Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta
Rozhodnutí o závazcích v soutěžním právu EU Studentská vědecká a odborná činnost
Kategorie: magisterské studium
2015
Autor: Martin Rott
VIII. ročník SVOČ
Konzultant: JUDr. Václav Šmejkal, Ph. D.
Čestné prohlášení a souhlas s publikací práce
Prohlašuji, že jsem práci předkládanou do VIII. ročníku Studentské vědecké a odborné činnosti (SVOČ) vypracoval samostatně za použití literatury a zdrojů v ní uvedených. Dále prohlašuji, že práce nebyla ani jako celek, ani z podstatné části dříve publikována, obhájena jako součást bakalářské, diplomové, rigorózní nebo jiné studentské kvalifikační práce a nebyla přihlášena do předchozích ročníků SVOČ či jiné soutěže. Souhlasím s užitím této práce rozšiřováním, rozmnožováním a sdělováním veřejnosti v neomezeném rozsahu pro účely publikace a prezentace PF UK, včetně užití třetími osobami.
V Praze dne 15. dubna 2015
………….………………… Martin Rott
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval JUDr. Václavu Šmejkalovi, Ph.D. za cenné rady, ochotu a čas věnovaný konzultaci této práce.
Obsah 1
Úvod a cíl práce .................................................................................................................. 1
2
Nařízení Rady ES č. 1/2003................................................................................................ 1 2.1
Rozhodnutí o závazcích podle čl. 9 Nařízení 1/03 ...................................................... 2
2.2
Řízení o přijetí závazků ............................................................................................... 4
2.3
Postavení třetích osob .................................................................................................. 4
2.4
Počátky přijímání závazků od přijetí Nařízení 1/03 .................................................... 5
3
Pozitiva a negativa rozhodnutí o závazcích ........................................................................ 6
4
Soudní přezkum rozhodnutí o závazcích - Rozsudek SDEU ALROSA............................. 8 4.1
5
6
Rozsudek SDEU C-441/07 - ALROSA....................................................................... 8
Úpravy rozhodnutí o závazcích v členských státech ........................................................ 10 5.1
Úprava rozhodnutí o závazcích v České republice.................................................... 10
5.2
Úprava rozhodnutí o závazcích v ostatních členských státech .................................. 13
Závěr ................................................................................................................................. 14
Seznam literatury...................................................................................................................... 16
Seznam zkratek EU
-
Evropská unie
Nařízení 1/03
-
Nařízení Rady ES č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské
soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy Nařízení 17/62
-
Prvního prováděcího nařízení č. 17/1962
SFEU
-
Smlouva o fungování Evropské unie
SDEU
-
Soudní dvůr Evropské unie
OHS
-
zákon 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže
ÚOHS
-
Úřad na ochranu hospodářské soutěže
OFT
-
Office of Fair Trading
Oznámení ÚOHS
-
Oznámení
-
vyrozumění, v němž ÚOHS shrne skutkovou podstatu, její
o
alternativním
řešení
některých
soutěžních
problémů sdělení výhrad
právní hodnocení a odkáže na hlavní důkazy obsažené ve spise Úvod a cíl práce
1
Úvod a cíl práce
Rozhodnutí o závazcích je poměrně nový instrument zaměřený na ochranu hospodářské soutěže na úrovni jak Evropské unie, tak i členských států, inspirovaný “consent decrees” pocházejících ze Spojených států amerických. K jeho představení došlo na základě Nařízení Rady ES č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (dále jen “Nařízení 1/03”). Účelem rozhodnutí o závazcích je rychle a flexibilně reagovat na určité typy protisoutěžního jednání a tím co nejrychleji a nejefektivněji zajistit rychlou a účinnou nápravu narušení či ohrožení hospodářské soutěže, aniž by bylo konstatováno porušení norem chránící soutěž ze strany podniku, jehož závazky Komise přijala a prohlásila za závazné. Podniky mohou Komisi nabídnout závazky, které jsou schopny odstranit obavy z narušení hospodářské soutěže, jež Komise zjistila. I přes své nesporné výhody je ale přijímání rozhodnutí o závazcích instrumentem svým způsobem kontroverzním, jelikož umožňuje Komisi aplikovat soutěžní právo do značné míry mimo oblast soudního přezkumu. Tato práce v prvních kapitolách stručně vylíčí úpravu rozhodnutí o závazcích podle článku 9 Nařízení 1/03, v dalších pak jeho procesní aspekty a postavení třetích osob a stručně shrne relevantní judikaturu k tématu. Předposlední kapitola práce je věnována úpravám rozhodnutí o závazcích v členských státech a její srovnání s úpravou komunitární. Cílem práce je poukázat na hlavní problém přijímání rozhodnutí o závazcích, kterým je dle autora právě nedostatečná revize ze strany soudních orgánů a benevolentní podmínky přijímání takových rozhodnutí, což ve svém důsledku špatně působí na právní jistotu a předvídatelnost práva z pohledu ostatních subjektů i spotřebitelů v rámci společného trhu. 2
Nařízení Rady ES č. 1/2003
Úkolem Nařízení 1/03 bylo reformovat provádění pravidel hospodářské soutěže nahrazením Prvního prováděcího nařízení č. 17/1962 (dále jen “Nařízení 17/62”) předpisem, který by odpovídal výzvám integrovaného trhu a budoucímu rozšíření Společenství.1 Nařízení 1/03 je především komplexním procesním předpisem s některými hmotněprávními ustanoveními zásadního významu.2 Nedotýká se řízení ve věcech kontroly spojování podniků, omezuje se pouze na aplikaci článků 81 a 82 Smlouvy o Evropském společenství, tedy na klasické
1
bod 1. odůvodnění Nařízení 1/03
2
MUNKOVÁ, Jindřiška, Jiří KINDL a Pavel SVOBODA. Soutěžní právo. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2012, xxvi, 619 s. Beckovy mezioborové učebnice, str. 47.
1
kartelově právní předpisy.3 Jedna z největších změn, kterou Nařízení 1/03 přineslo, je přímá aplikace výjimky ze zákazu dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě podle čl. 81 odst. 3. Smlouvy o založení Evropského společenství4 (nyní čl. 101 odst. 3. Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen “SFEU”)). Z předešlé kontroly kartelizace ex ante se stala kontrola ex post, podniky si tudíž samy musí zhodnotit, zda jejich jednání odpovídá výjimce, či nikoliv. Naproti tomu ale došlo k přesunu důkazního břemena – nese je zásadně ten, kdo tvrdí, že došlo k porušení čl. 81 odst. 1 Smlouvy, ať je to strana nebo rozhodující orgán, a naopak je nese podnik nebo sdružení podniků, jestliže uplatňují výjimku ze zákazu podle odst. 3. tohoto článku. To platí jak pro Komisi, tak i pro národní soutěžní orgán, které budou rozhodovat o věci s vlivem na vnitřní obchod.5 Nařízení 1/03 také upravilo pravomoci orgánů pro hospodářskou soutěž členských států a vnitrostátních soudů ve vztahu k pravidlům hospodářské soutěže Společenství6 a vzájemnou spolupráci těchto orgánů s Komisí7, v souvislosti s čímž byla podrobněji upravena absolutní priorita komunitárního práva a na ní navazující priorita rozhodnutí Komise8 vůči soutěžním orgánům a soudům členských států. Obecně se dá konstatovat, že Nařízení 1/03 přineslo mnoho novinek, které značně změnily podobu ochrany hospodářské soutěže v EU. 2.1
Rozhodnutí o závazcích podle čl. 9 Nařízení 1/03
Na základě Nařízení 1/03 bylo Komisi umožněno přijímat rozhodnutí o závazcích, jakožto nástroj k flexibilnímu a rychlému postupu proti určitým protisoutěžním jednáním za předpokladu spolupráce a iniciativy vyšetřovaného podniku. Základem pro přijetí rozhodnutí o závazcích je čl. 9 Nařízení 1/03. V něm je stanoveno, že Komise může přijmout závazky nabídnuté od podniků, proti kterým zamýšlí přijmout rozhodnutí, kterým nařizuje ukončení protiprávního jednání9. Podmínkou je, že dotyčné podniky nabídnou Komisi takové závazky, které reagují na její obavy, ke kterým dospěla v rámci předběžného posouzení případu k možnému porušení článků 101 a 102 SFEU. Komise má možnost přijmout tyto závazky a
3
Tamtéž.
4
čl. 1 odst. 2. Nařízení 1/03.
5
MUNKOVÁ, Jindřiška, Jiří KINDL a Pavel SVOBODA. Op. cit. sub. 1, str. 48.
6
čl. 5 a 6 Nařízení 1/03.
7
čl. 11 - 16 Nařízení 1/03.
8
MUNKOVÁ, Jindřiška, Jiří KINDL a Pavel SVOBODA. Op. cit. sub. 1, str. 47.
9
čl. 9 odst. 1 Nařízení 1/03.
2
vydat rozhodnutí, kterým je učiní právně závaznými 10, aniž by konstatovala, že došlo k porušení článku 101 nebo 102 SFEU. Rozhodnutí o závazcích může být přijato na dobu určitou11, v každém případě ale musí konstatovat, že důvody pro zásah Komise pominuly. Je důležité zmínit, že rozhodnutí Komise, zda přijme nabídnuté závazky a učiní je právně závaznými, je v její plné diskreci.12 Komise musí ověřit, zda nabízené závazky v souladu s principem proporcionality odpovídají obavám z narušení soutěže a nepřekračují rámec toho, co je nezbytné k odstranění těchto obav. Nemusí ale závazky porovnávat s opatřeními, která by mohla přijmout ve standartním řízení podle článku 7 Nařízení 1/03, které končí konstatováním porušení článku 101 nebo 102 SFEU, uložením povinnosti zdržet se protiprávního jednání a eventuálně i uložením pokuty. Rozhodnutí o závazcích ale nelze přijmout ve všech případech obavy z porušení článků 101 a 102 SFEU. Podle odůvodnění Nařízení 1/03 není přijetí závazků vhodné v případech, kdy Komise dojde k názoru, že povaha protiprávního jednání vyžaduje uložení pokuty13. Z tohoto důvodu je vysoce nepravděpodobné, že dojde k přijetí závazků v případech “tvrdých” kartelů.14 Odstavec 2. článku 9 Nařízení 1/03 stanovuje, že Komise má znovu obnovit řízení buďto na návrh nebo z vlastní iniciativy, a to pokud 1) došlo k podstatné změně některé skutečnosti, na níž bylo rozhodnutí o závazcích založeno, 2) dotčené podniky jednají v rozporu s přijatými závazky nebo 3) rozhodnutí komise bylo založeno na neúplných, nesprávných nebo zavádějících informacích ze strany dotčených podniků.15 Pokud podnik nejedná v souladu se závazky, kterými je vázán na základě rozhodnutí o závazcích, hrozí mu pokuta až do výše 10 % z celkového obratu za předchozí hospodářský rok, což je odpovídá maximální výši pokuty při řízení podle čl. 7 Nařízení 1/03 za porušení článků 101 a 102 SFEU. K obnovení řízení ze strany Komise nicméně dochází velmi sporadicky, což je zapříčiněno dobrovolností nabídnutí závazků ze strany vyšetřovaného podniku a jeho zájmu vyhnout se uložení pokuty.
10
čl. 9 odst. 1 Nařízení 1/03
11
Tamtéž.
12
Tamtéž.
13
bod 13. odůvodnění Nařízení 1/03.
14
JONES, Alison, B SUFRIN a Pavel SVOBODA. EU competition law: text, cases, and materials. Fifth edition. New York: Oxford University Press, c2012, c, 1331 pages. Beckovy mezioborové učebnice, str. 1084. 15
čl. 9 odst. 2 Nařízení 1/03.
3
2.2
Řízení o přijetí závazků
Řízení před vydáním rozhodnutí o závazcích je formální a zahrnuje zahájení ze strany Komise16. Nejprve Komise zašle podnikům předběžné posouzení, ve kterém shrne skutkovou podstatu případu a určí obavy z narušení hospodářské soutěže, které odůvodňují přijetí rozhodnutí ukládající povinnost zdržet se takového jednání. Předběžné posouzení dává podnikům možnost reagovat na obavy Komise a slouží jako základ pro předložení odpovídajících závazků. V některých případech může Komise přijmout závazky podniku i po zaslání prohlášení o námitkách, to pak slouží jako předběžné posouzení.17 Po obdržení předběžného posouzení nebo prohlášení o námitkách mají podniky obvykle jeden měsíc na předložení závazků. Ty se mohou buďto týkat tržního chování podniku nebo být strukturální povahy.18 Závazky musí být jednoznačné a přímo vykonatelné v tom smyslu, že nemohou být vázány na jednání třetí osoby. Před vydáním rozhodnutí o přijetí závazků musí Komise v souladu s čl. 27 odst. 4 Nařízení 1/03 zveřejnit stručné vylíčení případu a hlavní obsah závazků nebo navrhovaný postup a také představené závazky podrobit tržnímu testu, za pomoci kterého Komise dojde k závěru, zda jsou nabízené závazky dostačující. Pokud na základě tržního testu Komise shledává nabízené závazky jako nedostatečné, vyrozumí o tom podniky, které závazky předložily, a ty následně mohou své závazky upravit.19 2.3
Postavení třetích osob
Po zveřejnění tržního testu mohou zúčastněné třetí strany předložit svá vyjádření ve lhůtě ne kratší než 1 měsíc. Komise rovněž zveřejní tiskovou zprávu, v niž uvede hlavní body případu a předložené závazky. Pokud je případ zahájen na základě stížnosti, vyzve Komise stěžovatele, aby se ve lhůtě vyjádřil k případu a závazkům. Dojde zároveň k vyrozumění třetích osob přizvaných k řízení, aby sdělily Komisi případné námitky, pokud takové osoby jsou Komisí označeny (např. sdružení spotřebitelů). Mohou se také konat schůzky se stranami a stěžovateli nebo přizvanými třetími osobami. Námitky třetích osob mohou přispět k tomu, že Komise ustoupí od přijetí závazků a případ řeší vydáním zakazujícího rozhodnutí podle
16
WHISH, Richard, David BAILEY a Pavel SVOBODA. Competition law. 7th ed. New York: Oxford University Press, c2012, lxxi, 1015 p. Beckovy mezioborové učebnice, str. 257. 17
čl. 4 odst. 125 Oznámení Komise o osvědčených postupech pro vedení řízení týkajících se článků 101 a 102 SFEU č. 2011/C 308/06, Úřední věstník EU ze dne 20. 10. 2011. 18
Memorandum Komise 04/217 ze dne 17. 09. 2004, dostupné na http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO04-217_en.htm. 19
Viz. například rozhodnutí Komise AT/39727 – CEZ.
4
článku 7 Nařízení 1/03, jak tomu bylo například v případě CISAC.20 Soudní dvůr Evropské unie (dále jen “SDEU”) nicméně judikoval, že tyto třetí osoby nejsou “dotyčnými stranami” ve smyslu článku 27 odst. 2. Nařízení 1/0321 To jim v praxi znemožňuje nahlížet do spisu, ke kterému by měly přístup v případě vydání rozhodnutí podle podle čl. 7 Nařízení 1/03. Nemožnost nahlížení do spisu bezesporu zhoršuje procesní postavení těchto osob a stěžuje jim formulaci jejich námitek. Třetí osoby mohou rozhodnutí Komise podle článku 9 Nařízení 1/03 napadnout u Tribunálu. V praxi k tomu dochází, pokud tato třetí osoba podá námitky proti závazkům, které jsou přesto rozhodnutím Komise prohlášeny za závazné, ale třetí osoba se domnívá, že i přes přijetí závazků bude dále docházet ze strany podniku k porušování pravidel hospodářské soutěže. Procesní postavení těchto osob ale zhoršuje to, že nebylo konstatováno protiprávní jednání, důkazní břemeno přitom leží právě na těchto podnicích. Tak tomu bylo v případě Hynix Semiconductor vs. Komise22, kde společnost SK Hynix Semiconductor napadala přijaté závazky konkurenční společnosti Rambus Inc. V tomto případě bohužel došlo k zpětvzetí návrhu na základě mimosoudního vyrovnání obou stran, což nepotěšilo část odborné veřejnosti23, jelikož se očekávalo, že právě toto rozhodnutí Soudního dvora EU mohlo mít velký vliv na přijímání rozhodnutí o závazcích. Případ se týkal odvětví nových technologií, kde je třeba pomocí soudních rozhodnutí určit pravidla pro tento neustále se rozvíjející trh. 2.4
Počátky přijímání závazků od přijetí Nařízení 1/03
Krátce poté, co Nařízení 1/03 nabylo účinnosti, se stalo zjevným, že rozhodnutí o závazcích bude hrát zásadní roli při aplikaci soutěžních pravidel ze strany Komise. Mezi prvními případy, kdy došlo k přijetí závazků, byly rozhodnutí Komise Deutsche Bundesliga24 a FA Premier League25, které se týkaly prodeje vysílacích práv fotbalových lig, následně případ Australian Airlines/SAS Dohoda o spolupráci 26, ohledně přístupu k letištním slotům a 20
Rozhodnutí Komise v případě CISAC ze dne 16. 07. 2008, řízení v případě T-442/08 CISAC vs. Komise u ESD dosud probíhá. 21
Rozsudek SDEU C-441/07 Komise vs. Alrosa (2010), bod 46.
22
Rozhodnutí T-148/10 ve spojení s T-149/10.
23
viz. Například S. KINSELLA, The settlement myth, dostupné na: http://www.sidley.com/~/media/Files/Publications/2014/01/The%20settlement%20myth/Files/View%20Article/ FileAttachment/SIDLEY%20abex%20060114%20(2) nebo A. L. DE PABLO, Cases that never will be – Hynix, dostupné na http://chillingcompetition.com/2013/06/21/cases-that-never-will-be-i-hynix-case-t-14810/. 24
Rozhodnutí Komise OJ L134/46.
25
Rozhodnutí Komise COMP/C - 2/38.173.
26
Rozhodnutí Komise COMP 37.749.
5
Repsol27, týkající se otevření distribučního systému motorových olejů ve Španělsku. Záhy byla přijata dvě rozhodnutí o závazcích kvůli podezření ze zneužití dominantního postavení podle článku 102 SFEU týkající se distributorských smluv, Coca-Cola28, kvůli exkluzivním dohodám, slevové politice a využití místa v propůjčovaných lednicích, a případ De Beers/ALROSA, který skončil u SDEU a je mu věnována samostatná kapitola této práce. Od roku 2007 bylo přijato velké množství rozhodnutí o závazcích z oblasti energetiky, zahrnující společnosti jako EON či RWE. Dva důležité případy z oblasti nových technologií skončily vydáním rozhodnutí o závazcích, již zmiňovaný Rambus Inc. a dále Microsoft 29, který zavedl okno “nabídky prohlížeče”, kvůli obavám Komise z propojení operačního systému Windows s prohlížečem Internet Explorer Jak je patrné ze statistik, rozhodnutí o závazcích se záhy poté, co vstoupilo Nařízení 1/03 v účinnost, stalo převládajícím způsobem rozhodování ve věcech ohrožení hospodářské soutěže. Od roku 2004 přijala komise dohromady 53 rozhodnutí, ve 34 případech se jednalo o rozhodnutí o závazcích.30 3
Pozitiva a negativa rozhodnutí o závazcích
Dnes tvoří rozhodnutí o závazcích převážnou část rozhodnutí Komise o porušení článku 101 a 102 SFEU mimo oblast tzv. “tvrdých” kartelů. Mezi lety 2004 až 2013 tvořily rozhodnutí o závazcích téměř 70 % rozhodnutí Komise o porušení článků 101 a 102 SFEU mimo tvrdých kartelů31, což ilustruje oblíbenost tohoto instrumentu jak ze strany Komise, tak i podniků podezřelých z páchání protisoutěžních deliktů. Oblíbenosti rozhodnutí o závazcích se ale nelze divit, jsou totiž výhodná pro obě strany. Je nesporné, že Komise pomocí rozhodnutí o závazcích vyřeší daný případ rychleji, jednodušeji a tudíž s menší administrativní zátěží než v případech řízení formálně konstatující narušení soutěže a zakazující protisoutěžní jednání podle článku 7 Nařízení 1/03. Článek 9 Nařízení 1/03 inspirován úvahami o hospodárnosti řízení a umožňuje podnikům, aby se plně účastnily řízení tím, že navrhnou řešení, která se jim zdají nejpřiměřenější a nejvhodnější pro
27
Rozhodnutí Komise COMP/B-1/38348 - Repsol C.P.P.
28
Rozhodnutí Komise COMP/A.39.116/B2 - Coca-Cola.
29
Rozhodnutí Komise COMP/C-3/39.530 – Microsoft.
30
KOMISE: Competition policy brief, 3. vydání 3, březen 2014, dostupné na:
http://ec.europa.eu/competition/publications/cpb/2014/003_en.pdf. 31
WHISH, Richard, David BAILEY a Pavel SVOBODA. Op. cit. sub. 4, str. 258.
6
reagování na uvedené výhrady Komise.32 Přijetí závazku je v určitých případech efektivnější než rozhodnutí podle článku 7, kterému předchází dlouhé vyšetřování a ukončení protiprávního jednání nastává až po vydání rozhodnutí. Oproti tomu dostatečné a dobře namířené závazky podnikům nastolují hospodářskou soutěž do “zdravého” stavu velmi rychle a efektivně. Komise nemusí domnělé protisoutěžní jednání složitě dokazovat a budovat solidní případ, aby mohla konstatovat porušení čl. 101 nebo 102 a následně uložit pokutu, tedy provést standartní řízení podle článku 7 Nařízení 1/03. Na vyšetřování případu Komisí jsou v případech vydání rozhodnutí o závazcích kladeny mnohem menší nároky, jelikož Komise pouze v předběžném posouzení shrne skutkovou podstatu a vyjádří obavu z narušení soutěže, nepodrobuje tedy případ podrobnějšímu vyšetřování. Komise v rozhodnutí nekonstatuje porušení norem na ochranu soutěže, konstatuje pouze to, že zde již dále nejsou podmínky pro zahájení řízení proti podniku. Podniky, kterých se případ týká, nepřiznávají žádné protisoutěžní jednání a je velmi malá šance soudního přezkumu rozhodnutí, proto Komise zveřejňuje o případech, ve kterých vydává rozhodnutí o závazcích, velmi málo informací. Na Komisi je z důvodu malé pravděpodobnosti soudního přezkumu kladen menší tlak, aby vydala kvalitní rozhodnutí, které by potenciálně bylo schopno obstát u SDEU. Malá publicita případů má za následek horší předvídatelnost, jak budou podobné případy Komisí posuzovány v budoucnu, jelikož chybí rozhodnutí, které by přesně identifikovalo narušování soutěže a poskytovalo by pro podniky vodítko, jaké chování narušuje hospodářskou soutěž v rámci vnitřního trhu. Omezená publicita rozhodnutí o závazcích zároveň minimalizuje možnost soukromých žalob na náhradu škody proti podnikům, ale také limituje možnost vystavení Komise externí kritice. Z důvodu oboustranné výhodnosti přijímání závazků můžeme v době od přijetí Nařízení 1/03 sledovat posun od vrchnostenského vynucování soutěžního práva směrem k soutěžnímu právu “konsenzuálnímu”33. To je možné sledovat i na úrovni kartelů, kdy došlo na základě Nařízení 1/03 Komise 662/08, kterým se mění nařízení (ES) č. 773/04, k představení institutu narovnání.
32
Rozsudek SDEU C-441/07 – ALROSA, bod 35.
33
F.WAGNER - VON PAPP, Best and Even Better Practices in Commitment Procedures after Alrosa: The Dangers of Abandoning the 'Struggle for Competition Law', dostupné na http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=2262864.
7
4
Soudní přezkum rozhodnutí o závazcích - Rozsudek SDEU ALROSA
Oslabení soudního dohledu nad soutěžním právem je jedním z hlavních důvodů kritiky přijímání
rozhodnutí
o
závazcích.
V judikatuře
SDEU
je
z důvodu
omezené
přezkoumatelnosti malé množství rozhodnutí, která by upřesňovala pravidla pro použití rozhodnutí o závazcích. S ohledem na vynucování soutěžního práva Evropskou Komisí, byla míra, do které se dá vyhnout plné soudní přezkoumatelnosti a podmínky vydání rozhodnutí o závazcích, předmětem známého rozsudku SDEU ALROSA. 4.1
Rozsudek SDEU C-441/07 - ALROSA
De Beers a Alrosa - první a druhý největší výrobce a dodavatel surových diamantů na světě sjednaly dohodu regulující dodávání surových diamantů společnosti De Beers. V rámci této pětileté dohody by Alrosa prodala veškerou produkci surových diamantů, která byla určena k exportu mimo společný trh, společnosti De Beers. V Březnu 2002, Alrosa a De Beers notifikovaly Komisi ohledně této dohody podle starého Nařízení 17/62. Místo získání výjimky ale Komise zaslala stranám Prohlášení o námitkách kvůli obavám z porušení článku 81 a zároveň obavy ze zneužití dominantního postavení ze strany De Beers. Poté, co nabylo účinnost Nařízení 1/03, obě společnosti nabídly Komisi společné závazky podle článku 9 tohoto nařízení. Závazky, které nabídly, stanovovaly postupné snižování prodejů syrových diamantů ze strany obou společností. Do roku 2010 měl být podle závazků limitován prodej do výše 275 milionů dolarů. Provedení tržního testu těchto závazků odhalil přetrvání obav Komise z potencionálního narušení soutěže. V návaznosti na to Komise požádala podniky k předložení nových společných závazků, které by měly shrnout společné obchodní aktivity obou podniků. De Beers v tomto okamžiku ale navrhl individuální závazky splňující požadavky Komise, která je záhy prohlásila za závazné. Alrosa navrhla anulování těchto závazků, jelikož byly nad rámec toho, co bylo v souladu se zásadou proporcinality nutné k odstranění obav z porušení článku 102 SFEU. Tribunál shledal žalobu přípustnou, jelikož Alrosa byla stranou přímo a osobně dotčenou rozhodnutím o závazcích. Ve svém rozhodnutí Tribunál dovodil, že zásada proporcionality jedna ze základních zásad komunitárního práva - se vztahuje na rozhodnutí o závazcích stejně jako na rozhodnutí konstatující porušení podle článku 7 Nařízení 1/03. Komise byla povinna provést úplný test proporcionality, než prohlásí závazky za závazné. Proporcionalita závazků má být následně přezkoumatelná unijními soudy. Generální Advokátka Kokott ve svém stanovisku kladla velký důraz na dobrovolnost až smluvní povahu rozhodnutí o závazcích. Ve 8
vztahu k třetím osobám dovodila, že “dobrovolný charakter těchto závazků nemůže být zárukou, že jejich zájmy budou chráněny”.34 SDEU nicméně rozsudek Tribunálu zrušil a kasační opravný prostředek Alrosy zamítl. SDEU konstatoval, že zásada proporcionality musí být v kontextu rozhodnutí o závazcích vykládána rozdílně, než v případě rozhodnutí konstatující porušení podle článku 7 Nařízení 1/03. U rozhodnutí o závazcích má být tato zásada omezena pouze na ověření, zda nabídnuté závazky reagují na výhrady, o nichž Komise informovala dotyčné podniky, a zda tyto podniky nenabídly méně omezující závazky reagující na výhrady stejně vhodným způsobem 35. Soudní přezkum rozhodnutí se podle rozsudku týká pouze otázky, zda bylo posouzení Komise zjevně nesprávné36. Opatření, které by bylo možné uložit v řízení podle článku 7 Nařízení 1/03, nemá sloužit jako referenční základ pro účely posouzení dosahu přijatých závazků a aby vše, co přesahuje rámec opatření, bylo automaticky považováno za nepřiměřené.37 Podniky při nabízení závazků zároveň souhlasí s tím, že jejich ústupky mohou jít nad rámec toho, co by jim mohla Komise uložit v rámci řízení podle článku 7. Zároveň SDEU konstatoval, že pomocí rozhodnutí o závazcích se podniky vyhnou konstatování porušení práva hospodářské soutěže a případnému uložení pokuty.38 Pokud by se SDEU přiklonil k výkladu Tribunálu, pravděpodobně by to snížilo atraktivitu rozhodnutí o závazcích a nevyvolalo takovou kritiku ze strany odborné veřejnosti.39 Rozsudkem Alrosa si ale SDEU sám značně omezil možnost přezkoumávat rozhodnutí o závazcích a tím určovat další praxi postihování protisoutěžního jednání na úrovni EU. Je zjevné, že nadále nelze očekávat významnou kontrolu rozhodnutí o závazcích ze strany evropských soudů. Protože jsou závazky vyšetřovaných podniků do značné míry dobrovolné, je velmi nepravděpodobné, že by rozhodnutí o závazcích samy podniky podrobovaly soudnímu přezkumu.
34
J. KOKKOT, Stanovisko Generální advokátky v případě SDEU C-441/07, odst. 51 a 55.
35
Rozsudek SDEU C-441/07 - ALROSA, bod 41.
36
Rozsudek SDEU C-441/07 - ALROSA, bod 42.
37
Rozsudek SDEU C-441/07 - ALROSA, bod 47.
38
Rozsudek SDEU C-441/07 - ALROSA, bod 48.
39
H. SCHWEITZER, Commitment Decisions in the EU and in the Member States: Functions and risks of a new instrument of competition law enforcement within a federal enforcement regime, e-Competitions Bulletin, 02. 08.2012, dostupné na: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=2101630.
9
Úpravy rozhodnutí o závazcích v členských státech
5
Decentralizovaným režimem soutěžního práva EU je dle Nařízení 1/03 právně vymahatelné ustanovení článků 101 a 102 SFEU nejen Komisí, ale i vnitrostátními soutěžními orgány. Na základě článku 5 Nařízení 1/03 mají vnitrostátní soutěžní orgány možnost přijímat aplikovat jednotlivé ustanovení Nařízení 1/03, rozhodnutí o závazcích nevyjímaje. Rozhodnutí o závazcích přitom nebylo do té doby upraveno ani v jednom z právních řádů členských států. Většina členských států reagovala velmi rychle a inkorporovaly do svých vnitrostátních úprav ustanovení podobná článku 9 Nařízení 1/03. Některé soutěžní orgány, jako například italský40 a belgický41, dovodily z čl. 5 Nařízení 1/03 možnost soutěžního úřadu aplikovat čl. 9 a přijímat závazky přímo na jeho základě, aniž by byla přijata vlastní vnitrostátní úprava. Podobně jako článek 9 Nařízení 1/03 na úrovni EU se stala ustanovení o rozhodnutí o závazcích poměrně záhy velmi populárními. Ačkoliv se úprava rozhodnutí o závazcích napříč členskými státy liší, shodná je alespoň ve dvou znacích. Prvním společným znakem je absence konstatování porušení soutěžních předpisů.42 Druhým znakem je nemožnost přijímání rozhodnutí o závazcích v případech, kde je nezbytné uložit pokutu, tedy v případech tvrdých kartelů. V mnoha členských státech vydaly soutěžní úřady své pokyny k užívání rozhodnutí o závazcích přidávající podmínky jejich použití a omezující možnosti užití na základě do té doby mnohdy velmi benevolentní a nedostatečné zákonné úpravy43 (dokumenty typu soft-law s různým označením, dále souhrnně označovány “pokyny”). Například ve Velké Británii bylo vydání pokynu vyžadováno zákonem44, naproti tomu v Německu nebyl žádný podobný dokument přijat. Oproti již citovanému soft-law dokumentu Komise si ale některé soutěžní úřady prostřednictvím těchto pravidel stanovily přísnější podmínky pro přijetí rozhodnutí o závazcích, což přiblížím v následujících stránkách. 5.1
Úprava rozhodnutí o závazcích v České republice
V České republice došlo k uzákonění možnosti přijetí závazků ze strany podniků a vydání s ním souvisejícího rozhodnutí na základě novelizace zákona 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže (dále jen “OHS”), a to na základě § 21 odst. 4). Úprava rozhodnutí o 40
rozhodutí Italské Autorita Garante della Concorrenza č. 14078 – Merck.
41
D. REVELIN, e-Competitios, Srpen 2006 n. 12426.
42
Výjimkou bylo rozhodnutí Italského Autorita Garante della Concorrenza, který v případě A 362 – Diritti Calsictici konstatoval porušení článku 102 SFEU. 43
např. Český ÚOHS - Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o alternativním řešení některých soutěžních problémů. 44
článek 31D Competition Act 1998.
10
závazcích podle dřívější novelizace byla v mnoha ohledech nedostatečná, proto byla později změněna zákonem č. 155/2009 Sb., kdy byl přidán v § 7 odst. 2) a 3), které lépe reflektuje nový ekonomický přístup k rozhodování v soutěžních věcech.45 Autoři komentáře k OHS chápou možnost přijímání rozhodnutí o závazcích jako logické vyústění změny kontroly ex ante ke kontrole ex post, když v jejím důsledku podniky nemají možnost nechat si pomocí notifikace posoudit dohodu s ohledem na její soulad se soutěžními pravidly nebo požádat o udělení individuální výjimky.46 Tento názor se ale může vztahovat pouze na dohody podniků (soutěžitelů), je otázkou, zda vzali autoři v potaz i případy zneužití dominantního postavení, jelikož tam k takovéto změně nedošlo a rozhodnutí o závazcích jsou v této oblasti přijímány stejně, ne-li více často jako v případech kartelů. Při srovnání úpravy v čl. 9 Nařízení 1/03 a v § 7 odst. 2) a 3) OHS dojdeme k závěru, že úprava v OHS je širší a striktnější, co se týče přijímání závazků. OHS stanovuje poměrně striktní podmínky přijetí závazků a z něho plynoucího zastavení řízení - účastníci společně navrhli závazky ve prospěch obnovení účinné hospodářské soutěže, které jsou pro ochranu hospodářské soutěže dostatečné a jejichž splněním se odstraní závadný stav, a že zakázaná dohoda neměla za následek podstatné narušení hospodářské soutěže. Úřad na ochranu hospodářské soutěže (dále jen “ÚOHS”) navíc může v případě vydání rozhodnutí o závazcích stanovit podmínky a povinnosti nutné k zajištění těchto závazků.47 ÚOHS má tedy již na základě OHS stanoveny přísnější limity k přijetí závazků, než je tomu u Komise. Dalším rozdílem je, že pokud ÚOHS shledá nabídnuté závazky jako nedostatečné, sdělí to soutěžitelům a pokračuje v řízení. Nedává tudíž soutěžitelům (podnikům)48 možnost nabídnout dodatečné závazky, pokud budou ty původní shledány za nedostatečné, jak je tomu na úrovni EU, jak je již uvedeno výše. Také možnost výše popsané tzv. “salámové taktiky”49, kdy podnik nabídne řadu závazků s tím, že dává Komisi na výběr, které příjme, je v případě ČR pravděpodobně nemožná. Odst. 3) § 7 OHS striktně stanovuje lhůtu pro předložení závazků, která činí 15 dní od doručení vyrozumění, v němž ÚOHS shrne skutkovou podstatu, její právní hodnocení a odkáže na hlavní důkazy obsažené ve spise (dále jen “sdělení výhrad”). Lhůta může být 45
MUNKOVÁ, Jindřiška. Zákon o ochraně hospodářské soutěže: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xiv, 681 s. Beckova edice komentované zákony., str. 170. 46
Tamtéž.
47
§7 odst. 2) OHS.
48
pojem “soutěžitel” je používán v soutěžním právu ČR, kdežto pojem “podnik” v soutěžním právu EU.
49
H. SCHWEITZER Op. cit. sub. 9.
11
prodloužena jen v případech hodných zvláštního zřetele. Při porovnání s poměrně benevolentní lhůtou, kterou podnikům dává Komise na základě Oznámení, opět musíme konstatovat, že je OHS v tomto směru poměrně přísný. Sdělení výhrad ÚOHS musí vylíčit případ poměrně důsledněji, než předběžné posouzení Komise. Odst. 4) § 7 OHS je věcně naprosto identický s odst. 2 čl. 9 Nařízení 01/03. Po vzoru Komise bylo ze strany ÚOHS přijato Oznámení o alternativním řešení některých soutěžních problémů (dále jen “Oznámení ÚOHS”), v němž jsou stanoveny další podmínky pro přijetí rozhodnutí o závazcích. Podle Oznámení ÚHOS přistoupí k alternativnímu řešení soutěžních problémů50 v závislosti na závažnosti protisoutěžního jednání, délce jeho trvání a na míře spolupráce soutěžitelů.51 Dále uvádí, že je třeba zohlednit skutečnost, zda volba alternativního řešení zásadním způsobem ovlivňuje procesní postavení třetích osob poškozených protisoutěžním jednáním v rámci soudního řízení o náhradu škody52. ÚOHS také nebude aplikovat pravidla pro alternativní řešení sporů v nestandartních případech, kdy je možné specifika případu a míru odlišnosti jasně definovat a odlišný postup je nezbytný k efektivní ochraně hospodářské soutěže.53 Tato podmínka, která nemá na komunitární úrovni obdobu, je velmi důležitá z pohledu nastolení právní jistoty a předvídatelnosti chování soutěžního úřadu. ÚOHS ve svém Oznámení dále rozlišuje míru závažnosti protisoutěžních deliktů s tím, že závazky budou přijaty u velmi závažných deliktů (tvrdé kartely a další horizontální kartely, zneužití dominantního postavení s výrazným dopadem na spotřebitele) pouze pokud bylo jednání ukončeno, mělo omezený dopad na hospodářskou soutěž a nevykazovaly znaky tvrdých (hard-core) omezení. V případech závažných deliktů (jiné horizontální kartely, vertikální dohody o určení cen a o rozdělení trhu a jiné zneužití dominantního postavení) pouze pokud závažný delikt ve formě dohody narušující soutěž ještě nebyl plněn. V případě méně závažných deliktů (jiné vertikální dohody menšího významu a dopadu na spotřebitele, zasahující malou část trhu a další méně závažná narušení soutěže) je možné přijímat závazky bez omezení. Podobnou, nicméně výrazně benevolentnější podmínku obsahuje již citovaný bod 13 odůvodnění Nařízení 1/03, který stanoví, že pokud Komise dojde k názoru, že povaha protiprávního jednání vyžaduje uložení pokut, nemá přijímat rozhodnutí o závazcích. 50
podle Oznámení ÚOHS souhrnné označení pro přijetí závazků a odstranění soutěžních problémů před zahájením řízení. 51
Odst. 9 Oznámení ÚOHS.
52
Odst. 10 tamtéž.
53
Odst. 11 tamtéž.
12
5.2
Úprava rozhodnutí o závazcích v ostatních členských státech
Oproti úpravě na úrovni EU si většina z členských států stanovila striktnější podmínky pro přijímání rozhodnutí o závazcích. Velká část pokynů soutěžních úřadů stanovuje podmínku, že nebudou přijaty závazky v případech velmi vážného porušení soutěžních norem 54, stejně jako ÚOHS. Podle pokynů britského Office of Fair Trading (dále jen „OFT“) lze přijmout závazky pouze v případě, že jsou obavy z narušení soutěže snadno identifikovatelné, nabízené závazky na ně přímo odpovídají a jsou schopny být efektivně implementovány v krátkém časovém horizontu55. OFT také musí zkoumat, zda není třeba přijmout zakazující rozhodnutí a udělit pokutu, aby nebyl narušen odstrašující účinek takovýchto rozhodnutí.56 Podobné podmínky si stanovila ve svých pokynech Rumunská Rada pro hospodářskou soutěž, kde mají být rozhodnutí o závazcích využity jen ve výjimečných případech, pokud má přijetí závazků potenciál obnovit soutěž rychleji a efektivněji než zakazující rozhodnutí.57 Francouzský Autorité de Concurrence pak může přijmout závazky pouze v případě, že není nutné podrobit případ dalšímu vyšetřování, tedy v případech zjevných. V případech méně zjevných, kdy je potřeba intenzivnějšího vyšetření, tudíž není vhodné přijímat rozhodnutí o závazcích.58 Co se týče lhůt pro přijetí závazků, většina států stanovuje lhůty do 1 měsíce od obdržení oznámení od soutěžního úřadu, výjimkami jsou britský OFT a německý Bundeskartellamt59, které umožňují podnikům nabídnout závazky až do vydání konečného rozhodnutí, ačkoliv samy upozorňují na malou míru úspěchu. Stejně jako na úrovni EU platí, že je o rozhodnutí o závazcích zveřejňováno velmi málo informací. Co se týče přezkoumatelnosti rozhodnutí soutěžních úřadů členských států, jsou možnosti podobné, jako na úrovni EU. Napadení rozhodnutí o závazcích u soudu ze strany podniků, které závazky nabídly, mají malou šanci na úspěch už jen z důvodu, že tyto podniky nabídly závazky dobrovolně. Ve všech jurisdikcích bude mít třetí strana - podobně jako ALROSA aktivní legitimaci k podání žaloby k soudu. Narážíme zde ale na stejný problém, jako v případě rozhodnutí Komise - není konstatováno porušení norem chránících hospodářskou soutěž, proto by sám žalující podnik musel unést důkazní břemeno. I z tohoto důvodu je počet
54
srov. např. Francouzský Autorité de la concurrence, Vyhláška o soutěžních závazcích ze dne 02. 03.2009.
55
OFT, Enforcement Guidelines, Prosines 2004, odstavec A. 14.
56
OFT, Enforcement Guidelines, Prosines 2004, odstavec A. 16.
49 H. SCHWEITZER Op. cit. sub. 9. 58
Autorité de la Concurrence, Vyhláška o soutěžních závazkcích ze dne 02. 03.2009, odst. 18.
59
H. SCHWEITZER Op. cit. sub. 9.
13
rozhodnutí týkající se rozhodnutí o závazcích je v dnešní době nízký, což lze přičítat poměrně krátkému času od vnitrostátních úprav tohoto instrumentu. Objevuje se zde tedy stejný problém jako na úrovni EU, tedy že rozhodnutí o závazcích podléhají malé kontrole soudů. 6
Závěr
Rozhodnutí o závazcích se stala velmi populárními jak u Komise na úrovni EU, tak u soutěžních úřadů členských států. Cílem této práce bylo shrnout aspekty přijímání těchto rozhodnutí a jejich úskalí. Rozhodnutí o závazcích přinesly nový trend v soutěžních kauzách, který míří ke “konsenzuálnímu soutěžnímu právu”60, kdy ustupuje represivní role Komise směrem k dohodám s podniky. Rozhodnutí o závazcích jsou často užívána k rychlé reakci na narušení hospodářské soutěže, která poškozují spotřebitele a pokud by nedošlo k jejich zastavení, mohlo by to mít negativní vliv na vývoj daného trhu.61 Tím, že při přijímání závazků Komise nepodrobuje případ podrobnějšímu vyšetřování, je identifikování porušení soutěže snazší a rychlejší a umožňuje obnovit soutěž téměř okamžitě. I když je prokázané, že přijímání rozhodnutí o závazcích celkově trvá srovnatelně dlouho, jako zakazující rozhodnutí podle článku 7,62je důležité brát v úvahu to, že v případě rozhodnutí o závazcích nenásleduje zdlouhavé soudní řízení, jak tomu zpravidla je v případě zakazujících rozhodnutí. Tento fakt je tedy nutné brát v určitých ohledech jako výhodu, zejména pokud jsou přijaté závazky odpovídající narušení hospodářské soutěže. Další výhodou rozhodnutí o závazcích je jejich menší administrativní a finanční náročnost. To souvisí s tím, že Komise nemusí případ podrobně vyšetřovat a vynakládat prostředky na takové vyšetřování. Následkem může být možnost Komise zabývat se větším počtem případů a tím pádem podrobněji dohlížet na správný vývoj hospodářské soutěže. Jak už bylo v různých částech této práce uvedeno, přijímání rozhodnutí o závazcích na druhou stranu i svá negativa. Protože podniky nepřiznávají jakékoliv porušení norem na ochranu hospodářské soutěže, je velmi malá pravděpodobnost soudního přezkumu rozhodnutí, ať už ze strany právě těchto podniků, tak i soukromých žalob na náhradu škody ze strany třetích 60
H. SCHWEITZER, Op. cit. sub. 9.
61
MARINIELLO, M. Commitments of Prohibition? The EU Antitrust Dilemma. In Bruegel Policy Brief Issue
2014/01
January
2014.
Brussels.
Bruegel
2014.
http://www.bruegel.org/publications/publication-
detail/publication/809-commitments-or-prohibition-the-eu-antitrust-dilemma 62
Tamtéž.
14
osob. Externí kritika rozhodnutí Komise je také limitována, jak už právě kvůli omezenému soudnímu přezkumu, tak kvůli velmi malé publicitě případů. Komise také nemusí daný případ vyšetřovat do takové hloubky, jak je tomu u zakazujících rozhodnutí podle článku 7 Nařízení 1/03. Rozhodnutí o závazcích tudíž trhu poskytují pouze malý návod, jak bude Komise v budoucnu posuzovat jednotlivé případy jednání narušující hospodářskou soutěž, absence soudní judikatury také zhoršuje právní jistotu na společném trhu. Spolu s menší transparentností aplikačních standardů je přijímání rozhodnutí o závazcích v určitých sektorech, kde chybí soudní judikatura, potenciálně nebezpečné, jelikož není soutěžní jednání podniků jasně ohraničené. Nesmíme také opomenout, že Komise je orgánem politickým, při absence rozhodnutí soudů lze tedy v souvislosti s rozhodnutí o závazcích hovořit o vítězství politiky nad právem, což má riziko podřízení hospodářské soutěže právě politice, nikoliv právu. Ačkoliv mají rozhodnutí o závazcích nezpochybnitelné plusy, zejména pak rychlost a efektivnost odstranění ohrožení hospodářské soutěže, je potřeba omezit jejich užití a diskreci Komise a podrobit je většímu dohledu soudních orgánů. Návodem by mohlo být, jak se snažila tato práce přiblížit, stanovit další podmínky použití tohoto instrumentu, jako tomu učinila většina členských států. Jejich úprava, která omezuje použití rozhodnutí o závazcích, ať již přímo zákonem, tak i pokyny samotných úřadů, by měla sloužit jako předloha pro přijímání závazků Komisí. Komise nevyužila možnost omezit použití rozhodnutí o závazcích, kdy ve svém, již citovaném Oznámení, nestanovila další podmínky jejich využití. Rozsudkem ALROSA si pak SDEU sám omezil možnost taková rozhodnutí Komise podrobovat soudnímu přezkumu. To může být nebezpečné zejména v případech trhů, kde chybí relevantní judikatura SDEU a tudíž nejsou jasné limity chování podniků působících na tomto trhu. To se týká zejména trhů s novými technologiemi nebo trhy s energetikou, které jsou navíc pro nesnadný přístup na trh pro potencionální konkurenci více náchylné k protisoutěžnímu jednání. Mimo stanovení přísnějších podmínek pro přijímání závazků by předvídatelnosti práva v oblasti hospodářské soutěže pomohla i větší publicita případů. Pokud by Komise podrobila dané případy podrobnějšímu vyšetření a zveřejnila o nich více podrobností, napomohlo by to předvídatelnosti rozhodnutí komise o tom, jak se podniky mohou chovat na společném trhu. Třetí osoby by také měli lepší procesní postavení v případě, že by se rozhodnutí o závazcích rozhodly napadnout u příslušného soudu.
15
Seznam literatury Odborná literatura: 1. MUNKOVÁ, Jindřiška, Jiří KINDL a Pavel SVOBODA. Soutěžní právo. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2012, xxvi, 619 s. Beckovy mezioborové učebnice. ISBN 978-8074004-247. 2. WHISH, Richard, David BAILEY a Pavel SVOBODA. Competition law. 7th ed. New York: Oxford University Press, c2012, lxxi, 1015 p. Beckovy mezioborové učebnice. ISBN 978-019-9586-554. 3. JONES, Alison, B SUFRIN a Pavel SVOBODA. EU competition law: text, cases, and materials. Fifth edition. New York: Oxford University Press, c2012, c, 1331 pages. Beckovy mezioborové učebnice. ISBN 01-996-6032-8. 4. MUNKOVÁ, Jindřiška. Zákon o ochraně hospodářské soutěže: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xiv, 681 s. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978807-4001-734.
Články: 1. S.
KINSELLA,
The
settlement
myth,
dostupné
na:
http://www.sidley.com/~/media/Files/Publications/2014/01/The%20settlement%20my th/Files/View%20Article/FileAttachment/SIDLEY%20abex%20060114%20(2). 2. A. L. DE PABLO, Cases that never will be – Hynix, dostupné na http://chillingcompetition.com/2013/06/21/cases-that-never-will-be-i-hynix-case-t14810/. 3. F.WAGNER - VON PAPP, Best and Even Better Practices in Commitment Procedures after Alrosa: The Dangers of Abandoning the 'Struggle for Competition Law', dostupné na http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=2262864. 4. D. REVELIN, e-Competitios, Srpen 2006 n. 12426. 5. H. SCHWEITZER, Commitment Decisions in the EU and in the Member States: Functions and risks of a new instrument of competition law enforcement within a federal enforcement regime, e-Competitions Bulletin, 02. 08.2012, dostupné na: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=2101630. 6. MARINIELLO, M. Commitments of Prohibition? The EU Antitrust Dilemma. In Bruegel Policy Brief Issue 2014/01 January 2014. Brussels. Bruegel 2014.
16
http://www.bruegel.org/publications/publication-detail/publication/809-commitmentsor-prohibition-the-eu-antitrust-dilemma.
Judikatura Soudního dvora Evropské unie: 1. Rozsudek SDEU C-441/07 Komise vs. Alrosa (2010).
Rozhodnutí Komise 1. Rozhodnutí Komise COMP/C - 2/38.173. 2. Rozhodnutí Komise OJ L134/46. 3. Rozhodnutí Komise COMP 37.749. 4. Rozhodnutí Komise COMP/B-1/38348 - Repsol C.P.P. 5. Rozhodnutí Komise COMP/A.39.116/B2 - Coca-Cola.
Právní předpisy a legislativní dokumenty: 1. Nařízení 1/2003 ze dne 16. 12. 2002, Úř. věst. 2003/1. 2. Memorandum
Komise
04/217
ze
dne
17.
09.
2004,
dostupné
na
http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-04-217_en.htm. 3. Rozhodnutí Komise AT/39727 – CEZ. 4. KOMISE: Competition policy brief, 3. vydání 3, březen 2014, dostupné na: http://ec.europa.eu/competition/publications/cpb/2014/003_en.pdf. 5. Oznámení Komise o osvědčených postupech pro vedení řízení týkajících se článků 101 a 102 SFEU č. 2011/C 308/06, Úřední věstník EU ze dne 20. 10. 2011. 6. Rozhodnutí Tribunálu T-442/08 – CISAC. 7. Rozhodnutí Tribunálu T-148/10 ve spojení s T-149/10. 8. J. KOKKOT, Stanovisko Generální advokátky v případě SDEU C-441/07. 9. Rozhudnutí Italské Autorita Garante della Concorrenza č. 14078 – Merck. 10. Rozhudnutí Italské Autorita Garante della Concorrenza č. A 362 – Diritti Calsictici. 11. Competition Act 1998. 12. ÚOHS - Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o alternativním řešení některých soutěžních problémů. 13. Zákon 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. 14. Autorité de la concurrence, Vyhláška o soutěžních závazcích ze dne 02. 03.2009. 15. Office for Fair Trading, Enforcement Guidelines, Prosinec 2004.
17
