Skleníky a jejich základní typy Ing. arch. Darina Šuglová Školitel: prof. Ing. arch. Helena Zemánková, Csc. Ústav navrhování VI., FA VUT Brno Recenzent: Ing. arch. Eva Staňková Skleníkové stavby jsou specifickými výstavními prostory, které vytvářejí podmínky pro vlastní existenci exponátů. Skleník svou konstrukcí vytváří chráněné vnitřní prostředí. Proces vývoje skleníkových staveb se děje v sepětí se stavem poznání společnosti v oborech přírodních věd. Klíčová slova: skleník, dendrologické objekty, botanická zahrada, příroda, specifické výstavní prostory
Greenhouses and their basic types Greenhouse structures are specific exhibition spaces, which create the conditions for its own existence of exhibits. Greenhouse by its design creates a protected indoor environment. The process of developing greenhouse constructions happe ning in union with the state of knowledge in the fields of natural sciences. Keywords: glasshouse, dendrological objects, botanical garden, nature, specific exhibition spaces
1
Skleníkové stavby
Skleníkové stavby jsou specifickými výstavními prostory, kte ré vytvářejí podmínky pro vlastní existenci exponátů. Skleník svou konstrukcí vytváří chráněné vnitřní prostředí. Proces vývoje skleníkových staveb se děje v sepětí se stavem poznání společnosti v oborech přírodních věd. Od počátku dějin civilizované společnosti se člověk chránil vůči přírodním vlivům utvářením vhodných podmínek umělého prostředí staveb. S rozvojem civilizace se poměr přírodního a umělého prostředí mění a stále většího významu nabývá ochrana přírody před vlivem člověka. Dnes jsou chráněny dílčí části přírody proti postupujícímu vlivu člověka. Příkladem jsou zoologické a botanické zahrady, parky, okrsky zeleně v urbanizovaném území i chráněné lokality vně zastavěného území po celé planetě. Prvopočátkem zahradního umění byla snaha soustředit rostliny okolo sebe jako symbol bohatství a krásy. Historie botanických zahrad je spojena s historickým rozvojem lidské společnosti. Lidé shromažďovali užitkové i okrasné rostliny 194
od starověku, pro obživu i zkrášlení okolí, ve kterém žili. Postupně se v těc hto zahradách začaly pěstovat rostliny z krajů pro danou oblast exotických. V důsledku velkých zámořských cest v novověku a dovozu exotických rostlin, se hojně zakládaly zahrady. Pěstování choulostivějších druhů si vyžádalo stavbu skleníků. Průkopníky v jejich stavbě byli především představitelé šlechtických rodů. Skleník byl (např. v době romantismu) symbolem bohatství a úspěchu. Zakládaly se postupně nové dendrologické objekty. Exotické druhy rostlin následně obohatily sortiment okrasných zahrad. Skleníky patří k důležitým stavbám architektury, které v historii dokázaly změnit vývoj celého oboru. Vlastní stavba skleníku vychází z dostupné technologie. Je to poměr užitkové složky vůči estetické, rozmařilosti vs. výstavy, ale při tom všem je skleník stále jen ochrannou obálkou vnitřního prostředí. Využití skleníku se pohybuje mezi utilitárním a okrasným. To má mnoho poloh. Pravzorem skleníku byly právě utilitární prostory, sezónní sklady zeleně, z nichž postupně vznikal samostatný objekt. Skleníky mohou sloužit okrasnému, ale také utilitárnímu účelu (zimní zahrady, sklady zeleně v zimních období). První skleníky v historii byly tedy stěnové s velkými okny. Následoval halový typ, lehčí zastřešovací konstrukce na sloupech, konstrukčně jeden trakt. Velký rozvoj skleníků nastal v průběhu 19. a 20. století. Současný skleník je i stavbou vlastní konstrukce odlišný od ostatních staveb. Nosná konstrukce je zde často přiznaná z "exteriéru" – v souvislosti s vyššími znalostmi lidstva o prostředí staveb. Nejstarší skleníky v našich zemích byly v historii typicky stěnové s tak velkými okny, jak jen to technologie dané doby umožňovala. Tyto otvory ve stěnové konstrukci se tedy postupem času zvětšovaly, až zpravidla dospěly do stavu velké prosklené stěny a celoplošného skleněného pláště. Prosklená plocha byla orientována optimálně na jih, popř. jihozápad. Ze severní strany, resp. ze severovýchodní strany pak byla plná zeď. Také boční fasády objektu byly méně prosklené. Zeď tvořila buď návaznost na hospodářské prostory, potřeb né k provozu skleníku nebo byla přímo hranicí pozemku. Stěna měla i jisté energeticky výhodné vlastnosti, tvořila jak bariéru k severu, tak i odraznou plochu pro dopadající světlo. Také sloužila jako akumulační stěna sálající teplo ještě po západu slunce. Tento model stavby skleníků je z logických důvodů v našich zemích používaný stále i v dnešní době, byť jsou použity nové současné materiály pro jeho stavbu.
2
Typy skleníkových staveb
Lze rozlišit několik typů skleníkových staveb. Zde jsou k nim pro zajímavost uvedeny i některé typické příklady:
195
1.1
Expoziční, veřejný
Prvním je typ expoziční, veřejný, sloužící jako místo setkávání, plní zpravidla více funkcí zároveň. Např. slavný Crystal Palace v Londýně, jehož autorem byl Joseph Paxton. Tento skleník byl postaven v letech 1850–51 pro průmyslovou výstavu v Londýně. Byl to velký litinový skleník, kterým Joseph Paxton předběhl svou dobu. Skleník ale v roce 1936 vyhořel, poté co byl přenesen z Londýna do Sydenhamu. Dalšími příklady jsou mj. Eden Project Nicolase Grimshawa v Cornwallu a Lancashire. Návrhy skleníků od N.Grimshawa jsou specifické svým lehkým zastřešením nad velkým územím. Projekt v Lancashire je ještě o čtvrtinu větší než slavný Eden Project v Cornwallu. Oba projekty využívají ekologické principy při svém provozu, pro výrobu tepla, při zužitkování odpadů apod. Za zmínku stojí i skleníky v zoologických zahradách. Do zoologických zahrad proniká skleník až ve 20. století, je to jeden z jeho nejnovějších trendů. Skleníky zoologických zahrad vytvářejí vnitřní prostředí pro život nejen rostlin, ale i živočichů a umožňují tak podmínky pro život vyvážené části biotopu. 1.2
Pěstitelský
Dalším typem jsou skleníky pěstitelské, sloužící typicky pouze utilitárním účelům. Příkladem jsou stěnový skleník a oranžerie Johanna Gregora Mendela v Brně. J. G. Mendel je vybudoval v Brně v roce 1854 pro své pokusy. V prostorách oranžerie dříve stávala jeho vlastní pracovna a přízemí fungovalo jako sklad ovoce a zeleniny. Obě stavby však zničily přírodní pohromy. Oranžerie v 70. letech 20. století vyhořela. Skleník spadl při bouři v 19. století, ještě za Mendelova života. Na Pražském Hradě byla v roce 1999 podle návrhu arch. Evy Jiřičné postavena nová oranžerie. Oranžerie stojí na místě zchátralého skleníku na východ od Velké míčovny. Objekt je zastřešen segmentovou skleněnou skořepinou, zavěšenou na konstrukci z nerezových trubek. Částečně ale také zůstala zachována obvodová zeď původního skleníku, která nese stabilizační příhradovou konstrukci a napomáhá energetické výhodnosti stavby. 1.3
Odpočinkový
Třetím typem jsou skleníky sloužící k odpočinku, nabízející i možnost posezení, které mohou částečně sloužit také jako sklady zeleně. Skleník v Lednici je dnes slavnou technickou památkou a původně sloužil Lichtenštejnům. Byl postaven v letech 1843–1845 se silným anglickým romantickým vlivem. Tvoří jej litinová konstrukce, nesoucí lehké skleněné tabule, střešní konstrukci nesou litinové sloupy tvaru bambusu, zakončené umělými dekoračními listy. Další oranžerie byla vybudována v zámeckém parku v Čechách pod Kosířem na Prostějovsku zhruba v letech 1850–1860 šlechtickou rodinou Silva-Tarouců, podle návrhu pražského architekta Ignáce Ullmana. Po druhé světové válce bylo panství 196
Silva-Tarouců vyvlastněno československým státem a park od té doby pustnul. Nyní je oranžerie zrekonstruována a bude nadále sloužit m.j. jako prostředí kavárny doplněné o výstavy umění a přes zimu sloužící jako sklad rostlin, které jsou v sezóně v prostorách zahrady. 1.4
Skladovací
Jako sklady rostlin v zimním období mohou skleníky sloužit také. Součástí přestavby města Kroměříže, zničeného válkou v polovině 17.století, se stal nová koncepce zahrady, postavená italskými architekty Filibertem Luchesem a Giovannim Pietrem Tencallou. K ní byl přistavený vstup v první pol. 19. století. Vstup je tvořen Čestným dvorem klasicistního typu, ze stran uzavřeného velkými skleníky – skleníky Hrubý a Tropický, které slouží právě k zazimování rostlin. Uvolněná plocha Interiéru skleníků je sezónně využívána pro krátkodobé výstavy a různé kulturní akce. Celý komplex zahrady byl v roce 1998 zapsán na Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO. Dále například barokní oranžerie Břevnovského kláštěra v Praze, stojící v zadní terasové části zahrady, která nedávno prošla rozsáhlou rekonstrukcí. Objekt oranžerie se dochoval v podobě torza původní barokní stavby. Budova byla již od 2. světové války v havarijním stavu a její oprava byla z finančních důvodů neustále odkládána až došlo prakticky k jejímu zániku. Oranžerie je nyní obnovena do původního stavu, podle zaměření, které proběhlo ještě v r. 1945, před jejím zřícením. 1.5
„Vědecký“
Na závěr lze uvést jako samostatný typ skleníků ještě skleníky pro vědecké účely, tedy skleníky s extrémními nároky na vnitřní prostředí. Jejímž příkladem jsou skleníky AVČR apod. s rozsáhlým technologickým vybavením.
197
2
Obrazová příloha
Obrázek 1: The Crystal palace, London. Zdroj: Wikipedia, the free encyclopedia. Dostupné z:
Obrázek 2: IndoMalayan Pavilion, Metro Toronto Zoo – Ron Thom. Zdroj: Wikipedia, the free encyclopedia. Dostupné z:
3
Použitá literatura a prameny
[1] ROUDNÁ, Milena - HANZELKA, Petr. Botanické zahrady České republiky. Historie, význam a přínos k plnění mezinárodních závazků. Ministerstvo životního prostředí, Praha, 2006, 64 pp., ISBN 80-7212-441-2 [2] JIROUŠEK, Vladislav T., et al. Zoologické zahrady České republiky a jejich přínos k ochraně biologické rozmanitosti, Ministerstvo životního prostředí, Praha, 2005, ISBN 80-7212-362-9. [3] KLIKA, Ivo, Mgr. – KLIMEŠ, Radek. Lidé a zvířata, historie vzniku a významu zoologických zahrad, ZOO Zlín, 200 let areálu Lešná. 1. vyd. Zlín: FOTO ART – Ateliér Regulus, tř. T. Bati 4091/32, Zlín, 761 87, ZOO a zámek Zlín – Lešná, 2005. ISBN 80-239-5488-1. [4] Mendelovo muzeum. Masarykova univerzita - Mendelovo muzeum. Opatství Staré Brno Řádu sv. Augustina, Mendlovo náměstí 1a, 603 00 Brno. [5] Mendelovo muzeum [online]. Oficiální internetové stránky Mendelova muzea: ©Mendelovo Muzeum. Dostupné na:
198
