Synchron. Zpravodaj Českého filmového a televizního svazu FITES. 65. Čtvrtletník FITESU je za námi, ceny Trilobit před námi

SY 6-2011 obalka.qxd:SY obalka 2-07

ROČNÍK 10

14.12.2011

21:40

Stránka 1

ČÍSLO 6/2011

PROSINEC

Synchron Zpravodaj Českého filmového a televizního svazu FITES

65. Čtvrtletník FITESU je za námi, ceny Trilobit před námi

FITES a ARAS proti odvolání ředitele Národního filmového archivu

Další pohled na causu Kovář z Podlesí

Z historie Cen Františka Filipovského

Loučení s J. Hubačem, M. Fialkovou a Zd. Milerem

Recenze dvou nových českých dokumentů Servis filmovým profesionálům Nové knihy

… a další čtení

F ITE

S PÁ

RT Y

Nadílka roku 2011


14.12.2011

21:41

Stránka 2

FITES a ARAS se bezprostředně po rezignaci ministra kultury Jiřího Bessera vložily do hledání ministra nového

Dopisy obdobného znění byly odeslány také médiím a předsedovi Vlády Petru Nečasovi, ministrovi financí Miroslavu Kalouskovi a na vědomí byly dány místopředsedovi Volebního výboru Parlamentu ČR Václavu Kubatovi a předsedkyni Kulturního výboru Aleně Páralové.

19. PŘEHLÍDKA ČESKÉ DOKUMENTÁRNÍ A ANIMOVANÉ TVORBY Po loňské odmlce se Přehlídka české dokumentární a animované tvorby uskutečnila dne 18. listopadu v prostorách kina a klubu MAT na Karlově náměstí v Praze. Přehlídka je nesoutěžní, jejím hlavním úkolem je jednou za rok představit odborníkům i veřejnosti audiovizuální díla, která by neměla zůstat bez povšimnutí. První ročník se konal v roce 1993 v Divadle Bolka Polívky v Brně. Od roku 1997 je však pravidelně pořádána v pražském kinu MAT, pouze v roce 2001 byla představena v Písku. V rámci letošní Přehlídky bylo promítnuto několik dílů z animovaného cyklu „Dějiny udatného českého národa“, který mapuje naučnou a humornou formou dění na našem území od pravěku do novověku. Cyklus realizuje Česká televize, rozsah je 111 tříminutových epizod a vychází ze stejnojmenné knihy Lucie Seifertové, která je i spoluautorkou scénářů a výtvarnicí; druhým tvůrcem je Pavel Koutský, spoluautor scénářů a režisér. Těmto dvěma „zpříjemňovatelům dějepisu“ byla za zmíněný cyklus udělena cena FITESu Trilobit Beroun 2010. Na letošní Přehlídce byla dále prezentována díla, která vznikla v roce 2011 a zanechala stopu v mozku či srdci porotců letošního ročníku cen Trilobit (tedy Trilobit Beroun 2011). Porota ve složení: Olga Sommerová, Kristina Vlachová, Vítězslav Sýkora, Vladimír Just, Jan Svačina, Jaroslav Černý a Tomáš Pilát si u níže uve-

dených děl udělali znaménko a o filmech následně bouřlivě debatovali. Budou-li se zmíněná díla ucházet o Trilobita, Čestné uznání nebo Zvláštní cenu poroty, nebo těsně odejdou bez ocenění, je v utajení. Je však jasné, že díla jsou to v každém případě neobyčejná, proto byla zařazena do programu Přehlídky. Jde o tyto snímky: Helga L – 520, režie Miloš Zvěřina Krev a pýcha, režie Petr Kotrla Můj otec George Voskovec, režie Libuše Rudinská I am Like a Tiger, režie Tomáš Škrdlant Pod sluncem tma, režie Martin Mareček Nic proti ničemu, režie Petr Marek Přehlídka se konala za podpory Ministerstva kultury České republiky, vstup na projekce byl volný. -zc-

SY 6-2011 zlom.qxd:Sestava 1

14.12.2011

21:37

Stránka 1

E DITORIAL Milí přátelé, členové a příznivci FITESu, hned úvodem, jak se na předvánoční číslo sluší, dvě dobré zprávy. První z nich je informace, že návrh dlouho připravovaného a netrpělivě očekávaného zákona o kinematografii v této chvíli opravdu míří do vlády a očekává se jeho projednání v průběhu ledna 2012. Synchron o tom ubezpečil tiskový mluvčí ministerstva kultury. Pravda, pokud jde o původně předpokládané termíny, má zákon trochu skluz, přinejmenším oproti slibům ministra kultury z letošního podzimu. Účastníci zářijového Čtvrtletníku vědí a ostatní si přečetli v Synchronu č. 5/2011 či ve stenozáznamu na našich webových stránkách, že ministr Besser hovořil o říjnu, nejpozději listopadu letošního roku, ale když pomyslíme na řadu let, kterou to celé dosud trvalo... Druhá zpráva je rovněž pozitivní. Nový generální ředitel České televize Petr Dvořák je nejen komunikativní a vstřícný k jednáním (to pokud se týká našich zkušeností – např. bez problémů přijal pozvání na náš Čtvrtletník 28. listopadu, přišel i se spolupracovníky a byl sympaticky věcný), ale hlavně hned od začátku koná. Projekt, kterým vyhrál výběrové řízení, nebyl zřejmě pouze načančaným slohovým cvičením pro příznivě působící image uchazeče o ředitelskou židli, ale seriózním dokumentem. Už první kroky nového ředitele míří k zásadním změnám, tedy ke kvalitativnímu zlepšení hlavních problémů veřejnoprávní televize: k výraznému zvýšení úrovně vysílání, úpravám programového schématu a organizační struktury. Informaci o průběhu Čtvrtletníku přinášíme v příloze časopisu. Ukázalo se, že aktivně vyjadřovaná nespokojenost (nejen) FITESu s celkovou úrovní a dosavadním vedením ČT byla na místě, jak na listopadovém Čtvrtletníku případně poznamenal jeho moderátor Břetislav Rychlík, nešlo o „nepřátelské postoje“ (jak nás minulé vedení ČT osočovalo), ale správnou snahu o veřejnoprávní televizi vysoké úrovně. K dobrým zprávám patří jistě i skutečnost, že vedle dalších aktivit FITESu průběžně pokračuje i součinnost naší organizace s dalšími profesními sdruženími, jak o tom svědčí i průběh valné hromady ARASu (viz článek Martina Pátka v tomto čísle), či skutečnost, že na našem zmíněném Čtvrtletníku byli přítomni a aktivně zasahovali do diskuse nejen zástupci této asociace, ale mj. Herecké asociace, soukromých společností atd. Méně příznivé je, že Synchron zatím stále z finančních důvodů vychází v omezeném rozsahu. Také proto vás prosíme, věnujte v tomto čísle pozornost nepříjemnému, ale bohužel nezbytnému seznamu „neplatičů“. Také na vás záleží, bude-li náš časopis vycházet dále a v jaké podobě. Přejeme vám všem pěkné a klidné vánoční svátky, do nového roku co nejvíc splněných osobních i profesních nadějí a hodně zdraví a lásky. Redakce, redakční rada a výkonný výbor FITESu

(Pozn. po uzávěrce: Do křesla ministra kultury usedne po Jiřím Besserovi jiný politik; v době uzávěrky tohoto čísla Synchronu ještě nebylo potvrzeno jméno ministra (ministryně) nového (nové). Věříme však, že na brzkém schválení legislativní normy, kterou jsme si pracovně pojmenovali zákon o kinematografii, to nic nezmění. S nadějí jsme tedy ponechali tuto „položku“ mezi očekávanými vánočními bonusy. Však ji filmařská obec potřebuje jako sůl.

Obsah 2 65. Čtvrtletník FITESU s generálním ředitelem ČT 3 Trilobit 2011 3 FITES a ARAS proti odvolání ředitele Národního filmového archivu

4 4 5 8 10 10 11 12

O valné hromadě ARASU Opět causa Kovář z Podlesí Z historie dabingových cen Františka Filipovského Loučení s Jiřím Hubačem, Markétou Fialkovou a Zdeňkem Milerem O Ekofilmu 2011

Pozvánka na tiskovou konferenci k udílení cen

TRILOBIT BEROUN 2011 Tisková konference se uskuteční

v úterý 17. ledna 2012 v 15.00 – 16.30 hodin v kinosále klubu MAT (Karlovo náměstí 19, Praha 2). Akreditace do 14. 1. 2012 na emailové adrese [email protected] nebo na telefonním čísle 605 716 597 – Dagmar Edelmannová

Vzpomínky na film B. Pojara a M. Štěpánka Jabloňová panna Konec původních TV formátů v Čechách Recenze distribučních dokumentů Pod sluncem tma a Rock života

13 Servis filmovým profesionálům: audiovizuální produkce v digitální éře

14 Služby Studia Fontána 14 Cesty zákona o kinematografii 15 Nové knihy: A. Tarkovskij – Krása je symbolem pravdy; J. Horníček – G. Machatý, touha dělat film

16 Jak se britská TV vypořádává s historií Autoři fotografií: Líba Tailor, Petr Makovička, Petr Packan, Markéta Pilátová, Tomáš Pilát, Jana Tomsová, archiv Mirky Humplíkové, archiv ČT, archiv nakladatelství Camera obscura, archiv HBO, archiv nakladatelství HOST, archiv festivalu AniFest. Kresba na titulní straně: Veronika Pilátová.

SLAVNOSTNÍ VYHLÁŠENÍ CEN

TRILOBIT BEROUN 2011 se koná 28. ledna 2012 od 17.30 hod. v berounském kině Mír, Politických vězňů 445/13

Akreditace pro novináře do pátku 14. 1. 2012 na emailové adrese [email protected] nebo na telefonnim čisle 605 716 597 – Dagmar Edelmannová Doprava: z Prahy zajištěna od stanice metra B – Stodůlky v 15.30 hod. Cíl: Beroun – kino Mír Návrat: ve večerních hodinách od hotelu Grand do stanice metra Stodůlky

SYNCHRON, časopis Českého filmového a televizního svazu FITES, Pod Nuselskými schody 3, 120 00 Praha 2, internetová adresa: www.fites.cz, kontakty: [email protected], [email protected], [email protected], [email protected]. Číslo účtu u Komerční banky Praha-východ je 26831021/0100. Řídí redakční rada: Jarmila Cysařová, Zdena Čermáková, Daniel Růžička, Jana Tomsová. Redakce: Tomáš Pilát (šéfredaktor), Agáta Pilátová, kontakt: [email protected], [email protected], [email protected]. Sazba a grafická úprava Nataša Allramová, tisk Tabuc-Pack s.r.o. Vychází 6x ročně za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Nadace ČLF. Evidence MK ČR č. E 13763. ISSN 1213-9181. Inzerci zajišťuje CLOWN CZ, Václavské náměstí 19, 110 00 Praha 1, tel. 234 656 123, fax 234 656 138, [email protected]. Expedice DUPRESS Podolská 110, 147 00 Praha 4, tel. 241 433 396, 721 407 486. Toto číslo bylo dáno do tisku 14. prosince 2011. Předplatné 600 Kč (včetně poštovného) je pro členy Fitesu zahrnuto v členském příspěvku.


14.12.2011

21:37

Stránka 2

Z E Ž I V O TA F I T E S U OMLUVA: Z článku minulého čísla Synchronu, který byl věnován udílení Cen Františka Filipovského v Přelouči, tedy akci, na které se významně podílí i FITES, nedopatřením vypadly některé informace. Dodáváme je tedy se zpožděním a omluvou. Cena FITESu za mimořádné dabingové zpracování hodnotného audiovizuálního díla včetně seriálů byla udělena autorům dabingu snímku FUNNY LADY v režii Vladimíra Žďánského. Vyrobila Česká televize. Cenu za překlad získal Pavel Medek a za úpravu Vladimír Žďánský (snímek Vojenský soud se vzbouřenci z lodi Caine). Martin Stránský obdržel za výkon v seriálu Dr. Hause i Cenu diváků.

„DĚLÁME POMĚRNĚ RYCHLÉ KROKY,“ ŘÍKÁ GENERÁLNÍ ŘEDITEL ČT PETR DVOŘÁK (65. Čtvrtletník FITESu) V kinosále MAT, kde se v pondělí 28. listopadu 2011 konal 65. Čtvrtletník FITESu, nebylo k hnutí. Zájemci seděli i na schodech, postávali u dveří. Přilákal je atraktivní host, generální ředitel České televize Petr Dvořák, který s sebou přivedl kolegy z managementu ČT Andreu Majstorovičovou a Václava Myslíka, a téma – Budoucnost České televize. Panelovou diskusi moderoval Břetislav Rychlík. Na Čtvrtletníku byl přítomen i zástupce televizních odborů Adam Komers, o němž Rychlík s jemným humorem prohlásil, „odbory nás přišly zkontrolovat.“ Komers ovšem přišel spíš z vlastního zájmu jako příslušník tvůrčího týmu ČT. Dostavili se rovněž představitelé ARASu, Herecké asociace, soukromých produkčních společností atd. Moderátor úvodem připomněl fakt, že v posledních letech podstatně poklesla úroveň televizního vysílání, projevily se výrazné nedostatky dramaturgie i dalších složek, a uvedl některé teze z Dvořákova projektu, s nímž zvítězil v konkursu. Položil „rozjezdovou“ otázku: projekt mj. zavádí princip tvůrčích (produkčních) skupin tvořených producenty i dramaturgy; z formulace vyplývá, že producent bude zodpovědný za obsah i za financování projektů. Neměli by spíš pracovně stát proti sobě? Petr Dvořák vysvětlil záměry nového vedení, strukturu tvůrčích či producentských skupin (zatím v pracovní verzi) i představy o jejich fungování. Zdůvodnil, proč by podle jeho názoru měl být vůdčí osobností producent (pozor – nikoliv produkční!). Podle něj jde o nastavení standardního spravedlivého systému, jeho zjednodušení a na neposledním místě jde o vznik soutěživosti mezi skupinami a možnosti tendrů. Záměr vyvolal delší diskusi (Andrea Majstorovičová, Olga Sommerová, Ivan Biel a další). Na připomínku Jarmily Cysařové, že systém tvůrčích skupin se v ČT už osvědčil v devadesátých letech, Dvořák sdělil, že před zpracováním svého projektu konzultoval své záměry s někdejším ředitelem Ivem Mathé. (Což vyznělo sympaticky i nadějně zároveň.) V té souvislosti

2

se hovořilo o nutnosti skutečně kreativních producentů, které je třeba vychovat i získat. Jako příklad producentské osobnosti padlo jméno Čestmíra Kopeckého, připomněla se i zkušenost s tvůrčími skupinami Barrandova šedesátých let (Elmar Klos). Hlavním kritériem vedení je podle Petra Dvořáka kvalita vysílání, sledovanost až na druhém místě; přičemž ho ovšem sledovanost eminentně zajímá především u zpravodajských pořadů. V diskusi vysvětlil i záměr „dětského“ kanálu, s nímž počítá. Dále byla řeč o kulturních pořadech a kulturnosti vůbec (B. Rychlík a další), o tom, na koho se v ČT mají obracet nezávislí producenti (Jana Tomsová), o komunikaci vedení ČT s tvůrci (vlastní zkušenosti uvedla Kristina Vlachová), o možnostech spolupráce s EU (Martin Vandas) atd. Pan režisér Jiří Krejčík připomněl, že v ČT leží „ve skříních“ řada nerealizovaných scé-

Synchron 6

2011


14.12.2011

21:37

Stránka 3

Z E Ž I V O TA F I T E S U

nářů, některé nekvalitní, jiné možná dobré, na což Dvořák reagoval, že tím se už vedení ČT zabývá. Bohatství nadhozených problémů svědčilo o aktuálnosti i a naléhavosti televizních témat i o aktivním zájmu členů FITES. Moderátor přislíbil, že v dalších čtvrtletnících dojde také na další problémy. (Stenografický záznam 65. Čtvrtletníku FITES bude k dispozici v nejbližší -apdobě.)

TRILOBIT 2011 Ve chvíli, kdy obdržíte toto číslo Synchronu do svých schránek, bude patrně již rozhodnuto o držitelích tradičních cen FITESu – Trilobitech a čestných uznáních za vynikající filmová či televizní díla roku 2011 a o Ceně Vladislava Vančury; ve chvílích, kdy píšu tyto řádky (2. prosinec 2011), porota stále pilně pracuje. Její členové si vyměňují zkušenosti a názory, samozřejmě se mluví o určitých titulech či počinech. Porota se pravidelně schází, v dobách mezi schůzkami se téměř přehřívají maily a telefony. Letos má porota silné režisérské zastoupení, dalšími členy jsou televizní producent, kritikové a novinář. Konkrétně: Olga Sommerová (předsedkyně poroty), Kristina Vlachová, Jaroslav Černý, Vítězslav Sýkora, Vladimír Just, Jan Svačina a Tomáš Pilát. Producentsky se o porotu stará Zdena Čermáková, pomáhá i Jana Komersová. Debatuje se odpovědně, argument střídá argument, porota zkrátka bere své poslání velice vážně. Logicky: Trilobit patří k vlajkovým lodím FITESu, jsou to naše ceny s tradicí od 60. let minulého století. Ve filmařské obci mají velkou váhu. Ta tradice zavazuje.

Producenti se k porotě Trilobita chovají vesměs vstřícně, ochotně poskytují DVD s filmy nebo alespoň organizují speciální projekce. To samozřejmě práci poroty ulehčuje, její členové mají většinu snímků na „svém“ nosiči a mohou se na ně v klidu podívat. Ke klidu jistě přispěla i změna ve stanovách cen Trilobit: už se nehodnotí snímky uvedené od 1. ledna do 31. prosince daného roku, ale od listopadu předešlého do listopadu hodnoceného roku. Je to logický krok – díla premiérovaná v prosinci, a především v jeho druhé polovině, se těžko sháněla, porota je musela vidět v předstihu a mnohdy v hektické atmosféře před definitivním uzavřením výsledků. Jak to všechno letos dopadne se dozvíme 28. ledna 2012, kdy – tradičně v Berouně – proběhne slavnostní vyhlašovací večer. Pozvánku na něj i na předcházející tiskovou konferenci (17. ledna, 15 hodin, klub MAT na Karlově náměstí v Praze) otiskujeme na jiném místě tohoto vydání Synchronu. Věříme, že i tentokrát prožijeme v berounském kině Mír příjemný večer s filmy a filmečky a že ceny si najdou ty autory, kteří si je zaslouží. -top-

SPOLEČNÝ DOPIS FITESU A ARASU MINISTRU KULTURY V SOUVISLOSTI S ODVOLÁNÍM ŘEDITELE NÁRODNÍHO FILMOVÉHO ARCHIVU VLADIMÍRA OPĚLY Vážený pane ministře, z otevřených zdrojů jsme se dozvěděli, že k 11. listopadu 2011 byl šest týdnů před oficiálním koncem svého funkčního období odvolán ředitel Národního filmového archivu Vladimír Opěla. Považujeme jej za mimořádně bezúhonného a ve své celé dosavadní práci vysoce kompetentního člověka. Proti tomuto postupu důrazně protestujeme a žádáme Vás o vysvětlení. Tento dopis byl projednán a schválen valnou hromadou Asociace režisérů a scenáristů (ARAS) dne 21. 11. 2011. Doc. Mgr. Petr Kaňka – ARAS, MgrA. Ivan Biel – FITES, MgrA. Jaroslav Černý – FITES Proti způsobu, jakým odvolal ministr Jiří Besser ředitele Národního filmového archivu Vladimíra Opělu, protestují i signatáři otevřeného dopisu akademické obce. Podepsalo jej téměř sedmdesát odborníků v oblasti filmu a příbuzných oborů. Podle signatářů byl způsob odvolání netransparentní a nedůstojný.

3

Synchron 6

2011


14.12.2011

21:37

Stránka 4

Z E Ž I V O TA F I T E S U VALNÁ HROMADA ARAS Asociace režisérů a scénáristů uspořádala 21. listopadu valnou hromadu svých členů, která byla nebývale početně zastoupená. Více než 80 přítomných osob – když nepočítáme hosty – představuje účast více než poloviny členů Asociace. K hojné účasti přispěla jistě i přítomnost a vystoupení nového generálního ředitele České televize Petra Dvořáka. Ten seznámil účastníky valné hromady se svými záměry a plány změn v této instituci, která je pro většinu českých režisérů a scenáristů tím nejdůležitějším vysílatelem, zaměstnavatelem nebo výrobním partnerem. Čestná předsedkyně Asociace Helena Třeštíková to nazvala historickou chvílí, protože nebylo zvykem, aby se generální ředitelé ČT účastnili valných hromad. Častěji spíš slýchávali kritiku a také jejich kariérní dráha nekončila příliš slavně.

V případě nového generálního ředitele oceňují profesní sdružení jeho komunikativnost a otevřenost. Doufejme, že se skutečně blýská na lepší časy pro Českou televizi. Obě profesní sdružení, ARAS i FITES, svými společnými aktivitami a kritikou bývalého vedení České televize vždy usilovala o zachování jejího veřejnoprávního charakteru a ochranu národního kulturního dědictví. Jejich společenská prestiž na české kulturní scéně touto konfrontací posílila. Možná, že i to byl důvod, že se více členů Asociace, ale i nečlenů zajímá o výsledky a plány tohoto (jejich) profesního sdružení, které navzdory nechuti k organizacím a spolčování jim může poskytnout ochranu a prosazovat jejich zájmy včetně těch honorářových. Nikdo jiný Martin Pátek to neudělá.

CAUSA: JAK TO BYLO S KOVÁŘEM Z PODLESÍ Další ohlas na články v Synchronu č. 3 a 4/2011 Dosud jsem neměl chuť se vyjadřovat ke štvavé kampani v médiích pod taktovkou Pavla Göbla. Každá trpělivost ale jednou přeteče a tak ani já už se nechci dále dozvídat z různého odborného i neodborného tisku jednostranný popis událostí, které se udály od konce roku 2008 do začátku roku 2010, kdy jsem ve společnosti Lennox působil jako jednatel a producent. Režisér Göbl se na mě tehdy obrátil se scénářem ke Kováři z Podlesí během natáčení filmu Veni, Vidi, Vici. Poté, co se projekt na rok zastavil a oba jsme měli dost času se jeho pohádce věnovat, sešli jsme se s Kamilem Kožíškem, který se nabídl projekt finančně pokrýt prostřednictvím fondů svého bratra Milana Kožíška (prodej slovenského ropovodu etc). 4

Finanční podpory bylo opravdu třeba, protože jsme se rozhodli jít cestou staveb na lokaci, nikoliv dekorací ve studiu nebo za pomoci počítačové grafiky. Chtěli jsme celou atypickou vesnici postavit rovnou někde v lese. Tato cesta prodražila film cca k 80mil Kč vč. DPH. Pavel Göbl si byl zcela vědom svého požadavku a byl dokonce nadšen ze smělého plánu postavit stavbu někam, kde by později sloužila jako tematický zábavní park. Společně jsme v tom viděli možnost, jak film realizovat bez kompromisů. V prvním kole slyšení u grantové komise MK ČR byl projekt zamítnut pro nedostatky scénáře. V ČT se k výhradám ke scénáři připojili a tak se Göbl rozhodl přizvat na pomoc Petra Jarchovského, aby původní hodinový scénář, posléze natažený na celovečerní film, přepsal na plnohodSynchron 6

2011


14.12.2011

21:37

Stránka 5

Z E Ž I V O TA F I T E S U notný. Samozřejmě to mělo být placeno ze soukromých peněz společníků Lennoxu, ale k tomu se dostanu ještě později. V mezičase, kdy se překopával scénář ke Kováři z Podlesí, jsme s Göblem žádali o grant a koprodukci k dalšímu scénáři podle jeho knihy Tichý společník. Tato etapa se nějak vytratila ze všech popisů událostí publikovaných v médiích dle PG. Zřejmě to zavinila selektivní paměť. Od září 2009 jsme byli v naději, protože jsme měli zprávy z MK ČR, že by se mohlo dostat i na nás. Na tuto zprávu čekala Česká televize, zahraniční partneři, herci a vůbec všichni zaangažovaní do tohoto projektu. O dva měsíce později se naše očekávání naplnila a bylapodepsána smlouva. S touto smlouvou jsem se mohl vrátit do ČT a pokračovat ve smluvním vyjednávání. Ten, kdo má zkušenost s podobným jednáním, asi tuší míru komplikací a praktiky monopolního koproducenta. Zde přišlo i na přetřes jméno Pavla Göbla, z nějž měli v ČT obavy, zda takto náročný projekt zvládne on a jím nominovaní klíčoví členové štábu bez zkušeností s obdobnou produkcí. Nicméně jsme vše dohodli, za Göbla jsem se postavil a v lednu byla koprodukční smlouva stvrzena podpisy. Netrvalo ani dva týdny a přišel dopis od Göbla, kde mi sdělil, že se rozhodl projekt předat do produkce Next, která se do té doby zabývala pouze servisem menších zahraničních reklam. Hlavním argumentem v dopise na rozloučenou byla Göblova obava z nezvládnutí termínu natáčení, což byl protimluv sám o sobě. Nový producent bez finančního jištění – podle mne – nemá šanci zvládnout termín vůbec, což se taky časem potvrdilo. Dosud se odtočil jen jeden den a to nejspíš pouze účelově, k udržení dotací. Nová producentka Kateřina Špůrová z Next production byla ochotna jednat pouze v režimu – „vše natočíme ve studiu za polovic a tak vám děku-

jeme – odejděte“. Jakékoliv vyrovnání za vykonanou práci považovala za zbytečné. Bohužel jsem byl po týdnu jednaní s novou produkcí bratry Kožíšky odvolán z funkce jednatele a tím odvolán i z vyjednávání či účetní uzávěrky. A teď tedy něco málo k těm financím. Jak Göbl psal ve vašem periodiku, že 200 tisíc Kč, které uznává, nepokrývají ani náklady na práci se scénářem v honorářích Petra Jarchovského či zálohy na scénář, kterou si nechal vyplatit na dobré slovo dva dny před odesláním dopisu na rozloučenou. Připočtu-li si mzdu průměrnou, nikoliv osmnáctiměsíční působení na projektu Kovář z Podlesí, převyšuje to požadovanou částku. Jediné, co může být považováno za sporné, je způsob čerpaní, kdy jsem si jako jednatel vyplácel odměnu sám. Ostatně – měl jsem přístup k učtu víc než rok a půl a dělo se to průběžně za plného vědomí majitelů, kteří na základě mých reportů firemní konto doplňovali. Zkrátka jsem se odmítl stát rukojmím uprostřed soudních tahanic mezi unáhleným a paličatým Göblem a neprofesionalitou Kožíška, který Göbla chtěl buď vyměnit, nebo snížit jeho scenaristicko-režijní odměnu a projekt udržet v Lennoxu. Dostatečnou pokutou pro mne byla již ztráta práce ze dne na den a dočasné utopení všech léta budovaných domácích a zahraničních kontaktů, které jsem do projektu naverboval. Českému filmu bych chtěl popřát zajímavé hrdiny, ale i tvůrce, kteří se jimi nechají inspirovat v reálném světě. Vás pak prosím, abyste si ověřili fakta i z druhé strany dřív, než začnete vrhat světlo na mě jako na hlavního zloducha české kinematografie. A i kdybyste věřili mediálnímu pláči Pavla Göbla, jemuž se pomalu rozkládá původní projekt pod rukama, tak si vezměte na pomoc kalkulačku a dejte si dvě minuty práce. Možná to ledacos Tomáš Sobola napoví...

MALIČKO O DABINGOVÝCH CENÁCH FRANTIŠKA FILIPOVSKÉHO Režisér a pamětník „dabingových Přeloučí“ Josef Eismann vyhověl naší prosbě a napsal pro Synchron malou vzpomínku na začátky této záslužné, dnes už velice prestižní a příjemné akce. Děkujeme autorovi za cenná připomenutí, která mají nejen historickou, ale také inspirativní hodnotu. S původním nápadem a iniciativou seznámili FITES tehdy v roce 1994 otcové města Přelouče, zejména, pokud si vzpomínám, místostarosta pan Pultr. Šlo o to, že před rokem zesnulému Františku Filipovskému měla být jako přeloučskému rodáku odhalena pamětní deska na rodném domě a in memoriam udělena cena města Přelouče za celoživotní dabingovou tvorbu. S tehdejším předsedou FITESu Martinem Skybou jsem se v celé věci svezl jako jediný člen výkonného výboru, který v té době pracoval v dabingu. Následovalo několik schůzek, k nimž se za Hereckou asociaci připojili tehdejší předseda pan Teplý a člen výboru pan Švarc. Na podrobnosti schůzek si při nejlepší vůli už nevzpomínám (a vlastně je ani nepovažuji za příliš důležité), zdá se mi, že pak už šlo všecko jaksi samo sebou: po slávě nultého ročníku následovaly ročníky další, v nichž se počet zúčastněných organizací a dabingových cen Františka Filipovského postupně rozšiřoval až do dnešní podoby. Na co si nikoli bez dojetí vzpomínám, je ale atmosféra tehdejšího dění: že všecko se to odehrávalo ještě před příchodem „blbé nálady“, byli jsme všichni nadšení a horliví. Dabing prožíval po pádu bolševismu a z toho plynoucího přílivu mnoha zahraničních filmů i TV inscenací a seriálů obrovský boom – daboval kdekdo, často velmi všelijak, a dabing tím pádem značně ztrácel na kvalitě i prestiži. Zdálo se nám, že je velmi třeba oba ty atributy mu nějak vrátit, že je třeba málo četné kvalitní dabingy vyzdvihnout a jaksi odměnit, odlišit tvorbu od pokleslé fabrikace, zřetelně označit osobnosti, které té náhlé mnohosti nepodlehly a produkují dabing hodný tradic, jak se tehdy poněkud nadneseně říkalo, „české dabingové školy“. (Ten pojem by ostatně myslím zasloužil, aby se jím někdo fundovaný trochu zabýval, ona „česká škola“ nevznikla sama sebou – za bolševika se dabovalo podstatně méně a v dabingu pracovala řada renomovaných tvůrců, kteří v tu dobu jinde pracovat nemohli. I vděčil, řekl bych, tehdejší dabing paradoxně za svou kvalitu do jisté míry i res5

triktivní politice totalitního režimu.) Přeloučská iniciativa přišla v té situaci jako na zavolanou, ustavení cen za dobrý dabing zdálo se nám být znamenitou příležitostí tu práci očistit, vrátit ji jaksi do oblasti umělecké tvorby, z níž hrozila postupně vymizet, vzbudit znovu upadající ctižádost ke kvalitní práci s jazykem i herectvím. Byli jsme hnáni nadšením málem obrozeneckým, připadalo nám, že moc televizního média je třeba všemi prostředky obrátit k dobrému: k šíření nepokleslého jazyka, k esteticky výchovným funkcím, ke všem hodnotám, které s sebou dokáže nést masově vnímaná dramatická tvorba. Dobrá, když se dnes ohlížím za těmi sedmnácti léty, řekl bych, že ta tehdejší snaha nebyla marná. Samozřejmě se občas dočítám v novinách jedovatosti o dabingových zlatokopech, kteří pro mrzký honorář prodražují televizi, brání národu v učení cizím jazykům, ubírají dabovaným dílům na původní nádherné autenticitě a bůhvíco ještě. A samozřejmě to všecko je jiná otázka: dabing tu prostě je, má své oprávnění, své diváky a mnoho dalších dobrých důvodů k existenci. Nemusí se nám líbit ani leckdy poněkud stereotypní tvář slavnostního předávání Filipovského cen. To základní ale, oč tehdy (a pořád ještě) šlo a jde, to základní, zdá se mi, se v podstatě daří: celková úroveň dabingu se znovu zvedla, hanebností se v něm děje, řekl bych, stále méně, obecně vzato, většinou se naň dá koukat bez skřípění zubů, ba mnohdy s požitkem a uspokojením. Nejsem až tolik naivní, abych veškerou zásluhu o ten vývoj přisuzoval cenám Františka Filipovského, spousta v dabingu pracujících tvůrců se prostě za tu dlouhou dobu spoustě věcí přiučila, bez zásluh jistě nejsou ani stále se vyvíjející technologie (jejich vliv nelze bohužel vždycky považovat za jednoznačně kladný), ale vcelku zaplaťpámbu za ten přeloučský podnik, vážím si ho i svého maličkého podílu na něm a jsem rád, že je. Což bych si silně přál, aby tak či podobně cítili i jiní. Tvůrci i ctěné obecenstvo. Josef Eismann Synchron 6

2011


14.12.2011

21:37

Stránka 6

Z E Ž I V O TA F I T E S U NEPLATIČI Důrazně prosíme o neprodlené doplacení členských příspěvků za roky 2010 + 2011 na účet: č.ú. 26831021/0100. Prosím do zprávy pro příjemce napsat celé jméno a poznámku ČP (členský příspěvek) a letopočet, kterého roku se platba, či doplatek do základní výše, týká.

VÝŠE ROČNÍHO ČLENSKÉHO PŘÍSPĚVKU Je nám zřejmé, že nezaplacení členských příspěvků u mnoha členů není úmyslné, že je to pouhé opominutí, že i mnozí ani přesně nevědí, jaká částka byla na valné hromadě odsouhlasena. FITES není jen 0 – 60 let 600 Kč Synchron (a už ani na ten nestačí a jak máme inovovat, když nejsou pokryty základní režijní náklady…?). Zadarmo nejsou ani akce typu Trilobit, Ceny Františka Filipovského, hojně navštěvované Čtvrtletníky, 61 – 65 let 300 Kč Přehlídky dokumentárních a animovaných filmů, korespondence se členy, s veřejností, reakce na 66 – výše dobrovolné společenská a politická dění, která ovlivňují kulturní sféru, spolupráce s ostatními profesními organizacemi. FITES vykazuje celoroční aktivitu. Rád by také rozšířil sféru svého zájmu a vytvořil zázemí pro tvůrce. Ale, bohužel, bez finančního krytí lze činit jen málo.

VĚK

ČÁSTKA

NEZAPLATILI ČI MAJÍ NEDOPLATKY Příjmení

Ausobský Balounová Barla Barta Bařinka Bělohlavý Boháčková Čapková Čejková Činčerová Dedeić Derzsiová Dominik Doubková Dražilová Dufek Eismann Fojtík Gogola Habartová Hádková Halousek Havas Hendrich Hlavatý Hlavatý Hojda Hradecká Hejna Hykl Hynková Chaun Chmela Jáchim Jančárek Jedlička Jiříčková Josek Kacian Kačírek Kačírková Kačor

6

Jméno výše příspěvku v Kč Luděk 300 Mylada 300 Andrej 300 Jiří 300 Jaroslav 300 Karel 600 Nataša 600 Judita 600 Věra 300 Alena 600 Boban 600 Alena, 600 Pavel 600 Dagmar 300 Zuzana 600 Jiří 600 Šimon 600 Pavel 600 Jan, jun. 600 Anna 300 Jana 600 Milan 300 Michael nebyl čl. Vladimír 600 Petr 600 Libor 600 Petr 600 Jiřina 600 Ivan 600 Jaroslav 600 Alena 300 Igor 600 František 300 Ivan 600 Zdeněk 600 Svatopluk K. 600 Jana 600 Jiří 600 Jan 300 Pavel 300 Ivana 300 Miroslav 600

ČLENSKÝ PŘÍSPĚVEK za rok 2010 datum zaplaceno platby v Kč 1-10-11

300

03-30-10

500

04-20-10

600

04-22-10

600

03-01-10

600

04-02-10 07-20-10

600 400

03-18-10

600

05-10-10 03-01-10

200 600

04-08-10 03-11-10

600 600

za rok 2011 výše datum zaplaceno příspěvku platby v Kč v Kč 300 300 01-10-11 200 300 300 300 600 600 600 300 600 04-11-11 600 600 600 600 300 600 300 600 600 600 03-14-11 500 300 600 300 300 600 600 600 01-04-11 500 600 600 08-23-11 500 600 600 300 600 300 600 600 600 600 300 300 300 dobrovolné 300

Příjmení

Jméno

Karlík Vladimír Kohoutková Kateřina Konířová Jarmila Korčák Vít, Kořán Michael Kořánová Bohunka Koutský Pavel Kraus Jan Křístek Václav Kubala Martin Kubálková Alena Kubant Pavel Kukal Dušan Kunz Vladimír Laštuvková Věra Látal Ivan LedererováArnautová Lada Lesniak Milan Ludvík Bedřich Lukavský Zdeněk Lukeš Alexander Mádle Jiří Machoň Karel Majstorovičová Andrea Makovička Petr Marek Jaroslav Jerry Mattlach Jan Meisnerová -Wismer Zuzana Mertová Věra Mesteková Eva Miklínová Galina Milion Stanislav Moudrý Jiří Mráz Vladimír Müllerová Alena Otčenášek Jan Pavlátová Michaela Pawlowská Halina Petras Jan

ČLENSKÝ PŘÍSPĚVEK za rok 2010 výše datum zaplaceno příspěvku platby v Kč v Kč 600 04-24-10 600 600 300 300 300 300 600 600 600 600 03-29-10 1 000 300 600 600 03-05-10 600 600 03-02-10 650 300 600 02-25-10 600

výše příspěvku v Kč 600 600 300 300 dobrovolné 300 600 600 600 600 300 600 600 600 dobrovolné 300

600 600 600 300 300 600 600 600 600

600 600 600 300 300 600 300 600 600

300 600

dobrovolné 600

600 300 600 600 600 300 600 600 300 600 600 600

03-22-10

1.000

14.3.201

500

01-25-10

600

03-15-10

500

600 dobrovolné 600 600 600 dobrovolné 600 600 300 600 600 600

za rok 2011 datum zaplaceno platby v Kč

02-16-11

300

03-21-11

600

01-19-11

500

02-11-11

600

02-28-11

500

06-16-11

600

Synchron 6

2011


14.12.2011

21:37

Stránka 7

Z E Ž I V O TA F I T E S U Příjmení

Pinkavová Poláková Poltikovič Pospíchal Pyško Růžička Rychecký Sedláček Semrád Semschová Schmidtová Silajdžić Simbartl Skala Smola Soprová Součková Sovják Spanlang Svačina Sýkora Šafařík Šajmovič Šandová Šikl ŠimkováPriščáková Šlapáková Šmídmajer Štěpán Štern Štoll Štroblová Šusterová Taussig Turnovská Tuščák Uldrichová Uldrichová Úlehla Vašíček Vášová Vernerová Vostřez Vyčíral Walló Zelenka Zemanová Zrno Žalud

Jméno

Seznam členů, u nichž nemáme dostupná data narození.

ČLENSKÝ PŘÍSPĚVEK

Hana Jarmila Viliam Petr Alexej Jaroslav Milan Miroslav Pavel Jana Eliška Jelena Pavel Petr Petr Jana Svatava Miroslav Tomáš Jan Vítězslav Bernard Juraj, jun. Marie Jan

výše příspěvku v Kč 600 600 600 300 600 600 300 600 300 600 600 600 600 300 600 600 600 600 300 600 600 300 600 600 600

Kateřina Irena Miloslav Zdeněk Jan Martin Soňa Kateřina Pavel, Magdalena Miroslav Lajana Helena Zdeněk Jaroslav Anna Andrea Michal Jan Olga Petr Zuzana Petr Karel

600 600 600 600 600 600 600 600 300 600 300 300 600 600 300 600 600 600 600 300 600 600 300 600

za rok 2010 datum zaplaceno platby v Kč 01-12-11 03-11-10 03-23-10

500 600 500

03-19-10

600

12-28-10

600

03-29-10

300

03-01-10

500

03-05-10 11-12-10

600 300

12-29-10 11-08-10

300 400

03-09-10

500

za rok 2011 výše datum zaplaceno příspěvku platby v Kč v Kč 300 600 01-12-11 500 600 300 600 600 300 600 300 600 600 600 600 300 300 600 600 300 300 05-16-11 500 600 600 300 600 600 600 01-19-11 500 600 600 600 600 600 600 600 600 300 600 300 300 600 600 300 600 300 600 600 300 600 600 300 600

01-12-11

600

01-25-11

500

03-21-11

500

12-29-10

300

Nemůžeme tudíž vypočítat výši příspěvku, kterou by měli uhradit. Prosíme u níže uvedených členů o zaslání dat narození na mailovou adresu: [email protected] (paní ing. A. Volná – ekonom Fitesu). Také prosíme o zaslání platby nebo doplatku dle výše uvedeného principu.

Pokud je Vaše platba v pořádku, omlouváme se. Příjmení

Jméno

Bárta Bartesová Bártová Beinhauer Bernard Čulíková Dekoj Dobeš Fixcherová Hapala Hašková Hledík Hradecký Hruška Jančárek Ježková Juna Kabelík Kadeřábek Kalíšová Kaňka Kaplan Knop Kodeš Kolár Konášová Křičková Kudrna Kvasnička Lamková Lengyel Lipšanský Liška Michálek Mikulcová Mlčák Novák Novotná Nýdrle Olmer Opočenská Pánka

Vladimír Šárka Gabriela Miroslav Jindřich Marie Antonín Marek Táňa Jiří Irena Peter Ivan Libor Petr Iva Jindřich Vladimír Jan Jana Petr Lukáš Václav Jiří Martin Lucie Anna Tomáš Jiří Hana Jan Jan Miloslav Michal Kateřina František Jan Irena Petr Vít Daniela Stanislav

zaplaceno v roce 2010 v Kč – – 600 – 600 300 – – – 500 900 – – 1000 – 600 – – – – – – – 500 – – – – 600 300 – – 600 600 – – – 1000 – – – 300

zaplaceno v roce 2011 v Kč – – – – – – 1000 – 600 500 200 – – – – 500 – – – – – – – – – – – – – 300 – – – – – – – – – – – 300

U níže uvedených členů prosíme zaslat jen data narození, také nemáme k dispozici (platby uhrazeny v plné i vyšší částce) Agathonikiadis George, Bělohradský Tomáš, Biel Ivan, Bouše Jaroslav, Cejnková Zora, Čápová Dagmar, Ducháčová Marie, Ježková Iva, Komers Adam, Koutný Luděk, Machal Vlado, Pátek Martin, Ployhar David, Průšová Karolina, Šnirychová Alice, Vandas Martin, Vašíček Petr, Žabka Michal.

Děkujeme Není vše jen černé, jsou i tací, kteří zaplatili ve vyšších částkách. Uveřejníme v některém z příštích čísel.

7

Synchron 6

2011


14.12.2011

21:37

Stránka 8

LOUČÍME SE V minulém čísle Synchronu jsme slíbili obsáhlejší rozloučení se dvěma osobnostmi spjatými se světem filmu. Zde jsou.

AUTOR ODEŠEL, DÍLO TRVÁ Mladý muž, který vystudoval elektrotechnickou průmyslovku, byl poté zaměstnán u známé firmy Křižík jako redaktor časopisu Technická politika. O životní dráze spisovatele původně nesnil. Když ho však těžká nemoc zahnala do sanatoria, začal si své prožitky, existenciální úvahy zaznamenávat, postupně i uveřejňovat. A psaní ho uchvátilo. Spolupracoval s Jaroslavem Dietlem na některých dílech Tří chlapů v chalupě, napsal svou první, dnes jíž zapomínanou televizní hru Zítra a pozítří. Jak na ni vzpomínal před dvaceti lety? „Tato první hra, kterou jsem pro televizi napsal, měla dost pohnutý osud… Po natočení režisérem Františkem Filipem byla s velkým povykem zakázána a exemplárně označena za deformovaný obraz mladé generace. Nešlo o nic víc, než o pokus autenticky postihnout příslušníky mladé generace, žijící mimo organizované normotvorné společenství. Odpovědní představitelé Československé televize, svazu mládeže a Ústředního výboru KSČ si hru na zvláštních projekcích nesčetněkrát promítali a vlastně jí nepřímo dodávali nechtěnou publicitu. Zakázaný text koloval v televizi a některá slangová úsloví se stala velmi oblíbenými mezi televizními pracovníky. Jaroslav Dietl dokonce některá z nich použil s mým souhlasem ve svých hrách. Takže když pak byla hra po třech letech v roce 1963 konečně uvedena, kritici ve zvláštní shodě, tak trochu s pozdní apologetikou, ji označili za průkopnický čin v původní televizní tvorbě.“ V šedesátém prvním roce přijal Jiří Hubač nabídku Jaroslava Dietla a stal se dramaturgem literárně dramatického vysílání Československé televize. Ve svých dvaatřiceti letech nastoupil tedy do rozvíjejícího se, stále ještě mladého média v období pro původní televizní hru dosud nejšťastnějším. Charismatičtí šéfové a tvůrci – František Daniel, Zdeněk Bláha, František Pavlíček, režiséři František Filip, Eva Sadková, dramaturgyně Jana Dudková a další vytvořili sehraný, pro rozvoj naší televize nadšený tým v uvolňující se společenské atmosféře od zlomu padesátých a šedesátých let. Nabízeli spolupráci renomovaným autorům, hledali nové začínající, vypsali soutěž pro autory, položili základy kultivované původní televizní dramatické tvorby. Jiří Hubač inicioval (a spolupracoval s Jaroslavem Dietlem) seriál Eliška a její rod v hlavní roli s Olgou Scheinpflugovou, pro kterou byla postava Elišky napsána, napsal vlastní hry Raport a Pasiáns. Ale to se už psal rok 1968. Po éře ústředního ředitele ČST Jiřího Pelikána (1963-1968), kterého vystřídal ve funkci na pokyn z Moskvy Jan Zelenka, došlo v dramatické tvorbě k rozsáhlé kastraci. Po žádosti vedoucího oddělení stranické práce ve sdělovacích prostředcích ÚV KSČ předložil Jan Zelenka zprávu, napsanou tehdejším vedoucím dramatické tvorby Antonínem Dvořákem. Tvorbu předešlých let označil za katastrofální, zmanipulovanou tvůrčími svazy a jejich koordinačním výborem, nadřazenou nad leninské chápání kultury lidu, posluhující protisocialistickým silám. Dvanáct již realizovaných celovečerních inscenací z let 1968-1969 bylo vyřazeno z programu. Pasiáns Jiřího Hubače se dostal do důstojné společnosti s inscenacemi Pavla Kohouta, G. B. Shawa, Samuela Becketta, Zdeňka Bláhy, Františka Pavlíčka, Jana Beneše, Oldřicha Daňka… Od roku 1971 následovaly postupné výpovědi. Při hodnocení pracovníků ČST v roce 1972 zněl závěr u režiséra Jiřího Bělky a Jiřího Hubače: Doporučit, aby jmenovaný do konce srpna ve světle faktu jeho účasti ve FITES v letech 1968–1969 předložil svůj pohled na tehdejší činnost… Jak se tvůrci zachovali, svědčí, že po dalším no8

Jiří Hubač * 27. 8. 1929 – ✝ 27. 9. 2011 menklaturním hodnocení v roce 1974 oba z televize odešli. Ocenění Hubačovy tvorby na mezinárodních festivalech v Praze, v Sofii, v Monte Carlu přispělo k tomu, že směl psát jako externista a Jiří Bělka externě režírovat. Po třinácti letech v televizi se Jiří Hubač vydal na dráhu spisovatele „na volné noze“ s nejistou budoucností. Paradoxně to však bylo šťastné rozhodnutí. Měl čas na tvorbu, aniž by splatil sebemenší daň režimu onoho dvacetiletí. Napsal seriály Dobrá voda a Sanitka, těžištěm jeho tvorby však byly solitérní inscenace. Dejme opět slovo autorovi, jehož názory vyslovené před dvaceti lety jsou stále současné: „Seriál je droga, která otupuje citlivost divákova vnímání a prefabrikovanými myšlenkovými stereotypy nadbíhá jeho lenosti a pohodlnosti… Degraduje televizní drama na ilustrované dovyprávění holých příběhů, které si podřizují psychologii a vývoj postav a ochuzují emocionální a myšlenkovou podstatu her s jediným cílem: vzbudit zájem a napětí – co bude dál? Na druhé straně každý televizní autor se jen těžko smiřuje s pomíjivostí své práce… v žádné jiné oblasti nemá umělecký artefakt tak jepičí život jako právě televizní hra. To je krutá, ale asi i spravedlivá daň, kterou televizní autor platí za tu obrovskou jednorázovou publicitu… Dvakrát jsem tomu seriálovému vábení podlehl. Přitom jsem se velmi snažil vyhnout se schématu a psát jednotlivé díly jako normální televizní hry. Myslím, že se mi to příliš nepovedlo. Ukázalo se, že kdo jednou vstoupí do seriálové řeky, musí plavat podle jejích zákonů. Seriálové vody a jsou zrádné a neúprosné. Ani výběr herců nebyl náhodný. Hlavní postavy píšu vždy s představou konkrétního ideálního představitele. Hercova osobnost, jeho tvář, gesto, intonace pomáhá vymezit polaritu postavy, její mnohostranné rozpětí od dobra ke zlu a naopak… spolupráci s režisérem jsem předem podmiňoval splněním mého požadavku a představy. Postavu Šány v Nezralých malinách jsem napsal pro Miloše Nedbala, pro Karla Högera Lístek do památníku, pro Vladimíra Menšíka Ikarův pád a Tažné ptáky, pro Jiřího Bartošku postavu dr. Skalky v Sanitce, Petronia v Hostině, Jindřicha ve Hřbitově pro cizince, pro Jiřinu Jiráskovou hraběnku v Zámku v Čechách. V divadle pak Dům na nebesích a Generálku pro Jiřinu Bohdalovou. Bez nadsázky mohu říct, že herec je pro mne alfou a omegou autorské práce. Dokladem toho je skutečnost, že po smrti Vladimíra Menšíka, který zemřel krátce před natáčením mé hry Zima poutníků, jsem mnohokrát odmítl návrhy, doporučení a dobře míněné rady, abych souhlasil s přeobsazením j e h o role… Stejně tak, když se zdálo, že Jiřina Jirásková nebude moci přijmout roli hraběnky v Zámku v Čechách, protože bude v daném termínu natáčení mimo republiku, odmítl jsem jakoukoli úvahu o možném přeobsazení… Naštěstí po přečtení scénáře Jiřina Jirásková zrušila zahraniční cestu a všechny své aktivity a roli v daném termínu přijala a skvěle zahrála. Dokonce pak s jistou nadsázkou prohlásila, že ve svém životě hrála desítky filmových a televizních rolí, ale postava hraběnky byla nejlepší. V této souvislosti nemohu nevzpomenout dnes už památná slova Miloše Nedbala, který po přečtení scénáře Nezralých malin napsal: Postava Šány mne tak nadchla a zaujala, že jsem řekl režiséru Filipovi, že buď tuto roli zahraju, nebo se zabiju. Pro autora není větší odměny než uznání a vděčnost velkého herce… A spolupráce s režiséry? Jediná jistota v tomto citlivém a komplikovaném vztahu je osobní přátelství. Jen tam je předpoklad vzájemné důvěry, tolerance a v případě neúspěchu i nezbytného povzbuzení. Většina režisérů, s nimiž jsem nejčastěji spolupracoval, patřila k mým přátelům. Ať to byl František Filip, Jan Matějovský, Antonín Moskalyk nebo Jiří Adamec… Spolupráce s režisérem Jaromilem Jirešem na scénáři tragikomického příběhu z plicního sanatoria Učitel tance pro mne znamenala inspiraci i novou zkušenost. Přispěla nemalou měrou k tomu, že jsem v průběhu natáčení vyhověl jeho návrhu, a příběh, který jsem původně napsal pro televizi, Synchron 6

2011


14.12.2011

21:37

Stránka 9

LOUČÍME SE byl po natočení dříve uveden v kinech. Řekl bych, že je to nejosobnější příběh, jaký jsem kdy napsal.“ Autorovou inspirací byl pobyt v plicním sanatoriu v mladých letech. Z dalších titulů Hubačovy tvorby připomeňme alespoň hry pro Vinohradské divadlo Král Krysa dle románu Jamese Clavella, Komu zvoní hrana dle Ernesta Hemingwaye či Dům na nebesích, psaný pro Jiřinu Bohdalovou. Ale i když občas k divadlu odbočil, vždy se k televiznímu médiu vrátil – napsal Babí léto pro Stellu Zázvorkovou a Vlastimila Brodského, třídílnou dramatizaci románu Sinclaira Lewise Arrosmith, scénář televizního filmu Všichni moji blízcí – dramatické zpracování záchrany židovských dětí sirem Nicolasem Wintonem.

Reprízu uvedla televizní Dvojka v den, kdy se neodvratně uzavřelo dílo Jiřího Hubače. Dodejme, že nositele mnoha cen – kromě zahraničních Trilobita, Českého lva – diváci vyslali do Dvorany slávy… Odešel mág především televizního média. Nazývali ho králem dramatiky, autorem soucitu, zvláštních lidských osudů. Odešel neoblomně čestný člověk ve zlomech dob, které mu byly vyměřeny, autor kultivované tvorby s propracovanou psychologií vývoje postav, příběhů, mezilidských vztahů, témat, která nepodléhají toku a proměnám časů. V solitérní televizní dramatice je rozsahem tvorby dosud autorem ojedinělým. Jarmila Cysařová

Citace Jiřího Hubače převzala autorka ze své publikace 16x život s televizí – Hovory za obrazovkou – FITES 1998

VŠESTRANNÁ OSOBNOST MARKÉTY FIALKOVÉ Markéta Fialková (1956 – 2011) vyrůstala v disidentské rodině manželů Němcových. Vzhledem k osobní politické angažovanosti jí komunistický režim znemožnil dokončení právnických studií, která mohla završit až po r. 1989. Podepsala Chartu 1977, spolupracovala s Česko-polskou Solidaritou a Hnutím občanské sebeobrany, chodila do soudních síní, kde soudili odpůrce režimu a informovala o průběhu jejich procesů VONS. Za své aktivity byla několikrát ve vězení. Po roce 1989 našla uplatnění v diplomacii, v r. 1990 nastoupila na ministerstvo zahraničí a byla na diplomatické misi v Polsku, později v Albánii. Působila také v prezidentské kanceláři na Pražském hradě jako osobní tajemnice prezidenta Havla, byla pozorovatelkou OBSE – v této funkci mj. sledovala průběh voleb v řadě zemí (Bosna a Hercegovina, Kosovo, Gruzie, Makedonie, Černá Hora).

„Každý dobrý, obětavý a činorodý člověk po sobě něco zanechá,“ řekl o ní kamarád z disentu a ministr obrany Alexander Vondra a připomněl, že po Markétě Fialkové zůstalo např. v Albánii Centrum prenatální péče v Tiraně, postavené v rámci české humanitární rozvojové pomoci, o jehož vybudování se zasloužila. Nelze zapomenout ani na její zásluhy v oblasti kultury a při rozvoji kulturní spolupráce v zemích, kde působila. Podílela se např. na vzniku i uvedení česko-albánského filmu Smutek paní Šnajdrové. Markéta Fialková zemřela předčasně letos v srpnu v Tiraně. „Sloužila a pracovala do posledního dechu. Kdyby se aspoň trochu starala o sebe tak, jako se starala o druhé, byla by tu možná ještě s námi...“, napsal Alexander Vondra. -ap-

ZEMŘEL ZDENĚK MILER Ve věku 90 let zemřel Zdeněk Miler, výtvarník, a filmař, autor řady animovaných filmů a „otec“ populárního Krtečka. Zřejmě se v naší zemi najde málokdo, kdo by s Milerovými kresbami či filmy nepřišel nikdy do styku, spousta lidí s láskou vzpomíná na dospívání s Krtečkem. A bonus z letošního roku: Krteček se v raketoplánu Endeavour podíval do vesmíru! Jako svého maskota si ho na cestu vzal astronaut Andrew Neustel. Postav a postaviček stvořil Zdeněk Miler samozřejmě mnohem víc, ilustroval dětské knihy, natočil více než osmdesát filmů pro děti a dva pro dospělé. Mnohým z nás zůstanou v paměti i jeho vyprávění. Osobnosti Zdeňka Milera se budeme podrobněji věnovat v příštím vydání Synchronu. Teď snad i za vás, čtenáře našeho časopisu, můžeme říci: děkujeme, pane Milere! -top-

Ve věku 87 let zemřel hudební skladatel Jiří Bažant, autor řady hitů a mimo jiné i muziky ke dvacítce filmů (Dáma na kolejích, Starci na chmelu), sto čtyřiceti TV inscenacím a seriálům (Tři chlapi v chalupě, Ikarův pád, Pan Tau), stejnému množství snímků animovaných, krátkých a reklamních a zhruba čtyřiceti divadelním inscenacím. 9

Synchron 6

2011


14.12.2011

21:37

Stránka 10

OHLÉDNUTÍ KVALITNÍ FILMY A BOHATÝ PROGRAM NA EKOFILMU 2011 Ve dnech 3.–9. října 2011 proběhl 37. ročník Mezinárodního filmového festivalu o životním prostředí, přírodním a kulturním dědictví Ekofilm. Konal se v Českých Budějovicích, Třeboni a Českém Krumlově. Šestičlenná festivalová porota posuzovala 59 soutěžních snímků. Velkou cenu Ekofilmu získal britsko-německý snímek Království lesa. Porota ocenila „unikátní a profesionálně dokonale zvládnutý pohled na život v evropských (pra)lesech, zejména smysluplné využiti audiovizuálních technologií, sílu příběhu a celkovou atmosféru díla“. Film používající i některé postupy žánrového hraného filmu sklidil ohlas i u diváků. Cenu za režii dostal film Ekonomika štěstí režisérské trojice Helena Norberg-Hodge, Steven Gorelick, John Page, cena za kameru patří filmu Divoká Skandinávie – Finsko, který snímali Ivo Nörenberg, Jan Henriksson, Rolf Steinmann. Cenu studentské poroty získal domácí snímek Silva Gabreta – jak se rodí šumavský horský les. Členy studentské poroty oslovil proto, že poutavě a názorně odhaluje procesy probíhající v lese. Mezi oceněnými je tedy hned několik filmů, které se stejně jako letošní ročník festivalu váží k Mezinárodnímu roku lesů, vyhlášenému OSN. Ministerstvo životního prostředí udělilo svou cenu animovanému filmu Slovíčka Marii Procházkové, zaměřenému na dětského diváka. Kompletní seznam vítězů najdete na www.ekofilm.cz.

Porotu tvořili William Parks, americký potápěč a ekolog, Ilja Ruppeldt, novozélandský režisér, Osamu Okamura, architekt, šéfredaktor časopisu ERA21, Dagmar Rajčanová, organizátorka slovenského festivalu Envirofilm, prezidentka Ecomove International, Alice Aronová, filmová publicistka a David Prudký, producent a publicista.

Další filmy se na festivalu promítaly nesoutěžně v informativní sekci a v sekci „na přání“. Zavedly diváka např. na Šumavu, na Borneo, do Dominikánské republiky a na řadu dalších míst na světě. Festival obohatili svými hudebními vystoupeními Ivan Hlas, Varhan Orchestrovič Bauer, Jazzová sekce OFO a Epoque quartet, Swing Trio Avalon a Jakub Šafr a The Tap Tap. Pilný den měl ve čtvrtek 6. 10. Jaroslav Dušek, který se předvedl v diskusi Člověk, příroda, živé bytosti a kosmos s Tecciztemocem, mladým umělcem z Mexika o odkazu aztécké duchovní tradice a šamanském nazírání světa. Tentýž den zahrál Co nového u výčepu – další variaci na úspěšné autorské představení mladých neslyšících lidí. Následovala beseda s Jaroslavem Duškem, účinkujícími a diváky nejen o českém znakovém jazyce a kultuře neslyšících. Večer zakončil pořad Jaro, léto, podzim života... Varhana Orchestroviče Bauera a Jaroslava Duška. Vrcholem divadelního programu bylo jednoznačně představení Pátá dohoda v Městském divadle v Krumlově v pátek 7. října. Festival měl také bohatý odborný doprovodný program, probíhající především na budějovické Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity. Např. Dan Bárta a Aleš Dolný vedli seminář Vážky lesů východního Bornea a představili výstavu na téma vážek. Zajímavý seminář „Péče o lesy v národních parcích ČR“ připravil Radek Drahný (Správa KRNAP). Roku chemie se festival věnoval prostřednictvím přednášky či spíše popularizační show Michaela Londesborougha Chemie v akci. Pavel Sladký

Pokračujeme ve vzpomínání na zásadní animovaná díla československé kinematografie

JABLOŇOVÁ PANNA Režie: Břetislav Pojar, výtvarník: Miroslav Štěpánek Český loutkový film měl v hlavním proudu typickou trnkovskou filmovou školu. Byla inspirována národním charakterem, tradicemi a touhou po zušlechťování. Jabloňová panna patří do této kategorie. Nádherný název dal pohádce Karel Jaromír Erben. Ani v cizině to nebylo špatné – filmu říkali Lady Jablko. Mladý král uvidí na lovu kouzelnou jabloň. Její jablko se promění v dívku a on zahoří láskou. Dívka v jemných vlajících závojích na nahém těle vylétající z pukajícího jablka připomíná zrození Venuše. Ale jabloňovou vílu začaruje čarodějnice… Smutná, temná pohádka děti moc neosloví, mine asi i dospělé. Ale výtvarná imaginace, husté barvy a ztvárnění loutek uchvátí. Temnosvit filmu fascinuje. Stylizace loutek je v gotice. Král, to je celý sv.Václav, kníže, patron české země. Štěpánek měl ojedinělou schopnost skloubit své výtvarné vidění s technologickým pionýrstvím.Byl svéhlavý, ve svých loutkách a v pojetí filmu neústupný, pro studio potížista. Fenomenálně ovšem , nejen výtvarně, loutkový film obohatil. Mirka Humplíková

10

Synchron 6

2011


14.12.2011

21:38

Stránka 11

ZADÁNO M LADÝM Jakub Bouček, 33 redaktor serveru RadioTV.cz, přispěvatel měsíčníku Strategie. Kromě toho se, ve společnosti Camup Media, věnuje výrobě audiovizuálních materiálů.

KONEC PŮVODNÍCH FORMÁTŮ V ČECHÁCH Kolik se u nás vlastně vyrábí televizních pořadů? A kolik z nich je prodejných do zahraničí? Kdybychom si dali vedle sebe reálná čísla obou kategorií, počet v Česku produkovaných pořadů, které se v zahraničí dobře prodávají, by rozhodně nevyzněl nijak radostně. Z hlediska televizní tvorby je v současnosti náš televizní rybník zkrátka lokálnější než místní rozhlas, a to není pěkné zjištění.

Větší úspěchy byly i za normalizace Jestli lze něco v době normalizace v rámci filmového průmyslu označit za relativně úspěšné, potom to byl počet filmových a televizních projektů, které díky koprodukci, především s německými producenty, mířily z tehdejšího socialistického Československa na pomyslný západ. Jistě, pokud nepočítáme „divácké nadšení“ při uvedení Majora Zemana na „ostrově svobody“, nebo mýdlovou Nemocnici na kraji města, týkal se tento úspěch především tvorby pro děti a mládež, ale i to lze považovat za úspěch. Po listopadu 1989 se tedy dala z hlediska prodejnosti našich audiovizuálních děl čekat jen a pouze světlá budoucnost. Vždyť pokud se prodejná díla dala vyrobit za hluboké normalizace, co teprve bez dohledu páně Tomana a jemu podobných. Jenže zázrak se nekonal. V devadesátých letech, zvlášť v jejich první polovině, která byla prošpikována satiricko-nevtipnými filmovými pokusy a šíleným televizním experimentováním, ještě nešlo o tak velké překvapení. Každá velká změna logicky vyvolá výrazné vychýlení z běžného chodu věcí a je-li kyvadlo vychýleno výrazně na jednu stranu, při uvolnění se nejprve vychýlí na druhou. Jenže když se zázrak, a to ani malý, nekoná ani po víc než dvaadvaceti letech, už jde o téma k zamyšlení.

Vlastní formát bychom jen tak nenašli Když se podíváme na současnou televizní a z větší části i filmovou tvorbu, vlastně ani není žádné velké překvapení, že se o tuzemskou produkci v zahraničí nikdo nijak zvlášť nepere. Až na občasné, velmi vzácné filmové výjimky, se totiž u nás neprodukuje nic, co by mohlo zahraniční diváky výrazněji oslovit. Filmy nebo seriály postavené na specifickém národním humoru, nebo národní historii malé země totiž lze prodat jen velmi těžko. Reálnou šanci by mohla slibovat televizní produkce, zejména v oblasti zábavných formátů, nebo dokumentárních seriálů, jenže ta se v prvním případě vyhýbá vlastní produkci jako čert kříži a v druhém případě, ale k tomu se ještě dostanu. Ono je pochopitelně vždy jednodušší sáhnout do kasičky a pořídit vyzkoušený a především produkčně připravený formát, který není třeba ladit, ke kterému není třeba vymýšlet grafiku, který je zkrátka připravený na stříbrném podnose, včetně zkušeností s reakcemi jednotlivých cílových skupin. Jenže tato strategie, kterou v hojné míře náš televizní trh praktikuje, v sobě nese i jedno velké mínus. Pokud vyvíjíte své vlastní formáty, může se vám některý z nich nakonec podařit prodat a bude-li úspěšný, tak nejen jednou. Pokud ale sázíte pouze na nákup licencí, jediné co prodáte je, zjednodušeně řečeno, reklama. Nákup úspěšného formátu a prodej reklamy je sice metoda výrazně jednodušší k naplnění finanční rozvahy, než snaha o tvorbu vlastních formátů, jde ale o metodu, která se v dlouhodobém plánu nakonec může ukázat jako velmi krátkozraká. Paradoxně podobně krátkozraké a finančně nebezpečné by ale bylo naopak i spoléhání se pouze na vývoj vlastních formátů. Stejně jako jakýkoli extrém by totiž bylo příliš velkým, v tomto případě finančním rizikem. Ideální je zkrátka vždy kombinace obojího.

Neprodejná dramatická tvorba Teď jako bych, s mírným věšteckým záchvatem a lá kněžna Libuše, slyšel 11

námitky, že programová skladba tuzemských stanic přece ani zdaleka nestojí jen a pouze na akvizicích a licencovaných formátech. To je sice pravda, jenže upřímně řečeno, který z pořadů zastupujících původní tvorbu je reálně prodejný do zahraničí? Podívejme se nejprve na dramatickou tvorbu. Pokud si projdeme byť i ty nejúspěšnější televizní seriály posledních let, tak zjistíme, že se vlastně žádný z nich nedá prodat dál než na bratrské Slovensko. Četnické humoresky, které mohou představovat vrchol seriálové tvorby posledních let, jsou sice pro tuzemského diváka právem neodolatelným lákadlem, které funguje a bude fungovat i po libovolném počtu repríz, ale v zahraničí by naší zidealizované prvorepublikové nostalgii rozuměl jen málokdo. Podobně jsou na tom i novácký Comeback, nebo Okresní přebor. V obou případech jde nepochybně o dobře zpracované náměty, které ale mají jeden zásadní problém. Jsou totiž natolik postavené na českých reáliích, že by průměrnému Němci, či Polákovi zvedaly koutky jen velmi těžko. Ještě horší je situace v případě současné jedničky v dramatické veřejnoprávní tvorbě, kterou je seriál Vyprávěj. V tomto případě totiž nejde o původní tuzemský formát, ale o formát vycházející ze španělské předlohy, který pouze prošel detailní lokalizací. U Vyprávěj tedy není už vůbec co prodávat.

Dokumentům by stačilo jen málo Už jsem krátce zmínil dokumentární tvorbu. Na tu jsme vždy byli právem hrdí a i dnes si zakládáme na tom, kolik máme výborných dokumentaristů. Jenže i přes tyto klady není u valné většiny našich dokumentů šance prodeje na zahraničních trzích. Důvod je vlastně tentýž jako u dramatické tvorby, byť v tomto případě nad ním visí jeden velký otazník. Části dokumentů, respektive především dokumentárních seriálů, které produkuje téměř výhradně veřejnoprávní televize, by se této lokální škatulce mohlo velmi snadno podařit vyhnout, stačila by jen o něco větší finanční injekce a mírná změna koncepce. Klasickým příkladem může být třeba seriál Pevnosti, který v současné době běží na obrazovce. Nepochybuji, respektive jsem si jistý, že tvůrci tohoto seriálu sledovali v podstatě dobrý cíl. Připravit dokumentární sérii, která by, pokud možno zábavou formou, ukazovala to málo, co z naší vojenské historie opravdu ukázat lze. Jenže pokud výsledek srovnám s libovolným, sebeblbějším seriálem na kterémkoli z dokumentárních kanálů, potom Pevnosti působí jako školní cvičení. U tohoto seriálu přitom není k prodejnosti zas až tak daleko. Stačilo by odebrat, možná pouze upravit hrané scénky, přidat trochu dramatičnosti a odpárat až přílišné záchvěvy poetiky. Typický divák podobných seriálů je totiž muž nad třicet, který poetice mnoho nedá a zajímají ho fakta a pohledy do míst, kam už se mu z gauče pomalu přestává chtít. No a tvůrci tohoto seriálu se mnou asi budou souhlasit, že ani malé navýšení rozpočtu by nebylo až tak od věci. Teoreticky máme v České republice slušnou šanci vyrábět pořady, které zaujmou nejen domácí diváky, ale i pořady, které zaujmou nákupčí. Máme potenciál i vyvíjet formáty, které by mohly fungovat minimálně v Evropě. Zvlášť veřejnoprávní televize, která je bezpochyby naším největším producentem by měla šanci získat tak nejen o něco prestižnější postavení i za hranicemi, ale především i nějaké to euro do prasátka. Zkrátka a dobře, když už něco produkovat, proč to neprodukovat tak, aby se to dalo i prodat. Jakub Bouček Synchron 6

2011


14.12.2011

21:38

Stránka 12

NAŠE RECENZE Česká radost v českých kinech – to je název distribučního projektu, jehož první ročník už několik týdnů probíhá a snad se ještě dlouho udrží. Partnery projektu jsou distribuční společnost Verbascum Imago a Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě. Z toho je patrné, o co jde: několik (v tomto případě pět) snímků, které prošly jihlavským festivalem, se v jednom balíčku dostává do biografů. Kinům byla stanovena pouze jediná podmínka: vybrat si z pěti alespoň tři, a pak už si s nimi můžou dělat co chtějí. V rámci České radosti tak můžeme do biografů – či na jiná zajímavá promítací místa – zajít na tyto tituly: Venku (režisérky Veroniky Sobkové), Pod sluncem tma (režiséra Martina Marečka), Em a on (režiséra Vladimíra Michálka), Rock života (režiséra Jana Gogoly ml.) a Závod ke dnu (režiséra Víta Janečka). Dvěma z uvedených snímků se věnují naše recenze.

TMA POD AFRICKÝM SLUNCEM Jméno Martin Marečka je už léta pojmem (nejen) ve filmové dokumentární tvorbě, ač na to autor ještě zdaleka nemá věk (rok narození: 1974). Vládne však nevšední tvůrčí invencí i občanskou aktivitou. Vedle pozoruhodných snímků, které má na kontě, inicioval i několik výrazných společenských hnutí (Letokruh, Jednotka, Auto*Mat), je znám i jako muzikant. Jeho nejnovější snímek Pod sluncem tma, který zvítězil na letošním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, opět přináší do veřejného prostoru zdánlivě „obyčejné“, ve skutečnosti však naléhavé a svým způsobem i horké téma: smysl a reálné výsledky rozvojové pomoci. Dva protagonisté filmu, elektrotechnici Milan a Tomáš, instalovali před několika lety v jedné zambijské vesnici solární elektrárnu. Po čase se do Afriky vracejí zkontrolovat, jak slouží – zejména jak pomáhá místní škole, pro niž byla primárně určena. Jsou připraveni opravit případné závady. K jejich výpravě do Zambie se připojil i Marečkův malý filmový štáb. Dvojice techniků na místě zjišťuje závažné problémy. Nic nefunguje, zařízení je zdevastované, porouchané, rozkradené. Nikdo se o ně pořádně nestará – a patrně se ani nestaral hned od začátku, když český tým odjel z dohledu. Přitom vesnice elektřinu potřebuje. Oba rozvojoví experti tedy dělají, co můžou, opravují, záplatují, znovu instruují domorodce, jak s tím vším zacházet a hlavně jim vysvětlují, že o elektrárnu musí pečovat sami, další pomoc z nebe ani odjinud už nepřijde. Takto lineárně vyprávěný „děj“ dokumentu ovšem nemůže vystihnout, co všechno autor z tématu vytěžil. Závažné myšlenky (úvahy nad smysluplností rozvojových akcí, pochybnosti atd.) týkající se podstaty problému jsou jistě vyjádřeny působivě a čitelné, film však přináší i další přidané hodnoty. Výtečné nápady; schopnost zachytit neopakovatelné okamžiky (např. dobrodružná jízda do města na nákup náhradních dílů, neobratné

zdůvodňování několika televizorů v jedné domácnosti, ač centrální zařízení nefunguje, či oslavné shromáždění na počest Čechů); střetání různých kultur a vzájemné (ne)porozumění; přesvědčivé a přitom půvabně „hravé“ ztvárnění svérázných charakterů obou hlavních hrdinů, z nichž jeden se odreagovává zpěvem, druhý šťavnatými nadávkami. Film zachycuje i úchvatnou poezii místa a času (např. hvězdné africké nebe) – za což patří chvála kameramanovi Jiřímu Málkovi. Cennou devizou snímku je i schopnost nadhledu a humoru, promyšleně dávkované okamžiky odlehčení. Zkrátka dokument Pod sluncem tma je ukázka poctivé, přitom společensky angažované filmařiny. Agáta Pilátová

ROK ŽIVOTA (ZDALEKA NEJEN) S ROCKEM Když se sejdou dvě výrazné a sebevědomé osobnosti při tvorbě filmu, může vzniknout zajímavý snímek, sebechválící reklama nebo zfilmované hádky a pnutí. V případě dokumentu Rock života režiséra Jana Gogoly mladšího je správně za á. S portrétem Oldy Říhy, který je známý především jako protagonista kapely Katapult, přišlo na svět dílo, které rozhodně stojí za to vidět, ať už Říhu máme nebo nemáme rádi. Myslím si, že symbióza obou pánů, tedy režiséra i zpovídaného, funguje dokonale. Muzikant nedal Gogolovi prostor pro přílišnou filmovou sebeprezentaci a vlastní úvahy, pan režisér pak přiměl Oldu Říhu se (alespoň občas) skutečně zamyslet a být upřímný. Možná k tomu přispívá i neustále ve filmu kroužící téma smrti. Sám patřím k těm, kterým chování pana Říhy směřující k prosazování vlastního kultu osobnosti často vadí, a proto jsem k filmu přistupoval zdrženlivě, byl jsem zvědavý spíš na film jako takový než na jeho hrdinu. Dokument mě ale zaujal od první minuty. Ba co víc: nové osudy Oldy Říhy mě začaly zajímat. Jan Gogola přistupuje k „legendě“ bez ostychu (kdyby se styděl, nebyl by to Jan Gogola), ale také bez náznaku režisérské povýšenosti. Sleduje ho

12

téměř mlčky (sem tam přihraje trefný dotaz) a charakterizuje ho výstižně, v zásadních situacích a při zásadních úvahách. Navíc v době, která – ať už je to sebevětší harcovník a suverén – ani pro Oldu Říhu nebyla jednoduchá. Nedlouho po smrti Jiřího přezdívaného Dědka Šindeláře, jeho celoživotního souputníka, zemřel další bývalý člen Katapultu Karel přezdívaný Káša Jahn. Říha se to dozvěděl těsně před prvním koncertem, který měl vzpomínat na Dědka. Koncert tak náhle protínaly vzpomínky dvě… Trochu cynicky řečeno, Gogola si nemohl přát lepší expozici svého snímku – tedy Dědkův pohřeb a Kášův odchod. Využil toho dobře a v dalších minutách snímek na počátečním napětí nic neztrácí, spíše je rozvíjí a soustřeďuje do osoby Oldy Říhy. Všichni lidé okolo Říhovi přihrávají, ovšem středobodem snímku je právě on. A znějící hudba, přestože je jí v dokumentu dost, se stává pozadím. V tom dobrém slova smyslu. Rock života není hudebním snímkem; je to film sledující člověka. Divák, poznává blíže Oldu Říhu během hodiny a půl strávené v kině a v mnohém ho pochopí. Tomáš Pilát

Synchron 6

2011


14.12.2011

21:38

Stránka 13

SERVIS FILMOVÝM PROFESIONÁLŮM MEDIA Desk Česká republika a Screenleaders EU ve spolupráci s FAMUFestem uspořádaly koncem listopadu panelovou diskusi na téma

AUDIOVIZUÁLNÍ PRODUKCE A DISTRIBUCE V DIGITÁLNÍ ÉŘE: ZMĚNY STÁVAJÍCÍCH OBCHODNÍCH MODELŮ Pozvání do diskuse přijali Peter Buckingham, ředitel distribuce British Film Institute, Hilary Perkins, producentka hrané tvorby pro multiplatformy Channel 4, Pasa Mustafa, kreativní ředitel TV AppAgency a Philip Pratt, ředitel akvizice a vývoje Jakun Media. Evropský audiovizuální trh se výrazně mění. Díla v klasickém distribučním modelu stále hůře hledají cesty k divákovi a internet nahrazuje kino a televizi jako hlavní distribuční kanály. Digitální technologie a strmý nárůst počtu uživatelů sociálních sítí zároveň umožňují použití nových marketingových nástrojů, financování a následně i distribuce filmů. Stále více obsahu je také tvořeno a také distribuováno samotnými uživateli. Digitální média vytvořila extrémně soutěživý trh, kde spolu soupeří nepřeberné množství levného a snadno dostupného audiovizuálního obsahu. To mění zavedené obchodní modely filmového průmyslu – klesají ceny minimálních garancí, prodej i půjčování DVD. Je zřejmé, že v budoucnu bude stále více příjmů filmového průmyslu pocházet z digitální distribuce. Ta umožňuje získat více diváků – nižší náklady umožňují šířit obsah v menších objemech, ale po delší dobu a na více míst, více diváckým skupinám. Digitální technologie tak výrazně rozšiřují možnosti distribuce nejen pro alternativní obsah, ale i pro filmy, které by jinak obtížně nacházely cestu v klasické distribuci. Budoucnost filmu je bez digitálních technologií a jejich využití nejen ve výrobě, ale především v marketingu a distribuci obsahu, nemyslitelná. Digitální média však nestojí pouze za změnami v ekonomice filmového průmyslu, ale začínají měnit také filmovou tvorbu samotnou a způsob, jakým k ní diváci přistupují. Stírají se hranice mezi žánry a formáty, vedle tvorby pro jedno médium se začíná prosazovat i tvorba pro více různých platforem současně – tzv. transmédia. Často se mluví spíše o uživateli než o divákovi a o obsahu než o díle. Hrozí, že filmový průmysl nedokáže tento nový trend včas využít a čeká ho krize stejného typu, jakou prošel průmysl hudební. Film je však jiný obor a ne všechny analogie může využít. Vzniká tak řada otázek a problémů, které teprve čekají na své řešení. Cílem panelové diskuse bylo najít odpovědi na některé z nich. Debatu zahájil Peter Buckingham, který posledních deset let působil jako ředitel distribuce Britského filmového institutu. Ve své prezentaci analyzoval chování a očekávání diváků vzhledem k audiovizuálním dílům. V západní a východní Evropě můžeme pozorovat v posledních několika letech odklon diváků od tradičních platforem, kde konzumovali film. Příjmy ze vstupného do kina sice mírně narůstají, ale přičetl to zejména zvyšujícím se cenám vstupného. Příjmy z půjčování a prodeje DVD naopak strmě klesají – během pěti let až o 30%. Příjmy ze služeb VoD mírně rostou, ale jejich vývoj nesplňuje očekávání, která se do nich vkládala před několika lety. Filmů se ale vyrábí stále více a boj o pozornost diváka se přiostřuje. To vede k tomu, že Hollywood dává přednost investicím do osvědčených látek a pro nezávislou tvorbu se finance nenajdou. Podle výzkumů diváci od filmu očekávají pozitivní emoční zážitky a možnost interakce – zážitku. V době, kdy si lze prakticky odkudkoli stáhnout jakýkoli obsah, získává na důležitosti událost. Podobně jako v hudbě koncerty, u filmu se jedná např. o tajná představení, alternativní program nebo speciální kin – unikátní události, které diváci mohou sdílet a komunikovat o nich. U nás se na tajná filmová představení zaměřilo kino Aero – pod názvem CinemaRoyal. Radim Habartík, dramaturg kina Aero: „Se CinemaRoyal máme dobré zkušenosti. Po počátečních rozpacích skupina našich příznivců stále roste a naše poslední představení bylo vyprodané. Diváci respektují dresscode, bez převleku přijdou spíše výjimky. Je to určitě jeden ze způsobů, jak udržovat a rozšiřovat diváckou komunitu.“ 13

Pro filmový průmysl je proto zásadní vytvořit nový druh poptávky, která není založena pouze na funkci produktu, ale vychází z individuálních a kolektivních aspirací. Koupit chci pouze to, o čem se mluví. Hillary Perkins, producentka hrané tvorby pro multiplatformy Channel 4 hovořila o proměnách diváckého chování u televizních obrazovek. Diváci už nejsou pouze pasivními příjemci programu, který očekávají v určité době. Novým fenoménem je stažení a sledování celého seriálu najednou např. během víkendu nebo naopak vyhledávání pouze malých úseků kvůli vtipným situacím nebo oblíbeným hláškám. Hilary prezentovala dva seriály pro teenagery, které vznikly pod jejím vedením – Skins a Misfits. Skins vypráví o partách středoškoláků, které se po několika týdnech měnily, Misfits sledovalo skupinu problémových mladých lidí, kteří jsou za drobné delikty odsouzeni k veřejně prospěšným pracím a musí procházet terapií. Pro oba seriály je charakteristické, že kromě klasického televizního uvedení měly i obrovskou online podporu a účast na sociálních sítích. To v dnešní době není až tak ojedinělé, nicméně u zmíněných dvou seriálů byla online části věnována značná pozornost a systematická práce. Během výroby každého seriálu vzniká mnoho zajímavého obsahu, který se běžně k divákovi nedostane, přitom řada diváků jsou nadšení fanoušci seriálu a postav a zveřejnění „nadbytečného obsahu“ velmi oceňují. Právě tito diváci se pak stávají „vyslanci“ seriálů a dělají mu dál reklamu na sociálních sítích. Autoři Skins a Misfits proto vytvořili nejen profily postav na FB, ale i průvodce jejich stylem, „background“ postav a jejich skutečných představitelů. Obsah byl dostupný na vlastních internetových stránkách, nikoli na stránkách televize. Diváci/uživatelé se mohli prostřednictvím mobilní aplikace stát i jednou z postav s úkoly a bonusy na jednotlivé dny. Velkým lákadlem byl i konkurs na témata k dalším dílům otevřený všem divákům – ti nejlepší se pak stali součástí scenáristického týmu a připravovali další epizody. Seriál Misfits zaznamenal 50% konverzi diváků od televize k on-line sledování, což je unikát – obvyklá míra této konverze se pohybuje okolo 3 %. Hilary zmínila i to, že pro tvůrce samotné je možnost pracovat pro různé platformy zajímavá – psát kratší útvary, udržet profil postavy i prostřednictvím zpráv na Twitteru apod. Pasa Mustafa, kreativní ředitel TV AppAgency, má přes 10 let zkušeností jako producent, distributor a strategický konzultant pro digitální platformy a obsah. Více než 8 let vedl digitální divizi ve společnosti Endemol UK a celosvětové digitální aktivity v Endemol International. Za svou práci získal řadu prestižních ocenění – Webby za hranou tvorbu, Mobile Marketing,Broadcast Digital, a nominace na ceny Bafta a Emmy. Jeho prezentace představila průřez deseti lety počátků a vývoje tvorby (většinou komerčních programů) pro různé platformy – vůbec prvním takovým programem pro více různých platforem byl úspěšný formát Big Brother na počátku tohoto desetiletí. První sérii chtělo sledovat tolik diváků, že poptávka způsobila kolaps internetu ve Velké Británii, při druhé již bylo možno hlasovat prostřednictvím SMS, v roce 2004 vznikl Salon – reality show z prostředí kadeřnického salonu, která byla streamovaná na mobilní telefony, v roce 2006 – SignsofLife – největší interaktivní pořad z dílny BBC, přes první interaktivní reality show pro mobilní telefony Sugababes, v roce 2008 O2 spustil Cell – první blockbuster vyrobený pro mobily a prodal se do Sony Pictures US a Fox International. V roce 2009 vznikl Gap Year, který měl na platformě BEBO 19 milionů zhlédnutí. Cell 2 se vysílala ve 12 zemích a vznikl Beat – první hudební magazín, který se vysílal na sociálních sítích – zaznamenal 12 milionů zhlédnutí a 90% interakci diváků. Tyto programy Synchron 6

2011


14.12.2011

21:38

Stránka 14

SERVIS FILMOVÝM PROFESIONÁLŮM se snadno financovaly z reklamy a productplacementu, který je v řadě zemí v televizi zakázaný, na internetu však tento zákaz neplatil. Během diskuse se narazilo i na problém financování méně komerční transmediální tvorby. Tato tvorba je stále v počátcích a ve stádiu experimentování, proto najít financování z veřejných nebo soukromých zdrojů je poměrně obtížné. Hillary Perkins uvedla, že tvorba programů Skins a Misfits byla financována z televizního rozpočtu, podobně postupují televize i v dalších zemích. Určité fondy má například francouzský filmový fond CNC. „Poměrně výraznou podporu transmediální tvorbě a novým distribučním platformám poskytuje i program MEDIA“, říká ředitelka české kanceláře MEDIA Desk Daniela Staníková. „Lze zde získat peníze na vývoj her a obsahu pro další platformy, včetně mobilních aplikací – pokud tento obsah nějak navazuje na audiovizuální dílo. MEDIA podporuje i řadu evropských VoD platforem a jejich rozvoj – u nás je to např. VoD portál DocAlliance.“, dodává. Posledním mluvčím byl Philip Pratt– ředitel akvizice a vývoje Jakun Media. Jakun funguje jako distributor, poskytovatel práv i producent obsahu pro digitální média. Jakun spolupracuje s širokou sítí poskytovatelů audiovizuál-

ních mediálních služeb – Deutsche Telekom, Vivendi Mobile Entertainment a pro SiebenSat1. Philip Prat hovořil o možnostech online distribuce již vyrobených filmů, svá tvrzení demonstroval na příkladu distribuce dokumentu o lidech, kteří vytváří v Berlíně grafity. Konstatoval, že hlavním místem pro sledování obsahu z VoDplatforme stále zůstává osobní počítač. „O vašem filmu se musí mluvit – kdekoli. Na Facebooku, na mySpace, mezi studenty, v kavárně. Tak jedině bude váš film existovat,“zakončil Peter Buckingham celou debatu. O vyjádření na téma internetová distribuce filmů v Čechách jsme požádali také Dianu Tabakov, manažerku akvizice DocAlliance.com: „Samotná internetová distribuce filmů, jako je například náš portál DocAllianceFilms, s těmito nástroji pracuje denně a dostává se tak ke konkrétním cílovým skupinám. Neznám ještě mnoho cross-platform projektů na našem území, producenti však již velice dobře ví, že internetová distribuce (VoD) je jednou z možných cest pro jejich film a začínají s tím počítat již při vzniku filmu. Diváci v Čechách si již zvykají využívat legální online platformy. Zbývá ještě, aby byli také ochotní zaplatit ony symbolické poplatky.“ Gabriela Zajícová

STUDIO FONTÁNA NABÍZÍ SLUŽBY (NEJEN) FILMAŘŮM Studio Fontána vzniklo v roce 1991 původně jako hudební studio a po vstupu soukromých televizí na český trh rozšířilo svoji činnost o dabing a výrobu rozhlasových a televizních spotů. V současné době má Studio Fontána tyto hlavní sféry své činnosti: Studio Fontána produkce: zajišťuje výrobu televizních a rozhlasových spotů, audiovizuální postprodukci, dabing, pořizování hudebních nahrávek, mastering, hlasový casting, přepisy, komentáře pro výstavy, módní přehlídky, naučné filmy, hlášení pro hypermarkety a supermarkety, obchodní domy, ozvučení telefonních ústředen, český dabing pro počítačové hry. Rozhlasové spoty vyráběné ve studiu: Obchodní centrum Šestka, Honda CR-V, Ryba domácí, Spy, Cosmogirl, Dieta, Maminka, Autocar, FHM, Esquiere, Top Gear, Speed atd.Televizní spoty ozvučené v našem studiu: Honda, Rauch, Kudy z nudy, Apetito Supercremo, Bohemia Chips, Centrum.cz, Česká spořitelna, Danone, Datart, Febio Fest, Ford, Reiffeisen stavební spořitelna, Škoda auto, Unicef, Vodka 42, Moje psychologie, Maminka a další. Počítačové hry nadabované v našem studiu: Zaklínač , série Colin McRae Rallye, Juiced, Stalker, Barbie, Caesar IV, Heroes V a další. Fontana music library – centrální zvuková banka pro ČR a SR. Dodává licencovanou produkční hudbu pro výrobu audiovizuálních programů, rozhlasových a televizních spotů, reklamy na internet, filmů atd. Obsahuje hudbu všech hudebních žánrů, od folkové přes chill-out, dance, rock, pop, filmovou hudbu až po hip-hop, jazz, autentické a syntetické zvukové efekty, znělky, tečky, předěly, etnickou hudbu z celého světa. Studio Fontána v České republice exkluzivně zastupuje více než 50 zahraničních hudebních knihoven, např: BOOSEY&HAWKES, FOCUS, ABACO, BOOM!, (GB) SONOTON (D), MUSIQUE & MUSIC, ENCORE MERCI (FR), DENNIS MUSIC (NL), PRIMROSE, SOUNDIVA (IT), WESTAR MUSIC LIBRARY (Kanada), GROOVE ADDICTS, 615 MUSIC LIBRARY, VTOWN CARTEL,

SONGS TO YOUR EYES, URBAN NINJAS (USA), IMAGE LIBRARY (AUS), GROOVERS MUSIC LIBRARY (JPN),CUTE MUSIC (JAR)… Zároveň produkuje dva vlastní labely – FONTANA a SPRINT MUSIC LIBRARY, které exportuje do vice než 30 zemí světa. Hudba z vlastních i zastupovaných knihoven se objevila v řadě známých reklam (Ford, Danone, Datart, Opavia, ING Bank, CK Fischer), pořadech (Ordinace v Růžové zahradě, Cestománie, AutoMotoRevue) a celovečerních filmech (Nestyda, Václav, Oko ve zdi, Účastníci zájezdu, Ženy v pokušení) a používají ji pro výrobu např. Česká televize, Nova, Prima... Studio Fontána nabízí rovněž doplňkové služby a to výrobu komponované hudby na zakázku pro speciální účely zejména celovečerní filmy, seriály; dále pak vyhledávání hudby na internetu pomocí zadaných ktritérií, včetně návrhů na ozvučení příslušného audiovizuálního díla. Tento systém je využíván profesionály na celém světě, vy jej můžete vyzkoušet na www.sonofind.com. InMusic – speciálně vyvinutý hudební přehrávač, který pomáhá podnikání. Ve většině kaváren, hotelových prostor, posiloven a nákupních center hraje několik málo CD stále dokola nebo dokonce rádio. Jejich majitelům se nabízí jedna z možností, jak dotvořit atmosféru svého podniku hudebním podkresem, který neruší. InMusic, sestávající ze softwarového přehrávače, tematických playlistů a případně i mininotebooků pro jejich přehrávání, umožňuje nastavit sled skladeb podle vlastního výběru. Po prvním nastavení funguje bez nutnosti zásahu uživatele. Mezi skladby lze vložit také vlastní reklamu nebo sdělení pro zákazníky. Více informací najdete na webových stránkách www.studiofontana.com. Zdeněk Nedvěd

Kontakt: Studio Fontana spol. s r.o. V Podvrší 1, 182 00 PRAHA 8 tel,fax:+420 266 711 432, mobil: +420 602 411 210 www.studiofontana.com, [email protected]

ZÁKON NA CESTĚ DO VLÁDY Léta připravovaný zákon o kinematografii má, jak se zdá, naději na brzké jednání a schválení. Jak Synchronu sdělil tiskový mluvčí Ministerstva kultury ČR Jan Cieslar, „do konce listopadu, nejpozději začátkem prosince 2011 opustí návrh zákona ministerstvo a zamíří do vlády.“ Dle zkušeností s legislativním procesem by měl přijít na pořad jednání vlády cca v lednu příštího roku. Tehdejší ministr kultury Jiří Besser ovšem soudil – mj. i na 44. Čtvrtletníku FITESu v září letošního roku – že „během listopadu bude zákon pro-

jednán ve vládě... Čili předpokládám projednávání ve Sněmovně koncem letošního roku nebo nejdéle začátkem příštího roku.“ (Citát ze záznamu 44. Čtvrtletníku z 19. září 2011.) Byl to poněkud optimistický předpoklad, nicméně pokud se podaří dostat zákon na jednání vlády aspoň v lednu a do Sněmovny o měsíc či dva později, pořád by se stihl předpokládaný termín platnosti – 1. 1. 2013. Takže držme hladkému sprintu a vítěznému finále zákona o kinemato-apgrafii palce!

(Pozn. po uzávěrce.: Ověřili jsme si, že návrh zákona skutečně opustil ministerstvo kultury a zamířil do vlády. Mezitím sice ministr Besser na svou funkci rezignoval a máme nového, věříme však, že to projednání a schválení zákona významně nezdrží.)

14

Synchron 6

2011


14.12.2011

21:38

Stránka 15

SERVIS FILMOVÝM PROFESIONÁLŮM V NAKLADATELSTVÍ CAMERA OBSCURA VYŠLO DRUHÉ, AKTUALIZOVANÉ VYDÁNÍ KNIHY ANDREJ ARSEŇJEVIČ TARKOVSKIJ: KRÁSA JE SYMBOLEM PRAVDY Obsahuje rozhovory, eseje, přednášky, korespondenci, filmové scénáře a jiné texty z let 1967 – 1986 a bohatý doprovodný aparát. Z ruských, polských, francouzských, anglických a italských originálů přeložili Miloš Fryš, Jaromír Blažejovský, Jiří Houdek, Galina Kopaněvová, Petr Janyška, Eva Soukupová, Martin Skořepa, Josef Fryš a Petr Gajdošík. Vybral a uspořádal Miloš Fryš (Jaromíra Zástěry 539, Příbram; [email protected]). Další informace o knize, dalších zajímavých filmových titulech nakladatelství a možnostech objednávek získáte na webové adrese cameraobscura.wz.cz. -top-

GUSTAV MACHATÝ: TOUHA DĚLAT FILM Mgr. Jiří Horníček (*1966), filmový historik v Národním filmovém archivu v Praze. Vydal Host Brno, 280 stran, včetně ilustrací ze sbírek NFA. Podtitul knihy Osobnost režiséra na pozadí dějin kinematografie je charakteristikou obsažného díla; je to nejdůkladnější text, který kdy byl u nás napsán o jediném tvůrci (filmovém herci, scénáristovi, režisérovi a filmovém pedagogovi) Gustavu Machatém (1901–1963). Kniha provází průkopnickými léty českého filmového podnikání 1898–1920, v nichž jde mj. o založení filmové firmy Geem-film a o počátky formování českého filmového průmyslu v letech 1920–1927. Na začátku zmiňuje Machatého cestu do Hollywoodu, kolem jehož pobytu (podle některých pramenů tam pobyl do roku 1924) vzniklo více verzí. Rozhodující však bylo, že po delších průtazích a jakémsi

15

„filmovém půstu“ se mohl Gustav Machatý uplatnit doma až v roce 1926. Tehdejší dobová filmová inzerce uváděla, že film podle slavného románu L. N. Tolstého Kreutzerova sonáta Gustava Machatého – prvního českého režiséra, který získal zkušenosti v ateliérech americké firmy Universal v Hollywoodu, je „českým filmem technické dokonalosti na výši zahraniční světové produkce“. Machatému bylo teprve 25 let, když už měl za sebou obstrukce cenzury, problémy s ruským překladem včetně soudního sporu a publicitu, zaštiťující se normami vládnoucí společenské morálky na jedné straně, ale také uznání za filmové dílo, které „dostal do rukou tentokrát režisér, který ví, co je film. Udělal dobrou věc – a nejen vzhledem k českým poměrům“, jak uváděl recenzent Lidových novin. Kreutzerova sonáta zaznamenala úspěch, byla prodána do Německa, v Anglii ji označili za pozoruhodné dílo mezinárodní úrovně. Specifické okolnosti jejího uvedení do amerických kin způsobily, že film byl představen jako dílo německé výroby (vzhledem k podílu německé obchodní distribuční společnosti a její pozici na zámořském filmovém trhu). Rok 1927 popisuje autor monografie v kapitole Provincialismus české kinematografie. Uvádí zejména polemický článek jiného českého výrazného režiséra Karla Lamače (1897–1952) v časopise Kino pod názvem „Co schází českému filmu?“ V té souvislosti jsou pozoruhodné údaje o nevyváženosti zisků, plynoucích pro českou a zahraniční produkci, přičemž značný zájem českých diváků byl o české filmy. Autor knihy velmi podrobně rozebírá celkovou situaci včetně dobového fenoménu – „kondelíkovštiny“ (filmy podle Ignáce Hermanna). V téže době Gustav Machatý natočil komedii Švejk v civilu podle románu Jaroslava Haška a další režiséři tři roky po Haškově smrti uvedli do kin tituly Dobrý voják Švejk, Švejk na frontě (Karel Lamač) a Švejk v ruském zajetí (Svatopluk Innemann). Pouze Gustav Machatý přistoupil na původní záměr výrobců, proklamovaný sloganem “Není to Švejk lokální, ale Švejk světové úrovně, výpravný, přepychový a vtipný“. Popularita Haškovy figurky, zosobněná na divadle i na plátně oblíbeným hercem Karlem Nollem, vnesla do českých poměrů jiný rozměr. Od jiných adaptací se Machatého film o Švejkovi lišil nejen absencí vlídného portrétu českého maloměšťáctví, ale především nezvykle vynalézavou, propracovanou formou a vytříbeným režijním stylem. Léta 1927–1925 znamenají éru filmové moderny. Autor knihy si všímá kriticko-teoretických reflexí kinematografie na stránkách časopisů a publikací (Host, Pásmo, Almanach Devětsilu, Disk), založení Klubu za nový film, jehož prohlášení publikoval další časopis Český filmový svět. Mezi jeho signatáři byly osobnosti jako Karel Teige (1900–1951) a Jindřich Honzl (1894–1953). V jejich blízkosti se pohyboval i Gustav Machatý. Ten do svého nového filmu Erotikon, jemuž je v knize věnována právem podstatná část pozornosti autora i kritiky, vložil maximum svého uměleckého talentu a také obchodní intuice. Viděl svou kariérní budoucnost

Synchron 6

2011


14.12.2011

21:38

Stránka 16

SERVIS FILMOVÝM PROFESIONÁLŮM především mimo hranice čs. kinematografie. Film obsahoval vše, co si režisér předsevzal (e – elegantní muži, r – rozkošné ženy, o – originální děj, t – technická dokonalost, i – internacionální obsazení, k – krásná fotografie, o – ojedinělá režie, n – nádherná výprava). V r. 1929 viděli film diváci v Německu, Rakousku, Holandsku, Francii, Norsku, Dánsku, Švédsku, v Rumunsku, Polsku a Maďarsku. Přitom šlo o film němý, teprve s odstupem pěti let v roce 1933 nechala společnost Kinofilm ozvučit. Česká filmová společnost A – B s vůdčí osobností nejúspěšnějšího českého filmového podnikatele Miloše Havla (1899 – 1968) vstoupila do zvukového filmu (1929–1932) s moderním ateliérem a záznamovým zařízením. První zkušenosti v Biu Lucerna byly povzbuzením pro vznik dalších studií a kinosálů. V hektickém rozvoji kinematografie ve světě dokázal český film držet krok s nejvyspělejšími zeměmi filmové Evropy. Horníček věnuje pozornost novému Machatého filmu Extáze, jehož cesta před vstupem do kin byla velmi složitá, spojená s mnoha střety a slovními útoky. Snímek se stal se mezinárodně úspěšným v letech 1932–1936. Režiséru se tu zdařilo realizovat své představy vyjádřené v časopisu Žijeme r. 1932 v článku „Co s českým filmem“: „Nový film musí vytvořit spolupráci čtyř faktorů: fotograf, komponista, zvukový inženýr a režisér. Každý musí mít na mysli jediné spojení obou pojmů – aby žádná složka neměla primát, aby neexcelovala sama pro sebe…a tak bude dosaženo prvního stupně, kam film patří…“ Extáze způsobila světovou senzaci na filmovém festivalu v Benátkách. Odtud vedla cesta Gustava Machatého do USA, kde zakotvil ve službách

Metro – Goldwyn – Mayer. Provázela ho vynikající pověst, pomineme-li rozporuplnost jeho osobnosti, ne vždy vyrovnanou povahu, která se promítala do režijní práce i do osobního života. Po návratu do vlasti v roce 1946 zjišťuje, že filmové odvětví je pod kuratelou komunistického ministra Václava Kopeckého (1897–1961). Ještě před převzetím moci v únoru 1948 už někteří tvůrci produkovali „nezávadná díla“. Příkladem byl třeba film Františka Čápa (1913–1972) Bílá tma, po němž následovala doživotní emigrace (v Německu a Jugoslávii). Gustav Machatý prošel labyrintem klamných příslibů a nedodržených závazků, jakoby si neuvědomoval důsledky ideologického podmanění filmu státem, marně se dožadoval přímluvy pro svůj nový film u Vítězslava Nezvala, básníka již tehdy prorežimního (1900-1958). „Nelze jednoznačně stanovit“, píše Jiří Horníček v závěru své knihy, „zda pobyt na přelomu 1949–1950 měl sloužit jako předběžný průzkum možností pro budoucí práci, nebo už Machatý s návratem do Los Angeles, kde zůstala jeho manželka, příliš nepočítal.“ Po smrti své první ženy Marie Rayové se vrátil do Mnichova a uplatnil se především prací pro rozhlasové vysílání Svobodná Evropa a psaním divadelních her pro Bayerischer Rundfunk. Podařilo se mu ještě dvakrát navštívit mezinárodní filmový festival v Karlových Varech (1957 a 1960). Gustav Machatý se stal významnou průkopnickou osobností nejen ve své zemi, ale výrazně ovlivnil i dějiny světového filmu. Jiřímu Horníčkovi se podařilo nahlédnout do mimořádně pestrého filmařského života a díla tohoto tvůrce s důkladností, hloubkou a v širších souvislostech. Miroslav Sígl

JAK SE BRITSKÁ TELEVIZE VYPOŘÁDÁVÁ S HISTORIÍ Televizní programy o druhé světové válce patří v Británii k nejpopulárnějším. Je-li ohlašován pořad s Hitlerovým jménem v názvu, předem je zajištěna vysoká sledovanost. H-Channel, History Channel (jemuž se přezdívá „Hitler Channel“) odvysílal stovky britských programů inzerujících führerovo jméno, a zajistil si tak oddanou obec diváků. Není divu, že dokument Hans Litten versus Adolf Hitler, příběh o mladém advokátovi, jenž se v roce 1931utkal s Hitlerem u berlínského soudu, tu vzbudil velký zájem a ohlas. Hans Litten versus Adolf Hitler: To stop the Tyrant (Hans Litten versus Adolf Hitler: Jak se zbavit tyrana) a televizní hra The Man Who Crossed Hitler (O muži, jenž se utkal s Hitlerem) byly dva pořady vyrobené nezávislou společností Hardy Pictures, které uvedla BBC TV 2. Televizní drama se vysílalo v neděli 21. srpna 2011 (výročí sovětské invaze do ČSR bylo letos opominuto) a po týdnu následoval dokumentárni film. Tyto dva programy o odvážném právníkovi, který poznal dříve než mnozí, jak nebezpečná je Hitlerova demagogická hra a jak krutí jsou jeho nacistističtí ozbrojenci, nejenže vyprávěly o tragickém osudu Hanse Littena, ale také osvětlily pozadí jeho života: politický boj mezi levicí a nacisty odehrávající se v složité a často nepřehledné situaci, ve které se Německo ocitlo na začátku třicátých let. (Po Hitlerově nástupu k moci byl Litten okamžitě zatčen a z pekla koncentračních táborů se nikdy nevrátil, v roce 1938 spáchal v Dachau sebevraždu.) Britští televizní recenzenti tento nový, racionálnější přístup k historickému programu ocenili. Týdeník Observer napsal: „Pořad nám díky autentickým svědectvím i mihotavým archivním filmovým úryvkům nabídl širší obraz. Ukázal Hitlerův vzestup, kdy již odvrhl své lederhosenové období a zahájil kampaň za dobytí Berlína, jenž byl tehdy nebezpečnou metropolí umělců, myslitelů, homosexuálů, Židů a komunistů. A dověděli jsme se, odkud hnědé košile braly rozumy a jak se jim dostaly do rukou Mausery; také o tom, jak Hitler nejprve okouzlil své politické odpůrce, a poté se jich zbavil. Viděli jsme pálení knih za zvuků řízné dechovky.“ Dramatická televizní hra a dokumentární film se doplňovaly. Soudní utkání mezi Hitlerem a Littenem – to byl námět televizního dramatu; umění tu přitom suplovalo realitu, protože žádný filmový záznam o Hitlerově soudu nebyl pořízen. Ed Stoppard (syn dramatika Toma Stopparda) zde přesvědčivě ztělesnil Hanse. 16

Dokumentární pořad se soutředil na politickou historii. Zde bylo možno využít spousty autentického obrazového materiálu: existují filmy, dokonce i barevné, fotografie, plakáty. Ale hlavně tu hovořili historici a svědkové událostí, kteří byli u toho: Devadesátiletý berlínský komunistický funkcionář ve svých výpovědích vylíčil, jaké to bylo žít v dělnické čtvrti denně ohrožované nacistickými nájezdy. Pamětnice vyprávěla o večeru, kdy nacisté v centru německé metropole pálili zkonfiskované knihy. Interview ilustrovaly známé záběry, jež již byly často použity, ale když je komentoval očitý svědkek, který tam ve světle plamenů začal tušit, čeho jsou nacisti schopni a co bude následovat, bylo to dojemné a hrozivé zároveň. Financial Times napsaly: „Snímek Muž, jenž se utkal s Hitlerem nabídl nepřikrášlený, střízlivý obraz soudního procesu, v němž se projednávalo násilí a bitky vyprovokované SA, ve kterém Litten, povolal Hitlera jako svědka… Dramatické vylíčení tohoto příhěhu ukázalo, jak by se televizní drama mělo dělat. Byl to vzor dobrého vkusu, kde se neplýtvalo slovy.“ Kritici nicméně dávali přednost dokumentárnímu filmu: „Ukázal pravdu, která je strašnější, strašidelnější než jakékoli drama,“ konstatovaly Financial Times. V těchto dvou pořadech se britská televize vydala na území, na něž se pořady s „hitlerovským“ námětem dosud neodvažovaly. Druhá světová válka, jak poznamenal britský historik Tony Judt ve svých Poválečných dějinách, byla pro většinu Britů bojem mezi Německem a osamocenou Velkou Británii, Britové z něj vyšli triumfální a prokázali, že jim vždy šlo o pravdu a spravedlivost. Triumfální Británie a poražený hitlerovský tyran je přijatý a zažitý vzorec. Avšak televizní pořady, ať již dokumenty či zdramatizované příběhy, postavené na této premise, se budou čím dál tím více jevit jako příliš schematické a zjednodušující. Signalizovaly programy o Hansu Littenovi posun v žánru historických pořadů o druhé světové válce? Teprve budoucnost ukáže, zda tento racionálnější a komplexnější přístup k historickým programům přijme britská televize za svůj. Anděla Špindlerová, Londýn

Synchron 6

2011


14.12.2011

21:41

Stránka 3

AniFest představil českou animaci ve Francii a v Polsku V jihofrancouzském městečku Aubenas se představila pětice českých animátorů, kteří se tu zúčastnili 13. ročníku festivalu Setkání evropského filmu (20.–27. listopadu). Michal Žabka, Aneta Kýrová, Lucie Sunková, Libor Pixa a Jaromír Plachý doprovodili uvedení několika filmů z projektů Nová vlna české animace a Nultá léta, které sestavili dramaturgové českého festivalu AniFest. Výběr reprezentuje nástup nové generace autorů animovaných filmů, kteří studovali v letech 2000–2010. Diváci shlédli starší Žabkův loutkový snímek Paní G., kreslenou grotesku Anety Kýrové Chybička se vloudí, velký ohlas měla animovaná malba Lucie Sunkové, která před lety adaptovala povídku Jiřího Suchého Pelargonie. Francouzské publikum ocenilo i krátký kombinovaný snímek Libora Pixy Graffitiger, který byl nominován na Oscara. „Byli jsme očarování výběrem české animace, která nás přesvědčila o tom, že přes všechny problémy jste schopní pokračovat ve vašich tradicích,“ uvedl ředitel festivalu Didier Besnier. „Co může zaujmout za hranicemi, jsou stále originální, autorské filmy, které nejsou pouhými kopiemi zahraničních formátů,“ tvrdí koordinátor projektu Michal Procházka. „Podobné osobní prezentace mohou přiblížit domácí tvůrce k mezinárodním projektům, aby si jejich talentu všimnuli i zahraniční autoři, producenti, případně koproducenti. Krátká metráž a mladé, náročné školní filmy jsou také vhodné pro to, abychom se připomínali v rámci evropského prostředí,“ uzavírá Procházka.

Festival nabídl AniFestu nejen tento retrospektivní program, ale připravil pro české tvůrce řadu vystoupení a setkání s publikem (viz fota). Čeští animátoři tak mohli demonstrovat svoje techniky i postupy práce v rámci celého večera na festivalu, ale i v rámci místního rádia Frekvence 7, denního tisku a reportáží televize France 3. Mladí autoři se také setkali se svými kolegy ze slavného studia Folimage. Současnou českou animaci představil AniFest i v rámci festivalu Animation Now!, konaném od 7. do 11. prosince v polských městech Gdyně, Sopoty a Gdaňsk. Přehlídka severopolského „trojměstí“ nabídla vedle mezinárodní soutěže i retrospektivu Nultá léta. Zároveň náš mezinárodní festival pomohl zorganizovat dva třídenní workshopy tradičních technik animace pod vedením českých filmařek a animátorek. Loutkovou animaci učila v gdyňském kulturním centru PPTN Lenka Křížová, workshop malby na skle vedla Lucie Sunková. Festival dále představil ve spolupráci s AniFestem letošní animovaný titul Autopohádky, producent Martin Vandas vedl na místě masterclass věnovaný historii celého projektu loutkového Fimfára, jehož třetí díl Fimfárum – do třetice všeho dobrého byl rovněž zařazen do programu. Na festivalu také vystoupila brněnská skupina animační performace Mateřídouška, přehlídka PAF Olomouc připravila pro polský festival program experimentálnějších filmů a audiovizuálních konceptů české animace. Marie Heřmanová, AniFest

Již 47. ročník Mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů Academia film Olomouc se bude konat od 17. do 22. dubna 2012. Součástí festivalu je tradičně česká a světová soutěž o nejlepší populárně-vědecký film. Uzávěrka přihlášek je v pátek 13. ledna 2011. Více informací naleznete na www.afo.cz.

www.rwe.cz www.filmovanadace.cz

Odcházení

Čertova nevěsta

Ve stínu

Nickyho rodina

Muži v naději

RWE – ENERGIE ČESKÉHO FILMU Jak se krotí krokodýli, Rafťáci, Účastníci zájezdu, Grandhotel, Bestiář, Gympl, Medvídek, Nejkrásnější hádanka, O rodičích a dětech, Tobruk, Nestyda, Líbáš jako Bůh, Oko ve zdi, 3 sezóny v pekle, Katka, Ženy v pokušení, Kuky se vrací, Nickyho rodina, Román pro muže, HLAVA – RUCE – SRDCE, Odcházení, Čertova nevěsta, Muži v naději, Ve stínu 37. Letní filmová škola Uherské Hradiště 2011

Synchron. Zpravodaj Českého filmového a televizního svazu FITES. 65. Čtvrtletník FITESU je za námi, ceny Trilobit před námi

Recommend Documents