Tým Manchester United Historie: Manchester United měl ve svém období čtyři slavné éry - na počátku 20. století pod vedením J. Ernesta Mangnalla, v padesátých a šedesátých letech za legendárního Sira Matta Busbyho a v devadesátých letech až do současnosti pod taktovkou Sira Alexe Fergusona. Vedle těchto úspěšných období je v dějinách klubu důležitá událost známá pod letecké neštěstí, při kterém se krátce po startu z mnichovského letiště v roce 1958 zřítilo letadlo s manchesterskými fotbalisty. Osm jich tragédii nepřežilo. Na stadionu Old Trafford neustále běží hodiny měřící čas od této tragédie. Počátky (1878 - 1945) Klub byl založen jako Newton Heath (Lancashire & Yorkshire Railway) pracovníky dráhy v roce 1878. Jméno bylo brzy zkráceno na Newton Heath. Klub byl v roce1889 jedním ze zakladatelů Fotbalové aliance (Football Alliance), která se v roce 1892 sloučila s Fotbalovou ligou (Football League). První známý filmový záznam zápasu United je z 6. prosince 1902, kde Manchester vyhrál v Burnley 2:0. Klub se v roce 1902 dostal do bankrotu a zachránil ho až J. H. Davies, který zaplatil klubový dluh, změnil jméno klubu na Manchester United a změnil také barvy klubu ze zlaté a zelené na červenou a bílou. V roce 1908 klub vyhrál ligu a s Daviesovým finančním přispěním se v roce 1909 přestěhoval na nový stadion Old Trafford. Během dvou válek měl klub velké problémy a na počátku druhé světové války dlužil 70 000 Liber.
Éra Alexe Fergusona (1986 - 2013) Atkinsona nahradil na trenérské lavičce Alex Ferguson a získal s ním v první sezóně 11. místo, ale již v další sezóně (1987/88) obsadily United druhou příčku a Brian McClair se stal prvním hráčem od dob George Besta, který nastřílel v rudém dresu 20 branek za sezónu. Avšak další sezóna se opět nepovedla a nové Fergusonovy posily nesplnily očekávání fanoušků. Na začátku roku 1990 se objevily spekulace, že bude trenér vyhozen, ale výhra ve třetím kole Poháru FA udržela Fergusona v pozici. Navíc pak rudí ďáblové tuto trofej vyhráli.
Devadesátá léta představovali nejslavnější kapitolu v dějinách klubu. Na vítězství v Poháru FA navázali United v následující sezóně vítězstvím v Poháru vítězů pohárů (1990-1991), když ve finále porazili Barcelonu 2:1, a vše ještě podtrhli ziskem Superpoháru (proti CZ Bělehrad). Úspěchy v pohárových soutěžích v sedmdesátých a osmdesátých létech však nemohli - přes nespornou popularitu FA Cupu - vynahradit vítězství v ligové soutěži. Když United přes velmi nadějný průběh nakonec ztratili ligovou sezónu 1991-92 (druzí za Leeds United), vypadalo to na prokletí, které prostě nedokážou překonat. Vítězství v Lize mistrů po 30 letech Do sezóny 1997/98 klub vstoupil klub velmi nadějně. Ještě v lednu United vedli suverénně ligu, měli - po hladkém průběhu základní skupiny zajištěno čtvrtfinále Ligy Mistrů a když vFA Cupu vedli v průběhu zápasu 5:0 nad Chelsea na Stamford Bridge, vypadalo to na další triumfální sezónu. Jaro však přineslo celou řadu zranění a když v jednom týdnu United prohráli v lize doma 0:1 s mocně, v tabulce ligy, dotahujícím Arsenalem a následně vypadli z Ligy mistrů s AS Monaco, přišla celá sezóna nazmar. Před sezónou 1998/99 jednou z nejúžasnějších v dějinách klubového fotbalu - United posílili Jaap Stam - nizozemský pilíř obrany, Jesper Blomqvist - skvělá alternace k Ryanu Giggsovi a Dwight Yorke - trinidadský střelec získaný z Aston Villy za tehdy rekordních 12,6 mil. liber. V této sezóně United získali „treble“ (tzn. vyhráli dvě hlavní domácí soutěže plus titul v Lize mistrů resp. PMEZ) jako čtvrtý evropský klub v historii. Před ním se to zdařilo pouze skotskému Celticu (1967) a nizozemským celkům AFC Ajax (1972) a PSV Eindhoven (1988).[2] Boj o ligový titul s Arsenalem rozhodl Manchester až v posledním kole, v poháru FA museli jeho hráči porazit v podstatě všechny špičkové týmy Anglie (Liverpool, Chelsea, Arsenal a Newcastle) a zejména 3.kolo s Liverpoolem (2 góly v posledních minutách zápasu - 2:1) a vítězství v opakovaném semifinále s Arsenalem (za stavu 1:1 v poslední minutě chytil Peter Schmeichel penaltu Dennisi Bergkampovi a v nastavení - kdy United již byli bez vyloučeného R. Keanea - dal Ryan Giggs po sólu přes 6 hráčů vítězný gól na 2:1) vešly do dějin klubu
2000 - 2005 Další dvě sezóny (1999/00 a 2000/01) měli velmi podobný průběh United poměrně s přehledem vyhráli Premier League, ale v Lize Mistrů vypadli vždy ve čtvrtfinále. V té době hráli vynikající fotbal, ale přece jen trpěli odchodem brankářské legendy P. Schmeichela, kterého nikdo z jeho nástupců (M. Bosnich, R. van der Gouw, M. Taibi) nedokázal nahradit. Angažováním nizozemského kanonýra Ruuda van Nistelrooije a postupným odchodem (mj.) Jaapa Stama, Dwighta Yorkea a Andy Colea se složení týmu, který v roce 1999 měl stále velký potenciál, přece jen začalo měnit; velké naděje vzbudil příchod francouzského brankáře Fabiena Bartheze (mistra světa 1998), nicméně i jeho kariéra v United byla vroubena řadou fatálních chyb. V sezóně 2001/02 klub postoupil do semifinále Ligy Mistrů, kde smolně vypadl s Bayerem Leverkusen, a vyhrál po skvělém finiši Premier League v roce 2003, nicméně od té doby šla křivka jeho úspěchů poněkud dolů a jedinou trofejí ze sezón 2003/04 a 2004/05 byl FA Cup v roce 2004. Odchodem legend Davida Beckhama (2003 - do Realu Madrid) aRoye Keanea (2005 - do Celticu Glasgow) zůstali v klubu poslední mohykáni z roku 1999: Paul Scholes, Gary Neville a Ryan Giggs. S nástupem peněz Romana Abramoviče do Chelsea FC v roce 2003 dominantní postavení Manchesteru United (soupeřícího v období 1998 - 2003 v podstatě jen s Arsenalem) v anglickém fotbale skončilo, klubem otřásla změna vlastnických vztahů, koupil jej v létě 2005 za velkého odporu fanoušků americký miliardář Malcolm Glazer, a v sezóně 2005-2006 navíc United poprvé za deset let nepostoupili ze základní skupiny Ligy mistrů. Nová generace hráčů (vedle již zkušených Ruuda van Nistelrooye a R. Ferdinanda zejména Wayne Rooney a Cristiano Ronaldo vyvolává neutuchající zájem fanoušků,byť po převzetí M. Glazerem přece jen trochu utlumený, a přes určitou stagnaci stále vynikající ekonomické výsledky byly však příslibem, že se Rudí ďáblové z Old Trafford dokážou vrátit zpět na pozice nejvyšší jak v anglickém, tak evropském fotbale. 2006 - 2010 A tak se také stalo po dvou titulech Chelsea (2005, 2006) United vrátili titul na Old Trafford, a ne jen jednou. Po titulu v sezoně 2006/07 přišla další skvělá sezona, která se téměř vyrovnala té památné v roce 1999.
Velký podíl na úspěchu měl Cristiano Ronaldo, který vstřelil ve všech soutěžích 42 gólů a na konci roku se stal také držitelem Zlatého míče pro nejlepšího hráče hrajícího v Evropě. V této sezoně měl skvělý podzim Arsenal, hrající nejlepší fotbal, ovšem jeho velmi mladý tým nejspíš neustál tlak, po přelomu roku se propadl a musel se spokojit s třetím místem. O titul tak bojovali Chelsea a Manchester; nakonec tento boj dopadl úspěšněji právě pro United. V semifinále Ligy mistrů se Manchester setkal s FC Barcelona, přes kterou postoupil díky jedinému gólu dvojzápasu, který vstřelil Paul Scholes. Ve finále se pak utkal s Chelsea, která mohla nahradit vítězstvím ve finále LM neúspěch v Premier League. V prvním poločase zápasu padly oba dva góly, za United se trefil Cristiano Ronaldo, na konci poločasu srovnal Frank Lampard. Další góly už nepadly a po prodloužení pak rozhodovaly penalty. Petr Čech v nich vychytal Cristiana Ronalda, a v 5. sérii mohl rozhodnout kapitán Chelsea John Terry. Ten ovšem v klíčovém okamžiku trefil tyč. Penaltu pak proměnil veterán Ryan Giggs a když van der Sar vychytal Anelku, mohla propuknout červená radost. Jediný rozdíl oproti roku 1999 byl, že United nezískali treble a také nezískali obě trofeje tak strhujícím způsobem jako na konci minulého století. V lednu následujícího roku také zvítězili na MS klubů. další sezona 2008/09 byla velmi úspěšná, ale mohla být ještě úspěšnější. Nejprve v lednu zvítězili ve finále Carling Cupu. Na jaře předvedli několik skvělých obratů. Například s Tottenhamem prohrávali po poločase 2:0 a zvítězili 5:2, a s Aston Villou prohrávali 1:0, když v poslední desetiminutovce srovnali stav a pak dal rozhodující gól mladíček Federico Macheda, pro něhož to byl první soutěžní zápas v A-týmu vůbec. United v této sezoně oslavili třetí titul v řadě ještě s krátkým předstihem. V Lize mistrů přešli přes inter Milán, v semifinále porazili Arsenal a ve finále se v Římě utkali s Barcelonou, vítězem španělské ligy i poháru. Liga mistrů v této sezoně ovšem přinesla zajímavější zápasy než finále, například čtvrtfinále mezi Liverpoolem a Chelsea, v němž se postupové misky vah neustále přesívaly na druhou stranu a které skončilo 4:4, nebo semifinále Barcelony s Chelsea, kde první zápas na barcelonském Nou Campu skončil bez branek a v odvetě pak Chelsea vstřelila brzy gól, pak svědomitě bránila a až v 90. minutě vstřelil, z první barcelonské střely na branku, postupový gól Barcelony Iniesta. Ve finále s Manchesterem vstřelil brzy gól barcelonský útočník Samuel Eto'o, vedení Barcy pak potvrdil v
druhém poločase hlavou Lionel Messi, který v závěru roku zvítězil ve Zlatém míči, a vzhledem k nepříliš kvalitnímu výkonu United v tomto zápase tak Manchester musel skousnout porážku 2:0 a nestal se tak prvním týmem, který by obhájil vítězství v novodobé Lize mistrů. Cristiano Ronaldo předvedl i v této sezoně povedené výkony, ale na sezonu 2007/08 nenavázal. 2010 - 2013 Do sezony 2009/10 vstupovali United s trochu menšími očekáváními kvůli odchodu hvězdy Cristiana Ronalda do Realu Madrid a útočníka Carlose Téveze do konkurenčního Manchesteru City. Jediným příchodem byl Luis Valencia z Wiganu. Ovšem Rooney na sebe převzal po Ronaldovi úlohu střelce gólů, Valencia zase úlohu nahrávače. Jediný a také závažný problém nastal, když na podzim bylo v jednu chvíli zraněných 8 z 9 kvalitních obránců a na postu obránců tak nastupovali někdy i ofenzivní záložníci. To se pochopitelně projevilo i na výsledcích, ale i tak Manchester postoupil ze skupin LM a držel se v popředí tabulky. lednu, po návratu většiny obránců, bylo tak vše otevřené. K titulu měl blízko Chelsea, Arsenal i Manchester a na fanoušky tak čekal velmi zajímavý závěr sezony. Jediný výrazný neúspěch zaznamenali United ve 3. kole FA Cupu, kde prohráli s třetiligovým Leedsem. Ve dvojzápase v semifinále Ligového poháru s Manchesterem City, kde první zápas vyhráli Citizens 2:1 (góly Giggs - 2x Tévez) pak United otočili na svém hřišti góly Scholese a Carricka dvojzápas ve svůj prospěch. Tévez, který se v létě předtím rozešel s United ne zrovna v dobrém, pak ještě zdramatizoval zápas gólem na 2:1, ale v nastavení, jak je u United, kteří hrají nejlépe právě na konci zápasu, kdy si vytvářejí drtivý tlak obvyklé, poslal United do finále s Aston Villou Wayne Rooney. United tak byli na cestě k obhajobě trofeje v Carling Cupu, v boji o vítězství v Lize mistrů a hlavně měli blízko ke čtvrtému titulu v řadě. V roce 2010 by to byl jejich devatenáctý titul celkem, čímž by se dostal na první místo v Anglii před Liverpoolem, který jich držel osmnáct. Naneštěstí Rudí Ďáblové titul neobhájili a vypadli ve čtvrtfinále Ligy Mistrů s Bayernem Mnichov. Venku prohráli 1:2, poslední dva góly dostali po 80. minutě, a navic se zranil kanonýr Rooney, který do té doby dal 26 gólů. V druhém zapese vyhráli 3:2, přestože před druhým poločasem vedli 3:0. Zasluhu na tom mělo vyloučení Rafaela, po kterém se United stáhli.
2013 - dosud Po odchodu Sira Alexe Fergusona přestoupil z týmu Everton FC do Manchestru skotský trenér David Moyes. Pod jeho novým vedením se Devils moc dobře nedařilo. United sbírali pod vedením Moyese jeden nelichotivý rekord za druhým, např.: v lize získali nejméně bodů v klubové historii, v lize prohráli třikrát za sebou, doma prohráli v lize celkem sedmkrát a také si v sezóně 2014/15 poprvé od roku 1995 nezahrají Ligu Mistrů, čímž klub ztratil třicet milionů liber. Jako výsledek těchto výsledků nakonec 22. dubna 2014 vedení United oznámilo, že Moyes jako hlavní trenér končí a do konce sezony ho nahradil stále ještě hrající Ryan Giggs. 19. května se stal novým trenérem zkušený nizozemský trenér Louis van Gaal, smlouvu podepsal na tři roky. Asistenty se mu stali společně s Ryanem Giggsem, který po 24 letech v United ukončil profesionální kariéru, také Frans Hoek a Marcel Bout, které si van Gaal přivedl ze svého bývalého působiště.
