SP v perspektivě životního cyklu
Jednotlivec na trhu práce. Přechod ze školy do zaměstnání. Přechod mezi zaměstnaností a nezaměstnaností Mgr. Miriam Kotrusová, Ph.D.
Obsah přednášky 1. Trochu teorie – Schmid, G. „tranzitivní trhy práce“ V: Schmid, G. – Gazier, B. The Dynamics of Full Employment. Social Integration Through Transitional Labour Markets. Edward Elgar 2002
2. Přechod mezi školou a trhem práce – absolventi středních a vysokých škol. 3. Přechod mezi nezaměstnaností a zaměstnaností. Flexibilní formy pracovní doby a zaměstnání.
Tranzitivní trhy práce TTP TTP – institucionální reakce na kritické události související s uplatněním na trhu práce. Jedná se o způsob, který pomáhá řešit dlouhodobou nezaměstnanost a tím zabraňuje vzniku sociálního vyloučení. K takovým kritickým událostem patří aktuální nebo potencionální ztráta zaměstnání. Přinášejí sebou velkou tenzi, protože doteď využívané způsoby řešení problémů, přestávají fungovat (mění se také povaha sociálních sítí). Institucionální reakce by se tak měla zaměřit např. na snížení míry nejistoty v délce trvání těchto událostí – nabídnout časový harmonogram finančního zajištění a řešení.
Kritické přechody v rámci TTP • Přechod ze školy na trh práce; • Přechod od jednoho zaměstnavatele k druhému nebo z jedné práce do druhé nebo ze závislého zaměstnání do samostatného podnikání, • Přechod z práce na celý úvazek na částečný (rodičovství, odchod do starobního důchodu); • Přechod z práce na celý úvazek na dočasně zkrácenou pracovní dobu; • Přechod z neplacené práce (doma) do placeného zaměstnání.
Principy fungování TTP • • • •
EMPOWERMENT; MAKE TRANSITIONS PAY; FLEXIBLE COORDINATION a COOPERATION; Preference zaměstnání (nebo jiných společensky prospěšných aktivit) než nezaměstnanosti. Důležitá role aktivní politiky zaměstnání – velmi důležitá změna v přístupu institucí – služeb zaměstnanosti.
1. část
Přechod mezi vzděláváním a zaměstnáním
Přechod ze školy do zaměstnání I • Jedná se o jeden z nejtěžších přechodů v lidském životě – riziko nezaměstnanosti je vysoké. • I v těch ekonomicky nejlepších letech je přechod ze školy do práce složitý proces, na který mají vliv takové proměnné jako délka a kvalita získaného vzdělání, národní tradice, trh práce, ekonomické podmínky a demografie. • V období hospodářské recese je rozumné investovat do vzdělávání. • Ke zlepšení postavení mladých lidí na trhu práce je třeba ideálně skloubit sociální politiku, politiku zaměstnanosti a politiku vzdělávací.
Přechod ze školy do zaměstnání II • Pro absolventy je odchod ze školy a první uplatnění se na trhu práce zásadním životním okamžikem. Úspěšné zahájení pracovní dráhy je přitom ovlivněno mnoha aspekty: aktuální situací na trhu práce, získanými znalostmi a dovednostmi, perspektivností absolvovaného oboru, zájmem zaměstnavatelů, strategiemi hledání prvního zaměstnání.
Jak reálně vypadá přechod mezi vzdělávacím systémem a trhem práce? (data OECD)
V zemích OECD v r. 2008 15letí mohli očekávat, že následujících 15 let stráví takto: • • • •
6,9 roku ve vzdělání, 5,8 roku v zaměstnání, 0,9 roku jako nezaměstnaní, 1,3 roku mimo pracovní sílu.
V populaci mladých lidí ve věku 15–29 let je 46,3 % ve vzdělávání, 38,5 % hledá zaměstnání, 6,3 % je nezaměstnaných a 8,9 % je mimo pracovní sílu. V České republice bylo v r. 2008 ve věkové skupině 15–19 let ve vzdělávání 92,8 % mladých lidí, ve věku 20–24 let se vzdělává 46,1 % a věku 25–29 let je ve vzdělávání pouze 11,2 % mladých lidí. Očekávaná délka vzdělávání pro 15leté je u nás 7,1 roku.
Výsledky šetření ukazují poměrně výrazné rozdíly ve strategiích (formální versus neformální způsoby), které vedly k získání zaměstnání u absolventů různých typů škol. Neformální strategie: 1. Třetina pracovních míst absolventi SOU a SOŠ nacházejí za pomoci příbuzných. 2. Absolventi VOŠ nacházejí své první zaměstnání více za pomoci svých sociálních sítí. Zjištění I: Vyučení a maturanti častěji spoléhali na vlastní rodinu, případně oslovovali přímo firmy. Naopak absolventi VOŠ spoléhali podstatně méně na vlastní rodinu, ale více využívali vlastní vytvořené sítě, tedy kamarády a kontakty ze školy a z praxe.
Formální strategie: 1. Úřady práce (více jich využívají absolventi SOŠ a SOU) 8-9%, 2. Inzeráty v novinách (není rozdíl dle typu školy) 6-9%, 3. Internet (VOŠ – 24% a SOŠ – 16%, SOU nevyužívají), 4. Personální agentury (VOŠ, málo).
Zjištění II: Absolventi získávají zaměstnání častěji neformálními způsoby. Se zvyšující úrovní dosaženého vzdělání narůstá podíl absolventů, kteří nacházejí zaměstnání prostřednictvím formálních kanálů (18 % absolventů SOU, 31 % SOŠ, 42 % VOŠ).
Zjištění III: mužům častěji pomáhala rodina, případně se přímo obraceli na firmu, naopak ženy častěji získaly zaměstnání na úřadu práce nebo na základě inzerátu v novinách. Zjištění IV: nejúspěšnější cestou pro získání zaměstnání v oboru se jeví cesta přes kontakty získané ze školy a během praxe. Naopak nejnižší míru uplatnění ve vystudovaném oboru měli ti, kterým pracovní nabídku zprostředkovali příbuzní.
Plynulý nebo obtížný přechod do zaměstnání? Zjištění V: Pro plynulý a snadný přechod do zaměstnání je výhodné využít kontaktů ze školy, praxe, případně kamarádů. Pomoc rodiny ale relativně často nastupuje až v případě problémů se získáním zaměstnání (34% absolventů) a nezaměstnaností absolventa (63% absolventů). Zjištění VI: Pomoc rodičů je zřejmě spíše „nouzovým řešením“, nevede k získání zaměstnání, ve kterém by absolventi byli spokojenější, ale spíše naopak. Zjištění VII: S pomocí rodičů získávají absolventi častěji zaměstnání mimo vystudovaný obor.
Práce v oboru SOU
SOŠ
VOŠ
Práce ve vystudovaném oboru
59,4
36,8
44,8
Práce v příbuzném oboru
11,9
21,3
23,1
Práce ve zcela jiném oboru
28,7
41,9
32,0
Zdroj: Trhlíková, J. Strategie získání zaměstnání absolventů středních a vyšších odborných škol a jejich postoje k práci. NUOV. Praha 2009 V rámci sledovaného vzorku se uplatnili ve vystudovaném oboru nejčastěji respondenti z řad vyučených absolventů, méně často absolventi VOŠ a nejméně absolventi SOŠ.
Zjištění VII: Tendence ke změně zaměstnání mají absolventi zhruba stejné. Mírně nadpoloviční většina své zaměstnání během tříletého období po ukončení školy nezměnila, zbytek ano. Zjištění VIII: Pro absolventy jsou na prvních místech důležitosti práce individuální hodnoty, vyjadřující instrumentální postoj k práci (vysoký příjem, kariéra), a pak ty, které představují seberealizační aspekt (zajímavá práce), případně se vztahují ke kvalitě života (možnost kombinovat práci a rodinu a dostatek volného času). Naopak na nižších příčkách žebříčku důležitosti najdeme aspekty práce, které mají určitý společenský přesah.
Hodnota práce očima absolventů: Typ absolvované školy
SOŠ
VOŠ
Rozdíly ve skóre
Jistota zaměstnání
1,45
1,49
-0,04
Zajímavá práce
1,50
1,49
0,01
Možnost zkombinovat práci a rodinu
1,85
1,74
0,11
Vysoký příjem
1,85
1,93
-0,08
Možnost kariérního postupu
1,86
2,11
-0,25
Možnost vzdělávání, školení
1,93
1,79
0,14
Dostatek volného času
1,95
2,01
-0,06
Prestiž vykonávané profese
2,34
2,31
0,03
Možnost dělat něco užitečného pro společnost
2,36
2,17
0,19
Nemuset daleko dojíždět
2,36
2,32
0,04
Možnost pracovat samostatně
2,48
2,21
0,27
Možnost řídit podřízené
3,29
3,42
-0,13
Zdroj: Trhlíková, J. Strategie získání zaměstnání absolventů středních a vyšších odborných škol a jejich postoje k práci. NUOV. Praha 2009
Absolventi VŠ Oblast přechodu absolventů vysokých škol do zaměstnání se do popředí vědeckých a politických diskuzí v Evropě dostala ve větší míře na počátku devadesátých let. Uplatnění absolventů VŠ je ovlivněné zejména: prudkou masifikací vysokoškolského vzdělávání, vzrůstající nezaměstnanost, globalizací a evropeanizací hospodářství a společností, dramatické strukturální změny pracovní síly způsobené vstupem nových technologií a nových manažerských konceptů.
Terciární vzdělání přináší jednotlivci podstatné ekonomické benefity. Lidé s terciárním vzděláním mohou očekávat, že vydělají o 50% a více než člověk s vyšším sekundárním a postsekundárním neterciárním vzděláním. Příjmové zvýhodnění plynoucí z dosažení terciární úrovně vzdělání se zvyšuje s věkem. (průměr OECD)
• V ČR je podíl vysokoškoláků na pracovním trhu oproti jiným rozvinutým zemím pořad ještě nízký. Mezi dospělými ve věku 25–64 let mělo v roce 2008 cca 14,5 % osob terciární vzdělání (včetně VOŠ). V průměru zemi OECD to však byl téměř dvojnásobek a průměr zemí EU byl 25,3 % • Již několik posledních let patří ČR k zemím, kde počet absolventů s terciárním vzděláním roste nejrychleji. Podíl absolventů vysokých škol z odpovídající věkové skupiny byl v r. 2000 14%, v r. 2008 36%, v r- 2009 44%. Odhad: v r. 2017 budou VŠ absolventi tvořit více než polovinu kohorty 2534 letých.
Koucký, J., Zelenka, M. Postavení vysokoškoláků a uplatnění absolventů vysokých škol na trhu práce v roce 2010. UK PF Středisko vzdělávací politika, Praha, 2010, str. 2
• Propojenost vzdělávání a trhu práce se obecně zvyšuje. • Důsledkem tohoto vývoje budou změny v postavení těchto absolventů na pracovním trhu. • V současnosti je v ČR nízký podíl VŠ vzdělaných osob na prac. síle, proto mohou tito lidé vykonávat nejkvalifikovanější práci. S růstem podílu osob s VŠ se to bude měnit. • Čím více je na trhu práce vysokoškoláků než odpovídajících pracovních míst, tím častěji mají absolventi vysokých škol problém vůbec nějakou práci sehnat anebo získávají „jen“ práci méně kvalifikovanou. Dochází tak k postupné zaplňování vysokoškolských míst na trhu práce. • Na pozice s nejvyšším socio-ekonomickým statusem nastupují absolventi lékařských a právnických oborů a na pozice s nejnižším statusem absolventi zemědělských a ekonomických oborů.
• Důležitým faktorem pro úspěšný přechod na trh práce je předchozí pracovní zkušenost. Hladký přechod tak zažívají ti, kteří již v průběhu studia zčásti nebo i na plný úvazek pracují. Mezi bakaláři je vyšší podíl těch, kteří vysokoškolský titul získávají v pozdějším věku, a tomu odpovídá i více než 50% podíl bakalářů, kteří mají v době absolvování práci. U magistrů je to necelých 40 %. • Nejčastěji ve svém oboru pracovali absolventi zdravotnických a právnických oborů, nejméně často naopak absolventi humanitních a zemědělských oborů. • Zvýšil se průměrný věk v době absolvování studia z 25 a půl na téměř 27 let. • Nejvyšší příjmy mají absolventi ekonomických oborů a pražských vysokých škol.
Zelenka, M., Ryška, R. Přechod ze vzdělávání na trh práce a první práce. REFLEX 2010: zpráva druhá. Praha, 2011, str. 14.
Zelenka, M., Ryška, R. Přechod ze vzdělávání na trh práce a první práce. REFLEX 2010: zpráva druhá. Praha, 2011, str. 14.
Špatný matching mezi výší vzdělání a pracovními místy Nemalá část absolventů pracuje na postech, které neodpovídají úrovni jejich vzdělání. - Přibližně 20 % pozic pro vyučené tedy zaujímají lidé se vzděláním maturitním nebo dokonce vysokoškolským. - Cca 5% maturantů je zařazeno mezi vědecké a duševní pracovníky, což zase odpovídá ukončenému vysokoškolskému vzdělání. - Z vyučených absolventů pracuje 8 % na pozicích, které vyžadují vyšší úroveň vzdělání, a naopak 10 % provádí pomocné a nekvalifikované práce, kde své vzdělání příliš nevyužijí.
Kompetence důležité u absolventů VŠ: Podle pracovníků úřadů práce zaměstnavatelé preferují více široké odborné a profesní znalosti a dovednosti před úzkou specializací absolventů. Nejdůležitější: komunikační schopnosti a dovednosti a zběhlost v cizích jazycích. Také schopnosti rozhodovat se, nést zodpovědnost a zběhlost v zacházení s informacemi .
Méně důležité: schopnost pracovat s čísly a schopnost týmové práce.
Literatura k 1. části: České školství v mezinárodním srovnání. Vybrané ukazatele publikace OECD Education at Glance 2011. Ústav pro informace ve vzdělávání. Koucký, J., Zelenka, M. Postavení vysokoškoláků a uplatnění absolventů vysokých škol na trhu práce v roce 2010. UK PF Středisko vzdělávací politika, Praha, 2010. Trhlíková, J. Strategie získání zaměstnání absolventů středních a vyšších odborných škol a jejich postoje k práci. NUOV. Praha 2009, Zelenka, M., Ryška, R. Přechod ze vzdělávání na trh práce a první práce. REFLEX 2010: zpráva druhá. Praha, 2011.
2. část
Přechod mezi nezaměstnaností a zaměstnaností. Role aktivní politiky zaměstnanosti. Flexibilní formy pracovní doby a zaměstnání.
Moderní průběh profesní dráhy je spojený se střídáním období zaměstnání (standardního pracovního poměru, flexibilních, atypických forem zaměstnání) a nezaměstnanosti (příp. období mimo ekonomickou aktivitu). Významná role politiky zaměstnanosti a vzdělávací politiky, které mohou přechody mezi těmito stavy usnadňovat.
Komu jsou určené programy APZ? Zákon č. 435/2004 vymezuje rizikové skupiny na trhu práce: 1. 2. 3. 4. 5.
Mladí lidé do věku 20 let; Těhotné ženy, kojící a matky do 9. měsíce po porodu, pečující o dítě do 15 let jeho věku; Osoby starší 50 let; Osoby se zdravotním postižením; Dlouhodobě nezaměstnaní (déle než 5 měsíců)- nutnost uzavřít tzv. individuální akční plán
Ve směrnicích na rok 2007 bylo úp doporučeno, aby z finančního hlediska bylo určeno: - Minim. 25 % výdajů na APZ pro podporu zaměstnanosti mladých lidí do 25 let a absolventy VŠ po dobu 2 let od ukončení studia (max. do 30 let věku), - Minim. 20% pro osoby starší 50 let, - Minim. 30 pro osoby dlouhodobě nezaměstnané (déle než 6 měsíců).
Zjištění studie Sirovátka a kol. (2009)stav v roce 2007: • APZ je více směřována k ženám, zvláště to platí o rekvalifikacích a projektech ESF. • Muži se více účastní veřejně prospěšných prací. • Nejčastější skupinou účastníků programů jsou osoby vyučené. • Rekvalifikace, SÚPM a projekty ESF jsou více cíleny na osoby se středoškolským vzděláním. • Z hlediska věku je patrná snaha směřovat SÚPM a IAP více k mladším nezaměstnaným. Rekvalifikace a projekty ESF jsou více cíleny na osoby ve věku 35-49 let.
• Obecně je střední či nižší podpora osob nad 50 let a osob se základním vzděláním (s výjimkou VPP). • Programy jsou směřovány převážně k nezaměstnaným s minimálně půlroční (více roční a delší) celkovou evidencí na úřadu práce. • Relativně nejlepších výsledků dosahují programy tvorby pracovních míst (zejména SÚPM), nejhorších výsledků naopak rekvalifikační programy a programy VPP, jejichž efekty jsou tradičně zanedbatelné.
• Do programů APZ jsou vybíráni lidé se středním stupněm očekávaných problémů v pracovním uplatnění, což relativně odpovídá také jejich zastoupení ve struktuře nezaměstnaných. Výrazně méně jsou ovšem programy APZ cíleny na osoby, u nichž očekáváme nejzávažnější problémy. • Důležitým efektem programů APZ je vysoký pokles (návratů) evidencí bezprostředně po absolvování programu (na méně než polovinu). Výjimkou jsou v tomto ohledu rekvalifikační programy, které v počátečním období přinášejí vysoký návrat do evidence. Pozitivní přínos rekvalifikací se (dle typu) projevuje spíše až v delším časovém období (poprvé přibližně po půl roce). • Jiné dlouhodobější efekty účasti na APZ než je získání zaměstnání.
Flexibilní formy zaměstnání • Usnadňují přechod mezi zaměstnáním a nezaměstnaností a jsou řešením pro pracovní sílu, která má problémy s nalezením pracovního místa (tzv. rizikové skupiny na trhu práce). • Práce na zkrácený (částečný) úvazek nebo na dobu určitou. Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky a může být opakována nejvýše dvakrát.
• ČR je z tohoto hlediska společností velmi tradiční – většina osob pracuje na celý úvazek (94.6% 3Q 2011) a na dobu neurčitou (92.7%).
Flexibilní organizace pracovní doby • Rovnoměrně rozvržená pracovní doba, • Nerovnoměrně rozvržená pracovní doba, • Konto pracovní doby (26, max. 52 týdnů)
Výsledky výzkumu Kuchařová a kol. • Muži, kteří mají pevně danou pracovní dobu, ji ze dvou třetin považují za nejlepší, čtvrtina by však raději pracovala v režimu pružné pracovní doby. • Ženy jsou v tomto směru mnohem nespokojenější, 40% žen by pevnou dobu raději vyměnil za flexibilní. Další desetina žen v současnosti pracujících v pevně dané době by uvítala možnost pracovat z domova. • Pružná pracovní doba a možnost práce z domova patří k nejčastějším formám, kterou by si zvolily samy ženy namísto současné neaktivity nebo pevné pracovní doby. • Poptávka po flexibilních formách pracovní doby je však značně neuspokojená, především na straně žen.
• Naprostá většina zaměstnaných rodičů dětí do 6 let věku pracuje v plném pracovním poměru, přičemž muži častěji než ženy. • Téměř třetina zaměstnaných matek malých dětí by uvítala spíše zkrácený úvazek místo plného, naopak z žen zaměstnaných na částečný úvazek by chtělo plný 17 %. • Zatímco muži prakticky netouží po kratším úvazku, ale spíše po větší „pracovní svobodě“ představované svobodným povoláním, zaměstnané ženy, matky malých dětí, by uvítaly větší flexibilitu jak v pracovním úvazku, tak v pracovní době, než ve skutečnosti mají.
Literatura k 2. části • Hora, O. – Sirovátka, T. – Tomešová Bartáková, H. – Vyhlídal, J. Hodnocení programů aktivní politiky zaměstnanosti realizovaných v roce 2007 se zaměřením na rekvalifikace, VUPSV Brno, 2009 • Hohne, S. – Kuchařová, V. – Svobodová, K. – Šťastná, A. – Žáčková, L. Rodina a zaměstnání s ohledem na rodinný cyklus. VUPSV Praha, 2010
