Teodor a Luna. Eduardo Rovner

Teodor a Luna Eduardo Rovner 4826-4255 Registr autorského práva č. 223.784 překlad Šárka Valverde Prostředí: malý domek blízko proscénia. Za ním široké noční nebe. V dálce jsou vidět světla města, les, řeka a hory. Uvnitř domku je na stěnách několik papírových draků a dalekohled. Teodor ukazuje Horácovi, jak má nastavit zrcadlo, aby se v něm odrazilo světlo Měsíce a dopadlo do rámu na protější stěně. Horác je pes značně zvučného hlasu. Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor

Horác Teodor Horác Teodor

Ještě trochu dál. Takhle? Trochu víc. Tak? Ještě. (unaveně) Takhle? Víc. Takhle víc? Výborně…(dívá se na Měsíc na zdi a recituje) Luno, Jsi sen, který se mi zdává, Luno v mém zrcadle Jsi světlem mých stínů, mého života... (blíží se k Luně, jako by ho tak mohla lépe slyšet) Vládkyně mých tajemství, Jednou ti splatím přátelství (dotkne se odrazu Měsíce) a polaskám tvou zem. (k Horácovi) Líbí se ti to? (drží zrcadlo) Jo, docela jo. Jenom docela? No, docela dost. Poslouchej tuhle, kterou jsem napsal pro Lulu…(z kapsy vyndá papír a čte) Pro Lulu od Teodora Lulu, tvé copánky ….. Povzdech v hrudi mi budí A jako Luna v úplňku Jsi světlem v mým tmách. Jsi snem lásky Vím, že zakrátko S tebou poletím Do hlubin nebeských.

1

Horác Teodor Horác

Líbí se ti to? Líbí. Jenom líbí? No, docela dost líbí. Měsíc zhasne. Teodor se mrzutě vykloní z okna.

Teodor

Světlomore! Je slyšet ďábelský smích a v určité výšce se na jedné straně scény rozsvítí světlo, díky němuž spatříme Světlomora, jak sedí u velínu, z něhož vedou dráty a on je zapojuje a rozpojuje /rozsvěcí a zhasíná. Jsou tam dva ptáčci - Pírko mu sedí na rameni a Zoban na desce velínu.

Teodor Světlomor

Rozsviť ji. Byla to jen legrace/vždyť je to jen legrace. Světlomor zapojí nějaký drát a Luna se rozsvítí.

Světlomor

(volá) Vajíčka, moje vajíčka! Pírko a Zoban odlétají hledat vajíčka. Nad Světlomorem zhasne světlo.

Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác

(říká potichu Horácovi) Mám se teď v parku sejít s Lulu, abych jí to dal. (ukazuje mu papír s básničkou) Teď večer? No a ?/No a co? Nebudete se bát? Já a bát se? A co ona? Já ji přece ochráním. (se nahlas zasměje) No, já bych se stejně bál… Pš! (poleká se a přestane se smát) Proč šeptáš? Aby nás neslyšel Světlomor. Aha. Teodor vyskočí oknem a vyběhne jednou stranou ze scény do parku. Zastaví se, rozhlédne se a v tom se objeví Lulu. Má na sobě tričko s obrázkem Luny.

Teodor Lulu Teodor Lulu Teodor

(ukazuje na Lunu na jejím tričku) Ty máš ale pěkné tričko, s tou Lunou. Líbí se ti? Líbí. Jenom líbí? Hodně moc se mi líbí… Něco jsem pro tebe napsal. Teodor jí předá svou báseň. Ona si ji přečte a stydlivě sklopí zrak.

Teodor

Líbilo se ti to?… (dívka neodpoví) Tobě se to nelíbilo?…

2

Lulu pohlédne na Měsíc na nebi a vzdychne. Najednou ho zničehonizc políbí a uteče. Teodor se za ní dívá a potom se vrací k domečku. Dovnitř skočí zase oknem. Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác

Tak co? Dal jsem jí to. No a? (vzdychne) Přečetla si to, podívala se na Lunu a dala mi pusu. No těpic! Chápeš to? Políbila mě! Je taky zamilovaná! A co bylo pak? Utekla… Ajajaj… Teodor se opře o okenní rám a dívá se dalekohledem na Měsíc.

Teodor Horác Teodor Horác Teodor

Horáci, mně se Luna tak strašně líbí. No jo. Je hezká. Hezká? Je zázračná, božská, nádherná, velkolepá… (Horác je nakažen jeho nadšením) Je…je…ona je ve všem nej… zvlášť teď, když jsem zamilovaný… (Horác je zklamaný. Teodoro na něj pohlédne) Tebe mám taky rád, neboj. No jo,.. dobrý. (poplácá ho) My dva jsme nerozluční přátelé…ale ona je…něco jako… Má zářící Luna. Měsíc znovu zhasne.

Teodor

Už zas?!… (volá na Světlomora oknem) Koukej ji rozsvítit, Světlomore, a přestaň s těma pitomostma/přestaň blbnout/neblbni! Kužel světla dopadne na Světlomora. Jí vajíčka, která mu přinášejí Zoban a Pírko. Požírá je i se skořápkama. Mluví s plnou pusou a občas vyplivne kus skořápky.

Světlomor Horác Teodor Světlomor

Já že blbnu?/jaký blbosti/pitomosti? To já řídím/ovládám všechna světla na světě. Můžu si je zhasínat a rozsvěcet, jak se mi zachce/zlíbí. Tenhle Světlomor… Stokrát jsem ti říkal, že si nemůžeš dělat, co chceš!!! Že ne?/nemůžu? Koukni/tak se dívej! Začne zapojovat a rozpojovat dráty, a tím zhasíná a rozsvěcuje Měsíc a hvězdy, meteority a komety, které se objevují a zase ztrácejí. Je to zvláštní podívaná.

Teodor Světlomor Teodor Světlomor Horác Teodor

Pozor na tu kometu! Nebo narazí do Luny! (změní směr komety) Olé!!! Proč nemyslíš trochu na zamilované? Dívají se přece/ti přece pozorují Lunu? Můžou dělat něco jiného a ne hloupě čumět/civět přihlouple na Lunu. Ty pitomče!/troubo/Ty jsi hloupej! A co básníci? Ti ji opěvují!

3

Světlomor Horác Teodor Světlomor Horác

Tak ať opěvují něco jiného… a někteří by vůbec měli přestat psát/někteří by vůbec psát neměli. Ty padouchu! A co ti, kteří jdou hlubokým lesem, a bez jejího světla by mohli zabloudit? To by ještě scházelo!/ještě to tak! Nechat svítit/zářit Lunu kvůli zbloudilcům, kteří jdou do lesa bez baterky. Ty zloduchu… (jsou slyšet kroky. Horác říká Teodorovi) To je tvá máma! Teodor si lehne. Zhasne kužel světla nad Světlomorem. Vstoupí matka a spatří zrcadlo a rám obrazu. Teodor se sotva stačí zavrtat do peřin.

Matka Teodor Matka

Teodor Matka Teodor Matka

Už zase si hraješ ? No…já…eh… (láskyplně) Ty blázínku. Pořád se vznášíš na Měsíci? (Teodor s Horácem se na sebe překvapeně podívají. Matka ho přikryje) Spi, ráno musíš jít do školy… (k psovi) A ty ho nerozptyluj, Horácovi… (Horác zakňučí) Povíš mi pohádku? (unaveně) Teď? Ano. No tak… vyprávěj. Dobrá. Matka si lehne vedle Teodora a začne vyprávět.

Matka Teodoro Matka Teodoro Matka Teodor Matka Teodor Matka Teodor

Byla jednou jedna holčička, a ta byla tak neposlušná, že jednou nepozorovaně proklouzla do rakety a odletěla do vesmíru… (začne poklimbávat) A kam letěla? Hm…to nevím. Někde přece musí být. (schrupne, zachrápne)… To jo… Jak to, že to nevíš? Hm….nevím. Musíš to vědět. (vymýšlí si) Odletěla…na Lunu…(usne) Na Lunu? Matka spí.

Teodor Horác Teodor Horác Teodor

Slyšels to, Horáci? Ta holčička odletěla na Lunu. Je to pohádka, Teo. Ano, ale… (přeruší ho) Tak už spi, Teodore… Dobrá, ale zazpívej mi ukolébavku. Horác si vezme malou kytaru a začne zpívat-výt ukolébavku. Teodor usne. Horác zpívá dál. Z místa, kde byl Světlomor, je slyšet hluk. Pírko a Zoban přilétají od jeho velínu na okenní rám domku a tleskají křídly.

Horác Pírko

Přestaňte! Probudíte Teodora a jeho matku! Tak ona už zase usnula? (chichotají se)

4

Horác Zoban Horác Zoban Horác Pírko Horác Zoban Horác Zoban Horác

Pš! Pš! Na konci ukolébavky jsi zase zavyl falešně. Dneska ne. Říkám ti, že jo. A já říkám, že ne. (k Zobanovi) Nech ho být. Co čekáš? Zpívá jako pes. To jste sem přiletěli kritizovat? Promiň. Tak jak se má Teodor? No, zamiloval se…/je zamilovaný. Jak moc? Jako opuštěný pudlík. (Zoban a Pírko na sebe pohlédnou)

Zoban Pírko Zoban Pírko Zoban Horác Zoban Horác Pírko Horác Pírko Zoban Horác Zoban Pírko Horác Zoban Horác Zoban Horác Pírko Horác

Teodor Horác

Podívejme se na donchuána. Je ztracený jak vrabčák v mlze! Jako datel, kterému podřízli jeho strom. (smějí se) Jako když vypadneš z hnízda. A co ta holčička? Já ji neznám, ale podle toho, co o ní říká, je asi hodná. Jen aby měla ráda psy, no ne? To doufám. Jen aby to nebyla nějaká Gatúvela/Xantipa Přestaňte s těma srandičkama… Světlomor se dneska snad zbláznil, že jo? Je už takový. Co naděláš? Má velkou moc a rád to dokazuje/předvádí. No, ale kvůli tomu nemůže dělat, co si zamane. To je pravda. Dneska málem naboural kometu do Luny. A to, co provedl tuhle, když bláznivě rozkmital meteorit a já si jednu chvíli myslel, že na nás spadne…Polekal jsem se tak, že…že… To mu neříkej. Co se ti stalo? Upadl mi kousek trusu na jeho rameno. No a? Teď už mi nechce dovolit, abych lítal nad ním, a jsem častěji ve službě Ty chudáčku. Ještě pořád se živí holubími vejci? No jo. To je zlé. Takhle tu za chvíli nebude ani jeden holoubek nebo holubička. (pokýve hlavou) Teodor se na posteli otočí. (jako ze sna) Co je/co se děje? (k ptákům) Leťte pryč! Vzhůru! (k Teodorovi) To nic. Spi dál. Zoban a Pírko letí k velínu. Scéna Světlomora a nebe. Světlomor otáčí obrovkou klikou, kterou roztáčí kolo, a tím mění čas, nejprve způsobí svítání, a potom poledne.

Světlomor

To je ale fuška!…(křičí) Vajíčka, moje vajíčka! Zoban a Pírko odlétají hledat vajíčka. Nad Světlomorem zhasne světlo.

5

Teodor se vrací ze školy. Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor

Tak jak bylo ve škole? Špatně. Proč? Lulu nepřišla. Uj. Co se jí asi stalo? Ptal jsem se učitelky, jestli ví, proč nepřišla, ale řekla mi, že neví, že nic nevzkázala. Třeba jí nebylo dobře. To by přece dala vědět. Sama učitelka říkala, že je to divné. Hm. (pauza) Co když se urazila/třeba se urazila. A proč? Dala ti přece pusu. Možná se stydí …nebo tak něco. Jako třeba co…? No, třeba…něco jiného…co já vím. Horácovi. Co? Mám strach/bojím se. (se polekaně rozhlídne na všechny strany) Z čeho/čeho? Že se stydí a nechce mě už vidět, a tak odešla. (ulehčeně) Aha… A kam by šla? Nevím… na Lunu. Na Lunu? No jo. Jak by se dostala na Lunu? Zbláznil ses? Copak ti to nedošlo? Jako ta holčička, co o ní vykládala máma. Říkal jsem ti, že to je pohádka. Jaká pohádka?… (po chvilce) Když nepřijde do školy, půjdu ji hledat. Kam? Na Lunu. Děláš si legraci? Ne. Ty ses zbláznil… Vůbec ne! Ty jsi z té Luny zešílel. Proč by měla odcházet na Lunu? Přece jsem ti říkal, že než odešla, podívala se na Lunu a vzdychla. Kromě toho měla na sobě tričko s obrázkem Luny, takže je taky… Co je? Blázen do Luny. A můžeš mi říct, jak se chceš dostat na Lunu? (přemýšlí a pak mávne rukou)…Na kometě/S drakem. Na kometě? A proč ne? Když bude velká… Ale jak?….(rozmyslí si to) Tak jo, jak chceš. Co je mi po tom? Ty když si vezmeš něco do hlavy…/něco umaneš… Poletíme spolu. My dva? Nejsme snad nerozluční?

6

Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor

No, ale tolik snad ne… Tak s tím začnem. S čím? S tou kometou. Ale…Lulu se ještě může vrátit… Zlatý oči. Pojď/jdem do zahrady. Jdou do zahrady. Teodor tam z bedny vytahuje papír, dřevěné tyčky, provázek a nářadí a klade je na trávník. Každou věc nahlas pojmenovává. Horác se předmětům vyhýbá.

Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác

Dřevené tyčky. Pozor! Hřebíčky. Bacha! Provázek. Už dost! (začíná vyrábět draka-kometu) Až se dostaneme na Lunu…vyrobím ti dvoupatrovou boudu. Nahoře budeš spát a dolů si můžeš zvát návštěvy, koho jen chceš. A koho si na Luně asi pozvu? (překvapeně) Někdo tam musí být…Až nás Lulu uvidí, bude mít obrovskou radost. No jasně/to určitě. (Horác je přesvědčen, že se Teodor zbláznil) Přichází Don Pedro.

Don P. Teodor Don P. Teodor Don P. Teodor Don P. Teodor Don P. Teodor Don P. Teodor Don P. Horác Teodor Don P. Horác Don P. Teodor Don P. Teodor

Tak co, Teo? Jak se máte, done Pedro? Ty máš ale velkého draka, Teo. Že jo… Kde ho budeš pouštět? Nevím. Takhle velký drak….(směje se) se dostane i na Měsíc. (jako by pokračoval v tom žertu) To je ono! Poletí na Lunu! Tak to ho budeš muset pouštět z modré hory. (ukáže tím směrem a Teodor i Horác se podívají směrem k horám) (také ukazuje) Tamhle z té? Abys dosáhl až na Měsíc… To je strašná dálka… To je/ano. Budeš muset projít městem, přes les a řeku. Uj. Jak je vysoká. Strašně moc metrů. No těpic. (podívá se na Horáce) Cos to řekl? Já jsem řekl: No těpic. Aha. Tak si hrajte. (pohladí Teodora) Čau, Teo. (odchází) Čau, Horácovi. (Horác zaštěká). (zavolá) Done Pedro!

7

Don P. Teodor Don P. Teodor Don P. Teodor Don P. Teodor Don P. Teodor Don P. Teodor Don P. Horác Don P. Teodor Don P. Horác Don P. Teodor Don P.

Co je? Neviděl jste holčičku, která se jmenuje Lulu? Lulu..Lulu… jak vypadá? Ani tlustá ani hubená, ani velká ani malá, ani blondýnka ani černovláska…Je moc hezká. (přemýšlí) Ani tlustá ani hubená, ani velká ani malá, ani blondýnka ani černovláska… Nosí copánky, takové… ani dlouhé ani krátké? To je ona! Už pár dnů jsem ji neviděl. Proč ji hledáš?/Co jí chceš?/Proč se ptáš? Jen tak. (důvěrně) Je to tvá dívka? …no tak nějak…jak jste to poznal? A ty ji chceš hledat na Měsíci? (překvapeně) To s tím vůbec nesouvisí/Ale kdepak. Co vás napadá?/Vy máte ale nápady! Mám velkou fantazii, Teodore. Fantazii? Tenhle má zas o kolečko víc. (k Teodorovi) Co to ten pes řekl? Nic, Done Pedro, psi přece nemluví. No jasně…Víš, že občas slyším hlasy? Neříkal jsem to? Je bláznivější než opilá blecha. Mně se zase zdálo, že promluvil. No teda, done Pedro… Ano, radši půjdu. Čau. (Don Pedro ho pozdraví, chvilku zaváhá a přemýšlí, kudy odejít a nakonec odchází stejným místem, kterým přišel)

Teodor Horác Teodor Horác

(k Horácovi) Říkal jsem ti, abys před lidmi nemluvil. No jo… (dívá se na horu) Prý má moc metrů… Z té hory musí být Luna na dosah. Co já vím!? Objeví se matka.

Matka Teodor Matka Teodor

(zdálky) Teodore, mléko! Už jdu! (pokračuje v práci) Tak ale hned/tak pojď. Ano, mami. Už jdu. (ale pokračuje)…(k Horácovi) Přines motouz/provaz. Horác jde pro klubko a přinese ho v tlamě.

Teodor Horác Matka

Nežužlej ho. (přemýšlí, než klubko pustí) A jak chceš, abych ho teda přinesl? No? (objeví se) Tak na, nebo ti to vystydne, broučku. (přináší mléko) Nad Světlomorem se rozsvítí světlo…Zoban a Pírko mu dávají vajíčka a on je požírá.

Světlomor

(pochutnává si) Hmmm..to je libůstka! Není nad holubí vajíčka…

8

Zoban Světlomor Zoban Světlomor Pírko Zoban Světlomor Pírko Světlomor Zoban Světlomor

Světlomore! Co? Holubů už moc nezbývá, ale zato je hodně zmijí a supů. Nechcete přinést taky pár jejich vajíček? Kolikrát vám mám říkat, že chci jen holubí vejce. Z tolika holubích vajec vám může být špatně…To chce změnu/chce to změnu. Ale jed zmijích vajíček nebo vitamíny vajíček supů by vám mohly jen prospět. Vy mně máte přinést to, co chci a nekrmit mě názory na moje jídlo. /jinak Jenže…bylo by lepší, kdyby bylo míň zmijí/kdyby ubylo zmijí a supů a zůstalo víc holoubků a holubiček. Proč by to bylo lepší? Protože zmije a supi požírají všechno. Za chvíli bude les prázdný. Tak dost. Přestaňte s těma pitomostma a nehrajte to na city. Příroda je moudrá. Jestli zvítězí supi a zmije, tak to tak má být. A už ani slovo! (vytáhne dlouhý bič a zapráská s ním) Pírko a Zoban odlétají nasupeně od velína a přistanou na Teodorově okně.

Zoban Horác Pírko Horác Zoban Pírko Horác Zoban Horác Zoban Horác Zoban Horác Pírko Zoban Horác Pírko Horác Pírko Horác Zoban Horác Pírko Zoban

Světlomor nás málem vypráskal. Proč? Zase jsme se zmínili o holubích vejcích, a to ho naštvalo. To je malér, že jo? No jo. A jak to vypadá tady? Špatně. Myslí si, že když ta malá nepřišla do školy, že odletěla na Měsíc, a tak ji tam chce jít hledat. Jééé!…Ten je dočista střelenej… Vidíš, jak obrovského draka(kometu) stavíme? To snad není možné! A ještě ke všemu chce, abych letěl s ním. Ne! Jo. Tak mu řekni, že to nejde. Jasně, že máš nějaké vyřizování/že si musíš něco zařídit. Nemůžu mu lhát. Říká, že jsme nerozlučitelní. A co to znamená? Nevím, co to má znamenat, ale zdá se, že nerozlučitelní si nelžou. A jak poletíte oba na tom drakovi? No…budeme se ho držet za ocas. A co když se přetrhne? Nebo se pustíte/se neudržíte? Co já vím…to se mě neptejte. Mám to ale psí život. Mně není pomoci. Zoban a Pírko se na sebe podívají a přisvědčí/přikývnou. Neboj se. My vás budeme chránit/my vás ochráníme. No jasně! K čemu by byli kamarádi? Jeden za všechny a všichni za jednoho. Pírko a Zoban vytáhnou před sebe každý jedno křídlo a položí je na sebe. Horác přes ně položí tlapku.

Pírko

Už jde.

9

Zoban

Letíme pryč. Odletí. Přichází Teodor.

Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor

Horác Teodor Horác

Dostavíme draka a jdeme. Co tak najednou? Viděls, jak mě máma honila, abych vypil mléko než vystydne? Ano. Nebyla to pravda. Bylo strašně horké a spálil jsem si pusu. A proto musíme odletět na Lunu? To bylo tak strašně horké? Vlastně to s tím nesouvisí. Ale poletíme. Ale…tys neslyšel, co říkal don Pedro? Co. Že má moc metrů. No a? jsme přece stateční, nebo ne? Já myslím, že jsem spíš to druhé…(nebo ne Pojď, nebo se máma vrátí. Bude si dělat starosti. Nechám jí tu vzkaz, že jsme šli vyzkoušet draka na horu…. (začne psát vzkaz) Aspoň bude příště vědět, jak mi má připravit mlíko. .. Vezmeme si vystřelovač draků… (vezme si vystřelovač draků) Musíme to dobře promyslet, Teodore. Není to bláznivý/šílený nápad? Budoucnost patří bláznům/šílencům. Není někdy třeba myslet trochu na to, co je teď. Nevím, ale… Teodor dopsal vzkaz a nechává ho na viditelném místě. Bere draka a motouz/provaz.

Teodor

Vezmi ocas. Horác vezme do tlamy dračí ocas.

Teodor

Vzhůru, mí stateční ….. (Horác sklopí hlavu a oba se vydají směrem k hoře) Světlomor znovu otočí klikou. Setmí se. Světlo osvítí znovu park, kde vidíme smutnou Lulu sedět na lavičce. Přichází don Pedro, zastaví se u ní a chvíli na ni hledí.

Don P. Lulu Don P. Lulu Don P.

Ty jsi Lulu! Ano. Co je ti? Nic. Jsi smutná? Lulu přisvědčí.

Don P. Lulu Don P.

A proč? No, proto/No, tak. To je škoda, že jsi tak smutná, když vím o jednom mladíkovi, který je odhodlán tě jít hledat na Lunu. Cože?

Lulu

1 0

Don P. Lulu Don P. Lulu Don P. Lulu

Teodor, tvůj ctitel mi řekl, že se vydá na modrou horu (ukazuje tím směrem) a poletí na kometě, aby tě našel. A kam že mě to chtěl letět hledat? Na Lunu…Tak se měj, děvče a šťastnou cestu… (směje se a chystá se odejít) (užasle) Děkuju…A proč šťastnou cestu? Nevím…tak mi to vyklouzlo/ujelo… (odchází) (dívá se směrem k hoře) Teodore… (vstává a vydává se směrem k hoře)

2. část - město Město. Budovy jsou ohromně vysoké a nebe je zakryto dráty, takže není vůbec vidět. Kromě toho jsou na střechách antény neuvěřitelných tvarů a rozměrů. Mimo město je vidět, že se stmívá. Světlomor

(ďábelsky se rozchechtá a ukazuje na stmívání) Jak jsem těm pitomcům zakryl nebe! Přísahal jsem vládci Severní tmy, že ho nikdy neuvidí/nespatří… (jakoby tajně, potichu k publiku) Stačí, že každý den přidám deset drátů… to je za sto let o 365 tisíc drátů víc… A pak (udělá gesto střihu/zkratu) jeden malý zkrat… a pff, je po všem. Přichází Teodor s Horácem. Dojdou k městské bráně a jakmile chtějí projít, shluknou se tam okolojdoucí a zatarasí jim cestu. Kromě nich tu projíždějí také občané zavěšení na kolečku na drátě a čtou si deníky nebo spisy. Nakonec se jim s velkým úsilím podaří projít branou a ocitnou se na volném prostranství. Když se podívají vzhůru, nevidí nebe, ale strop z drátů.

Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác

Koukni, Horácovi…všichni se přemisťují po drátech… To jsou opravdoví zavěšenci. Vůbec a není vidět nebe. To je šílený, ne? Musíme odtud rychle pryč. Jo, vypadnem odsud. Náhle opět nemohou projít, protože kolem nich je strašný ruch lidí, kteří jim křižují cestu.

Horác Teodor Horác Teodor Zavěš.1 Teodor Zavěš.2

Pojď rychle!/Pospěš si! Ty se bojíš? Ne, ale můžu se počůrat. Zeptej se, jak se dostaneme ven/pryč. (osloví jednoho zavěšeného) Pane! 4965 1426-7984 (a rychle odfrčí na kolečku zavěšeném na drátě) (osloví jiného) Promiňte, pane… 4899 3654 8213. Teodor s Horácem se na sebe podívají.

Teodor Horác Teodor Horác

To mají místo jmen čísta/že by měli místo jmen čísla? Možná jim máme zavolat. Vysvětli jim, že potřebuju vykonat potřebu. A jak to mám asi udělat? Ukaž na mě a na můj ocásek.

1 1

Teodor

(přemýšlí) Radši to vydrž. Půjdem odsud. Ukáž jedním směrem a jdou. Přicházejí do informační kanceláře, kde jeden zavěšený mluví s vousáčem, který sedí na zemi a vypadá jako tulák/vagabund.

Teodor Úředník Teodor Úředník Teodor Úředník Teodor

Pane. Číslo zavěšení, prosím. Nevím… já nejsem odtud. Účel pobytu. Chceme jít na horu. K čemu?/proč Vypustit tam tohohle draka. Úředník se na něj divně podívá, zato vagabund se na něj podívá se zájmem.

Úředník Teodor Úředník

K čemu to je? Dá se to pustit. Cíl objektu. Teodor a Horác se na sebe překvapeně podívají.

Teodor Úředník Teodor Úředník

Dostat se na Lunu. Na co?/Kam? Na…Lunu. Popište objekt. Teodor zaváhá.

Úředník Teodor Úředník Teodor Úředník Teodor Úředník Teodor Úředník Teodor Vousáč Teodor Vousáč Teodor Vousáč

Jak to vypadá? To, co jste řekl… No… (rukama opisuje kouli) Takhle. Kde se to nachází? Nad těmi dráty. K čemu to slouží? No, abychom se na ni dívali. Tak běžte do kanceláře na vyhledávání nepotřebných předmětů. Ať to tam najdou a odstraní. Ne! Zbláznil jste se?/Blázníte? Já ne. To tenhle pán (ukazuje na vousáče) Pane… (přistupuje k Teodorovi. Šeptem mu říká) Viděl jsem to, co jste tu popsal. Lunu? To bude ono. A kvůli tomu mě mají za blázna. Jak to? To jsem tehdy čistil střechy… jednou vidím, mezi těmi dráty..tam nahoře probleskovalo něco kulatého, bílého… bylo to nádherné. A když jsem slezl dolů a říkal to ostatním, udělali ze mě blázna. Ale nejsem sám. Někteří mi uvěřili a chtějí, aby byly dráty strženy. Pojďte se podívat.

1 2

Ukazuje jedním směrem. Teodor a Horác se vydají tím směrem a vidí muže a ženy, jak demonstrují. Vpravo jsou samí vousáči a křičí: dejte pryč ty dráty! Chceme vidět Lunu! Vlevo jsou lidé oblečení jako obchodníci a křičí: nechte tam ty dráty. Nejsme zvědaví na nějakou Lunu! Obě skupiny postupují k sobě. Teodor se postaví mezi ně, aby zabránil jejich střetu. Teodor

Nehádejte se. Luna existuje!! Já ji vidím každou noc!! Křik roste a napětí houstne, takže vlny lidí se převalí přes Teodora. Ten zůstane ležet na zemi. Horác ho olizuje. Každá skupina pokračuje svou cestou, až zmizí ze scény na protilehlé straně. Teodor se oklepe a jak už je mu líp, postaví se a pohlédne vzhůru.

Teodor

To není možné! Vběhnou vousáči pronásledováni policií, za níž běží obchodníci. Teodor a Horác se přidají k vousáčům. Když už je má policie obklíčené a v pasti, škvírkou mezi dráty se objeví Luna a posvítí jim na tajnou stezku.

Teodor

Tudy!! (Horác zaštěká) Teodorovi s Horácem a vousáči se podaří uniknout naznačeným směrem. Když je doběhne policie, Luna se schová za dráty a stezka zmizí. Policajti se zmateně rozhlížejí a přecházejí z místa na místo. Když se Teodor s Horácem otočí, vidí je odcházet. Teodor pohlédne vzhůru.

Teodor Horác

Díky, Lulu! (pokýve hlavou) Je ztracený jako pes na kolotoči.

Doma - Teodorova matka a don Pedro Teodorova matka stojí v zahradě, v ruce drží synův vzkaz a zachmuřeně se dívá na horu. Objeví se don Pedro. Don P. Matka Don P. Matka Don P. Matka Don P. Matka Don P.

Stalo se vám něco? Mám hrozný strach. Teodor mi tu nechal vzkaz, kde píše, že odešel na horu pouštět draka. Vážně/Opravdu? Ano. Nikdy na hoře nebyl. Nevím proč se tam tak najednou vydal/se najednou rozhodl, že tam půjde. (zasmuší se) Za to asi můžu já/to je asi moje chyba/vina. Proč?/Jak to? Tuhle když jsem viděl, že staví draka a že je tak veliký, řekl jsem mu žertem, že tak velký drak dolétne až na Měsíc. (znepokojeně) Na Měsíc? Ano. On mi tehdy řekl, že to má právě v úmyslu. Považoval jsem to za legraci, tak jsem ho v tom utvrdil.

1 3

Matka Don P. Matka Don P. Matka Don P. Matka

Don P. Matka Don P. Matka Don P.

A proč tam chtěl letět? Nevím… zmínil se o nějaké holčičce… O holčičce? No, říkal něco jako že s ní chodí… chtěl ji tam jít hledat. Chtěl hledat holčičku na Měsíci? No…právě. To je moje vina/za to můžu já. Nechtěla jsem, aby si pořád hrál s odrazem Měsíce, tak jsem mu vyprávěla pohádku o holčičce, která odešla na Lunu… a tak se rozhodl, že ji tam půjde hledat. Ne. To jsem způsobil já, když jsem mu žertem říkal, že by mohl na kometě doletět až na Měsíc. Je to moje vina. Ne, za to můžu já. Ba ne. Ale ano. Rozpačitě se na sebe podívají.

Matka Don P.

Půjdu ho hledat. Jdu s vámi. Odcházejí rychle směrem k hoře.

Ve městě na náměstí - mítink Teodor a Horác běží stezkou a za nimi vousáči. Doběhnou na náměstí. Vousáči tam vytvoří lidskou pyramidu, kdy jeden stojí na druhém, aby mohli odstranit dráty a uvidět Lunu. Ta je s úsměvem pozoruje. Jeden z vousáčů mluví k ostatním) v. fílosof Všichni v.filosof Všichni v.filosof Všichni v.filosof Všichni

Proč nám nedovolí podívat se, co je nad těmi dráty, jak vypadá svět za nimi? Pryč s dráty!/Dráty pryč! A je-li to pravda, že za těmi elektrickými nudlemi je nekonečně krásné nebe, tak proč bychom si ho nemohli užívat? Pryč s dráty! A jestli to světlo (ukazuje nahoru) má jak říkají vliv na tolik věcí, jako je klima, láska a poezie, jak bychom bez něj mohli žít? Pryč s dráty!! Jaký může být náš osud bez lásky a poezie? Pryč s dráty! (mezi naslouchajícími stojí básník)

básník

A bez poezie nejsou metafory! (všichni se na něj překvapeně podívají. Začnou si mezi sebou povídat, gestikulovat a jeden se ptá druhého: co to řekl?)

v.filosof Všichni

A bez lásky a bez poezie nemůže být mír ani spravedlnost! Pryč s dráty!

1 4

v.filosof Všichni Básník

Usilujme o lásku, poezii, mír a spravedlnost! Za lásku, poezii, mír a spravedlnost! Za lásku, poezii, mír, spravedlnost…a metafory! Všichni se na něj podívají, nejprve jsou zaskočení, ale pak se přidávají, aby básníkovi vyhověli. Začnou chodit kolem dokola a křičí.

Všichni Teodor

Za lásku, poezii, mír, spravedlnost…a metafory! Promiňte…Můžu se vás na něco zeptat? Všichni na něj zvědavě pohlednou.

Básník Teodor

Copak, hochu? Když chcete vidět nebe, proč nejdete do lesa? Všichni se na sebe nechápavě podívají.

Vousáč Teodor Horác

A co je to les? To je takové krásné místo, kde nejsou dráty. Uvidíte tam nebe a hvězdy a Lunu a slunce. A jsou tam stromy. Nyní je jejich pohled vyděšený .

Teodor

(napodobuje Horácův hlas) Ano. Je tam spousta stromů. (pokračuje svým normálním hlasem) My tam jdete taky. Pojďte s námi. Vousáči se dohadují.

v.básník v.pochybovač v.filosof v.praktik

V životě je třeba riskovat/se všeho odvážit. A co když přijdeme o to, co máme? A co máme? Jsme nešťastní. Vyzkoušíme to. Nejhorší, co se nám může stát je, že se nám tam nebude líbit a vrátíme se. v.pochybovač A co když se vrátíme a tady už pro nás nebude místo. v.básník Jestliže chceme stvořit lepší svět, musíme něco udělat. Nemůžeme jen dál protestovat /si jen dál stěžovat. Všichni To je ono! Jdeme! Básník (k ostatním. Ukazuje na filosofa, pochybovače a praktika) Nejprve tam půjdeme my a když bude všechno v pořádku, vrátíme se pro vás. Ostatní Tak dobře. Básník (k Teodorovi) My čtyři půjdeme s vámi. Teodor Tak jdem. Horác Ano, jdem. Teodor (potichu k Horácovi) Nemluv před ostatními. Horác Promiň, vzpomněl jsem si na stromy a… (zdvihne trošku zadní tlapku) tak mě to dojalo… Teodor Tak už se nedojímej. Horác (zahýbe tlapkou) Pokusím se/budu se snažit.

1 5

Odcházejí do strany a vousáči je následují. U vstupu do města se objeví Lulu. Chce vejít a hledat Teodora, ale proudící davy ji nejdřív nenechají. Až po chvíli se jí to podaří. O několik okamžiků později vidíme přicházet Teodorovu matku a dona Pedra. Opakuje se scéna s lidmi a pokusem vstoupit do bran města. 3. část - Les a řeka Teodor a Horác přicházejí k lesu. Jdou stezkou/pěšinkou a za nimi čtyři vousáči. Nesou draka a vystřelovač. Přicházejí k řece, ale proud je příliš silný, takže nemohou pokračovat. Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor

No těpic, to je ale řeka.. Neboj, určitě se nějak dostaneme na druhou stranu. Já se nebojím/copak se bojím? (si hluboce vzdychne) Tohle je život, Horácovi. No jasně. A co je tady stromů! (běží k jednomu z nich a zmizí se za ním) (k vousáčům) Jen se na to podívejte. Půda, voda, stromy, čistý vzduch, ptáci zpívají… Horác (zpoza stromu) Příroda… pcha. v.básník Je to jiný svět (To je něco úplně jiného) v.praktik Jinak se tady dýchá. v.filosof Tady má život opravdu smysl. v.básník (objímá strom) Člověk se tu cítí být součástí celku. v.praktik Zůstaňme/zůstaneme tady. v.pochybovač A co když nám bude zima? v.filosof Budeme šťastni a nebude nám zima/štěstí nás obalí/ochrání v.pochybov Myslíš? v.praktik Tak si zbudujeme přístřešek z větví stromů. v.pochybov A co budeme jíst? v.básník Nebuď tak přízemní. Však něco najdeme. v.pochybov Jen aby, protože když nenajdeme nic k jídlu/k snědku, přízemní nepřízemní, všichni umřeme hlady. v.filosof Nic nás nenaplní tak, jako dobrá myšlenka. v.pochybov Jsi si tím jistý? v.filosof Ty snad o tom pochybuješ? v.pochybov No, když říkáš takové divné věci… Teodor Přivažte kus provázku k větvi ze stromu, na konci udělejte kličku a dejte tam housenku a hoďte ji do vody. Můžete si chytit rybu a upéct si ji. A taky se najíte toho, co tady kolem roste. v.praktik To je ono. Vzhůru do práce! Všichni ho následují a dva se pustí do sestavování prutu a další dva začnou stavět přístřešek. Vrací se Horác. Teodor Musíme jít na horu, Horáci. Horác A jak se dostaneme přes řeku? Teodor (pozorně se zadívá na břeh/prohlíží si břeh) Sejdeme ke břehu a něco nás napadne. Horác Jasně. I tohle dobrodružství přežijem. Teodor (k vousáčům) Pánové, my musíme pokračovat.

1 6

v.filosof Teodor v.praktik Teodor v.básník Horác Teodor v.básník Teodor v.filosof Teodor v.praktik Teodor

Kam jdete? Na modrou horu. A proč? Chceme… (váhá) Co chcete? (tak, aby ho mohl slyšet jen Teodor) Řekni jim, že chceme pustit draka, aby dolétl až na Lunu. Nic víc. Chceme…pustit draka, aby dolétl až na Lunu. Tomu se říká milovat poezii (k ostatním) vidíte? Všichni přisvědčí. Těšilo mě. Podají si ruce. Jen běžte a objevujte život. Nakonec ho najdete/se vám to podaří. Díky. (ukazuje na vystřelovač) Co je to? Tím draka vystřelíme. Vousáč-praktik si prohlíčí vystřelovač i draka.

v.básník Teodor

My jednoho dne také odejdeme na tu horu, abychom byli blíž Luně. Možná. Tak hodně štěstí. (k Horácovi) Pozdrav.

v.filosof Horác v.filosof Teodor

Horác zaštěká. Ahoj pišingře/pinďourku! Jakýpak pišingr/pinďourek? Nech si to, vousáči! (překvapeně) Co říká? (rychle k Horácovi) Pojď! Teodor a Horác odcházejí a vousáči se ponoří do tmy. Přicházejí na břeh řeky a Teodor pohlédne na nebe. Je úplně zatažené a mraky nedovolí zahlídnout Lunu. Teodor přemýšlí, váhá, jako by se chtěl k něčemu odhodlat, znovu se zamyslí a nakonec se rozhodne.

Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác

Horáci. Co? (ukazuje na nebe) Chci jí zazpívat serenádu. Komu? Lulu. Vždyť ani Lunu nevidíš. Uvidíš, jak se vyhoupne, až mě uslyší. Myslíš? Určitě. (zareaguje/se vzpamatuje) ale jak jí můžeme zpívat serenádu na Lunu, Teo? Jsme přece dva rozumní tvorové? Ano, jsme dva rozumní tvorové, kteří jdou na horu, aby našli Lulu na Luně. Je to tak? Jo, ale jak říkal můj dědeček, jedna věc je myslet a druhá věc je dělat. A jak tomu mám rozumět? No jak, představ si, že by přišli vousáči a slyšeli nás, jak zpíváme serenádu Měsíci.

1 7

Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác

Teodor

No a? Budou si myslet, že lidi se v lese zblázní a budou se chtít vrátit. Hele, oni si budují vlastní svět. Ani si nás nevšimnou, uvidíš. A co když přece? Ale Horácovi, prosím tě, nech už toho/přestaň už. (chvilku váhá) Tak jo… (bere svou malou kytaru) Čím začneme, Mistře? Dostaveníčkem. Rozkaz. Teodor vyleze do koruny stromu, dá Horácovi znamení a začnou. Luno, zažeň mračna mojí samoty Kam ses jenom poděla? Pověz, zda se dnešní noci ztratíš ve tmě jako má milá. S kým asi přebývá? Svěř jí, že rád ji mám a čekat na ni budu dál. Ať se ke mně vrátí. Chodit světem bývá zrádné, smutek dožene tě k pláči žalem… Luna se neobjevuje a Teodor zesmutní.

Horác Teodor Horác

Teodor

Nezazpíváme ještě jednu? (přikývne) "Luno má, rozvrkočená" Rozkaz. Jestli ji tahle nepřivolá… Začnou. Luno má, rozvrkočená, pověz mojí milé, ať lásku svou mi dá. Řekni, že se trápím sám a její úsměv rád vyhledám Luno má, rozvrkočená, pověz mojí milé, ať lásku svou mi dá. Řekni, ať cit svůj projeví a srdci mému uleví. V tu chvíli se Luna s velkým úsilím pokouší vymanit z hustých mraků. Pomaloučku vykukuje.

Horác

Vidíš? Co jsem říkal? Tomu nikdo neodolá. Luna je smutná. Po tváři se jí kutálí velká slza a spadne do řeky.

Teodor

Ne, Lulu, neplač. Přiletím k tobě na kometě a vrátíme se spolu. Luna se trošinku pousměje.

1 8

Teodor

Věř mi! Mám tě tak rád, že mi v tom nic nezabrání. Vtom zafouká vítr a koruna stromu se zakymácí. Teodor se drží ze všech sil. Objeví se Zoban a Pírko. Jeden ho vezme za límec košile a druhý ho přidržuje. Povytáhnou ho kousek výš.

Teodor

Vidíš? Osud nám přeje/štěstí stojí při nás. Luna je dojatá tak, že jí do řeky ukápne další slza.

Teodor Horác

Prosím tě, nech si ty slzy pro okamžik našeho shledání/setkání. Jo. A na záplavy /povodně. Luna se usměje ještě víc a vítr utichne.

Teodor Horác

Ano, moje Luluno, buď klidná a čekej na mě. Už brzy k tobě přiletíme z modré hory. Podívej se, je to ale hrozná výška. Luna znovu zesmutní.

Teodor

(k Horácovi) Buď už konečně zticha a nedělej to ještě těžší. Nevidíš, jak to na ni zapůsobilo/co to s ní udělalo? Luna je plna očekávání/má ve tváři dychtivý výraz, ale objeví se mrak a začne ji zakrývat.

Teodor Horác Teodor Zob,Pírk Zoban

(křičí) Nic se neboj, Lulu a čekej na mě. Už letím… (k Pírkovi a Zobanovi) Sundejte mě dolů, prosím. (sundají ho dolů) (k Teodorovi) Mohl bys jim poděkovat, ne? Moc vám děkuju. Ale prosím tě. K čemu bychom byli/proto jsme přece tady! (k Pírkovi) Pojď, Světlomor už nás čeká. (odlétají) Setmí se. Teodor a Horác se na sebe ustrašeně podívají.

Horác Teodor Horác Teodor

Stmívá se… Trošku. Víš, jsem tu s tebou, ale neměj mi za zlé, co řeknu… Mám takový strach.. Neboj, nemůže se nám nic stát. Vtom se začnou objevovat různá zjevení/příšerky a jsou slyšet zvláštní zvuky. Jsou čím dál blíž a jde z nich hrůza.

Teodor Horác Teodor

Horáci. Co? Proč nezpíváš, abys je zahnal/třeba je zaženeš. Horác zpívá-vyje, ale zvuk i výjevy jsou silnější, až už to Horác nemůže vydržet a vyskočí Teodorovi do náruče.

1 9

Teodor

(chytí Horáce, ale potom ho staví na zem) Uvidíš, jak je teď vystraším, že vezmou nohy na ramena. Teodor začne bručet. Světlomor se rozhodne, že je postraší víc, a tak rozpoutá bouři. Je slyšet Světlomorův chechtot)

Teodor Světlomor Zoban Pírko Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor Horác Teodor

Světlomore, ty jsi ale zlý! Vajíčka, moje vajíčka! (bere do ruky bič a švihá jím kolem Pírka a Zobana) Pozor na Světlomora! Zabije nás/vždyť nás zabije! Ta bouře by mohla ublížit Lulu. Jo a mně taky. Musí být vyděšená z těch hromů a blesků. Jo, to já jsem taky. Přestaň už myslet jen na sebe. Musíme to Světlomorovi oplatit. Mám na něj zavrčet? Mlč/přestaň! Co tady zmůže tvoje vrčení? Nic tím nezkazíme… (Teodor je sklíčený a zakrývá si dlaněmi obličej/schová si hlavu do dlaní) Ale já na něj stejně zavrčím! Dělej, jak myslíš. Horác začne na Světlomora štěkat a vrčet.

Světlomor

Ach, to se bojím… (zařve) Řekl jsem: Vajíčka, chci svá vajíčka! (bere bič a zašvihá s ním zase kolem Pírka a Zobana) Pozor, abych to nemusel opakovat, špinavci špinaví! Zoban a Pírko odlétají.

Teodor Horác

(k Horácovi) A co když nějaký blesk zasáhne Lulu? Musíme si pospíšit, Horáci. Musíme se dostat na druhý břeh. Ale jak? Světlomor otočí klikou a najednou je noc. Teodor a Horác pohlédnou bezmocně na nebe a na řeku.

Teodor Horác Teodor Horác

A co kdybychom řeku překonali na kometě? A co uděláme s vystřelovačem? Vezmem ho s sebou. Ale jak? Ale vlastně… proč se mě ptáš, když si stejně uděláš, co tě napadne. Pokoušejí se vypustit draka, ale nemá dost síly, a tak si netroufají se ho chytit, a tak se dostat na druhou stranu řeky. Po druhém pokusu se vyčerpaně dívají na řeku. Vtom se objeví Pírko a Zoban. Vyhledají temné místo na větvi stromu.

Zoban Pírko Zoban

Už se ke Světlomorovi nevrátím. A už nikdy nevezmu žádné holubičce vajíčko. Já taky ne. A kromě toho…teď nás naši kamarádi budou moc potřebovat. Zůstaneme tady a schováme se v koruně stromu. Na téhle větvi nás nenajde.

2 0

Pírko Světlomor

Ano. Přitisknem se ještě víc ke kmeni. (přitisknou se) (křičí) Zobane! Pírko! Už před pěti minutami jsem volal: Vajíčka, moje vajíčka! A taky jsem řekl, že to nebudu opakovat! Ticho. Světlomor začne přepínat knoflíky /čudlíky na řídícím pultu a pokaždé reflektor osvítí jinou část lesa a pohybuje se, jako by někoho hledal. Pírko a Zoban se přitisknou ještě víc, aby je nezahlídl.

Světlomor

Počítám do tří! Jestli se neobjevíte, tak až vás najdu, dám si vás místo holubích vajec. Sežeru ptačí křídla! Raz…dva…tři!!! Luna se odráží v řece, jak s ní Světlomor hýbal, aby osvětlovala les. Teodor a Horác se na sebe překvapeně podívají. Vydají se přes řeku po jejím odrazu a přejdou a přenesou kometu i vystřelovač. Když se dostanou na druhou stranu:

Teodor Světlomor

(se podívá na Lunu) Díky, Lulu! Zatracení ptáci, špinavci špinaví!! Ano, jste odporním ale já vám teď ukážu. To budete koukat! Světlomor otočí klikou a přivolá svítání.

Teodor

Pojď honem, ať toho můžeme využít. Teodor a Horác se vydají ve slunečním světle po cestě a mizí v lese.

Světlomor

Mě neoblafnete. Vím, že jste šli druhou stranou/na opačnou stranu. Dívá se na druhou stranu lesa, než kam odešli. Z lesa vychází Lulu. Dívá se na řeku a přemýšlí, co udělat. Nakonec se vrhne do řeky a přeplave ji, i když je silný proud. Vyleze na břeh a pokračuje dál do lesa. Vtom se objeví Teodorova matka a don Pedro. Podívají se na řeku a nevědí, co si počít. Rozmrzele se posadí a naříkají /jinak Ve chvíli, kdy se Světlomor dívá na druhou stranu, Zoban a Pírko sletí dolů k Teodorově matce a donu Pedrovi. Každý vezme jednoho z nich do zobáku a k jejich úžasu je dopraví na druhou stranu.

Závěr : na hoře Noc. Teodor a Horác přicházejí na vrchol modré hory. Vloží kometu do vystřelovače. Vylezou si na kometu a snaží se ji odpálit. Napoprvé se dostanou hodně vysoko, ale příliš kolmo, a tak kometa spadne poblíž místa, odkud byla vystřelena. Jejich pokusy jsou provázeny povzbuzujícími výkřiky jednoho i druhého - jako např. Draku, mraku, fijú, fijú… Do toho, jedem (jako na spportovním zápase) Olé, olé, olé, olé…jedeme, jedeme…(do libosti, užívají si to…) a občas vykřiknou: Ojojoj, my jsme snad z gumy. Teď spadnem do druhé ligy, do Béčka…apod. I po druhé se dostanou vysoko, ještě výš, ale zase spadnou dolů. Na potřetí jim přiletí na pomoc Pírko a Zoban a když už se blíží k Luně, vběhne na scénu Lulu. Lulu

Teodore!

2 1

Teodor pohlédne dolů. Teodor

Lulu! V tu chvíli vystřelí Světlomor na Teodora a Horáce kometu.

Lulu

Pozor! Teodor a Horác se jí snaží uhnout. Pohnou drakem-kometou, na němž sedí, a skutečně se jim podaří dostat se mimo dráhu Světlomorovy komety, která je mine a zasáhne Lunu.

Všichni

Neee!! Zraněná Luna začne klesat. Teodor a Horác se dostanou pod ni, vezmou ji do náruče, a tak všichni klesají společně za pomoci Pírka a Zobana. Když přistanou na zemi, objeví se u nich Teodorova matka a don Pedro. Matka se k nim chce rozběhnout, ale don Pedro ji jemně zadrží. Zůstanou stát a dívají se, aniž by byli viděni. Teodor a Lulu se na sebe dívají.

Teodor Lulu Teodor Lulu

Lulu!… Nemohla jsem tě nikde najít… Jako já… (ukazuje na Lunu) Musíme ji zachránit. Všichni (Teodor, Lulu, Horác i Pírko a Zoban) se pokoušejí vytáhnout kometku z tváře Luny. Lulu jí ránu čistí a Teodor s Horácem se jí snaží pomoct, ale překážejí.

Lulu

Počkejte, já sama. Teodor a Horác se zlostně dívají na Světlomora. Nasadí kometu do vystřelovače a vystřelí jeho směrem. Kometa dolétne ke Světlomorovi a nabere ho mezi nohy a zběsile začne lítat prostorem, až zmizí.

Lulu Teodor Lulu

(mluví o Luně) Už je v pořádku. (dívá se překvapeně na Lunu) Cos jí to dala? Sponku… Ona je silná. Pojďme ji zdvihnout./Pojď, zdvihneme ji/vrátíme ji nahoru. V tu chvíli přicházejí čtyři vousáči a zůstanou stát vedle Teodorovy matky a dona Pedra. Teodor a Horác posadí Lunu na špičku svého draka-komety, toho nasadí na vystřelovač a vystřelí/odpálí. Luna se dostane nahoru až na své místo. Dívají se na ni všichni a drží se kolem ramen: Teodor, Lulu a Horác a nad nimi Pírko a Zoban, Teodorova matka a don Pedro a všichni vousáči. Všichni hledí na Lunu. KONEC

2 2

Pozn. překladatelky – někde jsem nechala lomítko / - to znamená, že jsou na výběr různé varianty, které jsem chtěla probrat s vydavatelem nebo autorem inscenace. Je možné se dohodnout i na dalších změnách.

2 3