UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Právnická fakulta
Karin Šodková
Pojem a druhy směnek
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce: JUDr. Marie Zahradníčková CSc. Katedra obchodního práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): březen 2014
Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.
V Praze dne ………………
………………………………… Karin Šodková
Poděkování: Tímto bych ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce JUDr. Marii Zahradníčkové, Csc. za odborné vedení a za cenné rady, které mi poskytla.
Obsah 1.
Úvod .................................................................................................................................................... 1
2.
Vývoj směnky a směnečného práva .................................................................................................... 3 2.1.
Vývoj směnky ............................................................................................................................. 3
2.2.
Vývoj směnečného práva ............................................................................................................ 4
2.3.
Vývoj směnečného práva u nás ................................................................................................... 6
3.
Prameny směnečného práva a vztahy mezi nimi................................................................................. 7
4.
Pojem směnka (definice, pojmové znaky, forma, funkce) ................................................................ 12
5.
6.
4.1.
Definice směnky ....................................................................................................................... 12
4.2.
Pojmové znaky směnky ............................................................................................................ 13
4.3.
Forma směnky........................................................................................................................... 16
4.4.
Funkce směnky ......................................................................................................................... 17
Druhy směnek ................................................................................................................................... 21 5.1.
Směnka vlastní .......................................................................................................................... 21
5.2.
Směnka cizí ............................................................................................................................... 22
5.3.
Směnka cizí s redukcí účastníků ............................................................................................... 23
5.3.1.
Směnka cizí na vlastní řad výstavce ................................................................................ 23
5.3.2.
Zastřená směnka vlastní ................................................................................................... 24
5.3.3.
Cizí směnka na řad směnečníka ....................................................................................... 25
5.3.4.
Zastřená směnka vlastní na vlastní řad ............................................................................ 25
5.4.
Směnka komisionářská ............................................................................................................. 26
5.5.
Blankosměnka ........................................................................................................................... 27
5.6.
Směnka domicilovaná ............................................................................................................... 29
Podstatné náleţitosti směnky ............................................................................................................ 31 6.1.
Podstatné náleţitosti směnky cizí ............................................................................................. 31
6.1.1.
Směnečná klauzule .......................................................................................................... 32
6.1.2.
Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněţitou sumu ................................................. 34
6.1.3.
Jméno směnečníka ........................................................................................................... 36
6.1.4.
Jméno remitenta ............................................................................................................... 39
6.1.5.
Datum vystavení směnky ................................................................................................. 41
6.1.6.
Podpis výstavce ............................................................................................................... 43
6.2.
Podstatné náleţitosti směnky vlastní ......................................................................................... 45
6.2.1.
Směnečná klauzule .......................................................................................................... 46
6.2.2.
Bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněţitou sumu...................................................... 46
6.2.3.
Jméno remitenta ............................................................................................................... 47
7.
8.
6.2.4.
Datum vystavení směnky ................................................................................................. 47
6.2.5.
Podpis výstavce ............................................................................................................... 48
Nepodstatné náleţitosti směnky – směnečné doloţky....................................................................... 49 7.1.
Kupecké doloţky ...................................................................................................................... 49
7.2.
Fakultativní doloţky ................................................................................................................. 51
7.2.1.
Údaj splatnosti ................................................................................................................. 51
7.2.2.
Údaj místa, kde má být placeno a domicilační doloţka ................................................... 55
7.2.3.
Místo vystavení směnky .................................................................................................. 58
7.2.4.
Záporná protestační doloţka ............................................................................................ 59
7.2.5.
Rektadoloţka ................................................................................................................... 60
7.2.6.
Doloţka úzkosti ............................................................................................................... 61
7.2.7.
Zajišťovací doloţka ......................................................................................................... 62
7.2.8.
Úroková doloţka.............................................................................................................. 62
7.2.9.
Prezentační doloţka ......................................................................................................... 64
7.2.10.
Záporná prezentační doloţka ........................................................................................... 65
7.2.11.
Prokuradoloţka ................................................................................................................ 66
7.2.12.
Zástavní indosační doloţka.............................................................................................. 66
7.2.13.
Pořadová doloţka ............................................................................................................ 67
7.2.14.
Doloţka efektivního placení ............................................................................................ 67
Závěr ................................................................................................................................................. 69
Seznam pouţitých zkratek ......................................................................................................................... 71 Seznam pouţitých pramenů ....................................................................................................................... 72 Abstrakt – Pojem a druhy směnek ............................................................................................................. 81 Abstract – The concept of a bill of exchange and promissory note ........................................................... 83 Klíčová slova/Key words ........................................................................................................................... 85
1. Úvod Směnka je právním institutem pro většinu lidí neuchopitelným. Spousta z nich pomyslně tuší, co to směnka je, jiní ani netuší a jen velmi málo odborníků směnkám rozumí tak, ţe kdyţ jim ukáţete listinu, jsou schopni vám bez pohledu do zákona a četné judikatury říct, zda jde o směnku platnou či neplatnou. Však i tito si raději budou nechávat čas na promýšlení a studium a můţe se stát, ţe ani tehdy vám neprozradí definitivní stanovisko se stoprocentní jistotou. A není divu. Přes to, ţe je zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový pro počet novelizací (pouze tři) téměř dokonalým zákonem, je mnohdy pro odborníky sloţitý na výklad a pro laiky naprosto nesrozumitelný. Aby toho nebylo málo, zákon ani nepodává definici směnky, ani nestanoví její vzorovou grafickou podobu. Uţ více neţ šedesát let zákon směnečný a šekový doprovází četná judikatura a i po téhle době se tvoří nové a nové moţnosti argumentace a chápání směnečného práva, a to je jedině správně, neboť bez moderního nahlíţení na směnečné právo by nedocházelo k jeho postupnému rozvoji, který po tak dlouhé době není vůbec ani z daleka ukončen. Cílem této diplomové práce bude podat charakteristiku směnky, vysvětlit, v jakých podobách se směnka vyskytuje, a především analyzovat její podstatné náleţitosti. Bude potřeba představit směnku v jejich počátcích, aby bylo snáze pochopeno, proč se vyvinula v podobu, jakou ji známe dnes. Stěţejní kapitola je kapitola 6. Podstatné náleţitosti směnky, neboť jsou to právě tyto náleţitosti, které činí směnku směnkou. Proto bude šestá kapitola pojata co moţná nejpodrobněji a systematicky tak, aby poskytla ucelený pohled na to nejdůleţitější, na co je třeba při vystavování směnek myslet, ať uţ je výstavcem banka, malý podnikatel nebo fyzická osoba. Tato diplomová práce však nebude pojímána jako návod na vystavení směnky. Budou v ní konfrontovány odlišující se názory soudů a předních odborníků na směnečné právo, dojde k zamyšlení se nad správnostmi a nesprávnostmi jejich
1
argumentací, k jejich kritickému hodnocení a zaznamenávání vlastních úvah o moţnostech, které nám směnečné právo dává. Mnohé části diplomové práci budou zasvěceny pozastavení se nad změnami (převáţně jen pojmovými), které nastaly v důsledku rekodifikace soukromého práva. Kapitole 7. Nepodstatné náleţitosti směnky – směnečné doloţky bude věnována jen nezbytná pozornost, neboť cílem práce není detailní zkoumání všech náleţitostí směnek, nýbrţ jen těch pojmových. Tato práce vychází z právního stavu účinnému k 1. březnu roku 2014.
2
2. Vývoj směnky a směnečného práva
2.1. Vývoj směnky Původ směnky můţeme hledat jiţ v období středověku. Ve 12. století dochází v oblasti severoitalských měst k rozvoji obchodu mezi jednotlivými městskými státy. Překáţkou však je měnová roztříštěnost, která brání efektivnímu obchodování. Východiskem se stane právě podoba směnky (cambium), která umoţní obchodníkům bezpečnější obchodování v cizině bez nutnosti směny za cizí měnu. Kupec, který cestoval do zahraničí, uloţil příslušnou hotovost v měně svého městského státu u bankéře (tzv. kampsora). Ten mu za ni vydal listinu s příslibem, ţe buď on sám nebo jeho obchodní partner v platebním místě (taktéţ kampsor) zaplatí určenou částku přímo obchodníkovi v měně zahraničního městského státu. Tuto listinu s příslibem můţeme označit za základ směnky vlastní, neboť obsahuje výstavcův slib zaplatit určitou peněţitou sumu. Na listině ještě nebýval uveden věřitel (remitent), a proto spolu s ní zřejmě kampsor vydával neformální doprovodný dokument v podobě dopisu adresovaný obchodnímu partnerovi zahraničního městského státu s výzvou k výplatě částky obchodníkovi. Tento dokument byl označován jako směnka vydaná nebo taky taţená (litterae tractae)1, která dala původ směnce cizí, neboť obsahovala kampsorův (trasantův) příkaz adresátovi (trasátovi) vyplatit určitou částku obchodníkovi (remitentovi). Dokument začal časem svou důleţitostí a obsahem převaţovat nad samotnou listinou s příslibem, a kdyţ soudy uznaly odpovědnost výstavce za zaplacení částky adresátem na základě doprovodného dopisu, listina s příslibem se mohla přestat uţívat (ke konci 13. století) a místo ní byl vydáván pouze tento dokument jako směnka cizí.2 V následujících stoletích se pak vyvinul institut akceptace směnky, tedy výslovného prohlášení trasáta (směnečníka) směnku vyplatit, a indosace jako prostředku umístěného na rubu směnky, slouţícího k jejímu převodu. Indosament (rubopis či áţio) 1
Odtud pochází název „trata“, který se obecně uţívá jako název pro směnku cizí. Trata sice není synonymem směnky cizí, neboť jde o pojem širší (zahrnující např. i šeky), v práci však nadále bude jako synonymum uţíván. 2 Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 1-3. ISBN 9787400-402-5
3
byl zprvu odmítán kampsory, neboť v jeho důsledku mohlo docházet k vyloučení jejich zásahu, a tak i k četným provizím, které si za své sluţby účtovali. Proto se indosamenty objevují aţ později, okolo 17. století, a s nimi dochází k uzavření vývoje směnky v jejích zásadních rysech.3
2.2. Vývoj směnečného práva Jako ostatně všechny právní instituty, i směnka byla ve svých začátcích regulována
právem
zvykovým,
velmi
roztříštěným
na jednotlivých
územích.
Aţ ve 14. století se objevují písemné směnečné řády, které měly regulovat úpravu směnek. I tyto řády však byly odlišné, neboť nejen kaţdý stát měl vlastní směnečný řád, ba dokonce jednotlivá města ve státě. Nejvýznamnější snahy o unifikaci se objevují ve Francii (pátá a šestá část Ordonance de commerce z roku 1673), v Německu (Směnečný řád přijatý na konferenci v Lipsku v roce 1847 a dodatky ke Směnečnému řádu přijaté na konferenci v Norimberku v roce 1868) i v Anglii (Bills of Exchange Act z roku 1882).4 Usilování o mezinárodní sjednocení od 70. let 19. století vyústilo ke třem významným mezinárodním konferencím. Dvě z nich, Haagské směnečné konference (1910 a 1912), vedly k vypracování Jednotného směnečného řádu, jenţ měl sjednotit národní úpravy směnečného práva. Kvůli četnosti výhrad států a počátku první světové války však úprava nedosáhla významných výsledků.5 Třetí konference vše změnila. V roce 1930 se konala v Ţenevě a účastnilo se jí 31 států (mezi nimi i tehdejší Československo). Tyto státy přijaly tři úmluvy: 1) Úmluva o jednotném směnečném zákoně – její dvě přílohy (Jednotný směnečný zákon a výhrady států) jsou nejdůleţitějšími částmi pro směnečné právo; 3
Kotásek, J. Zákon směnečný a šekový. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 111. ISBN 97880-7357-965-4 4 Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 4-5. ISBN 9787400-402-5 5 Kotásek, J. Úvod do směnečného práva. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2002. s. 15. ISBN 80210-2855-6
4
2) Úmluva o střetech zákonů – obsahuje kolizní normy; 3) Úmluva o směnečných poplatcích – upravuje některé otázky směnečného poplatkového práva.6 První úmluvu ratifikovalo 19 států. Mnoho států ji podepsalo, ale neratifikovalo (mezi nimi Československo). Další ji ani nepodepsaly. Úmluva je však významným dokumentem, který ovlivnil národní úpravy směnečného práva po celém světě. Kde ale ţenevské úmluvy výsledky nespatřují, jsou země anglo-amerického systému. Jiţ zmíněný The Bills of Exchange Act tvoří spolu s třetím oddílem amerického Uniform Commercial Code vlastní, od kontinentálního systému odlišnou úpravu směnečného práva.7 Základními odlišnostmi mezi anglo-americkým systémem a ţenevskými úmluvami jsou např. ty, ţe anglo-americký systém nevyţaduje označení, ţe jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, v kterém je tato listina sepsána. Pokud tato náleţitost chybí (coţ se ale většinou nestává), směnka přesto bude platnou. Dalšími rozdíly, které je moţné zmínit, jsou různá promlčecí doba pro výkon práva ze směnky a odlišné instituty směnečného rukojemství.8 Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo vypracovala návrh Úmluvy OSN o mezinárodních směnkách (United Nations Convention on International Bills of Exchange and International Promissory Notes), který byl v roce 1988 doporučen Valným shromáţděním OSN k přijetí všem státům. Do dnešního dne úmluvu ratifikovalo jen 5 států, přičemţ k tomu, aby vstoupila v platnost, je zapotřebí alespoň 10 ratifikací.9
6
Kotásek, J. Úvod do směnečného práva. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2002. s. 15-17. ISBN 80-210-2855-6 7 Kotásek, J., Pihera, V., Pokorná, J., Raban, P., Vítek, J. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 164-167. ISBN 978-807-1794-547 8 Hubáčková-Svobodová, V. Směnka podruhé aneb „Slasti a strasti uživatele směnky po deseti letech“. Brno: ECON, 2005, s. 6-7. ISBN 80-86433-12-9 9 UNCINTRAL. [online]. [cit. 10. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.uncitral.org/uncitral/en/uncitral_texts/payments/1988Convention_bills_promissory.html
5
2.3. Vývoj směnečného práva u nás První písemná regulace směnky na našem území pochází roku 1763. Jedná se o patent Marie Terezie, jímţ byl zaveden Směnečný řád pro území tehdejšího Rakouska. Směnečný patent Marie Terezie vychází z dolnorakouského směnečného řádu z roku 1717 a byly jím téţ zřízeny obchodní soudy v Praze, Brně a Opavě.10 Poté, co se v Lipsku konala konference v roce 1847, byl na ní přijatý Směnečný řád u nás zaveden císařským patentem č. 51/1850 ř. z. Přesto, ţe byl Směnečný řád mnohokrát novelizován, platil v Čechách, na Moravě a ve Slezsku aţ do roku 1928. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi zůstalo v platnosti dosavadní uherské směnečné právo. K unifikaci směnečného práva na území Československa došlo aţ v roce 1928, a to zákonem směnečným (č. 1/1928 Sb. z. a n.), jenţ rušil doposud platné směnečné předpisy. Zákon směnečný vycházel z rakousko-německé směnečné úpravy a promítal do sebe haagský návrh Jednotného směnečného řádu.11 Po Ţenevské konferenci docházelo k mnohým snahám o ratifikaci na ní přijatých úmluv, však bezvýsledně. Ani do zákona směnečného přijaté úmluvy převzaty nebyly. Tento stav byl vyřešen aţ za protektorátu v roce 1941 na základě přijetí vládního nařízení č. 111/1941 Sb., kterým se vydává a zavádí jednotný směnečný řád. Vládní nařízení inkorporovalo po inspiraci německé úpravy ţenevský Jednotný směnečný zákon a bylo platné na území Protektorátu Čechy a Morava.12 Slovenský štát však disponoval vlastní úpravou směnečného práva13. Právní dualismus a vztah k zákonu č. 1/1928 Sb. z. a n. s koncem druhé světové války nevyřešil ani dekret presidenta republiky č. 30/1945 Sb., o obnovení právního pořádku a právní nejistotu odstranil aţ v roce 1950 zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb. ze dne 20. prosince 1950 (dále jen „ZSŠ“ nebo „zákon“), který ve svém zrušovacím ustanovení14 zrušuje jak zákon č. 1/1928 Sb., tak i vládní nařízení č. 111/1941 Sb. a zákon č. 255/1941. Sl. z.
10
Kotásek, J., Pihera, V., Pokorná, J., Vítek, J. Právo cenných papírů. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 120-121. ISBN 978-807-4005-152 11 Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 8-9. ISBN 9787400-402-5 12 Svobodová, V. Směnka: Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. Brno: ECON, 1994, s. 12. ISBN 80-901-6271-1 13 Zák. č. 255/1941 Sl. z., zákon zmenečný 14 Čl. III §10 ZSŠ
6
3. Prameny směnečného práva a vztahy mezi nimi
Základním pramenem směnečného práva je zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb., jenţ nabyl účinnosti dne 1. ledna 1951 a zůstal v platnosti pro Českou republiku na základě čl. 1 odst. 1 recepčního zákona.15 Nesmíme na zákon zanevřít pro dobu, ve které byl přijat. Přes to, ţe v roce 1950 situace v naší zemi volnému trhu, jenţ je nezbytný k rozvoji směnečného práva, nepřála, je zákon, jak říká Kovařík (a nelze s ním neţ souhlasit), „velmi kvalitní, stručný, nikoliv kazuistický a přitom pamatující na všechny podstatné situace, nebo alespoň umožňující výklad v otázkách, kde výslovná úprava obsažená není. Zákon směnečný a šekový lze hodnotit jako jednu z našich nejzdařilejších právních norem v oblasti soukromého práva.“16 Tyto pozitivní vlastnosti má zákon díky tomu, ţe transponuje do našeho právního řádu výsledky Ţenevské konference - Jednotný směnečný zákon17 a Úmluvu o střetech zákonů18, na nichţ pracovali přední odborníci na směnečné právo.19 O kvalitě ZSŠ vypovídá počet jeho novelizací, které byly pouze tři. První z nich přinesl zákon o poštovních sluţbách č. 29/2000 Sb. Tento zákon však na věcné úpravě směnek nic nemění, pouze ZSŠ terminologicky uzpůsobuje.20 Druhou novelizaci provedl zákon č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony související s jeho přijetím. Tato novela zohledňuje mj. rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku nebo o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku směnečníka či výstavce a stanovuje práva majiteli směnky, jeţ mají pro něj výhodné
15
Ústavní zákon ze dne 15. prosince 1992 č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky 16 Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 16. ISBN 9787400-402-5 17 Čl. I §1 – 78 ZSŠ 18 Ustanovení čl. I § 91 – 98 jsou po novele účinné od 1. 1. 2014 obsaţena v zákonu o mezinárodním právu soukromém č. 91/2012 Sb. (dále jen „ZMPS“) 19 Důvodová zpráva k zákonu č. 191/1950 Sb., 1950, [online]. [cit. 3. 1. 2014] dostupná z: http://www.psp.cz/eknih/1948ns/tisky/t0528_03.htm 20 Srov. čl. I §45 odst. 5 ZSŠ vyhlášeného znění zákona se zněním po novele provedené zákonem o poštovních sluţbách č. 29/2000 Sb.
7
důsledky.21 Třetí novela (která však nebere v potaz strukturu zákona a opomíjí uvedení článku ZSŠ, jehoţ se týká) byla provedena ZMPS, který zrušil čl. I část čtvrtou (§ 91 aţ 98) a čl. II oddíl dvanáctý (§ 69 aţ 75) ZSŠ. Nově jsou tato ustanovení včleněna do ZMPS v důsledku rekodifikace soukromého práva. Co se týče kvantity, zákon je poněkud netradičně členěn do tří článků, jeţ obsahují jednotlivé paragrafy číslované v kaţdém článku vţdy od § 1. První článek obsahuje ustanovení o směnkách (§ 1 aţ 90), druhý je věnován šekům (§ 1 aţ 68) a třetí upravuje normy společné pro směnky a šeky (§ 1 aţ 7). Při odkazování na ustanovení zákona je proto nutné označit nejen paragraf, ale i článek, v němţ se vyskytuje. Pokud se táţeme, zda je zákon převáţně kogentní nebo dispozitivní povahy, nesmíme se nechat zmást jeho ustanovením čl. I § 37 odst. 4, jeţ říká, ţe „Ustanovení tohoto článku nelze užít, vyplývá-li z doložky na směnce nebo z jinakých údajů na ní, že tu byl úmysl věc upravit odchylně.“ Při pouţití jazykové metody výkladu bychom totiţ došli k závěru, ţe v celém čl. I, o němţ ustanovení hovoří, by se nacházely dispozitivní normy.22 Opak je pravdou. Při pouţití systematické metody výkladu23 dospějeme k názoru, ţe ustanovení čl. I § 37 odst. 4 ZSŠ má na mysli pouze dispozitivnost daného paragrafu. V případě odchylky od kogentních norem zákona nalezneme dvě moţnosti, které nám zákon dává. První z nich, plně v souladu s § 574 NOZ24, je zachování platnosti směnky a zdánlivost právních jednání uvedených na směnce, které se vymykají kogentní úpravě. K těmto právním jednáním by se nepřihlíţelo25. Jako příklad lze uvést čl. I § 5 odst. 1 větu druhou ZSŠ. Druhou moţností v případě odchýlení se od zákona je neplatnost směnky. Existují však dva důsledky neplatnosti. Prvním z nich, pro majitele směnky příjemnější, je konverze směnky na jiné právní jednání v případě, ţe tato neplatná směnka má náleţitosti jiného právního jednání, které je platné (§ 575 NOZ). Takto můţe dojít k tomu, ţe směnka, která by byla neplatná podle čl. I § 2 odst. 1
21
Čl. I § 43 odst. 2 body 2 a 3 ZSŠ a čl. I § 44 odst. 6 ZSŠ Kotásek, J. Úvod do směnečného práva. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2002. s. 20. ISBN 80210-2855-6 23 § 2 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) 24 „Na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.“ 25 § 554 NOZ 22
8
nebo čl. I § 76 odst. 1 ZSŠ, konvertuje na platnou smlouvu nebo asignaci26 dle NOZ a účastníci nadále zůstanou zavázáni, ne však jiţ směnečně právně, nýbrţ občanskoprávně. Proto není moţné souhlasit s Liškou27, který tvrdí, ţe z listiny, která postrádá podstatnou náleţitost směnky, nemůţe vzniknout ţádný závazek. Závazek by vzniknul, nikoli však směnečně právní. V praxi ale vyuţití konverze nebude časté. Druhým moţným důsledkem neplatnosti směnky, pro majitele směnky fatální, bude ten, ţe směnka nebude způsobilá konvertovat v jiné právní jednání a zůstane neplatnou bez jakékoli moţnosti zhojení. Je to důsledek sice subsidiární, neboť přichází v úvahu, aţ kdyţ není jiné moţnosti, ale v praxi mnohem častější, neţ přeměna směnky v jiné právní jednání. Příslušnou kogentnost právních norem obsaţených v ZSŠ nesmíme zaměňovat s termínem tzv. směnečné přísnosti (rigor cambialis), jejíţ podobu můţeme hledat jak v právu hmotném (tzv. materiální směnečná přísnost), tak i v právu procesním (tzv. formální směnečná přísnost). Jejím důsledkem je označení směnek za cenné papíry abstraktní (v nichţ nemusí být uvedena kauza) a nesporné (kauza se ani v občanském soudním řízení neprokazuje). K přiznání nároku směnečného věřitele postačí pouze naplnění zákonných poţadavků na obsah směnky.28 Materiální směnečná přísnost vychází z kogentní úpravy norem ZSŠ, jeţ stanovují např. jaké náleţitosti musí směnka obsahovat, aby byla směnkou (čl. I § 2 odst. 1 ZSŠ), některé kratší promlčecí lhůty (čl. I § 70 ZSŠ), za určitých podmínek povinnost zaplatit směnku ještě před splatností (čl. I § 43 ZSŠ), atd.29 Formální směnečná přísnost dovoluje směnečnému věřiteli rychlé a efektivní vydobytí směnečné pohledávky bez prokazování kauzy ve zkráceném soudním řízení, v němţ je rozhodováno směnečným platebním rozkazem dle § 175 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“).30 Ţe jde o řízení skutečně rychlé, ukazuje statistika Ministerstva spravedlnosti České republiky. V roce 2012 byla 26
§ 1939 an. NOZ Švestka, J. a Dvořák, J. Občanské právo hmotné. 5 vydání. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, s. 336. ISBN 978-80-7357-466-6 28 Říha, M., Ryslová, K. Konec směnečné přísnosti? Aneb nad jedním rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR. Právní rozhledy, 2011, roč. 19, č. 9, s. 311 29 Švestka, J. a Dvořák, J. Občanské právo hmotné. 5 vydání. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, s. 336-337. ISBN 978-80-7357-466-6 30 Dědič, J., Pauly, J. Cenné papíry. Praha: Prospektum, 1994, s. 60. ISBN ISBN 80-854-3198-X 27
9
průměrná délka směnečných řízení ode dne nápadu do právní moci rozhodnutí v ČR 211 dní, coţ je v porovnání s ostatními občanskoprávními řízeními doba téměř třetinová.31 Dalším pramenem směnečného práva je NOZ, jenţ upravuje cenné papíry v části první, hlavě IV, dílu 4 a převod vlastnictví k nim pak v § 110332 a 110433. NOZ je obecným předpisem34 (vůči němuţ je ZSŠ v zásadě lex specialis) a pouţije se tedy subsidiárně v případě, kdy ZSŠ příslušnou otázku neupravuje. ZSŠ je však k některým předpisům v postavení lex generalis, kdy předpis speciální odkazuje na úpravu ZSŠ. Tak je tomu např. dle § 7 odst. 4 a § 8 zákona č. 307/2000 Sb., o zemědělských skladních listech a zemědělských veřejných skladech (dále jen „ZemSkl“), ale dokonce i v případě § 1103 odst. 2, § 1987 odst. 2 a § 1946 odst. 3 NOZ, které přikazují pouţít ZSŠ pro některé otázky týkající se rubopisů. NOZ, jako předpis obecné povahy ke všem předpisům v soukromoprávní oblasti, vyřešil neshody, které v minulosti pramenily z přítomnosti dvou obecných předpisů soukromého práva (OZ35 a ObchZ36) a z pochybnosti, kterým z nich by se vztahy vyplývající ze směnek měly subsidiárně řídit.37 Dalšími zákony, které se dotýkají směnečného práva, jsou ZMPS (upravující kolizní normy), OSŘ (procesní předpis stanovující postup při vymáhání práv), ZŘS38 (obsahuje procesní postup při umořování listin). V oblasti směnečného práva doposud nemáme mezinárodní smlouvy jako pramen práva (Česká republika neratifikovala ani úmluvy přijaté na konferenci v Ţenevě ani Úmluvu OSN o mezinárodních směnkách), coţ však nevylučuje, ţe v budoucnu se jím stanou. Některá ustanovení ţenevských úmluv jsou ale
31
Údaje získané ze statistiky Ministerstva spravedlnosti České republiky dne 19. 2. 2014, dostupné z: http://cslav.justice.cz/InfoData/uvod.html 32 Pro směnky se vyuţije pouze odst. 2 a 3 33 § 1104 NOZ se týká převodu vlastnického práva k zaknihovaným cenným papírům, tudíţ se na směnky nepouţije 34 § 9 odst. 2 NOZ 35 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) 36 Zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník (dále jen „ObchZ“) 37 Blíţe k tomu např. Kotásek, J., Pihera, V., Pokorná, J., Raban, P., Vítek, J. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 171-173. ISBN 978-807-1794-547 38 Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „ZŘS“)
10
transponována do ZSŠ (viz výše) a samy úmluvy budou slouţit jako interpretační pomůcka.
11
4. Pojem směnka (definice, pojmové znaky, forma, funkce) Směnka je cenným papírem a její zvláštní úpravu nalezneme v čl. I a III ZSŠ. Je třeba definovat směnku a pochopit její pojmové znaky, aby bylo moţné detailněji pozorovat druhy a náleţitosti směnek a vytvořit si tak celkový obraz na tento právní institut. Tato kapitola je věnována definici směnky, pojmovým znakům směnky včetně jejich rozboru, formě směnky a jejím funkcím.
4.1. Definice směnky ZSŠ, předchozí zákony upravující směnky na našem území ani ţenevské úmluvy definici směnky neznají, a proto je úkol definovat směnku dán do rukou odborné literatury a soudů. Tohoto úkolu se chopil Kovařík a definoval směnku jako „cenný papír vydaný v zákonem stanovené formě, kterým se určité osoby (směneční dlužníci) zavazují majiteli směnky zaplatit v místě a čase vyplývajícím z listiny částku směnkou určenou s tím, že jde o závazky přímé, bezpodmínečné, nesporné a abstraktní.“39 Kotásek pak nabízí jinou definici, v níţ zohledňuje podobu směnky (i kdyţ zbytečně, neboť pojem cenný papír jiţ v sobě zahrnuje podobu listinu, od něj se pak liší pojem zaknihovaný cenný papír) a její obsah přesněji: Směnka je „listinný cenný papír se zákonem předepsaným
obsahem, ve kterém jeho výstavce buď sám slibuje, že zaplatí jiné osobě určitou peněžitou částku (pak jde o tzv. vlastní směnku), anebo platit určité osobě přikazuje (v tomto případě jde o tzv. cizí směnku).“40 Definice však neobsahují všechny pojmové znaky směnky, kterými je nutné se zabývat pro pochopení smyslu a podstaty tohoto institutu.
39
Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 51. ISBN 9787400-402-5 40 Kotásek, J., Pihera, V., Pokorná, J., Vítek, J. Právo cenných papírů. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 124. ISBN 978-807-4005-152
12
4.2. Pojmové znaky směnky Směnka je primárně věcí dle § 489 NOZ. Vlastnit směnku však znamená mít práva rozdílného charakteru. Majitel směnky má jednak absolutní majetkové právo ke směnce (její vlastnictví), které je účinné erga omnes (nikdo mu nemůţe směnku odcizit, majitel s ní sám můţe nakládat, jak se mu zachce, třeba ji i zničit), a jednak relativní majetkové právo ke směnce účinné inter partes mezi ním a směnečnými dluţníky.41 Směnka je tedy věcí, a to cenným papírem. „Cenný papír je listina, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést.“42 Směnka nemůţe být nikdy zaknihovaným cenným papírem a nemůţe být ani uzavřená ústně, coţ je zřejmé z dikce čl. I §1 bodu 1 ZSŠ a contrario, bude mít tedy vţdy podobu listiny. Směnka se však neváţe na listinu zcela, protoţe při ztrátě či zničení směnky, ji lze umořit v občanském soudním řízení dle části první, hlavy IV, dílu 2. (§ 303 - 315) ZŘS. Nejtypičtějším materiálem pro pořízení směnky bude papír, avšak je moţné vyuţít jakéhokoli materiálu, jenţ je schopen zachytit text takovým způsobem, aby bylo zřejmé, co je lícem a co rubem směnky.43 Takto byla potvrzena platnost směnky pořízené dokonce na krabičce od doutníků44, paragonu i ubrousku45. Nejbezpečnějším způsobem uzavření směnky však bude vyuţití směnečného formuláře. Můţe dojít k tomu, ţe díky četným indosacím nezbude na rubu směnky místo pro další indosamenty. Zákon nám v tomto případě poskytuje institut tzv. přívesku (nástavek, alonţ)46. „Přívěsek ke směnce podle § 13 odst. 1 zákona směnečného a šekového není část směnečné listiny jen graficky oddělená. Přívěsek je původně samostatný list papíru, dodatečně k dřívější směnečně listině pevně připojený. Jde 41
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2001, sp. zn. 5 Cmo 74/2001, publikovaný v SR 1/2002 str. 16 42 § 514 NOZ 43 Kotásek, J., Pihera, V., Pokorná, J., Vítek, J. Právo cenných papírů. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 124. ISBN 978-807-4005-152 44 Osterreichchische Gerichtshalle sv. 17 str. 13, citovaný v: Švamberg, G. Naše jednotné směnečné právo. Praha: Palásek a Kraus, 1941, s. 27. ISBN 80-854-3143-2 45 Kotásek, J. Zákon směnečný a šekový. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 17. ISBN 97880-7357-965-4 46 Čl. I § 13 ZSŠ
13
o nejprve samostatné, ohraničené hmoty, následně pevně spojené, nikoli jen přiřazené.“47 Směnky jsou tedy cennými papíry, a to dle Marčanové, „cennými papíry hlavními, obligačními, vždy převoditelnými, a tudíž obchodovatelnými, byť jen neveřejně, jejichž převoditelnost nesmí emitent vyloučit ani omezit, vydávanými individuálně, konstitutivními, zásadně soukromými (vydání veřejných není vyloučeno), zpravidla cirkulačními (v rektaformě ukládacími), spíše úvěrovými, ale s ohledem na možnost volného určení délky doby splatnosti i platebními.“48 K těmto znakům pak ještě přidává abstraktnost a listinnou podobu směnek, o níţ jiţ bylo pojednáno. Směnka je cenný papír hlavní, není tedy zapotřebí jiného cenného papíru k uplatnění práva vyplývajícího ze směnečného vztahu, a vzniká, trvá a zaniká nezávisle na jiných právních vztazích. Je také cenným papírem obligačním, neboť do sebe vtěluje subjektivní právo a povinnost, jejichţ předmětem vţdy bude peněţitá suma (čl. I § 1 bod 2. ZSŠ). Směnku lze vţdy převést (čl. I § 11 ZSŠ), a tedy s ní obchodovat (i kdyţ nikoli veřejně)49. Směnka je zákonný cenný papír na řad a v případě, ţe výstavce vyloučí převoditelnost (indosabilitu) směnky doloţkou „nikoli na řad“ (tzv. rektadoloţkou), stane se z ní cenný papír na jméno, jenţ však nadále zůstává převoditelný – cesí dle čl. I § 11 odst. 2 ZSŠ. Pokud by si výstavce s remitentem ujednali zákaz převoditelnosti a k převodu směnky přesto došlo v souladu s ustanoveními směnečného práva, takovýto převod bude platný50 a můţe pouze zaloţit výstavcovo právo na náhradu škody proti remitentovi. Směnky jsou vydávány individuálně, neboť nejde o zastupitelné cenné papíry (které bývají emitovány hromadně a dohromady tvoří specifický kapitál; jsou jimi např. akcie). Kaţdá směnka je originální a vzniká na základě individuální potřeby mezi konkrétními
osobami.
Díky této
vlastnosti
47
směnku
nelze
ani
imobilizovat
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 1996 sp. zn. 5 Cmo 385/95, publikovaný v SR 5/1996 str. 127 48 Dědič, J. a kol. Právo v podnikání. 1. vydání. Praha: Prospektrum, 1999, s. 130. ISBN 80-7175-084-0 49 Dědič, J., Pauly, J. Cenné papíry. Praha: Prospektum, 1994, s. 58. ISBN ISBN 80-854-3198-X 50 Sadecký, L. Směnečnými účastníky sjednaný zákaz převoditelnosti směnky. Právní rádce, 2011, č. 2, s. 14
14
(viz § 2413 NOZ) ani místo ní vydat hromadnou listinu (viz § 524 NOZ). Směnku však lze vystavit ve dvou nebo více stejnopisech, lze vydat i její opis, a na své individualitě a originalitě směnka neztratí. Kaţdý jednotlivý stejnopis musí být číslován v textu platebního příkazu (např. slovy „1. směnka“, „primasměnka“) a jeho základní obsah musí být totoţný s ostatními stejnopisy. Presentací a vyplacením jednoho stejnopisu zanikají práva ze stejnopisů ostatních.51 V případě chybějícího číslování bude platit kaţdý stejnopis za zvláštní směnku (čl. I § 64 odst. 2 ZSŠ), coţ pro směnečného dluţníka vůbec nemusí být příjemná situace. Opis můţe pořídit kterýkoli majitel směnky (tedy i ze směnky vlastní, u níţ stejnopisy vydat nelze) tak, ţe vydá listinu označenou jako opis, do které pak vypíše veškerý text směnky včetně všech doloţek a indosamentů. Poté listinu zakončí doloţkou, kde opis končí (např. „konec opisu“). V případě indosování opisu směnky je indosatář skutečným směnečným věřitelem a své právo můţe uplatnit s předloţením opisu i prvopisu směnky.52 S doloţkou „odtud platí indosamenty jen na opise" nebo jinou doloţku stejného významu je indosament napsaný později na prvopis neplatný.53 V opačném případě bude třeba zkoumat řadu rubopisů jak na prvopise, tak i na opise směnky. Směnka je dále cenným papírem konstitutivním, neboť jiţ jejím vydáním je zakládána věřitelská legitimace majitele směnky.54 Směnka představuje abstraktní závazkový právní vztah, coţ znamená, ţe ke vzniku směnky postačí naplnění zákonných náleţitostí, aniţ je třeba zmiňovat její kauzu, a pokud ta zmíněna bude, neovlivní to nijak existenci směnečného závazku (pokud ovšem na směnce nebude uvedena takovým způsobem, který by způsobil její neplatnost). S abstraktností se zmiňuje pojem nespornosti závazku ze směnky, který nám označuje, ţe není potřeba, aby směnečný věřitel prokazoval při předkládání směnky k placení ani při jejím vymáhání cokoli jiného neţ to, ţe je vlastníkem platné
51
Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 458-459. ISBN 80720-1570-2 52 Kovařík, Z. Zákon směnečný a šekový: komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 188-190. ISBN 80-7179-347-7 53 Čl. I § 68 odst. 3 ZSŠ 54 Cirák, J. Směnky a směnečné právo: základy směnečného práva a směnečný zákon č. 191/1950 Sb. 1. vydání. Ostrava: Key Publishing, 2007, s. 6-7 ISBN 978-808-6575-629
15
směnky. Abstraktnost a nespornost závazku společně tvoří jiţ zmíněnou rigor cambialis.55
4.3. Forma směnky NOZ ve svém § 518 rozlišuje tři formy cenných papírů, a to cenné papíry na doručitele (cenné papíry au poteur), na řad (tzv. ordrepapíry) a na jméno (tzv. rektapapíry, cenné papíry au nom). Dále v § 520 stanovuje, kdy je cenný papír vydán, tedy kdy začne existovat jako věc v právním smyslu. To je tehdy, kdy cenný papír začne splňovat náleţitosti stanovené právními předpisy a stane se majetkem prvního nabyvatele zákonem stanoveným způsobem. NOZ také předepisuje způsob převodu vlastnického práva k nim. Vlastnické právo k cennému papíru na doručitele se převádí smlouvou (titulus, tj. právní důvod nabytí vlastnického práva) k okamţiku jeho předání (modus, tj. způsob nabytí vlastnického práva), vlastnické právo k cennému papíru na řad se převádí rubopisem a smlouvou k okamţiku jeho předání a vlastnické právo k cennému papíru na jméno se převádí uţ samotnou smlouvou k okamţiku její účinnosti.56 Na základě rekodifikace soukromého práva došlo ke změně některé právní terminologie. NOZ nově hovoří o převodu vlastnického práva k věcem, nikoli o převodu věcí samotných.57 Stejně tak se dle NOZ nepřevádí cenný papír, ale vlastnické právo k cenným papírům.58 Tato změna se však do ZSŠ nepromítla, a protoţe je ZSŠ lex specialis k NOZ, nadále bude uţíváno názvosloví v něm obsaţené. Do budoucna by bylo vhodné sjednotit terminologii zvláštních zákonů s NOZ. Směnka můţe mít pouze formu cenného papíru na řad nebo na jméno. Přitom platí, ţe je zákonným ordrepapírem. Pokud tedy směnka neobsahuje rektadoloţku59 „nikoli na řad“ (nebo svým smyslem obdobnou) dle čl. I § 11 odst. 2 ZSŠ, bude 55
Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 54. ISBN 9787400-402-5 56 § 1103 NOZ 57 Srovnej tehdejší §133 odst. 1 OZ a § 1101 NOZ 58 Srovnej např. tehdejší § 18 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech (dále jen „CenP“) a § 1103 NOZ 59 Blíţe viz kapitola 7.2.5 Rektadoloţka
16
převáděna rubopisem (indosamentem nebo ţirem), i kdyţ v ní není výslovně uvedeno, ţe jde o formu směnky na řad.60 Směnka nikdy nebude mít formu na doručitele, neboť údaj remitenta je podstatnou náleţitostí směnky.61 To, ţe takovou formu nemůţe mít, však neznamená, ţe jí nelze dosáhnout jinými zákonnými prostředky. Jednoduše by mohl věřitel zastřené směnky vlastní (viz kapitola 5.3.2. Zastřená směnka vlastní) opatřit směnku blankoindosamentem a fakticky by vznikla směnka na doručitele.
4.4. Funkce směnky Hlavními funkcemi směnky jsou funkce dvě – platební (uhrazovací) a zajišťovací. Pakliţe směnka plní funkci platební, nazýváme ji platební směnkou, ve druhém případě pak směnkou zajišťovací. Nepůjde o nějaké zvláštní druhy směnek, naopak se bude vţdy jednat o standardní směnky dle ZSŠ, tedy směnku vlastní a směnku cizí (viz kapitola 5. Druhy směnek).62 Pro platební funkci směnky je typické, ţe jiţ na počátku závazkového vztahu účastníci vědí, ţe na jeho konci bude plněno na směnku (na rozdíl od zajišťovací směnky).63 Platební funkce směnky mohou mít dvě formy: placení směnkou (směnka pro soluto) nebo placení prostřednictvím směnky (směnka pro solvendo). V prvním případě směnka plní funkci úhrady jiné povinnosti (nejčastěji platební) tak, ţe věřitel původního vztahu se stane věřitelem ze směnky, ať uţ na základě vystavení směnky, indosace nebo přijetí v jeho prospěch. Půjde o jakousi formu privativní novace64, neboť původní pohledávka a původní dluh zaniknou splněním k okamţiku předání směnky65 a namísto nich vznikne pohledávka směnečná a dluh
60
Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 53-54. ISBN 9787400-402-5 61 Čl. I § 1 bod 6. ZSŠ a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 1997, sp. zn. 9 Cmo 240/1997, citované v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 26. ISBN 978-80-7357530-4 62 Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 58. ISBN 9787400-402-5 63 Sadecký, L. Funkční postavení směnky pro soluto (směnky jako platidlo). Právní rádce, 2010, č. 11, str. 17 64 § 1902 NOZ 65 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. 5 Cmo 426/2006, publikovaný v PR 4/2009 str. 148
17
směnečný. Proto je směnka pro soluto směnkou substitutivní66 a předpokladem placení směnkou bude dohoda věřitele a dluţníka67. Ve druhém případě - placení prostřednictvím směnky – půjde o dohodu účastníků určitého právního vztahu o tom, ţe povinnost (také nejčastěji platební) bude uspokojena tak, ţe věřiteli bude proplacena směnka. Na závazku původním se nic nemění a věřiteli svědčí dva právní důvody právního vztahu – původní smlouva a směnka. V takovém případě lze hovořit o tzv. kumulativní novaci68, a proto je tato směnka směnkou kumulativní69. Tyto závazky budou existovat vedle sebe, dokud směnečný dluţník neuhradí směnečnou sumu.70 Funkci zajišťovací, která je hlavní funkcí směnky, můţe mít směnka jiţ od počátku své existence, můţe ji také nabýt později, nebo později naopak ztratit. Na rozdíl od platební směnky, zajišťovací směnka zde není proto, aby bylo primárně placeno ze směnky. Naopak, účastníci právního vztahu nadále mají zájem na trvání primárního závazku, avšak pro případ, ţe tento závazek nebude splněn řádně a včas, věřitel se můţe uspokojit na základě jiného prostředku – zajišťovací směnky. Po splatnosti zajištěného závazku a jeho nesplnění řádně a včas pak směnka získává funkci platební a pozbývá funkci zajišťovací.71 Je-li však směnkou zajištěná pohledávka uspokojena, má směnečný dluţník právo poţadovat vrácení předmětu zajištění, tedy směnky.72 Judikatura a praxe upřednostňují funkci zajišťovací. Důkazem můţe být rozsudek Vrchního soudu v Praze, v němţ soud judikoval: „nevyplývá-li z dokazování jednoznačně, zda byla mezi remitentem a směnečným dlužníkem dohodnuta platební nebo zajišťovací funkce směnky, je nutno vyjít z toho, že tuzemské směnky ve velké
66
Chalupa, R. Zajišťovací směnka. 1. vydání Praha: Linde, 2009, s. 33-34. ISBN 978-807-2017-560 Viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 1994 sp. zn. 5 Cmo 150/93, citovaný v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 75-76. ISBN 978-80-7357-530-4 68 § 1902 věta druhá NOZ 69 Chalupa, R. Zajišťovací směnka. 1. vydání Praha: Linde, 2009, s. 33-34. ISBN 978-807-2017-560 70 Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 58-59. ISBN 9787400-402-5 71 Kovařík, Z. Směnka jako zajištění. 2. vydání. Praha, 2009, s. 3-5. ISBN 80-7400-182-2 72 Kovařík, Z. Směnka jako zajištění. 2. vydání. Praha, 2009, s. 54. ISBN 80-7400-182-2 67
18
převaze plní funkci zajištění. Platební funkce směnky, pro menší pravděpodobnost takového použití směnky, musí být prokázána spolehlivě.“73 V praxi se můţeme setkat s případy, kdy směnečný věřitel vymáhá zároveň dluh ze zajištěného závazku i dluh směnečný. Na základě toho mu pak vzniknou dva exekuční tituly z jedné pohledávky. Hrabec74 se staví striktně proti a povaţuje tuto situaci za nekorektní, nesolidní a v rozporu s dobrými mravy, na základě které dochází k bezdůvodnému obohacení směnečného věřitele. Traurig75, Kovařík76, jakoţ i Nejvyšší soud České republiky77 však zastávají názor opačný, takový, ţe směnečné závazky nejsou ani akcesorické, ani subsidiární k závazku zajištěnému, proto je moţné uplatňovat oba dva nároky, a to i souběţně, a zároveň rozhodnutí o jednom z nich netvoří překáţku res iudicata. S tímto názorem lze souhlasit a dodat, ţe v případě, kdy věřitel získá tato dvě vykonatelná rozhodnutí, má dluţník právo se bránit dvojímu plnění v řízení o výkon rozhodnutí.78 Pakliţe však dojde k neoprávněnému převodu směnky před splatností zajištěného závazku, který následně bude řádně uhrazen, a nový majitel přes to bude poţadovat úhradu směnečné sumy, směnečný dluţník má pouze kauzální námitky podle čl. I § 17 ZSŠ, v nichţ musí prokázat, ţe majitel směnky jednal při nabývání směnky vědomě na škodu dluţníka. Toto můţe být prakticky velmi sloţité, neboť směnečný dluţník nemá ţádný mimo směnečný vztah s majitelem směnky a poprvé jej ve většině případů spatří aţ při předloţení směnky k přijetí či placení.79 Nezbývá, neţ dluţníkovi, jehoţ splnění dluhu bylo zajištěno zajišťovací směnkou, poradit, aby dbal uvedení zajišťovací doloţky na směnce,80 nebo aby proti zaplacení zajištěného dluhu poţadoval vrácení zajišťovací směnky.
73
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 5 Cmo 5/2008, publikovaný v SR 12/2008 str. 456 74 Hrabec, J. Legalita a legitimita dvou exekučních titulů při zajištění směnkou. Právní rádce, 2010, č. 11, s. 13 75 Traurig, V. Ještě několik poznámek k zajišťovací směnce a legitimitě dvou exekučních titulů. Právní rádce, 2011, č. 2, s. 48-49 76 Kovařík, Z. Směnka jako zajištění. 2. vydání. Praha, 2009, s. 57 an. ISBN 80-7400-182-2 77 Viz např. rozsudek ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, publikovaný v C 1389 nebo rozsudek ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2406/2007, publikovaný v C 7665 78 Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, publikovaný v C 1389 79 Ondrejová, D., K některým problémovým otázkám spojeným s vymáháním zajišťovacích směnek. Obchodněprávní revue, 2012, č. 11-12, str. 313-314 80 Blíţe viz kapitola 7.2.7. Zajišťovací doloţka
19
Konečně lze upozornit na důsledky narovnání (§ 1903 NOZ) a privativní novace (§ 1902 NOZ) závazku, jenţ směnka zajišťuje. Dosavadní závazky zanikají a směnečnému dluţníku tím vzniká moţnost vyuţití námitky zániku původního závazku.81 Dle nové terminologie přijaté na základě rekodifikace soukromého práva bychom mohli namísto funkce zajišťovací v některých případech (u směnky vlastní, směnky cizí na vlastní řad a zastřené směnky vlastní) hovořit o funkci utvrzovací dle § 2010 věty druhé NOZ, jenţ je ustanovením dispozitivním. Účelem funkce utvrzovací „totiž není dluh zajistit, jako tomu je u ručení, zástavy nebo dalších ve vlastním slova smyslu zajišťovacích institutů, ale posílit postavení věřitele jiným způsobem… Účelem je dát předem (tedy před splněním a zpravidla již při uzavírání smlouvy) najevo zvýšený zájem věřitele na náležitém splnění smluvní povinnosti.“82 Rozdílem mezi zajištěním a utvrzením dluhu lze zřetelně spatřit při nesolventnosti dluţníka. V případě zajištění dluhu má věřitel jinou moţnost získání své pohledávky (prodejem zástavy, plněním ručitele, atd.), avšak v případě utvrzení dluhu nesolventního dluţníka věřitel bohuţel nedosáhne ani úhrady dluhu ani dluhu vyplývajícího z utvrzení. Zaplacení směnky však můţe být zaručeno směnečným rukojemstvím a směnka můţe být indosována. V těchto případech jsou směnečnými dluţníky také avalové a indosanti, a proto by směnka plnila funkci zajišťovací. Do doby, neţ by došlo k podpisu potencionálního směnečného rukojmího (avala) na směnku nebo k její indosaci, povaţuje autorka práce funkci směnky vlastní, směnky cizí na vlastní řad a zastřené směnky vlastní za utvrzovací.
81
Čl. I § 17 ZSŠ Důvodová zpráva k NOZ, konsolidované znění. 2012, s. 475 [cit. 10. 1. 2014] dostupná z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 82
20
5. Druhy směnek
Platné směnečné právo České republiky, jakoţ i praxe znají pouze dva druhy směnek,
a to
směnku
vlastní
a směnku
cizí.
Směnka
cizí
je
upravena
v čl. I § 1 aţ 74 ZSŠ. Směnku vlastní upravují čl. I § 75 aţ 78 ZSŠ. Na první pohled nám můţe připadat, ţe směnce vlastní je věnována pouze nepatrná pozornost, vzhledem k její úpravě pouze ve čtyřech paragrafech. Není tomu tak, neboť čl. I § 77 stanovuje, ţe pokud to neodporuje povaze směnky vlastní, platí pro ni taxativně vyčtená četná ustanovení daná pro směnku cizí. To, ţe je primárně upravena směnka cizí a ustanovení upravující směnku vlastní pouze odkazují na úpravu směnky cizí, je dáno hlavně důvody historickými a legislativně-technickými.83 V ţádném případě nelze prvky směnky cizí a směnky vlastní směšovat do směnky jediné. Znamenalo by to neplatnost této směnky.84 A proto jednotlivá směnka musí obsahovat buď jen prvky směnky vlastní, nebo jen prvky směnky cizí. Výjimkou z tohoto pravidla je označení směnky vlastní jako směnka cizí (a naopak) a označení směnečníka na směnce vlastní.85
5.1. Směnka vlastní Směnka vlastní, stejně jako směnka obecně, postrádá v zákoně definici. Přibyl ji definoval, jako „cenný papír ze zákona převoditelný rubopisem, který byl vystaven ve formě a s obsahem stanoveným zákonem, ve kterém výstavce bezpodmínečně slibuje, že sám remitentovi (věřiteli) při splatnosti směnky zaplatí v místě ve směnce určeném směnečnou sumu ve směnce uvedenou.“86
Tzv. základní směnka vlastní (v její minimální podobě) bude mít jen dva účastníky: výstavce (trasanta) a remitenta (směnečného věřitele). Výstavce bude 83
Kotásek, J. Úvod do směnečného práva. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2002, s. 20. ISBN 80210-2855-6 84 Chalupa, R. Základy směnečného práva. 2. vydání. Praha: Linde, 2008, s. 28-29. ISBN 978-807-2017164 85 Blíţe viz kapitoly 5.2.1. Směnečná klauzule a 5.2.2. Bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněţitou sumu. 86 Přibyl, Z. Směnečné právo. 1. vydání. Praha: Karolinum, 1994, s. 23. ISBN 80-7066-932-2
21
jediným přímým dluţníkem (popř. spolu s avaly)87 ze směnky, ve které bezpodmínečně slibuje zaplatit směnečnou sumu. Směnku vlastní díky tomu rozeznáme od směnky cizí, neboť obsahuje výraz „zaplatím“.88
5.2. Směnka cizí Ani trata se netěší zákonné definici. Cizí směnkou bude cenný papír, který obsahuje náleţitosti stanovené zákonem a jímţ „přikazuje výstavce v postavení postihového (nepřímého, regresního) dlužníka třetí osobě – směnečníkovi, aby zaplatil směnečnou sumu“89 remitentovi. Přímým dluţníkem bude tedy pouze směnečník (popř. avalové). Nepřímými dluţníky pak výstavce a indosanti. Hlavními rozdíly oproti směnce vlastní spočívají v tom, ţe směnka cizí bude mít ve své základní podobě tři účastníky, výstavce nebude hlavním směnečným dluţníkem a směnka bude obsahovat bezpodmínečný platební příkaz „zaplaťte“. Výhodou směnky cizí je např. moţnost obejít dvojí placení. Trasant, který má pohledávku za trasátem, jemu můţe přikázat ve směnce, ať celý dluh (nebo jeho část) zaplatí remitentovi, vůči kterému má naopak dluh trasant. Směnečníkovi pak vznikne povinnost směnečnou sumu zaplatit aţ přijetím (akceptací) směnky, nikoli uţ jejím vystavením, a od této chvíle se označuje jako příjemce (akceptant). Tento druh směnky je pro remitenta velmi výhodný, neboť v případě neakceptace směnky nebo nezaplacení směnečné sumy trasátem, se můţe obrátit na trasanta, jakoţto osoby odpovědné za přijetí a zaplacení směnky (čl. I §9 ZSŠ).90 v praxi se tato směnka vydává remitentovi jiţ s akceptačním podpisem směnečníka, který předem výstavce od směnečníka získal, coţ ještě více posiluje jistotu remitenta.
87
Nepřímými dluţníky budou pouze indosanti. Kotásek, J., Pihera, V., Pokorná, J., Raban, P., Vítek, J. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 175. ISBN 978-807-1794-547 89 Dědič, J. a kol. Právo v podnikání. 1. vydání. Praha: Prospektrum, 1999, s. 133. ISBN 80-7175-084-0 90 Kotásek, J., Pihera, V., Pokorná, J., Vítek, J. Právo cenných papírů. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 127. ISBN 978-807-4005-152 88
22
5.3. Směnka cizí s redukcí účastníků Jak jiţ bylo řečeno, české směnečné právo zná pouze dva druhy směnek – vlastní, jeţ má ve svém základu dva účastníky (výstavce a remitenta) a cizí, která má účastníky tři (výstavce, směnečníka a remitenta). V praxi se však objevují určité směnky s redukovaným počtem účastníků, jako je tzv. směnka na vlastní řad, zastřená směnka vlastní, apod., jeţ chápeme jen jako technické termíny, nikoli jako speciální druhy směnek. Tyto odrůdy směnek vţdy budou spadat do kategorie směnek cizích. Počet účastníků je na nich sníţen, ale pouze fakticky, kdy jedna osoba (výstavce) bude zastávat úlohy více směnečných účastníků. Účastníci základního vztahu na směnce chybět nemohou, pod sankcí neplatnosti.91
5.3.1. Směnka cizí na vlastní řad výstavce Čl. I § 3 odst. 1 ZSŠ dovoluje, aby směnka cizí zněla na vlastní řad výstavce. Výstavce se bude v této směnce objevovat i v postavení remitenta, neboť přikazuje směnečníkovi, aby zaplatil směnečnou sumu na jeho (výstavcův) řad. Vystupuje tedy jak v roli výstavce, tak i remitenta.92 Zároveň má dvě moţnosti, jak se za něj označit. Buď uvede své jméno na místě určeném pro remitenta, nebo u jména výstavce přidá doloţku „na řad můj vlastní“ („na řad náš vlastní“ v případě právnických osob).93 Nevyhovující by bylo označení „na řad vlastní“, neboť „není zřejmé, na čí řad má směnečník platit, tj. zda má platit na „svůj vlastní řad“ (viz příkaz „zaplaťte na vlastní řad“) nebo „na řad výstavce“, čehož důsledkem je závěr o neplatnosti směnky.“94 Je zřejmé, ţe směnka na vlastní řad nemůţe být směnkou vlastní. Došlo by pak k tomu, ţe výstavce, jenţ bezpodmínečně slibuje zaplatit stanovenou částku, by označil sám sebe za remitenta, a tedy musel plnit sám sobě. Přesto, ţe je tato směnka směnce vlastní velmi podobná, odlišíme je od sebe snadno. Výstavce směnky cizí na vlastní řad 91
Kotásek, J., Pihera, V., Pokorná, J., Vítek, J. Právo cenných papírů. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 128. ISBN 978-807-4005-152 92 Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 49-50. ISBN 80720-1570-2 93 Kotásek, J., Pihera, V., Pokorná, J., Vítek, J. Právo cenných papírů. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 128. ISBN 978-807-4005-152 94 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 29 Odo 262/2006, publikovaný v C 5648
23
vystupuje v postavení věřitele, kdeţto výstavce směnky vlastní vystupuje v postavení dluţníka.95 Stejně jako u směnky cizí, dojde ke vzniku povinnosti směnečníka směnečnou sumu zaplatit aţ přijetím (akceptací) směnky. V případě směnečníkovy neakceptace bude výstavce odpovídat za zaplacení sám sobě, směnka však bude formálně platná, neboť obsahuje všechny podstatné náleţitosti.96 Zajímavá situace by vznikla převzetím rukojemství. Výstavce chce mít samozřejmě jistotu, ţe směnečná suma mu bude uhrazena, a pokud získá avala, který se podepíše na směnku, bude si muset dávat pozor, jakou doloţku pod jeho jméno uvede. Rukojmí totiţ podle čl. I. § 31 odst. 4 SŠZ přejímá rukojemství pouze za výstavce směnky (pokud není stanoveno jinak). Podpis rukojmího na směnce na vlastní řad výstavci ţádnou záruku poskytovat nebude, neboť „osoba, která je na takové směnce zároveň výstavcem i majitelem, nemůže mít sama vůči sobě z této směnky žádných nároků, nemůže je mít ani proti tomuto rukojmímu, který má stejné postavení jako ona podle čl. I. § 32 odst. 1 SŠZ.“97 Výhodou oproti směnce vlastní bude to, ţe výstavce, který vystupuje v roli remitenta, můţe směnku převést rubopisem, nebo ji uplatnit u směnečníka a vlastně s ní jakkoli disponovat, neboť je jejím majitelem.
5.3.2. Zastřená směnka vlastní Zastřená směnka vlastní je také směnkou cizí, která má však stejný účel jako směnka vlastní. Úpravu nalezneme v čl. I § 3 odst. 2 ZSŠ. Výstavce na ní sám sobě přikazuje zaplatit určitou částku remitentovi. Výstavce tedy bude vystupovat i v roli směnečníka.
O nutnosti
zaznamenání
jména
95
výstavce
i
na místě
určeném
Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 50. ISBN 80-7201570-2 96 Kovařík, Z. Zákon směnečný a šekový: komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 28. ISBN 807179-347-7 97 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. 5 Cmo 480/2003, publikovaný v SR 7/2005 str. 266
24
pro směnečníka hovoří Kovařík98 a zastává názor, ţe jméno směnečníka je údajem povinným dle čl. I § 1 bodu 3. ZSŠ, který nelze nahradit doloţkami, a tedy kolonka pro směnečníka musí být vyplněna. Stejný názor má i Chalupa99, který dodává, ţe směnečníka je moţné identifikovat např. formulací „směnečníkem jest výstavce“. Ani u zastřené směnky vlastní není potřeba její akceptace k tomu, aby byla platná. Vyuţije se pak odpovědnost výstavce směnky za akceptaci a zaplacení dle čl. I § 9 ZSŠ, přičemţ výstavce bude nepřímým dluţníkem.
5.3.3. Cizí směnka na řad směnečníka V této směnce vystupuje jedna osoba na straně směnečníka a remitenta. Výstavce tedy přikazuje, aby směnečník sám sobě zaplatil peněţitou sumu. Tato směnka nebude platná, neboť ZSŠ obsahuje normy kogentní, od nichţ se lze odchýlit pouze tehdy, kdyţ to zákon výslovně dovoluje, a tomu tak v případě cizí směnky na řad směnečníka není.
5.3.4. Zastřená směnka vlastní na vlastní řad Jedná se o zastřenou směnku vlastní (výstavce a směnečník jsou tatáţ osoba), ve které výstavce zároveň sám sebe označuje i za remitenta. V konečném důsledku se na směnce objevuje jen jeden účastník. Přestoţe jde o kombinaci zastřené směnky vlastní a směnky cizí na vlastí řad, které ZSŠ dovoluje, vyskytuje se zde i zákonem nedovolená cizí směnka na řad směnečníka. Proto ani zastřená směnka vlastní na vlastní řad by nebyla platnou.100 To dovodila česká judikatura101 i teoretici, a dokonce
98
Kovařík, Z. Zákon směnečný a šekový: komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 29. ISBN 807179-347-7 99 Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 13. ISBN 80-7201570-2 100 Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 104. ISBN 9787400-402-5 101 Viz např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 1995, sp. zn. 5 Cmo 699/94, publikovaný v SR 4/1996 str. 89a
25
i Chalupa, který ještě nedávno platnost směnky vlastní na vlastní řad uznával102, nakonec dovodil její neplatnost103, čímţ se názory teoretiků sjednotily.
5.4. Směnka komisionářská Odstavec třetí § 3 čl. I ZSŠ nakonec dodává, ţe směnku lze vystavit na účet třetí osoby (tzv. směnka komisionářská nebo obstaraná). Opět se bude jednat o směnku cizí, tedy nikoli o samotný druh směnky, ale jen o určitý vztah mezi směnečnými účastníky. Zdá se, ţe u směnky komisionářské dochází na rozdíl od předchozích zmíněných směnek ke zvýšení počtu účastníků směnečného vztahu, avšak není tomu tak. Vztahy mezi směnečnými účastníky se nijak nemění, ale faktickým (zastřeným) účastníkem právních vztahů krytých směnkou bude třetí osoba, na jejíţ účet výstavce vydá směnku. Výstavce (komisionář) vystavuje směnku svým jménem na směnečníka, ale na účet třetí osoby (komitenta) a směnečník ji akceptuje a vyplatí na účet komitenta. Mezi výstavcem a třetí osobou jde o vztah komisionářský podle § 2455 an. NOZ, odtud pochází označení směnka komisionářská.104 V případě komisionářské směnky je třeba na ní vyznačit tzv. zúčtovací doloţku, která zřetelně označí třetí osobu, na jejíţ účet má být placeno. Taková doloţka můţe znít „směnku zúčtujte s panem J. K.“, čímţ osoba komitenta zůstane skryta za komisionářem. Zastřou se tím vztahy, které zde jsou mezi komisionářem a komitentem, neboť ze směnky samé seznatelné nejsou. Komisionář k remitentovi ani směnečníkovi fakticky ţádný vztah nemá.105 Směnečníkem můţe být např. banka dluţníka, který je ve směnce označen jako směnečný komitent. Banka směnku
102
Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 1. vydání. Praha: Linde, 1996, s. 57-58. ISBN 80720-1036-0 103 Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 51-52. ISBN 80720-1570-2 104 Kovařík, Z. Zákon směnečný a šekový: komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 29-30. ISBN 80-7179-347-7 105 Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 105. ISBN 9787400-402-5
26
akceptuje (akceptace můţe být vázána na splnění podmínek vyplývajících ze smlouvy o akreditivu) a na účet komitenta zaplatí směnečný dluh.106
5.5. Blankosměnka Dalo by se říct, ţe blankosměnka (či biancosměnka) není odnoţí ani směnky vlastní
ani
směnky
cizí,
neboť
nesplňuje
podmínku
vyjádřenou
v čl. I § 2 odst. 1 a čl. I § 76 odst. 1 ZSŠ.107 Ty ukládají sankci neplatnosti, pokud na směnce chybí některá podstatná náleţitost. V takovém případě není moţno konvalidovat směnku dodatečným doplněním daných náleţitostí. Čl. I § 10 ZSŠ ale umoţňuje, i kdyţ ne explicitně, vydání blankosměnky, tedy „směnky neúplné, povětšinou neobsahující alespoň jednu podstatnou náležitost a které jsou do oběhu dány s úmyslem, že budou určitým způsobem doplněny na hotové směnky.“108 Musí být tedy dán úmysl k tomu, aby směnka neobsahovala podstatnou náleţitost a aby tato náleţitost byla doplněna dodatečně, nepostačí pouhé opomenutí, jehoţ důsledkem by byla neplatnost směnky.109 Důvod vzniku blankosměnky nalezneme v obchodních vztazích, kde dochází k potřebě vydat směnku (nejčastěji s funkcí zajišťovací), aniţ by byly známy všechny skutečnosti, jeţ jsou nutné pro platnost směnky. Neţ budou tyto skutečnosti známy, dojde k vydání listiny obsahující bílá místa a zároveň k uzavření smlouvy (a to i konkludentně), ve které dluţník zaváţe nabyvatele dané listiny, aby ji určitým způsobem za určitých podmínek vyplnil, čímţ vzniká vyplňovací právo majitele směnky. Aţ vyplněním bílých míst na listině vznikne směnka s účinky ex tunc.110 Vyplňovací právo je samostatným, neodvolatelným, děditelným a převoditelným právem majetkového charakteru doplnit na blankosměnce bílá místa, které můţe 106
Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 52. ISBN 80-7201570-2 107 Kovařík, Z. Směnka jako zajištění. 2. vydání. Praha, 2009, s. 75. ISBN 80-7400-182-2 108 Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 90. ISBN 80-7201570-2 109 Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 90. ISBN 80-7201570-2 110 Kotásek, J., Pihera, V., Pokorná, J., Raban, P., Vítek, J. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 201-203. ISBN 978-807-1794-547
27
vzniknout jedině smlouvou. Je převáděno a přechází společně s blankosměnkou111 a zaniká vyplněním blankosměnky, uplynutím doby pro jeho výkon nebo vzdáním se vyplňovacího práva odevzdáním nevyplněné listiny dluţníkovi.112 Vyplňovací právo musí být vykonáno v souladu se smlouvou směnečných účastníků, ale v případě, ţe majitel blankosměnku vyplní odlišně od smlouvy, není směnka z tohoto důvodu neplatná. Pouze to zakládá námitku dluţníka podle čl. I § 10 ZSŠ.113 Přesto, ţe to z čl. I § 10 ZSŠ není na první pohled zřejmé, dovodíme, ţe je třeba, aby blankosměnky obsahovaly podpis jejího vydavatele, nejčastěji výstavce, nebo směnečníka (v tomto případě se blankosměnkám říká blankoakcepty). Nutností dále je, aby z listiny bylo zřejmé, ţe se má stát směnkou. Nejvhodnější bude, aby obsahovala bezpodmínečný slib či příkaz, v němţ se vyskytuje slovo „směnka“. Vidíme tedy, ţe není moţné podepsat čistý papír, který by byl následně doplněn na směnku. Pak uţ jen záleţí na vůli účastníků, zda určitá místa nechají nevyplněná či nikoli.114 Je zřejmé, ţe blankosměnky budou výhodné pro jejího majitele, avšak nebezpečné pro směnečného dluţníka, neboť ten ztrácí odevzdáním listiny moţnost s ní v budoucnu jakkoli disponovat a mít nad jejím vyplněním kontrolu. Proto bude vhodné sjednat precizně podmínky realizace vyplňovacího práva. Příhodné bude sjednávání blankosměnek, jeţ mají zůstat v úschově u prvního majitele bez moţnosti obchodování s nimi (tzv. depotní blankosměnky), nebo blankosměnek s vyloučením indosace.115 Někdy je obtíţné rozpoznat, zda se jedná o blankosměnku. Např. pokud směnka obsahuje všechny podstatné náleţitosti, ale účastníci měli vůli ponechat volné místo pro náleţitosti nepodstatné. Pokud tedy na směnce není uveden např. den splatnosti směnky, bude rozhodovat vůle směnečných účastníků, zda opomněli údaj vyplnit, nebo bylo majiteli směnky ponecháno vyplňovací oprávnění pro tento údaj, nebo zda
111
Viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2008, sp. zn 29 Odo 1407/2006, publikovaný v C 6766 112 Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 93-95. ISBN 80720-1570-2 113 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 1998, sp. zn. 5 Cmo 125/98, publikovaný v SR 4/1999 str. 126a 114 Kovařík, Z. Směnka jako zajištění. 2. vydání. Praha, 2009, s. 76. ISBN 80-7400-182-2 115 Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 96-97. ISBN 80720-1570-2
28
účastníci záměrně údaj nevyplnili proto, aby dali příleţitost zákonné domněnce splatnosti na viděnou.
5.6. Směnka domicilovaná § 1955 NOZ stanoví subsidiární princip donosnosti, který znamená, ţe peněţitý dluh plní dluţník v místě bydliště nebo sídla věřitele, pokud není dohodou stanoveno jinak. Naopak u směnečných závazků platí subsidiární princip odnosnosti, tedy ţe dluţník má plnit v místě svého bydliště nebo sídla, pokud účastníci neurčí jinak. Čl. I § 4 ZSŠ pak upravuje právě tu situaci, kdy je místo plnění určeno jinak. Jde o tzv. domicilovanou neboli umístěnou směnku, která je splatná u třetí osoby, a to buď v místě směnečníkova bydliště, nebo v místě jiném (a to i u remitenta116). Domicilace má nejen charakter umístění platebního místa u třetí osoby, ale hlavně označení osoby, která má provést úhradu směnečného dluhu (tzv. domicilát). Sama se nestává směnečným dluţníkem, je však prostředníkem, který fakticky plní povinnosti ze směnky, a to pomocí prostředků (peněz), jeţ náleţí směnečnému dluţníkovi. Mezi směnečným dluţníkem a domicilátem je patrný příkazní vztah dle § 2430 NOZ. Domicil (umístění) můţe určit výstavce směnky, protoţe právě výstavce určuje platební místo a domicil má platební místo upřesňovat (nikdy nahrazovat a uţ vůbec být s ním v rozporu117). Směnečník můţe směnku domicilovat také, ale pouze při akceptu118 a v případě, ţe směnku cizí nedomiciloval jiţ výstavce. Platební místo vţdy určeno být musí (i kdyţ zprostředkovaně – blíţe viz kapitola 7.2.2. Údaj místa, kde má být placeno a domicilační doloţka), směnečník jej nemůţe nahradit domicilační doloţkou. Domicilační právo má v poslední řadě také majitel blankosměnky, na něhoţ bylo převedeno vyplňovací právo.119
116
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 07.02.2006, sp. zn. 7 Cmo 505/2004, [online]. [cit. 1. 3. 2014]. dostupný z: http://kraken.slv.cz/VSOL7Cmo505/2004 117 Rozsudek Vrchního soud v Praze ze dne 30. 6. 1999, sp. zn. 9 Cmo160/1999, citovaný v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 21. ISBN 978-80-7357-530-4 118 Čl. I § 27 odst. 1 ZSŠ 119 Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 128-129. ISBN 978-7400-402-5
29
Domicilace představuje způsob, jak bezhotovostně zaplatit směnečnou sumu. Je logické, ţe bez současného vydání směnky směnečný dluţník odmítne platit, stejně tak majitel směnky nebude chtít směnku vydat bez řádného zaplacení. Časté a ideální řešení představuje směnka domicilovaná na banku dluţníka. Směnečný věřitel vyuţije prokuraindosamentu (zmocňovacího rubopisu) a pověří svou banku k presentaci směnky a inkasu směnečného dluhu. Banka směnečného věřitele korespondenční cestou presentuje směnku u banky dluţníka a v konečné fázi obdrţí směnečnou sumu, jeţ připíše na účet směnečného věřitele.120
120
Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 54. ISBN 80-7201570-2
30
6. Podstatné náležitosti směnky
Předchozí kapitoly byly věnovány pojmu a druhům směnek. Tato kapitola půjde víc do hloubky a vysvětlí podstatné náleţitosti jednotlivých druhů směnek, které je charakterizují a bez kterých bychom se o pojmu směnky vůbec nemohli bavit. Čl. I § 1 a čl. I § 75 ZSŠ stanovují, co musí směnka cizí a směnka vlastní obsahovat.
Nehovoří
o podstatných
náleţitostech,
jako
tomu
bylo
v§
3
a § 104 směnečného zákona č. 1/1928 Sb. z. a n. Proto musíme sami dovodit, které z náleţitostí, jeţ směnka musí obsahovat, jsou podstatné a které jsou nepodstatné.
6.1. Podstatné náležitosti směnky cizí Všechny podstatné náleţitosti směnky cizí nalezneme v čl. I § 1 ZSŠ. Ne ale všechny tam upravené náleţitosti jsou podstatnými. Za podstatné náleţitosti směnky cizí označujeme ty náleţitosti, které na listině musí být bezpodmínečně uvedeny, aby se jednalo o směnku cizí a tato nebyla neplatná dle čl. I § 2 odst. 1 ZSŠ. Jsou to směnečná klauzule, bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněţitou sumu, jméno směnečníka, jméno remitenta, datum vystavení směnky a podpis výstavce. Naopak nepodstatnými náleţitostmi jsou údaj splatnosti, údaj místa, kde má být placeno, a místo vystavení směnky, které se, kdyţ na směnce chybí, zjistí pomocí domněnek, jeţ nalezneme v čl. I § 2 odst. 2, 3 a 4 ZSŠ. Velmi často právě kvůli chybějícím nebo nesprávně uvedeným náleţitostem směnek dochází k tomu, ţe jsou směnky soudem prohlášeny za neplatné. V nedávné době také docházelo ke sporům ohledně rámečků na směnkách121, které vyřešil aţ Nejvyšší soud České republiky122. Mnohdy i odborníci, natoţ laici, přehlédnou skutečnost, na základě které pak směnka nebude platná. Proto se v praxi vyskytují běţně dostupné směnečné formuláře, které na malé ploše soustřeďují veškeré předepsané 121
Viz např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6 1998, sp. zn. 5 Cmo 780/1997 nebo rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 13 Cmo 6/2000, citované v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 38. ISBN 978-80-7357-530-4 122 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 722/2010, publikovaný v C 10194
31
náleţitosti směnek. Tyto formuláře dávají směnečným účastníkům větší jistotu, neboť jediné, co tito musí udělat, je vyplnit na formuláři určená místa uvedeným způsobem. Takto vypadá líc typického formuláře směnky cizí123:
Na rubu pak nalezneme prostor pro indosamenty.
6.1.1. Směnečná klauzule Směnečnou klauzulí je označení, ţe jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, v kterém je tato listina sepsána.124 Účelem směnečné klauzule bude informovat osoby, které by se směnkou přišly do styku, ţe jde o směnku. Je tedy třeba přítomnosti listiny, na níţ bude slovo směnka v určitém jazyce a na určitém místě. V případě jakékoli nejasnosti, jakékoli odlišnosti od zákona by směnka byla neplatná dle čl. I § 2 odst. 1 ZSŠ. Listinné podobě směnky je věnována kapitola 4.2. Pojmové znaky směnky, kde je mj. uvedeno, ţe směnka nemůţe být uzavřena ústně a nemůţe mít ani zaknihovanou podobu. Listina musí být pod sankcí neplatnosti jako směnka označena. Nebude postačovat jiné vyjádření jako např. „trata“, „směnečná listina“, „směnečný úpis“, 123
Formulář získaný z: Kotásek, J., Pihera, V., Pokorná, J., Vítek, J. Právo cenných papírů. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 125. 978-807-4005-152 124 Čl. I § 1 bod 1 ZSŠ
32
apod. Směnka však můţe být platně označena jako „vistasměnka“, „solasměnka“, „cizí směnka“, „primasměnka“, apod.125 Jazyk označení „směnka“ bude totoţný s jazykem, v němţ je směnka sepsána. Celý základní text směnky tedy musí být ve stejném jazyce.126 Není vyloučena moţnost vícejazyčných směnek, a pravdou je, ţe jejich vydávání je časté, avšak i u nich musí být základní text sepsán v týchţ jazycích. V případě, ţe směnka bude v jednom jazyce kompletní a ve druhém nekompletní, bude platná, neboť je zachována jednotnost alespoň jednoho jazyka. Jednotnost jazyka není nutná v případě geografických údajů, které mají v jazyce směnky svůj ekvivalent. Např. na směnce sepsané v češtině je moţné označit místo vystavení směnky jako Vídeň nebo Wien. U názvů, které nemají v českém jazyce ekvivalent, jako je např. Frankfurt, se na směnku logicky zapíše tento údaj. Stejně tak jména účastníků je třeba sepsat v jejich originálním znění, není např. moţné zapsat jméno George Blind jako Jiří Slepý.127 Jednotnost jazyka co do základního textu směnky se netýká vedlejších doloţek, které v jiném jazyce být uvedeny mohou a neplatnost směnky to nezpůsobí. K těmto doloţkám se však nebude přihlíţet. Stejně tak se zákonná formulace „jazyk listiny“ nebude týkat dalších směnečných prohlášení, jako je akceptace, indosace, apod. Tyto mohou být učiněny v jazyce odlišném od jazyka textu směnky.128 Co se týče umístění slova „směnka“, je třeba, aby bylo pojato do vlastního textu listiny. Slovo „směnka“ tedy nemůţe být uvedeno samostatně (např. v nadpise) či nesouvisle mimo vlastní text listiny (např. v rámečku, jeţ má zřejmý význam vyloučení z textu listiny).129 v takovém případě by směnka byla neplatná dle čl. I § 2 odst. 1 ZSŠ. Nezáleţí pak na typu či velikosti písma slova „směnka“, ale „je 125
Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 9. ISBN 80-7201570-2 126 Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 29 Cdo 427/2009, publikovaný v C 9482 127 Kovařík, Z. Zákon směnečný a šekový: komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 8. ISBN 807179-347-7 128 Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 10. ISBN 80-7201570-2 129 Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 722/2010, publikovaný v C 10194
33
podstatné, zda spolu s textem, do kterého je vepsáno, tvoří souvislý a na sebe navazující text nevzbuzující pochybnost, že je jeho součástí.“130
6.1.2. Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu Směnka cizí se vyznačuje, jak jiţ bylo uvedeno, tím, ţe v ní účinkují nejméně tři účastníci – výstavce, směnečník a remitent. Výstavce v ní bezpodmínečně přikazuje směnečníkovi zaplatit směnečnou sumu.131 Jak tento příkaz, tak i peněţitá suma, musí splňovat určité náleţitosti. Formulace bezpodmínečného příkazu bude běţně znít výrazem „zaplaťte“. Je také moţno vyuţít jiného výrazu, který nevzbuzuje pochyb o tom, ţe se jedná o bezpodmínečný příkaz (např. „přikazuji zaplatit“, „za tuto směnku zaplatíte“132). Nepřípustné bude věcně nesprávná formulace jako např. „za tuto směnku daruji“, „touto směnkou zmocňuji k zaplacení“.133 Důleţitá však bude bezpodmínečnost tohoto příkazu. V případě podmíněnosti platebního příkazu bychom popřeli princip abstraktnosti, nespornosti a volné převoditelnosti směnky, a tedy institutu směnky jako takového. Vázat splnění směnečné povinnosti na splnění podmínky by znamenalo neplatnost směnky. Suma určená k úhradě musí být peněţitá. Jakékoli jiné plnění (např. ve zlatě, drahých kovech) by zakládalo neplatnost směnky. Je třeba pamatovat na zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, kterým byly zakázány platby v hotovosti překračující celkovou hodnotu 350 000,- Kč. Porušení této povinnosti je sankcionováno pouze veřejnoprávními pokutami a nebude se dotýkat platnosti směnky.134 Tato peněţitá suma pak musí být určitá. Ze směnky musí být nepochybně jasné, jak vysoká je suma (nelze např. odkazovat na jiný vztah slovy „zaplaťte tolik, kolik jste 130
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 430/2002, publikovaný v C 1893 131 Čl. I § 1 bod 2. ZSŠ 132 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 802/2010, publikovaný v C 10504 133 Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 11. ISBN 80-7201570-2 134 Kovařík, Z. Zákon směnečný a šekový: komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 13-14. ISBN 978-807-4003-851
34
slíbil“), přičemţ nezáleţí na tom, zda je uvedena slovy, čísly nebo obojím. V případě rozporu mezi slovním a číselným vyjádřením peněţité sumy platí suma vyjádřená slovy, ať uţ je niţší nebo vyšší, neţ ta vyjádřená čísly. 135 Pokud se ale na směnce vyskytuje jen více sum číselných, nebo jen více sum slovních, bude platit ta z nich, která je nejniţší.136 Takţe pokud by se na směnce objevilo „deset tisíc“, „a k tomu dva tisíce“, „2000“ a „1000“, platnou bude pouze suma vyjádřená jako „dva tisíce“, neboť ze slovních vyjádření, která mají před číselnými přednost, platí to nejniţší. Určitá má být i měna peněţité sumy.137 Tou můţe být jakákoli existující měna, i jiná neţ je měna platebního místa (pokud tato není v platebním místě v oběhu, lze částku zaplatit v tuzemské měně podle hodnoty, kterou má v den splatnosti138). Směnka obsahující měnu neexistující v den jejího vystavení, by nebyla platnou. Soudy České republiky se touto otázkou zabývaly v souvislosti se zánikem Československa, kdy se ještě vyskytla spousta směnek v Kčs a byla napadena jejich platnost. Soudy dovodily, ţe platnosti směnky nebude na újmu fakt, ţe směnka byla vydaná před 8. 2. 1993 (den měnové odluky) v Kčs, neboť tato měna do té doby existovala a pro platbu směnečné sumy se vyuţijí pravidla přepočtu peněţitých závazků139.140 Naopak „Směnka vystavená na koruny československé (Kčs) po 8. 2. 1993 není platnou směnkou cizí, protože neobsahuje příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu.“141 Jak je tomu v případě haléřů? v roce 1998 se soudy zabývaly platností směnek, které obsahovaly sumu znějící na jednotky haléřů (1 a 5 haléře byly zrušeny jiţ 30. 4. 1993, ještě před vydáním těchto směnek). Tehdy šlo o směnky domicilované, u banky směnečného dluţníka a soudy prohlásily, ţe směnky jsou platné, neboť v případě bezhotovostního styku je moţné realizovat i platby v jednotkách haléřů.142 135
Čl. I § 6 odst. 1 ZSŠ Čl. I § 6 odst. 2 ZSŠ 137 Viz rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 6. 1996, sp. zn. 4 Cmo 386/96, citovaný v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 15. ISBN 978-80-7357-530-4 138 Čl. I § 41 odst. 1 ZSŠ 139 § 1 odst. 4 zákona č. 60/1993 Sb, o oddělení měny: „Nominální hodnota závazků a pohledávek vyjádřená v korunách československých se ke dni oddělení měny přepočte na koruny české v poměru jedna ku jedné.“ 140 Rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 29. 4. 1994, sp. zn. 5 Cm 51/94, publikovaný v SR 3/1995 str. 67a 141 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 1995, sp. zn.. 5 Cmo 527/94, publikovaný v PR 4/1996 str. 176 142 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 1999, sp. zn. 9 Cmo 672/98, publikovaný v BA 5/2001 str. 67 136
35
Spornost by se mohla jevit v případě hotovostní platby. Ani tehdy by však směnka nebyla neplatnou. Haléře totiţ nejsou měnou. Existující měnou je koruna česká, která se dělí na 100 haléřů.143 Obecným zvykem je zaokrouhlování haléřů na koruny (do čtyřiceti devíti včetně se zaokrouhluje dolů, od padesáti včetně se zaokrouhluje nahoru), a proto směnka znějící na sumu nezaokrouhlenou na koruny, by byla platná. Měna musí být na směnce uvedena jednotně, jinak by šlo o směnku neplatnou. Nemůţe být tedy u jednoho údaje sumy (např. u číselného) měna odlišná od měny údaje jiného (např. slovního). Tato kolize není v zákoně, na rozdíl od kolizí částek, řešena.144 Pokud je ale suma udána druhem peněz, který má stejné označení (např. „koruna“), avšak různou hodnotu ve státě vystavení (koruna norská) a ve státě placení (koruna česká), má se za to, ţe je tím míněn druh peněz platebního místa.145 Jazyk směnečné sumy je taktéţ důleţitý, neboť, jak jiţ bylo uvedeno, je nutné, aby směnka byla sepsána v jednotném jazyce. Jednotnost jazyka se týká i směnečné sumy včetně měny. Nejvyšší soud České republiky řešil případ, kdy směnka byla sepsána v českém jazyce, ale měna byla označena jako „swiss franks“. Soud tento případ uzavřel zamítnutím dovolání a potvrzením rozhodnutí soudů niţších stupňů o neplatnosti této směnky, neboť směnka odporovala ustanovení o jazykové jednotnosti. Měna na směnce měla být uvedena jako „švýcarský frank“ nebo jen jako „CHF“., coţ je označení ISO kódu. 146
6.1.3. Jméno směnečníka Další podstatnou náleţitostí cizí směnky je jméno toho, kdo má platit.147 Směnečník je adresátem směnečného příkazu a zavázaným, tedy směnečným dluţníkem, se stává aţ akceptací směnky (poté se mu říká příjemce, téţ akceptant).
143
§ 13 zákona č. 6/1993 Sb. o České národní bance Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 9. 1994, sp. zn. 5 Cmo 229/94, publikovaný v SR 3/1996 str. 56a 145 Čl. I § 41 odst. 4 ZSŠ 146 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 29 Cdo 427/2009, publikovaný v C 9482 147 Čl i § 1 bod 3. ZSŠ 144
36
ZSŠ nestanoví, co je to jméno a s jakou přesností je třeba ho na směnce zaznamenat. Vrchní soud v Praze po projednání případu, kdy směnečník nebyl na směnce uveden pod názvem vedeným v obchodním rejstříku, uzavřel věc tak, ţe potvrdil odpůrce směnečníkem, neboť postačí, ţe je údaj směnečníka určitý do té míry, aby nebylo moţno pochybovat o identitě směnečníka a akceptanta.148 Tento názor je dle názoru autorky práce nutno přizpůsobit novým přepisům soukromého práva a poměrům moderní doby. V případě, kdy ZSŠ neupravuje určitou záleţitost, uţije se obecných ustanovení občanského práva. Od 1. 1. 2014 NOZ uvádí, ţe jménem fyzické osoby je její osobní jméno a příjmení, popř. další jména a rodné příjmení, která mu podle zákona náleţejí.149 Jménem právnické osoby je její název150, který se zapisuje do veřejného rejstříku.151 Kaţdým rokem jen do obchodního rejstříku přibývají desetitisíce nových právnických osob.152 Kdyţ tento stav porovnáme se stavem v roce 1995, kdy bylo vydáno zmíněné rozhodnutí, je nyní počet právnických osob o statisíce větší. Kaţdá z nich má svůj název, který je originálním, nezaměnitelným, uceleným a jedinečným jménem (na rozdíl od jmen fyzických osob). Pokud bychom část názvu vynechali, jak tomu bylo ve zmiňovaném případu řešeném soudem, nejednalo by se o existující subjekt, popř. by byla směnečníkem jiná právnická osoba, jejímţ jménem je tento nepřesný název. Neznamená to sice neplatnost směnky, neboť jméno směnečníka uvedeno je (i kdyţ neexistuje), ale osobu, která směnku podpisem akceptuje, by bylo moţno povaţovat za avala (čl. I § 31 odst. 3 ZSŠ) a nikoli za směnečníka, protoţe akceptace nenahrazuje údaj o směnečníkovi153, coţ je důsledkem jiţ zmíněné směnečné přísnosti. Bude zajímavé sledovat, zda se judikatura a doktrína pruţně přizpůsobí změnám v této oblasti.
148
Rozsudek Vrchního sodu v Praze ze dne 1. 3. 1995, sp. zn. 5 Cmo 387/94, publikovaný v SR 2/1996 str. 31 149 § 77 NOZ 150 § 132 NOZ 151 § 120 NOZ 152 Údaje získané ze statistiky ČEKIA (databáze MagnusWeb) dne 10. 2. 2014, dostupné z: http://archiv.bisnode.cz/cz/archiv-tiskovych-zprav/315-tz120116 153 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 1995, sp. zn. 5 Cmo 647/94, publikovaný v SR 3/1996 str. 55
37
Jinak by tomu bylo u fyzických osob. Chalupa uvádí, ţe je nutné, aby bylo objektivně moţné směnečníka dostatečně přesně určit.154 Na příkladu jména „Petr Tomáš“ je moţno ukázat důsledky nedostatečné identifikace směnečníka. U takového jména není jasné, zda je příjmením Petr nebo Tomáš, navíc, lidí s příjmením Petr a Tomáš jsou v České Republice stovky. Směnka však bude platná, neboť jméno směnečníka je uvedeno. Majitel směnky si můţe vybrat kteréhokoli Petra Tomáše a předloţit jemu směnku k akceptaci, které se pravděpodobně u nesprávného Petra Tomáše nedočká, a kdyby přece jen ano, akceptant se stane směnečně zavázaným. Neakceptoval-li by Petr Tomáš směnku, remitent se můţe obrátit na výstavce, jakoţto na osobu odpovědnou za přijetí a zaplacení směnky. V případě, ţe bude uvedena také adresa směnečníka, a lze to jen doporučit, jiţ bude údaj určen přesněji a jiný Petr Tomáš nebude pro akceptaci směnky připadat v úvahu. Na platnost směnky tedy nebude mít vliv existence či neexistence směnečníka nebo správnost či nesprávnost jeho uvedeného jména, pokud směnka bude formálně dokonalá. Pokud jako směnečník bude uvedena neexistující společnost „A.A.K. s.r.o.“, směnka bude platná.155 Přímý dluţník ze směnky však bude nepostiţitelný, neboť neexistuje, a tak se remitent bude obracet na nepřímé směnečné dluţníky s reálnou šancí na uspokojení. Zda směnka bude platnou či nikoli bude záleţet na označení směnečníka. Neplatnou by směnka byla, kdyby nedostatek právní osobnosti byl z označení směnečníka zřejmý. Platná by byla i tehdy, kdyby „A.A.K. s.r.o.“ byla ve skutečnosti např. sdruţení podnikatelů bez právní subjektivity. Naopak, je-li např. jako směnečník označen „obecní úřad“, pak se jedná o neplatnou směnku.156 Jméno směnečníka je tedy údajem, který na směnce nesmí chybět pod sankcí neplatnosti směnky. Zákon uvádí „jméno směnečníka“ - není tedy moţné jej určit zprostředkovaně pouze odkazem na funkci („starosta obce Šenov“) nebo rodinný vztah
154
Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 14. ISBN 80-7201570-2 155 Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 14. ISBN 80-7201570-2 156 Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 14. ISBN 80-7201570-2
38
(„otec Karla“). Jméno zde vţdy musí figurovat.157 Jediným moţným případem určení směnečníka zprostředkovaně bude případ zastřené směnky vlastní, směnečník však vţdy musí být uveden na místě pro směnečníka určeném. Nelze tedy např. u zastřené směnky vlastní zapsat k údaji výstavce doloţku „téţ směnečník“, ale na místě určeném pro směnečníka je třeba znovu zapsat výstavcovo jméno, popř. zprostředkování na něj. Tím bude splněna náleţitost „jména směnečníka“, neboť jméno výstavce uvedeno bude. Směnečníků můţe být i více. V tomto případě budou kumulativně zavázáni, nikdy alternativně, a příkaz zaplatit směnečnou sumu bude adresován všem dohromady.158 Obvyklé místo pro označení směnečníka je levá dolní část líce směnky. Osoba, která bude na tomto místě označena, bude směnečníkem, i kdyţ nebude výslovně stanoveno, ţe jím je.159
6.1.4. Jméno remitenta Čl. I § 1 bod 6. ZSŠ stanoví jako další podstatnou náleţitost směnky cizí jméno toho, komu nebo na jehoţ řad má být placeno (remitent, asignatář, popř. indosatář). Remitentem se označuje prvotní věřitel ze směnky. Ten však můţe směnku převádět rubopisem – můţe se tedy stát indosantem, jenţ převádí směnku na indosatáře pomocí indosamentu160. Majitelem směnky se remitent stane aţ řádným získáním směnky do svého drţení.161 Opět platí, stejně jako u směnečníka, ţe nelze údaj remitenta určit zprostředkovaně. Pouze v případě směnky vystavené na vlastní řad by bylo moţné, aby výstavce na místo ve směnce určené pro remitenta uvedl znovu vlastní jméno nebo doloţku např. „remitentem jest výstavce“, „na řad výstavce“. Tím bude splněna náleţitost jména remitenta, neboť jméno výstavce uvedeno bude.
157
Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 13. ISBN 80-7201570-2 158 Kovařík, Z. Zákon směnečný a šekový: komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 12. ISBN 807179-347-7 159 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 1999, sp. zn. 5 Cmo 657/98, citované v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 19. ISBN 978-80-7357-530-4 160 Čl. I část prvá oddíl 2. ZSŠ 161 § 520 odst. 1 NOZ
39
Není potřeba, aby ve směnce označený remitent skutečně existoval, stejně jak bylo uvedeno u směnečníka. Směnka přesto bude platná. Nebude však moţné vykonat práva z ní vyplývající, neboť pokud neexistuje remitent, nemá kdo být věřitelem a směnka nebude mít majitele, neboť zde není nikdo, kdo by ji získal do své drţby. Kovařík162 uvádí, ţe remitent nemusí být určen svým úplným jménem, postačí, ţe je označen tak, ţe ho toto označení legitimuje. Opět je ale třeba odkázat na ustanovení NOZ163, která stanovují, co se myslí jménem fyzické a právnické osoby. Bude-li pouţit příklad s Petrem Tomášem, jakýkoli Petr Tomáš můţe být potencionálně legitimován k výkonu práv ze směnky164. Pouze ten Petr Tomáš, který by měl směnku v drţbě, by se však legitimovaným stal. Právnické osoby by měly být označeny celým svým názvem (neboť název je jejich jménem, více viz kapitola 6.1.3. Jméno směnečníka), a nestane-li se tak, na směnce bude označena jako remitent neexistující osoba. Nemohlo by pak dojít ani k indosaci a ani k výkonu práv ze směnky. Pokud by ale k indosaci přece jen došlo, musíme se zeptat, bude indosatář oprávněným majitelem směnky? Čl. I § 16 odst. 1 ZSŠ říká, ţe o tom, kdo má směnku v rukou, platí, ţe je řádným majitelem, prokáţe-li své právo nepřetrţitou řadou indosamentů. O nepřetrţitou řadu indosamentů půjde tehdy, kdy první indosant na rubu bude totoţný s remitentem uvedeným na líci, a případní následní indosanti budou totoţní s bezprostředně přechozími indosatáři.165 V případě, ţe poslední indosatář prokáţe tuto nepřetrţitou řadu indosamentů, nebude záleţet ani na dobré víře ani na (ne)existenci předchozích indosantů (popř. remitenta), neboť se uplatní nevyvratitelná právní domněnka, ţe tento indosatář je majitelem směnky. Pro výkon práva ze směnky však tento musí existovat. Podobně jako u směnečníka, i u remitenta platí, ţe lze-li z formálního označení remitenta na směnce dovodit, ţe se jedná o právní subjekt, bude směnka platná bez ohledu na to, zda právním subjektem fakticky je, či není.166
162
Kovařík, Z. Zákon směnečný a šekový: komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 15. ISBN 807179-347-7 163 § 77 a § 132 NOZ 164 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 2000, sp. zn. 5 Cmo 335/2000, publikovaný v SR 6/2001 str. 194 165 Kovařík, Z. Zákon směnečný a šekový: komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 68. ISBN 807179-347-7 166 Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 19. ISBN 80-7201570-2
40
Pluralita remitentů je přípustná. Kaţdý z nich pak bude oprávněn směnku indosovat, kaţdý z nich můţe směnku předloţit a vykonat právo z ní.167
6.1.5. Datum vystavení směnky Zákon směnečný a šekový stanoví v čl. I § 1 bodu 7. a čl. I § 2 odst. 1, ţe datum a místo vystavení směnky jsou také její podstatnou náleţitostí. Jak můţeme vidět na výše umístěném směnečném formuláři, datum a místo vystavení směnky je uváděno na líci vlevo nahoře, tedy jako první údaj na směnce. Mohou být ale umístěny kdekoli. Podmínkou je, aby byly kryty podpisem výstavce (viz kapitola 6.1.6. Podpis výstavce). Stejný formulář také uvádí u data vystavení pomocný údaj „měsíc slovy“. Nebylo by však ničemu na škodu, kdyby došlo k označení měsíce číslem, popř. arabským číslem.168 Pořadí uvedení dne, měsíce a roku také není důleţité. Otázkou by byla platnost směnky v případě zaznamenání data vystavení jako 2014/02/01, kdy není zřejmé, zda měsícem vystavení je leden, nebo únor. Dle názoru autorky by směnka byla platná, neboť existující datum uvedeno je. Zda je směnka vystavena 1. února 2014 nebo 2. ledna 2014 pak vyplývá ze zvyklostí místa vystavení směnky (na směnce vystavené v České republice by figurovala první moţnost data vystavení, na směnce vystavené ve Velké Británii pak moţnost druhá). Datum vystavení směnky musí být uvedené, určité a moţné. Nelze směnku vystavit bez uvedení data vystavení pod sankcí neplatnosti. Nevyuţije se ani obecného ustanovení § 605 odst. 2 věta druhá NOZ169, a pokud bude datum vystavení určeno jako 29. února 2014, směnka nebude platná. Stejně tak při pluralitě dat vystavení směnky, by tato nebyla platná.
167
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. 5 Cmo 466/95, publikovaný v SR 2/1997 str. 36 168 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3106/2009, dohledaný na http://www.nsoud.cz 169 „Konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce.“
41
Datum vystavení směnky sice nemusí být pravdivé170, ale musí být jediné171 a předcházející datu splatnosti směnky172 nebo alespoň stejné jako datum splatnosti173 (v opačném případě směnka bude neplatná). Proto i vyuţití směnečných formulářů s předtištěným datem vystavení a splatnosti ve formě „dne______ 20 __.“ poslouţí k nemoţnosti antidatace směnky na rok 1999 a dřív. Datum, kdy je směnka vystavena, můţe být dán přesněji neţ na dny (např. 1. 2. 2014 v 9:00 hodin). Lze souhlasit s Chalupou174, ţe takovýto údaj nebude způsobovat neplatnost a je jen upřesňujícím údajem, který není na závadu. Kotásek175 v této souvislosti uvádí i opačnou argumentaci, a to rozhodnutím Vrchního soudu v Praze176, který se zabýval splatností směnky přesnější neţ na dny. V tomto případě však soud řešil splatnost směnky podle čl. I § 33 odst. 1 ZSŠ, který stanovuje taxativně způsoby uvedení splatnosti směnky. Mezi nimi je i moţnost uvedení splatnosti směnky na určitý „den“. Proto, pokud by byla uvedena i „hodina“, bude takto stanovená splatnost vybočovat z taxativního čl. I § 33 odst. 1 ZSŠ. V případě vystavení směnky zákon poţaduje „datum“ vystavení (čl. I § 1 ZSŠ není ustanovením taxativně vymezujícím údaje na směnce), nikoli „den“, a proto hodina by byla jen vedlejším údajem, který, kdyţ je na směnce uveden, nezpůsobí její neplatnost. Kotáskova argumentace kladení stejných nároků na časové údaje splatnosti a vystavení směnky proto není správná.
170
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3071/2010, publikovaný v C 9102 171 Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 28. ISBN 80-7201570-2 172 Kotásek, J. Zákon směnečný a šekový. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 45-46. ISBN 978-80-7357-965-4 173 Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 1. 2006, sp. zn.7 Cmo 174/2005, [online]. [cit. 1. 3. 2014]. dostupný z: http://kraken.slv.cz/VSOL7Cmo174/2005 174 Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 22. ISBN 80-7201570-2 175 Kotásek, J. Zákon směnečný a šekový. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 47. ISBN 97880-7357-965-4 176 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 1988, sp. zn. 5 Cmo 13/97, publikovaný v SR 4/1999 str. 126
42
6.1.6. Podpis výstavce Poslední podstatnou náleţitostí směnky cizí je výstavcův podpis. Zákon u výstavce nepoţaduje uvedení jeho jména, jako u směnečníka nebo remitenta. Výstavce je však nepřímým směnečným dluţníkem, jeho identifikace je pro směnečné účastníky důleţitá, a proto se v praxi nestává příliš často, ţe by nebylo uvedeno jeho jméno.177 V případě pořízení směnky mechanicky bude podpis výstavce jedinou náleţitostí směnky, která musí být vepsána vlastnoručně, neboť podpis nemohou mechanické prostředky nahradit.178 Opět není pro platnost směnky nutné, aby výstavce fakticky existoval. „Případné materiální vady podpisu výstavce směnky nečiní směnku neplatnou, je-li podpis alespoň formálně platný.“179 Důsledkem formálně platného podpisu pak bude to, ţe ze směnky nepřestanou být zavázány osoby na ni podepsané. Přesto, ţe např. podpis výstavce bude podpisem vymyšlené osoby, nebude to mít vliv na platnost závazků akceptanta, indosatáře, či avala (čl. I § 7 ZSŠ). Za materiálně platný podpis pak bude povaţováno i samotné vepsání jména a příjmení výstavce jeho psacím písmem bez toho, aby také připojil svůj pravý podpis.180 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Odo 1047/2005 uvádí, ţe není důleţité pořadí uvádění náleţitostí na směnce, a proto je moţné, „aby se výstavce nejprve na budoucí směnku podepsal a pak teprve na ni vyznačoval další doložky.“181 Pořadí uvádění doloţek na směnku je pak spjato s umístěním podpisu výstavce. Dle Vrchního soudu v Olomouci by se měl nacházet pod textem směnky na líci tak, aby
177
Kotásek, J. Zákon směnečný a šekový. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 48. ISBN 97880-7357-965-4 178 a contrario § 516 odst. 2 NOZ 179 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 2000, sp. zn. 5 Cmo 335/2000, publikovaný v SR 6/2001 str. 194 180 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1685/2005, dohledaný na http://www.nsoud.cz 181 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 29 Odo 1047/2005, publikovaný v C 4907
43
kryl směnečné náleţitosti.182 Ty, které by se nacházely pod výstavcovým podpisem, by v dané situaci platily buď za nenapsané (v případě nepodstatných náleţitostí), nebo by způsobily neplatnost směnky (v případě podstatných náleţitostí). Kotásek183 však apeluje na soudy, aby v budoucích případech nerozhodovaly pouze na základě striktní geometrie umístění výstavcova podpisu, ale na základě celkového dojmu z umístění výstavcových údajů. Uvádí, ţe u výstavce můţe být uvedeno jméno, datum narození, adresa, a tyto budou potřebovat většího prostoru. Můţe se tedy stát, ţe tyto údaje nebudou všechny geometricky pod směnečnými náleţitostmi, ale vyskytnou se např. rovnoběţně s nimi. Kotásek ale nebere v úvahu, ţe zmiňované rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci hovoří pouze o podpisu výstavce. Je tedy samozřejmostí, ţe jiné výstavcovy údaje mohou být uvedeny kdekoli na směnce (tak, aby byl zachován její souvislý obsah), jeho podpis však bude muset krýt všechna směnečná prohlášení, a tedy být umístěn opravdu na jejich konci pod nimi. Je třeba zmínit průlomové rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, kterým soud označil za nositele důkazního břemene ţalobce. Spor se týkal směnky, na níţ, jak tvrdila ţalovaná, byl uveden falešný podpis výstavce směnky. Soud shrnul, „že popře-li žalovaný ve sporu o zaplacení vlastní směnky její pravost, leží důkazní břemeno ohledně pravosti směnky (pravosti podpisu žalovaného na směnce) na žalobci, který směnku k důkazu předložil a který ze skutečností v ní uvedených vyvozuje žalobou uplatněný nárok.“184 Tímto rozhodnutím soud zrušil rozsudky prvoinstančního soudu a soudu druhého stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Znalecké posudky z oboru písmoznalectví nyní budou jako důkaz navrhovat a platit ţalobci, které proto odradí podpisy na směnce falšovat.
182
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 2003, sp. zn. 4 Cmo 229/2002, [online]. [cit. 1. 3. 2014]. dostupné z: http://kraken.slv.cz/VSOL4Cmo229/2002 183 Kotásek, J. Zákon směnečný a šekový. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 50. ISBN 97880-7357-965-4 184 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, publikovaný v C 8149
44
6.2. Podstatné náležitosti směnky vlastní Jak jiţ bylo zmíněno, většina paragrafů upravujících směnku vlastní (část druhá čl. I ZSŠ) odkazuje na úpravu směnky cizí. Čl. I § 75 ZSŠ tak ale nečiní a sám stanovuje, které náleţitosti musí směnka obsahovat, aby byla směnkou vlastní. Tento paragraf neodkazuje na čl. I § 1 ZSŠ proto, ţe směnka vlastní má svá vlastní specifika, mezi které patří počet směnečných účastníků, jenţ je v základním směnečném vztahu roven dvěma a bezpodmínečný platební slib namísto platebního příkazu směnky cizí. Opět je třeba zmínit, ţe některé z náleţitostí, které směnka vlastní obsahuje, jsou náleţitostmi podstatnými a některé náleţitostmi nepodstatnými. Mezi ty podstatné patří směnečná klauzule, bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněţitou sumu, jméno remitenta, datum vystavení směnky a podpis výstavce, neboť je bezpodmínečně nutné, aby se na směnce vyskytovaly. V opačném případě by se vůbec nejednalo o platnou směnku vlastní. Naopak nepodstatnými náleţitostmi jsou údaj splatnosti, údaj místa, kde má být placeno a místo vystavení směnky, neboť jejich nepřítomnost zákon řeší pomocí nevyvratitelných domněnek.185 Typický formulář líce směnky vlastní bude vypadat takto:186
Na rubu směnky nalezneme místo pro případné indosamenty.
185
Čl. I § 75 a § 76 ZSŠ Formulář získaný z: Kotásek, J., Pihera, V., Pokorná, J., Vítek, J. Právo cenných papírů. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 126. ISBN 978-807-4005-152 186
45
6.2.1. Směnečná klauzule Označení, ţe jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána (neboli směnečná klauzule) je upraveno hned v bodu 1. §75 čl. I ZSŠ. Pro směnečnou klauzuli směnky vlastní platí stejné náleţitosti jako pro směnečnou klauzuli směnky cizí, které je věnována kapitola 6.1.1. Směnečná klauzule, tedy přítomnost listiny, na níţ bude slovo směnka v určitém jazyce a na určitém místě. Slovo „směnka“ se můţe v textu mj. vyskytovat ve formě „vlastní směnka“. Otázkou je, zda v případě vlastní směnky bude uvedení „cizí směnka“ způsobovat neplatnost směnky. Bylo by moţno argumentovat pro i proti. V případě, ţe by směnka obsahovala slova „cizí směnka“ a fakticky by se jednalo o směnku vlastní, nezpůsobovalo by to neplatnost takovéto směnky, neboť důleţité je, aby v listině bylo obsaţeno slovo „směnka“, slovo „cizí“ by pak bylo vedlejším označením, které by v případě nekorelativnosti s obsahem směnky platilo za nenapsané, ale neplatnost směnky nezpůsobovalo. Na druhou stranu lze však spatřovat vnitřní rozpornost směnky, neboť by ve svém základním vztahu obsahovala jen dva směnečné účastníky, platební slib a zároveň označení za směnku cizí. Autorka práce se přiklání k prvnímu řešení této situace, jejímţ následkem je potvrzení platnosti směnky.
6.2.2. Bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu Čl. I § 75 bod 2. ZSŠ poţaduje, aby směnka vlastní obsahovala bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněţitou sumu. Tím, ţe se v základním směnečném vztahu objevují pouze dva směneční účastníci, odpadá vůbec moţnost ve směnce vlastní uvaţovat nad uvedením platebního příkazu, neboť výstavce nemůţe sám sobě přikazovat, aby zaplatil (jednalo by se o zastřenou směnku vlastní, která je směnkou cizí). Slib tedy uvádí výstavce, a to ve znění „slibuji zaplatit“, „zaplatím“ („zaplatíme“ v případě právnické osoby), „zavazuji se zaplatit“, atd. Nevhodné by bylo zaznamenání
46
slibu jako pouhé konstatování „zaplatí“, protoţe výstavce sám musí slíbit zaplacení určité peněţité sumy a tento slib je součástí jeho prohlášení.187 Lze se setkat s tzv. hybridními směnkami, které jsou sice směnkami vlastními, ale obsahují údaj směnečníka. S touto situací je nutno se vypořádat. V praxi bývají takovéto směnky označovány za neplatné. Kovařík188 se správně staví proti a argumentuje tak, ţe náleţitosti směnky vlastní jsou uvedeny v čl. I § 75 ZSŠ. Pokud směnka bude mít tyto náleţitosti i s bezpodmínečným slibem zaplatit určitou peněţitou sumu a k tomu navíc ještě údaj o směnečníkovi, tento údaj bude mít postavení neupravené doloţky, a proto bude právně nevýznamný. K tomu zdůrazňuje, ţe je třeba nepochybovat o tom, ţe se jedná o směnku vlastní. V případě pochybností by šlo o směnku neplatnou pro vnitřní rozpornost. Ostatní poţadavky na určitost peněţité sumy, na bezpodmínečnost slibu, na měnu peněţité sumy, atd. jsou shodné jako poţadavky uvedené v kapitole 6.1.2. Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněţitou sumu.
6.2.3. Jméno remitenta O remitentovi také platí to, co bylo uvedeno u směnky cizí v kapitole 6.1.4. Jméno remitenta. Je třeba opět upozornit na jednu výjimku, a to nemoţnost vystavení směnky vlastní na vlastní řad.189
6.2.4. Datum vystavení směnky Čl. I § 75 bod 6 poţaduje, aby směnka vlastní obsahovala datum a místo svého vystavení. Datum vystavení směnky je pak podstatnou náleţitostí. Stejně jako u směnky cizí, i u směnky vlastní platí, ţe směnka bez data vystavení nebude směnkou platnou (čl. I § 76 odst. 1 ZSŠ). 187
Kovařík, Z. Zákon směnečný a šekový: komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 202. ISBN 807179-347-7 188 Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 112-113. ISBN 978-7400-402-5 189 Blíţe viz kapitola 5.3.1. Směnka cizí na vlastní řad
47
6.2.5. Podpis výstavce Pro určení toho, jak má vypadat podpis výstavce směnky vlastní lze opět odkázat na podpis výstavce směnky cizí, který byl popsán v kapitole 6.1.6. Podpis výstavce. Rozdílem oproti směnce cizí, kde výstavce vystupuje jako nepřímý směnečný dluţník, je to, ţe výstavce směnky vlastní má postavení směnečného dluţníka přímého. Je na místě připomenout, ţe jiţ vystavením směnky vznikne povinnost směnečnou sumu zaplatit, není proto třeba, aby výstavce směnku znovu akceptoval. Pokud tak však učiní, nic se neděje. Jeho podpis na místě akceptanta bude posuzován jako podpis avala dle čl. I § 31 odst. 3 ZSŠ. Tak jak tak bude pro něj ze směnečně právního vztahu vyplývat povinnost zaplatit směnečnou sumu.
48
7. Nepodstatné náležitosti směnky – směnečné doložky
Předchozí kapitola byla věnována podstatným náleţitostem, tedy těm minimálním náleţitostem, které v případě presence na listině z ní vytvoří směnku. Na směnku je moţno zapsat další nespočetné mnoţství údajů, tzv. směnečných doloţek, kteréţto jsou povaţovány za nepodstatné náleţitosti směnky. Směnečným doloţkám bude věnována jen nezbytná pozornost, neboť cílem práce není detailní zkoumání všech náleţitostí směnek (o těch by bylo moţné sepsat celou monografii), nýbrţ jen těch podstatných. Nepodstatné náleţitosti můţeme rozdělit na ty, které jsou zákonem upraveny a označují se jako doloţky fakultativní (téţ doloţky na výběr dané), a ty, se kterými sice zákon nepočítá, tzn. nejsou zákonem upraveny, ale ani zakázány, jeţ označujeme jako tzv. kupecké doloţky (téţ doloţky vedlejší).190
7.1. Kupecké doložky Doloţky na výběr dané jsou významné pro mimosměnečné vztahy mezi směnečnými účastníky. Naopak pro směnečné vztahy význam nemají. Jejich úlohou je umoţnit směnečným účastníkům snazší orientaci ve vztazích, z nichţ směnka vychází. Tím, ţe nejsou zákonem upraveny, lze si představit nepřeberné mnoţství takovýchto doloţek, a proto budou zmíněny pouze ty nejčastěji pouţívané. Hodnotová nebo také valutová doloţka je typickým představitelem kupecké doloţky, neboť pro ni absolutně platí, co bylo zmíněno v předchozím odstavci, tedy ţe nemá pro směnečně právní vztah ţádný význam, napomáhá však směnečným účastníkům pochopit mimosměnečné vztahy. Hodnotovou doloţkou výstavce oznamuje na směnce vlastní i směnce cizí, jaká hodnota je směnkou kryta. Např. doloţka „hodnota ve zboţí“ říká účastníkům, ţe směnka kryje povinnost zaplatit kupní cenu.
190
Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 106. ISBN 9787400-402-5
49
Doloţka „hodnota v hotovosti“ naznačovala mimosměnečný úvěrový vztah. Doloţka „hodnota v účtech“ také odkazovala na úvěr, avšak poskytnutý bezhotovostně.191 Směnka vţdy bude mít abstraktní charakter. Bude-li uvedena hodnotová doloţka, na abstraktním charakteru se nic nemění. K čemu pak takováto doloţka slouţí? Kupecká doloţka můţe být jakýmsi základem pro námitky směnečného dluţníka, který prokazuje, ţe majitel směnky nabyl směnku vědomě ke škodě dluţníka (čl. I § 17 ZSŠ). Je pravdou, ţe v praxi se kupecké doloţky příliš nevyskytují. To ale neznamená, ţe s rozvojem uţívání směnek se tato situace nezmění. Kupecká doloţka, která se vyskytuje jen na směnce cizí, a to také velmi zřídka, je tzv. návěštní (téţ avízová) doloţka. Výstavce směnky zašle směnečníkovi tzv. avízo, ve kterém mu oznámí, ţe vydal směnku určité osobě, v níţ za směnečníka označil právě jeho. Zároveň mu sdělí, na základě jakého právního vztahu jej označil, tedy proti které pohledávce výstavce za směnečníkem má být směnka zúčtována. Směnečník pak není překvapen, kdyţ se remitent dostaví k předloţení směnky k akceptaci a nemusí sloţitě zjišťovat, který právní vztah směnka zastupuje, neboť na směnce bude vyznačena doloţka „zúčtujte podle avíza … „. Tři tečky označují číslo avíza, nebo datum jeho vystavení, směnečník si jednoduše ověří z došlého avíza částku a směnku akceptuje.192 Jako kupecká doloţka bývá označováno také bankovní spojení směnečných dluţníků na směnce, a to dluţníků přímých. Doloţka má opět pouze informační charakter, a pokud přímý dluţník směnečnou sumu uhradí z jiného bankovního spojení, směnečný závazek
stejně
zanikne
splněním,
neboť
na směnečných
právech
a povinnostech uvedení této doloţky nic nemění.193
191
Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 106-107. ISBN 978-7400-402-5 192 Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 108. ISBN 9787400-402-5 193 Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 108. ISBN 9787400-402-5
50
7.2. Fakultativní doložky Zákonem upravené doloţky, které nejsou podstatnými náleţitostmi směnek, nalezneme na různých místech v čl. I ZSŠ. Doplňují a upřesňují směnku. V případě jejich absence nebo nesprávného zaznamenání nezpůsobují neplatnost směnky. Opět platí, ţe doloţek na výběr daných je spousta. V této práci budou uvedeny ty nejdůleţitější z nich, které podají komplexnější pohled na rozsáhlé moţnosti dané směnečným právem.
7.2.1. Údaj splatnosti Údaj splatnosti je typickým představitelem fakultativní doloţky, se kterou je spojena zákonná nevyvratitelná domněnka. Uvést jej na směnku cizí ukládá čl. I § 1 bod 4. a na směnku vlastní čl. I § 75 bod 3. ZSŠ. V druhých odstavcích hned následujících paragrafů z nich vytváří fakultativní doloţku tím, ţe stanoví: „O směnce, v níž není údaj splatnosti, platí, že jest splatná na viděnou.“194 Proto údaj splatnosti není obligatorní náleţitostí směnky. Splatnost směnky je třeba odlišovat ode dne platebního. Ne vţdy jsou totiţ totoţné. Směnky splatné v sobotu, neděli nebo ve svátek budou mít platební den v den pracovní, který je nejblíţe dni splatnosti.195 Jedinými přijatelnými moţnostmi uvedení údaje splatnosti jsou ty taxativně uvedené v čl. I § 33 odst. 1 ZSŠ. Jakékoli jiné uvedení splatnosti směnky by směnku činilo
neplatnou.196
Těmito
moţnostmi
jsou
vystavení
směnky
na viděnou
(vistasměnka), na určitý čas po viděné (lhůtní vistasměnka), na určitý čas po datu vystavení (datosměnka), nebo na určitý den (fixní směnka).
194
Čl. I § 2 odst. 2 ZSŠ a srov. s čl. I § 76 odst. 2 ZSŠ Kotásek, J. Zákon směnečný a šekový. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 182. ISBN 97880-7357-965-4 196 Čl. I § 33 odst. 2 ZSŠ a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 1999, sp. zn. 9 Cmo 504/1998, citovaný v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 21. ISBN 978-80-7357530-4 195
51
Směnka se splatností na viděnou, neboli vistasměnka, je směnkou se zákonem preferovanou moţností splatnosti, a to díky jiţ zmíněnému čl. I § 2 odst. 2 a čl. I § 76 odst. 2 ZSŠ. Je tedy moţné neuvádět den splatnosti vůbec (k úmyslu účastníků nechat údaj splatnosti nevyplněný viz kapitola 5.5. Blankosměnka), nebo jej do směnky explicitně zapsat ve tvaru „na viděnou“, „a vista“, „při předloţení“, apod.197 Vistasměnka pak bude splatná kdykoli, kdy ji její majitel předloţí směnečnému dluţníkovi pod podmínkou, ţe se tak stane v pracovní den198. Dluţník musí mít směnečnou sumu připravenou k placení v den předloţení. Je zřejmé, ţe tato varianta je pro směnečného dluţníka nevýhodná, neboť není známo, kdy přesně dojde k předloţení směnky. Zákon proto tuto variantu zpříjemňuje stanovením povinnosti předloţit vista směnku do jednoho roku od data vystavení.199 Podle čl. I § 34 ZSŠ můţe výstavce tuto lhůtu zkrátit nebo prodlouţit (indosant jen zkrátit) a formulovat ji tak, aby se ze směnky nestala směnka fixní (způsobilo by to neplatnost - viz dále), můţe rovněţ stanovit nejbliţší datum k předloţení směnky k placení (např. formulací „nepředkládejte k placení před 1. 1. 2015“). V takovém případě by jednoroční lhůta počala běţet od tohoto dne. Směnka se splatností na určitý čas po viděné, neboli tzv. lhůtní vistasměnky pak ještě více zvýhodňují dluţníka, neboť takováto směnka bude splatná aţ uplynutím uvedené lhůty po viděné (např. „za měsíc po viděné“).200 Směnka musí být předloţena k přijetí
do jednoho
roku
od
data
vystavení,
pokud
není
určeno
jinak
(viz čl. I § 23 ZSŠ), a lhůta po viděné počíná běţet od data přijetí nebo data protestu (čl. I § 35 odst. 1 ZSŠ). Kdyţ směnečník směnku neakceptuje, směnečný věřitel musí učinit protest pro nepřijetí201, a pokud jej učiní do konce předkládací lhůty, započne běţet lhůta do splatnosti. V případě akceptace by bylo dobré toto přijetí datovat a od tohoto data počíná běţet lhůta do splatnosti. Pakliţe k dataci nedojde a majitel nevyuţije protestu pro nedatované přijetí202, platí, ţe přijetí nastalo v poslední den lhůty
197
Chalupa, R. Základy směnečného práva. 2. vydání. Praha: Linde, 200, s. 67. ISBN 978-807-2017-164 Čl. I § 72 odst. 1 ZSŠ 199 Čl i § 34 ZSŠ 200 Kotásek, J. Zákon směnečný a šekový. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 183. ISBN 97880-7357-965-4 201 Čl i § 23 ZSŠ 202 Čl i § 25 odst. 2 ZSŠ 198
52
určené pro předloţení směnky k přijetí.203 Pro úplnost je třeba dodat, ţe do lhůty pro splatnost se nezapočítává den, od něhoţ počala běţet.204 Pro směnku splatnou na určitý čas po datu vystavení, neboli tzv. datosměnku, je namísto akceptace určující jiţ datum jejího vystavení. Datosměnku poznáme z formulace doby splatnosti „za 8 měsíců od vystavení“, „za 8 měsíců“ nebo „60 dnů od vystavení“.205 Důleţité je, aby datum splatnosti dopadlo na jediný konkrétní den. V případě formulace „do 60 dnů od vystavení“ by nešlo o směnku platnou, neboť z této dikce lze dovodit, ţe se směnka můţe stát splatnou kterýkoli den od data vystavení, nikoli tedy den konkrétní.206 Jak jiţ bylo zmíněno v kapitole 6.1.5. Datum vystavení směnky, je moţno u data vystavení směnky uvést i přesnější údaj, neţ dny, tedy hodiny. Pokud se tak stane u datosměnky, nebude to znamenat, ţe lhůta pro splatnost končí v určitou hodinu, neboť zákon vţdy upravuje celé „dny“ splatnosti (např. čl. I § 36 ZSŠ). Fixní směnka, tj. směnka vystavená se splatností na určitý den, obsahuje nejpouţívanější způsob určení splatnosti, neboť jde o způsob jasný, nepochybný a nejsrozumitelnější, u něhoţ není třeba sloţitě odpočítávat lhůtu splatnosti. Však i splatnost na určitý den občas činí potíţe, které pak rozuzlují soudy, jejichţ rozhodnutí jsou v tomto ohledu nespočetná. Vyjádřením „den“ se de facto zakazuje lhůtu splatnosti udat přesněji, neţ na den. „Směnka se splatností stanovenou s přesností vyšší než na dny (tj. směnka splatná v určitou hodinu, popř. v jinak vymezené části konkrétního dne), je bez dalšího směnkou neplatnou.“207 V některých případech pak fakticky dochází k omezení lhůty splatnosti na hodiny. Pokud učiníme směnku splatnou u banky, bude doba k presentaci a zaplacení směnky reálně omezena na provozní dobu banky, neplatnost směnky to ale
203
Čl. I § 35 odst. 2 ZSŠ Čl. I § 73 ZSŠ 205 Kotásek, J. Zákon směnečný a šekový. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 183. ISBN 97880-7357-965-4 206 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 1997, sp. zn. 5 Cmo 80/1996, citované v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 72. ISBN 978-80-7357-530-4 207 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2162/2010, publikovaný v C 10507 204
53
nezpůsobí.208 Dokonce kdyţ bude provozní doba omezena zápisem na směnce u platebního místa, směnka zůstane platnou.209 Den splatnosti pak musí být stanoven přesně tak, aby připadal na jediný existující den. Nebude tedy moţné uvedení „do 15. července 2014“210, „Vánoce roku 2014“, „od 1. 1. 2014 do 1. 7. 2014“, „30. 2. 2014“, nebo „kdykoli“, naopak přípustné bude uvedení „31. 8. 2014“, „Štědrý den roku 2014“, „druhé pondělí v březnu roku 2014“ nebo „střed března roku 2014“211.212 Den splatnosti můţe být také shodný se dnem vystavení směnky.213 Nic účastníkům nezakazuje vystavit směnku v jeden den a učinit ji splatnou v ten stejný den. To, ţe fakticky dochází k omezení doby pro presentaci směnky (nelze směnku presentovat v části dne před jejím vystavením), by nevedlo k neplatnosti směnky, neboť splatnost je určená na dny a nikoli na část dne. I kdyby snad směnka byla vystavena dne 1. 7. 2014 ve 23:55 hodin a splatnost byla určena na den 1. 7. 2014, směnka by byla platná, neboť je doba splatnosti správně určena na dny. V případě uvedení splatnosti „1. 7. 2014 ve 23:57“, kdy je uveden přesnější údaj, by směnka byla bez zaváhání neplatnou (viz výše). Za zmínku stojí rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3106/2009, který se vypořádával s platností směnky vydané na předepsaném formuláři. Na formuláři byla předepsána i část splatnosti směnky, a to takto: “ ________ 19 _____“, kdy číslo 19 naznačovalo počátek roku. Směneční účastníci za tuto 19 dopsali 2001, aniţ by první číslo škrtli. Tím pak vznikla splatnost směnky aţ v roce 192001. Soud ale argumentoval zásadní grafickou odlišnosti a konstatoval platnost této směnky.214 Je třeba dodat jednu důleţitou věc: na směnce není moţné kombinovat tyto taxativně určené doby splatnosti. Směnka by byla pro neurčitost neplatná. Proto lze 208
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3964/2007, publikovaný v C 7339 209 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2162/2010, publikovaný v C 10507 210 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3361/2010, publikovaný v C 9847 211 Čl. I § 36 odst. 3 ZSŠ 212 Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 280-281. ISBN 80-720-1570-2 213 Jiţ zmíněný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 1. 2006, sp. zn.7 Cmo 174/2005, [online]. [cit. 1. 3. 2014]. dostupný z: http://kraken.slv.cz/VSOL7Cmo174/2005 214 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3106/2009, dohledaný na http://www.nsoud.cz
54
souhlasit s rozhodnutím Vrchního soudu sp. zn. 5 Cmo 584/96, který prohlásil za neplatnou směnku, jeţ byla označena jako „VISTA směnka“ a navíc obsahovala konkrétní den splatnosti.215
7.2.2. Údaj místa, kde má být placeno a domicilační doložka Platební místo ukládá uvést čl. I § 1 bod 5. a čl. I § 75 bod 4 ZSŠ. Dále je však stanoveno, ţe pokud na směnce cizí není uvedeno platební místo výslovně, platí, ţe je jím místo uvedené u jména směnečníkova a zároveň toto místo je i místem směnečníkova bydliště.216 Zákon je v případě absence platebního místa na směnce vlastní benevolentnější, neboť lze uvést pouze buď místo vystavení, nebo místo u jména výstavce a v obou těchto případech bude platit, ţe se jedná o místo platební na základě nevyvratitelné právní domněnky (platí, ţe místo u jména výstavce je místem vystavení směnky a také platí, ţe místo vystavení směnky je místem platebním).217 Právě pro zastupitelnost údaje místa, kde má být placeno, je tento povaţován za údaj fakultativní. K tomu, aby směnka byla platná, však zmíněná místa uvedena být musí. Tedy předpokladem pro to, aby platební místo uvedeno být nemuselo, je to, ţe bude uvedeno místo u směnečníka na směnce cizí a místo u výstavce nebo místo vystavení na směnce vlastní. Bez toho bychom nemohli hovořit o směnce platné. Platební místo musí být uvedeno určitě, a to např. formulací „splatno v…“, „k zaplacení předloţit v…“. Můţe být označeno jako obec nebo město218, ale také můţe dojít k jeho označení jinak srozumitelně, tak, aby nevzbuzovalo pochyb o tom, kde má být placeno219. Nejvyšší soud dokonce označil za určité platební místo i místo označené
215
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 1998, sp. zn. 5 Cmo 584/96, publikovaný v PR 12/1998 str. 636 216 Čl. I § 2 odst. 3 ZSŠ 217 Čl. I § 76 odst. 3 a 4 ZSŠ 218 Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 11. 1997, sp. zn. 5 Cmo 551/96, publikovaný v SR 2/1999 str. 56 219 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3817/2012, publikovaný v PR 15-16/2013 str. 570
55
jako „Česká republika“.220 Argumentoval tak, ţe kdyţ je místo placení dáno neurčitě jako „Česká republika“, majitel směnky vlastní automaticky hledá upřesnění, které lze najít na směnce v údaji místa vystavení, popř. u jména výstavce (čl. I § 76 odst. 4 ZSŠ). V předmětné směnce byl tímto místem místo „Plzeň-jih“, který dostatečně upřesňoval místo platební. S tímto názorem autorka práce nesouhlasí, neboť aţ kdyţ není uvedeno místo platební, je nutno hledat na základě čl. I § 76 odst. 3 a 4 ZSŠ jinde. Kdyby na směnce jednoduše došlo k zaznamenání platebního místa jako „bydliště výstavce“, tedy jakýsi odkaz na jiný údaj na směnce uvedený, došli bychom k závěru platnosti směnky, neboť místo by bylo uvedeno určitě, srozumitelně, neměnně a jednoznačně (Kovařík221 dodává ještě „váţně“), stejně jako v předchozím případě platební místo uvedené jako „sídlo remitenta“. Platební místo nemusí být dáno pravdivě, musí však existovat (např. není moţné označení „splatno v Atlantidě“). Platnosti směnky není na škodu, kdyţ místo, které je na směnce zapsáno jako platební, existuje na více územích. Nejvyšší soud např. hodnotil platnost směnky, kde platební místo bylo uvedeno jako „Kostelec“. Souhlasně s odvolacím soudem prohlásil, ţe „uvedením názvu obce je platební místo směnky nepochybně vymezeno dostatečně určitým způsobem, a to bez zřetele k tomu, zda případně existuje více obcí stejného názvu.“222 Problém činilo označení platebního místa jako „sídlo remitenta“. Některými soudy bylo toto označení odmítáno a směnka byla povaţována za neplatnou,223 jinými soudy pak platnost směnky byla potvrzena, ale neshodovalo se odůvodnění rozhodnutí, neboť některý říkal, ţe je moţné uvést jako místo platební sídlo prvního věřitele, jiný tvrdil, ţe je v pořádku uvést jako místo platební sídlo jakéhokoli věřitele.224 Od roku 2007 se však v rozhodovací praxi ustálil názor o přijatelnosti označení platebního místa jako „sídlo remitenta“, protoţe je tímto označeno sídlo prvního věřitele, tedy místo 220
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4497/2009, publikovaný v C 8733 221 Kovařík, Z. Platební místo směnky lokalizované k jejímu majiteli. Právní rozhledy, 2007, č. 8, s. 284 222 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3106/2009, dohledaný na http://www.nsoud.cz 223 Viz např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 5 Cmo 343/2006, publikovaný v PR 3/2007 str. 116 224 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 8. 2005 sp. zn. 29 Odo 1035/2004, citovaný v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 23. ISBN 978-80-7357530-4 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 12 Cmo 347/2006, publikovaný v PR 19/2007 str. 722
56
formálně neměnné (faktické přestěhování remitenta na platnost směnky nemá vliv). Podmínkou ale je, aby adresa sídla byla u remitenta na směnce skutečné zapsána.225 Pouhé uvedení jména osoby v údaji platebního místa nebude postačovat, i kdyby jméno obsahovalo geografický údaj, jako součást názvu např. „Banka Brno, a.s.“226 Vţdy je nutno uvést adresu, nebo alespoň obec platebního místa. V případě uvedení více platebních míst, ať uţ kumulativně, či alternativně, by směnka byla neplatná. To ale neplatí, pokud jedno platební místo by jen upřesňovalo jiné (např. „Pardubický kraj, Pardubice, Komenského náměstí“).227 Jako případ s kumulativně označenými místy by byl posuzován i ten, kde by na směnce figurovalo více směnečníků, u kaţdého z nich by bylo zaznamenáno jiné místo a zároveň by platební místo absentovalo. Tehdy by byla dána příleţitost zákonné nevyvratitelné domněnce dle čl. I § 2 odst. 3 ZSŠ, podle které není-li platební místo uvedeno, platí, ţe místo uvedené u jména směnečníkova je místem platebním. Takto by vzniklo platebních míst více a směnka by proto byla neplatná. Jak jiţ bylo uvedeno, je nutné, aby platební místo bylo na směnce dohledatelné způsobem, který stanoví ZSŠ. Výstavce, směnečník nebo majitel blankosměnky, na něhoţ bylo převedeno vyplňovací právo, mohou na směnku uvést tzv. domicilační doloţku, kterou jednak specifikují platební místo a jednak označují domiciláta (viz kapitola 5.6. Směnka domicilovaná). Domicilační doloţka se dle zvyklostí vyskytuje na líci směnky při dolním okraji listiny vlevo a nejčastěji zní: „splatno u A.B.“ Z jejího celkového zařazení by mělo být zřejmé, kdo ji připojil - pakliţe ji připojil výstavce, měla by být doloţka kryta výstavcovým podpisem, v případě směnečníka, jeho podpisem (a to třeba i u akceptu, tedy na jiném místě neţ při dolním okraji směnky). Pouhé platební místo odlišné
225
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 12 Cmo 347/2006, publikovaný v PR 19/2007 str. 722 226 Viz např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 5 Cmo 346/2004, citovaný v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 20-21. ISBN 978-80-7357-530-4 227 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 1997, sp. zn. 5 Cmo 40/96, citované v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 23-24. ISBN 978-80-7357-530-4
57
od místa majitele nebo dluţníka nezakládá domicilaci (např. směnka splatná na Václavském náměstí u sochy sv. Václava), neboť zde nefiguruje domicilát.228 Stejně tak, jak by určení více platebních míst, které nejsou vzájemně ve vztahu upřesnění, způsobovalo neplatnost směnky (viz výše), tak i rozpor mezi platebním místem a domicilem by měl stejný následek.229
7.2.3. Místo vystavení směnky Údaj o datu a místu vystavení na směnce vyţaduje čl. I § 1 bod 7. a čl. I § 75 bod 6. ZSŠ. U směnky cizí i vlastní pak zákon zároveň uvádí, ţe kdyby na směnce nedošlo k zaznamenání místa vystavení, platilo by, ţe byla vystavena v místě uvedeném u jména výstavce. Tato informace o zastupitelnosti údaje místa vystavení směnky činí z něj nepodstatnou náleţitost směnky.230 Je ale nutností, aby v případě absence údaje u místa vystavení, bylo na směnce uvedeno místo u jména výstavce (nikoli jinde231), a pokud ne, směnka bude neplatná. Pro místo vystavení budou platit stejné náleţitosti, jako pro platební místo. Lze tedy odkázat na kapitolu 7.2.2. Údaj místa, kde má být placeno a domicilační doloţka, co do určitosti, přesnosti, pravdivosti, existence a plurality místa vystavení. Nejčastěji se místo vystavení bude vyskytovat v levém horním rohu líce směnky. Je však moţné jej vyznačit kdekoli, pokud je kryt podpisem výstavce a bude na směnce vyznačeno tak, aby nenarušovalo souvislost textu směnky.
228
Kovařík, Z. Zákon směnečný a šekový: komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 33-34. ISBN 80-7179-347-7 229 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 1997, sp. zn. 5 Cmo 40/96, citované v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 23-24. ISBN 978-80-7357-530-4 230 Srov. čl. I § 2 odst. 4 a čl. I § 76 odst. 4 ZSŠ 231 Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 580/2002, publikovaný v C 1781
58
7.2.4. Záporná protestační doložka K tomu, aby měl majitel směnky nárok na zaplacení směnečné sumy, musí směnku předloţit směnečnému dluţníkovi. Majitel směnky, jemuţ směnečný dluţník odmítl přijetí nebo placení, musí pro zachování postihových práv ze směnky učinit protest pro nepřijetí nebo protest pro neplacení. Tento protest musí být zjištěn veřejnou listinou (která pak bude ve sporu nenahraditelným důkazem pro svou hodnotu232) a lze jej učinit pouze ve lhůtách stanovených zákonem.233 Bez tohoto úkonu by došlo k prekluzi postihových práv vůči nepřímým dluţníkům (čl. I § 53 odst. 1 ZSŠ). Zákon umoţňuje v čl. I § 46 zproštění povinnosti majitele směnky, aby k zachování postihových práv dal učinit protest pro nepřijetí nebo pro neplacení (tzv. protestační povinnosti), a to jednoduše doloţkou „bez protestu“ nebo „bez útrat“. Tuto doloţku můţe zaznamenat buď výstavce v rámci základní směnky, indosant v rámci indosamentu, nebo aval u rukojemského prohlášení. Doloţka připojená výstavcem je účinná absolutně, tedy vůči všem směnečným dluţníkům, ať uţ přímým či nepřímým. Doloţka připojená indosantem nebo avalem je účinná jen relativně, vůči nim samým, a proto by bylo vhodné ji srozumitelně připojit k jejich jménu, aby bylo zřejmé, proti komu není nutné protest činit.234 Významným důsledkem záporné protestační doloţky bude otočení důkazního břemene dle čl. I § 46 odst. 2 ZSŠ, který ukládá povinnost prokázat, ţe lhůty pro předloţení směnky nebyly dodrţeny, tomu, kdo se toho proti majiteli dovolává. Pokud tedy majitel směnky zapomene směnku předloţit (coţ by neměl, neboť záporná protestační doloţka jej této povinnosti nezbavuje), ještě to pro něj neznamená prohru potencionálního sporu, neboť je to právě ţalovaný, který musí prokázat nepředloţení. Pokud je na směnce uvedena protestační doloţka, bude se vztahovat i na protestaci odepření přijetí pro čest nebo odepření placení pro čest. Na ostatní protesty se však nevztahuje a majitel směnky je bude muset učinit nezávisle na uvedení záporné protestační doloţky.235
232
Uplatí se presumpce pravdivosti veřejné listiny dle § 134 OSŘ Čl. I § 44 ZSŠ 234 Čl. I § 46 ZSŠ 235 Chalupa, R. Základy směnečného práva. 2. vydání. Praha: Linde, 2008, s. 69. ISBN 978-807-2017-164 233
59
7.2.5. Rektadoložka Rektadoloţku, neboli zápornou ordre doloţku, zapisuje výstavce ve formě „nikoli na řad“ na líc směnky, obvykle před jméno remitenta.236 Rektadoloţka výstavce má za následek ztrátu indosability směnky. O převoditelnosti směnek jiţ bylo pojednáno v kapitole 4.2. Pojmové znaky směnky, kde bylo uvedeno, a nezbývá neţ zopakovat, ţe směnka je zákonný cenný papír na řad. V důsledku rektadoloţky uvedené výstavcem dojde pouze k vyloučení indosability směnky, nikoli převoditelnosti (směnka nadále zůstane převoditelná cesí dle čl. I § 11 odst. 2 ZSŠ). Na směnečných formulářích (viz výše) bývá předtištěna před kolonkou pro jméno remitenta doloţka „na řad“. Kdyby výstavce na směnečném formuláři škrtnul tuto doloţku, nemělo by to za následek vyloučení indosability. 237 Správně by měl výstavce nejen škrtnout doloţku, ale i připsat rektadoloţku. V minulosti byly známy případy, kdy výstavce sice uvedl rektadoloţku, avšak opomněl škrtnout jiţ předtištěnou doloţku „na řad“. Tyto směnky byly jednou deklarovány za neplatné pro neurčitou formu směnky, jindy za platné pro jasně vyjádřenou vůli směnečných účastníků, aţ se směnečná
judikatura
ustálila238
pro neurčitost formy cenného papíru.
a setrvala
na názoru
neplatnosti
směnky
239
Rektadoloţku můţe uvést také indosant (rektaindosant), a to na rubu směnky, typicky vţdy před jméno nového indosatáře (rektaindosatář). Tomuto indosamentu se pak říká rektaindosament.240 Rektaindosament však vyloučení indosovatelnosti nezpůsobuje. Jen omezí závazky indosanta tak, ţe bude ručit jen za přijetí a zaplacení směnky rektaindosatářem a nikým jiným.241 Pokud tedy po rektaindosamentu dojde k další indosaci směnky, rektaindosant nebude ručit za přijetí a zaplacení směnky indosatářem. Rektaindosant ale nemá důvod k radosti, neboť postupnou řadou indosamentů nakonec stejně k rektaindosantovi dojdeme - za přijetí a zaplacení směnky indosatářem ručí rektaindosatář (indosant) a za něj pak rektaindosant. 236
Čl. I § 11 odst. 2 ZSŠ Čl. I § 11 odst. 1 ZSŠ 238 Viz např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2003, sp. zn. 9 Cmo 342/2003, citovaný v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 37. ISBN 978-80-7357-530-4 239 Kotásek, J. Zákon směnečný a šekový. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 20-21. ISBN 978-80-7357-965-4 240 Chalupa, R. Základy směnečného práva. 2. vydání. Praha: Linde, 2008, s. 69. ISBN 978-807-2017-164 241 Čl. I § 15 odst. 2 ZSŠ 237
60
7.2.6. Doložka úzkosti Jiţ vystavením směnky vstupuje výstavce do směnečně právního závazku. Přímým dluţníkem směnky cizí je ale směnečník, který se stává zavázaným aţ přijetím směnky. Výstavce je odpovědný za směnečníkovo přijetí směnky a je odpovědný také za zaplacení směnečné sumy.242 Doloţkou úzkosti však můţe svou odpovědnost za přijetí směnky vyloučit. Za zaplacení směnky bude odpovídat vţdy, i kdyby snad doloţkou svou odpovědnost vyloučil (tato doloţka by platila za nenapsanou).243 Je logické, ţe výstavce směnky vlastní nebude moct vyloučit ani odpovědnost za zaplacení ani odpovědnost za přijetí, neboť naopak ve směnečné klauzuli jakoţto přímý směnečný dluţník slibuje, ţe zaplatí, a tento závazek vzniká jiţ vystavením směnky, nikoli jejím přijetím, které u směnky vlastní není třeba. Kovařík244 na základě vyloučení odpovědnosti výstavce za zaplacení směnky vlastní povaţuje směnku za neplatnou a argumentuje a minori ad maius tak, ţe kdyţ neplatnost způsobí podmínka ve slibu zaplatit, tím spíše by neplatnost způsobilo úplné negování tohoto slibu vyloučením odpovědnosti zaplatit směnku. Zákaz vyloučení odpovědnosti výstavce směnky vlastní lze téţ dovodit z čl. I § 77 ZSŠ a contrario. Indosant (jak směnky cizí, tak směnky vlastní) má také právo vyloučit svoji odpovědnost, a to jak odpovědnost za přijetí, tak i za zaplacení směnky.245 Můţe pak sám určit, kterou z těchto sloţek vyloučí, jestli obě, nebo jen jednu z nich. Chalupa246 se domnívá, ţe první indosant (remitent) směnky cizí na vlastní řad nebude moc vyloučit odpovědnost za zaplacení, neboť se jedná o výstavce. S tímto názorem se nelze ztotoţnit. Osoba v postavení remitenta by mohla doloţkou úzkosti vyloučit svoji odpovědnost i za zaplacení, nic se ale nezmění na odpovědnosti osoby v postavení výstavce. Je nepodstatné, ţe jde o tutéţ osobu, neboť ta vystupuje ve dvou rolích. V obou rolích je třeba vyloučit odpovědnost samostatnými doloţkami. Je však samozřejmé, ţe výstavce vţdy bude odpovídat za zaplacení směnky.
242
Čl. I § 9 odst. 1 ZSŠ Čl. I § 9 odst. 2 ZSŠ 244 Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 112. ISBN 9787400-402-5 245 Čl. I § 15 odst. 1 ZSŠ 246 Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 50. ISBN 80-7201570-2 243
61
Přesto, ţe znění doloţky úzkosti v ZSŠ upraveno není, vyskytuje se ve formě „bez závazku“, „sine obligo“ nebo „bez postihu“. Indosant by měl upřesnit obsah doloţky úzkosti např. „bez závazku za zaplacení“, „bez postihu za nepřijetí“, „neručím za přijetí a zaplacení“.247
7.2.7. Zajišťovací doložka Jiţ bylo výše pojednáno o funkcích směnky, mezi které patří funkce zajišťovací, jeţ je funkcí primární a také nejběţnější. Také bylo uvedeno, jak závaţné důsledky pro směnečného dluţníka můţe mít neoprávněné nakládání se zajišťovací směnkou, kdy, přes to, ţe zajištěný dluh bude řádně uhrazen, dojde k indosaci směnky.248 Záruku proti zneuţití zajišťovací směnky poskytuje tzv. zajišťovací doloţka, na základě které je moţné zjistit, jakou pohledávku směnka zajišťuje, a tím informovat potencionální indosatáře, ale i jiné osoby, které se směnkou přijdou do styku. Zajišťovací doloţka se nejčastěji bude vyskytovat v základní směnce, ale setkat se s ní můţeme i u akceptace, rukojemského prohlášení či indosamentu. Pokud dojde k indosaci zajištěné směnky, směnečný dluţník uţ nebude moci podle čl. I § 17 ZSŠ vyuţít námitky, které se pojí se zajištěnou pohledávkou, a bude muset prokázat, ţe majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dluţníka. Zajišťovací směnka usnadňuje toto prokazování, neboť pokud obsahuje doloţku znějící např. „směnka zajišťuje pohledávku zaloţenou smlouvou o… uzavřenou dne… mezi remitentem a výstavcem“, nutí indosatáře, aby zpozorněl a ověřil si naplnění podmínek pro uplatnění zajišťovací směnky, tedy existenci a obsah kauzálního závazku.249
7.2.8. Úroková doložka Příslušenstvím peněţité pohledávky jsou mimo jiné úroky (§ 513 NOZ). Stejně tak směnečná pohledávka můţe obsahovat tento druh příslušenství, neboť ZSŠ přímo 247
Chalupa, R. Základy směnečného práva. 2. vydání. Praha: Linde, 2008, s. 71. ISBN 978-807-2017-164 Blíţe viz kapitola 4.4. Funkce směnky 249 Blíţe viz Ondrejová, D., K některým problémovým otázkám spojeným s vymáháním zajišťovacích směnek. Obchodněprávní revue, 2012, č. 11-12, str. 314-319 248
62
dovoluje majiteli směnky poţadovat po směnečném dluţníkovi směnečný peníz s ujednanými úroky a šestiprocentní úroky ode dne splatnosti.250 Úroky je moţné na vistasměnku a lhůtní vistasměnku zapsat procentuálním vyjádřením (např. „6000 Kč s 5 % úrokem“), u ostatních směnek, u nichţ je datum splatnosti předem známé, by procentuální vyjádření platilo za nenapsané a pro platnost stanovení úroků by bylo vhodné započítat je do směnečné sumy.251 Kdyby zápis úroků zněl „6000 Kč a úrok ve výši 200 Kč“, došlo by k pouţití čl. I § 6 odst. 2 ZSŠ a směnka by zněla na směnečnou sumu 200 Kč. U všech směnek, ať uţ mají dobu splatnosti určenou jakkoli, také nastupuje zákonný 6 % úrok ze směnečné částky ode dne splatnosti. K úrokům
je
třeba
uvést,
dokdy
běţí,
zda
do splatnosti
směnky
nebo do zaplacení. Kotásek252 se přiklání k první moţnosti a argumentuje stejně jako Vrchní soud v Olomouci253 teleologickou metodou výkladu tak, ţe kdyby zákonodárce chtěl přiznat úroky aţ do zaplacení směnky, zvolil by jinou úpravu úroků dle čl. I § 48 odst. 1 bodu 2 ZSŠ. Logicky lze tedy dovodit, ţe úroky, které budou na směnce vyznačeny u směnečné sumy, budou běţet do splatnosti směnky, posléze pak nastoupí zákonné úroky dle zmíněného paragrafu ZSŠ ve výši 6 % ode dne splatnosti do zaplacení. Naopak Kovařík254 zastává názor opačný a říká, ţe pakliţe si účastníci sjednali na směnce určený úrok např. 10 %, bude tento úrok běţet aţ do zaplacení a zákonný úrok pak ani nenastoupí. Preferuje tím smluvní volnost směnečných účastníků. Zapomíná však na kogentní povahu ZSŠ a tím i na kogentní povahu čl. I § 48 odst. 1 bodu 2 ZSŠ. Proto je nutné se přiklonit k názoru Kotáskovu. Nejelegantnějším řešením by ale bylo uvést na směnce 6 % úrok, který od splatnosti plynule přejde na zákonný úrok ve stejné výši.
250
Čl. I § 48 odst. 1 bod 2. a 3. ZSŠ Čl. I § 5 odst. 1 ZSŠ 252 Kotásek, J. Zákon směnečný a šekový. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 75. ISBN 97880-7357-965-4 253 Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 10. 2004, sp. zn. 4 Cmo 214/2002, [online]. [cit. 1. 3. 2014]. dostupné z: http://kraken.slv.cz/VSOL4Cmo214/2002 254 Kovařík, Z. Zákon směnečný a šekový: komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 37. ISBN 807179-347-7 251
63
7.2.9. Prezentační doložka Jiţ bylo mnohokrát zmíněno, ţe závazek směnečníka zaplatit směnečnou sumu vzniká aţ akceptací (přijetím) směnky. Přijetí směnky upravují čl. I § 21 aţ 29 ZSŠ. Zákon pouze v jednom případě obligatorně nařizuje předloţení směnky cizí k přijetí, a to pro lhůtní vistasměnku cizí.255 Pro ostatní směnky cizí, tedy pro vistasměnku, datosměnku a fixní směnku, platí fakultativnost předloţení k přijetí, a to aţ do splatnosti směnky.256 Směnky vlastní se k přijetí nepředkládají.257 Jediná povinnost obdobná přijetí směnky je povinnost předloţit lhůtní vistasměnku vlastní k viděné podle čl. I § 78 odst. 2 ZSŠ. I kdyţ majitel směnky nebude povinen směnku předloţit k přijetí, ve většině případů tak učiní, neboť je pro něj výhodnější, kdyţ získá dalšího, a to rovnou přímého směnečného dluţníka – akceptanta. Výstavce můţe přikázat, aby směnka byla povinně předloţena k přijetí přesto, ţe se bude jednat o vistasměnku, datosměnku, nebo fixní směnku. Indosant tak můţe učinit pouze v případě, kdy výstavce přijetí směnky nezakázal zápornou presentační doloţkou (viz dále). Zároveň je jim dána moţnost určit, nebo neurčit lhůtu k předloţení. Výstavci je také umoţněno, aby zkrátil nebo prodlouţil lhůtu pro předloţení lhůtní vistasměnky, a indosantovi je umoţněno tuto lhůtu zkrátit (není moţné vyloučit předloţení lhůtní vistasměnky – viz dále). Takové doloţky výstavce a indosanta se nazývají presentační doloţky.258 Presentační doloţky mohou znít v závislosti na obsahu směnky cizí např. takto: “k placení předloţit do tří let od data vystavení“, „směnka musí být předloţena k přijetí, a to do 2 měsíců“, „k placení předloţit do 6. 4. 2015.“, „na viděnou, nejpozději však do 12. 12. 2014“, apod.259
255
Čl. I § 23 odst. 1 ZSŠ Čl. I § 21 ZSŠ 257 Čl. I § 77 ZSŠ a contrario, kromě čl. I § 27 258 Čl. I § 22 ZSŠ 259 Chalupa, R. Základy směnečného práva. 2. vydání. Praha: Linde, 2008, s. 73. ISBN 978-807-2017-164 256
64
7.2.10. Záporná prezentační doložka V souvislosti s presentační doloţkou je třeba zmínit i tzv. zápornou presentační doloţku, kterou můţe výstavce ve směnce cizí naopak „zakázat její předložení k přijetí, nejde-li o směnku, která je splatná u třetí osoby nebo v jiném místě než v místě směnečníkova bydliště anebo která je vystavena na určitý čas po viděné.“260 Tedy pouze výstavce má tohle oprávnění, a to jen v případě datosměnky, vistasměnky a směnky fixní, které jsou splatné u směnečníka a nejsou domicilované. Zápornou presentační doloţkou lze téţ zakázat, aby směnka byla předloţena k přijetí před určitým dnem. Opět se jedná o právo výstavce uvést tuto doloţku na směnce cizí, nyní však jakékoli, a to i lhůtní vistasměnce.261 To, ţe výstavce zakáţe presentaci k přijetí nebo ji omezí určením nejzazšího dne pro předloţení, neznamená, ţe směnka nemůţe být platně předloţena a akceptována, a to i před tímto dnem. Záporná presentační doloţka má jiné následky. Důsledkem odepření přijetí směnky zcela nebo zčásti je podle čl. I § 43 odst. 1 a 2 ZSŠ to, ţe majitel směnky cizí můţe ještě před splatností směnky vykonat postih proti indosantům, výstavci a jiným osobám směnečně zavázaným. Zaznamenáním záporné presentační doloţky si výstavce zajišťuje nemoţnost vykonat postih proti němu, indosantům, popř. avalům, kdyby majitel předloţil směnku k přijetí před dnem určeným v doloţce (nebo před dnem splatnosti v případě zákazu předloţení k přijetí) a směnečník akceptaci odmítnul. Záporná presentační doloţka bude formulována jako: „zakazuje se předloţení směnky k přijetí“, „směnku k přijetí předloţit nejdříve…“, „k placení nepředkládat do…“, apod. Je třeba dodat, ţe záporná presentační doloţka nemůţe být uváděna na směnce cizí spolu s doloţkou presentační.262
260
Čl. I § 22 odst. 2 ZSŠ Čl. I § 22 odst. 3 ZSŠ 262 Chalupa, R. Základy směnečného práva. 2. vydání. Praha: Linde, 2008, s. 74-75. ISBN 978-807-2017164 261
65
7.2.11. Prokuradoložka Prokuradoloţku je moţné zahrnout pouze do indosamentu, a to tak, ţe indosant (prokuraindosant) k indosamentu připojí doloţku „in prokura“, „hodnota k vybrání“, nebo „k inkasu“. Tento indosament (tzv. prokuraindosament, zmocňovací indosament nebo zmocňovací rubopis) pak ale nebude mít funkci převodní, nýbrţ jen zmocňovací. Prokuraindosamentem
zmocňuje
prokuraindosant
prokuraindosatáře
k výkonu
směnečných práv. Prokuraindosatáři je tedy udělena jakási směnečná plná moc, kterou je opravňován ke všem směnečným úkonům, které můţe činit majitel směnky (prezentace k přijetí a placení, protestace, zahájení soudního sporu, apod.), kromě indosace (ledaţe by šlo o další prokuraindosaci).263 V praxi
můţe
být
prokuraindosatářem
např.
banka,
která
uzavře
s prokuraindosantem mimosměnečnou smlouvu obstaravatelského typu, na základě které se zaváţe provést směnečné úkony za úplatu prokuraindosanta.
7.2.12. Zástavní indosační doložka Zástavní právo je upraveno v NOZ v jeho § 1309 an. Zástavou můţe být kaţdá věc, s níţ lze obchodovat,264 a protoţe jednou z pojmových znaků směnek je jejich obchodovatelnost, bude se týkat i jí. § 1328 NOZ vznik zástavního práva k cennému papíru na jméno váţe na jeho odevzdání zástavnímu věřiteli nebo depozitáři. U cenného papíru na řad je ve druhém odstavci navíc vyţadován zástavní rubopis, který obsahuje doloţku „k zastavení“ (nebo jinou doloţku stejného významu). Pro určení rozsahu práv zástavního věřitele § 1332 NOZ odkazuje na dohodu stran zástavní smlouvy. Na rektasměnky bude vyuţitelná úprava v NOZ pro cenný papír na jméno a zástavní rubopis se patrně zaznamenávat nebude. Zástava směnky na řad však poţívá v ZSŠ vlastní úpravu, a to v čl. I § 19 tzv. zástavní indosační doloţku. ZSŠ uvádí jako příklad jejího znění „hodnota k zajištění“ a „hodnota v zástavě“. Na rozdíl od NOZ však ZSŠ stanoví, jaká práva můţe majitel směnky vykonat - všechna práva ze směnky, a to vlastním jménem, nikoli jménem zástavního indosanta, a proto nebude zapotřebí 263 264
Čl. I § 18 odst. 1 ZSŠ §1310 NOZ
66
zástavní smlouvy. Indosament, který by pak zástavní indosatář vyznačil, by měl jen účinek prokuradoloţky (viz výše). Na výnosy a jiná peněţitá plnění ze směnky se pouţijí ustanovení § 1336 odst. 2 a § 1337 NOZ, ledaţe se zástavní věřitel tohoto práva vzdá ve prospěch zástavního dluţníka.265
7.2.13. Pořadová doložka V kapitole 4.2. Pojmové znaky směnky bylo uvedeno, ţe směnku lze vystavit ve dvou nebo více stejnopisech, kaţdý z nich musí být číslován a základní obsah stejnopisu musí být totoţný se základním obsahem ostatních stejnopisů. Právě číslování směnečného stejnopisu se provádí tzv. pořadovou doloţkou, která je vtělena do textu platebního příkazu. Do textu „za tuto směnku zaplaťte“, „za tuto směnku slibuji zaplatit“ pak bude mutatis mutandis začleněno: „1. směnku“, „sekundasměnku“, „směnku – třetí stejnopis“, aj. Pouhé uvedení čísla v rohu směnky nebude postačovat. V případě chybějící pořadové doloţky bude platit kaţdý stejnopis za zvláštní směnku.266
7.2.14. Doložka efektivního placení Bylo jiţ zevrubně pojednáno o podstatných náleţitostech směnky a mezi nimi i o bezpodmínečném příkazu či slibu zaplatit určitou peněţitou sumu. Daná určitost se vztahuje i na platební měnu, k níţ se doloţka efektivního placení váţe. V čl. I § 41 odst. 1 SZŠ je uvedeno: „Zní-li směnka na měnu, která není v oběhu v platebním místě, lze směnečný peníz zaplatit v tuzemské měně podle hodnoty, kterou má v den splatnosti.“ Výstavce však můţe pouţití tohoto odstavce vyloučit doloţkou efektivního placení, která má za následek placení v určité, ve směnce stanovené měně, bez moţnosti zaplatit směnečný peníz ve měně místní. Tato doloţka můţe být uvedena 265 266
§ 1332 odst. 2 NOZ Čl. I § 64 ZSŠ
67
např. jako „zaplaťte 1 000 USD, efektivně“, „zaplaťte pouze a jen v USD, „jen v EUR“, apod.267 Tato doloţka bude pouţívána hlavně v zahraničním obchodě.
267
Kotásek, J. Zákon směnečný a šekový. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 200-201. ISBN 978-80-7357-965-4
68
8. Závěr
Téma diplomové práce jsem si vybrala pro jeho neobvyklou zajímavost, aktuálnost a atraktivní obtíţnost, neboť mě lákalo porozumět dokonaleji směnečnému právu a proniknout do větší hloubky problematiky různých druhů směnek a jejich náleţitostí. Je pravdou, ţe i pracovní zkušenosti ve mně vzbudily nutkání dozvědět se více o na první pohled ne zcela snadno pochopitelném institutu – směnce. Cílem diplomové práce bylo podat charakteristiku směnky, vysvětlit, v jakých podobách se směnka vyskytuje, a analyzovat její podstatné náleţitosti. Pro tento cíl byla prostudována četná literatura a hlavně judikatura, bez které by české směnečné právo nebylo na takové úrovni, jaké je. První část diplomové práce se stručně zabývá historií směnky a směnečného práva vůbec. Bylo především poukázáno na význam směnečného práva ve středověkých dějinách a hlavně na mezinárodní rozměr, který směnečné právo poţívá a který se zaslouţil o takřka dokonalou současnou právní úpravu u nás, přes to, ţe našim pramenem práva se mezinárodní směnečné smlouvy doposud nestaly. Největší pozornost byla v práci věnována čl. I § 1, § 2, § 75 a § 76 ZSŠ, neboť právě tyto paragrafy tvoří základ pojmu směnka, na kterém se můţe dále stavět. Obsahují mimo jiné podstatné náleţitosti, které jsou nezbytnou součástí směnky. Kdyby na směnce nebyly uvedeny způsobem, jaký zákon předepisuje, směnka by nebyla platná. Proto jako stěţejní kapitola byla pojata kapitola 6. Podstatné náleţitosti směnky, která je v rámci moţností na rozsah diplomové práce uchopena co moţná nejhlouběji. V průběhu studia materie a psaní práce jsem pak dopěla k závěru, ţe za neméně důleţité, téţ stěţejní, povaţuji údaj splatnosti směnky, místa vystavení a platebního místa, které sice nejsou podstatnými náleţitostmi směnky, ale při nedostatku podmínek nebo při nesprávném zaznamenání mohou velmi snadno způsobit neplatnost směnky, stejně jako jakákoli vada náleţitostí podstatných. Proto kapitoly 7.2.1. Údaj splatnosti, 7.2.2. Údaj místa, kde má být placeno a domicilační doloţka a 7.2.3. Místo vystavení směnky rozebírám detailněji, neţ jiné části kapitoly 7. Nepodstatné náleţitosti směnky –
69
směnečné doloţky, jimţ je věnována jen nezbytná pozornost, neboť cílem práce nebylo detailní zkoumání všech náleţitostí směnek, nýbrţ jen těch podstatných. Pro spoutanou moţnost rozsahu práce nemohlo být pojednáno o zajímavých problematikách, jako jsou např. změny v textu směnky, rukojemství, promlčení, nepřetrţitá řada indosamentů, převod a přechod práv ze směnky, oprávnění k podpisu směnky a jeho překročení, stejnopisy, opisy a spousta dalších. Neméně zajímavou látkou, která by sama o sobě vystačila na celou diplomovou práci, je i procesní oblast – směnečné řízení. Domnívám se, ţe cíle diplomové práce se mi podařilo dosáhnout a jako osobní přínos oceňuji to, ţe směnka pro mě jiţ není ten ne zcela snadno pochopitelný institut, neboť se jedná o institut velmi precizně upravený v zákoně směnečném a šekovém, jehoţ pozorným a detailním studiem je moţné dospět k řešení jakéhokoli problému, který by v souvislosti se směnkou nastal. Proto také zákon hodnotím jako velmi zdařilý a komplexní, který není ani kazuistický, ani příliš obecný, a přes to poskytuje výklad pro kaţdou situaci, která by v souvislosti se směnkami mohla nastat.
70
Seznam použitých zkratek BA – časopis Bulletin advokacie C – Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky CenP - zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech NOZ – zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník OZ – zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ObchZ – zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů OSŘ - zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů PR – časopis Právní rozhledy SR – časopis Soudní rozhledy ZemSkl - zákon č. 307/2000 Sb., o zemědělských skladních listech a zemědělských veřejných skladech ZMPS – zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém ZŘS - zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních ZSŠ – zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů
71
Seznam použitých pramenů
Monografie Cirák, J. Směnky a směnečné právo: základy směnečného práva a směnečný zákon č. 191/1950 Sb. 1. vydání. Ostrava: Key Publishing, 2007. ISBN 978-808-6575-629 Dědič, J., Pauly, J. Cenné papíry. Praha: Prospektum, 1994. ISBN 80-854-3198-X Dědič, J. a kol. Právo v podnikání. 1. vydání. Praha: Prospektrum, 1999. ISBN 807175-084-0 Hubáčková-Svobodová, V. Směnka podruhé aneb „Slasti a strasti uživatele směnky po deseti letech“. Brno: ECON, 2005. ISBN 80-86433-12-9 Chalupa, R. Zajišťovací směnka. 1. vydání Praha: Linde, 2009. ISBN 978-807-2017-560 Chalupa, R. Základy směnečného práva. 2. vydání. Praha: Linde, 2008. ISBN 978-8072017-164 Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 1. vydání. Praha: Linde, 1996. ISBN 80-720-1036-0 Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový: komentář. 2. vydání. Praha: Linde, 2006. ISBN 80-720-1570-2 Kotásek, J., Pihera, V., Pokorná, J., Raban, P., Vítek, J. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-807-1794-547 Kotásek, J., Pihera, V., Pokorná, J., Vítek, J. Právo cenných papírů. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. ISBN 978-807-4005-152 Kotásek, J. Úvod do směnečného práva. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2855-6 Kotásek, J. Zákon směnečný a šekový. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. ISBN 978-80-7357-965-4
72
Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010. ISBN 978-80-7357530-4 Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-7400-402-5 Kovařík, Z. Směnka jako zajištění. 2. vydání. Praha, 2009. ISBN 80-7400-182-2 Kovařík, Z. Zákon směnečný a šekový: komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. ISBN 80-7179-347-7 Kovařík, Z. Zákon směnečný a šekový: komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-807-4003-851 Marek, R., Jeţek, V. Cenné papíry v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. ISBN 978-80-7400-466-7 Přibyl, Z. Směnečné právo. 1. vydání. Praha: Karolinum, 1994. ISBN 80-7066-932-2 Svobodová, V. Směnka: Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. Brno: ECON, 1994. ISBN 80-901-6271-1 Švamberg, G. Naše jednotné směnečné právo. Praha: Palásek a Kraus, 1941. ISBN 80854-3143-2. Švestka, J. a Dvořák, J. Občanské právo hmotné. 5 vydání. Praha: Wolters Kluwer Česká republika. ISBN 978-80-7357-466-6
Odborné články Hrabec, J. Legalita a legitimita dvou exekučních titulů při zajištění směnkou. Právní rádce, 2010, č. 11, s. 11-14 Kovařík, Z. Platební místo směnky lokalizované k jejímu majiteli. Právní rozhledy, 2007, č. 8, s. 281-288 Ondrejová, D., K některým problémovým otázkám spojeným s vymáháním zajišťovacích směnek. Obchodněprávní revue, 2012, č. 11-12, s. 313-319
73
Říha, M., Ryslová, K. Konec směnečné přísnosti? Aneb nad jedním rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR. Právní rozhledy, 2011, č. 9, s. 311-313 Sadecký, L. Funkční postavení směnky pro soluto (směnky jako platidlo). Právní rádce, 2010, č. 11, s. 15-18 Sadecký, L. Směnečnými účastníky sjednaný zákaz převoditelnosti směnky. Právní rádce, 2011, č. 2, s. 11-15 Traurig, V. Ještě několik poznámek k zajišťovací směnce a legitimitě dvou exekučních titulů. Právní rádce, 2011, č. 2, s. 48-49
Zákony zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech zákon č. 307/2000 Sb., o zemědělských skladních listech a zemědělských veřejných skladech zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních
74
Rozsudky Nejvyššího soudu České republiky: Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, publikovaný v C 1389 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 430/2002, publikovaný v C 1893 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 580/2002, publikovaný v C 1781 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 8. 2005 sp. zn. 29 Odo 1035/2004, citovaný v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 23. ISBN 978-80-7357-530-4 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 29 Odo 1047/2005, publikovaný v C 4907 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1685/2005, dohledaný na http://www.nsoud.cz Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 29 Odo 262/2006, publikovaný v C 5648 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2008, sp. zn 29 Odo 1407/2006, publikovaný v C 6766 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2406/2007, publikovaný v C 7665 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, publikovaný v C 8149 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3964/2007, publikovaný v C 7339 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 29 Cdo 427/2009, publikovaný v C 9482
75
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3106/2009, dohledaný na http://www.nsoud.cz Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4497/2009, publikovaný v C 8733 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 722/2010, publikovaný v C 10194 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 802/2010, publikovaný v C 10504 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2162/2010, publikovaný v C 10507 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3071/2010, publikovaný v C 9102 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3361/2010, publikovaný v C 9847 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3817/2012, publikovaný v PR 15-16/2013 str. 570
Rozhodnutí Vrchního soudu: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 1994 sp. zn. 5 Cmo 150/93, citovaný v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 75-76. ISBN 97880-7357-530-4 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 9. 1994, sp. zn. 5 Cmo 229/94, publikovaný v SR 3/1996 str. 56a Rozsudek Vrchního sodu v Praze ze dne 1. 3. 1995, sp. zn. 5 Cmo 387/94, publikovaný v SR 2/1996 str. 31
76
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 1995, sp. zn.. 5 Cmo 527/94, publikovaný v PR 4/1996 str. 176 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 1995, sp. zn. 5 Cmo 647/94, publikovaný v SR 3/1996 str. 55 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 1995, sp. zn. 5 Cmo 699/94, publikovaný v SR 4/1996 str. 89a Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 1996 sp. zn. 5 Cmo 385/95, publikovaný v SR 5/1996 str. 127 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. 5 Cmo 466/95, publikovaný v SR 2/1997 str. 36 Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 6. 1996, sp. zn. 4 Cmo 386/96, citovaný v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 15. ISBN 978-80-7357-530-4 Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 11. 1997, sp. zn. 5 Cmo 551/96, publikovaný v SR 2/1999 str. 56 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 1998, sp. zn. 5 Cmo 584/96, publikovaný v PR 12/1998 str. 636 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 1988, sp. zn. 5 Cmo 13/97, publikovaný v SR 4/1999 str. 126 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 1998, sp. zn. 5 Cmo 125/98, publikovaný v SR 4/1999 str. 126a Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 1999, sp. zn. 9 Cmo 504/1998, citovaný v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 21. ISBN 978-807357-530-4 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 1999, sp. zn. 9 Cmo 672/98, publikovaný v BA 5/2001 str. 67
77
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 1999, sp. zn. 9 Cmo 160/1999, citovaný v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 21. ISBN 978-807357-530-4 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 2000, sp. zn. 5 Cmo 335/2000, publikovaný v SR 6/2001 str. 194 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2001, sp. zn. 5 Cmo 74/2001, publikovaný v SR 1/2002 str. 16 Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 10. 2004, sp. zn. 4 Cmo 214/2002, [online]. [cit. 1. 3. 2014]. dostupné z: http://kraken.slv.cz/VSOL4Cmo214/2002 Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 2003, sp. zn. 4 Cmo 229/2002, [online]. [cit. 1. 3. 2014]. dostupné z: http://kraken.slv.cz/VSOL4Cmo229/2002 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2003, sp. zn. 9 Cmo 342/2003, citovaný v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 37. ISBN 978-80-7357-530-4 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. 5 Cmo 480/2003, publikovaný v SR 7/2005 str. 266 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 5 Cmo 346/2004, citovaný v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 20-21. ISBN 97880-7357-530-4 Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 2.2006, sp. zn. 7 Cmo 505/2004, [online]. [cit. 1. 3. 2014]. dostupný z: http://kraken.slv.cz/VSOL7Cmo505/2004 Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 1. 2006, sp. zn. 7 Cmo 174/2005, [online]. [cit. 1. 3. 2014]. dostupný z: http://kraken.slv.cz/VSOL7Cmo174/2005 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 5 Cmo 343/2006, publikovaný v PR 3/2007 str. 116 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 12 Cmo 347/2006, publikovaný v PR 19/2007 str. 722
78
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. 5 Cmo 426/2006, publikovaný v PR 4/2009 str. 148 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 5 Cmo 5/2008, publikovaný v SR 12/2008 str. 456 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6 1998, sp. zn. 5 Cmo 780/1997, citovaný v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 38. ISBN 978-807357-530-4 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 13 Cmo 6/2000, citovaný v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 38. ISBN 978-807357-530-4
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 1997, sp. zn. 5 Cmo 40/96, citované v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 23-24. ISBN 97880-7357-530-4 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 1997, sp. zn. 5 Cmo 80/1996, citované v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 72. ISBN 978-807357-530-4 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 1997, sp. zn. 9 Cmo 240/1997, citované v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 26. ISBN 978-807357-530-4 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 1999, sp. zn. 5 Cmo 657/98, citované v Kovařík, Z. Přehled směnečné judikatury. 4. vydání. Praha, 2010, s. 19. ISBN 978-807357-530-4
Rozsudky Krajského obchodního soudu: Rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 29. 4. 1994, sp. zn. 5 Cm 51/94, publikovaný v SR 3/1995 str. 67a
79
Internetové odkazy Důvodová
zpráva
k
NOZ,
konsolidované
znění.
2012,
dostupná
z:
http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovanaverze.pdf Důvodová
zpráva
k zákonu
č.
191/1950
Sb.,
dostupná
1950,
z:
http://www.psp.cz/eknih/1948ns/tisky/t0528_03.htm UNCITRAL: http://www.uncitral.org/uncitral/en/uncitral_texts/payments/1988Convention_bills_pro missory.html Statistika
Ministerstva
spravedlnosti
České
republiky,
dostupná
z:
http://cslav.justice.cz/InfoData/uvod.html Statistika
ČEKIA
(databáze
MagnusWeb),
dostupná
z:
http://archiv.bisnode.cz/cz/archiv-tiskovych-zprav/315-tz120116 Databáze vybraných rozhodnutí soudů České republiky, dostupná z: http://kraken.slv.cz Rozhodnutí
a stanoviska
Nejvyššího
soudu
http://www.nsoud.cz
80
České
republiky,
dostupné
z:
Abstrakt – Pojem a druhy směnek
Tématem diplomové práce je „Pojem a druhy směnek“. Bylo vybráno pro svou zajímavost, aktuálnost a obtíţnost, přičemţ motivací pro výběr byly i pracovní zkušenosti autorky práce. Cílem diplomové práce je podat charakteristiku směnky, vysvětlit, v jakých podobách se směnka vyskytuje a analyzovat její podstatné náleţitosti. Diplomová práce je strukturovaná do osmi kapitol. První kapitola uvádí do problematiky směnek a vytyčuje cíle diplomové práce. Druhá kapitola se stručně zabývá historií směnky a směnečného práva vůbec. Je rozdělena do tří podkapitol a poukazuje na původ směnky, na význam směnečného práva v dějinách a hlavně na mezinárodní rozměr, který směnečné právo poţívá a který se zaslouţil o takřka dokonalou současnou právní úpravu u nás. Třetí kapitola je věnovaná pramenům směnečného práva v České republice a vztahům mezi nimi. Největší pozornosti se těší zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb., který je zde rozebrán co do struktury, povahy, obsahu a vztahu k novému občanskému zákoníku. Ve čtvrté kapitole je pohovořeno o definici směnky, pojmových znacích směnky včetně jejich rozboru, formě směnky a jejím funkcím. Kapitola je členěna do čtyř podkapitol a vyzdvihuje výjimečnost institutu směnky v právním řádu, rozebírá jednotlivé specifické znaky směnky a objasňuje, k čemu směnka v praxi slouţí. Pátá kapitola poskytuje výčet druhů směnek, a to výčet ne příliš dlouhý, neboť existují pouze dva druhy směnek. Přitom je však v šesti podkapitolách zmíněno více odnoţí těchto druhů směnek a vysvětleno, v čem se liší a jaké jsou způsoby jejich vyuţití. Šestá kapitola je stěţejní kapitolou diplomové práce. Je pojata co moţná nejpodrobněji a systematicky tak, aby poskytla ucelený pohled na to nejdůleţitější, na co je třeba při vystavování směnek myslet. Bez podstatných náleţitostí by se listina
81
směnkou nestala, a proto je třeba detailně rozebrat kaţdou tuto jednotlivou náleţitost. Kapitola je rozdělena na dvě části - podstatné náleţitosti směnky cizí a podstatné náleţitosti směnky vlastní - tak, aby byl na první pohled zřejmý rozdíl mezi těmito dvěma druhy směnek. Kapitola
sedmá
doplňuje
šestou
kapitolu
o jiné
náleţitosti
směnek.
Nepodstatným náleţitostem směnky, které jsou nejčastěji uţívány ve směnečné praxi, byla věnována jen nezbytná pozornost, neboť cílem práce nebylo detailní zkoumání všech náleţitostí směnek, nýbrţ jen těch podstatných. Poslední kapitolou, kapitolou osmou, je uzavřeno téma pojem a druhy směnek, dochází v ní ke zhodnocení dosaţení cíle diplomové práce a osobního přínosu.
82
Abstract – The concept of a bill of exchange and promissory note
The topic of the master thesis is „The concept of a bill of exchange and promissory note“. This topic has been chosen for its attractiveness, topicality and difficulty. The
author's work experience was the motivation for the selection of this topic. The objective of the diploma thesis is to give a characterization of the bill of exchange and promissory note, to explain what kinds of them exist and to analyse their
essential elements. The diploma thesis is structured into eight chapters. The first chapter introduces the issue of bills of exchange and promissory notes and outlines the objectives of the thesis. The second chapter discusses briefly the history of the bill of exchange and promissory note and of the bill of exchange law at all. It is divided into three sections in which it is referred to the origin of the bills of exchange, to the historical importance of the bill of exchange law and especially to the international dimension, which the bill of exchange law acquire and which contributes to almost perfect current legislation in our country. The third chapter is devoted to the sources of exchange law in the Czech Republic and to the relations between them. The greatest attention is dedicated to the bill of exchange and check act number 191/1950 Coll., which is analysed in terms of structure, nature, content and relation to the new Civil Code. There is spoken about the definition of bills of exchange and their concept, including the conceptual features analysis, the form of the bill of exchange and its functions, in the fourth chapter. The chapter is divided into four sections and it highlights the uniqueness of the bill of exchange institute in the legal system. The chapter analyses each of the specific features of the bill of exchange and explains how the bill of exchange is used in practice for.
83
The fifth chapter provides a list of types of bills of exchange. The list is not too long because there are two kinds of bills of exchange only. However, the several offshoots of these types of bills of exchange are mentioned and it is explained the difference between them and the ways of their use. The sixth chapter is a principal chapter of the thesis. It is conceived as thoroughly as possible and systematically to provide a comprehensive view of the most important matters, which have to be considered when the bills of exchange are issued. The document could not become a bill of exchange without those essential requirements and this is the reason why it is necessary to examine every detail of these particular requirements. The chapter is divided into two parts - the essentials elements of the bill of exchange and the essential elements of the promissory note - so the difference is obvious between these two types of bills of exchange at first look. Chapter Seven extends the chapter six on the other terms of the bill of exchange. It was paid only the necessary attention to the nonessential elements that are frequently used in practice because the objective of the diploma thesis was not focused on detailed examination of all elements of the bills of exchange but only those essential. The last chapter, chapter eight, closes the topic The concept of a bill of exchange and promissory note. It comes about evaluation of the achievement of the objective
of the thesis and personal contribution.
84
Klíčová slova/Key words
Směnka vlastní; směnka cizí; podstatné náleţitosti Promissory note; bill of exchange; essential elements
85
