
Příloha III: Fanklub Logo fanklubu
Choreografie fanklubu
46
Příloha IV: Střety Sparta – Olomouc
Brno - Zlín
47
Sparta - Opava
střety mezi polskými a ruskými fanoušky během Eura 2012
48
výtržnosti během finále Ondrášovka cupu mezi fanoušky Olomouce a Mladé Boleslavi
49
