Stanovení hodnoty obvyklého úroku a jeho vliv na ocenění podniku

T. Brabenec: Stanovení hodnoty obvyklého úroku a jeho vliv na ocenění podniku

Stanovení hodnoty obvyklého úroku a jeho vliv na ocenění podniku Tomáš Brabenec* Česká znalecká a odhadcovská obec dle mého názoru již plně akceptovala výnosové metody oceňování podniků a nemovitostí, zejména oceňovací postupy založené na bázi diskontovaných peněžních toků. Jako diskontní sazby jsou využívány náklady kapitálu, které zohledňují jak náklady na vlastní kapitál, tak také náklady na kapitál vypůjčený. Cílem tohoto článku je prohloubení problematiky oceňování podniků, které podnikají ve skupině spojených osob, zejména ve faktických daňových implikacích stanovování hodnot obvyklých úroků. V rámci podnikání ve skupině spojených osob totiž velmi často dochází k centrálně řízenému financování, kdy např. mateřská společnost čerpá úvěry od bankovních domů a tyto finanční prostředky využívá k financování svých dceřiných společností ve formě úvěrů či půjček. Jinou rozvíjející se formou v České republice je také cash pooling (zejména pro operativní řízení peněžních prostředků – viz Marek (2006, od str. 326) a Kislingerová (2007, od str. 520). U všech těchto forem financování ve skupině, kdy nedochází k přímé kapitalizaci zdrojů, se oceňovatelé musí vypořádat s náklady na cizí kapitál. Růst významu hlubší analýzy nákladů na cizí kapitál vyvolává zejména ocenění, ve kterém hledáme tržní, či alespoň objektivizovanou hodnotu předmětu ocenění1. Odhadujemeli tržní (resp. objektivizovanou) hodnotu např. dceřiné společnosti, je třeba s touto společností nakládat (sestavovat finanční plán) jako se samostatnou společností, ve skupině nepodnikající. Důvodem je právě úroveň hodnoty, kterou odhadujeme. Např. byla-li dceřiná společnost financována od mateřské společnosti půjčkou, úvěrem, či třeba velmi dlouhými dobami splatnostmi závazků (i závazek je forma financování, úrok je pouze implicitní) není možné očekávat, že shodné podmínky bude mít i nezávislý kupující. Tento fakt však netrápí pouze oceňovatele při ocenění podniku. Je-li např. dceřiná společnost financována svou mateřskou společností formou půjček a úvěrů (viz výše), stává se placený úrok nákladem, který by měl být odečítán od základu daně. Jelikož český zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále také „ZDP), klade několik podmínek na úroky, aby je bylo možno považovat za daňově účinné, setkávají se ekonomičtí znalci často s požadavky od svých klientů na stanovení hodnoty tzv. obvyklého úroku.

Obecné postřehy o úrocích ve vztahu k české legislativě Úrokem se obecně rozumí cena za poskytnutý kapitál. Je-li kapitál poskytnutý v rámci spřízněných (spojených kapitálově či personálně) osob, musí cena odpovídat ceně, která by byla zrealizována mezi nezávislými osobami v běžných obchodních podmínkách, tedy musí se jednat o běžný, obvyklý úrok. V českém právu se můžeme setkat s dvojí zákonnou úpravou týkající se úroku: *

Ing. Tomáš Brabenec – interní doktorand; Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta financí a účetnictví, Katedra financí a oceňování podniku. Autor rovněž působí ve společnosti Appraisal services – Znalecký ústav s.r.o. 1 Podrobnější pojednání o úrovních hodnoty uvádí Mařík (2007, str. 20 až 34). Oceňování, roč. 1, č. 2, 2008

1


•

v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, upravující tzv. smlouvu o půjčce (§ 657 § 658). Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky; • v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, upravující tzv. smlouvu o úvěru (§ 497 § 507). Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o půjčce První zásadní rozdíl mezi uvedenými smlouvami je dobrovolnost smluvení úroku. Smlouva o půjčce umožňuje, že úrok smluven nebude, resp. bude se jednat o tzv. bezúročnou půjčku, kdežto smlouva o úvěru úrok vyžaduje. Analýzu smlouvy o půjčce rozdělím do dvou částí. První část se zabývá ještě stále aktuálním zdaňovacím obdobím roku 2007 (daňová přiznání k dani z příjmů, které zpracovává daňový poradce, se odevzdává do 30. června 2008; poplatníci, kteří mají hospodářský rok, budou svá daňová přiznání k daním z příjmů podat ještě v průběhu roku 2008 a budou tedy postupovat podle ZDP ve znění platném v roce 2007). Druhá část se věnuje zdaňovacím obdobím roku 2008. Zdaňovací období roku 2007 Podíváme-li se na problematiku úroku jako ceny za kapitál z pohledu § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, dospíváme k závěru, že § 23 odst. 7 ZDP ve znění platném pro zdaňovací období roku 2007 explicitně definuje cenu obvyklou úroku z půjčky, a to ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky (dále také „ČNB“) v době uzavření smlouvy. Úrok z úvěru není předmětem explicitní definice. Uvedená sazby se tedy použije výhradně a pouze na úroky, které vznikají z titulu smlouvy o půjčce. Úroky realizované z titulu smlouvy o úvěru podléhají „tržnímu porovnání“. Pokud poplatník při výpočtu obvyklého úroku ze smlouvy o úvěru použije sazbu ve výši 140 % diskontní míry ČNB, nečiní tak v souladu s § 23 odst. 7 ZDP a správce daně mu upraví daňovou povinnost, zjistí-li, že takto vypočtený úrok neodpovídá běžných obchodním podmínkám mezi nezávislými subjekty a dále, nedoloží-li poplatník uspokojivě rozdíl. Uvedené vyvolává spoustu otázek: • • •

Je možné stanovit úrok z půjčky vyšší než 140 % diskontní sazby ČNB? Vztahuje se uvedená zákonná sazba i na půjčky v jiné než české měně? Jak postupovat u bezúročné půjčky?

Na výše položené otázky již existují soudní rozsudky a v daňové praxi přijaté uzance. Důvodem určitých domluv daňových poradců a Ministerstva financí ČR je fakt, že § 23 odst. 7 ZDP nemluví zcela jasně a je možno jej vyložit různě2. Tak např. na první otázku je možné odpovědět, že i přes explicitní definici obvyklé ceny, tj. úroku z půjčky ve výši 140 % diskontní sazby ČNB, je možné připustit i cenu vyšší, a to pouze za předpokladu, že poplatník doloží uspokojivě rozdíl. Na druhou otázku je 2

2

Uvedené otazníky jsou částečně od roku 2008 vyřešeny, jelikož vešla v účinnost novela ZDP, která explicitní cenu kapitál ve výši 140 % diskontní sazby České národní banky ruší. Oceňování, roč. 1, č. 2, 2008


odpovědí fakt, že i přes ekonomický nesoulad je nutné na půjčky v cizí měně použít uvedené ustanovení. Pro ilustraci v tabulce níže uvádím diskontní sazby ČNB a „obvyklý úrok z půjčky“ dle § 23 odst. 7 ZDP. Tab. 1: Obvyklý úrok dle § 23 odst. 7 ZDP 21.6.1996 27.5.1997 Diskontní sazba ČNB 140 % diskontní sazby ČNB Diskontní sazba ČNB 140 % diskontní sazby ČNB Diskontní sazba ČNB 140 % diskontní sazby ČNB Diskontní sazba ČNB 140 % diskontní sazby ČNB

14.8.1998

27.10.1998

23.12.1998

12.3.1999

3.9.1999

27.10.1999

10,5

13,0

11,5

10,0

7,5

6,0

5,5

5,0

14,7

18,2

16,1

14

10,5

8,4

7,7

7

23.2.2001 27.7.2001 30.11.2001

22.1.2002

1.2.2002

26.4.2002

26.7.2002

1.11.2002

4,0

4,25

3,75

3,50

3,25

2,75

2,00

1,75

5,6

5,95

5,25

4,9

4,55

3,85

2,8

2,45

31.1.2003 26.6.2003

1.8.2003

25.6.2004

27.8.2004

28.1.2005

1.4.2005

29.4.2005

1,50

1,25

1,00

1,25

1,50

1,25

1,00

0,75

2,1

1,75

1,4

1,75

2,1

1,75

1,4

1,05

31.10.2005 28.7.2006

29.9.2006

1.6.2007

27.7.2007

31.8.2007

30.11.2007

8.2.2008

1,00

1,25

1,50

1,75

2,00

2,25

2,50

2,75

1,4

1,75

2,1

2,45

2,8

3,15

3,5

3,85

Zdroj: Česká národní banka, vlastní výpočet

Postup u bezúročné půjčky není dle mého názoru jednoznačný. Můžeme se setkat s dvěma přístupy: a) při uzavření smlouvy o půjčce bez úroku není potřeba upravovat základ daně o obvyklou výši úroku (viz Obvyklý úrok dle § 23 odst. 7 ZDP); b) bezúročnou půjčky je možné sjednat, nicméně pro daňové účely je nutné o zjištěný rozdíl (v tomto případně 140 % diskontní sazby ČNB) upravit základ daně. Kuriozní dle mého názoru jsou rovněž úvahy o tom, že při uzavření bezúročné půjčky dlužník získává od věřitele dar ve výši obvyklého úroku, přičemž dar by měl podléhat dani darovací. Za pravdu nám dává rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Afs 106/2004-57, který judikoval, že bezúročná půjčka není právním úkonem, na jehož základě by dlužník nabýval majetkový prospěch, který by podléhal dani darovací. Nicméně v souladu s naším právem neexistují precedenty a z tohoto důvodu je možné se setkat s přístupem zdanění daní darovací. Jak tedy postupovat? Ačkoliv se dle mého názoru § 23 odst. 7 ZDP vztahuje pouze na úročené půjčky a tudíž bezúročné půjčky by neměly mít vliv na základ daně, přesto v těchto případech doporučuji postupovat formou úpravy základu daně. Z hlediska opatrnosti je však vždy vhodnější sjednávat mezi spřízněnými osobami půjčky úročené.

Oceňování, roč. 1, č. 2, 2008

3


Zdaňovací období roku 2008 V rámci vývoje daňového systému v ČR a zejména zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, došlo přijetím zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, k zajímavé změně u problematiky transferových (převodních) cen. Přijetím uvedeného zákona došlo k tomu, že v § 23 odst. 7 ZPD byla s účinností od 1.1.2008 nahrazena věta druhá: „Za cenu, která by byla sjednána mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích při stanovení výše úroku u půjček, se pro účely tohoto ustanovení považuje úrok ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy; toto se nepovažuje v případě, kdy sjednaná výše úroků u půjčky je nižší než úrok ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy, a věřitelem je osoba s bydlištěm nebo se sídlem v zahraničí nebo je věřitelem společník nebo člen družstva uvedený v § 2 odst. 2 a § 17 odst. 3.“ Větou: „V případě, kdy sjednaná výše úroků u půjčky a úvěru mezi spojenými osobami je nižší, než by byla cena sjednaná mezi nezávislými osobami, a věřitelem je poplatník uvedený v § 2 odst. 3 nebo v § 17 odst. 4 nebo je věřitelem společník nebo člen družstva uvedený v § 2 odst. 2 a § 17 odst. 3, ustanovení věty první se nepoužije.“ Tato změna je z pohledu praktického dopadu velmi zásadní. Z ustanovení je vypuštěný požadavek nastavení úrokové sazby u půjček na 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky a dále se paragraf rozšiřuje explicitně také na úvěry, kterým se doposud vyhýbal, resp. u kterých neexistoval stejný přístup. Podle mého názoru se jedná evidentně o krok správným směrem, jelikož úrok ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky zejména v posledních letech nezobrazoval obvyklou situaci na trhu, resp. bylo pro poplatníky obtížné správcům daně prokazovat rozdíl od této „zadané“ úrovně obvyklého úroku. Graf níže uvádí srovnání vývoje úroku ve výši 140 % diskontní sazby České národní banky a tržních sazeb úroků z úvěrů, které poskytly banky nefinančním subjektům v ČR v období leden 2004 až duben 2008 (jedná se o průměr krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých úvěrů3). Z grafu níže vyplývá, že se podniky mohly připravovat o daňové štíty úroků, měly-li nastavené náklady cizího kapitálu na úroveň 140 % diskontní sazby ČNB. Obr. 1: Porovnání úrokových sazeb

Zdroj: www.cnb.cz-databáze ARAD; vlastní graf 3

Půjčky mohou být smluveny – zejména ve spřízněných vztazích jako dlouhodobé, střednědobé i krátkodobé

4



Dále je uvedenou změnou odstraněna ne zcela vyřešená diskuze, zda-li použití úroku ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky je možné i pro půjčky v cizí měně. Považuji za nutné upozornit na fakt, že ke změně § 23 odst. 7 ZDP došlo k 1.1.2008, aniž by bylo vydáno přechodné ustanovení upravující uzavřené smlouvy do konce zdaňovacího období započítaného nejpozději v roce 2007, kde je úrok nastaven ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky, a které v roce 2008 jsou stále živé, tedy před splatností. Můžeme totiž dojít k výkladu, že takto uzavřená smlouva dle nového § 23 odst. 7 ZDP nemá obvyklý úrok a správce daně by mohl rozdíl doměřit. K tomuto problému se vyjádřil Koordinační výbor Komory daňových poradců ČR, který jasně zamítl možnost doměření daně z důvodu: a) že by se jednalo o nepřípustnou retroaktivitu a takový výklad by byl v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu ČR; b) z historického přístupu správce daně k původnímu znění paragrafu, kde se dovozovalo, že v případě změny diskontní sazby bude mít tato změna efekt na smluvenou výši pouze v případně uzavření nové smlouvy (případně dodatkům), protože původní smlouva byla uzavřena s použitím sazby k datu uzavření smlouvy (případně k uzavření dodatků); c) že nelze nepřímo nutit poplatníka, tedy připustit „daňový tlak“ k uzavírání nových smluv, dodatků. Ministerstvo financí se k vyjádření Koordinačního výboru Komory daňových poradců ČR postavilo v podstatě kladně. Ministerstvo financí souhlasilo s tím, že u smluv uzavřených do konce zdaňovacího období roku 2007 bude akceptovat obvyklý úrok ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky a nebude nutné měnit z titulu změny paragrafu výši úroků ve „starých smlouvách“. Nicméně Ministerstvo financí ČR od zdaňovacího období započatého v roce 2008 nebude úrok ve výši 140 % diskontu považovat za úrok obvyklý. Jinými slovy, pokud bude zahájena daňová kontrola u poplatníka za rok 2007 a předcházející, tak úroková sazba realizovaná v rámci spřízněné transakce (smlouvě o půjčce) bude chápána jako obvyklá v případě, kdy bude ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky v době uzavření smlouvy (dodatku) či bude uspokojivě doložen případný rozdíl. Smlouva o úvěru U smlouvy o úvěru je situace značně jiná. U úroku plynoucího ze smlouvy o úvěru je vždy nutné prokazovat jeho obvyklost, resp. dokládat uspokojivě rozdíly. Zde nás již § 23 odst. 7 do 1.1.2008 nenutil používat úrokovou sazbu ve výši 140 % diskontní míry České národní banky. Tento fakt však přinášel poplatníkovi do konce roku 2007 nemalé obtíže se správcem daně. Správce daně, řekněme v první linii – tedy lokální finanční úřad, často argumentoval analogií mezi úrokem ze smlouvy o půjčce a úrokem ze smlouvy o úvěru a dožadoval se doložení rozdílu smluvené úrokové sazby od 140 % diskontní sazby České národní banky. Poplatníku tedy nezbývalo nic moc jiného než doložení tvorby ceny dle Směrnice OECD, resp. dle právně nezávazného pokynu Ministerstva financí ČR číslo D-258, tedy zejména prokázat, že za stejných či přiměřeně obdobných smluvních podmínek by transakci realizovali i nezávislé subjekty.


5


Další daňové konsekvence spojené se stanovením úroků Důležitost správného stanovení obvyklého úroku je podpořena dalšími daňovými konsekvencemi: • •

Tzv. test nízké kapitalizace Tzv. překlasifikace úroků na dividendu

Test nízké kapitalizace Vypořádá-li se odhadce s obvyklou výší úroků, měl by vědět, co jeho stanovení dále implikuje. Po vyřešení obvyklé ceny úroku poplatníka čeká další kritérium při daňovém uznávání placených úroků jakožto nákladu snižujícího základ daně. Tímto problémem je tzv. nízká kapitalizace. Nízkou kapitalizací se zabývá ve zdaňovacím období roku 2007 § 25 odst. 1 písm. w) ZDP, který uvádí finanční výdaje, které nelze daňově uznat: „…úroky z úvěrů a půjček, u nichž je věřitel osobou spojenou ve vztahu k dlužníkovi, a to ve výši úroků z částky, o kterou úhrn úvěrů a půjček od spojených osob, v průběhu zdaňovacího období nebo období, za něž se podává daňové přiznání, přesahuje šestinásobek výše vlastního kapitálu, je-li příjemcem úvěru a půjčky banka nebo pojišťovna, nebo čtyřnásobek výše vlastního kapitálu u ostatních příjemců úvěrů a půjček. Do úvěrů a půjček se nezahrnují úvěry a půjčky nebo jejich část, z nichž úroky jsou součástí vstupní ceny majetku, a dále prokazatelně poskytnuté bezúročné úvěry a půjčky. Toto ustanovení se nevztahuje na osoby jinak spojené uvedené v § 23 odst. 7 písm. b) bodě 5, na poplatníky uvedené v § 18 odst. 3, na burzu cenných papírů 28a) a na poplatníky uvedené v § 2“. Z uvedeného je tedy zřejmé, že máme-li prokázanou obvyklou výši úroků, musíme dále prověřit zadluženost. Zadlužeností se rozumí poměr vlastního kapitálu a úhrnu úvěrů a půjček od spojených osob. Stejně jako § 23 odst. 7 ZDP i tento paragraf vyvolává vášně a otázky. K tomuto § 25 odst. 1 písm. w) ZDP vydalo Ministerstvo financí ČR prováděcí pokyn řady D (číslo D-300). Tento pokyn (ač právně nezávazný) vysvětluje, že výše úroků neuznávaných jako daňový výdaj se stanoví jako rozdíl mezi úroky a výší úroků vypočtenou jako součin úroků z úvěrů a půjček a koeficientu K, je-li koeficient K <1 (koeficient se počítá s přesností na dvě desetinná místa). Je-li koeficient K větší nebo roven 1, jsou úrokové náklady daňově uznatelné všechny. K=

n * SVK PDSUP

(1)

Kde: SVK = stav vlastního kapitálu společnosti vedený v účetnictví k prvnímu dni zdaňovacího období (více viz Pokyn D-300), přitom ke změně vlastního kapitálu k poslednímu dni zdaňovacího období, popřípadě jeho části v důsledku vykázaného výsledku hospodaření se nepřihlíží. Přihlíží se ke změnám vlastního kapitálu z jiných důvodů než je hospodářský výsledek, v těchto případech se využívá aritmetický průměr. n = 4, když poskytovatel úvěru či půjčky je spojená osoba a příjemce není banka či pojišťovna n = 6, když poskytovatel úvěru či půjčky je spojená osoba a příjemce je banka či pojišťovna PDSUP = průměr denních stavů úvěrů a půjček ve zdaňovacím období. Pro přepočet cizích měn by se měl používat aktuální kurs. Pozn: Přesné vysvětlení uvedeného vzorce (1) uvádí pokyn D-300.

Z výpočtu je logické, že bude-li mít poplatník záporný vlastní kapitál, žádný z úrokových nákladů není daňově uznatelný. Podmínkou daňové uznatelnosti obvyklé bývá také § 24

6



odst. 2 písm. zi) ZDP, tedy daňově uznatelnými úroky jsou úroky zaplacené. Pokud tedy budou v jednom zdaňovacím období vykázané úroky z titulu § 25 odst. 1 písm. w) ZDP neuznatelné a nebudou ani v tomto zdaňovacím období zaplacené, budou rovněž neuznatelné v následujících zdaňovacích obdobích, kdy dojde k jejich zaplacení. Ve zdaňovacím období roku 2008 dochází k velmi zajímavé změně § 25 odst. 1 písm. w) ZDP, a to zejména v určení hranice daňové neuznatelnosti finančních nákladů (výdajů), tedy úroků z úvěrů a půjček a související výdaje (náklady) včetně výdajů (nákladů) na zajištění, zpracování úvěrů, poplatků za záruky. Od 1.1.2008 není možné daňově uznat finanční výdaje ve formě úroků z půjček a úvěrů v případě: a) přesáhnou-li „jednotnou úrokovou míru“ zvýšenou o 4 procentní body b) plynou-li z podřízených závazků poplatníka c) že úrok či výnos z půjčky nebo úvěru je odvozován ze zisku poplatníka (označovány v praxi jako bonusové úroky) d) že úhrn všech úvěrů a půjček přesahuje šestinásobek (od roku 2009 poté čtyřnásobek) výše vlastního kapitálu e) že úhrn úvěrů a půjček od spojených osob přesáhne trojnásobek vlastního kapitálu, je-li příjemce banka nebo pojišťovna a dvojnásobek vlastního kapitálu pro ostatní příjemce. V novele § 25 odst. 1 písm. w) ZDP se tedy setkáváme s novými přístupy a zpřísněním daňové uznatelnosti placených úroků. Novinkou je zavedení pojmů „finanční náklady“ a „jednotná úroková míra“. Finančními náklady se rozumí úrok a také vedlejší náklady spojené s úrokem (související náklady včetně nákladů na zajištění, zpracování úvěrů, poplatků za záruky). Zde je evidentní snaha správce daně zabránit snižování úroků ve prospěch ostatních finančních nákladů, na které se v minulosti úprava nevztahovala. Jednotnou úrokovou mírou se rozumí průměr z referenční hodnoty úrokových sazeb na trhu mezibankovních depozit pro platnost 12 měsíců relevantním pro měnu, v níž je vyjádřen úvěr nebo půjčka, k poslednímu dni každého měsíce zdaňovacího období nebo období, za něž se podává daňové přiznání; přitom úroky z úvěrů a půjček vyjádřených v různých měnách se posuzují samostatně za jednotlivé měny (pro CZK se použije 12měsíční PRIBOR a pro půjčky v cizí měně ekvivalenty PRIBORu; pro EUR se použije 12měsíční EURIBOR, pro GBP se použije 12měsíční LIBOR apod. Jelikož některé země nemají regulován právními předpisy výpočet referenční hodnoty úrokových sazeb na trhu mezibankovních depozit, může tak dojít k určité pluralitě při výpočtu těchto sazeb. Z tohoto důvodu bude vhodné využívat finančních informací od renomovaných domů, např. Bloomberg, Reuters apod. Stanovisko Ministerstva financí ČR mi však k datu vypracování tohoto článku nebylo k dispozici). Klíčovou novinkou je zavedení testu nízké kapitalizace i pro nespojené osoby a značné zpřísnění testu pro osoby spojené. Tento fakt může mít u některých oceňovaných společností podstatný dopad na jejich odhad hodnoty! Osoby nespojené doposud nebyly omezené v daňové uznatelnosti placených úroků poměrem úhrnu půjček a úvěru ke svému vlastnímu kapitálu. Od počátku zdaňovacího období 2008 platí omezení ve výši 6násobku a od roku ve výši 4násobku. Pro osoby spojené došlo ke značnému zpřísnění z původního poměru 4 na poměr 2, resp. 3 je-li příjemcem banka či pojišťovna. Přechodné ustanovení povoluje u spojených osob původní poměr pro smlouvy o půjčkách a úvěrech uzavřené do konce zdaňovacího období roku 2007. Přechodné období platí do 1.1.2010. U smluv o půjčkách či Oceňování, roč. 1, č. 2, 2008

7


úvěrech, resp. realizovaných úrocích, které budou uzavřené, resp. budou placené, od 1.1.2008 již platí nová pravidla. Určité nesrovnalosti přináší fakt, že v § 22 odst. 1 písm. g) bod 3 ZDP (překlasifikace nedaňových úroků, nikoliv finančních nákladů, na dividendy) nedošlo k žádné změně. Od 1.1.2008 budou dle § 25 odst. 1 písm. w) ZDP vylučovány nejen úroky, ale také vedlejší náklady s nimi spojené, které nelze chápat jako dividendy. K datu vypracování tohoto článku mi nebyl znám názor Ministerstva financí ČR. Nicméně se domnívám, že by správce daně měl přijmout ekonomicky opodstatněnou metodiku poplatníka, na základě které rozdělí úroky od ostatních finančních nákladů nesplňující test nízké kapitalizace. Překlasifikace úroků na dividendu V praxi se v souvislosti s pravidlem nízké kapitalizace můžeme setkat s tzv. překlasifikací nedaňových úroků na dividendu. Za příjem ze zdrojů na území České republiky se totiž považují mimo jiného podíly na zisku a příjmy z kapitálového majetku. § 22 odst. 1 písm. g) bod 3 uvádí: „…..Za podíly na zisku se pro účely zákona považuje i zjištěný rozdíl mezi sjednanou cenou a cenou obvyklou na trhu (§ 23 odst. 7) a dále úroky, které se neuznávají jako výdaj (náklad) podle § 25 odst. 1 písm. w).“ V situaci, kdy spřízněná společnost (např. mateřská společnost) se sídlem v zahraničí poskytne úvěr nebo půjčku českému daňovému rezidentovi a český rezident bude příliš zadlužený (viz výpočet koeficientu K v kapitole výše), pak se část placených úroků, dle § 25 odst. 1 písm. w) daňově neuznatelných, chápe jako podíl na zisku. Takto kvalifikovaný zdroj příjmu spřízněné společnosti by měl být dle § 36 odst. 1 písm. b) bod 1 ZDP zdaněn zvláštní sazbou daně ve výši 15 %.4

Vliv zákona o daních z příjmů na stanovení hodnoty podniku Jako jeden z nejzávažnějších důsledků změny ZDP na ocenění českých podniků je bezpochyby efekt neuznatelnosti části úrokových nákladů jako daňově účinných nákladů při poměru cizího a vlastního kapitálu:

4

8

•

vyššího než 6 a od roku 2009 4 pro podniky nečerpající úvěry a půjčky ze skupiny spojených osob

•

vyššího než 2 pro podniky čerpající úvěry a půjčky ze skupiny spojených osob

•

při odhadu úrokové sazby, která bude vyšší než 12měsíční PRIBOR plus 4 procentní body

V tomto případě je však vždy nutné mít na zřeteli § 37 ZDP, který uvádí: „Ustanovení tohoto zákona se použije, jen pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak……“ Tedy konkrétní smlouva o zamezení dvojího zdanění (což je mezinárodní smlouva) uvádí, jak se postupuje v případě nedaňových úroků a jejich překlasifikace na dividendu, tedy použití srážkové daně na zaplacené nedaňové úroky (Uvedené tvrzení je podpořeno judikátem Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Asf 108/2004106.) Oceňování, roč. 1, č. 2, 2008


Nutná úprava diskontní sazby Výše uvedený vliv by se, dle mého názoru, měl promítnout do výše diskontní sazby. Uvažujme diskontní sazbu v podobě vážených nákladů na kapitál (WACC). Ve své obecné podobě platí, jak uvádí Mařík, Maříková (2007) str. 43:

WACC = nCK * (1 − d ) *

VK Z CK + nVK ( Z ) * ; K Z = CK + VK Z KZ KZ

při (CK>0)

(2)

Kde: nCK = náklady na cizí úročený kapitál d = daňová sazba daně z příjmů CK = cizí úročený kapitál KZ = tržní hodnota zadlužené firmy bez provozního majetku nVK(Z) = náklady na vlastní kapitál při existující úrovni zadlužení VKZ = tržní hodnota vlastního kapitálu při existující úrovni zadlužení

Uvedený vzorec (2) pracuje s náklady na cizí kapitál, které jsou plně daňově uznatelné. Jelikož ZDP zavedl určité restrikce, je nutné vzorec přizpůsobit reálnému prostředí České republiky. Pro podniky čerpající pouze cizí úročený kapitál ve formách úvěrů a půjček ze skupiny spojených osob by mělo platit5: •

za předpokladu, že

•

z toho

VK N =

EBIT * (1 − d ) nVK ( z )

VK N * nVK ( z ) = EBIT * (1 − d )

(3) (4)

Kde: VKN = tržní hodnota vlastního kapitálu při nulovém zadlužení EBIT = korigovaný provozní výsledek hospodaření před daní – viz. Mařík a kol. (2007) str.123 nVK(N) = náklady na vlastní kapitál při nulovém zadlužení

a) že hodnotu vlastního kapitálu zadlužené společnosti můžeme stanovit jako hodnotu nezadlužené společnosti sníženou o hodnotu cizího kapitálu a zvýšenou o daňový štít plynoucí z cizího kapitálu VK Z = VK N − CK + d * CK D ; přičemž CK = CK ND + CK D VK N = VK Z + CK D − d * CK D + CK ND

(5) (6)

Kde: CKD = tržní hodnota cizího kapitálu, z něhož plyne daňový štít CKND = tržní hodnota cizího kapitálu, z něhož neplyne daňový štít

b) potom můžeme EBIT po zdanění vyjádřit jako: EBIT * (1 − d ) = (VK Z + CK D − d * CK D + CK ND ) * nVK ( N )

(7)

c) náklady vlastního kapitálu zadlužené společnosti můžeme vyjádřit takto:

5

Srov. body a) až c) např. Mařík, Maříková (2007) str. 40 - 44 Oceňování, roč. 1, č. 2, 2008

9


nVK ( Z ) =

EBIT * (1 − d ) − nCK D * CK D * (1 − d ) − nCK ND * CK ND

(8)

VK Z

po dosazení:

nVK ( Z ) =

(VK Z + CK D − d * CK D + CK ND ) * nVK ( N ) − nCK D * CK D * (1 − d ) − nCK ND * CK ND VK Z

(9)

Kde: nCK(ND) = náklady na cizí kapitál negenerující daňový štít (např. také náklady finanční tísně)

Uvedená funkce (9) podléhá určitým omezením, které uvádí Mařík, Maříková (2007) na str. 41. Nicméně dle mého názoru je ji možné použít pro libovolně vysoké zadlužení, což je podpořeno faktem, že zvyšující se zadlužení explicitně nevyvolává daňový štít a také reflektuje zvyšující se náklady na cizí kapitál pro společnosti nacházející se ve finanční tísni. Shrnu-li výše uvedené výpočty do funkce výpočtu WACC, dospívám ke shodnému závěru jako Mařík, Maříková (2007) str. 43, že WACC nejsou bezprostředně závislé na výši nákladů cizího kapitálu.

WACC = nCK D * (1 − d ) *

CK ND CK D VK Z + nCK ND * + nVK ( Z ) * KZ KZ KZ

(10)

po dosazení WACC = nCK D * (1 − d ) * −

(VK Z + CK D − d * CK D + CK ND ) * nVK ( N ) CK ND CK D + nCK ND * +{ − KZ KZ VK Z

nCK D * CK D * (1 − d ) + nCK ND * CK ND VK Z

(11)

VK Z }* KZ

po úpravách:

WACC =

(VK Z + CK D − d * CK D + CK ND ) * nVK ( N ) KZ

(12)

Praktická aplikace upravené diskontní sazby Ačkoliv jsem dospěl k závěru, že náklady cizího kapitálu bezprostředně neovlivňují vážené náklady na kapitál, není možné se při ocenění podniku vyhnout stanovení obvyklého úroku. Stanovení obvyklého úroku je nutné pro správný plán výkazu zisků a ztrát a tedy výpočet plánovaného cash flow, resp. stanovení plánu financování. Pro uvedené účely je bezesporu praktičtější využití vzorce (10). Pro konkrétní aplikaci u podniků čerpající veškerý cizí kapitál ve formě půjček a úvěrů od spojených osob bude platit vzorec (10) s těmito pravidly: a) nCK D ∈ 0;12mesicni _ PRIBOR + 4,00%

10


(13)


b)

CK D CK D ∈ 0; 2 ; u bank či pojišťoven ∈ 0; 3 K K

(14)

c) nCK ND = nCK D − (12mesicni _ PRIBOR + 4,00%)

(15)

d) Pokud CK > 2 ⇒ CK ND = CK D − 2 ; u bank či pojišťoven CK > 3 ⇒ CK ND = CK D − 3 (16) K

K

K

K

K

K

Obdobné pravidla budou platit i při ocenění podniků nečerpající úvěry od spojených společností, ale od třetích osob: a) nCK D ∈ 0;12mesicni _ PRIBOR + 4,00% b)

(17)

CK D CK D ∈ 0; 6 pro rok plánu 2008, od roku plánu 2009 ∈ 0; 4 K K

c) nCK ND = nCK D − (12mesicni _ PRIBOR + 4,00%)

(18)

(19)

CK ND CK D CK >6⇒ = − 6 pro rok plánu 2008, od roku plánu 2009 bude K K K CK ND CK D CK platit >4⇒ = −4 (20) K K K

d) Pokud

Zásadní dopad bude zřejmý např. při ocenění leasingových společností, které jsou obvykle financovány svými mateřskými společnostmi, což jsou obvykle banky. Obvyklý poměr cizího (úročených dlouhodobých dluhů a krátkodobých úvěrů) a vlastního kapitálu u společností poskytující v České republice finanční leasing a podnikající ve skupině spojených osob jsou uvedeny v tabulce níže. Uvedené poměry nelze považovat za přesné, jelikož z dostupných zdrojů není možné zjistit, zda-li je sledovaný cizí kapitál čerpaný pouze ze skupiny či i mimo skupinu spojených osob. Přesto tabulka prokazuje, že vysoké zadlužení existuje a může být tedy problémem při ocenění.

Tab. 2: Obvyklý poměr úročeného CK a VK u společností poskytujících finanční leasing Předmět podnikání

Finanční leasing

Rok

2002

2003

2004

2005

2006

25% kvartil šetření – poměr CK/VK

0

0

0

0,22

0,35

75% kvartil šetření poměr CK/VK

10,37

4,65

6,53

5,84

5,34

25% kvartil šetření – efektivní úrok

0%

3%

2%

0%

4%

75% kvartil šetření – efektivní úrok

13 %

25 %

10 %

11 %

10 %

Zdroj: Databáze AMADEUS, vlastní výpočet Pozn: zaokrouhleno na dvě desetinná místa; u efektivního úroku jen na celá čísla


11


Odhadce či znalec se uvedené aplikace úpravy WACC u některých společností nejspíše nevyhne. K požadované úpravě je tedy nutné provést, vyjma odhadu obvyklého úroku, také odhad vývoje 12měsíčního PRIBORu k poslednímu dni měsíce, jímž končí zdaňovací období. Odhad výše obvyklého úroku Odhadujeme-li hodnotu společnosti, jež je např. plně financována půjčkami a úvěry v rámci skupiny spojených osob, nevystačíme si s propočtem váženého průměru z efektivních úrokových sazeb, které společnost platí z cizího kapitálu. Důvodem je sama skutečnost financování společnosti spojenou skupinou. Oceňujeme-li na úrovni tržní hodnoty, musíme se jako nezávislí odhadci důvodně domnívat, že podmínky, za nichž společnost získala cizí financování (půjčku, úvěr), nemusí být na trhu obvyklé. Z tohoto důvodu by měl odhadce provést šetření obvyklé sazby a tuto sazbu použít ve finančním plánu. Vnitřní struktura nákladů na cizí kapitál je uvedena v obrázku níže. Obr. 2: Vnitřní struktura nákladů na cizí kapitál

Zdroj: převzato z Kislingerová (2007) str. 235

Se snadným přístupem odhadu výnosnosti do doby splatnosti u dluhopisů si bohužel nevystačíme, jelikož v České republice je získávání cizích zdrojů formou emise dluhopisů u nefinančních společností spíše výjimečné a pokud se vyskytuje, tak emise není na trhu obchodována, a tudíž je obtížné zjistit aktuální cenu dluhopisu na trhu (nanejvýše je možné zjistit BID stranu). Stejně tak bychom si s výpočtem výnosnosti do doby splatnosti nevystačili u situací, kdy nefinanční podniky emitují dluhopisy, ale ty např. skoupí společnost ve skupině. Úroková míra, kterou použijeme pro ocenění, se tedy vypočítá jako nCK = r f + RPCK

(21)

Kde: rf = bezriziková výnosová míra RPCK = riziková přirážka při čerpání cizího kapitálu

Bezrizikovou výnosovou mírou bychom měli chápat takovou výnosnost, která je spojena relativně s velmi malým investičním rizikem, avšak je skutečnou investiční alternativou subjektu, který cizí kapitál poskytuje. Kupříkladu bude-li mateřská společnost poskytovat své dceřiné společnosti půjčku denominovanou v EUR, měli bychom hledat relativně bezrizikové investice na EURIBORovém trhu, dále pokud půjčka bude řádově několik set tisíc CZK, nejsou alternativou státní pokladniční poukázky či státní dluhopisy (jejichž 1 lot činí i několik

12



desítek milionů CZK), nýbrž takové investiční instrumenty, které jsou relativně málo rizikovou investicí i za kupní síly subjektu poskytujícího půjčky. Vhodné se jeví např. hypoteční zástavní listy, resp. sazby na spořících (termínovaných6) účtech bankovních domů, které sazby diferencují podle výše investice a podle doby splatnosti. Doba splatnosti je dalším významným kritériem, relativně bezrizikovou investici hledáme s ohledem na její splatnost, resp. s ohledem na splatnost např. půjčky (srov. Mařík, Maříková (2007) str. 72). Riziková přirážka je přirážkou poskytujícího subjektu nad alternativní, relativně bezrizikovou investici. Zvolíme-li pro ocenění společnosti jako relativně bezrizikovou investici výnosnost spořícího účtu, potom se musíme ptát, zda-li subjekt, který úvěr či půjčku čerpá, má bonitu stejnou či horší než banka. Obvykle budou mít dlužníci bonitu horší. V tomto případě bychom měli odhadnout rizikovou přirážku za horší bonitu (resp. přirážku dle ratingu). Abstrahujeme-li od situací, kdy dlužník má dostatek finančních prostředků, ale odmítá platit7, je zásadním rizikem riziko selhání (bankrotu). Riziko bankrotu je možné modelovat jako funkci dvou proměnných – schopnost podniku generovat provozní cash-flow a velikost splatných závazků společnosti (tzn. výše prostředků, které musí firma pravidelně vynakládat na splátky jistin a úroků). Společnosti, které mají vysokou hodnotu ukazatele provozní cash flow ku závazkům by měly mít nižší riziko selhání. Proto je ve většině ratingových modelů při určování celkové rizikovosti dlužníka přiřazena hodnotám poměrových, finančních ukazatelů společnosti značná váha. Význam poměrových finančních ukazatelů v ratingovém modelu dokazuje také jejich využívání renomovanými agenturami (např. Moody´s, Standard&Poor’s, Bloomberg a další). Níže uvádím pro ilustraci jeden z možných modelů. Obr. 3: Závislost mezi dosaženým ratingem společnosti a hodnotami finančních ukazatelů

Zdroj: Investment Valuation (A. Damodaran, 2002), čerpáno z agentury Standard & Poor’s

V praxi se setkáme s různými ratingovými modely, což však není nikterak na překážku. Nezávisle sestavené ratingové modely přinášejí do stanovení nákladů cizího kapitálu (potažmo hodnoty společnosti) nezávislý pohled. Má-li odhadce k dispozici více ratingových modelů, může alespoň své odhady kontrolovat. V příloze uvádím další ratingový model, který se v české odhadcovské praxi často využívá a který vychází

6 7

Některé účty u bank jsou pojištěny až do výše 100 % nominální hodnoty vkladu Jedná se o obchodně a trestně právní záležitost Oceňování, roč. 1, č. 2, 2008

13


z ukazatele úrokového krytí8. Jeho autorem je prof. Damodaran. Model sice vychází z dat trhu USA, nicméně je možné jej alespoň orientačně aplikovat i na podmínky v České republice. V rámci hodnocení rizikové přirážky musíme nutně přihlédnout k: • poskytnuté záruce (např. ručení nemovitostí, směnkou apod.) • ručitelským prohlášením dalších (nejlépe nezávislých) subjektů • přistoupení k dluhu apod. Uvedené faktory snižují celkové riziko, které nese věřitel. V případě existence relevantní záruky je možné dle mého názoru upravit finální rating o jeden stupeň. Odhad 12měsíčního PRIBORu9 Ať je obvyklý úrok stanoven jakýmkoliv způsobem, pro ocenění podniku při využití vzorce (10) bude nutné provést kontrolu za podmínky generování úrokového daňového štítu (13), resp. (17). Pro ocenění společnosti za použití WACC nám budou dostatečné odhady 12měsíčního PRIBORu10 vždy ke konci roku, resp. k datu ocenění a dále ke každému konci časové jednotky plánovaného období (roku). Zdá se tedy, že odhadci se nevyhnou alespoň základním statistickým znalostem pro predikce vývoje časové řady. Dle mého šetření se jeví vhodné, při statistické analýze vyjít z dat o 12měsíčním PRIBORU až od roku 2000. Vývoj 12měsíčního PRIBORU v měsíčních průměrech ukazuje graf níže. Obr. 4: 12měsíční PRIBOR – měsíční průměry

Zdroj: www.cnb.cz-databáze ARAD; vlastní graf

Z uvedeného grafu je zřejmé, že určitý trend 12měšíčního PRIBORu lze pozorovat od poloviny roku 1999 a tedy analýza vycházející z dat 2000 – 2007 bude mít relevantní základ. 8

Ukazatel úrokového krytí je definován jako poměr placených úroků z cizího kapitálu (I) a provozního výsledku hospodaření (EBIT), tedy I/EBIT. 9 V případě, že společnost čerpá úvěry a půjčky v jiné měně než CZK, např. EUR, použije se odhadu 12měsíčního EUR LIBORU či 12měsíčního EURIBORU apod. 10 Definice PRIBOR je zakotvena ve Věstníku ČNB 3/2006.

14



Při odhadu vývoje 12měsíčního PRIBORu jsem využil těchto postupů: Brownovo jednoduché exponenciální vyrovnání, regresní analýzu vývoje v závislosti na času a Holtovo lineární exponenciální vyrovnání. Pro ověření výsledků jsem využil sadu dat zahrnující roční průměry 12měšíčního PRIOBORu a průměry ročního 12měšíčního PRIBORu po čtvrtletích. Po prošetření výsledků (např. analýzou reziduální autokorelace jednotlivých funkcí) jsem vyloučil model regresní závislosti vývoje 12měsíčního PRIBORu a času a dále Holtovo lineární exponenciální vyrovnání z důvodu toho, že rezidua lineárního trendu vykazují korelační závislost nesystematické složky. Pro odhad vývoje 12měšíčního PRIBORu byl tedy využit model Brownova jednoduchého exponenciálního vyrovnání. Výsledky odhadu jsou uvedeny v tabulce níže. Tab. 3: Odhad vývoje 12měsíčního PRIBORu a jednotné úrokové míry Rok

2000

Skutečnost

5,76

Daňová uznatelnost výše úroku

x 2007

Rok

2001 5,3

2002

2003

2004

2005

2006

3,62

2,32

2,71

2,13

2,65

x

x

x

x

x

x

2008

2009

2010

2011

2012

Skutečnost / Odhad vývoje

3,42

3,69

4,21

4,73

5,25

5,77

Daňová uznatelnost výše úroku

x

7,69

8,21

8,73

9,25

9,77

Zdroj: Česká národní banka, vlastní výpočet Pozn. x – v těchto letech byl rozdílný přístup u úroků z půjček a úvěrů – viz výše.

Pokud bychom v rámci finančního plánu odhadli obvyklý úrok (náklad cizího kapitálu ve formě půjček či úvěrů) vyšší, než jak odhadneme daňovou uznatelnost výše takového úroku (a poté tedy daňově uznatelných nákladů v kombinaci s podmínkou (16), resp. (20)), je nutné využití vzorce (10) pro stanovení WACC.


15


Příloha Níže je uvedený model prof. Damodarana s údaji planými k lednu roku 2008. Tab. 4: Ratingový model prof. Damodarana Interval poměru (I/EBIT) -100000 0,5 0,8 1,25 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 6 7,5 9,5 12,5

Rating 0,499999 0,799999 1,249999 1,499999 1,999999 2,499999 2,999999 3,499999 3,9999999 4,499999 5,999999 7,499999 9,499999 12,499999 100000

D C CC CCC BB B+ BB BB+ BBB AA A+ AA AAA

Přirážka 20,00 % 12,00 % 10,00 % 7,50 % 6,50 % 5,65 % 4,50 % 3,65 % 3,20 % 2,50 % 1,70 % 1,50 % 1,40 % 1,25 % 0,75 %

Zdroj: www.damodaran.com - updated data – capital structure Pozn. Model se týká, jak prof. Damodaran uvádí, menších a rizikovějších firem, nicméně malou firmou rozumí společnosti s obratem pod 5 mld. USD. Proto je model možné aplikovat téměř na většinu českých firem.

Závěr Cíl, který jsem si v rámci tohoto článku kladl, byl spatřován v rozšíření a prohloubení problematiky oceňování českých společností podnikajících v rámci skupiny spojených osob. Samotné podnikání ve skupině dává jednotlivým společnostem při podnikání určité synergické efekty, přičemž jedním z nich je i skupinové financování, resp. financování jedním či několika málo subjekty ve skupině. Při ocenění společnosti podnikající ve skupině spojených osob na úrovni tržní hodnoty (resp. objektivizované hodnoty) se musí oceňovatelská obec mít vždy na pozoru, jelikož poklady, které jsou oceňovatelům k dispozici, bývají vždy ovlivněny právě někdy speciálními vztahy ve skupině. Platí totiž pravidlo, že pokud se oceňuje např. dceřiná společnost, je nutné na tuto společnost pohlížet jako na společnost ve skupině nepodnikající, resp. abstrahovat od synergií, které jsou generovány samotnou skupinou. Důvodem je skutečnost, že nezávislý kupující tyto synergie ztratí. V tomto článku jsem se zabýval zejména financováním, resp. náklady na cizí kapitál. Skupinové financování jsem rozebral zejména z daňového pohledu. Ukázalo se, že daňový pohled např. na úroky je velmi úzce spjat se samotným ocenění společnosti podnikající nejen ve skupině. Porovnal jsem situaci, která panovala v roce 2007 se situací, kterou přinesla novela daňových zákonů, tedy hlavně novela zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Dospěl k zásadním závěrům pro oceňovatelskou praxi, a to je dle mého názoru nutná úprava postupu výpočtu WACC díky zavedení striktních pravidel daňové (ne)uznatelnosti finančních nákladů (úroků) jak pro společnosti, které jsou financované skupinou spojených společností či

16



jsou plně nezávislé. Daňová neuznatelnost úroků za daných podmínek tedy musí nutně vyvolat úpravy ve výpočtu WACC, jelikož nelze automaticky počítat s daňovým štítem úroků. Novým úkolem odhadců by tedy mělo být provedení kontroly, zda-li náklady na cizí kapitál jsou náklady obvyklými v daném čase, místě a za daných či obdobných obchodních podmínek a dále by měly nutně provést kontrolu možnosti plného využití daňového úrokového štítu při ocenění společností. Návod jak takto postupovat je v článku rozebrán. Považuji na vhodné uvést, že vliv prezentovaných úprav WACC na hodnotu bude předmětem dalšího zkoumání.

Literatura: [1]

Artl, J. – Artlová, M. – Rublíková, E. (2002): Analýza ekonomických časových řad s příklady. Praha, VŠE, 2002.

[2]

Česká národní banka (2006): Věstník ČNB. 2006, částka 3/2006.

[3]

FUČÍK, I. a kol. (2008): Daňové aspekty podnikání v koncernu. Praha, ASPI, 2008.

[4]

Kislingerová, E. a kol. (2007): Manažerské finance. 2. přepracované a rozšířené vydání. Praha, C.H.Beck, 2007.

[5]

Komora daňových poradců České republiky (2008): e-Bulletin Komory daňových poradců České republiky. 2008, č. 2, s. 12-13.

[6]

Marek, P. a kol. (2006): Studijní průvodce financemi podniku. Praha, Ekopress, 2006.

[7]

Mařík, M. – Maříková, P. (2007): Diskontní míra pro výnosové oceňování podnik. Praha, Oeconomica 2007.

[8]

Mařík, M. a kol. (2007): Metody oceňování podniku, process ocenění – základní metody a postupy. 2. upravené a rozšířené vydání. Praha, Ekopress, 2007.

[9]

Ministerstvo financí České republiky (1997): Finanční zpravodaj. 1997, č. 10. Směrnice o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy

[10]

Ministerstvo financí České republiky (1999): Finanční zpravodaj. 1999, č. 6. Směrnice o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy, doplnění.

[11]

Ministerstvo financí České republiky (2006): Finanční zpravodaj. 2006, č. 11-12, s. 356-381 (Pokyn D-300).

[12]

www.damodaran.com

[13]

www.mfcr.cz

[14]

www.standardandpoors.com

[15]

Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů

[16]

Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků

[17]

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

[18]

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění platném a účinném v roce 2007 a v roce 2008

[19]

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník


17


Stanovení hodnoty obvyklého úroku a jeho vliv na ocenění podniku Tomáš Brabenec ABSTRAKT Článek prohlubuje problematiku oceňování společností, které podnikají ve skupině spojených osob, což jim přináší určité synergické efekty. Autor se zaměřuje zejména na daňové efekty financování společnosti např. mateřskou společností a vliv takového financování na tržní ocenění financované společnosti. Článek upozorňuje na faktické dopady, které může přinášet konkrétní daňový řád na ocenění společností a dává oceňovatelské obci návod jak postupovat při ocenění spojených společností z pohledu stanovení nákladů na cizí kapitál čerpaný ze skupiny spojených osob v podmínkách České republiky. Klíčová slova: Obvyklý úrok, Náklady kapitálu, Ocenění podniku, Daň z příjmů

Determination of Arm´s length interests and its impact on the process of Business Valuation ABSTRACT The article deepens the issues related to valuation of companies, whose business is taking place in the group of related parties, which brings along certain synergy effects. The author is focusing mainly on tax effects from company financing e.g. by the parent company and the impact of such financing on the market valuation of the financed company. The article draws attention to the factual impacts on the company evaluation that may be brought by the particular tax order and gives the appraisal community instructions about how to proceed by valuation of related parties from the perspective of assessing costs on foreign capital drawn from the related parties group under the Czech Republic conditions. Key words: Arm´s length interests; Costs of capital; Business Valuations, Income taxes JEL classification: G39, H25, M40

18


Stanovení hodnoty obvyklého úroku a jeho vliv na ocenění podniku

Recommend Documents