T 7 Odpadová logistika podniku 7.1 Výchozí situace Následkem hospodářského růstu v posledních létech, stoupajících konzumních požadavků společnosti i zrychlujících se výrobních cyklů stojí hospodářství a společnost před neustále rostoucím množstvím odpadů. Jejich narůstající množství má negativní dopady nejen na životní prostředí, ale zatěžuje též společnost značnými náklady. Roční náklady na likvidaci odpadů činily v polovině 90. let pouze v západní Evropě více než 80 miliard DEM a v roce 2011 dosahovaly již téměř 155 miliard DEM. Uvedené argumenty naznačují, že je potřebné hledat cesty ke zmenšování zdrojů odpadů. Logistika k tomu může být nápomocna. Odpadová logistika představuje problematiku značně širokou. Zde je zúžena jen na vybrané problémy týkající se podniku.
Problémy zabraňování vzniku odpadů, jejich snižování a zhodnocování je třeba přenést na výrobce. Výrobní podnik má tak mít odpovědnost za celý životní cyklus výroby, od obstarávání zdrojů přes výrobu a odbyt výrobků až po likvidaci při skončení jejich životnosti, přičemž mají být v maximální míře opět použity k recyklaci pro výrobu jako zdroj surovin. Cílem má být postupný přechod od člověkem vytvořeného, nepřirozeného lineárního systému toků materiálů, který neúměrně, produkcí velkého množství odpadů, působí destrukčně na životní prostředí, k systému cyklickému (obr. 7.1), který vlastně představuje návrat k "praktikám" přírody. V té funguje všechno v uzavřeném cyklu - neexistují v ní ani suroviny ani odpad.
1
Obr. 7.1 Lineární a cyklický systém oběhu materiálu
V rámci tzv. "hospodářského koloběhu" tak má být vzniku odpadů dle možností bráněno a v případě jejich vzniku mají být hledány náhradní způsoby jejich využití jako sekundárních surovin. Jejich využívání pro energetické účely (spalování) má následovat jen v nevyhnutných případech. Definitivně odpadové látky musí být likvidovány takovým způsobem, aby nebylo ohroženo životní prostředí v současnosti ani v budoucnosti. Ovlivňování výroby směrem k výrobkům s malým odpadem vstupních surovin, recyklovatelným a ke zvýšenému využívání sekundárních materiálů má být realizováno prostřednictvím povinnosti výrobců zajišťovat zpětný odběr použitých výrobků. Pokud tomu tak není, mají být podniky provádějící tuto činnost na trhu zpravidla znevýhodněny vyššími cenami svých výrobků, kvůli nutnosti započítání svých vícenákladů s tím spojených do cen. 2
Při zákonném uložení těchto povinností výrobcům, resp. zavedením vhodných politickoekonomických nástrojů mají být všem podnikům vytvořeny stejné výchozí podmínky a tím i předpoklady pro snižování objemu odpadů. Vznikem zhodnocovacího tlaku na výrobce a provozovatele má být zajištěno včasnější a efektivnější vyřešení naznačených problémů. Odpovědnost za plánování a rozhodování v rámci koloběhu materiálu (surovin, materiálu, polotovarů, výrobků, odpadů apod.) má tak zůstat zásadně na hospodářské sféře, na úrovni jednotlivých podniků.
7.2 Úlohy odpadové logistiky a naznačení jejich řešení V souvislosti s výše naznačenou strategií odpadového hospodářství musí podnik zvládnout dvě skupiny úloh: - používání ekologických výrobních procesů (projektovat a provozovat takové výrobní, dopravní a obalové technologie, které nebudou zvyšovat znečistění životního prostředí), - výrobu ekologických výrobků (vyvíjet, konstruovat a vyrábět výrobky, které po dobu svého používání a likvidace nebudou zvyšovat znečistění životního prostředí). To je možné řešit pomocí logistické koncepce, jako součást zásobovací, výrobní a distribuční logistiky. Bráno z celopodnikového hlediska, existuje logistický řetězec všech na životním cyklu daného výrobku zúčastněných článků (pracovišť, pracovních postů apod.). Výrok "odpadové hospodářství začíná již při konstrukci výrobku" naznačuje, kam má směřovat trend v této oblasti.
3
Obr. 7.2
4
Konstrukce výrobku přímo ovlivňuje objemy obstarávaných surovin a materiálů. V současné době je zcela běžné, že se zaměřuje na úspornost výrobních faktorů jako jsou suroviny, materiál, pracnost a finanční náročnost. Většinou však vůbec nejsou zohledňovány požadavky odpadové logistiky. Vhodným výběrem surovin, materiálů a výrobních technologií může být ale kladně ovlivňován i druh a množství odpadů vznikajících po skončení životnosti výrobku i vytvořeny předpoklady pro jeho bezproblémovou recyklaci. V oběhovém procesu je možné rozlišovat různé recyklační stupně, resp. způsoby recyklace. - Výrobky mohou být opětovně používány. - Prodloužení užitné doby může být dosaženo pomocí ošetřování a údržby. -
I po skončení životnosti výrobku mohou být některé jeho části po demontáži a případné úpravě využity pro získání konstrukčních součástí.
-
Další komponenty a materiály získané demontáží mohou být po ošetření, resp. po zpracování a zušlechtění využity pro další použití.
-
Spalování odpadů má přicházet v úvahu až jako poslední způsob likvidace odpadů v případě, že se pro ně nenajde žádné vhodnější uplatnění. V tomto případě se využije alespoň pro získání energie.
Znázornění možných recyklačních stupňů je na obr. 7.2. Je však třeba vzít v úvahu, že ne každý recyklační stupeň je vhodný nebo realizovatelný pro všechny druhy výrobků, součástí či materiálů. Snižování objemů odpadů však není jen záležitostí výrobní logistiky a provádění recyklace výrobků. V rámci distribuční logistiky jsou značné rezervy i v obalové technice. Obaly představují asi 50 % domácích odpadů a 30 % jeho hmotnosti. Bylo přitom zjištěno, že u 80 % zboží je použito více obalového materiálu, než je třeba. Mnohé obaly se vyrábějí z materiálů, které mají značně nepříznivý vliv na životní prostředí. Některé státy již věnují této problematice značnou pozornost. V Japonsku např. od roku 1997 začal platit zákon, který výrobce zavazuje zajistit recyklaci všech obalů. Výrobci proto přecházejí od umělohmotných např. polystyrenu a igelitu k přírodním a úspornějším materiálům. Omezováno je rovněž používání dřeva. Jako náhradní materiál se používá často recyklovaný papír a zpevněná lepenka. Paletami z vyztuženého recyklovaného papíru jsou nahrazovány i dřevěné palety. Tím je dosahováno snížení hmotnosti palet na jednu třetinu. Opatření na snižování hmotnosti a objemu obalů přijímají japonské firmy nejen pod tlakem zákona, ale také pod tlakem spotřebitelů, kteří jsou rovněž zpřísněnou legislativou tlačeni ke snižování množství odpadů a jeho přijatelnějšímu složení. K minimalizaci množství obalů vedou i jiné cesty. Například výrobci různých tekutých i sypkých chemikálií přecházejí na vyšší koncentraci prostředků, které si doma zákazník podle potřeby rozředí. Obsah dřívějších tří láhví se tak dnes vejde řádově do jedné. Ušetří se tak třetina plastů a dvě třetiny lepenky. 5
Trend směřuje k oproštění zákazníka od starostí spojených s likvidací opotřebovaných výrobků. Výrobce ho odebere zpět a vlastní technologií jeho jednotlivé komponenty recykluje nebo zlikviduje. 7.3 Další očekávané trendy Naznačené problémy představují velké racionalizační potenciály. K jejich optimálnímu využívání má přispět i odpadová logistika na podnikové úrovni. V této souvislosti je možné v blízké budoucnosti očekávat: - tlak na recyklaci výrobků a jejich komponentů, - tlak na snižování druhů a množství odpadů, - zavedení povinnosti zpětného odběru použitých produktů výrobců. Se zavedením zpětného odběru použitých výrobků výrobcem se očekává, že podniky se ve vlastním zájmu budou snažit provádět jejich recyklaci. Tu mohou provádět samy, nebo tuto funkci mohou přenechat podnikům specializovaným na likvidaci odpadů. Jejich specializace a optimální rozmístění po území celého státu by pomohlo provádět optimalizaci celého systému na úrovni makrologistiky. Vyžaduje to ovšem vybudování hodnověrného informačního systému o odpadech (informační propojení míst vzniku, shromažďování, třídění a zpracování odpadů), který by umožňoval jejich optimální distribuci do jednotlivých recyklačních podniků a provozů dle jejich specializace. Značný potenciál pro snižování množství odpadů představují racionalizace v obalovém hospodářství.
6
