• Stres zasahuje celou osobu jako jednotu tří rovin: – tělesné
Stres
– psychické – sociální • V psychologickém smyslu můžeme sledovat projevy na úrovni – emoční – kognitivní – volní • Závěr optimisty: Na všech těchto rovinách lze se stresem i pracovat
Stres jako reakce – pohled fyziologa • Hans Selye (1907 – 1982) • stres = „...nespecifický (tzn.obecný) výsledek jakéhokoli nároku na organismus, ať již se projevuje mentálně nebo somaticky“ (Selye, 1982).
„Osobní historie objevu“ stresu • za studií medicíny v Praze si všiml, že řada pacientů s velmi rozdílnými nemocemi, vykazuje nápadně podobné příznaky – ztrátu chuti k jídlu a úbytek na váze, oslabení a demotivaci. Pracovně tento stav nazval „syndromem prostého onemocně ění“ („syndrome of just being sick“) • vedlejší efekt výzkumu u krys: typická reakce na podání hormonu - zvětšení kůry nadledvin a zvýšení její aktivity, zmenšení brzlíku, sleziny a lymfatických uzlin, výskyt krvácivých vředů v žaludku a ve střevě; stejnou reakci vyvolávají jakékoli toxické látky, ale i další (stresující) podněty, jako je chlad, horko, infekce, krvácení či nervové podráždění
Všeobecný adaptační syndrom
GAS - průběh
(general adaptation syndrome – GAS)
• poplachová reakce (alarm reaction), při které organismus mobilizuje energii k tomu, aby působení stresoru eliminoval • pokud není eliminace rušivého činitele úspěšná a pokud škodlivý činitel není natolik drastický, aby jeho působení nebylo slučitelné se životem, rozvíjí se stádium rezistence (stage of resistance), jehož projevy jsou od projevů poplachové fáze odlišné (a v některých ohledech dokonce protikladné) • nedojde-li k eliminaci stresoru ani v této fázi, nastává po určité době stádium vyč čerpání (stage of exhaustion). Je-li adaptační nárok příliš naléhavý po příliš dlouhý čas, je vyčerpána adaptabilita – adaptační energie
• dění v organismu během stresové reakce je relativně konstantní: „...ačkoli lidé čelí různým nárokům, jejich organismus reaguje stereotypním vzorcem; zvládat jakýkoli typ zvýšeného nároku na vitální aktivitu nám umožňují shodné biochemické změny“ Na co stresová reakce připravuje? • Walter Cannon - americký fyziolog, navrhl pojmenování „homeostáza“ pro „koordinovaný fyziologický proces, který udržuje většinu ustálených stavů v organismu“ (1939), zabýval se rolí sympato-adrenálního systému při mobilizaci energie při reakci typu „boj nebo útě ěk“ (fightor-flight)
• V životě člověk mnohokrát zažije první dvě fáze GAS, případně i ne zcela rozvinutou fázi vyčerpání.
Projevy a následky • Akutní reakce: zrychlený puls, pocity chladu při současném pocení, aktivace sympatického nervstva na úkor parasympatikem řízených systémů se může projevit jako polakisurie a stresové průjmy. Celkově zvýšený arousal vede ke změně v reaktivitě a ve vnímání, ovlivněny jsou i další kognitivní funkce – učení a paměť • Dlouhodobé projevy: zahrnují i příznaky, jichž si u pacientů povšiml Selye – hubnutí, oslabení, demotivace a skleslost • Projevy vyč čerpání: může se stát, že vyčerpání se nedotkne celého organismu, ale jen některého orgánu (typicky „locus minoris resistentiae“ – místo nejmenšího odporu, nejvíce zranitelná část) • • • • • •
Klasické „adaptač ční“ (č či stresové) nemoci peptické vředy v žaludku a v tenkém střevě vysoký krevní tlak, srdeční záchvaty nervové poruchy autoimunitní poruchy(?) – astma bronchiale, RS, polyneuropatie...
• Všechny tyto změny představují výhodu v situaci, jejímž ž řešením je útě ěk nebo boj. • Poplachová fáze je řízena především sympatoadrenálním systémem a podílejí se na ní především katecholaminy x • fáze rezistence je řízena hypotalamo-hypofyzární osou a dominuje v ní působení hormonů nadledvin. • Syntoxické stimuly navozují stav pasivní tolerance, která umožňuje odolávat útoku, dokud není odražen. x • Katatoxické procesy generují aktivní útok na patogen – především akcelerují jeho metabolické odbourávání. Činitelé – nároky situace, patogeny, agresor... jsou označovány jako stresory.
Je příprava na „boj nebo útěk“ evolučně postačující?
Ale… • Stresory nemusejí být výhradně fyzické povahy, změny charakteristické pro stresovou reakci mohou být vyvolány i emocemi a myšlenkovými obsahy. • V psychologickém smyslu slova je ve skutečnosti jedním z nejvíce obvyklých aktivátorů stresové reakce samotný arousal – hladina obecné aktivace • „Žádná nemoc … není jen poruchou adaptace, podobně jako neexistuje nemoc, která by byla výhradně onemocněním jen jednoho orgánu.“ • Mezi příčiny maladaptace patří vrozená oslabení, příliš nízká nebo příliš vysoká míra stresu nebo nezvládnutí (mismanagement) po stránce psychologické
…a dále • Je postačující zabývat se fyziologickou rovinou stresové reakce? • Lze odlišit „dobrý“ a „špatný“ stres („eustres“ a „distres“)? • Lze žít bez stresu (hypostres vs. hyperstres – nuda vs. extrémní zátěž)? • Jakou povahu má Selyeho „první mediátor“ (popř. všechny další mediátory a moderátory stresu)?
Škála sociální adaptace • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
Smrt partnera 100 Rozvod 73 Rozchod s partnerem 65 Pobyt ve vězení 63 Smrt příslušníka rodiny 63 Osobní úraz nebo nemoc 53 Svatba 50 Propuštění z práce 47 Manželské usmiřování 45 Odchod do důchodu 45 Zdravotní změny příslušníka rodiny44 Těhotenství 40 Sexuální problémy 39 Příchod nového člena rodiny39 Změny ve finančním postavení38 Smrt blízkého přítele 37 Přechod na nový způsob práce36 Přibývání manželských hádek35 Větší zadlužení 31 Ztráta velkého obnosu peněz30 Změny odpovědnosti v práci29 Syn nebo dcera opouštějí domov29 Potíže s příbuzenstvem s partnerovy strany 29
Mimořádný osobní úspěch28 Partner/ka začíná nebo končí s prací26 Začátek nebo konec školy 26 Změny životních podmínek 25 Změny v osobních návycích24 Potíže se šéfem 23 Změny v pracovních hodinách nebo podmínkách 20 Změna bydliště 20 Změna školy 20 Změna v rekreování 19 Změny v náboženských aktivitách19 Změny ve společenských aktivitách18 Zadlužení 17 Změny ve spánkových návycích16 Velké změny v počtu rodinných příslušníků 15 Změny v návycích v jídle15 Prázdniny, dovolená 13 Vánoce 12 Drobná porušení zákona11
Stres jako působení podnětů – T. Holmes, R. Rahe • koncepce životních událostí; • důraz klade především, ne-li výlučně, na situační aspekty stresu a zvládání • Zkoumali především podíl jednotlivých přirozených stresorů na celkovém ohrožení jedince stresem (především somatickým onemocněním) • „velké“ životní události vs. všední obtíže (daily hassless) • Škála sociální adaptace (Social readjustation rating scale – SRRI): • v první a rozšířenější verzi je každé události přiřazena určitá váha, • v další verizi je každá událost posuzována podle toho, jak velkou změnu přinesla v dosavadním způsobu života
Historicky nejstarší koncepce obranné mechanismy • Nepracuje přímo s termínem „stres“ – vznikala dříve (základy: konec 19.,první dekády 20. stol.) • S. Freud, Anna Freudová
Sigmund Freud (1856 – 1939)
Vývojový pohled na obranné mechanismy
• Studie o hysterii (1895): “…různé neurotické choroby pocházejí z různého chování, do kterého se zapojuje “já”, aby se osvobodilo od vlastní nesnášenlivosti (s představou)…”
• orální fázi (1. rok života) odpovídají mechanismy ště ěpení, popřření, introjekce, projekce
• Později rozlišil mechanismy, které se v jednotlivých „psychoneurózách“ uplatňují: • hysterickou konverzi • obsedantní substituci • paranoidní projekci
Obranné mechanismy a zralost Vaillantovo (1994) hierarchické členění obranných mechanismů, rozeznává čtyři úrovně obran: • • • •
psychotické (popření, distorze reality) nezralé/hranič ční (odhrávání, disociace) neurotické (intelektualizace, vytěsnění) vyspě ělé (sublimace, humor)
• Podle této typologie se za zralé považují ty, které jsou zakotvené v realitě ě – tj. nevedou k popírání reaklity ani jejímu dramatickému zkresklování
• anální fázi (2.-3. rok) mechanismus izolace, reaktivní formace a odč čině ění • falické fázi (3.-5. rok) vytě ěsně ění, regrese • genitální fázi (dosahována v adolescenci) mechanismus sublimace[1] • [1] Kocourek (1993) uvádí, že v této fázi se “funkce obran mění ve službě adaptace”.
Obranné mechanismy a psychopatologie • N. Haanová (1972): • - psychotická fragmentace • - neurotická obrana (defense) • - zdravé zvládání (coping) „Náhradní“ povaha obranných mechanismů může spočívat v tom, že se pojí s: • jinou osobou (projekce, regrese) • jiným citem (izolace) • jiným důvodem (racionalizace) • jiným činem (odčinění, přesunutí, reaktivní výtvor) a umožňují tak náhražkové uspokojení původního motivu
Shrnutí • Obranné mechanismy nemusejí být nutně dysfunkční • Váží se k události, pomáhají ale především zpracování úzkosti • Úzkost je emocí, jejíž povaha odpovídá vývojové úrovni, osobnostní struktuře apod. („Každý se bojí po svém“) • Převládající typ obran nebo obecně výskyt nějakého typu obran se často využívá i jako diagnostické vodítko
Transakční přístup – hlavní východiska • Stres jako „setkání osoby s prostředím“ • Důraz na zvládání stresu (coping) jako na transakci mezi osobou a okolnostmi • Fázická povaha procesu stresu a zvládání • V potaz je třeba vzít události i to, co vyvolávají (hodnocení, emoce) vzhledem k životní situaci osoby a k dostupným zdrojů ům pro zvládání • Zvláštní pozornost patří způ ůsobů ům zvládání (ways of coping, coping strategies)
Stres a zvládání (coping) jako transakce mezi osobou a prostředním • Richard S. Lazarus (1922 – 2002) • Důraz na procesy hodnocení • Důraz na povahu emocí, které událost vyvolává • Důraz na způsoby zvládání zátěže (coping)
Schéma stresu a zvládání
Procesy hodnocení • Primární hodnocení (primary appraisal): hledáme odpověď na otázku, co se vlastně děje – posuzujeme, zda je situace ohrožující, co pro nás vlastně představuje, „co je v sázce“. Tři hlavní typy situací z hlediska účastníka: ztráta, ohrožení, výzva • Sekundární hodnocení (secondary appraisal): odpovídáme na otázku, „co je v dané situaci možné dělat“ – jaké jsou naše zdroje zvládání. Zdroje přitom zahrnují širokou oblast od fyzických (zdraví, vitalita…), přes sociální (blízcí, přátelé…), psychologické (schopnosti, dovednosti, vlastnosti, přesvědčení…) po materiální (prostředky, vybavení…)[1]. • Zpě ětné hodnocení (reappraisal - též přehodnocení či převažování): „co se podařilo“ - výsledkem mohou být zkušenosti nebo emoce, jimiž pak člověk vstupuje vybaven nejen do dalších událostí, ale s nimiž přistupuje i k řešení původní situace
Zvládání a emoce • V procesu zvládání se uplatňují na problém zaměřené i na emoce zaměřené způsoby zvládání • Emoční stavy vypovídají o povaze celé transakce – o hodnocení důležitých dimenzí: motivační relevance motivační kongruence odpovědnost/zavinění očekávání - budoucnost
Transakční přístup - shrnutí • zvládání je komplex reakcí a lidé využívají většinu základních strategií zvládání v různých zatěžujících situacích • zvládání závisí na hodnocení, zda je možné udělat něco, co by změnilo situaci. Jestliže odhad vede k závěru, že je to možné, převládne na problém zaměřená strategie zvládání. Vede-li odhad k závěru, že to možné není, převládne emotivní způsob reagování. • užitečnost jakéhokoli způsobu zvládání vzorce se proměňuje s typem situace, která je zdůrazněna typem osobnosti. Důležité je i momentální rozpoložení (pocit pohody, sociální fungování, somatické zdraví). Co funguje v jednom kontextu, může být kontraproduktivní v jiném. • způsoby zvládání se mění v průběhu různých stádií zvládání problémové situace. Přehlédneme-li tuto skutečnost, můžeme o procesu zvládání získat zkreslený obraz • některé způsoby zvládání jsou stabilnější než jiné a lidé je užívají častěji bez ohledu na situaci. Například pozitivní myšlení o problémové situaci je relativně stabilní strategie, která je charakteristická pro některé typy lidí. Vedle toho kupříkladu vyhledání sociální opory bývá méně stabilní a závisí podstatně na kontextu situace
Dílčí osobnostní zdroje
Zdroje pro zvládání • objektivní zdroje (např. vlastnit bicykl)
•
zdroje: charakteristiky osobnosti, které umožňují vypořádat se se stresory efektivněji. Lidé, kteří mají k dispozici bohaté zdroje, vykazují při setkání se stresorem menší počet symptomů nižší intenzity a rychleji dosahují původního stavu oproti lidem, jejichž zdroje jsou méně rozsáhlé.
• „hardiness“ (Křivohlavý překládá jako „nezdolnost“)
• zdroje v rámci podmínek (např. pečující rodina)
smysl (pocit – sense; emoční aspekt) pro kontrolu v životě angaž žovanost v různých aspektech života, jako je rodina či práce (konativní aspekt) a tendence vnímat změnu spíše jako výzvu než ž jako ohrož žení (kognitivní aspekt) (Kobasa, 1979; Kobasa, Maddi a Kahn, 1982).
• osobnostní zdroje (např. self-esteem)
U osob vysoce skórujících pro tuto orientaci se předpokládala schopnost zvládat stresující životní události lépe a méně snadno onemocněly fyzicky nebo psychicky, než osoby, skórující v oblasti „hardiness“ nízko.
• energetické zdroje (např. finance)
• Bandurova (1982) teorie self-efficacy („vědomí vlastní efektivity“) a s ní spojených přesvědčení (beliefs) ohledně vlastní zvládací kapacity.
• Antonovského koncept „sense of coherence“ (pocit vlastní integrity, smysl pro integritu), zdůrazňující osobní pocit důvěry (confidence), vyjádřitelný ve třech dimenzích – srozumitelnost, zvládnutelnost, smysluplnost.
Zranitelnost (vulnerabilita) • A-typ chování se sklonem ke koronárnímu onemocnění (Friedman a Rosenman, 1959; Glass, 1977; Mathews, 1982). Tento styl chování, charakterizovaný excesivní soutěživostí, neklidem a hostilitou je v některých epidemiologických studiích asociován se zvýšeným rizikem raného vzniku koronárního onemocnění. Základním předpokladem přitom bylo, že jde o specifický způsob vyrovnávání se s životními stresory - typ A byl koncipován jako styl. • Analogicky ke konceptu chování typu A (nejedná se o protiklad) bylo popsáno i chování typu C (s náchylností k nádorovému onemocnění, „cancer personality“), charakterizované potlačením nebo popřením deprese, zlosti a hostility, hyperadaptovaností, neprosazujícím se chováním, pasivitou, spoluprací, harmonizujícím chováním apod. (Bahnson a spol., 1969, Bastiaans, 1983, dle Baštecký a kol., 1993). • Další významné rizikové faktory vulnerability – poruchy vazby (attachment), traumatizace, poruchy osobnosti, labilita…
Sociální zdroje zvládání – sociální opora • instrumentální opora, zaměřená na poskytnutí či vyhledání pomoci při řešení konkrétního problému, • konkrétní opora formou pomoci • emoč ční opora • Na sociální oporu proto lze nahlížet jako na multikomponentový koncept, zahrnující i takové jevy, jako je vyhledávání profesionální pomoci, obracení se s problémy na přátele a známé či náležení do určité sociální skupiny. • Lazarus: „Dostupnost sociální opory závisí na míře kultivace sociálních vztahů.“ (1999) • v zásadě všechny strategie zvládání mají svůj sociální aspekt nebo ekvivalent (Skinnetrová et al., 2007) • podobně jako ostatní strategie může být jak vyhledávání, tak poskytování opory efektivní i kontraproduktivní (Mareš, 2001)
