UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ

Kamila Brejtrová

Fotbaloví fanoušci a jejich „nepřátelé“ – média a bezpečnostní složky

Bakalářská práce

Vedoucí práce: doc. Ing. Karel Müller, CSc.

Praha, 2013

Autor práce: Kamila Brejtrová Vedoucí práce: doc. Ing. Karel Müller, CSc. Oponent práce: Datum obhajoby:

Hodnoceni:

Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně. Všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány. Práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze dne 28. 6. 2013

....................................... podpis

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu této práce panu doc. Ing. Karlu Müllerovi CSc. za trpělivost a ochotné rady při konzultování práce.

Obsah 1. Úvod

1

2. Vymezení pojmu

3

2.1. Kdo jsou to fotbaloví chuligáni?

3

2.2. Ostatní skupiny fanoušků

5

2.3. Chování chuligánů ve skupině

6

2.4. Přístupy k fotbalovému chuligánství

7

3. Historie fotbalového chuligánství

11

3.1. Vývoj do 20. století

11

3.2. 20. století

12

3.3. Vývoj v České republice (Československu)

15

4. Divácké násilí a nejznámější tragické události a incidenty ve spojitosti s fotbalem a fotbalovými chuligány

17

4.1. Velká Británie

17

4.2. Evropa a svět

18

4.3. Česká republika (Československo)

21

5. Vliv médií na fotbalové chuligánství

24

5.1. Historie médií a fotbalového chuligánství

25

5.2. Vývoj v České republice

26

6. Opatření proti fotbalovému chuligánství

28

6.1. Velká Británie

28

6.2. Česká republika

29

6.2.1. Dohody mezi Policií ČR a ČMFS

30

6.2.2. Nové zákony

32

6.2.3. Postoj klubů

33

7. Metodologie

35

7.1. Fanouškovské skupiny

37

7.2. Výsledky výzkumu

38

7.3. Výsledky jednotlivých kategorií

40

7.4. Odpovědi na výzkumné otázky

43

8. Závěr

46

9. Seznam použité literatury

48

10. Přílohy

54

1. Úvod „Zelená je tráva, fotbal to je hra“ zpívá se ve známé písničce, které oslavuje jeden z nejpopulárnějších sportů současnosti. Fotbal však není pouze jedenáct hráčů na každé straně, kteří se snaží zvítězit. Fotbal se během své historie vyvinul v celosvětový fenomén, který oslovuje miliardy lidí. Někteří z tohoto obrovského množství osob jsou aktivní fanoušci, kteří chodí podporovat svůj tým každý den, ať se děje, co se děje. Fanoušci jsou pro týmy velmi důležití, jsou často označováni jako dvanáctý hráč. I fanoušci chtějí zvítězit. Chtějí porazit fanoušky svého rivala, ať už na tribunách (ultras v předvedené choreografii či v barvitosti svých chorálů) nebo mimo tribuny (chuligáni v rámci bitek). Ve své bakalářské práci jsem se rozhodla zkoumat fenomén fotbalového chuligánství, který je v posledních letech v České republice velmi diskutovaný. K tomuto tématu mám poměrně blízko, jelikož pracuji ve fotbalovém klubu SK Slavia Praha, ke kterému se hlásí velké množství chuligánských i dalších fanouškovských skupin. Před prací v samotném klubu jsem v letech 2005 až 2008 navštěvovala fotbalová utkání tohoto klubu pravidelně a začala tyto skupiny vnímat. Již v této době se velmi řešil vztah fanoušků k samotnému klubu, ale také k bezpečnostním složkám a médiím. Po svém nástupu do klubu jsem získala jedinečnou možnost porovnat fotbalové fanoušky a jejich vztahy s okolními subjekty nejen pohledem samotného fanouška, ale také pohledem zaměstnance klubu. Ve své práci bych se chtěla zaměřit především na vztah fotbalových fanoušků s bezpečnostními složkami a médii. Jelikož je všeobecně předpokládáno, že tento vztah je především negativní, označila jsem tyto dvě skupiny jako „nepřátele“ fotbalových fanoušků. Jestli je to skutečně pravda, to se budu snažit zjistit jak z teoretického hlediska – zkoumáním vývoje vztahu médií a fanoušků (5. kapitola) a vzájemného vztahu fanoušků a bezpečnostních složek (6. kapitola). I svůj výzkum jsem se snažila směřovat tímto směrem – analyzováním choreografií třech nejvýznamnějších klubu v České republice za účelem zjistit, co si myslí o médiích a bezpečnostních složkách. Práce obsahuje také obecné uvedení do problematiky fotbalových chuligánů, jejich charakteristiku a přístupy k řešení fotbalového chuligánství. Jedna kapitola je věnována také historii fotbalového chuligánství ve Velké Británii (kde byl tento problém v 60. letech 20. 1

století oficiálně pojmenován) a v České republice (Československu). Do bakalářské práce jsem zařadila také přehled největších katastrof v historii fotbalu a přehled nejvíce medializovaných události v České republice, což nám umožní získat lepší přehled o vlivu médií na samotné fotbalové chuligánství. Tyto události jsou také důležité ke zjištění vztahu a vývoje mezi fotbalovými chuligány a bezpečnostními složkami. Tento vztah nám pomůže zjistit i přehled zásadních změn v legislativě, ke kterým v České republice v posledních letech došlo ve snaze snížit počet výtržností na fotbalových stadionech i mimo ně.

2

2. Vymezení pojmu Pojem fotbalové chuligánství je zhruba od šedesátých let dvacátého století používán pro popis sociálních a antisociálních aktivit příznivců jednotlivých fotbalových klubů po celém světě. Samotné slovo chuligán (hooligan) vzniklo v 19. století v Londýně podle irské imigrantské rodiny jménem Hooligan nebo Houlihan, která byla pověstná svým asociálním chováním (Smolík 2008: 14). Tento pojem se později stal synonymem pro jakékoliv kriminální či výtržnické chování. Podobný význam má anglické slovo rowdies (= rváči). Jak však charakterizovat poměrně široký pojem fotbalové chuligánství? Canter a kolektiv popisují „fotbalové chuligánství“ jako „termín, který zahrnuje mnoho druhů chování, jak jednoduché, tak komplexní“. Příklad více ze současnosti – Dunning poznamenává, že „označení „fotbalové chuligánství“ … postrádá přesnost a používá se k pokrytí různých forem chování, která se odehrávají v menší či větší míře přímo ve fotbalovém kontextu“. Kdežto Williams tvrdí, že „vhodná a přesná definice „fotbalového chuligánství“ zde není dostupná“ (Frosdick, Marsh 2005: 28)

2.1 Kdo jsou to fotbaloví chuligáni? Fotbalové chuligánství se v historii svého sportu objevuje v podstatě od počátku, postupem času nabralo jasně zřetelný obrys, kdy téměř vymizely střety skupin chuligánů na stadionech, naopak tyto střety jsou skupinami předem domluvené na neutrálním místě. Formou fotbalového chuligánství je kromě násilného střetu také další chování mimo fotbalové stadiony, např. napadení dopravního prostředku, rabování obchodů či benzínových čerpadel při cestě fanoušků na utkání mimo domácí stadion. Prioritou chuligánských skupin je ale rozhodně násilný střet s rivalskou skupinou mimo fotbalové stadiony. Tyto střety mívají oproti všeobecnému očekávání jasně stanovená pravidla. Cílem je zvítězit, nikoli nikoho vážně zranit či snad zabít. Nepsaným pravidlem je

3

v českém prostředí nepoužívání jakýchkoli zbraní, v nedávné historii najdeme ale i případy, kdy zbraně byly použity.1 Typické pro fotbalové chuligány je příslušnost k určité skupině (ta je pro ně často důležitější než příslušnost k fotbalovému klubu). Sjednocuje je nejen rivalství mezi kluby a nenávist k nepřátelským chuligánským partám, podobné politické názory, náboženské vyznání2 ale také často sdílí stejné hodnoty. Chuligánská skupina je poměrně stálá a není snadné do ní proniknout. Členové se mezi sebou znají roky a panuje mezi nimi určitá solidarita – např. když je jeden ze skupiny zavřen do vězení, ostatní členové mezi sebou vybírají peníze a snaží se finančně pomoci rodině chuligána. Slepička (2010) uvádí, že běžnými členy chuligánské skupiny jsou mladí lidé nad 29 let3, objevují se zde také starší osoby, v jejichž rukou je koncentrována většina moci (skupina má většinou vertikální hierarchii). Zatímco na obvyklém věku fotbalových chuligánů se většina odborníků shodne, ohledně jiných demografických charakteristik působí značné neshody. Dříve panoval názor (např. Dunning, Murphy a Williams 1986), že fotbaloví chuligáni většinou pochází z nižších sociálních vrstev a mají špatné zaměstnání. Další studie však ukázaly, že postupně docházelo k výraznějším změnám v sociálním složení skupin těchto výtržníků – mnoho z nich má v současnosti vysokoškolské vzdělání. Některé studie uvádějí, že neexistuje přímý vztah mezi fotbalovým chuligánstvím a sociálním prostředím, v němž se pohybují aktéři fotbalového chuligánství (Mareš, Smolík, Suchánek, 2004). Fotbaloví chuligáni mají většinou jednoho úhlavního nepřítele a nepřátelské vztahy s jedním nebo dalšími dvěma týmy, zbytek je považován pouze za neutrální soupeře. Skupiny 1

V poslední době byla tato zásada porušena chuligány ze Sigmy Olomouc při početné (na obou stranách přes 50 účastníků) bitce proti chuligánům Bohemians 1905 v únoru 2008, kdy olomoučtí i přes předchozí ujištěni použili při boji násady od krumpáčů, topůrka a baseballové pálky. Olomoučtí použití zbraní ospravedlňovali tvrzením, že nešlo o chuligánský, ale o politický boj. Příznivci Bohemians 1905 jsou pokládáni za levicově zaměřené, na rozdíl od chuligánů Sigmy. 2 Nejznámější příklad nalezneme ve Skotsku, kde v rámci jednoho města sídlí katolický fotbalový klub Celtic Glasgow a protestantský klub Glasgow Rangers. 3 Chuligánské skupiny tvoří převážně muži, ale Günther Pilz (Smolík 2008) se zaměřil i na typologii žen v subkultuře fotbalových chuligánů a vymezil zde čtyři typy žen dle jejich vztahu k fotbalovému násilí: 1) ženy hrající aktivní roli v tematizování násilí – jsou napadány proto, že fotbal je považován za „mužskou záležitost“, jejich přítomnost v kotli je brána jako rušivá 2) ženy v pasivní roli ve vztahu k násilnému jednání mužů, které nepřímo posilují tím, že se ho nesnaží porušit 3) ženy, které svým obdivem posilují násilné jednání mužů na základě tradičních rolí pohlaví a sexistické socializace – svým obdivem mohou zvýšit eskalaci násilí 4) ženy, které sami realizují násilí

4

také často navazují přátelské vztahy s fanoušky alespoň jednoho jiného týmu, tzv. družbu. Jedná se často o vztah mezi fanoušky klubů z jiných zemí4, ale objevuje se i mezi kluby z jedné země, např. ve Francii. 5 V Anglii jsou ale na druhou stranu takováto spojenectví neslýchaná, v Německu a Nizozemsku, kde dochází k pozastavení nepřátelství mezi kluby pouze v době utkání národního týmu v mezinárodních soutěžích, vysoce nepravděpodobná.

2.2 Ostatní skupiny fanoušků Často dochází kvůli nedostatečné informovanosti veřejnosti k záměně chuligánů za jiné skupiny fanoušků, které můžeme najít na fotbalových stadionech. Kromě chuligánů jsou zde a) fotbaloví diváci – pasivní pozorovatelé hry, kteří nefandí ani jednomu týmu a nejsou zaujati; b) fotbaloví fanoušci – mají svůj oblíbený tým, jemuž fandí a jehož utkání pravidelně navštěvují, žijí výsledky týmu; c) fotbaloví chuligáni. Bezpečnostní složky, vč. Policie ČR dělí návštěvníky fotbalových utkání do třech skupin, které pokrývají tři typy popsané výše: Fotbaloví diváci tvoří skupinu A (nerizikoví návštěvníci), fotbaloví fanoušci skupinu B (méně rizikoví návštěvníci) a konečně chuligáni tvoří skupinu C (velmi rizikoví návštěvníci). Lidé řazeni do skupiny B se ale mohou velmi snadno pod vlivem okolností (chyby rozhodčích, provokace od fanoušků hostů) dostat do skupiny C. Za relativně novou kategorii se dají považovat ultras, kteří se soustředí na aktivní povzbuzování svého týmu, tvoří choreografie, nové chorály a často užívají pyrotechniku. Diváci patřící do této skupiny sami sebe označují jako „skalní fanoušky“, tedy takové, kteří jsou věrni svému klubu za všech okolností a klub je pro ně téměř vším. Tito diváci mají doma spoustu klubových artefaktů a ví o „svém“ klubu vše, co lze legální cestou zjistit. Do této skupiny patří především diváci mladších věkových kategorií – do 18 let (Slepička 2010: 115). Ultras se od ostatních fanoušků liší svým postojem k násilí – nevyhledávají je, ale zároveň se jim nevyhýbají. Nejedná se o uzavřenou skupinu, spousta členů ultras je díky svému postoji k násilí zároveň i členy chuligánských skupin. Příkladem může být Eliášův popis slávistické fanouškovské scény: „Rozdíly mezi chuligány a ultras fanoušky se ale 4 5

Např. mezi SK Slavia Praha a polským Gornikem Walbrzych či Baníkem Ostrava a GKS Katowice. Nejčastěji uváděné přátelství tohoto druhu existuje mezi fanoušky Bordeaux a St Etienne.

5

mnohdy stírají, hodně lidi začne svoji fotbalovou „kariéru“ tím, že mávají vlajkou na stadionu a sami o sobě prohlašuji, že jsou „jen“ ultras fanoušci, po několika bitkách povýší mezi chuligány, začnou nosit speciální chuligánské symboly (oblečení) 6, aby po několika letech měli tohoto náročného způsobu života dost, a vrátili se buď do normálního života nebo zpět do řad ultras fanoušků, zabývajících se spíše podporou svého klubu v hledišti než střety s fanoušky protivníka v ulicích“ (Eliáš 2007). Skupiny aktivních fanoušků se během zápasů soustředí v tzv. kotli7. Pro fanoušky, kteří se současně podílí na fandění, tvorbě choreografií a účastní se i chuligánských střetů, se vžilo pojmenování „hooltras“ (např. Čarnogurský 2009).

2.3 Chování chuligánů ve skupině Skupina chuligánů (stejně tak i ultras, fotbalových fanoušků i hooltras) je z psychologického hlediska skupina jako každá jiná – objevují se u ní také znaky typické pro dav. V davu logické uvažování a inteligence klesá na úroveň primitivního jedince, ale tendence k uskutečňování činů je veliká. Jedinci v davu mohou o různých věcech smýšlet rozdílně (jiné vzdělání, zaměstnání či způsob života), ale v kolektivu se tyto rozdíly stírají a skupina působí jako jedna duše, což má za následek, že v davu se chuligán chová úplně jinak, než se chová, když je sám. Le Bon ve své knize Psychologie davu (1994) vyjmenovává tři specifické vlastnosti davu, ke kterým dochází po vzniku skupiny. První zvláštní vlastnost nabývá jedinec v davu již pouhou skutečností, že je součástí většího počtu lidí. Je to dáno pocitem nepřekonatelné moci, která mu dovoluje uvolnit zábrany, které by potlačil, kdyby byl osamocen. Jelikož je dav anonymní, a proto nezodpovědný, ustoupí jedinec těmto instinktům tím spíše, že mizí pocit zodpovědnosti, který jej jinak vždy zdržuje, či svazuje.

6

Smolík (2008) uvádí, že některé značky jsou mezi chuligány preferované či dokonce mají historické opodstatnění, např. Umbro, Hooligan streetwear, Lonsdale či Thor Steiner) 7 Místo na stadionu, kde se každý zápas schází fanoušci, kteří chtějí svůj klub aktivně povzbuzovat. Tato místa jsou často pojmenována samotnými fanoušci, toto pojmenování pak běžně přejímají kluby i média. Např. U SK Slavia Praha se pro kotel užívá název Tribuna Sever, či Tribune Zuid u fanoušků belgického KRS Genk, Kop v Liverpoolu či Shed u londýnské Chelsea.

6

Druhou zvláštní vlastností je emoční nákaza. Nákaza je snadno zjistitelný, ale těžko vysvětlitelný jev, který lze přičíst k jevům hypnotické povahy. V davu je každý čin a cit nakažlivý - jedinec často obětuje svůj osobní zájem a upřednostní kolektiv Třetí zvláštní vlastnost je sugestibilitu (tedy schopnost nechat se ovlivnit ostatními ve skupině). Jedinec (chuligán), který stráví určitý čas uprostřed jednajícího davu, nabývá zvláštních schopností naprosto odporujících vlastnostem osamoceného jedince. Le Bon tento stav přirovnává stavu, který je podoben tomu, do něhož se člověk dostane hypnotizovaný v rukou hypnotizéra. Stane se tak, že člověk v podstatě ani neví, co dělá a proč to dělá, ale dělá to proto, že to dělají všichni ostatní v davu. Například chuligán může být v normálním životě obyčejným a nevýrazným jedincem pracujícím v bance, ale ve skupině ostatních chuligánů se z něj stává sprostý a hrubý fanoušek, který dělá stejné věci jako ostatní lidé ve skupině (kteří jsou třeba takoví i v normálním životě). Obecně čím menší je skupina, tím větší je její soudržnost, skupina fotbalových chuligánů je v jednotlivých fotbalových klubech určitě menší než skupina jiných fanoušků, proto je i její soudržnost větší. Velikost chuligánské skupince pohybuje většinou od 50 do 150 členů - největší chuligánskou skupiny má v České republice Baník Ostrava (Čarnogurský 2009), větší skupiny bývají obvyklé především v sousedním Polsku.

2.4 Přístupy k fotbalovému chuligánství Od šedesátých let 20. století, kdy se fotbalové chuligánství rozšířilo z Anglie do celé Evropy, se této problematice začali věnovat vědci (především z Anglie, ale i z Itálie a z Německa) a přicházeli s různými teoriemi k osvětlení příčin fotbalového chuligánství. Jedním z prvních vědců, který se problematice věnoval, byl John Harrington, který se soustředil na individuální patologické reakce fanoušků během utkání. Interpretace jeho studia zapříčinily, že byl posílen všeobecně populární názor, kde se předpokládá, že chuligánství je vysvětlitelné jako důsledek psychologických problémů jednotlivců (např. emocionální nevyrovnanost či abnormální temperament, Frosdick, Marsh 2008: 87-88). Jeho teorie také obsahovala závěr, že nejvíce špatného chování se dopouští lidé ve skupinách (což předpokládá i Le Bonova teorie sugestibility). 7

Další z řady přístupů byla tzv. Langrova zpráva, na které se nepodíleli akademici, ale především fotbaloví funkcionáři a policejní složky. Na základě této zprávy došlo k zavedení následujících opatření: maximální spolupráce mezi fotbalovými kluby, absolutní respektování rozhodnutí rozhodčího či zavedení míst k sezení na stadionech na úkor míst na stání (Vochocová 2005). Dalším Angličanem, který se této problematice věnoval, byl sociolog Ian Taylor, jenž se snažil vysvětlit fotbalové chuligánství z marxistického hlediska. Fotbaloví chuligáni se rekrutovali především z nižších společenských tříd – fotbalové chuligánství vysvětloval měnící se podstatou fotbalu a s tím související změnou role hry a lokálního klubu v životě dělníků (Smolík 2008: 52). V poválečných letech podle něj docházelo ke komercializaci a profesionalizaci fotbalu, na základě čehož přestal být fotbal součástí dělnické komunity. Násilí na fotbalových stadionech lze chápat jako pokus ovládnout hru na úkor bohatých elit, které k ní nyní měli blíže. Statistická fakta ale v následujících letech ukázala, že na násilnostech se nepodílejí pouze lidé z dělnické třídy, ale stále častěji i příslušníci středních a vyšších vrstev. Fotbalové násilí tedy nemůže být vnímáno jako problém pocházejí pouze z jedné sociální třídy. Teorií s podobnými závěry se nicméně objevila ještě celá řada, k podobným závěrům dospěli například vědci z Leicester School8, Dunning, Murphy a Williams9 nebo Smith10 (Smolík 2008: 53). Protikladem k těmto převážně teoretickým přístupům je analýza sociálního psychologa Petera Marshe, který aktivní fanoušky při jejich konání pozoroval. Zúčastněné pozorování ho dovedlo k závěru, že divácké násilí je značně ritualizováno, má vlastní pravidla a je méně nebezpečné, než se všeobecně předpokládá.

8

Vědci vysvětlují násilné chování na stadionech jako jediný zdroj sebeúcty a úcty okolí pro nevzdělaného muže z dělnické třídy, neberou však v potaz deprivaci, frustraci či odcizení. 9 Charakteristika britských chuligánů: 1) pocházejí s drsné a nízké vrstvy; 2) jsou nevzdělaní a nezaměstnaní; 3) vyhledávají nebezpečné situace; 4) mají potřebu ukazovat svou maskulinitu. 10 Smith se snaží najít souvislost mezi chuligánstvím a tzv. „time outem“ (v den konání utkání), kdy je snížena společenská kontrola nad chováním jedince a vzniká vhodný čas pro ventilaci emocí.

8

Názor, že fotbaloví chuligáni nepocházejí jen z nejnižších společenských tříd, sdílel také Gary Armstrong, který se věnoval etnografickému výzkumu fanoušků Sheffieldu United na počátku devadesátých let 20. století (Frosdick, Marsh 2005: 97). Za důležitou teorii je dodnes považována subkulturní teorie Marshe, Rosserové a Harrého z roku 1978. Zúčastněným pozorováním a analýzou chování fanoušků klubu FC Oxford pojmenovali sedm typů sociálních rolí mezi aktivními fanoušky. 1) Chant leader, „caller“ – tento člověk má na starosti vyburcovat ostatní ke zpěvu chorálů či pokřiků, často bývá také ideovým vůdcem skupiny 2) Aggro leader, útočník – v případě střetu s rivalskou skupinou bývá v první řadě útoku 3) Nutter, šašek – chová se pošetile, bláznivě 4) Hooligan, chuligán 5) Organizer, organizátor 6) Fighter, rváč – podněcuje ostatní ke střetu s rivalskou skupinou 7) Heavy drinker, opilec – je znám tím, že dokáže vypít velké množství alkoholu, na stadion chodí opilý a často se sem kvůli své opilosti ani nedostane (není pro opilost na stadion vpuštěn) Marsh, Rosserová a Harré kromě typů sociálních rolí identifikovali také několik skupin, které se sházely na zápasech Oxfordu. Skupinou A jsou „rowdies“ – 30 chlapců kolem 15 let, pro skupinu B byla typická vyšší přítomnost osob se záznamem v rejstříku trestů, pravidelně na fotbal nechodili. Skupina C (Town Boys) byla tvořena chlapci nad 18 let. Fanoušci spadající do skupiny D byli starší než v předchozích skupinách, ale stále mladší než ve skupině E, kam patřily i ženy. Ve skupině F (Novices, nováčci) se objevovaly i děti kolem deseti let. V rámci těchto skupin badatelé zkoumali i kariéru fotbalového chuligána, která začala ve skupině F a pokračovala přes skupinu A a C (někdy až do skupiny B). Klasifikace fotbalových fanoušků vznikla také v Německu, ale stejně jako ta subkulturní se nezabývá politickou rovinou problematiky. Wilhelm Heytmeyer rozdělil fotbalové fanoušky na costume-oriented fans, kteří preferují klidnější místo v hledišti a zajímají je především kvalitní zážitky ze hry, football-oriented fans, jenž svůj klub hlasitě

9

povzbuzují a nosí klubové symboly, a experience/adventure-oriented fans, pro které není fotbal prvořadý, protože vyhledávají především násilí (Smolík 2008: 57)11 Teorie o fotbalových chuligánech začaly vznikat společně se šířením tohoto jevu i v ostatních evropských zemích. Italský sociolog Alessandro dal Lago vnímá chování radikálních fotbalových příznivců v zásadě jako rituální a vychází ze tří hlavních faktorů tvořících základ expresivního chování fotbalových fanoušků (Puš, 2013). 1) Fotbal umožňuje fanouškům identifikovat se se specifickými symboly a jazykovými termíny, které jim umožňují rozdělovat sebe a okolní svět na přátele a nepřátele. 2) Fotbal není pouze o souboji mezi týmy na hřišti, ale také o souboji mezi fanoušky obou klubů, jejichž rituály mohou eskalovat až ve fyzické násilí. 3) Fotbalový stadion není jen fyzické prostředí, ale může být vnímán i jako symbolická aréna, kde se mezi fanoušky odehrává tento rituál. Násilí může samozřejmě vypuknout i díky jiným okolnostem – vývoj samotného utkání či historická rivalita mezi oběma kluby. Rakouský sociolog a kulturní antropolog Roland Girtler navrhl na základě vlastního zúčastněného pozorování přistupovat k chuligánství jako k jedné z jím definovaných „okrajových kultur“ (Čarnogurský 2009). Tyto okrajové kultury vznikají až po zakazujících a odsuzujících normách. Radikální fanoušci patří mezi „okrajové kultury revoluce a rebelie“ a přirovnává je k mezi sebou válčícím kmenům o své teritorium a hájící své symboly. S ostatními vědci se shoduje v tom, že ve fotbalové partě vidí pro mladé kluky šanci získat pocit sounáležitosti a uznání, kterému se jim jinde nedostává. Ze všech těchto teorií je patrné, že pro komplexní vysvětlení jevu fotbalového chuligánství je nutné propojit teorie z oblasti politologické, sociologické i psychologické.

11

Zde nalezneme analogií s rozdělením návštěvníků na fotbalových stadionech a dělením fanoušků Policií ČR: costumer-oriented fans =fotbaloví diváci = skupina A (nerizikoví návštěvníci; football-oriented fans = fotbaloví fanoušci = skupina B (méně rizikoví návštěvníci; experience/adventure-oriented fans = chuligáni = skupina C (velmi rizikoví návštěvníci).

10

3. Historie fotbalového chuligánství 3.1 Vývoj do 20. století Fotbal byl spojen s násilím již od svých počátků ve třináctém století v Anglii. Původní „lidová“ forma hry, která se většinou hrála v masopustní úterý nebo o dalších svátcích, byla vlastně jen uspořádanou bitvou mezi mladíky ze sousedních vesnic a měst. Přítomnost míče ve formě v kůži zabalených a nahuštěných prasečích střev byla vedlejší, šlo hlavně o to vyrovnat si staré účty a územní pře. Podobné formy fotbalu existovaly i v dalších evropských zemích, jako například „Knappen“ v Německu či „calcio in costume“ v Itálii, ve Florencii, ale kořeny moderní hry rozhodně nalezneme v těchto starobylých anglických tradicích (Frosdick, Marsh 2005: 10) Hru s míčem doprovázely souboje v pití a docela často vyústily ve vážná zranění či dokonce smrt zúčastněných. Zatímco ojedinělé výbuchy násilí ve fotbalových utkáních současnosti v Evropě vyvolávají téměř hysterické postihy, naši předci nenacházeli v těchto daleko krvavějších počátcích moderního fotbalu nic mimořádně zvláštního či hrozného. Tato krvavá tolerance násilí na fotbale ale neplatila obecně a už od počátku čtrnáctého století se začaly ozývat hlasy pro řízení hry. Toto ani tak nepramenilo z morálního znepokojení z násilných následků fotbalu, ale spíše z faktu, že ve dnech zápasu docházelo ve městech k odhánění běžných občanů z trhu, což nebylo dobré pro obchod. Když se hra rozšířila do Londýna, kde ji hrály konkurenční skupiny učňů, došlo k rychlému zákazu této hry. Starosta Londýna Nicholas Farndon byl první, který učinil takovéto prohlášení roku 1314: „A poněvadž velká vřava se ve městě vždy objeví při určitém srocení osob vyplývajícím z hraní fotbalu na poli veřejnosti – z mnohých snad zlo může vyvstat – což může Bůh zapovědět – přikazujeme a zakazujeme, jménem krále, pod trestem uvěznění, tyto hry napříště hrát uvnitř města.“ (ibid.: 11) Účinek tohoto prohlášení byl však limitovaný a navzdory četným zatčením se fotbal hrál dále. Do roku 1660 se podniklo patnáct dalších pokusů o řízení tohoto sportu a na jiných

11

místech v Anglii a ve Skotsku se vydaly stejné, převážně neúčinné zákazy. V osmnáctém století hra nabrala zjevnější politický význam. 12 Samotná přeměna hry z neregulované bitvy na neurčitých herních místech na jeden z moderních, pravidly řízených sportů nastala především jako následek urbanizace a industrializace. V polovině 19. století došlo na univerzitách a soukromých středních školách k vytvoření pevných fotbalových pravidel, což sice vedlo k jeho stále rostoucí oblibě mezi obyčejnými lidmi, ale nedošlo k odstranění násilí z fotbalu. Vznikla také Fotbalová asociace a později anglická fotbalová liga. V období po industrializaci začaly vznikat také fotbalové kluby, především jako iniciativa továrních dělníků, např. Arsenal London. 13

3.2 20. století V období do první světové války docházelo k výtržnostem především v rámci lokálních derby zápasech14, kdy domácí fanoušci systematicky napadali příznivce hostů. Časté byly taky útoky kameny na rozhodčí nebo hostující hráče. Tyto útoky byly ale převážně spontánní. Mezi světovými válkami nastalo jakési období klidu, kdy začaly na fotbal chodit i ženy a někdy dokonce i děti. Za klidné se dá považovat i desetiletí po druhé světové válce, nicméně od padesátých do raných sedmdesátých let se začal objevovat fenomén mladých mužů, kteří navštěvovali fotbalová utkání za specifickým účelem angažovat se v násilí. Bylo jim jedno, zdali zdemolují vlak, který je převážel, nebo se poperou s fanoušky druhého klubu (Frosdick, Marsh 2005: 16). Tito mladí se rekrutovali především z dělnické třídy, ve které došlo v padesátých letech vlivem mechanizace a automatizace anglického průmyslů k velké ztrátě pracovních míst, a mohou být považováni za subkulturu, která se následně podílela na vzniku moderního fotbalového chuligánství (Mareš, Smolík, Suchánek 2004: 42). Skupiny se začaly pojmenovávat (často bez souvislosti s názvem klubu, kterému fandily) a hrací dny využívaly ke konfrontaci s chuligány soupeře. 12

Kupříkladu zápas v Ketteringu, kterého se zúčastnilo 500 mužů na každé straně, byl jen těžko maskovanou vzpourou týkající se jídla – jeho účelem bylo vyplenit místní obilný sklad. 13 Arsenal založili tovární dělníci vyrábějící zbraně, odtud pochází přízvisko klubu, které je používání dodnes – Gunners = Kanonýři (gun = zbraň) 14 Zápasy mezi týmy z rivalských měst, které často leží velmi blízko sebe nebo mezi týmy z jednoho města.

12

Fotbaloví chuligáni se začali od šedesátých let daleko více organizovat. Daleko organizovanější bylo také fandění, předvádění pestrých choreografií a vymýšlení nových chorálů. Hromadně se začalo také jezdit na výjezdy na soupeřova hřiště (Vochocová 2005). Chuligánské skupiny působily v této době přímo na stadionech a během zápasů se snažily vniknout do soupeřova kotle. Frosdick a Marsh (2005) k tomu tvrdí: „Roku 1967 se objevil sport „taking ends“ jako oblíbená zábava ve volném čase mladých fanoušků. Cílem bylo zaútočit na fanoušky druhého klubu tak, že je před výkopem vypudili z jejich sektoru za brankou, a poté jim sebrat co nejvíce klubových věcí (vlajky, šály, atd.), zasadit jim několik ran a dobře mířených kopů a úderů před tím, než zakročí policie.“ Vzhledem k bezpečnostním úpravám na stadionech bylo toto ale stále těžší, proto chuligáni změnili strategii, začali se oblékat více nenápadně15, což jim umožnilo vyhnout se pozornosti bezpečnostních složek a možnost nerušeně se střetávat se soupeřovými chuligány v ulicích. Obecně se předpokládá, že fotbalové chuligánství se začalo z Anglie po Evropě šířit až v 60. letech, nicméně v některých evropských zemích najdeme projevy násilného chování již dříve. Například v Jugoslávii byla uprostřed padesátých let v módě vlna fotbalového násilí zvaná „zusismus“. Původ slova je odvozen od slova „ZUS“, což je v srbochorvatštině zkratka pro vraždu, zabíjení a vyhlazení. Komunistické noviny Borba přinesly zprávu o dvou incidentech, které se odehrály poblíž Bělehradu, a zahrnovaly fanoušky ozbrojené „kladivy, palicemi a ingoty“. Při jedné příležitosti noži ozbrojení fanoušci na hrací ploše vážně zranili rozhodčího. A nedlouho nato v Turecku bojovali fanoušci Kayseri a Sivasu pistolemi, noži a rozbitými lahvemi ještě několik dní po skončení utkání mezi těmito dvěma kluby. Než vojáci obnovili pořádek, byla spálena auta, zraněno 600 diváků, zabito 42 osob, z toho 25 bodnými zbraněmi (Frosdick, Marsh 2005: 19). Dalším příkladem může být Itálie, Dunning a kolektiv citují incident z utkání ve Vialoggia z roku 1920, kdy policie musela zasáhnout, aby potlačila boje mezi konkurenčními fanoušky. Rozhodčí byl zabit. 52 osob bylo v roce 1955 zraněno během výtržností při utkání mezi Neapolí a Bolognou, o čtyři roky později se při vběhnutí na hřiště během utkání mezi Neapolí a Janovem zranilo 65 osob (ibid.: 19)

15

V neformálním oblečení nepůsobili tak nápadně, jako když byli oblečeni v barvách svého klubu.

13

Každá země, kde se fotbaloví chuligáni vyskytují, vykazuje svá národní specifika, nicméně společné znaky se mezi nimi najít dají. Za opak britských chuligánů se všeobecně považují dánští roligans16 a skotští fandové, známí jako Tartan Army. Naopak k nejproblematičtějším patří podle Smolíka (2008) fanoušci z Itálie, Řecka, Turecka, Polska, Srbska, Chorvatska, Španělska, Portugalska, Rusko, Nizozemska a Německa, kteří při svých střetech často používají nože, železné tyče nebo zápalné lahve, což má za následek často i ztráty na lidských životech. 17 Dle Sekoty (2008) pronikla „britská nemoc“ 18 nejprve do Itálie, kde se v prostředí tifosi19 organizovaně pěstovala radikální násilnická subkultura, za nejfanatičtější skupinu byli od sedmdesátých let považování ultras, kteří se stali synonymem militantního fotbalového fanouška vášnivě podporujícího svůj klub. Osmdesátá léta můžeme považovat za období, kdy násilí v Anglii i ve zbytku Evropy kulminovalo. Během čtyř let se na fotbalových stadionech udály tři tragédie 20, které měly na svědomí velké množství lidských životů a na základě kterých došlo k rozsáhlým opatřením s cílem zvýšit bezpečnost na fotbalových stadionech. Vývoj od devadesátých let byl výrazně poznamenán zmíněnými incidenty v letech osmdesátých. Anglická vláda podnikla důsledné kroky k potlačení chuligánství na stadionech a násilí tak bylo již téměř definitivně přesunuto mimo stadion, ale i mimo stadion si policie chuligány velmi hlídala, např. skupiny hooligans na výjezdech mimo město doprovázela ozbrojená eskorta až na stadion a poté zpět. Anglickým policejním složkám se zároveň podařilo infiltrovat do několika hlavních skupin a pozatýkat jejich vůdčí členy. V dnešní době 16

Slovní hříčka – spojení slova chuligán a rolig (rolig znamená dánsky mírumilovný. Většina roligánů (42 procent) pracuje na kvalifikovaných pozicích či ve státní správě. Průměrný věk je 31 let, což je podstatně více než u fanoušků z jiných evropských zemí. Dohromady je zde asi 15 procent žen, ačkoli Dánský roligánský svaz zaznamenává mezi svými členy 45 procent žen. Roligáni jsou zapálenými vlastenci, což ukazují choreografie: tváře jsou vymalovány v národní červené a bílé barvě, k čemuž pasují světlé šály a světlá trička a „vše korunuje Klaphat, což je komický červenobílý klobouk s pohyblivýma látkovýma rukama, se kterými se dá tleskat“. Rozjařenou a veselou náladu a mírumilovnou družnost těchto fanoušků podporuje také nadměrné pití alkoholu, tedy jednoho typického znaku roligánů. Rozjařené atmosféra se často rozlévá do ulic, kde nastrojení a alkoholem napojení roligánů tančí městem (Frosdick, Marsh, 2005: 67-68) 17 Ke ztrátám na lidských životech nedochází jen při střetech mezi chuligánskými skupinami, ale také při střetu mezi chuligány a bezpečnostními složkami, např. v Polsku v roce 2004 došlo ke dvěma úmrtím chuligánů, kdy polská policie omylem použila ostré náboje při násilnostech mezi fotbalovými chuligány a studenty nebo v Itálii v roce 2007, kdy policista zastřelil fanouška Lazia cestou na ligové utkání 18 Označení pro šíření chuligánství po celé Evropě 19 Italské pojmenování pro fanouška, především fotbalu, ale i formule 1 a cyklistiky 20 Podrobněji k tragédiím viz 3. kapitola

14

Anglie díky bezpečnostním opatřením na stadionech, legislativním změnám, ale i protichuligánským organizacím řízených většinou z řad klubových fanoušků téměř vymýtila násilnosti ze stadionů (Puš 2013).

3.3 Vývoj v České republice (Československu) Mareš, Smolík a Suchánek (2004) rozdělili historii fotbalového chuligánství v České republice do dvou hlavních období. První trvalo od počátku vzniku profesionálního fotbalu u nás (první fotbalové kluby začaly na území českých zemí vznikat v devadesátých letech 19. století – 1892 SK Slavia Praha, o rok později AC Sparta Praha) a nazývá se pre-chuligánské období. V této době bylo fotbalové násilí značně neorganizované a skládalo se především z nahodilých útoků, které byly úzce spjaty se samotnou hrou – útoky na rozhodčí a na hráče21. K bitkám mezi fanoušky nebo ke střetům s bezpečnostními složkami téměř nedocházelo (Duke, Slepička 2002: 50). Během komunistického režimu byl na českých stadionech relativně klid, jelikož komunistický stát by represivní, antisociální chování netoleroval a měl sílu takové chování potlačit. Přesto však k incidentům stále docházelo a postupem času jejich počet rostl. Jeřábek (2009) tehdejší situaci popisuje takto: „Tehdy v Československu začaly vznikat první chuligánské party. Byly to skupiny lidí, které spojovala nelibost k současnému režimu, uspořádání společnosti a světa. Byli to mladí lidé převážně z dělnických rodin, kteří byli imunní vůči politické propagandě a často i celospolečenským normám. Právě tito mladí lidé se začali seskupovat kolem fotbalových klubů, kde nacházeli, stejně jako tomu bylo i v jiných zemích, sobě podobné a ty, kteří jim rozuměli. Svoji frustraci pak mohli vybít v hledištích stadionů, které zaznamenaly nárůst vulgarity a projevů agresivního chování. Z této doby lze pozorovat i první známé incidenty, které si vyžádaly i lidský život.“22 V osmdesátých letech již objevíme důkazy o častých střetech mezi fanoušky. Vulgarita a brutalita v tomto období narůstala, násilnosti se začaly odehrávat především v Praze, 21

V roce 1920 došlo v utkání mezi Meteorem Vinohrady a Nuselským SK k vniknutí diváků na hřiště, napadení hráčů a zranění diváků nebo v roce 1936 došlo během utkání mezi Spartou Praha a Austrií Vídeň k prolomení bran přeplněného stadionu (Duke, Slepička 2002: 51) 22 Při srážce chuligánských part v Plzni přišla o život starší paní, kterou údajně neúmyslně srazil ze schodů nádražní haly jeden z chuligánů, když prchal před příslušníky VB (Jeřábek 2009)

15

Ostravě a Olomouci (např. v roce 1985 v derby mezi Spartou a Slavií). V této době došlo také k přijetí nových bezpečnostních opatření – oddělení jednotlivých fanouškovských táborů a důkladnější prohlídky u vstupů na stadiony, především díky vysoce medializovaného případu chuligánství fanoušků AC Sparta Praha cestou do Bánské Bystrice 23 (Čarnogurský 2009). Dalšímu šíření chuligánství přispěla také sametová revoluce a otevření hranic. Mareš, Smolík, Suchánek (2004) k tomuto uvádějí: „Dočasné přerušení kontinuity práce některých bezpečnostních složek anebo jejich dezorientace v nových poměrech se rovněž negativně podepsaly na schopnosti potlačovat některé negativní projevy chuligánů. Fotbalové ochozy začali navštěvovat příslušníci skinheadské subkultury, která v tu dobu zažívala na českém území opravdový boom jak do počtu členů, tak i násilných incidentů.“. V polovině 90. let nastává dle odborníků (Mareš, Smolík, Suchánek 2004: 134; Smolík 2008: 124) „etapa moderního fotbalového chuligánství fotbalových gangů“. V tomto období již dochází k cílené činnosti skupin fotbalových chuligánů. Formy incidentů jsou v zásadě stejné jako v zahraničí: vnikání na hrací plochu, házení předmětů na hrací plochu, házení předmětů na aktéry hry (hráči a rozhodčí), výtržnosti (potyčky s policií a pořadatelskou službou), vandalismus (ničení příslušenství fotbalového stadionu, ničení dopravních prostředků cestou na utkání na hřišti soupeře), konflikty s užitím násilí (vůči fanouškům soupeřova týmu, vůči hráčům – i vlastního týmu, představitelům klubu i rozhodčím). Od 90. let působí již v rámci každého klubu minimálně jedna chuligánská skupina, začaly vznikat časopisy, které se věnují fotbalovému chuligánství z hlediska samotných fanoušků – např. Football factory24 (kde se objevují reportáže z jednotlivých utkání, střetů, fotografie choreografií atp.), vznikají také internetové stránky věnující se chuligánství (např. www.hooligans.cz) či stránky jednotlivých chuligánských a ultras skupin. V posledních letech došlo k zavedení mnoha legislativních opatření, které měly za cíl zmírnit počet výtržností, ke kterým docházelo na fotbalových stadionech. K domluveným bitkám mimo stadion však dochází stále.

23

Podrobněji viz 4. kapitola Časopis Football Factory vychází v České a Slovenské republice od roku 1998, nejprve nepravidelně, od roku 2004 vycházel jako pravidelné periodikum v nákladu několika set kusů jako registrované periodikum. V roce 2008 bylo jeho vydávání pozastaveno. 24

16

4. Divácké násilí a nejznámější tragické události a incidenty ve spojitosti s fotbalem a fotbalovými chuligány 4.1 Velká Británie Frosdick a Marsh (2005) uvedli několik konkrétních příkladu z britské historie, kdy došlo k významnějšímu diváckému násilí. Do konce 19. století dle dostupné literatury nedošlo nikde na světě k vážnější tragédii, která by zahrnovala úmrtí většího počtu osob.

1555

Kvůli zmrzačení byl zakázán fotbal v Liverpoolu.

1579

Po začátku utkání proti studentům z Cambridge se obyvatelé města Chestertonu uchýlili k napadení svých oponentů tyčemi a nahnali je do řeky.

1581

Evanses Feld v Southemyms. Dva muži zabili během fotbalového utkání dělníka.

1608

V Manchesteru byl zakázán fotbal kvůli zmrzačení, které způsobila „skupina oplzlých a nepořádných osob“.

1846

V Derby došlo k přerušení zápasu, byl přečten Zákon výtržnosti a byly povolány dvě jednotky dragounů. Dav zranil starostu.

1881

Skupina cestujících do Newton Heathu na utkání s Preston North End zkopala ve Wiganu do bezvědomí dva železniční úředníky.

1884

Fanoušci Preston North End napadli po konci utkání hráče Boltonu Wanderers a diváky.

1885

Aston Villa proti Prestonu. Dav hrubiánů zaútočil tyčemi, kameny a dalšími věcmi na hostující tým.

1889

Na stanici Middlewich vypukla rvačka mezi fanoušky Nantwiche a Crewe. Muži z Nantwiche řádili na perónu obsazeném fanoušky Crewe. Mnoho lidí utrpělo zranění.

1896

Tři mladí muži napadli a zavraždili policejního strážníka, když se vraceli z fotbalového utkání.

1899

Došlo ke kamenování a mlácení hráčů Loughbouroughu po utkání proti Albionu ve Stepshedu.

1909

Šest tisíc lidí se zapojilo do výtržností v Hampden Parku v Glasgow. Hřiště bylo zničeno, 54 policejních důstojníku zraněno a škoda byla způsobena také ve městě.

17

1924

Po utkání v Brightonu nastal vpád na hřiště, rozhodčí byl pronásledován a policista byl zkopán do bezvědomí.

1935

Během utkání mezi Linfieldem a Celticem Belfast zaútočila policie obušky na fanoušky, kteří házeli kameny.

1954

Během utkání rezervních týmů Evertonu a Boltonu Wanderers vstoupilo na hřiště několik stovek diváků. Požárníci byli sraženi k zemi a pomezní rozhodčí pokopáni. Ke dvěma nejdiskutovanějším tragédiím na území Velké Británie došlo v osmdesátých

letech 20. století a ani jedna nebyla způsobena chováním fotbalovým chuligánů. Svědkem první velké tragédie byla stadion Valley Parade v Bradfordu, kde 11. května 1985 kvůli požáru zemřelo 56 diváků a dalších 256 jich bylo zraněno. Oheň vznikl zřejmě z cigaretového nedopalku a rozšířil se díky velkému množství odpadků pod tribunou po celé tribuně za necelé čtyři minuty. V návaznosti na tuto tragédií byly zakázány dřevěné tribuny na stadionech.25 Ke druhé tragédii došlo o necelé čtyři roky později na stadionu Hillsborough. 15. dubna 1989 zemřelo na následek ušlapání a udušení během semifinále anglického poháru mezi Nottinghamem Forest a FC Liverpool 96 fanoušků z Liverpoolu. Důvodem tragédie byla tentokrát nedostatečná kapacita sektoru pro fanoušky Liverpoolu, kde jich bylo podstatně více, než mělo být. Po událostech v Hillsborough byl vládou Spojeného království vydán tzv. Zelený průvodce, který obsahuje návod, jak správně zajistit divákovi bezpečnost při sportovních utkáních. Například vysvětluje, že je potřeba pozvat architekta, stavebního inženýra a příslušné úřady, a ti poté posoudí, kolik fanoušků jsou tribuny maximálně schopny unést.

4.2 Evropa a svět K diváckému násilí docházelo po rozšíření fotbalu i v jiných částech Evropy. Můžeme jmenovat událost z Maďarska z roku 1908, kdy při utkání mezi anglickým Manchesterem United napadli příznivci maďarského klubu 26 hráče soupeře, když opouštěli hřiště. V Německu v roce 1931 vpadli na hřiště během utkání mezi Herthou Berlín a Fürthem 25 26

Tragédii vyšetřovala Popplewellova komise, pojmenována podle soudce Olivera Popplewella, Jméno maďarského klubu Frosdick a Marsh (2005) neuvádějí.

18

fanoušci hostujícího týmu a zranili několik hráčů. O dva roky později byli ve Francii zapotřebí četníci, aby zkrotili výtržnosti davu během utkání mezi Nice a Wolves. Fotbalové chuligánství se nevyhnulo ani Švédsku, kde roku 1946 napadly stovky rozzuřených fanoušků Malmö autobus s hráči soupeře (Frosdick, Marsch 2005: 22). Za největší katastrofu sovětského sportu je považována událost z 20. října 1982. V Moskvě se hrál zápas Poháru UEFA mezi celky Spartak Moskva a nizozemským FC Haarlem. Při jedné z branek Spartaku došlo na přeplněných tribunách k nekontrolovatelné tlačenici. V nastalém zmatku bylo v davu ušlapáno několik desítek diváků. Oficiální údaje udávaly 66 obětí, neoficiálně se však mluvilo až o třech stovkách mrtvých (Schuster 2008). Nejznámější velká evropská tragédie se odehrála 29. května 1985 při finále Poháru mistrů evropských zemí PMEZ27. Utkání mezi Juventusem Turín a FC Liverpool nepřežilo 39 lidí, kteří byli nalezeni pod troskami části tribuny. Dalších 600 lidí bylo zraněno. Tragédii opět nezpůsobily výtržnosti fanoušků (i když zápas provázely násilnosti před utkáním i po něm na obou stranách), tentokrát ale špatný technický stav stadionu a nedostatečná bezpečnostní opatření, kdy fanoušci z Itálie byli od těch anglických odděleni pouze bariérou z pletiva. Liverpoolští fanoušci, provokováni italskými, nakonec bariéru přelezli a v následném chaosu došlo ke zřícení stěny. I přesto byli za hlavní viníky této události označeni angličtí fanoušci a všechny anglické kluby byly poté vyloučeny ze všech evropských soutěží na dobu pěti let (Mareš, Smolík, Suchánek 2004: 131).28 Tragické fotbalové události se nevyhnuly ani ostatním kontinentům. V Jižní Americe zahynulo 23. června 1968 při derby mezi nejslavnějšími argentinskými týmy Boca Juniors a River Plate 71 fanoušků a 150 jich bylo zraněno. Průměrný věk fanoušků byl pouze 19 let. Příčiny této tragédie nejsou dodnes objasněny – jedna strana viní hooligans Boky Juniors, kteří způsobili chaos tím, že naházeli zapálené vlajky na své soupeře, druhá strana ukazuje na chuligány River Plate, kteří zaútočili na své soupeře. Možných vysvětlení je ale více (Sklenář 2012).

27

Pohár mistrů evropských zemí, v roce 1992 přejmenován na Ligu mistrů K jinému případu zřícení tribuny došlo roku 1902 v Glasgowě, kde v Ibrox Parku zahynulo 25 diváků a 512 jich bylo zraněno. 28

19

Dalším příkladem, a doposud největší fotbalovou tragédií, co do počtu mrtvých fotbalových diváků, byl kvalifikační zápas na olympijské hry v peruánské Limě mezi Peru a Argentinou v roce 1964. Policisté, ve snaze uklidnit bouřící publikum při neuznaném vyrovnávacím gólu, vyslali do vzduchu varovný výstřel. Ten ale vyvolal paniku a při prchání ze stadionu zde zahynulo 318 lidí a asi 500 jich bylo zraněno (Menčíková 2013). K úmrtím na fotbalových stadionech docházelo i na africkém kontinentě. Mezi jednu z posledních patří tragédie z roku 2001, která se odehrála na sportovním stadiónu Accra v Ghaně. Domácí do poslední chvíle vedli, ale náhle se skóre obrátilo a prohráli. Fanoušci byli rozhořčeni a začali na hřiště házet vše, co jim přišlo pod ruku, včetně sedaček. Police odpověděla slzným plynem a na stadionu nastala panika. Zemřelo celkem 127 lidí, většina ušlapáním. Následně bylo ze zabití těchto obětí obviněno šest příslušníků policie. Rok 2001 přinesl Africe ještě jednu tragickou událost. V Jihoafrické republice na stadiónu Ellis Park v Johannesburgu se propadla jedna z tribun a při úprku bylo rozdrceno 43 diváků. Kapacita stadiónu byla oficiálně kolem 60 tisíc sedadel, některé zdroje ale uvádějí, že ve chvíli propadnutí tribuny byl na místě dvojnásobek fanoušků – téměř 120 tisíc. Za viníka byla nejprve označena bezpečnostní služba, která použila slzný plyn, nakonec se ale ukázalo, že za vše může podplacený bezpečnostní personál u vchodů, který pouštěl na utkání fanoušky bez platných vstupenek. V loňském roce došlo k řádění fotbalových chuligánů také v Egyptě. 1. února fanoušci domácího Al-Masrí při zápase s jedním z nejlepších egyptských celků Al-Ahlí vtrhli na hřiště a začali napadat hráče, organizátory i fanoušky hostujícího týmu. Při střetech zemřelo 74 lidí a dalších 248 utrpělo zranění. Důvod nepokojů zůstává záhadou, jelikož většina útočníků fandila klubu, který zvítězil. 29

29

V roce 2013 byl vynesen rozsudek nad účastníky výtržností během tohoto zápasu, 21 osob bylo odsouzeno ke smrti oběšením.

20

4.3 Česká republika (Československo) V České republice (potažmo v Československu) neevidujeme žádnou tragickou událost, při které by přišla o život větší skupina osob, k úmrtí jednotlivců však v souvislosti s fotbalovým výtržnictvím docházelo i zde. Jeden z nejznámějších případů, ke kterému došlo ještě za komunistického režimu, je již zmíněné úmrtí starší paní při střetu chuligánů v Plzni v roce 1988, kterou chuligáni shodili ze schodů, když utíkali před příslušníky Veřejné bezpečnosti. Jeden z přítomných plzeňských chuligánů vylíčil událost o několik let později do časopisu Football Factory: „Měsíc jsme se domlouvali a připravovali bitku. Den před zápasem jsme si v křoví na stadionu schovali řetězy, klacky, praky a flašky ovocného vína. V kotli nás bylo několik stovek a byli jsme připraveni napadnout sparťany. „Kdo uteče, dostane do držky,“ řekli jsme si. Před stadionem jich čekalo asi 200. Srotili jsme se a po chvíli na ně vyrazili. Sparťani začali dostávat a většina začala utíkat na nádraží. Běželi jsme za nimi, někteří dostali už po cestě. Na nádraží bitka vyvrcholila. Rvalo se to ve všech podchodech, na perónech, ve spodní i horní hale i na parkovišti. Řeš trvala dvacet minut a ukončil ji až příjezd zásahové jednotky. Největší průšvih se stal, když jeden sparťan, utíkající ze schodů před policajtem, nechtěně strčil do staré paní. Ta upadla a na následky zranění zemřela. Bylo to neúmyslné.“ (Football Factory 9/1999). O šest let později zemřel mimo fotbalový stadion další člověk. Voják Štefan Kúdela byl vyhozen z jedoucího vlaku, poté co se zastal staršího pána, který poukazoval na nevhodné chování brněnských příznivců, kteří se vraceli z utkání v Benešově. Pachatelé skončili za mřížemi (jeden na dvanáct let). Vlak hrál hlavní roli i při dalším vážném incidentu z roku 1999, kdy byla těžce zraněna žena, která cestovala do Ostravy spolu s militantními příznivci Sigmy Olomouc. Chuligáni Baníku Ostrava vytrvale házeli na vlak kameny a jeden z nich trefil ženu do oka, na které později oslepla. I v tomto případě byli chuligáni identifikování a potrestáni. 30 Vůbec prvním konfliktem, který přinesl do povědomí veřejnosti fotbalové chuligány (díky značně medializaci celé události), byl incident z roku 1985. Fanoušci Sparty Praha při 30

Čtyři chuligáni Baníku Ostrava dostali nepodmíněné tresty odnětí svobody v délce od 26 měsíců do čtyř let za výtržnictví, ublížení na zdraví a obecní ohrožení (Smolík 2008: 126)

21

cestě z utkání v Banské Bystrici zdemolovali vlak, ve kterém cestovali. Škoda na vlaku byla několikasettisícová. Viníci byli následně potrestáni a bezpečnostní složky se tímto fenoménem začaly intenzivněji zabývat. V minulé kapitole jsem zmínila nejčastější formy incidentů v České republice, kde je u kategorie konfliktů zmíněno i použití násilí fanoušků vůči vlastnímu týmu i představitelům vlastního klubu31. Smolík (2008) popisuje útok radikální části fanoušků AC Sparta Praha dne 30. 3. 2002 na klubový autobus, ve kterém se vraceli hráči z prohraného zápasu v Jablonci. Na dálnici do Prahy zablokovalo autobus osm osobních automobilů a fanoušci hlasitě vyjadřovali nespokojenost s posledními výsledky týmu. Došlo také k rozbití předního skla autobusu. Jen dva roky stará je kauza fanoušků SK Slavia Praha, kteří při semifinálovém utkání Ondrášovka Cupu32 proti Olomouci o poločasové přestávce vtrhli na hrací plochu a žádali vyjádření vedení klubu k současné špatně ekonomické situaci v klubu. Následně došlo k poničení nástupního tunelu na hřiště, fanoušci vtrhli také do VIP prostor na stadionu, který poničili. Zápas byl na příkaz velitele policejního zápasu ukončen, následně kontumován ve prospěch Olomouce 0:3, Slavia dostala pokutu 750 000 Kč a tři utkání musela odehrát před prázdným hledištěm. 33 Tento trest byl vůbec nejvyšším v historii české nejvyšší soutěže. Jen o pár týdnů později došlo k dalšímu hromadnému vniknutí fanoušků na hrací plochu. Po vítězné penaltě ve finále Ondrášovka Cupu v Jihlavě vtrhli na hřiště fanoušci Mladé Boleslavi i Olomouce. Někteří fanoušci chtěli jen slavit výhru, jiní se však okamžitě pustili do fanoušků druhého týmu. Do bitky se zapojila i místní ochranka, konflikt ale nakonec vyřešili až policejní těžkooděnci. Po tomto utkání začali představitelé svazu volat o zákonu o chování fanoušků na fotbalových utkáních, který od devadesátých let funguje již např. ve Velké Británii a který klasifikuje vstup na hrací plochu jako trestný čin. 31

V zahraničí je forma tohoto konfliktu poměrně častá, například v roce 2011 napadli fanoušci řeckého klubu Larissa autobus s hráči. Přítomen byl i český fotbalista Jan Blažek, který situaci popisoval takto: „Když jsme po utkání (prohra s Atromitosem 0:3) dorazili ve dvě ráno na hotel, čekalo tam na nás přes šest set fanoušků. Ničili nám autobus, drželi nás v něm pět hodin, takže jsme mohli vystoupit až v sedm ráno! Házeli na nás, co se dalo, od vajíček přes jogurty až po rajčata, rozbili několik skel.“ 32 Ondrášovka Cup je česká fotbalová soutěže zastávající funkci českého poháru. Dříve hrána pod název Pohár ČMFS, nyní se jmenuje podle nového partnera Pohár České pošty. 33 Trestu hrát dvě utkání před prázdným hledištěm čelila v roce 2012 také AC Sparta Praha, která byla potrestána (navíc i pokutou 300 000 Kč) za výtržnosti fanoušků během i po utkání s Českými Budějovicemi. Během zápasu naházeli sparťané na hřiště dýmovnice, po utkání vtrhli na hřiště a dožadovali se rezignace sportovního ředitele Jaroslava Hřebíka (viz obr. X6 a X7).

22

Nejznámějším případem násilí použitého na rozhodčím je situace z roku 2003. 17. 5. 2003 při pražském derby mezi Bohemians a Spartou napadl v 77. minutě opilý a agresivní fanoušek Bohemians pomezního rozhodčího a inzultoval jej (Smolík 2008: 126). Tento incident (ačkoli nebyl první ani nejvážnější) vedl k vážným debatám o fotbalovém chuligánství v České republice.

23

5. Vliv médií na fotbalové chuligánství Fotbal je považován za jeden z nejpopulárnějších sportů na světě. Informace o utkáních, o výsledcích a o aktuálních kauzách nalezneme v novinách, v televizi i na internetu v podstatě každý den, proto není divu, že se média široce soustředí také na události spjaté s tímto sportem. 34 Murphy, Dunning a Williams (1998) uvádějí, že od šedesátých let 20. století mají novináři za úkol informovat spíše o chování davů než o hře samotné. Zvláště u britského bulvárního tisku je patrné, že v informování o fotbalovém chuligánství se vyžívá – používá titulky jako „Zničte ty rváče!“, Vražda cestou na fotbal!“, „Šílenci“, „Divoši! Zvířata!“. Média fotbalové chuligánství sice odsuzují, ale je zřejmé, že tento senzacechtivý způsob informování o fotbalovém násilí ukazuje tuto záležitost jako daleko znepokojivější, než opravdu je, a dělá z ní hlavní společenský problém. Někteří odborníci dokonce uvádějí, že média svým stylem informování o chuligánství k problému vlastně přispívají. Stuart Hall označil svou teorii jako „amplifikační spirálu“35: „Jestliže společnost a úřady uvěří tomu, že tento jev je nebezpečný a že roste, může to vést k panice. To často urychluje požadavky po větších kontrolních opatřeních. Tyto rostoucí kontrolní mechanismy vytváří konfrontační situace, kdy je do deviantního chování zataženo více lidí, než by bylo za původních podmínek. Konfrontace bude příští týden větší, vyostřenější, stejně tak jako zpravodajství, stejně tak jako veřejný skandál i tlak na další opatření…“ (Frosdick, Marsh 2005: 115). Zpráva o veřejných nepokojích a sportovních událostech, kterou sepsala Rada pro výzkum společenských věd v roce 1978, zkoumala problematiku senzacechtivosti tisku. Všímá si, že „musíme vzít v úvahu, s ohledem na současné problémy v Británii, že média věnují fotbalovému chuligánství mnoho pozornosti. Události jsou zajisté dramatické a děsivé pro nezaujatého diváka, ale počty zatčených, odsouzených a zraněných osob, či zničeného

34

Stuart Hall (1978) uvedl čtyři důvody ke zkoumání mediálního zpravodajství o fotbalovém chuligánství. 1) povaha a způsob mediálního zpravodajství činí zkoumání hodné samo o sobě. 2) Jen malé procento populace má přímé zkušenosti s fotbalovým chuligánstvím, tak má cenu zkoumat hlavní zdroje, které mají k dispozici, a těmi jsou zprávy médií o chuligánství. 3) Veřejný zájem o fotbalové chuligánství je založen spíše na dojmech než na faktech, tak si zdroje těchto dojmů zaslouží bližší prozkoumání. 4) Tisk nejen informuje o tomto problému, ale jeho jedinečnou funkcí je také možnost ovlivnit veřejné mínění v této otázce (Frosdick, Marsh 2005: 115) 35 Efekt spirály je patrný v britských médiích od šedesátých let, typické je upravení informací, aby měly co největší dopad, dále nápadné titulky, tučné písmo, válečná přirovnání a přívlastky,

24

majetku, jsou zanedbatelné ve srovnání s množstvím osob, které fotbalové stadiony navštěvují.“ (ibid.: 113)

5.1 Historie médií a fotbalového chuligánství Od šedesátých let 20. století, kdy fotbalové chuligánství oficiální vzniklo, se britská média předháněla, kdo přinese o chuligánech barvitější informace, kdo vytvoří bulvárnější titul či chuligány více očerní, ale na počátku vzniku moderního fotbalu tomu bylo jinak. Z historie fotbalového chuligánství již víme, že před první světovou válkou docházelo na stadionech k nepokojům poměrně často36, způsob informování o incidentech byl od současného velmi odlišný. Reportáže byly krátké, věcné a zdrženlivé. Příkladem může být text z Leicester Daily Mercury z 2. dubna 1899: „Mužstvo Loughborough si vypracovalo mnoho šancí a tým Gainsborough přečkal několik gólových příležitostí, aniž by inkasoval, takže konečný výsledek byl 0:0. Způsob, jakým rozhodčí rozhodoval, se setkal se značně nepříznivou reakcí, divákům se nelíbila především situace v prvním poločase, kdy neuznal branku mužstva Loughborough. V závěru utkání ho napadla část fanoušků soupeře, kteří do něj strkali a udeřili ho.“ Jak by o události informovali britští bulvární novináři o šedesát let později? Na prvním místě by byla barvitě popsaná informace o napadení rozhodčího, v článku by se objevilo vyjádření napadeného a policie, fotografie zraněného rozhodčího a výčet podobných událostí za poslední měsíce. Informace o výsledku by se možná objevila na konci článku v odstavci o dvou větách. V meziválečných letech se začal styl psaní měnit, na což měla vliv i reklama (příběhy se začaly stále více posuzovat dle toho, jakou měly pro noviny hodnotu). Tisk v této době o chuligánství moc neinformuje, což může znamenat, že počet incidentů klesal, ale také to, že se novinám příliš nehodilo o tomto problému informovat. Po druhé světové válce se v novinách začala v souvislosti s fotbalovým chuligánstvím objevovat znepokojenost. V dnešním stylu se o chuligánech začalo psát od konce padesátých let, kdy na veřejnosti začal panovat strach ze vzrůstající kriminality mládeže. V této atmosféře byl záhy fotbal médii označován za platformu, která tyto nežádoucí věci umožňuje, podporuje a propaguje (Beyer 2002).

36

Novináři měli na stadionech vyhrazená místa od konce 19. století, chování fanoušků tedy viděli na vlastní oči.

25

V sedmdesátých letech se již antipatie vůči chuligánům stala běžnou součástí bulvárních titulků37, média se začala také více soustředit na mezinárodní zápasy, za což byla často kritizována. Svými palčivými titulky v mnoha případech podnítila násilí, a také xenofobní a rasistické činy chuligánů. 38 Je tedy zřejmé, že uvnitř bulvárního tisku existuje jistý dvojitý metr. Na jedné straně se snaží horlivě označit činy chuligánů jako „idiotské“ a „zlé“, ale současně na druhé straně povzbuzují šovinistické a xenofobní názory, které na národní chuligánské scéně převládají (Frosdick, Marsh 2005: 118). Vliv médii na formování fotbalového chuligánství najdeme i v jiných zemích. Dánský bulvární tisk se ujal podobné úlohy, jakou hrál anglický bulvár ve formování rowdies, ale v obrácené rovině. Dánský tisk zdůrazňoval fantastickou pověst dánských fanoušků, jejich přátelství a smysl pro humor, anglický se na druhé straně soustředil na zveličování násilí mezi anglickými fanoušky, čímž násilí mezi nimi uměle vyostřil. Způsob, jakým média popisovala obě skupiny fanoušků, byl velmi důležitý pro vytvoření názorů na ně u čtenářů v obou zemích.

5.2 Stav v České republice I v České republice se média značně podílí na pohledu veřejnosti na fotbalové násilí. Smolík (2008) uvádí, že jednotlivé články a reportáže týkající se fotbalových chuligánů jsou často zkreslovány či pozměňují realitu. Stejně důležité jsou i fotografie, které článek doplňující – články často doprovázejí ilustrační fotografie z jiného, daleko závažnějšího incidentu. Novinářům je vytýkáno především následující: přehánění některých skutečností (užití emociálně zabarvených nevhodně výrazových prostředků – např. válka či teror), úmyslné či 37

Zničte ty rváče!“ (The Sun, 4. října 1976), „Bít a být bit“ (Daily Express, 25. listopadu 1976), „Zvířata do klece“ (Daily Mirror, 21. dubna 1976), „Zmrskejte je!“ (Daily Mirror, 20. srpna 1976). (Frosdick, Marsh 2005: 115) 38 V roce 1990 před utkáním semifinále mistrovství světa mezi Anglií a SRN vydal bulvární deník Sun článek s titulkem: „Porazili jsme je v roce 1945, nyní nás čeká další bitva“, čímž dal připomenout na konec druhé světové války. Následně byl ve Velké Británii zabit Rus, který byl myslně považován za Němce. Mistrovství světa v roce 1990 se týká i další příklad. Anglické noviny otiskly články, že v Itálii bude docházet k výtržnostem anglických fanoušků, zveřejnily i několik rozhovorů s anglickými hooligans, kteří se oháněli větami typu: ,,V Itálii poteče krev!“; ,,Bude to krvavá lázeň.“ atp. Na to samozřejmě reagovali domácí fandové, kteří neměli s hooligans nic společného, tím způsobem, že se začali ozbrojovat noži či jinými zbraněmi, aby se ochránili.

26

neúmyslné lhaní, omyly při popisu jednotlivých fanouškovských skupin, vytváření nepřátelské atmosféry mezi fanoušky, vytváření mediálních fám. K medializaci chuligánství nesloužily v České republice pouze noviny. Velký ohlas vyvolal hraný dokumentární film z roku 1987 Proč?, který se věnoval již zmiňovanému incidentu sparťanských fanoušků z roku 1985, kteří zdemolovali cestou z Banské Bystrice vlak. Film měl mít výchovný efekt na fotbalové chuligány, ale došlo spíše k opačnému efektu – fotbalové chuligánství se stalo mezi mládeží velmi populární (Mareš, Smolík, Suchánek 2004: 131).39 Důležitost médií v problematice fotbalového chuligánství si uvědomují i instituce, v roce 2005 se Českomoravský fotbalový svaz, Policie ČR a fotbalové kluby domluvili na společné mediální politice, jejímž cílem je „informovat veřejnost o policejních opatřeních a o krocích, které svaz a policie podniknou v případě projevů diváckého násilí, s cílem odradit diváky od protiprávního jednání s tím, že toto jednání se nevyplácí. Společná mediální politika bude prováděna tak, aby posilovala prvek důvěry v organizátory fotbalových zápasů, v policii a v jejich opatření, s důrazem na účinnost jejich kontrolní činnosti, a u veřejnosti posílila pocit bezpečí a přiměla potenciální výtržníky k potlačení jejich tendence k projevům diváckého násilí. Mediální politika bude zaměřena i na kritiku diváků dopouštějících se protiprávního jednání (Zásady společné mediální politiky svazu, fotbalových klubů a policie 2005).

39

Další český film o chuligánech se jmenuje Non plus Ultras (2004). Filmy o fotbalovém chuligánství se točily také v zahraničí, např. The Football Factory (2004), Green Street Hooligans (2005) nebo Green Street Hooligans 2 (2009), O fotbalovém chuligánství vznikají také televizní seriály, např. Hooligans – zákon tribuny, což je 10dílný dokument, kde fanoušek anglického West Hamu United postupně navštíví 10 zemí a konfrontuje se s místními chuligány. O problematice jsou k dispozici i knihy - nejznámější a nejcitovanější je kniha Martina Kinga – Hoolifan, ve které líčí zážitky získané za tři desetiletí strávená v nejznámějším fotbalovém gangu Anglie z londýnské Chelsea.

27

6. Opatření proti fotbalovému chuligánství 6.1 Velká Británie Jak již bylo několikrát zmíněno, kolébkou fotbalového chuligánství je Velká Británie, kde nalezneme také první konkrétní opatření pro boj s diváckým násilím. Mezi nejčastější jevy fotbalového chuligánství patřilo: vniknutí diváků na fotbalové hřiště, házení předmětů na hrací plochu i na aktéry hry, verbální konflikty ústící v agresi mezi chuligány a rozhodčím, chuligány a hráči, chuligánskými skupinami navzájem, projevy extremismu, nepokoje a vandalství. Za jistý přelom ve snaze zarazit projevy fotbalového chuligánství je obecně považována tragédie v Heyselu, po níž se v celé záležitosti začala angažovat i britská vláda (rowdies totiž nepoškozovali jen pověst britského fotbalu, ale také celé společnosti). Došlo především k úpravě legislativy – nově byl zaveden trest zákazu vstupu na fotbalové stadiony – fanoušek se v době konání zápasu musel hlásit na policejní stadici v místě svého bydliště. V případě porušení zákazu mohl fanoušek skončit i ve vězení. Tento nový trest je podrobněji specifikován v Zákonu o fotbalových divácích z roku 198940, který upravuje pořádání fotbalových zápasu v Anglii a Walesu a stanovuje práva a povinnosti návštěvníků fotbalových zápasů (Čarnogurský 2009). Další nové trestné činy v souvislosti s fotbalem vymezuje Zákon o fotbalové trestné činnosti41 z roku 1991. Zakázáno je: vhazování předmětů na hrací plochu nebo směrem k hrací ploše či do hlediště, kde jsou přítomni diváci; účast na neslušném nebo rasistickém skandování na fotbalovém utkání; vniknutí na hrací plochu bez zákonného důvodu. Třetím důležitým zákon k fotbalovému chuligánství je Zákon o policii42 z roku 1996, kde je mimo jiné stanovena povinnost poskytnout finanční prostředky policii za přítomnost na soukromé akci (za kterou je bráno i fotbalové utkání). Náklady na každého jednotlivého policistu musí uhradit klub – hradí v podstatě kompletní náklady za nasazení policisty (jeho plat, příplatek za přesčas, příspěvek na zdravotní a penzijní pojištění, náklady na dopravu aj.)

40

V originále The Football Spectators Act. V originále The Football Offences Act. 42 V originále The Police Act. 41

28

Poslední důležitý zákon na britských ostrovech byl vydán v roce 2000 pod názvem Zákon o fotbalových výtržnostech. 43 Tento zákon novelizuje trestní část zákona o fotbalových divácích, mezi důležité změny patří například zrušení rozdílu mezi domácím a zahraničním zákazem vstupu na stadion44. Nově bylo za trestní čin považováno: držení nebo použití světlic či dělbuchů na fotbalových utkáních; nošení, držení či použití útočné zbraně nebo palné zbraně. Ve Velké Británii hrají důležitou roli v boji s fotbalovým chuligánstvím také speciální policejní složky, v rámci kterých pracují specialisté na divácké násilí, kteří mají znalosti o konkrétních chuligánských skupinách. Každý klub profesionálního fotbalu má přiděleného minimálně jednoho kriminalistu, který je zodpovědný za shromažďování a předávání informací o záměrech fanoušků. Výstupy jsou shromažďovány v rámci tzv. Fotbalové zpravodajské jednotky45, která eviduje informace jak o nebezpečných domácích fotbalových chuligánech, tak i o těch zahraničních. Všechna tato opatření přispěla k tomu, že fotbalové chuligánství bylo na fotbalových stadionech ve Velké Británii téměř vyhubeno. Jako vzor v řešení problému s diváckým násilím mají Velkou Británii téměř všechny evropské země, které se s tímto problémem potýkají.

6.2 Česká republika V České republice doposud neexistují právní normy, které by nějakým způsobem komplexně upravovaly problematiku fotbalového chuligánství. Oblast diváckého násilí je v ČR řešena v rámci politiky vnitřní bezpečnosti, spadá tedy pod Ministerstvo vnitra. Při Ministerstvu vnitra byla v roce 1996 založena Koordinační komise k problematice diváckého násilí a nevhodného chování při sportovních utkáních, zvláště při fotbalových

43

V originále The Football Disorder Act. Dříve platil zákon o vstupu na fotbalové utkání pouze pro Velkou Británii, nyní nemohl odsouzený fanoušek navštívit ani mezinárodní zápas Anglie v zahraničí. 45 V originále Football Intelligence Unit. 44

29

zápasech. 46 Tato meziresortní komise má osm členů: šest z nich zastupuje Ministerstvo vnitra a dva Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Jako hosté se jednání účastní zástupci Českomoravského fotbalového svazu, Policie ČR a Českého svazu ledního hokeje. Komise má za úkol především koordinaci činností všech zástupců, spolupráci s občanskými sdruženími (zejména z oblasti tělovýchovy a sportu) a hromadnými sdělovacími prostředky za účelem eliminace diváckého násilí, iniciace preventivních, výchovných, výzkumných a informačních činností mající za cíl snižovat a eliminovat divácké násilí či monitoring situace v oblasti diváckého násilí (Čarnogurský, 2009).

6.2.1. Dohody mezi ČMFS a Policií ČR V roce 1995 byla uzavřena první dohoda mezi Policií ČR a ČMFS. Tato Dohoda o vzájemné spolupráci při zajišťování veřejného pořádku, ochraně bezpečnosti osob a majetku při fotbalových utkáních vymezuje povinnosti ČMFS 47, povinnosti ČMFS vůči Policii ČR (např. ČMFS musí zajistit, aby kluby zajišťovaly obrazovou dokumentaci ze sektorů, kde se nachází nejradikálnější fanoušci a na požádání ji policii předat) a povinnosti policie, která nad rámec svých povinností dle zákona o policii musí zajistit na utkáních první fotbalové ligy účast policisty – pozorovatele (Nikl, Volevecký 2007). Dohoda byla aktualizovaná v roce 2003, o dva roky později byla nahrazena Organizačním ujednáním mezi Českomoravským fotbalovým svazem a Policií České republiky, kde došlo k přesnějšímu vymezení činnosti policie na fotbalových utkáních. 48 Na

46

Komise byla ustanovena poté, co se Česká republika 11. 1. 1995 připojila k Evropské úmluvě k diváckému násilí a nevhodnému chování na sportovních utkáních, zvláště při fotbalových zápasech. 47 ČMFS musí zabezpečit, aby všechny jeho složky (kluby) byly disciplinárně postižitelné, pokud nezajistí veřejný pořádek při fotbalových utkáních, musí také jasně vymezit povinnosti pořadatele utkání. 48 • policie nenahrazuje pořadatelskou službu, • policie bezprostředně zakročuje proti pachatelům trestných činů a přestupků a provádí opatřeni k dokumentaci jejich protiprávního jednáni, • o konkrétním postupu nasazených policejních sil rozhoduje velitel policejního opatření, jehož pokyny se zakročující příslušníci policie řídí, • velitel policejního zásahu je v neustálém styku s hlavnímu pořadatelem; jedna-li se o utkání se zvýšeným rizikem, může policie zajistit účast specialistů na úseku diváckého násilí, kteří svoji přítomnost ohlašuji hlavnímu pořadateli, • mimo stadiony policie zajišťuje ochranu veřejného pořádku a bezpečnost osob a majetku při soustřeďování a rozchodu diváků v souvislosti s konáním fotbalových utkáních v těch místech, která nejsou ve správě provozovatele stadionu,

30

stadionech v této době najdeme policisty v civilu (kriminalisté se specializací na divácké násilí) i v uniformách. Na stadionech a v jejich okolí se při zápasech začaly objevovat tzv. „antikonfliktní týmy“ jako preventivní opatření Policie ČR. Policisté z tohoto týmu mají za úkol vstřícným způsobem uklidňovat fanoušky, aby nedošlo k eskalaci násilí. Mezi fanoušky je však tato skupina přijímána víceméně stejně negativně, jako jiní představitelé bezpečnostních složek. Nejnovější dohoda mezi Policií ČR a ČMFS byla podepsána 16. února 2009 a mimo jiné reflektovala dlouho diskutovaný problém, že v českém právním řádu zcela chyběla norma, která by sankcionovala pořadatele sportovních utkání za nepřijímání opatření k zachování pořádku na stadionech (existovala pouze možnost disciplinárního postihu od ČMFS). „S účinností od 1. ledna 2009 platí zákon č.115/2001 Sb. o podpoře sportu, který obecně formuluje základní povinnosti při pořádání sportovních podniků a stanoví sankce za jejich nedodržení (nejvýznamnější jsou pravomoce Ministerstva vnitra rozhodnout o tom, že konkrétní sportovní podnik se uskuteční bez účasti návštěvníků a to až po dobu 1 roku, a oprávnění Policie ČR na úhradu nákladů vynaložených na obnovu veřejného pořádku, pokud bylo prokázáno, že vlastník neučinil vše potřebné k eliminaci protiprávního stavu). Tato nová úprava vychází z již zmíněného názoru, že největší zájem a tím pádem i odpovědnost na řešení problému diváckého násilí mají mít kluby samotné.“ (Činnost Ministerstva vnitra v boji s diváckým násilím, 2009). Nová dohoda také ukládá fotbalovým klubům první fotbalové ligy povinnost zřídit na svém stadionu řídící místnost s odpovídajícím výhledem na divácké sektory pro štáb velitele opatření a bezpečnostního pracovníka klubu. Novinkou je také povinnost vyčlenit vhodné prostory pro orgány činné v trestném řízení nebo pro správní orgány a prostory pro osoby zadržené pořadatelskou službou. Jedná se tedy o jakousi mobilní celu, kde může být ihned rozhodnuto o trestu pro výtržníka. Na českých fotbalových stadionech platí od roku 2007 také zákaz používání pyrotechniky. Jedná se sice jen o interní pravidlo ČMFS (tedy není zakotveno v zákonech), ale i tak je sankciováno – kluby velmi často platí vysoké pokuty. • pokud policie zjisti při provádění policejního opatření pachatele přestupku nebo trestných činů, poskytne fotbalovému klubu podklady pro uplatnění nároku na náhradu škody od těchto osob (PČR; ČMFS 2005).

31

ČMFS může fotbalové kluby potrestat ale i jinými způsoby, než peněžitou pokutou. V Disciplinárním řádu ČMFS je zmíněn ještě trest důtky, uzavření hřiště, odebrání soutěžních bodů a vyloučení ze soutěže. Trestány jsou především výtržnosti mezi diváky, hráči a funkcionáři, urážky rozhodčího či jiných orgánů, házení papírů, dělbuchů či jiných předmětů na hrací plochu, verbální projevy hanobící příslušnost k rase, národu nebo etniku či vniknutí diváků na hrací plochu

6.2.2 Nové zákony Důležitým právním nástrojem v boji s diváckým násilím se stal nový alternativní trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, který je součástí nového trestního zákoníku účinného od 1. ledna 2010. Podstatou nového alternativního trestu je soudem vyslovený zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce a to na dobu až deseti let. Odsouzenému se po dobu výkonu trestu zakazuje účast na určených sportovních, kulturních a jiných společenských akcích a ukládá se mu povinnost dostavovat se v období bezprostředně souvisejícím s konáním zakázané akce na Policii ČR (stejně jako je tomu ve Velké Británii). Trest se vztahuje na jednání osoby v souvislosti se sportovní akcí, může tedy být potrestán i za chování během cesty na utkání, nejen přímo za chování na stadionu. Pokud se odsouzený nedostaví v den konání akce na služebnu policie, může být stíhán za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí s horní hranicí trestní sazby až tři roky. Alternativní trest je první kategorií trestu, která se zavedla výhradně pro fanoušky na sportovních, kulturních a jiných společenských akcích. Divácké násilí se z hlediska trestního zákona zpravidla projednává jako trestný čin hrubě narušující občanské soužití (konkrétně především trestný čin výtržnictví, ale i trestný čin hanobení národa, rasy a přesvědčení), trestný čin proti zdraví a životu a trestný čin proti majetku (poškozování cizí věci). Fotbaloví chuligáni jsou často stíhání i za trestní čin obecného ohrožení či útoku na veřejného činitele. Méně závažné než trestné činy jsou přestupky: „Přestupku se dopustí ten, kdo poruší podmínky uložené na ochranu veřejného pořádku při konání veřejných tělovýchovných, sportovních nebo kulturních podniků anebo v místech určených k rekreaci nebo turistice“. Za tento přestupek může být uložena pokuta do výše 3000 Kč (Schuster 2008). Dalším přestupkem, jehož skutková podstata bývá naplněna 32

v souvislosti s fotbalovými utkáními, je přestupek proti majetku (krádež, podvod). Sankcí za také jednání je pokuta do 15 000 Kč (Nikl, Volevecký 2007). V říjnu 2012 vešel v platnost nový paragraf trestního zákoníku, který stanovuje, že výtržnosti při sportovních utkáních a po jejich skončení budou trestným činem, za který budou hrozit dva roky odnětí svobody. Kromě toho také hrozí pokuta do 10 000 Kč každému, kdo bude mít jako návštěvník před zahájením organizovaného sportovního utkání, v jeho průběhu nebo při jeho zakončení obličej zakrytý způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jeho identifikaci.

6.2.3. Postoj klubů Fotbalové kluby se rovněž snaží ovlivnit fotbalové výtržnictví na svých stadionech. Opatření, které se v poslední době často používá, je prodej vstupenek na utkání na základě předložení občanského či jiného průkazu - fanoušek tedy při zakoupení vstupenky musí nahlásit své jméno a datum narození a při vstupu na stadion se musí údaje na vstupence shodovat s občanským či jiným průkazem. Toto opatření není nařízením Ministerstva vnitra, Policie ČR či Českomoravského fotbalového svazu, ale používají ho samy kluby především při rizikových utkáních. Riziková utkání jsou vyhlášena na základě předchozích zkušeností ze vzájemných zápasů klubů, mezi které patří téměř výhradně kluby FC Baník Ostrava, SK Slavia Praha a AC Sparta Praha. Fotbalové kluby také najímají k zajištění bezpečnosti a dodržování pravidel na stadionu pořadatelskou službu. Mezi jejich hlavní úkoly dle Smolíka (2008) patří kontrolovat před utkáním a po něm stadion, dbát o spokojenost návštěvníků a řešit jejich stížnosti, vítat a usazovat diváky, dohlížet na bezpečný provoz stadionu, řešit incidenty a nenadálé situace, v případě potřeby spolupracovat s policií a záchrannou službou a zajistit, aby se na stadion nedostal žádný zakázaný předmět. Každý z pracovníků pořadatelského sboru by měl dodržovat tzv. etický kodex pořadatelské služby49. Počet pořadatelů pro jednotlivé soutěže stanovuje ČMFS, jejich počet se dá individuálně upravit dle aktuálních potřeb (například na 49

Kodex o deseti bodech, jak by se měl pořadatel chovat, např. Snaž se vyhovět divákovi – on hradí náklady tvé práce. Pořadatel se v každé situaci chová slušně, zdvořile a korektně. Skutečný profesionál nekouří! Nikdy ve službě ani před ní nelze požít alkohol!

33

riziková utkání se jim najímá více). Pořadatelé musí být také jasně označeni, nejlépe reflexní vestou s nápisem Pořadatel. Klub má také povinnost zveřejnit na stadionu návštěvní řád, ve kterém se specifikuje, jaké jsou podmínky pro vstup na stadion a pravidla, při jejichž porušení má klub právo návštěvníka vyhostit. Kluby v České republice nemají možnost zakázat vstup konkrétnímu fanouškovi na svůj stadion podle svého uvážení, nemohou ani zveřejnit jméno a fotografii této osoby na stadionu. Česká republika se v tomto ohledu řídí zákonem o ochraně spotřebitele 50, který stanovuje, že nevpuštění spotřebitele (=diváka) na stadion by znamenalo diskriminaci (Menčíková 2013).

50

Ve Velké Británii v tomto ohledu vycházejí z principu vlastnického práva, takže mohu určit, koho na stadion pustí a koho ne, mohou také zveřejnit fotografie a jména takto potrestaných chuligánů (Menčíková 2013).

34

7. Metodologie V rámci svého výzkumu se budu snažit zjistit, jakým tématům se fotbaloví fanoušci v rámci svých choreografií nejvíce věnují, čímž bych chtěla z praktického hlediska vypátrat skutečné a konkrétní problémy, které fotbalové fanoušci trápí ve vztahu se svými „nepřáteli“ – tedy médii a bezpečnostními složkami. Zkoumala jsem choreografie tři týmů Gambrinus ligy – SK Slavia Praha, AC Sparta Praha a FC Baník Ostrava, a to během čtyř posledních sezon (od sezony 2009/2010 do sezony 2012/2013, který skončila před necelým měsícem). Tyto týmy jsem zvolila s ohledem na jejich známou aktivitu v tomto směru. V rámci výzkumu jsem choreografie rozdělila do osmi kategorií, na základě kterých přesněji zjistíme, která témata fanoušci nejvíce zmiňují – jestli jsou to média a bezpečnostní složky, či více reagují na fotbalovou asociaci, jiné fotbalové kluby či se nejčastěji na stadionech objevují choreografie k podpoře či kritice svého vlastního klubu, jak já předpokládám ve své hypotéze? Výsledky výzkumu budou prezentovány po jednotlivých kategoriích (v rámci kterých se vždy zmíním o každém z klubů a jeho aktivitě v tématu v jednotlivé sezoně). Při zkoumání choreografií jsem se rozhodla zaznamenávat také doplňující prvek, kterým je používání zakázané pyrotechniky. Hlavními výzkumnými otázkami tedy jsou: 

Věnují se fanoušci ve svých choreografiích spíše vlastnímu klubu nebo spíše reagují na aktuální události spojené s médii a bezpečnostními složkami?



Jaký je jejich vztah s médií?



Jaký je jejich vztah k bezpečnostním složkám a jejich opatřením?



Který ze sledovaných klubů je ve svých choreografiích nejaktivnější a jakým ze sledovaných témat se nejvíce věnuje? Mezi vedlejší výzkumné otázky bych zařadila:



Jaký je vztah k fanouškům k fotbalové asociaci České republiky?



Jaký mají vztah k vlastnímu klubu, ostatním klubům, především těm, které byly zkoumány? 35



Kterým událostem či které aktuální kauze se fanoušci nejvíce věnují, na kterou nejvíce reagovali?



Kteří fanoušci používají nejvíce pyrotechniky? Výzkumné kategorie:



Choreografie proti bezpečnostním složkám (Policie ČR, ochranka na stadionu,…)



Choreografie proti médiím (TV, tištěné noviny)



Choreografie proti fotbalové asociaci



Choreografie na podporu vlastního týmu (oslava výsledku, hráče, klubu, klubových symbolů, výročí,…)



Choreografie proti vlastnímu týmu (nespokojenost s trenérem, vedením, výkonem, výsledky,…)



Choreografie o sobě samých (reakce na fandění, upoutávka na výjezd, název skupiny v názvu choreografie,…)



Choreografie proti ostatním týmům (narážky na výsledky, původ,…)



Ostatní choreografie (pouze obrázky bez textu, politická, rasistická témata, moderní fotbal, pyrotechnika, R.I.P.,..) Ve své metodologii jsem mohla užít jeden ze dvou základních přístupů k výzkumu:

kvantitativní nebo kvalitativní. Jelikož mám k dispozici omezený počet informací o větším počtu choreografií a hypotézu jsem si již určila na začátku výzkumu, použiji kvantitativní výzkum. Díky použití tohoto typu výzkumu budu schopna lépe numericky vyjádřit míru aktivity fanoušků jednotlivých klubů a pozorovat témata, jimž se při tomto druhu prezentace věnují. Jako metodu sběru dat jsem se rozhodla využít obsahovou analýzu, která k mým záměrům poslouží nejlépe. Obsahová analýza se dle Dismana „může zabývat právě tak obsahem sdělení, jako jeho formou, autorem i adresátem takového sdělení“ (Disman 1993: 168). Vhodná je i podle Jeřábka, protože „výzkumník si nejprve vytváří soubor vzájemně se vylučujících a vyčerpávajících kategorií“, jejichž četnost výskytu poté zaznamenává (Jeřábek 1992: 85).

36

Pro účely obsahové analýzy jsem nemohla využít časopisu Football Factory51, který přede mnou využili jiní badatelé zabývající se podobnou otázkou (např. Čarnogurský 2009, Beyer 2002 či Voženílková 2009). Spolehnout jsem se musela na fanouškovské weby zkoumaných fotbalových klubů 52 a souhrnné stránky jako www.hooligans.cz nebo www.supporters.cz. Mnoho informací jsem nalezla také na videích, kam již standardně fanouškovské skupiny zaznamenávají své choreografie a celkové fandění ze zápasů. Ještě před seznámení s výsledky bych ráda ve stručnosti popsala nejvýznamnější fanouškovské skupiny, které se podílejí na aktivitách tří zkoumaných klubů.

7.1 Fanouškovské skupiny Tribuna Sever zastřešuje všechny Ultras skupiny klubu SK Slavia Praha. Tribuna Sever vznikla po přestěhování klubu do staronového stadionu v Edenu v roce 2008 a je nazvána podle tribuny, na které se fanoušci scházejí. Nejznámějšími ultras skupinami Slavie je Slavia Ultras a Gang of Slavia (která se ale již postupně transformovala ve skupinu chuligánskou). Mezi nejvýznamnější chuligánskou skupinu patřili Red White Supporters, kteří na rozdíl od Gang of Slavia začínali v roce 2001 jako ultras skupina, během své existence se ale přeměnili na skupinu čistě chuligánskou. Mnoho let patřila tato skupina mezi nejvýznamnější chuligánské skupiny v České republice, v roce 2010 se ale rozhodla své aktivity ukončit. Mezi další slávistické chuligánské skupiny patří RWP (Red White Power), Youngsters a Brigate 97. Nejvýznamnější ultras skupinou AC Sparty Praha jsou Ultras Sparta, kteří se podílejí na naprosté většině choreografií na stadionu, rádi také používají pyrotechniku. Mezi další významné ultras skupiny patří Homolka Boys (Fanouškovské uskupení Homolka Boys vzniklo v roce 2001 a je pojmenováno podle filmové trilogie o rodině Homolkových, jejíž představitel byl kovaným sparťanem) nebo FCS Lovosice. Z chuligánských skupin jsou nejznámější Prague Boys, kteří oficiálně vznikli v roce 2007, ale chuligánským aktivitám se již věnovali dříve. K dalším skupinám patří Falanga nebo YouthFirm. 51

Časopis přestal vycházet v roce 2008. Především www.slaviaultras.cz, www.chachari.cz a www.spartaforever.cz, méně již www.slavistickenoviny,cz a www.ultrassparta.cz 52

37

Ultras Baník vévodí ultras scéně FC Baníku Ostrava již dlouhá léta, žádná jiná další významná skupina v dostupných materiálech není, i když v posledních měsících o sobě začala dávat vědět nová skupina Prajzáci. V Ostravě najdeme dvě velké chuligánské skupiny – Chacharboys a Ultramanics. Chacharboys vznikli před začátkem sezony 1996/1997, kdy se dala dohromady skupina mladých, radikálních fanatiků FCB, především z Poruby, ale i z jiných částí Ostravy. Ultramanics byli založeni krátce po získání mistrovského titulu v sezoně 2003/2004 na popud starších chuligánů, kteří chtěli nějakým způsobem začlenit mladší ročníky do svých řad.

7.2 Výsledky výzkumu Dle tabulky č. 1 můžeme odpovědět na většinu našich výzkumných otázek, které si ale zaslouží bližší rozebrání.

Choreografie 2009/2010 – 2012/2013

ACS

SKS

FCB

celkem

proti policii proti médiím proti ČMFS proti klubu pro klub, o klubu proti ostatním klubům Ostatní o sobě

5 1 1 3 19 2 22 11

7 5 4 15 22 6 36 17

18 4 3 0 32 4 45 15

30 10 8 18 73 11 103 43

celkem za tým

64

112

121

296

Tabulka č. 1 – Přehled choreografií jednotlivých fanouškovských skupin během čtyř fotbalových sezon.

Z tabulky je jednoznačně vidět, že fanoušci se v choreografiích na svůj klub soustředí (ať už negativně či pozitivně), dvakrát častěji než se věnují médiím, bezpečnostním složkám a fotbalové asociaci.

38

Tento jev můžeme pozorovat, i pokud se podíváme na výsledky šetření jednotlivých sezon v rámci všech klubů. Pouze u FC Baníku Ostrava nalezneme v sezoně 2009/2010 jev opačný, kdy fanoušci více reagovali na média, bezpečnostní složky a svaz než na svůj klub.

AC Sparta Praha 2009/2010 – 2012/2013

2009/2010 2010/2011 2011/2012 2012/2013

celkem

proti policii proti médiím proti ČMFS proti klubu pro klub proti ostatním klubům Ostatní o sobě

1 0 0 0 4 0 5 1

2 1 1 0 5 0 4 1

1 0 0 2 3 0 4 4

1 0 0 1 7 2 9 5

5 1 1 3 19 2 22 11

celkem choreografie

11

14

14

25

64

Tabulka č. 2 – přehled choreografií fanoušků AC Sparta Praha po jednotlivých sezonách.

SK Slavia Praha 2009/2010 – 2012/2013

2009/2010 2010/2011 2011/2012 2012/2013

celkem

proti policii proti médiím proti ČMFS proti klubu pro klub proti ostatním klubům Ostatní o sobě

3 3 0 2 5 2 15 5

0 1 1 7 2 3 8 4

2 0 0 4 8 1 3 3

2 1 3 2 7 0 10 5

7 5 4 15 22 6 36 17

celkem choreografie

35

26

21

30

112

Tabulka č. 3 - přehled choreografií fanoušků SK Slavia Praha po jednotlivých sezonách.

39

FC Baník Ostrava 2009/2010 – 2012/2013

2009/2010 2010/2011 2011/2012 2012/2013

celkem

proti policii proti médiím proti ČMFS proti klubu pro klub proti ostatním klubům Ostatní o sobě

8 0 3 0 7 3 10 3

3 0 0 0 8 0 9 5

4 2 0 0 10 0 9 2

3 2 0 0 7 1 17 5

18 4 3 0 32 4 45 15

celkem choreografie

34

25

27

35

121

Tabulka č. 4 - přehled choreografií fanoušků FC Baník Ostrava po jednotlivých sezonách.

6.3 Výsledky jednotlivých kategorií Nejaktivnějšími fanoušky z hlediska reakce na bezpečnostní složky byl Baník Ostrava, který si během zkoumaných čtyř let připravil 18 choreografií (výhradně jako reakce na Policii ČR). Většina z nich byla reakcí na jejich kamarády, kteří skončili ve vězení – takže se zde objevovala konkrétní jména, popř. přezdívky ve spojení se známou zkratkou A.C.A.B.53 (kterou využívají i ostatní sledované kluby i kluby v zahraničí). Z jiných nápadů slezského klubu můžeme uvést choreografii ze sezony 2009/2010, kdy fanoušci reagovali na nařízení prodávat vstupenky na utkání se Slavií Praha pouze po předložení identifikačního průkazu textem: „Stejně už nás znáte“, u kterého byl vyobrazen občanský průkaz (viz obrázek P1). O sezonu později mělo choreo 54 na policii opět souvislost s utkáním na Slavii, tentokrát fanoušci reagovali na podle nich nepřiměřený zásah příslušníků policie (a na plán tehdejší vlády snížit policistům mzdy): „Nedělní akce v Edenu vám policejní platy nezachrání“ (obrázek P4).

53

A.C.A.B. = All Cops All Bastards (Všichni policajti jsou parchanti), často se toto slovní spojení při zápasech i skanduje. 54 Choreo je zkratka pro choreografii, v terminologii fotbalových fanoušků hojně používána.

40

Reakce na média byla způsobena především nespokojeností s vysílacími časy televizních utkání. 55 Podobný vzkaz vyslali televizím v poslední sezoně fanoušci Baníku („7 výjezdů, jen 2 o víkendu, pro koho se ten fotbal hraje?“ – viz obrázek M7) a Slavie („12 domácích zápasů, 4 o víkendu… Pro koho se hraje?“ – viz obrázek M9). Baníkovci šli v kritice ještě dál, při utkání v Jablonci ukázali transparent: „Fanda patří na stadion, ne na gauč. Nova kurví fotbal!“ (obr. M6). Kritice se ale nevyhnula ani tištěná média, fandové Slavie i Sparty hojné kritizovali poslední dobou silně bulvárně laděný Deník Sport (obrázky M1 a M4). Českomoravský fotbalový svaz dle analýzy nejvíce kritizují fanoušci SK Slavia Praha. Během poslední sezony svou nespokojenost ukázali hned třikrát – poslali jasný vzkaz předsedovi fotbalové asociace Miroslavu Peltovi: „Korupce nelze odpracovat. Pelto, na každou svini se vaří voda“ (obr. S4), poté vyjádřili nesouhlas s připravovaným projektem společné československé fotbalové ligy: „Čo bolo, to bolo, společnou ligu nechceme. Komu tím prospějete, co? Druhé straně?! Víš co, Mirku? Jdi do prdele! Pelta ven!“ (obr. S5). Fanoušci Sparty se pustili během sledovaných čtyř období do kritiky svazu jen jednou, ale za to pořádně: „SMRT ČMFS“ (obr. S2), stálo na jejich transparentu spolu se škrtnutým logem asociace. Zatímco fanoušci Baníku byli ve svém vztahu ke klubu příkladní a nekritizovali ho ani jednou56, fanoušci Slavie protestovali ve dvou vlnách. Nejprve v sezoně 2010/2011 proti vedení klubu a aktuálním neuspokojivým výsledkům (což dokázali pojmout i humorně, před Vánoci roku 2010 připravili choreografii: „Na co jsme se těšili? Rok 2008 stadion, titul, LM57. Rok 2009 titul, Evropská liga 58. Na co se těšíme letos?“ (obr. X1). Načež v navazujícím choreu se objevilo: „Na VÁNOCE“ s velkým namalovaným zeleným stromkem (obr. X2). 55

Vysílací práva na Gambrinus ligu mají v současné době Česká televize a TV Nova (vysílá kanál TV Fanda), které si určují, které zápasy budou vysílat bez ohledu na přání klubů. Všechny týmy si na začátku sezony určí hrací čas, ve který preferují hrát domácí zápasy, a ve který i hrají, pokud si je nevybere do svého přenosu televize (nežádoucí jsou především pondělí a páteční přenosy, kvůli výjezdům na hřiště soupeře). Například SK Slavia Praha měla standardně hrát domácí utkání v neděli od 17:00, kvůli přesunům od televize ale v tento čas nehrála během sezony 2012/2013 ani jednou. 56 V poslední sezoně použili hesla jako např. „Hrajte srdcem“ nebo „Bojujte do poslední krve“, čímž chtěli naznačit, že by hráči měli podávat lepší výkony, nedá se to ale chápat obecně jako kritika týmu, proto byly tyto dvě choreografie zařazeny do kategorie ostatní, nikoli proti klubu. 57 LM = Liga mistrů, nejprestižnější evropská klubová soutěž, do které se Slavie dostala jen jednou v historii své existence. 58 Evropská liga – druhá významná evropská klubová soutěž.

41

Daleko větší nevoli slávistických fanoušků ale vyvolalo angažování trenéra Františka Straky na podzim roku 2011. Spousta slávistů neunesla, že by jejich klub měl trénovat zarytý sparťan, a tak ze stadionu ubyli další diváci. 59 Zlostné transparenty („Strako táhni na Spartu!“, Straka je škodná“ – obr. X3, X4 a X5) byly na stadionu (fanoušci je vozili i na venkovní utkání) k vidění v podstatě až do března roku 2012, kdy František Straka u týmu skončil. V letošní sezoně slávisté pouze klubu pohrozili „Hrajte nebo si budeme hrát my“, čímž vyjádřili nesouhlas s předváděnými výkony svého týmu a naznačili, že by s nimi mohly být problémy. Sparťané se pustili do kritiky bezpečnostního manažera svého klubu, kvůli jeho výrokům o pyrotechnice, dalším stručným sdělením: „Prask ven!“ (obr. X9). Prvenství drží Slavia také v reakcích na ostatní kluby. Dvakrát posměšně reagovala na svého pražského rivala ze Sparty, v sezoně 2008/2009 se několika fanouškům Slavie při domácím derby povedl dosud nevídaný kousek, když pronikli v přestrojení do kotle hostů a nechali zde vyvěsit choreografii hanící hlavní hvězdu soupeře Tomáše Řepku (viz obrázek OK6). Sparťané si do svého odvěkého soupeře rýpli v roce 2013, kdy transparentem „Cyklistika není fotbal“ naráželi na skutečnost, že Slavia byla založena jako cyklistický klub.60 Fanoušci Sparty při zápase s Baníkem reagovali také na množství osob z Moravy, které přichází pracovat do Prahy: „Na fotbal ano, za prací ne! Praha bez Chacharů“!61 Choreografie v kategorii pro klub, o klubu, se klub od klubu liší, společným jmenovatelem byly jen chorea oslavující hráče, ať už končícího kariéru (ve Slavii Martin Vaniak nebo Stanislav Vlček – obr. K1 a K4), vrátivšího se ze zahraničí (v Baníku Milan Baroš, obr. K3) nebo hrajícího momentálně v jiném klubu (od Sparty brankář Jaromír Blažek – obr. K2). V kategorii ostatní měli největší převahu fanoušci Baníku Ostrava, kteří se postupně ve svých choreografiích věnovali třem tématům: nejprve vyjadřovali nespokojenost s politickým vedením města (obr. O1), poté se soustředili na prezentaci nesouhlasu

59

Část fanoušků Slavie přestala na stadione chodit na začátku sledovaného období, kdy na jejich stadionu v Edenu začaly hrát i konkurenční Bohemians 1905 (dnes Bohemians Praha 1905). 60 Cyklistický klub Slavia byl založen v roce 1892, fotbalový oddíl se z něj vyčlenil v roce 1896, ale Slavia jako datum svého založení oficiálně udává původní rok 1892. 61 Všeobecně užívané pojmenování pro fanoušky Baníku Ostrava.

42

k možnému stěhování klubu do městské části Vítkovice (obr. O2), nakonec řešili možný zánik svého klubu díky nedostatku finančních prostředků. V kategorii ostatní došlo rovněž k dalšímu propojení tématu mezi kluby, u všech tří se objevily odkazy na zákaz pyrotechniky – „Chachaři proti zákazu pyrotechniky“ (obr. Pyro2) a také protest „Against modern football“ (obr. O5 a O6) či „Český fotbal pro fanoušky“.62

6.4 Odpovědí na výzkumné otázky 

Věnují se fanoušci ve svých choreografiích spíše vlastnímu klubu nebo reagují na aktuální události spojené s médii a bezpečnostními složkami? Fotbaloví fanoušci všech třech sledovaných klubů se ve svých choreografiích

primárně věnují svému vlastnímu klubu, ostatní témata řeší spíše okrajově dle aktuálních kauz. 

Jaký je jejich vztah s médií? Choreografie k médiím byla ve všech deseti případech negativně založena, hlavním

problémem jsou podle fanoušků vysílací časy utkání. 

Jaký je jejich vztah k bezpečnostním složkám a jejich opatřením? Bezpečnostním složkám je vyjádřen 100% negativně, fanoušci se ve všech třiceti

případech věnovali Policii ČR, jiné bezpečnostní složky ve svých choreografiích nezmínili. 

Který ze sledovaných klubů je ve svých choreografiích nejaktivnější a jakým sledovaným tématům se nejvíce věnuje?

62

Iniciativa "Český fotbal, pro fanoušky!" je spontánní akcí, která je zcela nezávislá na ČMFS či jiných oficiálních strukturách. Prvotním cílem této aktivity je připomenutí základního faktu, že fotbal se hraje v první řadě pro fanoušky, a nikoli pro svazové činovníky, policejní zásahové jednotky, novináře…

43

Za nejaktivnější můžeme považovat FC Baník Ostrava, který během čtyř sezon vyprodukoval 121 choreografií, nejvíce se věnoval z pozitivního hlediska svému klubu (32 choreografií), policii (18 choreografií) a sám sobě jako fanouškům (15 choreografií). Na druhém místě se umístila SK Slavia Praha se 112 choreografiemi, nejméně aktivní byli fanoušci AC Sparta Praha s 64 transparenty. 

Jaký je vztah k fanouškům k fotbalové asociaci České republiky? Vztah fanoušků k fotbalové asociace je stejně jako vztah k médiím a bezpečnostním

složkám ryze negativní. Vůči ČMFS se fanoušci na zápasech často vymezují i ve svých pokřicích.63 

Jaký mají vztah k vlastnímu klubu, ostatním klubům, především těm, které byly zkoumány? U všech sledovaných skupin fanoušků pozorujeme daleko větší četnost choreografií

oslavující vlastní klub, než jeho kritiku. Výjimkou je pouze SK Slavia uprostřed sledovaného období, kdy docházelo k častým protestům vůči vedení klubu, aktuálním výsledkům a posléze i novému trenérovi. Ostatním klubům se věnují fanoušci daleko méně, než klubu vlastnímu. Nejvíce reakcí bylo zaznamenáno u klubu SK Slavia Praha (v počtu 6 choreografií). 

Kterým událostem či které aktuální kauze se fanoušci nejvíce věnují, na kterou nejvíce reagovali? Dá se usoudit, že fanoušci každého klubu se soustředili na jiné události týkajících se

svých klubů, nicméně je spojovali časté obecné protesty proti policii (A.C.A.B.), proti zákazu pyrotechniky a proti modernímu fotbalu (against modern football). 

63

Kteří fanoušci používají nejvíce pyrotechniky?

Velmi častý je pokřik proti předsedovi asociace: „Pelta ven!“

44

Pyrotechnika je častý efektní doplněk k choreografiím (především u Baníku a Slavie – obr. O4, Sparta častěji pyrotechniku používala bez spojitosti s choreografiemi).

Pyrotechnika

2009/2010 2010/2011 2011/2012 2012/2013 celkem

Sparta Slavia Baník

17 8 12

23 13 17

20 8 13

14 11 10

74 40 52

Celkem

37

53

41

35

166

Tabulka č. 5 – Použití pyrotechniky fanoušky jednotlivých klubů během sledovaného období.

Z tabulky č. 5 je zřetelné, že nejvíce pyrotechniky používali fanoušci AC Sparta Praha, ve všech sledovaných obdobích a nejvíce v sezoně 2010/2011 – ve 23 zápasech z celkových 30. V této sezoně zaznamenali nejvyšší četnost pyrotechniky i ve Slavii a Baníku Ostrava.

45

8. Závěr V této bakalářské práci jsem si vytyčila dva hlavní cíle. Prvním bylo popsat z teoretického hlediska vzájemný vztah českých fotbalových fanoušků s médií a bezpečnostními složkami, druhým poté pomocí analýzy choreografií tří klubů v České republice zjistit tento vztah i z praktického hlediska. Po prozkoumání historie je zřejmé, že vztah médií k fanouškům je značně negativní, dá se dokonce i tvrdit, že média se z části na tvorbě fotbalového chuligánství podílela, když neustále věnovala prostor fotbalovým fanouškům a problém často nadsazovala. Novináři se v minulosti předháněli (a stále ještě předhánějí) v negativních informacích o fotbalových fanoušcích, čímž mezi těmito dvěma skupinami zaseli svár, který hoří (nejen) v České republice dodnes. Média věnují každému sporu až překvapující pozornost, fanoušci naopak označující sportovní novináře hanlivými výrazy. Nepřátelství je vidět i z choreografií českých fanouškovských skupin, v posledních čtyřech letech se na média ve zkoumané skupině objevily pouze negativní choreografie. Vývoj opatření proti fotbalovým chuligánům jsem v České republice sledovala od roku 1996, kdy vznikla první profesionální odborná skupina, která se tímto problémem měla zabývat. Od všech zainteresovaných stran (ať už Ministerstva vnitra, Policie ČR nebo ČMFS) zde byla od počátku jasná snaha co nejvíce ztížit fanouškům projevy diváckého násilí, ať už zákazem pyrotechniky, uzákoněním nového trestu zákazu vstupu na stadion nebo zákazem zahalování obličeje v roce 2012. Postoj bezpečnostních složek vůči fotbalovým chuligánům je tedy značně negativní, což ostatní platí i naopak – 30 choreografií na Policii ČR, 30 negativních, což mluví za vše. Fanoušci nicméně nereagovali na konkrétní události s ohledem na legislativní změny, svou nelibost vyjadřovali hlavně obecnými sděleními proti policii. Na základě závěrů z teoretického bádání i praktického výzkumu můžeme jednoznačně potvrdit, že bezpečnostní složky a média jsou samotnými fanoušky opravdu považováni za

46

nepřátele a v nejbližší budoucnosti se na tomto názoru jen těžko něco změní – přístup by musela změnit média, bezpečnostní složky, ale především samotní fotbaloví fanoušci.

47

9. Použitá literatura Armstrong, G. Football Hooliganism: knowing the score. Oxford: Berg, 1998. Balcar, M. Fotbalové chuligánství - sociální problém ohrožující především dospívající mládež. Praha, 1998. KSP FF UK. Postupová práce. Balcar, M. Sociální práce s hooligans. Praha, 2000. KSP FF UK. Diplomová práce (navazující na postupovou práci s názvem „Fotbalové chuligánství: problém ohrožující především dospívající mládež“ z roku 1998). Beyer, D. Fotbalové násilí: subkultura hooligans. Brno: MU, 2002. Bradfordcityfire.co.uk. The Bradford City fire. 21.9.2012. Dostupné z WWW: < http://bradfordcityfire.co.uk/category/11051985/>.

Carnibella, G. et al. Football violence in Europe: A report to the Amsterdam Group. Oxford: 1996. Čarnogurská, T. Fotbaloví fanoušci jako součást občanské společnosti. Praha, 2012. FHS UK. Diplomová práce. Čarnogurský, T. Sebeprezentace českých fanoušků na internetu. Praha, 2005. ISS FSV UK. Bakalářská práce. Čarnogurský, T. Divácké násilí v České republice: veřejně politický problém. Praha, 2009. FSV UK. Diplomová práce. ČMFS. Pravidla fotbalu. Praha: Českomoravský fotbalový svaz, 2007. Platnost od 1.7.2007. Dostupné z WWW: .

48

ČMFS. Strategický plán ČMFS 2010-2013. Praha: Českomoravský fotbalový svaz, 2010. Dostupné z WWW: . ČTK, Idnes.cz. Egypt za fotbalový masakr popraví 21 lidí. V ulicích opět teče krev. Idnes.cz [online]. 26.1.2013. Dostupné z WWW: . Disman, M. Terénní sběr informaci. In Pergler, P. a kol. Vybrané techniky sociologického výzkumu. Praha: Svoboda, 1969. Disman, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. Dotisk 3. vydáni, 2002. Praha: Karolinum, 1993. Duke, V.; Slepička, P. Bohemian rhapsody: football supporters in the Czech Republic. In Dunning, E. et al. Fighting Fans. Football Hooliganism as a World Phenomenon. Dublin: University College Dublin Press, 2002

Dunning, E. et al. Fighting Fans. Football Hooliganism as a World Phenomenon. Dublin: University College Dublin Press, 2002. Eliáš, M. Sociální struktura chuligánské skupiny a její vnitřní soudržnost v České republice. Praha, 2007. FHS UK. Bakalářská práce.

Frosdick, S.; Marsh, P. Football hooliganism. Devon: Willan Publishing, 2005. Hedbávná, M. Dobry den, sportu zdar, fotbalu zvláště, aneb, Rituální chováni fotbalových fanoušků. Praha, 2003. ISS FSV UK. Bakalářská práce. Hendl, J. Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. Praha: Portal, 2005. Hinčica, V. České chuligánství na začátku roku 2007. Britské listy [online]. 23.2.2007. Dostupné z WWW: . 49

iSport.cz. Fanoušci se po finále poháru rvali hřišti. Isport.cz [online]. 25.5.2011. Dostupné z WWW: < http://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-domaci-souteze-pohar-ceskeposty/105833/fanousci-se-po-finale-poharu-rvali-na-hristi.html>. Jeřábek, J. Hooligans: násilí na fotbalových stadionech. Brno, 2009. PF MUNI. Bakalářská práce. Jeřábek, H. Úvod do sociologického výzkumu. Praha: Karolinum, 1992. Kára, J. Fotbal a média. Brno, 2008. Fakulta sportovních studií Masarykovi univerzity v Brně. Bakalářská práce. King, J. Fotbalová fabrika. Praha: BB Art, 2003. Kušová, T. Největší katastrofy na fotbalových stadionech, jedna se stala před 65 lety. Novinky.cz [online].9.3.2011. Dostupné z WWW: . Malá, H. Agrese a divácké násilí. Brno, 2008. Fakulta humanitních studií univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Bakalářská práce. Mareš, M.; Smolík, J.; Suchánek, M. Fotbaloví chuligáni - evropská dimenze subkultury. Brno: Barrister & Principal, 2004. Menčíková, T. Opatřen í proti diváckému násilí na fotbalových stadionech. Praha, 2013. FTVS UK. Bakalářská práce. Ministerstvo vnitra. Činnost ministerstva vnitra v boji s diváckým násilím. Praha: Ministerstvo vnitra, 2007. Dostupné z WWW: .

50

Ministerstvo vnitra. Manuál pro fotbalové kluby. Bezpečí na sportovních utkáních. Praha: Ministerstvo vnitra, 2008. Dostupné z WWW: . Ministerstvo vnitra. Návrhy opatření k řešení problematiky diváckého násilí. Praha, Ministerstvo vnitra, 2008. Dostupné z WWW: . Neumann, R. Blažek po útoku fanoušků: Bál jsem se o život! Isport.cz [online]. 8.1.2011 Dostupné z WWW: < http://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-cesi-v-cizine/100054/blazek-poutoku-fanousku-bal-jsem-se-o-zivot.html>. Nikl, J. Volevecký, P. Divácké násilí. Praha: PA ČR, 2007. Novák, J. Sparta za výtržnosti musí hrát dvakrát bez diváků a zaplatí 300 tisíc. Idnes.cz [online]. 24.5.2012. Dostupné z WWW: . PČR; ČMFS. Organizační ujednáni mezi Českomoravským fotbalovým svazem a Policii České republiky. Praha: Policie České republiky, Českomoravský fotbalový svaz, 2005. PČR; ČMFS. Dohoda mezi Policií ČR a ČMFS. Praha: Policie České republiky, Českomoravský fotbalový svaz, 2009. Dostupně z WWW: . Pětioký, J. Hooligans: hra na válku. Praha, 2004. ISS FSV UK. Diplomová práce. Puš, K. Fotbalové násilí a jeho prevence v České republice. Praha, 2013. FHS UK. Bakalářská práce. Rada Evropy. Prevence diváckého násilí při sportovních utkáních. Role místních a regionálních orgánů veřejné správy v prevenci násilí při sportovních utkáních. Překlad OPK MV ČR, 2006. Brusel: Council of Europe, 2005.

51

Roversi, A.; Balestri, C. Italian ultras today: change or decline?. In Dunning, E. et al. Fighting Fans. Football Hooliganism as a World Phenomenon. Dublin: University College Dublin Press, 2002.

Sekot, A. Sociologie sportu. Brno: MU a Paido, 2006. Schuster, J. Agrese a divácké násilí. Brno, 2008. Fakulta humanitních studií univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Bakalářská práce. Sklenář, D. Fotbalové chuligánství a jeho nápravná opatření. Brno, 2013. Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. Bakalářská práce. Slepička, P. Sportovní diváctví. Praha: Olympia, 1990. Slepička, P.; Hošek, V.; Hatlová, B. Psychologie sportu. Praha: Karolinum, 2006. Smolík, J. Fotbalové chuligánství z hlediska extremismu. Rexter: odborný časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu. 2003, roč. 2, č. 1. Dostupné z WWW: . Smolík, J. Fotbalové chuligánství. Historie, teorie a politizace fenoménu. Karlovy Vary: Zdeněk Plachy, 2008. Šváb, V. Sociodemografický a názorový profil postmoderního českého fanouška. Praha, 2009. FHS UK. Bakalářská práce. Šváb, V. Sešívaný rituál. Praha, 2012. Katedra obecné antropologie FHS UK. Diplomová práce. Vochocová, L. Třetí poločas - fotbaloví chuligáni v ČR a násilí: kvalitativní analýza subkulturní komunikace. Praha, 2005. IKSŽ FSV UK. Rigorózní práce. Voženílková, T. Ultras: Nové fanouškovské hnutí v ČR. Praha, 2008. FHS UK. Bakalářská práce. 52

Williams, J. Who you calling a hooligan?. In Perryman, M. (ed.). Hooligan wars: Causes and effects of football violence. Edinburgh, London: Mainstream, 2001b. Williams, J. Hooliganism, ‘New’ Football and Social Policy in England. In Prevention of Violence in Football Stadiums in Europe. Liege: EUROFAN, 2002.

Ostatní zdroje

www.hooligans.cz www.supporters.cz www.slaviaultras,cz www.slavistickenoviny.cz www.spartaforever.cz www.ultrassparta.cz www.chachari.cz www.thordivision.om www.youtube.com www.slavia.cz www.sparta.cz www.fcb.cz www.fotbal.cz www.psp.cz www.mvcr.cz www.idnes.cz www.isport.cz www.novinky.cz

53

10. Přílohy Choreografie k policii ČR

Obr. P1

Obr. P2

Obr. P3

54

Obr. P4

Obr. P5

Obr. P6

55

Obr. P7

Obr. P8

Obr. P9

56

Obr. P10

Choreografie k médiím

Obr. M1

57

Obr. M2

Obr. M3

58

Obr. M4

Obr. M5

59

Obr. M6

Obr. M7

60

Obr. M8

Obr. M9

61

Choreografie k ČMFS

Obr. S1

¨ Obr. S2

62

Obr. S3

Obr. S4

63

Obr. S5

Choreografie proti vlastnímu klubu

Obr. X1

64

Obr. X2

¨ Obr. X3

65

Obr. X4

Obr. X5

Obr. X6

66

Obr. X7

Obr. X8

67

Obr. X9

Choreografie proti ostatním klubům

Obr. OK1

68

Obr. OK2

Obr. OK3

Obr. OK4

69

Obr. OK5

Obr. OK6

70

Obr. OK7

Obr. OK8

71

Choreografie pro vlastní klub

Obr. K1

Obr. K2

72

Obr. K3

Obr. K4

73

Ostatní choreografie

Obr. O1

Obr. O2

74

Obr. O3

Obr. O4

75

Obr. O5

Obr. O6

Obr. Pyro1

76

Obr. Pyro2

77