Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy
Svoboda a regulace masových médií Bakalářská práce
Autor:
Jan Čížek Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
Mgr. Lukáš Urban, PhD.
Červen, 2011
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu a další prameny informací. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce
je
identická
s její
tištěnou
verzí,
a
jsem
seznámen
se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze, dne 1. června 2011
Poděkování Rád bych tímto poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce Mgr. Lukáši Urbanovi, PhD., za jeho vstřícnou spolupráci při projednávání a
také
za
struktury odborná
vybraného tématu.
i
obsahu
doporučení,
práce,
která
vhodné
přispěla
připomínky
ke zpracování
Anotace Tato bakalářské práce pojednává o postavení, moci a vlivu masových
médií
na
lidskou
společnost
v podmínkách
počátku
21. století. Text vychází ze stručné deskripce historického vývoje masových médií. Po ní následuje zamyšlení o charakteru porevolučního
vývoje
české
mediální
scény.
Pozornost
je
věnována také aktuální legislativní úpravě. Po
přečtení
práce
by
si
měl
potenciální
čtenář
lépe
uvědomit a snáze pochopit formu, kterou jsou mu médii podávány informace a za jakých podmínek je on přijímá nebo alespoň bere na
vědomí
a
zároveň
do
jaké
míry
můţe
být
ovlivněn
jeho
vlastní pohled.
Annotation This
thesis
discusses
the
status,
power
and
influence
of mass media on human society in terms of early 21st century. The text is based on a brief description of the historical development
of
mass
media.
Followed
by
reflection
on the nature of post-revolutionary developments in the Czech media scene. Attention is also paid to current legislative arrangements. After
reading
the
work
would
do
well
to
realize
the potential reader a better and easier to understand form, that
he
is
given
information
by
the
media
and
under
what
conditions he accepts or at least takes note and also to what extent can be influenced by his own view.
Obsah: Anotace Předmluva Úvod
8
1. Mediální legislativa
10
1.1 Vývoj tiskového práva
10
1.2 Vybrané mediální zákony
13
1.2.1 Tiskový zákon
13
1.2.2 Autorský zákon
14
1.2.3 Zákon o Českém rozhlase
15
1.2.4 Zákon o České televizi
17
1.2.5 Náhubkový zákon
19
2. Masová média
20
2.1 Význam masových médií
20
2.2 Rozvoj jednotlivých médií
23
2.2.1 Kniha
23
2.2.2 Periodické noviny
24
2.2.3 Film
26
2.2.4 Vysílání
27
2.2.5 Hudební nahrávky
28
2.2.6 Nová elektronická média
29
2.3 Masová komunikace
30
2.4 Pojem masa
31
2.5 Masové publikum
32
2.6 Moc médií a její názorná ukázka
33
3. Svoboda a regulace
36
3.1 Svoboda médií
36
3.2 Regulace médií
38
3.2.1 Regulace tisku
39
3.2.2 Regulace rozhlasového a televizního vysílání
39
3.2.3 Regulace veřejného doručovatele
41
3.2.4 Samoregulace a autocenzura
41
3.3 Cenzura
43
4. Mediální etika
45
4.1 Etický kodex novináře
45
4.2 Kodexy chování medií
46
4.3 Etika v reklamě
48
4.4 Zdroje informací
50
4.5 Manipulační praktiky
52
Závěr Seznam použité literatury a dalších pramenů informací
54
Předmluva Toto osobního Uţ
od
téma
bakalářské
zájmu dětských
o
práce
média,
let
jsem
jsem
si
především se
zajímal
zvolil ta
z důvodu
zpravodajská.
nejen
o
sportovní
a dokumentární přenosy, ale poměrně často i o politické debaty a vůbec politickou situaci jak v ČR, tak i ve světě. S přibývajícím věkem, a zejména také díky vývoji výpočetní techniky,
získávám
informace
stále
častěji
z internetového
prostředí, neţ z toho doposud masově nejrozšířenějšího zdroje – televizního vysílání a tisku. Je to z toho důvodu, ţe mám naprostou
svobodu
v tom
kdy,
kde
a
z jakých
zdrojů
budu
informace získávat. Důleţité je pro mě také to, abych měl k dispozici, co moţná nejméně zaujatých pohledů nebo názorů na konkrétní situaci. Rozhodl jsem se tedy zjistit, jak je to se svobodou médií v zemi, ve které od narození ţiji. Kdo nám vlastně předkládá informace, které si následně osvojujeme? Jakou formou?
Úvod Média jsou od svého počátku podrobena určité regulaci. Jiţ po vynalezení knihtisku (přelom let 1447 a 1448 n.l.) bylo zřejmé,
ţe
hromadného
v té
době
revoluční
zprostředkování
moţnosti
informací,
záznamu
budou
a
hlavně
omezovány
těmi,
kdo mají moc. Zejména tedy šlechtou a církví, pro které byl rozvoj tištěného předávání informací nebezpečím, ţe se mezi běţnou vrstvou lidí budou častěji a snáze objevovat nevhodné názory pro jejich vedoucí postavení. To byla vlastně doba, kdy se objevily první pokusy, jak zákonem nebo nařízením nastavit pravidla pro fungování médií a cenzuru. Legislativě tak jak jí známe z moderní doby, tedy v podobě zákonů, je věnována první kapitola. Pokusím se v ní představit hlavní
mediální
zákony,
včetně
těch
poměrně
diskutabilních
a samozřejmě nevynechám ani vlastní zamyšlení nad nimi. Druhá kapitola má za úkol představit jednotlivá masová média, na
zmínit
jejich
většinovou
výhody
společnost
a
a
nevýhody
zrekapitulovat
při
působení
jejich
vývoj.
Dále také zkusím nastínit, jak by mohl vypadat jejich budoucí vývoj. Ve
třetí
kapitole
je
rozebírána
míra
svobody
v
našem
mediálním prostředí a oproti tomu i podoba regulace médií, včetně
moţností
regulace,
které
jsou
v současnosti
uplatňovány. Coţ následně přináší otázku – jaké formy regulace jsou vhodné, pokud tedy vůbec nějaké vhodné jsou? O se
chování
čtenář
dozví
lidí, ve
zpravidla
čtvrté
zaměstnanců,
kapitole.
Jak
v masmédiích
vyuţívají
svobodu
projevu získanou po roce 1989? A mají svobodu reálnou, nebo pouze deklarovanou? A jak se svojí svobodou pracovníci médií
8
nakládají? Čím, se kromě platných zákonů řídí, jak pracují s informacemi
lidé
z bulvárních,
jak
ze
seriózních
ti
z
medií
na
rozdíl
veřejnoprávních,
od
těch
oproti
těm
ze soukromých? Pokud je na ţurnalisty vytvářen tlak, tak jakým způsobem informací
a
proč?
buď
S tím
samotnými
souvisí
i
proces
ţurnalisty,
nebo
vyuţívání celými
zdrojů
mediálními
společnostmi. Osobně
si
myslím,
ţe
v médiích
dennodenně
funguje
neobyčejně silná manipulace, kterou najdeme nejen v reklamách, ale i ve zpravodajských a publicistických pořadech. Co nám ukáţou ve zpravodajské relaci jako první? Co naopak jednotlivá média úplně vynechají? Jak je moderátor oblečený? Ţádný přenos informací není zcela objektivní, vţdy obsahuje určitou míru manipulace.
Otázkou
zůstává
–
Umí
posluchač bránit a informace filtrovat?
9
se
divák,
čtenář,
či
1. Mediální legislativa První kterými
kapitola
se
má
řídilo,
za
cíl
představit
respektive
řídí
čtenáři
mediální
zákony, prostředí
v Československé a následně České republice. A to od počátku 20. století, kdy po vzniku samostatného Československa u nás panovala
demokracie,
ale
i
v době
více
neţ
padesáti
let
nesvobody a totality, která následovala a trvala aţ do roku 1989. V období po sametové revoluci aţ po současnost, jsme svědky
tvorby
a
pozměňování
zákonů,
které
mají
slouţit
pro svobodné, pravdivé a spravedlivé poskytování informací. Tím vzniká otázka, zda-li tomu tak skutečně je.
1.1 Vývoj tiskového práva Po vzniku Československa zůstaly všechny zemské a říšské zákony
prozatím
v platnosti
s tím,
ţe
ani
ústavní
listina
z února roku 1920 – zákon č. 121/1920 Sb., která je kompletně v elektronické podobě k dispozici na internetových stránkách parlamentu Na
ústavu
České poté
republiky,
navazuje
nepřinesla
zákon
č.
50/1923
výraznou Sb.
na
změnu. ochranu
republiky, který byl zaměřen především proti komunistickému tisku. Je dobré si všimnout, ţe snaha omezit v tomto případě prokomunisticky
zaměřené
deníky,
mohla
mít
za
následek
to,
ţe praktiky pouţívané u nás za komunismu ve druhé polovině 20.
století,
byly
odpovědí
právě
na
tato
omezení
v dobách
První republiky. I kdyţ je třeba zmínit, ţe za komunismu byly následky
za
porušení
tehdejších
zákonů
daleko
krutější
a leckdy i likvidační (vyvlastnění majetku, odmítnutí přijetí na studia atp.).
10
S rozvojem dopravy v Evropě bylo nutné upravit předpisy pro tiskoviny ze zahraničí. To upravoval zákon č. 126/1933 Sb.,
takzvaný
Malý
tiskový
zákon,
který
zpřísnil
zejména
předpisy k dopravě zahraničních časopisů, ale hlavně zakazoval do
republiky
dopravovat
poštou
nebo
po
ţeleznici
takové
publikace, které porušovali tehdejší republikové zákony. Další zákon, tedy zákon č. 231/1948 Sb., který byl přijat po nástupu komunismu v roce 1948, umoţnil zahájení likvidace soukromého oblasti.
vlastnictví Tento
a
zákon
to
pochopitelně
nahradil
jiţ
včetně
výše
tiskařské
zmíněný
zákon
č. 50/1923 V roce 1966 následoval zákon č. 81/1966 Sb. o periodickém tisku a ostatních hromadných sdělovacích prostředcích. Zabýval se
zpravodajskými
médii,
rozhlasem,
televizí,
agenturním
zpravodajstvím, periodickým tiskem, nebo třeba zpravodajským filmem. ţe
Změnil
cenzura
se
je
zákonem
č.
84/1968
nepřípustná.
Sb.,
který
Následovalo
stanovil,
Praţské
jaro,
přinášející zhruba rok praktické svobody tisku. Tato svoboda ale
byla
omezena
hned
dalším
zákonem
č.
127/1968
Sb.
o přechodných opatřeních v oblasti tisku a dalších hromadných informačních prostředcích (vznik Úřadu pro tisk a informace). Tyto poměrně časté změny legislativy byly dány politickým vývojem
v Československu,
kdy
se
reformní
komunisté
v čele
s Alexandrem Dubčekem pokoušeli o nový komunismus, takzvaně s lidskou tváří. To ale samozřejmě neušlo pozornosti centrále komunismu proti
v Sovětském
reformním
snahám
svazu.
Bylo
tedy
v Československu
rozhodnuto silou,
a
zakročit to
pomocí
vojenské intervence, kterou provedla většina armád spadajících pod Varšavskou smlouvu.
11
Po v noci
krvavých z 20.
událostech,
na
21.
srpna
které
1968,
v Československu
došlo
prakticky
začaly
k úplnému
potlačení snah o povolení větší svobody Československému lidu a to právě i pomocí zákona č. 127/1968 Sb., který měl za úkol usměrňovat a kontrolovat jak periodický tisk, tak i ostatní hromadné informační prostředky. Po sametové revoluci se postupně začala připravovat změna zákonů,
které
svobodou
jiţ
lidé
nedodrţovali
beztak
nebo
v souvislosti
dokonce
s nastupující
demonstrativně
veřejně
porušovali na hromadných demonstracích. Definitivní
konec
komunistické
cenzury
přinesl
zákon
č. 86/1990 Sb., který změnil několik výše uvedených zákonů ze šedesátých let. Jeho hlavní podstatou bylo vyuţití ústavně zaručené svobody projevu občany republiky a to tím, ţe mohou prostřednictvím prostředků
periodického
nejen
získávat
tisku
a
dalších
informace,
ale
hromadných
také
veřejně
prezentovat své názory. V následujícím roce byly vydány zákony pro tehdejší hlavní mediální
instituce
a
to
sice
zákon
č.
106/1991
Sb.
(neperiodické publikace), č. 310/1991 Sb. (ČTK), č. 483/1991 Sb. (ČST), a č. 484/1991 Sb. (ČSRo). S spojen
rozvojem
televizního
zákon
regulaci
o
vysílání
reklamy
č.
v dalších 40/1995
letech, Sb.
byl
Stanovil
přísnější pravidla pro reklamu na tabákové výrobky, alkohol, farmaceutické výrobky, nebo zbraně. Úplně zakázal podprahovou a
skrytou
reklamu,
včetně
stanovení
za porušení tohoto zákona.
12
případných
sankcí
1.2 Vybrané mediální zákony V následující
části
první
kapitoly
je
uvedeno
několik
zákonů, které jsou v současnosti pro mediální sféru významné.
1.2.1 Tiskový zákon Jak jsem zmínil v úvodu práce, tisk jako první masové médium je od svých počátků podroben regulaci. V dnešní době, kdy je Česká republika povaţována za právní stát, je to pomocí tiskového
zákona
č.
46/2000
Sb.
„o
právech
a
povinnostech
při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů“1 Jeho hlavní úlohou je jasně představit pravidla pro ty, kdo na území České republiky chtějí vydávat periodický tisk a
přesně
charakterizuje
povaţováno. tak
i
o
Jedná
magazíny
periodicity.
se
to, jak
s týdenní,
Podstatou
co
je
za
o
periodický
nejčtenější
měsíční
nebo
periodického
deníky,
jinou
tisku
tisk
frekvencí je
fakt,
ţe publikace vyjde minimálně dvakrát v roce. Zákon také například ukládá povinnost vydavatelům na své náklady
zasílat
vydané
výtisky,
které
jsou
ukládány
v knihovnách (Národní knihovně ČR, Moravské zemské knihovně, knihovně
Národního
muzea
atd.)
a
díky
tomu
archivace a dostupnost tiskovin pro veřejnost.
1
Zákony online [online]. c2011 [cit. 2011-08-04]. Tiskový zákon. Dostupné z WWW:
.
13
je
zaručena
1.2.2 Autorský zákon Autorským
zákonem
je
nazýván
zákon
č.
121/2000
Sb.
jenţ se vztahuje na všechna díla a umělecké výkony uveřejněné občany
České
republiky,
má
pomoci
chránit
autorova
práva
a práva ostatních zúčastněných osob. Tedy i články a reportáţe uveřejněné v tisku a na internetových portálech. Kdyţ
se
zabýváme
problematikou
autorských
práv
v České
republice, tak je nutné zmínit i sdruţení OSA. Ochranný svaz autorský
pro
práva
práva
významné
1919.
OSA
k dílům
občanské
spravuje
hudebním
sdruţení,
autorská
(OSA)
které
majetková
je
pro
vzniklo práva
autorská
jiţ
v roce
zastupovaných
a členů. V současné době zastupuje více neţ šest a půl tisíce domácích a více neţ milion zahraničních nositelů autorských práv, jimiţ jsou skladatelé, textaři, či nakladatelé.
V České jeţ
se
věnují
INTERGRAM, zvukových
republice autorským
nezávislá a
zvukově
existují právům.
společnost
ještě
Patří
mezi
výkonných
obrazových
další
záznamů
sdruţení,
ně
například
umělců
a
výrobců
o.s.,
či
DILIA,
divadelní, literární, audiovizuální agentura. Zde bych chtěl zmínit, ţe existují dva pohledy na věc – jeden
je
pohled,
kterým
má
OSA,
tedy
prosazování
nároku
na odměnu autorům za produkci jejich tvorby a druhý pohled, který
zastává
strana,
například
obhajující
právo
politická člověka
strana na
volné
–
Česká
šíření
pirátská informací
včetně umělecké tvorby, zejména prostřednictvím internetu a to bez zpoplatnění nebo v podobě symbolické či dobrovolné platby.
14
Jinak na tuto otázku pohlíţí producent hudební skupiny, jinak a
ten,
zda-li
kdo
je
řeší
cena
otázku,
co
si
odpovídající?
Co
za
své
je
peníze
nezaujatému
pořídí člověku
přirozenější? A kdo můţe být v tomto případě nezaujatá osoba?
1.2.3 Zákon o Českém rozhlase Rozhlas
začal
vysílat
v roce
1923
z Kbelského
letiště,
nejdřív pokusně, od roku 1926 pak plnohodnotně. V dnešní době je veřejnoprávním médiem zřízeným zákonem a provozuje čtyři celoplošné
rozhlasové
stanice.
Sídlí
ve
své
budově
na Vinohradské třídě v Praze, o kterou byly svedeny těţké boje jednak při květnovém povstání v roce 1945 a poté v roce 1968 při vpádu vojsk Varšavské smlouvy. „V protinacistických náladách působí jako roznětka, když čeští hlasatelé začínají ráno 5. května 1945 vysílat jen česky a hrají zakázané české písně. Svobodné vysílání je pro národ ohromným
povzbuzením
a
vysílané
informace
mají
strategický
význam pro začínající povstání. Němci nasazují proti rozhlasu jednotky
SS,
rozhlasákům
ale
hned
čeští
nato
policisté
přijíždějí a
další
na
pomoc
povstalci.
statečným V
prudkých
bojích na Vinohradech a v okolí tak naplno propuká povstání proti nacistům.“2 Uţ ţe
vliv
aparátem
na
základě
rozhlasu velmi
těchto je
silně,
historických
vnímán tím
událostí
veřejností,
spíš
tomu
tak
ale bylo
je
také
řídícím
v době
zmíněných událostí, kdy občané Československa měli
2
vidět, výše
aktuální
Český rozhlas [online]. 2.5.2005 [cit. 2011-08-01]. Čtyři dny bitvy o Český rozhlas. Dostupné z WWW: .
15
informace o vývoji situace v jejich zemi aţ na výjimky pouze z rozhlasu. „Český rozhlas vykonává svou činnost v souladu se zákonem č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlase, a zákonem č. 231/2001 Sb., o
provozování
ve
znění
obecně zákona
rozhlasového
pozdějších
závazných č.
a
předpisů,
právních
348/2005
televizního jakož
předpisů
Sb.,
o
i
na
České
vysílání, základě
dalších
republiky
rozhlasových
a
oba
včetně
televizních
3
poplatcích a o změně některých zákonů.“ V čele to
Mgr.
stojí
art.
generální
Peter
Duhan),
ředitel který
je
(v
současnosti
volen
Radou
je
Českého
rozhlasu. Ta je tedy jeho orgánem, je devítičlenná a její pomocí a
se
šíření
uplatňuje programů
právo
Českého
veřejnosti rozhlasu.
na Je
kontrolu
tvorby
financován
pomocí
rozhlasových poplatků, které je povinna hradit kaţdá domácnost vlastnící rozhlasový přijímač, případně právnická osoba, která je povinna hradit poplatek za kaţdý jednotlivý kus přijímače. Hospodaření výroční
rozhlasu
hospodářské
je
kaţdoročně
správy,
kontrolováno
kterou
předkládá
na
základě
poslanecké
sněmovně. „Rozhlas kontaktu, hlasatelem
a
ovlivňuje umožňuje
a
většinu
nevyslovenou
posluchačem.
Toto
lidí
intimně,
komunikaci je
v osobním
mezi
bezprostřední
autoremaspekt
rozhlasu, osobní zážitek.“4
3
Český rozhlas [online]. 1.6.2006 [cit. 2011-08-01]. Statut Českého rozhlasu. Dostupné z WWW: . 4 McLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím. Str. 277.
16
1.2.5 Zákon o České televizi „Česká televize vznikla k 1. 1. 1992 podle zákona o České televizi
(zákon
č. 483/1991 Sb.)
jako
televizní
služba
veřejnosti České republiky.“5 Je jedinou českou veřejnoprávní televizní stanicí, v jejím čele stojí generální ředitel, který je volen radou ČT na šest let. V současné době má čtyři kanály - ČT1, ČT2, ČT24 a ČT4 s rozdílným zaměřením (zpravodajství sport, dokumenty, filmy, soutěţní pořady atd.) a podobně jako Český
rozhlas
je
financovaná
veřejností
na
základě
výběru
koncesionářských poplatků 135,- Kč měsíčně. Další finance získává z prodeje omezeného reklamního času, který by ale postupně měl z této televize zcela vymizet. Jejím příjmy
tvoří
také
prodej
vysílacích
práv
na
pořady,
které
Česká televize v minulosti vyrobila. Její předchůdkyně – Československá televize, která začala vysílat na našem území v roce 1953, od začátku podléhala silné cenzuře. Totalitní reţim nepřipouštěl zveřejnění téměř ţádných informací z „imperialistického Západu“ s výjimkou zpráv, které Západní svět neukazovali zrovna v pozitivním světle. O tehdejší televizi se ještě nedalo mluvit jako o masovém médiu,
jelikoţ
vysílalo
jen
několik
hodin
denně
a
hlavně
televizní přijímač nebyl standardní výbavou české domácnosti. Nicméně po rozhlasu a výtiscích Rudého práva to bylo něco nového,
co
přinášelo
aktuální
zprávy,
včetně
pohyblivého
obrazu, o budování lepších zítřků v socialismu.
5
Česká televize [online]. c2011 [cit. 2011-08-01]. Vznik a první kroky. Dostupné z WWW: .
17
To uţ dnes neplatí. Jak uţ jsem zmínil na úvod, televize je v České republice masovým médiem číslo jedna. U nás je to díky
třem
televizním
stanicím
a
to
–
veřejnoprávní
České
televizi a soukromým, Nově a Primě. Nejvíce
nás
zpravodajských
tyto
relací.
stanice Přičemţ
ovlivňují
Česká
prostřednictvím
televize
se
soustředí
na serioznější podání informací a díky programu ČT24 přináší prakticky nepřetrţité informace z domácí i světové scény, tak privátní stanice jdou cestou lehce bulvárního podání, s cílem zaujmout co největší počet diváků, díky čemuţ se pak zvyšuje hodnota jejich prodávaného reklamního času. V roce
2001
byl
zákon
č.
483/1991
Sb.
změněn
zákonem
č. 231/2001 Sb. o rozhlasovém a televizním vysílání. Zahrnoval mimo jiné automatické prodlouţení licence na komerční televizi s podmínkou
zaplacení
licenčního
poplatku.
Zvýšil
se
podíl
reklamy v soukromých televizích z deseti na patnáct procent. Pořady
nevhodné
pro
děti
a
mládež
musí
být
celou
dobu
označeny. Zákon o České televizi předjímá přijetí Kodexu, který má stanovit televizního
zásady
naplňování
vysílání
veřejné
závazné
pro
sluţby
Českou
v oblasti
televizi
a její
pracovníky. Zákon určuje, ţe se porušení Kodexu kvalifikuje jako
porušení
pracovní
kázně
předpisu, zákoníku práce.
18
podle
zvláštního
právního
1.2.5 „Náhubkový“ zákon Za zmínku stojí i v posledních letech často diskutovaný zákon č. 52/2009 Sb., tzv. náhubkový.
Uţ od té doby, kdy jeho přípravu a následné moţné přijetí zaregistrovali
první
pracovníci
především
z novinářské
oblasti. A to zejména z toho důvodu, ţe tento zákon má chránit osobnost na
a
straně
soukromí jedné,
oběti
ale
trestného
na
straně
činu
druhé
před
medializací
zabraňuje
komukoliv
zveřejňovat například odposlechy politiků zachycující protiprávní
jednání.
označováni
za
Díky
tomu
hlídací
je
psi
role
novinářů,
demokracie,
kteří
velmi
jsou
ztíţena
a ohroţena, jelikoţ za porušení zákona hrozí odnětí svobody a finanční postih. K této Občanské
podobě
novely
demokratické
pozměňující
návrh
došlo
strany
týkající
se
s velkým Marka
přispěním
Bendy,
úplného
poslance
který
zákazu
přidal
zveřejňování
odposlchů k textu ministerstva spravedlnosti a poté se podílel na jeho schválení jako předseda sněmovního ústavně-právního výboru. V nedávné
době
schválil
trestního řádu, která zveřejňovat
informace
Senát
České
republiky
začala platit 1. 8. 2011 a z trestního
řízení.
Jde
novelu umoţňuje zejména
o případ, kdy veřejný zájem převaţuje nad ochranou soukromí osoby, tedy i jiţ zmíněné zveřejňování policejních odposlechů poukazujících na korupční jednání politiků a dalších veřejně činných osob. Myslím, ţe aktuální novelou česká politická scéna alespoň částečně
napravila
obrovský
omyl,
zákon ve své prvotní podobě.
19
kterým
se
stal
náhubkový
2. Masová média Tato
kapitola
má
za
úkol
představit
jednotlivá
masová
média, ale například i to, co si představit pod pojem samotné „masovosti“.
Masmédia
jsou
většině
společnosti
známa
jako
hromadné sdělovací prostředky, které nám zpřístupňují cestu k informacím a mají moţnost významně formovat znalosti, pohled jedince a také ovlivňovat veřejné mínění. Je to ale dostatečně charakterizující popis?
2.1 Význam masových médií Význam vycházející
masmédií
stále
z několika
roste,
faktorů.
coţ
je
rozšířený
Faktorem
zásadním
názor
je
to,
ţe jsou, ať chtějí nebo ne, zdrojem moci a tedy prostředkem vlivu, udávání nového směru společnosti a ovlivňují do jisté míry i fungování většiny společenských institucí. Příkladem
můţe
v předvolebním se
předhánějí
být
situace,
období. ve
snaze
která
u
Jednotlivé být
co
nás
nastává
politické
nejčastěji
vţdy
strany
vidět
a
slyšet
a představovat jejich volební program veřejnosti. Kaţdá strana kandidující ve volbách má zaručenou stejnou dobu k prezentaci volebního klipu v České televizi, v Českém rozhlase a návštěvu v politické debatě ve večerních hodinách, ale tím rovnoměrné rozdělení poskytnutého času končí. Do televizních debat jsou zpravidla zváni představitelé nejsilnějších (a také nejznámějších) stran a mají prakticky zaručeno, ţe jejich přítomnost na obrazovce nebo v éteru je v tomto Oproti
období tomu
téměř
strany,
kaţdodenní, které
coţ
existují
20
je
jen
nesporně několik
výhodné.
let,
nebo
dokonce měsíců a jejich program, vystupování, ale i samotné sloţení
kandidátky
nemají
šanci
důvodu,
ţe
tak je
je
oproti
často lidé
zavedené
veřejně
neznají
partaji
vyjádřit a
svůj
proto
by
kvalitnější, názor
se
z toho
na
debatu
ani nedívali a televize tedy dají přednost těm starým známým tvářím.
Dá
se
předpokládat,
k zakonzervování politické
politické
strany
do
ţe
scény
poslanecké
tato a
skutečnost
postup
sněmovny
vede
některé
se
nové
rovná
téměř
senzaci. Masmédia jsou také prostředím popisujícím veřejný ţivot na domácí i mezinárodní scéně a díky nim se dá také s odstupem času pozorovat změny v hodnotách společnosti, kultuře, vědě nebo politice. Jsou i klíčem ke slávě jedince nebo skupiny, ale
můţou
být
i
prostředkem
k diskreditaci
a
odsouzení
většinovou společností. Světově
uznávaný
anglický
profesor
v oboru
masové
komunikace Denis McQuail (*1935), charakterizoval vlastnosti médií následovně: „Média z níž
jsou
vyčteme,
(identitu);
navíc
kde
navíc
se
zásobárnou
právě
nám
vzpomínek
nacházíme
poskytují
a
kdo
podklady
a
mapou,
zrovna
pro
jsme
orientaci
v budoucnosti. Média tedy lze chápat i jako:
okno, jímž lze vidět události a zkušenosti a které nám rozšiřuje
rozhled
a
umožňuje
na
vlastní
oči
–
tedy
bez zásahu jiných – vidět co se děje; zrcadlo
událostí
ve
společnosti
a
ve
světě,
vnuká
představu věrného odrazu (přestože je stranově obrácený a může být poněkud zkreslený); filtr (také strážného či „gatekeepera“), který – ať už záměrně
či
bezděčně
třídí
21
vybrané
části
získané
zkušenosti
a
upozorňuje
na
ně,
zároveň
potlačuje
jiné
ukazuje,
kudy
náhledy a názory; ukazatele, se
má
průvodce
jít
a
či
dodává
vykladače, smysl
který
matoucím
či
útržkovitým
sdělením; fórum
či
platformu
sloužící
k předložení
informací
a
idejí veřejnosti, často s možností reakce a zpětné vazby; plátno nebo bariéru, což naznačuje, že média nás mohou nabídnutým falešným obrazem světa – ať už prostřednictvím únikové
fantazie
či
propagandy
–
odříznout
od skutečnosti.“6 Dalším faktem je to, ţe člověk přirozeně netouţí pouze po informacích, ale i po zábavě a masmédia mohou lidem slouţit k
vyplnění
hlavně
jejich
volného
prostřednictvím
času
zábavnými
televize,
ale
programy.
Dříve
v současnosti
také
čím dál častěji v prostředí internetu. Ať
uţ
sportovní,
se
jedná
můţe
být
o
ţánr
komediální,
neúměrné
sledování
dokumentární televize
nebo
příčinou
problémů, jako je například závislost na sledování televize a
z toho
u
dětí
vyplývající a
problémy
mladistvých,
-
nedostatek
pohybu
ve
či
problémy
škole
zejména
zaměstnání,
ale i v rodině, pokud není osoba dostatečně mentálně vyspělá, aby
dokázala
bezpečně
rozlišovat
mezi
uměle
vytvořenou
realitou a tou skutečnou, která následně mění její schopnost vnímat skutečný svět. Na druhou stranu nikdo není povinen masmédia sledovat, nebo si pořizovat přijímače, které nám je sledovat umoţňují a záleţí tedy na osobní zodpovědnosti jednotlivce (rodiče) jak často, a zda-li vůbec bude média aktivně pouţívat.
6
McQUAIL, Denis. Úvod do masové komunikace. Str. 89.
22
Masmédia je tedy třeba vnímat i jako instituce, které jsou umístěny
ve
veřejné
sféře.
Díky
tomu
jsou
otevřeny
všem
příjemcům a tím pádem se očekává, ţe se veřejné mínění bude odvíjet i od nich. Proto prostřednictvím zákonů, nařízení ale i tlaku ze strany státu a společnosti, odpovídají za svoji činnost široké veřejnosti.
2.2 Rozvoj jednotlivých médií Následující podkapitola se zabývá specifikami a vývojem konkrétních
médií
dle
jejich
koncepce.
Hlavní
rozdíly
jsou
určeny podle toho, zda-li se jedná o média, která jsou vnímána zrakem, sluchem nebo obojím.
2.2.1 Kniha „Na počátku dějin moderních médií stojí tištěná kniha – její objevení bylo jistě převratnou událostí svého druhu, když původně šlo pouze o technický prostředek sloužící k reprodukci stejného – nebo lépe řečeno velmi podobného – souboru textů, jež byly do té doby ve velkém měřítku rozmnožovány ručně. Sám tisk
ovlivnil
praktičtějším jazycích), a
obsah a
postupně
lidovějším
–
směrem
dílům
ke
světštějším,
(zvláště
v národních
stejně jako k politickým a náboženským pamfletům
traktátům.
středověkého
Tato světa.
změna
hrála
Můžeme
svou
proto
roli hovořit
v transformaci o
proměně
společnosti, o revoluci, v níž kniha sehrála neodmyslitelnou úlohu.“7
7
McQUAIL, Denis. Úvod do masové komunikace. Str. 33.
23
pro
Knihy
tak
rozvoj
a
pouze
jak pouţití
mnoţství
prostředek, vzdělává,
je
známe,
vlastní
pouţitého
díky baví
má
tu
fantazie
papíru.
kterému a
mají
se
ideální,
Máme
lidstvo
moţnost
výhodu,
dozvědět
je
k dispozici
mnoho
se
jsou
omezuje
tak
jiţ
ţe
staletí
četbou
mnohé
historické skutečnosti, které byli známé jiţ před staletími a stále platí i dnes. Nebo slouţí jako zrcadlo nově zjištěným skutečnostem. Člověka provázejí od raného dětství, od školy, prakticky celý ţivot a plní funkci vzdělávacího média více, neţ ostatní. S tímto
názorem
se
ještě
před
několika
lety
dalo
těţko
polemizovat, ale raketový nástup internetu jako prostředku pro snadné získání
prakticky
jakýchkoli
informací
v rozsahu
a
podobě, kterou si sami zvolíme, to můţe změnit. Počet knih na Zemi stále stoupá, podle mého názoru to bude do té doby, neţ bude naše společnost maximálně digitalizovaná. Tedy v době, kdy všechny knihy budou dostupné na internetu a my si je budeme pročítat v elektronických tabletech, jako jejich
papírové
předchůdkyně,
s tím
rozdílem,
ţe
jedna
„kniha“, kterou budeme zrovna drţet v ruce, prakticky obsáhne i všechny ostatní.
2.2.2 Periodické noviny „Od
vynálezu
tisku
uplynulo
téměř
dvě
stě
let,
než se objevil fenomén, který můžeme označit za prototyp novin a
odlišit
jej
od
letáků,
pamfletů
a
bulletinů
konce
šestnáctého a počátku sedmnáctého století. Hlavním předchůdcem novin byly ve skutečnosti spíše letáky a bulletiny, než knihy –
šířily
se
pomocí
tehdy
vznikajících
poštovních
služeb
a soustředily se především na přenášení zpráv o událostech
24
důležitých
pro
mezinárodní
obchod
a
směnu.
První
noviny
se vyznačovaly periodicitou, komerční podstatou (byly volně v prodeji),
mnohostranným
zaznamenávání,
využitím
inzerování,
(sloužily
rozptýlení
i
k informování,
k šíření
klepů)
a veřejným, čili otevřeným charakterem.“8 Noviny nastavovali
vţdy mu
byli
jakýmsi
zrcadlo,
protivníkem
které
pochopitelně
vládnoucí
moci,
ukazovalo
jiný
obraz skutečnosti, neţ jak ho veřejně prezentovali vládnoucí činitelé. Z těchto důvodů docházelo k násilí páchaném na těch, kteří se podíleli na pravdivém informování o realitě, tedy o tiskařích a novinářích, ale i jejich vydavatelích. Právo na svobodnou tiskařskou a novinářskou tvorbu jde ruku v ruce s právem na osobní svobodu a na to, být pravdivě informován. Ačkoli
se
situace
ve
světě
velmi
zlepšila
a
noviny
především v Evropě a Severní Americe poţívají relativně dost svobody, kde či
neplatí
dochází jinému
to
tak
k porušování omezování
všude
a
není
lidských
novinářské
náhodou,
práv, práce,
ţe
tam,
k zastrašování, vládnou
často
autoritativní, či diktátorské reţimy, které paralyzují svobodu projevu jednotlivce, skupin a médií. Jedná se
o země jako
Severní Korea, Kuba, Venezuela a v Evropě například Bělorusko.
V blízké budoucnosti bude nadále zajímavé sledovat vývoj v zemích, kde je diktatura a silná cenzura. Dokáţe i tam tisk pomoci
vybojovat
svobodnější
a
systémy?
8
McQUAIL, Denis. Úvod do masové komunikace. Str. 34.
25
demokratičtější
politické
2.2.3 Film V devadesátých
letech
devatenáctého
století
se
zrodilo
nové médium – film. Kaţdý konkrétní film je sice kulturním dědictvím
jednotlivé
země,
ale
zároveň
je
mezinárodně
srozumitelný pro diváky z jiných zemí, s úplně jiným jazykem. Tudíţ
má
film
funkci
nejen
zábavní,
ale
i
informační.
Prezentuje národní kulturu jedné země všude po světě. „V dějinách filmu se vyskytují tři významné momenty. První je užití filmu k propagandě9, zvláště pokud jde o celonárodní, či celospolečenské zájmy. Toto použití filmu staví na jeho širokém dosahu, předpokládaném realismu, emocionálním dopadu a
oblibě.
V literatuře
se
kombinováním
výchovných
sdělení
se zábavou uplatňovalo již dávno, film do celé věci vnesl nový prvek
díky
své
schopnosti
oslovit
velké
množství
lidí
a bez ztráty věrohodnosti manipulovat se zdánlivou skutečností fotografických sdělení.„10 Ale film neslouţil jen k propagandě. V době kdy se začal, jako
technická
novinka,
dostávat
do
povědomí
tehdejší
společnosti (přelom 19. a 20. století) a začal slouţit lidem jako výplň volného času, ten sám o sobě byl pro mnoho tehdy ţijících
lidí
taktéţ
novinkou.
Poslouţil
tím
tedy
i
jako
nástroj, jak úsporně a společenskou formou trávit čas v kruhu rodiny. Dalším faktorem ve vývoji filmu byla tzv. „amerikanizace“ filmového
průmyslu
po
první
světové
válce,
kdy
americká
filmová studia začala produkovat velký počet filmů, a začali se
rodit
první
filmové
hvězdy.
Po
druhé
světové
válce
se nadějně rozvíjel i evropský filmový průmysl, ale ten byl 9
Tendenční vysvětlování a modifikace postojů podle aktuální situace. McQUAIL, Denis. Úvod do masové komunikace. Str. 37.
10
26
posléze,
stejně
jako
jinde
ve
světě
zpomalen
díky
nástupu
televizního vysílání. Film jde dopředu zejména díky vývoji nových technologií, jako je 3D obraz, prostorový zvuk a v současnosti i novinka v podobě 4D kina – tedy kinosálu, který lidem zprostředkovává nejen špičkový obraz a zvuk, ale i vytváří iluzi pohybu nebo přítomnosti
v samotném
ději
za
pomocí
mechanických
částí
hlediště a pachů či vůní vypouštěných do sálu v průběhu filmu. Klasické domácí kino je v dnešní době dostupně uţ poměrně velkému
počtu
lidí,
dočkáme
se
tedy
v blízkém
horizontu
prodeje osobních 4D kin?
2.2.4 Vysílání „Rozhlas přibližně
a
televize
jako
sedmdesátiletou,
masová
média
respektive
mají
za
sebou
čtyřicetiletou
(dnes
již více než stoletou a sedmdesátiletou pozn. aut.) historií. Obě média vyrostla z technologií, jež existovaly před nimi – z telefonu,
telegrafu,
pohyblivé
i
nehybné
fotografie
a nahrávání zvuku. Přestože mezi oběma médii existují zcela zjevné rozdíly lze je dnes obě, v obsahu i užití, vykládat společně.
Rozhlas
se
zdál
být
spíše
technologií
hledající
využití, než aby reagoval na poptávku po nové službě či novém obsahu, a přesně totéž lze říci i o televizi.“11 Vysílání
přišlo
se
zásadní inovací,
a
tou
byl
přímý
přenos. Nejprve hlasový a poté i obrazový, to si vyţádalo první
formy
regulace,
jak
ji
známe
i
dnes,
tedy
kontrola
vysílaného obsahu, udělování licencí atd. To bylo z počátku 11
McQUAIL, Denis. Úvod do masové komunikace. Str. 38.
27
bráno
jako
technická
ovlivňováno
s
nezbytnost,
ohledem
na
ale
bylo
státní
a
to
jiţ
tehdy
politické
zájmy
a ekonomický dopad na konkrétní oblast nebo odvětví. Dalším přínosem je to, ţe distribuce informací se dostává z centra aţ na okraj společnosti, respektive signál rozhlasu, případně
televize,
je
dnes
jiţ
rozšířen
prakticky
po
celé
planetě. U nás pomocí digitálního, satelitního, či kabelového vysílání,
Důsledkem
toho
je
obrovská
popularita
a
poměrně
snadná dostupnost těchto médií.
2.2.5 Hudební nahrávky „Nahrávání a
poměrně
a
přehrávání
rychle
se
rozšířilo,
pozornost
veřejnosti
Oblíbenost
nahrané
s tím,
v domácnostech
že
hudební
začalo
neboť
oblíbenými
hudby
nástroje).
hudby
a
její
měly
Obsah
kolem
přitahovalo
písněmi rozšíření
své
roku
je
místo
rozhlasového
a
1880
širokou
melodiemi. úzce
klavíry
spojeno (a
vysílání
jiné
tvořila
od samého počátku z velké části hudba a příchodem televize tento
trend
postupnou a
ještě
tendenci
posléze
zesílil. v tom,
nahradil
Zatímco
jak
je
„fonogram“
soukromé
aktivní
možné
vysledovat
začal
nahrazovat
muzicírování,
nikdy
se neotevřela velká propast mezi masově medializovanou hudbou a osobním, přímým požitkem při poslechu živě provozované hudby (z koncertů, chrámových sborů, hudebních skupin, hudby k tanci apod.).
Fonogram
prostě
umožnil
větší
přístupnost
hudby,
a to kdykoli, na více místech a více lidem.“12 Hudba
je
masové
médium,
jehoţ
vliv
začal
růst
poté,
co ji začal vysílat rozhlas, coţ znamenalo, ţe se dostala k mnohem většímu počtu lidí a její nabídka se rozšiřovala. 12
McQUAIL, Denis. Úvod do masové komunikace. Str. 40.
28
Dalším
zlomem
bylo
započetí
výroby
menších
přehrávačů,
„tranzistoráků“, díky kterým se hudba stala také individuální záleţitostí a byl to začátek individuálního poslechu hudby, dle potřeb nebo touhy posluchače, který známe dnes. Moţnost
individuálního
v nedemokratických
poslechu
reţimech,
kteří
hudby pomocí
nahrávala mnohdy
lidem
zakázané
hudby, poznávali mentalitu a myšlení lidí ve svobodném světě. Bylo to způsobeno tím, ţe obsah hudby se regulovat prakticky nedá, tudíţ regulace, cenzura a další omezovací nástroje byly těmito
reţimy
pouţívány
prostřednictvím
samotné
distribuce,
která „závadná“ díla nezprostředkovávala.
2.2.6 Nová elektronická média První elektronická média se začala prosazovat od 70. let 20. století a jejich pouţití do dnešní doby neustále narůstá. Od první audiokazety aţ po nejnovější datovou kartu, uplynuly desítky
let
a
v současnosti
uţ
neslouţí
jen
jako
úschova
hudební stopy, ale také jako úschova veškerého audiovizuálního materiálu. Rozdíl mezi novými a starými médii je ten, ţe dříve byl výběr a dodání obsahu téměř výhradně na jeho poskytovateli. V dnešní době má příjemce daleko vetší prostor a moţnosti, jak
ovlivnit
vývoj
nebo
obsah
toho,
co
bude
mít
na
svém
elektronickém médiu a to především díky moţnosti interaktivní komunikace
s producentem
poţadovaného
materiálu
a
také
na moţnosti vlastního výběru například jednotlivých hudebních skladeb. Dalším faktem je, ţe kapacita záznamových médií je oproti jejich prvotním předchůdcům obrovská.
29
2.3 Masová komunikace O uţívání masových médií se běţně uvaţuje jako o svébytném typu sociální komunikace. Je totiţ příznačný pro konkrétní typ společnosti existující v konkrétním období. Uţívání masových médií
zůstává
jednou
z klíčových
charakteristik
moderních
společností. Média se pomocí masové komunikace významnou měrou podílejí na socializaci moderního člověka, tedy na procesu, jímţ se jedinec vřazuje do společnosti. Za masovou komunikaci lze povaţovat takový druh mediální komunikace, početným
němţ
skupinám
komunikace moţné
na
ho
komunikací
vzniká chápat je
se
podílejí
příjemců.
Vzhledem
v konkrétních jako
kaţdá
masová
dobově
média,
k tomu,
historických podmíněný.
sociálně
komunikační
a
ţe
je
určen
tento
podmínkách,
Zatímco
typ je
mediální
aktivita,
kterou
zprostředkovávají jakákoli tištěná, síťová či vysílací média.
„Masová komunikace zahrnuje instituce a postupy, jimiž specializované skupiny využívají technické prostředky (tisk, rozhlas, filmy apod.) pro šíření symbolického obsahu směrem k rozsáhlému, V této
nesourodému
definici,
„komunikace“
ve
stejně
a
široce
jako
skutečnosti
rozptýlenému
v mnoha
použito
ve
dalších, významu
publiku. je
slovo
„přenos“,
a to pouze z pohledu podavatele, nikoli v celé šíři významu, do něhož spadá i vědomí odpovědi, sdílení a interakce. Proces „masové komunikace“ není synonymem k „masovým médiím“ (to jsou organizované postupy a technologie, které masovou komunikaci umožňují).“13
13
McQUAIL, Denis. Úvod do masové komunikace. Str. 31.
30
2.4 Pojem masa Denis McQuail pojem masa prezentuje jako velký soubor, který není diferencovaný, historicky vnímaný spíše v záporné podobě, postrádá pořádek a je projevem masové společnosti. „Rané užívání tohoto pojmu obvykle vyvolávalo negativní asociace. Původně odkazovalo k představě davu či k „prostému lidu“, jenž byl vzpurný, ba dokonce surový. Výraz však bylo možno použít i v pozitivním slova smyslu, což se projevilo zejména v socialistické tradici, kde „masa“ vyvolává představu síly se
a
solidarity
zorganizovali,
obyčejných
aby
se
pracujících
postavili
za
lidí,
společné
kteří
zájmy
nebo
čelili útlaku. Sousloví typu „masová podpora“, „masové hnutí“ či
„masová
množství
akce“
lidí
poslouží
jako
jednajících
příklady,
společně
kdy
vnímat
lze
velké
v pozitivním
světle.“14 V dnešní době si pod pojmem masa představujeme především obrovský počet jedinců, jeţ spojuje zájem o konkrétní věc nebo činnost.
V měřítku
naší
země
masa
představuje
statisíce,
aţ miliony lidí – posluchačů, čtenářů, diváků a návštěvníků webových stránek. Neznamená
to,
ţe
všichni
z daného
okruhu
jsou
stejnou
osobou, ne všichni diváci sledují totoţný program, stejné téma nebo ţánr. Kaţdý jedinec, který je součástí masy, je zároveň individuální
osobou,
která
ale
můţe
mít
v napodobování ostatních z nejbliţšího okolí.
14
McQUAIL, Denis. Úvod do masové komunikace. Str. 58.
31
rozdílné
tendence
Záleţí na konkrétním člověku, do jaké míry je ovlivnitelný masou, tedy například, kdy přemýšlí o tom, proč velký počet lidí z jeho okolí pouţívá sociální sítě a můţe být na základě těchto faktů podvědomě nucen, přizpůsobit se okolní většině.
2.5 Masové publikum S vývojem
médií
se
veřejnost
postupně
stávala
potencionálním mediálním publikem, které se následně stávalo publikem
masovým.
Denní
počítali
s veřejností
tisk
jako
i
časopisy
s ekvivalentem
ve
svých
jejich
vydáních čtenářské
obce. Za pojem publikum mohou být často mylně zaměňovány pojmy obecenstvo, zahrnující čtenářskou, posluchačskou či diváckou obec, občanská veřejnost, uživatelé
a
spotřebitelé.
Přičemţ
obecenstvo je tvořeno lidmi, kteří se shromáţdili za účelem participace na nějakém představení, a to jako diváci. Obecně se na masové publikum dají aplikovat vlastnosti jako početné, velmi
rozptýlené,
heterogenní,
neinteraktivní,
anonymní,
neorganizované a neschopné samostatné akce.
„Publikum
je
zpravidla
mnohem
rozprostřenější,
než jakákoli skupina, dav či veřejnost. Je velice rozptýlené a jeho příslušníci se obvykle navzájem neznají a nezná je ani ten, a
kdo
vědomí
mu
dal
vzniknout.
identity
a
není
Publikum
postrádá
sebeuvědomění
schopno
jakkoli
organizovaným
způsobem společně jednat, aby si zajistilo naplnění jakýchkoli cílů.
Vyznačuje
se
proměnlivým
složením
v měnících
se hranicích. Samo o sobě nevyvíjí žádnou činnost, spíše „je na něm vyvíjena“ (je tedy předmětem manipulace). Je různorodé (heterogenní),
nesmírně
početné
32
a
jeho
členové
pocházejí
z nejrůznějších společenských vrstev a demografických skupin, ale je stejnorodé (homogenní) v tom, že si jeho příslušníci vybírají
určitý
stejný
podmět
svého
zájmu,
a
dále
v tom,
jak na něj nahlížejí ti, kteří by jím rádi manipulovali.“15
2.6 Moc médií a její názorná ukázka Mediokracie nebo-li vláda médií. Co v dnešní době není v médiích,
prakticky
především
pro
například
u
servírují
nejen
dalších
mladé
tolik
trendů.
neexistuje. lidi.
Tuto
populárních
vzory
vytvářejí
skutečnost
reality
chování,
V případě
Média
ale
televizní
lze
show,
i
pozorovat
které
oblékání
produkce
vzory divákům
a
jde
spoustu o
pojem
mezi
médii
telekracie – vláda televize.
„Řadu
otázek
a
společností
ve
společnostech,
týkajících vyvolala kde
je
se
povahy
vztahu
skutečnost, moc
že
nerovnoměrně
média
působí
rozdělena
mezi
jednotlivce, skupiny a třídy, spolu s faktem, že média jsou nevyhnutelně
spjata
s převládající
politickou
a
ekonomickou
silou. Především je zřejmé, že média mají svou ekonomickou cenu a hodnotu, jsou předmětem boje o ovládnutí a zpřístupnění a
jsou
objektem
politické,
ekonomické
a
zákonné
regulace.
A zadruhé nelze přehlédnout, že jsou velmi často považována za
účinné
nástroje
moc
s potenciální
nejrůznějšími způsoby svůj vliv.“
schopností
uplatňovat
16
Vliv médií se dá velmi dobře prokázat na nedávném příkladu stávky odborářů (červen 2011). Česká společnost byla prakticky kaţdý den bombardována informacemi o výlukách na ţeleznici,
15 16
McQUAIL, Denis. Úvod do masové komunikace. Str. 60. McQUAIL, Denis. Úvod do masové komunikace. Str. 92.
33
v městské hromadné dopravě, o blokádách na silnicích atd. Na základě těchto informací si mnozí lidé brali volno v práci, rušili
dohodnuté
dělali
vše
pro
schůzky, to,
aby
ať se
uţ
pracovní
vyhnuli
nebo
u
problémům
lékaře
spojených
a se
stávkou. Ale ve
poté
kterém
co
městský
poukázal
na
soud
to,
ţe
vydal mezi
předběţné
dnem
opatření,
vyhlášení
stávky
a jejím termínem není ani jeden pracovní den, byly odbory přinuceny stávku posunout na jiný den a média mohla dalších několik
dni
pokračovat
v informování
veřejnosti
o
tom,
kdo všechno bude stávkovat, koho stávka pravděpodobně zasáhne nejvíce atd. Jak uţ dnes víme, výsledkem bylo, ţe konkrétně v Praze byl tzv.
víkendový
provoz,
a
to
především
díky
obavě
řidičů
z totálního kolapsu, který média předpovídala, ale také díky tomu, ţe lidé, kteří se rozhodli přeci jen do zaměstnání nebo za jinými povinnostmi cestovat, vyuţili jízdních kol či jiných forem přepravy. Představme si, ţe by tisk, rozhlas, televize ani internet neexistovaly, nebo nebyli k dispozici v období před stávkou. Jak by vypadala situace ve společnosti? O stávce by vědělo nepoměrně méně lidí, jelikoţ by se o ní dověděli
pouze
osobně
od
těch,
kdo
jí
připravovali,
nebo
od svých přátel a známých, případně z vývěsek či veřejných oznámení.
Je
také
pravděpodobné,
ţe
informace
mezi
lidmi
by byli zkreslené a neúplné. Výsledkem
by
tedy
pravděpodobně
byl
chaos
v čekárnách
na ţeleznici, na zastávkách MHD a kolaps automobilové dopravy ve městech.
34
„Při srovnávacích pokusech s různými médii, které byly před několika lety uskutečněny v Torontu se televizi kupodivu podařil
parádní
kousek.
Čtyři
náhodně
vybrané
skupiny
univerzitních studentů dostaly shodné informace o struktuře jazyků, jimiž se mluvilo před vynálezem písma. Jedné skupině byly předloženy pomocí rozhlasu, druhé pomocí televize, třetí pomocí přednášky, a čtvrtá je získala četbou. Všechny skupiny, s výjimkou
skupiny
v nepřerušeném
čtenářské,
verbálním
toku
od
obdržely stejného
informace
řečníka,
který
nediskutoval, nekladl otázky, ani nic nepsal na tabuli. Každá po
třicet
stejný že
skupina minut
a
byla každá
dotazník.
studenti,
kteří
s tímto byla
poté
Experimentátory informace
materiálem požádána, dosti
dostali
seznamována aby
vyplnila
překvapilo,
pomocí
televize
a rozhlasu, dosáhli lepších výsledků, než ti, kteří je získali z přednášek a čtením. Přičemž televizní skupina dosáhla značně lepších výsledků, než skupina rozhlasová.“17
17
McLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím. Str. 287.
35
3. Svoboda a regulace V následující kapitole si rozebereme meze, za něţ média nemohou zajít. Tyto meze nejsou definovány pouze zákony jako takovými, ale i kodexy, regulačními a samoregulačními orgány, cenzurou a v některých případech i autocenzurou.
3.1 Svoboda médií „Slovo
„svoboda“
bývá
užíváno
tak
často,
že
je
velmi
nesnadné diskutovat o něm v jakýchkoli nových souvislostech. Přitom
je
zcela
proklamovaný se
nepochybné,
každou
odvíjejí
že
teorií
všechny
je
to
veřejné
další
základní
komunikace,
výhody
plynoucí
požadavek od
něhož
z veřejné
komunikace.“18 Pokud slova,
je
chceme nutné
ale
také
na
ţe
umoţníme
tvrdit,
ţe
je
v naší
zajistit
jí
právo
na
svobodné
utvoření
názoru.
volný
přístup
ke
společnosti svobodu Toho
svoboda
vyjadřování,
docílíme
komunikačním
tím,
kanálům,
které nebudou uměle nebo i nepravdivě ovlivňovány, to znamená i
moţnost
získávání
a
ověřování
informací
z více
na
sobě
nezávislých zdrojů. „Svoboda jejich
médií
každodenních
přináší potřeb
společenským také
výhody
institucím –
zvláště
v rámci proud
spolehlivých informací a různé úhly pohledu. Nezávislost tisku je
také
tedy
předpokladem
veřejného
k vykonávání
ostražitého
sledování
vlády a významných podniků.
18
funkce
McQUAIL, Denis. Úvod do masové komunikace. Str. 166.
36
„hlídacího
nejmocnějších,
psa“
–
zvláště
Je-li napadnout a
to
nezbytné,
mocné,
odchýlit
se
budou
vyjádřit
od
svobodná
útočně
zvyklostí
a
média
vyhrocené
zaběhnutých
připravena
názory způsobů
na
věc
myšlení.
Ačkoli nelze dosáhnout ideálního stavu svobody komunikace, je vcelku
snadné
shrnou
a
popsat
hlavní
výhody,
které
demokratická společnost od svobody očekává). Nejdůležitější tedy je:
Systematické jejích
a
nezávislé
představitelů
a
veřejné
prověřování
přiměřený
přísun
moci
a
spolehlivých
informací o jejich aktivitách (to se vztahuje k úloze „hlídacího psa“, neboli ke kritické roli tisku). Podpora aktivního a informovaného demokratického systému a života společnosti. Možnost
vyjadřovat
myšlenky,
přesvědčení
a
názory
na
svět. Průběžná obnova a obměna kultury a společnosti. Zvětšování objemu a použitelnosti dostupné svobody.“19
To, ţe je u nás svoboda můţeme tvrdit, kdyţ porovnáváme dnešní stav s tím, který tu panoval před rokem 1989. Média dnes svobodně informují o událostech ze všech zemí světa, bez toho ţe by se vybíraly zprávy, které je „vhodné“ zveřejnit ve spojení s Východem, či Západem. Mezinárodní zpravodajství je tedy bezesporu objektivnější. O tom, ţe svoboda panuje i na domácí zpravodajské scéně se také nedá příliš polemizovat, jelikoţ dnes uţ vězení nebo pokuta
za
pravdivý
článek,
který
je
ne
zrovna
například vládnoucí politické straně, nehrozí. 19
McQUAIL, Denis. Úvod do masové komunikace. Str. 168.
37
prospěšný
Na
druhou
nemusel
řešit
stranu
absolutní
vnitřní
svoboda,
otázku,
kdy
zda-li
by
ţurnalista
při
odhalování
nelichotivých skutečností nezachází tak daleko, ţe by ohrozil svoji
kariéru,
nebo
budoucnost
svého
vydavatele,
tu
bude
existovat velmi obtíţně, pokud vůbec někdy.
3.2 Regulace médií Potřeba
regulovat
média
vznikla
například
v důsledku
ohroţení různorodosti informací i názorů, nárůst vlastnictví médií, ale
i
rozvoj vznik
médií nových
zabývajících médií
se
skandály
souvisejících
a
bulvárem,
s internetem,
které
mají nemalý vliv na svobodu a soukromí kaţdého z nás. Aby měl stát alespoň nějakou kontrolu nad činností médií, vydal zákony přímo se týkající této problematiky, jak jsem jiţ podrobně uvedl v první kapitole – Mediální legislativa. „V světové stupně považuje
posledních
desetiletích
války)
u
se
zralosti, za
masových
vyvinuly
poněkud
(především médií,
některé
problematické
jež
rysy, a
jež
od
konce
dosáhla které vedly
druhé
určitého
společnost k vytvoření
určitého dohledu nebo pravidel chování ze strany vlád, nebo dokonce nadnárodních orgánů“20
20
McQUAIL, Denis. Úvod do masové komunikace. Str. 148.
38
3.2.1 Regulace tisku Základní funkci regulace tisku u nás zajišťuje tiskový zákon. od
Aby mohl tisk spolehlivě fungovat, musí být osvobozen
nepřiměřené
regulace
a
kontroly
vládou,
od
cenzury
a potřebuje mít zajištěnou svobodu publikovat. Existují ale jistá pravidla zaručující společenský přínos tisku pro veřejnost a zároveň soulad s veřejným zájmem. Jedná se
především
kdy
zejména
o
otázku
bulvární
citlivosti
periodika
sdělovaných
často
produkují
informací, články
na,
nebo i za hranicí dobrých mravů. Pravdou
je,
vyhledávají
ţe
se
společenskou
prezentují
v negativním
popřípadě
vydavatel
ke
zveřejnění
dané
spíše
stává
publicitu
a
světle,
tím,
ale
na a
osobám,
někteří stále
jehoţ
informace
těm
se
je
i
záměrně
autor
článku,
zodpovědnost
podílí
se
které
tak
na
dochází obrazu
společnosti.
3.2.2 Regulace rozhlasového a televizního vysílání „Počáteční důvody regulace vysílání byly hlavně technické nebo
měly
zajišťovat
spravedlivou
alokaci
vzácných
zdrojů
a kontrolu monopolu.“21 Základem
svobody
vysílání
je
koncept
veřejnoprávního
vysílání. Obvykle ale existují mediální zákony a směrnice toto odvětví
regulující.
Je
to
z
toho
důvodu,
ţe
veřejnoprávní
vysílání je z větší části financované veřejností, respektive z rozpočtu 21
české
republiky
a
dalším
McQUAIL, Denis. Úvod do masové komunikace. Str. 199.
39
zdrojem
financí
je
pro vysílání reklama, která ale v případě těch veřejnoprávních médií u
tvoří
těch
poměrně
privátních,
výrazně tvoří
menší
příjmy
část
rozpočtu.
z prodeje
Naopak
reklamního
času
hlavní příjmové poloţky. V posledních
letech
navíc
sílí
trend
privatizace
a komercializace vysílání a tím přesun skladby obsahu vysílání do
soukromého
ţe
reklama
sektoru.
ve
Poměrně
veřejnoprávní
čerstvou
televizi
skutečností bude
je
povolena
to,
pouze
na druhém a čtvrtém kanálu. Tím se opět větší část reklamní prezentace přesune na privátní stanice a jejich kanály. Ty to vítají,
jelikoţ
po
nedávné
digitalizaci,
která
v České
republice proběhla, vzrostl počet komerčních stanic a dvěma zavedeným
televizím
tak
vznikla
vetší
konkurence
v boji
o zadavatele reklamy a sníţilo se riziko vzniku kartelu, který by ceny reklamy drţel nahoře. Já osobně reklamu vnímám jako otravnou a pokud sleduji televizi nebo poslouchám rádio, při nástupu reklamního bloku přepínám na jiný kanál. Přemýšlel jsem, jak by to v médiích vypadalo, kdyby nastala situace povinného zdraţení vysílacího času ve všech médiích o 500 - 1000 procent? Domnívám se, ţe by výrazně ubylo reklamy, ale zisk by poskytovatelům reklamního času neklesl z toho důvodu, ţe velké společnosti jsou schopné vyšší ceny reklamy uhradit. Přineslo by jim to pravděpodobně upevnění jejich pozic na trhu, coţ by se promítlo do vyšších cen za jejich sluţby a výrobky. Takţe ale
bychom
vystavili
společností, z dodavatelů
se
se
nebo
zbavili
riziku nutnosti
sluţeb
a
většiny
zvýšených pečlivěji
zboţí,
výhodnější.
40
coţ
otravných nákladů
(pracněji) by
mělo
reklam,
u
velkých
si
vybírat
být
logicky
3.2.3 Regulace veřejného doručovatele Nevíte-li, co si pod tímto pojmem představit vysvětlím Vám, ţe jde především o komunikační sluţby, jako je například telegraf,
pošta
či
telefon,
které
mají
charakter
čistě
distribuční a jako univerzální sluţby by měly být přístupny všem.
Hlavním
důvodem
regulace
je
efektivita
fungování
a vyuţití prostředků. „Obecně platí, že média fungující podle modelu „veřejného doručovatele“
zahrnují
mohutnou
regulaci
infrastruktury
a hospodaření, ale jen minimální regulaci obsahu.“22 Následující tabulka nám pomůţe lépe si představit rozdíly mezi regulací těchto tří druhů médií. Tab. 1: Srovnání regulace tří druhů médií Srovnání regulace tří druhů médií Tisk
Vysílání
Veřejný doručovatel
Regulace infrastruktury
není
silná
Silná
Regulace obsahu
není
silná
Není
Přístup podavatele
otevřený
uzavřený
Otevřený
Přístup příjemce otevřený otevřený Uzavřený Zdroj: McQUAIL, Denis. Úvod do masové komunikace. Praha, 2002, Str. 200
3.2.4 Samoregulace a autocenzura Protoţe ale největším dárcem práva je mezera v zákoně, sama média se rozhodla pro jistou kontrolu sebe samých. V roce 1999 se často diskutovalo o přijetí nového tiskového zákona, který měl nahradit ten původní z roku 1996, jehoţ součástí mělo 22
být
i
umravnění
nedisciplinovaných
McQUAIL, Denis. Úvod do masové komunikace. Str. 200.
41
médií,
kterým
by
hrozilo
pokutování,
periodika.
V důsledku
případně těchto
i
zastavení
obav
se
povolení
čeští
vydávat
vydavatelé
sami
rozhodli vytvořit tiskový kodex, kterým pomohl z nového zákona odstranit nejrepresivnější části. Kodex sice skutečně vznikl, stejně tak i dvanáctičlenná Česká tisková rada, ale činnost této instituce nebyla a není téměř vůbec patrná, spíše nespoléhá na jednotlivá periodika, ţe
se
budou
sami
„hlídat“,
aby
jednak
neporušovali
zákon,
ale na druhou stranu aby také nevydráţdili politickou scénu k zpřísnění pravidel v podobě novely tiskového zákona, který by nastolila represivnější pravidla. Vydavatelé jsou si vědomi toho, ţe zveřejněním citlivých informací, nebo dokonce informací z neověřených zdrojů, mohou poškodit celé periodikum. A to jak v záleţitosti existenčních problémů,
které
vydavatelství ještě
před
mohli
citelně
v souvislosti
jeho
nejnovější
postihnout
zejména
menší
s porušením
náhubkového
zákona,
novelizací,
tak
jak
i
tím,
by
se změnil obraz daného periodika v očích veřejnosti. To platí především pro média pokládaná za seriózní a vysoce důvěryhodná oproti těm bulvárním, pro které je ona samoregulační hranice poněkud posunuta. Ţurnalista jako jednotlivec podvědomě vnímá různé tlaky jak na něj samotného tak i na jeho vydavatele. Autocenzura je neustále přítomná při vytváření kaţdého článku, či reportáţe, které vzbudí negativní emoce toho, koho se týkají
a jehoţ
pověst můţe utrpět. Ten se poté určitě bude pečlivě rozmýšlet, komu poskytne rozhovor nebo vyjádření. Konkrétním případem byl bojkot ze strany Jiřího Paroubka, který měl období absolutní ignorace vybraných periodik, dle jeho názoru, pravicově píšících deníků a týdeníků a odmítal
42
jim poskytovat rozhovory, či reagovat na jejich dotazy při tiskových konferencích. Otázkou je, zda-li v tomto konkrétním případě
byla
poškozena
média
nebo
mediální
obraz
předního
politika?
3.3 Cenzura Kdyţ se řekne cenzura, asi si v dnešní době na prvním místě většina lidí představí čtverečky na fotografiích nahé osoby. Mnozí jiţ moţná zapomněli, ţe v důsledku cenzury byly zakazovány knihy, hudba nebo filmy. „Slovo úředník,
cenzura
který
měl
pochází
z latinského
censor,
což
původně
na
sčítání
obyvatel
starosti
byl
23
a později i dohlížení na morálku.“ Pojem
cenzura
znamená
dohlíţení
na
obsah
sdělovaných
informací, ať uţ reprodukovaných tiskem, mluveným slovem, nebo jiným médiem. Cenzura je většinou zaváděna státem, policií, armádou, firmou či církevní organizace. Je nástrojem mocných téměř po celou historii lidstva. První zmínky o cenzuře pochází jiţ z Mohuče roku 1469, tedy
nedlouho
vynalezena
po
tom,
technologie
kdy
byla
Johannesem
mechanického
Gutenbergem
knihtisku
pomocí
pohyblivých liter. V té době vznikl při arcibiskupství první cenzurní koncil
úřad.
Seznam
Asi
o
sto
zakázaných
let knih,
později který
vyhlásil se
aţ
neustále doplňoval.
23
VERNER, Pavel. Vývojové trendy v českých médiích po roce 1989. Str. 131.
43
do
Tridentský roku
1965
Roku 1542 byl cenzurou knih a jiných tiskovin pověřen takzvaný svatý tribunál inkvizice, který byl za tímto účelem zřízen.
Mezi
nejznámějšími
hříšníky
proti
tomuto
tribunálu
stáli například filosof, spisovatel a astronom Giordano Bruno, astronom Galileo Galilei, který se sice svého učení po dlouhém věznění
a
mučení
zřekl,
ale
i
tak
byl
odsouzen
k ţaláři.
S přihlídnutím na jeho věk byl propuštěn do domácího vězení. V současnosti známe cenzuru v podobě – politické (bránění v poskytování
informací
veřejnosti),
náboženské
(omezení
projevení myšlenek, či víry), morální (pornografie), firemní (nepřístupné
data
obsahují
firemní
tajemství
či
nebo jiţ zmíněné autocenzura (omezování sebe sama).
44
databáze),
4. Mediální etika Poslední kapitola bakalářské práce se zabývá problematikou etiky v prostředí masových médií, reklamou a jejími pravidly a
také
přibliţuje
problematiku
manipulace
s příjemcem
informací.
4.1 Etický kodex novináře „Deklarace
ministrů
států
zúčastněných
na
4.
Evropské
konferenci o politice hromadných sdělovacích prostředků konané v Praze v prosinci 1994 uznala v bodě 11 c, že novináři mají právo přijímat své vlastní samoregulační normy např. ve formě etického kodexu. V rezoluci č. 2 této konference se říká, že kodexy chování mají a
být
že
dobrovolně
výkon
přijaty
novinářského
a
dobrovolně
povolání
je
uplatňovány
založen
zejména
na základním právu na svobodu projevu, zaručenou článkem č. 10 Evropské konvence o lidských právech.“24 Jak uţ jsem výš uvedl, práce novinářů bývá přirovnávána k práci
hlídacích
poměrně
širokým
se
ve
dějí
psů,
díky
vrstvám
společnosti.
tomu,
ţe
obyvatelstva Na
druhou
mají
moc
přiblíţit
skutečnosti,
stranu
je
ale
které poměrně
24
Syndikát novinářů České republiky [online]. 25. 11. 1999 [cit. 2011-08-02]. Etický kodex novináře. Dostupné z WWW: Syndikát novinářů je dobrovolným profesním sdružením novinářů. Jeho členem se může stát každý aktivní novinář, ať už pracuje na stálý pracovní poměr, nebo volně spolupracuje s několika redakcemi. Člen je povinen dodržovat Stanovy a především řídit se Etickým kodexem novináře. Syndikát novinářů je politicky neutrální, nezávislý na ideologických, náboženských, politických a ekonomických státních i soukromých strukturách. Aktivně se angažuje za svobodu shromažďovat, analyzovat a šířit informace prostřednictvím tištěných a elektronických médií, svobodu vyjadřovat názor včetně svobody kritizovat, oponovat vládám a politickým a ekonomickým strukturám, veřejným nebo soukromým.
45
snadné, se jako ţurnalista dopustit takového jednání, které je zavádějící, či dokonce lţivé nebo při nejmenším neférové. Ať i
uţ o
jde
o
závaţné
neúmyslné
provinění
uvedení
v podobě
zdroje
přijímání
informací, úplatků
a
tak darů,
plagiátorství, úprava fotografií či videozáznamů nebo stranění jedné skupině a poškozování té druhé. A právě etický kodex, který si můţe sestavit prakticky kaţdý
vydavatel,
nebo
člen
vedení
televizní
stanice
či některého tiskového média, by měl jednotlivým ţurnalistům pomoci
udrţet
respektovat
se
právo
takříkajíc čtenářů
v dobrých
či
diváků
na
mezích
–
tedy
úplné,
pravdivé
a nezkreslené informace, včetně práva znát jejich původ, měl by
se
vyhranit
střetu
zájmů,
ke
kterému
by
mohlo
dojít
a samozřejmě odolávat nátlakům politiků, lobbistů a dalších vlivných skupin, u kterých se dá předpokládat snaha o jinou interpretaci skutečností, neţ je ta skutečná. Kodex na
by
měl
profesionalitu,
tedy
také
zodpovědnost,
obsahovat
poţadavek
důvěryhodnost,
citlivý
přístup, serióznost a neúplatnost.
4.2 Kodexy chování médií Většina kodexů etického chování novinářů není pro všechny národy
světa
politikou,
stejná. historií
Jsou i
ovlivňovány osobami,
kulturou, které
je
tradicemi, formulují
(šéfredaktoři, vydavatelé, státní orgány, aj.). Všechny kodexy se
ale
více
odpovědnosti
či vůči
méně
zabývají
zákonu
a
spolehlivostí společnosti,
informací, zatajováním,
nestranností, zkreslováním, ale i porušováním soukromí a tím, ţe informace nemusí být za kaţdou cenu „novinářskou senzací“.
46
Nejde ale jen o to, jak chránit čtenáře či diváky. Svůj díl
práv
a
svobody
potřebují
i
sami
novináři
(moţnost
nezveřejnit zdroj informací, svobodu publikovat atd.). Roku 1993 dohlíţelo UNESCO na přípravu dokumentu nazvaného Mezinárodní
zásady
profesionální
etiky
v žurnalistice.
Jde
o velmi propracovaný kodex s mezinárodním přesahem, kterému nejde o svobodu médií, ale naopak o práva a odpovědnost. „Obsahuje deset článků, které lze nazvat a shrnout takto: I. Právo lidí na pravdivé informace. Tato formulace zahrnuje právo
lidí
svobodně
se
vyjádřit
prostřednictvím
komunikačních médií. II. Oddanost žurnalistů objektivní realitě. Cílem novinářské práce je poskytnout publiku „adekvátní materiál, který by usnadnil formování přesného a komplexního obrazu světa“. III. Společenská odpovědnost novináře. Tento článek zdůrazňuje skutečnost, že novinářská zpráva je společensky prospěšným jevem, nikoli jen zbožím. IV. Profesionální integrita novináře. Na základě tohoto článku má novinář právo odmítnout práci, která je v rozporu s jeho osobním přesvědčením či s jinými zásadami osobní etiky. V. Veřejná dostupnost a participace. Sem patří právo na opravu a dopověď. VI. Úcta k soukromí a lidské důstojnosti. VII. Úcta k veřejnému zájmu. Tato formulace se vztahuje k úctě k
„národu,
jeho
demokratickým
institucím
a
k veřejné
odlišnosti
kultur.
morálce“. VIII. Úcta se
k univerzálním požaduje
hodnotám
respekt
a
k lidským
právům,
Zde
společenskému
pokroku, svobodě národů, míru a demokracii. IX. Eliminace války a jiných velkých zel, jimž lidstvo čelí. Tento článek vyžaduje od novináře, aby se zdržel obhajoby agrese a podpory šíření zbraní, násilí a diskriminace.
47
X. Prosazování nového světového informačního a komunikačního řádu.
Tento
článek
je
zaměřen
zvláště
na
potřebu
dekolonizace a demokratizace informací a komunikace.“25 Ať uţ jsou kodexy sebevíce rozsáhlé a podrobné, rozdíly ve
společenském
cítění,
vzdělanosti,
politické
příslušnosti
i úhly pohledu budou vţdy. Je proto téměř nemoţné vyhovět všem.
4.3 Etika v reklamě Reklama je specifické odvětví komunikace a je prostředkem, který se nejen prostřednictvím masmédií dostává k lidem všech věkových skupin. Její hlavní cíl – tedy zaujmout a navodit pocit
nedostatku
televizí,
kde
se
dosahuje reklama
především vyskytuje
v
prostředí soukromých
v součtu
několik
hodin
denně, samozřejmě v závislosti na právě vysílaném programu. V České
republice
se
pravidla
reklamy
odvíjejí
od obchodního zákoníku a kodexu reklamy, který vydala Rada pro reklamu. „Cílem Kodexu je napomáhat tomu, aby reklama byla především pravdivá, slušná, čestná, a aby v rozsahu tohoto Kodexu respektovala mezinárodně uznávané zásady reklamní praxe vypracované Mezinárodní obchodní komorou.“26
25 26
McQUAIL, Denis. Úvod do masové komunikace. str. 151
Asociace českých reklamních agentur a margetingové komunikace [online]. c2003 [cit. 2011-08-02]. Etický kodex reklamy. Dostupné z WWW:
48
Reklama soutěže,
je
samozřejmě
významnou
takţe
dodrţování
morálních
podnikání
je
k poškození soutěţ.
u
ní
zásad
velmi
ţádoucí.
či
spotřebitele
při
prezentaci
konkurence
K té
součástí
dochází
hospodářské a
poctivého
V případě, jedná
ţe
se
klamavé,
o
dojde nekalou
nebo
lţivé
reklamy, při matoucím nebo neúplném označení zboţí a sluţeb či takovém pojmenování, u kterého můţe dojít k záměně s jiným výrobkem. Úroveň a druh reklamy ukazuje také, jak má hranice vkusu a
slušnosti
nastavena
většina
populace,
jelikoţ
reakce
na jakoukoliv reklamu jsou pečlivě sledovány jak zadavateli a výrobci reklamy, tak i Radou pro reklamu. Kaţdý občan můţe podat
na
jakoukoliv
reklamu
stíţnost
k Radě
pro
reklamu
s odůvodněním, proč a čím mu přijde reklama závadná. „Rada
pro
samoregulace zajišťovat
reklamu
reklamy.
a
vznikla
Hlavním
prosazovat
na
za
cílem
území
Rady
České
legální, pravdivou, a decentní reklamu.“ Naše
reklamní
tabákových reklamou ale
je
výrobků
setkáváme značně
prostředí
omezována
Na
například a
do
pro
prosazování reklamu
je
republiky
čestnou,
zakázalo
propagaci
27
v minulosti
v televizi. stále
účelem
veřejnosti na
budoucna
se
novinových se
s
s touto stáncích,
jejím
úplným
zákazem počítá.
27
Rada pro reklamu [online]. c2005 [cit. 2011-08-02]. Profil RPR. Dostupné z WWW: . Kromě své hlavní činnosti, kterou je posuzování přípustnosti reklam z etického hlediska, se dnem nabytí účinnosti zákona č.40/95 Sb. o regulaci reklamy, Rada stala institucí, u které si mohou orgány dozoru nad dodržováním zákona (krajské živnostenské úřady, Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, Ministerstvo zdravotnictví ČR atd.) vyžádat odborná stanoviska k aplikaci výše uvedeného zákona v praxi. V této souvislosti Rada pro krajské živnostenské úřady z celé České republiky vydala více než 250 odborných stanovisek o souladu reklam se zákonem o regulaci reklamy.
49
Reklama
v posledních
letech
také
výrazně
ovlivňuje
politické soupeření zejména v předvolebním období. Na konci 20.
století
pozitivní
se
v naší
volební
zemi
kampaň.
pouţívala
Její
takřka
náplní
bylo
bez
výjimek
představovat
program politické strany v tom nejlepším světle. K tomu nejčastěji slouţilo zdůraznění hlavních volebních slibů,
které
byly
kladně
vnímány
veřejností.
V posledních
letech jsme ale svědky toho, ţe naše zavedené politické strany přešly od výhradně pozitivní volební kampaně k té negativní, jejímţ
cílem
je
naopak
připomenout
skandály
či
nepopulární
kroky učiněné v minulosti politickým konkurentem.
4.4 Zdroje informací „Média všech druhů závisejí na tom, zda mají k dispozici zásobu
zdrojových
materiálů,
ať
uţ
je
to
rukopis
knihy
k vydání, scénář filmu či referáty o událostech, kterými lze naplnit noviny a televizi. Při studiu mediálních organizací se největší pozornost věnuje třetímu z vyjmenovaných zdrojů, jelikoţ souvisí se zásadními problémovými okruhy týkajícími se
nezávislosti
média
a
zprostředkování
(mediace)
sociální
reality. Vztahy
ke
zpravodajským
zdrojům
jsou
pro
zpravodajská
média naprosto základní nutností, coţ často vede ke vzniku velmi čilého dvousměrného procesu. Zpravodajská média neustále hledají vhodný obsah a obsah (ne vţdy vhodný) zase neustále hledá svůj prostor ve zpravodajství.“28
28
McQUAIL, Denis. Úvod do masové komunikace. Str. 252.
50
Poslední věta z výše uvedeného citátů Denise McQuaila je naprosto výstiţná a platí čím dál více. Zpravodajské agentury působící po celém světě (nejznámější AP, Reuters, BBC, v České republice veřejnoprávní ČTK, či soukromá MEDIAFAX) přinášejí nekonečné mnoţství informací a zpráv s co největší aktuálností a zpravodajské prostředky je okamţitě, pochopitelně za úplatu, přebírají a zprostředkovávají konečnému příjemci. Při tom honu za novou, aktuální informací můţe docházet k nešvarům
jako
je
zkreslování
známých
skutečností
či vymýšlení naprosto zavádějících či lţivých informací. Proto je
v zájmu
sdělovacích
prostředků,
mít
získané
informace
ověřené pokud moţno z více, na sobě nezávislých zdrojů, coţ ale mnohdy přináší dilema v podobě otázky – Pustit exkluzivní zprávu do společnosti s vědomím toho, ţe se nemusí prokázat její pravdivost a to poškodí mojí důvěryhodnost? Ţurnalisté vyuţívají zdroje primární, tedy ty které jsou spojeny
s jejich
dosavadními
zkušenostmi,
setkáními,
provedenými průzkumy nebo s vyuţitím získaných kontaktů. A pak také zdroje sekundární, ty jsou dostupné pro všechny a jedná se
o
internet,
tiskoviny,
fotografie,
encyklopedie,
letáky
a další dokumenty, ke kterým se můţe dostat prakticky kaţdý další pracovník. Poslední kauza, o které se dozvěděl celý svět, představila ještě další zdroj informací – odposlechy. Mám na mysli kauzu z Britských ostrovů, kde týdeník mediálního magnáta Ruperta Murdocha - News of the World ukončil po 168-mi letech činnost. Bylo
to
z důvodu
zjištění,
ţe
zaměstnanci
pouţívali
odposlouchávací techniku k získávání citlivých informací, a to dokonce i z prostředí královské rodiny. Jak je vidět, tato forma
získávání
informací
není
tolerovaná.
51
společensky
přijatelná
ani
4.5 Manipulační praktiky „Příkladem
přežívajících
praktik
z dob
reálného
socialismu, kdy panovala i v novinách jediná správná názorová linie na všechno, je zařazování provokativního textu, který by se měl stát jakýmsi odrazovým můstkem, námětem pro širší společenskou diskuzi. Když však reakce předejde demokratické diskuzi tím, že uveřejní hned za text názor vybrané kapacity, s jejímž
názorem
se
očividně
ztotožňuje,
případně
připojí
redakční komentář, jde o cílenou manipulaci se čtenářem.“29 Manipulační praktikou není ale pouze cílená manipulace, která
mění
postoj
skutečností,
ať
příjemce.
uţ
Manipulací
zavádějícími
je
titulky
i
zkreslování
v novinách
nebo
úpravou fotografií v grafických programech. To je manipulace, kterou vědomě a záměrně někdo vytvořil za účelem ovlivnění příjemce
zprávy.
Docházet
můţe
ale
i
k manipulaci
nevědomé
nebo neúmyslné a to pokud vznikne omyl. To můţe snadno nastat například při přehnané snaze o prvenství zveřejnění významné zprávy a jejím nedostatečném ověření. Příkladem roku
2003,
média,
české
kdy
týkající
přestoţe
neměla
ČTK se
mediální vydala plošné
ověřenou
manipulace
zprávu, úpravy
je
kterou DPH
pravdivost
na
případ
z května
převzala sedmnáct
informace
od
všechna procent,
vlastních
zpravodajů. K manipulaci dochází také účelově pomocí tiskových mluvčí, PR specialistů, nebo takzvaných Spin doktorů, tedy osob, které vypouštějí aţ
neodkladnými
v časové
29
informace tísni
a
tak, díky
před
ţe
je
činí
tomu
je
novináři
uzávěrkou,
vysoce
přičemţ
zařazují mnohdy
VERNER, Pavel. Vývojové trendy v českých médiích po roce 1989. Str. 142.
52
aktuálními, často
opomenou
důkladné ověření pozadí a okolností souvisejících s takovouto informací. Masmédia
nemanipulují
pouze
pomocí
písma,
ale
také
obrazem. Jiţ v dobách, ve kterých nebyly k dispozici takové nástroje pro úpravu fotografických snímků, jaké známe dnes, docházelo
k retuším
a
dalším
úpravám.
Nejčastěji
šlo
o zrcadlové převrácení, nebo drobné retuše. Jedny z nejznámějších retuší jsou například odmazání Vlado Clementise, který postával vedle Klementa Gottwalda na balkónu paláce
Kinských
účastnícího Ze
se
zahraničí
v únoru volby
známe
1948,
nebo
prezidenta případ
vymazání
Svobody
odstranění
Dubčeka
v roce
postav
1968.
Trockého
a Kameněva z fotografií se Stalinem. „Sugestivní jsou v manipulaci rozhlasové hry. Sugestivním nastudováním 30.
Října
Válka o
sci-fi
1938
světů
Země
podařilo
odvisílala
George
napadení
se
rozhlasová
Herberta
Marťany.
zmanipulovat
Wellse
Z devíti
stanice
(režisér milionů
lidi, CBS
např.
reportáž
Orsol
Welles)
posluchačů
jeden
milion okamžitě reagoval. Lidé skupovali obchody a schovávali se ve sklepích.“30 „Manipulace světových
s fakty
velmocí.
sloužila
Za
druhé
i
ve
zpravodajských
světové
války
hrách
Angličané
u španělských břehů podstrčili německým zpravodajům na břeh mrtvého anglického majora Martena, který měl u sebe doklady nasvědčující
o
přípravách
spojenců
k vylodění
v Řecku
a na Sardínii. Hitler tam soustředil své síly a nevěnoval pozornost Sicílii, kde se pak spojenci opravdu vylodili.“31
30 31
VERNER, Pavel. Mediální výchova. Str. 67. VERNER, Pavel. Mediální výchova. Str. 68.
53
Závěr Mým
stanoveným
prostředí
a
cílem
podmínky,
v bakalářské
za
kterých
práci
masová
bylo
popsat
média
působí
na lidskou společnost, převáţně jsem se zaměřil na společnost současnou
–
českou.
Věřím,
ţe
cíl
se
mi
podařilo
splnit
a potenciální čtenář si dokáţe představit podobu naší mediální scény. Strukturu a obsah práce jsem se pokusil vytvořit v podobě postupného představování jednotlivých témat ovlivňující podobu mediální
scény.
Začal
jsem
historií
a
vývojem
legislativy
na našem území, přičemţ jsem zmínil významné události jako vznik
Československa,
srpen
1968,
nebo
sametovou
revoluci
v roce 1989 a následné změny jednotlivých zákonů. Při zpracování první kapitoly jsem si uvědomil, ţe naše republika pod
byla
nadvládou
více dvou
jak
polovinu
totalitních
doby
reţimů,
své
které
se
existence drasticky
podepsali na ţivotech jedinců, celých rodin, ale i konkrétních vrstev
obyvatelstva.
A
bylo
to
způsobeno
i
tím,
ţe
vše
probíhalo v duchu práva platného v té době. Přičemţ tehdejší zákony zásadně ovlivňovaly i média, která jsou dnes povaţována za hlídací psy demokracie. Tato funkce jim byla jiţ od 40. let znemoţňována a naopak byla nahrazena funkcí propagandistickou. Druhá kapitola nabízí pohled na jednotlivá média, působící v naší
společnosti
a
jejich
vztah
k posluchači,
divákovi,
čtenáři. Zmiňuji zde nejen dosavadní rozvoj a současnou podobu ale i zamyšlení nad jejich moţnou budoucností. Kapitola také pojednává o protistraně médií – tedy o příjemci informací, kterým je prakticky kaţdý člověk ţijící v civilizaci.
54
Třetí v dnešní
kapitola době
popisuje
chápeme
pojem
jako
svoboda
míru
prostoru
médií, pro
který
vyjádření
svobodného a pravdivého názoru nebo popisu konkrétní situace. A to bez obav z toho, jaké následky bude muset autor nést za své výroky. To je jedna strana mince dnešní svobody a zároveň třetí kapitoly. zajistí,
Tou ţe
druhou moje
je
pojem
regulace.
projevování
a
Regulace,
uţívání
svobody,
která nebude
zasahovat do svobody nebo práv druhého člověka, společnosti, instituce atd. Otázkou zůstává, zda-li úroveň a podoba dnešní regulace
svobody
společnosti
plně
projevu dnešní
je
ideální?
činnost
Vyhovuje
mediální
většině
subjektů?
Osobně
se domnívám, ţe oproti situaci před rokem 1989 rozhodně ano. Poslední – čtvrtá kapitola zjišťuje, čím jsou ovlivňováni ţurnalisté a vydavatelé. Proč vytváří kodexy chování a mají zájem
o
dodrţování
reklamního
kodexu,
kdyţ
od
toho
máme
zákony? Jednoduše proto, aby otupili snahu a tlak regulátorů, který jim můţe ztěţovat, nebo zamezovat jejich práci. Myslím, ţe
vznik
kodexu
pro
podobu
reklamy
nebo
korektní
chování
mediálních skupin, je prospěšný pouze v tom případě, kdy je skutečně důsledně dbáno na to, aby byl dodrţován. A to je zásadní rozdíl mezi váhou kodexu a zákonu. Z této bakalářské práce tedy vychází, ţe současné mediální prostředí
je
formováno
platnými
se výrazně pozitivně změnila svobodné
prezentace
názorů,
zákony,
po roce za
1989.
podmínek
jejichţ
podoba
Je zde moţnost
jejich
pravdivosti
a s ohledem na citlivost sdělovaných informací vůči konkrétním osobám. Média plní roli hlídacích psů demokracie a je ţádoucí aby
tuto
činnost
vykonávala
i
nadále.
Nezapomínejme
ale,
ţe i média neprezentují vţdy skutečný stav věci a spoléhejme především na svůj zdravý rozum.
55
Seznam použité literatury a dalších pramenů informací Zdrojem bakalářské
informací
práci
je
a
dalších
především
dat
pouţitých
literatura,
např.
v této
dílo
Pavla
Vernera - Vývojové trendy v českých médiích po roce 1989 a kniha Masová Média od Jana Jiráka a Barbary Köpplové. Dalším zdrojem
byly
legislativní
pochopitelně a
historickou
internetové
portály
tématikou.
Podrobný
s mediální, přehled
je
uveden níţe. Citace uvádím dle normy ČSN ISO 690.
Bibliografie 1. JIRÁK, Jan; KÖPPLOVÁ, Barbara. Masová média. 1. vydání. Praha : Portál, s. r. o., 2009. 416 s. ISBN 978-80-7367-466-3. 2. MCLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím. 1. vydání. Praha : Odeon, 1991. 352 s. ISBN 80-207-0296-2. 3. MCLUHAN, Marshall. Člověk, média a elektronická kultura. 1. vydání. Brno : Jota, s. r. o. 2000. 424 s. ISBN 80-7217-128-3. 4. MCQUAIL,
Denis.
Úvod
do
teorie
masové
komunikace.
2.
vydání.
Praha : Portál, s. .r. o., 2002. 448 s. ISBN 80-7178-714-0. 5. VERNER, Pavel. Mediální výchova. 1. vydání. Úvaly : Albra, spol. s. r. o., 2007. 108 s. ISBN 978-80-7361-042-5. 6. VERNER, Pavel. Úvod do praktické žurnalistiky. 1. vydání. Praha : UJAK Praha, 2007. 96 s. ISBN 978-80-86723-36-5. 7. VERNER, Pavel. Vývojové trendy v českých médiích po roce 1989. 1. vydání. Praha : UJAK Praha, 2010. 176 s. ISBN 978-80-7361-042-5. 8. VERNER, Pavel. Zpravodajství a publicistika. 1. vydání. Praha : UJAK Praha, 2007. 128 s. ISBN 978-80-86723-37-2.
56
Internetové zdroje Asociace českých reklamních agentur a margetingové komunikace [online]. c2003 [cit.
2011-08-02].
Etický
kodex
reklamy.
Dostupné
z
WWW:
Asociace komunikačních agentur [online]. c2011 [cit. 2011-08-06]. Poslání AKA. Dostupné z WWW: .
Britské listy [online]. c2001 [cit. 2011-08-12]. Historie cenzury v Čechách. Dostupné z WWW: .
Česká televize [online]. c2011 [cit. 2011-08-04]. Kodex ČT. Dostupné z WWW: .
Česká televize [online]. c2011 [cit. 2011-08-01]. Vznik a první kroky. Dostupné z WWW:.
Český rozhlas [online]. 2.5.2005 [cit. 2011-08-01]. Čtyři dny bitvy o Český rozhlas. Dostupné z WWW: .
Český rozhlas [online]. 1.6.2006 [cit. 2011-08-01]. Statut Českého rozhlasu. Dostupné z WWW: .
Mediář [online]. 15. 2 . 2011 [cit. 2011-08-06]. Čeští vydavatelé se dodnes sami neregulují. Dostupné z WWW: .
Ministerstvo kultury [online]. c2007 [cit. 2011-08-01]. Autorské právo. Dostupné z WWW: .
OSA
[online].
c2011
[cit.
2011-08-01].
Kdo
jsme.
Dostupné
.
57
z
WWW:
Právní rádce [online]. 24. 3. 2010 [cit. 2011-08-10]. Tiskový zákon - deset let účinnosti. Dostupné z WWW: .
Rada pro reklamu [online]. c2005 [cit. 2011-08-02]. Profil RPR. Dostupné z WWW: .
Syndikát novinářů České republiky [online]. 25. 11. 1999 [cit. 2011-08-02]. Etický kodex novináře. Dostupné z WWW:
Vězení pro novináře [online]. c2009 [cit. 2011-08-05]. Stručná historie náhubkového zákona. Dostupné z WWW: .
Zákony
online
[online].
c2011
[cit.
2011-08-04].
Dostupné z WWW: .
58
Tiskový
zákon.
