Univerzita Karlova v Praze Přírodově decká fakulta Katedra učitelství a didaktiky chemie Studijní program: Chemie Studijní obor: Učitelství chemie a biologie pro SŠ
Bc. Veronika Petřeková
FARMACIE VE STŘEDOŠKOLSKÉM UČIVU CHEMIE PHARMACY IN CHEMISTRY CURRICULUM FOR SECONDARY EDUCATION
DIPLOMOVÁ PRÁCE
V EDOUCÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE: DOC. RNDR. HELENA KLÍMOVÁ, CSC.
Praha, 2011
Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou práci zpracovala samostatně a ţe jsem uvedla všechny pouţité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předloţena k získání jiného nebo stejného akademického titulu. Souhlasím se zapůjčením práce ke studijním účelům.
V Praze dne 7. 9. 2011
............................................................. Bc. Veronika Petřeková
2
Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí své diplomové práce doc. RNDr. Heleně Klímové, CSc. za cenné rady a PharmDr. Haně Michněvičové za pomoc při zpracování odborného textu.
3
Abstrakt Název: Farmacie ve středoškolském učivu chemie Autor: Veronika Petřeková Katedra: Katedra učitelství a didaktiky chemie, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze Vedoucí: doc. RNDr. Helena Klímová, CSc. Diplomová
práce
se
zabývá
zařazením tématu Léčiva
a
Farmacie
do
středoškolského učiva. Práce je rozdělena do čtyř částí. První se zabývá obsahem učiva léčiva v kurikulárních dokumentech. Ve druhé části se věnuji srovnání vzdělávacích systémů v České republice a Slovinsku a analýze českých a slovinských učebnic pro střední školy a gymnázia. Třetí část práce s názvem Farmacie práce obsahuje odborný text pro učitele středních škol a gymnázií. Jsou v ní obsaţeny základní informace o tomto odvětví a materiály, které mohou být vyuţity při výuce. Součástí výukových materiálů je deset laboratorních prací.
Abstract Title: Pharmacy in chemistry curriculum for secondary education Autor: Veronika Petřeková Department: Department of Teaching and Didactics of Chemistry Supervisor: doc. RNDr. Helena Klímová, CSc. The thesis deals with integration of the topic Medicine and Pharmacy into secondary education curriculum. The work is divided into four parts. First part pursues the content of medicine in the curriculum documents. Second part is devoted to comparison of educational systems in the Czech Republic and Slovenia and analysis of Czech and Slovenian textbooks for secondary schools. Third part contains special texts for teachers of secondary schools. It also includes basic information about pharmacy as well as other materials, which can be used in education. Thesis also contains ten laboratory works.
4
Klíčová slova Chemie, učivo, pedagogické dokumenty, učebnice, léčiva, farmacie, odborný text, laboratorní práce
Keywords Chemistry, curriculum, pedagogical documents, textbooks, drugs, pharmacy, scientific text, laboratory work
5
SEZNAM ZKRATEK AISLP - automatizovaný informační systém léčivých přípravků ATC - anatomicko-terapeuticko-chemické systémy HVLP – hromadně vyráběné léčivé přípravky INN - mezinárodní nechráněné názvy IVLP – individuálně vyráběné léčivé přípravky MZ – Ministerstvo zdravotnictví QSAR - quantitative structure-activity relationships, česky kvantitativní vztahy mezi strukturou a aktivitou SÚKL- státní ústav pro kontrolu léčiv
6
OBSAH 1
Úvod a cíl páce .......................................................................................... 10
2
Teoretická část.......................................................................................... 11 2.1 Obsah učiva léčiva v kurikulárních dokumentech ............................... 11 2.1.1 Rámcový vzdělávací program ..................................................... 11 2.1.2 Katalog poţadavků k maturitní zkoušce....................................... 14
3
Srovnání vzdělávacích systémů a porovnání učebnic ČR a Slovinska...... 16 3.1 Základní informace o vzdělávacím systému Slovinska ....................... 16 3.1.1 Předškolní vzdělávání ................................................................. 17 3.1.2 Základní vzdělání ....................................................................... 17 3.1.3 Střední (sekundární) vzdělání ...................................................... 18 3.1.4 Vyšší odborné vzdělání............................................................... 19 3.1.5 Vysokoškolské vzdělávání .......................................................... 19 3.1.6 Vzdělávání dospělých (celoţivotní vzdělávání) ............................ 19 3.1.7 Hudební a taneční vzdělávání...................................................... 20 3.1.8 Vzdělání pro ţáky se speciálními vzdělávacími potřebami ........... 20 3.1.9 Upravené programy a programy v etnicky a jazykově smíšených oblastech ................................................. 20 3.2 Základní informace o vzdělávacím systému České republiky ............ 20 3.2.1 Předškolní vzdělání .................................................................... 21 3.2.2 Základní vzdělání ....................................................................... 21 3.2.3 Vyšší sekundární vzdělání........................................................... 21 3.2.4 Nástavbové studium ................................................................... 21 3.2.5 Vysoké školy, vyšší odborné školy.............................................. 21
7
3.3 Analýza středoškolských učebnic........................................................ 23 3.3.1 České učebnice chemie ............................................................... 23 3.3.2 Slovinské učebnice chemie ......................................................... 26 3.3.3 Shrnutí analýzy středoškolských učebnic ..................................... 29 4
Farmacie ................................................................................................... 30 4.1 Úvod do Farmacie ............................................................................... 30 4.1.1 Vývojové etapy farmacie ............................................................ 30 4.1.2 Základní kategorie farmacie: ....................................................... 31 4.1.3 Odvětví farmacie ........................................................................ 32 4.1.4 Farmaceutické vědy .................................................................... 32 4.2 Farmakognozie.................................................................................... 33 4.3 Farmakologie ...................................................................................... 35 4.4 Farmaceutická chemie ........................................................................ 40 4.5 Kontrola léčiv ...................................................................................... 40 4.6 Farmaceutická technologie ................................................................. 40 4.7 Sociální a klinická farmacie ................................................................ 47 4.7.1 Farmakoepidemiologie ............................................................... 47 4.7.2 Farmakoekonomika .................................................................... 48 4.7.3 Farmakoinformatika a práce s informacemi o lécích .................... 48 4.7.4 Farmakovigilence ....................................................................... 50 4.7.5 Klinická farmacie ....................................................................... 50
5
Laboratorní práce ..................................................................................... 51
6
Seznam pojmů........................................................................................... 63
7
Závěr......................................................................................................... 65 8
8
Seznam informačních zdrojů .................................................................... 67 8.1 Literatura .............................................................................................. 67 8.2 Internet ................................................................................................. 69
9
1 ÚVOD A CÍL PRÁCE Farmacie je obor, zabývající se výzkumem, vývojem, výrobou, distribucí, skladováním a výdejem léčiv. Důvodem, proč jsem si pro diplomovou práci vybrala právě téma farmacie, je nejenom zájem o obor farmacie obecně, ale zejména o problematiku začleňování farmacie do obsahů učiva na středních školách. Podle mého názoru je v dnešní době nezbytné, aby uţ během studia na středních školách získávali ţáci postupně znalosti o tomto velmi důleţitém odvětví, neboť význam farmaceutického průmyslu v posledních desetiletích neustále vzrůstá, a to především z důvodu rozšíření civilizačních chorob. V dnešní době značné přesycenosti společnosti informacemi, která je způsobena především mediálním zájmem o tento z trţního pohledu velmi lukrativní obor, je nesmírně důleţité, aby si mládeţ jiţ od středoškolského věku měla moţnost vytvořit představu o oboru farmacie tak, aby nabytých znalostí mohla vyuţít k zorientování se v mnoţství informací, které jsou dnes v oboru farmacie k dispozici a mohou člověka neschopného informace dávat do správných souvislostí snadno zmást. Hlavním cílem diplomové práce je vytvoření odborného textu z oblasti farmacie pro středoškolské učitele a také laboratorních prací, které mohou učitelé k tomuto tématu ve své výuce vyuţít. Při tvorbě odborného textu budu vycházet z podoborové struktury farmacie a přihlédnu k vymezení charakteristiky farmacie jako oboru na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy. Součástí práce bude analýza a porovnání základních pedagogických dokumentů a vybraných učebnic pouţívaných v České republice a Slovinsku z hlediska zastoupení tohoto tématu.
10
2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 OBSAH UČIVA LÉČIVA V KURIKULÁRNÍCH DOKUMENTECH
2.1.1 RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM [13] Rámcový vzdělávací program je s Národním programem pro rozvoj vzdělávání (tzv. Bílou Knihou) hlavním kurikulárním dokumentem ve vzdělávání v České republice. V roce 2004 byly přijaty nové postupy ve vzdělávání ţáků od 3 do19-ti let, coţ změnilo systém kurikulárních dokumentů, které jsou dnes vytvářeny na d vou úrovních - státní a školní. Národní program vzdělávání (Bílá Kniha) vymezuje vzdělávání jako celek, zatímco rámcové programy vymezují závazné rámce pro jednotlivé etapy vzdělávání předškolní, základní a střední. Školní úroveň pak obsahuje školní vzdělávací programy, kterými se řídí vedení výuky na jednotlivých školách. Struktura kurikulárních dokumentů vyplývá z následujícího schématu.
Obrázek 1: Struktura kurikulárních dokumentů
11
RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO GYMNÁZIA (RVP G) Chemie jako vyučovaný předmět patří do vzdělávací oblasti Člověk a příroda společně s Biologíí, Fyzikou, Geografií a Geologií. Vzdělávací obsah Chemie zahrnuje [citováno dle 21]: OBECNÁ CHEMIE Očekávané výstupy ţák využívá odbornou terminologii při popisu látek a vysvětlování chemických dějů provádí chemické výpočty a uplatňuje je při řešení praktických problémů předvídá vlastnosti prvků a jejich chování v chemických procesech na základě poznatků o periodické soustavě prvků využívá znalosti o částicové struktuře látek a chemických vazbách k předvídání některých fyzikálně-chemických vlastností látek a jejich chování v chemických reakcích Učivo soustavy látek a jejich sloţení veličiny a výpočty v chemii stavba atomu periodická soustava prvků chemická vazba a vlastnosti látek tepelné změny při chemických reakcích rychlost chemických reakcí a chemická rovnováha ANORGANICKÁ CHEMIE Očekávané výstupy ţák využívá názvosloví anorganické chemie při popisu sloučenin charakterizuje významné zástupce prvků a jejich sloučeniny, zhodnotí j ejich surovinové zdroje, využití v praxi a vliv na životní prostředí předvídá průběh typických reakcí anorganických sloučenin využívá znalosti základů kvalitativní a kvantitativní analýzy k pochopení jejich praktického významu v anorganické chemii 12
Učivo vodík a jeho sloučeniny s-prvky a jejich sloučeniny p-prvky a jejich sloučeniny d- a f-prvky a jejich sloučeniny ORGANICKÁ CHEMIE Očekávané výstupy ţák zhodnotí vlastnosti atomu uhlíku významné pro strukturu organických sloučenin aplikuje pravidla systematického názvosloví organické chemie při popisu sloučenin s možností využití triviálních názvů charakterizuje základní skupiny organických sloučenin a jejich významné zástupce, zhodnotí jejich surovinové zdroje, využití v praxi a vliv na životní prostředí aplikuje znalosti o průběhu organických reakcí na konkrétních příkladech využívá znalosti základů kvalitativní a kvantitativní analýzy k pochopení jejich praktického významu v organické chemii Učivo uhlovodíky a jejich klasifikace deriváty uhlovodíků a jejich klasifikace heterocyklické sloučeniny syntetické makromolekulární látky léčiva, pesticidy, barviva a detergenty BIOCHEMIE Očekávané výstupy ţák objasní strukturu a funkci sloučenin nezbytných pro důležité chemické procesy probíhající v organismech charakterizuje základní metabolické procesy a jejich význam Další významné přírodní látky (alkaloidy, isoprenoidy, vitaminy, hormony) charakterizovat a vysvětlit význam alkaloidů (léčiva, drogy) popsat výskyt alkaloidů v přírodních zdrojích a způsoby jejich izolace
13
popsat isoprenoidy, uvést jejich klasifikaci a význam charakterizovat vitaminy, popsat jejich klasifikaci (vitaminy ve vodě rozpustné, vitaminy ve vodě nerozpustné) vysvětlit význam vitaminů pro lidský organizmus, avitaminos u a její projevy popsat přírodní zdroje jednotlivých vitaminů charakterizovat hormony a jejich funkce v organizmu Učivo lipidy sacharidy proteiny nukleové kyseliny enzymy, vitaminy a hormony Jak je patrné z předcházejícího přehledu, nachází se učivo léčiva v rámcově vzdělávacím programu v části Organické chemie. Učivo je zde uvedeno pouze jako obecný pojem a není detailněji specifikováno.
2.1.2 KATALOG POŢADAVKŮ K M ATURITNÍ ZKOUŠCE [22] MATURITNÍ ZKOUŠKA Z CHEMIE Chemie je jako nepovinný předmět zařazený do společné části maturitní zkoušky. Od roku 2011 do roku 2012 mohou ţáci tuto zkoušku absolvovat v jediné, a sice vyšší, úrovni obtíţnosti. Poţadavky k maturitě z chemie jsou stanoveny tak, aby si je ţáci kteréhokoliv typu navštěvované školy byli schopni bez problému osvojit. Při zpracování maturitních poţadavků byla však zohledněna i moţnost, ţe se výsledky maturitní zkoušky z chemie stanou součástí přijímacích kritérií na vysoké školy.
STRUKTURA ZKOUŠKY Zkouška se koná formou didaktického testu, který obsahuje tyto typy úloh: otevřené se stručnou odpovědí (rovnice, vzorec, číslo, slovo, slovní spojení), uzavřené (např. s nabídkou výběru ze čtyř navrţených alternativ, přiřazovací, uspořádávací, dichotomické).
14
Na řešení testu má ţák 90 minut a můţe pouţít následující pomůcky: matematické, fyzikální a chemické tabulky pro SŠ a kalkulačku. Předpokládá se, ţe se k maturitní zkoušce z chemie přihlásí ţáci, kteří mají o chemii zájem a plánují zaměřit svá budoucí vysokoškolská studia na obory, které vyţadují chemické znalosti a dovednosti.[23]
POŢADAVKY K MATURITNÍ ZKOUŠCE A JEJICH ANALÝZA Z HLEDISKA ZASTOUPENÍ TÉMATU LÉČIVA A FARMACIE Očekávané znalosti a dovednosti, které budou ověřovány v maturitní zkoušce z chemie, jsou konkrétně uvedeny v maturitních poţadavcích. V následujícím textu neuvádím text upřesňující poţadavky k maturitní zkoušce z chemie, z důvodu jejich rozsáhlosti. Celý text je k dispozici na stránkách http://info.edu.cz/cs/system/files/Chemie_katalog.pdf. Po analýze konkrétních poţadavků k maturitě z hlediska zastoupení učiva léčiva nebo farmacie jsem zjistila následující. V tematickém celku Obecná chemie se toto téma nevyskytuje vůbec. Anorganická chemie v kapitole s názvem Prvky a anorganické sloučeniny v prostředí kolem nás (chemie kolem nás) zmiňuje uţití halogenů a jejich sloučenin v běţném ţivotě a jako příklad uvádí desinfekci jodovou tinkturou, coţ by se do tématu dalo zařadit. Organická chemie zmiňuje hledané téma hned ve dvou kapitolách. V kapitole Kyslíkaté deriváty uhlovodíků uvádí praktické vyuţití a lkoholů, fenolů a etherů jako léčiv a dále v kapitole Vybrané organické látky v prostředí kolem nás (chemie kolem nás) klade důraz na dovednost popsat běţně pouţívaná léčiva (analgetika, antipyretika, anestetika, sedativa aj., konkrétně např. Acylpyrin, Panadol aj.) a princip jejich účinku. Poslední tématický celek Biochemie v kapitole Další významné přírodní látky (alkaloidy, isoprenoidy, vitaminy, hormony) zmiňuje problematiku týkající se charakterizování a vysvětlení významu alkaloidů (léčiv, drog). Závěrem lze říci, ţe v porovnání s rámcově vzdělávacím programem je tedy téma léčiva v poţadavcích k maturitní zkoušce vymezeno konkrétněji.
15
3 SROVNÁNÍ VZDĚLÁVACÍCH SYSTÉMŮ A POROVNÁNÍ UČEBNIC ČESKÉ REPUBLIKY A SLOVINSKA V následující kapitole se budu věnovat srovnání vzdělávacích systémů Slovinska a České republiky. Pozornost věnuji zejména středoškolskému vzdělání.
3.1 ZÁKLADNÍ INFORMACE O VZDĚLÁVACÍM SYSTÉMU SLOVINSKA Republika Slovinsko je parlamentní demokracie s 2,1 mil obyvatelstva.
Úředním
jazykem
je Slovinština
a v dvojjazyčné oblasti, která je v obcích s italskou a maďarskou etnickou menšinou, jsou také jako oficiální jazyky pouţívány italština resp. maďarština. Slovinská ústava garantuje bezplatné vzdělávání pro slovinské státní příslušníky. Základní vzdělání je povinné a je hrazeno z rozpočtových zdrojů, neboť stát se zavazuje umoţnit svým občanům získat přiměřené vzdělání. Příslušníci národnostních menšin mají právo na výuku v jejich mateřském jazyce. Státní univerzity a odborné školy jsou autonomní.[24] Slovinský vzdělávací systém se skládá z následujících sloţek: předškolní vzdělávání základní vzdělávání střední vzdělávání: o odborné a technické vzdělávání o všeobecné sekundární vzdělávání vyšší odborné vzdělání vysokoškolské vzdělání Mezi specifické součásti vzdělávacího systému dále patří: vzdělávání dospělých hudební a taneční vzdělávání vzdělávání ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami programy v etnicky a jazykově smíšených oblastech Struktura vzdělávacího systému Slovinska je znázorněna v následujícím schématu: 16
Obrázek 2: Struktura vzdělávacího systému Slovinska
V následujících podkapitolách se budu věnovat jednotlivým sloţkám vzdělávacího systému ve Slovinsku.
3.1.1 PŘEDŠKOLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Předškolní vzdělávání není povinné a je určeno dětem od jednoho roku do šesti let. Nový vzdělávací program zahrnuje denní, půldenní a krátké programy a podporuje moţnost hlídání dětí, předškolního vzdělávání doma nebo příleţitostné péče o děti v jejich domovech. Školní instituce preferují šest oblastí aktivit, jako jsou pohyb, jazyk, umění, příroda, společnost a matematika.
3.1.2 ZÁKLADNÍ VZDĚLÁNÍ Základní vzdělávání bylo postupně rozšířeno z osmi na devět let. Devítiletá školní docházka byla zavedena ve školním roce 1999/2000. Děti, které dosáhnou věku šesti let v daném kalendářním roce, zahájí docházku do první třídy v témţe roce. Devítiletá školní docházka je rozdělena do tří stupňů (1-3 třída, 3-6 třída, 7-9 třída). Základní školy poskytují povinná a rozšířená kurikula. Povinné kurikulum musí zajistit všechny školy a studují ho všichni ţáci. Skládá se z povinných předmětů, volitelných předmětů, domácího studia a dnů aktivit (kultura, věda, sport, technika). Podle 17
nepovinného kurikula musí školy nabídnout výuku, ale je na ţácích, zda jí vyuţijí. Zahrnuje např. doučování, mimoškolní aktivity a péči o ţáky se speciálními potřebami. Úspěšné dokončení základního vzdělání umoţňuje ţákům pokračovat ve vzdělání výběrem střední školy.
3.1.3
STŘEDNÍ (SEKUNDÁRNÍ) VZDĚLÁNÍ
Po povinném základním vzdělávání následuje vzdělání střední. Odborné a technické střední školy připravují ţáky především na jejich budoucí povolání, zatímco všeobecné střední školy (gymnázia) na další studium. Programy v oblasti středního vzděláván í se liší v obsahu, délce a cílech.
VŠEOBECNÉ STŘEDNÍ ŠKOLY (GYMNÁZIA) Všeobecná střední škola (gymnázium) připravuje studenty na další studium. Gymnázia jsou rozdělena do dvou skupin: obecná a technická. Studium trvá čtyři roky a je ukončeno maturitou. Ţáci gymnázia, kteří nechtějí nebo nemohou ve studiu pokračovat, mají moţnost vstoupit do zaměstnání po absolvování odborného kurzu a po získání kvalifikace ve zvoleném oboru.[25] Odborné kurzy zajišťují překonání rozdílu mezi všeobecným a odborným vzděláním tak, aby absolventi obecného, klasického a technického gymnázia mohli získat kvalifikaci odpovídající úrovni středních odborných škol a učilišť. Vzdělávací cíle jsou pro oba druhy vzdělání stejné.
STŘEDNÍ ODBORNÉ A TECHNICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ Střední odborné a technické vzdělávání navazuje na povinné všeobecné vzdělávání a připravuje studenty na budoucí povolání. Existují různé typy odborných a technických středních škol. Některé s kratším programem jsou zakončeny závěrečnou zkouškou a jiné maturitou. Profesní a odborné školy nabízejí programy lišící se obsahem, délkou a cílem. Kratší programy (2,5 – 3leté) jsou zakončeny závěrečnou zkouškou, která umoţňuje studentům
vstoupit na trh práce nebo do prvního ročníku jakékoliv střední školy. Ţáci, kteří úspěšně ukončí základní školu, se mohou zapsat do tříletých profesních programů, kde je studium také ukončeno závěrečnou zkouškou. Certifikát o závěrečné zkoušce umoţňuje studentům vstoupit na trh práce nebo pokračovat ve vzdělávání ve
18
dvouletých profesně odborných programech, které jsou ukončeny maturitou a vedou ke kvalifikaci na úrovni střední odborné školy. Čtyřleté programy, mezi něţ patří např. technická gymnázia nebo programy středních odborných škol, jsou orientovány prakticky s profesním zaměřením.[26]
3.1.4 VYŠŠÍ ODBORNÉ VZDĚLÁNÍ Studium na vyšších odborných školách bylo zahájeno v roce 1996/97. Studijní programy vyšších odborných škol jsou prakticky orientovány, trvají dva roky a jsou ukončeny diplomovanou zkouškou. Ukončení odborného vzdělání umoţňuje studentům vstup do zaměstnání nebo na vysokou školu.
3.1.5 VYSOKOŠKOLSKÉ VZDĚLÁVÁNÍ Vysokoškolské vzdělávání obsahuje dva typy studia, a sice akademické univerzitní a technické. V roce 2004 byly přijaty změny zákona o vysokoškolském vzdělávání a stanoveny tři úrovně studia. První úroveň studia (bakalářské studium) trvá od tří do čtyř let a student musí splnit poţadavek 180 aţ 240 kreditních bodů. Druhá úroveň (magisterské studium) zahrnuje 60 aţ 120 kreditních bodů a trvá od jednoho do dvou let. Třetí úrovní je studium doktorské, které trvá tři roky. Studijní programy musí korespondovat se studijními programy EU, přičemţ veškeré vysokoškolské vzdělání spadá do kompetencí Ministerstva vysokého školství, vědy a techniky.
3.1.6 VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH ( CELOŢIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ) Školy a instituce vysokoškolského vzdělávání poskytující vzdělávání mládeţe nabízejí také vzdělávací kurzy pro dospělé. Celoţivotní vzdělávací programy jsou většinou neomezené a jsou určeny například pro zaměstnance, nezaměstnané, minoritní a etnické skupiny nebo cizince. Získaná odborná kvalifikace můţe být vyuţita k uplatnění v zaměstnání nebo v dalším vzdělávání.
19
3.1.7 HUDEBNÍ A TANEČNÍ VZD ĚLÁVÁNÍ Hudební a taneční vzdělávání nabízejí státní a soukromé hudební školy většinou současně s povinným vzděláváním především předškolním dětem a ţákům základních škol. Po ukončení základní a hudební školy, mohou ţáci zvolit umělecké gymnázium.
3.1.8 VZDĚLÁNÍ PRO ŢÁKY SE SPECIÁLNÍMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI Jedním ze základních principů ve vzdělávání je začlenění dětí se speciálními potřebami. Od roku 2001 jsou postupně vyvíjeny programy, které ţákům pomohou dosáhnout standardů znalostí. Současně byl zahájen proces reorganizace institucí pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami.
3.1.9 UPRAVENÉ PROGRAM Y A PROGRAM Y V ETNICKY A JAZYKOVĚ SMÍŠENÝCH OBLASTECH Vzdělání v oblastech s výrazným zastoupením italské nebo maďarské menšiny je upraveno vzhledem k potřebám daných lokalit. V etnicky a jazykově smíšené oblasti jako je např. Prekmurje byly zřízeny dvojjazyčné předškolní instituce, základní školy a střední školy. Třídy jsou smíšené a jazyky výuky jsou slovinština a maďarština nebo italština. Kromě svého mateřského jazyka se děti učí jazyk minoritních skupin, historii a kulturu obou národů. Aby bylo dosaţeno rovnováhy v rozvoji etnických menšin a Slovinců, byly organizace a vzdělávací programy pro školky a školy v etnicky smíšených oblastech upraveny v těchto oblastech: vzdělávací cíle, rozvrhy, sylaby, učební osnovy a poţadavky na přijetí.
3.2 ZÁKLADNÍ INFORMACE O ČESKÉ REPUBLIKY
VZDĚLÁVACÍM SYSTÉMU
K 1. lednu 2005 vstoupil v platnost nový školský zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Stanoví délku a způsob plnění povinné školní docházky, pro
jednotlivé
vzdělávací úrovně
stanovuje podmínky pro vstup, organizaci vzdělávání
20
a ukončování studia. Nově definuje osoby se zvláštními vzdělávacími potřebami a dává přednost jejich integraci do běţných tříd před odděle ným vzděláváním.[27]
3.2.1 PŘEDŠKOLNÍ VZDĚLÁNÍ Mateřská škola není povinná a poskytuje předškolní vzdělávání dětem ve věku 3-5 let. Dětem do 3 let jsou určeny jesle, které však nejsou součástí školské soustavy, ale náleţí kompetenci Ministerstva zdravotnictví.
3.2.2 ZÁKLADNÍ VZDĚLÁNÍ Od roku 1996/1997 je délka povinné školní docházky i základního vzdělávání 9 let. Základní škola má dva stupně. První stupeň zahrnuje 1. -5. ročník a druhý stupeň 6. -9. ročník. Ţáci, kteří vyhoví podmínkám přijímacího řízení, mohou počínaje 6. nebo 8. ročníkem přejít na víceleté gymnázium, popř. na osmiletou konzervatoř. Pokud ţák úspěšně zakončí povinnou školní docházku, dosáhne tím stupně základního vzdělání. Vysvědčení jsou opatřena doloţkou o získání tohoto stupně vzdělání.
3.2.3 VYŠŠÍ SEKUNDÁRNÍ VZDĚLÁNÍ Po splnění povinné školní docházky pokračují ţáci (ve věku 15-18 let) v nepovinném vyšším sekundárním vzdělávání, a to buď ve všeobecných gymnáziích, která jsou kromě osmi- a šestiletých i čtyřletá nebo v odborném v ostatních středních šk olách (ve čtyřletých oborech ukončených maturitní zkouškou, v dvou- aţ tříletých oborech s výučním listem, a v některých dalších oborech), popř. na konzervatořích. Střední školy poskytují úplné všeobecné střední vzdělávání a vzdělávání odborné neboli profesní, vţdy se základem všeobecné vzdělávací sloţky. Většina ţáků se připravuje ve všeobecných či profesně zaměřených čtyřletých maturitních oborech, které umoţňují vstup do terciární úrovně vzdělávání. Menšinovým druhem škol jsou konzervatoře, které poskytují umělecké vzdělávání. Absolventi získávají především odborné vzdělání v konzervatoři, ale mohou sloţit i maturitní zkoušku, a dosáhnout tak středního vzdělání s maturitní zkouškou.
3.2.4 NÁSTAVBOVÉ STUDIUM Ti, kdo ukončili vyšší sekundární vzdělání v oborech s výučním listem, mohou pokračovat nástavbovým studiem, které je ukončeno maturitní zkouškou.
21
3.2.5 VYSOKÉ ŠKOLY, VYŠŠÍ ODBORNÉ ŠKOLY Ti, kdo získali vzdělání ukončené maturitní zkouškou, mohou pokračovat na terciární úrovni, a to buď na vyšších odborných školách, nebo na vysokých školách. Vzdělávací programy vyšších odborných škol mají v denní formě vzdělávání délku 3 roky, zdravotnické programy 3,5 roku, vţdy včetně odborné praxe. Absolventi získávají vyšší odborné vzdělání. Vysoké školy se řídí Zákonem o vysokých školách. Činnost vysokých škol dále upravují jejich vnitřní předpisy, které na zákon navazují a podléhají registraci Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy. Zákon člení vysoké školy na dva typy – instituce univerzitní (univerzity), které poskytují všechny typy studijních programů (bakalářský, magisterský a doktorský), a neuniverzitní, které poskytují převáţně programy magisterské. Většina dříve státních vysokých škol získala statut veřejných vysokých škol; je jich 26, většina z nich jsou univerzity. Mohou být zřizovány a zrušovány pouze zákonem. Vysoká škola uskutečňuje akreditované studijní programy a programy celoţivotního vzdělávání. Všechny vysoké školy uskutečňují vedle studijních programů i činnosti výzkumné, vývojové, umělecké, popř. další tvůrčí činnosti.
Obrázek 3: Struktura vzdělávacího systému České republiky
22
Po porovnání školních vzdělávacích systémů v České republice a Slovinsku je patrné, ţe jsou si velice podobné. Slovinský systém se od Českého liší především v základním vzdělání, které se skládá ze tří stupňů na rozdíl od českého, skládajícího se pouze ze dvou. Dále ve Slovinsku neexistují víceletá gymnázia, coţ u nás můţe vyvolat rozporuplné názory. Většina Slovinců je však s tímto systémem spokojena a nechtěla by ho měnit. Vysokoškolské studium ve Slovinsku má stejnou strukturu jako v České republice. Tato struktura je v souladu s Boloňskou deklarací, jedná se tedy o třístupňové studium – bakalářský stupeň, magisterský stupeň a doktorský stupeň. Tento systém studia byl ve Slovinsku zahájen později neţ v České republice, a to v akademickém roce 2004/05.
3.3 ANALÝZA STŘEDOŠKOLSKÝCH UČEBNIC V této kapitole provedu analýzu a srovnání vybraných slovinských a českých učebnic chemie pro střední školy a gymnázia se zaměřením na obsah týkající se farmacie.
3.3.1 ČESKÉ UČEBNICE CHEMIE Přehled středoškolské chemie [1] V této učebnici je tématu věnována jedna malá kapitola „Léčiva“, rozsahem na dvě strany. Je zde shrnuta definice léků a jejich obecné dělení podle funkce, a také popis k čemu jednotlivé druhy léčiv slouţí. Podrobně se zde kolektiv autorů věnuje rozboru anestetik,
analgetik,
hypnotik,
sedativ,
psychofarmak
a chemoterapeutik. Pozornost je věnována také skupině antibiotik. U kaţdé skupiny léků jsou uvedeny příslušné účinky, pouţití, kde přesně v těle působí a jejich konkrétní názvy. U skupiny anestetik jsou uvedeny příklady celkových a lokálních anestetik s chemickými vzorci stejně jako u analgetik, hypnotik, sedativ a antibiotik. Z dostupných středoškolských učebnic je tato nejvíce podrobná, co se týče obsahu léčiv a farmacie. Protoţe v RVP není jasně definováno co všechno by mělo téma léčiva obsahovat, můţeme tuto kapitolu pro účely středoškolské chemie povaţovat za dostačující.
23
CHEMIE (Pro studijní obory SOŠ a SOU nechemického zaměření) [2] V úvodu jsou léčiva rozdělena podle léčebného pouţití na anestetika, analgetika, anytpyretika, sedativa, hypnotika, antibiotika a další. Kolektiv autorů se zde věnuje stručně , ale výstiţně jednotlivým druhům léků. Anestetika jsou zde rozdělena na narkotika a lokální anestetika a je zde uveden vzorec diethyletheru a chloroformu. Dále jsou uvedena nejpouţívanější narkotika jako oxid dusný (rajský plyn), divinylether a cyklopropan a lokální anestetika jako alkaloid kokain, chlormethan, chlorethan, prokain a jeho vzorec. Z antipyretik, je uvedena kyselina acetylsalicylová (aspirin) a její vzorec, z analgetik morfin a kodein, ze sedativ a hypnotik je uveden meprobamat, diazepam a barbituráty, např. fenobarbital a jeho vzorec. Velká pozornost je zde věnována asi nejznámější skupině léků - antibiotikům. Penicilin je zde rozebrán od jeho objevení aţ po pouţití ve zdravotnictví, dále je zde zmíněn streptomycin. Kromě vlastností antibiotik je zde popsána i jejich výroba. Jako příklad se vzorcem je zde uveden penicilin G. Na konci kapitoly je uvedeno několik otázek a úkolů pro zjištění, zda si ţák z výkladu odnesl nejdůleţitější informace.
Základy chemie 1 [12] V této učebnici určené studentům druhého stupně základních škol, niţších ročníků gymnázií nebo středních škol se učivo týkající se léčiv nebo farmacie nenachází.
Základy chemie 2 [3] Druhý díl Základů chemie navazuje na díl první. Je taktéţ určen studentům druhého stupně základních škol, niţších gymnázií a středních škol. V kapitole 15.2 „Chemie pro člověka“ se nachází článek s názvem „Látky zachraňující ţivot“, kde můţeme najít krátký souhrn léčiv. Nachází se zde obecná definice léčiv a jen velmi stručné rozdělení na chemoterapeutika (antibiotika, sulfonamidy), anestetika,
analgetika,
24
sedativa
a
hypnotika.
Ve
srovnání
s učebnicemi [1], [2], [12] je tato kapitola nejméně obsáhlá a nenachází se zde ani jeden vzorec. Léčivům zde není věnována ani jedna celá strana.
Chemie 1a [4] Chemie 1a je přeloţena z němčiny do češtiny a podobně jako učebnice [12] se zabývá hlavně chemií obecně. Tématu léčiva se autoři této učebnice taktéţ nevěnují vůbec.
Chemie 2a [5] Stejně jako Chemie 1a je i Chemie 2a přeloţena kolektivem českých autorů z němčiny do češtiny. Ani ve druhém díle se nenachází ţádné informace týkající se léků. Druhý díl navazuje plynule na první. Začíná kapitolou „Energetika“, přechází od reakční kinetiky, chemické rovnováhy, stavby atomu a chemické vazby přes reakce kyselin a zásad, oxidačně redukční reakce a elektrochemii ke koordinačním sloučeninám, jaderné chemii aţ k průmyslovým velkovýrobám. Jak je z obsahu patrné, léčiva se nedají lehce zařadit ani do jedné z kapitol. Kapitola o léčivech a farmacii by tedy musela být zařazena jako samostatná. Na konci kaţdé kapitoly jsou opět zařazeny kontrolní a doplňující otázky. Nechybí ani tabulky a rejstřík.
Chemie pro čtyřletá gymnázia 1. díl [42] V prvním díle učebnice pro čtyřletá gymnázia se samostatná kapitola
léčivům
nevěnuje
jednotlivých kapitol.
25
a
nezmiňuje
je
ani v rámci
Chemie pro čtyřletá gymnázia 2. díl [43] Ani ve druhém díle učebnice autoři tématu léčiv nevěnují ucelenou kapitolu.
První polovina
učebnice
je
věnována
především
anorganické chemii, kde téma léčiva není zastoupeno. Problematika je ovšem naznačena alespoň v druhé části učebnice v rámci organické chemie , a sice tak, ţe u některých látek je poznamenáno, ţe se pouţívají jako léčivo nebo na výrobu léčiv.
Chemie pro čtyřletá gymnázia 3. díl [44] Stejně jako předchozí dva díly, ani třetí neobsahuje samostatnou kapitolu týka jící se léčiv. Avšak podobně jako ve druhém díle se zmiňuje o léčivech v kapitole týkající se organické chemie ve smyslu, ţe konkrétní látky se pouţívají k výrobě léčiv.
3.3.2 SLOVINSKÉ UČEBNICE CHEMIE Kemija za gimnazije 1 [6] V prvním díle učebnice pro gymnázia se kolektiv autorů věnuje vlastnostem látek, chemickým definicím, stavbě atomů, chemické vazbě a struktuře látek, změnám energie, rychlost i chemických
reakcí,
chemické
rovnováze,
rovnováze
ve vodných roztocích a redoxním reakcím. Kapitola týkající se léčiv nebo farmacie se v této publikaci bohuţel nenachází. Učebnice má 160 stran. Tato učebnice je z hlediska obsahu více podrobná neţ některé české učebnice, ale vzhledem k tomu, ţe počet učebnic v česku je v porovnání s počtem učebnic ve Slovinsku daleko vyšší, můţeme povaţovat tuto učebnici za velice dobrou.
26
Kemija za gimnazije 2 [7] Ve druhém díle učebnice Kemija za gimnazije se autoři věnují tématům prvky v periodickém systému, halogenům, prvkům skupin 1 – 9, prvkům přechodným, stavbě molekul orga nických sloučenin, uhlovodíkům, organickým halogenům (u nás halogenderivátům),
organickým
kyslíkatým
sloučeninám,
kyslíkatým sloučeninám v přírodě, organickým dusíkatým sloučeninám a organickým sloučeninám v běţném ţivotě. Učebnice je stejně jako první díl, věnována gymnáziím, ovšem proti učebnicím pro střední školy a gymnázia u nás je o něco rozsáhlejší. Má 272 stran. Bohuţel jsem v této knize také nenašla nic, co by se týkalo léčiv nebo farmacie.
Organska kemija [8] Učebnice Organická chemie je určena ţákům 3. a 4. ročníků gymnaziálních programů a realizuje řadu klíčových zásad reformy výuky chemie. Chemické sloţení podává na dvou úrovních - základní a vyšší.
stavební molekuly organických sloučenin
vlastnosti organických sloučenin
reaktivita organických molekul
význam organických sloučenin pro ţivot
Klíčovým nástrojem pro pomoc studentům při studiu jsou experimenty - jsou páteří učebnice, nachází se u nich vţdy vysvětlení a fotografie. Součástí je také řada aktivit a úkolů pro průběţné hodnocení. V oddíle nazvaném 'Víte?’ jsou shromáţděny zajímavosti, které ukazují, ţe chemie se nachází všude kolem nás a je součástí našich ţivotů. Zajímavé experimenty a jiné údaje související s učebnicí organické chemie lze nalézt na internetových stránkách www.tzs-online.com/organska-kemija.htm. Podobně jako v předchozích případech, se ani zde autoři nevěnují tématům léčiva ani farmacie.
27
Naloge iz organske kemije za srednjo šolo [9] Tato učebnice je věnována studentům odborných středních škol více neţ studentům gymnázií. Podrobně se zde autoři věnují organické chemii. Stavbě organických sloučenin, názvosloví, izomerii, vlastnostem organických sloučenin, reaktivitě organických sloučenin, uhlovodíkům a jejich derivátům, alkoholech, reaktivitě organických sloučenin aldehydů a ketonů = alkoholům a karboxokyselinám a jejich derivátům,
reaktivitě
sloučenin
dusíku
a
syntetickým
polymerům. Kapitolu o farmacii ani léčivech zde bohuţel také nenacházíme. Učebnice je obohacena o pokusy včetně jejich řešení.
Kemija 2000 [10] Tato učebnice je vytvořena v rámci projektu Chemie The Salters approach, který vyvinula Univerzity of York Science Education Group. Na projektu se podíleli a věnovali mu svůj čas a znalosti různé společnosti, učitelé, centra zkoušek a mnoho dalších. V letech
1993-1997
projekt
ve
Slovinsku
představil
v kategoriích chemie pod vedením RSS Nade Pavšer s účastí různých středoškolských učitelů. Představení projektu ve Slovinsku finančně podporoval British Council. Při přípravě projektu v roce 2000 přispělo informacemi a ilustracemi mnoho slovinských firem, institucí a jednotlivců. Tato učebnice je oproti ostatním zaměřena více prakticky. Nacházejí se v ní kapitoly: Nápoje, Kovy, Teplo, Oblečení, Jídlo, Plasty, Zemědělství, Zpracování potravin, Minerály, Sloţení látek. Nicméně Léčiva ze svého obsahu znovu vynechává. Učebnice je určena jak gymnáziím, tak středním odborným školám.
28
KEMIJA zakonitosti in uporaba [11] Tato učebnice přináší vysoce kvalitní poznatky v oblasti chemie. Je určena zejména pro studenty, kteří se připravují na maturitu a jiné odborné zkoušky, tudíţ pro studenty gymnázií i středních
odborných
škol.
Jasná
vysvětlení,
příklady
průmyslového pouţití v praxi, fotografie a zajímavé popisy, které odkazují na chemii, která ovlivňuje dnešní svět, početné a kvalitní diagramy a příklady pomohou pochopit sloţité pojmy. Kniha také obsahuje shrnutí, které silně podporují upevňování znalostí. Kaţdá kapitola má na konci výběr otázek z jejího obsahu. Nomenklatura a symboly se řídí doporučeními Sdruţení pro vzdělání. Ve všech kapitolách jsou pouţity jednotky SI. Kniha je rozdělena na dvě části. V prvním díle najdeme kapitoly: stavba atomu, chemická vazba, struktura molekul, vlastnosti plynů, pevné látky, vlastnosti směsí, ionty v roztoku, termochemie, rovnováha, kyseliny, báze a soli, elektrochemie, chemická kinetika. Druhý díl obsahuje kapitoly: úvod do anorganické chemie, vodík, prvky 1-7 skupiny, vzácné plyny a prvky d-bloku. Farmacii ani léčivům se zde autoři nevěnují.
3.3.3 SHRNUTÍ ANALÝZY STŘEDOŠKOLSKÝCH UČEBNIC Na základě podrobné analýzy slovinských i českých středoškolských učebnic chemie jsem došla k závěru, ţe mezi nimi není velký rozdíl. Strukturou ani obsahem se nijak zásadně neliší. Mým cílem bylo zjistit, jaké je zastoupení tématu léčiv nebo farmacie v jednotlivých publikacích. V českých učebnicích je tedy toto téma zastoupeno v
[1],
[2], [3], ve slovinských učebnicích není zastoupeno vůbec. Jak jsem jiţ zmínila v úvodu své práce, povaţuji za důleţité, aby ţáci středních škol získali pojem o farmacii, a to nejen jak z důvodu případného studia oboru farmacie na vysoké škole, ale zejména kvůli nezbytnosti základních znalostí v tomto odvětví v pozici spotřebitele farmaceutických výrobků. Proto v další kapitole navrhuji odborný text Farmacie, který usnadní učiteli zařazení tohoto tématu do výuky.
29
4 FARMACIE Zpracováno dle: [14], [15], [16], [17], [18], [19], [20], [21], [26], [27], [33], [34], [35], [36], [37], [38], [41] Tato kapitola obsahuje studijní text pro učitele středních škol. Studijní text je rozdělen na sedm částí. První je věnována úvodu do farmacie, další části pak farmakognozii, farmakologii, farmaceutické chemii, kontrole léčiv, farmaceutické technologii a sociální a klinické farmacii. V textu se vyskytují neznámé pojmy a zkratky, které jsou objasněny v seznamu pojmů v kapitole 6 a v seznamu zkratek v kapitole 7.
4.1 ÚVOD DO F ARMACIE Farmacie (téţ lékárnictví; řec. „farmakon“ = léčivo) je soustava vědeckých disciplín (oborů) a praktických odvětví (s luţeb) zaměřených na péči o zdraví, tj. na jeho ochranu, udrţení nebo navrácení. Základní funkcí farmacie ve zdravotnictví je vyhledávat léčiva (ve smyslu léčivé látky), přetvářet je na léčivé přípravky a ty vydat v čas potřeby (na pokyn lékaře nebo na přání pacienta), v potřebné kvalitě a v dostatečném mnoţství, aby mohly působit jako lék. Jinými slovy lze říci, ţe farmacie je vědecký a zdravotnický obor zabývající se výzkumem léčiv, léčivých přípravků a léků, hodnocením a kontrolou léčiv, příjmem poţadavků na léčivé přípravky a jejich naplňováním. Pojem lékárnictví (farmacie) nelze zaměňovat s pojmem lékárenství. Lékárenství je jedním z oborů farmacie, jehoţ funkcí je spolupráce při formulování poţadavků na léčivé přípravky s lékaři a pacienty, přijímat tyto poţadavky a naplňovat je. Spolupráce s pacienty, podávání rad a konzultace příjmu léků spadá do činnosti sítí lékáren.
4.1.1 VÝVOJOVÉ ETAPY FARMACIE Farmaceutická funkce byla zpočátku integrovaná do léčitelství. Tato první vývojová etapa spadá do období pravěku a trvá aţ do období starověké Číny, Indie, Egypta a Řecka (do 5. /4. stol. př. n. l.). Léčitel byl v tomto období povaţován za osobu, která měla schopnosti léčit, tedy za lékaře i lékárníka v jedné osobě. Postupem času se jednotlivé role začaly oddělovat. V období 5. /4. stol. př. n. l. - 1. pol. 1. stol. n. l. se farmaceutická funkce vyděluje z léčitelství. V tomto období jiţ roli lékárníka nevykonává lékař. Začínají vznikat první 30
lékárny, tzv. taberny, ve kterých se uskutečňuje příprava léků. Od 1. stol. n. l. zhruba do období 1830/1848 se farmaceutická funkce stává relativně samostatnou. V tomto období, které se také označuje jako zlatý věk lékárenství, se jednotlivé kroky vedoucí ke konečnému produktu (léku) ještě od sebe neoddělují. Farmaceutická činnost není tedy diferenciovaná na jednotlivá odvětví. Teprve aţ v období 1830/1848 - 1948/1950 začíná diferencování jednotlivých farmaceutických odvětví. Kaţdé z těchto odvětví má důleţitou úlohu při vývoji nových léků. Ve 20. století se pak farmacie integrovala do systému státního zdravotnictví a po roce 1989 prošla farmacie , a to především obor lékárenství, velkou transformací, která souvisela zejména s moţností soukromého podnikání.
4.1.2 ZÁKLADNÍ KATEGORIE FARMACIE: Pro dobrou orientaci v pojmech, které se často vyskytují v této kapitole, je třeba správně pochopit rozdíl mezi pojmy léčivo, léčivý přípravek a lék. Léčivo (remedium) Podle zákona o léčivu se léčivy rozumějí léčivé látky nebo jejich směsi anebo léčivé přípravky, které jsou určeny k podání lidem nebo zvířatům. Léčivými látkami se pak rozumí látky přírodního nebo syntetického původu zpravidla s farmakologickým či imunologickým účinkem, nebo ovlivňující metabolismus, které slouţí k prevenci, léčení a mírnění chorob, určení diagnózy a k ovlivňování fyziologických funkcí. Tyto látky mohou být původu, ţivočišného (např. lidská krev a její sloţky), rostlinného nebo syntetického. Léčivý přípravek (farmakopraeparatum) Podle
zákona
o léčivu se
léčivými přípravky rozumějí přípravky získané
technologickým zpracováním léčivých látek a pomocných látek
do lékové formy,
balené ve vhodných obalech a náleţitě označené. Léčivé přípravky se rozdělují na:
HVLP - hromadně vyráběné léčivé přípravky - vyráběné průmyslově ve velkých mnoţstvích, pod zvláštním názvem a ve zvláštním obalu (léky, jak je vidíme v lékárnách v příslušných krabičkách)
IPLP (IVLP) - individuálně připravované léčivé přípravky - připravované v lékárnách na základě lékařského předpisu (např. v kelímcích nebo lékovkách s příslušným štítkem, viz kap. 4.6) 31
Lék (medicamentum) Podle farmakologie (lékařská disciplína o lécích) se lékem rozumí léčivá látka a léčivý přípravek upravené do definitivní podoby (dispenzační formy), v jaké se pouţívají a podávají pacientovi. Existence léku je vymezena okamţikem podání a okamţikem doznění účinku v organismu.
4.1.3 ODVĚTVÍ FARMACIE Mezi základní odvětví farmacie patří: Farmaceutický výzkum Farmaceutická výroba Farmaceutická kontrola Farmaceutická distribuce Lékárenství Organizace a řízení farmacie Farmaceutické školství Farmaceutická historiografie Z výše jmenovaných odvětví farmacie je hlavní lékárenství. Jeho prostřednictvím se realizují funkce farmacie a má tak dominantní vliv na fungování celého farmaceutického systému. Lékárenství představuje soubor činností a institucí (lékáren), zaměřených (kromě dalších činností) na výdej léčivých prostředků léčebným zařízením a pacientům a a na formulování poučení o vhodném pouţití léčivého prostředku a jeho účinku jako léku.
4.1.4 FARMACEUTICKÉ VĚDY Farmaceutické vědy se rozdělují na: 1. přírodovědné vědy o léčivech Farmakognozie: zabývá se léčivy přírodního původu Farmaceutická chemie: studuje vztah mezi chemickou strukturou léčiv a jejich účinkem
Kontrola léčiv: zabývá se zabezpečením kvality léčiv, vyuţívá metod analytické chemie
vědy o léčivých přípravcích 32
Farmaceutická technologie (galenika): zabývá se výrobou a přípravou léčivých přípravků vědy o lécích (farmakologie, klinická farmacie)
Farmakologie: zabývá se účinkem léčiv a jejich osudem v organismu
2. společenskovědní Organizace a řízení farmacie Sociální farmacie Historie farmacie Farmaceutická pedagogika Farmaceutická psychologie Ekonomika lékárenství Následující podkapitoly budou věnovány jednotlivým farmaceutickým disciplínám farmakognozii, farmakologii, farmaceutické chemii a technologii, kontrole léčiv a klinické a sociální farmacii. Toto členění vychází ze struktury studijního oboru Farmacie akreditovaného na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové.
4.2 F ARMAKOGNOZIE Farmakognozie
je farmaceutická disciplína, která se zabývá popisem léčiv
a pomocných látek přírodního původu vyuţívaných v humánní a veterinární medicíně. Farmakognozie označuje přírodní suroviny jako drogy (dále bude uţíván pojem rostlinné drogy). Rostlinné drogy se získávají z různých částí rostlin, obvykle usušené, někdy čerstvé. Studuje způsob jejich získávání, zpracování, uchovávání a lékařské vyuţití. Dále popisuje chemické sloţení rostlinných drog (fytochemie) a jejich biosyntézu. Zabývá se i účinky rostlinných drog a jejich účinných látek na organismus a jejich vyuţitím v léčbě nemocí člověka - fytoterapie. Nejčastěji se setkáváme s těmito druhy rostlinných drog (uvedeny pod latinským a českým názvem): Cortex - kůra Flos - květ 33
Folium - list Fructus - plod Herba - nať Lignum - dřevo Oleum - olej, silice Radix - kořen Radix cum herba - kořen s natí Rhizoma - oddenek Semen - semeno Succus - štáva Rostlinné drogy se získávají z pěstovaných nebo planě rostoucích rostlin. Kvalita rostlinných drog je dána pěstováním, sklizní, sušením, rozdrobňováním a skladovacími podmínkami. Rostlinné drogy by neměly obsahovat nečistoty (zemina, prach, hmyz a ostatní ţivočišné kontaminanty) a nesmí být plesnivé a shnilé. Totoţnost rostlinných drog je prokázána organoleptickými vlastnostmi (vzhled, vůně, chuť) a chemickými vlastnostmi (obsah charakteristických účinných látek).
FORMA ZPRACOVÁNÍ ROSTLINNÝCH DROG Fytoterapie nabízí řadu přípravků rostlinného původu, různě upravených do vhodných lékových forem. Upravují se lisováním, nebo vyluhováním šťávy z čerstvých rostlin a rozmělňováním drog pro vyuţití v prášku nebo pro výrobu tablet. Nejlepším způsobem konzervace léčivých rostlin je vţdy forma sušené drogy, nejúčinnější je však čerstvá šťáva z rostlin. Zpracováním rostlinných drog získáme přípravky, jako např. léčivé čaje, tinktury, výtaţky (extrakty), disperze, léčivé sirupy a aromatické vody. Mezi nejčastěji zpracovávané patří: Léčivé čaje (Species) Léčivé čaje se skládají z jedné nebo více rostlinných drog a jsou určené k přípravě perorálních vodných přípravků, jako jsou odvary, nálevy nebo maceráty. Obvykle jsou distribuovány v sypkém stavu nebo v nálevkových sáčcích. Vodné roztoky rostlinných drog se připravují v čas potřeby a to třemi způsoby:
34
1. Macerace (výluh drogy za studena) - připravuje se tehdy, pokud se přítomné látky v rostlině varem rozkládají. Drogy se přelijí převařenou studenou vodou a nechají se vyluhovat při pokojové teplotě za občasného míchání. Takto se připravují maceráty z drog obsahujících slizy a škroby (např. kořen ibišku, lněné semeno, kořen kozlíku) a pijí se vlaţné. 2. Nálev (Infusum, výluh drogy za tepla) - pouţívá se především pro přípravu z měkkých částí drog. Droga se přelije vroucí vodou a nechá se v uzavřené nádobě, aby neunikaly vonné silice. Nálev se přefiltruje a pije se teplý. Tímto způsobem se připravují nálevy ze siličných drog (např. máta, meduňka, hluchavka, šalvej, anýz, fenykl, kmín, heřmánek, lipový květ aj.). 3. Odvar (Decoctum, výluh drogy získaný ve varu) - pouţívá se především pro přípravu z tvrdých částí drog. Droga se přelije studenou vodou a přivede k varu. Poté se nechá odvar odstát a po vychladnutí se filtruje. Tinktury (Tincturae) Tinktury jsou tekuté lihovodné nebo lihoetherové přípravky (výluhy) o dané koncentraci účinných látek, která je stanovena lékopisem. Připravují se nejčastěji macerací sušené nebo čerstvé drogy v 60% ethanolu. Dávkují se po kapkách (např. tinktura heřmánková, kozlíková, arniková, pelyňková aj.) Extrakty (Výtaţky, Extracta) Koncentrované výtaţky z drog většinou získané izolací (extrakcí) ethanolem nebo směsí ethanolu a vody, kdy dojde k vyluhování účinných látek. Podle stupně zahuštění rozlišuje lékopis extrakty tekuté, husté a suché. Disperze (Dispersiones) Jedná se o moderní lékovou formu suchého extraktu. Připravuje se dispergováním vodných nebo lihových extraktů z drog. Sirupy (Sirupus) Jedná se o koncentrované roztoky cukru ve výluzích z rostlinných drog (např. jitrocelový sirup, proskurníkový sirup aj.) Aromatické vody Jedná se o vodné nebo lihové roztoky rostlinných silic (např. voda mátová, fenyklová aj.)
35
4.3 F ARMAKOLOGIE Farmakologie je věda zabývající se působením chemických látek (léčiv) na ţivý organismus. Je nutné ji odlišit od farmacie, která se zabývá léky především po stránce technologické, chemické a obchodní. Farmakologie se dělí na farmakologii obecnou a speciální. Obecná farmakologie studuje obecně platné zákonitosti, jimiţ se řídí interakce organismu a léčiva. Jedná se o zákonitosti farmakokinetiky a farmakodynamiky. Farmakokinetika studuje např. absorpci, distribuci, metabolismus (biotransformaci) a exkreci látek. Zmíněné procesy velmi výrazně ovlivňují časový průběh koncentrace léčiva v místě působení a tím i jeho efekt. Znalost farmakokinetiky konkrétního léčiva je důleţitá pro jeho správné dávkování. Farmakodynamika studuje mechanismus účinku léku na organismus. Speciální farmakologie se zabývá studiem konkrétních skupin léčiv i jednotlivých přípravků, ovlivňujících hlavní orgány nebo systémy ţivého organismu. Znalosti speciální farmakologie jsou nutné pro terapeutické pouţití léčiv v praxi. Pro přehledné rozdělení léčivých látek vyuţívá speciální farmakologie nejčastěji rozdělení přípravků podle ATC (anatomicko-terapeuticko-chemických) systému léčiv. ATC systém umoţňuje třídění léčiv podle toho, jaký anatomický systém ovlivňují. Anatomicko-terapeuticko-chemické skupiny identifikují danou účinnou látku z hlediska jejího terapeutického vyuţití.
ROZDĚLENÍ LÉČIVÝCH LÁTEK PODLE ATC (velká písmena na začátku jednotlivých skupin označují příslušnou skupinu, nejde o označení podle abecedy): A Trávicí ústrojí a metabolismus Mezi léčiva ovlivňující trávicí ústrojí patří například:
Stomatologické přípravky
Antidiabetika
Vitaminy
Stimulancia chuti k jídlu
36
Minerální látky
Hepatika
B Krev a krvetvorné orgány Mezi léčiva ovlivňující krev a krvetvorné orgány patří například: Léčiva ovlivňující sráţlivost krve Léčiva k léčbě anémie Léčiva k zastavení krvácení C Kardiovaskulární systém Mezi léčiva ovlivňující kardiovaskulární systém patří například: Kardiaka Antihypertenzia Diuretika Hypolipidemika D Dermatologika Mezi dermatologika patří například:
Léčiva pouţívaná k léčbě plísňových bakteriálních a virových koţních onemocnění
Léčiva pouţívaná k léčbě akné Lokálně pouţívaná antihistaminika Lokální antibiotika Kortikoidy G Urogenitální ústrojí a pohlavní hormony Mezi léčiva ovlivňující urogenitální ústrojí a pohlavní hormony patří například: Gynekologická antiinfektiva a antiseptika Pohlavní hormony Urologika
37
H Systémová hormonální léčiva s výjimkou pohlavních hormonů Mezi hormonální léčiva s výjimkou pohlavních hormonů patří například:
Skupina hormonů ovlivňujících hypotalamus a hypofýzu
Pankreatické hormony
Léčiva uţívaná k léčbě onemocnění štítné ţlázy
Léčiva ovlivňující homeostázu vápníku
J Antiinfektiva pro systémovou aplikaci Mezi antiinfektiva patří například: Antibakteriální léčiva Antimykotika Vakcíny L Antineoplastika a imunomodulační léčiva Mezi antineoplastika a imunomodulační léčiva patří například: Antineoplastika Hormonální léčiva Imunomodulační léčiva Imunosupresivní léčiva M Muskuloskeletální systém Mezí látky působící na svaly a kosti patří například:
Protizánětlivá a protirevmatická léčiva
Léčiva pouţívaná proti bolestem kloubů, svalů
Léčiva pouţívaná při terapii nemoci kostí
Myorelaxancia
Antiuratika
N Nervový systém Mezi léčiva ovlivňující nervový systém patří například:
38
Anestetika
Analgetika
Antiepileptika
Antiparkinsonika
Psycholeptika
P Antiparazitika, insekticidy a repelenty Mezi antiparazitika, insekticidy a repelenty patří například:
Antiprotozoika
Anthelmintika
R Dýchací ústrojí Mezi léčiva působící na dýchací ústrojí patří například:
Nosní léčiva
Krční léčiva
Antiastmatika
Léčiva při kašli a nachlazení
S Smyslové orgány Do této skupiny léčiv se řadí výhradně léčiva pouţívaná při léčbě onemocnění očí a uší. V Různé Do této skupiny patří ostatní léčiva, která nejsou zařazena do výše zmíněných skupin. Patří sem například:
Alergeny
Diagnostika
Radiofarmaka
Fytofarmaka
Homeopatika
39
4.4 F ARMACEUTICKÁ CHEMIE Farmaceutická chemie je obor studující léčivé látky a pomocné látky a dále vztah chemické struktury léčivých látek a jejich účinku na organismus. Farmaceutická chemie se soustředí zejména na syntézu nových léčiv, na popis jejich struktury a na hledání vztahů mezi chemickou strukturou a vlastnostmi léčiva. Zabývá se téţ studiem existujících léčiv, jejich biologických vlastností a jejich QSAR (quantitative structureactivity relationships, česky kvantitativní vztahy mezi strukturou a aktivitou). Pochopení vztahů mezi chemickou strukturou a biologickými vlastnostmi léčiva je nutné zejména pro navrhování a vývoj nových účinnějších a bezpečnějších látek. Farmaceutická chemie se zabývá téţ výzkumem metod enantioselektivní syntézy léčiv. Tyto metody umoţňují syntézu účinné formy jednoho z enantiomerů. Farmaceutická chemie řeší také problematiku názvosloví léčiv, které by mělo splňovat tři základní poţadavky: jedinečnost, jednoznačnost a jednoduchost. V dnešní době se setkáváme se čtyřmi druhy názvosloví léků. Jejich příklady si uvedeme na Paralenu a Ibalginu (názvy v závorkách jsou ve stejném pořadí). Názvosloví chemické [N(4hydroxyfenyl)
acetamid;
(S)-2-(2-methylprophyl)fenyl)propanová
kyselina],
generické (paracetamol, ibuprofen), INN (v angličtině paracetamol, v latině paracetamolum; v latině ibuprofenum) a pro laickou veřejnost nejdůleţitější chráněné firemními názvy (Paralen, Mexalen, Panadol; Brufen, Ibalgin, Nurofen). Ibuprofen je příklad léčiva, které má jedno stereogenní centrum a pouze jeho S – enantiomer je účinný, připravuje se však a podává nejčastěji jako racemická směs.
4.5
KONTROLA LÉČIV
Při chemické kontrole léčiv se zjišťuje jejich totoţnost a čistota. K tomu se vyuţívají kvantitativní a kvalitativní analytické metody. Poměrně velké uplatnění mají gravimetrické metody. Nevýhodou je však jejich časová náročnost. Další často pouţívanou metodou jsou titrace, jejichţ výhodou je, ţe nejsou příliš náročné na vybavení, a také proto, ţe výsledků lze dosáhnout velmi rychle. Vyuţívají se jak při zkouškách na čistotu, tak při stanovení obsahu. Vyuţití instrumentálních metod je poměrně specifické. Např. polarimetrie (zjištění optické aktivity)
je
jednou
z identifikačních zkoušek opticky aktivních léčiv. Polarimetricky se provádí např. stanovení obsahu sacharidů a léčivých přípravků sacharidy obsahující. 40
4.6
FARMACEUTICKÁ TECHNOLOGIE
Farmaceutická technologie (galenika) je farmaceutický vědní obor, který se zabývá sloţením, strukturou, výrobou, hodnocením a zajišťováním kvality léků individuálně připravovaných (IVLP) nebo hromadně vyráběných (HVLP). Studuje podmínky, za kterých je moţné léčivé látky a farmaceutické pomocné látky přetvářet na léky. Dále studuje zákonitosti, kterými se tyto procesy řídí a vztahy léků k účinku v nich aplikovaných léčivých látek. Léky mají lékovou (aplikační) formu, která je daná potřebou podání léku a koexistencí v ní přítomných léčiv a pomocných látek. Jako lékovou formu označujeme jak tvar léku, tak jeho sloţení a fyzikální strukturu. Lékovou formou jsou např. tablety, tobolky, injekce, masti, krémy, čípky. Lékové formy ovlivňují jak farmakodynamické, tak farmakokinetické vlastnosti léčiv (viz. kap. 4.3). Jejich znalost a správné uţití je nejen předpokladem zachování účinnosti, bezpečnosti a kvality léčiva, ale i zajištění spolupráce s pacientem, která je pro terapii nezbytná. Podle způsobu (místa) aplikace a účinku působení léku rozlišujeme léky na gastrointestinální, parenterální a topické. Léky můţeme dělit také podle skupenství na léky plynné, kapalné, polotuhé a tuhé. Klasifikace léků podle místa jejich podání do organismu:
a) léky gastrointestinální Do skupiny gastrointestinálních léků, tj. léků podávaných do zaţívacího traktu, patří léky, které se aplikují orálně (oromucosalia) nebo perorálně (peroralia). Léky pro orální aplikaci a se absorbují v dutině ústní a nástup účinku léčiva je rychlý. Při tomto způsobu aplikace léčiva se předchází působení ţaludeční šťávy, která způsobuje inaktivaci řady léčiv (zejména povahy peptidů a proteinů) , např. pastilky na bolení v krku (Septisan, Strepsils) Perorální aplikací se rozumí polknutí léku ústy a jeho vstřebání v ţaludku nebo ve střevě, kde působí, např. antikoncepce, Paralen tbl., Ibalgin tbl. Mezi kapalné léky pro orální a perorální uţití patří především léčivé roztoky a kapky. Dále sem patří kloktadla, aromatické vody, aromatické lihy, sirupy, výluhy z čerstvých rostlin a rostlinných drog. Mezi tuhé léky pro orální a perorální uţití patří tobolky, tablety aj.
41
b) léky parenterální Parenterální léky (parenteralia) jsou léky, které se do organismu dostávají po překonání koţní bariéry injekcí, infůzí nebo implantací. Tyto léky se připravují metodami, které zajišťují sterilitu a při kterých se zabrání vstupu kontaminace, přítomnosti pyrogenů a růstu mikrobů. Mezi parenteralia patří injekce, intravenózní infúze, koncentráty pro injekce a intravenózní infůze, prášky pr o injekce a intravenózní infůze, implantáty. Parenteralia se aplikují na různá místa organismu podle poţadované rychlosti nástupu účinku léku a podle doby jeho trvání. Podle místa aplikace se nejčastěji setkáváme s podáním intramuskulárním - vnitrosvalové, intravenózním - ţilní a subkutánním podkoţní. Méně často pak s podáním intradermálním (do kůţe mezi dermis a epidermis), intramedulárním (do kostní dřeně), intrakardiálním (do srdečního svalu), intraarteriálním (do tepny), intraperitoneálním (do podbřišní dutiny), intralumbálním (do míšního kanálu), intraokulárním (do oka) aj. c) léky topické Topické léky se aplikují na určité místo povrchu organismu a do tělních dutin. Patří sem velká skupina léčiv působících na kůţi - dermální přípravky (masti, krémy, gely, pasty, šampóny, léčivá mýdla, tekuté zásypy a léčivé pěny). Tyto přípravky se pouţívají zejména jako léky oční, ušní, nosní, rektální a vaginální. Vyuţívají se převáţně pro podání léčiv působících místně. Základní postupy v technologii léků Mezi základní postupy, které se vyuţívají v přípravě lékových forem, patří rozmělňování, prosévání, sušení, lyofilizace, filtrování, lisování, odstřeďování, mísení nebo sterilizování.
Farmaceutické pomocné látky Samotná léčiva se pouţívají v terapii jen výjimečně, téměř vţdy je lék sloţitým systémem léčivých a pomocných látek. Pomocné látky umoţňují formování léků do poţadované lékové formy, ovlivňují biologickou dostupnost léčiva, mají vliv na stabilitu léků a na smyslové vjemy při jeho podání. Pomocné látky se definují jako suroviny, popřípadě jejich směsi potřebné k výrobě nebo přípravě léků, které jsou buď jejich součástí, nebo které se uplatní v technologickém procesu, ale nejsou obsaţeny v hotovém přípravku (například ether, je důleţitý při výrobě léku, ale po vyrobení se odpaří). 42
Farmaceutické pomocné látky se dělí na: a) Konstitutivní (nosné) pomocné látky Tyto pomocné látky tvoří hmotnostně převaţující část léku, umoţňují jeho výrobu a udělují tvar léku. Nazývají se také základy, excipienty nebo vehikula. Rozdělují se na: základy roztoků, rozpouštědla, plynné sloţky aerodisperzí, krémů a past, zásypové základy, základy čípků a vaginálních globulí, základy tablet, základy mastí (masťový základ pro antibiotika, viz lab. práce č. 3), aj. b) Stabilizující pomocné látky Mezi tyto pomocné látky patří stabilizátory kapalných disperzních systémů. Řadíme sem povrchově aktivní látky (tenzidy) a látky zvyšující viskozitu disperzního prostředí. Dále sem patří látky stabilizující látkové sloţení léků, jejichţ úkolem je udrţet lék v nezměněném stavu po celou dobu garantované pouţitelnosti. Patří sem ant ioxidanty, chelatotvorné látky, konzervační a antimikrobiální látky. c) Pomocné látky upravující smyslové vjemy Patří sem látky izotonizující, které omezuji bolestivé vjemy při aplikaci úpravou osmotického tlaku (např. oční kapky). Dále sem patří chuťová a čichová korigencia, která upravují chuť a vůni léků. Poslední skupinu tvoří barviva, která slouţí k úpravě estetického vzhledu léků a dále mají funkci rozlišující (stejné léky s různou koncentrací stejného léčiva – Ibuprofen 200 a 400). d) Technické pomocné látky Tyto pomocné látky se uplatňují v některých fázích přípravy nebo výroby léků, ale v hotových produktech nejsou obsaţeny. Nejčastěji se jedná o organická rozpouštědla (např. ether, chloroform), která se po vyuţití odstraní odpařením. Příprava lékových forem v lékárně Léčivé přípravky připravované v lékárnách se řídí těmito právními předpisy: Zákon o Léčivu, Vyhláška č. 255/2006 Sb., Vyhláška č. 75/1998 Sb., Český lékopis 2005. Léčivé přípravky připravované v lékárně lze připravovat pouze na základě lékařského předpisu pro jednotlivého pacienta, nebo v souladu s články českého lékopisu, nebo na základě technologického předpisu pokud není pro tento přípravek uveden příslušný článek v lékopise, za podmínek stanovených vyhláškou. Jako suroviny se pro přípravu léčivých přípravků pouţívají léčivé látky, pomocné látky a rostliny uvedené ve zvláštním právním předpisu a opatřené dokladem o jejich jakosti
43
(“certifikát“) anebo registrované hromadně vyráběné léčivé přípravky; u tuhých a polotuhých dělených lékových forem se moţnost jejich pouţití při přípravě uvádí v souhrnu údajů o přípravku. Mezi pomůcky pouţívané pro přípravu léčivých přípravků patří zejména váhy umoţňující přesnost naváţky léčivých a pomocných látek o jeden řád vyšší neţ je navaţované mnoţství. Dále pak předměty jako nástroje, přístroje, zařízení a obaly, zhotovené z materiálů, které neovlivní vlastnosti léčivých přípravků. Sterilní léčivé přípravky se připravují v prostorách s předepsanou třídou čistoty vzduchu. Pracovní pomůcky a obaly, které přicházejí do kontaktu s léčivým přípravkem, musí být sterilní. Označení obalů, v nichţ se uchovávají pomocné a léčivé látky: šikmým modrým pruhem z levého dolního do pravého horního rohu štítku v případě omamných a psychotropních látek bílým písmem na černém štítku u venen červeným písmem na bílý štítek u separand černým písmem na bílý štítek u ostatních látek varovným textem “ Hořlavina” u látek hořlavých a “ Ţíravina” u látek ţíravých Pokud se nejedná o originální (obchodní balení), je součástí označení číslo certifikátu nebo číslo šarţe. Označování léčivých přípravků: bílým štítkem, jde-li o léčivé přípravky určené k uţití ústy, vstřebávání sliznicí dutiny ústní nebo injekční aplikaci červeným štítkem s nápisem “Neuţívat vnitřně”, jde-li o jiné upotřebení jde-li o léčivé přípravky určené pro zvířata, zeleným štítkem s nápisem “Jen pro zvířata!” adresou lékárny datem přípravy a v případě, ţe doba pouţitelnosti je kratší neţ 48 hodin, i hodinou přípravy podpisem osoby, která léčivý přípravek připravila šarţí léčivého přípravku dobou pouţitelnosti léčivého přípravku, způsobem jeho uchovávání a návodem k pouţití, který obsahuje zejména způsob pouţití a dávkování léč ivého 44
přípravku, je-li to s ohledem na povahu léčivého přípravku nutné uvést “Jed”, jestliţe je to na lékařském předpisu lékařem výslovně uvedeno jménem, příjmením a datem narození pacienta, jde-li o parenterální léčivé přípravky předepsané pro konkrétního pacienta celkovým mnoţstvím léčivého přípravku Nejčastější lékové formy Ušní přípravky (Auricularia) Jsou to tekuté, polotuhé nebo tuhé přípravky určené pro vkapávání, rozprašování a aplikaci do zevního zvukovodu nebo k ušnímu výplachu. Rozlišuje se něko lik druhů ušních přípravků: ušní kapky a spreje; polotuhé ušní přípravky; zásypy do ucha; ušní omývadla a ušní tampony s léčivy. Tobolky (Capsulae) Jako tobolky označujeme tuhé přípravky s tvrdými nebo měkkými obaly různých tvarů a velikostí, obvykle obsahující jednu dávku léčivé látky. Jsou určeny pro perorální podání. Transdermální náplasti (Emplastra transcutanea) Jsou to pruţné farmaceutické přípravky různých velikostí obsahující jednu nebo více léčivých látek. Jsou určeny k aplikaci na neporušenou pokoţku. Z transdermální náplasti se uvolněné léčivé látky po přechodu koţní bariérou dostávají do systémového oběhu. Inhalační přípravky (Inhalanda) Jsou to tekuté nebo tuhé přípravky určené k podání ve formě par nebo aerosolů do plic k místnímu nebo celkové mu účinku. Obsahují jednu nebo několik léčivých látek rozpuštěných nebo dispergovaných ve vhodném vehikulu. Perorální tekutiny (Liquida peroralia) Jsou to obvykle roztoky, emulze nebo suspenze obsahující jednu nebo více léčivých látek ve vhodném vehikulu. Některé perorální tekutiny mohou být jen samotné kapalné léčivé látky. Rozlišujeme několik druhů perorálních tekut in: perorální roztoky, emulze a suspenze Nosní přípravky (Nasalia) Jsou to tekuté, polotuhé nebo tuhé přípravky určené k podání do nosní dutiny k dosaţení systémového nebo místního účinku. Obsahují jednu nebo více léčivých látek. Nosní přípravky jsou pokud moţno nedráţdivé a bez nepříznivého vlivu na funkce nosní mukosy a cilií. 45
Oční přípravky (Ocularia) Jsou to sterilní, tekuté, polotuhé nebo tuhé přípravky určené k podání na oční bulvu nebo spojivku, nebo k vloţení do spojivkového vaku. Mezi oční přípravky patří oční kapky, oční vody, prášky pro oční kapky a oční vody nebo polotuhé oční přípravky. Orální přípravky (Oromucosalia) Jsou to pevné, polotuhé nebo tekuté přípravky, obsahující jednu nebo více léčivých látek, určené k podání do ústní dutiny nebo ústní části hltanu k dosaţení místního nebo systémového účinku. Přípravky se zamýšleným místním účinkem mohou být určeny k podání na specifické místo v ústní dutině, jako jsou dásně nebo ústní části hltanu. Parenterální přípravky (Parenteralia) Jsou to sterilní přípravky určené k podání do lidského těla injekcí, infuzí nebo implantací. Polotuhé přípravky pro koţní pouţití (Praeparata semisolida ad usum cutaneum) Jsou to polotuhé přípravky určené k podání na kůţi nebo sliznice s místním účinkem, k penetraci léčivých látek kůţí nebo se změkčovacím, popř. ochranným účinkem. Mají homogenní vzhled. K polotuhým přípravkům řadíme masti, krémy, gely, pasty a náplasti s léčivy. Rektální přípravky (Rectalia) Jsou to přípravky určené k rektální aplikaci s místním nebo systémovým účinkem nebo podávané k diagnostickým účelům. Jsou to čípky, rektální tobolky, rektální roztoky, emulze a suspenze, prášky a tablety pro rektální roztoky a suspenze, polotuhé rektální přípravky, rektální pěny, rektální tampony s léčivy. Tablety (Tabulettae) Jsou to pevné přípravky s obsahem jedné dávky léčivé látky nebo látek v jedné tabletě. Jsou určeny k perorálnímu nebo orálnímu podání, obvykle se získávají s lisováním stejných objemů prvků. Některé tablety se polykají celé, některé se ţvýkají, některé se před podáním rozpouštějí nebo dispergují ve vodě a některé se ponechají v ústech, kde se z nich uvolňuje léčivá látka. Vaginální přípravky (Vaginalia) Jsou to tekuté, polotuhé nebo tuhé přípravky určené k aplikaci do pochvy zpravidla k místnímu účinku. Obsahují jednu nebo více léčivých látek ve vhodném základu.
46
4.7 SOCIÁLNÍ A KLINICKÁ FARMACIE Sociální farmacie je farmaceutickou disciplínou, která studuje postavení a existenci farmacie jako zdravotnického oboru ve společnosti. Jedná se o interdisciplinární obor, který se zabývá problémy léčiv a farmacie ve společnosti a ve zdravotnictví a funkcí a činností jednotlivých odvětví farmacie. Jeho základem jsou tyto vědecké obory: farmakoepidemiologie,
farmakoinformatika
a
práce
s informacemi
o
lécích,
farmakoekonomika, farmakovigilence a klinická farmacie.
4.7.1 FARMAKOEPIDEMIOLOGIE Cílem farmakoepidemiologie je sledovat jak působí lék ve společnosti a zjišťovat rizika a prospěšnost farmakoterapie. Vedle faktorů, jako je chemická podstata léčiva a interakce léčiva se somatickými strukturami, je nutné brát v úvahu i faktory vnějšího prostředí, chování zdravotníka (lékaře, farmaceuta, zdravotní sestra), chování samotného pacienta a chování společnosti k léku (právní prostředí, marketing, konkurence, způsob úhrady aj.) Farmakoepidemiologie navazuje na výzkum v tzv. předregistrační fázi. Po zavedení léku na trh se doplňují informace o účinnosti a zpřesňuje se bezpečnostní profil léku. Tyto informace lze získat experimentem nebo pozorováním. Experimentální metody mají charakter náhodných klinických studií v populaci. Jsou prováděny obvykle na širší populaci a lék je podáván delší dobu. Pozorovací způsoby získávání údajů o léku jsou zaloţeny na sledování jevů a sledování expozice léku v běţné klinické praxi.
4.7.2 FARMAKOEKONOMIKA Farmakoekonomika se zabývá řešením vztahu mezi náklady a efektem léčby. Cílem je popsat efektivní vyuţívání finančních zdrojů na farmakoterapii. Farmakoekonomický výzkum se zaměřuje na identifikaci, způsob měření a srovnávání efektivity farmaceutických produktů a sluţeb. Sleduje náklady spojené s nemocí, včetně nákladů na farmakoterapii a výsledky terapie na úrovni biologické a ekonomické. Farmakoekonomické analýzy porovnávají cenu a uţitek dvou a více léčebných metod. Lze je vyuţít např. při zvaţování úhrady nového léku z veřejných prostředků nebo při zvaţování jaká metoda se bude v nemocnicích vyuţívat, aby co nejvíce prospěla pacientům a co nejméně se plýtvalo penězi.
47
Cena léčebné metody se skládá z ceny léků a ceny lékařské péče, kterou je třeba pacientům poskytnout. Uţitek je moţno hodnotit z hlediska peněz nebo z hlediska přínosu pro pacienta.
4.7.3 FARMAKOINFORMATIKA A PRÁCE S INFORMACEMI O LÉCÍCH Farmakoinformatika se zabývá vyuţitím informatiky v oblasti farmacie. Uplatňuje se v oblasti farmakokinetiky (terapeutické
monitor ování hladin léků v organismu
a predikce dávkování léku), lékárenských
informačních systémů (ekonomická
dokumentace, farmakoterapie), v práci specializovaných center (léková informační centra, toxikologická informační centra) a při vzdělávání studentů, zdravotníků a laické veřejnosti. Práce s informacemi o lécích patří mezi základní aktivity v lékárenské praxi. Farmaceutická péče je převáţně zaloţená na komunikaci mezi lékárnou a pacientem. Komunikace se vyuţívá při poskytování informací o farmakoterapii, při poskytování rad při výběru léků, při podpoře léčebného procesu, při podpoře zdraví (prevence onemocnění) a při kontaktu s pacientem mimo lékárnu nebo na oddělení v nemocnici. Snahou lékárníka by měl být co nejvyšší prospěch pro pacienta v rámci poskytované zdravotní péče. Zpracovávání, analyzování, uchovávání a předávání informací by mělo probíhat za předpokladu důvěryhodnosti a ochrany údajů před zneuţitím druhou stranou. Povinnost poskytování informací o lécích je stanovena zákonem (Zákon o léčivech). Zákon o léčivech definuje základní pojmy (léčivý přípravek, léčivá látka aj.) ustanovuje podmínky výzkumu, výroby, přípravy a úpravy, distribuce, kontroly, odstraňování léčivých přípravků a léčivých látek včetně jejich předepisování stanovuje úkoly jednotlivých orgánů vykonávající státní správu v oblasti léčiv definuje osoby způsobilé zacházet s léčivy a povinnosti a oprávnění provozovatele charakterizuje podmínky farmakovigilence pojednává o informační a kontrolní činnosti včetně sankcí
48
Vyhlášky související se zákonem o léčivech Vyhláška o způsobu předepisování léčivých přípravků, údajích uváděných na lékařském předpisu a o pravidlech pouţívání lékařských předpisů Vyhláška o správné lékárenské praxi, bliţších podmínkách zacházení s léčivy v lékárnách, zdravotnických zařízeních a u dalších provozovatelů a zařízení vydávajících léčivé přípravky Vyhláška o stanovení seznamu léčivých látek a pomocných látek, které lze pouţít pro přípravu léčivých přípravků Vyhláška o stanovení zásad správné laboratorní praxe v oblasti léčiv Vyhláška o správné praxi prodejců vyhrazených léčivých přípravků a o odborném kurzu prodejců vyhrazených léčivých přípravků Vyhláška o správné klinické praxi a bliţších podmínkách klinického hodnocení léčivých přípravků Vyhláška o registraci léčivých přípravků Vyhláška o výrobě a distribuci léčiv V oblasti zdravotnictví lze uplatnit znalosti odborné (vědecké) a empirické (zkušenosti). V případě, ţe výše uvedené znalosti a zkušenosti nestačí, lze vyhledat potřebné informace z informačního zdroje. Informačním zdrojem se můţe stát cokoli, případně kdokoli, kdo nebo co můţe podat potřebnou informaci, např. zdravotnická dokumentace, odborník v dané problematice, film a zejména literární zdroje. Mezi literární zdroje patří odborné publikace, učebnice, časopisy, sdělení na vědeckých konferencích aj. Informace o lécích a farmakoterapii lze získat v lékárně, na specializovaných pracovištích nemocnic, v informačních centrech (léková informační centra, SÚKL v Praze, FaF UK v HK aj.), na úřadech státní správy (SÚKL) a v odborně zaměřených
knihovnách
(Národní
lékařská
knihovna,
knihovny
lékařských
a farmaceutických fakult aj). V lékárnách se
pouţívají české
informační systémy
jako
je
např.
AISLP
(automatizovaný informační systém léčivých přípravků). Jedná se o databázi, která zahrnuje všechny registrované léčivé přípravky a přípravky a prostředky zdravotnické techniky. Přehled účinných látek, které jsou registrovány, uvádí Remedia Compendium. Účinné látky jsou zde řazeny podle farmakoterapeut ických skupin (ATC), doplněné o základní farmakologické charakteristiky a léčivé přípravky je obsahující.
49
4.7.4 FARMAKOVIGILENCE Farmakovigilencí se rozumí dohled nad léčivými přípravky směřující k zajištění bezpečnosti a co nejpříznivějšího poměru rizika a prospěšnosti léčivého přípravku. Hlášení podezření na neţádoucí účinek léku upravují dvě hlavní zákonné normy a to Zákon o léčivech a vyhláška MZ o registraci léčivých přípravků. Jako neţádoucí účinek léku se rozumí nepříznivá a nezamýšlená odezva na jeho podání, která se dostav í po dávce běţně uţívané k profylaxi, léčení nebo určení diagnózy onemocnění. Neţádoucí účinky se dělí na závaţné (mají za následek smrt, ohrozí ţivot aj.) a neočekávané (povaha je v rozporu s informacemi uvedenými v příbalovém letáku). Povinnost hlásit neţádoucí účinky a zneuţití přípravku mají zdravotničtí pracovníci, jako jsou lékaři a farmaceuti a dále drţitelé rozhodnutí o registraci (firma) a provozovatelé zdravotnických zařízení (fyzická i právnická osoba). Podezření na neţádoucí účinek se hlásí na SÚKL a ten má poté pravomoc rozhodnout o pozastavení pouţívání léku nebo dokonce jeho staţení z trhu. Nedodrţení oznamovací povinnosti je pokutováno podle zákona.
4.7.5 KLINICKÁ FARMACIE Klinická farmacie dokáţe znalostí aplikované farmakologie a chodu klinických oddělení i ambulantní péče, zajistit účelné nastavení podmínek a vypracování standardů vedoucích k bezpečnější farmakoterapii. Úkolem klinického farmaceuta je ve spolupráci s ostatními odborníky ve zdravotnictví navrhovat správně vedenou farmakoterapii a tím sniţovat náklady způsobené chybnou medikací. Správná racionální a bezpečná farmakoterapie je zaloţena na důkladné klinické práci u lůţka pacienta, na znalosti lékové anamnézy pacienta a na znalosti farmakologie, zejména farmakodynamiky a farmakokinetiky léčiv.
50
5 LABORATORNÍ PRÁCE Zpracováno dle [24], [25], [26], [27], [41] V následující kapitole je obsaţeno deset laboratorních prací, jejichţ součástí je fotodokumentace znázorňující příznaky nemocí vztahujících se k jednotlivým úlohám. Ţáci přijdou do styku s farmaky, pomůckami a postupy běţně pouţívanými v lékárnách. Podle těchto návodů budou mít moţnost připravit si v rámci laboratorních cvičení masti, krémy, oleje nebo pudry, které se pouţívají k odstranění šupin na vlasaté části hlavy kojenců, k odstranění bradavic, jako pleťová voda, k léčbě oparů, na léčbu popálenin, ke změkčení pokoţky rtů, k léčbě neštovic, opruzenin nebo k odstranění ztvrdlé kůţe. Ţáci budou postupovat přesně podle uvedených postupů pod dohledem učitele. Nebude-li v postupu práce uvedeno jinak, procentuální sloţení přípravků je hmotnostní zastoupení jednotlivých sloţek. Ţáci v ţádném případě nebudou pouţívat zhotovené produkty, protoţe výrobky ze školní chemické laboratoře nemohou mít poţadovanou lékárenskou čistotu a nezávadnost. Laboratorní úlohy mají ţákům přiblíţit farmacii a ukázat, ţe některé produkty připravované v lékárnách dokáţe připravit velice lehce nejen laborant, ale i ţák střední školy. Pro některé ţáky taková laboratorní úloha můţe probudit zájem i o další studia, buď na nástavbové škole či bakalářském oboru (laborant), nebo přímo na jedné z farmaceutických fakult. Nové pojmy jsou uvedeny ve slovníku pojmů v kapitole 6.
51
V následující tabulce js ou uvedené pouţívané chemikálie , pod tabulkou další látky potřebné k laboratorním pracím a také potřebné laboratorní nádobí. Seznam chemikálií: Chemický název kyselina salicylová
kyselina mléčná
tt [°C]
2-hydroxybenzoová kyselina 2-hydroxypropanová kyselina
tv [°C]
ρ [g/cm3]
159
211
1,4430
18
119
1,2490
diethylether
ethoxyethan
– 116,3
34,55
0,7193
isopropylalkohol
propan-2-ol
– 88,0
82,26
0,2730
1975
2250
5,6500
290
1,2644
oxid zinečnatý glycerol
propan-1,2,3-triol
18,18
močovina
diamid kyseliny uhličité
132,7
kyselina olejová
cis-oktadec-9-enová
16,25
kyselina
hydroxid vápenatý
pod tv rozklad 360
1,3230
0,8939 2,2400
Seznam farmak: Následující látky lze získat přímo v lékárně nebo je moţné je objednat např. na www.kulich.cz: Tekutý vosk (parafín), pšeničný škrob, ţlutá vazelína, čištěná voda (lze pouţít destilovaná voda), čištěný olivový olej (nelze pouţít obyčejný olivový olej, protoţe obsahuje nečistoty), tuk z ovčí vlny (lanolin), synderman , kolodium, talek (Mg3Si4O10(OH)2), bílý vosk, olivový olej, rybí olej typu A. Seznam laboratorního nádobí: Lékovka 10, 25, 50, 100, 250, 500 nebo 1000 ml, kádinka (250 ml), kahan, nerezová miska, hydrofilní gáza, lékovka se širokým hrdlem 10, 25, 50, 100, 250, 500 nebo 1000 ml, dřevěná špachtle, třecí miska s tloučkem, kelímek
52
Laboratorní práce č. 1 Salicylový olej 1% SALICYLOLEJ (odstranění šupin na vlasaté části hlavy kojenců) Seboreická dermatitida je infekční chronické a zánětlivé onemocnění, které se projevuje výskytem šupin ve vlasaté i nevlasaté části hlavy kojenců. Vyskytuje se i v dalších místech s vyšší produkcí koţního mazu. Mezi nejvíce postihované oblasti patří zejména oblast temene, tvář (obočí, víčka), hrudník, oblast mezi lopatkami a často i místa koţních záhybů. S tímto koţním onemocněním se můţeme v praxi setkat především u kojenců. Hlavním typem léčby je zevní terapie zaloţena na pouţití olejů, které dobře odstraní šupiny. Při masivnějším výskytu krust se do olejového vehikula přidává 3–5 % kyseliny salicylové. Fotodokumentace:
http://www.medicabaze.cz
Charakteristika: Čirý, zaţloutlý, viskózní olejový roztok. Pomůcky: Lékovka, 2 kádinky, kahan, 1 g kyseliny salicylové, 99 g olivového oleje Pracovní postup: Do lékovky, ve které bude roztok připraven, naváţíme 1 g kyseliny salicylové. Na vodní lázni zahřejeme čištěný olivový olej na 70°C a následně ho přilijeme do lékovky ke kyselině salicylové. Směs protřepáváme aţ do úplného rozpuštění. Dávkování: U kojenců se doporučuje maximálně 3% salicylový olej nanést na postiţené místo 2x týdně 3 hodiny před mytím vlasů. 53
Laboratorní práce č. 2 Salicylové kolodium s kyselinou mléčnou LAKSAL 20% (bradavice) Bradavice jsou infekčním onemocněním, které vyvolávají viry. Mohou se přenášet přímým
kontaktem
s
nemocným
člověkem
nebo
nepřímo
prostřednictvím
kontaminovaných předmětů. Terapii můţeme rozdělit na chirurgickou, medikamentózní a alternativní (např. sugesce). V lokální medikamentózní terapii se pouţívají u vulgárních i plantárních bradavic keratolytika (látky změkčující zrohovatělou pokoţku): kyselina salicylová nebo mléčná v mastích, kolodiích nebo náplastích. Fotodokumentace:
http://www.solen.cz
Charakteristika: Čirý, bezbarvý, viskózní roztok charakteristického pachu po etheru. Pomůcky: Lékovka, 4 g kyseliny salicylové, 4 g kyseliny mléčné, 2 g diethyletheru, 10 g kolodia. Pracovní postup: Do lékovky, ve které bude roztok připraven, naváţíme 4 g kyseliny salicylové. Přidáme ether a po promísení také vláčné kolodium. Po rozpuštění kyseliny salicylové přimísíme kyselinu mléčnou. Dávkování: Laksal se nanáší podle potřeby 2 - 3x denně. 54
Laboratorní práce č. 3 Masťový základ pro antibiotika (mimo jiné pro léčbu ekzémů) Masťový základ se pouţívá jako základ pro následné přidání léčivé látky (např. antibiotika tetracyklinu). Ekzém (atopická dermatitida) je neinfekční koţní zánětlivé onemocnění. Má chronický charakter, kdy se střídají období klidu s obdobími propuknutí choroby. Ekzém můţe být vyprovokován mnoha faktory, proto je zapotřebí dodrţovat preventivní opatření. Ekzém nelze vyléčit definitivně, neboť sklon k chorobě je vrozený, avšak důslednou prevencí a léčbou jej lze dostat pod kontrolu a v řadě případů i dlouhodobě zahojit. Fotodokumentace:
http://www.milpos.sk
Charakteristika: Světle ţlutá, stejnorodá, měkká aţ bezvodá oleopasta. Pomůcky: 10 g tuku z ovčí vlny (lanolin), 10 g tekutého vosku (parafín), 80 g ţluté vazelíny, hydrofilní gá za, nerezová miska, kelímek, dřevěná špachtle. Pracovní postup: Tuk z ovčí vlny (lanolin), tekutý vosk (parafín) a ţlutou vazelínu roztavíme a promícháme pomocí dřevěné špachtle v nerezové misce. Vzniklou ještě teplou taveninu zfiltrujeme přes hydrofilní gázu do kelímku. Dávkování: Po přidání příslušné léčivé látky se aplikuje v tenké vrstvě na postiţená místa 1-2 x denně. 55
Laboratorní práce č. 4 Isopropylalkoholový roztok kyseliny salicylové 2 % IP-SALICYLALKOHOL (pleťová voda) Akné řadíme do skupiny onemocnění mazových ţláz. Akné se vyskytuje nejvíce u dívek mezi 14. - 17. rokem a u chlapců mezi 16. -19. rokem. Acne vulgaris postihuje oblasti kůţe, kde se nacházejí ve velkém počtu folikuly mazových ţláz. Oblasti nejvíce postihované akné jsou obličej, ušní lalůčky, oblast hrudní kosti, horní polovina zad a ramena. Hlavním faktorem akné jsou mazové ţlázy a jejich špatná produkce lipidů s následným zánětem. Fotodokumentace:
http://www.alma-linne.cz
Charakteristika: Čirý bezbarvý roztok. Pomůcky: 2 g kyseliny salicylové, 69 g isopropylalkoholu, 29 g čištěné vody, lékovka. Pracovní postup: Do lékovky, ve které bude roztok připraven, naváţíme 4 g kyseliny salicylové. Přidáme isopropylalkohol a protřepáním rozpustíme. Nakonec přidáme čištěnou vodu. Dávkování: Postiţená místa potíráme namočenou vatovou tyčinkou 1-2x denně.
56
Laboratorní práce č. 5 Zinková pasta na opary Jako herpes (opar) označujeme dva typy převáţně koţního virového onemocnění, vyznačující se bolestivými puchýřky. Opar rtu (herpes labialis) je nejznámější a nejviditelnější. Pásový opar (herpes zoster) je vyvolán jiným virem neţ opar rtu. Můţe vzniknout téměř kdekoliv na těle. Postihuje větší plochy kůţe a má často závaţnější průběh. Fotodokumentace:
http://zdravi.centrum.cz
Charakteristika: Bílá tuhá pasta. Pomůcky: 25 g oxidu zinečnatého, 25 g pšeničného škrobu, 50 g ţluté vazelíny, nerezová miska, dřevěná špachtle, kahan, 2 kádinky, lékovka s širokým hrdlem. Pracovní postup: Ţlutou vazelínu roztavíme na vodní lázni a přemístíme do nerezové misky. V kádince si připravíme směs oxidu zinečnatého a pšeničného škrobu. K roztavené ţluté vazelíně přidáme směs oxidu zinečnatého a pšeničného škrobu. Mícháme pomocí dřevěné špachtle do vychladnutí. Vzniklou pastu uchováváme v lékovce s širokým hrdlem. Dávkování: Podle potřeby potírat na loţiska.
57
Laboratorní práce č. 6 Vápenné mazání s olivovým olejem (popáleniny 1. stupně, solární dermatitidy) I. stupeň popálení se projevuje zarudnutím a pálením kůţe. Hojí se vcelku rychle, v řádech několika dní. Solární dermatitidu způsobuje záření. Dermatitida vzniká po 4–6 hodinách, vrcholu dosahuje po 12–24 hodinách a po 72 hodinách opět ustupuje. V místě ozařování propuká ohraničená toxická kontaktní dermatitida. K vyléčení dochází po fázi olupování. Fotodokumentace:
http://www.stefajir.cz
Charakteristika: Bílá aţ slabě naţloutlá, viskózní tekutina. Pomůcky: 0,5 g kyseliny olejové, 44,5 g čištěného olivového oleje (nelze zaměnit s olivovým olejem), 55 g nasyceného roztoku hydroxidu vápenatého (vápenné vody), lékovka Pracovní postup: Nejprve rozmícháme ve vodě CaO a suspenzi necháme ustát. Čirý roztok nad nerozpuštěnou usazeninou Ca(OH)2 je nasycený roztok - vápennou vodu. Do lékovky naváţíme čistý olivový olej a přidáme kyselinu olejovou a promísíme třepáním. Po promísení přidáme vápennou vodu a protřepáváme se tak dlouho, aţ vznikne stejnorodá, mléčně zakalená, viskózní emulze. Dávkování: Lehké formy popálenin se potírají 1-3 x denně a příslušná místa se mohou překrýt sterilním obvazem. 58
Laboratorní práce č. 7 Mast z olivového oleje a včelího vosku CERALBOL (změkčení a promazávání pokoţky a rtů) Lidská pokoţka a rty se pod vlivem zimy, chladu nebo slunečního záření mohou vysušovat nebo praskat. Pro zvláčnění pokoţky a rtů se pouţívají různé druhy krémů , mastí a balzámů. My si vyrobíme mast z olivového oleje a včelího vosku zvanou CERALBOL. Fotodokumentace:
http://prozeny.blesk.cz
Charakteristika: Naţloutlá bezvodá, stejnorodá, měkká hydrofobní oleomast, slabého medového zápachu. Pomůcky: 20 g bílého vosku, 80 g čištěného olivového oleje, kelímek, 2 kádinky, kahan, dřevěná špachtle Pracovní postup: Bílý vosk a čištěný olivový olej zahříváme na vodní lázni aţ do roztavení vosku. Poté směs odstavíme a mícháme dřevěnou špachtlí do vychladnutí. Oleomast uchováváme v kelímku. Dávkování: Přípravek se pouţívá podle potřeby, nanáší se na kůţi aţ několikrát denně.
59
Laboratorní práce č. 8 Tekutý zásyp s obsahem 40 % pevných sloţek TEKUTÝ PUDR Plané neštovice jsou virové onemocnění, které většina dětí prodělá ještě před zahájením školní docházky. Člověka většinou postihne jen jednou za ţivot, protoţe si vytvoří dostatek protilátek. Šíří se velmi snadno a rychle, buď vzduchem, nebo přímým kontaktem. Inkubační doba je dva aţ tři týdny. Vyráţky ošetřujeme mimo jiné tekutým pudrem. Po odloupnutí stroupků ještě nějaký čas kůţi zvláčňujeme a hydratujeme. Zároveň oblékáme bavlněné oblečení, abychom vyráţky nedráţdili. Fotodokumentace: .
http://www.moje-rodina.cz
Charakteristika: Bílá, stejnorodá suspenze, prakticky bez pachu. Pomůcky: 20 g oxidu zinečnatého, 20 g talku, 30 g glycerolu (85%), 30 g čištěné vody, lékovka s širokým hrdlem, třecí miska s tloučkem Pracovní postup: Oxid zinečnatý a talek pečlivě rozetřeme v třecí misce pomocí tloučku. Přidáme glycerol (85%) a stále třeme. Nakonec přidáme po částech čištěnou vodu. Dávkování: Na příslušná místa se nanáší nejlépe vatovým či gázovým tamponem většinou 1-2x denně. 60
Laboratorní práce č. 9 Salicyl-urea suspenzní oleomast SALICUREA (odstranění nadměrně zrohovatělé vrstvy kůţe) Svrchní vrstva kůţe přirozeně rohovatí a její buňky se neustále odlupují a obnovují buňkami spodnějších vrstev. Zrohovatělá vrstva je tlustší na místech mechanické námahy, jako například chodila. Problémy se zrohovatělou kůţí řešíme mastnými krémy, které kůţi dostatečně zvlhčí a zjemní. Fotodokumentace:
http://www.prozeny.cz
Charakteristika: Světle ţlutá, suspenzní bezvodá oleomast slabého zápachu po lanolinu. Pomůcky: 10 g kyseliny salicylové, 10 g močoviny, 10 g tekutého parafínu, 70 g syndermanu, 2 třecí misky s tloučkem, kelímek Pracovní postup: Nejprve rozdrobníme močovinu a jemně rozetřeme v třecí misce za pomoci tloučku. Dále v jiné třecí misce rozdrobníme kyselinu salicylovou, ke které přidáme tekutý parafín a taktéţ důkladně rozetřeme. Ke směsi kyseliny salicylové a tekutého parafínu přidáme jemnou močovinu a opět dokonale promícháme. Nakonec ke vzniklé směsi přidáme synderman a na závěr vše řádně promícháme tak, aby vznikla zcela homogenní směs. Vzniklou oleomast uchováváme v kelímku. Dávkování: Přípravek se nanáší 1-2x denně na postiţená místa. Rovnoměrně se rozetře a překryje tkaninou nebo se nanese v tlustší vrstvě pod obvaz. 61
Laboratorní práce č. 10 Mast s rybím tukem sloţená Mast určená k ochraně jemné pokoţky dětí, k léčbě opruzenin. Působí preventivně, pokoţku zklidňuje a udrţuje jemnou a vláčnou. Je to hydrofobní suspenzní mast s rybím olejem a oxidem zinečnatým. Fotodokumentace:
http://www.rajce.net
Charakteristika: Stejnorodá lesklá světle ţlutá mast, charakteristického pachu po rybím oleji. Pomůcky: 25 g zinkové pasty (viz úloha č. 5), 25g rybího oleje typu A, 25 g tuku z ovčí vlny (lanolin) a 25 g ţluté vazelíny, nerezová miska, kelímek Pracovní postup: Zinkovou pastu připravíme podle úlohy č. 5 a smícháme v nerezové misce postupně s tukem z ovčí vlny, ţlutou vazelínou a rybím olejem typu A. Vše důkladně promícháme aţ do vzniku homogenní směsi. Mast uchováváme v kelímku. Dávkování: Přípravek naneste podle potřeby na postiţené místo.
62
6 SEZNAM POJMŮ Absorbce - pohlcování, vstřebávání Aerodisperze - disperze kapaliny nebo tuhé látky v plynu Anamnéza - je rozhovor lékaře s nemocným, kdy cílem je získat informace mající souvislost se zdravotním stavem pacienta Antiasmatika – léčiva pouţívaná při léčbě astmatu Antidiabetika - léčiva pouţívaná v terapii diabetes mellitus Antihelmintika - léčivo, které působí proti parazitickým helmintům (červům) Antihistaminika – látky blokující účinky histaminu na receptorech Antihypertenzia - léčiva ovlivňující krevní tlak Antiinfektiva - jsou látky mající za úkol zabránit vzniku, rozvoji a komplikacím vedoucím z napadení organismu infekčními (nakaţlivými) organismy Antikoaguancia - léčiva sniţující sráţlivost krve Antimykotika – léky pouţívané k léčbě mykóz Antineoplastika – léky potlačující růst nádorových buněk Antiprotozoika – léčivo pouţívané při léčbě nemocí způsobených jednobuněčnými parazity Antiuratika - léčiva k terapii dny Barbituráty - jsou nejčastěji pouţívaná hypnotika k indukci anestézie Cílie – řasinky v nosní dutině Dermatologika -léčiva pouţívaná při terapii chorobných změn na kůţi Dispergovat – rozptylovat Diuretika – léky zvyšující výdej vody z těla Dna - metabolické onemocnění spojené s vysokou hladinou kyseliny močové v krvi.
63
Dyspepsie - zahrnuje všechny obtíţe, které vznikají poruchou činnosti trávicího ústrojí, mimo bolesti Farmakoterapie - léčení pomocí léků a infuzních roztoků, aj. Gynekologická antiinfektiva a antiseptika – léky pouţívané k léčbě gynekologických obtíţí Hemokoagulace – sráţení krve Hepatika – látky pouţívané k léčbě jaterních onemocnění Hypolipidemika - látky ovlivňující metabolismus lipidů Imunomodulační léčiva – posilují činnost imunitního systému Imunosupresivní léčiva- zabraňují odmítnutí nového orgánu při transplantaci Infuze - nitroţilní podání většího mnoţství tekutiny Implantace - vpravení implantátu (kloubní protézy, umělé srdeční chlopně aj.) do organismu Injekce -vpravení, vstřiknutí léčivé či umrtvující látky do lidského nebo zvířecího těla pomocí injekční stříkačky opatřené injekční jehlou Kardiaka - léčiva ovlivňující srdeční činnost Keratolytika - látky změkčující rohovou vrstvu pokoţky Kolodium - roztok charakteristické vůně, který se pouţívá pro šetrné odstraňování bradavic Kortikoidy-syntetické látky mající stejný účinek jako kortikosteroidy Lékovka - lahvička pouţívaná na IVLP přímo v lékárně Lyofilizace – sušení vymrazováním Myorelaxancia - léčiva uvolňující svaly Nosní mukosa – nosní sliznice Procain - lokální anestetikum
64
Profylaxe -soubor činností a praktických opatření, které znamenají ochranu před určitou nemocí (např. očkování) Saponiny - sloţky rostlin, jejichţ vodné roztoky třepáním silně pění Stimulancia chuti k jídlu – léčiva potlačující chuť k jídlu Synderman - kombinovaný masťový a krémový základ Talek – mastek (Mg3 Si4O10(OH)2) Urologika – léčiva pouţívaná při léčbě močových cest Vehicula nebo excipienty – pomocné látky Venena, Separanda – návykové látky
65
7 ZÁVĚR Ve své práci jsem provedla srovnání vzdělávacích systémů České republiky a Slovinska a analýzu středoškolských učebnic z hlediska zastoupení učiva léčiva a farmacie v obou zemích. Na základě zjištění, ţe se autoři v uvedených publikacích tomuto tématu věnují jen okrajově nebo dokonce vůbec, vytvořila jsem odborný text pro učitele středních škol a gymnázií zabývající se léčivy a farmacií. Text je rozdělen do sedmi podkapitol. První popisuje farmacii obecně a další jsou rozděleny podle jednotlivých farmaceutických disciplín, které svoji strukturou odpovídají sylabu hlavních předmětů na Farmaceutické Fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Krá lové. Jedná se o předměty Sociální a klinická farmacie,
Farmaceutická
technologie, Kontrola
léčiv, Farmaceutická
chemie,
Farmakologie a Farmakognozie. Odborný text je doplněn výukovými materiály, jako jsou laboratorní práce, které jsou jednoduché a plně respektují bezpečnost práce ţáků během laboratorních cvičení. Díky nim si ţáci sami mohou vyzkoušet práci lékárníka. Mohou si vyzkoušet vyrobit přípravky pouţívané v běţném ţivotě např. tekutý pudr pouţívaný k léčbě neštovic, pleťovou vodu proti akné, přípravek na odstranění bradavic, zrohovatělé kůţe aj. Ţáci si těmito pokusy přiblíţí jednak práci lékárníků nebo laborantů a také se seznámí se základy farmacie. Laboratorní práce jsem navrhla a ověřila v lékárně u Asklepia ve Ţďáře nad Sázavou. Pracovní postupy jsou rozšířeny o fotodokumentaci, pořízenou v téţe lékárně. Tato práce můţe být vyuţita hlavně v chemických se minářích ţáků třetích a čtvrtých ročníků gymnázia. Předpokládám uveřejnění laboratorních prací na webu www.studiumchemie.cz. Problematika léčiv se netýká pouze anorganické nebo organické chemie, ale má velmi silné přesahy např. do analytické chemie, do botaniky (obsahové látky v léčivých rostlinách), do biologie člověka (choroby a fyziologie člověka). Hlavní význam zařazení tohoto tématu vidím v rámci Výchovy ke zdraví, které je zakotveno v RVP.
66
8 SEZNAM INFORMAČNÍCH ZDROJŮ 8.1 LITERATURA [1]
VACÍK, Jiří, Přehled středoškolské chemie . 3. dopl. vyd. Praha : SPN, 1999. 365 s. ISBN 80-7235-108-7.
[2]
BLAŢEK, Jaroslav; FABINI, Ján. Chemie : Pro studijní obory SOŠ a SOU nechemického zaměření. 2005. Praha : SPN - pedagogické nakladatelství, akciová společnost, 2005. 334 s. ISBN 80-7235-104-4.
[3]
BENEŠ, Pavel; PUMPR, Václav; BANÝR, Jiří. Základy chemie 2 : Pro 2. stupeň základní školy, nižší ročníky víceletých gymnázií a střední školy. Praha : Fortuna, 1995. 96 s. ISBN 80-7168-205-5.
[4]
EISNER, Werner, et al. Chemie 1a : Pro střední školy. 1. české vydání. Stuttgart : Scientia, 1986. 165 s. ISBN 80-7183-043-7.
[5]
EISNER, Werner, et al. Chemie 2 a : Pro střední školy. 1. české vydání. Stuttgart : Scientia, 1989. 191 s. ISBN 80-7183-078-X.
[6]
BUKOVEC, Nataša; BENČIČ, Jurij. Kemija za gimnazije 1 . Ljubljana : DZS, 2005. 160 s. ISBN 86-341-2497-5.
[7]
BUKOVEC, Nataša ; DOLENC, Darko; ŠKET, Boris. Kemija za gimnazije 2. Ljubljana : DZS, 2002. 272 s. ISBN 86-341-2803-2.
[8]
VRTAČNIK, Margarita ; BROUWER-ŢUPANČIČ, Nataša. Organska kemija. Ljubljana : TZS, 2002. 240 s. ISBN 86-365-0385-X
[9]
Vrtačnik in N. Zupančič Brouwer: Organska kemija za srednje šole, TZS, Ljubljana, 1996
[10]
HILL, Graham, et al. Kemija 2000 . Ljubljana : DZS, 2000. 204 s. ISBN 86341-2162-3.
[11]
ATKINS, Petr William, et al. KEM IJA zakonitosti in uporaba . Ljubljana : TZS, 1997. 542 s. ISBN 86-365-0164-4.
[12]
BENEŠ, Pavel; PUMPR, Václav; BANÝR, Jiří. Základy chemie 1 : Pro 2. stupeň základní školy, nižší ročníky víceletých gymnázií a střední školy. Praha : Fortuna, 1993. 143 s. ISBN 80-7168-043-5.
[13]
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání :s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. Edited by Jaroslav Jeřábek Jan Tupý. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2005. 126, 92 s. ISBN 80-87000-02-1. 67
[14]
LINCOVÁ, Dagmar, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. Praha : Galén, 2002. 601 s. ISBN 80-7262-168-8.
[15]
HYNIE, Sixtus. Farmakologie v kostce. Praha : Triton, 2001. 520 s. ISBN 807254-181-1.
[16]
Ministerstvo zdravotnictví ČR. Český lékopis 2009. Praha : Grada, 2009. (3968 s., CD-ROM) ISBN 978-80-247-2994-7.
[17]
kol. autorů.: Remedia kompendium. Panax 2009
[18]
MCMURRY, John. Organická chemie. Brno : Vutium, 2007. 1237 s. ISBN 978-80-214-3291-8.
[19]
SALAŠ, J; HARTMAN, M. Chemická analýza léčiv. Praha : Avicenum, 1973. 628 s. ISBN 0804373.
[20]
VLČEK, J; MACEK, K; MULLEROVÁ, H. Farmakoepidemiologie,farmakoekonomika, farmakoinformatika : Základy pro farmaceuty. Praha : Panax , 1999. 82 s. ISBN 80-902126-7-0.
[21]
CHALABALA, Milan, et al. Technologie léků. Praha : Galén, 1997. 408 s. ISBN 80-85-824-68-X.
[24]
VOHLÍDAL, Jiří; JULÁK, Alois; ŠTULÍK, Karel. Chemické a analytiké tabulky. Praha : Grada, 1999. 652 s. ISBN 80-7169-855-5.
[25]
SKLENÁŘ, Zbyněk. M agistraliter receptura v dermatologii . Praha : Galén, 2009. 441 s. ISBN 97-880-7262-588-8.
[26]
MARTÍNKOVÁ, Jiřina, et al. Farmakologie : pro studenty zdravotnických oborů. Praha : Grada, 2007. 380 s. ISBN 978-80-247-1356-4.
[27]
KARLÍČEK, J, et al. Analytická chemie pro farmaceuty. Praha : Karolinum, 2005. 320 s. ISBN 978-80-246-1453-3.
[42]
MAREČEK, Aleš; HONZA, Jaroslav. Chemie, 1.díl : pro čtyřletá gymnázia. Brno : PRONTON, 1997. 248 s. ISBN 80-902402-0-8.
[43]
MAREČEK, Aleš; HONZA, Jaroslav. Chemie, 2.díl : pro čtyřletá gymnázia. Olomouc : Nakladatelstvé Olomouc, 1998. 231 s. ISBN 80-7182-056-3.
[44]
MAREČEK, Aleš; HONZA, Jaroslav. Chemie, 3.díl : pro čtyřletá gymnázia. Olomouc : Nakladatelstvé Olomouc, 2000. 250 s. ISBN 80-7182-057-1.
68
8.2 INTERNET [28]
www.msmt.cz/uploads/Vzdelavani/Skolska.../RVP_gymnazia.pdf - cit. 5. 6. 2011
[29]
http://info.edu.cz/cs/system/files/Chemie_katalog.pdf - cit. 25.6.2011
[30]
http://www.novamaturita.cz/index.php?id_document=1404033120 – cit. 26. 6. 2011
[31]
http://old.vuppraha.cz/soubory/VS_Slovinsko.pdf - cit. 23.7. 2011
[32]
http://www.mss.gov.si/en/areas_of_work/upper_secondary_education_in_slo venia/general_upper_secondary_education_in_slovenia/#c16932 – cit. 4. 3. 2011
[33]
http://www.nuov.cz/uploads/Periodika/ZPRAVODAJ/2001/ZP0105a.pdf cit. 20. 6. 2011
[34]
http://www.msmt.cz/vzdelavani/system-vzdelavani-v-cr - cit. 14. 7. 2011
[35]
www.faf.cuni.cz – cit. 18. 7. 2011
[36]
http://botanika-v-kostce.blogspot.com/2011/05/51-trisloviny-tanidy.html - cit. 23.7. 2011
[37]
http://is.muni.cz/th/101104/lf_b/Czeffer_-_bakalarska_prace.txt - cit. 22.6.2011
[38]
http://www.nasevyziva.cz/sekce-produkty-z-lecivych-rostlin-a-drog/clanekforma-zpracovani-a-podavani-lecivych-rostlin-208.html - cit. 12.5.2011
[39]
www.medop.cz – cit. 4. 6. 2011
[40]
http://lekarske.slovniky.cz – cit. 20. 8. 2011
[41]
http://www.solen.cz/pdfs/far/2005/03/01.pdf - cit. 5.8. 2011
69
