STOPY MINULOSTI VeSTIgeS Of The PaST

STOPY MINULOSTI VeSTIgeS Of The PaST VĚDA V MORAVSKÉM ZEMSKÉM MUZEU NA PRAHU TŘETÍHO TISÍCILETÍ SCIENCE IN THE MORAVIAN MUSEUM ON THE THRESHOLD OF THE THIRD MILLENIUM

STOPY MINULOSTI VeSTIgeS Of The PaST VĚDA V MORAVSKÉM ZEMSKÉM MUZEU NA PRAHU TŘETÍHO TISÍCILETÍ SCIENCE IN THE MORAVIAN MUSEUM ON THE THRESHOLD OF THE THIRD MILLENIUM

Jiří Mitáček, Luděk Galuška (eds.) a kolektiv

BRNO 2011

Knihu recenzovali / Reviewers: prof. PhDr. Zdeněk Měřínský, CSc. doc. PhDr. Martina Pavlicová, CSc.

Tato kniha vznikla v rámci institucionárního záměru Moravského zemského muzea IZ MK00009486202 Výzkum vývoje lidské společnosti ve vztahu k Moravě a ideje českého národa ve středoevropském kontextu. This book was published as part of the institutional project of the Moravian museum IZ MK00009486202 Research into the Development of Human Society in Relation to Moravia and the Ideas of the Czech Nation in the Central European Context.

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována bez předchozího souhlasu vydavatele. All right reserved. No part of this publication may be reproduced without prior permision of the publisher.

© 2011, Text: Ludvík Belcredi, Helena Beránková, Jaroslav Blecha, Jan Břečka, Jana Čižmářová, Hana Dvořáková, Zdeněk Fišer, Luděk Galuška, Dagmar Grossmannová, Alena Kalinová, Hana Kraflová, Zdeňka Měchurová, Jiří Mitáček, Petr Neruda, Martin Oliva, Jarmila Pechová, Martin Reissner, Milan Salaš, Jiří Sekerák, Eva Večerková, Jiří Zahrádka. © 2011, Photographs: fotografie na obálce Jan Cága, Tereza Novotná © 2011, Translation: CHICORy v.o.s., Graeme Dibble, Vojtěch Reynolds, Simon Hooper © 2011, Layout: Lea Novotná © 2011, Moravské zemské muzeum, Brno ISBN: 978-80-7028-384-4

OBSah / cONTeNTS

ÚVOd INTrOdUcTION MaRtIN REISSNER ............................................................................................................................................................. 9 – 10

ÚVOd K archeOLOgIcKé čáSTI INTrOdUcTION TO archaeOLOgIcaL ParT LuDVík BELCREDI a MaRtIN OLIVa ........................................................................................................................ 11 – 14

Prostorová analýza sídlišť ze starší doby kamenné prostřednictvím geografických informačních systémů e Spatial analysis of Palaeolithic Settlements Using geographic Information Systems PEtR NERuDa ................................................................................................................................................................... 15 – 39

Spiritualita pavlovienského „lovce mamutů“ e Spirituality of the Pavlovian “Mammoth hunters” MaRtIN OLIVa ................................................................................................................................................................. 41 – 64

asepulkrální polydepozita jako archeologický pramen a stav jejich výzkumu pro dobu bronzovou na Moravě na konci prvního decennia třetího tisíciletí asepulchral Polydeposits as an archaeological Source and Progress with research into Such deposits for the Bronze age in Moravia at the end of the first decade of the ird Millennium MILaN SaLaš .................................................................................................................................................................... 65 – 77

Současný stav výzkumu keltských pohřebišť na Moravě e current state of research of celtic cemeteries in Moravia JaNa ČIžMářOVá ........................................................................................................................................................... 79 – 96

architektura doby velkomoravské v severní části středního Pomoraví architecture of the great Moravian period in the northern part of the central Morava region LuDěk GaLuška ........................................................................................................................................................... 97 – 127

Středověká každodennost ve sbírkách Moravského zemského muzea everyday Medieval Life in the collections of the Moravian Museum ZDEňka MěCHuROVá .............................................................................................................................................. 129 – 142

archeologický výzkum zaniklé středověké vsi Bystřec a hradu Skály archaeological research into the deserted Medieval Village of Bystřec and Skála castle LuDVík BELCREDI ...................................................................................................................................................... 143 – 157 5

ÚVOd K hISTOrIcKé čáSTI INTrOdUcTION TO hISTOrIcaL ParT JIří MItáČEk ................................................................................................................................................................ 159 – 163

česká provincie řádu johanitů a doba lucemburská e czech province of the Knights hospitaller and the era of the Luxembourgs JIří MItáČEk ................................................................................................................................................................ 165 – 192

Pohled na měnu a peníze na Moravě v letech 1648–1750 a View of currency and Money in Moravia in 1648–1750 DaGMaR GROSSMaNNOVá ...................................................................................................................................... 193 – 210

Zamyšlení nad jednou edicí aneb mé roky s danielem Slobodou “contemplation on an edition” or “my years with daniel Sloboda” ZDENěk FIšER .............................................................................................................................................................. 211 – 224

K otázce interpretace Mendelova objevu a quest in the interpretation of Mendel’s discovery JIří SEkERák ................................................................................................................................................................ 225 – 235

Leoš Janáček – člen a činitel družstva českého národního divadla v Brně Leoš Janáček – Member and functionary of the czech National eatre Society in Brno JIří ZaHRáDka ........................................................................................................................................................... 237 – 255

Specifikum, jazyk a umělecké hodnoty tradičního českého loutkového divadla – odkaz nebo anachronizmus? Particularity, language and artistic values of the traditional czech Puppet eatre – heritage or anachronism? JaROSLaV BLECHa ...................................................................................................................................................... 257 – 270

česká literatura pro děti a mládež doby nové aspekty vývoje prozaických žánrů pro nedospělé czech Literature for children and Young People in Modern Times aspects of the development of Prosaic genres for Young People MaRtIN REISSNER ...................................................................................................................................................... 271 – 314

Několik kapitol z brněnské žurnalistiky mezi dvěma světovými válkami Several chapters on Brno Journalism between the Two World Wars HaNa kRaFLOVá ........................................................................................................................................................ 315 – 346

Přicházeli za svítání… (Na domácí frontě v týlu nepřítele) Okolnosti vzniku, přehled a průběh výsadkových operací čs. exilové vlády v Londýně v letech 2. světové války ey Used to come at dawn… (on the home front behind the enemy’s back) circumstances surrounding the creation, awareness and course of Paratrooper Operations of the czechoslovak exile government in London in the Years of WW II JaN BřEČka .................................................................................................................................................................. 347 – 373 6

ÚVOd K eTNOgrafIcKé čáSTI INTrOdUcTION TO eThNOgraPhIcaL ParT HaNa DVOřákOVá .................................................................................................................................................... 375 – 378

Na okraj studia lidové religiozity v českých zemích about the studies of folk religiosity in the czech lands HaNa DVOřákOVá .................................................................................................................................................... 379 – 398

Keramika z území Moravy ve sbírce Österreichisches Museum für Volkskunde ve Vídni ceramics from Moravia in the collection of Österreichisches Museum für Volkskunde in Vienna aLENa kaLINOVá ....................................................................................................................................................... 399 – 422

Zaměstnání obyvatel bývalého německého ostrůvku na Vyškovsku The occupations of inhabitants of a former german-language island in the Vyškov region JaRMILa PECHOVá ..................................................................................................................................................... 423 – 439

Zeleň v lidových obyčejích. Tři příspěvky ke studiu obřadních artefaktů greenery in folk customs. Three contributions to the study of ceremonial artefacts EVa VEČERkOVá ......................................................................................................................................................... 441 – 463

Souvislosti etnografické fotografie The context of ethnographic photography HELENa BERáNkOVá ................................................................................................................................................ 465 – 477

7

ÚVOd

Vážení čtenáři, kniha, kterou právě otvíráte, je badatelským výstupem mnohaletého úsilí pracovníků nejstarší moravské kulturní instituce, Moravského zemského muzea. Završuje se a naplňuje se v ní rozsáhlý muzejní projekt – institucionální záměr (IZ MK00009486202) nazvaný Výzkum vývoje lidské společnosti ve vztahu k Moravě a ideje českého národa ve středoevropském kontextu. Tato publikace v sobě slučuje texty a obrazové dokumenty i doklady, jež pokrývají celé společenskovědní spektrum oborů muzea. Z této druhdy univerzální muzejní organizace byly sice nepřízní historických okolností v minulém století vytrženy sbírky volného a užitého umění a také mnohé ze sbírek historických, přesto lze bez nadsázky konstatovat, že šíří badatelského záběru patří Moravské zemské muzeum k nejpřednějším institucím svého druhu i ze středoevropské perspektivy. Nemálo disciplín je zde ovšem rozvíjeno neopomenutelně v kontextu celého starého kontinentu. Všechny odbornosti bez rozdílu se pak touto publikací představují se silou dosud nebývalou. Jsem pyšný na to, že mohu tato konstatování učinit i nyní, v době, jež je vnějškovými ekonomickými parametry málo příznivá. Jsem hrdý na fakt, že v podmínkách skromnějších a skromných dokázali badatelé naší instituce finalizovat své vědecké projekty v tak jednoznačných, přesvědčivých a sumarizujících souvislostech. Předkládaná díla ukazují, že rozprostřenost zájmů vědeckých týmů i jednotlivých osobností Moravského zemského muzea je neobyčejně široká jak z perspektivy časové, tak předmětné. Vzdor vší tematické různorodosti i metodologické pestrosti laskavý a pozorný čtenář jistě nalezne jednotící prvky, ba i mohutnější spojující linie, jakožto doklady souznícího a soustředěného úsilí vědců Moravského zemského muzea o pokornou službu vědě jako celku. Za to, ale též za vynikající práci, kterou milí kolegové odvedli, jim zde a nyní upřímně děkuji.

Brno 28. října 2011

PhDr. Mgr. Martin Reissner ředitel Moravského zemského muzea

9

INTrOdUcTION

Dear Reader, this book is the results of many years’ research carried out by the staff of the oldest cultural institution in Moravia – the Moravian Museum. It is the culmination of an extensive museum project – the Institutional Plan (IZ MK00009486202) entitled Research into the Development of Human Society in Relation to Moravia and the Ideas of the Czech Nation in the Central European Context. This publication brings together texts, images and documentation which encompass the whole spectrum of the social sciences the museum’s departments are involved with. Although the adversities of the last century led to this once universal museum organisation being stripped of its collections of free and applied art and also many historical collections, it is no exaggeration to say that the breadth and diversity of its research projects make the Moravian Museum the leading institution of its kind, not only in the Czech Republic, but also from a Central European perspective. It is of course indispensable that a number of disciplines be developed in the context of the old continent as a whole. All fields of expertise are represented in this publication indiscriminately, with unprecedented force. I am proud that I can make such a claim now, with the economic situation as unfavourable as it is. I am proud of the fact that under more modest and austere conditions our researchers have managed to finalise their scientific projects in such a clear, convincing and succinct manner. These works show the unusually broad range of interests of the scientific teams and individual members of the Moravian Museum, in terms of both the time span and subjects they cover. Despite the diversity of the topics and methodology presented here, the kind and attentive reader is sure to find elements that link them together, even a stronger thread running through them, as well as evidence of the concerted and concentrated effort put in by the Moravian Museum’s scientists to serve science as a whole. I would like to take this opportunity to offer them my sincere thanks for this, and for all the excellent work my dear colleagues have done.

Brno, October 28, 2011

PhDr. Mgr. Martin Reissner Director of the Moravian Museum

10

ÚVOd K archeOLOgIcKé čáSTI

archeologie v Moravském zemském muzeu Ústav Anthropos Moravského zemského muzea se v uplynulých letech věnoval interdisciplinárnímu výzkumu pravěkých populací se zvláštním zaměřením na starší a střední dobu kamennou. Většina jeho projektů byla zajištěna granty Grantové agentury České republiky či Ministerstva kultury České republiky. To se týká i mnohaletého výzkumu pravěké těžby rohovce v Krumlovském lese, v němž Martin Oliva pokračoval za podpory výzkumného záměru Ministerstva kultury České republiky. V této etapě výzkumu se podařilo objevit stopy mezolitické těžby, nejstarší dosud známé v Evropě. Za účelem přírodovědného a archeometrického vyhodnocení výzkumu byl sestaven tým dvanácti odborníků, jejichž studie a analýzy byly publikovány v monografii Martina Olivy z roku 2010. Další studie jmenovaného autora se týkaly civilizace lovců mamutů, tj. moravského gravettienu, respektive pavlovienu. Studovány byly zejména štípané industrie, ale i otázky získávání kamenných surovin, lovu, depozic kostí mamutů a pohřebních zvyklostí. Výsledkem je monografie Gravettien na Moravě z roku 2007. Nyní se v rámci Výzkumného záměru zpracovávají stratifikované soubory téže kultury z území Čech, a to ve spolupráci s Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky v Praze. Petr Neruda se zabýval technologií a surovinami kamenné industrie středního paleolitu z moravských jeskyní. Jeho monografie z roku 2011 podává též rekonstrukci subsistenčních strategií moravských neandertálců. Spolu se Zdeňkou Nerudovou zkoumali a publikovali řadu stanic z doby přechodu středního a mladého paleolitu (Moravský Krumlov IV, Pravlov IVd), epigravettienu (Brno – Vídeňská ul.) a z magdalénienu (Loštice). Martin Oliva se spolu s Petrem Kostrhunem věnovali dějinám paleolitického bádání. Výsledkem je knížka, bohatě ilustrovaná unikátními snímky z Absolonova archívu. Samostatným příspěvkem Martina Olivy je studie o osudech Karla Absolona za protektorátu. Prostředky Výzkumného záměru bohatě přispěly k účasti na četných mezinárodních konferencích a k rozšíření ústavní knihovny, jež dnes vlastní největší množství publikací o paleolitu v České republice. Na výzkumu vývoje člověka a jeho kultury se v Ústavu Anthropos ovšem podílejí i přírodovědné obory (antropologie, osteologie), podporované jinou kapitolou institucionálního záměru. Také v Archeologickém ústavu Moravského zemského muzea vycházejí hlavní směry práce odborných pracovníků v plnění úkolů Výzkumného záměru z dlouhodobé koncepce vědecké činnosti. Aktivity pracovníků zahrnují zkoumání všech období pravěku a středověku. Téměř každé období přitom vychází ze systematického výzkumu některé významné moravské lokality. Pro období neolitu to je sídliště ve Vedrovicích (Alena Humpolová), pro dobu bronzovou Blučina (Milan Salaš), pro slovanské období Staré Město (Luděk Galuška) a pro středověk zaniklá osada Bystřec a hrad Skály (Ludvík Belcredi). Na dobu laténskou se specializuje Jana Čižmářová, která se v poslední době zabývá především zpracováním materiálu z moravských keltských pohřebišť. Dalším okruhem činnosti je prospekce a mapování laténských sídlišť, především v návaznosti na nově objevené keltské mocenské a obchodní centrum v Němčicích nad Hanou. Milan Salaš průběžné zkoumá otázku asepulkrálních kovových a keramických depozit („depotů“) a jejich socio-rituálních kontextů v době bronzové na Moravě, zpracovává sídelní strukturu a osídlení vybraných regionů doby bronzové a řeší problematiku kostrových pohřbů v nádobách ve starší době bronzové. Výsledkům výzkumů ve Starém Městě v širokém kontextu raného středověku se věnuje Luděk Galuška. Porovnáním výsledků výzkumu dvou zcela odlišných prostředí středověku, zaniklé osady a hradu, se zabývá Ludvík Belcredi. Tuto problematiku též zkoumá v širších historických souvislostech. Těžiště práce Zdeňky Měchurové spočívá v bádání o předmětech středověké každodennosti, spojeném především s vyhodnocením tzv. staré sbírky archeologie středověku, při zdůraznění interdisciplinárních vazeb archeologie s etnografií a uměleckou historií. Odborné činnosti těchto pracovníků sekunduje dobře vybavená konzervátorská dílna, práce dokumentátora a kvalitně doplňovaná knihovna, které dotvářejí obraz tohoto ústavu. Ludvík Belcredi, Martin Oliva

11

INTrOdUcTION TO archaeOLOgIcaL ParT

archaeology in the Moravian Museum In the recent years the Anthropos Institute of the Moravian Museum focused on the interdisciplinary research into prehistoric populations, specialising in the Palaetholitic and Mesolithic. Most of its projects were funded by grants from the Grant Agency of the Czech Republic or the Ministry of Culture of the Czech Republic. This is also true of the many years of research into the prehistoric quarrying of flint in the Krumlovský les (Krumlov Forest), which was continued by Martin Oliva with the support of the Research Plan of the Ministry of Culture of the Czech Republic. This stage of research managed to discover traces of Mesolithic quarrying, the oldest found so far in Europe. In order to make a natural science and archaeometric assessment of the research a team was set up consisting of twelve experts, whose studies and analyses were published in a monograph by Martin Oliva in 2010. Other studies by this author related to the civilisation of the mammoth hunters, i.e. the Moravian Gravettian, or the Pavlovian. Subjects studied included particularly chipped industry, but also how stone raw materials were obtained, hunting, the deposition of mammoth bones, and funereal customs. The result of these studies is the monograph entitled Gravettien na Moravě (The Gravettian in Moravia) from 2007. Currently, part of the Research Plan involves processing stratified collections from the same culture from Bohemia, in collaboration with the Institute of Archaeology of the Academy of Sciences of the Czech Republic in Prague. Petr Neruda has focused on the technology and raw materials used by the stone industry of the Middle Palaeolithic from the caves of Moravia. His 2011 book also reconstructs the subsistence strategies of Moravian Neanderthals. He and Zdeňka Nerudová have researched and published details of a series of stations from the transition period between the Middle and Upper Palaeolithic (Moravský Krumlov IV, Pavlov IVd), the Epigravettian (Brno – Vídeňská ul.) and the Magdalenian (Loštice). Martin Oliva and Petr Kostrhun have explored the history of Palaeolithic research. The result is a book, lavishly illustrated with unique pictures from the Absolon Archive. A separate article by Martin Oliva is a study of the fate of Karel Absolon under the Protectorate. The funds from the Research Plan have greatly helped in attending numerous international conferences and in expanding the Institute’s library, which now contains the largest collection of publications on the Palaeolithic in the Czech Republic. Of course, the Anthropos Institute’s research into the development of mankind and his cultures has also involved the natural sciences (anthropology and osteology), supported by another part of the institutional plan. The main aspects of the work done by specialised staff of the Institute of Archaeology of the Moravian Museum dealing with the tasks assigned by the Research Plan are also based on long-term scientific concepts. The staff ’s work involves exploring all the phases of prehistory and the Middle Ages. Studies of almost every period are based on systematic research into certain significant Moravian localities. For the Neolithic period, this is the settlement in Vedrovice (Alena Humpolová); for the Bronze Age it is Blučina (Milan Salaš), for the Slavic period Staré Město (Luděk Galuška), and for the Middle Ages the former village of Bystřec and Skály Castle (Ludvík Belcredi). The La Tène period is the specialisation of Jana Čižmářová, who recently has been working primarily on processing material from Celtic burial sites in Moravia. Another sphere of activity is prospecting and mapping La Tène settlements, especially in relation to the newly discovered Celtic power and trading centre in Němčice nad Hanou. Milan Salaš is continuously working in the issue of asepulchral metal and pottery deposits (“depots”) and their socio-ritual contexts in the Bronze Age in Moravia, exploring the settlement structure and settlement of selected regions during the Bronze Age, and investigating skeleton burials in pots in the Early Bronze Age. Luděk Galuška is processing the results of research carried out in Staré Město in the broader context of the early Middle Ages. Ludvík Belcredi’s work involves comparing the results of research into two completely different mediaeval environments, one in a former village and the other a castle. He is also studying this topic in a broader historical context. The main aspect of Zdeňka Měchurová’s work consists of researching mediaeval everyday items, a task that is particularly linked to the assessment of the old collection of mediaeval archaeology, with emphasis on the interdisciplinary ties between archaeology, ethnography, and art history. The specialised work done by these members of staff is supported by a wellequipped conservation workshop, the work of a documentalist, and a well-stocked library, which together complete the picture of this Institute. Ludvík Belcredi, Martin Oliva 12

Mgr. Petr Neruda, Ph.D. (nar. 1970 ve Frýdku-Místku), v letech 1989–1995 studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, obor archeologie (diplomová práce: Ekonomie využití surovin v mladém paleolitu Ostravska), v letech 1996–2003 pokračoval tamtéž externím postgraduálním studiem (disertační práce: Střední paleolit v moravských jeskyních). Od roku 1993 je zaměstnán v Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea (od roku 1997 jako kurátor ústavu). Od roku 1998 přednáší jako odborný asistent Ústavu historie a muzeologie na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě. Odborné zaměření: Archeologie středního a mladého paleolitu. Specializuje se na technologii kamenné štípané industrie, kamenné suroviny moravského paleolitu a prostorovou analýzu sídelních a sídlištních struktur. Publikace: (s M. Lázničkovou-Galetovou a G. Dreslerovou) Retušéry a kosti s rýhami z jeskyně Kůlny v Moravském krasu. Interdisciplinární analýza tvrdých živočišných tkání ze středopaleolitických horizontů. Anthropos Vol. 33, N. S. 25 (Brno 2011); Střední paleolit v Moravských jeskyních. Dissertationes archaeologicae Brunenses/Pragensesque 8 (Brno 2011); (se Z. Nerudovou) Moravský Krumlov IV – a New Multilayer Palaeolithic Site in Moravia (Czech Republic). Archäologisches Korrespondenzblatt 40, Heft 2, 2010, s. 155–174; (se Z. Nerudovou) Moravský Krumlov IV – vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladého paleolitu na Moravě. Anthropos Vol. 29, /N. S. 21/ (Brno 2009). Doc. PhDr. Martin Oliva, Ph.D. (nar. 1951 v Brně), vystudoval na Masarykově univerzitě (tehdy Univerzita Jana Evangelisty Purkyně) v Brně obor archeologie – historie. Po přechodném působení na Pravěkém oddělení Moravského muzea a v Západomoravském muzeu v Třebíči zakotvil natrvalo roku 1986 v Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea, jehož je od roku 1994 vedoucím. Nejprve zkoumal sídliště lovců mamutů v Milovicích, kde došlo k objevu chýše z mamutích kostí, poté se věnoval lokalitě Vedrovice Ia a výzkumu v Krumlovském lese. Zabývá se též teoretickými otázkami sociálních struktur v pravěku a symbolického chování našich předků včetně pohřebního ritu. V současné době přednáší na univerzitách v Brně, Praze a Plzni, dříve i v Opavě, Bratislavě a jako hostující profesor v Paříži. Hlavní práce z posledních let: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu (Brno 2005); The Upper Paleolithic finds from the Mladeč Cave. In: M. Teschler-Nicola (Ed.): Early Modern Humans at the Moravian Gate. The Mladeč Caves and their Remains. Wien–NewYork 2006, s. 41–74; Gravettien na Moravě. Disertationes archaeologicae brunenses/pragensesque 1 (Brno–Praha 2007); Sídliště mamutího lidu u Milovic pod Pálavou. Otázka struktur s mamutími kostmi. Milovice. Anthropos N. S. 19 (Brno 2008); Obrazy z výzkumu moravského paleolitu (Brno 2009, s P. Kostrhunem); Pravěké hornictví v Krumlovském lese. Vznik a vývoj industriálně-sakrální krajiny na jižní Moravě. Anthropos N. S. 24 (Brno 2010). PhDr. Milan Salaš, DSc. (nar. 1957 ve Velkém Meziříčí), výzkumný a vývojový pracovník Archeologického ústavu Moravského zemského muzea. Specializuje se na dobu bronzovou, zejména na její mladší a pozdní úsek (dobu popelnicových polí), tematicky se věnuje především depozitům doby bronzové, jejich socio-rituálním kontextům a archeometalurgii barevných kovů. Dlouhodobě se zabývá výzkumem a zpracováním nálezového fondu hradiska a kultovního centra z doby bronzové na Cezavách u Blučiny. Realizoval řadu terénních archeologických výzkumů (například Blučina – Cezavy, Blučina – Padělky, Polešovice, Olbramovice – Leskoun), výstav (například Býčí skála – záhada a legenda moravského pravěku, Lidské oběti na oltářích bohů – náboženské rituály v době broznové na Cezavách u Blučiny) a je řešitelem či spoluřešitelem několika vědeckých projektů Grantové agentury České republiky a Ministerstva kultury České republiky. Stěžejní publikační výstupy: Únětická sídlištní jáma s lidskými kosterními pozůstatky na Cezavách u Blučiny. Památky archeologické 81, 1990, s. 275–307; Osídlení Brněnské kotliny v době popelnicových polí. Příspěvek ke studiu sídelní struktury. Pravěk NŘ 4, 1994. Brno 1996, s. 165–203; Der urnenfelderzeitliche Hortfund von Polešovice und die Frage der Stellung des Depotfundhorizonts Drslavice in Mähren (Brno 1997); Neue urnenfelderzeitliche Depotfunde von Cezavy bei Blučina (Mähren). Das Altertum 43, 1997, s. 3–20; Hromadný bronzový nález ze Služína (okr. Prostějov). Příklad sémanticky signifikantního depozita doby popelnicových polí. Pravěk – Supplementum 2, s. 6–42 (Brno 1999, s M. Šmídem); Depoty keramických nádob doby bronzové na Moravě a v sousedních zemích. Pravěk – Supplementum 9 (Brno 2002, s H. Palátovou); Bronzové depoty střední až pozdní doby bronzové na Moravě. Vol. I–II (Brno 2005). PhDr. Jana Čižmářová (nar. 1950 v Brně), kurátorka Archeologického ústavu Moravského zemského muzea, ve své péči má sbírky protohistorického období (doba laténská, doba římská a doba stěhování národů) a antiky. Specializuje se na dobu laténskou, v posledním období především na zpracování materiálu z moravských keltských pohřebišť, který postupně nově zveřejňuje. Dalším okruhem její činnosti je prospekce a mapování laténských sídlišť, především v návaznosti na nově objevené keltské mocenské a obchodní centrum v Němčicích nad Hanou. Hlavní výstupy za posledních sedm let: Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku. Praha 2004; Keltské pohřebiště v Brně-Maloměřicích. Pravěk – Supplementum 14 (Brno 2005); Keltská pohřebiště z Křenovic a Holubic. Pravěk – Supplementum 19 (Brno 2009) a Keltská pohřebiště na Moravě. Okresy Brno město a Brno venkov (Brno 2011, v tisku). Doc. PhDr. Luděk Galuška, CSc. (nar. 1960 v Uherském Hradišti). Je absolventem Filozofické fakulty Komenského univerzity v Bratislavě, kde vystudoval obor archeologie (1983) a v roce 1985 získal titul doktora filozofie (PhDr.). Od roku 1983 je zaměstnancem Moravského zemského muzea v Brně, vědeckým pracovníkem jeho Archeologického ústavu, od roku 1986 doposud pak vedoucím archeologických výzkumů v oblasti Starého Města u Uherského Hradiště. Zaměřuje se na archeologii a historii Velké Moravy a starých Slovanů, zejména na otázky etnogeneze a nejstaršího slovanského osídlení Moravy, na problematiku počátků christianizace středoevropského prostoru, dále na problematiku hmotné kultury velkomoravských mocenských center a na vývoj osídlení Moravy po zániku Říše Velkomoravské. Je autorem pěti monografií, editorem nebo spoluautorem dalších devíti knih či reprezentačních sborníkových publikací, dále autorem více něž 150 recenzí, krátkých sdělení, zpráv a jiných statí. V letech 1998 až 2011 byl hlavním řešitelem a koordinátorem vědecko-výzkumných institucionálních záměrů společensko-humanitních věd Moravského zemského muzea a spoluřešitelem několika úkolů Grantové agentury Akademie věd ČR. Od roku 1996 je Luděk Galuška pedagogem, členem Oborové komise doktorandského studia a oponentem diplomových a habilitačních prací Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Brno. Zde také v roce 1993 získal titul kandidáta historických věd (CSc.) a posléze se v roce 2006 na Masarykově univerzitě habilitoval v oboru středověká archeologie (doc.). Luděk Galuška je členem vědecké rady Slovenského národního muzea, členem-korespondentem Archeologického ústavu SAV v Nitře, členem Rady centra základního výzkumu Centra medievistických studií Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy v Praze, členem redakčních rad několika odborných periodik, například Slovenské archeológie nebo Slovácka. Je autorem a vědeckým garantem Archeologického skanzenu v Modré u Velehradu, autorem nebo spoluautorem více než patnácti výstav a expozic – včetně zahraničních – s tematikou Velké Moravy, naposled v Památníku Velké Moravy ve Starém Městě. Podílel se na tvorbě celé řady filmů, dokumentů a rozhlasových relací. V roce 2005 mu byla arcibiskupem Olomouckým, Msgre. Janem Graubnerem, udělena pamětní medaile jako ocenění za přínos v bádání o Velehradu. PhDr. Zdeňka Měchurová, CSc. (nar. 1955 v Ostravě), studovala obory archeologii a historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (tehdy Univerzita Jana Evangelisty Purkyně) v Brně, absolvovala v roce 1979 diplomovou prací se zaměřením na slovanskou archeologii. Poté až do současnosti pracuje v Archeologickém ústavu Moravského zemského muzea na pracovišti středověké archeologie. V devadesátých letech 20. století se věnovala hmotné kultuře středověké vesnice, jako kandidátskou disertační práci zpracovala v roce 1992 archeologický materiál z výzkumu zaniklé středověké vsi Konůvky u Slavkova. Jiným tématem její odborné práce byla problematika osudů archeologických lokalit po ukončení terénního výzkumu a možnosti využití těchto lokalit v rámci naučných stezek pro region a veřejnost (grant Ministerstva kultury ČR v letech 1999–2002). V poslední době se zabývá (především v rámci institucionálních záměrů Ministerstva kultury ČR) středověkou každodenností podrobněji a snaží se v tomto směru o interdisciplinární spolupráci zejména s dalšími humanitními obory, jako je etnografie a historie umění (zemědělství a zemědělské nářadí, keramika a kamnářství, drobná hrnčířská plastika, umělecké řemeslo a kov). Vybrané publikace: Konůvky – zaniklá středověká ves ve Ždánickém lese. Studie AÚ AV ČR v Brně, roč. 17/1 (Brno 1997); Zaniklá středověká ves Konůvky ve Ždánickém lese. Archeologický průvodce naučnou stezkou (Brno 2002); Středověký svět dětí a her v archeologických pramenech. Archaeologia historica 35, 2010, č. 1, s. 95–110; Ze středověkých dějin Moravy. In: Luděk Galuška, Jiří Mitáček a Lea Novotná (Eds.) a kolektiv: Poklady Moravy. Příběh jedné historické země. Brno 2010, s. 95–115. PhDr. Ludvík Belcredi (nar. 1954 v Brně), vedoucí Archeologického ústavu Moravského zemského muzea. Specializuje se na období tzv. historické (středověké) archeologie. Dlouhodobě se zaměřoval především na výzkum zaniklých středověkých vesnic (Bystřec). V novější době soustředil svoji pozornost na srovnávání výsledků výzkumů zaniklých středověkých sídlišť a opevněných lokalit (současné době především dlouhodobě zkoumaný hrad Skály). V minulosti též věnoval značnou pozornost interpretaci kovových nálezů ve středověku. Stranou jeho zájmu nezůstává ani problematika historická. Je členem mezinárodní organizace European academy of sciences end arts, její historické sekce. Hlavní publikace: Bystřec. O založení, životě a zániku středověké vsi (Brno 2006); Svatý Jan to vše viděl. Historie městyse Líšně k 700. výročí první doložené zprávy o Líšni (Brno 2006); Hrad Skály aneb o prstenu paní Elišky. Historie hradu a archeologický výzkum. (Brno 2010); Z nejnovějších prací to jsou články: Panská sídla v Jimramově a jejich majitelé. Sb. k 650letému výročí první zprávy o Jimramově. 2011; Stavební podoba jádra hradu Skály a další příspěvky ve spolupráci s M. Plačkem, M. Nývltovou-Fišákovou a J. Mlíkovským ve sborníku Hrad jako technický problém. Archaeologia madiaevalis Moravica et Silesiana 2, 2010 (Brno 2011).

13

Mgr. Petr Neruda, Ph.D. (born 1970, in Frýdek-Místek), studied archaeology at the Faculty of Arts of Masaryk University in Brno between 1989–1995 (with a diploma thesis entitled: Ekonomie využití surovin v mladém paleolitu Ostravska / The raw Materials Economy of the Ostrava Region Upper Palaeolithic). Between 1996–2003 he undertook in the same place external doctoral studies (with a dissertation thesis entitled: Střední paleolit v moravských jeskyních / The Middle Palaeolithic in Moravian Caves). Since 1993 he has been an employee of the Anthropos Institute of the Moravian Museum, and since 1997 a curator of the Institute. From 1998 he has lectured as an assistant professor of the Institute of History and Museology at the Faculty of Arts and Sciences of the Silesian University in Opava. His specialisation is the Archaeology of Middle and Upper Palaeolithic, and in particular the technology of the lithic chipped industry and lithic raw material of Moravian Palaeolithic, and 3-D analysis of settlement and residential structures. Publications: Retušéry a kosti s rýhami z jeskyně Kůlny v Moravském krasu. Interdisciplinární analýza tvrdých živočišných tkání ze středopaleolitických horizontů (Retouchers and Bones with Grooves from Kůlna Cave in the Moravian Karst. An Interdisciplinary Analysis of Hard Animal Materials). Anthropos Vol. 33, N. S. 25 (Brno 2011, with M. Lázničková-Galetová and G. Dreslerová); Střední paleolit v Moravských jeskyních (The Middle Palaeolithic in Moravian Caves). Dissertationes archaeologicae Brunenses/Pragensesque 8 (Brno 2011); Moravský Krumlov IV – a New Multilayer Palaeolithic Site in Moravia (Czech Republic). Archäologisches Korrespondenzblatt 40, Heft 2, 2010, pp. 155–174 (with Z. Nerudová); Moravský Krumlov IV – vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladého paleolitu na Moravě (Moravský Krumlov IV – A Multilayer Middle and Early Upper Palaeolithic site in Moravia). Anthropos Vol. 29, N. S. 21 (Brno 2009, with Z. Nerudová). Doc. PhDr. Martin Oliva, Ph.D. (born 1951, in Brno), studied archaeology and history at Faculty of Arts of Masaryk University (formerly University of Jan Evangelista Purkyně) in Brno. After some time spent at the Moravian Museum Department of Prehistory and the Western Moravian Museum in Třebíč, in 1986 he took up a permanent post with the Anthropos Institute of the Moravian Museum, which he has been running since 1994. He first explored the mammoth hunter settlement in Milovice, where he discovered a hut made from mammoth bones, and later investigated the locality of Vedrovice Ia and did research in Krumlovský les (the Krumlov Forest). He also deal with theoretical questions relating to prehistoric social structures and the symbolic behaviour of our ancestors, including burial rites. Nowadays he lectures at universities in Brno, Prague, and Pilsen, formerly also in Opava and Bratislava and as a visiting professor in Paris. His principal publication in recent years include Civilizace moravského paleolitu a mezolitu (Palaeolithic and Mesolithic Moravia) (Brno 2005); The Upper Paleolithic finds from the Mladeč Cave. In: M. Teschler-Nicola (Ed.): Early Modern Humans at the Moravian Gate. The Mladeč Caves and their Remains. Springer Verlag, Wien–New York 2006, pp. 41–74; Gravettien na Moravě (The Gravettian in Moravia). Disertationes archaeologicae brunenses/pragensesque 1 (Brno–Praha 2007); Sídliště mamutího lidu u Milovic pod Pálavou. Otázka struktur s mamutími kostmi. Milovice, (Milovice, Site of the Mammoth People below the Pavlov Hills. The Question of Mammoth Bone Structures). Anthropos N. S. 19 (Brno 2008); Obrazy z výzkumu moravského paleolitu (Pictures from Research into the Moravian Palaeolithic). (Brno 2009, with P. Kostrhun); Pravěké hornictví v Krumlovském lese. Vznik a vývoj industriálně-sakrální krajiny na jižní Moravě. (Prehistoric Mining in the “Krumlovský les”. The Origin and Development of an Industrial-Sacred Landscape in Southern Moravia). Anthropos N. S. 24 (Brno 2010). PhDr. Milan Salaš, DSc. (born 1957, in Velké Meziříčí), is a research and development employee at the Institute of Archaeology of the Moravian Museum. He specialises in the Bronze Age, particularly the middle and late periods (the Urnfield Period), and primarily focuses on Bronze Age deposits, their socio-ritual contexts, and the archaeometallurgy of non-ferrous metals. For a long time now he has been involved in researching and processing the collections of finds from the Bronze Age hillfort and cultic centre at Cezavy u Blučiny. He has carried out a number of archaeological field surveys (e.g. Blučina – Cezavy, Blučina – Padělky, Polešovice and Olbramovice – Leskoun), set up exhibitions (such as Býčí skála – the Mysteries and Legends of Prehistoric Moravia, Human Victims on the Altars of the Gods – Bronze Age Religious Rituals at Cezavy u Blučiny), and has performed or helped to perform several scientific projects for the Grant Agency of the Czech Republic and the Ministry of Culture of the Czech Republic. Key publications: Únětická sídlištní jáma s lidskými kosterními pozůstatky na Cezavách u Blučiny (Unetice Settlement Pits with Human Skeletal Remains at Cezavy u Blučiny). Památky archeologické 81, 1990, pp. 275–307; Osídlení Brněnské kotliny v době popelnicových polí. Příspěvek ke studiu sídelní struktury (Settlement of the Brno Basin during the Urnfield Period. An Article on the Study of the Settlement Structure). Pravěk NŘ 4, 1994. Brno 1996, pp. 165–203; Der urnenfelderzeitliche Hortfund von Polešovice und die Frage der Stellung des Depotfundhorizonts Drslavice in Mähren (Brno 1997); Neue urnenfelderzeitliche Depotfunde von Cezavy bei Blučina (Mähren). Das Altertum 43, 1997, pp. 3–20; Hromadný bronzový nález ze Služína (okr. Prostějov). Příklad sémanticky signifikantního depozita doby popelnicových polí (The Mass Bronze Find from Služín. District of Prostějov. An Example of a Semantically Significant Deposit from the Urnfield Period). Pravěk – Supplementum 2. Brno 1999, pp. 6–42 (with M. Šmíd); Depoty keramických nádob doby bronzové na Moravě a v sousedních zemích (Deposits of Pottery Vessels in Moravia and the Neighbouring Lands). Pravěk – Supplementum 9 (Brno 2002, with H. Palátová); Bronzové depoty střední až pozdní doby bronzové na Moravě (Bronze Deposits of the Mid- to Late Bronze Age in Moravia). Vol. I–II (Brno 2005). PhDr. Jana Čižmářová (born 1950, in Brno), curator of the Institute of Archaeology of the Moravian Museum, has been in charge of collections of the proto-historic period (La Téne and Roman periods and the Migration of Nations era) and antiquity. She has been concerned with the La Téne period, especially in the current processing of materials from Celtic burial-grounds in Moravia which she has recently been releasing to the public. Another area of concern of PhDr. Jana Čižmářová is the prospecting and mapping of La Téne settlements, especially in relation to the recently discovered Celtic trade and administrative centre in Němčice nad Hanou. The main publications in the last seven years: Encyclopaedia of Celts in Moravia and Silesia (Praha 2004); Celtic Burialground in Brno-Maloměřice. Pravěk – Supplementum 14 (Brno 2005); Celtic Burial-grounds in Křenovice and Holubice. Pravěk – Supplementum 19 (Brno 2009); Celtic Burial-grounds in Moravia. Brno-město and Brno-venkov Districts (Brno 2011, to be published). Doc. PhDr. Luděk Galuška, CSc. (born 1960, in Uherské Hradiště), is a graduate of the Faculty of Arts of Comenius University in Bratislava, where he studied archaeology (1983) and in 1985 was awarded the degree of Doctor of Philosophy (PhDr.). From 1983 he has been an employee of the Moravian Museum in Brno, a scientific employee of its Archaeological Institute, and from 1986 until the present in charge of archaeological explorations in the area of Staré Město near Uherské Hradiště. He concentrates on the archaeology and history of Great Moravia and the ancient Slavs, especially concerning the issues of ethnogenesis and the oldest Slavic settlement of Moravia, the issues surrounding the beginnings of Christianization in the Central European region, the material culture of the Great Moravian cultural centres, and the development of settlements in Moravia after the decline of the Great Moravian Empire. He is the author of five monographs, editor or co-author of another nine books or representative publications in scientific collections, and the author of more than 150 reviews, short notes, reports, and other articles. In 1998–2011 he was the chief creator and coordinator of the institutional scientific and research plan of the Moravian Museum in social and human sciences, and a co-creator of several projects of the grant agency of the Academy of Sciences of the Czech Republic. From 1996 Luděk Galuška has been a pedagogue, a member of the departmental committee for doctorate studies, and an opponent of diploma and doctoral theses in the Institute of Archaeology and Museology of the Faculty of Arts of Masaryk University in Brno. This was where he obtained in 1993 the degree of Candidate of Historical Sciences (CSc.), and where he habilitated in medieval archaeology (Doc.) at Masaryk University in 2006. Luděk Galuška is a member of the Scientific Board of the Slovak National Museum, a member-correspondent of the Archaeological Institute of the Slovak Academy of Sciences in Nitra, a member of the Board of Basic Research of the Centre for Medieval Studies of the Academy of Sciences of the Czech Republic and Charles University in Prague, and a member of the editorial teams of several professional periodicals, e.g. Slovenská archeologie (Slovak Archaeology) and Slovácko (Moravian Slovakia). He is an author and scientific guarantor of the Archaeological open-air museum in Modrá near Velehrad, and author or co-author of more than fifteen exhibitions and expositions – also abroad – with the theme of Great Moravia, the last occasion being in the Memorial of Great Moravia in Staré Město. He has also had a share in the creation of many films, documents and radio programs. In 2005 the Archbishop of Olomouc, Monsignor Jan Graubner conferred on him a memorial medal in appreciation of his contribution to the exploration of Velehrad. PhDr. Zdeňka Měchurová, CSc. (born in 1955, Ostrava), studied Archaeology and History at Faculty of Arts of Masaryk University (formerly University of Jan Evangelista Purkyně) in Brno, and graduated in 1979 with a thesis focusing on Slavic archaeology. Since then she has worked for the Institute of Archaeology at the Moravian Museum in the archaeology centre. In the 1990s she concentrated on the material culture of a medieval village, and for her candidacy dissertation in 1992 she compiled the archaeological material acquired during research on the deserted medieval village of Konůvky, near Slavkov. Another aspect of her professional work has been the fates of archaeological localities after the completion of field surveys, and the possibility of using these sites as part of educational trails for the region and the public (grant from the Ministry of Culture of the Czech Republic in 1999–2002). Recently (especially as part of institutional plans of the Ministry of Culture of the Czech Republic) she has been devoting her time to studying everyday life in the Middle Ages in greater detail and has been attempting to establish interdisciplinary collaboration particularly with other fields of the humanities, such as ethnography and art history (agriculture and agricultural tools, pottery and stove-making, small pottery sculptures, artistic crafts and metalworking). Main publications: Konůvky – zaniklá středověká ves ve Ždánickém lese (Konůvky – A Deserted Medieval Village in Ždánice Forest). Institute of Archaeology of the Academy of Sciences of the Czech Republic in Brno, Vol. XVII, 1 (Brno 1997); Zaniklá středověká ves Konůvky ve Ždánickém lese. Archeologický průvodce naučnou stezkou (The Deserted Medieval Village of Konůvky in Ždánice Forest. An Archaeological Guide to the Educational Trail) (Brno 2002); Středověký svět dětí a her v archeologických pramenech (The Medieval World of Children and Games in Archaeological Sources). Archaeologia historica 35, 2010, No. 1, pp. 95–110; Ze středověkých dějin Moravy (From the Medieval History of Moravia). In: Luděk Galuška, Jiří Mitáček a Lea Novotná (Eds.) a kolektiv: Poklady Moravy. Příběh jedné historické země. Brno 2010, pp. 95–115. PhDr. Ludvík Belcredi (born 1954, in Brno), head of the Institute of Archaeology of the Moravian Museum, specialises in the period of so-called historical (medieval) archaeology. In the past, PhDr. Ludvík Belcredi focused his long-term research on deserted medieval villages (e.g. Bystřec), and also on the interpretation of metal findings from the Middle Ages. Currently he has been concentrating on the comparison of the results of research on extinct medieval settlements and fortified sites (at present especially the systematically explored Skály castle). He also concerns himself with historical issues. He is a member of the historical section of the European Academy of Sciences and Arts. Publications: Bystřec. O založení, životě a zániku středověké vsi (Bystřec. On the Founding, Life, and Extinction of the Mediaeval Village) (Brno 2006); Svatý Jan to vše viděl. Historie městyse Líšně k 700 výročí první doložené zprávy o Líšni (Saint John saw it all. The History of the Township of Líšeň to the 700th Anniversary of the First Written Record of Líšeň) (Brno 2006); Hrad Skály aneb o prstenu paní Elišky. Historie hradu a archeologický výzkum (Skály Castle or On the Ring of Lady Eliška. The History of the Castle and Archaeological Survey) (Brno 2010); Current publications: Panská sídla v Jimramově a jejich majitelé. Sb. k 650 letému výročí první zprávy o Jimramově (Manor-houses in Jimramov and their Owners. Compilation for the 650th anniversary of the First Written Record of Jimramov) (2011); Stavební podoba jádra hradu Skály (Structural Form of Skály Castle Core) and other contributions in collaboration with M. Plaček, M. NývltováFišáková, and J. Mlíkovský in the collection Hrad jako technický problém (The Castle as a Technical Issue). Archaeologia mediaevalis Moravica et Silesiana 2, 2010 (Brno 2011).

14

Prostorová analýza sídlišť ze starší doby kamenné Prostřednictvím geografických informačních systémů the sPatial analysis of Palaeolithic settlements Using geograPhic information systems PETR NERUDA

Úvod

introduction

Archeologie se dlouhá léta zaměřovala hlavně na popis a kulturní klasifikaci artefaktů vytvořených člověkem v různých fázích jeho vývoje. Určité nálezy nebo jejich skupiny byly detailně popisovány a analyzovány za účelem správného kulturního, a tudíž i chronologického zařazení. Toto směřování oboru bylo logické vzhledem k nutnosti rozčlenit nesmírně dlouhou dobu vývoje člověka do dílčích časových struktur. Typologická tradice, která se zaměřuje na předmět jako takový, je v mnoha případech stále silná i v soudobé vědě. Získaná data jsou ale po výtce spíše statická, což je hlavním problémem většiny archeologických pramenů. V posledních dvou desetiletích se však dynamicky rozvíjí i poněkud odlišný způsob bádání nad životními zvyklostmi našich předků. Moderní trendy interdisciplinární spolupráce pronikají i do archeologie, což se odráží ve vzniku celé řady nových oborů (archeozoologie, petroarcheologie apod.). Kombinace různých metodologických přístupů umožňuje mnohem komplexnější rekonstrukci chování pravěkých populací, přičemž mnohdy se daří rekonstruovat i vývoj některých kulturních projevů v čase. Z odborného hlediska jsou mnohdy kontextuální informace hodnotnější než vlastní archeologická památka. Důležité vztahy se mohou nacházet jak ve vlastním předmětu, tak i jeho vazbě na okolní prostředí. A právě tyto prostorové relace mezi nálezy, lokalitami a okolním prostředím lze analyzovat a vizualizovat pomocí geografických informačních systémů, které nám umožňují aplikaci mnoha moderních postupů, založených na matematických a statistických algoritmech. V oblasti paleolitického bádání nastoupilo využití geoinformačních technologií mnohem později než v pravěké a raně historické archeologii. Je to dáno zejména charakterem zpracovávaných informací. Dobře patrné je to na příkladu pravěkých pohřebišť. Jednotlivé hrobové jámy jsou většinou velice přesně vymezenými objekty, vytvořenými člověkem, s více méně jasnou funkcí. Mnohdy nejsou taková místa ani příliš poškozena postdepozičními procesy. Pokud ano, pak jsou většinou spojena opět s činností člověka v mladších obdobích a lze je poměrně snadno rozlišit. Při analýze se tedy můžeme soustředit na skutečné doklady antropické činnosti – rozložení a hustota hrobů, skladba předmětů v hrobových jamách apod.1 Výzkum prostorových struktur na paleolitických lokalitách je naproti tomu zatížen celou řadou vedlejších vlivů, které v mnoha případech nejsme schopni kontrolovat současnými archeologickými ani přírodovědnými metodami. Na podkladě stratigrafických postulátů sice chápeme všechny nálezy v jedné geologické vrstvě jako více méně současné, ale v tom je největší úskalí studie sídlištních struktur. Jsou všechny nálezy

For many years archaeology has focused mainly on the description and cultural classification of artefacts created by man in various phases of his development. Certain finds or groups of finds have been described in detail and analysed in order to make the proper cultural, and therefore also chronological classification. is was a logical direction if we consider the need to divide up the immense duration of human development into a structured time classification system. e typological tradition which focuses on the object as such is in many cases still a strong one in contemporary science. e data acquired therefore tend to be static, which is the main problem with the majority of archaeological sources. Over the last two decades, however, there has been a dynamic upsurge in a somewhat different method of investigating the customs of our ancestors. Modern trends of interdisciplinary collaboration are also appearing in archaeology, which is reflected in the emergence of a number of new fields (archaeozoology, petroarchaeology, etc.). e combination of various methodological approaches allows us to make much more complex reconstructions of the behaviour of prehistoric populations, and in many cases also enables us to reconstruct the development of certain cultural phenomena over time. From a professional viewpoint contextual information is oen much more valuable than actual archaeological remains. Important relations can be found both in the object itself, as well as in its relations to the environment around it. It is these spatial relations between finds, localities and surrounding environments that can be analysed and visualised using geographic information systems, which allow us to apply many modern procedures based on mathematical and statistical algorithms. Palaeolithic research came to use geoinformation technology much later than prehistoric and early historical archaeology. is is notably due to the nature of the information being processed. is is particularly evident in the case of prehistoric burial sites. Individual grave pits are mostly much more precisely delineated structures, created by man, whose function is much less clear. In many cases these places have not been too badly damaged by

15

post-depositional processes. Where they have, such interference is mostly linked to the activities of people during earlier periods of history and is relatively easy to distinguish. Our analyses can focus on the actual evidence of anthropic activity – the distribution and density of graves, the composition of objects in grave pits, etc.1 Research into spatial structures in Palaeolithic localities, however, is hampered by a number of external influences, which in many cases we are unable to check using methods currently available to archaeology or the natural sciences. On the basis of stratigraphic presuppositions we see all finds in one particular geological layer as being more or less contemporary, but herein lies the greatest pitfall in the study of settlement structures. Were all the finds deposited by one group of people at the same moment? Does their distribution represent the actual spatial structure at a particular period of time? We could say that is a micro-chronological problem, as we are attempting to reconstruct people’s behaviour at periods of time that are not beyond the differentiational capacities of methods applied in the natural sciences. Unlike the burial sites mentioned above, in many cases we do not know the purpose of the individual Palaeolithic structures. is means that we are not comparing the same structures, but are trying to use analyses to determine their possible purpose. is creates another problematic factor in our analysis, as the preserved situations were not necessarily only created by man. What is documented at the majority of Palaeolithic localities is the considerable influence animals had on the deposition of artefacts, in three respects. If caves were also used by predators, such as the hyena or bear, then many of the bones found were not necessarily deposited or even hunted by man. is can completely distort our picture of both the actual anthropic accumulation, as well as the economic behaviour of the people who shared the locality (generally a cave) with these very predators. e second of these influences is related to the relocation of artefacts through the activity of animals, for example the bear, which clears out a place to sleep and piles things lying on the ground up against the walls of the cave. is can easily lead to the creation of a non-anthropic accumulation of bones and stones. e third influence is linked to the immediate transformation of certain remains of human occupation through the activities of animals. A large proportion of the osteological material bears traces of gnawing and biting, which can complicate the interpretation of the objects as such.2 Aer all, man himself has had an effect on the original deposition created by his ancestors, in some cases to such an extent that he could have completely destroyed an older locality. In practical terms this is still happening today, oen to a considerable extent.3 As well as the actions of animals, other factors are mainly geological processes that greatly influence the nature of spatial structures in Palaeolithic localities. In many cases the effect of these processes is surprisingly marked. Modern attempts to measure, for example, the vertical movement of artefacts in sediments susceptible to freezing have made the astonishing discovery that nowadays an object can move

16

deponovány jednou skupinou lidí ve stejný okamžik? Reprezentuje jejich rozmístění skutečnou prostorovou strukturu v určitém časovém úseku? Problém bychom mohli označit jako mikrochronologický, neboť se snažíme rekonstruovat chování lidí v časových úsecích, které jsou mimo rámec rozlišovacích schopností přírodovědných metod. Na rozdíl od zmíněných pohřebišť ani mnohdy neznáme funkci jednotlivých struktur. Neporovnáváme tedy stejné struktury mezi sebou, ale snažíme se spíš na podkladě analýz určit jejich možnou funkci. Tím vstupuje do analýzy další problematický faktor, protože člověk nemusí být jediným tvůrcem dochovaných situací. Na většině paleolitických lokalit je dokumentován výrazný vliv zvířat na depozici artefaktů, a to ve třech směrech. Jestliže využívaly jeskyni i šelmy jako hyena nebo medvěd, pak mnohé nalezené kosti nemusí být, ani uloveny ani deponovány člověkem. To může zcela zkreslovat jak skutečné antropické akumulace, tak i ekonomické chování lidí, kteří ve využívání lokality (zpravidla jeskyně) alternovali právě s těmito šelmami. Druhý z vlivů souvisí s přemísťováním artefaktů vlivem činnosti zvířat. Například medvědi, kteří si čistí místo pro spánek, odhrnují předměty ležící na zemi ke stěnám jeskynních kaveren. Takto může velice snadno dojít k vytvoření neantropické akumulace kostí a kamenů. Třetí vliv je spojen s bezprostřední transformací některých pozůstatků po pobytu člověka, ke kterým dochází činností zvířat. Značná část osteologického materiálu nese stopy po ohryzech a prokousnutích, čímž se může komplikovat interpretace předmětů jako takových.2 Konec konců i člověk sám ovlivňoval původní depozice vytvořené svým předchůdcem, a to někdy takovou měrou, že mohl zcela zničit starší lokalitu. K tomu prakticky dochází dodnes a mnohdy ve značném rozsahu.3 Kromě vlivu zvířat to jsou hlavně geologické procesy, které významnou měrou ovlivňují charakter prostorových struktur na paleolitických lokalitách. Mnohdy je jejich vliv až nečekaně velký. Moderní pokusy změřit například vertikální pohyb artefaktů v promrzajících sedimentech přinesly překvapivé zjištění, že v současné době se může předmět pohnout o více než 20 cm.4 A to rozhodně nemůžeme srovnávat současné teploty s obdobím doby ledové. Komplexní problematika se pojí s přesunem artefaktů vlivem soliflukce, gravitace, fluviální činností řek či činnosti ledovce. Přestože se řešení všech těchto otázek věnovala prehistorie velice brzy, přece jenom velké množství problémů brzdilo nástup moderních metod, což se projevilo určitým zpožděním ve využití geoinformačních technologií. Torzovitost dochovaných pramenů však vedla archeology zkoumající paleolitické lokality k mnohem detailnější evidenci prostorového umístění artefaktů, než je tomu běžné například v pravěké archeologii. Tento trend je patrný dodnes a je stále více akcentován. Evidence polohy a orientace artefaktů patří na paleolitických lokalitách ke standardům archeologické práce.5 Hlavní problém se proto skrývá spíše ve vyhodnocování získaných údajů a v jejich vizualizaci. Význam nálezových okolností, které se pojí s určitým nálezem, byl rozpoznán již poměrně záhy, ale v některých evropských zemích trvalo velice dlouho, než badatelé přizpůsobili metody výzkumu takovým způsobem, aby bylo možné získat relevantní data k analýze. Detailní registrace polohy artefaktů započala v České republice až v devadesátých letech 20. století. Zřejmě i proto nebyly rozvíjeny ani metody vlastní prostorové analýzy. Z dřívějších výzkumů máme k dispozici spíše verbální popisy s hrubou lokalizací. Touto cestou bylo sice možné vydělit v rámci osídlené plochy archeologicky zajímavá místa (obr. 1a), v ideálním případě bylo možné přesněji specifikovat funkce takových míst. Podložení interpretací objektivnějšími metodami bylo ale prakticky nemožné. Přestože byl nástup relevantních technologií opožděn, pracovalo se prakticky neustále, nezávisle na možnostech analýzy a vizualizace, na

Obr. 1. / Fig. 1. Příklady grafické analýzy sídlištních struktur: a – jeskyně Šipka, b – Milovice, c–d – Stránská skála III, e – Milovice, f – Kůlna, g – Moravský Krumlov IV. / Examples of the visualisation of settlement structures: a – Šipka Cave, b – Milovice, c–d – Stránská skála III, e – Milovice, f – Kůlna, g – Moravský Krumlov IV. Převzato z prací / Copied from NERUDA, Petr: Neandertálci na Kotouči u Štramberka [Neanderthals at Kotouč near Štramberk]. Archeologické památky střední Moravy. Sv. 12. Olomouc 2006 (a); OLIVA, Martin et al.: Sídliště mamutího lidu u Milovice pod Pálavou [Settlement of the Mammoth People at Milovice pod Pálavou]. Anthropos 27 (N.S. 19). Brno 2009 (b, e); VALOCH, Karel – NERUDOVÁ, Zdeňka – NERUDA, Petr: Stránská skála III – Ateliers des Bohunicien. Památky Archeologické 95, 2000, pp. 5–113 (c–d); NERUDA, Petr – LÁZNIČKOVÁ-GALETOVÁ, Martina – DRESLEROVÁ, Gabriela: Lidské zásahy na zvířecím osteologickém materiálu z jeskyně Kůlny [Human Interference with the Animal Osteological Material from Kůlna Cave]. Anthropos 32 (N.S. 24). Brno, being prepared for printing (f) a NERUDOVÁ, Zdeňka: Kapitola 11. Archeologie szeletienské vrstvy 0 z Moravského Krumlova IV. [Chapter 11. Archaeology of the Szeletian layer 0 from Moravský Krumlov IV]. In: Petr Neruda – Zdeňka Nerudová (Eds.): Moravský Krumlov IV – vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladého paleolitu na Moravě. Anthropos 29 (N.S. 21). Brno 2009, pp. 148–173.

17

more than 20 cm,4 and we certainly cannot compare present-day temperatures with those in of the ice ages. is complex issue is also linked to the movement of artefacts as the result of solifluction, gravitation, the fluvial activities of rivers, or glaciers. Although prehistory devoted itself to resolving these problems very early on, a huge number of problems hampered the introduction of modern methods, which was reflected in a certain delay in the use of geoinformation technology. However, the fragmented nature of the sources led archaeologists exploring Palaeolithic localities to make much more detailed records of the spatial distribution of artefacts than was common, for example, in prehistoric archaeology. is trend is still apparent today and is becoming increasingly marked. Making records of the position and orientation of artefacts in Palaeolithic localities is standard archaeological practice.5 e main problem therefore lies in assessing and visualising the data obtained. e importance of the find circumstances linked to a certain find was recognised relatively early, but in some European countries it took researchers a very long time until they adapted their methods to allow them to acquire the relevant data for analysis. Archaeologists did not begin to make detailed recordings of the position of artefacts in the Czech Republic until the 1990s. is is also evidently why no distinct spatial analysis methods were developed. What we have from earlier research tends to be verbal descriptions together with rough data about the location. is made it possible to mark out areas of archaeological interest in settled areas (Fig. 1a), and in ideal cases it was also possible to specify the purpose of such places. However, it was practically impossible to corroborate these interpretations with more objective methods. Although the relevant technology came relatively late, work continued independently of the analysis and visualisation methods available to improve the standard of documentation on Palaeolithic localities. A great step forward came with the introduction of find records in a graticule, which allowed for a certain objectification of analysis, but the main problem continued to be the visualisation of data. In publications we can find plans of areas with systems of marks or numbers which are supposed to quantify the occurrence of a particular phenomenon in spatial terms (Fig. 1b–e). However, it is difficult to compare data like this, and so most publications used separate plans which always showed only a limited number of marks. The surface image of an archaeological locality became more precise, but it was still not possible to make a detailed analysis of the deposition and post-deposition processes that formed it. erefore, ever greater emphasis was placed on creating find records that were as accurate as possible, allowing the find distribution to be drawn much more realistically using point fields, which can be categorised by significance (Fig. 1f). It was also possible to draw a flowchart of the artefacts, which provided a much more detailed insight into the topic in question (Fig. 1g). However, the development of information technology has introduced a modern utility that provides a number of tools, from data archiving, analysis, and visualisation. The use of this utility subsequently

18

zdokonalování dokumentace paleolitických lokalit. Značný posun přinesla evidence nálezů ve čtvercové síti, což již umožňovalo určitou objektivizaci analýzy, ale hlavním problémem zůstávala vizualizace dat. V publikacích se setkáváme s plány zkoumaných ploch, se systémy značek anebo čísel, které mají kvantifikovat výskyt určitého jevu v prostoru (obr. 1b-e). Srovnávání takových údajů je ale obtížné a bylo řešeno většinou publikací samostatných plánů, které zobrazovaly vždy jenom omezený počet znaků. Plošný obraz archeologické lokality se sice zpřesňoval, ale stále nebylo možné detailně analyzovat depoziční a postdepoziční procesy jejího formování. Proto se stále větší důraz kladl na co nejpřesnější evidenci nálezů, což umožnilo vykreslovat mnohem reálněji nálezovou situaci pomocí kategorizovaných bodových polí (obr. 1f). Touto cestou lze navíc vykreslovat spojnice složených artefaktů a tím analyzovat vzájemné vztahy mezi nimi a nalezenými strukturami (obr. 1g). S rozvojem informačních technologií se nám ale dostává do rukou moderní prostředek, který poskytuje celou řadu nástrojů od archivace dat, přes jejich analýzu až po vizualizaci získaných údajů. Jejich aplikací byly následně odhaleny „nedostatky“ v dokumentaci a bylo možné přizpůsobit metodologii výzkumu novým požadavkům. Tím došlo k žádoucí zpětné vazbě přinášející kvalitativně nové údaje i možnosti.

obecné principy prostorové analýzy Geoinformační technologie lze při výzkumu prostorových struktur paleolitických lokalit uplatnit zejména při řešení tří základních otázek, které jsou klíčové pro rekonstrukci lidského chování na konkrétní archeologické lokalitě v určitém čase. Mezi tyto hlavní problémy patří: – Prostorové členění lokality, tj. definování funkce dílčích koncentrací. Doklady lidských aktivit na určité lokalitě nejsou za normálních okolností volně a pravidelně rozptýlené, ale koncentrují se do určitých míst. V případě paleolitických lokalit to bývají často ohniště jako centrum společenské interakce. Kromě toho jsou běžné různé odpadní zóny, místa výrobních aktivit, místa na zpracování ulovené zvěře apod. Pouze ve výjimečných případech jsou antropické struktury definované terénními úpravami (například trojrozměrné objekty na gravettienských sídlištích). – Určení vztahů mezi koncentracemi. V jedné geologické vrstvě na lokalitě můžeme zachytit několik koncentrací nálezů, ale nelze k nim mechanicky přistupovat jako k a priori současným, či vytvořeným stejnou skupinou lidí. Je proto potřeba hledat doklady jejich vzájemného propojení (například skládanky kamenné industrie). – Rekonstrukce depozičních a postdepozičních procesů. Určení faktorů, které ovlivňovaly vytvoření archeologické situace, patří v současné době k základním prvkům analýzy archeologické vrstvy. Jen tak jsme schopni určit, zda nepracujeme s pseudostrukturami (z archeologického hlediska), nebo zda lze eliminovat, alespoň do určité míry vedlejší vlivy nesouvisící s činností člověka. Tato část analýz patří k jedné z nejobtížnějších, protože je nutné zahrnout výsledky analýz mnoha vědních oborů, a i tak mnohdy nejsme schopni jednotlivé prvky odlišit. Pro řešení těchto otázek lze využít různé nástroje od klasických papírových forem zpracování až po moderní geoinformační technologie. Abychom dosáhli uspokojivých výsledků, je nutné provádět co nejpodrobněji dokumentaci polohy jednotlivých nálezů. V současné době se za standard považuje evidence předmětů v trojrozměrném systému, přičemž takto bývají absolutně zaměřeny všechny artefakty větší než 2,5 cm (tuto hranici lze ale nastavit i jinak). Drobné šupiny (menší než stanovená hranice) se evidují většinou kvantitativně z různě velkých ploch (obvykle plocha 25 × 25 cm a mocnost vrstvy nebo mechanicky po 5 či 10 cm). V takových případech můžeme georeferencovat střed subčtverce

a přiřadit mu kvantitativní hodnotu, odpovídající množství drobných šupin, které získáme obvykle plavením sedimentu. U větších, podélných artefaktů je dobré zaměřit i jejich vodorovnou orientaci a sklon. Dříve jsme testovali verbální popis sklonu tří os předmětu, ale z hlediska vyhodnocení se jako nejvhodnější jeví zaměření nejméně dvou hodnot pro jeden předmět (obvykle obou extremit). Takto detailní měření lze provádět především prostřednictvím totální laserové stanice, která je v současnosti nejpřesnějším, ale i nejrychlejším prostředkem sběru prostorově orientovaných dat. Výhody se projeví, propojíme-li tuto technologii přímo s počítačem, což nám umožní shromažďovat data v databázovém programu (například volně dostupný balík programů pro evidenci archeologických dat).6 V ideálním případě je tedy předmět zaměřen totální stanicí na jeden nebo více bodů. Přes interface jsou údaje převedeny do počítače a doplněny jednoznačným identifikátorem (například nálezové číslo a čtverec). Stále více se prosazuje využití čárového kódu pro identifikaci předmětu. To je výhodné v následující etapě sběru dat, neboť odpadají chyby, vzniklé překlepem nebo přehlédnutím správného údaje při zápisu dalších atributových informací do databáze. Údaje, které se pojí s konkrétním předmětem lze rozdělit na dvě základní skupiny, prostorové a atributové. Prostorové informace obsahují číselné vyjádření polohy artefaktu (relativní čtvercová síť nebo absolutní, zeměpisné souřadnice) v rámci archeologické lokality (souřadnice x, y a z). Atributové informace mohou být rozděleny do několika skupin: kontextuální (označení vrstvy, typu sedimentu apod.), archeologické (techno-typologická klasifikace), petrografické (určení suroviny) aj. Všechny tyto prvky by měly být relačně propojeny, a tudíž přístupny databázovým dotazů s možností jejich prostorové vizualizace. Programové vybavení, které můžeme využít ke shromažďování a vyhodnocení dat, je v současné době značně rozsáhlé, ale praxe posledních let ukazuje, že pro paleolitické bádání se pozornost soustředí zejména na několik produktů. Pro vlastní sběr dat se prosazuje prostředí volně dostupného programu NewPlot, který sestavil Shannon P. McPherron a Harold L. Dibble.7 Výhodou této aplikace je možnost kontrolovat pozici artefaktů v trojrozměrných grafech. Tento komplexní program je vybaven nadstavbami pro sběr dat (propojení s totální stanicí, zpracování čárového kódu, technologická analýza, propojení s digitálními měřícími prostředky) a navíc obsahuje i statistické nástroje pro vyhodnocení polohy artefaktů, které lze i vizualizovat. Běžně dostupné jsou histogramy a tzv. „Schmidt Equal Area“, ale v současné době se testuje využití trojúhelníkových grafů, které, jak se zdá, velice dobře indikují různé geologické postsedimentační procesy.8 Nevýhodou zmíněného programového balíku jsou omezené možnosti editace v rámci grafického rozhraní. Tento problém je řešen exportními filtry, které umožňují převod do prostředí specializovaného programu na zpracování geograficky orientovaných dat – Surfer (Golden Soware, Inc.). V současné době se využívá na mnoha archeologických pracovištích, protože poskytuje dobré editační možnosti při vizualizaci výsledků analýz, zejména pak těch zaměřených na trojrozměrné modelování. Mezi nejkomplexnější nástroje geografických informačních systémů patří platforma ArcGISu, která se stále častěji prosazuje nejen do historické a pravěké archeologie, ale nachází uplatnění i ve výzkumu paleolitických sídelních strategií i sídlištních struktur. Značnou výhodou je modulární stavba prostředí a velký výběr formátů, které je možné zpracovat nebo do nichž je možné výsledky vlastní aplikace uložit. Získaná data lze zpracovávat jak ve vektorovém, tak i rastrovém formátu, což umožňuje využít velké množství externě dostupných dat pro modelaci a analýzu terénu (například z wms serverů). Pro vlastní analýzu slouží nástroje sdružené do aplikace „Spatial Analyst“, „3D Analyst“ a „Geostatical Analyst“. Jak si ukážeme dále, je tento systém dostatečně flexibilní,

revealed “shortcomings” in the documentation and allowed research methodology to be adapted to the new requirements. is led to valuable feedback bringing with in qualitatively new data and possibilities.

general principles of spatial analysis Geoinformation technology can be used in research into the spatial structures of Palaeolithic localities particularly to resolve three fundamental questions which are of crucial importance in reconstructing human behaviour at a specific archaeological locality at a particular time. e main problems are as follows: – e spatial classification of the locality, i.e. defining the function of partial concentrations. In normal circumstances evidence of human activity at a certain locality is not regularly distributed, but is concentrated in particular places. In the case of Palaeolithic localities, such places tend to be the fireplace as the centre of social interaction. In addition to this there are a variety of waste zones, workshops, places where hunted animals were skinned and disarticulated, etc. It is only in exceptional cases that anthropic structures are defined by terrain modifications (e.g. three-dimensional sites at Gravettian sites). – Determining relationships between concentrations. In a single geological layer at a locality we can find several accumulations of finds, but we cannot consider them as being a priori contemporary, or created by the same group of people. It is therefore necessary to find proof of how they are interrelated (e.g. in mixed stone industry collections). – Reconstructing deposition and post-depositional processes. Determining factors which influenced how an archaeological situation was formed is now one of the basic steps involved in analysing archaeological layers. Now we can easily determine whether or not we are working with pseudostructures (from an archaeological viewpoint), or whether we can eliminate, at least to a certain extent, subsidiary factors which are not connected with human activity. is is one of the most difficult parts of the analysis, as it is necessary to include the results of many different types of research and so we are oen unable to distinguish between the individual elements. To resolve these questions we can use a variety of tools from classic paper drawings to modern geoinformation technology. In order to achieve satisfactory results, it is essential to record documentation of the position of each find in as much detail as possible. Nowadays recording objects in a threedimensional system is considered to be standard practice, while this kind of system is used to take absolute measurements of all artefacts larger than 2.5 cm (although this limit can be adjusted). Small flakes (that are smaller than the limit size) are generally recorded in quantitative terms from areas that vary in size (generally a 25 × 25 cm subsquare and geological layer thickness) or mechanically at intervals of 5 or 10 cm). In such cases we can georeference the centre of the subsquare and allocate it a quantitative value corresponding to the number of small flakes acquired, usually by water screening.

19

With larger, longitudinal artefacts it is best to also measure their horizontal orientation and degree of inclination. Previously we tried giving a verbal description of the degree of slant of the three axes of an object, although from an assessment point of view it seems more suitable to measure at least two values per object (generally both extremities). is kind of detailed measurement can be made using a total laser station, which is currently the most precise and also the fastest means of collecting spatially oriented data. e advantages really become evident when we link this technology directly to a computer, which allows us to collate all the data in a database program (e.g. a freely available archaeological records soware package).6 In an ideal case the object is measured by the total station at one or more points. An interface is used to enter the data into the computer and add a clear identifier (e.g. find number and square). Bar codes are becoming more and more commonly used to identify items. is is an advantage in subsequent stages of data collection, as there are no mistakes caused by typing errors or incorrectly reading the data when entering other attribute information into the database. Data linked to a specific object can be divided up into two basic groups – spatial and attribute. Spatial information contains numerical details of the position (coordinates x, y and z) of the artefact (relative – graticule or absolute – geographic coordinates) in the archaeological locality. Attribute information can be divided up into several groups – contextual (indicating the layer, sediment type, etc.), archaeological (techno-typological classification), petrographic (specification of raw materials), etc. All these features should be interrelated and thus accessible to a database of queries with the option of spatial visualisation. Nowadays there are plenty of programs that can be used to collate and assess data, but in recent years a few products in particular have appeared that focus especially on Palaeolithic research. A good freely available program for data collection is NewPlot, by Shannon P. McPherron and Harlod L. Dibble.7 e advantage of this application is that it allows the user to check the position of artefacts in threedimensional graphs. is complex program features addons for data collection (connection to a total station, bar-code processing, technological analysis, connection to digital measuring equipment) and also contains statistical tools to assess the position of artefacts, which can also be visualised. Histograms are commonly available, as is the so-called “Schmidt Equal Area”, but are triangular graphs, currently being tested which, as it seems, clearly show a variety of geological postsedimentation processes.8 e disadvantage of this package is that it has limited options for editing in a graphic interface. is problem is resolved through the use of export filters, which allow data to be exported into a specialised program used to process geographically oriented data – Surfer (Golden Soware, Inc.). At present this is used at a number of archaeological worksites, as it provides good editing options while visualising analysis results, particularly those focusing on three-dimensional modelling. One of the most comprehensive geographic information systems tools is the ArcGIS platform, which is increasingly being used in historical and prehistorical archaeology, but also has uses in the research

20

aby s ním bylo možné zpracovat i data, která původně neodpovídala standardům běžným v geoinformačních technologiích. Týká se to hlavně starších lokalit, které jsou ale pro řešení problematiky prostorové distribuce nálezů mnohdy klíčové. Nálezové informace jsou sice velice heterogenní, ale často lze najít algoritmy, jak jednotlivé položky georeferencovat, případně významově sjednotit.

horizontální distribuce nálezů Taubachien a micoquien v jeskyni Kůlně Z hlediska sledovaného tématu patří mezi jedinečné lokality jeskyně Kůlna v Moravském krasu, která byla opakovaně zkoumána mnoha badateli již od 19. století, ale za zásadní můžeme považovat až komplexní interdisciplinární výzkum Karla Valocha v letech 1961–1976.9 Na jejím příkladu si můžeme ukázat možnosti použití geoinformačních technologií u lokalit, které nebyly zkoumány podle současných standardů (zejména se jedná o otázku prostorové evidence nálezů). O rekonstrukci prostorových struktur v jeskyni Kůlně jsme se pokusili z několika důvodů. Především se jedná o jednu z nejkompletněji prokopaných jeskyní ve střední Evropě. To je významné zejména proto, že v případě plošně omezených výzkumů se může stát, že naše výsledky budou zkresleny funkcí dílčích koncentrací (výseků lokalit). Druhou významnou výhodou je zvolená metoda výzkumu, která na svou dobu splňovala dostatečně požadavky na dokumentaci nálezové vrstvy, takže dnes můžeme pracovat s dosti přesně vymezenými nálezovými celky. Třetí, neméně významnou, skutečností je možnost sledovat chování neandertálců v delším časovém úseku, protože lze využít superpozice několika nad sebou uložených středopaleolitických horizontů, které jsou dostatečně přesně definovány. Pro prostorově orientované analýzy je rovněž důležité, že se dochovaly artefakty jak z kamene, tak i zbytky fauny a předměty z nich vyhotovené. Lze tak sledovat korelace různých skupin nálezů, což do určité míry verifikuje naše poznatky. Jedinečné skloubení vhodných podmínek však naráží na problém, který vyplývá ze systému dokumentace jednotlivých předmětů. Jeskyně Kůlna byla z metodologického hlediska zkoumána na tehdejší dobu moderními postupy, ale pozornost byla věnována zejména stratigrafické pozici nalezených artefaktů. Systém výzkumu spočíval v postupném otevírání menších ploch, které umožňovaly dobrou vertikální korelaci podle dosud odkrytého profilu. Metoda však omezovala možnosti determinace případných plošných struktur. Ty byly dokumentovány spíše ojediněle, a to zejména verbálních popisem. Prostorové umístění nalezených předmětů bylo určeno pozicí ve čtvercové síti a hloubkovým intervalem (například čtverec 25/T, hloubka 230–240 cm). Bohužel ale docházelo i k tomu, že nálezy z méně bohatých čtverců byly slučovány dohromady, přičemž nebyl zvolen jednotný systém slučování, takže se přes sebe kříží jednotlivé odběry. Někdy byly sloučeny čtverce do různě orientovaných pruhů, lišil se často i rozsah slučovaných ploch. Z těchto důvodů nebyla provedena rekonstrukce prostorových struktur v jeskyni. Prvním pokusem bylo vynesení několika situací zaznamenaných v nálezových denících do plánu jeskyně (obr. 2).10 Tento postup sice naznačil, že využití jeskyně ve středním paleolitu bylo strukturované, ale přesná prostorová identifikace sídlištních objektů a určení jejich funkce nebylo možné. Prvotním úkolem nové prostorové analýzy bylo: – definování případných akumulací nálezů v jeskyni; – určení rozsahu akumulací a celkového osídlení; – určení skladby sídlištních struktur; – určení funkce struktur. Sekundárními, ale neméně důležitými byly otázky týkající se: – tafonomie kulturní nebo nálezové vrstvy; – určení míry vlivu postdepozičních procesů;

Obr. 2. / Fig. 2. Příklad starší analýzy sídlištních struktur v jeskyni Kůlně. / Example of older analysis of spatial structures in Kůlna Cave. Upraveno podle práce / Modified according to NERUDA, Petr: Střední paleolit v moravských jeskyních [The Middle Palaeolithic in the Caves of Moravia]. Dissertationes archaeologicae Brunenses/Pragensesque 8. Brno 2011.

– charakter formování vrstvy ve vztahu k mechanismu využívání jeskyně. Pro řešení těchto otázek bylo ale nutné nalézt způsob, jak převést původní zápis prostorové evidence nálezů do systému absolutních souřadnic (georeferencování). Pro georeferencování nálezů (relativní) byla využita původní čtvercová síť založená na kartézském souřadném systému. Algoritmus převodu je založen na systému, který určuje množství předmětů sledované skupiny nálezů v daném čtverci nebo skupině sloučených čtverců. Střed čtverce nebo čtverců lze lokalizovat souřadnicemi x a y; vertikální pozice nebyla absolutně stanovena, ale zahrnuty byly pouze nálezy jedné nálezové vrstvy. Touto cestou bylo možné získat bodová pole pro různé vrstvy a různé skupiny nálezů (jádra, odštěpy, měkké retušéry, antropicky dotčené kosti apod.), které bylo možné kategorizovat podle množství těchto nálezů ve stanoveném bodě. Druhým problémem bylo zvolení systému vizualizace, kterým budou získaná data prezentována. V zásadě přicházely v úvahu dva způsoby, bodové pole a spojité datové pole. Jednoduché datové pole přineslo první představu o rozmístění artefaktů v jeskyni s tím, že se ztrácela informace

of Palaeolithic settlement strategies and settlement structures. One great advantage is its modular conception and the wide choice of formats the user can work in or in which the results from the application can be saved. e data obtained can be processed in both vector and raster format, which allows a lot of externally available terrain modelling and analysis data to be used (e.g. from GIS servers). For the actual analysis itself there are the tools bundled with the "Spatial Analyst" or "3D Analyst" applications. As we will see later, this system is flexible enough to allow us to process data that originally did not comply with the standards commonly used in geoinformation technology. is is particularly true of older localities, which are oen of crucial importance in resolving questions of the spatial distribution of finds. Find information is very heterogenous, but it is oen possible to find algorithms with which to georeference or unify individual items in terms of their significance.

21

horizontal distribution of finds e Taubachian and Micoquian in Kůlna Cave One unique locality in respect to this topic is Kůlna Cave in the Moravian Karst, which has been explored a number of times by several researchers since the 19th century, but work that can be considered of fundamental importance is the comprehensive interdisciplinary research carried out by K. Valoch between 1961 and 1976.9 Using this research as a basis we can show how geoinformation technology can be used at localities which have not y et been explored according to contemporary standards (especially as regards spatial records of finds). We tried to reconstruct the spatial structure of Kůlna Cave for several reasons. In particular, this is one of the least dug-out caves in Central Europe. is is important, especially as with surface-restricted excavations it can happen that the results will be distorted by the function of partial concentrations. e second major advantage is the research method that has been chosen, which for its time adequately met the requirements concerning the documentation of the find layer, so nowadays we can work with precisely defined find assemblages. e third, no less relevant fact is that it is possible to monitor the behaviour of Neanderthals over a longer period of time, as several precisely defined Middle-Palaeolithic horizons are in direct superposition. For spatially oriented analyses it is also important that stone artefacts have been preserved, as well as the remains of fauna and items made from animals. It is therefore possible to monitor the correlation between various groups of finds, which verifies our findings to a certain extent. However, even if all the conditions are favourable, there is a problem in the system used to document the individual items. From a methodological viewpoint Kůlna Cave was explored using what were modern methods at the time, but attention focused particularly on the stratigraphic position of the artefacts found. e research system involved the gradual opening-up of small areas, which allowed for good vertical correlation according to the profile so far uncovered. is method, however, limited the chance of determining spatial structures. ese were only sporadically documented, generally with a verbal description in field notebooks. e spatial layout of the objects found was determined by their position in a graticule and with a depth interval (e.g. Square 25/T, Depth 230–240 cm). Unfortunately, this resulted in finds from less abundant squares being merged together; as there was no unified system used to merge them, individual collections overlap. In some cases squares were merged into strips oriented in various directions, where the extent of the merged areas oen differed. For these reasons no reconstruction of spatial structures in the cave was performed. e first attempt was to mark several situations recorded in field notebooks into a plan of the cave (Fig. 2).10 is procedure, however, indicated that during the Middle Palaeolithic the cave was used in a structured manner but it was not possible to make a precise spatial identification of the settlement units, or to ascertain their purpose. e primary task of the new spatial analysis was:

22

Obr. 3. / Fig. 3. Příklady vizualizace georeferencovaných dat. a – jednoduché bodové pole bez kategorizace; b – kategorizované bodové pole; c – rastr hustoty, metoda „simple“; d – rastr hustoty, metoda „kernel“ (poloměr výpočtu 1 m); e – rastr hustoty, metoda „kernel“ (poloměr výpočtu 3 m); f – rastr hustoty, metoda „kernel“ (poloměr výpočtu 5 m). / Examples of the visualisation of georeferenced data. a – simple points field with no categorisation; b – categorised points field; c – density raster, “simple” method; d – density raster, “kernel” method (search radius 1 m); e – density raster, “kernel” method (search radius 3 m); f – density raster, “kernel” method (search radius 5 m).

o množství předmětů v dané souřadnici (obr. 3a). Přidáním pole s počtem kusů ke každému bodu (středu čtverce nebo čtverců) bylo možné využít nástroje pro kategorizaci bodů a vhodně nastavenými parametry vizualizovat i kvantitativní aspekt (obr. 3b). Tento přístup již byl mnohem přesnější a na jeho podkladě bylo zřejmé, že využití jeskyně v období středního paleolitu bylo skutečně strukturované. Opět ale docházelo k překryvům, přičemž se blízké hodnoty nesčítaly, a navíc bylo obtížné srovnávat mezi sebou prostorovou distribuci různých skupin předmětů. Nejvýhodnější formou prezentace se jevilo využití spojitého datového pole, reprezentovaného tzv. rastrem hustoty, který lze vypočítat pomocí ArcGisové nadstavby „Spatial analyst“ (obr. 3c–f). Bylo ale nutné stanovit několik proměnných, které ovlivňují výsledný rastr. Kvantitativní aspekt byl definován v poli „Population“, které bylo využito k zadání počtu kusů nálezů v dané souřadnici. Na podkladě grafického vyhodnocení byla za způsob výpočtu zvolena metoda „Kernel“ (obr. 3d–f). Poněkud složitější byla otázka stanovení poloměru, ve kterém byly hledány hodnoty pro výpočet hustoty. Toto kritérium významně ovlivňuje rozlišovací schopnosti vypočítaného rastru (srov. obr. 3d – 1 m, e – 3 m, f – 5 m) a bylo od počátku zřejmé, že hodnota poloměru musí vycházet ze systému slučování čtverců. Proto bylo určeno, kolik čtverců bylo v každém jednotlivém případě sloučeno (22–24/J–K = hodnota 6) a z nich byl pro určitou vrstvu a skupinu nálezů vypočítán medián (eliminuje statisticky extrémní hodnoty). Hodnoty mediánu pro sledované druhy nálezů a určitou vrstvu byly vzaty jako hodnota poloměru pro výpočet (tab. 1). První analýzy ukázaly, že definovaný rastr hustoty uvádí minimální množství nálezů i ve čtvercích, kde nebyly zaznamenány. Proto byla zdrojová tabulka dat doplněna o souřadnice čtverců bez nálezů a do pole „Po-

Tab. 1. Jeskyně Kůlna. Srovnání počtu nálezů, průměru a mediánu sloučených čtverců pro různé skupiny předmětů v taubachienu a micoquienu. / Kůlna Cave. Comparison of the number of finds, the diameter and median of merged squares for various groups of objects in the Taubachian and Micoquian. Vrstva

Industrie

TŽM

Retušéry

Bifasy

Drasadla

Jádra

Layer

Lithics

HAM

Retouchers

Bifaces

Side scrapers

Cores

Medián / Median 11

4

2

2

3

2

2

7a

3

3

2

3

3

3

Průměr / Average 11

3.87

3.58

3

3.8

2.86

3.7

7a

4.7

3.22

2.98

3.3

4.3

3.97

11

1 202

919

61

5

122

210

7a

2 422

1 299

75

68

274

251

Počet / Quantity

pulation“ byla doplněna hodnota 0. Takto modifikované bodové pole lépe definovalo změny plošné hustoty v jeskyni Kůlně. Dalším problémem rekonstrukce byla různá validita rastrů, která vyplývala z výrazně odlišného kvantitativního zastoupení jednotlivých skupin předmětů (srov. tab. 1). Pro každý rastr bylo stanoveno pět kvantitativních kategorií (hustota nálezů) s vyloučením hodnoty „0“ a ty byly rozděleny do intervalů podle funkce „Natural breaks“. Takto upravený rastr byl následně znovu reklasifikován, přičemž jednotlivým kvantitativním kategoriím byly přiřazeny hodnoty 1–5 (1 nejméně, 5 nejvíce). Touto cestou mají rastry vypočítané z rozdílných hodnot stejnou validitu pro analýzu. Vzhledem k velkému množství prvků v mapě pak byly před závěrečným modelováním rastry ještě jednou reklasifikovány, přičemž do výpočtu byly zahrnuty pouze intervaly 2–5 a pro snadnější vizuální orientaci jim byla přiřazena nová společná hodnota 1. Takto byly v ploše jeskyně definovány spojité plochy, které reprezentovaly signifikantní výskyt zvoleného znaku v prostoru, přičemž tyto rastry bylo možné převést do vektorové grafiky (shapefiles), která umožňuje využít kombinace šrafování ploch. Vzájemné relace byly analyzovány překryvem jednotlivých rastrů, případně kategorizovaných bodových polí (u skupin předmětů s minimálním výskytem). Výsledky prostorové analýzy lze nejlépe představit pomocí rozdílů v chování neandertálců dvou hlavních technokomplexů – taubachienského (vrstva 11) a micoquienského (vrstva 7a + 7a1). Taubachienský horizont byl kvantitativně dosti bohatý, takže můžeme předpokládat dostatečnou validitu předloženého modelu. Překryjeme-li získané rastry, pak se jeví jako nejdůležitější partie kolem dvou ohnišť v sektoru D2 a C. U severozápadního ohniště probíhala mimo jiné výroba kamenných nástrojů, a to od fáze těžby polotovarů až po vlastní retušování pracovních hran. To dokazuje prostorová korelace mezi jádry, odštěpy a retušéry z tvrdých živočišných tkání. Druhá významná koncentrace se nachází spíše v jihovýchodní části vstupní partie jeskyně. Dominuje jí rozsáhlá plocha s vyšším výskytem uhlíků. Osteologický materiál s doklady lidské manipulace není v těchto místech tak bohatý, ale kryje se s výskytem většího počtu jader v centru této plochy. Pravděpodobně v těchto místech mohlo docházet k těžbě polotovarů z jader, ale získané odštěpy byly asi zpracovávány jinde, neboť hustota debitáže zde nedosahuje ve srovnání s předcházející koncentrací tak průkazných hodnot. Nalezené sídlištní struktury jsou dosti jednoduché a nevykazují známky složitějšího přístupu k členění prostoru. Obě koncentrace sice vykazují mírně odlišnou skladbu, ale interpretace jevu není jednoduchá.

– to define any accumulations of finds in the cave – to determine the extent of these accumulations and the settlement as a whole – to determine the composition of settlement structures – to determine the purpose of the structures. Secondary, yet equally important, questions related to: – the taphonomy of the cultural or find layer – determining the degree of influence of the postdeposition processes – the nature of how the layers were formed in relation to the mechanism by which the cave was used. In order to resolve these questions, however, it was necessary to find a way of transferring the original spatial find records into the absolute coordinates system (georeferencing). e original graticule based on the Cartesian coordinates system was used to georeference the finds (relative). e transfer algorithm is based on a system which determines the number of objects in the relevant group of finds in a particular square or in a group of merged squares. e centre of the square or squares can be localised using the x and y coordinates; the vertical position was not specified in absolute terms, but only finds from one layer were included. is enabled point fields for various layers and various groups of finds (cores, chipped fragments, so retouchers, anthropically affected bones, etc.), which could be categorised according to the number of such finds at the designated point. e second problem was to choose a visualisation system to present the data obtained. Basically, two methods were considered – a point field and a continuous data field (raster). e simple point data field gave the first picture of how the artefacts were laid out in the cave, although there was no information about the number of objects at the given coordinates (Fig. 3a). Adding a field with the number of items for each point (the centre of the square or squares) allowed the researchers to use point categorisation tools and preset parameters to also visualise the quantitative aspect (Fig. 3b). is approach was much more precise and clearly showed that the use of the cave during the Middle Palaeolithic really was structured. Again, however, categorised points overlapped and nearest values were not counted together, and, moreover, it would be difficult to compare the spatial distribution of various groups of objects. e most suitable means of presenting the results was evidently to use a continuous data field, represented by a density raster, which can be computed using the ArcGis tool “Spatial Analyst” (Fig. 3c–f). However, it was necessary to set several variables which affect the resulting raster. e quantitative aspect was defined in the “Population” field, which was used to enter the number of finds at the given coordinates. Based on a graphical assessment, the “Kernel” computation method (function) was selected (Fig. 3d–f). It was a somewhat more complicated matter to ascertain the search radius in which the values were sought to calculate the density. is criterion greatly affects the resolution of the computed raster (cf. Fig. 3, d – 1 m, e – 3 m, f – 5 m) and from the beginning it was clear that the search radius value must come from the system used to merge

23

the squares. erefore, the number of squares merged in each particular case was determined (22–24/J–K = value 6) and from this was calculated the median for the particular layer and group of finds (eliminating statistically extreme values) representing the value of the radius for the computation (Tab. 1). e first analyses showed that the defined density raster also shows the minimum number of finds in squares that had not been recorded. For this reason the source data table was extended by the coordinates of squares with no finds and the value of 0 was added to the “Population” field. is modified point field better defined changes in the find density in Kůlna Cave. Another problem involved in this reconstruction was the varying validity of the rasters, due to the great differences in the quantitative representation of individual groups of objects (cf. Tab. 1). Five quantitative categories (find density) were set for each raster, excluding values of "0", and these were divided up into intervals according to the “Natural breaks” function. e modified raster was then again reclassified, while the individual quantitative categories were allocated values of 1–5 (1 being the least, 5 the most). is means that rasters calculated from differing values are equally valid for analysis. Considering the sheer number of elements on the map, before the final modelling process the rasters were once again reclassified, with the computation only including intervals 2–5 and, to facilitate visual orientation, these were allocated a new common value of 1. is defined linked areas in the cave which represented a significant occurrence of a chosen characteristic in space, while these rasters could be converted to vector graphics (shapefiles), allowing a combination of area cross-hatch shading to be used. Mutual relations were analysed by the overlapping of individual rasters or categorised point fields (in the case of groups of objects with only minimal occurrence). e results of the spatial analysis can best be presented by comparing the behaviour of Neanderthals from the two main techno-complexes – the Taubachian (layer 11) and the Micoquian (layer 7a + 7a1). e Taubachian horizon was very rich in quantitative terms, so we can assume that the model as presented is sufficiently valid. If we overlap the rasters we have obtained, the most important area seems to be around the two fireplaces in sectors D2 and C. By the north-western fireplace stone tools, amongst other things, were manufactured from the blanks extraction phase to the actual retouching of the tool edges. is is proven by the fact that there was a spatial correlation between the cores, chipped fragments and retouchers made from hard animal tissue. e second important concentration seems to be situated in the south-eastern part of the entrance to the cave. is part is dominated by a large area with a lot of charcoal. ere is not such a great deal of osteological material showing evidence of human manipulation in these places, but, on the other hand, there is a higher number of cores in the centre of this area. is is probably where semi-products were made from cores, but the blanks acquired were likely to have been worked elsewhere, as the density of debitage is not as high in comparison with the previous concentrations. e settlement structures found are very rudimentary and there are no signs that any particular

24

Obr. 4. / Fig. 4. Jeskyně Kůlna. Prostorová distribuce artefaktů v taubachienu (vrstva 11). / Kůlna Cave. Spatial distribution of artefacts in the Taubachian (layer 11).

Na první pohled je zřejmé, že neandertálci na konci eemského interglaciálu osídlili pouze vstupní část jeskyně. Toto omezení je ale dáno charakterem jeskyně, neboť severně od využité plochy vstupní partie jeskyně se nachází výrazný skalní stupeň, nad kterým bylo obnaženo škrapové skalní dno bez sedimentů. V těchto místech by se bez dodatečných terénních úprav sídlit nedalo. Řešení druhého okruhu otázek (proces depozice, postdepoziční procesy, cyklus osídlení jeskyně) je mnohem obtížnější. Vzhledem k tomu, že nebyla měřena poloha artefaktů a nalezené struktury jsou dosti jednoduché, nemůžeme se k procesu deponování archeologické vrstvy vyjádřit dostatečně spolehlivě. Lze pouze konstatovat, že dosud provedené remontáže kamenné industrie nebyly kvantitativně příliš úspěšné, ale je zřejmé, že obě koncentrace v okolí uhlíkatých poloh jsou navzájem propojeny (obr. 4), což by mohlo indikovat jejich současnost. Detailnějšímu rozboru brání fakt, že řada nálezů je ještě deponována ve zbytku kontrolního bloku mezi sektory D2 a C profilu. Možnosti rekonstrukce středopaleolitických sídlištních struktur v jeskyni Kůlně mnohem lépe vyniknou po rozboru mladšího, micoquienského osídlení. Nejkomplexnější situaci jsme zachytili ve vrstvě 7a a horizontu 7a1 ze zadních prostor jeskyně (sektory G, H a J). V době okolo 50 000 let BP můžeme rozlišit několik koncentrací s různou funkční orientací (obr. 5). Poprvé v průběhu osídlení jeskyně Kůlny došlo k významnému využití jeskynního výklenku v pravé stěně v sektoru G2. Středem této poměrně malé prostory se táhl pás rozpadlých uhlíků, který asi reprezentuje podlouhlé ohniště. Odtud pochází také lidské mléčné moláry. V jeho blízkosti se soustřeďovala jak výroba retušovaných kamenných nástrojů (ne těžba odštěpů), tak zřejmě i zpracování osteologického materiálu. Prakticky jen zde a v přilehlé koncentraci v sektoru G1 se objevil významný výskyt kostěných retušérů, které se ale, na rozdíl od vrstvy 7c, nekryjí s vyšším výskytem bifaciálních nástrojů.11 V těchto místech není dokonce zaznamenán ani výraznější podíl drasadel. Zřejmě zde byly pouze vyráběny nástroje, které byly použity jinde, například v koncentraci v sektoru E. Významným centrem v jeskyni Kůlně byl prostor při levé stěně v sektoru E, kam ještě dopadá dostatečné množství přirozeného světla. Ve středu rozsáhlé koncentrace se nacházelo malé ohniště s nálezem nean-

Obr. 5. / Fig. 5. Jeskyně Kůlna. Prostorová distribuce artefaktů v micoquienu (vrstva 7a + 7a1). / Kůlna Cave. Spatial distribution of artefacts in the Micoquian (layer 7a + 7a1).

dertálské maxily. V těchto místech byla vložena nejrozsáhlejší depozice antropicky dotčených kostí. Zaznamenali jsme zde ale i výrazný podíl kamenné štípané industrie, přičemž dominují drasadla, bifaciální nástroje a jádra. Významný je rozhodně fakt, že zde nejsou výrazně zastoupeny retušéry z organických materiálů jako v sektoru G1 a G3. Směrem ke vchodu do jeskyně můžeme definovat místa, kde probíhalo převážně zpracování kamenné suroviny. Indikována jsou větší koncentrací jader. Můžeme je nalézt na jižním okraji sektoru E a v sektoru F při pravé stěně jeskyně. Specifickou roli mohl sehrávat prostor v sektoru D1, kde se našla neandertálská parietální kost, která byla deponována podle Karla Valocha v mělké prohlubni asi 1 × 0,6 m (obr. 2), navíc jakoby vyčištěné od nálezů a kamenů (kosti a kameny vytvářely kumulaci západně od místa nálezu). Zvláštní roli můžeme přisoudit místu v pravé části vstupu do jeskyně, které sice není v rámci rastrů hustoty dostatečně indikováno, ale při výzkumu zde bylo zaznamenáno velké množství rozbitých zvířecích kostí (veškerá fauna není zatím do analýzy zahrnuta vzhledem k tomu, že nebyla dosud provedena specializovaná studie). Pravděpodobně zde probíhalo čtvrcení ulovených zvířat, přičemž ale ke spotřebě byly jednotlivé části zvířecích těl odneseny do střední části jeskyně. Velké mamutí kosti a kly byly odnášeny i do zadních partií jeskyně (sektory H1–3), ale reklasifikovaný rastr bez nejnižších hodnot hustoty

attempt was made to divide up the space. e composition of both concentrations varies slightly, but this is not an easy phenomenon to interpret. At first glance it is evident that at the end of the last interglacial the Neanderthals only occupied the entrance part of the cave. is, however, is due to the nature of the cave, as to the north of the area that was used there was a distinct stone step, above which only the sediment-free lapies rock bottom had been exposed. It would probably not be possible to inhabit these places without making changes to the terrain. It is much more difficult to resolve the second group of questions such as the depositional process, post-depositional processes, cave settlement cycle. Considering the fact that the position of the artefacts was not measured and the structures found are very simple, we cannot draw any reliable conclusions regarding the process by which the archaeological layer was deposited. All we can do is state that up to now refittings of the stone industry have not been particularly successful in quantitative terms, but it is clear that both concentrations in the vicinity of the positions with charcoal residues are connected (Fig. 4), which could indicate that they are contemporaneous. More detailed analysis is hampered by the fact that a number of finds are still deposited in the remainder of the control block between sectors D2 and C. It is much easier to reconstruct the Middle Palaeolithic settlement structures in Kůlna Cave aer analysis of the later Micoquian occupation. We found the most complex situation in layer 7a and horizon 7a1 from the back parts of the cave (sectors G, H and J). At around 50,000 years BP we can distinguish several concentrations with a variety of functions (Fig. 5). e cave niche in the right wall in sector G2 was used for the first time during the occupation of Kůlna Cave. Running through the centre of this relatively small space was a band of broken charcoal, which probably represents an elongated fireplace. Human milk molars also come from here. e concentration of finds nearby indicates that stone tools were produced by retouching (not the extraction of blanks from cores) and that animal bodies were also processed. In practical terms it is only here and in the adjacent concentration in sector G1 that any significant occurrence of bone retouchers was found, although, however, unlike layer 7c, there was not such a high occurrence of bifacial tools.11 ere were no notable finds of scrapers in these places, either. Evidently this area was only used to make tools which were used elsewhere, e.g. in the concentration in sector E. A prominent centre in Kůlna Cave was the area by the le wall in sector E, which still received an adequate amount of natural light. A small fireplace with a Neanderthal maxilla was found in the centre of this extensive concentration. In these places more extensive deposition of bones with anthropic impact was found. However, we also uncovered a large proportion of stone chipped industry dominated by scrapers, bifacial tools, and cores. What is definitely of importance is the fact that there is no significant presence of retouchers made from hard animal materials like those in sectors G1 and G3. Towards the entrance to the cave we can define places that were predominantly used for raw material processing (reduction of cores and extraction of blanks). Here there are higher concentrations

25

of cores that are abundant also at the southern edge of sector E and in sector F by the right wall of the cave. A specific role could have been played by the space in sector D1 where a Neanderthal parietal bone was found, which, according to Karel Valoch had been deposited in a shallow recess which was roughly 1 x 0.6 m in size (Fig. 2) and, moreover, had seemingly been cleared of finds and stones (bones and stones were accumulated to the west of this spot). We can assume that the place in the right part of the entrance to the cave played a special role; although it is not adequately indicated in the density raster, a survey found a large quantity of broken animal bones but all the fauna has been included in the analysis due to the fact that no specialised study had yet been performed. is is probably where

nálezů zde indikuje spíše dílčí zpracování kamenné industrie, jen s minimálním podílem antropicky dotčených kostí a bifaciálních nástrojů. Komplexnost nalezených struktur dobře koresponduje s předpokládanou funkcí jeskyně jako základního sídliště. Jednotlivé koncentrace jsou poměrně jednoznačně definovány a liší se skladbou sledovaných znaků, což by naznačovalo diverzifikaci prostoru podle různých aktivit. Charakter prostorových struktur se ale dostává poněkud do rozporu s předpokládaným způsobem formování archeologické vrstvy. Na podkladě vertikální distribuce nálezů se může zdát, že vrstva 7a byla formována v průběhu delšího časového úseku opakovanými návštěvami neandertálců. Pak je ale s podivem, že jsou struktury jasně prostorově definovány a hlavně funkčně diverzifikovány. To by indikovalo, že v případě opakovaných návštěv se muselo jednat přinejmenším o stejnou skupinu neandertálců, případně struktury musely být dlouho viditelné. Rovněž se zdá, že nedocházelo ani

Obr. 6. / Fig. 6. Moravský Krumlov IV, vrstva 0 (szeletien). Prostorová distribuce artefaktů, a – šedá kolečka znázorňují množství drobného odpadu, b – model se spojnicemi skládanek kamenné industrie. / Moravský Krumlov IV, layer 0 (Szeletian). Spatial distribution of artefacts, a – grey circles indicate quantities of small waste, b – model with joins of refittings of stone industry.

26

k výrazným redepozicím na větší vzdálenost. Vlivem klimatických podmínek se artefakty pohybovaly spíše jen vertikálně. Moravský Krumlov IV, vrstva 0 Hlavním problémem plošné distribuce artefaktů v jeskyni Kůlně je rozlišovací schopnost vytvořených rastrů. Možnosti detailnější analýzy, založené na evidenci polohy artefaktů ve třech souřadnicích, si můžeme představit na příkladu jiného výzkumu Moravského zemského muzea. V letech 2000–2004 prováděli pracovníci Ústavu Anthropos výzkum vícevrstevné lokality Moravský Krumlov IV,12 která se nachází na východních svazích Krumlovského lesa JZ od Brna. V nejvýše položené vrstvě 0 bylo nalezeno na ploše 43 m2 více než 6 000 kamenných artefaktů. Nálezy byly zaměřovány absolutně ve třech souřadnicích, drobné šupiny byly vybírány ze subčtverců 25 × 25 cm. Vynesením všech artefaktů do plánu se jasně projevily dvě koncentrace kamenných artefaktů, a to ve čtvercích 10–11/N–O a 11/R (obr. 6a). Dílčí koncentrace nálezů byly zachyceny i ve čtvercích 12/N–O a 10–11/K–L. Celá lokalita plnila ateliérovou funkci (zpracování rohovce typu Krumlovský les), a tudíž jsme nepředpokládali funkční rozdíly mezi koncentracemi. Analýza drobných šupin potvrzovala interpretaci míst, kde mělo docházet ke zpracování suroviny. Nejvyšší podíl byl zaznamenán u akumulace ve čtverci 10–11/N–O. V případě tohoto místa, a zejména pak plochy ve čtverci 11/R, se dokonce podle experimentálních analýz zdá, že můžeme i určit polohu sedícího člověka, který úkony prováděl.13 Na to by ukazoval podlouhlý tvar akumulace kamenných artefaktů. Technologickým rozborem se podařilo navíc zjistit, že ve čtverci 11/R probíhala hlavně výroba listovitých hrotů.14 Tyto závěry jsou rovněž potvrzeny i promítnutím spojnic složených kamenných předmětů do celkového plánu (obr. 6b). Důležité je, že spojnice nevykazují usměrnění souhlasně s vektorem tehdejšího svahu. Skládanky mezi vzdálenějšími čtverci jsou reprezentovány většinou frakturami. Sekvence více úštěpů nebo úštěpů a jader se koncentrují na menší ploše a respektují místa s větší hustotou nálezů. To přímo dokazuje, že tato místa nejsou nějakým náhodným shlukem, vzniklým například zastavením transportu předmětů o nějakou terénní nerovnost, ale jsou výsledkem antropické činnosti. Takový důkaz bychom asi bez zpětného skládání a přesného mapování skládanek jinak nenašli (výhod této metody je možné využít i při analýze depozičních a postdepozičních procesů).

analýza postdepozičních procesů Mnohem složitější se jeví analýza depozičních a postdepozičních procesů, neboť se na nich projevuje celá řada vlivů často ve vzájemné interakci. Na podkladě vyhodnocení rozboru sedimentace jsme sice často schopni odhadnout, zda došlo k nějaké formě přesunu artefaktů, ale již méně můžeme něco říci o tom, jaký charakter toto narušení nálezové situace mělo. Komplexní výzkumy složitých stratigrafických situací na lokalitách jako Jonzac,15 Combe-Capelle,16 Fontéchevade17 nebo Pech de l’Azé18 stále častěji dokazují, že lze úspěšně využít i prostředků geostatistické analýzy. Ta se stává nejenom důležitým prostředkem pro určení způsobů depozice, míry transformace archeologické vrstvy, podílu geologických procesů, ale promítá se i do otázek prostorové identifikace plošných struktur, neboť nám umožňuje odlišit pseudostruktury od skutečných situací vytvořených člověkem. Moravský Krumlov IV – střední paleolit V rámci moravských lokalit se komplexnost problému postdepozičních procesů zřetelně projevila při zpracování středopaleolitických vrstev v Moravském Krumlově IV.19 Kromě evidence nálezů ve

hunted animals were disarticulated; however, the parts of the animal bodies to be used for consumption purposes were then removed to the middle of the cave. Large mammoth bones and tusks were also taken to the back part of the cave (sectors H1–3),but without lower find density values the reclassified raster indicates partial working of stone industry, with only a minimal proportion of bifacial tools and bones with an anthropic impact. e complexity of the structures found corresponds well to the assumed purpose of the cave as a base camp. e individual concentrations are relatively clearly defined and vary in terms of the composition of items monitored, which would indicate that the space was diversified and used for a variety of activities. e nature of the spatial structure, however, somewhat conflicts with the way in which we assume the archaeological layer was formed. Based on the vertical distribution of finds it might seem that layer 7a was formed over a longer period of time during repeated visits by Neanderthals. Yet it is then surprising that the structures are clearly defined in spatial terms, and diversified as regards their function or purpose. is would indicate that if there were repeated visits, it must at the very least have been the same group of Neanderthals, as any structures must have been visible for a long time. It also seems that there was no significant redeposition at a greater distance. Due to the climatic conditions the artefacts apparently only moved in a vertical direction. Moravský Krumlov IV, layer 0 e main problem with the surface distribution of artefacts in Kůlna Cave is the differentiation capacity of the rasters. We can present the possibilities offered by a more detailed analysis based on records of the exact position of artefacts. In 2000–2004 staff of the Anthropos Institute of the Moravian Museum excavated the multi-layer open-air site of Moravský Krumlov IV,12 which is situated on the eastern slopes of the Krumlov Forest, SW of Brno. Across an area of 43 m2 the uppermost layer 0 contained more than 6 000 stone artifacts. e finds were measured in absolute terms in three coordinates, while small flakes were collected from subsquares measuring 25 × 25 cm. Once all the artefacts had been entered into the plan it was obvious that there were two concentrations of stone artefacts, in squares 10–11/ N–O and 11/R (Fig. 6a). Partial concentrations of finds were also found in squares 12/N–O and 10–11/K–L. The whole locality served as a workshop (for knapping of chert of the Krumlov Forest type), and so we did not expect to find any functional differences between the concentrations. Analysis of the small flakes confirmed the existence of places where the processing of raw materials was concentrated. The highest proportion was found in the accumulation in square 10–11/N–O. In the case of this place and particularly the area in square 11/R experimental analyses imply that we can also even determine the position of the seated person who did this work.13 This is indicated by the elongated shape in which the stone artefacts were accumulated. Technological analysis has also enabled us to ascertain that square 11/R was mainly used for the manufacture of leaf points.14

27

Obr. 7. / Fig. 7. Moravský Krumlov IV. a – srovnání orientace artefaktů vrstvy 2 mezi sektory; b – čelní a boční průmět polohy artefaktů vrstev 1 a 2 v sektoru IV–1 před úpravou sklonu vrstev; c – nastavení sklonu vrstev v programu NewPlot; d – průmět artefaktů vrstev 1 a 2 po úpravě sklonu vrstvy (zřetelně se projevuje vydělení vrstev 1 a 2 v bočním pohledu). / Moravský Krumlov IV. a – comparison of the orientation of artefacts in layer 2 between sectors; b – front and side projection of the position of artefacts in layers 1 and 2 in sector IV-1 before modification of the layer inclination; c – setting the inclination of the layers in NewPlot; d – projection of artefacts in layers 1 and 2 after modification of the layer inclination (layers 1 and 2 are evidently divided in the side view).

28

třech rozměrech jsme evidovali i orientaci tří hlavních os plochých artefaktů. Verbálně byly rozlišovány hodnoty orientace jednotlivých os – vodorovně (H), šikmo (S) a vertikálně (V). Kombinace těchto tří hodnot umožňovala popsat polohu artefaktu v trojrozměrném prostoru. Již od počátku výzkumu bylo zřejmé, že středopaleolitické horizonty, které se nacházejí v podloží již zmíněné vrstvy 0, se pravděpodobně nenacházejí in situ a že geneze každé z nich se může lišit. Zřejmé je to na příkladu vrstvy 2, která byla zachycena ve třech sektorech (IV–1, IV–3 a IV–4). Grafické srovnání poloh artefaktů jasně ukázalo, že i tento způsob evidence umožňuje jednoduchou analýzu (obr. 7a). V sektoru IV–1 jsou artefakty uloženy relativně naplocho, kdežto v sektorech IV–3 a IV–4 je patrný výrazný podíl reorientace artefaktů. Je zřejmé, že tafonomie téže vrstvy se v různých místech (sektorech) liší a že se musely od sebe lišit i sedimentační a postsedimentační procesy. Výsledky ukázaly na nutnost vyhodnotit každý sektor zvlášť. V případě sektoru IV–1 byl hlavní problém v tom, že holocenní pedogeneze ovlivnila jak sediment D, ve kterém byly uloženy nálezy z vrstvy 1, tak místy i sediment E s nálezy vrstvy 2.20 Při vyhodnocování a grafickém zpracování narážíme na problém optického zkreslení svislého průmětu. Sklon svahu na lokalitě se pohybuje okolo 6–10°. Promítneme-li si všechny nálezy v bočním pohledu kolmém na profil (obr. 7b, vlevo), že vrstva se jeví mocnější, než skutečně byla a zároveň dojde k „promíchání“ nálezů jednotlivých vrstev (obr. 7b, vpravo). Vynikající pomůckou pro vyhodnocení vertikálních aspektů nálezové vrstvy je jeden z nástrojů programu NewPlot (obr. 7c). V něm je možné srovnat průběh vrstev do vodorovného směru, čímž se významně eliminuje zkreslení vlivem svahu (obr. 7d). Po té je možné vyhodnotit polohu jednotlivých vrstev s mnohem větší přesností. Tento postup jsme aplikovali i na vrstvu 2, která v sektoru IV–1 dosahovala mocnosti okolo 20 cm, ale v blízkém sektoru VI–3 již mocnost sedimentů s artefakty byla téměř 1 m. Hlavním problémem se tedy jevila geneze vrstvy z geologického i archeologického hlediska. Interdisciplinární analýza indikovala značnou redepozici sedimentů, což se jevilo pravděpodobné zejména vzhledem k poměrně příkrému svahu, na kterém jsou sedimenty uloženy.21 Rovněž analýza orientace artefaktů (obr. 7a) podporovala závěr, že všechny nálezy jsou do této polohy sekundárně deponovány z vyšších poloh. Vzhledem k tomu, že půdní sediment vykazoval znaky půdního komplexu V nebo VI (holstein), přicházela v úvahu datace industrie do konce starého paleolitu, přestože absolutní datum, získané z tohoto horizontu, kladlo redepozici do období na přechod eemského interglaciálu a viselského glaciálu (cca 100 000 let BP). Poté byly do analýzy zahrnuty i výsledky zpětného skládání kamenné industrie, které jsme prováděli v souvislosti s technologickou analýzou. Spojnice složených artefaktů mohou, jak jsme si již ukázali, do určité míry detekovat míru a směr redepozice, a to jak horizontální, tak i vertikální. Vycházeli jsme z předpokladu, že v případě výrazné redepozice artefaktů nebude procento složených artefaktů velké a že skládanky budou reprezentovány především lomy a ne složenými technologickými sekvencemi. Získané výsledky ale neodpovídaly předpokladům založeným na vyhodnocení interdisciplinárních analýz.22 Především se podařilo složit relativně vysoké procento technologických sekvencí. Minimum remontáží vykazuje zároveň výraznější vertikální posun artefaktů. Některé z nich se dokonce nacházely na ploše menší než 0,5 m2 a s výškovým rozptylem do 10 cm. Jednalo se především o remontáže jader s různě velkými úštěpy (obr. 8). To by znamenalo, že se nám podařilo zachytit i místa, kde byly bloky suroviny bezprostředně exploatovány. Tím se ale dostáváme

ese conclusions are also confirmed by projection of the refitting joins (Fig. 6b). What is important is that these joins are not aligned with the vector of the slope as it existed then. Refittings between more distant squares are mostly represented by fractures. Sequences of several blanks or blanks and cores are concentrated in a smaller area and correspond to places with a higher density of finds. is is direct proof that these places are not some kind of random cluster, caused, for example, by the transport of objects being held up by some sort of obstacle in the terrain, but are the result of anthropic activity. Without retrospective assembly and the precise mapping of refittings we would probably otherwise not have found this proof (the advantage of this is that it can also be used to analyse deposition and post-deposition processes).

analysis of post-deposition processes e analysis of deposition and post-deposition processes seems to be a much more complex matter, as they include a large number of influences which oen interact. On the basis of an assessment of a sedimentation analysis we are oen able to estimate whether artefacts have been replaced, but it is harder to say what actually disturbed the find horizon. Comprehensive research of complex stratigraphic situations in localities such as Jonzac,15 Combe-Capelle,16 Fontéchevade17 and Pech de l’Azé18 has increasingly shown that geostatistic analyses can also be used. is not only makes it an important means of determining how depositions were formed, the degree to which an archaeological layer has been transformed, and geological processes, but also in answering questions concerning the spatial identification of settlement structures, as it allows us to differentiate between pseudostructures and situations that were actually created by human hands. Moravský Krumlov IV – Middle Palaeolithic In the Moravian localities the complexity of the problem of post-deposition processes became evident when working on the Middle Palaeolithic layers in Moravský Krumlov IV.19 As well as recording finds in three dimensions, we also recorded the orientation of the three main axes of flat artefacts. We used letters to differentiate between the orientation values of the individual axes – horizontally (H), sideways (S) and vertically (V). Combining these three values allowed us to describe the position of a particular artefact in three-dimensional space. From the very beginning of the research it was evident that the Middle Palaeolithic horizons under the Szeletian layer 0 would probably not be found in situ and that the genesis of each could vary. is is clear in layer 2, which was recorded in three sectors (IV–1, IV–3 and IV–4). A graphical comparison of the positions of the artefacts clearly showed that this means of recording details also enabled a simple analysis to be carried out (Fig. 7a). In sector IV–1 the artefacts are laid relatively flatwise, whereas in sectors IV–3 and IV–4 it is evident that a high proportion of the artefacts have been reoriented. e taphonomy of this layer also clearly differs in various places (sectors), and so the sedimentation and post-sedimentation processes must also have varied.

29

ese results indicate that each sector needs to be assessed separately. In the case of sector IV–1, the main problem was that the Holocene pedogenesis affected sediment D, which contained finds from layer 1, as well as in places sediment E, with finds from layer 2.20 When making our assessment and graphical representation we have the problem that the vertical projection is optically distorted. e degree of slant on the slope at the locality ranges from around 6 to 10°. If we project all the finds from the side view perpendicular to the profile (Fig. 7b, le), the layer seems thicker than it really was, and it leads to a “mix-up” of the finds from the individual layers (Fig. 7b, right). One excellent means of assessing the vertical aspects of the find layer is one of the tools bundled with NewPlot (Fig. 7c). is enables comparison of the layers in a horizontal direction, which considerably reduces the degree of distortion caused by the slope (Fig. 7d, right). It is then possible to gauge the position of the individual layers with much greater precision. We also applied this procedure with layer 2, which in sector IV–1 reached a thickness of around 20 cm; in the nearby sector IV–3, however, the sediments with artefacts were almost 1 m thick. The main problem seemed to be the genesis of the layer from a geological and archaeological viewpoint. An interdisciplinary analysis indicated that there had been considerable sediment redeposition, which seemed likely particularly due to the relatively steep slope on which the sediments lay.21 An analysis of how the artefacts were oriented (Fig. 7a) also corroborated the conclusion that all the finds had been redeposited in this position from a higher elevation. Considering the fact that the soil sediment showed signs of soil complex V or VI (Holstein), it was likely that the industry could be dated to the end of the Lower Palaeolithic, despite the fact that the absolute date as acquired from this horizon dated the redeposition to the transition of the Eemian interglacial and the Weichselian glacial period (approximately 100 000 years BP). e results of the refitting of the stone industry we performed together with the technological analysis were then added to this analysis. To a certain extent the joins of refitted artefacts may, as we have already shown, indicate the degree and direction of redeposition, both horizontal and vertical. We based our assumptions on the supposition that in cases where there was considerable redeposition of artefacts there would not be a high percentage of refitted artefacts and that the refittings will primarily be represented by breaks and not by technological sequences. However, the results did not live up to the expectations implied by assessment of interdisciplinary analyses.22 Most of all, the researchers managed to put together a relatively high percentage of technological sequences. e fact that they are minimal also shows a greater vertical shi of artefacts, and they were even found in an area covering less than 0.5 m2 with an elevation range of up to 10 cm. ese were represented by cores with flakes of various sizes (Fig. 8). is would mean that we also managed to find the places where blocks of raw material were immediately exploited. is, however, conflicts with the geological assessment of the layers, from which 2 main conclusions were drawn.

30

Obr. 8. / Fig. 8. Moravský Krumlov IV, sektor IV–3. Prostorová distribuce artefaktů vrstvy 2 s naznačením rozsahu skládanek jader a úštěpů. / Moravský Krumlov IV, sector IV–3. Spatial distribution of artefacts in layer 2 indicating the extent of composite cores and flakes. Podle / According to NERUDA, Petr: Kapitola 6. Stratigrafie sedimentů v Moravském Krumlově IV. [Chapter 6. Stratigraphy of Sediments in Moravský Krumlov IV]. In: Petr Neruda – Zdeňka Nerudová (Eds.): Moravský Krumlov IV – vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladého paleolitu na Moravě. Anthropos 29 (N. S. 21). Brno 2009, pp. 59–83.

do rozporu s geologickým vyhodnocením vrstev, přičemž z toho vyplývají dva hlavní závěry. 1. Sedimentace celého nálezového horizontu je zřejmě výsledkem několika procesů, přičemž v krátkém časovém úseku se střídal (nebo byl paralelní) cyklus redepozice z vyšších míst a přímá depozice spojená s antropickou činností. Sekundárně byl ovlivněn charakter vrstvy i kryogenní procesy, které mohly způsobit místní migraci artefaktů ve vertikálním směru. 2. Stáří industrie nebude korespondovat s původním stářím půdy, ale bude korelovat s dobou redepozice, a tudíž OSL datum lze použít pro rámcové chronologické zařazení zkoumané industrie. Analýza vertikální distribuce artefaktů ze středopaleolitického souvrství 2 v Moravském Krumlově IV jasně ukázala vypovídací schopnosti prostorové analýzy pro problematiku postsedimentačních procesů. Hlavním nedostatkem ale byla forma evidence polohy jednotlivých artefaktů. Postupy použité v průběhu výzkumu sice umožňují vytvořit základní modely, ale nelze na nich uplatnit například statistické metody, které by sledované jevy dokládaly průkaznějším způsobem.23 K tomu je zapotřebí, jak jsme již několikrát zdůraznili, zaměřovat artefakty pomocí dvou a více bodů.

Loštice I – Kozí vrch (magdalénien) Výše popsaným způsobem jsme evidovali nálezy v průběhu výzkumů Ústavu Anthropos v Lošticích I – Kozím vrchu. Archeologická vrstva se dochovala v pásu orientovaném od severovýchodu k jihozápadu. Na západě je prostor vymezený hranou těžební stěny a na východě ostrým údolím s bezejmennou vodotečí.24 Šířka tohoto pásu je cca 7–8 m. Jižní a jihozápadní okraj je silně porušen skrývkou sedimentů při přípravě těžebního záboru. V otevřeném profilu těžební stěny jsme postupně detekovali dvě koncentrace kamenné štípané industrie. V těchto místech byl výzkum plošně rozšířen za účelem zjištění prostorových vztahů mezi kamennými artefakty (obr. 9a). Nálezy byly zaměřovány ve čtvercové síti, přičemž podlouhlé artefakty (čepele a čepelky) byly měřeny na obou extremitách. Větší ploché balvany (zde místní droby), byly lokalizovány prostřednictvím více bodů (suffixů v programu NewPlot), aby byl zachycen digitálně jejich plošný rozsah. Drobné šupiny byly evidovány v rámci subčtverců 25 × 25 cm z odběru o mocnosti 10 cm. Středy těchto subčtverců byly georeferencovány v rámci použité sítě a k danému bodu byla přiřazena informace o počtu nalezených šupin a fragmentů. Koncentrace č. 1 se jevila jako oválná kumulace silicitových artefaktů a zaoblených bloků místní horniny (droba) o průměru cca 7 m. Detailní analýza naznačuje možnost, že i v jejím rámci lze vyčlenit místa se specifickou funkcí (obr. 9b). Ve čtvercích 2–3/E se objevila nejvyšší hustota drobných šupin i neretušovaných úštěpů. To indikuje

1. e sedimentation of the find horizon as a whole is evidently the result of several processes, while over a short period of time there was either an alternating or parallel cycle of redeposition from higher places and direct deposition as part of anthropic activity. To a lesser extent the nature of the layer was also affected by cryogenic processes that could have resulted in the vertical local migration of artefacts. 2. e age of the industry will not correspond to the original age of the soil, but it will correlate with the redeposition time, and so the OSL date can be used to place the industry in question into a general chronological framework. Analysis of the vertical distribution of artefacts from the Middle Palaeolithic layer 2 in Moravský Krumlov IV clearly highlighted the predictive capacity of spatial analysis as regards the matter of post-sedimentation processes. e main drawback, however, was the form in which the positions of the individual artefacts were recorded. Although the procedures used during the research enable the creation of basic models, they cannot be used with, for example, statistical methods which would prove the phenomena in question in a much more demonstrative way.23 For this it is necessary, as we have stressed several times now, to measure artefacts using two or more points.

Obr. 9. / Fig. 9. Loštice I – Kozí vrch. Prostorová distribuce artefaktů: a – celkový plán; b – detailní rozbor. / Loštice I – Kozí vrch. Spatial distribution of artifacts: a – overall plan; b – detailed analysis. Podle / According to NERUDA, Petr – NERUDOVÁ, Zdeňka – ČULÍKOVÁ, Věra: Magdalénienská stanice v Horním Pomoraví [The Magdalenian Station in Horní Pomoraví]. Acta Musei Moraviae. Sci. soc. 94, 2009, pp. 39–64.

31

Loštice I – Kozí vrch (Magdalenian) is is how we recorded our finds during a survey carried out by the Anthropos Institute in Loštice I – Kozí vrch. e archaeological layer had been preserved in a band running from northeast to southwest. To the west the area is limited by a quarry wall and to the east by a steep valley with an unnamed stream.24 e width of this band is approximately 7–8 m. e southern and southwestern edges have been considerably disturbed by the removal of sediments during preparations for quarrying work. In the open profile of the quarry wall we gradually detected two concentrations of chipped stone industry. e surface area of the survey was extended in these places in order to determine the spatial relations between the stone artefacts (Fig. 9a). e finds were measured in a graticule, while elongated artefacts (blades and bladelets) were measured at both extremities. Larger flat greywacke rocks were localised using more points (using so-called suffixes in NewPlot) in order to make a digital record of their surface area. Small flakes were recorded in subsquares measuring 25 × 25 cm and at a thickness of 10 cm. e centres of these subsquares were georeferenced within the graticule and each point was allocated information about the number of flakes and fragments. Concentration No. 1 seemed to be an oval accumulation of silicite artefacts and oblong blocks of greywacke approximately 7 m in diameter. A detailed analysis implies that it is possible to differentiate between spots with a specific function within this concentration (Fig. 9b). In squares 2–3/E there was the highest density of small flakes and unretouched chipped fragments. This indicates that the place was used to make semi-products. It is, however, surprising that these places yielded only one whole silicite core. More core pieces were found in square 5/F, around which retouched types also appeared. The density raster (created using the Kringing function in Surfer) of small chips shows that there was a certain disturbance in the central part of the concentration, but this was probably caused by man, as the root system of a mature tree was left in place. Concentration No. 2 in squares 2–5/K–M is also oval in shape, but the find structure is different. Concentrated in places featuring the largest occurrence of small flakes were cores and also tools. This phenomenon occurs particularly in places where they were chipped blanks from cores, which were then transformed into retouched types (Fig. 9b). The sharp demarcation of the western edge of the place is difficult to interpret because of the contact with a disturbance in square 2–3/ H–J, 4–5/H–I. is situation could indicate the existence of some form of defence (a shield or pavilion), but as the original locality has been so badly damaged and research is restricted in terms of area, there is no reliable solution to this problem. Both of these concentrations were separated by an areacontaining a small number of finds in mixed sediment, which, in addition to the light ochre-coloured laminar sediment B, also contained underlying sandy sediments with smaller blocks of corroded greywacke. As we will see later, the artefacts in this spot show clear signs of redeposition.

32

místo výroby polotovarů. Je však s podivem, že se v těchto místech vyskytlo jenom jedno celé silicitové jádro. Více jádrových kusů se našlo ve čtverci 5/F, v jehož okolí se pak objevovaly i retušované typy. Rastr hustoty (vytvořen funkcí Kringing v programu Surfer) drobných šupin vykazuje určité přerušení ve střední části koncentrace, ale tento jev je umělý, neboť zde byl ponechán kořenový systém vrostlého stromu. Koncentrace č. 2 ve čtvercích 2–5/K–M vykazuje sice rovněž oválný tvar, ale jinou strukturu nálezů. V místech s maximálním výskytem drobných šupin se soustřeďují rovněž jádra i nástroje. K takovému jevu dochází zejména v místech, kde byly odbíjeny z jader polotovary, které byly následně transformovány na retušované typy (obr. 9b). Výrazné ohraničení západního okraje je obtížné interpretovat, protože v těchto místech se objevil okraj poruchy ve čtv. 2–3/H–J, 4–5/H–I. Ostré vymezení koncentrací kamenné industrie může indikovat existenci nějaké zábrany (zástěna, stan), ale při tak výrazné destrukci původní lokality a omezeném plošném rozsahu výzkumu, není možné tuto problematiku spolehlivě řešit. Obě zmíněné koncentrace byly mezi sebou odděleny polohou s malým množstvím nálezů, uložených v promíseném sedimentu, který vedle světle okrového lístkovitého sedimentu B obsahoval i podložní písčité sedimenty s menšími bloky korodované droby. Jak uvidíme později, artefakty v těchto místech vykazují jasné známky redepozice. Omezený plošný rozsah lokality bohužel neumožňuje demonstrovat všechny výhody geoinformačního zpracování dat. Rekonstrukce původního terénu v prostředí ArcGis na podkladě mapových vrstev wms serveru cenia.cz sice ukázala, že se mohlo jednat o značně velkou lokalitu, ale poškození je již dnes tak rozsáhlé, že přesné stanovení rozlohy není možné. Bohaté koncentrace nalezené na samé periferii stanice, navíc v místech ostrého terénního zlomu, však evokovaly několik důležitých otázek. První z nich je určení, zda se jedná skutečně o antropickou strukturu nebo aspoň o její zbytek. Druhým důležitým problémem bylo určení homogenity nalezeného souboru, tj. zda pracujeme s jedním nebo více archeologickými horizonty, uloženými v témže sedimentu. Pro řešení těchto otázek bylo zároveň nutné stanovit, jakými prostředky dokázat postdepoziční procesy, případně určit místa, kde je tafonomie kulturní vrstvy horší a kde lze se zjištěnými strukturami pracovat jako s více méně intaktními. Pro řešení této problematiky jsme využili té výhody, že všechny podlouhlé artefakty byly zaměřovány na dva body (dva suffixy) a tím bylo možné využít k vyhodnocení polohy artefaktů i statistické metody. Jejich aplikace se zdála být vhodná zejména vzhledem k indiciím, které naznačovaly možnou redepozici původní paleolitické vrstvy (holocenní uhlíky a keramika v úrovni paleolitické vrstvy, vystupující podloží mezi koncentracemi apod.). K řešení těchto otázek jsme využili specializovanou nadstavbu programu NewPlot. Nejkomplexnějším dostupným nástrojem byl v době řešení výzkumného úkolu „Schmidt Equal Area“ diagram (spodní hemisféra), pomocí kterého lze popsat jak plošné (horizontální), tak i vertikální usměrnění nálezů (obr. 10a). Principiálně vychází analýza z průmětu předmětu do plošného kruhového grafu, kde třetí rozměr je naznačen vzdáleností bodu od středu. Geometricky je výše položený bod (nebo první u vodorovně uloženého artefaktu) umístěn do středu grafu a podélná osa předmětu protíná spodní hemisféru. Společný bod osy předmětu a této spodní polokoule je promítnut do plochy kruhového grafu.25 Artefakty, které leží vodorovně, se pak v grafu promítají při vnějším okraji a ty, které jsou nakloněné, pak blíže ke středu. Touto cestou lze v jednom grafu vyhodnocovat orientaci artefaktů v trojrozměrném prostoru.

Obr. 10. / Fig. 10. Loštice I – Kozí vrch: a – princip metody analýzy s využitím „Schmidt Equal Area“ diagramu; b–c – porovnání koncentrace 1, 2 a prostoru mezi koncentracemi prostřednictvím programu NewPlot. / Loštice I – Kozí vrch: a – principle of a “Schmidt Equal Area” diagram; b–c – comparison of concentrations 1, 2 and the area between the concentrations using NewPlot. Podle / According to NERUDA, Petr – NERUDOVÁ, Zdeňka – ČULÍKOVÁ, Věra: Magdalénienská stanice v Horním Pomoraví [The Magdalenian Station in Horní Pomoraví]. Acta Musei Moraviae. Sci. soc. 94, 2009, pp. 39–64.

Plošné usměrnění je indikováno skladbou kruhových výsečí v intervalu 10° (obr. 10b). Jestliže převažuje jeden směr, například při usměrnění podélných os předmětů shodně s vektorem svahu, pak lze konstatovat sekundární migraci artefaktů vlivem určitých geologických procesů.26 V případě loštické stanice vykazují artefakty v některých místech větší vertikální rozptyl (obr. 10c, koncentrace 2), ale vzhledem k malé hloubce pod povrchem a výraznému vlivu kořenového systému stromů není takový stav překvapující. Podle rozložení artefaktů (obr. 9) se v Lošticích podařilo zachytit jednu kulturní vrstvu. Nalezené struktury by mohly být více méně neporušeným zbytkem původních antropických struktur. Analýza vertikálního sklonu artefaktů ukazuje, že v případě obou koncentrací výrazně převažují artefakty s minimálním sklonem (obr 10c). Rozdíl zvláště vynikne při srovnání se zónou mezi koncentracemi, kde se podloží dostalo až do povrchových vrstev sedimentu. Zde je přetočení artefaktů do svislé polohy častějším jevem (obr. 10c, sektor mezi koncentracemi 1 a 2). Zkombinujeme-li tyto znaky s plošným usměrněním, pak vidíme, že nepřevažuje jeden konkrétní směr. Takový model by se dal vysvětlit vytržením kořenového systému, který by změnil vertikální distribuci artefaktů, ale plošně by je neusměrnil (obr. 10b).

Unfortunately the surface area does not allow us to demonstrate all the advantages of geoinformational data processing. Reconstruction of the original terrain in ArcGis based on WMS map layers from the cenia.cz server has shown that this could have been a considerably large locality, but nowadays it is so extensively damaged that it is not possible to precisely determine the exact extent of the site. However, the rich concentrations found right on the periphery of the site, in places where there is a sharp terrain break, raise several important questions. e first of these is to determine whether this really is an anthropic structure or at least the remains of one. e second important problem was to ascertain the homogeneity of the collection, i.e. whether we were working with one or more archaeological horizons deposited in the same sediment. In order to resolve these questions it was also necessary to determine what means we could use to prove postdeposition processes or specify places where the taphonomy of the cultural layer was poorer and where we could work with the structures we found more or less intact. To resolve this issue we took advantage of the fact that all the elongated objects were measured at two points (2 suffixes), making it possible to also use statistical methods to assess the position of the artefacts. ese methods seemed particularly suitable with regard to the circumstantial evidence which implied the possible redeposition of the original Palaeolithic layer (Holocene charcoals and pottery at the level of the Palaeolithic layer, sediments from the bottom of the sequence between concentrations, etc.). In order to answer these questions we used a specialised tool of the NewPlot program. e most complex one available at the time was the “Schmidt Equal Area” diagram (lower hemisphere), using which it was possible to assess both the areal (horizontal) and the vertical polarization of the finds (Fig. 10a). In principle the analysis involves projecting the object into a pie chart, where the third dimension is indicated by the distance of points from the centre. In geometrical terms the highest point (or the first on an elongated artefact) is placed in the centre of the chart and the object’s longitudinal axis bisects the lower hemisphere. e point shared by both the object’s axis and this lower hemisphere is projected into the pie chart.25 Artefacts lying horizontally are then projected onto the outer edge of the chart, with those that are tilted appearing closer to the centre. This allows a single chart to be used to assess the orientation of artefacts in three-dimensional space. e horizontal orientation is indicated by the composition of circular sectors at an angle of 10° (Fig. 10b). If one direction predominates, e.g. when aligning the longitudinal axes of the objects with the vector of the slope, we see the secondary migration of artefacts as the result of certain geological processes.26 In the case of the Loštice site, artefacts in some places are dispersed more widely on the vertical plane (Fig. 10c, concentration 2), but this is not surprising when we consider how close to the surface they were and how they have been affected by the root systems of trees. According to the distribution of the artefacts (Fig. 9) it seems that in Loštice only a single cultural layer has been found. e struc-

33

tures found could have been a more or less undisturbed remnant of the original anthropic structures. Analysis of the vertical inclination of the artefacts shows that in both concentrations there is a marked predominance of arteefacts with minimal shiing (Fig. 10c). e difference is particularly evident in comparison with the zone between the concentrations, where the underlying sediments have risen to the level of the surface layers of sediment. Here it was common to find that artefacts had twisted into a vertical position (Fig. 10c, sector between concentrations 1 and 2). If we combine these factors with the horizontal orientation, we then see that no specific direction predominates. is model could be explained by the tearing out of the root system, which would have changed the vertical distribution of the artefacts, but it would not align them in facecentred terms (Fig. 10b).

discussion ese examples of the use of geographic information technology in the study of Palaeolithic settlement structures clearly show that there is a need for the documentation recording how each object lay to be as detailed as possible. is is true of both the horizontal and the vertical. e method we are currently using seems adequate, although new technology is now being tested which focuses on the three-dimensional documentation of archaeological sites.27 e development of information technology and the fact that it is becoming cheaper allows specific archaeological sites to be digitised. Nowadays laser scanners are used relatively oen to document archaeological research, but these only record the position of larger three-dimensional structures (pits, walls, etc.). In the case of Palaeolithic cultural layers, however, with a few exceptions we are working with accumulations of much smaller finds. e technology used to record these is a lot more complex. e best thing for this currently seems to be a suitable 3D scanner, which uses so-called structured light.28 At present this technique is time consuming and is demanding in terms of hardware requirements, but we can expect to see developments in this area in the near future. However, this kind of approach to a find site is more a question of acquiring high-quality image documentation. Assessing the positions of artefacts continues to be a matter for soware, while it is only a question of time as to when we begin to make greater and more frequent use of geoinformation systems for Palaeolithic research. Using these examples we have showned the options for visualising data, including for cases where the data records do not wholly comply with the requirements regarding the documentation system (cf. Kůlna Cave). We might even say that in the case of localities where the find records are less precise, there is even more of an advantage to using the tools bundled with the ArcGis platform. Less precise data can be geostatistically assessed, allowing the retrospective reconstruction of a picture of the find layer, which if all three coordinates were surveyed, would be clearly apparent just by drawing the individual points. Based on the results of a study from Kůlna Cave it is necessary to consider the question of the validity of the rasters acquired, or that of the entire models.

34

diskuse Z uvedených příkladů použití geografických informačních technologií při studiu paleolitických sídlištních struktur celkem jasně vyplývá potřeba co nejdetailnější dokumentace uložení jednotlivých předmětů. A to platí jak v horizontální, tak i vertikální rovině. Metoda, kterou používáme v současnosti, se zdá být dostačující, ale i tak se již dnes testují nové technologie, zaměřené na trojrozměrnou dokumentaci archeologických situací.27 Rozvoj informačních technologií a jejich zlevňování umožňuje digitalizaci konkrétních archeologických situací. Pomocí laserového skeneru se dnes již poměrně často dokumentují archeologické výzkumy, ale ty snímají pozici větších trojrozměrných struktur (jam, zdí apod.). V případě paleolitických kulturních vrstev ale pracujeme, až na výjimky, spíše s kumulacemi drobnějších nálezů. Technologie snímání je o to složitější. K tomu účelu se zdá být v současnosti vhodný 3D skener, založený na snímání tzv. strukturovaného světla.28 Prozatím je tato technika časově i hardwarově náročná, ale v blízké budoucnosti lze očekávat její rychlý rozvoj. Takový přístup k nálezové situaci je už ale spíše otázkou pořízení kvalitní obrazové dokumentace. Vyhodnocení poloh artefaktů je i nadále sowarová záležitost, přičemž je jen otázkou času, zda i pro paleolitické bádání budeme využívat geoinformačních systémů ve větší míře. Na uvedených příkladech jsme si ukázali možnosti vizualizace dat, a to i pro případy, kdy evidence dat ne zcela splňuje požadavky na systém dokumentace (jeskyně Kůlna). Lze dokonce říci, že v případě lokalit s méně přesnou evidencí nálezů je výhoda použití prostředků programového prostředí ArcGis ještě markantnější. Méně přesná data lze geostatisticky vyhodnocovat a tím zpětně rekonstruovat obraz nálezové vrstvy, který by v případě zaměřování všech tří souřadnic jasně vynikl pouhým vynesením jednotlivých bodů. Na podkladě výsledků studia z jeskyně Kůlny je potřeba zastavit se u otázky validity získaných rastrů, případně celých modelů. Vzhledem ke slučování nálezů ze čtverců je jasné, že definované struktury nejsou skutečnými obrazy původní nálezové situace. Je tedy nutné řešit dva základní problémy: – Je pozice definovaných struktur správná? – Jaké jsou rozlišovací schopnosti rastrů hustoty? V prvém případě je nutné vyhodnotit, zda redistribucí nálezů ze sloučených čtverců do jednoho bodu vzniká výrazná prostorová chyba v lokalizaci případné akumulace. Kdyby byly slučovány čtverce podle stejného principu (například tři čtverce v jednom pruhu, orientace V–Z), pak by bylo možné spočítat odchylku přesněji a provést korekci. Dodržet takto jednotný systém v průběhu výzkumu ale nebylo možné, protože bylo nutné se přizpůsobovat celkovému vývoji výkopových prací s ohledem na stabilitu sedimentů apod. V případech bohatších míst se nálezy evidovaly po jednom metru, a proto není možné stanovit jednoznačný koeficient pro transformaci polohy definovaných akumulací. Paradoxně se však ukázalo, že nejednotný systém slučování není výraznou nevýhodou. Jeho vliv na danou situaci můžeme přirovnat k určitému druhu průměrování. Nálezy se sice virtuálně prostorově přesouvají, ale vzhledem k tomu, že každá kulturní vrstva byla zkoumána prostřednictvím dvou až tří navzájem se křížících odběrů (systém slučování se měnil), je střed výsledné koncentrace průměrován. V tomto směru ale vyvstává do popředí druhá otázka, která je s problémem pozice definovaných akumulací úzce spojena, a to je přesnost modelu, případně jeho rozlišovací schopnosti. Testy s tvorbou rastru ukázaly, že záleží výrazně na poloměru, ve kterém se provádí výpočet hustoty (srov. obr. 3d–f). Použitá hodnota byla stanovena podle mediánu, vypočítaného z počtu sloučených čtverců. Při použití poloviční hodnoty, což je matematicky možné, se zdá být získaný rastr přesnější (obr. 3d).

Větší koncentrace se rozpadnou na několik menších ploch s větší hustotou artefaktů. Vzhledem k tomu, že nemáme prostředky pro zpětnou kontrolu (nemůžeme stanovit koeficient transformace souřadnic), se může stát, že vytvoříme nevědomky umělé koncentrace, navíc v místech, která neodpovídají původním situacím. Proto se zdá být správnější nastavit vyšší hodnotu pro výpočet. To sice vede k tomu, že se koncentrace jeví poněkud rozsáhlejší a celistvá (srov. obr. 3f), ale při vědomí toho, že se jedná o do určité míry generalizovaný model, je hodnota takových výsledků spolehlivější. Pracujeme-li s tak velkým prostorem jako je jeskyně Kůlna, pak nám stačí hodnotit mezi sebou větší plochy (sektory). Je to stejné, jako bychom pracovali s méně podrobnou mapou. Všechny popsané příklady ale evokují celou řadu nových otázek a mají různé konotace ke zkoumané problematice. V případě jeskyně Kůlny je nejpřekvapivější významná funkční diferenciace mezi koncentracemi. Ta společně s jejich poměrně přesným vymezením (a to i v kontextu omezených rozlišovacích schopností analýzy) ukazuje na specifické chování neandertálců, kteří využívali různé části jeskyně k různým účelům. Již jsme se zmínili o problému, zda tak činila jedna skupina v kratším časovém úseku, či zda k tomu mohlo dojít i v případě, že by ve využití jeskyně alternovalo více skupin. Jedná-li se skutečně o dlouhodobý palimpsest, pak by lidé museli rozlišovat výhody jednotlivých částí jeskyně stejně. To by nepřekvapilo v případě stejného využívání mikroklimatických podmínek v jeskyni, ale respektování stejných technologických zón je již takovým přístupem obtížně vysvětlitelné. Zřetelné vymezení koncentrací rovněž indikuje malý podíl postdepozičních změn spojených s činností zvířat. Rozhodně je z rozboru středopaleolitického osídlení v jeskyni Kůlně patrné, že se chování neandertálců vyvíjelo v čase. Změny ve strategii souvisí nejenom s kulturním, ale i ekonomickým vývojem. Neandertálci na konci svého vývoje členili své sídliště na několik zón s různým funkčním zaměřením, což někteří autoři pro neandertálce nepředpokládají dodnes.29 Určitě bude více než zajímavé zahrnout v budoucnu do analýzy i výsledky studia ulovené zvěře a promítnout místa s jejich zvýšeným výskytem do stávajících rastrů. Neméně přínosná se jeví analýza depozičních a postdepozičních procesů, která je založená především na orientaci artefaktů ve třech rozměrech. K tomu je již zapotřebí dostatečně přesná prostorová evidence nálezů. Statistické vyhodnocení sklonu artefaktů může ledacos napovědět o geologických procesech na lokalitě. Na Moravě sice nemáme prozatím k dispozici reprezentativní lokality jako v západní Evropě,30 ale i na příkladu magdalénienské lokality v Lošticích je zřejmé, že zvolená metoda rozlišuje různé postdepoziční procesy, které na lokalitě probíhaly. Pozorováním různých situací a experimenty se podařilo určit schémata orientací a rozložení bodů v Schmidt-Equal Area grafu, které více méně odpovídají konkrétním geologickým procesům (soliflukce, fluviální činnost, gravitační řícení apod.). Tento přístup se dále rozvíjí a je vizualizován prostřednictvím trojúhelníkovitých grafů, ve kterých určité geologické procesy mají specifické místo v grafu.31 Je jen otázkou času, kdy bude příslušný statistický algoritmus implementován například do programu NewPlot. Důležité indicie pro rekonstrukci procesu vzniku archeologické lokality jsme získali studiem středopaleolitického souvrství v Moravském Krumlově IV. Za asi nejvýznamnější můžeme považovat zjištění, že nelze vycházet při analýze sedimentačních a postsedimentačních procesů čistě z charakteru geologické vrstvy. Ač se zdálo, že celá vrstva 2 v sektoru IV–3 je redeponovaná, a svědčila pro to i výrazná vertikální distribuce nálezů, rozbor prostorových vztahů skládanek kamenné industrie ukázal, že způsob ukládání artefaktů byl mnohem komplexnější a že se mohou prolínat i různé, mnohdy protikladné procesy, aniž bychom je byli schopni makroskopicky zaznamenat studiem profilu. Je potřeba počítat

Considering how finds from the squares are merged, the structures as defined here do not provide a real picture of the original find horizon. erefore, two fundamental questions need to be resolved: – Is the position of the defined structures correct? – What is the resolution of the density rasters? In the first case it is necessary to assess whether the redistribution of finds from merged squares into one point causes a major spatial error as regards the localisation of any possible accumulations. If the squares were all merged according to the same principle (e.g. 3 squares in one strip, E–W orientation), it would then be possible to calculate the deviation with greater accuracy and correct it. It was, however, impossible to keep to a consistent system during the research, as it was necessary to adapt to the overall development of the excavation works with respect to sediment stability, etc. In cases where finds were more abundant they were recorded metre by metre, making it impossible to determine a single coefficient for transforming the position of defined accumulations. Paradoxically, however, it has been shown that an inconsistent merging system is no great disadvantage. Its impact on the situation in question may be likened to a certain type of averaging. Finds do virtually move in spatial terms, but owing to the fact that each cultural layer was explored by means of two or three criss-crossing collections (the merging system changed), the centre of the resulting concentration is averaged out. However, another question arises here, one closely linked to the problem of the position of defined accumulations, this being the accuracy of the model, or its predicative capacity. Raster creation tests have shown that this greatly depends on the search radius in which the density calculation is made (cf. Fig. 3d–f). e value used was set according to the median, which was calculated from the number of merged squares. When using half values, which is mathematically possible, the raster seems to be more precise (Fig. 3d). Larger concentrations are broken up into several smaller areas with a greater density of artefacts. As we have no means of carrying out retrospective checks (we cannot set a coordinate transformation coefficient), it can happen that we are unwittingly creating artificial concentrations in places that do not correspond to the original situation. It therefore seems more correct to set a higher value for the computation. Although this makes the concentration seem somewhat larger and “coarser” (cf. Fig. 3f), when we bear in mind the fact that to a certain extent this is a generalised model, the value of such results is much more reliable. If we are working with a larger area, such as Kůlna Cave, all we need to do is compare larger (sectors) against one another. is is just the same as if we had worked with a lower-resolution map. All these examples, however, raise a whole series of fresh questions and have a variety of connotations for the topic in hand. What is most surprising in the case of Kůlna Cave is the considerable functional differentiation between the concentrations. is, together with their relatively precise definitions (even taking account of the limited predictive capacity of the analysis) points to specific behaviour on the part of the Neanderthals who used various parts

35

of the cave for different purposes. We have already mentioned the problem of whether this involved just one group of Neanderthals over a short period of time, or whether the cave was alternately occupied by a number of groups. If this really is a long-term palimpsest, the people must all have been able to distinguish the advantages of the different parts of the cave in the same way. It would be no surprise if microclimatic conditions in the cave were used as the main differentiation factor, but such an approach makes it difficult to explain why zones with same technological features were respected. e evident limitation of the concentrations also indicates a low proportion of post-deposition changes caused by animal activity. What is definite is that analysis of the Middle Palaeolithic settlement in Kůlna Cave shows that the behaviour of the Neanderthals developed over time. However, changes in their strategies were not just linked to cultural advancement, but also to economic progress. At the end of their evolutionary stage the Neanderthals divided up their living space into several zones set aside for a variety of purposes, which some authors still believe that Neanderthals did not do.29 In the future it would certainly be more than interesting to add to this analysis the results of a study of the hunted animals and to project areas with a higher occurrence of such animals into the existing rasters. No less beneficial is the analysis of deposition and post-deposition processes, which is primarily based on the orientation of artefacts in three dimensions. is requires sufficiently precise find records. Statistical assessment of the inclination of artefacts may tell us something about the geological processes in the locality. Although in Moravia we do not have any representative localities such as those in Western Europe,30 taking the Magdalenian locality in Loštice as an example it is clear that the method chosen distinguishes between various post-deposition processes which occurred in the locality. By comparing various situations and using experiments it was possible to determine schematics on the orientation and distribution of points in a Schmidt-Equal Area graph which more or less correspond to specific geological processes (solifluction, fluvial activity, gravitational landslides, etc.). is method is still being developed and is visualised using triangular graphs in which certain geological processes occupy a specific place on the graph.31 It is merely a question of time as to when the appropriate statistical algorithm will be implemented, e.g. in NewPlot. We obtained important circumstantial evidence for the reconstruction of the process that led to the formation of the archaeological locality by studying the Middle Palaeolithic complex of strata in Moravský Krumlov IV. One of our most important findings was the fact that we cannot base the reconstruction of sedimentation and post-sedimentation processes purely on the nature of the geological layer. Although it might seem that the whole of layer 2 in sector IV–3 has been redeposited, which is also corroborated by the marked vertical distribution of finds, analysis of the spatial relations between refittings of stone industry has shown that the way in which the artefacts were deposited was much more complex and that it could have involved a combination of various processes, oen contradictory,

36

i s tím, že přirozená redepozice artefaktů se může na jednom místě prolínat s přímým ukládáním (in situ) pozůstatků v souvislosti s nějakou činností člověka. Každopádně v tomto směru lze jistě metody analýzy dále rozvíjet. Jednou z možností je skutečná evidence trojrozměrné orientace artefaktů. V případě Moravského Krumlova IV jsme sice zaznamenávali polohu tří os předmětu, ale verbální popis lze jen obtížně analyzovat a srovnávat. V případě měření polohy na dva body zase vypadává z popisu polohy předmětu do určité míry třetí rozměr. Změříme-li pouze dvě extremity, pak nezaznamenáme, zda například čepel ležela na ploše šikmo nebo na hraně šikmo. V obou případech je totiž výsledek měření obou vrcholů stejný (jeden je níž a druhý výš). V současné době se testuje řešení této problematiky měřením více bodů (u čepele například čtyři). Problém je ale ve značném prodloužení doby nutné k záznamu údajů a ani vyhodnocení není bez problémů. Z metodologického hlediska je nutné zdůraznit, že ani statistické vyhodnocení polohy artefaktů, vizualizované graficky formou například Schmidt-Equal Area diagramu nebo trojúhelníkového grafu, není při analýze sedimentačních a postsedimentačních procesů samospasitelným prostředkem. Je to sice důležitá indicie, ale nelze ji brát jako jediný důkaz; výsledky musí být konfrontovány s geologickým a zejména sedimentologickým záznamem.

závěr K nejzákladnějším projevům člověka patří teritoriální chování, které se projevuje i budováním domů, přístřešků či využíváním přirozených skrýší v přírodě. Ve všech případech nešlo jen o prostou ochranu před negativními vlivy okolí, ale i o vymezení „privátního“ území v rámci jím obývaného světa. V užívaném prostoru docházelo k vytváření různě složitých prostorových struktur podle potřeb té které populace. Faktorů, které ovlivňují složitost sídlištních struktur, je celá řada a jejich vlivy se navzájem prolínají, takže je mnohdy obtížné je kategorizovat. Detailní analýzou prostorových vztahů mezi nalezenými artefakty ale můžeme do jisté míry rozlišit biologické a postdepoziční vlivy a rekonstruovat tak s různou mírou přesnosti způsoby využití lokality i základní principy lidského chování, které se na tvorbě struktur podílely. Důraz přitom obecně klademe, i když poněkud neoprávněně, na složitost či jednoduchost dokumentovaných situací, což je markantní zejména u výzkumů, které jsou zaměřeny na otázku mentálních rozdílů mezi populací neandertálců a anatomicky moderních lidí. Často totiž aplikujeme naše současná kritéria a a priori předpokládáme, že čím složitěji se nalezená struktura jeví, tím vyspělejší populace ji musela vytvořit. Tento přístup je asi odvozen od našeho současného bytové jednotky, kdy soudíme, že rozvinutější společnosti využívají kvalitnější materiály, ze kterých budují komplexnější, architektonicky propracovanější díla. Tento přístup je ale poněkud zavádějící, neboť charakter našich sídlištních struktur je ovlivněn mnohem více ekonomicko-kulturními faktory a módními trendy než v raných dobách vývoje našeho druhu a nemusí vůbec souviset s mentální úrovní populace (srov. například evropskou a japonskou tradiční architekturu). Někteří autoři dokonce srovnávají prostorové struktury neandertálců z jeskyní s prostorovými strukturami, které vytvořila magdalénienská (mladopaleolitická) populace v otevřeném terénu, a zdůrazňují, že ty neandertálské jsou velice jednoduché a podobají se medvědím doupatům.32 To je nesprávné z mnoha důvodů, ale zřetelně to demonstruje hlavní interpretační problém, který spadá již za rámec využití geoinformačních technologií. Problém je v tom, že srovnávat můžeme mezi sebou jen srovnatelné, to jak v časové, tak geografické rovině. Konfrontovat mezi sebou dvě roz-

dílné populace v časovém rozestupu více než 30 000 let je určitě problematické. I v rámci neandertálců se sídelní strategie vyvíjely.33 Navíc je nutné srovnávat mezi sebou stejné typy lokalit. V jeskynním prostředí mohou být struktury jednodušší, protože životní prostor je již vymezen rozsahem jeskyně. Zde již není třeba budovat další přístřešky a členit složitě místo sídliště. A to, že vydělíme jenom aktivní, odpočinkovou a odpadní zónu, není dokladem nedostatečných mentálních schopností. Tyto tři zmíněné jednotky jsou vlastně logickým vyústěním základních potřeb, které se snažíme uspokojit. Vždyť i naše současná obydlí mají tuto strukturu. V otevřeném terénu je obraz poněkud jiný, protože zde musíme vymezit sídlištní prostor pomocí různých chýší, stanů, zástěn a dalších objektů, a struktury se pak jeví mnohem komplexnější. V takovém případě i sídliště neandertálců v otevřeném terénu jsou mnohem složitější a prakticky se neliší od těch, která po sobě zanechali mnohem „vyspělejší“ anatomicky moderní lidé (například Molodovo I a V). Každopádně propracovaná interpretace bude muset vždy stát na základech kvalitní dokumentace a analýzy a v tomto směru představují geoinformační technologie jeden z nejdůležitějších nástrojů, které můžeme využít, a to i pro tu část archeologické obce, která se zabývá výzkumem starší doby kamenné. Výsledky nebudou mnohdy tak spektakulární jako v případě pozdějších epoch, ale je možné, že právě omezená informační základna, která je tak charakteristická pro paleolitické lokality a která vyplývá z obrovské časové propasti mezi paleolitem a dneškem, bude v budoucnu hybnou silou rozvoje těchto metod. Čím méně totiž máme informací, tím detailněji je potřeba tyto indicie zkoumat.

which we are unable to macroscopically register by studying the profile. We should also take into account the fact that in a certain place the natural redeposition of artefacts could be combined with the direct deposition (in situ) of remains through the actions of man. In any case, certain analysis methods can surely be developed in this respect. One possibility is to make actual records of the three-dimensional orientation of artefacts. In the case of Moravský Krumlov IV, although we logged the position of three of the objects’ axes, it is difficult to analyse and compare verbal descriptions. When position is measured at two points, to a certain extent the third dimension is lost from the positional description. If we only measure two extremities, we do not then record, for example, whether a flake lay sideways on its face or sideways on its edge. In both cases, the result of measuring both apexes will be the same (one is lower and the other higher). A solution to this problem is currently being tested by measuring more points (e.g. 4 in the case of flakes). e problem, however, is that it takes much more time to record the data and the assessment itself is not without difficulty. From a methodological viewpoint it is essential to emphasise that even the statistical assessment of the position of artefacts visualised in graphical form, e.g. Schmidt-Equal Area or a triangular graph, is not the be all and end all in the analysis of sedimentation and post-sedimentation processes. It is indeed an important piece of circumstantial evidence, but it cannot be taken as the sole proof; the results must be corroborated with geological and particularly sedimentological records.

summary

Poznámky / notes 1 Viz například / See e.g. ŠMEJDA, Ladislav: Prostorové analýzy pravěkého pohřebiště u Holešova [Spatial Analyses of the Prehistoric Burial Site at Holešov]. Arc revue 2, 2010, pp. 7–10. 2 Srov. problém flétny z Divje Babe ve Slovinsku; například / Cf. the problem of the flute from Divje Babe in Slovenia; e.g. D’ERRICO, Francesco: Palaeolithic origins of artificial memory systems: An evolutionary perspective. In: Colin Renfrew – Chris Scarre (Eds.): Cognition and Material Culture: The Archaeology of Symbolic Storage. McDonald Institute. Cambridge 1998, pp. 19–50. 3 Například / E.g. NERUDOVÁ, Zdeňka – NERUDA, Petr: Brno-Štýřice. Přehled výzkumů 51, 2010, pp. 275–278. 4 MIHEVC, Andrej: Cryoturbation of the sediments at the cave entrances – case studies from Skednena jama, Potočka zijalka and Bestažovca cave. In: Abstrac from 51st Annual Meeting in Ljubljana, 14th–18th April, 2009, pp. 26–27. 5 MCPHERRON, Shannon P. – DIBBLE, Harold L.: Using Computers in Archaeology: A practical guide. New York 2002. 6 Viz / See www.oldstoneage.com; cit. 15. 8. 2011. 7 Viz / See www.oldstoneage.com; cit 15. 8. 2011; DIBBLE, Harold L. – MCPHERRON, Shannon P.: On the Computerization of Archaeological Projects. In: Journal of Field Archaeology. Volume 15. Number 4, 1988, pp. 431–440; MCPHERRON, S. P. – DIBBLE, H. L.: Using Computers in Archaeology: A practical guide. New York 2002.

One of the most fundamental manifestations of human activity is territorial behaviour, which appears in the form of the construction of houses and shelters or the use of natural shelters in the wild. In all these cases, this was not just to provide protection against threats around them, but was also a way of marking out “private” territory in the world in which these people lived. e space used was divided up into spatial structures of varying complexity according to the needs of the people who lived there. ere are a great many factors that influence the complexity of settlement structures and these influences are interlinked, so it is oen difficult to categorise them. However, using detailed analysis of the spatial relations between artefacts, we can to a certain extent distinguish between biological and post-deposition influences and thus with varying degrees of accuracy reconstruct the ways in which the locality was used as well as the basic principles of human behaviour which played a role in the creation of the structures. In doing this we also generally emphasise, albeit somewhat unjustifiably, the complexity or simplicity of the sites we document, which is particularly striking as regards research focusing on the question of the mental differences between populations of Neanderthals and anatomically modern humans. We oen apply our own contemporary criteria and assume a priori that the more complex a structure appears, the more advanced the people who made it

37

must have been. is approach is perhaps derived from our modern appraisal of housing tenements, when we presume that more developed societies use better quality materials to build more complex, architecturally more elaborate structures. However, this approach is somewhat misleading, as the nature of our settlement structures is influenced by many more economic-cultural factors and fashion trends than in the early phases of the development of our species and is not necessarily related to the mental level of the population (cf. e.g. European and Japanese traditional architecture). Some authors even compare the spatial structures of Neanderthals from caves with the spatial structures created by the Magdalenian (Late Palaeolithic) peoples in open terrain, emphasising that these Neanderthal ones are very simple and are similar to bear dens.32 is is very misleading for a number of reasons, but clearly demonstrates the main interpretational problem, which goes beyond the use of geoinformation technology. It is essential to compare things that are comparable at both the chronological and geographical level. It certainly leads to problems if we compare two different populations more than 20 000 years apart. Settlement strategies were developed even amongst the Neanderthals.33 Moreover, it is also necessary to compare localities that are of the same type. In caves the structures may be more rudimentary, as the living space is limited by the size of the cave. Here there is no need to build additional shelters or divide up the living space in a complex way. e fact that only active, rest and waste zones (typical for Neanderthal cave sites) are set aside is not proof of underdeveloped mental abilities. e three units mentioned in the previous sentence are really the logical outcome of the basic needs we attempt to satisfy. Even our modern-day dwellings are structured in this way. In open terrain the situation is somewhat different, as there we have to mark out our territory using a variety of shacks, tents, screens, and other things, making our structures seem much more complex. In this case Neanderthal open-air sites are also much more complex and in practical terms do not differ from those le behind by much “more advanced” anatomically modern humans (cf. Molodovo I and V). In any case, any elaborate interpretation must always be based on high-quality documentation and analysis, and in this respect geoinformation technology is one of the most important tools we can use, including that aspect of archaeology that deals with research into the Palaeolithic period. e results will oen not be as spectacular as those from later epochs, but it is possible that a properly defined information base which is characteristic for Palaeolithic localities and based on the huge time gap between the Palaeolithic and the present day will in the future be the driving force behind the development of these methods. e less information we have, the more detailed an investigation of the circumstantial evidence is required.

38

8 JAUBERT, Jacques – HUBLIN, Jean-Jacques – MCPHERRON, Shannon – SORESSI, Marie – BORDES, Jean-Guillaume – CLAUD, Émilie – COCHARD, David – DELAGNES, Anne – MALLYE, Jean-Baptiste – MICHEL, A. – NICLOT, Marion – NIVEN, Laura – PARK, S.-J. – RENDU, William – RICHARDS, Michael – RICHTER, Daniel – ROUSSEL, M. – STEELE, Teresa E. – TEXIER, Jean-Pierre – THIÉBAUT, Celine: Paléolithique moyen récent et Paléolithique supérieur ancien a Jonzac (Charente–Maritime): premiers résultats des campagnes 2004–2006. In: J. Jaubert – J.-G. Bordes – I. Ortega (Eds.): Les Sociétés du Paléolithique dans un Grand Sud–ouest de la France: nouveaux gisements, nouveaux résultats, nouvelles méthods. Mémoire de la Société préhistorique française. Vol. 48, 2008, fig. 17. 9 VALOCH, Karel: Die Erforschung der Kůlna–Höhle 1961–1976. Anthropos 24 (N.S. 16), Brno 1988. 10 NERUDA, Petr: Economic Behavior and Mental Capacity of Neanderthals. In: Ivana Fridrichová-Sýkorová (Ed.): Ecce Homo. In memoriam Jan Fridrich. Knižnice České společnosti archeologické, O.P.S. Praha 2010, pp. 111–129; TÝŽ [ID.]: Střední paleolit v moravských jeskyních [The Middle Palaeolithic in the Caves of Moravia]. Dissertationes archaeologicae Brunenses/Pragensesque 8. Brno 2011. 11 NERUDA, Petr – LÁZNIČKOVÁ-GALETOVÁ, Martina – DRESLEROVÁ, Gabriela: Lidské zásahy na zvířecím osteologickém materiálu z jeskyně Kůlny [Human Interference with Animal Osteological Material from Kůlna Cave]. Anthropos 32 (N. S. 24). Brno, v tisku / being prepared for printing. 12 NERUDA, Petr – NERUDOVÁ, Zdeňka (Eds.): Moravský Krumlov IV. Vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladého paleolitu na Moravě [Moravský Krumlov IV. Multi-layer Locality from the Middle and Beginning of the Late Palaeolithic in Moravia]. Anthropos 29 (N. S. 21). Brno 2009. 13 NERUDOVÁ, Zdeňka: Kapitola 11. Archeologie szeletienské vrstvy 0 z Moravského Krumlova IV. [Chapter 11. Archaeology of the Szeletian layer 0 from Moravský Krumlov IV]. In: Petr Neruda – Zdeňka Nerudová (Eds.): Moravský Krumlov IV – vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladého paleolitu na Moravě. Anthropos 29 (N. S. 21). Brno 2009, pp. 148–173. 14 TAMTÉŽ [IBID.]; NERUDA, Petr – NERUDOVÁ, Zdeňka: The development of the production of lithic industry in the Early Upper Palaeolithic of Moravia. Archeologické rozhledy 57, 2005, pp. 263–292. 15 JAUBERT ET AL.: Paléolithique moyen récent, pp. 203–244. 16 DIBBLE, Harold L. – LENOIR, Michel (Eds.): The Middle Paleolithic site of Combe–Capelle Bas (France). Philadelphia 1993. 17 CHASE, Philip G. – DEBÉNATH, André – DIBBLE, Harold L. – MCPHERRON, Shannon P.: The Cave of Fontéchevade. Recent Excavations and Their Paleoanthropological Implications. Cambridge 2009. 18 DIBBLE, Harold L. – RACZEK, Teresa – MCPHERRON, Shannon P.: Excavator bias at the Site of Pech de l’Azé IV, France. Journal of Field Archaeology 30, 2005, pp. 317–328. 19 NERUDA, Petr: Kapitola 6. Stratigrafie sedimentů v Moravském Krumlově IV. [Chapter 6. Stratigraphy of Sediments in Moravský Krumlov IV]. In: Petr Neruda – Zdeňka Nerudová (Eds.): Moravský Krumlov IV – vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladého paleolitu na Moravě. Anthropos 29 (N. S. 21). Brno 2009, pp. 59–83 a TÝŽ [ID.]: Kapitola 9. Archeologie středopaleolitického souvrství 1–3 v Moravském Krumlově IV. [Chapter 9. Archaeology of the Middle Palaeolithic Complex of strata 1–3 in Moravský Krumlov IV]. In: Tamtéž [Ibid.], pp. 99–144. 20 NERUDA, P.: Kapitola 6. Stratigrafie sedimentů v Moravském Krumlově IV., fig. 2 a 6. 21 TAMTÉŽ [IBID.], pp. 59–83; SMOLÍKOVÁ, Libuše: Kapitola 5. Mikromorfologie fosilních půd z Moravského Krumlova IV. [Chapter 5. Micromorphology of Fossil Soils from Moravský Krumlov IV]. In: Petr Neruda – Zdeňka Nerudová (Eds.): Moravský Krumlov IV – vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladého paleolitu na Moravě. Anthropos 29 (N. S. 21). Brno 2009, pp. 54–58. 22 NERUDA, P.: Kapitola 9. Archeologie středopaleolitického souvrství 1–3 v Moravském Krumlově IV., pp. 99–144. 23 MCPHERRON, Shannon P. – DIBBLE, Harold L.: Artifact Orientation from Total Station Proveniences. In: Alexandra Figueiredo – G. Velho (Eds.):

24 25 26 27

28 29 30 31 32 33

The World is in your eyes. Proceedings of the XXXIII Computer Applications and Quantitative Methods in Archaeology Conference (March 2005 – Tomar, Portugal). Tomar 2007, pp. 161–166. NERUDA, Petr – NERUDOVÁ, Zdeňka – ČULÍKOVÁ, Věra: Magdalénienská stanice v Horním Pomoraví [The Magdalenian Station in Horní Pomoraví]. Acta Musei Moraviae. Sci. soc. 94, 2009, pp. 39–64. MCPHERRON, S. P. – DIBBLE, H. L.: Artifact Orientation, fig. 1. K problematice viz / On this issue see MCPHERRON, S. P. – DIBBLE, H. L.: Artifact Orientation, fig. 2. PIERACCINI, Massimiliano – GUIDI, Gabriele – ARTZENI, Carlo: 3D digitizing of cultural heritage. Journal of Cultural Heritage 2, 2001, pp. 63–70; PAVLIDIS, George – KOUTSOUDIS, Anestis – ARNAOUTOLOGLOU, Fotis – TSIOUKAS, Vassilios – CHAMZAS, Christodoulos: Methods for 3D digitization of cultural heritage. Journal of Cultural Heritage 8, 2007, pp. 93–98; JAUBERT ET AL.: Paléolithique moyen récent, pp. 203–244. MCPHERRON, Shannon – GERNAT, Tim – HUBLIN, Jean-Jacques: Structured light scanning for high–resolution documentation of is situ archaeological finds. Journal of Archaeological Science 36, 2009, pp. 19–24. PETTITT, Paul B.: High Resolution Neanderthals? Interpreting Middle Palaeolithic Intrasite Spatial Data. World Archaeology. Volume 29, Issue 2 (High Definition Archaeology: Threads through the past), 1997, pp. 208–224. Srov. například / Cf. e.g. Combe–Capelle Bas, MCPHERRON, S. P. – DIBBLE, H. L.: Artifact Orientation, pp. 161–166. JAUBERT ET AL.: Paléolithique moyen récent, pp. 203–244. PETTITT, P. B.: High Resolution Neanderthals?, pp. 208–224. Srov. například / Cf. e.g. NERUDA, P.: Střední paleolit v moravských jeskyních [The Middle Palaeolithic in the Caves of Moravia]. Dissertationes archaeologicae Brunenses/Pragensesque 8. Brno 2011.

39

STOPY MINULOSTI VESTIGES OF THE PAST VĚDA V MORAVSKÉM ZEMSKÉM MUZEU NA PRAHU TŘETÍHO TISÍCILETÍ SCIENCE IN THE MORAVIAN MUSEUM ON THE THRESHOLD OF THE THIRD MILLENIUM

Uspořádali / Edited by Mgr. Jiří Mitáček, Ph.D., doc. PhDr. Luděk Galuška, CSc. Text: PhDr. Ludvík Belcredi, PhDr. Helena Beránková, Mgr. Jaroslav Blecha, PhDr. Jan Břečka, PhDr. Jana Čižmářová, PhDr. Hana Dvořáková, PhDr. Zdeněk Fišer, doc. PhDr. Luděk Galuška, CSc., Mgr. Dagmar Grossmannová, Ph.D., PhDr. Alena Kalinová, Mgr. Hana Kraflová, PhDr. Zdeňka Měchurová, CSc., Mgr. Jiří Mitáček, Ph.D., Mgr. Petr Neruda, Ph.D., doc. PhDr. Martin Oliva, Ph.D., PhDr. Jarmila Pechová, PhDr. Mgr. Martin Reissner, PhDr. Milan Salaš, DSc., PhDr. Eva Večerková, CSc., Mgr. Jiří Zahrádka, Ph.D. Překlad do angličtiny / English Translations: CHiCORy v.o.s., Graeme Dibble, Vojtěch Reynolds, Simon Hooper Jazyková revize českých textů / Czech language editor: Mgr. Anna Recmanová Jazyková revize anglických textů / English language editor: Simon Hooper Fotografie / Photographs: fotografie na obálce Jan Cága, Tereza Novotná Grafický návrh a úprava / Graphic concept and design: PhDr. Lea Novotná Sazba / Typesetting: Milan Mačinec Tisk / Printed by: Tiskárna Helbich, a.s., Valchařská 36, 614 00 Brno Vydavatel / Published by the Moravské zemské muzeum, Zelný trh 6, 659 37 Brno Vydání první / First edition Brno 2011 iSBN: 978-80-7028-384-4