UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky, Katedra mediálních studií
Bakalářská práce
2015
Eliška Faeklová
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky, Katedra mediálních studií
Eliška Faeklová
Televizní publicistická činnost Karla Čáslavského Bakalářská práce
Praha 2015
Autor práce: Eliška Faeklová Vedoucí práce: PhDr. Martin Lokšík Oponent práce: Datum obhajoby: 2015 Hodnocení:
Bibliografický záznam
FAEKLOVÁ, Eliška. Televizní publicistická činnost Karla Čáslavského. Praha, 2015. 65s. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Martin Lokšík.
Anotace (abstrakt) Předložená bakalářská práce se věnuje práci významného filmového historika Karla Čáslavského se zaměřením na jeho autorský seriál Hledání ztraceného času. V první části stručně popíšu rané období jeho života a začátky profesního působení v Československé televizi. Následně se budu věnovat pořadu Videostop, ve kterém poprvé vešel do diváckého povědomí. Hlavním cílem je podrobný rozbor pořadu Hledání ztraceného času, ke kterému použiji solitérní díly, menší série a především dva unikátní cykly Co viděly americké kamery v Čechách a Vltava v obrazech. Zaměřím se na postup příprav, práci s archivními materiály, způsob realizace či samotný význam pro diváckou veřejnost. Součástí studie budou i rozhovory s jeho nejbližšími kolegy.
Abstract The submitted paper deals with the work of the significant film historian Mr. Karel Caslavsky and focuses on his auctorial series Hledání ztraceného času (Searching the Lost Time). In the first part, I will briefly describe the early phase of his life and the beginning of his professional work in the Czechoslovak Television. Further, I will write about the show Videostop in which he was recognized by the public for the first time. The main intention is the detailed analysis of the series Hledání ztraceného času which will be supported by the solitaire episodes, mini-series and, especially, two unique cycles Co viděly americké kamery v Čechách (What the US Cameras saw in Bohemia) and Vltava v obrazech (The Vltava River in Pictures). I will focus on the preparation process, the work with the archive materials, the way of realization or the importance of his work for the Czech public as such. There are interviews with the close colleagues of Mr Caslavsky as part of the study.
Klíčová slova Karel Čáslavský, Národní filmový archiv, Československá televize, Česká televize, Hledání
ztraceného
času,
Vltava
v obrazech,
Co
viděly
americké
kamery
v Čechách
Keywords Karel Čáslavský, National Film Archive, Czechoslovak Television, Czech Television, Searching the Lost Time, Vltava River in Pictures, What US cameras saw in Bohemia
Rozsah práce: 70 137 znaků s mezerami
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.
V Praze dne 25. 7. 2015
Eliška Faeklová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Martinu Lokšíkovi a kolegům Karla Čáslavského, kteří mi pomohli poznat způsob jeho práce.
1 Obsah ÚVOD ............................................................................................................................... 2 1
RANÉ OBDOBÍ KARLA ČÁSLAVSKÉHO ....................................................... 4 1.1 ČESKOSLOVENSKÁ TELEVIZE .................................................................................... 6
2
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO ČASU ...................................................................... 9 2.1 OBECNÝ OBSAH ..................................................................................................... 10 2.2 VÝROBA ................................................................................................................ 11 2.3 PŘÍPRAVA REALIZACE ............................................................................................ 12 2.4 NATÁČENÍ ............................................................................................................. 14 2.5 POSTPRODUKCE.................................................................................................... 15 2.6 DRAMATURGIE POŘADU ........................................................................................ 16 2.7 VLTAVA V OBRAZECH ............................................................................................. 20 2.8 CO VIDĚLY AMERICKÉ KAMERY V ČECHÁCH ............................................................ 23 2.9 VÝVOJ POŘADU PO FORMÁLNÍ STRÁNCE.................................................................. 29 2.10 OFICIÁLNÍ HODNOCENÍ POŘADU ............................................................................ 30
3
DALŠÍ PODÍL V TVORBĚ ČESKÉ TELEVIZE ............................................. 32
4
PUBLIKAČNÍ ČINNOST .................................................................................... 33
5
OSOBNOST KARLA ČÁSLAVSKÉHO V SOUVISLOSTECH .................... 36
ZÁVĚR........................................................................................................................... 39 SUMMARY ................................................................................................................... 40 SEZNAM ZDROJŮ ...................................................................................................... 41 SEZNAM PŘÍLOH ....................................................................................................... 47
2
Úvod Bakalářská práce se věnuje životu významného archiváře, filmového historika a později televizního scénáristy a moderátora Karla Čáslavského. Cílem je shrnout hlavní oblasti jeho profesního působení v televizi s důrazem především na dlouholetou televizní tvorbu. Během celého života se mu podařilo popsat a shromáždit velké množství amatérských filmových materiálů, které pomohly lépe zmapovat nejen přelomové historické události, ale i život obyčejných lidí. Důvodem, proč jsem si téma vybrala, je nejen pár krátkých osobních setkání, ale především seznámení s autorským seriálem Hledání ztraceného času. Proto se ve své studii zaměřím především na tento projekt, který je unikátní svým rozsahem i způsobem realizace. Přestože Karel Čáslavský byl část života veřejně známou personou, neexistuje mnoho relevantních písemných zdrojů, které by vypovídaly o jeho aktivitách. Proto se základním pramenem mé práce staly rozhovory s jeho nejbližšími spolupracovníky, kteří s ním byli v denním kontaktu. K vytvoření objektivního pohledu na osobnost Čáslavského mi zásadně pomohl rozhovor s Otakarem Svobodou. Kolegy byli téměř čtyři desetiletí a pořad Hledání ztraceného času spadal pod jeho produkční tým. V něm se vystřídal i současný ředitel výroby Václav Myslík, manažer realizace Centra divadelní, hudební a dětské tvorby Viktor Průša a výkonný producent Vojtěch Svoboda. Jde o klíčové zaměstnance České televize, kteří mi pomohli získat představu o stylu práce Karla Čáslavského a o zákulisí příprav samotného pořadu. Důležitým aktivem byl rozhovor s režisérem Pavlem Vantuchem, který tvořil s Karlem Čáslavským tvůrčí tandem. Dalším zdrojem informací jsou především audiovizuální díla týmu Karla Čáslavského, z nichž jsem vybrala signifikantní vzorek k podrobnější analýze. K zasazení těchto materiálů do kontextu doby jsem zvolila zcela jinou literaturu oproti tezím. Vybrala jsem bibliografické zdroje, které lépe tematicky popisují situace, jež historik mapoval ve svých pořadech. Práci jsem strukturovala na počáteční fázi jeho života, profesní začátky a teoretickou část o jeho zásadní televizní sérii. Zaměřím se na postup při přípravách realizace, samotné natáčení, dramaturgii a oficiální hodnocení.
3 Dvě kapitoly věnuji podrobnému rozboru velkých cyklů. Před závěrem se zaměřím na další televizní aktivity Karla Čáslavského, na publikační činnost i na jeho osobnost z jiné perspektivy.
4
1 Rané období Karla Čáslavského Karel Čáslavský se narodil 28. ledna 1937 v Lipnici nad Sázavou. Součástí místního hostince U Kotků bylo i kino. Zde ve svých pěti letech viděl svůj první film Karel a já od režiséra Miroslava Cikána. Tehdy si podvědomě řekl, že by chtěl pracovat u filmu. V rozhovoru pro regionální přílohu MF DNES na toto období zavzpomínal. „V sále čpělo pivo a v zimě bouchala kamna. Představte si, že je vám devět, jste zapálený pro film a přitom je každý druhý nepřístupný. Jen proto, že v něm někdo sáhl někomu na rameno. Že se chlap dotkl ženské…Vymýšleli jsme různé fígle, abychom se mohli dívat. Třeba jsme se pod jevištěm přes složené uhlí dostali nahoru, lehli si za oponu a škvírou pozorovali plátno. Nechali nás při žurnále a pak nás za nohy vytáhli pryč.“1 Jeho otec, jehož řemeslem bylo kolářství, mu dokonce vyrobil dřevěnou atrapu filmové promítačky, která se dochovala dodnes.2 V 15 letech chtěl nastoupit na stavební průmyslovou školu v Havlíčkově Brodě.3 O jeho zapálení pro film věděl ředitel měšťanky pan Kalenský, který mu doporučil Střední průmyslovou školu filmu v Čimelicích.4 V srpnu 1952 se Karel Čáslavský dozvěděl o svém přijetí a považoval to za velmi šťastný moment. Nastoupil na technické odvětví, což s odstupem času ocenil při své práci. Během studentských prázdnin (v patnácti letech) vyrobil svůj první film s názvem Závod smrti. V té době netušil, že používá stejnou metodu jako kanadský animátor a režisér Norman Mc Laren. Ze školy si vzal 100 metrů čistého blanku se zvukovou stopou a barevnými tušemi nakreslil 3750 okének. Vznikl tak příběh o autíčkách s celkovou stopáží tři minuty. 1
LAUDIN, Radek. Tahali nás za nohy pryč, vzpomínal na první kino v Lipnici Čáslavský. Mladá Fronta: Jihlava a Vysočina [online]. 2013, roč. 2013, s. 1 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z:
. 2 Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Pavlem Vantuchem. Proveden 7. 5. 2015 v Dolních Jirčanech. 3 LAUDIN, Radek. Tahali nás za nohy pryč, vzpomínal na první kino v Lipnici Čáslavský. Mladá Fronta: Jihlava a Vysočina [online]. 2013, roč. 2013, s. 1 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: . 4 Škola byla založena v roce 1950 na popud Československého státního filmu. Prvním místem byly Klánovice u Prahy, kde byla 4. září otevřena jako Vyšší filmová škola. Škola se specializovala na obory technické, produkční a chemické. V roce 1952 se škola přemístila do zámku v Čimelicích. O dva roky později se zde konaly první maturitní zkoušky a od roku 1959 po školské reformě získala název Střední průmyslová škola filmová. V roce 1982 byla spojena se Střední průmyslovou školou sdělovací techniky v Praze.
5 Po škole nastoupil do Filmového studia Barrandov jako asistent produkce, později jako asistent režie. Podílel se na filmech Smrt si říká Engelchen, Procesí k panence, Florenc 13.30 či Proti všem. U posledního jmenovaného asistoval režisérovi Otakaru Vávrovi při natáčení slavných davových scén. Dostal šanci stát se střihačem, ale nakonec místo učení dal přednost místu ve filmovém archivu.5 Do této instituce nastoupil v roce 1963, kdy byla po letech omezené činnosti obnovena jako odbor Ústředního ředitelství československého filmu.6 Karel Čáslavský našel své trvalé místo v oddělení filmových historiků, nejdříve však jako pomocný technický pracovník za hrubou mzdu 890,- Kčs.7 Kurátorsky spravoval sbírky krátkometrážních filmů, především velmi cenné zpravodajské filmy, které dokumentovaly život českého národa a jeho významné představitele do roku 1945. Je zcela výjimečnou skutečností ve světovém měřítku, že se z národní produkce zachovaly dvě třetiny němého filmu.8 Jeho prací byla katalogizace, v jejímž rámci filmové materiály identifikoval. Pomocí dalšího vlastního průzkumu získával informace o jejich obsahu, vzniku a autorech. Pracovně přišel do styku rovněž s animovanými snímky a s krátkými hranými filmy, především s americkými groteskami (tvz. slapstick comedy). Tento žánr mu velmi učaroval a stal se v něm uznávaným odborníkem. V Národním filmovém archivu byl Karel Čáslavský zaměstnán do konce svého života. Práce zde mu byla celoživotním základem pro jeho rozsáhlé popularizační působení a další vedlejší aktivity. Jednou z nich byla jeho literární a publikační činnost, které se budu podrobně věnovat ve čtvrté kapitole, ale tou zcela zásadní, bez které by zůstal v zástupu anonymních archivářů, byla spolupráce s televizí. 5
VANTUCH, Pavel. ČESKÁ TELEVIZE. Úsměvy: Karla Čáslavského [DVD]. Praha: Česká televize, 2012. Filmový archiv byl založený v roce 1943 Českomoravským filmovým ústředím a patří k nejstarším na světě. Prvním oficiálním vedoucím byl Němec Walter Gottfried Lohmayer. Dle dlouholetého zaměstnance Jana Piláta však výkonným vedoucím byl jeho zástupce kameraman Jindřich Brichta. Ten vypracoval samotný návrh na zřízení archivu a jeho směrnice. Vyslovil se pro potřebu uchovávat filmy dokumentující vývoj domácí kinematografie a ostatní filmové dokumentace. Se spolupracovníkem Myrtilem Frídou a režiséry Ladislavem Helgem a Josefem Kořánem začali zajišťovat filmy, aby zabránili jejich znehodnocení. Zmapovali půjčovny filmů a zajistili materiály z Reichsfilm archivu uložených v bunkrech. Během krátké doby bylo zachráněno mnoho filmů i díky darům ze soukromých sbírek či koupí od distribučních firem. Krátce po osvobození Československa byl vydán dekret prezidentem republiky Eduardem Benešem o opatření v oblasti filmu, díky němuž došlo k zestátnění filmového průmyslu. Dekret nabyl platnosti dnem 28. srpna 1945. Na počátku 50. let byl Československý filmový ústav zrušen. PILÁT, Jan. Náš filmový archiv. Film a doba. roč. 1959(12): 5. 6 V současnosti je oficiální název - Národní filmový archiv. NFA: Historie. [online]. [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: . 7 VANTUCH, Pavel. ČESKÁ TELEVIZE. Úsměvy: Karla Čáslavského [DVD]. Praha: Česká televize, 2012. 8 NFA: Historie. [online]. [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: .
6
1.1 Československá televize Karla Čáslavského přivedl do Československé televize v roce 1963 filmový historik Myrtil Frída.9 Dostal na starost odborné rešerše ke střihovému pořadu Malá filmová historie, který Frída začal připravovat o rok dříve.10 Česká televize spravovala archivní program PROVYS, kde byl však Karel Čáslavský jako odborný poradce veden až od roku 1969 u pořadu Grandsupertingltangl.11 Jedná se však zřejmě o chybu, protože rok 1963 jako začátek svého působení v Československé televizi zmiňuje v dostupných rozhovorech.12 Jde o stejný rok, kdy se stal zaměstnancem archivu Československého filmového ústavu. Proto musím zdůraznit, že Čáslavského spolupráce s televizí měla vždy pouze externí charakter. Zde nebyl nikdy zaměstnancem a smluvním vztahem byl vázán jen k jednotlivým projektům. Tím dalším byl cyklus 52 komiků & spol., kde své fungování datuje do roku 1970. Tento údaj však v archivní databázi také chybí.13 Od roku 1977 připravoval jako rešeršista pořad Komik a jeho svět, ve kterém moderátor Milan Neděla představoval hvězdy pamětnických veseloher. Šlo o ve své době velmi populární střihový pořad tvořený scénkami z grotesek a předválečných i poválečných filmových komedií. Diváci zde mohli sledovat i tvorbu amerických komiků nebo začátky populárních hereckých hvězd z období němého filmu. Tvůrci scénářů byli Myrtil Frída s Františkem Goldscheiderem, které Čáslavský postupem času začal střídat. Výrazně se tak jako autor podílel na celém cyklu, který měl celkem 228 premiérových vysílání.14 Zajímavostí je, že se v tomto pořadu i poprvé objevil na obrazovce. V dubnu 1984 s asistentem produkce Františkem Seidlem odnesli
9
VANTUCH, Pavel. ČESKÁ TELEVIZE. Úsměvy: Karla Čáslavského [DVD]. Praha: Česká televize, 2012. Myrtil Frída je významná osobnost naší filmové historie a jeden ze zakladatelů Filmového archivu. Jeho specializací bylo období českého němého filmu. Je spoluautorem několika odborných publikací, například s Janem Stanislavem Kolárem vydal Československý němý film 1898 – 1930 nebo s Jaroslavem Brožem Historii československého filmu v obrazech 1930 – 1945. Frída se věnoval i americkému filmu, především zlaté éře němé grotesky. Obdivoval Bustera Keatona, Harolda Lloyda a především herce a tanečníka Freda Astaira. V rakouském filmovém archivu pomáhal shánět jeho filmy a katalogizovat je. V srpnu 1968 se po emigraci Bohumila Brejchy stal na čas vedoucím filmového archivu, ale díky normalizaci skončil a směl docházet jen sporadicky. Během srpnových událostí ukryl nespočet zakázaných dobových materiálů především z okupace a později i záběry kameramana Stanislava Miloty z dění v Praze po smrti Jana Palacha. 10 KAUCKÝ, Eduard. Databáze Čt: PROVYS. Praha. 2009. 11 Tamtéž. 12 VELKOVÁ, Radka a Jiří FRÖHLICH. Lidé od vody: plavecké historky z Vltavy a Otavy. Písek: J, s. 223-226. ISBN 978-80-86154-76-3. 13 KAUCKÝ, Eduard. 2009. Databáze Čt: PROVYS. Praha. 14 Pořad se přestal natáčet v roce 1994. KUPSOVÁ, Daniela. Karel Čáslavský: Hledání příštích časů. Česká televize: webové stránky pořadu Hledání ztraceného času [online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z:
7 ze studia stůl, za kterým seděl moderátor pořadu Milan Neděla. Vzpomíná na to slovy: Za necelý rok po tom následoval Videostop, což byla pro mne docela významná třináctiletá kapitola. Já samozřejmě neumím mluvit a jsem nesmělý, aspoň to tak vypadá. Já jsem prostě věděl, že nikdy nechci před kameru, ale když jsem už odnesl ten stůl, tak ve mně stouplo sebevědomí. A když mě pan režisér Vantuch vyzval, abych šel jako odborný poradce, tak jsem po jistém váhání souhlasil, ale jen s tím, že řeknu dobrý večer a na shledanou. Časem se to vyvinulo tak, že jsem řekl i něco víc.15 Pořad Videostop byla velmi oblíbená zábavná hra, ve které své znalosti poměřovali tři soutěžící (v prvním roce byli čtyři). Každému z nich byl přiřazen jeden poradce z řad oblíbených osobností. Složení jednotlivých dvojic bylo odhaleno divákům, ale pro účinkující bylo do konce relace tajné. Soutěžní otázky tvořilo celkem osm ukázek z různých filmů a pořadů domácí tvorby. Základním principem bylo zastavit projekci v momentě, kdy byl rozpoznán název filmu. Odtud je i pojmenování pořadu. Kvíz se rozšířil i na poznávání herců či tipování roku premiéry. Po správné odpovědi dostal soutěžící další otázku a s odpovědí pomáhal svým tipem poradce. Roli arbitra nad regulérností soutěže měl Karel Čáslavský. Uváděl odpovědi na správnou míru, vysvětloval detaily a přidával zajímavosti o vzniku jednotlivých snímků. Ve Videostopu tak vstoupil do všeobecného povědomí. Získal popularitu a vysoký kredit u diváků jako filmový odborník. Mylně je však považován za jeho autora. Tím byl televizní technik Vladimír Bezděk, který nápad na hádání otázek z filmových a televizních ukázek měl několik let. Do televizní výroby dostal pořad režisér Pavel Vantuch a dramaturgyně Oldřiška Cebrovská-Podhorcová v roce 1985.16 První vysílání bylo 18. 12. 1985 na druhém programu Československé televize od půl deváté večer. 17 Tento pilotní díl pořadu uváděl herec Josef Dvořák, který se z důvodu svých divadelních závazků rozhodl na dalších dílech již nespolupracovat. Pavel Vantuch na to s úsměvem vzpomínal, že se spíše zalekl přímých přenosů a povinnosti každý pátek večer být pracovně vytížen. Donesl si tedy z divadla omluvenku.
15
VANTUCH, Pavel. ČESKÁ TELEVIZE. Úsměvy: Karla Čáslavského [DVD]. Praha: Česká televize, 2012. 16 KUPSOVÁ, Daniela. Videostop: To je naše dítě. Česká televize: webové stránky pořadu Videostop [online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: . 17 Rudé právo. Praha: ÚV KSČ, 1985, roč. 66, č. 298.
8 Další díly moderoval Zdeněk Tulis, který byl po roce z pořadu stažen pro obvinění velmi citlivého charakteru.18 V roce 1986 proto došlo ke krátkému pozastavení vysílání a formát byl nahrazen soutěží Poznáváme Sovětský svaz.19 Po pauze vybral Pavel Vantuch na post moderátora Jana Rosáka, který byl průvodcem od čtrnácté epizody až do samotného ukončení. Režisér si je jistý, že až v tomto pokračování začal v pořadu vystupovat Karel Čáslavský.20 Pravdou je, že ten zde byl od prvního dílu, ale téměř po celou dobu nepromluvil.21 Časem se osmělil a připravoval si zasvěcené komentáře. Zásadní roli sehrál i při samotné přípravě realizace, protože se jako autor scénáře podílel na více jak sto dílech. Připravoval průvodní slova moderátora, tvořil otázky i témata pro poradce a především sestavoval výběr ukázek. V roce 1998 (po 159 dílech) se Karel Čáslavský rozhodl sám od sebe spolupráci na pořadu ukončit. Zdůvodnil to velkým pracovním nasazením.22
18
Podle slov Pavla Vantucha byl obviněn z obtěžování malého chlapce. Provinění se neprokázalo, ale do pořadu se už nevrátil. Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Pavlem Vantuchem. Proveden 7. 5. 2015 v Dolních Jirčanech 19 ČESKÁ TELEVIZE. To byl Videostop [archiv ČT]. 2007. [cit. 2015-07-13]. 20 Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Pavlem Vantuchem. Proveden 7. 5. 2015 v Dolních Jirčanech. 21 ČESKOSLOVENSKÁ TELEVIZE. Videostop: díl 1,2,13,16 [archiv ČT]. 1985, 1986. [cit. 2015-0713]. 22 VANTUCH, Pavel. ČESKÁ TELEVIZE. Úsměvy: Karla Čáslavského [DVD]. Praha: Česká televize, 2012.
9
2 Hledání ztraceného času S nápadem na jeho vznik přišel Karel Čáslavský již v roce 1980. Dramaturgyně paní Krausová ale pořad nepřijala, dle jeho slov ho přímo vyhodila, což s odstupem času vlastně ocenil. Zjistil, že vědomosti potřebuje po mnoho let nejdříve akumulovat a pak především vzhledem k tehdejším politickým poměrům a oficiální cenzuře by nemohl používat všechny materiály. „Představte si, jak bych v tom kličkoval a místo toho Masaryka směl ukazovat jen kolotoče.“23 V osmdesátých letech stále ještě veškerá zpravodajská a publicistická tvorba podléhala přísné stranické kontrole, aby se zcela eliminovali nežádoucí tvůrci a texty.24 V roce 1990 v rámci seriálu s názvem Kino a já osobně uvedl téměř padesátiminutový kaleidoskop různých filmových atrakcí z oblasti dokumentárního filmu.25 Divákům připravil sestřih zajímavých dokumentů z období první republiky. Po nějaké době byl Československou televizí požádán o celý cyklus. Na tomto základu tak v roce 1991 vzniklo Hledání ztraceného času. Nejdříve mu připadalo přirozené, že bude současně i průvodcem, ale jak se schylovalo k natáčení, dle svých slov prožíval muka.26 Pořad nese název podle francouzského sedmidílného románu Marcela Prousta a byl určen televizním dramaturgem. Sám měl připravený název Minuty z archivu, později by dal přednost Hledání ztracených časů, protože ten oficiální považoval za zavádějící.27 V prvním roce se vyrobily pouze 4 díly o stopáži 40 minut a z toho první dva dokonce nejdou v archivu dohledat a ani není záznam o jejich vysílání. Pavel Vantuch to vysvětluje tím, že je nechal Karel Čáslavský smazat z důvodu jisté sebekritiky a že chtěl materiály později použít znovu a lépe.28 Třetí díl mohli diváci poprvé vidět 1. 1. 1992 ve středu na druhém programu České televize od 22 hodin. Obsahoval filmovou historii Václavského náměstí 23
KUPSOVÁ, Daniela. Karel Čáslavský: Hledání příštích časů. Česká televize: webové stránky pořadu Hledání ztraceného času [online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: . 24 BEDNAŘÍK, Petr, Jan JIRÁK a Barbara KÖPPLOVÁ. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 439 s. (s. 237-238) Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-8024730-288. 25 KUPSOVÁ, Daniela. Karel Čáslavský: Hledání příštích časů. Česká televize: webové stránky pořadu Hledání ztraceného času [online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: . 26 Tamtéž. 27 Tamtéž. 28 Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Pavlem Vantuchem. Proveden 7. 5. 2015 v Dolních Jirčanech.
10 od počátku 20. století do roku 1948. V roce 1992 bylo již do výroby připraveno dílů 16 a stopáž se snížila na dvacet minut. Karel Čáslavský z počátku vůbec nepočítal, že by cyklus měl více jak 15 dílů. Dle svých slov tak materiál nerozumně používal a časem s unikátními záběry začal šetřit.29
2.1 Obecný obsah Hledání ztraceného času je střihový pořad složený z archivních materiálů, které spojuje vždy jedno hlavní téma, mozaika sestavená ze záběrů od počátků českého filmu především do roku 1945. Pořad mapuje naši minulost, významné národní události a život běžných lidí. Ten je obsahově zastoupen ve větší míře, protože autora doslova okouzlil. „Když si vezmeme první republiku, tak je tam 28. říjen, pak tam není 20 let vůbec nic, pak je Mnichov, 15. březen, Lidice a heydrichiáda a pak osvobození. Ale tam je tisíce dnů a tisíce osudů a příběhů. Mě prostě fascinuje, když uvidím jednoduchou obyčejnou věc z kterékoliv doby. To znamená, jak paní Vondráčková šla pro pivo manželovi a zlomila si nohu. To jsou taky dějiny. Jsou malý a velký dějiny.“30 Po analýze témat u všech dílů je výsledek poměru až překvapující. Historickým zlomovým okamžikům a veřejným personám je věnováno přibližně jen deset procent z celého seriálu. Čáslavský se ze všeho nejraději věnoval období první republiky. Důvodem byl i fakt, že se podle něho nedochovaly žádné materiály s negativními událostmi.31 Oceňoval, že filmaři netočili bídu a neštěstí a jen zaznamenávali různé oslavy či vítání státníků. To je i hlavním rysem celého cyklu. Je složen především z pozitivních snímků s nostalgickým tónem. Výběr témat u něj ovlivňoval až stesk po době, kterou však sám nezažil. Struktura jednotlivých dílů je konstantní. Po úvodní znělce je moderátor v obraze a uvede konkrétní téma. Archivní materiály jsou pak komentovány jeho hlasem a závěr je opět natočen s průvodcem. Jedná se o takzvané „spojováky“, které byly předtočeny v interiéru nebo v exteriéru. Pořad měl své malé studio na Kavčích horách, později byl točen ve střižně, která fungovala jako reálná dekorace. Výrazným rysem pořadu je nedokonalý mluvený projev Karla Čáslavského. Prakticky nesplňuje profesionální nároky na moderátorskou práci. Jde však o prvek, který dodává 29
TŘEŠTÍKOVÁ, Helena. ČESKÁ TELEVIZE. GENUS: Život filmového historika Karla Čáslavského v pohledu Heleny Třeštíkové [archiv ČT]. 1996. vyd. 30 Tamtéž. 31 Tamtéž.
11 autentičnosti a lidem byl tím bližší a skutečný. Vzniká tak významný paradox vůči zaběhlým parametrům ve funkci televizního průvodce.
Osobně mám pocit, že
uvěřitelnost je základním klíčem k divákovi.
2.2 Výroba Premiéry pořadu Hledání ztraceného času se natáčely od roku 1991 do roku 2011. Poslední byla odvysílaná 29. 1. 2012. Základní realizační štáb zůstal po celou dobu existence velmi semknutý a téměř neměnný. Karel Čáslavský zastával post moderátora a scénáristy. Režisérem a střihačem byl Pavel Vantuch, který později převzal i kameru po Václavu Dortovi. Pomocným režisérem byl František Seidl, který u jiných projektů v České televizi vedl produkci. Tu zde měl celou na starost Otakar Svoboda. Jako asistenti produkce na tomto pořadu začínali Václav Myslík, Viktor Průša a Vojtěch Svoboda.32 Všichni pracují v České televizi i nadále. Hledání ztraceného času je velmi unikátní cyklus nejen celkovým počtem dílů. Realizováno bylo celkem 593 epizod. Délka pořadu a především počet ročních premiér se po celou dobu existence výrazně měnily. Relace se ustálila na týdenní periodě a premiéry se kombinovaly s reprízami. Přehled vyrobených dílů v jednotlivých letech přikládám v grafu. – Příloha č. 1. Vysílání jednotlivých programů se v České televizi řídí vysílacím schématem. Od něj se poté odvozuje takzvaný výrobní úkol. To je každoroční oficiální ujednání mezi vedením útvaru programu a výroby, které vždy ratifikuje generální ředitel.33 Tento rozsáhlý dokument je seznamem všech schválených pořadů s jejich přesnými rozpočty. Velmi zjednodušeně můžeme říci, že v praxi je úkolem programu naplnit všechna vysílací okna a výroba jejich požadavky realizuje s primární zodpovědností za finanční prostředky. Je to tedy zásadní konsenzus o rozdělení financí celé televize na příslušný rok, pro všechny kanály i jednotlivé projekty. Jedním z hlavních tvůrců výrobního úkolu je ředitel výroby Václav Myslík. Rozdílný počet premiér Hledání ztraceného času vysvětluje potřebou programu věnovat finanční prostředky na výrobu jiných atraktivnějších pořadů. Za roky ve své funkci zažil mnoho momentů, kdy zástupci programu chtěli z Hledání ztraceného času udělat 32
KAUCKÝ, Eduard. Databáze Čt: PROVYS. Praha. 2009. V současné době je v této struktuře i oddělení vývoje nových formátů. Česká televize: Organizační struktura [online]. [cit. 2015-05-06]. Dostupné z:
12 čtrnáctideník či měsíčník. Několikrát byl dle jeho slov v jednání i záměr výrobu pořadu zcela pozastavit a vysílat pouze reprízy. Václav Myslík na tomto projektu začínal a vybudoval si k němu a především ke Karlu Čáslavském osobní vztah. Využíval tedy své ředitelské pozice a za cyklus loboval. „V zásadě postoj programu chápu, protože dává logiku. Na druhou stranu člověk znal zákulisí toho pořadu, a tak bylo jasné, že to Mistra ve chvíli kdy ten pořad skončil, tak ho to bez nadsázky pohřbí. Pro něj to bylo dítě. On by neměl kde zúročovat tu práci, kterou v archivu dělal za symbolických podmínek.“34 Ve své pozici zažil sedm ředitelů programu, se kterými vyjednával přidělení financí na výrobu premiérových dílů. Považuje to za kombinaci lidského pochopení a potřeby samotné televize. Výrazně tak ovlivnil unikátní dvacetiletou existenci pořadu.
2.3 Příprava realizace Příprava jednotlivých pořadů byla v první fázi zcela na Karlu Čáslavském. Při své práci v Národním filmovém archivu identifikoval historické materiály. V momentě, kdy nalezl divácky atraktivní záběry, začal z nich pomalu sestavovat výsledný tvar. Zcela zásadním rysem jeho osobnosti je obrovská pečlivost, kterou dle svých slov zdědil po svém otci. Doslova ze střípků naší historie skládal ucelený příběh. V tom byl naprosto precizní. K filmům, se kterými pracoval, neexistovaly žádné popisky. On je identifikoval pomocí svých rozsáhlých znalostí a především důslednou prací. Sbíral dobové pohlednice a fotografie, které mu často pomáhaly. Z filmového okénka si překreslil například tvář člověka či tvar kostela a v nich pak hledal tak dlouho, než zjistil například jméno obce. Poté se spojil s místní matrikou či muzeem a dohledával potřebné informace. Po část doby měl asistentku, která po jeho předjednání jezdila do určených institucí. S rozvojem internetu pak stačil na celou přípravu sám. Nadále ale navštěvoval knihovny i jiné archivy. Sám dokonce jezdil do exteriérů, kde hledal anonymní místa ze svých filmů a vybíral lokace k natáčení. Se starými fotografiemi chodil po krajině a pozoroval detaily, které by identifikoval s materiály. Chtěl divákům ukázat, jak vypadal svět dříve a jak v dnešní podobě. Některé díly tak připravoval i několik let. Pokud mu například
34
Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Václavem Myslíkem. Proveden 2. 4. 2013 v budově České televize na Kavčích horách v Praze.
13 do celkové stopáže pořadu chybělo pár minut, nenahradil je ničím jiným, ale čekal, až bude materiál k tématu kompletní. Jeho pracovitost fascinovala i manažera realizace Viktora Průšu: „Jak jsem se s ním seznamoval v mých raných letech v televizi, čekal jsem, že pořad připravuje celý tým autorů a dramaturgů, kteří mu pomáhají, a on je do jisté míry ta hvězda, která to zastřešuje. Překvapilo mě, že většinu věcí dělal sám.“35 Karel Čáslavský měl pro práci obrovský entusiasmus a potřebný smysl pro detail. Kompletní obsah jednotlivých dílů připravoval sám doma. Vybrané archivní materiály si nechal přepsat na VHS či později na DVD. Sám si je importoval do osobního počítače, ve kterém měl starý střihový program. Záběry seřadil a režisérovi poté předal přesnou střihovou soupisku.
Ten vybrané materiály ve své střižně
zrekonstruoval a přizpůsobil televizním vysílacím standardům. Filmové materiály, ze kterých Karel Čáslavský pořad sestavoval, pocházely převážně z Národního filmového archivu. To byla i původní idea projektu - prezentovat zajímavé záběry, které objevil při své práci archiváře. Postupem času začal jako zdroj využívat i filmové týdeníky z Krátkého filmu36 a poté především archivy, které diváci začali sami zasílat. Formáty záznamů byly na filmových pásech o šířce 8 mm, 16 mm a 35 mm. Našly se i takové unikáty jako amatérský filmový formát 9,5 mm, který má perforaci uprostřed. Pro další práci bylo potřeba materiály přepsat na nosiče, které odpovídají televizní technologii. To bylo často velmi problematické, protože Česká televize k tomu nemá technické zázemí. Využívala se firma Jiřího Dittmana z Prostějova, který je sběratelem starých promítacích zařízení a dokázal filmy přepsat do odpovídající kvality. 37 Dalším unikátním materiálem byl prudce hořlavý tzv. nitrátový film, jehož podklad tvoří nitrocelulóza. Jedná se o látku nestálou, vysoce vznětlivou a její rozklad probíhá neustále. V pokročilém stádiu rozkladu dochází k samovznícení při teplotě 30 – 40 35
Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Viktorem Průšou. Proveden 17. 4. 2013 v budově České televize na Kavčích horách v Praze. 36 Již za éry němého filmu u nás byly založeny dva filmové týdeníky. První připravovala firma Elektajournal, která po pěti letech zanikla, a nahradil ji Československý filmový týdeník. Ten později splynul se společností Aktualita, která vydávala stejnojmenný zvukový týdeník a zanikla v roce 1945. Druhým týdeníkem byl krátce Deglův žurnál. HAVELKA, Jiří. Kronika našeho filmu 1898-1965. Praha: Filmový ústav, 1967, s. 63. 37 Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Vojtěchem Svobodou. Proveden 23. 4. 2013 v budově České televize na Kavčích horách v Praze.
14 stupňů Celsia. Film hoří velmi rychle a jeho teplota dosahuje až 1700 stupňů Celsia.38 Práce s tímto materiálem je nebezpečná a není možné s ním v České televizi manipulovat. Proto se filmy přepisovaly v dalších externích firmách, kterých je díky vysokým nárokům na jeho skladování minimum. V jednom z dílů Hledání ztraceného času štáb provádí názorný pokus, při kterém na louce vybuchuje velké množství právě nitrátového filmu. Pavel Vantuch vysvětluje, že Karel Čáslavský chtěl touto demonstrací trochu vystrašit diváky tak, aby přestali skladovat staré filmy na svých půdách a raději mu je poslali do televize.39
2.4 Natáčení Úvodní a spojovací moderace se natáčely v objektu České televize na Kavčích horách. Zcela nepravidelně se vyjíždělo do exteriéru spojeného vždy s tématem daného dílu. Docházelo tak v případě významnějšího cyklu či zjednodušeně, když byl dostatečný čas na přípravy. Samotné natáčení nepatřilo k oblíbeným činnostem Karla Čáslavského. Dle slov v té době vedoucího produkce Otakara Svobody vždy ráno zavolal s tím, že přišel o hlas a nemůže se na natáčení dostavit.
Přemlouvání
k moderaci se stalo jakýmsi rituálem mezi letitými kolegy. Karel Čáslavský byl všemi oslovován „Mistr“. Přezdívka vyjadřující úctu vznikla však při těchto ranních telefonátech, kdy mu Otakar Svoboda volal a budil ho slovy z České mše vánoční „Hej mistře, vstaň bystře.“40 Zažitost přízviska dokumentují rozhovory s jeho nejbližšími kolegy, které jsou k této práci přiloženy. Natáčení moderací se vymykalo běžnému televiznímu postupu, kdy je termín pevně daný a k jeho zrušení dochází jen ve velmi výjimečných případech. Poslední vedoucí produkce Vojtěch Svoboda vzpomíná: „Když jsme točili v exteriérech, tak Mistr chtěl, aby bylo hezké počasí. Bylo těžké skloubit i to, kdy může mluvit. Bylo potřeba reagovat velmi pružně, vlastně jako ve zpravodajství.“41 Sestava štábu byla prakticky neměnná. Dle manažera realizace Viktora Průši byl Karel Čáslavský rád obklopen malým štábem, který ho svým způsobem chránil a dával mu pocit zázemí. 38
Karel Vítkovský. Filmové technické minimum. Praha: Československý filmový ústav, s. 173-176, 1982. Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Pavlem Vantuchem. Proveden 7. 5. 2015 v Dolních Jirčanech. 40 Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Otakarem Svobodou. Proveden 17. 4. 2013 v budově České televize na Kavčích horách v Praze. 41 Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Vojtěchem Svobodou. Proveden 23. 4. 2013 v budově České televize na Kavčích horách v Praze. 39
15 Bylo pro něj důležité vytvořit atmosféru pohody. V prvních letech se natáčení účastnil režisér, kameraman, osvětlovač, zvukař a produkční. Postupně, jak lidé zemřeli nebo přestali pracovat, jejich profese přebíral režisér Pavel Vantuch.42 Sám to vysvětluje tím, že prvořadá byla flexibilita, protože nutnost plánování výrobních kapacit nekonvenovala s autorovými potřebami. Pavel Vantuch tak zakoupil vlastní DVCAM kameru, větší auto a na poslední díly již jezdili pouze ve třech či dokonce bez produkce jen ve dvou. Vzpomíná, jak stál za kamerou, v ruce držel odraznou desku, hlídal mikrofon a předtím sám „Mistra“ napudroval.43 Skromnost realizačních podmínek je zcela nestandardní především ve srovnání s výrobou ostatních pořadů se stejným technickým zázemím. Ukazuje to na zapálený přístup tvůrců ke svému pořadu, ale i na jakousi potřebu vyčlenit se ze složitého televizního systému s jasně danými pravidly. Docházelo tak ke snižování nákladů, i když jen v omezené míře, protože Pavel Vantuch byl za všechny své další činnosti honorován. Tento individuální postup umožňovali přímí nadřízení, ale především vývoj televizní technologie, díky níž nejsou jednotlivé technické profese už tak svébytné.
2.5 Postprodukce Poslední fázi k dokončení výroby nazýváme postprodukce. Ta v tomto případě probíhala opět mimo standardy televizních postupů. Pavel Vantuch vlastnil i svoji profesionální techniku, takže produkci sám odevzdával do vysílání kompletní dílo ve formě on linu.44 Pořad byl vždy tvořen kompletací několika zcela odlišných druhů záznamů. Používaný archiv byl čistě dokumentárního charakteru. Většinou jen jedna kamera v něm zprostředkovaně pozoruje a zaznamenává jevy reálné skutečnosti v jejich autentické podobě. To je logicky především u amatérských záznamů. Tomu se přizpůsobuje střih, který nemá na výběr několik pohledů a nemění tak kontinuitu akce. Z materiálů pořízených při významnějších momentech naší historie je však poznat, že se na místě někdy vyskytovalo i více kameramanů. Další součástí pořadu byly i Čáslavského moderace točené již zcela jinou technikou. Kombinace těchto nesourodých záznamů dávala pořadu i vizuální charakter. Jeho výrazným prvkem je, že 42
Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Viktorem Průšou. Proveden 17. 4. 2013 v budově České televize na Kavčích horách v Praze. 43 Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Pavlem Vantuchem. Proveden 7. 5. 2015 v Dolních Jirčanech. 44 Video již v plné kvalitě ve vysílací normě.
16 většina archivních snímků působí zrychleným dojmem. To je z důvodu vývoje filmových technologií. V počátcích kinematografie se natáčelo a promítalo snímací frekvencí 16 obrázků za sekundu.45 Pro současné vysílání se materiály přepisovaly do frekvence 25 snímků za sekundu. Dle Pavla Vantucha to někdy nevypadalo dobře, proto nechával původní frekvenci a obraz při postprodukci zpomaloval.46 Televizní technologie se vyvíjela i během existence samotného pořadu, a tak se pro natáčení nejdříve používal formát U-Matic, pak analogové Betacamy, digitální Betacamy a nakonec záznamová technologie DVCAM. Převážná část používaných archivních zdrojů neobsahovala zvukovou stopu, proto bylo potřeba namluvit komentáře a dílo doplnit hudbou.47 Na pořadu po celou dobu spolupracoval hudební režisér Václav Fiala. O jejím charakteru a místě použití měl Karel Čáslavský přesnou představu. Odevzdával vždy podrobný soupis časových kódů s typem muziky, kterou hudební režisér vybíral z fonotéky České televize. Jednalo se především o dobovou hudbu, která dokreslila atmosféru historických záběrů. Pracovalo se s ní velmi precizně, protože zvuk je jednou ze základních částí, která je spolu s obrazem nositelem děje.
2.6 Dramaturgie pořadu Za existenci Hledání ztraceného času vzniklo 593 dílů, které zmapovaly řadu historických událostí, ale především obrovské množství segmentů života obyčejných lidí. Karel Čáslavský měl vždy k dispozici televizního dramaturga, ale v tomto případě se jednalo o naprostou formalitu. Zcela sám si vybíral témata ke zpracování a dokonce určoval, v jakém pořadí se budou jednotlivé díly vysílat. Pokud bylo potřeba premiéry kombinovat s reprízami, sám epizody k opakování vybral a programovým pracovníkům jen předal jejich seznam. Své nestandardní podmínky si dokázal vždy až nekompromisně prosadit. Pro detailní zkoumání jeho seriálu jsem jednotlivé díly rozdělila do tří kategorií – solitérní epizody, menší tematické cykly a velké seriály. V prvních letech (1991 1993) je Hledání ztraceného času tvořeno pouze solitérními díly, které mají jedno nosné téma. Od 14. vysílání má každý svůj podnázev a obsah se zaměřuje především 45
Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Pavlem Vantuchem. Proveden 7. 5. 2015 v Dolních Jirčanech. 46 Tamtéž. 47 Tamtéž.
17 na populární záležitosti a osobnosti z období do začátku druhé světové války, například Historie vzducholodí, Výstava soudobé kultury, IV. slet všesokolský 1912 nebo Osobnosti – Caruso – Praha o návštěvě světoznámého italského operního pěvce v Praze roku 1904.48 V epizodě Masarykové, Čapci a ostatní Čáslavský vtipně poznamenává, že kdybychom měli soudit podle dochovaných dobových snímků, tak bychom si mohli myslet, že bratři Karel a Josef Čapkové byli hlavním povoláním zahradníci. Proto uvedl záznam Karla Čapka na svatbě s Olgou Scheinpflugovou nebo na zasedání PEN klubu. Při recepci pro členy na Pražském hradě byl Karel Čapek v roce 1938 nafilmován naposledy. V závěru můžeme vidět i Jana Masaryka a Edvarda Beneše ve vile v Sezimově Ústí.49 První díl z roku 1994 s názvem Pavlačová historie se věnuje pozoruhodné personě, kterou byl invalida Bohumil Veselý. Sbíral snímky různých osobností, které později začal i sám točit na své pavlači. Vznikl tak naprosto unikátní soubor asi čtyř stovek snímků s názvem Lidé z pavlače. Kompozice byla vždy stejná, a to u zábradlí na jednom metru čtverečním a s cedulí se svým jménem. Karel Čáslavský jeho práci obdivoval a mnoho snímků použil později i do svých knih. „ Vesměs všichni filmovaní kouří cigaretu či doutník, co také s rukama. Ale třeba botanik Blatný si prohlíží rajče, muzikanti hrají na nástroje a František Filipovský předvádí Harpagona. Pan Veselý na té pavlači natočil i básníky Biebla a Seiferta a také třeba celou plejádu malířů. Vždy zabral celek, pak detail, špatně, ale právě v tom je půvab. Točil na pokoutně získaný materiál, na každého měl tak třicet vteřin. Od roku 1945 do roku 1968 mu nikdo nedokázal říci, že neostří. Nenašel se nikdo, kdo by mu půjčil lepší kameru a nějaký reflektor, protože ty záběry jsou někdy hodně černé.“50 V průběhu roku připravil velmi hodnotný díl Tak začal protektorát, kde můžeme vidět autentické záběry z období 15. března až 5. dubna roku 1939. Raritní jsou týdeníky zpracovávané Němci, ve kterých popisují dramatické události ze svého
48
ČESKÁ TELEVIZE. Hledání ztraceného času: Přehled dílů [online]. [cit. 2015-05-06]. Dostupné z: . 49 ČÁSLAVSKÝ, Karel a Pavel Vantuch. 1993. Hledání ztraceného času: Masarykové, Čapci a ostatní… [archiv ČT]. 50 TŘEŠTÍKOVÁ, Helena. ČESKÁ TELEVIZE. GENUS: Život filmového historika Karla Čáslavského v pohledu Heleny Třeštíkové [archiv ČT]. 1996. vyd.
18 pohledu a propagandistickým způsobem.51 Čáslavský měl někdy k dispozici jen tolik materiálu, aby pokryl jedno vysílání. Jindy se k tématu vrátil o pár let později. Období protektorátu zpracoval několikrát, nicméně vždy samostatně.52 Poprvé také divákům ve větší míře představuje českou krajinu v minulé podobě Pohlednice z jižních Čech, Česká paleta, Z Českého Brodu do Stromovky či Nové obrázky ze staré Plzně.53 Rok 1995 je zajímavý tím, že bylo vyrobeno dvojnásobně více premiérových dílů, než tomu bylo v letech minulých a ve většině budoucích.54 Začínají se poprvé objevovat malé série a za tu podstatnou považuji Jak se co dělá. Karel Čáslavský se velmi rád věnoval starým technologiím, a tak během let připravil celkem dvanáct dílů. Diváci mohli vidět své předky vyrábět například perleťové knoflíky, pečivo či letadla.55 V tomto roce opět uvádí staré obrazy naší země, ale vydává se především na Moravu – Brněnská sláva, Brno všední i sváteční, Ze Vsetína do Bylnice ve 2O minutách či Staré Valašsko.56 V následujících letech je poznat, že Čáslavský začíná s materiály pracovat úsporněji, a tak se realizují díly v malých sériích - V Británii za vlast 1. - 3., Pozdravy z Letné 1.- 5. či Vzpomínky na Jana Masaryka 1.- 2. Především vzniká rozsáhlý podcyklus s názvem Archivní žurnál 1. – 48., který byl sestaven z filmových týdeníků. Jednalo se o pestrý kaleidoskop soudobých událostí a zajímavostí.57 V roce 1999 bylo vyrobeno nejvíce dílů za celou existenci seriálu. Zcela výjimečný je díl Převážně nevážně. Čáslavský uvádí kuriózní snímky ze žurnálů, ale po pár minutách předá slovo postupně všem členům štábu. Originálním způsobem tak představí své letité kolegy, které chce prý nechat okusit těžký úděl moderátora. Každý si tedy vyzkouší okomentovat historické záběry z různých atrakcí. V epizodě jsou ponechány smích, přeřeknutí, škodolibé reakce a především vše končí sestřihem
51
ČÁSLAVSKÝ, Karel a Pavel Vantuch. 1994. Hledání ztraceného času: Tak začal protektorát [archiv ČT]. 52 Nesestavil ucelenou sérii. 53 ČESKÁ TELEVIZE. Hledání ztraceného času: Přehled dílů [online]. [cit. 2015-05-06]. Dostupné z: . 54 Příloha č. 1. 55 ČÁSLAVSKÝ, Karel a Pavel Vantuch. 1995. Hledání ztraceného času: Jak se co dělá (1) [archiv ČT]. 56 ČESKÁ TELEVIZE. Hledání ztraceného času: Přehled dílů [online]. [cit. 2015-05-06]. Dostupné z: . 57 ČESKÁ TELEVIZE. Hledání ztraceného času: Přehled dílů [online]. [cit. 2015-05-06]. Dostupné z: .
19 nepovedených úvodních klapek z předešlých let. Zde je možné poznat, že na natáčení panovala uvolněná a přátelská atmosféra. Záběry potvrzují i slova spolupracovníků, že ze svých chyb vinil především je.58 V roce 2000 je na obrazovky uveden cyklus Vltava v obrazech a do roku 2004 zabere většinu vysílacího prostoru. Tento výjimečný publicistický počin jsem spolu se sérií Co viděly americké kamery v Čechách zařadila do třetí kategorie velkých seriálů. Pro unikátnost jejich rozsahu a obsahu se jimi budu podrobně věnovat v dalších částech své práce. V posledních
letech
Hledání
ztraceného
času
nedochází
k žádnému dramaturgickému vývoji. Čáslavský se především k tématům vrací a rozšiřuje tak stále menší série. Často také reaguje na přání publika, se kterým velmi rád komunikoval. Přiznával, že ho trápí skutečnost, že lidé na starých záběrech jsou již nyní mrtví. Při zkoumání materiálů si proto obvykle všímal i dětí, protože je považoval za stále žijící svědky. Měl upřímnou radost, když se diváci poznali a ozvali se mu. K tomu opětovaně docházelo, a proto připravil i díl jen o dávné nejmladší generaci. S Dětmi ze žurnálů se tak vrátíme do období druhé světové války na kojenecké oddělení na pražské Bulovce a do obce Kameničná na vánoční svátky sirotků.59 Znaky jeho sofistikovaného humoru najdeme často už v samotných názvech. Například Pilná Včela je o historii ústředního skladu zásob a sítě obchodů. Osmičky na vodě parafrázují obsah z prostředí vodáků točený na filmový materiál o šířce 8 mm. O svěcení zvonů a zvonic, o atmosféře v kostelech při obřadech je epizoda Bim bam.60 Karel Čáslavský mapoval i události kolem hlavních představitelů našeho státu. Obdivoval osobnost Tomáše Garrigua Masaryka a rád sdílel vzácné momenty, které se podařily filmařům natočit. Například díl s názvem Jak se T. G. Masaryk vrátil do vlasti zachycuje velkolepý návrat prezidenta ze zahraničí od hranic až do Prahy v roce 1918.61 Prezident na cestách 1. - 3. pojednává o jeho návštěvě v 17 českých městech ve dnech
58
ČÁSLAVSKÝ, Karel a Pavel Vantuch. 1999. Hledání ztraceného času: Převážně nevážně [archiv ČT]. ČÁSLAVSKÝ, Karel a Pavel Vantuch. 2008. Hledání ztraceného času: Děti ze žurnálu [archiv ČT]. 60 ČESKÁ TELEVIZE. Hledání ztraceného času: Přehled dílů [online]. [cit. 2015-05-06]. Dostupné z: . 61 ČÁSLAVSKÝ, Karel a Pavel Vantuch. Hledání ztraceného času: Jak se T. G. Masaryk vrátil do vlasti [archiv ČT]. 1999. 59
20 10. - 13. července 1926. Dokázal ho i představit ve velmi nezvyklé roli milujícího a láskyplného Dědečka Masaryka.62 Mnohem více prostoru však věnoval druhému československému prezidentovi. K jeho životu se autor vrací po celou dobu trvání pořadu, nicméně rozhodně ne dle časové osy. Paradoxně první díl, který o něm připravil, má název Pohřeb dr. Edvarda Beneše. Později sestříhal například Volá Londýn, kde spatříme záběry z filmového týdeníku Czechoslovak News, které ukazují několik jeho projevů, například o vyhlazení obce Lidice.63 Nejkomplexnější je však jedenáctidílná série Poslední léta Edvarda Beneše.64 Šíři tematického spektra nejvíce ovlivňovaly dva aspekty, a to jednak samotná doba, na kterou se Čáslavský zaměřil, a pak jeho osobní preference. Za důležitý považuji fakt, že se až na pár výjimek zcela vyhýbal bojovým situacím v první i ve druhé světové válce. Vyhledával snímky převážně pozitivní, ale i tak historicky hodnotné. Televiznímu publiku tak zprostředkovával především laskavé vzpomínky s emocí, kterou má člověk při prohlížení rodinných černobílých fotografií.
2.7 Vltava v obrazech K myšlence
zdokumentovat
řeku
Vltavu
přivedl
Karla
Čáslavského
stejnojmenný film, který vznikl na motivy Smetanovy symfonické básně. Považoval ho za nepovedený, místopisně zpřeházený a s opakujícími se motivy. Sehnal si tedy mapy, fotografie a staré pohlednice a podle nich dal ten starý film do pořádku. Tak přišel na nápad ukázat Vltavu z pohledu historie i současnosti, od pramene až k soutoku s Labem.65 Otázkou je, o který film opravdu jde.66 Jednou z možností je filmová epopej s názvem Vltava, kterou natočil Jaroslav Fišer v roce 1934. V úvodu ochotnický herec Jaroslav Pecháček představuje Bedřicha Smetanu, který při procházkách kolem vesničky Jabkenice našel inspiraci pro komponování cyklu Má vlast. Poté následuje dvanáctiminutová pasáž, která je prvním vyjádřením hudby filmovým obrazem v naší zemi. Hudbu symfonické básně Vltava doprovází záběry od pramene řeky až po soutok
62
ČÁSLAVSKÝ, Karel a Pavel Vantuch. 1997. Dědeček Masaryk [archiv ČT]. ČÁSLAVSKÝ, Karel a Pavel Vantuch. 1997. Hledání ztraceného času: Volá Londýn [archiv ČT]. 64 ČESKÁ TELEVIZE. Hledání ztraceného času: Přehled dílů [online]. [cit. 2015-05-06]. Dostupné z: . 65 Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Otakarem Svobodou. Proveden 17. 4. 2013 v budově České televize na Kavčích horách v Praze. 66 To nelze v současnosti již bezpochybností určit. 63
21 u Mělníka. Čáslavský se tomuto snímku věnoval v roce 1994 v epizodě s názvem Vltava podle Smetany. Vytýkal mu jednoduchou kameru a chaotický střih.67 Druhou variantou je filmový dokument Viktora Maurera z roku 1995 s názvem Po řece Vltavě. Ten s jistotou Čáslavský viděl, protože záběry z něj oficiálně použil do čtrnáctého dílu své vltavské série. Při své rozsáhlé a pečlivé přípravě měl velmi skromný odhad. Plánoval osm, maximálně dvacet dílů. Šumavské části se tedy od začátku tak podrobně nevěnoval, než zjistil, že diváci mají zájem o zmizelé domy, mlýny i jezy. Začali posílat fotografie a amatérské záběry a tvůrčí štáb zvolnil tempo. „Kdybychom pokračovali pomaleji už od začátku, nebylo by částí 86, ale rovných 100.“68 - zavzpomínal v jednom svém rozhovoru. Cyklus Vltava v obrazech je v mnoha směrech výjimečný. Díly nezačínají standardní znělkou pořadu. Ve zcela prvním je v úvodu část filmu Dialog s řekou a Čáslavský vysvětluje svůj záměr zmapovat řeku pomocí historických materiálů, ale i barevných dokumentů. Od začátku jsou v cyklu dominantní záběry ze současnosti. Ty se dříve vyskytovaly jen při natáčení moderací v exteriéru. Nyní důsledně představují a porovnávají dávná místa se současnou podobou. Diváci také mohli vidět skutečný pramen Vltavy, který v té době nebyl ještě přístupný. Byly dokonce poprvé použity i vlastní letecké záběry toku od pramene k Mělníku a zpět, které natočil Pavel Vantuch. Letadlo zajistil obdivovatel pořadu pan Fajtl, bratr generálporučíka Františka Fajtla, který byl za druhé světové války stíhacím pilotem.69 Vltava je mapována v logické posloupnosti - pramen – soutok Teplé a Studené Vltavy – Lipenská přehrada – Čertovy proudy – Český Krumlov – Dívčí Kámen – Hluboká – Podolsko – Zvíkov – Orlická přehrada – Skalní město – Svatojánské proudy – Vrané nad Vltavou – Praha – soutok u Mělníka. Nejde však jen o geografickou studii. Od druhého dílu už má série nově vytvořenou znělku s hudbou Bedřicha Smetany. Obrazově se aktualizuje podle obsahového pohybu po toku. Karel Čáslavský je v prvních epizodách jen za stolem ve své kanceláří a od druhé desítky epizod jsou 67
ČÁSLAVSKÝ, Karel a Pavel Vantuch. Hledání ztraceného času: Vltava podle Smetany [archiv ČT]. 1994. 68 KUPSOVÁ, Daniela. Karel Čáslavský: Hledání příštích časů. Česká televize: webové stránky pořadu Hledání ztraceného času [online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: . 69 Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Pavlem Vantuchem. Proveden 7. 5. 2015 v Dolních Jirčanech.
22 jeho moderace již v konkrétních exteriérech. Výrazně se zpomaluje tempo, v jakém Vltavu dokumentuje. Například jen nádrži Lipno je věnováno sedm dílů.70 Zde již můžeme vidět amatérské záběry, které začínají diváci zasílat. Tento precedent výrazně ovlivní samotný cyklus a především celoživotní odkaz Čáslavského. V dalších dílech jsou diváci již přímo vyzýváni k zasílání vlastních materiálů, které by historii řeky pomohly zmapovat. Celý seriál se postupně stává přehlídkou vzácných amatérských záběrů ze soukromých sbírek. Všichni dokonce poskytli materiály zcela zdarma, bez nároků na autorský honorář.71 Obrovský pozitivní ohlas diváků přikládá Viktor Průša prvkům reality show. Lidé viděli své chaty a konkrétní místa řeky, jež znali. Poznávali své příbuzné a vyvolalo to v nich emoce. Popularita díla byla poznat i z kontaktu s diváky při natáčení, které zažil Otakar Svoboda „U bývalých svatojánských proudů jsme se chystali točit a šli jsme dolů k řece, tam jsme viděli takové cedule na stromech. A to byla výzva starosty, že dnes večer se hraje Hledání ztraceného času a celá vesnice se sejde v hospodě.“72 Ten měl jako vedoucí produkce mnohem komplikovanější práci než u běžných dílů. Příprava trvala neuvěřitelné tři roky a Otakar Svoboda musel například získat povolení k natáčení v povodí od 27 starostů. Tak jako i v jiných případech vycházeli však všichni nezištně vstříc. Vzpomíná: „Kamkoliv jsme přijeli, všude nám dali vše zadarmo. Když jsme točili Vltavu v obrazech, tak jsme na obecním úřadě měli štáb. Dali nám elektriku, vodu zadarmo, kontakty na všechny pamětníky. Nikdy nikdo nic nechtěl.“73 Natáčelo se na etapy, což umožňovalo zpětnou vazbu. Seriál tak mohl jít postupně více naproti divákovi. Účinkují zde stovky pamětníků, z nichž většina již nežije. Používala se nejmodernější technika, jako například podvodní kamery. S nimi profesionální potápěči natáčeli zatopený kostel ve čtyřiceti metrech pod vodou.74
70
ČÁSLAVSKÝ, Karel a Pavel VANTUCH. Vltava v obrazech [DVD]. Praha: Česká televize, Bontonfilm a.s. 2001. 71 Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Otakarem Svobodou. Proveden 17. 4. 2013 v budově České televize na Kavčích horách v Praze. 72 Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Otakarem Svobodou. Proveden 17. 4. 2013 v budově České televize na Kavčích horách v Praze. 73 Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Otakarem Svobodou. Proveden 17. 4. 2013 v budově České televize na Kavčích horách v Praze. 74 Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Pavlem Vantuchem. Proveden 7. 5. 2015 v Dolních Jirčanech.
23 Některé díly se velmi detailně věnují například stavbě Orlické přehrady, Slapské přehrady, vorařskému povolání, vodním sportovním aktivitám či stavbě mostů.75 Ale zcela mimořádné jsou vzácné záběry na místa, jež musela ustoupit výstavbě přehrad. Seriál tak zachytil pro další generace část naší země, která definitivně zmizela. Cyklus Vltava v obrazech má celkem 86 dílů, které se po blocích natáčely od roku 2001 do roku 2004 a v tomto období měly postupně i svou premiéru. Vysílání se setkalo s diváckým zájmem a do letošního roku byl celý cyklus již dvakrát reprízován. Velkou poptávku měl seriál především u lidí, kteří emigrovali do zahraničí. Především na jejich popud vyšel celý cyklus na DVD v edici České televize. Podle Václava Myslíka se jedná o takový unikát, který by se měl z celého cyklu vyjmout a jinak označit. Jedná se vlastně o nejkomerčnější část pořadu. Je atraktivní i pro diváky, kteří jinak nevyhledávají archivní filmy. Vltava v obrazech byla právě zlomová i z tohoto hlediska. Do té doby bylo Hledání ztraceného času tvořeno převážně materiály z Národního filmového archivu a díky tomuto cyklu získal celý seriál další obrovské zdroje a i nový rozměr.
2.8 Co viděly americké kamery v Čechách Druhým výrazným podcyklem je seriál deseti dílů s názvem Co viděly americké kamery v Čechách. V roce 2010 oslovili Karla Čáslavského přímo z Amerického velvyslanectví s tím, že mají materiály, které natočili profesionální američtí kameramani při osvobozování západních Čech. Jednalo se o válečné kameramany z USA Signal corps.76 Mezi jejich zaměstnance patřili i kameramani Gilmor, Butterfield, R.Graham, Hallovan, Lambert a W.G.Snowdem,77 kteří doprovázeli americké jednotky při jejich vstupu na území západních a jižních Čech v květnu roku 1945. Jejich unikátní záznamy
75
ČÁSLAVSKÝ, Karel a Pavel VANTUCH. 2001. Vltava v obrazech [DVD]. Praha: Česká televize, Bontonfilm a.s. 76 To je část americké armády založená v roce 1860, s existencí do dnes a s velkým významem. Jedním z jejich zaměření je vývoj informačních technologií a vojenské zpravodajství. Během druhé světové války se stali průkopníkem ve vývoji radaru, který je schopen detekovat letadla. Soustředili se i na mobilní komunikace a dešifrovací stroje. THE UNITED STATES ARMY SIGNAL CORPS. UNITED STATES HOLOCAUST MEMORIAL MUSEUM. [online]. [cit. 2015-05-01]. Dostupné z: http://www.ushmm.org/wlc/en/article.php?ModuleId =10006175. 77 ČÁSLAVSKÝ, Karel. ČESKÁ TELEVIZE. Hledání ztraceného času: Co viděly americké kamery v Čechách 1 [DVD]. Praha: Česká televize. 2011.
24 byly nabídnuty pouze pro použití v pořadu Hledání ztraceného času. Vzniklo tak naprosto výjimečné dílo složené z nikdy nezveřejněných materiálů, které pomáhá mapovat významnou část naší historie. To má obrovský přínos především proto, že nám toto období bylo po několik desítek let prezentováno lživě. Od roku 1948 byly vzpomínky na americkou armádu soustavně odstraňovány a lidé měli zapomenout to, co viděli na vlastní oči. I díky Karlu Čáslavskému můžeme nyní poznat skutečnou minulost. Nejdříve získal asi padesátiminutový film, ale i tak tušil, že to nemůže být veškerý materiál. Díky americké ambasádě se mu podařilo obdržet další hodinu vzácných záběrů. Část z nich v roce 2005 zveřejnil W. P. Murphy z Amerického národního archivu.78 Většina z nich ale měla premiéru až díky tomuto projektu. Karel Čáslavský do nich nijak nezasahoval, pouze je seřadil a doplnil vzpomínkami pamětníků. Osvobození západních a jihozápadních Čech se v roce 1945 odehrálo v režii 3. armády, v jejímž čele stál americký generál George Smith Patton. Americká armáda vstoupila na území Československa 18. dubna 1945 u obce Hranice ležící poblíž Aše. K prvním větším střetům s Němci došlo 25. dubna 1945, kdy se začalo bojovat o Cheb, který byl nakonec osvobozen. Generál Dwight David Eisenhower krátce nato postup z politických důvodů musel zastavit. 30. dubna se spojil s náčelníkem generálního štábu Rudé armády se žádostí o to, aby byla posunuta demarkační čára na linii Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice.79 Seriál nejde podle časové osy, ale podle míst. První díl začíná 6. 5. 1945 v Sušici. Americká armáda dle pamětníků přijela kolem půl jedné a dočkala se velkého uvítání. Dle záběrů je jejich průjezd městem oslavován a od místních dostávají jídlo, nápoje i květiny. V ten samý den jsou zatýkáni kolaboranti a vedeni na radnici rozzuřeným davem.80 Pomocí pamětníků se dozvíme i konkrétní jména a střípky jejich osudů. Němý černobílý materiál tak dostává další rozměr. 8. května v dopoledních hodinách se američtí vojáci dozvídají z radniční věže informace od generála Dwighta Davida
78
ČÁSLAVSKÝ, Karel. ČESKÁ TELEVIZE. Hledání ztraceného času: Co viděly americké kamery v Čechách 1 [DVD]. Praha: Česká televize. 2011. 79 NEUMANN, Jiří a Karel WASKA. Americká armáda v Čechách: American Army in Bohemia. 1. vyd. Praha: Panorama, 1991, 1 v. (unpaged). ISBN 80-703-8130-2. 80 ČÁSLAVSKÝ, Karel. ČESKÁ TELEVIZE. Hledání ztraceného času: Co viděly americké kamery v Čechách 1 [DVD]. Praha: Česká televize. 2011.
25 Eisenhowera o německé kapitulaci. České obyvatelstvo je v Sušici informováno až ve tři hodiny odpoledne.81 Situace v Plzni byla před očekávaným příjezdem Američanů velmi napjatá. 5. května vypuklo povstání, které vyvolali dělníci ve Škodovce. Německá posádka čítala na 4000 vycvičených vojáků a další jednotky byly rozmístěny v okolí. Bylo jen otázkou času, kdy tyto síly mohou tvrdě udeřit proti pouhým několika stovkám ozbrojených povstalců, kteří by nemohli déle vzdorovat. V neděli ráno 6. května vstoupila 16. obrněná divize vedená plukovníkem Charlesem Noblem do města, jež musela vyčistit od několika fanatických nacistických ostřelovačů, kteří se odmítali vzdát.82 V druhém díle cyklu nejdříve vidíme americkou armádu v Křimicích, kde je místní obyvatelé 6. května nadšeně vítají. Vojáci odmítají pohoštění v domnění, že jsou stále v Německu. Do Plzně pak vjeli Husovou ulicí a u Škodových závodů došlo k přestřelce s několika fašisty na střechách. Směrem do centra se situace komplikovala, ale v ulicích bylo mnoho civilistů, kteří Američanům ukazovali, kde mají němečtí vojáci úkryty. Pokud měli zbraně, zapojili se do posledních bojových událostí také. Z kasáren poté německé vojáky vyvedli a převzali si potvrzení o kapitulaci. Němečtí vojáci byli eskortováni do zajateckých táborů a během pár dní nasazeni na práce na obnovu města.83 Odpoledne kamery zaznamenaly již přátelskou atmosféru v ulicích. Vojáci jsou v obležení stovky šťastných lidí, kteří si prohlížejí jejich vybavení, a mladé dívky je zahrnují svou přízní. Jedná se o emotivní obrazovou výpověď, kdy radost obyčejných lidí dává zapomenout, že před pár hodinami byla ještě v Plzni válka. Další významný den pro Plzeň byl 15. červen, kdy ji navštívil Edvard Beneš a vyznamenal řadu amerických důstojníků. Tuto událost Čáslavský v cyklu nedokumentuje, protože se jí věnoval dříve. Ve třetím dílu ukazuje dění v Plzni ze dne 18. srpna, kdy na náměstí americká armáda přivítala delegaci ruské armády. Můžeme tedy vidět slavnostní vojenskou přehlídku k ukončení války s Japonskem za účasti amerických, sovětských i českých zástupců. Ve čtvrtém díle doprovázejí kamery americké vojáky do města Stod, které
81
ČÁSLAVSKÝ, Karel. ČESKÁ TELEVIZE. Hledání ztraceného času: Co viděly americké kamery v Čechách 1 [DVD]. Praha: Česká televize. 2011 82 NEUMANN, Jiří a Karel WASKA. Americká armáda v Čechách: American Army in Bohemia. 1. vyd. Praha: Panorama, 1991, 1 v. (unpaged). ISBN 80-703-8130-2. 83 ČÁSLAVSKÝ, Karel. ČESKÁ TELEVIZE. Hledání ztraceného času: Co viděly americké kamery v Čechách 2 [DVD]. Praha: Česká televize. 2011.
26 ještě 6. května patřilo do německých Sudet. Na záběrech vojáci ve městě hledají německé posádky, aby se domluvili na jejich kapitulaci. Ta proběhne v poklidné atmosféře před základní školou. O den dříve a o několik desítek kilometrů dál bylo osvobozeno město Volary. Filmový materiál je až ze dne 8. května, kdy američtí vojáci poslouchají projev Winstona Churchilla. Vzhledem k tomu, že záběry jsou bez zvukové stopy, byl tento historický projev dodán při postprodukci pořadu. Město Volary je spojeno s tragédií ženského pochodu smrti. Koncem ledna 1945 vyšel z koncentračního tábora Grünberg do tábora ve Svatavě u Sokolova. Odtud byly 20. dubna ženy donuceny k dalšímu pochodu, který skončil 4. května ve Volarech. Druhý den téměř polovina žen pokračovala a u obce Cudrovice jich bylo 22 popraveno. Jejich ostatky převezli příslušníci wehrmachtu zpět do Volar a pohřbili je do společného hrobu. Po osvobození byla na tuto skutečnost americká armáda upozorněna a začala rozsáhlá exhumace i v dalších hromadných hrobech.84 Na unikátních záznamech je tento průběh vidět. Pod dozorem vojáků museli němečtí obyvatelé svážet rakve a kopat hroby. Německé ženy se musely na mrtvá těla povinně dívat. 11. května se uskutečnil velký pohřeb, kterého se účastnily ženy, kterým se podařilo pochod přežít. Pátý díl mapuje osvobození mužského lágru ve městě Sokolov, Loket a Krásno. Další epizoda představuje květnové události v Karlových Varech. Sem dle dokumentu dorazil pouze předvoj americké armády, která dodržovala demarkační linii a zůstala za chebským mostem.85 Na obraze je vidět desítky invalidních německých vojáků, kteří od roku 1943 měli v tomto městě lazarety.86 Kuriózní situace nastala, když vojáci začali hromadně opouštět město a zvolený dozorce pořádku v německé uniformě jim odebíral zbraně, které neměl kam dávat. Až komická chvíle v dramatických momentech nám představuje dějiny z jiného úhlu. Vidíme skutečné situace, které známe jen pod strohým historickým označením s datem. Fakta o odsunu Němců ožijí při pohledu na tisíce lidí, kteří se snaží dostat do jakéhokoli dopravního prostředku. Své domovy opouštějí na kole se zvířaty a s majetkem na zádech. Američtí vojáci dodržují hranici postupu a po třech dnech 11. května vítají Sovětskou armádu,
84
KREJSOVÁ, Jaroslava. Český svaz bojovníků za svobodu: Smrt u Volar [online]. [cit. 2015-05-02]. Dostupné z: . 85 NEUMANN, Jiří a Karel WASKA. Americká armáda v Čechách: American Army in Bohemia. 1. vyd. Praha: Panorama, 1991, 1 v. (unpaged). ISBN 80-703-8130-2. 86 ČÁSLAVSKÝ, Karel. ČESKÁ TELEVIZE. Hledání ztraceného času: Co viděly americké kamery v Čechách 6 [DVD]. Praha: Česká televize. 2011.
27 která přijíždí na koňských povozech.87 V sedmém díle se děj přesouvá do Chebu, který byl osvobozen 25. 4.1945, ale bohužel bez dochované filmové dokumentace. Ta je až z oslav 8. 5. Poprvé v celém cyklu jsou použity letecké záběry, které mapují přesun Němců na chebské letiště, kde vznikl dočasný tábor.88 V osmém díle je pár minut materiálu z Rokycan a jejich okolí, kde vznikl další tábor pro německé zajatce. Velmi zajímavé je natáčení z 11. 5. 1945, kdy na silnici u Strakonic zůstal stát konvoj sovětských vojáků, kteří čekali na příjezd Američanů. Čas si krátili odpočinkem, než jeden začal hrát na harmoniku. Strhl mnoho vojáků okolo, kteří začali tancovat, a k nim se začali přidávat přijíždějící američtí vojáci. Ze Strakonic již dorazily i místí ženy a na louce mezi vojenskými auty tak vznikla improvizovaná slavnost. Dále můžeme vidět legendárního vojevůdce armádního generála George Smitha Pattona a jeho návštěvu Strakonic ze 17. 6. 1945.89 Po kapitulaci Německa se z vojenských kameramanů stali míroví kameramani, kteří mapovali přátelská setkání se sovětskou armádou. Těm ale předcházela tvrdá jednání o změnách v demarkační linii, která zaznamenána nejsou. V devátém díle je setkání dvou osvobozeneckých armád v Kamenném Újezdě z 11. května před základní školou, ve které později bylo rozhodnuto, že Američané město definitivně opustí.90 Poslední díl obsahuje zcela výjimečné záběry o události, která není širší veřejnosti známa. Jedná se o Velichovskou misi, kdy se 7. května 1945 vydal konvoj amerických vozidel do lázeňského města Velichovky. Cílem mise přes 200 kilometrů za demarkační linií bylo doručit štábu skupiny Střed kapitulační podmínky. Jednalo se o jednu z posledních akceschopných součástí německé branné moci pod vedením polního maršála Ferdinanda Schörnera. Okolo jednání panují nejasnosti, nicméně americká jednotka se druhý den vrátila zpět do Plzně.91 Vzácné záběry ukazují americkou armádu v Hradci Králové při cestě zpět.
87
ČÁSLAVSKÝ, Karel. ČESKÁ TELEVIZE. Hledání ztraceného času: Co viděly americké kamery v Čechách 6 [DVD]. Praha: Česká televize. 2011 88 ČÁSLAVSKÝ, Karel. ČESKÁ TELEVIZE. Hledání ztraceného času: Co viděly americké kamery v Čechách 7 [DVD]. Praha: Česká televize. 2011. 89 ČÁSLAVSKÝ, Karel. ČESKÁ TELEVIZE. Hledání ztraceného času: Co viděly americké kamery v Čechách 8 [DVD]. Praha: Česká televize. 2011. 90 ČÁSLAVSKÝ, Karel. ČESKÁ TELEVIZE. Hledání ztraceného času: Co viděly americké kamery v Čechách 9 [DVD]. Praha: Česká televize. 2011. 91 Velichovská mise. Fronta.cz [online]. 2009 [cit. 2015-05-05]. Dostupné z: .
28 Ruská armáda o této akci neměla v tu chvíli žádné informace.92 Další materiál zaznamenává návrat Edvarda Beneše z exilu 16. května 1945 a jeho cestu z hlavního nádraží na Pražský hrad. Zde také celý cyklus končí pohledem na generála George Smitha Pattona, jak přebírá řád Bílého lva od prezidenta republiky.93 Jde o symbolický konec nejúplnější přehlídky filmových záznamů o působení amerických jednotek na území západních a části jižních Čech. Karel Čáslavský s materiály opět pracoval neuvěřitelně pečlivě. Rozhodl se je neřadit podle časové osy, ale dle jednotlivých měst. Lokace historických událostí důkladně dohledává a představí je divákům v jejich dnešní podobě. Pojmenovává čtvrti měst i ulice, které již zmizely z map. Přestože má autentické záběry, spolupracuje i s místními úřady a jejich kronikami, aby vše překontroloval a doplnil o chybějící informace. Popisky míst zaznamenávali američtí kameramani, proto je někdy zpřesnil či mírně opravil. Jako předchůdce obrazových titulků používali klapky, na kterých bylo napsáno datum, místo a jméno kameramana. To ctí i ve svých komentářích, kde autory obrazových materiálů představuje. Řeší i to, na kolik kamer je zřejmě událost natáčena, které záběry vypadají jako inscenované, a dokáže i svůj předpoklad dokázat. K těmto mírným stylizacím několikrát došlo jen u oslavujících davů českých občanů, kde na jedno místo či do popředí byla shromážděna mladá děvčata. Precizní je i označení vojenské kolové techniky a zbraní. Čáslavský však dokáže skutečnost nejen pojmenovat, ale i odlehčit ve správném okamžiku. Upozorňuje na detaily, jako je malý pes pobíhající při vojenské přehlídce či dámské lodičky na nohou řidičky ruského vojenského auta. Je důležité se také zaměřit na hudbu, která není jen podkreslujícím prvkem, který jemně podporuje zachycené emoce. Dává totiž místy zapomenout, že se jedná o snímky bez zvukové stopy. Nejde však o kompletní zvukovou postprodukci s ruchy. Pouze s citem dokresluje atmosféru, když se na obraze například tančí, hraje na hudební nástroje či poslouchá projev. Podstatnou součástí cyklu jsou i žijící svědkové. Prizmatem jejich vzpomínek tak jednotlivé historické momenty ožívají a dávají vědět, že se nejedná o tak vzdálenou minulost. Jejich paměť pak pomáhá Čáslavskému při práci se zachycenými příběhy obyčejných lidí. To považuji za hlavní přidanou hodnotu, kterou jeho tvorba přesahuje ostatní. Dokáže fascinovat informacemi o konkrétních tvářích na němých černobílých záběrech. 92
ČÁSLAVSKÝ, Karel. ČESKÁ TELEVIZE. Hledání ztraceného času: Co viděly americké kamery v Čechách 10 [DVD]. Praha: Česká televize. 2011. 93 Tamtéž.
29 Vyprávěním jejich příběhů, osudů či jen představením jejich jmen dává všemu další osobní rozměr. Tento přístup byl pro něho zásadní. „Když vidím materiál z nějakého roku, tak si připočítávám, kolik těm lidem je a jestli žijí. Opravdu se s tím špatně vyrovnávám s tím pocitem, že jsou to lidé odešlí. Ale pro mě vlastně nejsou, když tak pořád s nimi jsem. Mávají na mě a já někdy také na ně. A každý z těch lidí se nějak jmenoval, něco dělal, o něco usiloval, byl dobrý nebo špatný a je to jak s tou historií. Celé to splyne v nějakou masu, ale jak se o někom něco dozvíte hned je vám to bližší i ta doba.“94
2.9. Vývoj pořadu po formální stránce Hledání ztraceného času se natáčelo od roku 1991 do roku 2011. V tomto období došlo k obrovskému vývoji televizních technologií a zcela zásadně se měnil i styl tvorby. V samotném cyklu můžeme po dobu dvaceti let zaznamenat jen nepatrné změny. Znělka se po dobu vysílání nemění, jen se mírně modernizuje typ fontu písma v úvodních a závěrečných titulcích. Moderace jsou natáčené v různých interiérových prostředích, na kterých je poznat, že tým neměl architekta. V začátcích šlo o malou kancelář, ve které nebyl dostatečný odstup pro kameru. Někdy se v pozadí na nástěnce objevily prvky odkazující k tématu dílu. Jde však o malé detaily, jako jsou plakáty nebo mapky. Později je autor v prostředí reálné střižny, která je dostavěna pro efekt monitory. Bohužel jsou pak v záběru vidět svazky kabelů, které bývají při běžné instalaci zabudovány. V průběhu let se využívalo i malé studio na Kavčích horách, kde byla v rohu postavena skromná dekorace kanceláře. Příležitostně se točilo v exteriéru a v posledních letech realizace je propracovanější i způsob záběrování. Postupem času dochází k jemnému progresu v projevu Karla Čáslavského a úměrně s tím si sám dává v pořadu více prostoru. Zpočátku jeho hlasu zcela chyběla dynamika, emoční hladina a především správná výslovnost. Bylo znát, že je ve své roli nesvůj a působil strojeně. Nepřirozený byl i jeho hlas v komentářích a v prvních epizodách mu místy nebylo příliš rozumět. S přibývajícími díly rostla jeho sebedůvěra a před kamerou si začal být jistější. Odvahu mu dodával jeho komorní štáb, který ho tak trochu chránil před okolním světem, ale i tím moderním.
94
TŘEŠTÍKOVÁ, Helena. ČESKÁ TELEVIZE. GENUS: Život filmového historika Karla Čáslavského v pohledu Heleny Třeštíkové [archiv ČT]. 1996. vyd.
30
2.10. Oficiální hodnocení pořadu Jedním z klíčových faktorů u každého televizního projektu je jeho umístění v programovém schématu. Tento fakt nejsou tvůrci schopni ovlivnit, přestože má zásadní vliv na zpětné hodnocení pořadu. Česká televize používá dva měřitelné parametry - sledovanost a spokojenost. Nasazení do vysílání je zcela v kompetenci programových ředitelů a jejich strategie se v průběhu vývoje televizního trhu měnila. U komerčních televizí je základní prioritou skladby cílení na většinového diváka s potřebou co největšího zásahu a tím i zisku z reklamního plnění. Česká televize má poslání dané zákonem, tvoří vyvážený program v rozmanitých žánrových kategoriích a pro všechny skupiny obyvatel. S tím souvisí i profilace jednotlivých kanálů. Obecně řečeno je ČT 1 kultivovanější variantou komerčních televizí a ČT2 se zaměřuje na diváka s hlubším zájmem. Pořad Hledání ztraceného času se po dobu své existence střídavě objevoval na obou kanálech, přestože obsahovou strukturu neměnil. Nasazení do vysílání považuji za jeden ze základních atributů úspěchu. Z osobní zkušenosti vím, že cestu k divákovi výrazně ovlivňuje i pravidelnost a přehlednost ve vysílacím schématu. Pořad je tedy potřeba vhodně zařadit a beze smyslu mu neměnit programová okna. To se ale v historii vysílání Hledání ztraceného času stalo mnohokrát. V roce 1992 se uváděl na druhém programu ve středu po dvaadvacáté hodině. V tom samém roce se pořad přesouvá na první program na čtvrtek a opět do večerních hodin. O rok později je vysílání stanoveno na sobotní odpoledne a po pár měsících na pondělí, a to s reprízou ve středu.95 Do roku 1998 se takto střídají dny i kanály, než dojde k ukotvení termínu premiéry na nedělní podvečer (do bloku věnovaného publicistice, osvětovým pořadům, magazínům a pořadům pro určité zájmové a věkové skupiny diváků).96 V Ročenkách České televize jsou již k dispozici údaje o sledovanosti, které Hledání ztraceného času řadí mezi nejsledovanější publicistické pořady.97 Jiné jeho hodnocení zde nenalezneme. Můžeme se jen mírně pozastavit nad tím, že cyklus je zde většinou označovaný jako populárně vzdělávací, zařazen je však do publicistických pořadů a přitom paradoxně po většinu své existence vznikal v Centru zábavné tvorby.
95
KAUCKÝ, Eduard. ČESKÁ TELEVIZE. Databáze Čt: PROVYS. Praha. 2009. Ročenka České televize: 1997 [online]. In: [cit. 2015-07-13]. Dostupné z: . 97 V řebříčku se pořad nachází do roku 2005, kdy se změnil způsob prezentace sledovanosti v Ročenkách. 96
31 Prizmatem sledovanosti se často sporně hodnotí samotná kvalita.98 Vytvořila jsem proto grafy, kde je vidět, jak změny času i kanálu výrazně ovlivní zásah publika.99 Podrobně jsem se věnovala období od roku 2001 do 2011 a pracovala jsem s veličinou „rating“. Do roku 2007 je cyklus vysílán na prvním programu v odpoledních časech přibližně kolem 17. hodiny. Zde má rating průměrnou hodnotu 5, což je pro formát tohoto zaměření dobrý výsledek. Přesto se v roce 2008 vysílání přesouvá na druhý kanál do dopoledních časů se začátkem v rozmezí od 9 do 11 hodin. Tím dochází k výraznému poklesu ratingu na hodnotu 1, 2. Bez zásahů uvnitř samotného cyklu se tak může markantně změnit divácký zájem. Nicméně je pochopitelný záměr programových pracovníků umístit do lukrativních časů pořady, které jsou atraktivnější pro větší cílovou skupinu. To byl problém Čáslavského seriálu prakticky po celou dobu vysílání. Nebyl pro vedení televize tak ceněný, jak by si přál. Těšit ho ale mohla zpětná vazba diváků, kterou Česká televize používá k vlastnímu měření spokojenosti.100 V tomto hodnotícím systému si vede mnohem lépe. Například v roce 2001 až 2005 se Hledání ztraceného času objevilo pokaždé v řebříčku TOP 50 pořadů za celý rok (na ČT1). Přestože se nyní vysílají pouze reprízy, je v tomto roce za měsíc únor na 26. místě (za všechny kanály).101
98
Od 1. června 1997 se v České republice měří elektronicky. Od dubna 2002 pro období do roku 2017 toto službu zajišťuje česká společnost Mediaresearch. Měření probíhá na reprezentativním vzorku 1850 domácností vlastnících TV přijímač, což odpovídá 4470 jednotlivcům. Sledovanost se měří na všech televizorech v domácnosti, a to včetně televizního obsahu na internetu. Panel je sestaven na základě Zaváděcího výzkumu z roku 2012. V 12 000 domácnostech proběhl kvantitativní dotazníkový průzkum, jehož podstatou bylo stanovit hlavní charakteristiky související se sledováním televize. K měření se v České republice používá metoda fixní, takzvaně TV metr. Ohlas diváků se měří ve dvou základních veličinách. První je „sledovanost“ a v praxi se používá pojem „rating“. Ten se uvádí v procentech nebo přímo v počtu diváků. Druhou hodnotou je podíl na publiku – share. Udává procenta diváků z publika, které v danou dobu sleduje konkrétní pořad. 99 Příloha č. 2. 100 Sociologický výzkum, kdy vybraný vzorek respondentů přiřazuje pořadům v daném týdnu známku od 1 do 1, za pravidel, že 1 je nejhorší klasifikace a 10 je nejlepší klasifikace. 101 Spokojenost: Co znamená spokojenost [online]. [cit. 2015-05-06]. Dostupné z: .
32
3 Další podíl v tvorbě České televize V archivu České televize je možné dohledat téměř kompletní seznam podílu Čáslavského aktivit na dalších pořadech. Výraznou položkou je jeho autorská spolupráce na týdeníku o slavných výročích s názvem Kalendárium. Pro ně připravil 610 scénářů, což vzhledem k výši údaje považuji za scénáře k jednotlivým medailonkům, ne k celým dílům.102 V roce 1991 se podílel jako jeden z pěti odborných poradců na čtyřdílném seriálu Vznik a vývoj československé ekonomiky. Pořad vždy začínal dynamickým sestřihem soudobých záběrů a po časové ose se dostával do naší hospodářské minulosti.103 V tomtéž roce připravil třídílné Vlaky z archivu. Jde o sedmiminutový sestřih rozmanitých záběrů z vlakového prostředí. Celek působí mírně zmateně, protože je bez úvodních i závěrečných titulků, bez doprovodného komentáře a chybí i letopočty a označení míst.104 V roce 1999 se podílel na sérii 23 dílů s krátkou stopáží a názvem Vznik Československa. Jde opět o materiály Národního filmového archivu, tentokrát již s komentářem.105 Karel Čáslavský byl odborně nápomocen při mnoha dalších pořadech z oboru zábavy, publicistiky či zpravodajství a častokrát bez honoráře jen radou či zpřesněním informací.106 Během své televizní kariéry se stal osobou veřejně známou a vystupoval jako host i v relacích svých kolegů.107 Nicméně témata rozhovorů bral především jako možnost k propagaci Hledání ztraceného času. V roce 1993 napsal a sám odehrál scénku v pořadu Jiřího Podlipného – Politika pro každého aneb Hromosvod. Čáslavský zde vystupuje s parukou a s fiktivním jménem paroduje svůj pořad jako historik v roce 2215. Komentuje politická a kulturní témata devadesátých let. Scénka má osm minut a byla součástí aprílového vydání satirického pořadu.108 Zajímavé je, že si i zahrál ve třetím dílu seriálu Bylo nás pět.109 Alespoň tak to uvádějí titulky. Ve skutečnosti můžeme slyšet jen jeho hlas ve scéně v kině, kde se hlavní hrdinové dívají na Foxův zvukový týdeník.110
102
KAUCKÝ, Eduard. ČESKÁ TELEVIZE. Databáze Čt: PROVYS. Praha. 2009. ČESKÁ TELEVIZE. Vznik a vývoj československé ekonomiky [archiv ČT]. 1991. 104 ČESKÁ TELEVIZE. Vlaky z archivu [archiv ČT]. 1991. 105 ČESKÁ TELEVIZE. Vznik Československa [archiv ČT]. 1991. 106 Neznámé osudy známých (1995), Minuty dvacátého století (1999), Příběhy slavných (2007), Historie.eu (2008). 107 Kavárnička dříve narozených (1991 a 1993), Kufr (1992), Genus (1996), Poledník (1996), Setkání s obrazovkou (1998 a 2000), Domácí štěstí (2004), Adresát ČT (2005), Čétéčko (2006 a 2010), To byl Videostop (2007), Úsměvy (2012). 108 ČESKÁ TELEVIZE. Politika pro každého aneb Hromosvod [archiv ČT]. 1993. 109 Seriál režiséra Karla Smyczka podle knižní předlohy Karla Poláčka. 110 ČESKÁ TELEVIZE. Bylo nás pět: Vypouštění draka [DVD]. 1994. 103
33
4 Publikační činnost Karel Čáslavský měl velmi blízký vztah k humoru a to zásadně ovlivnilo i jeho publikační činnost. Prvotinou, kterou se mi podařilo dohledat v knihovnách, je několik listů v obálce s názvem Laurel & Hardy.111 Je zde krátce popsána filmografie amerických komiků. V roce 1986 vyšla útlá brožura Sennettova továrna na smích, jež odkazuje na profesní kariéru a osobnost Macka Sennetta.112 V roce 1995 napsal s Václavem Merhautem Hvězdy českého filmu I. Jde o portrét 60 českých herců seřazených vzestupně podle data narození. Prvním je Josef Šváb-Malostranský (1860-1932) a kniha končí Rudolfem Hrušínským (1920-1994). U každého hereckého medailonku je ilustrace Ondřeje Zahradníčka a v mnoha případech i fotografie z filmů. Texty jsou stručné a není uvedeno, v jakém poměru se na nich autoři podíleli.113 Druhý díl knihy napsal Václav Merhaut sám a Karel Čáslavský je v tiráži uveden jako odborná spolupráce. Více jak šest desítek ilustrací zaznamenaných hereckých osobností vytvořil Tomáš Řízek.114 V roce 1996 sestavil knihu Tváře před kamerou. Obsah se vztahuje k seriálu Hledání ztraceného času a je reakcí na zájem televizních diváků, kteří si chtěli připomenout více osobností veřejného života z naší historie. Jedná se o soubor 250 jmen se slovníkovou informací, fotografií (jednou i více) a autorovou glosou. Fotografie pocházejí z filmových pásů, a tak zde najdeme jen osobnosti, které zachytili filmaři. Nejde o klasické portréty ani o materiály, které máme v povědomí. Snímky zachycují známé tváře během nejrůznějších událostí a autor tak jako ve svém televizním seriálu dokáže přiřadit místo či čas vzniku. Za pozornost stojí opět jeho komentáře. Fotografii bratří Čapků se psy označil slovy „Karel, Josef a jejich přátelé“, u Stanislava Kostky Neumanna popisuje jeho přísný výraz či se pozastavuje nad nevýhodou černobílých
111
ČÁSLAVKÝ, Karel. KINO PONREPO. LAUREL & HARDY. Praha: Český filmový ústav, 1970. Mack Sennett - filmový herec, režisér a producent a především průkopník filmové grotesky v počátcích minulého století. Označovaný jako „Král komedie“. 113 ČÁSLAVSKÝ, Karel a Václav MERHAUT. Hvězdy českého filmu. 3. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2002, 63 s. ISBN 80-720-0633-9. 114 ČÁSLAVSKÝ, Karel a Václav MERHAUT. Hvězdy českého filmu. 3. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2002, 63 s. ISBN 80-720-0634-7. 112
34 záznamů malířů při jejich práci. Knihu věnoval rodičům a všem minulým, přítomným i budoucím strážcům pokladů v Národním filmovém archivu.115 V dalším roce mu vyšla kniha Filmový Vlasta Burian. Nejedná se o podrobný životopis, ale o důkladný průřez jeho filmografií. Hlavním důvodem pro vznik knihy byl Čáslavského obdiv k Burianovi. Obsah je zaměřen na 32 celovečerních snímkům, u nichž autor uvádí nejen jména tvůrců, dobové recenze, texty písniček, ale i reprodukce původních plakátů, filmových programů a reklamních materiálů. Podstatné je zveřejnění přibližně 750 fotografií, většinou zcela neznámých, protože byly pořízeny přímo z filmového pásu. Kniha má tak výrazně originální grafickou podobu a netradičně i připomíná podrobné herecké obsazení již zapomenutých herců. U každého snímku je Čáslavského „Suma sumárum“, kde i přes svůj obdiv ke komikovi nezůstává bez výhrad. Dokázal vyhodnotit některé jeho filmy jako nepovedené a podivoval se nad lehkomyslností, s jakou Burian dokázal se svým talentem nakládat. Některé jeho komentáře byly velmi břitké. Například k filmu Lásky Kačenky Strnadové (1926) poznamenal: „Pokřtí-li autor jednu z postav svého humoristického díla jménem Hroznata Šnytlíková, hned je jasné, s jakým druhem humoru budeme mít tu pochybnou čest.“ Nesmlouvavý byl i k legendárnímu filmu Tři vejce do skla (1937), kde se k obsahu mimo jiné vyjádřil takto: „Je zde nahromaděno tolik nesmyslů a neobratně přimontovaných zápletek, že film postupně ztrácí dech, o logice nemluvě.“ Kulisy u filmu Revizor (1933) považoval vhodné leda pro pimprlové divadlo či Burianův herecký výkon v Baronu Prášilovi (1933) označil za malátný.116 Z trefných poznámek se dá rozpoznat jeho způsob uvažování, smysl pro nadsázku i soustředění se na celek a detail. Ačkoliv Buriana opravdu obdivoval, je k němu až nemilosrdně kritický. Jde o výrazný povahový rys, se kterým se bylo nuceno konfrontovat i jeho okolí. Díky čtenářskému zájmu vzniklo v roce 2011 druhé vydání, jen nestandardně pod jiným názvem a s odlišnou obálkou.117 Čáslavský připravil i několik stolních kalendářů a revidoval překlad knihy Dodnes rozesmávají miliony.118 Souhrnně nejde
115
ČÁSLAVSKÝ, Karel. Tváře před kamerou: z televizního cyklu Hledání ztraceného času. 1. vyd. Hořovice: Mht, 1996, 127 s. 116 ČÁSLAVSKÝ, Karel. Filmový Vlasta Burian. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 1997, 159 s. Profil. ISBN 80-720-0159-0. 117 ČÁSLAVSKÝ, Karel. Vlasta Burian - Král komiků. 2. vyd. Praha: Fragment, 2011, 159 s. Film (Fragment). ISBN 978-80-253-1340-4. 118 Národní knihovna ČR: Katalog on line [online]. [cit. 2015-07-13]. Dostupné z: .
35 o marginální literární aktivity, nicméně za spisovatele ho nepovažuji. Knihy Čáslavský použil jako další komunikační prostředek pro popularizaci své celoživotní práce. Je důsledný ve faktech, nerozepisuje se a extrémně dbá na obrazovou část. Příběhy tak nevypráví perem, ale jsou především ukryty ve fotografiích a v kontextu.
36
5 Osobnost Karla Čáslavského v souvislostech Všechno, čemu se Karel Čáslavský věnoval, dělal s obrovským zápalem. Sám uznává, že měl velké štěstí, že v sobě objevil zájem o historii a jeho práce se tak stala celoživotním koníčkem.
119
Za celou dobu se však nenašel nikdo, kdo by v jeho práci
pokračoval a komu by předal své znalosti a zkušenosti. Sám se o to ani nezasadil a zdůvodňoval to absencí lidí s takovou trpělivostí jako má on.120 Je třeba zmínit, že jeho zarputilá povaha byla v bádání přínosem, ale narážela v oblasti mezilidských vztahů. V posledních letech podvědomě spěchal, aby toho stihl udělat co nejvíce. Byl přesvědčený o vlastní nenahraditelnosti a odmítáním svého nástupce
chtěl tomuto
přesvědčení dostát. Měl problém kooperovat s ostatními kolegy historiky. Na svou práci byl až ješitný, ale věřím, že budoucnost prověří její kvalitu. Za zajímavý považuji fakt, že téměř celý seriál Hledání ztraceného času je možné nalézt na neoficiálním zdroji audiovizuálních děl – www.ulozto.cz,přestože Čáslavského pořady vyvolávaly dojem, že jsou určeny především pro diváky v seniorském věku, tedy pro generaci, která tato internetová uložiště příliš nevyužívá. Symbolicky ve stejný rok (1963), kdy nastoupil do Československé televize, začala jeho věrnost a loajalita ke dvěma institucím, pro které pracoval do konce svého života. Tou hlavní byl pod současným názvem známý Národní filmový archiv. Zde se mi k jeho padesátiletému působení bohužel nepodařilo získat vyjádření někoho ze současného vedení. Jeho kolegové to vysvětlují tím, že v archivu neměli nikdy pro televizní práci Karla Čáslavského úplné pochopení a mluví o jisté formě závisti. Nicméně se jedná pouze o spekulaci. Svým účinkováním na obrazovce se pro veřejnost stal hlavním expertem na historii filmu a v divácích mohl vznikat mylný dojem, že filmový archiv stojí a padá s jeho osobností. To se však stává i v jiných oblastech a ukazuje to především sílu a zdánlivost médií. Na druhou stranu bylo nejen Hledání ztraceného času pro NFA velkým finančním přínosem. Česká televize platila (a stále platí) za každou minutu použitých materiálů a to generuje každoroční vysoký zisk.
119
VELKOVÁ, Radka a Jiří FRÖHLICH. Lidé od vody: plavecké historky z Vltavy a Otavy. Písek: J, s. 223-226. ISBN 978-80-86154-76-3. 120 Tamtéž.
37 K jistému nepochopení Čáslavského rozsahu práce docházelo i ze strany vedení televize. Zde šlo především o to, že mu nebyla vyjádřena taková podpora a zájem, jakou očekával. Zcela opačný je přístup jeho dlouholetých kolegů a přátel v České televizi, a to nejen těch, kteří mi v rozhovorech pomohli s bližším poznáním jeho osobnosti, ale dalších, kteří si považovali za čest se s ním třeba jen profesně potkat. Karel Čáslavský potřeboval být obklopen lidmi, kterým bezvýhradně věřil. Stejně jako byl věrný své práci, byl věrný i svým nejbližším kolegům. Vznikl tak štáb, jehož jádro spolu pracovalo téměř čtyřicet let. Při zkoumání všech aspektů způsobu jeho práce jsem zjistila, jak klíčovým pro celou realizaci byl tento semknutý tým. Kritickým pohledem je možné některým místům seriálu vytknout formu, která neodpovídá současným standardům (bohužel i v době jejich vzniku). Nicméně změny v tvůrčím štábu by prakticky celý pořad ukončily. Sílu jejich vzájemné vazby nejlépe demonstruje natočený vzkaz v nejtěžším období Karla Čáslavského. Na počátku roku 2012 byl se zápalem plic uveden do umělého spánku a po jeho probuzení již musel zůstat připojen na dýchací zařízení bez možnosti mluvit.121 Kromě své dcery již nepřijímal žádné návštěvy, a proto mu jeho kolegové natočili audiovizuální vzkaz, který mu měl pomoci překonat fatální stav. Emotivní pozdravy, přání, vzpomínky či mírný humor dvanácti kolegů i z řad vedení televize ukončuje svou vyslovenou podporou generální ředitel Petr Dvořák.122 K naplnění jejich přání bohužel nedošlo a Karel Čáslavský umírá 2. ledna 2013. Premiéry pořadu Hledání ztraceného času tím zcela končí, i když existují ještě natočené moderace a materiály k několika dalším dílům. Sám si jako svého nástupce v průvodním slovu představoval herce Viktora Preisse. S touto ideou a nabídkou na pokračování oslovil Pavel Vantuch vedení České televize, ale zatím se nedošlo k žádnému konsenzu. Spolu s Otakarem Svobodou se snaží uchovat památku a vyjednávají tak vznik malého muzea v domě obecního úřadu v Lipnici nad Sázavou. 123
Karel Čáslavský získal za svůj život i mnoho ocenění. Velmi si vážil čestné medaile
121
Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Pavlem Vantuchem. Proveden 7. 5. 2015 v Dolních Jirčanech. 122
SVOBODA, Otakar a Pavel VANTUCH. 2012. Pozdravy Karlu Čáslavskému [DVD] pouze k soukromým účelům. 123 Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Pavlem Vantuchem. Proveden 7. 5. 2015 v Dolních Jirčanech.
38 T. G. Masaryka od předsednictva Masarykova demokratického hnutí v roce 2002. Získal i několik sošek TECHNÉ za významný osobní přínos k propagaci, ochraně a využití technických památek. V roce 2010 byl uveden do Dvorany slávy ankety TýTý a navždy se tak zařadil mezi významné televizní osobnosti.
39
Závěr Účelem mé práce bylo zmapovat televizní činnost Karla Čáslavského s důrazem na rozbor jeho autorského seriálu s názvem Hledání ztraceného času. Přestože se jedná o výraznou osobnost, neexistují prakticky žádné písemné zdroje, které by se jeho tvorbě věnovaly. Vycházela jsem z rozhovorů s jeho kolegy a především ze samotných audiovizuálních záznamů. Kritériem pro jejich výběr bylo obsáhnout co nejvíce spektrum tematické různorodosti. Hledání ztraceného času je v mnoha faktorech zcela unikátní pořad jak z pohledu počtu dílů a délky vysílání, tak i způsobu samotné realizace. Dokázal v něm především identifikovat tisíce minut archivních materiálů a spoluprací s diváky získat i mnoho vzácných amatérských snímků, které by se zřejmě na veřejnost nikdy nedostaly. V rámci celého projektu připravil i několik cyklů, které by z mého pohledu měly sloužit jako výukový materiál v českém školství. Při studování televizní práce Karla Čáslavskému jsem došla k závěru, že se jednalo o mimořádnou osobnost, která zanechala odkaz pro budoucí generace. Jeho díla byla v mnoha ohledech výjimečná, ale i nedoceněná. Pracoval velice pregnantně, s obrovskou vytrvalostí sbíral filmové střípky našich dějin a pomáhal vizualizaci našich zásadních historických momentů a života obyčejných lidí.
.
40
Summary The main goal of this paper was to plot the activities of Mr Karel Caslavsky in the television with the main focus on his auctorial series “Hledání ztraceného času” (Searching the Lost Time). Although he is an outstanding personality there are no bibliographic sources dealing with his work. As a source I used mainly the interviews with his colleagues, in particular, the audio-visual records. The criterion for selection of the records was the aim to cover the spectrum of the thematic diversity. “Hledání ztraceného času” (Searching the Lost Time) is a unique work in many ways, firstly, from the number of episodes and the broadcasting time point of view and secondly by the mean of realization. In his series he was able to identify thousands of minutes of archive materials and, thanks to the cooperation with the TV viewers, to gain a lot of valuable amateur shots and recordings that wouldn’t have been ever disclosed to public. Within the frame of the whole project he prepared a few cycles that, in my opinion, should be used as tutorial in the Czech schools. While studying the TV work of Karel Caslavsky I came into conclusion that he was an outstanding personality leaving a heritage for the future generations. His works were remarkable in many ways but still underestimated. His work was very concise and was relentlessly collecting the snapshots of our history and helped with the visualization not only of the significant moments from Czech history but also from the real life of common people.
41
Seznam zdrojů Periodika Rudé právo. Praha: ÚV KSČ, 1985, roč. 88, č. 108.
Literatura ČÁSLAVSKÝ, Karel. Filmový Vlasta Burian. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 1997, 159 s. Profil. ISBN 80-720-0159-0. ČÁSLAVKÝ, Karel. KINO PONREPO. LAUREL & HARDY. Praha: Český filmový ústav, 1970. ČÁSLAVSKÝ, Karel. Tváře před kamerou: z televizního cyklu Hledání ztraceného času. 1. vyd. Hořovice: Mht, 1996, 127 s. ČÁSLAVSKÝ, Karel. Vlasta Burian - Král komiků. 2. vyd. Praha: Fragment, 2011, 159 s. Film (Fragment). ISBN 978-80-253-1340-4. ČÁSLAVSKÝ, Karel a Václav MERHAUT. Hvězdy českého filmu. 3. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2002, 63 s. ISBN 80-720-0633-9. ČÁSLAVSKÝ, Karel a Václav MERHAUT. Hvězdy českého filmu II. 3. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2002, 63 s. ISBN 80-720-0634-7 NEUMANN, Jiří a Karel WASKA. Americká armáda v Čechách: American Army in Bohemia. 1. vyd. Praha: Panorama, 1991, 1 v. (unpaged). ISBN 80-703-8130-2.
kapitola v knize: BEDNAŘÍK, Petr, Jan JIRÁK a Barbara KÖPPLOVÁ. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 439 s. (s.237-238) Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-802-4730-288. HAVELKA, Jiří. Kronika našeho filmu 1898-1965. Praha: Filmový ústav, 1967, s. 63. PILÁT, Jan. Náš filmový archiv. Film a doba. roč. 1959, č. 12, s. 5.
42 VELKOVÁ, Radka a Jiří FRÖHLICH. Lidé od vody: plavecké historky z Vltavy a Otavy. Písek: J, s. 223-226. ISBN 978-80-86154-76-3. VÍTKOVSKÝ, Karel. Filmové technické minimum. Praha: Československý filmový ústav, s. 140-144 a 173-176, 1982.
Elektronické zdroje webové stránky: Česká televize: Elektronické měření sledovanosti [online]. [cit. 2015-05-06]. Dostupné z: . ČESKÁ TELEVIZE. Hledání ztraceného času: Přehled dílů [online]. [cit. 2015-05-06]. Dostupné
z:
dily/>. Česká televize: Organizační struktura [online]. [cit. 2015-05-06]. Dostupné z: . Národní knihovna ČR: Katalog on line [online]. [cit. 2015-07-13]. Dostupné z: . Spokojenost: Co znamená spokojenost [online]. [cit. 2015-05-06]. Dostupné z: . THE UNITED STATES ARMY SIGNAL CORPS. UNITED STATES HOLOCAUST MEMORIAL
MUSEUM.
[online].
[cit.
2015-05-01].
Dostupné
z:
. TV výzkum: Popis současného projektu [online]. [cit. 2015-05-06]. Dostupné z: .
e-články: KREJSOVÁ, Jaroslava. Český svaz bojovníků za svobodu: Smrt u Volar. [online]. [cit. 2015-05-02]. Dostupné z: .
43 KUPSOVÁ, Daniela. Karel Čáslavský: Hledání příštích časů. Česká televize: webové stránky pořadu Hledání ztraceného času [online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: z: .
KUPSOVÁ, Daniela. Videostop: To je naše dítě. Česká televize: webové stránky pořadu Videostop [online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: .
LAUDIN, Radek. Tahali nás za nohy pryč, vzpomínal na první kino v Lipnici Čáslavský. Mladá Fronta: Jihlava a Vysočina [online]. 2013, roč. 2013, s. 1 [cit. 201504-06]. Dostupné z: . LUJKOVÁ, Květa. Historie Střední průmyslové školy filmové v Čimelicích (2. část): Vznik školy a plány na výrobu filmových kádrů. [online]. [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: . NFA.
Historie.
[online].
[cit.
2015-04-06].
Dostupné
z:
historie/>.
NFA. O nás [online]. [cit. 2015-05-08]. Dostupné z: . Ročenka České televize: 1997 [online]. In: ceskatelevize.cz, 1998 [cit. 2015-07-13]. Dostupné z: .
Ostatní zdroje rozhovory: Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Otakarem Svobodou. Proveden 17. 4. 2013 v budově České televize na Kavčích horách v Praze. Celý rozhovor byl se souhlasem pana Otakara Svobody zaznamenán a je k dispozici jako příloha na CD. K citaci rozhovoru dal pan Otakar Svoboda ústně souhlas. Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Viktorem Průšou. Proveden 17. 4. 2013 v budově České televize na Kavčích horách v Praze. Celý rozhovor byl se souhlasem
44 pana
Viktora
Průši
zaznamenán
a
je
k
dispozici
jako
příloha
na
CD.
K citaci rozhovoru dal pan Viktor Průša ústně souhlas. Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Václavem Myslíkem. Proveden 22. 4. 2013 v budově České televize na Kavčích horách v Praze. Celý rozhovor byl se souhlasem pana Václava Myslíka zaznamenán a je k dispozici jako příloha na CD. K citaci rozhovoru dal pan Václav Myslík ústně souhlas. Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Vojtěchem Svobodou. Proveden 23. 4. 2013 v budově České televize na Kavčích horách v Praze. Celý rozhovor byl se souhlasem pana Vojtěcha Svobody zaznamenán a je k dispozici jako příloha na CD. K citaci rozhovoru dal pan Vojtěch Svoboda ústně souhlas. Citace z rozhovoru uskutečněného s panem Pavlem Vantuchem. Proveden 7. 5. 2015 v Dolních Jirčanech. Celý rozhovor byl se souhlasem pana Pavla Vantucha zaznamenán a je k dispozici jako příloha na CD. K citaci rozhovoru dal pan Pavel Vantuch ústně souhlas.
databáze České televize: KAUCKÝ, Eduard. Databáze Čt: PROVYS. Praha. 2009. DVD: ČÁSLAVSKÝ, Karel. ČESKÁ TELEVIZE. Hledání ztraceného času: Co viděly americké kamery v Čechách 1-10 [DVD]. Praha: Česká televize, 2011. SVOBODA, Otakar a Pavel VANTUCH. Pozdravy Karlu Čáslavskému [DVD] pouze k soukromým účelům. 2012. ČÁSLAVSKÝ, Karel a Pavel VANTUCH. Vltava v obrazech [DVD]. Praha: Česká televize, Bontonfilm a.s., 2001. VANTUCH, Pavel. ČESKÁ TELEVIZE. Úsměvy: Karla Čáslavského [DVD]. Praha: Česká televize, 2012.
45 archiv České televize: ČÁSLAVSKÝ, Karel a Pavel Vantuch. Dědeček Masaryk [archiv ČT]. 1997. ČÁSLAVSKÝ, Karel a Pavel Vantuch. Hledání ztraceného času: Archivní žurnál (148) [archiv ČT]. 1996. ČÁSLAVSKÝ,
Karel
a
Pavel
Vantuch. Hledání
Pavel
Vantuch. Hledání
ztraceného
času:
Děti
ze
žurnálu [archiv ČT]. 2008. ČÁSLAVSKÝ,
Karel
a
ztraceného
času:
Filmaři
o Velikonocích [archiv ČT]. 1993. ČÁSLAVSKÝ,
Karel
a
Pavel
Vantuch.
Hledání
ztraceného
času:
Filmy
z Václaváku (1) [archiv ČT]. 2007. ČÁSLAVSKÝ, Karel a Pavel Vantuch. Hledání ztraceného času: Jak se co dělá (1) [archiv ČT]. 1995. ČÁSLAVSKÝ, Karel a Pavel Vantuch. Hledání ztraceného času: Tak začal protektorát [archiv ČT]. 1994. ČÁSLAVSKÝ, Karel a Pavel Vantuch. Hledání ztraceného času: Vltava podle Smetany [archiv ČT]. 1994. ČÁSLAVSKÝ, Karel a Pavel Vantuch. Hledání ztraceného času: Volá Londýn [archiv ČT]. 1997. ČÁSLAVSKÝ, Karel a Pavel Vantuch. Hledání ztraceného času: Převážně nevážně [archiv ČT]. 1999. ČÁSLAVSKÝ, Karel a Pavel Vantuch. Hledání ztraceného času: Pilná včela [archiv ČT]. 2005. ČÁSLAVSKÝ, Karel a Pavel Vantuch. Hledání ztraceného času: Osmičky na vodě [archiv ČT]. 2009. ČÁSLAVSKÝ, Karel a Pavel Vantuch. Hledání ztraceného času: Jak se T.G.Masaryk vrátil do vlasti [archiv ČT]. 1999. ČESKÁ TELEVIZE. Bylo nás pět: Vypouštění draka [DVD]. 1994 ČESKÁ TELEVIZE. Politika pro každého aneb Hromosvod [archiv ČT]. 1993. ČESKÁ TELEVIZE. Vlaky z archivu [archiv ČT]. 1991.
46 ČESKOSLOVENSKÁ TELEVIZE. Videostop: díl 1,2,13,16 [archiv ČT]. 1985, 1986. [cit. 2015-07-13]. ČESKÁ TELEVIZE. Vznik a vývoj československé ekonomiky [archiv ČT]. 1991. ČESKÁ TELEVIZE. Vznik Československa [archiv ČT]. 1991. TŘEŠTÍKOVÁ, Helena. ČESKÁ TELEVIZE. GENUS: Život filmového historika Karla Čáslavského v pohledu Heleny Třeštíkové [archiv ČT]. 1996. vyd.
Fotografie: Karel Čáslavský na TýTý. Česká televize [online]. 2011. [cit. 2015-07-22]. Dostupné z: .
47
Seznam příloh Příloha č. 1: Přehled rozdílné výroby počtu dílů v jednotlivých letech – pořad Hledání ztraceného času - (graf) Příloha č. 2: Přehled sledovanosti od roku 2001 do roku 2011 - pořad Hledání ztraceného času - (graf) Příloha č. 3: Soukromé snímky z natáčení pořadu Hledání ztraceného času – (fotografie) Příloha č. 4: Ocenění (fotografie) Příloha č. 5: Rozhovory s kolegy Karla Čáslavského (DVD)
48
Příloha č. 1: Přehled rozdílné výroby počtu dílů v jednotlivých letech – pořad Hledání ztraceného času - (graf)
Hledání ztraceného času - výroba 2012
24
2011
27
2010
25
2009
22
2008
26
2007
26
2006
22
2004
21
2004
25
2003
28
2002
25
2001 2000
35
1999 1998 1997 1996 1995 1994 1993 1992 1991
35
Počet vyrobených dílů 52
26 26 25 43
25 22 16 4 0
10
20
30
40
50
60
49
Příloha č. 2: Přehled sledovanosti od roku 2001 do roku 2011 - pořad Hledání ztraceného času - (graf)
ČT 1 2001 10 Rating
5 0 17:05 16:56 16:55 16:55 17:00 16:56
16:55
16:55
16:55
16:55
Čas vysílání
ČT1 2002 10 5 Rating 0 17:05
17:05
17:05
17:05
17:05 čas vysílání
17:05
Řady1 17:00
17:00
50
ČT 1 2003 6 4 rating 2 0 16:40
16:45
16:45
16:41
16:40
16:45
Řady1 16:40
16:40
čas vysílání
ČT 1 2004 10 5 rating 0 16:45
16:30
16:55
16:25
16:28
čas vysílání
16:30
Řady1 16:25
16:19
51
ČT 1 2005 6 4 rating 2 0 16:40
16:25
16:25
16:25
16:30
16:20
Řady1 16:15
16:20
čas vysílání
ČT 1 2006 4 2 rating 0 14:50
14:35
14:00
15:01
14:44
čas vysílání
15:04
Řady1 14:05
15:05
52
ČT2 2008 1,5 1 rating 0,5 0 9:10
9:15
9:10
10:30
10:30
10:35
Řady1 10:35
10:40
čas vysílání
ČT2 2009 2 1 rating 0 10:40
10:40
10:40
10:40
10:41
čas vysílání
10:40
Řady1 10:40
10:26
53
ČT 2 2010 3
rating
2 1 0 10:40
10:40
11:40
11:40
11:40
10:40
Řady1 10:40
10:45
čas vysílání
ČT 2 2011 2 1 rating 0 9:10
9:10
9:10
9:10
8:55
čas vysílání
8:55
Řady1 8:57
9:00
54
Příloha č. 3: Soukromé snímky z natáčení pořadu Hledání ztraceného času – (fotografie)
55
Příloha č. 4: Ocenění (fotografie)
56
