Synchron. Příloha: Program 46. ročníku MTF Zlatá Praha června Zpravodaj Českého filmového a televizního svazu FITES

SY obalka 3-09.qxd:SY obalka 2-07

ROČNÍK 08

25.5.2009

15:27

Stránka 1

ČÍSLO 3/2009

ČERVEN/ČERVENEC

Synchron Zpravodaj Českého filmového a televizního svazu FITES

Uvnitř: Včera a dnes (Televizní inscenace Prodané nevěsty z roku 1962)

Vzpomínky Martina Glase na počátky televize u nás Festivaly a soutěže Anděla Špindlerová píše z Londýna Frič se vrátil Karel Kachyňa 85 Normalizační trilogie Karla Steklého

Příloha: Program 46. ročníku MTF Zlatá Praha 13.– 17. června 2009

Balada pro Edvarda Griega Zlatá Praha – Grand prix 2008

POSTER A1:Poster A4

5/21/09

7:53 PM

Stránka 1

FESTIVAL NAD ŘEKOU RIVER FILM FEST PÍSEK 31.7.– 9.8.2009

w w w. f e s t i v a l n a d re k o u . c z Generální partner

Hlavní partner

Město Písek

Organizátor Státní fond ČR pro podporu a rozvoj České kinematografie

SY vnitrek 3-09-zlom1.qxd:Sestava 1

25.5.2009

15:50

Stránka 1

(K-černá/Black plát)

EDITORIAL Až toto číslo dostanete do rukou, budeme mít zase po jedněch volbách, jejichž důsledkem je, že pár snaživců bude mít o prebendy v Evropském parlamentu postaráno... Jaro už bude mít „na kahánku“, dny se sice budou stále prodlužovat, ale než se nadějeme, bude tu slunovrat. A s ním léto. Klasik říká „budiž pochváleno“, ale bude tomu tak opravdu? Jaro bylo ve znamení krachu rozumné (i nerozumné) politiky, máme tady prozatímní vládu a tak zbývá jen, aby někdo vystřelil z parníku Odra (novodobé to Auroře), kotvícím nedaleko Strakovy akademie, a máme o revoluční zábavu postaráno... Ale my Češi, s tou pověstnou holubičí povahou, přece revoluce dělat neumíme. Naposled se to bohužel zdařilo komunistům při únorovém puči v roce 1948 a jejich vládnutí trvalo dlouhých jedenačtyřicet let (s malou epizodou osmašedesátého roku zvanou obrodný proces), než je vystřídala jejich druhá a třetí garnitura modrých komoušů a socanů... Jeden z té party je předsedou prozatímní vlády. Co bychom chtěli víc... A tak aspoň tato malá úvaha v úvodu, když nový Synchron přináší vesměs články takříkajíc okrajové k „problémům doby“, ale zato zajímavé (snad) pro filmaře a televizáky. Malá televizní historie začíná vzpomínkou na televizní přenos Smetanovy Prodané nevěsty v roce 1962 z pera Jaromíra Průši. Nebohý Martin Glas pak zanechal po sobě rozsáhlé vzpomínky na začátky televize u nás, v kterých budeme pokračovat ještě v příštím čísle. Pak zde je obsáhlá rubrika FESTIVALY A SOUTĚŽE, která přináší výsledky z uplynulých měsíců a upozorňuje na „podujatia“, které nás očekávají v měsících příštích. A především to je festival Zlatá Prahy, jemuž jsme zasvětili obálku, čtyřstránkovou barevnou přílohu a navíc rozhovor s jejím ředitelem Vítězslavem Sýkorou. Ondřej Suchý má velkou zásluhu na tom, že 6. května tohoto roku (po 14 letech) proběhla na Barrandově enudace (neboli znovuinstalace) busty Martina Friče. Bohužel se nevrátila na fasádu, kam zákonitě patří, ale do recepce ateliérů. No, aspoň něco! 1. května by se dožil 85 let Karel Kachyňa. Při té příležitosti se sešlo k uctění jeho památky několik přátel; a my připojujeme čtivou vzpomínku jeho televizní spolupracovnice Heleny Slavíkové. V dějinách české kinematografie zaujímá režisér Karel Steklý nepochybně významné místo. Svou pověst si však pošramotil filmy, které točil na konci života. A právě Steklého působení v období normalizace jsou věnovány závěrečné stránky tohoto čísla. -msk-

Z obsahu 2

Členské zprávy z Nuslí

4

Nové knihy

5

Včera a dnes

7

Počátky televize u nás

9

Festivaly a soutěže (Febiofest, AFO, Igric 2009, TUR Ostrava, Finále Plzeň, LA, Zlatý voči, Ex Oriente Film, Třeboň a Teplice, Envirofilm, Femina Film, Zlatá Praha, Art Film Fest, Litoměřice, Ekofilm, Písek)

19

Co nového v Londýně

20

Frič se vrátil

21

Můj úhel pohledu (Helena Slavíková o Karlu Kachyňovi)

21

POZVÁNKA na

57. Čtvrtletník FITESu panelovou diskusi tentokrát na téma

Pobídky filmovému průmyslu. Česká republika ztrácí od roku 2004 své výsadní postavení mezi oblíbenými destinacemi zahraničních filmových štábů. V panelu zasednou: Ludmila Claussová z České filmové komory, Helena Fraňková, MK ČR a zástupce Ministerstva financí ČR.

Trilogie Karla Steklého

Moderuje Jan Štern.

(z období normalizace)

24

In memoriam

Těšíme se na vás

(Jiří Ployhar, Miroslav Doležal)

Autoři fotografií: Karel Česal, Daniel Glas, Jiří Hold a jeho archiv, Jana Jiříčková, Peter Procházka, Peter Rusko, Martin Skyba, Miroslav Vítek, archivy AniFestu, ČT, KF a.s., BBC a Fitesu.

v pondělí 15. června 2009 od 17 hodin v projekci klubu MAT Karlovo nám. 19, Praha 2. Český filmový a televizní svaz zve všechny, kteří to s Českým filmovým průmyslem myslí upřímně a dobře.

SYNCHRON

SYNCHRON, časopis Českého filmového a televizního svazu FITES, Pod Nuselskými schody 3, 120 00 Praha 2, tel./fax 222 562 331. Číslo účtu u Komerční banky Praha-východ je 26831021/0100. Řídí redakční rada: Jarmila Cysařová, Jiřina Hradecká, Marta Šímová (animovaný film), Josef Eismann, Daniel Růžička, Martin Skyba (šéfredaktor) a Jan Štern. Sazba a grafická úprava Nataša Allramová, tisk MTT, Za Poříčskou branou 9, 180 00 Praha 8. Vychází 6x ročně za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Nadace ČLF. Evidence MK ČR

č. E 13763. ISSN 1213-9181. Inzerci zajišťuje CLOWN CZ, Václavské náměstí 19, 110 00 Praha 1, tel. 234 656 123, fax 234 656 138, [email protected]. Expedice DUPRESS Podolská 110, 147 00 Praha 4, tel. 241 433 396, 721 407 486. Toto číslo bylo dáno do tisku 26. května 2009. Předplatné 600 Kč (včetně poštovného) je pro členy Fitesu zahrnuto v členském příspěvku. Cena jednoho výtisku v distribuci 100 Kč. E-mail:info@ fites.cz http://www.fites.cz


25.5.2009

15:50

Stránka 2


Z E Ž I V OTA F I T E S U Naši jubilanti 50 55 60

Petr Jančárek, scenárista, režisér, dokumentarista *23. 8., Miloslav Šmídmajer, režisér a producent *5. 9. Václav Křístek, režisér *26. 9. PhDr. Pavel Taussig, kritik a scenárista *2. 7., Oldřich Bělský, animátor *20. 7., Olga Sommerová, režisérka, dokumentaristka *2. 8., Jaroslav Bařinka, režisér, dokumentarista zlínský *9. 8., Oldřich Hubáček, architekt *16. 8., PhDr. Radovan Holub, kritik a publicista *24. 9. Mgr. Marta Strangmüllerová, dabingová střihačka *29. 7., Šárka Kosková, dramaturgyně a scenáristka *22. 8. Mgr. Karel Hložek, kameraman A.Č.K. *25. 7., Jiří Beránek, vedoucí produkce *27. 7., Akad. arch. Jindřich Goetz, filmový architekt, pedagog, rektor FAMO Písek *30. 7., Jiří Zobač, hudební režisér, mistr zvuku *30. 7., Mgr. Kamila Kytková, scenáristka, režisérka, dokumentaristka *22. 8., František Karoch, vedoucí výroby *7. 9. Vladimír Skalský, kameraman *14. 7., Alois Nožička, kameraman, výtvarník *19. 8., Jan Eisner, kameraman *30. 8., Jan Švankmajer, scenárista, režisér, výtvarník, nositel Ceny Vladislava Vančury *4. 9., Václav Čapek, scenárista, konferenciér *12. 9., Jaroslava Blagoevova, animátorka *23. 9. Jiří Hubač, scenárista, nositel Ceny Vladislava Vančury *27. 8., Akad. arch. Leopold Zeman, televizní architekt *2. 9. Anna Jurásková, dramaturgyně, scenáristka *22. 8., PhDr. Bohumil Svoboda, režisér *20. 9., Jiří Bažant, hudební skladatel *27.9., Josef Škvorecký, scenárista, spisovatel *27. 9.

65 70 75 80 85

V letních měsících oslaví svá významná životní jubilea také dámy a pánové: Karel Lier, filmový architekt *30. 8. 1916, Prof. Ludvík Baran, kameraman, fotograf, folklorista *23. 8. 1920, Jaroslav Kubát, scenárista *21. 9. 1920, Oldřich Velen, Valach, herec a vypravěč *15. 9. 1921, Jiří S. Kupka, scenárista a spisovatel *28. 9. 1921, Luděk Eliáš, scenárista a herec *29. 7. 1923, Dušan Havlíček, česko-švýcarský intendant a kritik *10. 9. 1923, Ing. Vladimír Horák, scenárista, režisér, dokumentarista *8. 7. 1925, Zdeněk Smetana, výtvarník, scenárista, režisér, pohádkář *26. 7. 1925, Gustav Oplustil, televizní a rozhlasový scenárista *2. 8. 1926, Sonja Sázavská, dabingová režisérka *8. 9. 1926, Miroslav Sígl, publicista, přispěvatel Synchronu *25. 9. 1926, Ladislav Helge, režisér, nositel Ceny Vladislava Vančury *21. 8. 1927, Doc. PhDr. Drahoslav Makovička, dramaturg a scenárista *14. 9. 1927, Marie Čulíková, střihačka *16. 10. 1927, Heda Čechová, hlasatelka, moderátorka *17. 7. 1928, Arnošt Burget, publicista *7. 8. 1928, Věra Štinglová, televizní kameramanka *26. 8. 1928, Václav Táborský, scenárista, režisér a točoman *28. 9. 1928, Jaromír Zaoral, kameraman *28.7. 1930, Drahomíra Vihanová, scenáristka a režisérka *31. 7. 1930, Boris Moravec, filmový a televizní architekt *30.9. 1930, Jiří Stránský, scenárista a spisovatel *12. 8 1931, Vladimír Bárta, režisér a animátor *27. 8. 1931, Ing. Rudolf Světecký, překladatel, úpravce *13. 7. 1932, Ondřej Vogeltanz, dramaturg, scenárista *20. 8. 1932, Gaia Vítková, střihačka *10. 7. 1933, Mgr. Jiří Pittermann, kritik a teoretik, pedagog DAMU *15. 8 1933 a Alena Krausová, scenáristka *28. 9. 1932.

Členské příspěvky Od uzávěrky 2. čísla do uzávěrky tohoto Synchronu se zdařilo poslat svůj členký příspěvek ať už složenkou nebo bezhotovostním převodem těmto členům: Jiří Hapala, PhDr. Jan Slabý, Mgr. Milan Svatoš, Milan Cieslar a Mgr. David Jan Novotný (oba přidali, dík!), Helena Třeštíková, Oldřich Bělský, Přemysl Pražský, Věra a Pravoslav Flakovi, Petr Smola, Vojtěch Štursa, Ivan Látal, Jiří Barta, Mgr. Jan Brichcín (přidal, a hodně, dík!), Irena Novotná (také přidala, dík!), Mgr. Miloš Zvěřina (polepši se!), Jiří Kvasnička, Ondřej Suchý (přidal, dík!), Lucie Petra Svobodová, Jiří Chlumský (opět kavalírsky, dík!), Zuzana Jupová, Václav Táborský (jako vždy královsky, dík!), Jiří Stránský (dobrovolné, dík!), Jiří Macák, PhDr.

Zprávy z Nuslí  OSCARY 2010 USTOUPÍ OLYMPIÁDĚ, ČERVENÝ KOBEREC SE NATÁHNE AŽ V BŘEZNU!

Velkolepá oscarová show příští rok ustoupí olympijským hrám ve Vancouveru. Tradiční únorové oceňování nejlepších filmařů a herců se posune na březen. Americká filmová akademie chce dát lidem čas na vydechnutí mezi dvěma velkými událostmi. Zimní olympijské hry v kanadském Vancouveru se konají od 12. do 28. února. Oscarový večer proto ustoupil sportovcům a ceněné sošky akademie, která udělování amerických filmových trofejí organizuje, rozdá až 7. března. Porota chce nechat veřejnosti určitý čas, aby si mezi jednotlivými vrcholnými událostmi trochu vydechla a neztratila zájem. Také oficiální nominace na Oscary, které byly letos oznámeny 22. ledna, budou příští rok zveřejněny až 2. února. Dnes.cz  Poslanci zvolili ve středu 1. dubna 2009 tři nové členy Rady Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie. Stali se jimi Jan Mattlach, Josef Hanuš a Vladimír Soják. V pátek 3. dubna byli zvoleni Tomáš Glanc, Ludvík Klega, Kateřina Ondřejková, Jan Svačina, Přemysl Šoba a Zdeněk Zelenka. Počet členů Rady je nyní dvanáct, 2

Jindřiška Švecová, Ing.arch. Leopold Zeman (dobrovolné, dík!), Ing. Hana Jarošová, Jessica Horváthová (přidala, dík!), Karolina Průšová (2007 – 2008), Mgr. Miloň Terč (přidal, dík!), Stanislav Vaněk, Jiří Větroň a Jaroslav Vidlař (oba dobrovolné, dík!), Vladimír Karlík, Luděk Eliáš a Otakar Skalski (oba dobrovolné, dík!), Petr Kroupa (přidal, dík!), Jiřina Židková, Mgr. Jiří Šimunek a Jiří Volbracht (oba dobrovolné, dík!), Alexander Lukeš, Ivan Štědrý a Jan Schmidt (oba dobrovolné, dík!). Seznam je to zatím hubený protože řada ještě opozdilců ještě svůj příspěvek zatím neposlala. Polepšete se! Ať vás nemusíme urgovat na začátku prázdnin prosebnými dopisy. (Provoz kanceláře Fitesu je čím dál svízelnější – víte např. o tom, že nám majitel domu, Nadace ČLF, zvedl nájemné od letošního roku o 100%? A bude hůř...)

současnému předsedovi Miroslavu Zelinskému však končil mandát již 30. dubna 2009.  Hrdá majitelka Jiřina Hradecká s radosti oznámila, že se nám 17. dubna 2009 narodil hřebeček jménem Arsène Lupin. Při narození vážil 50 kg a má se čile k světu!

 CITACE předsedy Rady ČT Jiřího Baumruka z Impulsu: Já si myslím, že, a to je vlastně důvod toho a nechal jsem si na to zpracovat dvě nezávislé právní analýzy, že Rada České televize je orgán kontinuální, to není orgán, kterému končí mandát. Rada České televize existuje pořád, mandát končí vždy jenom třetině rady, je to stejné jako v Senátu. A tím smyslem toho, že to je takhle, je právě to, aby ta Rada fungovala kontinuálně, takže já odmítám ta-

kové ty debaty o tom, že Radě končí mandát a nemá právo už těsně před koncem mandátu cokoliv činit.  Nové Centrum pro obrazovou digitalizaci a postprodukci otevřela Společnost Barrandov Studio ve svých Filmových laboratořích. Lákadlem pro filmové i reklamní produkce je zejména pracoviště filmového přepisu Spirit HD, které je nejmodernější v České republice. Jeho vybudování trvalo rok a představuje investici více než 50 miliónů korun. „Díky systému »vše po jednou střechou« jsme udělali další krok v úrovni zajištění bezpečnosti, rychlosti i komfortu celého procesu zpracování denních prací,“ řekl k tomu Aleš Boštička, místopředseda představenstva a ředitel divize Filmové laboratoře společnosti Barrandov Studio. V posledních letech se Filmové laboratoře Barrandov Studio kromě českých filmů a reklam podílely i na mnoha prestižních zahraničních projektech (Letopisy Narnie: Princ Kaspian, Wanted, Hostel II, Rudý Baron, Oliver Twist, Van Helsing, Hellboy, Blade II a pod.).  Prodej filmové distribuční společnosti Bontonfilm, která tvoří zbytek zábavního impéria Bonton, byl pozastaven. Podle původních plánů měl být prodej Bontonfilm uzavřen do konce loňského roku, avšak i kvůli nastupující finanční krizi nabral zpoždění a na začátku letošního roku vedení Bontonu hovořilo o druhém čtvrtletí. „Prodej akcií společSynchron 3

2009


25.5.2009

15:50

Stránka 3


Z E Ž I V OTA F I T E S U nosti (Bontonfilm) je v současné době zastaven a minimálně do podzimu se žádný posun v této věci neočekává,“ sdělil ČTK ředitel Bontonu Zdeněk Kozák. Kvůli finanční krizi, která může mít nepříznivý vliv na výši nabídnuté ceny, letos podle něj zatím nejsou vhodné podmínky pro prodej firmy a je těžké odhadnout, kdy se situace změní. Bontonfilmu na loňském žebříčku tuzemských filmových distributorů připadlo s tržbami 541,9 milionu korun první místo. Celkové tržby v roce 2008 činily 1,2 miliardy korun. Rozprodej skupiny Bonton začal v roce 2001. Tehdy celý holding dosáhl obratu 1,64 miliardy korun. Doposud se podařilo prodat distribuční společnost Panther (kupec David Hejnar), síť prodejen Bontonland (Miloš Petana), Ateliéry Bonton Zlín (Miloš Petana), muzikálovou produkci Hybernia (slovenská společnost Credit Partner), podíl v gramofirmě Sony Music/Bonton (Sony), Supraphon (Miloš Petana) a rádio Bonton (Lagardére). V závěru loňského roku pak Bonton prodal i knižní vydavatelství Albatros, který koupila skupina jeho manažerů a private equity fondy. Jen za prodej největších jednotek – gramofirmy Supraphon, Albatrosu a Bontonfilmu – hodlá Bonton získat až okolo jedné miliardy korun. Skupinu Bonton vlastní americká investiční společnost Bancroft, podnikatel Martin Kratochvíl a několik menšinových akcionářů. Rozprodej skupiny se táhne už od roku 2002 a prošel několika zvraty. Důvodem byly

údajně neshody mezi akcionáři ohledně podmínek prodeje. ČTK, 19. 4. 2009  Až do půlnoci musela cestovat Prahou Kristina Vlachová v pondělí 11. května po výborové schůzi Fitesu. Nejprve se osvěžila v přilehlé restauraci pod nuselskými schody U Kašpara a když přicházela ke svému domu v Přemyslovské ulici, zjistila, že si někde odložila sako, kde měla klíče od bytu. A tak zpátky ke Kašparovi, tam nebylo. A tak na Řepy, kde bydlí šéfredaktor tohoto časopisu, který jí půjčil klíče od kanceláře. Sako bylo na světě, resp. na židli...  Vážený pane Skybo, otisknutí mého dopisu v minulém Synchronu mně zaskočilo, ale bylo to od Vás moc milé. Děkuji. Obracím se na Vás (Fites) ještě jednou: vzhledem k tomu, že se nepodařilo najít společnou řeč s Nadací ŽU (byla cítit jistá nechuť cokoliv dělat) a vzhledem k tomu, že má léčba již akutně vyžaduje velké finanční prostředky, založili jsme vlastní spořící účet s krásným a zapamatovatelným číslem. Platí a je v provozu od pondělí 27. dubna 2009 – HA byla informována. Dosavadní 4 léčebné injekce jsou povzbuzující. Prosím Vás o podporu a pokud budete tak hodní, pošlete to svým přátelům, kamarádům, kolegům, do divadel apod. Musím tuhle strašnou bitvu vyhrát. Kvůli mnoha lidem a hlavně já chci. Za měsíc budu tátou a v témže roce dědečkem. Unikum. Děkuji Vám všem Martin Kolár V Praze dne 29. dubna 2009

KONTO – MARTIN Vážení přátelé, kamarádi, kolegové, před 2 roky mě postihlo vážné neurologické onemocnění. Trpělivě s tou zákeřnou chorobou bojuji a nevzdávám se. Naše medicína už nade mnou „zlomila hůl“. Nyní se však objevila šance mé léčby zahraničním lékem. Jakési světýlko v dálce. Naše zdravotní pojišťovny tento typ velmi nákladné léčby nehradí a já jsem již po tom dlouhém zápase poněkud na dně. Proto, dík mým přátelům vzniklo Konto Martin 58485848/0300 Moc Vás prosím, pomozte mi využít nabídnutou možnost se uzdravit. Toužím zase mluvit a naplno žít. Moc Vám všem děkuji. Martin Kolár KONTO – MARTIN

Výrok Tomáše Bati z roku 1932 (Až z toho moudrého pána mrazí.) Příčinou krise je morální bída. Přelom hospodářské krise? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krisi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru Tomáš Baťa lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.

Prohlášení Filmové komory k návrhu zavedení pobídek filmovému průmyslu Dlouholetá česká filmařská tradice a vysoká kvalita a profesionalita služeb poskytovaných v rámci českého filmového průmyslu kvalifikovanými pracovníky z celé řady odvětví vedla k vysoké oblibě České republiky u zahraničních filmových produkcí. Kvůli postupnému zavádění pobídek filmovému průmyslu v okolních členských státech EU – zejména v Maďarsku a Německu – Česká republika od roku 2004 ztrácí své výsadní postavení mezi oblíbenými destinacemi filmových štábů. Mnozí naši členové se v minulosti aktivně podíleli na tvorbě zahraničních filmů, které se natáčely na území České republiky. Odliv zahraničních produkcí způsobený jednostranným zavedením pobídek filmovému průmyslu v okolních státech EU, způsobil citelný propad poptávky po službách našich členů. Tento propad pochopitelně ovlivnil negativně nejen odbyt služeb našich členů, ale rovněž i možnosti rozvoje našeho odvětví jako takového. Spolupráce na zahraničních filmových proSynchron 3

2009

jektech v minulosti vždy přispívala nenahraditelnou mírou k rozvoji lidského kapitálu a know-how našich členů a vytvářela prostor pro výchovu nové generace kvalifikovaných profesionálů v našem oboru. Tímto prohlášením chceme upozornit na fakt, že zachování dosavadního macešského přístupu státu ke kinematografii a filmovému průmyslu má závažné negativní dopady nejen na prestiž České republiky jako atraktivní destinace pro zahraniční filmové produkce, ale i na rozvoj odvětví, které se na vytváření filmů podílejí, a na zkvalitňování lidských zdrojů v těchto odvětvích.

Český filmový a televizní svaz FITES se k tomuto prohlášení připojil. K podpoře zavedení pobídek filmovému průmyslu pak bude věnován 57. Čtvrtletník, který se koná 15. června 2009. (Viz také pozvánka na 1. straně tohoto čísla.) 3


25.5.2009

15:50

Stránka 4


NOVÉ KNIHY Vzdor a soucit Věry Chytilové Tak se nazývá publikace, kterou vydalo DOMINIK CENTRUM u příležitosti letošního 22. ročníku festivalu Finále Plzeň. Kniha, kterou editovali historici NFA Ivanka a Jan Lukešovi, je uvedena mottem protagonistky: „Co bychom mohli jako umělci víc ztratit, jestliže bychom ztratili pravdu?“ Jednotlivé kapitoly jsou uváděny autobiografickými výpověďmi Věry Chytilové, které zůstaly stranou při sestřihu materiálu do jejího portrétu v rámci televizního cyklu Zlatá šedesátá, projektu První veřejnoprávní Čestmíra Kopeckého, České televize a Slovenského filmového ústavu, který od ledna 2009 vysílá Česká televize. Mnohé z několikahodinové výpovědi, kdy Věra Chytilová odpovídala na otázky režiséra Martina Šulíka a autora námětu a scénáře Jana Lukeše, se pochopitelně do sedmapadesátiminutového portrétu nevešlo a tak je velice záslužné, že řada myšlenek obsahuje tato publikace v pásmu Verastory. Druhé pásmo knížky tvoří příspěvky přátel, spolupracovníků a dětí Věry Chytilové nebo reflexe jejího díla. A tak zde dostali místo Bolek Polívka, Kateřina Irmanovová, Jan Schmid, Ivan Klimeš, Jan Foll, Tereza a Štěpán Kučerovi a jeden z editorů Jan Lukeš.

Jan Lukeš, Věra Chytilová, Jan Schmid.

Třetí knihu z edice Finále si můžete objednat buď přímo v Dominik centru anebo zakoupit ve specializovaných prodejen, např. v kinech Světozor a Aero. Na plzeňském festivalu se v dubnu prodávala za 250 Kč. -red-

Slávnostné krsty publikácií o hercovi Ivanovi Palúchovi a o balkánskej kinematografii Počas 16. medzinárodnej prehliadky filmu, televízie a videa Febiofest, ktorá sa konala od 30. marca do 30. apríla 2009, sa v nadväznosti na filmový program uskutočnili krsty dvoch publikácií z edičného oddelenia Slovenského filmového ústavu (SFÚ). Publikácia Herec Ivan Palúch mala slávnostnú prezentáciu na Febiofeste naplánovanú s projekciou filmu Marketa Lazarová Františka Vláčila z retrospektívnej sekcie režisérovej tvorby. V tejto historickej balade o cnostnej Markete z roku 1967, ktorú pred jedenástimi rokmi označili českí kritici ako najlepší film v histórii krajiny, stvárnil Ivan Palúch postavu Adama Jednoručku. Publikáciu, mapujúcu herecké i životné osudy herca, jeho najznámejšie postavy i spoluprácu s renomovanými režisérmi (František Vláčil, Aleksandar Petrović, Volker Schlöndorf), osobne čitateľom predstavili aj jej piati autori. Obaja iniciátori knihy – filmoví vedci Peter Gavalier a Martin Palúch, ale aj ďalší traja autori, ktorí do publikácie prispeli odbornými štúdiami, a to filmová teoretička Jana Dudková a estetik Oliver Bakoš, reflektujúci filmovú tvorbu Ivana Palúcha, a divadelný vedec Ján Jaborník, venujúci sa Palúchovej divadelnej tvorbe. Monografiu Ivana Palúcha tvoria filmologické a teatrologické štúdie, doplnené

o rozhovory s hercom a spomienkové pohľady kolegov a priateľov. Rozsiahla je úvodná biografická kapitola, ktorá zoznamuje čitateľov so životnými peripetiami Ivana Palúcha, nasledujúce kapitoly približujú jeho filmovú, televíznu i divadelnú hereckú dráhu. „Ivana Palúcha sme sa snažili predstaviť predovšetkým z profesionálnej stránky, a to v jednotlivých štúdiách, ktoré sa zaoberajú jeho hereckými úlohami. V rozhovoroch zasa viac vystupuje na povrch ako človek a dá sa v nich vystopovať jeho spôsob uvažovania o jednotlivých etapách jeho kariéry, ktorú má za sebou,“ hovorí Martin Palúch, jeden z autorov a zároveň syn tohto osobitého a autentického herca. Peter Gavalier o stretnutí piatich autorov v knihe poznamenáva, že „nešlo nám o päť „iných“ pohľadov, ale o to, aby sa naše generačne rôzne pohľady na Ivana Palúcha, ktorý vo svojom živote zažil vzostupy i pády ako málokto, navzájom obohacovali a dopĺňali“. Svoj priestor v podobe slávnostného krstu dostala na Febiofeste aj ďalšia z aktuálnych publikácií SFÚ. Knihu Balkán alebo metafora s podtitulom Balkanizmus a srbský film 90. rokov napísala Jana Dudková, filmová teoretička a zároveň zostavovateľka sekcie o balkánskej kinematografii Srbský film na Febiofeste. Kniha je výsledkom dlhodobého výskumu autorky, v ktorej na analýze piatich vybraných filmov (Underground, Čierna mačka, biely kocúr, Sud prachu, Pekne dediny pekne horia, Rany) ponúka erudovaný pohľad na fenomén balkanizmu s dôrazom na jeho rôzne vrstvy a spojitosti. V podrobných interpretáciách objasňuje podvedomé i vedomé snahy o vymanenie súčasného obrazu Balkánu zo zajatia tradičných stereotypov a predsudkov v jeho reflexii. Podľa nej „priemerný divák, čitateľ, poslucháč hudby, ale aj priemerný kritik nevie balkanizmus registrovať, on v ňom žije. Jednoducho sa naučil na určitý typ diskurzu o Balkáne. Táto pätica vybraných filmov je reprezentatívna ako príklad istej obmedzenej, do seba uzavretej paradigmy v srbskom filme. Práve táto paradigma pomohla upevniť kritický pohľad na balkanizmus, aj keď ten je skôr podvedomý ako vedomý, a preto sa mi zdalo dôležité pomenovať ho a naučiť diváka na hlbšie vnímaniu Balkánu.“ Publikáciu Herec Ivan Palúch vydal Slovenský filmový ústav (SFÚ) v edícii Camera Obscura na 289 stranách, publikáciu Balkán alebo metafora. Balkanizmus a srbský film 90. rokov v edícii Studium vydal Slovenský filmový ústav (SFÚ) v spolupráci s vydavateľstvom Slovenskej akadémie vied (SAV) VEDA na 278 stranách. Obe publikácie si je možné zakúpiť za 7,30/220 Sk. kontakt: Simona Nôtová, tlačová tajomníčka SFÚ, tel.: +421 257 101 525, fax: +421 252 733 214, [email protected]

4

Synchron 3

2009


25.5.2009

15:50

Stránka 5


MALÁ TELEVIZNÍ HISTORIE VČERA A DNES (Nač vzpomenu při znovuuvedení Smetanovy „Prodané nevěsty“ z roku 1962) „Habent sua fata libelli“ – učili nás v tercii nebo v kvartě profesoři latiny na Akademickém státním československém gymnáziu v Praze na Příkopě. A nemají své osudy jenom knížky, ale i jiné umělecké útvary mezi něž, s prominutím, stále ještě zařazuji i původní televizní inscenace všech dramatických žánrů literárních, činoherních, tanečních i hudebních. 1. ledna 1962 jsme odvysílali přímým přenosem představení Smetanovy „Prodané nevěsty“ z Národního divadla v Praze jako slavnostní vstup do nového roku – a protože jsem byla dramaturgem tohoto pořadu, vybídl mne šéf programu Vladimír Kovářík, abych připravil původní televizní inscenaci této opery, která by byla jakousi trvalkou na tehdy jediném televizním záznamu, tedy na TRCu, podobně jako podobná díla uchovával rozhlas na svých VM záznamech. Kovářík byl velký rozhlasový praktik a ve své televizní činnosti se obvykle řídil zkušenostmi ze své rozhlasové praxe. Jako rozhlasový profesionál viděl často televizi jako rozhlasový pořad, v němž jsou vidět ti, kteří hovoří nebo zpívají. A proto se snažil uchovat ve zvuku i obraze především velké osobnosti své doby při jejich interpretaci děl, která obvykle označujeme jako klasická. Měl v úmyslu vytvořit „Zlatý fond“ takových televizních nahrávek, které by byly k disposici, kdyby jich bylo zapotřebí k vysílání při určitých významných společenských akcích či příležitostech a byly k takovému účelu dostatečně reprezentativní a odpovídaly slavnostním chvílím v době uvedení. Měl bych připomenout, že „Prodaná nevěsta“ byla už za první republiky jakousi součástí státního ceremoniálu. Nejen to, že každá operní scéna v republice měla svou inscenaci tohoto základního díla národní hudební kultury, a to v co nejkvalitnějším provedení (každý soubor měl svého kvalitního Jeníka, Mařenku, Kecala a další figury této komedie). A časem inscenaci obnovovala. Do pražského Národního divadla jaksi povinně chodil prezident republiky na „Prodanou“ večer po svém zvolení a složení slibu. A přijal-li v Praze významné zahraniční hlavy států i jiné osobnosti, rovněž je večer vodil na takové představení. Byla to taková součást ceremoniálu jako státní hymna nebo položení věnce u hrobu Neznámého vojína na Staroměstském náměstí před radnicí. Říkalo se tehdy, že naši politici jinou operu neznají, „Prodanou“ však zato umějí nazpaměť. Kovářík (jako ostatně mnozí vedoucí pracovníci) vůbec nepočítal s tím, že brzy se začne vysílat i barevně a chtěl od nás „Prodanou nevěstu“ jako trvalku už v černobílé verzi. (Jak se věci opakují! Nemohu teď neodbočit do žhavé současnosti a nepřipomenout obdobný nápad, který se udál nedávno: známý hudební znalec inženýr Topolánek vyvolal podobným způsobem uvažování akci k zavedení jednotné úpravy naší národní a státní hymny. Dokonce v rozsáhlém veřejném zasedání

Synchron 3

2009

v Národním muzeu, přenášeném Českou televizí, představil „novou hudební úpravu“ této vzácné písně. Jsme ovšem v Česku, ta nová úprava byla od Otakara Jeremiáše, dlouhá léta zesnulého, a kterou on sám vytvořil dlouho před koncem svého života, protože poslední roky protrpěl bezmocný po těžkém zásahu zákeřné nemoci. Nadto Jeremiášova úprava Škroupovy písně je pro velký symfonický orchestr a smíšený sbor. Tak se ovšem hraje a zpívá jen výjimečně. Jinak svou hymnu zpíváme a capella nebo třeba s klavírem či s harmonikou, možná s kytarou, s jakýmkoli souborem, nejčastěji pak s vojenskou dechovkou. Je zajímavé, že žádný z desítek našich hudebních vědců a významných muzikantů nevykřikl po realizaci této akce: „Král je nahý!“) Ale zpět k té televizní taky jednotné „Prodané nevěstě“! Samozřejmě, když šlo o reprezentativní a trvalou inscenaci, volba realizátora padla na Václava Kašlíka. To byl velmi talentovaný českých muzikant, byl skladatelem, dirigentem a velmi úspěšným režisérem. V oboru vnesl do konzervativního pojetí operního umění u nás nový dech a novou vlnu svou tvorbou v naprosto nekonvenční práci v někdejší Opeře 5. května. A k těmto svým kvalitám přispíval mimořádným zájmem o televizní uplatnění hudby a snažil se vytvořit estetiku hudebního umění v novém rodícím se médiu. Měl obrovské štěstí, že v Československé televizi narazil na svého nejpotřebnějšího spolupracovníka, hlavního kameramana, který byl neobyčejně muzikální a dokázal uzpůsobit pohled svých kamer (z nichž za tou první sám stál) hudebním myšlenkám a rytmu televizí zprostředkovaných hudebních děl všeho druhu. Byl to Jindřich Novotný. Nemohu nevzpomenout, že třeba při přenosech ze Smetanovy síně Kašlík často nastřihl Novotného na pojízdném jeřábu a zavolal na něho mikrofonem své oblíbené: „Čaruj, rytíři!“ A Jindra skutečně čaroval, objel na tom jeřábu křížem krážem, citlivě podle hrané muziky, celou Smetanku, až už nebylo nic, co by nepředvedl, a tak se zastavil na drátěných strunách sousoší v portále a vrátil Kašlíkovi své obrazové postavení hlášením do mikrofonu: „Vašku, tak už jsou tu jenom pánské a dámské WC!“ A Kašlík ho samozřejmě odstřihl. Ovšem Kašlík měl taky své nálady a své brouky. Myslíval především vždycky na sebe a své potřeby, na svůj úspěch a jak se on v jakékoli situaci bude nejlépe prezentovat. Měl v některých odborných rysech svého povolání jen povrchní, ba i módní znalosti a v mnoha ohledech, zejména ve vztazích k lidem, byl velmi nespolehlivý. A bohužel – jak i jiní v novém rodícím se médiu – usiloval o to, aby měl na své umění ve svém oboru patent, aby měl monopol. Musím přiznat, že tohle jsem – a nejen na něm – měl nejmíň rád. A ačkoli jsem s ním – jakkoli to nebylo nijak snadné – spolupracoval, takovému jeho úsilí jsem se snažil ze všech sil bránit. Ve stadiu diskusí o televizní podobě takové „Prodané

nevěsty“ jsem se obrátil nejen na něho, ale i na jiného režiséra, který už měl úspěchy s televizní inscenací opery. Samozřejmě, že jsem otevřeně Kašlíkovi sdělil, že se rozhoduji tam i onde. A poctivě jsem diskutoval s oběma o celkové koncepci televizní podoby naší první národní opery. Chtěl jsem také dodržet Kováříkův záměr, totiž aby televizní verze byla jakýmsi seznámením pro nejširší vrstvy diváků, třebas i prvním seznámením s operou, kterou mnozí lidé u nás tehdy znali jen z duetů „Znám jednu dívku“ nebo „Věrné naše milování“ (i z malůvek na hrníčcích). Tedy verzi obecněji přijatelnou, zatímco Kašlík usiloval o něco, co sám přesně nedokázal vyjádřit, ale čemu říkal moderní pojetí. (A zase k dnešku: kdybychom tehdy tušili, Kašlík i já, jaké hrůzy budou za čtyřicet, padesát let provádět s tímto dílem precizně zasazeným do reálné Smetanovy a Sabinovy doby na reálný český venkov! Přitom bouřlivák Sabina si neodpustil aktuální šlehy, když třeba nechal vylíčit Vaška Kecalem jako typ českého staročeského funkcionáře jako „Není velký, ani malý, není tlustý, ani tenký…“ Dnes se v tomto díle rozvíjí americká vlajka, jezdí se na velocipédu – a přitom mizerně hraje orchestr a špatně zpívají sólisté.) A tak jsme se hádali, přeli, křičeli na sebe, a tak jsme taky jednou vedli vší silou spor, když jsme v Jindřišské ulici čekali u výtahu. Tehdy z druhého poschodí od pokladny, v níž si byl vyzvednout nějaký honorář, sestupoval můj milý Zdeněk Štěpánek – jako teď ho vidím! Jde v plášti, ke krku upjatém, se zdviženým límcem, prostovlasý a shora shlíží, co se to tam dole děje. Poznal nás hned a vpadl do našeho sporu: „Kluci, proč

se hádáte, proč si to nerozdáte na facky?“ Byli jsme skutečně proti němu malí kluci a hned jsme začali Štěpánkovi žalovat, že já chci zastaralou podobu „Prodanky“ a on že chce moderní nesmysly a schválnosti. A Kašlík mě přehlušil a vyhlásil: „Mistře, já chci našim lidem ukázat „Prodanou“ v docela jiném světle!“ Štěpánek sestoupil až k nám, otcovsky mě objal okolo ramen, podíval se těma svýma nádhernýma očima nejprve na mne, pak na Kašlíka a klidně a věcně řekl: „Vašiku, Prodaná nevěsta je národní majetek – nešmatej na něj!“ A pak zas vyplul do průjezdu v Jindřišské a zmizel nám z očí. Není rozhodující, že Kašlík nakonec u té inscenace zůstal. Postaral se, aby to ten jiný režisér „nemohl“ inscenovat. Spolupracovali na tom jiní moji dva někdejší kamarádi, kteří mě podrazili – to už je skutečně passé. Vzdal jsem se dramaturgie té události a snažil jsem se, abych ani brvou do celé věci nenarazil. Jenže: když se v Burze inscenace připravovala, hodně se, i v mé přítomnosti, o ní diskutovalo. Bylo zvykem, že Kašlík pod vlivem svých někdejších vztahů k surrealistickému dění v každé své inscenaci nějak počítal se dvěma symbolickými motivy: motivem zrodu a motivem smrti. Motiv zrodu vždy nějak –

5


25.5.2009

15:50

Stránka 6


MALÁ TELEVIZNÍ HISTORIE decentně, ne jak je dnes zvykem – naznačoval symbolickým tělesným vztahem ženské hrdinky a jejího partnera, motiv smrti pak svou oblíbenou rekvizitou – rakví. „Na koitus tam má „Věrný milování“ meditoval v „kufru“*) nad kafem báječný kamarád kameraman Vašek Hojda, který patřil do Novotného party strojníků. „Má tam na dvorečku houpačku – tak leccos naznačuje, když Jeník houpá Mařenku sem a tam… Ale jak tam dostane tu rakev, to jsem teda zvědav!“ *) „Tady je to jako v kufru“, řekl dnes už nezjistitelný televisní pracovník, když vstoupil do prostoru bez oken, v němž sídlil v Měšťanské Besedě buffet. Později se tento název ujal i na Burze. Když se zavedl název té ratejničky v Besedě, vyřezali lidi od stavby elektrickou lupenkovou pilou krásná velká písmena V KUFRU a umístili je do čela na krkolomné schůdky, které sem vedly. Protože jsme v Česku, hned první ráno po posazení tohoto nápisu zjistili, že je kdosi „přesmykl“ a vytvořil z nich nápis nový – U KUREF. Samozřejmě, že ředitel Kohout nařídil, aby se to dalo do původního stavu, načež se historie několikrát opakovala. Nezbylo,

Když byla při vysílání tato „Prodaná nevěsta“ natočena na TRC, dostal jsem ji do svého referátu, abych z ní dal na Kudlově (jak už jsem zde psal) přepsat na kombinovanou šestnáctku, kterou jsem tehdy považoval za trvalejší. Nepamatuji se, že by se z této kopie někdy vysílala – až dnes. Taky jsem o ní nehovořil. Až po létech se svým přítelem Hanušem Theinem. I když šlo o plánovanou trvalku, nemohli jsme tehdy natočit vlastní hudební play back. Použila se tedy nádherná Chalabalova rozhlasová verze, ovšem některé zpěváky Kašlík nahradil: tak hned Thein hrál Kecala na Hakenovu zvukovou nahrávku. Považuji to dodnes za nesmysl, ačkoli sám Thein to tak necítil. Haken ovšem měl takový osobitý projev, že těžko mohl kdokoli na jeho hlas předstírat, že to zpívá. Také herecky byl Thein naprosto protikladný Hakenovu klasickému už pojetí Kecala. Thein se poučil u svého velkého předchůdce Pollerta a z jeho hřmotného a bujarého Kecala sám vycházel. Hakenův je někdy označován za příliš vážného, až smutného, ale tím komičtějšího. Stejně tak nikdo nemůže dost dobře zpívat na ve své době tak jednoznačně proslulý timbre a výrazový projev Ko-

Jana Andrsová a Vladimír Ráž jako Rusalka a princ, Václav Kašlík stojí u kamery. Točilo se v Průhonicích.

než se firmy zbavit a ponechat ji jenom v ústním podání. Tenkrát se něco takového považovalo za obscénní, sprosté. Dnes by, možná i s odkazem na Listinu lidských práv, inovovaný nápis vydržel... Jak říkám, zdržel jsem se jakéhokoli komentáře v té věci. Za pár dní se mi však v kanceláři rozezvučel telefon: „Míšo, tady Hojda“, řval Vašek do mluvítka. „Už to tam je!“, vykřikoval vítězně. Nechápal jsem. „No přece něco jako ta rakev!“, vysvětloval Hojda. Nevěřil jsem: „Rakev? V Prodané nevěstě?“ „No, rakev zrovna ne, ale když Ivo (Žídek) zpívá „Jako matka požehnáním, tak kletbou macecha zlá…“, nechává ho Vašek přehrát se k takový zídce – a to je zídka od hřbitova, a za zídkou mu Honza Zázvorka musel postavit hrobeček. Měl jsem se s tebou vsadit!“

6

vářův, a to zejména v partii Vaška, kterou vlastně Kovář znovu vytvořil do jedinečné podoby, která byla v té době klasická. Zajímavé je, že Thein u toho Kováře tu disproporci cítil také. Ale na svém Kecalovi v Kašlíkově „Prodané“ si dost zakládal. Samozřejmě tato „Prodaná nevěsta“ nezůstala jediná. Byly přenosy, byly záznamy i inscenace. Kašlík sám po obrovském úspěchu filmové Rusalky natočil „Prodanou nevěstu“ jako film a ten u obecenstva zcela propadl. (Rusalka se hrála premiérově v pražské Alfě a fronty na lístky se táhly od Stýblovy pasáže po Václavském náměstí přes Juliše až k někdejší Vašatově restauraci (dnes ovšem bance). Hakenův mistrovský Kecal zůstal uchován (i s vynikajícím Jeníkem Žídkovým) na záznamu přenosu před-

stavení z Národního divadla. Dílo pak pro televizi natočil i František Filip na nahrávku Košlerovu, pro tuto verzi zvlášť připravenou. Kovářův jedinečný Vašek na obou inscenovaných áriích zůstal na 35 mm filmu. Takové jsou historky okolo inscenace, která se uchovala a po čtyřiceti devíti letech znovu zaznívá v televizním programu. A ještě jednu dnešní poznámku: i když dnešní „Prodaná nevěsta“ měla v původní verzi premiéru ve válečných dobách v Prozatímním divadle, stala se, jak jsem už naznačil, jakousi hymnou, symbolem, nebo chef d´ oeuvre divadla Národního. Jako toto mistrovské hudební dílo, je i Národní divadlo architektonickým a výtvarným skvostem a divadelní budovou, jaká po všech stránkách neexistuje nikde na světě. Vždyť ji vytvořila jedna celá generace výtvarníků – však se také nazývá generací Národního divadla! Tento skvost je skutečně národní památkou, ačkoli byl postaven na nevýhodném místě v komerční zástavbě. Když se zbouraly Chourovy domy, které vysloveně budovu národního divadla zastiňovaly, nepřijal se Fuchsův návrh na nenápadnou administrativní budovu na uvolněném místě. Přestože v pořadu Vladimíra Kováříka pan profesor V.V. Štech tvrdě bouřil proti tomu, aby se vedle toho architektonického skvostu české kultury nestavěly betonové bunkry – vyrostly tam nevzhledné budovy, dnes ani příliš nevyužité. A nejen to: ještě že se toho pan profesor Štech a jiní velcí mužové české kultury nedožili. Dnes kdosi naprosto neústrojně zavěsil přes tvary bočního novorenesančního okna jakousi žaluzii, na níž se promítá nemohoucně tančící výtvarně nenápaditá panenka! Něco jako ty Černého turecké záchodky, které jsou ovšem na umělecky nevýznamné budově. Kdyby byl živ pan profesor Štech, kdyby byli živi takoví Očadlíci, Holzknechti, Šourkové nebo Hostinští, vyvolali by svorně vzbouření proti takovému nevkusu a kulturní neúctě. Dnes máme Ministerstvo kultury, nabité dobře placenými úředníky, máme Památkové péče (dtto) a tisk dokonce tu zrůdnost vítá. (Stejně jako monstrum za pomníkem čestného doktora Oxfordské university na Palachově náměstí.) Obě jsou to prý díla britských umělců. Kdyby si něco podobného nějaký Čech (třeba ten, co vytvořil to europlató) dovolil řekněme na Buckinghamském paláci, architektonicky mnohem méně významném než je naše divadlo, nebo – nedej bože – dokonce na House of Parliament, vyřítily by se hned odkudsi roty bobbies v zelených vestách a než by původce takového zločinu dopravili k vyšetřujícímu soudci, zmlátili by ho pendreky hlava nebo spíše nehlava. U nás, v provincii, je možné už všechno… A co na to ředitel Národního divadla? Za Šubrtů, Šafařoviců, ale i Žídků by to nepřipustil, šlo by mu přinejmenším o jeho křeslo! Nemohu zopakovat slova mého milého Zdeňka Štěpánka: „Pane řediteli. Národní divadlo je národní majetek! Nešmatejte na něj!“ Jaromír Průša

Synchron 3

2009


25.5.2009

15:50

Stránka 7


MALÁ TELEVIZNÍ HISTORIE Technologické postupy, kapacity a technické vybavení Práce s filmem Filmové snímače a diasnímač byly společné pro všechny pořady a to po celou dobu provozu Měšťanské besedy. Stejně tak studio A s malou zvukovou hlasatelnou, které bylo někdy v roce 1958 doplněno studiem Skaut pro pořady Redakce pro děti a mládež. Teprve pak jsme dostali Telerecording (TRC), správně filmový záznam televizního obrazu. Zvuk se pro něj zaznamenával na 16 mm perforovaný magnetický pás, tedy to byl dvoupás. Z úsporných důvodů se ovšem koupila jen jedna filmová kamera s maximální stopáží kazety 60 min. Pak se muselo zařízení zastavit a založit nová kazeta. Zpočátku, kdy jsme neměli vyvolávací automat, ale jen rámové volání na metráž 30 m filmu, bylo nutné po třiceti metrech zařízení zastavit, otevřít kazetu a film „zastřihnout“, aby laborant mohl v temné komoře film po hmatu rozdělit na třicetimetrové úseky, které pak bylo možné navinout na rámy a vyvolat. K dispozici byly celkem tři 16 mm filmové snímače a každý měl jeden projektor a snímač pro optický záznam, později magnetický záznam; mechanika pro separátní magnetický perforovaný pás, tedy dvoupás (SEPMAG), přišla později a ještě později přišly multiplexy, tedy napojení více projektorů do jedné snímací kamery. Zpočátku byly i filmové snímače vybaveny snímací elektronkou superikonoskopem a teprve později přišly snímače s vidikonem. Jednotlivé šoty bylo tedy nutné slepit do jednoho kotouče v pořadí, ve kterém se měly vysílat. Mezi šoty se nalepil bílý blank, na kterém obsluha snímače chod projektoru zastavila. Pokud měla reprodukce šotů plynule pokračovat, nalepil se černý blank, na který technik u snímače nereagoval. Trikové předěly (stíračky) mezi šoty se začaly vlepovat až někdy po roce 1970. Z počátku byly pro vysílání potřeba dva snímače, resp. projektory, jeden pro kotouč příspěvků a jeden pro horké aktuality, které měly být ve střižně dokončeny až těsně před vysíláním, někdy i v průběhu vysílání. Zvukové šoty se pak lepily do samostatného kotouče a na to byl tedy zapotřebí třetí snímač. Reprodukce dvoupásu byla dost riskantní, protože když se rozlepil film (obraz), tak se stal zvuk asynchronním, když nebyl žádný záchytný bod, na kterém by se přímo na snímači znovu založil obraz i zvuk synchronně. Jenom jednou jsem zažil opravdový zázrak: film se rozlepil a tak jsme běželi s režisérem Vaštou (tehdy pracoval ještě ve zpravodajské redakci) ke snímačům, kde technici projektor zastavili a nevěděli co mají dělat. „Založ film a jeď dál!“ volal už od dveří Vašta, ale technik namítl: „Vždyť to bude asynchronní!“ „Jeď dál!“, opakoval Vašta. Technik poslechl – a film v pořádku synchronně pokračoval – neuvěřitelná náhoda! Jindy jsem byl při vysílání filmu v režii a najednou se ozvalo z dorozumívání: soudruh Glas ke snímačům! Hrklo ve mně a honem jsem tam utíkal. Ve dveřích se mi naskytl neobyčejný a zcela idylický obrázek: Několik techniků si poklidně podávalo film od filmového snímače improvizovaným řetězem až k ruční navíječce, na kterou ho technik (přivolaný ze sousedního pracoviště telerecordingu) klidně navíjel na cívku. Zpočátku to vypadalo na dost velký malér, protože se na projektoru ulomil celý navíjecí motor, ale to už naštěstí byl film pod okeničkou a běžel klidně dál, takže ho mohli navíjet dokonce i na původní cívku! Magnetické záznamové zařízení jsme nemohli dlouho nakoupit, protože na ně americká vláda uvalila embargo a první dvoupalcové kvadruplexní stroje jsme získali prostřednictvím překupníka až v roce 1965. O něco později se začalo pro zpravodajství používat zařízení se šikmou záznamovou stopou (kterému se posměšně přezdívalo šicí stroj), vyvinuté pro potřeby vysokých škol. Pro zpravodajství to bylo lepší než nic, ale já jsem o tom jsem věděl jen z doslechu – v té době jsem pilně snil o Kavčích horách… Synchron 3

2009

od Martina Glase

Práce ve studiu A V roce 1956, kdy se začaly vysílat Televisní noviny bylo pro veškeré vysílání k dispozici jedno jediné studio – studio A v Měšťanské besedě. Dekorací pro Televisní noviny ve studiu A byla stěna s mapou světa, která se postavila ve studiu na volné místo v dekoraci a před ni hlasatelský stůl se židlí; k nim se přistrčil monitor a přesunula šibenice s mikrofony. O tom, že by hlasatel měl mít i vlastní signalizaci, kašlátko a připojení sluchátek nebylo z počátku ani pomyšlení. Pro komentář mimo obraz se používala malá hlasatelna u režie pro dvě sedící osoby, ve které signalizace, tlačítko kašlátka a připojení sluchátek k dispozici byly. Dva monitory byly z prostorových důvodů umístěné v režii. Problém byl se scénickým osvětlením v den vysílání inscenace, protože kameraman Televizních novin mohl sice použít kterékoliv svítidlo ve studiu, ale nesměl s ním pohnout, protože se inscenace vysílala bezprostředně po Televizních novinách a na přesměrování svítidel nebyl čas. Jednou jsem našel kameramana Karla Holleghu v kufru (bufetu) už trochu v náladě a ten mi s tajuplným mrkáním sdělil: „Kamaráde, vím jak nasvítit hlasatele Televizních novin před inscenací a přitom nepohnout jediným reflektorem!“ Jak to udělal mi ovšem neprozradil a tak vzal to tajemství sebou do hrobu. Někdy po roce 1960 totiž umřel… Standardní stěna s mapou světa ovšem nestačila, když byl do Televizních novin zařazen rozhovor, který potřeboval v dekoraci postavit alespoň kout. Proto bylo možné rozhovory v Televizních novinách vysílat jen v den, kdy se nevysílala inscenace. Pamatuji si ovšem, že jeden rok byl do vysílacího schématu pravidelně každý měsíc zařazen diskusní pořad a to krátce před inscenací a proto to měl být pořad z filmu. To byl vyložený protimluv, protože diskusi bylo možné živě vysílat jen ze studia, když jediný prostředek pro zvukový obrazový záznam ze studia byl tehdy pouze zvukový 35 mm film. Ten měl k dispozici jen Čs.státní film a výrobní procedura vyžadovala kromě financí asi měsíc času. Jen jednou jsme tohle dobrodružství podnikli, ale pořad, resp. film, šel do krému, protože obsah diskuse pro změněnou zahraničně politickou situaci jaksi zasmrádl! Tyhle problémy pak vyřešily až vybudování hlasatelny II.B, telerecordingový záznam a vlastní vyvolávací automat.

Hlasatelna B Tvořila celý komplex: – obrazová hlasatelna HB.I. pro uvádění pořadů hlasatelkou – byla tak malá, že bylo nutné používat širokoúhlý objektiv a hlasatelka nesměla držet moc daleko před sebou ruce, protože ty pak byly ve srovnání s obličejem příliš velké. Obrazová hlasatelna HB II. o ploše cca 60 m, určená pro zpravodajství a diskusní pořady; byla vybavená rtuťovými výbojkami, které sice dobře exponovaly a nehřály, ale dávaly mrtvolně namodralé světlo, které profesionálům nevadilo (zvláště když hlasatel byl jeden a na sebe tedy neviděl), ale laiky, beztak ztrémované televizním vystoupením, pohled na namodralé mrtvoly kolem stolu ještě více znejistěl a proto se od používání výbojek upustilo a svítilo se normálními svítidly, hlavně panchromy. Ty hodně hřály, což vzduchotechnika otevřených oken v létě nezvládala. Existuje snad záznam hlasatele Richarda Honzoviče, sedícího u obvyklého hlasatelského stolu před hlasatelskou stěnou, ale s nohama v umyvadle s vodou. Možná že vedro nebo namodralé světlo bylo příčinou, že redaktor František Kejík z deníku Práce jednou řekl při svém vystoupení soudruh Adenauer – a mohl jít hned domů, pokračovat ve vystoupení bylo zbytečné (jestli za to dostal distanc už si nepamatuji). Zvu- Zvukový mistr Jiří Hold v režii HB2 v Měšťanské Besedě. ková hlasatelna byla ovšem na opačném konci a do režie z ní tedy nebylo vidět. Režie B, na kterou byly všechny hlasatelny připojené měla obrazovou a zvukovou režii od sebe oddělenou prosklenou stěnou. Pracovat ve zvukové režii B znamenalo vyřešit dva kompromisy: rozhodnout, zda otevřít okno z režie 7


25.5.2009

15:50

Stránka 8


MALÁ TELEVIZNÍ HISTORIE do Vladislavovy ulice a tím se v létě uvařit v západním slunci a navíc nevidět na monitory v lesknoucím se dělícím okně mezi obrazovou a zvukovou režií nebo druhou možností bylo okno zavřít, zatáhnout záclony, vidět na monitory, ale zato se udusit. Mnozí zkoušeli i kompromis – otevřít okno a zatáhnout záclony, což vycházelo jen při slabším slunci. Snazší byl kompromis pro odposlech povelů z obrazové režie – protože zkušenost zvukařů a hudebních režisérů pravila, že osádka v obrazové režii jim nedává dorozumíváním jasné pokyny a vše se snaží režisér odbýt máváním rukama a ostatní si vyřizují režisér pořadu se střihačem mezi sebou, řešil zvukař tento kompromis tak, že nechal stažené okno mezi režiemi, ale otevřel spojovací dveře – takže slyšel jen co potřeboval; na monitory ovšem viděl jen tehdy, když nesvítilo slunce, jinak musel vytáhnout okno a slyšel toho zase až moc. Režie B později řídila komplikovanější odbavování pořadů, protože možnosti odbavovacího pracoviště Měšťanské besedy nestačily. Technické možnosti režie HB II. neodpovídaly aktuálnímu stavu režie studia A, protože za dobu čtyř let, kdy se komplex hlasatelny B projektoval a realizoval, praxe televizního zpravodajství dosti pokročila a technika režie A se podle potřeb provozu doplňovala a pozměňovala. Zpravodajská redakce byla proto nespokojená a technika hudrovala, že zpravodajci mají novou kapacitu, ale nejsou s ní spokojeni! Tenhle problém se pak stále opakoval, dokonce i v OTN, kde mezi jeho projektem a uvedením do provozu uplynulo asi sedm let, což tehdy byla životnost celé jedné generace technologického zařízení.

Snímání statických obrazů Důležitou součástí relací byly titulky zpočátku tištěné v tiskárně u Batovce na Národní třídě, se kterou jsme měli smlouvu, že titulky budou na aktuální odpolední objednávku dodávat do večerní relace. Později byly titulky malované externisty a ještě později jsme měli vlastní grafiky. Dále jsme vysílali fotografie odebírané z ČTK, obrázky, mapky a nakreslené grafy. Předlohy se připevňovaly kancelářskými sešívačkami na kartony, které se umisťovaly na notové pultíky před kamery a asistenti kamery je po odstřižení z obrazu sklápěli – někdy také v záběru na povel kameramana. Občas se stalo, že po odstranění odvysílaných předloh zůstaly v kartonu drátky, které pak při sklápění strhly i následující obrázek a bylo zle. Jednou šéfredaktor Viktor Růžička ostře vytkl štábu takovou nepozornost, protože mu prý volal sám předseda Československého výboru pro rozhlas a televizi (ČVRT) František Nečásek, že nám ve vysílání spadly titulky! Obrázky a titulky bylo možné také ofotografovat na diasnímky, aby se uvolnily kamery. Ovšem diasnímač byl než jeden a na pás, nikoliv na samostatné snímky, takže jeho použití pro Televisní noviny bylo těžkopádné. A proto se na diapozitivy převáděly jen pravidelně používané obrázky, ostatní se snímaly kamerami. Ty byly potřeba tři – jedna na hlasatele, dvě na snímání obrázků a také na rozhovory. Diasnímač se používal na ostatní pořady, ale jen tehdy, když odpoledne v době zkoušky pořadu diasnímač nevysílal pro Skaut. Aby si zjednodušila třídění předloh pro jednotlivé kamery, vymyslela režisérka Danica Popovičová označení kamer na Bouz (kamera, která snímala hlasatele) a Nebouz, ať už byl ten večer hlasatelem Jaroslav Bouz nebo kdokoliv jiný. (Danica později přešla do Vysílání pro děti a mládež.) Já jsem si zadal v rámci přípravy II. televizní univerzity, v níž se v mnohých lekcích vyskytovalo hodně obrázků a fotografií, v zásobovacím oddělení výrobu 40 kusů lepenkových podložek pro snímání fotografií, které nám zhotovovalo fotooddělení ÚTS z předloh, zapůjčených odborníky. Podložky byly z černé lepenky (aby při náhodném záběru kamerou nebyly patrné) o velikosti pro fotografie 18 x 24 se dvěma lyžinami pro zasunutí fotografie. Na horní lyžiny (mimo záběr kamery) jsem nalepil bílé štítky, na které jsem napsal modrou a červenou tuší čísla od 1 do 20. Ostatní produkční mi tuto vymoženost záviděli a když jsem přestal dělat pořady se spoustou fotografií, tak jsem podložky dal k všeobecné dispozici. Brzy jsem ovšem zjistil, že se používají tradičním způsobem, totiž s připínáním předloh sešívačkami a drátky pak v podložkách zůstávaly.

Filmové kamery Provoz i rozvoj televizní techniky zajišťovala pro televizní vysílání organizace Ústřední správy spojů Televisní studio a vysílač Praha. Do její kompetence nepatřila filmová technika, jen televizní zařízení pro snímání filmů. Filmovou techniku – stejně jako scénickou techniku – měl tedy mít na starosti nadřízený orgán Ústředního televisního studia Praha zajišťující zbývající, programovou část televizního

vysílání, tedy Československý rozhlas. Ten ovšem na tyto obory nebyl vůbec vybavený. Tak se stalo, že filmová, scénická a dokonce i technika ozvučení filmů (a později ozvučení videozáznamů) – byly v televizi dlouho jaksi na periferii pozornosti. (A dlouho také panoval mezi televizními techniky názor, že kdo chce točit filmy, ať jde na Barrandov!) Když jsem nastoupil do zpravodajské redakce, tak zde chybělo základní vybavení pro výrobu filmů – filmové kamery, střihací stoly, filmová laboratoř, svítidla. Většina z toho byla z dovozu za devizy a ty nebyly. Dozvěděl jsem se, že když kameramani jednou žádali na poradě u šéfredaktora Růžičky přidělení kamer, tak prohlásil: „Jo soudruzi, s kamerou umí natáčet každý…“, nedořekl , že natáčet bez kamery, to je opravdové umění, které právě činí mistry oboru! Tehdy byly v ÚTS Praha jen dvě 16 mm kamery Cameflex, které byly vlastně univerzální. Pak jsme dostali kamery z NDR AK 16. To byla kamera velmi podivně konstruovaná, bez výstrahy a zrádně poruchová. Jeden redaktor televize NDR mi později jedovatě prozradil, že tato kamera byla zpočátku vyvíjena jako rozhlasový přijímač na velmi krátké vlny… Pavel Mošna s paillardem u Památníku padlých Jednou se vrátil rozčilený redak- v El Alameinu – květen 1967. tor z natáčení sportovní reportáže na Vltavě a vykládal, že tak tak stačil zabránit kameramanovi, aby kameru AK 16 mrštil do vody, když mu během natáčení v nejlepším odešla. Nedávno jsem to tomu kameramanovi připomněl a on si i po tolika letech vzpomněl. Ke kameře AK 16 se nedováželo příslušenství, např. stativ, což při běžném zpravodajském natáčení kameramanům nevadilo. Jednou měl však kameraman Hollegha natáčet stoptriky a k tomu bylo třeba – alespoň podle mých školních vědomostí – mít kameru zabetonovanou. A tak jsem sháněl stativ, až jsem jej půjčil od střihače Oberreitera a blaženě jsem s půjčeným stativem štáb vypravil na natáčení. Po návratu jsem se Holleghy nedočkavě ptal, jak se mu s tím stativem točilo a on lhostejně řekl: „ÁÁle, on mi při natáčení jen překážel a tak jsem všechno točil z ruky!“ Nechtěl jsem věřit a tak jsem se pak šel podívat na film do předváděčky – ani na plátně se obraz nepohnul – moje školní vědomosti tím dostaly pořádnou trhlinu! Pro natáčení synchronního zvuku přišlo později několik kamer Arriflex, i s jedním zvukovým boxem. Ještě později jsme dostali kamery Paillard na péro. Jednu dostal přidělenou kameraman Josef Robek. Ten využil toho, že Paillard uměl snímat po okénku a natočil trik s naskakujícími úvodními titulky. Objednal u grafiků titulky namalované temperovými barvami na skleněných deskách. Pak postavil před pevný stojan na umístění desek Paillarda na kamerový stativ vzhůru nohama, chvíli si něco pro sebe bručel – počítal na kolik okének má snímat jednotlivé titulky a začal natáčet. Na stojan postupně stavěl skleněné desky a žiletkou z nich odškraboval jednotlivá písmena. Výsledek byl na obrazovce perfektní, písmenka opravdu naskakovala až do celého titulku. Josef Robek přišel do televize ze Zpravodajského filmu, kde získal velikou praxi v natáčení oficialit. Měl nemocné srdce a nemohl běhat za delegacemi po továrnách jako ostatní kameramani. Jejich postrachem byl zvláště předseda parlamentu Zdeněk Fierlinger, který byl pověstný rychlochodec. Ovšem Robek ani nepotřeboval utíkat, protože věděl, kam musí delegace dojít a když tam skutečně došla, Robek už tam stál a v klidu ji natočil. Když jsem odešel ze zpravodajství, stihl jsem si ještě s Robkem popovídat o budoucnosti. Řekl mi tehdy: „Vyžeňte z televize promítací plátna!“ „A jak byste předváděl obrázky?“ „Na monitorech!“ „Aha, vy myslíte takovou teleprojekci!“ A tak se zrodilo nejen pracoviště, ale i jeho dost nešťastné pojmenování. Robek stihl ještě v roce 1959 prohlásit, že za deset let budou nad námi lítat družice s televizním signálem. Spletl se jen o deset let. On se bohužel ničeho z toho nedočkal, protože o pár let později umřel. Bylo mu 45 let. Martin Glas

Příště: Postup při filmování zpravodajských reportáží, Natáčení zvukových filmů, Filmová surovina, Skládané pořady a střihové filmy 8

Synchron 3

2009


25.5.2009

15:50

Stránka 9


F E S T I VA LY A S O U T Ě Ž E CENY KRISTIÁN ZA ROK 2008 16. FEBIOFEST PRAHA 3. 4. 2009 Hlasovalo 50 účastníkov ankety. Čestná cena Kristián – německý režisér Wim Wenders a anglický režisér Mike Leigh Cena Jaromila Jireša – Fero Fenič Animovaná tvorba 1. Jan Tománek – Kozí příběh – pověsti staré Prahy, 2. Lukáš Glaser – Naus (o 8 hlasů méně než první), 3. Aneta Kýrová – Chybička se vloudí (o 2 hlasy méně než druhý). Z dalších snímků dostaly ještě hlasy filmy: Stav beztíže, Evropské pexeso, Gracie. V této kategorii hlasoval výrazně nejmenší počet novinářů.

Dokumentární a publicistická tvorba 1. Miroslav Janek, Pavel Koutecký – Občan Havel, 2. Vít Janeček – Ivetka a hora (o 8 hlasů méně než první), 3. Helena Třeštíková – René (o 1 hlas méně než druhý). Více než 1 hlas dostaly ještě filmy Česká RAPublika a série Zapomenuté transporty

Hraná tvorba 1. Petr Zelenka – Karamazovi, 2. Venkovský učitel (o 3 hlasy méně než vítěz), 3. O rodičích a dětech (o 6 hlasů méně než druhý). Více než 1 hlas dostaly ještě filmy: Tobruk, Kdopak by se vlka bál a Sestra

Hroch – anticena pro nejhorší český film roku 1. Martin Kotík – Vy nám taky, šéfe. Dalších 13 filmů obdrželo alespoň 1 hlas, 5 z nich obdrželo více než 1 hlas. Všechny tipy byly z oblasti hraného filmu. Hlasovalo 51 filmových a kulturních publicistů z akademického prostředí, denního tisku i internetových médií. Velmi jasné výsledky jsou v kategorii animace, kde se ale necelá polovina hlasujících zdržela. Velké množství filmů (14) bylo navrženo na anticenu Hroch, zajímavostí je, zaslané hlasy se minimálně překrývaly se jmény navrženými na Kristiána. (Hroch nahradil Plyšového lva, kterého udělovala ČFTA v souvislosti s Českými lvy naposledy v roceu 2007.)

44. Mezinárodní festival populárně-vědeckých a dokumentárních filmů Academia Film Olomouc 2009 Ve dnech 14. – 19. 4. 2009 proběhl v Olomouci 44. ročník festivalu Academia film Olomouc, který dlouhodobě mapuje širokou oblast populárněvědecké a dokumentární kinematografie. O tom, že AFO není pouze úzce vyprofilovanou akcí pro akademickou obec, se i letos přišli přesvědčit tisíce diváků všech věkových kategorií. Do Světové soutěže a České soutěže se letos přihlásilo kolem 300 filmů z celého světa. Do soutěžních sekcí bylo zařazeno 36 z nich. Porota Světové soutěže (ve složení Jeff Lieberman, Andrew Millington, Antonella Testa, Pascal Petzinger a Mark Rissi) měla za úkol udělit cenu jednomu z 19 filmů. Cenu za nejlepší světový populárně-vědecký dokumentární film nakonec porota přiřkla snímku Muži v nebezpečí (režie Sylvie Gilman, Thierry de Lestrade). Film přináší aktuální pohled na zásadní civilizační změnu, kdy výrazně klesá počet mužských spermií, schopných oplodnění. Podle řady vědců je problém mužského reprodukčního potenciálu podobně vážný jako globální oteplování – za padesát let se produkce spermií snížila v průměru o padesát procent. „Snímek Muži v nebezpečí je naprosto výjimečným počinem. Od prvního záběru dokázal strhnout divákovu pozornost, přičemž vynalézavě propojoval svět

vědy se společenskými i politickými činiteli a zodpověděl řadu zásadních otázek,“ zdůvodnil výběr poroty jeden z jejích členů Andrew Millington. Porota České soutěže (ve složení Ivan Klimeš, Michaela Appeltová, Petr Jančárek, Steve Lichtag, Stanislav Vaněk) předala Cenu za nejlepší český populárně-vědecký dokumentární film snímku Zapomenuté transporty do Polska (režie Lukáš Přibyl). O festivalovou cenu se ucházelo 17 snímků. Zapomenuté transporty do Polska je film uzavírající unikátní čtyřdílný cyklus a sleduje osudy mužů a žen z Československa, kteří byli odvlečeni do ghett a lágrů v Lublinu, Zamośći, Piaski, Sobiboru a Sawinu. Jedinou možnost přežití znamenal útěk do nehostinného kraje, jehož obyvatelstvo bylo povětšinou nepřátelské a kde se život Žida rovnal pěti kilogramům cukru. Cena za přínos populárně-vědecké kinematografii byla letos udělena dokonce dvěma osobnostem. Švýcarskému dokumentaristovi, angažovanému ochránci práv zvířat Marku Rissimu, a Jeffu Liebermanovi, spoluautorovi populárně-vědeckého cyklu jménem Time Warp. Televizní stanice Discovery Channel, která pořad produkuje, dokonce přerušila na několik dní natáčení druhé série tohoto pořadu, aby mohl Jeff Lieberman navštívit festival.

Cena studentské poroty byla udělena filmu Vizita mezi životem a smrtí aneb Kdo bude léčit doktora Dušku a jeho partu? (režie Marek Sklář) Cena diváků připadla filmu Porozumět knize života (režie Jack Micay). Čtení lidského genomu (této Knihy života) je jen prvním krokem, tím druhým a podstatnějším je schopnost mu porozumět, pochopit kódy bílkoviny v DNA. Snímek, využívající výzkumu světových odborníků, jako jsou nositelé Nobelovy ceny Hamilton a Michael Smithovi, ukazuje pomocí přesvědčivé animace řadu technik používaných k čtení a porozumění genetické informace. Cena časopisu Vesmír za nejlepší český dokument v oblasti přírodních věd filmu Štětcem a mačetou (režie Vladimír Šimek). Cena časopisu Dějiny a současnost za nejlepší český dokument v oblasti humanitních a společenských věd filmu V hlavní roli Gustáv Husák (režie Robert Sedláček). Cena děkana FF UP pro nejlepší krátkometrážní snímek filmu Pravztahy aneb Jak vnučka a babička tahaly řepu a nemohly ji vytáhnout (režie Veronika Janečková). Soutěž studentských filmů V.Ř.E.D. pak vyhrál snímek Venia (režie Jan Haluza).

20. IGRIC 2009 Výročné ceny Slovenského filmového zväzu, Únie slovenských televíznych tvorcov a Literárneho fondu 3. 9. 2009 Bratislava, prehliadka ocenených filmov 4. 9. 2009. IGRIC A TVORIVÉ PRÉMIE IGRIC ZA HRANÚ TVORBU PRE KINÁ: Juraj Jakubisko – výtvarná koncepcia filmu Bathory „za pôsobivé výtvarné a spektakulárne stvárnenie mýtov a doby Alžbety Báthory“ TVORIVÉ PRÉMIE za hranú tvorbu pre kiná: Viktor Csudai – réžia filmu Veľký rešpekt „za tragikomický obraz a súčasný dialóg všedných dní na sídlisku“, Synchron 3

2009

Štefan Bučka – kamera filmu Veľký rešpekt „za stvárnenie autentického prostredia charakterizujúceho životný štýl postáv“ IGRIC ZA TELEVÍZNU DRAMATICKÚ TVORBU: Dušan Trančík – réžia filmu Optimista „za pôsobivú výpoveď o osude výnimočného jedinca, zakladateľa piešťanských kúpeľov a o jeho stretoch s ideológiami a ľudskou nežičlivosťou“ TVORIVÉ PRÉMIE za televíznu dramatickú tvorbu: Róbert Šveda – réžia častí televízneho seriálu Mesto tieňov „za profesionálne zvládnutie kriminálneho seriálu pre komerčnú televíziu“, 9


25.5.2009

15:51

Stránka 10


F E S T I VA LY A S O U T Ě Ž E

Dušan Trančík – Optimista

Marta Ferencová – réžia študentského filmu Leto „za profesionálnu realizáciu zložitých vzťahov rodiny a súlad zúčastnených profesií“ IGRIC ZA FILMOVÚ A TELEVÍZNU DOKUMENTÁRNU TVORBU: Ladislav Kaboš – réžia filmu Moderná architektúra Slovenska „za artistne nakrútený dokument o skvostoch slovenskej architektúry a jej tvorcoch“ TVORIVÉ PRÉMIE za filmovú a televíznu dokumentárnu tvorbu: Juraj Lehotský – réžia filmu Slepé lásky „za imaginatívne a citlivé zobrazenie života ľudí túžiacich po láske a svetle“, Branislav Jašš – réžia filmu Laci Strike – Cesta tanečníka „za záznam tanečného prejavu ulice mladej generácie a jej nespútanej energie“ IGRIC ZA ANIMOVANÚ TVORBU: Boris Šima – réžia filmu Chyťte ho! „za réžiu ,výtvarné návrhy a láskavý humor v detskej rozprávke“ TVORIVÉ PRÉMIE za animovanú tvorbu: Michaela Čopíková – réžia filmu O ponožkách a láske „za originálne vyjadrenie a vtipnú skratku v príbehu o žene a mužovi“, Branislav Hollý – réžia filmu Cesta „za výtvarne čistú a hravú 3D animáciu študenta Súkromnej strednej priemyslovej školy animovanej tvorby“ IGRIC ZA HERECKÝ VÝKON VO FILMOVOM ALEBO TELEVÍZNOM DIELE: Pavol Višňovský – postava vyšetrovateľa Tomečka v televíznom seriáli Mesto tieňov „za civilné a dôveryhodné stvárnenie hlavnej postavy v kriminálnom seriáli“ TVORIVÉ PRÉMIE za herecký výkon vo filmovom alebo televíznom diele: Tomáš Maštalír postava Andreja v študentskom filme Leto „za originálne vytvorenie ambivalentnej postavy“,

Tereza Nvotová – postava Agáty vo filme Malé oslavy „za spontánne a prirodzené herectvo“ TVORIVÉ PRÉMIE za ostatnú televíznu tvorbu Juraj Johanides – réžia filmu z cyklu Gen.sk Emília Vášáryová „za duchaplné porušenie tabu v portréte hereckej osobnosti“, Dodo Šimončič – kamera filmu Moderná architektúra Slovenska „za kultivované a obrazovo štýlovo čisté uchopenie témy“ TVORIVÉ PRÉMIE za študentskú tvorbu: Arnold Kojnok – réžia filmu Muzikológ a tvorca „za autentický pohľad na kreatívneho, nekonvenčného človeka“, Matúš Krajňák – réžia filmu Polnočný hrdina „za ironický pohľad na zažité stereotypy dvoch generácií“ TVORIVÉ PRÉMIE za DVD a CD – ROM: Dušan Hudec – DVD Miluj blížneho svojho... „za spracovanie bonusových materiálov, ktorých kvalita a spoločenská reflexia vysoko presahuje ich určenie pre stredoškolské vzdelávanie“, Pavol Barabáš – 12 DVD kolekcia Grand Prix „za reprezentatívny výber dokumentov Pavla Barabáša s bohatými bonusmi“ TVORIVÉ PRÉMIE za audiovizuálnu teóriu a kritiku: Václav Macek – kniha Ján Kadár „za výnimočnú štúdiu osobnosti režiséra“, Jana Dudková – kniha Balkán alebo metafora „za sprístupnenie nových súvislostí balkánskych kinematografií“ POROTA: Vido Horňák (predseda), Kateřina Javorská, Gabriela Klaučová, Mária Kráľovičová, Ľuba Velecká Ľubomír Vladár, Štefan Vraštiak (zároveň tajomník poroty). Bratislava 26. 3. 2009 Vido Horňák (předseda) a Štefan Vraštiak (tajemník poroty).

17. CENY SLOVENSKEJ FILMOVEJ KRITIKY 2009 Ceny udelené na základe hlasovania členov Klubu filmových novinárov Slovenského syndikátu novinárov – filmy, ktoré mali premiéru v slovenských v kinách v roku 2008. V ankete hlasovalo 38 respondentov. Cena slovenskej filmovej krutiky: v kategórii dlhometrážny hraný film pre kiná (aj koprodukčné filmy) – film: MUZIKA (r. Juraj Nvota) v kategórii ostatná audiovizuálna tvorba – film: SLEPÉ LÁSKY (r. Juraj Lehotský) v kategórii filmová kritika a publicistika: MIRO ULMAN v kategórii najlepší zahraničný film v slovenských kinách v roku 2008 film: 4 MESIACE, 3 TÝŽDNE a 2 DNI (Rumunsko, 2007, r. Cristian Mungiu)

Cena slovenských filmových novinárov:

Distribučná spoločnosť, ktorá uviedla do slovenských kinách v roku 2008 najlepší zahraničný film – ASOCIÁCIA SLOVENSKÝCH FILMOVÝCH KLUBOV – 4 MESIACE, 3 TÝŽDNE a 2 DNI (Rumunsko, 2007, r. Cristian Mungiu) KOLEKCIA DVD SLOVENSKÝ FILM 60. ROKOV SIMONA NÔTOVÁ-TUŠEROVÁ – pri príležitosti 10. výročia vydávania mesačníka SFÚ Bratislava FILM.sk, ktorého je píšucou šéfredaktorkou K2 STUDIO, s.r.o. a TRIGON PRODUCTION, s.r.o. za cykly filmov odvysielaných v STV Radosť zo života a GEN.sk NA VÝCHOD OD EVERESTU – amatérskemu režisérovi Danielovi Liškovi za réžiu dokumentárneho filmu K2 STUDIO, s.r.o., za 12 DVD KOLEKCIA GRAND PRIX V Bratislave 15.4.2009, Klub filmových novinárov SSN

FESTIVAL TUR OSTRAVA 2009 Šestý ročník Mezinárodního filmového festivalu TUR Ostrava 2009 se konal od dvacátého do čtyřiadvacátého dubna v Domě kultury města Ostravy a nově také v havířovském Domě kultury Petra Bezruče. Pořádalo jej statutární město Ostrava a regionální televize Fabex, ve spolupráci s Moravskoslezským krajem,

10

Ministerstvem životního prostředí a Městským kulturním střediskem v Havířově Jedná se o festival dokumentárních filmů zaměřených na všechna odvětví průmyslové a hospodářské činnosti, na člověka a jeho vztah k životnímu prostředí a trvale udržitelnému rozvoji. Ten je určen souhrou

ekologických, ekonomických a sociálních aspektů. Do letošního ročníku se přihlásilo více než šest desítek dokumentů z celého světa, od Kanady k Austrálii, od Belgie až k Chorvatsku. Tematicky byly jako vždy velmi rozmanité: reflektovaly například problematiku boje prostých lidí s byrokratickou mašinérií za záchranu je-

Synchron 3

2009


25.5.2009

15:51

Stránka 11


F E S T I VA LY A S O U T Ě Ž E jich životního prostředí, pocity a problémy emigrantů v zemích s odlišnou kulturou, extrémní posedlost dokonale upravenou zelení před domem, život lidí na vozíčku, zachování národních parků, zdraví jako obchodního artiklu, záchranu ohrožených zvířat, nerovnoprávné postavení žen či nuzný život nejchudších lidí planety. O nejlepších dokumentech rozhodovala mezinárodní čtyřčlenná porota složená z odborníků na životní prostředí. Hlavní cenu festivalu – Cenu primátora města Ostravy – přiznali porotci německému dokumentu The Crayfish in the Jam Jar (Rak ve sklenici od marmelády) o mizejících jedinečných druzích zvířat z krajiny v jižním Německu. „Tento snímek jsme vybrali proto, že nám ukazuje úkol pro budoucí generace

– poznat, co je třeba chránit,“ vysvětlil předseda poroty a známý environmentalista Zdenek Karel Filip. Cenu ministra životního prostředí si odnesl americký snímek zachycující boj farmářů s Bushovou státní politikou A Land Out of Time ( Země, které dochází čas) . Cenu náměstka hejtmana MSK pro životní prostředí Miroslava Nováka, získal polohraný sedmidílný cyklus o českých a moravských jeskyních z produkce České televize v Brně Vzhůru dolů. Další cenou byla soška od mezinárodní poroty. Tu dostal režisér Pavol Barabáš, který zabodoval se svým dokumentem Bhútán: Hľadanie šťastia. Porota rozdala také dvě čestná uznání. První přiřkla tvůrkyni Margaretě Hruze, která natočila snímek o lásce dvou lidí, kteří společně prchají v roce 1968

z okupovaného Československa. Jejich rodina se po čtrnácti letech v době úspěchu a hojnosti rozpadá a dcera znovu nalézá domov v porevoluční České republice. Další uznání putovalo k Otakaru Štěrbovi, který společně se svou ženou shromáždil 7 milionů korun a vybudoval nemocnici v horské osadě Arandu na úpatí ledovce Čogo Lungma a díky ní nezemřelo v první zimě působení ani jedno dítě. Dokument má název Nemocnice na konci světa. Další informace naleznete na webové stránce festivalu www.turfilm.cz. Sestřihy z průběhu festivalu i ze slavnostního předávání cen pak najdete na stránce televize Fabex www.tvova.cz.Radim Kačmarský, tiskový mluvčí festivalu

22. FESTIVAL ČESKÝCH FILMŮ FINÁLE 2009 V pátek 23. dubna 2009 proběhl závěrečný ceremoniál 22. ročníku festivalu českých filmů Finále, který se letos poprvé konal ve společenském sále kulturního domu Peklo. Statutární ceny Zlatý ledňáček za nejlepší celovečerní film

Zlatý ledňáček za nejlepší dokumentární film

Nestatutární ceny

Kdopak by se vlka bál – režie Maria Procházková Verdikt poroty: Vynalézavý a přesvědčivý pohled do světa dítěte, které prožívá typické rodinné problémy dnešní doby. O vítězi rozhodla mezinárodní porota ve složení: Milena Jelinek, scenáristka (ČR/USA) – předsedkyně, Andreas Eichler, producent (Německo), Ivan Hronec, distributor (Slovensko, Lau Shing Hon, režisér, herec, scenárista (Hong Kong), Pavel Jech, děkan FAMU (ČR). Porota se rozhodla udělit zvláštní ocenění filmu El paso – režie Zdeněk Tyc Verdikt poroty: Instruktivní a časová prezentace evropského sociálního a rasového problému.

Česká RAPublika, režie Pavel Abrahám Verdikt poroty: Film ukazuje cestu, jak mohou představitelé odlišných názorů za vzájemné tolerance najít jednotnou řeč. Porota dále ocenila, že si režisér zachoval od tématu odstup a nadhled a tvořivým způsobem sladil obsah a formu filmu. O vítězi rozhodla mezinárodní porota ve složení: Markéta Šantrochová, České filmové centrum (ČR) – předsedkyně, Sari Volanen, nákupčí dokumentů (Finsko), Marek Šulík, režisér, střihač (Slovensko). Porota se rozhodla udělit zvláštní ocenění filmu Okno oko srdce, do oka okno, duše – režie Dominik Krutský Verdikt poroty: Porota ocenila snahu režiséra hledat vlastní filmovou řeč.

Cena za významnou podporu české kinematografie v zahraničí, kterou uděluje festival Finále Peter Hames (Velká Británie) – filmový publicista Divácká cena Plzeňského Prazdroje za nejlepší film byla udělena na základě hlasování návštěvníků festivalu Hlídač č. 47 – režie Filip Renč Cena za nejlepší herecký výkon udělena na základě internetového hlasování a kuponu ve speciální festivalové příloze MF Dnes: Karel Roden za roli ve filmu Hlídač č. 47,, na druhém místě se umístila Dorotka Dědková za roli Terezky ve filmu Kdopak by se vlka bál Cena Asociace českých filmových klubů – Karamazovi, režie: Petr Zelenka

Nedodržaný sľub v USA: hlavná cena

Zlatý voči, 14. ročník filmového festivalu studentů teorie audiovize

Celovečerný slovenský film Nedodržaný sľub získal na Los Angeles Jewish Film Festival v USA hlavnú cenu festivalu v kategórii hraný film.

V pražském kině Ořechovka se v úterý 28.

a audiovizuální kultury Masarykovy univerzity,

dubna od 17:47 uskutečnil filmový festival Zlatý

Centra audiovizuálních studií FAMU a Katedry

voči 2009. Soutěžní přehlídka, pořádaná po-

divadelních, filmových a mediálních studií Uni-

sluchači Katedry filmových studií Filosofické fa-

verzity Palackého v Olomouci.

kulty Univerzity Karlovy (KFS FF UK), nabídla

Všechny přihlášené filmy soutěžily o diváckou

v rámci jednoho večera to nejlepší z tvorby stu-

cenu a pět porotou udělovaných ocenění.

dentů teorie audiovize z celé České republiky.

Hlavní cena nese název festivalu, mezi další patří

Cílem akce bylo představit krátkometrážní díla

Voči Jeanne Moreau za objev femme fatale, Po-

autorů, kteří se filmovým médiem zabývají nejen

škrábaný brejle Kurta Krena za avantgardní pří-

v rámci školní výuky, ale rovněž ve svém vol-

nos, Růžový brejle za poetickou podívanou a

ném čase aktivně točí. Celou přehlídku zahájil

cena X-ray, jejíž vymezení má v rukou porota. Ta

středometrážní film Vladimíra Turnera O Mediální realitě, snímek dokumentující narušení televizního vysílání uměleckou skupinou Ztohoven. S nabídkou spolupráce byli osloveni studenti domovské KFS FF UK, brněnského Ústavu filmu

letošní pracovala ve složení: Mgr. Václav Hájek,

Film sa v L.A. premietal vo vypredanej sále vo svetovej premiére 25. apríla 2009. Hlavnú cenu festivalu vyberajú svojim hlasovaním diváci. Nedodržaný sľub dosiahol najvyššie divácke hodnotenie zo všetkých tridsiatich premietaných filmov – 4,8 z 5. Zaujal dokonca viac ako premiéra očakávaného filmu Jump s Patrickom Swayzem v hlavnej úlohe. V slovenských kinách sa Nedodržaný sľub hrá od 30. apríla a videlo ho už viac ako 8 000 divákov. Nedodržaný sľub je skutočný príbeh plný ľudskosti, útrap i dojímavých momentov. Zachytáva príbeh židovského chlapca Martina Petráška, ktorý vďaka svojmu odhodlaniu, riskantným rozhodnutiam ale i náhodám a šťastiu prežil druhú svetovú vojnu. Dnes má 83 rokov a žije v USA. [email protected] Synchron 3

2009

Ph.D., teoretik umění a asistent na Filosofické fakultě a Fakultě humanitních studií UK, Mgr. Petr Marek, filmový režisér a odborný asistent na FAMU a Vít Pancíř, experimentální filmař a animátor. 11


25.5.2009

15:51

Stránka 12


F E S T I VA LY A S O U T Ě Ž E Dokumenty workshopu EX ORIENTE FILM Poslední 2 dubnové týdny přinesly další ocenění pro dokumenty vyvinuté v rámci celoročního workshopu autorského dokumentu Ex Oriente Film a představené na East European Foru. Kromě jednoho z divácky nejúspěšnějších dokumentů v kinech, který se stal nejlepším dokumentem Finále Plzeň, filmu Pavla Abraháma, Tomáše Bojara a producenta Martina Pošty Česká RAPublika a čerstvě dokončeného mystifikačního dobrodružství Atanase Georgieva a Siniši Juričiče Cash and Marry vstupují právě na plátna klíčových světových festivalů i dva další dlouho očekávané dokumenty. V rámci světové premiéry se v těchto dnech na největším severoamerickém dokumentárním festivalu Hot Docs představuje i běloruský dokument Robinzoni z Mantsinsaari nebo polská mrazivě humorná sonda do posttransformačního světa Králík po berlínsku. Loňský rok přinesl úspěch Slepým láskám Juraje Lehotského (Ex Oriente Film, East European Forum 2006), které kromě jiných ocenění získaly na festivalu v Cannes cenu Art Cinema. Dále to byl polský dokument Beaty Dzianowicz Létající draci (Ex Oriente Film, East European Forum 2004), který si v létě 2008 z mezinárodního filmového festivalu v Locarnu odnesl prestižní cenu Týdne kritiků. V uplynulých letech pak mezi oceňovanými dokumenty byla Ztracená dovolená Lucie Králové, Iné svety Marko Škopa, Kupředu levá, kupředu pravá nebo Vítejte v KLDR Lindy Jablonské a řada dalších. Všem zmiňovaným filmům v jejich vývoji, financování, propagaci a distribuci přispěl Institut dokumentárního filmu řetězcem svých podpůrných aktivit. Od roku 2001 IDF zorganizoval 8 ročníků East European Fora – koprodukčního setkání východoevropských dokumentaristů a klíčových světových TV producentů, nákupčích zástupců filmových fondů, festivalů a distributorů, které pomáhá zafinancovat vznikající dokumenty z regionu. Během posledních sedmi let IDF také pravidelně pomáhá s dramaturgickým vývojem, budováním produkčních a distribučních strategií a s propagací vybraným 24 vznikajícím dokumentům z východní Evropy v rámci celoročního workshopu Ex Oriente Film, spolu s MFDF Jihlava pak pro dokončené dokumenty každoročně otevírá mezinárodní dokumentární trh East

Silver. Počínaje rokem 2001 bylo s různou mírou přispění ze strany IDF natočeno přes 51 filmů. Aktivity Institutu dokumentárního filmu tak pokrývají celý život východoevropského autorského dokumentu od jeho prenatální fáze po dospělost. V roce 2008 získal Institut dokumentárního filmu prestižní cenu European Documentary Network za přínos evropskému dokumentárnímu filmu. 2. workshop projektu Breathless V termínu 3. – 7. června v Písku proběhl druhý workshop projektu Breathless – Nadvláda okamžiku, kde se zúčastnění režiséři spolu předními světovými střihači ponoří do fáze střihu svých dokončovaných filmů. V rámci projektu Breathless vzniká pět krátkých dokumentů, které budou mít premiéru na podzim 2009 na MFDF Jihlava a festivalu DOK v Lipsku. 2. workshop Ex Oriente Film V druhé polovině června (15. – 21. 6.) se režiséři a producenti 14 vznikajících východoevropských dokumentů opět sejdou s tutory z řad předních světových režisérů, producentů, zástupců festivalů a distributorů a budou pokračovat ve vývoji svých rozpracovaných filmů. Východoevropský stánek na Sunny Side of the Doc IDF na největším evropském dokumentárním trhu poskytne oficiální prostor, zázemí a konzultace východoevropským producentům, kteří zde budou nabízet své projekty nebo dokončené filmy světovým TV stanicím, sales agentům a distributorům. Díky dohodě IDF s organizátory mají producenti z východní Evropy 50% slevu na akreditace. Docu Talents from the East 7. července 2009 se otevře už pátý ročník prezentace nejvýraznějších vznikajících dokumentů ze střední a východní Evropy, které budou mít premiéru v kinech v následujících několika měsících. Akci spolu s MFF Karlovy Vary pořádá Institut dokumentárního filmu a MFDF Jihlava. Kontakt: Hana Rezková Institut dokumentárního filmu [email protected], +420 777 240 005 www.DOCUinter.net

VÝSLEDKY SOUTĚŽÍ – TŘEBOŇ SOUTĚŽ KRÁTKÝCH FILMŮ

SOUTĚŽ CELOVEČERNÍCH FILMŮ

Cena poroty za nejlepší animovaný film v délce do 5 minut Brzo ve vašich městech / They will come to town (režie Thilo Ewers, Německo 2008) Snímek byl oceněn za své aktuální poselství ochrany životního prostředí zprostředkované netradiční a nepřehlédnutelnou formou. Velryby proplouvající ulicemi velkoměsta odkazují ke světu netknutému civilizací, z kterého jsme vzešli, a do kterého se kvůli naší pýše může planeta zase jednou vrátit. Film poeticky a přesto naléhavě ukazuje, že jsme na jedné lodi. Cena poroty za nejlepší animovaný film v délce do 15 minut (od 5 do 15 min.) Deset / Ten (režie BIF, Francie/ VB 2008) Nevybíravě brutální a krvavé. A přece snímek tne do živého i v jiném, než doslovném významu. Jako děti jsme se možná báli stoupnout při chůzi po chodníku na čáru. Tento snímek ale novátorským způsobem digitální animace ukazuje, že náš celý život může být právě takovou snahou vyhnout se nebezpečným rozhraním. Přes jistou stylizaci to můžete při sledování tohoto filmu pocítit velmi realisticky na vlastní kůži. Nezbývá, než věřit, že na konci našich kroků se vše poskládá ve smysluplný celek. Cena poroty za nejlepší animovaný film v délce do 60 minut (od 15 – do 60 min.) Řetězová pila / Chainsaw (režie Dennis Tupicoff, Austrálie 2007) Návod na bezpečné používání motorové pily, píseň Franka Sinatry, korida, jednoduché a expresivní barevné pozadí scény. To vše ve velmi moderním, jasném a romantickém příběhu a krásné atmosféře osvěžující přírody dává snímku stejný lesk, jako mají v očích jeho hrdinové. Nejcennější je přesto jeho neotřelý přístup a humor, se kterým se film dokázal vztáhnout k problémům současného světa. Zvláštní cena Tady tudy / This way up (režie A. Smith, A. Foulkes, VB 2008) Velmi chytrá a profesionální animace s realistickými postavami v půvabném stylizovaném prostředí plném rakví vás nenechá vydechnout. Excelentní přechody mezi záběry a zběsilost děje si vás možná získá, na nadhled, sarkasmus a vtip snímku ale určitě nezapomenete.

Cena poroty za nejlepší celovečerní film Idioti a andělé / Idiots and Angels (režie Bill Plympton, USA 2008) Snímek nabitý osobitým stylem kresby s deformující perspektivou ukazující pitoreskní svět autora v subjektivní a nezaměnitelné podobě. Konzistentní styl a velmi náročná ručně kreslená animace působí svou nevybíravou nadsázkou scénu po scéně a udrží vás v očekávání od začátku do konce filmu.

12

NÁRODNÍ SOUTĚŽ – ČESKÉ FILMY Cena poroty za nejlepší český animovaný film USNULA JSEM (režie Kristina Dufková, ČR 2009) Za výbornou animaci harmonizující s výtvarným ztvárněním postav a za příjemnou vyrovnanost výtvarné podoby pozadí a charakterů. Za příběh, který plyne a nezadrhává, za potěšující optimismus, který i přes prostředí příběhu převažuje, čemuž napomáhá i střídmé hlasové herectví a vtipné dialogy. Čestná uznání poroty: 1. ZAHRADA UZAVŘENÁ (režie Magdalena Bartáková, VŠUP 2008) Za originální výtvarný projev, za výjimečně poetickou až snovou atmosféru dosáhnutou jemnými grafickými prostředky, za nevšední harmonii textu s obrazem. Autorka tohoto zvláštního díla unáší diváka do tajuplných světů nesplněných snů a přání. 2. Čestné uznání autorce Marii Procházkové za výjimečnou práci s dětmi, výsledkem čehož je překrásný cyklus Děti kreslí písničky. Za ohňostroj nápadů, kterým hýří Evropské pexeso. Za mimořádné množství kvalitních a pozoruhodných děl autorky a režisérky Synchron 3

2009

SY priloha 3-09-zlom.qxd:SY vnitrek 2-06

25.5.2009

15:30

Stránka 1

46. MTF ZLATÁ PRAHA 13. – 17. června 2009 Palác Žofín www.festivalzlat apraha.cz D O P ROVO D NÝ P RO G R AM: 10.00 – 17.00

SOBOTA 13. ČERVNA

• atrakce pro děti – malování, hry soutěže o ceny, focení s Bobem a Bobkem • projekce večerníčkovských epizod o Králících z klobouku • skákací hrad • maskoti Bob a Bobek v první řadě, ale také Večerníček, Křemílek a Vochomůrka, Maxipes Fík • prodejní stánek České televize

10.30 – 17.00 Prolog festivalu – DEN ČESKÉ TELEVIZE H LAVN Í P RO G R AM: 10.30 – 16.00 Alt ánek a okolí 10.30 11.00 11.30

13.15 14.15 15.15

BZZUŠBAND – vystoupení jazzového bandu při ZUŠ Klapkova, Praha 8 Kouzelník Petr Kasnar – do světa kouzelníka Pokustóna vás zavede jediný český účastník 1. mistrovství světa v mikromagii Jaroslav Uhlíř (Hodina zpěvu) – zpívání u klavíru taneční skupina Mirákl a Jan Onder, král tanečního parketu z řady Star Dance III Cirkus Žebřík, pohádka O nebojácném Ondrovi – divadelní představení taneční skupina Mirákl a Jan Onder s partnerkou Lucií Hunčárovou Orchestr posledního dne – koncert občasné kapely členů Divadla Minor

Celým dnem bude provázet Petr Stach a Lenka Volfová, herci Divadla Minor.

areál Žofína, foyer budov y

vstup volný Změna programu vyhrazena! Akce se koná za každého počasí v prostorách krytého přístřeší.

Velký sál, Žofín 12.00 – 20.00 Registrace a informace 20.00 – 21.00 Slavnostní zahajovací koncert (záznam České televize vysílaný v neděli 14. 6. ve 20 hod. na ČT2) Účinkují: Ensemble Martinů, Braagas a Docuku Tančí studenti pražských uměleckých škol Moderuje Jitka Novotná

Malý sál a kavárna 21.00 – 23.00 Welcome drink (pouze na pozvánky)

VYBÍREJTE VE VIDEOTÉCE Poř. č. Název pořadu

Přihlašovatel

2

The Mysteries of Nature

Real Black Chicken Film

3

Die Järvis: Drei Dirigenten, ein Name. Neeme, Paavo und Kristjan Järvi

Hessischer Rundfunk

4

Karlheinz Stockhausen: Michael's Journey

WDR

5

Clari

Clasart Classic

6

Genoveva

Clasart Classic

7

Der Klang der Hoffnung - The Promise of Music

Deutsche Welle / DW-TV

8

I want F sharp - The Soprano Christine Schäfer

ZDF/ARTE

9

4 Elements - 4 Seasons. A Choreographed Concert

ZDF/ARTE

10

Iveta Apkalna – Dancing on the Organ

ZDF/ARTE

11

Jonas Kaufmann - A perfectly normal Hero

Clasart Classic

12

Piotr Anderszewski, Unquiet traveller

ARTE France

13

Prokofiev: The unfinished diary

13 Production

14

Orpheus and Eurydice

Bel Air Media

15

Eugene Onegin

Bel Air Media

16

El Sistema

EuroArts Music International GmbH

17

Handel - Life of a Pop Icon

NDR North German Television

18

Maestro, The Final, Episode 5

BBC Classical Music TV

19

Maestro: Baton Camp


20

Sacred Music: The Gothic Revolution


21

Royal Ballet World Premiere: Wayne McGregor's Infra



25.5.2009

15:30

Stránka 2

NEDĚLE 14. ČERVNA

PONDĚLÍ 15. ČERVNA

Velký sál, Žofín 10.00 – 20.00 Videotéka

Velký sál, Žofín

Individuální projekce všech soutěžních i nesoutěžních pořadů dle vašeho výběru

Foyer, Žofín 10.00 – 20.00

Registrace a informace

Malý sál, Žofín 11.00 – 13.00 World Music Day Jeden z největších odborníků na oblast etno a world music uvádí ukázky z bohaté nabídky tohoto žánru Katalánské televize Barcelona Uvádí: Albert Reguant, režisér, dramaturg a hudební publicista Moderátor: Petr Dorůžka 14.00 – 16.00 Speciální projekce El Sistema, EuroArts „Hrajte vlastním srdcem, ne hlavou“ – Film o unikátním venezuelském systému hudební výchovy, který nabízí dětem z chudinských čtvrtí, plných násilí, cestu do světa hudby. V úvodu vystoupí dětský Soubor bicích nástrojů ZUŠ Praha 10 – Hostivař. Uvádí: Paul Smaczny, EuroArts Music International GmbH-Production, Německo Moderátor: Petr Kadlec

9.00 – 20.00 Videotéka Individuální projekce všech soutěžních i nesoutěžních pořadů dle Vašeho výběru

Foyer, Žofín 9.00 – 20.00

Registrace, Informace

Ry tířský sál, Žofín 9.00 – 18.00

Porota i – Emmy (uzavřené jednání)

Malý sál, Žofín 11.00 – 12.30 EATR představuje... Setkání s tvorbou členů Euroasijské televizní a filmové akademie, Moskva Uvádí: Ludmila Bakeeva, EATR, Moskva Moderátor: Václav Čapek 14.30 – 16.00 Speciální projekce Jerome Robbins – Oslava Deset let po smrti tohoto světově proslulého choreografa uvedl soubor baletu Národní opery v Paříži opět jeho nesmrtelné a stále úspěšné choreografie. Uvádí: Reiner Moritz, Poorhouse International Ltd., Velká Británie Moderátor: Antonín Schneider

17.00 – 18.45 Pocta…Barrie Gavinovi Průřez celoživotní filmovou a televizní tvorbou legendárního režiséra za jeho osobní účasti Uvádí: Barrie Gavin Moderátor: Petr Kadlec

17.00 – 18.45 Pocta… Nacho Duatovi Průřez dosavadní tvorbou jednoho z nejvýznamnějších soudobých choreografů světa za jeho osobní účasti Uvádí: Nacho Duato, tanečník a choreograf Moderátor: Antonín Schneider

20.00 – 22.00 Večer s … německou televizí ARD/MDR Cesta časem od pádu Berlínské zdi až po současnost s ukázkami nejzajímavějších hudebních a tanečních pořadů z produkce Mitteldeutscher Rundfunk, Německo Uvádí: Alexander Grunow, MDR Moderátor: Jitka Novotná

20.00 – 22.00 Večer s … mexickou televizí Canal 22 Canal 22 je mimořádně zajímavá mexická kulturní televizní stanice, která je nositelem řady cen, např. ceny UNESCO tzv. Camera Prize a mexické národní novinářské ceny. Uvidíme komentovaný průřez z jejich nejlepších hudebních a tanečních programů. Uvádí: Eva Villarreal Velázquez, Canal 22, Mexiko Moderátor: Jitka Novotná

Poř. č. Název pořadu

Přihlašovatel

22

Notes From Silence: Pianist Valery Afanassiev

NHK (Japan Broadcasting Corp.)

23

You Cannot Start Without Me - Valery Gergiev - Maestro

Thirteen/WNET

24

SOLAL

AGAT FILMS & CIE

25

Peer Gynt

Bel Air Media

26

Stravinsky & the Ballets Russes

Bel Air Media

27

International Festival of Contemporary Music “Ilkhom XX”

GALA-FILM studio

28

The Young Romantic

Rhombus Media Inc.

29

The Passions of Vaughan Williams

Dragonfly Film & Television Productions Ltd

30

SoloVasco

Rai Radiotelevisione Italiana

31

Mikhaïl Rudy, portait of pianist

Camera lucida productions

32

Symphonie en Ré Mineur de César Franck à la Bibliothèque Nationale de France

Camera lucida productions

33

THE FOUR QUARTETS OF REVUELTAS

TELEVISION METROPOLITANA, S.A. DE C.V.

34

Fabrizio De Andre

Rai Radiotelevisione Italiana RaiTre

35

The voice of Caruso

Rai Radiotelevisione Italiana TG2

36

Dark Night of the Soul

Norwegian Broascasting Corp. NRK

37

A Man's Way

YLE - Finnish Broadcasting Company

38

Christmas at the Mall


39

Seven Gates of Jerusalem

TVP SA

40

ART ON FILM: LESZEK MOZDZER

TVP Kultura

41

ART ON FILM: MOTION TRIO

TVP Kultura

42

ART ON FILM: KROKE BAND

TVP Kultura

43

Dancing Asphalt: andalusia's Break Dance Hip-Hop

TELEVISION METROPOLITANA, S.A. DE C.V.


25.5.2009

15:30

Stránka 3

ÚTERÝ 16. ČERVNA Velký sál, Žofín 9.00 – 20.00 Videotéka Individuální projekce všech soutěžních i nesoutěžních pořadů dle vašeho výběru

Foyer, Žofín 9.00 – 20.00

Uvádí: Tatyana Novoseletskaya, NTCU, Ukrajina Moderátor: Jitka Novotná

STŘEDA 17. ČERVNA 9.00 – 19.00

Registrace, informace

Malý sál, Žofín 10.00 – 16.00 Den IMZ Ry tířský sál, Žofín 10.00 – 12.00 Nové modely pro prezentaci hudby a tance

v médiích Hledání nových formátů a získávání nových diváků v kontextu neustále požadované sledovanosti. Jaké jsou cesty k dosažení tohoto cíle? O tom bude dnešní brainstorming IMZ.

10.00 – 12.00 EBU Dance Project Session (uzavřené jednání) 13.00 – 17.00 Zasedání výboru EBU (uzavřené jednání) 14.00 – 16.00 Hudební pořady pro děti a mládež Diskuse mezi tvůrci pořadů pro děti a mládež a hudebními experty IMZ o dalším vývoji tohoto žánru. I o tom, jak v nových podmínkách přiblížit nádherný svět vážné hudby dětem a mládeži včetně prezentace konkrétních příkladů.

Videotéka

Individuální projekce všech soutěžních i nesoutěžních pořadů dle Vašeho výběru

Ry tířský sál, Žofín 9.00 – 19.00 Registrace a informace Foyer, Žofín 12.00 – 14.00 Zasedání ředitelství IMZ (uzavřené jednání) Malý sál, Žofín 15.00 Tisková konference s promítáním vítězného snímku 20.30 – 21.30 Slavnostní předávání cen – přímý přenos ČT Účinkují: Jiří Stivín a Collegium Quodlibet, Třeboňští pištci a Stivín Jazz Quartet Tančí studenti pražských uměleckých škol Moderuje Jitka Novotná Velký sál, Žofín 21.30 – 23.00 Závěrečná recepce (pouze na pozvánky)

Malý sál, Žofín 17.00 – 18.45 Pocta…BBC PROMS Historie a přítomnost jednoho z největších a „nejdemokratičtějších“ hudebních festivalů s ukázkami jeho uměleckých vrcholů. Uvádí: Peter Maniura, BBC, Velká Británie Moderátor: Petr Veber 20.00 – 22.00 Večer s … ukrajinskou národní televizí NTCU Prezentace hudebních a tanečních pořadů z tvorby ukrajinské národní televize.

Poř. č. Název pořadu 44

New folk: contemporary dances of traditional

Grand Prix Zlatá Praha 2008

Přihlašovatel TELEVISION METROPOLITANA, S.A. DE C.V.

45

Let It Flow


46

"№ 1 in the world"

National TV Company of Ukraine

47

Magdalena

Česká televize

48

TOSCANINI IN HIS OWN WORDS

Idéale Audience SAS

49

The Cunning Little Vixen


50

David Fray Swing, Sing, Think


51

Julia Varady Masterclass


52

Roland Petit. Between Past and Future

GTRK "Kultura"

53

Broadway Goes Hollywood

Poorhouse International Ltd

54

Hommage a Jerome Robbins: The Concert

Poorhouse International Ltd.

55

Canto Hondo

Slovenská Televízia

56

Kateryna K.‘s Confession

Česká televize

57

In Search of Beethoven

Seventh Art Productions

58

A hundred Broms

Česká televize

59

BL!NDMAN [sax]

VRT

60

ZAIDE

FRANCE 3

61

Adam Fischer and the Music

Danish Broadcasting Corporation

62

Vivid Vivaldi

Danish Broadcasting Corporation

63

A Visitor from the Past

Swedish Television SVT Finnish Department

64

Our countryman G.M.

Česká televize

65

Jaroslav Ježek

Česká televize


25.5.2009

15:30

Stránka 4

POROTA Předseda

Urban Lasson Urban Media Švédsko

Členové

Jacinthe Brisebois ARTV Kanada

Marie Kučerová Česká televize Česká republika

Poř. č. Název pořadu 66

Daina Markova LTV Lotyšsko

Dennis Marks producent, scenárista Velká Británie

Přihlašovatel

La Traviata at Zurich Main Station

Schweizer Fernsehen Sveriges Television

67

God in Disguise

68

If Only Bach Had A Clarinet

Sveriges Television

69

Holocene

Sveriges Television

70

Götterdämmerung

Sveriges Television Drama

71

L’incoronazione di Poppea

François Roussillon et Associés

72

Anja Silja - An Operatic Life

Sounding Images GmbH

73

André Previn - A Bridge between two worlds

ORF

74

THREE REFLECTIONS ON DEATH

HRT

75

Puccini - The Dark Side of The Moon

LAVAFILM GmbH

76

Das Rheingold

Unitel GmbH & Co.KG

78

SIMON BOLIVAR YOUTH ORCHESTRA OF VENEZUELA - SCHOOL OF THE EAR - Nikolaus Harnoncourt

Unitel GmbH & Co.KG

79

Anne-Sophie Mutter - The Mendelssohn Project: Violin Concerto/Violin Sonata/Piano Trio No.1

Unitel GmbH & Co.KG

80

The Crucible

MTV Hungarian Television

81

Kirsten Flagstads plass

NRK Norwegian Broadcasting Corp.

83

Marc Rothko, Hamburg, 2008

Igor Shadkhan’s Creative Workshop

84

WITH MEASURED STEPS (Mahler's fifth symphony)

13 Production

85

Ad Libitum – Free-Flying’

«Igor Shadkhan’s Creative Workshop»

86

ARKAIM, 2008

Tchelyabinsk Concert Unit», «EAST-Express»

87

Mort à Venise: un voyage musical avec Louis Lortie

Quiet Motion

88

La chambre blanche

Amérimage-Spectra

89

BOR TUREL, MAN OF HEARKEN

RTV SLOVENIJA


25.5.2009

15:51

Stránka 13


F E S T I VA LY A S O U T Ě Ž E VÝSLEDKY SOUTĚŽÍ – TEPLICE GRAND PRIX ANIFEST 09 Idioti a andělé / Idiots and Angels (režie Bill Plympton, USA 2008) Snímek nabitý osobitým stylem kresby s deformující perspektivou ukazující pitoreskní svět autora v subjektivní a nezaměnitelné podobě. Konzistentní styl a velmi náročná ručně kreslená animace působí svou nevybíravou nadsázkou scénu po scéně a udrží vás v očekávání od začátku do konce filmu.

SOUTĚŽ ŠKOL A STUDENTSKÝCH FILMŮ Cena poroty za nejlepší filmové pásmo v soutěži škol ADiFAC – Belgie Uděluje za kolekci filmů, jejichž společným jmenovatelem je vysoká kvalita, a zároveň je odlišují různá výtvarná a názorová zpracování.

Cena poroty za nejlepší studentský film Pěkný den na piknik / Nice Day for a Picnic (režie Monica Gallab, Belgie 2008) Inspirováno švédským filmem Revolver a současně originální a sugestivní film.

Zvláštní uznání Sbohem / Farewell (režie Chu-Ling Hsu, Tchaj-wan 2008) Zábavná miniatura, strefující se do černého.

Zvláštní uznání Chybička se vloudí (režie Aneta Kýrová, ČR 2008) Film s hlubokými lidskými a medvědími kvalitami.

Metař na měsíci / The Street Cleaner on the Moon (režie Konstantin Golubkov, Rusko 2007) Originální grafické pojetí těsně související s tématem, přesvědčivě vystiženou atmosféru, za poetický příběh odehrávající se v tvrdé realitě sovětského Ruska, za šetrnou, ale výraznou animaci, ve které i ty nejmenší detaily mají svou úlohu, za dobře prosazenou myšlenku, že lidská touha po kráse se nedá ničím zastavit.

V pohodě / Take it Easy (režie Cesar Diáz Meléndez, Španělsko 2008) Za nevšední použití dynamické pískové animace, za výtvarné bohatství hýřící metamorfózami plnými fantazie i nečekaných obratů, za harmonii obrazů, hudby i textů písně.

Zvláštní uznání Ahoj, anténo / Hello Antenna (režie Veronika Samartseva, Anna Samoylovich, Německo 2008) Jednoduchost prostředků pomoci kterých je vizuálně obohacena jedna docela nenáročná píseň, za srozumitelnou kompozici a gradace příběhu vyplývající z textu, za velmi podařenou papírkovou animaci udělanou s vkusem a fantazií.

AVG Monster, UFO, Žralok (režie Michal Žabka, ČR 2008) Razantní až brutální epizody. Problém, před kterým varují, také není zanedbatelný. Tvrdost je však odlehčená klávesou delete. Výtvarná i animační stránka bude jistě blízká většině cílové skupiny, které je určena.

SOUTĚŽ ANIMOVANÝCH FILMŮ VYTVOŘENÝCH DĚTMI Cena poroty za nejlepší film vytvořený dětmi Warda (Práce dětského kolektivu, Belgie 2008) Velmi výtvarně, poeticky a srozumitelnou přístupnou formou zpracované těžké téma s maximálním využitím zvolené techniky.

INTERNETOVÁ SOUTĚŽ Cena diváků za nejlepší internetový film Mé prázdniny / My holidays (režie N. Chernyseva, Rusko 2008)

Zvláštní uznání Nohy na zemi / Feet on the Ground (režie Franz Kirchner, Francie 2008)

DIVÁCKÁ SOUTĚŽ MĚSTA TEPLICE

Za originální pohled a originální řešení originální situace.

ZVLÁŠTNÍ UZNÁNÍ ANIFESTU 09

SOUTĚŽ V KATEGORII ZAKÁZKOVÁ TVORBA

Učení je zábava / Learning is Fun (režie Yash Choksi, Indie 2008)

Cena poroty za nejlepší animovaný film v kategorii zakázkové tvorby

Cena města Teplic Idioti a andělé / Idiots and Angels (režie Bill Plympton, USA 2008)

Za absolutní nasazení ve věci animované tvorby.

AniFest 09 – Svoboda Animace Letošní podoba festivalu byla překvapením a absolutní novinkou; AniFest se konal ve 2 městech. Tradičně v jihočeské Třeboni (1. – 4. května), nově pak v lázeňské perle severních Čech v Teplicích (7. – 10. května). Třeboň byla určena zejména filmovým profesionálům, tvůrcům a odborné veřejnosti, zatímco Teplice se zaměřily převážně na mladší generaci; přivítaly mladé tvůrce, a to jak studenty uměleckých škol, tak zájemce o animovaný film z široké veřejnosti a hlavně rodiny s dětmi. 2 města, poroty a prezident V důsledku tohoto rozdělení se v každém z měst soutěžilo v různých kategoriích. V Třeboni mezinárodní porota ve složení: Nelson Shin (Jížní Korea), Petr Sís a Ludmila Zemanová (výtvarnice a animátorka, dcera legendárního Karla Zemana) posuzovala mezinárodní soutěž v kategoriích krátkometrážní film a film celovečerní. Eva Gubčová, Peter Fašianok a Penčo Kunčev byli přítomni v obou festivalových městech a jejich doménou byla v Třeboni česká soutěž a v Teplicích pak zakázková tvorba. Pro posuzování kategorie filmů vytvořených dětmi byla letos poprvé jmenována speciální dětská porota ve složení: Klára Bergmanová a Vojtěch Hanyš, jimž odborný dohled poskytla známá česká režisérka Maria Procházková. Nad studentskou tvorbou a pásmem škol převzali zodpovědnost Paul Driessen (Holandsko), Michaela Pavlátová a Bärbel Neubauer. Kromě porotců hodnotili filmy i široká veřejnost. Diváci volili své vítěze v kategorii nejlepší internetová animace a nejoblíbenější film. Všechny poroty zaštiťoval a podporoval čestný prezident festivalu, světoznámý historik animace Giannalberto Bendazzi (Itálie).

Synchron 3

2009

Výherci, ceny i zvláštní ocenění. Absolutním vítězem festivalu se stal Američan Bill Plympton se svým snímkem Idioti a Andělé. Kromě vítězství v soutěži celovečerních filmů získal i přízeň publika – vyhrál diváckou soutěž v obou festivalových městech a svůj úspěch korunoval tím, že s naprostým přehledem získal i hlavní cenu festivalu Grand Prix AniFest 09. Porota ocenila velmi pracnou ručně kreslenou animaci i zajímavý příběh rozerTřeboňská porota s čestným prezidentem. vaného muže bojující s dobrem v sobě samém, a to mnohdy velmi svérázným způsobem. Temné barvy a zajímavě volené kamerové úhly dodávají filmu naturalistický nádech a zcela jej odlišují od všech ostatních soutěžních snímků. V České soutěži všechny předčila Kristina Dufková svým absolventským filmem Usnula jsem. Lehce hororová pohádka kreslená pracnou technikou malby pod kamerou dostala cenu díky výborné animaci harmonizující s výtvarným ztvárněním postav a za příjemnou vyrovnanost výtvarné podoby pozadí a charakterů. Její příběh příjemně plyne a potěšujícímu optimismu, který i přes prostředí příběhu převažuje, napomáhájí střídmé hlasové herectví a vtipné dialogy. Mezi další české tvůrce, kteří letos slavili úspěch patří Aneta Kýrová s filmem Chybička se vloudí, Michal Žabka za brutální epizody AVG Monster, UFO a Žralok.

13


25.5.2009

15:51

Stránka 14


F E S T I VA LY A S O U T Ě Ž E Pitching workshop pomáhá mladým autorům Ve snaze pomoci začínajícím autorům či producentům nových projektů animovaných filmů úspěšně prezentovat před odbornou veřejností pořádal AniFest již druhým rokem tak zvané pitching forum. Před svojí veřejnou prezentací dostali mladí umělci-animátoři i producenti možnost zúčastnit se dílny, v níž si vyzkoušeli, jaké to je „před i za zrcadlem“ byznysu s animovaným uměním. Cílem worksChybička se vloudí. hopu bylo připravit mladé umělce a jejich producenty na vystupování na veřejném fóru, naučit je nebát se projevit se „na jevišti“. Dílnu i samotnou prezentaci projektů vedl Mike Robinson, zakládající člen britského programu pro trénink animátorů a předsedající člen Cartoon Forum a Cartoon Movie. Sympozium animace Za zmínku určitě stojí i letošní projekt Sympozium animace uměleckých škol ze zemí Visegrádu. 28 studentů vysokých škol (VŠUP Praha, FAMU, UTB Zlín, VŠMU Bratislava, MOME Budapešt, PWSViT Lodž) zahájili 6.6. svoji společnou práci v Teplicích. 4 dny společně pracovali aby nakonec představili plody svého úsilí teplickému (Hotové práce můžete zhlédnout na www.anifest.cz.)

AniFest – místo setkávání AniFest, stejně jako všechny ostatní festivaly je také místem setkávání. Vždy je co zlepšovat, důležité ale je, že ohlasy na letošní ročník byly vesměs velmi pozitivní, o čemž svědčí i závěrečná řeč čestného prezidenta AniFestu 09 Giannalberta Bendazziho: „V Třeboni a Teplicích se sešli filmoví tvůrci a odborníci z Kanady, USA, Austrálie, Koreje, Venezuely a celé Evropy, skvěle se bavili a navázali či utužili přátelství. Mezinárodní festival je již z definice místem setkávání, je to komunita vytvořená pro lepší porozumění mezi lidmi a kulturami. Anifest 2009 svůj účel splnil s velkým úsměvem. Jste spokojeni s udělenými cenami? Možná ano, možná ne. Věřte mi, na tomhle nezáleží. Na festivalu animovaných filmů nikdo neprohraje, jsou tu pouze vítězové. Ceny, které svým filmům udělíte sami ve vaší hlavě a ve vašem srdci mají stejnou platnost jako ty, které se předávají oficiálně na jevišti. Lépe řečeno, jsou to ceny, které pravděpodobně udělí další festival animovaných filmů… Česká republika je krásná země s malebnou přírodou, půvabnými městečky a nádherným hlavním městem. Lidé tady mají vkus a jsou kultivovaní, ženy svůdné a okouzlující. Je festival magnetem pro cizince, aby přijeli a zamilovali se do této země? Pokud ano, pak Anifest 2009 vyhrál i v této kategorii...“ PR AniFest Irina Kondratová, Magdalena Šebestová

XV. medzinárodný festival filmov o životnom prostredí Vyhlasovateľom jubilejného Medzinárodného festivalu filmov o životnom prostredí Envirofilm je Ministerstvo životného prostredia Slovenskej republiky, organizátorom Slovenská agentúra životného prostredia Banská Bystrica. Festival Envirofilm, ako jediný na Slovensku, je členom medzinárodnej asociácie festivalov o ochrane životného prostredia ECOmove International (www.ecomove.de). Cieľom festivalu je predstaviť a oceniť nové filmy, videoprogramy a televízne programy, ktoré svojím obsahom a umeleckou úrovňou pomáhajú šíriť myšlienky ochrany životného prostredia a prírody. Leitmotívom Envirofilmu 2009 bol Medzinárodný rok astronómie.

Stanislav Štofko (GŘ SAŽP), Steve Lichtág a Pavol Barabáš.

Medzinárodná festivalová porota hodnotila 52 filmov (najviac filmov Nemecko – 18, Slovensko 10 filmov) vybraných výberovou komisiou. Sedem filmov hodnotila detská porota. Už tradične bola najpočetnejšie zastúpená kategória dokumentárne filmy, v ktorej súťažilo 32 filmov. Slávnostné odovzdávanie cien Envirofilmu 2009 sa uskutočnilo v piatok 15. mája na Zvolenskom zámku. Medzinárodná festivalová porota v zložení: Steve Lichtag (predseda poroty, ČR), Yosseph Weissler (Izrael), Kateřina Javorská (Slovensko), Teodoro Mercuri (Taliansko), Ferenc Varga (Maďarsko), František Palonder (Slovensko), William C. Parks (USA), zasadala 7. – 10. mája 2009 a v zmysle pro-

14

pozícií festivalu udelila tieto ceny: HLAVNÁ CENA FESTIVALU ENVIROFILM – GRAND PRIX 2009 EKO-ZLOČINY: ZABÍJAČI OZÓNU EKO-ZLOČINY: RYBÁRI PIRÁTI EKO-ZLOČINY: TIBETSKÁ SPOJKA Réžia: Heinz Greuling, Thomas Weidenbach, Nemecko, prihlasovateľ: WDR Köln, ARTE CENA V KATEGÓRII A – SPRAVODAJSKÉ A PUBLICISTICKÉ PROGRAMY, MAGAZÍNY A FILMY GENERÁCIA 0, (EKO) PRÁVNIK S REŠPEKTOM, réžia: Tomáš Kudrna, Česká republika, prihlasovateľ: Česká televízia CENA V KATEGÓRII B – DOKUMENTÁRNE FILMY ODSÚDENCI MORA, réžia: Jaward Rhalib, Belgicko, prihlasovateľ: Centre De LÁudiovisuel a Bruxelles a.s.b.l. CENA V KATEGÓRII C – VZDELÁVACIE A NÁUČNÉ VIDEOPROGRAMY A FILMY PANÓNSKA PÚŠŤ, réžia a prihlasovateľ: Szabolcs Mosonyi, Maďarsko CENA V KATEGÓRII D – VOĽNÁ TVORBA A FILMY PRE DETI A MLÁDEŽ PACHAMAMA, réžia: Toshifumi Matsushita, USA, prihlasovateľ: Dolphin Productions CENA RIADITEĽA FESTIVALU NAJLEPŠIEMU FILMU SLOVENSKÉHO REŽISÉRA HISTÓRIA TATIER, réžia: Milan Milo, Ivan Janovský, Slovensko, prihlasovateľ: Štúdio J+J a STV CENA ZA NAJLEPŠÍ AMATÉRSKY FILM UMENIE PREŽIŤ, réžia a prihlasovateľ: Pavol Kráľ, Slovensko CENA PRIMÁTORA MESTA BANSKÁ BYSTRICA BHUTÁN – HĽADANIE ŠŤASTIA, réžia: Pavol Barabáš, Slovensko, prihlasovateľ: K2 studio, s. r. o. CENA PRIMÁTORA MESTA BANSKÁ ŠTIAVNICA ŠPANIA DOLINA, réžia: Miroslav Lubellan, Slovensko, prihlasovateľ: LUBELLAN film CENA PRIMÁTORA MESTA ZVOLEN

Víceprimátor Banské Bystrice Róbert Kazík odevzdává cenu Pavlu Barabášovi.

TEMNÁ STRANA SVETLA, réžia: Anja Freyhoff, Thomas Uhlmann, Nemecko, prihlasovateľ: ZDF CENA PRIMÁTORA MESTA KREMNICA DO SRDCA MAPY, réžia: Véronique Gauvin, Francúzsko, prihlasovateľ: Son et Lumiére, France 5 CENA PREDSEDU BANSKOBYSTRICKÉHO SAMOSPRÁVNEHO KRAJA ZLATÉ WACHAU – POKLAD NA DUNAJI, réžia a prihlasovateľ: Jürgen Eichinger, Nemecko CENA GENERÁLNEHO RIADITEĽA SLOVENSKEJ AGENTÚRY ŽIVOTNÉHO PROSTREDIA AKO MOŽETE VY OVPLYVNIŤ KLIMATICKÉ ZMENY!, réžia: Scyndia de Barros, Belgicko, prihlasovateľ: European Comission – Directorate General Environment CENA GENERÁLNEHO RIADITEĽA SLOVENSKEJ TELEVÍZIE KAMENE V ČESKEJ KRAJINE, réžia: Ljuba Václavová, Česká republika, prihlasovateľ: Allegro, Česká televízia CENA DETSKEJ POROTY OBJÍM MA, réžia a prihlasovateľ: Geert Droppers, Holandsko CENA RÁDIA REGINA ZA EXCELENTNÉ SPRACOVANIE ZVUKU VO FILMOVEJ SNÍMKE MOKRADE, réžia: Mark Percival, Veľká Británia, prihlasovateľ: RSPB Film Unit CENA ÚNIE SLOVENSKÝCH TELEVÍZNYCH TVORCOV A LITERÁRNEHO FONDU VLADIMÍR HAVIAR (kameraman) Synchron 3

2009


25.5.2009

15:51

Stránka 15


F E S T I VA LY A S O U T Ě Ž E FILMOVÝ FESTIVAL FEMINA FILM V NEW YORKU Český národní dům v New Yorku hostil od 19. května konferenci českých, moravských a slovenských podnikatelek – Žena, tvůrčí osobnost třetího tisíciletí. Podnikání žen, podpora podnikání na různých kontinentech, ale i osobnostní rozvoj žen, propojení s postavením v rodině – to vše jsou témata, o kterých zde diskutovaly nejen ženy, ale i jejich protějšky. Složení těch, kteří se podělili o své zkušenosti a znalosti je mezinárodní a velmi široké a pestré. Představila se americká podnikatelka Teresa Heinz Kerry a 50 dalších osobností z různých konců světa. Konference byla zahájena prezentací filmového festi-

valu Femina Film. Festival představil v New Yorku sérii snímků, které byly úspěšné v uplynulých ročnících – Děti noci, Nevěrné hry, Dobře placená procházka a Tajnosti. Záměry festivalu, dosavadní úspěchy ale i další plány představila ředitelka festivalu Jana Víchová. Doprovodný program slovem provázela Zuzana Stivínová, která přidala i hudební produkci. Dalším hostem festivalu byla hlavní představitelka Tajností – Iva Bittová. Americkému publiku se představila i hudební skupina Tata bojs spolu s korejským dívčím AHN triem. Prostředí zpříjemnila výstava fotografií Jadrana Šetlíka

a Líby Taylorové, která rovněž vystavovala na festivalu Femina Film. Doprovodný program vhodným způsobem doplnil konferenci, na které se diskutovalo o možnostech jak čelit globální krizi. Filmový festival Femina film byl poctěn skutečností, že na ní mohl prezentovat své výsledky a další plány. Ty nejbližší Vám představí už v 5. ročníku, který se koná ve dnech 5.–9. 11. 2009 v Ústí nad Labem. Všechny připravované novinky sledujte na internetových stránkách www.feminafilm.cz. Mirka Škaloudová, mediální manažerka FeF

Interview z dvěstěsedmičky Vítězslav Sýkora, ředitel Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha, má své sídlo v „rohlíku“ na Kavčích horách v kanceláři 207. Zde jsme si také povídali o nadcházejícím 46. ročníku, který se koná už po několik v řadě za sebou následujících let v Paláci ŽOFÍN, tentokrát od soboty 13. do středy 17. června. Za čtyři roky bude festival slavit jubileum. Dožijeme se toho? Věřím, že ano, je to jeden z nejstarších a nejrenomovanějších televizních festivalů Evropy, který nežije jen svou tradicí a přichází každoročně se zajímavým doprovodným programem. Je velmi ceněn ve světě a ve svém zaměření pouze na hudební a taneční pořady a filmy je dnes zcela výlučný. Věřím, že toto „rodinné stříbro“ České televize nepostihnou následky krize, či názory o možném šetření na nesprávném místě. Zrušit Zlatou Prahu by byla nedozírná hloupost. Ale jedno jubileum tu přece jen už letos je: letošní Zlatá Praha se koná v roce, kdy si připomeneme 20 let od pádu Berlínské zdi. Neuvěřitelné proměny s tím spojené nejen ovlivnily životy miliónů lidí, ale měly zřetelný dopad na kulturní a mediální scénu. Reflexe těchto proměn bude i jedním z témat festivalu, který se stal pro příznivce kvalitní hudby otevřeným oknem do světa. Bude toto okno otevřeno i pro veřejnost? V pěti dnech je zdarma možné ve videokioscích a podle vlastní volby zhlédnout „koncentraci kvality“ – špičkové koncerty, dokumenty o skladatelích, interpretech, choreografech, tanečnících, a to bez ohledu na hudební žánr. Festival na Žofíně si za ta léta vytvořil velký okruh sympatizujících diváků nejen z řad odborné, ale i – jak se říká – laické veřejnosti. Festival si udržuje své standardní, a řekl bych stále stoupající, renomé. Bude to platit i nadále? Ano, protože jedním z důležitých partnerů televizního festivalu je vedle EBU (Evropská vysílací unie) především IMZ (Mezinárodní hudební a mediální centrum) a v posledních třech letech i Americká akademie televizních věd a umění, která se potřetí spojila se Zlatou Prahou a v součinnosti s ní pořádá semifinále proslulých cen EMMY. Chris Hunt, prezident IMZ a zároveň výkonný ředitel Classical TV říká: „Dnes nastaly obtížné časy pro naše ekonomiky a je povzbuzující, že uprostřed zasmušilosti může Zlatá Praha stále osvětlovat zářivou cestu k hudební výměně a zúrodnění. Hudební televizní tvůrci musí nyní pracovat nápaditěji než kdy jindy, aby získali a udrželi pozornost diváků, jimž se nabízí nejpestřejší způsoby, jak poslouchat hudbu. Ve světě systémů i-Tunes a Spotify, kde se -náctiletí mohou zároveň dívat na televizi, brouzdat po internetu a ještě k tomu si přehrávat hudbu, musíme zavést nové metody, abychom si udrželi a zároveň přilákali obecenstvo.“ Dodejme, že soutěžní pořady a filmy jeho slova potvrzují. Zatímco v jiných ročnících se našel zpravidla společný‚ „účelový“ rys – například v několikanásobném, konjunkturálně zpracovaném vystoupení pěvců typu Villazóna – letos spíš překvapí rozmanitost témat, nápadité ztvárnění třeba i posluchačsky náročnější hudby (Stockhausen, Penderecki). Do prestižní mezinárodní soutěže vstoupilo více než osmdesát příspěvků z celého světa, od Uzbekistánu až po silně zastoupené Mexiko. Vy jste samozřejmě všechny pořady už aspoň jednou viděl. Jaké „bonbónky“ můžeme letos očekávat, jaké artefakty byste návštěvníkům festivalu doporučil. Ze zajímavých soutěžních pořadů jsou tu Prokofjev: nedokončený deník (13 Pro-

Synchron 3

2009

duction, Francie), hodinový dokument o stěžejních 18 letech (1918–1936) strávených skladatelem mimo Rusko, Järviové: tři dirigenti stejného příjmení (v chorvatsko-německé koprodukci), Jonas Kaufmann – dokonale normální hrdina (Clasart Classic, Německo), dokument o nejpřitažlivějším a patrně nejskromnějším tenoristovi od dob slávy Franca Corelliho. Velmi dynamické a obrazově i střihově nápadité pořady přiveze BBC: Händel – život pop ikony nebo Církevní hudba – gotická revoluce se Simonem Russelem. Bude tu také francouzský pohled na osobnost slavného dirigenta Toscanini vlastními slovy (Idéale Audience SAS) nebo německé zpracování epizody ze života italského skladatele – Puccini – temná strana měsíce (Lavafilm) či prostorově extravagantní Traviata na Curyšském hlavním nádraží (SF, Švýcarsko). Ti, kteří mají v oblibě jazz či world music by se měli seznámit s filmy Broadway jede do Hollywoodu nebo Art on Film: Kroke Band. A čím se pochlubí Česká televize? Z našich „želízek v ohni“ připomeňme dokument o pěvkyni M. Kožené Magdalena, film jednoduše nazvaný Jaroslav Ježek, jeden z dílů nového cyklu o Gustavu Mahlerovi Krajan G.M., Zpověď Kataryny K., a pořad o Gustavu Bromovi U sta Bromů. To je soutěž, ale na své si přijdou i televizní diváci .V týdnu konání festivalu ČT 2 kromě záznamu Slavnostního zahájení a přímého přenosu Slavnostního předávání cen uvede 4x Festivalové minuty, tři oceněné pořady minulého ročníku – Herbert von Karajan-mistr obrazovky, Maestro-maker Jorma Panula, Daria Klimentová, po světě na špičkách a aktuálně, po skončení Slavnostního předávání cen, pořad, který získá Grand Prix Golden Prague 2009. O nejlepších pořadech a filmech ve třech kategoriích nakonec rozhodne pětičlenná mezinárodní porota, vedená švédským mediálním odborníkem Urbanem Lassonem.

15


25.5.2009

15:51

Stránka 16


F E S T I VA LY A S O U T Ě Ž E

Je pravidlem, že Zlatá Praha nabízí i mimořádně atraktivní doprovodný program. Na co se můžeme těšit letos? Pozvání k osobní účasti na jednom z doprovodných pořadů Tribute to… přijal legendární britský režisér Barrie Gavin, který nás s mimořádně cenným komentářem a ve videoukázkách provede vrcholy své dosavadní filmové a televizní tvorby. Druhá

z letošních Poct... je věnována španělskému choreografovi Nacho Duatovi. Letošní Pocty uzavře Tribute to BBC Proms. Historii největšího a nejdemokratičtějšího hudebního festivalu nám v těch nejlepších ukázkách přiblíží Peter Maniura, šéf oddělení klasické hudby BBC a předseda skupiny hudebních expertů EBU, který hrdě prohlašuje: „Televizní vysílání BBC začalo přenášet Proms na konci padesátých let 20. století a nyní jsou přístupné prostřednictvím rozhlasu, televize. Jsou ale dobrým vodítkem jak pro obecenstvo ve Velké Británii, tak po celém světě.“ Druhým obsahovým pilířem doprovodných akcí jsou tzv. Večery s televizemi. Letos byly pozvány z Mexika – Canal 22, z Německa – ARD/MDR a Ukrajinská národní televize. Canal 22 je nositelem řady cen za své kulturní programy, včetně mexické národní novinářské ceny. UNESCO mu udělilo tzv. Camera Prize za nejlepší kulturní programy. Ve speciálních projekcích uvidíme snímek El Sistema, který pojednává o výchově venezuelských dětí z chudinských čtvrtí prostřednictvím hry v symfonickém orchestru. A oslava jednoho z největších choreografů 20. století Jerome Robbinse bude ozvláštněna prezentací jeho nejlepších baletů, jako jsou The Concert, In the Night a In G Major. A praktická rada nakonec? Svátky hudby a tance na obrazovce nabízí MTF Zlatá Praha po předchozí registraci na www.festivalzlatapraha.cz nebo přímo v místě konání na Žofíně – opět zcela zdarma a organizátoři věří, že si jej návštěvníci plně vychutnají. (s využitím tiskových materiálů MTF Zlatá Praha – msk)

Art Film Fest prinesie ocenené snímky z Benátok, Berlína či Locarna Filmy zo svetoznámych festivalov, kultové snímky, ktoré sa zaradili do histórie kinematografie, veselé tanečné filmy, klasické komédie či slovenské filmy v premiére. A ešte viac ponúkne návštevníkom 17. ročník Art Film Fest, ktorý sa uskutoční od 20. do 27. júna 2009 už tradične v Trenčianskych Tepliciach a Trenčíne. Medzinárodný filmový festival patrí k najvýznamnejších kultúrno-spoločenským podujatiam na Slovensku a aj tento raz prinesie na Slovensko vyše 150 filmov, ktoré nemožno vidieť bežne v našich kinách. Tohtoročný Art Film Fest ponúkne dve súťažné sekcie. Medzinárodná súťaž hraných filmov predstaví vo festivalových kinách diela talentovaných filmárov. O vzácnu trofej festivalu – Modrého anjela sa v súťaži budú konfrontovať tvorcovia, ktorý zanechali podpis pod svojim prvým, druhým alebo tretím filmom. Vo výbere sa objavia aj ocenené snímky z najprestížnejších filmových podujatí z Benátok, Berlína či Locarna. Druhou súťažnou sekciou je Medzinárodná súťaž krátkych filmov, ktorá patrí k divácky obľúbeným súčastiam festivalu. Podobu sekcie aj tento rok určuje základný parameter – dĺžka filmu do 30 minút. Atraktívnosť sekcie spočíva v rozmanitosti zostavy, ktorá ponúkne viac ako 40 noviniek od Islandu, Nového Zélandu až po Chile alebo Filipíny. Okrem súťažných sekcií festivalový program tvoria aj sekcie informatívne. Zabudnúť na starosti a naozaj sa

kvalitne zabaviť ponúkne sekcia Americké tanečné filmy 80. rokov, ktoré k nám prichádzajú z Ameriky. Diváci sa teda na plátne môžu tešiť na geniálnych tanečníkov, ktorí predvedú disco tanec, step, latino aj balet. Z filmov sa premietnu napríklad Fame režiséra Alana Parkera alebo All That Jazz režiséra Boba Fosseho. Zábavu pripravil pre návštevníkov aj prezident festivalu, herec a humorista Milan Lasica. Zostavil pre nich sekciu To najlepšie z komédie. „Zaspomínal som si na staré i novšie filmy, z ktorých zopár som videl ešte ako chlapec, milovník filmu, jeho veľký fanúšik,“ hovorí Milan Lasica, ktorý do výberu zaradil napríklad Krásky noci s legendárnou Ginou Lolobrigidou. Po prvý raz sa v programe Art Film Festu objavuje sekcia Okolo sveta, ktorá bude obsahovať skutočné bonbóniky svetovej kinematografie. Potvrdený je už aj víťaz posledného festivalu v Benátkach a na Oscara nominovaný Wrestler režiséra Darrena Aronofského, s ktorým sa na herecký piedestál navrátil Mickey Rourke. Z ázijskej scény zavíta najnovší film nepriehliadnuteľného Kim Ki-duka Bi-mong. Sekcia Kultové filmy zase ponúkne snímky, ktoré tvorili históriu filmu. Vo výbere sa objaví vojnový film, muzikál, horor aj scifi. Sekcia s atraktívnym názvom Láska a anarchia mapuje najsúčasnejšie trendy nezávislého európskeho, amerického aj ázijského filmu. Špeciálna sekcia Nočná

prehliadka prináša opäť výber šokujúcich a unikátnych filmových diel. Art Film Fest vzdá poctu českému režisérovi, libretistovi a dramaturgovi Petrovi Weiglovi. „Vyznačoval sa odvážnym hľadaním nekonvenčného, svojbytného prístupu k rôznym adaptáciám predovšetkým operných diel,“ vysvetľuje zostavovateľka sekcie Magda Vášáryová. Pod vedením Weigla vznikli napríklad filmové diela Rusalka, Romeo a Julia, Eugen Onegin či Werther. V mnohých jeho filmov sa predstavili aj slovenskí herci ako Milan Kňažko, Božidara Turzonovová, Juraj Kukura či operný spevák Peter Dvorský. Festival aj tento rok udelí osobité festivalové ocenenie Hercova misia, ktoré už vlastnia hviezdy ako Omar Sharif, Geraldine Chaplin, Jean-Paul Belmondo či Ornella Muti. Ich bronzová tabuľka svieti na Moste slávy v Trenčianskych Tepliciach. Rovnako Art Film Fest udelí aj cenu Zlatá kamera za mimoriadny prínos filmovému umeniu. Požiadať o akreditáciu Press je možné prostredníctvom registračného formuláru, ktorý bude k dispozícii na stránke www.artfilmfest.sk od 10. 5. do 10. 6. 2009. Ak organizátori obdržia žiadosť o akreditáciu Press do 10. 6. 2009, bude novinárovi akreditácia vydaná zdarma. Po 10. 6. 2009 bude akreditácia Press spoplatnená sumou 10 euro. Viac informácií je k dispozícii na webovej stránke festivalu www.artfilm.sk

Festival nad řekou 2009 BUDE !!! I přes nelehkou a složitou současnou finanční situaci získal FESTIVAL NAD ŘEKOU PÍSEK 2009 (FNR 2009) dostačující finanční podporu a uskuteční se tak v plánovaném termínu 31.7. – 9.8. 2009 v jihočeském Písku. Na této podpoře se v současné době nejvíce podílí hlavní partner FNR 2009 Město Písek, Ministerstvo kultury ČR, Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie, Jihočeský kraj a především generální partner festivalu, jímž je ČEZ Jaderná elektrárna Temelín. Pod16

statná část původního programu zůstává zachována a diváci se tak mohou těšit na mimořádné kulturní i společenské zážitky. Více informací o základní struktuře programu, programu doprovodných akcí, seznamu potvrzených hostů i podmínkách účasti získáte na nových webových stránkách FNR (www.festivalnadrekou.cz). Kromě registrace získáte možnost si on-line zakoupit výhodné festivalové permanentky, levné ubytování a vstupenky na některé doprovodné akce. Synchron 3

2009


25.5.2009

15:51

Stránka 17


F E S T I VA LY A S O U T Ě Ž E Základní programový koncept a rozsah zůstal zachován

Svět Josefa K.

I přes nižší rozpočet zůstává celkové programová koncepce zachována, z finančních a časových důvodů se neuskuteční pouze jeden plánovaný a nový cyklus TERRA INCOGNITA – TIBET. Další cykly proběhnou v plánovaném rozsahu a kvalitě. Diváci se tak mohou těšit na program tří hlavních cyklů: SVĚT JOSEFA K., ZLATÁ ŠEDESÁTÁ a ARGENTINSKÝ FILM, které budou doplněny dalšími tradičními cykly: OSOBNOSTI A VÝROČÍ, NOVINKY VISEGRADU, OZVĚNY FESTIVALŮ a DESET FILMŮ, KTERÉ OTŘÁSLY SVĚTEM. Velmi atraktivní i bohatá bude i nabídka DOPROVODNÝCH AKCÍ, především koncertů, divadelních představení, výstav, básnických večerů a programů pro nejmenší. Na festivalu plánujeme uvedení 170 celovečerních a 150 krátkometrážních filmů, nabídneme 10 divadelních představení, 14 koncertů a tančíren, 7 básnických večerů a bezpočet diskusí a setkání s hosty (viz. Programové tipy)

Unikátní místo konání – historický střed města Písek Město Písek nepodporuje festival jen finančně, ale nabízí kvalitní technické a organizační zázemí a naprosto i unikátní prostředí. Veškeré festivalové aktivity se odehrávají v historickém centru města (jako jediná větší kulturní akce v ČR). Všechna kulturní zařízení FNR se nachází v pěší zóně města Písek a v bezprostřední blízkosti (200 – 600 metrů). Většina kulturních zařízení je nová nebo po zásadní rekonstrukci a je tudíž schopna poskytnout velmi kvalitní služby a zázemí. Město Písek současně nabízí bohatou a pestrou síť kvalitních ubytovacích zařízení všech kategorií (hotely, penzióny, internáty, ubytování v soukromí), navíc pro zajištění levného ubytování bude k dispozici speciálně vybudovaný festivalový kemp přímo v centru města na Výstavišti. K dispozici bude i další levné festivalové ubytování – ve třídách ZŠ Tylova a ve dvou moderně vybavených internátech.

Podmínky účasti, systém slev a spuštění akreditace Nové webové stránky festivalu s akreditačním systémem, ve kterém si zájemci mohou on-line zakoupit nejenom festivalové permanentky, ale i vstupenky na doprovodné akce a zajistit si levnější festivalové ubytování. Pro letošní ročník nabízíme tyto festivalové permanentky: Vstupné FNR 2009 cena vstupenka na jeden film 65 Kč

Vstupenka na doprovodné akce 70–150 Kč Jednodenní permanentka 250 Kč Bronzová (třídenní) permanentka 450 Kč Stříbrná (pětidenní) permanentka 700 Kč Zlatá permanentka – na celou dobu 1 000 Kč

poznámka Omezený počet a jen do kina ELIM a letního kina na výstavišti, od 8. a 9. 8. pak do všech festivalových kin Cena závisí na druhu doprovodné akce, držitelé permanentky získají vstupenky s 50% slevou Omezený počet na jeden den Katalog FNR za poloviční cenu Katalog FNR zdarma Katalog FNR zdarma + speciální dárek + sleva na příští ročník

VÝHODY PERMANENTEK: vstup zdarma na všechna filmová představení FNR, navíc 50 procentní sleva při zakoupení vstupenky na doprovodné akce (koncerty, divadla, NOKTURNA). Zakoupení permanentky umožňuje navíc i on-line objednávku levnějšího festivalového ubytování, levnějších vstupenek na doprovodné akce a zakoupení katalogu či triček za festivalovou cenu. Slevy FNR 2009 cena/sleva (jen do 22.7.2009) Studenti, ZTP, sleva členové FK 30 Kč na den Pedagogové a zástupci kulturních 300 Kč aktivit a organizací Sleva za včasnou platbu sleva 10 %

poznámka Nelze uplatnit u jednodenních permanentek a je třeba předložit potvrzení předem Zlatá permanentka na libovolnou dobu, bez bonusů Platí do 10.7.2009 a platí pro permanentku i zaplacené vstupenky na doprovodné akce

Novou festivalovou tradici pokřtí i Terry Gilliam První ročník a zahájení tradice každoročního Festivalu nad řekou v Písku si nenechal ujít slavný anglo-americký režisér Terry Gilliam, který se zúčastní nejenom Synchron 3

2009

slavnostního zahájení (1. srpna 2009), ale i menší retrospektivy svých filmů. Mezi dalšími potvrzeným osobnostmi světové kinematografie se objeví K. Zanussi, P. Dumala, R. Grlič, Z. Rybczynski, C. Sorin. Na festivalu poprvé předáme výroční Ceny Mirka Ondříčka, kterou převezmou Agnieszka Holland, Věra Chytilová a A. J. Liehm. Programové tipy – HLAVNÍ CYKLY Svět Josefa K. – potvrzena osobní účast významných režisérů nejvýznamnějších filmových adaptací „kafkovských“ děl včele ( Terry Gilliame, Jan Němec, Zbigniew Rybczynski, Piotr Dumala, ...), čtení 100 let staré reportáže Franze Kafky AEROPLÁNY V BRESCII doprovozené projekcí nedávno objeveného dokumentu této události, panelová diskuse odborníku a tvůrců na téma NEMOŽNOSTI PŘEKLADU KAFKOVA DÍLA. Zlatá šedesátá – největší domácí pocta československého filmu 60.let za osobní účasti maximálního počtu významných osobností tehdejšího filmu (potvrzena účast Jana Němce, Věry Chytilové, Jana Klusáka, A.J. Liehma, Alberta Marenčina, Jana Švankamajera, Josefa Somra), prezentace stejnojmenného projektu Čestmíra Kopeckého. Argentinský film – největší prezentace argentinské kinematografie v ČR, účast jednoho z nejvýznamnějších osobností argentinské kinematografie Carlose Sorina a dalších 4 významných argentinských tvůrců, účast Pauly Felix-Didier – ředitelky argentinského filmového muzea a objevitelky ztracených fragmentů METROPOLIS, které na festivalu osobně představí, na programu a prezentaci cyklu se podílí významný argentinský kritik Ricardo Parodi, který na festivalu v šesti přednáškám propojí dějiny argentinského filmu s 200stým výročím nezávislosti Argentiny. Osobnosti a výročí – kratší retrospektivy Věry Chytilové, Terry Gilliama, Krzystofa Zanussiho, Piotra Dumaly , Carlose Sorina, Tristana Bauera, Agnieszky Holland a Rajko Grliče, unikátní přehlídka 6 filmových adaptací děl E.A.POE (200 let od narození) režiséra Rogera Cormana, 100 let německé animace připomene unikátní koncert anglického hudebníka Goeffa Smithe k filmu DOBRODRUŽSTVÍ PRINCE ACHMEDA. Deset filmů, které otřásly světem – projekce 10 filmů, které z dějin světové kinematografie vybrali a osobně uvedou přítomné osobnosti (např. Paula Felix-Didier METROPOLIS, K.Zanussi, INTIMNÍ OSVĚTLENÍ). Novinky Visegradu – projekce nejvýznamnějších filmů zemí Visegradu za osobní účasti autorů. Ozvěny festivalů – projekce oceněných filmů významných světových i domácích festivalů (Cannes, Benátky, Berlin, Locarno, Sundance, MFF DM Zlín, Dokument Jihlava). DOPROVODNÉ AKCE – koncerty a tančírny, divadelní představení, výstavy, básnická nocturna, programy pro nejmenší. 17


25.5.2009

15:51

Stránka 18


F E S T I VA LY A S O U T Ě Ž E Litoměřice podeváté aneb Film Fatal Místo konání: kino Máj, Střelecký ostrov (Letní kino, Hospoda u Letního kina), knihovna, 28. – 30. srpna 2009 Během letošního ročníku tradiční litoměřické filmové přehlídky si odpočineme od střetů let předešlých a směle se ponoříme do vln noirových i neonoirových dobrodružství, elegantních drsných kriminálek a dramat plných osudových témat i postav. Na webové stránky budeme postupně doplňovat již potvrzené filmy. Diváci se mohou těšit např. na nový film

Jima Jarmusche Hranice ovládání, francouzskou klasiku i noirové inspirace napříč kinematografiemi. Kromě hlavního programu připravují organizátoři doprovodné projekce studentských, dokumentárních, krátkých, animovaných filmů, koncerty, tančírnu, divadelní představení pro děti i dospělé, workshopy různých způsobů tisku na

látku (výroba vlastních festivalových triček na místě) a další „atrakce“, které k festivalu tradičně patří.

Můžete se těšit na příjemnou atmosféru, setkání se zajímavými filmy a hosty. www.kinoostrov.cz

XXXV. Mezinárodní filmový festival o životním prostředí, přírodním a kulturním dědictví EKOFILM 2009 Český Krumlov, České Budějovice 5. – 11. 10. 2009 Vážení přátelé, příznivci filmových festivalů a zvláště Ekofilmu, dovolte, abych Vás přivítal při příležitosti otevření XXXV. ročníku Mezinárodního filmového festivalu o životním prostředí, přírodním a kulturním dědictví EKOFILM 2009. Je půlkulatě jubilejní a soustředí se do dnů mezi 5. a 11. říjnem 2009. Mezinárodní charakter našeho festivalu dokládá jednak fakt, že ve zhruba posledních pěti letech v něm soutěží v průměru 140 filmů z 30 zemí, jednak je to jeho členství v ECOmove International nebo dvojnásobné vítězství EKOFILMU v této soutěžní přehlídce světových ekologic-

kých festivalů. Narůstá korespondence pořadatelů s nejrůznějšími končinami světa, docházejí dotazy nebo sdělení k předchozím i budoucím ročníkům festivalu. Za pořadatelský tým mohu tlumočit, že zúčastníte-li se programu festivalu, bude určitě spokojenost na všech stranách už zavedeného a spřáteleného trojúhelníku: autorů, pořadatelů a diváků. Rádi zprostředkujeme putování toho nejlepšího z plátna, které dnes znamená svět, co nejefektivněji a nejefektněji před oči stále se rozrůstajícího (vloni rekordní počet 6200 návštěvníků) a vyzrávajícího publika. Stačí málo: Zašlete nám své dílo.

Ve dnech vyvrcholení festivalu opět připravujeme doprovodné akce pro návštěvníky všech generací: diskuse, inspirativní setkání s osobnostmi umění, vědy či veřejné scény, dále filmové přehlídky, promítání pro školy a večerní besedy s tvůrci. Zkrátka nepřijdou ani děti. Ještě jednou Vás srdečně zvu jménem svým i jménem vyhlašovatelů a organizátorů na festival EKOFILM 2009! Tvůrci a diváci, na viděnou v Českém Krumlově a Českých Budějovicích. V úctě a s pozdravem Prof. Pavel Kovář, prezident festivalu

PROGRAM EKOFILMU 2009 Mezinárodní soutěž filmů, informativní promítání snímků nezařazených do soutěže, filmové přehlídky, projekce pro školy, promítání na přání všech přihlášených snímků, odborné a tvůrčí semináře, besedy s filmovými tvůrci, workshopy a další doprovodné akce. XXXV. ročník festivalu Ekofilm je věnován klimatickým změnám. 15. 7. 2009 4. 10. 2009 5. 10. 2009 5. – 10.10. 10. 10. 2009 11. 10. 2009

Přihlášky a doručení filmů Přihlášky k osobní účasti Oficiální zahájení festivalu Soutěžní promítání, filmové přehlídky, promítání pro školy, odborný program Slavnostní vyhlášení vítězných filmů, předání cen To nejlepší z EKOFILMU 2009, zakončení festivalu

www. ekofilm.cz 18

Synchron 3

2009


25.5.2009

15:51

Stránka 19


MY A SVĚT RODÍ SE NOVÁ TELEVIZNÍ ARCHITEKTURA O dnešních problémech britské televize píše Anděla Špindlerová z Londýna Kdysi se tu říkalo, že ten kdo vlastní britskou komerční televizní stanici má licenci na tištění peněz. Tehdá, v minulém století, dávno předtím než se tu usadil Murdoch, inkasovali akcionáři komerčních stanic obrovské zisky. Příjem BBC z účastnických poplatků byl nesrovnatelně menší. Dnes, kdy jsou komerční stanice sjednocené v Independent TV- ITV – je tomu naopak. ITV se snaží udržet nad vodou. Její příjmy ročně klesají o 10–20 procent a její akcie, ještě nedávno prodávané za 100 pencí, jsou dnes k mání za 18.25. Michael Grade, z rodiny těch, kteří nezávislou komerční televizi uvedli v Británii na konci padesátých let do provozu, dnes pracuje na její záchraně. Ale Gradovi, se dílo příliš nedaří, a mnozí tvrdí, že ani uspět nemůže. Dva další britské televizní kanály, jež jsou také financovány reklamami – Channel 4 (C4) a Channel Five na tom nejsou o mnoho finančně lépe. C4 vyžaduje podporu ve výši 150 milionů liber, Channel Five vidí svou záchranu v tom, že se spoji s C4. Co vedlo k takovému zvratu? Příčin je mnoho. Samozřejmě dnešní globální finanční krize sehrála svou roli. Ale jsou tu strukturální důvody. Příjmy z reklam se drasticky zmenšily a z těch komerční televize, jak ITV tak C4 a Channel Five – žily. Firmy omezuji inzerci v teresteriální televizi, protože se její efektivnost neustále snižuje. Počet diváků těchto stanic klesá, tak jak se zvyšuje nabídka satelitních a digitálních kanálů. Automobilka Ford již nemusí inzerovat v ITV, má spoustu jiných a levnějších, a mnozí věří, efektivnějších možností. A tak teresteriální stanice se sníženými příjmy nabízejí programy, na jejichž výrobě škudlí. Na obrazovce je to zřejmé a divácký zájem dále klesá. Samozřejmě internet je novým, silným a levnějším konkurentem. Podle nejnovějších údajů, v příštím roce diváci v Evropské unii stráví stejný počet hodin před televizní obrazovkou jako před tou computerovou. Jana Vlivem digitalizace se komunikace v posledních letech Bennetová začaly měnit a dnes je zřejmé, že celý televizní systém, jeho struktura, technologie, financování a programování se musí změnám přizpůsobit. A přizpůsobení není lehké ani jednoduché a nikdo dnes neví, co se prokáže jako ideální řešení. (Britský tisk na tom není o moc lépe, to je však jiná kapitola.) Ale finanční krize ukázala, jak dôležité pro demokratickou společnost je dobře fungující veřejnoprávní televize – public service – jež není závislá na komerci. A BBC plní svou roli skvěle. Nejen, že atraktivní pořady mají dobrou sledovanost. BBC se zcela se adaptovala pokud se nových technologií týče. Její website je jeden z nejnavštěvovanějších, třetí ve světě po Googlu a Disney, a podle některých údajů, považovaných za nejspolehlivější pokud se objektivity zpravodajství týče. A i – Player, na kterém jsou všechny pořady vždy a všude v vidění – je naprostá jednička. BBC začala také zpřístupňovat svůj archiv. Ředitelka BBC Vision, Jana Bennettová, na konci tohoto finančního roku na začátku dubna zaslala všem pracovníkům v BBC e-mail: „další úspěšný rok pro BBC Vision. Dosáhli jsme tolika uměleckých úspěchů ve všech směrech a žánrech. Chtěla bych poděkovat všem, co pracují ve Vision za jejich podíl, za vynikající nápady, inovace a vůbec za všechnu dřinu, která byla vynaložena a učinila to, co nabízíme – content – tak jedinečné.“ BBC je také jedním z hlavních hráčů v Digital UK, jež organizuje v zemi převod na digitální vysílání. To bude ukončeno v roce 2012, kdy se bude konat Olympijské hry v Londýně. Ale i BBC si musí utáhnout opasek, protože neobdrží dost finančních prostředků na to, aby realizovala všechny plány, jež jí parlament uložil. Za poslední tři roky bylo z BBC propuštěno téměř 6 tisíc pracovníků a stovky se přesouvají na sever země do Manchestru, kde se buduje nové telekomunikační centrum. V roce 2012, kdy digitalizace produkce, vysílání a archivů bude ukončena, BBC bude mít o třetinu zaměstnanců méně, kolem 10 tisíc, a bude zcela multimedializovaná. Za svou podnikavost, prozíravost a úspěchy je BBC centrem mnoha kampaní vedených komerčními stanicemi a mediálními podnikateli. Samozřejmě Murdochův mediální komplex je v tomto směru velmi aktivní. Trnem v oku je jim skutečnost, že BBC má zaručené financování. Z koncesionářských poplatku BBC ročně obdrží přes 3.5 bilionu liber. (Nepředstavitelná částka, převedena-li na koruny.) Žádostí o podíl z vybraných účastnických poplatků je mnoho a návrhů jak to realizovat ještě více. Bude-li vůbec tento způsob řešení přijat, bude

Synchron 3

2009

rozhodnuto až v roce 2012, kdy se bude obnovovat Charta – zákon – o BBC. Ale jak se ukazuje, role, kterou BBC v národní kultuře hraje, nebude umenšena. Naopak. Finanční krize, nezadržitelný vývoj digitálních technologií a změny v chování diváků, podryly finanční základ podnikání komerčních medií – v Britanii nejen ITV, C 4 a Channel Five, ale také periodického tisku. V této nové situaci se „BBC stane páteří komunikačního systému“, předpovídá britský ministr kultury Andy Burnham. „Je to BBC, veřejnoprávní televize, opravdová veřejná služba, která bude chránit kvalitu a úroveň vysílání,“ prohlásil nedávno. Nová architektura komunikací se teprve rodí, ale v Británii je jasné, že public service, veřejnoprávní televize, bude hrát i nadále důležitou roli. Anděla Špindlerová

** Minister kultúry SR Marek Maďarič vymenoval 30.3. 2009 historicky prvých členov rady Audiovizuálneho fondu, ktorého poslaním je podpora a rozvoj audiovizuálnej kultúry a priemyslu v Slovenskej republike. Členmi rady na funkčné obdobie šesť rokov sa stali: Jelena Paštéková a Miloslav Luther z oblasti tvorby slovenských audiovizuálnych diel, Petronela Kolevská-Vančíková a Patrik Pašš z oblasti nezávislých producentov v audiovízii, Michal Drobný z oblasti distribúcie audiovizuálnych diel a z oblasti prevádzkovania audiovizuálnych technických zariadení, Marta Gajdošíková z oblasti televízneho vysielania vysielateľom zriadeným zákonom, Tomáš Kamenec z oblasti televízneho vysielania vysielateľmi oprávnenými vysielať na základe licencie, Robert Ťavoda z oblasti poskytovania retransmisie a Nataša Slavíková ako členka rady vymenovaná ministrom bez návrhu. Za prvého predsedu rady fondu bol zvolený Patrik Pašš a za prvú podpredsedníčku Petronela Kolevská-Vančíková. Zároveň bola schválená výzva na predkladanie prihlášok na riaditeľa fondu, ktorá bola zverejnená na webe Ministerstva kultúry SR dňa 2.4.2009. K prvým úlohám členov rady bude patriť najmä prijatie štatútu fondu a ostatných vnútorných organizačných noriem fondu, ako aj príprava novej schémy štátnej pomoci pre oblasť audiovízie a prvej výzvy na predkladanie žiadostí o podporu z fondu, ktorá bude zverejnená už na jeseň tohto roku. ** Na riaditeľa Audiovizuálneho fondu Slovenskej republiky (AVF) kandiduje iba jeden záujemca, ktorý v stanovenom termíne doručil do podateľne ministerstva kultúry svoju prihlášku. Overovacia komisia konštatovala, že Martin Šmatlák splnil všetky podmienky určené zákonom. Rada Audiovizuálneho fondu na rokovaní 28. apríla rozhodla o termíne verejného vypočutia, ktoré sa uskutočnilo 7. mája. Poslaním Audiovizuálneho fondu je podpora a rozvoj audiovizuálnej kultúry a priemyslu na Slovensku. Predsedom deväťčlennej rady je profesor Patrik Pašš. Členov Rady AVF vymenoval na šesť rokov 30. TASR, 30. 4. 2009 marca tohto roka minister kultúry Marek Maďarič. ** Velvyslanectví České republiky v Bratislavě, Ústav pamäti národa Bratislava a Kruh priateťov českej kultury uspořádal v úterý 5. května v kině Mladosť promítání dokumentů Kristiny

Kristina Vlachová a Štefan Vraštiak.

Vlachové Dračí setba (2006), Hranice – Železná opona (2006) a Poselství Jana Palacha (2009). Přátelské odpoledne se neslo v duchu motta: „Nezabúdajme na minulosť... jej dotyky so súčasnosťou. Významné medzníky v dejinách spoločného štátu v minulom storočí, ktoré sa dotýkajú ľudí žijúcích dodnes.“ ** 25. mája 2009 (Trenčianske Teplice – kino Prameň) – 19. Cena Karla Čapka Trenčianske Teplice – slovenský herec Marián Labuda a český literárny kritik Prof. Miloš Pohorský. Cena Karla Čapka je udeľovaná od roku 1991 a do roku 2008 ju získalo 32 osobností slovenských a českých osobností za propagáciu diela a života bratov Čapkovcov a praktické uplatňovanie česko-slovenskej vzájomnosti. Marián Labuda – „veľvyslanec slovenského hereckého majstrovstva v Čechách“ hral od roku 1981 vo vyše 30 českých filmoch. Preslávila ho Menzlova Vesničko má středisková a jeho postava šoféra Pávka po boku Jánosa Bána. „Najsmiešnejšia komická dvojica od dôb Laurela a Hardyho“ – aj takýto prívlastok sa im dostal pri zámorskom uvedení filmu.

19


25.5.2009

15:51

Stránka 20


MALÁ TELEVIZNÍ HISTORIE Frič se vrátil! (Proslov Ondřeje Suchého při enudaci busty režiséra Martina Friče do recepce barrandovských ateliérů dne 6. května 2009) Vážení přítomní! Začátkem roku 1997 připomněl svým dopisem tehdejšímu řediteli AB Barrandov, Václavu Marhoulovi, režisér a dnes místopředseda Českého filmového a televizního svazu FITES, Martin Skyba, že už uplynuly dva roky, kdy se zajímal o osud busty filmařské legendy Martina Friče, která se nevrátila na rekonstruovanou fasádu budovy barrandovských ateliérů. Dostalo se mu tehdy ujištění, že busta bude umístěna na jiném důstojném místě v areálu ateliérů. Nestalo se. A tak ještě téhož roku 1997 vznikla Nadace s názvem „Frič je pryč (a už dlouho)“, jejímž čestným předsedou se stal režisér Jiří Menzel. Cílem Nadace, kterou založili FITES a KINOS, bylo získání prostředků na opětovanou instalaci Fričovy busty. O rok později, roce 1998, naši úžasní zákonodárci vymysleli ovšem nový zákon o Nadacích, který mimo jiné ukládal navýšit základní kapitál nejméně na dva miliony korun. Tím pádem u nás zahubili všechny malé nadace, tedy i Nadaci „Frič je pryč“. Ve druhém čísle zpravodaje FITESu Synchron hlásal v roce 2005 titulek vítězoslavně: „Frič se vrátí“. Představenstvo společnosti Barrandov Studio prý tehdy rozhodlo, že toto sochařské dílo bude po drobných nezbytných opravách a úpravách umístěno na jiném místě barrandovského areálu. O dva roky později, tedy v roce 2007, jsem se jednoho dne z pozice redaktora Českého rozhlasu elektronickou poštou obrátil dotazem na společnost Barrandov Studio, co že se děje s bustou Martina Friče. Dostalo se mi nepříliš přátelské odpovědi, že busta je uložena v depozitáři, neboť je poškozena, a na její opravu nejsou peníze. K tomu jsem byl informován, kterými důležitějšími finančně náročnými úkoly byla a stále je společnost zaměstnána.

Tehdy, 6.srpna 2007, jsem pro změnu z pozice zakládajícího člena Společnosti Vlasty Buriana oslovil písemně předsedu této společnosti, Pavla Holíka, a požádal ho, aby si přečetl kopie mé elektronické korespondence se společností Barrandov Studio a aby jí navrhl, že by se opravy busty mohla ujmout Společnost Vlasty Buriana. Martin Frič, jak známo, natočil s Vlastou Burianem většinu jeho nejlepších filmů, celkem jedenáct (To neznáte Hadimršku, Anton Špelec ostrostřelec, U snědeného krámu, Revisor, Pobočník Jeho výsosti, Dvanáct křesel, Hrdina jedné noci, Tři vejce do skla, Katakomby, Baron Prášil, Zaostřit, prosím). Navíc si pak po jeho boku ještě zahrál ve třech dalších filmech – Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, Funebrák a v němém snímku Tu ten kámen. Společnost Vlasty Buriana měla proto jasný důvod, aby se opravy a znovuodhalení Fričovy busty ujala. Jednání probíhalo v následujícím roce 2008 – tedy v roce, kdy jsme si zde mohli v srpnu připomenout 40.výročí režisérova dobrovolného odchodu z tohoto světa. Nepodařilo se, budiž. Podařilo se až nyní, v roce 2009. Počítám-li dobře, pak tedy od chvíle, kdy zmizelá busta vzbudila u Martina Skyby zájem a kdy jsem se já o všem dověděl prostřednictvím zpravodaje Synchron a předal pak štafetu Pavlu Holíkovi, uplynulo 14 let. Jsem rád, že o tom všem můžeme dnes už mluvit v čase minulém. S ohledem na výsledný počin Společnosti Vlasty Buriana, dovolte mi na závěr přečíst ještě jednu perličku – neznámý zápis z deníku Martina Friče, v němž figuruje též Vlasta Burian. 24. července roku 1936 si Martin Frič do deníku zapsal: „Natáčím v Karlových Varech s Vlastou Burianem film Tři vejce do skla. Stala se zajímavá věc. Potřebovali jsme zachytit lázeňský ruch na hlavní kolonádě. Kamera byla připravena, jen začít. V tom se nám postavil před kameru vysoký muž. Žádal jsem ho, aby poodstoupil. Nereagoval. Šel k němu Vlasta Burian a říká mu: „Pane, my tady musíme natáčet, koukejte na ten mrak, co se hrne a stoupněte si honem někam jinam.“ Muž však stručně prohlásil, že on může stát, kde chce a že se z místa nehne. Mrak se blížil, a nezbývalo nic jiného, než povolat strážníka. Ten to skončil jednoduše. Vzal pána pendrekem přes hlavu a on si dal říci a zašel do knihkupectví. Byl to K. H. Frank, majitel onoho knihkupectví, později tyran a vrah.“ Škoda, že Martin Frič, výtvarník, kabaretiér, muzikant i textař, scénárista, střihač, herec, ale nakonec přece jen především geniální filmový režisér, neměl čas napsat své paměti. Uznáte, že by to bylo úžasné čtení. Jenže úvahy tohoto druhu už sem nepatří a proto mi dovolte pouze poděkovat. Děkuji vám za pozornost! Ondřej Suchý

Režisér Karel Kachyňa *1. května 1924 14. 5. 2009 se ve filmovém klubu MAT z iniciativy Jany Jiříčkové (za vydatné pomoci a podpory castingové agentury ArtCorp, ARASu, Aleny Mihulové a Zuzany Mattlachové) uskutečnilo setkání spolupracovníků a přátel pana režiséra Karla Kachyni u příležitosti jeho nedožitých 85. narozenin. Zúčastnilo se přibližně 50 hostů, po zahájení a přípitku shlédli na velkoplošné obrazovce část amatérského

Tomáš Baloun, Jiří Macák a Jana Jiříčková.

20

snímku autora Kamila Příhody z natáčení posledního Kachyňova filmu „Cesta byla suchá, místy mokrá“. V průběhu celého večera bylo možné si prohlížet fotografie z některých filmů, které pan režisér Kachyňa natočil (například Naděje, Trápení, Směšný pán...). Oslavy se zúčastnila řada známých osobností (Marta Vančurová, Petr Hapka, Jaromír Šofr, Andrej Barla) a jejich účast rozhodně nebyla formální záležitostí. Ohlédnutí za významnou osobností naší kinematografie s sebou přineslo trochu nostalgie, hodně vzpomínek a hlavně pocit, že je správné nezapomínat. Telefonicky všechny účastníky pozdravil z New Yorku pan režisér Vojtěch Jasný, který krátce zavzpomínal na svého přítele: „Vzpomínám na Karla Kachyňu s láskou, protože to byla krásná léta, kdy jsme spolupracovali potom když jsme se sešli na filmové akademii, a udělali jsme spolu fotografickou povídku Ves v pohraničí, dobrodružné věci, nevěděli si rady, pak

Jiří Krejčík ml., Petr Hojda.

jsme spolu dělali celovečerní film Neobyčejná léta, pak jsme spolu dělali v Číně, potom jsme se rozešli, na tu Čínu nejraději vzpomínám, i Karel rád vzpomínal. Pak jsme se rozešli v dobrém, režisér může být jenom jeden, tak on vytvářel své filmy a já jsem vytvářel své. Byli jsme přátelé, no a pak ta emigrace nás samozřejmě rozdělila. Já vás všechny zdravím, mějte se tam pěkně, v Čechách.“ Synchron 3

2009


25.5.2009

15:51

Stránka 21


MALÁ TELEVIZNÍ HISTORIE Můj úhel pohledu Vzpomínka na Karla Kachyňu Nejdřív je třeba připomenout, že v České televizi byla dvorním dramaturgem Karla Kachyni Helena Sýkorová, ona s ním pracovala na Zlatých úhořích, Duhové kuličce, Krávě, Hanele, na seriálu Vlak dětství a naděje, abych jmenovala jen některá díla. Helena Sýkorová je dnes ze všech nás pamětníků Karlovi také nejblíže, atˇuž oba přebývají kdekoliv. Já zažila Karla Kachyňu právě v tomhle posledním údobí jeho života, kdy se po zániku bývalého Barrandova soustředil na tvorbu televizní. Vzpomínám na něj se vší úctou, protože jsem se od něj mohla učit a protože pracovat s ním byla vzrušující zábava. Skupina Sýkorová – Škorpík, kde jsem byla dramaturgem, se stala pro Kachyňu skupinou domovskou. Později jsme s Alicí Nemanskou skupinu převzaly a Karlovu přízeň jsme rády zdědily. Kachyňa točit musel. Pořád, plynule, z filmu do filmu. Jinak si život vůbec nedovedl představit. Dokud nedržel v ruce scénář, s jehož realizací mohl napevno počítat, chodil na skupinu málem týdně. Seděl, poutavě vykládal, někdy zdržoval, protože suverénně předpokládal, že jsme v práci kvůli němu. A neměl snad pravdu? Co zbylo ze všech neodkladných a veledůležitých úkolů televizní denní mašinérie než pár krásných filmů či seriálů, Kachyňovy vždycky mezi prvními v řadě? K čemu je veřejnoprávní televize v umělecké sféře, než aby poskytovala dostatečný prostor dobrým tvůrcům? Tedy: jakmile měl Karel svou látku přiklepnutou, zmizel, nebylo po něm i měsíce slechu. Když se vynořil, měl připraveny verze, připomínky, vize, obsazení. Zdálo se, že od dramaturgie či od producentů vyžaduje bezpodmínečný souhlas a žádné řeči. Ve skutečnosti čekal, že se s ním bude někdo tvrdě přít. Při práci na Prima sezóně, seriálu podle Josefa Škvoreckého, jsem se neuhlídala a ve svatém nadšení pro věc jsem mu řekla, že tak, jak to s Karlem Čabrádkem sepsali v první verzi, to zůstane jen přes mou mrtvolu. Okamžitě si stěžoval mé šéfce, jenže nepochodil. A pak už jsme si rozuměli. Nejkrásnější spolupráce pro mne byla Na Třech králích, seriálu Ondřeje Vogeltanze o Morávkovi, Mašínovi a Balabánovi. Jsouce dobří kamarádi, křičeli jsme na sebe s Ondřejem o sto šest, Karel chodil po místnosti, s klidem nás soudcoval, aby svou další připomínkou eventuálně zavdal podnět k nové bouřlivé diskuzi.

Ráda chodím na natáčení, ale Karel Kachyňa to vnímal zpočátku jako nepatřičnou kontrolu. Měl sarkastické poznámky, ale řekla jsem mu, že bych musela být ignorant, kdybych propásla příležitost vidět, jak točí Kachyňa. A jak točil? Byl perfekcionalista. Na place jako rtuť. Všechny okolo udržoval v ostražité pohotovosti.: „Kde jsou maskérky s tím kapesníkem?“ „To by se na Barrandově stát nemohlo!“ „Ne, takhle nebude úhel záběru, semhle se budeme dívat“, mávl rukou (šlo o dobově zařízenou ulici, tedy odstranit lampy, jinam markýzy, přelepit plakáty..a rychle!) Vyskakoval a hledíval do kamery, nervově slabším kameramanům chtěl komponovat záběry. Pokud byly produkčními ženy, i plakávaly. Byl přísný, ironický. Ale bylo to všechno jen takové divadlo. Aby štáb neusínal. Aby všechny vtáhl do své hry. Aby se strachovali oni a ne on, že nebude mít něco podle svých představ. K hercům byl myslím nejtolerantnější. Důsledný, věcný, vlastně trpělivý. Jako lidumil Karel Kachyňa jistě nepůsobil, ale řekla bych, že právě vnitřní laskavost patřila k jeho základním vlastnostem a že právě z téhle Punkvy jeho tvorba čerpala. Bylo ale velmi skličující sledovat, jak díky náhle kvapnému stáří, které nezáviselo na věku, ta laskavost vyplouvá stále víc napovrch, jak už Karel nemá sílu na expresivní chování, jak je čím dál tím mírnější, menší, jak má trvale chladné ruce... a jak ovšem v neztenčené míře touží pracovat. Ráda bych ještě na závěr připomněla jednu disciplinu, v které byl Kachyňa výjimečný: uměl ob- Karel Kachyňa při natáčení filmu Směšný pán (1969) jevovat nové herecké tváře. Táně Vilhelmové snad nebylo ještě patnáct, když hrála v Prima sezóně. Tam se vůbec prvně nebo skoro prvně objevilo mladých herců! Aňa Geislerová, Jitka Ježková, Jakub Wehrenberg, Andrea Černá, Andrea Elsnerová, Václav Chalupa... Předtím ve Vlaku dětství a naděje Vladimír Javorský (později vynikající štábní kapitán Morávek). A to nemluvím, pro jistotu abych něco nespletla, o všech, které uvedl Kachyňa na plátno ve svých kinematografických filmech. Sami si, vlídní čtenáři, třeba vzpomenete… A ten dlouhý výčet jmen přičtěte navíc k dobru režisérovi, jehož díla patří k nejlepším v moderní české kinematografii. (Král nekrál Šumavy, a co Ucho a pod ?!) Helena Slavíková

Kolem trilogie Karla Steklého z období normalizace Pro připomenutí: V Synchronu číslo 4/2008 jsem publikoval článek o festivalu Film a dějiny 2008 (Zmařené naděje aneb filmy z trezoru o Pražském jaru), a v něm uvedl pasáž „Steklá“ noc normalizační, která byla jakýmsi zakončením festivalu. Šlo o tři filmy z rozmezí let 1973 – 1975 natočené režisérem Karlem Steklým (1903 –1987) a ve shodě s pořadateli festivalu, filmovými historiky a recenzenty jsem všechna tato filmová díla zařadil k tomu nejpokleslejšímu, co bylo natočeno v období tzv. normalizace. Uběhl rok a v něm došlo k výměně dopisů mezi paní Věrou Líznerovou-Steklou a mnou, k jejím telefonátům s Ústavem pro studium totalitních režimů, a také k festivalu Febiofest, na němž byla poprvé udělována nejhoršímu českému filmu anticena s názvem Hroch – čili jednoho z té trilogie (dalšími jsou Za volantem nepřítel a Tam, kde hnízdí čápi). Název Hroch si vysloužila anticena zejména proto, že o stejnojmenném filmu lze nalézt ta nejhorší hodnocení, dokonce byl označen za „nejtrapnější záležitost v historii české kinematografie“. Historik Petr Koura sepsal studii, o níž přinesl celostránkové pojednání v MFDnes 28. 3. 2009. V jejím úvodu mj. napsal: „Hroch není ani tak výsledkem diletantismu autora, který za svého života prokázal, že řemeslu rozumí, nýbrž spíše projevem jeho neskutečné servility vůči normalizačnímu režimu…“ Posléze již jmenovaný ústav (ÚSTR) uspořádal filmový seminář s názvem Podivné přátelství Karla Steklého s podtitulem Nástup „normalizace“ na Barrandově, který moderoval pracovník ústavu Petr Kopal a úvod přednesl Štěpán Hulík, diplomant FAMU, který se Synchron 3

2009

zabývá právě oním obdobím, u něhož se mezi historiky používá pojmu „tzv. normalizace“ a přídavné jméno „normalizační“ se uvádí v uvozovkách – protože dobová politická terminologie není z dnešního hlediska významově adekvátní. Spíše to byla léta antinormalizační, pseudonormalizační, nenormální až amorální. Filmového semináře se zúčastnila Věra Líznerová, bývalá asistentka architekta filmů, které si režisér Karel Steklý náhodně povšiml a po několikaleté známosti byla již architektkou ateliérových interiérů, a od října 1972 též jeho ženou. Její zásluhou byla vydána také kniha „Karel Steklý: Život v Inkognitu“ (vydalo nakladatelství IQ 147, Praha 1999, 168 stran) s ediční úpravou Jiřího Zíky a akademického malíře Dimitrije Kadrnožky, ale zejména známého historika PhDr. Josefa Tomeše, který režiséra přiměl k sepisování jeho pamětí a opakovaně na něj naléhal. Karel Steklý ještě ve svých 82 letech dotočil svůj poslední film Podivná přátelství herce Jesenia na motivy románu Ivana Olbrachta – vlastně natočil „svůj filmový epilog“, jak uvedl,

a tehdy se odhodlal podat písemné svědectví ve formě volných vzpomínkových asociací, která nejlépe vyhovovala jeho tvůrčímu rozletu a filmařskému naturelu. Autor-režisér projevil beletristické nadání, letitou scenáristickou zkušenost, vypráví barvitě a vtipně o 20. a 30. letech a jejich filmovém zákulisí, nerad hovoří o svém životě a díle, ale přece jen dal nahlédnout i do svého soukromí s názory, bolestmi a pochybnostmi. Oživuje dobu hudební novinky „Honky-tonky“, která byla pianinovým satelitem bioskopu – kinematografu, kdy siamská dvojčata vtrhla do památného Konviktu, v němž protančil básnické mládí už Jan Neruda, kouzelně líčí natáčení humorných scén s návštěvou císaře Františka Josefa I. v Praze v roce 1907, přeskakuje k operetě s Mařenkou Zieglerovou, obdivuje jízlivá i laskavá pozorování u malíře Jana Baucha, z jehož knížky se mnohému přiučil, stal se bláznivým vyznavačem dýmek, shlédnuv se v Iljovi Erenburgovi, lapal rozumy u Franty Sauera a Jaroslava Haška, bojoval v něm humanista s anarchistou, vyznává se k obdivu k Marii Vášové, kterou poznal za nacistické okupace 21


25.5.2009

15:51

Stránka 22


MALÁ TELEVIZNÍ HISTORIE

Věra Líznerová, Daniel Růžička, Miloslav Hůrka.

(nekoketovala s politikou protektorátu, veřejné události vnímala jen citově), a po válce s ní přišel do styku při natáčení filmu Siréna (1947). To byla jeho druhá režie, prvním byl film Průlom z roku 1946. Po něm dalších 26 filmů (mj. Temno, Anna proletářka, Strakonický dudák, Dobrý voják Švejk, Slasti Otce vlasti, Svatby pana Voka) a nejméně dvacítka scénářů k filmům, které patřily k nejnavštěvovanějším (mj. Svět patří nám, Klapzubova jedenáctka, Třináctý revír, Pantáta Bezoušek, Muzikantská Liduška, Železný dědek, Valentin dobrotivý, Roztomilý člověk, Městečko na dlani, Počestné paní pardubické). Takže ani nestačil vypovědět o všech aspoň „útržky – drobečky – střípky“. Jednu celou kapitolu věnoval svým klauniádám a historkám kolem knížky emigranta – atentátníka Pavla Gorgulova „Syn jeptišky“ a opět další a další zážitky, až ho inspiruje Osvobozené divadlo, pod jehož vlivem se vrátil k válečným tématům jako reflexím života. Slavná jména filmové éry třicátých a poválečných let vypadávají z paměti Karla Steklého jedno za druhým: Vlasta Burian, režisér Václav Wassermann, Anny Ondráková, Teodor Pištěk, kameraman Rudolf Stahl, básník Jaroslav Seifert, V+W (+J), bio Lucerna s ředitelem Milošem Havlem, uvádějícím nejlepší české filmy a díla americká (světové senzace!), kinomajitel Emil Sirotek a Miroslav Inneman … Kolik by jich ještě bylo, kdyby mohl autor svůj rukopis dokončit! Zemřel v červenci 1987. A jak se zapsal do paměti jako režisér? O tom píše jen sporadicky. Byl nesmlouvavým, důsledným spolupracovníkem, dokázal udržet na uzdě talentované herce, připravoval pro ně scény, rekvizity, vymýšlel gagy. „Možná, že pro svoji důslednost, smysl pro přesnost a detail, nebyl oblíbený“, říká s povzdechem Věra Líznerová-Steklá a hned dodává: „Flákači a lenoši ho neměli rádi, ale on nechtěl získávat lacinou popularitu, byl poctivý na všech životních bojištích…“ Co by asi říkal dnes svým „normalizačním“ filmům? Ale napřed ještě, jak prožíval novou vlnu českého filmu s nadějnými režiséry, jak se potom sžíval s režimem a dramaturgickým či politicko – mocenským mechanismem, který na Barrandově nastolili po srpnové okupaci 1968 a v němž působili další režiséři neméně zvučných jmen, jimž

byli v patách komunističtí mocipáni a „estébáčtí fízlové“, jakými trefnými slovy by charakterizoval onu angažovanost, centrálně organizovanou? Její obludná líheň se rozvíjela v samém středu ÚV KSČ, kde byl v letech 1972 – 89 tajemníkem a vedoucím oddělení kultury Miroslav Müller (někdy též Miller), byť rozšafný, ale především obávaný cenzor a kat české kultury, jejíž umělecké organizace ideologicky řídil, ač sám spisovatel, píšící pod pseudonymem Miroslav Kapek (například s poplatnou dobovou satirou a pokleslým hédonismem, mj. v debutu S Elvírou v lázních – 1972 a dalších prózách Zajíček 1978, Hrdinové v průvanu – 1980, A je to gól! – 1983). A kupodivu – také spolupracovník režiséra Karla Steklého, u jehož několika filmů je uváděn mezi titulky. K jeho motivaci a pohnutkám se těžko hledají doklady, i osobní svědectví jeho ženy je děravé, nikdy spolu o Miroslavu Millerovi nemluvili, však ani do kina spolu nechodili, „byli jsme nuceni k vypjatému pracovnímu tempu v zaměstnání, že nebyl čas, ani nálada, žila jsem omezeně…“ S podobnými zkušenostmi se na filmovém semináři svěřil také přítel Věry Líznerové-Steklé – Miloslav Hůrka, zvukový Autor článku.

režisér, filmový publicista a historik, který na Barrandově pracoval nepřetržitě 55 let v letech 1943 – 98 a který ji zde doprovázel a doplňoval. Patřil ke stálým členům Steklého štábu. Klobouk dolů před jeho vitalitou! Ale už nechce nic psát, ani moc vzpomínat, mnoho současných reálií ho dnes rozčiluje. Třeba ty úvahy o propojení politiky a filmu na příkladu tvorby – řečeno slovy programu ÚSTR – jednoho z nejkontroverznějších českých režisérů, z jehož několika málo filmů byly promítnuty ukázky. Besedy se zúčastnil také režisér Miloslav Kučera, producent České televize Daniel Růžička a další zájemci, protože podobné semináře ÚSTR jsou veřejnosti přístupné. Nelze se vyhýbat vzpomínkám, vytěsňovat je z našeho života, jak říkají jedni, zatímco druzí si stěžují na jejich diplomatické přehlížení, relativizování, dokonce absenci analytického přemýšlení o minulosti. Opravdu nelze ponechávat podobné myšlenkové vlivy nepovšimnuty a nesnažit se o jejich hlubší poznání, kritickou reflexi doby, v níž se rodily. Vzpomeňme na personální čistky ve filmu a na Barrandově,

kde hlavními jejich vykonavateli byli ústřední ředitel Čs. filmu Jiří Purš (*1924) a ústřední dramaturg Ludvík Toman (1920 – 1988), zatímco předchozí ředitel Alois Poledňák (1922 – 1984) byl kriminalizován. Uveďme v této souvislosti podnikatelského praktika Vlastimila Harnacha, kterého nahradil spisovatel a scenárista Miloslav Fábera. Svědkové a pamětníci, nebuďte němí k období, kdy dramaturgicko – produkční tvůrčí skupiny na Barrandově byly rozmetány a namísto nich nastoupili druhořadí, ale o to víc agresivnější lidé, jakými byli Miroslav Hladký, Karel Štorkán, Vojtěch Trapl… Naopak byli odstraněni nebo jim dokonce byla zakázána spolupráce s filmem (mj. Ladislav Fikar, František Pavlíček, Jan Procházka, Leoš Suchařípa, Milan Uhde, František Vrba…), zmizela jména (opět abecedně) mj. Ludvíka Aškenázyho, Oldřicha Daňka, Miroslava Horníčka, Františka Hrubína, Rudolfa Kalčíka, Zdeňka Mahlera, Jiřího Marka, Jana Řezáče, Jany Štroblové… Nad tím vším jsem přemýšlel, když se na mne svým dopisem obořila Věra Líznerová – Steklá a když jsem seděl v její blízkosti na filmovém semináři. Nejsem ani filmový historik, ani filmový kritik, ale film sleduji od pradávna – ostatně i jiná odvětví naší společnosti, a protože se zatím ty soudobé dějiny rodí velmi ztěžka (ponechme je do doby, než jejich pamětníci umřou! prý v zájmu klidu na práci!, dokud ti lidé žijí, snadno se to zvrtne na hon na čarodějnice!), ne, nemohu se s takovým stavem a náladami smířit. Vítám proto každou podobnou aktivitu, iniciativu, podloženou věrohodnotnými dokumenty a podklady, nad nimiž se lze dále zamýšlet, porovnávat je, ať s podobnými událostmi u nás, či v našem zahraničním okolí, dospívat k hlubším analýzám. Nejsem zdaleka jediný, který si vypůjčí pro podobné úvahy slova našeho básníka Josefa Hory (1891 – 1945) a prosím, omluvte mne, protože jsem ročník 1926. Ten si zaveršoval: Kdo uvěřil by, že blesk bije,/ když za mraky se klikatí?/ Kdo uvěřil by, historie,/ že nás se může týkati? Těším se na další články, statě a vzpomínky v Malé filmové historii, kterou Synchron přispívá značnou měrou do společné pokladnice naší národní paměti. Miroslav Sígl

Nevidím zlo, neslyším zlo Vypůjčil jsem si název v titulku z jedné americké komedie. Přišel mi jako velmi výstižný pro průběh debaty, která se odehrála na půdě Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) během filmového semináře o nástupu normalizace na Barrandově. Hovořilo se v této souvislosti i o třech filmech Karla Steklého Hroch (1973), Za volantem nepřítel (1974) a Tam, kde hnízdí čápi (1975). V socialistickém Československu šlo tehdy o navýsost angažované filmy, které v duchu Poučení z krizového vývoje vykládaly události a jevy Pražského jara 1968. Na seminář byli jako exkluzivní hosté pozváni režisérova manželka Věra Líznerová-Steklá a mistr zvuku Miloslav Hůrka. Měli osobním svědectvím doplnit výklad přítomného historika. Odborná veřejnost v sále asi čekala větší otevřenost těchto pamětníků, ale ta se nekonala. Šlo z jejich strany spíše o různé nepodstatné přípodotky. Při diskusi o normalizační povaze 22

této trojice filmů, především pak Hrocha, opáčila paní Líznerová argumentem, že přece ve všech Steklého filmech bylo „trochu doby“. (Kolik takových vyjádření jsme si za posledních dvacet let od některých filmařů vyslechli…) Ukázky z filmu Hroch jí však usvědčily z toho, že v tomto filmu jen „trochu doby“ nebylo. Všem v sále bylo po těchto ukázkách jasné, o jak zrůdnou parodii roku 1968 šlo. Parodie politiků, novinářů a umělců. Parodie Alexandra Dubčeka a jeho slavné šipky na bratislavské plovárně, jejíž fotky v časopisech tenkrát obletěly celou republiku. Zlá parodie profesora Černého či Klubu angažovaných nestraníků. Zkrátka, z tohoto filmu se znalému člověku zvedne žaludek. Chtěl jsem od hostů pamětníků vědět, zda si tehdy uvědomovali, co natáčejí. Ptal jsem se Synchron 3

2009


25.5.2009

15:51

Stránka 23


MALÁ TELEVIZNÍ HISTORIE s nadějí, že třeba odvětí, že si toho sice byli vědomi, ale co mohli dělat, byla taková doba. Takové či podobné odpovědi jsem se nedočkal. Oba shodně tvrdili, že tenkrát měli ve své profesi hodně práce na place, a tak je nezajímalo nic jiného, nevěnovali ani pozornost situacím v jednotlivých scénách ani dialogům (asi nečetli celý scénář… a to je profesionální prohřešek) a případné reakce herců na to co hrají, je nezajímaly. Možná ano, možná ne. Nechce se ale věřit, že by předobrazy lidí a situací neznali. Oba pamětníci se shodně tvářili, že o Dubčekově slavné šipce slyší úplně poprvé. Autor článku.

Zvláštní. Steklý Hrocha natáčel pár let po Pražském jaru 1968. Je proto neuvěřitelné, že by v nich rok 1968 se všemi jeho událostmi i atmosférou na nich nezanechal stopy. Prostě si „nepamatují“. Je to bezpečnější. A pak Hrocha označili za dobrou grotesku. Škoda, že se nikdo nesmál, ani dnes, ani tenkrát, kdy byl brzy stažen z distribuce. Nejde dnes o to odsuzovat někoho za jeho podíl na propagandistických šmírách, filmařské profese opravdu nemusely být angažované, jako scenáristé a režiséři. Jde o něco jiného: o mravní postoj filmařů. A mám na mysli nejen autory, ale i zvukaře, kameramany, maskéry, architekty… Přiznat si dnes, že se podíleli na politickém filmu. Nikdo je za to nebude „kamenovat“. A budouli upřímní, budeme se snažit je pochopit, protože jedině tak se dá pochopit uplynulá doba. Pamětníci, a je jedno, na které straně tehdy stáli, by měli dát najevo, že dokážou být nad věcí a svými vzpomínkami pomohou mnohé objasnit nebo alespoň nás na cestu objasnění navés Daniel Růžička

Úlitba bohům? Ještě jednou k Hrochovi Karla Steklého Film režiséra Karla Steklého Hroch, bývá (spolu s dalšími Steklého filmy od roku 1968 Za volantem nepřítel a Tam, kde hnízdí čápi) představován jako nejvýznamnější dílo angažované normalizační filmové tvorby. Při vysvětlování okolností jeho vzniku je často zdůrazňován motiv povinné angažovanosti tvůrců. Natočení těchto pokleslých filmů mělo Karlu Steklému umožnit návrat do řad aktivních režisérů. Zmíněná trilogie jistě patří mezi nejvíce zpolitizované filmy posrpnového dvacetiletí. Nakolik však odpovídá realitě jejich časté představování jako filmového obrazu ideologie „reálného socialismu“?

Oslava nadšení nebo konfrontace s nepřáteli? Vynucené pokání cestou angažovanosti bylo jedním z často využívaných nástrojů režimní kulturní politiky v sedmdesátých letech. Jako příklad z oblasti filmové tvorby bývá nejčastěji uváděn film Jiřího Menzela Kdo hledá zlaté dno či politické velkofilmy Otakara Vávry. Žánrově jde většinou o historická dramata z časů 30. až 50. let. Filmy ze současnosti byly většinou zastoupeny poněkud křečovitými pokusy o renesanci žánru budovatelských dramat, která oslavovala pozitivní přístup lidu k normalizačnímu zřízení. Filmové spodobnění nedávné minulosti bylo spíše výjimečné, a přímé zachycení let 1968/69 dokonce ojedinělé. Vedle Steklého filmů se motiv Pražského jara objevuje ve Vorlíčkově Bouřlivém vínu, Traplově Tobě hrana zvonit nebude a ve vybraných dílech seriálu Třicet případů majora Zemana. Zpolitizovaný hraný film tak do značné míry odrážel situaci ostatní režimní propagandy. Přes zažité stereotypy byly orwellovské „minuty nenávisti“ v letech normalizace poměrně vzácné (alespoň pokud se týká připomínání roku 1968), daleko častěji reflexi „krizového vývoje“ nahrazovalo povinné mlčení či organizované skandování davů novému stranickému vedení. Dehonestace nepřátel režimu a stupňování ostré, nenávistné propagandy byly doprovodným jevem vlastního nástupu normalizace, vracely se také jako doprovod událostí, které stranické vedení vnímalo jako své ohrožení. Tak tomu bylo v měsících následujících po zveřejnění prohlášení Charty 77 či po aktivitách opozice v druhé polovině 80. let. Nenávistná (negativní) propaganda však byla nejen specifickou reakcí režimu na možné ohrožení. Odrážela i různorodost názorů politických elit normalizačního Československa na interpretaci let 1968/69 a politické opozice, která vznikla v tomto období. Podpora negativní propagandy zpravidla vycházela z řad radikálně konzervativního křídla stranické reprezentace a velmi často také z řad „jestřábů“ na ministerstvu vnitra. Pragmatické křídlo stranického a státního vedení oproti tomu preferovala propagandu sebeoslavnou, pozitivní. Reflexe a interpretace Pražského jara pro ně byla uzavřena přijetím známého Poučení z krizového vývoje. I negativní připomínání politických protivníků bylo uznáním existence opozice a narušoSynchron 3

2009

valo tak budovaný obraz takřka stoprocentní podpoře normalizačních politiků. Uvedené rozdělení se pochopitelně daleko více týká aktuálnější novinové či televizní publicistiky. Zpolitizovaný hraný film mohl na měnící se politická zadání reagovat jen s velkým zpožděním. Soudobé politické filmy tak byly spíše výjimkou. Přesto, především v sedmdesátých letech, vznikaly a tvořily specifickou součást dobové propagandy.

Nepůvodní Hroch Součástí dobové, radikální interpretace Pražského jara je i Hroch a další filmy Karla Steklého. Do kin se dostal až několik let po odeznění ostrého propagandistického tažení proti protagonistům a stoupencům Pražského jara. Přes několikaletý odstup patří do kampaně, která probíhala zhruba od podzimu roku 1969 do jara 1971. Po několika letech se tak filmoví diváci mohli setkat s narážkami a dehonestujícími útoky, se kterými se setkali již před několika lety. Přes svoji bulvárně-politickou výjimečnost totiž nejsou filmy Karla Steklého příliš originální. Hroch (1973) do značné míry vychází z vrcholů kampaně z roku 1970, která interpretovala Pražské jaro jako spiknutí intelektuálů, kteří manipulovali mocichtivými politiky i veřejností. Velká část politických narážek a dezinterpretací v Hrochovi se objevila v roce 1970 v televizním dokumentu Svědectví od Seiny a jeho volném pokračování z téhož roku Obchod s důvěrou, další použité motivy čerpají s novinové kampaně z roku 1970. Charaktery negativních postav Hrocha byly slepeny z klišé používaných propagandou v letech 1969/70. Arogantní politik Borovec si tak buduje pověst lidového tribuna po vzoru Josefa Smrkovského, pózuje novinářům na koupališti tak jako Alexandr Dubček v roce 1968, rád bývá viděn se svým buldokem, stejně jako reformní ministr vnitra Josef Pavel. Manipulátor profesor Fibinger nese rysy Eduarda Goldstückera, celé věty jeho monologů však byly opsány ze záznamů rozhovorů, které zachytily odposlechy Státní bezpečnosti v roce 1968 v bytě literárního vědce prof. Václava Černého. Demagogický novinář Pip Karen svým jménem odkazuje ke spisovateli Pavlu Kohoutovi, ukázky jeho novinářské práce jsou karikaturou televizního redaktora Vladimíra Toska, řada jeho slov byla vytržena z veřejných projevů a soukromých rozhovorů scénáristy Jana Procházky.

Ultralevice a teorie spiknutí Autory kampaně, která v letech 1969/70 přestavovala Pražské jaro jako spiknutí intelektuálů byli především radikálové z řad Státní bezpečnosti a tiskového odboru ministerstva vnitra. Ve stranickém vedení je podporovalo především dočasně vlivné křídlo ultralevicových radikálů, kteří viděli cestu k řešení problému Pražského jara k faktickému návratu ke stalinismu. Propagandistická kampaň, kterou rozpoutali měla být patrně předvojem vlny politických procesů s vybranými „viníky“ krize československého komunistického režimu. Naznačovala jejich

Štěpán Hulík, diplomant FAMU.

představu o cestě k normalizaci. Namísto budování vynuceného společenského konsenzu „reálného socialismu“ se měla vrátit doba dlouhodobého třídního zápasu a trvalého hledání politických nepřátel. Tato cesta k upevnění moci KSČ v okupovaném Československu nakonec neuspěla. Část ultraradikálů byla zbavena funkcí, část přistoupila na řešení, které prosazovalo nové stranické vedení v čele s Gustávem Husákem. Samotná ostrá „protiosmašedesátnická“ kampaň na konci roku 1970 utichla, Pražské jaro se po přijetí Poučení z krizového vývoje stalo do značné míry stalo tabuizovaným tématem.

Výkřiky ultralevice v 70. letech Přesto se „teorie spiknutí“ v politické propagandě objevovala i v dalších letech. V roce 1971 vyšla kniha spisovatele Rudolfa Černého Jak se dělá kontrarevoluce. Její autor byl jedním z levicových radikálů, kniha vznikla za přímé podpory některých „jestřábů“ ze sovětské KGB. Jeho kritika Pražského jara však byla natolik radikální, že vadila stabilizujícímu se československému stranickému vedení a jako taková byla krátce po svém vydání fakticky zakázána. Sovětské podpoře se těšil i autor patrně nejznámější ultradogmatické umělecké interpretace Pražského jara Alexej Pludek. Jeho román Vabank vyšel v roce 1974, kdy se dostal do kin i Hroch Karla Steklého. Tyto dezinterpretace však již nepředstavovaly hlavní proud výkladu událostí let 1968/69. Pochopení role těchto (i z pohledu 70. let) extrémních výkladů Pražského jara je obtížné. Zjevně narušovaly obecný normalizační přístup k událostem let 1968/69 daný Poučením z krizového vývoje a následným mlčením. V některých případech byly součástí politického boje domácích stalinistů, některé z nich vznikly za dozoru či přímou objednávku sovětské tajné služby. V tomto kontextu je, podle mého názoru, třeba posuzovat i Steklého Hrocha a další filmy jeho „normalizační trilogie“. Rozhodně nepatřily do mainstreamu zpolitizovaného normalizačního hraného filmu. Obraz Pražského jara v nich podaný neodpovídal dobovému kánonu a i na polovinu sedmdesátých let, byl daleko radikálnější. Mnohem spíše šlo o politický manifest jejich Petr Cajthaml hlavních tvůrců a objednavatelů. Autor je historik (1974), dlouhodobě se věnuje problematice poválečné politické propagandy, pracuje jako archivář v v Ústavu dějin a Archivu University Karlovy.

23


25.5.2009

15:51

Stránka 24


IN MEMORIAM Zemřel Jiří Ployhar Seznámili jsme se v roce 1956, kdy jsme společně se sinologem Palátem a lékařem Huslarem doprovázeli výpravu našich nákladních aut do Lhasy. Od té doby trvalo naše přátelství, jímž neotřásla ani bouřlivá období, která jsme s naší zemí prožívali. Jirka byl vždycky rovný, vždycky svůj, s neobyčejnou schopností vidět pod povrch věcí i dějů a zobrazovat je svou kamerou. Překvapoval tím, jak dovedl zachytit tvář naší země, skryté souvislosti i dramata. Z naší cesty přivezl svůj dokument Zápisník z Tibetu, který ve své době objevil skryté rysy této země i jejích lidí. Pak natočil ještě celou řadu dokumentů, které si dodnes uchovaly svou hodnotu. Ať už to byly snímky věnované zajímavostem jižních Čech, odkud pocházel, či Československo – země neznámá nebo Korunovační klenoty království Českého, vždy byly objevné a zaujaté. Normalizace mu – jako mnohým jiným – vzala další příležitosti. Věnoval se pak fotografii, pro Universitu Karlovu vytvořil řadu skvělých kalendářů a v jejím nakladatelství je připravena nová kniha fotografií bilancujících jeho bohatou tvorbu. Zemřel náhle dne 25. března 2009, těsně před svými 82. narozeninami. Zápisník z Tibetu. Sbohem Jirko – všem nám budeš moc chybět. Alois Svoboda

Taková normáááální technická věda... Jak stárnu, píšu čím dál tím víc nekrologů. Když v rozhlasu hlásili, že umřel Miroslav Doležal, vyhrkl jsem automaticky: „Taková NEnormální technická věda!“ To bylo tak: za své dlouholeté televizní praxe jako dramaturg (pokud jsem směl) jsem připravil mnoho pořadů, v nichž Doležal působivě účinkoval. Elegantní, vzdělaný, sečtělý, neobyčejně múzický a i muzikální, milovník Janáčka, s obrovskou kulturou mluveného slova (jak ho to naučil na brněnské konzervatoři Rudolf Walter). Když jsme s Ladislavem Štrosem připravovali Mozartovu „Figarovu svatbu“ a hledali vhodného televizního představitele hraběte Almavivy, nemohl nás napadnout nikdo jiný než on. Když na zámku v Libochovicích hráli velmistři svých nástrojů bratří Tylšarové Haydnův dvojkoncert a Pražský komorní orchestr líbeznou Trojanovu „Simfoniettu armoniosu“ – provázely muziku Hrubínovy a Seifertovy verše – ovšem ústy Miroslava Doležala. Ale poznali jsme se skoro Jako Šavlička ve Strakonickém dudákovi, 1969. před šedesáti lety, když jsem byl ještě ve vysílání dětském. Dávali jsme tehdy ruskou aktovku o bezprizorném chlapci, zamilovaném do lokomotiv a železnic, který se vyžívá v alotriích na velkém nádraží, až ho při nich chytne starý (Paukert říkal „pšísný, ale spvavedlivý“) železničář, předvede ho k přednostovi stanice – a nakonec mu vyhledají železničářskou školu, aby se stal opravdovým ajzboňáckým profíkem. Aktovku „Jegorkova lokomotiva“ režíroval čerstvý absolvent FAMU 24

Frantík Filip, který si za asistenta pozval spolužáka z ročníku Ivoše Paukerta a role obsadili tak, že Mirek Doležal hrál ušlechtilého přednostu, bezprizorného Igorka Jiřka Jirásková a figuru starého železničářského veterána nejpůvabněji, jak je možno takovou partii zahrát, František Kovářík. Točili jsme za strašného mrazu na seřaďovacím nádraží na Rohanském ostrově, Jirka Pleskot balil Jiřinu po každém záběru do kožichu a při životě nás držela jen jedna jediná věta, kterou byla charakterizována Kováříkova postava a kterou děda při každé příležitosti opakoval a Kovářík neopakovatelně nádherně vyslovoval: „Taková normáááální technická věda!“ Kdykoli jsme se s Doležalem setkávali, ať pracovně nebo jen tak na představení nebo na ulici, nikdy jsme neopomínali vyslovit toto magické vzájemně nás spojující heslo: „Taková normáááální technická věda!“ V poslední době měl Mirek potíže s nohama, nějak mu začínaly vypovídat službu, a tak jsme se dlouho nepotkávali, a proto jsem pár dní před jeho letošní devadesátkou telefonicky sondoval, co s ním je a zda se mohu vnucovat s nějakou tou gratulací. K mé radosti byl u aparátu na mé zavolání a byl naprosto duševně fit, moc jsme toho napovídali a postěžovali si i na to, jaký nesmysl se to promítá na nádhernou budovu jeho Národního divadla a nikomu z „odborníků“ to nevadí – a samozřejmě jsme to celé povídání uzavřeli historickou větou: „To je taková normáááální technická věda!“ Doležal mě ujistil, že se mi za to blahopřání bude revanšovat až dojde i na mne (říkal jsem si, že já budu mít co dělat, abych to těch šest let ještě vydržel). Jen jednou jsme tu notorickou formuli poopravili. 21. srpna 1968 jsme se se ženou vypravili na Václavské náměstí, abychom na vlastní oči viděli to, co nikdo vidět nechtěl. Mezi tanky jsme narazili na Františka Pavlíčka, na Jaroslava Opavského a taky na Mirka Doležala. Tehdy jsme se pozdravili: „Taková NEnormáááální technická věda!“ A stejné znění naší domlouvací formule mě napadlo, když jsem 12. dubna 2009 slyšel z rozhlasu hlasatelova slova o Miroslavu Doležalovi. Jaromír Průša Synchron 3

2009

inz Synchron11:inz Synchron3

5/13/09

8:08 AM

Stránka 1

TV BROADCASTING * PODPORA PRODUKCE, KOPRODUKCE A VYSÍLÁNÍ TELEVIZNÍCH PROJEKTŮ PRO JAKÉ FILMY? – hrané filmy delší než 50 min. – kreativní dokumenty delší než 25 min. – animované filmy delší než 25 min. – jednotlivé filmy i seriály ZA JAKÝCH PODMÍNEK? – dílo musí být primárně určeno pro televizní vysílání – na filmu se musí formou koprodukce nebo předkoupení práv podílet minimálně tři televizní stanice z různých zemí MEDIA

– v případě koprodukce si smí televize ponechat práva maximálně po dobu 10 let – při předkoupení práv si smí televize ponechat práva maximálně po dobu 7 let KOLIK PENĚZ JE MOŽNÉ ZÍSKAT? – 12,5 % výrobního rozpočtu na hraný nebo animovaný film – 20 % výrobního rozpočtu na kreativní dokument – maximálně 500 000 EUR

Uzávěrka: 17. června 2009 Podrobnější informace o aktuálních možnostech financování a konzultace při podávání žádostí vám poskytne MEDIA Desk Česká republika.

MEDIA Desk Česká republika, Národní 28, 110 00 Praha 1 tel.: 221 105 209 – 210, fax: 221 105 303, e-mail: [email protected]

www.mediadeskcz.eu Provoz kanceláře MEDIA Desk Česká republika financuje Ministerstvo kultury a Evropská komise.

EKOFILM

PROGRAM FESTIVALU 15. 7. 2009

Přihlášky a doručení filmů

4. 10. 2009

Akreditace k osobní účasti

5. 10. 2009

Oficiální zahájení festivalu

5. – 10.10. 2009

Soutěžní promítání, filmové přehlídky, promítání pro školy, odborný program

10. 10. 2009

Slavnostní vyhlášení vítězných filmů, předání cen

11. 10. 2009

To nejlepší z EKOFILMU 2009, zakončení festivalu

www.ekofilm.cz XXXV. Mezinárodní filmový festival o životním prostředí, přírodním a kulturním dědictví 35th International Film Festival on the Environment and Natural and Cultural Heritage

5. – 11. 10. 2009 České Budějovice Český Krumlov Česká republika / Czech Republic

HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER FESTIVALU

POD ZÁŠTITOU ČESKÉ KOMISE PRO UNESCO

Synchron. Příloha: Program 46. ročníku MTF Zlatá Praha června Zpravodaj Českého filmového a televizního svazu FITES

Recommend Documents