Struktura kartografie

Struktura kartografie V této kapitole je popsáno několik možných členění kartografie. Je uvedena stručná charakteristika těchto členění, jejich disciplíny a popis těchto odvětví.

Jako téměř u všech vědních oborů dochází i v případě kartografie k jejímu dalšímu členění do jednotlivých kartografických odvětví. Existuje mnoho hledisek, podle kterých můžeme kartografii dělit. Zde jsou uvedeny základní typy. U každého typu členění je popsáno odůvodnění, podle kterého se výběr do daného hlediska uskutečňuje. Dále pak jsou zde vypsána jednotlivá kartografická odvětví a jejich typické znaky.

Po prostudování této kapitoly:

1. budete umět charakterizovat dva typy členění kartografie, 2. budete schopni zařadit jednotlivé odvětví podle určitých hledisek, 3. dokážete definovat specializace těchto disciplín. Studium Vám bude trvat 3 hodiny.

Typy členění kartografie Během historického vývoje kartografie došlo k jejímu rozčlenění na nejrůznější kartografické disciplíny, které můžeme klasifikovat podle několika hledisek. Jako první bych uvedla členění kartografie na teoretickou (vědeckou) a praktickou - tzv. klasické členění Toto rozdělení kartografie se odvíjí od vyčlenění části kartografie - vědecké kartografie, které poprvé vyslovil v roce 1921 německý kartograf Max Eckert. Toto dělení je stále aktuální a dá se považovat za základní. Druhý typ členění, dá se říci, navazuje částečně na výše uvedené rozdělení kartografie a to konkrétně na část věnující se praktické kartografii. V současné době se totiž kartografické produkty vytváří dvěma základními technologiemi - členění kartografie podle typu technologie, která je používána při tvorbě kartografických děl. Třetí typ členění bych nazvala členění kartografie podle typu a obsahu kartografických děl. Kartografie vytváří pestrou škálu produktů. Tyto produkty se od sebe odlišují formou, obsahem, způsobem získávání podkladových dat atd. Během vývoje se vyčlenily některé kartografické disciplíny, které se specializují na tvorbu a vývoj kartografických produktů podle určitého hlediska.

Velice často dochází k překrytím mezi jednotlivými oblastmi.

Členění kartografie tzv. klasické Pod označením klasické členění kartografie je chápáno dělení kartografie na teoretickou a praktickou.

Jedná se o jedno z nejstarších rozdělení kartografie.

Zvuková nahrávka popisuje tento způsob dělení.

Teoretická kartografie se prakticky člení pouze jediným způsobem. Na praktickou kartografii je však možné nahlížet z několika různých úhlů pohledů – podle použité technologie, podle obsahu a charakteru výsledného produktu apod. – viz následující způsoby dělení kartografie.

Teoretická kartografie Pojem vědecká (teoretická) kartografie poprvé použil německý kartograf Max Eckert ve svém díle Die Kartenwissenschaft (1921).

Teoretická kartografie

je část kartografie, zabývající se teoretickými a metodologickými

problémy kartografie. [VUGTK 2010]

Teoretická kartografie studuje problematiku generalizace, teorii jazyka mapy, tvorbu konceptuálních matematicko-logických modelů prostorových geografických databází, vývoj algoritmů apod. Do teoretické kartografie můžeme také zařadit analýzu přesnosti kartometricky získaných veličin (aplikace teorie chyb a vyrovnávacího počtu) a také upřesňování postavení kartografie v systému vědních oborů s ohledem na neustále pokračující vývoj vědy a techniky. Teoretická kartografie se, na rozdíl od kartografie praktické, na kterou lze nahlížet z několika hledisek, v zásadě člení pouze jediným způsobem. Do teoretické kartografie můžeme dnes řadit disciplíny, jako jsou: • • • • • • • • • • •

kartologie , metakartografie , kartografické metody výzkumu kartografická terminologie , kartografická generalizace , kartografická interpretace , kartometrie morfometrie , matematická kartografie , historie kartografie . a critical cartography

,

Všechny tyto disciplíny se totiž nezabývají samotnou tvorbou kartografických děl (vizualizací prostorových dat) a šířením kartografických produktů, ale stojí v pozadí tohoto procesu. Poskytují teoretický podklad pro tvorbu kartografických děl. Teoretická kartografie tvoří doplněk ke kartografii praktické.

Mezinárodní kartografická asociace (ICA)

zřídila pro tuto oblast speciální orgán - komise pro teorii kartografie. Jejím hlavním

úkolem je řešit otázky teoretické kartografie na mezinárodní úrovni. Zabývá se tedy jazykem mapy, kartografickými pojmy, terminologií, sémiotikou, typologií, ontologií atd.

Kartologie (nauka o mapách, všeobecná kartografie) Kartologie (nauka o mapách, všeobecná kartografie)

– obecné studium map, výklad

mapové symboliky, třídění map, základní uživatelské úlohy, dokumentaci, rozbor map. Jako součást kartologie bývá uváděna někdy i historie kartografie.

Informace zpracovány na základě [Veverka 2004].

Metakartografie (všeobecná teorie kartografie) Metakartografie bývá chápána jako samostatná disciplína, někdy je však brána jako součást teoretické kartografie.

Metakartografie

je část kartografie, resp. teoretické kartografie, zabývající se především

metodologií oboru a jinými základními teoretickými problémy (např. jazykem mapy apod.) [VUGTK 2010]

Metakartografii chápeme jako vědu o kartografii, především o předmětech jejího poznání, jejích metodách a vyjadřování. Dále se metakartografie zabývá vědeckým zkoumáním základních teoretických problémů, otázkami definičními, terminologickými, klasifikačními.

Některé publikace řadí do této skupiny i matematickou kartografii interpretaci

, kartografickou generalizaci

. z širšího hlediska k metakartografii bývá řazena také kartometrii

a kartografickou

a dějiny (historie) kartografie

.

Kartografické metody výzkumu Kartografické metody výzkumu

zahrnují široké spektrum kartografických otázek: vědecká

syntéza a analýza kartografických informací obsažených v mapách, problematika matematického a logického zpracování a vyhodnocení map s ohledem na geografickou podrobnost, uživatelské aplikace, obsahovou úplnost, strukturu vzájemných vazeb; dále otázky týkající se geometrické přesnosti (částečně také záležitost kartometrie), vhodnosti grafického zobrazení mapových značek s ohledem na vlastnosti reálných objektů. [Čerba 2007]

Kartografické metody výzkumu můžeme rozdělit na dvě skupiny: na část týkající se tvorby map a část zaměřenou na práci s mapami.

1) metody, užívané v procesu tvorby map Zkoumají prostorové uspořádání reálných geografických objektů a jevů, vazby a zákonitosti mezi nimi. Jejich reprezentací se zabývají metody kartografické interpretace polohopisu (metody znázornění bodových, liniových a plošných jevů) a metody interpretace výškopisu (např. metoda kótování,

vrstevnic, šrafování, stínování,

barevné hypsometrie). Na ně

navazují metody

kartografické generalizace, které zajišťují výběr a zevšeobecnění vyjadřovaných skutečností za daných podmínek. Hlavními složkami metodiky jsou matematické vztahy (zobrazovací rovnice, statistika). Výsledkem použití těchto tvůrčích metod je kartografické dílo – mapa.

2) metody, určené uživatelům již vzniklého kartografického díla Jsou založeny na principu zpětné vazby, kdy uživatel zkoumá mapových obsah a používá jej jako zdroj různých typů informací, z kterých si vytváří model prostorového uspořádání reality. Nejjednodušší metodou kartografického výzkumu je metoda čtení mapy. Uživatel přímo (bez měřících pomůcek) vnímá rozmístění geografických jevů a prostorové vztahy mezi nimi, utvoří si představu o kvalitativní a kvantitativní charakteristice jevů. Je ovšem nutné brát v úvahu měřítko mapy, způsob vyhotovení mapy (původní - odvozená), způsoby a vliv generalizace mapy na mapovou kresbu (geografická mapa – topografická mapa), při studiu map malých měřítek i kartografické zobrazení a jeho vliv na polohovou přesnost mapy. Metoda čtení mapy je vhodná pro výukové účely a pro řadu aplikací jako úvodní či přípravná fáze výzkumu. Kvalifikovaná práce s mapou často vyžaduje jejich podrobnější analýzu. Pro řešení výzkumných úkolů např. v geografii i příbuzných oborech je zapotřebí získat z mapy co nejpřesnější informace o poloze

reálných

geografických

objektů.

K řešení

některých

problémů

lze

užít

metodu

souřadnicových výpočtů, která je založena na postupných převodech souřadnic mezi referenčními plochami jednotlivých systémů. Pomocí této metody můžeme zodpovědět otázky, např. jak provést polohovou lokalizaci objektů na různorodých mapových podkladech, které mají nestejnou genezi a vážou se k rozdílným souřadnicovým systémům (novodobým i historickým), jak vyhledat příslušný mapový list v systému kladu listů určitého mapového díla a zjistit polohu bodu, který byl souřadnicově určen pomocí GPS, jak zjistit polohu bodu, který byl souřadnicově určen pomocí GPS, v jiných souřadnicových systémech map státního mapového díla apod.

Text vznikl na základě [Čechurová 2007], pokud není uvedeno jinak.

Kartografická terminologie Terminologie je nauka o termínech, tj. o odborných názvech, o způsobu jejich vytváření a sestavování do systémů.

Kartografická terminologie

– terminologie zabývající se výkladem pojmů z oboru

kartografie.

Terminologická komise V České republice se problematikou termínů v oborech geodézie, kartografie, katastru nemovitosti, fotogrammetrie, DPZ a dalších příbuzných oborech zabývá Terminologická komise ČÚZK, která pracuje v rámci VÚGTK. Hlavní náplní této komise je zpracovávání terminologických slovníků a norem v dané oblasti působnosti. Za svou dlouholetou působnost jich zpracovala již několik. • • • • •

Výkladový geodetický a kartografický slovník (1964) Slovník geodetického a kartografického názvosloví (1973 - 84) ČSN 73 0401 Názvosloví v geodézii a kartografii (1990) Terminologický slovník geodézie, kartografie a katastra (1998), spolupráce s Úradom geodézie, kartografie a katastra SR Terminologický slovník zeměměřictví a katastru nemovitostí - nejaktuálnější terminologický slovník, veřejně přístupný na internetu, pravidelně doplňován vysvětlením nových pojmů. Úkolem této komise však není jen tvorba takovýchto velkých děl, ale též neustálé sledování

terminologie celého oboru, reakce na novou techniku a technologie, vyslovování svých názorů ke sporným termínům a výkladům a v rámci resortu ČÚZK sjednocování a zajišťování správného používání odborných termínů ve vydávaných materiálech.

Nesrovnalosti v terminologii (překlady z angličtiny) V dnešní době, v důsledku globalizace a mezinárodní spolupráce, dochází k velkému přílivu cizích slov do odborné kartografické terminologie. Velká část nových pojmů pochází z anglicky mluvících zemí. S jednotlivými výrazy je potřeba umět správně pracovat. Pro jejich správné použití, je nutné znát jejich význam v jejich mateřském jazyce. Stává se, že některé výrazy se na první pohled jeví zcela zřejmé (pouze přeložený pojem), ale jejich význam se může diametrálně lišit.

Typickým případem jsou pojmy kartogram (cs) a cartogram (en). Zde se zdá, že jde o stejné výrazy, ale po překladu anglického vysvětlení pojmu cartogram zjistíme, že se jedná o dva různé pojmy. Kartogram (cs) - je mapa s dílčími územními celky, do kterých jsou plošným způsobem znázorněna statistická data (jedná se o relativní hodnoty) většinou geografického charakteru. [Kaňok 1999] Kartogram je tematická mapa znázorňující kvalitu, kvantitu nebo další charakteristiky jevu v hranicích územních jednotek plošnými značkami. [VUGTK 2010] Anglickým ekvivalentem je tudíž výraz choropleth map.

Cartogram (en) - je mapa, v níž tematický prvek zastiňuje realitu rozlohy. Geometrie prostoru je narušena (změna tvaru a plochy jednotlivých území), aby se graficky vyjádřila informace o tematické proměnné. [enwiki 2010] V české terminologii odpovídá této definici termín obecně neradiálně anamorfovaná mapa.

Použité zdroje [VUGTK 2010] a [Králová 2006], pokud není uvedeno jinak.

Kartografická generalizace Kartografická generalizace

- zevšeobecnění prvků a jevů se provádí geometrickým

zjednodušením půdorysu (geometrická generalizace) až po jejich převod do kartografického znaku (kartografická abstrakce); generalizace kvantitativních charakteristik prvků a jevů se provádí zpravidla pomocí velikostních stupnic, generalizace kvalitativních charakteristik pak zjednodušením hierarchické struktury prvků a jevů; limitujícím faktorem kartografické generalizace je měřítko mapy a její grafická zaplněnost (tj. poměr plochy pokryté kresbou a popisem k celkové ploše mapy), která by neměla překročit hodnotu 30%. [VUGTK 2010]

Kartografická generalizace spočívá ve výběru, geometrickém zjednodušení a zevšeobecnění objektů, jevů a jejich vzájemných vztahů pro jejich grafické vyjádření v mapě, ovlivněné účelem, měřítkem mapy a vlastním předmětem kartografického zobrazování. [ČSN 73 046]

Cílem generalizace je podat názorný a čitelný obraz skutečnosti tak, aby byl i v mapách malého měřítka zachován geografický charakter území. Důvodů pro použití generalizace může být hned několik - změna měřítka mapy (musí být dodržena čitelnost), změna účelu mapy (výběr prvků závisí na účelu mapy), redukce objemu dat (uměřená naplněnost mapy), zlepšení grafické stránky mapy (kompromis mezi geometrickou přesností a grafickými znázorněním)apod.

Kartografická generalizace x geoprostorová generalizace Kartografická generalizace - proces probíhající mezi kartografickými modely různých měřítek.

Geoprostorová generalizace - proces, který probíhá mezi dvěma modely většinou různých měřítek, jehož výsledkem je geoprostorový model.

Kartografický model (navíc oproti geoprostorovému modelu) zohledňuje a řeší i konflikty mezi jednotlivými prvky tak, aby bylo možné provést tisk kartografického díla v daném měřítku.

Geoprostorový model při přechodu z větší do menší podrobnosti zjednodušuje geometrickou polohu prvků a jejich tvar tak, aby byly zobrazitelné ve výsledném měřítku, jinak je nedeformuje.

Podrobněji bude proces generalizace, jeho metody a postupy, popsán v příslušné kapitole.

Kartografická interpretace Někdy bývají jako ekvivalenty k pojmu kartografická interpretace používána označení kartografická reprezentace, kartografické vyjadřovací metody, mapová symbolika, kartografická metodika či map design.

Kartografická interpretace

je grafický způsob vyjádření objektivní reality prostřednictvím

mapy (způsob použití mapových značek a vyjadřovacích metod). [VUGTK 2010]

Kartografická interpretace - grafické znázornění jevů pomocí kartografických znaků.

Kartografickou interpretací rozumíme výklad a zobrazení nejrůznějších přírodních a společenských jevů na kartografickém díle. Kartografické interpretaci (jejím prostředkům a metodám) by měla být věnována samostatná část multimediálních materiálů, proto zde nebude podrobněji probírána.

Kartometrie Jednou ze základních vlastností map, zejména velkých a středních měřítek je jejich metričnost. Vznikají na základě přesných geodetických měření a podávají v mezích svých možností geometricky přesný, geograficky správný a názorný obraz skutečnosti. Považujeme-li tedy obraz mapy za určitý model reality, potom mezi tímto modelem a realitou existují exaktní matematicky definovatelné vazby, jednoznačně určené zobrazovacími rovnicemi a měřítkem mapy. To znamená, že z map lze zpětně určovat hodnoty platné na zemském povrchu. Na základě tohoto poznatku vznikla kartometrie.

Kartometrie

se zabývá metodami měření na mapách, příslušnými pomůckami a způsoby

vyhodnocování naměřených hodnot.

Proces získávání a výpočetního zpracování kartometrických údajů je určitou obdobou geodetických postupů, navíc je však nutno brát v úvahu určitá specifika mapového obrazu. Ta souhrnně označujeme jako kartometrické vlastnosti map. Před každým měřením na mapě je nutno si uvědomit veškeré vlastnosti map, které ovlivní převod získaných veličin mapy do skutečnosti a odhad jejich vlivu na přesnost výpočtů. Mezi tyto vlastnosti patří: •

•

matematický základ mapy - měřítko, rovinný a sférický souřadnicový systém použitý na mapě a především průběh kartografických zkreslení délek, ploch a úhlů, značně ovlivňující vlastnosti mapového obrazu ve středních a malých měřítkách; podrobnost mapového obrazu - ovlivněná účelem mapy, jejím měřítkem a provedenou generalizací;

•

•

přesnost mapové kresby - závisející též na generalizaci (posuny, tvarová zjednodušení kresby) a na nahodilých a systematických chybách, vnášených do mapy v procesu její tvorby i reprodukčního zpracování; srážka mapy - daná vlastnostmi papíru a mající nebezpečný charakter systematické chyby.

Měření na mapách Potřebné údaje, vzdálenosti, úhly, směrníky či plochy, získáváme z map přímo, grafickými postupy, nebo zprostředkovaně, výpočtem ze souřadnic. Na mapách můžeme měřit: délky úseček i křivek, úhly (a směrníky) a plochy

Kartometrická digitalizace S rozvojem digitizérů a tabletů přímo spojených s osobními počítači se kartometrické úlohy stále více přesouvají do prostředí výpočetní techniky. Princip kartometrické digitalizace spočívá v převodu kartografické analogové kresby do digitální podoby. Tento proces se nazývá kartometrická (kartografická) digitalizace, též snímání grafické předlohy. Přístroje používané pro tuto činnost se nazývají digitizéry, tablety, souřadnicové snímače nebo odečítače souřadnic. Kartometrická digitalizace tvoří základní metodu sběru polohových informací při naplňování datových bází geografických informačních systému. Rozlišujeme vektorovou a rastrovou digitalizaci.

Částí kartometrie je morfometrie.

Převzato z [Kesl 2001]. Zde najdete podrobně a přitom srozumitelně popsáno, jak jednotlivá měření probíhají, jaké pomůcky jsou zapotřebí a jaké výpočetní vztahy se pro zjištění údajů používají. Dále je zde uvedena odborná literatura, ze které bylo čerpáno.

Morfometrie V morfometrii i v kartometrii se jedná o opačné postupy oproti vzniku mapy.

Morfometrie

je část kartometrie

a zabývá se číselným vyvozováním charakteristiky tvarů

zemského povrchu pro potřeby morfografie.

Morfometrie umožňuje kvantifikovat kvalitativní znaky terénních tvarů či jejich prvků a tím nabízí také možnosti exaktního vystižení jejich vzájemných vztahů. Prostorovou pozici tvarů lze vyjádřit souřadnicemi prostorové sítě (zeměpisná délka a šířka, nadmořská výška) v kombinaci údajů úhlových a metrických.

Rozdíl mezi rovinným a sféricky zakřiveným povrchem Země zdroj: http://gis.zcu.cz/studium/tka/autori.html

Morfometrické charakteristiky můžeme vyšetřovat buď pro jednotlivé body nebo pro plošné prvky topografické plochy, nebo pro větší části zemského povrchu. Některé charakteristiky lze z map vyčíst nebo na mapové kresbě změřit přímo, popř. s použitím dodatečných konstrukcí. Základními charakteristikami jsou: • • • •

střední výška topografického tělesa, objem topografického tělesa, střední sklon topografické plochy, skutečný areál topografické plochy. Rozměry tvarů vyjadřuje morfometrie výhradně metricky.

Na morfometrii je též založena metodika konstrukce terénních profilů. Z morfometrické, resp. kartometrické analýzy lze také dospět k představám o půdorysné ploše a tvaru povodí, o hustotě údolní sítě, o délkách drah vodních toků a sklonech jejich údolního dna v grafické podobě spádových křivek atd. v generalizovaných hodnotách lze vypočítat též např. kubaturu horninové hmoty vyvýšeniny či deficit hmoty v prostorovém rozsahu sníženiny.

Informace zpracovány na základě [Mildorf 2001]. Zde najdete podrobnější informace i vztahy pro jednotlivé výpočty; dále pak také další literaturu vztahující se k tomuto tématu.

Matematická kartografie Matematická kartografie

se zabývá převodem zemského povrchu do roviny. Tento převod

se uskutečňuje zobrazováním zemského tělesa na referenční těleso Země (elipsoid, koule) a dále na plochu mapy (rovina) pomocí kartografických zobrazení.

Kartografické zobrazení

je matematický postup používaný k převodu zeměpisných souřadnic na souřadnice rovinné. Tento

postup není závislý na geodetickém souřadnicovém systému.[VGHMÚř 2010].

Hlavním cílem matematické kartografie je výběr nejvhodnějšího kartografického zobrazení. Jednotlivá kartografická zobrazení mají různé vlastnostmi (tvar geografické sítě, průběh jednotlivých zkreslení – délek, úhlů, ploch apod.).

Kartografická

zobrazení

(dělení

kartografických

zobrazení

pouze

v multimediálních

materiálech)

Takto odvozená zobrazení nejsou v žádném případě všechna a matematická kartografie není ještě uzavřenou oblastí. Existuje obecná teorie umožňující odvození dalších zobrazení bez zjednodušujících požadavků. Tomuto tématu se velmi intenzivně věnoval Doc. Pyšek a najdete ho zpracované v rámci bakalářské práce [Částková 2006].

Informace zpracovány na základě [Baranová 2003], pokud není uvedeno jinak.

Historie kartografie Každý vědní obor má téměř povinnost zabývat se nejen výzkumem nového, současnou teorií a praxí, ale také svou minulostí.

Historie kartografie

se zabývají vývojem kartografie jako vědy, dále pak studiem starých

map (mapy vydané v minulosti) i vývojem mapovacích technik.

Často bývá zaměňovaná s historickou kartografií

. Historická kartografie zkoumá historicko-

geografické podklady a ty pak prezentuje v podobě mapy, dále pak připravuje nová vydání starších kartografických produktů. Jejími produkty jsou historické mapy (nové tematické mapy zachycující historické události).

Dějiny kartografie i historická kartografie (jakožto příbuzný obor) získávaly a stále získávají poměrně snadno své příznivce. Staré mapy mají i v dnešní době své místo. Jejich využití se prolíná různými vědními obory.

Jestliže v literatuře nacházíme názvy lokalit, které na novodobých mapách nenacházíme, např. ve starých herbářích, hledáme tyto lokality na starých soudobých mapách. Při geologickém průzkumu v nížinné oblasti hledáme na starých mapách např. průběh původně meandrujícího, nyní regulovaného toku. Používáme je při rekonstrukcích starých cest apod. Využíváme je pro etymologii

existujících případně i později zaniklých lokalit, toků, územních jednotek v celé chronologické posloupnosti starých map a pramenů. Staré mapy jsou předmětem i sběratelského zájmu a využíváme je také k dekorativním a komerčním účelům. Příkladů využívání starých map je bezpočet.[Drápela 2005]

Dějiny kartografie se nejčastěji dělí podle historických období, ve kterém jednotlivé výtvory vznikly. Podle tohoto kritéria rozlišujeme tedy kartografii: • • • •

pravěkou, starověkou, středověkou, novověkou. Existuje samozřejmě více možností, jak jednotlivá kartografická díla třídit (např. podle oblastí

vzniku, podle zobrazovacích metod, které byly při jejich tvorbě použity, atd.), ale domnívám se, že dělení podle „stáří“ je výhodné, protože umožňuje snadné propojení s historickými souvislostmi. Historii (dějinám) kartografie by měl být věnován v těchto multimediálních materiálech celý učební blok. Prozatím bych doporučila multimediální učebnici Dějiny kartografie vytvořenou pracovníky Masarykovy univerzity v Brně.

Critical cartography V posledních několika letech došlo k vytvoření critical cartography. Tato disciplína má své kořeny v USA. Zde je uveden stručný úvod do critical cartography. Do češtiny by se tato disciplína překládala jako kritická kartografie, ale tento výraz není prozatím používán.

Critical cartography definujeme jako soubor nových postupů kartografie (odmítnutí stávajících koncepcí a postupů) a analýzu na podkladech kritické teorie. Kritická teorie se zabývá zkoumáním a analýzou společnosti a kultury. Čerpá z poznatků v rámci sociálních věd a humanitních oborů.

Critical cartography rozšiřuje tradiční pojetí kartografie o zkoumání vazeb mezi kartografií (i ostatními vědami zabývajícími se zeměpisnými a polohopisnými znalostmi) a ekonomikou, politikou a dalšími společenskými vědami. V pojetí critical cartography jsou mapy a ostatní poznatky kartografie považovány za jeden z prostředků přispívající k řízení společnosti, protože jsou zdrojem geografických dat a v současné době i zdrojem informací o místech a lidech. Takovéto využívání těchto dat a informací umožnilo především jejich zpracování digitálními technologiemi. Z rozsáhlých databází (statistických, informačních), které stojí v pozadí digitálně zpracovaných map, mohou být vybírány pouze určitá konkrétní data a tím manipulováno s informacemi o společnosti. Kartografové věnující se critical cartography si dali za cíl podrobit dosavadní mapy (jejich vlastnosti) pečlivé analýze a umožnit tak novým mapám (s novými vlastnostmi nebo jejich novým významem) předávání společnosti více informací.

Předním představitelem critical cartography byl J. B. Harley, profesor na univerzitě ve Wisconsinu v Milwaukee, který se zabýval teoretickými otázkami kartografie (sociální otázky, propojení moci a geografických znalostí). Na jeho práci navázali někteří další kartografové. Mezi přední představitele současné critical cartography patří Denis Cosgrove, Denis Wood, Jeremy Crampton, John Krygier či Kevin Martin. I když se critical cartography přibližně od roku 1990 vyvíjí jako samostatná disciplína, může být chápána pouze v souvislosti s historickým kontextem vývoje kartografie obecně.

Fakta, zpracovaná na této stránce, jsou čerpána z: [Crampton 2006], [enwiki 2010].

Praktická kartografie Na rozdíl od teoretické kartografie se praktická kartografie, a její disciplíny, zabývá praktickými aspekty kartografie, tedy zpracováním a šířením kartografických děl.

Praktická (užitá, aplikovaná) kartografie

je část kartografie, zabývající se praktickými

postupy tvorby a zpracování map. [VUGTK 2010]

Zabývá se výrobními postupy kartografických děl (směrnice, metodické návody, kartografická dokumentace), dále pak mapovacími a výpočetními pracemi, sestavováním kartografických děl, používanými technologiemi i vývojem nových a tiskem.

Do praktické kartografie tedy patří disciplíny: • •

kartografická tvorba kartografická polygrafie a reprodukce

Kartografická tvorba Kartografická tvorba

představuje soubor činností jejichž výsledkem je kartografické dílo.

Jedná se o vlastní kartografickou činnost. Nejprve se provádí tzv. přípravné práce - studium zpracovávaného prostoru a shromažďování podkladů. Ze získaných dat a informací dochází k sestavování mapového obrazu. Kartografické dílo se realizuje podle technického protokolu, který má dvě části: redakční plán a technologicko – kalkulační list. Na vzniku mapy se podílí celá řada specialistů: hlavní redaktor, odpovědný redaktor, technický redaktor, výtvarný redaktor, kartograf sestavitel, kartografický kreslič, kartografický operátor a mnoho dalších. Při tvorbě kartografického díla se provádí činnosti, jakými jsou např. výběr prvků mapy, jazyka mapy, návrh zobrazení, generalizace mapového obrazu a výsledné vykreslení kartografického díla.

Kartografická tvorba je v současnosti stále častěji zajišťována digitálními technologiemi, ale v některých případech se stále pracuje tradičními postupy.

Rozdělení kartografie podle technologií používaných při vzniku kartografických děl je uvedeno v následující kapitole.

Informace zpracovány na základě [Maršíková 2009].

Kartografická polygrafie a reprodukce Svým působením spadá do oblasti praktické kartografie, protože se podílí na tvorbě a šíření kartografických děl.

Polygrafie je výrobní obor, který zpracovává a tiskem rozmnožuje textové a obrazové předlohy. Obor zahrnuje zhotovení tiskových forem, tisk a dokončující výrobu.(ČSN 88 0100)

U kartografické polygrafie (kartopolygrafie) jsou stroje, základní technologie a materiály stejné jako v klasické polygrafii. Rozdílné je zpracování grafické části (mapového obrazu) a doprovodných textů map, knihařské zpracování map a atlasů a uchování tiskových podkladů (v analogové či digitální podobě). Rozdílnosti jsou přehledně uvedeny v následující tabulce: Kartopolygrafie - atypické formáty papíru (např. ZM 10 rozměr 62 x 46 cm, ZM 25 rozměr 63 x 47 cm) - často tisk přímými barvami (např. 5, 6, 7, 8 i více) - poloautomatické dokončování neměnný obraz změna obrazu (po revizi map) - reprodukuje se spojováním vrstev - archivace tiskových podkladů (často i meziproduktů) – v současnosti uchování v podobě digitální

Polygrafie - standardizované formáty papíru (A5, A4, A3, B5, B4, ...) - stabilizovaný čtyřbarvotisk (nejčastěji CMYK) - dokončovací práce zpravidla na automatizovaných linkách - reprodukuje se přímo předloha - archivace hotových výtisků (tiskový podklad je po dokončení zrušen, sazba je tzv. rozmetána)

[Baranová 2008] Reprografie je technologický obor, který pro sdělování informací v pracovních soustavách využívá grafických technik nebo technik strojového zpracování a technik přenosu dat k rozmnožování informačních médií, k jejich převodu do jiné grafické formy, popř. ke strojové práci s nimi. (ČSN 01 3801)

Kartografická polygrafie a reprodukce

se zabývá postupy a úkony sloužící pro polygrafické

zpracování mapy, rozmnožení a vytištění mapy z podkladů vytvořených v rámci kartografické tvorby. [Čerba 2007]

Vydávání státních mapových děl organizuje Český úřad zeměměřický a katastrální (ČÚZK). Vydávání vojenských map řídí Geografická služba Armády České republiky (GEOS AČR). Komerční sféra zajišťuje tvorbu map pro veřejnost (plány měst, turistické mapy, autoatlasy, apod.). Nejvýznamnější čeští vydavatelé jsou zpracováni v sekci Kartografické zdroje - vydavatelé.

Pokud jste pozorně četli učební text, jistě pro Vás nebude problém správně odpovědět na následující otázky.

Čím se zabývá matematická kartografie?

Jak se nazývá kartografická disciplína zabývající se tříděním map, výkladem mapové symboliky a kartografickou dokumentací? Čím se liší kartometrie od morfometrie?

Členění kartografie podle technologií Členění kartografie podle technologií použitých při vzniku kartografického díla.

V současné době jsou stále ještě používána kartografická díla, nejčastěji mapy, jak v podobě analogové, tak i ve formě digitální. Avšak analogová kartografie je již na ústupu a proto se jí zde nebudeme podrobně věnovat.

Popis členění podle technologií.

Digitální (počítačová) kartografie Díky mohutnému vývoji výpočetní techniky bychom mohli v dnešní době mluvit už jen o digitální

kartografii,

protože

poměr

mezi

mapami

vyhotovovanými

pomocí

počítačů

a konvenčním rukodělným způsobem se velmi rychle mění ve prospěch automatizovaných technologií.

Rozšíření počítačů je v posledních dvou desetiletích velmi masivní. Nacházíme se v období technické revoluce způsobené právě používáním počítačů. Tento pokrok velmi ovlivnil kartografii. Dal vzniknout novému odvětví, které je označováno jako počítačová, resp. digitální kartografie. Historie digitální kartografie sahá do 50. let minulého století. Vývoj je úzce spojen s vývojem informačních technologií a geografických informačních systémů (GIS).

U digitální kartografie

dochází k tvorbě a zpracování kartografických děl pomocí digitálních

technologií. Obsah map se skládá za pomoci speciálního softwaru na počítači. Reprodukován pak může být přes monitor nebo přes tiskárnu (či jiné kreslící zařízení).

Prezentaci grafických dat rozdělujeme na vektorovou a rastrovou. •

•

Vektorová prezentace je označovaná jako uzlohrannová a podobně jako celý jazyk mapy je založena na třech typech mapových prvků: bodu, hraně (linii) a polygonu. U vektorové mapy můžeme libovolně měnit její měřítko a zůstane stále stejně přesná. Rastrová data představují geometricky i topograficky odlišné řešení. v tomto případě objekty nejsou vytvářeny výše zmíněnými prvky. Rastrový přístup si můžeme představit jako souřadnicový prostor, který je pokryt pravidelnou mřížkou. Oka mřížky se nazývají pixely. Přesnost rastrové mapy závisí na velikosti pixelu ve skutečnosti. Každý pixel má díky pravidelnému uspořádání svoji polohu v obraze. V doprovodném datovém souboru se potom zapisují pouze atributy vztažené k jednotlivým buňkám. Velkou nevýhodou je velký nárok na paměť počítače (špatná komprese dat). Digitální mapa je na počítači uložena formou databáze uspořádaná do mapových informačních

vrstev, které zpravidla odpovídají mapovým prvkům. Existence vrstev patří k největším zbraním digitálních map. Vrstvy můžeme pomocí vhodného software libovolně na mapě zviditelňovat, či skrývat. Kombinací vrstev si můžeme vytvořit takovou mapu, kterou právě potřebujeme. Vrstvu digitální mapy mohou tvořit jak data, která jsou prezentována vektorově, tak i data rastrová. Počítačová mapa se neskládá jen z kartografického produktu (mapy samotné), ale je doplněna také o další prvky. Tím nejzásadnějším je interaktivní složka, která umožňuje uživateli pracovat s mapou

ak

mapě

přiřazenými

atributovanými

daty.

Tvorbou

a neustálým

zdokonalování

interaktivních map se zabývá interaktivní kartografie. Dále to mohou být v digitální mapě obsažena multimediální data a metadata - vývoj této oblasti má na starost multimediální kartografie. Dále může být počítačová kartografie dělena podle toho, pro jaké médium je určena. Jako zástupce tohoto dělení bych jmenovala kartografii webovou a kartografii pro mobilní zařízení. Specifické postavení v digitální kartografii má pak kybernetická kartografie, která se svými vlastnostmi a produkty spíše přibližuje GIS. Výše jmenované vlastnosti staví digitální mapy velkou měrou nad mapy papírové, ty jim v tomto ohledu nemohou vůbec konkurovat. Propojení atributových a prostorových dat je základem geografických informačních systémů. Umožňuje provádět dotazy nad oběma typy dat a další úkoly typické pro GIS.

Příklad digitální mapy (výsledná kombinace jednotlivých vrstev) zdroj: http://www.shocart.cz/cs/digitalni-mapy/gps-aplikace.php

Výpočetní technika je schopna v dnešní době uchovávat i velmi rozsáhlé databáze grafické povahy. S uloženými daty dále pracovat a vytvářet stále nové mapy (i když tato data nebyla pro tyto produkty primárně určena). Pomocí přídavných zařízení, jako jsou tiskárny, plotry a jiná kreslící zařízení je možné jednoduše digitální mapu uvést do papírové podoby nebo na jiné analogové médium. Ani u nejmodernějších nosičů neexistuje 100% jistota, že informace na „disku“ zůstanou trvale, mohou „jednoduše zmizet“. Proto je zapotřebí zálohovat periodicky, na více druhů medií, nebo alespoň využívat výrobky různých firem.

Informace zpracovány na základě [Robinson 1995].

a [Řehák 2006].

Interaktivní kartografie WWW stránky s interaktivními mapami umožňují uživateli ovlivňovat mapu podle svých potřeb a tím rozhodovat o obsahu a vzhledu. [Cartwright 2003]

Interaktivní kartografie

je část kartografie zabývající se tvorbou, dalším vývojem, ale i

hodnocením interaktivních map. Interaktivní mapa umožňuje uživateli s ní dále pracovat (změna měřítka, výběr vrstev,...).

Předchůdcem dnešní podoby interaktivní kartografie byla digitální kartografie vytvářející mapy na úrovni hypermap

, které byly přenášeny mezi harddisky jednotlivých počítačů nejčastěji

prostřednictvím CD-ROM. Současná interaktivní kartografie může mít několik podob. Buď jsou její produkty „pouze“ interaktivní, nebo mohou být i současně multimediální nebo dynamické, (prvky jsou animované v reálném čase). S interaktivní kartografií tedy úzce souvisí kartografie multimediální. Multimediální kartografie bývá někdy uváděna jako součást interaktivní kartografie. Začátek rozmachu interaktivní kartografie představuje umístění interaktivních map na internet. Interaktivita map je zajištěna hypertextovou strukturou, která umožňuje uživateli zabývat se mapou na vyšší úrovni, než to bylo možné u analogové mapy. Internet poskytuje uživateli mapu rychlejší metodou mapové distribuce a odlišnými metodami zobrazení.[Kaplan 2005] Pro nejčastější použití interaktivních map na webu, bývá někdy spojována s kartografií webovou.

Multimediální kartografie Multimediální kartografie je shromažďování geografických informací takovým způsobem, který umožňuje prezentaci dat pomocí různých rozhraní. [enwiki 2010] Multimediální kartografie

, na rozdíl od tradiční kartografie (ať již analogové nebo digitální -

statické), prezentuje prvky mapy více než dvěma médii. Kromě textu a grafiky jsou zapojovány i média jako je zvuk, video, animace.

Multimediální kartografie může být také vnímána jako kartografické spojení různých prvků. Tato spojení jsou vytvářena prostřednictvím World Wide Web, interaktivní digitální televize, mobilních internetových technologií, interaktivními hypertextovými odkazy apod. Tyto služby jsou spojeny s rozsáhlými databázemi - celostátními nebo globálními. Multimediální kartografické prezentace umožňují uživatelům vnímat informace týkající se prostorového uspořádání novým inovativním způsobem. Díky multimediální kartografii bylo vytvořeno mnoho zajímavých výtvorů. Struktura a pojetí multimediální mapy závisí na funkci a účelu, ke kterému byla vytvořena. Multimediální aplikace může být strukturována jako jednolitá nebo sekvenční (postupně vede uživatele přes aplikaci). Pro zjištění, kde se v aplikaci nacházím a kam mohu jít dál, jsou velmi důležité navigační prvky. Mapa může obsahovat i několik navigačních prvků. Rozlišujeme prostorové, časové a tematické prvky. Multimediální mapa bývá často interaktivní - interaktivní kartografie

Zpracováno podle [CartouChe 2008], [Carwright 2001] a [Šmída 2008].

Webová kartografie Webová kartografie

je obor zabývající se tvorbou, přenosem, zobrazováním a údržbou map

v prostředí webu. [Doležal 2005] Webová kartografie je vědní disciplína geografie, která si pokládá otázky spojené s příležitostmi a omezeními elektronických map publikovaných na internetu. [Šmída 2008]

Webová kartografie se objevila s příchodem World Wide Webu, který vznikl v roce 1989. Již na prvních webových stránkách se objevují statické náhledové mapy. Webová mapa je produktem webové kartografie.[Doležal 2005] Webovou mapou může být jakákoliv mapa. Proto webová kartografie souvisí téměř se všemi ostatními kartografickými disciplínami (digitální kartografie, interaktivní kartografie, multimediální kartografie, analogová kartografie, historie kartografie, tematická kartografie, topografická kartografie, atd.) Webovým mapám, jejich dělení a následnému hypertextovému propojením se jmenovanými druhy map, by měla být věnována jedna kapitola v části klasifikace map.

Kartografie pro mobilní zařízení Kartografie pro mobilní zařízení

by se mohla definovat jako oblast kartografie zabývající se

vytvářením zázemí pro umisťování map na mobilní zařízení (mobilní telefony, PDA Personal Digital Assistant).

Mobilní zařízení (mobilní telefony, kapesní počítače) jsou díky své velikosti a snadné manipulaci čím dál častěji používány pro navigační účely spojené s naváděním pomocí mapových produktů. Jedná se o služby a aplikace spojené s technologií GPS (Global Positioning System), tedy navigační služby jako zobrazení aktuální polohy na mapě či plánování tras. Dále pak aplikace pro sběr dat, kde mapa může zastávat roli podkladu pro orientaci v terénu. Dále to můžou být mapy jako součást různých dokumentů, například zpravodajství na internetu, tematické mapy, různé kartogramy a kartodiagramy, anamorfované mapy apod. Hlavním problémem je redukce velikosti mapy pro zobrazení na malých displejích a přenos pomocí technologií s malou kapacitou. Pro zobrazování map na mobilních zařízeních není možné použít běžné grafické formáty, které se používají pro standardní digitální mapy.

Ukážeme si to na příkladu grafických formátů pro PDA. I na PDA lze umisťovat mapy jak ve vektorovém, tak v rastrovém formátu. Rastrové formáty obecně bývají chápány v poměru ke kvalitě jako neúměrně objemné a nalézají odlišná využití než vektorové. Avšak jsou vytvořeny nebo upraveny i takové formáty, které v mnohém smazávají vrozené nevýhody rastrů a nabízí přijatelnou alternativu. Rastrové formáty, které je možné k tomuto účelu použít, jsou např. open source DjVu a komerční MrSID. Avšak i zde se již více používají formáty vektorové, pro jejich menší datový objem. Používanými vektorovými formáty jsou SVG, Ravegeo, MapTP. Komerční produkty RaveGeo a MapTP mají výhodu zázemí a technické podpory od velkých společností. Takto otevřený formát SVG těží z bezplatného využívání a dodržování standardu pod záštitou W3C konsorcia.

Text vznikl citacemi z [Čerba 2006] a [Šilhavý 2006].

Kybernetická kartografie Termín kybernetická kartografie (cybercartography) byl poprvé použit na 18. ICC ve Stockholmu v červnu 1997. Název prezentace byl Maps and Mapping in the Information Era, autor Taylor.

Kybernetická kartografie

se zabývá nahrazením mapy (konvenční grafický obraz) digitálním

modelem terénu (DMT) a dále pak řešením úloh na něm. Kybernetická kartografie je nové pojetí pro mapy a mapování v informační éře. Je definována jako organizace, prezentace, analýza a sdělování prostorově orientovaných informací o širokým záběrem

témat v zájmu společnosti. Kybernetická kartografie tvoří interaktivní, dynamická, multimediální kartografická díla s využitím multimediálních a multimodálních rozhraní. Má velmi úzkou vazbu na geografické informační systémy. Vytváří simulační matematicko-logické modely geografických reálií, na které lze snadno aplikovat nejrůznější analytické algoritmy. Její hlavní prioritou je vytvoření zmiňovaného modelu (databáze, informačního systému), nikoliv však mapy. Mapa je spíše jakýmsi vedlejším produktem, pouhou vizualizací vytvořené aplikace.

Tvorba kartografického modelu probíhá takto:

Rozlišujeme tyto kartografické modely: • • • •

znakové poznávací digitální komunikačně – informační

Zpracováno na základě: [Taylor 2005], [Peterson 2003].

Pro zájemce je zde připravena část věnovaná analogové kartografii.

Analogová (klasická) kartografie Analogová kartografie

využívá při tvorbě map tradičních, převážně rukodělných,

technologií.

Historie analogové kartografie sahá do období pravěku. Tehdy se ovšem nejednalo o kartografická díla, jaká známe dnes. Jednalo se pouze o náčrtky jednotlivých míst. S rozvojem lidského myšlení a poznáním světa se samozřejmě měnila i kartografie a její produkty, které postupně začaly mít kartografické základy a čím dál více se přibližovaly dnešní podobě kartografických děl. Podrobněji bude vývoj kartografie popsán v kapitole Historie kartografie.

Postupy a přístroje, k vytvoření současné podoby analogových map, se zdokonalovaly po celá staletí. Práce s těmito stroji je poměrně složitá a mohou ji provádět pouze vyškolení odborníci. Produkty vzniklé touto metodou jsou velmi kvalitní, ale jejich tvorba je náročná, a proto dnes již vznikají takto pouze díla určená do rukou odborných pracovníků nebo díla umělecká. Z tohoto pohledu můžeme analogovou kartografii dnes již dělit pouze na odbornou kartografii a uměleckou kartografii.

Tradiční tvorba kartografického díla (mapy)

Informace zpracovány na základě [Řehák 2006] a [Maršíková 2009].

Umělecká kartografie Umělecká kartografie

může být definována z několika hledisek podle typů produktů, které vytváří.

1) Kartografické produkty (např. mapy) zobrazeny na uměleckých dílech (jsou součástí většího uměleckého ztvárnění). 2) Tradiční kartografická díla doplněná nejrůznějšími zdobnými prvky (tento způsob ztvárnění byl typický i pro určité období historické kartografie) nebo v jistém směru dovedena k extrému za určitým úmyslem grafického projevu. 3) Kartografická díla vzniklá za spolupráce kartografických odborníků a umělců, vyobrazující netypické oblasti nebo umisťované na netypické materiály (místa).

Příkladem třetího typu uměleckých kartografických děl je produkce francouzského umělce

Davida Renauda, který se na svých dílech snaží umělecky zachytit vztah mezi fyzickou realitou zemského povrchu a její reprezentací na mapě. David Renaud spolupracuje s oficiálním francouzským kartografickým ústavem. Vytvořil samostatnou edici svých map zachycujících detailní topografii skutečných ledovců (Ledovec velitele Charcota, 2002), nakupení a terénní nerovnosti písčitých vln v pouštních pustinách (Poušť Danakil, 2003). Renaudovy mapy zcela opuštěných nedotčených území jsou opatřeny veškerou tradiční legendou, precizně rýsovanými značkami, měřítky. Jindy skutečnou morfologii geologických útvarů a ostrovů umisťuje do nečekaného kontextu. Na Zámku v Třebešicích do kruhové kupole nárožní věže vložil mapu novozélandského ostrova obklopeného mořem (tradičně na těchto místech, v kupolích, bývají iluzivní průhledy do nebe s hvězdami).

Ukázka díla od Davida Renauda - Mount Everest zdroj: http://www.galerieannebarrault.com/david_renaud/expo06.html

Odborná kartografie V současné době se již analogová kartografie, její technické pomůcky i metodické postupy nevyvíjí pro každodenní kartografickou činnost. I přesto však zůstává oblast, která se analogové kartografie neustále věnuje a pracuje s jejími prostředky.

Jako odbornou kartografii

můžeme nazvat kartografii věnující se i v současné počítačové

(digitální) době analogové kartografii pro odborné účely. Součástí odborné kartografie je i studium a zdokonalování analogových postupů, pomůcek a technologií potřebných pro vytváření speciálních kartografických děl a to na základě požadavků, který je na tato díla kladen. Lidé, věnující se této oblasti, musí být školení kartografové, protože tvorba analogového díla klade velké nároky na odbornost a praxi jejího zhotovitele.

Pokud jste pozorně četli a poslouchali učební text, jistě pro Vás nebude problém správně odpovědět na následující otázky.

V čem spočívá základní rozdíl mezi kartografií digitální a analogovou?

Jak se nazývá kartografická disciplína zabývající se zpracováváním map pro PDA?

Čím se liší interaktivní a multimediální kartografie?

Členění kartografie podle typu a obsahu kartografických děl Ukázali jsme si již dvě možná dělení kartografie. Nyní si blíže osvětlíme rozdělení kartografie podle typu a obsahu kartografických děl.

Odůvodnění znázorněného dělení kartografie

Geodetická kartografie Geodetická kartografie

se zabývá měřením tvaru Země pro výpočty nejvhodnějších

referenčních objektů (elipsoidů), dále pak zpracovává výsledky měřických prací do původních a odvozených map velkých měřítek. Základem pro mapy geodetické kartografie jsou většinou přímá měření v terénu. V poslední době je však tento způsob získávání potřebných dat často nahrazen leteckou fotogrammetrií (snímkování povrchu země), nebo dokonce dálkovým průzkumem (satelitní snímkování). Do geodetické kartografie řadíme také tvorbu map odvozením (z původních mapových děl vzniklých v oblasti geodetické kartografie).

Do geodetické kartografie tedy patří: • •

technická kartografie topografická kartografie

Příklad geodetické mapy (Katastrální mapa, Koterov, 1:2000) zdroj: http://www.cuzk.cz/

Geodetická kartografie vytváří: • • • • •

státní mapová díla všech měřítek - katastrální, topografické, základní i hospodářské mapy, resortní mapová díla - silniční, vodohospodářské mapy, mapy geodetických sítí, klady listů státních mapových děl, mapy pro orientační běh apod., plány měst, databáze geografických dat (ZABAGED – základní báze geografických dat).

Čerpáno z [Veverka 2004].

Technická kartografie Technická kartografie je řazena do geodetické kartografie, protože jejími produkty jsou nejčastěji původní mapy velkých měřítek.

Technická kartografie můžeme definovat jako část kartografie zabývající se tvorbou plánů a map technického obsahu.

Jejími produkty jsou: • • • • • •

geometrické plány, plány závodů, dolů (důlní kartografie) apod., technické mapy měst (mohou být řazena i k městské kartografie), technické mapy cest (silniční kartografie), železnic (železniční kartografie), letišť (letecká kartografie), vodních cest (námořní kartografie), mapy energetických sítí, ropovodů a dalších technických zařízení.

Výše uvedené kartografické disciplíny plně neodpovídají zařazení jednotlivých typů kartografických děl. Jsou uváděny jako další možnost zařazení (v některých publikacích) nebo jako související disciplína.

Mapa vodních cest není specifikována mořem, ale týká se veškeré lodní dopravy (i říční, jezerní apod.).

Část mapy vodních cest ČR zdroj: http://www.mdcr.cz/mdcr/flash/rocenka_01/image/mapa94.jpg

Topografická kartografie Topografická

kartografie

část

kartografie

zabývající

se

tvorbou

a zpracováním

topografických map. [VUGTK 2010]

Topografická kartografie získala svůj přívlastek, jak říká i definice, na základě obsahu produkovaných kartografických děl. Jejím úkolem je výroba a užívání topografických (podrobných, místopisných) map v měřítku 1 : 10 000 až 1 : 200 000.

Ukázka tvorby topografické kartografie - Základní topografická mapa 1 : 10 000 zdroj: http://geologie.vsb.cz/praktikageologie/KaPITOLY/10_GEOL_MaPY/Geologick%C3%a9_mapy.htm Více by se jednotlivým druhům map (tudíž i mapám topografickým, jejich popisu a využití) měla věnovat některá z doposud nevytvořených kapitol multimediálních textů. Topografické mapování (TOMA) je také vyučováno na ZČU v Plzni jako samostatný předmět.

Geografická kartografie Geografická kartografie

navrhuje a zpracovává odvozené mapy středních a malých měřítek,

vytváří pro ně vhodné výrazové prostředky a doplňuje je často dalšími charakteristickými informacemi. Jedná se o tvorbu všech obecně geografických map a většiny tematických map. Dále sem patří tvorba map malých měřítek odvozených z map velkých měřítek.

Příklad geografické mapy (Evropa - všeobecně-geografická mapa) zdroj: http://www.stiefel-eurocart.cz/info.php?product=mapa-b1-evropa-obecne-geograficka&i=189&lang=en

Do geografické kartografie můžeme tedy řadit: • •

Chorografickou kartografii Tematickou kartografii Hlavním problémem geografické kartografie jsou otázky generalizace, včetně volby značkového

klíče. Geografické ani tematické mapy nemají jednotný systém určující striktně zobrazení údajů na mapě. Záleží na kartografovi (tvůrci), jaké prvky zvolí, a jakými znaky je znázorní. Obecně však

můžeme tvrdit, že geografická kartografie má na rozdíl od kartografie geodetické výraznější sémiologickou složku. Legenda je v případě těchto map naprosto nezbytná a často vyhledávaná uživateli. Existují však i prvky, které jsou již tradičně znázorňovány konkrétním symbolem (znakem, linií, barvou,...), např. vodstvo - modrá barva, vegetace - zelená barva, který byl ujednán na mezinárodní úrovni, a tudíž by měl být zachován. Nedodržení této „tradiční" symboliky by mohlo vést k matení uživatele a k obtížnější práci s vytvořenou mapou.

Čerpáno z [Veverka 2004].

Chorografická kartografie Chorografická kartografie

se zabývá tvorbou a studiem map malého měřítka zobrazující

velká území.

Jak již z definice částečně vyplývá, jedná se především o mapy přehledné, obecně zeměpisné. Obecně zeměpisné mapy jsou předmětem zpracování geografické kartografie, proto můžeme vnímat chorografickou kartografii jako součást jmenované disciplíny.

Tematická kartografie Tematická kartografie = specifický obsah kartografických děl.

Tematická kartografie

je dílčí oblast kartografie, která se zabývá studiem metod

znázorňování tematického obsahu a zpracováním tematických map. [Čapek 1992]

Produkty tematické kartografie tvoří spolu s mapami obecně zeměpisnými a topografickými základ kartografické produkce. Tematické mapy prezentují netopografické jevy a objekty, tj. takové, které nelze v realitě zpravidla jednoznačně lokalizovat a určit pomocí geodetických metod, na topografickém podkladu. Možnost použití tematických map je téměř neomezená. Kartografie se proto nejčastěji dostává do styku s ostatními vědními obory právě prostřednictvím tematické kartografie. Tematická kartografie používá pro vyjadřování speciálních potřeb specifických forem jazyka mapy. Výrazové prostředky mají často původ ve statistické grafice, vyznačují vysokým stupněm abstrakce a geometrické schematičnosti. Nedošlo zde ke standardizaci vyjadřovacích prostředků, jako je tomu v některých případech u kartografie topografické, a tak má autor volnější „ruce“ při tvorbě

tematických kartografických děl. Zpracovateli obsahu tematických map nebývají vždy geodetové a kartografové, ale i geografové, statistici a oboroví specialisté nejrůznějších profesí.

Podle tematického obsahu rozlišujeme kartografii dále na:

Několik úryvků převzato z [Veverka 2004].

Geologická kartografie Geologická kartografie

se zabývá tvorbou geologických map (mapy zobrazující geologickou

strukturu území).

Jedinou institucí, jejímž posláním je soustavný výzkum geologické stavby v rozsahu celého území ČR, je Česká geologická služba. Základním nástrojem tohoto výzkumu je geologické mapování, které je prováděno metodikou zahrnující všechny dostupné moderní metody širokého spektra geologických věd. Mezi činnosti České geologické služby patří: základní výzkum a aplikovaný geologický výzkum, dále pak tvorba základních geologických, odvozených a účelových map území České republiky.

Přehled vybraných geologických map •

Geologická mapa 1 : 500 000

Geologická mapa České republiky v měřítku 1 : 500 000 zdroj: http://www.geology.cz/1919/historie/publikace/2007-geomapa.jpg

• •

• • •

Mapy v měřítku 1 : 200 000 - geologické mapy, hydrogeologické mapy s vysvětlivkami a mapy chemismu podzemních vod. Mapy v měřítku 1 : 50 000 - ČGS dokončila jako první geologická služba světa edici geologických a tematických map v měřítku 1 : 50 000 na území celé ČR (Cicha a kol.). Jedná se o kolekci zahrnující 1651 map, jejíž publikace byla dokončena koncem devadesátých let. Mapy v měřítku 1 : 25 000 - nejpodrobnější geologické mapy, dosud však v tomto měřítku nebyla zmapována celá ČR. Geologické mapy - regionální - geologické mapy jednotlivých částí České republiky, např. Orlické hory, České Středohoří, Brno, Praha, Křivoklátsko atd. Geologické mapy - zahraniční - v rámci svých zahraničních projektů vydala ČGS také geologické mapy z různých oblastí světa např. Trans-altaj Gobi, Nikaragua.

Geological Map of the Trans-altay Gobi 1 : 500 000 zdroj: http://www.geology.cz/1919/historie/publikace/2008-gobi2.jpg

•

Geologické mapy online - jsou přístupné na mapovém serveru. Naleznete zde mapové aplikace poskytující geovědní data různých měřítek z geodatabází.

Přehled map vydaných geologickou službou České republiky v letech 1918-1993 najdete v knize s příznačným názvem: Cicha, I. a kol. (1994): Přehled map vydaných geologickou službou České republiky v letech 1918-1993. Vydavatelství Českého geologického ústavu. Praha.

Informace čerpány z [Geolog.Sp. 2010].

Městská kartografie Městská kartografie

se specializuje na tvorbu map, plánů a atlasů sídel.

Papírové mapy měst se vyskytují jako součást větších mapových celků (např. autoatlasy) nebo samostatně. Může se jednat pouze o jeden mapový list, na kterém je schematicky znázorněno rozčlenění města (např. měřítko 1:25 000), nebo jsou vydávány celé mapové publikace. Tato díla většinou zobrazují město ve větším měřítku (např. 1:10 000) a také se věnují různým aspektům vyskytujícím se na území města. Na těchto mapách (plánech) bývají zobrazeny např. hranice i názvy obvodů, městských částí, přírodních parků a chráněných území přírody, jednosměrné ulice a popisná čísla, významná architektura, pamětihodnosti, veřejné budovy (školy, úřady), průmyslová a obyčejná zástavba, městská hromadná doprava aj.

Můžeme se tedy setkat s průjezdním plánem města, podrobnou mapou historického centra (často s piktogramy), mapou městských částí, mapou pro motoristy, mapou záchytných parkovišť P+R a dalšími.

Největším vydavatelem městské kartografie na území ČR je Kartografie Praha a.s. (stručný popis najdete také v sekci Kartografické zdroje - Vydavatelé kartografických děl).

Jiná je situace u digitálních (interaktivních) map, kde si měřítko a obsah mapy často určuje uživatel. Zde kartografie plynule přechází z kartografie městské, do kartografie silniční, topografické nebo jiné.

Hlavní město Praha, 1:20 000, rozměr nástěnné mapy 160 x 120 cm zdroj: http://www.mapy-stiefel.cz/detail.asp?polozka=M00001

Kartografie obyvatelstva Kartografie obyvatelstva

je část kartografie zpracovávající především statistické informace

o obyvatelstvu a vytváří tak demografické mapy.

V ČR jsou tyto produkty zpracovávány nejčastěji na základě dat Českého statistického úřadu. Zde jsou také specialisté vytvářející jednotlivé přehledy ve formě mapy - tedy přesněji řečeno kartogramů. Některé možnosti lze nalézt na stránce věnující se tomuto tématu nazvanou Kartogramy, mapy - Obyvatelstvo (demografie).

Celkový přírůstek / úbytek na 1000 obyvatel v SO ORP v letech 1991 - 2004 zdroj: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/celkovy_prirustek__ubytek_na_1000_obyvatel_v_so_orp_v_letech_1991_2004

Historická kartografie Historická kartografie

zkoumá historicko-geografické podklady a ty pak prezentuje

v podobě mapy, dále pak připravuje nová vydání starších kartografických produktů. Jejími produkty jsou historické mapy (nové tematické mapy zachycující historické události).

Někdy bývá tímto názvem označována i Historie kartografie, což ovšem není zcela správně. Rozdíl mezi historickou kartografií a historií kartografie je zřejmý z definic jednotlivých odvětví.

Zobrazení I. světové války zdroj: http://www.ucebnice-dejepisu.ic.cz/1201-prvni-polovina-20-stoleti-prvni-svetova-valka.php

Silniční kartografie Silniční kartografie

se zabývá znázorňováním cest a informací týkajících se především

automobilové dopravy.

Produkty tohoto odvětví kartografie je v první řadě Silniční mapa ČR 1:50 000 (Státní mapové dílo), dále pak autoatlasy, které jsou velmi žádané u veřejnosti (dnes již často nahrazovány GPS navigacemi). Silniční kartografie také do svých produktů zapracovává různé statistické a aktuální informace jako jsou např. hustota dopravy, kvalita silnic, jejich označení apod.

Silniční mapa 1:50 000

Železniční kartografie Železniční kartografie

zpracovává mapy železničních sítí.

Železniční mapa zveřejněná v knižním jízdním řádu zdroj: http://www.szdc.cz/obrazky/mapy/kjr.gif

Na železničních mapách bývají znázorněny také stanice, počet kolejnic, kilometráž, označení tratě, nadmořská výška apod. Některé další železniční mapy lze nalézt na stránkách Správy železniční dopravní cesty v sekci Železniční mapy ČR. V roce 2008 uspořádal Český svaz geodetů a kartografů, Slovenský zväz geodetov a Vysoká škola báňská – TU Ostrava X. mezinárodní konferenci pod názvem Geodézie a kartografie v dopravě. Velká část prvního dne byla věnována právě železnici. Z historie (i v obrazech) Železniční kartografie se pochopitelně začala rozvíjet až s nástupem železniční dopravy.

Přehledná mapa železniční království Českého 1899 zdroj: http://www.chocen-litomysl.cz/historie-zeleznicni-mapy-cech-moravy-a-slezka.html

Námořní kartografie Námořní kartografie

se zabývá výrobou a studiem map moří, oceánů a komunikačních cest

na nich.

Vydáváním námořních map se zabývají jednotlivé přímořské státy (jejich organizace). Např. edici námořních map Jaderského moře vydává také Chorvatský hydrografický ústav (Hydrographic Institute Of The Republic Of Croatia). Výhradní právo na zastoupení má pro ČR firma TPS centrum.

Rozdělení pobřeží Chorvatska na jednotlivé mapové listy (Hydrographic Institute Of The Republic Of Croatia) zdroj: http://www.tpscentrum.cz/nahled.php?src=./images/mapa_f.jpg

Stejně jako existují GPS navigace pro pozemní účely, které Vás bezpečně navedou na místo určení, např. po silnici, existují i GPS námořní mapy. Tyto aplikace umožňují interaktivní prohlížení plavebních map a plánů přístavů, ukazují oblasti s omezením (vraky, kotvení, mělké vody, atd.), mosty s popisem, dále nabízejí údaje používané pro vykreslování přílivové křivky a mnoho dalších informací potřebných pro bezpečné plutí po vodě.

Ukázka GPS námořní mapy zdroj: http://www8.garmin.com/cartography/mapSource/bluechartatlantic.jsp

Letecká kartografie Tvorba mapových podkladů pro leteckou dopravu. Mapování leteckých tras, vzdušných proudů, klimatických podmínek. Úzce spolupracuje s meteorologickou kartografií.

Ukázka letecké navigační mapy zdroj: http://www.topograf.cz/letecke-navigacni-mapy

Kosmická (astronomická, planetární) kartografie V některých publikacích se můžete setkat s označením kosmická kartografie, jiné dávají přednost názvu astronomická kartografie, jindy se hovoří o kartografii planetární.

Kosmická (astronomická, planetární) kartografie

je část kartografie, zabývající se tvorbou

a zpracováním map hvězdné oblohy a map mimozemských těles [VUGTK 2010]

Ve vesmíru je bezpočetné množství hvězd a jiných vesmírných těles. Je nereálné na jedné mapě zobrazit přehledně vše, proto je nutné činit výběr podle určitého kritéria. Nejčastěji se jedná o zobrazování nejbližších částí vesmíru, která jsou pozorovatelná buď pouhým okem, nebo jednoduchým dalekohledem. v praxi se jedná o nejzářivější hvězdy (ty mívají zpravidla nejmenší vzdálenost) a planety a jiná tělesa pohybující se v naší Sluneční soustavě. Vytváří se však i mapy podrobnějšího charakteru, které se specializují vždy na určitou oblast vesmíru a zpravidla jsou určena do rukou odborníků nebo astronomických nadšenců. Stejně tak jako při zobrazování zemského tělesa je i kosmickou kartografií vytvářeno několik typů kartografických děl. Běžně se můžeme setkat s nejrůznějšími vyobrazeními vesmíru v podobě mapy, tak i v souhrnném zpracování v případě atlasu. Není ani ojedinělé vytváření maket jednotlivých planet Sluneční soustavy a jejich měsíců, samotného Slunce, tak i zobrazování hvězdné oblohy v 3D rozměru (glóby).

Hvězdná obloha glóbus zdroj: http://www.stiefel-eurocart.cz/info.php?product=hvezdna-obloha-globus&i=241

Meteorologická kartografie Meteorologická kartografie

na základě naměřených meteorologických dat zobrazuje tyto

hodnoty do mapy.

Meteorologická kartografie zobrazuje velkou škálu meteorologických dat (např. srážky, atmosférický tlak,...) na celém světě (na různých územích), v různých časových období. Protože jsou velmi často požadována nejaktuálnější informace, zaznamenala svůj rozkvět společně s digitální kartografií, která umožňuje rychlé zpracování získaných hodnot.

Ukázka meteorologické mapy zdroj: metoffice.gov.uk

Ekonomická kartografie Ekonomická kartografie

se zabývá znázorněním prvků hospodářské (ekonomické), politické

nebo sociálně-právní povahy.

HDP a HDH v roce 2004 v ČR zdroj: http://www.czso.cz/xa/edicniplan.nsf/t/2C004a8857/$File/k18_hdp.jpg

Ekonomická kartografie v některých oblastech souvisí s kartografií obyvatelstva.

Typickým příkladem je tematická mapa vyjadřující nezaměstnanost (např. v regionu). Tento kartografický produkt spadá do oblasti ekonomie, ale týká se i obyvatelstva.

Další kartografie Kartografií dělených podle obsahu kartografických děl je mnoho, nebudou zde vyjmenovány všechny. Pouze pro představu doplním ještě:

Oceánografická kartografie Oceánografická kartografie

- tvorba map moří a oceánů - dna, proudy aj..

1. studené proudy, 2. teplé proudy, 3. proudy s rychlostí menší než 0,25 m/s, 4. proudy s rychlostí 0,25 - 0,5 m/s, 5. proudy s rychlostí větší než 0,5 m/s Mapa proudů, vytvořená the Russian Head Department of Navigation and Oceanography a produkovaná na CD-ROM The Man and the Ocean zdroj: http://www.oceansatlas.org/servlet/CDSServlet?status=ND0xNTa4NSY2PWVuJjMzPSomMzc9a29z

Speleologická kartografie Speleologická kartografie

se zabývá tvorbou map jeskynních prostor.

Důlní kartografie

Část kartografie zabývající se tvorbou a zpracováním důlních map (tematické mapy ve velkém měřítku zobrazující objekty a zařízení povrchové nebo podzemní důlní činnosti). [VÚGTK 2010]

Národní (regionální) kartografie Národní, popř. regionální, kartografie se může řadit jak do tematické kartografie, tak i do kartografie geodetické, nebo topografické.

Národní (regionální) kartografie

se specializuje na vytváření nejrůznějších druhů

kartografických děl (map) týkající se konkrétního území, nejčastěji státu ale i regionu, a určené především pro jeho potřeby.

Produkty národní (regionální) kartografie mohou být mapy velkých, středních, ale i malých měřítek. Základním výsledkem činnosti národní kartografie jsou mapy původní (geodetická kartografie). Z těchto map se pak dále vytváří mapy odvozené (geografická kartografie), které tvoří velkou část její produkce. Mezi produkty národní (regionální) kartografie je možné řadit Státní mapová díla, vojenské mapy (jsou určené pro obranné účely státu, z toho vyplývá, že vojenská kartografie by mohla být součástí kartografie národní), ale i ostatní kartografická díla vyhovující podmínce z definice.

Vojenská kartografie Vojenská kartografie

je část kartografie zabývající se tvorbou a zpracováním vojenských

map. [VUGTK 2010]

Vojenská kartografie, resp. její orgány, měli a mají zásadní vliv i na rozvoj civilního zeměměřictví, geodetických základů, technologií a techniky obecně nejen na našem území, ale i všude ve světě. Hlavním orgánem vojenské kartografie na území ČR je Geografická služba AČR (Armády České republiky)

.

Geografická služba AČR (GeoSl AČR) je součásti ministerstva obrany (MO) České republiky, je určena ke geografickému zabezpečení ozbrojených sil České republiky a ve vymezeném rozsahu i aliance NATO a ozbrojených sil Evropské unie. Zabezpečuje geografické informace nezbytné pro jednotné řízení a velení a zajištění funkčností výcvikových, řídících a zbraňových systémů. [GeoSl AČR 2010] Jednou ze složek GeoSl AČR je Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad (VGHMÚř)

.

Produkty GeoSl AČR Digitální modely území, digitální výškopisná data, digitální registry geodetických a speciálních geodynamických údajů, vojenské topografické mapy, standardizované mapy pro společné operace, vojenské speciální mapy, letecké měřické snímky, vojensko-geografické informace a dokumenty a další.

Všeobecná ekonomicko-geografická mapa z Vojenského zeměpisného atlasu z r. 1975, zobrazující rozhodující světové ekonomické vazby, vývoz a dovoz strategických surovin a energií, využití půdy atd. (měřítko 1 : 60 000 000) zdroj: http://www.531prps.army.cz/images/id_7001_8000/7162/VGO_2008_1.pdf

Na rozdíl od civilního sektoru, který používá SJTSK (Systém jednotné trigonometrické sítě katastrální), byl v oblasti geodetických základů na území České republiky pro vojenské účely vybudován a zaveden do užívání Světový geodetický referenční systém 1984 (WGS84). Spolupráce na jeho budování byla zahájena v první polovině 90. let 20. století a završena zavedením WGS84 v resortu MO ve dvou etapách – od 1. ledna 1998 pro vzdušné síly, tvorbu leteckých map a mezinárodní spolupráci a od 1. ledna 2006 pro všechny ostatní složky resortu MO a činnosti vykonávané v působnosti resortu MO. V oblasti mapové tvorby bylo výrazným mezníkem vydání a zavedení nových základních a tematických státních mapových děl k 1. lednu 2006. Geografická služba AČR (tehdy pod názvem Vojenská zeměpisná služba) vznikla na podzim roku 1918 jako orgán, který bude zodpovědný za tvorbu geodetických a mapových podkladů nového státu. Geodetické a kartografické podklady o území ČSR byly postupně a s obtížemi získávány z delimitovaných fondů vídeňského VZÚ (vojenského zeměměřického úřadu). Vojenská kartografie a reprodukce začínala s velmi skromným technickým vybavením, v provizorních prostorách, většinou na pronajaté reprodukční a tiskové technice. Až do padesátých let 20. století byly nástrojem kartografa a kartolitografa jen kresličské perko, litografická tužka nebo křída, kresličská nebo litografická tuš a mědirytecké nástroje. Jimi vytvářel celý obsah tiskových předloh. V šedesátých letech 20. století bylo zřejmé, že možnosti zvyšování výkonnosti klasických kartografických technologií jsou vyčerpány a tak, zpočátku pro geodetické výpočty a transformace, byly zavedeny elektronické počítače. Další výrazný zlom nastal počátkem devadesátých let, kdy byla nasazena interaktivní počítačová technika a grafika umožňující vytvářet nebo upravovat převzaté mapové dílo i jiné grafické předlohy, generovat obraz mapy z digitálních dat, provádět generalizaci a další úpravy obsahu včetně záměny barev, jejich zesílení nebo potlačení.

Informace převzaty [GeoSl AČR 2010] a [Karas 2008]. Zde je možné získat podrobné a zároveň přehledné informace o vývoji a možnostech Geografické služby AČR.

Školní kartografie Školní kartografie

je část kartografie zabývající se tvorbou a zpracováním školních map

a atlasů a jiných mapových pomůcek, určených pro školní výchovu. [VUGTK 2010]

Již od počátku výuky zeměpisu na školách se jako názorné pomůcky používali především mapy a posléze i atlasy a glóby. Původně sloužila k výuce běžně dostupná mapová produkce, později

(zhruba tak v polovině 18. století) začaly vznikat nástěnné mapy, glóby a atlasy určené přímo pro školy. Původní českou kartografickou tvorbu školních pomůcek můžeme datovat asi tak od poloviny 19. století, kdy vzhledem k probouzejícímu se národnímu uvědomění vyvstala potřeba vlastní české tvorby. Do této doby se na školách používaly díla převážně německé nebo rakouské produkce.

Česká školní atlasová tvorba Ze začátku se jednalo hlavně o atlasy s obecně zeměpisnými mapami, tematické byly zařazovány zřídka. Tato tendence trvala až do 50. let 20. století. Na konci 50. let se započalo s výzkumnými pracemi, které by daly podnět ke vzniku nových školních kartografických pomůcek, založených už na moderních principech a poznatcích kartografie. Výsledkem těchto prací byla Jednotná soustava školních kartografických pomůcek – JSŠKP, která splňovala náročné požadavky kvality i ekonomičnosti. Atlasy vzešlé z této soustavy se na našich školách v různých přepracovaných vydáních objevují dodnes, i když po roce 1989 přestala JSŠKP platit jako závazná. V současné době se k výuce mohou používat jakékoliv atlasy, které mají doložku ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, že byly zařazeny do seznamu učebnic pro základní, střední nebo vysoké školy.

Hlavním vydavatelem školních atlasů u nás je Kartografie Praha a.s. Dále pak jsou to vydavatelství Geodézie ČS, a.s., nakladatelství Terra (vydává tematické atlasy) či vydavatelství Shocart. Základní popis těchto vydavatelství je uveden v části kartografické zdroje - vydavatelé kartografických děl.

Školní atlas světa, vydavatelství Shocart, 2004: ukázka mapy (Asie - hospodářství) zdroj: http://www.tmapy.cz/public/tmapy/img/assets/1098/08_hospodarstvi_obyvatelstvo_kontinent.GIF

Vývojové trendy v kartografii ovšem naznačují, že problémy, se kterými se potýkají současné vydávané atlasy (maximalistické zaplnění obsahem, nesoulad s učebnicemi, názvosloví - originalita jmen, aktuálnost), bude v dohledné době nejspíš vyřešen. Klasické litografické zpracování nahrazuje digitální kartografie, kde změny a aktualizace, stejně tak jako znázorňování pouze určitých vrstev, jsou otázkou několika rychlých operací v počítači. Doufejme tedy, že se brzy dočkáme zpracování i přijetí digitálních školních atlasů. Školní atlasové tvorbě se ve své době věnovali takový kartografové, jakými byli: Josef Brunclík, František Machát, Bedřich Šalamoun, Karel Kuchař.

Informace převzaty z [Klečková 2001].

Kartografie pro děti Tato kartografická disciplína se zaměřila na nejmladší skupinu obyvatelstva. Můžeme ji řadit jak do tematické kartografie, tak i do kartografie chorografické (nebo geografické). Velmi silnou vazbu má také se školní kartografií a atlasovou kartografií.

Kartografie pro děti

se zabývá tvorbou, výzkumem, šířením map a ostatních kartografických

děl, které jsou určené dětem a mladým lidem. Kartografie pro děti by se dále mohla dělit podle věku cílové skupiny. • • •

kartografie pro děti předškolní, mladší školní (1. - 5. třída), a starší školní věk (6. - 9. třída). Podle toho, jaké věkové skupině jsou vytvářená kartografická díla určena, je přizpůsobena jejich

tvorba. Kartografie pro děti využívá pro své potřeby speciální kartografické prostředky. Jazyk mapy je často velmi zjednodušen, aby byl srozumitelný i nejmenším čtenářům. Tradiční kartografické značky jsou nahrazovány obrázkovými symboly. Je zde proveden často velký stupeň generalizace. Do kartografie pro děti bychom podle zmíněného rozdělení mohli řadit i kartografii školní. Školní kartografie se však více zaměřuje na vzdělávací složku kartografických děl a není specificky vyhrazena pro určitou věkovou skupinu lidí, i když v převážné většině ji využívají právě děti. Další blízkou disciplínou je kartografie atlasová, protože kartografické produkty určené pro děti jsou velmi často vydávány ve formě atlasů.

Ukázka atlasu pro děti, nakladatelství Svojtka & Co. zdroj: http://www.svojtka.cz/index.php?mod=shop&action=detail&seo=1000131-atlasprodtiskartami&category=44

V rámci ICA je vytvořena samostatná komise, která se věnuje právě tomuto tématu. Jejím úkolem je navíc od již zmiňovaných činností koordinovat spolupráci jednotlivých národních organizacích v této oblasti kartografie a utvářet pevnější vazby s ICA. Vsoučasné době se jedná také o využívání digitální kartografie a GIS ve školách

Tyflokartografie Tyflokartografie zprostředkovávání

je

speciální

geoprostorových

kartografická informací

disciplína,

specifické

která

skupině

se

specializuje

obyvatelstva

na

(zrakově

postiženým lidem). Někdy bývá nepřesně označována jako reliéfní kartografie. S reliéfní kartografií však úzce souvisí, protože její produkty jsou často reliéfní mapy.

Tyflokartografie

je část kartografie zabývající se znázorňováním topografických a jiných

objektů na tyflomapách (slepeckých mapách), určených pro heptické vnímání (vnímání hmatem); popis objektů je na těchto mapách uváděn Braillovým písmem. [VUGTK 2010]

Podobně jako mapy pro vidomé mají i mapy pro nevidomé jasně daná pravidla. Tyflomapy musí respektovat specifika poznávacího procesu zrakově postižených, tak aby umožňovaly lepší pochopení prostorových souvislostí při učení se prostorové orientaci a samostatnému pohybu. Při srovnání klasické mapy a tyflomapy můžeme na první pohled vidět míru zjednodušení na základní hmatné prvky. Je to dáno jednak rozlišovací schopností prstů a dále schopností dané prvky rozpoznat v terénu. V mapách pro zrakově postižené se dále používá podstatně méně popisů, většinou je použit systém zkratek nebo čitelných signatur. [Staněk 2009]

Ukázka plastické podoby tyflomapy a její četby zdroj: http://www1.osu.cz/~krticka/Krticka_DiV_Kartografie.pdf

V posledním desetiletí se začali kartografové v různých zemí věnovat problému tvorby map pro postižené, zvláště pak pro zrakově postižené, velmi intenzivně. Tomuto tématu bylo věnováno i několik referátů na posledních čtyřech Mezinárodních kartografických konferencích (International Cartographic Conference - ICC). Z těchto referátů bych vyzdvihla jeden, z Mezinárodní kartografické konference 2001 v Pekingu, od polských autorek Izabelly Krauze-Tomczyk a Jolanty Korycka-Skorupa nazvaný Maps for the blind and visually handicapped (Mapy pro nevidomé a zrakově postižené). Tento článek popisuje příčiny i postup tvorby jedné série tyflomap v Polsku. Jsou zde rozepsány jednotlivé etapy práce a typy map, které těmito postupy vznikly.

Článek jsem vybrala proto, že obdobným způsobem (použití technických zásad, metod, materiálů, symbolů, barev,...) se postupuje ve všech kartograficky vyspělých zemích, tedy i na našem území. Jednotlivé zpracování se sice mohou v některých případech lišit, ale podstatné zásady zůstávají neměnné. Z české produkce bych zmínila např. práci absolventky brněnské techniky Ing. Radky Fuxové, série plastických map, které nevidomým umožňují prozkoumat území centra Prahy. I na dalších českých univerzitách se zaměřují na tvorbu speciálních kartografických děl pro postižené. Na ZČU v Plzni se tomuto tématu ve svých absolventských pracích věnovala např. studentka Klára Špiclová (Hodnocení čitelnosti turistických map pro osoby s poruchou barvocitu, Bezbariérové mapy Západočeské univerzity nejen pro handicapované). Na Ostravské univerzitě vytvořili tyflografický plánek mapující areál Ostravské univerzity a umožnili tak lepší orientaci všem zrakově postiženým směřujícím do prostor této školy.

Grafická ukázka tyflomapy znázorňující areál Ostravské univerzity zdroj: http://www1.osu.cz/~krticka/Krticka_DiV_Kartografie.pdf

Atlasová kartografie Atlasová kartografie

Atlas

je část kartografie zabývající se problematikou atlasů. [VUGTK 2010]

je soubor map systematicky uspořádaný tak, aby podával komplexní informace

o určitém území nebo jevu.

Atlasová kartografie řeší otázky tvorby atlasů, jejich využití, klasifikaci, atd. Atlasy se dělí podle několika hledisek.

Rozlišujeme atlasy podle: • • • • •

územního rozsahu (atlas světa, kontinentů, států, apod.), obsahu (atlasy všeobecně geografické, tematické, apod.), účelu (atlasy plánovací, školní, apod.), podrobností (atlasy příroční,přehledné, apod.), knihařské úpravy.[Vojtičko 1998]

Školní atlas světa - obálka, vydavatelství Shocart, 2004 zdroj: http://www.tmapy.cz/public/tmapy/cz/_aktualne/*novinky/_novinky_2004/skolni_atlas.html Podrobněji by se atlasům (atlasové tvorbě) měla věnovat jedna z částí multimediálních materiálů.

Četli jste pozorně jednotlivé texty? Ano, pak znáte odpověď na tyto otázky.

Čím se liší geografická a geodetická kartografie?

Do jaké skupiny byste zařadili topografickou kartografii?

Shrnutí Opět si provedeme krátkou rekapitulaci. Shrnutí – struktura kartografie.

Jsem si jistá, že se mi nepodařilo vyjmenovat všechna možná odvětví kartografie, ale doufám, že vám tento výčet pomohl k utvoření si představy, jak je kartografie členitá a rozmanitá. Přehled vybraných pojmů.

Pojmy Pojmy z oblasti struktury kartografie. •

• • • •

•

•

• • • • •

• •

•

analogová kartografie (klasická kartografie) - jedná se o typ členění kartografie podle přívlastků, rozdělení z hlediska vzniku map; při tvorbě map se využívá převážně rukodělných technologií. atlasová kartografie - se zabývá tvorbou a užitím atlasů . chorografická kartografie - týká se map přehledných, obecně zeměpisných dějiny kartografie (historie kartografie) - studuje historický vývoj kartografie, analyzuje a hodnotí stará mapová díla digitální kartografie (počítačová)- jedná se o členění z hlediska vzniku map; tvorba mapy je zpracována na počítači a výsledný obraz se zobrazuje na monitoru nebo je vykreslen pomocí tiskového zařízení. důlní kartografie - část kartografie zabývající se tvorbou a zpracováním důlních map ( tematické mapy ve velkém měřítku zobrazující objekty a zařízení povrchové nebo podzemní důlní činnosti). [VÚGTK 2010] geodetická kartografie - vytváří především státní mapová díla (všech měřítek)- katastrální, topografické, základní i hospodářské mapy; dále pak resortní mapová díla - silniční, vodohospodářské mapy, mapy geodetických sítí; tvorba plánů měst a další. geografická kartografie - označení kartografie, která se zabývá tvorbou map malých měřítek. Jedná se o veškeré obecně geografické mapy a také o většinu tematických map. geologická kartografie - zabývá se tvorbou geologických map (důlní mapy, tematické mapy nerostných surovin, půdního podkladu,...) Historie (Dějiny) kartografie - se zabývá studiem starých map a vývojem kartografie. Historická kartografie - je součástí tematické kartografie, jejími produkty jsou nové mapy s historickou tematikou. kartologie (nauka o mapách, všeobecná kartografie) – obecné studium map, výklad mapové symboliky, třídění map, základní uživatelské úlohy, dokumentaci, rozbor map a také historii kartografie. [Čerba 2007] kartografická tvorba (tvorba map, redakce a sestavování map) – jedná se o vlastní kartografickou činnost – sestavování mapového obrazu.[Čerba 2007] kartografická polygrafie a reprodukce – technické postupy a úkony vedoucí k polygrafickému zpracování mapy, k jejímu rozmnožení, vytištění mapy z podkladů vytvořených v rámci kartografické tvorby.[Čerba 2007] kartometrie – zabývá se měřením na mapách (délky, úhly, plochy, výšky) a vyhodnocováním naměřených hodnot (odhad údajů v realitě), zjišťování kvantitativních údajů z map.[Čerba 2007]

•

• •

•

•

• • • • •

•

• • • • •

• • • • • •

kartografické metody výzkumu – studují široké spektrum kartografických otázek: vědecká syntéza a analýza vyhodnocování kartografických informací obsažených v mapách, problematika matematického a logického zpracování a vyhodnocení map s ohledem na geografickou podrobnost, uživatelské aplikace, obsahovou úplnost, strukturu vzájemných vazeb.[Čerba 2007] kybernetická kartografie – vytváří simulační matematicko-logické modely geografických reálií.[Čerba 2007] kartografická generalizace - spočívá ve výběru, geometrickém zjednodušení a zevšeobecnění objektů, jevů a jejich vzájemných vztahů pro jejich grafické vyjádření v mapě, ovlivněné účelem, měřítkem mapy a vlastním předmětem kartografického zobrazování (ČSN 73 046). interaktivní kartografie - část kartografie zabývající se tvorbou, dalším vývojem, ale i hodnocením interaktivních map. Interaktivní mapa umožňuje uživateli s ní dále pracovat (změna měřítka, výběr vrstev). kartografická interpretace (kartografická reprezentace, kartografické vyjadřovací metody, mapová symbolika, kartografická metodika nebo map design) - zobrazování přírodních a společenských jevů na kartografických dílech. Pro vyjádření se používají kartografické znaky, jejich použití musí respektovat určité matematické, psychologické i fyziologické zákonitosti. Další podrobnosti viz jazyk mapy. kartografická terminologie - nauka o termínech, tj. o odborných názvech, o způsobu jejich vytváření z oboru kartografie. kartografie pro mobilní zařízení - oblast kartografie zabývající se vytvářením zázemí pro umisťování map na mobilní zařízení (mobilní telefony, PDA - Personal Digital Assistant). kosmická kartografie - zabývá se zobrazováním vesmíru, jeho částí a jednotlivých vesmírnách těles. letecká kartografie - zabývá se tvorbou map pro letecké účely (trasy jednotlivých letů, jejich předpokládané výšky, vzdušné bariéry,...) matematická kartografie - teorie zobrazování zemského tělesa na referenční těleso Země (elipsoid, koule) a dále na plochu mapy (rovina), vlastnosti jednotlivých kartografických zobrazení (tvar geografické sítě, průběh jednotlivých zkreslení – délek, úhlů, ploch apod.). morfometrie - morfometrické charakteristiky z map. V morfometrii i v kartometrii se vlastně jedná o opačné postupy oproti vzniku mapy, protože naměřené údaje z mapy jsou vlastně odhady skutečných údajů. metakartografie - věda o kartografii; o předmětech jejího zkoumání, jejích metodách a vyjadřovacích prostředcích městská kartografie - zabývá se tvorbou map, plánů (a atlasů) sídel. meteorologická kartografie - pomáhá meteorologii popsat (zobrazit) jevy a děje probíhající v atmosféře. multimediální kartografie - reprezentuje prvky mapy více než dvěma médii. Kromě textu a grafiky jsou zapojovány i média jako je zvuk, video, animace. národní kartografie - se specializuje na vytváření nejrůznějších druhů kartografických děl (map) týkající se konkrétního území, nejčastěji státu ale i regionu, a určené především pro jeho potřeby. námořní kartografie - zabývá se tvorbou a studiem námořních map, tj. map moří, oceánů a lodních cest. kartografie obyvatelstva - zabývá se zpracováním a tvorbou map týkajících se lidí, jakožto obyvatel určitého území (demografické mapy a mapy sídelních struktur,...). oceánografická kartografie - tvorba map moří a oceánů - dna, proudy aj. praktická kartografie - zabývá se tvorbou kartografických děl (měřičské a výpočetní práce, sestavování map, kartografická reprodukce, metodické návody). školní kartografie - se zabývá zpracování mapových pomůcek pro školní výuku. speleologická kartografie - se zabývá tvorbou map znázorňující podzemní prostory, jeskyně.

•

silniční kartografie - se zabývá znázorňováním silniční dopravy; autoatlasy, kvalita cest, hustota provozu,.... teoretická kartografie - doplněk kartografie praktické; studuje metodologické a teoretické otázky (generalizace, jazyk mapy, konceptuální matematicko-logické modely). topografická kartografie - nazvána podle obsahu produkovaných děl; zabývá se výrobou a užitím topografických map tematická kartografie - zabývá se tvorbou tematických map (tematické omezení mapy). tyflokartografie - tvorba tyflomap (slepeckých map, reliéfních map). vojenská kartografie - se zabývá tvorbou a využitím map pro vojenské účely (na obranu státu, při spolupráci se spojeneckými ozbrojenými silami). webová kartografie - je obor zabývající se tvorbou, přenosem, zobrazováním a údržbou map v prostředí webu. železniční kartografie - se zabývá tvorbou a využitím map se železniční tematikou znázornění železniční sítě, počet kolejí, nádraží,...

• • • • • • •

Vědomosti z oblasti struktury kartografie si můžete ověřit v následujícím testu.

Test Kontrola vědomostí z oblasti struktury kartografie. 1) Doplňte chybějící výrazy do textu. Při doplňování používejte pouze malá písmena, diakritiku a správné tvary (číslo, pád,..) Dělení kartografie na teoretickou a praktickou je označováno jako

. Podle technologie,

která byla použita při vzniku kartografického díla, se kartografie dělí na analogovou a Kartografie zabývající se tvorbou map na základě přímých měření nese přívlastek Tvorbou map pro nevidomé a zrakově postižené se zabývá 2)

.

U následujících třech otázek určete, zda je dané tvrzení správné či nikoliv. Jiné označení pro kartografii kosmickou je astrologická. Ano Ne

3) Předchůdcem analogové kartografie je kartografie digitální. Ano Ne

4) Tyflokartografie se zabývá tvorbou topografických map pro nevidomé. Ano Ne

. .

5)

U otázek 5 a 6 vyberte jednu správnou odpověď. Základní disciplínou teoretické kartografie je: mapování kartografická reprodukce metakartografie kosmická kartografie

6) Měřením na mapách a zjišťováním reálných údajů z map se zabývá: nauka o mapách matematická kartografie metakartografie kartometrie

7)

U dalších otázek vyberte správné odpovědi; správných odpovědí může být víc, ale také žádná. Geografická kartografie se zabývá tvorbou map: katastrálních topografických základních hospodářských

8) Mezi tematické mapy řadíme mapy: historické silniční meteorologické chorografické