UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA
Vliv reminiscenční terapie na adaptační proces v pobytovém zařízení Centru seniorů Mělník Bakalářská práce
Terezie Junghansová
Katedra sociální práce Vedoucí práce: PaedDr. Marie Vorlová Studijní program: B7508 Sociální práce Studijní obor: Pastorační a sociální práce Praha 2015
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci s názvem „Vliv reminiscenční terapie na adaptační proces v pobytovém zařízení Centru seniorů Mělník“ napsala samostatně a výhradně s pouţitím citovaných pramenů. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti ke studijním účelům.
V Praze dne 3.12.2015
Terezie Junghansová
Bibliografická citace Vliv reminiscenční terapie na adaptační proces v pobytovém zařízení Centru seniorů Mělník [rukopis]: Bakalářská práce/ Terezie Junghansová; vedoucí práce: PaedDr. Marie Vorlová. Praha, 2015, 57 s.
Anotace Téma mé bakalářské práce nese název „Vliv reminiscenční terapie na adaptační proces v pobytovém zařízení Centru seniorů Mělník“. Cílem této práce je zjistit, zda má reminiscenční terapie pozitivní vliv na adaptační proces. Text se zabývá mnoha termíny, které se vztahují k dané problematice. Nejdříve se zmiňuje o pojmech spojené se stárnutím, stářím a projevovanými znaky a dále se zabývá sociálními sluţbami pro seniory, pobytovými zařízeními, adaptačním proces a reminiscenční terapii. Poslední část je věnována pobytovému zařízení Centrum seniorů Mělník. V této části práce získáte základní informace o zařízení, ale i konkrétním vhled do adaptačního procesu i metodikou reminiscenční terapie v Centru seniorů Mělník.
Klíčová slova Senior, sociální sluţby, pobytové zařízení, adaptační proces, adaptace, reminiscenční terapie
The Annotation The theme of my thesis is entitled "Effect of reminiscence therapy on the adaptation process in a residential facility Seniors Center Melnik". The aim of this thesis is to determine whether reminiscence therapy has a positive effect on the adaptation process. The text deals with the many terms that relate to the topic. The first deals with terms associated with aging, old age and signs and deals with social services for seniors, residential facilities, adaptation process and reminiscence therapy. The last section is devoted residential facility center for the elderly Melnik. This part contains basic information about the device, but also a specific insight into the adaptation process and methodology reminiscence therapy at the Center of seniors Melnik.
Key words Senior, social services, residential facilities, adaptation process, adaptation, reminiscence therapy
Poděkování Ráda bych poděkovala PaedDr. Marii Vorlové za odborné vedení, cenné připomínky a vstřícný přístup při vedení mé bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala vedoucí pracovnici Centra seniorů Mělník, ţe mi umoţnila blíţe nahlédnout do její pracovní činnosti.
Obsah Úvod................................................................................................................................................. 1 1
Stárnutí je dobrodružství ......................................................................................................... 9 1.1
Co je stárnutí ................................................................................................................... 9
1.2
Teorie stárnutí ............................................................................................................... 10
1.3
Stáří je výzva na souboj ................................................................................................. 12
1.3.1 1.4 1.4.1 1.5 2
Strategie vlastních rolí ve stáří ...................................................................................... 15
Sociální služby ................................................................................................................ 19 Druhy a formy služeb................................................................................................. 19
2.1.2
Standardy kvality sociálních služeb ........................................................................... 20
Pobytová zařízení pro seniory ............................................................................................... 22 Adaptace na domov pro seniory ................................................................................... 22
3.1.1
Důvody vstupu seniora do domova pro seniory ....................................................... 24
3.1.2
Důležitost individuální plánování péče během adaptace .......................................... 25
Reminiscenční terapie ........................................................................................................... 27 4.1 4.1.1
5
Změny ve stáří ........................................................................................................... 14
2.1.1
3.1
4
Příznaky ......................................................................................................................... 13
Sociální služby pro seniory .................................................................................................... 18 2.1
3
Příprava na stáří......................................................................................................... 12
Pojetí reminiscenční terapie .......................................................................................... 27 Vzpomínání ................................................................................................................ 28
4.2
Formy a přístupy reminiscenční terapie ........................................................................ 29
4.3
Zásady při reminiscenční terapii .................................................................................... 30
4.4
Úspěšná reminiscenční terapie ..................................................................................... 31
Centrum seniorů Mělník ........................................................................................................ 32 5.1
Poslání a cíle Centra seniorů Mělník ............................................................................. 33
5.2
Domovy Centra seniorů Mělník ..................................................................................... 34
5.3
Poskytované služby ....................................................................................................... 35
5.4
Adaptační proces ........................................................................................................... 37
5.4.1
Adaptace .................................................................................................................... 39
5.4.2
Význam rodiny během adaptace seniora .................................................................. 39
5.5
Aktivizační úsek v Centru seniorů Mělník ...................................................................... 40
5.6
Reminiscenční terapie v Centru seniorů Mělník ........................................................... 41
5.6.1
Reminiscenční místnost ............................................................................................. 42
5.6.2
Průběh reminiscenční terapie ................................................................................... 43
5.6.3
Hodnocení reminiscenční terapie ............................................................................. 44
5.6.4
Příklad dobré praxe ................................................................................................... 45
Diskuse k problematice.................................................................................................................. 46 Závěr .............................................................................................................................................. 48 Seznam použité literatury .............................................................................................................. 49 Seznam použitých zkratek ............................................................................................................. 51 Seznam příloh ................................................................................................................................ 52
Úvod Díky moderních zdravotnických technikám se stále zvyšuje počet lidí, kteří dosáhnou 80 let věku. Tento fakt potvrzují i demografické statistky, které poukazují na to, ţe věková stabilita seniorů se stále zvyšuje. A mnoho lidí se dostává do tíţivých problémových situací, kdy vyţadují pomoc a podporu, a proto se obracejí na sociální sluţby. V návaznosti na tento jev se v posledních letech stále více rozšiřují sociální sluţby pro seniory, které jsou velice potřebné v případech, kdy jedinec nebo rodina nejsou schopni v dostatečné míře zajistit kvalitní ţivot seniora. Sociální sluţby a to zejména pobytová zařízení, procházejí ve velké míře inovacemi a zvětšují své prostory, stávají se modernějšími, ale také zkvalitňují své poskytované sluţby. Ocitnutí se v novém sociálním prostředí můţe pro mnoho seniorů znamenat strach a nejistotu, které se ve vyšším věku špatně zbavují. A proto je v této fázi velmi důleţitá adaptabilita jedince, která se ve stáří sniţuje. Vzhledem k této skutečnosti je tato bakalářská práce zaměřená na adaptaci seniorů. Změna celoţivotního bydlení, stěhování do nového prostoru, ztráta známého okolí, to vše má vliv na psychický i sociální stav seniora. Ovšem pobytová zařízení nabízí různé aktivizační činnosti, které seniorům zkvalitňují ţivot v zařízení. Cílem bakalářské práce je zjistit, zda má reminiscenční terapie pozitivní vliv na adaptaci seniorů v konkrétním pobytovém zařízení. Bakalářská práce je rozdělena do pěti kapitol. První kapitola je věnována základním informacím o stárnutí, stáří a příznaků, které jsou s tím spojené, také se zmíníme o různých formách rolí ve stáří. Druhá kapitola se zabývá sociálními sluţbami, které jsou určené pro seniory. Následující kapitola se zaobírá formou pobytových zařízení a v návaznosti také adaptačním procesem, důvody vstupu seniora do zařízení, ale také důleţitosti individuálního plánu péče seniora. Čtvrtá kapitola nás uvede do pojmu reminiscenční terapie a důleţitých zásad, které jsou s tím spojené. A poslední kapitola je věnována konkrétnímu pobytovému zařízení, Centru seniorů Mělník, zde je přiblíţeno celé zařízení z formální stránky. Dozvíme se cíle i organizační rozdělení zařízení. V této kapitole je také zmapovaný adaptační proces i reminiscenční terapie v jednotlivých částech zařízení a to v souvislosti s výše uvedeným cílem bakalářské práce.
8
1 Stárnutí je dobrodružství Ţivot člověka probíhá v různých etapách, při nichţ kaţdý jedinec stárne. Stárnutí je celoţivotní proces, který přináší stále nové moţnosti. Je to zcela nová etapa ţivota, je proto důleţité, aby se lidé na stárnutí dostatečně psychicky i emocionálně připravili. Dosaţení určitého věku a odchod do penze není hlavním a současně konečným faktorem stárnutí. Pro mnoho lidí představuje stárnutí strach ze samoty a z blíţící se smrti, ale lidé si neuvědomují přínosy, které stárnutí přináší. Nástup do třetí etapy ţivota s sebou přináší nové moţnosti učení a hospodaření s volnočasovými aktivitami. Stárnutí je dobrodruţství, o které se můţeme podělit s ostatními lidmi okolo sebe. Je to nová moţnost uţívat si a radovat se ze svého ţivota.
1.1 Co je stárnutí Je jisté, ţe stárnutí je součástí ţivota kaţdého jedince, ale vyplývá zde otázka: „ Co je stárnutí, kdy člověk stárne?“ Pacovský uvádí stárnutí jako cestu do stáří a člení stárnutí na fyziologické a patologické. Fyziologické stárnutí popisuje jako normální součást ţivota a zákonitou epochu ontogeneze. A jako patologické stárnutí uvádí, ţe stárnutí je předčasné a takové, kdy je kalendářní věk niţší neţ věk funkční. 1Autor uvádí, ţe fyziologické stárnutí probíhá přirozeně, jako součást kaţdodenního ţivota člověka a patologickým stárnutí uvádí předčasným stárnutím či sníţenou schopnost samostatnosti. Langmeier a Krejčířová popisují stárnutí jako souhrn změn ve struktuře a funkcích organismu, které podmiňují jeho zvýšenou zranitelnost, pokles schopností a výkonnosti jedince, které kulminují v terminálním stádiu a ve smrti. 2Autoři výše zmíněné citaci uvádí, ţe člověk s určitým věkem ţivota je spojován s danými znaky, faktory, které ovlivňují jeho funkčnost.
1 2
MALÍKOVÁ, Eva: Péče o seniory v pobytových sociálních zařízení; s.15 MALÍKOVÁ, Eva: Péče o seniory v pobytových sociálních zařízení; s.15
9
Weber uvádí, ţe stárnutí a stáří je na konci přirozeného vývojového procesu kaţdého individua. Nebo-li stárnutí hodnotí jako proces, kdy nastupují v jednotlivých orgánech na všech úrovních specifické degenerativní, morfologické a funkční změny. Rychlost stárnutí je geneticky zakódována, jde o multifaktoriální typ dědičnosti.3 Odpovědět na otázky: Kdy člověk stárne? Není jednoduché, jelikoţ kaţdý člověk je výjimečná bytost, u které probíhají různé změny nerovnoměrně.
1.2 Teorie stárnutí Teorie stárnutí se zaměřují na stáří, snaţí se především hledat odpovědi na otázky ohledně vysokého věku člověka. Jiné teorie stárnutí jsou zaměřené více na stárnutí, na proces stárnutí a na kritéria dobrého či úspěšného stárnutí.4 Haškovcová uvádí „Stáří není choroba, je však spojeno se zvýšeným výskytem nemocí a zdravotních potíží“5 Ztráta soběstačnosti je velká hrozba, ke které můţe dojít během stáří. Pocit neschopnosti a nesamostatnosti je jedním z velkých „strašáků“ seniorů. Stáří je povaţováno za konečnou etapu stárnutí 6 V odborné literatuře lze nalézt mnoho teorií stárnutí „Proč stárneme?“
Teorie o příčinách stárnutí jsou vysvětlovány a chápány z pohledu biologických změn, sociálních a psychologických vlivů.7 Na tuto otázku se snaţí nalézt odpověď ne jedna teorie stárnutí. Weber a kol. uvádí, ţe je moţné dělení do dvou skupin teorií, Stochastické a Nestochastické teorie. Stochastické teorie povaţují děje, které jsou spojené se stárnutím za náhodné a pouze s věkem přibývá poruch buněčného řízení, ale Nestochastické teorie, ty vychází z principu, ţe stárnutí je geneticky předurčeno.
8
Například Teorie opotřebení, tato teorie vychází
z předpokladu, ţe došlo k poškození ţivotně nenahraditelných částí organismu, existují souvislosti s poškozením v průběhu ţivota.
3
MALÍKOVÁ, Eva: Péče o seniory v pobytových sociálních zařízení; s.15 TAVEL, Peter: Psychologické problémy v starobe I.; s.19 5 MALÍKOVÁ, Eva: Péče o seniory v pobytových sociálních zařízení; s.15 6 MALÍKOVÁ, Eva: Péče o seniory v pobytových sociálních zařízení; s.15 7 MALÍKOVÁ, Eva: Péče o seniory v pobytových sociálních zařízení; s.16 8 MALÍKOVÁ, Eva: Péče o seniory v pobytových sociálních zařízení; s.17 4
10
Opakem této teorie je Genetická teorie, kdy autoři vycházejí z předpokladu, ţe délka ţivota je pozoruhodně specifická pro kaţdý ţivočišný druh.9 Dle Tavela je třeba k teorii opotřebení dodat, ţe tělo se dokáţe do určité míry samo regenerovat. Ale schopnost regenerace se s vyšším věkem sniţuje a starší lidé mají mnoh-kdy minimální schopnost přizpůsobit se. Starší lidé na rozdíl od mladších lidí reagují citlivěji na zvýšenou ţivotní zátěţ a měnící se ţivotní podmínky. 10 Další významnou teorií je teorie úspěšného stárnutí, v této teorie se nejedná o to, aby si člověk dělal ze stárnutí starosti, a ani aby ho pasivně přijímal jako přirozený jev, ale o to, aby do stárnutí vstupoval aktivně a snaţil se dosáhnout toho, čeho by dosáhnout chtěl.11 Tato teorie je zaloţena na moţnostech a pozitivismu v ţivotě. Dle Zapfa vydařenost či úspěch v stárnutí se měří na základě spokojenosti z dvou sloţek, které se na sebe vzájemně působí a určují celkovou ţivotní spokojenost člověka. První sloţku tvoří objektivní ţivotní podmínky a druhou subjektivní pocit zdraví, blaha a spokojenosti.12 Kaţdý z nás stárne a tím se dostáváme k dalšímu vývojového období a to je stáří.
9
MALÍKOVÁ, Eva: Péče o seniory v pobytových sociálních zařízení; s. 17 TAVEL, Peter: Psychologické problémy v starobe I.; s. 21 11 TAVEL, Peter: Psychologické problémy v starobe I.; s. 31 12 TAVEL, Peter: Psychologické problémy v starobe I.; s. 31 10
11
1.3 Stáří je výzva na souboj Stáří je povaţováno za konečnou fázi stárnutí, ale je tomu tak? Co je stáří? Stáří je výzva na souboj. Pro starého člověka, je velmi důleţité jak vnímá sám sebe, neboť stáří má společné rysy, ale záleţí na kaţdém konkrétním jedinci, jak přistoupí k stáří. Nejčastěji je stáří vymezeno chronologicky: Ve věku 45-59 let je označován střední nebo také zralý věk, od 60-74 let je vyšší věk či rané stáří, od 75-89 let je stařecký věk a od 90 let a výše je dlouhověkost.13 V dnešní době se lidé v ekonomicky vyspělých státech doţívají mnohem delšího věku, neţ tomu bylo například před 100 lety. Průměrný věk ţeny je 80 let a muţi se doţívají okolo 74 let. Haškovcová tvrdí, ţe důleţitý je věk funkční nebo-li biologický, subjektivní, psychologický a sociální. Tato doba nemusí odpovídat věku kalendářnímu.
14
Stárnutí a stáří je ovlivněno
z hlediska času, délky i závaţnosti projevu, tudíţ kaţdý člověk stárne různým tempem. Říčan uvádí, ţe v tomto smyslu se mluví o biologickém věku, který se můţe rozcházet s chronologickým věkem.15 Stáří a příprava na něj je u kaţdého člověka různá, v další části se přesouváme ke konkrétnějším etapám příprav člověka.
1.3.1 Příprava na stáří Jak uţ bylo řečeno „Stárnutí je celoţivotní proces“, se kterým souvisí i stáří. I příprava na stáří je dlouhodobý proces, na který se nelze připravit pouhých pár let před dosaţením důchodového věku. Poláchová rozlišuje tři formy přípravy na stáří:
Dlouhodobá příprava – tato etapa začíná v dětství, rodiče učí děti úctě k starším, respektu i formě chování, komunikaci i péče k seniorům. Tyto aspekty mají za úkol rodiče, učí je nejen radami, ale i vlastním chování se svým rodičům či prarodičům. Středně dlouhá příprava – člověk ve středním věku má začít s cílenou přípravou na stáří. Od ţivotasprávy přes cvičení aţ po kontakty s přáteli. Důleţitým krokem je finanční zajištění zvláštních zdrojů na stáří. V dospělosti se lidé často zamýšlí
13
DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar,HOLCZEROVÁ, Vladimíra:Volnočasové aktivity pro seniory; s. 22 DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar,HOLCZEROVÁ, Vladimíra:Volnočasové aktivity pro seniory; s. 22 15 DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar,HOLCZEROVÁ, Vladimíra:Volnočasové aktivity pro seniory; s. 22 14
12
nad tím, jak bude vypadat jejich stáří, zda se o ně někdo postará či budou mít dostatek vlastních sil. Krátkodobá příprava – týká se období zhruba tří let před nástupem do důchodu. Jedná se o praktickou přípravu16 (např: úpravy bytu, výměna opotřebovaných elektrospotřebičů či nákup nových elektrospotřebičů, jelikoţ nákup nových spotřebičů je pro mnoho seniorů dosti finančně náročný.) S přípravami souvisí pomalé, ale jisté příznaky stáří, které zastihnout kaţdého jedince bez rozdílu.
1.4 Příznaky Čas je neúprosný ke kaţdému člověku stejně, sice ne vţdy ve stejné míře a čase, ale nakonec zastihne kaţdé z nás. S moţnosti plastických operací lze příznaky stárnutí oddálit, ale s pokročilejším věkem se dostavují více či méně zjevné fyziologické změny, Kůţe se zvrášťuje, vysouší se Vlasy a chlupy šediví a ubývají Uši obtíţně vnímají vysoké tóny a jsou citlivější na šumy Zrak slábne, obtíţněji se adaptuje na světlo a na tmu, zúţené vizuální pole Svalstvo ochabuje, ubývá kostní hmoty Dýchací soustava se rychleji unaví, hlavně při námaze Mění se hormonální produkce, sekrece a aktivita Přetváří se imunitní systém Mnohé patologické jevy vypozorované u starých lidí jsou někdy chybně přisuzovány pokročilému věku, ale jsou to však následky dřívějších onemocnění, která zůstala nepovšimnuta či byla zanedbána. 17
16 17
MLÝNKOVÁ, Jana: Péče o staré občany; s. 18 PICHAUD, Clement, THAREAUOVÁ, Isabelle: Soužití se staršími lidmi;s. 23
13
1.4.1 Změny ve stáří Ve vyšším věku dochází v lidském organizmu k mnoha změnám, které s sebou stáří přináší a kterým se nelze vyhnout. 18 U kaţdého člověka zvlášť se projevují individuální i časové rozdíly, které spolu souvisejí a vzájemně se ovlivňují.
Změny ve stáří
Biologické
Psychické
Sociální
Biologické změny – Veškeré tělesné změny, které se týkají orgánových soustav a jejich orgánů. Probíhají v: Kardiovaskulárním systému Respiračním systému Trávicím systému Pohlavním a vylučovacím systému Nervovém systému Smyslovém vnímání, spánku Psychické změny – Na kvalitě psychiky se podílí osobnost člověka. Celistvost člověka zůstává zachována, mění se pouze její jednotlivé schopnosti. Také můţe docházet ke změnám osobnostních rysů a vlastností jedince. Dle Jarošové se do popředí dostává zájem o vlastní zdraví, potřeba jistoty a bezpečí, touha se uplatnit i ve vyšším věku. Zhoršuje se přizpůsobení se ţivotním změnám. Senioři mají rádi svůj stereotyp a neradi ho mění. Starší lidé bývají více citliví, leckdy se u nich střídá nálada.
18
MLÝNKOVÁ, Jana: Péče o staré občany; s. 20
14
Sociální změny – Jarošová uvádí, ţe s odchodem do starobního důchodu se mění sociální role seniora. Zaniká role pracujícího člověka, který svou činností vytváří určité hodnoty nejen pro sebe, ale i pro okolí a vzniká role důchodce seniora19, který dostává od státu finanční příspěvek/penzi, přestoţe státu nijak hodnotě nepřispívá. S přechodem do penze se často mění i ekonomická situace seniora. Ztrátu mzdy nahradila penze, která ve většině případů nedosahuje takové míry, na kterou byl senior zvyklí a to vede ke sníţení ekonomické úrovně seniora.
Spousta lidí se na odchod do důchodu těší. Plánují si různé volnočasové aktivity, na které neměli doposud čas, chtějí zkoušet nové věci, chtějí si pěstovat vlastní bylinky či zeleninu na své zahrádce. Věnují svůj čas vnoučatům, navštěvují různá místa, cestují a chtějí si uţívat, s tím úzce souvisí vnímání vlastní role ve stáří, která je význačná v ţivotě seniora.
1.5 Strategie vlastních rolí ve stáří Kaţdý jedinec sám sebe určitým způsobem vnímá. A proto jsou důleţité drobné radosti a vztahy s druhými lidmi, které činí naše kaţdodenní ţivoty veselejšími. Klevetová zdůrazňuje, ţe v kaţdém věku je důleţité udrţovat sociální vazby a vytvářet si nová přátelství. Umoţňuje nám to, získávat lásku k sobě samému a naučíme se sami sebe přijímat.20 Láska, přátelství, důvěra, pocit potřebnosti to vše je nepodstatná součást ţivota jedince. Jak řekl psycholog E. Berne: „Když nás nikdo nehladí, začne nám vysychat mícha“21Ovšem, u některých seniorů převládá touha po soukromí a uzavření se vůči okolí. Pokud se setkáme s takovými lidmi je nutné jejich přání respektovat a přijmout jejich rozhodnutí. Reichardová provedla studii o zvládání vlastního stáří, výsledkem bylo pět strategií. Konstruktivní strategie – senioři se dokáţou vyrovnat s omezeními, které jim stáří přineslo. Předpokladem je spokojené dětství a tvořivá dospělost.22 Jedná se o aktivní přístup k ţivotu, kdy se je jedinec vědom své „situace“ a je schopně s ní samostatně 19
MLÝNKOVÁ, Jana: Péče o staré občany; s. 26 DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar: Kvalita života seniorů v domovech pro seniory; s. 16 21 KLEVETOVÁ, Dana, DLABALOVÁ, Irena: Motivační prvky při práci se seniory; s. 28 22 KLEVETOVÁ, Dana, DLABALOVÁ, Irena: Motivační prvky při práci se seniory; s. 31 20
15
a aktivně vynaloţit. Jedinec je odhodlaný jít za svým cílem a aktivně se mu věnovat. Za opačnou strategii by se dala povaţovat Strategie závislosti – člověk nerozhoduje sám, přesouvá zodpovědnost na lidi kolem sebe, spoléhá na pomoc druhých.23 Jedná se o pasivní přístup člověka, veškerou zodpovědnost nechává na druhých, respektive na svých dětech. V mnoha případech byli jedinci celý ţivot závislí na svých partnerech a po jejich smrti svou závislost přenesli na příbuzné či zdravotníky. V některých aspektech je podobná třetí strategie, která nese název Strategie obranná – Tento typ člověka je zpravidla profesně a společensky velmi úspěšný, nerad přijímá myšlenku na odchod do důchodu.24 Jedinec se snaţí aktivně ostatním, ale hlavně sám sobě dokázat, ţe nepatří do skupiny seniorů, ţe je schopen nadále ţít svůj ţivot jako před lety. S tím souvisí i nelibost k novým věcem, má rád svůj řád a zvyky. Ale nastane chvíle, kdy bude malé či velké míře pomoc druhých potřebovat. Další významná strategie je Strategie hostility – Člověk má nepřátelský postoj vůči lidem a všem. Nic není nikdy dobře. Hledá viníky za své ţivotní prohry, stále si na něco stěţuje.25 Tito jedinci bývají často agresivní a mají nelibost k mladším generacím, v případě, ţe jim chce mladší osoba s něčím pomoci, tak oni to vnímají jako útok vůči své osobě a dají to zřetelně najevo. Zde je důleţitý postoj člověka. A poslední strategie nese název Strategie sebenenávisti – tento typ člověka obrací svou nenávist a zlobu proti sobě. Smrt bere jako vysvobození. Ve svém ţivotním příběhu měl neuspokojivé vztahy s rodiči, s partnerem, s přáteli.26 Jedinci v tomto případě jsou velmi pasivní, nepokouší se nic změnit, nic nechtějí dělat, pouze čekají „aţ to přejde“ aţ nastane smrt.
Úkolem kaţdého z nás je a bude vytvořit si vlastní model aktivního stárnutí, dokázat přijímat a správně vybírat pro sebe uţitečné nové informace, tvořivě pracovat a kvalitně odpočívat. Carlson uvedl několik rad, které jsou vhodné k zamyšlení: Smiřte se s nedokonalostí Nekažte si život kvůli maličkostem 23
KLEVETOVÁ, Dana, DLABALOVÁ, Irena: Motivační prvky při práci se seniory; s. 32 KLEVETOVÁ, Dana, DLABALOVÁ, Irena: Motivační prvky při práci se seniory; s. 32 25 KLEVETOVÁ, Dana, DLABALOVÁ, Irena: Motivační prvky při práci se seniory; s. 33 26 DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar:Kvalita života seniorů v domovech pro seniory; s. 18 24
16
Naučte se žít v přítomnosti Staňte se trpělivějšími Zeptejte se sami sebe:bude na tomhle záležet za rok? Vytvořte si svoje vlastní rituály Buďte vděční, když se cítíte dobře, a s nadhledem přijímejte situace, kdy vám není právě nejlépe Když něco děláte, dělejte jen jednu věc Myslete na to, co máte, a ne na to, co byste chtěli mít Naučte se zahánět negativní myšlenky Naplňte svůj život láskou27
27
KLEVETOVÁ, Dana, DLABALOVÁ, Irena: Motivační prvky při práci se seniory; s. 35
17
2 Sociální služby pro seniory Během let se sníţila úmrtnost a lidská populace kaţdým dnem dosahuje vyššího věku. Stárnoucí populace je celosvětová problematika, dle projekce demografického vývoje, který zpracoval Český statistický úřad, by v roce 2030 měli lidé nad 65 let věku tvořit 22,8% populace a v roce 2050 dokonce 31,3%. Největší nárůst seniorů bude v kategorii dlouhověkých28, těch nejstarších. Ministerstvo práce a sociálních věcí vytvořilo politiku přípravy na stárnutí, kde vycházelo ze zlepšujícího se zdraví populace jako potenciálu pro sociální a ekonomický rozvoj. Na základě této politiky byl realizován Národní program přípravy na stárnutí, který navázal na předchozí Národní program na určité časové období. 29 V současné době Ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejnilo první teze Národní strategie podporující pozitivní stárnutí pro období 2013-2017. Tato strategie by měla napomoci k odstraňování přetrvávajících stereotypů ke stáří ve společnosti a zvýšit kvalitu ţivota všech generací v České republice. Výchozím rámcem strategie jsou práva seniorů a společenské hodnoty, od nichţ se odvíjí ostatní priority.
30
Ve své tezi MPSV uvedlo, ţe být
aktivní lze pouze v případě uspokojení důleţitých ţivotních potřeb a zajištění kvalitního prostředí. S rostoucím objemem seniorů vznikají různé kategorie seniorů. Nemůţeme předpokládat, ţe všichni mohou být aktivní, účastnit se na trhu práce nebo přispívat v rámci společnosti či rodiny. Zajištění důstojné a odpovídající péče proto patří k povinnostem kaţdé společnosti. Úroveň vyspělosti dané země by se měla odrazit i v určitém stupni kvality ţivota ve stáří. Hlavní strategické body: vzdělávání seniorů Zaměstnávání starších osob a seniorů Zdravé stárnutí a péče o seniory Inspirace v zahraničí 31
28
MALÍKOVÁ, Eva: Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních;s. 26 MALÍKOVÁ, Eva: Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních;s. 27 30 [online]. [cit. 2015-10-18]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/13107 31 [online]. [cit. 2015-10-18]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/12968 29
18
2.1 Sociální služby Při vysokém nárůstu počtu stárnoucí populace je velmi důleţité, aby se i nadále sociální sluţby rozvíjely. Sociální sluţby jsou souborem činností zajišťující pomoc a podporu osobám za účelem začlenění do společnosti nebo prevence sociálního vyloučení.32 Celý výčet sociálních sluţeb lze nalézt v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů, tento zákon vstoupil v platnost v roce 2007 a jeho hlavním úkolem je chránit práva a oprávněné zájmy lidí, kteří si je nemohou prosazovat sami, a to z důvodu určitého omezení (např. věk, zdravotní postiţení, nedostatečné podnětné prostředí, krizová ţivotní situace, aj.) Vytváří právní rámec pro vztahy při nezbytném zabezpečení podpory a pomoci lidem v nepříznivé ţivotní situaci. Vymezuje práva a povinnosti jednotlivců, obcí, krajů, státu a poskytovatelů sociálních sluţeb. Stanovuje podmínky pro výkon sociální práce ve všech společenských systémech, kde sociální pracovníci působí.
33
Sociální sluţby musí
poskytovány s důrazem na individualitu jedince a zachování lidské důstojnosti.
2.1.1 Druhy a formy služeb Dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách definuje tři duhy sluţeb: Sociální poradenství – je základní a důleţitou součástí kaţdé sociální sluţby. V rámci poradenství je klientovi poskytnuta rada či moţnost řešení. Dělí se na základná a odborné. Senior má moţnost zeptat se kompetentní osoby, která by mu měla poskytnout informační náhled do oblasti, o kterou se zajímá. Služby sociální péče – cílem je zabezpečit základní ţivotní potřeby v případě, kdy nemohou být zajištěné bez péče jiné osoby. Tedy poskytovat sluţby v přirozeném prostředí. Služby sociální prevence – slouţí k předcházení sociálnímu vyloučení lidí, kteří jsou ohroţeni sociálně negativními jevy.
32
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, § 1, odst. 1
33
MALÍKOVÁ, Eva: Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních; s. 42
19
Dále se sociální sluţby člení dle místa poskytování: Terénní
služby
–
jsou
poskytovány
v přirozeném
prostředí
seniora.
Např. pečovatelská sluţba, která můţe zajišťovat pomoc při doprovázení, nákupech či při jiných běţných situací. Ambulantní služby – při této sluţbě je senior doprovázen do zařízení, kde aktivně a smysluplně tráví čas. Např. Denní stacionáře, centra denních sluţeb. Pobytové služby – jsou poskytovány v zařízeních, kde jedinec po určitou dobu celodenně nebo celoročně pobývá. Jsou to Domovy pro seniory, osoby se zdravotním postiţením, chráněné bydlení, azylové domy. 34 Sociální sluţby kladou velký důraz na to, aby senioři ţili v přirozeném prostředí a měli širokou škálu výběru sluţeb, které jim budou k dispozici.
2.1.2 Standardy kvality sociálních služeb Standardy kvality sociálních sluţeb jsou významnou součástí sociálních sluţeb. Ve standardech kvality nalezneme přesně určené postupy a pravidla při jednání se zájemcem o sociální sluţbu, základní práva a povinnosti obou smluvních stran, personální a organizační zajištění, individuální plánování průběhu sociální sluţby, který vychází z individuálních potřeb, cílů klienta a s tím související roli klíčového pracovníka. Standardy kvality se vztahují na všechny druhy sociálních sluţeb. Jsou rozděleny na tři základní kategorie: Procedurální – tyto standardy jsou povaţovány za nejdůleţitější, nalezneme podrobný návod, jak mají poskytované sluţby vypadat, vymezují přesný rámec sociálních sluţeb.
34
MALÍKOVÁ, Eva: Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních; s. 42
20
Personální – stanovují podmínky pro personální zajištění při poskytování sociálních sluţeb. Obsahují i povinnosti zaměstnavatele pro vytvoření vhodných pracovních podmínek. Provozní – přesně určují podmínky k poskytování sociálních sluţeb i k jejich rozvoji kvality. 35 Význam standardů podle Hermana spočívá v tom, ţe popis, jak má vypadat kvalitní sociální sluţba, je velkým přínosem pro poskytovatele i pro uţivatele sluţeb. Ale aby standardy mohly tuto svou funkci naplňovat, je důleţité jim porozumět. Velký přinos standardů je v tom, ţe při jejich plošném, celonárodním pouţití je moţné porovnávat efektivitu jednotlivých druhů sluţeb a zařízení se stejným druhem sluţby.36
35 36
STANDARDY KVALITY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB: Výkladový sborník pro poskytovatele; s. 61 MALÍKOVÁ, Eva: Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních; s. 70
21
3 Pobytová zařízení pro seniory Hlavním pobytovým zařízením pro seniory jsou domovy pro seniory. Domov pro seniory je charakterizován zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. Je to celoroční pobytová sluţba, která nabízí celkovou péči osobám se sníţenou soběstačností zejména z důvodu věku a jejichţ situace vyţaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Dalším zařízením pro seniory jsou domovy se zvláštním reţimem. V těchto domovech se poskytují pobytové sluţby osobám, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění nebo závislosti na návykových látkách, dále osobám se stařeckou, Alzheimerovou demencí a ostatními typy demencí, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu těchto onemocnění a jejichţ situace vyţaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Domovy pro osoby se zdravotním postiţením poskytují pobytové sluţby osobám, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu zdravotního postiţení a jejichţ situace vyţaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.37 Hrozenská uvádí, ţe sociální práci v pobytových zařízeních můţeme chápat jako odbornou činnost, která je zaměřená na staršího člověka. Mezi základní úkony je moţné řadit: ulehčovat adaptaci seniora na nové institucionální prostředí, uskutečňovat sociálně-poradenskou práci, zabezpečovat seniorům sociálně-právní ochranu a psychosociální oporu, zprostředkovávat seniorům kontakty s rodinou i se společenským prostředím.38 Kvalita ţivota seniorů nezáleţí pouze na poskytovaných sluţbách, ale i na míře jejich adaptace do pobytového zařízení.
3.1 Adaptace na domov pro seniory Změn přichází v ţivotě člověka mnoho a adaptace patří mezi základní lidské vlastnosti a umoţňuje lidem přeţít i velmi obtíţné situace.39Ztráta současného bydlení a přesun do zcela nového a pro mnoho klientů i cizího prostředí můţe být dosti stresující i náročný. Klienti často ţili ve svých domovech většinu svého ţivota, byli součástí obce, znali okolí, sousedy, vztahy v obci, byl to jejich domov. Je to váţný zásah do klientova ţivota. Přesun do domova pro seniory je dlouhý a individuální proces, který je ovlivněn mnoha faktory, například věkem, fyzickým i psychickým stavem klienta. Při nástupu do pobytového zařízení probíhá 37
DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar: Kvalita života seniorů v domovech pro seniory; s. 85 DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar: Kvalita života seniorů v domovech pro seniory; s. 88 39 VENGLÁŘOVÁ,Martina: Problematické situace v péči o seniory; s. 13 38
22
adaptační proces a během tohoto adaptačního procesu by se měl senior seznámit s novým sociálním prostředím, ve kterém bude ţít. Pro kaţdého člověka je míra adaptačního procesu odlišná, jelikoţ kaţdý z nás je jedinečná a individuální osobnost, která se adaptuje v různém rozsahu. Haškovcová uvádí, ţe dle statistických údajů je pro seniora nejkritičtějších prvních 5 aţ 6 týdnů v zařízení, ale můţeme se setkat i s váţným obdobím, které trvá do 6 měsíců od nástupu do zařízení.
40
V případě, kdy si senior sám vybere zařízení, ve kterém bude
v budoucnu ţít je ideální. Pokud je nabídka míst k ţivotu ve stáří širší, můţe si vybrat zařízení, které mu nejlépe vyhovuje. Venglářová uvádí, co obvykle senioři zohledňují: lokalitu, ve které se zařízení nachází, dostupnost, zda ho budou moci navštěvovat jeho blízcí, velikost zařízení, typ poskytovaných služeb, zda je většina klientů aktivní či nikoliv, důleţitou roli hraje cena zařízení i čekací doba.41 Pokud má senior moţnost výběru dle jeho poţadavků, vzniká větší šance začlenit se do sociálního prostředí zařízení. Hrozenská charakterizovala adaptaci seniorů dle projevů na dobrou, vyhovující a zlou. Dobrá adaptace, během adaptace je senior přátelský, milý, veselý, projevuje aktivní zapojení, snaţí se seznámit s ostatními, zapojuje se do konverzace, během dobré adaptace si lze všimnout, ţe klient spolupracuje s personálem zařízení, nevyvolává zbytečné konflikty se zaměstnanci ani s uţivateli zařízení.
Vyhovující adaptace je středem mezi dobrou a zlou adaptací. Tato
adaptace je charakteristická pasivitou, senior se nezapojuje do dění v zařízení, ale vnímá a poslouchá ostatní, pouze pozoruje. A třetí zlá adaptace nese prvky ignorace, je často spojena s depresí, senior se nezapojuje, nekomunikuje s ostatními seniory ani se zaměstnanci zařízení, na první pohled je viděn nezájem seniora. 42 Kaţdý domov pro seniory si musí být vědom, ţe adaptace prochází určitými fázemi a brát na ně zřetel, Hlaváčová rozdělila adaptaci na čtyři fáze, kterými si kaţdý senior při nástupu do zařízení prochází. První fáze – je zahájena s příchodem do zařízení, začíná seznamování s novým prostředím, s novými lidmi, jedinec se seznamuje s chodem zařízení, v této fázi je důleţité, aby si senior vytvořil svoje soukromí.
40
HAŠKOVCOVÁ, Helena: Fenomén stáří; s. 195 VENGLÁŘOVÁ,Martina: Problematické situace v péči o seniory; s. 14 42 HROZENSKÁ, Martina: Socialna praca so staršími ľudmi a jej teoreticko-praktické vychodiská; s. 85 41
23
Druhá fáze – tato fáze je významné navazování kontaktů se sousedícími klienty i s personálem, dále se senior seznamuje blíţe s řádem zařízení a hlouběji porozumívá celému fungování zařízení. Třetí fáze – v této fázi je senior plně začleňuje do chodu zařízení, coţ můţe ovlivnit i slábnoucí vztahy s vnějším okolím. Čtvrtou fázi autorka nazvala fáze kompletního přizpůsobení se – V této fázi si je plně senior vědom svého ţivota v pobytovém zařízení, je ale důleţité si uvědomit, ţe této fáze ne vţdy dosáhnou všichni jedinci.43 Velký vliv na úspěšnou adaptaci seniora má nastavení adaptačního procesu v pobytovém zařízení. Při adaptaci na nové sociální prostředí musí být věnována pozornost individuální potřebám seniora, další významnou roli hraje i první dojem se zařízení, který si klient s sebou odnáší. Důleţitým faktorem je důvod vstupu do zařízení.
3.1.1 Důvody vstupu seniora do domova pro seniory Jak uţ bylo řečeno, kaţdý člověk je individuální bytost, a proto nalezneme spoustu důvodů pro vstup seniora do domova pro seniory. Od osobních aţ po zdravotní důvody, ale Hlaváčová shrnula pět nejčastějších důvodů pro odchod do domova pro seniory: Zdravotní stav – špatný zdravotní můţe mít za následek vyţadování péče od jiné fyzické osoby. Naléhání lékaře, dětí – strach dětí o seniora, který bydlí sám daleko od rodiny. Pocity osamělosti a opuštěnosti – ztráta ţivotní partnera či velký dům, ze které se odstěhovaly děti, to vše můţe vést k pocitům samoty. Nesoběstačnost – senior není schopen zvládnout běţné činnosti sám. Bytové a finanční problémy – málo prostoru v bytě či domě, který obývá více generací nebo naopak senior bydlí sám v bytě a není schopen zvládat finanční náklady sám. 44 Je třeba si uvědomit, ţe vstup ať uţ z jakéhokoliv důvodu je pro seniory velkým krokem, se kterým se musí smířit a být si ho vědom. Nastane velká změna v jeho dosavadním ţivotě, změní se mu jeho zvyky, které má spojeny s určitým prostředím, změní se jeho ţivotní styl a to vše s sebou můţu nést i pocity nejistoty. A proto je důleţité dát seniorovi moţnost zvyknout si na myšlenku odchodu do zařízení, aby si uvědomil a byl schopen přijmout změny, které nastanou. 43 44
HLAVÁČOVÁ, Gita: Přechod seniorů do domova důchodců: s. 157 HLAVÁČOVÁ, Gita: Přechod seniorů do domova důchodců: s. 153
24
3.1.2 Důležitost individuální plánování péče během adaptace Jedním z hlavních úkolů pro ulehčení vstupu do pobytového zařízení pro seniora je vytvoření individuální plánu péče (dále jen individuální plán) během přijímacího procesu, který vychází ze standardů kvalit sociálních sluţeb, nebo-li standard 5–Plánování a průběh sluţby.
45
Proces individuálního plánování je důleţité vnímat v celém kontextu zákona č.
108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. Správné počáteční nastavení individuálních potřeb seniora můţe sníţit riziko špatné adaptace v pobytovém zařízení. Po nástupu do zařízení je seniorovi přidělen klíčový pracovník, na kterého se můţe senior kdykoliv s důvěrou obrátit.46 Adaptační proces trvá i po přijetí seniora do zařízení, na přijetí seniora se podílí celý pracovní tým, který se vyznačuje vzájemnou spoluprací a komunikací, celý tým pracovníků věnuje seniorovi v daném období značnou míru pozornosti. Klíčový pracovník vytvoří se seniorem individuální plán, který vychází ze zhodnocení celkového stavu seniora a posuzuje jeho míru soběstačnosti a jeho potřeby. Celý individuální plán vychází z klienta, sám klient si musí uvědomit, co chce zlepšit, čeho chce dosáhnout. Cílem individuálního plánu je společně se seniorem zjistit, co ho trápí, jaké má problémy a jak by se daly konkrétní problémy vyřešit či alespoň zmírnit. Základem tedy jsou konkrétní cíle seniora. Individuální plán je stanoven na určité časové období pro plnění určitých cílů a posléze i vytváření nových krátkodobých či dlouhodobých cílů pro seniora. I klíčový pracovník musí průběţně vyhodnocovat kroky, cíle a stanovat nadále časové hledisko. Individuální plán je důleţitou součástí adaptačního procesu seniora. Senior se v rámci individuálního plánu během adaptačního procesu můţe zapojit i do aktivizačních skupin, kde má moţnost seznámit se s dalšími uţivateli nové prostředí zařízení, ale především rozvíjet své schopnosti v různých zájmových aktivitách. Práce se vzpomínkami má přímý vliv na kvalitu ţivota seniorů, protoţe znalost osobního příběhu je dobrým východiskem pro hledání osobního cíle uţivatele v rámci individuálního plánu.
47
Významnou roli můţe hrát
45
Uživateli jsou poskytovány služby a péče vycházející z jeho schopností, a to v rozsahu odpovídajícím jeho stavu a potřebám. Průběh služby má být přiměřeně plánován. O plánování a průběhu služby jsou vedeny záznamy v dokumentaci individuálního plánu uživatele. 46 MATOUŠEK, Oldřich: Sociální práce v praxi; s. 181 47 Centrum seniorů Mělník: výroční zprávy [online] [cit. 2015-11-13] dostupné z: Http://ssmm.cz/vyrocni-zpravy/
25
aktivizační činnosti s názvem reminiscenční terapie, kterou můţe klient v pobytovém zařízení dobrovolně navštěvovat a díky, které si bude moci opět vybavit šťastné vzpomínky ze svého ţivota.
26
4 Reminiscenční terapie Vzpomínky dávají ţivotu smysl, přinášejí radost, smutek i naději, ale velice často jsou vzpomínky a záţitky seniorů opomínány. Ale vzpomínky a celkový proces vzpomínání je přirozená činnost kaţdého člověka. „Vybavování starých paměťových stop v různých souvislostech během celého života je základem lidské identity“.48 Skutečnost, ţe člověk je schopen si ve své paměti znovu vybavit své dřívější a dávné proţitky a zkušenosti co dělal, čím byl, jak vnímal různé historické události nebo jak se na nich podílel, s kým se v životě potkal, kde žil, jak na něj jeho prostředí působilo, co uměl a kdo ho měl rád, jak prožíval své vztahy a kdo tvořil jeho rodinu, jaké byly zvyky a příběhy vyprávěné u nich doma to vše je součástí představy člověka o sobě samém, vědomí celistvosti a kontinuity jeho ţivota, sebehodnocení a sebeúcty, jeho vědomého Já.49 Kaţdý člověk si neustále potřebuje potvrzovat svou lidskost, svou identitu a k tomu je zapotřebí být v kontaktu a ve vztazích s lidmi a společností. Se vzpomínkami se pracuje i zcela záměrně, cílevědomě se vyuţívají ke zvyšování či udrţení stávající kvality ţivota seniorů, např. Domovech pro seniory, zde hovoříme o reminiscenční terapii.
4.1 Pojetí reminiscenční terapie Nejčastěji bývá reminiscenční terapie označována jako proces, při kterém je ve skupinách podporováno vzpomínání na příjemné minulé události. Jako impuls k navazování vzpomínání mohou slouţit staré fotografie, filmy, hudební nahrávky apod.50 Janečková a Vacková uvádí, ţe reminiscenční terapie je rozhovor terapeuta se starším člověkem nebo skupinou seniorů o jejich dosavadním ţivotě, jejich dřívějších aktivitách, proţitých událostech a zkušenostech.51
48
JANEČKOVÁ, Hana, VACKOVÁ, Jana: Reminiscence, využití vzpomínek při práci se seniory;s. 11 JANEČKOVÁ, Hana, VACKOVÁ, Jana: Reminiscence, využití vzpomínek při práci se seniory;s. 12 50 ŠPATENKOVÁ, Naděžda, BOLOMSKÁ, Barbora: Reminiscenční terapie;s. 21 51 ŠPATENKOVÁ, Naděžda, BOLOMSKÁ, Barbora: Reminiscenční terapie;s. 21 49
27
Komplexnější přístup zaujímá Gibsonová, která se nesoustřeďuje pouze na skupinovou práci a vyuţití konkrétních impulsů, ale naopak zdůrazňuje, ţe reminiscenční terapie v sobě zahrnuje mnoho různých přístupů, které se odvíjejí od ochoty lidí, kteří se jí věnují. Tudíţ nevnímá tuto terapii jenom jako nějakou sadu striktně daných a vyzkoušených technik, ale naopak jako otevřenou sbírku nápadů, od kterých se dále odvíjejí jednotlivé konkrétní přístupy, aktivity a praktiky, které se od sebe liší podle specifických cílů terapie a zařízení, ve kterých se odehrávají.52 Rozvinutější přístup zaujímá Norris, který tvrdí, ţe je moţné říci, ţe v reminiscenční terapie na sebe bere status filozofie péče, ve kterém minulost, původ, prostředí a ţivotní styl kaţdého jednotlivého člověka slouţí jako základ, od kterého se poté odvíjí péče o něho samotného. Podobným způsobem zaujímá postoj i Sim, který také zdůrazňuje fakt, ţe tuto terapii v ţádném případě nelze nazývat jen jako techniku, přiklání se k tomu, aby byla vnímána jako určitý druh pohledu na péči samotnou, jako vidění péče charakterizované zájmem o klienty a snahou porozumět jim a pochopit je, tedy vnímá reminiscenční terapii jako umění, jelikoţ vyţaduje zapojení fantazie, opravdovosti, tvořivosti, dovednosti, citlivosti, vnímavosti, instinktů a znalostí a trochu výstřednosti a estetického úsudku.53 4.1.1 Vzpomínání Jak je uvedeno výše „Vzpomínky dávají životu smysl, přinášejí radost, smutek i naději“. Vzpomínky nabývají velkého významu zvláště s přibývajícím věkem. Získání pocitu celistvosti je dle Říčana smíření se vším, co bylo, s celým svým ţivotem, a to lze dosáhnout skrz vzpomínání.
54
Zásadní funkcí je přínos k adaptaci na změny, které stárnutí přináší.
Vzpomínání slouţí k: Zdůraznění pozitivních stránek člověka Zvýšení pocity vlastní hodnoty Udržení pocitu osobní identity Změna negativního image a narušení stereotypů Získávání stimulující a příjemné zkušenosti Získávání materiálu pro proces bilancování Dosažení integrity v pojetí vlastního života Nabytí nesmrtelnosti55 52
ŠPATENKOVÁ, Naděžda, BOLOMSKÁ, Barbora: Reminiscenční terapie;s. 22 ŠPATENKOVÁ, Naděžda, BOLOMSKÁ, Barbora: Reminiscenční terapie;s. 22 54 ŠPATENKOVÁ, Naděžda, BOLOMSKÁ, Barbora: Reminiscenční terapie;s. 12 55 ŠPATENKOVÁ, Naděžda, BOLOMSKÁ, Barbora: Reminiscenční terapie;s. 13 53
28
Vzpomínání je nedílnou součásti kaţdodenních aktivit člověka v různém věku. Tendence vzpomínat je snaha pochopi sám sebe.
4.2 Formy a přístupy reminiscenční terapie „Porozumět znamená chápat, co nám někdo sděluje. Abychom pochopili, musíme se naučit naslouchat, vnímat a vidět to, co třeba druhý nevidí.“ Karolína Friedlová
Špaténková a Bolomská rozdělují reminiscenční terapii na obecnou a specifickou. Obecná je předem naplánovaná a jsou při ní vyuţívány různé reminiscenční pomůcky, které slouţí pro stimulaci vzpomínek na různá témata, také se vyuţívají materiály, které se dají lehce získat. Specifická reminiscence označuje cíleně vybrané a přesné uţití specifických pomůcek. Při práci jsou pouţívány předměty či materiály, které senior vlastní, nebo které se bezprostředně týkají účastníků skupiny, se kterou se pracuje. Specifická reminiscence je vhodná při práci se seniory s demencí, depresí či poruchami chování. Senioři s demencí mají často porušenou krátkodobou paměť,56 ale dlouhodobou paměť mají často v dobrém stavu a mohou spolupracovat ve skupině. Reminiscenční terapie je však vhodná i pro zdravé seniory. Reminiscenční terapie má různé formy, které se mohou vzájemně překrývat. Narativní přístup – v tomto přístupu se pracuje se spontánně vyprávěnými vzpomínkami seniorů. Nejčastěji se jedná o vyprávění příběhů ze ţivota, vzpomínání můţe probíhat mezi dvojicí nebo ve skupině. Vyprávění by mělo probíhat v uvolněné atmosféře a bezpečném prostředí. Hlavním smyslem této aktivity je vyplnění volného času seniorů. Při reminiscenci dochází k přirozené kognitivní stimulaci, nastolení psychické pohody, posílení sebeúcty, sociálnímu začlenění a také poskytnutí prostoru pro sebevyjádření. Téma není často určené, účastníci se navzájem nehodnotí, aby to nevedlo k ohroţení jejich bezpečí. Reflektující přístup – Dle Butlera k tomuto přístupu patří především životní rekapitulace (life review). Jedná se o vybavování vzpomínek, které probíhá mezi terapeutem a klientem nebo malou skupinou. Cílem je porozumět ţivotu, snaţit se 56
HOLCZEROVA,Vladimíra, DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar: Volnočasové aktivity pro seniory;s. 65
29
hledat jeho smysl a poté jej přijmout takový, jaký byl. Tento přístup vede často odpuštění a smíření mezi přáteli či rodinou. Pomáhá v získání sebedůvěry a psychické rovnováhy. Výsledkem by mělo být pozitivní vnímání sebe sama. Expresivní přístup – tento přístup je spojen s vyjádřením emocí, zde se jedná o práci s těţkými vzpomínkami, které v sobě senior dlouho drţí. Člověk zapojuje do své obtíţné situace druhé, tím, ţe o své situaci mluví, můţe dostat cenné rady a začít nahlíţet na svůj problém jinak. Dochází k uvolnění vnitřního napětí, mohou se také změnit pocity spojené s traumatickým záţitkem a poté i pohled na sebe sama. Informační přístup – V tomto přístupu je především vyuţívána autobiografická metoda. Lidé vyprávějí svůj ţivotní příběh v kontextu historických událostí a podávají na ně svůj vlastní pohled, čímţ přinášejí poučení mladší generaci. Zde je plněna důleţitá interpersonální a mezigenerační funkce. Předávání zkušeností mladší generaci umoţňuje seniorům nalézt smysl a hodnotu ţivota a adaptovat se na stáří. Tyto aktivity vedou k posílení identity a sebevědomí seniora. 57
4.3
Zásady při reminiscenční terapii Během reminiscenční terapie je moţné pracovat s různými zdroji, mohou to být pomůcky,
které se zakoupí či jsou darovány. „Tyto pomůcky slouţí ke stimulaci konverzace a vzpomínání“.58 Dalšími zdroji mohou být zdroje komunitní, coţ jsou místa, které lze se seniory navštívit, velmi důleţitou roli hrají zdroje lidské59, coţ jsou určité osoby, které s námi spolupracují. Pro správnou atmosféru a stimulaci při procesu vzpomínání je nutné dodrţovat několik zásad, dle Špaténkové a Bolomské jsou nejzákladnější tyto: Nezahrnovat seniora nadměrným množstvím materiálu. Obsah reminiscence by měl být zaměřen s ohledem na věk a socio-kulturní prostředí, ze kterého senioři pocházejí. Měli bychom vycházet z toho, co účastníci reminiscence sami zažili.
57
HOLCZEROVA,Vladimíra, DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar: Volnočasové aktivity pro seniory;s. 66 HOLCZEROVA,Vladimíra, DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar: Volnočasové aktivity pro seniory;s. 67 59 HOLCZEROVA,Vladimíra, DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar: Volnočasové aktivity pro seniory;s. 67 58
30
Povrchová úprava pomůcek může stimulovat stejně jako jejich vzhled – stimulace všemi smysly. Je nutné dopřát účastníkům dostatek času na odezvu a uspořádání vlastních myšlenek. Aktivně naslouchat účastníkům a nechat se jimi vést. Nesnažit se za každou cenu lpět na určitém tématu.60 Reminiscenční pomůcky lze zakoupit v antikvariátech, bazarech, získat darem od rodin seniorů. Mohou to být fotografie, předměty z dětství, hračky, nádobí, valcha, šicí stroje, sledování starých pořadů, hudební nahrávky a jiné. Důleţité je, aby bylo vytvořené místo, kde se bude senior cítit dobře „jako doma“.
4.4 Úspěšná reminiscenční terapie Kaţdý člověk je individuální, originální bytost, která má svou autonomii. Sim poukazuje na to, ţe kaţdý starý člověk, který se ocitl v Domově pro seniory, není pouze pacient, ale zastává plno dalších rolí. Ať jiţ byl synem, otcem, dědečkem, bratrem či cestovatel nebo komikem. Díky reminiscenční terapii je moţno pochopit, kým vlastně teď jiţ starý člověk byl a je, zahlédnout ho v jeho celistvosti a úplnosti.
61
Hlavní zásadou reminiscenční terapie je
skutečný a upřímný zájem o klienta. Reminiscence by měla být zaloţena na zkušenosti konkrétních lidí, ale ne v kaţdém případě se vţdy jedná o pozitivní vzpomínky, a proto je třeba zváţit, zda je moţno klientovi pomoci vyrovnat se s bolestivou zkušenosti či je vhodnější se dané vzpomínce vyhnout. Reminiscenční terapie je dobrovolná, tudíţ nikdo nesmí být do této terapie nucen a kaţdý jednotlivec ve skupině má právo na své soukromí, pokud se chce danému tématu vyhnout, tak mu nikdo nesmí bránit. Důleţitý aspekt je oslovování klientů, v rámci profesionality je vhodně oslovovat jednotlivce ve skupině jejich příjmením, jelikoţ se jedná vztah terapeut a klient. Pokud by terapeut sám od sebe začal klientům ve skupině tykat, mohlo by dojít k degradaci ze strany členů skupiny, nemuselo by jim být příjemné tykání od leckdy mladšího pracovníka. Reminiscence zvyšuje sebeúctu sebevědomí u klientů, vrací starším lidem důstojnost a hodnotu ţivota.
60 61
HOLCZEROVA,Vladimíra, DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar: Volnočasové aktivity pro seniory;s. 67 ŠPATENKOVÁ, Naděžda, BOLOMSKÁ, Barbora: Reminiscenční terapie;s. 73
31
5 Centrum seniorů Mělník
Obr. č. 1 Centrum seniorů Mělník
Centrum seniorů Mělník (dále jen CsM) bylo zaloţeno 1.5.2000 jako Příspěvková organizace Sociální sluţby města Mělník. Zřizovatelem je město Mělník.
62
Je definováno
zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. CsM se skládá z: Domova pro seniory Ludmila, jehoţ součástí je domov se zvláštním reţimem Váţka, Domov Penzion. V Domově Penzion sídlí terénní pečovatelská sluţba a odlehčovací sluţba. CsM poskytuje celoroční pobytovou sluţba, podporuje seniory zachovávat důstojný ţivot a soběstačnost. V zákoně č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách v § 49 jsou definovány základní sluţby, které CsM poskytuje: Poskytování ubytování Stravování Pomoc při osobní hygieně Pomoc při zvládání běţných úkonů o péči o vlastní osobu Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím Sociálně terapeutické činnosti Aktivizační činnosti Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí
62
Centrum seniorů Mělník: historie domova [online] [cit. 2015-10-31] dostupné z: Http://ssmm.cz/historie- domova/
32
A další sluţby63 Sluţby jsou dále poskytovány v rámci vyhlášky č. 505/2006 V CsM jsou také poskytovány cateringové sluţby, včetně provozu kavárny v CsM, kadeřnictví, masáţe, pedikúra, manikúra a praní prádla.
5.1 Poslání a cíle Centra seniorů Mělník Posláním CsM je zachovávat kvality ţivota seniorů a zdravotně postiţených občanů prostřednictvím sociální sluţby v pobytové péči. Procesy, které souvisejí s posláním organizace, se snaţí zajišťovat poskytování sociálních sluţeb, zdravotnické a sociální péče, stravovací sluţby a ubytování seniorů ve vlastních ubytovacích zařízeních, poskytování sociálních sluţeb seniorů v terénu.64 Krátkodobými cíli do 2 let CsM je podporovat seniory při zajištění jejich základních ţivotních potřeb, podporovat soběstačnost uţivatelů, aby mohli vést co nejvíce samostatný ţivot, vytvořit prostředí, které bude co nejvíce podobné domovu, udrţet konkurenční výhodu CsM v regionu dostupnosti a kvalitou sluţby a zajistit propagaci zařízení. Dlouhodobé cíle jsou stanoveny na 5 let a jde o snahu v navýšení aktivit uţivatelů a akcí pro uţivatele, vyšší nabídka kompenzačních pomůcek, přizpůsobovat vzdělávání a odborný růst personálu potřebám uţivatelů sluţeb a aktuálních trendů v sociálních sluţbách, vzdělávání pracovníků je plánováno v souladu s potřebami uţivatelů a vybavit všechny vícelůţkové pokoje zástěnami pro zajištění soukromí uţivatele, nikoli pouze přenosnými zástěnami.65
63
ZÁKON č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisu, §49, odst. 2 Centrum seniorů Mělník: výroční zprávy [online] [cit. 2015-10-31] dostupné z: Http://ssmm.cz/vyrocni-zpravy/ 65 Centrum seniorů Mělník: domov [online] [cit. 2015-10-31] dostupné z: Http://ssmm.cz/domov-ludmila/ 64
33
5.2 Domovy Centra seniorů Mělník
Obr. č. 2 část domovů Centra seniorů Mělník
Domov Ludmila Domov pro seniory s názvem Domov Ludmila poskytuje pobytovou sluţbu seniorům, kteří se ocitli v nepříznivé ţivotní situaci z důvodu věku nebo zdravotního stavu, mají sníţenou soběstačnost a vyţadují pravidelnou pomoc nebo podporu v běţných ţivotních situacích, případně nepřetrţitou zdravotní nebo ošetřovatelskou péči, kterou jim rodina, ani jejich okolí nemůţe zajistit. Součástí poskytovaných sluţeb jsou i aktivizační sluţby, které jsou prevencí proti ztrátě soběstačnosti a vyplňují volný čas seniorů.66 Tyto sluţby vycházejí z individuálních potřeb seniorů a jejich cílem je zvyšovat fyzickou i psychickou vitálnost seniorů. Domov Vážka Domov Váţka je domov se zvláštním reţimem, který poskytuje pobytové sluţby nad 50 let, jejichţ zdravotní stav z důvodu diagnostikované Alzheimerovy choroby nebo jiného typu demence vyţaduje 24 hodinovou intenzivní zdravotní i ošetřovatelskou péči. Komplexní ošetřovatelská i rehabilitační péče je poskytována zdravotním i ošetřovatelským personálem na základě získané certifikace kvality Českou Alzheimerovou společností.67
66
Centrum seniorů Mělník: výroční zprávy [online] [cit. 2015-10-31] dostupné z: Http://ssmm.cz/vyrocni-zpravy/ 67 Centrum seniorů Mělník: výroční zprávy [online] [cit. 2015-10-31] dostupné z: Http://ssmm.cz/vyrocni-zpravy/
34
Domov Penzion Domov Penzion je určen pro seniory, osoby s tělesným postiţením, osoby se zdravotním postiţením nad 50 let. Uţivatelé tohoto domova vyţadují vyšší přímou zdravotní péči, a proto pracovníci Domova Penzion musejí mít zkušenosti s osobami se sníţenou soběstačností, jejich pracovní výkon musí být stabilní, musí být dostatečně empatičtí k potřebám seniorů, všechna tato kritéria vedou k pozitivnímu klima, nejen v Domově Penzion, ale také v CsM. Terénní pečovatelská služba Cílem poskytované této sluţby je zvýšení kvality ţivota seniorů v jejich přirozeném prostředí, zamezení jejich sociálního vyloučení a oddálení potřeby pobytové sluţby. Tato forma sluţeb se zaměřuje na podporu rozvoje soběstačnosti, sníţení zdravotních a sociálních rizik a snaţí se zachovávat takový ţivotní styl uţivatele, který vede k jeho aktivitě a samostatnosti. Odlehčovací služba Odlehčovací sluţby jsou poskytovány seniorům, kteří mají sníţenou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění či zdravotního stavu, a o které je jinak pečováno v jejich přirozeném prostředí. Cílem sluţby je umoţnit pečující osobě odpočinek od náročné práce a zajistit moţnost pro vyřízení potřebných záleţitostí, na které nemá během péče dostatek času. Tato sluţba je poskytována na určitou dobu 3. měsíců.68
5.3 Poskytované služby CsM poskytuje svým uţivatelům sluţby v oblasti: 1. Pomoci a podpory při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu: pomoc a podpora při podávání jídla a pití, oblékání, svlékání, manipulace se speciálními pomůckami, pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním prostoru a pomoc při přesunu na lůţko nebo vozík. 2. Pomoci při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu: pomoc při úkonech osobní hygieny, při péči o vlasy a nehty a při pouţití toalety.
68
Centrum seniorů Mělník: výroční zprávy [online] [cit. 2015-10-31] dostupné z: Http://ssmm.cz/vyrocni-zpravy/
35
3. Poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy: zajištění stravy odpovídající věku, zásadám racionální výţivy a potřebám dietního stravování, donáška jídla, pomoc a příprava při podávání jídla a pití a nákupy dle poţadavků uţivatele. 4. Pomoci při zajištění důstojného a hygienicky nezávadného prostředí pokoje: úklid a údrţba pokoje, praní a ţehlení osobního a loţního prádla. 5. Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: doprovázení k lékaři, na instituce poskytující veřejné sluţby a zpět.69 V CsM jsou pečovatelské i zdravotní sluţby poskytovány uţivatelům 24 hodin denně, dále mají uţivatelé moţnost vyuţít ambulantní sluţby psychiatra, který sídlí v zařízení. Jednotlivé sluţby jsou individuálně uvedeny v seznamu poskytovaných sluţeb, který je uloţen v dokumentaci kaţdého uţivatele. CsM poskytuje svým uţivatelům i sluţby sociálně právního poradenství, které poskytují pomoc uţivatelům při jednání s úřady, vyplňování formulářů, informací o dávkách, příspěvcích, atd. A důleţitou sloţkou jsou i sluţby ve formě adaptace uţivatelů, kdy je poskytována pomoc novým uţivatelům při přechodu z domácího prostředí do nového sociálního prostředí zařízení.
69
Centrum seniorů Mělník: úvod [online] [cit. 2015-11-19] dostupné z: Http://ssmm.cz/uvod/
36
5.4 Adaptační proces Samotný adaptační proces nezačíná souvisle s příchodem seniora do zařízení, ale jiţ před jeho vstupem do pobytového zařízení. Adaptační proces v CsM začíná při jednání se zájemcem o sluţbu, poté následuje sociální šetření u ţadatele a pokračuje sepsáním smlouvy o poskytovaných sociálních sluţbách v den nástupu uţivatele do zařízení. CsM má přesně stanové kroky adaptačního procesu, které jsou stanoveny na základě standardů kvality sociálních sluţeb a organizačních pravidel CsM. Nejprve, celému adaptačnímu procesu předchází výš zmíněné: 1. Jednání se zájemcem o službu Oprávněný pracovník CsM, přijímá veškeré telefonické či emailové dotazy na poskytované sluţby a komunikuje se zájemci o sociální sluţbu. Kaţdý senior nebo rodinní příslušníci seniora, kteří přemýšlí o podání ţádosti do CsM májí moţnost sjednání schůzky s konkrétním sociálním pracovníkem, který má danou organizační sféru (přijímání a evidenci uţivatelů) na starosti. Sociální pracovník během schůzky prověřuje zda, zájemce splňuje podmínky CsM. Zjišťuje, zda zájemce spadá do okruhu osob, pro které jsou sluţby určeny, dále se během rozhovoru snaţí zjistit zájemcovi potřeby a jeho očekávání vůči CsM. Na závěr schůzky jsou zájemci či jeho rodině poskytnuty informace o zařízení, cenně, denním reţimu a následujících přijímacích postupech. Sociální pracovník po sdělení důleţitých informací nabídne moţnost prohlídky vnitřních i vnějších prostorů zařízení, zájemci mají moţnost nahlédnout do pokojů i do společných prostorů uţivatelů. Sociální pracovník nabídne i moţnou pomoc s vyplňováním ţádosti pro zájemce o sluţbu pro osoby, které si s formuláři „neví rady“. O poskytování sociální sluţeb můţe zaţádat sám zájemce nebo jeho rodinný příslušník, sociální pracovník z jiného zařízení či jeho lékař. Kaţdá ţádost o umístění musí obsahovat: - Vyplněný dotazník - Lékařskou zprávu, vyjádření lékaře o zdravotním stavu - Kopii vyměřeného důchodu - Kopii přiznání příspěvku na péči (pokud byl uznán) 70
70
Centrum seniorů Mělník: postup-zájemce [online] [cit. 2015-11-19] dostupné z: Http://ssmm.cz/postup-zajemce/
37
1. Sociální šetření Po přijetí ţádosti je formulář zařazen do evidence a následuje sociální šetření, které se koná v místě pobytu ţadatele o sluţbu. Sociální šetření vykonává pověřený pracovník CsM. Cílem sociálního šetření je posouzení zdravotního stavu ţadatele, ale také v hlavní míře zjistit, jak vypadá běţný den ţadatele o sluţbu. Jednotliví ţadatele jsou hodnoceni na základě bodů, které jsou určeny v tabulkách CsM. Pokud ţadatel získá dostatek bodů, bude přijat do pobytového zařízení. Rozhodnutí o přijetí ţadatele je písemně rozesíláno samotnému ţadateli i jeho rodině. Rodinní příslušníci jsou obvolávání i telefonicky a to pro případ, ţe by se písemné rozhodnutí k ţadateli nemuselo dostat. Sociální pracovník si dále sjedná osobní schůzku s ţadatelem, kterému přišlo vyrozumění o přijetí do zařízení. Během schůzky je ukázán seniorovi pokoj, který by měl v budoucnu obývat, pokud je s ním spokojen mohou přistoupit k jednání o nástupu a k podepsání smlouvy.
2. Smlouva o poskytování sociální služby Kompetentní sociální pracovník během schůzky s ţadatelem domlouvá následné konkrétní kroky, které vedou k pobytu v zařízení. Ţadatel je seznámen s organizací svého nástupu do zařízení a dostává podrobný seznam informací o jeho nástupu. Obdrţí od sociálního pracovníka i seznam věcí, které by bylo vhodné si do zařízení přestěhovat, a které nikoliv (např. domácí mazlíčci). Písemný seznam informací o nástupu obdrţí i jeho rodinný příslušníci a to zejména kvůli podpoře seniora během stěhování a adaptaci na nové prostředí. V den nástupu je sepsána s ţadatelem písemná smlouva o poskytování sociální sluţby a jsou znovu dohodnuty finanční podmínky.71 A v této fázi se z ţadatele o sluţbu stává uţivatel CsM. Přidělený sociální pracovník zastává důleţitou roli v této fázi adaptačního procesu. V největší moţné míře se věnuje novému uţivateli CsM. Pomáhá mu s dokumentací, ale i s orientací v novém prostředí. Během prvních hodin je mu neustále k dispozici, ověřuje si, zda má s sebou vše potřebné či potřebuje s něčím pomoci. Sociální pracovník je pro nového uţivatele během prvních dnů velkou oporou, kterou potřebuje.
71
Centrum seniorů Mělník: postup-zájemce [online] [cit. 2015-11-19] dostupné z: Http://ssmm.cz/postup-zajemce/
38
5.4.1 Adaptace V CsM je kaţdému novému příchozímu uţivateli přidělen sociální pracovník nebo-li adaptační pracovník, který se uţivateli stále věnuje. Adaptační pracovník se řídí konkrétními kroky, které jsou součástí vnitřní organizační struktury zařízení. Hlavní náplní práce adaptačního pracovníka je seznámit se blíţe s novým uţivatelem a poskytnout mu kvalitní sluţby, které budou zaměřené na jeho individuální potřeby a přání. Adaptační pracovník seznámí seniora s personálem i se sousedícími uţivateli v obytné části, kterou senior obývá. Navštěvuje seniora na jeho pokoji a zjišťuje, zda je vše v pořádku (např: zda nemá problém se sousedícím uţivatelem či je spokojen s jídlem). Znovu mu připomene a projde si s ním seznam informací, které se dozvěděl při svém nástupu do zařízení a je mu kdykoliv nápomocný, adaptační pracovník je v prvních dnech nejbliţší osobou nového uţivatele v zařízení. Pracovník doprovází seniora na různé aktivizační činnosti, jelikoţ by se mohlo stát, ţe kdyby se seniorem nešel pracovník, tak by senior ţádnou aktivizační činnost nenavštívil. Dále navštíví se seniorem i praktického lékaře, který sídlí v zařízení, senior by v rámci nástupu do zařízení měl absolvovat vstupní prohlídku. Adaptační pracovník by měl vyuţívat svých empatických schopností a zjišťovat, zda je senior v zařízení spokojen či nikoliv, zda ho něco trápí, zda má problém a jestli se snaţí „zapadnout“ do nového prostředí. To vše tvoří základ pro vytvoření individuálního plánu péče nového uţivatele zařízení. Adaptační pracovník je přidělen novému uţivateli na dobu 3 měsíců. Po toto období je oporou i důvěrníkem, který mu usnadňuje jeho nové ţivotní období v pobytovém zařízení. Po uplynutí 3 měsíců píše závěrečnou zprávu, kterou předává sociálnímu pracovníkovi v té části zařízení, které bude senior nadále uţívat.
5.4.2 Význam rodiny během adaptace seniora Kaţdý z nás si uvědomuje, ţe rodina má důleţitou roli v našich ţivotech. Pocit sbliţování a touha někam patřit je základní součást kaţdého jedince, zejména seniorů, protoţe rodina tvoří nepostradatelnou část jejich ţivotů. V rámci změny jejich ţivota, nástupu do pobytového zařízení, mohou mít senioři pocit, ţe svou rodinu ztrácí, ale právě rodina je během adaptačního procesu pro seniora tím nejvýznamnějším činitelem v jeho ţivotě. Sociální pracovník před nástupem seniora do pobytového zařízení se snaţí zapojovat a spolupracovat s rodinou seniora. V rámci jejich spolupráce se dohodnou na konkrétních úkonech, které budou v nejvyšším zájmu seniora a následně je realizují. CsM musí respektovat obavy rodiny 39
o seniora. Kaţdý rodinný příslušník má právo zajímat se o svého člena rodina v pobytovém zařízení a být dostatečně informován o změnách, které se dějí v jeho ţivotě. Rodina má moţnost zapojit se do ţivota seniora v zařízení a to např. společnou prací ve venkovní části zařízení či společnou návštěvou aktivizačních činností, které CsM nabízí.
5.5 Aktivizační úsek v Centru seniorů Mělník Aktivizační činnosti v CsM jsou velmi pestré, kaţdý den jsou nabízené různé druhy činnosti, ze kterých si mohou uţivatelé samostatné vybírat. Aktivizační činnosti mají rozdělené do šesti skupin: Sportovní – zde si mohou klienti vybrat z široké škály aktivit, např. skupinové cvičení, kuţelky, šipky. Kulturní – do kulturních aktivit spadají návštěvy zajímavých míst, muzeí, výstav, ale hodiny zpěvu, hodiny klavíru, které jsou zakončeny vystoupeními v dalších Domovech pro seniory. Vzdělávací – Tato aktivizační činnost je určena i pro veřejnost, patří sem tréninky paměti, trénování paměti s angličtinou, cestovatelské přednášky. Terapeutické – v této skupině nalezneme obsáhlý výčet nabízených aktivit pro uţivatele, např. zájmové tvoření, internetová kavárna, klub šikovných rukou, katolické mše, reminiscenční terapie, skupinové canisterapie, četba, poslech, evangelická bohosluţba. Volnočasové – volnočasové aktivity jsou především určené pro plnohodnotné trávení volného času uţivatelů, např. učení a práce s počítačem, kavárnička, kuchařinky a karetní sešlost. Individuální – v této skupině si samostatně klienti volí trávení svého času, buď procházkou v areálu, po městě či individuální canisterapií. CsM se pyšní mnohými vítězstvími v různých kategoriích pěveckých soutěţí i zmínkách městských denících o jejich aktivitách. Dále nabízí svým uţivatelům v aktivizačních činnostech i jiné aktivity, které jsou zaměřené na vzpomínání: pouštění starých filmů, vyhledávání hudby na internetu, skupinová setkání, oslavy narozeniny s ţivou hudbou, vytváření fotokoláţí s dobovými fotografiemi a jiné činnosti.
40
Obr. č. 3 kavárnička v Domově Penzion
Obr. č. 4 terapeutické aktivity v Domově Vážka
Obr. č. 5 trénink paměti v Domově Ludmila
5.6 Reminiscenční terapie v Centru seniorů Mělník Reminiscenční terapie v centru seniorů Mělník začala být realizována od roku 2008, pod záštitou ředitelky Mgr. Evy Bělíkové. Od začátku bylo cílem reminiscenční terapie setkávání seniorů a následné vzpomínání, vyprávění o svých záţitcích a vzpomínkách či věcech, které měli rádi, nebo které byly jejich součástí, za podpory zkvalitnění jejich ţivota. Díky reminiscenční terapii si účastníci během setkávání zaměstnávají svou paměť a myšlení. Reminiscenční terapie posiluje lidskou důstojnost a zlepšuje komunikaci. Ihned od začátku byly realizovány dvě formy reminiscenční terapie, jelikoţ centrum seniorů Mělník bylo rozděleno na více domovů, které byly rozděleny dle soběstačnosti uţivatelů. Pro Domov Ludmila a Domov Penzion byla zprvu konaná reminiscenční terapie 1x14 dní a účastnilo se okolo 10-15 seniorů. Ale s postupem času se ukázalo, ţe senioři mají zájem o zvýšení počtu hodin za měsíc, a proto se reminiscenční terapie stala součástí týdenního rozvrhu aktivizačních činností pro seniory. V současné době navštěvuje reminiscenční terapii
41
kaţdý týden 15-19 uţivatelů zařízení, a proto je reminiscenční terapie rozdělena na dvě početně stejné skupiny uţivatelů, kteří jsou rozděleni dvou časových bloků. Díky zvyšujícímu se zájmu o reminiscenční terapii CsM hledá nového reminiscenčního terapeuta, aby mohli poskytnout sluţby v této oblasti, co nejvíce zájemcům. V Domově Váţka byla konaná reminiscenční terapie samostatně a to z důvodů, ţe senioři ţijící v tomto domově trpěli demencí a Alzheimerovou chorobou, a v některých případech byli odkázáni na lůţko. Od začátku setkávání na reminiscenční terapii docházelo pravidelně zhruba 20-25 seniorů. I zde byla nutnost zvýšit počet opakování reminiscenční terapie za měsíc a to ze dvou na čtyři měsíčně. V posledních měsících se počet návštěvníku na reminiscenční terapii sníţil, kaţdý týden dochází na terapii zhruba 10 uţivatelů Domova Váţka. Reminiscenční terapie oţivuje minulé záţitky a jejich vybavování prostřednictvím různých předmětů, které nalezneme v reminiscenční místnosti
5.6.1 Reminiscenční místnost Kaţdé týdenní setkávání v rámci reminiscenční terapie se odehrává v záměrně vytvořené reminiscenční místnosti (viz. obr. č.3), která je uzpůsobená ke vzpomínání na minulé záţitky, minulý ţivot seniorů. Místnost je vybavená dobovým nábytkem, který byl v největší míře darován rodinou klientky, která ho neměla kam uskladnit.
Obr. č. 6 část reminiscenční místnosti v Domově Ludmila
42
Ostatní části místnosti byly zakoupeny nebo téţ darovány od ostatních klientů. Kaţdý malý detail v reminiscenční místnosti má svou roli. I ta sebemenší a pro nás často nepotřebná věc můţe u starších lidí vyvolat nezapomenutelnou vzpomínku na čas, který proţili v dětství či v jiném období svého ţivota. Hudební nahrávky dovedou vytvořit vhodnou atmosféru, při které se jedinec dokáţe přenést do let, ve kterých onu hudbu poslouchal. Vhodné prostředí, které je součástí místnosti, je nejlepší aspekt pro vytvoření oné atmosféry, která je pro reminiscenční terapii zapotřebí. V Domově Váţka je nově realizována reminiscenční kuchyňka, která obsahuje vše, co do pravé kuchyňky patří. Nalezneme zde i koření, neboť vůně jsou velkým přínos při vzpomínání, díky vůni si dokáţeme vybavit ne jednu vzpomínky, na kterou jsme dávno zapomněli. Dále zde můţeme vidět a staré nádobí, hrnce, louskáčky ořechů, staré lahve, ale i potřeby na pletení. Jedna uţivatelka darovala i staré šaty a zástěry, které dodávají kuchyňce pravost a skutečnost.
5.6.2 Průběh reminiscenční terapie Reminiscenční terapeut zahájí terapii úvodním tématem, které si předem připraví. Přípravě musí věnovat terapeut stejně času jako samotné terapii. Vybrané téma by mělo být dostatečně zajímavé pro všechny členy skupiny, existují témata, která jsou neutrální (např. počasí, oblékání, aj.), ale také témata, která jsou emočně náročná (např. válka, manţelství, narození dětí, smrt rodičů, aj.). Tyto témata dávají moţnost k hlubšímu porozumění mezi členy skupiny. Dále přenechá slovo účastníkům terapie a současně vkládá podměty k rozvoji tématu či dává pozor, aby se neodchýlilo od zadání. Optimální počet účastníků je okolo 8-10 lidí a to z důvodu, vhodnější práce v menší skupině lidí, při vyšším počtu účastníku by se nemuselo dostat na kaţdou osobu v místnosti čas a prostor pro její záţitky či dojmy. Samozřejmostí je vykání během terapie, oslovujeme účastníky příjmeními popřípadě i tituly, které mají, to vše přináší pocit plnohodnotnosti a důleţitosti člověka, který je pro kaţdého seniora důleţitý. Ovšem zcela jiné je to v Domově Váţka, zde při terapií si všichni vzájemně tykají a často vyţadují oslovovat tak, jak jim například říkávala maminka. Protoţe často nereagují na své 43
příjmení a jsou zvyklí na svá křestní jména (např. paní Helena chce být oslovována a ani na nic jiného neslyší neţ na Helí). Zde probíhá reminiscenční terapie spíše narativní přístupem, účastníci vyprávějí spontánně své vzpomínky. Zasedací pořádek je součástí týdenní terapie, protoţe kaţdý pravidelný účastník terapie si vytvoří určitý vztah k celé skupině, ale i k místu, na kterém pravidelně sedává. Vhodné je usadit účastníky do kruhu, aby měli moţnost všichni vzájemně na sebe hledět i se dobře slyšel, a aby si nikdo nepřipadal „odstrčený“. K navození lepší atmosféry je vhodné, aby si účastníci nosili své deky a přikrývky, se kterými se budou cítit příjemněji mezi ostatními lidmi. Během terapie je význačné, aby se kaţdý člen skupiny cítit součástí skupiny, aby se nebál něco říci či měl strach z posměchu ostatních. Pozitivním aspektem reminiscenční terapie je funkce aktivity, nebo-li patřit do určité skupiny, mít své zájmy, setkávat se pravidelně s jinými uţivateli a povídat si. Čas reminiscenční terapie bývá zpravidla 1 hodina nebo do vyčerpání daného tématu, ale musí se brát ohled i na následující aktivity. Reminiscenční terapie je o spontánně vyprávěných záţitcích, vzpomínkách, které jsou vyvolány daným tématem či fotografiemi, které si účastníci přinesou, hudebními nahrávkami, které si během terapie pouští. Kaţdá reminiscenční terapie je jedinečná a specifická.
5.6.3 Hodnocení reminiscenční terapie V CsM mají reminiscenční terapii rozdělenou na 12 tematických setkání, která trvají 3 měsíce. Díky tomu, muţe terapeut jednotlivě rozebírat, co se na daném setkání vydařilo a co nikoliv, co by bylo vhodné udělat, aby to na příštím setkání probíhalo lépe, popřípadě, co by bylo vhodné z jeho strany změnit. Závěrem 12 setkání je „vystup“ ve formě sepsání ţivotní osy či ţivotní knihy. Po uplynutí daných bloků setkání, terapeut vyhodnotí, zda je vhodné pokračovat v terapeutických setkáních stejným způsobem nebo zda pozmění nefungující prvky, vyzkouší nové metody či přijde s novými nápady na terapeutická setkání. Důleţité je dát na konci kaţdého terapeutického setkání prostor všem zúčastněným na reflexi dané terapie. Moţnost říci, co se jim v dané hodině líbilo nebo nelíbilo, co jim bylo 44
příjemné či nepříjemné, co jim pomohlo nebo nepomohlo a popřípadě jejich další připomínky k danému tématu nebo k budoucím tématům na dalších reminiscenčních terapií. Je nutno uvést, ţe ţádná reminiscenční terapie není „dokonalá“ vţdy se najde alespoň minimum, co by bylo vhodné zlepšit či změnit. I reminiscenční terapeut by měl pro svůj profesní růst pravidelně konat sebereflexi vlastních terapií a v rámci aktivizačních činností i 1xtýdně supervizi, aby pečoval o sebe sama, ale i návazně o své klienty.
5.6.4 Příklad dobré praxe Pan Z navštívil poprvé v rámci svého individuálního plánu reminiscenční terapii. Zpočátku se cítil velice nervózně, protoţe nikoho v místnosti blíţe neznal a nikdy předtím podobnou skupinu nenavštívil. Terapeutka hned na úvod všem účastníkům pana Z představila a oznámila, ţe má pan Z „dnes“ 81. narozeniny. Pana Z to ještě více znervóznilo a necítil se příjemně v dané skupině ani v reminiscenční místnosti, neměl zájem nadále zůstávat ve skupině. Terapeutka si jeho nelibosti a nezájmu všimla a navrhla, ţe kdyţ pan Z slaví „dnes“ 81. narozeniny, tak to zkusí přehodit a budou všichni vzpomínat, co dělali, kdyţ jim bylo 18 let. To pana Z velice potěšilo, protoţe si nechtěl povídat o tom, ţe mu uţ je 81 let, a ţe uţ nic nezvládá jako dříve, ţe potřebuje částečnou pomoc jiné osoby, ţe za ním jeho děti moc nejezdí, ale o tom, co dělával v 18 letech si chtěl povídat rád. Pan Z se jako první rozvzpomněl, co dělával a hned se cítil ve skupině lépe. I ostatní účastníci se zapojili a vzpomínali, co dělávali, kdyţ měli celý ţivot před sebou. Pan Z se během terapie cítil velice příjemně, se skupinou se společně smál, vzpomínal na hudbu a tancovačky, na které chodíval a dívky, se kterými se seznámil. Panu Z se terapie velice líbila, seznámil se dalšími uţivateli zařízení a slíbil, ţe příští týden dorazí opět na reminiscenční terapii. Díky včasnému a vhodnému zásahu terapeutky se pan Z cítil ve skupině vítaný a nepřipadal si „odstrčený“ kvůli svému věku. Obracením číslic vytvořila terapeutka v místnosti pocit štěstí a radosti při vzpomínaní na „mládí“ a díky tomu, se pan Z blíţe seznámil s panem K, protoţe si vzpomínaná si uvědomili, ţe spolu chodili na základní školu. Pan Z si vytvořil kontakty s dalšími uţivateli zařízení díky reminiscenční terapii, kteří mu pomohou zlepšit jeho adaptaci v pobytovém zařízení.
45
Diskuse k problematice Adaptace na jakoukoliv změnu je pro staršího člověka těţká, a proto jsou v CsM voleny různé kroky k jejímu úspěšnějšímu procesu. Důleţitou formou v ţivotě seniora v zařízení, je i moţnost docházet na reminiscenční terapii, která nabízí moţnost zpětného vhledu do proţitých ţivotních událostí, které vrátí seniorovi různé pocity, spojeny se šťastnými vzpomínkami během jeho ţivota. V kapitole s názvem Strategie zvládání rolí ve stáří je uvedené, ţe v kaţdém věku člověka je důleţité udrţovat sociální vazby a vytvářet si nová přátelství. A právě díky trávení času v určité skupině lidí se zvyšuje moţnost vytvoření „oného“ nového přátelství, které obohacuje a zkvalitňuje ţivoty seniorů v zařízení. Reminiscenční terapie je vhodná forma skupinové terapie, která nabízí novému uţivateli zařízení moţnost seznámit se s ostatními členy skupiny, ale v hlavním případě zapadnou do určitého celku, kdy si nový uţivatel, který se nachází v adaptačním procesu, nebudu připadat odstrčený a osamělý v zcela novém prostředí. Reminiscenční terapie pomáhá pochopit úplnost a celistvost konkrétního člověka, kým byl a je. V rámci reminiscenční terapie se jedinec dokáţe otevřít celé skupině, je schopen si vzpomenout na záţitky, které ho rozveselí a rozesmějí a díky tomu, si snadněji vytvoří vztah k dané skupině. A to můţu být začátkem přátelství v zařízení. Neboť kaţdý jedinec má potřebu někam patřit, zapadnout do určité skupiny či okruhu lidí, být součástí „něčeho“, kam se bude těšit vracet. Pokud je senior členem skupiny, tak má moţnost rozvíjet své vztahy a získávat další kontakty, se kterými můţe nadále pracovat, ale pokud by nenavštěvoval terapeutickou reminiscenční skupinu, tak by nemusel mít moţnosti získávat nové záţitky a poznávat ostatní uţivatele. Existují různé reminiscenční přístupy, které jsou ve výše uvedené kapitole, ale všechny přístupy vedou k porozumění seniora a zkvalitnění jeho ţivota v zařízení. Během adaptace seniorů je velmi důleţitý přístup ostatních uţivatelů, ale hlavně zaměstnanců zařízení. Prvních několik hodin ţití v pobytovém zařízení je nejtěţších pro kaţdého jedince, a proto povaţuji přístup nejen kaţdého člena personálu důleţitý, ale v hlavní míře přístup adaptačního pracovníka, který je pro nového uţivatele tou největší oporou, kterou mu můţu pobytové zařízení nabídnout. Seznámení s chodem zařízení, ale i s lidmi, kteří ţijí ve vedlejších pokojích a moţnost svěřit se s vyskytujícími problémy, je z počátku nejlepší forma podpory a pomoci, kterou můţe adaptační pracovník nabídnout. Kaţdý jedince si prochází procesem adaptace individuálně, ale díky navštěvování a zapojení do reminiscenční skupiny, si senior vytváří určité vazby, které mu pozitivně 46
napomáhají při jeho adaptaci na nové sociální prostředí. Nové vazby vedou k vytvoření nových kontaktů nejen se členy skupiny, ale i s dalšími uţivateli i personálem zařízení. Ochota, empatie a přístup terapeuta, také dovede ovlivnit vnímání daného jedince ostatními členy skupiny. V konkrétním případě z CsM, kdy jedinci bylo krajně nepříjemné vést rozhovor na téma jeho narozenin, terapeut vhodně vycítil nelibost a nápaditě dovedl dané téma stočit zcela opačným, ale zábavným směrem, které pobavilo všechny účastníky terapie. A díky této vhodné změně tématu terapeut nastolil příjemnou atmosféru, ve které se senior cítil „ve své kůţi“ a dovedl se zapojit do rozhovoru s cizími lidmi. Proces adaptace je ovlivněn mnoha faktory, ale přístup a vlídnost ostatních uţivatelů je povaţován za nejzásadnější formu, která působí na nového uţivatele zařízení, díky ní je schopen dále navazovat nové vztahy a pokusit se začlenit do zařízení. V kapitole s názvem Reminiscenční terapie je zmíněna velmi důleţitá věta „ Každý člověk si neustále potřebuje potvrzovat svou lidskost, svou identitu a k tomu je zapotřebí být v kontaktu a ve vztazích s lidmi i společností“. Dalo by se říci, ţe v procesu adaptace tvoří tato věta důleţité pravidlo, které napomáhá k zapojení do ţivota v novém sociálním prostředí. Reminiscenční terapie je místo, kde se setkává určitý okruh lidí, kteří nemusejí mít stejné zájmy, ale spojuje je ochota si navzájem povídat, vzpomínat na své záţitky a svěřovat se se svými strastmi i radostmi ze svých ţivotů. Reminiscenční terapie napomáhá jedinci naplňovat jeho sociální potřeby, které působí na jeho kvalitu ţivota v pobytovém zařízení.
47
Závěr Změna dosavadního známého okolí a následný přesun do nového, ale cizího pobytového zařízení můţe mít u mnohých seniorů negativní dopady, kterých se budou v budoucnosti špatně zbavovat. Proto je bakalářská práce zaměřená na důleţitost adaptace seniorů v pobytovém zařízení, které nabízí moţnost vyuţití reminiscenční terapie v rámci adaptačního procesu. Cílem této práce bylo zjistit, zda má reminiscenční terapie pozitivní vliv na adaptaci seniorů v pobytovém zařízení Centru seniorů Mělník. Cíl byl naplněn. Díky osobním konzultacím, šetřením a studiu dokumentace je praktická část práce zaměřená na popis metodiky reminiscenční terapie a s ní související metodiku adaptačního procesu. Z metodiky práce vyplývá, ţe reminiscenční terapie můţe pozitivně ovlivnit svou formou adaptační proces u konkrétních jedinců. Z dostupné dokumentace CsM a osobních dojmů zastávám v práci názor, ţe přátelskost, otevřenost, ochota pomoci, citlivost, to vše by měl nový uţivatel pociťovat z přístupu adaptačního pracovníka během svého adaptačního procesu. Pokud by se nový uţivatel necítil na počátku, ale i během své adaptace na zařízení v dobrém psychickém stavu, mohlo by to mít negativní následky na celkový psychický, ale i fyzický stav jedince. Kaţdý uţivatel je lidská bytost, která má svou důstojnost a zaslouţí si vhodné zacházení během celého svého ţivota. Z konkrétního případu vyplynulo, ţe přístup reminiscenčních terapeutů můţe ve velké míře ovlivnit budoucí názory na personál, ale i na celý objekt zařízení. Adaptační proces trvá u kaţdého jedince různou dobu, ale CsM se snaţí jít adaptabilitě seniorům naproti a vytvářet vhodné podmínky pro jejich spokojenost. Reminiscenční terapie zkvalitňuje ţivot účastníků terapie, díky které jsou součástí společnosti.
48
Seznam použité literatury DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar. Kvalita života seniorů: v domovech pro seniory. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-4138-3. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. Praha: Panorama, 1990. Pyramida (Panorama). ISBN 80-703-8158-2. HOLCZEROVÁ, Vladimíra a Dagmar DVOŘÁČKOVÁ. VOLNOČASOVÉ AKTIVITY PRO SENIORY. 1. vyd. Praha: Grada 2013. ISBN 978-80-247-4697-5. HROZENSKÁ, Martina. Sociálna práca so staršími ľuďmi a jej teoreticko-praktické východiská. Martin: Osveta, c2008. ISBN 978-80-8063-282-3. JANEČKOVÁ, Hana a Marie VACKOVÁ. Reminiscence: využití vzpomínek při práci se seniory. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-581-3. KLEVETOVÁ, Dana a Irena DLABALOVÁ. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2169-9. MALÍKOVÁ, Eva. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3148-3. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0. MLÝNKOVÁ, Jana. Péče o staré občany: učebnice pro obor sociální činnost. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011, 192 s. ISBN 978-80-247-3872-7. PICHAUD, Clément a Isabelle THAREAU. Soužití se staršími lidmi: praktické informace pro ty, kdo doma pečují o staré lidi, i pro sociální a zdravotnické pracovníky. 1. vyd. Praha: Portál, 1998, 156 s. ISBN 80-7178-184-3.
49
STANDARDY KVALITY SOCIÁLNÍCH SLUŢEB – výkladový sborník pro poskytovatele. 2008. Praha: Tigis Print, spol. s r. o. TAVEL, Peter. Psychologické problémy v starobe I. 1. vyd. Pusté Úĺany: Schola Philosophica, 2009. ISBN 978-80-969823-7-0. VENGLÁŘOVÁ, Martina. Problematické situace v péči o seniory: příručka pro zdravotnické a sociální pracovníky. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 96 s. ISBN 978-802-4721-705.
Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách ŠPATÉNKOVÁ, Naděţda a Barbora BOLOMSKÁ. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. ISBN 978-80-7262-711-0. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů
Časopisy HLAVÁČOVÁ, Gita. Přechod seniorů do domova důchodců. Sociální práce: Sociálna práca: časopis pro teorii, praxi a vzdělávání v sociální práci. Brno: Asociace vzdělávatelů v sociální práci, 2002, r. 2003, č. 2
Internetové zdroje Centrum seniorů Mělník [online]. 2013 [cit. 2015-11-19]. Dostupné z: http://www.ssmm.cz/ Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013-2017[online]. [cit. 2015-10-18]. Dostupné z: http:// www.mpsv.cz/cs/21725
50
Seznam použitých zkratek Atd. – a tak dále CsM – Centrum seniorů Mělník Např. – například Tzv. – takzvaný
51
Seznam příloh Příloha č. 1- Ţádost o umístění do CsM Příloha č. 2 – Vyjádření lékaře o zdravotním stavu Příloha č. 3 – Dotazník
52
Centrum seniorů Mělník Fügnerova 3523, 276 01 Mělník Tel.: 315 630 040-48, Fax: 315 627 194 IČ: 708 242 82 pod č.j. 30/2007-71 DIČ: CZ708 242 82 pod č.j. 54134/04/0439003273
Centrum seniorů r Mělník
Žádost o umístění Domov Ludmila Č.j.
Domov Penzion
Domov se zvláštním režimem Vážka
podací razítko:
Rodinný stav:
Rodné číslo:
Žadatel: --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------příjmení (rodné příjmení) jméno
Narozen: --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------den, měsíc, rok místo okres Bydliště:
Telefon žadatele:
Mobil:
Státní příslušnost:
e-mail:
Původní profese*):
Výše důchodu*):
Druh důchodu: starobní, vdovský, vdovecký, invalidní, jiný:
Důvod podání žádosti:
Stupeň závislosti na pomoci jiné fyzické osoby (dle § 8 zákona č. 108/2006 Sb.): (uveďte číslem, stupeň I, stupeň II, stupeň III, stupeň IV, v řízení)
Jméno a adresa zákonného zástupce, je-li žadatel zbaven způsobilosti k právním úkonům:
53
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Rozhodnutím soudu v: ze dne: č.j.
Kontaktní osoba žadatele (uveďte vztah k žadateli, adresu): -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Telefon: -------------------------------------------------------- e-mail: -----------------------------------------------------------------------------
Svým podpisem stvrzuji, že veškeré údaje v této žádosti jsem uvedl pravdivě a souhlasím se zpracováním osobních a citlivých údajů dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, uvedených na této žádosti. Byl(a) jsem seznámen(a) s postupem zpracování těchto údajů Centrem seniorů Mělník. *) nepovinný údaj
---------------------------------------------------------------------------------------datum a podpis žadatele nebo jeho opatrovníka
54
Centrum seniorů Mělník Fügnerova 3523, 276 01 Mělník Tel.: 315 630 040-48, Fax: 315 627 194 IČ: 708 242 82 pod č.j. 30/2007-71 DIČ: CZ708 242 82 pod č.j. 54134/04/0439003273
Centrum seniorů r Mělník
Vyjádření lékaře o zdravotním stavu žadatele
Žadatel:
Pojiš ťovna:
Bydliště:
Rodn é číslo:
Anamnéza (rodinná, osobní):
Objektivní nález:
Duševní stav (popř. projevy narušující kolektivní soužití):
Diagnóza: a) Hlavní
Statis tická značka hlavní choroby podle mezinárod ního seznamu:
b) ostatní choroby nebo chorobné stavy
55
Je schopen chůze bez cizí pomoci:
ano – ne*)
Je upoután trvale – převážně*) na lůžko:
ano – ne*)
Je schopen sám sebe obsloužit:
ano – ne*)
Pomočuje se: trvale – občas – v noci*)
ano – ne*)
Potřebuje lékařské ošetření: trvale – občas*)
ano – ne*)
Je pod dohledem specializovaného oddělení, např. plicního, ortopedického, neurologického, psychiatrického, resp. interního a chirurgického, poradny diabetické, protialkoholní apod.*)
ano – ne*) *)neh odící se škrtněte
Potřebuje zvláštní péči – jakou:
Dne:
---------------------------------------------------------------------------razítko a podpis ošetřujícího lékaře
56
Centrum seniorů r Mělník Váţený ţadateli o sluţby Centra seniorů Mělník, obracíme se na Vás s prosbou o vyplnění následujícího dotazníku. Ve vlastním zájmu vyplňte prosím přiloţený dotazník, na jehoţ základě bude Vámi podaná ţádost hodnocena a zařazena v pořadníku ţadatelů. Vybranou odpověď zakrouţkujte. Vyberte vţdy pouze jednu z moţností. 1) Osamělost a) Ţijete sám(a) bez jakékoli podpory blízkých, přičemţ Váš zdravotní stav vyţaduje pomoc druhé osoby. Nemáte příbuzné nebo neudrţujete kontakt s rodinou nebo rodina pobývá v cizině. b) Ţijete sám(a) a občasnou péči o Vaši osobu Vám zajišťuje osoba blízká, pečovatelská sluţba, soused či někdo jiný, přičemţ Váš zdravotní stav vyţaduje pomoc druhé osoby. c) Ţijete ve společné domácnosti s osobou, která se jiţ o Vás nemůţe starat, přičemţ Váš zdravotní stav vyţaduje pomoc druhé osoby. d) Ţijete sám(a) bez jakékoli podpory blízkých, pečovatelské sluţby či sousedů. Zatím péči o sebe zvládáte samostatně, avšak nemáte příbuzné nebo neudrţuje kontakt s rodinou. e) Ţijete sám(a), s občasnou dopomocí rodiny, sousedů, či pečovatelské sluţby. Jinak zatím péči o sebe zvládáte. f) Ţijete u příbuzných, kteří Vám pomáhají. g) Vyuţíváte v současnosti sociální sluţby, např. ČČK, Maltézská pomoc, o.p.s. , TPS Mělník, uveďte které a jak dlouho ...................................................................................................................................... ....................................................................................................................................... 2) Bytové podmínky a) Ţiji v nevyhovujících bytových podmínkách, v domě není výtah, mám sníţenou hybnost (invalidní vozík, kompenzační pomůcky). b) Ţiji ve vyhovujících bytových podmínkách (v přízemí, v domě s výtahem). c) Ţije v celkově bezbariérovém bytě.
3) Tíţivá ţivotní situace a) b) c) d)
Proţívám tíţivou ţivotní situaci, nevhodné chování ze strany blízkých osob, domácí násilí. Proţívám tíţivou ţivotní situaci, jako je např. úmrtí partnera nebo osoby blízké, nucené vystěhování. Neproţívám tíţivou ţivotní situaci. Jiná situace, vypište: ...................................................................................................................................... .............................................................................................................................................................. .......... 4) Zdravotní stav – příspěvek na péči dle zákona 108/ 2006 Sb., o sociálních sluţbách ve znění pozdějších předpisů mám definovanou závislost tohoto stupně: a) I. b) II. c) III. d) IV. e) nemám Svým podpisem stvrzuji, ţe jsem dotazníku rozuměl(a) a vyplnila na základě pravdivých skutečností. CSM si vyhrazuje právo provést sociální šetření v bydlišti ţadatele na základě Vámi udaných údajů. tel.: 315 630 040, 605 231 905, 605 231 957.
Dne:
……………................................ Datum a podpis žadatele
57
