ROZVODOVOST
3
V České republice se od osmdesátých let rozvádí okolo 30 tis. manželství ročně a tento počet se nemění ani přes klesající počty sňatků a nově se vytvářející strukturu obyvatelstva podle rodinného stavu. Na rozdíl od ostatních demografických procesů, kde dochází v devadesátých letech ke snižování dříve extenzivně vysokých úrovní úmrtnosti, sňatečnosti, potratovosti i porodnosti, u rozvodovosti zaznamenáváme spíše opačný trend. Úroveň úhrnné rozvodovosti, která dosahovala od poloviny sedmdesátých let hodnot okolo třiceti procent, vzrostla do roku 1990 na 38 % a v druhé polovině devadesátých let na hodnoty okolo 42 %. Znamená to, že více než čtyři manželství z deseti jsou v České republice později rozvedena. Výjimkou byl rok 1999, kdy došlo k poklesu způsobenému legislativní změnou, ale na přelomu století vzestupný trend pokračuje. Zejména od roku 1992 probíhá růst indexu rozvodovosti (z 38,6 na 60,3 rozvodů na 100 uzavřených sňatků v roce 2001). Míra rozvodovosti manželství osciluje okolo 11–13 rozvodů na 1 000 manželství ročně. V roce 2001 bylo rozvedeno 31 586 manželských dvojic, což představovalo úhrnnou rozvodovost 45 %.
Počet rozvodů se po dvouletém poklesu přiblížil k předchozí úrovni
Tab. 3.1: Rozvodovost v letech 1990–2000 Ukazatel
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
Počet rozvodů Hrubá míra rozvodovosti Index rozvodovosti Míra rozvodovosti manželství Úhrnná rozvodovost
32 055 3,09 35,2 12,4 38,0
29 366 2,85 40,8 11,4 34,7
28 572 2,77 38,6 11,2 33,9
30 227 2,93 45,8 11,9 36,1
30 939 2,99 52,9 12,2 37,5
31 135 3,01 56,7 12,4 38,4
33 113 3,21 61,4 13,3 41,7
32 465 3,15 56,2 13,1 42,0
32 363 3,14 58,8 13,1 42,9
23 657 2,30 44,2 9,7 32,3
29 704 2,89 53,7 12,2 41,2
31 586 3,07 60,3 13,2 45,0
V mezinárodním kontextu patří Česká republika mezi země s vysokou úrovní rozvodovosti, jako jsou skandinávské země, Ruská federace a pobaltské státy, Velká Británie a Německo. Naopak k zemím s nejnižší intenzitou rozvodovosti v Evropě patří země se silnou katolickou tradicí, především Itálie, Španělsko a Polsko. Úroveň úhrnné rozvodovosti na Slovensku je v porovnání se situací v naší zemi asi o třetinu nižší.
ROZVODOVOST
Itálie 1997
Španělsko 1997
Polsko
Rumunsko
Švýcarsko
Slovensko
Maďarsko
Nizozemsko
Francie 1998
Německo 1999
Česká republika
Velká Británie 1998
Rakousko
Rusko 1996
Dánsko
Švédsko
Úhrnná rozvodovost
Důvodů vysoké rozvodovosti v České republice je několik. Civilní Obr. 3.1: Úroveň úhrnné rozvodovosti ve vybraných rozvod je v českých zemích možný již od roku 1919, nejprve evropských zemích v roce 2000 (není-li uveden jiný rok) 60 dvoustupňově jako rozvod od stolu a lože a rozluka a od roku 1950 jednostupňově; rozvod má tedy v českých zemích dlouhou tradici. Po druhé světové válce byl sňatek důsledně sekularizován 50 a bylo zdůrazňováno právo obou manželů na rozvod. Po většinu námi analyzovaného období byla manželství rozváděna podle 40 poměrně liberální legislativy zavedené v šedesátých letech. Zákon o rodině č. 94/1963 a občanský zákoník č. 99/1964 30 vstoupily v platnost dne 1. dubna 1964, rozvodové komise, které byly zákonem ustanoveny, byly zrušeny novelou občanského 20 zákoníku č. 49 v roce 1973. Rozvodová praxe byla postupně zjednodušována, jak se rozvod stával společensky tolerovaným. 10 Česká společnost je k rozvodům velmi tolerantní a rozvod je považován za přijatelné řešení manželských rozporů. Přes 40 % 0 rozváděných párů deklaruje jako příčinu rozvratu svých manželství rozdíl povah, názorů a zájmů, což naznačuje bezproblémový rozvod po vzájemné dohodě. Extrémní příčiny rozvodu jsou na ústupu, jejich podíl se snižuje. Například alkoholismus mužů mohl podle zjištění soudů v roce 1980 za 16,4 % rozvodů, zatímco v roce 2000 to bylo již jen 5,8 %; zlé nakládání a trestný čin muže byl v roce 1980 příčinou 6,7 % rozvodů, avšak v roce 2000 pouze 1,6 %. K důvodům vysoké rozvodovosti patřila též vysoká sňatečnost v nízkém věku, spojená s časnou plodností mladých žen při nízké úrovni antikoncepce. Polovina prvních manželských dětí byla počata před sňatkem, což naznačuje vysoký podíl vynucených manželství. Taková manželství byla často rozváděna buď již po několika letech manželství nebo poté, co děti odrostly a bezprostřední důvod k udržování manželství tak zanikl. Nedostatek bytů, často vedoucí například ke společnému bydlení s rodiči jednoho ze snoubenců, a vysokou zaměstnanost žen, jež kontrastovala s tradičním rozdělením domácích prací, ale zároveň ženám přinášela určitý stupeň relativní ekonomické nezávislosti, můžeme také řadit mezi mediátory vysoké úrovně rozvodovosti.
33
Tab. 3.2: Evidované příčiny rozvratu rozvedených manželství (v %) Na straně muže
Příčina rozvratu
Na straně ženy
1990
1995
2000
1990
1995
2000
5,6 10,3 15,0 7,6 2,7 40,5 1,0 2,7 7,9 6,8
4,4 9,4 12,9 7,3 2,1 48,8 0,5 1,7 9,3 3,7
2,2 5,8 8,0 5,3 1,6 47,0 0,3 0,6 22,3 6,9
5,6 0,9 13,2 2,5 0,1 40,5 1,3 2,7 9,4 23,8
4,5 0,7 10,5 1,8 0,2 49,9 0,5 1,7 12,6 17,5
2,2 0,5 5,6 1,2 0,1 49,1 0,3 0,6 26,6 13,7
Neuvážený sňatek Alkoholismus Nevěra Nezájem o rodinu (včetně opuštění rodiny) Zlé nakládání, odsouzení pro trestný čin Rozdíl povah, názorů a zájmů Zdravotní důvody Sexuální neshody Ostatní příčiny Soud nezjistil zavinění
Činitelem vysoké rozvodovosti je také nízká religiozita obyvatelstva České republiky, což je patrné též z územního rozložení rozvodovosti: maximum nalézáme kromě velkých měst na severu Česka, především v Karlovarském, Ústeckém a Ostravském kraji. Hrubá míra rozvodovosti, která činila v roce 2000 celostátně 2,89 rozvodů na 1 000 obyvatel, dosahovala maxima v Karlovarském kraji (3,81), zatímco nejnižší byla na jižní Moravě a na Českomoravské vrchovině (Jihlavský kraj 2,23), kde žije vyšší podíl obyvatelstva hlásícího se k náboženskému vyznání.
100
50
90
45
80
40
70
35
60
30
50
25
40
20
30
15
20
Úhrnná rozvodovost
Počty sňatků a rozvodů (v tis.)
Obr. 3.2: Vývoj počtu sňatků a rozvodů a úroveň úhrnné rozvodovosti v letech 1950–2000
V roce 1998 byl přijat nový zákon o rodině č. 91/1998, s platností od 1.8. 1998 významně změnil rozvodovou legislativu. Především zavedl rozvod po vzájemné dohodě. Pokud spolu manželé alespoň půl roku nežijí a mají vyřízené majetkové poměry a vztahy ke svým nezletilým dětem, soud vyhlásí nesporný rozvod a nezjišťuje příčinu rozvratu. Novela naopak zakázala rozvody v prvním roce manželství a omezila rozvody, které by byly v rozporu se zájmy nezletilých dětí. Zákon umožňuje ukončení takzvaných mrtvých manželství, kdy po třech letech vzájemného odloučení může být manželství rozvedeno i bez souhlasu jednoho z aktérů. Kromě nesporného rozvodu existuje ještě rozvod sporný a ztížený. Zjišťuje se příčina rozvratu, avšak již ne vina. U nesporného rozvodu se příčina nezjišťuje, údaje o příčině rodinného rozvratu tedy nejsou plně srovnatelné s předchozím obdobím. Jediným důvodem rozvodu pro českou legislativu je „kvalifikovaný rozvrat vztahů mezi manžely“.
10
Díky nové legislativě došlo v roce 1999 k poklesu počtu rozvodů ze 32 363 roku předchozího na 23 657, přičemž většinu rozdílu 5 Úhrnná rozvodovost tvořila právě manželství s nezletilými dětmi. Již v následujícím 0 roce 2000 však počet rozvodů rodin s dětmi, které představují 1975 1980 1985 1990 1995 2000 přibližně dvě třetiny všech rozváděných manželství, opět stoupnul směrem k původní úrovni. Díky rychlému poklesu plodnosti v devadesátých letech roste podíl jednodětných rozváděných manželství na vrub manželství vícedětných. Sňatky
Rozvody
10
0 1950
1955
1960
1965
1970
Tab. 3.3: Rozvody podle počtu nezletilých dětí Počet dětí 0 1 2 3 a více Celkem Rozvody manželství s nezletilými dětmi (v %) Průměrný počet dětí – všechny rozvody Průměrný počet dětí – rodiny s nezletilými dětmi
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
8 920 12 709 8 956 1 470 32 055 72,2 1,10 1,53
8 313 11 638 8 076 1 339 29 366 71,7 1,09 1,52
8 086 11 365 7 873 1 248 28 572 71,7 1,09 1,52
8 467 12 415 8 119 1 226 30 227 72,0 1,08 1,50
8 650 12 902 8 124 1 263 30 939 72,0 1,07 1,49
9 027 12 880 8 003 1 225 31 135 71,0 1,05 1,48
9 675 13 690 8 504 1 244 33 113 70,8 1,05 1,48
9 862 13 274 8 144 1 185 32 465 69,6 1,03 1,48
10 727 12 607 7 802 1 227 32 363 66,9 0,99 1,49
9 480 8 199 5 248 730 23 657 59,9 0,89 1,48
10 637 11 084 7 015 968 29 704 64,2 0,96 1,47
Ponechání nezletilých dětí bez denních kontaktů s jedním z rodičů je patrně největším sociálním problémem, který rozvod přináší. V letech 1990–2000 přišlo rozvodem o jednoho z rodičů (většinou o otce) přes 340 tis. dětí, tedy téměř čtvrtina z 1,4 mil. dětí narozených vdaným matkám v desetiletí 1980–1990. Uvedených deset let je průměrná délka rozváděného manželství, která se v druhé polovině 34
POPULAČNÍ VÝVOJ ČESKÉ REPUBLIKY 1990–2002
devadesátých let postupně prodloužila ke jedenácti rokům. Největší riziko rozpadu, které hrozilo manželským párům ve třetím roce manželství, se přesunulo do roku čtvrtého, přičemž bezdětné páry se obecně rozvádějí dříve. Během devadesátých let došlo k poklesu počtu časných rozvodů v prvních třech letech manželství po neuvážených sňatcích, které byly zapříčiněny především vysokou sňatečností v mladém nezralém věku, často pod tlakem těhotenství. Rozvod v prvním roce manželství byl novým zákonem zakázán, tyto rozvody se však z větší části přesunuly do roku druhého.
Manželství bez dětí se rozpadají dříve než s dětmi
Tab. 3.4: Rozvodovost podle délky trvání manželství (počet rozvodů na 100 výchozích sňatků)1 Délka trvání manželství 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 0–4 5–9 10–14 15–19 20–24 25+ Úhrnná rozvodovost Průměrná délka trvání 1
Celkem
Se závislými dětmi
Bez závislých dětí
1990
1995
1998
1999
2000
1998
1999
2000
1998
1999
2000
0,75 2,69 3,38 3,16 2,83 2,50 2,14 2,00 1,66 1,53 12,80 9,83 6,08 4,41 2,89 1,94 37,95 10,19
0,37 1,89 2,97 3,46 3,05 2,61 2,34 2,09 1,86 1,69 11,75 10,59 6,52 4,37 3,00 2,13 38,37 10,87
0,57 2,26 3,01 3,15 3,19 2,91 2,70 2,48 2,18 1,91 12,18 12,18 7,54 4,96 3,38 2,62 42,86 11,69
0,41 1,90 2,49 2,51 2,34 2,13 1,99 1,74 1,66 1,45 9,65 8,97 5,39 3,48 2,51 2,31 32,27 11,83
– 2,33 2,88 3,21 3,00 2,66 2,44 2,29 2,14 1,98 11,42 11,51 7,45 4,78 3,26 2,75 41,18 12,09
0,12 0,70 1,47 1,88 2,16 2,09 2,04 1,95 1,77 1,56 6,33 9,41 6,52 4,35 1,53 0,35 28,49 .
0,04 0,31 0,88 1,22 1,33 1,38 1,43 1,30 1,27 1,13 3,78 6,51 4,52 2,94 1,05 0,26 19,06 .
– 0,44 1,09 1,69 1,88 1,83 1,79 1,80 1,72 1,65 5,11 8,79 6,38 4,14 1,51 0,33 26,26 .
0,45 1,56 1,54 1,27 1,03 0,82 0,66 0,53 0,41 0,35 5,85 2,77 1,02 0,61 1,85 2,27 14,37 .
0,37 1,58 1,61 1,28 1,01 0,75 0,56 0,45 0,39 0,32 5,85 2,47 0,88 0,54 1,46 2,01 13,21 .
– 1,88 1,79 1,51 1,12 0,84 0,65 0,49 0,42 0,33 6,30 2,73 1,07 0,65 1,75 2,42 14,92 .
Na 100 výchozích sňatků v úhrnu: ukazatelé proto vyjadřují průběh intenzity rozvodovosti podle délky trvání manželství, nikoli její výši.
Vdané ženy a ženatí muži se rozvádějí nejvíce mezi dvacátým a pětadvacátým rokem života, což souvisí s maximem intenzity sňatečnosti o tři až čtyři roky dříve. Oproti konci osmdesátých let se rozložení úrovně rozvodovosti podle věku příliš nezměnilo, neboť míry rozvodovosti rostly proporcionálně napříč věkovým spektrem. Pouze věková skupina 25–29 letých mužů se během první poloviny devadesátých let svou intenzitou přiblížila věkové skupině 20–24 letých. Během let 1980 až 2000 se maximum rozvodovosti přesunulo z 28 na 33 let u mužů a z 24 na 29 let u žen. Průměrný věk rozvádějících se vzrostl mezi roky 1990 a 2000 z 36,3 na 38,6 let u mužů a z 33,1 na 35,9 let u žen, přičemž růst byl rychlejší v druhé polovině dekády. Je to dáno především zvyšováním věku při sňatku a v menší míře též posunem rozvodu do pozdějších stádií manželství. Rozdíl mezi průměrným věkem pro obě pohlaví je dán tím, že muži si berou v průměru o dva až tři roky mladší ženy.
K rozvodům dochází po delším trvání manželství a ve vyšším věku než dříve
Intenzita rozvodovosti (‰)
Mezi roky 1980 a 1990 počet rozvodů postupně vzrostl z 27 218 Obr. 3.3: Intenzita rozvodovosti podle délky trvání manželství na 32 055. V období mezi roky 1990 a 2000 došlo k několika 40 zajímavým výkyvům v meziročním vývoji úrovně rozvodovosti. 1990 V roce 1990 uzavřelo sňatek zhruba o 9 tis. párů více než 1998 35 1999 v předchozím roce, a to z důvodu rušení novomanželských půjček od 2000 počátku následujícího roku. Hypotéza o výrazně vyšší rozvodovosti 30 této kohorty se však zatím nepotvrzuje, šlo patrně především 25 o uspíšené sňatky plánované původně na rok 1991. V letech 1991 až 1992 vyvolal pokles ukazatelů optimistické předpovědi 20 o počínajícím trendu přechodu rozvodovosti v České republice na nižší úroveň. Úhrnná rozvodovost v roce 1992 klesla na 33,9 %, 15 což je nejnižší hodnota od roku 1982. Avšak v následujících letech začaly jak počty rozvodů, tak standardizované ukazatele 10 rozvodovosti opět růst a v roce 1996 byl zaznamenán historicky nejvyšší počet rozvodů, 33 113. Oznámení o přípravě nového 5 zákona o rodině tehdy způsobilo urychlené rozvádění dlouhodobě rozvrácených párů, neboť neoficiální informace slibovaly přísný 0 zákon, který by mimo jiné neumožňoval rozvody v prvních třech 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 Délka trvání manželství (v letech) letech manželství. Novela nakonec tak restriktivní nebyla, stejně ROZVODOVOST
35
však způsobila výrazný pokles počtu rozvodů od října roku 1998; tento efekt však během následujících dvou let značně zeslábnul. V roce 1999 bylo rozvedeno 23 657 párů, což je počet srovnatelný se situací na počátku sedmdesátých let. Již v následujícím roce však tento počet opět stoupnul ke třiceti tisícům a v roce 2001 činil 31 586. Tab. 3.5: Míry rozvodovosti manželství podle věku a pohlaví Věková skupina
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
15–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55+ Celkem Průměrný věk ženy při rozvodu
15,2 30,7 24,5 19,1 16,0 12,3 7,3 3,6 1,0 12,4
13,6 28,7 23,3 16,9 15,0 10,9 6,6 3,4 1,0 11,4
14,2 28,4 23,2 17,2 14,2 10,7 6,7 3,3 0,9 11,2
13,0 29,6 25,4 19,0 15,3 11,4 7,1 3,5 0,8 11,9
14,1 30,3 26,0 19,8 16,0 12,3 7,6 3,9 0,8 12,2
13,3 31,0 26,3 20,7 16,4 13,0 7,8 4,0 0,9 12,4
13,0 32,4 29,3 22,6 17,8 13,9 8,9 4,9 1,0 13,3
33,1
33,1
33,1
33,2
33,5
33,9
34,3
15–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55+ Celkem Průměrný věk muže při rozvodu
11,6 30,9 26,5 21,9 18,5 14,3 9,9 5,4 1,6 12,4
10,7 27,4 25,6 20,1 16,6 13,4 8,8 5,0 1,6 11,5
8,8 27,2 25,9 19,7 15,9 13,0 9,0 5,0 1,4 11,2
11,5 27,6 27,7 21,8 17,7 13,9 9,5 5,6 1,3 11,9
10,6 29,1 28,7 22,6 17,8 14,6 10,3 6,0 1,4 12,2
10,4 30,9 28,9 23,3 18,6 15,3 10,4 6,1 1,4 12,4
13,1 32,1 31,6 25,6 20,3 16,2 11,8 6,9 1,6 13,3
36,3
36,3
36,2
36,2
36,5
36,8
37,2
1997
1998
1999
2000
13,1 31,8 29,1 22,6 18,7 13,9 9,1 4,8 1,2 13,1
17,8 31,3 28,3 23,2 19,3 14,5 10,2 5,3 1,2 13,1
9,0 23,2 21,2 16,8 13,9 10,9 7,8 4,6 1,1 9,7
19,5 30,5 27,2 22,7 18,1 13,8 9,7 5,4 1,2 12,2
34,8
35,4
35,9
35,9
5,9 32,0 31,4 25,4 20,8 16,6 11,8 7,0 1,7 13,1
16,7 32,2 29,9 26,0 21,0 17,2 12,9 7,5 1,9 13,1
7,7 24,2 22,1 19,2 15,5 12,5 9,6 6,2 1,6 9,6
15,2 31,8 28,3 25,3 20,6 16,3 12,0 7,4 1,9 12,2
37,5
38,1
38,6
38,6
Počet rozvodů na 1 000 vdaných žen v dané věkové skupině
Počet rozvodů na 1 000 ženatých mužů v dané věkové skupině
Podle kohortního vyjádření úrovně rozvodovosti byla ze 100 manželství uzavřených v padesátých letech nakonec rozvedena pětina, z manželství v šedesátých letech čtvrtina a v sedmdesátých letech třetina. Nejméně úspěšná jsou průběžně manželství uzavřená v letech osmdesátých, avšak v devadesátých letech došlo zatím z tohoto hlediska k mírnému zlepšení situace. Tab. 3.6: Podíl rozvedených manželství z jednotlivých sňatkových kohort podle délky trvání manželství (kumulativní údaje v % původních počtů sňatků) Délka trvání manželství
1950
1955
1960
1965
1970
1975
1980
1985
1990
1995
1998
0 0–1 0–2 0–3 0–4 0–5 0–6 0–7 0–8 0–9 0–14 0–19 0–24 Konečná rozvodovost
0,6 1,5 2,6 3,7 4,7 5,9 6,8 7,7 8,5 9,3 12,3 14,8 16,7 18,6
0,3 1,1 2,3 3,7 4,9 6,1 7,0 8,0 8,8 9,6 13,0 16,0 18,2 20,2
0,4 1,6 3,2 4,7 6,0 7,4 8,6 9,8 10,7 11,8 16,4 19,7 22,0 24,2
0,5 2,1 4,4 6,6 8,6 10,7 12,3 13,9 15,2 16,5 21,1 24,9 27,5 29,5
0,5 2,5 4,8 7,3 9,3 11,3 12,8 14,3 15,6 16,8 22,3 26,6 29,1 31,4
0,9 3,1 5,6 8,1 10,2 12,2 14,1 15,7 17,4 19,0 24,9 28,9 32,0 34,8
0,8 3,1 6,0 8,8 11,4 13,6 15,6 17,4 19,1 20,6 26,4 30,9
0,7 3,1 6,2 9,2 12,0 14,4 16,4 18,3 20,1 21,8 28,7
0,7 3,1 6,1 9,2 12,1 14,9 17,6 20,0 21,9 23,6
0,4 2,4 5,4 8,2 10,9 13,5
0,5 2,6 5,5
36
POPULAČNÍ VÝVOJ ČESKÉ REPUBLIKY 1990–2002
Vysoká úroveň rozvodovosti se odráží v růstu podílu rozvedených v populaci, ale též v opakované sňatečnosti. Deset procent ženské a osm procent mužské dospělé populace je rozvedeno, přičemž tento podíl dále roste. Ve věku okolo čtyřiceti let je rozvedená již každá šestá žena, podíly rozvedených mužů jsou nižší, neboť muži častěji uzavírají opakovaný sňatek. U plné třetiny sňatků je alespoň jeden ze snoubenců již rozvedený, ve třinácti procentech případů jsou rozvedení oba snoubenci. Následně pro pětinu rozváděných jde o opakovaný rozvod, značící chronickou neschopnost nalézt trvalého partnera pro manželství nebo se jím stát. Opakovaná manželství jsou obecně více náchylná k neúspěchu než manželství uzavíraná svobodnými snoubenci. Rozvedení též častěji setrvávají s novými partnery v nesezdaném soužití, bez pozdějšího sňatku. Je to zřejmé zejména u rozvedených žen, které v prvním manželství vychovaly děti. Tab. 3.7: Zastoupení rozvedených osob v populaci (k 1.1. daného roku; v %) Věková skupina 15–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55–59 60–64 65–69 70+ Celkem 15+ 1
Muži
Ženy
1990
1995
1998
1999
2000
20011
1990
1995
1998
1999
2000
20011
0,0 1,2 4,3 7,5 10,0 10,8 10,4 8,7 7,2 5,9 4,8 . 6,2
0,0 1,2 5,7 8,5 10,5 12,1 12,1 10,6 8,4 6,7 5,5 . 7,0
0,0 1,0 6,0 10,3 12,1 13,5 13,8 12,3 9,7 7,2 5,6 3,8 7,9
0,0 0,8 5,7 10,8 12,6 14,0 14,4 12,8 10,2 7,5 5,6 3,8 8,1
0,0 0,6 5,0 10,7 12,9 14,2 14,8 13,2 10,7 7,8 5,8 3,8 8,2
0,0 0,5 4,5 10,3 12,9 14,6 15,3 14,2 11,8 8,7 6,7 4,5 8,6
0,1 2,8 6,5 9,6 11,5 12,5 11,8 10,0 9,0 8,2 7,2 . 7,6
0,0 2,9 8,5 10,7 12,8 14,2 13,9 12,1 9,9 8,8 7,9 . 8,6
0,0 2,3 9,1 12,8 14,3 15,7 15,5 13,9 11,0 9,2 8,2 5,9 9,5
0,0 1,9 8,8 13,5 15,0 16,2 16,1 14,4 11,7 9,5 8,3 6,1 9,8
0,0 1,5 8,0 13,4 15,3 16,4 16,6 14,8 12,3 9,8 8,5 6,3 10,0
0,0 1,5 7,8 13,9 16,0 17,0 17,2 15,5 13,2 10,3 8,9 6,8 10,4
Data ze sčítání (1.3. 2001), po vyloučení nezjištěného rodinného stavu.
Navrhovateli rozvodu jsou dlouhodobě ve dvou třetinách případů ženy. Z 34 946 rozvodových řízení ukončených v roce 2000 bylo plných 85 % rozvodů povoleno, 12 % znesvářených párů bylo usmířeno a pouze 192 návrhů na rozvod bylo zamítnuto. Tato čísla kontrastují s rokem 1990, kdy byla usmířena plná pětina párů žádajících o rozvod; otázkou však je, zda natrvalo. Též podíl zamítnutých rozvodů byl vyšší, činil tehdy přibližně 1,5 %, a 77 % manželství v rozvodovém řízení bylo nakonec opravdu ukončeno. V roce 1980 byly povoleny tři čtvrtiny žádostí o rozvod. Je zde tedy zřetelná tendence k postupnému zjednodušení rozvodové praxe a tento trend pokračuje i po přijetí nového zákona. Nový zákon patrně prodloužil projednávání rozvodů manželství s nezletilými dětmi, neboť vyžaduje vyrovnání majetkoprávních vztahů a práv a povinností rodičů k dětem ještě před ukončením manželství. Na druhou stranu urychlil provádění nesporných rozvodů; bývalí partneři přistupují k rozvodovému řízení pragmaticky a bez afektu, lépe připraveni než tomu bylo dříve.
Rozvody jsou iniciovány více ženami
Tab. 3.8: Pořadí a typ sňatku a rozvodu (v %)
1
Ukazatel1
1990
1995
1996
1997
1998
1999
2000
Sňatek oboustranně první Jeden ze snoubenců rozvedený Oba rozvedení Ostatní První rozvod Druhý rozvod Třetí a další rozvod
71,6 16,4 11,2 0,8 81,5 15,8 2,7
66,9 19,0 13,2 0,9 81,8 15,8 2,4
65,9 19,7 13,5 0,9 81,7 15,9 2,4
63,8 20,5 14,9 0,8 81,2 16,2 2,6
65,2 19,9 14,1 0,8 80,4 16,9 2,7
65,3 20,0 13,9 0,8 79,7 17,5 2,8
65,5 20,0 13,7 0,8 80,7 17,2 2,1
Pořadí rozvodu: průměr za muže a ženy.
Vzhledem k poklesu významu sňatku a rychlému rozšiřování kohabitace jako alternativní formy společného soužití klesá z hlediska demografického chování i důležitost procesu rozvodovosti manželství. Rozpad nesezdaných soužití není v oficiálních statistikách zaznamenán, je však jisté, že je řádově několikrát častější než je tomu u legitimně sezdaných párů. Úroveň sňatečnosti klesla během devadesátých let zhruba o čtyřicet procent, fenomén kohabitace je na vzestupu. Vezmeme-li v úvahu, že dvě pětiny manželství se rozvádějí a že u kohabitací je tento podíl zanikajících ještě vyšší, ROZVODOVOST
37
dospíváme k obrazu krize rodiny nebo přesněji krize partnerských vztahů v jejich současné formě proklamované celoživotní monogamie. Na rozdíl od obecného přesvědčení jsou manželství, uzavřená po určitém období společné kohabitace partnerů, pravděpodobně více náchylná k rozvodu než manželství z legitimně uzavřených přímých sňatků. Zatím nelze posoudit, zda se určitá selekce vstupu do manželství a ve vyšším věku projeví pozitivně v následném poklesu počtu rozvodů. Přitom předmanželské kohabitace začínají být velmi časté a počet přímých sňatků bez předchozí kohabitace programově i fakticky klesá. Též další faktory způsobující zvýšenou úroveň rozvodovosti, jako je například předchozí rozvod vlastních rodičů, se vyskytují v mladé generaci se stále větší četností. Spolu s odkládáním manželství do vyššího věku a se změnou struktury osob, které do manželství vstupují, by se dalo očekávat, že mladé dvojice budou odpovědnější a vyzrálejší a budou se méně často rozvádět. Zkušenost skandinávských zemí však tuto hypotézu nepotvrzuje. Pravděpodobnější je, že úroveň úhrnné rozvodovosti se bude nadále pozvolna zvyšovat. Naznačují to také údaje za rok 2001, podle kterých dosáhla úhrnná rozvodovost zatím rekordní úrovně 45 % rozvedených manželských párů.
38
POPULAČNÍ VÝVOJ ČESKÉ REPUBLIKY 1990–2002
